Skip to main content

Full text of "Ottův alocník nučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

See other formats 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  preserved  for  generations  on  library  shelves  before  it  was  carefully  scanned  by  Google  as  part  of  a  project 
to  make  the  worlďs  books  discoverable  online. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  expire  and  the  book  to  enter  the  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subject 
to  copyright  or  whose  legal  copyright  term  has  expired.  Whether  a  book  is  in  the  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 
are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  culture  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discover. 

Marks,  notations  and  other  marginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  filé  -  a  reminder  of  this  book's  long  journey  from  the 
publisher  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  steps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  technical  restrictions  on  automated  querying. 

We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  of  the  filé s  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfrom  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  or  other  areas  where  access  to  a  large  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attribution  The  Google  "watermark"  you  see  on  each  filé  is  essential  for  informing  people  about  this  project  and  helping  them  find 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  responsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can't  offer  guidance  on  whether  any  specific  use  of 
any  specific  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
any  where  in  the  world.  Copyright  infringement  liability  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  Information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.  Google  Book  Search  helps  readers 
discover  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  the  full  text  of  this  book  on  the  web 


at|http  :  //books  .  google  .  com/ 


% 


HOOVER  INSTITUTION 

on  War,  Revolution,  and  Peace 

řOUNDtO  BY  HbktJtkT  HOOVER,   1919 


OTTUV 


slovník  nauční 


ILLUSTROVANA 


ENCYKLOP.EDIE  OBECNÝCH  VĚDOMOSTI. 


DVANÁCTÝ  DÍL. 


Ch  —  Sv.  Jan. 


SE  14  PŘÍLOHAMI  A  121  VYOBRAZENÍMI  V  TEXTU. 


1897. 

VYDAVATEL   A   NAKLADATEL   J.  OTTO   V  PRAZE. 

TISKEM  VLASTNI  KNIHTISKÁRNY. 


Ěk 


VEŠKERA  PRÁVA  SE  VYHRAZUJÍ. 


Nově  přibylí  spolupracovníci. 


Bloman  Karel,  místodržitelský  účetní 
rada Blmn, 

Brož  Bořivoj,  assistent  elektrotechniky 
při  české  polytechnice Bro^. 

PhC  Friedrich  Gustav GFch, 

MDr.  Honí  Ivan,  assistent  čcs.  univ.       fíonl. 

Hovorka  J.  M.,  ředitel  inscrtní  kance- 
láře >Nár.  Listů* JMfía. 

PhDr.  Kllcman  Lad.,  adjunkt  místo- 
držitelského  archivu Kcmn. 

Kovář  K.,  méstský  zvěrolékař     .   .   .    KKř, 

Muška  Eugen,  posluchač  ňlosofíe  .   .    EMa. 


PhDr.  Pastrnek  František,  prof.  slavi- 
stiky  při  české  univ Pastrnek, 

Podhorský  J.  M.,  majitel  domu  a  spi- 
sovatel            JMP. 

Profold  Bedřich,  posluchač  filosofie  .   BPfd. 

MUDr.  Rohon  Viktor,  prof.  histologie 
na  české  univ R-]-n. 

ThDr.  Tumpach  Josef,  prof.  theolog, 
fakulty  české  univ Tpch. 

Vrabec  J.,  posluchač  filosofie  ....      Vbc. 

PhDr.  Hranilovič  Hinko  šl.Cvetašin. 
univ.  docent  v  Záhřebe    .    .    Dr.  Hranilovič. 


Zemřelí  spolupracovníci. 


ThDr.  Borový  Klement,  kanovník,  zástupce 
oboru  theologického  ve  vrchní  redakci. 

PhDr.  Gabler  Vilém,  ředitel  vyšší  dívčí 
ikoly  v.  v. 


Jelínek  Eduard,  spisovatel. 

ThDr.  Simánko  Václav,  prořcssor  bohosloví 

v  Č.  Budějovicích. 
Vosyka  Karel,  prof.  české  polytechniky. 


Ch. 


Slova  zde  scházrjfci  hledrj  pod  č  nebo  š  neb  i  K. 


(Hl  je  třivá  (/ricativjf  spirans)^  temná  sou- 
hláska, vznikající  tím,  že  dechový  proud  prošlý 
nezúženou  štěrbinou  hlasivkovou  prodírá  se 
zúžením  dutiny  ústm',  utvořeným  mezi  jazykem 
a  zadním  patrem.  Podle  podrobnějších  roz- 

■  dnů  v  příčině  místa  tohoto  zúŽem'  jsou  i  hlásky, 
které  označujeme  ch  (v  spisech  vědeckých 
raději  řeckým  %),  rozličné.  Znak  CH  vznikl 

:  v  pís.  lat.  spojením  C  a  H  asi  kol.  r.  200 
I  př.  Kr.  k  označení  řec.  %  v  slovích  přejatých; 
[  před  tím  a  často  i  později  užívalo  se  raději  C 
I  {Aciles  =  Achilles  a  p.).  Teprv  v  pozdní  době 
I    císařské  i  v  lat.  slovech  {lachrima  a  p.)  obje- 

■  vuje  se  ch.  Spřežka  tato  původně  znamenala 
,  spíše  zvuk  kcU  než  ch ;  v  rozl.  písmech  evrop- 
I  ských  nabyla  časem  rozličné  platnosti.  V  nej- 
starších památkách  českých  m.  ch  psáváno 
i  h  (jako  v  tehd.  němč.)  a  ch  mívá  i  platnost 
nyn.  c  a  c  (na  př.  ahihom^  chinithi^  nemochi  = 
abychom,  činiti,  nemoci);  do  poč.  XIV.  st. 
ustálilo  se  ch  ve  způsobe  podnes  platném. 
Slovanské  ch  v  slovích  domácích  vzniklo  ze 
staršího  s  dle  určitých  zákonů  (na  př.  stsl. 
jttc/w,  č.  jicha :  lat.  jas  atd.^  a  před  úzkými 
samohláskami  i  předj  stojí  m.  něho  v  če- 
štině š  (na  př.  tichý",  tišiti),  před  /  a  i  v  ji- 
nýchjaz.  slov.  časem  i  s  (moucha:  stsl.  musé, 
c.  mouše).  V  slovích  cizího  původu  nejčastěji 
odpovídá  gcrman.  ch  (//),  na  př.  chléb  (stsl. 
chlébi):  got.  hhifs,  něm.  laib.  Ztý.  —  Jiho- 
slovanč,  píšící  latinkou,  zvi.  Chorvaté  a  Slo- 
vinci,  užívají  místo  ch  všude  A,  Srbové  píší  x 
a  vyslovuji  /i,  Srbové  Lužičtí  píší  kh, 
Angličané  a  Španělé  vyslovují  ch  před 
samohláskami  jako  <f,  Francouzové  a  Por- 
tugalci jako  s,  Italové  jako  k.  Ve  starší 
chorvatštině  a  slovinštině  psávali  ch  místo 
nyn.  č  ve  vlastních  jménech :  Jelachich  m.  Je- 
lačič,  Miklosich  m.  Miklosič  a  pod. 

Ohaamba,  Chaanba,  Chambas,  kmen 
alžírský,  viz  Šaamba. 

Oliabailé.  osada  na  Moravě  u  Břestku, 
hejt.  a  okr.  Uher.  Hradiště,  fara  a  pš.  Buch- 
lovice; 30  d.,  119  ob.  č.  (1890). 

Oliabaneau  [šabanó]  JeanÉug.  Camille, 
filolog  proveng.  (*  1831  v  Nontronu  v  Dor- 
dognil  studoval  soukromí  jazyk  a  lit.  pro- 
vengaískou  a  je  dnes  z  předních  znatelů  pro- 
ven^alštiny.  K.  1878  byl  povolán  na  stolici 
románského  jazyka,  zřízenou  právě  na  literní 

OtlSr  Slovnik  NauCný,  tv.  XII.  13/1  1897. 


fakultě  montpellierské;  od  r.  1883  je  nástup- 
cem Anat.  Boucherie  jako  professor  franc. 
jazyka  a  literatury  středověké.  Přední  práce 
jeho  jsou:  Histoire  et  théorie  de  ia  conjugaison 
fraui;,  (1868,  2.  vyd.  1878);  Gramm.  limousine 
phonétique  (1876);  Comput  en  verš  proven^aux 
(1881),  překl.  i  pozn.;  Les  sorts  des  apótres 
(1885;,  proveng.  text  XIII.  věku  s  lat.  orig. ; 
Traduction  des  psaumes  de  la  pénitence  en 
verš  provetK^aux  (1881);  Les  troubadours  Re^ 
naud  et  Geoffroy  de  Pons  (1881);  Fragments 
ď  une  traduction  provenq.  du  román  de  Merlin 
(1883);  Foésies  inédites  des  troubadours  du 
Périgord  (1887);  Notes  sur  quelques  manuscrits 
provenc.  perdus  ouégarés  (1886);  Sainte  Marie- 
Madeleine  dans  la  litt.  proveng,  (1887),  sbírka 
textů  v  prose  i  verši  s  komment. ;  Varia  pro- 
vincialia  (1889)  a  j.  Psal  také  lyriku,  jejíž 
sbírka  vyšla  r.  1870.  Ch.  jako  horlivý  spolu- 
pracovník » Revue  des  langues  romaness*  od 
r.  1872  je  předním  bojovn&em  za  včdeckou 
samostatnost  provengalskou  (viz  Felibrigc). 

de  Ohabanon  [šabanon]  Michel  Paul 
Gui,  spis.  franc.  (*  1730  na  Sv.  Dominiku  — 
1 1792  v  Paříži),  napsal  několik  prací  aesthe- 
tických:  Observations  surla  musique,  et  princi- 
palement  sur  la  métaphysique  de  Vart  (1772) 
a  La  musique  considérée  en  elle-méme  et  dans^ 
ses  rapports  avec  la  parole ^  la  langue,  la 
poesie  et  le  thédtre  (1785,  2.  sv.),  na  svou 
dobu  cenných,  několik  tragedií,  životopisné 
črty  Tableau  de  quelques  circonstances  de  ma 
vie  (1795)  a  Précis  de  ma  liaison  avec  mon 
frere  Maugris  (t.  r.),  pro  psychologa  velmi 
zajímavých  a  j.  Srv.  Grimm,  Corresp.  litt. 

Ohabarov  Jerofej  Pavlovic,  objevitel 
Amurska  (*  ve  Velkém  Ustjugu  v  gub.  Volo- 
godské,  kdy  a  kde  zemřel,  nenfznámo).  R.  1636 
meškal  v  Jenisejsku  a  nabyv  některých  zprav 
o  východních  krajích,  vydal  se  r.  1638  na 
Lenu  a  usadil  se  v  Usťkutsku.  R.  1649  vydal 
se  dále  na  východ,  zanášeje  se  myšlénkou 
dobyti  Amurska.  Ubíral  se  vzhůru  po  přítoku 
Leny,  Olekmě,  a  pak  dolů  po  Urkanu  přímo 
k  hornímu  toku  Amuru.  Po  té  plavil  se  po 
Amuru  dolů  a  opět  zpět  a  založil  v  Albasinu 
pevnůstku,  dohotovenou  r.  1651.  Ohradiv  pak 
tatarský  tábor  Ačinsk,  usadil  se  v  něm,  načeŽ 
bylo  mu  odraziti  několik  silných  útoků  Man- 
džuů,  jež  domácí  obyvatelstvo  na  Amuru  si 

1 


Chabařovice  —  Chabasit. 


přivolalo  na  pomoc  fl652").  Obávaje  se,  že 
dalším  útokflm  neodolá,  plavil  se  vzhAru  po 
Amuru  a  obdržev  pomoc  z  Jakutska,  usadil 
se  při  ústí  Zeje.  Jeho  opětná  žádost  o  posily 
zaslána  z  Jakutska  do  Moskvy,  načež  byl  vy- 
slán na  Amur  Zin  o  vjev  s  3000  kozáky  a  dora- 
zil tam  r.  1653.  Zinovjev  však  sám  hleděl  zmoc- 
niti se  vrchního  vedení  při  dobývání  Amur- 
ska  a  dovedl  toho,  že  Ch.  byl  odvolán  a  do 
Moskvy  dopraven.  Ch.  byl  zde  sice  vlídně 
přijat  a  do  stavu  bojarského  povýšen,  ale 
do  Amurska  již  nepřipuštěn.  Za  to  jmenc^án 
byl  carským  zástupcem  na  Leně  od  Usfkutska 
az  po  Jakutsk.  Výpravy  jeho  popsal  G.  F. 
Miller  r.  1743. 

OhabařOTioe,  chybně  Kar  biče  (něm. 
Karbiti,  Kagrowit^^  starobylé  město  v  Ce- 
chách na  Strado vském  potoce  v  hejt.  úste- 
ckém; má  379  d..  206  ob.  č.,,4577  n.  (1890),  okr. 
soud,  pS.,  telegr.,  žel.  st.  Ustecko-teplické  dr. 
(  stí-Teplice-Chomútov),  kostel  Narození  P. 
Marie  (ze  XIV.  st.),  5tř.  obec.  šk.  pro  chl. 
a  div.  a  5tř.  šk.  v  Hor.  Ch-cích,  hospodář, 
pokračovací  šk.,  soukromou  nemocnici,  spoři- 
telnu, založ,  spolek,  2  továrny  na  Želez,  a 
kovové  zboží,  továrnu  na  ultramarínové  barvy, 
cihelnu,  koželužnu,  pilu,  3  mlýny  (1  par.\ 
Tu  a  v  okolí  veliká  ložiska  hněa.  uhlí,  ná- 
ležející k  pánvi  Žatecko-litoměřické.  z  nichž 
se  do  roka  na  5  millionů  q  dobývá.  Největší 
důl  Saxonia  (r.  1890:  2,767.118  q)  a  Austria 
(r.  1890:  1,818.585  q).  Mimo  to  je  zde  celá 
řada  dolů,  z  nichž  uhlí  se  nedobývá.  Druhdy 
kvetlo  zde  plátenictví.  —  Ch.  jsou  starého 
založení;  r.  1362  připomíná  se  tu  far.  kostel 
a  ves,  o  něco  později  držel  je  Boreš  z  Oseká  a 
r.  1385  spatřujeme  Ch.  jako  příslušenství  hradu 
Krupky.  Od  r.  1396  byly  Ch.  jako  samo- 
statné zboží  v  držení  rodiny  z  Mansdorfú. 
Při  rozprodávání  zboží  krupeckého  koupila 
Ch.  obec  litoměřická,  ale  r.  1601  prodala  je 
Petrovi  Kelblovi  z  Gcjzinku,  jenž  ie  připojil 
k  panství  chlumskému.  R.  1616  obdrželi  oby- 
vatelé chaba- 
řovičtí  právo 
svobodně  va- 
řiti pivo,  kte- 
réžto právo  r. 
1673  tehdejší- 
mu svému  pá- 
nu Janu  Josefu 
hr.  z  Kolovrat 
odstoupili,  za- 
čež vybaveni 
byli  z  roboty  a 
ieštč  jiné  roz- 
ličné výsady, 
jmenovitě  znak 
(obr.  č.  1885), 
obdrželi,  jenž  takto  se  vypisuje:  v  Červeném 
štítě  na  zeleném  trávníku  (spodku)  dvě  stří- 
brné věže  s  otevřenými  branami,  mezi  nimi 
na  skále  vzpřímený  stříbrný  český  lev  (bez 
koruny).  —  Okres,  soud  zaujímá  16323  /fw", 
23  pol.  obcí,  ve  3419  d.  se  123  ob.  č.,  25.910  n.; 
2  26.476  přít.  obyv.  26.197  katol.,  223  ev., 
86  žid.,  z  těch:  12.789  muž.,  13.687  žen.  (1890). 


č  x88s.  Znak  mésu  Chabařovic 


Ohabarovka,  hl.  město  Amurské  gah. 
v  Sibiři,  na  48®  28'  s.  š.,  139  m  n.  m.,  při  ústí 
ř.  Ussuri  do  Amuru;  jest  sídlem  gener.  gu- 
vernéra Amurska,  má  stanici  pošt.  a  telegr., 
kostel,  školu,  bot.  zahradu,  loděnice,  pilu, 
slévárnu  a  7300  ob.  Ch.  jest  důležitou  stanici 
vojenskou  a  znám.  místem  obchodním.  Amur- 
ska paroplavební  společnost  udržuje  spojení 
po  Amuru,  jenž  zde  jest  3  km  šir.,  až  do 
Nikolajevska  a  po  Ussurim  až  po  jezero 
Chanku.  Hlavním  předmětem  obchodu  jsou 
kožešiny  sobolí,  jichž  vyveze  se  ročně  asi 
20.000  kusů.  Ch.  založena  byla  r.  1858  Mura- 
vjevem  a  pojmenována  ke  cti  Jerofejc  Pavl. 
Chabarova,  jenž  v  XVII.  stol.  dobyl  části 
Amurska.  S  počátku  nepatrná  stanice  vojen- 
ská (r.  1874  čítala  867  ob.)  vyvinula  se  Ch. 
na  důležité  místo  a  v  budoucích  létech  jeŠtč 
značně  získá  vystavěním  trati  Vladivostok-Ch 
sibiřské  dráhy,  jejíž  bude  končící  stanicí. 

Ohabas  [šabá]  Fran^oisjoseph,  egypto- 
log  (*  1817  v  Briangonu  —  f  1882  ve  Ver- 
saiUech).  Jsa  zaměstnán  v  obchodním  závodě 
v  Nantech,  obíral  se  studiem  latiny,  řečtiny, 
hebrejštiny  a  moderních  jazyků  a  nadchnut 
pracemi  Champollionovými,  oddal  se  luštění 
hieroglyfů  egyptských  a  vydal  první  práci 
z  tohoto  oboru :  Une  inscription  historique  du 
regne  de  Seti  (Chálons,  1856^.  Na  to  věnoval 
pozornost  dějinám  egyptsKým  za  panství 
Hyksů  a  rozluštil  šťastně  písmo  hieratické. 
Záožil  časopis  V  Égyptologie  (1874 — 77)  a 
vydal  kromě  četných  poiednání:  Le  Papyrus 
magique  Harris  (t.,  1861;;  Mélanges  égypto- 
logiques  řt,  1862—73,  4  sv.);  Recherches  sur 
le  uom  egyptien  de  TTiébes  (t.,  1863);  Les 
papyrus  hiératiques  de  Berlin  (t.,  1864);  Revue 
rétvospective  á  propos  de  la  publication  de  la 
liste  royale  ďAbydos  (t.,  1865);  Tvaductiou 
compléte  des  inscriptions  hiéroglyphiques  de 
Vobélisque  de  Louqsor  (t.,  1868);  Voyage  d*un 
Egyptien  en  Sýrie,  en  Phénicie  et  en  Palestině 
au  quatoryéme  siecle  avant  notre  ére  (Paříž, 
1866);  Les  pasteurs  en  Egypte  (Amsterodam, 
1868);  Études  sur  1'antiqui'té  historique  ďaprés 
les  sources  égyptiennes  et  les  monuments  réputés 
préhistoriques  (t.,  1872);  Recherches  pour  servir 
á  1'histoire  de  la  XlXme  dynastie  (t.,  1873); 
Sur  Vusage  des  bátons  de  main  che\  les  Hé- 
breux  et  dans  Vancienne  Egypte  (t.,  1875). 

Ohabasit.  minerál  ze  skupiny  zcolithů, 
krystalluje  dle  obvyklého  názoru  v  poloměr- 
ných  tvarech  soustavy  šesterečné,  obyčejně 
pozoruje  se  jen  klenec,  jehož  plochy  pravi- 
dlem jeví  ryhování  ve  směru  hran.  Skoro 
vždy  jsou  dva  jedinci  ch-u  směrem  hlavní 
osy  prorostli,  srostlice  dle  plochy  klencové 
jsou  vzácný.  Destičky  rovnoběžně  ku  ploŠe 
zpodové  z  ch-u  broušené  ve  světle  polari- 
sovancm  jen  zřídka  jeví  obvyklé  v^'jevy  kry- 
stallů  jednoosých,  obyčejně  pozoruji  se  anomá- 
lie, jež  lze  vysvětliti  jednak  napnutím,  jednak 
mimésií,  totiž  mnohonásobným  srůstem  dvoj- 
čatným  Četných  jedinců  méně  souměrných, 
než  jeví  se  býti  krystall.  Přidržíme-li  se  ob- 
vyklého, shora  uvedeného  názoru,  jest  štípa- 
telnost  ch-u  rhomboedrická.  Tvrd.  =  4  —  4.6; 


Chabat  —  al-Chábit. 


hust.  =  2 .  07  —  2 .  15.  Barva  bývá  bílá.  někdy 
červená,  ilutá  neb  hnědá,  lesk  jest  skelný, 
ch.  jest  buď  průhledný,  buď  průsvitný.  Na 
základě  rozborů  lučebných  nelze  pro  veškeré 
odrůdy  ch-u  společný  vzorec  stanoviti;  zdá 
se,  ie  jest  ch.  soutvarou  směsí  dvou  slou- 
čenin :  A/,  Ca  Al^  St\  0„  +  2  //,  O 
a  //,  Nfl,  Al^  Si\  Oj,  +  //,0; 
čásf  Na  jest  vždy  K  nahrazena.  Pomoci 
dmuchavky  nadme  a  roztápí  se  ch.  v  bubli- 
natou  smaltu,  kyselina  chlorovodíková  jej 
rozkládá.  Ch.  nalézá  se  pospolu  s  jinými 
zeolithv,  s  vápencem  a  aragonitem  v  duti- 
nách čedičů,  doleritů,  melafyrů  a  znělců, 
▼zácněji  nacházíme  jej  v  žulách  neb  na  žilách 
rudních.  V  Čechách  jsou  zvláště  krásné  va- 
riety pozorovány  u  Řepčic,  České  Lípy,  České 
Kamenice,  na  Střekově,  Kozákově,  u  Lito- 
měřic, u  Válče  a  na  mn.  j.  místech.  Ch-u 
příbuzné  minerály  jsou  fakolith,  herschelit, 
seebachit,  gmelinit,  groddeckit  a  levyn.     Vr. 

ClutlMkt  fšabá]  Pierre,  franc.  architekt 
(♦  1827  v  Paříži).  Z  prvu  zaměstnán  při  stavbě 
drah  franc.  i  cizích,  načež  byl  architektem 
II.  okresu  pařížského.  R.  1864  jmenován  prof. 
na  spec.  škole  architektury  v  Paříži.  Napsal : 
Fragments  ďarchitecture  (1864);  Journal  ma- 
nuti de  ptinture  (1867);  Omamentation  russe 
(1872);  Éléments  de  coustruction  (1875);  Coms 
de  dessin  géometrique  á  Vusage  des  écoles  muni- 
cipales  et  pro/essionelles  (1885)  a  j.  v. 

Clutbaiid  [šabó]:  1)  Ch.  Antoine,  franc. 
důstojník  a  inženýr  (♦  1727  v  Nimesu  — 
f  1791  t),  vynikl  zvláště  velkými  pracemi 
na  kanálech  picardských,  jichž  účelem  bylo 
QČiniti  Sommu  splavnou  a  vysušiti  taméjší 
bažiny.  R.  1783  vyslán  s  poselstvím  do  Caři- 
hradu,  kdež  studoval  jeho  opevnění,  a  vrátiv 
se  do  Paříže,  uveřejnil  studie  o  sopkách  a 
xcmétřesení.  R.  1790  vydal  velké  dílo,  v  němž 
vyličuje  způsob  obrany  Francie.  Napsal  mimo 
to:  Histoire  de  Montmédy^  Péronne^  Saint- 
Quentitt  et  Sedan  a  la  Ville  de  SainťQuentin 
(1775). 

2)  Ch.  Louis  Felix,  sochař  a  medailleur 
franc.  (♦  1824  ve  Venelle,  Bouches  du  Rhóne), 
žák  Pradierův,  dostal  r.  1848  velkou  římskou 
cenu  a  vrátiv  se  z  Itálie,  vystavil  velmi  cenné 
medaille,  kameie  i  sochy.  Uznání  došly:  dvě 
sochy  Honby  (1857  a  1861);  Rolnictví]  reliéf 
Odstraněni  otroctví;  bronzové  sochy  Noci  a 
Večernice  jakožto  kandclábry  pro  novou 
Operu  (1869).  J-k. 

Cniabaud-lAtoar  [šabó-latúr]  Fran^.  E. 
Henri,  baron,  generál  franc.  (*  1804  v  Ni- 
mesu —  1 1885).  Súčastnil  se  výpravy  alžír- 
ské a  pracoval  o  opevněních  pařížských  tak 
zdárně,  že  r.  1859  byl  jmenován  generálem. 
Za  obléhání  Paříže  r.  1870—71  byl  velitelem 
sboru  genijního  a  řídil  všecky  práce  tohoto 
odboru.  Ve  shromáždění  národním,  do  kterého 
r.  1871  bvl  zvolen,  vstoupil  do  pravého 
středu,  byl  od  20.  čna  1874  až  10.  bř.  1875 
ministrem  vnitra  a  od  r.  1877  doživotním 
senátorem. 

CHiabb  (arab.),  zrno,  kulička,  boule,  do- 
mád  nizcT  pro  Alepskou  hlízu. 


Ohabeřloe.  Chaberčice,  ves  v  Čechách 
na  pr.  bř.  Sázavy,  hejt.  Kutná  Hora,  okr. 
Uhlíř.  Janovice,  fara  a  pš.  Zruč;  46  d.,  323 
ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  cis.  soukr.  statků, 
na  Sázavě  mlýn  s  pilou,  vápenc.  lomy.  Ch. 
byly  původně  samostatné  vladyčí  sídlo. 
IC  r.  1542  držel  zde  dvůr  Matouš,  předek 
Chaberských  z  Kochanova,  kteří  se  tu  ještě 
r.  1624  připomínají.  R.  1657  připojeny  Ch. 
ke  Kácovu. 

Ohabert  [šabér]:  1)  Ch.  Joseph  Ber- 
nard, astronom  franc.  (*  1724  v  Toulonu  — 
t  1805).  Jako  námořní  důstojník  účastnil  se 
několika  válečných  výprav  a  konal  při  tom 
studia  k  pracím  kartografickým.  Opravil 
určení  zeměp.  délkv  Buenos-Airů  a  zrevi- 
doval mapy  pobřeží  kanadského  a  pobřeží 
skoro  celého  Středozemního  moře.  Tato 
veliká  práce  zůstala  však  neukončena.  Hlavní 
jeho  spisy  jsou:  Vojrage  dans  VAmérique 
septentríonale  pour  rectifier  les  cartes  de  VAca- 
die,  Vile  Royale  et  du  banc  de  Terre-Neuve 
etc.  (1753J  a  Sur  Vusage  des  horloges  marines 
relatives  a  la  navigation  et  sitrtout  á  la  géo- 
graphie  (1795). 

2)  Ch.  Philippe,  zvěrolékař  franc.  (♦  1737 
v  Lyoně  —  f  1814  v  Alfortu),  byl  učitelem, 
pak  ředitelem  zvérolékařské  školy  v  Alfortu 
u  Paříže  a  před  revolucí  vrchním  inspektorem 
franc.  veterinářství.  Z  hlavních  prací,  jež  mají 
význam  i  v  lékařství  vůbec,  sluší  uvésti: 
Ťraité  du  charbon  ou  anthrax  dans  les  ani- 
maux  (Paříž  1740  a  část.);  Traité  des  maladies 
vermineuses  dans  les  animaux  (t.  1782);  Traité 
élém.  et.  pvatique  sur  Vengtalssement  des  ani- 
maux domestiques  (t.  1812,  6  sv.).  Jeho  jmé- 
nem označuie  se  zvi.  olejnatá  směs  proti 
tasemnicím  (oleum  contra  taeniam  Ch-i),  jež 
bývala  podávána  i  lidem. 

Ohabenil  [šabej],  hl.  město  kantonu  v  dep. 
Dróme,  arr.  Valence;  má  prádelny  hedvábí, 
výrobu  klobouků  a  kočárů  a  1339,  jako  obec 
3375  ob.  (1891).  Kanton  má  na  25695  km* 
11.609  ob. 

ObAbl6ov:  1)  Ch.,  osada  na  Moravě,  hejt. 
Nový  Jičín,  okr.  Příbor,  fara  Tmávka,  pš. 
Petřvald  Velký;  7  d.,  39  ob.  č.  (1890).  — 
2)  Ch.,  chybně  Chobičov  {Gobitschau),  ves 
t.,  hejt.,  okr.,  fara  a  pš.  Šternberk;  30  d., 
187  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.,  tkalcovství.  Sem 
náleží  osada  Levín  se  7  d.,  20  ob.  n.  (1890). 

3)  Ch.,  ves  ve  Slezsku,  hejt.  a  okr.  Opava, 
far.  Poloma  Velká,  pš.  Háj;  88  d.,  634  ob.  č.. 
4  pol.  (1890),  2tř.  šk.,  mlýn,  pila.  Zboží  Chabi- 
čovské  připomíná  se  r.  1377  jako  příslušenství 
kláštera  Klárského  v  Opavě  a  zůstalo  při  něm 
až  do  jeho  zrušení  (1785),  kdy  připadlo  státu 
a  pozaéji  připojeno  k  Melči.  V  našem  století 
byl  Ch.  majetkem  pánů  Mitrovských  na  Hra- 
byni  a  po  nich  řádu  něm.  rytířů. 

Chábi6o'VÍOB  (Kabschowit^)^  ves  v  Čechách, 
hejt.,  okr.  a  pš.  ICrumlov,  fara  Přídolí;  13  d., 
19  ob.č.,  85  n.  (1890),  poblíž  ložisko  tuhy. 

Ohabir  (arab.),  zkušený,  v  scv.  Africe  ná- 
zev vůdce  karavan. 

al-Cbábit  (AlcabitiusJ,  arab.  astronom. 
Dle  některých  žil  v  X.  st.,  dle  jiných  byl  astro- 


Chablais  —  Chabotte. 


nom  téhož  jména  na  dvoře  španělského  krále 
Alfonsa  X.,  jenž  kolem  sebe  as  50  astronomů 
různých  národů  shromáždiv,  jim  nové  astr. 
tabulky  zhotoviti  kázal.  Zanášel  se  hlavně 
astrologií.  Jeho  Astronomiae  judicariae  prin- 
cipia  byla  castěji  tiskem  vydána  (1485,  1491, 
1521  atd.).  Gs. 

OhablaU  [šablé],  ital.  Chiablese  neb 
Ciablese,  území  zabírající  nejsever.  čásC 
arrond.  Thonon  fr.  dep.  Haute  Savoie;  hra- 
ničí na  sev.  s  Genevským  jezerem,  na  záp. 
a  vých.  se  švýc.  kantony  genevským  a  vali- 
ským,  na  jihu  s  územím  Faucigny,  měří 
914  frm»  a  čítá  v  71  obcích  64.861  ob.  Jižní  čásC 
území  zaujímají  Chablaisské  Alpy,  k  nimž  při- 
kládá se  náhomí  rovina,  spadající  stupňovité 
k  jez.  Genevskému.  Průměrná  výška  této 
roviny  jest  na  záp.  asi  500  m,  na  vých.  asi 
700  m.  Středem  protéká  Dranse,  zavlažující 
se  svými  přítoky  celé  území,  jež  z  části  jest 
dosti  úrodné;  z  plodin  jsou  důležitější  obilí, 
luštěniny,  víno,  ořechy  a  kaštany.  Chov  do- 
bytka jest  značný  a  ve  velké  míře  provozuje 
se  též  sýrařství.  Zemi  protíná  trať  Geneva- 
Thonon-Bouveret  Železné  dráhy.  Hl.  město 
jest  Thonon.  —  Za  doby  římské  slulo  Ch. 
Provincia  equestris,  Ager  caballicus,  Caballicus 
pagus,  dle  hřcbčinců  zde  udržovaných.  Po- 
tom náleželo  území  to  k  Burgundsku;  císař 
Konrád  II.  daroval  ie  hraběti  Humbertovi 
Savojskému.  Odtud  hrabata  Savojská  vedla 
titul  vévod  z  Ch.  až  do  r.  1416,  kdy  Savoj- 
sko  samo  povýšeno  na  vévodství.  Od  r.  1792 
patřilo  Ch.  k  Francii,  r.  1814  opět  vrá- 
ceno k  Savojsku,  od  r.  1815  tvořilo  spolu 
s  krajinou  Faucigny  neutrální  pás  k  obra- 
ně Švýcarska.  Roku  1860  přivtěleno  opět 
k  Francii. 

Ohablis  [šabli],  hl.  město  kantonu  v  dep. 
Yonne  arr.  Auxerre,  IS  km  vých.  od  Auxerrc, 
na  1.  bř.  Sereinu  při  trati  la  Roche-risle- 
Angely;  má  pošt.  a  telegr.  stanici,  několik 
starých  kostelů  ze  XII.  a  XIII.  stol.,  výrobu 
inkoustu  a  bisquitů  a  2302,  jako  obec  2318 
ob.  (1891).  V  OKolí  pěstuje  se  výborné  bílé 
burgundské  víno,  známé  jménem  Vin  de  Ch. 
Nejlepší  druhy  rodí  vinohrady  Clos  Valmur, 
Vosdčsirs,  Grenouille,  Mont  de  Milieu  a 
Bourgérau;  též  vyrábí  se  zde  šumivé  šam- 
paňské víno.  Kanton  má  na  19462  km^, 
v  14  obcích  7365  ob. 

Ohablona  viz  Šablona. 

Ohaboras,  přítok  Eufratu,  viz  Chábúr. 

Ohábory,  obec  Sebranice,  osada  Tvlastně 
předměstí  města  Dobrušky)  v  Čechách  při 
Zlatém  potoce,  hejt.  Nové  Město  n.  M.,  okr. 
Opočno,    fara  Dobruška   (část.    Bílý  Újezd), 

Sš.  Dobruška;  32  d.,  172  ob.  č.  (1890),  kaple 
ejsv.  Trojice,  tkalcovství.  Na  pr.  bř.  Zlatého 
potoka,  na  nízké  skále,  stával  v  nejstarších 
dobách  bezpochyby  loupežný  hrad,  o  jehož 
dějinách  se  nic  neví.  Asi  před  12  léty  při 
stavbě  mostu  přes  Zl.  potok  rozváželo  se 
hradiště  na  násyp,  při  čemž  objeveny  ještě 
zdi  a  celé  haldy  dřevěného  popela,  želez, 
věci,  jako  podkovy,  pilka,  hřebíky  atd.  Z  toho 
lze  souditi,  že  hrad  zanikl  požárem. 


Chabot  [šaból  Francois,  revolucionář 
franc.  (♦  1759  —  f  1794  v  Paříži).  Na  počátku 
revoluce  vystoupil  z  řádu  kapucínského  a 
lichotě  nejvýstřednějším  vrstvám  pařížského 
lidu,  dosáhl  toho,  že  byl  r.  1791  zvolen  do 
zákonodárného  shromáždění,  r.  1792  do  kon- 
ventu, kde  stal  se  duší  pověstných  Monta- 
gnardů,  a  konečně  do  výboru  pro  obecné 
blaho.  Ze  všech  jeho  řečí  vyznívala  divoká 
zášť  proti  monarchii,  girondistům  a  proti 
každé  spořádané  vládě;  lidu,  sansculottům, 
měla  býti  dána  všeciva  moc  a  všecko  jmění 
mělo  se  jim  rozdati.  Na  jeho  návrh  promě- 
něna byla  kathedrála  Notre  Dáme  v  místo 
k  uctívaní  rozumu.  Při  tom  zabýval  se  ne- 
kalými obchody  burso vními,  jsa  ve  spojení 
s  bankéřem  Freyem,  židem,  který  za  vyzvě- 
dačské  služby  své  ve  válkách  tureckých  po- 
výšen byl  od  vlády  vídeňské  na  barona  ze 
Schonfeldu,  ale  pro  dluhy  uprchl  z  Brna  do 
Paříže  a  přijav  jméno  Frey,  snažil  se  získati  si 
ochranu  vlády;  proto  dal  Ch-ovi  svou  sestru 
za  manželku.  Robespierre,  kterému  vliv  Ch-ův 
byl  nepohodlný,  užil  pověstí  o  něm  kolujících, 
obžaloval  ho  z  podvodu,  načež  Ch.  byl  od- 
souzen a  5.  dub.  1794  popraven. 

Ohabotovka  [šab-]  jest  zadovka  zařízená 
pro  nábojnice  kovové  s  okrajním  zapálením. 
Povstala  r.  1865,  došla  však  náležitého  rozší- 
ření teprve  pod  názvem  warnantovkauruč- 
niček  pro  náboje  Flobertovy.  Chabot  opatřil 
totiž  na  zadní  otvor  hlavně  přiléhající  závěrní 
špalíček  dvěma  rameny,  jimiž  se  špalíček 
z  obou  stran  připevní  k  hlavni  pomocí 
šroubů,  tak  že  se  na  Šroubech  těch  dle  po- 
třeby může  zdvihnouti  nebo  skloniti.  Při  zdvi- 
žení závěru  stává  se  činným  také  vytahovák, 
který  výstřelem  nábojnici  z  komory  odstraní. 
Výstfel  působí  se  zámkem,  jehož  kohoutek 
buď  bezprostředně  nebo  přiražením  zápal- 
níku  ve  špalíčku  umístěného  udeří  na  okraj 
dna  nábojnice.  —  Belgický  továrník  Warnant 
zkrátil  špalíček  a  použil  zámku  uprostřed 
ležícího  dle  vzoru  Flobertova.  —  Američan 
Mariin  opravil  warnantku  tím,  že  špalíček 
opětně  prodloužil  a  nechal  ho  do  skřínky 
zámkové  tak  zapadnouti,  že  nalézá  zde  spo- 
lehlivé opory  a  tudíž  šrouby,  jimiž  ramena 
závěru  jsou  k  hlavni  připojena,  tak  snadné 
nemohou  povoliti.  Závěr  Marlinův  označuje 
se  obyčejné  jako  >prodloužený  Warnantůvc. 
Oba  jsou  velmi  oblíbeny  u  zbraní  salon- 
ních. Bs. 

Ohabotte  [šabót],  franc,  šabota,  litý  kus 
železný,  na  němž  spočívá  kovadlina.  Účel  její 
jest  konsumovati  rázy  vedené  mechanickými 
kladivy,  aby  tím  okolní  budovy  netrpěly  a 
kováni  bylo  snadnější.  K  tomu  jest  třeba, 
aby  ch.  měla  jistou  váhu,  která  závisí  na 
váze  kladiva  (bucharu)  a  jeho  zdvihu  čili 
energii.  Nejtěžší  ch-ty  vyskytují  se  při  par- 
ních kladivech  a  jsou  z  jednoho  neb  několika 
dílů.  Charakteristickým  příkladem  jest  parní 
buchar  v  Creuzotu  ve  Francii,  mající  ch-tu 
váhy  860  tun;  rozdělena  jest  na  6  dílů  tvo- 
řících 6  m  vysoký  jehlan  komolý,  jehož 
zpodní  základna  měří  33  m^,  svrchní   7  m-. 


Chabrhel  —  Chacabiico. 


Aby  rázy  byly  pružnější,  spočívá  ch.  na  dře- 
veném podkladu  a  obehnána  jest  příkopem 
naphiéným  vodou.  Vše  spočívá  v  zemi  a  jen 
malý  díl  ch-ty  vyčnívá  ven. 

CHi&brlMl,  staré  pojmenování  vsi  v  Ce- 
chách, viz  Gabrhele. 

ClutbriMl,  vůdce  athénský,  vyznamenal  se 
již  r.  390  př.  Kr.  v  bojích  v  okolí  Korinthu, 
porazil  r.  388  Sparfany  u  Aiginy  a  vstoupiv 
do  služeb  Euagorových,  vybojoval  pro  ného 
vetší  čásť  ostrova  Kypru;  později  bojoval 
proti  Peršanům  v  Egyptě,  a  to  tak  úspěšně, 
ie  Peršané  stěžovali  si  v  Athénách  a  Ch.  mu- 
sil  se  navrátiti  do  vlasti.  Když  r.  378  uzavřen 
byl  spolek  mezi  Athénami  a  Thébany,  byl  Ch. 
s  5000  mužů  poslán  Thébanům  na  pomoc;  tu 
zastoupil  králi  Klcombrotovi  cestu  soutěskou 
clcutherskou  a  r.  377  u  Kynoskefalé  přiměl 
Agcsilaa  k  ústupu  tím,  že  kázal  předním  řa- 
dám pokleknouti  na  pravé  koleno,  o  levé 
opříti  štít  a  napřáhnouti  oštěpy  proti  nepří- 
teli. Za  odměnu  postavena  mu  v  Athénách 
socha.  R.  376  porazil  veliké  loďstvo  spartské 
u  Naxu  a  po  přistoupení  Athéňanů  ke  Spartě 
hájil  r.  368  statečně  Korinthu  proti  Epamei- 
nondovi ;  na  to  opanoval  thrácké  pobřeží,  ale 
po  ztrátě  Oropu  stěží  unikl  odsouzení  i  ode- 
bral se  do  Egypta  a  jako  admirál  krále  Tacha 
bojoval  celkem  bezúspěšně  proti  Peršanům. 
Navrátiv  se  do  vlasti,  velel  ve  válce  proti  spo- 
jencům na  výpravě  proti  Chiu,  ale  padl  r.  357. 

Cliabrier  [šabrijé]  Alexis  Emmanuel, 
hudební  skladatel  franc.  (*  1842  v  Ambertu 
v  dcpart.  Puy-de  Dóme  —  f  1894  v  Paříži), 
syn  advokátův,  studoval  práva  a  dosáhnuv 
licenciátu,  byl  v  1.  1862—77  úředníkem  v  mi- 
nisterstvu vnitra,  při  čemž  v  prázdných  chví- 
lích věnoval  se  studiu  hudebnímu;  učiteli  jeho 
byli  Ed.  WolfT  v  klavíru  a  A.  Mignard  ve 
skladbě.  Po  povzbuzujícím  úspěchu,  jehož 
dosáhl  kom.  zpěvohrou  Vétoile^  provedenou 
r.  1877  na  divadle  Bouťfes-Parisiens,  zřekl  se 
dráhv  úřednické  a  věnoval  se  skladbě,  po- 
nejvíce dramatické.  Napsal  opery:  Véducation 
m.inquée  (1879),  Gwendoline  ^1886)  a  Le  roi 
malgré  lui  (1887).  V  konccrtccn  Lamoureuxo- 
vých.  při  nichž  zastával  od  r.  1881  úřad 
sí>ormistra,  provedeny  od  Ch-a:  rhapsodie 
y.spaňa  a  sborová  scéna  La  Sulamit  (na  slova 
Kichcpinova).  Obzvláštní  oblibě  těšily  se  m.  j. 
Lodě  á  la  musique  a  klavírní  skladby  Dix 
yieces  pittoresques  a  Trois  valses  romantiques. 
Započaté  opery  Les  muscadins^  Le  sabbat^ 
Briséis,  ou  la  fiancée  de  Corinthe^  k  nimž  texty 
<Jodali  mu  Jules  Claretie,  Armand  Silvestře 
a  Catulle  Mendés,  nemohl  ukončiti  pro  ochr- 
nutí nervů,  jemuž  také  podlehl.  Ch.  byl  hu- 
íkbníkem  směru  nejmodernějšího,  nad  míru 
<J úmyslný  harmonik  a  v  instrumentaci,  opo- 
iujíci  šumivým  vínem,  jedním  z  největších 
techniků  novější  školy  francouzské.  I  mimo 
Francii  učiněny  pokusv  s  prováděním  jeho 
4>per,  jichž  půvaby  však,  jsouce  rázu  intim- 
ního, nebyly  s  to  vpraviti  se  v  trvalou  pří- 
zeň širokého  obecenstva.  7 

Obsbrol,  největší  ostrov  souostroví  Loya- 
lity  (v.  t.). 


Ohabrol  [ša-],  stará  šlechtická  rodina 
franc,  z  níž  vynikli:  1)  Ch.  André  Jean, 
hrabě  deCrouzol,  státník  (♦  1771  v  Riomu  — 
t  1836  v  Chabannes).  Byl  r.  1812  správcem 
provincií  illyrských  a  za  restaurace  prefektem 
dep.  Rhóne,  r.  1824  pairem  a  za  Polignaca 
správcem  ministeria  financí.  —  2)  Ch.  Gil- 
bert Jos.  Gasp.,  hrabě  de  Volvic,  bratr 
před.  (*  1773  —  f  1843),  byl  členem  vědecké 
kommisse  při  výpravě  egyptské  a  vydal 
o  nálezech  spis  Sur  les  moeurs  et  les  usages 
des  Egypt iens  moderns.  Po  návrate  byl  pre- 
fektem montenotteským  a  strážcem  uvězně- 
ného Pia  VIL,  na  to  prefektem  dep.  Sein- 
skčho;  podporoval  umění,  školství  a  chudinu 
a  stal  se  členem  akademie  franc.  Statistické 
práce  jeho  v  dep.  montenotteském  měly  pro 
dobu  svou  velikou  důležitost. 

Ohabrov,  osada  na  Moravě,  hcjt.  Hranice, 
okr.  Lipník,  fara  a  pš.  Osek;  7  d.,  28  ob.  č. 
(1890). 

OhabroTioe,  ves  v  Cechách,  hejt.  Tábor, 
okr.  Soběslav,  fara  Choustník,  pš.  Tučapy; 
18  d.,  114  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.,  popi.  dvůr. 
Ku  konci  XIV.  st.  byly  Ch.  vladyčí  statek 
Jana  Chabrovce  z  Ch-ic.  R.  1623  přikoupeny 
k  Choustm'ku. 

ChabniB  Thebr.),  družstvo.  Při  dražbách 
jest  ch.  spolčení  licitantů,  kteří  mají  mezi 
sebou  tajnou  úmluvu,  že  jeden  z  nich  zboží 
lacino  koupí  a  s  druhými  pak  o  zisk  se  roz- 
dělí. Pověstným  stal  se  v  našem  životě  poli- 
tickém ch.  r.  1872  za  ministerstva  Auersper- 
gova,  kdy  strana  ústavověrná  kupovala  pro 
své  přívržence  deskové  statky,  aby  získala 
hlasy  a  domohla  se  většiny  při  volbách  sně- 
movních. Srv.  Čechy,  str.  248  fr);  >Osvěta€, 
1894,  str.  131. 

? habry:  1)  Ch.  Dolní,  Chrabrý,  ves 
echách,  hejt.  a  okr.  Karlín,  fara  řrosík, 
pš.  Zdiby;  46  d.,  498  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel 
sv.  Jana  Křt.,  2tř.  šk.,  mlýn.  V  dioritu  na- 
cházejí se  lupínky  zlata  a  také  se  tu  pokou- 
í  šcno  o  dolování.  —  2)  Ch.  Horní,  ves  t.; 
18  d.,  201  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  král.  hl. 
města  Prahy.  V  XVI.  st.  dostaly  se  Dolní  a 
čásť  Hor.  Ch-ber  ke  statku  libeň.skcmu  a  s  ním 
staly  se  majetkem  Starého  města  Pražského. 
Díl  zádušní  v  Hor.  Ch-rcch  odkoupila  obec 
Pražská  r.  1719. 

Ohábůr,  přítok  Eufratu  s  1.  strany;  četné 
prameny  jeho  vyvěrají  na  Karatlža-Dá^ni,  se  v. 
od  města  Ras  el  Ain  ve  vilájetu  dijárbekrském, 
a  ústí  u  Abú  Seráje  v  sandžaku  Halebském, 
kdež  dosud  nalézají  se  zříceniny  starého  Kir- 
kesionu.  V  starověku  slul  Chabor,  Xcnofon 
uvádí  jej  pod  jménem  Araxes,  Ptolemaios 
pod  jménem  (chabor as,  Plinius  nazývá  jej 
Chabura.  Při  jeho  pramenech  porazil  císař 
Gordian  r.  242  po  Kr.  perského  krále  Sa- 
pora  I.  Ch.  tvořil  hranici  říše  římské  proti 
Parthům  a  Peršanům. 

ChaoabuoO  [čakabuko],  město  v  prov. 
Santiago  jihoam.  republ.  Chile,  50  A->;i  sev. 
od  Santiaga,  na  Colině.  Zde  svedena  r.  1817 
bitva  mezi  chilskými  povstalci,  vedenými  ge- 
nerálem   Argentinské    republiky    Marotocm, 


de  Chacaton  —  Chadt. 


▼  níž  Španělové  podlehli  a  která  spolu 
8  bitvou  na  řece  Maipu  r.  1818  vedla  k  trva- 
lému odtrženi  se  Chile  od  Španělska. 

de  Ohaoaton  [šakaton]  Jean  Nicolas 
Henry,  franc.  malíř  (*  1813).  Vzdélav  se 
u  mistra  franc,  vydal  se  na  studijní  cestu  do 
Itálie,  odkud  pocházejí  motivy  k  jeho  obra- 
zům: Porta  Nuova  v  Palermu  a  Den  sv.  Ro- 
salie.  V  malbách  kostymův  vyspěl  ve  zname- 
nitého koloristu,  hlavně  po  své  druhé  cestě 
po  jižní  Evropě  a  Orientu.  Vynikají  tu 
obrazy:  Turecky-  bá-{ár  v  Káhiře,  Ji\dni  voj- 
sko fbráhima  paše^  Údoli  Josa/at,  Arabská 
fontána^  Turecká  rodina  na  cestě^  Arabský  tábor 
v  poušti  a  Cirkus  ve   Valencii. 

Chaoo  [čako]:  1)  Ch.,  správněji  Chacu, 
též  Gran  Ch.,  povšechný  název  pro  část 
jihoam.  pamp  mezi  19*  a  30*  j.  S.  a  58*  a  64® 
z.  d.,  kterou  ohraničují  na  vých.  Rio  Para- 
guay, na  j.  a  jz.  Rio  Salado,  na  záp.  Sierra 
de  Salta  a  Sierra  de  Jujuy;  na  sev.  přechází 
Ch.  znenáhla  v  Llanos  de  Chiquitos,  kdežto 
na  jihu  odděluje  je  Rio  Salado  od  pamp 
v  užším  smyslu.  Ch.  jest  rovina,  asi  300  m 
n.  m.  vys.,  od  sev.-záp.  k  jihov^ch.  ponenáhlu 
se  nížící.  V  sev.  části  jsou  četné,  rozsáhlé 
bažiny  a  mělká  jezera,  která  v  době  deštivé 
rovinu  daleko  široko  zaplavují,  naproti  tomu 
však  na  sklonku  suchého  období  namnoze 
úplně  vysychají;  jižní  část  území  jest  chudší 
na  vodu,  dílem  úplně  bczvodá  poušf,  ale 
podél  řek  Vermejo  a  Pilcomayo  značným 
zátopám  vysazena,  které  působí,  že  zde  jsou 
neibujnéjši  lesy  a  velmi  úrodná  půda.  Mezi 
řekami  Vermejo  a  Pilcomayo  jsou  travnaté 
stepi  zv.  Llanos  de  Manzo.  Celé  toto  ohromné 
prostranství  jest  skorém  úplné  ještě  nckulti- 
vováno,  pouze  na  jihu  a  záp.  jsou  četnější 
kolonie  a  vzdělaná  půda.  Území  méně  hodí 
se  k  rolnickému  vzdělání,  výtečně  však  pro 
chov  dobytka.  Čásť  položená  záp.  a  již.  od 
Rio  Vermejo  nazývá  se  Ch.  austral,  čásC 
mezi  řekou  jmenovanou  a  Rio  Pilcomayo 
Ch.  centrál  a  zbytek  na  sev.  a  vých.  Ch. 
boreal.  Podnebí  vyznačuje  se  značnými  pro- 
tivami v  teplotě  a  bývá  v  létě  největší  teplota 
45®  C,  v  zimě  nejmenší  9®  C.  Až  do  nedávná 
bylo  toto  prostranství  výhradně  rejdištěm 
četných  neodvislých  kmenu  indiánských,  mezi 
nimiž  pouze  jesuité  ojedinělé  missijní  stanice 
založili.  Když  však  evropští  kolonisté  počali 
sem  vnikati,  bylo  nutno  kmeny  tyto,  kteří 
k  nim  chovali  se  značně  nepřátelsky,  zkrotiti. 
Za  tím  účelem  podniknuty  r.  1882—85  velké 
výpravy  a  jmenovitě  argentinský  generál 
Victorica  se  značným  úspěchem  proti  Indiá- 
nům vystoupil  a  založil  řadu  tvrzi  na  obranu 
kolonistů.  Následkem  toho  jest  nyní  Ch. 
obydleno  velmi  řídce.  Obyv.  tvoří  hl.  kočovné 
a  bojovné  kmeny  Tobů,  na  sev.  pak  od  ř. 
Rio  Pilcomayo  kmeny  Languů,  úhrnem  asi 

▼  počtu  30—40.000.  Politicky  patří  z  celé 
rozlohy  Ch-ca,  páčené  asi  na  540.000  km\ 
čásť  ve  výměře  325.000  km*  k  Argentině,  asi 
120.000  km*  k  Bolivii  a  90.000  km*  k  Para- 
guayi.  ČásC  náležející  k  Argentině  patří  dílem 
k  provinciím  Santa  Fé  (18.000  A-m*)  a  Santiago 


del  Estero  (16.250  *m«),  dílem  tvoří  spolkové 
territorium  a  od  r.  1884  gouvemement  Ch. 

2)  Ch.,  gouvemement  Argentinské  rcp., 
zaujímající  větší  čásC  svrchu  zmíněného  Ch-ca 
austral.;  na  sev.  ohraničují  jej  Rio  Teuco  a 
Vermejo,  na  vých.  Paraguay,  na  jihozáp.  a 
záp.  hi^ičí  s  provinciemi  Santiago  del  Estero 
a  Salta.  Povrch  má  124.834  km\  počet  oby- 
vatelstva test  nepatrný,  poněvadž  r.  1884 
veškeří  Indiáni  odtud  byli  vypuzeni.  Vzdělané 
půdy  bylo  r.  1888:  3613  ha  a  pěstovala  se 
hlavně  kukuřice  a  cukrová  třtina;  stav  do- 
bytka byl:  1597  koní,  17.351  kusů  hovězího 
dobytka  a  3751  ovcí.  Podél  Vermeja  jest 
značný  počet  tvrzí,  telegrafem  spojených,  na 
obranu  proti  vpádům  Indiánů.  Hl.  město  jest 
Resistencia  s  asi  3000  ob.  Srv.:  ďOrbi^y, 
Voyage  dans  TAmérique  méridionale,  de  1826 
á  1833  (v  Paříži,  1860,  sv.  I.,  str.  415—448); 
G.  Araoz,  Navegacion  del  Rio  Bermejo  y  via 
jes  al  Gran  Ch.  (v  Buenos  Aires,  1884);  Gen. 
Victorica,  El  Gran  Ch.  (t,  1886). 

Chaoonne  [šakón]  srv.  Ciacona. 

Ohaoomao  íšakomák]  Jean,  franc.  astro- 
nom (*  1823  v  Lyonu  —  f  1873).  Zabýval  se 
pozorováním  planetoidů,  jichž  také  8  objevil,, 
a  studiem  hvězd  do  třinácté  velikosti.  Od 
r.  1854  pracoval  na  pařížské  hvězdárně, 
r.  1860  studoval  úplné  zatmění  slunce  ve 
Španělích  a  krátce  potom  (1862)  věnoval  se 
výhradně  pozorování  slunce  a  přesídlil  z  Pa- 
říže do  Villeurbannu  u  Lyonu,  zařídiv  si  tam 
samostatnou  observatoř.  Vydal  Atlas  écliptique 
(Paříž,  1854—63);  Atlas  des  annales  de  VOb- 
servatoire  de  Pjris  (1856 — 63)  a  řadu  prací 
menších  v  čas.  MontMy  notices  of  the  asiron. 
society  (1851—73)  a  j. 

Ohaoon  á  son  s^oůt  [šakén  a  s6n  gú], 
franc,  každý  podle  svého  vkusu. 

Chadderton  [čedrtn],  město  anglické,  viz 
Oldham. 

Ohadidia,  první  žena  Muhammedova^ 
vdova  po  bohatém  obchodníku  v  Mekce, 
přijala  Muhammeda  za  svého  obchodvedou- 
cího  a  poznavši  jeho  poctivost,  nabídla  mu, 
ač  byla  o  15  let  jeho  starší,  svou  ruku  a  po- 
výšila ho  tak  mezi  nejpřednější  muže  města. 
Muhammed  zachoval  jí  úctu  svou  a  věrnost 
a  prohlásil  ji  za  nejlepší  ženu  na  světě; 
neboť  »když  byl  chůd,  obohatila  ho,  když  ho 
za  lháře  prohlásili,  věřila  v  něho  a  když  se 
mu  celý  svět  protivil,  zůstala  mu  věrna*. 
Povila  mu  dva  syny  a  dvě  dcery,  z  nichž 
jediná  Fátima  přežila  rodiče  své.  Ch.  pro- 
vázela proroka  Často  do  jeskyně  v  hoře 
Hárán  a  první  uvěřila  v  jeho  zjevení  a  po- 
slání. Zemřela  r.  619. 

Ohadt  Jan,  český  spis.  lesn.  (*  1860  v  Ku- 
bově Huti  u  Vimperku),  studoval  reálku 
v  Písku,  načež  vstoupil  do  služeb  knížete 
Jana  Schwarzenberka  a  jest  nyní  lesním  pří- 
ručím  ve  Vimperku.  Sepsal:  J^uvodce  do  pra- 
lesa (Luckenwald)  a  na  Boubin  (1888);  Lesní 
p&do\nalstvi  (1887);  Vliv  hornin  na  v^rUst  les- 
ních dřevin  (1889);  Zalesňováni  holin  (1890); 
Zalesňováni  pustých  stráni  (18^2);  Péstováni 
porostů  (1894);  Dějiny  lesů  v  Čecltách  (1896) 


Chadžkiewicz  —  Qiaetoderma. 


a  j.  Přispívá  do  časopisů  odborných  i  do 
•Ottova  SI.  N.€. 

Chadžkiewioz  Wladyslaw  viz  Chodz- 
kiewicz. 

Cli%dz3níidd:  1)  Ch.Jan,  historický  geo- 
graf polský,  jenž  vydal  zajímavý  spis  Histo- 
ryc\no-statystyc\ne  spisy  miast  staro^ytnych 
w  \iemi  sandomierskiej  le\acych  (Varšava, 
1855,  3  díly). 

2)  Ch.  Jan,  lékař  pol.  (♦  1824  v  Kole 
u  Varšavy),  studoval  lékařství  v  Paříži,  kde 
dosáhl  doktorátu,  a  byl  činným  jako  vojen- 
ský lékař.  R.  1858  vystěhoval  se  do  Haliče 
a  usadil  se  po  nějaké  době  ve  Lvové.  Vydal: 
Oiolera^  jej  etymolog  ta ,  historya,  fi\Yologia 
i.  t.  d,  (Lvov,  1861,  2.  vyd.,  1873);  O  idroju 
siarc\anym  w  Lubieniu  (t.,  1866);  Dtawiec 
podiug  najswie^sxych  badaň  s\tuki  lekarskiej 
(t.,  1868).  Mimo  to  mnohá  pojednání  v  listech 
odborných. 

OliaereA  Cassius  viz  Cassius  7). 

Ohaeropliylliim  Lem.,  krabil ice,  rod 
rostlin  z  řádu  okoličnatých,  s  rodem  An- 
thriscus  Pers.  velmi  příbuzný,  lišící  se  plody 
bezzobanými  a  brázdkami  s  1  proužkem. 
Žebra  plodA  jsou  velmi  úzká,  plochá  a  splask- 
nutím brázdek  při  uzrání  vzniklá.  Z  nemno- 
hých sem  počítaných  druhů  roste  všude 
v  křovinách,  hájích  i  plotech  Ch.  temulum  L., 
kr.  mámivá,  bylina  1 — 2letá,  na  Va  m  vysoká, 
s  krkem  kořene  hliznatě  neztlustlým,  lodyhou 
í  s  listy  mrtnatou,  špinavě  načcrvenalou. 
Listy  dvakráte  zpeřené  mají  lístky  vejčité, 
pcřenoklané  s  ušty  přítupými.  Čnélkv  jsou 
as  tak  dlouhé  jako  plodní  terče,  plody  po- 
dlouhle kuželovité.  Kvete  od  kv.  do  ccc. 
Její  vnať  i  kořen  způsobují  závrat  a  dávení. 
Ve  vlhkých  hájích,  houštích  a  plotech  nižších 
poloh  roste  Ch.  bulbosum  L.,  kr.  hliznatá 
či  krkoška,  dvouletá,  1—2  m  vysoká  bylina 
s  krkem  kořenným,  v  hlízku  naduřelým,  lody- 
hou dole  mrtnatou,  nahoře  lysou  a  červené 
skvrnitou.  Listy  3— 4kráte  zpeřené  mají  lístky 
peřcnoklané  neb  peřenodílné  s  ušty  čárko- 
vito-kopinatými  aŽ  úzce  čárko  vitými.  Plod 
jest  vejčité  kužclovitý.  Řepovitý  kořen  jest 
zcela  neškodný;  mladý  slouží  za  dobrou  ze- 
leninu, zvláště  ve  střední  a  severní  Asii  oblí- 
lx:nou.  V  novější  době  pěstují  rostlinu  tuto 
také  v  Německu  a  v  Uhrách.  Vnať  připra- 
vují také  jako  špenát.  V  Multansku  a  Valaš- 
sku jedí  kořeny  z  jara  nejen  jako  salát,  nýbrž 
i  vařené  a  na  másle  smažené;  i  mladé  lo- 
<iyžky  tam  pojídají  jako  salát.  Podobného 
upotřebení  docházejí  kořeny  Ch.  Prescotti 
DC,  kr.  sibiřské,  jež  od  nepamětných  dob 
na  Uralu  pojídají.  Z  vytrvalých  druhů  je  u  nás 
ot>ccnou  Cn.  hirsutum  L.,  ícr.  chlupatá;  ro- 
zezná se  od  podobné  kr.  mámivé  vytrvalým 
oddenkem  a  čnělkami  terčů  plodních  2kráte 
delšími.  Vs, 

OlUMtetefl,  vymřelý  rod  korálů  desk- 
natých  (Tabulata)^  tvořící  kulovité  nepravi- 
delné hmoty,  složené  z  rovnoběžně  uložených 
hranolovitých  buněk.  Jednotlivé  rourky  ty 
chovaly  v  sobě  polypy,  nemají  však  žádných 
příček  septálních,  za  to  ale  vodorovná  ona, 


hojná  a  dosti  pravidelně  po  délce  buňky 
roztroušená.  Rod  ten,  zajímavý  svou  jedno- 
duchou ústrojností,  jest  vůdčí  zkamenělinou 
pro  kamenouhelný  útvar  a  jest  znám  z  Ruska 
a  Se  v.  Ameriky.  Fa. 

Ohaetifera,  zool.,  vizHvězdovci. 

Ohaotoderma,  jediný  zástupce  stejno- 
jmenné čeledi  Chaetodermatidae^  jeŽ  s  Neome- 
niidami  tvoří  skupinu  Solenogastres^  spolu 
s  Polyplacophory  (v.  Chiton)  ve  zvláštní  třídu 
měkkýšů,  Amphineura,  zařaděnou.  Ch.  byla 
dříve  pokládána  za  červa  z  příbuzenstva  Ge- 
phyrei  a  dosud  někteří  autoři  (Thiele)  měk- 
kýší povahu  této  formě  upírají.  Zástupci 
tohoto  rodu  jsou  těla  červovitého,  jemné 
ostnitého,  bez  rýhy  nožní,  s  radulou  tvoře- 
nou jedním  velikým  zubem  a  zřetelným 
vakem  jaterním;  srdce  jest  provrtáno  re- 
traktory  zaber.  Pohlaví  jsou  odděleného  a 
mají  pár  nephridií,  jeŽ  se  dvěma  otvory 
vúsťuji  do  žaberní  kloaky,  opatřené  dvěma 
pérovitými  žábry.  Válcovité  tělo  nejeví  seg- 
mentace, možno  však  lišiti  přední,  menší 
oddíl  hlavový  a  dlouhý  protáhlý  trup,  jenŽ 
se  do  zadu  velmi  povlovně  rozšiřuje  a  končí 
nálevkovitou  rozšiřeninou,  jež  přechovává 
párovité  Žábry.  Celý  povrch  těla  (>plášC«) 
poset  je  četnými  drobnými  spiculy  vápeni- 
tými,  jež  vězí  v  kutikule  a  dodávají  tělu 
hedvábného  lesku.  Soustava  nervová  skládá 
se  předně  ze  dvou  zauzlin  mozkových,  jež 
leží  těsně  při  sobě  a  mají  ještě  přídatné 
laloky;  z  těchto  zauzlin  berou  původ  do 
předu  nervy  bukkální,  do  zadu  pak  po  každé 
straně  směřují  dva  mohutné  pruhy  nervové, 
jež  v  zadním  pólu  těla  splývají  v  gangliovitou 
hmotu  nad  konečníkem  umístěnou.  Oba  páry 
těchto  podélných  pruhů  nervových  (střední 
»pedální«  a  silnější  postranní  ^palliálníc)  jeví 
četné  příčné  anastomosy.  Rovněž  ze  zadního 
ganglia  vychází  malá  kommissura  circum- 
rektální;  v  zadní  půli  těla  splývá  po  každé 
straně  pruh  postranní  se  středním  (jako 
u  Paramenie).  Smyslových  orgánů  není  mimo 
malou  jamku  na  zadní  rozšířcnině  těla,  jež 
odpovídá,  prackloakální  smyslové  rýze  Nco- 
meniid.  Ústí  leží  na  předním  konci  těla  a  jo 
ze  zpodu  obklíčeno  malým  okrouhlým  po- 
líčkem ;  přímá  roura  zažívací  končí  tcrminál- 
ním  otvorem  řitním.  Na  břišní  straně  leží 
mohutný  vak  jatcrní  (nepárový^;  stěna  ústní 
je  vychlípitelna.  Srdce  leží  na  hřbetní  straně 
v  zadu  a  je  skoro  úplně  volno  v  pcricardu, 
jsouc  prostoupeno  retraktory  zpeřených  za- 
ber podobné  zpeřené  stavby,  jako  shledá- 
váme u  Chitonů.  Ze  zadního  oddílu  pcricardu 
vystupují  jednoduché  rourky  nephridiální  bez 
přídatných  žláz  pohlavních,  jež  slouží  také 
jakožto  vývody  pohlavních  produktů;  ne- 
párová  gonada  leží  na  hřbetní  straně  a  ústí 
do  pcricardu  jediným  středním  otvorem. 
O  vývoji  embryonálním  není  dosud  známo 
pranic.  —  Rod  Ch.  jest  obyvatelem  moř- 
ským; útlá  čcrvovitá  zvířátka  žijí  v  jemném 
písku  a  bahně  pobřežním,  kdcŽ  si  vrtají 
kolmé  obývací  rourky,  nechávajíce  v  klidu 
jen  zadní  konec  těla  s  volnými  žábry  čncti 


8 


Chaetogaster  —  Chaetognatha. 


do  vody.  Vrtací  pohyby  provádějí  velmi 
rychle  a  dovedou  hbitě  měniti  směr  pohybu, 
tak  Že  i  na  místech,  kde  hojně  žijí,  nesnadno 
je  sbírati;  živí  se  drobnými  organismy.  — 
Jsou  známy  tři  druhy:  Ch.  nitidulum  Loven 
ze  sevcrníno  Atlantského  Okeánu,  Ch.  pro- 
duetům  Wirén  z  moře  arktického  (velmi 
tenounké,  až  1  dm  dlouhé,  největší  druh)  a 
Ch.  militare  Selenka  z  moří  australských. 
Studiem  této  zajímavé  skupiny  zabývali 
se  Loven,  Mobius,  v.  Graťf,  Wirén,  ríub- 
recht.  Bhr. 

Chaetogaster,  rod  sladkovodních  čer- 
vů štětinat ých ( Oligochacfj),  zástupce  čeledi 
Chaetogastridae^  zajímavý  zvláště  pro  četné 
odchylky  tvarozpytné.  Tělo  táhlé,  jako  sklo 
f)růsvitné,  jest  nesouměrné  článkováno,  patrně 
splynutím  některých  z  původních  souměrných 
článků.  Rozeznávati  možno  odstavec  přední 
či  hltanový  (pharyngcální),  střední  Či  jícnový 
(oesophageální),  zadní  či  střevní  a  konečně 
čásC  pučící.  Odstavec  přední  s  lalokem  čel- 
ním a  ústním  spl^'nulým  vyznačen  zevně 
párem  štětin  břišních,  hned  dole  na  přídě 
umístěných,  uvnitř  objímá  dutinu  ústní,  sval- 
natý hltan,  uzlinu  mozkovou  bez  zvláštních 
čidel  a  tré  uzlin  nervového  pásma  břišního. 
Oddělen  jest  přepážkou  (septem)  od  následu- 
jícího odstavce  středního,  zevně  štětinami 
neoznačeného,  uzavírajícího  krátký,  úzký  jícen 
a  dvé  uzlin  pásma  břišního.  Odstavec  zadní 
oddělen  od  středního  přepážkou,  označen 
jest  zevně  3—4  páry  štětin  břišních,  uvnitř 
jim  odpovídajícími  přepážkami,  i  objímá  přední 
a  zadní  čásC  střevní,  lišící  se  jistými  znaky. 
Za  odstavcem  zadním  následuje  odstavec 
pučící,  dávající  vznik  novým  jedincům,  ozna- 
čený páry  štětin  břišních  a  uvnitř  tvořícím  se 
ústrojím  vnitřním,  Z  uvedeného  vysvítá,  že 
u  těchto  zvířat  vyvinuty  toliko  štětiny  břišní. 
Bývá  jich  ve  váčcích  stětinných  větší  počet 
(až  12),  jsou  dlouhé,  štíhlé,  toliko  jediného 
tvaru,  totiž  rozeklané.  Soustava  nervová 
vyznačena  jest  vedle  uvedených  znaků  moc- 
ným nervem  bloudivým,  uzlícím  se  na  hltanu. 
Ccvstvo  bezbarvé  tvořeno  jest  cévou  hřbctní 
a  břišní,  jež  spojeny  jsou  v  odstavci  střev- 
ním složitou  cévní  sítí  střevní,  v  odstavci  jícno- 
vém obyčejně  dvěma  postranními  stažitelnými 
cévami,  v  odstavci  předním  cévní  vidlicí  hlta- 
novou, jež  v  jist5'ch  případech  může  zakrněti. 
Ústroje  vyměšovací  nalézají  se  toliko  v  odstavci 
zadním,  po  páru  v  každém  článku  (v  prvním 
z  nich  mohou  zakrněti).  Ve  vinutí  svém 
sledují  zákon  pozorovaný  u  příbuzných  če- 
ledí, nemají  vŠak  nálevky  vířivé  a  končí  pří- 
slušný konec  chodby  vývodní  slepě.  Rovněž 
obojetné  ústroje  pohlavní  umístěny  v  části 
zadní  a  sice  v  předních  dvou  článcích, 
v  prvním  párovitá  varlata  a  zásobárny  chá- 
mové, v  druhém  párovité  vaječníky  a  chámo- 
vody,  při  Jichž  vývodech  umístěny  štětiny 
pohlavní.  Známe  u  nás  čtyry  druhy,  žijící  ve 
vodách  tekoucích  i  stojatých,  pro  průhled- 
nost i  úhlednost  svou  řadící  se  k  význač- 
ným zjevům  našeho  světa  drobnohledného. 
Rozmnožují  se  po  větší  čásC  roku  nepohlavně, 


pučením,  dávajíce  vznik  řetězí  jedinců  do- 
spělých a  dospívajících.  V  době  pohlavní 
(pravidlem  na  podzim)  kladou  kokony  s  jedi- 
ným vajíčkem.  Největší  z  druhů  (6—12  mm) 
jest  Ch.  diaphauus  D'Ud,  u  nás  místv  jen,  tu 
pak  obyčejně  hojně  se  vyskytující.  Menší 
druhy  jsou  Ch.  diastrojchus  Gruith  a  Ch. 
cristallinus  Vejd.  (lišící  se  od  před.  nedo- 
statkem spojení  cévního  v  odstavci  předním). 
Jsou  u  nás  obecnými  zjevy.  Čtvrtý  druh,  Ch. 
limnaei  Baer,  nalezen  bývá  zřídka  volně,  oby- 
čejně uvnitř  těla  neb  na  povrchu  našich 
sladkovodních  plžů.  Šc. 

Chaetornatha  (vyobr.  č.  1S86.),  skupina 
červů  mořských,  na  tvary  chudá,  pro  odchyl- 
nou ústroj nost  dosud  neustáleného  postavení 
v  soustavě,  namnoze  stanovená  jakožto  třída 
v  sousedství  červů  kroužkovitých  a  oblých. 
Tělo  jejich  jest  nevelké  (několik  wm),  táhlé  a 
souměrné  v  ose  předozadní.  Jest  průsvitné, 
často  štětinkami  poseté,  zadní  čásť  opatřena 
ploutvovitou  obrubou ;  rozeznáváme  párovité 
vodorovné  ploutvičky  postranní  a  lichou  vodo- 
rovnou ocasní.  Rozděleno  jest  tělo  zevně  i 
vnitřně  na  tři  odstavce:  přední  (hlava),  střední 
(trup)  a  zadní  (zadek).  Stěnu  tělní  tvoří  hypo- 
dermis  se  zřetelnou  kutikulou,  pod  hypodcr- 
mis  uloženo  svalstvo  toliko  jediného  druhu, 
podélné.  Jest  velmi  mocné  a  rozděleno  na  čtyry 
pásy  rýhami  (čarami):  břišní,  hřbetní  a  oběma 
postranními.  Ch.  mají  pravou  dutinu  tělní, 
vyloženou  buňkami  peritoneálními  a  rozdě- 
lenou dvěma  příčnými  přehrádkami  na  uve- 
dené tři  odstavce.  Dutina  trupu  bývá  roz- 
dělena břišním  a  hřbetním  mescnteriem  na 
pravou  a  levou  čásť,  téŽ  dutina  zadku  roz- 
dělena kolmým  středním  mcsenteriem.  Sou- 
stava nervová  jest  tu  význačně  a  dosti  složit C- 
vyvinuta,  rozkládá  se  převážně  pod  svalstvem 
v  stěně  tělní,  ukazujíc  poměry  asi  následu- 
jící: Uzlina  mozková  v  hlavě  nad  jícnem 
umístěná  spojena  jest  dvěma  dlouhými  nervy 
spojovacími  (kommissurami)  s  velkou  uzlinou 
břišní,  umístěnou  pod  rourou  zažívací  asi 
uprostřed  trupu.  Z  mozku  vybíhají  páry 
nervů:  jeden  ku  předu  a  dolů  směřující, 
opatřený  uzlinami,  zásobuie  svalstvo  hlavy, 
druhý  ku  stranám  mířící  zásobuje  stěnu  tělní, 
třetí  na  zad  běžící  opatřuje  oči,  čtvrtý  rovněž 
na  zad  směřující  opatřuje  nepárovitý  obrvcný 
ústroj  na  zadní  části  hlavy,  považovaný  za 
ústroj  čichový.  Z  uzliny  břišní  vychází  a  po- 
stupuje dále  na  zad  dvé  dlouhých  nervů; 
z  těchto  nervů,  z  břišní  uzliny  a  z  nervů 
spojovacích  vybíhají  četné  větve  postranní, 
dále  se  větvící  a  zakončující  ve  stěně  tělní. 
Z  ústrojů  smyslových  bývá  na  hlavě  vedle 
očí  a  ústroje  čichového  ještě  pár  tykadel. 
Oči  v  podobě  kulovité  skládají  se  ze  tří 
čoček,  uložených  v  pigmentu  ve  středu  koule, 
obvodovou  ČásC  vyplňují  protáhlé  buňky 
sítnice,  mířící  čípkem  svým  proti  čočkám  a 
prodlužující  se  na  vnějším  konci  ve  vlákna 
nervu  očního.  Rovněž  význačně  jest  vyvinuta 
soustava  zažívací.  Ústa  umístěná  na  zpodu 
hlavy  ozbrojena  jsou  po  obou  stranách  sku- 
pinou mocných  zahiiutých  štětin,  pohybová- 


Chaetonotus  —  Chaetopoda. 


y- 


ných   zvláštním  svalstvem.   Vedou  do  jícnu 
napříč  stlačeného,  dutinou  hlavy  probíhají- 
cího; na  začátku  trupu  přechází  jícen  v  rou- 
rovitý    žaludek    střevní, 
táhnoucí  se  středem  tru-  j>  ^  1 

pu  až  na  konec  jeho.  Stě- 
ny jeho  nemají  svalstva, 
ná  stěnu  tělní  bývá  upev- 
něn pomocí  břišního  a 
hřbetního  mesenteria,  za- 
končuje řití  otevírající  se 
ven  na  břiše  před  pře- 
hrádkou  oddělující  trup 
od  zadku.  Cev,  dychadel,  |     i\ 

ústrojí  vyměšovacího  Ch. 
nemají.  Pokud  se  týče 
poměrů  pohlavních,  jsou 
Ch.  obojetníky.  Vaječní- 
ky  jsou  umístěny  v  zadní 
části  trupu.  Jest  to  pár 
táhlých  těles,  z  nichž  kaž- 
tlé  zahaleno  jest  a  podél- 
ně upevněno  na  stěnu  těl- 
ní mcsenteriem.  Po  délce, 
na  zevnější  straně  každé- 
ho z  nich  probíhá  rourko- 
ví tý  vejcovod  ústící  ven 
po  straně  před  přehrád- 
kou  dělící  trup  od  zadku. 
Varlata  nalézají  se  v  před- 
ní části  zadku.  Jest  to  pár 
buněčných  výčnělků  vy- 
nikaj  ících  z  postranní  čáry 
do  dutinv  zadku.  Zrající 
buňky  odtrhují  se,  padají 
a  dozrávají  v  dutině  zad- 
ku, jímány  pak  jsou  a  ven 
dopravovány  párem  chá- 
movodfl.  Každý  z  nich  má 
vnitřní  obrvenou  nálevku 
a  chodbu  s  chámojemem 
otevírající  se  ven  po  stra- 
ně v  zadní  části  zadku. 
Vývoj  jest  tu  pozoruhod- 
ný zvláště  vzhledem  ku 
způsobu,  jakým  tvoří  se 
vrstva  střední  č.  meso- 
blast.  Vajíčko  po  kladení 
ryhuje  se  pravidelně,  po- 
vstává váčkovité  stadium 
jcdnovTstevné  (blastula), 
vchlípením  stadium  dvoj- 
vrstevné  (gastrula)  s  pr- 
votnou dutinou  zažívací 
íarchcntcron)  a  prvoústy  ^^:^^;;^^ 

<blastOporus).  Na  vrcholu    vodu,   vr  varle,   ch  ch4. 

prvotné  dutiny  zažívací  movod,  cho  chimojem, 
rK,v,távaji  rostouce  do  '"„^'"^iS,..'^'^'' 
prostoru,  kterýž  ona  ob- 
jímá, dvě  vakovité  vchlípeniny.  Vnitřní  stěny 
vchlípcnin  sblížíce  se  vytvoří  střední  čásť 
roury  zažívací,  vnější  stěny  jejich  dávají 
vznik  jedné  části  vrstvy  střední,  mesoblastu 
útrobnimu  či  splanchnickému  (vytvořujícímu 
zde  hlavně  mesenteria).  Druhá  čásť  vrstvy 
střední,  mesoblast  stěny  tělní  či  somatický 
(vytvořující  zde   hlavně   svalstvo  stěny  těl- 


C.  i8S6.  Chactognatha : 
Sagitta  hexaptera  DOrb., 

ze  zpodu  zvtii. 
u  ústa,   ý  zaiivacl  roura, 
^   f'í.   FJ  jeden   z  obou 
ncrvfi  spojovacích,  vedou 
čich  k  uzlín6  bfiSnl.  b  u 


ní),  povstává  ze  zbylé  části  stěny  prvotné 
dutiny  zažívací.  Vchlípením  na  přídě  po- 
vstávají ústa  s  jícnem,  podobným  vchlípe- 
ním na  rozhraní  zadku  a  trupu  povstává  řiC. 
Žlázy  pohlavní  pocházejí  ode  dvou  buněk, 
jež  ve  vrcholu  prvotné  dutiny  zažívací  se  roz- 
lišily a  záhy  oddělily  před  vytvořením  obou 
vakovitých  vchlípenm.  Soustava  nervová  po- 
vstává rozlišením  se  ve  vrstvě  svrchní  (ekto- 
dermální).  Z  vylíčených  poměrů  skupiny  Ch. 
souditi  možno  o  postavení  jich  v  soustavě. 
Jedny  znaky  (svalstvo,  roura  zažívací,  nedo- 
statek cev)  svědčí  o  příbuznosti  s  hlísty 
oblými,  jiné  znaky  (přehrádky,  chámovody) 
o  příbuznosti  s  červy  kroužkovitými ;  však 
ostatní  znaky,  hlavně  pak  vývoj,  ukazují  na 
značnou  od  bbou  odchylnost.  Jest  tudíž  do- 
statečně odůvodněno  považovati  Ch.  za  sku- 
pinu mezi  červy  samostatnou  na  stupni  třídy. 
Ch.  jsou  vesměs  obyvatelé  moří,  žijí  houfné 
v  moři  otevřeném  i  při  pobřeží  blíže  povrchu 
nebo  na  dně.  Pohybují  se  střelhbitě  pomocí 
ploutviček  i  Živí  se  malými  tvory,  hlavně  ko- 
rýši.  Dosud  známe  dva  rody  a  asi  20  druhů. 
Rod  Sagitta  Slabber  má  dvé  párů  postran- 
ních ploutviček,  5.  Iiexaptera  D'Orb  (5.  bi- 
pitnctata  Krohn),  5— 6'5  mm  dl.,  žije  v  moři 
Střcdoz.  při  povrchu,  S.  bipunctata  Quoy  ct 
Gaim.  (5.  germanica  Leuck.  et  Pagenst.),  15 
až  2  mm  dl.,  žije  houfně  při  povrchu  v  moři 
Středoz.,  Severním  a  Baltickém.  Rod  Spadella 
Langerh.  má  toliko  jeden  pár  ploutviček  po- 
stranních. 5.  Claparedi  Grassi,  5  mm  dl.,  žije 
mezi  řasami  při  pobřeží  středozemním  a  zá- 
padoevropském. Literatura:  O.  Hertwig,  Die 
Chaetognathen,  eine  Monographie  (Jena,1880); 
B.  Grassi,  I  Chetognati;  anatomia  e  sistema- 
tica  con  aggiunte  cmbriologiche  (Řím,  1882); 
A.  Kovalevskij,  Embryolog.  Studien  an  Wůr- 
mcrn  u.  Arthropoden  (Mém.  Ac.  Pétersbourg, 
1871).  Šc. 

Chaetonotus,  zool.,  viz  Gastrotricha. 

Chaetopoda,  červi  štětinatí,  podtřída 
červů  kroužkovitých  (Annulata)  zahrnu- 
jící řád  Polychaeta  s  tvary  většinou  moř- 
skými a  řád  Oligochaeta  s  tvary  žijícími 
po  většině  ve  vodách  sladkých  a  ve  vlhké 
zemi.  Tělo  jejich  pravidlem  bývá  členěno  tak, 
že  vnější  členění  souhlasí  s  vnitřním;  roze- 
znáváme pak  první  článek  ^lalok  čelní  s  úst- 
ním) a  články  ostatní.  Vnější  členění  znatclno 
bývá  rýhami  články  oddělujícími  a  vnějšími 
ústroji  za  sebou  (po  článcích)  se  opakujícími, 
vnitřní  členění  označují  přehrádky  (dissepi- 
menta,  septa)  články  oddělující,  jinak  vyjá- 
dřeno jest  opakováním  se  vnitřních  ústrojů 
neb  jich  částí.  Stěnu  tělní  tvoří  tu  hypoder- 
mis  se  zřetelnou  kutikulou,  pod  hypodermis 
uloženo  svalstvo  pohybu  sloužící:  souvislá 
vrstva  svalů  okružných  (příčných)  a  pod  ní 
vrstva  svalů  podélných  rozdělená  čarami  po- 
stranními i  čarou  hřbetní  a  břišní.  K  pohybu 
slouží  dále  štětiny,  význačný  to  znak  Ch-dů. 
Jsou  párovitě  na  článcích  v  podélných  řadách 
za  sebou  po  stranách  těla  umístěny,  u  Poly- 
chaetů  trčí  ve  zvláštních  výčnělcích  těla,  ko- 
molcích  nožních  či  parapodiích,  u  Oligochaetů 


10 


Chaetopteridae  —  Chaeturus. 


▼e  váčcích  štětinových.  U  Polychaetů  bývají 
rozmanitěji,  u  Oligochaetů  jednodušeji  upra- 
veny, výjimkou  scházejí  {Linotrypane,  Ana- 
chaeta),  U  Oligochaetů  nebývá  jiných  ústrojů 
zevnějších,  u  Polychaetů  bývají  přívěsky  na 
hlavě,  s  činností  citovou  (tykadla,  makadla) 
neb  dýchací,  na  článcích  ostatních  nalézáme 
na  komolcích  nožních  přívěsky  vláknité  neb 
jinak  upravené,  s  činností  hlavně  citovou 
(cirri),  a  k  tomu  jiné  rozmanitě  upravené,  na 
komolcích  nožních  neb  mimo  ně  na  hřbetě, 
s  činností  dýchací.  Soustava  nervová  pravi- 
dlem člení  se  u  Ch-dů  na  mozek  (dvojitě  zalo- 
žená uzlina  mozková)  spojeny  kruhem  jícno- 
vým s  pásmem  břišním,  dvojitě  založeným  a 
uzlícím  se  po  článcích.  Z  nervstva  útrobního 
patmo  jest  hlavně  to.  jež  opatřuje  rouru 
zažívací.  Ústroje  smyslové  jsou  jednodušší 
u  Oligochaetů  (oči,  jamky  vířivé,  brvy  hma- 
tavé),  složitější  a  rozmanitější  u  Polychaetů: 
oči,  někdy  velmi  složité,  tykadla  a  makadla  (obé 
na  prvním  článku),  jamky  vířivé  a  váčky  slu- 
chové. Soustava  zažívací  má  odstavce:  hltan 
(u  Polychaetů  někdy  mocně  svalnatý,  kusadly 
ozbrojený  a  vychlipitelný),  iícen  (^krátký  a 
úzký),  žaludek  střevní,  dlouhý  a  širší,  pře- 
hrádkami  článků  zaškrcovaný.  zakončující  řití 
na  konci  těla  v  poloze  hřbetní.  Ze  žláz,  dru- 
žících se  k  rouře  zažívací,  hlavně  vynikají 
žlázy  slinné;  povrch  žaludku  střevního,  vlastně 
obemykající  jej  cévy  hřbetní  a  cévní  sítě 
střevní,  pokryt  bývá  buňkami,  t.  z  v.  chlorago- 
genními.  Oh.  mají  pravou  dutinu  tělní  vylo- 
ženou buňkami  peritoneálními,  pravidlem  roz- 
dělenou hřbetnim  i  břišním  mesenteriem  a 
přehrádkami  na  tolik  oddílů,  kolik  článků 
těla.  Naplněna  jest  tekutinou  mízní  a  splývají 
v  ní  namnoze  buňky  lymphatické.  U  Cn-dů 
bývá  pravidlem  vyvinuta  uzavřená  soustava 
cévní  f schází  u  čeledi  Capitellidae).  Složena 
bývá  hlavně  z  cévy  hřbetní  a  břišní,  jež  spo- 
jeny jsou  vidlicí  cévní  na  přídě,  cévami  po- 
stranními v  článcích,  cévní  sítí  střevní  a  cé- 
vami zásobujícími  stěnu  tělní  a  ústroje  vnitřní. 
Céva  hřbetní  sbírajíc  krev  z  cévní  sítě  střevní 
a  stahujíc  se  žene  krev  od  zadu  ku  předu 
a  vede  ji  cévami  postranními  (z  nichž  ně- 
které v  mnohých  případech  téŽ  se  stahují)  a 
vidlicí  cévní  do  cévy  břišní,  jež  spojena  zvlášt- 
ními cévami  spojnými  se  síti  střevní.  U  Oligo- 
chaetů není,  až  na  jisté  výjimky  (Deto),  zvlSt- 
ních  dychadcl,  dýchání  děje  se  tu  hlavně  po- 
vrchem těla.  U  Polychaetů  soustředěna  čin- 
nost tato  hlavně  na  zvláštní  přívěsky  (žaberní) 
uvnitř  cévami  opatřené  a  umístěné  na  těle 
způsobem,  o  němž  již  v  předu  zmínka  uči- 
něna. Ústrojí  vyměšovací  jest  u  Ch-dů  zvláště 
význačné.  Rozeznávati  možno:  1.  ústrojí  vy- 
měšovací larvové,  činné  za  života  larvy  a  po- 
zději zanikající,  2.  zatímní  (provisorní),  obje- 
vující se  v  mládí  v  předních  segmentech  a 
později  zanikající,  3.  trvalé.  Toto  poslední  vy- 
skytuje se  pravidlem  párovitě  po  článcích, 
výjimkou  u  některých  cizozemských  Oligo- 
cnaetů  druhotným  pochodem  četné  a  roztrou- 
šeně. Na  každém  takovém  ústrojí  lze  pozoro- 
vati: obrvenou  nálevku  otevírající  se  do  du- 


tiny tělní,  chodbu  vývodní  a  konečnou  část 
namnoze  v  podobě  váčku  svalnatého,  oteví- 
rající se  ven  otvorem  ve  stěně  tělní.  Nálevka 
schází  v  řídkých  přpadech  (Čeleď  Oiaetoga- 
sřriť/tfř),  u  Oligochaetů  zeje  pravidlem  do  před-' 
cházejicího  článku  a  jest  upevněna  v  zadní 
přehrádce  téhož  článku,  chodba  vývodní 
s  otvorem  vývodním  jest  v  následujícím* 
článku.  U  Oligochaetů  jest  chodba  vývodníi 
namnoze  značně  vinuta  a  na  různé  odstavcej 
členěna,  tvořena  pak  z  jediné  řady  buněk 
kanálkem  provrtaných  (jest  intracellulámí), 
u  Polychaetů  bývá  méně  vinuta  a  má  stěny 
buněčné  (jest  intercellulámí).  Pokud  se  po- 
měrů pohlavních  týče,  jsou  Oligochacta  obo- 
jetníky,  Polychaeta  převahou  pohlaví  odděle- 
ného. Žlázy  pohlavní  jsou  od  vývodů  svých; 
odděleny.  Vznikají  jakožto  shluky  buněčné' 
v  peritoneálním  povlaku  dutiny  tělní,  u  Oligo- 
chaetů v  určitých  článcích,  u  Polychaetů  roz- 
troušeně v  řadě  článků.  U  Polychaetů  za  vý- 
vody produktů  pohlavních  slouží  ústrojí  vy- 
měšovací (pravidlem  zadní  páry,  kdežto  přední 
páry  slouží  výhradně  činnosti  vyměšovací). 
Též  u  nejnižších  Oligochaetů,  jež  předsta- 
vuje rod  Aeolosoma,  dopravovány  jsou  buňky 
chámové  na  venek  ústrojím  vyměšovacím. 
U  ostatních  Oligochaetů  vznikají  v  době  po- 
hlavní zvláštní  vývody,  chámovody  a  vejco- 
vody. Jsou  opatřeny  obrvenou  nálevkou,  ote- 
vírající se  do  dutiny  segmentů  pohlavních  a 
vývodní  chodbou  více  ci  méně  upravenou.' 
K  nim  pojí  se  samostatné  schránky  chámové 
(reccptacula  semhiisY  jež  zvláštností  jsou  Oligo- 
chaetů. Vedle  pohlavního  množení  vyskytuje, 
se.  ač  mnohem  řidčeji,  množení  nepohlavní' 
(Aeolosoma,Naídomorphjf  Chaetns(astiidae,  Syť 
lis prolifera,  Autolytusprolifer^  Myrianida,  Filo^ 
fáraná  implexa,  některé  druhy  rodu  Protula), 
jež  děje  se  pučením  v  ose  podélné.  Vývoj  děje 
se  u  Polychaetů  proměnou,  prostřednictvím 
volné  larvy  trochosphaera  zvané,  obrvcné, 
neb  s  jedním  neb  s  více  pásy  obrvenými, 
u  Oligochaetů  jest  vývoj  zkrácen  a  modifi- 
kován. Literaturu  a  podrobnější  vylíčení  viz 
pod  hesly  obou  řádů  Oligochaeta  a  Poly- 
chaeta. Šc. 

Ohaetopteridae,  čeleď  mořkých  červů 
štětinatých  {Polycltaeta)  podřádu  Seden- 
taria.  Tělo  táhlé,  mnohočlánkové,  bývá  roz- 
děleno na  tři  nestejně  upravené  odstavce. 
Krátký  lalok  čelní  nese  oči  a  pár  krátkých 
tykadel,  lalok  ústní  má  jeden  pár  (někdy  dva 
páry)  dlouhých  tykadlových  vláken  cirrových. 
Žaberní  ústrojí  schází,  4.  článek  tělní  vyzna- 
čuje se  zvláštním  uspořádáním  štětin,  dolení 
komolce  nožní  středního  a  zadního  odstavce, 
tělního  bývají  rozeklány.  Jedinci  upravují  si 
rourky  vzhledu  pergamenovitého  a  žijí  v  nich. 
Známe  čtyři  rody:  Chaetopterus  Cuv.,  Phyllo- 
c/iaetr.ptenta  Grube.  Spiochaetnpterus  Sars,  7e- 
lepsavus  Costa.  Známější  druhy  jsou:  Chaeto- 
pterus varinpedatus  Clap.  hojný  v  moři  Středo- 
zemním. Phyllochaet/iptertts  sociál is  Clap.  (na 
2  cm  dl.)  ze  zálivu  Neapolského.  Šc. 

Oiiaetanui  Willd,  buřina,  nepatrný  rod 
z  řádu  rostlin  pyskatých  s  rodem  Leonurus 


Chafalia  —  Chaibar. 


11 


L.  6asto  spojovaný,  od  něhož  se  liši  hlavně 
korunou  uvnitř  kroužek  chlupů  postrádající, 
tyčinkami  sotva  z  korunní  trubky  vyčnívají- 
dmi  a  po  vypylení  se  nezkrucujícími.  Počítá 
se  sem  nchojný  u  nás  Ch.  marrubiastrum 
Rchb.,  kočičí  chvost,  dvouletá,  až  na  1  m 
vysoká  bylina  s  listy  světle  zelenými,  dole- 
nimi  vejčitými,  hořeními  vejčito-kopinatými, 
k  dolejsku  klínovitě  zúženými,  hrubě  pilovi- 
tými, vezpod  hustě  šedopýřitými  neb  krátce 
plstnatýroi.  Kališní  zuby  jsou  ostnité,  přímo 
odstálé  a  bledorůžové  koruny  delší.  Koste 
hlavně  na  rumištích,  u  cest,  v  plotech  i  na 
pobřežích.  Kvete  v  srpnu.  Vs, 

Ohafalla  [čafalaja],  Atchafalaya,  rameno 
delty  Mississippské,  viz  Mississippi. 

Okaferliuikó  ostrovy  Jčaterín-],  Chafa- 
rínas,  Chaferinas,  Z  a  fárán  i,  tři  malé 
ostrůvky  v  Středozemním  moři,  3  km  od  sev. 
pobřeží  marockóho,  24  km  záp.  od  ústí  Mu- 
luji;  Ch.  o.  mají  703  ob.  a  náležejí  od  r.  1848 
k  španělským  rresidios  v  Marokku. 

Ohaftre,  egyptský  král  ze  IV.  dyn.  mcm- 
fické,  u  Hérodota  XéopQrjv,  u  Manethona  Zoúiptx: 
zvaný.  Dle  hicraL  papyrusu  turinského,  zdá 
se,  žil  95  let.  Lcpsius  klade  vládu  jeho  do 
let  3032—2966  př.  Kr..  Mcyer  do  XXVIII.  stol. 
př.  Kr.  Trůn  královský  nastoupil  po  Dedef- 
Raovi,  jsa  patrně  mladším  jeho  bratrem  a 
synem  Chufuovým.  Vystavěl  druhou  pyra- 
midu u  Gize,  jež  má  při  základně  délky 
výškv  136-4  m,  úhel  sklonu  52^  20'. 
ho  dle  řeckých  legend  nebyla  v  ní 


210-5  ifij  v 


Mumie  jeho  _     ^ ^ ^._ 

pohřbena;  lid  rozzuřený  krutovládou  jeho 
rozsápal  prjf  ji  na  kusy.  Před  pyramidou 
Ch-ovou  leží  zříceniny  cnrámu,  jenž  byl  spo- 
jen podzemní  chodbou  s  chrámem  druhým; 
v  této  záhadné  budově,  podepřené  žulovými 
sloupy  a  vyzdobené  alabastrovými  deskami, 
našlo  se  v  zasypané  studni  9  žulových  soch 
Ch-ových.  I  v  hořejším  chrámu  byly  podobné 
sochy,  ale  nedochovaly  se.  Do  doby  Ch-ovy 
lze  zařaditi  asi  obrovskou  sfíngu  u  Gize. 
Jméno  jeho  není  vytesáno  v  nápise  mezi 
králi,  kteří  bojovali  ve  Vádí  Magáxa  na  sinaj- 
ském  poloostrově. 

Ohagan  viz  Chákán. 

Ohanramiui,  San  Fernando,  město  na 
ostrově  Trinidadu  (v.  t). 

das  Ohagas  [čágasj  Frei  Antonio,  bás- 
ník ápan.-portug.  (♦  1631  ve  Vidigueiře  — 
1 1682  v  klášteře  ve  Varatojo),  vlastním  jmé- 
nem Antonio  da  Fonscca  Soares,  byl 
důstojníkem ;  dopustiv  se  zločinu  zabití  utefcl 
do  Baíhie.  kdcŽ  prodlel  v  klášteře  benediktin- 
ském několik  let;  vrátiv  se  vstoupil  do  fran- 
tiškánského kláštera  v  Evoře  r.  1663,  missio- 
nařil,  odmítl  důstojnost  biskupskou  (1679)  a 
dosáhl  Životem  svým  pověsti  světce.  Již  jako 
voják  psal  verše  portugalské  a  Španělské, 
hlavně  romance  a  epos  Filis  e  Demofonte 
o  12  zpěvích  v  oktávách  španělských,  jehož 
nevytiskl.  Obrátiv  se  odcfal  se  poesii  my- 
tticko-nábožcnské,  jež  kvetla  v  XVII.  stol. 
na  poloostrově  ibcrském,  a  je  předním  před- 
stavitelem tohoto  směru,  v  němž  obráží  se 
quietismus    MolinosŮv.  —   Srv.  Th.   Braga, 


Curso  de  hist  da  litter.  portug.  (1885) 
str.  296.  Šld, 

Ohagny  [šaňi],  hl.  město  kantonu  v  dep. 
Saóne-et-Loire,  arr.  Chalon  sur  Saóne,  na  1. 
břehu  Dheuny,  při  průplavu  du  Centre  a  při 
tratích  Paříž-Lyon,  Dóle-Ch.  a  Nevers-Ch., 
213  m  n.  m.;  má  pošt.  a  telegr.  stanici,  zá- 
mek, slévárnu  železa,  výrobu  láhví,  zboží 
hrnčířského  a  bednářského,  hospodářských 
strojů,  vlněných  a  lněných  látek,  lomy,  pě- 
stování révy  a  4408,  jako  obec  4736  ob.  (1891). 
Jest  strategicky  důležitým  místem  a  proto 
silně  opevněno.  Kanton  má  na  153*30  km^ 
ve  14  obcích  16.266  ob. 

Ohagoskó  ostrovy  viz  Čagoské  ostr. 

Ohagres  [čá-],  město  v  dep.  panamském 
Kolumbijské  republiky,  při  ústí  řeky  t.  jm., 
na  sev.  pobřeží  Panamské  převlaky  do  Ka- 
ribského moře.  Ch.  před  vystavěním  dráhy 
panamské  bylo  velmi  čilým  městem  přístav- 
ním; potom  však  musilo  ustoupiti  Colonu  a 
zpustlo.  Má  starou  pevnůstku  a  asi  1000  ob., 
hl.  negrů  a  míšencí.  —  Řeka  Ch.,  vyvěra- 
jící v  pobřežní  Kordilleře  San  Blas,  jest  pro 
četné  vodopády  jen  v  nepatrné  délce  splavná. 
Podle  ní  částečně  vede  dráha  panamská  a 
i  při  průplavu  panamském  bylo  pomýšleno 
na  použití  jejího  řečiště. 

Ohagrin  fšagrén]:  1)  Ch.,  franc.  pův.  tur., 
vytloukaná  kůže  z  hřbetu  koňského  neb  oslího, 
též  kůže  s  hrbolatým  povrchem.  —  2)  Ch., 
druh  lisovaného  papíru,  jehož  se  užívá  k  vazbě 
knih  jako  laciné  náhrady  kůže  ch-ové.  — 
3)  Ch.,  hedvábná  látka  arobně  vzorkovaná, 
jež  se  velmi  podobá  pravému  ch-u. 

Cha^poal,  druh  gummy  vytékající  z  kvě- 
tenství  jihoamerické  rostliny  Fuya  lanuginosa 
Schlt.  Vský-, 

Chaliat  [ša-y],  francouzský  tanec,  tolik  co 
cancan. 

Cháohám  (hebr.),  moudrý,  v  hebr.  synedrii 
titul  3.  předsedy;  ch-baši,  v  Turecku  vrchní 
rabbín  jako  náboženská  hlava  židů  tureckých. 

Chaohaposrafl  [čačapójas],  hl.  město  prov. 
t.  jm.  a  dep.  Amazonas  jihoam.  rep.  Peru, 
na  6®  8' j.  š.,  při  přítoku  Tunguragua  do  Mara- 
ňonu,  2323  m  n.  m.  v  Centrální  Kordilleře; 
jest  sídlem  biskupství,  má  pěkný  kathedrální 
chrám,  biskupský  seminář,  nemocnici  a  asi 
5000  ob.  (1889).  Město  založil  r.  1536  Pizarro. 
Nedaleko  města  jsou  horká  vřídla  a  vých. 
od  města  a  vsi  Quelapu  velké  staroperuanské 
pohřebiště.  —  Provincie  Ch.  má  16.801  ob. 
(1876). 

Chachar,  nepořádný,  zlotřilý  člověk,  pu- 
stou; největší  nadávka  na  Moravě  a  ve  Slez- 
sku. Vek, 

Ohaoliolioe,  ves  čes.,  viz  Chochol  i  ce. 

Chaibar,  okres  v  Hidžázu  v  sev.  Arábii, 
území  to  sopečného  původu  s  kvetoucí  oasou, 
3  vesnicemi  a  1200  ob.,  hlavně  negry,  kteří 
rozkřičeni  jsou  u  okolního  obyvatelstva  jako 
kacíři  a  kouzelníci.  V  VII.  stol.  byly  zde 
osady  židovské,  kterých  Muhammcd  r.  628  do- 
byl. Tehdejší  kníže  chaibarský  Kinání  tvrdo- 
šijně  hájil  sídlo  své  Kára ús,  načež  po  dobytí 
tvrze  byl  popraven  a  manželka  jeho  Sásia 


12 


Chaiber  —  Chairóneia. 


stala  se  ženou  Muhammcdovou.   Od  r.  1874  i 
náleží  Ch.  Turecku  a  jest  sídlem  mudíra. 

Ohaiber  (Khaibar,  Khybar,  Khyber), 
průsniyk  na  34**  6'  s.  š.,  prostředkuje  spmení 
mezi  Pešáverem  v  indobr.  provine.  Pandžáb 
přes  Džalálábád  do  Kábulu  v  Afgánistáné. 
Ch.  jest  53  km  dl.  a  přestupuje  jednu  ze 
se  v.  odnoží  Sefíd-Kúhu.  Na  začátku  prá- 
smyku  na  straně  indické  jest  ve  výši  501  m 
n.  m.  tvrz  Džámrúd.  Sem  až  vede  dráha  z  Pe- 
Šávcni.  Nejvyšší  bod  průsmyku  u  Londi  Ko- 
talu  jest  1011  m  n.  m.  Na  afgánské  strané 
uzavírá  vchod  do  průsmyku  tvrz  Alí  Masdžid 
(730  m  n.  m.).  Prusmyk  končí  u  Daky,  ves- 
nice to  v  údolí  řeky  Kábulu,  ohrazené  hrad- 
bami a  věžemi  (421  m  n.  m.).  Ch.  ve  všech 
válkách  Angličanů  s  Afgánistánem  měl  ve- 
likou důležitost.  V  zimě  r.  1841--42  bylo  zde 
do  Indie  se  vracející  vojsko  anglické  úplně 
potřeno.  R.  1842  zmocnil  se  průsmyku  ge- 
nerál Pollock.  R.  1878  obsadili  Angličané 
tvrz  Alí  Masdžid  a  jsou  od  té  doby  trvale 
v  držení  Ch-u. 

Oháifa,  město  v  Palestině,  viz  Haifa. 

Ohaig^et  [šéfíe]  Anthelme  Edouard, 
filosof  a  filolog  franc.  (*  1819  v  Paříži).  Stu- 
doval na  prytaneu  v  La  Flěche,  stal  se  r.  1863 
prof.  řecké  literatury  na  faculté  des  lettres 
v  Poitiersu,  r.  1879  rektorem  akademie  tamže 
a  r.  1876  členem  akad.  franc.  Vědecké  práce 
jeho  týkají  se  filosofie  (hlavně  řec.  filosofie 
a  dějin  psychologie),  aesthetiky  a  filologie. 
Ze  spisů  jeho  uvádíme:  Les  principes  de  la 
science  du  beaii  (Paříž,  1860);  Dc  la  psycho- 
logie de  Platon  (t.,  1863);  Vie  de  Socrate  (t., 
1866);  La  vie  et  les  écrits  de  Platon  (t.,  1871), 
spis  cenou  akademie  poctěný;  Pythagore  et 
la  philosophie  pythagoricienne  (t,,  1873,  2.  vyd. 
1875,  2  d.);  La  philosophie  de  la  science  du 
langage  étudiée  dans  la  formation   des  mots 

Ít.,  1875);  Essai  sur  la  psychologie  ďAňstote 
t.,  1884);  /íistoire  de  la  psychologie  des  Grecs 
t.,  1888—93,  dosud  5  dílů);  De  versu  iambico 
t.,  1863);  Des  principes  de  la  critique  (t.  1865); 
Des  formes  diverses  du  choeur  dans  la  tragédie 
grecque  (t.,  1865);  Tliéorie  de  la  déclinaison 
des  noms  en  grec  et  en  latin  (t.,  1875);  La  tra- 
gédie grecque  (t.,  1877);  Essai  de  métrique 
grecque,  le  verš  iambique  (t.,  1887);  La  Rhéto- 
rique  et  son  histoire  (t.,  1888).  Vý. 

Ohallar,  značná  řeka  v  Číně,  vlévající  se 
s  pr.  strany  do  Argunu  a  tvořící  jeden  z  jeho 
pramenů;  vyvěrá  na  záp.  svahu  Chinganského 
pohoří,  teče  směrem  od  vých.  k  záp.  a  ústí 
několika  rameny  pod  jezerem  Dalai-norem, 
na  hranici  mezi  Mongolském  a  zabajkalskou 
částí  Sibiře. 

Ohaillé  les  Marals  [šajélemaré],  hl.  mě- 
sto kantonu,  dep.  Vendée,  arr,  Fontenay-le- 
Comte;  má  tovární  výrobu  plátna  a  785,  jako 
obec  2330  ob.  (1891).  —  Kanton  má  na  210  km^ 
10.453  ob.  (1891). 

OlUkilló-IiOng  [šajé-]  Charles,  též  Long 
Chaillé  Bei  zv.,  amer.  cestovatel  po  Africe 
(*  1843  ze  staré  franc.  rodiny  v  Baltimore), 
súčastnil  se  v  sev.  armádě  občanské  války 
mezi  státy  sev.  a  již.,   načež  r.   1870  přijal 


v  službách  egyptských  místo  podplukovníka. 
Byl  přidělen  k  štábu  Gordona  paše,  jehož 
byl  po  nějaký  čas  náčelníkem.  Od  Gordona 
vyslán  byl  r.  1874  ku  Mtesovi,  králi  v  Ugandé, 
a  vymohl  od  něho  podpis  smlouvy,  dle  níž 
Mtesa  uznal  svrchovanost  Egypta.  Vraceje 
se  do  Egypta,  prozkoumal  jezero  Gita  Njanza 
mezi  Albert  Njanzou  a  Victoria  Njanzou,  zv. 
též  někdy  po  něm  jezerem  Longovým.  R.  1875 
cestoval  v  území  na  záp.  od  Bílého  Nilu  mezi 
Makraky.  Též  na  řece  Džub  vztyčil  egypt- 
skou vlajku.  Roku  1877  vystoupil  ze  služeb 
egyptských  a  odebral  se  do  Ameriky.  Za  po- 
vstání Arabi  paše  jmenován  na  žádost  Ame- 
ričanů v  Alexandrii  usedlých  americkým  kon- 
sulem  a  jako  takový  svou  neohrožeností 
spoluobčanům  svým  velmi  prospěl.  Nyní  jest 
americkým  ministrresidentem  v  Korei.  Na- 
psal: Central  Africa,  naked  truths  of  naked 
people  (1876);  Egypt,  Africa  and  Africans 
řl87S);  Three  prophets,  Chinese  Gordon,  Mo- 
nammed  Ahmed,  Arabi  Pasha  (1884). 

du  OlUkilla,  africký  cestovatel,  viz  Du 
Chaillu. 

Ohain  [čén],  angl,  řetěz  k  měření,  rozdě- 
lený na  100  links  (článků).  Této  délkové  míry 
užívá  se  v  britské  říši  i  Spoj.  Obcích  severo- 
amer.;  obnáší  tamto  22  yardů  =  20.116  w, 
tuto  20  yardů  =  18.29  m. 

Ohaine  [šén],  fr.,  řetěz,  taneční  figura,  při 
níž  tanečníci  postupují  proti  tanečnicím  a  to 
tak,  že  první  tanečník  podá  tanečnici  pravou 
ruku,  postoupí  a  podá  druhé  tanečnici  levou 
ruku  atd.,  čímž  vzniká  jakýsi  řetěz. 

Ohair  [čér],  ang.,  židle,  křeslo. 

ibn  Abul-Chalr  šeich  Abú  Saíd  Fazlulláh 
(♦  968  v  Chorásánsku  —  t  1049  t.),  nejstarší 
repraesentant  mystické  poesie  v  perské  lite- 
ratuře a  vlastní  tvůrce  Čtyřverší  (Rubáijját), 
jež  od  té  doby  jest  vlastní  formou  poesie 
mystické.  Typická  mluva  poesie  mystické, 
přenášející  mluvu  světské  lásky  na  poměr 
člověka  k  bohu,  jest  tvorbou  Ch-ovou.  My- 
stika jeho  povznáší  se  místy  k  takové  oprav- 
dovosti citové,  na  druhé  straně  k  takým 
pravdám  životním,  že  stávají  se  jeho  čtyř- 
verší vzory  hymnů  se  strany  jedné,  výroků 
moudrosti  se  strany  druhé.  Zmínky  zaslouží 
styky  Ch-ovy  se  slavným  Ibn  Sinou  (Avi- 
cenou).  Čtyřverší  Ch-ova  vydána  ve  sbírce 
jiných  čtyřverší  v  Teheráne  r.  1856.  Text 
s  něm.  překladem  podal  Ethé,  Mnichov  r.  1875 
a  r.  1878  (akademie).  Dk. 

Ohairómón:  1)  Ch.,  básník  athénský,  sklá- 
dal tragédie  dle  Aristotela,  vhodnější  ku  čtení 
než  provozování.  Složil  rhapsodii  Kentauros 
použiv  k  tomu  meter  všeho  druhu. 

2)  Ch.,  stoický  filosof  z  I.  stol.  po  Kr., 
byl  jedním  z  učitelův  Neronových  a  zdá  se, 
žé  měl  školu  filosofickou  v  Alexandrii.  Podle 
svědectví  Suidasova  psal  o  dějinách  Egypta 
a  hieroglyfech,  podle  Seneky  též  o  kometách. 
Fragmenty  ve  sbírce  Múllerově  Fragmenta 
hist.  graec.  (1869,  sv.  III.). 

Chairóneia,  ve  starověku  město  spolku 
boiótského  v  úrodné  rovině  mezi  Kéfissem 
a  Thurionem,  z  části  vystavěno  na  skalách 


Chairpur  —  Chákán* 


13 


(Petrachos),  ve  kterých  bylo  vytesáno  divadlo ; 
rodiště  Plutarchovo.  Obyvatelstvo  vyrábělo 
voňavky  a  masti.  R.  338  př.  Kr.  zvítězil  tu 
Filipp  n.  nad  Řeky  a  r.  86  př.  Kr.  Sulla  nad 
Mithradatovým  vůdcem  Archeláem.  R.  1880 
byl  hrob  padlých  tu  Thébanů  otevřen  a  zá- 
roveň ustanoveno,  by  veliký  kamenný  lev, 
jenž  na  hrobě  stál,  byl  obnoven.  Zříceniny 
jsou  u  nyn.  místa  Kaprény. 

Cludrpiir,  Khairpur:  1)  Ch.,  vasalní  stát 
v  britské  Indii,  v  prov.  Sindh,  mezi  26*  10' 
a  27*  46  s.  š.  a  68<>  14'  a  70<»  13'  v.  d..  má 
15.761  km*  a  131.927  ob.  (1891),  z  nichž  mu- 
ham.  jest  103.033  a  Hindů  28.214.  Povrch  jest 
alluviální  rovina,  ohraničená  na  záp.  Indem. 
Půda  jest  úrodná  jen  při  Indu  a  tam,  kde 
průplavy  jest  uměle  zavlažena,  ostatek  jest 
poušt  Pěstuje  se  obilí,  tabák,  bavlna,  indych 
a  chov  ovcí.  —  Hl.  m.  Ch.  leží  22  km  vých.  od 
Indu,  má  27<»  31'  s.  š.  a  68<»  48'  v.  d.  na  prů- 
plavu Mírváhském  a  má  6240  ob.  (1891), 
kteří  živí  se  tkaním  a  barvením  látek.  Dříve 
bylo  hl.  m.  Sindhu.  —  2)  Ch.,  město  v  indo- 
brit.  poplatném  státu  Bahavalpuru  vých.  od 
Satledže,  s  4729  ob.  (1891). 

dudmddiii.  viz  Barbarossa  2). 

Cnialae  [šézj,  franc,  sedadlo,  židle; 
lehký  kočár  s  předním  a  zadním  sedadlem; 
poloviční,  dvoukolá  ch.  má  jen  jedno  sedadlo 
pro  dvě  osoby.  —  Ch.-longue  [Šéz  long], 
dlouhá  pohovka  se  šikmým  Idnochem  z  pra- 
vidla celá  látkou  potažená. 

La  Chaise-Dieu  [1^  ^^^  dié],  hl.  město 
kantonu  v  dep.  Haute-Loire,  arr.  Brioude, 
1090  m  n.  m.,  1  km  záp.  od  pramenu  Se- 
nouiry;  má  velkolepý  opatský  chrám,  vysta- 
věný v  got.  slohu  papežem  Klementem  VI. 
r.  1343,  výrobu  krajek,  pily,  obchod  dřívím 
a  1104,  jako  obec  1634  ob.  (1891).  Zdejší  be- 
nediktinské opatství,  Casa  Dei,  zal.  r.  1036 
a  byli  jeho  opaty  papež  Klement  VI.,  jenž 
zde' jest  pochován,  Richelieu,  Mazarin  a  Ro- 
han. Richelieu  spojil  opatství  v  Ch.  r.  1640 
s  opatstvím  v  St.  Mauru.  Kanton  má  na 
204.07  km*  v  13  obcích  9658  ob. 

Chaix  [šé]  Dominiquc  (*  1731  v  Mont- 
Auroux  v  Dauphine  —  f  1800  v  Baux,  kdež 
byl  farářem)  zabýval  se  květenou  franc.  a 
byl  spolupracovníkem  při  díle  Villarsově, 
Histoire  des  plantes  du  Dauphine  (Grenoble, 
1786—89,  3  sv.,  55  tab.). 

Chaiz  d*Sst  Ansre  [šé  destánž]  Gust. 
Victor  Charles,  franc.  advokát  a  politik 
(*  1800  v  Remeši  —  f  1876  v  Paříži).  Byl 
z  předních  obhájců  své  dobv,  vynikaje  hlavně 
jasným  a  jemným  slohem  a  dramatickým  před- 
nesem. Edm.  Rousse  vydal  jeho  Discours  et 
plaidoyers  (Paříž,  1862—77,  3  sv.).  Srv.  O.  Pi- 
nard,  Le  barreau  au  XIX.  e  siěcle  (1864). 

OhmMtíj  bídná  chatrč,  chalupa. 

ibn  OhaJJám  Omar,  přední  repraesentant 
skepse  a  pessimismu  v  perské  poesii  (f  1123). 
Jako  nejslavnější  astronom  své  doby  povolán 
byl  sultánem  Málikšáhem  na  observatoř  Merv- 
skou.  Pozorováni  svá  ukládal  v  Zid^i  Mdlik- 
idhi  (Tabulkách  Málikšáhovských).  Reformuje 
kalendář  perský  zavedl  aeru  Džclálovu,  zva- 


nou dle  vladaře  Dželál  ud-dína  Málikšáha, 
počínající  10  Ramazánem  471  (15.  bř.  1079). 
Jako  mathematik  proslul  svou  Algebrou  (vyd. 
s  franc.  překl.  Woepke,  Paříž  1851),  jakož 
i  rukopisně  zachovanou  studií  o  nékterých 
obtížích  v  definicích  Euklidových.  Nejznáměj- 
ším stal  se  však  svou  sbírkou  Čtyřverší  (Ru- 
báijját),  jež  čítá  asi  500  čtyřverší  obsahu  nej- 
různějšího, pochodících  patrně  i  z  různých 
dob.  Kdežto  pravděpodobně  mladší  oplývají 
něžnými  a  půvabnými  popisy  probouzející  se 
přírody  jarní,  zvoucí  k  radovánkám  a  veselí, 
dostavuje  se  později  skepticismus,  vidoucí  na 
tomto  světě  jediné  nekonečnou  bídu  lidskou, 
obmezenost,  hříšnost  a  nespravedlnost,  z  niž 
činí  básník  odpovědným  jediné  pořádek  svě- 
tový a  jeho  tvůrce.  Na  jiných  místech  vrcholí 
nespokojenost  s  tímto  světem  ve  snaze  po 
něčem  vyšším,  po  splynutí  s  bohem,  i  řadí 
se  čtyřverší  toho  druhu,  dýšící  opravdovou 
zbožnosti,  hlubokou  askesí  a  žárným  mysti- 
cismem,  k  nejlepším  tvorům  mysticismu.  Na 
konec  převládne  však  skepse  a  pessimismus 
úplně  a  básník,  popíraje  život  posmrtný,  šlehá 
trpkou  ironií  a  břitkým  sarkasmem  veškeré 
instituce  náboženské,  ni  Boha  nevyjímaje. 
Z  poety  na  jedné  a  orthodoxního  muslima 
na  druhé  straně  stává  se  mystik  a  na  konec 
filosof  negace.  Názory  jeho,  činící  z  Ch-a  jed- 
noho z  největších  haeretiků  islámu,  přivodily 
básníkovi  různá  pronásledování,  i  zahájen 
proti  němu,  zvláště  po  smrti  jeho  ochránce 
vezíra  Nizámul-mulka,  boj  na  život  a  na  smrt 
(1096).  Ch-ova  poesie  vydána  opětně  v  orientu 
(Kalkutta,  1833,  Teherán,  1867,  Laknau,  1878 
a  83).  Z  evropských  prací  uvádíme:  J.  B.  Ni- 
cholas,  Paříž,  1867  (s  franc.  překl.),  E.  H. 
Whinfield,  Londýn,  1883  (s  an^l.  překl.  a  ob- 
šírným životopisem),  orientální  fakulta  v  Pe- 
trohradě (t.,  1888).  Překladv  angl.  od  Fitzge- 
ralda  1859  a  opět,  Whinfielda  1882,  Leslie 
Gamera  (Milwaukee  1888,  prosou  a  ve  vý- 
boru od  Mc.  Carthy  1889),  něm.  od  Schacka, 
(Štutg.,  1878},  Bodenstedta  (Vratislav,  1881). 
Sr.  Garcin  ae  Tassy,  Notc  sur  les  Rubáiyát 
de  Omar  Khaivam  (Paříž,  1887).  Dk. 

Ch&káii,  slovo  původu  neznámého,  aČ 
pravděpodobně  tatarské.  Vyskytuje  se  pů- 
vodně jako  titul  vrchního  náčelníka  celého 
národa  tureckého,  jak  prostíral  se  od  Sibiře 
do  Turkistánu.  Výjimečně  směli  ho  užívati 
i  náčelníci  kmenů,  jinak  ch-ovi  podřízení^ 
spojovali-li  v  rukou  svých  nadvládu  nad  ně- 
kolika kmeny.  V  tomto  smyslu  vyskytuje  se 
i  jako  název  nejvyššího  velitele  Turků,  Ui- 
gurů,  Mongolů,  Mandžuů,  Číňanů,  Chazarů 
a  p.  Pozděii  užíváno  ho  i  mimo  tuto  oblast 
národní,  zvláště  v  Persii  a  Turecku,  ale  i  ten- 
kráte zůstává  názvem  orientálních  suverénů 
původu  turecko-tatarského  neb  i  mongol- 
ského. Slovo  samo  jest  prastaré,  třeba  nej- 
starší zprávu,  arménského  historika  Mojžíše 
z  Chorony,  dle  níž  mluví  se  již  k  r.  230  po 
Kr.  o  velkém  ch-ovi  {ve^urk  ch.),  dlužno  po- 
važovati za  anachronismus.  Dle  pramenů  čín- 
ských VI.  st.  užil  titulu  toho  (v  čínské  trans- 
skripci  kho-han)  nejprve  Tulun,  náčelník  kmene 


14 


Chákán  dvou  moří  —  Chalanskij. 


Ju-Juenfl  r.  402.  Po  něm  přijali  ho  pak  nejen 
nástupci,  ale  i  všickni  národové  střední  Asie. 
Na  dvojjazyčných  stélách  z  r.  733  a  735  ozna- 
čuje se  jím  vrchní  náčelník  Turků,  na  stéle 
t  r.  784  náčelník  uigurský.  Náčelníci  uigurští 
zvou  se  pak  přímo  tengri  ch.,  nebeský  ch., 
pravé  tak  jako  Turci  na  trůne  čínském  se 
označují  jako  thien-kho-han.  U  spisovatelů 
západních  vyskytuje  se  slovo  ch.  nejprve 
r.  560  o  náčelníku  hunském,  u  sv.  Řehoře 
z  Toursu  jako  chaganus.  U  historiků  byzant- 
ských vyskytuje  se  počínajíc  r.  557  jako  ja- 
yavoff,  layuv  o  náčelníku  avarském,  později 
tureckém,  chazarském  a  p.  Na  mongolských 
mincích  z  pol.  XIII.  stol.  a  násl.  vyskytuje 
se  ch.  psáno  i  jako  chdán^  ač  různě  od  pou- 
hého chán,  jež  tam  rovněž  se  vyskytuje. 
Tímto  cháán  dlužno  vyložiti  i  u  Marka  Póla 
se  vyskytujícího  velkého  chána  (Kúbilaje). 
Sr.  Terrien  de  Lacouperie,  Khan,  Khakan 
and  other  titles,  Lond.  1888.  Dk, 

Ch&káA  dvou  moři,  titul  sultánů  ture- 
ckých, posud  užívaný;  pochodí  od  Muráda  III. 
z  r.  1575. 

Ohákáni  Afzal-uddín  Ibráhím  (dle  jiných 
Osmán)  ben  Alí  NadždŽár,  jeden  z  nejskvě- 
lejších zjevů  perské  poesie  (♦  1106  v  Gendže, 
t  ok.  1199  v  Tebrízu),  syn  tesaře  ze  Sírvánu. 
Matka  jeho  byla  řecká  otrokyně.  Byv  opuštěn 
rodiči,  nalezl  ve  strýci  Mírzovi  Kafím  svého 
dobrodince.  Po  jeho  smrti  oženil  se  s  dcerou 
svého  bývalého  učitele  básníka  Abul  Aly, 
který  však,  nepřeje  úspěchům  svého  žáka  a 
zetě,  psal  na  něho  později  satiry.  Větší  čásť 
života  strávil  ve  své  vlasti  jako  chvalořečník 
šírvánských  chákánů  Minúčihra  a  Achsatána, 
zvláště  posledního.  Jako  jeho  velebitel  obdržel 
od  básníka  Abul  Aly  své  jméno  Ch.,  t  j. 
chákánský  (v.  Chákán).  Vedle  nich  opěval 
i  jiné  vynikající  současníky,  hlavně  z  kruhů 
vládních,  mimo  jiné  i  byzantského  prince 
Izz-ud-daulu.  Kasídy  jeho,  majíce  velikou 
cenu  básnickou,  nepostrádají  ni  významu  kul- 
turně-historického.  Zanechaltě  v  nich  Ch. 
detailní  kresbu  scén  ze  života  své  doby,  již 
bychom  marně  hledali  v  pramenech  histo- 
rických. Vedle  panegyrika,  v  čemž  závodí 
o  prvou  cenu  s  Anvarim  (v.  t.),  vyniká  Ch. 
i  jako  elegik.  Ztratiltě  Ženu  i  jediného  syna, 
mimo  to  upadl  r.  1160  i  v  nemilost  chákána 
Achistána,  který  jej  pak  po  několik  let  i  věz- 
nil. Tyto  a  jiné  rány  osudu  a  nehody  své 
Hčí  básník  v  dojemných  elegiích.  Hlavně 
z  nich,  ač  i  z  ostatní  poesie,  vyzírá  zjevná 
náklonnost  k  mysticismu  a  didaktice,  pro 
niž  již  otec  nazval  Ch-ho  příjmenem  Ba  díl 
(náhradník,  t.  j.  básníka  Sanáího,  který  před 
tím  nejvíce  v  mysticismu  vynikly.  Ch.  zval 
se  sám  z  téže  příčiny  i  Hakáiki,  t.  i.  prav- 
do vý,  po  pravdách  toužící  a  je  hledající. 
Poesie  Ch-ho  vyniká  mohutností  a  melodič- 
ností  mluvy,  ač  jest  poslední  hodně  umělá, 
přeplněná  řiříčkami  a  temnými  narážkami,  jeŽ 
bez  výkladu  jsou  nesrozumitelný.  Nejprostší 
jsou  a  opravdovou  hloubkou  citu  vynikají 
elegie.  Zmínky  čestné  zasluhují  i  Zlomky 
{kyťa),  svědčící  o  zdravém  názoru  světa  a 


bohaté  znalosti  jeho  i  lidí,  Čtyřverší  (RubáQ 
a  proslulé  mesneví  Tuhfat  uVirákain  (dar 
obou  Iráků),  poutavé  básnické  líčení  pouti, 
kterou  básník  přes  Kúfu,  Bagdád,  Mosul  a 
pouští  podnikl  do  Mekky  a  Medíny,  pro- 
tkána hojně  mysticismem.  Na  cestě  této 
zpyšněl  Ch.  vyznamenáním,  jakého  se  mu 
všude  dostávalo,  tak  že  vrátiv  se  ke  dvoru, 
upadl  až  v  nemilost  a  byl  uvězněn.  Ve  vě- 
zení složil  proslulou  Habsijja  (vězeňská  bá- 
seň). I  jako  satirik  vynikl  Ch.,  hlavně  bráně 
se  proti  útokům.  Básně  Ch-ovy  kommento- 
vány  opětovně.  Nejproslulejší  je  kommentár 
Ganáího  (ok.  1679  po  Kr.,  zachovalý  ruko- 
pisně). Souborné  vydání  poesie  Ch-ovy  vyšlo 
jako  Kullijját  v  Láknau  r.  1876  a  79  (litho- 
grafie).  Jeho  Rubáí  vydal  a  přeložil  do  ruštiny 
Salemann  (Petrohrad  1875).  Výbornou  studii 
o  něm  podal  Khanikov,  Mémoire  sur  Khá- 
cání,  Journal  asiatique,  VI.  série,  sv.  IV.  a  V. 
(s  ukískami  poesie,  hlavně  vynikajících  clegií 
a  kasíd).  Jednotlivé  básně  vydány  v  orientu 
i  v  různých  anthologiích,  v  posledních  i  pře- 
loženy. Dk, 

Chakl.  Khaki,  Kaki,  souborné  jméno 
pro  solná  jezera  v  Kalmycké  stepi  na  severo- 
vých.  od  Kaspického  moře.  Naz^^vá  se  však 
takto  i  jedno  z  největších  těchto  jezer,  polo- 
žené v  guberniích  astrachaňské  a  orenburské 
v  krajině  vyprahlé,  hlinaté,  bodláčím  po- 
rostlé. Jezera  tato  v  létě  skoro  úplné  vysy- 
chají a  tvoří  pak  veliká  ložiska  soli. 

Olialabre  [šalábr],  hl.  město  kantonu,  dep. 
Aude,  arr.  Limoux;  má  kostel  z  roku  1530, 
zámek,  textilní  průmysl  a  1778,  jako  obec 
2021  ob.  (1891).  —  Kanton  Iná  na  21494  km^ 
8570  ob.  (1891). 

Ohalade  [šalád],  průsmyk  v  Argonnách 
v  sev.-vých.  Francii,  vedoucí  z  Varennes  do 
Vienne  ía  Ville  a  Vienne  le  Chateau. 

Chalamont  [šalamón],  hl.  město  kantonu, 
dep.  Ain,  arr.  Trévoux;  má  zbytky  starého 
hradu  a  1167.  jako  obec  1888  ob.  (1891).  — 
Kanton  má  na  15758  km}  5639  ob.  (1891). 

Chalanskij  Mi chaj i  1  Georgijevič,  nlo- 
log  ruský  (*  1.  list.  1857  ve  vsi  Raschovd 
šči^ovského  új.  kurské  gub.),  vyššího  vzdě- 
lám nabyl  v  charkovské  univ.,  studuje  u  Dří- 
nová nářečí  slovanská  a  u  Potěbni  dějiny  rus. 
jazyka.  V  1.  1883—92  vyučoval  na  gymnasiu 
a  r.  1892  zaujal  stolici  dějin  rus.  jazyka  a  slo- 
vesnosti  na  universitě  charkovské.  Podniknuv 
r.  1889  vědeckou  cestu  po  srbských  zemích, 
zabýval  se  hlavně  sbíráním  materiálu  pro  spis 
o  písních  o  králeviči  Markovi.  Vědecké  práce 
jeho,  vztahující  se  jednak  k  rus.  dialektologii 
a  literatuře  rus,  vůbec,  jednak  k  dějinám  ná- 
rodní poesie  rus.  a  jihoslovanské,  přinášel 
mimo  jiné  hlavně  »Russkij  Filologičeskij  Věst- 
nikc.  Nejdůležitější  jsou:  Svédénija  i  ^amétki 
o  govorach  russkago  jazyka  (>Rus.  Fil.  Věst- 
ník*, 1879,  1886,  1889);  O  serbskich  narodnych 
pimach  kosovskago  cikla  (t.,  1882);  Velikorus- 
skija  byliny  kijevskago  cikla  (t.,  1884—85); 
K  voprostt  o  lajimstvovanijach  v  jui^no-slavjan- 
skont  epose  (t.,  1884);  Jufnoslavjanskija  skapá- 
ni ja  o  Kralevičé  Marké  v  svja^i  s  proiivedéni- 


Chalarothoraca  —  Chalazogamy. 


IS 


jít  mi  russkago  bylevago  eposa  (t.,  1 892-— 96, 
o  sobe  Varšava,  1893—96).  Šnk. 

Glialarothoraoa^  oddíl  slunivek  {Heiio- 
\oa)  význačný  tím,  ze  kulovité  tílko  kryto  je 
křemenitou  schránkou  ze  součástek  nespoje- 
ných, jimiž  bývají:  jehličky,  kulovitá  neb  čo- 
ckovitá  těliska,  plátky  nebo  terčky  ostenco- 
vité.  Hlavní  rody  v  našich  vodách  zastoupené 
několika  druhy,  jeŽ  náležejí  k  nejúhlednějším 
ijevům  drobnohledného  světa  sladkovodního, 
jsou:  Acanthocystis  Cart.,  Raphidiophrys  Arch., 
Pompholyxophrjrs  Arch.  Šc. 

Ohal&t,  správněji  chil-at  (arab.),  čestný 
oděv,  jakým  po  starém  obyčeji  orientu  ocí- 
raěftovány  osoby,  jež  vladař  chtěl  vyzname- 
nati (obyč.  svrchní  šat  z  drahocenné  látky, 
někdy  i  zbroj,  ba  i  kůň).  Způsobu  toho  uží- 
vala i  ruská  vláda  pro  své  orientální  pod- 
dané. V  našem  století,  kdy  po  způsobu  zá- 
padu i  orient  udílí  řády,  přestalo  celkem  vy- 
znamenání čestným  oclěvem.  V  ruštině  zna- 
mená dnes  slovo  ch.  župan.  V  ostatních  ja- 
zycích evropských  zachovalo  se  slovo  ch.  jako 
gala.  Dk, 

Obalatenango  [ča-],  hl.  město  dep.  středo- 
amer.  republiky  Salvador,  na  ř.  Tamalasco, 
50  km  ssvých.  od  San  Salvadoru  s  6107  ob. 
(1878);  koncem  října  koná  se  zde  velký  trh 
na  indych.  —  Departement  Ch.  jest  hornatý, 
má  značné  pěstění  indychu  a  53.839  ob.  (1887). 

Obalaza  (řec.)  v  bot.  nazývá  se  zpodina 
vajíčka  rostlinného,  pod  zpoaem  jádra  vaječ- 
ného ležící,  kterou  vajíčko  spojeno  jest  se 
semenici  nebo  se  šňůrou  vaječnou.  Ostatně 
viz  Vajíčko. 

Chalaglon  (řec.)  jest  nádorek  vyvíjející  se 
▼c  víčku  očním  mezi  kůží  a  spojivkou;  složen 
jest  z  granulační  tkáně,  která  zachvacuje  i 
aciny  Meibomských  žláz,  ležících  v  pevné  va- 
zivové destičce  (tarsu)  mezi  kůží  a  spojivkou. 
Arit  a  v  nedávné  době  jiní  badatelé  tvrdí, 
že  ch.  jest  původu  tubcrkulosního,  což  by 

Sro  nemocného  nebylo  příznivým  příznakem, 
a  základě  četných  vyšetřování  a  pokusů  na 
české  poliklinice  a  v  českém  path,  ústavu 
bylo  dokázáno,  že  příčinou  ch-ia  jsou  zvláštní 
bacilu,  již  byli  mikroskopicky  i  bakteriolo- 
gicky zjištěni;  očkováním  těchto  bacillů  lze 
vzbuditi  u  zvířat  rovněž  ch.  Bacilli  způsobují 
prudší  neb  mírnější  zánět  a  vývin  granulační 
tkané  v  okolí  Meibomských  žláz  i  v  těchto, 
čímž  povstávají  nádorky,  obyčejně  velikosti 
hrachu,  které  nejsou  zhoubné,  zřídka  však 
samy  mizejí.  Indirektní  příčinou  bývá  mnutí 
očí  po  namáhavé  práci,  neb  při  chabosti  ak- 
kommodace,  která  jest  následkem  celkových 
chorob,  presbyopie  a  astigmatismu  aneb  ne- 
vhodnýcn  brejlí.  Viz  Deyl,  O  aetiologii  cha- 
lazia  a  O  některých  zánětech  víček.  Rozpr. 
Ces.  akad.  D. 

Ohalaxogamy.  Treub  v  novější  době  ob- 
jevil u  Casuariny  zvláštní  zajímavý  způsob 
oplozováni  vajíčka,  jejž  nazval  ch-mií.  V  oby- 
čejných případech  pylový  vak,  vyrostlý  z  py- 
lové buAky  na  bližně  zachycené,  prorůstá  bliz- 
nou,  též  cnělkou,  je-li  jaká,  a  vystoupí  pak 
t  vodivého  pletiva  těchto  částí  semenniko- 


vých  do  dutiny  semenníkové,  v  níž  směřuje 
rovno  k  ústí  (raikropyle)  vajíčka,  do  něhož 
vnikne;  ústím  a  pletivem  jádra  pronikne  po- 
sléz  až  ke  klíčnímu  vaku,  kdež  vykoná  oplo- 
zení vlastní  vaječné  buňky.  U  Casuariny  však 
pylový  vak  roste  stále  v  pletivu  semenníka, 
skrze  semenici  vnikne  jaksi  od  zadu  do  cha- 
lazy,  načež  jádrem  vajíčka  razí  si  cestu  aŽ 
k  hořenímu  konci  klíčního  vaku.  Rozdíl  od 
obyčejné  dráhy  pylového  vaku  jest  tedy  ten, 
že  vak  nevychází  z  pletiva  buněčného  clo  du- 
tiny semenníkové  a  nepoužívá  ústí  vajíčka 
jako  vchodu  do  vajíčka,  nýbrž  chalazou  do 
něho  vrůstá.  Treub  přikládal  tomuto  odchyl- 
nému způsobu  oplozováni  tak  fundamentální 
význam,  že  oddělil  Casuariny  ode  všech  ostat- 
ních rostlin  krytosemenných  jako  zvláštní 
hlavní  oddíl  Ch-mae,  kdežto  všecky  ostatní, 


C.  1887.  Chalasogamy. 
A)  Prfiřei  semennlkem  dvoupouzdrým  chalazogamni  bHay, 
»€  dvéma  vajíčky  na  střednf,  přihrádku  tvořici  semenici  #; 
Ar  kliinl  vak,  i  intcgumem.  j  jádro  vaječné,  p  pylový  vak, 
jenž  prorůstá  semenici  a  vniká  chalazou  ch  do  vajička.  — 
Ih  Průřez  semenníkem  jednopouzdrým  o  jednom  na  vrcholku 
pouzdra  zavěšeném  vajíčku  rostliny  porogamni ;  pylový  vakp 
prorostši  semenicí  i  vystoupil  do  dutiny  semenníka  a  vnik- 
nul ústim  integumemQ  i  do  jádra  ,/  až  ke  kličnimu  vaku  k. 

jak  Jedno-  tak  i  Dvouděložné,  dohromady  na- 
zval Porogamae.  Oprávněnost  toho  shle- 
dával zvláště  z  důvodu,  že  Casuariny  od  ostat- 
ních dvouděložných  rostlin  v  mnohém  ohledu 
znamenitě  se  \\í\  a  že  pochody  ve  vajíčku 
ještě  jiné  odchylky  ukazují,  které  poukazují 
na  vysoké  stáří  toho  rodu,  a  jisté  vztahy 
k  Nahosemenným.  anobrž  i  k  Pteridophytům 
(kapradorostům)  jeví.  Střízlivého  posuzovatele 
zaráželo  při  tom  ovšem,  že  jeciiný  rod  Ca- 
suarina  má  býti  stavěn  soustavně  oproti  všem 
ostatním,  tak  přečetným  a  rozmanitým  řá- 
dům krytosemenných  rostlin.  A  vskutku  — 
krátce  na  to  objevil  ruský  botanik  Navašin 
ch-mii  u  Břízovitých,  u  břízy  a  olše,  kteréžto 
rostliny  nemají  s  Casuarinami  mnoho  spo- 
lečného, naopak  úzce  příbuzný  jsou  s  habro- 
vitými  a  dubovitými  rostlinami,  vůbec  s  íe- 
hnědokvětými,  které  zcela  nepochybně  nále- 
žejí k  Dvouděložným.  Ch-ie  jest  sice  nepo- 
chybně starobylý  způsob  oplozováni,  ale  toho 
významu  nemá,  aby  sloužila  za  podklad  hlav- 
nímu soustavnému  rozvržení  rostlin  kryto- 
semenných. Casuariny  zůstávají  jako  dříve 
rostlinami  dvouděložn^mi.    Možná  nadíti  se. 


16 


Chalcas  —  Chaldejci. 


že  ještě  jinde  budou  časem  nalezeny  ch.,  kde 
jsme  se  toho  posud  nenadali.  Viz  Treub  v  An- 
nales  du  jardin  botanique  dc  Buitenzorg  X.  1891 , 
Navašin  v  Bull.  Acad.  Imp.  des  se.  St.  Pétersb. 
1893  a  Mémoires  téže  spol.  1894,  též  Berichte 
der  deutschen  botan.  Gesellschaft  1894. 

Ohaloas  Lour.,  Ch.  paniculata  L.,  synon. 
Camunium  japonense  Kmp\{.,  strom  z  řáciu  ci- 
troníkovitých  (Auranthceae)  na  Amboiné 
rostoucí,  dává  výborné  dřevo  soustružnické, 
žluté  a  tmavočerveně  žíhané,  zvané  domácím 
jménem  camuneng. 

Ohaloedoil  viz  Chalkédón. 

Ohaloedon  jest  kryptokrystalUcká  forma 
5i0„  hmoty,  již  známe  v  čtvrtimérných  trapezo- 
édrických  tvarech  soustavy  šesterečné  často 
krásné  krystallovanou  jakožto  křemen.  Ch. 
vyvinul-li  se  v  prostoru  volném,  tvoří  t.  z  v. 
napodobňující  tvary  ledvinité,  hroznovité  neb 
krapníkovité ;  často  vyplňuje  v  mandlovcích 
dutiny  úplně,  nebo  pokrývá  horninu  vrstva 
ch-u  a  na  tuto  sleduje  křemen,  často  střídají 
se  vrstvy  ch-u  s  vrstvami  různých  odrůd  kře- 
mene. Ch.  bývá  pozorován  v  klamot varech 
po  různých  minerálech,  zvláště  často  po  ka- 
zivci  a  vápenci.  V  lomu  jest  ch.  obyčejné  ce- 
listvý a  tříštnatý,  málo  třpytný,  někdy  pozo- 
rují se  nezřetelná  vlákna  kolmo  na  povrch 
tvaru  postavená  a  složitost  miskovitá.  Vlákna 
jsou  dvojosá  a  ráz  dvojlomu  negativní,  čímž 
liší  se  ch.  podstatně  od  křemene.  Barva  ch-u 
jest  velmi  rozmanitá,  bývá  skoro  bezbarvý  a 
dosti  značně  průsvitný,  ale  i  intensivně  zbar- 
vený. Dle  barvy  jsou  ch-y  různě  pojmeno- 
vány, žlutě  červený  ch.  sluje  karneol,  hnědý, 
krvavě  průsvitavý  s  ar  der,  ch.  barvy  jablečné 
nazván  chrysopras,  špinavě  zelený  plasma, 
tmavě  zelený  a  krvavě  tečkovaný  neb  skvr- 
nitý heliotrop,  žlutý  kcragat,  mdlý,  ne- 
průsvitný,  bílý  neb  nažloutlý,  nahnědlý  kašo- 
long.  Kfesací  kámen  čili  pazourek  jest  ne- 
čistý ch.  špinavě  hnědožlutý,  hnědočervený 
neb  hnědý,  v  němž  nacházíme  hojně  zbytky 
organické.  Achát  jest  mnohobarevný  ch.; 
obyčejné  bývají  různé  vrstvy  různě  zbarveny. 
Acháty  s  pruhy  střídavě  bílými  a  černými 
slují  onyx  (achátový  onyx),  s  bílými  a  červe- 
nými s ar d onyx,  s  bílými  a  žluté  červenými 
karneolonyx;  jiné  odrůdy  achátu  nazvány 
achát  tečkovaný,  proužkovaný,  obláčkový,  ko- 
rálový,  mechovitý  a  pod.,  přechody  k  jaspisu 
slují  achátový  jaspis.  Ch-y  z  Uruguaye 
mají  často  v  cfutině  obsaženou  vodu  i  jsou 
pod  jménem  >enhydros«  známy.  Ch.  nalézá 
se  hojně  v  dutinách  t.  zv.  mandlovců,  mela- 
fyrů i  čedičů,  zvláště  často  na  druhotném  lo- 
žisku v  náplavu,  řidčeji  na  žilách  rudních. 
V  Čechách  jsou  známa  naleziště  zvláště  v  okolí 
Turnova,  Semil,  Lomnice,  Nové  Paky,  Kolo- 
zruk,  Mědénce,  Zlaté  Koruny ;  překrásné  od- 
růdy ch-u  přicházejí  do  obchodu  zvláště 
z  Brazílie.  Ch-u,  zvláště  pak  odrůd  achát  zva- 
ných, užívá  se  co  šperkových,  zvláště  prsteno- 
vých kamenů,  k  výrobě  drahocenných  okras- 
ných nádob,  bonboniér  a  kamejí.  Aby  barvy 
achátů  byly  jiskrnější.  Často  se  acháty  uměle 
přibarvují.  ^r. 


Chaloididae:  1)  Ch.,  čeleď  ještěrů  amer. 
jen  as  8  druhů  čítající,  z  podřadí  ještěrů 
krátkojazyčných  (Brevilinguia).  Na  hlavě 
mají  větší  mnohoboké  štítky,  na  těle  šupiny 
v  přeslenech;  podélná  rýha  na  boku  jest  na 
rozdíl  od  příbuzných  blavorů  (Pseudopus  Merr.> 
a  j.  toliko  naznačena  nebo  schází  docela.  Bu- 
bmek  ušní  jest  zakryt  šupinami;  jazyk  mají 
v  předu  dvojhrotý,  na  povrchu  šupinatý.  Přední 
nožky  jsou  od  zadních  velmi  vzdáleny;  obojí 
jsou  velmi  nízké.  Kromě  rodu  Heterodactylus 
(v.  t.)  nejznámějším  áxwh^m 'y^st  Chalcides  fla- 
vescens  Bonnat,  jediný  druh  svého  rodu  {Cltal- 
cides  Wiegm.).  Tělo  jeho  dorůstá  délky  jen 
10  cm ;  šupiny  hřbetní  mají  tvar  pravoúhcl- 
níků,  pobočná  rjha  jest  jen  v  přední  části 
trupu  jako  naznačena.  Přední  nožky  mají  to^ 
liko  po  3  krátkých  prstech  v  podobě  nízkých, 
hrbolků,  zadní  pak  jen  po  1  prstu  válcovitém. 
Póry  stehenní  scházejí.  Barvu  má  tělo  na- 
hoře rudohnědou,  někdy  jako  měď  červenoa 
se  čtyřmi  bělavými  pruhy  podélnými,  vezpod 
žlutavě  bílou.  Druh  tento  jest  domovem  v  tro- 
pické  Americe.  Br. 

2)  Ch.,stehnatky,  Čeleď  vos  cizopasných 
s  tykadly  lomenými  s  1  i  více  malými  lo-oužko-- 
vitými  články  mezi  násadcem  a  bičíkem ;  přední 
křídla  prosta  žilek  vyjma  Žilku  ramenní,  kla- 
délko vyniká  z  břicha  před  koncem  zadečku. 
Tělo  jest  malé,  obyčejně  lesklé  a  barev  ko- 
vových. Náležející  sem  rod  Chalcis  F.,  steh- 
natka,  má  chodidla  5členná,  přední  křídla 
podél  nepřeložená  a  zadeček  stopkatý  mírné 
klenutý.  Chalcis femorata  N.,  st.  obecná,  sedá 
na  dubech.  Ch.  (Smiéra)  clavipes  F.,  st  kyjo- 
noha,  jest  6  mm  dlouhá,  zdržuje  se  v  rákosí 
a  snáší  vajíčka  do  larev  bráněnek.       Kpk. 

ChaloU  víz  Chalcididae. 

Chaloo  [čalko],  hl.  město  v  stejnojm.  di- 
striktu mexickém,  39  km  jihových.  od  Mexika^ 
2290  m  n.  m.  na  trati  Mexiko-Ch.-Yautepec 
na  v^ch.  břehu  jezera  Ch.,  jímž  veden  jest 
průplav  spojující  jezero  s  hl.  městem  Mexi- 
kem; Ch.  má  3493  ob.  (1877),  kteří  pěstují 
ovoce,  zeleninu,  květiny,  kukuřici  a  pšenici. 
Plodiny  tyto  dovážejí  se  většinou  do  Mexika 
a  pěstují  se  dosud  jako  za  časů  AztekA  v  tak 
zv.  Chinám  pas  čili  plovoucích  zahradách 
v  jezeře.  Za  doby  Azteků  bylo  Ch.  hl.  městeni 
knížectví.  —  Distrikt  Ch.  má  54.930  ob. 

Chaloophora,  rod  brouků,  viz  Krase  i. 

Chaldaea,  planetoida  objevená  30.  srpna 
r.  1891  J.  Palisou  ve  Vídni.  Střední  jasnost 
v  opposici  10-3.  Průměr  v  km  70.  Ozna- 
čení @.  Gs. 

Chaldaia  viz  Chaldejci. 

Ohaldejoi  (babyl.  Kar-dunjaš,  assyr.  Kal- 
dat,  hebr.  Kašdim,  řecké  XaXdaioiy  lat.  Chal- 
daei),  jméno  národa  s  největší  pí-avděpodob- 
ností  semitského,  který  vystupuje  na  pole  dě- 
jinné od  pol.  II.  tisíciletí  př.  Kr.  Aspoň  vy- 
skytuje se  od  té  doby  v  babylónských  nápi- 
sech častěji  zmínka  o  území  Kalda,  Kaldi,  jižně 
Babylónie  při  zálivu  perském,  v  krajině,  jež 
i  u  řeckých  geografů  zove  se  Chaldaia  (AaA- 
daia),  již  musíme  považovati  za  jejich  vlasC 


Chaldejská  perioda  ^-  Ibn  Chaldún. 


17 


Zde  vytvořila  se  záhy  řada  malých  knížectví 
pod  domácími  vladaři.  Nejmocnější  byl  t.  zv. 
dům  Jákínův  (bít  Jákín).  Uvádějí  se  i  bít  Dá- 
kúrí,  Adíni,  Amukkáni,  Sílání  a  j.  Ethnogra- 
ticky  i  jazykově  dlužno  pojímati  Ch-ce  jako 
nejbližší  příbuzné  Babyloňanů,  ale  přes  to  od 
nich  různé.  V  tomto  smyslu  činí  i  Arrianos 
(VII.  7.)  rozdíl  mezi  Ch.  a  Babyloňany.  O  nej- 
starších dobách  existence  Ch-ců  nemáme 
ovšem  podrobnějších  zpráv.  Hojnější  zprávy 
máme  teprve  z  dob,  kdy  Ch.,  většinou  sdru- 
ž<.rni  s  Babyloňany,  vystupuji  proti  Assyrům. 
Zdá  se,  že  asi  ok.  r.  1000  př.  Kr.  zaplavili 
Ch.  z  jižní  Babylónie  celou  Babylónii,  mezi 
jejíž  obyvatelstvem  tvoří  od  té  doby  četné 
vetší  nebo  menší  kolonie.  Stálou  iejich  sna- 
hou jest  při  tom  zmocniti  se  nadvlády  v  celé 
zemi.  Zmmka  činí  se  o  nich  r.  879  za  Assur- 
nazirpala.  Za  Salmanassara  II.  z  r.  851  doví- 
dáme se,  že  pronikli  Ch.  již  za  hranice  samé 
Babylónie.  Od  doby  Salmanassarovy  jest  zvy- 
kem vladařů  assyrských  dávati  si,  kdykoli  clo 
Babylónie  táhnou,  holdovati  i  od  Ch-ců.  Za 
Tiglatpilcsara  III.  setkáváme  se  s  Ch-cem 
Ukinzcrem  (Chinzéros  kanónu  Ptolemaiova) 
z  kmene  Bít-Amukkán  jako  vládcem  Babylónie 
^731 — 729).  Ovšem  brzy  svržen  a  jat  Tiglat- 
pilesarcm,  který  i  ostatní  kmeny  Ch-ců  krutě 
pokořil.  Přes  to  měli  s  Ch.  i  nástupci  Tiglat- 
pilesarovi  hojně  práce,  zvláště  Sargon  a  ban- 
herib.  Jejich  době  náleží  nejslavnější  vládce 
chaldejský  Mcrodach  Baladan  II.  (f  r.  700) 
z  kmene  Bít  Jákín.  Pokořiv  se  Tiglatpilesa- 
rovi  III.,  zmocnil  se  později  dvakráte  vlády 
nad  Babylónii  (721—710  a  703--702).  Poražen 
byl  Sanheribem  u  Kiše  blíže  Babylóna,  načež 
r.  700  mizí  s  dějiště.  K  r.  702  dovídáme  se, 
íc  dobyl  a  vyplenil  Sanherib  neméně  než  7ó 
(jiný  údaj  89)  opevněných  měst  a  420  (jiný 
údaj  620  neb  i  820)  děclin  chaldejských.  Za 
další  vlády  Sanhcribovy  vystupuje  jako  král 
babylónský  Mušisib  Marduk  (Šusub),  po  jehož 
porážce  dosedá  na  trůn  svn  Sanhcribův  Asar- 
haddon.  Vláda  Asarhaddonova  měla  celkem 
pokoj  od  Ch-ců.  za  to  však  za  Assurbanipala 
setkáváme  se  s  Ch.  jako  spojenci  bratra  jeho 
Samaššumukina  proti  Assurbanipalovi.  Ch. 
Nabopalassarovi  zdařilo  se  konečně  zjednati 
SI  r.  625  vládu  nad  celou  Babylónii,  k  níž  po 
pádu  Ninive  přistupuje  i  vláda  nad  Mesopo- 
taroií  a  Sýrií.  Prorok  Jeremiáš,  který  v  témž 
r.  625  jako  prorok  vystoupil,  zve  Babylónii 
přímo  éres  Kašdim  (zemí  Ch-ců)  a  obyvatel- 
stvo její  Kašdim.  Nabopalassar  zahajuje  říši 
t.  zv.  novobabylónskou  či  chaldejskou, 
jejíž  nejslavnější  vladař  jest  Nebukadnezar 
\t.>04— .5<)1),  poslední  pak  vladař  Nabonid  (555 
ax  538),  viz  Babylónie  25  n.  Již  od  Nebu- 
kadnczara  II.  datuje  se  splývání  Chaldeje  s  Ba- 
řiy/ónií,  které  stává  se  pak  za  vlády  perské 
úplným.  Jt  stě  úplnějšího  splynutí  doznali  bě- 
hem dob)^  Ch.  a  Babyloňané  jako  různé  pojmy 
*  ihnografické.  Tenkráte  žije  pojem  Ch.  již  jcíi 
jako  označení  vynikající  třídy  obyvatelstva 
babylónského.  Ch.  řáděni  tu  mezi  mágy,  astro- 
logy' a  hadače,  právě  tak,  jako  líčí  se  i  u  spi- 
sovatelů řeckých,  počínajíc  dobou  Alexandro- 

OttQv  Slovník  Naufoý.  •«.  XII.  13  1  1897. 


vou,  jako  kasta  kněŽí,  již  věštili  budoucnost 
Později  značí  XaX6ttlog,  Chaldaeus  u  spisova- 
telů klassických  přímo  toliko  jako  astrolog, 
věštec,  vykladač  snů  a  pod.  Poslední  stopu 
ethnograííckého  významu  slova  Ch.  možno 
snad  shledávati  v  bibli,  v  knize  Danielové 
V.  30.,  IX.  1.,  kdežto  na  jiných  místech  téže 
knihy  jsou  Ch.  již  jen  vynikající  třídou  spo- 
lečnosti babylónské.  V  Římě  nabývá  i  název 
Babylónii  podobného  smyslu  jako  Chaídaei 
(viz  Babylónii).  Podnětem  této  změny  byly 
učené  školy,  jež  kvetly  hlavně  v  Orchoe,  Bor- 
sippé  a  Sippaře.  Dle  Strabona  (XVI.  1.)  za- 
městnávali se  Ch.  astronomií,  horoskopy  a 
počtářstvím,  tvoříce  různé  sekty  a  školy  s  více 
méně  odchylnými  názory,  zanášeli  se  však 
i  filosofií  a  ani  zde  nezůstaly  názory  jejich 
bez  vlivu  na  filosofii  řeckou;  měli  i  spe- 
ciální vědomosti  ve  vědách  přírodních,  zvi. 
zoologii,  botanice  a  lékařství.  Dalo  se  tak 
hlavně  za  účely  praktickými,  ale  způsobem, 
který  učinil  na  př.  Ch-ce  zakladateli  astronomie 
vědecké  a  pojí  k  jejich  jménu  řadu  pozorování 
a  nálezů  z  části  posud  plíitných.  V  ohledu 
tom  zachovali  nám  o  duševní  činnosti  Ch-ců 
hojné  zprávy  již  spisovatelé  klassičtí,  zprávy 
jejich  pak  dovozeny  a  platně  doplněny  nálezy 
hojnými  na  půdě  babylónské  samé.  Jen  mimo- 
chodem podotýkáme,  že  Oppert  a  po  něm 
i  jiní  nevidí  nic  v  textech  klínových,  co  by 
opravňovalo  činiti  rozdíl  mezi  Ch.  a  Babyló- 
i^any.  O  původu  Ch-ců  badali  Delattre,  Ho:n- 
mel  a  hlavně  Winckler  (Untersuchungen  zuř 
altorient.  Geschichte,  Lipsko,  1889,  47.  a  n.). 
Klassičtí  spisovatelé  (Xcnofon)  mluví  o  Ch- 
cích  v  horách  arménských.  Jimi  dlužno  roz- 
uměti Armény,  název  pak  sám  odvozuje  se 
od  národního  boha  arménského  Chaldi.  Nyní 
zovou  se  Ch.  (Kaldání)  římsko-kat.  křesťané 
Mesopotamie,  potomci  Nestorianů  (v.  t.).  Dk. 

Ciialdejská  perioda,  také  Hallevská 
zvaná,  jest  doba  223  synodických  měsíců,  čili 
658573  dní  neb  18  julianských  roků  (o  365 '/4 
dnech)  a  11  dní,  po  jejíž  uplynutí  opětují  se 
v  témže  pořádku  a  v  téže  velikosti  zatmění 
slunce  a  měsíce. 

Chaldejský  Jazyk  viz  Chaldejština. 

Chaldejfiti  křesťané  viz  Nestoriáni. 

Chaldejfitina,  název,  jehož  nesprávně  užil 
sv.  Jeroným  pro  t.  zv.  biblickou  aramejštinu 
či  aramejštinu  v  užším  slova  smyslu  (viz  Bi- 
blické jazyky  a  Aramejské  jazyky  3)  a 
který  udržel  se  odtud  až  na  dobu  nejnovější. 
Název  spočívá  na  mylném  domnění,  že  jazyk 
ten  přinesli  si  židé  z  babylónského  zajetí 
(z  Chaldaie).  Dk. 

Chaldron  fčáldrn],  an<rl,  míra  na  kamenné 
uhlí.  Rozeznává  se  anglický  ch.,  jenž  obnáší 
24  hundredweightů  =  1210-25  ki^,  a  ntwcastl. 
ch.  --  53  hund.  —  2692-5  /fír.  Ve  velkém  ne- 
prodává se  uhlí  kam.  na  ch-y,  nýbrž  na  tuny 
o  20  hund. 

Ibn  Chaldůn  Abú  Zeid  Abdurrahmán, 
příjmenem  Valiijud-díni  fsvětcc  víry),  hi- 
storik arabský  (*  1332  v  Tunisu  --  f  l-*"^ 
v  Kairu).  Pocházel  ze  vznešené  rodiny  sevil- 
ské  původu  hadramautskélio,  jež  do  Tunisu 

'Z 


18 


Cháled  —  Chalicotherium. 


přesídlivši,  požívala  veliké  vážnosti  i  vlivu 
u  dynastie  Hafsovců.  Do  služeb  této  vstoupil 
i  I.  Ch.,  vzdělav  se  pečlivým  vedením  otce,  muf- 
tího,  r.  1352  jako  tajemník  Abú  Isháka  II.  Ale  již 
krátce  potom  setkáváme  se  s  ním  ve  Fésu  a 
r.  1362  v  Granadé,  kde  jménem  sultána  jednal 
o  mír  s  kastilským  Donem  Pedrem.  Pozdéji 
vystupoval  politicky  činně  v  severní  Africe 
(v  Búdžii  a  Tlemsenu),  kde  r.  1374  i  uvézněn. 
K.  1378  vrátil  se,  syt  jsa  neklidného  života, 
domů.  V  prázdni  na  statcích  u  Tijáretu  po- 
v  itala  proslulá  jeho  Mukaddima,  kdežto  vlastní 
dílo  historické  přimčlo  jej  nedostatkem  ma- 
teriálu r.  1382  k  pouti  do  Tunisu  a  odtud  až 
dj  Kaira.  V  Ecrypté  prodlel  3  léta  jako  pro- 
fcssor  a  pak  vrchní  kádí  ritu  Málikovců. 
Z  posledního  úfadu  byl  opětně  (3)  sesazen  a 
dosazen.  Vykonav  pouť  mcckou,  zdržoval  se 
totiž  na  novo  v  Egyptě,  z  části  i  v  Sýrii,  kde 
nalézáme  jej  r.  1400  v  táboře  vítězného  Ti- 
mura,  jenž  jej  zajal  v  Damašku,  provázejícího 
sultána  Málik-an-Násira  po  Sýrii,  ale  brzy  za- 
jatce propustil  a  hojně  vyznamenal.  Ch.  jest 
nejproslulejší  historik  arabský,  snad  jediný, 
jenž  povznesl  se  nad  aunalistické  stanovisko, 
s  jakým  se  u  Arabů  v  celku  setkáváme,  a 
pragmatickým  svým  způsobem  blíží  se  mo- 
derní evropské  historiografii.  Proslulou  v  tom 
ohledu  je  zvláště  jeho  Mukaddima  (Prolego- 
mcna),  tvořící  prvou  čásť  jeho  díla  histori- 
ckého, v  níž  autor  se  stanoviska  filosofa  a 
historika  promlouvá  o  dějinách  a  dějepisectví. 
Spis  svědčí  nejen  o  neobyčejném  vzděláni, 
ale  přímo  o  geniálním  pojímáni  úkolu.  Vydán 
Ouatreměrem  v  Notices  et  extraits,  XVÍ.  až 
XVIII.  (Paříž,  1858),  franc.  překlad  Slanův  t. 
XIX.— XXI.  (1862—68).  Vlastní  dílo  histori- 
cké, jehož  předmluvou  jest  Mukaddima,  má  hromady 
titul  Kitáb-ul  *ibar  (Kniha  příkladů)  a  vydáno    bláta. 


Oluafont  Saint  Oiles  [čelfentséntdžails]. 
ves  v  ancrl.  hrabství  Buckinghamu,  16  km  se  v. 
od  Windsoru,  v  níž  básnil  Milton  »Ztracený 
ráj*. 

Ohalsrrln  [šalgren]  Jean  Fr.  Thérésc, 
architekt  franc.  (*  1739  v  Paříži  —  f  1811  t.), 
žák  Servandoniho  a  Bouléea.  R.  1758  obdržev 
cenu  římskou  cestoval  do  Itálie  a  vrátiv  se 
do  Paříže  stavěl  hotel  vévody  de  la  Vrillére, 
hotel  St.  Florentin,  Collěge  de  France,  re- 
stauroval palác  Luxemburský  a  triumfální 
oblouk  de  TEtoile,  před  jehož  dokončením 
zemřel.  J-k. 

Ohaloha,  Kalka,  kmen  mongolský,  viz 
Mongolové. 

Ohalohioomula  [čalčiko-],  hlavni  město 
stejnojm.  distriktu  mex.  státu  Puebla,  při  záp. 
úpatí  Orizaby,  2500  m  n.  m.,  na  odbočce  San 
Andres-Ch.  železné  dráhy  z  Mexika  do  Věra 
Cruzu,  s  9885  ob.  —  Distrikt  má  45.273  ob. 

Ohalohihaites  [čalčij,  město  v  distriktu 
Sombrerete  mex.  státu  Zacatecas,  na  obrat- 
níku  raka,  při  Rio  de  Mesquital,  170  km  sevz. 
od  Zacatecasu;  má  11.525  ob. 

Chalioodoma  [-ko-]  Lp.,  z  e  d  n  i  c  e,  rod  včel 
sbírajících  břichem.  Pole  krajní  nedosahuje 
vrcholu  křídel,  opatřeno  jest  však  políčkem  při- 
datným;  1.  pole  loketní  jest  poněkud  větší  než 
2.;  čelisti  svrchní  mají  2  zuby.  Ch.  muraria  F., 
ze d.  obecná  (vyobr.  č.  1888.),  samička  úplně 
černá  má  křídla  černohnědá  s  nádechem  fia- 
lovým, na  konci  poněkud  světlejší;  chloupky 
sběrací  červenavě  žlutohnědé.  Sameček  re- 
zavě hnědý,  vzadu  černý;  křídla  Čirá,  na 
vrcholu  nahnědlá;  délka  12—18  mm.  Samička 
staví  na  zdech  i  skalách  ze  zrnéček  pískových 
buňky  as  24  mm  dlouhé,  jež  po  6  až  8  do- 
slepujc    v   hnízdo    podobné    kusu 

Kpk. 


v  Bulaku  (1867,  7  sv.).  Jedná  v  prvé  části  své  '  Ciiallootheriam,  vymřelý  rod  ssavců 
o  východním  chalífátu  v  nejširším  slova  smy- jjednok opy  tných,  v  jehož  noze  byly  dobře 
slu  (z  ní  vydal  a  přeložil 
Tornberg,  Ibn  Khalduni 
narratio  de  expedit.  Fran- 
corum,  Upsala,  1840),  ve 
druhé  o  dějinách  Berberů 
a  muslimských  dynastií 
se  v.  Afriky.  Čásť  tuto  vy- 
dal a  přeložil  G.  de  Slanc: 
Histoire  des  Berběres  et 
tles  dynasties  musulmancs 
de  TAfrique  scptentr.  (Al- 
žír, 1S47— 51,  2  sv.,  pře- 
klad  t.,  1852—56,  4  sv.). 
Srv.  A.  v.  Kremer,  I.  Ch. 
u.  scine  Kulturgeschichte 
d.  islám.  Vólkcr  (Vid.  akad. 
věd,  1879).  Dk. 

Cháled  viz  Chálid. 

Chalenr  Bay  [šalér  béj, 
velká  zatokav  zálivu  sv.Va- 
vřince  v  Kanadě,  na  scv. 
uzavřená  poloostr.  Gaspé, 
na  j.  Novým  Brunšvikem; 
délka  od  žáp.  k  vých.  jest  145  km,  šířka  kolísá  ještě  vyvinuty  3  prsty.  Noha  měla  na  klou- 
mezi  19  a  32  A-m.  Na  březích  zátoky  leží  přístavy  ;  bech  prstních  hluboký  zářez  a  prst  první 
a  rybář,  osady  Bathurst,  Carletoií  a  Dalhousié.  [  prodlužoval  se  v  násadec,  tak  Že  uspořádání 


C.   iSS*í.  Chalicocl-imn  muraria  F.,  zednice  obecni. 
V  levo  sameček,  v  právo  samiCka,  s  buňkami  zdčnými  a  z  časti  otevřenými. 


Chálid  —  Chalikosis. 


19 


bylo  velmi  podobné  ssavcům  chudozubýin. 
Ch.  a  příbuzné  zároveň  s  čeledí  Brontothe- 
ridae,  která  má  zcela  podobný  chrup,  dlužno 
j)  >kládati  za  odloučenou  větev  ve  vývoji  jedno- 
k  rpytníkův,  jichž  kmen  není  znám.  Ch.  na- 
1  zeno  bylo  v  miocénu  francouzském.      Pa. 

Ciúaid  (Cháled):  1)  Ch.  ibn-ul-Valíd 
ci  Machzúmí,  Kuraišovec  a  odpůrce  Mu- 
hammedův,  kterému  u  Ohodu  způsobil  citel- 
nou porážku;  když  však  prorok  pojal  jeho 
tetu  Mcimúnu  za  manželku,  stal  se  Ch.  jeho 
ncj horli vcjšim  stoupencem,  zachránil  v  boji 
u  Muty  prapor  prorokův  a  odvedl  jeho  voj- 
sko bez  pohromy  do  Medíny,  začež  dostal  od 
Muhammeda  čestný  název  »Seif-ul-láhic  (meč 
l»o2í),  a  šířil  nauku  prorokovu  s  takovou 
krutostí,  že  Muhammed  musil  veřejné  pro- 
lilásiti,  že  ncbéře  zodpovědnosti  za  činy 
Ch-ovy  na  sebe.  Za  Abú  Bekra  porazil  Ch. 
v  jižní  Arábii  proroka  Musailamu,  načež  po- 
slán byv  do  Iráku,  porazil  perského  vůdce 
Hormuza  blíže  Kázimatu  v  bitvě  zvané  řetě- 
zové, na  to  zvítězil  podruhé  blíže  stoku  Ti- 
j^ridu  s  Eufratem  a  konečně  na  záp.  rameni 
•  t  ufrátském  Lisu.  Opanovav  země  kolem  Eu- 
fratu, obrátil  se  na  rozkaz  chalífův  do  Sýrie, 
porazil  r.  634  nad  ř.  Jarmiikcm  (Hieromax) 
vojsko  byzantské,  opanoval  r.  635  Damašek 
a  celou  Sýrii.  Omar  nepřál  mu  pro  jeho  slávu 
\  álcčnou  á  proto  odňal  mu  vrchní  velitelství, 
i^aói  z  Ch.  z  hoře  nad  nevděčností  tou  zemřel 
r    í)42  v  Edese  v  úplné  chudobě. 

2)  Ch.  hen  Jez  id  ben  .Muávijja,  v  Evropě 
středověké  Calid,  princ  z  rodu*chaIífů  Omaj- 
jvivákých  (t  708).  Chalífátu  sice  nedošel,  pro- 
slul však  jako  jeden  z  prvých  pěstitelů  vědy 
u  Arabů.  On  to  byl,  jenž  dal  překládati  do 
íirabštiny  <Iíla  lékařská,  astrolofrická  a  che- 
mická. Pod  jeho  jménem  kolovala  řada  spisů 
alchymistických,  jež  za  středověku  hojně  byly 
citovány.  Dva  ze  spisů  přeloženy  ve  XII.  stol. 
i  do  latiny:  Liber  triům  vcrborum  a  Liber  sc- 
cretoum  artis.  Dk. 

Chalifa  (arab.).  zástupce,  nástu[)ce,  název 
vladařů  muslimských,  již  po  Muhammcdovi 
\)\\\  reprxsentanty  náboženství  i  světské  auto- 
rity v  islámu.  Původně  zváni  byli  tak  jako  ná- 
."-tupci  Muhammcdovi,  i  zván  prvý  z  nich  cha- 
iifatu  rasúli-Uáhi,  t.  j.  nástupce  proroka 
l-ozího,  t.  j.  Muhammeda,  druhý  chalífatu- 
chalífati-rasúli-lláhi,  nástupce  nástupce 
prorokova  atd.  Později  převládá  ovšem  nábo- 
ženské pojímáni  názvu  a  Ibn  Chaldún  učí,  že 
jK)třcbi  jest  pro  účely  vládní  proroka  neb 
aspoň  zástupce  prorockého,  by  dovedl  příměti 
lid,  by  plnil  zákony  stanovené  bohem  ku  pro- 
spěchu jeho  na  tomto  i  onom  světě.  K  tomuto 
náboženskému  pojímání  vztahují  se  i  názvy 
I  mám  (v.  t.)  a  amír-ul-múminín  (viz  amír). 
Kontinuitu  mezi  světským  a  náboženským 
pojímáním  určovala  ovšem  podmínka,  že 
ch-fou  mohl  se  státi  jen  příslušník  kmene 
I«rorokova,  t.  j.  Kuraišovců,  kterážto  pod- 
iiinka.  aspoň  v  chalífátu  orjcntálním,  byla  vždy 
«lQdržována  (do  r.  1517).  Úkolem  ch-fy  bylo': 
neporušené  udržování  víry  v  celku  i  jednotli- 
vostech, šíření  moci  i  území  islámu,  v  území 


samém  udržování  bezpečnosti,  konání  spra- 
vedlnosti a  správné  vynakládání  důchodů  říš- 
ských; ch.  měl  nejen  býti  tělesně  a  duševně 
úplné  zdráv,  ale  vynikati  i  rozšafností  a  vě- 
děním. Hodnost  ch-fova  zvána  chiláfa  (ná- 
stupnictví,  chalífství) ;  čistě  evropský  jest  ter- 
mín chalífát.  Pravidla  nástupnictví  nebyla 
nikdy  přesně  stanovena  i  jest  význačným,  že 
prorok  sám,  nezanechav  při  své  smrti  muž- 
ského potomka,  neustanovil  ani  svého  ná- 
stupce ve  vládě.  Druhové  prorokovi  (ashá- 
bové)  byli  to,  již  zvolili  tchána  prorokova  Abú 
Bekra  prvým  ch-fou  (632—634).  Abú  Bekr 
pak  přijal  uvedený  již  titul  chalífátu -rasů 
li-lláhi.  Abú  Bekr  sám  označil  svým  nástup- 
cem Omara  I.  (634—644),  rovněž  tchána  Mu- 
hammedova.  On  byl  prvý,  jenž  vedle  titulu 
ch. přijal  titul  amír-ul-muminína  (kníže  vě- 
řících). Po  násilné  smrti  Omarově  zvolila  jím 
dosazená  rada  šesti  Muhammedova  zetě 
Osmána  (644—656).  Za  něho  rozpadl  se  svět 
muslimský  v  řadu  táborů,  již,  žádajíce  svržení 
neoblíbeného  Osmána,  snažili  se  proraziti  se 
svými  kandidáty.  Vítězem  zůstal  Alí  ben  Tálib 
(656—661),  zeť  a  adoptivní  syn  prorokův.  Tito 
čtyři  ch-fové  tvoří  prvou  ze  tří  period  cha- 
lífátu orientálního  i  zvou  se  orthodoxními 
ch-fy  (al-chulafáu-r-rášidúna,  t.  j.  ch-fové, 
již  kráčeli  po  pravé  cestě).  Po  nich  nastupují 
ch-fové  z  rodu  Omajjova  (viz  Omajjovci), 
tvořící  periodu  druhou  (661—750).  Zahájena 
jest  Muávijjou,  soupeřem  Aliovým,  který  ještě 
za  života  Aliova  dal  se  v  Damašku  provolati 
ch-fou.  Do  Damašku  přenesl  i  residenci  islámu, 
jež  potud  byla  v  Medíně.  V  jeho  rodu  stal  se 
chalífát  dědičným.  S  posledním  z  rodu  jeho 
Mervánem  II.  (744—750),  který  poražen  byl 
r.  750  na  březích  Velkého  Zabu,  načež  v  Dol- 
ním Egyptě  zahynul,  přešel  chalífát  na  ch-fy 
Abbásovské  (viz  Abbásovci),  tvořící  třetí 
periodu  chalífátu  orientálního  (750—1258).  Re- 
sidencí stala  se  Kúfa,  potom  Hášimijja  a  krátce 
potom  nově  založený  Bagdád.  Za  posledního 
Abbásovce  al-.Mutasima(1242— 58)  dobyt  Bag- 
dád útokem  Húlá^úovým  r.  1258,  >íutasim 
sám  uškrcen  a  chalífát  Ábbásovců  vzal  za  své. 
Vedle  chalífátu  orientálního  s  uvedenými  třemi 
epochami  znají  dějiny  muslimské  ještě  cha- 
lífát západní  či  Cordovský  ^752-1031), 
založený  Abdurrahmánem  (viz  Abdurrah- 
mán  I.),  jediným  Omajjovcem,  který  při  vraž- 
dění  Omajjovců  Abbásovci  po  vítězství  u  Zabu 
se  zachránil  (viz  Abdurrahmán  a  Cordova), 
a  chalífát  Eátimovců  v  Egyptě  (909  až 
1171,  viz  Fátimovci).  I  jeden  ze  synů  před- 
předposledního  Abbásovce  ad-Dáhira  (1225 
až  1226),  zachrániv  se  před  Mongoly,  na.šel 
v  Egyptě  útulek  u  sultána  mameluckého  Hí- 
barsa  (1260 — 77),  kterým  prohlášen  ch-lou 
pode  jménem  al-Mustansir.  Jeho  16  nástupců 
dědilo  tento  titul,  sídlíc  v  Egyptě,  ale  nemajíc 
I  nijaké  moci.  Dobytím  Egy[Ua  Turky  r.  1517 
I  přenesen  i  tento  titul  Sélíuum  1.  na  nové 
vladaře.  Dk. 

I  ChallkOSiS  (z  řec.)  plic  ní  jest  onemoc- 
;  není  tkáně  plicní  způsobené  trvalým  vde- 
.  chováním  jemného  prachu  nerostného,  hlavně 


20 


Chalíl  —  Chalkédón. 


prachu  křemičitanů.  Postihuje  hlavné  kamen- 
níky,  kteří  po  celá  léta  žijí  ve  vzduchu  zne- 
čištěném práškem  nerostným.  Jemné  částečky 
prachové  zanášejí  se  do  průdušinek,  ba  i  do 
sklípků  plicních  a  vnikají  jednak  přímo,  jed- 
nak prostřednictvím  buněk  bloudivých  do 
míznic  tkáně  plicní  ukládajíce  se  v  prostorách 
mezilalůčkových,  v  okolí  cev  a  průdušek  i  ve 
žlázách  mízních.  Tkáň  plicní  jsouc  cizími  tělí- 
sky hrotnatými  drážděna  zanítí  se  a  tím  vzniká 
novotvořené  vazivo  stlušťující  stěny  sklípkové 
a  mezilalůčkové  a  valně  porušující  oběh  krevní 
i  mízní  v  plících  a  tím  i  funkci  plic.  Obyčejně 
přidruží  se  vlekly  hnisavý  katarrh  průdušek, 
někdy  i  bronchiektasie  jako  následek  dlouho- 
trvajícího zánětu.  Avšak  nejen  vdechováním 
(aspirací),  ale  i  cestou  krevní  částečky  ne- 
rostné za  určitých  okolností  dostati  se  mohou 
do  plic.  Pozorována  totiž  řada  případů,  kde 
vlivem  zhoubných  nádorů  porušujících  ně- 
které kosti,  hlavně  kosť  kyčelní,  neb  obrátíc, 
nastává  rozsáhlé  odvápnění  kostí,  načež  soli 
vápenaté  patrně  cestou  krevní  přenášejí  se 
do  tkáně  plicní  a  tuto  inkrustují.  V  tom  pří- 
padě mluvíváme  o  metastasc  vápenné  do 
plic.  Kml. 

OhaUl,  hebr.:  1)  Ch.,  flétna. 

2)  Ch.  viz  Hebrón. 

Ohalil  Sídí  ben  Ishák  ben  Músá,  nej- 
slavnější právník  muslimský  ritu  máíikov- 
ského  (t  1374?).  Povoláním  vojín  (odtud  jeho 
příjmí  al-Džundí)v  Kairu,  vyučoval  v  prázd- 
ných chvílích  právu.  Proslulým,  ba  nesmrtel- 
ným mezi  muslimy  Afriky  stal  se  svým  Much- 
tasarem,  neobyčejné  přesným  kompendiem 
předpisů  náboženských  i  civilních  ritu  máli- 
kovského,  jež  téměř  každý  Málikovec  zná 
z  paměti.  ÍCniha  sama,  stručností  téměř  ne- 
srozumitelná, nalezla  množství  výkladů.  Vy- 
dána v  Paříži:  Précis  de  jurisprudence  mu- 
sulmane  suivant  le  rite  malékite  (1855)  a  opě- 
tovně v  orientu,  franc.  překlad  od  Ferrona 
v  Exploration  scientifique  de  1  Algérie  (t., 
1848—52.  X.— XV.),  části  civilní  s  textem  od 
Seignetta:  Code  musulman  par  Khalíl  (Kon- 
stantina, 1878).  Vydal  i  výborný  výklad  Ibnul 
Hádžiba.  Dk, 

Ohalin  de  Vinario  [ka-],  lékař  ital.  (mezi 
1310 — 90),  rodilý  ze  Savojska,  žil  jako  osobní 
lékař  tří  papežů  v  Avignone.  Je  velmi  důle- 
žitým spisovatelem  pro  seznání  morů  ve  sto- 
letí XIV.,  zejména  t.  zv.  černé  smrti  a  pak 
moru  z  r.  1382.  Napsal  De  peste  libri  třes  etc, 
spis,  jenž  v  částečném  přepracování  byl  r.  1552 
vydán  I.  Dalechampem.  Starý  úplný  rukopis 
byl  nalezen  v  Gdaňsku  a  r.  1882  částecnč 
vydán.  Příčiny  moru  dělí  Ch.  na  pozemské 
a  nadzemské  {radix  inf.  et  sup.)^  pokládaje  za 
nadpozemské  příčiny  nepříznivé  vlivy  me- 
teorologické, jež  podporují  hnilobu  ve  člo- 
věku, a  »smí-li  se  věřiti  astrologům*,  i  po- 
stavení planet,  komety  a  meteory.  Průběh 
morů  pak  je  líčen  velmi  věrně. 

Challnldae,  čeleď  hub  mořských  z  řádu 
Monactinellidae,  tvoří  trsy  různého  tvaru  ma- 
jící rohovitou  kostru  upomínající  na  houby 
rohovíte.   Vlákna    kostry   rohovité    uzavírají 


jednoduché,  jednoosé  jehlice,  jež  i  mimo 
vlákna  v  těle  houby  jsou  uloženy.  Z  většího 
počtu  rodů  a  druhů  uvádíme  Chalina  digitata 
O.  Schm.  s  trsem  žlutohnědým,  4  cm  velkým 
z  moře  Středozemního.  Šc. 

Clialiliopsidae,  čeleď  hub  mořských 
z  řádu  MonactinzUidae,  Tvoří  trsy  jednoduché 
neb  rozvětvené,  spletené  neb  volné,  mající 
jednak  kostru  rohovitou,  buď  celé  tělo  vypl- 
ňující neb  jen  osní  čásť,  jednak  kostru  křc- 
menitou  skládající  se  z  jcdnoosých  jehlic,  jež 
jsou  buď  volné,  buď  ve  vláknech  rohovitých 
uzavřené.  Zahrnuje  na  8  rodů,  známější  rody 
a  druhy  jsou:  Clathria  corallioides  O.  Schm. 
rtrsy  až  30  cm  v  průměru)  v  moři  Středoz., 
Rapsailia  viminalis  O.  Schm.  v  moři  Středoz., 
Axinella  verrucosa  O.  Schm.  (10  cm  vys.)  v  moři 
StřcdQz,.  přechovávající  aktinii  Palythoa  axi- 
nella e  O.  Schm.  Šc. 

Chalkanthit  nebo  skalice  modrá,  kry- 
stalluje  v  soustavě  trojklonné;  krystally,  které 
z  roztoku  vodnatého  snadno  jest  obdržeti, 
jsou  obyčejně  nízké,  osmiboké  sloupce,  jež 
ukončuje  šikmo  nasazená  plocha  jehlanu. 
V  přírodě  pozorujeme  ch.  ve  tvarech  kráp- 
níkovitýeh,  hroznovitých  neb  ledvinitých,  ča- 
sto bývá  sloh  vláknitý.  Štépnost  jest  nedo- 
konalá dle  ploch  hranolových,  lom  lastur- 
natý ;  /  =  2-5,  h  ^  2-2— 2-3,  barva  jest  syté 
modrá,  lesk  mastně  skelný,  průsvitnost  značná, 
Ch.  jest  0/50^-1-5^^  čili  v  7o  31*81  CuO, 
3210  SO^,  3609  //^O;  přirozený  ch.  mívá  při- 
míšenou  skalici  zelenou.  Ve  vodě  se  ch.  lehce 
rozpouští,  z  roztoku  sráží  se  železem  měď, 
v  baňce  žíháním  prchá  voda  krystallová  a 
průba  stává  se  bílou,  přijímá  ale  opětně 
z  vlhkého  vzduchu  vodu,  což  poznává  se  opět- 
ným modráním.  Za  přičinění  sody  lze  na  uhlí 
redukcí  obdržeti  zrnko  mědi.  Ch.  vzniká  pro- 
měnou chalkopyritu  nebo  kyzu  měděného  a 
jiných  minerálů  měďnatých,  zvláště  u  Goslaru 
na  Harcu,  u  Spaní  Doliny  a  Moldavy  v  Uhrách, 
v  Arizoně  a  na  jiných  místech,  téz  jest  v  tak 
zv.  cementových  vodách  rozpuštěn,  z  nichž 
pomocí  železa  t.  zv.  cementová  měď  se  sráží. 
Ch-u  užívá  se  v  galvanoplastice,  k  článkům 
galvanickým  (Danielovým,  Meidingerovým). 
v  barvířství,  ch-em  napouští  se  dřevo,  by 
vzdorovalo  hnilobě  a  zničení  houbou.    Vr. 

Chalkédón,  též  Kalchédon  a  Chalce- 
don, ve  starověku  město  bithynské,  založené 
r.  675  př.  Kr.  od  Mc^rarských  pod  jménem 
Prokerastis  při  vchodu  do  Bosporu  proti 
Byzantiu,  kvetlo  obchodem  a  proslulo  čet- 
nými chrámy,  zvláště  ApoUónovým.  Za  války 
peloponnéskc  bylo  r.  409  vzato  Alkibiadem. 
později  připadlo  králům  bithynským  a  velmi 
pokleslo,  když  r.  140  bylo  obyvatelstvo  pře- 
vedeno do  Nikomcdie.  Nikomédcs  III.  od- 
kázal je  Římanům  a  město  trpělo  za  vá- 
lek mithrádatských  a  za  vpádu  Skythů; 
r.  323  po  Kr.  zvítězil  tu  Konstantin  nad  Li- 
ciniem,  r.  451  konáno  tu  bylo  čtvrté  oekume- 
nické  koncilium,  na  kterém  bylo  zavržena 
bludné  učení  Eutychctovo  a  Nestoriovo  a  vy- 
dáno 30  církevních  zákonů.  Justinian  je  ob- 
novil a  nazval  je  Justiniana;  r.  616  dobyl  ho 


Chalkeje  —  Chalkokondyles. 


21 


perský  Chosroe  a  později  Osmané.  Nyní  na- 
zývá se  Kadikoi. 

'  ChalkcJe  (XalKtla),  v  Athénách  ve  staro- 
věku slavnost  na  počest  Athény  příjmím  Er- 
gané  a  Héfaista  (v.  t.).  k'k. 

Clialkl,  t.  j.  kovový  ostrov,  tur.  Hejbeli  ada^ 
jeden  z  ostrovů  Prinkipských  ve  vých.  části 
Marmarského  moře.  Má  asi  3000  ob.,  obchodní 
a  námořnickou  školu,  theologickou  akademii 
pro  řeckou  církev  v  Turecku  a  3  kláštery; 
dále  lov  mořských  hub  a  výtečné  fíky.  Theo- 
logická akademie  zdejší,  založená  cařihrad- 
ským patriarchou  Germanosem  IV.,  jest  zří- 
zena jako  alumnát  s  třídami  gymnasijními  a 
kursy  theologickými  a  byla  otevřena  r.  1845. 

Cludkidiké,  polouostrov  v  tureck.  sand- 
žaku  solunském,  nazvaný  tak  od  Řeků  po 
mcstč  Chalkis  (v.  t.),  mezi  zálivem  Solunským 
(starov.  Thermajským)  a  Orfanským  (st.  Stry- 
monským),  má  tři  ostrožny:  Kassandra  (st. 
Pallcnc),  Longos  (st.  Sithonia)  a  Hagion 
Oros  (st.  Akte)  do  moře  Egejského  a  tvoří  tak 
rátoky  Kassanderskou  (st.  Toronskou)  a  Ha- 

Íjionoroskou  (st.  Singitickou).  Co  se  týče  geo- 
ojjické  povahy,  převládá  na  ostrožně  Longos 
útvar  prahorní,  na  vých.  fyllit,  na  záp.  neo- 
gcn;  svahy  jsou  porostlé  hustými  lesy;  nej- 
většího vývoje  dosahuje  na  ostrožně  Hagion- 
oroské.  (Viz  Athos.)  Ve  starověku  obývali 
tu  nárůdkové  větve  thrácké,  ale  ti  ustoupili 
v  VIII.  stol.  př.  Kr.  Řekům  a  to  Iónům  Chal- 
kidským  a  Androskvm,  kteří  založili  tu  32 
osady,  mezi  nimiž  důlcžitéiší  byly:  Olynthos 
(nyn.  Hagias  Mamas),  Apollonia,  Rassandreia, 
Šcioné,  Toroné,  Akanthos,  Stratoniké,  Sta- 
gciros  a  jediná  osada  dórská  Potidaia.  Osadv 
ty  hrály  důležitou  úlohu  v  dějinách  řeckých 
zvláště  za  války  peloponnéské  a  upadly  do 
rukou  Filippa  II.,  který  je  připojil  k  Ma- 
kedonii. 

Chalkis,  též  Eurípos  neb  Egripo,  hl. 
město  řeck.  eparch.  a  nomu  eubójského,  při 
nejužším  místě  průlivu  Eurípu,  sídlo  arci- 
biskupa, úřadu  pro  eparchii  a  pro  celý  nomos, 
gymnasia  a  nižšího  bohosloveckého  ústavu; 
má  dva  přístavy,  pohyblivý  most  na  pev- 
ninu, několik  kostelů,  úzké  a  špinavé  ulice 
a  9919  ob.  (1889).  Ch.  byla  nejspíše  osadou 
foiníckou,  ale  dle  pověsti  řecké  byla  zalo- 
žena od  Athéňana  Pandora  a  obsazena  úplně 
íivlem  iónským;  v  VIII.  stol.  př.  Kr.  velice 
zmohutněla  zakládáním  osad,  neboť  z  města 
toho  byly  obsazeny  ostrovy  los,  Pcparethos  a 
Skiathon,  založeny  32  osacly  na  polouostrově, 
který  proto  dostal  jméno  Chalkidiké  (v.  t.); 
r.  743  založeno  bylo  v  Itálii  Rhcgion,  na  Si- 
cílii r.  736  Naxos,  r.  728  Zankle,  později  Ka- 
tana  a  Leontini,  Zřízení  bylo  oligarchické, 
vládu  měli  hippobotové,  kteří  vládli  rozsáh- 
lými pozemky;  nadvlády  nad  celou  Euboiou 
dosáhli  Chalkidští  r.  640  př.  Kr.,  když  zvítě- 
zili nad  Eretrciou  a  odňali  jí  důležitý,  na 
zlato  bohatý  kraj  Lctanton.  Od  VI.  stol.  kle- 
sala jejich  moc  a  když  r.  506  se  spojili  se 
Spartiny  a  Thébany  proti  Athénám,  zmocnili 
»c  Athéňané  města,  zavedli  zřízení  demokra- 
tické a  zabavivše  Letanton  a  pozemky  hippo- 


botů  rozdělili  je  mezi  4000  kléruchů,  které 
sem  z  Attiky  uvedli.  Pokus  r.  445  př.  Kr. 
svrhnouti  panství  athénské  byl  Periklem  po- 
tlačen a  Ch.  zůstala  při  spolku  athénském 
až  do  r.  338  př.  Kr.,  kdy  stala  se  makedon- 
skou.  Později  pro  důležitou  polohu  obsadili 
ji  Mithradates  Pontský,  Římané  i  cis.  Justi- 
nian  I.,  který  ji  opevnil. 

Ohalkografle,  řec,  mědíryjectví. 

Ohalkokondyles  (řecké  » kovová  pěsf< 
nebo  »kovové  pisadlo«,  v  rkp.  i  Chalkóndylos, 
-dylas):  1)  Ch.  Laónikos,  jeden  z  posled- 
ních dějepiscův  byzantinských,  rodilý  Athé- 
ňan  ze  vznešené  rodinv  za  doby  panování 
florentinské  dynastie  Ácciajolů  ve  vévod- 
ství  Athénském.  Otec  jeho  byl  r.  1435  jako 
v^'slanec  vdovy  Antonia  Acciajola,  Řekyné 
z  rodu  Melissenův,  u  sultána  Murada  II.  v  Adri- 
anopoli.  Ch.  sám  vstoupil  do  služeb  morej- 
ského  despota  Konstantina,  pozd.  posledního 
císaře  byzantinského,  od  něhož  r.  1446  rov- 
něž poslán  k  Muradu  II.,  ale  u  dvora  ture- 
ckého na  čas  uvězněn.  Přežil  pád  řeckých  a 
franských  států  v  Helladě,  ale  kde  psal  a  kdy 
zemřel,  není  známo.  Zdá  se  býti  zjištěno,  že 
Athéňan  Démétrios  Ch.  (viz  níže)  skutečně 
byl  jeho  bratr.  Laónikos  Ch.  popsal  v  10 
knihách  'latogitov  dějiny  vzrůstu  vítězné  moci 
osmanské  a  pádu  křesťanských  států  na  Bal- 
kánském polouostrově  v  r.  1290—1466.  Dle 
vzoru  svého  Hérodota  bedlivě  si  všímal  ná- 
rodopisu.  Píše  o  příbuznosti  jazykův  Srbův, 
Chorvatův,  Bulharův.  Polanův  a  Rusův,  ví 
o  zvláštnosti  jazyka  litevského,  jakož  o  osa- 
mělosti jazyka  maďarského;  zná  podobnost 
rumunštiny  a  italštiny  atd.  Znamenitě  je  zpra- 
ven o  Turcích  a  o  jejich  zřízení.  Četné  geo- 
grafické exkursy  týkají  se  také  Itálie,  Francie, 
Španělska,  Německa.  Zná  i  Čechy  (Boéaot, 
Keiíoi)  a  bohatou  i  lidnatou  metropoli  jejich 
»Braga«;  ale  o  hnutí  válek  husitských  má 
ponětí  zmatené  řka,  že  v  zemi  jsou  ctitelé 
Ježíše,  Mohammeda  i  Mojžíše  a  že  v  Praze 
teprve  nedávno  přestali  se  klaněti  ohni  a 
slunci.  V  dějinách  Turkův,  Řekův  a  jejich 
sousedův  je  svědek  věrohodný,  ale  povrchní. 
Sloh  jeho  jest  pracné  napodobení  Ilérodota 
i  s  jeho  jonismy.  Tiskem  vyšel  spis  Ch-lův 
nejdříve  v  překladech,  lat.  (v  Basileji  1556, 
1562  atd.)  a  franc.  (1577,  1620,  1660),  řecky 
teprve  r.  1615,  pak  ve  sbírce  Pařížské,  Be- 
nátské, Bonnské  (se  starým  nepodařeným  lat. 
překladem)  a  u  Migne,  Patrologia  graeca  vol. 
159.  Vydání  vesměs  jsou  nedostatečná  (viz 
Tafela,  In  Laonici  Ch.  hist.  mclctcmata  cri- 
tica,  v  Mnichově  r.  1858;  Krumbachcr  Byz. 
Litcraturgeschichte,  2.  vyd.  302—31)5).    k'Jk. 

2)  Ch.  Démétrios,  řec.  grammatik,  žák 
Theodora  Gázy  (♦  ok.  1424  v  Athrnách  — 
t  1511  v  Miláně).  Po  dobytí  Cařihradii  od 
Turků  přestěhoval  se  do  Itálie,  kdo  působil 
od  r.  1450  iako  učitel  řečtiny  v  Pcru^rii, 
r.  1463  v  Padově,  r.  1479  k  vyzvání  Lorenza 
dc'  Medici  ve  Florencii,  r.  1492  k  vyzvání 
Ludvíka  Sforzy  v  Miláně.  Sepsal  jazykem 
starořeckým  praktickou  učebnici  í;rammatiky 
řecké  pod  názvem  'Egcozrjfíaxa  (Milán,  1493; 


22 


Chalkopyrit  —  Challengcr. 


Paříž,  1525;  Basilej,  1546).  Mimo  to  opatřil 
první  vydání  Homera  (Florencie,  1488,  2  d.), 
Isokrata  (Milán,  1493)  a  Suidy  (t.,  1499).  Srv. 
E.  Legrand,  Bibliographie  hellénique  (Paříž, 
1885),  I.,  str.  9,  17.  \y. 

Chalkapyrit  nebo  kyz  měděný  krystal- 
luje  v  klonoplochých  poloměrných  tvarech 
soustavy  čtverečné,  jež  jsou  v  úklonech  ploch 
svých  sblíženy  pravidelnému  čtyřstěnu;  hojné 
jsou  srostlicc  dle  plochy  sfenoidu  srostlé, 
vzácněji  prorůstají  dva  sfcnoidy  směrem  osy 
hlavní.  Ch.  nachází  se  zvláště  hojně  kusový, 
zrnitý  a  celistvý  i  vtroušený.  Štípatelnost 
jest  jehlancová,  lom  lasturnatý  neb  nerovný ; 
tvrdost  =  3-5  —  4;  hust.  =  41  —  4*3;  barva 
žlutá  jako  mosaz,  často  bývá  ch.  pestře  na- 
běhlý neb  na  povrchu  zlatožlutý,  lesk  jest 
kovový,  vryp  černý.  Ch.  jest  Cu  Fe  Sj  nebo 
v  Vo  34-52  Cu,  30-53  Fe,  34*95  S.  Na  uhlí 
žíhán  roztápí  se  a  vře  i  zůstavuje  magne- 
tické zrnko;  v  lučavce  královské  a  kyselině 
dusičné  se  rozkládá,  vylučuje  síru.  Ch.  jest 
velmi  rozšířenou  rudou  měděnou,  na  mno- 
hých místech  tvoří  samostatná  lože,  největší 
časť  mědi  se  nyní  hutí  z  ch-u.  Známa  jsou 
bohatá  naleziště  na  Urale,  kdež  bývá  ch.  na 
povrchu  proměněn  v  malachit  a  cuprit,  též 
v  Alpách  hojně  nalézá  se  ch. ;  pěkné  odrůdy 
pozorovány  v  Čechách  u  Slavkova,  u  Rati- 
bořic  a  Staré  Vožice,  u  Jáchymova,  u  Tří 
Seker,  u  Příbrami  a  jinde.  Vr. 

Ohalkotjrpie  (řcc.)  jest  způsob  vyráběti 
pomocí  galvanoplastiky  zvýšené  (vypouklé) 
měděné  desky  k  tisku,  jež  by  poněkud  na- 
hrazovaly dřevoryt;  ale  setkával  se  tento 
způsob  s  mnohými  obtížemi,  tak  že  nedosáhl 
nijakého  rozšíření.  První  pokusy  učinil  Angli- 
čan Spencer,  vyleptav  slabé  na  hladkou  mě- 
dčnou  desku  v  manýře  mědiryjecké  přene- 
sený obraz.  Na  to  desku  vyčistil  a  pečlivě 
osušil  a  ponořil  ji  do  roztoku  síranu  měď- 
natého,  kdež  se  nasadila  měď  na  vyvýšená 
i  whloubená  místa,  tak  že  byla  deska  k  tisku 
příliš  mělká.  R.  1851  Heims  v  Berlíně  pře- 
nesl kresbu  provedenou  hmotou  vzdorující 
kyselinám  na  vyleštěnou  desku  měděnou  a 
leptal  místa,  která  mela  zůstati  bílými.  Větší 
bílé  plochy  prohloubil  rýtkem,  čímž  obdržel 
zvýšený  obraz  mčdčný,  rovnající  se  nynější 
zinkografii,  šd. 

Ohalkozylografle  (řec.)  jest  způsob,  vy- 
nalezený kolem  r.  1837  Sicglándrcm  ve  Vídni, 
vyráběti  desky  k  tisku,  médiryt  s  dřevorytem 
takřka  spojující,  který  zejména  tóny  aqua- 
tinty  nahrazuje.  Praktického  rozšíření  vynález 
tento  neměl.  Šd. 

Ohalkns  {lul^ovg,  t.  j.  měděný,  totiž  pe- 
níz), nejmenší  attická  mince,  jichž  8  šlo  na 
obolos.  Vedle  toho  jest  ch.  téŽ  mincovní 
vahou  =  Vs  obolu  =  O  09  gm  dle  systému 
Solónova  a  007  gm  dle  mladšího  systému. 
Sittl,  Archáologie  der  Kunst,  str.  899. 

Ohallá  (hebr.),  koláč  obětní,  pův.  kus 
těsta,  který  jako  prvotina  před  dalším 
upotřebením  dáván,  jako  oběť  Hospodinu, 
kněžím  (Numeri,  15,  17—21).  U  židů  pravo- 
verných    je    posud    zvykem    házeti,    hlavně 


před  sobotou  a  před  svátky,  prvý  kus  těsta 
do  ohně. 

Ohallamel  [šal-]  Augustin,  historik 
franc.  ř*  1818  v  Paříži).  Vzdav  se  advokacie 
věnoval  se  studiu  historie,  přispíval  jako 
úředník  knihovny  Ste.  Geneviěve  do  »France 
littérairec  a  vydal  mnoho  spisů,  z  nichž  vy- 
jímáme: Histotre-Musée  de  la  République  fran^. 
(3.  vyd..  Paříž.  1857,  2  sv.);  St.  Vincent  de 
Paule  (3.  vyd.,  1856);  Histoire  populaire  de  la 
France  etc.  (1851);  Hist.  du  Piémont  et  de 
la  maison  de  Savoie  (t.,  1860);  Mémoires  du 
peuple  franqais  (1865—73,  8  sv.V,  Hist.  de  la 
mode  en  France  (2.  vyd.,  1880);  La  France 
et  les  Fran^ais  á  travers  les  siecles  (t.,  1883, 
2  sv.);  Souvenirs  ďun  hugoldtre  (t.,  1885). 

ChaUana  [šalan],  hl.  m.  kantonu,  fr.  dep. 
Vendée,  arr.  Sables,  na  trati  Nantes-La  Roche 
sur  Yon  státních  drah ;  má  prádelnu,  výrobu 
hrnčířského  zboží,  rybářství,  značný  oochod 
s  dobytkem  a  1979,  jako  obec  5274  ob.  (1891). 
V  okolí  dobývá  se  mnoho  rašeliny.  Poblíž 
nalézá  se  velký  menhir.  R.  1793  poraženi  zde 
byli  povstalci' vendéejští  pod  Charettem  voj- 
skem republikánským.  —  Kanton  má  na 
253-05  km}  14.273  ob.  (1891). 

Cballemel-Laooar  [šalměUlakúr]  Paul 
Ar  mand,  politik  a  filosof  franc.  (*  1827 
v  Avranches  —  f  ^896  v  Paříži),  byl  prof. 
na  Ijrceu  v  Pau.  pak  v  Limoges,  ale  pro  své 
politické  přesvědčení  po  státním  převratu 
ze  dne  2.  pros.  r.  1851  byv  vypovězen,  ode- 
bral se  do  Curichu,  kde  přeanášel  na  tech- 
nice o  franc.  literatuře.  Amnestován  vrátil  se 
r.  1859  a  byl  žurnalisticky  činným  v  »Tempsu«, 
»Revue«,  »Revue  des  Deux  Mondes«  a  j.  Po 
pádu  císařství  jmenován  prefektem  rhón- 
ským  a  měl  účastenství  na  potlačeni  povstání 
v  Lyonu;  r.  1872  zvolen  do  Nár.  shromáždění 
za  depart.  Bouches-du-Rhóne  a  r.  1876  do 
senátu.  R.  1879  jmenován  vyslancem  v  Bernu, 
r.  1880  v  Londýně,  z  kteréhož  místa  po  pádu 
Gambettově  r.  1882  v  únoru  odstoupil.  Jako 
stoupenec  a  přítel  Gambcttův  byl  též  jedním 
z  prvních  redaktorů  »Rcpublique  frangaisc«. 
R.  1883  přijal  portefcuille  ministeria  zevněj- 
ších záležitostí  a  byl  příčinou  válečné  zápletky 
Francie  s  Čínou;  r.  1890  stal  se  místopřed- 
sedou, r.  1893  předsedou  senátu  a  t.  r.  čle- 
nem akademie.  Jako  senátor  opíral  se  roz- 
hodně radikalismu  a  boulangismu.  Mimo  četné 
úvahy  literární  a  kritiky  divadelní  uveřejnil 
spisy  k  filosofii  něm.  se  odnášející,  jako  Phi- 
losophie  individualiste,  étitdc  sur  Guillaume  de 
Humboldt  (1864)  a  přeložil  Ritterovu  historii 
filosofie  {Histoire  de  la  philosophie,  1861,  sv.  3). 
Vydal  též  spisy  Mme  ď Epinay  (1869). 

Ohallens^er  [čelndžr],  korveta,  kterou 
vypravila  angl.  vláda  k  měření  velkých  hlou- 
bek mořských,  zkoumání  teploty  v  hlubších 
vrstvách  vody,  výzkumů  organického  života 
taražc,  pozorování  meteorologických,  magno- 
tických,  geologických,  botanických  a  zoolo- 
gických. Výpravě  velel  kapitán  Sir  Georgc 
b.  Nares  a  od  r.  1875  kapitán  Frank  Thom- 
son. Vedení  vědeckých  prací  spočívalo  v  ru- 
kou prof.  Wyvillca  Thomsona,  jemuž  přidé- 


Ibn  Challikán  —  Chalmers. 


23 


Icni  byli  zoolog,  botanik,  chemik,  krcslič  a 
ťotográf.  Výprava  byla  ncobyčcjnč  pcčlivč 
připravena  a  loď  zásobena  nejlepšími  přístroji 
vtrdeckými ;  jmenovité  mela  úplně  zařízené  la- 
iMjratoře  chemickou,  fysikální  a  biologickou. 
Ch.  vyplul  21.  pros.  r.  1872  z  Portsmouthu 
a  plul  zálivem  Biskajským  do  Lisabonu,  pak 
navštíven  Gibraltar,  odkudž  přes  Tcneriffu, 
Ikrmudy,  Azory,  Madeiru  a  ostrovy  Kap- 
vcrdské  dostihnuto  Bahic  v  Brazilii.  Odtud 
obrátila  se  výprava  na  východ;  navštíveny 
[K>řadem  ostrov  Tristan  da  Cunha,  Kapské 
město,  ostrovy  Crozetskč  a  Kerguelské,  na 
to  překročen  antarktický  polární  kruh,  načež 
Ch.  navštívil  přístav  v  Melbourne.  Odtud 
plavil  se  přes  Nový  Zealand,  ostrovjr  Fidži 
a  Toresskou  úžinou  do  asijských  moří  okra- 
jových, z  nichž  prozkoumána  moře  Banda, 
Sulu  a  moře  Čínské.  Na  to  navštíveny  ostrovy 
Kilippinské,  Hongkong  a  Admirality  a  pak 
nastoupen  návrat  přes  Jokohamu,  Honolulu, 
Tahiti,  Valparaiso,  Magclh5csovou  úžinou, 
Montevideo,  Ascension  a  Azory  do  Shcer- 
nessu.  kamž  výprava  stihla  24.  kv.  r.  1876. 
Výsledkv  výprav  v,  kteráž  jest  z  největších 
.svého  líruhu,  byly  velmi  četné  a  cenné  a 
mají  pro  oceánografii  důležitost  základní.  Ce- 
sta, kterou  loď  vykonala,  obnáší  68.890  ná- 
mořních mil,  vykonáno  255  měření  teploty 
vu  velkých  hloubkách,  374  méření  velkycíi 
hloubek  a  240  zaloveno  vlečnou  sílí  za  uče- 
km  seznání  povahy  mořského  dna.  O  vý- 
pravě vyšly  následující  .spisy:  Spry,  The 
cruise  oř  li.  M.  S.  Ch.  (Lond..'lS77,  něm.  od 
II.  v.  Wobesera  v  Lipsku,  1S77);  Ch.  Kxpe- 
tiition.  Papers  by  Sir  \V.  Thomson  (Lon- 
<lvn,  1876);  Thomson,  The  voyage  ofthe  Ch.: 
'rhc  Atlantic  (Londýn,  1877,  2  sv.);  Report 
iíf  the  scientific  results  oť  the  voyage  of  H. 
M  S.  Ch.  1873—76  (Londýn,  1882  a  násl.); 
F.ruchom,  Report  on  atmospheric  circulation 
.Londýn,  1882).  Srv.  Osvěta  1879,  sir.  25  si. 

Ibn  Cludlikán  Šemsuddín  Abul  Abbás 
Ahmed  ben  Muhammed,  slavný  biograf  arab- 
ský, prý  potomek  rodu  Barmakovcú  (♦  1211 
v  Arbefe  —  f  1282  v  Damašku).  Vzdělal  se 
v  Mósulu.  Damašku  a  Kairu,  byl  kádím  v  Da- 
mašku, prof.  a  později  muftím  v  Kairu  a  zase 
kádím  v  Damašku.  R.  1281  vzdal  se  úřadu. 
V  Kaiře  dokončil,  r.  1256  své  hlavní  dílo 
Wifájdt  ni-  ajáit  (Úmrtí  výtečníků).  Dílo  ob- 
sahuje flůkladné  životopisy  vynikajících  mu- 
•-limu  11.— Vil.  stol.  H.  jakož  i  zprávy  o  je- 
jit  h  činnosti,  i  jest  z  nejslavnějších  biogra- 
tických  dél  arabských.  Vydáno  Wústenfcldem 
Gotinky  1835—50,  3  sv.,  opětovně  i  v  orientu). 
Slané,  který  vydal  v  Paříži  (1842)  první  díl, 
podal  úplný  angl.  překlad  (Paříž,  1842—71, 
4  d.).  Přel.  do  tur.  (Cařihrad,  1863.  2.  sv.). 
Pokračovatelem  I.  Ch-ovým  byl  al-Kutubí, 
j<  hož  dílo  wdáno  bylo  v  Bulaku  (1865).    Dk. 

QhMXÚM  [čělisj  James,  angl.  astronom  a 
ívsik  (♦  1803  v  Braintree  hrab.  Essex  — 
f  1882,i.  Studoval  na  Trinity  CoUege  v  Cam- 
bridgci  a  stal  se  r.  1835  professorem  astro- 
nomie a  ředitelem  hvězdárny  tamtéž.  Vy- 
nikl přesným  pozorováním  postavení  slunce 


a  planet,  súčastnil  se  při  objevení  Neptuna 
a  vynalezl  a  zdokonalil  několik  astronom, 
přístrojů.  Napsal  Sotes  on  the  principles  of 
pure  and  applieJ  calculations  and  applications 
of  mathem.  principles  to  theories  of  tlie  pky- 
sical  forccs  (1869);  Astronomical  obserpations 
made  at  the  observátory  of  Cambridge  (1832  až 
1864)  a  na  300  rozprav  v  časopisech. 

Cnalmeri  [čámrs]:  1)  Ch.  George,  hi- 
storik skotský  (*  1742  ve  Fochabersu  — 
f  1825).  Usadil  se  jako  obhájce  v  Baltimoru, 
ale  za  války  za  neodvislost  odešel  do  Anglie 
a  stal  se  úředníkem  v  ministerstvé  obchodu 
a  kolonií.  Zabýval  se  horlivé  badáním  histo- 
rickým a  sbíráním  dat  k  životopisům  vynika- 
jících osobností  a  vydal  mnoho  spisů,  z  nichž 
důležitější  jsou:  On  the  comparative  streni^th 
of  Great  Britain  during  the  present  and  four 
prccedin*^  rciffns  (Lond.,  1782);  Collection  of 
treatises  between  Great  Britain  and  other  po- 
w^rs  (t.,  1790,  2  sv.);  Caledonia,  or  an  account 
historical  and  topographical,  choro*^raphical  and 
philological  ofSorth  Britain  (t.,  1807-24,  4  sv.). 

2)  Ch.  Alexander,  bratr  před.,  spis.  angl. 
(♦  1759  v  Abcrdeenu  —  f  1834  v  Londýne), 
dokončil  studia  medicínská  a  byl  již  jmeno- 
ván lékařem  indické  společnosti,  když  náhle 
oddal  se  novinářství  v  Londýne,  v  němž  vy- 
nikl jako  obhájce  Anglie  proti  americkýín 
koloniím  a  později  jako  kritik  a  essayista. 
Přední  práce  jeho  jsou:  A  continuatioi  of 
the  history  of  Engiand  (1793,  2  sv.;  později 
často);  Glossary  to  Shakespeare  (1797);  The 
brilish  essay ists  with  pref\ces  historical  and 
bio*jíraphicai  (1803,  45  sv.);  A  history  of  the 
coUeges,  halls  and  public  buildings  attached  to  the 
university  of  Oxford  (1810);  British  poets  fixtui 
Chauccr  to  Cowper  (1816,  21  sv.)  a  j.  kromě 
vydání  předních  autorův  angl.,  Shakespeara, 
S.  Johnsona,  Popca,  Bolingbrokea,  Gibbona  a  j. 
Nové  spracování  »The  generál  biographical 
dictionary«  (1812—17,  32  sv.)  je  také  ze  dvou 
třetin  jeho  dílem. 

3)  Ch.  Thomas,  hohoslovcc  a  nár.  ho- 
spodář skotský,  zakladatel  svobodné  presby- 
teriánské církve  skotské  (♦  1780  v  Anstru- 
theru  v  hrabství  Fife  —  f  ^^'*'  ^'  Edinburce), 
studoval  r.  1795—98  na  St.  Andrews  boho- 
sloví, mathematiku  i  včdy  přírodní,  byl  ka- 
zatelem v  Kilmeny  (1803),  v  Glasgowě  ^1815), 
prof<:ssorem  morálky  v  St.  Andrews  (1823), 
theologie  v  Edinburce  (1828^.  Vynikl  záhy 
védcckými  pracemi  z  nároa.  hospodářství 
i  theologie;  vydalť:  Inquiry  into  the  extcnt 
and  stability  of  national  rcsources  (1808);  The 
evidence  and  authority  of  the  Christian  řeve- 
lation  (1813,  nové  vyd.  1879);  Astronomic.il 
discourses  (1817);  Commercial  discourses  (1818) ; 
77ie  civil  and  Christian  cconomy  of  largc  ioivns 
(1821,  3  sv.);  On  the  use  and  abuse  of  litcrary 
and  ecclesiastical  endowments  (1827);  Trcatisc 
on  political  economy  in  connexion  with  the 
moral  prospects  of  society  (1832);  On  the  aJap- 
tation  of  cxternal  nature  to  the  moral  and 
intcllectual  condition  of  man  (1839,  2  sv.)  a  j. 
R.  1834  byl  zvolen  do  král.  společnosti  edin- 
burské,   r.  1835  jmenován  doktorem  oxfor  !- 


24 


Chalon  —  Chálons  sur  Marné. 


ským.  Jsa  předsedou  shromáždění  Skotské 
Církve,  zastával  se  rozhodné  názoru,  že  vó- 
řící  mají  míti  vliv  na  jmenování  pastora,  že 
zejména  otcům  rodin  přísluší  právo  veta  proti 
faráři  pracsentovanému  patronem.  Když  pak 
stát  na  toto  stanovisko  nepřistoupil  a  pro- 
vádění práva  tohoto  chtčl  trestné  stihati,  vy- 
stoupil Ch.  18.  bř.  r.  1843  se  170  pastory 
ze  státní  církve  a  jmenován  byv  předsedou 
dissidcntŮ  Tbyli  zváni  nonintrusionists),  založil 
s  nimi  SvoDodnou  církev  {Frče  Oiurch),  již 
organ  iso val  na  základě  příspěvků  dobrovol- 
ných (sustenLTtioH  fiinď).  V  poslední  době 
horlivé  zanášel  se  paupcrismem,  obrav  si 
k  tomu  nejbídnější  čtvrť  edinburskou,  a  zdo- 
konaloval nčkterá  díla  svá,  hlavně  Institut  es 
of  theolofty,  jež  vyšly  až  po  jeho  smrti.  — 
Ch.  vynikl  jako  theolog,  jenž  dogmatismus 
nahradil  zkušebnou  a  osobní  methodou,  jenž 
křesťanství  přikládá  ráz  zjevení,  jcn  pokud 
se  shoduje  s  lidskou  přirozeností.  Paupe- 
rismus  hleděl  rozšířiti  dobrovolnými  pří- 
spěvky, ne  povinnou  daní;  snažil  se  za  tím 
účelem  vzkřísiti  diakonát;  v  Glasgowě  docílil 
tímto  způsobem  ohromného  úspěchu  mrav- 
ního i  hmotného;  r.  1845  však  i  ve  Skotsku 
zavedena  povinná  daň  chudým.  Jako  kazatel 
byl  z  největších  řečníků  církevních.  Jeho 
díla  obsahují  34  sv.,  z  nichž  9  je  pohrobních 
(Edinb.,  1847—49).  Srv.  životopisy  Ramsayův 
(3  vyd.,  1866);  Doddův  (1870);  Watsonův 
(1881);  Frasenův  (1881);  dále  W.  Hanna,  Mc- 
moirs  by  his  son  in  law  (1849,  4  sv.;  2.  vyd. 
1852)  a  Carlyle's  Rcminisccnccs  I.        Šld, 

Chalon  [salon]:  1)  Ch.  John  James,  gen- 
rista  a  krajinář  angl.  (♦  1778  v  Gcnevc  — 
f  1854  v  Londýne).  R.  1789  s  otcem  odešel 
do  Londýna  a  r.  1796  vstoupil  na  akademii. 
Od  r.  1800  vystavoval  olejové  obrazy,  ze- 
jména krajiny,*  a  po  r.  180S  věnoval  se  také 
aquarcllováni.  Hlavní  jeho  díla  jsou:  Napoleon 
va  pMubč  BcVárophonta  ^816,  v  Grcenwichi); 
Pohled  ua  Ihistinfís  (v  Kcnsingt.  mus.);  Ciil 
Blas  ve  shrýši  lupičů  (1843);  1^'ijeyd  parníku 
ve  FolUcsionu.  Napsal  též  Skii\)'  \  pařížského 
iivota  (1820). 

2)  Ch.  Alfred,  bratr  před.,  malíř  genrů 
a  podobizen  (*  1781  v  Gcncvě  —  f  1860 
v  Londýně).  Zanechav  povolání  kupeckého, 
věnoval  se  malířství  a  odebral  se  do  Lon- 
dýna, kdež  od  r.  1797  na  akademii  studoval. 
S  bratrem  svým  Johnem  založil  pak  Spo- 
lečnost skizzistň.  Vzdělal  se  na  předního  ma- 
líře miniatur  aquarcllem  a  na  slonové  kosti 
a  r.  1816  stal  se  členem  akademie.  Z  jeho 
olejových  genrů,  s  nimiž  po  r.  1831  vystou- 
pil, sluší  jmenovati  zejména  obraz  John  Knox 
na  dvoře  královny  M.irie.  Ch.  velmi  dovedně 
napodobil  sloh  Watteauův  a  proslavil  se  po- 
dobiznami členů  královské  rodiny  anglické 
a  členů  anglické  Opery.  J-k. 

Chaloxmei  tur  Loiře  [salón  syr  loár], 
hl.  m.  kantonu,  fr.  dep.  Mainc-et-Loire,  arr. 
Angers,  při  stoku  Layonu  a  ramena  Loiry 
Louetu,  na  tratích  PerrayJouannet-LaPosson- 
niěre  a  La  Possonniěre-Niort;  má  poštovní 
a  telegr.  stanici,  2  románské  kostely,  zříce- 


niny starého  hradu  z  XII.  stol.  a  2097,  jako 
obec  4594  ob.  (1891).  Z  průmyslových  závodů 
jsou  zde  továrna  na  svíčky  a  barvírny;  dále 
zaměstnává  se  obyvatelstvo  rybářstvím,  pla- 
vectvím,  vinařstvím  a  obchodem  s  obilím,  li- 
kéry a  sýrem.  Ch.  jest  střediskem  značné 
pánve  kamenouhelné  dep.  Loirc  Inférieurc 
a  Maine-ct-Loire.  Jsou  zde  též  četné  římské 
starožitnosti.  —  Kanton  má  na  111*89  km* 
9971  ob.  (1891). 

Ch&loni  sur  Mamě  [šal5n  syr  marn], 
hl.  město  arrond.  a  franc.  dep.  Marné  ve 
vých.  části  Champagne,  na  Marně,  při  prů- 
plavu Rýnsko-Marneském,  na  tratích  Paříž- 
Avricourt,  Ch-St.  Hilaire-Soissons  a  Ch-Sens. 
Položeno  jest  82  m  n.  m.  v  lučinaté  rovině, 
jest  ohrazeno,  má  rovné  a  čisté  ulice,  pěkné 
sady;  protékáno  jest  dvěma  rameny  Mamy, 
která  překlenuta  jsou  22  mosty.  Z  budov 
vynikají  velká  kathedrála  Sv.  Š:čpána  (St. 
Ltienne)  s  krásnými  věžemi  a  malbami  na 
skle  (shořela  r.  1138  a  1230,  opět  restauro- 
vána na  rozkaz  Ludvíka  XIV.),  kostel  Notrc- 
Dame,  vystavěný  r.  1158—1322,  restauro- 
vaný po  velké  revoluci,  kostely  Sv.  Alpina, 
Sv.  Loupá,  Sv.  Jana,  protestantský  kostel,  syn- 
agoga v  maurském  slohu,  budova  prefektury 
a  radnice  z  r.  1771.  Ch.  jest  sídlem  depart. 
úřadů,  biskupství,  soudu  první  instance,  soudu 
obchodního  a  smírčího,  velitelství  VI.  armád- 
ního sboru,  3.  divise  jízdecké,  24.  brigády 
pěchoty,  6.  brigády  polního  dělostřelectva  a 
1.  brigády  myslivců  a  má  19.630,  jako  obec 
25.863  ob.  (1891).  Z  ústavů  vzdělávacích  má 
Ch.  městskou  kollej,  založenou  jesuity,  umě- 
lecko-průmyslovou  školu,  2  semináře  pro 
bohoslovce,  seminář  učitelský,  klášterní  školy 
pro  dívky,  knihovnu  s  30.000  sv.,  museum, 
přírodnický  kabinet  a  j.;  dále  Společnost 
umění  a  nauk,  společnosti  obchodní  a  země- 
dělskou a  živnostenskou  radu,  divadlo,  blá- 
zince, trestnici.  Čilý  ruch  průmyslový;  vyrábí 
se  šampaňské  víno,  stroje,  obuv,  vlněné  a  ba- 
vlněné látky,  nitě  a  výrobky  koželužské.  Ob- 
chod vede  se  hlavně  se  šampaňským  vínem 
(ročně  asi   1  milí.   láhví),  obilím  a  semeny. 

V  okolí  pěstuje  se  chřest,  melouny  a  konopí. 

V  Ch-u  narodil  se  astronom  Le  Caillc.  — 
Za  římských  dob  byl  Ch.  z  nejznamenitějších 
měst  belgické  Gallie  pod  jménem  Catalauui^ 
Durocatalaunum^  Catalaunum,  R.  273  po  Kr. 
porazil  zde  Aurelianus  usurpatora  Tetrica, 
r.  366  Jovinus  Alamany.  Bitva  na  t.  zv.  po- 
lích Catalaunských  r.  451,  ve  které  Attila 
byl  poražen,  svedena  byla  blíže  k  Troyesu. 
R.  643  dobyl  města  hrabě  Herbert  z  Ver- 
mandois,  r.  931  Rudolf  Burgundský,  r.  947 
Robert  z  Vermandois.  R.  1589  přeložil  sem 
Jindřich  IV.  parlament,  ^jenž  na  to  r.  1591 
dal  spáliti  bullu  papeže  Řehoře  XIV.,  jíž  vv- 
loučil  Jindřicha  IV.  z  církve,  a  rok  na  to  bulíu 
Klimenta  VIII.  R.  1814  dobyl  Ch-u  York, 
r.  1815  Černyšev.  Za  druhého  císařství  (1856) 
zřízeno  30  km  severových.  od  Ch-u,  mezi 
místy  Vesle  a  Suippcs,  stálé  ležení  vojen- 
ské ve  výměře  12.000  ha.  V  ležení  tom  zre- 
organisoval  Mac  Mahon  r.  1870,  v  srpnu,  po- 


Chálon  sur  Saóne  —  Chaloupky. 


25 


razenou  franc.  armádu  a  učinil  pokus  k  osvo- 
bození Met,  který  skončil  katastrofou  Sedan- 
skou.  R.  1871  ležení  to  bylo  zrušeno  a  po- 
užívá se  ho  pouze  jako  ležení  cvičebného.  — 
Arrond.  chálonský  má  na  165314  km^  ve  104 
obcích  62.614  ob.  (1891)  a  skládá  se  z  kan- 
tonů  Ch.,  Ecury-sur-Coole,  Marson  Suippes 
a  Vertus.  —  Srv.  Barthélemy,  Histoire  de  la 
villc  dc  Ch.  (Ch.,  1854);  Barbat,  Histoire  de 
la  villc  dc  Ch.  (t..  1854—60). 

ChAlon  rar  SaOne  [salon  syř  són],  hl. 
město  arrond.  ve  franc.  dep.  Saónc-et-Loire, 
179  m  n.  m.,  v  úrodné  krajině  na  pr.  břehu 
Saóny,  pl^i  ústí  průplavu  du  Centre,  na  tra- 
tích 'PaříŽ-Lyon,  Gray-Ch.,  Ch.-Poully  sur 
i  harlicu,  Ch.-Lons  le  Saunier  a  Bourg-Ch. 
Mčsto  jest  nepravidelné  staveno,  vykazuje 
zbytky  starých  opevnění  a  četné  římské  sta- 
rožitnosti, jest  sídlem  soudu  první  instance, 
2  soudň  smírčích,  soudu  obchodního,  inspek- 
torátu báňského,  obchodní  komory  a  má 
s  4  předměstími  22.582,  jako  obec  24.686  ob. 
(1891).  Z  budov  vynikají  kostel  sv.  Vincenta 
z  r.  13>í6 — 1440,  justiční  palác,  kamenný  most 
o  5  obloucích  z  XV.— XVÍ.  stol.,  spojující 
město  s  předměstím  St.  Laurcnt.  divadlo  a  j.; 
mimo  to  má  Ch.  pěkná  nábřeží  a  osady  a 
pomník  chemika  Nicpcea.  Z  ústavů  vzdělá- 
vacích městskou  kollcj,  školu  kreslířskou, 
knihovnu  s  22.000  sv.,  sbírku  obrazů  a  staro- 
žitností, několik  vědeckých  společností,  ne- 
mocnici zni.  r.  1528,  filiálku  franc.  banky. 
Z  průmyslových  závodů  vynikají  slévárny  že- 
leza a  mědi,  hutě,  strojírny,  4  závody  pro 
stavbu  lodí,  sklárny,  rafrtnerie  cukru,  pivovary 
a  lihovary,  továrny  na  lučebniny  a  j.;  dále 
vyrábějí  so  cihly,  pestré  papíry  a  krajky. 
d!»chod  jest  velmi  čilý,  hlavně  prostřcclko- 
v:mý  paro[)!avbou  do  Lyonu;  předmětem  jeho 
j^ou  víno,  pivo,  lihoviny,  ocet,  obilí,  mouka, 
«lfíví,  kůžtr,  sukno,  krajky,  zboží  železné,  me- 
tl ně  a  skleněné,  kamenné  uhlí,  železo  a  sádra. 
Ch  jest  rodištěm  mathematika  J.  Pusseta  a 
« lumíka  J.  N.  Nicpcea,  jednoho  z  vynálezců 
í«»toíjrafie.  --  V  starověku  byl  Ch.  městem 
Acduů  v  Lugdunské  Gallii  a  slul  Cabillonum, 
(libillonen^e  Castrum,  Cabillo  Aeditorum.  — 
\'  římské  době  značně  se  povzneslo  a  bylo 
sííilem  římského  námořního  praefekta.  R.  264 
po  Kr.  zpustošili  je  Vandalové,  r.  451  Attila. 
Již  ve  IV.  stol.  založeno  bylo  v  Ch-u  biskup- 
ství, jehož  biskupové  měli  titul  hrabat  z  Ch-u 
a  l)aronů  ze  Salle.  Biskupství  zrušeno  bylo 
v  dot>é  velké  revoluce.  Později  zmocnili  se 
města  Burgundští.  V  VI.  stol.  zpustošil  Ch. 
Chramnus,  svn  franckého  krále  Chlotara  1. 
R.  534  připadlo  město  Krankům  a  král  Gun- 
tr.im  (;\  59'J)  zde  sídlil.  Při  dělení  se  synů 
Ludvíka  Pol)ožného  připadnul  Ch.  Karlu  íío- 
íéniu.  V  X.  stol.  tvořilo  město  se  svým  úze- 
mím burgundské  lenní  hrabství  Chalonais. 
R.  1097  bylo  hrabství  rozděleno,  polovinu 
koupil  biskup  Ch-ský  a  druhou  zdědil  hrabě 
z  Doucv.  Roku  1237  vyměněno  za  Senlis 
a  připadlo  Burgundsku.  R.  1477  připojeno 
k  FranciL  R.  1562  dobyli  Ch-u  Hugenoti, 
rok  po  té  zřízena  citadeíla  a  jiná  opevnění, 


která  však  opět  zpustla.  —  Arrond.  chálonský 
má  na  173461  frw*  ve  155  obcích  160.269  ob. 
(1891)  a  skládá  se  z  kantonů:  Buxy,  Chagny, 
Ch.-Nord,  Ch.-Sud,  Givry,  Montceau-les-Mi- 
ncs,  Mont-St.  Vincent,  Št.  Germain  du  Plain, 
St.  Martin  en  Brcsse,  Sennecey-le-Grand  a 
Vcrdun  sur  le  Doubs.  —  Srv.  J.  Lhcvrier,  Ch. 
pittoresque  et  démoli  (Paříž,  1883);  Chau- 
mont,  Histoire  de  Ch.  řCh.,  1886). 

ChaloMe  [šalós],  malé  území  v  Gascogni, 
1266  /fw^,  v  jihových.  části  dep.  Landes  a 
depart.  Basses-Pyrénées;  bohaté  na  dobrou 
vinnou  révu.  Hl.  místo  jest  St.  Sever  na 
Adouru. 

de  la  Chalotaii  [šaloté]  Louis  René 
deCaradeuc,  gener.  prokurátor  parlamentu 
bretagneského  (♦  1701  v  Rennes  —  f  1785  t). 
rozhodný  odpůrce  jesuitů,  přispěl  znamenité 
dvěma  »Compte  rendu  des  constitutions  des 
jésuites«,  jež  předložil  v  prosinci  r.  1761 
a  v  květnu  r.  1762  parlamentu,  že  byli  vy- 
puzeni  z  Francie;  chtěje  opraviti  veřejné  vy- 
učování, uveřejnil  znamenité  Lssaiďéducation 
nationale  ou  pian  ďétudes  pow  la  jeunesse  (Ge- 
neva,  1763;  Paříž,  1825),  dílo,  jež  bylo  přelo- 
ženo do  mnoha  jazyku  evropských  a  jemuž 
dostalo  se  nejvyšší  chvály  Voltairovy.  R.  1765 
byl  Ch.  se  synem  svým,  taktéž  gener.  prokur., 
a  několika  radními  parlamentu  zatčen  pro 
podezření,  že  psal  závadné  anonymní  listy 
králi,  a  vězněn,  na  konec  patentem  králov- 
ským osvobozen,  ale  přece  vypovězen  do 
Saintcs.  —  Srv.  dopisy  Voltairovy  a  jeho 
věk  Ludv.  XV.;  Bcstr.  Robidon,  Ch.  et  les 
jésuites  (1879). 

Chalotte  [šalót],  fr.,  šalotka,   ošlejch,. 
viz  Allium  Ascalonicum. 

v  Chalonpk&oh:  1)  v  Ch.,  osada  v  Če- 
chách u  M.  Mořiny,  hejt.  Hořovice,  okr.  Be- 
roun, fara  Budňany-Karlův  Týn,  pš.  Dušníky 
u  Prahy;  7  d.,  53  ob.  č.  (1890). 

2)  v  Ch.,  osada  na  Moravě  u  Valdorfu, 
hejt.  Dačice,  okr.  Telč,  fara  a  pš.  Želetava; 
20  d.,  87  ob.  č.  (1890).  —  3)  v  Ch.,  osada  t. 
u  Hor.  Němčic,  fara  a  pš.  Studená;  10  d., 
57  ob.  č.  (1890).  --  4)  v  Ch.,  také  Sádek 
Nový,  osada  t..  hejt.  a  okr.  Třebíč,  fara 
Újezd  Horní,  pš.  Kojetice;   29  d.,  137  ob.  č. 

Chaloupky:  1)  Ch.,  osada  v  Čechách 
u  Hor.  Stakor,  hejt.  a  okr.  Ml.  Boleslav,  fara 
a  pš.  Kosmonosy;  7  d.,  28  ob.  č.  (1890).  — 
2)  Ch.,  na  Chaloupkách  {Williclmsdorf), 
osada  t.  u  Smrčné,  hejt.  Německý  Brod,  okr. 
Stoky,  fara  Smrčná,  pš.  Úsobí;  20  d.,  3  ob. 
č..  111  n.  (1890).  —  3)  Ch.,  ves  t,  hejt.  a 
okr.  Hořovice,  fara  Mrtníky,  pš.  Komárov; 
73  d.,  509  ob.  č.  (1890).  ložisko  žel.  rudy, 
mlýn.  —  4)  Ch.,  osada  u  Točníka  t.,  hejt., 
o';r  ,  fara  a  pš.  Klatovy;  8  d.,  62  ob.  č.  (1890).  — 
6)  Ch.,  osada  u  Ouběnic  t.,  hejt.  Příbram,  okr. 
a  pš.  Dobříš,  fara  Svaté  Pole;  19  d.,  90  ob. 
c.  (1890).  —  6)  Ch.,  osada  t.  u  Svídnice,  heit. 
Rychnov  n.  Kn.,  okr.  a  ps.  Kostelec  n.  O., 
fara  Chleny;  7  d.,  58  ob.  č.  (180(»).  --  7)  Ch., 
osada  t.  u  Před.  Chlumu,  hejt.  a  okr.  Sedl- 
čany, fara  Technice,  pš.  Krásná  Hora;  7  d., 
44  ob.  č.   (1890).  —  8)  Ch.,   o.sr.da  t.    u  Pc- 


26 


Chaltcn  —  Chaluhovité. 


Icšan,  hejt.,  okr.,  fara  a  pš.  Turnov;  6  d., 
42  ob.  č.  (1890). 

9)  Ch.  Podheralticc,  osada  na  Moravě, 
hejt.  a  okr.  Třebřč,  fara  a  pš.  Heraltice;  11  d., 
68  ob.  č.  (1890).  —  10)  Ch.,  osada  t.  v  okr. 
olomúckém,  viz  Novo  sady. 

Ohalten  [čal-],  sopka  v  Andech,  na  hra- 
nici mezi  rep.  Chile  a  Argentinou,  na  49'  8' 
j.  š.,  při  záp.  břehu  jezera  Chacabuco;  jest 
skoro  stále  činná  a  2170  wi  n.  m.  vys. 

Chafaibiúskl  Tytus,  lékař  polský  (♦  1820 
v  Chociwku  pod  Radomem  —  f  1889  v  Za- 
kopaném, kdež  objevil  léčiště  klimatické  a 
osadu  tak  povznesl,  že  zván  ^król  tatrzart- 
ski«).  Jsa  řídícím  lékařem  evangelické  ne- 
mocnice ve  Varšavě,  získal  si  záhy  svými 
vynikajícími  vlastnostmi  tak  znamenitou  po- 
vést, že  byl  při  otevření  lékařsko-chirurgické 
akademie  r.  1857  povolán  za  prof.  speciální 
pathologie  a  therapie  nemocí  vnitřních.  Toto 
místo  zastával  vzorným  způsobem  až  do 
r.  1871,  kdy  opět  věnoval  se  privátní,  hlavně 
konsultativní  praxi  a  svému  ode  dávna  oblí- 
benému studiu,  botanice.  Z  jeho  literárních 
prací  sluší  uvésti:  Ueber  den  Harn  in physio- 
losíischer  und  pathologischer  Hinsicht  (1844); 
Wykfad  pociatkóvD  botaniki  (1849);  Grimmieae 
tatrenses  (1882);  Enumeratio  muscorum  fron- 
dosorum  tatrensiitm ,  hucusque  cognitorum 
(1886)  a  mnohé  lékařské  články  rázu  kasuisti- 
ckého. 

Ohalnha:  1)  Ch.  bot,  viz  Fucus. 

2)  Ch.  v  zooí.  {LestrisY  zvláštní  rod  racků 
se  zobákem  kratším  hlavy,  ale  silným,  na 
svrchním  slemenci  hákovité  překlenutým,  na 
zpodní  čelisti  vpředu  náhle  vzhůru  vyhnutým; 
u  kořene  pokryt  jest  kožovitým  neb  roho- 
vitým  ozobím.  První  Ictka  v  křídlech  nej- 
delší, klínovitý  ocas  ze  12  per  složen;  nárt 
delší  než  střední  prst.  Ch-hy  obývají  hlavně 
pásmo  studené,  buď  na  šírém  moři  nebo  v  čas 
hnízdění  v  tundrách  a  na  ostrovech.  Pro  ko- 
řist samy  se  nepotápějí,  napadají  však  jako 
lupiči  jiné  ptáky,  aby  jim  kořist  ulovenou 
odňaly.  Menší  rackové  dlouhým  pronásledo- 
váním nuceni  bývají  i  polknuté  ryby  jim  vy- 
vrhnouti, jež  cn-hy  pak  obratně,  dříve  než 
do  vody  dopadnou,  uchvacují.  Plení  též  hnízda 
jiných  ptáků.  Ze  6  druhů  zabloudí  4  druhy 
jižněji,  ano  i  do  Čech.  Ch.  pomořanská 
(L.  pomarina)  jest  barvy  tmavohnědé,  nahoře 
temnější,  z  jara  jsou  krk,  hrdlo  a  zpodní  strana 
bílé;  šedý  zobák  má  konec  černý,  noha  na- 
modralá, plovací  blána  černá.  Délka  těla  55, 
křidel  35,  ocasu  23  cm.  Domovem  jest  na 
severu;  zřídka  zalétá  do  střední  Europy. 
Ch.  obecná  (L,  parasitica)  jest  u  nás  ještě 
vzácnějším  hostem  než  předešlá.  Barvy  jest 
šedohnědé,  vczpod  bělavé.  zobák  černý,  ozobí 
modravé.  Délka  60  cm.  Ch.  malá  {L.  crepi- 
íiata)  liší  se  od  obecné  dalšími  prostředními 
rýdovacími  péry,  jež  v  jemné  špičky  vybí- 
hají. Honí  též  lumíky,  za  potravu  si  vybírá 
červy  a  bobule.  Ch.  veliká  (L.  catanactes) 
má  na  černohnědém  křídle  u  kořene  ručních 
letek  čtyřhrannou  bílou  skvrnu.  Délka  57, 
křídel  43,  ocasu  17  cm.  Na  Islandě,  ostrovech 


Farských,  zřídka  zalétá  na  pobřeží  anglické 
neb  německé.  Bse. 

Ohalohovlté  čili  řasy  hnědé  (Fucoideae, 
Phaeophyceae  neb  Melanophyceae)  jest  čeleď 
řas  téměř  výhradné  mořských,  význačných 
barvivem  hnědým,  fykofeinem,  nalézajícím 
se  podle  zeleného  barviva  fchlorofyllu)  a  žlu- 
tého xanthophyllu  (carotinu)  v  chromatoforcch 
buněk,  čímž  stélky,  ba  i  výtrusy  řas  těchto 
nabývají  barvy  olivové  neb  kožovitě  hnědé. 
Ch.  jeví  značnou  rozmanitost  co  do  forem; 
nejnižší  podobají  se  zeleným  řasám  žabin- 
c  o  vitým  (Confervaceae)  tím,  že  tvoří  vlákna 
z  jedné  řady  buněk  složená,  kdežto  nejvýše 
organisované  druhy  mají  stélku  rozlišenou 
v  části  podobné  kořenům,  lodyhám  a  listům 
vyšších  rostlin.  Mezi  oběma  extrémy  pak 
nalézají  se  nejrozmanitější  přechody,  na  př. 
stélky  úplné  ploské,  pásovité,  začasté  roz- 
větvené a  p. 

Dle  způsobu  rozplozování  dělí  se  Ch.  na 
dvě  podčeledi:  nižší  Phacosporeae,  jež  se  roz- 
plozují  nepohlavními  zóosporami  anebo  snou- 
bícími se  výtrusy  rejdivými  (planogametami), 
a  vyáši  Fucaceae  (chaluhy  v  užším  smyslu), 
jež  mají  dokonalá  ústrojí  rozplozovací,  totiž 
vejcorody  čili  óogonie  s  buňkami  vaječnými 
(óosphaerami)  a  pclatky  č.  antheridie  s  tělisky 
chámovými  (spermatozoidy).  Nejjednodušeji 
organisovaná  skupina  z  podčeledi  Phaeosporeí, 
totiž  řád  Ectocarpaceae,  má  stélku  vláknitou, 
z  jedné  řady  buněk  složenou,  jednoduchou 
anebo  rozvětvenou,  s  větvemi  vybíhajícími 
v  dlouhý  vlas.  na  jehož  zpodu  nalézá  se  vícc- 
buněčný  vegetační  vrcholek,  u  Ectocarpus 
simpliciusculiis  dle  Janczewského  složený  asi 
z  deseti  nad  sebou  stojících,  krátkých,  ne- 
ustále se  dělících  buněk.  Příbuzný  řád  Chori- 
^tocarpaceae  liší  se  vegetačním  vrcholkem 
jednobuněčným.  Složitější  poměry  jsou  již 
v  řádu  Spltacelariaceae,  kdež  větve  stélky  ne- 
sou na  konci  vypuklou  buňku  vrcholkovou, 
jež  neustále  na  zpodu  odděluje  příčnými  při- 
hrádkami válcovité  buňky  článkové,  dělící  se 
dále  několikrát  na  přič  a  pak  kolmými  při- 
hrádkami radiálními  a  tangcntiálními,  čímž 
starší  části  válcovité  stélky  stanou  se  vícc- 
buněčnými,  jevíce  na  povrchu  jakousi  kůru 
z  malých  buněk  složenou  a  uvnitř  velkobu- 
něčnou  dřeň  {Cladosteplms).  Tím,  že  terrai- 
nální  buňka  vytvoří  dvě  šikmo  postavené 
stěny,  zplodí  takto  dvě  vedle  sebe  ležící 
buňky  vrcholkové,  jež  dalším  dělením  po- 
skytnou dvě  vidličnaté  větve.  Z  těchto  mo- 
hou některé  svůj  vzrůst  dříve  ukončiti  než 
druhé  a  stanou  se  t.  zv.  výhonky  krátkými 
(»brachyblasty«).  Kromě  toho  povstávají  z  po- 
vrchní kůry  článků  postranní  výrostky  s  velmi 
obmezeným  vzrůstem  vrcholkovým,  t.  zv.  listy, 
a  z  korové  vrstvy  nejdolejších  článků  větví 
kořenná  vlákénka  (rhizoidy),  jež  se  namnoze 
dolů  ohýbají  a  občas  více  méně  těsné  a  husté 
spodek  větví  oplétají,  tvoříce  někdy  hustou 
pseudoparenchymatickou   kůru  kokin   nich. 

Nečlánkovanou  stélku  mají  zástupci  řádu 
Chordariacei,  jež  u  nejnižšícn  forem  podobá 
se  stélce  některých  korových  lišejníků  neb 


Chalumeau  —  Chalupa. 


27 


terčovité  rozvětvené  stélcc  Colcochaetacei  (rod 
Myrionema).  V  tom  případě  mohou  větve  ze 
společného  středu  paprskující  a  se  rozvětvu- 
jící (jako  u  ColeocJiaete)  budto  býti  navzájem 
volné  anebo  srůstati  boky  svými  v  ploský 
terč  rostoucí  dále  na  svém  obvodě.  Jcátč 
pokročilejší  v  tom  oWcdu  jsou  Dictyotaccae, 
ívlášté  rod  Padina,  jehož  stélka  tvoří  ploské, 
véjířovité  větve,  rostoucí  stejnoměrně  na  ce- 
lém kraji  (vzrůst  margináhrí).  Vchni  kompli- 
kovaný a  odchylný  jest  vzrůst  stélky  v  řádu 
Laminariaceif  zvláště  u  Laminaria  dlgitata 
(čcpelatka  prstnatá),  jež  má  stélku  vytvoře- 
nou na  způsob  řapíkatého  listu  s  řapíkem 
na  zpodu  vybíhajícím  v  rhizoidy  a  s  čepelí 
na  konci  prstnatě  rozklanou.  U  této  řasy 
čepel  pamětihodným  způsobem  každoročně 
se  obnovuje.  Mezi  čepelí  a  řapíkem  nalézá 
se  totiž  vegetační  vrcholek,  jehož  činností 
vidy  na  jaře  vytvoří  se  ploská  lupenovitá 
rozšířenina,  jíž  r^xhle  šířky  a  délky  přibývá. 
Tento  novotvar  jest  mladá  čepel,  která  se 
hlubokým  zářezem  oddělí  od  staré  odumíra- 
jící čepele.  Záhy  povstanou  podélné  skuliny 
v  nové  čepeli,  jimiž  se  původně  cclokrajná 
stélka  stane  opět  na  konci  prstnatě  rozdě- 
lenou. Jiné  Laminariaceae  (jako  Macrocystis) 
mají  stélku  ještě  členitější,  rozlišenou  v  »lo- 
dyhuft  a  >listy«,  jakož  i  »rhizoidy«.  —  Lamina- 
naceae,  jakožto  nejvýše  organisované  Pluco- 
sporeae,  podobají  se  anatomickou  stavbou 
pravým  chaluhám  {Fucaceae)\  jich  pUtiva 
skládají  se  z  buněk  o  stěnách  až  na  jednu 
vnitřní  vrstvu  silné  zrosolovatělých  a  tvoří  na 
povrchu  stélky  malobuněčnou,  parenchyma- 
tickou,  tmavohnědou  kůru,  někdy  ze  dvou 
vrstev  složenou,  a  uvnitř  řídkou  dřeň  z  bu- 
něk vakovitc  protáhlých  a  mnohonásobně 
dohromady  spletených.  Stélka  fucaccí  jest 
kožovitá,  ploská  neb  válcovitá,  obyčejně  vícc- 
kráte  vidličnatá  nebo  zpcřená,  a  větve  Icží- 
vají  pak  v  jedné  rovině.  Ploská  stélka  u  mno- 
hých druhů  prostoupena  bývá  více  méně 
vyniklým  souhlasně  se  stélkou  .se  rozvětvu- 
jícím nervem.  Jako  u  mnohých  Laminaviacei 
{Sticocysti<,  Macrocystis)  povstávají  v  ple- 
tivu dutiny  plnící  se  plynem,  t.  zv.  puchýře 
vzdušné,  sloužící  za  ústroj  plovací.  Vege- 
tační vrcholek  v  rodu  Fucus  nalézá  se  na 
konci  plochých  větví  stélkových,  na  zpodu 
skulinovité,  slizem  vyplněné  jamky,  a  tvořen 
icst  skupinou  několika  dělících  se  buněk. 
Když  ma  se  větev  rozdělit  ve  dvě  vidličnaté 
vélvc,  dělí  se  prostřední  výtvarné  buňky 
vrcholku  vegetačního  rychle  přehrádkami  po- 
délnými, zastaví  však  brzo  vzrůst,  kd.žto 
skupiny  výtvarných  buněk,  jež  se  ocitly  na 
právo  a  na  Icvo,  každá  zvlášC  počnou  se  dě- 
liti a  vyklenou  se  ve  dva  nové  vegetační 
vrcholky.  Himanthalia  lorca  roste  na  vege- 
tačním vrcholku  pomocí  trojřízné  terminální 
buAky,  jei  se  před  každým  rozvidlením  stélky 
roidéli  přihrádkou  kolmou  ve  dvě  nové  ter- 
minální buňky.  —  Nepohlavní  rozplozování 
u  fíiaeosporei  děje  se  pomocí  zóospor,  zřídka 
těi  iSphaccIaňa)  pomocí  rozmnožovacích  pu- 
I»<nů.  Zóospory  jsou  vcjčité  neb  hruškovité, 


s  bezbarvou  přední  zašpičatělou  částí  a  hnědé 
zbarveným  zadkem,  v  némŽ  se  krom  toho 
nalézá  ještě  po  straně  veliká,  červená  pig- 
mentová skvrna.  Po  straně  vznikají  dvě  brvy, 
z  nichž  jedna  namířena  ku  předu  a  druhá 
do  zadu.  Zóospory  tvoří  se  ve  sporangiích 
(výtrusnicích),  jcž  buďto  povstávají  z  koneč- 
ných buněk  větví  stélkových  (Ectocarpus) 
aneb  vznikají  na  »listech<  jako  cnloupkovité 
výrostky,  jež  určitým  způsobem  rozestaveny 
jsou;  u  Padina  v  obloukovitých  parallelnícn 
zónách  na  věj  ířo vité,  lupenovité  stélce,  u  La- 
minariaceí  a  jiných  v  okrouhlých  povrchních 
kupkách.  V  rodu  Ciadostepltus  nalézají  se 
sporangia  na  zvláštních  plodních  větvičkách. 
Sporangia  jsou  budto  jecmobuněčná  neb  příč- 
nými a  podélnými  přihrádkami  vícebuněčná. 
Obojí  sporangia  nalézají  se  buď  na  jedné  a 
téže  rostlině  (Ectocarpus  silicnlosus)  neb  jsou 
rozdělena  na  různá  individua  (Cladosteplius), 
Z  jednobuněčného  sporangia  vystoupí  na- 
jednou celý  shluk  zóospor  v  rosolu  ven, 
kdežto  z  mnohobuněčného  zóospory  po  sobě 
z  jednotlivých  buněk  mateřských  se  vybavují. 
V  některých  případech  se  ukázalo,  že  mnoho- 
buněčná sporangia  poskytují  kopulující  se 
zóospory  (planogamety).  I  možno  tudíž,  žj 
všecka  sporangia  mnohobuněčná  jsou  ústroje 
určené  k  rozplozování  pohlavnímu.  U  0///ť- 
ri^icci  pokročil  již  pohlavní  pochod  rozplo- 
zovací  v  tom  smyslu,  že  samicí  gamety  staly 
se  většími  ntž  samčí,  ačkoli  celkem  tvarem  a 
způsobem  pohybu  od  samčích  se  neliší.  Obojí 
buňky  povstávají  v  přihrádkovaných  sporan- 
giích, malohuněčných  samčích  a  velkobuněč- 
ných  samicích.  Krom  toho  rozmnožuje  se 
Cntleria  též  ncpohlavně  výtrusy  rejdivými, 
povstávajícími  ve  sporangiích  bczpřihrádeČ- 
ných.  Nejvíce  vyvinuto  jest  pohlaví  u  pravých 
chaluh  (Fucaceae^,  kdež  obojí  pohlavní  buňky 
tvarem,  velikosti,  strukturou  a  i  jinak  celým 
svým  chováním  od  sebe  se  liší.  Jsou  to  jednak 
buňky  zvané  vaječnými,  okrouhlé  to,  nahé, 
bezbrvé  a  nepohyblivé,  hnědé  buňky,  a  sper- 
rnatozoidy,  malé  to  buňky  rozmanitého  tvaru. 
Ústroje,  v  nichž  tyto  dvojí  buňky  povstávají, 
nazývají  se  vcjcorody  čili  (Sogonia  a  pelatky 
čiliantheridia  i  sedí  uvnitř  zvláštních  pod 
povrchem  stélky  se  nalézajících  dutin  zva- 
ných conccptacula,  jež  se  malým  otvorem  na 
venek  ústí  a  tudy  pohlavním  buňkám  vystou- 
piti dávají.  Splynutí  spermatozoidů  s  vejci 
děje  se  ve  vodě  mimo  řečené  dutiny.  — 
Nepohlavní  rozplozování  pravým  chaluhám 
schází.  Ič. 

Ohalomean  [šalymó],  franc,  viz  Šalmaj. 

Chalupa,  roubené  stavení,  na  vsích  obydlí 
malých  gruntovníků  (»chalupníků«,  majitelů 
nejvýše  20  korců  pole)  nebo  lidí  bez  pozemků 
(»domkářů),  v  pohorsícých  městečkách  a  mě- 
stech, kde  se  ještě  dochovaly  dřevěné  stavby, 
obydlí  chudších  řemeslníkii.  Leckdes,  jme- 
novitě ve  vých.  Čechách,  >'Chaloupka<  při 
selských  statcích  obydlí  výměnkářovo.  Na 
návsích  stávala  ^pastouška'^,  ch.  obecního 
pastuchy,  nyní  však  často  místní  chudobinec. 
Chalup   po   vsích  přibývalo   hlavně   dělením 


28 


Chalupa. 


statků.  Stávají  po  r&znu  mezi  statky,  ale  b<'- 
yalo  »na  blatech«  v  okolí  Veselí,  že  stály 
statky  zvlášť  (»ve  vsic)  a  ch.  také  (»v  cha- 
lupách*). Ve  vesnicích  »uIicových«  neb  hor- 
ských nejsou  ch-py  vždy  čelem  do  cesty  obrá- 
ceny. Často  také  bokem,  delší  stranou.  Vý- 
stavností jsou  skrovnéjší  nežli  dřevené  selské 
statky,  zpásob  však  stavby  a  celkové  rozdě- 
lení je  jako  u  obytného  stavení  selského. 
Stěny  roubené  spočívají  na  nízké  podezdívce, 
lomenice  bývá  dle  kraje  chudéji  neb  boha- 
téji  ozdobena,  střecha  také  různé  kryta.  (Viz 
Dřevénéstavby  české.)  Pavlač  u  ch-up,  je- 
likož stavení  nízkých,  nevyskytuje  se,  leda 
tam,  kde  ch.,  stojíc  ve  břehu,  má  jednu  stranu 
vysokou.  Za  to  záscp  bývá  zahrazcna  jakousi 
pavláčkou  a  v  horských  krajmách,  u  Nového 
Klésta  n.  M.,  na  Náchodsku,  mají  tkalcovské 
ch-py  bednění  před  domovními  dveřmi,  jehož 
je  potřeba  zvláště  v  zimě  v  čas  vánic.  Be- 
dnění to  slově  »bcsídka<,  tu  tam  i  ^lojva« 
(z  něm.  »Laube«).  Vnitřek  ch-py  je  skrov- 
nější. Má  zpravidla  sednici,  síň,  ze  které  vedou 
schody  na  pádu,  přes  síň  někde  druhou  svět- 
ničku nebo  chlév.  U  větších  ch-up  bývá  sto- 
důlka pod  jednou  s  nimi  střechou.  Tu  tam 
najdeme  u  ch-up  »výstupck«,  v  boku  přista- 
věnou světničku.  Někde  je  opřen  do  střechy 
a  pak  spočívá  na  sloupech.  Ch-py  mívají 
stěny  buď  nenatřené  nebo  čistě  obílené,  v  če- 
ském Pojcštědí  a  na  Turnovsku  natírají  je 
trvanlivou  barvou  J>k. 

Chalupa:  1)  Ch.  viz  Tugurinus  Ducho- 
slav. 

2)  Ch.  František,  malíř  český  (♦  1828 
v  Mnich.  Hradišti  —  f  1887  v  Praze),  malo- 
val výhradně  české  krajiny  (Motiv  ^  Pi.íňan, 
Zřicenwy  MelecUova,  Vltavská  partie  u  Brd- 
nika^  Partie  u  Záběhlic^  Podol  u  PaUy)  a  ar- 
chitekturu (Chodba  u  sv,  Jakuba  v  Pra\e  a  i.) 
a  přispíval  illustracemi  do  Hálkových  »Květu« 
a  později  do  >Světozora<  a  »Zl.  Prahy«. 

3)  Ch.  František,  básník  a  spisov.  český 
(*  30.  pros.  1857  ve  Vel.  Králicích  u  Uhlíř. 
Janovic  —  f  1.  led.  1890  v  Praze).  Vystudovav 
gymnasium  v  Král.  Hradci,  odebral  se  r.  1877 
do  Prahy  na  filosof,  fakultu;  tam  přinášel  s  se- 
bou sice  hojné  vědomosti  (z  jazyků  a  literatur 
klass.,  české,  ruské  a  polské),  ale  zároveň 
chudý  sáček,  ježto  otec,  přeje  si  míti  ze  syna 
kněze,  odepřel  mu  všelikou  podporu.  Sám  na 
sebe  odkázán,  pustil  se  Ch.  odhodlaně  v  boj 
s  těžkými  poměry  a  s  počátku  se  zdálo,  že 
jeho  mocná  energie  zvítězí.  Jeho  nejlepší  vý- 
tvory datují  se  z  té  doby,  plné  bídy,  sebe- 
zapření, ideálů  a  práce.  Účastně  se  pilně  lite- 
rárního ruchu  zvláště  v  Uměl.  Besedě  (jejímž 
byl  knihovníkem),  nezapomínal  Ch.  na  stu- 
dmm  universitní  a  zároveň  zabral  se  neméně 
horlivě  do  prací  literárních  a  studia  cizích 
literatur,  zvláště  ruské  a  polské.  Ovocem  toho 
bylv  jednak  básně  kratší  i  delší,  jednak  po- 
vidícy,  pak  literární  studie  a  překlady.  Z  básní, 
jichž  valnou  sbírku  Ch.  nastřádal  již  za  svých 
studií  gymnasijních,  vyšly  mnohé  porůznu 
v  časopisech  (v  České  Včele  1878,  ve  Světo- 
zoru 1879  si.,  v  Lumíru  1879,  v  Osvětě,  Kvě- 


tech, Zl.  Praze  a  zvi.  v  Ruchu,  jejž  od  r.  1880 
až  1882  redigoval  a  s  počátku  s  dobrou  polo- 
vici sám  vyplňoval).  O  sobě  vydán  pouze 
Zdviš^  báseň  epická  (Poet.  besedy  č.  9,  1883), 
a  Zpčvy  bohatýrské^  sbírka  epických  básní  (Sa- 
lonní bibl.  1889).  Ch.  jeví  se  v  nich  jako  epik 
proniknutý  skrz  naskrz  duchem  prostonárodní 
poesie,  zvláště  ruské.  Týž  ráz  lidový  mají  také 
lyrické  básně,  vyznačující  se  prostotou  a  ve- 
likou hloubkou  citu,  povaze  Ch-pové  tak 
vlastni.  Že  při  trpkých  životních  osudech  po- 
dařila se  Ch-povi  také  leckterá  báseň  sati- 
rická, jest  přirozeno  a  dosvědčeno  ukázkami 
v  Palečku,  Šotku,  ve  Švandovi  dud.  (1888  si.) 
a  j.  Ba  také  o  tragedii  (o  Přemyslu  Otaka- 
rovi II.)  se  pokusil  se  zdarem  (1882).  Vý- 
značný ráz  lidový  nesou  také  v  obsahu  i  ve 
formě  povídky  Ch-povy,  roztroušené  jednak 
po  uvedených  časopisech  a  jednak  o  sobe 
vydané  ve  sbírce  Naše  ves  jindy  a  dnes  (v  Li- 
buši 1886).  Nejen  obsah,  čerpaný  vesměs  ze 
života  venkovského  lidu,  ale  také  prostá  forma, 
přiměřená  intelligenci  nejnižší,  učinila  povídky 
tyto  oblíbenými  mezi  naším  lidem  a  v  kalen- 
dářích (Kalendář  Pečírkův  Ch.  několik  let  re- 
digoval). Méně  dařily  se  Ch-povi  historické 
povídky  (viz  Poslední  Přemyslovec  v  Příteli 
domov.  II.).  Z  literárních  rozprav  Ch-pových, 
uveřejněných  namnoze  v  Ruchu  a  týkajících 
se  předem  našeho  obrození  a  nové  literatury, 
vzbudila  pozornost  studie  o  J.  Nerudovi  a 
jclm  dobé^  z  níž  ukázku  přinesly  NaŠc  Hlasy 
r.  1883  a  zvláště  Zlatá  Praha  r.  1886  a  Květy. 
Avšak  i  jinde  (Obrany  jazyka  a  národnosti  če- 
ské'^ Jidsuictvt  České  \a  posledních  dob^  v  Ruchu 
a  j.)  setkáme  se  s  dobrem  úsudkem  a  hlub- 
ším studiem  podrobnosti.  Slibnou  tuto  činnost 
Ch-povu  dovršují  posléze  překlady  z  klass. 
literatur  (z  Ovidiových  Metamorfos,  Tibullo- 
vých  Elcgií)  a  slovanských  (ze  Samsonova; 
sbírky  básní  Kvítí  7  ruských  luhu  Í884  a  Niva 
1S84).  Od  roku  1886  nastal  v  živote  i  práci 
Ch-pově  patrný  obrat.  Jevil  se  nejprve  v  du- 
ševním tvoření.  Ubývalo  mu  energie,  svéráz- 
nosti  i  hloubky.  Posléze  dostavil  se  také  roz- 
klad tělesný,  pozvolný  sice,  ale  vždy  pokra- 
čující k  tragickému  konci.  V  pozůstalosti 
Ch-pové  ještě  z  lepších  dob  zbyly  dvě  knihy 
k  tisku  hotové:  Od  nds,  sbírka  veršovanýcn 
obrázků  vesnických,  a  L/;po)^/f »'(*/,  sbírka  básní. 
Z  dob  pozdějších  datuje  se  Kladivo  a  kova- 
dlina, román  dovedený  as  do  polovice.  Chy- 
stané kdysi  sbírky  Karel  Borovský^  Husité  a 
báseň  Jan  ^e  Stráže  nedostaly  se  na  veřejnost 
Viz  Světozor  1890  str.  94  sil.;  Osvěta  1891 
str.  91;  Urbánkův  Věstník  bibliografický  1882 
str.  145;  Liter.  Listy  1890  str.  77;  Hlas  Ná- 
roda 1890  č.  5;  Nár.  Listy  1890  č.  5. 

4)  Ch.  Karel,  spisov.  český,  syn  Ch-py  2) 
(♦  1864  v  Praze).  Absolvovav  českou  realku 
v  Praze,  stal  se  úředníkem  stát.  skladu  škol. 
knih  v  Praze,  kde  podnes  působí.  Literárně 
vystoupil  v  »Palcčku«  r.  1880  a  přispíval  od 
té  doby  do  časopisů  a  kalendářů,  hlavně 
články  humoristickými.  O  sobě  vydal  sbírky 
prací  po  většině  humoristických:  Růiné  kresby 
(Telč,  1890);   Z  veselých   dob   (Praha,  1892); 


Chalupczyúski  —  Chalupy. 


29 


FodU  rozmaru  (Vel.  Meziříčí,  1894);  delší  humo- 
ristickou povídku  Uzdraveni  (Turnov,  1894); 
pro  mládež  napsal  sbírku  povídek  Zvěsti  mla- 
dých let  (Praha,  1896);  konečné  povést  Sva- 
tební Jar  (Jaroměř,  1893). 

Chafaipozynski  Adam,  lékař  pol.  ('*'  1822 
v  Piotrkové  —  f  1893  ve  Wloclawku),  diplomu 
dosáhl  v  Moskvé  r.  1849,  načež  byl  praktickým 
a  konečné  nemocničním  lékařem  v  Macicjo- 
wicích.  Znám  jest  svými  spisy:  Pomysty  do 
d\iejóiv  iycia  šwiata  (Varšava,  1860);  O  nie- 
których  bl^dach  w  teoryi  Darwina  (t.,  1880)  a 
pojednání  Kilka  stów  o  pokatnem  lec\eniu  (Tyg. 
lek.,  1867). 

Cnudupka:  1)  Ch.  Ján  (*  28.  října  1791 
v  Horní  Mičiné  —  f  15.  čce  1871  v  Březne 
v  Uhrách  V  dramatik  slovenský.  Od  r.  1818 
v  Kcžmarku  přednášel  rhétoriku  a  od  r.  1824 
ai  do  smrti  byl  v  Brezné  ev.  farářem.  Po- 
cházel z  rodiny  literátorské;  otec  jeho  Adam 
vydal  Hodnověrné  vypsáni  \emě  Chananejt^ké 
(ŠCávnice,  1829—31,  2  d.)  a  Historické  paměti 
církve  ev,  Bre^ňanské  (t.,  1837).  Povésti  vyni- 
kajícího spisovatele  dramatického  Ch-kovi 
doma  zjednalo  jeho  Kocourkovo  anebo  Jen  aby 
sme  v  hanbě  ne\ůstali,  veselá  hra  ve  3  jedná- 
ních, v  Levoči  r.  1830  vydaná  anonymnc. 
Stejné  obliby  došly:  VŠtcko  naopak  aneb  Těs- 
nmilova  Anička  se  feni  a  Hon\ik  se  vydává 
(Saktovka,  Praha,  1832);  Třasořitka  anebo  Stará 
láska  se  přece  dočekala  ^3aktovka,  Lipt.  sv.  Mi- 
kuláš, 1833)  a  Starous  plesnivec  aneb  Ctyry 
svadby  na  jednom  pohřebě  v  Kocourkově  (3ak- 
tovka,  t.,  1837).  Jsou  to  všecko  frašky,  k  nimž 
látku  Ch.  čerpal  ze  současného  života  slo- 
venského, zejména  učitelského,  studentského 
a  řemeslnického,  jak  se  sméšnými  a  převrá- 
cenými stránkami  jevil  v  odrodilých  malých 
mčstcch  hornouherských.  Je  v  téch  kusech 
humor  zdravý  a  způsobily  mnoho  dobrého; 
ale  literární  význam  jejich  i  dalších  několika, 
jež  k  nim  přibyly,  je  skrovný.  Ch.  účastnil 
se  také  literárních  bojů  theologických  v  le- 
tech čtyřicátých  a  satiricky  charakter  i  so  val 
odrodilé  zemanstvo  v  německé  knize:  Bendě- 
f^uCxt  Gyitla  Kolompos  itnd  Pista  Kurtaforint 
(anonymně,  Lipsko,  1841).  Viz  Jar.  Vlček,  Dě- 
jiny lit.  slov.  1890,  56—58.  Včk. 

2)  Ch.  Samo  (♦  27.  ún.  1812  v  Horní  Lc- 
hotč  —  t  19.  kv.  1883  t.),  mladší  bratr  před., 
vynikající  básník  slovenský.  VPrešpurku  na 
studiích  spolu  s  Karlem  Štúrem,  Lichardcni 
a  j.  založil  ^Literární  jednotu*  a  r.  1830—31 
súčastnil  se  povstání  polského.  Od  r.  1840 
do  smrti  po  otci  svém  působil  na  Horní  Lc- 
hoté  v  župě  zvolenské  jako  evanfj.  kazatel. 
Z  vlivu  antického,  jemuž  podléhal  ještě  v  prvo- 
tinách svých  {Plody  \boru  učenců  řeči  česko- 
stovjnské  prešpurského,  1836,  str.  19  a  38),  vy- 
manil se  naukou  Ludevíta  Štúra  o  prosto- 
národní poesii  slovanské  jako  základu  umě- 
lého básnictví  v  pravdě  klassického.  Cílem 
jeho  tvoření  byla  ballada  a  v  ní  dospěl  výše 
Čelakovského  i  Erbenovy.  Zvolenské  Pohroní, 
jeho  starožitnosti  a  tradice  z  dob  plenu  tu- 
reckého Ch-kovi  bylo  bohatou  a  viléčnou 
látkou  k  balladickým  skladbám,  z  nichž  Starý 


vdxeň,  yfuráň,  Turčin  PoniČan  a  Boj  pri  Jel- 
šave  jsou  nejznámější.  Effektní  zpracování 
hrdinského  boje  domnělých  předků  sloven- 
ských ze  IV.  stol.  v  balladé  A/or  ho!  posud 
se  udržuje  jako  působivý  besední  kus  dekla- 
mační.  Sebrané  verše  Ch-kovy  zvláštním 
pravopisem  autorovým  vydali  ctitelé  jeho 
jako  Spevy  Sama  Chalúpky  (B.  Bystřice,  1868). 
Ch.  knížkou  Pálenka  otrava  (B.  Bystr.,  1843), 
zpracovanou  dle  Zschokke,  zahájil  na  Sloven- 
sku akci  protikořaleční.  Bohoslovecké  litera- 
tury Ch.  súčastnil  se  Káiněmi  nedělními  a 
svátečními  (Pešť,  1846).  Také  B.  Němcové  na 
cestách  slovenských  a  při  studiích  lidovéd- 
ných  pomáhal  hojnou  látkou  a  ochotným  po- 
učováním. Knihovna  Ch-kova,  kterou  zdědil 
po  předcích,  bohatá  zejména  starými  latin- 
skými tisky,  od  Slováků  vydávanými  za  doby 
reformační,  přešla  v  majetek  národn.  ^Domu« 
v  Turč.  Sv.  Martině.  Viz  Jar.  Vlček,  Dějiny 
lit.  slov.  1890,  103—105  a  212—15.         Včk. 

Chalnpnik  sluje  u  nás  usedlík,  mající  cha- 
lupu a  nejvýše  20  korců  polí  výscvku  na  roz- 
díl od  sedláka,  který  má  statek  a  více  polí, 
a  od  domkáře  nebo  baráčníka,  který  má 
jen  barák  bez  polí. 

Chalupy:  1)  Ch.,  osada  v  Čechách  u  Žák, 
hejt,  okr.  a  pš.  Čáslav,  fara  Krchlebv;  10  d., 
88  ob.  č.  (1890).  —  2)  Ch.  {Friedrich^ťhal),  ves 
t.,  hejt.  Domažlice,  okr.  a  pš.  N.  Kdyně,  fara 
Hiršava;  39  d.,  16  ob.  č.,  217  n.  (1890).  — 
3)  Ch.  {n  uliáusel),  osada  t.  u  Zemětic,  hejt. 
a  okr.  Přeštice,  fara  a  pš.  Merklín;  25  d.,  137 
ob.  č.  (1890),  mlýn.  —  4)  Ch.,  osada  t.  u  Stra- 
šic,  hejt.  a  okr.  Strakonice,  fara  a  pš.  Vole- 
nice;  9  d.,  43  ob.  č.  (1890).  —  5)  Ch.  na  Ci- 
helně, osada  t.  u  Lhoty  Masákovy,  hejt.  Pra- 
chatice, okr.  Vimperk,  fara  Zdíkov  Malý,  pš. 
Zdikov  Vel.;  11  d.,  78  ob.  č.  (1890).  —  6)  Ch. 
České,  Ves  Nová  Horní  {Bóhmisch'Háuset\ 
Ober-Neudorf)^  osada  t.  u  Nové  Vsi,  hejt. 
Krumlov,  okr.  a  pš.  Chvalšiny,  fara  Brlohy; 
22  d.,  1  ob.  č.,  153  n.  (1890).  —  7)  Ch.  Hej- 
dlovy,  Hejdlov  {Hódlwald),  osada  t.,  hejt. 
Krumlov,  okr.,  fara  a  pš.  Chvalšiny;  15  d., 
95  ob.  n.  (1890).  —  8)  Ch.  Lesní,  osada  t. 
u  Dolan,  hejt.  Prachatice,  okr.  Vimperk,  fara 
a  pš.  Čkyně;  8  d.,  27  ob.  č.  (1890).  —  9)  Ch. 
Lesní,  osada  t.,  hejt.  Prachatice,  okr.  Vim- 
perk, fara  Zdíkov  Malý,  pš.  Zdíkov  Vel.;  33  d., 
342  ob.  č.  naleží  ke  katastr,  obci  Lhotě  Ma- 
sákové.  12  d.,  96  ob.  é.  ke  katastr,  obci  Zdí- 
kovu  Vel.  (1890).  —  10)  Ch.  Lesní,  osada  t. 
u  Nchošovic,  hejt.  Strakonice,  okr.,  fara  a  pš. 
Volyně;  11  d.,  57  ob.  č.  (1S90).  —  11)  Ch.  nad 
Loučejí,  osada  t.  u  Chlumu,  hejt.  a  okr. 
Krumlov,  fara  a  pš.  Křemžo;  6  d.,  41  ob.  č. 
(1890).  —  12)  Ch.  Německé,  osada  t.,  hejt. 
Sušice,  okr.  Kašp.  Hory,  fara  a  pš.  Stachy; 
12  d.,  172  ob.  č.  (1890).  —  13)  Ch.  Nové, 
osada  t.  u  Smržovic,  hejt.  Domažlice,  okr.  a 
pš.  N.  Kdyně,  fara  Louéim;  7  d.,  43  ob.  č. 
(1890).  —  14)  Ch.  Zadní  (//.•nřťW2j//5<!r).  ves 
t.,  hejt.  Klatovy,  okr.,  fara  a  pš.  Nvrsko ; 
31  d.,  163  ob.  n.  (1890),  2tř.  šk.  —  15)  Ch. 
Zadní  {ř/intťrliduser),  osada  t.  u  Stodu.ck, 
hejt.  Sušice,  okr.  Hartmanice,  fara  Prášily.  [)š. 


30 


Chalupy  Nowe  —  Chaniade. 


Rehberg;  14  d.,  176  ob.  n.  (1890).  —  16)  Ch. 
Zvičinské  {Switschner- Háufer)^  osada  t., 
hejt.  Vrchlabí,  okr.  Hostinné,  fara  a  pš.  Brus- 
nice Horní;  9  d.,  80  ob.  n.  (1890).  —  17)  Ch. 
Žďárské,  Ch.  nad  Žďárcm,  osada  t.  u  Nové 
Vsi,  hejt.  Písek,  okr.  Vodňany,  fara  Myšenec, 
pš.  Protivín;  45  d.,  253  ob.  č.  fl890). 

18)  Ch.  Komárovské,  osada  ve  Slezsku, 
hejt.  a  okr.  Opava,  fara  a  pš.  Komárov;  12  d., 
84  ob.  č.  (1890). 

Chalupy  Howe,  osada  ve  Slezsku,  hejt. 
Bílsko,  okr.  Strumiert,  fara  a  pš.  Pruchna;  20  d., 
174  ob.  pol.  (1890). 

Ohalvár  (tatar.),  váha  50  (pro  petrolej  40) 
batmanů. 

Ohaly  [šali],  franc,  látka  podobná  vlně- 
nému mušelinu,  jehož  osnova  jest  hedvábná 
a  útek  z  česané  vlny. 

Ohftlyb&os  H  e  i  n  r  i  ch  Mořit  z,  filosof  ně- 
mecky (♦  1796  —  t  1862  v  Drážďanech),  po- 
sledně prof.  na  univ.  v  Kielu,  z  kteréhož  mí- 
sta však  pro  své  německonárodní  smýšlení 
dánskou  vládou  r.  1852  byl  suspendován,  spěl 
k  ethickému  theismu,  podřizuje  v  ohledu  spe- 
kulativním význam  rozumu  theoretického  dů- 
ležitostem mravním.  Nejdůležitější  jeho  spisy 
jsou:  Historische  Entivickelung  der  spekulat. 
Phiiosophic  von  Kant  bis  Hegel  (5.  vyd.  1860) 
a  System  der  speciilativen  Ethik  (1850).  Ve 
směru  jeho  theismu  psány  jsou  ještě:  Pliae- 
uomenologisciie  Blátter  (1841);  Die  modeme 
Sophistik  (1843);  Philosophie  und  Christentitm 
(1853);  Fitndamentalpliilosopliie  (1861). 

Ohíálybografle  (řec.),  oceloryjectví. 

Chalybové,  ve  starověku  malý  národ  obý- 
vající v  Malé  Asii  při  Černém  moři  u  ř.  Iris 
a  na  pohoří  Pontinském,  ve  kterém  dolovali 
na  železo,  jež  uměli  velmi  dobře  zpracovati 
v  ocel,  po  čemž  Řekové  nazývali  ocel  x«^y«f'- 
Řečtí  spisovatelé  je  stotožňují  s  Chaldejci, 
u  Xenofonta  vyskytují  se  obě  jména.  Viz 
Mever,  Gesch.  d.  Konigreichs  Pontos,  Lipsko, 
1879. 

Ohalybí  (řec),  ocel. 

Cháim  (lat.  sperma)  nazývá  se  odměšck  var- 
lat, jenž  u  člověka  prostupuje  chamovodcm 
do  dutiny  pánevní,  v  míšcích  semenných  se 
může  hromaditi  a  vychází  trubinkami  vystři - 
kovacími  {ductus  ejaculatorii)  do  roury  mo- 
čové. Pokud  se  tkne  složení,  srv.  Semeno.  — 
Ch.  v  srv.  anat.,  chámové  buňky,  viz  Po- 
hlavní buňky. 

Chám,  čes.,  přezdívka  sedlákům. 

Chám:  1)  Ch.  {Chamb,  slov.  Kouba),  město 
v  bavorském  vlád.  okr.  hornofalckém,  v  ko- 
tlině mezi  Bavorským  a  Hornofalckým  U  sem, 
nedaleko  ústi  ř.  Chám  do  Regeiíu,  3S5  m 
n.  m.,  na  trati  Norimberk-Brod  n.  Lesy  ba- 
vorských stát.  drah.  Jest  sídlem  okr.  soudu, 
hejtmanství  a  lesního  úřadu,  má  stan.  pošt. 
a  telegr.,  3  kostely  kat.,  z  nichž  farní  kostel 
got.  pochází  z  r.  1514,  1  kostel  prot.;  got. 
radnici  z  XIV.  stol.,  přípravku  pro  ústav  učit., 
vyšší  měšť.  školu,  sirotčinec  a  3686  ob.  (1890), 
většinou  kat.  Dále  jest  střediskem  značného 
obchodu  dřívím,  Inem,  obilím  a  dobytkem 
a  má  brusírny  zrcadlového  skla,  parní  pily, 


pivovarnictví  a  v  okolí  znamenité  lomy  žu- 
lové. —  V  listinách  připomíná  se  Ch.  poprvé 
r.  976.  Od  r.  1000  patřilo  město  markrabím 
z  Ch-u,  kteříž  pocházeli  z  rodu  vévod  ba- 
vorských. Po  jich  vymření  r.  1106  připadlo 
město  falckrabím  z  Scheycru,  později  hra- 
batům z  Vohburku  a  markrabím  z  Neumarku 
a  Chebu.  Po  smrti  Theobalda  IV.  r.  1204 
připadlo  město  Bavorsku.  V  30leté  válce  a 
ve  válce  o  španělské  dědictví  město  zaku- 
silo mnoho  protivenství.  R.  1873  a  r.  1877 
skoro  úplně  vyhořelo.  —  Hejtmanství  má 
ve  2  městech  a  47  venkovských  obcích  27.527 
ob.  (1890).  —  Srvn.  Lukas,  Geschichte  der 
Stadt  und  Pfarrei  Ch.  (Landshut,  1862). 

2)  Ch.,  farní  ves  ve  švýc.  kantonu  Zug, 
při  výtoku  ř.  Lorze  z  Zugského  jezera,  420  m 
n,  m.,  4'5  km  svz.  od  Zugu,  na  trati  Curich- 
Zug  severových.  švýcarské  dráhy;  má  kostel 
z  r.  1784,  starý  zámek,  mlýn  na  papír  a  bu- 
ničinu,  prádelnu  bavlny,'  velkou  továrnu 
anglo -švýcarské  společnosti  na  kondenso- 
vané  mléko  a  3137  ob.  (18$v^),   většinou  kat. 

Chám,  druhorozený  syn  Noemův,  bratr 
Sema  a  Jafeta  a  mythický  praotec  Hamitů 
(v.  t.).  Zachránil  se  při  potopě  se  svým  sy- 
nem Kana'ánem  a  bratřím  i  v  korábu  otce 
svého  a  byl  účasten  dle  zpráv  jahvistického 
kronikáře  v  Gen.  iX.  v.  lad.  božského  po- 
žehnání. Po  potopě  zabýval  se  patriarcha  Noe 
rolnictvím  a  vinařstvím  a  neznaje  síly  vína  opil 
se  a  ležel  ve  stanu  svém  nahý.  Ch.  vida  to 
nepřikryl  otce  svého,  nýbrž  zavolav  bratry 
své  posmíval  se  mu,  ale  oni  šli  s  tváří  odvrá- 
cenou a  pláštěm  zakryli  otce.  Za  to  proklel 
Noe  nikoli  Ch-a,  nýbrž  syna  jeho  Kana'ána, 
jenž  prý  upozornil  otce  svého  na  děda  Noema. 
Dle  Gen.  X.  kap.,  6.  v.  měl  Ch.  syny  Chúza, 
Misraima,  Fúta  a  Kana  ana,  mythické  to  pra- 
otce Aethiopů,  Egypťanů,  Foinikův  a  Kana'á- 
nitů.  Tato  biblická  genealogie  nemá  však 
s  nynějším  vědeckým  názorem  o  Hamitech 
nic  společného,  leda  jméno.  Egypt  v  Žalmech 
nazNvá  se  básnicky  >zemí  Ch-a«. 

Chám  [kam],  vlastně  Amédée  de  Noé, 
karikaturista  franc.  (*  1S19  v  Paříži  —  f  1879 
t.),  žák  Delarocheův,  později  Charletův.  Od 
r.  1842  proslavil  se  pod  pseudonymem  Ch. 
(Ham,  syn  Noemův)  řadou  duchaplných,  vti- 
pem sršících  karikatur  pro  různá  alba  a  al- 
manachy (většinou  v  lithografiích),  dále  pro 
Journal  Charivari  a  j.  Většinu  z  karikatur 
těchto  vydal  souborné  v  letech  1843 — 57,  za- 
bývaje se  zároveň  psaním  veseloher  a  textů 
operních.  Od  něho  pochází:  Dou\e  annócs 
comiques  (1868—79)  a  Mille  gravures  (1879). 
Bio^r.  Ch-ovu  napsal  Ribeyre  (1884).     J-k. 

Chám,  přírodopisný  skfatek,  jímž  označen 
A.  v.  Chamisso. 

Chamaonero  [čamakvero],  též  Ch.  de 
Confort,  město  v  dep.  Celaya,  mexického 
státu  Guanajuato,  na  trati  Měxiko-San  Luis 
Potosi  železné  dráhy,  jih.-vých.  od  Guanajuata, 
s  8377  ob. 

Chamade  [šamád],  franc,  některými  odvo- 
dCno  od  italského  cliiamata,  zavolání,  sluje 
znamení  dávané  bubnem  nebo  troubou  v  pev- 


Chamaebuxus  —  Chamaerops 


31 


nosli  oblehané  a  sevřené,  že  obránci  pov- 
nosti  jsou  odhodláni  vzdáti  se.  Nyní,  kde 
následkem  vždy  přibývající  donosnosti  střel 
obléhání  pevností  se  zastavuje  na  vzdálenosti 
]»roti  dřívějšku  nepomérné  veliké  a  tudíž 
ch-dy  by  nebylo  slyšet,  vyŠel  tento  pro- 
íitřcdck  na  znamení  vzdání  se  dávno  z  uží- 
vání a  vztyčuje  se  nyní  za  tímto  liČelem  bílý 
]>rapor  nebo  jakákoli  bílá  látka  připevněná 
k  nahodilé  žerdi,  nebo  takových  znaků  více, 
aby  byl  úmysl  patrný  na  všecky  strany.  Toto 
ukazování  bílé  korouhve  spojovali  dávní  oble- 
árnci  též  se  ch-dou,  která  ovšem  směla  býti 
bubnována  nebo  troubena  výlučné  dle  roz- 
kazu velitele  pevnosti.  V  rakouských  řádech 
byla  ch.  mezi  znaky  předepsanými  naposled 
v  řádu  z  r.  1807,  vydaném  arcivévodou  Karlem. 
Obrazně  se  pravivá  ch-du  bubnovati  nebo 
troubiti  o  někom,  kdo  zdráhav  se  v  některé 
véci  konečně  povoluje.  F^f. 

Cl&amaebaxai  Spach  (bot.)  viz  Poly- 
kala L. 

Ohamaaoyparii  Spach.,  druh  rostlin  je- 
hličnatých z  čeledi  Cupressinae,  z  nejbližšího 
pfíbuxénstva  rodu  Otpressus,  od  něhož  se 
vlastně  liší  jen  dvěma  semeny,  za  plodní  šu- 
pinou a  šiškami  týž  rok  zrajícími.  Nejzná- 
mější druh  jest  Ch.  Lawsoniana  Pari.,  pěkný, 
SLZ  30  m  vysoký  strom,  v  Kalifornii  domácí, 
v  zahradní  kultuře  evropské  od  r.  1856  za- 
vedený. Činí  dojem  Thuje  s  větvemi  plo- 
chými, zpeřeně  dělenými  a  drobnými  šupin- 
kami zelenými  posázenými.  Kulovité,  sotva 
hrachu  větší  šištice  mají  6  štítků.  Vrchol  jest 
vidy  sehnutý.  —  Ch.  w«řfrťxe«sis  Spach.  (77im- 
jopsis  borealis  Hort.),  strom  asi  30  m  vysoký, 
na  severozáp.  pobřeží  sev.  Ameriky  domácí, 
v  evropské  zahradní  kultuře  od  r.  1851  za- 
vedený. Podobný  přcdcšl.,  ale  má  větve  méně 
ploché,  sehnuté,  zevně  temně  zelené,  vezpod 
.sivé,  šištice  asi  1  cm  v  průměru,  se  4  štítky.  — 
Ch.  pisi/era  S.  Zucc.  na  horách  Nipponu  do- 
mácí, menší  strom,  u  nás  v  zahradách  v  od- 
růdě s  jehlicovitými  šupinami  pod  jménem 
Retinospora  sqiiarrosa  pro  ozdobu  pčstovaný. 
Mimo  tx-to  vídáme  ještě  v  sadech  Ch.  sphae- 
roidea  Spach.  (Cupressus  thujoides  L.,  Retino- 
spora ericoides)  z  Kanady  a  sev.  Karoliny, 
Ch.  obiusa  S.  Zucc.  (Retinospora  Ivcopodioides) 
z  Japanu  (zde  kimki  aneb  fusi-noki),  kdež 
skládá  velké  lesy.  Vský. 

Ohamaadoroa  Willd.,  Bergpalme,  rod  pa- 
iem  tribu  ar eko vitých,  obsahující  nízké  a 
drobnější  druhy  rokytu  rákosovitého,  krouž- 
kovaného, s  vějíři  z  pravidla  vrcholovými, 
peřenodílnymi  neb  zpeřenými,  mezí  nimiž 
vynikají  zé  středu  suchomázdřitých  toulců 
posléze  korálově  červené  nažloutlými  neb 
nazelenalými  kvítky  řídce  a  chudě  obrostlé 
palice  květní.  Květy  jsou  bez  listenů,  dvou- 
domé:  samčí  s  kalichem  3laločným,  s  koru- 
nou Slistou  plátků  zaokrouhlených  zpříma 
k  sobě  skloněných,  se  6  tyčinkami  nitek  ob- 
lých, krátkých  a  prašníků  čárkovito-podlou- 
hlých  a  sé  zakrnělým  vaječníkem;  samicí 
květy  mají  kalich  Sdílný,  korunu  se  samčími 
stejného  tvaru,  nedostatek  zakrnělých  tyčinek 


a  3pouzdrý,  3  přisedlými  bliznami  ukončený 
semenník.  Plody  jsou  bobule  kulaté  neb  při- 
kulaté,  drobné,  Isemenné,  často  modročerné 
a  obsahují  rohovitý  bílek  s  postranním  klíč- 
kem. Ch.  roste  více  než  60  druhy  ve  Střední 
a  Jižní  Americe  mezi  8®  sev.  a  jižní  šířky, 
zvláště  ve  stinných  horských  lesích,  posky- 
tujíc mladé  květenství  jako  zeleninu,  v  Me- 
xiku »tepilijote«  zvanou,  a  tlustší  rokyty  jako 
stavivo.  Některé  druhy,  jako  Ch.  elegans 
Mar.,  Ch.  clatior  Mart.,  Ch.  Schiedeana  a  j., 
pěstují  se  i  v  evropských  sklenících.     Did. 

Olutmaedryi  Koch  (bot.)  viz  Veronica. 

Chamaeleo  viz  Chameleón. 

Ohamaeleon,  souhvězdí  o  osmi  hvězdách 
páté  a  šesté  velikosti  u  jižního  pólu. 

Ohamaeleon  minerále  zván  zprvu  man- 
ganan  draselnatý  K^MnO^,  jehož  zelený  roz- 
tok s  kyselinami  mění  barvu  v  purpurovou 
(Scheele);  nyní  rozumíme  jménem  Ch.  z  pra- 
vidla manganistan  draselnatý  KAfnOi,  jehož 
purpurový  roztok  četnými  látkami  okysli- 
čení  schopnými  se  odbarvuje,  čehož  se  užívá 
v  analysi  odměrné.  Srv.  Mangan.         OŠc. 

Ohamaemonu  Focke  (bot.)  viz  Rubu s  L. 

Ohamaeneriam  Tausch  (bot.)  viz  E pi- 
lo biu  m. 

Ohamaeorohii  Rich.,  hel matka,  rod 
rostlin  z  řádu  vstavačovitých,  k  rodu 
Ophrys  nejbližší,  má  okvětí  helmovité  sklo- 
něné, pysk  bezostružný,  zpět  nezlomeny.  Sem 
počítaná  Ch.  alpina  Rich.,  h.  horní,  jest 
úhledná,  jen  asi  5  cm  vysoká  rostlinka  s  květy 
žlutozelenými,  listy  úzce  čárkovitými.  Kvete 
v  srpnu  na  vysokých  Alpách.  Vs. 

Chamaerepei  viz  Chamaerops. 

Chamaeropi  L.,  ž  um  ar  a  (dle  Presla), 
rod  palem  z  oddělení  Cnryphinae.  Známé  dva 
druhy  (Ch.  humilis  L.  aCh.  m.iciocarpa  Guss.), 
sobě  velmi  podobné,  jsou  palmy  nízké,  s  kme- 
nem kolmým,  nejvýš  2  m  vys.,  kolem  hně- 
dými pochvami  vláknitě  se  třepícími  obaK-- 
ným.  Na  konci  jest  koruna  z  30—40  listů 
véjiřovitých  s  úkrajky  řasnatými ,  čárkovi- 
tými; řapíky  tuhé,  po  krajích  ostrými  trny 
vyzbrojené.  Toulce  květní  dvojité  v  úžlabí 
listu  vyniklé,  kožovité.  Palice  květné  jedno- 
duše rozvětvené,  nevelké,  žlutavými  kvítky 
posázené.  Květy  dvojdomé  neb  i  mnohoman- 
želné.  Zevní  okvětí  3dílné,  vnitřní  3lupenné, 
tyčinek  6—9.  Plod  bobule  3  v  jednom  okvětí, 
s  tvrdým,  podlouhlým  bílkem,  zevně  černo- 
hnědé." —  Jest  to  jediná  evropská  domácí 
palma,  která  v  teplém  Středomoří  všude  jest 
rozšířena,  místy  jako  obtížné  rosa'  celé  kra- 
jiny pokrývající.  U  nás  v  sklenících  se  pě- 
stuje. Ovoce  je  sladké,  jedlé,  ale  nikdy  tak 
cenné  jako  datle.  V  .Alžírsku  nyní  připravují 
z  vláken  kmenu  a  listů  sníšcných  se  srstí 
velbloudí  pevná  tkaniva  a  provazy,  do  ob- 
chodu ve  velkém  rozvážené.  —  Zajímavo 
jest,  že  nalezeny  i  fossilní  zbytky  této  palmy 
v  mladších  tretihorách  v  Evropě,  takže  pa- 
trno,  že  Ch.  žil  v  celé  Evropo  již  za  třeti- 
hor,  nyní  však  co  zbytek  teplé  ve^ntace 
třetihofni  udržuje  se  ještě  v  Středozemí.  -- 
Ch.    cxcds.i    Thbg.    počítají    nověji    k   rodu 


32 


Chamaesaiiii  —  Chambers. 


Trachycarpus  Wend.,  poněvadž  má  pecku 
bílkovou  Icdvinkovitou,  na  vnitřní  stranč 
vmáčkle  rovnou.  Roste  v  Čínč  a  Japanu  a 
jest  u  nás  v  sadech  pro  ozdobu  icštč  více 
pěstována  než  předešlá.  Jest  této  aocela  po- 
dobná palma,  ale  ve  všem  vetší.  V  Činé 
pletou  z  třepících  se  pochev  listových  hrubé 
tkanivo  a  odév  pro  chudý  lid.  Vský. 

Chamaesaorl,  nepatrná  čeleď  ještěrů  (řád 
Sauna)  z  podřadí  jcštérů  krátkojazyč- 
ných  (Brevilingitia).  Nemají  na  trupu  po- 
bočné rýhy  podélné  (jako  na  př.  blavoři); 
télo  jest  pokryto  šupinami  s  ostrou  brankou 
podélnou  (kýlem),  v  řadách  příčných  sesta- 
venými. Bubínek  jest  zvenčí  viditelný,  jazyk 
na  předu  jen  málo  vykrojen  a  hustými,  krát- 
kými a  štíhlými  bradavkami  pokryt.  Ze  dvou 
jen  druhů  této  čeledi  v  jižní  Africe  obývají- 
cích buď  tu  jménem  uvedena  Chamaesaura 
anguina  Schneid.  Tělo  dorůstá  délky  48  cm, 
ale  v  tom  jest  37  cm  délkou  ocasu;  kratinké 
nohy  mají  jen  po  jediném  vyvinutém  prstu 
drápkem  ozbrojeném.  Barvu  má  télo  nahoře 
hnědou  se  žlutavým  pruhem  podélným  upro- 
střed hřbetu,  vezpod  žlutavou.  Br. 

Chamardab&n  viz  Bajkalské  jezero 
str.  107. 

Chamavl,  národ  germánský,  bydleli  na 
dolním  Rýnu  podle  ř.  Jissely  až  po  Deventer; 
území  to  podnes  sluje  Hamal  and.  Kolem 
r.  400  splynuli  s  Franky.  Národní  jejich  právo 
slulo  Ewa  Chama^vorum  (v.  t). 

Chambard  [šanbár]  Louis  Leopold, 
sochař  franc.  (♦  1811  v  St.  Amouru),  věnoval 
se  plastice,  ale  navštěvoval  zároveň  atelier 
Ingresův.  Za  reliéf  Marius  v  Karthagu  dostal 
r.  1857  římskou  cenu,  načež  po  5  let  zdržoval 
se  v  Itálii,  kdež  pracoval  na  podobiznách 
i  skupinách  ideálního,  mythologického  a  alle- 
gorického  obsahu  jako:  Orestes  pronásledován 
Fúriemi;  Aspasia]  Spoutaný  Amor  (1857);  Bj.k- 
chantka;  Skromnost;  V^pové^ený"  Aristides  a 
jeho  dcery  (1861,  skupina);  Argus  uspán  Mer- 
kurem a  j.  J-k. 

Ohambell&n  [šanbelánj,  franc,  komoří, 
grand  ch.,  nejvyšší  komoří,  též  vrchní 
správce,  intendant  papežský;  ch.  ordinaire 
du  rot,  komorní  sudí,  vrchní  soudce  pařížský. 

Ohamberlain  [čémbrlén],  angl.  komoří; 
lord  ch.,  nejvyšší  komorník,  představený 
král.  angl.  dvoru. 

Ohamberlain  [čémbrlén]:  1)  Ch.  John, 
spis.  angl.  (♦  1554  v  Londýně  —  f  1627  t.), 
studoval  v  Cambridgei  a  Žil  v  důvěrném  styku 
s  nejslavnějšími  muži  své  doby;  r.  1610  pro- 
vázel Carletona  jako  vyslance  do  Benátek. 
Listy  jeho,  sebrané  ve  sbírku  Letters  written 
by  J.  Ch.  during  the  reign  of  Queen  Elisabeth 
(1861),  mají  kromě  značné  ceny  literární  i  dů- 
ležitost dějepisnou.  Šld. 

2)  Ch.  Joseph,  státník  angl.  (♦  1836  v  Lon- 
dýně). Zanechav  řízení  průmyslového  závodu 
věnoval  se  životu  veřejnému  a  v  1.  1874— 7(? 
jako  primátor  Birminghamu  povznesl  značně 
město  zavedením  nucené  návštěvy  školní. 
V  parlamentě,  do  kterého  r.  1876  za  Bir- 
mingham  byl  vyslán,  vzbudil  všeobecnou  po- 


zornost svou  znamenitou  výmluvností,  s  kte- 
rou potíral  násilná  opatření  vládní  proti  Irsku,^ 
a  přispěl  r.  1880  platně  k  volebnímu  vítězství 
liberární  strany,  začež  stal  se  členem  tajné 
rady  a  předsedou  obchodnílio  úřadu.  Nesou- 
hlase s  Gladstonem  v  otázce  o  zřízení  samo- 
statného parlamentu  irského  a  pozemkového 
billu,  opustil  r.  1886  Gladstona  a  stal  se  čle- 
nem a  po  vstoupení  Hartingtonově  do  domu 
lordů  také  vůdcem  strany  liberálních  unio- 
nistů.  Náhledy  své  vyslovil  otevřeně  ve  svých 
Speeches  on  the  Irisn  Question  (Lond.,  1881); 
nabízeného  mu  vládou  baronství  nepřijal. 

Chamberlayne  [čémbrlén]  William,  bás- 
ník angl.  (♦  1619  —  f  1689),  byl  lékařem 
v  Shaftesbury  v  Yorkshiru  a  horlivým  stuar- 
tovcem.  Napsal  tragikomédii  Lnve*s  victory 
(1658),  jež  byla  hr^na  v  nové  formě  a  pod 
novým  názvem  Wits  led  by  the  nose  or  the 
poeťs  revenge  r.  167S  v  Král.  divadle,  a  hrdin- 
skou báseň  Pharonnida  (1659)  o  5  knihách 
a  30  zpěvích,  jeŽ  měla  ohromný  úspěch  a 
dobře  charakterisuje  vrstevnický  vkus.    Sld. 

Chambers  [čémbrs]:  1)  Ch.  Ephraim,. 
encyklopaedista  angl.  (♦  kol  1680  v  Kendalu  — 
t  1740  u  Islingtonu),  pojal  záhy  myšlénku 
vydati  úplnější  encyklopaedii,  než  byl  první 
pokus  J.  Harrisa  z  r.  1704,  a  vydal  r.  1728: 
svoji  Cyclopaedia  or  an  universal  dictionary 
of  arts  and  sciences  compiled  from  the  best 
authors  (Londýn,  2  sv.  in  fol.),  za  niž  byl 
zvolen  r.  1729  členem  Král.  Společnosti.  Še- 
sté rozšířené  vydání  díla  toho  vyšlo  r.  1750 
a  tvoří  základ  Reesovy  Cyclopaidie  v  45  kvar- 
tových sv.  Kromě  tóno  vydal  zkrácený  pře- 
klad pamětí  pařížské  Akad.  véd  >Philosophical 
history  and  memoirs  of  the  Royal  Acad.  of 
Sciences  at  Paris<  (1742,  5  sv.).  Šld. 

2)  Ch.  sir  William,  architekt  angl.  (♦  1727 
vebtokholmě  —  f  1'96  v  Londýně).  Ř.  1743- 
odebral  se  do  Číny,  kdež  s  oblibou  zanášel 
se  studiem  tamější  architektury.  Po  svém  ná- 
vratu věnoval  se  v  Itálii  jakožto  žák  Clé- 
risseauův  architektuře  a  roku  1761  provedl 
v  Londýně  orangerii  v  zahradách  Kewských. 
Hlavní  jeho  dílo  jest  skvostný  palác  Somer- 
set-House,  jehož  fasáda  jest  182  m  dlouhá. 
Z  ostatních  staveb  jeho  uvádíme:  Charlemont- 
House  v  Dublině,  Abercorns-House  v  Dud- 
dingstonu  u  Edinburku,  Milton  Abbey  u  Dor- 
chesteru  a  j.  Ch.  napsal  téŽ  několik  skvost- 
ných dél  o  architektuře  a  umění  zahradni- 
ckém. J'k. 

3)  Ch.  William,  skotský  nakladatel  a  spi- 
sovatel (♦  1800  v  Peebles  —  f  1883  v  Edin- 
burcc),  založil  si  r.  1819  velmi  směle  bez 
kapitálu  knihkupectví,  vydal  r.  1827  Book  of 
Scotland  a  r.  1832  založil  společně  s  bratrem 
Rolxirtem  »Gazetteer  for  Scotland«  a  >Cham- 

I  bers*  Edinburgh  lournaU,  laciný  denník,  ší- 
řící skutečné  vzdělání  v  lidu,  prostý  stran- 
nické  barvy  politické,  jehož  náklad  záhy  pře- 
sahoval 50.000  výtisků.  Spojiv  se  odtud  s  Ro- 

I  bertcm  ve  firmu  William  &  Robert  Ch. 

Iv  Edinburce  a  Londýně,  jež  dosud  trvá,, 
působil  horlivě  ku  povznesení  širokých  lido- 

I  vých  vrstev,  pro  něž  vydal  řadu  levných  a* 


Chambersburgh  —  Chambéry, 


33 


užitečných  publikací,  jako  >Chambers's  Infor- 
mation for  the  people«  (2  sv.);  >£ducational 
course«  (od  r.  1835  150  sv.) ;  výbornou  »Cy- 
dopaedia  ofEnglish  Literatuře*  (1844,  2  sv., 
8vo.,  s  pomocí  přítele  jeho  dra.  Rob.  Carru- 
thersa);  >Miscellany  ofuseful  and  entertaining 
tracts«  (20  sv.);  ^Papers  for  the  people« 
(12  sv.);  »Chambers's  Encyclopaedia*  (nové 
vyd.  1888—92,  10  sv.)  a  j.  R.  1859  daroval 
rodnému  městu  knihovnu,  čítárnu,  museum 
a  obrazárnu,  t.  zv.  Chambers's  institution. 
Z  ostatních  prací  jeho  jmenujeme:  Things  as 
thejr  are  in  America  (1853);  American  jottings 
(1855);  American  slavery  and  colour  (1859); 
Pictoral  history  of  England  (1860) ;  History  of 
the  Russian  war  (téhož  r.);  History  of  Pee- 
biesshire  (1864);  France,  its  history  and  revo^ 
lutiom  (1871);  Memoir  of  Robert  Chambers, 
with  autobiographic  reminiscences  (1872  a  část.) ; 
novellu  Aiiie  Gilroy  (1872). 

4)  Ch.  Robert,  nakladatel  a  spis.  skot- 
ský, bratr  před.  (♦  1802  v  Peebles  —  f  1871 
v  Edinburce),  založil  si  stejné  odvážně  jako 
bratr  jeho  knihkupectví,  jeŽ  r.  1832  spojil 
s  bratrovým.  Před  tím  jiŽ  pracoval  literárné. 
R.  1821  počal  vydávati  hterární  list  >Thc 
Kaleidoscope*,  jejž  sám  většinou  psal;  r.  1824 
vydal  Traditions  of  Edinburg,  jež  mu  získaly 
přátelství  Walt.  Scotta;  r.  1826  Rhymes  of 
Scotland,  pak  Picture  of  ScotlanA  (2  sv.,  1827) ; 
Historíes  of  rebellions  in  Scotland,  and  iife 
of  James  I,  (5  sv.,  1828—30);  Biographical 
dictionary  of  eminent  Scotsmen  (4  sv.,  1832 
až  1835);  Scottish  ballads  and  songs  (3  sv.); 
životopisy  Waltera  Scotta,  Smolleta,  Burnsc 
a  j-  Do  »Edinburgh  Journalu«  přispěl  nej- 
lepšími články.  R.  1844  vydal  anonymně  Tlie 
vestiges  of  the  creation  (12.  vyd.,  1884),  v  němž 
projevuje  znamenité  vědomosti  geologické  a 
jež  způsobilo  v  kruzích  orthodoxních  ohromný 
poplach,  poněvadž  bořilo  biblickou  legendu 
a  v  nejednom  směru  souhlasí  s  theorií  dc- 
iccndeční  a  evoluční;  dílo  bylo  připisováno 
riizným  autorům,  mezi  jinými  i  princi  Alber- 
tovi, a  teprve  r.  1884  odhaleno  autorství 
Ch-ovo.  Pozdější  práce  Ch-ovy  jsou:  On 
ancient  sea  margins  (1S48) ;  Tracing  of  Iceland 
and  the  Faroe  hlands  (1855);  Domestic  annals 
of  Scotland  (3  sv.,  1858—61);  Book  of  dayít 
i 2  sv.,  1862—63),  historický  kalendář;  Life 
and  Works  of  Robert  Burns  (4  sv.,  1857). 
Roku  1863  jmenován  byl  universitou  St.  An- 
ílrews  čestným  doktorem  práv.  Robert  Ch. 
\ty\  ještě  nadanější  spisovatel  než  Wil- 
liám.  Je  z  nejlepších  lidových  spisovatelů, 
nálady  prosté,  důvěrné,  humoristické;  po- 
učuje bez  pedantičnosti ;  znamenitě  líčil  ze- 
jména mravy,  obyčeje,  legendy  a  krajiny 
skotské.  Šld. 

6)  Ch.  George,  angl.  malíř  architektur 
a  marin  (♦  1803  ve  Whitby,  Yorkshire  — 
t  1840  v  LondýněV  Mnoho  cestoval  po  moři 
a  vystavil  v  Londýně  veliké  panorama  to- 
hoto města.  Na  to  stal  se  divadelním  ma- 
lířem a  pro  krále  Viléma  IV.  maloval  v  ho- 
spitalu  v  Greenwichi  Dobyti  Portobelia  r.  1739 
a  Obléhání  Al{iru  r.  1816.  J-k, 

OttfiT  Slomik  NanCo/,  tr  XIL  13  z  1897. 


Chambersbargh  [čémbrsberg],  hl.  město 
hrabství  Franklin  v  státu  Pennsylvania  se- 
veroam.  Spoj.  států,  v  krásném  údolí  cumber- 
landském  na  Conecocheague  Creeku,  84  km 
jz.  od  Harrisburgu;  má  akademii,  presbyte- 
riánskou Wilson  College  pro  dívky,  2  banky, 
výrobu  hospodářských  strojů,  papíru,  nábytku 
a  7863  ob.  (1890).  Město  založeno  bylo  r.  1764; 
r.  1864  spáleno  bylo^  od  konfederovaných. 

Ohambertin  [sanberten],  proslulý  vino- 
hrad Horního  Burgundska,  jižně  od  Gevrey- 
Ch.,  arr.  Dijon  fr.  dep.  Cóte  ďOr,  z  něhož 
pochází  jeden  z  nejjemnějších  druhů  červe- 
ného burgundského  vína.  Zaujímá  plochu 
asi  25  ha,  víno  z  něho  má  ročně  cenu  asi 
500 — 1500  fr.  Nejlepší  druh  však  roste  pouze 
na  4—5  ha.  Pod  jménem  Ch.  přicházejí  do 
obchodu  i  jiná,  méně  dobrá  vína  okresu  Ge- 
vreyského. 

Chambéry  [šin-],  it.  Ciamberi,  kdysi 
hl.  m.  Savojska,  od  r.  1860  hl.  m.  arr.  t.  jm. 
a  fr.  dep.  Savoie,  269  m  n.  m.,  při  vtoku 
Laissy  do  Albany,  9  km  j.  od  Bourgetského 
jezera,  na  tratích  Valence-Grenoble-Ch.  a 
Oh.-Modanc,  Culoz-Ch.  a  St.  André  le  Gaz- 
Ch.,  v  údolí  obklopeném  horami  500 — 1500  m 
vysokými.  Ulice  města  jsou  většinou  úzké  a 
tmavé;  ze  staveb  vynikají:  gotická  kathedrála, 
v  XIV.  stol.  započatá  a  r.  1430  dokončená, 
kostel  Notre  Damc,  r.  1636  v  dorském  slohu 
postavený,  zámek  z  r.  1232  s  krásnou  kaplí 
a  parkem,  r.  1803  restaurovaný,  radnice,  pa- 
lác spravedlnosti,  před  nímž  pomník  Favreův, 
nové  divadlo,  tržnice,  t.  zv.  sloní  fontána  na 
boulevardech  se  sochou  gen.  Boignea,  jenž 
své  jmění  městu  odkázal,  taraže  pomník  zří- 
zený r.  1892  na  pamět  připojení  Savojska 
k  řrancii  a  j.  Ch.  jest  sídlem  lurcibiskupa, 
prefektury,  appell.  a  obch.  soudu,  velitelství 
28.  divise  a  56.  brigády  pěchoty,  má  2  semi- 
náře bohosl.,  lyceum,  seminář  učit.,  hudební 
školu,  veř.  knihovnu  s  25.000  sv.,  museum 
umělecké  a  přírodnické,  bot.  zahradu,  ně- 
kolik vědeckých  společností,  blázinec,  ústav 
pro  hluchoněmé,  několik  nemocnic  a  sirot- 
činců, 7  klášterů  aj.  Průmysl  jest  dosti  čilý ; 
jsou  zde  jmenovitě  továrny  na  hodiny,  hed- 
vábné gázy  a  punčochy,  krajky,  taíTct,  sukno, 
rukavice,  klobouky,  kožené  a  krátké  zboží, 
papír,  barvivo  a  pivo.  V  okolí  pěstuje  se 
mnoho  vinné  révy  a  doluje  se  na  kamenné 
uhlí.  V  Challes,  6*5 /cm  jv.  od  města,  jest 
minerální  pramen  o  teplotě  10-5®  C.  Obyvatel 
má  Ch.  14.936,  jako  obec  19.755  (1891).  Ve 
vzdálenosti  2  km  jest  letohrádek  les  Char- 
mettes,  v  němž  žil  J.  J.  Rousseau.  —  Prvá 
zmínka  o  Ch.  děje  se  r.  1029;  tehdy  slulo 
Camberiacum.  Hrabě  Tomáš  Savojský,  jenž 
vystavěl  zdejší  zámek,  učinil  r.  1232  Ďh.  hl. 
městem  Savojska.  Od  r.  1525  náleželo  město 
k  Francii,  mírem  r.  1559  v  Cateau-Cambrésis 
uzavřeným  postoupeno  zpět  Savojsku,  r.  I6O0 
opět  opanováno  Francii,  ale  pouze  na  rok, 
r.  1792—1814  bylo  Ch.  hl.  městem  franc.  dep. 
Montblanc,  mírem  pařížským  opět  vráceno 
Savojsku.  R.  1860  odstoupeno  znovu  Francii. 
Arrond.    má    na    152S01  km^   v   164    obcích 


34 


Chambeyron  Mont  —  Chambrana. 


138.715  ob.  (1891)  a  rozpadá  se  v  kantony: 
Aix-lcs-Bains,  Albens,  Ch.-Nord,  Cn.-Sud, 
Chamoux,  Le  Chátclard,  Les  Echelles,  Mont- 
mOlian,  La  Motte-Servolcx,  Le  Pont-de-Beau- 
voisin,  La  Rochette,  Ruffieux,  St.  Genix,  St. 
Pierrc-ďAlbigny  a  Yenne. 

Chambeyron  Mont  [m6n  šanbéronj,  hora 
v  Kottických  Alpách  ve  franc.  dep.  Basses 
Alpes,  při  ital.  hranici.  Ch.  náleží  k  massivu 
mezi  iSdolími  de  TUbaye  a  de  rUbayctte,  jest 
3400  m  vysoká  a  poprvé  dostoupena  r.  1878 
P.  Agnielem  a  J.  Risoulem. 

Omunbon  [lánbon],  též  Chambon-Ste 
Valérie,  hl.  m.  kantonu,  v  arr.  Boussac.  fr. 
dep.  Creuse,  470  m  n.  m.,  při  stoku  Voueizy 
s  Tardou;  má  kostel  z  XI.  stol.,  továrnu  na 
krátké  zboží,  na  hospodářské  stroje,  tiskárnu 
a  1674,  jako  obec  2534  ob.  —  Kanton  má 
na  260-47  km*  9437  ob.  _ 

Le  Ohambon-Feii^erolles  [šanb6n  fé- 
žrol],  hl.  m.  kantonu,  v  arr.  St.  Etienne  fr. 
dep.  Loiře,  na  stoku  Vachérie  a  Ondainy,  při 
trati  Paříž-Lyon;  má  kostel  v  řeckém  slohu 
(z  r.  1847),  starý  zámek,  továrny  na  zboží 
ocelové  a  železné,  výrobu  krátkého  zboží, 
uhelné  doly,  hutč,  chov  hedvábníků  a  4950, 
jako  obec  9016  ob.  (1891).  —  Kanton  má  na 
110-65  A-m*  44.725  ob.    _ 

Ohambonniérei  [šanbonjér]  v.  de  Cham- 
pion Jacques. 

Obambord  [šanbór],  ves  v  kantonu  Bra- 
cieux,  arr.  Blois  fr.  dep.  Loir-et-Cher,  na 
Cossonu,  15  km  vých.  od  Blois;  má  211,  jako 
obec  436  ob.  (1891).  Zde  jeden  z  největších 
a  nejslavnějších  zámků  Francie.  Zámek  za- 
ložen byl  Františkem  I.  r.  1526;  stavba  trvala 
do  r.  1536  a  bylo  při  ní  stále  zaměstnáno 
na  2000  dělníků;  i  nástupci  Františka  I.  k  vý- 
zdobě zámku  znamenité  přispěli,  jmenovitě 
l^udvík  XIV.  Hlavní  budova,  ve  slohu  vlaš- 
.ské  renaissance,  jest  156  m  dl.  a  117  m  š. 
Rohy  tvoří  4  mohutné,  okrouhlé  věže.  Vni- 
třek obsahuje  440  místností,  dílem  nádherně 
a  starobyle  zařízených,  krásnou  kapli  s  ora- 
toriem, umělé  točité  schodiště  a  množství 
portraitů  historických  osob.  Zámek  obklopen 
jest  parkem  ve  výměře  5500  ha,  jenž  ohrazen 
jest  zdí  32  km  dl.  a  objímá  5  dvorců  a  14  ryb- 
níků. V  zámku  tomto  sídlil  František  1.  za 
posledních  let  svého  panování  a  i  jiní  krá- 
lové francouzští,  jmenovitě  Ludvík  XIII.  a 
Ludvík  XIV.,  zde  časem  se  zdržovali  a  velko- 
lepé slavnosti  pořádali.  Ludvík  XV.  daroval 
zámek  svému  tchánovi,  bývalému  polskému 
králi  Stanislavu  Leszczyrtskému,  jenž  zde  osm 
let  žil.  R.  1745  daroval  týž  král  zámek  Ch. 
maršálkovi  Saskému  Mořicovi,  jenž  zde  r.  1750 
zemřel.  Potom  od  r.  1777  obdrželi  zámek  od 
Ludvíka  XVI.  v  léno  Polignacové.  Za  doby 
velké  revoluce  bylo  v  zámku  depot  kom. 
Napoleon  I.  daroval  zámek  r.  1809  maršál- 
kovi Berthierovi,  vévodovi  z  Ncufchátelu,  od 
jehož  vdovy  zakoupili  jej  z  peněz  subskripcí 
nabytých  r.  1821  legitimisté  a  darovali  jej 
vévodovi  Bordeauxskému,  jenž  se  odtud  na- 
zýval hrabětem  Ch-em.  Po  jeho  smrti  r.  1883 
přešel  zámek  v  majetek  vévod  z  Parmy.  Srv. 


Merle  et  Périé,  Description  historique  ct 
pittoresque  du  Cháteau  de  Ch.  (Paříž,  1821); 
La  Saussaye,  Le  Cháteau  de  Ch.  (t.,  1859, 
VIII.  vyd.).  _ 

Chambord  [šanbór]  Henri  Charles  Ma- 
rie Dieudonné  ďArtois,  vévoda  z  Bor- 
deauxu  a  hrabě  z  Ch-u,  vnuk  Karla  X.  a  syn 
zavražděného  vév.  Karla  Ferdinanda  z  Berrv 
(*  1820  v  Paříži  —  t  1883  ve  Frohsdorfé). 
Narodiv  se  v  7.  měsíci  po  smrti  otcově,  byl 
uvítán  jako  jediný  mužský  potomek  králov- 
ské větve  bourbonské  od  strany  legitimistů 
jako  > zázrakem  od  Boha  dané  díté«  a  obdržel 
od  zvláštního  sdružení  legitimistů  v  den  křtu 
(1.  kv.  1821)  panství  Chambord  do  vínku. 
Za  červencové  revoluce  zřekl  se  Karel  X. 
i  vévoda  z  Angoulému  koruny  v  jeho  pro- 
spěch, než  po  vítězství  strany  orléanské  musil 
princ  opustiti  Francii  i  vychováván  byl  v  Praze 
v  zásadách  legitimistických.  Po  smrti  Karla  X. 
jedna  strana  legitimistu,  zvaná  Henriquin- 
quisté,  prohlásila  ho  proti  vévodovi  z  An- 
goulému  za  krále  pod  jménem  Jindřicha  V., 
načež  přijal  titul  hraběte  z  Ch-u,  přesídlil  se 
do  Goricc,  16.  list.  1846  slavil  tu  svůj  sňatek 
s  modenskou  princeznou  Marií  Terezií^  a  od 
r.  1851  sídlel  ve  Frohsdorfé  u  Vídenského 
Nového  města.  Byl  těla  slabého,  mysli  dobré 
a  chování  příjemného,  ale  lpěl  na  rodinných 
tradicích  a  zásadách  tak  houževnatě,  že  pro- 
meškal mnoho  příležitostí  získati  korunu  fr., 
jako  r.  1848,  potom  po  pádu  císařství  r.  1871, 
kdy  obě  strany  rodiny  královské  se  smířily, 
a  r.  1873,  kdy  odmítl  s  rozhořčením  poža- 
davek, aby  zavázal  se  vydati  ústavu  a  za- 
měniti bílou  barvu  praporů  za  národní  tri- 
koloru.  Pochován  jest  v  Gorici,  nároky  jeho 
na  korunu  franc.  přešly  na  větev  orléanskou. 
Viz  Dubosc  de  Pesquidoux,  Le  comtc  dc 
Ch.  ďaprěs  lui-méme  (Pař.,  1887);  Nouvion 
a  Landrodic,  Le  comte  de  Ch.  (t.,  1886). 

Chambrana  [šam-]  (franc.  chambranle), 
obruba,  obložení  dveří,  oken  a  p.,  skládá  se 


1 

n 

/  m 

7 

7 

Č  18S9.  Chambrana  vNlvořcnA  otupeným  rohem  oslénf. 

z  jedné  nebo  více  desek  nad  líc  zdi  mírně 
vyložených  a  převáděcími  Články  po  způsobu 
architrávů  ovroubených.  Nejvnitrnější  plocha 
ch-ny  buď  splývá  v  jedno  s  lícem  zdi,  anebo 
zapadá  za  líc  zdi.  Podřízená  okna  (na  př. 
okna  staveb  hospodářských  nebo  továrních) 
bývají  orámována  jen  jednoduchým  sejmutím 
hrany  (vyobr.  č.  1889.;.  Profily  éh-an  mohou 
býti  buď  jednodílné  (profil  a,  'b,  c,  d,  e,  vyobr. 
č.  1890.)  nebo  dvoudílné  (profil  /,  g,  K  UJ^K 
tamtéž),  nebo  může  kterýkoliv  z  nich  míti 
ještě  na  venkovském  svém  líci  převáděcí  člá- 
nek (profil  /,  m,  tamtéž).  Okna  nebo  výplně 
jsou  buď  na  všech  stranách  lemovány  ch-mi 


Chambrav  —  Chameleón. 


35 


ívyohr.  č.  18Q1 .  «),  anebo  se  opírají  svislé  časti 
ch-ny  o  pocJoUcnní  římsu  (vyobr.  č.  1891.  b), 
nncbo  koneí^níS  stoji  ch-ny  na  celém  posta- 
ncntu  (vyobr.  c.  1891.  c).  Průřezy  ch-an  buď 
al>íhají  proste  cio  vrcnních  šikmých  ploch 
►CKÍokcnnícl:!  řims,  nebo  mají  též  svou  zvláštní 


C.  1890.  Profily  charobrany. 

í)atku,  na  které  se  někdy  ještě  lomí,  anebo 
konečné  se  obrací  jejich  profil  při  doběhnutí 
nad  římsu  podokenní.  Shora  bývá  na  ch-ně  | 


č.  rSQt.  Okna  orimovaná  chambranamL 


V  nejjednodušším  případu  uložen  článek,  ma- 
jící výraz  ukončení  —  korunování,  anebo  se 
nad  oknem  uspořádá  nadokenní  římsa,  která 
l)uď  jest  sloučena  s  vodorovnou  částí  ch-ny 
vroubící  podvoj  Č.  nadpražní  okna  co  s  ar- 
chilravcm  v  nadokenní  římsu  architravova- 
nou,  anebo  se  pod  ni  klade  ještě  vlys,  tak  že 
pak  vodorovná  ch.  podvoje  s  tímto  vlysem 
a  nadokenní  římsou  tvoří  celé  kládí.  Fka. 
OhamlMray  [šánbré]  George,  markýz,  hi- 
storik franc.  (♦  1783  v  Paříži  —  f  1850  t). 


Upadl  na  výpravě  proti  Rusku  do  zajetí  a 
internován  bvl  dlouhou  dobu  v  Ukrajině.  Po 
návratu  na  zaklade  vlastních  zkušeností  a  pak 
listin  vybraných  z  archivu  ministerstva  války 
sepsal  důležité  a  cenné  dílo:  Hhtoive  de  Cex- 
péďition  de  Russie  (Pař.,  1833,  2  sv.).  Menší 
spisy  jeho  byly  vydány  pod  titulem  Mélanges. 

Onambre  [šanbrj,  franc.  z  latin,  camera, 
1.  světnice,  pokoj,  komora;  ch.  garnie,  po- 
koj nábytkem  opatřený  a  svobodnému  pod- 
nájemníku pronajatý;  ch.  séparée,  oddělený 
pokoj  v  hostinci;  2.  síň,  sbor;  ch.  des  de- 
pu tés,  sněmovna  poslanecká. 

Chambre  ardente  [šánbr  ardant],  franc, 
t.  j.  ohnivá  komora,  ve  Francii  název  zvlášt- 
ních soudů,  jež  rozhodovaly  nad  kacíři,  trr.- 
viči,  čaroději  a  p.  a  odsuzovaly  zpravidla  ku 
hranici.  Poprvé  zřízen  byl  soud  takový  za 
Františka  I.  r.  1535  proti  protestantům,  po- 
zději za  Jindřicha  II.  proti  hugenotům  a  po- 
sléze za  Ludvíka  XIV.  v  1.  1677—80,  když  po 
vyznání  se  travičky  markýzky  de  BrinviUicrs 
(v.  t.)  bylo  mnoho  osob  šlechtických  obviněno 
z  travičství.  Srv.  Weiss,  La  Ch.  a.  (Pař.,  1889). 

Ohambre  intronvable  [entruvábl],  franc, 
t.  j.  komora,  kterou  nelze  najíti,  tak  nazval 
Ludvík  XVIII.  posměšně  druhou  komoru, 
která  v  1.  1815 — 16  majíc  většinu  royalisti- 
ckou,  slepě  a  vytrvale  podporovala  zpáteč- 
nické  ministerstvo  a  opírala  se  plánu  Richc- 
lieuovu,  zříditi  silnou  střední  stranu,  která 
měla  proti  revolučním  živlům  vládu  chrániti. 
Později  pojmenování  to  stalo  se  přezdívkou 
pro  zpátečnické  sněmy  a  komory. 

Chambrez  Ignác,  kreslič  (*  1752  v  Hole- 
šově na  Moravě  —  f  1811  ve  Lvově),  vystu- 
dovav cestoval  po  zemích  předl itavských',  Ně- 
mecku, Elsasku,  Švýcarsku  a  Itálii,  studuje 
nejznamenitější  budovy  a  díla  umělecká;  vý- 
sledky své  cesty  shrnul  v  díle:  Cesta  ski  ^ 
Čťchv,  Rakousy,  Bavory,  Švábskou,  švýcarskou , 
el Saskou  a  v'askou  krajinou  od  r.  i/j6-<Sf)  (zů- 
stalo v  rukop. ;  pouze  cesta  po  Moravě  popsána 
v  Schriften  der  mžihr.-schles.  histor.  Sckzion 
sv.  9.).  R.  1793  jmenován  učitelem  kreslení 
v  Těšíně,  načež  povolán  r.  1807  jako  prof.  stavi- 
telství na  univ.  krakovskou,  odkud  přeložen 
do  Lvova.  Další  díla  Ch-ova  jsou:  Krátké  vy- 
psáni ^ačátků  rebeliie franc.  a^  do  usmrceni  krále 
Ludvíka  A'  17. ;  mimo  to  psal  knihy  obsahu  nábo- 
ženského, jako:  O  ne^^nabo^stvi,  mudrlantstvi a]. 

de  CHiambrier  [šánbrié]  Alice,  básnířka 
švýc.  (*  1861  v  Neuchátelu  —  f  1^82  t.),  je- 
jíž sebrané  verše  ušlechtile  a  vážně  retlek- 
tivné  vyšly  sebrány  r.  1884  pod  názvem  Au 
dělá  (vyd.  Ph.  Gociet). 

Chameleón  {Chamaeleo  Laur.),  jediný  rod 
čeledi  téhoi  jménB,  (Chamaeleoniidae),  jež  sama 
jediná  náleží  v  podřadí  ještěrů  červoja- 
zyčných  {Vermilinguia,  Rhiptof^lossa).  Spo- 
lečné znaky  čeledi  i  rodu  jsou  tyto:  hranatá 
hlava  jest  pokryta  četnými  drobnými  štítky 
ploskými  nebo  vypouklými  a  někdy  také 
ozbrojena  rohovit^mi  výřnělky  nebo  hroty; 
záhlaví  až  nad  šíji  prodlouženo  v  jchlanec 
přílbě  nebo  kápi  podobný.  Oko  zakryto  vy- 
pouklým, okrouhlým  víčkem  s  nepatrnou  štěr- 


3tí 


Chameroyovy  váhy  —  Chamfort. 


binou  uprostf  cd ;  obě  oči  mohou  se  pohybo- 
vati směry  naprosto  různými.  Bubínek  ušní 
jest  pod  KOŽí  ukryt.  V  čelistech  jsou  zuby 
narostlé.  Podivnou  má  úpravu  jazyk  ch-ův: 
v  klidu  leží  zatažen  v  zadní  části  dutiny  ústní, 
lapaje  hmyz  může  jej  však  ch.  vymrštiti  i  do 
tlálky  20  cm^  což  se  děje  rychlosti  převelikou. 
Pak  má  ta  čásC  jazyka,  jeŽ  se  návalem  krve 
do  cev  prodlužuje  a  ztopoří,  tloušťku  brku, 
vpředu  pak  nese  tlustší  čásC  jazyka  zdélí  až 
2'5  cm  (objemu  asi  2  cm);  tato  jest  na  před- 
ním konci  prohloubena,  vráskovitou  blzuikou 
povlečena  a  stále  lepkavá,  totiž  pokryta  hmo- 
tou mazlavou,  několika  žlázami  vylučovanou. 
Hubený  trup  jest  vysoký,  se  stran  sploštélý, 
na  hřbetě,  někdy  také  i  vezpod  na  břiše  v  pilo- 
vitou, často  dosti  břitkou  hranu  smáčkly  a 
všude  pokryt  šupinkami  drobným  zrnkům 
podobnými.  Příslovečné  měnění  barvy  těla 
má  vecllc  známého  výkladu  Brúckeova  pří- 
činu v  tom,  že  jsou  v  kůži  dvě  vrstvy  růz- 
ného pi^cntu:  ve  zpodních  partiích  kůže 
jest  barvivo  světlejší  (bělavé  i  žlutavé),  mimo 
něž  všude  v  kůži  ve  zvláštních  rozvětvených 
buřikách  jest  uloženo  barvivo  temné  (černo- 
hnědé). Roztahuj í-li  se  tyto  buňky,  kůže  stává 
se  temnější,  a  měna  barev  vůbec  záleží  v  tom, 
Že  buď  ta  neb  ona  vrstva  pigmentu  zřetel- 
nější se  stává  nebo  také  jedno  barvivo  dru- 
hým prosvítá.  Původní  barva  těla  na  př. 
u  ch-a  obecného  jest  našedivělá  a  nazelenalá; 
kůže  však  může  míti  barvy  všech  odstínův  od 
barvy  žlutavé  až  do  modrozelené,  pak  také 
barvu  narudlou,  oranžovou,  fialovou  atd., 
tmavší  nebo  světlejší  skvrny,  pruhy  a  j.  Pod- 
nětem této  měně  barev  jsou  buď  vlivy  vnější 
(světlo,  teplo),  buď  stavy  duševní  (rozkoš,  po- 
dráždění a  hněv),  nebo  jiné  pocity  (hlad,  ží- 
zeň). Památno  jest,  že  může  míti  každý  bok 
těla  barvu  jinou.  Štíhlé  nohy  mají  všecky 
délku  rovnou  a  po  5  prstech,  ale  po  dvou 
nebo  třech  koži  tak  spojených.  Že  se  zdá, 
jakoby  na  každé  noze  byly  srostlé  ve  dvě 
skupiny  proti  sobě  postavené.  Na  předních 
nohách  jsou  spojeny  spolu  dva  vnější  a  tři 
vnitřní,  na  zadních  naopak  tři  vnější  a  dva 
vnitřní;  následkem  toho  mohou  se  ch-i  chá- 
pavými nohami  svými  větví  velmi  pevně  při- 
držeti. Všecky  prsty  jsou  ozbrojeny  krátkými, 
málo  zakřivenými  a  ostrými  drápky.  Oblý  a 
dlouhý  ocas  jest  u  trupu  dosti  silný,  ale  ku 
konci  štíhlý  a  tamtéž  z  pravidla  ve  spirálu  za- 
vinut; ježto  jest  chápavý,  může  se  také  jím 
ch.  haluze  držeti.  Ze  znakův  anatomických 
stůjž  tu  jen  zmínka  o  podivné  lebce,  jež  ně- 
kterými znaky  podobá  se  lebce  krokodilí  nebo 
želví.  Veliké  orbity  mají  ostré  okraje,  kosť 
čelní  jest  jediná,  quadratum  pevně  s  lebkou 
srostlé,  supraoccipitale  ve  vysoký,  již  zvenčí 
patrný  hřeben  prodlouženo.  Obratle  šíjové 
jsou  jen  2  nebo  3.  V  pásmu  lopatkovém  schá- 
zejí vlastní  kosti  kliční.  Památnou  úpravu 
mají  zápěstí  a  zanártí.  V  zápěstí  jest  veliké 
kostěné  centrále,  nepatrné  chrupavčité  inter- 
medium  a  kostěné  ulnare  i  radiále]  z  carpalii 
druhé  řady  jest  vyvinuto  jen  carpale  1.  a  5., 
ostatní  tyto  elementy  zápěstí   srůstají  však 


s  proximalními  konci  kůstek  záprstm'ch  {meta- 
carpalia).  Nepatrná  chrupavka  u  první  kůstky 
zápěstni  {carpale  1.)  není  asi  leč  zbytek  6.  prstu 
{praepollexY  Zanártí  ch-ů  Uší  se  od  tarsu  ostat- 
ních ještčru  tím,  že  má  veliké  centrále  a  mimo 
ně  v  prvé  řadě  také  sice  velikou  kost  jedi- 
nou, ale  jen  s  jedním  bodem  ossifikačním^ 
ve  druhé  řadě  pak  jest  o  sobě  vyvinuto  tar- 
sále  1.,  kdežto  2.-4.  s  příslušnými  kostmi 
přednártí  srůstaií  (přechod  ku  ptákům). 

Rod  ch-ů  čita  asi  30  druhů,  přebývajících 
veskrze  jen  na  východní  polokouli;  jsou  to 
význační  plazové  Afriky,  ale  žijí  i  v  blízkých 
končinách  sousedních  světa  dílů.  Nejhojnější 
jsou  na  pobřežích  a  na  ostrovech;  jsou  to 
dokonalí  plazi  pokřovní,  sedávají  nepohnuti 
v  haluzích  stromů  nebo  houštin,  pohybují  se 
jen  pramálo,  nesmírně  váhavě,  a  vytrvale  čí- 
hají na  hmyz  (mouchy,  motýle,  brouky,  ko- 
bylky, housenky  a  j.),  jejž  bleskurychle  jazy- 
kem svým  lapati  umějí.  Jsou  velice  hítavi. 
Snášejí  30—40  oblých,,  běíavých  a  našedivě- 
lých  vajíček  s  vápnitou,  ale  porovitou  sko- 
řápkou do  mělké  jamky,  již  si  sami  vyhrabou^ 
a  pak  je  zemí  a  listím  přikrývají.  Nejznáměj- 
ším druhem  jest  ch.  obecný  (Čhamaeleo  vul- 
garis  Daud.^  ze  sev.  Afriky  a  již.  Andalusie. 
Má  výrostek  týlní  v  podobě  trojt)okého,  tu- 
pého jehlanu,  ienŽ  zabírá  u  samce  Vsi  u  sa- 
mičky jen  V4  aélky  celé  hlavy;  ostrá  hrana 
hřbetni,  složená  z  pilovitých  šupinek,  jest 
v  zadní  části  trupu  již  nezřetelná  a  také  břicho 
jest  v  zoubkovanou  hranu  smačklé.  Ocas  jest 
trochu  delší  trupu;  všecka  délka  jest  25  a£ 
32  cm.  Barva  těla  jest  za  živa  rozmanitá, 
u  mrtvého  ch-a  zelenavě  šedá.  Br. 

OhameroyoTj  váhy  viz  Mostní  váhy. 

Chamfort  [šanfór],  vlastně  Sébasticn 
Roch  Nicolas,  spisov.  franc.  (♦  1740  v  Cler- 
montu  v  Auverpii  —  f  1794  v  Paříži),  cesto- 
val r.  1761  v  průvodě  hraběte  van  Eycka  po 
Německu;  r.  1764  hrána  byla  jeho  komedie  La 
jeune  Indienne;  v  1.  1765 — 69  složil  několik 
básní,  jimiž  se  ucházel  o  cenu  Akademie,  a 
rozpravy  Linfluence  den  grands  écrivains  (1707) 
a  Eloge  de  MolVere  (1769);  r.  1770  napsal  ko- 
medii Marchand  de  Smyrně,  r.  1774  zname- 
nitou Eloge  de  Lafontaine  (1774),  r.  1776  hrána 
před  královskou  rodinou  tragédie  jeho  3/«- 
stapha  et  Zéangir.  Navázal  jí  styky  se  dvorem,, 
získal  pensi  1200  fr.  a  úřad  sekretáře  u  prince 
z  Condé;  r.  1781  stal  se  členem  franc.  Aka- 
demie. R.  1783  seznámil  se  s  Mirabeauem,. 
jenž  jej  vysoko  cenil  a  jehož  byl  neustálým 
tajným  spolupracovníkem.  K  věci  revoluce 
přimknul  se  horlivě  přes  aristokratické  styky 
své  a  mnohé  okřídlené  slovo,  vtipně  vysti- 
hující situaci,  pochodí  od  něho.  (Tak  titul 
brožury  Sieyěsovy:  ^Co  je  třetí  stav?«,  tak 
slovo  k  vojsku  francouzskému  táhnoucímu  za 
hranice:  > Válku  zámkům,  mír  chatrčímc  ;i 
mn.  j.),  V  srpnu  1792  jmenován  byl  ředite- 
lem Knihovny  národní;  za  hrůzovláay,  již  za- 
vrhoval, byl  vězněn.  Z  pozůstalých  papírů 
jeho  sestavil  přítel  Ginguené  Fensées,  maxi-^ 
mes,  anecdotes,  dialogues  (1803,  nové  vydání 
1860),  jež  podávají  nejcharakterističtější  rysy 


Chamiec  —  von  Chamisso. 


37 


satirického  a  cpigrammatického  ducha  Ch-ova. 
Díla  jeho  vydali  Ginguené  (Paříž.  r.  III.  [1795], 
4  sv.,  se  životopisem)  a  Auguis  (1824,  5  sv.), 
v\bér  Lescure  ve  2  sv.  (1879).  Ch.  byl  bez 
odporu  znamenitý  duch  i  spisovatel,  neoby- 
čejné měkké  citlivosti  a  neobyčejně  vyvinuté 
pýchy;  doznal  mnohých  ran  v  živote,  jimiž 
zhořknul  jeho  duch;  odtud  zdánlivě  pessimi- 
stický  a  misanthropický  ráz  jeho,  který  jej 
stavi  vedle  La  Bruyěra,  La  Rochefoucaulda  a 
Swifta.  V  Ch-ovi  byl  také  základ  k  zname- 
nitému kritiku  literárnímu,  jemuž  nedala  vy- 
spéti  jeho  roztříštěnost  životní.  Srv.  Sainte 
Bcuve,  Causeries  du  lundi,  IV.  1.  Šid. 

Ghamieo  Józef,  současný  básník  polský, 
dramatik  a  lyrik  (*  1841  ve  volyňské  gub.. 
luckém  új.),  studoval  v  Równém  a  pak  po 
dvé  léta  na  právnické  fakultě  v  Kijevé.  Vy- 
stěhovav se  za  hranice  doplnil  vzdělání  své 
v  Heidelberce  a  r.  1865  usadil  se  trvale  v  Pa- 
říži. Vystoupil  v  literatuře  r.  1869  sbírkou 
Pi-óby  rymotwórc\e  (Lvov,  2  d.),  obsahující  ly- 
riku, a  dvě  dramata,  z  nichž  jedno  líčí  osudy 
Samuela  Zborowského,  druhé  Tadeusze  Rey- 
tcna,  slavného  svým  vlasteneckým  vystupo- 
váním na  sněme  v  Grodně  při  dělení  Polska. 
Dále  vydal:  Ksiajka  sonetów  (PaříŽ,  1872); 
Ďasy  staré go  patrioty  (t.,  1873),  kterážto  sbírka 
z  ohledu  na  censuru  nemohla  býti  vytištěna 
ve  Varšavě;  Ciem  chata  hogata  (t.,  1875); 
Która?  (t,  1877),  list  Z  upomínek  pařížských,  a 
Piosnki  jesienne  (t.,  1880).  Nejlepšími  jsou  tři 
poslední  sbírky  jak  pro  umělecký  způsob 
tvorby,  tak  pro  zaokrouhlenou  a  soustředě- 
nou stavbu,  pružnost  verše  a  jemné  odsti- 
ňování citů.  Příčinou  zahraničného  pobytu 
Ch-ova  zdá  se  býti  okolnost,  že  byl  politicky 
kompromittován  v  událostech  r.  1863.  Některé 
básné  jeho  byly  přeloženy  též  do  češtiny 
(v  Květech  1885,  Slov.  Sborníku  1885  a  j.). 

Ghamier  [šamjč]  Daniel,  prot.  bohoslovec 
franc.  (♦  1565  v  Dauphine  —  f  1621  v  Mon- 
tauhanu  při  obléhám),  byl  po  otci  pastorem 
v  Montélimartu ;  účastnil  se  přemnohých  synod 
a  shromáždění  politických  jsa  smělým  obháj- 
cem své  víry.  R.  1612  jmenován  byl  pastorem 
a  prof.  akademie  v  Montaubanu.  Napsal  ně- 
kolik znamenitých  dél  polemických,  jako:  Pan- 
itratiae  catholicae  sivé  controversiaritm  de  re- 
tifione  adversus  pontificios  corpus  (Geneva,  1626, 
4  sv.}  a  Corpus  theolosíicumj  s.  Locx  communes 
theoiopci  (t.,  1653).  Srv.  Ch.  Rcad,  D.  Ch. 
(1858j, 

2)  Ch.  [čcmírl  Frcdcrick,  romanopisec 
angl.  (♦  1796  v  Londýně  —  f  1870).  vyzna- 
menal se  jako  námořní  důstojník;  od  r.  1833 
byl  smírčím  soudcem  ve  Walthamu.  Napsal 
řadu  románů  většinou  námořnických,  v  nichž 
sledoval  Marryata:  Life  of  a  sailor  (1832, 
3  sv.);  Ben  Brace,  the  last  of  Nelson* s  Aga- 
memnons  (1836  a  část..  3  sv.);  The  Arethusa 
0837,  3  sv.);  Jack  Adams  (1838,  3  sv.);  Tou: 
BoivUne  (1839,  3  sv.);  Trepor  Hasťmgs  (1841, 
•T  sv.);  Paision  and  principle  (1842,  3  sv.); 
Cóuifí  Kónigsmark  (1845,  3  sv.);  dále  napsal 
Revieyp  of  the  French  Revolution  of  1848  (1849) 
i  ^fy  travels,  or   an    unsentimental  journey 


through  France^   Stvit^erland  and  ítcify  (1855, 
3  sv.). 

von  ChamiMO  [ša-]  Adelbert,  vlastně 
Louis  Charles  Adelaíde  de  Ch.  de  Bon- 
court,  básník  něm.  původu  franc.  (*  1781 
v  Boncourtu  v  Champagni  —  f  1838  v  Ber- 
líně), vystěhoval  se  r.  1790  s  rodiči  svými  a 
přišel  konečně  do  Berlína,  kde  navštěvoval 
ťranc.  gymnasium  a  stal  se  pak  pážetem  krá- 
lovniným. R.  1798  vstoupil  do  pluku  pěchoty 
pruské,  z  níž  vystoupil  r.  1806.  R.  1810  uchá- 
zel se  o  professuru  v  Napoléonville ;  záhy  na 
to  seznámil  se  s  paní  de  Staěl  v  Coppetu, 
kdež  začal  také  studovati  přírodopis,  hlavně 
botaniku.  R.  1812  vrátil  se  do  Berlína,  kdež 
vešel  v  důvěrný  styk  se  spisovateli  romanti- 
ckými Lamottem-Fouquém,  Hitzigem,  Neu- 
mannem a  j.  a  studoval  na  universitě.  R.  1815 
provázel  jako  přírodozpytec  výpravu  ruské 
lodi  >Rurika«,  setkal  se  vŠak  v  tomto  úkolu 
s  všestranným  příkořím,  hlavně  kapitána  Otty 
v.  Kotzebue;  nepřízeň  k  němu  byla  taková, 
že  i  vědecké  zprávy  jeho  z  této  cesty  uve- 
řejněny byly  zkomoleně.  Vrátiv  se  v  říjnu 
1818  do  Berlína,  byl  jmenován  kustodem  bo- 
tanického ústavu,  později  ředitelem  král.  her- 
barií  a  r.  1835  členem  Akad.  věd.  Ch.  psal 
nejprve  verše  francouzské,  od  r.  1803  něme- 
cké, jež  uveřejnil  v  >Musenalmanachu«  vy- 
daném společně  s  Varnhagenem  (3  roč.  1804 
až  1806).  R.  1813  v  trudném  duševním  roz- 
položení napsal  humoristický  román  Peter 
Schlemihl  (1814),  nejznámější  dílo  Ch-vo  po- 
věsti světové.  Román  tento,  v  němž  Ch. 
zobrazil  vlastní  bezútěšnost  a  vnitřni  rozpory, 
zůstane  charakteristickým  dílem  romantické 
školy  a  romantického  názoru  životního.  Roku 
1831  vydal  souborně  Gedichte  (23.  vyd.  1884), 
kdež  ponurý  a  bolestný  tón  převláda,  zvláště 
v  romancích  a  balladách,  v  nichž  podal  ně- 
která znamenitá  čísla  silné  nálady  a  barvy; 
tcrcinou,  dosud  cizí  německé  poetice,  napsal 
nejlepší  čísla,  jako:  »Retraite«,  >Matteo  Fal- 
cone«  a  »Salas  y  Gomez«.  Vedle  toho  zná 
i  tóny  meditativm  a  oddané  resignace  (známé 
básně  »Schloss  Boncourtc  a  »Kreuzschau<)  a 
rozmarně  veselé  i  vtipné  napodobící  lidový 
popěvek.  Přeložil  s  Gaudym  také  výběr  z  Bé- 
rangera  (1838,  nové  vyd.  1873).  V  historii  věd 
přírodních  pojistil  sobě  Ch.  jméno  trvalé  ze- 
jména tím,  že  první  ukázal  na  složitý  způsob 
rozvoje  rodozměnou  zvaný  objeviv  a  popsav 
na  uvedené  výzkumné  cestě  rodozměnu  salp. 
Z  vědeckých  prací  jeho  uvádíme:  Bemerkungen 
u.  Ansichten  auf  einer  Entdeckungsreise  unter 
Kotzebue  (3.  díl  Kotzebuovy  Entdeckungsreisc, 
Výmar,  1821);  denník  Reise  um  die  Wett;  řadu 
botanických  prací,  jako  Obersicht  der  nut^- 
barsten  und  schádlichsten  Gewáchse  in  Nord- 
deutschland  (1827).  Ch.  byl  povaha  čistá  a  hlu- 
boká, zrazená  však  životem,  vyšinutá  z  přímé 
a  rovné  dráhy;  jazyk,  v  němž  básnil,  nebyl 
jeho  jazyk  mateřský ;  ačkoliv  náležel  ke  kruhu 
romantiků,  byl  váben  ke  klassikům,  předem 
Goethovi.  Ch-va  >díla«  (vyd.  Hitzigem,  6  sv., 
1836—39,  6.  vyd.  1874)  obsahují  jeho  životopis 
i  listy.  Nová  vydání  jsou  od  H.  Kurze  (1869), 


38 


Chammurabi  —  Chamotte. 


Hcsekiela  (1879),  M.  Kocha  (1882),  R.  BOtt- 
chera  (1890).  Srv.  K.  Fulda,  Ch.  u.  seine  Zcit 
(1881);  G.  Hofmeister,  A.  v.  Ch.  (1884);  E. 
du:  Bois-Reymond,  A.  v.  Ch.  als  Naturforschcr 
(1889).  Šld. 

Ohammiirabl  viz  Babylónic  22b. 

Chamois  [Šamoa],  franc,  kamzík,  kamzicí 
kůže,  barva  kamzicí,  světle  žlutá. 

Chamolsit  [šamoazit]  jest  minerál  celistvý 
neb  jikercovitý,  modře  a  zeleně  šedý  neb  ze- 
lenavě černý,  u  vrypu  barvy  jasnější,  na  lomu 
mdlý.  Tvrdost  ch-u  rovná  se  asi  tvrdosti  vá- 
pence, hust. 3— 34.  Různé ch-y  vykazuji  kvan- 
titativně dosti  různá  množství  SlO^,  FeO, 
ALO^t  H^O^  tak  že  nelze  dosud  vzorec  stano- 
viti, kterým  by  složení  ch-ů  uspokojivě  vy- 
jádřeno bylo.  Původně  byl  ch.  popsán  od 
Berthiera  z  údolí  Chamosenského  ve  Švýcar- 
sku; v  Čechách  nacházíme  mohutná  lože  ch-u 
v  zpodním  siluru  zvláště  v  okolí  Nučic,  pro- 
měnou ch-u  vznikají  t.  zv.  rudy  Nučické, 
zvláště  krevel  a  hnědel,  suroviny  železných 
hutí  České  montanní  společnosti.  V. 

Chamomilla  (bot.)  viz  Matricaria  L. 

Chamonlx  [šamoni],  též  Le  Prieuré. 
chybně  Chamouni  neb  Chamounix,  ves  a 
hl.  místo  kantonu,  v  arr.  Bonneville  fr.  dep. 
Haute  Savoie  na  Arvě  při  úpatí  Montblancu, 
1050  m  n.  m.;  skládá  se  většinou  z  hostinců, 
má  benediktinské  opatství  zal.  r.  1090,  kabinet 
minerální,  pomník  H.  B.  de  Saussura  a  vůdce 
Balmata,  kteříž  provedli  prvé  dostoupení 
Montblancu,  hodinářství,  kožclužství  a  2421, 
jako  obec  2447  ob.  (1891),  kteříž  živí  se  ho- 
stinstvím,  prodejem  nerostů  a  jako  průvodci 
cizinců.  R.1855  místo  částečně  vyhořelo.  Údolí 
Chamonixské,  mezi  massivem  Montblancu  a 
sev.  Savojskými  a  záp.  Walliskými  Alpami, 
vyniká  četnými  přírodními  krásami  a  divokou 
romantikou.  Celkový  směr  údolí  jest  od  sev.- 
vých.  k  jzáp.,  střední  výška  obnáší  1050  m  n.  m., 
délka  od  Col  de  Balme  (2204  m  n.  m.)  až  po 
žleb  Arvy  u  Les  Houches  24  km,  šířka  15  až 
2  km.  Protékáno  jest  údolí  horním  tokem  Arvy 
a  uzavřeno  na  pravé  straně  Flégěrou  (1806  m 
n.  m.),  Mont  Bréventcm  (2525  m  n.  m.),  na 
levé  straně  ledovci  du  Tour,  ďArgentiěrc, 
dcs  Bossons  a  dcs  Bois  (Mer  de  glace).  Z  to- 
hoto ledovec  prýští  Arvc.  Nejvíce  pozoruhod- 
nými body  údolí  Chamonixského  jsou  La  Flé- 
gěre  a  Brévent,  poskytující  krásnou  vyhlídku 
na  Montblanc,  terassa  na  Aiguilles  Kouges 
(1887  m  n.  m.),  Montanvert  (1920  m  n.  m.)  nad 
ledovcem  des  Bois,  skalní  stěna  Le  Chapeau, 
ledová  klenba  nad  prameny  Arveyrona  a  j. 
Přístup  do  údolí  jest  z  Genevy  silnicí  84  km 
til.,  z  Wallisu  (Martigny)  vede  jízdní  cesta  do 
Sallanches  přes  Téte  Noire  a  cesta  pro  mezky 
přes  Col  de  Balme.  Přes  ledovce  vedou  četné 
průsmyky,  ale  vesměs  neschůdné  a  nebez- 
pečné. ISejvíce  se  užívá  ještě  průsmyků  přes 
Col  du  Géant  (3415  m  n.  m.)  a  přes  Čol  ďAr- 
gentiěre  (3362  m  n.  m.).  Výstup  na  Montblanc 
zpravidla  děje  se  z  údolí  Chamonixského.  Oby- 
vatelstva ve  3  farních  vsích  jest  kolem  4000. 
Živí  se  hlavně  chovem  dobytka  a  výdělkem 
z  návštěvy   cizinců,  jichž  sem  do  roka  při- 


chází kolem  20.000.  V  údolí  daří  se  z  obilí 
ječmen  a  oves,  dále  brambory,  len,  konopí  a 
zelenina,  ale  skoro  žádné  ovoce.  Vyrábí  se  zde 
proslulý  aromatický  med,  zcela  bílý.  Druhdy 
okolí  zdejší  rozkřičeno  bylo  za  prolcleté  hory 
(Les  Monts  Maudits).  R.  1741  Angličané  Wind- 
ham  a  Pocock  blíže  je  ohledali  a  o  jeho  krá- 
sách zprávy  podali.  Avšak  teprve  zkoumáním 
de  Saussurovým  stalo  se  údolí  všeobecně  zná- 
mým (1760)  a  cílem  stále  vzmáhající  se  ná- 
vštěvy turistů.  —  Srv.  Ceresole,  Ch.  und 
der  ^lontblanc  (Curych,  1888) ;  Perrin,  Histoirc 
de  la  vallée  et  du  prieuré  de  Ch.  řl887). 

Chamotte  [šamot],  franc,  šlovou  buď  hlíny 
ohnivzdorné,  silně  vyípálené,  anebo  střepy  po- 
škozené z  pouzder  pecí,  v  nichž  panuji  nej- 
větší žáry,  muťlí,  kamenů  ch-ových  atd.,  které 
stroji  v  hrubší  či  jemnější  moučku  byly  roz- 
drceny. Nejlepší  surovinu  pro  výrobu  ch-u 
poskytují  hlíny  nejohnivzdornější  útvaru  ka- 
menouhelného,  které  zároveň  v  žáru  poměrně 
nižším  dosti  hustě  se  vypalují.  Hlíny  pálí  se 
na  ch.  v  pecech  různé  konstrukce,  nejnověji 
plynových,  v  celých  kusech.  Rozdrceny  byvše 
stoupou,  mlýny  koulivými,  šroubovými  i  vál- 
covými, třídí  se  podle  velikosti  zrna,  ježto 
podoba  i  velikost  zrna  k  různým  účelům  jest 
rozličná  a  důležitá,  zvláště  jde-li  o  ch.  urči- 
tého zrna  pevného  a  stálého  naproti  rychlej- 
ším změnám  teplot.  K  ch-u  druží  se  moučky 
z  různých  druhů  vypáleného  a  nahodile  při 
výrobě  rozbitého  zboží  keramického,  jichž 
podobně  se  používá.  Hojny  odbyt  má  ch.  při 
výrobě  zboží  ohnivzdornéno,  kamnářského  a 
jemnějších  druhů  jako  přísada  ncplastická 
i  k  jiným  druhům  zboží  keramické  produkce. 

Ch-ové  cihly  čili  šamotky  vyrábějí  se 
z  hlin  plastických  nejohnivzdornějších  a  kaoli- 
novitých,  jimž  na  různých  místech  přidává  se 
rozličné  množství  látek  neplastických,  zostřují- 
cích, které  musejí  také  býti  v  ohni  zúplna  stále, 
i  ať  byl  tento  kyslíkatým  anebo  reduktivním. 
Po  většině  přidává  se  mletých  ch-ův  v  roz- 
ličném zrně,  ač  ku  zvláštním  účelům  i  ohni- 
vzdorných křemenů,  písků,  pískovců  i  kře- 
menců se  přimichuje.  Ch-ové  cihly  mají  po- 
jmenování podle  toho,  k  jakému  účelu  slouží 
anebo  v  jakých  místech  v  pecech  anebo  ji- 
ných zařízeních  se  jich  používá,  a  podle  toho 
řídí  se  také  jejich  složení  ve  směsi  chemické 
i  mechanické.  Ch-ové  cihly  jsou  pevné,  hladké, 
dosti  husté,  bílé  a  jen  se  žlutavým  odstínem; 
červená  barva  jejich  byla  by  podezřelým  zna- 
mením naproti  stálosti  v  ohni,  jako  přílišná 
měkkost  a  pórovitost  naproti  pevnosti.  Dobré 
ch-ové  cihly  musejí  vydržeti  značný  tlak, 
rychlé  a  dosti  vysoké  změny  temperatur,  a 
při  tom  nesmějí  se  smršťovati  (proto  přidává 
se  jim  valná  čásť  pálených  hlin  ohnivzdor- 
ných), trhati,  odlupovati  a  pukati.  Ch-ové 
cihly  formují  se  z  volné  ruky  a  doformují  stro- 
jem; čím  větší  tlak  při  doformování,  tím  pev- 
nější; tak  ch-ové  cihly  z  Garnkirku  ve  Skot- 
sku děkují  svoji  světoznámou  pověst  vedle 
výtečné  suroviny  jen  vysokému  tlaku  parních 
lisů,  jimiž  u  velké  hustotě  jsou  formovány. 
Ch-ové  cihly  v  užším  slova  smyslu,  čistě  hli- 


Chamounix  —  Champagne. 


39 


nité,  nejméíie  trpí  zásaditou  struskoj  vyso- 
kých pecí  a  proto  tu  vzhledem  k  jich  pev- 
nosti, velké  stálosti  naproti  nárazu  a  žáru 
s  prospěchem  ponejvíce  se  jich  používá. 

Ch-ové  hlíny  nejlépe'  vyskytují  se  v  útva- 
ru kamenouhelném  a  jsou  to  zvláště  druhy 
lupků  černých,  hlinitých,  které  bíle  a  pomérnč 
dosti  hustě  se  vypalují,  jevíce  při  tom  oproti 
jiným  hlínám  naproti  akci  ohně,  žáru,  nej- 
větší trvanlivost,  jako  na  př.  lupky  rakov- 
nicko, kterých  se  užívá  v  podobě  trojhranů 
St^gcrových  jako  měřítka  pro  hlíny  v  ohni 
nejstálejší  a  které  poznamenány  jsou  v  řadě 
útvarů  hlinitých  číslem  nejvyšším  (36).  Z  těchto 
aipků,  které  jsou  skoro  čistým  křemičitanem 
hlinitým ,  hotoví  se  nejlepší  druhy  ch-ův. 
i  jiné  hlíny  ohnivzdorné  plastické  mohou 
Uýii  dobrou  surovinou  pro  výrobu  ch-ů,  nc- 
<>bsahují-li  jen  součástí  alkalických  anebo  al- 
kalickozemitých  (různé  druliy  písků  živcovi- 
tých,  vápno,  mnoho  slídy  anebo  sloučenin 
železa),  které  by  stálost  v  ohni,  pokud  by 
ch-ú  užilo  se  na  výrobu  kamenů  ohnivzdor- 
ných, snadno  mohly  ohroziti.  Hc. 

Clíaiiioimix  [šamuni]  viz  Chamonix. 

Chamovod  (v<.is  deferens)  či  vývod  var- 
letní  je  tuhý  válcovitý  průchod  40—50  cm 
dlouhý,  jenž  vzniká  při  dolním  konci  varieto 
z  vývodu  nadvarletního  a  tvoří  pak  nejpod- 
statnější součást  provazce  chámového  (fnni- 
culus  spermaticus),  jsa  tu  obalen  hojnými  cé- 
vami, nervy,  svalovinou  a  povázkami.  Ve  vnitř- 
ním oddílu  třisclného  ohybu  poblíže  hrmy 
prostupuje  šikmo  dučcjem  třísclným  skrze 
l>řednt  stěnu  břišní  a  zahýbá  se  pak  dolů  do 
malé  pánve,  kdež  se  přikládá  na  zadní  stěnu 
měchýře  močového,  nabíhaje  tu  ve  zvi.  baiiku 
t  hámovou  (amptťa  vasis  de/erentis).  Pod  touto 
l;aňkou  souvisí  ještě  s  míškcm  semenným 
'  1'esicuia  seminalis)  a  vybíhá  v  úzkou  trubinku 
v  vstřikovací  {ductus  ejaculatorius),  jež  proniká 
žlázou  předstojnou  a  ústí  se  do  předstojni- 
*  ového  oddílu  roury  močové.  Podle  zevního 
oddílu  ch-u  mohou  sestupovati  též  kýly  tří- 
sclné,  i  stávalo  se  ve  starších  dobách  pravi- 
<Klně,  že  při  kýlořezcch  býval  zničen  i  ch.  — 
Ch.  v  srovn.  anat.  v.  Pohlavní  ústroje. 

Cnuimp  [šan|:  1)  Ch  ,  tVanc,  pole,  širá 
rovina,  volný  prostor. 

2)  Ch.  de  bataille  [šán  de  batáj],  bojiště, 
j  olc  válečné. 

3)  Ch  de  Mai  (šán  de  méj,  májové  shro- 
máždění lidu,  jarní  sněm.  Germané  konali 
každoročně  na  jaře  všeobecný  sněm,  berouce 
lak  podíl  na  veřejných  záležitostech  a  schva- 
lujíce především  válečné  plány  svých  vůdců. 
Frankové  usadivše  se  v  Galii  i  zvyk  tento  po- 
<irželi  a  konávah  každoročně  sněm,  zvaný 
champ  dc  Mars,  rázu  vojenského.  Rostoucí 
moc  královská  ubrala  těmto  sněmům  důleži- 
tosti. V  Austrasii  bylo  zvykem  svolávati  sněm 
v  měs.  březnu  (ch.  dc  Mars),  od  r.  755  však 
v  květnu,  odkudž  pochází  jméno  ch.  de  Mat 
(mají  campus,  canipus  tnadius).  Za  Meroveovců 
niěía  usnesení  májového  sněmu  {placita)  ráz 
zákonodárný  a  vedle  něho  i  judicielní.  Kon- 
cem   IX.  stol.   sněmy  tyto  zanikají.    Zprávy 


o  nich  zachoval  arcib.  remešský  Hincmar 
De  ordine  palatii. 

4)  Ch.  de  Mars,  pole  Martovo,  vojen- 
ské cvičiště  na  záp.  Paříže  v  předměstí  St. 
Germainu,  jehož  se  také  užívá  k  větším  slav- 
nostem. Za  revoluce  zváno  polem  fedcrač- 
ním.  Na  něm  prohlášen  Ludvík  XVI.  za  se- 
sazena s  trůnu  a  1.  čna  r.  1815  svolal  tam  Na- 
poleon I.  dle  způsobu  králů  franckých  má- 
jový sněm  (ch.  de  Mai),  v  němž  dal  vyhlásiti 
Acte  additionelle  aux  constitutions  de  V  Empire. 

6}  Ch-s  Éliséesjr.  Paříž. 

ChampAgne  [šanpáň],  latin.  Campania: 
1)  Ch.,  bývalá  prov.  franc,  hraničící  na  záp. 
na  Ile  de  France  a  Orléanais,  na  severu  na 
Belgii  a  Luxemburg,  na  vých.  na  Franchc- 
Comté  a  Lothrinsko  a  na  jihu  na  Burgund- 
sko. Ch.  sestávala  z  vlastní  Ch-ě,  z  knížectví 
sedanského,  z  území  Chálonnais,  Rémois  a 
Sénonais.  Vlastní  Ch.  zaujímala  nynější  dep. 
.Marnc,  Haute-Marne,  Aube  a  Ardennes  a  z  části 
dep.  Yonne,  Meuse  a  Seine-et-Marne  a  mě- 
řila 26.269  km- \  knížectví  sedanské  v  nyněj- 
ším dep.  .Ardennes  mělo  246  km^,  Chálonnais 
1304  km-  dep.  Marné,  Rémois  1420  km*  a  ko- 
nečně Sénonais  1427  km^  (dep.  Yonne),  takže 
dohromady  Ch.  zaujímala  prostoru  30.667  km-. 
Provincie  měla  9  okresů  a  sice:  Réthelois, 
Rémois,  Ch.,  Perthois,  Vallage,  Bassigny, 
Sénonais,  Brie  Champenoisc  a  TArgonne. 
Východní  čásť  Ch-ě  jest  vlnitá  rovina,  100  až 
190  m  v.,  neúrodná  a  proto  též  Ch.  poitil- 
Icuse  (Ch.  všivá)  zvaná.  Povrch  pokryt  jest 
vřesovišti  a  četnými  bažinami,  lesů  a  polí 
jest  pořídku,  osady  skoro  žádné,  jen  tu  a 
tam  samoty,  jichž  obyvatelé  pěstují  doby- 
tek; naproti  tomu  západní  čásC  jest  velmi 
úrodná,  hustě  zalidněná,  má  dobré  pastviny, 
na  nichž  chovají  se  četná  stáda  ovcí  a  rodí 
proslulé  šampaňské  víno.  Obyvatelé  slují 
Champenois  a  mají  u  ostatních  Francouzů 
pověst  hlupáků;  jsou  silní  a  odvážní,  bojov- 
ného ducha,  při  tom  však  surové  a  zlomy- 
slné povahy.  —  Jméno  Ch.  povstalo  z  lat. 
Campus;  za  doby  římské  náležela  Ch.  ke 
Gallii.  Obyvatelstvo  skládalo  se  z  různých 
kmenů:  Meldu,  Lingonů,  Sennonů,  Katalaunu, 
hl.  ale  z  Rcmerů  a  Trikassů.  Když  Caesar 
dobyl  Gallie,  náleželo  území  Ch-ě  z  části  ku 
Gallia  Lugdunensis,  z  části  ku  Gallia  Belgica. 
Na  to  v  době  stěhování  národů  bylo  území 
střídavě  v  držení  Franků  a  Burgundů.  R.  511 
po  smrti  Chlodwigové  připadla  Ch.  při  roz- 
dělení říše  francké  mezi  syny  Chlodwigovy 
Theoderichovi  I.  spolu  s  Ripuarii  a  Auvcrgni 
a  patřila  později  k  východofrancké  říši  Au- 
strasii. V  té  době  spravována  královskými 
místodržitoli  a  pak  oil  r.  570 — 714  vévody, 
králem  jmenovanými.  Od  r.  943  vládli  v  Ch-i 
dědičná  falckrabata  z  rodu  Vermandois  a  od 
r.  1020  falckrabata  z  domu  Blois,  z  nichž  Thi- 
baut  IV.  r.  1234  dědil  po  matce,  když  zemfcl 
bez  mužského  potomka  král  Sancho  \'ll., 
království  Navarru.  Vnučka  Thibauta  VII. 
provdala  se  r.  1284  za  Filipa  Krásného,  jenŽ 
r.  následujícího  dosednul  na  trůn  francouz- 
ský; avšak  Ch.  spolu  s  královstvím  Nav.irr 


40 


Champagncská  vína  —  Champcrico. 


ským  a  hrabstvim  Bric  nebyla  s  Francií  spo- 
jena, nýbrž  zůstala  samostatným  majetkem 
Johanniným.  Po  smrti  její  r.  1305  nastoupil 
v  toto  dédictví  nejstarší  syn  její  Ludvík  (X.), 
jenž  pozdéji  nastoupil  i  trůn  francouzský,  a 
po  smrti  jeho  r.  1313  dcera  téhož  Johanna  11. 
Tato  postoupila  práva  svoje  králům  francouz- 
ským, nařež  r.  1361  Ch.  spojena  s  Francií, 
ale  podrževši  svá  stará  práva  tvořila  jeden 
z  12  gouvcrnementů  francouzských.  R.  1792 
a  1814  byla  Ch.  hlavním  déjištčm  válkv.  —  Srv. 
Debercy,  Recherches  sur  la  Ch.  (v  Troyesu, 
1832);  Arbois  de  Jubainville,  Histoire  des  ducs 
et  des  Comtes  de  Ch.  (v  Paříži,  1859—69, 
VII.  sv.);  Poinsignon,  Histoire  generále  de 
la  Ch.  (v  Chálons  sur  Mamc,  1885  a  n.). 

2)  Ch.,  též  Champcign,  krajina  ve  střední 
Francii,  položená  mezi  řekami  Cher  a  Indre, 
zaujímající  arr.  Tours  a  Loches;  sevcrových., 
velmi  úrodná  čásť  jest  bohatá  na  obilí,  jme- 
novité pšenici  a  ovoce,  jihovýchod  jest  pro 
nedostatek  vody  neúrodný  a  má  jen  past- 
viny pro  chov  ovcí. 

3)  Ch.,  území  v  dep  Charente,  rozkláda- 
jící se  mezi  Charentou  a  jejím  levostranným 
přítokem  Né;  proslulý  jest  zdejší  cognac, 
jenž  vyrábí  se  hlavnč  v  Segonzacu,  Gcnté 
a  Gimcuxu. 

ChampAgneská  vina  viz  Šampaňská 
v  í  n  a. 

Champagney  [šanpaňé],  Campania- 
cum,  hl.  m.  kantonu,  v  arr.  Lure  franc.  dep. 
Haute-Saóne,  na  Rahinu  a  vých.  žel.  dráze; 
má  mlýny  na  tříslo,  koželužny,  kameno- 
uhelné  doly  a  1911,  jako  obec  4327  ob.  (1891). 
Nedaleko  isou  zříceniny  zámku  Passavantu. 
Kanton  ma  na  130.91  km*   15.134  ob.  (1891). 

Champagnole  [šínpafíol],  hl.  město  kan- 
tonu, v  arr.  Poligny  franc.  dep.  Jura,  545  m 
n.  m.,  na  ř.  Ainu,  při  úpatí  Mont-Rivelu  na 
trati  Paříž-Lyon;  má  továrnu  na  drát,  žele- 
zárny, pily,  obchod  vínem  a  3380  ob.  (1891). 
Kanton  níá  na  277*96 /fm*  12.156  ob. 

de  Champagny  [šanpaňi]:  1)  Ch.  lean 
Bapt.  Nompére,  hrabě  a  vévoda  z  Caaoru, 
státník  franc.  (♦  1756  v  Roanne  —  f  1834 
v  Paříži).  Jako  důstojník  námořnický  byl 
r.  1789  od  Šlechty  okr.  montbrissonského 
zvolen  do  generálních  stavů  a  přidal  se  tu 
ke  třetímu  stavu.  Později  byl  vězněn,  ale  Na- 
poleon oblíbil  si  ho  a  jmenoval  ho  státním 
radou  pro  námořnictví,  r.  1801  mimoř.  vy- 
slancem ve  Vídni,  r.  1804  ministrem  vnitra 
a  hrabětem;  r.  1807  byl  ministrem  věcí  za- 
hraničních a  zavřel  smlouvu  Fontaincblcau- 
skou,  kterou  špan.  král  Karel  IV.  a  Ferdi- 
nand VII.  vzdali  se  koruny  španělské;  r.  1809 
vyjednával  s  Mettcrnichem  o  mír  vídeňský 
a  o  zasnoubení  Maric  Louisy  Napoleonovi. 
Poněvadž  nesouhlasil  s  Napoleonem  v  poli- 
tice proti  Rusku,  musil  r.  1811  s  úřadu  ustou- 
piti a  jmenován  byl  intendantem  korunních 
statků,  který  úřad  i  za  lOOdenního  císařství 
zastával.  R.  1830  přidal  se  k  Ludvíku  Filipovi. 

2)  Ch.  Frang.  Joseph  M.  Th.  Nompěre, 
zvaný  hrabě  Franz  de  Ch.,  spisovatel  franc. 
(♦  1804    ve  Vídni  —  f  1882   v  Paříži),   syn 


před.,  oddal  se  studiu  otázek  náboženských 
a  historických  ve  smyslu  klerikálním,  jsa  žá- 
kem Montaíembertovým.  Hlavní  díla  jeho  jsou 
Les  Césars,  tableau  au  monde  romam  souš  les 
premiers  empereurs  (4  sv.,  1841 — 43;  2.  vyd. 
2  sv.  1853)  a  pokračování  jich  Les  Antoni n^i 
(3  sv.,  1863;  2.  vyd.  1866)  a  Les  César s  du 
lile  siěcli  (3  sv.,  1870)  a  mn.  j.  R.  1869  zvolen 
byl  do  Akademie,  kdež  se  stal  pověstným 
jako  odpůrce  positivisty  Littréa. 

Champaigii  fčempén],  město  v  stcjnojm. 
hrabství  státu  Illinois  Spoj.  Obcí  sev.-amcr., 
206  km  jihozáp.  od  Chicaga,  na  centrální  dráze 
Illinoiské;  má  zemědělskou  pokusnou  sta- 
nici, oddělení  to  illinoiské  univ.,  s  knihovnou 
o  27.750  sv.  (1895).  12  kostelů,  žensky  semi- 
nář, obchod  obilím,  dobytkem  a  kůžemi  a 
5839  ob.  (1890).  —  Stejnojm.  hrabství  má  na 
2590  A-m*  40.863  ob.;  hl^m.  jest  Urbana. 

de  Champalgne  [šanpéňj  Philippe,  ma- 
líř (*  1602  v  Brussclu  —  f  1674  v  Paříži). 
Byl  dvorním  malířem  franc.  královny  Anny 
Rakouské  a  maloval  oltářní  obrazy  pro  ko- 
stely franc,  obrazy  pro  zámky  a  paláce,  také 
krajiny  a  podobizny.  Slávu  jeho  teprve  Le- 
brun  zastínil.  V  brusselském  museu  jest  řada 
jeho  náboženských  obrazů  a  vlastní  podo- 
bizna; ještě  více  děl  jeho,  hlavně  podobizny, 
nalézá  se  v  Louvrů.  Jiná  díla  jsou  v  mnichov- 
ské pinakothcce,  v  galerii  v  Karlsruhe  (zde 
hlavně  skvostný  portrait  Colbertův),  v  nár. 
gal.  v  Londýne  (podobizny  kardinála  Richc- 
lieua),  ve  dvoř.  museu  vid.  a  v  museu  dcl 
Prado  v  Madridě.  J-k. 

Champdeniers  [šandenié],  hl.  m.  kan- 
tonu, v  arr.  Niort  íranc.  dep.  Deux-Sěvrcs, 
na  trati  Niort-Tours;  má  románský  kostel 
s  kryptou  a  1380  ob.  (1891).  —  Kanton  má 
na  130-93  /fwi*  8175  ob. 

Ohampeaubert  [šánpóbér],  ves  v  arr. 
Epernay  fr.  dep.  Marné,  jihových.  od  Vitry, 
památná  vítězstvím  Napoleona  I.  r.  1814  nad 
ruským  a  pruským  vojskem  pod  Olsuvjcvcm, 
jenž  byl  zajat. 

de  Champeanx  [šan  pó]  G  u  i  1 1  a  u  m  e,  scho- 
lastický  filosof  a  biskup  v  Chálons-sur-Marnc 
(*  koncem  Xí.  stol.  v  Champeauxu  —  f  1121). 
UčiJ^li  jeho  byli  Anselm  a  nominalista  Ros- 
cellin.  Ch.  učil  nejprve  v  Paříži,  kdež  byl 
jeho  vynikajícím  žákem  a  potom  odpůrcem 
Abélard,  později  (1108)  založil  novou  školu 
u  sv.  Viktora;  se  sv.  Bernardem  z  Clairvaux 
udržoval  až  do  své  smrti  přátelské  styky. 
Ch.  stoji  v  čele  realistického  směru  schoíast. 
filosofie  a  pokládá  se  souhlasně  za  prvního 
dialektika  realistického;  koncem  svého  života 
byl  nucen  modifikovati  své  učení  proti  Abc'- 
lardovi.  Ze  spisů  jeho  jsou  zachovány  trak- 
táty Moi\ilia  abbreviata  a  Dc  origine  animac] 
nejnověji  nalezené  zlomky  rukopisů  v  knih. 
v  Troyesu  jsou  obsahu  čistě  theologického. 

Champerloo  [čamperikol,  město  v  dep. 
Retalhuleu  rcpubl.  Guatemalské,  na  pobřeží 
Velkého  Okeánu  a  trati  Ch.-Quetzaltenango 
železné  dráhy;  má  dobrý  přístav,  z  něhož 
vyváží  se  kůže,  kaučuk,  káva  a  kakao  a 
1500  ob.,  z  nichž  asi  polovice  jest  Mexičanů. 


Champfleury  —  Champion-Hill. 


41 


Champflenry  [šanflOry],  vlastnč  Tul  es 
Husson  Fleury,  spisovatel  franc.  (*  1821 
v  Laonu  —  f  1889  v  Sévres),  syn  chudého 
úředníka  obecního,  stal  se  v  Paříži  příručím 
knihkupeckým  a  přijal  k  radě  Ars.  Houssaye 
pseudonym  Ch.  R.  1847  vystoupil  knihou  Chien- 
Caillou^  'fantaisie  ďhiver^  jež  vzbudila  pozor- 
nost V.  Huga,  Následovaly:  Pauvre  trompet te 
0847);  Feu  Miette  (t.  r.),  několik  pantomim 
pro  divadlo  Funambules,  pak  oddal  se  Ch. 
kritice  umělecké  v  >Messager  de  TAssembléec, 
kdcí  hájil  horlivě  zejm.  naturalistu  Courbeta 
a  upozornil  na  malíře-krajany  Les  fré-es  Le 
A'a/n  (1852;  nové  přeprac.  vyd.  1862).  Násle- 
dovala řada  románů:  Oies  de  Noěl  (1853); 
Aventures  de  Mile  Mariette  (1853);  Souffrances 
4u  professeur  Delte':l  (1853);  Boitrgeois  de  Mo- 
linchart  (1855,  3  sv.);  M.  de  Bohdhyver  (1856), 
dvě  nejlepší  práce  Ch-ho;  La  succession  Le 
Camus  řl858);  .-4 mís  de  la  nature  (1859); 
Usurier  Blai\ot  (1859);  Sensationx  de  Josquin 
(1859);  Mascarade  de  la  vie  parisienne  (1860). 
V  téže  době  hájil  také  horlivě  theoreticky 
realismus  v  >Gazctte  de  Champfleuryc  (1856) 
a  pozd.  v  revui  >Réalismec  (1856—57).  Ná- 
sledovala řada  pěkných  prací  z  dějin  umění 
^■ýtvarných:  Hhtoire  de  la  caricature  antique 
(Í865);  Histoire  de  la  caric.  modeme  (t.  r.); 
Histoirc  des  faíences  patriotiques  souš  la  Ré- 
voluťon  (1866;  3.  rozmn.  v.  1875);  Vhótel  des 
commissaires-prisetirs  (1867);  Histoire  de  Vima- 
gerie  populaire  (1869);  Histoire  de  la  carica- 
ture au  moy-en  dge  et  souš  la  Renaissance  (1871, 
2  vyd.  1875);  Histoire  de  la  caricature  souš 
la  Reformě  et  la  Ligue  (1880);  Le  musée  secret 
de!a  caricature  (1888).  K  téže  skupině  náležejí 
illustrované  knihy  Les  chats  (1868,  5.  vyd. 
1869)  a  Les  enfants  (1872,  4.  vyd.  1873).  V  bel- 
Ictrh  napsal  v  této  době:  Le  viohn  de  falence 
(1862),  jež  maluje  pravdivě  chorobnou  mánii 
sběratelskou  a  již  z  té  příčiny  cení  Sainte- 
licuve;  dětské  povídky  Les  Bons  Contesfont  les 
inns  amis  (1863);  Monsieur  Tringle  (1866);  Les 
*^emoiselles  Tourangeau  (1864);  Ma  taňte  Pé- 
ronne  (1866);  La  comédie  académique  (1867); 
Vavocat  Troubleménage  (IS^O);  Mme  F.ugenio 
(1874);  Fanny  Minoret  (1882)  a  tři  řady  po- 
vídek Contcs  de  bonne  humeur  (1875;  1877; 
IPSl).  R.  1872  jmenován  byl  konservátorem 
v  museu  sévreském,  v  kterémž  úřadě  proje- 
voval znamenitou  horlivost;  vydal  tu  Biblio- 
frjphie  céramiquc  (1882).  Z  ostatních  kriti- 
ckých a  životopis,  prací  Ch-ho  jmenujeme: 
//í  exctntriques  (1852);  Le  realisme  (1857); 
Souvenirs  des  Funambules  (1859) ;  Grandes  fi- 
gtires  ďhier  et  ďaujourďhui  (1861);  Souve- 
nirs etportraits  de  jeunesse  (1872);  tři  knížky 
o  Balzacovi  jako  Člověku  i  spisovateli  (1876 
ai  1878);  Henry  Monnier^  sa  vie,  son  oeuvre 
(1879);  Vignettes  romat,tÍques  (1883)  a  j.  Osoba 
i  osud  Cn-ho  jsou  velmi  zajímavé.  Byl  před- 
chfidccm  realismu  a  naturalismu,  horlivým 
lastanccm  pravdy  v  umění;  razil  dráhu  lidem, 
Jimiž  byl  zastíněn  a  zapomenut.  Romány  jeho 
JSOU  dobře  pozorovány,  ale  formy  dosti  mdlé 
ii  nevýrazné;  také  ťSmyslné  hledání  všednosti 
a  iriviálnosti  vadí.  Přes  to  naleznou  se  v  nich 


partie  umělecky  i  psychologicky  velmi  zají- 
mavé. Jako  umělecký  a  literární  kritik  byl 
smělý  a  poctivý  duch,  který  vždy  bojoval 
za  pokrok  a  individuálnost  uměleckou.  Srv. 
Sainte-Beuve,  Nouvcaux  lundis  (IV.);  Du- 
ranty,  předml.  k  >Amis  de  la  Nature*  (1860) ; 
G.  Merlet,  Réalistes  et  fantaisistes  (1863).   Šld. 

Champlgnon [šanpiňón],  franc,  žampion 
{Agaricus  campestris  L.)  v.  Agaricus. 

Champls^y  [šanpini],  ves  v  arr.  Sccaux 
fr.  dep.  Seině,  jihových.  od  Paříže,  na  tratích 
Paříž- Vincennes  a  Paříž- Versailles ;  má  kostel 
z  XIII.  stol.,  stanici  pošt.  a  teleg.,  vápenné 
pece,  kamnářství,  výrobu  skvostů,  truhlářství, 
obchod  vínem,  obilím  a  dobytkem,  zvi.  ve- 
přovým, a  4399,  jako  obec  4624  ob.  (1891); 
Íest  zde  též  tvrz,  patřící  k  soustavě  opevnění 
'aříže.  R.  1870  koncem  listop.  a  začátkem 
pros.  pokusila  se  posádka  pařížská  pod  Du- 
crotem  proraziti  obléhajícím  vojskem  něm. 
a  spojiti  se  s  armádou  na  Loiře.  U  Ch.  sve- 
deny velké  boje,  které  skončily  zatlačením 
Ducrota  a  ztrátou  asi  16.000  mužů  s  obou 
stran.  Na  pamět  těchto  bojů  postaven  v  Ch. 
pomník. 

Champion  [fr.  šanpjón],  ital.  campionc 
z  latin.  campiOf  slula  ve  středověku  osoba, 
která  za  jistou  odměnu  při  božích  soudech 
v  nařízeném  souboji  zastupovala  ženy,  děti 
a  osoby  k  boji  neschopné.  Ch-ové  byli  beze- 
ctní, musili  nositi  zvláštní  kožený  šat,  zvláštní 
zbraň  a  nesměli  bojovati  na  koni.  Později 
slul  tak  každý  rytíř,  který  v  souboji  bojoval 
za  uraženou  česť  paní,  aneb  zastupoval  ně- 
koho nepřítomného  neb  nemocného.  V  Anglii 
od  dob  Richarda  II.  byl  ch.  královský,  který 
před  korunováním  vyzýval  každého  na  sou- 
boj, kdo  by  nechtěl  krále  uznati.  V  nejno- 
vější době  užívá  se  jména  ch.  [angl.  čěmpjen] 
v  řeči  sportovní  pro  vítěze,  ienž  v  závodecn 
zvítěziv,  dosáhl  mistrovství  (championship). 

de  Champion  [šánpj6n]  Jacques,  zván 
Chambonniěres,  syn  proslulého  varhaníka, 
byl  prvním  klavicymbalistou  Ludvíka  XIV. 
a  zakladatelem  Školy,  jejíž  trvání  sáhalo  až 
po  Rameaua.  Žáky  jeho  byli  první  Couperin- 
sové,  ďAnglebert  a  Běgue.  Vydal  2  sešity 
klavírních  skladeb  (1670;. 

Champion  de  Cioé  [šánpjon  de  sisé]  Jé- 
rómc  Marie,  státník  franc.  (*  1735  v  Ken- 
nesu  —  1 1810  v  Aixu),  byl  od  r.  1781  arci- 
biskupem v  Bordeauxu  a  r.  1789  členem 
generálních  stavů,  kde  nesouhlasil  s  Necke- 
rem  v  otázce,  jak  stavové  mají  zasedati;  byv 
zvolen  do  kommissí  pro  vypracování  ústavy, 
nabyl  velikého  vlivu,  že  ho  Ludvík  Xvl. 
jmenoval  téhož  r.  kancléřem  říše<  ve  kterém 
úřadě  se  neosvědčil,  i  musil  r.  1790  odstou- 
piti. Nechtěje  uznati  zákon  o  přísaze  kněží, 
odešel  z  Paříže,  načež  r.  1801  jmenován  byl 
arcibiskupem  v  Aixu.  Napsal  příspěvek  ku 
poznání  r.  1789:  Rapport  pour  rédiger  un 
pian  de  constitution  rPaříž,  1789). 

Champion-HiU  [čempjen-],  místo  v  státu 
Mississippi  Spoj.  Obcí  sev.-am.,  u  kterého 
r.  1863  Grant  porazil  vojsko  konfederova- 
ných  pod  Pcmbertoncm. 


42 


Championnet  —  Champncy. 


Ohampionnet  [šaiipj oné]  Jean  Eticnnc, 
fjcnerál  franc.  (*  1762  ve  Valence  —  f  1800 
v  Antibesu).  Vyznamenal  se  za  první  války 
koaliční,  túk  že  byl  jmenován  divisionářcm 
a  r.  1798  vrchním  velitelem  franc.  vojska 
v  republice  římské.  Poraziv  armádu  neapol- 
skou  pod  cis.  generálem  Mackem,  opanoval 
25.  ledna  1799  Neapol  a  prohlásil  zemi  za 
republiku  parthenopcjskou.  Jako  správce  po- 
čínal si  správné,  udržoval  přísnou  kázeň 
u  vojska  a  proti  daným  rozkazům  z  Paříže 
nedopouštěl  vydírání  zcmé;  proto  byl  na 
rozkaz  direktoria  sesazen  a  do  18.  čna  1799 
véznén  v  Grenoblů.  Nabyv  svobody,  přejal 
velení  nad  armádou  alpskou  a  po  smrti  Jou- 
bcrtově  nad  italskou,  byl  však  u  Fossana  a 
Savigliana  poražen,  načež  se  vzdal  vojenské 
služby.  R.  1891  byl  mu  v  Antibesu  postaven 
pomník.  Viz  Chátcauneuf,  Vie  de  Ch.  (Paříž, 
1806). 

Champlain  [čemplen],  město  v  hrabství 
Clinton  státu  New  York  Spoj.  obcí  sev.-am., 
při  ústí  Chazybu  do  Champlainského  jezera, 
se  stanicemi  želez.,  pošt  a  tclegr.  a  5407  ob. 

dc  Champlaine  [šanplen]  Samuel,  za- 
kladatel Kanady  (*  1567  v  Brouage  —  f  1635 
v  Quebeku).  Byl  pravým,  neohroženým  hrdi- 
nou rázu  romantického,  jenž  procestoval  záp. 
Indii,  Mexiko  a  šíji  Panamskou  a  pojal  první 
úmysl  zříditi  přes  šíji  tuto  mezinárodní  prů- 
plav. Navrátiv  se  do  Francie  v  dobč,  kdy 
dvůr  královský  počal  prováděti  politiku  ko- 
lonisační  prohlášením  svých  nároků  na  cele 
vých.  pobřeží  Scv.  Ameriky  mezi  40—52**  s.  š., 
spojil  se  s  Pongravem  a  vykonal  r.  1603  vý- 
zkumnou cestu  po  Kanadě,  a  když  Pierrc 
de  Monts  obdržel  královské  svolení  koloni- 
sovati  La  Cadii  čili  Acadii,  provázel  ho  Ch. 
a  prozkoumal  r.  1604  řeku  S.  Croix.  Po  ne- 
zdaru podniku  de  Montsova  prozkoumal  Ch. 
řeku  sv.  Vavřince  až  po  její  prahy  a  založil 
při  vtoku  ř.  St.  Charlesů  do  ř.  sv.  Vavřince 
pevnůstku  Quebek,  která  měla  býti  výcho- 
dištčm  obchodu  s  kožešinami.  Jmenován  byv 
náměstkem  Acadie  pracoval  po  27  let  o  upev- 
nění této  kolonie,  vešel  v  přátelské  styky 
s  Hurony  a  Algonkiny  a  pomáhal  jim  v  boji 
proti  Irokézům,  které  r.  1609  porazil  u  je- 
zera po  něm  pojmenovaného.  Ve  válce  an- 
glicko-franc.  hájil  města  až  do  19.  čcc  r.  1629, 
kterého  dne  musil  kapitulovati,  ale  Angličané 
musili  město  vrátiti,  protože  kapitulace  stala 
se  po  uzavřeném  míru.  Napsal  několik  spisů: 
lox^ges  et  découvertes  en  I  a  N.  France  (Pař., 
1619);  Vojrages  en  la  N.  Fr.  occidentale,  dite 
Canada  (t.,  1632).  Spisy  jeho  vydal  C.  H. 
Laverdiěre:  Oeuvres  de  Ch.  (Quebek,  1870, 
6  sv.). 

Champlainské  Jezero  [čemplén-],  vnitro- 
zemské jezero  v  Sev.  Americe,  položené  mezi 
státy  New- Yorkem  a  Vermontem  Spoj.  Obcí, 
zasahující  svým  sev^  dpem  do  kanadské  pro- 
vincie Quebec,  mezi  44  a  45^  s.  š.,  záp.  od 
Green  Mountains,  východně  od  Adirondack 
Mountains;  délka  oasev.  kj.  obnáší  177 /cm, 
šířka  kolísá  od  04  do  24  /rm,  obvod  má  450  km, 
výměra  1982  km^.   Hladina  jezera  jest  28  m 


n.  m.,  avšak  druhdy,  jak  souditi  možno  dle 
starých  linií  úrovně,  byla  výška  nad  mořem 
90—122  m.  Hloubka  na  sev.  90—180  m,  na 
jihu  30—45  m.  Břehy  na  západe  jsou  příkré 
a  skalnaté,  na  vých.  mírně  vyvýšené.  Jižní 
cíp  vybíhá  v  přirozený  průplav,  jímž  spojena 
je  Ch.  s  jezerem  Georgeovým  (Horiconskýra). 
K  sev.  odtéká  jezero  řekou  Richelieu  Tzvanou 
též  ř.  sv.  Jana,  Chambly  neb  Sorel)  ao  řeky 
Sv.  Vavřince.  Dále  má  spojení  záp.  průpla- 
vem s  jezerem  Erie  a  sev.  průplavem  s  Hud- 
sonem.  Z  četných  ostrovů  největší  jsou  Norlh 
a  South  Hero,  La  Motte  a  rleasant.  Na  je- 
zeře provozuje  se  velmi  čilá  plavba  jak  par- 
níky tak  loďmi  plachetními.  S  plavbou  po- 
číná se  koncem  dubna  a  končí  prosincem. 
V  ostatních  měsících  jest  jezero  zamrzlé  a 
sice  většinou  tak  silné,  že  možno  přes  ně 
provozovati  vozbu  nejtěžšími  povozy.  Při  je- 
zeře leží  značný  počet  mést,  z  nichž  nejdů- 
ležitější jsou  na  záp.  Plattsburgh  a  na  vých. 
Burlington  a  St.  Albans.  Jezero  chová  hoj- 
nost ryb.  R.  1776  a  1814  svedeny  na  jezeře 
bitvy  mezi  loďmi  angl.  a  Spoj.  Obcí,  z  nichž 
v  prvé  zvítězili  Angličané,  v  druhé  republi- 
káni. Jméno  má  jezero  po  svém  objeviteli 
Francouzovi  Samueli  Champlainovi  (1608).  — 
Dle  vrstev  na  březích  Ch-ho  j-ra  nazývají 
někteří  amcr.  geologové  periodu  čtvrtohorní 
doby,  následující  ihned  za  dobou  ledovou, 
periodou  champlainskou.  —  Srv.  Stoddard, 
Lake  George  iflustrated  (Nový  York,  1874). 

Champlltte  [šánplit],  též  Ch.  et-Lc  Pré- 
lot,  hl.  m.  v  kantonu  v  arr.  Gray  fr.  dep. 
Haute  Saóne,  na  řece  Salonu  a  vých.  dráze ; 
má  mlýny,  koželužství,  pivovar,  krásný  zá- 
mek z  XVI.  stol.  a  2195  ob.  (1891).  Dle  čet- 
ných starožitností  pochází  město  již  z  dob 
římských.  —  Kanton  má  na  21673  km^  6823  ob. 
(1891). 

de  Ohampmaxtin  [šáiímarten]  Charles 
Emile  Callande,  malíř  francouz.  (*  1797 
v  Bourgesu  —  f  1883).  Vynikal  jako  malíř 
historicKý  a  portraitista  za  restaurace  a  vlády 
Ludvíka  Filipa. 

de  Champmeslé  [šanmelé]  Marie,  roz. 
Desmares,  herečka  franc.  (♦  1641  v  Roucnu, 
t  1698  v  Auteuilu),  hrála  na  venkově,  pro- 
vdala se  r.  1667  za  herce  Ch-a,  s  nímž  spo- 
lečně debutovala  r.  1669  na  théátrc  du  Marai:^, 
r.  1670  v  hotelu  dc  Bourgogne;  vystoupila 
tu  poprvé  v  úloze  Hermiony  v  »Andromašc<-, 
z  čehož  vznikl  proslulý  poměr  mezi  ní  a  Ra- 
cinem,  jenž  napsal  pro  ni  několik  nejkrás- 
nějších rolí.  Byla  největší  herečkou  své  doby 
vynikajíc  hlubokou  citlivostí  a  něhou,  již 
sdělovala  obecenstvu.  Vynikajíc  krásou  i  vti- 
pem shromáždila  kolem  sebe  mnoho  slav- 
ných osob;  La  Fontaine  napsal  jí  lichotné 
verše,  Boileau  a  pí.  de  Sévigné  byli  jejími 
ctiteli.  —  Manžel  její  Charles  Cnevillet 
de  Ch.  (*  ?  v  Paříži  —  f  1 '01  t.)  hrál  krále 
a  úlohy  komické  na  týchž  divadlech  jako 
manželka  jeho  a  napsal  několik  komedií  a 
pastoralí  tehdy  oblíbených.  Šld. 

Champney  [čempnéj  T.  Wells,  genrista 
amer.  (*  1843  v  Bostonu).    R.   1863   sloužil 


Champollion  —  Chamutice. 


43 


jako  dobrovolník  v  Massachuscttsu  a  byl  pak 
učitelem  kreslení  na  škole  v  Lexingtonu. 
Roku  1867  vzdělával  se  dále  v  mdířství 
u  Edouarda  Frěrea  v  Ecouenu  a  po  krát- 
kém pobytu  v  Římě  zřídil  si  vlastní  atelier 
v  Bostonu  (1870).  Několikráte  cestoval  do 
Evropy  a  usadil  se  konečně  r.  1876  v  Dcer- 
ticldu  (Massachusetts).  Z  jeho  nejlepších  obra- 
zů jsou:  Neni  tak  ošklivým  jak  vypadá \  Sej- 
lepu  (tf/r;  Soudce  smírčí;  Přesekly  list  a  j.  J-k. 
Oluuiipollion  [šánpolljon] :  1)  Ch.-Figeac 
Jean  Jacques,  archaeolog  franc.  (*  1778 
ve  Figcacu  —  f  1867  v  Paříži).  Působil  nej- 
prve v  Grenoblů  jako  professor,  od  r.  1828 
jako  konservatoř  rukopisů  v  král.  knihovně 
v  Paříži  a  od  r.  1848  jako  knihovník  ve  Fon- 
tainebleau  a  professor  na  École  das  Chartes. 
Zabýval  se  nejprve  studiem  starožitností  grc- 
noblcských,  iež  popsal  v  Antiquités  de  Grenoble 
(Grcn.,  1807)  a  Souveaux  éclalrcissements  sur 
la  ville  de  Cularo  (t.,  1814),  ale  záhy  na  podnět 
svého  bratra  věnoval  se  studiu  starožitností 
egyptských  a  vynikl  zvláště  v  době  vlivu  ře- 
ckého na  Egypt.  Práce  jeho  v  tomto  oboru 
jsou:  Annale.j  des  Lagides,  ou  chronologie  des 
roisgrecs  d^Éftypte  (Pař.,  1819);  Notice  de  deiix 
papyrus  égvpt.  en  écriture  démotique  (t.,  1823); 
Kryptě  ancienne  (t.,  1839);  L écriture  démotique 
ésýptienne  (t..  1843);  Hist.  des  peuples  aucens 
et  modernes^  I' Asie  centrále^  V  Inde  et  la  Chině 
(t.,  Ii68);  Fourier  et  Napoleon,  I' Egypte  et 
les  Centjours  (t.,  1844).  Z  jiných  prací  jeho 
v\niikaji  dobrá  vydání  mnohých  rukopisu  bi- 
bliotéky královské  a  k  dějinám  zámku  fon- 
taincbleauského:  VYstoire  de  li  Xormant  et  la 
(uhráni que  de  Robert  Guiscart,  par  Aimé,  moine 
du  Mont  Casxin  (t.,  1835);  Chartes  latines  sur 
papyrus  du  VI.  siécle  (t.,  1837);  Monographic 
du  palaš  de  Fontainebleau  (t.,  1859 — 64);  Le 
palais  de  Fontainebleau,  ses  origines^  son  hi- 
stoire  artistique  et  politique  (t.,  1867);  Docu- 
menís  paléographiques  relatifs  á  Vhistoire  des 
beaux-arts  et  des  belles-lettres  pendant  le  moyen- 
dge  (t.,  1868). 

2)  Ch.  Jean  Frang.  le  Jcunc  (mladší), 
bratr  přctf.,  cgyptolog  franc.  (♦  1791  ve  Fi- 
gcacu —  t  1832  v  Paříži).  Studoval  v  Gre- 
noblů a  v  Paříži  a  v  1.  1811—14  vydal  na 
základě  koptických  zpráv  a  f^ramcnú  dílo 
o  zeměpise  starého  Egypta  V  Egypte  souš  les 
Fiiartions  (3  sv.),  načež  jmenován  byl  profcsso- 
rcm  v  Grenoblů.  Pro  bonapartistské  smýšlení 
své  byl  však  vypovězen  a  teprve  když  pro- 
nikl svými  vědeckými  pracemi,  byl  povolán 
2pčt  a  poslán  v  r.  1824—26  do  Itálie  a  jme- 
nován konservátorem  eg}'pt.  sbírek.  R.  1828 
až  lí-SO  byl  vypraven  od  krále  do  Egypta 
na  cestu  vědeckou  a  povoleno  mu,  by  při- 
bral sobě  zručné  kreslíce  a  architekty;  r.  1830 
.>tal  se  členem  Akademie  a  r.  1831  profes- 
sorem  pro  egyptologii  na  Collěge  de  France. 
Ch.  ic  zakladatelem  vědecké  egyptologie 
.'viz  řlicroglyfy  str.  280).  Rukopisy  jeho  na 
2«K'0  stranácn  zakoupila  za  50.000  franků  král. 
knihovna  v  Paříži. 

3)  Ch.  F.  Aimé,  syn  před.,  archaeolog 
írair.  ^*1813  v  Grenoblů),  vydal  kromě  bio- 


grafie obou  předešlých  Les  deux  Ch.  (Paříž, 
1888)  mnoho  pojednání,  z  nichž  větší  jsou: 
Louis  et  Charles^  ducs  d"  Orleans  (t.,  1844, 
2  sv.);  Chroniques  dauphinoises  et  documents 
inédits  relatifs  au  Dauphine  pendant  la  Révo^ 
lution  (t,  1880—87,  3  sv.)  a  j. 

Champoton  [čam-],  přístavní  m.  v  mex. 
státu  Campeche,  na  záp.  pobřeží  poloostrova 
Yucatanu,  při  ústí  řeky  t.  jm.  do  Campe- 
cheského  zálivu,  s  13.025  ob.  V  okolí  jsou 
četné  zříceniny  indiánských  staveb.  Dle  tra- 
dice domorodců  založeno  bylo  město  Tol- 
téky  yucatanskými  a  byl  zde  v  době  obje- 
vení Ameriky  menší  domorodý  stát.  Španěl- 
ský dobyvatel  Francisco  Hernándcz  de  Cór- 
dova  narazil  zde  r.  1517  na  prudký  odpor 
pohlavára  Kovoha,  jenž  Španěly  porazil  a 
dva  zajaté  ihned  daí  obětovati  oohům.  Na- 
proti tomu  Francisco  de  Montejo  byl  přijat 
vlídné,  s  pohlavárem  uzavřel  spolek  a  jeho 
pomocí  opanoval  celý  Yucatan.  Nedaleko  od- 
tud Ferdinand  Cortez  porazil  vojska  Monte- 
zumova. 

Chamraď,  chamradí,  drobné  klestí,  uschlé 
haluzky  lesních  stromů,  spadlé  na  zem.     ón. 

Chainsin  (arab.  =  padesát),  suchý,  horký 
vítr  v  Egyptě  nazvaný  dle  toho,  že  prý  trvá 
50  dní.  Viz  Egypt  str.  409. 

Chanuiki  (Dzikowski  Ch.)  Mieczy- 
slaw,  spis.  polský  (*  1844  v  Plocku  v  král. 
Polském),  studoval  gymn.  v  Plocku  a  ve  Var- 
šavě, univ.  v  Petrohradě;  r.  1863  účastnil  se 
polského  povstání  a  po  jeho  nezdaru  odebral 
se  za  hranice,  pobýval  nějakou  dobu  ve  Fran- 
cii, Německu,  Švýcarsku  a  Itálii  a  vrátiv  se 
do  Varšavy  vydával  humor,  týdenník  »Kolce€. 
V  r.  1875— 7o  meškal  v  Toruni,  od  r.  1877 
přebývá  ve  Lvově,  kdež  vydává  a  rediguje 
časopisy  »Goniec-Iskra«  a  >Wesoly  Kurje- 
rekc  a  jest  divadelním  recensentem  »Prze- 
gl^du«.  Kromě  několika  povídek  (D^/Viy- 
c^yna;  \asie  iycie;  Z  nicdalekiej  prie.<:;^fošci\ 
Beis^c^ešcia)  sc:psal  Ch.  celou  řadu  her  diva- 
delních, hlavně  veseloher,  pod  pseudonymem 
Žegota  Krzywdzic,  a  sice  veselohry:  Za 
nasjych  c^asoiv  (4  jedn.),  Niedorosfa  córka 
(3  jedn.),  Kartka  wycieta  (1  jedn,),  Autor 
w  kiopocie  (1  jedn.),  kocliac  i  Uochač  (4  jedn.), 
Zdrowi  i  pokalec\eni  (5  jedn.),  Próba  u  dy- 
rektora  teatru  (žert  o  1  jedn.)  a  Zycie  i  c\U' 
bem  (6  odděl.). 

Chamnla,  na  Moravě  a  ve  Slezsku  jídlo 
z  jablek  a  hrušek  okroužlaných,  uvařených  a 
pak  zasmažených.  Na  Slovensku  jídlo  z  mouky 
a  bramborů. 

Chamutioe,  ves  v  Čechách,  hcjt.  a  okr. 
Sušice,  fara  a  pš.  Petrovice  u  Ilartmanic; 
12  d.,  95  ob.  č.  (1890),  alod.  statek,  má  6132  ha, 
k  němu  náleží  zámeček  a  dvůr  v  Ch-cích,  ma- 
jetek Vojtěcha  Říhy.  R.  1623  prodal  Ch.  Jan 
Jiří  Livský  Albrechtovi  z  Valdštýna,  jemuž 
byly  konfiskovány  a  prodány  Janu  Jiřímu 
ze  Zeberka,  jenž  je  prodal  (1037)  Vilému 
Ilart.  z  Říčan,  po  něm  následovali:  Jan  Det- 
leb  Bejček  z  Nepečova  r.  1658.  Anna  Re- 
gina Bejčková  r.  1676,  Lad.  Vil.  Kousek 
ze  Sobétic,  Karel  Fcrd.  Khun  hr.  z  Belasi  a 


44 


Chán  —  Chancre. 


Lichtenbcrka  r.  1720  a  jeho  potomci,  Jan 
Málek  r.  1792,  Josef  Spirka  r.  1799.  jehož 
syn  r.  1853  prodal  Ch.  sušickému  měáťanu 
Stanislavu  Říhovi. 

Chán,  vl.  cháne,  perské,  dám,  viz  Han. 

Ch&n,  v  čínských  pramenech  han,  slovo 
původu  tatarského  ve  významu  >pán<.  Vy- 
skytuje se  v  historii  současné  a  parallelné 
vedle  chákán,  z  čehož  plyne.  Že  nemožno 
obě  ztotožňovati  ani  ch.  za  stažené  chákán, 
cháán  považovati.  Ch.  značí  náčelníka  kme- 
nového, podřízeného  společnému  nejvyššímu 
veliteli  celého  národa.  Dle  čínských  zpráv 
bylo  pradávným  titulem  vladařů  v  sev.  Mon- 
golii,  počínajíc  III.  stol.  po  Kr.  V  pramenech 
evropských  vyskytuje  se  teprve  v  XI.  stol. 
š  příchodem  Turků  seldžúckých.  Nejčastějším 
jest  však  u  Mongolů,  na  jejichž  penězích  se 
zhusta  vyskytuje.  Své  ch-y  měly  jednotlivé 
hordy  i  mluví  se  o  ch-ech  Zlaté  hordy,  Kip- 
čaku,  Džagataje  a  p.  Určití  vladařové  mon- 
golští podrželi  toto  ch.,  snad  jako  upomínku 
původního  náčelnictví  kmenového,  i  v  době, 
kdy  byli  již  nejvyššími  vládci,  takřka  jako 
součástku  jména  vlastního,  na  př.  Džengiz- 
chán.  Rovněž  tak  vyskytuje  se  slovo  ch. 
vedle  >sultán«  a  >chákán«  již  v  titulatuře 
prvých  sultánů  tureckých.  Původně  vše- 
obecné (=  pán),  určuje  se  ch.  blíže  i  attri- 
buty,  na  př.  i r chán,  vyskytující  se  u  arab. 
geografů  pro  náčelníky  kmenové,  i  1 -chán, 
pán  zemí  nebo  národů,  který  stává  se  pak 
titulem  mongolské  dynastie  v  Persii  Tviz  II- 
chánovci),  gúrchán  (čínské  gohan)^  pán 
světa,  titul  Timurlcnga  a  jeho  nástupců, 
Ilekchán,  nejvyšší  ch.,  titul  dynastie  Ile- 
kovců.  Nejasný  jest  význam  titulu  Sarchán 
(na  sásánovských  mincích  a  u  byz.  historika 
VI.  stol.  Menandra).  V  kronikách  středově- 
kých vyskytuje  se  carchan^  snad  černý  ch., 
v  kronikách  slovanských  uluchán  (vznešený 
chj  o  náčelnících  mongolských.  Dk. 

Chaňaral  [čafta-],  hl.  m.  stcjnojmen.  dep. 
prov.  Atacamy  jihoam.  rep.  Chile;  leží  na 
29''  3'  j.  š.  při  stejnojm.  zátoce  Velkého 
Okcánu  a  má  2613  ob.  (1885).  Město  jest  dů- 
ležitým střediskem  bohatých  dolů  na  měď, 
zlato,  stříbro  a  olovo,  s  kterými  spojeno  jest 
tratí  železné  dráhy  do  Saladá  s  odbočkou  do 
las  Animas.  Má  velké  tavirny  na  měď  a  malý, 
ale  dobře  chráněný  přístav.  Dep.  jest  vět- 
šinou poušť  a  má  na  25.864  km*  55.583  ob. 

ChaňaroiUo  [čaňarsíljo],  město  v  Chile, 
viz  Juan  Godoi. 

Chanoe  [šans],  franc.  1.  hra  v  kostky 
s  udáním  ok,  jež  mají  padnouti  na  výhru; 

2.  šťastná  náhoda,  možný  případ,  naděje; 

3.  pravděpodobný  případ. 
Chanceller  [šáiisliéj,  franc.  z  lat.  cancel- 

larius:  1.  kancléř,  2.  v  konsulátech  opa- 
trovník pečeti,  registrátor. 

Chanoellor  [čensler],  angl.  z  lat.  cancel- 
lariits,  kancléř.  —  Ch.  of  tne  exchequer 
[eksčekr],  kancléř  pokladu,  t.  j.  finanční  mi- 
nistr. —  Lord  High  Ch.  of  Great  Bri- 
tain  (lord  vrchní  kancléř  Velké  Britannie)  jest 
jeden  z  nejvyšších  a  nejstarších  hodnostářů 


anglických.  Jest  strážcem  velké  říšské  pečeti 
a  jedním  z  nejdůležitějších  rádců  krále,  ná- 
ležeje vždycky  ke  členům  kabinetu  a  králov- 
ské tajné  rady.  Ch.  předsedá  ex  officio  sně- 
movně lordů,  ačkoli  nemá  v  této  hodnosti 
mimo  svou  čestnou  funkci  žádných  předností 
ani  obsáhlých  práv.  Není-li  král  při  zahájení 
sněmovního  zasedání  přítomen,  čte  trůnní 
řeč  ch.  Veliká  práva  má  ch.  v  oboru  soudní 
správy  a  jeví  se  jakýmsi  anglickým  ministrem 
spravedlnosti,  jehož  ovšem  v  Anglii  není. 
(Funkce  jeho  vykonává  Částečně  ch.,  čá- 
stečné ministr  vnitra,  Home  secretary^  jehož 
možno  nazvati  ministrem  trestního  soudni- 
ctví a  policie.)  Ch.  jest  též  předsedou  jed- 
noho z  oddělení  nejvýš,  soudu  a  též  nejvýš, 
soudu  appellačm'ho,  jakož  i  praesidentem 
soudního  komitétu  královské  rady.  Co  se 
týče  hodnosti,  má  ch.  místo  hned  za  králov- 
skými princi  a  arcibiskupem  canterburským. 
Platu  dostává  ch.  10.000  lib.  sterl.  a  pense 
5000  lib.  sterl.  Irsko  má  svého  zvláštního 
kancléře,  ch.  of  Ire  1  and,  který  jest  hlavou 
iráké  soudní  správy  a  důvěrným  rádcem 
místókrálovým.  Irský  ch.  bývá  jmenován 
obyčejně  z  předních  irských  advokátů. 

Ohanoelloniville  [čenslersvil] ,  dvorec 
v  hrabství  Spottsylvania  státu  Virginia  Spoj. 
Obcí  sev.-am.,  16  km  jz.  od  Fredericksburgu. 
Zde  svedena  v  květnu  r.  1863  velmi  krvavá, 
třídenní  bitva  mezi  vojsky  sev.  a  již.  států. 
Gen.  sev,  států  Hooker  se  115.000  muži  pře- 
šed  ř.  Rappahannock  narazil  na  odpor  jižní 
armády  pod  gen.  Leem.  Tento  postavil  proti 
Hookerovi  pouze  15.000,  dal  však  sev.  ar- 
mádu obejíti  gen.  Jacksonem  s  66.000  muži. 
Hooker  byl  rozhodně  poražen  a  vržen  zpět 
za  Rappahannock,  čímž  ohroženo  vážně  samo 
hl.  m.  Washington.  O  rok  později  svedena 
nedaleko  odsud  bitva  mezi  Leem  a  Grantem, 
nazvaná  bitvou  v  pustině,  která  skončila  ne- 
rozhodně. 

Chanore  [šánkr],  fr.  (z  lat.  cancer,  rak), 
onemocnění  původu  venerického  a  příjic- 
ného,  získaného  v  ohromné  většině  případů 
cestou  nákazy,  souložení,  nebo  pohlavním 
aktem,  v  menšině  případů  pak  přenesením 
nakaŽliviny  venerické  nebo  syfilitické  cestou 
mimopohlavní.  V  starší  době  až  do  let  šede- 
sátých byl  označován  tímto  jménem  každý 
vřed,  hlavně  na  částech  pohlavních  se  vy- 
skytující. V  novější  době  však  vyrozumíváme 
jménem  ch.  dvé  odrůd  vředu,  které  svou 
podstatou  a  hlavně  svým  kontagiem  od  sebe 
značně  se  liší.  Byl  to  především  franc.  syfi- 
lidolog  Ricord,  který  na  základech  postave- 
ných angl.  syíilidologem  Huntercm  ve  sto- 
letí XVIII.  rozlišil  přesně  t.  zv.  ch.  měkký 
od  ch-u  tvrdého  čili  syfilitického,  který 
v  novější  době  dostal  jméno  rozpadlé  sklé- 
rósy,  kdežto  první  druh  ch-u  venerickým 
vředem  se  zove.  Základní  rozdíl  mezi  tě- 
mito vředy  jest  ten,  že  ch.  měkký  jest  one- 
mocnění pouze  místní,  po  kterém  nenásledují 
žádné  všeobecné  příznaky  a  hlavně  žádná 
syfilitická  infekce  jako  po  ch-u  tvrdém.  Ná- 
kaza měkkým  ch-em  způsobená  jeví  se  tedy 


Chandarnagár  —  Chandos.. 


45 


pouze  místně  a  ostatní  organismus  onemoc- 
něním tím  zachvácen  není,  kdežto  opačné  při 
ch-u  tvrdém  jde  o  počátek  onemocnění  sy- 
filitického,  které  postupné  zachvacuje  celý 
organismus.  Rozlišování  na  ch.  měkký  a 
tvrdý,  jež  neodpovídá  úplné  dnešním  po- 
jmům vědeckým,  nýbrŽ  účelům  praktickým, 
založil  Ricord  na  jednom  důležitém  sym- 
ptomu, totiž  na  chování  se  zpodiny  vředu, 
která  u  měkkého  ch-u  při  vyšetřování  hma- 
tem jest  měkká,  kdežto  u  ch-u  tvrdého  jest 
chrustavkovitě  a  ohraničeně  tvrdá. 

a)  Ch.  měkký  jest  vřed  přenesen]jr  ve 
vétsiné  případů  styky  pohlavními  a  umisťu- 
jící se  na  částech  pohlavních  mužských  a  žen- 
ských. Umístněni  na  částech  mimo  genitálie 
déje  se  velmi  zřídka.  Cn.  měkký  vyvinuje  se 
buď  na  základě  oděrky  nebo  trhliny  nebo 
miskového  abscessu  v  prvních  48  hod.  po 
kontaminaci  a  ukazuje  se  co  vřed  ostře  vy- 
krojený, se  zduřelými  okraji  a  značně  hnisa- 
jíd,  špekovitě  povleklou  zpodinou.  Vyznačuje 
setím.  Že  bývá  mnohotný,  jelikož  přenesením 
hnisu,  který  obsahuje  látku  nakažlivou,  po- 
vstávají v  nejbližším  sousedství  četné  vředy 
nové.  Očkováním  hnisu  na  nemocném  nebo 
na  jiné  zdravé  osobě  můžeme  opčtně  vyvo- 
lati nové  ch-y.  Podstata  kontagia  není  ještě 
úplně  známa.  Víme  positivně  jen  tolik,  že  lpí 
kootagium  na  hnisu.  V  novější  době  zdá  se 
2  badaní  bakteriologických,  že  nosičem  ná- 
kazy jest  mikrob,  zv.  streptobacillus  Ducrey- 
Unmtv.  Jakožto  nepříjemné  sdružení  vysky- 
tují se  dýmej e  (v.  t.),  totiž  záněty  žláz  tři- 
sťlných.  Léčení  měkkého  oh-u  zakládá  se 
hlavně  na  čistotě,  přikládání  roztoků  svíra- 
v^ch  a  antiseptických,  zasypávání  jodofor- 
mcm,  dermatolem  a  jinými  prášky. 

t)  Ch.  tvrdý,  první  projev  onemocnění 
sylÚitického,  jeví  se  v  různých  formách,  ncj- 
častéji  co  oděrka  špekovitě  povleklá,  která 
průběhem  14  dnů  vykazuje  zatvrdlou,  ostře 
ohraničenou,  chrustavkovitě  tvrdou  zpodinu, 
která  hnisá  málo,  nebo  jeví  se  co  ostře  ohra- 
ničené zatvrdnutí  zvící  čočky  a  větší,  které 
nastupuje  kolem  14.  dne  po  kontaminaci  a 
později  vředovitě  se  rozpadává.  Vřed  tento 
jeví  se  buď  na  částech  pohlavních  anebo 
i  mimopohlavně  na  různých  místech  lidského 
téfe,  na  které  kontagium  syfilitické  přeneseno 
bylo.  Toto  mimopohlavní  přeneseni  kontagia 
syfilitického  má  velký  význam  sociální,  ježto 
takovýmto  způsobem  syfilis  v  celých  endc- 
miích  a  epidemiích  i  bez  styků  pohlavních 
úplné  nevinně  přenesena  býti  může;  tak 
raůie  přenésti  na  př,  syfilitický  kojenec  na 
wlravou  kojnou  takovýto  vřea  na  prs,  po- 
libkem nebo  upotřebením  příborů  a  nástrojů 
syftlitickým  kontagiem  znečištěných  přenáší 
se  tvrdý  ch.  na  pysk,  vyšetřováním  a  ope- 
racemi na  syfiliticícých  osobách  na  prsty  lé- 
kařů a  babiček  a  nabývá  zde  pak  různých 
tvarů.  Podstata  kontagia  syfilitického  dosud 
známa  není;  má  se  sice  za  to,  že  jest  původu 
mikroorganického,  avšak  důkaz  proveden 
'lení.  Toto  onemocnění  jest  počátkem  in- 
fekce syfilitické,  celý  organismus  zachvacu- 


jící; vyskytují  se  totiž  zde  nejdříve  hromadné 
nádory  nejblíže  položených  žláz  mízních,  pak 
za  dobu  inkubační,  která  kolísá  kolem  40  dnů, 
ostatní  projevy  syfilitické  na  kůži  a  na  sliz- 
ničích.  Odměsek  tohoto  ch-u  vyznačuje  se 
tím,  že  kromě  prvm'ch  30  dnů  (a  to  jen  v  pří- 
padech nejřidších)  není  přenositelný  na  no- 
siče, kdežto  arci  očkováním  odměšku  tohoto 
ch-u  na  zdravou  osobu  přenášíme  vždy  sy- 
filitické onemocnění  povšechné.  Léčení  to- 
hoto způsobu  vředu  jest  různé:  celá  řada 
odborníků  radí  vyříznutí  vředu,  které  v  pří- 
padech ovšem  ohromně  řídkých  setkává  sa 
s  výsledkem  dobrým  a  zachrání  organismus 
od  nákazy.  Další  léčeni  děje  se  obyčejně  po- 
dobným způsot)em,  jak  naznačeno  u  ch-u 
měkkého,  ve  velké  řadě  případů  však  hojí  se 
affekce  tato  teprve  při  zavedení  léčení  všeobec- 
ného, namířeného  proti  syfilis,  rtutí.    Jský. 

Chandarnagár  vi^Čandarnagar. 

de Chandeneux  [šandenó]  Claire,  vlastně 
Emma  Bérangcr,  spisovatelka  franc.  (*  183S 
v  Crestu  —  f  1881),  byla  dvakráte  provdána, 
pokaždé  za  důstojníka,  a  líčila  v  románech 
svých,  jež  nesou  nromadný  název  >Ménagea 
militairesc  a  >Mariages  de  garnison«,  mravy 
a  zvyky  společnosti  vojenské.  Jmenujeme 
z  nicn:  Femme  du  capitaine  Aubepin  (1885); 
Filles  du  colonel  (1876);  Maria ge  du  tresor ier 
(t.  r.);  Deux  femmes  du  major  (t.  r.);  Dot  ré- 
glementaire  (1880) ;  Honneur  des  Champavayre 
(1880);  Un  coeur  de  soldát  (1882).  Kromě  toho 
napsala  řadu  prací  jiných  jako:  Une  falblesse 
de  Minervě  (ISn);  Une  Jille  laide  (ISIS) \  Sans 
coeur!  (t  r.);  Folie}  (1879);  Vautomne  ďune 
femme  (1879} ;  í/n  román  dans  une  cave  (1882) 
a  jiné. 

Chandla  [čandja],  město  v  dep.  Cauca 
jihoamer.  rep.  Columbie  na  1.  břehu  Cauca^ 
s  bohatými  doly  stříbrnými. 

Chandler  [cendler]  Richard,  archaeolog^ 
angl.  (*  1738  —  f  1810).  Studoval  v  Oxforde. 
Publikací  Marmora  Oxoniensia  (Oxford,  1763,. 
3  d.j  osvědčil  se  jakožto  důkladný  znalec  epi- 
grafiky. Z  té  příčiny  vyslán  byl  r.  1764  sou- 
kromou společnosti  vznešených  a  bohatých 
Angličanů  (Dilettanti)  na  archaeologickou  ex- 
pedici do  Řecka  a  Malé  Asie  spolu  s  archi- 
tektem Rcvettcm  a  malířem  Parsem.  V  Řecku 
prozkoumali  rovinu  olympijskou,  v  Malé  Asii 
zříceniny  efcské  a  pozůstatky  chrámů  vPriéně, 
Milétu,  Mylasách,  Sardech  a  j.  Ovoce  těchto 
studií  (1704 — 66J  jsou  díla  Ch-ova:  lonian 
antiquities  (Lond.,  1769—1800,  2  d.);  Inscrip- 
tiones  antiquae  pleraeque  nondum  editae  in 
Asia  minore  et  Graecia  praesertim  Athenis 
collectae  (Oxford,  1774—76,  2  d.);  Travels  ity 
Asia  Minor  (Oxford,  1775);  Travels  in  Greece 
(t.,  1776;  obě  poslední  díla  byla  nově  spra- 
cována  Churtonem,  1835,  2  d.);  An  essay 
on  the  Troad  or  a  revieiv  of  the  Geography 
history  and  antiquities  of  the  region  of  Troy 
(Lond.,  1802).  Vý. 

Chandos  [čendos]  John,  válečník  an^l. 
ve  XIV.  stol.,  nazýván  byl  výkvětem  rytíř- 
stva, bojoval  r.  1346  u  Crécy  a  r.  1356  upo- 
zorniv Černého  prince,  že  Čas  jest,  aby  s  dru- 


46 


Chanílo.^kin  —  Chaiika. 


hou  řadou  podnikl  útok  na  vojsko  francouz- 
ské, rozhodl  vítězství  u  Poiticrsu  a  zajetí 
krále  Jana;  r.  1364  zvítězil  u  Auraye,  ale  padl 
r.  1369  u  Poiticrsu. 

Cbaudoikin  Ivan,  hudební  sklad,  ruský 
(f  1804),  byl  syn  petrohradského  kreičího. 
Tehdejší  mecenáš  ruský  Lev  Aleksanarovič 
Karyškin  seznav  jeho  nadání  poslal  jej  do 
Itálie,  aby  se  zde  vzdělal.  Po  svém  návrate 
Ch.  byl  virtuosem  při  dvoře  Kateřiny  II., 
složil  mnoho  sonát  a  symfonií,  jež  těšily  se 
u  dvora  neobyčejnému  úspěchu.  Vydal  téŽ 
2  díly  variací  na  národní  písně  ruské. 

Ohánedáni-al-Osmáii,  tur.  řád  založený 
r.  1893.  Mimo  sultána  a  cleny  rodiny  jeho, 
jakož  i  nejvyšší  tur.  hodnostáře,  uděluje  se 
ien  cizím  panovníkům  a  jejich  příslušníkům. 
Nosí  se  na  zlatém  nákrčníku,  jehož  jednotlivé 
články,  bíle  smaltované,  opatřeny  jsou  koru- 
nou s  hvězdou  a  půlměsícem.  Osobám  vy- 
nikŠim  oddaností  k  sultánovi  dostává  se  téhož 
řádu  menších  rozměrů. 

Chanénko  (Haněnko):  1)  Ch.  Michajil, 
hetman  kozáčky  (f  1674),  byl  plukovníkem 
humaňským;  když  pak  Dorošenko  spojil  se 
s  Turky  a  za  hetmana  zvolen  byl  Suchovii, 
tento  Odevzdal  moc  hctmanskou  Ch-vi  (1667;. 
Od  té  doby  počínají  jeho  boje  s  Dorošenkem, 
které  po  několik  let  pustošily  Ukrajinu.  S  po- 
čátku přidržoval  se  obojetné  politiky  mezi 
Moskvou  a  Polskem,  později  dosáhl  uznáni 
od  polského  krále  Michala  (1671).  Když  však 
Turci  donutili  tohoto  k  míru  v  Bučači  a 
Dorošenko  stal  se  pánem  západní  Ukrajiny, 
Ch.  postavil  se  mu  na  odpor  pod  Stéblo- 
vém, ale  byv  poražen  uprchl  do  Záporoží  a 
složil  hctmanskou  důstojnost  v  ruce  Samoj- 
loviče. 

2)  Ch.  My  kola  (*  1691  na  Ukrajině  — 
t  1760  v  Hluchově  tamže),  studoval  v  Kyjevě 
a  ve  Lvově.  R.  1710  nastoupil  dráhu  vojen- 
skou, v  které  byl  přidělen  ku  generální  kan- 
celáři, těše  se  přízni  hetmana  Ivana  Skoro- 
padského,  po  jehož  smrti  stal  se  opět  mi- 
láčkem nakazncho  hetmana  Pavla  Polubotka. 
Jemu  konal  poselství  v  deputaci  od  celého 
národa  k  caru  Petru  Vel.,  domáhající  se  svo- 
bodné volby  hetmana.  Za  to  byl  Ch.  s  ostat- 
ními deputanty  uvězněn  a  propuštěn  teprve 
r.  1726.  Tehdy  stal  se  sudím  v  Starodubé  a 
r.  1741  generálním  korouhevníkem.  Ch.  na- 
psal denník,  ó  němž  viz  či.  Dijarij.       ih"^. 

Ohangajské  pohoří,  dosud  málo  pro- 
zkoumaný horský  hřbet  v  Mongolská  ve 
střední  Asii,  odštěpující  se  od  Vysokého  Al- 
taje.  Táhne  se  souběžně  s  Jižním  Altajem 
směrem  k  jihojihových.  aŽ  po  105*^  v.  d.  Na 
sev.  souběžně  s  ním  táhne  se  pohoří  Tannu. 
Záp.  čásť  pohoří  slově  Chanchuchei  a  tvoří 
předěl  mezi  pánví  Ub-sa-noru  na  sev.  a  pánví 
jezera  Kara-usu  na  jihu.  Geol.  složení  sho- 
duje se  asi  se  složením  Altaje.  Četné  vrcholy 
vyčnívají  nad  hranici  věčného  sněhu,  nejsou 
však  změřeny.  Jediné  výška  průsmyku  D6ro- 
Changinu  jest  změřena  na  3027  m  n.  m.  Na 
sev.  svahu  vznikají  prameny  Selengy  (Edcr) 
a  Tesu,  najihozáp.  prameny  Dzapchynu.  Na 


sev.  úpatí  na  vých.  straně  leží  dle  Remusata 
zříceniny  starého  Karakorum. 

Ohangamior  [šlngarnié]  Nicolas  Annc 
Théodule,  generál  franc.  (*  1793  v  Autunu, 
t  1877  ve  Versaillech).  Vyznamenal  se  od 
r.  1830  na  bojišti  alžírském  tak,  ic  jmenován 
byl  brigádnííiem  a  r.  1848  velitelem  paříž- 
ské posádky,  s  kterou  udusil  povstání  29.  Ictl. 
a  13.  června  r.  1849.  Netaje  se  svou  náklon- 
ností ke  straně  orléanské  popudil  proti  sobě 
prince  presidenta  Ludvíka  Napoleona,  který 
mu  v  lednu  r.  1851  odňal  vrchní  velitelství 
a  2.  prosince  t.  r.  dal  ho  jako  nebezpečného 
Orléanovcc  uvězniti.  Později  byl  propuštěn 
a  teprve  za  váll;y  r.  1870  byl  povolán  do 
hlavního  stanu.  Po  válce  zvolen  byl  do  ná- 
rodního shromáždění  a  přispěl  značně  ku 
pádu  Thiersovu;  r.  1875  stal  se  doživotním 
senátorem. 

Oliaii^  [šanž],  franc:  1.  výměna,  směna; 
2.  směnný,  bankovní  obchod,  cmě-.iárna  (í>m- 
reau  de  ch.);  3.  bursa;  4.  vyměněné  dílo  mezi 
nakladateli;  5.  nepravá  stopa. 

Cnutn^^oaii  [šánžán],  látka  měnivé  barvy, 
dorílí  se  tím,  že  se  tká  po  způsobu  plátno- 
vém, kde  osnova  a  útek  jsou  různě  zbarveny 
a  leskly. 

Changemont  [šanžmán],  fr.,  zněna,  pro- 
měna, střídání. 

Changlrovati  [šánžír-],  fr.,  měniti,  stří- 
dati. 

Chania,  viz  Kane  a. 

Ohánioký  Václav,  první  purkmistr  rady 
Staroměstské  dne  14.  břcz.  r.  1483  od  Vladi- 
slava lí.  dosazené  a  straně  podobojí  nemilé. 
Když  v  září  t.  r.  roznášeny  byly  pověsti,  že 
král  těžce  onemocněl  v  Třebíči  a  bylo  očeká- 
vati, že  v  Praze  vzniknou  nepokoje,  dala  rada 
Staroměstská  klásti  řetězy  po  ulicích,  ve  kte- 
rých ještě  nebyly,  a  nařídila  svým,  aby  při- 
praveni byli  ve  zbrani  každou  hodinu.  Z  toho 
asi  vznikla  pověst  stranou  druhou  roztrušo- 
vaná, že  rada  chce  přepadnouti  a  povražditi 
protivníky  své,  a  proto  zosnováno  bylo  po- 
vstání branné  a  lid  dne  24.  září  r.  1483  vzal 
útokem  radnici,  zajal  přítomnou  radu  a  se- 
stavil soud,  po  jehož  nálezu  byl  Ch.  26.  září 
na  Staroměstském  náměstí  mcccm  popraven. 

Chanlvalle  [ka-j  (též  Canivalle)  Mar- 
cantonio,  stavitel  ital.  Nejznamenitější  jeho 
prací  je  stavba  křížového  kostela  v  Liberci, 
kamž  povolán  hrab.  Frant.  Gallasem  ke  konci 
XVIÍ.  stol. 

Chanka,  Chinka.  Kengha,  Hanka, 
Hanhai,  Hangei,  Sinhai,  vnitrozemské 
jezero,  sev.  od  Vladivostoku,  v  území  Ussu- 
rijském  pobřežní  provincie  vých.  Sibiře,  od- 
dělené od  ř.  Ussuri  horským  hřbetem.  Jezero 
proťato  jest  hranicemi  mezi  Ruskou  Asii  a 
Čínou,  tak  že  z  plošného  obsahu  4381  km^ 
připadá  1280*9  kni^  na  Čínu.  Jezero  leží  49  wi 
n.  m.,  jest  80 /rwi  dl.,  60  fcm  š.,  8— 12  m  hl.; 
břehy  jsou  nízké,  bažinaté,  místy  obilím  po- 
seté, ód  konce  října  až  do  dubna  jest  po- 
kryto ledem.  Do  jezera  vlévá  se  Lefu,  splavný 
od  svého  ústí  v  délce  40  km  pro  menší  par- 
níky. Jezero  odtéká  Sungačcm  k  Ussurimu. 


Chánkáh  —  Chanovice. 


17 


Na  březích  usazeno  jest  néco  ruských  a  fin- 
ských sedláků.  Po  SungaČi  paroplavební  spo- 
jení s  Chabarovkou. 

Chánkáhy  chángáh  (persko-arab.).  bu- 
dova sloužící  dervísům  mystického  řádu  za 
shromáždištč  pro  účely  náboženské.  Klášte- 
rem možno  ji  zváti  potud,  pokud  bydlí  v  ní 
svobodní  členové  řádu.  Dk. 

Chankendi,  t.  j.  chánova  ves,  dosti  důle- 
žité místo  v  kraji  šušském,  ruské  zakavkáz- 
.ské  gub.  Jelisavetpolské,  blízko  hl.  m.  kraje 
Šuši.  Poblíž  místa  v  širokém  údolí  značné 
péstční  hcdvábníků  ve  veliké  zahradě  býva- 
lých chánů  karábašských. 

Cliaiinin^  [čc-]:  1)  William  Ellery, 
bohoslovec  a  spis.  amer.  (*  1780  v  Newportu, 
Rhode-Island  —  f  1842  v  Benningtonu,  Ver- 
mont),  studoval  medicínu,  pak  bohosloví  na 
université  harvardské,  byl  povolán  r.  1803 
za  kazatele  do  Bostonu,  kterýž  úřad  vyko- 
nával kromč  r.  1822—24,  kdy  cestoval  po 
Evropě,  38  let.  Odpíraje  puritanské  přísnosti 
přidal  se  k  unitářům,  jichž  předákem  se  stal 
roku  1819  řečí  při  ordinaci  Jareda  Sparksa 
v  Baltimoru.  Působil  předem  k  ušlcchténí 
mravů,  ačkoli  nijak  nepochyboval  o  křesťan- 
ství jako  náboženství  zjeveném.  Jako  oprávcc 
společenský  je  Ch.  individualistou;  obmezuje 
úlohu  státu,  zdar  očekává  od  mravního  po- 
činu jednotlivcova.  R.  1835  ujal  se  horlivé 
osvobození  otroků  manifestem  Negro  slavery 
a  obrátil  se  proti  ničemnosti  jižních  států 
velkolepým  protestem  A  letter  to  tlie  hon. 
Henry  Clay  on  the  aunexatiou  of  Texas  to 
the  United  States  (1836).  Jako  spisovatel  vy- 
nikl hlavně  několika  essayemi  obsahu  lite- 
rárního a  filosofického:  o  národní  literatuře 
aracr.  (1823),  Miltonovi  (1826),  Napoleonu  I. 
(1827—28),  Fénelonovi  (1829)  a  j.,  kde  všude 
soudí  velkost  člověka  jeho  mravní  dokona- 
lostí. V  politice  byl  Ch.  republikánem  a  od- 
půrcem arístokratismu.  Myšlénky  Ch-ovy  roz- 
vířily se  brzy  z  Ameriky  do  Evropy,  kde  je 
hlásali  Mountfard  v  Anglii  (Beautics  of  Ch., 
1849),  Laboulaye  ve  Francii  (Essai  sur  Ch., 
1856),  Bunsen  v  Německu.  Souborně  vyšly 
jeho  spisy  v  Bostone  r.  1841  v  5  sv.;  6.  sv. 
výbor  kázání  r.  1872  (nové  vyd.  1885).  Do- 
pisy jeho  se  spisovatelkou  Lucy  Aikinovou 
vydala  pí.  Lc  Bretonová  (Londýn,  1874).  — 
i>*r\%  Memoirs  of  \V.  E.  Ch.  (Boston,  1874, 
3  sv.);  E.  Renan,  Essais  ďhistoirc  relig. 
(1856);  C  Lavolléc,  Ch.  (Paříž,  1876). 

2)  Ch.  William  Ellery,  synovec  před., 
básník  amer.  ř*  1818  v  Bostone),  studoval 
na  Harvard  Collcge.  R.  1836  uveřejnil  verše 
v  bostonském  >Journalu<  a  vytiskl  několik 
<lobnfch  essay í  o  Shakespearu.  R.  1840  upo- 
zornil na  jeho  básně  nejvýše  pochvalně  Emer- 
son v  essay  i  »Ncw  poctry*,  avšak  obecen- 
stvo přijalo' je  odmítavě.  i\)cms  (1843),  druhý 
svazek  Pi}€mi  (1847)  a  třetí  Tlie  woodman 
(1849)  nedošly  úspěchu.  Z  cesty  po  Itálii  uve- 
řejnil Conversation^  in  Róme  (1847);  r.  1858 
\7dal  Nfar  home  připsaný  Henrymu  Thoreau- 
ovi,  jemuž  byl  důvěrným  přítelem  a  jehož 
iivot  i  práci  znamenitě  vypsal  v  životopise 


Thorean  the  poeťnaturalist  (1863 — 64;  dopl- 
něné 1873).  Vedle  něho  přilnul  vroucně  také 
k  Hawthorneovi.  R.  1871  vydal  poslední  knihu 
veršovou  Ttie  wanderer.  Ch.  je  originelní  a 
hluboký  básník,  širokého  vědění  a  vážného 
názoru;  má  verše  dokonalé  krásy,  vedle  toho 
však  najde  se  i  leccos  bizarrního  nebo  podi- 
vínského. Je  to  básník  těžký,  jenž  ovládá  říši 
svého  umění  kriticky  a  rozumově;  básník, 
jenž  je  odsouzen  k  nepopulámosti,  poněvadž, 
jak  řekl  o  něm  Emerson,  >psal  jako  lord 
pouze  pro  rovné  sobě«.  Šld. 

Chanoine  [šanoen],  inženýr  franc.  (♦  1805 
vTroyes,t  1876  v  Paříži),  jest  původcem  druhu 
pohyblivých  jezů,  zvláště  ve  Francii  hojně  uží- 
vaných, jenž  též  nese  jeho  jméno.  V  Annales 
des  ponts  et  chaussées  uveřejnil:  Barragc 
ďEphieau  (1837);  Echappements  (1843);  Bav- 
rage  automobile  (1851);  Hausses  mobiles  et 
automobilcs  (1851);  Notě  sur  la  prise  de  ta 
Seině \  společně  s  Lagrenéem:  Barrages  á 
haussc:i  mobiUs  (1861);  Construction  des  bar- 
rages  eclusés  (1868). 

Cbauot  [šanó]  Francois,  houslař  franc. 
(♦  1787  v  Mirecourtu  —  f  1823  v  Rochefortu), 
syn  hotopitele  hud.  nástrojů,  po  studiích  tech- 
nických vstoupil  jako  inženýr  k  námořnictvu. 
Pro  satirický  pamflet,  jejž  jakožto  royalista 
složil  v  době  restaurace,  byv  potrestán  pro- 
puštěním a  postavením  pod  policejní  dohled, 
uchýlil  se  do  svého  rodiště,  oddal  se  badání 
o  akustice  a  vymyslil  konstrukci  houslí  od 
běžné  formy  úchylných,  jíž  hodlal  povznésti 
dílnu  svého  otce.  Avšak  housle  toho  způsobu, 
jak  již  vnější  podoba  ukazovala,  byly  prostou 
obnovou  nástrojů  kytaře  podobných,  jaké 
v  XV.  stol.  byly  rozšířeny.  Postrádaly  po- 
stranních zářezů  a  strunníku,  měly  ozvučné 
otvory  rovné  a  stejného  směru  se  strunami, 
podstavec  umístěný  uprostřed  rcsonanční  de- 
sky a  ne  pod  strunou  G  a  duši  před  kobyl- 
kou, nikoli  za  ní.  Housle  tyto  dal  si  Ch.  pa- 
tentovati a  Akademie  dobrozdáním  svým  nc- 
rozpakovala  se  dokonce  postaviti  je  po  bok 
nástrojům  Stradivariovým  a  Guarneriovým. 
Když  však  Ch.  byl  amnestován  a  k  původ- 
nímu povolání  svému  se  vrátil,  bratr  jeho 
Georges  Ch.,  dovedný  houslař  a  rekon- 
struktor  starých  nástrojů,  převzav  pracovnu 
otcovu,  po  krátkém  čase  nadobro  od  nepro- 
spěšných  novot  těchto  ustoupil.  \f 

Ohanov  (Khan),  ves  v  Čechách,  hejt.  a 
okr.  Most,  fara  Vtclno,  pš.  Obrnice;  29  d., 
163  ob.  n.  (1890),  mlýn,  ložisko  hned.  uhlí. 
Nadační  statek  má  76*11  ha  a  jest  majetkem 
křižovníků  s  červ.  hvězdou,  kteří  jej  od  nc- 
paměti  drží. 

Chanovioe,  far.  ves  v  Čechách,  hejt.  Stra- 
konice, okr.  a  pš.  Horažďovice ;  54  d.,  378  ob.  č. 
(1890),  kostel  Pozdvižení  sv.  Kříže,  3tř.  šk., 
Četn.  stanice,  mlýn  Holuška.  Alod.  statek  má 
830  ha,  k  němu  náleží  zámek  s  parkem,  dvůr, 
pivovar  a  mlýn  v  Ch-cích,  majetek  Isidora 
Schmiedla.  Někdejší  tvrz  byla  kolébkou  ryt. 
rodu  Chanovských  z  Dlouhévsi.  Poslední  rodu 
toho  Václav  prodal  (1717)  Ch.  Ferd.  Jáchyma 
z  Rumerskirchu,  jenž  obnovil  zde  zaniklou 


48 


Chanovský  z  Dlouhévsi. 


faru.  Po  smrti  Fcrd.  Krist.  Rumerskircha  vy- 
střídalo se  tu  několik  rodů,  od  r.  1811  jme- 
nuje se  tu  rodina  šl.  Becherů. 

Chanovský  z  Dlouhévíl,  jméno  větve 
Dlouho veských  z  D.  (v.  t),  pocházeli  od 
Volfganga  z  D.  na  Chanovicích  v  I.  1492 
až  1523  připomenutého  a  manželky  jeho  Evy 
z  Vidhostic  na  Pajreku.  Čtyři  synové  je- 
jich: Peir,  Jiří,  Mauric  a  Adam  drželi 
také  k  Pajreku  a  Hornímu  Nýrsku  Svíradice 
Chanovice  a  jiné  ještě  statky,  až  konečné 
Adam  samojediným  pánem  těchto  statků  se 
stal  a  prodav  Pajrek  r.  1556  Rábí  koupil 
r.  1570  a  rábskou  linii  založil,  která  ostatní 
všechny  přetrvavši  za  našich  dnů  teprve  vy- 
mřela. Adam  zemřel  r.  1598  maje  věku  svého 
94  let  a  zplodil  s  dvěma  manž.  Marianou  Ko- 
čovou z  Dobrše  (f  asi  1564)  a  Markétou  Du- 
kovanskou z  Bukovan  (f  1604)  syny:  Petra, 
Jana,  Jindřicha,  Jana  Viléma,  Kryštofa 
a  Volfganga,  kterým  již  r.  1589  starek  Lazsko 
odevzdal.  Petr  na  Chanovicích  a  Újezdci  ze- 
mřel brzo  po  otci  zanechav  syna  Jana  Jin- 
dřicha, jenž  oba  statky  prodav  nabyl  Lazska 
a  Rábí.  Jan,  druhý  syn  Adamův,  zdčcfil  Dožice, 
Hradiště  a  Týniště  po  Mauricovi  Ch-skému 
(t  1604^  a  mel  s  manŽ.  Kateřinou  Valovskou 
z  Úsuši  15  dětí,  ze  kterých  známe  syny  Voj- 
těcha, Alše  na  Hradišti,  Bohuslava  Mau- 
ři ce  na  Týništi  a  Karla  na  Dožicích.  Jin- 
dřich, třetí  syn  Adamův,  usadil  se  na  Smolo- 
telích,  byl  písařem  menších  desk  zemských 
a  místosudím  království  Českého.  Asi  r.  1619 
zemřel  zanechav  syna  Adama  a  Jana  Vi- 
léma. Rábí  dostalo  se  čtvrtému  synovi  Ada- 
movu Janu  Vilémovi,  jenž  byl  král.  berníkem 
kraje  pracheňského  r.  1601,  ale  již  r.  1607 
zemřel  zůstaviv  nezletilého  syna  Adama  Při- 
bíka,  jehož  poručnicí  byla  sestra  jeho  Maric 
Markéta.  Smrtí  jeho  nčkdy  r.  1620  Rábí  zdědil 
pátý  syn  Adamův  Kryštof,  který  také  Chano- 
vice a  Újezdec  od  Jana  Jindřicha  koupil.  Kry- 
štof byl  JMC.  radou,  purkrabím  kraje  hrade- 
ckého a  soudcem  zemským;  rok  před  svou 
smrtí  (t  1628)  daroval  Rábským  dvůr  Mýto 
s  přísl.  a  potvrdil  jim  právo  trhy  odbývati  a 
pivo  vařiti.  Šestý  syn  Adamův  Volfí^ang  Ch. 
2  D.  oblíbiv  sobě  stav  duchovní  stal  se  pro- 
boštem karlšteinským,  ale  zemřel  záhy  (v  31.  r. 
věku  svého)  po  dvouletém  proboštování  roku 
1586.  Ve  šlépějích  jeho  kráčel  Vojtěch,  Janův 
syn  (*  1581  ve  Svírajících  u  Horažďovic),  jenž 
do  řádu  jesuitského  vstoupiv  řeholní  slib  slo- 
žil r.  1601,  v  kolleji  kladské  a  pražské  mládež 
vyučoval,  představeným  konviktu  pražského 
u  sv.  Bartoloměje  byl  a  pak  na  Moravě  mis- 
sionářoval  v  1.  1613—15.  Na  to  byl  povolán 
za  rektora  koUejc  krumlovské.  Vzdav  se  to- 
hoto úřadu  r.  1621  oddal  se  úplně  missio- 
nářství,  které  po  22  let  vykonával  v  Kolíně, 
v  Táboře,  hlavně  pak  na  Prachensku  a  Plzeň- 
sku. Nebylo  žádných  obtíží  ani  překážek, 
které  by  Ch-skému  byly  vadily  v  jeho  práci 
na  vinici  Páně,  vedro,  zimu,  sloty  a  nepo- 
hodu trpělivě  snášel  a  když  na  svých  cestách 
do  některé  osady  přišel,  zvonkem  svolával 
k  sobě  staré  i  mladé  a  obrázky  je  odměňoval, 


když  pozorné  jeho  výklady  poslouchali.  Znal 
do  podrobná  životy  svatých  patronů  našich 
a  mužů  příkladným  životem  proslulých  a  rád 
o  nich  vypravoval  v  kázáních  svých,  tak  žj^ 
slova  jeho  velice  jímala  krajany  české.  V  ži- 
votopise jeho  najde  čtenář  obrázky  ze  života, 
lidového  na  vesnici  a  v  městě  tak  výborné,, 
že  ani  popěvky  a  písničky  tehdejší  doby  ne- 
scházejí, fdyllické  tyto  obrázk^r  přástev  a  od- 
poledních nedělních  slavností  venkovských 
často  ovšem  hlaholem  trub  a  bubnů  i  huko- 
tem děl  válečných  bývají  přerušovány.  Pama- 
tuje na  svůj  řád  čh.  přimluvil  se  u  Jiřího 
hr.  z  Martinic,  u  jeho  sestry  Lucie  hr.  z  Kolo- 
vrat a  u  šlechty  kolem  Klatov  osedlé,  že  na 
svůj  náklad  dtui  zříditi  novou  koUej  jesuit- 
skou v  Klatovech  s  krásným  kostelem,  v  kte- 
rémž V.  Ch.  pochován  jest  zemřev  dne  16.  kv. 
1643.  Životopis  jeho  sepsal  po  latinsku  a  vy- 
dal P.  Jan  Tanner  v  Kolíně  nad  Rýnem  r.  1660 : 
>Vir  apostoHcus  seu  Vita  et  virtutes  R.  P.  Al- 
berti Chanovský  e  Societate  Jesu  in  Provincia 
Boémiae*.  Ch.  sám  sepsal  po  česku  a  Tanner 
vydal  po  latinsku:  Vestigium  Boémťae  Piae 
v  Praze  r.  1659.  Spis  ten  jest  obšírnější  vy- 
dání Pontanova  spisu  >Boěmia  Pia«  a  podrob- 
nostmi historickými  i  topografickými  velmi 
zajímavý,  Cruger  a  Balbin  Tannerovi  pomá- 
hali Ch-ského  data  doplňovati.  Českým  jazy- 
kem dále  složil  Ch.  spis:  Zpráva  křesťamká 
5  krátkým  výkladem  poditatnéjšich  véct\  které 
každému  křesťanu  včdéti  přísluší  (Praha,  1676 
a  potom  několikráte  ještě  vydaný)  a  Vavřince 
Suria  Vitae  Sanctorum^  t.j.  Životové^  skutkové 
a  mučedlnictvi  téf  i  lá^raky  svatjrch  a  světic 
na  ka(dý  den  celého  roku  roivi  fení  (Praha,, 
1625  a  1696).  Náklad  na  tisk  vedl  strýc  Voj- 
těchův Kryštof  Ch.  K  tomuto  spisu  přidány: 
•Některé  Kusy  o  svátosti  oltářní«  a  >Živút 
sv.  Františkac  v  Krumlově  r.  1621  sepsaný,, 
ale  netištěný.  Z  bratří  Vojtěchových  Aleš  a 
Bohuslav  Mauric  dědili  spolu  s  Janem  Jin- 
dřichem po  Kryštofovi  r.  1628  jeho  statky; 
Chanovice  a  Újezdec  dostaly  se  Alšovi,  který 
oba  statky  spolu  s  Hradištěm  odevzdal  synu 
Janu  Albrechtovi  r.  1644,  druhý  syn  Jiří 
zemřel  bezdětck  r.  1590.  Po  Alšovi  brzo  také 
jeho  bratr  Bohuslav  Mauric  zemřel  a  statek 
jeho  Týniště  prodán  v  prospěch  jeho  nezle- 
tilé dcery  Anny  Kateřiny  r.  1648  Šebestiáni* 
Ferdinandovi  z  Říčan,  který  si  vzal  matku 
její  Alžbětu  ze  Zeberka.  Karel  zemřel  zůstaviv 
jediného  syna  Jana  Karla.  Rábí  držel  po 
Kryštofovi  Ch-ském  z  D.  Jan  Jindřich,  syn 
Petrův,  jenž  byl  od  r.  1623  také  pánem  na 
Lazsku,  místosudím  zemským  r.  1629 — 34,. 
purkrabím  kraje  hradeckého  r.  1638 — 40  a 
podkomořím  král.  Českého.  Se  svou  manž. 
Annou  Barborou  Častolárkou  z  Dlouhévsi 
zřídil  P.  Marii  v  kostele  rábsk<^m  nový  oltář 
r.  1636,  na  němž  zároveň  obraz  jeho.  i  man- 
želčin se  -zachovaly.  R.  1642  zdvihli  všichni 
tehdejší  potomci  Adamovi  odpor  proti  jeho 
držení  hradu  Rábí  hájíce  práv  svých  k  to- 
muto panství  a  proto  také  po  jeho  smrti 
(r.  1647)  Rábí  rozděleno  dle  kšaftu  Kryšto- 
fova zhotoveného   r.  1627  mezi   Kryštofovy 


Chan9vský  z  Dlouhévsi. 


49 


dédice  r.  1648.  Jan,  bratr  Kryštofův,  jakož 
svrchu  řečeno,  mél  syny  Alše  a  Karla  (kromč 
Vojtěcha,  jesuity,  a  jiných  synů  bezdětných) 
a  týž  Aleš  Jana  Albrechta  a  Karel  Jana  Karla; 
oběma  těmto  dědicům  připadl  jeden  díl  Rábí. 
Druhý  díl  dostal  se  Petrovu  vnukovi  Janu 
Vilému  mladšímu  a  třetí  díl  obdržeti  mél 
Jan  Vilém  starší,  syn  Jindřichův.  Konečně 
rozděleno  celé  dědictví  Ch-ch  (Rábí  a  Cha- 
novice)  tak.  Že  z  hradu  Rábí  staly  se  dvě 
polovice,  jednu  dostal  Jan  Vilém  starší  na 
Smolotelích,  druhou  s  panstvím  budětickým 
obdrželi  Jan  Karel  a  Jan  Albrecht  dohromady; 
Chanovice  přikázány  jako  třetí  díl  Janovi  Jin- 
dřichovi pro  jeho  syna  Jana  Viléma  ml.,  jehož 
bratr  Adam  Ignác  jako  jesuita  r.  1642  ze- 
mřel. Jan  Vilém  pojal  za  manželku  Barboru 
Malovcovou  z  Chýnova  a  z  Vinterberka  a  mél 
sní  syna  Františka  Václava,  jenž  se  oženil 
r.  1678  s  Helenou  Alžbětou  Chuchelskou  z  Ne- 
stijova, kteráž  mu  dva  syny,  Václava  ajana 
Josefa,  a  pét  dcer  porodila.  Václav  prodal 
<'hanovicc  r.  1717  hr.  z  Rumerskirchu,  byl 
starostou  desk  zemských  a  držel  Vrutice, 
Katusice  a  Vysočany  r.  1731.  Na  statky  tyto 
uvalen  mu  sekvcstr  a  r.  1738  žaloval  Ch.  se- 
kvcstratora  Bossiho  pro  některé  nepřístoj- 
nosti. Smolotelský  Jan  Vilém  seděl  v  Rábí 
ai  do  své  smrti  r.  1672.  Synové  jeho  Jan 
Jindřich  a  Adam  rozdělili  se  o  dědictví 
otcovské  takovým  způsobem,  že  Jan  Jindřich 
místo  Smolotel  přijal  díl  rábský  a  Adam  sídlel 
na  Smolotelích,  od  r.  1678  dostal  Jan  Jindřich 
té£  třetí  díl  rábský.  Jan  Karel  a  Jan  Albrecht 
svou  polovici  Rábí  také  mezi  sebou  rozdělili 
a  celé  zboží  r.  1648  melo  tři  pány:  jeden 
držel  polovici  a  dva  méli  po  čtvrtině.  Jan 
Karel,  jemuž  také  Dožice  náležely,  prodal 
svou  čtvrtinu  Rábí  r.  1650  do  cizích  rukou 
a  teprve  r.  1678  ji  opét  Jan  Jindřich  Ch.  rodu 
svťmu  získal.  Po  jeho  smrti  (f  1685)  nezleti- 
lým synům  jeho  Janu  Vilémovi  a  Janu 
Václavovi  za  poručníka  ustanoven  jest 
Adam  Ch.  na  Smolotelích,  menší  písař  při 
liškách  zemských.  Jan  Albrecht  Ch.,  spolu 
í»án  na  Hradišti,  seděl  na  své  čtvrtině  Rábí 
ai  do  své  smrti  a  po  ném  dědila  Kateřina 
Přichovská.  přcvorka  kláštera  sv.  Anny  na 
Starém  Městě  Pražském,  a  Dorota  Františka 
Uhrová  2  Dlouhé  vsi.  Pro  dluhy  byl  tento 
Matek  prodán  a  teprve  r.  1673  koupila  jej 
Marie  Julie  Ch-ká  z  Dlouhévsi.  rozená  Bina- 
řovna  na  Rábí,  vdova  po  Janu  Jmdřichovi 
Ch-kém  z  O.  a  matka  mladých  pánů  Ráb- 
ských,  tak  ie  Rábí  zase  jednoho  pána  mělo. 
Jan  Vilém  a  Jan  Václav  porovnali  se  r.  1694 
o  dědictví  otcovské  a  mladší  bratr  ujal  Rábí; 
ic  však  následujícího  roku  zemřel,  Jan  Vilém 
Rabi  po  něm  zdědil.  R.  1708  prodal  rodné 
sídlo  své  a  koupil  r.  1710  malý  statek  Ka- 
mennou na  Berounsku.  Smolotely  koupili 
r.  1605  br.  Kryštof  a  Jindřich  Ch.  z  D.  a  po- 
tomci jejich  je  drželi  až  do  konce  téhož  sto- 
ičtí. Po  Jindřichovi,  zemřelém  r.  1619,  vládla 
na  S.  manželka  jeho  Anna  z  Příchovic.  Ze 
»vnů  jejich  Adam  Ch.  byl  místopísařem  král. 
Českého  a  v  mladém  věku  zemřel;  druhý  syn 

OiiGv  Slovolk  Nattčoý,  sv.  XII.  lo.a  1897. 


Jan  Vilém  ujal  Smolotely  a  když  r.  1672  ze- 
mřel, Adam  Maximilian,  mladší  jeho  syn,  spo- 
čátku  na  S.  vládl,  ale  potom  statek  ten  pře- 
nechal Janu  Jindřichovi  Ch-kému,  bratru 
svému.  Bratr  Adamův  Jan  Ignác,  jenž  se 
psal  také  Dlouhoveským  z  Dlouhévsi  (viz 
Dlouhoveský  z  Dlouhévsi  Jan),  kšaftem 
svým  ze  dne  24.  led.  1701  zřídil  ze  zakoupených 
statků  Kraselova,  Záhořic,  Němčic  a  Hodě- 
jova  fideikommiss  Ch-ch,  Castolarů  a  Dlouho- 
veských  z  Dlouhévsi  ustanoviv,  aby  držitelé 
jeho  hodnosti  svobodných  pánů  nepřijímali. 
Fideikommiss  ten  nastoupil  Adam  Josef  Ch. 
2  D.,  nejstarší  syn  zakladatelova  bratra  Adama 
Maximiliana,  J.  M.  cis.  a  král.  soudů  komor- 
ního a  dvoř.  rady  a  místopísaře  v  král.  Če- 
ském (t  1709).  Smrtí  jeho  bezdětnou  r.  1714 
přešly  statky  svěřenské  na  jeho  bratra  Jana 
Felixa,  jenž  k  Smolotelům  též  Řeteč,  Tou- 
škov  a  Bukovany  držel  až  do  r.  1725,  ale 
také  bezdětek  zemřel,  načež  Smolotely  r.  1732 
ve  dražbě  prodány  byly  a  fideikommiss  ujal 
Kamenského  Jana  Viléma  (f  1719)  syn  Jan  Jin- 
dřich Ch.,  jenž  zakladatelem  Cn-ch  větve 
na  svěřenských  statcích  se  stal,  která  teprve 
r.  1877  dne  21.  kv.  úplné  sešla  a  s  ní  také 
Ch-vští  vůbec  vymřeli.  Jan  Jindřich  měl  s  man- 
želkou Barborou  svob.  paní  Hildprandtovou 
z  Ottenhausenu  dva  syny,  Jana  Josefa  a 
Františka  Viléma,  ze  kterých  onen  fidei- 
kommiss ujal  a  tento  vojenskému  stavu  se  vě- 
noval (t  1760).  Oženiv  se  s  Marií  Annou  Ra- 
deckou  z  Radce  zplodil  Jan  Josef  čtyři  syny: 
Jana  Karla,  Remedia  Oktaviana,  Josefa 
Václava  a  Otu  Viktorína,  kteří  r.  1788 
byli  na  živu.  Jeden  z  nich  měl  osm  synů, 
které  všechny  přetrval  František  Xaver 
Ch.,  poslední  majitel  fideikommissu  a  poslední 
z  rodu  Ch-ch.  Byl  ještě  v  mladém  věku,  kdyŽ 
délová  koule  v  bitvě  u  Asprů  r.  1809  jemu 
půl  ruky  odstřelila,  tak  že  ostatní  část  mu 
amputována  býti  musila.  Oddal  se  proto  vě- 
dám a  byl  professorem  na  vojenské  akademii 
v  Novém  Méste  za  Vídní,  později  ředitelem 
technického  ústavu  v  Praze.  Odebrav  se  na 
odpočinek  na  Němčice  zaměstnával  se  i  zde 
studiemi  mathematickýrai  a  také  genealogický 
materiál  k  dějinám  rodu  Dlouhovcských  z  D. 
snesl,  jenž  nyní  v  museu  českém  v  rraze  se 
chová.  Z  manželství  svého  s  Alžbětou  sv.  paní 
Puteanovou  neměl  žádných  dítek  a  skončil 
svůj  život  vlasti  a  vědě  věnovaný  r.  1877. 

Vedle  pošlosti  Adamovy,  o  které  jsme  posud 
jednali,  žili  také  potomci  z  bratři  jeho  Petra 
a  Jiřího.  Jiřík  měl  syna  Volfa  u  dvora  vel- 
može Petra  Voka  z  Rosenberka,  jenž  jeho 
purkrabím  na  Želči  byl  r.  1571.  Bratrem  Vol- 
fovým nebo  synem  Jiříkovým  byl  Jindřich 
Ch.,  jenž  byl  v  1.  1594—1609  lesníkem  ve 
službách  vévody  Virtemberského  v  Neuen- 
stadté  a  před  r.  1625  zemřel.  ManŽ.  jeho  byla 
Johanka  Rafínova.  Po  něm  jmenují  se  ve 
Virtembersku  bratří  Bedřich  Ludvík  a  Be- 
dřich Kazimír  Ch.  z  D.  Tento  byl  r.  1617 
immatrikulován  mezi  rytířstvo  kantonu  ko- 
cherského.  r.  1647  hradu  Thalheimu  nabyl  a 
r.  1648  ve  Štutgarté  zemřel,  nezplodiv  žád- 

4 


60 


al-Chansá  —  Chanson. 


ných  dítek  s  manželkou  Majdalenou  z  Ehingcn 
(t  1632).  Bedřich  Ludvík  byl  švédským  plu- 
kovníkem a  veHtelem  ve  Frciburku  (v  Breis- 
gavě)  od  Bernarda,  vévody  Výiparskéno,  jme- 
nován. Když  pak.  r.  1644  Mercymu  vzdáti  se 
musil,  přijal  službu  ve  franc.  vojŠté  a  zemřev 
r.  1645  byl  ve  Štrasburku  v  kostele  sv.  To- 
máše pochován,  kde  posud  náhrobní  kámen 
jeho  se  zachoval.  Syny  zůstavil  dva,  Bedřicha 
Ludvíka  a  Augusta,  který  r.  1665  s  Rosi- 
nou Greckovou  z  Kochendorfu  se  oženil  a 
s  ní  dva  syny  měl,  Volfa  a  Ludvika,  jenž 
na  prostřáiním  hrade  v  Thalheimé  sedel 
r.  1675  a  r.  1678  již  byl  mrtev;  sestra  Augu- 
stova Eva  Eufrosina  (zemřela  po  r.  1683)  pro- 
vdala se  za  Augusta  ze  Schmidtberku  v  Lehren- 
steinfeldu.  Klř. 

al-Ohansá  Tumádir  bint-Amr  příjmím 
Umm  Amr,  nejslavnější  básnířka  arab.,  přední 
rcpraesentant  elegie  v  poesii  arabské  (f  646 
po  Kr,).  Náležejíc  dobé  pohanské,  dočkala  se 
islámu,  jehož  stala  se  pak  nadšenou  stoupen- 
kou. Osvědčila  to  hlavně  svou  přítomností 
v  bitvě  u  Kadesie  (Kádisijja)  r.  12  H.  =  638 
po  Kr.,  do  níž  vyslala  své  syny,  již  tam  i  smrt 
nalezli.  V  poesii  proslula  clegiemi  na  smrt 
bratří  svých  Muávijje  a  zvláště  milovaného 
Sachra,  ač  měla  s  ním  jen  otce  společného. 
Bratr  Muávijja  padl  r.  612  v  bitce  rodu  svého 
s  rodem  bení  Murra,  Sachr  r.  615  následkem 
poranění,  jež  utržil  od  bení  Asad.  Posledněj- 
šímu náleží  největší  čásť  elcgií.  Když  totiž 
zemřel,  sedala  Ch.  dlouhou  dobu  na  jeho 
hrobě  plačíc  a  truchlíc  nad  ním,  až  se  ji  oči 
rozbolavěly.  Bol  její  nad  jeho  smrtí  stal  se 
mezi  Araby  příslovečným.  Díván  obsahuje 
100  elegií.  Vynikají  neobyčejnou  vřelostí  citu, 
uhlazeností  mluvy  a  bezvaaností  formy,  pro 
niž  stavěna  Ch.  i  nad  většinu  vynikajících 
básníků  arabských.  Díván  Ch-sy  vydal  jesuita 
P.  L.  Cheikho  v  Bejrúté  (1888),  kriticky  na 
základě  nového  materiálu  rukopisného  t.,  1895. 
dvojí  vydání,  s  kommentárem  a  textové ;  text 
s  franc.  překladem  vydal  P.  V.  de  Coppicr, 
t.,  r.  1889.  Dk. 

Chanskaja  Stávka,  t.  j.  stan  neb  ležení 
chánovo,  shromáždiště  Kirgizů  Bukcjevské 
hordy,  v  ruské  gub.  Orenburské;  místo  jest 
sídlem  ruských  úřadů,  má  ruský  kostel,  mc- 
šitu,  stanici  poštovní  a  telegrafní,  velké  vý- 
roční trhy  a  1242  ob.  (1890),  z  nichž  jest  367 
Kirgizů  a  547  Tatarů.  Ch-ju  založil  r.  1826 
Džengizchán. 

Chanson  [šáns6n],  franc,  píseň,  znamená 
jednou  —  vedle  poetiky  moderní  —  píseň 
lidovou  neb  zlidovělou,  která  těsně  lne  k  mel- 
odii, po  druhé  užívá  středověká  poetika  trou- 
badourů  a  trouvérů  slova  toho  jako  techni- 
ckého výrazu  pro  určitou  formu  složité 
a  umělé  poesie  lyrické. 

I.  Nejstarší  zbytky  lidové  písně  francouz- 
ské, jež  se  nás  v  troskách  2—3  veršů  do- 
chovaly, sáhají  do  konce  XII.  a  počátku 
XIII.  stol.  Lze  z  nich  usouditi  (Alfred  Jean- 
roy,  Les  origines  de  la  poesie  lynque  en  France, 
1889),  že  stará  píseň  franc.  b^la  rázu  výprav- 
ného a  dramatického  předvádějíc  osoby  za- 


ujaté většinou  vášní  milostnou.  Co  do  formy 
skládala  se  z  krátkých  strof  rýmem  spojených, 
překročných  (t.  j.  poslední  verš  předešlé  strofy 
opakoval  se  v  prvním  verši  násl.  strofy);  po 
strofě,  již' zpíval  sólista,  následoval  refrain, 
zpívaný  sborem ;  byla  pravidlem  k  tanci  zpí- 
vána. Nejstarší  úplné  texty  ch-y  lidové  po- 
chodí z  konce  XÍV.  stol.;  uveřejnil  je  Stick- 
ney  v  »Romanii«  VII.  Lidové  ch-y  z  XV.  a 
poČ.  XVI.  stol.  obsahuje  sbírka  Gast.  Parisa 
a  Gevaerta  (Paříž,  1875)  a  sbírka  písni  nor- 
mandských  A.  Gastéa  (Caen,  1866),  ze  XVÍ. 
a  XVII.  stol.  sbírka  Weckerlinova  (Pař.,  1889). 
z  XVIII.  Ballardovy  Rondes  á  danser  a  Brw 
nettes  et  petits  airs  tendres.  V  XIX.  stol.  po- 
řízeny byly  četné  sbírky  podle  jednotlivých 
kraiin;  nejdůležitější  z  nich  jsou:  H.  de  la 
Villemarqué,  Bar^ax  breii,  chans.  pop.  de  la 
Bretagne  (1840,  8.  vyd.  1883);  de  Cousse- 
maker,  Chans.  pop.  aes  Flamands  de  France 
fl856);  D.  Arbaud,  Ch.  pop.  de  la  Provence 
(2  sv.,  1862);  Sallaberry,  Ch.  pop.  du  pays 
bíisque  (1870);  Bladé,  Poésies  pop.  děla  Gas- 
cogne  (3  sv.,  1883);  J.  Bujeaud,  Ch.  pop.  des 
prov.  de  fOuest  (2  sv.,  1868)  a  mn.  j. 

Vedle  této  ryze  lidové  písně  objevuje  se 
záhy  píseň  zlidovělá,  t.  j.  plod  vzdělance, 
jenž  měl  formu  písně  lidové  a  proto  snadno 
lidem  byl  přijat  a  šířen.  Sem  náležejí  hlavně 
ch-y  historické,  politické  a  satirické,  pak 
i  milostné  a  pijácké.  Nejstarší  historické  ch-y 
odnášejí  se  k  druhé  a  třetí  výpravě  křížové 
(z  první  zachovaly  se  jen  ch-y  latinské,  srv. 
sbírky  E.  du  Mérilovy,  Poésies  pop.  latines 
antérieiires  au  Xlle  siecle  (IMS)  b.  Poésies  pop. 
latines  du  moyen  dge  (1847)  a  autory  jich  jsou 
troubadouři  Bertran  de  Born,  Pons  de  Chap- 
teuil,  P.  Vidal,  Gaucelm  Faidit  a  trouvéři 
Huon  ďOissy,  Quénes  de  Béthune,  H.  de  la 
Ferté.  Historické  a  satirické  zpěvy  v  násle- 
dujících stoletích  jsou  četné,  působnost  jich 
obmezena  však  na  určité  vrstvy  národa. 
Z  XV.  stol.  jest  se  zmíniti  o  vojenských 
ch-ách  v  podřečí  picardském  (Lcroux  de 
Liney,  Chants  hist.  du  temps  de  Charles  ct 
Louis  XI.,  1857).  Následující  XVI.  stol.  uvedlo 
do  ch.  zvláště  ostrou  notu,  satiru  často  až 
triviální,  jež  se  živí  z  náboženských  sporů 
hugenotských  (E.  Rolland,  Les  ch.  hug.  du 
XVIe  siecle,  2  sv.,  1871).  V  XVII.  století 
hlavně  Fronde  zplodí  mnoho  ch.  (C.  Moreau, 
Bibl.  des  Mazarinades,  3  sv.,  1858).  Ve  sto- 
letí XVIIL  skládali  ch-y  i  dvořané,  kteří  jimi 
intrigují;  hrabě  ^faurepas,  Lagrange-Chancel, 
Desforges,  Rességuier  jsou  autory  nejznáměj- 
ších ch.;  mnoho  je  jich  anonymních  a  obí- 
rají se  většinou  dvorskými  skandály.  V  re- 
voluci vzniknou  bojovné  a  útočné  ch-y,  jako 
Madam  'Veto  či  Carmagnole  (září  1789),  Bou- 
langére  (říjen  t.  r.),  Qj-ira,  Caňllon  national, 
Marseillaisa  (1792),  Chant  du  départ  (od  M. 
J.  Chéniera,  1794),  Salut  de  la  France  (od  A. 
Saint  Boy,  1793),  Hymne  de  Van  II.  (1794). 
Réveil  du  peuple  (1795).  Za  restaurace  básní 
politické  ch-y  Béranger  a  E.  Debraux;  r.  1848 
Petr  Dupont  Chant  des  ouvriers;  za  druhého 
císařství  Nadaud.  V  nejnovější  době  křísí  se 


Chanson  —  Chantelle. 


51 


zase  eh.  k  životu  hlavně  pfisobením  umělecké 
krčmy  >Chat  noir«.  Ponchon,  Jules  Jouy  {Les 
Khansons  de  Vannée,  1888;  Chans.  de  batatlU), 
FrogeroUe,  Leon  Xanrof  (Ch-5  sans  gene, 
189^,  Salis,  Mac-Nab  jsou  jeji  nervosní  pěvci, 
lišící  se  hořki^  naturalisticky  tónem  od 
<iol>romyslnějši  a  veselejší  školy  starší. 
Nejstarší  pijáckó  a  rozpustilé  ch-y  franc. 

Í'soii  v  latině  a  pochodí  od  jongleurá  nebo 
:néií;  ve  frančině  jejich  známo  pouze  dvacet. 
V  XV.  století  skoro  výlučně  ch-u  pijáckou 
skládá  Olivter  Basselin  a  v  násl.  dobách  řada 
vzdělavatelů  je  veliká;  v  XVI.  stol.  je  to 
Marot  a  Desportes,  v  XVII.  stol.  Voiturc, 
Sarrazin,  Scarron,  Hamilton,  La  Monnoye, 
v  XVIII.  stol.  Piron,  Vadé,  Panard,  Coflé. 
Boufners  a  j.,  v  XIX.  stol.  Béranger  i  většina 
písničkářů  výše  jmenovaných. 

II.  V  středověké  poetice  troubadourů  a 
trouvérů  značí  se  ch-ou  zvláštní  umělá 
forma  písně,  nejpřednější  a  ze  všech  nej- 
váženější. Báseň  zvaná  ch-ou  skládala  se  oby- 
čejně z  pěti  strof  s  jedním  nebo  dvěma  po- 
sláními', každá  strofa  byla  objemu  dosti  vol- 
ného, o  6  nebo  12,  15  nebo  20  verších  o  5 
až  10  i  12  slabikách;  strofa  musila  se  dáti 
děliti  na  tři  částky,  z  nichž  první  dvě  si  od- 
povídaly, třetí  byla  však  neodvislá.  Forma 
první  strofy  řídila  formu  všech  ostatních  co 
do  rhythmu  i  rýmů.  Týž  rým  opakoval  se  z  po- 
čátku vždy  ve  dvou  a  dvou  následných  stro- 
fách, pátá  zůstávala  i  tu  neodvislá,  později 
však  všechny  strofy  skládány  s  týmiž  rýmy. 
Obsahem  ch-y  takové  býval  obyčejně  cit 
lásky,  ne  však  vyslovený  prostě  a  přirozeně, 
nýbrž  dle  zvláštní  etikety  vznešeně,  spiritu- 
alisticky,  mysticky;  odtud  ráz  těchto  ch. 
obřadný,  strnulý,  slavnostní.  Ch.  je  vlastní 
forma  umělé  dvorské  lyriky  a  vznikla  v  Pro- 
venci (zde  sluje  cansos,  chansos),  v  Limousin- 
sku  asi.  v  půli  XII.  stol.  ze  staršího,  prost- 
šího versw,  přední  pěvci  její  jsou  tu  Bernart 
X  Ventadornu,  Guiraut  z  BorneiUu,  Peire  Vidal, 
Folquet  z  Marseille,  Gaucelm  Faidit,  Aimcric 
z  Pcguillonu  a  j.  Z  Provence  rozšířila  se  i  do 
literatury  francouzské  (o  tom  v.  Francie 
IX..  513,  2.  sl.V,  na  konci  XIII.  stol.  však  tu 
již  hyne;  co  do  formy  žije  však  dále  v  pří- 
buzných útvarech  chantu  royalu  a  ballady, 
z  nicnž  zvláště  první  je  skladbou  obřadnou 
a  pompósní  a  clruhá  přes  renaissanci  a  ro- 
mantismus (Th.  de  Banvillc)  dožila  se  na- 
šich dnů. 

Do  Itálie  dostala  se  proven^alská  cansos 
na  sklonku  XII.  stol.  a  stala  se  tu  vedle  so- 
netu nejobvyklejší  formou  vznešené  lyriky 
milostné.  Italská  canione  liší  se  vŠak  poněkud 
od  provcn^alského  cansosu  tím,  že  strofy  jsou 
četnější  a  stavby  bohatší.  Mistry  jejími  jsou 
Guido  Guinicelli,  Guido  Cavalcanti,  Guittone 
ďArezzo.  Dante  a  Petrarca. 

Na  počátku  XVI.  století  přešla  z  Itálie 
can^one  do  Španěl  (cancíon)  a  vzdělávána  tu 
v  tomto  i  následujících  stoletích  Boscanem, 
Gasc.  de  la  Vega,  Hurt.  de  Mendoza,  Hcr- 
rcrou,  Luisem  roncem  de  Lconc,  Gongorou 
y  Argote  a  j.  ŠIJ. 


Chanion  v  hudbě  viz  Kanzóna. 

Chanson  de  sroste  viz  Francie  (litera- 
tura) IX.,  str.  510  a  n. 

Oluuuionnette  [šansonet],  franc,  písnička 
posměšného  většinou  tónu;  u  nás  nazývá  se 
tak  nesprávně  také  zpěvačka  písní  v  síních 
zpěvních. 

Cbant  [šán],  franc,  zpčv;  nápěv,  melodie; 
báseň  epická  neb  oddíl  její;  píseň.  —  Ch. 
du  départ  viz  Chanson  I.  —  Ch.  royal 
viz  Chanson  II. 

Chaatai^  [šántáž],  franc,  rybolov,  při 
němž  hlukem  vhánějí  se  ryby  do  sítí;  hrozba 
na  vynucení  peněz;  banque  de  ch.,  spolek 
novinářů-šejdířfi,  již  vynucují  peníze  hroz- 
bami, že  uveřejní  skandální  činy. 

de  Ohantal  [šantal]  jeanne  Frangois 
F  r  é  m  y  o  t ,  zakladatelka  řádu  Salesianek 
(♦  1572  v  Dijonu  —  f  1641).  Byla  provdána 
za  Rabutina  barona  de  Ch.  a  byla  babičkou 
Mme.  de  Sévigné.  Když  její  manžel  r.  1600  byl 
zavražděn,  oddala  se  pobožnosti  a  vypálivši  si 
žhavým  železem  jméno  Kristovo  na  prsa,  za- 
ložila se  sv.  Františkem  Saleským  (v.  t.) 
v  Dijonu  řád  Navštívení  P.  Maric  a  spra- 
vovala řád  po  jeho  smrti.  Papež  Benedikt  XIV. 
prohlásil  ji  za  blahoslavenou  a  Klement  IX. 
r.  1667  za  svatou.  Svátek  její  připadá  na  den 
21.  srpna.  Od  ní  jsou  Lettres  de  Mme.  Chantal 
(1660),  EpUres  spirituelles  de  Mme.  Chantal 
n666).  Sbírka  jejích  listfl  a  listů  sv.  Františka 
Saleského  vydána  v  Paříži  r.  1714. 

Chant&nt  [šantan],  franc,  zpívající,  se  zpě- 
vem spojený,  u  nás  rozumí  se  slovem  ch. 
obyčejné  místnost,  v  níž  se  konají  hudební 
produkce  nižšího  druhu.  Francouzi  nazývají 
místnost  takovou  café-concert  nebo  ca/ď-ch. 

Chantavoine  [šántavoán]  Hcnri,  básník 
franc.  (*  1850  v  Montpellieru),  prof  rhéto- 
riky,  napsal  tři  sbírky  veršů:  Poémes  sincéres 
(1877);  Satires  contemporaines  (1880);  Ad  me- 
moriam  (1884),  v  nichž  nejprve  zpíval  radost 
lásky  a  života,  později  utrpení  a  smrt  tóny 
prostými  a  vroucími.  Kromě  toho  psal  lite- 
rární studie  do  >Journal  dcs  Débats«  a  do 
>Nouvelle  Revue«.  Šld. 

Chantelauxe  [šáiitlóz]  Frangois-Régis, 
historik  franc  (♦  1820  v  Montbrisonu  -— 
t  1888  v  Paříži).  Počátek  své  literární  čin- 
nosti učinil  spisem  Le  pere  de  la  Chaise^  con- 
fesseuf  de  Louis  XIV.  (Pař.,  1859),  na  to  vyšly 
akademií  franc  poctěné:  Marie  Stuart,  sou 
proces  et  son  exécution  (t.,  1876);  Le  Cardinal 
de  Rcti  et  Vaffaire  du  chapeau  (t.,  1878,  2  sv.); 
Le  Cardinal  de  Ret\  et  ses  missiotts  diplo- 
matiques  á  Róme  (t.,  1879).  jiná  díla  jeho 
jsou:  Louis  XIV.  et  Marie  Mancini  (t.,  1880); 
Louis  XVI L^  son  enfance,  sa  prison  et  sa  mort 
au  Temple  (t.,  1884);  Portraits  liistoriqucs 
(t.,  1886) ;  Les  derniers  chapitres  dc  mon 
•  Louis  XVII*  découverte  des  ossemcnts  du 
Dauphin  en  1846,  dan^  le  cimctiere  Saiutc- 
Marguerite  (t.,  1887).  Vydal  též  r.  1881  Mc- 
moires  de  Commines. 

Cnuintelle  [šantěll,  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
Gannat  franc  dep.  Allier,  na  ř.  Bouble  a  trati 
Varcnncs-Marcillat;   má   klášter,   pocházející 


52 


Chantenay  —  Chanzy. 


dflem  z  X.,  dílem  z  XV.  stol.,  kostel  klášterní 
ze  XIL  stol.,  zříceniny  zámku  connetabla 
Bourbonského,  zbořeného  králem  Franti- 
škem I.»  značný  obchod  vínem  a  1567,  iako 
obec  1921  obyv.  (1891).  —  Kanton  má  na 
229*39  km*  12.647  obyv. 

OhAnteiUty  [áántné]  sur  Loiře,  město 
v  arr.  Nantes  franc.  dep.  Loire-Inférieure,  na 
návrší  na  pr.  bř.  Loiry,  na  trati  Nantes-St 
Nazaire,  záp.  od  Nantes,  jehož  předměstím 
jest:  má  loděnice,  železárny,  slévárny  železa, 
čistumy  cukru,  továrny  na  umělá  hnojiva, 
výrobu  řepkového  oleje,  konserv,  závody 
k  nasolováni  masa,  kamenné  lomy  a  12.748, 
jako  obec  14.139  ob.  (1891).  Poblíž  jest  zámek 
Bois-de-la-Musse  z  aV.  stol. 

Cluuiterelle  [šántrčl],  doslova  zpěvná 
struna,  nazývá  se  nejvjršší  (E)  struna  na 
houslích  a  jiných  nástrojích  strunných.  Na 
houslích  bývá  ch.,  jež  se  zove  též  kvintou, 
ovčí,  drátěnou  neb  i  hedvábnou  strunou. 

Chantilly  (šántyjil,  město  v  arr.  Senlis 
franc.  dep.  Oise,  na  říčce  Nonnette,  41  km  sev. 
od  Paříže,  40  m  n.  m.,  na  tr.  Paříž-Creil,  na  po- 
kraji velkého  lesa  Chantillyského  (2100 /uz); 
jest  zde  kostel  s  hrobem  Colignyho  a  skvostný 
zámek,  zal.  v  XVI.  stol.  connétablem  A.  de 
Montmorency,  jenž  přešel  r.  1632  na  rodinu 
Condé  a  byv  v  revoluci  Částečné  pobořen, 
byl  r.  1876—85  opět  restaurován.  Po  vymření 
rodiny  Condé  r.  1830  zdědil  zámek  vévoda 
z  Aumale.  R.  1852  byly  statky  Orleanovců 
skonfiskovány  a  prodány.  Vévoda  z  Aumale 
však  koupil  zámek  svůj  pod  cizím  jménem 
a  daroval  jej  r.  1886  s  velikou  knihovnou  a 
obrazárnou  Institutu  de  France.  Dar  ten  má 
cenu  asi  50  milí.  fr.  Ch.  má  výrobu  porcu- 
lánu,  knoflíků,  jehel,  zboží  z  mědi  tepaného, 
přádelnv  bavlny,  výrobu  hedvábných  a  jiných 
krajek,  která  druhdy  byla  velmi  proslula,  nyní 
však  valné  poklesla,  a  4202  ob.  (1891).  Sedm- 
kráte v  roce,  hl.  na  jaře  a  na  podzim,  konají 
se  na  louce  La  Pélouse  silně  navštívené  koň- 
ské dostihy.  Ch.  jest  rodištěm  vévody  z  En- 
ghienu.  —  Srvn.  AI.  Rousseau-Leroy,  Cn., 
Etudo  historique. 

Cluuitonnay  [šántoné],  hl.  město  kantonu 
v  arr.  Roche  sur  Yon  franc.  dep.  Vendée, 
na  tr.  Thouars  aux  Sables  ďOlonne.  Má  starý 
zámek,  kamenouhelné  doly  s  těžbou  24.621  tun 
(1890)  a  2172,  jako  obec  4307  ob.  (1891).  V  čer- 
venci r.  1793  zvítězili  zde  republikáni  nad 
Vendéejskými,  kteříž  opět  5.  září  t.  r.  pora- 
zili zde  rep.  generála  Lecomta.  —  Kanton 
má  na  24316  frm*  ve  12  obcích  16.337  ob. 

Obautrey  [čentré]  sir  Francis  Legatt, 
sochař  angl.  (♦  1781  v  Nortonu  u  Sheffieldu  — 
t  1842  v  Londýně).  Vyučil  se  řczbářství  a 
odešed  do  Londýna  prováděl  plastická  po- 
prsí, v  kterémžto  oboru  vynikl.  R.  1816  vy- 
tvořil své  první  větší  dílo  Spící  děti  (kathe- 
drála  v  Lichíieldu),  načež  následovala  řada 
monumentálních  poprsí.  Nejznámější  jsou: 
Sir  y.  Banks  (1827,  britské  mus.);  George 
Canmng  (v  městském  domě  v  Liverpoolu, 
1832);  John  Maicolm;  Francis  Horner  (1837); 
WelUngton  (na  fagadě  bursy)  a  j.  J-k. 


Ohannkká  (hcbr.),  posvěceni,  t  j.  chrámu, 
slavnost  židovská,  zřízená  na  památku  po- 
svěceni chrámu  Júdou  Makkabejským  po  do- 
bytí Jerusalema  r.  164  př.  Kr.  Počínala  25  mě-, 
sice  iGsleva  (prosince)  a  trvala  osm  dni.  Sla- 
vena byla  veselím  a  radovánkami,  později 
zvláště  osvětlováním  domů  a  synagog.    Dk. 

Ohanykov:  1)  Ch.  Jakov  (f  1862),  člen 
a  od  r.  1851  tajemník  zeměpisného  spolku 
v  Petrohradě,  vypracoval  mapy  moře  arab- 
ského, Číny  a  jezera  Issykulského,  kteréžto 
práce  uveřejněny  jsou  v  I.  díle  zápisek  ře- 
čeného spolku. 

2)  Ch.  Nikolaj,  orientalista  a  cestovatel 
ruský  (*  1819  v  gubernii  kalužské  —  f  187S 
v  Rambouilletu  u  Paříže),  vzdělav  se  v  carsko- 
selském  lyceu,  súčastnil  se  pochodu  Perov- 
ského  proti  Chívě  (1839—40),  načež  v  1. 1841 
až  1842  podnikl  cestu  do  Bucháry  a  přidělen 
byv  k  rus.  konsulátu  v  Persii,  prozkoumal 
první  z  Evropanů  mnohé  části  Chorásánu^ 
Afgánistánu  a  Azerbaidžánu.  Jeho  výbornou 
mapu  tohoto  území  vydal  berlínský  časopis 
>Zeitschrifl  fůr  Erdkunde*.  Mimo  to  vydal: 
Chanat  Buchara  (Petrohr.,  1843,  angl.  překl. 
v  Londýně,  1845) ;  Mémoire  sur  la  partie  méri- 
dionale  de  V  Asie  centrále  (Paříž,  1863);  Études 
sur  Vinstruction  publique  en  Russie  (t.,  1865); 
Mémoire  sur  Vethnografie  de  la  Perse  (t.,  1866). 

Chanzy  [šanzy]  Antoine  Eugene  Al- 
fred, generál  franc.  (*  1823  v  Nouartu  — 
1 1883  v  Chálonsu  s.  MJ.  Vyšed  jako  důstoj- 
ník z  akademie  v  St.  Čyru,  působil  nejprve 
při  námořnictví,  potom  v  Alžírsku  a  vyzna- 
menal se  r.  1859  u  Solferina,  při  expedici 
syrské  a  od  r.  1868  jako  brigádník  proti  již- 
ním kmenům  alžírským.  Ve  válce  r.  1870—71 
obdržel  velení  nad  jednou  divisi  16.  sboru, 
pak  nad  celým  sborem,  se  kterým  statečné 
si  vedl  u  Coulmiersu  a  Loigny.  ro  roztržení 
armády  loirské  velel  druhému  sboru  loir- 
skému,  s  nímž  po  tvrdém  odporu  u  Beau- 
gency  ustoupil  na  Le  Mans;  zorganisovav  a 
sešili  v  tu  své  sbory  chtěl  přispěti  obležené 
Paříži  ku  pomoci,  plán  jeho  všcík  byl  zmařen 
korunním  princem  Bedřichem,  který  ho  v  bo- 
jích 10.— 12.  led.  r.  1871  donutil  opustiti  Lc 
Mans  a  ustoupiti  až  k  Lavalu.  Za  příměří 
povolán  Ch.  do  Paříže  a  tu  hlasovau .  proti 
uzavření  míru;  na  to  zvolen  do  nárocfníha 
shromáždění  a  v  I.  1873—79  byl  civilním  a 
vojenským  guvernérem  v  Alžírsku.  Když  při 
volbě  presidenta  r.  1879  obdržel  Ch.  99  hlasuj 
tu  byl  úřadu  guvernéra  zbaven  a  poslán  jako 
vyslanec  do  Petrohradu,  kde  setrval  do  r.  1881 ; 
po  návratu  svém  stal  se  členem  vrchní  vo- 
jenské rady  a  kommisse  pro  opevněni  zemé 
a  r.  1882  velitelem  6.  armád,  sboru  v  Chá- 
lonsu.  Ch.  byl  z  nejlepších  generálů  franc. 
té  doby,  který  s  bystrostí  ducha,  s  odhodla- 
ností a  podnikavostí  spojoval  opatrnost  a 
který  domohl  se  jediný  nějakých  úspěchů. 
Proto  když  r.  1873  počcua  vystupovati  strana 
odvety,  skládány  byly  v  Ch-ho  veliké  na- 
děje. Na  pamět  jeho  zřízeny  mu  tři  pomníky: 
v  Beaugency  (1884),  v  Le  Mansu  (1885)  a 
Nouartu  (1886).  Výpravu  svou  a  podniky  vá- 


Giaonta  —  Giápaní. 


5.1 


jc-f  s  2.  armád,  sborem  loirskýni  vy- 
konal, popsal  sám  ve  spise  Lá.  deuxiéme  atnnec 
éf  U  Loiře  (PaHI.  IS71,  9.  vyd.  1888),  \xt 
Villcfiranchc.  Hist.  du  géncral  Ch,  (l..  ,1890). 

C^hAOlll^  Vť  starovéku  krajina  v  Épciru 
od  mysu  Akrokcraunského  až  po  řeku  Thy- 
azínis.  Obyvatelé  (Chaones)  usadili  se  téi 
tu  protéjSÍch  březích  italských. 

Chaos  (2<^"v^  od  laivm,  ťedy  zef(ci  pro- 
stor)* u  itarých  Řeků  dle  Hesíocia  prastav 


Desky  hotoví  se  tím  způsobem,  xc  Htcrnina 
vylije  se  na  studenou  zcloznou  plotnu,  čímž 
se  utvoří  nepravidelné  tvary  jako  dutiny, 
otvory,  proužky  a  pod.,  načež  deska  upevni 
se  na'  dřevo,  aby  se  dosáhlo  potřebné  výšky 
k  tisknuti.  Tento  způsob  ch.  slovc  též  se- 
Icnot^pie,  poněvadž  otisky  připomínají  t\*ar 
pohoří,  jak  se  dalekohledem  jeví  na  niósici 
(řcc.  Gikjjvr}^  čti  selené),  Ponřkud  pravidrí' 
nejsích  tvarů  ve  formé  mraků  a  j.  docílí  se  tím, 


C,  \\^%.  CbAjuiti:  Cbtpan  Cerny  (Aieíe*  f»aiKui  Geofft  i. 


vichomífa.  nr? 

I- 

\  1 


íc  šc  nejprve  maluji  na  iel«né  desce  kry- 
cími barvami,  načež  se  deska  odíijc. 

Cliaotioký  (z  řcc),  neladný»   nespo- 
řádaný, změtený. 

Chápala  [ča-],  jciero  na  íáp.  náhorní  ro- 

viné  Mcxickí*.  na  20*35'  s.  š.,  mezi  státy  Mi- 

choacan  a  Jalisco.  Jest  90  ion  dK.  20  km  sir, 

n  Ch.  rozumíme  zmatek.  1 10  m  hluboké;  výmč^ra  jest  3600  *:»«*;  obklo- 

<»pn«<»tu,  nelad.    U\k,  \  pěno  jest  vysokými,  holými  vrchy,  má  mnoho 

h  I  ostrovů  a  bohatství  ryb.   Na  jihových,  ústí 

h  I  do  jezera  Rio  dc  Lerma,  k  delt  o  scv,  částí 

"   '  protéká  Rio  Grande  dc  Santiago,  odvodňu- 


'-♦"'-  stvořen  a  uspo- 
řte v  temnotách 
L  Gaia  (Země)  a 
lovstaly  Erebos 
-  imi  byly  Aithér 
uriikú  však  na  počat  ku 
Mího  teprve  vznikly  Chaos 


^V   v^a*:  barev, 

'     -■  —  i .-LM.   j-,. ......,,  ;_ ..,,..  se  jich 

►vacim  pracím  knihtíákařským. 


jící  jezero  do  Vel  ke  ho  okcánu- 

€li4paiii  {ÁtcWt  GeoíTr),  rod  opic  x  če- 
ledi p  1  o  s  k  o  n  o  s  ý  ch  {/^ittyrrhim}.  Maji  hlavu 


54 


Chapeau  —  Chapellc, 


poměrně  malou,  líce  bez  vousA,  trup  velmi 
štíhlý,  ruky  hubené;  předlouhé  končetiny 
přední  maií  palec  buď  jen  jako  krátký  pa- 
nýlek,  bud*  docela  zakrnělý.  Ocas  chápavý, 
na  zpodní  straně  konce  lysý,  jest  delší  trupu. 
Ch.  žijí  v  již.  Americe  až  po  25®  j.  š.;  obý- 
vají u  menších  společnostech  ve  hlubokých 
lesích,  v  korunách  vysokých  stromů,  pohy- 
bují se  tam  dosti  obratně,  ale  na  zemi  jsou 
nemotorni.  Živí  se  plody  a  listím;  masa  jejich 
Indiáni  požívají,  kožešiny  také  běloši  vydělá- 
vají. K  nejznámějším  druhům  tito  náležejí: 
Koaita  neboli  ch-an  černý  (A.  paniscus 
Geoflfr.),  má  srst  černou,  líce  narudlé,  ale 
dlaně  obojích  končetin  černé.  Délka  trupu 
bývá  60  cm,  ocasu  70  cm.  Žije  v  Brazílii, 
Guianě  a  v  Peru.  V  obou  posléze  jmenova- 
ných zemích  jest  domovem  také  ch-an  pěti- 
prstý  neb  čamek  (A.  pentadactylus  Geoffr.); 
neliší  se  od  koaity  leč  tím,  že  má  rudiment 
palce  trochu  větši.  Ani  takového  rudimentu 
palce  nemá  marimonda  neboli  aru  {A.  Beci- 
\ebiith  Geoffr.);  žije  tamtéž,  má  srst  černou, 
ale  zpodek  trupu  i  hlavu  po  stranách  barvy 
bílé.  Všickni  tito  tři  druhové  mají  srst  dlou- 
hou, hrubou  a  na  temeni  hlavy  hřeben  z  del- 
ších chlupů.  Krátkou  a  hebkou,  skoro  vlně 
podobnou  srst  a  hlavu  bez  delší  hřívy  má 
miriki  {A.  hypoxanthus  Kuhl.).  Statný  trup 
dorůstá  délky  60,  ocas  80  cm\  srst  má  barvu 
světle  žlutavou  nebo  šedožlutou,  na  vnitřní 
straně  končetin  svítlejší,  líce  jsou  tmavošedé 
a  prostřední  pruh  obličeje  má  barvu  pleťovou. 
Rudiment  palce  na  předních  končetinách 
nemá  nehtu.  Domovem  jest  ve  vnitřní  Bra- 
zílii. Br. 

Chapeau  [šapó],  franc,  klobouk  muž- 
ský i  ženský;  ch.  bas,  skládací  klobouk,  jenž 
se  nosíval  pod  ramenem;  dnes  nahradil  jej 
ch.  claque  (správněji  á  claque),  cylindr, 
vynalezený  G i  busem  v  Paříži,  jenž  mecha- 
nicky se  dá  stlačiti  a  zase  rozepnouti  a  jenž 
je  částí  plesového  a  slavnostního  úboru  muž- 
ského na  západe. 

Chapel  [ša-],  franc,  znamenalo  ve  střeclo- 
vOku  korunu  z  květin  přirozených  neb  umě- 
lých (zlatých),  jimiž  dámy  nebo  vysocí  úřed- 
níci SI  zdobili  hlavy.  Zlatý  ch.  ozcíoben  býval 
rubíny  a  perlami;  to  je  původ  heraldických 
korun. 

Chapelain  [šaplen]  Jean,  básník  a  kritik 
franc.  (*  1595  v  Paříži  —  f  1674  t.),  syn  no- 
tářův, určen  byl  rodiči  k  dráze  literární  a 
pečlivě  vzdělán;  znal  dokonale  jazyky  staré 
i  španělštinu  a  vlaštinu.  Učenými  rozhovory 
literárními  nabyl  záhy  znamenitého  vlivu  ve 
společnosti,  jeiž  utvrdila  jeho  předmluva 
k  Mariniho  »Aaonovi«,  příčící  se  dnešnímu 
soudu  úplně.  Dlouho  byl  pokládán  za  nej- 
lepšího znatele  poesie,  za  kritické  orakulum 
své  doby.  Veliký  vliv  měl  v  hótolu  Kam- 
bouilletové  a  na  Richelieua,  který  mu  pro- 
půjčil místo  v  nové  Akad.  franc.  a'  svěřil  mu 
její  organisaci;  Ch.  ustanovil  ji  za  úkol  pra- 
covati o  ryzosti  jazyka  a  pojal  plán  »Slovn. 
Akad.  franc.«;  on  sepsal  pošetilou  kritiku 
i^Sentiments  de  TAcad.  ?ur  K-  Cid«;  on  uUvŽil 


dramatické  poesii  tři  jednoty,  jež  sice  Mairet 
objevil,  jimž  však  Ch.  pomoci  Richelicuoyou, 
zjednal  platnost  obecnou  (1635).  Více  než 
25  let  pracoval  na  epické  básni  La  pučeli^ 
ď  Orleans,  jeŽ  měla  realisovati  jeho  theoríi 
eposu;  básně  s  ohromným  nadšením  očeká- 
vané vyšlo  konečně  1656  prvních  12  zpěvů^ 
jež  způsobily  úplné  zklamání;  Bolleau  ajeho: 
přátelé  stíhali  autora  zdrcující  kritikou,  jež 
se  nám  dnes  jeví  v  celku  oprávněnou,  po- 
něvadž báseň  tato  je  z  nejméně  básnických 
knih  franc,  neobyčejně  banální  a  plochá. 
Dvanácte  posledních  zpěvů  vyšlo  teprve 
r.  1757  v  Genevě  a  r.  1882  v  Orleansu  péčí 
Herluisonovou.  Jako  kritik  nebyl  Ch.  poctivý; 
lichotil  vkusu  obecenstva  (preciositě,  mari- 
nismu),  ačkoliv  názory  a  soudy  jeho  byly 
jiné,  zcela  blízké  klassicismu,  hájil  zvrhlé 
módní  plody  proti  spravedlivé  kritice  Boi- 
leauovó  a  byl  tak,  hlavně  od  r.  1660.  Štítem 
vší  stařecké  přežilosti  a  překážkou  pokroku 
literárního  (klassicismu).  Literárně  dějepisný 
zájem  mají  dnes  ještě  jeho  listy  (vydal  T. 
de  Larroque,  2  sv.,  1880—83),  jež  se  dělí  ve 
dvě  řady:  první  r.  1632—40,  druhá  r.  1659 
až  1673.  Jinak  jest  přiznati  Ch-ovi  mnohou 
zásluhu,  zejména  spravedlivé  rozpoznání  mla- 
dých talentů  v  a  péěi  o  ně,  jež  projevila  se 
mimo  jiné  r.  1662,  kdy  Colbertovi  sestavil 
řadu  spisovatelů,  jimž  se  mělo  dostati  od 
krále  pensc.  Srovn.  A.  Bourgoin,  Les  maitres 
de  la  critiquc  au  XVlIe  siěcle  (1889);  Fa- 
bre,  Ch.  ct  nos  deux  premiěres  Academtes 
(1890).  Šld. 

Chapelgorris  [čap-],  t.  j.  čcrvenočcpi- 
čáci,  sluli  ve  Španělsku  lehké  sbory  královny 
Kristiny,  které  nosily  ploské  červené  čepice. 

Cniapelhlll  [čepí-],  město  v  hrab.  Orangc 
v  státu  Sev.  Karolina  Spoj.  Obcí  sev.  amer., 
40  km  s.  z.  od  Raleighe;  má  universitu  státu, 
zal.  r.  1789,  a  1017  ob.  (1890). 

Ciiapeller  [šapeljéj  Isaac  René  Guy 
státník  franc.  (♦  1754  v  Rennech  —  f  1794 
v  Paříži).  Zvolen  byv  do  shromáždění  ná- 
rodního založil  tu  klub  bretonský,  který  záhy 
vzrostl  na  150  členů  a  chtěl  podporovati 
prospěch  královský,  avšak  pro  neobratnost 
Neckerovu  vstoupil  do  opposicc.  Ch.  byl 
zvolen  do  kommisse  pro  ústavu  i  poznával, 
že  ústava  není  dokonalá,  ale  jako  předseda 
shromáždění  nechal  se  zastrašiti  a  způsobil 
přijetí  její.  R.  1792  přidal  se  ke  straně  feuil- 
I  lanta,  odešel  do  Anglie,  a  když  se  r.  1794 
I  vrátil  do  Paříže,  aby  zachránil  své  jmění,  byl 
.jat  a  jako  přívrženec  králův  dne  21.  dubna 
popraven. 

Chapelle  [šapěl],  vlastně  Claude  Emm. 
Lhuillier,  spis.  franc.  (*  1626  v  Chapclle- 
Saint-Denis  u  Paříže  —  f  1686  v  Paříži),  nc- 
manžel.ský  syn  boháče,  lenošil  a  hýřil,  stý- 
kaje se  v  krčmách  s  La  Fontainem.  Moliěrcm, 
I  jenž  mu,  zdá  se,  svěřoval  muka  své  žárlivosti, 
,  mimo  to  s  Ikíileauem,  Racinem  a  j.  Psal 
mnoho  veršů  nedbalých,  improvisovaných, 
vt:pu  většinou  hrubého  a  frivolního,  jež  zjed- 
'  naiv  mu  jakous  povést,  ač  nezaslouženou. 
;  R .    1656   vydal    s    B  a  ch  a  u  m  o  n  t  e  m    1  'oyage 


Chaperon  —  Chapman. 


5? 


de  Languedoc^  psanou  veršem  i  prosou,  dílo 
v  celku  nudné  a  prosté  smyslu  pro  přírodu, 
jei  nicméně  bylo  horlivě  napodobeno  a  utvo- 
řilo celý  genre  v  tomto  i  násl.  století.  Díla 
Ch-ova  a  Bachaumontova  byla  často  tištěna, 
tak  v,  1732,  1755  (s  životopisnými  údaji)  a 
r.  1854  v  ^Bibl.  elzévirienne*.  Srvn,  Sainte- 
Beuve,  Caus.  du  lundi,  XI.  Šld, 

CShap^ron  [šaprónj,  franc.,  čepice,  která 
kryla  hlavu  a  krk;  kápě;  po  ní  nazývaly  se  ve 
Francii  mnohé  strany,  tak  Ch.  rouge  et 
bleu  (červená  a  modrá],  kterou  po  zajetí 
krále  Jana  zřídil,  představený  kupcQ  paříž- 
ských Marcel  proti  korunnímu  princi,  který 
vydal  lehčí  minci  a  vymáhal  veliké  daně. 
Čepice  byla  z  póla  červená,  z  póla  modrá  a 
mela  tedy  barvy  Paříže.  R.  1413  za  Karla  VL 
dal  Jean  dc  Troyes,  náčelník  povstání  paříž- 
ských proti  dauphinovi,  svým  stoupencům 
čepici  bílou,  po  které  nazýváni  byli  Ch. 
hlanc;  v  Genté  užívala  r.  1379  strana  proti- 
bur^ndská  čepice  modré  za  své  znamení. 

Cniapatonové  fča-],  Chapetones,  název, 
kterýmž  označováni  ve  španělské  jižní  Ame- 
rice obyvatelé  zrození  ve  Španělsku  oproti 
Krcolům,  pocházejícím  rovněž  z  rodičů  evrop- 
ských, ale  v  Americe  narozených. 

OhaplAin  [šaploi]  Jules  Clément,  so- 
chař a  medailleur  franc.  (*  1839  v  Mortagni, 
Orné),  žák  Jouffroyův  a  Oudinéův.  Jakožto 
stipendista  římské  ceny  studoval  po  5  let 
v  Římě  a  provedl  portraitní  medaillony:  Ro- 
bet-t  Fieury;  Ernest  Renan  (1870);  maršálek 
Mac  Mahon  (\%11).  Dále  medaillc:  Vitéiná 
Francie \  Hájeni  Paři*e  (1872);  Stavba  kostela 
St.  Ambroise  (1876);  hlavní  jeho  dílo  je  čestná 
meJaiUe  světové  výstavy  paři{ské  r.  i8j8.  J-k. 

ClUkplln  [šaplcn]:  1)  Ch.  Charles,  malíř 
franc.  (*  1825  —  f  Í891  v  Paříži),  žák  Drol- 
lingův.  Zanechav  krajinářství  věnoval  se 
malbč  intimních  interieurů  a  maloval  ele- 
gantní, koketní  ženy.  K  prvnějším  jeho  dílům 
náležejí:  Sv.  Sebastian  (1847);  Vesnická  silnice 
v  Auvergní;  Večer  na  pusté  (mus.  v  Bordeaux). 
K  pozdějším:  Diana  (1859);  Mydlinkové  bu- 
bliny (mus.  v  Luxembourgu) ;  Dům  ^  karet; 
Zroseni  Venuše  a  j.  Oblíben  byl  zejména  ja- 
kožto portraitista  dámského  elegantního  světa. 
Roku  1861  maloval  též  nástropní  a  nástěnné 
obrazy  v  Tuileriích  a  v  Elyséc.  Mimo  to  ra- 
diroval  též  dle  vlastních  komposic  i  dle  Ru- 
lK'nsa,  Watteaua  a  dle  Bidy  pro  jeho  vydání 
Evangelií.  J-k. 

2)  Ch.  Christine,  provdaná  Brush,  amcr. 
malířka  květin  (♦  1842  v  Bangoru,  Maine). 
Žila  delší  dobu  v  Evropě  a  byla  žačkou  Char- 
Icsa  Chaplina  a  Harpigniesa.  Usadila  se  v  Bo- 
stonu. Nejlépe  daří  se  jí  květiny  polní  a  luční 
v  barvách  olejových.  J-k. 

Ohapmaa  fčepmen]:  1)  Ch.  George,  bás- 
ník angl.  (♦  1559.^  asi  u  Fiitchinu  v  Hertford- 
shini  —  1 1634  v  Londýně),  studoval  asi  v  Ox- 
forde a  Cambridgei,  cestoval  pak  dosti  mnoho, 
hlavně  i  po  Německu,  stýkal  se  přátelsky 
s  Marlowem,  Ben  Tonsonem,  Esscxem.  Ch. 
psal  mnoho:  tragédie  Bussy  ďAmbois  (1607); 
Re\'en<;e  of  Bussy  ďAmbois  (1613);    Tlie  cou- 


spiracie  and  tragedie  cf  Charles  duikei  qf  Biron 
(1608);  Ccesar  and  Pompey  (tišt.  16^4);  i4/-' 
phonsus  emperor  of  Germany  (tišt.  1654 ;  nov4 
vyd.  s  předml.  Elzeho,  Lipsko.  1867);  komé-. 
die;  The  blind  beggar  of  Alexandria  (1596) J. 
An  humorous  day's  mirth  (1599);  AU  fooles 
(tišt.  1605,  hrána  1598),  nejlepší  snad  práci; 
Monsieur  ď  Olivě  (1606),  podle  Warda  9Jednu 
z  nejzábavnějších  komedií  doby  alžbětinské* ; 
The  gentleman  Usher  (1606);  May-day  (1611); 
The  widows  tears  (1612)  kromě  jiných  her 
pracovaných  společně  s  jinými  básníky,  tak 
výborné  komedie  Eastward  tíoe  (s  Marstoncm 
a  Jonsonem,  1605),  tragédie  Chabot  (se  Shir- 
leyem)  a  j.  Vedle  toho  napsal  několik  dlou- 
hých básní  latinských  a  kratších  allegorických 
básní  anglických  {The  shadow  of  night,  1594 ; 
Oviďs  banquet  of  sence;  dokonč.  Mario wo vy 
básně  Hero  and  Leander,  1600)  a  přeložil  první 
celého  Homéra  do  angličiny:  Ilias  (1611; 
před  tím  1598  vydal  Seven  bookes  of  the  II ia- 
des  of  Homere,  prince  ofpoets),  Odysseu  (1614 
až  1615)  i  menší  pseudohomérské  básně  (»Ba- 
trachomyomachii«  i  j.),  veliký  to  literární  čin, 
jímž  se  stal  Ch.  v  dějinách  angl.  písemnictví 
nesmrtelným.  Překlad  Iliady  pořízen  je  ve 
•fourteen-syllable  measurc«,  Odyssee  v  t.  zv. 
heroických  kupletech  (1  Oslab,  verše  jamb. 
rhythmu  sdružené  rýmované)  a  vystihuje  vý- 
borně plným  a  smělým  veršem,  prostým  a 
silným  výrazem  velikost  a  sílu  homérovskou, 
tak  že  pozdější  uhlazené  překlady,  na  př.  Po- 
peův,  jsou  vedle  něho  titěrné  a  malicherné. 
I  jako  dramatik  stojí  Ch.  v  popředí  vrstev- 
níků a  předchůdců  Shakespearových.  Sou- 
borně vyšla  díla  Ch-ova  v  Londýně  r.  1873 
(3  sv.);  překlad  Homéra  vydal  Shepherd  (1874). 
brv.  Swinburne,  Essay  on  Ch.  (1875);  Bodcn- 
stedt,  Ch's  Homerůbers.  (Shakcsp.-íahrb.  lil., 
283);  týž,  Ch.  in  seinem  Verháltnisse  zu 
Shakesp.  (t,  I.,  300).  Šld. 

2)  Ch.  Edmund,  lékař  angl.  z  minulého 
stol.,  jenž  praktikoval  zejména  v  Londýně  a 
stal  se  tím  zasloužilým,  že  poprvé  v  Anglii 
uvedl  v  širší  známost  kleště  porodní,  jež  byly 
do  té  doby  chovány  v  tajnosti  a  zejména 
v  Nizozemí  předmětem  zvláštního,  ne  právě 
slušného  obchodu.  Z  jeho  spisů  sluší  uvésti: 
A  treatise  on  the  improvement  of  midwifery 
etc.  (Londýn,  1733  a  část);  An  essay  on  the 
vencreal  gleet  etc.  (t.,  1751). 

3)  Ch.  James,  cestovatel  angl.  po  Africe; 
o  mládí  jeho  není  ničeho  známo,  zemř.  6.  ún. 
r.  1872  v  Dutoitspanu  v  Nové  zemi  Griquů. 
Jmín  byl  vedle  Livingstona  za  nejlepšího 
znalce  jižní  Afriky.  Kolem  r.  1846  usídlil  se 
v  Pietermaritzburgu  v  Natalsku  jako  obchod- 
ník. Od  r.  1845  podnikal  z  Natalu  cesty  do 
Transvaalska  a  území  Bečuanů  za  účely  ob- 
chodními a  loveckými.  Od  r.  1852  navštívil 
opětně  jezero  Naami  a  objevil  na  vých.  od 
tohoto  jezera  solnatou  bažinu,  ve  které  se 
ztrácí  odtok  jezera  Ngami  Zuga.  R.  1855  vy- 
konal cestu  od  jezera  Ngami  k  Velrybí  zá- 
toce a  vrátil  se  r.  1860  spolu  s  Baincscra 
(v.  t.)  zpět.  Cestoval  pak  dále  k  vodopádům 
\'iktoriiným   Zambcziho  a  hodlal   po  řece  t/: 


56 


Chapmann  —  Chaptalisováxrí  vína. 


plaviti  se  k  Indickému  okeánu.  Když  však 
loď  se  mu  rozbila,  vrátil  se  r.  1863  zpét  do 
Velrybí  zátoky.  Napsal:  THe  Vtctoria-Falls  of 
the  Zambesi  fíiver  (Londýn,  1865) ;  Travels  in 
the  inferior  of  South  Afnca,  compristng  fifteen 
years  hunting  and  trading  (t.,  1862,  2  sv.). 

Ohapmailll [čep-]  Fredrik  Henrik,  vicc- 
admirál  švéd.  (*  1721  v  Gotenburku  —  f  1808 
v  Karlskroné)  z  anglické  rodiny,  zdokonalil 
v  Anglii  své  vědomosti  lodnické  a  námořnické 
a  vydal  spis  AU  about  ships,  který  ve  stavbě 
lodi  učinil  úplný  převrat.  Gustav  III.  svčřil 
mu  rcorganisaci  švédské  námořní  moci  a  Ch. 
úlohu  provedl  se  zdarem  i  byl  za  odměnu 
r.  1772  povýšen  do  stavu  šlechtického  a 
r.  1791  jmenován  viccadmirálem. 

Cniapon  [šapon]  Leon  Louis,  dřevoryjec 
franc.  (♦  1836  v  Paříži).  Studoval  na  tamčiší 
akademii  a  byl  žákem  Trichonovým.  Jeno 
mistrovské  dřevorytiny  v  manýře  liniové  blíží 
se  velice  mědirytinám  a  snaží  se  postihnouti 
malířský  effekt  v  jemně  odtónovaných  nuan- 
cích  stínu  a  světla.  Nejvíce  účastnil  se  svými 
dřevorytinami  při  díle  Histoire  des  peintres 
de  toutes  les  écoles,  jež  vydal  Charles  Blanc. 
V  Římě  studoval  Ch.  též  díla  Michel-Ange- 
lova  a  jeho  Poslední  soud  vydal  ve  velké 
dřevorytině.  J-k. 

Cniaponnlére  [šaponjér]  Jean  Fran^., 
básník  švýc.  (*  1769  v  Genevé  —  f  1856  t.), 
strávil  mladí  v  Kostnici,  kam  se  utekla  jeho 
rodina  r.  1786;  vrátiv  se  později  do  Gene  vy, 
stál  v  čele  strany  liberální,  založil  Společnost 
j.  J.  Rousseaua,  účastnil  se  revoluce  r.  1792  a 
opěval  r.  1814  neodvislost  Genevy  a  připo- 
jení její  ke  Švýcarsku  populární  písní  Enjants 
de  ŤelL  Nejlepší  věci  napsal  v  lyrice,  kde 
má  čísla  plná  rozmaru  i  ironie.  Znamenitou 
politickou  satirou  je  Barbier  optimiste.     Šld. 

Chappe  [šap],  franc,  obchodní  název  flo- 
retního  hedvábí,  jehož  užívá  se  v  tkalcovství 
jako  útku,  osnova  pak  je  z  lepšího  druhu 
hedvábí,  aneb  jako  osnovy  u  látek  polohed- 
vábných,  při  čemž  útek  je  vlněný;  hlavně 
však  se  ho  užívá  k  hotovení  pásků,  třásní, 
šňůrek,  punčoch,  též  jako  šicího,  pletacího 
neb  vyšivacího  hedvábí. 

€niapp«[šap]:l)Ch.IgnaceUrbainJean, 
inženýr  franc.  (*  1760  v  Brůlonu  —  f  1829 
v  Paříži).  Měl  značný  podíl  při  vynalezení 
optického  telegrafu.  Společné  s  bratrem  svým 
Claudem  stavěl  a  řídil  telegrafickou  linii,  při 
ní|  po  smrti  svého  bratra  jmenován  ředitelem. 
Důležitý  je  jeho  spis  Histoire  de  la  télé^raphie 
(Paříž,  1824). 

2)  Ch.  Claude,  inženýr  franc,  bratr  pře- 
dešlého (*  1763  v  Brůlonu  —  f  1805  v  Paříži). 
Věnoval  se  kněžství  a  v  prázdných  chvílích 
studoval  mechaniku  a  fysiku.  Byv  přeložen 
do  Paříže,  činil  četné  vynálezy  z  elektřiny, 
tak  že  se  stal  brzy  známým  v  učeném  světě. 
R.  1789  spojil  se  s  bratry  svými  Ignácem 
a  Abrahamem,  hledě  uskutečniti  myšlénku 
rychlého  přenášení  zpráv  optickými  signály. 
Několik  pokusů  úplně  selhalo.  Teprve  r.  1792 
objevil  přístroj  zvaný  t ach y graf,  potom  te- 
legraf, který  byl  přijat,  a  svěřena  mu  stavba 


linie  Paříž-Lille;  zároveň  jmenován  inženýrem 
u  tele^afu.  —  Priorita  signalisování  nenáleží 
Ch-ovi,  ale  on  byl  prvnmi,  který  zřídil  linii 
telegrafickou.  Po  této  linii  následovalo  ně- 
kolik jiných  delších  i  kratších,  z  nichž  ně- 
které zachovaly  se  až  do  let  50tých  a  hlavně 
měly  vojenský  význam.  V  »Joumal  de  phy- 
sique*  a  »Annales  de  chimiec  uveřejnil  zají- 
mavé články  o  elektřině  a  rozkladu  vody; 
mimo  to  napsal  Lettres  sur  le  nouveau  télé- 
graphe, 

Ohapp«  ďAnterooh*  [šap  dótroš]  Jean, 
astronom  franc.  (*  1722  v  Mauriacu  v  Au- 
vergni  —  f  1769).  Vychován  od  jesuitů  vě- 
noval se  stavu  kněžskému,  později  astronomii. 
Byv  zvolen  r.  1759  členem  akademie  franc. 
odebral  se  r.  1761  do  Tobolska  pozorovat 
průchodu  Venuše  sluncem.  R.  1769  poslán  byl 
za  podobným  pozorováním  do  Kalifornie,  kdež 
u  mysu  áan  Lucaru  zemřel.  Na  jeho  dílo 
Voyage  en  Sibéňe  (1768)  s  atlantem,  jež  obsa- 
huje několik  řízných  poznámek  o  Kusku  a 
jeho  vládě,  dala  Kateřina  II.  velmi  ostře  od- 
pověděti spisem  »Antidote  ou  examen  du 
mauvais  livre  intitulé:  Voyage  etc«  (1770 
až  1771).  Studie  jeho  o  Kalifornii  vydal  r.  1772 
Cassini  pod  titulem  Voyage  en  Californie.  Jiné 
spisy:  Sur  la  théorie  de  deux  cometes  (1760)  a 
Óbservations  de  Mercure  (1764). 

Cniaptal  [šaptal]  Jean  Antoine  Claude, 
hrabě  de  Chanteloup,  chemik  a  státník 
franc.  (♦  1756  v  Nogaretu  —  f  1832  v  Paříži). 
Studoval  lékařství  v  Montpellieru,  chemii  v  Pa- 
říži. R.  1793  jmenován  správcem  prachárny  a 
továrny  na  výrobu  ledku  v  Grenoblů,  kterou 
velmi  zjednodušil;  r.  1797  povolán  na  poly- 
technickou  školu  pařížskou,  kde  přednášel 
o  rostlinné  chemii.  Za  vlády  Bonapartovv 
r.  1798  stal  se  členem  vlády,  r.  1799  státníiň 
radou  a  ředitelem  vyučovaní,  na  to  r.  1800 
ministrem  vnitra,  jímž  byl  4  léta.  Staral  se 
velmi  účinně  o  zvelebení  obchodu  a  prů- 
myslu zakládáním  silnic,  mostů  a  průplavů, 
zavedením  svobodné  plavby  po  řekách  a  p.; 
zřídil  továrny,  by  nižší  vrstvy  mohly  býti  za- 
městnány, bursy,  obchodní  komory,  školy 
průmyslové  (první  v  Compiěgne),  pečoval 
o  zvelebení  výroby  cukru  z  cukrovky,  in- 
dychu  z  borytu  a  j.  Jeho  přičiněním  zaveden 
také  nynější  systém  měr  a  vah.  Za  své  zá- 
sluhy jmenován  r.  1811  hrabětem,  na  to  mi- 
nistrem a  ředitelem  obchodu  a  průmyslu.  Po 
restauraci  vzdal  se  veřejného  působení,  avšak 
za  Ludvíka  XVIII.  povolán  do  komory  pairů. 
Hlavní  zásluhy  Ch-ovy  jeví  se  v  chemii,  jíž 
vlastně  posvětil  svůj  život  a  jmění  obětoval. 
Napsal:  Éiéments  de  chimie  (1790),  nejdůleži- 
tější ieho  spis,  přeložený  skoro  do  všech  mo- 
derních jazyků ;  Essai  sur  le  perfectionnement 
des  arts  chimiques  en  France  (1800);  Chimie 
appliquée  aux  arts  (1806);  Chimie  appliquée 
á  Vagriculture  (1823);  De  V  industrie  fran^aise 
(1829). 

Chaptalisov&ni  vina  [šapt-],  zvané  dle 
vynálezce  franc  chemika  Chaptala  (v.  t.), 
spočívá  v  tom,  že  v  létech,  kdy  hrozny  vinné 
náležitě    neuzrávše   mají    nadbytek   kyseliny 


Chapter-house  —  Characeae. 


57 


Tínné  a  nedostatek  cukru,  redukuje  se  obsah 
kysi  viiiné  a  nedostávající  cukr  se  dosazuje. 
1  litr  niMrmálního  meStu  hroznového  obsahuje 
4>g  kys.  vinné  a  průměrem  200  g  cukru;  ne- 


kys. 
aj(-li 


imaji-li  hrozny,  změní  se  poměr  ten  v  9 :  150; 
2  meŠtu  takového  možno  obdržeti  nejvýše 
\ino  kyselé.  Uvede-li  se  však  kyselina  a  cukr 
ve  správný  poměr,  vznikne  z  tohoto  mcštu 
nikoliv  jemné,  ale  přece  chutné  víno.  Provádí 
se  to  tím,  že  na  každé  3  g  přebytku  kyseliny 
vinné  přidají  se  2flr  jemně  umletého  mramoru; 
množství  cukru,  jehož  se  užije,  určí  se  buď 
dle  tabulek  neb  dle  formule 


jT  =  m  .  95 . 


Ct  —  c 


100  — c/ 

kde  jr  jest  množství  cukru,  m  specifická  váha 
roeštu,  c  množství  cukru  v  procentech  dle 
váhy  obsaženého  v  meštu  původním,  c,  totéž 
v  meštu  chaptalisovaném.  Faktor  95  udává,  že 
95  dílů  cukru  dá  100  dílů  cukru  invertniho.  C/bn, 

Obapter-house  [čeptr-hauz],  angl.,  kapi- 
tulní dům,  přístavek  k  angl.  kathedrálám, 
v  němž  se  shromažďuje  kapitula  k  poradám. 

Chapa  [šapú]  Henri  Michel  Antoine, 
sochař  franc.  (*  1833  v  Le  Mée,  Seině  et 
Oise  —  t  1891  v  Paříži).  Byl  žákem  Pra- 
diera  a  Dureta  v  plastice  a  Cognieta  v  ma- 
lířství. Prováděl  hlavně  allegorické  a  mytho- 
logické sochy,  jež  poeticky  koncipoval  a  jistě 
raodeUoval;  později  prováděl  též  portraitní 
poprsí.  Jeho  nejlepší  díla  jsou:  Umirajici 
nymfa  (1867);  socha  Dekfamace  (na  fagadě 
nové  opery);  Merkur  (1863);  socha  Panny 
Ortéanské  (1870,  obé  v  mus.  v  Luxerabourgu); 
postava  Mlddi  (na  pomníku  malíře  Regnaulta 
v  École  des  beaux-arts,  1876);  Myšlenka  na 
pomníku  Daniela  Sterna  (1877);  pomník  advo- 
káta Berryera  na  justičním  paláci  (1878); 
socha  umělce  Jeana  Cousina  (1880);  Genius 
Sesmrtelnosti  (na  hrob  Jeana  Reynauda,  1882) ; 
KJečici  Proserpina  a  Klečící  Pluto  (1884);  socha 
astronoma  Leverriera  v  Paříži  (1889)  a  j.    J-k. 

Obapultepeo  fčap-pek],  zámek  vystavěný 
r.  1 783—85  Spaněly  na  porfyrovém  pahorku, 
5  km  záp.  od  hl.  města  Mexika  uprostřed  pra- 
starého lesa  cypřišového,  v  němž  bývala  staro- 
dávná residence  azteckých  králů.  Nyní  jest 
kIc  vojenská  škola  s  350  chovanci  a  národní 
hvězdárna.  Na  paměť  boje  v  r.  1847  postaven 
xdc  r.  1881  pomník.  Velkolepá  jest  odtud  vy- 
hlídka na  sopky  Popocatepetl  a  Iztaccihuatl 
a  město  Mexiko,  s  nimž  Ch.  jest  spojen  krás- 
ným stromořadím. 

Obapny  [šapúi]  Nicolas  M.  J.,  architekt, 
kreslíř  a  lithograf  franc.  (♦  1790  v  Paříži  — 
I  1858  t.),  proslavil  se  svými  restauracemi 
gotických  památek  uměleckých  a  četnými  díly 
o  architektuře,  k  nimŽ  sám  obstaral  kresby  a 
lilhografie.  Pojednává  o  kathedrálách  fran- 
couzských: Moyen  áge  pittoresque,  pak  Sou- 
vtnirs  ďun  voyage  dans  le  midi  de  la  France, 
Mimo  to  účastnil  se  litho^afiemi  v  Labor- 
deových  Voyages  de  TArabie  a  v  Puttrichově 
díle  o  stavitelských  památkách  v  Sasku.  J-k. 

Obar  (^|»  franc,  vůz;  ch.  á  banc  [ban], 
l<íhký,  otevřený  vůz,  po  délce  opatřený  se- 
<ladly  (lavicemi). 


Chara,  bot,  viz  Characeae. 

Charaoeae,  parožnatky,  vedle  Coleo- 
chaeteí  nejvýše  organisovaná  skupina  řas  ze- 
lených (Čhlorophyceae).  Majíť  stélku  rozliše- 
nou v  peň  čili  lodyhu  s  neukončeným  vzrů- 
stem vrcholkovým  a  v  »listyc  čili  »paprsky« 
s  ukončeným  vzrůstem,  stojící  ve  střídavých 
přeslenech  na  uzlinách  lodyhy  a  nesoucí 
v  paždí  svém  nové  větve,  které  se  úplné 
rovnají  »lodyze«.  Tato  jest  tenká,  nitko  vitá 
a  má  na  svém  konci  vyklenutou  buňku  ter- 
minální,  jež  se  dělí  přihrádkami  vodorovnými 
ve  dvě  buňky,  z  nichž  konečná  stane  se  no- 
vou vrcholkovou  a  druhá  pod  ní  ležící  t.  zv. 
segmentální  buňkou,  kterážto  se  opět  na  přič 
rozdělí  ve  dvě  terčovité  buňky,  z  nichž  do- 
lejší se  prodlouží  v  článek  lodyžní  (interno- 
dium)f  kdežto  hořejší  terčovitá,  nízká  (t.  zv. 
uzlina)  rozdělí  se  kolmou  (radiální)  stěnou 
ve  dvě  polovice,  z  nichž  každá  na  straně  vy- 
pouklé odkrojí  posloupně  přihrádkami  tan- 
gentiálními  několik  buněk.  Tak  vytvoří  se 
na  obvodu  každého  uzlu  věnec  5,  6  i  více 
buněk,  z  nichž  záhy  vyrůstají  tenké,  nitko- 
vité  listy,  jež  ihned  vytvoH  si  terminální 
buňku,  která  týmž  způsobem  jako  lodyha 
nové  segmenty  odděluje  a  tyto  opět  nové 
uzliny  a  články  listové  vytvářejí.  První  kra- 
tičký článek  zůstane  opět  skryt  v  uzlině  lo- 
dyžní, tudíž  počíná  každý  list  nad  povrchem 
lodyhy  uzlinou,  která  se  zove  basilární.  Z  dal- 
ších uzlin  listových  vyrůstají  přeslínky  »lístků« 
čili  »paprsků  postranníchc  týmž  způsobem 
jako  listy  z  uzlin  lodyžních,  jen  že  nejsou 
střídavé  (nealternují). 

Na  rozdíl  od  lodyhy  ukončí  se  záhy  vzrůst 
listů  i  lístků.  V  pažaí  nejstaršího  listu  kaž- 
dého přeslenu  —  listy  nevznikají  současně  — 
může  se  vyvinouti  po  jedné  větvi  podobající 
se  úplně  hlavní  lodyze.  Tyto  postranní  větve 
stojí  ve  spirální  (vlastně  šroubovité)  čáře 
kolem  lodyhy,  která  se  během  času  ve  smyslu 
této  spirály  poněkud  zkroutí.  Články  lodyžní 
a  listové  v  rodu  Nitella  zůstávají  napořád 
jednobuněčné  a  nahé,  kdežto  u  valné  většiny 
druhů  v  rodu  Ch.  pamětihodným  způsobem 
okornatějí,  tak  že  na  příčním  řezu  článkem 
jeví  se  uprostřed  velká  okrouhlá  buňka  (pů- 
vodní buňka  článková)  obklopená  věncem 
buněk  menších  (korové  buňky).  Tyto  korové 
buňky  pocházejí  ze  zpodin  listů  (neb  lístků) 
a  sice  z  periferických  buněk  uzlin  tam  se 
nalézajících,  t.  zv.  zpodinových  čili  basilár- 
ních.  Z  každé  buňky  těchto  uzlin  vyrůstají 
ve  dvou  protivných  a  s  osou  článku  lodyž- 
ního  (neb  listového)  parallelních  směrech 
hrboulky,  jež  se  znenáhla  prodlužují  v  člán- 
kovaná vlákna  korová.  Sousední  a  protější 
(t.  j.  sestupující  a  vzestupující)  vlákna  ko- 
rová srůstají  hned  od  prvopočátku,  kdy  jest 
intcrnodium  ještě  krátké,  navzájem  v  sou- 
vislý obal,  jehož  buňky,  v  té  míře,  ve  které 
článek  se  prodlužuje,  též  spolu  rostou  á  se 
dělí.  Z  povrchních  buněk  spodních  uzlin  lo- 
dyžních vyrůstají  tenké,  rozvětvené  rhizoidv, 
víakťnka  to  bezbarvá,  šikmými  přihrádkami 
v  několik  buněk  článkovaná.    V  těchto  buň- 


58 


Characinidae. 


kách,  jakož  i  zvláště  pěkně  v  buňkách  inter- 
nodiálních  všech  Ch-cí,  pozoruje  se  čilé  krou- 
žení Čili  rotace  protoplasmy. 

Z  úžlabí  mladších  listů  lodyžních  vznikají 
na  starších  jednotnících  parožnatky  křehké 
{Chara  fragilis),  zvláště  když  přezimují,  vě- 
tévky poněkud  odchylného  vzezření,  jež  slouží 
k  ncpohlavnímu  množení.  —  Jinak  rozplozují 
se  Ch.  pohlavně  pomocí  vejcorodů  (oogo- 
nium)  a  pelatek  (antheridium)^  jež  se  nalézají 
buď  pospolu  na  téže  rostlině  a  na  týchže 
listech  (druhy  jednodomé)  anebo  vznikají  na 
různých  jednotnících  (druhy  dvojdómé).  — 
Pelatky  jeví  se  prostému  oku  jakožto  malé 
červené  kuličky,  jichž  stěna  skládá  se  z  osmi 
stejně  velikých,  vypouklých  ploských  buněk, 
osmi  téměř  dokonalých  oktantů,  t.  zv.  Štítků, 
které  zubatými  kraji  do  sebe  zasahují.  Z  vnitř- 
ního povrchu  každého  štítku  čni  do  vnitř 
po  jedné  větší  téměř  válcovité  buňce,  zvané 
držadélkem  (manubrium),  nesoucí  na  konci 
kulovitou  buňku,  na  jejíž  periferii  sedí  opět 
několik  (4  až  6)  menších  buniček,  z  nichž 
vyrůstá  3  až  5  dlouhých  vláken  vlnitě  zpro- 
hýbaných  a  se  sousedními  v  jeden  chumáč 
spletených.  Každé  vlákno  jest  jednoduchá 
řada  krátkých  buněk  v  počtu  asi  dvou  set, 
v  nichž  vytvoří  se  po  jednom  spirálně  to- 
čitém a  avěma  brvkami  opatřeném  tělísku 
chámovém  fspermatozoidu),  jež  podobá  se 
spermatozoidu  mechů.  V  době  zralosti  roz- 
padnou se  štítky,  stěna  vlakének  zrosolovatí 
a  spermatozoidy,  jichž  může  býti  v  každém 
antheridiu  až  do  40.000,  se  uvolní.  —  Óogonie 
jsou  poněkud  větŠí,  namnoze  elliptiČné,  ale 
méně  složité.  Skládají  se  z  veliké  centrální 
buňky  óogoniové  (později  óospory)  obrostlé 
spirálně  točitými  rourkami  (protáhlými  buň- 
kami), srůstajícími  dohromady  v  souvislý  obal 
a  tvořícími  na  konci  plodu  korunku  z  5  jedno- 
duchých buněk  neb  z  tolikéž  dvoibuněčných 
laloku.  Aby  se  spermatozoidy  k  centrální 
buňce  dostati  mohly,  korunka  buď  odpadne 
neb  setrvává  a  tvoři  na  svém  zpodu  5  otvorů, 
jakýchsi  mezibuněčných  prostor,  jež  vedou 
k  centrální  buňce.  Po  zúrodnění  obklopí  se 
vaječná  buňka  pevnou,  tuhou  blanou;  po- 
stranní a  vnitřní  stěny  obalných  rourek  zdřev- 
natějí.  Nezdřevnatělé  partie  kory  óogoniové 
během  přezimování  se  zruší,  tak  ze  zbude  jen 
óospora  uzavřená  v  pevné,  hnědé,  často  váp- 
nem inkrustované  slupce,  po  níž  se  táhnou 
šikmé,  spirálně  rýhy.  Zajímavá  Chara  cňnita 
vytvořuje  klíčivé  óospory  i  bez  oplození  par- 
thenogencticky.  —  Při  klíčeni  oddělí  se  blíže 
jednoho  pólu  óospory  menší  buňka  jakožto 
první  uzlinová  buňka,  která  při  dalším  svém 
vzrůstu  obal  svůj  v  5  laloků  roztrhne  a  z  něho 
ven  vynikne.  Tato  buňka,  z  níž  pouze  a  je- 
dině nové  individuum  se  vytvoří,  dělí  se  při- 
hrádkou ležící  v  ose  óospory  ve  dvě  dce- 
řinné, z  nichž  jedna  vyroste  v  t.  zv.  primární 
kořínek  a  druhá  opačným  směrem  v  prvo- 
klíček.  Prvoklíček,  který  brzy  sezelcná,  roste 
dále  a  odkrojí  na  svém  konci  buňku,  jež  se 
ještě  posloupně  ro^ělí  v  tří-  až  šestibunéčný 
konec.    Pod   tímto  se   ještě  oddělí  příčnou 


přihrádkou  buňka,  která  se  ihned  zaser  foz^ 
dělí  ve  zpodní  terčovitou  buňku,  t.  j.  vizlinu 
kořenovou,  ve  střední  delší  a  konečnou  opět 
krátkou  buňku,  t.  zv.  lodyžní  uzlinu.  Tato 
jest  po  jedné  straně  o  něco  vyšší  a  tamtéž 
trochu  vyklenutá  a  rozdělí  se  trochu  šikmými 
přihrádkami  podélnými  ve  4  buňky,  z  nichž 
3  vytvoří  první  neúplné  listy,  kdežto  čtvrtá 
nalézající  se  na  vyklenuté  straně  stane  se 
vrcholkovou  buňkou  nové  rostliny.  Naproti 
tomu  prvoklíček  na  svém  konci  se  dále  nc^ 
prodlužuje,  nýbrž  toliko  na  kořenové  uzlino 
několik  rhizoid  vytvoří.  —  Ch.  jsou  jedno- 
i  dvouleté,  poněkud  přesličkám  podobné,  ale 
jemné,  křehké  rostliny,  několik  cm  až  1  m 
zvýši,  jež  rostou  ve  stojatých  sladkých  uet> 
málo  slaných  vodách,  v  příkopech,  tůních, 
rybnících,  slaných  jezerech  vnitrozemských 
a  na  březích  mořských.  Rozšířeny  isou  po 
celém  světě  v  pásech  chladných  i  horkých 
a  čítají  v  5  rodech  asi  150  druhů,  z  nichž 
přes  50  jest  evropských  a  mezi  těmi  zas  vět- 
šina kosmopolitických.  Na  mnoha  místech 
(na  př.  na  břehu  Bodamského  jezera)  je  lidé 
sbírají  neb  z  vody  loví  a  k  hnojení  jich 
užívají. 

Rod  Chara  vyznačuje  se  korunkou  óogonia 
vždy  z  jednobuněčných  lalůčků  složeaou  a 
lodyhami  jakož  i  listy  nejčastěji  okornatě- 
lými.  V  Čechách  roste  asi  10  druhů,  z  nichž 
nejhojnější  jest  Ch.  foetida  A.  Br.  (parož- 
natka  smradlavá).  V  slaných  tůních 
u  Oužic  vyskytuje  se  i  jinak  v  Evropě  vzácná 
Ch.  crinita  ^p.  vlasatá).  Dnihý  representant 
Ch-eí  v  našich  kraiinách  rod  Nitella  má  ko- 
runku óogonia  z  lalůčků  dvoubuněčných  slo- 
ženou a  lodyhu  jakož  i  listy  vždycky  bez- 
koré.  Z  českých  sedmi  drunů  nejčastěji  se 
vyskytuje  v  potocích,  příkopech  a  tůních: 
Nitella  Jlexilis  Ag.  V  slané  vodě  tůni  Ouži- 
ckých  (pospolu  s  Ch.  foetida)  roste  vzácná 
Nitella  glomerata.  Zkameněla  vyskytují  se 
obrovská  óogonia  vyhynulého  rodu  Spirau- 
gium  v  útvarech  od  kamenouhelného  počí- 
naje a  celé  rostliny  rodu  Chara  i  s  plody.    /c. 

Characinidae,  ryby  trnobřiché,  roz- 
sáhlá čeleď  ryb  měkkoploutvých  (řádu  Phy- 
sostomi).  Přečetní  druhové  jeií  (as  50  rodův 
se  300  druhy),  vesměs  ryby  síadkovodní,  žiji 
ve  vodách  tropické  Ameriky  a  Afriky,  zastu- 
pujíce v  obou  těch  oblastech  naše  ryby  ka- 
provité  a  lososovité.  Mají  hlavu  lysou,  ústa' 
bez  vousků,  v  hořejším  rtu  jejich  kosti  mezi- 
čelistni  a  po  stranách  i  čelist  hořejší,  v  ústech 
zuby  různé  úpravy;  tělo  jest  pokryto  šupi- 
nami a  kromě  normálních  ploutví  často  má 
vzadu  na  hřbetě  malou  ploutev  tukovou.  Mě- 
chýř  vzdušní  jest  s  orgánem  sluchovým  spojen 
řadou  kůstek  (jako  u  sumců  nebo  ryb  kapro- 
vitých);  u  vrátníku  jsou  četné  slepé  přívěsky. 
Ve  vlasti  své  obývají  v  některých  vodách 
počtem  přehojným;  maso  mají  jedlé.  Samjr 
JSOU  ryby  býložravé  i  dravé,  a  tyto  bývají 
nezřídka  tak  hltavý,  koušou  do  všeho  ve 
vodě  tak  zuřivě,  že  přes  nepatrnou  velikost 
těla  i  větším  živočichům,  ano  i  člověku  bý- 
vají  nebezpečny.    Ch.    bez  tukové  ploutve: 


Character  indelebilis  —  Charakter. 


59 


jihoamerická  haimora  (Macrodon  trahiva  M. 
Tr.),  ryba  delší  1  m,  jejíž  ostrého,  z  kužclo- 
vit^ch  zubů  složeného  chrupu  i  lidé  se  obá- 
vají, pak  menší  Erythrinus  unitaeniatus  Spix 
(40  cm).  Tukovou  ploutev  má  na  př.  africký 
druh  AlesUs  dentex  M.  Tr.  (Nil),  podivná  ryba 
Gastropelecus  iternicla  Pall.  z  Brazílie  s  tru- 
pem převysokým  a  podobný  SfrUtes  astevias 
Cuv.  z  Guiany,  s  břichem  v  pilovitou  hranu 
smačklým.  Podobně  ozbrojené  břicho  má  nej- 
známější a  nejpověstnější  všech  přečetných 
druhů,  piraya  nebo  trnobřich  {Senasalmo 
piraya  Cuv.V  Má  tělo  krátké,  ale  vysoké,  se 
stran  smačkíé  a  tenké,  zdélí  30  cm,  drobnými 
šupinami  pokryté,  dosti  vysokou  ploutev 
hřbetni,  dlouhou  ploutev  řitní  a  před  velikou, 
vykrojenou  ploutví  ocasní  malou  ploutvičku 
tukovou.  Hořejší  čelist  jest  bezzubá,  v  mezi- 
čelistt  a  v  dolejší  čelisti  jsou  zuby  veliké  a 
vebni  ostré.  Barvu  má  tělo  nahoře  namo- 
dralou, vezpod  bělavou  s  četnými  tmavými 
skvrnami.  Všickni  známi  druhové  trnobřichá 
(poetem  13)  obývají  v  řekách  střední  a  jižní 
Ameriky,  nikdy  však  v  ústí  jejich.  Žijí  v  zá- 
stupech a  na  kořist  se  houfem  vrhají;  jsou 
všech  ryb  sladkovodních  nejhltavější.  Útočí 
1  na  živočichy  dosti  veliké  a  dovedou  také 
udolati  rvbu  větší,  než  jsou  sami;  koušou 
vodní  ptáky,  želvy,  alligatory  do  noh,  tak  že 
pokousána  zvířata  často  ztrátou  krve  hynou 
a  tak  se  kořisti  trnobřichů  stávají.         Br. 

Oharaoter  indelebilis  (lat.),  v  katolické 
církvi  nezrušitelné  znamení,  jež  se  ve  svá- 
tosti křtu,  biřmování  a  svěceni  kněžstva  duši 
vtiskuje. 

01ukra6  (tur.),  daň,  viz  Harač. 

CAiaimde  | šarád],  franc,  viz  Šaráda. 

Chaimdriidae,  zool,  viz  Kulici. 

Charadrias  viz  Kulík. 

Oharádi  viz  Harač. 

Clmraaai  St,   přímočárnicc,   rod  mur 
z  čeledi  Orthosidae  s  předními  křídly  vzadu 
široký-mi,  vrcholem 
pravoúhle  uCatým, 
s  hrudí  huňatou  bez 
chvostů  a  s  tykadly 
u  samečka  hřebeni- 
f  ými ;  oči  jsou  chlu- 
paté. Ch.  graminis 
L.,   přímočárni- 
cc  trávová   (obr.     c.  ,8^3    Ch.raeas  graminis  L  , 
é.  1893.),  ma  před-    pHmoíarnicc  iravová;  v  přir.  vel. 

ni    křídla    olivově 

zelená  s  proměnlivou  kresbou;  střední  čásť 
a^  kraj  části  vnější  bývají  temnější,  kdežto 
3' skvrny  hlavní  jsou  bělavé;  kruhová  skvrna 
na  šíř  protažená  stýká  se  s  Icdvinovitou, 
zvláitě  světlou  skvrnou  na  střední  žilce;  mí- 
sto čáry  vlnité  bývají  vyvinuty  tři  trojúhel- 
níčky. Zadní  křídla  hnědá,  u  kořene  svět- 
lejší. Rozpj.  2'2— 3  cm.  Housenka  tlustá,  lysá, 
hnčdá,  se  3  světlými  hřbetními  proužky  a 
černým  štítem  šíjovým  a  řitním,  žije  od  pod- 
zimka do  čna  na  trávách  a  škodí  často  velmi 
na  obilí.  Můra  lítá  v  čel  a  srpnu.        Kpk. 

Charak,  Charedž,  Kar ak,  malý  neúrodný 
ostrov  v  Perském  zálivu,  náležitý  k  Persii, 


s  pruuiiiiui  Kriuiy   \i.auu 


65  km  s.  z.  od  Bendcr  Bušíru,  s  dobrým  pří^ 
stavištěm  a  asi  1000  ob.  Daří  se  pouze  datle. 
Obyvatelstvo  loví  perly,  které  náležejí  k  nej^ 
krásnějším  vůbec;  pro  hloubku  moře  jest 
však  lov  velmi  obtížný.  Ostrov  kdysi  náležel 
Portugalcům,  pak  Persii  a  byl  r.  1838—41  a 
1856  v  držení  Anglie. 

Charakter  (z  řec.  lagdoato  razím,  ryju^, 
doslova  známka,  značka  vražená,  vbita; 
ráz;  v  tom  smyslu  jsou  i  písmena  ch-y^ 
Znamená  dále  titul  a  úřední  hodnosty 
pak  znak  nebo  souhrn  znaků  v,  jež  tvoří 
zvláštnost  nějaké  věci  nebo  něčí  osobitost; 
tak  se  mluví  o  ch-u  uměleckém,  o  ch-u 
jednotlivců  i  celkův  (kmenů,  národů,  dob) 
a  má  tu  všude  význam  českého  slova  po- 
vaha. V  nejběžnějším  užívání  přenáší  se  pak 
smysl  slova  toho  na  vůli  lidskou  a  mluví  se 
o  ch-u  či  považ®  mravní  (éthické).  Jako  vá- 
šeň zapuzuje-sebevládu.  tak  jest  ch.  vyznačen 
výhradní  vládou  našeho  já  a  jen  na  poměru 
vůle  (nikoliv  pouhé  žádosti)  k  tomuto  možno 
stavěti  úvahu  o  ch-u,  poněvadž  tento  z  po- 
měru toho  vyrůstá.  Poměr  ten  dochází  svého 
ozřejmění  v  zásadách  či  maximách,  jež  (psy- 
chologicky vzato)  nejsou  nic  jiného  než  ustá- 
lené a  hotové  tlumy  osvojovací,  na  něž  jed* 
notlivá  chtění  {volit iones)  narážejí  a  z  nichi 
plyne  chvála  a  hana  nad  zamýšleným  úkonem 
vůle,  příkazy  nebo  zákazy.  Tak  stávají  se 
maximy  uvědomělými  pravidly  vůle.  Pouhé 
úvahy  o  zásadách  a  předsevzetích  nepostačí 
k  vývoji  ch-u.  Má-li  ten  se  vyvíjeti,  jest  po- 
třebí, aby  příležitost  k  tomu  byla  dána  ve 
skutečném  životě,  kde  je  potřebí  skutkův, 
neb  jen  v  případech  opravdových,  kdy  nutno 
k  činům  se  rozhodovati,  výstražnost  zásad 
se  hýbe  a  svědomí  se  ozývá,  jakož  i  po 
skutku  vykonaném  lítost  a  tu  jest  pak  pravá 
škola  ch-u.  Poněvadž  vůle  ve  skutečnosti  se 
skládá  z  jednotlivých  chtění,  jest  otázka,  na- 
lézá-li  každé  jednotlivé  chtění  svou  zásadu 
či  maximu,  neb  jen  některá  z  nich.  V  pří- 
padě posledním  možno  mluviti  o  rysech  ch-u, 
v  případu  prvém  o  ch-u  v  celém  rozsahu 
jeho.  Každé  jednotlivé  chtění  má  býti  při- 
měřeně upraveno  své  zásadě.  Ovšem  toto 
»niá  býti«  není  neosobné;  vždyt  upravováni 
to  neděje  se  samo  sebou,  nýbrž  jest  potřebí 
k  tomu  nového,  jiného  chtění,  jež  čím  nalé* 
havěji  a  důtklivéji  jeviti  se  musí,  tím  ne- 
ustálenější jest  posud  ch.,  poněvadž  jest  tu 
jtště  vidný  zápas  mezi  chtěním  jedním  a 
druhým  t.  zv.  rozpory  vůle,  jež  jest  přemá- 
hati. Ch.  složen  jest  z  jednotlivých  rysův  po- 
vahových, poněvadž  vůle  se  skládá  z  jedno- 
tlivých chtění;  než  jako  tato  nebyla  pojednou 
vyvinuta,  tak  i  rvsy  ony  nebyly  zde  rázem, 
nýbrž  jeden  po  druhém  a  proto  ch.  co  do 
svého  složení  není  jednodobý,  ač  ujednoce- 
nost  jest  jeden  z  požadavků  naň  činěných, 
ale  též  i  všestrannost,  kteréž  oba  požadavky 
se  spojují  v  ten  smysl,  že  každé  rozhodnuti 
má  se  díti  s  příslušným  zřetelem  k  maximám 
všem.  Celé  soustavě  zásad  mezi  sebou  vy- 
rovnaných má  býti  vyhověno  a  jak  kdo  vzo- 
rům  těmto   rozumí,   tak  jimi  se   má  opravo- 


60 


Charakterisovati  —  Charakterní  kusy. 


váti  —  a  pak  spravuje  se  vzory  svými.  Býti 
svým  jest  nejpřípadnéjšim  označením  toho, 
co  ch-em  se  rozumí.  Nejbezprostřednějšími 
význaky  ch-u  jsou  síla  a  důslednost  vůle  a 
na  mnoze  na  těchto  dvou  požadavcích  se 
přestává  —  fsout  zajisté  ch-y  i  lady  Mak- 
bethova  i  Richard  líI.  —  ale  soustředěnost 
a  důraznost  vůle  nepostačí  na  založem'  ch-u 
mravního;  zde  zbývá  ještě  učiniti  zadost  i  po- 
žadavku, aby  vůle  byría  objemnou,  vztahovala 
se  totiž  ku  všem  příkazům  mravním,  a  mezi 
ty  zajisté  řadí  se  i  idea  dobrovůle.  Hned 
přírodou  dostává  Člověk  osobnost  svou,  ja- 
kousi psychickou  individuálnost.  To  jest  na- 
turel. Ona  osobnost  však  utvořená  časem 
a  přičiněním  samovolným  jest  ch.  ve  smyslu 
mravním,  dílo  to  umělecké  na  vůli  lidské, 
jehož  psychickou  podmínkou  jest  vyspění  a 
uzrání  appercipující  moci  našeho  já.  —  Srv. 
Smiles  (Karakter,  přel.  Mourek,  Í876) ;  J.  Dur- 
dík.  Karakter,  1873.  Zb. 

Ch.  dramatický  viz  Drama  str.  922. 

Ohaxmkterisovati,  podati  popis  něčeho 
po  jeho  významné  a  význačné  stránce.  Ch. 
v  umění  znamená  jen  tolik  znaků  z  originálu 
v  ektyp  či  obraz  převáděti,  kolik  jich  ještě 
jest  potřebí,  aby  podoba  či  shoda  byla  pa- 
trná, a  proto  znakům  podobu  tu  zachycujícím 
říkáme  charakteristické  či  význačné.  Máť  ori- 
ginál mnoho  různých  znakuv,  které  jej  činí 
valně  složitým,  ač  právě  bohatost  a  složitost 
jich  až  přílišná  jen  zbytečně  ukrývá  jeho 
podstatu,  i  jde  o  to,  aby  v  ektypu  či  obrazu 
tato  vystižena  byla,  což  děje  se  tím  lépe, 
čím  méně  znakův  k  tomu  dostačí,  tak  že  na 
konec  srovnávajíce  obé  shledáváme,  že  ektyp 
nepotřebuje  ani  jediného  jiného  znaku,  ba  že 
nemá  ho  ani  míti,  který  by  nebyl  v  originále. 
Jest  tudíž  charakterističnost  zvláštní  případ 
shody  a  sice  ten,  kde  menšími  prostředky 
stejného  účinu  věcného  (poznání)  se  dochází 
jako  předvedením  originálu  a  zároveň  se 
i  navozuje  hojnost  představování,  poněvadž 
fantasie  v  pominuté  nepodstatné  mezery  ori- 
ginálu svou  hru  reprodukční  vkládati  může. 
Když  opak  jest,  že  výkon  umělecký  buď  nemá 
znaikův  význačných  neb  vedle  těchto  i  jiné 
mimotní  přibírá,  tak  že  kopií  se  blíží,  jest 
nocharakteristický.  Kdo  v  umění  »pravdy« 
žádají,  těm  jejich  požadavku  pojmové  učle- 
něni  tímto  se  podává.  Zb. 

Charakteristioký,  významný,  význačný 
(viz  Charakterisovati). 

Charakteristika  jest  vytknutí  podstat- 
ných znaků  nějaké  osob^  neb  věci,  jež  tvoří 
její  zvláštnost.  V  uměni  musí  podání  reali- 
stické stejně  jako  idealistické  dbáti  ch-ky, 
nemá-li  prvé  stanouti  na  kopii,  druhé  upad- 
nouti v  abstrakci. 

Ch.  v  theorii  dynamoelektrických 
strojů  slově  křivka,  jež  znázorňuje  průběh 
magnetismu  v  induktoru,  ji^pž  běží  s  kon- 
stantní rychlostí.  V  případe  tomto  jsou  totiž 
elektromotorické  síly  závislé  jediné  na  ma- 

fnetičnosti,  jak  dokazuje  formule  E  =  k  .M  .v, 
de  E  značí  elektromotorickou  sílu.  A/  ma- 
gnetičnost,  t;  obvodovou  rychlost  (již  zde  před- 


pokládáme konstantní^,  k  pak  jakousi  kon- 
stantu. Ch.,  jejíž  pojmenování  pochází  od 
Deprcza  (Fróhhch  ji  nazval  »křivkou  účin- 
ného magnetismu*)  a  jíž  poprvé  užil  Hop- 
kinson,  konstruuje  se  tak,  že  na  osu  ordinát 
pravoúhlého  systému  souřadnic  nanáší  se  mě- 
řená síla  elektromotorická,  na  osu  absdss  pak 
intensita  proudu  v  závitech  elektromagpetu 
(počet  amperzávitů) ,  kterou  podrobujeme 
změnám  tím,  že  do  vnějšího  vedení  vkládáme 
různé  odpory.  Křivka  ta  jest  závislá  na  hmotě 
železa  v  induktoru  a  sice  zvětšuje-li  se  hmota 
jeho,  zvyšuje  se  i  křivka  na  důkaz,  že  in- 
duktor  přijímá  ve  svou  hmotu  větší  počet 
silokřivek.  —  Znalost  pravidla,  dle  něhož  se 
mění  magnetičnost  induktoru  s  jeho  rozměry, 
jest  pro  elektrotechnika  velmi  důležitá,  neboť 
dovoluje  stanoviti  předem  počet  obrátek  kaž- 
dého stroje. 

Přilogarithmu  sluje  ch.  celistvá  část  loga- 
rithmu;  na  př. 

log  230  =  2-36173... 
ch.  udává,  po  které  celistvé  mocnosti  základu 
číslo  udané  následuje.   V  případě  uvedeném 

230  >  10*. 
Naopak  dle  toho  lze  určiti  ch-ku,  je-li  dáno 
číslo  a  proto  v  tabulkách  ch.  nebývá  udána. 

V  geometrii  ploch  jsou  ch-ky  jisté  čáry 
na  obalové  ploše.  Je-li  dána  soustava  plocn 
rovnicí  f^j^yr^^^„)=.o, 

kde  a  jest  proměnný  parametr,  nazýváme  sou- 
mcznými  nebo  sousedními  plochami  plochy 
dané  rovnicemi 

/(•^.r.T.ai)  =  o 

kde  cř,  jest  nějaké  určité  stálé  číslo  a  i  jest 
hodnota  nulle  velmi  se  blížící.  Průsečnice  ta- 
kových dvou  sousedních  ploch  jmenuje  se 
ch-kou;  měníme-li  spojitě  a,  vyplní  ch-ky 
plochu,  kterou  jmenujeme  obalovou  plo- 
chou daného  systému.  Plochy  soustavy  dané 
dotýkají  se  plochy  obalové  podél  ch-ky.  Název 
ch.  pochází  od  Monge. 

Charaktemi  kasy.  Theorie  dramatu  žádá, 
aby  déj  se  vyvíjel  z  charakterů.  Než  možný 
jest  i  obrácený  poměr,  že  z  děje  charakter  se 
vyvíjí,  t.  j.  že  kus  jest  tak  sestrojen,  aby  jiŽ 
předem  fabulí  samou  a  pak  dějem  byla  dána 
příležitost,  aby  charakter  do  Šíře  se  rozložil. 
Zauzlení  dějů  v  dramatě  čistého  slohu  jde 
podle  zásady  příčinnosti;  co  následuje,  má 
vždy  svůj  důvod  v  povaze  jednajících  osob, 
děj  s  povahami  se  kryje,  jsa  jaksi  jen  do  jiné 
řeči  převedený  originál,  kaežto  v  kusech 
ch-ch  jest  těsnost  ta  uvolněna  do  té  míry, 
že  možno  snadno  postihnouti,  že  situace  jsou 
dělány  k  vůli  charakterům.  Děj  nepokračuje 
souměrně  v  před  a  tolikrát  se  zastavuje,  na 
kolik  nových  stránek  charakterů  má  býti 
upozorněno.  Plastika  povahy  jest  zde  účelem 
a  tím  vyniká  i  blízkost  ch-ich  kusův  k  epice 
a  drobnomalbě.  V  mluvě  divadelní  označují 
se  kusy  takové  přímo  jako  obrazy  ch.  a  jsou 
vítanou  příležitostí  k  volení  bravurních  úloh 
hereckých  (t.  zv.  úloh  ch-ch).  Ač  i  truchlo- 


Charakterní  maska  —  Charcot. 


61 


hra  dobře  připouští  ráz  ch.,  přece  lze  látky 
veseloherni  lépe  upravovati  na  ch.  kusy,  to 
z  toho  důvodu,  že  náhoda  jest  v  těchto  pří- 
pustná a  tou  i  nové  zápletky  nalíčené  sla- 
bostem a  nedostatkům  j)ovahovým.  Moliérův 
Lakomec  jest  ch.  komedií,  v  níž  osobní  vlast-, 
nosti  jednotlivcovy,  Freytagovy  Žurnalisté 
nebo  Gogolův  Revisor,  kde  převrácenosti 
(tlych  tříd,  stavů  a  dob  se  persiflují.    Zb. 

Oharaktemi  maska  jest  taková,  jež  svým 
upravením  podává  význačné  rysy  určité  osob- 
nosti neb  celého  stavu  a  doby;  jest  tudíž 
vždy  realistická.  Její  protivou  jest  maska 
fantasijní  a  fantastická. 

01uurakterologi«  (řec),  povahopis. 

CHiarala  [ča-J,  město  v  dep.  Santander 
jihoámer.  rep.  Kolumbie,  malebně  položené 
v  ťkrodné  krajině  na  dvou  potocích,  jichž  sto- 
kem povstává  ř.  Sanjil,  1443  m  n.  m.,  30  km 
j.  T.  od  Socorra;  má  hrnčířství,  koželužství, 
tkaní  bavlny  a  8026  ob.  (1870).  V  okolí  pě- 
stuje se  káva,  cukrová  třtina  a  bavlna. 

Oharamnr,  též  Sachali  nebo  Mangu, 
označení  pro  střední  tok  Amuru,  mezi  Al- 
bazinem  a  ústím  Bujery.  Viz  Amur. 

Oharavay  [šaravéj:  1)  Ch.  Jacques, 
franc  bibliograf  a  znalec  autografů  (♦  1809 
v  Lyonu  —  f  1867).  Specialitou  jeho  knih- 
kupeckého závodu  v  Paříži  byl  obchod  s  au- 
tografy,  jichž  sesnamy  vydával.  Ze  sbírek 
autografů,  které  Ch.  prodal,  vynikají  Ville- 
naveova  (1850),  Esthenaryho  (1857),  de  Laja- 
riette  (1860),  de  St.-Georgesa  a  především 
veliká  sbírka  listin  různých  konventů  z  franc. 
revoluce  (1862),  jejíž  seznam  sestavil  se  svým 
bratrem  Gabrielem.  R.  1862  založil  měsíčník 
•L'Amatcur  d*autographes«. 

2)  Ch.  Gabriel,  bratr  předešlého  (♦  1818 
v  Lyonu  —  f  1879).  Zabýval  se  nejprve  po- 
litikou a  žurnalistikou  a  byl  pro  tiskové  zlo- 
činy odsouzen  na  sedm  let  do  vězení  a  de- 
portován  do  Alžíru.  Byv  r.  1859  amnestován 
súčastnil  se  podniku  svého  bratra  a  sestavil 
veliké  sbírky  moderních  autografů.  R.  1864 
zal.  časopis  »Imprimerie«  a  r.  1866  »Revue  des 
autographes«,  jež  řídí  nyní  jeho  syn  Eugěne. 

d)  Ch.  Martin  Étienne,  syn  Jacquesův 
{*  1848  v  Paříži),  vzdělal  se  odborně  na  École 
ďcs  Chartcs  v  Paříži  a  stav  se  nástupcem 
svého  otce  spořádal  několik  sbírek  autografů, 
I  nichž  vyniká  sbírka  Alfreda  Boveta,  Sen- 
sicra,  Chambryho,  a  vydal  jejich  seznamy 
v  nádherné  úpravě  s  facsiraiíy  a  biogr.  po- 
známkami. V  autografech  je  znalcem  na  slovo 
vzatým.  Vydává  LAmateur  ďautographes^  za- 
ložil a  redigoval  Revue  des  documents  histo- 
riques  (1874—81),  vydal  Lettres  de  Louis  XI, 
(1882—85),  protokoly  VAssemhlée  électorale  de 
Paris  rjgo  á  ijgr  (1890),  důležité  pro  dějiny 
Paříže  za  revoluce;  Correspondance  generále 
de  Carnot  (1892  a.  d.)  a  připravuje  biogr. 
dílo  Députés  de  Paris  de  tySg  á  tygg.  Mimo 
jiné  napsal  A,  de  Vigny  et  Ch.  Baudelaire^ 
aindidats  á  V  Academie  franqaise  (1879). 

Cbarbnaioe,  Charbuzice,  osada  v  Če- 
chách, hejt.  Král.  Hradec,  okr.  Ncchanice, 
íara  a  pi.  Stěžery;  6  d.,  39  ob.  č.  (1890). 


Charoot  [šarkó]  Jean  Martin,  lékař  franc* 
(*  1825  v  Paříži  —  f  1893  v  Morvanu-Niěvre). 
Lékařství  vvstudoval  v  Paříži  a  prodělal  tu 
zároveň  dráhu  nemocničního  lékaře.  R.  1862 
stal  se  lékařem  v  nemocnici  Salpétriěre,  kdei 
počal  též  přednášeti  o  chronických  nemocech 
a  zejména  o  nemocech  starců,  později  však 
rozšířil  obor  svých  přednášek  i  na  nemoci 
nervové,  jež  učinily  jeho  jméno  světozná* 
mým;  tomuto  studiu  pak  věnoval  se  v  po- 
sledních létech  téměř  výhradně.  R.  1873  stal 
se  prof.  pathologické  anatomie  při  lékařské 
fakultě  pařížské,  r.  1882  pak  převzal  klinickou 
professuru  neuropathologic,  jež  byla  zvláště 

f)roň  zřízena.  Ch.  je  předním  neuropatho- 
ogem  francouzským;  jeho  zásluhy  spočívají 
jednak  v  tom,  že  pro  mnohé  chorooy  ner- 
vové určil  positivní  základ  anatomi ckorpatho- 
logický  (methoda  anatomicko-klinická),  jednak 
i  v  tom,  že  pro  některé  choroby  duševní, 
které  se  jevily  dosud  jako  chaotická  směs 
různých  nesrovnatelných  příznaků,  určil  jisté 
pevné  skupiny,  asi  tak,  jako  shledáváme  vůbec 
u  chorob  organických.  Abychom  se  dotkli 
jenom  hlavních  obprů,  ve  kterých  vykonal 
Ch.  práce  směrodatné,  uvádíme  jeho  studie 
o  nemocech  jater,  plic  a  ledvin,  z  nervových 
nemocí  jeho  studie  o  t.  z  v.  lokalisaci  moz- 
kových funkcí,  o  vznikání  krevních  výlevů 
(haemorrhagií)  v  mozku,  jeŽ  podmiňují  různé 
poruchy  duševní  činnosti.  Práce  tyto  mají  též 
znamenitý  význam  pro  psychologii,  pokud  se 
tkne  vývoje  a  poruch  řeči,  jmenovitě  afasie 
(v.  t.).  Při  nemocech  míchy  osvědčila  se  ana- 
tomicko-klinická methoda  Ch-ova  rovněř 
skvělým  způsobem,  zejména  při  t.  zv.  ne- 
moci Ch-ově  {sclérose  tatérale  amyotrophique) 
a  t.  zv.  arthropathii  Ch-ově,  totiž  zvlášt- 
ním těžkém  onemocnění  kloubů,  jež  provází 
ataxii  (v.  t);  rovněž  i  ostatní  choroby  míšní 
našly  v  něm  znamenitého  zpracovatele.  V  šir-* 
ším  světě  stalo  se  jméno  Ch-ovo^  nejproslu- 
lejším jeho  pracemi  o  nervosách,'  hysterii  a 
hypnotismu,  jmenovitě  pak  překvapujícími 
úspěchy,  kterých  se  dodělal  ve  velmi  mno- 
hých případech  spoléhaje  na  léčivou  moc 
viry,  jež  se  nejúčinněji  projevuje  na  proslu- 
lých místech  poutnických.  Literární  práce 
Ch-ovy  jsou  roztroušeny  po  časopisech  a 
sbornících,  jež  z  větší  části  sám  založil,  a  te- 
prve r.  1886  bylo  přikročeno  k  jich  soubor- 
nému vydání.  Jsou  to  díl  I.  Lecons  sur  les 
Maladies  du  systéme  nerveux^  faites  á  la  Sal- 
pétriére  (Troubles  trophiques;  Paralysie  agi- 
tante;  Sclérose  en  plaques;  Hystéro-epilepsie)* 
Díl  II.:  (Anomalies  de  Tataxie  locomotrice; 
Compression  leňte  de  lamoelle;  Les  Arayo- 
trophies;  Tabes  dorsal  spasmodique;  Hé- 
michorée  post-hémiplégique;  Paraplégies  uri« 
naires;  Vertige  de  Méniěre;  Epilepsie  par- 
tielle  syphilitique;  Athétose).  Díl  III.:  (Atro- 
phie  rausculaire  progressive;  Hysterie  mále;. 
Contractures ;  Aphasie ;  Cécité  verbale ;  Choree 
rythmée;  Spiritisme  et  hysterie;  mutisme  hy- 
steriquc).  Díl  IV.  Lecons  sur  les  Localisationt 
dans  les  maladies  du  cerveau  et  de  la  moelle 
épiniére  (1887).   Díl  V.  Maladies  des  Poumons^ 


62 


Charcotovy  krystalky  —  Charente. 


€t  du  systéme  vascuiaire  (1889).  Díl  VI.  Leqons 
sur  les  Maladies  du  foie,  des  voies  btliaires  et 
des  reins  (1888).  Díl  VII.  Le^ons  sur  les  Mala- 
dies des  vieillards,  Goutte  et  Rhumatisme 
(1889).  Díl  VIII.  Maladies  infectueuses\  Affe- 
<tions  de  la  peau;  Kystes  hydatiques.  Díl  IX. 
Leqont  du  Aíardi  a  la  Salpétriére  ve  dvou 
svazcích  (1889—90).  K  tomu  pak  vydal  zvlášté 
Guinon:  Clinique  des  Maladies  du  systéme 
ftefveux,  —  M,  le  professeur  Charcot  ve  dvou 
svazcích.  Spolu  s  P.  Richerera  vydal  Ch.  dvé 
zvlášté  zajímavá  díla,  totiž  Les  D.fformes  et 
4es  Malades  dans  rArt  (1887)  a  paíc  Les  Dé- 
moniaques  dans  VArt  (1887).  Jeho  podnétem 
vycházelo  i  klassické  dílo:  »Iconografie  dc 
la  Salpétriěrc«  (8  svazků),  které  se  účastnil 
historickými  studiemi  v  neuropathologii.  — 
Srv.  L.  Haškovec,  Professor  Jan  Martin  Ch. 
<»Sbírka  přednášek  a  rozpravc  1895). 

CliasootovT krsrstalky jsou  drobné TOOi 
^i  002  mm)  táhlé  a  ostré  osmihranné  kry- 
stalky, bezbarvé  a  mdle  lesklé,  jež  poprvé 
objevil  Charcot  v  krvi  a  pak  i  v  kostní  dřeni 
-osob  leukaemických.  Leyden  zjistil  tyto  hlaté 
i  v  chrchlích  asthmatiku  a  proto  se  domní- 
val, že  záchvaty  asthmatické  mohou  asi  vzni- 
kati drážděním  zakončení  Čivu  bludivého  tě- 
mito hlatěmi,  tak  že  se  pak  stahuje  svalovina 
průdušinek  a  podmiňuje  záchvaty  dusnosti. 
Složením  jsou  to  látky  bílkovité  neb  slizovité. 

Oh&rosewska  [charčev-]  Anna,  roz.  K  r  a- 
sicka,  kreslířka  polská  (*  kol  1782).  Provdavši 
se  cestovala  ▼  Itálii,  kdež  vzdělala  se  v  ry- 
jectví.  Ve  sbírce  M.  Pawlikowského  ve  Lvově 
jest  od  ní  podobizna  kn.  Stanislava  Poniatow- 
skéhoy  generála  královské  gardy.  J-k. 

Chjurd  [čárd],  starobylé  městečko  v  angl. 
hrabství  Somersetu.  při  hranici  Devonshiru; 
má  starou  gotickou  radnici,  latinskou  školu, 
2  slévárny  železa,  továrnu  na  proslulé  krajky 
A  2575  ob.  (1891);  6  ^m  od  Ch-u  jest  Ford 
Abbey,  bývalý  klášter  cisterciáků  z  XII.  stol., 
8  krásnou  kaplí. 

Chard*  Václav  viz  Stach  Václav. 

Ohardln  [šardén]:  1)  Ch.Jean,  slav.  cesto- 
vatel franc.  (*  1643  v  Paříži  —  f  1713  v  Lon- 
dýně). Byl  syn  protest,  klenotníka  a  odce- 
stoval ve  svém  21.  roce  do  Východní  Indie 
nakoupit  diamantfl.  Zdržev  se  v  Surátu  ode- 
bral se  z  Indie  do  Ispáhánu,  kdež  byl  od  šáha 
Abbása,  II.  jmenován  královským  dodava- 
telem. Úřad  tento  umožnil  mu  volné  studium 
nejen  mravflv  a  politického  i  vojenského  zří- 
zení v  Persii,  nýbrž  hlavně  studium  staro- 
perskÝch  památek  stavitelských;  mezi  jiným 
podnikl  Ch.  dvakráte  cestu  ku  zříceninám 
Perscpole.  Reprodukce  kostýmů,  památek 
stavitelských  a  především  zřícenin  persepol- 
ských  pracoval  Grélot.  Po  šestiletém  pobytu 
v  Persii  odešel  Ch.  r.  1670  s  bohatou  sbír- 
ikou  přírodnin  a  starožitností  do  Francie,  kde 
vydal  Récit  du  couronnement  du  roi  de  Perse 
Soliman  III.  (1671).  Vyřídiv  pro  šáha  koupi 
ozdobných  předmětů  vydal  se  podruhé  na 
cestu  do  Persie  přes  Cařihrad,  Černé  moře, 
Mingrelii  a  Georgii.  Zdržev  se  čtyři  léta 
-v  Persii  a  nabyv  tam  značného  jmění  odce- 


stoval do  Indie  a  odtud  kolem  mysu  Dobré 
Naděje  do  Anglie,  aby  ušel  pronásledování 
protestantů  od  Ludvíka  XIV.  Král  Karel  II. 
jmenoval  jej  rytířem  a  poslal  jej  jako  plno- 
mocníka  a  agenta  Východoindické  společ- 
nosti do  Hollandska.  Do  Francie  Ch.  již  se 
nevrátil.  Cesty  své  popsal  v  díle  Journal  du 
voyage  du  chevalier  Chardin  en  Perse  et  aux 
Indes  orientales  par  la  mer  Noire  et  par  la 
Colchide  (1686  v  Londýně,  2.  vyd.  rozšiř.  1711 
v  Amsterdame).  Cestopis  Ch-ův  jest  dílo 
prvního  řádu  pro  Persii  a  Východ.  Zná  dobře 
klassické  literatury  a  kontroluje  správnost 
údajů  klass.  autorů  o  Persii.  Montesquicu, 
Rousseau  a  Gibbon  mluvili  o  něm  s  úctou. 

2)  Ch.  Jean  B.  Siméon,  malíř  franc. 
(♦  1699  v  Paříži  —  f  1779  t.),  byl  žákem  Ca- 
zesovým  a  později  Noěla  Coypela,  v  jehož 
obrazech  též  různé  drobnější  věci  sám  pro- 
váděl. Maloval  původně  znamenitá  zátiší,  kvě- 
tiny, ovoce,  kuchyňské  nářadí.  jeŽ  rovnají  se 
nejlepším  pracím  starých  Hollanďanů  v  tomto 
oboru.  I  později  měl  vždy  více  smyslu  pro 
naturalistické,  přesné  pozorování  všedních 
zjevů  než  pro  idealisované  koketní  stilisace 
poetických  koncepcí  mravoličných  způsobu 
Watteauova.  Maloval  proto  jednoduché  genry 
z  občanského  prostého  života,  jehof  sám  byl 
účastníkem,  nebo  výjevy  ze  života  dětského. 
Svými  obrazy  je  Ch.  četně  zastoupen  v  Louvrů 
(devíti  obrazy)  a  rovněž  v  mus.  v  Montpel- 
lieru,  ve  Stokholmě,  v  galerii  v  Karlsruhc, 
v  Lichtensteinské  galerii  ve  Vídni,  v  Eremi- 
táži  v  Petrohradě  i  v  soukromém  majetku 
ve  Francii.  Od  r.  1728  byl  členem,  od  r.  1743 
radou  franc.  akademie.  J-k, 

Chardons  [šardon],  franc,  bodláky,  pi- 
chláky,  pak  Železné  hroty  na  zdech,  mřížích 
a  p.  (aby  se  přes  ně  nelezlo). 

ChASOnte  [šaránt]:  1)  Ch.  (ve  starověku 
Carantonus),  pobřežní  řeka  v  záp.  Francii; 
vyvěrá  319  m  n.  m.  v  Limousinských  vrších 
v  dep.  Hautc-Vicnne  a  vlévá  se  v  dep.  Ch.- 
Inférieure,  15  km  již.  od  Rochefortu,  naproti 
ostrovu  Oléronu  do  Atlantského  okeánu. 
Délka  řeky  jest  361  km,  pro  vory  jest  splav- 
nou  od  Civray  v  dep.  Vienne,  pro  lodi  říční 
od  Angoulěmu,  168  km  od  svého  ústí  a  pro 
lodi  námořní  od  Tonnay-Ch..  30  Irm  od  ústí. 
Příliv  mořský  dostupuje  až  k  Saintes,  kdež 
postaveno  jest  27  stavidel.  S  levé  strany  při- 
jímá Ch.  Tardoiru  s  Bandiatem,  Touvru,  Né 
a  Seugnu,  s  pr.  strany  Boutonnu.  Jest  velmi 
rybnatá  a  má  též  perlorodky. 

2)  Ch.,  franc.  dep.,  složený  z  bývalé  pro- 
vincie Angoumois  a  částí  území  Limousin, 
Marche,  Poitou,  Saintonge  a  Périgord;  na  sev. 
hraničí  s  dep.  Deux-Sěvres  a  Vienne,  na 
vých.  s  Haute-Vienne,  na  jihových.  s  Dor- 
dogne,  na  záp.  s  Ch.-Inférieure;  povrch  měří 
5942-38  itm*.  obyv.  360.259  (1891),  což  proti 
379.081  r.  1861  značí  značný  úbytek,  naproti 
r.  1886  úbytek  o  l*687o-  Severových.  zaují- 
mají výběžky  Žulových  vrchů  Limousinských, 
dostupující  366  m  n.  m.,  ostatní  čásť  na  sev. 
náleží  útvaru  jurskému,  jih  útvaru  křídovému. 
Tyto  části  jsou  mírně  vlnité  a  z  části  vřeso- 


Chařenton  —  Charés. 


6:^ 


vištém  pokryté.  Složení  z  propustného  vá- 
pence podmiňuje  vyskytování  se  četných 
punkev,  časem  v  jeskyních  mizejících  a  opét 
na  povrch  vystupujících.  Řekami  takovými 
jsou  Tardoirc  s  Bandiatem.  Jiné  řeky,  jako 
Touvre,  vystupují  na  povrch  ihned  s  mohut- 
ným množstvím  vody,  tak  Že  zdají  se  býti 
pokračováním  vod  podzemních.  Z  užitečných 
nerostů  vyskytují  se  železo  a  stavební  kámen. 
HI.  fekamt  dep.  jsou  Ch.,  Tardoirc,  Bandiat, 
Vienne  a  Eh-onne.  Podnebí  je  mírné  a  zdravé, 
vyjímaje  některé  pruhy  bažinaté.  Dep.  pře- 
vahou jest  zemědělský;  Vj  celého  povrchu 
zaujímají  pole,  11%  P^dy  louky,  157o  l^y» 
hl.  listnaté.  Z  obilí  pěstuje  se  hl.  pšenice 
<r.  1889:  1,447.567  hl),  oves  (759.214  hl),  žito, 
ječmen,  kukuřice  a  proso,  dále  brambory, 
cukrovka.  Pěstem'  révy  bylo  dříve  velmi  roz- 
sáhlé a  těžilo  se  vína  ročně  až  na  2  milí.  hl, 
nyní  následkem  mšice  révové  pěstuje  se  vinná 
réva  pouze  na  22.926  ha  a  poskytuje  105.355  hl 
(1889).  Jakost  vína  jest  prostřední  a  používá 
se  ho  hlavně  k  výrobě  cop^naku.  Z  ovoce  nej- 
více se  rodí  kaštanů.  Důležitost  mají  ještě 
lonýže,  chov  drůbeže,  včelařství  a  lov  ryb  a 
raků.  Chov  dobytka  jest  značný  (r.  1889  koní 
45.429,  hovězího  dobytka  95.600  kusů  a  ovcí 
292.293).  Průmjrsl  celkem  nevalné  důležitosti; 
proslulá  jest  výroba  papíru  (22  továren)  a 
fayencového  zboží  (14  továren);  mimo  to 
má  dep.  2  sklárny,  výrobu  plstě,  hrnčířství, 
koielužství  a  mlynářství.  Splavných  drah 
vodních  jest  93  km,  železných  drah  305*4  km, 
silnic  898*9  km.  Dep.  patří^  k  XII.  armádnímu 
sboru,  rozděluje  se  na  5  arr.:  Angouléme, 
Ruífec,  Cognac,  Confolens  a  Barbezieux,  má 
"29  kantonů  a  426  obcí.  HI.  m.  Angouléme. 
3)  Ch.  Inférieure  í-énfcricr],  franč.  dep., 
hraničí  na  sev.  s  dep.  Vendée,  na  sev.-vých. 
s  Deux-Sěvres,  na  vých.  s  Ch.,  na  jihoví-ch. 
s  dep.  Dordogne,  na  jihu  s  dep.  Girondc  a 
s  ústím  řeky  Girondy,  na  záp.  s  Atlantským 
okeánem.  Povrch  7230  km*,  obyvatel  456.202, 
což  proti  462.803  r.  1886  značí  úbytek  o  l*437o. 
Na  východě  jsou  mírné  vysoké  roviny,  ostatek 
nepatrně  pahorkovitý,  u  moře  nížiny  dílem 
písečnaté,  dílem  bažinaté,  z  nichž  části  jsou 
uměle  vysušeny.  Pobřeží,  99  km  dlouhé,  jest 
v  některých  místech  skalnaté.  Dep.  protékají 
řeky  Ch.  se  Seugnou,  Boutonne,  na  severu 
Sévre-Niortaise,  na  jihu  Seudre  a  Gironda. 
Podnebí  mírné  a  zdravé,  v  létě  u  solnatých 
bažin  při  pobřeží  nezdravé.  Dep.  tento  jest 
z  nejvíce  zemědělských  dep.  Francie.  Orbě 
věnováno  asi  */*  celého  území,  366.000  ha, 
louky  zaujímají  86.000  ha,  vinohrady  37.600. 
losy  80.000  ha.  Z  obilí  nejdůležitější  jsou  pše- 
nice (1889:  2,250.000/1/)  a  oves  (1,001.800 /?/); 
dále  pěstují  se  ječmen,  kukuřice,  proso,  lu- 
štěniny, zemčata,  cukrová  řípa,  konopí,  len 
a  ovoce  (nejvíce  kaštany,  ořechy  a  švestky). 
Výnos  vína  byl  r.  1889:  401.505  hl,  jako  všude 
v  jižní  Francii,  menší  než  v  létech  předešK'ch. 
Dobytka  bylo  r.  1889:  koní  40.888.  hovězího 
<k>bytka  157.416.  ovcí  303.019,  vepřů  73.335. 
Mimo  to  důležitý  jest  lov  ryb  říčních  i  moř- 
ských (hl.  sardeli)  a  pěstění  ústřic,  hl.  u  Ma- 


rennes,  které  těŠí  se  světové  pověsti;  z  ne- 
rostů užitečných  těží  se  mořská  sůl  (r.  1889: 
8500  tun)  a  rašelina.  Průmysl  málo  vyvinutý, 
nejdůležitějšími  odvětvími  jsou  páleni  lihovin 
ze  zdejšího,  nevalně  dobrého  vína  a  stavba 
lodí;  mimo  to  jsou  zde  strojírny,  výroba 
porcelánu  a  fayencového  zboží,  bavlněných 
a  vlněných  výrobků,  provaznictví,  koželužství 
a  výroba  sody  z  chaluh.  Obchod  velmi  čilý, 
hlavně  vývoz  vína  a  lihovin  do  Anglie.  Př:í- 
stavů  má  dep.  29,  z  nichž  nejdůležitějšími 
jsou  v  Rochcfortu,  jenž  jest  zároveň  přísta- 
vem vojenským,  a  v  Tonnay-Ch.  Splavných 
řek  má  dep.  238  km,  3  průplavy  (z  Maransu 
do  La  Rochellc,  Charraský  a  z  Ch.  do 
Seudry)  mají  délku  54  km,  žel.  dráhy  375  km 
a  silnice  1082*6  km.  Dep.  patří  k  XVIII.  ar- 
mádnímu sboru,  náležejí  k  němu  ostrovy  Olé- 
ron,  Ré,  Aix,  Madame  aj.  a  rozděluje  se  na 
6  arr. :  La  Rochelle,  Marennes,  St.  Jean-d*An- 
gély,  Jonzac,  Rochefort  a  Saintes  se  40  kan- 
tony  a  480  obcemi.  Hl.  m.  La  Rochelle. 

Cliarenton  [šaránton]:  1)  Ch.  le  Pont, 
hl.  m.  kantonu  v  arr.  Sceaux  franc.  dep.  Seině, 
1  km  j.-v.  od  Paříže,  při  ústí  Marný  do  Seiny, 
jižně  od  lesa  Vincenneského,  na  trati  Paříž- 
Corbeil;  má  školu  zvěrolékařskou,  velkolepý 
ústav  pro  choř omy siné  s  300—400  chovanci, 
čilý  průmysl  vyrábějící  bijouterie,  umělé  kvě- 
tiny, porcelán,  piana,  zboží  pryžové,  sudy, 
dále  mlýny,  cihelny,  značný  obchod  vínem 
a  dřívím,  říční  přístav  a  14.458,  jako  obec 
15.306  ob.  (1891).  Za  Marnou  u  obce  Maisons- 
Alfort  leží  Fort  Ch.  náležející  k  opevnění 
Paříže.  Zde  r.  1631  konána  synoda  reformo- 
vaných; kostel  protestantský,  vystavěný  Jin- 
dřichem IV.,  byl  r.  1695  zbořen.  —  Kanton 
má  na  55*71  km^  ve  12  obrích  85.237  ob. 

2)  Ch.  sur  Cher,  hl.  m.  kantonu,  arr.  St.- 
Amand-Mont-Rond  franc.  dep.  Cher,  na  řece 
Marmandě  a  průplavu  du  Berry,  s  průmyslem 
železářským  a  829,  jako  obec  2004  ob.  (1891). 
Kanton  má  na  253*26  km*  v  9  obcích  8915  ob. 

Charenza,  městečko  na  Rujané,  v.  Garz. 

Charés:  1)  Ch,  vojevůdce  athénský,  veli- 
kého nadání,  ale  sobecké  až  ukrutné  mysli; 
zvítěziv  r.  367  př.  Kr.  dvakráte  nad  Argiv- 
skými  a  Sikyonskými,  osvobodil  Flius  a  válčil 
r.  362  proti  Alexandru  férskému,  ale  svou 
vyděračností  odvrátil  spojence  od  Athéňanů, 
tak  že  mu  bylo  přímo  vytýkáno,  že  válku 
spojeneckou  vyvolal.  Za  války  té  napadl  Chios 
a  zbaviv  se  soudruhů  svých  Ifikrata  a  Ti- 
mothea  tím,  že  je  falešně  obvinil,  sám  v  čele 
vojska  stál,  ano  vstoupil  s  vojskem  tím  ve 
služby  odbojného  satrapy  Artabaza.  Za  války 
Filippa  II.  s  Olynthem  byl  poslán  Byzantiu 
na  pomoc,  ale  Byzantští,  obávajíce  se  jeho 
vyděračností,  ho  nepřijali.  Po  bitvě  u  Chai- 
roneie,  ve  které  velel  Athéňanům.  ustoupil 
do  Sigea  na  Helléspontu,  bojoval  po  straně 
perské  proti  Alexandru  Velikému  a  hájil  do 
r.  332  Mytilény. 

2)  Ch.  z  Lindu,  sochař  řecký  v  '2.  pol. 
IV.  a  1.  pol.  III.  stol.  př.  Kr.,  žák  Lysippův, 
vvtvořil  obrovskou  bronzovou  .sochu  boha 
slunce  na  Rhodu,  známou  jménem  koloss 


64 


Charette  —  Chargé  daffaires. 


rhodský  a  počítanou  mezi  sedmero  divů 
světa.  Koloss  byl  32  m  vysoký,  Ch.  pracoval 
prý  o  ném  12  let  a  zhotovení  jeho  stálo  prý 
300  talentů  (asi  700.000  zl.),  jež  vytéženy  byly 
prodejeun  obléhacích  strojů,  které  Démétrios 
ťoliorkétés  upustiv  od  obléhání  Rhodu  tam 
zanechal.  Obvyklý  názor  (objevující  se,  jak 
se  zdá,  ponejprv  v  Nizozemsku  v  XVI.  stol. 
u  Martina  Heemskerka*),  Že  koloss  rhodský 
postaven  byl  nad  vchociem  do  přístavu  rhod- 
ského,  tak  že  mezi  rozkročenýma  jeho  no- 
hama vjížděly  lodi  do  přístavu,  a  že  držel 
v  ruce  pochodeň  nebo  pánev  s  planoucím 
ohněm,  tak  že  zastupoval  místo  majáku,  jest 
mylný.  Koloss  nestal  totiž  vůbec  nad  vcho- 
dem do  přístavu.  Socha  postavena  byla,  jak 
se  zdá,  okolo  r.  284  př.  Kr.,  56  nebo  66  let 

{)Ozdéji  byla  zemětřesením  sražena  a  zůstala 
ežeti  rozbita  v  kuších  na  zemi,  i  v  tomto 
stavu  pro  obrovské  rozměry  jednotlivých 
částí  jsouc  předmětem  obdivu.  Mimo  tuto 
sochu  zhotovil  Ch.  kolossální  hlavu  bron- 
zovou, věnovanou  konsulem  P.  Lentulcm  na 
Kapitol.  Overbeck,  Gesch.  d.  griech.  Plastik, 
4.  vyd.,  II,  str.  175;  Lúders,  Der  Koloss  von 
Rhodus  (Hamburk,  1865);  Brunn.  Gesch.  d. 
griech.  Kunstler,  2.  vyd..  I,  291;  Sittl,  Klass. 
Kunstarcháologie,  670.  Vý'. 

Charette  [šarět],  šlechtická  rodina  ven- 
dejská  ve  Francii,  z  níž  vynikli:  1)  Francois 
Athanase  Ch.  de  la  Contric  (♦  1763 
v  Couffé  u  Oudonu  —  f  1796  v  Nantech). 
R.  1793  postavil  se  v  čelo  vzbouřeních  se- 
dláků vendéjských  a  s  neohroženosti  a  kru- 
tostí vedl  válku  proti  republice  až  do  míru 
17.  ún.  1795  s  konventem  uzavřeného.  Když 
však  generál  Hoche  několik  vůdců  povstalc- 
ckých  dal  zatknouti,  Ch.  počal  válku  znova 
doufaje  ve  slíbenou  mu  pomoc  od  hraběte 
Artoiského;  byl  však  25.  břez.  1796  v  zoufa- 
lém boji  raněn,  zajat  a  v  Nantech  zastřelen. 

2)  Athanase  Ch.  de  la  Contrie,  baron 
(*  1796  v  Nantech  —  f  Ií^48  v  la  Contrie), 
synovec  před.,  horlivý  royalista,  jenž  vyvolal 
proti  Napoleonovi  I.  po  jeho  návratu  z  Elby 
selské  povstání  v  krajích  na  Loiře.  R.  1830 
následoval  Karla  X.  do  ciziny  a  r.  1832  pro- 
vázel včvodkyni  z  Berry  na  její  dobrodružné 
objížďce  po  Vendéei;  sebral  nepatrnou  bran- 
nou moc,  ale  hy\  poražen  a  donucen  utéci 
ze  země.  Jednáni  své  ospravedlňoval  několika 
brošurami. 

3)  Athanase  baron  de  Ch.  (*  1832)  sloužil 
v  papežském  vojsku  a  bojoval  r.  1860  u  Ca- 
sttlfidardo;  r.  1870  sestavil  z  bývalých  papež- 
ských zuávů  »legii  dobrovolníků  západu*  a 
vyznamenal  se  s  ní  u  Coulmiersu  (9.  listop. 
1870)  a  u  Loigny,  kde  b^jl  raněn.  Nabízených 
mandátů  do  shromáždění  národního  nepřijal, 
za  to  pořádal  pouti,  schůze  a  agitace  ve  pro- 
spěch hraběte  Chamborda. 

Chárezm,  starší  jméno  Chívy  (v.  t). 

OliaKe  [sarž],  franc,  vlastně  břímě,  tíha, 
tíže,  náklad;  ve  vojenství:  1. hodnost;  hod- 
nosta (v.  t);  2.  náboj;  3.  úkol,  příkaz; 
4.  útok,  zejména  jezdectva.  Srv.  Attaka. 
Říká  se:   býti   někomu  á  ch.,  na  obtíž, 


břemenem.  —  Ch.  důstojnické  a  poddůstoj- 
nické  vojska  pozemm'ho  uvedeny  pod  hesly 
Důstojník,  Generál,  Poddůstojník.  Ch. 
důstbjnickéc.  a k.  válečného  námořnictva 
udány  v  hodnostních  třídách  č.  stupních 
(v.  H  o  d  n  o  s t  a),  poddůstojnické  pak  děli  se  dle 
odborů  na  palubní  a  dělostřelecké,  na  kormi- 
delní,  strojní,  zbrojní,  nemocnické  a  hudební. 
Šikovatelů  jsou  ve  většině  oborů  3  třídy,  ve 
zbrojní  a  nemocnické  jen  2,  v  hudební  jen  1 
a  zovou  se:  vrchní  lodník,  lodník,  podlodník; 
vrchní  kormidelník,  kormidelnik  a  podkorroi- 
delník ;  vrchní  strojník,  strojník  a  podstrojník  ; 
zbrojmistr  a  podzbrojmistr.  Šikovatelé  mají 
kroi  i  výzbroj  jako  důstojníci,  jen  že  stupe  A 
hodnosti  jejich  označen  jest  žlutými  páskami 
pouze  bavlněnými.  Na  levém  rameni  mají  šiko- 
vatelé mosazné  odznaky  svých  odborů,  palub- 
ního a  dělostřeleckého  skřížené  kotvy  a  děla, 
kormidelního  kotvu  s  kolem  kormidelním,, 
strojního  lodní  šroub,  zbrojního  atd.  dvě  šavle 
skřížené  a  nad  tím  mosaznou  císařskou  ko- 
runku. Platu  měsíčního  berou  šikovatelé  I.  tř. 
58  zl.,  II.  tř.  48  zl,  UI.  tř.  38  zl.  Prémie  slu- 
žební nedostávají,  poněvadž  jsou  schopni 
pense.  Četaři  námořní  zovou  se  maati  dle 
svých  odborů  (Bootsmannsmaat,  Steuermanns- 
maat  atd.),  mají  kroj  obyčejný  námořnický,  na 
rameni  odznaky  svých  oboru  jako  šikovatelé 
(u  lodních  maatů  ícotva  jednoduchá)  a  na  ši- 
rokém límci  námořnickém  po  obou  stranách 
3  hvězdy  soukenné.  Měsíčního  platu  mají 
21  zl.  Desátníků  jsou  2  třídy  a  nazývá  se  de- 
sátník I.  tř.  »Quartiermeister«,  II.  tř.  »Gast«. 
Quartiermeister  má  odznzdc  na  rameni  jako 
maat,  na  límci  dvě  hvězdičky.  Gast  má  na 
rameni  odznak  svého  oboru  bez  císařské  ko- 
runy. Plat  desátníků  I.  tř.  49  kr.,  II.  tř.  42  kr. 
denně.  Poddůstojníci  námořničtí  všech  stupňů 
mají  na  čapkách  mosaznou  císařskou  korunku. 
Mužstvo  prosté  dělí  se  ve  4  třídy.  Námořník 
I.  tř.  má  na  rameni  odznak  svého  oboru  a 
na  límci  jednu  hvězdičku  a  má  denního  platu 
35  kr.  Námořníci  II.  tř.  mají  platu  28  kr.» 
III.  tř.  21  kr.,  IV.  tř.  14  kr.  Stupeň  hodnosti 
jejich  není  v  kroji  vyznačen.  Jednoroční  dobro- 
volníci, námořníci  z  povolání,  totiž  důstojníci 
námořních  lodí  obchodních,  požívají  denního 
platu  21  kr.  Šg. 

Ch.  (šarže)  v  metallurgii  znamená  dávku 
neb  sázku  rud  železných,  tavidla  a  paliva,  jež 
v  určitých  periodách  se  sází  do  apparátů  pří- 
slušných (vysokých  pecí  a  p.).  Viz  Besse- 
meruv  pochod. 

V  herectví  sluje  ch-í  úloha  druhého  plánu,, 
avšak  silně  charakterisovaná  barvami  prudce 
a  sytě  nanesenými. 

Chargé  d*affaires  [šarže  dafér],  franc.,. 
jednatel,  nejnižší  (čtvrtý)  stupeň  vyslanců. 
Na  rozdíl  od  vyslanců  tří  vyšších  tříd  po- 
věřován jest  ch.  nikoliv  od  panovníka,  nýbri 
od  ministra  vnějších  záležitostí  a  vysílán  bývá 
pouze  od  malých  států.  Podobný  titul,  ač  ji- 
nou funkci,  má  chargé  des  affaires,  pro- 
zatímný  politický  agent,  který  zastává  vyslance 
jen  po  dobu  jeho  zaneprázdnění  nebo  nepří- 
tomnosti a  vhodnosti  jde  za  stálým  jednatelem. 


cl-Charge  —  Charisius. 


65 


el-0]iarg«,  Khargah,  Khardgeh,  Váh 
cl-Charge,  t.  j.  vnější  oasa,  oasa  v  Libycké 
pouSti  meii  25*  30'  a  26®  s.  š.,  na  30<>40'  v.  d., 
3  ai  4  denní  pochody  záp.  od  Nilu,  68  m  n.  m. 
jest  od  s.  k  j.  150  Arm  dl.  a  20  km  šir.  Na  záp. 
hraničí  s  oasou  Dachel,  na  vých.  ohraničena 
jest  příkrou  výšinou  z  křídového  vápence  nu- 
mulitového  300 — 450  m  n.  m.  vys.  Oasa  za- 
vlažována jest  asi  150  prameny  (bývalo  jich 
přes  200),  %  nichž  některé  jsou  teplé  (30-36®  C) 
a  silné  železité.  Vzdělání  schopno  jest  asi 
840  ha  půdy.  Oasa  má  kolem  65.000  datlo- 
vých palem,  jichž  ovoce  se  částečně  vyváží; 
dále  péstují  se  rýŽe,  pšenice,  ječmen,  durha 
a  indych.  Celá  oasa  má  6166  ob.  (1882),  hl. 
město  t.  jm.  3787  ob..  Genna  a  Bulak  asi  po 
400  ob.,  Berys  1000  ob.,  Duš  a  Maks  po  300  ob. 
Obyvatelé  mluví  arabsky  a  jsou  Felláhové  smí- 
šení se  živly  libyckými.  Oasa  spojena  jest 
karavanními  cestami  se  Sijútem,  Esnem,  As- 
suánem  a  k  jihu  s  Dár  Fúrem ;  patří  k  egypt- 
ské provincii  Sijútské,  spravována  jest  gu- 
vernérem a  odvádí  Egyptu  roční  poplatek 
39.000  franků.  Za  starověku  byla  nazývána, 
spolu  s  oasou  Dachel,  Velkou  oasou  (Oasis 
Hutjor  neb  Trinythis).  Z  doby  staroegyptské, 
řecké  a  římské  dochovaly  se  v  oase  velmi 
četné  památky,  z  nichž  vynikají  zvláště  chrám 
thébského  Ammóna  v  Hibe,  50  m  dl.  a  20  m 
šir.,  vystavěný  Dariem  I.,  pokrytý  četnými 
hieroglyfy,  zbytky  římského  hraau,  zříceniny 
mausolea  z  římské  doby  císařské,  četné  zří- 
ceniny 2  dob  Ptolcmaiovců,  zříceniny  klášterů 
z  prvých  dob  křesťanství,  zbytky  studeň  a 
mnohé  jiné.  Oasa  prozkoumána  r.  1690  Pon- 
cetem,  1793  Brownem.  1818  Cailliadem,  1832 
Orovettim,  1835  Hoskinscm,  1874  něm.  cxpe- 
ílicí  (Rohlís,  Zittel,  Jordán,  Ascherson  a  Re- 
meli),  téhož  roku  ještě  Schwcinrurthcm  a 
r.  1875  Brugschem.  Srv.  Schweinfurth,  No- 
tizcn  zur  Kenntnis  der  Oase  Ch.  (v  Petcr- 
manns  Geogr.  Mittheilungen  1875). 

Crharibert,  jméno  dvou  franckých  králů 
z  rodu  Meroveova:  1)  Ch.  I.  (561—567),  syn 
ihlotara  I.,  olxiržcl  dílčí  smlouvou  s  ostat- 
ními bratry  hlavní  čásť  Aquitanie,  Bretagne, 
Provence  a  Brie  s  hlavním  městem  Paříží. 
Byl  velmi  domýšlivý  a  když  zapudil  manželku 
svou  Ingobergu  a  pojal  za  ženy  dvě  sestry, 
z  nichž  jedna  byla  jeptiškou,  vyřkl  nad  ním 
biskup  pařížský  sv.  Germanus  klatbu.  — 
2)  Ch.  II.  (628—631),  syn  Chlotara  II.,  obdržel 
.Aquítanii  jako  samostatnou  říší. 

CharidémoSy  lékař  řec,  přívrženec  Erasi- 
stratův,  žil  v  III.  stol.  př.  Kr.  a  psal  o  vztek- 
lině, jejíž  původ  pokládal  za  velmi  starobylý. 

Cháridiité  (arab.  ChaváridO,  též  Azra- 
kovci  neb  i  Ibádovci  zvaní,  polit,  a  nábož. 
sekta  muslimská.  Vznikla  v  dolním  Iráku,  mezi 
Kúfou  a  Basrou,  z  bývaK-ch  přívrženců  Alio- 
vých,  kteří  po  jeho  volbě  chalífou  od  něho 
se  odtrhli.  Odtud  i  jméno  Ch.,  t.  j.  vystou- 
pivší, stojící  mimo.  Vlastním  účelem  odště- 
pení byl  protest  lidu  iráckého  proti  pokry- 
tecké, íakotné  a  ctižádostivé  noblesse  hidžáz- 
ské.  Politicky  byla  role  Ch-tů  nepatrná.  Alí, 
marné  se  pokoušev  příměti  je  smírnou  cestou 

0«1t  Slovcik  Nacerý,  »v.  XII.  172  1897. 


k  návratu,  vystoupil  proti  nim  se  vŠí  přís- 
ností, zvláště  když  se  dopouštěli  všelikých 
výtržností  proti  těm,  kdož  nesouhlasili  s  nimi. 
Pod  náčelnictvím  Abdalláha  bna  Vahba  po- 
třeni Ch.  téměř  úplně  bitvou  u  Nahrávánu 
(jižně  Bagdádu)  r.  658  po  Kr.  Od  té  doby 
trvala  sekta  potají,  ač  nikoli  nečinná.  R.  661 
zavražděn  sám  Alí  jejím  stoupencem.  Odtud 
datují  se  nová  pronásledování,  jimiž  vyvolána 
i  nová  zievná  vzpoura  Ch-tů  v  Ahvázu.  Vůd- 
cem byl  tentokráte  Náfi  ben  Azrak  (odtud 
Azrakovci).  Plných  19  let  trvalo,  než  podařilo 
se  Ch-ty  pokořiti  a  rozprášiti.  Stalo  se  tak 
za  posledních  Omajjovců.  Nyní  existuje  sekta 
v  Omanu,  kde  rozšířila  se  za  chalífy  Mervána 
(744—749)  hlavně  působením  Abdalláha  bna 
ibáda  (odtud  Ibádovci),  a  v  jižním  Tunise  a 
Alžírsku  (Džeríd  a  Mzáb),  kam  z  Omanu  za- 
nesena. I  arabští  Vahhábovci  z  pol.  XVIII.  stol. 
byli  dle  všeho  v  celku  jen  stoupenci  Ch-tů. 
Větší  než  politický  byl  náboženský  význam 
sekty.  Přidržujíce  se  celkem  Koránu(a  tradice 
s  největším  rigorismem  učili  Ch.  hlavně,  že 
nemělo  by  býti  vlastně  žádných  vladařů,  po- 
kud však  jsou  nutni,  že  múze  jimi  býti  kdo- 
koli, koraišovec  i  nabatejec,  svobodný  i  otrok, 
zachovává-li  jen  přesně  ustanovení  zákona. 
Naopak  přestává  vladař,  jakmile  prohřešil  se 
vážné  proti  zákonu,  býti  muslimem,  právě 
tak  jako  i  každý  jiný  muslim,  a  stávaje  se 
nevěrcem,  pozbývá  nejen  nároku  na  vládu, 
ale  zaslouží  i  smrti.  Vladařem  chtěli  míti  vo- 
litelného náčelníka,  vládu  demokratickou,  hlá- 
sajíce vespolnou  rovnost  a  bratrství.  V  mravo- 
uce byli  nejvýše  přísní.  Praedestinaci  rozuměli 
tak  absolutně,  že  vyhlašovali  boha  za  jediného 
původce  všeho  zla.  Srv.  Brúnnow,  Die  Chari- 
dschiten  (Lejda,  1894).  Dk. 

Charientismas  (od  řeckého  c  ha  tis,  vděk), 
vděkuplný  způsob  řeči  a  chování,  pak  také  — 
e  u  f é m  i  srn  u  s. 

Chariklés,  vůdce  athénský,  byl  roku  413 
př.  Kr.  vyslán,  aby  na  Peloponnésu  zabral 
některé  pevné  místo,  jako  zabrali  Sparťané 
Dekeleiu;  nepořídil  však  i  byl  povolán  zpět 
a  za  to  přispěl  k  odstranění  demokratické 
ústavy  a  byl  po  r.  404  jedním  z  30  tyrannů. 

Charilaos,  král  spartský,  synovec  Lykur- 
gův,  rozšířil  s  druhým  králem  Archelaem  moc 
Sparty  na  sever,  dobyl  arkadského  města 
Aigis,  poplenil  Argolidu  a  napadl  Tegeu,  byl 
však  od  Tegejských  zajat  a  na  čestný  slib, 
že  nepodnikne  nikdy  více  nájezdu  na  jejich 
území,  propuštěn. 

OhariOtee  [čarjotíl,  angl.,  čtyřkolý  nád- 
herný kočár  pro  dvě  osoby  s  kozlíkem  a 
prknem  pro  sluhy. 

ChariS  viz  Charitky. 

Charisius  Flavius  Sosipater,  římský 
grammatik  ze  IV.  stol.  po  Kr.  Napsal  mluv- 
nici latinskou  (ars  grammatica)  v  5  knihách, 
jež  však  nedošly  nás  celé.  Počátek  knihy  1. 
totiž,  poslední  díl  knihy  4.  a  největší  čásť 
z  knihy  5.  se  ztratily.  Ve  výkladu  svém  ne- 
jeví se  Ch.  nikterak  samostatným  badatelem, 
nýbrž  jen  kompilátorem  starších  grammatiků. 
zejména  Comminiana  a  Julia  Romana,  mnohdy 

5 


66 


Charisma  —  Charitón. 


dosti  neobratným.  Nicméně  jest  dílo  jeho  dá- 
ležito  tím,  že  zachována  v  ném  řada  dobrých 
zpráv  o  dějinách  římské  literatury  i  leccos 
cenného  z  grammaliků  doby  starší.  Na  mnoha 
místech  shoduje  se  výklad  Ch-iův  i  do  slova 
s  dQcm^grammatika  Diomeda  (téŽ  ze  IV.  stol.). 
To  vysvětluje  se  tím,  že  oba  z  téhož  pramene 
čerpali.  Poslední  vydání  Keilovo  v  soubor- 
ném* díle  Grammatici  latini.  RNk. 

Oluurisma  (řec),  dary  duchovní,  dary 
Ducha  sv.  Ap.  Pavel  vypočítává  v  I.  Ep.  ku 
Korint.  tato  ch-ta:  ^Nékomu  bývá  dána  skrze 
Ducha  řeč  moudrosti,  jinému  pak  řeč  uměni 
podle  téhož  Ducha,  jinému  pak^/r^  v  témž 
Puchu,  jinému  darové  uzdravovaní  v  jedno- 
stejném Duchu,  někomu  pak  divu  činěni,  ji- 
nému pak  proroctví,  jinému  pak  roie\yiani 
duchů,  jinému  pak  rozličnost  jazyků,  jinému 
pak  vykldddni  jaj^ku€  (XII.  8—11).  Od  to- 
hoto Pavlova  pojímání  ch-t  liší  se  dary  Du- 
cha sv.  v  katol.  církvi,  jimiž  označují  se  nad- 
přirozené ctnosti,  udílené  ve  svátosti  biřmo- 
vání. Dle  XI.  2—3  v  Isaiáši  proroku  je  to 
dar  moudrosti,  rozumu,  rady,  síly,  umění,  po- 
božnosti a  bázně  boží. 

Charlsterium  (řec.-lat.),  dobrovolná  daň, 
kterou  biskupové  vybírali  v  čas  nouze  z  ko- 
stelů svých  diécésí. 

Charistla,  C%ristia,  viz  Feralia. 

Charitai  (lat.),  tolik  co  caritas  (v.  t). 

Charltativni  rabsidie  (lat.  subsidia  caři- 
tativa),  daň  cirk.,  již  dle  kanón,  práva  mohli 
vybírati  biskupové  se  svolením  kapituly  od 
beneficiantů  své  diécése. 

la-Oliarité  [ša-],  hl.  m.  kantonu  v  arrond. 
Cosne  franc.  dep.  Niěvre  na  pr.  bř.  Loiry, 
170  m  n.  m.,  na  trati  Paříž-Nevers-Lyon;  má 
opatský  kostel  sv.  Kříže  v  rom.  slohu  z  r.  1106, 
jeden  z  nejkrásnějších  pomníků  románských 
ve  Francii,  pěkný  most  přes  Loiru,  ústav 
choromyslriých,  výrobu  pilníků,  obuvi,  pro- 
vazů, prádelnu  vlny,  vysoké  pece,  značný  ob- 
chod dřívím  a  železem,  v  okolí  pěstění  révy 
a  4484.  jako  obec  5077  ob.  (1891).  V  nábo- 
ženských válkách  XVI.  stol.  bylo  město  z  hlav- 
ních sídel  protestantismu.  —  Kanton  má  na 
258-57  fcm»  ve  14  obcích  14.842  ob.  (1891). 

Charitky  [Xdqixiq,  lat.  Gratiae),  v  řeckém 
mythu  personifikace  svěžího  půvabu  jak  v  pří- 
rodě, tak  obzvláště  v  životě  lidském,  před- 
stavovány jako  kvetoucí,  přívětivé  děvy,  jež 
přejí  důvěrnému  pobytí  lidí,  jak  se  jeví  ze- 
jména o  hodech,  hrách  a  tancích,  budíce  všude 
veselí,  bráníce  zároveň  nemírnosti;  dle  Hés. 
theog.  907  slují  Eufrosyné,  Thalia,  Aglaia 
a  pokládány  za  dcery  Zeva  a  Okeanovny  Eury- 
nomy.  V  Olympu  prý  Ch.,  Hóry  a  Afro- 
dité  ke  hře  Apollónově  na  kytaru  a  ke  zpěvu 
Mus  provozují  taňte.  Ch.  pak  vystupují  ze- 
jména jako  družky  a  služebnice  Afrpditiny.. 
Byly  asi  pjůvodně  totožnými  s  Hórami,  od 
nichž  se  pak  odlišily  tím,  že  Hóry  podržely 
spíše  svůj  význam  přírodní,  kdežto  u  Ch-teíc 
převládá  vztah  k  člověku,  jemuž  udílejí  též 
krásu.  Nejstarší  kult  Ch-tek  byl  v  boiótském 
Orchomenu,  kdež  chovány  prastaré  jich  idoly, 
nczdělané  to  kameny,  jež  prý  za  krále  Eteo- 


klca  s  nebes  spadly;  jim  konána  tam  slav- 
nost Charitésií  s  musickými  agóny,  nočními 
reji,  po  nichž  rozdíleny  koláče,  platila  tudíž 
asi  Ch-kám  jako  bohyním  úrody.  V  Athénách 
Auxó  a  Hegemone  (jež  podporuje  vzrůst 
a  rozkvět  rostlin)  ctěny  vedle  Hélia,  Hór  a 
Pandrosy;  při  vchodu  na  akropoli,  kdež  měly 
jakýs  tajný  kult,  stály  jejich  sochy  od  Sokrata 
prý  provedené.  Ve  Spartě  Ch.  sluly  Kleta 
a  Faenna  (Zvuk  a  Záře)  a  měly  chrám  na  řece 
Tiase.  V  Olympii  Ch.  ve  spolku  s  Dionýsem 
náležely  k  systému  dvanácti  bohů.  Jiná  dů- 
ležitá místa  kultu  byla  Elis,  Hermioné,  Paros, 
Thasos,  Kyzikos.  V  umění  starší  doba  přeti- 
stavuje  Ch.  jako  děvy  v  dlouhé  roucho  oděné, 
jež  v  rukou  drží  attributy  (růŽe,  myrty,  ja- 
blka, klasy,  hudební  nástroje),  tak  na  ruce 
sochy  Apollónovy  na  Délu,  na  Stefanu  Poly- 
kleitovy  Héry  a  na  trůně  Zeva  Feidiova.  Motiv 
družnosti  ve  skupinu  uveden  nejprve  tím,  že 
děvy  (bez  attributů)  kráčejí  vedle  sebe  neb 
za  sebou,  podávajíce  si  ruce.  Seneca  a  Horác 
uvádějí  jak}řsi  přechodní  typus,  v  n<?mž  Ch. 
měly  sice  ještě  roucha,  však  průhledná  a 
s  pasem  volným.  V  době  hellénistické  a  řím- 
ské převládá  pak  úplně  typus  Ch-tek  obna- 
žených, jak  se  zachoval  v  nástěnných  malbách 
a  na  gemmách:  Ch.  stojí  úplně  nahý  vedle 
sebe;  prostřední,  zády  obrácena,  má  hlavu 
v  právo  obrácenou,  obě  krajní  dívají  se  ven, 
tak  že  tváře  ukazují  veskrze  profil;  obě  vnější 
postavy  mají  vnější  nohu  pevně  opřenou  a 
rukama  vnitřníma  objímají  postavu  prostřední, 
kdežto  jejich  ruce  vnější,  jako  i  pravice  po- 
stavy prostřední,  drží  nějaký  attribut.  Sku- 
pina působí  zejména  vzorným  sloučením  sym- 
metrie  a  variace.  křk. 

Charitou,  skladatel  řec.  sofístického  ro- 
mánu o  osmi  knihách,  jehož  stručný  obsah 
jest  tento:  Chaireas,  syn  Aristonův,  a  Kallir- 
rhoé,  dcera  Hermokrata,  slavného  vojevůdce 
syrakusského,  vzplanuvše  k  sobě  láskou,  byli 
spojeni  svazkem  manželským.  Než  n^adý  man- 
žel začal  brzy  podezřívati  choť  z  nevá*y,  ač 
nebylo  k  tomu  podstatné  příčiny.  V  návalu 
žárlivosti  kopl  ji  kdysi  tak  prudce,  že  klesla 
na  zem.  Jsouc  jmína  za  mrtvou  byla  pohřbena 
v  hrobce  před  městem.  V  noci  vypáčili  lu- 
piči hrobku,  uloupili  všecky  skvosty  i  Kallir- 
rhoi,  která  právě  ze  zdánlivé  smrti  procitla, 
a  odpluvše  s  kořistí  k  Malé  Asii  prodali  slič- 
nou ženu  do  otroctví.  Tam  zasnoubila  se 
Kallirrhoé  po  dlouhém  váhání  s  Dionysiem, 
bohatým  občanem  Milétským,  avšak  vzpomí- 
nala stále  s  láskou  svého  prvního  manžela. 
Zatím  rozlétla  se  v  Syrakusách  zvěsC  o  vy- 
loupení hrobky  a  Chaireas  vypravil  se  s  lodí, 
aby  manželku  svou  osvobodil.  Po  mnohých 
dobrodružstvích  dostaly  se  hlavní  osoby  ro- 
mánu i  na  dvůr  perského  krále  Artaxerxa, 
a  osudy  jejich  zapleteny  byly  také  do  po- 
vstání Egypťanů  proti  Peršanům,  až  konečně 
podařilo  se  Chaireovi  manželku  vysvoboditi 
a  vrátiti  se  s  ní  do  Syrakus.  O  osobních  po- 
měrech Ch-ových  a  kdy  žil,  nevíme  ničeho. 
Toliko  to  jest  zievno,  že  napodobil  román 
Xenofoňtův  a  Héliodórův  a  že  tudíž  život 


Chariton  —  Charkov. 


67 


jeho  spadá  asi  do  V.  stol.  po  Kr.  Ch.  jmín 
jest  za  zástupce  historického  románu,  ježto 
vypravování  své  položil  do  doby  války  pelo- 
ponnéské,  kdy  otec  Kallirrhoin  Hermokratés 
zvítězil  nad  Athéňany,  a  přivedl  je  v  souvis- 
lost s  perským  králem  Artaxerxcm  a  povstá- 
ním Egypťanů.  Avšak  nedbaje  chronologie 
dopustil  se  mnohých  chyb,  z  čehož  jest  pa- 
trno.  že  zmíněný  podklad  historický  jest  mu 
pouhou  okrasou.  Jinak  vykazuje  román  Ch-ův 
všecky  vlastnosti  podobných  sofistických  ro- 
máni^  (v.  Erotikové  řečtí),  liše  se  od  nich 
zejména  tím,  že  líčení  jeho  plyne  klidně  bez 
obvyklých  episod;  také  sloh  jest  prostý  a 
průhledný;  vzory  jeho  v  té  příčině  byli  Ae- 
nofón  a  Thukydidés.  Román  vydal  Hercher 
ve  sbírce  Erotici  scriptores  Graeci  (Lipsko, 
1858).  Srv.  Rohde,  Der  griech.  Roman  und 
seine  Vorláufer.  str.  485  a  násl.  Cfe. 

Oharlton  [čaritn],  přítok  Missouriho  s  levé 
strany  ve  státech  lowa  a  Missouri,  370  km 
dl,  z  čehož  jest  82  km  splavných.'  Ústí  spolu 
s  East  Ch-em  nad  Glasgowem.  Na  1.  bř.  hor- 
ního toku  řeky  jest  stejnojmenné  hl.  město 
hrabství  Lucas  státu  lowa  Spoj.  Obcí  sev.- 
amer.  s  9  kostely,  národní  bankou  a  2648  ob. 
Hrabství  t.  jm.  v  státu  Missouri  má  na 
1917  Arw«  25.224  ob.  Hl.  m.  Keytesville. 

Oharlvaii  [ša-],  franc.  ze  středolat.  caři- 
varium^  slovo  ve  XIV.  stol.  již  se  vyskytující 
{charivalliy  proven^.  caravilí),  z  něhož  pochodí 
také  naše  >kraval<,  značí  rámus,  povyk,  ko- 
čičinu, posměšné  dostaveníčko,  jehoŽ  se  do- 
stávalo druhdy  vdovám  vstupujícím  v  nové 
manželství;  dnes  hřmotný,  předsvatební  ve- 
čer. Ve  Francii  slul  tak  také  satirický  list 
polítickÝt  jenž  r.  1832  nastoupil  na  místo  časo- 
pisu »Nain  jaunec  a  útočil  na  vládu  Ludvíka 
Filipa. 

al-Ol&arizi  (Alcharisius)  Jehúdá  ben  Še- 
lómó,  hebrejský  básník  1.  polov.  XIII.  stol. 
(t  před  1235).  Rodem  Španěl,  cestoval  po 
Francii,  Egyptě,  Palestině,  Sýrii  a  Řecku  do 
r.  1218.  Potom  žil  v  domovině  z  podpory 
svých  soukmenovců.  Proslul  svými  »bese- 
dami«,  jejichž  sbírka  má  název  Tachkemóni. 
Ch.  napodobí  v  nich  makámy  arab.  básníka 
Harírího,  jsa  iako  on  mistrem  formy,  vyni- 
kaje však  nad  svůj  vzor  arabský  nadáním 
básnickým  a  vtipem.  Básně  jeho  prozrazují 
t  velikou  znalost  poměrů  doby  Ch-ovy  a 
zvláště  jeho  soukmenovců.  Vydány  v  Caři- 
hradě  r.  1578,  v  Amsterdame  1729,  ve  Vídni 
1854  (Sternem)  a  v  Gotinkách  1883  (de  La- 
gardcm).  Částečný  něm.  překlad,  mimo  jiné 
I  trojjazyčné  první  makámy,  od  Kámpfa  (Berl., 
1845)  a  v  téhož  Nichtandalusische  Poesie  an- 
dalusischer  Dichtcr  (II.,  Praha,  1858).  Jedno- 
tlivé zachovány  v  různých  spracováních.  Ch. 
přeložil  i  Hariríovy  makámy  do  hebrejštiny 
í«  arab.  předmluvou)  pod  názvem  Maclibéret 
ithiel  (vydal  Chenery,  Lond.,  1872)  a  z  Mai- 
monida  Móre  ncbukím  (vydal  Schlossberg, 
Lond.,  1851  a  1877,  Vídeň,  1879)  a  téhož  vý- 
klad Mišny.  Srv.  Fr.  Delitzsch,  Gesch.  der 
judischen  Počsic  (1836).  O  cestách  Ch-ových 
pojednal  Schwab  (Gencva,  1881).  Dk. 


Charizim,  starší  jméno  Chívy  (v.  t.). 

Charklewioz  [-vič]  juvenalis,  bohoslo- 
vec  polský,  byl  profes,  ve  Vilně  a  v  Nieáwieži, 
pak  provinciálem  řádu  bernardinského  na 
Litvě.  Slynul  jako  dobrý  kazatel  a  jedno  jeho 
kázání  poiato  též  do  díla  »Wybór  najprzed- 
niejszych  kaznodziejówc  (Vilno,  1761).  Vydal: 
Pf'Xewodnik  do  ojc\y\nY  niebieskiej  (t.,  1772) 
a  zajímavý  cestopis  do  Španělska  a  Itálie 
z  r.  1768  Dyjaryjusi  (1^22—23). 

Charkov,  hl.  m.  gubernie  v  jiŽ.  Rusku, 
v  krajině  pahorkovité,  ale  z  části  i  bažinaté, 
rozdělené  řekami  Charkovkou,  Lopanem  a 
Netěškou,  vlévajícími  se  vesměs  do  přítoku 
Donce  Udy,  na  vlastní  město  a  čtvrti  Žachar- 
jevskou  a  Zalopaňskou;  Ch.  leží  na  tratích 
Moskva- Azov  a  Ch.-Odésa  železných  drah, 
jest  celkem  pěkné  stavěn  a  čitá  194.702  ob. 
(1889),  z  nichž  jest  607o  Velkorusů,  29Vo  Malo- 
rusů,  5Vp  židů.  Lidnatost  města  rychle  vzrůstá: 
r.  1856  bylo  oby  v.  teprve  30.600,  r.  1879  již 
102.049,  r.  1885  171.416.  Ch.  jest  sídlem  gu- 
vernéra, velitelství  10.  armádního  sboru,  veli- 
telství 31.  divise  pěší  a  10.  divise  jízdní  a 
řeckého  biskupa.  Město  má  krásnou  kathe- 
drálu  Nanebevzetí  P.  Marie,  26  jiných  kostelů 
ruských,  1  kostel  katol.,  1  protest.,  synagogu 
a  2  řecké  kláštery,  universitu  založ.  r.  1804 
Alexandrem  I.  s  fakultami  historicko-filologi- 
ckou,  fysikálně  mathematickou,  právnickou  a 
lékařskou,  hvězdárnou,  kabinetem  přírodni- 
ckým,  anatomickým  museem,  bot.  zahradou, 
klinikou,  knihovnou  o  129.668  sv.  (1894)  a 
1313  posluchači  (1894),  dále  theologický  se- 
minář, technický  ústav  s  500  posluchači,  3  gym- 
nasia pro  hochy,  2  gymnasia  pro  dívky,  pro- 
gymnasium  pro  hochy,  progymnasium  pro 
dívky,  reálku,  školu  zvěroléké^Pskou,  školu 
babickou,  školu  krajskou,  r.  1854  zal.  7  km 
od  města  vzdálenou  školu  hospodářskou,  mu- 
seum umělecko-průmyslové,  společnost  poly- 
technickou,  několik  učených  společností,  2  di- 
vadla, bursu,  kasárny,  několik  sirotčinců  a 
nemocnic,  ústav  pro  dívky,  založ,  čarovnou 
Marií  a  j.  v.  Ch.  jest  sídlem  znamenitého 
průmyslu;  má  asi  100  továren,  které  vyrobí 
zboží  ročně  v  ceně  kolem  7  milí.  rublů.  Jmeno- 
vitě jsou  zde  slévárny  železa,  prádelny  vlny, 
továrny  na  kočáry,  plsť,  svíčky,  mýdlo,  lín, 
cukr,  pivo,  kořalku  a  tabák.  Zároveň  jest  Ch. 
jedním  z  nejdůležitějších  obchodních  měst 
Ruska,  má  velké  tržnice  a  4  obrovské  vý- 
roční trhy,  z  nichž  největším  jest  Kreščen- 
skaja  jarmárka  od  18.  led.  do  1.  ún.  s  obra- 
tem peněžním  asi  60  milí.  rublů.  Trh  pokrov- 
ský  v  říjnu  má  obrat  30  milí.  rublů,  trhy 
v  červnu  a  srpnu  dohromady  asi  20  milí. 
rublů.  Dovážejí  se  sem  stroje,  zboží  rukodílnc, 
čaj,  tabák  a  vmo.  Z  peněžních  ústavů  má  Ch. 
městskou  obecní  banku,  Ch-skou  akciovou, 
zemskou  banku,  Ch-skou  obchodní  banku  a 
3  společnosti  pro  vzájemný  úvěr.  V  okolí  pě- 
stuje se  mnoho  řípy  a  tabáku.  Ch.  zal.  r.  1653 
car  Alexej  Michajlovič,  hl.  m.  gub.  stal  sr. 
r.  1780.  —  Ch-ská  gub.  tvoří  čásť  Malé  Rusi. 
hraničí  na  scv.  s  gub.  Kurskou  a  Voroněž- 
skou, na  vých.  s  územím  donských  kozáku^ 


68 


Charlamov  —  Charleinont. 


na  jihu  s  gub.Jekatěrinoslavskou  a  na  záp. 
s  Poltavskou.  Povrch,  54.495*2  km*,  jest  vy- 
soká rovina  s  celkovým  spádem  od  severu 
k  jihu,  136—234  m  vys.,  k  řekám  příkře  spa- 
dající, s  hlubokými  roklemi,  dubovím  a  trn- 
kami porostlými,  zvanými  balky  neb  bujeraky. 
Na  sev.  a  na  jihu  u  Donce  jsou  pásma  níz- 
kých pahorků,  na  vých.  sklání  se  rovina  stup- 
ňovitě. V  gub.  převládá  útvar  křídový,  po- 
vrch kryje  ouď  čemozem,  buď  písečnatá,  ale 
úrodná  země.  Z  užitečných  nerostů  vyskytují 
se  vápenec,  křída,  některé  hlíny,  železné  rudy, 
kamenné  uhlí  a  sanytr.  Sula,  Vorskla  a  Psiol, 
přítoky  Dněpru.  protékají  sev.-záp.  cípem  gub. 
Středem  teče  Donec,  jenž  pak  tvoři  již.  hra- 
nici gub.  Z  levé  strany  přijímá  četné  gub. 
protékající  přítoky,  zejména  Oskol,  Šerebez, 
Ajdar,  Javsug  a  Derkul.  Žádná  z  řek  není 
splavná.  Z  četných  jezírek  největší  jest  Lebe- 
dinské.  Řeky  na  jaře  způsobují  velké  po- 
vodně, které  však  pouze  k  úrodnosti  pudy 
přispívají.  Podnebí  jest  mírné,  ale  nestálé; 
zimy  jsou  velmi  přísné.  Střední  teplota  jest 
6-2®  C,  v  létě  dostupuje  teplota  až  35®  C,  v  zimě 
klesá  až  na  — 37*5^  tak  že  extrém  obnáší 
72-5«C.  Obyvatel  má  gub.  2,390.433  (1890), 
tak  že  připadá  43*8  na  1  Arm-,  z  toho  jest 
87*8%  Malorusů  a  kozáků.  Pak  jsou  zde  ještě 
Velkorusové,  Kalmykové  vyznání  řecko-orth.. 
Němci.  Židé  (12.498  r.  18S5),  cikáni  a  j.  Pro 
vyznání  pravoslavné  jest  eparchie  Ch.-Ach- 
tyrka,  pro  obyv.  řecko-orth.  vyznání  jest  zvi. 
eparchie  ch-ská,  katolíci  (1885:  6368)  náležejí 
k  diécési  biskupa  v  Tiraspoli  v  gub.  Cher- 
sonské,  evang.  (18S5:  4976)  podléhají  konsi- 
stoři  v  Moskvě.  V  gub.  jest  značné  množství 
rozkolníků  a  sice  16.877,  z  nichž  nejvíce  jest 
stundistů.  Veškerého  obyv.  bydlí  v  městech 
157o'  Hlavním  zaměstnáním  jest  orba.  Obilí 
pěstují  se  všecky  druhy,  též  pohanka,  proso 
a  kukuřice,  dále  mák,  luštěniny,  cukrovka, 
ovoce,  španělský  pepř,  chmel,  zelenina,  len, 
konopí,  světlice  barvířská  (Carthamus  tincto- 
ri/i5,  Saflor),  tabák.  Réva  vinná  daří  se  až  po 
Isjum,  proslulé  jsou  zdejší  arbusy  (Cucumis 
citruUus)  a  jiné  druhy  melounů.  Z  višní  a 
trnek  vyrábí  se  mnoho  višněvky  a  těrněvky; 
57-2Vo  povrchu  zaujímají  pole,  23-97o  louky 
a  pastviny,  ll7q  les,  4-77o  jest  neproduktivni. 
Množství  pastvin  podporuje  chov  dobytka. 
Gub.  má  53  hřebčinců,  z  nichž  největší  jest 
v  Bělovodsku,  zásobujících  armádu  ruskou 
výtečnými  jezdeckými  koňmi,  dále  zásobuje 
gub.  Ch-ská  Moskvu  a  Petrohrad  výborným 
hovězím  dobytkem  jatečným  a  chov  ovcí  jest 
tak  značný,  že  Ch.  vyšinul  se  na  první  trh 
na  vlnu  v  Rusku.  Gubernie  má  239.000  koní, 
478.000  kusů  dobytka  hovězího,  769.986  ovcí 
obyč.,  529.790  ovci  jcmnovlných  a  372.000  kusů 
dobytka  vepřového.  Významné  jest  i  včelař- 
ství a  chov  hedvábníků.  Gub.  má  mnoho  zvěře 
pernaté,  jmenovitě  dropů,  koroptví,  jeřábků, 
sluk,  potápek  a  volavek,  pak  též  zajíce  a 
lišky.  Rybolov  nemá  valné  důležitosti,  zmínky 
hoden  jest  pouze  lov  želv  v  Donci.  Velko- 
lepý jest  vývoj  průmyslu  v  poslední  době. 
První   místo   zaujímá   výroba  cukru    z  řípy. 


Roku  1884—1885  spracovalo  25  cukrovarů 
3,512.617  tun  řípy  a  vyrobilo  z  ní  8-097©  cukru 
v  ceně  1925  milí.  rublů,  dále  jest  zde  30  vel- 
kých mlýnů,  4  továrny  na  krupici  a  kroupy, 
21  pivovarů,  52  vinopalen,  20  solivaren  (1889: 
3,265.000  pudů  soli),  10  prádelen  na  vlnu^ 
34  koželužen,  dílny  provaznické,  5  sléváren 
železa,  132  cihelen  a  j.  Předmětem  čilého  ob- 
chodu jsou  dobytek,  kůže,  vlna,  kožešiny, 
zboží  kožené,  vlněné,  hedvábné  a  bavlněné, 
dříví,  zboží  železné  a  ocelové  a  j.  Zboží  do- 
váží se  částečně  též  z  Asie.  V  gub.  koná  se 
ročně  asi  600  výročních  trhů.  Železných  drah 
má  gub.  645  km.  Ze  vzdělávacích  ústavů  má 
gub.  universitu,  5  gymnasií,  3  reálky,  19  škol 
dívčích  a  616  škol  národních  s  40.361  žáky. 
Gub.  rozděluje  se  na  11  Újezdů:  achtyrský, 
bogoduchovský,  ch-ský,  izjumský,  kupjanský, 
lebedinský,  zmiievský»  sumský,  starobělský, 
valkovský  a  volcanský.  Srv.  Močulskij,  Vojen, 
statist.  ot)ozr.  Charkovsko[  gub.  (Petrohrady 
1850);  Kohl,  Uiber  das  Gouvernement  Ch. 
(Moskva,  1851,  2  sv.);  Leontovič,  Mediko- 
topograf.  opis  Charkovskoj  gub.  (1871). 

Olůkrlamov  Aleksěj  AleKséjevič,  malíř 
ruský  (*  1842  v  Saratově),  vzdělav  se  v  ma- 
lířské akademii  petrohradské  navštívil  Berlín 
a  Paříž,  kde  pracoval  v  ateliéru  Bounatovč. 
R.  1870  podnikl  cestu  po  Belgii  a  HoUand- 
sku.  Největšímu  úspěchu  těší  se  jeho  obrazy 
ze  života  dětského  a  dětské  hlavičky.  Za 
obrazy  Cvičeni  v  hudbě.  Cikánka  a  italská 
dívka  dostalo  se  mu  bronzové  medaille  na 
světové  výstavě  ve  Vídni  ri873).  Mimo  to 
pořídil  řadu  zdařilých  podobizen  a  pro  pe- 
trohradskou akademii  kopii  obrazu  Rem- 
brandtova  »Lekce  anatomiec. 

Charlatan  [šarlatán],  tranc.  z  ital.  cíar- 
lare,  tlachati,  dryáčník,  mastičkář,  žamputáf, 
podvodník,  jenž  drzým  balamucením  klame 
nevědomé  obecenstvo.  Charlatanerie,  dry- 
áčnictví,  šarlatánství. 

Charlemagiie  [šarlmaň],  franc,  Karel  Ve- 
liký, užívá  se  i  jako  jména  křestního. 

Charlemagne  [šarlmaň]  Adolf,  malíř  ru- 
ský (♦  1826  v  Petrohradě),  žák  tamější  aka- 
demie a  od  r.  1859  též  člen  její.  Z  jeho  nej- 
lepších obrazů  jsou:  Polská  deputace  sedláků \ 
Vje^d  Suvarova  do  Milána;  Kateřina  II.  v  ate- 
liéru socliařc  Falconeta.  J-k. 

Charlemont  Íšarlm6n],  tvrz,  viz  Givct. 

Charlemont  [čarlmont]  James  Caul- 
field,  státník  angl.  (♦  1728  v  Dublině  — 
t  1799).  Působil  k  upokojení  Irska  po  po- 
vstání r.  1763  a  odměnou  za  to  stal  se  hra- 
bětem. Jsa  příznivcem  spisovatelův  a  umělců 
odstěhoval  se  r.  1764  do  Londýna  a  shro- 
máždil kolem  sebe  Burkea,  Johnsona,  Gold- 
smitha,  Hogartha  a  j.  v.  R.  1778  stál  v  čele 
irských  dobrovolníků,  kteří  se  chopili  zbraně 
na  obranu  vlasti,  zatím  co  vojska  angl.  bojo- 
vala v  Americe.  R.  1789  založil  ivTiig  club^ 
jenž  shromáždil  v  sobě  opposici  obou  sně- 
moven. Napsal:  Select  Sonnets  of  Petrarch 
with  translat.  and  notes  (1822)  a  Originál 
Letters  o f  lord  Charlemont  and  others  to  Henry- 
Flood  (1820). 


Charlemont  —  Charlcston, 


69 


Cniaxlemont  [šarlm6nj:  I)  Ch.  Eduard, 
maliř  genrfl  a  podobizen  (*  1848  v  Jemnici 
na  Moravě,  žije  v  Paříži).  R.  1863  vstoupil 
na  akademii  vídeňskou  za  Engertha  a  r.  1870 
stal  se  žákem  Makartovým.  jenž  vymohl  mu 
cestovní  stipendium  do  Itálie.  Z  Makartova 
koloritu,  kresby  a  z  jeho  manýrovaných  forem 
Ch-  mnoho  si  osvojil;  první  vetší  úspéch, 
jehož  se  dodělal,  měl  obraz  Antikváři  (1872) 
a  8  nástropních  obrazů  u  barona  Wehliho 
(4  denní  a  4  roční  počasí).  Potom  provedl  ná- 
stěnné obrazy  u  barona  Liebiga  v  Liberci  a 
nástropní  obraz  pro  jakýsi  salon  v  Londýně. 
Velké  obliby  došly  jeho  podobizny  dětské.  J-k. 

2)  Ch.  Hugo.  bratr  před.,  malíř  (♦  1850 
v  Jemnici  na  Moravě^.  Zanechav  dráhy  úřed- 
nické věnoval  se  malířství  a  r.  1873  vstoupil 
na  akademii  vídeňskou.  Byl  žákem  Lichten- 
felsa,  svého  bratra  Eduarda  a  Makarta.  R.  1874 
vystoupil  řadou  leptaných  rytin  dle  kreseb, 

Í'eív  HoUandsku  provedl;  jsou  to  po  většině 
Tajiny,  zátiší  a  genry.  Později  maloval  též 
podobizny,  jako:  Královna  Natálie  srbská ^  cis. 
František  Josef  jakofto  král  český  a  j.     J-k. 

Chaxleroi  [šarlroa],  hl.  město  arr.  t.  jm. 
v  bclg.  provincii  Hennegavsku,  na  levém  bř. 
splavné  Sambry,  důležitý  uzel  železniční  na 
tratích  Braine-le  Comte-Ch.-Namur  a  Ch.- 
Haine-St.  Pierre-Mons,  Louvain-Flcurus-Ch.- 
Marcinelle,  Ch.-V^ireux  a  Lodelinsart  -  Ch.- 
Erquelinnes  a  Ch.-Montigny  le  Tilleul,  Ch.- 
Mont  sur  Marchienne  aCh.-Lodelinsart;  2  km 
od  města  ]est  průplav  Ch-ský,  r.  1832  ote- 
vřený, spojující  Ch.  s  Brusselem.  Ch.  skládá 
se  z  města  horního  a  dolního  a  z  části  zv. 
Entrc-deux-Villes,  položené  na  druhé  straně 
Sambry  a  spojené  s  dolním  městem  mohut- 
ným mostem.  Ch.  má  obchodní  komoru, 
athenaeum,  koUej,  průmysl,  školu,  archaeol. 
museum  s  minerál,  kabinetem  a  21.879  ob. 
(1890).  Město  bývalo  opevněno,  hradby  r.  1859 
odstraněny  a  r.  1866  v  promenády  promě- 
něny. Ch.  jest  střediskem  důležitého  uhel- 
ného a  železářského  obvodu,  čímž  stalo  se 
samo  značným  továrním  městem.  Má  velké 
závody  na  výrobu  zboží  železného  (zbraně, 
nože,  hřebíky  a  j.),  velké  válcovny,  strojírny, 
cukrovary,  sklárny  a  j.;  mimo  to  čilý  obchod 
železem,  uhlím,  hospodářskými  plodinami  a 
dobytkem.  Zdejší  pánev  uhelná  je  částí  vel- 
kého pásma  kamenouhelného,  které  z  Francie 
Hennegavskem  dosahuje  až  k  Lutychu  a  má 
přes  70  vydatných  flecí.  Celé  okolí  města 
široko  daleko  pokryto  jest  průmyslovými 
závody,  zvláště  vysokými  pecemi,  tavírnami, 
válcovnami,  železárnami  a  sklárnami.  Jmeno- 
vitě wnikajicí  jest  vysoká  pec  ve  vsi  Couil- 
letu  (v.  t),  1  km  od  Ch.,  která  dodává  V, 
veškeré  belgické  litiny,  důležitými  dále  jsou 
místa  Gilly,  Jumet,  Chátelet,  Heurus,  Mon- 
tignies,  Lodelinsart,  Chátelineau  a  j.  Okolí 
města  jest  z  nejzalidněnějších  okrsků  Belgie 
a  připadá  1982  ob.  na  1  fcm^  —  Původně  byla 
zde  ves  Le  Charnoy,  kterou  Španělé  r.  1666 
opevnili  a  po  králi  Karlu  II.  Ch.  nazvali.  Ještě 
než  Spanělé  opevnění  dokončili,  přitáhlo 
r.  1667  vojsko  francouzské  a  Španělé  město 


opustili.  Ludvík  XIV.  dal  pak  pevnost  Vau- 
banem  dokončiti.  Mírem  Cášským  připadlo 
město  r.  1668  Francii,  bylo  však  již  r.  1678 
mírem  v  Nymvegách  opět  postoupeno  Špa- 
nělsku. R.  1693  dobyli  pevnosti  opět  Fran- 
couzi pod  Villeroiem  a  Vaubanem.  R.  1697 
zmocnili  se  města  Španělé,  r.  1746  dobyl  ho 
princ  Conti.  Cášským  mírem  připadlo  pak 
Rakousku.  Ve  válkách  revolučních  r.  1794 
po  dlouhém  obléhání  dobyto  franc.  gen.  lour- 
danem.  R.  1886  bylo  Ch.  dějištěm  velkých 
nepokojů  dělnických,  které  generál  van  der 
Smissen  brannou  mocí  potlačil. 

Charles  [Franc,  šárl,  angl.  čárls],  Karel. 

Clutrles  [šárl]  Jacques  Alexandre  Cé- 
sar, fysik  a  mathematik  franc.  (*  1746  v  Beau- 
gency  —  f  1822  v  Paříži).  V  mládí  zabýval 
se  hudbou,  malířstvím  a  mechanikou  a  byl 
nějakou  dobu  úředníkem  v  minister.  financí. 
Práce  Franklinovy  probudily  v  něm  zájem 
pro  studium  fysiky,  v  němž  si  záhy  získal 
hluboké  vědomosti.  Jsa  ducha  vynalézavého 
stal  se  nejobratnějším  snad  experimentátorem 
své  doby;  pokusy  jeho  byly  obecenstvu  pří- 
stupny a  to  účastnilo  se  jich  velmi  hojně. 
Vynález  ballonu  rozšířil  i  slávu  Ch-ovu;  oa 
chopil  se  myšlénky  bratří  Montgolřierů,  zdo- 
konalil ji  a  ještě  r.  1783  pouštěl  první  ch  ár- 
ii éru,  t.  j.  ballon  naplněný  vodíkem,  na  Mar- 
tověpoli  v  Paříži  (viz  Aéronautika  str.  280). 
První  větší  vzduchoplavbu  podnikl  Ch.  1.  pros. 
r.  1783  z  Tuilerií  a  ta  vzbudila  v  Paříži  ve- 
liké nadšení.  Ludvík  XVI.  udělil  mu  roční 
pensi  2000  livrů  a  zařídil  mu  v  Louvrů  nej- 
krásnější fysikální  kabinet  v  Evropě.  Od 
r.  1785  byl  členem  Akademie,  později  členem 
Institutu  a  jeho  bibliotékářem.  Touž  dobou 
stal  se  professorem  fysiky  na  Conservatoire 
des  arts  et  métiers.  Zdokonalil  a  vynalezl 
některé  fysikální  přístroje.  Své  práce  uveřej- 
ňoval v  >Recueils  de  TAcadémie  des  sciences* 
a  v  >Joumal  de  physiquec 

OharlesEdmond  v.  Chojecki  Edmund. 

Charleston  [čarlstnl:  I)  Ch.,  hlavní  a 
největší  město  přístavní  v  hrabství  t.  jména 
v  Jižní  Karolíně  severoam.  Unie,  při  Atlant- 
ském okeánu,  na  32<>  47'  s.  š.  a  79'^  57'  z.  d., 
na  poloostr.  mezi  ústími  Ashleye  a  Coopera, 
na  tratích  Ch.-Augusta,  Ch.-Florence  a  Ch.- 
Savannah;  jest  pěkné  a  pravidelně  stavěné 
město;  z  ulic  jsou  největší  a  hostí  nejbohatší 
obchody  King-  a  Meetingstreet  a  nábřeží 
zv.  Battery.  Ch.  má  přes  40  kostelů,  z  nichž 
pozoruhodným  je  kostel  sv.  Michala  z  r.  1789, 
dále  velkolepou  celnici  z  bílého  mramoru, 
radnici,  pěkné  budovy  úřadů  poštovního  a 
policejního,  několik  pěkných  hotelů,  zbroj- 
nici, námořní  arsenál,  městskou  věznici  a  j. 
Ze  vzdělávacích  ústavů  jsou  v  Ch-u:  kollej  zal. 
r.  1789  s  museem  a  knihovnou,  státní  kollej 
lékařská,  seminář  učitelský,  četné  školy,  měst- 
ská knihovna,  divadlo;  dále  má  Ch.  nemocnici, 
sirotčinec,  ústav  pro  choromyslné,  závodní 
dráhu;  četné  jsou  závody  průmyslové,  jme- 
novitě bednárny,  pily,  mlýny  na  obilí,  hlavně 
rýži,  továrny  na  umělá  hnojiva,  strojírny,  či- 
stírny dehtu  a  terpentinu  a  j.   Závodů  prů- 


Charlestown  —  Charlieu. 


myslových  bylo  roku  1890  566  a  vyrobeno 
v  nich  3283  délníky  zboží  za  8,892.860  doll. 
Též  obchod  jest  velmi  značný;  předmětem 
jeho  jsou  jmenovitě  bavlna,  pryskyřice  a  ter- 
pentin.  Dovoz  měl  r.  1890  cenu  662.606  doll., 
vývoz  14,001.563  doll.,  z  čehož  připadalo 
12,979.605  doll.  na  256.425  balíků  bavlny, 
275.485  doll.  na  131.609  sudů  pryskyřice, 
609.105  doll.  na  1,609.758  gallonů  terpentinu 
a  ostatek  na  stavební  dřiví,  tabák,  rýži  a 
umělá  hnojiva.  Spojení  uvnitř  města  obsta- 
rává pouliční  dráha  32  km  dl.  Přistav  v  Ch-u 
jest  prostorný,  11  ^m  dl.  a  3  km  šir.,  chrá- 
něný čtyřmi  tvrzemi :  Sumter,  Ripley,  Moultrie 
a  Castle  Pinckney.  Vjezd  do  přístavu  ztížen 
jest  útesem  a  jest  při  odlivu  5  m,  za  přílivu 
7  m  hl.  Přístav  Ch-ský  má  paroplavební  spo- 
jení s  Antillami,  jiŽni  Amerikou  a  velkými 
přístavy  evropskými.  R.  1890  mělo  město 
140  plachetních  lodí  o  3155  tunách  a  34  par- 
níků o  5221  tunách.  R.  1888—89  vyplulo 
z  přístavu  zdejšího  178  a  připlulo  154  lodí, 
nepočítajíc  v  to  plavbu  pobřežní,  která  jest 
velmi  značná.  Obyv.  čítá  Ch.  54.995  (1890).  — 
Cfr.  jest  z  nejstarších  měst  Unie,  byv  zal. 
r.  1672,  městem  však  stal  se  teprve  r.  1783. 
R.  1776  svedena  u  Ch-u  námořní  bitva  mezi 
Američany  a  Angličany,  která  skončila  ústu- 
pem angl.  loďstva.  Brzy  na  to  však  dobyl 
města  angl.  generál  Clinton  a  zůstalo  město 
v  držení  Angličanů  až  do  r.  1782.  R.  1861 
zahájena  v  Ch-u  občanská  válka  mezi  státy 
jižními  a  severními  bombardováním  tvrze 
Sumteru  se  strany  konfederovaných.  Strana 
jižní  zmocnila  se  města  a  držela  je  až  do 
18.  ún.  r.  1865,  ačkoliv  město  i  přístav  byly 
od  6.  Čce  r.  1863  skorém  nepřetržitě  oblé- 
hány a  bombardovány.  R.  1886  bylo  město 
zpustošeno  ohromným  zemětřesením,  které 
způsobilo  škody  za  5  milí.  doll.  Město  utr- 
pělo též  požáry  r.  1778,  1796  a  1838. 

2)  Ch.,  hl.  m.  hrabství  Kanawha  a  státu 
Záp.  Virginie  Spoj.  Obcí  sev.-amer.  na  řece 
Kanawha,  na  trati  Chesapcake-Ohio  železné 
dráhy;  má  11  kostelů  a  kaplí,  budovu  pro 
správu  státu,  radnici,  dvě  banky,  operní  dum, 
vojenskou  akademii,  dále  dvě  slévárny  se 
strojírnami,  pily,  loděnice,  doly  a  6734  ob. 
(1890).  Město  založeno  bylo  r.  1786  G.  Clen- 
denninem;  v  okolí  značné  prameny  solné  a 
doly  na  uhlí  a  železo.  Ročně  těží  se  1  až 
3  milí.  bushelů  soli. 

3)  Ch.,  hl.  m.  hrabství  Coles  v  státu  Illi- 
nois Spoj.  Obcí  sev.-amer.;  má  vysokou  školu 
lékařskou  a  4135  ob.  (1890^. 

Clutrle0town  [čarlstauní:  I)  Ch.,  předměstí 
na  sev.  od  Bostonu  v  státu  Massachusetts  Sp. 
Obcí  sev.-amer.,  na  Charles  Riveru,  spojené 
s  Bostonem  2  mosty  456  a  396  m  dl.;  má 
státní  vězení,  velké  doky,  velké  státní  lodě- 
nice Spoj.  Obcí  t.  zv.  Navy  Yard,  zal.  r.  1798, 
a  33.731  ob.  Nedaleko  města  Bunker  Hill 
s  pomníkem  na  paměť  bitvy  r.  1775. 

2)  Ch.,  hl.  m.  hrabství  Jefferson  ve  státu 
Záp.  Virginia  Spoj.  Obcí.  jz.  od  Martinsburgu, 
na  2  tratích  železných  drah,  v  úrodném  a 
bohatém  okolí;  má  2  banky  a  2287  ob.  (1890). 


Zde  oběšen  byl  2.  pros.  r.  1859  abolitionista 
John  Brown  (v.  t.  č.  8.  slf.  773). 

3)  Ch.,  hl.  m.  angl.  ostrova  Nevis  v  Záf). 
Indii,  na  záp.  pobř.,  s  vývozem  dobytka,  mc- 
lassy  a  cukru  a  1600  ob. 

Charlet  [šarlé]  Nícolas  Toussaint,  malíř 
a  ryjec  franc.  (*  1792  v  Paříži  —  f  1^45  t.), 
žák  Grosův.  S  počátku  zanášel  se  malbou 
scén  ze  života  vojenského  a  s  největší  doved- 
ností maloval  granátníky  Napoleonovy.  Hlavní 
obor  jeho  vš^,  v  němž  vynikl,  byly  obrazy 
ze  života  pouličního;  studoval  ženy  na  trhii 
a  dělníky,  které  Často  také  humoristicky  ja- 
kožto karikatury  a  mistrovské  ukázky  svého 
vtipu  podával.  Z  jeho  větších  historických 
obrazů  zasluhují  zmínky:  Eptsoda  ^  ruského 
ta(eni  (mus.  ve  Versaillech) ;  Moreau  tdltn  • 
přes  Rýn  (mus.  v  Lyoně);  Raněni  (mus. 
v  Bordeaux).  Od  Ch-a  pocnází  též  vojensk<^ 
román  Histoire  de  Valentin  v  lithografiích 
(1842)  a  500  kreseb  pro  skvostné  vydaní  Na- 
polenových  Memoriál  de  St.-Hélěne,  jakož 
i  jiné  četné  kresby  a  lithografie.  Biogr.  jeho 
napsal  Lacombe  (1858).  J~k. 

Olutrleville  [šarlvil],  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
Méziěres  franc.  aep.  Ardennes,  na  Móse,  přes 
kterouž  spojeno  jest  mostem  s  Méziěres,  jehož 
vlastně  jest  předměstím,  na  tratích  Remeš- 
Givet,  Méziěrcs-Ch.-Hirson  a  Méziěres-Fon- 
tenoy;  jest  sídlem  soudu  první  instance  a 
soudu  obchodního.  Město  je  pravidelně  sta- 
vené, má  hezké  náměstí  Pláce  Ducalc  s  ar- 
kádami a  fontánou,  nový  kostel  z  r.  1863. 
pomník  padlých  vojínů  r.  1870  a  71,  obecní 
kollej,  lyceum,  učitelský  seminář,  normální 
Školu,  knihovnu  s  23.000  sv.  a  400  rukopisy 
z  XI.  až  XVI.  stol.,  obchodní  komoru  a  16.394. 
jako  obec  17.390  ob.  (1891).  Čilý  rueh  prů- 
myslový a  obchodní.  Vyrábějí  se  ručnice  a 
zbraně  ozdobné,  plechové  zboží,  hřebíky, 
dále  jsou  zde  slévárny  železa,  olova  a  měai, 
výroba  dýmek,  kartáčů,  cukru,  koželužny  a  j. 
Předmětem  obchodu  jsou  výrobky  průmy- 
slové, obilí,  břidlice,  víno.  Mésto  zal.  r.  16Ó6 
Charles  de  Gonzaga.  Kanton  má  na  91*37  km^ 
v  11  obcích  31.356  ob.  (1891). 

Charlevoix  [šarlvoa]  PierreFran^oiii 
X  a  v  i  c  r,  jesuitský  missionář  a  dějepisec 
(♦  1682  —  t  1761).  Vstoupiv  do  řádu  věno- 
val se  studiím  humanitním  a  filosof.,  načež 
r.  1 720  odešel  do  Kanady  za  účely  missionář- 
skými;  odtud  podnikl  cestu  k  řece  Missis- 
sippi a  podél  ní  až  k  mexickému  zálivu  na 
ostrov  San  Domingo  a  do  Francie.  Dle  zpráv 
missionářských  napsal  Histoire  du  Japon  (1715). 
samostatně  pak  Histoire  de  Sainť Domingue 
(1730).  Histoire  et  description  generále  de  la 
Nouvelle-France  (1744)  a  Histoire  du  Paraguaw 

Clutrller  J e a n  viz  Ger s on. 

Cliarlléra[šarl-),ballon  vodíkem  naplněný, 
jehož  vynálezcem  jest  Jacques  Charles  (v.  t.). 

Charliea  [šarlió],  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
Roanne  franc.  dep.  Loirc,  330  m  n.  m.,  na 
řece  Sorninu,  na  trati  Chálon  sur  Saóne- 
Cluny-Pouilly  souš  Ch.;  má  zbytky  starého 
opatství  benediktinského  zaL  r.  815  pod  jmé- 
nem Carus  locus,  tkalcovny  hedvábí  a  bavlny. 


Charlotte  —  Gharlottcnburcr. 


71 


kožclužny.  výrobu  klobouků,  v  okolí  pčsténí 
vina  a  4884,  jako  obec  5247  ob.  (1891).  — 
Kanton  má  na  14508  km*  ve  14  obcích 
18.478  ob.  (1891). 

Clukrlotte  [šarlot],  město  v  hrab.  Mecklen- 
burgu  státu  Sev.  Karolina  Sp.  Obcí  sev.-amer. 
210  km  z.  j.  z.  od  Raleighu,  na  Sugar  Creeku 
a  tratích  železných  drah;  jest  sídlem  4  spo- 
lečností k  účelu  dolování  zlata,  kteréž  v  okolí 
se  téží,  má  několik  továren  na  zboží  bavlněné, 
prámysl  železářský,  značný  obchod  bavlnou 
a  11.557  ob.  (1890).  Od  r.  1838—73  byla  zde 
ňliálka  mincovny  Spoj.  Obcí  a  raženo  zde 
v  době  té  zlatých  peněz  za  úhrnnou  sumu 
5,118.644  doll. 

Cluirlotte  [šarlot],  franc.  jméno  ženské, 
Karolina:l)Ch.  ChristincSophie(*1694, 
t  1715),  dcera  brunšv.-wolfcnbúttel.  vévody 
Ludvíka,  byla  r.  1711  z  příčin  politickýcn 
provdána  za  Petrova  syna  careviče  Alexeje, 
jemuž  2.  list.  r.  1715  povila  syna,  pozdějšího 
cara  Petra  II.  Život  její  byl  nekonečnou  řadou 
utrpení;  asi  50  let  po  její  smrti  vznikla  ne- 
odQvodněná  pověst,  že  nezemřela,  ale  uprchlá 
do  Ameriky;  k  rozšíření  této  zprávy  přispěl 
hlavně  Zschokkc  svou:  Die  Prinzessin  von 
Wolfenbúttcl. 

2)  Ch.  (Carlolla)  Joachime  Thérěse  de 
Rour  bon,  královna  portugalská  (♦  1775  — 
t  1830),  dcera  špan.  krále  Karla  IV.,  byla 
r.  1790  provdána  za  portugal.  infanta  Jana, 
s  nímž  nežila  v  klidu,  ano  vystoupila  proti 
němu  r.  1805  chtěj íc  regentství  přenésti  na 
sebe;  pokus  se  nezdařil  a  Ch.  byla  vypo- 
věděna do  Vuclosu,  odkud  však  následo- 
vala rodinu  královskou  do  Brazilie.  Po  ná- 
vrate Janově  doufajíc  v  pomoc  kortesů  vrá- 
tila se  a  vzbudila  proti  ústavě  z  r.  1821  po- 
vstání, které  bylo  potlačeno  a  Ch.  poznovu 
bvla  vypověděna;  podporovala  syna  svého 
Miguela.  když  r.  1828  usurpoval  trůn,  ale 
nenabyla  žáané  moci. 

3)  Ďh.  Marie  Amélie,  císařovna  mex. 
(*  1S40  v  Laekenu),  dcera  belg.  krále  Leo- 
polda I.  a  Luisy  Orléanské,  byla  27.  čna  1857 
provdána  za  rak.  arciknížete  Ferdinanda  Max- 
miliána, s  nímž  se  r.  1864  odebrala  do  Mexika 
a  byla  horlivě  činnou,  by  získala  císařství 
oblibu  v  zemi.  Když  nastal  nepříznivý  obrat 
a  Napoleon  III.  oavolal  vojska  franc.  z  Me- 
xika, odebrala  se  sama  do  Paříže  a  po  mar- 
ném vyjednávání  do  Říma  ku  papeži  Piu  IX., 
aby  vlivem  svým  působil  na  duchovenstvo. 
Hrozné  duševní  útrapy  a  zmar  vyjednávání 
vyvolaly  nezhojitelnou  duševní  nemoc.  Žila 
nejprve  v  zámku  Miramarc,  na  to  na  zámku 
Tcrvuerenu  a  od  r.  1879  po  požáru  zámku 
toho  žije  v  Bouchoute  u  Brussclu;  zpráva 
o  smrti  manželově  byla  jí  zatajena. 

Charlotte  Amalie  [šar-j,  hl.  m.  dánského 
ostrova  sv.  Tomáše  v  Záp.  Indii,  na  jižním 
pobřeží,  při  úpatí  třípahorkíi;  má  svobodný 
přístav,  chráněný  tvrzi  Christian  Fort  a  batte- 
ricmi  pobřežními,  plovoucí  doky,  sklady  uhlí 
pro  paroplavební  linie  Záp.  Indie,  pro  něž 
jest  důležitou  stanicí.  Paroplavební  spojení 
zavedeno  jest  s  přístavy  evropskými,   všemi 


ostrovy  Záp.  Indie,  Mexikem,  přístavy  střední 
Ameriky  a  Austrálií.  Obyv.  jest  asi  8000. 

Charlottenbmnn  [šar-],  městys  a  lázeň- 
ské místo  v  kraji  Waldenburg  vládního  okresu 
Vratislavského  v  Pruském  Slezsku.  Leží  469 
až  500  wi  n.  m.,  16  km  jihozáp.  od  Súdnice 
v  údolí  Waldenburského  pohoří,  otevřeném 
pouze  k  jihojihových,  na  trati  Dittersbach-- 
Kladsko.  Má  evangelickou  basiliku  z  r.  1854, 
výrobu  papírové  hmoty,  kartonáží,  lněného 
plátna  a  bavlněných  látek  a  1178  ob.  fl890) 
většinou  evang.  Jest  zde  několik  minerálních 
pramenů,  mezi  nimi  Charlottin  a  Terezie. 
Jsou  to  alkalické  kyselky,  teploty  6—8*  C, 
účinkující  při  onemocnění  dychadel,  nemo- 
cech  srdce,  chudokrevnosti  a  nemocech  sou- 
stavy nervové.  Lázeňská  zařízení  jsou  dobra, 
jmenovitě  velký  lázeňský  dům  a  ústav  pro' 
léčbu  syrovátkou.  Město  obklopeno  jest  hu- 
stým jedlovým  lesem  poskytujícím  četné 
krásné  procházky,  jmenovitě  Karlův  háj  se 
švýcarským  hospodářstvím,  mnoha  pomníky 
a  několika  místy  vyhlídko výnii.  Poblíž  města 
jsou  doly  na  uhlí  a  továrna  na  porculán 
v  Sophienau.  —  Srv.  Beinert,  Ch.  als  Trink- 
und  Badekuranstalt  (Ch.,  1859);  Engels,  Der 
Klimat  Kurort  Ch.  (Wústengiersdorf,  1877). 

Clutrlottenbiirg^  [šar-],  město  a  městský 
okres  ve  vládním  okr.  postup íntském  pruské 
provincie  braniborské,  6  km  záp.  od  Berlína, 
od  něhož  oddělen  jest  oborou  (Thiergarten), 
33  m  n.  m.  na  Sprévě  a  na  Berlínské  měst- 
ské okružní  dráze  a  trati  Ch.-Ruhleben.  Po-' 
blíž  jest  uzel  velké  berlínské  sítě  železniční, 
stanice  Grunewald,  jehož  prostřednictvím  Ch. 
jest  v  přímém  železničním  spojení  se  všemi 
většími  městy  říše.  Město  jest  pravidelně' 
stavěno,  má  široké  ulice,  z  nichž  největší 
jsou  Berlínská,  Taucnzinova,  Kleistova  třída, 
Třída  císaře  Bedřicha,  dále  náměstí  Witten- 
berské,  Savignyho  a  Augusty  Viktorie.  Kur- 
firštský  val,  promenáda  53  m  š.,  vede  od 
zool.  zahrady  až  ke  Grunewaldu.  Ch.  má 
4  kostely  a  sice  3  evang.  a  1  katol,  z  nichž 
vyniká  nový  kostel  evang.  na  pamět  císaře 
Viléma.  Nejpamětihodnější  stavbou  světskou" 
jest  velký  královský  zámek,  jemuž  vůbec  dě- 
kuje město  svůj  vznik.  Zámek  tento  postavil 
kurfiršt  Bedřich  11.,  potomní  král  Bedřich  I., 
své  druhé  manželce  Žofii  Charlotte  poblíž 
vesnice  Lietzen,  dle  které  původně  zván  byl 
Lietzenburg.  Se  stavbou  počato  r.  1696  á 
skončena  r.  1699;  střední  stavbu  provedl 
Schliitter,  obě  křídla  a  ústřední  kupoli  Eo- 
sander  v.  Goethe.  Po  smrti  Žofie  Charlotty 
r.  1705  změněno  jméno  v  Ch.  K  zámku  při- 
pojuje se  rozsáhlý  park,  prostírající  se  až  po 
Sprévu,  v  němž  nacházejí  se  velká  orangerie, 
divadlo  a  proslulé  mausoleum,  provedené 
Hessem  ze  žuly.  Mausoleum  toto  obsahuje 
mramorové  sarkofágy  Bedřicha  Viléma  111. 
a  manželky  jeho  královny  Luisy  od  Raucha, 
dále  náhrobky  císaře  Viléma  1.  a  manželky 
jeho  Augusty  a  v  žulové  urně  srdce  Bedřicha 
Viléma  IV.  Zámek  byl  sídlem  cis.  Bedřicha  IIL 
Z  ostatních  budov  vynikají  skvostná  budova 
vysoké  školy  technické,  dam  umělců,  budova 


72 


Charlottendorf  —  Charmes. 


školy  dělostřelecké  a  inženýrské  a  j.  V  nové 
záp.  části  města  jest  závodní  dráha  a  budovy 
spolku  pro  dostihy  s  překážkami,  v  záp.  a 
jihových.  části  četné  villy  a  nedaleko  zámku 
velký  park  akciové  společnosti  »F*lora«  se 
zimní  zahradou  a  četnými  zábavními  míst- 
nostmi. Z  ústavů  vědeckých  a  vzdělávacích 
má  Ch.  vysokou  školu  technickou  zal.  r.  1884 
s  odbory  pro  architekturu,  inženýrství,  stroj- 
nictví,  stavbu  lodí  a  lodních  strojů,  chemii 
a  hutnictví  a  vědy  pomocné  s  23%  stud. 
(1895),  gymnasium  císařovny  Augusty,  reálné 
progymnasium,  reálku,  královský  ústav  pro 
malbu  na  skle,  říšský  ústav  fysikální  a  tech- 
nický, dvě  vyšší  dívčí  školy  a  i.  Z  ústavů 
dobročinných  jsou  zde  ústav  Vilémův  pro 
neprovdané  ženy.  ústav  císařovny  Augusty 
pro  vychování  dcer  po  důstojnících  a  úřed- 
nicích, ústav  vodoléčitelský,  nemocnice,  tři 
soukromé  ústavy  pro  choromyslné  a  j.   Ch. 

Ícst  sídlem  soudu  a  policejního  ředitelství, 
^růmysl  jest  značný  a  v  stálém  rozkvetu, 
sídlo  své  má  hl.  v  sev.  okresu  města  t.  zv. 
Martinikenfeld.  Nejvýznamnější  jsou  slévárny 
Železa,  strojírny,  elektrotechnická  továrna 
firmy  Siemens  &  Halske,  jeden  z  největších 
světových  závodů  toho  druhu,  závody  pro 
stavbu  telegrafů,  král.  dílna  na  porculán,  to- 
várny na  zboží  hliněné,  kameninové,  papír 
a  papírovou  hmotu,  voskové  svíčky,  olej, 
glycerin,  lučebniny,  kávové  náhražky,  bar- 
viva, barevné  kůže,  kočáry,  váhy,  přístroje 
lihovarnické,  dále  sklárny,  parní  pila,  ústav 
k  impregnování  dřeva,  chemické  a  parní  prá- 
delny, bělírny,  barvírny,  tiskárny,  chromo- 
lithografický  ústav,  konečně  pivovary  a  parní 
mlýn.  Spojení  v  městě  slouží  6  tratí  koňské 
a  1  trať  parní  dráhy  silniční.  Vodou  zásobují 
město  vodárny  berlínské  a  ch-ské  s  pozoru- 
hodnými reservoiry  na  Špandavském  vrchu. 
Mimo  velký  obchod  s  průmyslovými  výrobky 
zdejšími  konají  se  zde  též  velké  trhy  na 
koně.  Ch.  měl  i  s  posádkou  76.859  ob.  (1890), 
z  nichž  67.107  prot.,  7982  katol.  a  1475  židu, 
r.  1895:  132.387  ob.  Městem  stal  se  Ch.  r.  1708. 
Správu  městskou  obstarávají  Ibčlennný  magi- 
strát a  .sbor  obecních  starších  o  54  členech. 
Řádné  příjmy  r.  1891  byly  36  milí.,  vydání 
3*4  milí.,  dluh  15*9  milí.  a  jmění  25*6  milí. 
marek.  Srv.  Schulte,  Chronik  der  Residenz- 
stadt  Ch.  (v  Ch-u,  1857);  F.  Schulz,  Chronik 
von  Ch.  (t.,  1888). 

Charlottendorf,  ves  mor.,  v.  Šarlotky. 

Charlottenfeld,  ves  mor.,  v.  Karlín. 

Charlottenhof,  zámek,  v.  Post  úpím. 

Charlottenland,  zámek,  v.  Kodaíí. 

Charlotte  Sonnd  [šarlot  sond!,  Queen 
Ch.,  jméno  sev.  části  průlivu  mezi  ostrovem 
Vancouverovjm  a  západ,  pobřežím  britské 
severní  Ameriky. 

Charlottes^Ule  [šarlotsvilj,  město  v  hrab- 
ství  Albemarle  státu  Virginia  Spoj.  Obcí  scv.- 
amer.,  104  km  s.-z.  od  Richmondu,  na  2  tratích 
žel.  drah,  s  5591  ob.  (1890).  Asi  2  km  záp.  od 
města  nalézá  se  státní  universita  vystavěná 
dle  plánu  T.  Jeffersona  r.  1822  s  hvězdárnou, 
30  prof.  a  460  studenty. 


Charlottetown  [šarlottaun]:  1)  Ch..  hl. 
město  ostrova  prince  Eduarda  v  britské  Sev. 
Americe,  na  již.  pobřeží,  při  ústí  Hillsborough 
Riveru,  jež  má  podobu  fjordu;  sídlo  katol. 
biskupa,  má  pěkné  budovy  pro  vládni  a 
soudní  úřady,  akademii,  latinskou  školu,  hi- 
storickou společnost,  ústav  choromyslných, 
bezf>ečný  přístav,  do  něhož  r.  1887  přijelo 
88  lodí  o  979.690  tunách,  slévárny  železa, 
výrobu  zboží  vlněného,  stavbu  lodí,  čilý  ob- 
chod, rybářství  a  11.374  ob.  (1891). 

2)  Ch.,  hl.  m.  ostrova  Dominica  (v.  t.). 

Cwarlton  KinffS  jčarlťn-],  město  v  Glou- 
cestershiru  v  AngHi,  3  kmj.  od  Cheltenhamu; 
má  proslulý,  skvostný  chrám  v  gotickém 
slohu  ze  XIV.  stol.  a  4187  ob.  (1891). 

Oharly  [šar-|,  hl.  město  kantonu  v  arr. 
Cháteau-Thierrv  franc.  dep.  Aisne,  na  pr.  bř. 
Mamy;  má  průmysl  textilní,  parní  pily,  to- 
várnu na  zboží  z  pryžoviny  a  1289,  jako  obec 
1793  ob.  Kanton  má  na  212  km-  v  19  obcích 
11.293  ob.  (1891). 

dutrma  |šarma|  Antoine,  filosof  a  mo- 
ralista franc.  ^*  1801  —  f  1869),  vlivem  Cou- 
sinovým  získán  pro  filosofii  stal  se  r.  IS.Tl 
prof.  v  Caen,  na  kterémž  místě  setrval  po 
38  roků.  Pro  svoje  názory  o  mravní  povin- 
nosti, kterou  pojímal  ve  smyslu  Kantové, 
tvrdě,  Že  náboženstvím  se  povědomí  mravní 
zodpovědnosti  jen  znetvořuje  a  oslabuje,  po- 


I  něvadž  se  slibuje  odměna  za  konání  povin- 
1  nosti,  utkal  se  prudce  se  stranou  klerikální. 
Mimo  drobnější  studie  archaeologické  napsal : 
Essai  sur  le  langagc  (2.  vyd.  1846);  Essai  5i/r 
les  bases  et  ic  dévcloppemeut  de  la  moralité 
(1834);  Le^ons  de  philosophie  sociále  (1838); 
Essai  sur  la  philosophie  orientale  (1842);  Pere 
Andrej  jesuite;  documents  inédits  pour  servir 
á  Vhistoire  politique . . .  (1884);  Souvelle  Qassi- 
fication  des  scieuces  (1859);  Condorcet,  sa  víc 
et  sc^  oeuvres  (1863)  a  j. 

Charmantni  |šarm-J .  fram .  rozkošný, 
roztomilý,  líbezný. 

Charmes  |šarm{,  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
Mirecourt  franc.  dep.  Vosges,  na  I.  bř.  Mo- 
selly,  na  trati  Lunéville-Épinal;  má  pěkný 
kostel  gotický,  jehož  kupole  ozdobena  jest 
skvostnými  freskami,  pocházejícími  z  části 
od  Claude  Lorraina,  pěkný  most  přes  Mo- 
sellu,  výrobu  zboží  železného,  nožů,  perleťo- 
vých knoflíků,  hliněných  rour,  pily,  cihelny, 
obchod  dřívím  a  jako  obec  3362  ob.  (1891). 
Kanton  má  na  167.47  frm'  v  26  obcích  12.602  ob. 

CharmeB  [šarm|  Gabriel,  publicista  franc. 
(♦  1850  v  Aurillacu  —  f  1886  v  Paříži).  Byl 
r.  1870  profes,  na  lyceu  v  Nimcch,  ale  vzdav 
se  professury  věnoval  se  žurnalistice.  R.  1874 
vstoupil  do  redakce  časop.  >Débats<  a  byl 
až  do  r.  1879  z  nejčilejších  jeho  redaktorů, 
načež  jsa  chatrného  zdraví  odebral  se  na  jih 
a  pak  do  Ecrypta.  Dojmy  z  Východu  popsal 
skvělým  slonem  v  několika  spisech,  v  nichž 
jeví  se  stejně  výtečným  pozorovatelem  jako 
umělcem,  jsou  to:  Cinq  mois  au  Caire  et  dan:i 
la  Basse-Egyp:  (1880);  VAvemr  dc  la  Tiirquit? 
(1883;;  la  Tunlsse  et  la  Tnpolitaine  (188.^); 
Voyagc  en  Palestině  (1884)    Anonymně  vydal 


Charmey  —  CharoUes. 


73 


Nos  Fáuies;  lettres  de  province  par  wi  répu- 
hlicain,  články  to  o  vnitřní  politice  franc. 
le  >Joumal  dcs  Débats*. 

Onanney  |  šarme j,  ves  v  okresu  Gruyér- 
ském  švýcar.  kantonu  Frciburg,  v  krásném 
údolí  Ch-ském,  dolní  to  části  údolí  Belle- 
gardského  (něm.  Jaunthal),  s  1110  ob.  národ- 
nosti franc,  většinou  katol.  Vyrábí  se  zde 
známý  sýr  Gruyčrský. 

OharmldóSf  filosof  a  politik  řecký  {*  kol. 
450  př.  Kr.  —  t  404),  k  radě  Sokratově,  jehož 
žákem  byl,  obrátil  se  ke  správě  státní.  Byl 
jedním  z  desíti,  jimž  Lysander  po  vzetí  Athén 
svéřil  vládu  v  Pireu.  Padl  ve  srážce  s  četami 
Thrasybúlovými.  Plato,  který  býl  jeho  sy- 
novec, po  něm  nazval  jeden  ze  svých  dialogů. 

OhArBioy  [šarmoaf  Francis  Bernard, 
ortentalista  franc.  (♦  1793  —  f  1869  v  Aoustu). 
Stud.  v  Paříži  práva  a  vých.  jazyky  u  Sliv. 
dc  Sacy,  k  jehož  doporučení  jako  2 4 lety  muž 
povolán  do  Petrohradu,  aby  tam  zorganisoval 
vyučování  živých  jaz.  vých.  na  paedagogickém 
institutu.  Přednášel  turečtinu  a  pcrštinu,  vedle 
toho  zabýval  se  studiem  mongolských  pra- 
menů historických  se  zřetelem  k  středověkým 
dějinám  ruským.  R.  1835  vrátil  se  do  Francie 
a  žil  v  soukromí  v  Aoustu.  Napsal:  Expédition 
ď  Alexandre  le  Grand  centre  les  Russes^  extra  i t 
de  I' Alexandreidě  ou  Iskender-Namé  de  Né- 
^amy  (1829) ;  Rélation  de  Masoudy  et  ďautres 
auteurs  musulmans  sur  les  anciens  Slaves  (1833) ; 
Sur  rutilité  des  langues  orientales  pour  Vétude 
de  íhistoire  de  Russie  (1834)  a  Chéref-Ndmeh, 
ou  fastes  de  la  nation  kurde  (1868—76). 

duurmy  [šarmy],  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
Joigny  franc.  dep.  Yonnc,  na  pr.  bř.  TOuanny, 
na  trati  Paříž-Lyon  s  1562  ob.  —  Kanton  má 
na  26090  km}  v  16  obcích  10.230  ob. 

de  Ohamaoé  (šarnasél:  1)  Hercule  Gi- 
rard  de  Ch.,  diplomat  franc.  (*  v  Anjou  — 
t  1637),  byl  jednatelem  Richelieuovým  nej- 
prve v  Mnichově,  na  to  r.  1629  v  Dánsku, 
kde  mél  Kristiána  IV.  odvrátiti  od  zavření 
míru  lubcckého;  po  zavření  míru  odebral  se 
<Ío  Prus  a  tu  podařilo  mu  se  zavříti  6.  září 
r.  1629  šestileté  příměří  mezi  Švédskem  a 
Polskem.  Na  to  provázel  Gustava  Adolfa  do 
Švédska,  vyjednával  s  ním  o  válku  v  Ně- 
mecku a  23.  ledna  1631  zavřel  s  ním  v  Bár- 
walde  smlouvu  o  allianci  mezi  Francií  a  Švéd- 
skem. Po  smrti  Gustavově  agitoval  proti 
Habsburkům  v  Mollandsku,  ale  padl  při  oblé- 
hání Bredy. 

2)  Guy  dc  Ch.,  hrabě,  spis  franc.  (♦  1825 
v  Cháteau-Gontier),  uveřejnil  kromě  spisů 
hř>spodářskvch  řadu  studií  divadelních  a  lite- 
rárních: čauseries  sur  mes  contemporaincs 
(1874);  Les  compositeurs  frau^.  et  les  thédtres 
iyriques  subi'entionnés  (1870);  Les  étoiles  du 
ť/iawř  (1868);  Les  femmes  ďaujourďhui  (2  sv., 
1H66 — 1869);  Réponse  á  L' homme-femme  de 
A.  Dumas  fils  (1872)  a  romány  Drames  my- 
stérieux  (1879) ;  Une  parvenue  (1881)  a  j.  O  jeho 
manželce  Kláře  Christině   viz  ďAgoult. 

CbAnuty  [šarnéj  Désiré,  umcrikanista  a 
cestovatel  franc.  (♦  2.  kv.  1828  ve  Flcuric 
v  dep.  Rhóne).  Vykonal  jiŽ  v  mládí  studijní 


cestu  do  sev.  Ameriky.  R.  1857—61  vyslán 
byl  franc.  minist.  vyučování  do  Mexika  za 
účelem  probádání  starých  pomníků  stavitelství 
indiánského.  R.  1863  navštívil  ostrov  Mada- 
gaskar, r.  1867— 170  cestoval  v  sev.  Americe, 
r.  1875  v  Americe  jižní,  r.  1878  na  ostrově 
Jávě  a  v  Austrálii.  R.  1880  vedl  výpravu, 
vystrojenou  na  náklad  amerického  boháče 
Lorillarda,  za  účelem  prozkoumání  zřícenin 
staromexických.  R.  1886  cestoval  na  polo- 
ostrově Yucatanu.  Výsledky  jeho  cesty  do 
Mexika  r.  1857—61  vydal  Viollet  le  Duc, 
Cités  et  ruines  amérícaines:  Mitla,  Palenquée^ 
I^amal,  Uxamal  (v  Paříži,  1863);  Ch.  sám  na- 
psal: Le  MexiquCy  souvenirs  et  impressions  de 
voyage  (v  Paříži,  1863);  Les  anciennes  villes 
du  nouveau  monde^  voyages  ďexplorations  au 
Méxique  et  dans  VAmérique  Centrále  i8Sy—82 
(t.,  1885);  Les  Tolťeques  au  Tabasco  et  dans 
le  Yucatan  (t.,  1886);  dále  román  Une  prin- 
cesse  indienne  avant  la  conquéte  (t,  1888).  Ve 
spisech  svých  přidává  se  k  náhledu  Stephen- 
sovu,  že  Toltekové  přišli  do  Ameriky  z  Asie 
a  nemají  nic  společného  s  Indiány.  Náhled 
ten  podepřen  jest  velmi  slabě. 

Chamiére  viz  Stežejka. 

Chamwood  Forreit  [čarnvúd-],  pásmo 
pahrbků  ve  střední  Anglii  v  hrabství  Lei- 
cesteru  dosahující  výšky  260  m  n.  m. 

Charolaii  [šarolcj  viz  Charolles. 

ClutrolaiBké  vrohy  [šarolé-]  jsou  nej- 
severnějšími výběžky  Cevenn;  skládají  se 
dílem  z  jurského  vápence,  dílem  ze  žuly; 
tvoří  rozvodí  mezi  Saónou  a  Loirou  a  do- 
stupují výše  774  m  n.  m.  Loira  a  Saóna  spo- 
jeny jsou  průplavem  du  Centre,  vedeným 
při  sev.  úpatí  Ch-kých  vrchů.  Svahy  osázeny 
jsou  révou,  na  výšinách  jsou  dobré  a  roz- 
sáhlé pastviny,  využitkované  k  chovu  dobytka. 

Charolles  [šarolj,  hl.  m.  stejnojm.  arr. 
franc.  dep.  Saóne-et-Loire,  302  m  n.  m.,  na 
stoku  ř.  Arconce  a  Semence,  v  úrodné  kra- 
jině, bohaté  na  víno,  na  trati  Moulins-Paray 
le  Monial-Mácon ;  jest  sídlem  soudu  prvé  in- 
stance a  soudu  obchodního,  má  zámek  ze 
XIV.  stol.,  v  němž  umístěny  nyní  městské 
úřady,  kollcj,  knihovnu,  zemědělskou  společ- 
nost, nad  městem  zříceniny  starého  zámku; 
prádelny  vlny,  výrobu  klobouků,  zboží  porcu- 
lánového  a  řayencového,  hrnčířství.  výrobu 
hliněných  rour,  vápenné  pece,  výrobu  oleje, 
obchod  dřívím,  vínem  a  dobytkem  a  2742, 
jako  obec  3246  ob.  (1891).  Poblíž  jsou  ka- 
menné lomy.  Druhdy  bylo  Ch.  hl.  m.  bur- 
gundského hrabství  Charolais,  s  nímž  sdí- 
lelo osudy.  Charolais  povýšeno  na  hrabství 
r.  1272.  R.  1390  prodáno  Burgundsku.  Nej- 
starší synové  vévody  Burgundského  zvali  sr 
dle  něho  hrabaty  z  Charolais.  R.  1477  při- 
padlo hrabství  Ludvíku  XI.,  Karel  VIII.  však 
již  r.  1493  postoupil  je  Maxmiliánovi  habsbur- 
skému. R.  1556  připadlo  Španělsku.  R.  1659 
způsobil  Ludvík  Xl\\,  že  hrabství  stalo  sť 
majetkem  rodiny  Condc.  Bylo  pak  apanáží 
Karla  bourbonského,  po  jehož  smrti  r.  17()l 
spojeno  s  korunou  francouzskou.  —  Arr.  má 
na  2496  95  Arm'  ve  139  obcích  a  13  kantonech 


74 


Charón  —  Charpentier. 


(Bourbon-Lancy,  Ch.,Chauflrailles,  LaClayettc, 
Digoin,  Gueugnon,  La  Guiche,  Marcigny,  Pa- 
linges,  Paray-le-Monial,  St.  Bonnet-de-Joux, 
Semur-en-Brionnais  a  Toulon-sur-Arroux) 
133.814  ob.  (1891).  • 

Charón,  dle  starořec.  mythu  převozník, 
jenž  duše  zemřelých  přes  řeky  v  podsvětí 
převážel  za  obolos,  který  mrtvým  kladen  pod 
jazyk.  Homér  ho  ješté  neuvádí;  nejprve  vy- 
škytá se  v  Minyadě,  načež  jej  vymaloval  Po- 
lygnótos  pro  leschu  delfskou.  Představován 
jako  nehezký,  vousatý  stařec  vlasů  neurov- 
naných,  v  exómidé  a  čepici,  an  stojí  v  Člunu 
s  veslem  a  přijímá  obolos,  zejména  často  na 
náhrobcích,  lékythech,  gemmách.  S  nim  to- 
tožný jest  též  etruský  Charun.  Pozdčji  Ch. 
znamenal  též  smrť,  jako  novořccký  Charon- 
tas  nebo  Charos.  jenž  prý  jako  černý  pták 
sjíždí  na  svou  oběť  anebo  jako  jezdec  před 
sebou  žene  davy  zemřelých.  klk. 

Charóndai,  zákonodárce  Řeků  sicilských 
v  VII.  stol.  př.  Kr.  z  Katany,  vybral  dle  zprávy 
Diodórovy  ze  zřízení  všech  národů  to,  co  se 
mu  nejlepším  býti  zdálo,  a  zdokonaliv  a  upra- 
viv vše  po  zralém  uváženi  sestavil  zákonník, 
který  přihlížel  k  občanským  ctnostem,  spra- 
vedlnosti a  životu  mravnímu  a  nezanedbával 
stránky  vzdělání,  nařizuje,  aby  synové  všech 
občanů  učili  se  čísti  a  psáti  a  učitelům  aby 
stát  vyplácel  za  to  odměnu;  podobně  pbprvé 
uvedeno  jest  v  zákonníku,  že  proti  výrokům 
svědků  konány  mohou  býti  námitky.  Zákon- 
ník psán  byl  ve  verších  a  rozšířil  se  velmi 
rychle;  přijaly  jej  Naxos,  Leontini,  Mylae, 
Himera,  ano  i  Thurii  a  Rhegion.  Konec  zá- 
konodárce byl  prý  tragický  a  podává  důkaz 
o  jeho  stálosti  a  věrnosti;  když  jednou  za- 
pomenuv  na  to,  že  zákony  jeho  trestají  smrtí 
každého,  kdo  by  se  objevil  se  zbrani  ve  shro- 
máždění lidu,  sám  se  zbraní  do  shromážděni 
vstoupil  a  na  vlastní  zákon  byl  upozorněn, 
vlastní  rukou  se  probodl. 

Oharo0t  [šaró],  hl.  m.  kantonu  v  arrond. 
Bourges  franc.  dep.  Cher,  125  m  n.  m.,  na 
řece  Amonu,  s  krásným  zámkem  a  1554  ob. 
V  XVII.  stol.  bylo  sídlem  vévodství.  —  Kan- 
ton  má  na  273*82  frm»  v  13  obcích  13.384  ob. 

Charo0t  Armand  Joseph  de  Béthune, 
vévoda,  viz  de  Béthune  3). 

Chařová,  také  Žabnice  (Kroteudorf),  ves 
ve  Slezsku,  hejt,  okr.  a  fara  Krnov,  pš.  Krnov 
(nádr.);  54  d.,  809  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.  Ves 
založena  od  markrabí  moravského  Vladislava 
Jindřicha,  bezpochyby  z  příčin  horních. 

Chářovioe,  osada  v  Cechách  u  Krušičan, 
hejt.  Benešov,  okr.  Neveklov,  fara  a  pš.  Tý- 
níce n.  S.;  25  d.,  240  ob.  č.  (1890).  Samoty 
Dunavičky  a  Malenisko. 

Charp.,  zool.  skratek^  jímž  označen  Tous- 
saint  v.  Charpentier. 

Charpentier  íšarpantjé]:  1)  Ch.  Jaques 
(('arpentarius  Jacobus),  scholastik  franc 
(♦  1521  —  1 1574),  rektor  Pařížské  akademie 
pro  filosofii,  proslulý  též  jako  lékař  a  mathe- 
matik,  hájil  filosofii  Aristotelovu  proti  námit- 
kám Petra  Ramée  s  takou  prudkostí,  že  ne- 
vraživost svou  i  na  osobu  Ramécovu  přenesl 


a  původcem  jeho  zavraždění  v  noci  Bartolo- 
mějské  r.  1572  se  stal.  Jeho  spisy  jsou:  De- 
scriptio  universae  artis  disserendi  ex  Aristotelis 
organo  collecta  (1554);  Animadversiones  in  li- 
hros  Jíl  diaiecticarum  institutionum  Petři  Rami 
(1555);  Descriptio  universae  nátur ae  ex  Aristo- 
tele  (1560);  Flatonis  cum  Aristotele  in  universa 
philosophia  comparatio  etc.  (1573). 

2)  Ch.  Marc  Antoine,  hud.  sklad,  franc. 
(♦  1634  v  Paříži  —  f  1702  t.),  byv  určen  k  po- 
volání malířskému  v  15.  roce  vydal  se  za 
zdokonalením  na  cestu  po  Itálii,  zde  však 
změnil  svůj  úmysl;  neboť  pod  mohutným  do- 
jmem skladeb  Carissimiových  umínil  si  od- 
dati se  hudbě  a  podstoupiti  v  Římě  u  tohoto 
mistra  přísná  studia.  Po  návratu  do  vlasti 
jmenoval  jej  Ludvík  XIV.  kapelníkem  dau- 
phinovým,  avšak  nástrahám  Lullyho  podařilo 
se  připraviti  Ch-a  o  místo.  Příčinou  byla  řev- 
nivost, kterou  Lully  pociťoval  proti  mnohem 
méně  geniálnímu,  ale  daleko  větší  intelli^ncí 
se  vyznamenávajícímu  soupeři.  Pochopitelná 
antipathie  Ch-ova  proti  Lullymu  nebyla  jen 
rázu  osobního,  projevuje  se  i  v  ohledu  umě- 
leckém ve  snaze  vyhnouti  se  pokud  možno 
způsobu  skladby  v  operách  Lullových  ob- 
vyklému, začasté  k  nepopiratelné  újmě  účin- 
nosti jeho  děl  operních.  Nechuť  k  divadlu 
donutila  Ch-a,  že  se  vzdal  intendantstvi  vé- 
vodou orléanským  mu  svěřeného.  Byl  ředi- 
telem chrámové  hudby  zprvu  při  klášteře  je- 
suitském, později  při  bv.  Kapli  (»Sainte  Cha- 
pellec)  a  složil  celkem  18  oper,  z  nichž  zná- 
mější jsou:  Circé^  Le  malade  imaginaire^  Le% 
plaisirs  de  Versailles,  La  féte  de  Ruel^  Les  arts 
florissantSy  Le  retour  du  printemps,  La  Sérénade 
a  Médée,  pak  Tragédies  spirituelles  pro  jesuit- 
skou kollej,  Pastorales  sur  différents  sujet s  a 
církevní  skladby  (raše,  motetta  a  j.),  vyzname- 
návající se  propracovanými  fugami.  Ch-ovy 
pijácké  písně  požívaly  ještě  v  minulém  stol. 
popularity  národních  zpěvů.  ? 

3)  Ch.  Frangois  Philippe,  mechanik  a 
ryjec  franc.  (♦  1734  v  Blois  —  f  1817  t,),  jest 
původcem  mnohých  vynálezů:  k  tavení  kovů 
použil  stříbrného  zrcadla,  vynalezl  nový  druh 
stříkaček  požárních  a  dva  stroje,  jeden  k  vrtání 
kovů,  druhý  k  ryti  kreseb  pro  vyrabitele  kra- 
jek. Zdokonalil  též  osvětlování  majáků.  Po- 
zději vynalezl  stroj,  jímž  možno  souča^ě 
vrtati  6  hlavní  ručniČnich,  a  druh  svazkových 
pil,  kde  6  prken  najednou  se  vyřízlo.  Pro 
Grimoda  de  la  Bruyěre  konstruoval  umělou 
ruku  a  pro  Jefifersona  tiskací  lis.  Za  své  četné 
vynálezy  jmenován  zvláštním  listem  mecha- 
nikem královským.  Dále  vynalezl  r.  1762  t.  zv. 
manýru  barevné  rytiny  a  provedl  hlavní  své 
listy  dle  Bouchera,  Barbieriho,  Vanlooa  a  ně- 
kolik listů  dle  Rubensa,  J.  B.  Champaignea 
a  J.  de  Witta. 

4)  Ch.  Eugčne  Louis,  franc.  malíř  bitCT 
(♦  1811  v  Paříži  —  t  1890  t.).  Učitelem  jeho 
byl  Gérard  a  L.  Coignet.  Z  jeho  větších  děl 
uvádíme:  Bivouak  kyrysníků  (183.1);  Détstvi 
Pictra  da  Cortona  (1834);  Robert  DJbel;  Smrť 
Coulaincourtova  (1843);  Francou\ská  armáda 
na  rovinč  sv.  Bernharda  (1844);  Beaumarchais 


von  Charpentier  —  de  Gharrlére. 


75 


jcáio  učitel  hudby  dcer  Ludvika  XV,  (1848), 
Žáci  polytechnické  školy  v  bitvě  u  Paříže  3 O.  bř. 
i8i4  (mus.  v  Bqulogne  sur  Mer);  Podiimni 
manévr  (1876);  Útok  kavalerie  v  bitvě  u  Wa- 
terloo (poslední  jeho  vystaveny  obraz).  Ch. 
patři  k  předním  mistrům,  jejicnž  díla  visí  na 
sténách  zámku  Versailleského.  J^k, 

5)  Ch.  Louis  Arthur  Alphons,  lékař 
franc.  (*  1836  v  Paříži).  Lékařství  vystudoval 
v  Paříži,  působil  tu  jako  nemocniční  lékař  a 
proř.  agrégé  na  lék.  fakulté,  r.  1884  stal  se 
cleném  lék.  akademie,  nyní  pak  tu  působí 
jako  chirurg  a  porodník.  Četné  jeho  literární 
práce  týkají  se  farmakologie,  chirurgie  a  po- 
rodnictví. Z  hlavnějších  uvádíme:  Étude  com- 
parative  sur  la  belladone,  le  datura  et  le  jus- 
quiame  (1863);  Des  accidents  fébriles  qui  sur- 
viennent  che\  les  nouvelles  accouchées  (1864); 
Des  maladies  du  placenta  et  des  membranes 
(1869);  De  Vinfluence  des  divers  traitements 
sur  les  accés  éclamptiques  (18^2);  Contribution 
á  Vhistoire  des  páraly sies  puerpérales  (1872); 
De  Vhydramnios  (1880);  Traité  pratique  des 
accouchements  (1883,  2  díly)  a  četné  články 
časopisecké. 

von  Charpentier:  l)Johann  Friedrich 
Wilh.,  geolog  něm.  (♦  1738  v  Drážďanech  — 
1 1805  ve  Freiberku),  studoval  v  Lipsku  práva 
a  mathematiku,  stal  se  prof.  mathcmatiky  na 
hornické  akademii  ve  Freiburku  a  zastával 
l>ozdeji  vyšší  úřady  horní.  Má  zásluhy  o  po- 
vznesení hornictví  saského  a  geologický  vý- 
zkum Saska.  Napsal  hlavně:  Mineralogische 
Geographie  der  kursáchsischen  Lande  (Lipsko, 
1778J;  Beobachtungen  uber  die  Lagerstátten  der 
Er^e,  hauptsáchlich  aus  den  sáchsischen  Gebirgen 
(t.,  1799);  Beitráge  {ur  geognost.  Kenntniss  des 
Rieftengebirges  schlesischen  Anteils  (t.,  1804). 

2)  Toussaint  von  Ch.,  entomolog  něm. 
(♦  1779  ve  Freiberku  —  t  18^7  v  Briegu),  syn 
před.,  studoval  ve  Freiberku  a  Lipsku,  byl 
v  horních  službách  v  Pruském  Slezsku,  po- 
sléze jmenován  horním  hejtmanem.  Zabýval 
se  studiem  mineralogie  a  hornictví,  hlavně 
pak  studiemi  entomologickými,  zvláště  sou- 
stavou rovnokřídlého  hmyzu  evropského.  Vy- 
dal: Horae  entomologicae  (Vrat.,  1825);  Libel- 
lulinae  europaeae  (Lip.,  1840);  Orthoptera  (t., 
1841—43)  a  uspořádal  nová  vydání  děl  Espc- 
rovvch  o  motýlech:  Die  europ.  Schmetterlinge 
(Erí.,  1829—39);  Die  auslándischen  Schmetter- 
lin^e  (t.,  1830). 

3)  Johann  von  Ch.,  geolog  něm.  (*  1786 
ve  Freiberku  —  1 1855  v  Bexu,  kanton  Waadt), 
mladší  bratr  před.,  zaměstnán  při  hutnictví 
ve  Slezsku,  povolán  do  již.  Francie  k  zaří- 
zeni hutí,  později  byl  ředitelem  sol  i  varen 
v  Bexu  a  jmenován  prof.  geol.  na  akademii 
v  Lausannc.  Zabýval  se  geologií  Pyrencjí  a 
výkladem  ledovců,  na  čemž  dále  budoval 
Agassiz.  Psal  hlavně:  Essai  sur  la  constitutiou 
geognostique  des  Pyrénées  (Paříž,  1823);  5///- 
la  cause  probable  du  transport  des  blocs  erra- 
tiques  děla  Suisse  (t.,  1835);  Essai  sur  les  gla- 
ciers  et  sur  le  térrain  erratique  du  bassin  du 
Rhóne  (Lausanne,  1841). 

Cbarpie  [šarpí],  franc,  cupanina  (v.  t.). 


Charpat,  opevněné  hl.  m.  tureck.  vilájetu 
Mámúret  ul  Azíz  v  Kurdistánu,  1270  m  n.  m., 
na  vys.  úrodné  rovině,  na  1.  bř.  ř.  Murád-su 
(výcn.  Eufrat).  Má  zříceniny  zámku,  zajímavý 
prastarý  klášter  jakobitský  s  drahocennými 
rukopisy  bible  a  18.000  ob.,  hl.  Turků.  V  Ch-u 
má  ústřední  stanici  amer.  missijní  společnost 
Board,  kteráž  zde  založila  arménský  theolo- 
gický seminář  a  vyšší  dívčí  školu.  Společ-r 
nost  ta  řídí  též  85  evang.  obcí  v  tomto  ob" 
vodu.  V  okoH  pěstuje  se  len,  réva  a  bavlna. 
Ch.  jest  strategicky  důležité  město;  6  km  jiho^ 
záp.  v  místě  Mezeře  čili  Jeni-Ch.  jest  silná 
posádka  pod  velením  paši.  —  V^ilájet  má  na 
37.000  km^  asi  5  milí.  ob.  a  rozděluje  se  na 
tři  sandžaky:  Derzim,  Ch.  a  Malatia. 

Charqae  [čarke],  špan.,  hovězí  maso  na 
slunci  sušené. 

Charrae  [šará]  Jean  Bapt.  Adolphe,  vo- 
jenský spis.  franc.  (*  1810  ve  Pfalzburku  — 
1 1865  v  Basileji).  Pro  republikánské  smýšlení 
své  musil  opustiti  polytechniku  a  dělostřele- 
ckou školu  v  Metách  a  když  podařilo  se  mu 
dostati  se  jako  poručík  k  vojsku,  byl  pře- 
ložen do  Alžírská,  kde  vyznamenal  se  v  bo- 
jích proti  Abd-ul-Kádirovi.  R.  1848  byl  v  Pa- 
říži a  tu  za  revoluce  byl  jmenován  sekretá- 
řem kommisse  pro  obranu  země  a  za  krátko 
podsekretářem  v  ministerstvu  vojenství  a  pro- 
zatímním ministrem.  Jako  horlivý  republikán 
vystupoval  proti  Ludvíku  Napoleonovi  a  proto 
2.  prosince  1851  byl  na  rozkaz  tohoto  zatčen, 
uvězněn  na  Fort  Hamu,  načež  vypověděn 
do  Belgie,  odkud  se  odebral  do  Haagu,  kde 
zabýval  se  studiem  dějin,  zvláště  posledních 
roků  císaře  Napoleona  I.,  proti  jehož  pamě- 
tem vystoupil  svým  důkladným  spisem  ///- 
stoirc  de  la  campagne  de  1 8 iS:  Waterloo  (Brus- 
sel,  1858,  2  sv.;  6.  vyd.  Paříž,  1869);  druhý 
spis  Hist.  de  la  guerre  de  i8i3  (Lipsko,  1866; 
2.  vyd.  Paříž,  1870)  zůstal  nedokončen. 

de  Charriére  [šarjérl  Agněs  Isabelle 
Emilie,  roz.  Tuyl  van  Seeroskerken  van 
Zuylen,  spisov.  švýc.  původu  hollandského 
(♦  1740  v  Utrechtu  —  f  1805  v  Colombieru 
u  Lausanny),  získána  byla  franc.  písemnictví 
vychovatelkou  svou;  r.  1763  napsala  první 
povídku  Le  noblc.  Před  sňatkem  s  p.  deCh., 
vychovatelem  svých  bratří,  jemuž  nabídla  ruku 
proti  vůli  rodiny  své,  cestovala  po  Anglii  a 
učila  se  pastelové  malbě  u  La  Toura.  Po 
svatbě  (1771)  žila  skoro  stále  na  zámečku 
colombierském,  dopisujíc  si  horlivě  s  paní 
de  Necker,  de  Staěl  a  s  Bcnj.  Constantem  a 
věnujíc  se  pracím  literárním,  jež  jsou  z  nej- 
lepších a  nejrvzejších  ve  franc.  literatuře 
XVIII.  stol.  Byla  to  povaha  vážná  a  poctivá. 
Napsala:  romány  Lettres  neuchdteloises  (Amst., 
1784);  Caiiste  on  Lettres  écrites  de  Lausanne 
(1788);  Les  trois  femmes,  novellv  pod  pseud. 
abbého  de  la  Tour  (1798.  2  sv');  Lcítres  de 
Sírs  Henley  publiées  yar  son  amie  Mmc  D*** 
(1784);  Honorine  ď U\erche%  on  le  danger  des 
svsťemes  {\19t)\  dramata:  Lémifré  {1192) \  Le 
Ťoi  et  le  Vous\  Sir  Walter  Fi)ick  a  j.;  poli- 
tické Lettres  ďun  évéque  francais  a  la  nation 
(1789);  Lettres  trouvées   dans  Li  neigc  (1793). 


76 


Charrin  —  Chartismus. 


Francii  objevil  její  význam  a  cenu  Sainte 
Beuve  (Portraits  dcs  fcmmes  a  Portraits  litté- 
raires  III).  Jiné  studie  podali  E.  H.  GauUieur 
(Etudes  sur  i*hist.  litt.  de  la  Suisse  frang., 
1856)  a  Ph.  Godet  (Revue  des  Deux  Mondes, 
1891).  Š!d. 

Charrin  [šarén!,  >chevalier  dordres  mili- 
taires«  v  Belgii,  získal  si  v  1.  1830—65  povésti 
vynikajícího  znalce  zbraní.  Roku  1860  vydal 
v  Paříži  spis  Les  carabines  de  giierre,  ve  kte- 
rém vyslovil  néktcré  své,  ač  ne  v  každém 
ohledu  správné,  náhledy.  Zabýval  se  studiemi 
a  zkouškami  k  vytvoření  vhodných  špiča- 
tých kulek,  ve  kterémž  ohledu  podal  více 
než  kdokoliv  jiný.  Že  žádný  z  četných  jeho 
pokusů  se  trvale  neudržel,  jest  vinou  pano- 
vavšího  tehda  předsudku,  že  střela  musí  býti 
kulkou  a  při  zmčnč  tvaru  že  tíže  kulky  musí 
býti  zachována.  KoncČnč  nelze  přehlédnouti, 
že  Ch.  pracoval  v  dobČ  přcdovek,  kde  na- 
bíjeni mělo  své  obtíže  a  střela,  nebo  po  teh- 
dejším pojmu  kulka,  musila  míti  menší  prů- 
měr než  vývrt  hlavné,  aby  se  až  ke  komoře 
mohla  spolehlivé  dosaditi.  Bs. 

Charrlrovatl  (sar-|  (z  franc.  charrue  = 
pluh),  v  kamcnictví  způsob  spracování  ose- 
kaných kamenů  pomocí  širokého  želízka,  čímž 
vzniká  povrch  vlmtý,  jako  pluhem  zbrázděný. 

Charron  |šaron)  Picrre,  moralista  franc. 
(•  1541  v  Paříži  —  t  1603).  Studoval  práva 
a  praktikoval  několik  roků  jako  advokát  v  Pa- 
říži, načež  oddal  se  studiu  theologie  a  získal 
si  pověst  vynikajícího  kazatele.  Královna  Mar- 
kéta Navarská  jmenovala  ho  svým  dvorním 
kazatelem.  Od  r.  1589  žil  Ch.  v  Bordeauxu 
a  stýkal  se  lam  se  skeptikem  Montaignem; 
mezi  oběma  muži  vzniklo  upřímné  přátelství. 
V  Bordeauxu  vyšla  jeho  kniha  Traité  des  trois 
vérités  (1594),  pro  niž  byl  jmenován  gen.  vi- 
kářem v  Cahorsu.  Dokazuje  v  něm,  že  křest 
náboženství,  resp.  katolictví,  jest  jediné  pravé 
a  spasitelné.  R.  1600  vydal  Discours  chrétiens 
ar.  1601  Traité  de  la  Sj^esse,  v  níž  ve  skep- 
tickém duchu  Montai<Tneově  učí,  že  člověk 
sám  sebou  nemůže  dospěti  ku  pravému  po- 
znání Boha  a  že  jest  obtižno  nalézti  pravé 
náboženství,  poněvadž  všecka  tvrdí,  že  mají 
na  základě  zjevení  pravdu.  Ch  bvl  umírněný 
katol.  filosof,  nenáviděl  pověry  lidu  a  chtěl 
povznésti  srdce  lidské  moudrostí  klassických 
filosofů,  skepse  jeho  netýkala  se  náboženství. 
Sebrané  spisy  vyšly  r.  1635.  Srv.  Licbschcr, 
Ch.  und  sein  \Verk    »De  la  Sagcssec  (1S90).  I 

Cliarroiix  |šarúj,  hl.  m.  kántonu  v  arr. 
Civray  franc.  dep.  Vienne,  130  m  n.  m.,  na 
ř.  Merdansonu,  s  2097  ob.  —  Kanton  má  na 
21209  km^  v  9  obcích  9029  ob.  : 

Charta  (lat.)  neb  chart ula  (franc.  chartě, 
angl.   charter)   slul   v  Římě   papír    vyrobený 
z  eg}»ptského  papyru,  později  každá  látka,  na  I 
kterou  se  psalo,  tedy  i  pertramen,  a  konečně  I 
i  napsaný  list.  Ve  středověku  nazývaly  se  tak  ' 
listiny,  obsahující  ústavní  a  právní  nařízeni, 
v  novém  věku  pak  ústavy  korstituční,  jako  ve 
Francii  Ch.  de  1814  a  v  Portugalsku  ústava  ; 
Dom  Pedra  z  r.  1826;  nyní  ve  smyslu  »ústavy<  [ 
užívá  se  i  slova  konstituce. 


Ch,  Magna  viz  Magna  charta. 

Ch.  partita,  t.  j.  rozdělená  listina  (franc. 
charte-partie),  slula  ve  středověku,  zvláště  v  An- 
glii, listina  soudní  o  uzavřené  koupi  neb  vy- 
rovnání mezi  nékolika  účastníky;  obsah  byl 
napsán  na  jednu  blánu  tolikrát,  kolik  bylo 
při  smlouvě  súčastněných  stran,  a  to  tak,  že 
v  čele  byl  nějaký  chirograf  neb  průpověď, 
jež  při  odstřihování  jednotlivých  částí  byly 
přestřihovány,  tak  Že  každá  smlouva  měla 
čásť  chirogrammu.  Pravost  takové  listiny  se 
zjistila,  když  všecky  smlouvy  sestaveny  daly 
celý  chiro^amm  neb  průpověď.  Byly-fi  řezy 
vedeny  přímým  směrem,  slula  listina  ch.  p., 
byl-li  řez  vlnitý  neb  v  záhybech,  slula  ch. 
indentata. 

Oharte-partie  jšart-],  franc,  jest  nezbytná 
výkazní  listina  lodi  námořních,  kterou  se  sta- 
noví smlouva  o  náklade  lodním.  Šg. 

Oharter  [čártrj,  angl.,  viz  Charta. 

Ohartem  Towem  [čartrs  tauers|,  město 
v  distriktu  N.  Kennedy  hrabství  Davenport 
australské  kolonie  Queenslandu,  na  20*  3'  j.  š., 
132  km  jihozáp.  od  přístavního  místa  Towns- 
villu,  s  nímž  spojeno  jest  železnou  drahou; 
má  7  kostelů  (1  protest.),  průmyslovou  školu, 
knihovnu,  2  slévárny  železa  a  4597  ob.  (1891), 
z  nichž  394  Čífianů.  V  okolí  jsou  velmi  bo- 
haté zlaté  doly,  v  nichž  dolovalo  2030  zlato- 
kopů (1891).  —  Distrikt  má  13.362  ob.  (1891). 

Chartier  |šartjé|  Alain,  básník  franc, 
první  v  XV.  stol.  (*  1392  v  Bayeuxu  v  Nor- 
mandii —f  1430  nebo  1433),  studoval  na  univ. 
pařížské,  načež  vstoupil  do  služeb  dauphino- 
vých;  mezi  r.  H23— 26  byl  vyslán  k  cis.  Sig- 
mundovi,  r.  1427  do  Skotska.  Potom  mizí  ži- 
vot jeho  v  mlhách.  Hlavní  díla  jeho  jsou: 
Le  livre  des  qtiatre  dames^  nejdelší  báseň  jeho 
o  3600  verších,  složená  asi  r.  1415—16,  líčí 
hoře  čtyř  milenek  po  bitvě  u  Azincourtu; 
Le  debat  des  deux  fortunés  d*amour  čili  Debat 
du  gras  et  du  maigre;  Debat  du  réveille-matin; 
Le  lay  de  Paix\  Bréviaire  des  nobles;  La  belle 
dáme  sans  merct\  kratší,  avšak  nesmírně  módní 
báseň  o  ukrutné  milence,  jež  mnoho  byla  na- 
podobena, pak  v  prose  Quadrilogue  tnvectif 
(1422),  nejdůležitější  a  nejcennější  jeho  plod 
vlasteneckého  vznětu;  Curial,  lícen  dvorského 
života;  Traité  de  VEspérance,  z  části  prosou, 
z  části  veršem,  suché  moralisující  rozprávky. 
Ch.  byl  básník  velikého  vlivu  v  XV.  i  XVI.  stol., 
jenž  mnoho  byl  překládán  (do  angličiny  Will. 
Caxtonem  a  R.  Kosem)  a  napodoben.  Dnes 
cení  se  výše  jeho  prosa  než  verše,  jimŽ  vy- 
týká se  suchost  a  jednotvárnost;  v  prose 
cení  se  jeho  výmluvnost  i  poctivé  smýšlení  a 
nadšení,  jimiž  je  oživena.  Rukopisů  Ch-ových 
děl  ie  mnoho,  většinou  však  obsahují  i  cizí 
plody  pod  jeho  jménem  šířené.  Gothická  vyd. 
jsou  cctná,  první  z  r.  1489;  nové  vyd.  r.  1617 
u  Ondř.  Duchesnea,  také  nekritické.     Šld. 

ChartÍBmaB  |čar-j  slově  v  dějinách  angl. 
hnutí  dělnických  tříd,  kterým  se  reformbillem 
z  r.  1832  nedostalo  žádného  volebního  práva. 
Když  vláda  na  četné  námitky  a  žádosti  radi- 
kálních poslanců  prohlásila,  že  neučiní  žád- 
ných ústupků,  založili  vůdcové  dělníků  r.  1837 


Chartofylax  —  Chartres. 


77 


spolek  dělnický  Workirtf^  men's  Associaíion  a 
shodnuvše  se  s  radikálnimi  poslanci,  sestavili 
požadavky  své  ve  formě  billu  o  39  článcích. 
Irský  poslanec  0'Connel  nazval  bili  ten  char- 
tou liau  {the  people*s  charter)  a  odtud  vzniklo 
pojmenování  Chartisté.  V  chartě  té  žádali, 
by  zavedeno  bylo  všeobecné  právo  volební 
pro  každého  211etého  muže,  by  poslancům 
byly  placeny  diety  a  volby  by  se  konaly  kaž- 
dého roku;  zároveň  bylo  žádáno,  by  odstra- 
něny byly  nenáviděné  zákony  o  chudinství 
z  r.  1834.  Čilou  agitací,  kterou  řídil  Fearg. 
CConnor,  pořádáním  dělnických  schází  a  časo- 
pisy, zvláště  0*Connorovým  »Nothern-Star€, 
šflřilo  se  hnutí  mezi  dělnickým  lidem  v  městech 
továrních  a  nabývalo  rázu  hrozivého,  když 
proti  Lovettovi,  jenž  chtěl  postupovati  cestou 
parlamentámí  a  způsobem  mírným,  nabyl  vrch- 
ního vedení  strany  0'Connor,  jenž  mínil  užiti 
i  násilí.  Když  petice  za  schválení  charty,  opa- 
třená 1,200.000  podpisů,  od  parlamentu  byla 
velikou  většinou  zamítnuta,  došlo  k  bouřli- 
vým schůzím  dělnickým,  iako  6.  srpna  1838 
v  Birminghamu,  a  v  Londýně  sešel  se  »ná- 
rodní  konvent  chartistů<,  který  měl  připra- 
vovati všeobecné  povstání  dělnického  lidu. 
Skutečně  15.  čce  1839  vypuklo  povstání  v  Bir- 
minghamu, ale  vláda  je  potlačila  a  odsoudila 
náčelníky  k  smrti,  který  trest  změněn  byl 
v  deportaci;  podobně  krvavě  potlačen  byl 
4.  list.  1839  pokus  lidu  vysvoboditi  uvězněné 
v  Newportu  a  tím  zdálo  se,  že  ch.  icst  po- 
tlačen. Avšak  r.  1840  venkovské  spolky  děl- 
nické sloučily  se  20.  čce  v  National  Charter- 
Association  a  v  té  nabyla  vrchu  strana  mírná, 
která  se  chtěla  domáhati  přijetí  a  uznání 
charty  z  r.  1834  cestou  ústavní  a  prostředky 
zákonitými.  Když  petice  v  tomto  tónu  se- 
psaná byla  opět  zavržena,  upuštěno  od  mír- 
ných prostředků  a  lid  byl  nabádán,  aby  od- 
píral zaměstnavatelům  svým  práci;  nebylo 
však  nižádné  jednoty  a  organisace,  lidu  ne- 
dostávalo se  hmotné  podpory  a  proto  ch. 
opět  zanikal.  K  novému  životu  probudila  jej 
revoluce  franc.  r.  1848  a  0'Connor,  který 
vstoupil  opět  v  čelo  hnutí,  chtěl  vyvolati  re- 
voluci v  Anglii  navrhnuv,  aby  petice  za  po- 
tvrzení charty  byla  v  průvodu  od  lidu  parla- 
mentu odevzdána;  vláda  učinila  ochranná  opa- 
tření a  z  občanstva  utvořila  se  dobrovolná 
policie;  tu  0*Connor  upustil  od  bouřlivého 
průvodu  a  petice  dodána  byla  10.  dub.  1848 
obvyklým  způsobem.  Ustup  ten  zbavil  0'Con- 
nora  vší  vážnosti  a  vlivu  na  lid  a  ch.  za- 
krátko zanikl.  Viz  V.  Carlyle,  On  Ch.  (Lond., 
1 839) ;  Ludlow  u.  Joncs,  Frogress  of  the  wor- 
king  class  1832—67  (t.,  1867). 

Cluurtoíyiaz  (xagtoq>vkal,  strážce  listin) 
nazývá  se  ve  vých.  církvi  již  od  VI.  stol. 
duchovní,  který  sdělával  a  opatroval  listiny. 
Bvl  to  jakýsi  kancléř,  knihovník  a  archivář. 
Vedle  toho  byl  původně  též  strážcem  kostel- 
ních věcí  a  náčiní,  pročež  se  nazýval  též 
cxívoqróla^  (lat.  thesaurarius).  V  dobách  po- 
zdějších opatroval  též  velikou  pečeť.  Od  sto- 
letí X.  stával  se  ch-laktem  toliko  jáhen.  Na 
znamení  hodnosti  své  nosil  ch.  zlatý  prsten, 


zlatou  čepici  a  skvostnou  infuli.  Na  krku  měl 
zavěšenu  církevní  pečeť.  Ve  XIV.  stol.  ob- 
držel cařihradský  ch.  od  císaře  Andronika  III. 
titul  ch.  veliký.  Hodnostář  tento  pokládán 
byl  za  nástupce  patriarchova  a  směl  světiti 
na  kněze.  U  unitářů  v  Rakousku  obstarává 
ch.  záležitosti  biskupské  kanceláře  a  jest  čle- 
nem biskupské  kapitoly. 

Charton  jšartonj  Edouard  Thomas,  po- 
litik a  spis.  franc.  (*  1807  v  Sensu  —  f  1890 
ve  Versaillech).  Zanechav  advokacie  přijal 
r.  1848  místo  gener.  sekretáře  v  ministerstvu 
vyučování,  ale  i  toho  se  vzdal,  když  byl  zvo- 
len do  TAssemblée  nationale  constituante,  kde 
hlasoval  s  umírněnými  republikány.  Podepsav 
protest  proti  Napoleonovi  2.  pros.  1851  vzdal 
se  veřejného  života  a  setrval  v  ústraní  do 
r.  1870.  Toho  roku  byl  jmenován  prefektem 
dep.  Seine-et-Oise,  krátce  potom  zvolen  do 
TAssembléc  nationale  a  do  senátu.  R.  1876 
jmenován  členem  Academie  des  sciences  mo- 
rales  et  politiques  místo  Casimira  Périera. 
Již  r.  1829  redigoval  časop.  »Bulletin  de  la  So- 
cietě pour  rinstruction  élémentairc*  a  >Jour- 
nal  de  la  morale  chrétienne*.  R.  1833  založil 
»Magasin  pittorcsque*,  r.  1843  »rillustration<,. 
r.  1860  »Tour  du  monde*  a  redigoval  »Biblio- 
théque  des  merveillcs*.  Vedle  článků  v  časo- 
pisech vydal  spisy:  Guide  pour  le  choix  ďun 
état  on  Dictionnaire  des  professions  (1842);  Les 
voyageurs  anciennes  ct  modernes  (1855—57,. 
4  sv.)  a  s  Bordierem  Histoire  de  France  (1863). 

Chartran  Išartran)  Théobald,  souč.  franc. 
malíř  a  žák  Cabanelův  i*  1849  v  Besangonu). 
Od  svého  učitele  zdědil  smysl  pro  eleganci 
a  harmonii  barev  a  získal  si  záhy  zvučné 
jméno.  R.  1877  dostal  velkou  cenu  římskou. 
Z  obrazů  jeho  vynikají :  Mrtvola  monsigu. 
Darbnye  (1S72);  JcanneďArc  (1874);  Angéliquc 
a  Rogcr  (1875);  Děvče  ^  Argu  u  hrobu  Aga- 
memnonova  (1876);  Viděni  sv.  Františka  f  As- 
sisi  (ÍSS3)\  provedl  také  podobiznu  Lva  XIIL 
a  nástěnné  malby  v  Nové  Sorbonně. 

CliartreB  |šartr{,  hl.  m.  arr.  Ch.  a  franc. 
dep.  Eure-ct-Loir,  na  1.  bř.  Eury  107  m  n.  m., 
na  tratích  Paříž-Brest  a  Ch.-Dreux  franc.  záp. 
dráhy  a  Ch.-Auneau  Ville  a  Ch.-Orléans  stát- 
ních drah ;  skládá  se  ze  staršího  horního  mě- 
sta s  klikatými  ulicemi,  města  dolního  a  před- 
městí St.  Maurice;  jest  sídlem  úřadů  dep., 
soudu  první  instance,  soudu  obchod.,  biskup- 
ství, velitelství  4.  brigády  jízdectva,  filiálky 
franc.  banky  a  má  19.087,  jako  obec  23.108  ob. 
(1891).  Na  nejvyšším  bodu  města  stojí  pro- 
slavená gotická  kathcdrála,  největší  a  z  nej- 
krásnějších chrámů  Francie.  Se  stavbou  5lod- 
ního  chrámu  tohoto  započato  r.  1020.  když 
pak  chrám  r.  1194  vyhořel,  pokračováno  ve 
stavbě  až  do  r.  1260;  chrám  jest  131  m  dl., 
hl.  loď  jest  36*5  m  vys.,  šířka  obnáší  164  m, 
šířka  chóru  46  m,  věže  jsou  106  a  115  m  vy- 
soké. Uvnitř  vynikají  kai)le  zázračné  Madonňy 
{Vicrge  du  Pili^r)  a  krypta  Not  re  Dáme  souš 
Tcrrc;  dále  má  Ch.  opatský  kostel  sv.  Petra 
z  Xll.  stol,  kostely  sv.  Aignana  a  sv.  Mar- 
tina, palác  prefektury,  radnici  ze  XVII.  stol  , 
t.  zv.  Porte  Guillaume,  zbytek  to  hradeb  mCsí- 


78 


Chartres  —  Charuel. 


ských  ze  XIV.  stol.,  divadlo  (z  r.  1861)  a  j.  v. 
Na  místě  starých  opevnění  zřízeny  jsou  sady. 
Ž  ústavů  vyučovacích  a  vzdělávacích  jsou 
v  městě  2  semináře  pro  učitele,  městská  kol- 
lej.  knihovna  s  80.300  sv.,  1796  rukopisy  a 
115  prvotisky,  kabinet  mincí  s  8500  kusy,  ka- 
binet přírodnický  a  fysikální,  museum  staro- 
žitností, bot.  zahrada  a  několik  vědeckých 
společností.  Z  ústavů  dobročinných  má  Ch. 
velkou  depart.  nemocnici  a  chudobinec  pro 
starce.  Z  průmyslových  podniků  jsou  zde  slé- 
várna železa  a  mědi,  strojírna,  továrna  na 
vlněné  zboží  a  koželužny;  proslulá  jest  vý- 
roba perníku  a  paštik  z  koroptví.  Předmětem 
obchodu  jest  obilí,  dobytek,  zvláště  koně,  a 
vlna.  Ch.  jest  rodištěm  Desportcsa,  Brissota, 
Pétiona,  Régniera  a  Marceaua,*jcmuž  zde  po- 
staven jest  pomník.  —  V  starověku  byl  Ch. 
pod  jménem  Autricum  hl.  městem  Kamutů 
v  Lugdunské  Gallii  a  jedním  z  nejstarších 
obydlených  míst  ve  Francii.  V  první  době 
středověku  slulo  město  Carnotum  a  stalo 
^e  záhy  sídlem  biskupství.  Teprve  ve  XII.  stol. 
uvádí  se  pod  nynějším  jménem.  Bylo  hl.  m. 
území  Beauce  {Chartrain)  a  dle  něho  nazváno 
i  hrabství  Ch-ské,  které  vzniklo  v  IX.  stol. 
a  náleželo  spolu  s  Blois  a  Champagní  hraba- 
tům z  Blois.  Od  těchto  koupil  hrabství  r.  1286 
Filip  Krásný  pro  korunu  franc.  R.  1591  dobyl 
Ch-u  ve  válce  s  ligou  Jindřieh  IV.,  načež  se 
zde  r.  1594  dal  korunovati.  František  I.  po- 
výšil hrabství  r.  1528  na  vévodství,  kteréž 
Ludvík  XIII.  daroval  r.  1626  svému  bratru 
Janu  Gastonovi  u  příležitosti  jeho  sňatku,  od 
kteréž  doby  bylo  hrabství  apanáží  vévod 
orléanských,  jichž  nejstarší  syn  měl  odtud 
titul  vévody  z  Ch.  Srv.  G.  Doyen,  Histoire 
de  la  ville  de  Ch.,  du  pays  chartrain  et  de 
la  Beauce  (Ch.,  1786,  2  sv.);  Lepinois,  Hi- 
stoire de  Ch.  (t.,  1854—58,  2  sv.);  Souches, 
Histoire  du  diecěse  et  de  la  ville  de  Ch.  (t., 
1873—76,  4  sv.).  —  Arr.  má  na  210138  km* 
v  8  kantonech  (Auneau,  Oh.-Nord,  Ch.-Sud, 
Courville,  Dliers,  Janville,  Maintcnon  a  Voves) 
ve  166  obcích  113.673  ob.  (1891). 

Chartres  jšartr],  vévoaský  titul  princů 
Orléanských  (v.  t.).  V  naší  době  užívá  ho 
druhý  syn  r.  1842  zemřelého  vévody  orléan- 
9kého,  Robert  (♦  1840  v  Paříži). 

Chartraaie  (šartrdz],  La  grande  ch., 
proslulý  nejstarší  klášter  kartuzianský,  založ, 
r.  1084  sv.  Brunem  v  kantonu  St.  Laurent- 
du-Pont  arrond.  Grenoble  franc.  dep.  Isére. 
Klášter  položen  jest  977  m  n.  m.  v  krásné 
roklině  Guier-Vifu,  přítoku  to  Rhóna,  ohra- 
ničené příkře  spadajícími  výšinami  Grand 
Somu  (2033  m)  a  horské  skupiny  La  Ch. 
(2087  m),  v  lesnatém  okolí.  Klášter  obsahuje 
rozsáhlé  četné  budovy  ze  stol.  XIV.— XVII., 
má  10  věží,  velký  kostel  s  kaplí  Notre  Dáme 
de  Casalibus  z  r.  1440  a  kaplí  sv.  Bruna 
r.  1820  restaurovaný,  postavené  dle  tradice 
na  místě  bývalé  poustevny  tohoto  patrona. 
Též  jest  zde  knihovna  o  6000  sv.,  která  mí- 
vala 20.000  sv.  Klášter  bvl  r.  1793  zrušen, 
ale  r.  1816  znovu  osazen.  Nedaleko  jsou  obce 
St.  Pierre-de-Ch.  a  Fourvoire.  V  této  vyrá- 


bějí mniši  z  kláštera  Ch.  světoznámý  likér 
barvy  zelené,  žluté  a  bílé,  zvaný  ch.  Roční 
výroba  jest  asi  v  ceně  V»  ro*ll-  "*.  Též  vyrá- 
bějí zdejší  mniši  četná  léčiva.  Dle  kláštera 
nazývá  se  též  bUzká,  bohatě  zalesněná  sku- 
pina Záp.  Alp,  vrcholící  v  Picu  de  Chame- 
chande  ř2087  m  n.  m.).  —  Srv.  St.  Ferrand, 
Guide  á  la  Grande  Ch.  et  dans  tout  le  massif 
(Grenoble,  1889). 

Clutrtiilariam  viz  Diplomatář. 

Chartům,  Khartum,  bývalé  hl.  m.  egypt- 
ského Súdánu,  na  15°  37'  s.  š.  a  32®  40'  v.  d., 
na  1.  bř.  Modrého  Nilu,  nedaleko  jeho  stoku 
s  Bílým  Nilem,  385  m  n.  m.  Nyní  pouhá  zří- 
cenina. Město  postaveno  bylo  uprostřed  ho- 
lých, "  písečnatých  rovin,  v  nezdravé,  velmi 
horké  poloze  (teplota  průměrně  39*,  často 
více  než  45®  C).  Bylo  opevněno  náspy,  ulice 
byly  úzké,  křivolaké  a  velmi  špinavé,  domy 
většinou  z  lepenicc.    Z  cihel  vystavěny  byly 

Bouze  palác  egyptského  guvernéra  při  břehu 
ilu,  uprostřed  rozsáhlých  zahrad,  dále  díván 
s  kancelářemi  vládních  úřadů,  mešita,  dům 
katolické  missic  s  kostelem,  malý  koptický 
kostel,  budova  poštovní,  kasárna,  budovy 
rakouského,  německého  a  anglického  konsu- 
látu.  Počet  ob.  páčen  r.  1882  na  50—70.000. 
z  nichž  většina  byla  Arabů  a  příslušníků  nej- 
různějších kmenu  střední  Afriky,  kteří  sem 
většinou  přivedeni  byli  jako  otroci.  Zbytek 
ob.  skládal  se  z  Turků,  Koptů  a  egyptských 
řemeslníků,  iakoŽ  i  Evropanů,  z  nichž  hl.  za- 
stoupeni byli  Řekové,  Vlaši  a  Francouzi  a 
zaměstnávali  se  lékařstvím,  lékárnictvím,  ob- 
chodem, řemesly;  mimo  to  byli  zde  Četní 
evropští  úředníci  konsulární  a  missionáři. 
Ch.  byl  střediskem  veškerého  obchodu  vých. 
Súdánu;  byly  zde  velké  bázáry,  značná  skla- 
diště evropských  obchodních  domů  a  velké 
trhy.  Předmětem  obchodu  byly  zvi.  slono- 
vina, pštrosí  péra,  tamarindy  a  j.  Největší 
význam  vŠak  mělo  otrokářství,  které  provo- 
zováno bylo  ve  velkých  rozměrech  a  zásobo- 
valo otroky  hlavně  Turecko.  Město  povstalo 
kolem  vojenských  ležení  generálů  mistokrále 
Mehmeda  Alího  r.  1823  a  povýšeno  za 
Ismáila  paši  za  hl.  m.  Súdánu.  Za  povstání 
Mahdího  bránil  je  od  12.  bř.  1884  do  26.  led. 
r.  1885  Gordon.  Město  padlo  zradou  v  moc 
Mahdího,  při  čemž  Gordon  usmrcen.  Mahdí 
učinil  svoji  residencí  blízký  Ommdurmán,  ná- 
sledkem čehož  Ch,  zanikl. 

Charuel  [šaryelj  K  a  r  e  1  M  a r  i  a,  člen  řádu 
jesuit.  (♦  1742  ve  Quimper  Corentin  v  Dolní 
Bretagni  —  f  1779  v  Praze).  Vstoupil  r.  1758 
do  řádu  jesuitského,  jemuž  tak  byl  oddán, 
že  po  jeho  vypovězení  z  Francie  ihned  do 
Čech  do  pražské  kolleje  přesídlil.  Zde  byla 
mu  po  několika  létech  svěřena  správa  kle- 
mentinské bibliotéky.  Ihned  jal  se  zaváděti 
v  ní  přísný  pořádek:  především  rozdělil  spisy 
církevních  otců  a  bible,  dosud  v  jedno  spo- 
jené, ve  dvě  samostatná  oddělení,  vyloučil 
z  veškerého  pokladu  knihového  všechny 
doubletty  vyměniv  je  za  díla  dosud  scházející, 
a  vyplniv  tak  nejcitelnější  mezery  založil 
reálni  katalog.    Mezi  nejhorlivější  prací  za- 


Charvát  —  Chase. 


79 


stalo  jej  zrušení  řádu  jcs.  a  prohlášení  kle- 
mentinské bibliotéky  za  universitní  a  veřej- 
nou, jejímž  bibliotékářem  zároveň  byl  jme- 
nován. Přes  jeho  veliké  zásluhy  i  o  knihovnu 
tuto,  jakých  si  získal  svrchované  obtížným 
a  únavným  přejímáním,  tříděním  a  pořádáním 
všech  dosavadních  jesuitských  knihoven  nyni 
do  nové  knihovny  odevšad  převádéných  a 
dále  hmotnými  obětmi,  jaké  přinesl  oboha- 
cení knihovny  velkou  částí  svého  skrovného 
.služného  (ne  přes  300  zl.),  rozmnoživ  zejména 
malý  počet  biblí  na  27S  rozličných  vydání, 
nelze  ho  ušetřiti  těžké  výtky,  že  rázným  a 
pevným  vystoupením  nezabránil  nenahradi- 
telným ztrátám  působeným  členy  řádu,  kteří 
při  zmíněném  převádění  knihoven  ničili  a  od- 
straňovali nejcennější  literární  poklady.  Za- 
nechal dva  malé  spisy:  Eclogue  sur  le  voyage 
4e  V Empereur  en  Bohéme.  Prague,  1772  (3  vyd.) 
a  Ode  sur  le  Caréme.  Prague,  1775.  —  Srv.: 
Hanslik,  Gesch.  u.  Beschreib.  d.  Pragcr  Uni- 
versitátsbibl.  Prag,  1851.  str.  55,  Spirk,  totéž 
str.  15,  J.  Truhlář,  Osvěta  1882.  str.  661. 

Cluurvát  Jan  (f  1424),  vynikající  měšfan 
na  Novém  méstč  v  Praze,  jenž  od  obce  získal 
dám,  kdysi  německé  rodině  Junkerů  náleže- 
jící a  po  něm  Charvátský  zvaný;  odtud  i  po- 
jmenování ulice  Charvátské  na  Novém  Městě 
v  Praze.  Byl  rozhodným  přívržencem  Jana 
Žclivského  a  o  jeho  oblibě  svědčí,  že  na 
sněme  Čáslavském  zvolen  byl  za  Pražany  do 
20clenného  vladařstva  nad  zemí  Českou.  Ne- 
přál Polákům  a  když  po  popravě  Jana  Želiv- 
ského  lid  se  srotil,  byl  Ch.  dne  10.  bř.  1422 
zvolen  od  lidu  konšelem  Novoměstským  a 
vládl  skoro  neobmezeně  až  do  18.  květ.  t.  r., 
kdy  Korybut  dosadil  novou  radu  ze  strany 
m'írné. 

Cliaiirát  z  Barštclna.  jméno  staré  ro- 
diny vladycké,  jejíž  původišté  byl  Bárenstein 
v  Saších.  Erb  černý  medvěd  (avšak  na  erbu 
Chotkfl,  kteří  po  nich  podědili,  je  zlatý  med- 
věd na  modrém).  Předek  jich  Žibřid  bydlel 
1.  1471 — 1483  v  Bílině  a  měl  některé  vesnice 
v  okolí  (manž.  Markéta  z  Byšic).  Statek  Bě- 
lušice  drželi  1.  1523  Jan  a  1.  1541  Jiřík. 
Trnto  byl  dvakráte  ženat  (s  Barborou  ze  Se- 
buzína  a  Kateřinou  ze  Špremberka)  a  f  ok. 
r.  1547.  Jan,  syn  jeho,  prodal  1.  1566  Bělu- 
iice,  ale  zase  je  koupil  1.  1570  (manž.  Mar- 
kéta z  Nežetic).  Jiný  Jan  držel  Bělušice  1.  1598 
s  manž.  Annou  z  Kopidlna  a  f  1625.  Jediná 
jeho  dcera  Eliška  vdala  se  za  Karla  Chotka 
2  Chotkova.  jehož  rod  konfiskaci  ochuzený 
jen  dédictvím  Baršteinským  si  zase  pomohl 
k  platnosti.  Sčk. 

Cbarvatoe:  1)  Ch.,  Charvatec,  Chrvat- 
cc,  ves  v  Čechách,  hejt.  a  okr.  Ml.  Boleslav, 
fara  Rejšice,  pš.  Loučen;  29  d.,  352  ob.  č. 
(1890),  popi.  dvůr  velkostatku  dobrovickcho. 
samoty  Bažantnice  a  na  Pile.  Ku  konci  sto- 
letí XIV.  připomíná  se  tu  vladyčí  statek 
s  tvrzí,  na  níž  připomíná  se  rod  pánů  tOhož 
jména.  R.  1555  připojeny  Ch.  k  panství  do- 
brovickému.  —  2)  Ch.,  far.  osada  u  Marti- 
něvsi  t.,  hejt.  Roudnice,  okr.  Libochovice, 
pš    Budyné  n.  O.;  49  d.,  257  ob.  č.  (1890), 


starobylý  kostel  Nanebevzetí  P.  Marie  (po- 
cházející prý  z  r.  1000,  ve  XIV.  stol.  farní), 
5tř.  šk.  a  popi.  dvůr  Ferd.  kn.  Kinského.  Ve 
XIV.  stol.  i:^ipomínají  se  Ch.  jako  přísluš- 
nost kláitera  roudnického.  —  3)  Ch.  {Char- 
watx),  ves  t.,  hejt.  Teplice,  okr.  Bílina,  fara 
a  pš.  Libčeves;  27  d.,  4  ob.  č.,  166  n.  (1890), 
Itř.  šk.,  fid.  dvůr  Moř.  kn.  Lobkovice.  R.  1203 
uvádějí  se  Ch.  mezi  zbožím  kláštera  oseckého. 

Charváti  viz  Choř  vat  i. 

Charváty,  farní  ves  na  Moravě,  hejt.  a 
okr.  Olomúc;  71  d.,  424  ob.  č.  (1890),  kostel 
sv.  Jana  Křt.  (r.  1365  far.),  3tř.  šk.,  pš.  De- 
skový statek  náleží  metropol,  kapitule  v  Olo- 
miici.  Stávaly  tu  lázně. 

Charybdea  Pér.,  rod  medus  pravých 
(Scyphomedusae)  z  podřádu  Cubomedusae,  zá- 
stupce čeledi  Charybdeidae.  Vyznačuje  se  vy- 
sokým, čtyřhranným  zvoncem,  majícím  dole 
na  okraji  v  prodloužení  hran  čtvero  laloků 
okraj  nich  a  v  prodloužení  těchto  čtvero  ty- 
kadel, dlouhých,  dutých  a  hustě  kroužkova- 
ných. Mezi  laloky  nad  okrajem  umístěno  čtvero 
smyslových  ústrojů  okrajních.  Roura  ústní 
se  čtyřmi  silně  stažitelnými  rameny  vede  do 
ústřední  dutiny  zažívací,  mající  osmero  vaků 
okrajních,  povstalých  ze  čtvera  vaků  původ- 
ních ;  vaky  prodlužují  se  v  kanálky  rozvětvu- 
jící se  ve  zpodině  zvonce  [yelariuni)  a  spojující 
se  v  okružní  kanál  okrajní.  Listovitých  žláz 
pohlavních  čnějícich  v  dutinu  vaků  jest  čtvero 
párů.  Rod  zahrnuje  několik  druhů,  jež  větši* 
nou  jsou  obyvateli  teplých  moří,  jediný  druh 
jest  evropský,  středomořský  Ch.  marsupialis 
Pér.  et  Les.,  se  zvoncem  2—3  cm  širokým, 
3 — 4  cm  vysokým.  Šc. 

Charybdis  v  řec.  mythu  znamená  víři- 
vou tůni  mořskou.  Dle  Homéra  daleko 
na  západě  v  moři  čněji  na  dostřel  šípem  od 
sebe  dvě  skály,  ledna  má  v  sobě  jeskyni, 
v  níž  obývá  Skyíla;  druhá  nižší  má  divoký 
strom  fíkový  a  pod  ním  jest  děsný  vír  moř- 
ský Ch.  zvaný,  jenž  třikráte  denně  s  ohrom- 
ným jekotem  mořské  vlny  v  sebe  vtahuje  a 
zase  vychrluje.  Proplouti  mezi  těmito  ska- 
lami a  víry  bylo  nad  míru  nebezpečno;  šťastně 
tudy  proplul  Odysseus.  Lokalisovány  byly 
Ch.  i  Skylla  v  úžmě  sicilské,  a  sice  Ch.  na 
straně  sicilské  pod  předhořím  Pelóron  u  Mes- 
sény.  klk. 

Cháito  (hebr.),  dozorce  v  synagogách,  po- 
zději i  předříkávač  nebo  předzpěvovač.    Dk. 

Chasav  Jurt,  opevněné  hl.  m.  ruského 
okresu  v  území  tereckém  gen.  gubernie  Kav- 
kázské,  64  m  n.  m.,  sev.  od  Sulaku;  má  kostel, 
2  synagogv,  stanici  pošt.  a  telegr.  a  1281  ob. 
(1883).  —  Okres  má  na  53713  km^  60.138  ob., 
hl.  Kumyků  a  Nogajců. 

ChaBOOmai  |časko-J,  hl.  m.  distriktu  jih- 
amer.  rep.  Argentiny,  114  frm  j.  od  Bucnos- 
Aires,  na  argentinské  jižni  dráze;  má  nemoc- 
nici, čilý  obchod  hospodářskými  výrobky  a 
plodinami  a  asi  5000  ob.  (1890);  na  blízku 
jsou  rybníky  s  bohatým  rybolovem. 

Chase  [čéz|:  1)  Ch.  Salmon  Portland, 
státník  severoamer.  (*  1808  v  Cornishi  v  New- 
Hampshire  —  f  1873).    Ujímaje   se  jako  ad- 


80 


Chasídovč  —  Chaslesova  věta. 


vokát  uprchlých  otroků,  stal  se  vlastním  za- 
kladatelem strany  svobodných  pozemkářd  (v. 
Krcesoilcrs),  ze  které  vyvinula  se  strana 
republikánská.  Od  strany  té  byl  r.  1851  zvolen 
za  spolkového  senátora  zastat  Ohio,  r.  1855 
a  r.  1857  za  guvernéra  téhož  státu.  Lincoln 
r.  1861  jmenoval  ho  ministrem  financí  a  Ch. 
přičiňoval  se  všemožné,  aby  povznesl  po- 
kleslý kredit  státní  a  sehnal  potřebné  sumy 
k  vedení  války  se  státy  jižními,  ale  vydav 
mnoho  peněz  papírových  bez  jisté  záruky, 
ztratil  důvěru  i  musil  r.  1864  odstoupiti,  na- 
čež byl  jmenován  vrchním  soudcem  při  nej- 
vyšším vrchním  soudu  Spojených  Obcí. 

2)  Ch.  William,  genrista  americké  školy 
mnichovské  (♦  1849  ve  Franklin  Townshipú 
v  Indiáne),  studoval  na  akademii  v  N.  Yorku 
(1869),  načež  v  St.  Louis  maloval  zátiší,  kvě- 
tiny a  ovoce.  R.  1872  vstoupil  na  akademii 
mnichovskou  za  Ferd.  Wagnera  a  K.  Pilotyho 
a  teprve  r.  1878  vrátil  se  do  Ameriky.  K  nej- 
lepším jeho  obrazům  náležejí:  podobizny  dčti 
učitele  jeho  Pilotyho;  Ro\bity'  d\bán\  V\hC' 
šeuá  vdova;  Neočekávaná  dotéravosl;  Dvorní 
blázen;  Předjt\dou  na  koni;  Učedník;  Raněný- 
pytlák  a  j.  J-k, 

'  CluuiidOVÓ  (hebr.  chasídím):  1.  ti,  jimž 
dostalo  se  milosti  boŽí.  odtud  zbožní, 
vtrní.  2.  Název  tajného  spolku  starověrných 
Židů,  již  spolčili  se  na  posilnční  a  obranu 
pravého  ducha  židovského,  náboženského 
i  národního  proti  pronásledování  Židů  Se- 
leukovci.  Převažovala-li  z  prvu  stránka  nábo- 
ženská, vyniká  později  i  otázka  národní  v  boji 
Judy  Makkabejského  a  jeho  přívrženců  proti 
hcllénofilské  straně  v  Judei  za  doby  Démé- 
tria  I.  Sótéra  (162—150),  třeba  platil  tento 
i  vnikajícímu  pohanství.  —  3.  V  1.  pol.  sto- 
letí XVÍII.  byli  Ch.  mysticko-kabbálistická 
sekta  židovská  v  Podolí.  Založil  ji  židovský 
prorok,  světec  a  divotvůrce  Isráél  baal 
Sem  z  Mi^dzybožu  (f  1760),  zvaný  krátce 
Hešt,  odkud  i  jeho  přívrženci  zovou  se  Be- 
st iany.  Vystoupiv  ok.  r.  1740  jako  saddik 
(světec),  prohlásil  se  za  zástupce  boha  na  zemi 
a  jediného  (ovšem  dary  přijímajícího)  prostřed- 
níka mezi  lidmi  (svÝmi  přívrženci)  a  bohem. 
Od  svých  stoupenců  žádai  poslušnost  a  víru 
ve  svá  slova.  Jinak  předpisoval  jira  život  ve- 
selý jako  bohulibý.  I  modlitba  má  týž  ráz 
(skákání,  tleskání  rukama,  křik  a  hřmot).  Ve- 
selou náladu  vyvolával  požíváním  lihových 
nápojů.  Předpisoval  i  umývání  a  vlastní  kroj. 
Při  své  smrti  měl  fícšt  přes  veliké  pronásle- 
dování rabbíny  na  60.000  vyznavačů,  jež  při- 
vábila z  části  i  pověst  o  jeho  divotvornosti, 
zvláště  uzdravování  nemocných.  Nástupci  Bo- 
štovými  byli  tři  vnuci  jeho,  Dób  Beer  (Berúš), 
Rabbí  Mcndel  a  Rabbí  Malč.  již  podrževše 
jako  vůdci  titul  saddik  založili  každý  vlastní 
obec,  v  niž  požívali  ncobmezené  autority. 
Za  nich  a  po  nich  rozšířila  se  sekta  v  Pol- 
sku, Haliči,  na  Rusi,  v  Uhrách  a  Rumunsku, 
současné  v  nové,  celkem  malé  obce  se  roz- 
.stěpujíc.  Ch.  prosluli  novotářstvím,  opovrho- 
váním talmudem  a  literaturou  rabbínskou,  so- 
bectvím a  hrabivostí.  Vlastnosti  tyto  vyvolá- 


valy zasloužený,  ač  marný  boj  rabbínů  proti 
jejich  sektě.  Jako  mocný  odpůrce  proslul 
rabbí  Elia  z  Vilny.  Saddikové,  též  rebbcs 
zvaní,  provozují  iako  druhdy  své  výnosné 
řemeslo,  jsouce  hlavní  překážkou  pokroku 
mezi  Židy  Haliče,  Ruska  a  Rumunska.     Dk. 

Chaskovo,  Chaskoi,  hl.  město  kraje  ve 
Vých.  Rumclii,  při  sev.  úpatí  Rhodovského 
pohoří,  jjv.  od  Plovdiva,  na  vojenské  silnici 
z  Plovdiva-  do  Drinopole,  s  14.158  ob.  (1888), 
z  nich  3799  Turků.  1%  Řeků  a  424  Židů. 
V  blízkém  Uzunk  Džovu  bývaly  velké  vý- 
roční trhy,  naposled  r.  1875,  Kraj  má  3500  km^ 
a  123.168  ob. 

Chasles  |šál|:  I)  Ch.  Michel,  mathematik 
franc.  (♦  1793  v  Epernonu  —  f  1880  v  Pa- 
říži). Stud.  na  polytechnice  pařížské,  načež 
po  10  let  žil  v  Chartresu,  zabývaje  se  mathe- 
matikou.  R.  1825  jmenován  tamžc  profes- 
sorem,  r.  1841  professorera  ^odaesie  a  stroj- 
nictví  na  polytechnice  v  Paříži  a  r.  1846  vyšší 
geometrie  na  fakultě  věd.  Ch.  stal  se  zná- 
mým jako  zakladatel  nové  geometrie  (geo- 
metrie nouvelle),  jež  nejtěžší  úlohy  z  oboru 
geometrie  řeší  bez  užití  algebry.  Napsal: 
Aper^4i  historique  sur  Vorigine  et  le  deveioppe- 
ment  des  méthodes  en  geometrie  (ISS^J);  Traité 
de  geometrie  super ieure  (1852);  Traité  des  se- 
ctions  coniques  {lS6b);  Rapport  sur  les  progres 
dc  la  geometrie  (1871). 

2)  Ch.  Philaréte,  kritik  a  dějepisec  franc. 
(♦  1798  v  Mainvilliersu  u  Chartres  —  f  187^ 
v  Benátkách),  učil  se  v  15.  roce  po  přání 
otce  svého,  horlivého  rousseauisty,  knihtiskař- 
ství;  r.  1819—26  byl  korrektorem  v  Anglii; 
r.  1828  dostalo  se  mu  ceny  Akademie  za 
Tableau  de  la  marche  et  du  progres  de  la 
langue  et  de  la  litt.  fran^,  depuis  le  commence- 
ment  du  XVIe  siécle  jusqu'  en  16 1 0.  R.  1837 
jmenován  byl  konservátorem  knihovny  Maza- 
rinovy,  r.  1841  prof.  mod.  literatur  evrop. 
na  Collěge  de  France.  Z  přečetných  prací 
jeho  literárně  i  kulturně  dějepisných  a  kri- 
tických, psaných  neobyčejně  skvěle,  jmenu- 
jeme: L'antiquité  (1847);  Shakespeare,  Marie 
Stuart  et  VArétin  (1852);  Le  sei\ieme  siecle 
en  France  (1848);  Etudes  sur  1'Espagne  et  sur 
les  injluences  de  la  litt.  espagnole  en  France 
et  en  Itálie  (1847);  La  révolution  ďAngleterre- 
au  XVlIe  siécle  (IBM);  Le  dix-huitiéme  siécle- 
en  Angleterre  (1846.  2  sv.);  Les  hommes  et  les 
moeurs  au  XI Xe  siécle  (1850);  La  litt.  et  les 
moeurs  en  Angleterre  au  XI Xe  siécle  (1851); 
VAllemagne  ancienne  et  moderně  (1854);  La 
litt,  et  les  moeurs  des  Anglo- Américains  au 
XI Xe  siécle  (1854);  Les  voyages  ďun  ctitique 
á  travers  la  vie  et  le  livre  řl866— 68,  2  sv.); 
Questions  du  teníps  et  problémes  ďautrefois 
(1867);  Portraits  contemporains  (1867);  Encore 
sur  les  contemporains  (1869) ;  Psychologie  sociále 
des  nouveaux  peuples  (1875)  a  j.  Jeho  Mémoires 
(1876—77,  2  sv.)  obsahují  mnoho  kritického- 
a  dějepisného  materiálu  ze  současnosti.  Ch. 
firvní  systematicky  obracel  pozornost  Francie 
k  cizím  literaturám,  angl,  něm.  a  ruské.    ^Id. 

ChaileBOva  [šálová  j  veta  o  čtyřstěnu  silo- 
vém. Soustavu  sil  působící  na  neproměnnou. 


Chaslesův  princip  —  Chassé. 


81 


soustavu  bodli  nelze  obecné  nahraditi  silou 
jedinou,  nýbrž  výslednou  silou  a  dvojicí  si- 
lovou; aequivaleňce  ta  jest  pak  možná  na 
nesčetný  způsob.  Jest  však  soustava  sil  acqui- 
valentni  dvěma  silám  se  kři\ujicim  a  to  rovné{ 
na  mnohý  \pitsob.  Pro  všechny  tyto  případy 
jest  čtyřstěn,  jen(  x  úseček  (jimiž  si  myslíme 
obé  síly  představeny)  jako  protiúhlých  hran 
v\niká,  konstantního  obsahu.  Směr  jedné  ^  těchto 
sil  mo^no  při  tom  libovolné  voliti.  Vyjdeme 
z  věty  již  dokázané,  že  soustavu  sil  lze  na- 
hraditi výslednicí  a  výslednou  dvojicí  silovou 
na  velmi  mnohý  způsob.  Z  nich  nejvýznač- 
nější jest  ten,  kde  osa  dvojice  jest  rovno- 
běžná  s  výslednicí  sil;  tato  osa  slově  cen- 


Č.  1894.  Chaslesova  včia. 

trálnou.  Nechť  v  obraze  (č.  1S94.)  značí  R 
výslednici  a  J/p  výslednou  dvojici,  resp.  vý- 
sledný osový  moment  (viz  Dvojice)  jakéhos 
systému  sil  pro  centrálnou  osu  íIq,  dále  PO 
nt-jkratší  vzdálenost  libovolné  přímky  /r,  kte- 
rou volíme  za  smér  jedné  ze  sil,  jež  mají 
býti  aequivalentní  oné  soustavé  sil.  Pře- 
nesme redukci  do  bodu  P,  čímž  vznikne  vý- 
slednice /?,  jež  se  nemění,  a  dvojice  3/  pro 

bod  P.  kde  M  = ^—  a  lí;  značí  úhel,  jejž 

cos  y^  ^  ^ 

tvoří  osový  moment  Af  pro  bod  P  se  smércm 
redukční  výslednice  a  rovina  úhlu  tp  je  kolmá 
ku  PO,  t.  j.  přímky  .V,  g  tu  R  leží  o  jedné 
rovině  kolmé  ku  Ž^O.  Kolmo  ku  M  položme 
úsečkou  PO  rovinu,  jež  rovinu  úhlu  i^*  seče 
v  přímce  h.  Výslednici  R  rozložme  do  slo- 
žek rap  podél  g  ^h2i  přeložme  9  do  přímky 
h\  jež  jest  vedena  bodem  Q  na  PÓ  tak,  že 
9  .  PQ  =  M  t.  j.  M  dvojicí  Q .  PQ  přiložením 
vzniklou  se  ruší.  Odtud  plyne,  že  redukce 
yR,  M)  soustavy  sil  a  tedy  i  ona  silám  r.  g 
se  křižujícím  jest  aequivalentní.  Směr  přímky 
g  pro  r  jest  při  tom  úplně  libovolný,  nikoliv 
ale  iejí  velikost,  jež  plyne  z  rozkladu  sily  R. 
Obsah  pravoúhlého  parallelepipedu,  jak 
plyne  z  obrazce,  jest  součinem  z  plochy  pa- 
rallc  logrammu  sil  r.  9  sin  (j-q)  a  úsečky  PQ. 
Poněvadž  ale  r  .  sin  (rp)  =  /ř  .  sin  (Rq)  = 
R  .  cos  ^,  jest  též  obsah  PQ  .  r  .  p  .  sin  (rp)  = 
PQ  .Q  ,  R  cos  ip,  aneb  poněvadž  PQ  .  9  =  .V, 
ji  st  též  3/ .  R  cos  t^;  =  3/^, .  R,  V  tomto  výrazu 
značí  M^  dvojici  sil  pro  centrálnou  osu  a 
jLst.   rovněž  jako  /?,  konstantní  pro  každou 

Ottjv  Slcvmk  Naučný,  »v.  XII.  iS,  2  1S97. 


přímku  íT,  t.  j.  pro  všechny  redukce  systému 
sil  na  dvé  síly  se  křižující  r,  q,  tudíž  1  obsah 
parallelepipedu;  tento  jest  šestkrát  větší  než 
obsah  tctraedru  z  obou  sil  r  a  p,  tedy  i  on 
jest  konstantní.  Věta  tato  platí  též  o  theorii 
pohybu,  úhlových  rychlostí,  zrychlení  átd.  Ubn. 
Chaileiův  princip  [šálův-|.  Při  určitém 
obecném  pohybu  tělesa  S  vzhledem  k  tělesu 
Z,  jef  je  v  klidu,  klouže  a  valí  se  plocha  P, 
již  si  myslíme  s  pohyblivým  tělesem  5  pevně 
spojenu,  po  jiné  s  tělesem  -£  pevné  spojené 
ploše  i7;  plochy  P  ^  TI  šlovou  axoidy,  t.  j. 
geometrické  místo  bs,  podél  a  kolem  nichž 
se  děje  klouzání  a  valení.    Bod  ^4^  tělesa  S 

opisuje  při  tom  křivku  a  na  tělese  -£  a  jakýs 
bod  Ay,  nalézající  se  na  tělese  2^  a  s  bodem 

Á  ^  koincidující,  opisuje  na  pohyblivém  tě- 
lese 5  křivku  a.  Myslíme-li  si  naopak  tě- 
leso S  v  klidu  a  H  vzhledem  ku  5  v  pohybu, 
klouže  a  valí  se  plocha  /T  po  ploše  P\  bod  ^4^ 

opisuje  na  pohyblivém  tělese  2?  křivku  a, 
bod  Aj,  na  tělese  5  nyní  v  klidu  křivku  a\ 

P,   n,  A^y  Aj.  mají  týž  význam  jako  dříve. 

Zákon  tohoto  záměnného  vztahu  jakéhos  po- 
hybu a  jeho  obrácení  slově  Ch-ovým  p-em 
o  obrácení  pohybu,  jelikož  Chasles  první  po- 
ukázal na  tento  obecný  vztah  a  z  tohoto  ply- 
noucí dualitu.  Podobno  vyslovuje  se  tentýž 
princip  v  případě  obecného  pohybu  rovin- 
ného. —  Viz  Chasles,  Apergu  historique  sur 
Toriginc  et  le  développement  des  méthodes 
en  geometrie.  C/bn. 

'     CnaimorlisrnoliaB  v.  Cotingidae. 

Chas0aignao  |šasénak|   Charles   Marie 
Édouard,  chirurg  ťranc.  (♦  1805  v  Nantech, 

If  1879  ve  Versaillech).  Lékařství  vystudoval 
v  Nantech  a  v  Paříži,  kdež  se  stal  r.  1835 
proř.  agrégé  a  chirurgem  ústřední  správy  ne- 
mocniční a  teprve  r.  1868  členem  lékařské 
akademie  po  mnohých  bojích,  když  jméno 
jeho  bylo  již  po  celém  lékařském  světě  pro- 
slaveno. Ch.  zavedl  do  chirurgie  Ȏcrase- 
ment  linéaire<  (v.  t.)  a  zdokonalil  drenáži 
ran  (v.  Drainage),  o  níž  vydal  velmi  pečlivé 
a  soustavné  prače.  Touto  methodou  jakož 
i  zdokonalením  obvazů  přispěl  nemalou  mě- 
rou k  zavedení  moderního  antiseptického 
ošetřování  ran.  Hlavní  jeho  spisy,  jež  se  tý- 
kají zejména  jeho  reform,  jsou:  Traité  de 
Vécrasement  linéaire  (Paříž,  1850);  Traite  pra- 
tique  de  la  suppuration  et  du  drainage  chi- 
ruřgical  (t.,  1859,  2  sv.);  CHnique  chirurgicaU 
de  VhOpital  Lariboisiere  (t.,  1854—58);  Traité 
clinique  et  pratique  des  operations  chirurgicales 
etc.  (t.,  1861,  62,  2sv.);  Da  épanchements  pu- 
rulenti  dc  la  poitrine  traltés  pjr  Ic  draÍKag': 
chlrurgical  (t.,  1872);  De  VempoUonncment  du 
san^  par  maticrcs  organiques  (t.,  1873)  a  četné 
jiné  práce  obsahu  anatomického   i  chirur>;i- 

j  ckého. 

Chassé  [šasj,   franc,  lov,  honba,  honitba, 
lovčí  družina. 

Chailé  '^asé',   franc.   při   ši  rmu   a  tanri 

.  šoupavé  taneční  kroky  stranou;   ch.  cru:b<' 


82 


Chassé  —  Chasseral. 


(kroazéj,  kroky  taneční  v  právo  a  v  levo; 
v  divaale  dva  páry  osob  takto  tančících. 

ChaMÓ  (šaséj  David  Hendrik,  baron, 
generál  nizozemský  (♦  1765  v  Thielu,  t  1849 
v  Bredě),  sloužil  od  r.  1795  ve  franc.  vojsku 
a  vyznamenal  se  zvlášté  ve  Spančlsku  v  1.  1808 
až  1813,  kde  přezděli  mu  »T^encrál  Bayo- 
nette«,  protože  rád  útočil  bodákem.  R.  1814 
jako  divisionář  odrazil  silný  oddíl  prusky 
u  Bar-sur-Aube.  Po  míru  přešel  do  služeb 
nizozemských  a  za  revoluce  r.  1S30  zůstal 
véren  králi,  bombardoval  27.  října  Antverpy 
a  hájil  vytrvale  pevnosti  tamžc  až  do  konce 
r.  1832,  kdy  byl  Francouzům  jako  rukojmí 
vydán  a  od  nich  teprve  r.  1833  propuŠičn. 

Cháfseffl  (tur.),  první  favoritka  tureckého 
sultána. 

Chaueloap-Iaaabat  |šaslú-lobá|:  1)  Ch.- 
L.  Franyois,  marqais,  generál  franc.  (*  1754 
v  St.  Sorninu  —  t  1833  v  Paříži).  Prokázal 
ve  všech  válkách  napoleonských  znamenité 
vědomosti  z  oboru  inženýrství  a  opevňování 
a  řídil  obléhání  MohuČe  (1795),  Milána  a  Man- 
tovy  (1796).  Peschiery  (1800),  Kolobřehu, 
Gdaňská  a  Stralsundu  (1807)  a  řídil  ve  válce 
r.  1809  a  1812  všeckv  práce  ženijní.  Za  re- 
staurace přešel  k  Éourbonflm  a  povýšen 
byl  na  raarkýze;  vydal  Essai  sur  quelques 
parties  dei/ortificattons  ct  de  VartUlcrie  (PařiŽ, 
1811). 

2)  Ch.-L.  Justin  Napol.  Sam.  Prospcr, 
hrabě,  stát.  franc.  (*  1805  v  Alessandrii  v  Pie- 
montě  —  +  1873  ve  Versaillech),  syn  před., 
podporoval  r.  1849  v  zákonodárném  sboru 
prince  Napoleona,  stal  se  r.  1859  ministrem 
kolonií,  r.  1862  senátorem  a  r.  1869  presi- 
dentem státní  rady  a  svěřeno  mu  vypraco- 
vání návrhu  oprav  ústavních,  čímž  upravena 
byla  cesta  prvnímu  parlamentnímu  minister- 
stvu. R.  1871  zasedal  v  pravém  středu.  Po 
dlouhou  dobu  byl  předsedou  zeměpisné  spo- 
lečnosti  v  Paříži   a  vydal  několik  pojednání. 

ChaMe-marée  [šasmaréj,  malé  plavidlo 
o  3  stěžních. 

Chaiiepot  |šasp6]  Antoine  Alphonse 
(*  1835  v  Mútzigu),  vynálezce  pušky,  jež  nese 
jeho  jméno  (viz  Chassepotka).  Roku  1851 
vstoupil  do  továrny  v  Chátellerault.  kde  za- 
městnán pilováním  zámků  ručničních,  odtud 
po  2  létech  přešel  do  dílen  modcliů  zbrani 
ústředního  skladiště  dělostřeleckého;  r.  1858 
jmenován  kontrolujícím  úředníkem  II.  třídy 
v  továrně  St.  Étienne,  na  to  pak  I.  třídy  a 
r.  1864  hlavním  kontrolorem  ve  Vincennech. 

Chassepotka  IšaspotkaJ,  zadovka  zave- 
dená r.  1866  ve  franc.  armádě,  jest  velmi  vý- 
hodným zdokonalením  soustavy  Dreyseovy, 
která  o  mnoho  dříve  byla  zavecíena  u  pruské 
pěchoty.  Vynálezce  použil  svého  r.  1860  pa- 
tentovaného závěru  ( v.  Ch  a  s  s  e  p  o  t  ů  v  z  á  v  ě  r), 
opatřil  válec  rukojetí  po  způsobu  dreysovky 
a  v  něm  umístil  zámek  jehlový  s  točenou 
zpruhou,  ač  mnohem  jednodušší  než  u  je- 
hlovky  pruské,  čímŽ  uspořen  při  každém  vý- 
střelujeden  důležitý,  obtížný  pohyb.  Zároveň 
usnadnil  Chasscpot  u  své  jchlovky  vhodnou 
volbou  tvaru  nutné  pohyby,  tak  že  i  v  mrazu 


snadněji  se  zbrani  tou  se  mohlo  zacházeti  než 
s  dreysovkou.  Hlavní  vadu  této,  že  totiž  zá- 
palné jehly  snadno  se  zlámaly  neb  zkřivily, 
odstranil  tím,  že  zápalku  vložil  blízko  dna 
náboje  a  tudíž  jehla  ncmusila  být  tak  dlouhá, 
zároveň  pak,  poněvadž  v  pohybu  nenalezla 
takového  odporu  jako  u  dreysovky,  která 
celým  prachovým  nábojem  m ušila  pronik- 
nouti, mohla  zůstati  silnější.  Ke  každému  vý- 
střelu ze  ch-ky  je  třeba:  1.  natáhnouti  zámek, 
což  stane  se  jediným  pohybem,  2.  otevříti 
komoru,  3.  vtlačiti  náboi  do  komory,  4.  uza- 
vříti komoru  a  5.  vystřeliti.  Ch.  osvědčila  se 
nejen  v  ohledu  technickém,  totiž  co  do  se- 
strojení, mnohem  lépe  než  jehlovky  pruské 
a  různé  jiné  zadovky  té  doby,  ale  i  v  ohledu 
praktickém,  jednak  rychlejší  a  pohodlnější 
střelbou  a  donosností,  jednak  trvalou  a  spo- 
lehlivou funkcí  veškerých  součástek.  Ch-ku 
zdokonalil  r.  1869  podplukovník  R.  Schmidt, 
upraviv  komoru  pro  kovové  nábojnice  se 
středním  zapálením.  K  tomu  ovšem  nutno 
bylo  nahraditi  jehlu  silnějším  zápalníkcm  a 
upraviti  vhodný,  samočinný  vyhazovák.  Zdo- 
konalení to  nebylo  však  v  žádném  státě  za- 
vedeno. Teprv  r.  1874  přijata  pro  veškerou 
franc.  armádu  nová  soustava  Grasova  fviz 
Grasovka),  která  ustoupila  r.  1886  opako- 
vačce,  jejíž  závěr  a  zámek  jest  jako  u  Gra- 
sovky  a  pouze  zásobnice  pod  hlavní  se 
nalézající  s  příslušným  přístrojem  opakova- 
cim  je  doplněna.  Před  tím  upravil  grasovku 
také  Kropatschek  na  opakovačku  a  sice 
použitím  opakovacího  zařízení  fruwirtovky, 
které  v  zásadě  také  u  přijatého  vzoru  bylo 
napodobeno.  Co  do  výhodnosti  byla  nová 
ručnice  francouzské  armády  již  jinými  vzory 
předstižena,  zejména  zásobnice  pod  hlavní 
se  nalézající  nevyhovuje  pokroku  doby,  je- 
likož plnění  její  je  zdlouhavé  a  obtížné,  zá- 
roveň pak  těžiště  zbraně  je  kolísavé.         Bs. 

Chasiepotův  lávér  [šas-|,  sestrojený 
správcem  zbrojní  továrny  v  St.  Étienne  ve 
řrancii  Chassepotem  r.  1860,  náleží  k  ruč- 
nicím komorovým,  totiž  takovým,  kde  náboj 
od  zadu  do  komory  se  vložil  a  komora  vhod- 
ným způsobem  dala  se  uzavříti.  Zapálení 
náboje  dělo  se  obyčejným  zámkem  náražním 
s  komínkem.  Závěr  tento  skládal  se  z  válce, 
který  se  do  zadu  i  ku  předu  pohyboval,  aby 
se  komora  mohla  uzavříti;  >hlavice€  válce 
byla  poněkud  pohyblivá  a  podložena  pry- 
žovou zátkou,  která  tlakem  plynů  při  vý- 
střelu se  rozšířila  a  tím  závěr  učinila  nepru- 
dušným.  Bs. 

ChaMeral  íšasrálj,  něm.  Gestler,  vrch 
v  podobě  dlouného,  od  jz.  k  sv.  se  táhnou- 
cího hřbetu  v  bernsko-neuchátclském  Juře 
ve  švýc.  kantonu  bernském,  záp.  od  jezera 
Bielského,  mezi  tímto  jezerem  a  údolím  St. 
Imierským;  sestává  z  jurských  vápenců  střed- 
ního a  horního  stupně  aiest  1609  m  n.  m. 
vys.  Na  svahu  jsou  četné  vlily  ve  švýc.  slohu, 
na  vrcholu  jest  hostinec.  Ch.  poskytuje  pře- 
I  krásnou  vyhlídku  sahající  od  Montblancu  aŽ 
k  Sentisu  a  jest  proto  četně  navštěvován 
turisty.  Výstup  děje  se  obyčejně  ze  St.  Neuvc- 


Chassériau  —  de  Chateaubriand. 


83 


v.Uc.  Z  Bielu  vede  sjízdná  cesta  až  skoro 
k-  vrcholu.  Pokračováním  Ch-u  k  jz.  jest 
(  haumont  (v.  t.). 

CluuHiériaQ  |šaseriój  Theodore,  mahř 
franc.  (*  1819  v  San  Doraingu  —  f  1856), 
žák  Ingresův  a  později  též  Delacroixův.  Ma- 
loval ještě  klassické  motivy  a  slohované  ko- 
stelní obrazy  a  teprve  po  své  cestě  do  Orientu 
přinesl  řadu  romantických  skizz  z  pestrého 
života  lidu,  jež  barvou  i  duchem  blíže  jsou 
Delacroixovi.  Nejznámější  obraz  jeho  jest 
Tepidarium  v  Pompejích.  Biogr.  jeho  napsal 
Chcvillard  (1893).  J-k. 

OhaMKBron  [šasron],  vrch  v  středním  švýc. 
Juřc,  v  kantonu  waadtském,  záp.  od  Neufchá- 
tclského  jezera,  11  km  sz.  od  Yverdonu,  od- 
dělený průsmykem  de  Sainte  Croix  od  Ai- 
guille'  de  Baulmes,  nedaleko  místa,  kde  se 
stýkají  hranice  kantonů  waadtského  a  neuf- 
chátclského  s  hranicemi  Francie.  Jest  1587  m 
n.  m.  vys.  a  poskytuje  pěknou  vyhlídku. 

CiiaM6lirs  [ŠasérJ,  franc,  myslivci,  ve 
vojsku  francouzském  druh  lehčích,  hybněj- 
ších  zástupů  jak  na  koni,  ch.  á  cheval  [ša- 
sérzažval]  a  ch.  ďAfríque  [šasérdafrik],  tak 
pěchotních,  ch.  á  pied  [šasérzapié].  —  Srv. 
Francie,  Vojenství  str.  505.  FM. 

Cluurtel  nebo  Ohátel  jšatel]  Jean,  vy- 
chovanec  Školy  jesuitské;  aby  vykonal  pokání 
za  těžký  hřích,  pojal  prý  úmysl  zavražditi 
krále  Jindřicha  1V\,  kterého  papež  zavrhl. 
Úmysl  provedl  dne  27.  list.  1594,  když  Jin- 
dřich IV.  byl  návštěvou  u  Gabriely  ďEstrécs, 
a  zranil  krále  na  ústech.  Za  to  byl  29.  pros. 
t.  r.  žhavými  kleštěmi  štípán  a  rozčtvrcen. 
Útok  ten'  počítán  byl  na  vrub  jesuitům  a 
přispěl  k  vypuzcní  tohoto  řádu  z  Francie. 

Cluuitelér  -  Coaroelles  [šatlér  kurselj 
Jean  Gabriel,  markýz,  polní  zbrojmislr  rak. 
<♦  17Ó3  v  Malbaisu  u  Monsu  —  f  1825  v  Be- 
nátkách), ze  starého  belgického  rodu,  vystu- 
doval na  inžcn.  akademii  ve  Vídni,  pracoval 
při  op<.*vňování  Olomouce  a  ztratil  při  oblé- 
hání Chotimě  r.  1788  pravou  nohu.  Za  udat- 
rosl  svou  v  bitvě  u  Fokšan  vyznamenán 
řáiicm  Marie  Terezie,  načež  bojoval  proti 
Francouzům  a  r.  1794  řídil  statečně  a  vy- 
trvale hájení  Mohuče.  R.  1797  jmenován  ge- 
nerálem a  kommissařem  pro  upravení  hranic 
rakouských  a  italských.  R.  1799  jako  gen. 
ubytovatel  v  Itálii  získal  si  přátelství  Suva- 
rovo  a  přispěl  k  velikému  vítčzství  nad  Trebií 
(17—19.  čna).  R.  1800  odeslán  do  Tyrolska, 
or^nisoval  a  cvičil  zemskou  obranu,  velel 
r.  1805  v  sev.  Tyrolsku  a  r.  1809  jmenován 
tyv  velitelem  sboru  určeného  podporovati 
\  bvstání  tyrolské  po  vítězství  u  Voláka  opa- 
noval celou  zemi,  ale  musil  konečně  před 
přesilou  ustoupiti  do  Chorvatska.  R.  1811—12 
vc!el  ve  Slezsku,  r.  1813  řídil  práce  k  opev- 
nění Prahy  a  od  r.  1815  byl  velitelem  pev- 
nosti a  města  Benátek.  Byl  tělem  duŠí  vo- 
jákem, který  14kráte  byl  raněn,  a  nazýván 
•rvtířem  bez  bázně  a  hany«. 

t^kJUrt^llain  či  Chátelain  [šatléh]  Geor- 
ges.  básník  a  kronikář  burgund,  (♦kol.  1405 
v  Alosta  —  t  1475  ve  Valenciennech),  přišel 


záhy  ke  dvoru  burgundskému,  kdež  dosáhl 
znamenité  obliby  u  Filipa  Dobrého  i  Karla 
Smělého;  byl  tu  nejprve  podkoním,  pak  ra- 
dou a  úředním  dějepiscem;  svěřována  mu 
důležitá  poslání  diplomatická.  Hlavní  dílo 
jeho  dějepisné  je  Chvonique  des  dnes  de  Bourgo- 
gne  sáhající  od  r.  1419  do  r.  1474,  již  skládal 
od  r.  1455  v  ústraní  ve  Valenciennech;  je  to 
práce  objektivní  a  svědomitá,  jež  se  nás^  do- 
chovala jen  v  částech  (vyd.  Bouchonovo,  Pař., 
1827).  Vedle  toho  napsal  řadu  prací  literár- 
ních veršem  i  prosou,  jež  byly  vysoko  ce- 
něny ve  své  době  a  jež  jej  staví  v  čelo  obřadné 
a  pompósní  školy  burgundské  (viz  Francie 
IX,  516),  ale  dnešnímu  vkusu  literárnímu  úplně 
se  příčí.  Souborně  vyšla  díla  jeho  péčí  Ker- 
vyna  de  Lettenhove  (Brussel,  8  sv.,  1863—66, 
s  úvodní  studií).  Srv.  >Revue  bibliogr.  et  litt.< 
1866;  Biogr.  nation.  de  Belgique  IV. 

Chasnarii,  dle  Tacitovy  Germanie  ná- 
růdek  germánský,  obývavší  v  krajinách  mezi 
Veserou  a  Emží' 

Chatám  [četcm),  Chatham,  ostrov  sku- 
piny Galapagů.  Viz  Galapagos. 

Chatamovo  světlo  |četcm-j,  jehož  užívá 
se  k  signalisování,  skládá  se  z  lihové  lampy, 
do  jejíhož  plamene  měchem  vhání  se  proud 
vzduchu,  jenž  strhuje  s  sebou  jemně  roze- 
třené  hořlavé  látky,  umístěné  v  nádobě 
těsně  před  plamenem;  tím  zvyšuje  se  sví- 
tivost jeho.  Dle  vzdálenosti,  na  jakou  se 
signalisujc,  užito  bylo:  na  malou  vzdálenost  a 
při  jasné  obloze  dřevěného  uhlí  práškovitého, 
při  vzdálenosti  3—6  angl.  mil  pryskyřice,  je-li 
vzdálenost  větší,  pak  pryskyřice  smíšené 
s  magnesiem,  obé  práškovíté.Ch.  s.  konalo 
velmi  dobré  služby  při  nočních  signálech  ve 
válce  anglicko-habešské  r.  1868. 

Chatůig^a,  pobřežní  řeka  sibiřské  gub. 
jcniscjské,  vyvěrá  z  několika  na  i)olárním 
kruhu  položených  jezer,  teče  směrem  sev., 
pak  s.-v.  a  vlévá  se  do  stejnojmenného, 
260  km  dl.  zálivu  sibiřského  Ledového  moře. 
Jest  737*2  km  dl.,  teče  skoro  úplně  liduprázd- 
nými krajinami  a  přibírá  s  levé  strany  řeky 
Kótuj,  Chetu  s  Bojarkou,  Novaju  a  Balachňu, 
s  pr.  Popigaj.  Při  ústí  Chety  do  Ch-gy  jest 
ruská  osada  Chatanskoje,  při  ústí  Popigaje 
osada  Popigajsk. 

Chátean  [šatój,  franc,  z  lat.  castellum, 
zámek. 

de  Chateaubriand  [šatóbrian|  Frangois 
René,  vicomte,  slavný  spisovatel  a  politik 
franc.  (*  4.  září  1768  v  Saint-Malo  v  Bretagni, 
t  4.  čce  1848  v  Paříži).  Poslední  z  deseti  dětí 
krutého  šlechtice  starého  bretonského  zrna, 
strávil  mládí  ve  starém  zpustlém  zámku  com- 
bourgském  uprostřed  velikolcpé,  přísné  a  za- 
smušilé krajiny,  maje  družkou  nejmladší  sestru 
Lucilii  duševně  sobě  spřízněnou,  později  du- 
ševně chorou;  nuda  a  melancholie  vlastní 
jeho  duševnímu  ustrojení  stupňovaly  se-  tak 
okolím.  Později  chodil  do  kolleje  v'  Dolu  a 
v  Rennech  studuje  nedbale  a  potuluje  so 
mnoho  v  divoké  krajině;  kolísal  mezi  povo- 
láním kněžským  a  vojenským,  až  koív.  énč 
vstoupil    jako    podporučík    do    naván -lal.o 


84 


de  Chateaubriand. 


pluku  v  Cambraii  (1786).  Po  několika  mé- 
sících,  po  smrti  otcově,  odešel  do  Paříže,  dal 
se  uvésti  bratrem  svým  ke  dvoru,  neučinil 
však  dojmu  jsa  divoké  a  plaché  povahy. 
V  Paříži  studoval  tehdy  poprvé  vážněji  řecké 
a  lat.  klassiky,  stýkal  se  s  Parným,  Ginguc- 
ném,  Lebrunem,  Chamfortem  a  j.  a  vlivem 
jich  ztratil  dětskou  víru.  Z  franc.  spisovatelů 
mnoho  naň  působil  J.  J.  Rousseau  myšlen- 
kově i  stilem  a  dal  na  počátek  směr  a  barvu 
jeho  tvorbě.  V  téže  době  píše  prostřední 
básně  (idylly)  do  > Almanach  des  Muses«.  Na 
jaře  r.  1791  odplul  do  sev.  Ameriky  s  do- 
poručujícím listem  na  Washingtona  chtěje 
zde  objeviti  severozápadní  průplav.  Plán  ten 
pustil  však  brzy  z  mysli,  zatoulav  se  ve  velko- 
lepé přírodě  mezi  divokými  kmeny  od  jezer 
kanadských  až  k  Floridě.  Dověděv  se  ná- 
hodou o  převrate  ve  Francii,  vrátil  se  do 
vlasti  chtěje  hájiti  Ludvíka  XVI.;  2.  ledna 
r.  1792  přistál  ve  Francii.  V  březnu  r.  1792 
oženil  se  s  bohatou  slečnou  Buissonovou  dc 
Lavigne  a  po  čtyřech  měsících  vystěhoval 
se  z  Francie;  vstoupil  do  vojska  emigrant- 
ského  a  byv  těžce  raněn  u  Thionvillu  (1792) 
po  mnohých  dobrodružstvích,  z  nichž  náho- 
dou vyvázl  životem,  dostal  se  do  Londýna, 
kde  prožil  dobu  nejstrašnější  nouze,  v  níž 
by  byl  zahynul,  nebýti  přispění  pamfletisty 
Peltiera,  jenž  mu  zaopatřil  některé  práce  lite- 
rární. R.  1797  vydal  v  Londýně  Essai  histo- 
riqiič,  politique  et  moral  sur  les  révolutions 
anciennes  et  modenies,  considérées  dans  leurs 
rapports  avec  la  Rcvolution  franqaise  (I.  sv.  ve 
2  částech),  dílo  skepticismu  náboženského 
i  monarchického,  nezralé  obsahem  a  ještě 
více  formou,  svrchovaně  bizarrní  a  násilnou, 
v  němž  Rousseauova  misanthropie  hnána  byla 
do  krajnosti.  R.  1798  podstoupil  Ch.  náhle 
úplnou  změnu  svých  názorů;  listem  sestry 
své  pani  de  Farcy  z  1.  čcc,  v  němž  oznamo- 
vala mu  smrt  matky  a  prosbu  její,  aby  se 
vrátil  k  víře  dětské,  byl  vrácen  křesťanství. 
*Mé  přesvědčení  přišlo  z  mého  srdce,*  píše 
Ch.,  »plakal  jsem  a  uvěřil.*  V  náladě  této 
jal  se  psáti  apologii  křesťanství,  první  kapi- 
toly proslulého  díla  Des  beautés  poétiques  et 
morales  de  la  religion  chrétienne  et  de  sa  su- 
perioritě sur  touš  les  autres  cultes  de  la  terre, 
při  němž  rádcem  i  povzbuzovatelem  byl  mu 
Iranc.  spisovatel  Louis  de  Fontancs  (v.  t), 
také  uprchlík,  v  Londýně;  on  přiměl  jej  také, 
že  r.  1800  pod  jménem  Lassagne  vrátil  se 
do  Paříže,  a  upozorňoval  i  jinak  ve  francouz- 
ské společnosti  literární  na  smělého  novo- 
tářc.  Aby  navnadil  obecenstvo,  jež  by  bylo 
sotva  strávilo  obšírné  dílo,  vyňal  z  něho  Ch. 
cpisodu  Atala  ou  les  Amours  de  deux  sau- 
vages  dans  le  desert  (jaro  1801),  jejíž  úspěch 
byl  ohromný  a  jež  znamená  mezník  v  ději- 
nách franc.  písemnictví.  >Není  dobrodružství 
v  Atale,«  píše  Ch.  v  předmluvě,  »je  to  jistého 
druhu  báseň,  pólo  popisná,  pólo  dramatická; 
všecko  záleží  v  kresbě  dvou  milenců,  již  jdou 
a  hovoří  v  samotě ;  všecko  leží  v  obraze  roz- 
ruchů způsobených  láskou  prostřed  klidu 
lK)Ubtí  a  klidu   náboženství.*    Dílo  loto  jest 


první  důležitý  signál  literární  revoluce  ro- 
mantické proti  klassicismu  XVIIÍ.  stol.  Kře- 
sťanství, povržené  v  stol.  XVIII.,  je  tu  přímo 
restaurováno  jako  zdroj  grandiosního  a  váš- 
nivého umění  postaveného  proti  suché  stří- 
zlivosti a  rozumné  pravidelnosti  klassicismu. 
Smysl  pro  přírodu  jest  daleko  vášnivější  než 
u  Bernardina  de  Saint-Picrre  i  Rousseaua  a 
vylévá  se  v  řadě  nových,  smělých,  barevných 
obrazů,  mnohdy  aŽ  temných,  násilných  a  bom- 
bastických, jak  dokázal  nepřátelský  Ch-ovi 
kritik  abbé  Morellet  a  jak  sám  uznal  Ch., 
odstraniv  v  následujících  vydáních  nejhrubší 
jich  výstřelky.  Prese  všecky  baroknosti  tyto 
je  tu  však  Ch.  velikým  novotářem  stilu; 
proti  suchému  nudnému  popisu  klassiků  po- 
stavil smělou  malířskou  paletu,  barvy  plné 
žáru,  slova  zvučná  a  nová,  neotřená  posud. 
Dech  grandiosní  zasmušilé  veleby  je  rozestřen 
nad  tímto  dílem  a  přibližuje  je  z  části  starým 
primitivním  arcidílům,  bibli  a  Homérovi ;  sta- 
rou plačtivě-koketní  poetiku  rokoka  překo- 
nával Ch.  zcela  vědomě  a  účelně. 

Dráha  byla  proražena  a  na  podzim  r.  1801 
v  Savigny-sur-Orge  ve  venkovském  domku, 
jejž  najala  pí.  Pavlína  de  Beaumont,  jediná 
láska,  mající  jistý  vliv  v  literární  činnost 
Ch-ovu,  aal  Ch.  poslední  formu  svému  Génie 
du  christianisme  (1802,  5  sv.),  zejména  kom- 
piloval na  rychlo  některé  positivně  vědo- 
mosti theologické,  jichž  nejnutněji  k  apologii 
své  potřeboval.  Dílo  Ch-ovo  bylo  ohlášeno 
velikým  nadšeným  článkem  Fontanesovým 
v  >Moniteuru«  v  týž  den,  kdy  byl  prohlášen 
konkordát  a  kdy  po  přestávce  mnoha  let  za- 
vznělo  opět  v  metropoli  pařížské  Te  deum 
(18.  dub.  1802).  Význam  knihy  jest  pravé 
v  těchto  sociálních  okolnostech;  bylo  diva- 
delním strojem,  jak  řekl  Sainte-Beuve,  při 
proměně  politického  jeviště,  nové  reakcní 
porevoluční  kultury.  »Kniha  sama  o  sobě,* 
píše  Sainte-Beuve,  »není  veliká  kniha  ani 
pravý  pomník,  jakým  by  bylo  bývalo  dílo 
Pascalovo,  kdyby  autor  nesmrtelných  > My- 
šlének* byl  žil;  —  co  pravím .>  i  tak,  jak  je 
máme  dnes,  tyto  » Myšlénky*  jako  prosté 
zlomky,  bylo  by  podle  mého  smyslu  rouhač- 
stvím  srovnávati  s  lesklým  polofr  i  volním 
dílem  Ch-ovým.*  Jest  to  nejlepší  charakteri- 
stika >Genia'křesťanství«;  obsahová  myšlen- 
ková cena  jeho  je  dosti  skrovná,  za  to  tím 
více  působí  na  obraznost,  city  a  smysly.  Vší- 
malo si  hlavně  malířské  a  aesthetické  stránky 
křesťanství  a  působilo  proto  právě  silnč 
v  době,  kdy  dostavila  se  po  revoluci  senti- 
mentální lítost  pro  stroskotané  oltáře  a  zbo- 
řené chrámy.  Autor  sám  vyznává,  co  chce: 
»Bylo  třeba  vyzvati  všecka  kouzla  obraznosti 
a  všecky  zájmy  srdce  ku  pomoci  témuž  ná- 
boženství, proti  němuž  je  ozbrojili.*  Ch-ovi 
neběželo  v  jádře  ani  o  morálku  ani  o  dogmata 
křesťanství;  jemu  bylo  konec  konců  jen  bá- 
snickou látkou,  thcmatcm  nových  dojmů  a 
nových  obrazů. 

Roku  1807  vyšel  o  sobě  Reyxé,  ou  les  effets 
des  passions,  cpisoda  z  » Genia  křesťanství**,, 
nejhlubší,  nejmohutnější  i  formálně  ncjdnko- 


de  Chateaubriand. 


85 


nalejší  a  nejcelejší  dílo  Ch-ovo,  které  přc- 
irvalo  všechna  ostatní.  V  něm  objevil  se  Ch. 
jako  znamenitý  analytik  chorobné  moderní 
duše,  duše  rozervané  a  bezútěšné,  v  zákla- 
ilech  otrávené  a  zhnusené  životem,  duše,  jeŽ 
bičována  vášní  a  nudou  nenalezla  kotvy,  na 
níf  by  se  mohla  uchytit.  Choroba,  již  tu  po- 
pisoval a  vyšetřoval  Ch.,  byla  nejen  jeho 
vlastní,  ale  i  celých  generací  soudobých  i  po- 
tomních. Souvisí  úzce  na  jedné  straně  se  Sé- 
nancourtovýra  Obermannem  a  Goethovým 
Wertherem,  na  druhé  s  Byronem  (láska  bra- 
tra a  sestry,  Renéa  a  Amalie,  pod  niž,  Jak 
Ch.  sám  se  přiznal,  kreslil  svou  sestru  Lu- 
cilii)  a  měla  znamenitý  vliv  v  rozvoj  litera- 
tury evropské,  předem  francouzské,  kde  La- 
raartine,  George  Sandová,  Musset,  Baudelaire 
i  j.  přímo  nebo  nepřímo  mu  podléhají.  Dílo 
lak  vášnivé  a  málo  křesťanské  jako  >René< 
bylo  téžko  uceliti  v  rámec  >Genia  křesťan- 
skéhoc  a  Ch-ovi  podařilo  se  to  také  jen  velmi 
smělým  sofismatcm:  chtělť  prý  ukázati  nut- 
nost klášterů,  kam  mohou  se  uchýlit  duše 
životem  rozdrcené  (Amalie  vstoupí  do  klá- 
štera)! 

Ch.  přimknul  se  ke  konsulátu  založenému 
n^Tií  na  křesťanství,  věnoval  druhé  vydání 
Napoleonoyi  a  přijal  od  něho  místo  vyslane- 
rkého  tajemníka  v  Římě  (1803).  Řím  mohutně 
p&sobil  v  jeho  obraznost  a  dal  vznik  novému 
dílu  Les  Martyrs  ou  le  triomphe  de  la  religion 
chrétienne  (1809,  2  sv.).  Dříve  však  v  1.  1806 
ai  1807  procestoval  Řecko,  Palestinu,  Egypt, 
španělsko,  aby  poznal  místa,  na  nichž  měl 
se  hráti  děj  jeho  díla;  před  tím  r.  1804  po 
vraždě  vév.  Enghienského  vystoupil  ze  služeb 
Napoleonových,  znechutiv  si  činnost  úřad- 
nickou.  Chtěl  uměleckým  Činem  dokázati 
iheorii  >Genia  křesťanstvíc,  chtěl  stvořiti  vy- 
.soké  mravní  charaktery,  jakých  prý  neznalo 
f)ohanství,  chtěl  ukázati,  že  křestuiství  má 
v  sobe  více  obrazného  kouzla  než  antická 
mythologie:  ten  cíl  měli  jeho  »Mučedníci«. 
líásník  volil  skon  pohanství  a  rodící  se  kře- 
sťanství^  vládu  Konstantinovu,  v  níž  skončil 
zápas  pohanstva  s  křesťanstvím  ve  prospěch 
tohoto;  tento  zápas  rozhodne  u  Ch-a  hrdin- 
ská smrt  dvou  milenců.  Křesťané  kresleni 
jsou  světle,  pohané  —  až  na  několik  málo 
výjimek  —  černě.  Hlavní  chyba  autorova  je, 
jak  vytknul  Benj.  Constant,  veliký  anachro- 
nismus,  jehož  dopustil  se  tím,  že  kreslil  po- 
hanství z  dob  Homérových  a  katolicismus 
Hossuctův  jako  spolu  zápasící.  Do  malby  své 
I)ojal  Ch.  skoro  celý  někdejší  svět  římský, 
mimo  jiné  i  život  Gallův  a  jiných  barbaru, 
jcji  první  vystihl  tu  básnickou  intuicí  tak 
pravdivě.  íe  ukázal  cestu  i  historikům;  Au- 
gustin Thierry  prohlašuje  se  z  té  příčiny 
přímo  za  jeho  Žáka  a  následovatele.  R.  1811 
vydal  Ch.  Itinéraire  de  Paris  á  Jerusalem 
(3  sv.),  jehož  úspěch  byl  největší  z  děl  jeho; 
je  to  ncjsvěžejší,  nejpřirozenější  jeho  práce; 
Ch.  objevuje  tu  vlastnosti,  jcŽ  dotud  zdály 
«e  cizí  jeho  duchu:  lehký  vypravovatelský 
tón.  humor,  satiru,  vtip.  Cestopis  Ch-ův  byl 
také  směrodatný  v  literatuře;  od  něho  datuje 


se  rozkvět  cestopisného  genru  polobelletri- 
stického,  polofeuilletonistického  tónu. 

R.  1811  je  mezníkem  v  životě  a  činnosti 
Ch-ově.  Toho  roku  zvolen  byl  na  místo 
Marie  Josefa  Chéniera,  klassika  a  republikána, 
někdejšího  svého  literárního  nepřítele,  do 
Akademie.  Místo  obvyklé  >éloge€  napsal  Ch. 
ostrou  polemiku,  již  přednésti  Napoleon  mu 
zakázal.  Odtud  počíná  se  úplná  roztržka  mezi 
těmito  duchy  a  počátek  politické  a  dějc- 
pisecjké  činnosti  Ch-ovy.  Dvě  jeho  práce 
belletristické:  Les  Natchex,  líčící  allegorickou 
a  deskriptivní  manýrou  Ch-ovou  zhynutí 
kmene  indiánského,  a  Aventures  du  dernier 
des  Abencerages,  náladově  snad  nejcelejší 
jeho  báseň,  jež  vyšly  poprvé  v  Oeuvres  com- 
pleteš  1826 — 3í,  sáhají  také  do  tohoto  období 
mládí,  >věku  iílusí,  jak  praví,  jejž  zasvětil 
úsměvné  malbě  Ižic.  Druhé  období,  >věk  líto- 
sti«,  chtěl  věnovati  >přísnému  obrazu  pravdy «. 

R.  1814  vystoupil  náhle  ze  zátiší,  v  němž 
upravoval  své  Paměti  a  studoval  dějepis, 
brošurou  De  Buonaparte  et  des  Bourbons^ 
o  níž  pověděl  Ludvík  XVIII.,  že  mu  pro- 
spěla více  než  jedna  armáda.  Ch.  iako  přední 
stoupenec  restaurace  jmenován  byl  vyslan- 
cem ve  Štokholmě,  nemohl  však  nastoupiti 
místa  toho,  poněvadž  Napoleon  se  vrátil 
z  Elby.  Následoval  Ludvíka  XVIIl.  do  Gentu, 
kdež  mu  svěřen  portefeuille  ministerský,  ale 
nepodržel  ho  dlouho  po  bitvě  u  Waterloo ;  byl 
za  to  jmenován  radou  a  pairem  královským. 
Záhy  stal  se  však  vládní  straně  nepohodlným 
brošurou  De  la  Monarchie  selon  la  chartě^ 
v  níž  hájil  t.  zv.  chambre  introuvable 
a  snažil  se  krajní  emigranty  získati  pro  ně- 
které nové  myšlénky.  V  »Conservateuru« 
napadal  pak  prudce  vév.  Richelieua  a  hlavně 
ministra  vév.  Decazesa,  jenž  následkem  toho 
padl.  R.  1820,  kdy  vydal  Mémoire  touchant 
la  vie  et  la  mort  du  duc  de  Berry^  domohl 
se  zase  přízně  vládní  a  jmenován  r.  1821  vy- 
slancem v  Berlíně,  r.  1822  v  Londýně,  pak 
plnomocníkem  na  kongressu  veronském  a  ko- 
nečně ministrem  zahraničným;  v  tomto  úřadě 
vyhlásil  válku  Španělsku.  R.  1824  byl  však 
propuštěn  a  útočil  nyní  v  >Journalu  des  Dé- 
bats«  jako  spojenec  libcralů  prudce  proti 
vládě;  v  časopise  tom  hájil  zejména  svobodu 
tiskovou,  čímž  stal  se  sympathickým  i  libe- 
rálům  (Bérangerova  chansona),  žádal  samo- 
statnost Řecka  (Notě  sur  la  Grecé)  a  j.  R.  1828 
až  1829  byl  vyslancem  v  Římě,  vzdal  se  však 
toho  úřadu  za  ministerstva  PoUignacova.  Po 
revoluci  červencové  zůstal  věren  Bourbonům, 
jimž  zastával  nějakou  dobu  také  diplomatické 
funkce  ^cesta  do  Prahy,  1831),  a  ve  spojení 
s  republikány,  Bérangerem  a  Carrelem,  kteří 
mu  opatřovali  popularitu,  bojoval  proti  ob- 
čanskému království  (Mémoire  sur  la  capťwité 
de  Madame  la  duchesse  de  Berry,  1833,  pro 
něž  postaven  před  porotu). 

Posledních  patnáct  let  strávil  však  klidné 
pracemi  hlavně  historickými  a  každodenními 
návštěvami  v  saloně  pani  Récamierové  v  Ab- 
baye-aux-Bois,  kde  znuděný  stařec,  obklopen 
zbožným   posluchačstvem,   předčítal  své  Mé- 


8G 


Cháteaubriant  —  Cháteaudun. 


moires  ďoutre-tombc,  vzniklé  v  1.  1811—1833, 
jimž  nyní  dával  poslední  formu.  Paměti  ty, 
které  měly  vyjíti  až  po  jeho  smrti,  byl  pro 
peněžní  tíseň  nucen  prodati  za  doživotní 
rentu  12.000  fr.  a  ještě  za  života  Ch-ova  počal 
je  Girardin  otiskovati  ve  feuilletonu  >Presse<, 
načež  vydány  jsou  ve  12  sv.  (1849—50,  mo- 
derní vyd.  1893,  6  sv.).  Očekávání  obecen- 
stva, nesmírně  napjaté,  bylo  sklamáno.  Kri- 
tika (Sainte-Beuve,  Nisaro)  vyslovila  se  také 
neobyčejně  příkře  o  obsahu  i  formě.  Viděla 
v  příkrých  soudech  Ch-ových  o  všech  skoro 
vrstevnících  malichernou  lešitnost  a  pýchu, 
formu  pak  kárala  jako  rozbředlou  a  barokní, 
plnou  aífektovanosti,  archaismů  a  neologismů. 
Dnešní  kritika  nepodpisuje  tento  soud  do- 
slova; uznáváť,  ovšem  ien  některé  partie, 
předem  vzpomínky  z  mládí,  za  nejlepší  kusy 
francouzské  prosy  v  XIX.  stol,  jak  přiznala 
již  George  Sandová.  Z  ostatních  děl  posled- 
ního období  Ch-ova  jmenujeme:  Études  et 
Discours  historiques  (1831,  4  sv.),  přes  různá 
věcná  nedopatření  nejlepší  historické  dílo 
Ch-ovo,  dobře  vystihující  zejména  staré  bar- 
barské kultury  a  podporující  tak  dějepiseckou 
reformu  Thierryho;  Essai  sttr  la  littérature 
anglaise  (1836,  2  sv.);  překlad  Miltonova 
•Ztraceného  ráje«  (t.  r.,  2  sv.);  tragédie  Moíse 
(1834);  Le  cottgrés  de  Vérone  (1838,  2  sv.); 
Vie  de  Rance  (1844)  a  j.  ceny  nepatrné. 

Ch.  stojí  v  čele  romantické  reformy  ve 
franc.  písemnictví;  duch  neobyčejně  smyslný 
až  do  choroby  a  zvrhlosti,  zprahlý,  znuděný, 
vypočítavý  a  egoistický,  nesmírné  pýchy  a 
přes  všecko  dělané  nadšení  v  jádře  skep- 
tický charakterisuie  úplnéji  a  celeji  roman- 
tismus než  Victor  Hugo.  Je  tvůrcem  nového 
stilu  ve  franc.  prose,  stilu  žhavého,  smě- 
lého, suggestivného,  malíř  a  básník  pro- 
sou; tento  vliv  jeho  přechází  z  romantismu 
Flaubcrtem  i  v  realismus  a  poslední  směry 
soudobé.  Ačkoliv  líčil  lhostejnost  k  hlasům 
veřejnosti  a  kritiky,  přece  jim  podléhal,  jak 
nejlépe  ukazují  kolikerá  radikální  přepraco- 
vání všech  jeho  děl  (prvotní  text  někte- 
rých kapitol  jeho  Paměti  z  mládí  vyšel  jako 
Ésquissc  ďun  maitre,  1874,  péčí  paní  Lenor- 
mantové). 

Souborná  vydání  děl  Ch-ových  jsou  četná: 
z  1.  1826—31  v  31  sv.  opatřené  autorem; 
z  1.  1859—61  ve  12  sv.  Sainte-Beuvem  a  j.  Do 
češtiny  přeložil  ze  Ch-a  Josef  Jungmann  (v.  t.) 
Atalu  aneb  Lásku  dvou  divochu  na  poušti 
(1805);  J.  E.  Ilulakovský  Renéa;  Ondrák  Mu- 
čedlníky (1851);  A.  Hansgirg  a  Jiří  Blatenský 
Ppsl.  Abenceragovce  (Bibl  záb.  ctem',  1837; 
>Ud.  zvon*,  1879).  —  Srv.  Sainte-Beuve,  Ch. 
et  son  groupc  littéraire  souš  Tempire  (předn. 
konané  v  Lutychu,  1849;  1.  vyd.  1861,  2.  změ- 
něné 1878,  2  sv.);  týž  Portr.  cont.  I.  a  II.; 
Causeries  du  lundi.  I.,  II.,  X.;  Nouveaux 
lundis  III. ;  A.  Vinet,  Études  sur  la  litt.  frang. 
du  XIXe  siěcle,  1849—51,  3  sv.;  Faguet,  Le 
dix-neuviěme  siěcle  (1895);  Bénoit,  Ch.,  Sa 
vie  et  ses  oeuvres  (1863);  Le  Lescure,  Ch. 
(1892).  Díla  sestry  Ch-ovy  Lucilic  vydal 
s  životopisem   Anat.  France   (1879).  —  Srv. 


Fred.   Saulnier,   L.  de  Ch.   et  M.  de  ('nud 
(1885).  _  Šid. 

Ch&tMiabrlaiit  [šatóbrian],  hl.  m.  arr.  a 
kant  franc.  dep.  Loire-Inférieure  v  Bretagni, 
64  km  s.-v.  od  Nantes  na  1.  bř.  ř.  Chěrc,  na 
želez,  tratích  Angers-Segré-Ch.-St.  Nazaire, 
Vitré-Ch.-Redon,  Ch.-Rennes  a  Nantes-Ch. 
Má  5349,  jako  obec  5469  ob.  (1891),  vzezření 
středověké,  krásné  kostely,  zvi.  románský  ko- 
stel sv.  Jana  de  Bére  z  r.  1114,  starý  hrad, 
vystavěný  r.  1424  Janem  de  Lával,  v  němž 
zemřela  maitressa  Františka  I.  Francoise  de 
Foix,  hraběnka  z  Ch-u,  r.  1537,  museum,  vel- 
kou nemocnici,  trestnici,  soud  1.  inst.,  slé- 
várnu železa,  strojírnu,  hrnčířství,  koželužství. 
cukrářství,  výrobu  známých  paštik  a  obchocl 
s  obilím  a  dobytkem.  Jméno  města  pochází 
od  rytíře  Brienta  nebo  Brianta,  jenž  zde  r.  1017 
postavil  tvrz,  v  zříceninách  dosud  dochova- 
nou. Poblíž  města  jsou  značné  doly  železné. 
Bývalá  baron  i  e  Ch.  náležela  rodině  Luva!, 
později  domu  Bourbon-Condé.  R.  1551  vydal 
zde  Jindřich  II.  svůj  edikt  proti  protestan- 
tům.—  Arrond.  cháteaubriantskv  mana 
1397-51  km^  v  7  kant.  (Ch.,  Derval,  Moisdon- 
la-Riviěre,  Nort,  Nozay,  Rouge  a  St.  Julicn- 
de-Vouvantes)  v  37  obcích  82.494  ob.  (1891), 
kanton  na  168.39  km*  ve  4  obcích  12.892  ob. 
(1891). 

ChAtMin-Cambresto  [šato  kanbrcsi]  viz 
Cateau  Cambresis. 

Ch&tean  ďlf  fšató  -],  zámek  na  skalnatém 
ostrůvku  Ifu  v  zálivu  Marseilleském. 

Ch&tMa  ďOez  [šato  deks I ,  též  Ch.  ďO  y  e  s 
f-doaj),  něm.  Oesch,  hl.  m.  okresu  Pays  d'cn 
haut  ve  švýc.  kantonu  vaudském,  995  w  n.  m., 
na  pr.  bř.  Saany;  má  kostel,  obec.  knihovnu, 
několik  větších  hostinců  a  pensionátů,  značné 
výroční  trhy,  orbu  a  lukařství  a  2691  ob. 
(1888).  Jest  známým  klimatickým  místem  a 
pro  své  malebné  okolí  turisty  značné  navště- 
vováno. 

Chátean  ďOléron  [šato  doleron],  hl.  m. 
kantonu  v  arr.  Marennes  franc.  dep.  Cha- 
rente-lnferieure,  na  ostrově  Oléronu.  Má  tvrz, 
ústav  pro  vzdělání  učitelek,  menší  přístav, 
stavbu  lodí,  obchod  solí,  lov  sardinek,  moř- 
ské lázně  a  3007  ob.  Město  proslulo  vydání. n 
Oléronského  námořního  práva  r.  1159  (A*(Jo/ť 
des  Jugements  neb  Lois  d*Oléron\  které  stalo 
se  základem  pro  veškerá  podobná  nařízeni 
všech  evropských  námořních  států.  Srv.  Par- 
dessus,  Collections  de  lois  maritimes  (Paříž. 
1828,  I.  díl).  —  Kanton  má  na  6605  km-  ve 
3  obcích  6210  ob. 

Ch&tMia  du  Loir  [šato  dy  loárj,  hl.  ni. 
kantonu  v  arr.  St.  Calais  franc.  dep.  Sarthc, 
90  m  n.  m.,  na  pr.  bř.  Loiry  a  na  tratích  Tours- 
Le  Mans  a  Chartres-Saumur;  má  got.  kostel 
sv.  Guingaloisa  s  kryptou  z  XI.  a  chórem  ze 
XIV.  stoT.,  výrobu  konopného  plátna,  kože- 
lužství, pily,  výrobu  dřeváků,  obchod  ovocem 
a  pěstění  dobrého  bílého  vína.  —  Kanton  má 
na  161-56  km*  v  11  obcích  12.237  ob.  (1891). 

Cháteaudun  [šatodón],  hl.  m.  arr.  a  kant. 
franc.  dep.  Eure-et-Loir,  44  km  s.-z.  od  Or- 
leansu, v  krásné  poloze  na  pr.  bř.  Loiry,  na 


Cháteaiigiron  —  Cháteauneuf. 


87 


zcicz.  tratích  Paříž-Brctigny-Tours  a  Patay- 
Courtaiaín.  Jest  pravidelně  stavěno,  má  pěkné 
namésti  s  fontánou,  7  kostelů  z  Xll.-XV.  stol., 
z  nichž  nejpřednější  jest  chrám  Madelaine 
z  Xllí.  stol.,  starý  zámek  hrat)ěte  z  Dunoisu 
2  XII.  stol.,  nový  justiční  palác,  obecní  kollej, 
knihovnu  o  20.000  sv.  a  j. ;  jest  sídlem  soudu 
1.  instance  a  zemědělské  komory  a  má  5692, 
jako  obec  6576  ob.  (1891).  Dále  má  Ch.  vý- 
robu strojů  a  vlněných  houní,  obchod  obilím, 
moukou,  konopím,  vlnou  a  dobytkem.  Někdy 
slulo  CastroJuniim  nebo  Castritm  Duucuse. 
Několikráte  bylo  postiženo  velkými  požáry, 
zvláště  r.  1723.  R.  1870  dobyto  Prusy  a  spá- 
leno. —  Arrond.  cháteaudunský  má  na 
1436*39  km*  v  5  kantoncch  (Bonneval,  Brou, 
Ch.,  Cloycs  a  Orgěres)  v  80  obcích  63.758  ob. 
(1891),  kanton  na  30063  km-  v  17  obcích 
16.688  ob.  (1891).  _ 

Cli&teaiig^on  [šatožironj,  hl.  m.  kantonu 
v  arr.  Rennes  franc.  dep.  lllc-et-Vilainc,  46  m 
n.  m.,  na  ř.  Yaigne;  má  kapli  sv.  Mikuláše, 
zbytek  to  starého  opatslví,  výrobu  plachto- 
viny.  koželužství,  značný  obchod  s  obilím, 
plátnem  a  dobytkem  a  1344  ob.  (1891).  — 
Kanton  má  na  10882  km^  v  10  obcích 
10.172  ob. 

Cháteau-Oontier  |šató-gontjé|,  hl.  m.  arr. 
a  kant.  franc.  dep.  Maycnne,  na  1.  bř.  splavné 
Mayenny  a  trati  Lcmans-Nantes;  jest  sídlem 
podprefekta,  vrchního  soudu  a  zemědělské 
komory;  má  zajímavý  kostel  sv.  Jana  z  XI.  stol., 
ííymnasium,  seminář,  knihovnu  o  7000  sv., 
museum,  nemocnici  a  7213,  jako  obec  7281  ob. 
(1891);  dále  má  výrobu  lněného  plátna  a  šerků, 
prádelnu  vlny,  výrobu  oleje,  hmčiřství  a 
v  okolí  2  železité  prameny  o  7**  C.  Město  po- 
vstalo v  XI.  stol.  kolem  hradu,  zal.  r.  1037 
Gonticrem.  Zde  dobyli  26.  říj.  1793  Vendejští 
pod  Larochem  vítězství  nad  republ.  generálem 
Westermannem.  —  Arrond.  cháteau-gon- 
lierský  má  na  1268-47  ktiť^  v  6  kantonech 
(Bicrné,  Ch.,  Cossé-le-Vivien,  Craon,  Crez- 
cn-Bouěre  a  St.  Aignan-sur-Roč)  v  73  obcích 
73.229  ob.  (1891),  kanton  na  27770  km^  v  15 
obcích  19.545  ob.  (1891).  _ 

ChAteaa  <nialon  |áató  salon],  ves  v  arr. 
Lons  le  Saunier  franc.  dep.  Jura,  na  vrchu 
400  m  n.  m.  vys..  na  pr.  bř.  Seilly.  Má  vý- 
robu sýra,  včelařství  a  565  ob.  V  okolí  pě- 
stuje se  proslulé  víno,  podobné  tokajskému. 
Bývalo  zde  slavné  Ženské  opatství,  založené 
v  Vlil.  stol.  Ch.  bylo  sídlem  rodiny  Chálons. 
z  nejmocnějších  v  Burgundsku. 

OhátMia-Ohlnon  |lató  šinon],  hl.  m.  arr. 
a  kantonu  franc.  dep.  Niěvre,  ná  malém  ná- 
vrší při  1.  bř.  Yonny,  66  km  v.  od  Neversu; 
má  rozsáhlé  zříceniny  zámku  Huguesa  III. 
'le  Lormes  et  de  Ch.,  zbytky  římského  le- 
itní,  nemocnici,  koželužny,  výrobu  sukna  a 
krátkého  zt>oŽí,  obchod  se  dřívím,  vínem,  obi- 
lím a  dobytkem  a  2673  ob.  (1891).  —  Arrond. 
cháieau-chinonský  má  na  172842 /rm*  v  5 
kantonech  (Ch.,  Chátillon-en-Bazois,  Luzy, 
Montsauche  a  Moulins-Engilbert)  v  62  obcích 
7,M10  ob.  (1891),  kanton  na  403'25 /cm*  v  15 
obť-ch  17.172  ob.  (ISOl). 


Cháteau-Lafltte  [šato  lafíť,  zámek  a  pan- 
ství při  obci  Pauillacu  v  arr.  Lesparre  franc. 
dep.  Girondc.  Dle  zámku  toho  nazývá  se  jedno 
z  nejlepších  červených  vín  bordcauxských, 
vyznamenávající  se  lehkostí  a  jemností. 

Cháteau-Landon  [šato  láiidoii],  hl.  m. 
kantonu  v  arrond.  Fontainebleau  franc.  dep. 
Seine-et-Marne,  104  m  n.  m.,  na  trati  Monterau- 
Ch.;  má  zříceniny  pěkného  kostela  sv.  Ugaly, 
zříceniny  starého  opatství  a  zámku,  továrnu 
na  lučebniny.  mlýny,  plavení  křídy,  kamenné 
lomy  a  1723,  jako  obec  2922  ob.  (1891).  — 
Kanton  má  na  23396  km^  v  15  obcích  13.168  ob. 
(1891). 

Chátean-la-Valliére  [šatólavalérj,  hl.  ni. 
kantonu  v  arr.  Tours  franc.  dep.  Indrc-ct- 
Loire,  105  m  n.  m.,  na  želez,  trati  Vendóme- 
Neuille  Pont  Pierre-Bourgueil ;  má  obchod 
s  dobytkem  a  dřívím  a  1400  o5.  Ludvik  XIV. 
propůjčil  zdejší  panství  r.  1667  slečně  de  la 
Valliěre  s  titulem  markýzky.  —  Kanton  má 
na  333-66  ^mf  v  15  obcích  11.157  ob. 

Cháteaulin  [šatolen],  hl.  m.  arr.  a  kantonu 
franc.  dep.  Finistěre,  54  km  jv.  od  Brestu,  na 
1.  bř.  Aulny,  na  žel.  trati  Lorient-Quimber- 
Landerneau;  má  zříceniny  zámku  z  X.  stol. 
{Castellnm  Nini  hrabat  z  Cornouailles),  malý 
přístav,  přístupný  i  mořským  loděm  (Port- 
Launay),  lov  sardelí  a  lososů,  obchod  s  do- 
bytkem, drůbeží,  máslem  a  obilím  a  2148,  jako 
obec  3677  ob.  (1891).  Poblíž  jsou  značné  lomy 
břidlice  a  železité  prameny.  —  Arrond.  chá- 
teaulinskýmána  1828  56  hn}  v  7  kantoncch 

ň^arhaix,  Ch.,  Cháteauneuf,  Crozon,  Le  Faou, 
uelgoat  a  Pleyben)  v  62  obcích  118.046  ob. 
(1891\  kanton  na  20387  km-  ve  12  obcích 
21.524  ob.  (1891). 

Cháteau-Margauz  [šato  margó],  městvs, 
zámek  a  panství  v  kantonu  Castelnau  de  AÍé- 
doc  arr.  Bourdeaux  franc.  dep.  Gironde,  neda- 
leko Girondy,  na  trati  Bordeaux-Lc  Vcrdoa 
s  959.  jako  obec  1915  ob.  (1891);  zde  rodí 
se  asi  na  80  ha  jeden  z  nejlepších  druhů 
burgundského  vína  červeného.^ 

Cháteaumeillant  [šatomejan],  hl.  m.  ka!\- 
tonu  v  arr.  St.-Amand-Mont-Rond  franc.  dep. 
Cher,  240  m  n.  m.,  na  žel.  trati  Cháteauroux- 
la  Chátre-Montlugon ;  má  románský  kostel, 
zámek  ze  XVI.  stol,  četné  starožitnosti  z  doby 
římské  a  2434,  jako  obec  3866  ob.  —  Kantoii 
má  na  255*40  km^  vil  obcích  14.065  ob. 

Cháteauneuf  [šatonófj.  četná  místa  ve 
Francii,  z  nich  důležitější:  1)  Ch.  sur  Cha- 
rentc,  hl.  m.  kantonu  v  arr.  Cognacu  dtp. 
Charente,  na  1.  bř.  Charenty  a  na  žel.  tratích 
Angoulěme-Rochcfort  a  Ch-Barbezieux;  má 
zříceniny  zámku,  krásný  kostel,  částečně  z  XII. 
stol.,  prádelnu  vlny,  továrny  na  sukno  a  klo- 
bouky, kamenné  lomy.  obchod  vínem  a  ko- 
řalkou a  1984  ob.  (1891).  Poblíž  četně  navště- 
vovaná jeskyně  stalaktitová.  —  Kanton  má 
na  159-73  km^  v  17  obcích  9664  ob. 

2)  Ch.  en  Thymerais,  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
Drcux  dep.  Eure-et-Loir,  20  km  jz.  od  Dreu.v, 
nedaleko  velkého  lesa  t.  jm.  na  trati  Chartrcs- 
Dreux;  má  sklárny,  prádelnu  lnu  a  1354,  jako 
obec  1400  ob.  (1891).  R.  1870,  18.  Ust.  poraz.l 


88 


de  Cháteauneuf  —  Cháteauroux. 


zde  velkovévoda  Mcklcnburský  Francouze.  -— 
Kanton  má  na  276-66  km-  v  22  obcích  8900  ob. 
(1891). 

3)  Ch.,  hl.  m.kantonu  v  arr.  Cháteaulin  dep. 
Finistére,  na  ř.  Aulne;  má  zříceniny  zámku, 
kapli  se  zajímavými  skulpturami,  břidlicové 
lomy,  včelařství  a  1311  ob.  (1891).  Kanton  má 
na  348-69  km*  v  10  obcích  20.518  ob.  (1891). 

4)  Ch.  sur  Cher,  hl.  m.  kantonu,  arr.  St. 
Amand-Mont-Rond  dep.  Cher,  137  m  n.  m.,  na 
pr.  bř.  Cheru,  na  trati  Méhuu-St.  Amand-Mont- 
Rond,  s  2782  ob.  —  Kanton  má  na  22573  km^ 
v  11  obcích  8939  ob. 

5)  Ch.  sur  Loiro,  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
Orleans  dep.  Loiret,  122  m  n.  m.,  na  pr.  bř. 
Loiry  a  trati  Orleans -Gien,  má  zříceniny 
zámku,  vystavěného  Filipem  I.,  starý  kostel 
s  krásnými,  podivuhodnými  náhrobky,  výrobu 
sukna,  vinného  octa.  cukrovar,  bčdnářství, 
velké  výroční  trhy  a  2912,  jako  obec  3453  ob. 
(1891^.  Město  dobyto  bylo  r.  1428  Angličany, 
příštího  roku  pak  osvobozeno  Pannou  Orlé- 
anskou.  —  Kanton  má  na  31590  km^  v  12 
obcích  12.810  ob.  (1891). 

6)  Ch.  sur  Sarthe,  druhdy  Seronnes, 
hl.  m.  kantonu  v  arr.  Segré  dep.  Maine-et- 
Loire,  40  m  n.  m.,  na  pr.  bř.  Sarthy.  Bývalo 
druhým  nejdůležitějším  městem  v  Anjou. 
V  JX.  stol.  bylo  residencí  Roberta  Silného, 
nejstaršího  ze  známých  předků  Kapctovců. 
R.  1131  wstavěl  zde  Gottfried  z  Plantagenetu 
bránu,  jejíž  věž  se  dosud  zachovala.  Nyní 
čítá  Ch.  pouze  1175  ob.  (1891).  —  Kanton 
má  na  23740  km*  v  15  obcích  11.239  ob.  (1891). 

7)  Ch.,  ves  a  lázeňské  místo  v  arr.  Riom, 
dep.  Puy  de  Dóme  v  Auvcrgni,  518mn.m., 
na  ř.  Sioule,  se  zříceninami  starého  zámku, 
kamennými  pomníky  z  keltské  doby  a  109, 
jako  obec  867  ob.  1891).  Jest  zde  22  pramenů, 
z  nichž  12  jest  teplých  (15— 38^C)  a  10  stu- 
dených. Užívá  se  jich  k  pití  i  koupání  proti 
chuclokrevnosti,  bledničce,  chronickým  ekzé- 
mům a  paralysám.  V  novější  době  lázně  zdejší 
nabyly  velké  obliby. 

8)  bh.  Clalcernier  neb  du  Papc,  město 
v  arr.  Orange  dep.  Vaiclusc.  na  Rhónu  s  901, 
jako  obec  1095  ob.  (1891).  Zříceniny  zámku, 
v  němž  měli  ve  XIV.  stol.  letní  sídlo  vzdoro- 
pai)eži.  V  okolí  dobré  červené  víno. 

de  Cháteauneuf  [šatonof]  Alexis,  něm. 
architekt  XIX.  stol.,  původem  Francouz,  usa- 
dil se  v  Hamburku,  kde  provedl  několik  vy- 
nikajících budov.  Roku  1839  navrhl  projekt 
bursy  londýnské,  za  nc-jž  vyznamenán  první 
cenou.  Okolí  Hamburku  honosí  se  několika 
soukromými  budovami  jím  navrženými,  při 
nichž  použito  karrarského  mramoru,  jenž  spra- 
cován  až  v  Itálii.  Největší  konstrukce,  jež  pro- 
vedl, uveřejnil  Ch.  pod  tit.:  Architccturc  do- 
mcstique  (Lond.,  Pař..  Hamb.  1840). 

Cháteauponsao  [šatoponzák],  hl.  m.  kan- 
tonu v  arr.  Bellac  franc.  dep.  Haute-Vienne, 
300  m  n.  m.  na  pr.  bř.  Gartempy,  na  žel.  trati 
Montmorillon-le  Dorat  -  Limogés,  má  most 
z  doby  Jindřicha  IV.,  výrobu  drogucrií  a  933, 
jako  obec  4018  ob.  —  Kanton  má  na  177  39  km"- 
v  o  obcích  9460  ob. 


Cháteau-Poroien  [šato  porsien],  hl.  m. 
kantonu  v  arr.  Rethel  franc.  dep.  Ardennes, 
na  ř.  Aisně;  má  značný  textilní  průmysl  a  1314, 
jako  obec  1429  oby  v.  (1891).  Mésto  pochází 
z  římské  doby  a  nazýváno  Castrum  Portianum, 
v  dobé  francké  bylo  hl.  m.  v  Pagus  Porcensis; 
Filip  IV.  povýšil  Ch.  kolem  r.  1300  na  hrab- 
stvi  a  Karel  IX.  pro  rodinu  z  Croy  na  kní- 
žectví. Později  bylo  Ch.-P.  majetkem* kardinála 
Mazarina.  —  Kanton  má  na  22597  km*  v  16 
obcích  7475  ob. 

Cháteau-Regnault  [šatóreňó],  m.  v  arr. 
Meziěres  franc.  dep.  Ardennes,  140  m  n.  m., 
na  pr.  bř.  Mosy,  na  Vých.  dráze;  má  značnou 
továrnu  na  závaží,  šrouby,  svorníky  a  pod., 
obchod  s  olejem,  kamenem  a  dřívím  a  2133  ob. 
(1891). 

Cháteaurenard  [šatórenár] :  1)  Ch.,  hl.  m. 
kantonu  v  arr.  Montargis  franc.  dep.  Loiret, 
na  žel.  trati  Montargis-Clamecy.  Kostel  z  XI. 
.*5tol.,  zámek  rodiny  z  Coligny,  továrna  na  vo- 
jenská sukna,  chov  hedvábníků  a  1395  ob. 
(1891).  —  Kanton  má  na  25602  km*  v  10  obcích 
12.029  ob. 

2)  Ch.,  hl.  m.  kantonu  v  arr.  Arles  franc.  dep. 
Bouchez-duRhóne  v  rozkošné  poloze  na  1.  bř. 
Durancy.  Zříceniny  zámku  hrabat  z  Provence 
ze  XII.*  stol.,  pěstění  moruší  a  vinné  réw 
a  2387  ob.  (1891).  —  Kanton  má  na  14337  km* 
v  6  obcích  15.932  ob. 

Cháteaurenault  [šatorcnó],  hl.  m.  kantonu 
v  arr.  Tours  franc.  dep.  Indrc-et-Loire,  při 
stoku  řek  Brenny  a  Gaultu,  na  želez,  trati 
Vendóme- Tours.  Zříceniny  zámku,  výroba 
portlandského  cementu,  hliněných  rour  a  klihu, 
koželužství,  čilý  obchod  s  obilím  a  3920  ob. 
(1891).  —  Kanton  má  na  336*98  km*  v  15  obcích 
12.926  ob. 

Cháteauroux  [šatorú],  hl.  m.  arr.  a  kan- 
tonu franc.  dep.  Indre,  na  1.  bř.  Indry,  v  širo- 
kém, rovném  údolí,  na  žel.  tratích  Órléans- 
Agen  a Tours-Montlugon  s předměstím  Déols 
(v.  t.)  na  druhé  straně  řeky.  Jest  sídlem  úřadů 
depart.,  vrchního  soudu,  obchod,  tribunálu 
a   komory,    zemědělské    komory,    velitelství 
XVII.  divise  a  33.  brigádv  pěchoty  a  filiálky 
franc.  banky;  má  5  kostelů,  z  nichž  vynikají 
I  gotický  kostel  sv.  Cordeliera,  kostel  sv.  Mar- 
tiala  a  skvostný,  r.  1864—75  vystavěný  kostel 
sv.  Ondřeje,  lyceum,  učitelský  seminář,  nor- 
!  mální  škoíu,  knihovnu  o  20.000  sv.,  museum 
i  obrazů  a  starožitností,  bot.  zahradu,  divadlo, 
I  společnost    zemědělskou,    společnost   umění 
'  a  věd,  starý  zámek  Cháteau  Raul,  nyní  sídlo 
'  prefektury,   veliké   vězení,   bývalý  to  klášter 
i  ťrantišk.  a  19.132,  jako  obec  23.924  ob.  (1891). 
Dále  jsou  zde  továrny  na  sukno  (1400  dělníků), 
:  zl)oží  vlněné   a   stávkové,   velká  továrna   na 
i  tabák  (1800  dělníků),  továrny  na  hosp.  stroje, 
vojenské   povozy,    koželužny,    pivovar.    Čilý 
obchod  s  vlnou',  plátnem,  železem,  kůžemi, 
obilím,    ovocem,   vínem   a  pivem.  Nedaleko 
v  Claviěres  jsou  velké  železárnv.  Ch.  založil 
;  r.  950  Raul  z  Déols.   Ludvík  XII.  povýšil  je 
I  ve  prosvěch  Jindřicha  II.  z  Bourbonu  na  vé- 
!  vodství.  Ludvík  XV.  propůjčil  vévodství  své 
i  inaitresse   roz.  Masil  Anně  de  Mailly-Nesle, 


Cháteau-Salins  —  Chátelet. 


89 


ovdovélé  markýzky  des  TourncUcs,  neteři  vé- 
vodkyné  z  Mazarinu,  Ch.  jest  rodištčm  mar- 
šála Bkírtranda,  jemuž  zde  postaven  r.  1854 
pomník  od  soch.  Rudea.  —  Arrond.  cháte- 
aurouxský  má  na  2519-89 /rm*  v  8  kantonech 
(Ardentcs,  Argenton,  Buzangais,  Ch.,  Chá- 
tillon,  Écueillé,  Lcvroux  a  \''alcn9ay)  v  81 
obcích  116.623  ob.,  kanton  na  333  02  hm- 
v  10  obcích  33.394  ob.  (1891)^ 

Cháteau-Salins  [šató-salen],  krajské  mě- 
sto a  hl.  m.  kantonu  v  nčm.  okresu  lotrinském, 
48  ^m  j.  od  Met,  na  Malé  Seille  a  žel.  trati 
Saargeraůnd-Bcnsdorf-Moncel,  sídlo  krajského 
ředitelství,  soudu  a  vrchního  lesního  úřadu, 
má  katol.  kostel,  sklárnu,  výrobu  zboží  faycn- 
cového  a  stávkového,  parní  pilu,  cihelny, 
koželužny  a  2029  ob.  (1890)  hl.  katol.  Výroba 
v  solně,  které  mčsto  dekuje  své  jméno,  byla 
r.  1826  zastavena.  —  Kraj  má  na  974*97  km- 
V  5  kant.  (Albcsdorf,  Ch.,  Dclme,  Dieuze  a  Vic) 
ve  132  obcích  48.956  obvv.  (1890),  kanton  na 
227-68  km-  v  35  obcích '10.496  ob.  (1890). 

Ohátean-Thierry  |šató-tjcryj,  hl.  m.  arr. 
a  kant.  franc.  dep.  Aisnc,  amfithcatrálnč  rozlo- 
žené na  pr.  bř.   Marný,  na  žel.  trati  Paříž- 
Štrasburk;    jest    sídlem    podprefckta,    vrch. 
soudu  a  zemédčlské  komory,  má  starožitnou 
kathedrálu,  hradní  včž  z  XVI.  stol.,  i)čkný 
most,  spojující  mčsto  s  předmčstím  Marné 
na  1.  bř.  řeky,  kollej,  museum,  knihovnu   a 
6244,  jako  obec  6519  ob.  (1891).  Značný  ruch 
průmyslový  zabývá  se  výrobou  mathemati- 
ckých  a  hudebních  nástrojů,  dále  má  Ch.  vý- 
robu Inéného  plátna,  přádelnv  vlny,'barvířství, 
zhotovování  výrobků  z  vlasů,  hrnčířství,  vý- 
robu faiencového  zboží,   obchod   s  ovccnii, 
vlnou,  obilím,  vínem  a  dřívím.  V  okolí  dobý- 
vají se  dlažební  a  mlýnské  kameny  a  sádra,  j 
Ch.  jest  rodiště  Lafontainea,  jemuž  postaven  I 
zde   pomník.   —    R.    720.   postavil  zde  Karel  ' 
Martcl    pro  Theudericha  IV.  hrad,   v  němž  ■ 
r.  923.  véznčn  Karel  Holý.  Zde  sídlili  hrabata  I 
/  Vermandois  a  z   Champagné,  Jindřich  11..  ' 
vévoda  z  Alen^onu,  Ludvík  Xill.  a  vévodové 
z  Bouillonu.  Karel  VI.  povýšil  r.  1400  Ch.  za  I 
[)airství   a  propůjčil  je  vévodovi  Ludvíkovi  ' 
/    Orléan.su,   Karel    IX.    povýšil   je   r.    1566 
l>ro  Františka  z  Alen^onu  na  vévodství,  pak  , 
zdédila  je   rodina   La  Tour  dAuvercjne,  po  i 
jejíž  vymření  r.  1631  vévodství  připadlo  Iran- 
rouz.  koruně.  R.  1814  porazil  zde  Napoleon  I. 
vojsko   pruské   a   ruské   pod   Sackencm.    — 
Arr.  cháteau-thierrský  má  na  118871  knr 
v  5  kant.  (Charly,  Ch.,  Condé-en-Hrie,  Fere- 
4.n-Tardenois,  Neuillv-St. -Front) ve  124  obcích 
56..'>29  ob.  (1891),  kanton  na  21002  km-  v  'JI 
olKTÍch  15.467  ob.  (1891). 

ChAteanvillain  Išatóvilénj,  hl.  m.  kantonu 
v  arr.  Chaumont  franc.  dep.  Hautc-Marne. 
1*.30  m  n.  m..  na  řece  TAujon,  na  želez,  trati 
ihátillon  sur  Seině -Chaumont,  má  obchod 
4>bilim,  vínem,  dobytkem  a  dřívím  a  1446  ob. 
K.  1703  bvlo  povýšeno  pro  hrabete  z  Toulouse 
na  vévodství  a  pairství.  —  Kanton  má  na 
::34  93  km*  v  19  obcích  8415  ob. 

ChAtMiQ-Ville-Vieille  íšató-vil-vjejl,  ob. 
v    arr.    Krianí,'on    ťrar.c.   tUp.    Alpes-llaules, 


1671  m  n.  m.  na  Guilu,  přítoku  Durance; 
skládá  se  z  pevnosti  Ch.-Queyras  a  vsi 
Ville-Vieille  a  má  866  ob.  (1891). 

Cliátel  sur  Mosj^Ue  |šátel  syr  mozélj, 
hl.  m.  kantonu  v  arr.  Épinal  franc.  dep.  Vosges, 
15  km  s.s.v.  od  Épinalu,  na  pr.  bř.  Moselly, 
na  žel.  trati  Nancy-Gray  a  Vých.  průplavu; 
má  got.  kostel,  starou  radnici,  malý  seminář 
kapucínský  a  1257  obvv.  —  Kanton  má  na 
24700  km^  v  23  obcích  14.120  ob.  (1891). 

Ch&tel  Jean  viz  Chastel. 

Chatel  (šatěl]  Ferd.  Toussaint  Fran- 
cois, tranc.  reformátor  (*  1795  —  f  1857).  Jsa 
vojenským  kaplanem  způsobil  rozruch  svým 
svobodomyslným  kázáním  a  články  v  >Réfor- 
raateuru«.  Po  červencové  revoluci  shromáždiv 
kol  sebe  nespokojené  kněžstvo  žádal  refor- 
maci kultu,  zrušení  ušní  zpovčdi  a  coelibatu 
a  zavedl  bohoslužbu  > franc.  unitářské  církve*. 
Učil,  že  základem  nové  církve  je  přírodní 
zákon,  a  pokusil  se  uvésti  dogmatiku  a  mo- 
rálku na  naturalistické  principy.  Jeho  církev 
zrušena  policejně  r.  1842.  Napsal  Le  code  de 
Vliumanité  on  Vhumanité  ramenée  á  la  connais- 
sance  du  vrat  Dieu  et  au  véritable  socialisme. 
(1838).  _ 

Ch&telaiii  [šatlen],  z  lat.  castelanus, 
kastelán,  hradní,  purkrabí;  chátelaine  [šá- 
tlén  J ,  kastelánka,  hradní  slečna ;  ch  a  i  n  e  ch  ?i  t  e- 
laine  |šén-],  pás,  řetízek  na  klíče,  nůžky,  vo- 
ňavé lahvičky  a  pod. 

Ch&telandren  fšatelódran],  hl.  m.  kantonu 
v  arr.  St.  Brieuc  franc.  dep.  Cótes-du-Nord, 
na  ř.  Leflfu  a  žel.  trati  Paříž-Brest ;  má  kostel 
starého  opatství  de  Saint  Magloire,  koželužny, 
známá  jablka  renetky  a  1443  ob.  (1891).  — 
Kanton  má  na  1 23*93  A-m^  v  8  obcích 
11.049  ob. 

Ch&teldon  [šateldónj,  dříve  Chátel-On- 
don,  hl.  m.  kantonu  a  lázeňské  místo  v  Au- 
vcrgni  v  arr.  Thiers  franc.  dep.  Puy  de  Dóme 
na  Vauzironu,  přítoku  Alliera,  343  m  n.  m. 
v  skalnaté  krajině  při  úpatí  pohoří  Bois  Noir. 
Má  kostel  z  XV.  stol.,  zámek  z  XII.  stol, 
4  želczité  prameny  obsahující  kyselinu  uhli- 
čitou (13°  C),  účinkující  při  katárrhu  močo- 
vého mčchýře,  chudokrevnosti  a  některých 
případech  neplodnosti.  Voda  zdejší  přichází 
též  v  značném  množství  do  obchodu.  Obvv. 
1269,  obec  2999  (1891 1.  —  Kanton  má  'na 
124-34  Vm-  v  6  obcích  8650  ob.  (1891). 

Ch&telet  [šatléj,  franc,  zámeček,  hrádek, 
(za  dob  lenních);  jako  vlastní  jméno  název 
dvou  včží  v  Paříži  v  starořímské  čtvrti,  z  nichž 
větší.  Grand  Ch.,  pochází  i)rý  od  (aesara 
a  byla  později  sídlem  všech  královských  soudů 
mě.stských  a  hrabství  paří/.ského;  menší  Potit 
Ch.  jež  stála  na  dnešním  Pláce  du  ch.,  byla 
pověstným  státním  vězením,  jež  bylo  rozbo- 
řeno za  revoluce.  —  Ch.  jest  též  jméno  čet- 
ných míst,  z  nichž  jsou  pozoruhodnější: 

1)  Ch.  en  Berry,  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
St.-Amand-Mont-Kond  franc.  dep.  ("her,  22")  m 
n.  m.  na  pr.  bř.  P(>rteťeuill(\  přítoku  Arnona. 
Zříceniny  zámku,  hrnčíř.slví,  obchod  s  obilím 
a  228:^  oí).  (^1891  '.  —  Kanton  má  na  170  o') /.'jm- 
v  7  obcích  7<H\.  ob. 


90 


du  Chátelet  —  Chathamské  ostrovy. 


2)  Ch.^  en  Bric,  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
Melun  fránc.  dep.  Seine-et-Marnc,  100  m  n.  m., 
s  kostelem  ze  XIV.  stol.  a  915  ob.  1891).  — 
Kanton  má  na  190  36  km^  ve  13  obcích  7848  ob. 

3)  Ch.,  mésto  v  arr.  Charleroi  belg.  pro  v. 
Henncgavska,  8  km  v.  od  Charleroi,  na  Sambře 
při  ústi  Acoza  naproti  Chátclineau,  na  žel.  trati 
Lodelinsart  -  Charleroi -Morialmé,  má  školu 
střední,  průmyslovou,  obchodní  a  kreslířskou, 
tovární  výrobu  sukna,  vlněných  látek,  nožů, 
jehel,  hřebíků,  železné  huti,  kamenné  lomy, 
čilý  obchod  a  11.176  ob.  (1890). 

du  Chátelet  Gabrielle  viz  Du  Cháte- 
let Gabriellc. 

Ch&telierova  brzda  [šatliérova-]  náleží 
ke  skupině  brzd  komprcssních,  kde  ku  zmír- 
nění rychlosti  lokomotiv  užívá  se  protipáry. 
Záleží  v  tom,  že  při  jízdě  stroje  ku  předu 
přestaví  se  áoupátko  páru  rozvádějící  a  tato 
pouští  se  do  válce  parního.  Podstatná  vada 
jest  však  ta,  Že  stroj  stane  se  v  krátké  době 
ke  službě  neschopným,  ucpání,  píst  i  válce 
velmi  se  poškozují  plyny,  jež  přicházejí  z  ko- 
mínu a  kouřové  komory.  Lc  Chátclicr  od- 
stranil to  tím,  že  z  kotlů  pouští  páru  sou- 
časně s  vodou. 

Cliátellneaa  [šaťlinól,  město  v  arr.  Char- 
leroi belg.  pro  v.  Hennegavska,  na  Sambře 
naproti  Čháteletu,  na  žel.  tratích  Charleroi- 
Luttre,  Charleroi-Givet  a  Charleroi-Namur; 
má  vysoké  pece,  továrny  na  železné  zboží, 
kamenouhelné  doly  a  10.188  ob.  (1890).  Poblíž 
u  vsi  Presles  porazil  Caesar  r.  57.  př.  Kr. 
Nervijské. 

Cliátelleraiilt  fšaterrój,  hl.  m.  arr.  a  kan- 
tonu franc.  dep.  Viennc,  v  úrodné  krajině 
na  pr.  bř.  Vienny,  která  zde  přijímá  Envi^i 
a  stává  se  splavnou,  na  žel.  tratích  Loudun-Ch. 
a  Tours-Poitiers;  sídlo  soudu  I.  inst.,  obchod- 
ního, smírčího  a  živnostenského  a  komory 
zemědělské,  má  pozoruhodný  románský  kostel 
sv.  Jakuba,  v  době  gotické  přestavěný  a  r.  1869 
restaurovaný,  věže  starého  hradu,  most  o  7 
obloucích  144  m  dl.,  spojující  město  s  před- 
městím Chátcauneuf,  vystavěný  r.  1565—1609, 
justiční  palác,  městskou  kollcj,  knihovnu,  mu- 
seum zbraní,  bursu,  divadlo,  nemocnici,  trest- 
nici a  15.418,  jako  obec  22.502  ob.  (1891). 
Ch.  jest  z  nejprůmyslovějších  měst  Francie. 
Proslulá  jest  výroba  nožů  a  nůžek,  velká  státní 
továrna  na  zbraně,  založ,  r,  1815,  rozšířená 
r.  1886—90  s  12  dílnami  a  5400  dělníky,  továrny 
na  zboží  krátké,  bijoutcric,  hodiny,  zboží  ko- 
žené, napodobené  diamanty  (pienes  de  Ch.), 
klobouky,  kočáry,  krajky,  svíčky,  litograíícké 
a  mlýnské  kameny  a  j.  Silný  jest  obchod 
vínem,  pálenkou,  obilím,  ovocem,  zeleninou, 
lil.  chřestem,  zbožím  kovovým  atd.  —  Ch.  jest 
Castntm  Araldi  nebo  Castdlum  Aivaldi  a  bylo 
městem  vicomta  z  Chatelleraudoisu.  Za  Fran- 
tiška I.  r.  1514  povýšeno  pro  Connetabla 
Frant.  zBourbonu  na  vévodství.  R.  1515  tento 
padl  v  bitvě  u  Marignana,  načež  Ch.  připadlo 
jeho  bratru  Karlovi,  r.  1538  koruně.  R.  1Ó48 
propůjčil  Jindřich  II.  titul  vévod  Chátclle- 
raultských  skotské  rodině  llamiltonů.  Jind- 
řich III.  zastavil  vévodství  vévodovi  z  Mont- 


pensieru.  Později  náleželo  vévodovi  z  La 
Tremouille.  —  Arrond.  chátelleraultský 
má  na  1187*60  km}  v  6  kantonech  (Ch.,  Dangé^ 
Leigné-siu^-Usseau,  Lencloitre,  Pleumartin  a 
Vouneuil-sur-Vienne)  v  51  obcích  68.334  ob. 
(1891),  kanton  na  190-81  km^  v  7  ob.  30.027  ob. 
(1891). 

Ch&tel  SL-Denis  [šatelsenďnv],  němec. 
Castels,  městys  v  okr.  Vevey  svýc.  kan- 
tonu Frciburg,  10  km  s.-v.  od  Veveye  na  řece 
Veveyse  v  lesnaté  krajině.  Má  prastarý  zámek^ 
výrobu  sýra,  obchod  dřívím  a  2342  ob.  (1888). 

Ch&tenoto  [šatnoá] :  1)  Ch.,  hl.  m.  kant.  v  arr. 
Neufcháteau  franc.  dep.  Vosges,  na  ř.  Vair  a  žel.  . 
trati  Épinal-Neufcháteau ;  rozsáhlé  stavitelství 
varhan,  výroba  krátkého  zboží,  hospodářských 
nástrojů  a  vyšívání,  zbytky  hradu  Gérarda 
Alsaského,  prvního  dědičného  vévody  Lota- 
rinského,  a  1285  ob.  —  Kanton  má  na  189  04  A-m* 
v  26  obcích  8801  ob.  (1891). 

2)  Ch.,  městys  v  Dol.  Elsasku,  viz  Kcs- 
tcnholz. 

Chatham  [četcmj:  1)  Ch.,  přístavní  m. 
anglické  v  hrabstvi  Kcntském  nad  řekou 
Medway,  nepravidelné  stavěné  s  domy  chatr- 
nými, 31,711  ob.  (1891;  s  předměstími  Bromp- 
tonem  a  Gillinghamem  46.800).  Jest  zde  velko- 
lepý arsenál  pro  stavbu  lodí  válečných,  v  An- 
glii největší  po  Portsmouthu,  založ,  za  král. 
Alžběty;  tři  veliké  doky,  zřízené  r.  1883  po 
l/leté  práci  nákladem  3  mil.  lib.  st.,  zaujímají 
plochu  200  ha.  V  Ch-u  a  okolí  nalézají  se 
voj.  kasárny,  nemocnice,  skladiště,  zásobárny, 
dílny  a  j.  Město  chráněno  jest  několika  tvr- 
zemi nad  ř.  Medway  a  řadou  fortifikací,  které 
jsou  zároveň  na  ochranu  Londýna  s  této 
strany. 

2)  Ch.,  město  v  pro  v.  Ontario  Britské  se  v. 
Ameriky,  vých.  od  Dctroitu,  na  splavné  řece 
Temži  a  velké  záp.  dráze;  jest  střediskem 
vývozního  obchodu  do  Spoj.  Obci  sev.  Am. 
a  má  9052  ob.  (1891),  z  nichž  více  než  2000 
jest  otroků,  druhdy  ze  Spoj.  Obcí  uprchlých. 

3)  Ch.,  přístavní  město  v  provincii  líový 
Brunšvik  Britské  sev.  Ameriky,  při  pr.  břehu 
vtoku  ř.  Miramichi  do  zálivu  t.  jm.,  jest  sí- 
dlem katol.  biskupství.  Stavba  lodi,  značný  lov 
ústřic  a  humarú,  živý  obchod  se  dřívím  z  pří- 
stavu Miramichi  a  5762  ob.  (1891). 

Chatham  William  Pitt.  hrabě,  státník 
an^l.,  viz  Pitt. 

Chathameké  ostrovy  íčetcm-],  malé  brit- 
ské souostroví,  660  km  vých.  od  Nového  Zea- 
landu  ve  Velkém  Okeánu,  mezi  43®  38'  a  44°  40' 
j.  š.  a  175"  a  177®  z.  (1.  Jest  to  několik  větších, 
nevysokých  ostrovů,  jichž  půda  se  skládá 
z  mctamorfických  a  silurských  břidlic  a  třeti- 
horního  vápence  proraženého  mladším  ka- 
mením sopcčnatým  a  četných  výsp  a  útesů. 
Největším  ostrovem  jest  Varckauri  nebo 
Chatham  (936  3  km-)  se  solnvm  50  km  dl. 
jezerem  Tevangou,  ostrov  Pittuv  čili  Rangi- 
haute  (16-6  km-)  a  Rangatira.  Veškerý  povrch 
měří  1626  km^.  Flora  a  fauna  shoduje  se 
s  Novozealandskou.  Palma  Kentia  Sapida  zde 
rostoucí  jest  nejjižnější  palmou  světa.  Kivi 
a  soví  papoušek  novozealandský  {Stnngops 


Chatíb  —  Chátillon. 


91 


habrophUiis  nebo  Kakapo)  vymřeli  asi  před 
60  l<:ty.  Půda  jest  úrodná  a  podnebí  velmi 
zdravé.  Pěstuje  se  pšenice  a  chovají  se  ovce 
(1881 :  62.191  kusů),  dobytek  hovězí  a  vepřový. 
Ob.  jest  459  (1891),  z  nichž  jest  148  Maorů 
-a  40  Moriorů.  Souostroví  objevil  r.  1791  po- 
ručík Broughton,  dle  něhož  se  druhdy  na- 
zývá i  ostrovy  Broughtonovými. 

Cluktib^  též  chat  i  b  (arab.),  mluvčí,  kaza- 
tel ;  obzvláště  imám,  který  prošlo vujc  v  pátek 
v  mcšítě  chutbu.  Dk, 

CJi4tillon  [šatijon],  četná  města  ve  Francii, 
z  nichž  důležitější  jsou:  1)  Ch.  de  Michaille 
[-mišcl],  hl.  m.  kantonu  v  arr.  Nantua  dep.  Ain, 
525  m  n.  m.,  při  stoku  Valseriny  se  Seminou, 
na  trati  Bourg-Bellegarde-Geneva  a  Boury- 
Chanibéry,  s  čilým  sýrařstvím  a  615,  jako  obec 
1237  ob.  —  Kanton  má  na  169*53  km^  v  17 
obdch  9854  ob. 

2)  Ch.  en  Bazois  [-an  bazoá],  hl.  m.  kan- 
tonu v  arr.  Cháteau-Chinon  dep.  Niěvre, 
250  m  n.  m.,  na  1.  bř.  Aronu  a  průplavu  Ni- 
vernaiském  a  na  žel.  trati  Cla-mecy-Cercy-la 
Tour-Moulins;  má  výrobu  oleje,  mlýny,  prá- 
delnu lnu,  cihelny  a  1975  ob.  —  Kanton  má 
na  336- 14  km}  v  15  obcích  13.139  ob. 

3)  Ch.  en  Diois  [-an  dioá],  hl.  m.  kant. 
v  arr.  Die  dep.  Dróme,  560  m  n.  m.,  na  pr. 
bř.  řeky  Bezu;  rozsáhlé  pěstění  hedvábnÍKŮ 
^ročně  asi  20.000  kg  kokonů)  a  1051  ob.  — 
kanton  má  na  35025  km}  v  10  obcích  5607  ob. 

4)  Ch.  sur  Chalaronne  [syř  šalaron], 
hl.  m.  kantonu  v  arr.  Trévoux  dep.  Ain,  220  m 
D.  m.,  na  plateau  Dombeském  a  žel.  odbočce 
Marlieux-Ch. ;  kostel  z  XIV.  stol,  výroba 
dřcváků,  makronek,  koželužny,  obchod  se 
dřívím,  obilím,  vejci  a  drůbeží  a  2840  ob.  — 
Kanton  má  na  256*58  km^  v  16  obcích  14.910  ob. 

6)  Ch.  sur  Lofng  [-syr  loen],  hl.  m.  kan- 
tonu v  arr.  Montargis  dep.  Loiret,  115  m  n. 
m.,  na  ř.  Loingu  a  kanálu  Loingském;  ko- 
stel z  XVI.  stol.  s  dobrými  obrazy,  zříceniny 
zámku  rodiny  Coligny,  která  odsud  pochází, 
pomníky  admirála  Coíignyho  a  fysika  liecque- 
rcla,  jichž  rodištěm  Ch.  jest,  mlýny,  kože- 
lužny a  1757  ob.  (1891).  —  Kanton  má  na 
314-51  frm»  v  13  obcích  12.372  ob. 

6)  Ch.  sur  Loiře  [-syr  loárj,  hl.  m.  kan- 
tonu v  arr.  Gien  dep.  Loiret,  na  1.  bř.  Loiry 
a  trati  Gien-Nevers;  zbytky  hradeb  a  zámku, 
mlýny,  koŽeluŽství,  bednařství,  mramorové 
lomy  a  2405  ob.  (1891).  —  Kanton  má  na 
222  73  ^m»  v  6  obcích  10.547  ob. 

7)  Ch.  sur  Marné  [-syr  mam],  hl.  m.  kan- 
tonu v  arr.  Remešském  dep.  Marné,  25  km 
j.-z.  od  Remeše,  na  návrší  200  m  nad  pr.  bř. 
Mamy;  výroba  dřeváků,  obchod  s  obilím  a 
904  ob.  Rodiště  papeže  Urbana  II.  —  Kan- 
ton má   na  13064  km^  v  19  obcích  6168  ob. 

8)  Ch.  souš  Bagneux  [-su  baňo],  ves 
v  arr.  Sceaux  dep.  Seině,  jz.  od  Paříže  na 
planině  152  m  n.  m.  vys.,  má  silnou  tvrz, 
bělímy,  kamenné  lomy,  zelinářství,  pěstění 
champignonů  a  2309,  jako  obec  2426  ob. 
(1891).  R.  1870  odrazil  zde  generál  v.  Hart- 
mann  silný  výpad  pařížské  posádky  pod  Du- 
crotcm. 


9)  Ch.  sur  Indre,  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
Cháteauroux  dep.  Indre,  90  m  n.  m.,  na  Indře 
a  žel.  trati  Cháteauroux-Tours;  zajímavý  ko- 
stel z  XI.  stol,  zříceniny  zámku,  výroba  kovo- 
vého zboží,  sklárny,  koželužny,  mlýny  a  2211 
ob.  (1891).  —  Kanton  má  na  274-72  fcm*  v  10 
obcích  10.808  ob. 

10)  Ch.  sur  Seině  [-svr  sén],  hl.  m.  arr. 
a  kantonu  v  dep.  Cóte  ďOr  v  Bourgogni,  na 
horní  Seině  a  Žel.  tratích  Troyes-Ch.-Is  sur 
Tille,  Chaumont-Ch.,  Nuit  sur  Seine-Ch.  a 
Aignay  le  Duc-Ch.,  sídlo  soudu  1.  inst,  obch. 
soudu  a  zemědělské  komory,  má  3  kostely, 
z  nichž  kostel  St.  Vorle  pochází  z  XI.  stol. 
a  vyznamenává  se  krásnými  freskami  a  skul- 
pturami, a  kostel  sv.  Mikuláše  z  XII.  stol.,  na 
skále  nad  městem  zříceniny  starého  zámku 
vévod  burgundských,  velký,  nový  zámek  mar- 
šála Marmonta  v  rozsáhlém  parku,  městskou 
kollej,  kreslířskou  školu,  knihovnu  s  18.000  sv.. 
museum  keltských  a  římských  starožitností, 
nemocnici  u  sv.  Petra  (dříve  opatství  Notre 
Dáme)  a  4955,  jako  obec  5127  ob.  (1891). 
Z  průmyslových  závodů  má  Ch.  továrny  na 
Železné  zboží,  slévárny  železa,  vysoké  pece, 
kovárny,  papírnu,  koželužství,  mlýny  a  vino- 
palny; dále  obchody  se  železem,  brusy,  litho- 
grafickými  kameny,  dřívím,  vlnou  a  vínem. 
Velký  hřebčincc.  Ch.  jest  rodištěm  maršála 
Marmonta.  Město,  velmi  staré,  skládalo  se  ně- 
kdy ze  dvou  opevněných,  od  sebe  příkopy 
a  hradbami  oddělených  mést  Bourgu  a^Chau- 
montu.  Od  5.  lín.  do  19.  bř.  r.  1814  konán 
zde  kongress,  na  němž  jednáno  o  mír  mezi 
spojenci  a  Napoleonem  I.  Anglie  zastoupena 
Castlereaghem,  Rakousko  Stadionem,  Prusko 
Vilémem  z  Humboldtu,  Rusko  Razumovským 
a  Francie  Caulaincourtcm.  Napoleonovi  na- 
bídnut mír  pod  podmínkami,  že  spokojí  se 
s  hranicemi  Francie  z  r.  1792  a  vydá  spo- 
jencům 6  pohraničních  pevností.  Následkem 
několika  vítězství  odvolal  Napoleon  plnou 
moc  Caulaincourtovi  danou  a  kongress  bez 
výsledku  se  rozešel.    Dne  19.  list.  1870  pře- 

{)adl  u  Ch-u  Ricciotti  Garibaldi  menší  oddě- 
ení  německého  vojska  a  přinutil  je  k  ústupu 
na  Cháteau-Vilain,  začež  městu  uložena  po- 
kuta 1  milí.  fr.  -—  Arrond.  má  na  1901'72  fcm* 
v  6  kant.  (Aignay-le-Duc,  Baigneux-lcs-Juifs, 
Ch.,  Laignes,  Montigny-sur-Aube  a  Rccey- 
sur-Ource)  ve  115  obcích  40.511  ob.  (1891),  kan- 
ton na  44501  km^  ve  20  obcích  14.100  ob.  (1891). 

11)  Ch.  sur  Sěvre  [-syr  sevrL  hl.  m.  kan- 
tonu v  arrond.  Bressuire  dep.  Deux-S6vres 
v  Poitou,  8  km  od  Sěvre-Nantaise,  na  ř.  Ouinu 
a  trati  Angers-Niort ;  staré  opatství,  v  némŽ 
nyní  umístěny  jsou  úřadovny,  zříceniny  hradu 
z  XII.  stol.,  výroba  lněného  plátna,  fianelu 
a  umělých  hnojiv,  značný  obchod  s  ovcemi 
a  1355,  jako  obec  14j»7  ob.  (1891).  Ch.  byl 
hlavním  sídlem  vzpou*  y  vendejské  r.  1792.  — 
Kanton  má  na  30864  fcm'  v  14  obcích  17.197  ob. 
(1891). 

Ch&tillon  [šatijoii],  jméno  několika  rodin 
franc,  z  nichž  vyniká:  1)  Ch.  sur  Marné, 
která  byla  zpřízněná  s  Kapetovci.  Z  ní  vyšel 
Eudo  čili  Udo,  pozdéji  papež  Urban  II.,  a 


92 


Chatma  —  Chattahoochec. 


Rainald,  který  pojav  Konstantii  antiochen- 
skou  za  manželku  nabyl  panství  nad  Antiochií 
(1152—63)  a  rozšiřoval  je  na  východ  do  Ar- 
ménie a  rozšířiti  chtřl  též  na  Kypr  r.  1159. 
R.  1163  upadl  do  zajetí  seldžúckého,  načež 
Antiochii  obdržel  Boemund.  Uniknuv  ze  za- 
jetí, obsadil  hrad  Karak  a  zavdal  svými  lou- 
pežemi Saladinovi  příčinu  k  opanovaní  země 
a  tím  příčinu  ke  3.  výpravě  křížové.  V  bitvě 
u  Hittinu  r.  1187  byl  zajat  a  na  to  popraven. 

2)  Ch.  sur  Loing,  z  níž  vyšla  rodina  Co- 
ligny. 

Cluktma  (arab.),  uzavření,  ukončení;  reci- 
tace koránu  od  počátku  do  konce.  Koná  se 
jako  zvláštní  pobožnost  v  kroužcích,  jimž  na- 
jatí písmáci  korán  recitují,  při  různých  pří- 
ležitostech rodinných  (na  př.  obřízce,  před 
Cohřbem  a  po  pohřbu),  v  určité  dny  na  hro- 
ech  světcá  a  pod.  Dk. 

Chatmanda  viz  Katmandu. 

Chaton  [šaton],  franc,  čásf  zlatého  nebo 
stříbrného  klenotu,  do  níž  se  zasazuje  dra- 
hokam. 

Chatoney  [šatoné]  Jules,  franc.  inženýr 
a  vicepresident  vrchní  rady  mostní  a  silniční 
(♦  1815  v  Paříži).  Vynikl  svými  pracemi  v  pří- 
stavech Havru,  Lorientu  a  St.  Nazairu,  spo- 
lečně s  Rivolem  uveřejnil  veliké  dílo  o  mal- 
tách; mimo  to  několik  článků  v  >Ann.  des 
ponts  et  chausséesc  o  maltě  užívané  při  stav- 
bách námořních  (1857),  maltě  puzzolské  (1858), 
o  železnici  Sv.-Gotthardské  (1877)  a  o  znovu- 
splavnění  lodi  anglické  ztroskotané  u  St.  Na- 
zaira  (1881). 

Chaton  [šatu],  městys  v  kant.  St.  Germain- 
cn-Laye  arr.  Versailles  franc.  dep.  Seine-et- 
Oise,  na  1.  bř.  Seiny;  má  zámek,  četné  villy, 
zahradnictví,  obchod  s  ovocem,  3580  ob.  (1891) 
a  jest  oblíbeným  výletním  místem  Pařížanů. 

Chatov:  1)  Ch.  Aleksandr  Iljič,  ge- 
nerál ruský  (*  1780  —  t  1846  v  Carském 
Sele),  vzdělal  se  v  kadetní  škole  a  súčastnil 
se  všech  tehdejších  válek  ruských,  jmenovitě 
s  Napoleonem,  při  čemž  vvníkl  svými  pra- 
cemi kartografickými,  tak  íc  byl  jmenován 
ředitelem  topograf.  kanceláře  generál,  štábu. 
Pořídil  zejména  mapy  sev.  Čuchonska  a  La- 
])onska  (1809),  mapu  střední  Asie,  Turecka 
(1826,  12  listů),  Rumelie  a  Bulharska  fl828), 
Řecka  (1830),  záp.  Ruska  (1831,  7  listů),  sou- 
ostroví Alandského  (9  listů),  atlas  válkv  rusko- 
francouzské  (1836,  60  listů)  a  mn.  j.  Mimo  to 
\'\(1:\\:  Obščij  opyt  taktiki  (1811);  O  vojinskoj 
disciplině;  Opisanije  \imňago  pochoda  naAlanď- 
skije  ostrova;  Ritkovodstvo  molodym  oficeram 
(1835)  a  přeložil  z  frančiny  dílo  íuturíinovo: 
Istorija  našestvija  Napoleona  na  Rossiju  (1823). 

2)  Ch.  Ivan  Iljič,  generál  ruský,  bratr 
před.  (♦  1784),  byl  ředitelem  kadetní  školy 
petrohradské  a  znám  jest  četnými  překlady 
odborných  spisů  z  němčiny  a  frančiny,  jako: 
Ob  ataké  i  oboroné  kt-čpostéj;  Polevaja  fortifi- 
kacija;  Pamjatnaja  kni{ka  dlja  vojcnnych  Ijudéj 
a  jiné. 

Chatové  viz  Kat  to  v  é. 

La  Ch&tre  [la  šátr],  hl.  m.  arr.  a  kantonu 
franc.  dep.  Indre  v  býv.  Berry,  200  m  n.  m., 


na  1.  bř.  Indry  a  žel.  trati  Cháteauroux-Mont- 
lugon,  sídlo  podprefektury,  vrch.  soudu  a 
zemědělské  komory,  má  starý  rom.  kostel 
sv.  Germaina,  věž  starého  hradu  (nvní  trest- 
nice), radnici  v  býv.  klášteře,  pomník  George 
Sandové,  kollej,  knihovnu  o  12.000  sv.,  ne- 
mocnici, výrobu  zboží  vlněného,  značné  ko- 
želužny,  bélírny,  cihelny,  obchod  s  kůžemi, 
železem,  koňmi,  vínem  a  jmenovitě  s  jedlými 
kaštany  a  4357,  jako  obec  5048  ob.  (1891). 
Ch.  bylo  sídlem  starého  proslaveného  šlechti- 
ckého rodu  z  La  Chátře.  —  Arrond.  la  chá- 
treský  má  na  1321-51  km}  v  5  kant.  (Aigu- 
rande,  Ch.,  Eguzon,  Neuvy-St.  Sépulchre  a 
St.  Sévěre)  v  59  obcích  64.821  ob.  (1891), 
kanton  na  42671  km}  v  19  obcích  21.049  ob. 
(1891). 

Cbiatrian  [šatrián]  viz  £rckmann-Cha- 
trian. 

Chatroiuise  [šatrůs]  Emile,  sochař  franc. 
(*  1830  v  Paříži  ~  f  1896  t.).  Byl  původně 
žákem  Ábela  dc  Pujol  a  kolísal  delší  dobu 
mezi  různými  uměleckými  obory,  aŽ  r.  1851 
stal  se  žákem  Rudeovým  a  od  r.  1853  účastnil 
se  s  úspěchem  výstav  a  získal  si  několik  me- 
daillí.  Hlavní  jeho  díla  jsou:  Královna  Hor- 
tensie  vychovává  prince  Ludvika  Napoleona 
(1853);  mramorová  skupina  Resignace  v  kapli 
kostela  Sv.  Eustacha  (1855);  Abélard  a  Hé- 
loisa ;  Křesťanské  uměni  (1859,  v  Louvrů) ;  so- 
cha generála  Beureta  (v  mus.  ve  Versail- 
lech,  1862);  Magdaléna  na  poušti  (1864,  mus. 
v  Douai);  Učitel  hluchoněmých  Péreire  (1865, 
reliéf);  Sv.  Josef  (polychromová  socha  v  ko- 
stele St.  Ambroise);  knděl  (na  fagadě  kostela 
Sv.  Eustacha,  1873);  mram.  skupina  Zločiny 
války  (1887,  mus.  v  Nancy).  Ch.  byl  v  něko- 
lika listech  i  jako  spisovatel  činným.     J-k, 

Chatsworth  [četsuerth],  ves  nedaleko 
Bakewellu  v  angl.  hrabství  Derly  na  ř.  Der- 
ventu,  má  skvostný  zámek  vévody  z  De- 
vonshiru,  přestavený  dle  plánů  Wrenových 
v  1.  1688—1706,  dokončený  však  až  r.  1840, 
ve  středu  krásného  parku,  v  němž  postaven 
Jos.  Paxtonem  skleník  20  m  vys.,  též  umělé 
vodotrysky,  80  m  vys.  V  zámku  jest  bohatá 
sbírka  umělecká,  obsahující  vzácné  obrazy, 
kresby,  skulptury  (od  Canovy,  Thorwaldsena, 
Chantreye  a  j.)  a  dřevorytiny.  Panství  Chast- 
worthské  dal  Vilém  Podmanitel  svému  ne- 
manželskému synu  Will.  Peverilovi.  Za  pano- 
vání Alžbětina  koupil  je  Sir  W.  Cavendish, 
jenž  počal  stavbu  starého  zámku,  kterou  do- 
končila vdova  jeho,  potomní  hraběnka  ze 
Shrewsbury.  V  zámku  tom  vězněna  po  13  let 
královna  Marie  Stuartóvna.  Nějakou  dobu  žil 
zde  též  filosof  T.  Hobbes. 

Chatt,  chat  (arab.),  tur.  hatt,  čára,  zvláště 
řádek  písma,  pak  písmo  vůbec,  konečně 
i  vlastnoruční  I  list  sultánův.  V  poslednějším 
smyslu  vyskytuje  se  častěji  Ch-i  Šerif  (v.  t.) 
nebo  Ch-i  Humájůn  (v.  t).  Dk, 

Chattahooohee  [četehúči],  řeka  ve  Spoj. 
Obcích  sev.-amcr.,  vzniká  v  pásmu  Blue 
Ridge  Alleghanských  hor  v  sev.-vých.  části 
státu  Georgie  nedaleko  pramenů  řek  Ten- 
ncssce  a  Savannah,  protéká  nejprve  k  j.-záp. 


Chattak  —  Chaucer. 


93 


zlatonosné  území  horní  Georgie,  naČež  tekouc 
k  jihu  tvoří  od  West  Pointu  hranici  mezi 
státy  Georgií  a  Alabamou.  Nedaleko  místa 
Ch.  při  sev.  hranici  Floridy  spojuje  se  s  Flint 
Riverem  v  Apalachicolu  (v.  t.),  ústící  se 
do  Mexického  zálivu.  Ch.  jest  885  km  dl.  a 
splavná  pro  parníky  až  po  osadu  Columbus 
(480  m  n.  m.)  v  Georgii. 

Cl&attak  [čatak],  chittak,  britsko-indická 
obch.  váha  =  58  3  g^. 

d&attaaoog^  [četenúga],  hl.  město  hrab- 
ství  hamiltonského  ve  státu  Tennessee  Spoj, 
Obcí  sev.-amer.,  na  1.  bř.  ř.  Tennessee  a  né- 
kolika  drahách,  242  kmy-v.  od  Nashvillu;  má 
vysoké  peci,  slévárny  železa,  válcovny  že- 
lezné a  kamenouhelné  doly,  továrny,  čilý 
obdhod  se  dřívím,  kamenným  uhlím  a  železem 
a  29.100  ob.  (1890).  Zde  v  třídenní  krvavé 
bitvé  23.-25.  list.  1863  porazili  generálové 
Grant,  Sherman  a  Thomas  vojsko  konfede- 
rovaných  pod  Braggem.  Následkem  bitvy  té 
opanovali  sev.  státy  celý  stát  Tennessee.  Též 
bitva  u  Chickamaugy  (v.  t)  bývá  nazývána 
bitvou  u  Ch-gy. 

ClLatterton  [Četertn]  Thomas,  básník 
angl.  (♦  1752  v  Bristolu  —  f  1770  v  Lon- 
dýne), napsal  již  ve  12.  roce  báseň  Elinoure 
and  Juga  v  starém  jazyce,  již  vydával  za  sta- 
rou památku;  později,  doháněn  také  chu- 
dobou a  nouzí,  básnil  soustavné  falsa  EUa^ 
The  battle  of  Hastings,  The  tournament,  The 
ejcecution  of  Sir  Ch.  Bawdhi  a  j.,  jež  vydával 
za  díla  mnicha  XV.  stol.  Tomáše  Rowleye. 
Opustiv  Bristol,  kde  byl  advokátním  písařem 
a  íil  v  kruté  nouzi  i  ponížení,  odešel  do 
Londýna  chtěje  se  zde  živiti  literaturou.  Pra- 
coval horečně,  ale  časopisy  odmítaly  větši- 
nou jeho  práce  (»Town  and  country  Maga- 
zíne«  nejlepší  báseň  jeho  An  excellent  ba- 
lade);  když  pak  také  Hor.  Walpole  vrátil  mu 
rukopisy  a  bída  jeho  dostoupila  vrcholu, 
otrávil  se  25.  srp.  1770.  Po  smrti  jeho  všichni 
spisovatelé  a  učenci  soudobí  (Hor.  Walpole, 
Warton,  dr.  Johnson,  Croft.  Southey,  Words- 
worth,  W.  Scott,  Byron  a  j.)  velebili  jej  jako 
genia  po  Shakespearu  největšího.  Chvála  ta 
jeví  se  nám  dnes  přepjatou;  Ch.  byl  básník 
nadaný,  který  zdařile  vmýšlcl  se  do  minulých 
dob  svojí  živou,  vznícenou  a  ponurou  obraz- 
ností, ale  práce  psané  pod  vlastním  jménem 
jsou  slabší,  mnohdy  i  prostřední.  Sbírku  básní 
jeho  vydal  Tyrwhitt  (Londýn,  1777),  úplná 
díla  Southey  a  Cottle  (3  sv.,  1803)  a  Bohn 
(2  sv.,  1842);  nové  vyd.  veršů  je  Skcatovo 
(2  sv.,  1875).  Srv.  Piittmann,  Ch.,  Leben  d. 
Dichters  und  Dichtungen  (Barmen,  2  sv., 
1840);  Wilson,  Ch.  (1869);  Masson,  Essays 
(1875).  Sld. 

Cluktterton  oomponnd  [četertn  kom- 
panndj,  angl,  obal  kabelový,  skládající  se 
ze   směsi  cftcva,  dehtu,  guttaperči  a  smůly. 

Cbattl  viz  Hethíté. 

Cluktt-1  Kmnájůn  (arab.-tur.),  písmo  cí- 
sařské, kabinetni  výnos  sultánův  opatřený 
tuTTOu  (podpisem  sultánovým),  který  má  býti 
bez  odkladu  proveden.  Proslulé  jest  ch.  h. 
z  r.  1856,  jež  zaručilo  nemuslimám,  pokud 


jsou  poddanými  Turecka,  stejná  práva  s  mu- 
slimy. Dk, 

Cnattl  ierif  (arab.-tur.),  písmo  vznešené, 
vlastnoruční  list  sultánův  nebo  jen  tugrou 
(podpisem  sultánovým)  opatřený  výnos  kabi- 
netni kanceláře.  Významem  kryje  se  s  Chatt-i 
Humájún  fy.  t.).  Proslulé  ch.  s.  jest  základní 
turecký  zákon  z  r.  1839.  Dk. 

Chattovó,  národ  germánský,  v.  Kat  to  vé. 

Chattůriovó,  nárůdek  germánský  kmene 
Kattů;  obýval  v  krajinách  při  dolním  Rýně. 

Ohátún  zřídka  i  chákátun  (původně  fem. 
slova  chákán),  choť  chánova;  v  moderní  tur. 
princezna,  pak  žena  vznešená  vůbec.  Patrné 
z  něho  obměněno  jest  i  tur.  kadyn  (žena 
vůbec).  Dk, 

Chanoer  [čósr]  Geóffrey,  slavný  básník 
angl.  (♦  1340  v  Londýně  —  f  25.  říj.  1400), 
z  rodu  původu  normansko-franc,  syn  obchod- 
níka s  vínem,  bedlivé  byl  ^vycvičen  zvláště 
v  latině  a  frančině;  studoval *asi  vCambridgei. 
Od  r.  1357  byl  asi  pážetem  (squier)  u  hrab. 
Alžběty  z  Ulsteru,  choti  prince  Lionela.  R.  1359 
táhl  s  vojskem  angl.  do  Francie,  byl  zajat, 
ale  již  1.  bř.  r.  1360  vykoupen.  Kol.  r.  1367 
jest  komorníkem  (válet)  u  krále  Eduarda  III. ; 
v  téže  době  i  později  zmítala  jím  mocně  bez- 
nadějná vášeň  k  neznámé  nám  dámě,  jíž  vě- 
noval mnohou  píseň,  lay,  rondel  a  jiný  plod 
módní  tehdy  poesie  francouzské,  z  níž  se 
nám  nic  nedochovalo.  Do  r.  1369  spadá  první 
větší  báseň  jeho  angl.  The  dethe  of  Blaunche 
the  Duchesse  či  The  book  of  the  Duchesse^ 
allegorická  to  báseň  o  1333  sdružené  rýmo- 
vaných verších  se  čtyřmi  zdvihy,  nedosti  prů- 
hledná a  trpící  módní  barokností  i  šroubo- 
vaností.  Je  to  plod  příležitostný,  jímž  snažil 
se  utěšiti  vév.  lankasterského,  Jana  z  Gentu,. 
po  smrti  manželky  jeho  vévodkyně  Blanche; 
prameny  jeho  jsou  Metamorfosy  Ovidiovy, 
Machaultova  »Dit  dc  la  Fontaine  amoureusec 
a  Roman  dc  la  Rose.  O  něco  pozdější  je  The 
complaynte  to  Pité  (asi  z  1.  1370— -72),  v  mno- 
hém směru  nevyjasněná  to  báseň  o  17  sedmi- 
veršových  strofách  isometrických  {abixbbcc)' 
Ch-ovi  vlastních,  v  níž  básník  oder  val  se  od 
nemilosrdné  dámy  výše  zmíněné. 

R.  1372—73  poslán  byl  Ch.  do  Itálie  (Ja- 
nova, Florencie),  událost  to  velikého  dosahu 
pro  jeho  rozvoj  básnický.  Ch.  dostal  se  tak 
k  pramenu  renaissance,  pil  z  ní  plnými  dou- 
šky a  prostředkoval  její  známost  i  v  národní 
literatuře  angl.  Právem  datuje  se  odtud  nové 
období  jeho  tvorby,  období  zv.  italské.  Do 
téže  doby  spadá  náboženská  krise,  která  za- 
chvátila básníka  a  jejímž  plodem  je  předem 
The  lyfe  of  seynt  Cecyle,  veršové  spracování 
pověsti  o  sv.  Cccilii  dle  »Zlaté  legendyc  Vo- 
ra^inovy,  jež  se  nám  dochovala,  v  původním 
znění,  asi  jako  »the  second  Nonncs  tale« 
v  »Canterbury  Tales*. 

R.  1374  jmenován  byl  Ch.  berním  dozor- 
cem v  přístave  londýnském  a  t.  r.  (ne-li  dříve) 
oženil  se  s  Filipou,  dvorní  dámou  královny 
Filipy.  Básník,  neobyčejně  zaneprázdněn  zod- 
povědným úřadem  svým,  oddává  se  v  prázdni 
vážným  studiím,  hlavně  filosofickým  a  astro- 


04 


Chauccr. 


nomickým,  a  čte  horlivé  básníky  latinsk(:  i  ital- 
ské, předem  Boccaccia,  jehož  nezdařené  epos 
>Teseidu«  spracoval  Ch.  v  báseň  Palamon 
étnd  Ardtčf  jež  se  nám  v  původní  formé  ne- 
dochovala, ale  v  novém  spracování  podána 
jest  v  »Canterbury  Tales*  (Knightes  talc). 
V  obojím  případe  překonal  však  Ch.  vzor 
svflj  znamenité  plastikou  déje  i  figur  i  teplou, 
masitou  formou. 

R.  1375  vnesena  na  Ch-a  rfizná  poručen- 
ství,  r.  1376  a  1377  Richardem  II.  diplomatická 
poslání  do  Hander  a  Francie,  r.  1378—79  do 
Milána  k  Bernardu  Viscontimu.  Do  téže  doby 
spadají  také  důvérnéjší  styky  se  svétáck^m 
vévodou  Lancastcrským,  jenž  nabývá  vlivu 
na  básnickou  činnost  Ch-ovu.  Jeho  půso- 
bením vznikla  allegorická  báseň  The  com- 
playnt  of  Mars  o  22  scdmiřádk.  strofách  a 
16  devitiřádk.  stáncích,  líčící  s  obšírným 
mythologickým  \  astronomickým  apparátem 
kluzké  dobrodružství  Isabelly  hrab.  Cam- 
bridgeské a  Johna  Hollanda  (jaro  1379);  dále 
spracování  módní  tehdy  knihy  The  romaunt 
of  the  rosčf  franc.  alleg.-satirické  básně  Guill. 
de  Lorris  a  Jehana  de  Meung,  jež  se  nás 
bohužel  nedochovalo.  Nedlouho  po  »Románu 
růže<  přeložil  Ch.  prosou  Boéthiovu  De  con- 
solatione  philosophiae  (dokončení  práce  té 
spadá  asi  v  počátek  let  osmdesátých),  jež 
měla  veliký  vliv  v  jeho  život  myšlenkový 
i  rozvoj  básnický,  a  r.  1382  napsal  The  par- 
iament  of  foules^  holdovaci  báseň  ke  svatbě 
Richarda  II.  s  Annou  českou  o  98  sedmiřád. 
strofách,  jeden  z  nejněžnějších  a  nejsvéžej- 
Ších  svých  plodů  (v.  Anglie,  II.,  351).  Z  pod- 
nětu vévody  Lancasterského  napsal  také  epos 
Troylus  and  Cryseyde,  o  5  knihách  a  8239  ver- 
ších v  sedmiřádk.  strofách,  jedno  z  nejlep- 
ších svých  děl.  Podkladem  bylo  mu  rozto- 
milé epos  Boccacciovo  >FilostratO€,  jež  vv- 
právělo  lásku  Troila  a  Chryseovny.  Plod  Ch-ův 
je  hlubší  a  bohatší  než  Boccacciův,  vystihl 
tragičnost  příběhu  (fatalismus,  jenž  po  stópóch 
Boěthiových  a  snad  i  praedestinace  Wicli- 
fovy  se  přihlašuje),  učinil  Chryseovnu  naivnější 
a  stvořil  hlavně  v  kuplíři  Pandarovi  figuru 
neobyčejně  dramatickou  a  živou,  originální 
komikou,  životní  moudrostí  i  světáckou  zku- 
šeností, podanou  s  uměním  tak  velikým,  Že 
zcela  jest  překonána  špinavost  a  odpornost 
látky.  R.  1384  asi  vznikla  hluboká  allegorie 
The  hoits  of  Fam?  o  3  knihách  či  2158  ver- 
ších, jimž  básník  dal  formu  ve  starších  svých 
plodech  užívanou:  sdružené  rýmované  verse 
o  čtyřech  zdvizích,  v  tomto  případe  nade  vše 
vhodné  lehkou,  pohodlnou  plynulostí.  Báseň 
měla  býti  pendantem  k  Dantové  Božské  ko- 
medii. |e  to  nejzdařilejší  allegorie  středo- 
anglická:  průzračná,  smělá  a  jasné  načrtnutá, 
nenásilná.  Básník  podává  v  ni  výsledek  svého 
nazírání  na  život  i  slávu  básnickou;  plyne 
z  něho  resignace,  osvobození  se  od  vnéjška 
a  zakotvení  se  ve  vnitru.  Hlavně  Boethius 
a  Dante  působili  tu  v  básníka.  V  básni  této, 
tak  ryze  osobní  iako  žádný  druhý  plod  Ch-ův, 
stěžoval  si  básník  do  svého  obtížného  úřadu, 
jenž  odcizoval  jej   tvorbě  básnické.    A   hlas 


jeho  nebyl  oslyšán:  na  konci  r.  1384  dostalo 
se  mu  značné  úlevy,  že  mohl  se  dáti  v  úřade 
svém  trvale  zastupovati,  milost  to,  jíž  dosáhl, 
zdá  se,  přímluvou  královny  Anny.  Tato  jemná 
paní  přiměla  také  Ch-a  k  prvnímu  jeho  cyklu 
povídkovému,  uvedla  jej  v  nový  gcnre  lite- 
rární, v  němž  měl  nejvýše  vyspěti.  Jí  k  vůli  a 
libosti  napsal  The  legend  of  good  women,  slou- 
žící oslavě  ženy  a  lá.sky,  jaJco  pokání  za  své 
dřívější  plody  frivolního  rázu,  předem  >Troila« 
a  »Román  Kůžec  Podle  prvotního  rozvrhu 
měla  Legenda  tato  obsahovati  tragický  osud 
dvaceti  žen,  mučcnnic  lásky  a  věrnosti.  Tento 
plán  neprovedl  však  Ch.  než  s  půli;  podal 
v  devíti  legendách  osudy  deseti  Žen  a  sice 
Kleopatry,  Thisby,  Didóny,  Hvpsipyly  a 
Medee,  Lucretie,  Ariadny,  Filonaéfy,  Fyllidy, 
Hypermnéstry.  Aesthctická  cena  plodii  toho 
je  různá;  legenda  o  Thisbé  a  Didóně  je  nej- 
stejnoměrněji propracována,  u  pozdějších  lze 
cítiti  jistou  umdlenost,  která  se  dá  vyložiti 
jednotvárností  látky,  nedovolující  Ch-ovi  roz- 
vinouti joviální  humor.  Báseň  ta  zajímavá  je 
dále  tím,  že  zde  ponejprv  užil  Ch.  t.  zv.  heroic 
coiipletu,  t.  j.  sdružené  rýmovaných  veršů 
o  deseti  slabikách. 

R.  1386  strhla  politika  Ch-a  ve  svůj  vír  a 
roztříštila  záhy  jeho  dosud  klidný  a  utěšený 
život.  Toho  roku  zasedl  totiž  Ch.  za  hrab- 
ství  Kentské  v  parlamente,  jenž  postavil  se 
neobyčejně  rozhodně  proti  králi,  ochromil 
jeho  moc  a  zahubil  mnoho  jeho  milců  i  sluhů, 
mezi  nimi  Ch-a,  jenž  v  prosinci  t.  r.  zbaven 
byl  úřadu  celního  dozorce.  Duch  básníkův 
zasmušil  se  tímto  obratem  osudu,  jenž  uvrhl 
i  mnoho  jeho  druhů  a  přátel  ve  smrt  nebo 
ponížení  a  bídu;  nad  to  zemřela  mu  v  témž 
čase  manželka;  tíseň  peněžní  svírala  jej  stále 
krutěji,  tak  že  1.  bř.  1388  nucen  byl  prodati 
obě  své  pense,  jeŽ  bral  jako  úředník  dvorský. 
Vážná  nálada  tato  odráží  se  v  soudobé  tvorbě 
Ch-ově  ve  Virginii,  psané  v  heroickém  dvou- 
verší,  líčící  podle  verse  Jehana  de  Meung 
známou  starořímskou  legendu,  a  v  Griseldé, 
psané  v  sedmiřádk.  strofě  a  přimykající  se 
v  celku  tésně  k  lat.  spracování  látky  té  Pe- 
trarkou  z  r.  1373. 

Zatím  obrátily  se  politické  běhy  v  Anglii 
a  král  Richard  II.  domohl  se  zase  významu, 
obrat  to,  jenž  zasáhl  příznivě  i  v  život  Ch-ův, 
jenž  12.  čna  1389  ustanoven  byl  za  dohlížitele 
staveb  královských  (clerk  of  the  king's  works) 
ve  Westminsteru,  Toweru  a  j.  Změněné  okol- 
nosti životní  odrazily  se  záhy  také  v  tvorbě 
Ch-ové.  Pošmourné  naladění  ustupuje  buja- 
rému humoru  a  komice,  básník  odvrací  se 
od  allegorie,  archaeologie,  poesie  učené  ke 
skutečnému  plnému  životu,  k  lidovým  typům: 
stává  se  realistou  sytým  a  veselým,  po  našem 
názoru  až  hrubozrnným.  Preamble  of  the  wyf 
of  Bathe,  jež  později  byla  přejata  do  >Canterb. 
tales«,  je  výrazným  dokladem  tohoto  nového 
proudu.  Smyslná,  hasteřivá,  tyrannská  žena, 
jež  autobiograficky  vykládá  historii  svého 
patera  manželství  se  zvláštní  naivní  i  drzou 
komikou,  je  typem  starého  angl.  humoru  a 
realismu.  Látkové  blízka  je  ji  také  první  pi- 


Chaucer. 


05 


kantné  komická  novella  Ch-ova  o  Lednu 
a  květnu,  mistrný  plod  tohoto  genru,  v  němž 
Ch.  překonal  řranc.  trouvéry  i  Boccaccia 
a  jejž  přejal  také  do  >Canterb.  tales«;  líčí 
s  naivni  smyslností  i  vtipným,  pohodlným 
rozmarem  manželství  starého  lombardského 
rytíře  s  mladou  dívkou,  která  jej  klame  s  pá- 
íctem  Damianem.  Vyvrcholením  této  reali- 
stické a  národní  periody  v  tvorbě  Ch-ově 
jsou  vSak  proslulé  Canterbury  tales,  jeho  arci- 
dílo. Je  to  cyklus  24  povídek,  jež  jsou  pro- 
logem sepjaty  v  rám  jednotného  dějství.  Děj- 
stvím tím  je  pouť  k  hrobu  sv.  Tomáše  Beketa 
v  Canterbury  díkem  za  přestálý  mor,  pouť, 
na  niž  se  vydá  společnost  29  osob  obojího 
pohlaví,  nejraznějŠího  stavu  i  věku,  z  hospody 
>u  krznac  (tabard)  v  South warku,  kdež  se 
byla  sešla,  a  k  níž  cestou  přidruží  se  osoba 
třicátá,  sluha  kanovníkův.  Společnost  ta,  v  níž 
je  i  básník,  chce  si  krátiti  cestu  do  Canter- 
bury i  zpět  domů  vypravováním  příběhů; 
porfie  původního  plánu  básníkova  (Prolog, 
verš  794  a  n.)  měl  každý  z  účastníků  vyprá- 
věti úhrnem  čtyři  povídky,  dvě  na  cestě  tam, 
dvě  na  cestě  zpět;  vyjmut  byl  jen  hostinský, 
jeni  je  vůdcem  společnosti,  řídí  vypravování, 
rovná  spory  mezi  pocestnými  a  má  na  konec 
přisouditi  nejlepšímu  vyprávěči  večeři  na 
itraty  ostatních.  Tento  původní  plán  básník 
však  neprovedl;  neprovedl  ho  ani  čtvrtinu; 
místo  po  čtyřech  povídkách  vypráví  22  osob 
(místo  30)  po  jedné,  1  osoba  (básník)  po  dvou. 
>Canterbury  talcs«  jsou  torsem;  mnohé  ne- 
srovnalosti a  nedostatky  komposiční,  mnohé 
mezery  ukazují,  že  básník  nepřiložií  k  dílu 
poslední  ruky.  Přes  tuto  nevyrovnanost  zů- 
stávají však  '>Canterbury  tales«  velikolepým 
dílem  angl.  poesie,  největším  do  děl  Shakes- 
pearových, branou  moderní  doby  angl.  pí- 
semnictvL  Jest  to  první  realistický  nároání 
^tvar  literírní,  který  má  také  znamenitou 
cenu  básnickou  a  uměleckou;  jest  to  dílo 
i  ryze  angjlické  svou  látkou,  spracováním  a 
ovzduším  i  světové  velikým  básnickým  umě- 
ním svého  původce.  » Canterbury  tales«  jsou 
velikou  i  širou  malbou  soudobé  společnosti 
anglické,  zrcadlem  národního  života  hmot- 
ného i  duševního;  básník  nakreslil  nejen  ne- 
obyčejně barevně  a  sytě  typy  národní,  ale 
vytknul  i  mravní  nedostatky  a  potřeby  ná- 
rodního organismu,  zejména  v  otázce  církevní; 
znemravnělému  kněžstvu  dostalo  se  tu  roz- 
horlených šlehů  satirických,  v  nichž  cítíme 
příbuznost  s  reformním  hnutím  Wiklifovým, 
ač  t>ásník  jinak  zůstává  věrným  katolické 
církvi  a  jsa  povahou  veselý,  joviální  pozoro- 
vatel a  milovník  světa  a  jeho  rozkoši,  cizím 
náboženskému  hloubání  a  theologickým  sub- 
tilnostem.  Vnějším  rámcem  jsou  snad  ^Cant. 
tales«  poněkud  závislé  na  Boccacciově  >De- 
cameronu*,  ale  jinak  zcela  samostatné,  jsou 
daleko  hlubší  v  základní  myšlénce  i  celém 
provedení;  jsou  hotový  mikrokosmos  celého 
středověkého  světa,  života,  vědy  i  umění; 
jsou  přebohaté  látkou,  formou  líčení,  ten- 
dencí, psj-chologickÝm  i  uměleckým  charak- 
terem; jsou  universální  chtíce  vyčerpati  vše- 


cky vztahy  a  formy  životní;  všecky  středo- 
věké genry  literární  najdeme  tu  zastoupeny 
jako  všecky  stily:  verš  i  prosu;  román  ry- 
tířský i  jarmareční,  fabliau,  lais,  legendu, 
mythus,  zvířecí  báji,  moralitu,  allegorii,  ser- 
mon; pathos,  elegii,  pohádkovost,  romantič- 
nost,  pikantnost  i  hrubozrnnost,  tragiku  i  ko- 
miku, naivnost  i  didaktiku. 

Dílo  předchází  prolog  o  860  verších  v  »he- 
roic  coupletuc,  v  němž  básník  vykládá  plán 
svých  povídek  a  charakterisuje  neobyčejně 
bohatě,  až  graficky  skoro,  hned  vážně,  hned 
Čtverácky,  hned  satiricky  zevnějškem,  chová- 
ním i  duševním  životem  své  poutníky.  Ná- 
sledují jednotlivé  tales  spojené  mezi  sebou 
většinou  přechody  a  prology.  I.  Knightes  iale, 
povídka  rytířova,  jenž  prošed  mnoho  zemí  a 
zaživ  mnoho  dobrodružství,  zůstal  při  tom 
mírným  a  něžným,  o  2250  verších  heroických 
podává  pozdější  spracování  >Palamona  a 
Arcity«,  o  němŽ  stala  se  zmínka  iiž  výše. 
II.  Milleres  tale  (742  her.  veršů),  povídka  mly- 
nářova,  surového  rváče,  opilce  a  tlachala, 
člověka  hrubého  a  vilného,  namířena  jest 
proti  správci-tesaři  a  má  za  základ  asi  franc. 
fabliau.  III.  Reves  tale  (470  her.  v.\  povídka 
správcova,  člověka  chytrého,  ziŠtnéno  a  skou- 
pého na  řeči,  je  odpovědí  mlynáři  a  stejně 
hrubého  kalibru;  obě  jsou  komickou  silou, 
charakteristikou  i  místní  barvitostí  nejlepšími 
plody  fraškovité  novelly  a  nejvlastnější  plody 
Ch-ovy.  IV.  Stejného  rázu  je  neukončená 
Cokes  tale  (98  her.  v.),  povídka  kuchařova. 
Y.  Man  of  lawes  tale  (152  sedmiřádk.  strof 
s  prologem  o  98  her.  v.),  povídka  chytrého, 
učeného,  zkušeného  právníka  o  osudech  kře- 
sťanské Constancie,  je  pathetická,  ale  opravdu 
i  poetická  legenda,  pendant  ku  spracování 
Gowerovu,  někdy  druhu,  nyní  soupeři  Ch-ovu, 
jenž  se  ho  zde  několikráte  ironicky  dotýká 
VI.  Wif  of  Bathe*s  tale  (1264  her.  v.),  starší 
to  ploa  Ch-ův,  o  němž  výše  je  zmínka,  do- 
plněný vtipným  a  duchaplným  vypravováním, 
jehož  myšlénka  je,  že  Žena  stoji  především 
o  vládu.  VII.  Freres  tale  (400  her.  v.\  po- 
vídka žebravého  mnicha,  jejž  Ch.  naícreslil 
s  velikou  silou  satirickou,  siláka,  chytrého, 
lísavého  pokrytce,  jenž  sladce  šeptá'  a  ne- 
odolatelně se  plíží  v  přízeň  boháčův  a  žen,  je 
namířena  proti  »sompnourovÍ€,  s  nímž  se  na 
smrt  nenávidí  a  hašteří.  VIII.  Ťhe  sompnoures 
tale  (630  her.  v.),  povídka  exekutora  duchov- 
ního soudu  diécésálního,  postavy  to  kreslené 
se  zřejmým  odporerti  Ch-em,  surového,  pod- 
platného.  tupého  a  ukrutného  ničemy  s  tváří 
ohnivě  rudou  a  malýma  očkama.  msti  se  zase 
na  mniších;  je  z  nejsmělejších  a  nejsytějších 
čísel  >Cant.  povídek«,  spracována  na  zá- 
kladě franc.  >disu  de  le  vescie  a  prestre*. 
IX.  Oa^kes  iale  řl60  sedmiř.  strof  a  6  šestiř. 
s  prologem  o  56  ner.  v),  povídka  nesmělého, 
snivého  a  učeného  studenta  oxfordského, 
stoupence  humanismu  Pctrarkova,  podává 
starší  práci  Ch-ovu  >Griseldu«,  o  níž  psáno 
výše.  A.  Merchantes  tale  (1204  her.  v.),  po- 
vídka kupcova,  obsahuje  novellu  o  »Lcdn'j 
a    květnu*,    jež    byla    již    charaktcrisována. 


9t> 


Chaucer. 


Xí.  Sqtueres  tale  (692  her.  v.),  povídka  mla- 
dého rytíře,  dvacetiletého  syna  »knighteova« 
(viz  I.),  módního,  veselého  a  dvorsky  vycho- 
vaného hocha,  je  neukončená  kouzelná  bá- 
chorka orientální  jemného  básnického  vděku. 
XII.  Frankeleines  tale  (944  her.  v.),  povídka 
svobodného  statkáře,  je  umele  rhétoricky 
vypracovaný  bretonský  lai,  jejž  také  Boccaccio 
(Decamerone  X.,  5)  podal,  ovšem  ne  s  tou 
hloubkou  a  vroucností  jako  Ch.  XIII.  Doc- 
toures  of  physik  tale  (292  her.  v.),  povídka 
výdélkářského  lékaře,  je  starší  báseň  Ch-ova 
o' Virginii  (viz  výše),  kterýžto  krvavý  příběh 
vhodné  je  vložen  do  úst  chirurgovi.  XIV.  Par- 
doneres  tale  (682  her.  v.),  povídka  prodavače 
odpustků,  figurky,  na  níž  Ch.  zvláště  si  dal 
záležeti,  venkoncem  pokryteckého  a  výdéř- 
kářského  ničemy  s  bezvousou  tváří,  zaječíma 
očima,  dlouhými  lněnými  vlasy  a  kozím  hla- 
sem, jenž  beze  studu  líčí  své  výdělkářské 
řemeslo  a  na  zkoušku  káže  společnosti  velmi 
zábavně  a  charakteristicky  proti  opilství,  ob- 
žerství, karbanu  a  klení  a  vykládá  výstražnou 
bajku  o  třech  tovaryších,  kteří  jdouce  hledat 
smrti  potkají  se  s  Věčným  židem,  ienž  je  od- 
káže do  lesa,  kde  najaou  poklad,  a  ten  je 
příčinou  jejich  smrti;  znesváří  se  o  něj,  dva 
zabijí  třetího,  ale  umírají  vínem,  jež  zemřelý 
otrávil.  Bajka  tato,  známá  z  >Cento  novelle 
antiche*,  spracována  je  Ch-em  s  tajemnou 
a  silnou  poesií.  XV.  Shiptnannes  tale  (462  her. 
v),  povídka  námořníkova,  podává  pikantní 
franc.  fabliau  o  mnichu  Donu  Johnovi,  jenž 
penězi,  které  si  vypůjčil  od  manžela,  kupuje 
si  přízeň  jeho  ženy,  a  je  z  nejlepších  čísel 
> Povídek  cant.«,  neobyčejně  šťastně  kom- 
ponovaná a  virtuosně  a  lehce  traktovaná. 
XVI.  Prior  esses  tale  (34  sedm  i  ř.  strofy  s  pro- 
logem 18  her.  v.),  povídka  převorky,  osoby 
dobré  a  poněkud  škrobené,  je  Mariánský  zá- 
zračný příběh.  XVII.  Rime  of  Sire  TÍxopas 
(204  verše  v  balladických  strofách  s  prologem 
o  třech  sedmiřád.  str.)  vypravuje  básník  sám; 
je  to  neobyčejně  jemná  a  zdařilá  parodie  ba- 
T-okního  umění  minstrelského.  XVIII.  Tale  of 
Melibeus  (prosa  s  prologem  o  48  her.  v.)  je 
chudá  allegorická  povídka  skoro  přeložená 
z  franc.  traktátu,  již  vykládá  zase  autor,  když 
hostinský  nechce  již  poslouchati  >Sira  Tho- 
pasa«.  XIX.  Moukes  tale  (97  osmiřád,  strof 
s  prologem  o  102  her.  v.),  povídka  mnichova, 
statného  tělnatého  pána,  zkušeného  světáka, 
jenž  je  vášnivým  lovcem,  ale  velmi  nedbalým 
řcholníkem,  je  sbírkou  kratších  tragických 
příběhů  s  didaktickou  příchutí  a  leckde  jar- 
marečním  pathosem.  XX.  Nonne  prestes  tale 
(696  her.  v.;,  povídka  kněze  řeholnic,  podává 
zvířecí  báji,  bajku  o  kohoutu  a  lišce  opřenou 
o  >Roman  de  Renart*  a  s  neobyčejným  roz- 
marem a  lehkou  jiskrnou  ironií  vypravovanou. 
XXI.  Second  nonne  tale  (79  strof  sedmiř.), 
povídka  řeholnice  provázející  převorku,  je 
stará  báseň  Ch-ova,  >Lyfe  of  seynt  Cecyle« 
(viz  výše).  XXII.  Chanones  yemannes  tale 
(928  her.  v.),  povídka  sluhy  kanovníkova,  jenž 
s  pánem  svým  na  cestě  k  poutníkům  se  při- 
pojuje; sluha  dohodne  se  s  hostinským,  načež  ' 


kanovník,  jenž  tomu  chtěl  zabrániti,  opouští 
společnost  a  sluha  vypravuje  o  pánu  svém, 
jenž  je  alchymistou,  a  o  jiném  kanovníkovi, 
také  alchymistovi,  odkrývaje  jejich  podvody; 
satira  Ch-ova  dopadá  tu  zvláště  zlostně  a 
mstivé  na  tento  zlořád.  XXIII.  Manciples  tale 
(436  her.  v.),  povídka  šafáře  z  konviktu,  je 
mythologický  námět  silné  moralisticky  na- 
třený. XXIV.  Persones  tale  Tprosa),  povídka 
faráře,  ctného  kněze  a  horlivétio  pastýře  svého 
lidu,  stoupence  Wiklifova,  je  kázáním  o  po- 
kání; bohužel  nedochovalo  se  nám  v  původní 
versi  Ch-ově,  nýbrž  je  dílem  pozdějším  a  cizím. 

Poslední  desetiletí  života  Ch-ova,  v  němž 
vznikly  »Canterbury  tales<,  opět  se  zasmu- 
šilo. R.  1391  ztratil  Ch.,  neznámo  proč,  svůj 
úřad  a  bída  doléhala  na  něj  zase.  Na  podzim 
r.  1393  poslal  dosti  rozmarnou  epištolu  dvor- 
skému básníku  Jindřichu  Scoganovi,  kde  žádal 
o  přímluvu  u  krále,  a  28.  ún.  r.  1394  dostalo 
se  mu  od  něho  roční  renty  20  liber.  V  této 
době  vznikly  různé  menší  literární  práce 
Ch-ovy:  tak  pojednání  o  astrolabiu  pro  syna 
jeho  Ludvíka  (neukonč.,  1391);  epos  Anelida 
and  Arcite  ^45  sedmiřádk.  a  devítiřádk.  strof), 
jež  se  nám  aochovalo  jako  zlomek  záhadného 
plánu  upomínající  na  >Knightes  tale«  i  »Pala- 
mona  a  Arcitu*;  dále  lyrické  básně  ně- 
které, jež  jsou  však  v  celku  prostřední  a 
v  nichž  Ch.  podléhá  franc.  šabloně,  tak  různé 
ballady,  envoye  a  compleynty,  většinou  pří- 
ležitostné. R.  1391,  když  ztratil  úřad,  napsal 
v  balladách  dialog  Fortune  boěthiovského^ 
rázu ;  napoč  r.  1398  vznikla  ballada  Stálost,  v  níž 
napomíná  Richarda  II.,  jehož  špatná  vláda 
činila  nenáviděným  v  lidu;  později,  když  vě- 
řitelé jej  stíhají  a  ohrožují  vězením,  píše  bal- 
ladu  na  »prázdný  měšec«,  načež  král  ujímá 
se  ho  zvláštním  patentem  zaručujícím  mu 
bezpečnost  na  dvě  léta;  tutéž  balladu  poslal 
pak  po  pádu  Richardově  Jindřichu  IV.  s  pros- 
bou o  podporu,  jež  mu  byla  v  obnosu  roč- 
ních 40  marek  povolena  (v  říj.  1399). 

Ch-a  právem  pokládají  za  prvního  moder- 
ního básníka  angl.,  jenž  vybředl  ze  středo- 
věké básnické  scholastiky  a  byzantinismu. 
Je  to  první  veliký  básník  angl.,  jenŽ  nebyl 
knězem,  nýbrž  laikem,  první  básník  angl., 
jenž  vyslovoval  idee  renaissanční,  první,  jenž 
vedle  Wiklifa  položil  základy  k  angl.  jazyku 
spisovnému.  Idiom,  jímž  psal,  neodlišoval  se 
asi  mnoho  od  řeči  dvoru;  je  to  východo- 
středozemský  dialekt  s  jihovýchodním  zabar- 
vením. Ch.  stvořil  také  rhythmickou  formu 
shodující  se  s  duchem  tohoto  jazyka,  verS 
desetislabičný  jambický,  v  němž  největší  bás- 
níci angličtí  sbásnili  své  nejlepší  plody;  je 
to  přetvořený  starorománský  dekasyllab  (itaL 
endecasillabo).  Rozvoj  Ch-ův  rozvrhuje  se 
důvodně  ve  tři  období:  1.  francouzské,  jež 
sáhá  do  r.  1372;  2.  italské,  r.  1372—84,  v  němž 
hlavně  Boccaccio  a  Dante  v  Ch-a  působí, 
první  spíše  obsahově,  druhý  více  formově, 
stilem  básnickým;  3.  období  národního  rea- 
lismu. 

Souborná  vydáni  dél  Ch-ových  jsou 
četná;  jmenujeme  z  nich:  Thynncovo  (1532); 


Chaudeau  —  Chauer. 


97 


Stoweho  (1561);  Spcghtovo  (1598  a  1602); 
Tyrwhittovo  (1798  a  cast);  Urryho  (Edinb., 
1782);  BelIovo(1861);  Nicolasovo  (1845  ač.); 
Morrisovo  v  Aldine  edition  of  tne  British 
Pocts  (ne|lepší).  R.  1867  založena  byla  Fre- 
dcrikcm  1* urnivallem  Chaucer  Society,  jež 
se  stala  střediskem  badání  chauccrovského 
a  ve  svÝch  publikacích  podává  diploma- 
tické otisky  i  >autotype  spccimens*  rukopisů 
Ch-ov<xh  a  kritické  práce  domácích  i  cizích 
učencův  o  Ch-ovi.  Vědecké  vydání  »Cant. 
tales«  posud  chybí;  nejlepší  je  Tyrwhittovo 
se  studiemi  (1775—78)  a  jednotí,  povídek 
s  pozn.  a  glossářem  v  >Clarendon  Press  Sc- 
rics«.  —  Životopisy  Ch-ovy  podali:  Tyr- 
uhitt  a  Nicolas  ve  svých  vydáních  Ch-a; 
Godwin,  Hist.  of  the  life  and  agc  of  Ch. 
(1803);  Fiedler,  Einleit.  zu  Ch.'s  Leben  u. 
Wcrken  (1844);  Ward  v  »English  men  of 
Ictters*  (1879)  a  j.  —  Kritické  spisy  lite- 
rární i  filologické  o  Ch-ovi  jsou:  Sandras, 
Étude  sur  Cn.  (Paříž,  1859);  Kissner,  Ch.  in 
seincn  Beziehungen  zur  itaí.  Litteratur  (1867) 
a  předem  Bernnardten-Brinkovy  znamenité 
práce:  Ch.,  Studien  zur  Gesch.  s.  Entwicke- 
lung  u.  zur  Chronologie  s.  Werke  (1870), 
Ch.'s  Sprache  u.  Verskunst  (1884)  a  v  Gesch. 
der  engl.  Litteratur  II.  (1893).  Do  némč.  přel. 
Canterb.  povídky  Hertzberg  (1866),  úplného 
Ch-a  A.  v.  Diiring  (Strasb..  1883  a  n.).     Šld. 

ChAudean  (šodój,  franc:  1.  teplý  nápoj 
z  vína,  koření  a  cukru,  svatební  polívka  (ráno 
po  svatbé);  2.  teplá  omáčka  z  vína,  žloutku, 
cukru  a  citrónové  šťávy  k  moučným  pokrmům. 

Cnutudes-Aines  jšódzégl,  hl.  m.  kantonu 
v  arr.  St.  Flour  franc.  dep.  Cantal  v  Auvcrgni, 
650  m  n.  m.,  v  úzkém  horském  žlcbu  hor- 
ského řetézu  Aubrac,  jímž  teče  přítok  Truyéry. 
Má  starý  zámek  Couífour  a  1070,  jako  obce 
lo74  ob.  (1891).  Proslulým  jest  pro  5  svých 
teplých  pramenů,  nejteplejších  to  celé  Francie 
1  .í7-81*5®  C),  vyvěrajících  ze  svoru  podobného 
rule.  Prameny  ty  byly  známy  již  Římanům 
pod  jménem  Aquae  Calentes\  obsahují  dvoj- 
uhličitan  sodnatý,  něco  jódu  a  brómu  a  po- 
skytují za  den  9749  hl  vody,  největší  z  nich, 
Source  du  Par,  4850  hl.  Užívá  se  jich  ku  kou- 
pání i  pití  proti  dně,  chronickému  rheuma- 
tismu  a  neuralgii.  Tři  lázeňské  budovy  nejsou 
valné;  roční  návštěva  asi  1000  hostí.  Tťž  jest 
zde  železitá  kyselka.  —  Kanton  má  na  303  23  km- 
v  12  obdch  6493  ob.  (1891). 

dutndet  |šódě|  Antoinc  Denis,  sochař 
franc.  (♦  1763  z  Paříži  —  f  1810  t.).  Obdržev 
r.  1784  velkou  římskou  cenu,  cestoval  do  Itálie 
a  zabÝval  se  studiem  antických  památek  so- 
chařsícých.  První  jeho  větší  práce,  s  níž  na 
veřejnost  vystoupil,  byl  reliéf  Umírající  vojín 
v  sloupové  síni  Pantheonu,  načež  rychle  ná- 
slitlovala  řada  ostatních  dél,  stejně  nesamo- 
statných a  na  antice  závislých:  Sapolcon  /., 
socha  ve  sboru  zákonodárném  v  Paříži ;  socha 
Cincinnatus  a  mnoho  poprsí  portraitních ;  ko- 
nečné za  nejlepší  se  uznávají:  jeho  Klečící 
Amor  (v  Louvrů),  Mladé  dévče  s  mimosou  a 
Pastýř  Forbas  s  malým  Oidipem  (v  Louvrů).  — 
i  hoť  jeho  Jeanne  Elisabeth  roz.  Gabion 

Ot:ST  Slovník  Nauioý.  sv.  XII.  23'a  1^97. 


(*  1767  —  t  1830]  byla  malířkou  podobizen 
a  genrů  ze  života  dětského.  J-k. 

Chaadfontaine  [šofóntén],  lázeňské  místo 
v  arr.  a  belg.  prov.  lutyšské  v  romantickém 
údolí  ř.  Vesdry,  na  žel.  trati  Brussel-Herbes- 
thal.  s  1754  oby  v.  (1890);  má  prádelny  vlny 
a  četně  navštěvované,  od  r.  1250  známé  teplé 
prameny,  obsahující  sirovodík  (32®  C).  Poblíž 
poutničky  kostel  Chěvremont. 

Chaud-froid  [šofroá],  jemné  ragoút  z  drů- 
beže, podává  se  jako  mayonnaisa. 

Chandiére  [šodiér],  přítok  řeky  sv.  Va- 
vřince s  pr.  str.  v  Kanadské  provincii  que- 
becké ;  vyvěrá  z  jezera  Megantického  nedaleko 
hranic  Spoj.  Obcí  sev.-amer.  a  ústí  má  asi 
11  km  nad  městem  Quebeckem.  Délka  jest 
145  km\  proslulé  jsou  krásné  vodopády  94  m 
vysoké. 

Chaudoir  (rus.  Šoduar)  Stanislav,  nu- 
mismatik (*  1790  ve  Varšavě  —  f  1838  na 
statku  u  Žitomeře),  pocházel  z  rodiny  franc, 
dávno  v  Polsku  usedlé,  a  zabývaje  se  archaeo- 
logií,  shromáždil  znamenitou  sbírku  mincí. 
Vedle  menších  pojednání  vydal  dílo  Áperqu 
sur  les  monnaies  russes  et  sur  monnaies  étran- 
géres  atd.  (Petrohr.,  1836,  3  d.,  rusky  1837  a 
1841),  jež  bylo  vyznamenáno  cenou  Demidova. 

Chandordy  |šo-]Jcan  B.  Alex.  Damaze, 
hrabě  a  státník  franc.  (♦  1826  v  Agenu).  Vstou- 
pil r.  1850  k  diplomacii  a  r.  1868  stal  se  ředi- 
telem úřadů  v  ministerstvě  věcí  zahraničných, 
ve  kterém  setrval  i  po  pádu  císařství  a  za- 
stupoval Favrea  na  shromážděních  národních 
v  Toursu  a  Bordeauxu.  Dne  10.  října  1870 
vydal  k  mocnostem  evropským  okružní  list 
proti  zabrání  zemí  franc.  Prusy  a  v  list.  t.  r. 
a  v  lednu  1871  nové  dva  listy,  ve  kterých 
obviňoval  Prusy  z  barbarského  vedení  války. 
R.  1873  byl  vyslancem  v  Bernu,  1874  v  Ma- 
dridě a  při  konferencích  cařihradských  r.  1876 
až  1877  konaných  působil  jako  mimoř,  zá- 
stupce vlády  franc.  pro  shodu  rusko- francouz- 
skou. Gambetta  r.  1881  jmenoval  ho  vyslan- 
cem v  Petrohradě,  ale  Ch.  úřad  nenastoupil, 
neboť  vláda  Freycinctova  ho  nepotvrdila  a  Ch. 
r.  1885  odstoupil  ze  života  veřejného.  Vydal: 
La  France  á  la  suitě  de  la  guerre  de  i8yO.  (Pař., 
18871;  De  Vétat  politique  de  la  nati  on  franc. 
(Pař.',  1888);  La  France  en  1^80  (t.,  1889).  ' 

Chandron  [šodron],  franc,  kotlík;  jako 
míra  totéž  co  angl.  Chaldron  (v.  t.). 

Chauer  Josef,  herec  čes.  (♦  1805  v  Praze  — 
f  1859  t.),  syn  zámožných  rodičů,  studoval 
gymnasium  v  Praze  a  hodlal  studovati  práva, 
avšak  vystoupiv  r.  1825  několikráte  jako  ochot- 
ník, oddal  se  divadlu  zcela.  R.  1827  byl  přijat 
za  člena  divadla  stavovského  pro  německá 
představení  za  plat,  pro  česká  zadarmo.  Pobyv 
pak  nějakou  dobu  ve  Štýr.  Hradci,  povolán 
byl  red.  Stógrem  do  Praný  r.  1844  pro  česká 
i  něm.  představení.  Od  té  doby  až  do  smrti 
své  byl  Ch.  členem  pražského  clivadla  a  zjed- 
nal si  svou  dbalostí  uměleckou  a  správností 
občanskou  nejlepší  povést.  Když  r.  1846  při 
nastoupení  ředitele  Hoffraanna'  stal  se  Josef 
Kaj.  Tyl  dramaturgem  pro  hry  české,  posta- 
ven mu  Ch.  po  bok  jako  regisseur,  ve  kte- 

7 


98 


Chaufailles  —  Chauniette. 


rémž  úřadč  za  okolností  nepříznivých  a  ne- 
utěšených o  rozkvet  českého  umění  drama- 
tického všemožné  se  přičinil.  Jako  herci  vytý- 
kala se  mu  přílišná  střízlivost  v  pojímání  úloh, 
avšak  právě  tato  vlastnost  dodávala  jeho 
výkonům  rázu  reálnosti  a  životní  pravdivosti. 
Ch.  vystříhal  se  oblíbeného  tehdy  jalového 
pathosu,  ve  kterémž  směru  svůj  věk  předstihl. 
Vynikal  v  úlohách  charakterních  a  v  dobré 
paměti  zůstaly  jeho  výkony,  jako  Vilém  Telí, 
Nathan  Moudrý,  Julius  Caesar,  Adam  Brook 
ř»Karla  XII.  návrat  do  vlasti*),  Abbé  de  TÉpée 
(•Hluchoněmý*),  Mornand  (»Brute,  pusť  Cé- 
sara*), Koliaš  (>Divotvorný  klobouk*).  Jeho 
přičiněním  vypraven  1856—58  pro  česká  před- 
stavení cyklus  dramat  Shakespearových.  Sna- 
žení Ch-ovo  neslo  se  vůbec  k  vyšším  směrům, 
avšak  jeho  snaha  nedocházela  žádoucí  pod- 
pory u  ředitelstva.  Ch.  byl  měšťanem  praž- 
ským a  vlastníkem  nákladnického  domu  »U  Se- 
dlerů*.  Ve  věku  dětském  stihla  ho  vážná 
nehoda;  spolužák  zranil  mu  pérem  oko,  na 
něž  pak  Ch.  oslepl.  JLT. 

Chaufalllei  [šofcijj,  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
CharoUes  franc.  dep.  Saóne-et-Loire,  400  m 
n.  m.,  na  ř.  Bottorctu;  má  značný  textilní  prů- 
mysl, výrobu  klobouků,  oleje,  mlýny  pily  a 
1931,  jako  obce  4473  ob.  (1891).  —  Kanton 
má  na  101'32  km^  v  10  obcích  13.147  ob. 

Chauffard  [šofár]  P  a u  1  E  m  i  1  e,  lékař  franc. 
(♦  1823  v  Avignone  —  f  1879  v  Paříži).  R.  1857 
stal  se  prof.  agrégé  na  lék.  fakultě  v  Paříži 
a  zároveň  lékařem  v  nemocnicích,  r.  1870 
převzal  po  Andralovi  professuru  všeobecné 
pathologie.  Byl  mírným  stoupencem  vitalismu, 
jaký  se  pěstoval  na  škole  montpellierské,  a 
vynikal  jako  výborný  učitel.  Z  četných  jeho 
dél  buďtež  uvedeny:  Essai  sur  les  doctrines 
médicales  sídvi  de  quelques  considérations  sur 
les  fievrcs  (2.  vyd.  1846);  Lettres  sur  le  vita- 
lišme  (1856);  Parallele  dc  la  goutte  et  du  rhuma- 
tišme  (1857);  Ětude  comparée  du  génie  antique 
et  de  Vidée  modeme  en  médeciue  etc.  (1858); 
Principes  de  pathologie  generále  (1862);  De  la 
spontanéité  et  de  la  spécijicité  dans  les  malá- 
dies  (1866);  De  íidée  de  vie  dans  I  a  philosophie 
contemporaine  (1868);  Andral.  La  médecine 
franqaisede  1820  á  i83o  (1877);  La  Wť(1878); 
De  la  situation  de  Venseignement  médicale  en 
France  (1878V 

Chankové,  lat.  Chauci,  staron.  /lo/ie,  t.  j. 
vysocí,  slul  kmen  germánský,  obývající  v  kra- 

Í*inách  při  Severním  moři  mezi  Labem  a  Emží. 
'od  panství  římské  přivedl  je  r.  12.  př.  Kr. 
Drusus;  r.  47.  odtrhli  se  od  císařství  řím., 
podporovali  r.  70.  Batavy  a  ustupujíce  zne- 
náhla od  Labe  na  jihozápad,  splynuli  nejspíše 
se  Sasy.  Jméno  jejich  uvádí  se  jcstě  r.  460. 
Chanliao  [šóliák]  viz  Guy  de  C  hauliac. 
Chanlieu  [šólió]  Guillaume  Amfrye, 
abbé,  básník  franc.  (*  1639  —  f  1720),  byl 
nějaký  čas  na  dvoře  krále  Sobicského,  načt:ž 
přidruživ  se  k  vévodům  Vcndómským,  žil 
s  nimi  hýřivě  jednak  z  vypočítavosti,  jednak 
ze  skutečné  záliby.  Vypráví  se,  že  Ludvík  XIV. 
nepřipustil  ho  do  Akademie  pro  zhýralost 
a  že  Ch.  nečestně  hospodařil  se  jměním  vé- 1 


vody  Vendómského.  Sinckury  jeho  vynášely 
mu  30.000  liber  ročně.  Jako  erotický  básník 
náleží  skupině  t.  zv.  epikurejců,  básníků  svě- 
táků;  činí  však  také  již  přechod  k  filosofům, 
k  Voltairovi.  Verše  jeho  jsou  spíše  nedbalé 
než  elegantní.  Nejlepší  z  nich  jsou  fontenay, 
Retraite,  Sfon  portrait,  verše  na  smrt  La 
Farea.  Vyšší  cenu  než  verše  mají  listy  jeho 
ke  slečně  Delaunayové,  již  vroucné  a  bez- 
nadějně miloval.  Díla  Ch-ova  byla  vydávána 
nejčastěji  s  La  Fareovými  (v  Lyone,  1714; 
v  Paříži  1750,  2  sv.;  t.,  1774,  2  sv.);  o  sobě 
Fouquetcm  1774,  2  sv.,  a  Lémonteyem  1825. 
Listy  Ch-ovy  vydány  souborně  s  listy  slečny 
Delaunayové;  r.  1850  vydal  markýz  de  Béran- 
ger  jeho  Lettres  inédites.  Srv.  Sainte-Bí^uve, 
Causeries  du  lundi,  I.  Sld. 

CniauliodllsSl  oan  i  i  Bl.,  jediný  druh  svého 
rodu  (Ch.  Bl.  Schn.),  podivná  rybka  měkko- 
ploutvá  (řádu  Physostomi)  z  nepatrné  čeledi 
Sternoptychidae.  Má  tělo  podlouhlé  a  dosti 
štíhlé,  zdélí  30 — 32  cm,  trup  se  stran  splo- 
štélý  a  drobnými,  teninkými,  snadno  opadá- 
vajícími šupinami  pokrytý.  Hlava  jest  vyšší 
trupu  a  také  se  stran  smáčkla,  tlama  velmi 
široká,  s  dlouhými  zuby  trvale  ze  tlamy  vy- 
čnívajícími, tak  že  ryba  úst  ani  zcela  zavříti 
nemůže.  Předlouhých  takových  zubů  jest 
v  každé  kosti  mczičelistní  čtvero;  i  přední 
zuby  v  čelisti  dolejší  jsou  rovněž  tak  dlouhé. 
Bezzubá  čelist  hořejší  má  jen  okraj  pilovitý. 
Na  zpodní  ploše  hlavy,  trupu  i  ocasu  jsou 
řady  bodů  světélkujících.  Z  ploutví  neschází 
žádná,  hřbetní  ploutev  jest  na  přední  části 
hřbetu,  krátká  řitní  až  vzadu  před  ocasem 
a  nad  ní  jest  ploutev  tuková  s  okrajem  často 
roztřepeným.  Dravá  tato  ryba  jest  domovem 
v  moři  Středozemním.  Br. 

Chanlnei  [šón{,  hl.  m.  kantonu  v  arr.  Pé- 
ronne  franc.  dep.  Somme,  100  m  n.  m.,  na 
plateau  Santerrském,  na  žel.  trati  Amiens- 
St.  Quentin;  má  pomník  grammatika  Lho- 
monda,  jehož  jest  rodištěm,  provaznictví,  vý- 
robu elastických  látek,  cukrářství,  přehřivárny 
loje  a  1242  ob.  (1891).  R.  1621  povýšeno  na 
vévodství  pro  rodinu  de  Luynes.  —  Kanton 
má  na  13414  fcm*  v  23  obcích  9356  ob. 

Chanmette  [šomčtj:  1)  Ch.  puškař,  se- 
strojil r.  1751  ručnici,  u  které  se  náboj  vpra- 
voval  do  komory  od  zadu,  takže  se  mohlo 
nabíjeti  kulkou  větší,  než  byl  vývrt  hlavně. 
Hlaveň  měla  u  komory  průměr  větší  neŽ 
v  ostatní  délce.  Při  výstřelu  musila  se  kulka, 
tlakem  prachových  plynů  ku  předu  hnaná, 
vtlačiti  do  užšího  vývrtu,  který  pak  těsné 
vyplňovala,  takže  síla  náboje  náležitě  se  mohla 
wvinouti  a  svůj  účinek  na  střelu  soustře- 
diti. Bs. 

2)  Ch.  Pierre  Gaspard,  revolucionář 
franc.  (*  1763  v  Nevcrsu  —  f  1794  v  Paříži). 
Byl  v  mládí  svém  plavčíkem,  na  to  kramá- 
řem, písařem  a  konečně  členem  redakce  listu 
*Lcs  Révolutions  de  Paris«.  Vlivem  Prud- 
hommeovým  a  Desmoulinsovým  stal  se  u  lidu 
pařížského  velmi  oblíbeným,  tak  že  stal  se 
členem  nové  kommuny  pařížské  a  10.  srp.  1792 
zvolen  byl  jako  kandidát  jakobinský  za  pro- 


Chaumiere  —  Chaussard. 


9^ 


kurátora  kommuny.  Přijav  místo  křest,  jména 
jméno  Anaxagoras,  stal  se  dňvčrníkem  Hč- 
bcrtovým  a  později  Dantonovým  a  byl  jejich 
nástrojem  proti  Girondistám,  proti  kterým 
bvl  hlavním  svčdkcm.  Omámen  svou  mocí, 
cíioval  se  drze  proti  Ludvíku  XVI.  i  proti 
královně  a  podával  návrhy  přímo  šílené.  On 
byl  mezi  původci  výstředností,  jichž  se  luza 
dopouštěla,  a  provedl,  že  byl  zřízen  tribunál, 
že  zaveden  byl  místo  náboženství  kult  roz- 
umu, jehož  veleknězem  byl  Ch.;  on  navrhl, 
aby  zničeny  bylj  všechny  sochy  a  obrazy 
svátých  a  nádobí  bohoslužebné;  by  všichni 
vojenští  uprchlíci  byli  postříleni,  aby  zaveden 
byl  zákon  o  podezřelých,  by  zřizovány  byly 
přenosné  guillotiny,  jež  by  město  od  města 
byly  vozeny,  ano  s  Hébertem  umluvil  plán, 
obžalovati  královnu  z  nemravného  života. 
Znenáhla  moc  jeho  stala  se  Robespierrovi 
nepohodlnou  a  proto  po  odstranění  Hébertově 
byl  na  obžalobu  Robespierrovu  zatčen  a  17.  dub. 
1794  popraven. 

Clutiimlére  [šomiér],  francouz.,  slaměná 
chatrč. 

dutamont  [ŠomonJ:  1)  Ch.,  horský  hřbet 
v  Juře  ve  švýc.  kantonu  neuchátelském,  tvo- 
řící pokračováni  Chasseralu  {y.  t.).  Rozkládá 
se  na  sev.  od  Neuchátelu,  oakudž  možno  ho 
v  iVi  hodině  dostoupiti.  Vrchol  1189  m  n.  m. 
vys.  poskytuje  jednu  z  nejvelkolepějších  vy- 
hlídek ve  Švýcarsku,  na  Alpy  od  Montblanku 
až  po  Sántis  a  pod  nimi  se  rozkládající  roviny 
a  jezera.  Poblíž  vrcholu  jest  rozsáhlý  hostinec. 
Při  úpatí  Ch-u  jsou  vinice  a  četné  villy,  pak 
až  do  výše  1000  m  hustý  jedlový  les  a  nad 
ním  tučné  alpské  pastviny.  Lomy  poskytují 
žlutý  kámen  stupně  neokomského,  ze  kterého 
postaveno  jest   skoro  celé  město  Neuchátel. 

2)  Ch.  cn  Bassigny  [án  basiňi],  hl.  m. 
kantonu  v  arr.  a  franc.  dep.  Haute-Marne 
v  Champagni,  na  návrší  312  m  n.  m.  vys. 
mezi  Marnou  a  Suizou,  přes  niž  vede  pro- 
slulý' železniční  viadukt,  600  m  dl.  o  50  oblou- 
cích, na  tratích  St.  Dizier-Ch.-Gray,  Troyes- 
Ch.-Langrcs  a  Ch.-Chátillon  sur  Seině.  Jest 
sídlem  úřadů  dep.,  soudu  1.  inst.,  porotního 
a  obchodního  soudu,  vrchního  horního  úřadu, 
komraanda  13.  divise  a  26.  brigády  pěchoty, 
filiálky  Franc,  banky,  má  4  kostely,  mezi  nimi 
krásný  gotický  kostel  sv.  Jana  Křt.  z  XIII— XV. 
stol.  š  vysokými  věžemi  a  krásnými  obrazy  a 
skulpturami,  pěknou  radnici  a  před  ní  pomník 
vynálezce  osvětlování  plynem  Lebona,  novou 
budovu  prefektury,  justiční  palác  s  krásným 
p<jrotním  sálem,  vítězný  oblouk  Napoleona  I., 
dále  lyceum,  seminář,  norm.  Školu,  knihovnu 
5  35.Ó00  sv.,  219  rukopisy  a  342  prvotisky, 
museum  a  10.626,  jako  obec  12.852  ob.  (1891). 
Z  průmyslových  závodů  má  Ch.  továrny  na 
vlněné  látky,  rukavice,  noŽe,  cukr,  bělfrny 
vosku  a  koželužny.  Obchod  vede  se  železem, 
uhlím,  plátnem,  vlnou,  kůžemi  a  obilím.  Neda- 
leko Ch-u  jsou  železné  doly,  5  km  odtud 
proslulé  opatství  Valdes-Écoliers,  založené 
r.  1212.  —  Ch.  byl  hl.  m.  území  Bassigny  a 
majetkem  hrabat  ze  Champagně,  z  jichž  zámku 
z  X.  stol.  zachovala  se  věž  zv.  Haute  feuille. 


Dne  1.  břez.  1814  uzavřen  zde  na  dobu  20  let 
čtyřspolek  m.ezi  Ruskem,  Rakouskem,  Anglií 
a  Pruskem.  Účelem  bylo  zachování  světového 
míru  a  byl  to  následek  nezdařeného  pokusu 
o  vyjednání  míru  s  Napoleonem  I.  v  Chátil- 
lonu  (v.  t.).  Každá  ze  súčastněných  mocností 
zavázala  se  postaviti  armádu  o  150.000  mužů 
a  Anglie  vedle  toho  k  ročnímu  příspěvku 
5  milí.  Ib.  st.  až  do  té  doby,  kdy  armády  se 
vrátí  domů.  —  Arrond.  chaumontský  má 
na  2448-74  km^  v  10  kant.  (Andelot,  Arc-en- 
Barrois,  Bourmont,  Cháteauvillain,  Ch.,  Clef- 
mont,  Juzennecourt,  Nogent-en-Bassigny,  St. 
Blin  a  Vignory)  v  195  obcích  79.782  ob.  (1891), 
kanton  na  27809  km-  v  22  obcích  18.892  ob. 
(1891).  _  _ 

3)  Ch.  en  Vexin  [-an  veksen],  hl.  m.  kant. 
v  arr.  Beauvais  franc.  dep.  Oise,  134  m  n.  m., 
na  ř.  Troěsně  a  trati  Paříž-Pontoise-Gisors; 
má  zříceniny  hradu,  který  postaven  byl  na 
obranu  hranic  franc.  proti  Normandii,  mlýny 
a  1412  ob.  (1891).  —  Kanton  má  na  2S7- 69  km* 
v  37  obcích  11.988  ob. 

4)  Ch.  Porci  en  |-porsien],  hl.  m.  v  arr. 
Rethel  franc.  dep.  Ardennes,  205  m  n.  m.; 
pivovar,  mlýny  a  916  ob.  (1891).  Zde  bylo 
slavné  opatství  praemonstratské  Ch.  nebo  La 
Piscine,  zal.  r.  1147  hrab.  Jindřichem  z  Por- 
cienu,  které  za  revoluce  úplně  zaniklo.  — 
Kanton  má  na  174  07  km^  v  20  obe.  7624  ob. 

5)Ch.  surLoire  f-syr-loár],  městys  v  kant. 
Montrichard  v  arr.  Blois  franc.  dep.  Loir-et- 
Cher,  na  1.  bř.  Loiry  á  trati  Paříž-Bordeaux; 
má  zámek  hrabat  z  Blois  z  X.  stol.,  v  němž 
bydlela  za  svého  vyhnanství  paní  ze  Staélu, 
a  1103  ob.  (1891). 

Channa,  brazilský  název  rodu  ptáků  vru- 
bozobých,  chřástakVm  podobných,  z  čeledi 
Palamedeid;  mají  však  jen  v  týle  hlavy  vzty- 
čitelnou  chocholku.  Ch.  cUavaria  Illig.  jižní 
Ameriky  má  barvu  černave  ŠL^domodrou  s  čer- 
ným obojkem  krčním  a  dvúma  bílými  skvr- 
nami na  hřbetě.  Bše. 

Channy  Išoný],  hl.  m.  kantonu  v  ar.  Laon 
franc.  dep.  Aisne  v  Picardii,  56  m  n.  m.,  při 
ústí  kanálu  sv.-(Juentinského  do  Oisy,  na 
žel.  tratích  Pařiž-Ch.-St.  Quentin,  Anizy-Ch. 
a  Ch.-St.  Gobein  se  spojením  do  Brusselu, 
sídlo  obchod,  soudu,  má  velké  brusírny  na 
zrcadlová  skla,  hutě  železné  a  měděné,  výrobu 
plátna,  cukru,  lučebnin,  stavbu  lodí,  značný 
obchod  a  9033,  jako  obec  9315  ob.  (1891). 
Město  utvořilo  se  v  XI.  stol.  kolem  hradu 
Colmiacum  čili  Contasium  hrabat  z  Verman- 
doisu.  —  Kanton  má  na  158  50  km"-  v  20  ob- 
cích 21.269  ob. 

Chauieyiké  Oitrovy  [šosej-],  skupina 
asi  50  skalnatých  ostrovů  v  zálivu  Cancalském 
franc.  dep.  La  Manche,  12  km  z.s.z.  od  (iran- 
villu.  Ostrovy  oddělily  se  od  pevniny  teprve 
v  XIII.  stol.  Největší  z  nich  a  jedině  obydlený 
jest  Grande  Ile,  s  opuštěnou  tvrzí,  žulovými 
lomy  (kamenem  tímto  lemují  se  chodníky 
pařížské),  mnoho  králíky  a  asi  l')0  ob.,  kteří 
provozují  lov  ryb,  humrů  a  crevett. 

Chauiiard  |šosár|  Pierre  Jean-B..  spis. 
franc.   (*   1766   v   Paříži    —   f    1S'j:í  t.-.   l.ájil 


lOí) 


Chausse  daisance  —  Chauvct. 


revoluci  r.  1791  spisem  Lettre  ďun  homme 
libře  á  Pesclave  Raynal  (pod  pscud.  P  u  b  1  i  c  o  1  a) 
a  r.  1792  šířil  ji  v  Belgii;  pozdéji  byl  hlavním 
tajemníkem  vyučování  a  za  císařství  profes- 
sorem  literatury  v  rŮ£ných  městech;  r.  1814 
propuštén  Luavíkem  XVIII.  Přední  práce 
Ch-ovy  jsou :  Théorie  des  lois  criminelles  Ti  789) ; 
nePAllemagne  et  de  la  maison  d^Autriche  {1792} ; 
Mémoires . . .  sur  la  révolution  de  Belgique  et 
du  pays  de  Liége  (1793);  Essai  philos.  sur  la 
dignitě  des  arts  (1798);  Le  Nouveaii  Diable 
boíteux  (1798,  2  sv.);  Fétes  et  courtisanes  de 
la  Gréce  (1801,  4  sv.);  Heliogabale  (1803); 
Fausanias  frctm^ais  (1806),  kritiky  soudobých 
kreslířů  franc);  Poétique  seconditite  ou  essai 
didactique  (1817),  nejlepší  práce  jeho  ver- 
šem. Sld. 

Chansie  ďaisaAoe  [šos  dézáns],  druh 
prkenných,  uvnitř  dehtem  natřených  rour  zá- 
chodových; bývají  též  hliněné,  uvnitř  polé- 
vané. 

Ohaaiiée  [šose],  franc,  silníce. 

Chansse-Trappe  [šos  trap]  v.  Kotevky. 

Ohanssler  [šosiéj  Francois,  lékař  franc. 
(♦  1746  v  Dijonu  —  f  1826  v  Paříži),  působil 
v  Dijonu  jako  lékař  nemocniční  a  soudní  a 
pak  jako  prof.  anatomie.  Svými  pracemi  získal 
si  tak  zvučného  jména,  že  byl  r.  1794  povolán 
do  Paříže  a  působil  tu  velmi  platně  při  reor- 
ganisaci  vys.  učení  >École  de  santé«,  sám  pak 
stal  se  prof.  anatomie  a  fysiologie  při  >École 
centrále  de  santé«.  Ch.  vynikl  zejména  jako 
chirurg,  anatom  i  zoolog,  jenž  přispěl  velkou 
měrou  k  ustálení  anatom,  názvosloví,  zejména 
svalů.  Jako  lékař  byl  přívržencem  vitalismu. 
Z  velmi  četných  jeho  prací  uvádíme:  Mém. 
sur  les  moyens  propres  á  determiner  i »  respi- 
ration  des  enfans  naissans  (1781);  Exyosition 
sommaire  des  muscles,  suivantla  classification  et 
la  nomenclature  méthodique  adaptées  au  cours 
ď anatomie  de  Diion  (1789);  Tables  synopti- 
ques  (1799  —  1826);  Médecine  iégale  (1809); 
JPtanches  anatomiques  (1823). 

Chansiin  [šoséhj,  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
Dole  franc.  dep.  Jura,  196  m  n.  m.,  na  Orainu, 
přítoku  Doubsu,  a  na  trati  Chágny-Dóle;  pro- 
vaznictví,  prádelny  lnu,  koželužny,  cihlárny, 
olejárny,  mlýny,  výroba  sýru  podobného  gru- 
yěrskému  a  1184  ob.  (1891).  R.  1724  bylo  po- 
výšeno na  vévodství  pro  Jindřicha  z  Bour- 
bonu.  —  Kanton  má  na  162*  14  km^  ve  20 
obcích  8965  ob. 

Chansiure  (šosýrl,  franc,  obuv. 

Chaatauqua  fčatákva],  krásné  jezero  v  stej- 
nojmen.  hrabství  v  záp.  části  státu  Nového 
Yorku  Spoj.  Obcí  sev.-amer.,  8  km  od  jezera 
Erie;  má  délku  33  km,  šířku  2—5  km,  jest 
393  m  n.  m.  a  221  m  nad  jezerem  Erie;  řekou 
Alleghany  odtéká  jeho  úvodí  do  Ohia.  Na 
jezeře  paroplavba  z  Mayville  do  Jamestownu. 

Ohauveau  [šóvól  Auguste,  zvěrolékař 
franc.  (*  1828  ve  Villcneuve-la-Guyard).  Vy- 
studoval zvěrolékařskou  školu  v  Alfortu  a 
usadil  se  v  Lyonu,  kde  byl  pozdéji  prof. 
anatomie  a  fysiologie  na  zvěrolékař,  ústavě 
a  pak  i  jeho  ředitelem;  r.  1875  stal  se  vrch. 
inspektorem  veškerých  zvěrolékařských  škol 


a  r.  1886  prof.  srovnávací  pathologie  při  mu- 
seu přírodovědeckém  v  Paříži.  Vyniká  vše- 
strannou činností  literární,  zejména  sluší 
uvésti  práce  týkající  se  nemocí  nakažlivých 
a  epidemických,  dále  různých  fysiologických 
problémů  a  pak  velmi  přehledné  a  přístupné 
práce  souborné,  jako  je  Traité  ďanatomie 
comparée  des  animaux  domestiques  (1857,  4.  vyd. 
1889—1890)  a  Vaccine  et  variole  atd.  (1865 
s  Viennoisem  a  Meynetem).  Mimo  to  napsal 
velkou  řadu  odborných  článků  do  časopisů 
a  sborníků. 

Chaaveaa-lAsarde  [šo  vó  lagard]  C 1  a  u  d  e 
Frangois,  advokát  franc  (*  1756  v  Chartrech, 
1 1841),  vynikl  za  revoluce  jako  obhájce  Char- 
lotty  Čordayovy,  královny  Marie  Antoinetty, 
princezny  Alžběty,  Brissota,  Mirandy,  paní 
Rolandové  a  za  stodenního  císařství  generála 
Bonnairea.  Vydal:  Théorie  des  États-généraux 
ou  la  France  régénerée,  ijSí).  (Paříž,  1816); 
Notice  historique  sur  le  proces  de  la  reine  Marie- 
Antoinette  et  de  Mme  Elisabeth  de  France  (t., 
1816);  Exposé  simple  et  fidéle  de  I  a  conduite 
dueénéral  Bonnaire  (t.,  1816). 

Oliaavel  [šovél]  Théopnile  Narcisse, 
malíř,  ryiec  a  lithograf  franc.  (♦  1831  v  Paříži). 
Studoval  na  École  des  beaux-arts  za  Picota, 
Belleta  a  ďAlignyho  a  se  zvláštní  oblibou 
zaměstnával  se  kraj inářst vím.  Provedl:  Upo- 
mínka na  park  v  Neuilly  (1855);  Břehy  Seiny 
u  Neuilly  (1857);  Les  ve  Fontainebleau  (1859); 
Okolí  u  Avranchesu  (1864);  Večerní  krajina 
(1869);  Z  okolí  Montpeilieru.  Později  s  dobrým 
výsledkem  radiroval  a  lithografoval  a  pracoval 
pro  »Illustration  nouvelle«  a  »Gazette  des 
beaux-arts «.  J-k. 

Chaavelin  [šovlěn]  Bernard  Frangois, 
markýz,  státník  franc.  (*  1766  —  f  1832),  při- 
dal se  k  hnutí  revolučnímu  a  v  1.  1792—93 
byl  vyslancem  v  Londýně.  Po  přerušení  diplo- 
matického spojení  s  Anglií  vrátil  se  do  Paříže, 
byl  vězněn  a  stal  se  konečně  členem  tribu- 
nátu, ve  kterém  vystupoval  rázně  proti  pře- 
hmatům prvního  konsula,  zvláště  se  opíraje 
f)roti  založení  řádu  čestné  legie.  Proto  Napo- 
eon  ho  nemiloval  a  teprve  r.  1803  učinil  ho 
prefektem  dcpart.  Lysu.  Za  restaurace  náležel 
Ch.  v  komoře  poslanců  k  opposici. 

Chauvenet  |šovnc|  William,  mathematik 
a  astronom  americ  (*  1819  —  f  1870).  Pů- 
sobil jako  učitel  matnematiky,  aŽ  r.  1845  stal 
se  professorem  astronomie  a  mathem.  při 
námořní  akademii  Spoj.  Obcí  a  zároveň  byl 
ředitelem  observatoře.  R.  1859  povolán  za 
prof.  mathem.  na  Washington  University  v  St. 
Louisů,  kdež  působil  po  deset  roků.  Vynikl 
důležitými  pracemi  mathem.:  The  binomical 
Theorem  and  Logarithmus  (1843);  Píane  and 
spherical  Trígonometry  (1850) ;  Sew  met  hod  of 
correcting  lunar  Distances  (1850);  Manuál  of 
spherica  I  and  practical  Astronomy  (1863) ;  Ele- 
mentary  Geometry. 

Chauvet  íšově)  Charles  Alexis,  franc. 
virtuos  a  skladatel  na  varhany  (*  1837  — 
t  1871),  žák  konservatoře  pařížské.  Byl  var- 
haníkem v  četných  chrámech  pařížských,  po- 
sltzc  u  Sv.  Trojice  (od  r.  1869).  Napsal  řadu 


Chauvigny  —  Chavanne. 


101 


znamenitých  skladeb  pro  varhany,  těžících 
z  nejmoaernČjších  technických  pokroků  ná- 
stroje. 

Oliaavlgi&y  'šoviňij,  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
Montmorillon  franc.  dep.  Vienne,  130  m  n.  m., 
na  Viennč  a  na  žel.  trati  le-Blanc-Ch.-Poitiers; 
zříceniny  zámku  a  zajímavého  kostela  sv.  Petra 
z  r.  1100,  kožclužství,  hrnčířství  a  2223  ob. 
(1891).  —  Kanton  má  na  227-58  km^  v  11  ob- 
cích 9391  ob. 

Clutavin  fšovcn]:  1)  Ch.  August,  mah'ř 
bclg.  starší  školy  dússeldorfskč  (*  1810  v  Lu- 
tíchuV  Již  v  útlém  mládí  přišel  do  Cách  a  vě- 
noval se  s  počátku  stavitelství.  R.  1831  odešel 
však  do  Důsseldorfu,  kdež  obrátil  se  k  ma- 
lířství a  vstoupil  na  akademii  za  Wilh.  Scha- 
<lo\va.  Po  několik  let  byl  učitelem  kreslení 
u  prince  Neuwiedského  a  r.  1841  vrátil  se  do 
Důsseldorfu,  kde  vystavil  své  první  obrazy, 
provedené  úplnČ  v  duchu  školy  Schadowovy; 
byly  to  Modlitba  yíoj\išova^  Odpočinek  na  útěku 
do  Egypta  a  j.  Na  to  povolán  na  akademii 
lutyšskou,  jejímž  ředitelem  se  stal.  Z  jeho  děl 
uvádíme  jcšté:  Hagar  na  poušti;  Viývdni  sv. 
tři  krdlu\  Obráceni  Saulopo;  Biskup  lutyšský 
na  hostině  u  Pippina  Heristalského.         J-k. 

2)  von  Ch.  Marie,  přírodozpytkyně  němec. 
(♦  1848  v  Berlíně),  dcera  gener.  riditelc  prus. 
telegrafů,  věnovala  se  ve  Frciburku  baden- 
skcm  studiím  zoologickým  a  vynikla  pracemi 

0  hmyzu  řvýzkumem  soustavným  a  výjevo- 
zp)'tným  cnrostíků),  hlavně  však  po  Duméri- 
lovi  přesným  a  pokusným  důkazem  o  pro- 
měně axolotla  (viz  Amblystoma). 

Ohauvinism  [šóv-|,  franc,  krajní,  slepé  a 
chvastavé  vlastenectví.  Slovo  to  odvozuje  se 
od  vlastního  jména  Mikuláše  Ch  au  v  i  na, 
franc.  vojáka,  rozeného  v  Rochefortu,  jenž 
byl  I7kráte  raněn  ve  válkách  revolučních  a 
císařských ;  byl  to  nadšený  a  chvastavý  ctitel 
císařův  a  stal  se  příslovečným,  takže  sklá- 
ílány  o  něm  chansony  a  jména  jeho  užíváno 
v  listech  politických  a  satirických  typicky,  šld. 

La  Ghanx  de  Fonds  [šódTonj,  hlav.  m. 
okresu  ve  švvc.  kant.  Neuchátclském,  ÍS  km 
s.-z.  od  Neuchátelu,  998  m  n.  m.,  v  drsné  a 
Ixzvodé  krajině  švýc.  Jury,  na  tratích  Neu- 
chátcl-Loclc-Col  des  Rocnes  a  Sonceboz-Ch. 
Stavěno  po  způsobu  města,  ale  obyvatelé  se 
zálibou  mu  říkají  »velká  ves<;  má  pěkný  hl. 
kostel   protest,  vedle  jiných  kostelů  cvang., 

1  kostel  katol,  1  starokatol.,  synagogu,  sta- 
nici poštovní,  telegr,  a  telef.,  radnici,  kollej 
s  obecní  obrazárnou,  školu  hodinář,  a  průmysl., 
museum,  kasino,  divadlo,  nemocnici,  2175  km 
dl.  vodovod  pro  pitnou  vodu  od  inž.  Rittera 
a  Mathysa  (z  r.  1887)  a  25.835  ob.  (1888),  hlavně 
l»rot-  (3842  katol,  633  židů);  jest  spojeno  hor- 
skou drahou  s  Neuchátelem  a  s  továrním 
městem  Le  Locle  (dráha  má  nejvyšší  stoupání 
287^  a  tunnel  326  km  dl.).  Ch.  jest  světozná- 
mým střediskem  švýcarské  výroby  hodinářské. 
základ  průmyslu  toho  položil  Jean  Richard, 
kovář  a  mechanik  z  vesnice  La  Sogne  kon- 
cem XVII.  a  zač.  XVIll.  stol.  O  dalším  vývoji 
záslužně  pracoval  proslulý  hotovitel  automatů 
Picrrc  Droz.  Výroba  založena  na  nejpřísnějším 


principu  dělení  práce.  Kromě  hodinek  kapes- 
ních hotoví  se  též  chronometry  a  hodiny 
umělé.  Ch.,  Le  Locle  a  okolí  vyrábějí  ročně 
hodin  v  ceně  32—36  milí.  franků.  Ch.  jest 
rodištěm  malíře  Leop.  Roberta.  —  Okres  má 
na  97  km^  ve  4  obcích  29.414  obyv.  (1888), 
z  nichž  jest  4086  katol.  a  633  židů. 

Chanx  du  BKilieu  [šó  dy  miljój,  ves  v  okr. 
Locle  švýc.  kantonu  neuchátclského,  v  území, 
kde  jest  čilá  výroba  kapesních  hodinek,  má 
870  ob.,  kteří  většinou  živí  se  výrobou  řetízků 
k  hodinkám  lepší  práce. 

Chavangei  jšavanž],  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
Arcis  sur  Aube  franc.  dep.  Aubc,  125  m  n.  m., 
3'5  km  od  pr.  bř.  Voiry,  49  km  s.  v.  od  Troy- 
esu  na  trati  Vitry-Vallentigny-Troyes;  obchod 
obilím  a  933  ob.  --  Kanton  má  na  178  km* 
v  17  obcích  4309  ob. 

Chavanne  (šavánl  Joseph,  zeměp.  spiso- 
vatel a  cestovatel  rat.  (*  7.  srp.  1846  ve  Št. 
Hradci),  studoval  v  Praze  a  Št.  Hradci,  načež 
v  1.  1867—69  cestoval  v  Záp.  Indii,  Mexiku, 
Spojených  Obcích  sev.-amer.,  v  přístavních 
městech  Marokka  a  v  alžírské  Sahaře.  Roku 
1869  —  70  byl  zaměstnán  v  říšském  ústavě 
meteorologickém  ve  Vídni  a  převzal  r.  1875 
redakci  časopisu  c.  k.  zeměpisné  společnosti 
ve  Vídni  a  r.  1881  redakci  > Deutsche  Rund- 
schau fůr  Geographie  u.  Statistik*.  R.  1884 
odebral  se  na  náklad  brusselského  Institut 
national  de  geographie  na  dolní  Kongo  za 
účelem  správného  mapování  a  geol.  prozkou- 
mání území  mezi  Kongem  a  Kuilu-Niadi  a 
mezi  ústím  Konga  a  stanicí  rovníkovou.  Zde 
pobyl  do  r.  1885.  Napsal:  Die  Temperaturver- 
liáltnisse  von  Oesterreich-Ungarn  (Vídefí,  1871); 
Beitráge  ^ur  Klimatologie  von  Oest.-Ung.  (t., 
1872);  Die  Eisverháitnisse  im  arktischcn  Polar- 
mecre  und  ifire  period ischen  Veránderungen 
(Petermannovy  >(jeogr.  Mittheilungen*,  1875); 
s  F.  Le  Monnierem  a  A.  Kapfem  Die  Litera- 
tur uber  die  Polarregionen  der  Erde  (Vídeň, 
1878);  Die  Sahara,  oder  von  Oase  \u  Oase 
(t.,  1878) ;  Afghánistán,  Land  und  Leute{t.,  1879); 
Afrika  im  Lichte  unserer  Tagc  (t.,  1881) ;  Die  mitť 
lere  HóheAfrikas  (t.,  1881);  Afrikas  Strome  und 
Flílsse  (t.,  1883);  Jan  Mayen  und  die  ósterreichi- 
sche  arktische  Beobachtungsstation  (t.,  1884).  Též 
opatřil  k  tisku  VII.  vydání  Balbiho  *Allgem. 
Erdbesclireibung€  (t.,  1882  a  n.^  a  vydal:  Physi- 
kalische  Wandkarte  von  Asien  (t.,\9>%\)\  Wanď 
kartě  von  Afrika  (t.,  II.  vyd.  ve  4  listech  1882); 
a  spolu  s  jinými  spolupracovníky  Phy si  kalisek- 
statistischer  Handatlas  von  Oest.-Ung.  (24  listů 
t.,  1882—87).  Po  vykonané  ccstc  na  Kongo  vy- 
dal :  Carte  de  VAfrique  équatoriale  (1 : 2.000.000), 
Carte  du  Congo  inférieur  (1 :  200.000),  obsahující 
Kongo  od  ústí  až  po  Bonu  a  pobřeží  na  sev. 
až  po  Landanu  a  Reisen  und  Forschungen  im 
alten  und  neuen  Congostaate  in  den  J.  1884 
u.  188S  yena,  1887).  Byv  potom  Pechuel- 
Loschem  obviněn  ohledně  posledního  díla 
svého  z  plagiátorství,  zmizel  r.  1887  z  Drážďan, 
kdež  tehdáž  dlel.  Z  dopisu  zanechaného  sou- 
zeno na  samoNTaždu,  po  nějaké  době  však 
se  objevil  Ch.  v  Argentině.  Vvdal  zde  .^fapa 
pnlitico  de  la  Repúblicn  Arecntiňa  n-2.'OO0OO. 


102 


Chavannes  —  Chazarové. 


Buenos  Aires,  1890)  a  yfapa  fisico  de  la  Re- 
publica  Argentina  (t.,  1890). 

Chavannei  [šavánj  viz  Puvis  de  Cha- 
vannes. 

Chaváridi  viz  Cháridžité. 

Chaveaa  [šavó]  Frangois,  mědiryjec 
franc.  (♦  1613  —  f  1676).  Učitel  jeho  byl  L. 
de  la  Hire.  Z  jeho  rytin  uvádíme:  Odpočinek 
na  útěku  do  E^pta  (dle  Nic.  Poussina) ;  Dafné 
ve  strom  proměněna  (dle  téhož) ;  Kristus  v  Emau- 
\ich  (dle  Tiziana);  Sv.  Cecilie  (dle  Domeni- 
china).  Mimo  to  ryl  četné  listy  dle  svého 
učitele  i  dle  vlastních  komposic.  J-k. 

Chavei  (šávešj,  město  a  pevnost  2.  řádu 
v  distriktu  Villareal  portug.  prov.  Traz  os 
Montes,  364  m  n.  m.,  18  km  od  hranic  špan. 
v  úrodném  údolí  na  I.  bř.  přítoku  Doura  Ta- 
megy;  má  pčkný  kollegiátní  románský  kostel, 

2  kláštery,  starý  hrad  se  zašlými  opevněními, 

3  tvrze,  římský  most  z  doby  Trajanovy,  154  m 
dl.  o  12  obloucích  (dříve  18),  spojující  mésto 
s  přcdmtstím  Sta  .Maria  Magdalena,  zbytky 
starých  římských  lázní,  chudobinec,  2  nemoc- 
nice, plátcnictví.  obchod,  pésténí  lnu  a  obilí, 
chov  bourců  a  6524  ob.  (1878).  Zdejší  horké 
prameny  (50—56'^  C)  jsou  velmi  navštěvovány 
a  již  Římané  jich  užívali;  sluly  ve  starověku 
Aquae  calentes. 

Chavei  Išávcš]  Manoel  do  Silveyra 
Pinto  de  Konseca,  hrabě  z  Amarante,  mar- 
kýz  a  válečník  portug.  (*  1830  v  Lisabone). 
Vyvolal  23.  ún.  1823  revoluci  proti  ústavě 
z  r.  1821  a  zmocnil  se  městečka  Chavesu,  kde 
zřídil  prozatímní  vládu.  Hnutí  to  bylo  potla- 
čeno a  Ch.  donucen  k  útěku  do  Španělska, 
odkud  však,  když  Dom  Miguel  novou  revo- 
lucí byl  prohlášen  králem,  se  navrátil  a  po- 
výšen byl  na  markýza  z  Ch-u.  Po  pokoření 
Dom  Migucla  uprchl  do  Bayonny  a  teprve 
r.  1826,  když  Dom  Miguel  jmenován  byl  správ- 
cem země,  se  vrátil,  ale  nedožil  se  u  správce 
žádného  vděku. 

Chavioa  viz  Pipcr. 

Chazal  [šazal]:  1)  Ch.  Pierre  Emanuel 
Felix,  baron,  generál  belg.  (*  1808  v  Tar- 
bezu  —  t  1892  v  Pau),  byl  obchodníkem, 
r.  1830  vstoupil  do  vojska,  bojoval  proti  Hol- 
landsku  a  úsilným  studiem  vojenských  věd 
vzdělal  se  tak,  že  r.  1842  jmenován  byl  bri- 
gádníkem. R.  1847  povolán  za  ministra  vo- 
jenství, kterýž  úřad  spravoval  horlivě  až  do 
r.  1850,  kdy  úřadu  se  vzdal  pro  opposici, 
která  žádala  za  snížení  budgetu  vojenského. 
R.  1859  stal  se  znovu  ministrem  vojenství  a 
přiměl  obé  komory  k  tomu,  že  přijaly  návrhy 
na  nové  vyzbrojení  země  a  opevnění  Antverp, 
a  provedl  opevnění  ta  i  přes  odpor  města. 
R.  1866  odstoupil  a  stal  se  královým  poboč- 
níkem a  za  války  franc.-něm.  velitelem  obou 
sborů  na  ochranu  neutrality;  r.  1874  jmenován 
byl  velitelem  jednoho  z  dvou  armádních  sborů. 

2)  Ch.  Charles  Camille,  malíř  franc. 
(*  1825  v  Paříži  —  f  1875  t.),  syn  malíře  t.  jm. 
(t  1854)  a  žák  Drollingův  a  Picotův.  Od  r.  1849 
vystavoval  historické  a  genrové  obrazy,  z  nichž 
jmenujeme:  Květinářka  Glycera  (1850);  Jaro 
(1852);  Kristus  u  Šimona  Fariseje;  Malíř  vásy\ 


Ustanoveni  večeře  Páné\  Germain  Pilon  u  mo- 
dellu  3  Grácii  (1863);  UČennici  v  Emau^ich; 
P.  Maria  v  Egyptě  ťl868);  Královna  ^e  Sáby 
(1872)  a  četné  podobizny.  J-k. 

Chazarové,  vymřely  národ  černomořský, 
zvaný  u  byzant.  kronikářů  XálaQoi/AY.citU9oir 
armen.  Cnaiir,  arab.  Cha\ar^  Cho^ar.  Histo- 
ricky vystupují  Ch.  na  konci  11.  stol.,  v  lé- 
tech 600—950  nabyli  největší  moci,  odtud  pak 
až  do  konce  XI.  stol.  upadají.  Původně  by- 
dlili v  zemi  Berzilii  (Barzele)  při  ústí  Volhy, 
odkud  v  VII.  stol.  vytáhli  na  západ,  podma- 
nili si  Bulhary  na  Donu  a  usadivše  se  na  po- 
břeží černomořském  a  azovském,  podrobili  si 
vých.  kmeny  slovanské,  Polány,  Sjevcrany, 
Vjatiče  a  Raúimiče.  Hranice  jejich  říše  ne- 
ustále se  měnily;  za  největšího  rozkvětu  pro- 
stírala se  moc  Ch-rův  od  Volhy  ke  Dněpru 
a  od  sev.-vých.  břehu  Kaspického  moře  až 
k  Asterábádu.  Z  měst  jejich  vynikalo  čilým 
obchodem  Itil  na  Volze,  středisko  obchodu 
mezi  Persií,  Byzancií,  Arménií  a  Ruskem,  Se- 
mender  (Tarchu),  Chalendeš,  Belendžer  a  Sar- 
kel  na  Donu.  Po  stránce  cthnologické  různě 
se  na  ně  hledělo ;  Šafařík  pokládá  je  za  kmen 
uralsko-čudský,  ale  geograficky  lze  za  to  míti, 
že  Ch.  byli  domorodým  národem  kavkázským, 
příbuzným  Arménů  nebo  Georgijců.  Za  pří- 
buzné těchto  pokládá  je  ibn  Asír,  za  pří- 
buzné oněch  Dimiškí;  ibn  Fodlán,  jenž  na 
rozkaz  chalífa  Muktadira  r.  921  cestoval  Cha- 
zarskem,  píše,  že  jazyk  jejich  liší  se  od  ture- 
ckého. První  určité  zprávy  o  vpádu  Ch-rů 
do  .Arménie  odnášejí  se  k  r.  198.  V  bojích 
mezi  říší  byzantskou  a  perskou  vystoupili  Ch. 
nepřátelsky  proti  této,  když  byli  Peršané  za- 
brali vých.  Arménii  a  spojivše  se  s  Byzancii 
podnikali  vpády  do  říše  sásánovské.  R.  434 
podrobil  si  je  hunský  výbojce  Attila;  po 
smrti  jeho  nastala  v  Chazarsku  anarchie  a 
kmenové  avarští  hrnuli  se  volně  jejich  zemí 
do  Evropy.  Ch.  vynikli  znovu  ze  záplavy 
avarské,  podrobili  si  Bulhary,  Slovany  na 
ř.  Dněpru  a  Oce  a  koncem  Vil.  stol.  opano- 
vali pobřeží  azovské  a  Krim.  Přátelské  styky 
s  Byzancií  utužovaly  se  hlavně  společným 
postupem  proti  rozervané  říši  sásánovské 
(589).  Poč.  VII.  stol.  muslimští  vojevůdcové 
povalili  říši  novoperskou  a  od  r.  651  jali  se 
útočiti  na  Ch-ry.  R.  737  byl  chákán  chazar- 
ský  zajat  a  donucen  přiznati  se  k  islámu,  nad- 
vláda muslimská  trvala  tam  až  do  r.  861. 
V  době  mezi  úpadkem  chalífátu  a  vzniknutím 
říše  ruské  nabyli  Ch.  největší  moci  a  jejich 
města,  především  Itil,  stala  se  důležitými  ob- 
chodními tržišti;  med,  vosk,  kůže,  kožešiny 
a  ryby  byly  hlavním  předmětem  obchodu. 
Na  ochranu  chazarského  obchodu  proti  lou- 
peživým  PeČencům  vystavěl  r.  834  císař  Theo- 
filos  na  ř.  Donu  pevnost  Sar-kel.  Pro  přátel- 
ství s  Byzancií  byli  chazarští  chákánovjé  i  od 
Karlovcu  pokládáni  za  vládce  prvního  řádu. 
Úpadek  říše  chazarské  počíná  se  v  2.  pol. 
IX.  stol.  >Panování  Kozarů  ve  Slovanech  uči- 
nili konec  Varjahové  a  sice  dobrodruzi  Askold 
a  Dir  v  Polanech  1.  862,  kníže  Oleh  v  Sjeve- 
ranech  a  Radimičech  1.  883  a  naposledy  kníže 


ChazcUcs-íiur-Lyon  —  Chtrb. 


I0;j 


sl^v  vi:  Vkiliccch  I.  904.-  fSafuřiU,  Sluv. 
stfaroi.  ií.  70,)  V  tó  tlobt*  vyvíjí  sr  na  dvoře 
chaiar'-'-'  í  "  'bákána  niujurdomát  {bak,  tní^), 
^imi  i  pozbyli  úptnO  vlivu  na  vládu 

a  slab  1  hc^ův,  kíše  vnitřními  spory 

Jícsl^ibcTiá  kic&aia  tím  iiatrneji,  když  na  poc, 
XI-  štol.  k*)í  dosíivitdní  spojenci  cisafovc  by- 
ňnt^is  o4i  nich  se  odtrhli  a  s[»ojÍvác  se  s  Rusy 
tajali  tehdejšího  kfcsčanskcho  chána  Jiřího 
Tfuiu  a  <»  řífii  jeho  se  ro^drlili  (1016).  Ale 
|cxté  ve  XU.  stul.  vlúdl  v  jižní  Rusi  irhúkán 
<.'  '  •  -srí,  dle  jména  pulrné  žid.  —  Ch. 
b  y;  te|irve  v  Vílí,  stol,  |ííi  neusiíi- 

I'  '  h   s  nnislimy  a  židy  přijíniaU   čá- 

I?'  h  víriL  \^  rX,  stul,  sířilo  sr  mezi 

n  inslvi  a  přcdevižúii  sv.  Cyrill  a  Me- 

f.  lili  jtch  tasť  na  víru  křesťan «ikou. 

Í\  ..li    r  'J'Jl  shledal,   Že   většinou    byli 

lnifiAiit  pijlianslvj,  čúsť  vyzndvala  víru  kře- 
nťnn^-kínt  a  isl.im,  rhákán  íiáni  pak  byl  žit  Um. 
*-        "  řV- starožitnosti  (1863)i  Frathu, 

í  hasans  (1821);  týž,  Ibn  Fozlán 

(1.--^.;  ,    narkavv    v    »kuss.    Revue*    1873    a 

Ckasellei^iur-LyoKi  [áazcl  syr  Ilon],  rmS 
hIm  v  kant.  Saitn  <  ialmitT  arr  Montbrison 
fi-""  '^  {1  Loirr,  iia  přítoku  ř.  (  uisy;  vý- 
T  ►tikú  a  hedvíilmvVh  látek  a  43.T)  ob. 

\  I  vála  /aIj  < luk  žitá   konmienda  řádu 

y 

s  'Ghxistos,   bojovník    srbsko -řecký 

{*  liévi  v  Bělehrade  »rb.  —  f  1833  v  Alhe- 
BSfach).  Sebrav  silný  zástup  dolirovolníkíl  srb- 
skÝcli  a  bulharsksxli,  vydal  sl  s  nimi  puil- 
pí»rovíit  povstání  řecké,  bojoval  r.  1822  u  Ikr- 
i  to  v  Thessalji,  v(|iadl  v^ak  s  arci- 
iucthonským  Řihtih  m  tlo  jtajetí  tu- 
r  '      f-n  r.  18'Jíí  bojoval  |«»d  A. 


hodil  r.  lř*2*í  Naui»aklíis 

dl  v  Thébách,  Král  Otta 
1  místodržitek-m  v  Ar  kadit 

Chasui^   arab .),  poklad ,  pokladnice,  kle- 

.,*i    .'      -Ulnilt:št6.   V  Turecku    zove    se   ch. 

d.    který   plyne   státu   z  jedné 

.'*   početní  jí-dnotka  značí   ch, 

po  5UU  piastrcch.    Ch-i 

nitfku,  náísev  pro  soukro- 

'1,  opak  je  ch-i  ám»re, 

C  ,  pán  pokladny,  býval 

todulos,    bojovník 

it  —  t  1866    v  Alhé- 

ho  pozdvihl  v  Thes- 

j_^  L    zor^janisovav    éely 

'   xdarmi  až  do  skon- 

mcnoval  ho  král  Ottu 

I)yi  vřel  mim  ví^deetn  po- 

a  porazil  dvakráte  Turky. 

OtLaz^nadar,    i  a^inedár  (tur),  pokbdnik. 

bOllWiaé.  -  -   ■-  *-níéhokmcnc 

ICechicr  n  Chebsku. 

*^^*T*'  .  Lihách,  hijt. 

■  suky;  l(j  d,  9í' 

.  -        :  jťi  byli  vytého- 

Cbebska,  po  mchž  ves  přijala  'jm<^no. 


Chbelnioe  viz  KUl lnice. 

Ghoebuz,  rhocL-buz  indrn.  Zcbu^),  far  ves 
v  Čechách,  hcjt.  Duha,  okr.  a  pá.  Štírlí;  T21  d., 
63  ob.  č.,  609  n.  /ISOi),  kostel  (v  nyn.  podobě 
jt  r.  1782,  pův,  ve  XIV,  stok  farní),  3tř.  šk., 
starý  zámeček  se  dvorem  Marie  L.  hraběnky 
z  Lippc-Histerfeldu.  Ves  j>řÍpomíná  se  v  za- 
kládací hstine  kláštera  břevnovského  (,99:i), 
jemuž  ještě  ve  XÍU.  stol.  náležela,  PozdéU 
byl  tu  manský  dvůr  a  vla<Jyti  statky;  zničit 
z  ntíklerého  pocházela  rodina  pánů  Dovol ú v 
z  CJíocebuze.  V  XV.  stol  usadil  se  tu  Jan 
Vlk  z  Kvítková,  po  ném  Osterstí  ze  Sulevic» 
jimž  Ch.  pro  dluhy  prodána  {lo4J),  pozdéji 
od  nich  opét  koupena,  ale  brzy  dostala  se 
v  drÍLni  Kunšu  t  Lukavec.  \i.  lo83  připo- 
míná se  tu  rodina  Pachtů,  kteří  žiskavsc  Li- 
béchov  Ch.  k  nému  připojili. 

Cheadle  and  Oatley  |cídl  end  gctlij,  obce 
v  an;^].  hrabstvi  ehcstt  rském,  vlastně  jižni 
přrdniésti  Stock portu,  s  velmi  živým  prů- 
myslem bavlnářským  a  8252  ob.  (IS91). 

Cheb  (lat.  civitas  Ktirensis^  něm.  Egcn,  krá- 
lovské mtsto  na  pr,  bř.  Ohře  v  se  v. -za  p.  Če- 
chách na  i*ipatí  Smrcin  lilížehmntc  bavorských* 
448  m  n.  m,  na  trati  VídeiVlmunt-Ch.  K:ik, 
st.  dr  .  Praha-(-homútuv-Ch.  nustěíjradské  flr;, 
Chdloí;  Ch.-Wusau  a  Ch  -fci  dviťko-Norim- 
berk  Bavorské  st.  tir.  a  Ch.-l<eichenl>ach  Saské 
st,  dr.,  má  s  předměstími  na  14  70  km^  101  :t  d., 
72  ob.  č.,  lo.7*>5  n  ;  z  18,fj.í8  přít.  ob.  17.111 
katol.,  lU40uvang.,  fíoa  židů,  4  j.  vyzn.  n89o, 
Ch.  jest   sídlem   krajského  a  mést.  del.  o!  r. 


C.  169^   livQr  v  domč  v  Chebř,  Ldc  byl  \*\úUtin  AMMAiáé.>t 

>ou<Iu.  okr.  hejlm.,  revír  horn 

senátu,  hlav.  iHrniho  lifailu,  ♦>  ' 

tclstvj  a  soudu  důchodkového,  tivtářskc  ku 


101 


Cheb. 


mory  pro  obvod  kraj.  soudu  v  Ch-u,  vrch. 
kommissařství  finanční  stráže,  celního  úřadu 
I.  tř.,  četnického  kraj.  a  okr.  vcHtclství,  vcU- 
telství  doplňovacího  okresu  73.  pluku  pěchoty 
(Wúrttcnbcrg),  stát.  pošty,  tclcgr.,  tclef.  úřadu 
a  obch.  a  živnostenské  komory,  která  zaujímá 
hejtmanství:  Aš,  Falknov,  Ch.,  Chomutov,  Já- 
chymov, Kadaň,  Karl.  Varv,  Kraslice,  Most, 
Louny,  Planá,  Podbořany,  Tachov,  Teplá,  Za- 
tec a  Žlutíce  (7075-49  km^  s  31.596  ob.  č., 
681.998  n.,  1890).  V  Ch-u  jest  vikariát  arci- 
biskupství pražského,  děkanství  s  far.  koste- 
lem sv.  Mikuláše  se  2  věžemi,  farní  kostel 
sv.  Bartoloměje  s  křižovnickou  kommcndou, 
františkánský  klášter  s  kostelem  Zvěstování 
P.  Maric,  domiuik.  klášter  s  kostelem  sv.  Vá- 
clava, kongregace  sester  sv.  Kříže.  Bývalo  zde 
více  kostelů,  ale  za  cis.  Josefa  II.  byly  za- 
vřeny a  později  zrušeny.  Mimo  to  sluší  uvésti 
faru,  kostel  a  sídlo  superintendenta  církve 
augšp.  Na  záp.  konci  města  na  skále  král. 
hrad  zv.  »starý  zámek«  s  věží  černou  (od  po- 
žáru r.  1472),  někdy  sídlo  chebských  purkrabí, 
dále  kamenný  dům,  původně  prý  sídlo  mar- 
krabat Vohbúrských,  radnice,  kQe  Valdštein 
zavražděn  (1634),  v  níž  umístěno  museum,  ob- 
sahující zvláště  památky  Vaklšteinovy,  různé 
malby,  národní  kroj  o  a  j.,  nové  městské  di- 
vadlo, pomník  cis.  Josefa  II.  a  básníka  Schil- 
lera.  Vnitřní  město  bývalo  obehnáno  zdmi  a 
příkopy,  které  několikráte,  zvláště  r.  1749,  sice 
obnoveny,  ale  r.  1808—09  z  větší  části  zru- 
šeny a  v  sady  proměněny.  Školství  zastupují 
obec.  a  měšť.  školy  pro  chlapce  a  dívky,  3lř. 
soukr.  šk.  augšp.  vyznání,  rolnická,  řemesl- 
nicko-průmyslová  a  kupecká  šk.,  státní  vyšší 
gymnasium,  učit.  ústav,  soukr.  ú.stav  učitélek 
(s  právem  veř.);  dále  jest  zde  všcob.  nemoc- 
nice, sirotčinec,  chudobinec  a  2  lékárny.  Město 
má  centrální  nádraží  a  znamenitý  průmysl: 
slévárnu  a  výrobu  hospodář,  strojů,  továrny 
na  stroje,  zvláště  hospodář.,  láhvové  kapsle 
a  staniol,  výrobky  z  mušlí,  perleti  a  ozdobné 
zboží,  nábytek  a  kopyta,  strojní  zámečnictví, 
zvonařství,  5  velkých  cihelen,  továrny  na  cha- 
mottttvé  zboží,  zvi.  kamna,  výrobu  koberců, 
vln.  a  stávkového  zboží,  tkaní  látek  z  příze 
(zvláště  veby),  3  tiskárny,  2  závody  na  vý- 
robu kůže  a  leštidla,  10  pivovarů,  z  nicívž 
největší  je  akciový,  továrny  kvasnic  a  kávo- 
vých náhražek,  4  mlýny,  stavební  truhlářství, 
3  par.  pilv,  plvnárnu  (město  osvětleno  ply- 
nem). l'rňmvsí  a  obchod  podporují  i)eněžhí 
ústavy:  fiháíka  Rak. -uher.  banky,  agentura 
České  eskomptní  banky,  spořitelna,  založ,  a 
spořitel,  spolek  rak.  úředníků;  dále  jest  zde 
hospodář,  a  výrobní  družstvo,  sídlo  spolku 
>Sv.  Florián*  ku  vzájemnému  pojištění  proti 
ško<lám  z  ohně  a  jiné  akc.  podniky.  Deskový 
statek  ve  vvměře  470  98  ha,  k  němuž  náleží 
dvůr  Spiegelhof,  jest  majetkem  křižovnického 
řádu  v  Praze,  který  jej  od  nepaměti  drží.  Oby- 
vatelé Ch-u  jsou  výhradně  průmyslníci,  ob- 
chodníci nebo  jako  dělníci  zamé.stnáni  ])ri  to- 
várních podnicích;  zvláště  rozsířent)  jest  obuv- 
nictví. Město  skládá  se  z  přcdmě.stí:  IJruck- 
Ober- a  SchifTthorvorstadt,  Delice,  Lehenštein 


Č.  1896.  Znak  mésU  Chebu. 


(ryt.  statek),  Schwarzcntcich ;  mimo  to  přiléhá 
k  němu  mnoho  samot  a  osamělých  dvorců. 
V  krajině  chebské,  v  celku  studenější,  daří  se 
z  celých  Čech  nejméně  pšenice,  žita,  ječmene, 
ovsa  a  bramborů;  za  to  je  tu  hojnost  lesů, 
bohatá  ložiska  hnědého  uhlí  a  minerálních 
vod,  což  jest  nevyčerpatelným  zdrojem  exi- 
stence obyvatelstva.  Obyvatelé  t.  zv.  Chebska 
liší  se  nejen  způsobem  života,  ale  i  řečí,  kro- 
jem i  mravy  od  svých  sousedů.  Severně  Ch-u 
spatřují  se  vyhaslé  sopky  Železná  (Eiscn- 
buhl)  a  Hůrka  komorní  (Kammerbúhl).  — 
Okr.  soud  chebský  zaujímá  278*61  km*  s  26 
j  polit,  obe,  3463  d.,  121  ob.  č.,  34.302  n.,  2  j. 
národ.;  ze  36.919  přít.  ob.  34.978  kat.,  1365  cv., 
572  žid.,  4  j.  vyzn. 
Hejtmanství  ob- 
sahujíc okr.  soudy 
Ch.  a  Vildštejn  má 
na445'36/cm-6031d., 
142  ob.  č.,  53.748  n., 
2  j.  n.;  z  56.790  přít. 
ob.  53.338  kat.,  281 9 
cv.,  627  židů  a  6  i. 
vyzn.  (1890).  —  Pů- 
vodní znak  města 
Ch-u  byl:  icdno- 
hlavý  v  právo  hledící 
černý  orel  v  červe- 
némpoli,  který  roku 
1322  změněn  (vyobr.  č.  1S96.)  na  rozpůlený 
štít,  v  jehož  dolním  červ.  poli  stříbrná  mříž, 
v  hořením  pak  zlatém  zbytek  původního  orla. 
Dějiny.  Na  obchodní  cestě  vedoucí  ze 
středních  Němec  do  Prahy  připomíná  se  po- 
prvé v  listině  z  r.  1061  osada  Cheb  (Egire), 
při  které  markrabí  Děpold  III.  (viz  Cheb- 
sko) v  1.  pol.  XII.  stol.  hrad  stejného  jména 
vystavěl.  Zároveň  již  tehdy  děje  se  zmínka 
o  niinisteriálech  č.  hradčancch  {castrenses) 
tohoto  hradu,  kteří  na  něm  i  v  předhradí 
sídlili  a  z  jejichž  potomstva  asi  jednak  šlechta 
chebská,  jednak  patricijské  měšťanstvo  cheb- 
ské povstalo.  Hrad  sám  byl  novými  stavbami 
za  císaře  Bedřicha  Barbarossy  rozšířen  a  ho- 
stil časem  dvůr  císařský.  Správu  jeho  svěřoval 
císař  zvláštnímu  fojtu  (zv.  pflegáru)  nebo  sudí 
zemskému,  který  nad  Chebskem  soud  společné 
s  některými  miňisteriály  vykonával.  Na  hrade 
tom  zejména  r.  1179  Bedřich  Barb.  s  knížaty 
říšskými  rovnal  spor  mezi  knížetem  českým 
1  Bedřichem  a  rakouským  vévodou  Leopoldem 
I  o  Vitorazsko;  zde  král  Filip  l5váb.*4ký  často 
,  se  scházel  s  Přemyslem  Otakarem  1.,  jichž 
I  děti  Václav  I.  a  Kunhuta  r.  1206  jsou  zasnou- 
beny, a  také  v  napotomních  časech  zde  často 
I  odbývaly  se  schůze  panovníků  českých  s  cí- 
saři římskými  a  knížaty  německými.  Během 
I  XII.  stol.  na  podhradí  zmáhala  seosada  měst- 
I  ská,  k  čemuž  častá  přítomnost  dvora  císař- 
ského i  jiných  vrchností  i  obchod  z  Němec 
do  Čech  tudy  vedený  nemálo  i)řispívaly. 
Osada  ta  r.  1147  zove  se  opi)idum  a  r.  1197 
civitas,  byla  asi  záhy  hradbami  obehnána  a 
podle  toho,  kdo  nad  ní  práva  výsostná  vy- 
konával, zda  císař  nebo  král  nebo  kníže, 
zvala  se  časem  císařským   nebo  královským 


Cheb. 


105 


nebo  knížecím  městem.  Říšským  městem  ne- 
mohla se  zváti,  poněvadž,  stojíc  v  soukromém 
majetku  markrabí  Vohburských  a  napotora 
Štaufovců,  nestála  přímo  pod  říší,  a  do  stavu 
říšských  měst  v  napotomních  časech,  aspoň 
pokud  známo,  nikdy  formálně  přijata  nebyla. 
Pokud  byla  v  soukromém  držení  císařů  a  králů 
římsko-německých  z  rodu  štaufského,  obdržela 
od  nich  mnohá  práva,  jejichž  však  původní 
znění  se  nezachovalo.  Známa  je  toliko  listina 
2  r.  1234,  kterou  král  Jindřich  VII.  rozšiřovali 
obvod  města,  spojiv  s  ním  osadu  zv.  Schiff- 
gasse  od  Jindřicha  z  Libšteina  nabytou.  Ale 
brzo  na  to  (1242)  uvodí  se  v  listině  opatřené 
pečeti  městskou  jména  rychtáře  městského 
a  mincmistra  v  Ch-u  a  není  tudy  pochyb- 
nost, že  v  tu  dobu  obec  byla  vyňata  z  pra- 
vomoci sudího  zemského  a  že  užívala  samo- 
správy v  soudních,  správních  i  obecních 
věcech.  Napotom  r.  1256  založil  řád  Něm. 
rytířů  zde  špitál  a  obdržev  správu  farního 
kostela  sv.  Mikuláše  v  Ch-u  i  filiálních  jeho 
kostelů  v  městě  i  ve  vůkolí,  zřídil  při  kostele 
kommendu  s  komturem  v  čele.  Konečně  za 
posledního  Štaufovce  Konradina  propůjčena 
jsou  mnoha  patricijům  městským  léna  na 
statky  k  hradu  chebskému  příslušející  a  tím 
způsobem  položen  byl  základ  k  nadvládě  obce 
městské  v  Chebsku  samém. 

Přemysl  Otakar  II.,  zmocniv  se  r.  1266 
města,  potvrdil  mu  všechna  práva,  jež  mu  cí- 
sařové a  králové  římští  udělili,  jakož  i  stvrdil 
měšťanům  držení  statků  manských,  na  něž 
od  předešlých  pánů  Chebska  léna  byli  ob- 
drželi. Kromě  toho  osvobodil  je  od  placení 
všeho  cla  z  kupeckého  zboží  ve  svých  zemích. 
Když  r.  1270  skoro  celé  město  popelem  lehlo, 
při  čemž  farní  kostel  a  klášter  minoritu  za 
své  vzaly,  založila  obec  nový  špitál  na  pro- 
spěch chudých  měšťanův  a  k  podnětu  krále 
svěřila  správu  jeho  českým  křižovníkům  s  čer- 
venou hvězdou.  Avšak  od  r.  1274  začal  král 
Rudolf  I.  činiti  nároky  k  Ch-u  jménem  říše 
a  když  se  byl  města  zmocnil,  potvrdil  mu 
r.  1279  z  moci  královské  římské  obsah  pri- 
vilegií při  posledním  ohni  zničených,  rozhoj- 
niv je  o  nové  důležité  výsady  a  práva.  Mezi 
jmý-m  upravil  pravomoc  fojta  hradu  cheb- 
ského»  rychtáře  městského,  rady  městské  a 
přísežných  měšťanů  fdenominátů),  potvrdil 
měšťanům  obvyklé  svobody  a  immunity  měst- 
ské k  zabezpečení  svobody  jejich  osob  a 
majetku,  rozšířil  právo  dědičné  k  statkům 
manským  i  na  Ženské  jejich  potomstvo  a  po- 
l>očné  příbuzné  a  povolil  jim  osvobození  od 
placení  cel  i  po  celé  říši  Římské.  Výsady  ty 
byly  celkem  shodný  s  právem  města  Norim- 
l>cr'ka,  s  nímž  Ch.  stál  v  ustavičném  práv- 
ním a  obchodním  spojení,  spatřuje  v  taměj- 
žíra  soudě  městském  vyšší  své  právo,  a 
v  následujících  létech  také  mnohá  města 
v  Lokctsku:  Loket,  Karlovy  Vary,  Falknov, 
Ostrov,  Žluticc,  Slavkov  atd.,  obdržela  od  králů 
českých  a  vrchností  svolení,  aby  se  spravo- 
vala právem  chebsko-norimberským  a  aby 
k  chebskému  soudu  připouštěla  odvoláni. 
V  lednu  1285  a  v  březnu  1289  král  Rudolf  I.' 


konal  v  Ch-u  sjezdy  se  zetěm  svým  králem 
Václavem  II.,  jenž  po  smrti  jeho  v  říjnu  1291 
ujal  se  panství  nad  městem  sobě  zastaveným 
a  vydal  »svým  měšťanům  chebským*  po- 
tvrzení privilegií  udělených  předešlými  pány. 
Při  tom  osvobodil  je  opětné  od  dávání  cla 
v  zemích  Českých,  když  se  byli  zavázali  dá- 
vati mu  ročně  100  hřiven  stříbra  z  mince 
chebské,  jejíž  správu  podrželi.  Za  obnove- 
ného panství,  českého  založen  r.  1294  v  Ch-u 
též  klášter  dominikánův  i  jiné  výhody  městu 
poskytnuty;  avšak  r.  1304  panství  králův  če- 
ských mocí  opět  je  přerušeno.  Albrecht  I., 
zmocniv  se  tehdy  města,  hleděl  novými  mi- 
lostmi připoutati  je  k  sobě.  Osvobodil  mě- 
šťany od  placení  cla  v  Norimberce,  vyňal  je 
z  pravomoci  soudů  zemských,  pokud  rychtář 
městský  neodepře  konati  spravedlnost,  vy- 
sadil jim  výroční  trh  o  Letnicích  a  upravil 
vybírání  sbírek  městských  tak,  aby  všichni 
obyvatelé  v  městě  usedlí  byli  povinni  přispí- 
vati k  potřebám  obecním.  I  nástupce  jeho 
Jindřich  VIII.  r.  1312  potvrdil  měšťanům  stará 
práva,  zejména  že  toliko  třetina  jmění  mě- 
šťana, jenž  se  dopustil  vraždy,  má  býti  konfi- 
skována rychtářem  a  ostatní  dvě  třetiny  Že 
mají  rodině  jeho  zůstati.  Když  pak  r.  1322 
město  Ch.  s  krajinou  vůkolní  znovu  koruně 
České  od  říše  zastaveno  a  měšťané  Chebští 
ochotně^  králi  Janu  slib  věrnosti  složili,  tu 
obdrželi  od  něho  slavné  potvrzení  i  rozhoj- 
nění svých  práv  a  svobod.  Král  zavázal  se, 
že  nebude  do  pravomoci  soudu  městského 
sahati,  že  od  soudu  chebského  nechce  statky 
a  důchody  odcizovati,  že  čeští  úředníci  zem- 
ští, zejména  podkomoří,  nemají  míti  moci 
nad  městem  a  obyvateli  jeho,  nýbrž  že  zvláštní 
úředníci  královští,  hejtman  a  soudce,  mají 
Chebsko  spravovati,  že  město  Ch.  nemá  býti 
nikomu  dále  zastavováno  a  že  krajina  cheb- 
ská nebude  povinna  platiti  berně  do  komory 
královské,  leč  potud,  pokud  sama  k  nim  svolí. 
Takovým  způsobem  Ch.,  jenž  do  té  doby  byl 
městem  krále  římsko-německého,  stal  se  nyní 
a  také  od  té  doby  zůstal  městem  krále 
českého.  Majestát,  který  obsahoval  základní 
ustanovení  o  poměru  netoliko  jeho,  nýbrž 
i  krajiny  Chebské  ke  koruně  České,  doplněn 
byl  ještě  t.  r.  opětným  osvobozením  měšťanů 
od  placení  cla  v  zemích  Českých,  když  se 
Chebští  zavázali  navzájem,  že  od  obyvatelů 
zemí  těch  v  Ch-u  žádného  cla  z  kupectví 
bráti  nebudou.  Císař  Ludvík  Bavor  dodal 
k  tomu  r.  1330,  že  má  při  osvobození  Cheb- 
ských od  placení  cla  i  v  říši  nadále  zůstati.  Král 
Jan  napotom  r.  1341  připojil  měšťany  a  oby- 
vatele města  Ch-u  k  společnosti  obyva- 
telů království  Českého,  tak  aby  Chebští 
užívali  týchž  práv  v  Čechách  jako  jiní  mě- 
šťané král.  měst,  a  zase  obyvatelé  těchto  měst 
aby  v  Ch-u  byli  s  tamějšími  měšťany  právně 
na  roven  postaveni.  Společenství  toto,  kte- 
rým usnadňovaly  se  styky  obchodní  a  právní 
Chebska  s  královstvím  Českým,  rozšiřil.r.  1342 
syn  jeho  Karel,  jakožto  markrabí  moravský, 
i  na  měšťany  brněnsU<5  a  jiných  král.  měst 
na  Moravě,  potvrdiv  při  tom  Chebským  vý- 


106 


Cheb. 


sady  jich  obchodní.  Znamenalo  to  udělení 
měšťanům  chebským  práva  občanského  v  ko- 
runě České.  Potvrzení  těchto  i  všech  jiných 
práv  obci  chebské  opětoval  Karel  IV.  r.  1347 
2  královské  moci  římské  a  české  a  obsazuje 
král.  úřady  pflegára  a  sudího  chebského  ča- 
sem šlechtici  českými,  nedával  vzniknouti  po- 
chybnosti, že  pánem  Ch-u  zůstává  král  český. 
R.  1348  uznávaje  stálou  věrnost,  kterou  mě- 
štané  chebští  království  Českén\u  zachovávají, 
zavázal  se  jim  k  jich  žádosti,  že  město  Ch. 
nikomu  dále  nezastaví  aniž  jinak  od 
koruny  České  odcizí  neb  oddělí.  Kromě 
toho  novými  hojnými  milostmi  je  obdaroval. 
Téhož  roku  potvrdil  jim  úřad  lesmistrství 
v  krajině  chebské,  jejž  byli  koupili  od  Sigmara 
ze  Selbu,  ustanoviv,  že  lesmistr  od  nich  dosa- 
zený má  býti  soudcem  nad  lesníky  a  brtníky 
taméjší  krajiny,  a  udělil  rychtáři  a  přísežným 
m.  Ch-u  právo  vypověděti  každého  z  města, 
kdo  s  nimi  nechce  podnikati  obecní  břemena. 
R.  1349  potvrdil  jim  zápis  otce  svého  krále 
Jana,  že  vše,  cokoli  k  soudu  a  právu  cheb- 
skému přísluší,  má  při  něm  zůstati  a  že  obec 
chebská  je  tedy  oprávněna  bdíti  nad  celistvo- 
stí Chebska.  Uznával  zejména,  že  tvrz  Žebcrk 
patří  k  Chebsku,  povoloval  proto  měšťanům, 
aby  vlastním  úředníkem  ji  spravovali  a  když 
dobyli  a  pobořili  loupežný  hrad  Kynžvart, 
dával  jim  plnou  moc,  aby  již  nedopouštěli 
jej  stavěti.  Před  tím  také  obec  chebská  na- 
byla vlastnicky  města  Řcdvice.  V  ten  čas 
také  král  ražení  haléřův  z  Norimbcrka  do 
Chebu  přeložil  a  obci  se  všemi  důchody  po- 
stoupil. V  březnu  1350  vypuklo  v  Ch-u  jako 
před  tím  i  v  jiných  městech  německých  a 
českých  vzbouření  proti  židům.  Čtvrť  židov- 
ská přepadena  a  židé,  pokud  se  nespasili 
útěkem,  povražděni  a  vydrancováni.  Karel  IV. 
osobně  se  dostavil  do  Ch-u,  aby  vedl  vyše- 
třování spáchaných  zločinův,  a  teprve  když 
přednější  měšťané  složili  značnou  pokutu  a 
dosti  mu  učinili,  holdujíce  nově  králi  a  ko- 
runě České,  přijal  je  na  milost.  Jmění  po- 
vražděných  židů  připadlo  komoře  královské 
jako  odúmrť.  Současně  tamější  řemeslníci 
hleděli  pomocí  cechů  nabyti  vlivu  na  správu 
městskou  a  bouřili  se  proti  patricijům  měst- 
ským, kteří  tudy  vymohli  i  na  králi  výsadu, 
že  nepotřebují  cechy  neb  jiné  jednoty  ře- 
meslnické ve  městě  trpěti  a  že  radě  jejich 
městské  přísluší  právo  vypovídati  každého 
z  města,  kdož  je  škoden  králi  a  obci.  Karel  I V  ) 
byv  v  Římě  korunován  na  císaře,  potvrdil 
r.  1355  Chebským  pod  zlatou  bullou  všechny 
jejich  výsady  a  opět  novými  je  rozhojnil. 
Kdykoli  měšťané  chebští  by  vytáhli  do  pole 
na  pomoc  »Římské  říši  neb  koruně  králov- 
ství Českého*,  měli  manové  chebští  s  nimi 
táhnouti  a  k  udržení  míru  zemského  měli 
Chebští  uzavříti  jednotu  s  krajem  Loketským 
a  Foitlandem  a  spravovati  se  radou  devíti 
osob  nad  mírem  tím  ustanovených.  I  v  ná- 
sledujících létech  Karel  IV.  meškaje  časem 
v  Ch-u  prokázal  městu  náklonnost  svou.  Tak 
r.  1358  zakázal  převod  nemovitostí  městských 
do   mrtvých    rukou   a   uznal,   že  každý   svo- 


bodné do  města  i  z  něho  může  se  stěhovati ; 
na  jeho  přímluvu  král  uherský  Ludvík  1365 
povolil  kupcům  chebským  tytéž  výsady  ob- 
chodní, jakých  kupci  pražští  a  norimberští 
v  Uhrách  užívali;  r.  1366  nařídil  císař,  že 
obchodní  silnice  z  Ch-u  do  Prahy  má  jíti 
přes  Loket,  Zatec,  Louny  a  Slané,  1370  do- 
plnil předpis,  že  všichni  držitelé  nemovitostí 
v  městě  i  na  předměstí  mají  trpěti  s  obcí,, 
a  r.  1377  dal  radě  chebské  důležité  právo, 
aby  i  na  obyvatele  krajiny  chebské  mohla 
berně  rozvrhovati.  Nemenším  příznivcem  obce 
chebské  osvědčil  se  Václav  IV.  Již  r.  1376^ 
zvolen  byv  ve  Frankfurtě  za  krále  římského, 
potvrdil  Chebským  všechna  jejich  práva.  Na- 
stoupiv na  trůn  český  vyňal  r.  1379  židy, 
kteří  nově  se  v  Ch-u'  usadili,  z  pravomoci 
hejtmana  chebského  a  podřídil  je  městskému 
soudu,  jemuž  nařizoval,  aby  iim  proti  dlužní- 
kům dopomáhal  ku  právu.  Napotom  r.  1386 
a  opét  r.  1395  přiznal  měšťanům  popravu 
v  krajině  chebské  nad  škůdci  zemskými; 
z  čehož  se  vyvinula  hrdelní  pravomoc  soudu 
městského  nad  veškerým  obyvatelstvem  Cheb- 
ska; r.  1389,  1392  a  1395  obdržev  od  měšťanů 
větší  peněžitou  pomoc  osvobodil  je  i  krajinu 
chebskou  od  placení  berné  na  řadu  let  a 
r.  1391  obnovil  staré  ustanovení,  že  obchodní 
silnice  z  Frankfurtu  do  Prahy  má  jíti  přes  Ch. 
Když  Chebští  r.  1395  měli  spor  s  purkrabím 
chebským  Ždimířem  ze  Sedlce  o  most,  jejž 
o  své  újmě  vystavěl  přes  Ohři  a  jejž  oni  strhli,, 
poněvadž  ohrožoval  jich  bezpečnost,  tu  král 
r.  1397  dal  jim  ujištění,  že  z  hradu  chebského 
nemá  nikdy  více  opevněný  most  přes  řeku 
Ohři  se  stavěti  a  že  toliko  jim  náleží  opcv- 
Ďovati  město  příkopy  a  hradbami.  Před  tím 
r.  1386  vypuklo  vzbouření  cechů  proti  radé 
městské,  jež  utišeno  bylo  tehdejším  hejtma- 
nem chebským  Hynkem  Pflugcm  z  Rabsteina 
na  ten  způsob,  že  řemeslníkům  dopřáno  bylo 
zastoupení  v  širší  radě  obecních  starších. 
Konečně  r.  1398  povolil  král  Václav  IV. 
měšťanům  sekati  dříví  k  jich  potřebám  ve 
hvozdech  říšských,  avšak  jen  tak,  aby  cesty 
mohly  býti  zaroubány  k  zemské  obraně,  kdv- 
koli  by  potřeba  nastala;  a  také  svěřil  radě 
městské  ochrannou  moc  nad  dvořáky  k  hradu 
chebskému  příslušejícími,  zejména  kdyby 
úředníci  hradní  proti  právu  nová  břemena 
na  ně  ukládati  chtěli.  Takovým  způsobem 
již  před  válkami  husitskými  městská  obec 
chebská  vykonávala  mnoná  výsostná  práva 
také  nad  obyvatelstvem  krajiny  chebské  a 
i  úřady  hradu  chebského  obsazovány  jsou 
větším  dílem  s  jejím  souhlasem.  Na  tom  ni- 
čeho se  nezměnilo,  když  r.  1417  Václav  IV. 
viděl  se  nucena  bratru  svému  Sigmundovi 
postoupiti  Chebsko  do  zvláštní  ochrany.  Sig- 
mund,  jehož  obec  chebská  uznávala  za  pána. 
poněvadž  byl  korunovaným  králem  českým, 
propůjčil  jí  r.  1420  právo  raziti  drobnou  minci, 
r.  1422  povolil  jí  na  sněmu  norimberském, 
aby  ode  všech  obyvatelů  krajiny  chebské 
mohla  daň  ze  skotíi  vybírati  a  aby  užívala 
vlastního  trubače,  kdykoli  jízdu  nebo  pěchotu 
vyšle   do   pole.    Kromě   toho   zavázal   se,  ž^ 


Cheb. 


107 


král.  úřady  hejtmana  či  pflegára  chebského 
a  rychtáře  méstského  nikomu  nezastaví,  nýbrž 
po  návrhu  rady  městské  obsazovati  bude. 
Ve  válkách  husitských  utrpěl  Ch.,  přidržuje 
se  věrné  Sigmunda  a  jsa  shromáždištěm  kři- 
iáckých  vojsk  proti  husitům,  velkých  ztrát 
na  hdech  i  majetku.  R.  1428  vpadli  husité 
do  Chebska  a  poplenili  je  nepokusivše  se 
o  dobytí  města;  v  červnu  a  říjnu  1429  opa- 
kovaly se  jejich  nájezdy  a  v  únoru  1430  po 
vypáleni  předměstí  chebských  měšťané  cheb- 
ští byli  nuceni  po  příkladu  .sousedů  svých 
vykoupiti  si  mír  zaplacením  1000  kop  husi- 
tům. Ód  té  chvíle  Chebští  ustali  ve  své  horli- 
vosti protičeské  a  začali  zaujímati  prostřed- 
kujíci  stanovisko  mezi  říší  a  Čechy.  V  květnu 
r.  1431  začalo  se  v  Ch-u  jednání  o  obeslání 
koncilu  basilejského  Čechy,  které  po  porážce 
a  Domažlic  vedlo  k  úmluvám  chebským 
v  květnu  1432  plnomocníky  sboru  basilej- 
ského přijatým  toho  obsahu,  že  Čechové  při- 
jdou do  Basileje  a  že  rozhodčím  jejich  sporu 
s  církví  bude  ^soudce  v  Ch-u  přijatý«,  t.  j.  zá- 
kon boží.  Při  jednání  o  to  obecný  lid  chebský 
hlučně  domáhal  se  na  stranách  uzavření  po- 
koje a  Ch.  i  v  následujících  dvou  létech 
vítal  a  hostil  prostředkovatele  obou  stran  ve 
svých  zdech.  Sigmund,  který  r.  1430  přiznal 
obci  právo  vypovídati  židy  z  města  a  kon- 
fiskovati jejich  majetek,  r.  1434  povolil,  aby 
je  opět  přijímati  mohla,  což  se  také  v  březnu 
r.  1435  stalo.  ŽidŮm  jsou  synagoga,  škola  a 
hřbitov  vráceny,  když  se  zavázali  ročně  300  zl. 
rýn.  úroku  obci  platiti.  Byv  pak  přijat  za 
krále  v  Čechách,  vydal  Sigmund  r.  1437  Cheb- 
ským nové  potvrzení  i  rozhojnění  jich  privi- 
legií. Ustanovil  mezi  jiným,  že  měšťané 
mohou  s  majetkem  svobodně  nakládati,  že 
X  jejich  soudu  městského  má  jíti  odvolání  to- 
liko ke  králi  českému  a  nikam  za  hranice  k  ci- 
zím soudům,  že  držíce  dvory  poplužní  v  Cheb- 
sku mají  i  nadále  s  obcí  trpěti  a  že  v  ob- 
chodech mají  opět  týchŽe  práv  užívati  jako 
měšťané  pražští.  Když  tehdy  vydán  byl  zákaz 
vývozu  obilí  z  Čech,  vymohli  si  Chebští,  aby 
se  na  ně  tento  zákaz  nevztahoval,  poněvadž 
»patří  ke  koruně  Čcské«.  Na  říšském  sněmu 
v  srpnu  1437  v  Ch-u  odbývaném  předložili 
téi  seznam  škod  a  útrat,  jež  měli  ve  válkách 
husíukých  a  jež  na  100.000  zl.  počítali ;  avšak 
kromě  slibův  a  něco  výsad  neobdrželi  žádné 
náhrady  válečné.  Jinak  po  válkách  husitských 
obnoven  jest  jejich  poměr  ke  koruně  České; 
avšak  po  smrti  Albrechta  11.  v  nastalém  na 
to  mczivládí,  kdy  nebylo  v  Čechách  uznaného 
krále.  Chebští  opět  přidržovali  se  některý 
čas  říše.  účastnili  se  časem  i  říšských  sněmův 
jako  za  válek  husitských  a  i  se  svolením 
správců  zcmskÝch  uzavírali  ochranné  spolky 
s  markrabím  braniborským  a  vévodou  sa- 
ským.  Od  římského  krále  Bedřicha  IV.  ob- 
drželi r.  1442  potvrzení  privilegií  a  r.  1444 
opětné  povolení,  že  mohou  raziti  zvláštní 
minci  chebskou,  tak  abv  sedm  feniků  šlo  na 
groš  český.  Napotom  v  1. 1446—1449  přidrželi 
%c  strany  Rosenbcrské  v  Čechách  a  nalézali 
se  v  ochraně  Hynka  Krušiny  ze  Švambcrka, 


•hejtmana  kraje  Chebského*.  Avšak  dřívější 
stav  byl  zase  obnoven  za  správcovství  zem- 
ského Jiřího  z  Poděbrad,  jenž  r.  1450  a  opět 
r.  1452  psal  Chebským  česky,  aby  »list  při- 
znávající k  řádu  a  ustanovení  zemskému  na 
sněmu  obecním  ustanovenému  na  rathúze 
Staroměstském  položili*,  načež  Chebští  ubeZ" 
pečovali,  že  >se  k  koruně  České  věrně  držíc. 
Král  Ladislav,  k  jehož  korunovaci  četné  po- 
selstvo vypravili,  r.  1453  potvrdil  jim  privileje 
a  1455  >z  moci  královské  české*  přiznal  jim 
opětné  hrdelní  pravomoc  ustanoviv,  že  zvláštní 
osoby  z  rady  volené  mají  zločince  před  ra- 
dou viniti.  Když  tím  způsobem  měštané  po- 
pravu i  nad  zemany  chebskými  vykonávati 
chtěli,  opřeli  se  tito  tomu  a  král  meškaje 
v  Uhrách  obeslal  konšely  r.  1456  tam  před 
osobu  svou;  avšak  správce  zemský  Jiřík  z  Po- 
děbrad dal  jim  přímluvný  list  ke  králi,  aby 
Ladislav  >jsa  tak  daleko  a  nemaje  při  sobe 
českých  rad  jich  nesoudil,  nýbrž  poněvadž  ty 
věci  u  nich  se  daly  a  král  ma  v  Chebště  soud 
svůj  zvláštní,  aby  tehdy  oni  podle  starodáv- 
ního práva  a  obyčeje  svého  tu  v  kraji  svém 
nebo  v  zemi  České  souzeni  byli  tak,  aby 
chudý  i  bohatý  při  svém  právu  a  svobodě 
zůstaveni  byli*.  Otázka  práva  popravného  zů- 
stala tedy  nerozhodnutou.  Chebští  měšťané, 
jsouce  Jiřímu  mnohými  díky  zavázáni,  účast- 
nili se  r.  1458  zvláště  slavným  poselstvím 
korunování  jeho  za  krále  Českého  a  když  mu 
slib  věrnosti  složili,  obdrželi  od  něho  po- 
tvrzení všech  svých  svobod  a  tedy  také  nad- 
vlády své  v  krajině  chebské.  Když  byl  r.  1459 
odbýván  v  Ch-u  sjezd  krále  s  knížaty  sa- 
skými,  přijali  od  něho  oni  i  jiní  manové 
chebští  léno  na  statky  své.  Jiří  r.  1463  svo- 
body jich  doplnil  povolením,  aby  dva  ryb- 
níky v  Chebsku  založiti  mohli,  r.  1465  usta- 
novením, že  mají  společně  s  purkrabím  cheb- 
ským Alatoušem  Šlikem  z  Lažan  hrdelní 
pravomoc  soudní  v  městě  i  krajině  vykoná- 
vati, a  r.  1466,  že  po  tři  léta  mají  zůstati 
osvobozeni  od  účastenství  na  tažení  polním 
z  koruny  České,  léčby  král  osobně  táhnul. 
Osvobození  toho  vymohli  si  Chebští,  aby 
mohli  i  nadále  králi  věrnost  zachovati,  neboť 
brzo  na  to  i  papežská  stolice  i  král  Matyáš 
začali  doléhati  na  né,  aby  se  přidali  ke  vzpouře 
proti  němu.  Matyáš  zejména  v  červnu  r.  1469 
vyzval  je,  aby  mu  složili  slib  věrnosti  a  Ji- 
římu jakožto  sesazenému  králi  a  kacíři  válku 
opověděli;  avšak  Chebští  zachovali  liřímu 
napořáde  věrnost,  i  když  po  tři  léta  klatbou 
církevní  jsou  stíháni.  Odpověděli  tehdy  Ma- 
tyášovi, že  jim,  kteří  jsou  koruně  České  za- 
staveni, nenáleží  míchati  se  do  volby  krále 
českého.  Koho  stavové  koruny  České  za  krále 
zvolí,  toho  oni  považují  za  krále  zákonitého, 
kterému  jsou  povinni  přísahu  věrnosti  složiti, 
jakmile  je  mazán  a  korunován  na  království 
České,  skutečně  v  Čechách  vládu  vykonává 
a  hlavně  v  držení  Prahy  se  nalézá.  Ani  po 
smrti  krále  Jiřího  nedali  se  pohnouti,  aby 
holdovali  králi  Matyáši  aneb  aby  účastnili  se 
války  proti  korunovanému  králi  Vladislavu. 
Přistoupivše   k  uzavřenému   r.    1474   příměří 


108 


Cheb. 


vyčkávali  nčjaký  čas,  který  z  obou  soupeřů 
dojde  v  Čechách  obecnťho  uznání,  a  teprve 
když  r.  1477  císař  Bedřich  III.  udélil  Vladi- 
slavovi regálie  a  je  vyzval,  aby  mu  složili 
přísahu,  poněvadž  jsou  *přivtěleni  ke  krá- 
lovství Českému  a  povinni  věrností  králi  a 
koruně*,  tu  25.  list.  r.  1477  společně  s  many 
kraje  chebského  přísahali  Vladislavovi  ja- 
kožto »korunovanému,  pomazanému,  dosaze- 
nému a  panujícímu  králi  v  Čechách,  o  jehož 
6esť  a  dobro  chtějí  věrně  státi,  jakž  jsou 
k  tomu  povinni,  nalézajíce  se  v  zástavě  ko- 
runy České  od  říše  Římské«.  Na  to  král  té- 
hož dne  potvrdil  jim  jich  práva,  jež  napotom 
novými  výsadami  rozhojňoval.    Tak  r.  1477 

f)Ovolil  radě  městské  na  deset  let,  aby  spo- 
ečně  s  purkrabím  chebským  hrdelní  pravo- 
moc v  městě  i  krajině  vykonávala,  a  výsadu 
tu  pak  od  deseti  k  deseti  letům  dále  prodlu- 
žoval. V  1.  1497—1505  upravuje  poměr  rady 
k  purkrabímu  č.  pflegáru  ustanovil.  Že  tento 
nemá  radě  překážeti  v  konání  trestní  moci 
nad  měšťany,  neboť  toliko  jí  náleží  je  tre- 
stati a  pokutovati;  že  purkrabímu  přináleží 
toliko  čásť  pokuty  z  vraždy  a  že  má  radě  při 
nastoupení  dáti  revers,  že  nic  proti  výsadám 
města  nepodnikne,  sice  že  nebudou  měšťané 
povinni  jej  poslouchati.  Rychtáře  měla  sice 
rada  voliti  se  souhlasem  purkrabího,  avšak 
kdyby  se  nedohodli,  mělo  jí  samotné  právo 
to  přislušc  '.  Konečně  r.  1495  i  císař  Maxi- 
milián  I.  pot  /rzuje  Chebským  privileie  osvo- 
bodil je  od  vestfálských  a  jiných  cizích  soudů. 
Takovým  způsobem  autonomie  obecní  v  soud- 
ních věcech  stále  rostla;  avšak  výsostná  práva 
rady  nad  Chebskem  zvláště  ve  věcech  soud- 
ních pro  odpor  jak  purkrabího  tak  i  manŮ 
začala  v  ten  čas  újmy  doznávati.  Vladislav 
uznávaje  věrnost,  kterou  Chebští  koruně 
České  v  minulých  létech  prokázali,  zavázal 
se,  že  je  od  koruny  neodcizí  a  že  nebude  od 
nich  berni  žádati.  Když  pak  r.  1490  snesl  se 
sněm,  že  i  chebská  krajina  má  pomoc  králi 
dáti  >podle  možnosti  své,  pokudž  králem  na 
ně  uloženo  bude*,  a  měšťané  dobrovolně  po- 
moc takovou  poskytli,  povolil  jim  král  po- 
dobně, jak  se  i  druhdy  dalo,  aby  berni  tu  na 
zemany  rozvrhli  a  kdoby  ji  platiti  nechtěl, 
toho  aby  zabavováním  svrchků  k  tomu  při- 
nutili. Ž  tohoto  vybírání  berně  vznikaly 
mnohé  spory  mezi  městem  a  zemany,  kteří 
chtěli  všemožně  nadvlády  městské  se  pozba- 
viti  a  odpírali  jednati  s  měšťany  na  sjezdech 
o  povolení  a  rozvržení  berně.  Vladislav  nic- 
méně chránil  dle  možnosti  město.  R.  1491 
udělil  obci  právo  dělati  hory  v  Chebsku  a 
r.  1497  uznal,  že  žádný  zeman  nemá  pivo 
vařiti,  ani  selské  statky  v  nová  rytířská 
zboží  proměňovati.  Se  svolením  krále  mě- 
šťané chebští  uzavírali  v  létech  1502—1512 
ochranné  smlouvy  s  markrabím  braniborským 
i  pány  českými;  r.  1504  udělil  jim  Vladislav 
výsadu,  že  nemají  nikde  v  zemích  českých 
pro  dluhy  býti  stavováni,  rok  na  to  vydal 
pro  městský  jejich  soud  opravu  řádu  proces- 
suálního  a  r.  1506  povolil  jim  raziti  minci  dle 
způsobu  kutnohorského.  Při  korunovaci  .syna 


jeho  Ludvíka  r.  1509  Chebští  byli  Četně  za- 
stoupeni. Ludvík  r.  1521  jako  král  uherský 
potvrdil  jim  obchodní  výsady  a  1522  všechny 
privileje  z  moci  královské  české.  Za  jeho 
panování  vzniklo  r.  1525  povstání  proti  radě 
v  Ch-u  souvisejíc  s  hnutím  vyvolaným  To- 
mášem Můnzerem  v  Durynsku,  avšak  bylo 
krvavě  potlačeno. 

V  době  habsburské  obec  chebská  byla  nu- 
cena hájiti  své  zvláštní  postavení  jak  proti 
českým  úřadům  královským,  tak  i  proti 
šlechtě  chebské.  Ferdinand  I.  potvrdil  ji  pri- 
vileje z  moci  královské  české  r.  1534  a 
z  moci  císařské  r.  1559  a  tak  i  nástupcové 
jeho  činili ;  avšak  k  rozhojnění  práv  a  výsad 
města  více  nedocházelo.  Roku  1528  zřízena 
tu  přes  odpor  města  celnice  královská,  ve 
které  vybíralo  se  clo  ze  zboží  z  Čech  do 
Němec  vyváženého.  Ve  válce  Šmalkaldské 
zůstal  Ch.  věren  Ferdinandu,  jenž  v  dubnu 
r.  1547  s  bratrem  svým  císařem  Karlem  V. 
zde  se  sešel  a  odtud  výpravu  válečnou  proti 
kurfirštu  saskému  Hanušovi  Bedřichovi  vedl. 
Přes  to  r.  1548  nařízeno  radě  městské,  aby 
připouštěla  odvolání  toliko  k  nově  zřízenému 
appellačnímu  soudu  na  hradě  pražském,  kdež 
i  naučení  v  právních  věcech  měla  bráti. 
R.  1552  sice  markrabí  braniborskobayreuthský 
Albrecht  a  saský  kurfiršt  Moric  vyzývali  Ch., 
aby  se  navrátil  k  říši  a  jim  se  poddal ;  avšak 
Chebští  chtějíce  zůstati  věrni  králi  a  koruně 
České  zaslali  jejich  listy  Ferdinandovi,  jenž 
město  lidem  válečným  obsadil  a  nástrahy  ta- 
kové překazil.  Když  r.  1561  komora  česká 
zakázala  vývoz  obilí  z  Čech,  žádali  chebští 
měšťané  krále,  ^by  zákaz  ten  netýkal  se  Cheb- 
ska, poněvadž  je  »přivtěleným  údem  koruny 
České* ,  a  žádosti  jich  vyhověno.  V  ten  čas 
lutheránství  v  Chebsku  silně  již  se  rozmáhalo. 
Po  smrti  chebského  komtura  Německého  řádu 
Sachsa  r.  1560,  jenž  byl  zároveň  farářem 
městským,  rada  nemohouc  od  durynské  bal- 
leie  tehdy  již  protestantské  obdržeti  nástupce, 
ujala  se  sama  správy  farního  kostela  spolu 
s  Německým  domem  a  obdrževši  r.  1564  od 
arcibiskupa  pražského  Antonína  Brusa  sdě- 
lení, že  papež  povolil  přijímání  pod  obojí 
způsobou,  připustila,  aby  1-9.  list.  t.  r.  místo- 
držící  zemského  komturství  Vilém  z  Holdungs- 
hausenu  uvedl  do  farního  kostela  protestant- 
ského kazatele  Jeronýma  Thilesia  ze  Slezska, 
jenž  od  té  chvíle  podával  tu  pod  obojí  způ- 
sobou, spravuje  se  augšpurskou  konfessí. 
Faráři  tomu  přiznáno  bylo  radou  též  právo, 
aby  jako  superintendent  dohlížel  i  na  ostatní 
faráře  v  Chebsku,  a  jeho  přičiněním  i  ostatní 
fary  obsazeny  jsou  kněžstvem  protestantským. 
V  Ch-u  jako  v  Chebsku  vůbec  toliko  men- 
šina obyvatelstva  zůstala  při  víře  katolické, 
majíc  oporu  ve  třech  klášteřích  (dominikán- 
ském, františkánském  a  klarisek)  a  v  Špitále 
I  křižovnickém.  Císař  Maximilián  II.  rccessem 
i  ze  dne  15.  pros.  r.  1564  tuto  proměnu  v  nábo- 
I  ženství  schválil  až  do  dalšího  rozhodnutí,  a 
!  když  r.  1567  Chebští  obviňováni  jsouce  z  kal- 
\  vinismu  ke  dvoru  se  dostavili  ^a  tam  míru 
auřTŠpurského   se  dovolávali,  propustil  je  cí- 


Cheb. 


109 


sař  v  milosti  a  odročil  konečné  rozhodnutí 
slibuje  ochranu  obéma  v^^znáním,  katolickému 
i  protestantskému.  Nabídky  některých  ncjv. 
úředníků,  aby  Chebští  spravovali  se  kom- 
paktáty a  konsistoří  pod  obojí,  nepřijali, 
nýbrž  r.  1569  samostatnou  konsistoř  prote- 
stantskou pro  Chebsko  sobě  zřídili.  Konečně 
r.  1608  koupila  obec  od  řádu  něm.  rytířů 
Německý  dům  se  vším  příslušenstvím  za 
55.000  zl.  a  tím  nabyla  práva  patronátního  jak 
k  farnímu  svému  kostelu,  tak  i  k  většině 
ostatních  kostelů  v  Chebsku.  Po  vymožení 
majestátu  Rudolfova  r.  1609  žádali  Chebští 
císaře  též  za  zvláštní  >assekurací<  na  svo- 
bodné provozování  augšpurské  konfesse; 
avšak  neobdrželi  jí.  Toliko  direktoři  čeští, 
kterým  sjezd  stavů  chebských  z  vděčnosti 
za  podporu  2000  zl.  povolil,  dali  iim  revers, 
že  mají  užívati  též  majestátu  Rudolfova  a  že 
v  čas  potřeby  poskytnou  jim  pomoci  na 
ochranu  svobody  náboženské.  V  čas  povstání 
českého  přidrželi  se  Chebští  stavů  českých; 
v  záfi  r.  1618  povolili  direktorům  4000  zl.  a 
r.  1619  v  městě  jich  mělo  dojíti  k  známé 
intcrposici  mezi  císařem  Matyášem  a  stavy, 
i  čehož  pro  smrC  císařovu  sešlo.  Když  zvo- 
lený král  Bedřich  Falcký  jel  přes  Valdsassy 
do  Čech  dát  se  korunovati,  vítali  jej  Chebští 
25.  října  r.  1619  slavně  v  městě  a  27.  dut)na 
r.  1620  vyslaní  města  i  kraje  chebského  hol- 
dovali mu  na  hradě  pražském,  načež  obdrželi 
od  něho  potvrzení  svobod.  Po  bitvě  na  Bílé 
Hoře  podrobili  se  Ferdinandovi  II.  a  na  pří- 
mluvu saského  kurfiršta  Jana  Jiřího  obdrževše 
r.  1623  od  císaře  pardon  připuštěni  jsou  t.  r. 
k  holdování  na  kanceláři  místodržitclské  a  ob- 
drželi potvrzení  privilegií.  Bylo  jim  za  to  za- 
platiti císaři  >bonifikaci«  10.000  zl.  Žádosti  jich 
ra  další  svobodné  provozování  konfesse  augš- 
purské  nebylo  ale  vyhověno,  nýbrž  dáno  na 
srozuměnou,  že  s  nimi  jako  s  jinými  českými 
mítsty  královskými  bude  nakládáno.  Skutečně 
již  25.  února  r.  1626  z  nařízení  nejv.  úředníků 
zemských  vypovězeni  jsou  protestantští  du- 
chovní z  města  a  rok  na  to  začala  se  tu  pro- 
váděti reformace  katolická.  Obec  musila  Ně- 
mecký dům  postoupiti  proti  zaplacení  kupní 
ceny  rytíři  řádu  maltézského  Kryštofu  svob. 
p.  Thunovi  a  v  září  r.  1628  odevzdán  je  farní 
kostel  jesuitům.  Marně  opírala  se  rada  těmto 
opatřením,  vysílajíc  ke  dvoru  prosebné  de- 
putace; marné  dovolávala  se  slibů  kurfiršta 
saského.  Nejvyšší  kancléř  Lobkovic  i  místo- 
kancléř  Nostic  prohlásili  přímo,  že  Ch.  není 
řišskýTii  městem,  nýbrž  městem,  jež  rozkazům 
a  zákazům  krále  Českého  musí  zůstati  podro- 
beno tak,  jako  jiná  města  německá  zeměpá- 
nům  zastavená  těmto  jsou  poddána,  aniž  jim 
může  připadnouti  na  mysl,  chtíti  popírati  země- 
pánům  práva  výsostna  nad  nimi.  Následkem 
toho  podržely  reformační  patenty  i  obnovené 
zřízení  zemské,  jehož  exemplář  úřední  byl  do 
Ch-u  r.  1627  poslán,  platnost  pro  Chebsko  přes 
to.  Že  rada  kladla  odpor  jich  vyhlášení,  a  Ch. 
musil  na  př.  od  té  doby  jako  jmá  města  krá- 
kivská  platiti  ve  smyslu  či.  A  34  obnoveného 
zřízení  posudné  a  též  i  jinak  ustanovením  jeho 


se  podrobovati.  R.  1629  i  rada  je  obnovena 
z  nařízení  místodržících  tím  způsobem,  že 
protestantští  členové  její  jsou  sesazeni  a  na- 
hrazeni katolíky.  Slíbeno  toliko  při  tom,  že 
budoucně  má  se  rada  po  starém  způsobu 
obnovovati,  totiž  volbou  Šesti  volenců,  po 
dvou  z  rady,  kmetův  a  obecních  starších  obí^ 
raných.  Obyvatelé  chebští,  kteří  nechtěli  pře- 
stoupiti na  víru  katolickou,  musili  se  vystě- 
hovati, při  čemž  pětina  jejich  majetku  pro- 
padala obci  na  zaplacení  dluhův.  Vystěhovalo 
se  tehdy  143  rodin  měšťanských.  V  listopadu 
r.  1631  obsadili  Sasíci  Ch.  a  udrželi  se*  v  něm 
do  konce  června  1632.  Velký  počet  emigrantů 
navrátil  se  a  ujal  se  statků,  iež  arci  po  opa- 
nování města  vojskem  císařským  musili  zase 
opustiti.  V  březnu  r.  1633  při  konfiskační 
kommissi  fridlandské  odsouzeni  jsou  pro 
provinění  v  čas  vpádu  saského  spáchaná 
všeho  jmění  4  rvtíři  a  23  měšCanů  v  summě 
108.500  zl.,  jež  Valdšteinovi  měly  připadnouti. 
Valdštein  arci  neužil  z  konfiskace  té  mnoho, 
neboť  byl  25.  února  r.  1634  zde  zavražděn 
o  půlnoci  setníkem  Devereuxem  v  konfisko- 
vaném domě  bývalého  purkmistra  chebského 
Bachelbla,  předního  to  emigranta  chebského, 
když  prve  přední  generálové  Valdšteinští  Kin- 
ský,  Trnka,  Hov  a  Niemann  jsou  na  hradě  při 
hodokvasu  povražděni.  Nové  zřízená  kom- 
missc  konfiskační  pokračovala  nym'  v  práci 
předešlé,  chtějíc  i  obec  o  statky  připraviti; 
avšak  po  uzavření  míru  pražského  obdržela 
obce  od  císaře  Ferdinanda  II.  na  přímluvu 
kurfiršta  saského  15.  pros.  r.  1635  majestát, 
že  provinění  jednotlivých  měšťanů  nemá  býti 
jí  za  vinu  kladeno;  vzata  je  tudy  na  milost 
a  při  statcích  a  právech  zanechána.  Katolická 
reformace  mohla  nyní  dále  v  městě  býti  pro- 
váděna. Kdo  nepřestoupil,  donucen  k  vystě- 
hování. Naproti  tomu  v  lednu  r.  1636  nařídili 
místodržící  čeští  radě,  aby  židy  v  městě  trpěla. 
Císař  Ferdinand  líl.,  když  Chebští  r.  1638 
složili  přísahu  věrnosti  tak,  jak  v  OZZ.  pro 
města  královská  byla  předepsána,  toliko  se 
změnou  slova  »pán  dědičný*  v  »pán  zástavní*^ 
potvrdil  jim  jejich  privilegia.  V  nastalých  na 
to  vojnách  švédských  město  velmi  utrpělo. 
V  červnu  začal  r.  1647  obléhati  ie  švédský 
generál  Wrangel  a  přinutil  cis.  velitele  Para- 
diesa,  že  17.  cce  se  vzdal  na  svobodný  od- 
chod. Napotom  Švédové  drželi  Ch.  až  do 
října  r.  1649  a  pod  ochranou  jich  opět  mnoho 
emigrantů  do  města  se  vrátilo.  Při  jednání 
o  mír  westfálský  a  také  ještě  po  r.  1648  při 
jednání  na  kongressu  norimberském  o  pro- 
vedení tohoto  míru  emigranti  majíce  v  čele 
Bachelbla  usilovali  všemožně  o  to,  aby  návrat 
do  vlasti  a  svoboda  náboženská  jim  byly  po- 
voleny; avšak  marně.  Z  císařské  strany  na- 
mítáno, že  Ch.  je  dědičné  město  krále  če- 
ského a  že  jako  v  zemích  dědičných  i  v  Cheb- 
sku musí  císař  podržeti  jus  reformandi.  Při 
tom  také  zůstalo.  Povolen  emigrantům  toliko 
návrat,  když  se  zavázali,  že  zákonům  zemským 
se  podrobí  a  ke  katolické  víře  přestoupí. 
Vůdce  jejich  Bachelbcl  sklamán  v  nadějích 
vzal   si   život   na  hranicích    Chebska  v  lese 


110 


Cheb. 


u  Wundsicdlu.  V  Ch-u  samém  i  po  odtažení 
Švédů  kázali  do  března  r.  1650  ve  farním 
kostele  protestantští  duchovní,  načež  nově 
zřízená  kommissc  reformační  pomocí  vojska 
je  z  mČsta  vypudila  a  reformaci  přísným 
způsobem  prováděla.  Kostel  farní  postoupen 
je  téhož  roku  řádu  jesuitskému,  jenž  zde  re- 
sidenci svou  v  koUej  samostatnou  proměnil. 
Po  přemožení  mnohého  odporu  a  po  opětném 
odstěhování  se  značného  počtu  protestantů 
do  AŠska,  jež  drželi  přímí  manové  koruny 
České  a  rozhodní  lutheráni  hr.  Zedvicové,  a 
také  do  Sas,  byla  reformace  v  městě  aspoň 
na  oko  do  konce  r.  1654  provedena.  Dlouho- 
letými těmi  válkami  město  zchudlo  a  do  vel- 
kých dluhů  upadlo,  z  kteréhožto  stavu  te- 
prve pozvolna  se  zotavovalo.  Změněný  stav 
politický  v  Čechách  měl  za  následek,  že  i  auto- 
nomie jeho  obecní  všelijak  je  zkracována  a  že 
nekonečné  protesty  a  prosby  rady  proti  tomu 
ke  dvoru  podávané  neměly  úspěchu.  Již  r.  1651 
nařídil  císař  radě,  aby  se' i  nadále  spravovala 
nařízeními  českých  místodržících  ve  věcech 
vojenských  i  jiných  politických,  jež  jí  kraj- 
skými hejtmany  loketskými  budou  dodávána, 
a  takovým  způsobem  zákony  platné  pro  stav 
městský  v  Čechách  pozvolna  uváděny  v  plat- 
nost i  v  Ch-u.  Kromě  toho  pracováno  tehdy 
usilovně  i  na  tom,  aby  Ch.  stal  se  silnou 
pevností.  Hradby  jeho  jsou  nákladem  zem- 
ským opravovány  a  rozšiřovány,  při  čemž 
části  několika  předměstí  za  své  vzaly.  Od  té 
doby  daly  se  tudy  stále  průchody  vojska.  Za 
císaře  Leopolda  I.  holdovali  Chebští  r.  1659 
do  rukou  nejv.  kancléře  Nostice  a  obdrželi 
dvoje  potvrzení  privilegií.  Císař  r.  1673  osobně 
navštívil  Ch.,  aby  vykonal  přehlídku  vojska 
generála  Montecuculliho,  jež  do  války  proti 
Francouzům  táhlo.  Když  r.  1692  jesuité  kou- 
pili od  řádu  maltézského  Německý  dum  se 
vším  příslušenstvím,  přiměla  je  obce  k  tomu, 
že  jí  přiznali  právo  přcdkupné  a  postoupili 
jí  právo  své  za  65.000  zl.,  při  čemž  získali 
10.000  zl.,  a  za  svolení,  aby  na  místě  Ně  n.  domu 
nádhernou  kollej  vystavěti  si  mohli.  Obec 
nabyvši  kromě  značných  statků  práva  patro- 
nátního  ke  kostelu  farnímu  a  k  osmi  farám  ven- 
kovským, vystavěla  nový  farní  dů.n  a  od 
r.  1700  dosazovala  za  městské  faráře  světské 
duchovní.  Současně  rozmnožila  výhodnými 
koupěmi  majetek  obecní.  Roku  1662  nabyla 
Ottengrůnu,  r.  1697  začala  stavěti  novou 
radnici  na  místě  dvou  zakoupených  domův, 
r.  1703  zakoupila  zámek  Žebcrk  a  r.  1712 
rytířský  statek  Hoílas.  Když  magistrát  nechtěl 
v  soudních  věcech  ve  všem  appcllačnímu 
soudu  se  podrobovati,  dovolávaje  se  starších 
privilegií,  rozhodl  císař  r.  1697,  že  appellační 
soud  je  soud  od  císaře  delegovaný  k  rozsu- 
zováni rozepří  obyvatelů  chebských  v  druhé 
instanci  a  že  tudy  magistrát  má  se  podrobiti 
všem  rozhodnutím  tohoto  soudu.  Císařjoscf  I., 
navštíví  v  r.  1702  město,  vydal  mu  r.  1706 
dvoje  potvrzení  privilegií,  když  mu  vyslaní 
jako  králi  českému  holdovali.  Ačkoli  podobně 
se  stalo  r.  1714  za  císaře  Karla  VI.,  jenž  takr 
rok  před  tím  Chebským  dvoje  potvrzení  vy- 


dal, nařídili  6.  dubna  r.  1723  místodržící  čeští 
magistrátu  chebskému,  aby  vyslal  deputované 
do  Prahy,  kteří  by  společné  s  jinými  král.  mě- 
sty účastnili  se  korunovace  a  složili  znova  slib 
věrnosti.  Chebští  dovolávali  se  sice  toho,  že 
již  přísahu  složili  a  že  vlastně  teprve  po  ko- 
runovaci společně  se  šlechtou  svého  kraje 
měli  by  ji  skládati;  avšak  ve  dvorské  kance- 
láři oznámena  jim  pevná  vůle  císaře,  že  bez 
ohledu  na  jejich  postavení  žádá  se  na  nich, 
aby  s  královskými  městy  českými  holdo- 
vali, neboť  jest  prý  v  jejich  vlastním  zájmu, 
když  budou  moci  za  spořádanou  součást  če- 
ského tělesa  státního  býti  považováni  a  když 
bude  podána  záruka,  že  svazek  jich  s  Če- 
chami zůstane  nerozlučitelný.  Vyslaní  žádali 
aspoň  revers,  že  to  nebude  na  újmu  jejich 
výsadám;  avšak  i  to  nejv.  kancléř  hr.  Kmský 
odmítnul  s  odůvodněním,  že  Chebští  mají  se 
chovati  tak,  aby  nebvlo  žádného  podezření 
proti  nim,  že  se  chtějí  od  koruny  České  od- 
trhnouti, a  tak  4.  září  skládali  s  ostatními 
vyslanými  měst  přísahu  v  OZZ.  předepsanou, 
uznavše  tím  krále  za  svého  pánadědičného. 
Takovým  způsobem  donucen  jest  Ch.  zaujati 
postavení  českého  města  královského  a 
to  nezůstalo  bez  dalších  následků.  Když  vy- 
slaní jeho  ve  Vídni  učinili  pokus  uhájiti  ma- 
gistrátu vrchní  soudní  moc  ve  věcech  trest- 
ních, obdrželi  tam  resoluci  ze  dne  27.  srpna 
r.  1725,  ve  které  císař  výslovně  prohlásil, 
že  s  Ch-em  má  se  nakládati  tak  jako  s  kte- 
rýmkoli jiným  městem  královským  v  Čechách, 
že  vrchní  soudní  moc  v  zemích  českých  a 
tudy  i  v  Chebsku  přísluší  soudu  appcllačnímu, 
že  magistrát  chebský  má  se  in  criminalibus 
spravovati  Joscrtnským  řádem  hrdelním  a  že 
nemá  sobě  osobovati  právo  udělovati  milost 
odsouzeným,  což  jedině  králi  českému  přísluší. 
Kdyby  magistrát  cis.  resolucím  bezpodmí- 
nečně se  ncpodrobil,  hrozeno  mu,  že  přísněj- 
šími prostředky  bude  proti  němu  zakročeno. 
Když  pak  napotom  každoroční  obnovování 
rady  zaměněno  jest  obsazováním  uprázdně- 
ných  míst  volbou  u  přítomnosti  král.  kom- 
missařů  vykonanou  a  když  magistrát  v  hospo- 
dářských věcech  od  r.  1759  podřízen  jest 
vrchnímu  hospodářskému  ředitelství  při  gu- 
berniu českém,  nebylo  již  o  tom  pochybnosti, 
že  Ch.  je  českým  t.  zv.  privilegovaným 
městem  královským.  Ve  válce  o  dědičnou 
posloupnost  obležen  jest  Ch.  v  listopadu 
r.  1741  vojskem  francouzským  a  19.  dubna 
r.  1742  po  tuhém  odporu  viděl  se  nucena 
rak.  veUtcl  Dofing  vzdáti  se  vojevůdci  fran- 
couzskému hrab.  Morici  Saskému.  Jménem 
Karla  VII.,  kterému  29.  pros.  r.  1741  v  Praze 
bez  Chebských  bylo  holdováno,  uložil  nový 
velitel  městu  pokutu  200.000  zl.,  poněvadž 
prý  účastnilo  se  povstání  proti  zákonnému 
králi.  Chi  bstí  vyslali  za  Karlem  VII.  do  Frank- 
furtu posly,  abv  mu  tam  holdovali  a  za  mi- 
lost i  potvrzení  privilegií  žádali;  avšak  ob- 
drželi toliko  slevu  polovice  uložené  pokuty. 
Francouzské  vojsko  udrželo  se  v  Ch-u  až 
do  7.  září  r.  1743  pod  velitelstvím  Heron- 
1  villa,   kterého  hr.   Kolovrat   po  delším  oblé- 


Cheba  —  Chebsko. 


111 


haní  přinutil  vzdáti  mésto  do  rukou  královny 
Marie  Terezie.  Chebští  napotom  16.  Června 
r.  1744  složili  přísahu  věrnosti  na  místo- 
držitelství téhož  znéní  jako  r.  1723,  poněvadž 
pro  okkupaci  francouzskou  nemohli  tak  při 
ccské  korunovaci  královny  učiniti,  a  obdrželi 
14.  července  t.  r.  poslední  konfirmaci  privi- 
Iwií,  ve  které  z  moci  královské  české  stvrzo- 
valy se  jim  výsady,  avšak  »salvo  jure  regio 
a  pokua  jsou  v  jich  užívání  a  ony  neodpo- 
ruji nynějšímu  i  budoucímu  zřízení  zem- 
skému*. Z  moci  císařské  privileje  ty  více 
potvrzeny  ncbvjy  a  tím  vtělení  města  Ch-u 
do  království  Českého  bylo  dokonáno.  Na- 
dále jedny  a  tytéž  zákony,,  jedna  a  táž  zaří- 
zení měla  platiti  pro  nějako  pro  jiná  města 
královská.  I  zákonník  městský  z  r.  1579  i  jiné 
zákony  české  nabyly  tím  v  Ch-u  platnosti, 
jichž  tehdy  subsidiárním  pramenem  bylo 
obecné  právo  římské,  což  také  v  resoluci 
2  r.  1767  výslovně  bylo  uznáno.  Sedmiletá 
válka  nezpůsobila  v  tom  žádné  změny,  neboť 
pruské  vojsko,  ač  se  o  to  pokoušelo,  ne- 
zmocnilo se  Ch-u.  Reformy,  které  v  posled- 
ních létech  panování  císařovny  i  za  císaře 
Josefa  II.  byly  v  zemích  českých  provedeny, 
vešly  i  tu  v  platnost.  Nová  organisace  soudní 
z  r.  1783,  kterou  správa  soudní  a  politická 
v  obcích  městských  přešla  na  zkoušené  magi- 
strátní rady,  provedena  v  Ch-u  do  r.  1788. 
Z  klášterův  a  řádů  zrušeny  jsou  r.  1773  kollej 
jesuitská,  T.  1782  klášter  klarisek  a  r.  1785 
hospic  františkánský  sv.  Anny  a  jmění  jich 
potaženo  "bylo  k  fondu  náboženskému,  takže 
ve  městě  zůstaly  toliko  kommenda  řádu  kři- 
Žovnického  a  kláštery  dominikánský  a  franti- 
škánský. Kostel  sv.  Bartoloměje,  náležející 
dotud  řádu  křižovnickému,  povýšen  jest  r.  1 790 
na  druhý  farní  kostel  pro  dolejší  čásť  města. 
Korunovace  cis.  Leopolda  lí.  r.  1791  súčast- 
nili  se  Chebští  deputací  a  složili  předepsa- 
nou přísahu  s  ostatními  vyslanými  měst.  Tak 
fic  také  stalo  při  následujících  korunovacích 
T.  1792  a  r.  1836.  Po  válkách  francouzských 
císař  František  povoliv  Ch-u  shoření  hradeb 
prohlásil  je  r.  1808  za  město  otevřené.  R.  1816 
byla  obec  nucena  postoupiti  Bavorsku  městys 
Rcdvici  bez  náhrady.  Po  prohlášení  konsti- 
tuce zvolen  byl  v  březnu  r.  1848  v  Ch-u 
měšťanský  výbor,  jenž  se  usnesl  podati  cí- 
saři žádost  za  povolení  zvláštního  sněmu  pro 
Chebsko  a  za  potvrzení  privilegií  městu; 
avšak  žádost  zůstala  nevyřízena.  V  červnu 
t.  r.  odepřeli  Chebští  vykonati  volbu  do 
sněmu  českého,  donutivše  vládní  kommissaře, 
aby  opustili  město ;  za  to  však  voleb  do  frank- 
furtského parlamentu  a  do  říšského  sněmu 
lístavodámého  se  súČastnili.  Při  volbách  do 
sněmu  zemského  i  do  rady  říšské  v  novější 
dobC'  ústavní  zanechali  arci  dřívějšího  odporu. 
Oddělením  správy  obecní  od  správy  soudní 
a  politické  a  vložením  správy  obecní  do  ru- 
kou volených  zástupců  obce  i  tu  jako  všude 
jinde  položen  základ  k  novému  rozkvětu 
aěsta.  Literaturu  viz  Chebsko.  JČ. 

Oheba,  tur.  jméno  řeky  Chop  i  (v.  t.). 

Ohebúi,  Sambucus ebulus  L.,  v.  Sambucus. 


Cheboygan  [čebojgen],  hl.  m.  hrabství 
Ch.  ve  státu  Michiganu  Spoj.  Obcí  sev.-amer., 
563  km  s.  s.  z.  od  Detroitu  při  s.-z.  břehu 
Hurónského  jezera  a  ústí  řeky  Ch-u;  má 
5  kostelů,  spolkovou  školu,  banku,  velké  pily, 
mlýny,  rybolov,  křižovatku  drah  a  6235  od. 
(1890). 

Chebrá  kadiiá  (hebr.),  u  Židů  bratrstvo, 
které  obstarává  pohřby. 

CheblkO  {regio^  provincia^  districtus,  ter- 
rltorium  nebo  terra  Egrensis,  Egerland^  Ege- 
rischer  Kreis^  E.  Be^irk)  jest  zbytkem  většího 
území  téhož  jména,  příslušejícím  ke  králov- 
ství Českému,  jehož  ústavní  poměry  doznaly 
během  času  značné  proměny  a  proto  zaslu- 
hují zvláštní  pozornosti.  Jak  názvy  mnoha 
vesnic  dokazují,  byla  krajina  ta  v  nejstarší 
době  obydlena  obyvatelstvem  slovanským, 
o  jehož  příslušenství  kmenovém  nezachovaly 
se  befptíčné  zprávy.  V  cizích  pramenech  se 
označuje  území  od  Čech  na  západ  až  po 
Mohan  ležící  názvy:  Slavia^  regio  nebo  terra 
Slavorum]  a  jest  možno,  že  také  Ch.  k  němu 
se  počítalo.  Během  IX.  stol.  dle  všeho  Slo- 
vané chebští  sídlíce  na  hořením  poříčí  řeky 
Ohře  a  sousedíce  s  kmenem  Sedličanů  v  Lo- 
ketsku  vešli  ve  styky  s  tímto  i  jinými  kmeny 
českými  za  účelem  společné  obrany  proti 
Frankům  a  Bavorům  a  počítali  se  nějaký 
Čas  k  zemi  České.  Avšak  v  době  založeni 
biskupství  pražského  r.  973  zůstalo  Ch.  v  cír- 
kevním ohledu  podřízeno  biskupství  řezen- 
skému  a  to  nasvědčuje  tomu,  že  netoliko 
z  německé  strany  bylo  v  něm  křesťanství 
šířeno,  nýbrž  že  i  politická  a  soudní  orga- 
nisace franská  byla  v  něm  v  tu  dobu  již 
zavedena,  takže  krajina  ta,  v  níž  kolonisace 
německá  stále  pokračovala,  začala  se  poklá- 
dati za  území  německé.  Skutečně  brzo  po- 
čítá se  k  severní  neboli  české  marce  {Nord- 
gau),  proti  Čechům  založené  a  později  k  vé- 
vodství  Bavorskému  příslušející,  odkudž  za- 
jisté byla  také  podmaněna.  Ve  druhé  polovici 
XI.  stol.  byli  zde  markrabími,  jichž  úkolem 
bylo  brániti  hranici  říšskou  proti  Čechám, 
po  vymření  rodu  Babenbersko-Amerdálského 
hrabata  z  Giengen,  kteří  užívali  křestního 
jména  Děpoldův  a  proto  také  Děpoldovci 
sluli.  Děpold  II.  z  toho  rodu  získal  koncem 
Xí.  stol.  též  panství  Vohburské  a  Chamské 
a  zval  se  odtud  markrabím  Vohburským 
(marchio  de  Vbhburg).  Jemu  v  samém  Cheb- 
sku patřily  některé  statky,  z  nichž  čásť  da- 
roval syn  jeho  Děpold  III.  cisterciánskému 
klášteru  valdsasskému,  jejž  byl  r.  1133  v  této 
krajině  založil,  a  jemu  přičítá  se  také  stavba 
kamenného  hradu  chebského,  na  kterém  sídlil. 
V  jedné  listině  z  r.  1135  uděluje  také  klá- 
šteru reichenbašskému  statky  v  Chebsku  (tn 
regione  Egeré),  což  jest  poprvé  vyskytující 
se  název  té  krajiny.  Výraz  regio  dokazuje 
pak,  že  Ch.  nebylo  tehdy  ani  kdy  potom 
samostatným  gauem  nebo  hrabstvím  něme- 
ckým, nýbrž  že  se  v  tu  dobu  toliko  za  čásť 
takového  pohraničného  hrabství  (markrab- 
ství)  považovalo.  Po  smrti  DěpoldallI.  r.  1146 
římský  král  Konrád  III.  nedbaje  toho,  že  za- 


112 


Chebsko. 


nechal  dva  syny  a  sedm  dcer,  zmocnil  se 
Ch-ka  a  když  r.  1149  synovec  jeho  Bedřich 
Švábský,  napotomní  císař  Bedřicn  Barbarossa, 
oženil  se  s  Adélou,  dcerou  řečeného  Dč- 
polda  III.,  postoupil  mu  Ch-ka  jakožto  věna 
jejího  a  ostatní  čásC  Nordgowe  zanechal  bra- 
třím jejím.  Takovým  způsobem  krajina  cheb- 
ská oddělena  jest  od  severní  marky  a  tím 
i  od  Bavor  a  dostala  se  v  soukromé  držení 
Štaufovců.  Objem  její  tehdejší  byl  třikráte  tak 
velký,  jaký  má  nynější  Ch.,  neboť  netoliko 
děkanát  chebský,  nýbrž  i  wundsiedelský,  okolí 
tedy  Valdsassu,  Bemavy,  Wondrebu,  Túr- 
schenreutu,  Ředvice,  Wundsiedlu,  Hohen- 
berku,  Thiersteinu,  Selbu  a  Brambachu  k  ní 
náležely,  tak  že  zejména  hranice  na  západ  sa- 
hala až  k  samým  pramenům  Ohře.  V  tu  dobu 
arci  slov.  obyvatelstvo  napořáde  ustupovalo 
před  novou  kolonisací  německou  se  strany 
íránské  a  durynské.  Císař  Bedřich  Barbarossa, 
dav  se  r.  1153  rozvésti  s  manželkou  Adélou 
pro  nevěru  její,  nevrátil  více  Ch-ka  markrabím 
Vohburským,  nýbrž  podržel  je  ve  své  moci 
jakožto  vlastnictví  allodní  neboli  panství,  jež 
na  potomky  jeho  právem  dědičným  přechá- 
zelo bez  ohledu  na  to,  byli-li  králi  římsko- 
německými  čili  nic.  Pokud  arci  držitel  Ch-ka 
b^l  zároveň  králem,  stálo  přímo  pod  říší 
Římsko-německou ;  vŠak  nepochybovalo  se 
asi  o  tom,  že  králi  náleží  panství  nad  ním 
z  titulu  práva  soukromého.  Vlastní  správu 
vedli  v  něm  fojtové  (judices  provinciarum),  jež 
dočasný  držitel  Ch-ka  jmenoval  a  kteří  na 
hradě  chebském  soudu  hradskému  neb  kra- 
jinskému předsedali.  Časem  však  zatemňo- 
vala se  pamět  o  právní  povaze  tohoto  pan- 
ství a  vznikaly  pochybnosti,  má-li  dočasný 
vlastník  právo  svobodné  disposice  s  ním'. 
Staufovec  král  Filip  Švábský  zasnoubiv  r.  1206 
mladistvou  dceru  svou  Kunhutu  s  Václa- 
vem I.,  novorozeným  synem  Přemysla  Ota- 
kara I.,  zavázal  se  při  té  příležitosti,  jak 
pozdější  zprávy  o  tom  svědčí,  že  dceři  své 
dá  Ch.  za  věno;  avšak  ke  skutečnému  po- 
stoupení Ch-ka  z  příčin  neznámých  nedošlo, 
ač  Václav  I.  práva  k  věnu  tomu  se  dovo- 
lával. Po  smrti  císaře  Bedřicha  II.  r.  1250 
jednalo  se  toliko  o  to,  má-li  Ch.  jakožto 
soukromé  panství  zůstati  nezletilému  synu 
císařovu  Konradinu,  nebo  má-li  jakožto  území 
říšské  spadnouti  na  říši.  Poručník  Konradinův 
vévoda  bavorský  Ludvík  snažil  se  v  době 
interregna  přivésti  dědičné  jeho  nároky  k  plat- 
nosti a  hleděl  po  případě  sám  Ch-ka  se  zmoc- 
niti. Chtěje  Konradinu  opatřiti  peněžité  pro- 
středky k  výpravě  do  Sicilie,  zcizoval  jeho 
jménem  hojné  statků  a  důchodů  Štaufov- 
ských  v  Ch-ku.  I  hrad  a  foitství  chebské 
zastaveny  jsou  Jindřichu  z  Weidy,  jenž  na 
místě  Konradina  Ch.  do  r.  1261  spravoval, 
kdy  pak  vévoda  bavorský  Ludvík  hrad  ze 
zástavy  vyplatil  a  napotom  r.  1263  Konra- 
dina k  tomu  přiměl,  že  jemu  a  bratru  jeho 
Jindřichu  všechna  práva  k  Ch-ku  postoupil 
pro  případ,  že  by  bczdětek  zemřel.  Naproti 
tomu  však  Přemysl  Otakar  II.  dovolávaje  se 
toho,  že  Ch-ko  matce  jeho  Kunhutě  bylo  dáno 


I  za  věno  a  tedy  po  smrti  její  (f  1248)  na  něho 
spadlo,  činil  též  na  ně  nároky  a  vymohl  si 
koncem  r.  1265  obecnou  plnou  moc  na  řím- 
ském králi  Richardu  Cornwallisském,  aby 
mohl  v  ochranu  vzíti  všechny  statky  říšské 
(bona  imperii),  k  nimŽ  Konradin  právem  dě- 
dičným se  táhne  a  jež  prý  se  spoluvinníky 
svými  bezprávně  chce  odciziti.  Na  jaře  1266 
zmocnil  se  tudy  celého  Ch-ka  nazývaje  se 
odtud  pánem  jeho  (dominus  Egre)  a  dával  je 
spravovati  purkrabími  ze  šlechty  české  do- 
sazovanými. Když  pak  Konradin  v  Neapoli  byl 
r.  1267  popraven,  uzavřel  Otakar  v  lednu 
r.  1273  s  bavorským  vévodou  Jindřichem  na- 
rovnám', ve  kterém  vévoda  vzdal  se  všech 
dědičných  nároků  na  Ch.  a  spokojil  se  to- 
liko se  zámky  a  panstvími  Flossem  a  Park- 
šteinem.  Avšak  r.  1274  schválil  říšský  sněm 
norimberský  nález,  že  nově  zvoleny  král 
Rudolf  má  se  zmocniti  všech  území,  jež  od 
r.  1250  byla  říši  odcizena,  a  Přemysl  Otakar 
byl  nucen  v  míru  Vídeňském  ze  dne  21.  list. 
r.  1276  vzdáti  se  všech  práv  k  Ch-ku  na 
prospěch  římského  krále.  Koncem  téhož  roku 
však  dovolávaje  se  toho,  že  Ch.  bylo  matce 
jeho  zapsáno  za  věno  a  že  v  něm  nabyl  kdupí 
některých  hradů,  žádal  krále  Rudolfa,  by  jej 
ponechal  při  jeho  právu,  a  tak  došlo  6.  květ. 
r.  1277  k  nové  úmluvě  mezi  nimi,  ve  které 
Rudolf  zavázal  se  dceři  své  Jitce,  zasnoubené 
králevici  Václavu  II.,  dáti  věnem  10.000  hřiven 
stříbra  a  v  summě  té  zastaviti  císařské  město 
Cheb  (civitatem  imperii  Egram)  se  vším  pří- 
slušenstvím, až  Václav  II.  s  dcerou  jeho 
vstoupí  ve  svazek  manželský.  Po  pádu  Ota- 
karově zmocnil  se  také  Rudolf  Ch-ka  a  dával 
je  spravovati  purkrabím  norimberským  Be- 
dřichem III.  a  zvláštním  sudím  na  hrade 
chebském.  Pravomoc  těchto  úředníků  valné 
tehdy  již  byla  obmezována  jednak  patrimo- 
niální  jurisdikci  vrchností,  zvláště  kláštera 
valdsasského,  manův  a  měšCanů  chebských,, 
jednak  tím,  že  mnoho  hradův  a  statků  pře- 
cházelo do  rukou  vůkolních  zemépánův  a 
tak  přestalo  se  na  čas  k  Ch-ku  počítati:  Král 
Rudolf  zapsal  na  př.  r.  1281  sám  městyse  Aš^ 
a  Selb  s  vůkolím  v  600  hřivnách  Jindřichu 
fojtovi  plavenskému  a  klášter  valdsasský 
s  rozsáhlými  statky  prohlásil  za  opatství  přímo 
pod  říší  stojící.  Ačkoli  v  lednu  r.  1285  slaven 
sňatek  krále  Václava  II.  s  Jitkou  v  Chebu  a 
nová  královna  v  červenci  r,  1287  byla  do 
Prahy  uvedena,  zůstalo  Ch.  i  nadále  ve  správé 
úředníků  krále  Rudolfa  a  teprve  po  smrti 
jeho  ujal  se  ho  Václav  II.  v  říjnu  r.  1291. 
Obnovil  sice  na  ně  nároky  i  vévoda  bavorský 
Ludvík  II.,  avšak  chebští  měšťané  rozhodli 
se  pro  panství  české  a  král  Adolf  Nassavský 
přiznal  také  právní  nároky  krále  Václava  II. 
Rovněž  Albrecht  I.  zavázal  se  r.  1298  přeď 
volbou  na  království  Římské,  že  po  zvolení 
svém  zapíše  Václavu  11.  Ch.,  Floss  a  Parkštein 
s  jinými  říšskými  zeměmi  a  statky  v  summě 
50.000  zi.,  jez  si  od  něho  byl  vypůjčil.  Touto 
smlouvou  Ch.,  jež  bylo  r.  1277  zastaveno 
králi  českému  právem  věnným,  zapsáno  jest 
nyní  po  druhé  v  nové  summě  zástavní.   Vá- 


■^y-y^T^-^.^.^ 


Chebsko. 


113 


clav  II.  zůstal  v  pokojném  držení  Ch-ka  až 
do  r.  1304,  kdy  Albrecht  1.  vypověděl  mu 
válku  a  nedbaje  zápisů  vlastních  i  předchůdců 
svých  zmocnil  se  téfo  zástavy  koruny  České. 
Václav  II.  byl  pak  nucen  18.  srpna  r.  1305 
vzdáti  se  práva  k  Ch-ku,  vyhradiv  sobe  to- 
liko drženi  nékterých  hradů  v  nčm,  jež  před- 
kové jeho  vlastními  penězi  zakoupili.  Odtud 
výsoslná  práva  nad  Ch-kcm  přešla  na  krále 
řimsko-německého.  Ch.  stalo  se  územím  přímo 
pod  říší  stojícím ;  avšak  jen  na  krátko.  Ludvík 
Bavorský  po  zvolení  svém  za  krále  římského 
zastavil  je  opět  se  zámky  Flossem  a  Park- 
iteinem  4.  pros.  r.  1314  podle  slibu  před  vol- 
bou učiněného  českému  králi  Janovi  v  summé 
10.000  hřiven  a  to  za  vydání  při  volbě  za 
za  něho  učiněná,  a  ačkoli  Ludvík  již  r.  1315 
r.ařídil  obci  chebské,  aby  podnikla  opět  pan- 
ství české,  došlo  ke  konečnému  postupu  té 
krajiny  do  rukou  koruny  Ccské  teprve  r.  1322 
po  bitvé  u  Můhldorfa.  V  listině  na  to  4.  říj. 
r  1322  vydané  zvýšena  jest  zástavní  summa 
na  20.000  hřiven  stříbra  a  zmínka  o  zastavení 
Flossu  a  Parkšteina  byla  z  ní  vypuštěna, 
i  hcbští  podrobivše  se  koruně  České  vyhra- 
ilili  při  tom  sobě,  aby  byli  zachováni  při 
svých  právech  a  aby  králům  českým  nebyli 
ničím  jiným  povinni  nežli  holdováním  a  tě- 
mížc  povinnostmi,  jakými  předešlým  pánům 
byli  zavázáni.  Krajina  chebská,  jsouc  poddána 
králi  českému  jakožto  pánu  zástavnímu,  při- 
vtělena  je  koruně  České,  nikoli  ještě  králov- 
ství Českému,  a  při  tom  podržovala  v  státu 
českém  zvláštní  autonomní  postavení.  Úřed- 
níci krále  českého  na  hradě  chebském  sídlící: 
purkrabí  (zvaný  časem  pflcgárem)  a  jemu  pod- 
řízení hejtman  a  sudí,  vykonávali  vojenskou, 
správní  a  soudní  moc  nad  Ch-kem  jménem 
krále,  arci  toliko  potud,  pokud  moc  ta  na 
město  a  stavy  chebské  nebyla  přešla.  A  to 
se  dalo  pořade  v  rozsáhlejší  míře.  Král  pak 
přičiňoval  se  dosti  o  to,  aby  statky  od  Ch-ka 
odloučené  opětně  k  němu  se  přinavřátily.  VzalC 
do  ochrany  ihned  klášter  valdsasský  s  jeho 
statky  a  r.  1335  zavázav  se,  že  městyse  Aš 
a  Selb  s  jejich  okolím  nechce  ani  zástavou 
ani  jinak  od  Ch-ka  odciziti,  také  je  ihned 
pod  panství  své  přivedl  přes  to,  že  zástava 
fojtů  plavcnských  nebyla  ještě  vyplacena, 
kovněž  r.  1342  uhájil  příslušnost  městyse 
Kcdvicc  k  Ch-ku,  k  němuž  purkrabové  no- 
rimberští právo  si  činili.  Přes  to  na  jiných 
stranách  odcizování  statků  od  Ch-ka  a  ten- 
óní  území  jeho  stále  pokračovalo.  Spory, 
ktcrc  r.  1340  vypukly  o  příslušenství  hvozdu 
chebského  a  obsazováni  úřadu  lesmistrov- 
ského  v  něm  mezi  králem  Janem  a  císařem 
Ludvíkem  IV.,  skončily  se  odloučením  větší 
části  hvozdu  od  Ch-ka,  rovněž  tak  panství 
wundsiedelské  a  hohenberské,  dostávše  se 
v  ten  čas  do  rukou  purkrabí  norimberských, 
odcizila  se,  konečně  klášter  valdsasský  i  jiní 
držitelé  statků,  opatřivše  sobě  přímé  posta- 
vení pod  korunou  Českou,  hleděli  pozbaviti 
se  yárch  závazků  k  Ch-ku. 

Karel  I\^,  použiv  svého  postavení  jakožto 
král  římský,  hleděl  přivtělení  Ch-ka  ke  ko- 
Onův  Slovník  Nsufný.  »v.  XII,  asa  1897. 


runě  České  trvalým  učiniti.  Majestátem  ze 
dne  1.  března  r.  1348  ustanovil  na  žádost 
měšťanů  chebských,  že  Cheb  nikomu  ne- 
zastaví aniž  jinak  od  koruny  České 
odcizí  neb  oddělí,  uznávaje  vděčně  stálou 
věrnost,  kterou  Chebští  králům  českým  a 
království  zachovávají.  Rovněž  v  či.  VI.  Maje- 
statis  Carolinae  prohlašuje  hrady  Cheb,  Floss 
a  Parkštein  za  nezastavitelné  hrady  k  českému 
stolu  královskému  příslušející  a  počítá  je 
k  hradům  v  Čechách  ležícím  dokládaje, 
že  Cheb  nemá  býti  od  koruny  České  odtržen, 
leč  by  samou  říší  (ab  imperio)  byl  ze  zástavy 
vyplacen.  Těmito  ustanoveními  Ch.  vcházelo 
v  státoprávní  svazek  s  korunou  Českou, 
neboť  panství  nad  ním  mělo  příslušeti  koruně, 
t.  j.  každému  králi  českému  bez  ohledu  na  to, 
zdali  ho  k  tomu  opravňovaly  též  nároky  sou- 
kromoprávní z  věnných  zástav  odvozené  čili 
nic,  a  dále  proto,  že  již  tehdy  král  v  dispo- 
sici s  takovýmto  příslušenstvím  koruny  byl 
obmezen  stavy  českými.  Přes  to  Karel  IV. 
mínil  v  dubnu  r.  1349  město  Cheb  s  okolím 
zastaviti  v  1400  hřivnách  svému  tchánu  vé- 
vodovi bavorskému  Rudolfovi,  jehož  dceru 
Annu  před  tím  byl  pojal  za  manželku,  avšak 
zástava  ta  nepřišla  k  místu.  Chebští  měšťané, 
kteří  patrně  odepřeli  podniknouti  nového 
pána,  holdovali  znovu  Karlu  IV.  13.  května 
r.  1350,  prohlašujíce  v  listě  na  to  vydaném, 
že  Ch.  bylo  zastaveno  králům  českým  Pře- 
myslu Otakaru  II.,  Václavu  II.  a  Janovi  v  ně- 
kterých summách  peněz,  že  také  proto  právem 
náleží  pod  panství  krále  českého  Karla  IV. 
a  jeho  dědicův  a  že  zástavy  té  má  býti  te- 
prve tehdy  sproštěno,  až  by  králové  čeští 
svolilikvyplaceníjeho,  atoažbyzdo- 
bré  vůle  a  bez  přinucení  je  ze  zástavy 
propustili.  Mělo  tím  patrně  býti  řečeno, 
že  starší  zastavení  Ch-ka  Filipem  Švábským 
r.  1206,  Rudolfem  1.  r.  1277  a  Albrechtem  L 
r.  1298  bylo  bezprávným  způsobem  zru- 
šeno, že  Chebští  proto  další  platnost  starších 
zápisů  uznávají  a  že,  kdyby  mělo  v  budou- 
cnosti opět  dojíti  k  podobnému  rušení  zástav 
pouhou  mocí,  Chebští  nemíní  závaznost  jeho 
uznávati  a  jemu  se  podrobovati.  V  tomto 
smyslu  vymohly  sobě  také  Karel  IV.  r.  1353 
na  sjezde  ve  Špýru  na  šesti  knížatech  vo- 
ličích slavnostní  prohlášení,  že  město  Cheb 
s  krajinou  vůkolni  a  s  hrady  Flossem  a  Park- 
šteinem  bylo  od  říše  zastaveno  králům  a  ko- 
runě České  ve  40.000  hřivnách  stříbra,  nikoli 
tedy  toliko  ve  20.000  hř.,  jak  se  r.  1322  pra- 
vilo, a  že  ztráta  listin  na  to  daných  nemá  býti 
na  újmu  právům  králů  českých.  V  tcmžc 
smyslu  20.  dubna  r.  1354  i  měšťané  chebští 
a  11.  května  r.  1358  i  manové  chebští  pro- 
hlášení učinili,  a  když  brzo  na  to  Karel  IV. 
nalezl  listinné  doklady  toho,  že  zámek  Floss 
nebyl  předchůdcům  jeho  zastaven,  nýbrž  že 
je  od  r.  1212  vlastnictvím  králů  českých, 
opatřil  sobě  nová  prohlášení  knížat  voličů 
r.  1358,  že  zástavní  summa  40.000  hřiven 
týká  se  pouze  Ch-ka  a  tvrze  Parkšteina 
a  nikoli  Flossa.  Takovým  způsobem  starší 
zástavy   Ch-ka   přivedeny  jsou  opět  k  plat- 

8 


114 


Chebsko. 


nosti  a  sice  tak,  že  soukromoprávné  nároky 
potomků  krále  Václava  I.  z  r.  1216  na  věno 
kr.  Kunhuty  i  kr.  Václava  II.  z  r.  1277  na 
véno  kr.  Jitky  a  na  dluh  z  r.  1296  spojeny 
jsou  s  právem  zástavním  z  r.  1322  v  úhrnnou 
summu  40.000  hř.  a  prohlášeny  vesměs  za 
práva  netoliko  králů,  nýbrž  i  koruny  České. 
Karel  IV.  napotom  ještě  z  moci  císařské 
r.  1355  dal  opětně  slavné  prohlášení,  že  Ch. 
nemá  od  koruny  České  nikdy  býti  za- 
staveno aniž  jakýmkoli  jiným  způso- 
bem odcizeno,  a  arci,  pokud  moc  císařská 
nalézala  se  v  jedněch  rukou  s  královskou  mocí 
českou,  nemohlo  se  na  vyplacení  Ch-ka  ze 
zástavy  a  na  odtržení  jeho  od  koruny  České 
pomysliti,  neboť  král  i  stavové  čeští  nebyli  by 
k  tomu  dali  svolení.  Na  tomto  státoprávním 
postavení  krajiny  chebské  jakožto  území 
trvale  koruně  České  zastaveného  nebylo  do 
XVIII.  stol.  nic  měněno.  Karel  IV.  hleděl  arci 
též  hájiti  celistvosti  její  a  r.  1355  opět  po- 
tvrdil, že  Aš,  Sclb,  Ředvice  a  Žeberk  nemají 
od  města  a  soudu  chebského  býti  odcizo> 
vány;  avšak  ještě  za  jeho  života  purkrabové 
norimberští  získali  (1352)  k  Wundsiedelsku 
pobořené  hrady  Luchsburk  a  Epprechstein  a 
za  nástupců  jeho  Václava  IV.  a  Sigmunda 
šířili  i  jiní  vůkolní  zcměpánové  dále  panství 
své  na  úimu  Ch-ka.  Václav  IV.  sice  r.  1395 
zaručoval  Chebským,  že  vše,  cokoli  od  kra- 

Íiny  a  města  Chebu  bylo  odcizeno,  zase  má 
:  nim  se  navrátiti,  a  potvrzuje  obci  chebské 
úřad  lesmistrovství  prohlašoval  listy,  kterými 
úřad  ten  byl  jiným  osobám  dán,  za  neplatné. 
( 'htějc  učiniti  přítrž  dalšímu  odcizování  statků 
manských  tím,  aby  manové  vůkolním  knížatům 
se  nepřikazovali,  ustanovil  také  v  1. 1397—1400, 
že  sudí  chebský  má  toliko  s  vědomím  městské 
rady  chebské  někoho  za  mana  přijmouti  a  že 
léna  může  udělovati  jen  domácím  obyvatelům, 
šlechticům,  měšťanům  nebo  sedlákům  a  ni- 
koli cizím  poddaným;  dále  že  měšťané  chebští 
mají  k  městu  držeti  tvrze  Kynšperk,  Neiperk, 
Hiberštein,  Neuhaus,  Žeberk,  Schónberk,  Vild- 
štein  a  jiná  zboží  od  starodávna  k  Ch-ku  při- 
náležející, že  všickni  obyvatelé  mají  s  městem 
Chebem  sbírky  podnikati  na  obranu  své  kra- 
jiny a  že  obci  chebské  vůbec  ochranná  moc 
nad  Ch-kem  se  svěřuje,  poněvadž  se  věrné 
přidržuje  koruny  České.  Avšak  ani  opatření 
ta  na  dlouho  nespomohla.  Obec  r.  1412  ob- 
novila jednotu  na  udržení  zemského  míru 
dříve  již  v  1.  1368,  1371  a  1398  pro  Ch.  i  Lo- 
ke^ko  uzavíranou,  ku  které  také  mnozí  vů- 
kolní knížata  a  páni  přistoupili.  Poněvadž 
král  nechránil  poddaných,  byli  tito  nuceni 
sami  pomáhati  si  proti  společným  škůdcům 
a  rušitelům  pokoje,  již  tehdy  zejména  v  pur- 
krabí norimberském  Janovi  z  rodu  Hohen- 
zoUernského  nalézali  ochránce.  Šíře  napořáde 
moc  svou  do  Ch-ka,  přijímal  purkrabí  ta- 
mější  many  do  svých  služeb  a  pak  jim  po- 
moc poskytoval,  i  když  měšťanům  chebským 
odpovídali,  na  silnicích  loupeže  páchali,  ano 
r.  1410  i  poselstvo  královské  do  říše  vypra- 
vené zajali  a  uvěznili.  V  čele  odboje  toho 
stál  Erhard  Forstcr,  pán  na  Neuhausu,  jenž 


r.  1389  holduje  králi  Václavu  IV.  vymohl  si 
na  něm  výsadu,  že  má  státi  s  hradem  svým 
přímo  poa  korunou  Českou  a  příslušeti  toliko 
ke  král.  dvorskému  soudu  českému,  avšak 
kterému  to  nevadilo  za  Ruprechta  Falckého 
přijmouti  léno  na  statky  své  od  purkrabí 
norimberského.  Obnovený  landfrid  chebský 
oblehl  a  dobyl  r.  1412  jeho  hrad  Neuhaus, 
načež  král  Václav  IV.  přivlastnil  pobořený 
hrad  obci  chebské  ustanoviv,  že  má  zůstati 
na  věčné  časy  při  koruně  České  a  při  městě 
Chebu,  aniž  více  na  jeho  vystavění  dojíti  smí. 
Erhard  Forster  a  bratři  jeho  rozzlobeni  nad 
tím  postoupili  nyní  netoliko  Neuhaus,  nýbrž 
i  Selb,  Wcissenbach  a  všechny  jiné  statky  své 
v  Ch-ku  purkrabímu  Norimberskému  a  ta- 
kovým způsobem  velká  čásť  Ch-ka  dostala 
se  clo  rukou  HohenzoUernských,  utvořivši 
s  panstvími  wundsiedelským,  hohcnberským 
a  thiersteinským  t.  zv.  Bayreuthské  Šestiúřady. 
Bratři  Forsterové  obžalovali  ještě  radu  cheb- 
skou před  norimberským  soudem  zemským, 
že  prý  jim  na  cti  utrhala,  viníc  je  před  králem 
Václavem  IV.  z  loupežnictví,  a  ačkoli  Vá- 
clav IV.  r.  1413  zakázal  soudu  norimberskému 
zasahovati  do  soudní  jeho  pravomoci  jakožto 
krále  českého,  soud  ten  přes  to  prohlásil 
měšťany  chebské  za  psance  pro  nestání  a 
odtud  purkrabí  nových  bezpráví  na  nich  se 
dopouštěl.  Chebští  vidouce  nezbytí  uzavřeli 
s  ním  r.  1414  smlouvu,  ve  které  dali  souhlas 
k  odprodání  statků  Forsterovských  a  k  zten- 
čení své  krajiny.  Avšak  ani  tím  nezjednali 
sobě  pokoje.  Purkrabí  šířil  dále  svou  moc  a 
Václav  IV.,  nemoha  se  Chebských  ujímati  pro 
vnitřní  poměry  české,  postoupil  r.  1417  Ch-ka 
do  zvláštní  ochrany  bratru  Sigmundovi,  jenž 
jakožto  král  římský  a  »dědic  koruny  České« 
vydal  26.  června  o.  r.  prohlášení.  Že  nemá 
nikdo  od  města  a  krajiny  chebské  žádných 
statků  k  nim  příslušejících  odcizovati,  jež 
jsou  v  zástavě  koruny  České,  a  že  nikdo 
nesmí  obyvatele  města  a  krajiny  chebské 
poháněti  před  dvorské  soudy  císařské  nebo 
zemské,  nýbrž  toliko  před  krále  Českého, 
jeho  dvorské  soudce  nebo  před  král.  úřed- 
níka na  hradě  chebském.  Přes  tato  chlubná 
slova  statky  a  panství  odcizené  iak  purkra- 
bími norimberskými,  tak  i  fojty  plavenskými* 
markrabími  míšeňskými,  lantkrabimi  leuchten- 
berskými  a  jinými  vůkolními  vrchnostmi  zů- 
staly od  Ch-ka  odcizeny.  Klášter  valdsasský, 
jenž  od  r.  1385  stál  přímo  pod  korunou  Če- 
skou, r.  1414  se  souhlasem  Sigmundovým 
podniknul  panství  falckrabí  rýnských  a  vé- 
vodů bavorských  a,  ačkoli  časem  dal  sobě 
i  od  králův  českých  výsady  své  potvrzovati, 
od  r.  1524  trvale  zůstal  při  Hoření  Falci. 
Když  pak  ještě  r.  1422  Sigmund  panství 
Schonbašské  postoupil  markrabím  míšeňským 
a  téhož  roku  bratřím  Zedwicům  udělil  vý- 
sady na  panství  jich  Ašské  jakožto  na  muž- 
ské léno  přímo  pod  korunou  Českou  stojící  a 
na  Ch-ku  nezávislé,  obdržela  krajina  chebská 
až  na  Ašsko  a  Ředvicko  celkem  tutéž  territo- 
riální  podobu,  jakou  měla  do  XVIII.  stol.  Dal- 
šímu drobení  učiněna  byla  přítrž  toliko  tím. 


Chebsko. 


115 


7.1'  obci  chebské  postoupena  byla  takořka 
všechna  práva  výsostná  nad  Ch-kem,  což  melo 
za  další  následek,  2c  na  dlouhou  dobu  Ch. 
stalo  se  totožným  pojmem  s  obvodem  města 
Chebu  a  že  od  válek  husitských  dějiny  Ch-ka 
namnoze  v  jedno  spadaly  s  dějinami  města 
samého.  Chebští  měšťané  chtějice  uhájiti  je- 
flnotu  území  svého  hleděli  pak  správu  hradu 
chebského  dostati  do  svých  rukou  aneb  aspoň 
<!<)  rukou  šlechtice  s  nimi  spřáteleného.  Po- 
dařilo se  jim  to  v  květnu  r.  1428  výplatou 
hradu  chebského  od  pflegára  Wcnda  z  II- 
l>urka,  kterému  Sigmund  s  porušením  privile- 
gií městských  hrad  ve  400  kopách  byl  zastavil. 
Napotora  po  dvě  léta  purkmistr  chebský  byl 
zároveň  správcem  hradu  a  krajiny  chebské; 
avšak  r.  1430  přiměl  Sigmund  měšťany  cheb- 
ské při  říšském  sněmu  v  Norimbercc,  aby 
.svolili  k  převedení  zástavy  hradu  na  místo- 
kancléře  jeho  Kašpara  Šlika,  jenž  z  patricij- 
ské  městské  rodiny  chebské  pocházel.  Při 
tom  bylo  ustanoveno,  že  výplata  hradu  může 
se  státi  teprve  po  smrti  Kašpara,  že  zástava 
má  přecházeti  na  dědice  jeho  a  kdyby  ti 
chtěli  hrad  dále  zastaviti,  že  mají  prve  králi 
výplatu  jeho  nabídnouti.  K  původní  summě 
zástavní  připsal  císař  r.  1431  nový  dluh 
l'(Hí  kop  a  r.  1437  2100  zl.  rýnských,  které 
mu  Slik  větším  dílem  na  vypravení  poslů 
riských  do  Basileje  byl  zapůjčil.  Kašpar  Šlik, 
jenž  byl  r.  1433  v  Římě  při  korunovaci  cí- 
siiřské'  na  rytíře  povýšen  a  rok  na  to  koupil 
hrad  Žeberk  i  jiné  statky  v  Ch-ku,  svěřoval 
rasem  správu  purkrabství  chebského  někte- 
rému z  příbuzných,  kteří  tedy  soudu  man- 
skému předsedali  a  vlastní  správu  Ch-ka 
vedli.  Tak  i  nástupci  jeho  ěinili.  Poněvadž 
pak  Kašpar  Šlik  r.  1434  obdržel  též  Loket- 
sko zastaveno  a  příbuzní  jeho  nedílně  v  něm 
i  v  Ch-ku  dlouhou  dobu  vládli,  vstupovala 
tím  způsobem  krajina  chebská  prostředni- 
ctvím Loketská  v  užší  spojení  s  královstvím 

<  \\ským,  jsouc  od  té  doby  obvykle  »krajcm« 
nazývána,  jehož  vnitřní  organisacc  a  poměr 
kr  králi  celkem  nehrubě  se  lišily  od  ústav- 
ního postavení  t.  zv.  ^zevnějších  krajů<  če- 
ských. řSrv.  Čechy  str.  4S7.)  Rozdělení  ko- 
runy České,  jaké  nastalo  smlouvou  Budín- 
skou  r.  1478,  podle  které  Ch.  zůstalo  králi 
Vladislavovi,  rovněž  takovéto  připojování 
Ch-ka  k  Čechám  podporovalo,  tak  že  nelze 
M  tliviti.  že  r.  1479  král  Vladislav  vyzval 
f  hrbské,  aby  se  k  sněmu  do  Prahy  dostavili, 

<  ož  tito  odvolávajíce  se  na  privilegia  svá  ucí- 
tí iti  íKlepřeli.  Po  smrti  Kašpara  Šlika  r.  1449 
I»řešlo  purkrabství  chebské  na  bratra  jeho 
Matouše,  jenž  r.  1474  synovi  svému  Václavu 
Šlikovi  je  postoupil.  Václav,  kterému  r.  1486 
kr.  Vladislav  všechny  zápisv  na  hrad  cheb- 
ský potvrdil,  spravoval  svířený  sobě  úřad 
královský  buď  sám  nebo  některým  příhuz- 
i)ým  až  do  r.  1501  a  za  jeho  pflcgárství 
vznikly  mnohé  sporv  mezi  ním,  many  a  mě- 
šťany chebskými,  jeŽ  zejména  nálezem  soudu 
komorního  r.  1482  jsou  na  prospěch  krále  a 
v  jeho  neprospěch  rozhodnuty.  Hyloť  pfle- 
'.'áru  zakázáno  dávati  léna  ven'  ze  země  bez 


povolení  krále,  kterému  také  mělo  zůstati 
vyhrazeno,  že  může  k  zasedáním  soudu  man- 
ského vysílati  zástupce  svého,  aby  na  soudě 
seděl.  Skutečně  také  kr.  Vladislav  v  násle- 
dujících letech  práva  toho  tím  způsobem 
užíval,  že  do  Chebu  vysílal  hejtmana  něm. 
lén  Henricha  z  Plavná.  (Archiv  Č.  X,  str.  459.) 
Podle  nálezu  komorního  soudu  měl  dále 
pflegár  dávati  glejty  provinilcům  jenom  se 
svolením  rady  městské;  avšak  do  vězení  mohl 
sám  bráti  vězně,  kteří  k  soudu  jeho  příslu- 
šejí,  aniž  radě  městské  mělo  více  náležeti 
právo  osahati  na  zemany  svévolně  a  bez  píle- 
gára«.  Právo  popravy  v  krajině  chebskédnihdy 
radě  městské  výhradně  příslušející  bylo  tím 
obmezeno.  Na  soudě  manském  dle  nálezu  toho 
měli  sedati  netoliko  rytířští  manové,  nýbrž 
i  měšťané  chebští,  kteří  drží  statky  manské; 
purkrabímu  zakazovalo  se  zasahovati  do  ří- 
zení toho  soudu,  jakož  i  městského;  manové 
jsou  povinni  u  obce  chebské  i  nadále  sklá- 
dati reversy,  že  s  ní  trpěti  chtějí,  avšak 
v  těch  reversech  má  král  býti  znamenitě 
opatřen,  by  na  jeho  právech  ničeho  ujato 
nebylo.  Konečně  měšťanům  přiznáno,  že  i  na- 
dále mohou  kupovati  statky  manské,  s  tou 
ale  výhradou,  že  rytířská  zboží  nebudou 
v  selská  obraceti.  Král  Vladislav  vydal  pak 
r.  1501  pflegáru  instrukci,  ve  které  ustanovil, 
že  přísedící  manského  soudu  nemají  jemu, 
pílegáru,  skládati  přísahu,  nýbrž  toliko  králi 
českému.  Od  Václava  Šlika  nabyla  pak  ptle- 
gárství  r.  1501  příbuzná  jeho  Zigona  z  Gut- 
šteina,  jejíž  sjm  Dětřich  je  do  r.  1508  spra- 
voval, kdy  pro  rozepře  bratří  svých  se  stavy 
českými  byl  nucen  právo  nejv.  kancléři  Alb- 
rechtu z  Kolovrat  postoupiti.  V  lednu  r.  1509 
vydal  Kolovrat  se  svolením  manův  a  měšťanů 
clicbských  nový  řád  o  osazování  chebského 
soudu  zemského  a  řízení  při  něm,  aby  mír 
v  kraji  chebském  mohl  býti  udržován.  Na 
soudě  manském  dle  řádu  toho  má  za  před- 
sednictví sudího  zemského  seděti  osm  šlech- 
ticův a  čtyři  měšťané,  kteří  králi  i  pflegáru 
maií  přísahou  býti  zavázáni.  Do  té  doby  za- 
sedalo na  soudě  tom  šest  přísedících,  plle- 
gárem  ze  šlechty  a  šest  z  měšťanu  obíraných. 
Soud  ten  dvakráte  v  roce  na  zámku  cht  b- 
ském  má  zasedati,  většina  hlasů  při  něm  roz- 
hoduje a  při  rovnosti  jich  má  mínění  pflc- 
frárovo  býti  slyšáno  jakožto  rozhodující.  Z  ná- 
ezu  soudu  toho  jde  odvolání  k  němu,  pfle- 
garoví,  jenž  společně  s  třemi  šlechtici  a  třemi 
měšťany  zvláště  do  soudu  jeho  volenými  roz- 
hodne.'Ncní-li  přítomen,  zastupuje  jej  hejt- 
man hradu,  a  odvolání  další  nemá  místa. 
Násilí  v  zemi  spáchané  má  býti  trestáno 
(kým,  nebylo  řečeno),  a  kdo  by  .se  právu  pro- 
tivil, na  toho  pflegár  s  many  a  měšfcmy  má 
táhnouti.  Ještě  téhož  roku  naskytla  se  přile- 
žilost  užiti  ustanovení  tohoto  řádu.  Spolu- 
tlržitel  hradu  Liebšteina  Jiřík  Zedwic  (Cabicar^l 
činil  znamenité  škody  dvěma  manům  a  jich 
poddaným  a  jsa  k  soudu  manskému  obeslán, 
popíral  i)ravomoc  toho  soudu,  chtěje  jakožto 
m:in  koruny  České  odpovídati  toliko  přr<l 
králem.  .Me' z  rozkazu  krále  Chebští  zmocnili 


110 


Chebsko. 


se  jeho  hradu,  posádku  zajali  a  do  méstskcho 
vezení  uvedli  a  teprve  po  roce  z  včzení  na 
závazek  propustili,  když  král  nejednou  jim 
byl  nařizoval,  aby  vézné  do  včzení  králov- 
ského na  hrad  pražský  odevzdali  a  když 
Chebští  konečné  odhodlali  se  na  hrad  loket- 
ský je  postaviti;  avšak  odtamtud  do  mčst- 
ského  vezení  zpČt  je  bvH  obdrželi.  Mezi  tím 
r.  1510  zemřel  kancléř  Kolovrat  a  hrad  cheb- 
ský přešel  do  rukou  nejv.  purkrabí  praž- 
ského Zdeňka  Lva  z  Rožmitála,  jenž  ustanovil 
na  ném  Matesa  Hyserle  z  Chodů  pflegárem. 
Hyscrle  napotom  r.  1514  zámek  a  úřad  chebský 
sájn  od  nčho  zakoupil  a  se  Zedwici  smlouvu 
o  Liebštein  uzavřel,  kterou  jim  držení  hradu 
opčt  bylo  navráceno.  Přes  to  Zedwicové  ne- 
přestali popírati  pravomoc  pflegára  a  obce 
chebské  nad  sebou  jakožto  držiteli  Lieb- 
šteina;  avšak  r.  1525  nálezem  soudu  komorního 
bylo  proti  nim  rozhodnuto,  že  ze  zámku  toho 
mají  zachovati  jak  povinnost  králi,  tak  i  jiné 
pořádky  společné  s  rytířstvem  krajiny  cheb- 
ské. Tím  odtržení  panství  toho  od  Ch-ka  a 
připojení  jeho  k  Ašsku  bylo  zamezeno.  Před 
tím  r.  1522  markrabí  braniborský  Jiří  usiloval 
při  králi  Ludvíku,  jehož  byl  předním  rádcem, 
o  to,  aby  mu  dovolil  vyplatiti  Ch.  ze  zástavy 
koruny  České;  avšak  pro  odpor  jak  Cheb- 
ských, kteří  dovozovali,  že  toliko  císaři  ná- 
leží takovou  výplatu  předsevzíti,  tak  i  pro 
odpor  stavů  českých  nedošlo  k  tomu.  Sta- 
vové dovolávali  se  při  tom  toho,  že  podle 
majestátu  jim  r.  1499  kr.  Vladislavem  daného 
král  nemá  práva  bez  jich  svolení  od  koruny 
České  cokoli  odciziti,  a  král  Ludvík  násled- 
kem toho  téhož  r.  1522  jednak  potvrdil  rna- 
jestát  na  neodcizování  zboží  od  koruny  Če- 
ské, jednak  zavázal  se,  že  mčsto  ani  kraj 
chebský  od  koruny  České  nezastaví  ani  ne- 
odcizí.  Purkrabí  Hyserle  prodal  pak  r.  1524 
právo  k  pflegárství  chebskému  Jeronýmu  hra- 
běti Šlikovi,  jenž  je  v  rodč  svém  do  r.  1546 
podržel,  maje  od  kr.  Ludvíka  povoleno,  aby 
k  hradu  přikoupil  statků  manských  za  30.000  zl. 
a  aby  o  ten  peníz  zvýšil  summu  zástavní. 

Za  Ferdinanda  I.  začalo  se  rozhodnéji  usi- 
lovati o  užší  připojení  Ch-ka  ke  království 
Českému.  Pohlíženo  na  nč  jako  na  >večnou 
zástavu*  koruny  České,  o  jejímž  vyplacení 
nemůže  býti  vicc  řeči,  poněvadž  ani  císař 
římský  ani  král  český  ani  stavové  čeští  ne- 
dali by  k  tomu  svolení.  Zavázalť  se  nový  král 
13.  pros.  1526  stavům  českým,  že  »nesmí 
žádných  zemí,  zámků,  měst,  híradů,  manu  i  ji- 
ných zboží  ke  koruně  České  příslušejících  od 
koruny  odtrhovati  ani  odcizovati  nižádným 
obyčejem,  ale  což  od  koruny  bylo  odtrženo 
neb  odcizeno,  zase  ke  koruně  připojiti*,  a 
závazek  jeho  týkal  se  také  Ch-ka.  Žádal iť 
stavové  na  novém  kráH  před  tím,  aby  jako 
země  České  tak  i  krajinu  chebskou  při  svo- 
bodách i  právech  zacnoval  a  o  opětné  připo- 
jení kláštera  valdsasského  ke  koruně  péči 
měl.  Následkem  toho  sice  šetřeno  bylo  výsad- 
ného postavení  kraje  chebského;  avšak  dvor- 
ské a  královské  úřady  a  soudy  české,  zejména 
místodržitelstvo,  kancelář  dvorská,  komora  a 


soud  komorní,  vykonávaly  od  té  doby  napo- 
řáde důrazněji  správu  a  soudní  moc  nad  ním 
jako  i  nad  kraji  loketským  a  kladským,  jež 
také  pod  správu  komory  královské  příslušely. 
Po  korunovaci  měli  v  únoru  r.  1527  chcb&i 
manové  i  měšťané  holdovati  králi  po  starém 
způsobu ;  avšak  šlechta  nechtěla  v  tom  s  mě- 
stem býti  za  jedno  a  zdá  se,  že  přísahu  svou 
zvláště  vykonala  a  město  také.  Ferdinand 
žádal  na  to  na  městě  Chebu  pomoc  peněžitou 
proti  Turku  a  když  mu  povolilo  1200  zl.  proti 
reversu,  že  povolem'  nemá  býti  na  újmu  výsadám 
jeho,  zmocnil  radu,  že  může  obnos  ten  na  du- 
chovní i  světské  držitele  statků  v  Ch-ku  rozvrh- 
nouti, což  opět  ve  šlechtě  odpor  vzbudilo.  Proto 
a  pro  jiné  příčiny  vznikly  mezi  stavy  cheb- 
skými nové  spory,  jež  přispěly  k  sesílení 
moci  královské  v  Ch-ku  a  k  dalšímu  vývoji 
tamejšího  práva  ústavního  na  prospěch  šlechty. 
Rozepře  o  to  vedeny  jsou  před  králem  a 
zkoncovány  r.  1533  narovnáním  úmluvci  z  obou 
stran  volenými  docíleným  a  králem  potvrze- 
ným, podle  kterého  budoucně  šlechta  i  město 
měly  novému  králi  českému  společně  jménem 
města  a  kraje  chebského  i)řísahati  a  také 
společně  králi  žádanou  berni  povolovati.  A. sice 
kdyby  král  žádal  peněžitou  pomoc,  má  ratla 
šlechtické  držitele  statků  manských  vyzvati 
ke  společné  schůzi  do  Chebu,  na  které  by  se 
stalo  dohodnutí,  jaký  obnos  se  má  povolili 
a  kterak  na  poddané  rozvrhnouti.  Kdyby 
někteří  ze  šlechticů  se  nedostavili,  mají  i  bez 
jejich  hlasu  přítomní  ujednání  činiti  a  kdyby 
nikdo  ze  šlechty  nepřišel,  má  rada  sama 
právo  berni  povoliti,  stejnoměrně  rozvrh- 
nouti a  pak  vybírati  s  použitím  exekuce. 
Toliko  posa vadní  dafi  ze  skotu  (Klauaistcucr) 
měla  se  i  nadále  k  rukám  obce  bez  svolení 
šlechty  po  starém  způsobu  vybírati.  Na  tomto 
základe  scházel  se  od  té  doby  pravidclněji 
zvláštní  sjezd  chebský,  jenž  se  skládal  z  členů 
rady  městské  a  několika  (nejvýše  sedmi)  šlech- 
ticů k  sezením  rady  i>ovolávaných.  K  vyzvání 
krále  nebo  komory  České  radili  se  přítomní 
o  povolení  ročního  j)říspěvku  k  potřebám  ko- 
runy České  a  buď  schvalovali  ujednání  vysla- 
ných při  komoře  učiněné  nebo  přistupovali  na 
požadavky  ústně  kommissary  královskými  jim 
přednesené.  Kromě  toho  v  narovnání  z  r.  1533 
povoleno  bylo  vrchnostem  vařiti  pivo  k  svým 
potřebám  a  při  pěti  zámcích  i  prodávati  je 
z  pivovarů  vrchnostenských  pomocí  krčem 
i  jinak.  O  rozsahu  patrimoniálního  soudnictví 
vrchností  nedošlo  se  tehdy  ještě  k  úplnému 
dohodnutí.  Přiznáno  toliko  vrchnostem,  že 
mají  poddané  souditi  v  civilních  věcech;  avšak 
pokud  jim  náleží  pravomoc  též  v  trestních  vě- 
cech, o  tom  ponecháno  králi  rozhodnutí.  Te- 
prve r.  1537  purkrabí  chebský  Albrecht  Slik 
jménem  krále  učinil  výpověa  o  tom,  komu 
vrchní  soudy  {Obergcrichté)  neboli  trestní  moc 
soudní  nad  poddanými  má  příslušeti,  zdali 
i  nadále  radě  městské  anebo  vrchnostem,  a 
sice  ustanovil,  že  radě  zůstavuje  se  souditi  ta- 
kové případy,  při  nichž  jde  o  hrdlo  aneb  utětí 
ruky;  naproti  tomu  že  vrchnostem  náleží  tre- 
stati ostatní  přcčiny,  jako  jsou  rušení  míru. 


Chebsko. 


117 


poraněni,  svády,  hanční,  rouhání  Bohu  atd. 
Konáni  trestní  pravomoci  soudní  nemělo  ale 
býti  na  újmu  právům  a  vrchnosti  král.  purkrabí 
na  hrade  chebském,  jemuž  tudy  společné  se 
soudem  manským  a  částečné  i  s  radou  měst- 
skou zůstávala'  vyhrazena  soudm'  pravomoc 
civilní  a  hrdelní  nad  šlechtici  kraje  chebského. 
I^urkrabství  samo  r.  1546  Šlikové  prodali  šlech- 
tici chebskému  Wolfovi  z  Wiršperka,  od  néhož 
přecházelo  na  jednotlivé  šlechtice  české  i  cheb- 
ské, až  r.  1599  purkrabí  chebský  Stepán  Jiří 
le  Šternberka  postoupil  zástavu  jeho  obci 
chebské  za  7500  tolarů  a  hrad  udržel  se 
v  držení  jejím  ješté  i  po  r.  1620.  R.  1540  vy- 
pukly spory  s  markrabími  bayreuthskými, 
s  kterými  obec  chebská  měla  napořáde  smlou- 
vu ochrannou,  o  hranice  kolem  Kohlwaldu. 
Markrabí  Albrecht  i  na  Múhlbach  a  vůkolní 
vesnice  nároky  činil,  jež  ale  teprve  r.  1594 
dcfinitivnč  jsou  odmítnuty,  když  před  tím  při 
upravení  hranic  r.  1561  opětné  uznáno  bylo, 
ie  městy s  Ředvice  patří  k  Ch-ku.  Rovněž  tak 
pokus  markrabího  obdržeti  Ch.  v  léno  od 
krále  Ferdinanda  na  říšském  sněmu  pasov- 
ské-m  r.  1552  učiněný  se  nezdařil.  Za  panování 
Maxirailiana  II.,  kterému  r.  1567  vyslaní  města 
a  kraje  chebského  do  rukou  nejv.  kancléře 
přísahu  věrnosti  složili,  a  rovněž  za  nástupců 
jeho  stavové  čeští  nepřestali  naléhati  na  to, 
aby  kraj  chebský  se  zeměmi  Českými  rovnost 
v  placení  berní  nesl  a  aby  snesením  jich  sně- 
movním se  podroboval.  PovoUvše  na  sněmu 
generálním  v  květnu  r.  1570  zavřeném  značné 
berné,  doložili,  že  též  z  kraje  chebského  dle 
usmesení  toho  povinni  jsou  se  zachovati.  Císař 
také  28.  července  t.  r.  nařídil  Chebským,  aby 
jako  připojení  oudové  ke  koruně  České  berné 
vedle  snesení  sněmovního  odváděli,  chtěj í-li 
se  uvarovati  pokuty  sněmem  vyměřené.  Proti 
tomu  však  stavové  chebští  v  srpnu  r.  1570 
v  obšírném  spise  k  císaři  bránili  se  privilejemi 
svými,  že  nejsou  povinni  sneseními  sněmov- 
ními se  spravovati,  a  nabízeli  toliko  úhrncč- 
nou  suramu  na  místě  svolené  berně.  Nebyliť 
prý  přítomni  sněmu,  nesvolovali  k  berním  a 
kdyby  se  podvolili  usnesením  takovým,  přišli 
by  o  své  výsady  a  upadli  by  do  poddanství 
stavů  českých,  kteří  nemají  žádné  moci  nad 
nimi.  Tohko  neJv.  úředníci  z  nařízení  a  jmé- 
nem krále  s  nimi  prý  jednají.  Oni  jsou  stavem 
Římské  a  České  říše  a  podle  obecného  práva 
nemá  vrchnost  poddaným  ukládati  dané  leč 
s  jejich  svolením.  Žádali,  aby  král  i)rostřcd- 
nictvím  kommissarů  s  nimi  i  nadále  o  pomoc 
jednal.  Císař  na  to  přijal  od  nich  nabízenou 
pomoc,  poněvadž  prý  se  uvolili  na  nejbližším 
sněmu  se  dohodnouti  se  stavy  v  příčině  od- 
vádění berně  z  chebského  kraje.  Když  však 
v  čas  sněmu  r.  1571  Chebští  byli  do  Prahy 
obesláni,  nevypravili  vyslaných,  a  sněm  proto 
v  dubnu  učinil  opětné  snesení,  že  má  král 
s  radou  zemskou  uvážiti,  jaké  pomoci  oby- 
vatelé chebští  vedle  stavu  činiti  a  od  sebe 
odvozovati  mají,  poněvadž  >krajina  cheb- 
ská na  ten  Čas  ke  království  Českému 
jest  připojena  a  k  zemi  této  přísluší*. 
Chebští  však  setrvali  v  odporu.    Obdrževše 


od  právnických  fakult  ve  Vitemberce  a  Lipsku 
naučení,  že  ve  sporu  tom  se  stavy  českými 
jsou  v  právu,  poněvadž  prý  zemské  zřízení 
české  pro  ně  neplatí,  setrvali  při  jednání 
s  nejvyššími  úředníky  na  svém  stanovisku. 
Marně  jim  nejv.  úředmci  v  říjnu  r.  1571  do- 
vozovali, že  koruna  Česká  znamenitějšími  pri- 
vilejemi je  opatřena  neŽli  Ch.  a  ze  přece 
stavové  čeští  berně  podnikají;  Že  oni  Chebští 
\ižívají  ochrany  koruny  České,  jejímiž  jsou 
spoluúdy,  a  že  proto  jsou  povinni  zachovati 
rovnost  v  placení  berní  a  podniknouti  to,  co 
ostatní  vtělené  zemé  dle  sněmovního  snesení 
dávají.  Marně  císař  v  březnu  r.  1572  projevil 
jim  nelibost  nad  tím,  že  žádali  za  hranicemi 
naučení  v  tak  důležitých  věcech  na  zlehčení 
krále  a  koruny  České,  ačkoliv  otec  jeho  Fer- 
dinand nařídil  jim,  aby  toliko  u  appellačního 
soudu  v  Praze  naučení  brali;  marně  vyzýval 
je,  aby  snesením  sněmovním  se  podrobili,  že 
to  nemá  býti  na  újmu  jich  svobodám.  Konečně 
přece  jen  zůstalo  r.  1572  při  tom,  že  Chebští 
uvolili  se  proti  reversům  na  místě  všech  berní 
odváděti  ročně  komoře  České  určitou  summu 
s  tou  výhradou,  že  kdyby  v  koruně  někte- 
rého roku  nebyly  berně  povoleny,  ani  oni 
nemají  paušální  takovou  summu  odváděti.  Sta- 
vové sice  r.  1573  opět  se  snesli,  že  má  artykul 
o  pomoci  krajiny  chebské  bez  prodlévání  ku 
konci  se  přivésti,  aby  v  berních  od  všech 
obyvatelů  chebských  jednostejná  rovnost 
s  nimi  zachována  byla,  a  podobná  snesení 
i  v  následujících  letech,  zejména  r.  1574,  1576, 
1586,  1601  a  1610  učinili;  avšak  přes  to  k  ta- 
kovému dohodnutí  nedocházelo,  nýbrž  rok 
od  roku  jednáno  bylo  s  Chebskými  zvláště 
o  úhrnečnou  pomoc  na  místě  berní  sněmem 
povolených  a  komora  nebo  kommissaři  přijí- 
mali nabídky  jich  časem  s  výhradou,  že  to 
nemá  býti  na  újmu  právům  stavů  koruny 
České.  Ve  formě  tudy  vítězili  Chebští,  ve 
věci  samé  král,  stavové  čeští  a  hlavně  komora 
královská,  za  jejíž  příslušenství  zevnější  kra- 
jové začali  se  považovati  a  která  hleděla 
k  tomu,  aby  povolená  stavy  chebskými  summa 
rovnala  se  výnosu  berní  sněmem  povolených, 
kdyby  v  Chebsku  byly  vybírány.  Přání,  aby 
Chebští  byli  zastoupeni  na  sněme  českém  a 
tak  svolovali  k  berním  a  jiným  břemenům, 
nebylo  v  té  době  ze  žádné  strany  pronášeno, 
poněvadž  na  sněme  jednalo  se  výhradně  čes- 
kým jazykem,  kterého  Chebští  nebyli  mocni, 
a  poněvadž  Chebští  nechtěli  se  vzdáti  svého 
zvláštního  postavení. 

Teprve  po  r.  1620  snahy  po  úplném  sply- 
nutí Ch-ka  s  král.  Českým  dodělávaly  se 
stále  větší  a  konečně  úplné  platnosti.  Již 
při  jednání  o  potvrzení  privilejí  chebských 
r.  1623  hájil  nejv.  kancléř  Lobkovic  stano- 
visko, že  Ch.  je  na  věčné  časy  koruně 
České  přivtěleno  a  tudy  věčnou  zástavou 
této  koruny.  R.  1627  zaslán  do  Ch-ka  exem- 
plář obnoveného  ZZ.,  aby  byl  vyhlášen,  a 
císař  od  té  doby  ve  smyslu  tohoto  zřízení 
vykonával  právo  zákonodárné  též  v  Ch-ku, 
o  kterémž  rovněž  se  tvrdilo,  že  následkem 
účastenství  v  povstání   přišlo   o  svá  práva. 


118 


Chebsko. 


Konečné  r.  1629  císař  Ferdinand  II.  v  rcskriptu 
k  místodržícíra  českým  vyslovil  pevnou  vflli 
Ch.  s  Čechami  trvale  spojiti,  platnost  záko- 
nům zemským  v  nčm  zjednati  a  proto  pevně 
trvati  na  provádění  reformace  katolické  v  něm. 
Přední  účastenství  v  pracích  reformační  kom- 
misse  chebské  měli  krajští  hejtmane  loketští, 
kteří  také  ve  věcech  vojenských,  bcmičných 
i  jiných  politických  z  nařízení  místodržících 
komínisse  v  Ch-ku  konali,  se  stavy  taméj- 
šími  vyjednávali,  patenty  a  jiná  nařízení 
tam  vynlašovali  a  vůbec  působnost  svou  do 
Ch-ka  šířili.  Jich  prostřednictvím  a  též  jinak 
šířila  se  moc  jak  ncjv.  úřadův  a  soudů,  tak 
i  stavů  českých  v  tomto  kraji.  Na  sněmech 
stavovských  od  r.  1627  stále  dopomínáno  se 
toho,  aby  Chebští  » jednostejnou  rovnost  nesli 
a  v  pomoccch  se  stavy  zouplna  se  srovnali*. 
Koncem  r.  1630  nařízena  kommisse,  která 
měla  jednati  s  Chebskými  o  ustanovení  jisté 
proporce  v  berních  s  královstvím  Českým, 
podobně  jako  o  to  s  krajem  loketským  srov- 
nání téhož  roku  se  stalo.  Kommisse  nabízela 
vyslaným  chebským,  aby  uzavřeli  s  králov- 
stvím Českým  smlouvu,  že  chtějí  přispívati 
líoměrnou  částí  k  berním  na  sněme  povole- 
ným, a  aby  za  to  účastni  byli  jak  svobod  sta- 
vovských tak  i  práva  inkolátního.  Navrhovala, 
aby  se  za  základ  rozvržení  berně  vzalo  800 
dvorů  neboli  usedlostí.  Stavové  chebští  pod- 
volili se  však  platiti  berni  toliko  ze  240  dvorů, 
počítajíce  na  město  a  jeho  poddané  170,  na 
rytířstvo  36  a  na  duchovenstvo  34  dvorů. 
Tento  počet  r.  1636  zvýšili  na  300,  r.  1637 
na  324  a  r.  1638  na  400 'dvorů,  na  něž  tudy 
berně  na  sněme  českém  nebo  na  sjezde  cheb- 
ském povolená  se  rozvrhovati  měla.  Vybranou 
berni  chtěli  Chebští  přímo  do  dvorské  ko- 
mory odváděti;  avšak  císař  Ferdinand  III. 
resolucí  ze  19.  list.  1638  ustanovil,  že  ji  mají 
dávati  i  nadále  nejv.  bcrníkům  zemským  na 
hrad  pražský,  poněvadž  prý  jsou  povinni 
stejné  břemeno  berní  nésti  jako  obyvatelé 
království  Českého  a  že  summa  bcrničná  na 
kraj  chebský  připadající  má  se  odečísti  od  cel- 
kové summy  berní  na  sněme  povolené.  Tímto 
způsobem  snesení  sněmovní  stávala  se  závazná 
také  pro  Ch. ;  nicméně  o  rozvržení  řádné  berně 
a  o  povolování  mimořádných  pomocí  jednalo 
.se  i  nadále  na  sjezdech  stavů  chebských. 
Zajímavo  jest,  že  r.  1636  rytířstvo  kraje  cheb- 
ského se  od  města  a  duchovenstva  téhož  kraje 
oddělilo  a  prohlásilo,  že  se  chce  »nyní  i  bu- 
dóucněc  podrobovati  snesením  sněmučeského, 
když  ohledně  statků  bude  užívati  týchže  práv 
a  svobod  jako  stavové  čeští,  a  že  s  ním  již 
tehdy  nejv.  úředníci  jednali  o  vepsání  jeho 
statků  do  desk  zemskvch  a  připuštění  do 
sněmu  mezi  stavy;  avšak  válečné  události  t 
překazily  provedení  tohoto  » vtělení  chebského  ' 
rytířstva  do  království  Českého«.  Brzo  na  to ! 
hrad  chebský  vyplacen  jest  ze  zástavy  obce ' 
chebské  a  postoupen  císařem  r.  1644  Filipu 
hraběti  Metternichovi  v  zástavě  25.000  tolarů ; 
avšak  teprve  po  odtažení  Švédů  ze  země  došlo 
r.  1650  k  obnovení  úřadu  purkrabího  na  něm. 
Při  jednání  o  provedení   míru  vestfálského 


na  kon^essu  norimberském  říšští  stavové 
protestantští  navrhovali  císaři,  aby  Ch-ku 
dána  byla  možnost  vyplatiti  se  ze  zástavy 
suramou  40.000  tolarů  říšských;  avšak  císař, 
jenž  počítal  summu  zástavní  na  320.000  tolarů, 
nabídnutí  to  zamítl.  Vyslancové  jeho  dovo- 
zovali, že  zástavy  krajin  v  říši  stauy  se  všude 
věčnými  zástavami  a  skutečným  vlast- 
nictvím zeměpánův  a  že  Ch.  nemůže 
v  tom  ohledu  činiti  výjimky.  V  míru  vestfál- 
ském i  protestante  byli  nuceni  uznati  takovéto 
stanovisko  císařské  a  tím  císaři  jakožto  králi 
českému  přiznána  jsou  v  Ch-ku  táž  práva  vý- 
sostňá,  zejména  právo  reformační,  jako  v  ostat- 
ních dědičných  zemích  Českých.  Do  r.  1673 
přinuceno  jest  skoro  všechno  obyvatelstvo 
Ch-ka  státi  se  katolickým  a  toliko  v  Ašsku 
nepodařilo  se  protireformaci  provésti.  Odtud 
splynutí  Ch-ka  s  Čechami  i  v  jiných  věcech 
bylo  pouhou  otázkou  Času.  Od  r.  1652  povo- 
lovány na  sněmích  řádné  berně  z  usedlostí 
a  nejv.  berníkům  uloženo,  aby  i  v  kraji  loket- 
ském za  tím  účelem  zřídili  kommissi  visitační, 
jež  by  také  v  kraji  chebském  dala  vyšetřiti 
bez  sjezdu  toho  kraje,  kolik  je  tam  usedlostí 
a  jakou  částkou  má  Ch.  přispívati  k  potře- 
bám zemským.  Sněm  r.  1654  usnesl  se  žá- 
dati císaře,  by  přinutil  kraj  chebský,  jenž  je 
zastaven  jemu  jakožto  dědičnému  králi  a  krá- 
lovství Českému  a  není  proto  oprávněn  vy- 
tahovati se  z  rovnosti  s  královstvím  Českým 
v  jeho  zřízeních  zemských  a  příspěvcích  k  obe- 
cným potřebám,  aby  odvedl  do  berničního 
úřadu  stavovského  tu  čásť,  která  dle  snesení 
sněmovního  naň  připadá.  Avšak  Chebští  nepři- 
pustili visitaci  hájíce  se  výsadami  v  berních 
věcech  a  Ferdinand  III.  r.  1656  rozhodl,  že 
s  nimi  i  nadále  na  sjezdech  má  býti  zvláště 
jednáno  o  pomoc  podle  snesení  sněmovního. 
Dvě  léta  na  to  24.  září  1658  však  císař  Leo- 
pold ustanovil,  že  Chebští  mají  na  vojsko 
{in  militaribus)  platiti  stou  čásť  (centesimam) 
berně,  kterou  sněm  český  povolí,  a  násled- 
kem toho  stavové  čeští  žádali,  aby  i  na  ostatní 
berně  Ch.  stejným  podílem  přispívalo.  O  tom 
však  Chebští  nechtěli  slyšeti,  stěžujíce  sobě 
stále  na  přetížení,  a  musilo  o  výši  mimořádných 
berní  i  nadále  zvláště  s  nimi  jednáno  býti. 
Teprve  císař  Josef  I.  2.  pros.  r.  1705  ustanovil, 
že  Chebští  mají  na  mimořádné  berně  přispí- 
vati dvoustým  dílem  (ducentesimam)  toho,  co 
povolí  sněm  český,  a  že  stavové  čeští  zbývající 
stou  čásť  sami  mají  převzíti.  Žádost  za  snížení 
j)říspěvku  chebského  na  řádné  berně  na  dvou- 
stý  díl  císař  zamítnul.  Napotom  zasílán  loket- 
ským hejtmanům  krajským  exemplář  artykulů 
sněmovních,  aby  na  jeho  základě  se  stavy 
chebskými  vyjednali  obnos  berní  podle  sne- 
sení sněmovních  a  stavové  rozvrhli  povolené 
berně  na  poplatníky  kraje  chebského.  Kdyby 
byl  býval  sjednán  jednotný  základ  pro  toto 
rozvrhování  berní  s  královstvím  Českým,  ne- 
bylo vůbec  třeba  dalšího  jednání  se  stavy 
cnebskými  a  berně,  jež  povolil  sněm,  byli  by 
stavovští  úředníci  berničtí  vybrali  též  v  Ch-ku. 
Za  císařovny  Marie  Terezie  snaženo  se  ne- 
rovnost v  placení  berní  aspoň  částečně  odstra- 


Chebsko. 


119 


niti  zavedením  katastru  berního  a  to  i  v  Ch-ku. 
Kdyi  byl  r.  1748  ujednán  se  stavy  českými 
l>emíčný  recess  na  deset  let,  rozhodla  císa- 
řovna reskriptera  z  15.  února  1749,  že  Ch. 
ai  do  provedení  rektifikace  dominikálniho 
katastru  má  přispívati  i  nadále  stou  částí 
k  ordinariu,  dvoustou  k  extraordinarin  berní. 
Stavové  čeští  sice  se  tomu  opětně  opírali 
pravíce,  že  nevědí,  jak  k  tomu  přicházejí,  aby 
za  Ch.  platiti  měli,  a  chce-li  císařovna  milost 
(  hebským  učiniti,  aby  tak  učinila  na  útratu 
rrární  a  nikoli  jich;  avšak  při  rozhodnutí  pů- 
vodním zůstalo,  toliko  některé  berně,  které 
dnihdy  za  mimořádné  jsou  považovány,  vklá- 
liali  stavové  nyní  do  ordinaria.  Na  druhé  straně 
i  Chebští  dovolávajíce  se  výsad  svých  kladli 
pracím  rektifikačni  kommisse  všelijaké  pře- 
kážky; ale  konečné  r.  1756  rektifikace  přece 
I  v  Ch-ku  je  provedena,  při  čemž  bylo  507 
usedlostí  v  něm  shledáno  a  daň  ze  skotu  zru- 
šena, a  když  do  r.  1762  provedeno  bylo  i  úplné 
adjustování  této  rektifikace,  nabyl  tereziánský 
katastr  i  tu  platnosti,  takže  berné  sněmem 
českým  na  jeho  základě  povolované  i  v  Ch-ku 
se  vybíraly,  aniž  stavové  chebští  byli  více 
o  svolení  dotazováni  a  aniž  ve  sneseních 
snéraA  českých  od  té  doby  o  Ch-ku  dala  se  ně- 
jaká zmínka.  Podobným  způsobem  »bohemi- 
sování  Ch-ka<,  jak  se  tomu  říkalo,  i  v  jiném 
ohledu  pokračovalo.  Po  třicetileté  válce  léna 
ašská  po  spojení  hejtmanství  německých  lén 
se  soudem  appellačním  r.  1651  podřízena 
jsou  tomuto  appellačnímu  soudu.  Pro  držitele 
lén  k  hradu  chebskému  příslušejících  {Burg- 
Uhen)  byl  správcem  a  soudcem  první  instance 
purkrabí  hradu  toho,  jenž  zůstával  podřízen 
appellačnímu  soudu  v  příčině  správy  lén,  z  je- 
hožto rozsudků  ale  šlo  odvoláni  k  české  dvor- 
ské kanceláři  ve  Vídni.  Naproti  tomu  držitelé 
tak  zv.  německých  lén  koruny  České,  jakými 
byli  pp.  Zedwicové  v  Ašsku,  příslušeli  před 
Mjud  appellační  jakožto  soud  lenní  první  in- 
.Stance,  od  něhož  šlo  odvolání  k  české  dvorské 
kanceláři.  Někteří  manové  chebští,  kteří  druhdy 
příslušeli  k  soudu  purkrabí  chebského,  jako 
pp.  Zedwicové  na  Libšteině,  začali  se  opét 
vytahovati  z  pravomoci  jeho,  chtějícc  podobně 
(K)va2ováni  býti  za  držitele  přímo  pod  koru- 
nou stojících  a  tedy  korunních  lén  německých, 
jakými  byli  manové  ašští,  aby  jich  soudem 
příslušným  mohl  býti  soud  appellační.  Na 
stížnost  purkrabím  chebským  Filipem  sv.  p. 
Mcttemichem  podanou  rozhodnul  císař  Leo- 
I)old  I.  8.  července  r.  1679,  že  všichni  držitelé 
statkA  manských  v  Ch-ku  mají  v  purkrabím 
spatřovati  příslušného  soudce  první  stolice 
a  jeho  rozsudkům  ve  věcech  civilních  i  trest- 
ních se  podrobovati, toliko  rozsudky  ve  věcech 
manských  že  má  soud  appellační  v  jich  roze- 
přích jakožto  judicinm  parium  curiac  vyná- 
.^cti.  Avšak  nařízení  to  nebylo  provedeno.  Brzo 
na  to  sestaveny  jsou  seznamy  lén  chebských 
a  v  téch  k  lénům  hradu  chebského  počítají 
M,-:  zámky  Vildštein,  Kynšperk,  Hazlov,  Ma- 
i^u,  Rottenbach  a  Ottengnin,  dvory  Hóflas 
a  (>chag  a  statky  Lindich,  Pograd,  Lechen- 
stcin,  Rcichclsdorf  a  Dalmicc;  naproti  tomu 


o  zámku  Libšteině  se  praví,  ie  jej  Zedwicové 
od  koruny  České  v  léno  berou,  a  kromě  toho 
uvádějí  se  korunní  léna  v  Ch-ku,  jež  patři 
markrabím  braniborsko -bayreuthským:  Že- 
berk,  Thierštein,  Hochstett,  Pernstein,  Erkers- 
reut,  Brandt,  Lenzcnwend,  Grafenreut,  Neu- 
haus  a  Weissbach,  purkrabím  Míšeňským:  tvrz 
Schdnberg;  kl.  valdsasskému:  Schlottenhof  a 
polovice  městyse  Albenreutu,  a  městu  Chebu : 
druhá  polovice  tohoto  městyse  a  městys  Řed« 
vice.  Dle  toho  Ašsko  nepočítalo  se  tehdy 
ani  ke  korunním  lénům  chebským  a  pur- 
krabí chebský  vykonával  soudní  moc  toliko 
nad  některými  many  chebskými  a,  pokud  se 
správní  jeho  moci  týče,  byl  obmezován  vŽdy 
více  krajskými  hejtmany  loketskými,  kterým 
r.  16%  mistodržící  čeští  nařídili,  aby  po- 
skytovali i  v  Ch-ku  assistenci  soudu  appel- 
lačnímu jakožto  lennímu  hejtmanství,  kdyi 
jim  to  nařízeno  bude.  KdyŽ  r.  1714  prove- 
deno bylo  nové  rozdělení  království  Če- 
ského na  12  krajů  za  účelem  zlepšení  ber- 
ničné  správy  krajské  pomocí  krajských  kass- 
filiálních  při  nich  zřízených,  tu  byl  »loketský 
kraj  vedle  chebského*  do  kraje  žateckéhó 
přenesen  a  od  té  doby  hejtmane  žatečtí  v  Ch-ka 
politickou  a  berní  správu  vedli,  užívajíce  k  to- 
mu pomoci  purkrabího  chebského.  Toto  v  té* 
lení  Ch-ka  do  království  Českého  bylo 
potvrzeno  samými  stavy  chebskými,  kdyŽ  23. 
července  1721  jménem  okresu  a  města  Chebu 
k  vyzvání  osobně  přítomných  král.  hejtmanů; 
kraje  žateckého  přistoupili  k  pragraat.  sankci,, 
jak  stavy  českými  byla  na  snémě  přijata,  slibu- 
jíce arcidomu  Rakouskému  na  věčné  časy  věr- 
nost a  poddanost,  arci  s  výhradou  svých  privi- 
legií a  s  doložkou,  pokud  prý  od  českých  stavuj 
schválené  přistoupení  k  pragmatické  sankci 
»zástavy  Chebu  se  týkati  může*.  Zastavení 
Ch-ka  dotýkala  se  pragmatická  sankce  tím 
způsobem,  že  Ch.  mělo  se  zeměmi  domu 
Rakouského  a  zejména  s  královstvím  Českým,, 
jehož  bylo  v  ten  Čas  už  částí,  na  věcné 
časy  zůstati  spojeno  pod  jediným  pa- 
novníkem dle  přijatého  řádu  k  nástup- 
nictví  oprávněným  a  že  tudy  nemohlo, 
nikdy  více  ze  zástavy  od  říše  býti  vy- 
placeno. Tak  ustanovil  císař  římský  a  král 
český  Karel  VI.  a  tak  s  tím  souhlasili  stavové 
čeští  i  chebští.  Ch.,  které  už  Karlem  IV. 
r.  1348  a  1355  a  nástupci  jeho  bylo  prohla- 
šováno za  věčnou  zástavu  koruny  České,  při- 
vtěleno  jest  s  vlastním  souhlasem  ke  krá- 
lovství Českému  a  aby  nebylo  o  tom  více 
žádné  pochybnosti,  zástupcové  jeho  z  rytíř- 
stva a  města  4.  září  r.  1723  byli  přítomni 
korunovaci  české  Karla  VI.  a  skládali  mu 
společně  s  českým  rytířstvem  a  s  vyslanými 
král.  měst  českých  přísahu  věrnosti  takovou, 
jakou OZZ. stavům  českým  předpisovalo.  Atak 
se  i  při  následujících  korunovacích  dalo.  Cis. 
resolucí  ze  30.  pros.  r.  1729  bylo  pak  přede- 
psáno, že  v  okresu  chebském,  jenž  patří 
ke  království  Českému,  má  ohledné  držení 
a  nabývání  statků  platiti  totéž,  co  v  králov- 
ství Českém  a  v  zemích  k  němu  přivtělených, 
totiž  že  statky  mohou  držeti   toliko  ti,  kdož. 


120 


Chebsko. 


nabyli  českého  inkolátu  aneb  ktcíí  pochd- 
cházejí  z  rytířských  neb  šlechtických  rodin, 
dávno  v  Ch-ku  usedlých.  Purkrabímu  cheb- 
skému zvlášté  nařízeno,  aby  k  zachování  tohoto 
předpisu  dohlížel.  Když  r.  1751  provedeno 
bylo  nové  rozdčlení  Čech  na  16  krajů,  byl 
od  kraje  žateckého  oddélen  opřt  kraj  loket- 
ský s  okresem  chebským  a  krajský  hcitman 
loketský,  královský  to  úředník,  mél  v  Ch-ku 
působnost  ve  vnitřní  správé,  v  bernictví  a 
vojenství  jako  v  Loketsku.  Dvorským  dekre- 
tem z  r.  1767  bylo  mu  uloženo,  aby  jak  v  celém 
•chebském  kraji  tak  i  v  okresu  ašském  vyko- 
nával vládní  nařízení  a  užil  proti  tčm,  kdož 
by  jim  odporovali,  prostředků  donucovacích. 
Téhož  roku  přestalo  také  zastavování  purk- 
rabství chebského  a  císařovna  20.  března 
r.  1770  vydala  dočasné  ustanovenému  pur- 
krabímu Frant.  svob.  p.  de  Fin  instrukci,  ve 
které  hleděla  působnost  jeho  tou  měrou  roz- 
množiti, že  kraj.  hejtmanu  loketskému  měl 
růstati  toliko  vliv  na  berničné  záležitosti 
v  Ch-ku,  kdežto  ostatní  správu  měl  obsta- 
rávati purkrabí.  Jsa  podřízen  guberniu  měl 
zvláště  hleděti  k  tomu,  aby  vše,  co  je  přede- 
psáno v  OZZ.  a  v  jiných  zákonech,  se  pro- 
vádělo, a  vůbec  pilný  pozor  věnovati  všemu, 
»co  by  se  osoby  a  autority  králů  českých  do- 
týkalo a  co  by  bylo  ku  prospěchu  krále,  ko- 
runy České  a  lén  korunních*.  Též  mu  nále- 
želo dohlížeti  k  hospodářské  a  policejní  správě 
m.  Chebu.  Pokud  se  vládní  moci  jeho  týkalo, 
ponechávala  se  mu  pravomoc  ve  věcech  man- 
ství hradských  a  ve  věcech  civilních,  pokud 
se  týkaly  cnebských  šlechticů  neb  osob  sta- 
vovských, a  v  důležitějších  případech  bylo 
mu  povolávati  za  přísedící  soudu  dvě  osoby 
rytířské,  správce  hradu  a  syndika  rytířstva 
•cnebského.  Syndik  vedl  na  hradě  protokoly 
soudní  i  zvláštní  knihy  manské.  Na  soudě 
i  jinak  měl  se  purkrabí  říditi  českými  zákony, 
pokud  v  Ch-ku  byly  zavedeny,  ale  jinak  mělo 
mu  býti  měřítkem  jus  civile  Romanům  a 
z  rozsudků  jeho  mělo  se  připouštěti  odvolání 
k  soudu  appellačnímu.  Jemu,  purkrabímu,  ná- 
ležela příslušnost  též  v  záležitostech  nespor- 
ných, jež  se  osob  stavovských  týkaly,  kdežto 
v  trestních  věcech  byl  nad  osobami  těmi  pří- 
slušný český  soud  zemský,  měly-li  inkolát, 
pakli  neměly,  appellaČní  soud.  Toliko  před- 
běžné řízeni  trestní  měl  vésti  purkrabí.  Nad 
městskými  a  nižšími  osobami  stavovskými  měl 
podržeti  magistrát  chebský  jus  gladii,  avšak 
zůstal  při  tom  vázán  naučeními  appcllačního 
soudu,  nad  poddanými  náleželo  právo  to  vrch- 
nostem. Pokud  se  něm.  lén  korunních  týkalo, 
měl  purkrabí  býti  delegovaným  kommissařcm 
appcllačního  soudu  jakožto  hejtmanství  těchto 
lén.  Když  ale  r.  1773  purkrabí  de  Fin  zemřel, 
žádali  někteří  stavové  chebští  císařovnu,  aby 
byli  podřízeni  docela  Českým  úřadům  soudním 
a  aby  statky  jich  i  též  obci  chebské  patřící  byly 
vloženy  do  Českých  desk  zemských.  Žádosti 
té  nebylo  vyhověno,  nýbrž  dvorskými  dekrety 
z  11.  a'23.  pros.  r.  1773  zrušen  jest  úřad  pur- 
krabí chebského  a  všechna  jeho  agenda  přiká- 
zána  jest   krajskému    hejtmanu    loketskému 


s  tím  uložením,  aby  jakožto  správce  purkrab- 
ství platil  si  zástupce  na  hradě  chebském, 
adjunkta  to  krajského,  jenž  by  soudní  moc 
dle  instrukce  purkrabské  z  r.  1770  i  na  dále 
pod  jeho  dozorem  vykonával.  Správu  poli- 
tickou podržoval  hejtman  krajský  sám.  Dle 
jurisdikční  normy  z  r.  1783  soudní  moc  správce 
purkrabství  přešla  však  na  zemský  soud  jako 
výsadný  soud  šlechty  a  držitelů  statkův  a 
správci  zůstala  toliko  nesporná  moc  soudní 
ve  věcech  manských,  zvláště  vedení  knih 
manských  a  správa  lén.  Císař  Josef  II.  nařídil 
ještě  r.  17 ^S,  aby  krajský  hejtman  loketský 
neskládal  přísahy  zvláitní  jako  správce  pur- 
krabství chebského,  poněvadž  úřad  ten  je 
navždy  zrušen  a  s  úřadem  hejtmanství  kraj- 
ského spojen  . 

Do  té  doby  podržovalo  panství  Ašské  a 
Neuberské  jakožto  léna  přímo  pod  korunou 
stojící  zvláštní  postavení.  Svob.  páni  Zedwi- 
cové,  dovolávajíce  se  výsad  svých,  bránili  se 
tomu,  aby  přišli  do  postavení  manu  cheb- 
ských, spíše  hleděli  zjednati  sobě  práva  stavů 
říše  Římsko-německé  a  uhájiti  pro  sebe  i  pod- 
dané platnost  říšských  zákonů  ve  věcech 
náboženských.  Naproti  tomu  dvorská  kance- 
lář i  stavové  čeští  hájili  proti  nim  stanovisko, 
že  jsou  korunními  many  chebskými,  že  král 
český  nad  jejich  panstvími  má  jura  superiorita- 
tis  a  directum  dominium,  že  proto  s  Ch-kem 
a  královstvím  Českým  mají  berně  platiti  i  zem- 
ským zákonům  Českým  se  podrobovati  atd. 
Za  císařovny  Marie  Terezie  vedla  se  dlouho- 
letá o  otázky  ty  soudní  pře,  na  jejíŽ  objas- 
nění 8  obou  stran  polemické  spisy  jsou  ti- 
skem vydány  a  jež  ukončena  byla  tak  zv. 
ašskými  »tempcramentními  bocíy«  (Ascher 
Temperamentspunktc)  z  r.  1775,  když  před  tím 
od  r.  1767  vojenskou  exekucí  hleděno  v  Aš- 
sku  dodati  důrazu  a  zjednati  platnost  naří- 
zením vládním.  Dle  dekretu  dvorské  kance- 
láři; z  10.  března  r.  1775  přijala  císařovna 
milostivé  na  vědomí  podrobeni  se  pánů  Zcd- 
wiců  jakožto  >držitclů  král.  českých  manství 
Aše,  Sorgu  a  Neuberku  v  chebském  okresu*, 
slíbila  jim  po  složení  slibu  věrnosti  vydati  na 
statky  jich  listy  lenní  a  vyhověla  některým  jich 
přáním,  jež  byli  přednesli  v  žádosti  majestátní. 
Zanechala  je  při  svobodném  provozování 
augšpurského  vyznání,  jak  již  r.  1757  jim  byla 
připověděla,  a  povolila  jim  zřízení  samostatné 
konsistoře  v  Aši,  vyhradivši  sobě  toHko  ja- 
kožto panující  královna  česká  jus  summum 
circa  sacra.  Zanechala  je  i  jich  zástupec  při 
svobodném  držení  král.  českých  lén  a  při 
osvobození  od  placení  berní  a  veřejných  dá- 
vek; avšak  vyhradila  sobě,  že  nepřímé  daně 
z  cel,  soli,  tabáku  a  kolků  bude  i  nadále 
v  Ašsku  vybírati.  Povolila  jim  také,  aby  vy- 
dávali nařízení,  pokud  by  neodporovala  vy- 
hlášeným v  okresu  chebském  vládním  výno- 
sům; avšak  jinak  přivedla  korunní  práva 
česká  v  Ašsku  plně  k  platnosti.  Ustanovilať, 
že  soud  ašsky  a  manské  statky  k  němu  pří- 
slušející patřily  vždy  a  i  budoucně  příslušeti 
mají  k  okresu  chebskému,  a  že  obyvatelé 
krajiny  ašskc,  jsouce   ^královskými  českými 


Chebsko. 


121 


poddanými  a  obyvateli  zcmskými«,  mají  se 
spravovati  nařízeními  jim  od  zemského  gu- 
bernia nebo  appellačni  komory  prostředni- 
ctvim  krajského  úřadu  loketského  a  zároveň 
úřadu  správcovství  hradu  chebského  doda- 
nými. Soudní  moc  civilní  a  trestní  v  první 
instanci  zůstavena  pánům  Zedwicům  jakožto 
vrchnosti;  avšak  soudy  jejich  ašské  v  trest- 
ních věcech  mely  se  spravovati  hrdelním  řá- 
dem Tereziánským  a  naučeními  soudu  appcl- 
lačního,  k  němuž  šlo  vůbec  z  Ašska  odvolání. 
Ve  věcech  civilních  bylo  jim  spravovati  se 
obecnými  cis.  právy  na  tak  dlouho,  pokud 
n(  bude  vydáno  jedno  obecné  právo  občan- 
ské pro  české  a  rakouské  zcmc  dědičné.  Ve 
věcech  správy  veřejné  (in  publicis  et  politicis) 
p<KÍřizeni  byli  pp.  Zedwicové  s  poddanými 
jako  obyvatelé  zomstí  král.  českému  guber- 
niu a  měli  nařízení  jeho  jakož  i  appellač- 
vího  soudu  pro.střednictvím  krajského  úřadu 
loketského  a  zároveň  chebského  úřadu  hrad- 
ního jim  dodaná  bez  odporu  přijímati  a  pro- 
váděti. 

Tímto  cis.  rozhodnutím  t)ylo  panství  ašské 
opět  prohlášeno  za  čásťCh-ka,  jež  ke  králov- 
ství Českému  je  přivtěleno.  V  násl.  pak  létech 
poslední  zbývající  ještě  svazky  Ch-ka  s  říší 
JNOU  přerušeny.  Císař  Josef  II.  nařídil  6.  března 
r.  1787,  aby  Ch.  i  v  církevním  ohledu  bylo  spo- 
ji no  s  královstvím  Českým,  avšak  pro  odpor 
arcibi.skupa  řezenského  podporovaný  i  stolicí 
papežskou  protáhlo  se  provedeni  toho  až  do 
r  1807.  Před  tím,  jak  známo,  přijal  císař 
František  r.  1804  titul  dědičného  císaře  ra- 
kouského a  po  míru  prešpurském  složiv  ko- 
runu císařství  Římsko-německého  patentem 
n  6.  srpna  r.  1806  zrušil  všechen  svazek, 
který  země  jeho  poutal  k  státnímu  tělesu  říše 
Německé,  a  v  dvorském  dekretu  ze  21.  srpna 
r.  1806  opět  prohlásil,  že  kaŽdý  svazek  Čech 
a  vedlejších  jejich  zemi  s  říší  přestává.  Byl-li 
tudy  do  té  doby  ještě  nějaký  svazek  Ch-ka 
s  nš'í  ftímsko-německou,  což  se  dá  důvodně  dle 
toho.  co  svrchu  pověděno,  popírati,  tedv  sva- 
zek ten  nyní  úplně  byl  zrušen.  Zástava  Čh-ka, 
která  již  <lávno  byla' se  stala  věčnou,  pozbyla 
vM/ho  významu  tím,  že  zá.stavní  dlužník  — 
říše  ft  ímsko-německá  —  pominul  a  že  v  těch 
čiistrh  všude  příslušenství  obyvatelstva  ke 
státu  stalo  se  mocenským  poměrem,  jenž  se 
.•-pravujc  zásadami  práva  veřejného  a  nikoli 
i:í  práva  soukromého.  V  tomže  smyslu  vydal 
také  císař  František  2.  list.  r.  1807  kabinetní 
'.:s:.  vt:  kterém  prohlašuje,  že  následkem  poli- 
tických proměn  rozhodnul  se  nezvr.itně  na  tom 
trvati,  aby  žádná  cizí  moc  biskupská  v  obvodu 
císařství  Rakouského  práv  ordinariátních  ne- 
vykonávala a  aby  také  biskupové  domácí  za 
hranicemi  rakouskými  žádné  moci  neměli,  a 
že  proto  učinjl  příslušné  kroky  při  stolici 
papežské  i  při  arcibiskupské  kbnsistoři  ře- 
zenské,  aby  duchovenstvo  osad  farních  v  Ch-ku 
od  10.  pros.  r.  1807  bezpodmínečně  arcibi- 
skupskou konsistoří  pražskou  se  řídilo,  sice 
by  jinak  byl  nucen  kterémukoli  opatřeni  ordi- 
náriátu  řezenského  placetům  rcf[ium  odi  příti. 
Když  pak  arcibiskup  řezenský  v  únoru  r  Ij^lí^ 

O-.iiv  Slovník  NauCcý,  sv.  XII.  23  2  1^57. 


propustil  chebské  věřící  z  poslušnosti,  bylo 
připojení  Ch-ka  k  arcidiécési  pražské  doko- 
náno. Současné  provedena  byla  ve  smyslu 
ustanovení  míru  prešpurského  t.  zv.  purifi- 
kace  zemská  i  ohledně  Ch-ka,  následkem 
které  hranice  Ch-ka  Jsou  konečné  upraveny 
a  koruna  Česká  přijdouc  o  četná  feuda  extra 
curtem  nabyla  práva  k  několika  manstvím 
v  Ch-ku,  jez  stála  ve  svazku  manském  k  ci- 
zím zeměpánům.  Manství  ta  (tak  zv.  vald- 
sasská,  nothhaftská,  leuchtenbcrská  a  valden- 
felská)  podřízena  jsou  krajskému  hejtmanství 
loketskému  a  hradskému  úřadu  chebskému 
Naproti  tomu  korunní  manství  Zedvvická 
v  Ch-ku  příslušela  napořáde  v  právních  vě- 
cech k  appellačnímu  soudu  jakožto  správní 
stolici  a  k  nejv.  justičnímu  úřadu  ve  Vídni 
jako  druhé  instanci,  až  konečně  nejv.  roz- 
hodnutím ze  dne  3.  Června  r.  1835  i  v  tom 
stala  se  změna,  takže  přestal  v  tom  ohledu 
rozdíl  mezi  hradními  a  těmito  korunními 
manstvími  v  Ch-ku.  A  sice  stal  se  soud  zem- 
ský jakožto  forum  privilcgiatum  české  šlechty 
první  instancí  v  civilních  věcech  sporných 
i  nesporných  také  těchto  držitelů  česko-né- 
meckých  lén ;  při  něm  vedly  se  pro  ně  zvláštní 
lenní  desky  {Deutsche  Lehentafcí)  a  z  nálezů 
soudu  zemského  šlo  odvolání  k  appellačnímu 
soudu  a  nejv.  úřadu  justičnímu.  Ve  věcech 
trestních  podřízeni  držitelově  těchto  lén  pra- 
videlným soudům  trestním  a  ustanoveno,  že 
všechny  zákony  v  Čechách  vyhlášené  i  pro 
ně  platí.  Záležitosti  tak  zv.  publico-politica 
přikázány  jsou  guberniu,  jež  je  pomocí  kraj- 
ského úřadu  lo^ptského  vyřizovalo.  Zedwi- 
cové sice  položili  proti  tomu  odpor  v  maje- 
státní žádosti,  avšak  byli  nejv.  rozhodnutím 
ze  13.  února  r.  1836  s  ní  odmítnuti.  Jediný 
rozdíl  zůstal  ještě  ten,  že  držitelově  chebských 
manství  hradních  skládali  přísahy  do  ru- 
kou správce  chebského  úřadu  hradského,  jenž 
jim  také  lenní  li.sty  vydával  a  do  knih  man- 
ských právní  listiny  jich  zapisoval .  kdežto 
držitelově  čcskoněmeckých  lén  skládali  pří- 
sahv  u  gubernia,  odtud  obdržovali  lenní  listy 
a  řídili  se  lenními  deskami  při  soudě  zem- 
ském vedenými.  Na  tom  žádné  nezpůsobilo 
změny  novější  politické  a  soudní  zřízení  krá- 
lovství Českého,  ani  r.  1854  zavedené,  dle 
kterého  utvořen  zvláštní  kraj  chebský  s  kraj- 
ským úřadem  a  soudem  v  Chebu,  ani  r.  1862 
přetvořené,  kdy  krajské  úřady  ustoupily 
okresním  hejtmanstvím.  Naproti  tomu  říšské 
zákony  ze  dne  17.  pros.  r.  1862  a  12.  května 
r  186'').  kterými  zrušen  byl  svazek  manský 
v  Čechách,  měly  za  následek,  že  léna  cheb- 
ská proměnila  se  v  alodní  statky,  z  nich/. 
statky  hrabat  ze  Zedwicu  vloženy  jsou  d(j 
desk  zemských  a  ostatní  chebské  statky  mař.- 
s!;é  do  pozemkových  knih  při  krajském' soude 
chebském  vedených,  až  teprve  výměrem  soudu 
zemského  v  Praze  ze  dne  13.  dubna  r.  1872 
č.  1(V266  z  nařízení  vrchního  soudu  zemského 
še>t  takovýchto  statkiiv,  a  sice  Wildšlein. 
Ilaslov  se  Šteiníjninim,  Altenteich.  Sv.  Klára. 
Pojrrad  a  Kynspt  rk.  vloženo  jest  U'i  do  desk 
2cin=kých.  íruni'.   os.idi:  tomu  chléla,  že  toto 


122 


Chebule  —  Chcck 


konečné  »bohcmisování<  Ch-ka  provedeno 
jest  za  ministerstva  Auerspergova  za  účelem 
provedení  pověstných  voleb  velkostatkář- 
ských.  Místodržitel  generál  KoUcr  odůvod- 
ňoval opatření  to  na  snčmč  tím,  že  prý  kva- 
terny  chebského  úřadu  purkrabského  měly 
pro  Ch.  druhdy  týž  význam  jako  desky  zem- 
ské a  že  o  právu  volebním  držitelů  těchto 
statků  se  prý  nikdy  nepochybovalo.  Důsledně 
arci  měly  všechny  hradní  statky  manské  býti 
přeneseny  z  pozemkových  knih  chebských  do 
desk  zemských,  neboť  byly  do  katastru  jako 
domin ikální  reality  zaneseny,  a  netoliko  ně- 
kolik těchto  statku,  jichž  držitelé  právo  vo- 
lební ve  velkostatku  obdržeti  měli.  Před  tím 
říšským  zákonem  ze  dne  12.  října  r.  1865 
zrušeno  bylo  ještě  osvobození  daní  od  té  doby 
v  území  Ašsícém  trvající  a  sice  ohledně  pří- 
mých daní  pro  manské  interessenty  od  1.  led. 
r.  1870  proti  přiměřenému  odškodnění  a  pro 
ostatní  držitele  realit  od  1.  ledna  r.  1866 
s  tou  úlevou,  aby  do  r.  1873  bývalí  pod- 
daní toho  území  platili  toliko  polovici  pří- 
mých daní.  Ohledně  ostatních  daní  přestala 
berní  svoboda  koncem  r.  1865  a  tím  poslední 
zbytky  zvláštního  postavení  Ch-ka  jsou  od- 
straněny. 

Literatura:  Kromě  závažných  prací  zvěčn. 
archiváře  chebského  Gradla  (v.  t.):  Grúnner, 
Heitraege  zur  Geschichte  d.  St.  Eger  u.  des 
Egerischen  Gebiets  (I*raha,  1843);  Fr.  Kúrsch- 
ner,  Eger  und  Bohmen.  Die  staatsrcchtlichcn 
Verhíiltnisse  in  ihrcr  historischen  Entwick- 
lung  (Vídeň,  1870);  Drivok,  Áltere  Geschichte 
der  dcutschen  Reichsstadt  Eger  u.  des  Reichs- 
j^H^biets  Egerland  (Lipsko,  1873);  V.  Prokl, 
Kger  u.  das  Egerland  (2.  vyd.  Falknov.  1877). 
(\nné  příspěvky  též  v  kalendáři  chebském 
od  r.  1871  vydávaném  zv.  »Egercr  Jahrbuchc. 
Privilegia  chebská  z  doby  předhusitské  uve- 
řejněna jsou  ve  2.  díle  Čelakovského,  Sbírky 
pramenů  práva  městského.  JČ. 

Ohebuie  viz  Anamirta  a  Cocculus. 

Ohebz,  Sútnbucus  cbulus  L.,  viz  Sambu - 
cus. 

^hebzi,  Bez  {llollunder),  osada  ve  Slezsku 
u  Širokého  Brodu,  hejt.  a  okr.  Frývaldov, 
fara  a  pš.^  Sandhiibel;  12  d..  58  ob.  n.  (1890). 

Oheoinski  Jan,  spisov.  a  herec  polský 
(♦  1826  ve  Varšavě  —  f  1874  t.),  vzdělal  se 
na  gymn.  a  v  dramatické  škole  ve  Varšavě, 
byl  cleném  a  od  r.  1865  regisscurem  taméj- 
šiho  divadla.  Literární  činnost  svoji  zahájil 
jednoaktovkou  Poeta,  sehranou  ve  Varšavě 
r.  1851.  po  které  následovala  dvouaktovka 
Roiwód  (1852).  Přilnuv  upřímným  přátelstvím 
k  Syrokomlovi,  šel  v  jeho  stopách  a  vydal 
básně  prostonárodního  obsahu  Jatmu\na 
(1855);  Aniot  i  Ciart  (1856);  Mniejs^e  poemata 
i  strofy  ulotne  (1859),  z  nichž  nejoblíbeněj- 
šími staly  se  Zamki  na  lodžie.  Z  jeho  drama- 
tických prací  nejlepšího  úspěchu  došla  tří- 
aktóvá  veršovaná  komedie  Silachectwo  dusjy 
(Varš.,  1859),  hájící  práva  osobní  zásluhy 
proti  vznešenosti  rodu  a  kapitálu.  S  menším 
úspěchem  setkaly  se  jeho  dramatické  práce: 
Pcr^adni  ludiit  (t.,  1861);  Pr\ed  obiadem  i  po 


obied\ie\  Poswi^ceme  a  j.  Ch.  napsal  též  li- 
bretta  pro  Moniuszkovy  opery  Verbum  nobile 
a  Strasýny  Dwór.  Vedle  toho  přeložil  mnoho 
komedií  i  librett  (»Prorok€,  ^Židovka«,  >Trou- 
badour«,  >RigolettO€  a  j.),  sepsal  a  přeložil 
několik  spisů  pro  mládež.  Jako  regisseur  vy- 
nikal svědomitostí  a  vkusem  a  některé  hry 
jím  vypravené  pokládány  byly  za  vzor  scéni- 
cké úpravy.  Šnk. 

Oh^olny,  Chenciny,  staré  město  v  rus. 
kraji  a  gub.  Kielecké,  v  býv.  král.  Polském, 
13  km  jz.    od  Kielců,   na  ř.  Jasionce  a  žel. 
trati  Ivangorod-Dombrová;  má  2  katol.  ko- 
stely, synagogu,  zámek  na  vys.  vrchu,  v  němž 
dočasně  sícflil  Král  Vladislav  Lokietek  a  vězněn 
I  byl  Michal  Kuchmeister,  vůdce  křižáků  u  Tan- 
'  nenberka  r.  1410  poražených,  něco  obchodu 
I  a  6599  ob.  (1891),  z  nichž  4000  židů.  V  okolí 
I  jsou  doly  na  stříbro,  měď  a  olovo,  ve  kterých 
v  XVII.   stol.  silně  se  dolovalo;   nyní  jsou 
zanedbány,  rovně  i  lomy  velmi  pěkného  mra- 
moru a  malachitu.    R.  1331  zde  konán  prvý 
polský  říšský  sněm. 
Oheok  [cek],  angl.,  franc.  cheque  [šek],  jest 
I  zvláštní   druh   platebních   poukázek.    Právní 
I  pojem  ch-u  nedošel  posud  ani  v  theorii  ani 
v  životě  obchodním  přesného  ohraničení;  tcž 
I  v  zákonodárství   našem   nedostalo   se   ch-u 
posud  všeobecné  úpravy;  teprve  v  nedávné 
i  době  podána  ve  směru  tom  poslanecké  sně- 
■  movně  osnova  vládní.    Ze  speciálních  před- 
pisů   ch-u   se   týkajících    uvésti    jest   vedle 
zákonů  poplatkových  ze  dne  13.  ún.  r.  1862 
č.  89  ř.  z.  a  ze  dne  18.  bř.  r.  1876  č.  26  ř.  z. 
normy  upravující   checkový  resp.  clearin- 
gový obchod  spořitelny  poštovní:  ministr, 
naříz.   ze  dne  29.  říj.  1883   č.  166  ř.  z.,  zák. 
ze  dne  19.   list.   1887  č.  133  a  ministr,   nař. 
ze  dne  22.  list.  1887  č.  134  ř.  z.;  vedle  toho 
obsaženy  jsou  normy  podobné  též  ve  sta- 
tutech resp.  podmínkách  jednotlivých  bank 
(srv.  zejména  podmínky  o  girovém  obchodu 
banky  rakousko-uherské). 

Podstatou  svou  jest  ch.  písemná  poukázka 
(ch.  ve  formě  kvitance,  t.  zv.  chéque-requ^ 
není  pravým  ch-em),  kteroužto  vydatel  ukládá 
svému  dlužníkovi  (trassátovi),  aby  z  pohlc- 
danosti  (Gnthaben),  již  vydatel  za  ním  má, 
vyplatil  komus  určitý  obnos  peněžitý.  Osoba, 
kteréž  placeno  býti  má  (remittent),  budto 
jest  v  ch-u  jmenována  —  a  to  buď  prostě, 
buď  s  doložkou  na  řad  resp.  s  alternativní 
auporteurdoložkou  (»aneb  doručitelic)  — 
anebo  přikazuje  se  placení  vůbec  majiteli, 
doručiteli;  dle  toho  jest  ch.  buď  rectapapi- 
rem,  buď  ordrepapírem,  buď  auporteurpapí- 
rem  (při  alternativní  auporteurdoložce  t.  zv. 
nedokonalým  hinkendes  Inhaberpapicr).  Tras- 
sátem  bývá  z  pravidla  banka;  osnova  zá- 
kona checkového,  snažíc  se  dle  možnosti  za- 
bezpečiti hospodářský  úkol  ch-u  (náhrada 
platů  hotovými^,  obsahuje  v  tom  směru  dů- 
ležité obmezeni,  že  totiž  vedle  c.  k.  poštovní 
spořitelny,  veřejných  bank  anebo  jiných 
ústavů,  které  dle  stanov  jsou  oprávněny  při- 
jímati peníze  na  cizí  účet,  může  býti  trassá- 
tem  ch-u,  jen  kdo  po  živnostensku  bankéřské 


Chcckovc  a  clearingové  řízení. 


123 


a  smčnárnické  obchody  provozuje  a  do  zvlášt- 
ního veřejného  seznamu  při  obchodní  a  živ- 
nostenské komoře  vedeného  byl  zapsán.  Aby 
pak  ch.  na  úkor  zmíněného  hospodářského 
úkolu  svého  nestal  se  papírem  úvěrním,  nýbrž 
byl  vydáván  vždy  jen  při  skutečné  úhradě 
irassátově,  vylučuje  osnova  akcept  ch-u 
prohlašujíc  jej,  stal-li  se  přece,  za  nedoložený. 
Doba  splatnosti  ch-u  bývá  krátká,  zpravidla 
(«llc  osnovy  obligatorné)  jest  splatným  na 
vidcnou.  Vzájemný  právní  poměr  mezi  vyr 
datclem  a  trassátcm  (tito  uzavírají  tak  zv. 
smlouvu  chcckovou,  Checkvertrag),  rcmitten- 
tcm  a  dalšími  nabyvateli  ch-u  (cessionáry, 
indossatáry)  posuzovati  jest  —  pokud  pro  ten 
který  případ  nestává  úmluvy  zvláštní  resp. 
>jK  ciálních  předpisů  —  dle  všeobecných  zá- 
siiíl  práva  občanského  resp.  obchodního  (zvi. 
§í*  1400  násl.  vš.  zák.  obe.,  či.  300  násl.  zák. 
ol>ch.);  to  platí  zejména  též  stran  otázky 
%y  i>ostihu  pozdějšího  nabyvatele  ch-u  na  přcd- 
chiulcc  (zásady  o  správě:  §§  922  násl.,  §  1397 
\v.  zák.  obč.).  V  tomto  posledním  směru  sta- 
noven jest  v  osnově  při  ch-u  na  řad  zně- 
jícím postižní  závazek  vydatele  a  indossantů 
k  nástupcům,  kdežto  trassát  zůstává  zavázán 
jcťlině  vydatcli  ze  smlouvy  checkové;  pro  po- 
stih tento  přijaty  jsou  v  osnově  ve  hlavních 
rysech  zásady  o  postihu  směnečném. 
'  l.-prava  manipulační  stránky  checkového 
obchodu  spočívá  podstatně  v  tom,  že  bankéř, 
u  něhož  vydavatel  ch-u  má  běžný  účet  (konto- 
korrent).  odevzdává  tomuto  t.  zv.  knížku  che- 
rkovou  (Chcckbuch)  obsahující  checkové  blan- 
kety bankéřovy;  tento  honoruje  pak  jen  ch-y, 
k  nimž  použito  těchto  blanketů;  po  vytržení 
jich  z  knížky  zůstává  v  této  zbytek  lístku 
t.  zv.  juxta  (íranc.  souche)  nesoucí  číslo  ch-u 
vytrženého,  na  kteréžto  majitel  knížky  si  vy- 
daní ch-u  (osobu  a  obnos)  k  vůli  kontrole 
poznamenává.  Ch.  honoruje  scjbuď  hotovým 
vyplacením  anebo  prostým  zúčto\'áním  v  kontu 
osoby  z  ch-u  oprávněné.  V  tomto  posledním 
směru  má  v  obchodě  velkou  důležitost  řízení 
t.  zv.  odúčtovací  čili  clearingové,  jímž 
vyrovnávají  se  vzájemné  pohledávky  členů  ve 
sdružení  odúčtovacím  súčastněných.  (Zvláště 
.«;lavným  takovýmto  ústavem  odúčtovacím  jest 
4:iearinghouse  londýnský.)  Ch-y,  které 
nemají  být?  hotově  vyplaceny,  nýbrž  určeny 
jsou  icn  k  zúčtování,  opatřují  se  touto 
doložkou  na  přič  přes  ch.  na  přední  straně 
p.<^nou  a  nazývají  se  ch-y  křížené  nebo 
příčené.  Křížení  ch-u  (angl.  crossm^,  franc. 
banement^  něm.  Krcu^ung,  Querung)  došlo 
zejména  v  Anglii  přesné  úpravy  a  dociluje 
.se  jím  zvýšené  bezpečnosti  pro  obchod  che- 
rkový;  též  v  naší  osnově  se  připouští  a  to 
se  strany  jak  vydatele  tak  i  každého  indos- 
santa  a  díti  se  má  zmíněnou  doložkou  »jcn 
k  zúčtování*  (nwr  lur  Verrechnuug).  Obchod 
rhcckový  a  clearingový  došel  nejvyššího  roz- 
květu v  Anglii;  u  nás  jest  teprve  v  počátcích: 
<lráhu  mu  razí  zejména  checkový  a  clearingový 
obchod  spořitelny  poštovní.  —  Z  domácí  li- 
teratury naší  srv.:  Randa,  Obchodní  právo, 
4.  vyd.^   str.  48;   Pavlíček,  Směnka  a  check 


v  evropském  zákonodárství;  F.  V.  Schwarz, 
Checková  a  odúčtovací  zai^ízení  bankovní; 
článek  ^Chek«  ve  Všeob.  slovníku  právním 
Veselého;  ohledně  osnovy  checkového  zákona: 
Bajer  v  »Právníku<  1896,  str.  67  a  pokr.  — 
Srv.  i  Banka  str.  236  a  238  a  Clearing- 
house.  Hmn. 

Checkové  a  clearingové  [ček-  klír-J  ří- 
zeni c.  k.  spořitelního  úřadu  pošt.  záleží  vtom, 
že  u  každého  c.  k.  pošt.  úřadu  na  účet  účast- 
níkův obnosy  vkládati  se  mohou  k  tomu 
účelu,  aby  z  obnosu  toho  majitel  účtu  kdy- 
koli a  komukoli  obnos  peněžitý  poukázati 
mohl,  který  se  ihned  vyplatí,  aneb  aby  ma- 
jitel účtu  listy  složními  peněžité  požadavky 
poštou  vyzvednouti  a  obnosy  ty  svému  kontu 
připsati  mohl.  Účastníky  tohoto  řízení  mo- 
hou býti  i  takové  osoby'  které  nejsou  vkla- 
dateli v  obchodě  úsporném.  Účastenství  po- 
volí spořitelní  úřad  pošt.,  když  účastník  složí 
nejméně  100  zl.,  načež  se  pro  něho  zařídí 
zvláštní  konto  a  vydá  se  mu  knížka  checková  a 
stvrzenky.  Další  vklady  díti  se  mohou  stvrzen- 
kami  (nebo  listy  složními),  poukázkami  po- 
štovními a  dobírkovými,  příkazem  poštovním 
nebo  připsáním  výtěžků  splatných  a  zaslaných 
kuponů  rakouských  státních  papírů,  nebo 
připsáním  v  řízení  clearingovém.  V  tomto  děje 
se  vzájemné  vyrovnání  povinností  a  pohledá- 
vek pouhým  odepisem  a  připsáním  obnosů  po- 
ukázaných checkem  u  spořitelního  úřadu.  Za- 
řízením checkového  a  clearingového  obchodu 
u  c.  k.  spořitelního  úřadu  poštovského  po- 
dává se  každému  příležitost,  aby  své  neza- 
pravené  pohledávky  způsobem  nejjednoduš- 
ším a  nejjistějším  vybral  i  na  svém  kontě 
u  spořitelního  úřadu  po.stovskélK)  shromáždil 
a  všecko  bez  nebezpečenství  i  bez  vynaložení 
času  a  práce  nebo  upotřebení  hotových  pe- 
něz vyplácel.  Ch-vým  r-m  zasílání  peněz  na 
hotovosti  stává  se  zcela  zbytečným,  tak  že 
jednotlivec  jest  chráněn  před  škodou,  která 
je  spojena  s  přijímáním  a  vydáváním  částek 
peněžných.  V  tomto  ohledu  obstarává  spoř. 
úřad  pošt.  všecky  práce  pokladničně  za  své 
účastníky  v  řízeni  checkovém,  kteří  tím  způ- 
sobem své  vlastní  zásoby  na  penězích  mohou 
zmenšiti  až  na  nepatrný  obnos,  vypočtený  pro 
potřebu  okamžitou,  a  tak  zbaví  se  všech  opa- 
tření, která  jsou  nevyhnutelná,  mají-li  se  větší 
s)immy  bezpečně  uschovati.  Kapitály  nejsou 
po  jednotlivých  pokladnách  bez  užitku  roz- 
ptýleny, nýbrž  ukládají  .se  od  spořitelního 
úřadu  poštovského  v  celku  a  přinášejí  úroky, 
z  čehož  jednotlivým  účastníkům  jen  opět  pro- 
spěch kyne.  Peníze  zůstávají  pro  obrat  za- 
chovány'a  rozmnožují  volné  éáslky,  potřebné 
ku  placení  a  oběhu,  na  jichž  hojnosti  spočívá 
prospívání  obchodu  a  průmyslu  jakož  i  upra- 
veni valuty,  o  které  ^c  usiluje.  Tak  ch.  r. 
jeví  své  blahodárné  účinky  nejen  na  jedno- 
tlivé osoby  a  jednot-ivé  stavy,  nýbrž  j«  st 
zároveň  povoláno,  aby  podporovalo  r.árotlo- 
hospodářský  vývoj  celého  státu. 

Za  upotřebení  poukázkového  (checkového 
a  clearingového)  řízení  vybírány  jsou  zřela  :'.t- 
patrné  poplatky  a  to  odepsáním  na  účte.    !!ja. 


124 


Checks  —  Cheiranthus. 


Oheoks  [čcks],  angl.  plátěná  látka,  vyzna- 
čující se  bílými  a  modrými  pruhy  nebo  kost- 
kami. Hotoví  se  buď  ze  lnu  nebo  bavlny,  ale 
též  ze  smési  obou,  zvláště  v  Anglii,  Hollandsku, 
Sasku,  Slezsku,  i  u  nás  v  Čechách.  Zhotovují 
se  z  ní  oděvy  námořníků;  hlavní  dovoz  je 
do  Sev.  Ameriky  a  Záp.  Indie. 

Oheddar  [Čeder],  ves  v  angl.  hrabství  so- 
mersetském,  3  km  jv.  od  Axbridge,  při  již. 
úpatí  pahorků  Mendipských,  které  zde  tvoří 
příkré  a  vysoké  vápencové  skalní  stěny 
s  dvěma  pěknými  krápníkovými  jeskyněmi,  na 
Žel.  trati  Bristol-Yatton ;  kostel  asi  z  r.  1400,  vý- 
voz sýra  z  okolních  dvorců  a  2366  ob.  řlSSÍ). 

Ohediv,  vlastně  chidív,  slovo  původu 
perského,  arabisované,  vládce,  pán,  od  r.  1867 
titul  vladařů  egyptských.  Viz  Egypt  415.  Dk. 

Ohedrby,  osada  v  Čechách,  'hcjt.,  okr.  a 
pš.  Čáslav,  fara  Třcbonín;  22  d.,  143  ob.  č. 
(1890). 

Oheduba,  ostrov,  viz  Ceduba. 

Oheer  [čír],  angl.,  radostný,  pochvalný  vý- 
křik. 

Oheever  [čívrj  George  Barrell,  spis. 
amer.  (♦  1807  v  Hallowellu,  Me.),  doktor  boho- 
sloví, kongregationalistický  pastor.  Napsal 
mnoho  literárních  a  nábož.  úvah,  jako  Studies 
in  poetry  (1S30)',  allcgor.  satiru  Deacon  Gile's 
distillary  (1835);  Deacon  Jones'  brewery  (t.  r.); 
Goďs  hand  in  America  (1841);  Lectures  on 
Bunyatťs  Pilgrim's  Progress  (1844),  nejpopu- 
lárnější a  nejlepší  svou  knihu;  Wauderings 
o/  a  piigrim  in  the  shadow  of  Mout  Blanc 
(1846);  The  hill  difficulty  (1848);  The  windings 
of  the  river  of  the  water  of  life  (1849);  The 
poices  of  nature  to  the  soul  of  man  (1852); 
Lectures  on  Cowper  (1856);  Faith,  Doubt  and 
Evidence  (1881),  spisy  proti  otrokářství  a  j. 

Ohef  [šefj,  franc,  ital.  čapo,  angl.  chief, 
z  latinského  caput  (hlava),  což  také  znamená 
hlavně  první  osobu  v  některé  společnosti, 
v  rodině,  v  některém  závodu,  velitel,  po- 
hlavár, náčelník,  přednosta,  pán,  ma- 
jitel nebo  představený  obchodu,  továrny  a 
pod.  Na  př.  ch.  de  bataillon,  velitel  praporu, 
ch.  ďétat-major,  náčelník  generálního  štábu, 
ch.  degare,  přednosta  stanice  železniční  atd.  — 
Ch.  ďoeuvre  [šedcvrj,  mistrovská  práce,  mi- 
strovský kousek,  mistrovské  dílo.         FM, 

Ohefren  viz  Chafre. 

Oheilanthes  Sw.,  rod  kapradin  z  čeledi 
Polypodiaceae,  z  příbuzenstva  rodu  Pteris  a 
Adiantum.  Kupky  výtrusné  na  ztluštělém 
konci  nervu  a  blanitým  lalokem  okraje  listu 
zastřené.  Asi  50  druhů,  z  nichž  největší  počet 
v  Americe;  v  jižní  Evropě  pouze  3  druhy. 
Nanmoze  jen  drobné,  bylinné  rostliny.    Vsky^. 

Oheilltls  (z  řec),  zánět  pysků. 

OheUón  (Čhilon):  1)  Ch.  ze  Sparty,  efor 
tamtéž  kol.  556,  uvádí  se  mezi  sedmi  mudrci 
řeckými,  repraesentanty  to  praktické  moudro- 
sti životní,  kteří  však  ještě  daleci  byli  něja- 
kého filosofického  pojímání  mravouky. 

2)  Ch.,  dle  Polybia  odpůrce  Lykurgův, 
kterému  upíral  právo  na  trůn.  Dovolávaje  se 
svého  původu  z  rodu  Prokleovců  získal  sobě 
množství  přívrženců,  tak  že  Lykurgos  z  obavy, 


aby  nebyl   zavražděn,  musil  uprchnouti;  po- 
zději byl  Ch.  sám  od  občanů  z  města  wpuzen. 

Ohetloplaittka  (z  řec.V  umělé  utvoření 
pysku,  je-li  ve  své  souvislosti  porušen  buď 
vrozeným  defektem  (jako  je  na  př.  zaječí 
pysk),  nemocí  nebo  poraněním.  Viz  Plasti- 
cké operace. 

OhellovohisU  (řec),  zaječí  pysk,  viz 
Hlava  str.  343  b. 

OhellO0Ía  Mg.  ftéž  Chilosia).  rod  much 
^  čeledi  pestřen ek  (Syrphidae)  s  konečným 
článkem  tykadlovým  okrouhlým,  brvou  lysou 
nebo  krátce  chlupatou,  čelem'  opatřeným  jed- 
nou jamkou,  zadečkem  podlouhle  elliptičným 
až  páskovitým,  mírně  klenutým,  kovově  čer- 
ným až  černě  zeleným  bez  pestrých  chloupků 
a  světlé  kresby.  Larvy  žijí  v  houbách  a  ston- 
cích, mouchy  lítají  na  lukách.  Nejob.  Ch. 
chloris  Mg..  10  mm.  dl,  leskle  olivové  zelená 
s  rezavě  žlutými  chloupky;  na  blatouchu. 
Celkem  z  Čech  známo  25  druhů.  Kpk. 

Oheimatobia  Stph.,  vlnopásník,  rod 
píďalek,  má  stehna  přitisklo  šupinatá,  zadní 
křídla  s  jedinou  žilkou  hřbetní,  jejich  terčové 
pole  aspoň  na  kraji  vnitřním  více  než  zdélí 
poloviny  křídla;  křídla  samičky  zakrnělá.  Ch. 
brumata  L.,  vln  op.  ovocný  (píďalka  zimní 
menší),  sameček  má  křídla  přední  šedohnědá 
se  setřenými  čarami  vlnitými,  zadní  světlejší 
beze  kresby;  rozpj.  26  mm.;  samička  šedá,  na 
každém  kroužku  se  2  černými  tečkami  na 
hřbetě;  pahýly  křídlové  s  černohnědou  pá- 
skou příčnou.  Lítá  v  říjnu  a  listopadu.  Hou- 
senka žlutozelená  s  tmavou  čarou  hřbetní  a 
žlutavými  stranami ;  délka  26  mm ;  žije  v  dubnu 
až  červnu  na  stromech  ovocných  a  zakukluje 
se  v  zemi.  Kukla  jest  světle  hnědá.  Housenka 
jest  škodlivá  ovocným  stromům.  Ochranou 
jsou  dehtové  neb  kolomazové  pásy  na  stro- 
mech. Kpk. 

Oheiranthiui  L.,  cheir,  rod  rostlin  z  řádu 
křížokvětých,  obsahuje  byliny  i  polokřc 
s  chlupy  2ramennými,  pořídku  i  hvězdnatými, 
listy  podlouhlými  nebo  čárkovitými,  celokraj- 
nými  i  zubatými.  Veliké  květy  mají  kališní 
lístky  přímé,  postranní  z  nich  trochu  vako- 
vité,  korunní  lístky  dlouze  nehetnaté.  Zpo- 
dinu  kratších  tyčinek  obkličuje  kol  do  kola 
žlázka.  Šešule  jsou  čárkovité,  4hranné,  chlopně 
Ižilné.  Blizna  je  2laločná,  laloky  zpět  zahnuté. 
Semena  tvqh  jednu  řadu.  Ze  12  známých 
druhů  zmínky  zasluhuje  ch.  obecný  či 
žlutá  fiala  (Ch.  cheiriL.),  bylina  nebo  vět- 
vitý polokeř  na  Vs  '^  vysoký  s  větvemi  dole 
holými,  po  opadavších  listech  bradavičnatými, 
nahoře  husté  listnatými  a  přitiskle  šedě  pýři- 
tými.  Listy  jsou  kopinaté,  ostré,  krátce  řapí- 
katé  a  až  na  doleni,  po  stranách  1—2  ostré 
zoubky  nesoucí,  celokrajné,  také  šedě  pýřitc. 
Květy  veliké,  v  konečné  klasy  sestavené  jsou 
tmavě  žluté  až  oranžové,  šešule  dlouhé,  dle 
hřbetu  smáčknuté  a  šedě  pýřité.  Čnělka  je 
krátká,  tenká,  blizna  veliká.  Semena  jsou 
smáčkla,  okrouhlá.  Kvete  v  květnu  a  červnu 
v  Evropě  jižní,  zvláště  na  skalinatých  březích 
řeckých,  francouzských  i  anglických.  Řekové 
i  Římané  pěstovali  tuto  rostlinu  pro  úhledné 


Cheirón  —  Chelava. 


125 


vonné  kvčty  pod  jménem  Viola  lutca  (u  Pli- 
nia).  I  nyní  póstujc  se  všude  v  zahradách 
s  rozmanité  zbarvenými  plnými  kvčty.     Vs. 

Oheirón,  v  řeckém  mythu  >nejspravedli- 
véjsí«  z  Kentaurů,  syn  Krona  a  Nálady  Fi- 
lyry,  sídlil  v  jeskyni  na  thessalském  pohoří 
1'čliu.  Jsa  vůbec  povahy  lidumilné,  spřátelil 
.se  obzvláště  s  Péleem,  jehož  zachránil  z  ru- 
kou Kentaurů  a  obdařil  nožem  proti  šelmám. 
Ch.  vyznal  se  výtečně  v  lovu,  ve  válečnictví, 
ve  vědě  lékařské,  v  hudbě  a  spravedlnosti; 
proto  svěřováno  jemu  vychování  mladých 
héróů;  jeho  žáky  byli  Médeios,  lásón,  Asklé- 
pios,  Héraklés,  Aristaios,  Aktaión,  Dionýsos, 
obzvláště  pak  Achilleus.  Ač  jsa  původně  bo- 
hem a  tudíž  nesmrtelným,  způsobil  si  na  noze 
nezhojitelnou  ránu  šípem  Hérakleovým,  jenž 
nui  z  ruky  vypadl,  načež  se  dostal  jako  Stře- 
lec mezi  souhvězdí.  Chotí  jeho  byla  prý  Cha- 
Tíkló,  dětmi  mezi  jinými  Karystos  a  Endeis, 
chot  Aiakova.  Božské  pocty  docházel  prý 
v  thcssalské  Magnesii  a  v  Pelle.  klk. 

Oheirospasmus  (z  řec.},  křeč  písařská. 

OlieirotOllle,  hlasováni  zdvižením  ruky, 
obyčejný  to  způsob  hlasování  ve  staro- 
řeckých shromážděních  národních.  Viz  Ek- 
klésia. 

Ol&eininui,  rod  trilobitů,  neobyčejně 
črtný  na  druhy,  které  se  vyskytují  počína- 
jíc kambrickým'  útvarem  až  do  devonského. 
Tělo  dosahuje  někdy  značných  rozměrů,  jest 
iř^  tělně  trojlaločné,  hlava  pulkruhovitá  s  trny 
kužclovitými  v  lícních  úhlech.  Průčelí  jest 
velké  a  vypouklé,  laloky  a  rýhy  na  něm  silně 
naznačeny.  První  a  druhý  pár  ryh  jsou  vodo- 
rovné, třetí  pár  sbíhá  šikmě  k  rýze  týlní.  Šev 
I»robíhá  od  postranního  okraje  kol  očí  na 
jiřední  okraj  hlavy.  Trup  má  10—12  či.  (nej- 
í-astěji  11  ČI.),  prsténec  osový  jest  silně  vy- 
klenutý, žebra  vráskou  ozdobena  a  dělí  se 
rýhou  podélnou  a  s  osou  rovnoběžnou  ve 
sivě  části;  vnější  čásť  končí  tupým  a  na  zad 
lahnutým  hrotem.  Štít  ocasní  srostl  ze  4  či. 
i\  má  ňa  okraji  svém 
,silné,  někdy  lalokovité 
trny,  které  zpět  se  za- 
hýbají. Hypostom  je 
•í-  nebo  Shranný,  silně 
klenutý  a  má  hlubo- 
kou rýhu  kolem  okra- 
j".  Rodu  toho  známo 
u  nás  v  Čechách  25 
druhů,  z  nichž  větši- 
na ve  zpodním  siluru. 
Hlavní.  zá.stupcc  jest 
Ch.  clavtfier\  z  vrch- 
ního oddělení  budiž 
uveden  Ch.  iusif^nis 
(obr.  č.  1897.)  z  vrst- 
vy řj  a  z  kolonií  a  pak 
tíh.  Sienibergi  z  vr- 
stev g^  a/j.  Ch.  tvoří 
zároveň  s  rody  Am- 
phion,  Deiphon,  Placoparia  a  Staitrocephalus 
čeleď  Cheiruridae.  Pa. 

Oh^lava:  1)  Ch.  Loudavá,  osada  v  Če- 
chách u  Choccnic,  hejt.  Plzeň,  okr.,  fara  a  pš. 


Chcirurus  insignis 
Barr. 


Blovice;  7  d.,  60  ob.  č.  (1890).  —  2)  Ch., 
mlýn  t.  v  hejt.  klatovském,  viz  Chelava. 

Chejné,  Chýně,  ves  v  Čechách,  hejt. 
Kladno,  okr.  Unhošť,  fara  Úhonice,  pš.  Ho- 
sti vice;  60  d.,  453  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk.  Ves 
bývala  z  části  statkem  kláštera  Strahovského, 
který  tu  měl  také  tvrz,  a  z  části  byla  vladyčím 
statkem  různých  majetníků. 

Oh^jnioe,  Chýnice,  ves  v  Čechách,  hejt. 
a  okr.  Smíchov,  fara  a  pš.  Tachlovice;  43  d., 
288  ob.  č.  (1890),  stranou  »Dubečský<  mlýn. 

Oh^nov  viz  Chýnov. 

Chejstovloe,  ves  čes.,  viz  Chlistovicc. 

Oh^iť,  ves  čes.,  viz  Chýšť. 

Ohek  viz  Check. 

Oheky,  správně  čeki  (v.  t.). 

Chelaxd  [šelár]  André  Hippolyte  Jean 
B.,  hud.  skladatel  franc.  (♦  1789  v  Paříži  — 
t  1861  ve  Výmaru).  Otec  jeho,  klarinetista 
při  Velké  opeře,  poslal  icj  do  pensionátu 
Hixova,  kdež  se  mu  dostalo  přičiněním  Féti- 
sovým  důkladné  průpravy,  že  r.  1803  přijat 
do  houslového  oddělení  pařížské  konserva- 
toře a  mimo  to  tamžc  u  Dourlena  harmonii 
a  Gosseca  komposici  studovati  mohl.  Byv 
obdařen  r.  1811  první  cenou,  odebral  se 
k  tříletému  pobytu  do  Řína.  Zde  zasvětil  jej 
abbé  Baini  v  Falestrinovy  sbory  a  capella 
a  Zingarclli  v  literaturu  doprovázené  církevní 
hudby.  Na  to  odebral  se  do  Neapole  k  Paí- 
siellovi,  jenž  jej  velmi  vřele  přijal  a  r.  1815 
provedení  jeho  opery  La  casa  da  vendere  vy- 
mohl. Rok  na  to  přijal  místo  houslisty  při 
Veliké  opeře  pařížské.  Tvůrčímu  pudu  svému 
zjednal  teprve  r.  1827  průchodu,  vypraviv 
ve  Velké  opeře  tragickou  zpěvohru  Macbcth. 
Její  neúspěch  zaviněný  nedostatky  libretta 
Rouget  de  Lisleova  donutil  jej,  že  dílo  své 
znovu  spracoval  a  s  ním  v  Mnichově  prorazil, 
čímž  nejen  cestu  na  německá  jeviště  si  otevřel, 
ale  i  král.  dvoř.  kapelníkem  byl  jmenován. 
Po  návratu  do  Paříže  zažil  neúspěch  operou 
La  table  et  le  logement  a  když  revoluční  hnutí 
připravilo  jej  o  obchod  hudební,  jejž  si  na 
to  zřídil,  opět  odebral  se  do  Mnichova,  kde 
nejen  druhá  opera  jeho  pod  názvem  Der 
5.'//ť/ewř  a  jiná,  posud  rukopisná,  Minuit  (Půl- 
noc), nýbrž  i  v  kathedrálc  provedená  Slav- 
nostní mše  velmi  se  líbila.  V  1.  1832—33  řídil 
představení  operní  na  několika  divadlech  lon- 
dýnských, r.  1835  v  Mnichově  docílil  operou 
l)ie  Herrmannsschlacht  největšího  úspěchu  a 
r.  1836  jmenován  kapelníkem  ve  Výmaru, 
kdež  napsal  opery  Der  Scheibentoni  (1842)  a 
Die  Scekadetten  (1844)  a  až  do  r.  1850  se 
udržel,  ač  místo  jeho  vůbec  vedle  působení 
Fr.  Liszta,  povolaného  sem  r.  1843,  později 
skleslo  na  pouhou  sinckuru.  Za  trvání  své 
v  v  .služby  prožil  v  Paříži  ještě  1.  1852—54. 
Zůstavená  opera  Le  aqnilc  románe  provedena 
r.  18Ó4  v  Miláně.  Tiskem  vyšly  též  Ch-ovy 
Solfé^es  á  4  voix  a  Ciiant  grec.  V 

Ohelat,  město  arménské,  viz  Ach  lat. 

Chelava.,  Chej láva,  Chýlava,  mlýn,  ně- 
kdy ves  u  Ujezda  v  Čechách,  hejt.  Klatovy, 
okr.  Plánice.  Ves  připomíná  se  r.  1420  jako 
příslušenství  kláštera  ncpomuckého. 


126 


Chelčice  —  Chelčický. 


Ohelóioe,  far.  ves  v  Čechách,  hejt.  Písek, 
okr.  Vodňany,  pš.  Libějice;  66  d.,  381  ob.  č. 
(1890),  far.  kostel  sv.  Martina  bisk.  (r.  1384 
fár.),  3tř.  šk.,  opodál  Chelčické  lázně  s  kaplí 
sv.  Maří  Magdaleny,  o  nichž  činí  se  zmínka 
r.  1760.  Pod  oltářem  prýští  se  léčivá  voda. 
Asi  V4  ^oá.  odtud  popi.  dvůr  Záhoří.  Připo- 
míná se  tu  tvrz,  na  níž  r.  1357  seděli  čtyři 
bratří  a  po  nich  jejich  dědicové.  Z  rodiny 
této  snad  pocházel  Petr  Chelčický.  Kol. 
r.  1389  připomínají  se  na  Ch-cích  Hrůzové 
z  Vlhlav.  R.  1471  seděl  na  tvrzi  a  větší  části 
zboží  chelčického  Diviš  Malovec  z  Libéjovic, 
jemuž  Vodňanskými  tvrz  spálena  a  zboží  od- 
ňato, poněvadž  byl  ve  spojení  s  nepřáteli 
královými,  a  teprve  synu  jeho  Levovi  zboží 
vráceno.  V  XVI.  stol.  připojeny  Ch.  k  Libě- 
jicům.  —  Srv.  A.  Sedláček,  Hrady,  zámky  a 
tvrze,  díl  VII.,  str.  123. 

Ohelóioký  Petr,  jeden  z  nejznamenitěj- 
ších myslitelů  a  zároveň  z  nejzajímavějších 
postav  českých  XV.  stol.  S  touto  důležitostí 
jeho  však  zprávy  o  něm  zachované  nejsou 
v  náležitém  poměru.  Biograf  mnohdy  jen  ne- 
gativně může  postupovati,  že  ta  neb  ona 
zpráva  o  něm  není  pravdivá,  aniž  jest  možno 
vyvrácenou  hypothesu  nahraditi  faktem  ně- 
jakým. Nevíme  určitě,  ani  kde,  ani  kdy  se 
narodil.  Ves  Chelčice  (blíže  Vodňan),  jeho  po- 
zdější sídlo,  nelze  přece  jen  se  vší  určitostí 
také  za  rodiště  jeho  pokládati  a  též  jeho 
narození  lze  jen  přibližně  položiti  do  posl. 
dvacetiletí  XlV.  stol.  První  bezpečná  zpráva 
o  něm  dochází  nás  z  jeho  pobytu  v  Praze, 
kam  poč.  XV.  stol.,  snad  brzo  po  r.  1410, 
zavítal.  A  již  při  této  zprávě  objevuje  se  nám 
Ch.,  jako  později  vždycky,  jakožto  člověk 
svérázný,  samostatný,  který  nevzdává  se  ná- 
roku na  volný  úsudek  a  přijímaje  poučení 
i  od  protivníka  neváhá  také  vyslovit;  mínění 
odchylné  od  názoru  svého  učitele.  Účel  jeho 
návštěvy  v  Praze  spojuje  ho  s  celou  českou 
reformací,  východisko  jejich  jest  společné;  jest 
i  více  jinýcn  pojítek,  jež  Ch-kého  k  ní  při- 
řaďují,  ač  další  vývoj  bére  se  u  Ch-kého  ce- 
stou vlastní,  odchylnou  ode  všech,  kterými 
vývoj  náboženského  hnutí  českého  se  ubíral, 
i  od  Husovy,  nad  něhož  i  jako  myslitel  vůbec 
vyniká.  Nebyla  to  universita,  jež  Ch-kého 
do  Prahy  lákala.  Neznaje  latinského  jazyka 
nemohl  býti  ani  členem  university,  tím  méně 
knězem.  Co  Ch-kého  do  Prahy  přivedlo  a 
v  čem  také  souvisí  se  starším  reformním 
hnutím  českým,  bylo  ono  veliké  duševní 
proudění  směřující  k  nápravě  církve  a  ži- 
vota vůbec,  které  již  od  tolika  let  myslemi 
lidu  českého  zmítalo  a  jehož  hlavním  výcho- 
diskem tou  dobou  byla  kaple  Betlémská.  Jako 
někdy  Štítný  do  Mihčova  Jerusalema,  tak  po- 
zději Ch.  cnvátal  do  Betléma.  Kdy  však  do 
Prahy  přišel,  nelze  určitě  stanoviti.  Zdá  se, 
že  i  s  Husem  byl  osobně  znám,  a  dle  toho 
bývá  příchod  jeho  do  Prahy  kladen  do  prv- 
ních let  2.  desítiletí  XV.  stol.  Ale  zmínka 
o  této  osobní  známosti  není  přece  zcela  ur- 
čitá, a  i  kdyby  byla,  není  ještě  nutno  do- 
mnívati se,   že  v  Praze  bez  přetržení  zůstal 


až  do  doby,  kdy  dostává  se  nám  určitějších 
zpráv.  Snad,  jak  řečeno,  také  s  Husem,  ale 
jistě  s  Martinem  z  Vol  vně,  Jakoubkem  a  ji- 
nými z  jeho  přívrženců  záhy  se  seznámil  a 
známost  tato  stala  se  mu  náhradou  za  univ. 
síně,  k  nimž  mu  neznalost  latiny  přístup  zame- 
zovala. Jejich  prostřednictvím  seznamoval  se 
se  spisy,  jimž  v  dějinách  hnutí  nát)OŽenského 
tak  veliká  úloha  připadla,  od  nich  poučen 
byl  o  podstatě  názorů  Wiklifových,  oni  vět- 
šinou opatřovali  mu  knihy  a  výpisy,  které 
ho  provázely  na  cestě  k  domovu,  zde  po- 
ložen byl  základ,  na  němž  Ch.  dále  samo- 
statně se  vyvíjel.  O  tom  již  v  těchto  prvních 
stycích  lze  důkaz  nalézti.  Mezi  mistry,  u  nichž 
Ch.  poučení  hledal  a  nacházel,  byl  i  M.  Jan 
Protiva  z  Nové  vsi,  někdy  předchůdce  Husův 
v  Betlémě,  potom  zuřivý  jeho  odpůrce.  Dle 
toho  snad  bylo  by  třeba  návštěvu  Ch-kého 
v  Praze  klásti  aspoň  před  r.  1408.  Ale  i  pak 
charakteristickým  pro  Ch-kého  zůstává,  že 
neostýchal  se  dovolávati  se  i  později  zásad  vý- 
slovného protivníka  Husova,  pokud  s  nimi 
souhlasil.  A  ještě  určitěji  uvedená  vlastnost 
Ch-kého  vystupuje  na  jevo  v  první  spolehlivé 
zprávě,  jíž  o  něm  nabýváme  a  jež  se  táhne 
k  r.  1419.  Náboženské  hnutí  české  tou  dobou 
ve  většině  svých  přívrženců  prochází  jistou 
fasí,  kterou  nazýváme  chiliasmus,  jemuž 
připadl  značný  vliv  na  vývoj  bouří  husit- 
ských. Lid  obecný  očekává  příští  ideální  řišj 
Boží  na  zemi,  v  niž  každému  dostane  se  daru, 
aby  sám  mohl  vésti  život  dokonalý;  nL.šk- 
chetní  budou  zničeni  zázrakem.  A  v  téže 
době  »nešlechetní*  již  hlásají  kříž  proti  če- 
ským kacířům.  Jest  v  tom  jistě  zásluha,  která 
nad  to  svědčí  o  značné  politické  prozťra- 
vosti,  že  mužové  v  čele  lidu  stojící  dovetlli 
této  jeho  duševní  disposice,  která  snadno 
zvrátiti  se  mohla  v  neplodné  blouznění,  už. ti 
k  vychování  vojska,  jemuž  nadšení  dodávalo 
téměř  nepřemožitelnosti;  jeť  třeba  budoucí 
blaženosti  netoliko  vyčkávati,  nýbrž  k  jejímu 
příští  i  přispívati  hubením  a  ničením  nešle- 
chetných. Jest  zásluhou  těchto  mužů,  že  shro- 
mažďující se  vojsko  křižácké  nenalezlo  české 
kacíře  nepřipravené,  třeba  jejich  jednání  ne- 
bylo v  souhlase  s  míněním  university  ne- 
dávno teprv  za  rozhodčí  instanci  uznané. 
Dobré  zdání  mistrů  dovolovalo  válku  jen 
obrannou  a  i  tu  ne  bez  omezení.  Bylo  třeba 
teprve  hrdé  příkrosti  Sigmundovyv  Kutné 
Hoře,  aby  nutnost  odporu  všeobecně  byla 
přijata.  Ale  vedle  uvedeného,  názorům  mistrů 
odporujícího  mínění  vyskytl  se  i  jiný  projev 
nesouhlasu  s  mistry,  z  úst  Ch-kého.  Nepo- 
chybně brzy  po  zmměném  dobrém  zdání  Ch. 
setkal  a  utkal  se  s  Jakoubkem  v  jeho  bytě. 
Jemu  ani  tak  s  omezením  připouštěná  dovo- 
lenost  války  nestačila.  Vycházeje  z  přikázání 
»Nezabiješ«  zamítal  každou  válku.  Křesťanu 
není  dovoleno  prolévati  krev  bližního.  Sotva 
lze  popírati,  že  v  té  příčině  na  Ch-kého  jistou 
měrou  chiliasmus  působil.  Je-li  tomu  tak,  hi- 
storie tím  více  obdivovati  se  bude  zásluze 
těch,  jimiž  do  těchto  kolejí  se  dostal,  ačkoli 
přiznává,  že  éthicky  výše  stojí  názor  Petrův. 


Chelčický. 


127 


To  hluboké  a  charakteristické  pojetí  křesťan- 
ské lásky  nemůže  nepůsobiti  dojmem  velko- 
lepým. Ale  i  když  přítomnost  ukazovala  názor 
lidových  vůdců  jako  prakticky  nejsprávnější, 
Ch.  nevzdal  se  mínění  svého.  Rušivé  a  přece 
zase  velebné  ozval  se  jeho  hlas  do  nadšené 
oslavy  vítězství  vyšehradského,  po  němž  s  Ja- 
koubkem a  Martinkem  Houskou  znovu  se 
dostal  v  rozepři  o  dovolenosti  války.  S  Ja- 
koubkem bylo  to  asi  setkání  poslední,  neboť 
Ch.  brzo  potom  r.  1420  opustiv  Prahu  ode- 
bral se  do  Chelčic.  S  Martínkem  mčl  se  zde 
ješté  jednou  setkati,  aby  mu  dal  na  jevo  ne- 
souhlas svůj  v  jiné  otázce,  v  níŽ  základ  pro 
své  mínění  odnesl  si  z  Prahy  —  z  Wiklifa. 
Byla  to  otázka  transsubstanciace.  Jest 
známo,  že  Hus  v  této  příčině,  třeba  snad  ne 
vždy,  ale  jistě  ve  známých  spisech  svých 
i  na  koncilu  zůstával  věren  učení  církevnímu 
zamítaje  mínění  Wiklifovo.  Duši  Ch-kého 
právě  zase  toto  učení  Wiklifovo,  jisté  roz- 
umovému uvažování  pochopitelnější,  upou- 
talo úplně.  Již  rozum  Štítného  nacházel  ně- 
kdy v  tomto  učení  zálibu,  ale  konečné  přece 
autorita  církve  zvítězila.  Ch-kého  tato  auto- 
rita zdržeti  nemohla.  Co  rozumem  poznával 
a  proč  i  v  písmě  doklady  nacházel,  k  tomu 
přidal  se  bez  výhrad  a  tak  věřil  s  Wiklifem, 
ie  Kristus  sice  skutečně  ve  svátosti  jest  pří- 
tomen (realis  praesentia),  podstata  chleba  však 
že  se  nemění  {i^mancntia  panis).  Ale  mínění 
loto  nebylo  nejradikálnéiším  názorem  o  svá- 
tosti oltářní,  který  se  v  Čechách  objevil.  Ne- 
bylo neznámo  a  také  ne  bez  přívrženců  učení, 
které  prý  po  cizincích,  kteří  je  sem  vnesli, 
nazýváno  pikhartským  a  které  nevěřilo  ani 
v  onu  realis  praesentia,  pokládajíc  chléb  a 
víno  za  pouhé  znamení  těla  a  krve  Kristovy. 
Byl  lo  právě  kněz  Martínek  Húska  (Loquis), 
který  k  tomuto  učení  se  znal,  nahrazuje  již 
1  přijímání  svátosti  starokřcsťanskými  aga- 
parai.  Nepochybně  v  Chelčicích  navštívil 
Kítra,  když  po  velikých  sporech  s  ostatními 
knčžími  r.  1421  z  Tábora  s  přívrženci  svými 
byl  vypuzen.  A  v  téže  asi  době  vyhledával 
>tyky  s  Ch-m  hlavní  protivník  Martínkův 
na  1  áboře,  jenž  spolu  s  Janem  Němcem  Ža- 
icckým  formuloval  táborské  učení  o  eucha- 
ristii, třetí  z  učení,  jemuž  na  delší  dobu 
značný  počet  přívrženců  měl  připadnouti. 
Táborskému  učení  po  zamítnuti  transsubstan- 
aacc  ani  skutečná  přítomnost  [realis  prae- 
sentia) Kristova  ve  svátosti  nezdála  se  udrži- 
telnou. Ani  jim  nejsou  chléb  a  víno  více  než 
znameními,  Kristus  v  nich  neni  přítomen 
osobné,  ale  působí  v  nich  svou  milostí.  Mi- 
kulá^s  z  Pelhřimova,  Biskupec,  sám  Ch-kého 
požádal  o  rozmluvu  na  hrázi  rybníka  blíže 
Vodňan.  aby  se  ho  otázal,  jaké  zprávy  má 
<»  učeni  jejich.  Výsledek  rozmluvy,  jíž  se  vedle 
Kiskupcc  i  kněz  Lukáš  účastnil,  Petra  uspo- 
kojil a  naplnil  přesvědčením,  že  Táboři 
správné  věří.  Ani  výsledek  druhé  rozmluvy, 
konané  po  delším  čase,  nebyl  jiný  a  Ch.  sám 
požádal  Mikuláše,  aby  mu  názory  své  podal 
také  písemně.  Mikuláš  vyhověl  a  sám  Ch-kému 
výklad  odevzdal,  jemuž  se  pak  prostředni- 


ctvím přátel  dostalo  i  jiných  spisů  Biskup- 
cových  a  jeho  přívrženců.  V  nich  však  na- 
lezl Ch.  některé  odpory  s  názory  v  rozmlu- 
vách pronášenými.  I  vyložil,  v  cem  nesou- 
hlasí, zvláštním  spisem.  Když  však  Mikuláš 
vytýkal  mu  také,  jak  se  zdá,  že  Istné  na  něm 
písemné  vyjádření  vylákal,  odpověděl  Ch. 
znova.  Tak  vznikl  nejstarší  ze  zachovaných 
spisů  Replika  proti  Mikuláši  Bískupei  Tábor- 
skému, vzniklá  kol.  r.  1424.  V  ní  Ch.,  dotý- 
kaje se  různých  názorů  o  eucharistii,  polemi- 
suje  zejména  s  míněním  Biskupcovýra  a  Jana 
Němce,  jako  by  Kristus  vstoupiv  na  nebesa 
a  sedě  na  pravici  otcové  nemohl  současně 
býti  též  osobně  přítomen  ve  svátosti,  a  odů- 
vodňuje proti  tomu  výše  zmíněný  názor  svůj, 
vlastně  Wiklifův,  kteréhož  theologa  se  ně- 
kolikráte výslovně  dovolává.  Replika  zna- 
mená úplný  rozchod  Ch-kého  s  kněžími  tá- 
borskými, kteří  mu  po  odchodu  z  Prahy  nej- 
blíže stáli;  některé  z  pozdějších  spisů  tento 
rozchod  jenom  dokumentují.  K  těm  náleží 
polemický  spis  O  trojím  lidu  (či  snad  O  moci), 
v  němž  Ch.  obrací  se  proti  dělení  církve  na 
kněží,  stát  a  lid,  jež  u  Táborů  z  Wiklifského 
základu  se  vyvinulo. 

V  dlouholetém  válečném  hlomozu  bouří 
husitských  umlkají  i  téměř  všechny  hlasy 
o  Petrovi.  Působení  jeho  omezovalo  se  na 
nedaleké  okolí,  kde  názory  jeho  snad  dosti 
záhy  nabývaly  přívrženců,  šíříce  se  zponc- 
náhla  také  po  bližších  nebo  i  vzdálenějších 
místech.  Nebyla  to  nějaká  zvláštní  nová  spo- 
lečnost nebo  sekta  náboženská,  nýbrž  jen 
skupina  zbožných  lidí  bez  jakékoliv  organi- 
sace,  kteří  Ch-kému  důvěřovali  a  jimž  slova 
jeho  podávala  více  útěchy,  než  jim  jejich 
kněží  mohli  poskytnouti.  Jedním  z  nejhorli- 
vějších, kdo  s  Ch-m  ve  styku  stáli,  jmenuje 
se  Jan  Kolář  z  Vitanovic  u  Ml.  Vožice,  jehož 
přičiněním  později  spisy  Ch-kého  hlavné  do- 
stávaly se  v  širší  známost.  Teprve  po  skon- 
čení bouří  husitských  znovu  ozývá  se  nám 
svojí  Postillou  čili  Knihou  výkladuov  ve  čtenie 
nedělní.  Byla  napsána  někdy  po  r.  1434.  Co 
ho  pohnulo  k  sepsání,  pověděl  v  ní  Ch.  sám. 
Nenáležeje  k  žádné  z  existujících  stran,  tím 
spíše  mohl  viděti  vady  a  nedostatky  všech, 
jichž  ovšem  nescházelo,  ač  Ch-kému  stran- 
nickost  začasté  zrak  i  zbystřovala  i  zatem- 
ňovala. Ale  zejména  pociťoval  —  a  v  té 
příčině  jisté  nebyl  sám  —  nedostatek  úvěr- 
ných knéží«,  kteří  by  lid  vésti  chtěli  správ- 
nou cestou,  anebo  kdyby  chtěli,  také  k  tomu 
způsobilost  měli.  Za  tím  účelem  složil  svoji 
Postillu,  aby  poskytla  lidu,  čeho  mu  nedávala 
ústní  kázání  věrných  kněží,  poněvadž  jich 
nebylo.  V  tomto  největším  ze  spisů  svých 
Ch.  v  podstatě  vyložil  náboženské  přesvěd- 
čení své,  ovšem,  jak  přirozeno,  ne  všude 
stejně  obsažně.  Ale  mnohé  z  jeho  pozdějších 
traktátů  v  základní  myšlénce  lze  redukovati 
na  Postillu,  v  níž  také  různými  poznámkami, 
že  »jcšté  ta  řeč  není  vyprázdněna*  nebo  že 
mnohých  věcí  se  dotknouti  bylo  by  užitcčno 
a  pod.,  byly  takořka  ohlášeny.  Do  této  sku- 
piny zařaditi  dlužno   Výklad  na  20,  kapitol.t 


128 


Chelčický. 


sv.  Matouše  o  délnicich  na  vinici  přijatých^ 
Řeč  na  pašije  sv.  Jana^  ŘeČ  sv.  Pavla  o  starém 
člověku  a  k  nim  také  ciruží  se  po  Postillc 
nejobjemnější  dílo  Ch-kého  Sief  viery.  Ještě 
při  spisování  Postilly  nepokládal  se  Ch.  za 
způsobilého,  aby  o  těžké  otázce,  jíž  ^Síf«  jest 
věnována,  obšírněji  se  rozhovořil.  Ale  během 
Času  uznal  přece  za  dobré  přikročiti  k  lomu 
a  tak  vznikla  snad  v  létech  bezkráloví  po 
smrti  Albrechtově  (1440—1443)  ^Sie  víry«, 
v  níž  Ch.  nejobšírněji  vyložil  své  názory 
o  poměru  moci  duchovní  a  světské,  čili  kon- 
krétněji o  poměru  církve  ke  státu,  názory 
odmítavé,  které  v  podstatě  vystihuje  legenda 
ve  středověku  obecně  přijímaná  o  jedu  za 
papeže  Sylvestra  do  církve  vlitém.  Časově, 
v  témže  asi  období  vznikšc,  s  uvedeným  spi- 
sem souvisí  i  některé  jiné  traktáty,  jež  mají 
společné  východisko,  výklad  epištol  sv.  Jana, 
jež  jednají  O  trestáni  srdce^  O  ro^e\nánt  du- 
chuov  problud  a  O  Antikristových  pohnáních.  Do 
doby  bezkráloví  pak  také  vznikem  svým  se 
hlásí  Zpráva  o  svátostech^  již  k  předešlým 
vedle  blízkého  data  pojí  i  jiná  společná  vlast- 
nost, četnější  polemické  narážky  na  názory 
pražských  mistrů,  tak  že  zároveň  takořka  razí 
dráhu  traktátům  pozdějším. 

Ačkoli  Ch.  zátiší  svého  snad  ani  neopou- 
štěl, nezůstal  přece  i  mimo  kruh  svého  pů- 
sobiště neznám.  Zejména  Praha,  nevíme  zda 
prostřednictvím  starších,  nepřerušených  styků, 
neb  prostřednictvím  cizím,  o  něm  věděla.  Vy- 
pravuje se  (ač  v  pramenu  značně  pozdním) 
o  jeho  setkání  ku  konci  let  třicátých  s  učen- 
cem theologickým,  jemuž  dle  vlasti  s  Wikli- 
fem  společné,  odkud  do  Čech  přišel,  dáno 
jméno  EngliŠ,  obecnější  než  jeho  vlastní 
Petr  Payne.  A  jistě  víme,  že  měl  styky  i  s  mu- 
žem v  dějinách  českých  XV.  stol.  nad  jiné 
důležitým  —  M.  Janem  z  Rokycan.  Ale 
k  faktu,  o  němž  určitě  víme,  určité  vro- 
čení  zase  schází.  Přece  však  více  než  pravdě- 
podobným zdá  se,  že  setkání  toto  nutno  po- 
ložiti —  ani  tím  ještě  zvláštní  přesnosti  ne- 
docházíme —  do  doby  Rokycanova  exilu 
v  1.  1437— 4S.  Rozhovor  točil  se  zejména 
okolo  thematu,  proč  kněží  neprospívají  lidu 
svým  učením.  Ch.  odpovídal,  že,  nemajíce 
lásky  k  svému  povolání,  více  časného  zisku 
si  hledí  a  tak  nejen  nemohou  řádně  působiti, 
nýbrž  i  špatným  příkladem  pohoršuji.  Ale 
kclyž  Rokycana  navrátil  se  z  exilu  do  Prahy 
a  ku  vlivu  na  události  veřejné,  zprávy,  jichž 
se  o  něm  Ch-skému  dostalo,  nezdály  se  mu 
shodovati  se  s  tím,  o  čem  rozmlouvali.  To  asi 
pohnulo  jej  k  tomu,  aby  zvolenému  arci- 
biskupu listem  připomenul  obsah  předešlých 
rozhovorů.  Byl  by  to  snad  ten  dopis,  jenž 
dříve  dle  mylné  poznámky  v  pramenu,  kde 
se  zachoval,  pokládán  byl  za  dopis  Rokyca- 
nův  Ch-kému.  Odpověď  Rokycanova  Ch-kého 
neuspokojila  a  průchod  nespokojenosti  jeho 
dala  Replika  proti  Rokycanovi.  Ch.  v  ní  nej- 
ostřeji vysvětlil  rozdíly  mezi  názorem  svým 
a  názory  ostatních  stran,  zejména  pražské. 
V  ní  také  nejvíce  vyniká  neohroženost,  s  ja- 
kou odvážil   se  kárati   nemilá  sobě   mínění 


svých  učitelů  a  do  jisté  míry  předchůdců, 
i  těch,  jež  nadšení  lidu  učinilo  svatými.  Jemu 
Matěj  z  Janova,  Jakoubek  i  Hus  ^pili  z  vina 
kurvy  veliké*,  kterou  míní  církev,  pro  něho 
Antikristovu,  otrávenou  mylným  učením  o  svá- 
tostech, očistci,  přísahách,  kteréhož  i  oni  se 
přidrželi,  tak  že  knihami  svými  pohoršili  mno- 
hých, že  jich  za  pravé  míti  nemohou,  naopak 
nenávidí  jich  jako  pohanských,  kdežto  jiní 
tak  se  jimi  ve  vraždách  utvrdili,  že  by  ani 
andělu  nevěřili,  kdvby  jinak  je  učil  než  Hus. 
Myšlenkově  s  »fteplikou<  úzce  souvisí  a 
jistě  nedlouho  po  ní  vznikla  řada  traktátů, 
jež  známy  jsou  společným  jménem  O  Šelmé 
a  obra\u  jejiem.  Dle  nich  (zejména  dle  po- 
sledního) i  vznik  »Repliky<  na  dobu  kolem 
r.  1450  určiti  možno.  Dle  rozdělení  Gollova 
první  z  nich,  kratinký  jenom,  možno  poklá- 
dati za  úvod  k  následujícím  a  tedy  název 
jeho  i  pro  celou  sbírku  přijímati.  Druhý 
z  nich:  Reč  a  správa  o  tčle  bo{im  některými 
poznámkami  o  Táborské  nauce  o  eucharistii 
svědčí  nanovo,  jak  Ch.  s  nimi  úplně  se  rozešel, 
a  ohlašuie  takořka  zakončením  svým  traktát 
hned  následující  O  Antikristovi^  jenž  zase 
ruku  podává  jinému,  nazvanému  Reč  o  lá- 
kladu  lákonu  lidských.  Thematu  v  Replice  proti 
Rokycanovi  a  v  následujících  traktátech  ostře 
přetřásaného  neopominul  pak  Ch.  i  jinde 
se  dotknouti.  Učinil  tak  zejména  ve  dvou 
listech,  z  nichž  první,  ukazuje  »kněžím  Mi- 
kulášovi a  Mař  ti  novic  zkoumání  mravního 
stavu  svěřeného  stáda  jakožto  pramen  k  oce- 
nění vlastní  způsobilosti,  byl  zároveň  pod- 
nětem listu  druhému,  jenž  vznikl  ku  přání 
Mikulášovu  a  jedná  o  pravé  kajicnosti  a  cír- 
kevní nauce  o  očistci,  kterou  potírá.  A  po- 
dobné myšlénky  iako  všecky  uvedené  trak- 
táty sleduje  i  neveliký  Výklad  na  čtenic  sv.  Jana 
v  prvni  kapitole.  Kam  časově  a  myšlenkově 
traktát  O  rotách  českých  náleží,  jenž  jednal 
o  náboženských  stranách  českých,  nelze  ur- 
čiti. ZachovalvC  se  nám  jen  malé  fragmenty, 
které  do  svéíio  spisu  Hlas  stráfného  pojal 
bratr  Jafct,  jeden  z  pozdějších  členů  oné 
společnosti  náboženské,  která  základ  svůj  a 
posilu  pro  své  názory  z  Ch-kého  čerpala. 
BvlyC  i  tyto  spisy  Ch-kého,  zvláště  spis 
»Ó  šelmě*,  přičiněním  uvedeného  již  Jana 
Koláře  záhy  vešly  v  širší  známost.  A  jako 
jistě  bylo  mnoho  těch,  kteří  jimi  byli  po- 
horšeni, nescházelo  ani  takových,  kteří  z  nich 
útěchu  čerpali  a  kteří  z  nich  brali  odvahu  ke 
krokům,  k  jakým  se  ani  družina  Ch-kého  — 
při  mnohých  otázkách  i  se  svým  vůdcem 
více  v  theorii  než  v  praxi  radikální  —  ne- 
odvažovala. Ale  zásluha  o  to  jistě  větší  než 
Petrovi  připadla  M.  Janovi  z  Rokycan.  Tento 
muž,  o  jehož  duševní  velikosti  sotva  může 
býti  sporu,  ale  který  —  snad  právě  proto  — 
i  po  všem,  co  o  něm  napsáno,  zůstává  há- 
dankou, tak  že  těžko  říci,  co  kdy  bylo  pru- 
žinou jeho  činů  a  nemožno  říci,  bylo-li  jí 
něco  stále  — ,  tento  muž  neobával  se  vložiti 
do  rukou  těch,  kdo  u  něho  poučení  hledali, 
díla  Ch-kého  i  ta,  v  nichž  sám  byl  —  a  to 
ne  vždy  asi  právem  —  ostře  napadán.  K  jeho 


Chelčický. 


129 


radé  zejména  seznámil  se  se  spisy  Ch-kého 
Br.  Řehoř,  tvůrce  starč  jednoty,  který  učinil 
na  základů  spisů  Ch-kého  krok  k  organiso- 
vání  zvláštní  církevní  společnosti,  k  némuž 
se  Ch.  sám  nikdy  neodvážil  a  odvážiti  ne- 
chtěl. Tohoto  posledního  kroku  Ch.  sotva 
se  dožil,  ačkoli  s  Řehořem  snad  osobnč  byl 
znám.  Zemřel  asi  někdy  kolem  r.  1460. 

Učení  Petra  OYi-kého  jako  učlánkovaný,  sou- 
stavný celek  v  žádném  jeho  spise  podáno 
není,  jako  jest  přirozeno  u  toho,  kdo  nčjaké 
nové  náboženské  společnosti  zakládati  ne- 
chtěl. Ačkoli  s  církvi  XV.  stol.  Ch.  úplné 
se  rozpadl,  ač  neváhal  i  o  oprávněnosti  k  vy- 
konávání funkcí  kněžských  vyslovovati  v  the- 
orii  názory  nejradikálnčjsí,  v  praxi  zůstával 
vždy  za  theorií,  novou  církev  nehodlal  utvo- 
řiti, pokládaje  sebe  vždy  za  pravého  křesťana 
a  názory  své  za  jediné  shodné  s  názory 
prvotní  neporušené  církve.  Tak  ovsem  hlá- 
sala většina  odpůrců  církve  před  ním  i  po 
něm,  ale  jcst-li  u  kterého  z  nich,  jisté  bylo 
u  Ch-kého  mínění  toto  upřímné  a  málo  které 
vyznání  se  v  negaci  všeho  historického  vý- 
voje tak  přiblížilo  starému  křesťanství  a  tak 
oddělilo  od  života  za  změněných  poměrů 
jako  názory  jeho.  Tato  negace  a  co  k  ní  po- 
sitivního se  připojuje  pak  umožňuje  zároveň, 
podati  názory  jeho  přehledně  v  jakési  sou- 
stavě. Pramen,  z  něhož  vyrostly,  nebyl  jediný, 
působilo  zde  mnoho  prvků,  jež  dilcm  Ch. 
přiznává,  dílem  nepřiznávajc  prozrazuje.  Ale 
I  při  tom  lze  pozorovati  u  Ch-kého  onu  již 
častěji  zmíněnou  svéráznost,  neodvislost  ve 
spracování  přejatých  nebo  lépe  v  následo- 
vání přeiímaných  vzorů.  Hlavním  z  pramenů, 
k  nimž  Ch.  se  přiznává,  bylo  živé  slovo  mužů, 
v  jejichž  myslích  hnutí  husitské  se  zrodilo  a 
vyvíjelo.  Vzpomíná  Husa,  Jakoubka,  Martina 
a'j.,  netají  se  vlivem,  který  naň  měli,  ale  ani 
ta  okolnost  nemůže  jich  ušetřiti  kritiky  velmi 
přísné.  Kritičnost  jeho  pak  neméně  se  jeví 
v  tom,  že  vedle  jmen  lidu  svatých  dovolává 
se  i  jmen  téměř  klatbou  stižených,  Protivy, 
Stanislava  ze  Znojma,  pokud  jejich  reformní 
snahy  si  obliboval.  A  zároveň  jejich  prostřed- 
nictvím přímo  i  nepřímo  působil  na  Ch-kého 
i  ten,  který  k  obratu  v  jejich  duších  tolik  byl 
přispěl  —  Wiklif.  I  k  němu  jako  k  učiteli 
Ch.  několikráte  se  hlásí,  přidržuje  se  ho  ve 
mnohých  kuších  i  ve  mnohých  takových,  kde 
Hus  šel  jinou  cestou,  ku  př.  v  transsubstan- 
ciaci,  v  uruní  o  svátostech.  Ale  ani  jeho  ne- 
ostýchá se  odříci,  kde  mu  vlastní  názor  nc- 
ílovoloval  přisvědčiti,  zejména  v  otázce,  která 
Ch-kého  charakterisuje  a  jež  jest  stěžejným 
říánkcm  jeho  víry,  v  negaci  historického  vý- 
voji ,  ve  svém  odmítavém  názoru  k  státu. 
Jest  to  bod,  v  němž  se  také  s  Protivou  a  ji- 
nými rozcházel  a  v  němž  zároveň,  ač  bez  \)n- 
i:nání,  jako  také  zvláště  v  zavrhování  války  a 
vůbec  proiévání  krve,  prozrazuje  sviij  pramen. 
P.yli  to  Valdenští,  kteří  před  Petre:n  k  blízkým 
líjmuto  mínění  názorům  dospěli,  a  sotva  lze 
jejich  vliv  naň  popírati.  Ale  zároveň  tento 
nový  pramen  Ch-kého,  jako  již  všecky  uve- 
denéy  připíná    k    historickému    vývoji    husi- 


tismu.  Jistě  nemůže  býti  pochybnosti,  že 
mnohé,  co  valdenství  podobného  v  husitismu 
vidíme,  bylo  mu  dodáno  prostřednictvím  Wi- 
klifa,  jehož  idee  naplnily  mysli  vlastních  tvůrců 
husitismu.  Ale  vedle  tohoto  působení  s  hora 
na  vývoj  husitství  při  české  reformaci  snad 
patrněji  než  při  které  jiné  možno  pozorovati 
také  proud  z  dola.  A  ten  zase  vedle  onoho 
prvního  a  zároveň  s  ním  objevuje  se  nej- 
patrněji u  Ch-kého,  u  něhož  při  všem,  co 
na  Wiklifa  a  na  pražské  vlivy  dá  se  redu- 
kovati, vždy  ještě  spatřujeme  něco  více,  co 
zřejmě  ukazuje  k  Valdenským,  tak  že  do- 
konce v  nejnovější  době  byla  vyslovena  do- 
mněnka —  třeba  snad  možná,  přece  jen  od- 
vážná, ač.  ostatně  ceny  podřízené  —  Že  Petr 
pocházel  z  rodiny  valdenské.  A  tak  Ch.  všemi 
prameny  svými  souvisí  s  husitstvím ;  jda  na- 
mnoze cestou  svojí,  stává  se  jenom  dalším 
článkem  v  řetěze  duševního  vývoje  a  i  tu 
synem  své  doby  a  učením  svým,  celou  svou 
podstatou,  jak  krásně  o  něm  řekl  Goll,  ná- 
leží středověku,  třeba  se  autoritám  středo- 
věkým ncpodroboval. 

základem  víry  jest  vůle  Boží,  zjevená 
v  Písmě  svatém.  V  něm  tedy  jest  pramen 
vší  dokonalosti  a  vše,  co  v  něm  není  obsa- 
ženo, třeba  samo  sebou  dobré,  jest  nepří- 
pustno.  V  tom  ovšem  leží  popírání  všeho 
historického  vývoje,  ale  ze  zásady  tuto  vy- 
slovené vychází  Ch.  ve  všem,  co  ho  charafc- 
terisuje.  Dokud  první  křesťané  chovali  se 
ke  státu  passivně,  konajíce,  co  uloženo,  a 
snášejíce  protivenství,  dotud  kráčela  církev 
v  šlépějích  Kristových.  Věci  se  změnily  za 
papeže  Sylvestra,  jenž  přijal  z  rukou  císaře 
Konstantma  stkvěíé  obdarování  (Ch.  věří, 
jako  celý  středověk,  v  pravost  donace),  čímž 
poměr  církve  ke  státu  přestal  býti  passivním, 
stal  se  příznivějším.  Tenkráte  slyšán  byl  hlas, 
že  jed  vlit  do  církve,  tenkrát  Petr  Valdus 
(Ch.  věří,  že  tehdy  žil)  oddělil  se  od  církve 
Sylvestrovy.  Církev  se  smířila  se  státem,  ale 
tento  smír  jest  Ch-kému  nemožný.  Jak  lze 
se  křesťanu,  jemuž  zakladatel  církve  každé 
násilí  zakázal,  smířiti  s  institucí  na  násilí 
zbudovanou?  Stát  byl  jakýms  nutným  zlem 
v  době  pohanské,  aby  zachránil  lidstvo  před 
vyhubením  Kdyby  byli  všickni  pohané  kře- 
st my  se  stali,  nebylo  ho  třeba.  Z  té  také 
příčiny  jest  Ch-kému  křesťanský  stát  pojmem 
absurdním.  Není  smíru  mezi  církví  a  státem, 
třeba  stát  někdy  sloužil  p.''Ospěchům  církve, 
donucuje  špatné  křesťany  ke  konání  dobrého. 
Ale  trestáním  jich  vykonává  stát  pomstu,  jež 
jen  Bohu  náleží.  Dobrý  křestm  nedá  se.  ale 
také  nesmí  jiného  ke  konání  dobra  nutiti. 
Poměr  křesťana  k  státu  —  naprosto  odmí- 
tavý —  dán  jest  příkladem  Spasitelovým  a 
jeho  učenníků.  Nařízení  státních  sluší  kře- 
sťanu poslouchati,  pokud  se  jimi  k  hříchu 
nevelí.  Robotv,  daně  je  mu  dovoleno,  ano 
nutno,  vykonávati,  poněvadž  tím  ještě  ne- 
hřeší, třeba  ty  věci  samy  byly  protikřesťan- 
ské. Jenom  nutí-li  jej  stát  k  válce,  ať  jaké- 
koliv, může  a  musí  neuj)os!echnouti,  připraven 
jsa   za   to  všecka   příkoří   snášeti   a  nikterak 


130 


Chelčický. 


jich  neoplácet!,  neboť  přikázáním  »Nczabiješ< 
a  četnými  příklady  ze  života  Kristova  všeliké 
násilí  jest  vyloučeno.  Proto  také  jest  pravému 
křesťanu  přístup  ke  všem  úřadům  zavřen, 
poněvadž  by  v  nich  mohl  sloužiti  násilí  a 
poněvadž  v  nich  hrozí  přemnohá  jiná  příle- 
žitost k  hříchu.  Nemenší  však  hrozí  také  při 
obchode,  jehož  tedy  každý  křesťan  má  se 
varovati.  Jeť  víibec  nečestno  jinak  než  prací 
vlastní  výživu  si  opatřovati,  proto  vůbec 
hřeší,  kdo  jinak  jsou  živi.  Zde  zejména 
v  Ch-kém,  jak  GoU  konstatoval,  jeví  se  vliv 
demokratismu  husitského.  Vlastnč  měla  by 
volnost  a  bratrskost  panovati,  čemuž  všaíc 
stát  svou  vlastní  podstatou  nedovoluje,  pod- 
poruje naopak  moc  šlechty,  která  .výhradně 
žije  z  práce  jiných,  a  moc  mést,  středisek 
obchodu.  A  to  právě  jsou  ony  »roty«,  jež 
vnikly  do  síti  pravé  víry,  když  ji  císař  a  papež 
protrhli.  S  nimi  vnikly  i  »roty<  kněžské,  ze- 
jména »rota«  mnichů,  kteří  chtějí  lepší  normy 
životní  zaváděti,  než  Kristus  přikázal,  zapo- 
mínajíce, zejména  mniši  žebraví,  že  ne  braní 
almužny,  nýbrž  práce  jest  přikázána;  >rota« 
mistrů,  kteří  hlavně  zatemnili  a  zfalšovali  při- 
kázání Boží;  >rota<  farářů  ze  světskj^ch  na- 
dání vzniklá,  s  nimiž  souvisí  i  rozačlování 
věřících  v  určité  farní  osady,  Ch-kému  rov- 
něž nesprávné,  ač  úřad  kněžský  j^st  ma  po- 
třebný, maje  zejména  povinnost,  lid  o  Bohu 
poučovati  a  v  jeho  snaze  podporovati.  To 
se  ovšem  nyní  namnoze  neděje,  kdy  sesvět- 
štělá  církev  více  hledí  statků  pozemských 
než  duchovních,  více  dbá  vnějšího  lesku  a 
nádhery,  coŽ  chudé  církvi  prvotní  málo  od- 
povídá, než  opravdových  povinností  křesťana. 
Nynější  zřízení  místo  k  podpoře  jest  k  od- 
dalování věřících  od  vlastních  povinností, 
z  nichž  nejpřednější  jest  upraveni  vlastního 
poměru  k  Bohu.  Ten  pak  položen  jest  ve 
víře  a  s  ní  v  následování  Krista,  jediného 
prostředníka  mezi  Stvořitelem  a  stvořením. 
V  tom  Ch.  dle  vzoru  Wiklifova  a  částečně 
i  Husova  obrací  se  proti  přemrštěné  úctě 
svatých.  Ačkoli  však  v  žádaném  následování 
Krista  obsažen  jest  požadavek  dobrých  skutků, 
není  přece  Ch.  v  té  otázce  zcela  jasný.  Člověk 
sice  má  svobodnou  vůli  konati  zlé  nebo  dobré, 
přece  však  pro  toto  bez  pomoci  Boží  nemůže 
se  rozhodnouti.  Jest  třeba  konati  dobré  skutky, 
ale  dobrovolně,  z  lásky  k  Bohu  a  bez  nároku, 
že  by  si  jimi  kdo  zasloužiti  mohl  spasení.  To 
jest  vždy  věcí  milosti  Boží,  přece  však  v  očích 
jeho  dobré  skutky  takto  konané  nezůstávají 
bez  zásluhy,  ač  ovšem  Bůh  i  bez  nich  spa- 
sením oblažiti  může,  věda  ostatně  ve  své  vše- 
vědoucnosti již  napřed,  jak  málo  jich  jest 
předurčeno  k  spasení.  V  tom  Ch.  následuje 
Wiklifa  dle  příkladu  Husova,  zůstávaje  rov- 
něž jako  Hus  nedůsledným  ve  příčině  pů- 
sobnosti dobrých  skutků.  Prostředky,  jimiž 
poměr  k  Bohu  možno  upraviti,  poskytl  Bůh 
sám  svými  svátostmi.  Z  nich,  přesně  vzato, 
za  skutečné  svátosti  uznává  Ch.  jen  dvě  maje 
ostatní  pouze  za  chvalitebné  zvyky.  Při  tom 
o  svátosti  oltářní  věří,  jak  řečeno,  s  Wikli- 
fem,    zamítaje   transsubstanciaci,    věře    však 


I  ve  skutečnou  přítomnost  Kristovu  ve  svá- 
,  tosti.  K  udílení  svátostí  jsou  oprávněni  kněží^ 
jichž  zařízeni  je  doloženo  v  Písmé;  ovšem 
mají  to  býti  lidé  řádní  a  na  tuto  vlastnost 
měla  by  hleděti  obec,  které  vlastné  přísluší 
právo  knéží  voliti.  Není-li  takových,  může 
i  laik  své  spoluvěřící  poučovati.  jin*ik  však 
nesmí  se  do  povinností  kněžských  míchati, 
poněvadž  nemůže  >posvěcovati«.  To  jest 
právo  kněze,  kterýž  i  sám  nejsa  ve  stavu 
dokonalosti  platně  přisluhovati  můŽe.  V  učení 
o  očistci  Ch.  zamítá  sice  souvěkou  nauku 
církevní,  neobrací  se  však  proti  pojmu  sa- 
motnému, v  jistém  směru  očišťování  posmrtné 
připouštěje. 

Názory  Ch-kého,  jak  zde  u  výtahu  z  Gol- 
lovy  fundamentální  studie  byly  vyloženy,  staly 
se  základem  nauky  bratrské.  Hluboké  pocho- 
pení nauky  křesťanské,  snad  nejbližší  přiblí- 
žení od  prvých  staletí  k  ideálu  církve  Kri- 
stovy, pozorovatele  nemůže  nenaplniti  obdi- 
vem k  vysoké  mravní  velebnosti,  na  jakou  se 
Ch.  povznesl.  Ale  dějiny  jakoby  se  chtěly  opa- 
kovati, jakoby  chtěly  pomstíti  negaci  toho,  co 
jim  náleží.  Jednota  Bratrská  vznikla  z  Ch-kélio, 
ale  nevzrostla  jím;  chtěla-li  žíti,  musila  se 
vyrovnati  se  životem,  jako  se  musila  vyrov- 
nati církev,  chtěla-li  býti  >katolickou€.  Za- 
platila vyrovnání  snad  cenou  vysokou  — 
obětovala  Ch-kého.  Ale  zisk,  který  jí  za  to 
dějiny  přinesly,  tuto  oběť  snad  může  vyvážiti. 
Literatura.  Spisy  Ch-kého,  ač  v  nevel- 
kém množství  rukopisů  zachovány,  nabyly 
dosti  značného  rozšíření,  zejména  některé, 
jež  v  XVI.  stol.  již  vydány  byly  tiskem.  Tak 
r.  1521  v  klášteře  viíémovském  vydána  »Síť 
víry«,  r.  1522  a  po  druhé  r.  1532  v  Praze 
>Postilla€  a  také  *Řeč  o  šelmé«,  ač  ne- 
víme kde  a  kdy.  V  novější  době  vedle 
některých  ukázek  ve  »Výboru  z  literatury 
české«  H.  v  ČČM  r.  1874  (jako  přílohy 
k  článku  Šafaříkovu)  a  u  Golla  vydány  byly 
některé  drobnější  spisy  (dle  rukopisu  olo- 
múckého  od  J.  Karáska  v  >Comeniu«  II., 
lil.  (Praha,  1891)  a  I.  díl  ^Postilly€  (t,  1890) 
od  B.  Kosu  ta.  Úplného  vydáni  kritického 
snad  dočkáme  se  od  Akademie  petrohrad- 
ské, jež  r.  1893  vydala  redakcí  V.  Jagiče 
aj.  S.  Annenkova:  »Síť  víry«  a  Repliku 
proti  Biskupcovi.  —  Literatura  Ch-kého  se 
týkající  dosti  podrobně  sestavena  je  v  >Dě- 
jinách  české  literatury*  (sešit  3.)  J.  Vlčka, 
kam  také,  zejména  pokud  se  týká  děl  vše- 
obecných, čtenáře  odkazujeme,  omezujíce  se 
hlavně  na  vyčet  prací  Ch-kému  zvláště  vě- 
novaných. Od  pomluv  a  nesprávností,  jež 
z  Henrica  Institoris  a  jiných  až  do  Jungman- 
novy  Historie  literatury  české  se  dostaly 
(srv.  Vlček  196,  197),  Ch-kého  očistil  teprve 
Palacký  (Dějiny  IV.,  1).  Po  něm  Šafaříka 
zajímala  tato  osobnost  a  výsledek  Jeho  studií 
uveřejněn  z  pozůstalosti  jeho  v  ČCM  r.  1874. 
Skoro  současné  přistoupili  k  spracování  ži- 
votopisu Ch-kého  F.  Schul  z,  jehož  studie 
»Petr  Ch.«  v  >Osvětě*  1875  a  potom  v  »Ma- 
tici  lidu«  1882,  třeba  přílišné  modernisovala. 
náleží  k  nejobšírnějším   a  dosud  nepozbývá 


Chelchowski  —  Chelidoniuni. 


131 


ceny,  a  J.  Jireček,  jenž  výsledky 
dáni  uložil  do  >Rukověti«  I.,  285.  5 


svého  ba- 
Se  zálibou, 
jež  mnohdy  jest  patrnější  než  kritičnost,  ač 
přes  to  práce  namnoze  obsahuji  cenné  pří- 
spěvky, přistoupil  k  předmétu  J.  J.  Annen- 
kov,  zejména  články  »Příspévek  k  životo- 
pisu Petra  Ch-kého«,  ČČM,  1880;  »0  nové  na- 
lezeném rukopise  spisů  P.  Ch-kého<  s  A.  Pa- 
terou (t.,  1882V,  > Výpisky  z  pařížského  ruko- 
pisu spisů  Štítného  a  Ch-kéhoc  (t.,  1885); 
»Mistr  Protiva  ,novyj'  českij  pisatel  XV.  veka* 
v  Lamanského  publikaci  Sborníku  statěj  po 
slavjanovédéniju  1883.  Nad  jiné  však  zásluh 
o  zjednání  pravého  místa  Ch-kému  a  čin- 
nosti jeho  zjednal  si  Jar.  Goll  předem  člán- 
kem »Petr  Ch.  a  spisy  jeho«  v  ČČM  1881 
(a  jinými  nepřímo  o  Ch-kém  jednajícími,  ze- 
jména »Jednota  bratrská  v  XV.  stol.*,  t.,  1883, 
1884)  a  zvlášté  také  svými  >Qucllen  u.  Unter- 
sachungen  zur  Geschichte  der  bóhmischen 
Brůder*,  jichž  2.  čásC  >Peter  Ch.  u.  s.  Lehre* 
zůstane  povždy  úhelným  kamenem  každého 
příštího  badání.  Na  něm  založili  studie  své 
A.  Denis  >Les  origincs  de  1'Unité  des  Frěres 
Bohěmes*  (Angers,  1885),  J.  Vlček  v  >Děj. 
lit.«  i  nejnověji  J.  Jastrebov  »Očerk  žizni 
i  literatumoj  dějatelnosti  Petra  Chelčickago« 
v  >2umalc  minist.  národ,  prosv.c,  1895.  na 
néi,  ale  hlavně  na  Golla,  i  tento  článek  se 
opírá,  K  uvedeným  spisům  GoUovým  při- 
pojuje se  nejnověji  >Ješté  jednou,  kdo  jest 
Ch-kého  Mistr  Protiva*  v  ČČH  1.,  kde  zamítá 
názor  Annenkova  a  J.  Vlčka,  že  tím  jménem 
icst  míněn  Wiklif.  S  velikou  pílí,  přinášeje 
ku  práci  značnou  učenost  theologickou,  ale 
ještě  větší  vášnivost,  dal  se  do  tohoto  the- 
matu  A.  Len  z,  jenž  věnoval  mu  celou  řadu 
spisů.  Starší  z  nich,  ač  v  nich  vášnivá  a  ne- 
pochopitelná polemika  proti  zemřelým  od- 
půrcům dosti  ostře  vyniká,  v  jednotlivostech 
přinášejí  přece  něco  nového.  K  nim  patří: 
•Učení  Petra  Ch-kého  o  eucharistii*  (Praha, 
1884);  »Učení  P.  Ch-kého  o  bytu  očistce* 
(Vtst.  učené  spol.,  1885);  »P.  Ch-kého  učení 
o  očistci*  (»Pastýř  duchovní*,  1885  a  zvi.); 
•Učení  P.  Ch-kého  o  křtu  a  zvláště  o  křtu 
nemluvňat  a  učení  katolické*  (ČČM,  1886  a 
zvi.);  >P.  Ch-kého  učení  o  sedmeré  svátostí 
a  poměr  učení  tohoto  k  J.  Wiklifovi*  (Praha, 
1889).  Čím  dále  však,  tím  více  onen  nezá- 
živný polemický  ton  nabývá  převahy,  odjí- 
maje pozdějším  spisům  téhož  autora  téměř 
teskerou  cenu,  jak  ukazují  spisy:  »Náslin 
učeni  J.  A.  Komenského  a  učeni  P.  Ch-kého* 
(»Vlasť«  XJ  V,  >Velkj^  a  svatý  papež  Řehoř  Vil. 
a  P.  Ch.*  (t.);  »Ucení  katol.  o  Antikristovi, 
o  theol.  domněnkách  stran  jeho  osoby  i  ko- 
nání jeho,  a  učení  P.  Ch-kého  o  těchže  před- 
mětech* (t.,  XII.)  a  zvláště  » Vzájemný  poměr 
učení  P.  Ch-kého,  starší  Jednoty  Českých 
Bratři  a  Táborů  k  nauce  Valdenských,  Jana 
Husi  a  Jana  Wiklifa*  (Praha,  1895),  o  němž 
viz  referát  Gollův  v  ČČH  II.  246  n. 

Ohelohowski:  1)  Ch.  Hen  ryk,  spisovatel 
polský  v  XVII.  stol.,  byl  žákem  akademie 
krakovské,  později  proboštem  a  tajemníkem 
král.  Z  jeho  básrn',  většinou  příležitostných, 


jako  -tóíi;  Opaliňska  (Toruň,  1634);  Popr^X' 
sie\ony  pokoj  Moshvie  x  PoÍakami(L\ib\inj  1635), 
a  náboženských,  jako  Bó^  oci^otviecxony ;  Hej- 
na i  narod^onemu  Jezusovi,  nejlepší  jsou  dvé 
jeho  selanky,  Uciecha  bogiň  parnaskich  (Kra- 
kov, 1630)  a  Gwar  lehiy  (1630),  v  nichž  jeví 
se  vliv  Szymonowiczův. 

2)  Ch.  Tomasz,  herec  pol.  (*  1807  v  Cho- 
szówce  —  t  1861  v  Kovné),  získal  si  po  Bo- 
guslawském  největší  zásluhy  o  výchovu  herců 
polských,  zejména  od  r.  1829,  kdy  stal  se 
ředitelem  divadla  lubelského.  Odchovav  zde 
řadu  vynikajících  herců,  jako  Rychtera,  Kró- 
likowského,  Chomirtské,  Palczewskou  a  j.,  při- 
jel s  nimi  r.  1840  do  Krakova,  kde  získal  si 
neobyčejnou  přízeň, ale  nepohodnuvše  s  publi- 
cistou a  mecenášem  Meciszewským,  byl  zba- 
ven ředitelství.  Ch.  uchýlil  se  pak  do  Lvova, 
kde  vychoval  řadu  nových  herců,  mezi  nimi 
též  J.  Komorowského  z  Varšavy,  jenž  zhostil 
se  zde  návyku  staré  pseudoklassické  školy. 
Před  smrtí  působil  v  Kovné.  Sám  jako  herec 
nevynikal.  » 

3)  Ch.  Stanislaw,  spis.  pol.  (*  1866  v  Choj- 
nowč),  studoval  přírodní  vědy  na  universitě 
varšavské  a  uveřejnil  i  několik  vědeckých  po- 
jednání. Hlavní  zásluhu  získal  si  svými  dů- 
kladnými pracemi  folkloristickými,  z  nichž 
Powiešci  i  opowiadania  ^  okolic  Pr\asnys\a 
(^Biblioteka  Wisly*  díl  III.  a  IV.)  mohou  bjti 
vzorem  věrnosti  zachycení  mluvy  a  slonu 
lidového.  Z  ostatních  uvádíme:  Matetyafy  do 
etnografii  ludn  polskiego  ^  okolic  F^asnys\a 
(»Wisla«  díl  II.);  Stosunki  etnografic\ne  v  gub. 
piockiej  (»Kalendarz  plocki*  1891);  O  gr^y- 
bach  podstaívko-\arodnikoxvych  okolic  \Vars\a\vy 
(1886);  Materyaly  do  jlory  kwiatowej  pou\ 
Priasnyskiego"  (1886). 

Ohelidon  v  zool.  viz  Jiřička. 

Ohelidonln  jest  zásada  C,^H,^^\0_,.  U,0 
obsažená  v  kořeni  vlaštovičníku  {Chclido- 
nium),  krystalky  nerozpustné  ve  vodě,  roz- 
pustné v  alkoholu  i  v  etheru,  při  130*  ta- 
jící. ^  O.^c. 

Ohelidonisma,  u  starých  Řeků  prosto- 
národní píseň  na  návrat  vlaštovek,  kterou 
rhodští  chlapci  zpívali  v  měsíci  boédromiónu 
chodíce  dům  od  domu,  začež  odměňováni 
byli  potravinami.  Obyčej  ten  udržel  se  dosud 
u  Novořeků. 

OhelidoniomL.,  vlaštovičníkčikrvov- 
ník,  nebeský  dar,  celidonia,  cehluně, 
celiston,  jest  rod  rostlin  křížokvétých. 
Patří  šcm  jediný  druh  vl.  větší  (Ch.  majus  L.), 
bylina  vytrvala,  Vs  m—l  m  vysoká,  ve  všech 
dílech  hojně  ostrého,  oranžově  Červeného 
mléka  chovající.  Kořen  větevnatý  nese  více 
lodyh  přímých,  tupě  hranatých,  skoro  vidlič- 
natých,  uzlinatě  článkovaných,  lámaných  a 
jako  listy  roztroušeně  chlupatých.  Listy  jsou 
jemné,  nahoře  světle  zelené,  dole  nasivělé, 
přízemní  dlouze  řapíkaté,  chobotnatě  pcřcno- 
dílné,  lodyžní  krátce  řapíkaté  až  přisedavé, 
lístky  jich  vejčité  a  nestejně  stříhanozubaté. 
Květy  malé,  žluté,  ve  3—8  paprsečných  oko- 
lících  stojící,  mají  kalich  dvoulistý,  opadaný, 
korunu  ctyřp!átcénou,  žlutou,  tyčinky  mnolR*. 


1  \'2 


Chelidonová  kyselina  —  Chelni. 


Tobolka  prodlouženě  válcovitá  jest  jcdnopou- 
zdrá,  mnohosemenná  a  puká  se  2  od  doleiška 
vzhůru  od  rámce  semenníkového  se  oddčíují- 
cími  chlopněmi.  Ch.  roste  na  rumištích,  zdech, 
skalách  i  v  houštinách  po  veškeré  Evropě  a 
mírné  Asii;  v  Americe  také  zdomácněl.  Kvete 
od  jara  do  podzimku.  Ostrá  šťáva,  pěkně 
oranžově  zbarvená  extraktilním  barvivem  che- 
iidoxanthinem  a  chelidoninem,  nalézá  se  v  celé 
rostlině,  zvláště  v  kořenech.  Ač  je  jedovatá, 
možno  jí  barviti.  Šťáva  tato  vyleptává  brada- 
vice, působí  záněty  a  dá-li  se  na  otevřené 
rány,  může  dokonce  způsobiti  i  smrť;  užívá 
se  jí  ode  dávna  též  k  hojení  rozpadlých 
rakovin.  Extraktu  vlaštovičniku  {Herb.i  cheli- 
donii  majoris)  užívá  se  v  lékařství  proti  bo- 
lestem břišním;  lid  prostý  užívá  ho  proti  žlou- 
tence. Dobytku  je  požívání  této  rostliny  škod- 
livo.  Vs. 

Chelidonová  kyselina^  Q  H^  0«.  //,  O,  ob- 
sažena jest  vedle  převládající  kyseliny  jablečné 
ve  všech  částech  vlaštovičníku  {Chelidonium) 
zejména  v  době  květu.  Připraviti  ji  lze  ze 
šťávy  z  vlaštovičníku  vylisované.  Kyselinu 
i  soli  prostudoval).  Lerch,  vynikající  chemik 
český.  Ch.  k.  jsou  hedvábově  lesklé  jehličky 
při  226®  tající,  nevalně  rozpustné  ve  vodě 
studené,  lépe  ve  vřelé.  Také  v  alkoholu  roz- 
pouštějí se  málo.  OŠc. 

Oheiidromia,  Chilidromia,  Cheliodro- 
mia,  Hallonisos,  Halonésos,  v  starověku 
Ikos,  ostrov  ze  skupiny  sev.  Sporad,  sev.  od 
Euboie,  náležející  k  cparchii  skopclské  ře- 
ckého nomu  Euboie ;  zaujímá  82  km^  a  prostou- 
pen jest  horským  hřbetem  22  km  dl.,  až  457  m 
n.  m.  vys.,  porostlým  borovým  lesem,  směrem 
od  jz.  k  sev.  Počet  ob.  jest  501  (1889).  Při 
menší  zátoce  na  již.  pobřeží  jest  ves  Ch. 
s  300  ob.  Ostrov  má  vydatné  doly  hnědo- 
uhelné. V  starověku  bylo  vedle  Ika  ještě  jedno 
město;  po  obou  zachovaly  se  zříceniny.  Zde 
prý  byl  hrob  Péleův. 

Chellfer Geofifr.,  obecný  rod  stírku  {Pseu- 
doscorpionina)  z  čeledi  Chemetidae.  Má  troj- 
hrannou  hlavohruď  a  táhlý  jcdcnáctičlánkový 
zadek.  Hlavohruď  nese  na  zaoblené  přídě  pár 
oči  a  povrch  její  jest  rozdělen  dvěma  příčnými 
rybami  na  tři  pole.  Klepítkovitá  kusadla  prv- 
ního páru  (tykadlovitá  kusadla)  jsou  kratší 
hrudihlavy  a  nesou  na  zevnějším  pohyblivém 
článku  klepítek  tyčinkovitý  výběžek.  Kusadla 
druhého  páru  (makadlovitá  kusadla)  s  mohut- 
ným klepitkcm  jsou  delší  těla.  Ze  čtyř  párů 
noh  mají  zadní  dva  páry  článek  kyčelní 
a  stehenní  poněkud  stloustlý.  Známe  větší 
počet  druhů,  12  evropských,  z  nichž  nejobec- 
nější jest  Ch.  caucroidesL.  (stírek  knihový), 
černohnědý,  3  mm  dl.,  s  kusadly  makadlovi- 
tými,  skoro  o  polovic  delšími.  Čilý  tvor,  stejně 
hbitě  se  pohybující  ku  předu,  na  stranu  i  do 
zadu,  žije  hlavně  v  setlívajícím  papíru  a  j.  lát- 
kách, v  starých  knihách,  v  herbářích  a  sbír- 
kách hmyzu;  loví  tu  a  požívá  pisivky  (vši 
papírové)  a  drobné  tvory  roztočovité.  Též 
bývá  v  kurnících  v  zetlivající  slámě  a  j.,  řid- 
čeji na  místech  pro  jiné  stírky  obecných,  pod 
mechem  a  korou  stromovou.  Šc. 


Oheliiui  Max.  Josef,  k'kar  něm.  (*  1794 
v  Mannheimu  —  f  1876  v  Heidelberku).  Lé- 
kařství vystudoval  v  Heidelberku  a  v  Mni- 
chově. Od  r.  1817—1864  byl  prof.  chirurgie 
v  Heidelberku.  Hlavní  jeho  zásluha  spočívá 
v  tom,  že  v  jižním  Německu  zvelebil  klinické 
vyučování  chirurgie  a  že  věnoval  bedlivý 
zřetel  i  lékařství  očnímu.  Z  četných  jeho  spisu 
sluší  uvésti  Handbuch  der  Chirurgie  (Heidelb. 
1822,  2  sv.,  8.  vyd.  1857);  znám.  kniha  pří- 
ručná,  která  po  30  let  sloužila  za  podklad 
klinickému  vyučování  chirurgie  a  byla  do 
11  jazvků  přeložena.  Podobný  význam  má 
i  HarJbuch  der  Augenheilkunde  (Štutg.  1839, 
2  sv.,  2.  vyd.  1879).  Drobnější  jeho  práce: 
Uťb.'r  die  durchsichtige  Hornhaut  des  Auges 
(1818);  (Jeber  die  Errichtung  der  chirurg,  und 
ophthalmolog.  Klinik  ^u  Heidelberg  (ÍS19)\  Xur 
Leh  re  von  den  Staphylomen  des  Auges  (\^fi%)\ 
zprávy  nemocniční  a  klinické  a  j. 

Ohelles  [šel],  městečko  v  kantonu  Lagny 
arr.  Mcaux  íranc.  dep.  Seine-et-Marne,  19  km 
v.  od  Paříže,  na  pr.  bř.  Marný,  na  žel.  trati 
Paříž-Meaux;  kostel  z  XIII.  stol.  nyní  restau- 
rovaný a  tvrz  postavená  r.  1870,  náležející 
ku  vnějšímu  oblouku  opevnění  pařížských,  a 
20%,  jako  obec  2911  obyv.  (1891).  Ch.  jest 
místo  velmi  staré,  které  již  v  VI.  stol.  v  době 
Merovingů  bylo  residencí  králů  franckých. 
V  témž  stol.  založ,  zde  sv.  Chlotilda  slavné 
opatství,  jehož  abatyše  nezřídka  byly  z  rodu 
král.  R.  584  zavražděn  zde  Chilperichl.,  jemuž 
postaven  pomník.  Opatství,  jehož  zříceniny 
dosud  se  zachovaly,  vyzdviženo  r.  1719.  R.  1870 
odrazili  zde  Sašové  výpad  pařížské  posádky, 
jíž  velel  gen.  Trochu. 

Chebu,  rus.  Ch  ol  m :  1)  Ch.,  město  poviatové 
v  kraji  krasnostavském  ruské  gub.  lubelské, 
středisko  bývalé  Chelmské  země.  Části  to  rus. 
knížectví  Vladimírského,  spojené  r.  1377  s  král. 
Polským,  70  km  j.-v.  od  Lublina  na  Uherce, 
přítoku  Bugu,  a  na  žel.  tratích  Lublin-Chelm- 
Kovel  a  Ch.-Brest  ve  velmi  úrodném  okolí, 
sídlo  velitelství  1.  brigády,  17.  p.''ší  a  2.  bri- 
gády 13.  jízdní  divise.  IJývalo  zde  i  biskupství 
řccko-sjednocené,  které  však  od  r.  1875  spo- 
jeno jest  s  varšavským ;  rovněž  katol.  biskup- 
ství, zal.  v  XIV.  stol.,  přel.  r.  1790  do  Lublina. 
Ch.  má  několik  kostelů  řecko-sjcdn.,  z  nichž 
vyniká  bývalá  bisk.  kathcdrála,  zal.  již  za  doby 
sv.  Vladimíra,  ale  požárem  r.  1802  zničená  a 
pak  úplně  přestavěná,  děkanský  kostel  katol., 
kláštery  piaristů  a  basiliánů,  gymnasium  muž- 
ské a  ženské,  řecko-sjedn.  bohoslovecký  se- 
minář, učitelský  seminář,  školy  elementární 
a  řemeslnickou  a  11.240  ob.  (1890),  z  nichž 
12%  jest  pravosl.,  22%  katol.,  Vj%  protest, 
a  65%  židů.  Průmysl  nepatrný,  obchod  s  obi- 
lím a  dobytkem;  obé  spočívá  hl.  v  rukou 
ž  dů.  Ch.  jist  star<'m  sídlem  Červené  Rusi, 
zal.  dle  tradice  knííetem  haličským  Danielem, 
dočasně  též  jeho  residencí.  R.  1377  přešlo 
město  v  moc  Polska  a  nabylo  pak  německ. ' 
městského  práva.  R.  1648  spáleno  kozáky, 
r.  1794  dobyli  zde  Rusové  vítězství  nad  Po- 
láky. 

2)  Ch.,  kraj .  město  v  gub.  pskovské,  v.  Ch  ol  m. 


Chelmenské  právo  —  Cheímno. 


133 


OhehneiiBké  právo,  ne  zcela  správně 
Chlum ské  pr.  (pol.  prawo  Chehnhiskie,  lat. 
;«5  Culmensé),  byl  název  magdeburského  práva 
tak,  jak  ve  změněné  a  doplněné  formě  platilo 
v  Chehnně  a  v  městech  ve  právním  ohledu 
na  Chehmiě  závislých.  Právem  magdeburským 
nadáno  bylo  město  Chehnno  od  mistra  prus- 
kých křižáků  Hermana  von  Saltz.  Výsada  toho 
se  týkající  ze  28.  pros.  1233  ustanovila  záro- 
veň chíumenský  soud  za  vyšší  instanci  pro 
města  pruská.  Jako  u  nás  v  Čechách  měněna 
.1  doplňována  byla  práva  německého  původu 
nálezy  domácích  městských  soudů,  tak  dělo 
se  i  v  Chehnně  s  právem  magdeburským. 
Vidouce,  jak  městská  samospráva  na  základě 
ch-ho  p-va  působí  prospěšně  na  rozvoj  země, 
?aváděli  ch.  p.  ve  mnoha  městech  a  vesni- 
cích též  knížata  mazovští.  Král  polský  Kazi- 
mír IV.,  přijímaje  Prusy  pod  svou  ochranu, 
dovolil  r,  1454  obyvatelům  užívati  těchto  práv : 
ch-ho  p-va,  polského  a  pruského.  Poněvadž 
však  z  toho  vznikal  zmatek,  zavedl  r.  1476  v  t.  zv. 
polském  (královském)  Prusku  pouze  jediné 
ch.  p.  (Jen  města  Elbl^g,  Brunsberg  a  Frauen- 
burg  podržela  právo  lubecké.)  Ch.  p.  platilo 
'KÍ  r.  1476  nejen  pro  stav  městský,  nýbrž 
í  pro  šlechtu.  To  trvalo  až  do  r.  1598,  kdy 
pruská  šlechta  obdržela  zvláštní  právo,  jus 
terrestrc  nobilitatis  Prussiae  correc- 
tum,  čili,  jak  Poláci  říkali,  pruskou  kor- 
rckturu.  Úředně  nebylo  ch.  p.  nikdy  redi- 
gováno. Stalo  se  sice  několik  kodifikačních 
pokusů  (r.  1476,  za  Sigmunda  I.  r.  1526  a  pak 
opět  později,  za  Sigmunda  Augusta  r.  1552 
a  j.),  avšak  k  výsledku  se  nedošlo.  Redakci 
sestavenou  r.  1566  v  Heilsberku,  avšak  nedo- 
končenou, vydal  r.  1711  Jan  Jiří  Kunigk  (ně- 
mecky). Rukopisy  ch-ho  p-va  v  nejstarší  p^o- 
době  nazývají  se  Der  alte  Culm.  Prvá  známá 
redakce  jest  z  r.  1394.  Poprvé  tištěn  byl  Der 
alte  Culm  ve  Gdaňsku  r.  1538  od  Frant.  Roh- 
dcna  (tisk  ten  jest  však  neobyčejně  vzácný 
a  jest  znám  jen  historicky  z  pozdějších  tisků), 
podruhé  od  Melchiora  Neringa  v  Toruni  r.  1584, 
Das  alte  Culmische  Recht  (nákladem  purk- 
mistra H.  Strobanda).  Tisků  těchto  přestalo 
se  užívati  následkem  Četných  pozdějších  oprav 
a  proto,  že  jazyku  starému  již  nerozuměno. 
Systematicky  vydal  ch.  p.  novějším  německ. 
jazykem  Hanow,  Das  vollstSlndigc  Culmische 
kccht  (Gdaňsko,  poprvé  1744, podruhé  1767). 
Polský  překlad  ch-ho  p-va  vyšel  v  Poznani 
lt>23  od  Pavla  Kuszewiczc.  Z  r.  1814  jest  vy- 
'lání  od  J.  W.  Bandtkie,  Jus  Culmensc  (ve 
Varšavě).  —  Srv.  Czacki,  O  prawie  chelmirt- 
>kicra  (sv.  III.  sebr.  spisů,  Poznaň,  1845); 
J  W.  Bandtkie.  Historya  prawa  polskicgo 
(Varš.,  1850);  Rocpell,  Ober  dic  Verbreitung 
<lcs  magdcburger  Stadtrechts  (Vratislav,  1857) ; 
Burzy Aski,  Prawo  Polskie  prywatne  (I.  sv.  Kra- 
kov, 1867).  -dle. 

Oh^tmioki  Zygmunt,  kazatel  a  publicista 
r>ol.  (*  1851  ve  Varšavě),  vyššího  vzdělání 
nabyl  ve  Vestfálsku  a  vysvěcen  byv  r.  1870 
na  kněze,  působí  od  r.  1875  ve  Varšavě  při 
( hrámě  sv.  Ducha  a  je  na  slovo  vzatým  ka- 
iatilcm.  Zvláště  jeho  pohřební  řeči  (Sad  iwto- 


kami  A.  E.  Odyňca  a  pod.)  těší  se  obecné 
pozornosti.  Od  r.  1882  jest  stálým  spolupracov- 
níkem »Slowa«,  kde  uveřejňuje  obČas  i  práce 
belletristické.  Následkem  ruchu  vystěhovalec- 
kého  mezi  lidem  polským  stále  se  vzmáha- 
jícího odebral  se  do  Brazílie  a  přesvědčiv  se 
na  vlastní  oči  o  smutném  stavu  vystěhovalců, 
uveřejnil  zkušenosti  své  v  díle  Bra^^ylia  (Kra- 
kov, 1892,  2  d.).  Ch.  jest  též  činným  organi- 
sátorem dělnických  pokladen  a  j.  výpomoc- 
ných  spolků  dobročinných.  Z  jeho  prací  uvádí- 
me ještě:  Obowia^ki  roa^inne,  rozebrané  w  sied- 
miu  kaianiach  passyjnych  (1877)  a  Naši  nowi 
biskupi  (Varš.,  1883). 

Ohelmiúské  právo  viz  Chelmenské 
právo. 

OhefaniiUlki  Jan,  malíř  polský  (*  1851 
v  Brzustowě  v  ruském  Polsku).  Maluje  genry 
a  vyhledává  s  oblibou  výjevy  lovecké.  Stu^ 
doval  na  akademii  v  Mnichově  a  v  atelieru 
Fr.  Adama  (1876),  působil  pak  střídavě  v  Mni- 
chově, Petrohradě  a  Londýně,  kdež  nyní  žije. 
Figury  své  odívá  rád  v  kostým  rokokový 
nebo  vojenský  a  barva  jeho  jest  poněkud 
pestrá  a  tvrdá.  Maloval:  Rekognoskujici  husaři; 
Houba  i  doby  Ludvíka  XV.\  Odjezd  na  lov; 
Panstvo  na  cestách  ^a  doby  Augusta  lil.  Sas- 
kého  (1881);  Souboj  na  bambitky  v  XVllI.  stol.; 
Dostaveníčko  k  honbě;  Císařovna  ruská  na  lovu 
lišek;  Corso  v  XVIII,  stol.;  Ka\imir  Puiaski 
a  Choiseul  (1874,  majetek  Dav.  Abrahamo- 
wicze)  a  j.  J-k. 

Ohehimo,  něm.  Kulm,  kraj.  město  v  prus. 
vlád.  obvodu  Kvidzynském  v  Záp.  Prusku, 
2  km  od  pr.  bř.  Visly,  při  ústí  Fribby,  na 
žel.  trati  Kornatovo-Ch.,  sídlo  krajského  úřa-  ' 
du,  soudu,  kanovnické  kapituly,  pošt.  úřadu 
1.  třídy  a  filiálky  říšské  banky,  jest  pravidelně 
stavěno,  má  široké  a  čisté  ulice  a  na  obvodu 
pěkné  promenády;  ze  staveb  vynikají:  farní 
kostel  r.  Marie,  dříve  kathedrála,  druhý  katol. 
kostel,  býv.  dominikánský,  evang.  kostel  a 
modlitebna  mennonitů,  synagoga,  stavovský 
dům,  starož.  radnice  z  XVI.  stol.  s  pěknou 
věží,  stará  brána  Grudzi^žská,  pomník  císaře 
Bedřicha  II.,  pomník  vojínů  padlých  ve  válce 
něm.-franc.  a  j.;  dále  má  Ch.  král.  katolické 
gymnasium  (otevř.  r,  1837),  král.  reálné  pro- 
gymn.,  bohoslov,  seminář,  vyšší  dívčí  školu, 
martinský  ústav  pro  evang.  ženy,  katol.  ne- 
mocnici a  chudobinec,  klášter  milosrdných 
sester  vincenciánek  s  nemocnicí,  evang.  sirot- 
činec a  j.  dobročinné  ústavy.  Z  ústavů  finan- 
čních jsou  zde  krajská  a  městská  spořitelna, 
polská  národní  banka,  soukromá  banka  a 
úvěrní  spolek,  Z  městských  zařízení  vynikají 
vodovod,  jatky  a  plynárna;  jsou  zde  dále  slé- 
várna železa,  továrny  na  hospodářské  stroje, 
2  velké  pivovary,  2  parní  pily,  parní  mlýn. 
mydlárny,  cihelny.  Město  má  značný  obchofl 
s  obilím,  6  výr.  trhů,  plavectví  a  9762  obyv. 
(1890),  z  nichž  jest  5830  kat.,  3450  evang.  a 
470  židů.  —  Ch.  jest  stará  pruská  osada  a  nej- 
starší město  Záp.  Pruska.  Osady  dobyl  r.  1220 
mazovský  vévoda  Konrád,  kterýž  ji  pak  da- 
roval prvnímu  pruskému  biskupu  Christianovi. 
R.  1226  císař  Bedřich  II.  udělil  Ch.  jako  léno. 


134 


Cheímoňski  —  Chelone. 


Něm.  rytířskému  řádu;  velmistr  tohoto  řádu 
Hermann  von  Saltz  založil  zde  zámek  r.  1232 
a  vlastní  mésto  r.  1233.  Ch-nu  propůjčeno 
spolu  s  Toruní  městské  právo  magdeburské 
tak  zv.  Culmische  Hand vestě  (viz  CheJmen- 
ské  právo).  Až  do  r.  1309  bylo  Ch.  hl.  m. 
něm.  křižáků  v  těchto  končinách.  R.  1244 
vypukla  válka  mezi  městem  a  pomořanským 
knížetem  Svatoplukem,  jenž  mésto  oblehnul, 
ale  bez  výsledku.  Když  pak  Ch.  přistoupilo 
k  hanzeatským  městům,  nastal  značný  rozkvět 
řemesel,  jmenovitě  soukenictví  (město  mělo 
tehdáž  kolem  500  soukeníků).  Tou  dobou 
súčastnilo  se  povstání  proti  Něm.  řádu  a  při- 
padlo druhým  mírem  Torunským  r.  1466  Pol- 
sku. Pod  panstvím  pol.  město  značně  upadalo 
a  teprve  když  r.  1773  připadlo  Prusku,  počalo 
se  opět  hospodářsky  sbírati.  —  Zde  založeno 
r.  1243  papežem  Innoccncem  IV.  nejstarší 
biskupství  Záp.  Pruska.  Objímalo  území  mezi 
řekami  Drv^cou,  Osou  a  Vislou,  t.  zv.  Chel- 
menskou  zemi,  a  podrobeno  bylo  nejprve 
arcibiskupství  říšskému  a  od  r.  1466  arcib. 
hnězdenskému.  Sídlem  biskupství  bylo  Ch., 
pak  Lobava  a  nyní  od  r.  1824  Peíplin.  — 
Kraj  chelmenský  má  na  72431  km^ 
v  1  městě,  73  vcnk.  obcích  a  78  dvorcích 
45.711  ob.  (1890).  —  Srv.  Bandtkie,  Jus  Cul- 
mense  (Varšava,  1814);  Praetorius,  Versuche 
iiber  die  Culmische  Ilandřcste  ít ,  1843  až 
1850);  Brauns,  Gcschichte  dcs  Kulmerlandcs 
bis  zum  Thorncr  Friedcn  TToruň,  1881,  2  sv.); 
'Wólky.  Urkundenbuch  aes  Bistums  Kulm 
(1884  a  n.). 

Ohebnonski  Józef,  polský  malíř  genrů, 
krajin  a  zvířat  (*  1849  v  Boczkach  u  Varšavy). 
Vzdělav  se  návodem  Gcrsonovým  ve  Varšavě, 
studoval  v  Mnichově  (1873—74)  a  nějaký  čas 
také  v  Paříži.  Žije  ve  Varšavě.  Maloval:  Od- 
jezd na  honbu  (1873,  maj.  hr.  Ign.  Kcrwina 
Milewského);  Děvče  se  džbánem  (1875,  maj. 
téhož);  Babí  léto  (1874,  maj.  téhož);  Sáné  pro- 
následované  vlky  (1883);  livstalci  před  hostin- 
cem (1885)  a  j.  J-k. 

Ohelmsford  [čelmsford],  hlav.  město  angl. 
hrabství  essexského,  48  km  s.-v.  od  Londýna, 
na  splavném  Chelmeru  při  stoku  jeho  s  Can- 
nem;  má  pěkný  Shirc  Halí,  starý  koste),  dílem 
z  XV.  stol.,  latinskou  a  grammatickou  školu 
zal.  Eduardem  VI.,  velkou  obilní  bursu,  mu- 
seum, továrny  na  stroje  hospodářské  a  hu- 
dební nástroje,  živý  obchod  s  obilím  a  dobyt- 
kem a  11.008  ob.  (1891). 

Ohelmsford  [čelmsford]:  1)  Ch.  Frede- 
rick  Thesiger  lord,  státník  angl.  (♦  1794 
v  Londýně  —  f  1878  t.),  byl  dlouho  v  čele 
toryů  a  v  ministerstvech  Derbyových  v  letech 
1858—59  a  1866—68  lordem  pokladu. 

2)  Ch.  Frederick  Augustus,  syn  před. 
(♦  1827  v  Londýně),  sloužil  při  vojsku  v  Přední 
Indii  a  stav  se  generálem  obdržel  vrchní  ve- 
lení proti  Zulukafrům.  Svou  váhavostí  a  ne- 
rozhodností zavinil  dne  22.  ledna  1879  po- 
rážku vojska  anglického  u  Isanduly;  byl  sice 
zbaven  vrchního  velitelství,  ale  velel  hlavnímu 
voji  pod  Wolseleyem  a  3.  července  187Q 
: porazil  krále  Kečvaja  u  Ulundi,  čímž  vlastně 


byla  válka  skončena.    Proto   byl  uvítán  při 
svém   návrate  do  Anglie  jako  vítěz. 

Ohelmski,  jméno  šlechtického  rodu  pol- 
ského, z  něhož  uvádějí  se  hlavně:  1)  Ch. 
Piotr,  rytíř  za  Vladislava  Jagellonského,  vy- 
nikl v  bitvě  u  Grůnwaldu  a  při  dobytí  Ra- 
dzynu.  Kol.  r.  1436  byl  kastelánem  polanie- 
ckým  a  podepsal  mír  v  Břestu  Kujavském. 

2)  Ch.  Šcibor,  podkomoří  poznaňský,  sta- 
rosta í)onický,  vynikl  ve  válce  s  Něm.  rytíři 
za  Kazimíra  JajgeHonského  (1456). 

3)  Ch.  Remigijan,  horlivý  obránce  vyznání 
kalvinského,  proslulý  ve  sporech  duchovenstva 
se  šlechtou  za  Sigmunda  Augusta.  Připisují 
se  mu  též  tři  broŠury,  jež  dle  jiných  náležejí 
Ch-kému  Marcyanu. 

4)  Ch.  Marcyan,  od  r.  1527  korouhe vnik 
vévodství  Krakovského  a  posel  na  sněme 
krakovském  r.  1543.  Připisují  se  mu  listy: 
Epištola  scripta  Locini  (1559)  o  vzývání  Ducha 
sv.;  Epištola  ad  Petrům  Statorium  (1561); 
List  do  ksied^a  Br^echwy  (1560). 

5)  Ch.  Marcyan,  syn  před.  (tl641),  sloužil 
ve  Španělsku  za  válek  francouzských,  potom 
v  Uhrách  a  válčil  s  vojskem  císaře  Rudolfa 
proti  Turkům.  Vrátiv  se  do  vlasti  kol.  r.  1612, 
stal  se  korouhevníkem  krakovským  a  byl  často 
poslancem  na  sněmích.  R.  1632  jmenován 
kommissařem  pro  revisi  pokladu  korunního 
a  před  smrtí  byl  podkomořím  krakovským. 
Svoji  knihovnu  odkázal  akademii  krakovské. 
Vychován  byv  ve  vyznání  kalvinském,  stal 
se  později  horlivým  katolíkem. 

6)  Ch.  Andrzej,  vnuk  před.,  korouhevník 
sandoměřský,  válčil  proti  Švédům  (1654),  proti 
kozákům  a  byl  s  Janem  Sobicským  pod  Cho- 
cimem  a  u  Vídně.  Vynikl  též  vítězstvím  nad 
Tatary. 

Ohebnža,  Chelmžyca,  něm.  Kulmsec 
nebo  Culmsee,  město  v  kraji  toruiíském 
prus.  vlád.  okr.  kvidzyrtského  v  Záp.  Prusku, 
v  bývalé  zemi  Chclmenské,  při  záp.  břehu 
jezera  Chelmžského,  na  tratích  Toruň-Gru- 
dzi^ž-Malborg  a  Ch.-Bydgoszcz;  jest  sídlem 
soudu  a  národní  banky,  má  děkanský  katol. 
kostel  z  r.  1251,  obnovený  r.  1422,  ev.  kostel, 
nemocnici  diakonek,  velký  cukrovar,  vino- 
palny, kruhovku,  výrobu  másla  a  sýra  a  6327  ob. 
(1890),  z  nichž  jest  1890  evang.  a  269  židů. 
Do  r.  1893  bylo  sídlem  kapituly  biskupství 
Chelmenského. 

Chelone:  1)  Ch.  Brogn.,  rod  želv  moř- 
ských (čel.  Chelonidae).  Oba  recentní  druhy 
jeho  mají  hřbetní  štít  pokrytý  13  rohovitými 
deskami  prostředními,  a  to  5  obratlovými  a 
4  páry  dcsk  žeber  nich,  z  nichž  přední  plátky 
žeberní  jsou  větší  posledních,  pak  25—27 
deskami  okrajními.  Hlava  jest  na  lících  se 
stran  smáčkla  a  nahoře,  na  ploském  čele,  po- 
kryta 10—12  štítky;  rohovitý  okraj  čelistí  jest 
buď  hladký,  bud  zoubkován  a  rohovíte  to 
pouzdro  dolejší  čelisti  bývá  z  pravidla  ze  3  částí 
složeno.  Přední  nohy  jsou  téměř  dvakráte 
delší  zadních,  obojí  mají  po  1  nebo  2  drápech 
a  jsou  kromě  části  štítu  nejbližší  právě  tak 
jako  prostředek  a  konec  krátkého  ocasu  po- 
kryty   polygonálními    štítky    různé   velikosti. 


Chelone. 


1.35 


ŽcWa  obrovsk:!  (Ch,  vHd^s  Schneid.,  Ch. 
jmydat  Latr,)  durílslá  dclky  i  2  m  a  vúhy  a/. 
I  Ama  ^i.<  Tíí.lH»vitc:  tlesky  tfbctního  stitu  ni- 
ki  m   svými   okraji,   ploutvovitc 

tt  ,    ,       J  *o  1  drápu  a  ocas  nczataicn 

VY4 IUV4I  xc  itilu.  Krátké  čelisti  mají  roliovitc 
■OKmjř  hřilkt*.  7ntíhk<'jvam\  Rarvti  tt*Ui  jcsl 
r-  1  a  štítu 

r.  jskvr- 

Ritmí,  Yczpud  tn:iLi\'a  s  liujiiymi  zsLJ^anii  mo- 
iJrVnit  a  ícr\'čiiavvini.  í.  obrovská  jest  domo- 


rohovité  desky  krunýřt:  !íj>oíívd  na  přediiim 
okraji  desky  našit  dujíc  i;  uprostřed  stíiu  hřbet- 
ního  jLSt  mtmo  to  palma  hrana  podclná.  Přední 
nohy  mají  po  2  drápech;  ocas  ven  z  krunýře 
ncvýčnivá.  Hrbctní  štít  má  barvu  tmavo?.ěle- 
nou  nebo  tmavohnědou  s  pruhy  světlejšími, 
ncjcastťji  žlutavými  a  průhlednými;  Itřiinl 
štít  jest  ilutavč  bílý  s  tečkami  černými  nebo 
naČcrvenalými.  Želva  karctova  jcsl  domovem 
v  AtlantskVra,  Tichéni  a  I  orlickém  okcánr; 
jesi    na   rozdíl    od   prvého   cjriihu   dravcem, 


Chčlonc  írobri<AU  L,, 


VC 


J 

i 

K 

k 


prý  Tuo  va- 

,   do  jumky 

a  tase  )e  | tiskem 

3  nccKl   několi- 


vácch  mořích  mírtiého  a  tropického  I  živic  se  po  přednosti  ročkkýsi  a  rybami,  Snáši 

i,.,.  ,L.  ^t.   .1..,.  ,,,.1,..  .,...;.   .^..n  .'^4.. .   ./fiy  pobřežní.   Lidé  ji  loví 

.:  íclva  dává  2— S  kg  plát- 
.....  j ..Li  tloušťku  2—1  mm.  Nej- 
lepší žcivma  pMválí  se  2  ostrovů  koícm  Vý- 
chodní Jndie. 

K  tomuto  rodu  /.f  Iv  náleží  najisto  i  fossilnii 

obrovská   Ch,    Ilofmanm   Gray   %  křídovťíha 

Lidč   &Udj   nejen   pu  vejcich  I  útvaru  u  Maastnehtu,  nejstarší  lelva  mořslck 

I  pro   mn-io  ]i  fitiríisíi^^ii   txn  '  br^'  druhové  fossilní,   na   |>ř,    Ch.  iEuclasUs) 

rJti  0\\\  ;  '        :  *      v  Cť- 

v    opuci  a  Ch, 

/■-'•'' ■••■-■'". 

mají    T  , 

lak  h    ,,    .,...., 

iontffn  diJjť.     '/.    Otvoru  >'- 

mimo  |iné  drnh  Ch    B.  ,,  '- 

cen  belgický),  Ur, 


T  L.,  vyobr.  č.  1S98.), 


bei'--.  -:...-  ,       .  .--  ,-...   _.    : ...  -  ou 

a  okrii|c  teiiatt  hiadkc^,  pak  iv  zadní  okraj  kaide 


138 


Chem.  —  Chemie. 


jsou  2  vousy,  na  hrdle  lalok  kožnatý  roztře- 
pený, po  stranách  krku  pak  jsou  dvé  řady 
vzpřímených  kožnatých  přívésků  (v  každé 
řadě  po  4—5).  Nízký  štít  hřbetní  má  3  řady 
kýlnatých  hrbolá,  mezi  nimiž  isou  hluboké 
a  široté  rýhy.  V  počtu  plátkuv  okrainích 
v  předu  plátek  šíjo^r^  neschází;  ocasní  plátky 
jsou  dva.  Břišní  štít  Qediný  kus  kostěný)  jest 
dlouhý,  úzký  a  po  obou  stranách  podélnou 
hranou  opatřen;  nemá  plátků  pažních  ani 
slabinových.  Nohv  pokryty  velikými,  širokými 
šupinami;  přední  mají  po  5,  zadní  po  4  drá- 
pech a  na  obou  jsou  prsty  silnými  blanami 
plovacími  spojeny.  Krátký  ocas  pokryt  jest 
bradavkami.  Matamata  dorůstá  délky  až  1 2*2  m, 
štít  hřbetní  1*25  m.  Nahoře  má  barvu  kašta- 
nově hnědou,  vezpod  nažloutle  zelenavou; 
na  hrdle  jest  šest  podélných  pruhů  černých. 
Žije  hojným  počtem  ve  stojatých  vodách 
Guayany  a  sev.  Brazilic.  Živí  se  rybkami  a 
žabami,  ale  také  prý  vodním  býlím.  Masa 
jejího  Indiáni  a  černoši  požívají,  ačkoli  želva 
odporně  páchne.  Br. 

Chem.,  zoolog,  skratek  =  Joh.  Hieron. 
Chemnitz  (v.  t). 

Chem,  bůh  staroegyptský,  viz  Kem. 

Ohemioká  analysa  viz  Analysa  che- 
mická. 

Ohemioké  formule  čili  znaky  viz  For- 
mule chemické. 

Ohemioké  zapalováni,  jeden  ze  způsobů 
zapalování  takových  podkopu  podmořských, 
při  nichž  samočinná  explose  vzniká  nárazem 
nepřátelské  lodi.  Zapálení  přivoděno  jest  doty- 
kem kyseliny  sírové  s  chloridem  draselnatým. 
Srv.  Zapalování. 

Chemie  jest  vedle  fysiky  podkladem  věd 
přírodních;  kdežto  fysika  srovnává  a  vy- 
světluje pomíjející  vlastnosti  látek  nehledíc 
ke  kvalitě  hmoty  samé,  jest  právě  úkolem 
'  ch.  obírati  se  hmotou,  substrátem  změnli- 
vých  jevů  těch.  Ch.  dospěla  k  tomu,  že  učí, 
kterak  jednotlivé  látky  jsou  složeny,  jak  je 
skládáme  i  rozkládáme  i  kterak  se  všemi 
těmi  pochody  vlastnosti  látek  mění,  když 
elementárně  součásti  jejich  pozměňujeme. 
Samozřejmě  nebyl  úkol  ch.  hned  jasné  vy- 
ložen, nebylať  to  žádná  věda  primárná,  která 
programm  z  daného  předmětu  přímo  čerpá, 
jako  astronomie  nebo  geometrie,  ch.  vy- 
šla z  empirie,  z  dílen  metallurgů,  z  oflficm 
lékařských  a  barvířských,  z  instinktivně  na- 
lívtých  zkušeností  všelidských  na  poli,  v  ku- 
chyni, v  dílně.  K  těmto  vážným  zkušenostem, 
[>odepřeným  objektivně  poskytnutým  dílem, 
připojily  se  záhy  osnovy  duševně  poloposi- 
tivné,  polochimérické,  jak  zavedly  je  ohnivě 
prudké  překvapující  reakce  chemické,  které 
dobře  se  hodily  k  mystické  náladě  nábožensky 
filosofujících  prvních  století  letopočtu  na- 
šeho. Egypťané  hromadili  ve  svých  kněž- 
ských umělecko -průmyslových  seminářích 
materiál  pro  obojí  směr  ten,  majíce  vynikající 
vědomosti  o  kovech  a  slitinách  jejich,  o  stru- 
skách  při  výrobě  kovů  odtékajících  a  roz- 
ličně zbarvených,  o  skle  a  barvení  tkáni  by- 
linné  a  j.,  jali   se   záhy   takové   vědomosti 


roztroušené  sestavovcjti  a  sourodost  jejich 
vyciťovati.  Řekové  a  Římané  nepřičinili  dle 
studia  moderního  (Berthelot,  Les  origines 
de  ralchimie,  Paříž,  1885  a  Histoire  de  la 
chimie  du  moyen  áge,  t.,  1892—93,  3.  sv.) 
valně  nových  zkušeností,  za  to  objevuje  se 
u  prvých  onen  velikolepý  podnik,  koncen- 
trovati veškeré  reálné  vědomosti  a  myšlénky 
kulturně  staršího  orientu  v  jednotnou  kon- 
strukci světovou  Aristotelem.  Římané  (Pli- 
nius,  Die  chemischen  Kentnisse  des  Plinius 
od  E.  O.  von  Lippmanna,  Altenburg,  1892) 
zanechali  nám  podrobný  výpočet  známých 
látek  a  chemických  processu  u  starých.  Ne- 
starajíce se  o  účelné,  vědomé  zkoumání  ma- 
teriálu přírodou  poskytnutého  pustili  se  řečtí 
myslitelé  směle  dokonce  do  theoretických 
spekulací  o  podstatě  hmoty  samé.  Aristote- 
lův známý  názor  o  složení  hmoty  byl  stálým 
dozvukem  mystických  spekulací  po  celý  stře- 
dověk až  do  r.  1805,  kdy  poslední  chemická 
fantasie  vyšla  (Oersted,  Matériaux  pour 
servir  de  base  a  une  chimie  du  XIX.  siěcle) 
a  ihned  byla  pochována. 

Aristotelův  náhled  z  orientálních  spekulací 
pošlý  (W  h  e  w  e  1 1,  viz  A 1  ch  y  m  i  e)  o  podstatě 
hmoty,  pouhou  verbálnou  diskussí  letmo  pře- 
hlédnutých zjevů  vyvolaný,  definice  diktovaná 
duchem  volným  a  šťastným,  prací  a  namá- 
háním experimentálným  posud  neumdleným, 
zanechal  věkům  pozdějším  učení  o  trans- 
mutaci kovů.  Přeměna  kovů  méně  ušlech- 
tilých v  kovy  vzácnější,  diktována  duchem 
člověka  sobeckým,  udělala  z  p^^Bia  (chemia) 
XQvaonoua  (návod  k  dělání  zlata).  Doba  al- 
chymie, která  přivedla  nauce  naší  hojnost 
přístrojů  i  manipulací,  byla  dobou  zavedení 
naivního  experimentu,  jehož  účel  byl  směšný 
(kámen  mudrců),  ale  jenž  zde  jsa  sliboval 
pokrok  i  rozvoj.  Záhy  dostavil  se  následek, 
fiktivně  elementy  Aristotelovy:  země,  voda, 
vzduch  i  oheň  dostaly  tělo  v  síře  i  rtuti. 
Kovy  byly  z  doby  egyptské  aery  známy, 
i  poznány  změny  kovů  sirou,  rtutí,  arsenem. 
Rozmanité  operace  chemické,  zkušenosti 
s  proměnou  kovů  žárem,  ba  i  nejasné  pojmy 
o  čistotě  jednotlivých  kovů  i  kyselin  z  pá- 
lených soli  těkajících  sebraly  nejstarší  spisy, 
kteréž  asi  do  století  IX.  vznikly  aGeberovi 
se  připisují  (Džábir  ibn  Hajián).  Co  ve  spi- 
sech těch  pověděno,  jest  základem  chemických 
vědomostí  věků  dalších,  v  nichž  obyvatelé 
Evropy  západní  v  ch-ii  stále  větší  obliby 
nacházeli. 

K  osobě  Basilia  Valentina  (snad  ve 
stol.  XV.)  směřuje  a  jest  sebrána  řada  dat 
dosvědčující,  že  se  pilně  pracovalo,  neboť 
jest  nám  zaznamenati  zde  jakousi  první  mono- 
grafii: ciirrus  triumphalis  antimonu.  Ve  spisku 
tom  pošinut  směr  prací  alchymistů,  již  nikoliv 
výroba  zlata  z  kovů  méně  ušlechtiiých,  nýbrž 
léčení  chorob  lidských,  po  případě  získání 
nesmrtelnosti,  bylo  úkolem  chemické  práce. 
Chemické  sloučeniny  měly  býti  léky,  nastala 
fase  iatrochemická.  Paracclsus,  geniální 
a  energický  člověk,  vedle  toho  však  muž 
vzdělání   prostředního,   vydal   heslo  té  fase 


Chemie. 


139 


slovy:  ch.  poznává  složeni  těl  normálně  i  od- 
chylné, jsou-li  nemocna,  i  musí  býti  úkolem 
ch.,  znovuzříditi  složení  normálně  v  systému 
chorobou  odchýleném.  Staré  lékařské  auto- 
rity Galenus  i  Avicenna,  jejichž  spisy 
Paracelsus  u  veřejné  přednášce  spálil,  tvo- 
řily stranu  lékařskou  jednu,  moderní  ničím 
neopřený  Paracelsus  stranu  druhou.  Spor  se 
ch.  netýká.  V  dobé  té  zasluhuje  zmínky  Jiří 
Agricola  (♦  1490),  jenž  i  v  Jáchymově  našem 
bjrl  činným  a  jenž  byl  výborný  znalec  věcí 
hutnických  i  hornických.  Ve  svém  díle  De  re 
metalUca  jeví  se  rozhodným  pochybovatelem 
o  podstatě  starší  alchymie,  a  spisy  v  té  pří- 
čině skeptické  na  dále  publikovány,  jak  zvy- 
kem bylo,  pod  iménem  Agricolovým.  latro- 
chemikové  zaváděli  však  soli  a  látky  chemicky 
upravené  dále  jakožto  arcana  do  lékařství  a 
Galenovci  tvrdili,  že  ch.  nemůže  svými  ope- 
racemi obohatiti  seznam  léků  osvědčených. 
Střední  cestu  rozumnou  nastoupil  Libavius, 
jinak  obdivovatel  staré  alchymie.  Zcela  oje- 
diněle stojí  zde  Angelus  Sála,  svobodomyslný 
lékař  vlaský,  jenž  učil,  že  železo  neproměňuje 
se  v  roztoku  modré  skalice  v  měď,  nýbrž  Že 
měď  v  roztoku  jiŽ  před  tím  obsažená  železem 
se  vylučuje.  Proti  Aristotelovu  učení  vystoupil 
J.  B.  van  Helmont,  šlechtic  brabantský,  a 
J,  R.  Glauber  (*  1603),  jenž  žil  z  výnosu 
spisů  svých  i  z  prodeje  látek,  jež  vyrobil 
v  laboratoři.  Učení  obou  těch  mužů  jsou 
i'clmi  spletitá,  nejasná. 

Ve  2.  pol.  XVII.  stol.  počíná  převládati 
názor,  že  není  ch.  zde  k  tomu,  aby  zlato 
dělala  nebo  lidi  nesmrtelnými  činila,  nýbrž  Že 
úkolem  jejím  jest  poznávání  přírody.  Smér 
ten  zahájiti  se  snažil  Robert  Boyle,  syn  hra- 
běte Richarda  z  Corku  (♦  1627).  Jeho  moder- 
nost  jeví  se  defínicí  prvků,  kteréž  dle  něho 
nejsou  po  smyslu  Aristotelově  jen  jakési  kva- 
lity, nýbrž  skutečné  hmoty,  z  nichž  látky 
složitéjší  sloučiti  dovedeme  a  kterýchž  opět 
z  látek  těch  složitějších  rozkladem  nabýváme. 
Boyle  nemohl  však  ch.  zreformovati,  neboť 
nejen  předsudky  svými  vězel  zplna  v  alchy- 
mii, nýbrž  sám,  že  kovy  transmutoval,  píše. 
Vědecká  přesnost  a  poctivost  nebyly  tehda 
jcáté  obecné  u  prací  cxperimentálných  zvykly, 
fantasie  byla  oběma  těm  ctnostem  experimen- 
tálným  na  úkor. 

Spalování  a  změna  kovů  na  vzduchu  te- 
plem byly  nejbližší  úkoly,  které  se  chemi- 
kům tehdejším  zamlouvaly.  Transmutace  kovů 
jevila  se  po  tolika  neúspěšných  pracích  na 
konec,  ne-li  principielně  nemožnou,  tož  ale- 
spoň na  ten  čas  chimérickou.  Nová  idea 
Boyleova  o  látkách  jednoduchých,  nerozlože- 
ných,  snad  i  nerozložitelných,  stala  se  zákla- 
dem přemítání.  V  kovech  zlatě,  stříbře,  mědi, 
železe  předpokládána  jakási  essence  stálá, 
která  i  v  jejich  odvozeninách  po  všech 
chemických  přeměnách  nezměněna  vychází. 
Ovšem  že  byl  zmatek  nemalý  mezi  pojmy 
o  plynu,  o  imponderabiliích  a  mezi  uhlím, 
arsenem,  rtutí  i  našimi  nynějšími  prvky; 
přesný  systém  zde  teprv  zavedl  L a voisier. 

Ku  konci  stol.  XVI.  bylo  učiněno  pozoro- 


vání, že  kovy  zahříváním  ve  vzduchu  (kalci- 
nací)  stávají  se  těžšími  (Cardanus,  Liba- 
vius). Naproti  tomu  bylo  známo,  že  některé 
látky  hořlavé  zapáleny  byvše  mizejí  sotva  něco 
popelu  ostavujíce.  V  té  těkavosti  zplodin  ho- 
ření, zapomenuvše  na  poměry  váhové,  vmy- 
slili  si  tehdejší  chemikové  projev  materie 
ohně,  který  že  byl  v  hmotě  hořlavé  latentní, 
před  tím  předpokládali.  >Síra  má  ohně  v  pře- 
bytku,«  pravil  již  Plinius.  Tento  element 
ohně  vnikal  i  v  kovy,  když  se  kalcinují.  Oheň, 
látky  hořlavé,  páry  a  plyny  byly  pojmy  změ- 
tené po  celý  středověk  až  do  stol.  XVIII. 

Ideu  o  spalování  a  kalcinaci  právě  vyslo- 
venou, zkusmo  ovšem  ničím  neopřenou,  se- 
stavil v  systém  zdánlivě  logicky  správný 
Stáhl  (*  1660).  Před  ním  ovšem  vyslovil 
Jean  Rey,  lékař  z  Perigordu,  r.  1630  náhled 
našemu  nynějšímu  bližší,  že  olovo  při  kalci- 
naci čásť  vzduchu  polyká  a  tím  na  váze  mu  při- 
bývá, znamenitý  Boyle  pálil  však  r.  16.73  kovy 
v  zalitých  nádobách  skleněných  a  přírůstek 
na  váze  přičítá  materii  ohně,  která  skrze  páry 
skla  do  vnitř  ku  kovu  se  dostala.  Jak  nepa- 
trnou váhu  mají  pouhé  supposice!  Stáhl  učil: 
síra,  uhlí,  olej  mají  v  sobě  zvláštní  princip 
flogiston,  jenž  za  působení  vyšší  tempera- 
tury  přeměňuje  se  v  materii  ohně,  kteráž  se 
rozptyluje  v  plameni,  teple  a  světle.  Mimo 
tu  látku  mají  látky  hořlavé  v  sobě  zeminu. 
Kovy  tratí  při  kalcinaci  flogiston  i  mění  se 
v  zeminu  calx,  přistoupí-li  k  tomuto  flogiston 
z  látek  hořlavých  jím  bohatých,  na  př.  z  uhh, 
vznikají  kovy.  Tato  doktrína  jasná,  shrnující 
tolik  rozmanitých  fakt  pomocí  jednoduchých 
vztahů,  naplnila  obdivem  současníky.  Jsouc 
rubem  pravdy,  vytáčejíc  se  v  době  velikého 
pokroku  fysiky  hypothesou  o  negativné 
váze  hmoty  flogistu,  aby  vyložila,  že  kov  jest 
lehčí  po  spojení  s  flogistem,  než  byl  calx 
před  tím,  udržovala  theorie  ta  tři  generace 
učenců,  mezi  nimiž  byla  slavná  jména  Boer- 
have,  Macquer,  ba  i  Priestley  a  Lamc- 
thrie,  deset  let  po  smrti  Lavoisiera,  do  sa- 
mého počátku  našeho  století.  Jest  snadno 
srozumitelno,  že  když  poznána  byla  váha 
vzduchu,  musilo  se  přihlédnouti  i  k  povaze 
ostatních  plynů  známých,  z  nichž  první  musil 
býti  plyn  uhličitý,  jenž  pálením  uhlí  vznikal, 
z  kvasícího  vína  unikal  a  z  mramoru  octem 
politého  šuměl.  Black,  jenž  utajené  teplo  ve 
fysiku  zavedl,  provedl  plyn  uhličitý  (van  Hel- 
montův  gas)  řadou  poKusů,  pohltil  jej  žíra- 
vinami,  vyhnal  jej  z  vápence  ohněm  i  kyse- 
linami a  přepečlivě  zvážil.  Black  první  vy- 
světlil změnu  žíravých  louhů  pomocí  sku- 
tečné vážené  látky,  plynné  uhličité,  která 
louhy  oněmi  jest  pohlcována,  Black  první  za- 
vedl za  filosofickou  entitu,  která  po  staletí 
v  ch-ii  tolik  zmatků  způsobila,  reálnou  látku. 
R.  1767  odkryl  Cavendish  vodík,  vŠak  od 
r.  1771 — 74  jde  řada  odkrytí  pilného  pracov- 
níka, než  i  odpůrce  každé  hypothesy,  každé 
theorie, Priestley e:  kyslík, kysličníky dusíka, 
chlorovodík,  kyselina  siřičitá,  ammoniak  jdou 
z  jeho  laboratoře.  Volta  nalezl  plyn  bahenní, 
Schccle    (1771—74)    kyslík,    fluorid    kremi- 


140 


Chemie. 


čitý  a  chlór.  Názor  o  složení  vzduchu  se  pře- 
měnil, počítáno  s  plyny  (oh.  pneumatická), 
plyny  do  pochodA  cnemických  zasahující  jsou 
též  váženy.  Započíná  aera  Lavoisierova. 
(Lavoisier  1743—1794  par  Ed.  Grimaux, 
Paříž,  1888;  Larévolution  chimique,  Lavoisier 
par  M.  Berthelot,  Paříž,  1890.) 

Lavoisier  učil:  kov  slučuje  se  s  jednou 
částí  vzduchu,  kyslíkem,  přibývá  mu  na  váze, 
vzduchu  o  tu  váhu  ubývá.  Ten  kyslík  lze 
z  kysličníků  nékterých  vyhnati  teplem,  z  ji- 
ných vylákati  uhlím,  ba  i  vodíkem.  Kyslík 
a  vodík  skládají  vodu,  fosfor,  uhlík,  síra  s  ky- 
slíkem skládají  kyseliny,  kovy  s  kyslíkem 
tvoří  zásady.  Váha  systému  látek  před  che- 
mickou reakcí  jest  rovna  váze  nového  sy- 
stému látek  po  reakci.  Je-li  difTerence  u  váze, 
prchl  plyn  a  ten  musí  se  nalézti.  Tyto  dnes 
samozřejmé  vety  byly  tenkráte  spomy,  vý- 
borný experimentátor  Priestley  jim  do  smrti 
své  (r.  1804)  nevěřil.  Věty  Lavoisierovy  byly 
vodítkem  při  pracích  v  ch-ii  minerálné,  na 
základech  těch  hledány  jsou  elementy  či 
prvky  chemické,  jež  nejsou  ovšem  látky  ne- 
rozložitelné, nýbrž  ve  státu  c^uo  nerozložené. 
Na  principech  těch  spočívají  způsoby  i  me- 
thody  stanovení  váhox^ých  poměrů,  v  jako- 
vých se  elementy  sestupuji,  v  precisnosti 
ovšem  Činěn  stále  pokrok  veliký  (Berzelius, 
Marignac,  Stas).  V  Lavoisierovi  jest  pro- 
gramm  prací  našeho  století.  Lavoisier  učil,  že 
respirace  zvířecí  jest  zvolné  spalování  na 
útraty  kyslíku  vzdušného.  Při  každém  slučo- 
vání se  elementů  s  kyslíkem  nastávají  změny 
tepelné  určité,  i  teplo  zvířecí  pochází  z  oxy- 
dace.  Kalorimetricky  měřil  Lavoisier  eťfekty 
oxydačné  i  dal  základ  ku  zvláštní  nauce 
thermochemii  (Berthelot,  Thomsen, 
Stohmann). 

Mezi  tím  bystřeny  methody,  jimiž  proměny 
chemické  jsou  stopovány  a  jimiž  váhové  po- 
měry kombinací  prvkových  jsou  stanoveny, 
chemie  analytická  (Bergmann,  Gay 
Lussac,  Berzelius,  Bunsen;  viz  Analysa 
chemická). 

Sotva  Lavoisier  zemřel,  již  jal  se  duch  ne- 
obyčejný Cl.  L.  Bert  hol  let  (Essai  de  sta- 
tique  chimique,  Paříž,  1803)  pátrati  po  příčině 
zjevů  chemických  (viz  Affinita),  ve  šlépějích 
jeho  Šli  Guldberg  a  Waage  (Études  sur 
les  afřinités  chimiques,  Christiania,  1867). 
Na  základě  thermochemie  jal  se  sestavovati 
Berthelot  svoji  Mécanique  chimique  (Paříž, 
1879, 2  sv.)  a  Matiěres  cxplosives  (1883,  2  sv.). 
Veškeré  otázky  sem  spadající  jsou  vyloženy 
u  velikém  díle  Ostwaldově:  Lehrbuch  der 
allgemeinen  Chemie,  Lipsko,  1891  a  násl. 
Obírá  se  pak  těmito  otázkami  ch.  fysi- 
kálná.  Ru. 

Ch.  fy  si  kalná  projednává  zjevy  veškeré, 
kde  kvantitativné  vlastnosti  v  obor  fysiky 
zpravidla  zařaďované  v  jakýkoli  vztah  přivá- 
díme s  chemickou  konstitucí  látek,  jak  učí 
jí  moderní  theorie  chemická.  Co  do  druhu 
těchto  vztahů  rozeznáváme  vztahy  addi- 
tivné,  kde  vlastnosti  ony  íysikálné  jsou  pro 
molekulárně  shluky  součtem  veličin  platných 


pro  jednotlivé  atomy,  vztahy  konstitu- 
tivné, kde  rozhoduje  o  hodnotě  těch  kon- 
stant intramolekulárná  konstituce  atomová, 
af  Jest  rázu  jakéhokoliv  (všeliká  isomerie 
rovmná  jakož  i  prostorová),  kdežto  naopak 
tam,  kde  ani  na  ustrojení  hmoty  ani  na  shlu- 
dch  atomů  vůbec  nezáleží,  kde  jen  relativní 
rozprostření  hmoty  v  prostoru  k  platnosti  se 
hlásí  (na  př.  při  chování  se  plynů  vůči  teplu 
a  tlaku),  mluvíme  o  vlastnostech  kolligativ- 
ních.  Vyšetření  všech  těch  vztahů,  vlaženo 
na  veškerý  obor  látek  (prvků  i  sloučenin),  tvoří 
t.  zv.  stéchiometrii  chemickou.  V^ycházejíce 
z  atomových  hmot  prvků,  z  molekulárných 
hmot  sloučenin  a  ze  zkušeností  o  jích  kon- 
stituci, pátráme  po  zákonech,  dle  nichž  pod- 
míněny jsou  těmi  veličinami  vlastnosti  látek 
optické  (lámavost  světla,  absorpce  světla  i 
barva,  stačení  roviny  polarisační  o  sobě  i  pod 
vlivem  elektromagnetického  pole),  vlastnosti 
kalorické  (body  varu,  body  tání,  napjetí  par, 
teplo  specifické,  latentní  tepla  při  změně  sku- 
penství atd.),  vlastnosti  zevně  a  mechanicky 
se  projevující  (poměry  krystallografické,  po- 
měry volumové  a  změny  jich  zejména  teplem 
přivoděné).  Význačnou  čásť  tvoří  tu  theorie 
roztoků  v  analogii  své  s  plyny  založené  na 
tlaku  osmotickém,  jenž  týmiž  se  řídí  základ- 
ními zákony  jako  plyny.  Rozpustidlo  jest  tu 
zředidlem,  které  molekuly  látky  rozpuštěné 
udržuje  ve  volném  stavu  pohybovém,  jako 
honosí  se  jím  molekuly  plynové.  Rcagují-li 
látky  navzájem,  sprovázejí  reakci,  projev  to 
energie  chemické,  vždycky  projevy  jiných  dru- 
hů energie.  Vztahy  těch  energií  k  energii  che- 
mické vyšetřuje  chemická  energetika,  druhý 
hlavní  oddíl  ch.  fysikálné.  Ježto  známe  lépe 
jen  vztahy  k  energii  tepelné,  elektrické  a 
světelné,  dělí  se  přirozeně  oddíl  ten  na  ther- 
mochemii, elektrochemii  a  fotochemii. 
V  chemické  energetice  hleděno  ode  dávna 
vystihnouti  měřitelně  affinitu  či  příbuznost 
chemickou,  ale  nepodařilo  se  tak  posud  přímo, 
ač  četné  zjevy  therraické  (Berthelot)  a  ze- 
jména elektrické  vodivosti  (Ostwald)  jsou  cen- 
ným kriteriem  posuzování  reaktivnosti  látek, 
zejména  v  ch-ii  organické.  Jako  v  mechanice 
vedle  podmínek  pohybu  mají  důležitost  ony» 
za  nichž  pohyb  ten  se  rovná  nulle,  přecházeje 
v  klid,  mají  v  energetice  zvláštní  důležitost 
případy  obdobné :  vedle  rychlosti  reakcí  pří- 
pady rovnováhy.  Obé  studuje  chemická  dy- 
namika. Také  odtud  lze  čerpati  kvantitativné 
poznatky  pro  affinitu  chemickou  význačné. 
Sem  zařaditi  jest  veškery  případy  disso- 
ciace  (v.  t.),  pokud  ie  kvantitativně  stopo- 
vati lze.  —  Ch.  fysikálná  vznikla  zvolna,  řekli 
bychom  pod  rukama  pracovníků,  chemiků 
i  fysiků.  Po  vzdělání  mechanické  theorie 
tepla  (Clausius  a  j.)  bylo  jen  dalším  kro- 
kem ku  předu  vztahy  mezi  jinými  druhy 
energií  podobně  pojati  a  vzdělati  se  snažiti. 
Tou  dobou  byly  četné  již  poznatky  z  thermo- 
chemie i  elcktrochemie  známy,  i  nastal  úkol 
zařaditi  je  vědomě  pod  jednotné  hledisko 
obecné,  což  vykonal  Ostwald  opíraje  se 
o  čelné    práce   předchůdců    svých    (Van't 


Chemiglyfie  —  Chcmigrafie* 


141 


Hoíř,  Nernst,  van  der  Waals,  Arrhc- 
nius  a  j.).  Z  literatury  jmenovati  jest  nehledíc 
k  četným  spisům  jednotlivostmi  se  obírajícím: 
Ostwald,  Lehrbuch  der  allg.  Chemie  (Lipsko, 
1891,  2.  vyd.);  Nernst,  Theoretische  Chemie 
(Stutgrart,  1893)  a  časopis  ch-ii  fys.  věnovaný 
•Zeitschrift  íiir  physikalische  Chemie*  vydá- 
vaný (od  r.  1887)  v  Lipsku  Ostwaldera  a  van't 
Heftem  a  od  r.  1896  americký  časopis  »journaÍ 
ofphysical  chemistry*.  V  naší  literatuře  máme 
posud  jediný  sem  čeh'cí  spis:  Raýman,  Che- 
mie theoretická  (Praha,  1884).  OŠc, 

Ch.  hospodářská  viz  Agrikulturní  či 
hospodářská  chemie. 

Ch.  lékařská,  čásf  ch.  biologické,  viz 
Hiochemie. 

Ch.  minerálná  či  anorganická  měla 
přední  problém  svůj  upraviti  elementy  ve 
ibrmé  co  možná  nejčistší,  neboC  běží  jí  o  váhy 
sločovací,  od  doby  Daltonovy  o  váhy  ato- 
mové (viz  Atom).  Nověji  největší  interess 
oese  se  k  elementům  vzácným,  jejichž  při- 
rozená souvislost  uvede  nás  zajisté  na  pod- 
klad povahy  prvkové.  Veliký  organisátor  v  té 
části  ch.  jest  Rus  Menděleiev,  jehož  my- 
šlénky jsou  vyloženy  v  či.  Atom  str.  984. 
Větší  knihy  příručně  jsou:  Mendělejev: 
OeBOBU  xnifÍR,  v  několika  vydáních  vyšlé  a 
do  něm.  i  anc^ličiny  přeložené.  Oblíbený  spis 
vetší  jest  od  sira  H.  Roscoě  a  C.  Schor- 
icmmera,  A  treatise  on  chemistry,  který  po 
mnoha  vydáních  právě  od  r.  1894  vychází  a 
i  do  jazyka  něm.  přeložen  jest.  Nejobsáhlejší 
jest  O.  Dammerem  pořádaný  a  od  předních 
chemiků  psaný  Handbuch  der  anorganischen 
(liemie  (1892—95).  Časopis,  v  němž  původní 
práce  jsou  složeny,  jest  Krussem  založený 
•Zeitschrift  f.  anorganische  Chemie*.  K  ch-ii, 
zvláště  minerálné,  připojuje  se  nověji  e  I  e  ktr  o- 
chemie,  jíž  věnována  jest  >Encyklopaedie 
der  Elektrochemie«  v  8  svazcích. 

Ch.  organická  byla  vlastně  také  zahájena 
Lavoisierem,  on  první  nejen  některé  slouče- 
niny uhlíka  spálil  a  jejich  složení  zjistil,  nýbrž 
stanovil  rozdíl  mezi  ch-ií  minerálnou  a  orga- 
nickou v  tom,  že  s  kyslíkem  onde  element, 
zde  shluk  elementů  (uhlík  s  vodíkem,  po  pří- 
padě i  s  dusíkem)  ve  spojení  trvá.  Od  té 
doby,  co  Dalton  atomovou  theorii  do  ch. 
zavedl,  stalo  se  přísně  smyslné  nazírání  Dal- 
tonovo  nevyhnutelnou  pomůckou  naší  orien- 
tace ve  sloučeninách,  zvláště  organických,  a 
zde  také  docíleny  výsledky  skvělé.  Základ 
položen  slavným  potomkem  českých  emi- 
grantů Kekulem  ze  Stradonic,  professo- 
rcm  v  Bonne.  On  zavedl  názor  o  valenci  ele- 
mentů a  konstituci  hmoty  i  klassifikoval 
celý  oddíl  ch.  sloučenin  uhlíkových  ve  svém 
klassickém  spisu  Lehrbuch  der  organ ischen 
Oicmic  (1861).  Literatura  tohoto  oddílu  ch. 
jest  ohromná,  největší  spis  souborný  jest 
Bechstcinův  Handbuch  der  organischcn 
Chemie,  jenž  v  Lipsku  již  ve  3.  vyd.  v  3  sv. 
vychází.  Časopisy  předních  společností  che- 
mických jsou  plněny  předem  pracemi  z  ch. 
organické;  pracovníci  o  ch-ii  organické  s  ži- 
votem souvisící  uveřejňují  své  práce  v  »Zeit- 


schriřt  fůr  fysiologische  Chemie*.  Několik 
příručných  knih  českých  z  oboru  toho  na- 
psal B.'Raýman. 

Ch.  technická,  nauka  o  průmyslu  a  ře- 
meslech, které  zakládají  se  na  spracování 
suroviny  od  přírody  poskytnuté  ku  předmě- 
tům užitkovým,  jest  velníi  rozsálilá  nauka, 
která  podána  jest  v  nesčíslných  monografiích. 
Spisy  souborné  jsou  technologie  Musprat- 
tova,  Wagnerova  a  O.^tova.  Časopisů  jest 
mnoho,  nejširší  programm  má  Dinglers 
•Polytechnisches  Journal*. 

Veškerá  ch.  dle  materialií  v  abecedním  po- 
řádku upravena  jest  ve  slovnících:  Watts 
Henry,  A  dictionary  of  chemistry  and  the 
allied  branches  of  other  sciences;  A.  Wurtz, 
Dictionnaire  de  chimie  pure  et  appliquée 
(Paříž);  H.  v.  Fehling,  Neues  Handwórter- 
buch  der  Chemie  (Brunšvik);  Ladenburg. 
HandwĎrterbuch  der  Chemie  (Vratislav).  Celá 
ch.  dle  oborů  jest  podána  v  ohromném  díle 
Frcmy,  L'Encyclopédie  chimique  (Paříž, 
Dunod  od  r.  1881  do  dneška). 

Časopisy  naše  ch-ii  věnované  jsou:  »Listy 
chemické«,  jichž  redaktory  byli  Běl  o  ho  u- 
bek,  Kruis,  Mašin,  K.  Preis,  B.  Raýman, 
Šulc  a  >Čas.  pro  průmysl  chem.<  redigovaný 
Bělohoubkem,  Štolbou  a  Jahnem.    Rn. 

Ohibmígíyňe  (z  řec)  jest  způsob  Palme- 
rem  v  Londýně  vynalezený  a  oceloryjcem 
Ahnerem  v  Lipsku  zdokonalený,  hotoviti  pro 
knihtisk  způsobilá  galvana  v  dřevoryjecké 
manýře  a  sice  tak,  že  se  původní  kresby 
umělcovy  přímo  používá  k  vyrobení  vyvýše- 
ného galvana.  Provádí  se  takto:  Měděná  de- 
ska přesně  srovnaná  a  vyleštěná  natře  se 
sirníkem  draselnatým  anebo  roztokem  sír- 
ných  jater.  Tvořící  se  sirnfk  mědhatý  učiní 
desku  úplné  černou;  když  pak  se  opláchne 
vodou  a  osuší,  potře  se  pokostem  vosku 
s  tloušfku  psacího  papíru  nebo  bílým  po- 
kostem smíšeným  z  burgundské  smůly,  vosku, 
kalafuny,  vorvaňoviny  a  zinkové  běloby.  Na 
to  se  kreslicí  jehlou  vyryje  v  bílém  podkladu 
kresba  tak.  Jak  má  v  tisku  se  objeviti  (tedy 
nikoliv  obráceně),  až  na  černé  dno;  musí 
však  k  tomu  býti  hledčno,  aby  se  neobjevila 
holá  měď.  Kresba  takto  vyrytá  objeví  se  na 
bíle  půdě  úplně  černou.  Rytma  se  pak  natře 
tu'iou  a  v  galvanickém  apparátč  utvoří  se 
d(  ska  k  tisku  způsobilá.  šel. 

Ohemiffrafle,  též  chcmitypie  (z  řec), 
jest  společný  název  met  hod,  na  jichž  základě 
libovolný  obraz  na  kovovou  desku  přenesený 
pomocí  přiměřených  rozpustidel  chemických 
proměniti  se  dá  v  reliel,  na  němž  stíny  zů- 
stanou vyvýšeny  a  světla  prohlubena,  takŽc 
výsledkem  jest  plotna  (štoček)  schopná  tisku 
v  lisu  knihtiskařském.  První  pokusy  v  tom 
směru  děly  se  v  kameni  za  účelem  zhoto- 
vení nápisu  na  náhrobcích.  Laboulaye  před- 
ložil r.  1728  první  popis  své  methody  paříž- 
ské akademii  věd  a  r.  1830  zdokonalil  ji  Du 
Fay,  jenž  přišel  na  myšlénku,  použiti  jí  pro 
účely  tiskařské.  Štětcem  v  roztoku  vosku 
v  lihu  namočeným  kreslil  na  kameni  a  leptal 
kyselinou,  jež  leptá  pouze  tam,  kde  mastnota 


142 


Chemikálie  —  Chemniccr. 


se  nenachází.  Hlavní  obtíž  a  příčina,  proč 
nebylo  lze  dlouho  obdržeti  výsledků  uspoko- 
jujících, bylo  podleptávání  vyvýšených  částí 
kamene,  ieŽ  dosáhnuvše  jisté  výše  se  strany 
vniknuvší  kyselinou  byly  zpodem  rozpouštěny 
a  tak  snadno  odplaveny.  Celá  řada  pokusu 
déla  se  od  té  doby  k  odstranění  léto  závady. 
Mezi  jinými'  zvláště  zajímavým  jest  pokus 
PQláv.  Pul  zhotovil  na  desce  výkres  nega- 
tivní, t.  j.  na  místě  aby  mastnou  barvou 
kreslil,  vyryl  na  plotně,  jeŽ  byla  celá  mast- 
notou položena,  rýtkem  ta  místa,  jež  na  tisku 
černě  měla  býti  podána,  a  slabě  zaleptal,  na- 
čež rozpustil  na  plotně  smíšeninu  kovů  snadno 
tavitelných,  jeŽ  také  do  prohlubených  částí 
vnikla,  a  zbrousíl  nyní  do  výšky  původní, 
takže  tato  směs  kovů  pouze  v  prohlubených 
partiích,  tedy  ve  výkresu,  zbyla.  Účinkem  roz- 
pustidla.  jež  půsooilo  pouze  na  původní  de- 
sku a  ne  na  slitinu  kovů,  prohloubil  plotnu 
kol  výkresu,  takže  výsledkem  byla  plotna 
s  kresbou  vyvýšenou,  schopná  tisku  z  výšky. 
Zdokonalené  mcthody  této  užívalo  se  také 
v  státní  expedici  pro  tisk  ruských  bankovek. 
Tissicr  r.  1840  byl  prvním,  jenž  po  krátkém 
počátečném  zaleptání  mastného  výkresu  na 
kameni  nanesl  naň  čerstvou  barvu  a  zahřál, 
takže  barva  roztavená  stekla  a  kryla  povstalé 
stěny  vystouplého  výkresu  a  chránila  před 
podleptáním.  Gillot  v  Paříži  r.  1850  zdoko- 
nalil methodu  Tissierovu  a  použiv  místo  ka- 
mene zinku,  jest  zakladatelem  moderní  z  i  n  k  o- 
grafie.  Avšak  i  tato  zdokonalená  methoda  ne- 
vyhovovala pozdéji  požadavkům  doby  proto, 
že  kresba  musila  býti  zhotovena  přímo  na 
zinku,  což  způsobovalo  mnohé  technické  ob- 
tíže. Teprve  když  fotografie  bylo  lze  užiti  ku 
přenášení  výkresu  na  zinek,  nabyla  zinko- 
grafic  nebývalého  rozšíření. 

R.  1871  prof.  j.  Husník  učinil  první  krok 
v  tom  oboru  svým  přenášccím  papírem.  Papír 
ten  pracparován  byl  gclatinou  chromovanou 
a  vydán  účinku  denního  světla  pod  obyčej- 
n<'m  negativem  pomocí  fotografie  zhotoveným 
dle  libovolné  předlohy,  kreslené  černě  na  bí- 
lém papíru  (dle  t.  zv.  perokresby).  Na  mí- 
stech osvčtlcných  redukuje  se  dvojchroman 
(Iraselnatý  a  promění  gelatinu  v  massu  zcela 
nerozpustnou.  Kopie  takto  zhotovená  natře 
se  mastnou  barvou  a  položí  do  vodní  lázně. 
Voda  pronikne  druhou  stranou  papíru,  avšak 
jen  tam,  kde  gelatina  nebyla  osvětlena  a  kde 
jest  dosud  rozpustnou.  Na  těchto  místech  dá 
se  mastná  barva  bavlnkou  snadno  odstraniti, 
ale  zůstane  lpěti  tam,  kde  vrstva  byla  svět- 
lem raněna,  a  výsledkem  jest  obraz  na  pa- 
píře, skládající  se  z  mastné  barvy,  jenž  po- 
tom tlakem  mezi  dvěma  válci  přenese  se  na 
zinek.  Nyní  jsou  přenášecí  methody  jiné,  do- 
konalejší, ale  na  témž  principu  založené. 

Posledního  zdokonalení  dostalo  se  zinko- 
grafii  tím,  že  umožnila  se  reprodukce  ne 
pouze  perokreseb,  ale  i  půltonových  předloh, 
jakými  jsou  na  př.  obyčejné  fotografie  dle 
přírody,  tušované  kresby  atd.  Pokrok  ten  zá- 
leží ve  zhotovování  negativů  pomocí  t.  zv. 
híťky,  t.  j.  skleněné  desky,  na  níž  vytaženy 


jsou  diagonálně  střídavě  průhledné  a  neprů- 
hledné Imky,  100—140  na  1  cm.  Touto  sítí 
propouštějí  se  paprsky  světelné  z  předlohy, 
než  dopadnou  na  citlivou  desku  fotografickou, 
a  tak  rozloží  se  původní  předloha  v  samé 
tečky,  jež  svou  různou  velikostí  tvoří  půltony 
originálu  odpovídající.  Za  vynálezce  této  me- 
thody pokládá  se  Meisenbach  v  Mnichově, 
ne  však  plným  oprávněním.  Zinkograíie  na 
základě  fotografie  prováděná  zove  se  foto- 
zinkografie  (v.  t).  Dr.  H^k. 

Ohemikalle,  látky  k  chemickým  pracím 
potřebné;  chemické  praeparáty. 

OhemÚlé  rš'mijé],  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
Cholet  franc.  dep.  Maine-et-Loire,  87  m  n.  m., 
na  ř.  Hirómu  a  žel.  trati  Angers-Niort ;  má 
kostel  Notre  Dáme  z  XI.— Xil.  stol.,  obno- 
vený, kostel  sv.  Petra,  oba  zajímavé  stavby 
román,  slohu,  poštovní  a  telegrafní  stanici, 
značný  průmysl  textilní,  jnicnovitě  prádelny 
i  tkalcovny  na  zboží  vlněné"  a  bavlněné,  bar- 
vírny, l>ělírny,  výrobu  svíček  a  papíru  a 
3207,  jako  obec  4467  ob.  (1891).  Ch.  vzniklo 
v  XI.  stol.  a  slulo  Camilliacum;  r.  1655  po- 
výšeno na  hrabství  ve  prospěch  Karla  Bour- 
bonského  prince  de  la  Roche-sur-Yon.  R.  1793 
zvítězili  zde  Vendéejští  nad  republikány.  — 
Kanton  má  na214-34fcm*  v  11  obcích  14.036  ob. 
(1891).  _ 

Ohemin  [šmen],  franc,  cesta;  ch.  á  rails 
[raj  neb  rél),  cesta  s  kolejemi,  koňská  dráha; 
ch.  dc  fer,  železnice. 

diemin  ooavert  [šmen  kuvěr| ,  franc, 
krytá  cesta  v  pevnosti,  totiž  klikatá  dlouhá 
prostora  za  předprsní  koliŠtovou  obemyka- 
jící  celou  pevnost  a  mající  za  sebou  příkopy 
vnějších  hradeb.  Ona  právě  řečenou  před- 
prsní skýtá  obhajitelům  bezpečné  spojení 
kolem  celé  pevnosti.  F\f. 

Oheminement  [šmin'manl,  franc.  klika- 
tiny, kterými  postupují  oblehatelé  ku  pev- 
nosti; totéž  co  approche  (v.  t.).  FM. 

Ohemise  [šmízj,  franc,  košile;  ve  voj. 
mluvě  obložení  pevnostních  náspů  zdivem  a  p. 

Ohemisetto  [šmizětj,  franc,  náprscnka, 
vestička  ženská. 

Ohemismas  jest  ten  úkaz  na  hmotě,  že 
tato  skládáním  a  rozkládáním  jednotlivých 
látek  elementárních  své  vlastnosti  pozměňuje. 

Ohemitsrpie  viz  Chemigrafie. 

Ohemmis  viz  Ach  mim. 

Ohemnicer  Ivan  Ivanovic,  básník  ru- 
ský (*  1745  v  Jenotajevsku  astrách,  gub.  — 
t  1784  ve  Smyrně),  syn  štáb.  lékaře  původu 
saského,  byl  určen  k  lékařství  a  za  tím  účelem 
rodina  přestěhovala  se  r.  1755  do  Petrohradu; 
ale  mladý  Ch.  již  r.  1757  vstoupil  k  vojsku, 
účastnil  se  války  turecké  a  sedmileté  a  stal 
se  pobočníkem  gen.  Ostermana.  Vystoupiv 
r.  1769  z  vojska,  sloužil  při  hornické  škole 
pctrohr.,  kam  pomohl  mu  přítel  jeho  N.  A. 
Lvov,  seznámiv  ho  s  tehdejším  náčelníkem 
hornické  správy  M.  F.  Sojmonovem.  R.  1776 
podnikl  Ch.  s  tímto  cestu  po  Německu,  Francii 
a  Hollandsku,  načež  r.  1781  šel  s  příznivcem 
svým  do  výslužby.  Ku  přímluvě  Lvova  a  péčí 
hrab.  Bczborodka  Ch.  byl  pak  jmenován  gen. 


Chemnitz  —  Chemotaxis. 


143 


konsulem  ve  Smyrně,  kam  odebral  se  r.  1782 
a  kde  záhy  podlehl  melancholii.  Literární  čin- 
nost zahnil  r.  1770  nezdařenou  ódou  Na  v^a- 
tijekréposti  Žurfi,  která  sblížila  ho  se  Lvovem. 
Význam  jeho  spočívá  hlavně  v  bajkách,  v  nichž 
oapodobil  nejprve  Gellerta  a  Lafontaina,  ale 
později  vlivem  DěrŽavina  stal  se  samostat- 
nějším. Jako  básník  pseudoklassické  školy 
Lomonosovy  vynikl  nad  ostatní  nevšední 
prostotou  a  přirozeností,  což  shodovalo  se 
úplně  s  jeho  téměř  dětskou  povahou  a  do- 
brotou srdce,  svádějící  až  k  slabostem.  lká- 
vaje bajkám  svým  ducha  a  ráz  národní,  byl  Ch. 
do  jisté  míry  učitelem  nejen  Dmitrijevu,  ale 
i  iuylovu,  kteří  předstihli  ho  dokonalostí 
básnické  formy.  Prostý  sloh  jeho,  před  m'm 
v  literatuře  ruské  neznámý,  dosud  nezastaral 
a  Ch.  přežil  takto  své  vrstevníky,  jejichž 
sláva  za  života  ho  zatemňovala.  První  vydání 
jeho  bajek,  z  nichž  za  nejlepší  pokládají  se 
Metafi\ik^  ŠČastlivoje  supru{estPO,  BogaČ  i  béď 
nok,  Dva  soséda,  Druya  a  j.,  vyšlo  anonymně 
s  názvem  Básni  i  skaiki  (Petrohrad,  1778  a 
1781).  K  jeho  uznání  přispělo  hlavně  vydání 
z  T.  1799  (3  d.).  Z  četných  pozdějších  zaslu- 
hují zmínky  vydání  Smirdinovo  (t,  1847)  a 
hlavně  J.  Grota  se  životopisem  a  korrespon- 
dencí  (t.,  1873).  Snk. 

ffhtnmltiřj  město  saské,  viz  Kamenice 
Saska. 

Ohemnitz:  1)  Ch.  Martin,  luther.  theolog 
(*  1522  v  Treuenbrietzenu  —  |  1586).  Stu- 
doval mathematiku  a  astrologii  a  teprv  od 
r.  1549  počal  se  zabývati  theologií;  spor 
s  Ossiandrem  vedl  ho  k  lepšímu  studiu  theo- 
logie a  sblížení  s  Melanchtnonem.  Pro  prote- 
stantism  je  důležitá  jeho  odpověď  na  usne- 
sení koncilu  Tridentského  čtyřdílným  spisem 
Examen  concUii  Tridentini  (1565—73),  v  němž 
mistrné  obhajoval  stanovisko  reformace.  Rov- 
něž i  na  Luthera  a  definování  jeho  nauk  měl 
značný  vliv.  Od  r.  1568  zastával  důležité  místo 
supermtendenta  v  firunšviku.  Dále  napsal: 
Loci  theologici  (vyd.  1591);  Corpus  doctrinae 
Prutheiiicum  (1567)  a  Corpus  doctrinae  Juliům 
(1569). 

2)  Ch.  Philipp  Bogislav  (*  1605  ve  Ště- 
tině —  t  1678  v  Hallstadě  ve  Švédsku).  Vy- 
studovav práva  vstoupil  do  vojska  holland- 
ského  a  později  do  švédského  a  vzbudil  po- 
zornost Oxenstierny,  jenž  doporučil  ho  krá- 
kívně  Kristině.  R.  1644  byl  jmenován  radou 
a  r.  1648  povýšen  do  stavu  šlechtického. 
V  službách  švédských  vystoupil  pod  jménem 
Hippolytus  a  Lapide  ve  spise:  Dissertatio 
dt  raťtone  status  in  impéria  nostro  romano- 
germanico  (1640)  proti  Habsburkům,  jež  na- 
ival  nejúhlavnéjšími  nepřáteli  říše  Římsko- 
némccké,  a  sepsal  na  vyzvání  vlády  Gescliichte 
ia  schwedischen  in  Deutschiand  gefúhrten 
Krieges  ...  (1.  a  2.  díl  ve  Štětině  a  Štok- 
holmě,  1648—53;  vydání  úplné  t.,  1855—59, 
6  sv.),  bohatý  to  pramen  k  dějinám  války 
třicetileté  a  tažení  Torstensonových. 

3)  Ch.  Johann  Hieronymus  (*  1730 
v  Magdeburku  —  f  1800  jsa  něm.  pastorem 
v  Kodani).   Zabýval  se  soustavným  studiem 


naěkkýšů  a  vydal  o  nich  na  ten  čas  vynika- 
jící dílo,  jak  popisem  tak  vyobrazeními.  Bylo 
pokračováním  i  dokončením  práce  Friedr. 
Heinr.  Martiniho  (*  1729  v  Ohrdruffu  — 
t  1778  jako  lékař  v  Berlíně):  Neues  syste- 
matisches  Konchylienkabinett  (Norimb.,  1769  až 
1795,  11  sv.). 

4)  Ch.  Matháus  Friedr.,  advokát  v  Šles- 
viku  (*  1815  v  Barmstedtu  —  f  1870  v  Altoně), 
básník  písně  Schíeswig-Holstein  meerumschlun- 
gen  (1844,  nápěv  od  C.  G.  Bellmanna),  velmi 
populární  v  1.  1848—49  a  1863—64. 

Oliemosls  (řec.)  oční  spojivky  jest  zdu- 
ření  spojivky  oka  a  přechodní  řasy,  které 
podmíněno  jest  vystoupením  čiré  tekutiny 
(oedem)  do  tkané  spojivkové,  jeŽ  zůstává  prů- 
hlednou neb  průsvitnou.  Čistá,  nezánětlivá  ch. 
jest  vzbuzena  buď  porušením  cirkulace  v  oč- 
nici  neb  oku,  nebo  může  býti  částí  všeobecné 
vodnatelnosti.  Při  zánětlivé  ch-se  (zánět- 
livém  oedemu)  viděti  lze  vedle  průsvitného 
zduření  i  zánětlivé  překrvení  cev  krevních;  ji 
doprovázejí  |>rudké,  obyčejně  infekční  záněty 
spojivky  oční,  oka,  víček,  očnice,  ano  i  okolí 
Qiovdeolum^  furunculus^  periostitis  a  j.).        D. 

Cliemotaxis  (z  řec).  Jako  světlo,  teplo, 
elektřina,  mohou  i  látky  ve  vodě  rozpuštěné 
působiti  dráždivě  na  pohyblivé  buňky  pů- 
vodu rostlinného  nebo  zvířecího.  Účinek  ta- 
kového podráždění  chemického  nastává  ien 
tehdy,  když  ony  sloučeniny  —  a  spolu  ará- 
ždidla  —  nalézají  se  ve  vodě  nestejné  roz- 
ptýleny (rozděleny),  a  jeví  se  tím,  že  buňky, 
které  by  jinak  libovolnými  směry  se  ubíraly, 
pohybují  se  v  určitých  drahách,  závislých  na 
způsobu,  jakým  hustota  (koncentrace)  vůkol- 
ního  roztoku  se  mění.  Při  tom  jest  dvojí 
možno:  buď  děje  se  pohyb  k  místům,  kde 
jest  koncentrace  silnější,  nebo  naopak.  V  pří- 
padě prvním  nastává  ch.  kladná  čili  positivní, 
v  druhém  záporná  čili  negativní.  V  obou  všalv 
jest  celkem  zařízení  to  organismům  prospéšno, 
neboť  pohyb  děje  se  zpravidla  v  tu  stranu, 
kde  jsou  podmínky  životní  příznivější.  —  Po- 
sitivní ch.  především  hraje  důležitou  úlohu 
při  zjevech  oplození  vaječné  buňky  rostlinné 
i  zvířecí.  Tak  nalezl  Pfeřfer,  že  tělíska  chá- 
mová (spermatozoidy)  kapradin  a  Selaginelly 
dráždí  se  chemicky  již  i  slabými  roztoky  ky- 
seliny jablečné.  K  tomu  účelu  naplnil  te- 
nounké rourky  skleněné  (kapilláry)  na  jed- 
nom konci  zatavené  vodnými  roztoky,  které 
obsahovaly  01  aŽ  001  V©  kyseliny,  a  vnořil 
konec  otevřený  do  tekutiny  obsahující  po- 
hyblivé spermatozoidy  kapradin.  Pod  milao- 
skopem  pak  sledoval,  kterak  spermatozoidy 
poblíže  kapilláry  ihned  směr  pohybu  změnily 
a  přímo  k  ústí  jejímu  plovaly.  Asi  za  minutu 
nalézalo  se  více  než  sto  tělísek  chámových 
v  kapilláře,  jejíž  ústí  se  jimi  téměř  ucpaio. 
(Roztok  0001  procentní  téže  kyseliny  dráždí 
již  slabě,  tak  Že  poměrně  málo  spermatozoidii 
do  vnitra  kapilláry  pronikne.  Zředění  to  asi 
udává  zpodní  hranici  dráždivosti  v  tomto 
případě.)  Kyselina  jablečná  jest  též  oním  při- 
rozeným dráždidlem  specifickým,  které  láká 
spermatozoidy  kapradin   do  ústí  příslušných 


144 


Chemulpo  —  Chenavard. 


zárodečníků  (archcgonium).  Tytéž  spcrmato- 
zoidy  však  nevnikají  do  zárodečníků  mechů 
listnatých,  neboť  tato  archegonia  vylučují 
cukr  třtinový  (saccharosu),  jediné  to  speci- 
fické reagens  na  spermatozoídy  mechů  list- 
natých. U  jatrovkovitých  mechů,  parožnatek 
(Characeae)  a  jiných  tainosnubných  jakož 
i  u  živočichů  specifická  dráždidla  spermato- 
zoidů  dosud  nebyla  objevena.  Positivní  ch. 
dále  prospívá  mnohým  pohyblivým  organis- 
mům, že  mohou  se  ubírati  na  místa,  kde 
jim  kyne  nejvíce  potravy.  Proto  také  shledá- 
váme u  nejnižších  ústrojenců,  na  př.  bakterií, 
které  rozmanitými  látkami  Živiti  se  mohou, 
že  ne  jediná  látka,  nýbrž  každá  dobrá  živina, 
pokud  není  v  roztoku  stejnoměrné  rozdělena, 
jest  chemotaktickým  dráždidlem  pro  hyblivá 
jeiich  stadia.  Sem  také  náleží  případ,  kde 
nálevnící,  bakterie  a  j.  organismy  za  nedo- 
statečného přístupu  kyslíku  pohybují  se  k  mí- 
stům, odkud  ho  nejvíce  přicnázi,  a  že  se  tudíž 
hromadí  na  povrchu  tekutin,  kolem  bublin 
vzduchových,  poblíž  řas  assimilujících  a  kyslík 
vylučujících  a  p.  Zjev  ten  (aerotaxis)  jest 
opět  důležitý  pro  zachování  organismů,  neboť 
jeho  pomoci  vyhledávají  si  místa,  kde  mohou 
nejlépe  dýchati.  —  Negativní  ch.,  při  které 
organismy  prchají  od  místa,  kde  jest  kon- 
centrace větší,  bývá  způsobena  často  látkami 
škodlivými,  jako  jsou  mnohé  kysele  nebo 
alkalicky  reagující  sloučeniny,  alkohol  a  j. 
Ostatně  i  mnohé  sloučeniny,  jež  ve  zředě- 
ných roztocích  působí  positivně,  chemotak- 
ticky  přitažlivě,  mohou  při  silnější  koncen- 
traci způsobiti  negativní  ch.  —  odpuzování. 
Ve  všech  těch  případech  jest  účelnost  po- 
hybů patrná,  majíť  se  jimi  organismy  vysvo- 
boditi z  poměrů  pro  ně  nepříznivých,    ič. 

Cliemalpo  [če-J,  Chemulpho,  Cemulpo, 
Ningseng,  Jinsen,  námoř.  město  na  ostrově 
Kokva  při  záp.  pobř.  Koreje  v  pro  v.  Kvi-dó, 
36  km  záp.  od  hl.  města  Seulu.  Leží  na  ra- 
meni ústí  řeky  Han-Kang  na  nízkém  břehu, 
tak  že  v  přístavu  mohou  přistáti  pouze  menši 
lodi.  Též  veliký  rozdíl  hladiny  při  přílivu  a 
odlivu  stěžuje  plavbu.  Přes  to  jest  Ch.  nej- 
důležitějším ze  tří  přístavů  přístupných  ci- 
zincům. Přístav  otevřen  byl  r.  1881  japancům 
a  r.  1883  i  ostatním  obchodním  mocnostem. 
Důležitost  svoji  děkuje  tomu,  že  slouží  za  pří- 
stav hl.  městu  království  Seulu  a  pro  město 
Intčien.  V  létě  plují  lodi  po  řece  až  do  Mapo, 
říčního  to  přístavu  Seulu,  v  zimě  jest  spojení 
se  Seulem  pouze  po  souši.  Ch.  bylo  do  r.«1882 
pouze  nepatrnou  vsí,  po  otevření  přístavu 
cizímu  obchodu  rychle  vzrůstá  a  má  čtvrti 
domorodců,  Japonců,  Číňanů  a  Evropanů. 
Cizinců  bylo  zde  r.  1892:  313v5,  z  nichž  2541 
Japanců,  563  Číňanů,  16  Němců,  3  Američané, 
9  Angličanů,  3  Rakušané,  1  Francouz,  1  Hol- 
lanďan,  1  Ital  a  1  Španěl.  Počet  obyv.  domo- 
rodého není  znám.  R.  1889  obnášel  pohyb 
lodní  111  parníků  o  73.863  tunách,  114  lodí 
o  5172  t.  a  73  džonk  o  2300  t.  Dovoz  r.  1892: 
3,147.000  doll.,  vývoz  1,541.000  doll.  Dováží 
se  zboží  bavlněné  a  hedvábné,  plátno  ko- 
nopné, pytle,  provazy,  japanská  měď  pro  min- 


covnu v  Seulu,  zboží  kovové,  sirky,  barvy 
a  j.,  vyvážejí  se  hlavně  boby,  pak  rýže,  obili, 
ryby,  kůže,  zlato  a  j.  Ch.  ma  pravidelné  paro- 
plavební spojení  s  přístavy  ve  Fusanu,  Gren- 
sanu,  Nagasaki,  Vladivostoku  a  Šanghaji.  Jest 
zde  celní  sklad  a  japanská  banka.  Z  Ch-pa 
vede  telegrafní  trať  přes  Seul  a  Mukden  do 
Tientsinu,  majetek  vlády  čínské.  R.  1894  před 
vypuknutím  války  japansko-čínské  obsadili 
Japanci  Ch.  spolu  se  Seulem. 

tnienab,  řeka  v  Př.  indii,  viz  Čínáb. 

Ohenalopez,  rod  z  čeledi  Plectropterid, 
hus  ostruhatých,  majících  na  křídle  trnitý 
drápek.  Jediný  druh  Ch.  aegyptiacus,  husa 
egyptská,  má  štíhlou  postavu,  vysoké  nohy, 
zobák  na  čele  vyvýšený,  nádherné  peří  na 
stranách  hlavy  a  krku  nažloutle  bílé  a  drobně 
kropenaté,  na  vrch  těla  šedé  a  černé,  vezpod 
plavožluté  s  bílými  a  černými  vlnami  příč- 
nými, krovky  bílé  před  koncem  kovově  lesklé. 
Noha  čcrvenavá  70  cm  dl.,  křídla  42,  ocas  14. 
Z  Afriky  a  Sýrie  zaletuje  pravidelně  do  jižní 
Evropy ;  bvtem  jest  na  ostrovech  a  písčinách 
horního  Nilu.  Houseři  v  čas  páření  zuřivě  se 
potýkají.  Bše. 

Ohenavard  [šenavár]:  1)  Ch.  Antoine 
Marie,  architekt  a  archacolog  franc.  (♦  1787 
v  Lyoně  —  f  1883  t.).  Vystudovav  na  aka- 
demii pařížské,  cestoval  po  Itálii  a  Sicílii  a 
r.  1818  jmenován  architektem  dep.  rhón- 
ského.  Z  četných  jeho  prací  uvádíme:  vnitřní 
dekoraci  prefektury  (1820V  stavbu  zvěrolékař- 
ského  ústavu  (1822)  a  velké  divadlo  v  Lyoně, 
věznice  v  Rive-de-Gier,  palác  spravedlnosti 
dep.  Ain,  obě  portálové  věže  kathedrály 
sv.  Vincence  v  Chálons-sur-Saóne  a  j.,  vedle 
toho  četné  stavby  soukromé  a  hrobky.  R.  1823 
jmenován  prof.  architektury  na  École  des 
beaux  arts  v  Lyoně.  Ch.  byl  též  neúnavným 
archaeologem ;  podnikl  cesty  po  Řecku  a  Le- 
vantě s  malířem  Reyem  a  arch.  Dalgabisem, 
jejichž  výsledky  snesl  v  díle  Voyage  en  Gréce 
et  dans  ie  Levant  (1843—44).  Další  díla  jeho 
jsou:  Goůl  dans  les  Arts  (Lyon,  1834);  Lyon 
antique  restauré  (Pař.  a  Lyon,  1850);  Recueil 
de  compositions  (Lyon,  1860);  Sujet s  tirés  des 
poemes  d*Ossian  (t.,  1868 V,  ITiédtres  antiques, 
leur  grandeur  comparée  (t.,  1880]  a  j. 

2)  Ch.  Pauljoseph,  malíř  franc.  (♦  1808 
v  Lyoně),  od  r.  1825  věnoval  se  v  Paříži  ma- 
lířství jako  žák  Hersentův,  Delacroixův  a  In- 
gresův,  cestoval  do  Itálie,  kde  provedl  velmi 
zdařilé  kopie  hlav  z  Leonardovy  Večeře  Páně, 
a  vrátiv  se  do  Paříže,  vystavil  obraz  Luthcr 
na  říšském  sněmu  ve  Wormsu.  Za  druhého  po- 
bytu v  Itálii  pojal  myšlénku  podati  celé  svě- 
tové dějiny  v  cyklu  filosoíicko-historických 
komposic  a  účastnil  se  r.  1833  konkurrencc 
na  episodu  z  Národního  konventu  r.  1789, 
ač  marně.  Provedl  tudíž  brzo  na  to  Odsou- 
zeni Ludvika  XVI.,  kterýžto  obraz  byl  však 
z  příčin  politických  z  výstavy  opět  odstraněn. 
Následovaly  obrazy:  Umučeni  sv.  Polykarpa 
a  Scéna  i  pekla  (mus.  v  Montpellieru^,  načež 
Ch.  byl  vyzván,  aby  provedl  svůj  cyklus  svě- 
tových dějin  na  stěnách  Pantheonu,  ale  když 
r.  1849  kartony  byly  hotové  předloženy,  byly 


Chenciny  —  Chénier. 


145 


uznány  za  atheistické  a  odmítnuty.  Z  ostat- 
ních jeho  obrazů  třeba  ještě  jmenovati:  Smrt 
Caionova;  Smrt  Brutova\  Božská  tragédie^ 
představující  konec  všech  náboženství,  jeho 
nejznamenitější  obraz,  ač  ideově  pochybený 
(mus.  Ltocemburské).  J-k, 

Ohenolny  viz  Ch^ciny. 

de  OhénedoUé  [šéndolél  Charles  Jul- 
Han  Lioult,  básník  franc.  (♦  1769  ve  Vireu 
v  Normandii  —  f  1833  v  Coiselu),  syn  šlech- 
tice normandskébo  de  Saint-Martindon,  vy- 
stěhoval se  z  Francie  r.  1791,  účastnil  se 
dvou  válečných  tažení  emigrantských,  1.  1793 
až  1794  trávil  v  Nizozemí,  r.  1795  v  Ham- 
borce,  kde  poznal  Klopstocka  a  Rivarola,  jenž 
jej  oslnil  s  počátku  a  s  nímž  pracoval  po 
dvě  léta  na  Dictionnaire  de  la  langue  franc, 
který  nevyšel.  R.  1795  napsal  ódu  Dinvention^ 
věnovanou  Klopstockovi,  a  Génie  du  Buffon^ 
r.  1797  Michel  Ange  ou  la  Renaissance  des  arts. 
Přes  Švýcary,  kde  poznal  pí.  de  Staél,  ieŽ 
na  néj  působila  paralysujíc  vliv  Rivarolův, 
vrátil  se  r.  1799  do  Paříže,  kdež  poznal  Cha- 
teaubrianda,  jenž  si  jej  podrobil  celého;  láska 
poutala  Jej  také  k  jeho  sestře,  pí.  Lucile  de 
Caud.  R.  1802  zapadl  do  rodného  města. 
R.  1807  vydal  báseň  popisně-meditativní  a 
didaktickou  Génie  de  Vhomme  o  4  zpěvích, 
k  níž  první  podnět  dal  mu  Rivarol  a  jež  byla 
chladně  přijata,  ačkoli  má  přes  únavný  ko- 
lorit nejedno  silné  a  nové  místo.  R.  1810 
stal  se  prof.  literatury  v  Rouenu,  r.  1812 
inspektorem  akademie  v  Caenu.  R.  1820  vy- 
dal Études  poétiques,  jež  byly  pozdraveny  mlá- 
deží jako  projev  nového  směru  romantického 
a  jci  obsahují  nejlepší  jeho  věci.  Sláva  Ch-ova 
byla  však  brzo  zastíněna  Lamartinem.  Spo- 
lečné s  FayoUem  vydal  Esprit  de  Rivarol 
(1808),  větSmou  své  paměti,  a  Rivarolovy 
Oeuvres  (1805,  5  sv.).  Ch.  je  neobyčejně  sym- 
pathický  básnický  talent,  který  cítil  potřebu 
hlc^ti  nové  cesty,  ale  neměl  dosti  sebedů- 
v^.  »Bylo  osudem  Ch-ovým,€  praví  Sainte- 
Beuve,  »žc  vždycky  zmeškal  vhodnou  chvíli 
a  příležitost;*  trýzněn  pochybami  tajil  své 
práce  tak  dlouho,  až  byl  předstižen  a  za- 
stíněn jinými,  odvážnějšími.  Cenného  den- 
níku jeho  užil  Sainte-Beuve,  ienž  podal  vý- 
borné studie  o  něm  a  vydal  jeho  Oeuvres 
compiétes  (1864).  Srv.  Sainte-Beuve,  Chateau- 
briand  et  son  groupe  littér.  souš  TEmpire, 
2  sv.;  Lescure,  Rivarol  et  la  societě  fran^. 
(1883).  Šid. 

Ohtote  [šéné],  tov.  místo  v  arr.  a  belg. 
prov.  lutiáské,  5  km  jv.  od  Lutichu,  při  stoku 
řek  Ourthy  a  Vesdry,  na  žel.  trati  Brussel- 
Herbesthaf ;  velké  železárny,  měděné  a  zin- 
kové hutě,  sklárny  a  7043  ob.  (1890). 

Ohanery  [čenerv]  Thomas,  publicista  a 
ohentalista  angl.  (*  1826  na  Barbadosu  — 
1 1887).  Jsa  válečným  zpravodajem  >Timesů* 
v  krímské  válce  vzdělal  se  prakticky  v  jazy- 
cích asijských.  R.  1868  svěřena  mu  profes- 
sora  arabštmy  na  univ.  oxfordské.  Od  r.  1877 
byl  cheíredaktorem  a  vydavatelem  »Timesů« 
po  smrti  Delanesově.  Vynikl  pracemi:  The 
Assembiies  of  fíanri  (1867),    77ic  Arábie  Lan- 


guage  (1869)  a  vydáním  Charízího  Machbe- 
roth  Ithiel.  Z  polit,  jeho  spisů  chválí  se  Sug- 
gestions  for  a  railway  routě  to  India  (1869). 

Chénier  [šénjé]:  1)  Ch.  André  Marie,  bás- 
ník franc.  (♦  30.  říj.  1762  v  Cařihradě — f  25.  čce. 
1794),  syn  dějepisce  Louisa  Ch-a  (1722—95), 
franc.  gener.  konsula,  a  matky  Rekyně,  roz. 
Santi-Lomaca.  Ve  třetím  roce  přišel  do  Fran- 
cie a  r.  1782  vstoupil  jako  »cadet-gentilhom- 
me*  do  pěšího  pluku  štrasburského,  vystoupil 
odtud  však  pro  chatrné  zdraví  po  šesti  mě- 
sících. Oddal  se  úplně  poesii  a  horlivému 
studiu  klassiků  lat.  i  řeckých;  řečtinu  ovlá- 
dal dokonale  již  v  16.  roce.  R.  1783  podnikl 
s  bratry  Trudaineovými  cestu  do  Švýcar  a 
Itálie,  poznal  Řím  i  Neapol  a  vrátil  se  na 
konci  r.  1784  do  Paříže,  kde  uzavřen  v  dů- 
věrném kruhu  žil  život  rozdělený  mezi  stu- 
dium a  rozkoš,  jsa  povahy  neobyčejně  váš- 
nivé byl  v  době  té  poután  prudkou  láskou 
k  paní  de  Bonneuil,  jež  vystupuje  v  poesii 
jeho  pod  jménem  Camilly.  V  době  té  stýkal 
se  hlavně  s  Le  Brunem-Pindarem,  malířem 
Davidem,  Vigéem,  později  s  hraběnkou  ďAl- 
bany  a  Alfienm.  V  1.  1787—90  žil  v  Londýně 
jako  tajemník  franc.  vyslanectva,  ale  Revo- 
luce přivolala  jej  do  Paříže  a  strhla  ve  svůj 
vír.  Přijal  nadšeně  principy  její,  ale  vycítiv 
záhy  nebezpečí  demagogie  a  surové  hrůzo- 
vlády  obrátil  se  neobyčejně  směle  a  poctivě 
proti  ní  v  Avis  au  peuple  fran^ais  sur  ses  vé- 
ritables  ennemis  uveřejněném  v  >Mémoires  de 
la  Societě  de  1789* ;  zde  i  v  ostatních  polit, 
spisech  útočí  na  klub  Jakobinův,  jemuž  nále- 
žel i  bratr  jeho  Marie-Joseph,  s  nímž  vznikla 
Eolemika  a  roztržka,  nedlouhého  však  trvání, 
oučasně  v  »Journal  de  Parise  bojoval  Ch. 
v  článcích  neobyčejně  silného  a  mužného 
slohu,  podepsaných  plným  jménem,  proti  ja- 
kobinismu.  Stál  na  straně  Ludvíka  XVI.  ote- 
vřeně, pomáhal  Malesherbesovi  připravovati 
stranu  jeho,  sepsal  i  list,  jímž  král  se  odvo- 
lával k  soudu  lidu.  Po  21.  lednu  1793  ukryl 
se  k  naléhání  bratrovu  do  Versaill,  kde  žil 
oddán  studiu  a  návštěvám  paní  de  Lecoul- 
teux  (již  nazývá  v  ódách  FannyJ  v  blízkém 
Luciennu.  Zatím  upevnilo  se  jeno  zdraví  a 
Ch.  domnívaje  se,  že  v  Paříži  se  na  něj  již 
zapomnělo,  vrátil  se  k  otci,  byl  však  zatčen, 
odvezen  do  Paříže  a  uvězněn  9.  března  1794 
u  sv.  Lazara.  V  květ.  1794  pokusil  se  otec 
o  jeho  vysvobození  napsav  ospravedlňující 
list  neopatrného  obsahu  i  nešťastné  formy 
ke  kommissi,  jež  měla  rozhodnouti  o  pode- 
zřelých vězních;  situace  Ch-ova  byla  tím 
ješté  zhoršena;  25.  čna  byl  popraven  s  osm- 
desáti jinými  druhy. 

Za  života  Ch-ova  uveřejněny  byly  pouze 
dvě  jeho  básně:  Jeu  de  paume  á  David  peintre 
a  Hymna  vojákům  cháteauvieuxským,  jíž  po- 
pudil na  sebe  hněv  CoUota  ďHerbois.  Básnč, 
jež  napsal  ve  vězení  a  z  nichž  jsou  mnohr 
nejcennější  z  jeho  díla,  jako  ódy  A  Fanny, 
La  jeune  captive  (opěvující  slečnu  Aiméc  ďc 
Coigny)  a  iamby  Comme  un  dernier  rayon..., 
podařilo  se  mu  s  prádlem  dodati  svým  ro- 
dičům. Rukopisy  Ch-ovy  přešly  z  rukou  ot- 


146 


Chénier. 


cových  do  bratrových.  Marie-Josefových,  jeni 
nezacházeje  s  nimi  dosti  opatrně  zavinil  ztrátu 
nékolika  z  nich;  r.  1811  dostaly  se  Daunouovi 
a  proiedŠe  ještě  několikerýma  rukama  byly 
konečně  r.  1819  vydány  Latouchem  jako 
Oeiivres  complétes  s  některými  změnami.  Jejich 
úspěch  byl  neobyčejný  a  vydání  mnoho ;  tak 
r.  1839  vyšlo  nové  vydání  se  studií  Sainte- 
Beuveovou.  Vědecké  vydání  kritické  pořídil 
však  teprve  r.  1862  Becq  de  Fouquiěres,  jenž 
kritickým  kommentářem  osvětlil  tvorbu  i  život 
básníkův  a  získal  si  zejména  jako  životopisec 
Ch-ův  znamenitých  zásluh.  R.  1874  vydal  sy- 
novec Ch-ův  Gabriel  sebraná  díla  na  zá- 
kladě materiálů  rodinných  Becqovi  de  Fou- 
quiěres nedostupných  (3  sv.  in  16*);  vydání 
toto  přineslo  sice  některá  čísla  posud  ne- 
známá, co  do  kritičnosti  textu  i  exegese  a 
životopisu  sklamalo  však  nemálo.  Becq  de 
Fououiěres,  jehož  badání  Gabriel  Ch.  pře- 
hlížel, vytknul  nedostatky  jeho  v  Documents 
nouveaux  sur  André  Ch.  (1875),  v  nichž  zá- 
roveň doplňoval  novými  zprávami  životopis 
básníkův.  Týž  učenec  vydal  r.  1881  Ch-ovy 
Oeuvres  en  prose,  jichž  první  nepřesné  a  ne- 
úplné vydání  je  Eug.  Hugovo  a  P.  Lacroixovo 
z  r.  1840,  a  1881  Lettres  critiques  ď André  Ch., 
v  nichž  podal  výtěžek  posledních  svých  ba- 
dání kritických. 

Postavení  a  význam  Ch-ův  ve  franc.  písem- 
nictví isou  zvláštní  a  neobyčejné.  Život  a  roz- 
voj jeho  spadá  do  konce  klassicismu,  a  Ch. 
je  skutečně  podstatou  a  rázem  svého  genia 
klassik,  »největší  franc.  klassik  veršem  od 
Racinea  a  Boileaua<,  jak  řekl  Sainte-Beuve. 
Přes  to  poesie  jeho  nemá  nic  společného 
s  imitovaným,  střízlivým  a  suchým,  pedan- 
tickým  směrem  jeho  Ižiklassických  vrstev- 
níku. Ch.  obrátil  se  přímo  ke  studiu  klas- 
siků,  Homéra,  Theokrita,  Kallimacha,  Pro- 
percia,  Tibulla  a  j.,  z  nichž  celé  partie,  vý- 
razy, myšlénky  a  obrazy  do  svých  básní 
převzal,  jak  dovodil  Becq  de  Fouquiéres. 
Napsal  eklogy  stejné  svěžesti  a  vůně  jako 
básníci  klassičtí  a  milostné  elegie,  kterýž 
gcnre  převzal  po  Parným  a  Bertmovi,  plné 
žáru  a  síly,  plné  smyslnosti  pravdivé  a  opravdu 
pohanské.  íeho  verše  vyznačují  právě  vlast- 
nosti, jež  chybějí  rokokovému  období:  přiro- 
zenost, prostota,  vášeň,  síla.  Psal  málo  a  vzdě- 
lání filosofické  a  reflexe  vedly  jeho  péro. 
Frančinu  studoval  »s  péčí  a  přesností,  s Ja- 
kou se  prohlubuje  jazyk  starý*  (Becq  de  F.); 
studoval  Malhcrbea,  Montaignea,  Rabelaisa 
a  nabyl  tak  slohu  neobyčejné  ryzího,  silného 
a  prostého.  Šel  až  k  etymologickému  smyslu 
slov  a  dal  jim  tak  nový  a  sytý  reliéf.  »Jcho 
stálou  snahou  je  obohatiti  jazyk  franc.  z  jeho 
vlastních  pramenů*  (Becq  dc  F.).  K  slunné, 
smyslné  notě  jeho  mládí  přidružila  se  pozdéji 
satirická  a  mstivá  nota  básníka  politického, 
iambického;  v  ní  vypěl  celou  mužnost 
své  vzácné  povahy,  která  byla,  jak  sám  řekl, 
>z  těch  pěti  nebo  šesti,  jež  ani  obecné  šílen- 
ství ani  dychtivost  ani  bázeň  nedovedly  po- 
hnouti, aby  sklonily  koleno  před  korunova- 
nými vrahy,  dotkly  se  rukou  poskvrněných 


vraždami  a  zasedly  za  stůl,  kde  pije  se  krev 
Udská*. 

Verše  jeho,  jež  vyšly  na  úsvitě  romanti- 
ckého hnutí,  chtěli  si  přivlastniti  romantikové 
a  chtěli  viděti  v  Ch-ovi  svého  předchůdce. 
Názor  ten  je  však  nesprávný.  Snivost,  me- 
lancholie, křesťanské  cítění,  chorobný  spiri- 
tualismus,  nuda,  tyto  pojmové  znaky  roman- 
tismu jsou  cizí  Ch-ovi.  Ch.  je  duch  klidný, 
zdravý,  smyslný,  slunný:  duch  pohanský  a 
klassícký.  Legenda,  která  jej  ukazuje  jako 
mladého  básnuca  naivního  a  čistého  jako  la- 
buť, je  falešná.  Ch.  byl  duch  mužný  a  tvrdý, 
který  poznal  všecky  vášně  a  ztratil  všecky 
illuse.  Také  zevnějšek  jeho  nebyl  nijak  le- 
gendární: Ch.  byl  ošklivý,  hrubých  rysů,  ne- 
smírné hlavy  s  lysým  čelem,  přes  to  prý  vŠak 
sympathický.  —  Srv.  L.  G.  de  Ch.,  La  vérité 
sur  la  famille  de  Ch.  (1844);  Sainte-Beuve, 
Portraits  littér.  I.;  Portraits  contemp.  II. —V.; 
Causeries  du  lundi  V. ;  Nouveaux  lundis.  111. ; 
A.  France,  La  vie  littér.;  Todeschini,  Étude 
sur  A.  Ch.  (1891);  Rouquet,  Les  Ch-s,  por- 
traits, lettres  et  fragm.  inédits  (1891);  Bran- 
des,  Romant.  škola  ve  Francii  (přel.  Schul- 
zová).  Do  čest.  překládal  z  Ch-ova  Vrchlický 
(.Svět.  poesie.  XVIIL).  Sld. 

2)  Ch.  Marie  Joseph,  bratr  před.,  přední 
dramatik  francouzské  revoluce  (♦  1764  v  Caři- 
hradě  —  f  1811  v  Paříži),  přišel  záhy  do  Pa- 
říže a  vstoupil  v  17.  roce  iako  cadet-gentil- 
homme  do  dragounského  pluku  v  Niortu,  po 
dvou  létech  v^k  vystoupiv  oddal  se  tvorbě 
dramatické,  které  z  počátku  nedostalo  se 
souhlasu ;  komedie  Edgar  ou  le  page  supposé 
(1785)  a  tragédie  A{émire  (1786)  byly  vypí- 
skány.  Teprve  tragédie  Charles  IX.,  jeŽ  po 
mnohých  překážkách  dostala  se  na  jeviště 
4.  list.  1789,  setkala  se  s  ohromným  úspě- 
chem, za  nějž  děkuje  revoluční  své  tendenci. 
•Tento  kus,«  pravil  Camille  Desmoulins,  »po- 
hání  naše  záležitosti  více  ku  předu  než  říj- 
nové dny.«  Následovaly  tragédie:  Henri  VIII 
(1791);  Calas  (t.  r.);  Caius  Gracchus  (1792), 
kde  hlásal  za  hrůzovlády  umírněnost,  »aákony 
a  ne  krev*,  coŽ  jej  učinilo  tehdy  podezře- 
lým; FénéloH  ou  la  Religieuse  de  Cambrai 
(1793),  jež  byla  potlačena  konventem  po  ně- 
kolika představeních;  Timoléon  (1794),  jejŽ 
potkal  stejný  osud,  poněvadž  tu  byly  hle- 
dány narážky  na  Robespierra.  Vedle  toho 
účastnil  se  i  politiky;  od  začátku  byl  členem 
klubu  Jakobinů,  pak  členem  Konventu,  Rady 
pěti  set  i  Tribunálu.  R.  1792  k  jeho  návrhu 
bylo  uzavřeno  zříditi  školy  primární.  Přes  to 
nemohl  však  zabrániti  popravě  bratra  svého 
Ondřeje,  ano  život  jeho  samotného  nejednou 
byl  ohrožen;  byla-li  mu  kladena  za  vinu  smrt 
Ondřejova  a  nazýván-li  v  pamfletech  bratro- 
vrahcm,  bvla  to  pomluva,  kterou  skvěle  od- 
mítnul v  Épitre  sur  la  Calomnie  (1795),  nej- 
lepší své  práci  veršové.  R.  1803  stal  se  gener. 
inspektorem  vyučování.  R.  1804  provozováno 
jeho  drama  Cyrus  jako  slavnostní  hra  při 
korunovaci  Napoleonové,  s  nímž  byl  Ch. 
s  počátku  v  poměru  přátelském,  který  se 
však  dosti  rychle  zakalil.  Tragédií  Tibere  na- 


Chenille  —  Chenopodium, 


147 


mířenou  proti  dcspotismu,  nejlepší  drama- 
tickou prací  Ch-ovou,  a  básní  Épitre  á  Vol- 
taire  znepřátelil  si  císaře,  jenž  sesadil  jej 
s  úřadu,  ale  později,  když  nemocný  a  zchudlý 
básník  prosbou  k  němu  se  obrátil;  udělil  mu 
podporu  6000  fr.  a  pensi  8000  f.,  uloživ  mu 
pokračovati  v  » Dějinách  Francie «  abbého 
Millota.  Vedle  dramat  básnil  Ch.  i  lyriku: 
listy,  satiry,  elegic,  ódy  a  hymny.  Znárod- 
nělý Oiant  du  dfpart,  pak  Hymnes  a  la  Rai- 
son,  á  r,Étre  supréme^  Au  Neuf  Thermidor^  Du 
Dix  Aoút  jsou  nejlepší  z  ód  jeho  a  vykazují 
přes  rhétorický  pathos  nejednu  silnou  strofu. 
Nejvlastnější  je  mu  však  v  poesii  nota  sati- 
rická, neobyčejně  břitká  a  jizlivá  {Le  docteur 
Pancrace^  Les  nouveaux  saints,  namířené  proti 
katolickému  romantismu  Chateaubriandovu, 
Petite  épitre  á  Jacques  Delille  a  j.).  Jako  bá- 
sník tragický  řídil  se  Ch.  starou  klassickou 
tradicí;  má  nejednu  silně  myšlenou  scénu, 
ale  celek  je  konvenční  a  sloh  nad  to  nedbalý. 
Také  Tableau  histor.  de  Vétat  et  des  progres 
de  la  liti.  fraii^.  depuis  ijSg  je  zajímavým 
literárné  kritickým  dílem  Ch-ovým  (1816). 
Jeho  Oeuvres  anciennes  et  posthumes  byly  vy- 
dány D.  Ch.  Robertem  (1824—1826,  8  sv.), 
Poésies  r.  1844  s  úvodem  Labitteovým.  Srv. 
J.  Lingay,  Éloge  sur  Ch.  suivi  du  cataloguc 
raisonné  de  touš  ses  ouvrages  (1814);  Arnault, 
Lettre  sur  Ch.  (1826).  ŠId. 

Ohenille  [š'nij],  franc,  vlastně  housenka, 
šenilka,  jest  výrobek  v  podobě  tlusté  niti, 
jichž  upotřebuje  se  jako  nití  outkových  k  vý- 
robě rozmanitých  látek,  jeŽ  se  děje  takto:  Na 
stavě  tkalcovském  tká  se  látka  vazbou  plátě- 
nou, ve  které  však  vždy  jenom  4 — 6  nití  osno- 
vových těsně  vedle  sebe  převazuje,  jež  jsou  od 
sebe  tak  daleko  vzdáleny,  jak  tlustou  ch.  zhoto- 
viti chceme.  Niti  outkové  v  mezerách  mezi 
nitěmi  osnovovými  nepřevazují  a  potom  se 
zvláštním  řezacím  strojem  šenilkovým  v  oněch 
prázdnech  místech  rozřczují,  čímž  povstanou 
úzké  pásky,  ve  kterých  niti  outkové  po  obou 
stranách  nití  osnovových  krátké  třepení  tvoří. 
Tyto  pásky  se  pak  zkrucují,  čímž  osnovové 
niti  se  šroubovitě  vinou  a  přeřezané  niti 
outkové  hustěji  k  sobě  přijdou,  tak  že  po- 
vstane tlustá  kulatá  niť,  podobná  úzké  sa- 
metce.  Jiný  způsob  zhotovování  šcnilek  jest 
ten,  že  kolem  asi  4  osnovových  nití,  které 
převazují  buď  vazbou  plátěnou  nebo  canellí, 
obtáčí  se  ještě  jedna  niť  osnovová,  takže  še- 
nilky  takovéto  jsou  pevnější,  jelikož  přeře- 
zané niti  outkové  nemohou  se  tak  snadno 
vytáhnouti.  Šenilek  upotřebuje  se  jako  okras- 
ných nití  u  ženských  prací,  dále  k  vyšívání, 
ku  střapcům  atd.  ťři  tkalcovství  užívá  se  še- 
nilek jaJco  outků  do  šálů,  šátků,  pokrývek  atd. 
a  látky  takové  zovou  se  šenilkové.  Šenilky 
zhotovují  se  též  různě  vzorkované  a  tu  musí 
outek  dříve  dle  žádoucího  vzorku  protahován 
býti.  —  Chenillové  koberce,  v  dřívější 
době  velmi  oblíbené,  měly  na  obou  stranách 
podobu  sametu  nebo  plyše  a  vyměňováním 
barev  tvořily  se  rozličné  vzory.  K  zhotovo- 
vání těchto  koberců  braly  se  do  osnovy  niti 
z  příze  lněné  a  outkové  niti,  které  s  osnovou 


tvořily  základ  látky  a  se  šenilkovými  nitěmi 
společně  převazovaly,  bralv  se  z  vlny  česané. 
Při  tkaní  prohodila  se  burf  jedna  nebo  dvé 
niti  outkové  základní  a  jedna  niť  šenilková, 
která  tvořila  povrch  látky.  Česáním  pak  ho- 
tové látky  povstal  na  obou  stranách  povrch 
aksamitu  podobný.  Ppp. 

Chenilloyý  [š'niljový]  gtroj  slouží  k  roz- 
stříhání chenillové  tkaniny  v  jednotlivé  prouž- 
ky. Mezi  dvěma  postranicemi  jsou  uloženy  dva 
hřídele,  na  každém  z  nich  jest  12  nožů  kruho- 
vých, posuvných,  aby  v  libovolné  vzdálenosti 
(dle  šířky  proužku)  se  mohly  upevniti;  za  nimi 
nalézají  se  válce  gummou  provlečené,  jež 
slouží  jednak  k  držení  tkaniny,  jednak  k  odta- 
žení jejímu  po  vykonaném  řezu.  Než  se  počne 
pracovati,  vysouvne  se  hořejší  hřídel,  vloží 
se  pás,  až  projde  mezi  válci,  načež  hořejší 
nože  se  spustí,  tkanina  zatíží  a  točí  se  kli- 
kou, čímž  nože  s  hřídelem  uvedou  se  v  ro- 
tační pohyb. 

Clieiioiioeaaz  [š'nonsó],  ves  v  arr.  Tours 
franc.  dep.  Indre-et-Loire  v  Tourainsku,  na 
pr.  břehu  Cheru  a  žel.  trati  Tours-Vierzon, 
s  352  ob.  (1891).  Jest  zde  překrásný  renaiss. 
zámek  s  parkem,  postavený  částečně  na  ob- 
loucích mostu  přes  Ch.,  obsahující  též  obrazy 
vynikajících  mistrů,  iako  Paola  Veronesc,  Pri- 
matica  a  j.  Se  stavbou  zámku  počal  r.  1524 
Tomáš  Bohier,  komorník  krále  Františka  I., 
ve  stavbě  pokračovala  Diana  z  Poitiers  a 
dokončila  ji  Kateřina  z  Medici.  Později  přešel 
zámek  v  majetek  princů  z  Vendóme  a  v  1. 1730 
až  1799  náležel  gener.  pachtýři  Dupinovi, 
jenž  z  něho  učinil  středisko  slavných  spiso- 
vatelů a  filosofů. 

Clieiiopodlaoeae,  mcrlíkovité,  řád  rost- 
lin bezkorunných.  Byliny,  řídce  keře,  s  listy 
jednoduchými,  bezpalistnými,' obyčejné  stří- 
davými. Květy  obojaké  nebo  různopohlavné, 
v  malá  klubíčka  na  mnoze  shloučené  a  klasy 
nebo  laty  skládající,  okvětí  jednoduché,  by- 
linně zelené,  Sčetné,  tyčinek  rovněž  5  za  cípy 
okvětními.  Semenník  jediný,  volný  nebo  dole 
s  okvětím  srostlý,  plod  suchá  nažka,  uzavřená 
v  okvětí,  často  zveličelém  neb  i  zdužnatělém, 
semeno  bílečnaté  s  točitým  klíčkem.  Celkem 
asi  500  druhů  rostoucích  v  zemích  mírného 
pásma;  obývají  hlavně  v  místech  na  čpavek 
bohatých,  tedy  na  rumištích,  podle  cest  a 
poblíž  příbytků  lidských.  Mnohé,  zvláště  vý- 
značné druhy  rostou  výhradně  na  stanovi- 
skách slanýcn.  Většinou  jsou  to  rostliny  ne- 
úhledné.  Některé  staly  se  důležitými  co  kul- 
turní rostliny  (Beta  vulgaris,  Chenopodium, 
Spinacia  oleracea).  Nejznámější  rody  jsou: 
Salicornia ,  Corispermum ,  Salsola ,  Kochia, 
Schoberia,  Chenopodium^  Beta^  Blitum,  Spina- 
cia,  Atriplex,  Halimus,  Boussingantia,  Halo^ 
xylon.  Vský. 

Clieiiopodiam  L.,  merlík,  rod  rostlin 
z  řádu  merlíkovitých( Chenopodiaceae).  By- 
liny jednoleté  nebo  vytrvalé,  s  listy  plocnými, 
celými  nebo  zubatými.  Květy  drobné,  v  klu- 
bíčkách shloučené  a  klasy  neb  laty  skládající, 
obojaké,  s  5dílným  zelenavým  okvětím;  tyči- 
'  nek  5,  na  dně  okvětí  vetknutých,  blizny  2—3, 


148 


Chenu  —  Cher. 


nažka  suchá,  obyčejně  smačkle  vejčitá,  okvě- 
tím sotva  zveličelém  volně  obalená.  Semeno 
bílečnaté,  rovnovážné  nebo  přímé,  s  klíčkem 
točitým.  Celá  rostlina  pokryta  moučkovitým 
práškem.  Čítá  se  asi  50  druhů  v  mírných 
pásmech  domácích.  V  Čechách  13  druhů. 

I.  Semena  vodorovná.  A.  Listy  srdčité, 
velké,  hrubě  vykrajované.  Ch.  hybridům  L., 
m.  durmanolistý.  Bylina  dosti  statná,  laty 
rozkladité,  semena  jamkovitě  tečkovaná.  Na 
rumištích  a  v  z^u-adách  obecný.  B.  Listy 
podlouhlé,  skoro  zpeřeně  protisečné,  hořejší 
celé.  Ch.  Botrys  L.,  m.  hroznovitý.  Celá 
rostlina  žlaznaté  chlupatá  a  aromaticky  pách- 
noucí. Z  Asie  a  jižní  Evropy  k  nám  zavlečena 
na  rumištích.  C.  Listy  nestejně  zubaté.  Ch. 
tirbicum  L.,  m.  tuhý.  Listy  lesklé,  3hranné, 
větve  laty  ztuha  vzpřímené,  semena  hladká, 
lesklá.  Na  rumištích,  návsích,  méně  hojně. 
Ch.  murale  L.,  m.  ze  dní.  Lata  rozložitá,  listy 
hluboce  vykrajované,  lesklé,  semena  trochu 
drsná,  nelesklá.  Jako  předešlý,  ale  vzácné, 
hlavně*  jen  v  teplejších  krajinách.  Ch.  album 
L.,  m.  bílý  nebo  lebeda  obecná.  Listy 
drobně  zubaté,  hořejší  celé,  nelesklé,  laty 
skoro  bezlisté,  semena  hladká  lesklá.  Na  ru- 
mištích, u  cest,  na  polích  a  v  zahradách  co 
plevel  velice  obecný,  s  odrůdami  var.  opuli- 
foliům  Schr.  (listy  skoro  Slaločné,  tupé,  se- 
mena hladká,  lesklá)  a  var.  fici foliům  Sm. 
(listy  skoro  Slaločné,  se  středním  lalokem 
delším,  semena  lesklá,  tečkovaná).  Ch.  ambro- 
sioides  L.,  m.  vonný,  kudravec.  Listy  ko- 
pinaté,  oddálené  zubaté,  vezpod  žlaznaté, 
hrozny  listnaté.  Silně  vonný.  Domovem  v  teplé 
Americe,  ale  nyní  v  Evropě  i  jiných  kultur- 
ních zemích  zdivočelý.  D.  Listy  celokrajné. 
Ch.  polyspermum  L.,  m.  mnohosemenný. 
Listy  věj  čité,  lysé.  Semena  lesklá,  jemně  te- 
čkovaná. Na  r umných  místech  obecný.  Ch. 
Vulvaria  L.  (Ch.  olidum  Curt.),  m.  smrdutý 
nebo  psoser.  Celá  rostlina  sivě  moučnatá, 
nízká,  velmi  smrdutá.  Na  teplých  místech  u  zdí. 

II.  Semena  přímá.  Ch.  Bonus  Henricus  L., 
vše  dobr,  bylina  vytrvalá  (všechny  druhé 
jednoleté),  listy  trojhranně  střelovité,  celo- 
krajné, květenství  přímé,  tlustě  klasnaté.  Na 
návsích  všude  obecný.  Ch.  rubrum  L.,  m. 
červený.  Listy  lesklé,  vykrajovaně  zubaté, 
kosníkovitě  trojhranně  nebo  skoro  hrálovité 
Slaločné.  Klasy  přímé,  bezlisté,  semena  přímá 
neb  i  vodorovná.  Na  návsích,  rumištích.  Ch. 

ÍrlaucumL.,  m.  sivý.  Listy  podlouhlé,  oddá- 
eně  zubaté,  vezpod  bíle  moučnaté.  Semena 
jako  u  předešlého.  V  příkopech  ve  vsích,  na 
smetištích.  —  Všechny  druhy  kvetou  v  létě 
až  do  podzimka.  V  zahradách  a  na  polích 
náležejí  k  nejnepříjemnější  pleveli.  Mladé  vý- 
honky a  listy  vsedobru  se  jedí  jako  salát  neb 
špenát,  v  Anglii  se  také  co  špenát  péstujc. 
Merlík  bílý  se  seje  ve  Vých.  Indii  jako  ze- 
lenina. Na  Rusi  a  v  Sibiři  užívá  se  semen 
merlíků  k  dělání  mouky  a  chleba.  Merlík 
smrdutý  sloužíval  proti  křečím,  m.  vonný 
dává  se  do  rozličného  koření.  —  Ch.  Quinoa 
L.  podobá  se  m.  bílému,  ale  má  krátké  laty 
a  semena  bélavá.    V  Chile,  Peru,  Mexiku  a 


jinde  v  Americe  pěstují  se  na  polích  jako 
obilí  ve  velkém.  Ano  jest  ještě  více  pěsto- 
váno než  obilí,  poněvadž  ještě  ve  výšce 
4000  m  v. horách  .dobře  se. daří.  Semena  roze- 
mílají se  na  mouku,  z  níž  upravují  se  chutné 
pokrmy.  Ch.  anthelminthicum  L.  podobá  se 
m.  vonnému,  jest  však  vytrvalý.  V  teplé 
Americe.  Olei  ze  semen  jeho  {oleum  chenopo- 
ťřiOslouží  v  lékařství.  V$ký-, 

Phenn  [ánýj  Jean  Charles,  lékař  a  pří- 
rodozpytec  franc.  (*  1808  v  Metách— .f  1879 
v  Paříži).  Vystudoval  lékařství  v  Paříži,  byl 
vojenským  chirurgem  při  válečném  taženi 
v  Alžíru,  působil  pak  jako  přírodozpytec  a 
lékař  ve  Francii,  načež  se  účastnil  válečné 
výpravy  na  Krim  a  v  Itálii  r.  1859,  potom 
byl  bibliotékářem  vojensko-lékařské  školy 
Ěcole  du  Val-de-Gráce  a  byl  činným  i  ve 
válce  r.  1870—71.  Vynikl  hlavně  svým  dílem 
Rapport  au  Conseil  de  santé  des  armées  sur 
le  résultat  du  service  médico-chirurgical  aux 
ambulances  de  Crimée  et  aux  hópitaux  mili- 
taires  fran^ais  de  Turquie^  pendant  la  cam* 
pagne  ďOrient  en  18S4—S6  (Paříž,  1865)  a 
Statistique  médico-chirurgicale  de  la  campagne 
ďltalie  en  i8Sg  et  1860  (t.,  1869,  2  sv.). 
V  nich  zasazoval  se  energicky  o  zlepšeni 
organisace  franc.  vojenskéno  zdravotnictví 
upozorňuje  na  základě  svých  zkušeností 
z  Krimu  a  Itálie  na  nedostatky  jeho,  uváděje 
zejména  závislost  zdravotnických  sborů  na 
ústřední  správě  vojenské  za  hlavní  příčinu, 
proč  rozšířily  se  v  těchto  taženích  a  po  nich 
zhoubné  epidemické  nemoci;  zároveň  pak 
upozorňoval  na  možné  nehody,  jak  se  sku- 
tečně ukázalo  ve  válce  něm.-francouzské. 
Mimo  to  psal  i  díla  přírodovědecká,  ze  kte- 
rých uváaíme:  Encyclopédie  d*histoire  natu- 
relle  (t,,  1850 — 61,  SI  sv.);  Manuel  de  conchy- 
liologie  et  de  paleontologie  (t.,  1859—62,  2  sv.); 
Leqons  élémentaires  surťhtstoire  naturelle  des 
oiseaux  (t.,  1862—63,  2  sv.);  Ornithologie  du 
chasseur  (t.,  1870);  pak  Rapport  sur  le  service 
médico-chtrurgical  de  Vambulance  et  des  hópi- 
taux pendant  la  guerre  de  18  jO — 7/  (t.,  1874, 
2  sv.). 

Cheops  viz  Chufu. 

Chepewyanové  viz  Čipivejenové. 

Oheppewayové  viz  Odžibvové. 

Ohepstow  [čepstó],  město  v  jihových. 
části  angl.  hrabství  monmouthského  24  km  vsv. 
od  Newportu,  na  pr.  bř.  ř.  Wye,  4  ^cm  od  ústí 
jeho  do  aestuaria  Sevemu  a  nedaleko  ústí 
Bristolského  průplavu,  má  široké  ulice,  krásný 
zámek  z  XI.  stol.,  benediktinské  opatství  nyní 
restaurované,  říční  přístav  s  nejvyšším  pří- 
livem v  Evropě  (až  70  angl.  stop),  takže  do 
něho  mohou  veplouti  i  velké  lodi,  železniční 
most  přes  Wye  182  m  dl.,  loděnice,  slévárnu 
železa,  továrnu  na  cívky,  cihelny,  obchod  se 
železem,  uhlím,  stavebním  dřívím  a  obilím  a 
3378  ob.  (1891).  Nedaleko  skalisko  Wyndclifi, 
275  m  n.  m.,  s  krásnou  vyhlídkou. 

Ohéqne  [šek]  viz  Check. 

Oher  (šerj:  1)  Ch.,  ve  starověku  Carus, 
řeka  ve  stř.  Francii,  přítok  Loiry  s  levé  strany ; 
vzniká  717  m  n.  m.  u  vsi   Ch-u  nebo  Chanl 


Cherasco  —  Chcrba. 


149 


v  horách  Auvcrgneských  v  kantonu  Auzance, 
dep.  Creuse,  má  smér  nejprve  k  sev.,  pak 
k  iáp.,  protéká  dep.  Allier,  Ch.,  Loir-et-Ch. 
a  Indre-et-Loire,  přibírá  v  dep.  Creuse  v  1. 
Tardu,  v  dep.  Allier  s  pr,  str.  ř.  Aumance, 
v  dep.  Ch.  s  pr.  Yévru  asi.  Arnon,  v  dep. 
Loir-et-Ch.  s  pr.  Sauldru  a  vtéká  do  ^hry 
pod  Toursem  mezi  Luynes  a  Langeais.  Řeka 
jest  velmi  rybnatá,  335  km  dl.,  z  čeno2  120  km, 
počínajíc  od  Vierzonu,  jest  splavno.  Mimo  to 
spojena  jest  s  Loirou  dvěma  průplavy:  Mont- 
lu^onským,  65  km  dl.,  a  Berryským,  155  km 
dl,  jehož  užívá  se  pro  plavbu  od  Vierzonu 
až  Go  St.-Aignana. 

2)  Ch.,  departement  ve  stř.  Francii,  hra- 
ničí na  sev.  s  dep.  Loiret,  na  záp.  s  dep. 
Loir-et-Ch.  a  Indre,  na  jihu  s  dep.  Creuse 
a  Allier  a  na  vých.  s  dep.  Niévre;  utvořen 
jest  z  bývalého  kraje  Horní  Berry  a  z  částí 
Bourbonnaisu  a  má  na  7362  km*  359.276  ob. 
(1891),  z  čehož  jest  635  cizinců.  Povrch  jest 
mírné  vlnitá  rovina  s  pahorkjf  až  500  m  vys., 
krásné  lesnatými,  v  nichž  Žijí  vlci  a  lišky. 
Půda  jest  většinou  úrodná,  na  sev.  v  Sologni 
méně;  bývaly  zde  četné  rybníky  a  bažiny, 
r.  1810  jěšté  8400  ha,  nyní  jsou  však  většinou 
vysušeny.  Podnebí  mírné  a  zdravé,  pouze 
v  bažinatých  krajinách  sev.  časté  mlhy  a  ne- 
zdravo.  Dep.  protékají  řeky  Loiře  s  Allierem 
tvořící  vých.  hranici,  Ch.  se  Sauldrou,  Yěv- 
rou  a  Arnonem  a  i.;  splavných  vodních  drah 
jest  373  fcm,  z  čenož  309  frm  jest  průplavů; 
dále  má  dep.  2958  km  želez,  drah  a  492* 7  km 
silnic.  Z  veškerého  povrchu  připadá  3944  fcm* 
na  pole,  1100  na  luka,  135  na  vinice,  1324  na 
lesy  a  176  na  vřesoviště.  Z  užitečných  ne- 
rostů vyskytují  se  železo,  stavební  kámen, 
sádra,  pazourky,  kaolin.  Výnos  zemědělství 
jest  větší  než  spotřeba  obyvatel.  Pěstuje  se 
pšenice  (r.  1890  na  100.664  /la  1,711.228  /i/), 
oves  (1,504.450/1/),  žito  (na  14.784 /w  206.796 /i/), 
ječmen  (na  18.598  ha  256.490  hl),  pohanka,  cu- 
lorovka,  brambory,  konopí,  len,  ovoce,  zvi. 
ořechy  a  kaštany,  a  víno.  Víno  jest  velmi 
dobré,  zvi.  sancerreské,  a  těží  se  ho  celkem 
na  13.662  ha  111.445  hi  (1890).  Chov  dobytka 
dosti  značný.  R.  1890  měl  dep.  37.046  koní, 
10.573  oslů,  148.819  kusů  hovězího  dobytka 
a  562.349  ovcí;  též  drůbežnictví  a  včelařství 
(1887:  22.994  úly)  jest  vyvinuto.  V  řekách 
Ch.  a  Loiře  loví  se  kapři,  pstruzi  a  sleďovitá 
ryba  z  rodu  Alosa.  Značný  jest  též  výtěžek 
dříví.  Průmysl  zabývá  se  těžením  železa 
(r.  1886  dobyto  200.000  tun  rud  v  ceně 
6.466.500  fr.),  výrobou  oceli,  pálením  vápna  a  j. 
V  35  továrnách  na  zboží  porculánové  a  faien- 
cové  zhotoveno  r.  1886  zboží  za  1,960.560  fr., 
dále  vyrábí  se  zboží  skleněné,  látky  vlněné 
a  lněné.  Dep.  patří  k  8.  sboru  vojen.,  má 
3  arr.  (Bourges,  Sancerre  a  St.  Amand), 
29  kantonů  a  292  obcí.  Srv.  Frémont,  Le 
departement  du  Ch.  (Bourges,  1862);  Joanne, 
Geographie  du  dep.  du  Ch.  (Paříž,  1881V, 
Anculon,  Carte  hydrographique  et  piscicole 
du  dep.  du  Ch.  (Bourges,  1889);  Menault, 
Histoire  agricole  du  Berry.  Monographie  agri 
colc  du  Ch.  (Paříž,  1891,  sv.  I.). 


Clier&iOO  {keraskoj,  město  v  kraji  Mon- 
dovi ital.  prov.  Cuneo,  2  km  od  ústí  Stury 
do  Tanara,  na  žel.  trati  Turin-Savona ;  má 
několik  kostelů,  z  nichž  nejpěknější  Madonny 
del  Popolo  s  krásnou  báni,  několik  paláců, 
2  vítězné  oblouky,  gymnasium,  těch.  Školu  a 
3341,  jako  obec  9360  ob.  (1881).  V  okolí  pěstí 
se  obilí,  víno,  bílé  lanýže  a  hedvábníci.  Ch.. 
býv.  Carascum,  povstalo  kolem  r.  1220  a  za 
město  povýšeno  r.  1277.  Za  Karla  1.  z  Anjou 
patřilo  k  říeapolsku,  v  XVL  stol,  připadlo 
k  Savojsku.  R.  1631  ukončena  mírem  v  Ch-cu 
uzavřeným  válka  francouzsko-rakouská  o  dě- 
dictví mantovské.  Město  bývalo  silně  opev- 
něno. První  opevnění  dal  zříditi  vévoda  mi- 
lánský Luchino  Visconti.  Roku  1633  a  1796 
uzavřeny  v  Ch-cu  míry  mezi  Francií  a  Sa- 
vojskem.  Roku  1801  zrušili  Francouzi  zdejší 
opevnění. 

Oher&ikov  Michajil  Matvějevič,  bás- 
ník ruský  (*  1733  v  Perejaslavli  poltavské 
gub.  —  +  1807  v  Moskvě),  jsa  synem  valaš- 
ského šlechtice,  jenž  za  Petra  Vel.  vstoupil 
do  ruské  služby,  vzdělal  se  ve  šlechtické  ka- 
detní  škole  v  Petrohradě  a  sloužil  ve  vojsku 
jako  poručík  do  r.  1754.  Od  r.  1755  byl 
assessorem  a  od  r.  1763  rektorem  nově  za- 
ložené university  moskevské,  načež  r.  1770 
povolán  do  Petrohradu  za  ředitele  hornického 
kollcgia.  V  1.  1778—1802  byl  kurátorem  univ. 
moskevské  a  vyznamenán  titulem  skut.  taj. 
rady  a  řády  sv.  Vladimíra  2.  tř.  a  sv.  Anny 
1.  tř.  Literární  činnost  zahájil  pod  vlivem 
Sumarokova  drobnými  básněmi  r.  1754.  Od 
r.  1760  vydával  čas.  »Poleznoje  Uveselenije* 
a  r.  1763  »Něvinnojc  upražněnije*  a  »Svo- 
bodnyje  časy«,  jež  téměř  v]^hradně  plnil  svými 
básněmi.  Hlavní  zásluhu  získal  si  tím,  že  pře- 
nesl pseudoklassické  epos  francouzské  na  ru- 
skou půdu  a  razil  mu  zde  cestu,  pročež  na- 
zýván též  dle  tehdejšího  zvyku  »ruským  Ho- 
mérem«.  V  té  příčině  získaly  mu  největší 
slávu  rozsáhlé  básně  cpické  Rossiada  o  12  zpě- 
vech (1779)  a  Vladimír  voiroi^dénnyj  o  18  zp. 
(1785),  v  nichž  podle  vzoru  a  pravidel  Boi- 
leaupvy  básně  >Art  poétique*  opěvuje  dobyti 
Kázaně  od  Ivana  IV.  a  pokřestění  Rusi.  Veálc 
těchto  hlavních  děl  vydal  ještě  řadu  dramaty 
básní  epických  i  lyrických,  bajek  a  roaianů, 
jako:  Plody  nauk  (1757);  Venecicinskaja  mo 
nadiiňa  (1758);  Chrám  Slávy  (1761);  Basni 
(1764) ;  Novyjafilo^nfičeskija  phni{\161) ;  Numa 
Pompilij  (1768);  Česmenskij  boj  (1771);  Pili- 
grimy  (1795)  a  pod.,  jež  trpí  jako  předešlá 
rozvláčností,  těžkopádným  slohem  a  nyní  jsou 
zastaralá,  ačkoli  ieho  poetické  a  majestátní 
popisy  přírody  místy  dosud  budí  zaslouženou 
pozornost.  Sebrané  spisy  jeho  vyšly  v  Moskvě 
r.  1796  (12  dílů).  Šnk. 

Clieratte  (šerát),  tovární  místo  v  belg. 
provincii  lutiŠské,  9  km  sv.  od  Lutichu  na 
pr.  bř.  Mósy  a  žel.  trati  Lutich-Maastricht; 
má  tovární  výrobu  ručnic,  kamenouhelné  doly 
a  2459  ob.  (1885). 

Cherba,  cherbet  (arab.),  troska,  zřícenina, 
vyskytuje  se  jako  součástka  arabských  jmen 
geografických,  zvláště  v  Alžíru.  Dk. 


150 


Chcrbonneau  —  Cherbuliez. 


Cherbonnean  [áerbonój  Jacques  Au- 
guste, orientalista  franc.  (*  1813  —  1 1882), 
žák  Reinauda  a  Caussina  de  Perceval,  r.  1846 
jmenován  prof.  arabštiny  v  Cařihradé,  kdež 
r.  1852  založil  archaeologickou  společnost. 
R.  1856  stal  se  ředitelem  arabské  koUeje 
v  Alžíru.  Vydal:  Fables  de  Lokman,  texte  et 
traduction  (1846);  \Es$ci  sur  Vhistoire  de  la 
literatuře  arabe  au  Soudan  (1855);  Exercices 
sur  la  lecture  des  manuscrits  arabes  (1850); 
Dictionnaire  franqais-arabe  (1872);  Le  Divan 
de  Féra^dak  (1873). 

Oherbonrg  [áerbúr],  hl.  m.  arr.  ve  franc. 
dep.  La  Manche  v  Normandii,  při  mélké  zá- 
toce na  sev.  pobřeží  poloostrova  Contentinu, 
při  ústí  Divetty  do  průlivu  La-mancheského, 
na  trati  Ch.-Paříž,  naproti  angl.  válečnému 
přístavu  v  Portsmoutnu;  jest  zde  největší 
z  válečných  přístavů  Francie,  jedna  z  nej- 
velkolepějších prací  moderního  stavitelství 
vodního.  Ch.  rozpadá  se  v  staré  a  nové 
mčsto.  Staré  město  jest  stavěno  z  části  ne- 
pravidelně, z  části  pravidelně,  má  pěkný  ko- 
stel sv.  Trojice  z  r.  1450,  votivní  opatství 
(VAbbay  du  Voeu),  radnici  s  obrazárnou  zv. 
Musée  Henri,  s  přírodnickou  sbírkou,  kabi- 
netem mincí  a  knihovnou  o  62.000  sv.,  před 
radnicí  na  Pláce  ďArmes  jezdeckou  sochu 
Napoleona  I.  Dále  jsou  ve  starém  městě  ly- 
ceum, koUej,  námořnická  škola  s  knihovnou 
o  25.000  sv.,  divadlo,  bursa,  pomník  malíře 
Milleta  a  námořnická  nemocnice.  Nové  město 
přikládá  se  k  vojenským  stavbám  a  zařízením 
a  jest  též  většinou  obvdleno  osobami  stavu 
voj.  Obyvatelstva  má  Ch.  38.554  (1891)  a  jest 
sídlem  I.  prefekta  námořního  arr.,  podpre- 
fekta,  vrchního,  obchodního  a  námořního 
soudu,  obchodní  komory  a  četných  konsulů 
cizích  států.  Vojenský  přístav  zdejší  skládá 
se  z  3  bassinů  ve  výměře  22  ha^  vespolek 
spojených  a  poskytujících  místo  40  velikým 
válečným  loděm.  S  vnější  rejdou  spojen  jest 
přední'  přístav  (avant-port)  průplavem  64  m 
sir.,  severně  od  něho  jest  bassin  pro  příliv 
{b.  áflot),  na  záp.  zadní  bassin  (arriére-bassinY 
všecky  mezi  sebou  stavidly  spojeny.  Vnější 
rejda  (1000  ha  při  odlivu  14  m  hl.)  chráněna 
jest  proti  vlnobití  obrovskou  hrází  3712  m  dl., 
na  zpodině  200  m,  nahoře  9  m  šir.,  pořízenou 
nákladem  67  milí.,  na  níž  jsou  3  nejtěžšími 
děly  vyzbrojené  tvrze  a  mezi  nimi  řady  batte- 
rií.  K  přístavu  přiléhají  doky,  loděnice,  zbro- 
jírny,  skladiště,  obrovské  dílny,  strojírny, 
kovárny  na  řetězy  a  kotvy  a  jiné  závody 
k  účelům  vojenským.  Přístav  i  město  samo 
opevněny  jsou  silně  značným  počtem  tvrzí 
a  batterii;  vých.  vjezd  do  rejdy  chráněn  silně 
opevněným  ostrovem  Peléc,  záp.  tvrzí  na 
skalisku  Basse  Chavagnac  a  tvrzí  Qucrque- 
ville.  Na  návrších  za  městem  jest  řada  opev- 
nění na  obranu  se  strany  souše,  která  však 
ovládají  i  rejdu.  Přístav  osvětlen  7  majáky. 
Při  ústí  Divetty  jest  přístav  obchodní,  a  sice 
přední  přístav  {avanťport),  jenž  souvisí  s  rej- 
dou průplavem  600  m  dl.  a  bassin  {b.  du  coni- 
merce),  408  m  dl.  a  127  m  šir.  Ruch  lodní  byl 
r.  1890:- 1140  lodí  o  140.163   tunách,  z  nichž 


410  O  8Ó.297  t.  přibylo  z  ciziny,  většinou 
z  Anglie.  Obchodní  loastvo  Ch-u  čítá  160  lodí 
o  11.308 1.,  z  nichž  77  jest  pro  plavbu  pobřežní 
a  60  pro  rybolov.  Dováží  se  dříví,  obilí, 
mouka,  koloniální  zboží,  konopí,  dehet  a  uhlí, 
vyváží  se  dobytek,  máslo,  vejce,  stavební 
hmoty,  hlavně  do  Anglie.  Objem  veškerého 
zboží  byl  r.  1890:  211.553  tun.  Pravidelné 
paroplavební  spojení  má  Ch.  s  Havrem,  St. 
Brieuc,  Guerneseym,  Southhamptonem,  Lon- 
dýnem, Lisabonem  a  Brazílií.  Dosti  čilý  jest 
průmysl,  hlavně  stavba  lodí;  jsou  zde  slé- 
várny žel.,  továrny  na  zboží  stávkové  a  lu- 
čebniny,  prádelny  a  koželužny;  dále  vyrábí 
se  soda  z  chaluh  a  mořská  sul.  Značný  jest 
též  rybolov.  Také  jsou  zde  četné  navštěvo- 
vané mořské  lázně.  —  Dle  pověsti  založil  Ch. 
legát  Caesarův  Sabinus  a  slulo  město  Caesa- 
ris  Burgum,  jiní  však  pokládají  Ch.  za  staré 
Coriallum.  V  dějinách  vyskytuje  se  Ch.  po- 
prvé za  Viléma  Podmanitele  pod  jménem 
Carusburg.  Tehdáž  byl  to  pevný  hrad,  jehož 
majitel  súčastnil  se  Vilémovy  výpravy  do 
Anglie,  pod  jejíž  panství  Ch.  tím  způsobem 
přisel.  R.  1298  dobyli  města  Francouzi,  r.  1346 
poplenili  je  Angličané,  r.  1378  postoupil  ic 
Karel  V.  Anglii  a  tato  opět  r.  1397  Karlu  Ví. 
R.  1418  dobyli  města  opět  Angličané,  vydali 
je  však  r.  1450  zase  Francii.  Tou  dobou  se- 
znána důležitost  města  a  Karel  VII.  scsílil 
značně  jeho  opevnění.  Ale  teprve  Ludvík  XIV. 
založil  zde  válečný  přístav  a  r.  1687  počalo 
se  stavěti  vedením  Vaubana.  R.  1758  dobyl 
města  angl.  admirál  Howe  a  zničil  přístavní 
stavby  tou  dobou  provedené,  ale  Ludvík  XVI. 
obnovil  stavbu  přístavu  dle  plánů  Cessarto- 
vých.  Ve  stavbě  pokračováno  dlouho  s  pře- 
stávkami, až  konečně  přístav  za  Napoleona  III. 
r.  1858  byl  dokončen,  —  Srv.  Vérusmor,  Voi- 
sin-la-Hougué,  Histoire  de  la  ville  de  Ch.. 
continué  depuis  1728  jusqu'á  1835  (Ch.,  1835); 
Fleury  a  Vallée.  Ch.  et  ses  environs  (t.,  1839); 
Viancf  a  Fleury,  Hist.  de  la  ville  et  du  port 
de  Ch.  (Rochefort,  1845,  2  sv.);  Les  ports 
maritimes  de  la  France  (Paříž,  1878,  3  sv.); 
L.  de  Pontaumont,  Notes  hist.  et  archeolog, 
sur  les  commencements  de  Tarrond.  de  Ch. 

OherboUez  [šerbyljéj:  1)  Ch.  André, 
filolog  švýc.  (♦  1795  v  Genevě  —  f  1874  t.), 
syn  nakladatele  Abrahama  Ch-a,  stud.  boho- 
sloví, byl  pak  vychovatelem  u  angl.  i  rus. 
šlechticů,  procestoval  Itálii,  stýkal  se  s  B. 
Hašem  a  A.  Humboldtem,  studoval  jazyky 
orientální.  R.  1840  jmenován  prof.  lit.  lat. 
v  Genevě.  Přední  práce  jeho  jsou:  Essai  sur 
la  satiře  latine  (1829)  a  La  ville  de  Smyrna 
et  sou  orateur  Aristide  (1865). 

2)  Ch.  Antoine  Élisée,  státovědecký 
spisov.  franc,  bratr  před.  (*  1797  v  Genevě  — 
t  1869  v  Curichu).  Vystudovav  práva,  stal 
se  advokátem  v  Genevě  a  habilitoval  se  na 
tamější  akademii  dílem  Sur  les  causes  natu- 
relles  du  droit  positif  (1826).  R.  1833  jmeno- 
ván prof.  veřejného  práva  a  polit,  oekonomic. 
V  této  době  účastnil  se  správy  svého  rod- 
ného města  a  vydal  několik  děl  národohospo- 
dářských, v  nichž  hledí  modifikovati  názory 


Cherbury  —  Cherchez  !a  femme. 


151 


an^:!.  ockonomá  a  bojuje  proti  názorům  so- 
cialistů. Následkem  revoluce  r  1846  vzdal 
se  profcssury  a  odešel  do  Paříže,  kde  vystu- 
poval především  proti  naukám  Proudhono- 
vým.  R.  1853  vrátil  se  do  Švýcarska  a  působil 
jako  professor  na  polytechnice  v  Curichu. 
Výsledky  svých  studií  podává  v  díle  Précis 
de  la  science  économique  (1862);  vedle  toho 
napsal:  Riche  ou  pauvre  (1840);  Études  sur  les 
causes  de  la  misere  tant  morale  que  physique 
(1853 V,  Théorie  dts  garanties  constitutionelles 
(1838);  De  la  démocratie  en  Suisse  (1843). 

3)  Ch.  Joél,  spis.  franc.-švýc,  bratr  před. 
(♦  1806  v  Genevé  —  f  1870  t.),  převzal  po 
otci  knihkupectví  a  vydával  od  r.  1830  »Revue 
antique  des  livres  nouveaux* ;  byl  konserva- 
tivním  žurnalistou  a  psal  v  témž  směru  do 
•Revue  de  Deux  Mondesc.  Dobrá  filosofická 
práce  je  jeho  Geneve,  ses  institutions,  ses 
moeurs  .  .  .  (1867). 

4)  Ch.  Charles  Victor,  spisovatel  franc. 
(♦  1829  v  Genevé),  syn  Andrea  Ch-a,  studo- 
val na  gymnasiu  tamním,  kdež  zájem  pro 
literaturu  v  něm  probudil  R.  Tópffer,  pak 
v  Paříži,  Bonnu  a  Berlíně,  zprvu  mathematiku, 
pozd.  filologii  a  filosofii.  R.  1861  cestoval  po 
Řecku  a  Turecku,  r.  1864  vstoupil  do  redakce 
» Revue  de  Dcux  Mondes*,  jejímž  věrným 
spolupracovníkem  byl  odtud.  R.  1869  studo- 
val politický  a  literární  život  v  Německu, 
odnesl  si  vŽak  odtud  nepříjemné  dojmy,  jimž 
dal  výraz  v  mnohých  pracích  belletristických 
i  kritických.  R.  1873  navštívil  Španělsko,  od 
r.  1874  žije  v  Paříži;  r.  1881  stal  se  členem 
Akad.  franc.  Ch.  rozvinul  platnou  činnost 
jako  romanopisec,  kde  hlavně  v  starších  pra- 
cích snažil  se  o  psychologické  prohloubení 
a  idec  filosofické  nebo  společenské,  jemný 
kritik  umění  výtvarných  i  literatury  a  spiso- 
vatel politický.  Napsal;  Le  cheval  de  Phidias 
(1864,  dříve  pod  titulem  A  propos  ďun  cheval, 
1860),  studii  archaeologickou  a  acsthetickou 
v  rámu  romanopisném ;  Le  prince  Vital  (1864), 
studie  stejné  formy  o  Tassovi;  Le  grand 
Oeuvre  (1867\  vědecké  úvahy  v  rámci  lite- 
rárním; Études  de  littérature  et  ďart  (1873); 
dále  romány:  Le  comte  Costia  (1863);  Paule 
Mérée  (1864)  a  Le  román  d^une  honnéte  femme 
(1860),  líčící  měšťanský  i  politický  život  ge- 
nevský ;  Prosper  Randoce  (1868),  obraz  paříž- 
ské porušenosti;  Vnventure  de  Ladislas  Bolski 
(1869)  s  polonofilskou  tendencí;  La  revanche 
de  Joseph  Noirel  (1S72)\  Meta  Holdenis  (1873) 
protinémeckť-  tendence;  Mis^i  Povel  (1875); 
L^  fiancé  de  M/te  SainťMaur  (1876);  Samuel 
Brohl  et  Cie  (1877);  Vidée  de  Jean  Téterol 
(1878),  kde  smiřuje  starou  vládu  s  republikou; 
Amours  fragiles  (1880);  Noirs  et  rouges  (1881); 
La  fcrme  du  Choquart  (1883);  Olivier  Maugant 
(lSř<5);  La  Béte  (1887);  La  vocation  du  comte 
Ghislain  (1888);  Une  Gageure  (1890);  Le  secret 
du  précepteur  (1893)  a  j.  Z  politických  studií 
jeho  jmenujeme:  VAllemagne  politique  (1870); 
VEspagne  politique  (1874);  Hommes  et  choses 
ď Állemagne  (1877);  Hommes  et  choses  du  temps 
présent;  Profils  étrangers  (1889)  a  j.  Do  Če- 
štiny přel:   ^Ženich  slečny  Saint-Maurové* 


(•Světozor*,  1878);  »Jak  člověk  bohatne* 
f»Zora*,  1883);  »Myšlénka  j[ana  Téterola* 
(»Zora€,  1883);  »Meta  Holdenisova*  (»bvět.«, 
1885);  »Osudnv  sňatek*  (»Čes.  bibl.  rodinná*, 
1889);  »Miss  Řovelová*  (»Ottova  Lac.  knih.* 
č.  135)  a  j.  Šld, 

Cherbury  j cerbeři  1  v.  Herbert  Edward. 

Chérem,  slovo  heor.  etymologie  totožné 
s  arabským  haram  (v.  t.).  1.  Ve  staré  době 
značí  ch.  slib  zničení  nepřátel  a  jejich  kořisti 
pro  případ  vítězství  a  sice  ku  cti  Boží.  Slib 
ten  činí  lid  nebo  jeho  vůdce  (náčelník,  král) 
za  tím  účelem,  by  Jahve  tím  účinněji  podpo- 
roval je  v  boji  proti  svému  a  jeho  nepříteli. 
Ch-u  propadali  pávodně  lidé  i  dobytek,  kdežto 
zlato,  stříbro  a  kovové  náčiní  zasvěcováno 
Bohu.  Uzemí  propadší  ch-u  musilo  zůstati 
nevzděláno  a  tudy  i  neobydleno,  aspoň  v  nej- 
starší době.  Proto  prokleto  nebo  sůl  na  né 
nasypána  na  znamení,  že  Bohu  zasvěceno. 
Dovídáme  se  však  o  ch-u,  kde  obyvatelstvo 
pobito,  kdežto  dobytek  a  ostatní  statky  uko- 
řistěny  (Dt.  2, 34  n.  a  jinde),  jinde  pobiti  lidé 
vyjma  panny  (Num.  31,  7  n.),  jinde  jen  muži 
(Dt.  20,  13)  a  p.  Toto,  zdá  se,  bylo  později 
obyčejem.  Jako  důvod  ch-u  uvádí  se  výslovně 
(aspoň  v  Isráéli)  modloslužba  (Ex.  22,  19  = 
Dt.  13, 13).  —  2.  Ch.,  věc  ch-u  propadší  a  tím 
Bohu  náležející  a  takřka  božstvím  proniknutá. 
Nedovolené  osvojení  si  takové  věci  přináší 
zhoubu  pachateli  (na  př.  Saul,  I.  Sam.  5, 10, 
1  Kr.  20,  42)  i  jeho  okolí  (Akán.).  Později 
považováno  v  tomto  smyslu  za  ch.  vše  (lidé, 
dobytek,  pole),  co  někcío  ze  svého  majetku 
Bohu  zasvětil.  Žádná  taková  věc  nesměla  se 
ani  prodati  ani  vykoupiti,  nýbrž  považována 
za  posvátnou  (Lev.  27,28).  Zasvěcování  mohlo 
se  díti  tenkráte  jen  knězem.  —  3.  V  době 
poexilické  bylo  ustanoveno,  nedostavil-li  se 
kdo  do  shromáždění  lidu,  která  za  účelem 
zamezení  smíšených  sňatků  do  Jerusalema 
byla  svolávána,  že  měl  jeho  majetek  propad- 
nouti (ch.)  a  on  sám  vyobcován  býti  (Ezrá 
10,  8;  Sr.  i  Lukáš  6,  22,  Jan  9,  22  a  opct). 
Tento  ch.  provázen  byl  vždy  klatbou  a  musil 
býti  prohlášen  nejméně  10  členy  obce.  Stí- 
žený ch-em  byl  vyloučen  ze  všeho  styku 
s  obcí.  Menší,  dočasná  (30  dnů  ale  i  méně) 
forma  ch-u  bez  prokletí,  již  mohl  i  jednotlivý 
Isráélita  pronášeti,  slula  niddúj.  Dk. 

Ohérest  [šeré]  Aimé,  historik  franc.  (*1826 
v  Auxerre  —  f  1885  v  Paříži),  vedle  advo- 
kacie  věnoval  se  historickému  studiu  a  po- 
dal mnoho  zpráv  k  dějinám  departementu 
Yonne.  Větší  jeho  spisy  jsou:  Véielay,  étude 
historique  (Paříž,  1864—1868,  3  sv.);  Varchi- 
prétrCy  épisodcs  de  la  guerre  de  cent  ans  au 
XIV.  siécle  (t.,  1880),  (poctěno  cenou  Akade- 
mie, a  La  chutě  de  Pancien  régime  (t.,  1885 
až  1886.  2  sv.). 

Cherohez  la  femme  [šeršé  la  fam],  franc. 
^hledejte  ženu!*,  také:  oú  cst  la  femme, 
»kde  je  žena?*,  franc.  pořekadlo  původu 
trestně  právního,  jež  v  ženě  nebo  v  lásce 
k  ženě  vidí  skrytý  motiv  činu  nějakého.  Často 
užívá  se  tohoto  rčení  též  ve  smyslu:  »V  tom 
vězí  nějaká  ženská!* 


152 


Chéri  —  de  Cherrier. 


Chéri  [šérij  Rose,  vlastním  jménem  Rose 
Marie  Cizosová,  herečka  franc.  z  předních 
našeho  věku  (*  1824  v  Étampes  —  f  1861 
v  Paříži),  hrála  od  dětství  a  v  Paříži  poprvé 
r.  1842  na  »Gymnase  dramatique*,  jemuž 
zůstala  věrna.  Ž  počátku  hrála  naivky,  pak 
první  milovnice;  teprve  později  došla  k  váž- 
ným hrám  charakterovým,  poutavši  dříve  ve 
vaudevillech  svěžestí  a  roztomilým  podáním 
básnickým.  Šld. 

Cheribon,  residentství  na  Jávě,  vizČeri- 
bon. 

Clierimiel,  krmě  židovská  z  macesů,  hoř- 
kých mandlí,  cukru  a  jablek,  o  svátcích  Vel- 
konočních  požívaná. 

Clierkaro,  ostrov  afr.,  viz  Ker  ke  na. 

Cliermes  L.,  korovnice,  rod  mŠic  s  ty- 
kadly Sčlennými,  křídly  střechovitými,  z  nichž 
přední  mají  3  šikmé  žilky,  zadní  jen  1  a  to 
často  pouze  slabě  vyvinutou.  Tvoří  přechod 
ku  červcflm.   Žije  oa  stromech  jehličnatých. 


č.  1900.  Chermes  abietis,  korovnice  smrkovi. 

a  larva ;  b  larva  právě  svlečená  s  pochvami  křidlovými  (nympha) 

a  9  koikou  vsadu  jeitč  pf i  tele  ae  driicl ;   c  korovnice  okřídlená ; 

d  nádor  na  vétvi  smrkové,  jefiič  nezralý.  V&e  zvétSeno. 


Ch.  abietis  L.,  korovnice  smrková  (vyobr. 
č.  1900.)  jest  zvláště  zajímavá  složitou  rodo- 
změnou.  První  pokolení  samiček  bezkřídlých 
přezimuje  na  zpodu  pupenů  smrkovích; 
mají  tělo  naduřelé  s  krátkými  nohami,  dlou- 
hým rypáčkem  a  vln  ovitými  chloupky  na 
zadečku.  Snášejí  vajíčka  tvrdá,  na  krátké 
stopečce  upevněná.  Larvy  vylézají  na  šťav- 
natý výhonek  a  zapouštějí  rypáčky  své  mezi 
mladé  jehličí,  následkem  čehož  se  výhonek 
znetvořuje,  listy  jeho  šupinovitě  rozšiřují 
a  v  jamkovitých  prohlubinách  pod  nimi 
usazují  se  larvy,  často  ve  větším  počtu  po- 
hromadě. Nádor,  s  počátku  žlutavě  zelený 
nebo  začervenalý  a  dužnatý,  nabývá  podoby 
malé  šištice,  tvrdne  a  konečně  se  otevírají 
odchlipováním  šupinovitých  jehlic  pravidelné, 
příčné  skuliny,  ze  kterých  vylézají  dospělé 
nymfy  korovnice,  které  se  svlékají  vydáva- 
jíce generaci  druhou  okřídlenou.  Tato  má 
malé  zavalité  tělo  pokryté  hustou  bílou  vlnou 
a  nese  ostatně  znaky  shora  vytčené.  Čásf 
této  generace  zůstává  na  smrku,  čásť  však 
přejde  na  modřín  a  snáší  vajíčka  neoplozená, 
ze  kterých  vzniká  bezkřídlá  generace  3.,  jež 


na  modřínu  přezimuje  a  z  jejil  vajíček  se 
líhne  příštího  jara  okřídlená  generace  4., 
která  opět  na  smrk  se  přestěhuje  a  z  jejíž 
vajíček  líhne  se  posléze  obé  pohlaví  obsahu- 
jící pokolení  5.,  z  jehož  oplozených  vajíček 
vycházejí  samičky  odpovídající  shora  uve- 
dené generaci  1.  Z  tc  částky  pokolení  2., 
která  zůstala  na  smrku,  vznikají  ročně  dvě 
střídající  se  geucrncc  a  to  1.  bezkřídlých, 
2.  okřídlených  samiček,  které  se  však  pouze 
parthenogencticky  množí.  Kpk, 

Cliemes  Mcngc.  rod  stírku  (Pseudoscor- 
pionina)  z  čeledi  Oiemetidae.  Znaky  tvaro- 
vými podobá  se  rodu  Chelifer  (v.  t.),  liší  se 
hlavně  tím,  že  nemá  očí.  Z  8  evropských 
druhů  jest  známější  Ch.  cimicoides  Fabr., 
s  tělem  1*5  mm  dl.,  stlačeným,  podlouhle  vej- 
čitým,  barvy  kaštanově  hnědé  s  jasně  žlutým 
pruhem  podélným  na  zadku ;  nohy  žlutohnědé, 
kusadla  makadlovitá  ^2.  páru),  červenohnědá. 
Žije  v  mechu  a  pod  icorou  stromovou.  Šc. 
Chéron  [šéron]  Elisabeth  Sophie, 
provdaná  le  Hay,  malířka  emailu  a  ry- 
ječka  franc.  (♦  1648  v  Paříži  —  f  1711 1.), 
dcera  a  žačka  malíře  emailu  Henriho 
Ch-a,  byla  též  básnířkou  a  znalkyní 
hudby.  Mezi  jejími  známými  rytinami 
fsou  hlavní:  Sv.  Cecilie  (dle  Raffaela); 
Snétt  5  knie  (dle  plastiky  ve  vosku  pro- 
vedené od  Zumma).  Jako  básnířka  byla 
členem  několika  akademií.  J-k, 

Oherokesové  viz  Či  rokové. 
Chorqnemolles  [šerkmól],  franc,  ob- 
chodní název  vých.-indické  jemné  tka- 
niny, jež  hotoví  se  z  lýka  stromů,  často 
i  ze  směsi  tohoto  a  vláken  hedvábných ; 
vyniká  silným  leskem  hedvábným.  Zá- 
klad tkaniny  jest  hnědý,  žlutý  neb  oran- 
žový, příčné  a  podélné  proužky  jsou  ji- 
nak zbarveny. 

de  Cherrier  [šerjé]:  1)  Ch.  Charles 
Jos.,  historik  franc.  (♦  1785  v  Neufchá- 
teau  —  1 1872  t.).  Postoupil  až  na  podplukov- 
níka,  ale  když  po  červencové  revoluci  ne- 
chtěl přísahati  na  novou  ústavu,  ztratil  hod- 
nost tu,  načež  oddal  se  úplně  studiu  archivů 
franc,  ital.  a  něm.  a  vydal:  Histoire  de  la 
lutte  des  papes  et  des  empereurs  de  la  maison 
de  Souabe  (Paříž,  1841—45.  3  sv.,  2.  vyd.. 
1858)  a  Histoire  de  Charles  Vílí.,  roi  de  France 
(t.,  1868.  2  sv.;  2.  vyd.  1870). 

2)  Ch.  Mikuláš,  theol.  spis.  uher.  (♦  1790 
v  Nagy-Ósze  —  f  1872),  vysvěcen  r.  1813  na 
kněze,  stal  se  v  Trnavě  na  arcibisk.  lyceu 
prof.  církevní  historie  a  kanonického  práva. 
V  r.  1840—41  cestoval  po  záp.  Evropě,  aby 
studoval  jednak  ústavy  vychovatelské  a  vy- 
učovací, jednak  disciplinu  smíšených  man- 
želství. R.  1846  stal  se  školním  dozorcem 
v  prešpurském  okresu  a  král.  radou ;  r.  1848 
zasedal  jako  kapitolní  vyslanec  na  sněmu 
uherském.  Psal  latinsky,  maďarsky  a  něme- 
cky. Jeho  díla  jsou:  Encheiridion  Juris  Ecclesia-' 
stici  cum  singulari  ad  alienas  confessiones  atten- 
tione  (Pešt,  1855,  4.  vyd.);  Institutiones  Histo- 
riae  Ecclesiasticae  Novi  foederis  (2.  vyd.  1854) ; 
Christkatholisches  Erbauungsbuch  (1852)  a  j. 


Cherry  Island  —  Cherson. 


153 


Cherry  Island  [čery  ajlend],  ostrov  v  se  v. 
polárním  moři,  viz  Medvědí  ostrov. 

Ohemif^ón  z  Knósu  na  Krété,  řec.  archi- 
tekt, stavitel  Artemisia  efeského,  viz  Efesos 
(tam  omylem  uveden  r.  660  jakožto  počátek 
stavby  Artemisia  místo  r.  560). 

Oherso,  ostrov  Jader,  moře,  viz  Čres. 

Cherson,  hl.  m.  gubernie  v  již.  Rusku, 
bývalá  pevnost  a  sídlo  admirality  černomoř- 
ské;  z  opevnění  zachovaly  se  pouze  některé 
valy  a  2  brány;  admiralita  přeložena  k  ústí 
Bugu,  kdež  budovy  k  ní  náležející  tvoří  samo- 
statnou osadu.  Město  leží  malebně  na  návrší 
33  30  m  vys.  při  pr.  břehu  Dněpru,  30  km 
nad  jeho  ústím  do  límanu  Černého  moře; 
Dněpr  dosahuje  u  Ch-a  šířky  7—16  A-m,  jest 
však  mělký  a  pokryt  četnými,  nízkými  ostrovy, 
porostlými  rákosím,  které  na  jaře  velkou  vo- 
dou bývají  zaplavovány.  Ch.  skládá  se  z  vlast- 
ního města  a  z  předměstí  vojenského  a  Za- 
hálky; město  jest  pravidelně  stavěno  a  ulice 
podél  a  blízko  řeky  jsou  chráněny  hrázemi 
proti  zhoubným  povodním  Dněpru.  Ch.  jest 
sídlem  gub.  úřadů,  kriminálního  a  sirotčího 
soudu  a  vikářství  arcibiskupa  odčsského;  má 
14  rusko-pravoslavných  kostelů,  1  řím.-katol., 

1  evang.,    5   synagog,    10   žid.    modliteben, 

2  g\'mnasia,  1  rusko-prav.  seminář,  2  vyšší 
dívčí  školy,  krajskou,  zemědělskou  a  ranho- 
jičskou  školu,  1  židovskou  školu  a  několik 
obec.  škol  národních.  Dále  jsou  zde  pomníky 
zakladatele  města  knížete  Potemkina  a  angl. 
íilantropa  Johna  Hobsarda,  jenž  zde  zemřel. 
Město  má  64.749  ob.  (1889),  čistírny  loje, 
mydlárny,  prádelny  vlny,  továrny  na  tabák 
a  cukr,  parní  mlýny,  loděnice  a  j.  Obchod 
jest  značný  přes  to,  že  větší  obch.  lodi  musí 
pro  mělkost  Dněpru  přistávati  ve  vsi  Stani- 
slavskoji,  40  km  od  Ch-u  vzdálené,  neboť  Ch. 
jest  překladištěm  zboží  po  Dněpru  dolů  pla- 
veného a  pro  vývoz  do  ciziny  z  oděsského  pří- 
stavu určeného.  Hlavním  předmětem  obchodu 
jsou  obilí  a  dříví.  Peněžní  obrat  o  velkém 
Trojickém  trhu  v  červnu  jest  asi  150.000  rublů. 
Obchodu  slouží  následující  peněžní  ústavy: 
filiálka  ruské  státní  banky,  městská  obecní 
banka,  chersonská  zemská  banka,  městská 
spořitelna  a  vzájemná  úvěrní  společnost. 
V  okolí  pěstuje  se  orba,  zahradnictví  a  ovoc- 
nictví.  Ch.  založil  r.  1778  Potemkin;  r.  1787 
konala  se  zde  porada  Kateřiny  II.  s  císařem 
Josefem  II. ;  město  stalo  se  r.  1802  krajským, 
r.  1803  hl.  m.  gub.  —  Chersonská  guber- 
nie při  Černém  moři,  až  do  r.  1803  nikola- 
jevskou  zvaná,  hraničí  na  záp.  s  gub.  bess- 
arabskou,  na  sev.  s  podolskou,  kyjevskou  a 
poltavskou,  na  vých.  s  jekatěrinoslavskou  a 
taorickou  a  na  jihu  s  Černým  mořem,  z  je- 
hož pobřeží  124  km  připadá  na  gubernii.  Po- 
vrch její  jest  71.283*7  A•m^  většinou  nížina  na 
scv.  v  mírnou  pahorkatinu  přecházející  a  vů- 
k)cc  k  sev.  zvolna  se  zdvihající,  při  moři 
jednotvárná  a  neúrodná  step,  prostoupená 
roklemi  (balky)  koryt  vyschlých  řek.  Ale  i  tato 
step  icst  v  základě  svém  úrodná,  majíc  všude 
poiikfad  černozemě.  Řeky  gub.  patří  veskrze 
k  úvo<lí  Černého  moře  a  tekou  více  méně 

Ottčv  Sbvr.iW  Naučný,  sv.  XII.  8  3  ifgy. 


jižním  směrem.  Vých.  hranici  tvoří  Dnépr, 
jenž  s  pravé  strany  přijímá  Ingulcc  s  Visu- 
nem,  dále  Bug  s  levým  přítokem  Nikolajev- 
kou,  Ingul  s  Čičiklejou,  Titigul,  Kulajnik  a 
Dněstr,  jenž  jest  hranicí  záp.  Při  ústí  řek  vy- 
tvořily se  slané  límany,  které  pro  svou  měl- 
kost nejsou  způsobily  pro  plavbu  lodí,  če- 
muž odpomoženo  tu  i  tam  umělými  stavbami 
vodními.  Podnebí  jest  měnivé;  v  létě  sucho 
a  horko,  v  zimě  bouřlivo  a  studeno;  jmeno- 
vitě ve  stepích  zuří  tou  dobou  velké  a  prudké 
sev.-vých.  sněhové  bouře.  Střední  teplota 
7-5— 100  Q^  v  létě  22«  C,  v  zimě  —2  až  3^  C. 
Gub.  má  1090  km  železných  drah,  z  čehož 
připadá  na  ruskou  dráhu  jihozáp.  561  km,  na 
dráhu  Jastovskou  49  km,  na  trať  charkovsko- 
nikolajevskou  384  km  a  na  dráhu  jekatěrin- 
skou  96  km.  Obyvatel  má  gub.  2,029.213  (1890), 
t.  j.  28  na  1  /fm*,  většinou  Velkorusů  a  Malo- 
rusů.  Dále  jsou  zde  početněji  zastoupeni 
Rumuni,  Bulhaři.  Srbové,  Poláci,  Řekové, 
Arméni,  Němci.  Švédi,  talmudští  a  karaitští 
Židé  a  Cikáni.  Dle  náboženství  jest  84%  ob. 
ruskopravosl.,  asi  50.000  katol,  60.000  prot., 
3500  gregoriánských  Arménů  a  130.000  isráé- 
litů.  V  gub.  jest  32*/o  ob.  městského,  což  jest 
v  Rusku  po  gub.  petrohradské  a  moskevské 
nejvyšší  procento.  Pro  vyznavače  církve  prav. 
tvoři  gub.  samostatnou  eparchii,  jíž  v  čele 
stojí  arcibiskup  chersonský  a  taurický  se  sí- 
dlem v  Oděse.  Protestante  podřízeni  jsou 
konsistoři  petrohradské  a  katolíci  biskupství 
tiraspolskému.  Vedle  četných  kostelů  pravosl. 
jest  zde  29  kostelů  katol.  a  19  protest.  Ze 
vzdělávacích  ústavů  má  gubernie  universitu 
v  Oděse  zal.  r.  1865,  7  gymnasií,  2  progymn., 
5  reálek,  5  jiných  střed,  škol,  1  obchodní 
školu,  4  školy  svatého  synodu,  33  škol  ele- 
mentárních a  asi  800  škol  národních  se 
63.000  žáky.  Průměrné  vzdělání  ob.  jest  však 
malé  (z  4458  rekrutů  r.  1885  bylo  3137  anal- 
fabetů). Z  užitečných  nerostů  dobývají  se 
kaolin  (21.548  pudů  r.  1888),  křída,  sádra, 
pískovec,  mramor,  žula,  lithografický  vápenec, 
sanytr,  sůl  (97.600  pudů  r.  1888)  a  železné 
rudjr.  Orba  a  zemědělství  převládají  na  sev., 
na  jihu  chov  dobytka.  Z  plodin  nejhl.  jsou 
arnautská  pšenice,  kukuřice,  proso,  len,  ko- 
nopí,  dále  hořčice,  mnoho  ovoce,  hl.  broskve, 
meruňky,  třešně,  moruše,  víno,  zelenina  a  j. 
Chov  dobytka  jest  velmi  značný,  jmenovitě 
ovcí.  R.  1881  bylo  v  gub.  1,413.088  ovcí  me- 
rinových,  856.353  obyčejných,  283.000  koni, 
761.000  kusů  dobytka  hov.  a  311.000  kusů 
vepřového.  Mimo  to  pěstuje  se  drůbežnictví, 
včelařství  a  chov  bourců.  Z  honební  zvěře 
má  gub.  zajíce,  divoké  kočky,  dropy,  ko- 
roptve, sluky,  divoké  kachny  a  vodní  slípky. 
Rybolov  v  řekách,  límanech  i  Černém  moři 
provozovaný  iest  velmi  značný.  Ročně  naloví 
se  asi  10  milí.  sledí,  dále  mnoho  humrů  a 
Želv  mořských.  Průmysl  v  poslední  době  se 
velmi  vzmáhá.  R.  1822  bylo  v  gub.  pouze 
12  továrních  závodů,  r.  1830  již  77,  r.  1885 
asi  800  s  12.500  dělníky  a  roční  výrobou 
v  ceně  29*7  milí.  rublů.  Jmenovitě  jsou  zde 
továrny  na  bonbony  (22),  barvy  (5),  inkoust  (2), 

11 


154 


Chcrsonésos  —  Cherubíni. 


leštidla  (2),  strojírny  (14),  slévárny  žel.  (5), 
továrny  na  vozy  (34),  čistírny  petroleje  (2), 
prádelny  (8),  parní  mlýny  (24),  továrny  na 
nepromokavé  látky  (3),  na  náboje  (3),  na  vý- 
robky vlněné,  provaznické  (2),  koželužské  (17), 
pily,  lihovary  (mimo  Odésu  r.  1885  vyrobeno 
44.810/1/  líhu  v  ccné  1,250.629  rublů).  Hlav. 
předmětem  ot)chodu  jsou  vlna,  kožešinv,  obilí, 
mouka,  konopí,  len  a  dobytek.  Oochodu 
slouží  4  přístavy:  Ch.,  Nikolajev,  Očakov  a 
Oděsa;  vnitrozemskými  tržišti  jsou  Bervslav, 
Alexandríja,  Jelisavetgrad,  Voznesensk  (velké 
výroční  trhy),  Olviopol  a  Tiraspol.  Gub.  roz- 
padá st  r.a  6  krajů:  alexandrijský,  ananjev- 
ský,  chersonský,  jelisavetgradský,  odésský  a 
tiraspolský. 

Ohersonésos  (řecky  tj  XiQeóvrjaog  nebo 
XiQQÓvFfaog  t.  j.  polouostrov),  ve  starověku 
jméno  četných  polouostrovů:  Ch.  Thracica, 
nyn.  polouostrov  Gallipolský,  tvořící  s  Malou 
Asií  úžinu  Hellespontskou  a  proto  také  9}  Í9* 
'EXXríanóvtío  X.  zvaný,  náležel  k  Thrakii  a  byl 
obýván  od  thráckého  kmene  Dolonků.  — * 
Ch.  Taurica  nebo  Scythica,  nyn.  Krim, 
obývaný  od  Tauroskythu;  vých.  polouostrov 
na  Krimu,  nyní  Kerč,  nazýván  byl  Ch.  Tra- 
cheia  a  jihozáp.  část  Krimu,  kde  nyní  jest 
Sabastopol,  slula  Ch.  Parva  (X.  fiix^á);  na 
tomto  místě  založili  osadníci  z  bithynské  Héra- 
kleie  osadu,  která  nazývána  byla  Ch.  neb 
^. 'H^axXeteoux?/.  —  Ch.  Cimbrica,  nyn. 
polouostrov  Jutský,  obývaný  do  X.  stol.  před 
Kr.  od  Cimbrů.  —  Ch.  A  urea  (zlatý),  nyn. 
polouostrov  Malacký. 

Ohertsey  [Čcrtsij,  město  v  angl.  hrabství 
Surrey,  32  km  zjz.  od  Londýna,  na  pr,  břehu 
Temže,  překlenuté  kamenným  mostem;  skládá 
se  ze  dvou  kříŽovitě  se  protínajících  tříd, 
obklopených  Četnými  villami ;  má  4500  oby  v. 
(1881)  a  vyváží  do  Londýna  množství  zeleniny. 
Ch.  vzniklo  na  místě  kláštera  zal.  r.  666  a 
přestavěného  r.  964  Edgarem  a  mnichy  bene- 
diktinskými. Za  heptarcnie  bylo  sídlem  králů 
sussexských.  V  Ch-u  bydlil  básník  Cowley  a 
v  St.  Ann's  Hillu,  1*5  km  vzdáleném,  měl  letní 
sídlo  Ch.  I.  Fox. 

Chertvls  viz  Hertvis. 

Oherůb,  plur.  cherubím,  hebrejské  slovo 
původu  neznámého.  Ve  St.  Zákoně  vysky- 
tuje se  celkem  85krát,  při  čemž  aspoň  ně- 
která místa  svědčí  o  tom,  kterak  názor  o  ch-ech 
často  se  měnil.  Dle  isráélského  názoru  jsou 
ch-ové  nosiči  Boha,  zjevujícího  se  na  zemi. 
Nejdůležitější  místo  pro  tento  význam  jest 
Žalm  18.  11,  líčící  zjev  Boha  v  bouři.  Právě 
toto  místo  zdá  se  obsahovati  reminiscenci 
původního  významu  ch-ů  jako  zosobnění 
bouřného  mračna.  Bylaf  právě  bouře,  jako 
nejvelkolepější  zjev  přírodní,  nejpřípadnějším 
znázorněním  moci  a  velebnosti  Boží.  Hromem 
zazníval  tu  hlas  Boží,  kdežto  blesky  tvořily 
střely,  jež  Bůh  vysílal.  Když  přestane  Bůh 
střely  metati,  odloží  luk  stranou  —  duha  na 
obloze.  Tak  zněl  lidový  názor  hebrejský. 
Z  tohoto  významu  vyvíjí  se  význam  ch-ů  jako 
svědků  přítomnosti  Boha  a  strážců  jeho  místa. 
Jako  tací  vyskytují  se  ch-ové  na  desce  archy 


úmluvy,  dále  ve  chrámě  před  Ncjsvětéjším. 
V  debíru  chrámu  Šalomounova  umístěni  byli 
dva  ch-ové  ze  dřeva  olivového  lOMokct  vy- 
socí s  vnCjšími  křídly  5  loket  dlouhými,  kdežto 
druhá  dvé  nad  svatostánkem  se  skláněla. 
Ch-ové  střehli  i  ráj  po  vypuzení  Adama 
(Gen.  3.),  při  čemŽ  ohniv,é  meče  v  rukou 
jejich  poukazují  zřejmě  na  plamenné  blesky 
bouřných  mračen.  O  podobě  ch-ů  nemáme 
le  starších  dob  zpráv.  Byli  okřídleni,  ale 
byli-li  to  lidé  nebo  bytosti  složené,  zůstává 
nerozhodnuto.  Od  andělů  byli  zřejmě  lišeni, 
předmětem  kultu  u  Hebraeů  nebyli.  Teprve 
u  Ezechiela  (I.  10  n.)  setkáváme  se  s  popisem. 
Představa  ch-ů  je  zde  složitější,  protože  po- 
zdější. Dle  tohoto  místa  měli  ch-ové  hlavu 
s  tváři  lidskou  v  předu,  orličí  v  zadu,  lví 
po  straně  pravé,  volskou  po  straně  levé.  Ze 
4  křídel  byla  dvě  vzhůru  pozdvižena,  druhými 
kryli  tělo.  Třením  křídel  řmraků)  vyluzovali 
zvuk  (hrom).  Čtyři  tací  ch-ové  s  koly  pod 
sebou  tvořili  živoucí  vůz,  na  němž  dle  vidění 
Ezechielova  vznášel  se  trůn  Jehovův.  V  této 
představě  zdá  se  vedle  zbjrtků  původní  před- 
stavy vynikati  již  názor,  spojující  vše,  co  je 
nejdokonalejšího  na  světě,  v  celek  jako  soubor 
velebnosti  Boží.  1  označení  vlastností  Bož- 
ských shledávají  někteří  ve  zjevu  těchto  ch-ů. 
O  původu  ch-u  nelze  říci  nic  určitého.  Okol- 
nost, že  slovo  ch.  nemá  v  hebrejštině  a  vůbec 
v  jazycích  semitských  své  etymologie,  zdá  se 
svědčiti  původu  cizímu  neméně  než  zjevy 
podobné  ch-ům,  jaké  nalézáme  i  v  mythologii 
jiných  národů.  (Srv.  Ezech.  58,  11.)  U  Assyrů 
a  Babyloňanů  zváni  prý  6h-y  {kirúbu,  ač  oby- 
čejně alpu,  býk)  okřídlení  býci  s  hlavou  lid- 
skou, s  nimiž  setkáváme  se  jako  strážci  chrámů 
a  paláců.  Dillmann  a  j.  spojují  ch-y  (srv.  assyr- 
ské  kurubu  ^=  sup)  etymoí.  s  řeclc.  y^vij).  Dle 
toho  byla  by  tvář  orlí  (supí)  u  ch-a  Ezechielova 
původní.  U  pozdějších  Židů  (v  Haggádě)  tvoří 
ch-ové  prvý  zástup  vojsk  nebeských,  za  nímž 
jako  čtvrtá  řada  přicházejí  teprve  andělé. 
Stejně  i  Dionysios  Areopagita  je  považuje  za 
prvou  třídu  hierarchie  nebeské.  Žid  Filo  na- 
psal o  ch-ech  vlastní  spis ;  ch-y  vykládá  jako 
allegorie  nebeských  těles.  V  křesťanství  stali 
se  ch-ové  vidění  Ezechielova  jednotlivýtai 
tvářemi  symboly  čtyř  evangelistů.  Ch-y  samé 
pokládá  většina  sv.  Otců  cirk.  za  anděly.  Dk. 
Ohemblnl  [ke-J  Maria  Lúigi  Zenobio 
Carlo  Salvadore,  hud.  skladatel  (*  14.  září 
1760  ve  Florencii  —  f  15.  bř.  1842  v  Paříži),  syn 
profes,  hudby;  po  hudební  průpravě  vštípené 
mu  v  domě  otcovském,  maje  9  let,  prodělal 
u  Bartolomea  Feliciho  a  syna  jeho  Alessandra 
studia  harmonická,  načež  Bizarri  a  Castrucci 
zdokonalili  jej  ve  skladbě  i  zpěvu.  Výsledky 
studií  těch  tou  měrou  se  osvědčily,  že  již 
od  13.  roku  Ch.  skládal  mše  a  jiné  církevní 
texty  vedle  divadelní  hudby  menších  rozměrů. 
První  pokusy  tyto  získaly  mu  přízeň  velko- 
vévody  toskánského,  potomního  císaře  Leo- 
polda III.,  jenž 'na  své  útraty  vyslal  jej  r.  1778 
do  Bologně  k  Sartimu  zasvětit  se  na  sklad- 
bách Palestr  i  nových  v  tajnosti  polyfonního 
slohu.  Výtěžkům  návodů  Sartiových  přičítati 


Chéruel. 


155 


jest  všechnu  pozdéjši  Ch-ovu  uměleckou  vy- 
tříbcnost.  Byv  prve  činným  výhradné  v  hudbě 
církevní,  r.  1780  vystoupil  v  Alessandrii  s  ope- 
rou Quinto  FabiOy  po  níž  na  různých  jevištích 
italských  následovaly:  Ármida  (1782),  Adriano 
VI  Siria,  n  Aíeseniio,  Lo  sposo  di  tre^  mavito  di 
nessuna  (1783),  Idalidc,  Alessandro  ncií  Indie 
(1784).  Po  krátkém  pobytu  v  Londýne,  kam  se 
Ch.  r.  1784  odebral  a  kde  za  své  opery  La  finta 
principessa  a  GiuUo  Sabino  dvorním  skladate- 
lem jmenován,  pracoval  na  zpžvohře  Ifi^enla 
tu  Aulide,  již  uvedl  v  Turiné  r.  1788,  naČež 
trvale  usídlil  se  v  Paříži.  Zde  právě  zuřil 
krutý  antagonismus  mezi  stranou  Picciniovou 
a  Gluckovou,  z  nichž  žádné  Ch.  nenásledoval, 
nýbrí  vlastní  kráčeje  cestou  oběma  zjevem 
docela  novým  připadal.  Na  rozdíl  od  starších 
oper  svýcíi,  nesoucích  se  lehčím  směrem 
vlaským,  jal  se  těžiti  Ch.  nyní  ze  zkušeností 
získaných  zkoumáním  vkusu  francouzského, 
což  se  mu  sice  z-^rvu  ve  zpěvohře  Démophoon 
r.  1788  ve  Velké  opeře  provedené  s  úspěchem 
prostředním  nepodařilo  tak,  jako  v  menších 
operách:  LodoUca  (1791),  Elisa  ou  le  voyage 
du  Aíont  Bernard  (\194\  Médée  (1797),  Vhú- 
tellerie  portugaise  (1798),  La  punition^  La  pri- 
sonniere  (1799),  Les  djux  journées  (známá  pod 
jménem  » Vodnáře,  1800,  Epicure  (\s:)0),  Ana- 
créon  (1803)  a  v  balletu  Achille  a  Šcyvos  (1804), 
vesm&s  psaných  pro  divadlo  »De  la  foire  Saint 
Germainc,  založené  Léonardcm,  vlásenkářem 
Marie  Antoinetty,  spolu  s  Viotim,  jež  Ch.  arti- 
sticky řídil.  Pracemi  těmito  způsoben  ve  fran- 
couzské opeře  převrat  analogický  převratu 
Mozartovým  působením  v  Německu  způsobe- 
nému, jeíto  nebylo  na  nich  lze  postříci  speci- 
ficky hudebmch  nedostatků,  najmě  malé  pů- 
vabnosti  melodické,  jakéž  vykazovala  tvorba 
Gluckova,  a  s  druhé  strany  přece  dosti  uči- 
něno požadavkům  dramatické  opravdovosti. 
Jmenovité  > Vodnářem*,  divadelně  nejpůsobi- 
vějším, rozlétla  se  sláva  Oh-ova  z  Francie 
i  do  celého  Německa,  aVáftk  hmotné  posta- 
vení skladatelovo  nedovedla  postaviti  na  pev- 
nější půdu.  Příčinou  toho  byl  nepřátelský 
poměr  s  Napoleonem  L,  jenž  nemohl  odpustiti 
Ch-mu  káravý  výrok,  kterým  kdysi  odrazil 
jeho  pochlebné  úsudky  o  Paísiellovi  a  Zinga- 
rellim.  Maje  takto  uzavřený  přístup  k  Velké 
opeře,  dohnán  byl  r.  1805  k  cestě  do  Vídně, 
kdež  ve  dvorní  opeře  nejprve  Lodoisca  uve- 
dena, po  ní  pak  zvláště  k  tomu  konci  kom- 
ponovaná Fanisca  r.  1806  ohromného  úspěchu 
se  dodělala  a  Haydna  i  Beethovena  učinila 
nadšenými  ctiteli  Ch-ovými.  Pohříchu  po  bitvě 
u  Slavkova  souzeno  Cn-mu  ve  Vídni  setkati 
se  s  vítězným  Napoleonem,  jenž  jej  tu  vyzval 
k  dirigentství  dvoř.  koncertů  v  Schonbrunně, 
avšak  na  milost  nepřijal,  což  uspíšilo  návrat 
jeho  do  Paříže,  všeobecnou  radostí  tam  pro- 
vázený. Stále  jej  pronáší edova vší  nepřízni 
Napoleonově  hleděl  uniknouti  Ch.  po  opeře 
Pygmalion  úplnou  abstinencí  od  veřejnosti. 
R.  1808  uchýlil  se  na  zámek  knížete  Chimay- 
ského  a  složil  ta  ku  posvěcení  nové  kaple 
Mši  \  F,  Čítanou  pro  Čistotu  slohu  a  církevní 
ráz  k  nejslavnějším  výtvorům  svého  druhu. 


Jen  mimochodem  na  to  věnoval  Ch.  opeře 
své  síly;  mimo  opery  Crescendo  (1810)  a  Les 
Abencérages,  jež  ve  Velké  opeře  r.  181?  na 
dobro  propadla,  účastnil  se  s  jinými  skladateli 
komposice  příležitostných  her  éayard  a  Mé- 
^iin-es  (1814)  a  Blanche  de  Provence  (1821^.  Za 
to  s  tím  větším  úsilím  soustředil  se  ku  skladbě 
komorní  a  církevní,  jíž  se  byl  od  mládí  vzda- 
loval, k  čemuž  bezprostřední  podnět  zavdá- 
vala hodnost  vrchního  intendanta  král.  kaple, 
propůjčená  mu  po  návratu  Bourbonů  r.  1816. 
Za  dřívější  ústrky  Ch.  skvěle  byl  odškodněn, 
byv  dosazen  r.  1821  za  ředitele  pařížské  kon- 
servatoře, již  za  svého  dvacítiletého  působení 
povznesl  k  netušené  slávě.  Jeviště  dotkl  se 
ještě  jednou  r.  1833,  kdy  provedl  pod  názvem 
Aii  Bjiba  přepracovanou  svou  starší  operu 
Konkourgi.  R.  1841  vzdal  se  všech  hodností.  — 
Přes  italský  svůj  původ  čítá  se  Ch.  k  fran- 
couzským klassikům,  avšak  i  německý  živel 
jeho  skladeb  nelze  podceňovati.  Jako  sou- 
časník Haydnův  a  Mozartův  nemohl  nepod- 
robiti  se  vlivu  obou  těch  mistrů,  z  nichž  sice 
žádného  nedostihl  co  do  spontánnosti  svým 
spíše  reflexivním  tvořením,  ale  jež  překonával 
větším  důmyslem  a  hlubokostí  práce,  od- 
chované na  velikých  vzorech  Palestrinových, 
V  opeře  nejevil  tolik  instinktivního  zřetele 
k  dramatickým  požadavkům  jako  Mozart,  ježto 
zahloubával  se  tuze  jednostranně  do  čistě 
hudební  stránky  mnohdy  na  úkor  scénické 
účinnosti.  Za  to  svým  Requiem  \  C-moll  do- 
cílil Ch.  znamenitým  procítěním  textu  úspěchu 
ani  Mozartovou  smuteční  mší  nczastíněného 
a  osmihlasným  Credo  a  capella  podivuhodné 
mohutnosti  kontrapunktické  pojistil  si  ve  vo- 
kální literatuře  církevní  nepomíjející  význam, 
podobně  jako  dosti  dlouho  podceňovanou  Mši 
%  D-moll.  Specialitou  Ch-ovou  jsou  smyčcová 
kvartetta  vyrostlá  ze  vzorů  Haydnových  a  Mo- 
zartových, ale  oživená  jeho  individualitou. 
Znamenitými  výsledky  korunována  byla  uči- 
telská činnost  Oh-ova,  ve  své  svědomitosti 
až  pedantická.  Methodu  vyučovací  Ch-ovu 
snesl  žák  jeho  Halévy  v  knihu  Cours  de  contre- 
point  et  d:  fugue  (1835).  Mimo  uvedené  již 
opery  vykazuje  vlastnoručně  psaný  seznam 
skladeb  Ch-ových,  jejž  tiskem  vydal  r.  1843 
Bottée  de  Toulmon,  tato  díla:  11  velkých  mší, 
2  Requiem  (z  c  a  d),  2  Dixit,  Magnificat,  Mise- 
rere,  Te  deum,  4  litanie,  1  oratorium,  motetta, 
gradualie,  hymny,  antifony,  17  kantát,  sym- 
fonii, ouverturu,  6  smyčc.  kvartet,  kvintetto, 
6  klav.  sonát,  kanóny,  solfeggie  a  m.  j.  — 
Srv.  L.  Ch-s  Kurze  Biographie  (anon.,  Erfurt, 
1809);  M.  de  Leménie,  Ch.  (Paříž,  1841);  Miol, 
Notice  sur  la  vie  et  les  ouvrages  de  Ch. 
(t.,  1842);  Pláce,  Biogr.  et  analyse  phréno- 
logique  de  Ch.  (t.,  1842);  Picchianti,  Notizie 
suTla  vita  e  sulle  opere  di  Ch.  (Florencie,  1844) ; 
Rochette,  Notice  historique  sur  atd.  (Paříž, 
1843) ;  Gamucci,  Intorno  alla  vita  ed  allc  opere 
di  Ch.  (Flor.,  1869);  Bellasis.  Ch.,  Memorials 
illustrative  of  his  life  (Londýn,  1876);  Crovest, 
L.  Ch.  (1890).  t? 

Chémel  [šéryel]  Pierre  Adolphc,  histo- 
rik franc.  (♦  1809  v  Rouenu  —  f  1891  v  Pa- 


156 


Cheruskové  —  Chesney. 


říži).  Byl  r.  1866  generálním  inspektorem  ve- 
řejného vyučováni,  později  rektorem  akademie 
ve  Štrasburce  a  Poititrsu.  Získal  si  veliké  zá- 
sluhy o  déiepisectví  francouzské  jednak  pečli- 
vými vydáními  starých  textů  a  memoirů  ze 
XVll.  stol,  jako:  Journal  ďOlivier  Lefevre 
d^Ormesson  (Pař.,  1860—62,  2  sv.),  Mémoires  de 
mademoiselle  de  Montpensier  (t.,  1858—59,  4  sv.) 
a  Mémoires  du  duc  de  SainťSimon  (t,  1856 — 58, 
20  sv.;  nové  vyd.  s  Reignierem  1873—77), 
jednak  důkladnými  pracemi  historickými,  jako: 
Histoire  de  Vadministration  monarchique  en 
France  depuis  Vavenement  de  Philippe  Auguste 
jusqu*  a  la  mort  de  Louis  XIV,  (Pař.,  1855, 
2  sv.);  Dictionnaire  historique  des  tnstitutions^ 
moeurs  et  coutumes  de  la  France  (6.  vyd.  t., 
1884,  2  sv.);  Mémoires  sur  la  vie  publique  et 
privée  de  Fouquet  (t.,  1864,  2  sv.);  Histoire  de 
France  souš  le  ministere  de  Ma\arin  t65i — i66í 
(t,  1883,  3  sv.)  a  i. 

Clienulkové  Hat.  Cherusci,  ze  staroněm. 
héru^  t.  i.  meč).  Kmen  germánský  obývavší 
v  krajinách  severné  od  Harcu  mezi  Veserou 
a  Labem.  Rozděleni  byli  v  několik  žup,  úplné 
samostatných.  R.  9.  př.  Kr.  podmanil  je  Drusus, 
který  pronikl  až  k  Labi,  r.  9.  po  Kr.  spojili 
se  s  Arminicm  a  nabyli  samostatnosti,  ale  již 
r.  15.  vlastní  nesvorností  zavdali  Germanikovi 
příčinu,  že  vpadnul  do  jejich  území  a  vítězství 
své  oslavil  triumfem,  ve  kterém  vedena  byla 
Thusnelda,  manželka  Arminiova.  Po  válce 
proti  Marobudovi  moc  jejich  klesala,  až  za- 
nikli ve  spolku  saském. 

Oherven  [červeň]  Tomáš  (♦  1793  v  Chyž- 
ném  v  Oravě  —  1 1874  v  Báňské  Bystřici), 
kanovník  b.-bystřický  a  štědrý  mecén  míst- 
ního kapitulního  kostela,  kat.  gymnasia  a  býv. 
Matice  Slovenské,  jejímž  byl  pokladníkem,  a 
horlivý  podporovatel  písemnictví  domácího 
i  českého.  Byl  typickým  zjevem  lidumilných 
kněží  z  řad  vyššího  kléru  slovenského,  dnes 
nadobro  již  vymřelých.  Včk. 

de  Chervilie  [šervilj  Gaspard  Georges, 
markýz,  spis.  franc.  (♦  1821  v  Chartrech),  spolu- 
pracovník Dumasa  otce  při  čtyřiceti  romá- 
nech, psal  belletristickou  i  váznou  formou 
o  lovu  a  honbě:  Les  aventures  d*un  chien  de 
chasse;  Histoire  naturelle  en  action;  Bite  en 
robe  de  chambre;  Contes  de  chasse  ou  de  péche; 
Muguette;  Lettres  de  mon  jardin;  Contes  ďun 
coureur  des  bois\  Le  gibier  poil;  Le gibier plume\ 
Mois  au  champs  et  au  village;  Les  chiens  et  les 
chats  (s  illustr.  Lambertovými)  a  j. 

Cliesapeakský  záliv  [česepík-1,  Chesa- 
peake-bay,  největší  záliv  Spoj.  Obcí  scv.- 
amer.,  na  vých.  pobřeží,  mezi  36^45'  a  39*36' 
8.  š.;  délka  od  sev.  k  jihu,  od  mysu  Karlova 
až  po  ústi  Susquehanny,  obnáší  320  km,  šířka 
6  až  55  km.  Na  záp.  straně  vlévají  se  do  zálivu 
řeky  York,  Rappanannock,Jamesova,  Potomac, 
Patuxcnt,  Potapsco  a  Susquehanna,  na  vých. 
Choptank  a  Nanticoke.  Ústí  všech  těchto  řek 
tvoří  větší  aestuaria  a  jsou  dobriTni  přístavy, 
jmenovitě  ústí  Potapska  (Baltimore)  a  James- 
Riveru  (Norfolk).  Břehy  zálivu  jsou  nepravi- 
delné, nízké,  s  četnými  zátokami,  břehy  vých. 
věnčené  řadou  ostrovů,  bažinaté  a  nezdravé. 


Hloubka  jest  značná  a  připouští  plavbu  nej- 
větších námořských  lodí,  pouze  u  mysu  f indři- 
chova  jest  mělko.  Ch.  z.  spojen  jest  průplavy 
se  zálivem  Delawarským  a  s  Albemarle-Sundem 
a  jest  nejvydatnějším  lovištěm  ústřic  ve  Spoj. 
Obcích.  Sev.  čásť  zálivu  náleží  státu  Mary- 
landu,  jižní  k  Virginii. 

Ohetalden  [čizldn]  William.  lékař  angi. 
(*  1688  v  Burrowu  v  Leiccstcrsku  —  f  1752 
v  Bathu),  byl  lékařem  v  předních  londýn- 
ských nemocnicích,  osobním  chirurgem  krá- 
lovny Karoliny  a  členem  všech  velkých  spo 
lečností  lékařských.  Vynikal  zejména  jako 
chirurg  i  anatom,  jenž  zdokonalil  mezi  jiným 
řez  na  kámen  (provedl  prý  jej  v  54  sekundách  v 
a  pak  poprvé  skutečně  provedl  operaci  umělo 
panenky  oční.  Z  jtho  literárních  prací  uvá- 
díme: The  anatomy  of  the  human  body  (Lon- 
dýn, 1713,  11.  vyd.  1778),  kde  přihlíženo  též 
k  operacím  chirurgickým ;  Treatise  on  the  hi^h 
operaťion  of  the  stone  (t,  1723);  Osteography, 
or  anatomy  of  the  bones. 

Ohesham  [čezem],  město  v  angl.  hrabství 
buckinghamském,  11  km  jv.  od  Aylesbury, 
25  km  sz.  od  Londýna,  v  úrodném  údolí  pří- 
toku Colnea-Chessu,  při  již.  úpatí  Chiltem- 
ských  pahorků;  továrny  na  papír  a  8018  ob. 
(1891). 

Oheshlre  [češir],  anglické  hrabství,  v.z 
Chester. 

Oheslmnt  [čezónt],  město  v  angl.  hrabství 
Hertfordu,  22*5  km  s.  od  Londýna,  na  Lee, 
přítoku  Temže;  má  got.  kostel  z  XV.  stol., 
proslulý  seminář  huntigdoniánů  a  9620  ob. 
(1891).  V  okolí  jest  Theobalďs  Park,  v  XVI.  st. 
venkovské  sídlo  lorda  Burleigha. 

Cliesnean  [šenó]  Ernest,  francouz.  kritik 
výtv.  (*  1833  v  Rouenu  —  f  1890  v  Paříži), 
napsal  cenné  práce:  La  peinture  franq.  au 
XIXe  siécle  (1862,  3.  vyd.  1883);  Vart  et  les 
artistes  modernes  en  France  et  en  Angleterre 
(1863);  Le  statuaire  J.-B.  Carpeaux  (1879); 
Peintres  et  statuaires  romantiques  (1880);  La 
peinture  angl.  (1882);  Voeuvre  complet  d*Eug. 
Delacroix  (s  Robautem  a  Calmettesem,  1885); 
Joshua  Reynolds  (1887)  a  j. 

Chesnelong  [šenlon]  Pierre  Charles,  po- 
litik franc.  (♦  1820  v  Orthezu).  Nabyl  obcho- 
dem s  bayonnskými  šunkami  velikého  jmění 
a  tím  dosel  takového  vlivu.  Že  byl  r.  186(> 
jmenován  mairem  v  Orthezu  a  zvolen  r.l869 
do  sněmovny  poslanců,  ve  které  zasedal  v  lé- 
tech 1872—76  jako  horlivý  legitimista.  Stav 
se  vůdcem  krajního  křídla  pravice,  způsobil 
pád  Thiersův  a  v  říjnu  r.  1873  vyjednával 
s  hrabětem  Chambordem  v  Salcpurku.  Po  zma- 
řeném vyjednávání  přistoupil  Ch.  ke  strané^ 
klerikálni,  podporoval  ji  ve  sněmovně  vtip- 
nými a  doorými  řečmi  a  mimo  sněmovnu: 
čilou  agitací  a  působením  při  schůzích  kleri- 
kálních.  R.  1876  nebyl  zvolen,  za  to  r.  1S77 
stal  se  doživotním  senátorem. 

Chesney  [česny]:  1)  Ch.  Francis  Raw- 
don,  generál  a  cestovatel  angl.  (*  1789  v  Bal- 
lyree  v  Irsku  —  f  30.  led.  1872  v  Kilkeelii 
v  Irsku),  vzdělání  nabyl  na  voj.  akad.  ve  Wool- 
vvichi,  načež  súčastnil  se  válek  s  Napoleonem  L 


Chester. 


157 


R.  1815  stal  se  dělostřeleckým  kapitánem  a 
zil  v  posádce  v  Gibraltaru.  K.  1829  navštívil 
a  ohledal  bojiště  právě  ukončené  války  rusko- 
torecké.  Pak  cestoval  po  Malé  Asii  a  v  Egyptě. 
V  té  době  mnoho  se  zasazoval  o  příme  spo- 
jení Středozemního  moře  s  Indií  a  zvláštním 
memorandem  dovozoval  nutnost  a  prospěš- 
nost prokopání  převlaky  Suezské  (1830),  začež 
r.  1862  při  své  návštěvě  Paříže  nazván  od 
F.  Lessepse  veřejně  otcem  Suezského  prů- 
plavu. Návrhy  jeho  nedošly  však  u  angl.  vlády 
sluchu.  Ch.  obrátil  se  pak,  prošed  pouští 
arabskou  a  Palestinou,  r.  1831  na  Eufrat,  po 
némž  plavil  se  na  voru  od  Any  až  k  ústí; 
R.  1835  odebral  se  z  nařízení  anglické  vlády 
opět  na  Eufrat  za  účelem  studia,  možno-íi 
zříditi  pomocí  řek  Eufratu  a  Tigridu  přímé 
poštovní  spojení  s  Indií.  Na  cestě  té  prozkou- 
mal důkladné  celý  tok  Eufratu.  V  1. 1843—47 
velel  ve  válce  s  Čínou  dělostřelectvu.  R.  1855 
stal  se  generalmajorem,  r.  1860  generallieute- 
nantem,  r.  1866  generálem.  Napsal:  Report  on 
the  navigatlon  of  the  Euphrates  (Londýn,  1833) ; 
Observations  on  the  reconstructton  of  the  Roval 
Regiment  of  Artillery  (t,  1849);  Observations 
on  the  past  and  present  statě  of  /ire-arms  etc, 
(t.,  1852) ;  Narrative  of  the  Russo-Turkish  cam- 
paigns  of  1828 — 2p,  with  a  view  of  the  present 
State  of  affairs  in  the  East  rt.,  1854,  IIL  v.); 
Expedition  for  the  survey  ofthe  rivers  Euphra- 
tes and  Ttgris  (t.,  1856,  2  sv.);  Telegraphic  com- 
munication  with  India  (t,  1859);  Narrative  of 
the  Euphrates  expedition  carried  by  order  of 
the  British  government  1835—37  (t.,  1868). 
Srv.  Poolc,  Life  of  generál  F.  R.  Ch.  (Lond., 
1885)  a  biografii  napsanou  jeho  vdovou  a  dce- 
rou: Life  of  generál  F.  R.  Ch.  (t,  1893). 

2)  Ch.  Charles  Cornwallis,  vojenský 
spisov.  angl.  (♦  1826  —  f  1876),  byl  plukov- 
níkem ve  sboru  génij  ním  a  prof.  historie  ve 
škole  gener.  štábu  ve  Sandhurstu.  Kromě 
přednášek  svých,  které  vydal  jako  Waterloo 
Lectures  (Lond.,  1861,  3.  v^d.  1874)  a  ve  kte- 
rých nestranně  připisuje  vítězství  u  Waterloo 
pomoci  pruské,  vydal:  Campaigns  in  Virginia 
and  Maryland  (t,  1863—63,  3  sv.);  The  mili- 
tarr  resources  of  Prussia  and  France  (t.,  1870) 
a  Essars  in  modem  milit,  biography  (t,  1873). 

Ohestar  [čestr]:  1)  Ch.,  hl.  m.  angl.  hrab- 
stvi  v  záp.  Anglii,  25  km  jjv.  od  Liverpoolu, 
12  km  nad  vtokem  splavne  ř.  Dec  do  mělkého 
aestuaria,  na  důležité  křižovatce  želez,  drah 
na  skalnatém  návrší,  město  velmi  starožitné, 
obklopené  valy  z  červeného  pískovce  ze  sto- 
letí XIV.,  založenými  na  širokých  hradbách 
z  doby  římské.  Na  valech  jest  nyní  pěkná 
promenáda  2350  m  dl.  Hl.  ulice  Éastgate  a 
Bridgcstreet,  protínající  se,  jako  většina  ostat- 
ních ulic,  pod  pravým  úhlem,  rozdělují  město 
v*e  4  čtvrti.  Některé  ulice  mají  zvláštní  vzhled, 
ježto  domy  jejich  jsou  do  skály  vytesány,  tak 
ic  bylo  třeba  po  obou  stranách  ponechati 
pro  pčší  obecenstvo  galerie,  2  m  nad  jízdní 
dráhu  vvvýšené,  ku  kterým  vystupuje  se  po 
schodech.  Mnoho  domfl  jest  též  dřevěných 
a  hrazdéných,  se  zajímavými,  do  ulice  obrá- 
ťcnými  itity.  Ch.  jest  sídlem  anglickéhr  bi- 


skupa, má  velkolepou  got.  kathedrálu  v  nor- 
manském  a  got.  slohu  z  červeného  pískovce, 
částečně  ze  XII.  stol.,  r.  1876  restaurovanou, 
staré  opatství  Werburgh,  kostel  sv.  Jana  Křt. 
z  XI.  stol.,  částečně  zSlý,  čtyřhrannou  »věž 
Caesarovu*,  zbytek  to  hradu  postaveného  Vi- 
lémem Dobyvatelem,  prastarý  most  přes  Dee 
o  7  obi.,  z  doby  přednormanské,  nový  Gros- 
venor-Bridge  o  1  oblouku  rozpietí  60  m,  rad- 
nici, hudební  síň  v  podobě  kaple,  Grosvenor- 
Museum  s  četnými  řím.  starožitnostmi,  nové 
nádherné  budovy  soudní,  kasárny  a  trestnici, 
učitelský  seminář,  školu  (King's  School),  uměl. 
školu,  knihovnu,  museum,  ustav  pro  choro- 
myslné  a  j.  Průmysl  nepatrný  obmezuje  se 
na  stavbu  lodí,  výrobu  mýala  a  lučebnin. 
Ol)chod,  někdy  značný,  stále  klesá  ve  významu 
svém  na  prospěch  sousedního  Liverpoolu  a 
to  pro  mělkost  řeky  a  přístavu,  do  něhož 
přístup  jest  možný  pro  lodi  nejvýše  o  300  tu- 
nách; též  průplav  Ellesmerský,  spojující  Ch. 
s  Ellesmere-Portem,  jest  přístupen  pouze  ma- 
lým lodím.  R.  1887  přijelo  do  přístavu  chest. 
2442  lodí  o  181.860  t.  Cena  dovezeného  zboží 
byla  r.  1886  72.627  Ib.  st,  příjmy  přístavu 
92.406  lib.  st.  Hl.  předměty  obchodu  jsou:  sýr 
(ročně  8  velkých  trhů),  sůl,  irské  lněné  plátno, 
kamenné  uhlí  a  olovo.  Z  Ch-u  udržuje  se  pře- 
vozní  trať  do  Irska.  Na  závodišti  v  Roodee 
konají  se  proslulé  koňské  dostihy.  Na  jih  od 
Ch-u  (4  km)  jest  Eaton  Halí,  skvostný  zá- 
mek a  letní  residence  vévody  z  Westminsteru, 
r.  1874 — 84  Waterhausem  úplně  přestavený. 
Vých.  od  Ch-u  jest  v  Hawardenu  letní  sídlo 
Gladstonovo.  —  Ch.  jest  z  nejstarších  měst 
Anglie.  Již  v  době  řím.  byl  pod  jménem  Děva, 
Colonia  Devana,  důležitým  střediskem  a  hlav. 
stanem  20.  římské  legie  (Vateria  Victrix)  za 
válek  císaře  Antonia  ťia  s  domorodým  oby- 
vatelstvem. Když  Normané  zem  opanovali, 
stal  se  Ch.  hl.  městem  hrabství,  které  král 
Vilém  propůjčil  Hugonovi  z  Avranches,  ale 
r.  1237  opět  připadlo  koruně.  Později  byl  Ch. 
hlavní  pevností  Anglie  proti  Walesu  a  v  ob- 
čanské válce  hl.  oporou  royalistů,  kteři  jej 
ztratili  teprve  po  dlouhém  obléhání  r.  1646. 
Srv.  Hemmgway,  History  of  the  city  of  Ch. 
(v  Ch-u,  1831,  2  sv.).  —  Hrabství  chester- 
ské,  též  Cheshire  [češir]  nebo  zkráceně 
Ches  [čes],  hraničí  na  sev.  s  hrabstvím  lan- 
casterským  a  yorkským,  na  vých.  s  Derbyshi- 
rem,  na  jv.  s  hrab.  staifordským,  na  jihu  se 
Shropshirem,  na  záp.  s  hr.  denbighským  a 
ílintským  (Wales)  a  na  sz.  s  Irským  mořem. 
Povrch  265919  fem«,  730.052  ob.  (1891).  Hrab- 
ství jest  většinou  rovina  rozprostírající  se 
mezi  řekami  Deem  a  Merseyem,  až  60  m  n.  m. 
vysoká  a  pokrytá  z  části  vřesovišti  a  ba- 
žinami, též  něco  málo  lesy,  ohraničená  na 
vých.  hřbety  Congleton  Edge  a  Macclesfield 
Forestem  a  prostoupená  tu  a  tam  menšími 
pásmy  "pahorků  (na  záp.  Delamere  Forest  a 
Peckíorton  Hills,  dále  Beeston  Hill).  Veškerá 
půda  mimo  ve  vých.  části  hrabství  záleží  v  pe- 
strém pískovci  feeupru.  Hl.  řekami  jsou  Mer- 
sey  při  sev.  hranici  a  Dee,  dále  Weaver  a 
Dane.  Hrabství  má  hustou  síť  průplavů,  z  nichž 


158 


Chesícrfield  —  Chevalier. 


nejdůležitější  jsou  Grand-Trunck  a  kanál  El- 
lesmere-bridgcwatcrský,  dále  neméné  hustou 
siť  želez,  drah,  prostředkujících  spojení  s  blíz- 
kými hl.  centry  angl.  průmyslu.  Podnebí  jest 
mlhavé  a  vlhké,  ale  celkem  zdravé.  Půda, 
jinak  velmi  úrodná,  méně  jest  způsobilá  pro 
orbu,  za  to  louky  a  pastviny  jsou  výtečné. 
R.  1890  připadalo  z  veškerého  povrchu  26' 1% 
na  pole,  50'67o  na  louky  a  pastviny  a  3%  na 
les.  Následkem  toho  převládá  chov  dobytka, 
který  úsilně  se  pěstuje.  R.  1890  mělo  hrabství 
167.465  kusů  hovězího  dobytka,  106.418  ovcí, 
77.464  kusů  vepř.  dobytka  a  přes  20.000  koní. 
Proslulá  jest  výroba  sýra,  který  vyváží  se  pod 
názvem  chesterského  sýra  do  celého  svčta 
v  ročním  množství  asi  11.000  tun.  Hojné  jest 
též  těžení  nerostů.  Jmenovitě  přímo  nevyčer- 
patelná jsou  ložiska  kamenné  soli,  hl.  v  pe- 
strém pískovci  u  Northwiche,  která  přes  to, 
že  již  od  r.  1670  se  vykořisťují,  poskytuji 
ročně  asi  2  milí.  tun.  Dále  těží  se  kamenné 
uhlí  (1892:  666.773  tun),  železo  a  olovo.  Velmi 
značný  jest  průmysl,  jmenovité  výroba  zboží 
bavlněného  (1881  zaměstnáváno  v  tomto  od- 
boru na  28.000  dělníků;,  jy  ž  hl.  sídly  jsou 
Ch.,  Birkenhead,  Macclesheld ,  Conglcton, 
Stockport  a  Stalybridge.  Dále  má  hrabství 
železárny,  strojírny,  ocelárny,  továrny  na  lu- 
čebniny,  stavbu  lodí,  výrobu  zboží  hedváb- 
ného, klobouků  a  j.  Hl.  předmětem  obchodu 
jsou  sýr  a  sůl.  Hl.  m.  hrabství  jest  Ch.  — 
Srv.  Murray,  Handbook  for  Shropshire  and 
Cheshire  (Londýn,  1880). 

2)  Ch.,  město  v  hrabství  delawarském  státu 
Pennsylvanie  Spoj.  Obcí  sev.-amer.,  20  ^wi  od 
Filadelfie,  na  1.  bř.  Delawaru;  jest  důležitým 
uzlem  žel.  drah,  má  vojenskou  akademii  (od 
r.  1862),  theol.  seminář,  velký  průmysl,  jme- 
novitě továrny  na  zboží  bavlněné  a  vlněné,  oce- 
lárny, válcovny,  loděnice,  3  banky  a  20.226  ob. 
(1890).  Jest  nejstarším  městem  Pennsylvanie. 
JPůvodně  nazývalo  se  Upland  a  bylo  založeno 
r.  1643  osadníky  švédskými.  R.  1682  konána 
zde  za  W.  Penna  provine,  schůze  zákonodárná. 

Ohesterfleid  IčestrflldJ,  město  v  ancrlickcm 
hrabství  Derby,  385 /rm  ssv.  od  Derby,  na 
průi)laveeh  Rotherskéra  a  Chcsterfieldském 
a  trati  Midland  Railwaye;  má  prosluK  starý 
farní  kostel  Všech  Svatých  ze  XiV.  a  XV.  stol. 
s  točitou  věží,  70  m  vys.,  v  němž  pochován 
jest  Gcorge  Stephenson,  katol.  kollej  {Mount 
St.  \íary's),  velké  slévárny  železa  a  mosazi, 
strojírny,  továrny  na  krajky,  zboží  bavlněné, 
vlněné,  hedvábné  a  stávkové,  prýmkářství, 
koželužství,  hrnčířství  a  13.242  oby  v.  (1891). 
V  okolí  značné  doly  kamenouhelné,  železárny, 
olověné  hutě  a  lože  vápence  a  břidlice.  Cn. 
jest  velmi  staré  místo,  které  již  za  římské 
doby  bylo  stanicí  na  silnici  z  Derby  do  Yorku. 
Jyých.  od  Ch-u  jest  venkovské  sídlo  vévody 
Devonshirského  Hardwick  Halí,  vyst.  r.  1590 
až  97,  k  němuž  poutají  se  některé  upomínky 
na  Žalařování  Marie  Stuartky  v  blízkém,  nyní 
zaniklém  hradě. 

Ohasterflald  [čestrfíld]:  1)  Ch.  Phil.  Dor- 
mer  Stanhope,  hrabě  a  státník  angl.  (♦  1694 
v  Londýně    -  f  1773  t).  Byl  prvním  komořím 


prince  Waleského,  r.  1726  vstoupil  do  sně- 
movny lordů,  odvrátil  r.  1728  jako  mimoř. 
vyslanec  v  Hollandsku  válku  od  Hannoverská 
a  stal  se  konečně  vrch.  hofmistrem  Jiřího  II. 
a  místokrálem  v  Irsku.  R.  1747  ustoupil  a  za- 
býval se  literárními  pracemi,  z  nichž  zvláště 
Letters  to  his  son  (Lond.,  1774,  2  sv.,  3.  vyd. 
New- York,  1892)  uhlazeným  tónem,  ducha- 
plnými myšlénkami,  ale  také  hlásáním  nehrubě 
mravných  zásad  vzbudily  veliké  rozrušení; 
kromě  toho  vyšly  Miscellaneous  work  (t.,  1777) 
a  Pústhumous  pieces  (t.,  1778).  Souborné  vydáni 
spisů  a  korrespondence  upravil  Lord  Nlahoix 
(t.,  1845—53,  5  sv.)  a  Carey  (t.,  1871,  2  sv.). 
Viz  Browning,  The  wit  and  wisdom  of  Lord 
Ch.  (t..  1874). 

2)  Ch.,  hraběcí  rod  angl,  viz  Stanhope. 

Ohasterflaldflké  ostrovy  [čestrfíld],  malé 
korálové  souostroví  ve  Velkém  okeánu,  na 
20<*  j.  á.  a  158<*  30'  v.  d.,  sev.-záp.  od  Nové 
Kaledonie,  v  povrchu  0*8  km*.  R.  1878  obsadili 
je  Francouzi  pro  bohatství  guana. 

Oliaster-la-Streat  [čestr-le-strít],  tovární 
město  v  angl.  hrabství  durhamském,  15  km  sev. 
od  Durhamu,  na  1.  bř.  Wcaru  a  Želez,  trati 
Durham-Gateshcad-Newcastle;  má  velmi  krá- 
sný, starý  got.  kostel  sv.  Cuthberta,  restau- 
rovaný r.  1862,  a  5000  ob.  Dříve  slulo  Cune- 
c astre,  založeno  bylo  r.  882.  V  okolí  velké 
doly  uhelné  v  Tawfieldu  a  Waldrige  a  Lumley 
a  Lambton  Castlc,  letní  sídla  hrabat  ze  Scar- 
boroughu  a  Durhamu. 

Ohastar  Rivar  [čestr  rivr],  řeka  ve  Spoj. 
Obcích  sev.-amcr.,  asi  225  km  dl,  vyvěrá  ve 
státu  Delaware  jz.  od  Black-Birdu,  teče  smě- 
rem zjz.,  protéká  pak  vých.  částí  státu  Mary- 
landu  a  ústí  se  širokým  chobotem  do  zálivu 
Chasapcakskébo. 

Ohatar,  město  v  Indii,  viz  Chitore. 

Ohav.,  1.  skratek  zoologický,  jímž  označen 
Louis  Auguste  Chevrolat;  2.  skratek 
botanický,  jímž  značí  se  Francois  Fulgis 
Chevallier  (♦  1796  v  Paříži  —  t  18^0  ve 
Freiburku,  Breisgau),  jenž  zabýval  se  květe- 
nou Francie,  studiem  hub  a  lišejníků  a  na- 
psal: Histohe  dcs  Giaphidées  (Paříž,  1824); 
Floře  generále  des  euvirons  de  Farh  (t.,  1626 
až  27,  2  sv.);  Ftingorum  et  Byssorum  illustra- 
tiones  (t.,  1837). 

Ohavalaraskni  |šva],  z  řranc.  chevalc- 
resque,  rytířský. 

Ohavalarla  [švalríj,  rytířstvo  ;  ch.  de  lec- 
t  ure  [š.  de  lektýr),  lat.  milites  der  idy  ve  středo- 
věku doktoři  bohosloví. 

Chevalier  fšvaljé],  franc.  rytíř,  t.  j.  člen 
někdejší  střední  šlechty  francouzské  nebo  člen 
řádu  rytířského;  ch.  ďhonneur  [donorj, 
dvorní  rytíř,  čestný  průvodce  knížete;  ch. 
ď industrie  [déiidystrí] ,  bavlněný  baron  ; 
ch-sans  peur  et  sans  reproche  |sán  por 
e  sán  reproš],  rytíř  bez  bázně  a  hany,  přijmi 
zvláště  statných  reků  ve  středověku,  jako 
Bertranda  Duguesclina,  Louisa  de  la  Tre- 
mouillc  a  Bayarda. 

Ohavallar  [švaljé]:  1)  Ch.  Charles  Louis, 
konstruktér  fysik,  přístrojů  (♦  1804  v  Paříži  — 
t  1859).  Pracoval  především  na  zdokonaleni 


Chevalier  ďEon  —  Chevaulégers. 


159 


přístrojů  fotografických  a  mikroskopů,  při 
nichž  poprvé  použil  achromatických  čoček. 
Napsal:  Sur  Vusage  des  chambres  obscures  et 
des  chambres  claires  (1829);  Des  microscopes 
et  leur  usage{\^Z9)\  Mélanges photograpkiques 
(1844);  Manuel  du  phjrsicien  préparateur  {1S53) 
a  Guidtí  du  photographe  (1854). 

2)  Ch.  Michel,  polit,  oekonom  franc.  (*  1806 
v  Liraoges  —  f  1879  v  Montpellieru).  Absol- 
vovav  polytechniku  v  Paříži  a  pak  hornickou 
školu,  byl  krátký  čas  před  červencovou  revo- 
lucí inženýrem  v  severním  departementu. 
Vzdav  se  ze  zdravotních  ohledů  svého  místa, 
■pwi  -do  saint-simomstíckých  časopisů  »Orga- 
nisateur*  a  >Globe«.  Jako  přítel  Enfantinův 
iv.  t.)  odebral  se  do  Ménilmontantu  a  byl 
r.  1832  stejné  s  Enfantinem  odsouzen  na  rok 
do  žaláře,  avSak  brzo  opět  propuštěn  a  vyslán 
ministrem  Thiersem  do  Sev.  Ameriky,  aby 
tam  studoval  zařízení  kanálů,  silnic  a  železnic. 
Zprávy  o  tom  podával  do  >Journal  des  Débatsc 
(vyšlo  později  pod  tit.  Lettres  sur  VAmérique 
du  Sord,  Paříž,  1836.  2  sv.;  4.  vyd.  1842;  něm. 
4  sv..  Lipsko,  1837).  Opustiv  saint-simonismus, 
jmenován  byl  Ch.  r.  1840  prof.  polit,  oeko- 
nomie  na  Collěge  de  France,  r.  1841  vrchním 
horním  inženýrem,  po  státním  obratu  ze  dne 
2.  pros.  1851  byl  zvolen  poslancem  za  depar- 
tement Aveyron  a  osvědčil  se  rozhodným  pří- 
vržencem soustavy  svobodného  obchodu  a 
vůbec  národohospodářského  liberalismu,  pro- 
čež na  novo  již  volen  nebyl.  Soustavu  uve- 
denou hájil  také  tiskem  i  v  senátu.  Měl  velké 
účastenství  na  uzavření  francouzsko-anglické 
obchodní  smlouvy  z  r.  1860  a  náležel  vůbec 
po  dlouhá  léta  k  předním  politickým  oeko- 
nomům  Francie.  Při  světové  výstavě  v  Lon- 
dýně r.  1862  byl  předsedou  mezinárodní  po- 
roty a  r.  1867  řídil  uveřejňování  zpráv  o  vý- 
stavě pařížské.  Zprávy  tyto  vyšly  v  objemném 
díle  Exposition  universelle  de  i86y  á  Paris 
(Paříž,  1868,  13  sv.),  jehož  úvod  napsal  Ch. 
a  do  němčiny  přeložil  J.  E.  Horn  pod  n.  Die 
Weltindustrie  in  der  2.  Hiilfte  des  19.  Jahrh. 
(Lipsko,  1869).  Ze  spisů  Ch-ových  budtcž 
uvedeny  kromě  dvou  již  dotčených  zvláště 
tyto:  Des  intéréts  matériels  en  France  (1837, 
7.  vyd.  1843,  něm.  od  Lindnera  1838  pod  názv. 
•Die  Eisenbahnen  im  Vergleich  mit  den  Was- 
serstrassen«) ;  Histoire  et^  description  des  voies 
de  communication  aux  États-Unis  (1840—42, 
2  sv.);  Bssais  de  polit ique  industrielle  (1843); 
Cours  ďéconomie  politique  (3  sv.  1842—50, 
2.  vyd.  1855-66;  tř^tí  díl  vyšel  zvláště  pod 
n.  La  monnaie  1850;  prvé  2  sv.  přel.  do  něm. 
Horn,  »Zwóirnational5konomische  Vortríigc«, 
Lipsko,  1856)  a  j.  Po  léta  přispíval  Ch.  do 
předních  časopisů  franc,  jako  >Journal  des 
Débats«,  >Joumal  des  Économistes«  a  •Re- 
vue des  Dcux  Mondes«.  Články  tam  uveřej- 
něné vydal  souborně  pod  n.  Lettres  sur  Vor- 
ganisation  du  travail  (1848)  a  Questions  poli- 
tiquts  et  sociales  (1852).  Stati  ty  byly  namí- 
řeny hlavně  proti  socialist,  theoriím  L.  Blanca. 

3Í  Ch.  Sulpice  Guil.  viz  Gavarni  Paul. 

Ohavaliar  ďEon  [švaljé  deonj  viz  ďEon 
Jl  Bcaumont. 


Ohavalliar  [švaljé|.  1)  Ch.  Jean  Bapt.. 
chemik  a  hygienik  franc.  (*  1793  v  Langres, 
t  1879  v  Paříži).  Vzdělav  se  v  chemických 
laboratořích  v  Paříži,  prodělal  jako  prostý 
voják  poslední  Napoleonská  tažení  a  byl  ra- 
něn v  bitvě  u  Lipska.  Po  svém  návratu  za- 
řídil si  v  Paříži  vlastní  lékárnu  a  došel  pro 
své  vynikající  schopnosti  mnohých  úřadů  a 
vyznamenání,  zejména  byl  též  prof.  chemie 
na  Écolc  de  pharmacie  a  členem  vynikajících 
učených  společností.  Přečetné  jeho  práce  lite- 
rární spadají  hlavně  v  obor  hygieny,  toxiko- 
logie a  farmakologie  týkajíce  se  povahy  drog 
a  potravin,  výroblců  průmyslových,  zdravot- 
ních opatření  měst  a  továren,  statistiky  otrav 
a  j.  Jsou  to  spisy:  Nouveau  guide  de  Vétudiant 
en  médicine  et  en  pharmacie  (Pař.,  1825) ;  Hy 
giene  publique  (t.,  1836);  Diet,  des  altérations 
et  falsifications  des  substances  alimentaires^  me- 
dicamenteuses  et  commerciales  (t.,  1850;  5  vyd. 
1878) ;  Quelques  remarques  sur  le  mouvement  de 
la  population  de  Paris  (t.,  1773)  a  j.,  jeŽ  vy- 
dával spolu  s  jinými  vynikajícími  odborníky. 
Vedle  toho  byl  spoluvydavatelem  odborných 
sborníků  »Journal  de  chimie  médicale«  etc. 
a  ».^nnates  dhygiěnc  publique* 

2)  Ch.  Charles  Victorin  Réaumur,  in- 
ženýr franc.  (*  1810  v  Paříži  —  f  1873  t.). 
Byl  inspektorem  mostů  a  silnic  a  přestoupil 
do  služeb  přístavu  havreského,  pak  byl  ve 
službách  přístavů  válečných  a  r.  1851  jme- 
nován raimoř.  prof.  prací  námořních  na  škole 
mostní  a  silniční.  V  »Annales  des  ponts  et 
chaussées«  uveřejnil:  Considération  sur  /'ín- 
fluence  des  ponts  du  chemin  defer  (1839) ;  Re- 
cherches  expérimentales  sur  la  const.uction  des 
portes  ďécluses  (1850);  Études  sur  Vétablis- 
semení  d*un  sas  dans  un  port  a  marées  (1853); 
De  la  direction  que  prennent  les  portes  tour- 
nantes  dans  les  écluses  (1854);  Notice  sur  les 
pieux  et  corps  morts  a  vis  (1853);  Ato/e  sur 
les  écluses  tronquées  en  maqonnerie  (1867), 
Compte  rendu  des  travaux  maritimes  de  VAn- 
gleterre,  de  la  Bel gi que  etdela  Hollande  (1B6S); 
Áíémoire  sur  le  percement  de  Visthme  de  Sue\. 

3)  Ch.  Frangois  Fulgis  viz  Chev. 
Oha val  vapaur | š v-pór|  v.  Horsepower. 
Ohevandler    da    Valdróma    [švándje 

ďvaldróm]  Jean  Picrre  Napoleon  Eu- 
gene,  státník  franc.  (♦  1810  v  Saint-Quirinu, 
t  1878  v  Paříži),  byl  jako  vládní  kandidát 
zvolen  r.  1859  do  shromáždění  zákonodár- 
ného a  řídil  se  tu  dle  přání  Napoleona  ze- 
jména r.  1869,  když  přistoupil  k  interpellaci 
116  poslanců  žádajících,  aby  moc  Rouherova 
byla  obmezena  a  císař  aby  přiial  čásť  zod- 
povědnosti státní  správy  na  sva  bedra.  Dne 
2.  ledna  1870  povolán  byl  do  ministerstva  a 
svěřeno  mu  řízení  oboru  vnitřních  věcí,  ale 
10.  srp.  t.  r.  musil  odstoupiti.  Napsal  několik 
spisů  o  pěstování  lesů  a  o  lučbě. 

Ohevaulégam  [švóléžé],  franc,  vlastnč 
lehcí  koňové,  druh  lehké  jízdy,  ozbrojené 
pouze  šavli,  bambitkami  a  karabinami.  Název 
ch.  téměř  ve  všech  vojscích  zrušen,  v  ba- 
vorském ještě  se  zachoval,  v  italském  trvá 
ve  vlaském   tvaru  cjvalles^t^crť.   Nynější  ch., 


160 


Chevaux  de  frise  —  Chevrolat. 


Cokud  ješté  jsou  někde,  mají  ovšem  místo 
arabitek  revolvery.  Prostonárodně  česky  na- 
zýváni ch.  švaližeři  neb  švališaři.  V  Ra- 
kousku r.  1802  přejmenováno  6  plukA  leh- 
kých dragounů  na  ch.  a  s  pozdějším  7.  plu- 
kem chevaulégerským  přeměněno  v  hulány, 
jeden  v  dragouny.  PM, 

Ohavanx  da  Mse  [švó  de  fríz]  viz  Ro- 
hatina  válečná. 

Oliavart  [švér]  Frangois,  generál  franc. 
(♦  1695  ve  Verdunu  n.  Mosou  —  f  l^^^L  t>yl 
výborným  taktikem  a  r.  1741  při  útoku  Fran- 
couzů na  Prahu  první  slezl  zdi  městské.  Stal 
se  za  to  brijjádnikem.  Po  ústupu  Belleislové 
byl  jmenován  velitelem  zbylé  posádky  a  ob- 
držel s  ní  po  úmluvě  s  generálem  Lobko- 
vicem  svobodný  odchod  se  všemi  zbraněmi 
a  poctami.  Na  to  bojoval  v  Itálii  a  v  Ně- 
mecku a  rozhodl  r.  1757  vítězství  u  Hasten- 
becka  a  r.  1768  u  Lutternberka. 

Ohavillaský  průsm  vk,  PasdeCheville 
fpa  ďšvii],  průsmyk  freiburské  skupiny  Bern- 
ských  Alp  ve  Švýcarsku,  na  hranicích  kant. 
vaudského  a  walhského,  v  krajině  divoce  ro- 
mantické. Vede  z  Bexu  v  kant.  vaudském 
údolím  Avangonu  do  Coutheye  (509  m  n.  m.) 
v  údolí  Rhónu  v  kant.  walliském,  5  km  z.  od 
Sittenu.  Nejvyšší  bod  průsmyku,  2049  m  n.  m., 
jest  jen  částečně  sjízdný,  jinak  přístupný  pouze 
dopravě  soumary.  Na  sev.  ohraničují  průsmyk 
divoké  trosky  sesutých  skalních  spoust  Dia- 
bleret  řv.  t),  jižní  uzavření  tvoří  Grand  Mo- 
veran  (3061  m  n.  m.). 

Ohairillováiii  [šev-]  hedvábí,  slovc 
zvláštní  příprava  ku  zvýšení  lesku  hedvábí; 
provádí  se  až  po  barvení  pramenů.  Ch.  ruční 
děje  se  tak,  že  hedvábí  se  několikrát  střídavě 
na  právo  a  na  levo,  okolo  sebe  otáčí,  čímž 
jednotlivé  niti  jsou  k  sobě  tlačeny,  tím  se 
trou  a  hladí.  K  této  ruční  práci,  jež  dříve 
vůbec  se  prováděla,  bylo  třeba  zkušenosti  a 
obratnosti.  Ve  velkých  barvírnách  nahrazena 
zvláštními  stroji,  jichž  princip  úplně  se  srov- 
nává s  prací  ruční.  Skládají  se  tyto  stroic  ze 
dvou  čepů,  na  nichž  visí  hedvábí;  zpodni  točí 
se  střídavě  v  právo  a  v  Icvo  a  současně  též  se 
zvedá,  neboť  navinuté  prameny  se  zkracují. 

Ohavlot  [číviót],  druh  vlny  z  ovcí  plemene 
chcviotského  v  pohoří  cheviotském  v  Anglii 
pěstovaného.  Látka  pode  jménem  ch.  známá 
zhotovuje  se  z  hrubšího  druhu  vlny  (původ 
svůj  má  v  Anglii)  a  tkána  jest  vazbou  ke- 
provou',  upravuje  se  jako  sukno  a  tudíž  se 
valchuje.  Postřihuje  se  jen  zcela  málo,  tak  že 
na  povrchu  látky  jest  vlas.  Ppp. 

ChavlOt  HlllS  [číviót-],  pásmo  horské 
na  hranicích  Skotska  (hrabství  rofrsburghské) 
a  angl.  hrabství  northumbcrlandského,  56  km 
dlouhé,  má  celkový  směr  od  jz.  k  sv.  a  do- 
stupuje největší  výše  v  hoře  Cheviotu  (867  m 
n.  m.).  Jádro  pásma  tvoří  porfyr,  výšiny  jsou 
dílem  rašeliniště,  dílem  jsou  kryty  hustými 
lesy;  na  svazích  jsou  výborné  pastviny,'  na 
nichž  chová  se  vážený  druh  ovcí  cheviot- 
:;kých  (viz  Chevlot).  Jsou  zde  i  ložiska  ka- 
menouhelná.  Z  pohoří  Ch.  prýští  se  řeky 
Esk,  Tweed  a  Týne. 


Ohavíte  viz  Hevité. 

OliavT.,  zoologický  skratek  =  Louis.  Aug. 
Chevrolat. 

Ohavraaax  [ševról,  franc,  Jméno  kozích 
koií  užívanýchjhlavně  k  hotoveni  svrchní  části 
obuvi. 

Ohavramont  [ševrmón],  proslulé  neoby- 
dlené poutnické  město  u  vsi  Nessonvaux  v  bel- 
gické prov.  lutiáské,  jv.  od  Lutichu,  na  příkré 
skále.  Stával  zde  zámek  vévod  lotrinských,  jenž 
sloužil  jim  za  sporu  ve  válkách  se  saskými 
císaři,  jmenovité  s  Ottou  Velikým.  Zámek, 
jehož  zříceniny  dosud  se  zachovaly,  zničen 
byl  již  r.  980.  .Ve  středověku  zde  byl  pro- 
slulý klášter ;  nyní  zde  stojí  pouze  Mariánská 
kaplička. 

Chavraul  [ševról]  Michel  Eugěne,  obec- 
ně známý  nejstarší  v  naší  době  člen  Akademie 
franc,  cnemik  (*  31.  srpna  1786  v  Angers  — 
t  1889  v  Paříži),  103  let  starý,  do  smrti  své 
čilý,  temperamentu  plný  nepřítel  moderních 
názorů  chemických.  Svou  prací:  Recherches 
chimiques  sur  les  corps  gras  (1823)  zahájil  che- 
mii organickou  i  průmysl  tuků  a  mýdel,  ja- 
kožto ředitel  světoznámé  továrny  gobelínů 
povznesl  výrobu  a  klassiíikaci  i  upotřebení 
barviv  Des  couleurs  et  de  leurs  applications 
aux  arts  industnels,  1864).  Rn. 

Ohevraiisa  [ševróz],  hl.  m.  kantonu  v  arr. 
rambouilletském  franc  dep.  Seině -et-Oise, 
na  Yvettě,  přítoku  Orgy;  má  zříceniny  sta- 
rého zámku,  kostel  ze  XII.  stol,  továrnu  na 
porculán,  sklárnu,  cihelny,  obchod  se  dřívím 
a  vínem  a  1469,  jako  obec  1808  ob.  (1891). 
Poblíž  zámek  Dampierre,  krásná  renaissanční 
stavba.  Ch.  bylo  r.  1545  povýšeno  králem 
Františkem  I.  na  vévodstvi  a  r.  1612  Lud- 
víkem XIII.  na  pairství.  Nějaký  čas  náleželo 
rodině  Guisů.  Po  smrti  Klaudia  Lotrinského 
r.  1657  připadlo  manželce  jeho  Marii  z  Ro- 
hanu a  r.  1669  vnukovi  jejímu  z  prvního  man- 
žela connétablu  Luyneskému  Charlesovi  z  Al- 
bretu,  jenž  odtud  vedl  titul  vévody  ze  Ch. 
R.  1692  wměnil  Ludvík  XIV.  Ch.  za  hrab- 
ství Montfort  TAmaury.  —  Kanton  má  na 
15905  km-  v  20  obcích  10.222  ob.  (1891). 

Ohevreuse  [ševróz]  Marie  de  Ronan- 
Montbazon,  vévodkyně,  dcera  vévody  Her- 
kula (♦  1000  —  t  1679),  byla  r.  1617  pro- 
vdána za  connétabla  Luyncsktho  a  po  jeho 
smrti  r.  1622  za  Klaudia  Lotrinského,  vévodu 
ze  Ch.  Vynikajíc  krásou  a  živostí  byla  velmi 
oblíbena  na  dvoře  a  horlivě  působila  při  tak 
zv.  spiknutí  dam  (conspiration  des  dames) 
r.  1626  proti  kardinálu  Richclieuovi  ve  pro- 
spěch Gastona,  bratra  králova.  Po  prozraze- 
ném spiknutí  byla  ze  země  vypovězena  a  tc- 
I  prve  po  smrti  kardinálově  se  vrátila  a  za 
'  války  frondy  pracovala  proti  Mazarinovi.  Viz 
Cousin,  Madame  de  Ch.  (2.  vyd.  Pař.,  1862). 

Ohavrolat  [ševrolá]  Louis  Auguste, 
entomolog  franc.  (♦  1799  v  Paříži  —  f  1884 
t.),  zabýval  se  hlavně  soustavným  studiem 
brouků ;  byl  spoluzakladatelem  franc.  entomo- 
logické společnosti  a  má  zásluhy  o  pěstění 
entomologie  ve  vlasti  své.  Četné  práce  svJ- 
uveřejnil   hlavně   v   »Annales   de  la  Société 


Chevron  —  Chézv. 


IGl 


entomologique  de  Franc(«,  v  !>Magasin  de 
Zoologie*  (red.  Guérin-Méncville)  a  v  »Ann. 
de  la  5oc.  entomol.  de  Belgique«. 

Ohevron  [ševron],  franc,  v  heraldice  kro- 
kev, krokvice,  ve  vojscích  odznak  na  ru- 
kávech pro  déle  sloužící  a  pod. 

Ohevy  chasa  [čívi  čézj,  »honba  čevy- 
ská«,  jméno  staré  ballady  angl.  líčící  episodu 
2  hraničných  bojů  mezi'  Skoty  a  Angličany 
na  Cheviotských  horách,  mezi  earlcm  Pcrcym 
z  Northumbcrlandu  a  Skotem  Douglasem. 
Podkladem  jejím  je  historická  událost  z  let 
kol.  r.  1400.  Je  v  mnohém  směru  typickým 
představitelem  starých  ballad  angl.,  táhlé 
zpévné  formy  o  verších  nestejného  rhythmu 
sdruženým  rýmem  semknutých,  formou  i  ob- 
sahem nehorázná  a  samorostlá.  Do  češtiny 
přeložil  ji  Fr.  Lad.  Čclakovský. 

OlidVSllřl,  t.  j.  obyvatelé  roklin,  národ 
horalský  v  scv.  Kavkazu  na  horním  toku 
Aragvy  a  řekách  Argunu  a  Ase  v  gub.  tif- 
liské,  původu  indocvropského;  řec  jejich 
patří  ke  skupiné  Kartclské,  mluví  i  duem 
gruzínsky  a  zdají  se  býti  směsí  z  Gruzínů, 
Osetu  a  Kistů.  Jest  jich  sotva  7000,  mají 
8  aalů  a  přiznávají  se  sami  za  křesťany,  ač- 
koliv v  jejich  náboženských  názorech  daleko 
patméjší  jsou  stopy  pohanství  a  živlů  židov- 
ských a  muhammcáánských.  Srv.  Radde,  Die 
irhewsuren  und  ihr  Land  (Kassel,  1878). 

Oliayanne  City  [čcjen  sityj,  hl.  m.  hrab- 
ství  Laramie  a  státu  Wyoming  Spoj.  Obcí 
sev.-amer.,  1851  w  n.  m.,  na  Crow-Creeku  a 
dráze  Pacifické,  kteráž  odsud  vysílá  odbočky 
<lo  Denveru  a  k  Platte  Riveru,  má  kapitol, 
několik  kostelů,  z  nichž  katolický  sv.  Jana 
jest  nejstarším  kostelem  Wyomingu,  operní 
tlum,  Imihovnu  o  5000  sv.,  2  národní  banky, 
koňskou  tramway,  elektrické  osvětlení,  velké 
<lílny  Pacifické  dráhy  a  11.960  ob.  (1890). 
Vzniklo  r.  3867  při  stavbě  Pacifické  dráhy  a 
pro  svůj  značný  rozvoj  zváno  též  Magie  city. 
Jest  též  střediskem  velkého  chovu  nov.  do- 
bytka a  sídlem  akciových  společností  pro 
chov  skotu  s  kapitálem  asi  36  milí.  doU. 

Oheyne  [čén] :  1)  Ch.  George,  lékař  angl. 
(*  1671  v  Kinrossu  ve  Skotsku  —  f  1743 
v  Bathu).  Lékařství  vystudoval  v  Edinburku 
za  vedení  Pitcaimova,  jímž  získán  byl  pro 
smér  iatromechanický.  Později  praktikoval 
s  velkým  úspěchem  střídavě  v  Londýně  a 
liathu  a  uveřejnil  několik  cenných  spisů  lé- 
kařských, jež  obsahují  hlavně  diaetetická  po- 
zorováni, která  konal  sám  na  sobě.  Napsal: 
A  new  theory  of  acute  and  slow  coniinued  fe- 
vers  (Lond,  1702,  7.  vyd.  1753);  Observations 
conceming  the  naturt  and  trne  method  of  trea- 
tirtg  the  gout  (t.,  1720;  7.  vyd.  1729);  Trac- 
tařus  de  infirmorum  sanitate  tuenda  vitaque 
producenda  (t.,  1726);  The  engUsh  malady,  or 
a  treatise  on  nervous  malady  of  all  kinds  (t., 
1733  ačastéji);  An  essay  on  regimen  (t,  1739 
a  Častéji);  Tíie  natural  method  of  curing  the 
diuases  of  the  body  and  the  disorders  of  the 
mind  (t.,  1742  a  franc.  překl.)  a  j. 

ft)  Óh.  John,  lékař  angl.  (*  1777  v  Leithu 
ve  Skotsku  —  t  1836  v  Buckinghamshiru). 


Lékařství  vystudoval  v  Edinburku,  působil 
po  některý  čas  jako  vojenský  lékař  a  usadil 
se  ve  svém  rodišti  hlavně  jako  lékař  dětský. 
R.  1809  usadil  se  v  Dublině  a  stal  se  tu  též 
prof.  lékařství,  jmenovitě  lékařství  válečného. 
Psal  mnoho  o  speciálních  otázkách  lékařských, 
nejznámějším  však  se  stalo  jeho  jméno  tím, 
že  se  Stokesem  popsal  zvláštní  druh  dýchání. 
(Viz  Cheyne-Stokesův  příznak.)  Z  jeho 
liter,  prací  uvádíme:  Essay s  on  the  diseascs 
of  children  1.  of  cynanche  trachealis  or  croup 
(1801,  2.  vyd.  1809),  2.  On  the  howel  complaints 
(1803),  3.  On  hydrocephalus  acutus  (1808, 1815, 
1819);  Cases  of  apoplexy  and  lethargy  (1812); 
An  accoitnt  of  the  rise,  progress  and  decline  of 
ths  fevet\  lately  epidemie  in  Ireland  (1821); 
tssays  on  partial  derangement  of  the  mind  in 
supposed  connexion  with  religion  (1843). 

3)  Ch.  William  Watson,  lékař  anglický 
(♦  v  Edinburku),  lékařství  vystudoval  v  Edin- 
burku, Štrasburku  a  ve  Vídni,  načež  se  usadil 
ve  svém  rodišti,  kdež  stal  se  též  prof.  chir- 
urgie. Nyní  působí  jako  nemocniční  lékař  na 
King's  CoUege  a  jako  prof.  anatomie  v  Lon- 
dýne. Napsal:  Investigations  into  the  etiology 
of  i  ran  matic  infective  diseases  (1880);  On  the 
relation  of  organisms  to  antiseptic  dressings 
(1879);  Microorganisms  in  purpura  hemorrha- 
gica  (1884)  a  několik  příručných  knih  o  an- 
tjscptickém  ošetřování  ran. 

Ohayne-Stokesův  přiznak  při  dýchání 
pozoruje  se  při  některých  vadách  srdečních, 
hlavně  při  ztučnění  srdce  a  pak  při  poranění 
mozku,  nebo  při  krevních  výlevech  do  tkáně 
mozkové.  Dýchání  stává  se  rychlejším  a  hlub- 
ším až  do  jisté  míry,  pak  povoluje  rychlost 
i  hloubka,  načež  nastává  pausa,  po  které  se 
týž  příznak  opakuje.  Dle  všeho  závisí  na  po- 
rušení dýchacího  středu  v  míše  prodloužené. 

Ohazňovloa,  ves  v  Čechách,  hejt.  Hořo- 
vice, okr.  Zbirov,  fara  a  pŠ.  Mýto;  89  d., 
802  ob.  č.  (1890),  3tř.  šk.,  2  mlýny,  pila,  vý- 
roba hřebíků,  ložisko  žel.  rudy,  opodál  pan- 
ský rybm'k,  myslivna  a  samota  Drátovka. 
R.  1370  náležela  ves  k  LibomyŠli,  později  se 
tu  připomíná  několik  dvorů. 

Ohézy  [šézi]:  1)  de  Ch.  Antoine  Léo- 
nard,  orientalista  franc.  (♦  1773  v  Neuilly  — 
t  1832  v  Paříži).  Věnoval  se  studiu  východ, 
jazyků  pod  S.  de  Sacy  a  Langlěsem,  byl  pak 
v  ministerstvě  zahr.  zál.  a  v  rukopisném  od- 
dělení Nár.  bibliothéky,  kde  obíral  se  vý- 
hradně rukopisy  arabskými  a  perskými.  Z  té 
doby  pocházejí  Les  amours  de  Afedjnoun  et 
Leila  (1807),  překlad  z  Džámího,  a  Sohrab 
ftls  de  Roustam,  překlad  z  Firdeusího  »Šáh- 
námc«.  Práce  Boppovy,  Burnoufovy  a  j.  uvedly 
Ch-ho  do  studia  dialektů  indických,  hlavně 
sanskrtu.  R.  1815  zřízena  proň  stolice  san- 
skrtu  při  CoUěge  de  France.  Mimo  díla  uve- 
dená vydal  analysu  Megha-Dutah  (1817),  Le 
mivt  de  Yadjnadatta  (1826),  La  reconnais- 
sance  de  Sacountala  (1830)  a  Amaru^atakasa^-a 
(1831). 

2)  von  Ch.  Helmina  Christiane,  choť 
před.,  básnířka  něm.  (♦  1783  v  Berlíně  — 
f  1856  v  Genevě),  žila  v  Paříži,  kde  poznala 


Iíi2 


Chiablese  —  Chiana. 


svého  manžela,  orientalistu  Ch-ho.  Po  roz- 
vedení sňatku  toho  vrátila  se  r.  1810  do  NČ- 
mecka.  Ve  válečném  roce  1813  věnovala  se 
službě  ambulanČni  a  nemocniční.  Od  r.  1817 
Žila  střídavé  v  Berlíně  a  Drážďanech,  až  se 
usadila  v  Genevě.  Na  sklonku  života  oslepla. 
Básnila  a  psala  po  módě  něm.  romantikd, 
s  nimiž  byla  v  blízkých  stycích  osobních, 
jmenovitě  s  Tieckem.  Vydala*  Gedichte  (1812, 
2  sv.);  Herxenstóne  auf  Pilgenvegen  řl833), 
rytířskou  báseň  Die  drei  weissen  Rosen  f  1821), 
román  Emmas  Prúfungen  (1827),  Er\áhíungen 
und  Sopellen  (1822),  text  k  Webrově  opeře 
Euryanthe  a  i.  Její  memoiry  vydal  Bomgráber 
pod  názv.  Unvergessenes  (1859). 

3)  Ch.  Wilhclm,  syn  před,  žurnalista  a 
spisovatel  něm.  (*  1806  v  Paříži  —  f  1865 
ve  Vidní),  usadil  se  r.  1850  ve  Vidni  a  byl 
tu  spoluredaktorem  >ósterreichische  Reichs- 
Zeitung*  a  »Presse«.  Mimo  řadu  novell  a 
román Q  vydal  E>!nK€rhtgen  aus  memem  Le- 
bcrt  (1863—64,  2  sv.) 

Ohlablasa  íkjablézej  viz  Chablais. 

Ohiabrara  [kiabréra]  Gabriele,  básník 
ital.  (•  1552  v  Savoně  u  Janova  —  f  1^37 
t.),  nabyl  znamenitého  vzděláni  vědeckého 
v  Římě  stýkaje  se  přátelsky  s  humanisty 
Pavlem  Manuzicm,  Muretem,  Speronim  a  j. 
Vstoupil  později  do  služeb  kardinála  Cor- 
nara.  ale  zavraždiv  šlechtice,  který  jej  urazil, 
musil  utéci  do  rodného  města;  zde  oddal  se 
studiím  a  neodešel  odtud  ani  později,  kdy 
arcivév.  toskánští  Ferdinand  1.  a  Cosmo  II. 
i  papež  Urban  Vlil.  vysoce  slaveného  bás- 
níka zvali  ke  svým  dvorům  Ch.  byl  básník 
neobyčejně  plodný  a  zkusil  se  ve  všech  skoro 
gcnrech  poesie.  Psal  eposy:  La  Gotiade  o  detle 
guerre  de*Goti  (15  zpěvá  v  ottavě  rimě,  1582K 
La  fiieuie  (15  zp.  ve  verso  sciolto,  1615), 
UAmelida  (23  zp.  v  ott.  r.,  1620)  a  j .  dále 
tragédie  (Enninia,  1622  a  j.),  pak  sonet tt, 
scherit\  epitaf/!,  vendemmte^  egloghe,  sermoni, 
ventidut  poemetti  profani  a  quattovdici  sacň 
a  mnoho  spisá  v  prose,  hlavně  kázání  a  pan- 
cgyrik  a  j.  Význam  Ch-rův  je  v  lyrice.  Byl 
vědomě  novotářem  a  sledoval,  jak  sám  v  auto- 
biografii praví,  příklad  »krajana  svého  Kri- 
btota  Columba«:  chtěl  odkryti  v  poesii  nový 
svět.  Lyriku  řeckou,  Pindara  a  Anakreonta, 
cenil  nejvýše  a  v  poesii  své  doby,  trpící 
titěrnými  subtilnostmi  a  přemanýrovanými 
mdlobami  petrarcovskými,  chtěl  vnésti  sil- 
nou grandiosní  krásu  řeckou.  Cíle  svého  však 
nedosáhl  zcela;  přes  mnohé  nové  silné  obrazy, 
přes  plastiku  mnohých  básní  upadl  často  v  ba- 
rokní šroubovanost  a  květnatou,  jalovou  pom- 
pósnost.  Básně  své  přesycoval  nové  tvoře- 
nými složenými  slovy,  jež  se  příčily  duchu 
italštiny  a  nebyly  jí  stráveny.  Verše  jeho 
vyšly  v  Benátkách  1586—88  ve  3  sv.  a  po- 
zději často  (»Rime«,  Řím,  1718  3  sv.;  Be- 
nátky, 1757.  5  sv.;  Milán,  1807,  3  sv.).  Výběr 
z  Ch-ry  podal  Polidori  (Flor.,  1865)  a  Fran- 
cesia  (Tur.,  1873).  Šld. 

OkUbdo  [ši-],  vlastním  jménem  Antonio 
Ribeiro,  dramatik  portug.  (*  v  Evoře  — 
t  1591  v  Lisabone),  byl  františkánem  v  rod- 


ném městě,  opustil  však  klášter  a  oddal  se 
potulnému  životu  divadelnímu.  V  Lisabone 
spřátelil  se  s  Camoésem,  jenž  o  něm  mluví 
s  úctou.  Spisovatel  plodný;  napsal  řadu  autos^ 
z  nichž  mnoho  je  nevydáno,  mnoho  docho- 
valo se  jen  v  exemplářích  ojedinělých;  jme- 
nujeme z  nich:  Auto  da  natural  inven^ao; 
Piatica  de  outo  Figuras;  Auto  das  Regateiras; 
Auto  de  Gon\alo  Chambdo.  Je  po  Gilu  Vicen- 
teovi  nejnadanějším  dramatikem  staré  portug. 
literatury.  —  Po  bratru  jeho  Jeronýmovi 
Ribeiro  v  i,  jenf  šel  stejnou  drahou  jako  An- 
tonio, zachovalo  se  Auto  do  Phjrsico.  —  Srv. 
Th.  Braga,  Hist.  do  tbeatro  portug.  no  sec. 
XVÍ.  (1870). 

Ohlalfiiiriiio  fkjaf-]  Carlo  Filippo,  so- 
chař ital.  z  Janova  {f  1885  v  Řimé).  Z  jeho 
děl  nalézají  se  některá  v  kostele  Neposkv. 
P.  Marie  v  Janově  a  jeho  největší  dílo,  sedící 
bronzová  socha  Vévoda  Giuseppe  Canevaro, 
v  rodišti  tohoto  Zoagli  na  zálivu  Janov- 
ském. J'k, 

delleOhUJa  [kjáje]  Steffano,  zoolog  ital. 
(♦  1794  —  t  1860),  byl  prof.  anatomie  na 
univ.  neapolské,  zabýval  se  záslužně  soustav- 
nými a  anatomickými  studiemi  o  zvířatech 
bezobratlých,  sepsal  rukověC  srov.  anatomie, 
zkoumal  zvířenu  zálivu  neapolského  a  jiho- 
italskou  a  přispěl  k  anatomii  ježovek  a  plá- 
štěnců, zvláště  pak  k  soustavě  a  anatomii 
měkkýšů.  Ze  spisů  jeho  jmenovati  sluší:  De- 
scniione  degii  animali  invertebrati  della  Si- 
cilia  citeriore  (Neapol,  1823—29,  5  sv.). 


OhlalU  íkjalil  Vinccnzo,  malíř  italský 
,♦  1787  v  Cittá  di  Castello  —  f  1840  v  Cor- 
toně).  R.  1804  přišel  do  Říma,  vstoupil  do 
atelieru  Camucciniho  a  věnoval  se  t  zv.  hi- 
stoncko-perspektivnímu  genru;  studoval  staré 
architektonické  památky  a  maloval  velký  po- 
čet chórů,  hřbitovů,  refektářů  a  pod.  s  histo- 
rickou nebo  genrovou  staífáží.  Jeho  nejzají- 
mavější obrazy  jsou  Hřbitov  (1823)  a  Mše 
Í1824,  obé  v  palazzo  Pitti  ve  Florencii), 
iná  jeho  díla  jsou:  Dante  v  klášteře  Fonte 
Avellana ;  Rafael  a  Fra  Bartolomeo  v  klášteře 
San  Matco  ve  Florencii,  Od  r.  1825  iil  Oh. 
v  Borgo  San  Sepolcro  a  od  r.  1835  v  Cor- 
tonč  jako  ředitel  malířské  školy.  J-Ar. 

Ohiamata  [kjamáta],  ital.,  zvolání,  vyvo- 
lání v  divadle;  výzev;  la  ch.  sotto  le  armi, 
povolání  do  zbraně;  v  šermu  finta,  kterou 
se  předstírá  obnažení  a  jíž  se  má  nepřítel 
vylákati  k  neobezřetné  ráně. 

Ohlana  [kjána],  ve  středověku  Qanis,  řeka 
stř.  Itálie  v  Toskánsku  a  Umbrii.  Původně 
náležela  pouze  k  úvodí  Tiberu  a  zavlažovala 
údolí  vyznačující  se  bujnou  úrodou.  Později 
však  usazeniny  potoků  do  řeky  se  ústících 
zvýšily  koryto  Ch-ny  následkem  malého  spádu 
řeky  tak,  ze  voda  počala  se  staviti,  po  okolí 
rozlévati  a  bažiny  tvořiti.  V  X.  stol.  pak  vy- 
tvořilo se  rameno,  které  částečně  řeku  od- 
vodňovalo k  Arnu.  Přes  to  však  bažiny  se 
tvořily  dále,  až  konečně  zaujímaly  veškeré 
území  mezi  kolenem  Arna  u  Arezza  a  Tibe- 
rem v  délce  96  km  2.  šířce  3—9  km,  R.  1551 
započalo  se   s  pracemi  vysušovacími,   které 


Chianciano  —  Chiaramcnti. 


163 


trvaly  až  do  r.  1844.  Hlavní  činnost  v  tom 
\yvinul  však  teprve  hr.  Fossombroni  v  1.  1754 
id  1844.  Bažiny  vysušeny  a  Ch.  rozdělena 
kanalisováním  ve  dvé  ramena,  která  rozdé- 
lují  se  250  m  n.  m.  mezi  jezery  Chiuským  a 
Montepulcianským.  Rozdělení  to  sluje  argine 
cli  separazione.  Jižní  rameno,  Ch.  Romana, 
vtéká  do  Paglia,  přítoku  Tiberu,  sev.  rameno, 
Ch.  Toscana  nebo  Canale  Maestro,  jest 
^plavné  a  ústí  do  Arna.  Následkem  těchto  | 
prací  jest  údolí  Ch-ny  opět  z  nejúrodnějších 
území  Itálie. 

Ohianoiano  [kjančáno],  městečko  v  kraji 
montcpulcianském  ital.  prov.  Sieny  v  údolí 
Chiany,  na  Žel.  trati  Empoli-Siena-Chiusi,  má 
pěkný  kollegiátni  kostel  s  nápisy  etruskými 
a  lat.,  gymnasium,  olejárny,  chov  bourců,  ka- 
menné lomy,  znamenité  minerální  prameny 
s  lázeň,  domem  a  1231.  jako  obec  2592  ob. 
(1881). 

Ohlailtl  [kjantij,  pahorkatá  krajina  v  To- 
f kánsku  v  ital.  prov.  sienské,  již  obkličuje 
na  sev.  pásmo  Monte  delle  Stinche,  na  vých. 
Prato  Magno  a  údolí  Ambra,  na  j.  Ombrone, 
na  z.  údolí  Pesa.  Bývala  pokryta  lesem,  nyní 
pěstuje  se  zde  proslulé  víno.  lehké,  červené, 
JLhož  nejlepší  druh  pochází  z  Broglia. 

Ohiapa,  kmen  indián.,  v.  Čiapanekové. 

Ohiapa  da  los  Indlos  [čiá-],  nejstarší 
město  ve  státě  Chiapasu  republiky  Mexické, 
AO  km  záp.  od  San  Cristobalu  na  splavném 
Rio  Tabasco.  Město  zal.  r.  1527  má  4324  ob. 
(1880),  většinou  Indiánů. 

Las  OhlajMUl  [čiá-],  stát  mexické  republiky, 
hraničí  na  vých.  s  rcp.  Guatemalou,  na  sev. 
so  státem  Tabasco,  na  záp.  s  Vcracruzem  a 
Oaxacou,  na  j.  s  Velkým  okeánem.  Pobřeží 
k-mováno  je  rozsáhlými  lagunami,  n(^á  však 
dobrých  přístavů.  Území  jest  prostoupeno 
třemi  většími  horskými  řetězy;  nad  pobřežní 
rovinou  příkře  vystupuje  Sierra  Madre,  tá- 
hnoucí se  rovnoběžně  s  pobřežím,  s  několika 
vyhaslými  sopkami,  z  nichž  nejvyšší  jsou 
Volcan  de  Soconusco  (2380  m  n.  m.),  oba 
Volcanes  de  Amilpas  a  Sapotitlan.  Sierra 
Madre  tvoří  okraj  vysoké  planiny  chiapaské, 
která  je  pokračováním  vysoké  planiny  guate- 
malské  a  zřídka  dosahuje  1000  m  n.  m.  Na 
této  planině  táhnou  se  rovnoběžně  se  Sierrou 
Madre  jiné  řetězy  horské  (Hueitepec  2667  m 
n.  m.,  vých.  od  hl.  města  San  Cristobalu); 
k  sev.  povrch  se  snižuje  a  přechází  v  nížinu 
státu  Tal>asco.  Řetězy  horské  obklopují  údolí 
velmi  úrodné  s  výtečným  podnebím.  Plani- 
nou mezi  Sierrou  Madre  a  prvým  rovnoběž- 
ným pásem  horským  protéká  od  i  v.  k  sz. 
Rio  Mescalapa,  jenož  horní  tok  sluje  Rio 
Ch.,  kdežto  dolní  tok,  tvořící  částečně  hra- 
nici proti  státu  Tabasco,  sluje  Grijalva  nebo 
Tabj^o,  přibírá  s  levé  strany  četné  přítoky, 
z  nichž  největší  jest  Tulija,  s  pravé  strany 
Usumacintu,  tvořící  částečně  hranici  s  rep. 
guatemalskou,  ústící  se  však  již  v  státu  Ta- 
basco. Grijalvou  odvodněn  jest.  skoro  celý 
&tát  k  Atlantickému  okeánu.  Jižní  svahy  Si- 
erry Madre  odvodňují  se  četnými,  ale  krát- 
kými říčkami  pobřežními  do  téhož  okeánu. 


Celkové  zavodnění  státu  jest  velmi  hojné. 
Ve  středu  jest  několik  malých  jezírek.  Nej- 
větší čásť  povrchu  kryta  jest  bujným  pra- 
lesem, obs^ujícím  užitečné  stromy,  hlavné 
cedry,  jedle,  stromy  mahagonové  a  guaya- 
cové  (Guajacum  officinale\  stromy  železné 
(Sideroxylon)  a  j.  Půda  jest  velmi  úrodná; 
rodí  se  kukuřice,  pšenice,  cukrová  třtina,  len,, 
španělský  pepř,  káva,  kakao,  výtečný  tabáky 
indych,  boby,  ananasy,  ovoce,  zelenina  a  j. 
Celkem  však  zemědělství  dosud  pěstuje  se 
jen  v  míře  skrovné.  Též  chov  dobytka  jest 
jen  málo  vyvinut.  Ačkoli  se  vyskytují  v  znač- 
ném množství  zlato,  stříbro,  mě<t  kamenné 
uhlí  a  petrolej,  přece  dolování  se  neprovo- 
zuje. Též  obchod  jest  nepatrný  a  omezuje 
se  na  dovoz  něco  mála  evropského  zboží, 
hl.  přes  Guatemalu,  a  vývoz  tabáku,  indychu, 
mouky,  sýra,  zeleniny,  pryskyřice,  klí  a  dříví. 
V  Ch-u  jsou  proslulé  zříceniny  indiánského 
města  Palenque  (v.  t.)  a  četné  jiné  staro- 
žitnosti ind.  Stát  má  na  55.316  km*  209*710  ob. 
(1892),  většinou  čistých  Indiánů  kmene  Zoque, 
kteří  jsou  z  části  usedlí  {avecindados),  z  části 
volní  (lacandones)  a  mestizů.  Stát  rozdělen 
jest  na  10  dep.  a  37  municipii.  Hl.  m.  jest 
San  Cristobal  též  Ciudad  de  la  Casas 
zvané.  V  době  objevení  a  opanování  Mexika 
byl  Ch.  republikou  s  mexickou  kulturou. 
Španělové  přidělili  jej  nejprve  jako  samo- 
statné provincie  Ch.  a  Soconusco  k  mexi- 
ckému místokrálovství,  později  ke  generál- 
nímu kapitánátu  guatemalskému,  v  němž  tvo- 
řilo spolu  s  Tuxtlou  intendancii  de  Ch.  Při 
odtržení  od  Španělska  přidal  se  stát  k  Me- 
xiku, avšak  pobřežní  prov.  Soconusco  vy- 
trvala u  Guatemaly,  byla  však  touto  r.  1854 
Mexiku  postoupena  za  náhradu  420.000  pesů. 

Del  Ohiappá  [kjapa]  Giuseppc  Ant., 
lékař  ital.  (♦  1782  —  f  1866).  Lékařství  vy- 
studoval v  Pavii  a  stal  se  tu  professorem  lé- 
kařské kliniky.  Nejznámějším  stal  se  tím,  že 
byl  horlivým  stoupencem  lékařského  směru 
Rasoriho,  že  napsal  několik  nekrologů  zna- 
menitých lékařů  ital.  a  byl  vydavatelem,  resp. 
překladatelem  děl  Celsových,  Rasoriových 
a  j.  Z  jeho  vlastních  prací  sluší  uvésti:  Sas^gio 
ďistoria  sulcatarro  epidemico  etc.  (1806);  Dellc 
pertosse  (1817);  Ippocrate^  modello  dei  medici 
(1820) ;  Racolta  di  opuscoli  medici  (1828-29, 3  sv. ). 

Ohiaramonte  Oiilfl  [kjá-],  město  v  kraji 
Modica  ital.  prov.  syrakuské  na  Sicilii,  57  km 
záp.  od  Syrakus,  položené  vysoko  nad  1.  bř. 
menšího  přítoku  ř.  Dirilla;  starý  zámek,  pě- 
stění vinné  révy,  g[ranátových  jablek,  oliv, 
kaštanů,  agav,  opuntií,  oleandrů,  obilí,  hlavně 
žita,  a  9364  ob.  (1881). 

Ohlaramonti  íkjá-]:  1)  Ch.  (Claramon- 
tius)  Scipione  (♦  1565  v  Ceseně  —  f  1652). 
známý  odpůrce  Galileiho,  prof.  filosofie  v  Pise 
a  v  80.  roku  věku  svého  kněz.  Sepsal  ně- 
kolik spisů  hist.,  mathem.  a  astronomických, 
mezi  nimiž  proti  Tychonovi  de  Brahe  Anti- 
Tycho  (Benátky,  1621). 

2)  Ch.,  rodové  jméno  papeže  Pia  VIL;  od- 
dělení nwamorových  sbírek  ve  Vatikáne  na- 
zývá se  po  něm:  Museo  Ch. 


164 


Chiaravallc  —  Chiasma. 


Ohiaravalla  [kja-],  několik  obci  iulských; 
z  nich  důležitější  jsou:  1)  Ch.,  opevněné  město 
v  pro  v.  anconské,  16  km  jz.  od  Ancony,  na 
1.  bř.  Esina  a  žel.  trati  Ancona-Foligno,  s  to- 
várnami na  tabák  a  papír  a  4476,  jako  obec 
5255  ob.  (1881);  bývalo  zde  velké  opatství 
cisterciácké. 

2)  Ch.  Milanese,  ves  v  prov.  milánské 
7  km  jv.  od  Milána,  na  žel.  trati  Milán-Pavia, 
se  708,  jako  obec  2313  ob.  (1881).  Jest  zde 
proslulé  cisterciácké  opatství,  zal.  r.  1135  sv. 
Bernardem  z  Clairvaux,  nazvané  Santa  Ma- 
ria di  Roveriano.  Klášterní  kostel  gotický, 
vysvěcený  r.  1221,  má  podivuhodnou  věž  z  ci- 
hel, r.  1501 — 81  restaurovanou. 

Ohiari  pcjári],  ve  starověku  Oarium,  kraj- 
ské město  v  ital.  prov.  brescijské,  33  km  záp. 
od  Brescie,  4  km  vých.  od  Oglia,  na  žel.  trati 
Milán-Verona,  má  krásnou  kathedrálu,  gym- 
nasium, technickou  školu,  knihovnu,  divadlo, 
plátenictví,  výrobu  látek  hedvábných  a  ba- 
vlněných, lučebnin,  koželužny,  chov  hedváb- 
níků,  pěstění  vinné  révy  a  5999,  jako  obec 
10.414  ob.  (1881).  Až  do  zač.  XIX.  stol.  bylo 
Ch.  opevněno.  R.  1427  propůjčeno  Benát- 
skou republikou  jako  hrabství  condottierovi 
Carmagnolovi.  R.  1701  dobyl  zde  princ  Eugen 
Savojský  vítězství  nad  Francouzi  a  Španěly 
pod  Villeroiera. 

Ohiari  [kjá-1:  1)  Ch.  Pietro,  dramatik 
ital.  (♦  1700  v  JBrescii  —  +  1788  t),  jesuita, 
později  světský  kněz,  usadil  se  v  Benátkách, 
kde  soupeřil  svými  komediemi  starého  ba- 
rokního genru  s  Goldonim.  Napsal  jich  ve 
12  létech  více  než  60  (>Comraedie<,  1756—62 
10  sv.  a  »Nuova  raccolta  di  commedie*,  1762). 
Kromě  toho  psal  tragédie  (vyd.  v  Bologni, 
1792),  romány  a  filosof,  spisy  dnes  dávno  za- 
pomenuté. Sld. 

a)  Ch.  Johann,  lékař  něm.  (♦  1815  v  Salc- 
purku  —  t  1854  ve  Vídni),  stal  se  r.  1853 
prof.  porodnictví  v  Praze,  r.  1854  na  Josefinu 
ve  Vídni.  Byl  výborným  operatérem  a  napsal 
několik  odborných  pojednání,  jmenovitě  spra- 
coval  choroby  děložní  v  díle  Klinik  der  Ge- 
burtshilfe  und  Gynaekolosie  (Vídeň,  1855). 

3)  Ch.  Joseph,  právník  rak.  (♦  1818  v  Salc- 
purku  —  t  1867  ve  Vídni),  věnoval  se  advo- 
kacii  a  r.  1850  stal  se  notářem  ve  Vídni. 
Vedle  četných  Článků  ve  právnických  časo- 
pisech vydal  ve  Vídni  r.  1851  spis  Das  oesterr. 
Notariat,  první  to  výklad  rak.  notářského 
řádu  (2.  vyd.  1852  s  názvem  Haudbnch  des 
CBsterr.  Notariats).  R.  1856  vydal  tamže  vý- 
klad nového  tendáž  řádu  notářského  Die 
<iesterr.  Notariatsordnung  v.  2í.  Mai  íSSS  při- 
pojiv k  němu  sbírku  vzorců.  Šld. 

4)  Ch.  Hans,  syn  Ch-ho  2),  lékař  něm. 
(*  1851  ve  Vídni).  Vzdělal  se  ve  Vídni  u  Ro- 
kytanského,  jehož  byl  assistentem,  a  r.  1882 
stal  se  prof.  pathologické  anatomie  v  Praze, 
kdež  dosud  působí  na  něm.  universitě.  Na- 
psal velkou  řadu  kasuistických  zpráv  a  od- 
borných pojednání.  Z  novějších  jeho  prací 
uvádíme:  ifeber  Hypertrichosis  des  Menschen 
(1890);  Ueber  Afagensyphilis  (IS9Í);  Die  Aeťto- 
logie  und  Genese  der  sosícnannten  SponJvloUs- 


thesis  lumbosacral i s  (1S92);  Ueber  Osteomyelitis 
variohsa  (1893);  Pathologisch-anatomische  Sek- 
tionstechnik  (1894);  Ueber  Veránderungen  des 
Kleinhims,  des  Pons  und  der  Medulla  oblongata 
etc.  (1895). 

OhUurinl  [kjaríni]:  1)  Ch.  Luigi,  filolog 
ital.  (♦  1789  v  Montepulciano  —  f  1832),  prof 
východních  jazyků  a  starožitností  ve  Var- 
Savé.  Značnou  pozornost  vzbudil  jeho  spis 
Théorie  du  Judaisme  appliquée  á  la  reformě 
des  Israélites  de  touš  les  pay^  d*Europe  (Pař., 
1830),  věnovaný  caru  Mikuláši  I.,  na  nějŽ  se 
mu  dostalo  odpovědi  spisem  Zunzovým  >Be- 
leuchtung  der  Théorie  du  Judaisme  des  Abbé 
Ch.  (Berlín,  1830).  Ch.  dokazuje  nutnost  pře- 
kladu Talmudu. 

2)  Ch.  Giuseppe,  básník  a  kritik  ital. 

C1833  v  Arczzu),  je  od  r.  1884  ředitelem  lycea 
mberta  I.  a  přednášel  na  universitě  římské 
o  moderních  literaturách.  Napsal:  Dialogo 
sulla  filosofia  leopardiana  (Livorno,  1870); 
Poe$ie  (t.,  1874,  obsahující  vedle  původ,  básní 
i  překlady  z  něm.  a  angl.);  In  Memoriam,  dva 
vroucí  zpěvy  (Imola,  1875);  Elogio  di  Pio  IX. 
(Brescia,  1878);  Sopra  i  critici  italiani  e  la 
metrica  delie  Odi  Barbare  (obrana  Carduc- 
ciho,  Bologna,  1878);  Modeste  armonie  ďuna 
cetra  cristiana  (Brescia,  1879);  Lacrymae, 
sbírky  veršů  (2.  vyd.,  Bologna,  1880);  Esperi- 
mentt  metrici  (t,  1882);  Ombre  e  Figuře,  saggi 
critici  (Swinburne,  Shelley,  Heine,  Foscolo, 
Leopzu-di  a  j.,  Řím,  1883);  Donne  e  poeti,  kri- 
tické studie  (t.,  1885) ;  Letture  di  storia  patria 
(Flor.,  1887);  Gli  amori  di  Ugo  Foscolo  (2  sv. 
Bologna,  1891).  Kromě  toho  vydal  Leopar- 
diho  »Operette  morali«  (Livorno,  1869—70, 
2  sv.),  »Leggenda  e  vita  di  San  Guglielmo 
ďOringa*  z  XV.  věku  (t.,  1870)  a  díla  Fosco- 
lova  (krit.  vyd.  t.,  1882),  přeložil  z  němčiny 
Heinova  >Attu  Trollac  (Bol.,  1870  s  předmí. 
Carducciho),  »Německo«  (t.,  1881)  a  »Básne« 
(t.,  1883)  a  má  studie  o  Shakespearovi  a  mo- 
derní literatuře  něm.  a  angl.  roztroušeny 
v  časopisech,  jako  >Domenica  letteraria«  a 
»Nuova  antologia«.  Ch.  hlásí  se  k  modernímu 
realistickému  směru  Carducciho. 

3)  Ch.  Gi  ován  ni,  ital.  cestovatel  po  Africe 
(*  1849  v  Chieti  v  Abruzzách  —  f  S.  říj.  1879 
v  Čale  ve  vých.  Africe).  Nabyv  značného 
vzdělání  mathematického  a  přírodovědeckého 
v  Neapoli,  provázel  hraběte  Antinoriho  r.  1876 
do  HabeŠe  a  Šoe.  Odtud  s  Cecchim  vydal 
se  k  rovníkovým  jezerům  stř.  Afriky.  Oba 
cestovatelé  byli  však  v  Geře  zajati  a  uvěz- 
něni. Ch.  otráven,  kdežto  Cecchi  byl  Bian- 
chim  osvobozen. 

Ohiarosooro  |kjá-kú-]  v.  Clair  obscur. 

Ohiasma,  zkřížení  v  podobě  řec.  %,  na- 
zývá se  zkřížení  šlach  svrchního  a  zpodního 
schylovače  každého  prstu  ruky  a  nohy  (ch. 
camperi)  vyjímajíc  palec,  při  čemž  prostupuje 
šlacha  zpodního  schylovače  na  prostředním 
článku  prstním  zvláštním  otvorem  skrze  Šla- 
chu svrchního  schylovače  a  upíná  se  pak  na 
článek  nehtový.  Tímto  zařízením  je  umožněno 
podivuhodné  umístění  schylovacových  šlach 
na  prstech,   čímž  j**  zároveň   podmíněn  mc- 


Chiasmus  —  Chiavennské  jezero. 


li>5 


chanismus  pohybu  prstů.  Jiné  zkříženi  vysky- 
tuje se  mezi  čivy  zrakovými  (ch.  nervorum 
opticorum^  na  zpodině  mozkové,  při  Čemž 
přecházejí  vlákna  pravého  nervu  skoro  všecka 
do  oka  levého  a  vlákna  levého  nervu  do  oka 
pravého  a  jenom  nepatrný  díl  jich  vchází  do 
oka  téže  strany,  na  které  se  nalézá  nerv  při 
výstupu  z  mozku.  Sr^. 

Ohlasmiui  (z  řec.)>  zkřížení  na  zp&sob 
řeckého  %,  na  př.  slov  ve  dvou  větách. 

OhiaMO  [kja-],  méstys  v  okr.  mendrísij- 
ském  ve  švýc.  kant.  ticinském,  těsně  při  ital. 
hranici  na  ř.  Fallopii  a  žel.  trati  Lugano-Como, 
má  továrnu  na  tabák,  prádelny  hedvábných 
látek,  2498  ob.  (1888)  a  jest  důležitou  celní 
stanicí  švýc.  a  italskou. 

Ohiastolith  jest  zvláštní  odrůda  anda- 
l ušitu  (v.  t),  jejíž  často  nedokonalé,  sloup- 
kovité  kry  stali  y  jsou 
zarostlé  v  tmavých, 
tak  zv.  chiastolithi- 
ckých  břidlicích  oby- 
čejné na  styku  se  žu- 
lou. Ve  sloupečcích 
ch-u  pozoruje  se  pra- 
vidlem čtyřboká  me- 
zera prismatického 
tvaru,  vyplněná  hmo- 
tou břidlice.  Často 
nepromítají  se   hra-  c.  ,901.  Chiastoihh. 

nolové  plochy  ch-u 

ve  hranách  a  místo  těchto  zůstavují  rýhy, 
v  nichž  usadivší  se  hmota  břidlice  doplňuje 
sloupec,  následkem  čehož  na  příčném  řezu  kry- 
stallem  ch-u  vedeném  objevuje  se  ve  světlejší 
hmotě  chiastolithové  tmavý  kříž  (obr.  č.  1901.). 
Často  pozoruji  se  na  různých  řežích  téhož 
krystallu  kresby  odchylné.  Hmotou  svojí  jest 
ch.  totožný  s  andalusitem,  ale  bývá  poněkud 
proměněný,  následkem  čehož  též  tvrdost 
menší  bývá  (5—5-5).  V  Čechách  pozorován 
ch.  v  podobě  drobných  ve  fylUtu  zarostlých 
sloupečků  u  Hlinská;  hojný  jest  u  Gefrecs 
v  Smrčinách  v  Bavorsku,  u  Střehly  v  Sasku, 
v  Bretonsku;  zvláště  pěkné  a  tlusté  sloupce 
pocházejí  ze  Springíieldu  v  státě  Massachu- 
settsu  Spoj.  Obcí  sev.-amer.  Vr, 

OhiMtoUthová  břidlice  viz  Břidlice. 

Ohlantla  [či-l,  hl.  m.  distriktu  ve  státu 
Pucble  republ.  Mexické,  98  km  jjz.  od  Puebly, 
na  silnici  z  Huehuetlanu  do  San-Juana  del 
Rio.  s  6986  ob.  Distrikt  ma  27105  ob. 

OhlaTaool  [kjavači]  Vin  cen  z,  humorista 
ném.  (♦  1847  ve  Vídni),  uveřejnil  řadu  hu- 
moristických obrázků  z  lidového  života  ví- 
deňského nejprve  v  různých  žurnálech,  potom 
o  sobě  {Aus  dem  Klehtleben  der  Grossstadt^ 
1886;  Wiener  vom  Grund,  2.  vyd.  1889;  Wo 
die  alten  Háuser  stehen ^  1889  a  j.).  1  pro  di- 
vadlo psáti  se  pokusil,  ale  s  menším  zdarem. 
S  L.  Ganghoferem  vydal  sebrané  spisy  Ne- 
strovovy  (1891). 

Ohlavarl  [kjávaril,  ve  starověku  Oaverium, 
krajské  město  v  ital.  prov.  janovské,  39  km 
i  v.  od  Janova,  malebně  rozložené  při  Rapal- 
joském  zálivu  (Riviera  di  Levantě)  a  ústí 
Entclly,  na  Žel.  trati  Janov-Spczia-risa,  má 


4  pěkné  kostely,  z  nichž  nejkrásnější  jest 
Virgine  deirOrto  s  bohatou  výzdobou  obrazů 
a  skulptur,  několik  paláců,  lyceální  gymna- 
sium, školy  technickou  a  nautickou,  továrny 
na  krajky  a  nábytek,  jmenovité  lehké  slaměné 
židle  (sedie  di  Ch.),  břidlicové  lomy  a  7659, 
jako  obec  11.940  ob.  (1881);  dále  jest  zde 
přístav,  z  něhož  provozuje  se  čilá  plavba  po- 
břežní, lov  sardelí  a  korálů  a  Živý  obchod 
s  vínem,  olejem  a  sýrem  z  okolí  města.  Ch. 
jest  rodištěm  papeže  Innocence  IV.  (Sinibaldo 
de  Fieschi)  a  malíře  Luky  Cambiasa. 

Ohlavanna  [kja-],  něm.  Cláven,  Cleven 
nebo  Kle  ven,  lat.  Clavenna,  město  v  ital. 
kraji  a  prov.  Sondrio,  332  m  n.  m.,  sev.  od 
jezera  Como,  na  pr.  bř.  Mery,  v  hlub.  údolí 
Alp  Lepontských,  při  ústí  údolí  Bregaglia 
a  spojení  alpských  silnic  přes  průsmyk  Ma- 
loju  do  Horního  Engadinu  a  přes  Spljužský 
průsmyk  do  údolí  San  Gíacomo,  na  žel.  trati 
Colico-Ch.;  má  několik  zajímavých  kostelů^ 
z  nichž  vyniká  rcnaissanční  kostel  San  Lo- 
renzo  vystavěný  r.  1504  na  paměť  požáru 
města,  se  štíhlou  věží  z  r.  1638  a  baptiste- 
riem  s  křtitelnicí  z  r.  1156,  které  asi  pochází 
již  z  dob  starokřesfanských;  dále  má  Ch.  zří- 
ceniny hradu  vystavěného  hrabětem  Angle- 
rijským  r.  1162,  ve  kterém  prý  císař  Bedřicn  I. 
r.  1176  pokleknul  před  Jindřichem  Lvem,  zá- 
mek začatý  Grisonskými,  avšak  nedokončeným 
poněvadž  stavba  jeho  přerušena  byla  r.  1620 
revolucí  Veltlínskou.  Ch.  má  2848,  jako  obec 
4292  ob.  (1881).  V  Ch-né  vyrábí  se  mnoho 
zboží  těstového,  jsou  zde  prádelny  a  tkal- 
covny bavlny  a  hedvábí,  továrny  na  papír, 
hrnčiřství,  pivovarství,  vinařství,  živý  obchod, 
jmenovitě  průvozní,  ale  i  s  ovocem,  vínem 
a  zelenavým  nádobím,  krouženým  v  okolí 
z  jednoho  druhu  chloritové  břidlice.  V  okolí 
ve  stěnách  skalních  jsou  četné  »větrné  je- 
skyně* {ventaroli),  v  nichž  proud  studeného 
vzduchu  udržuje  teplotu  asi  9**  C.  Užívá  se 
jich  jako  výtečných  vinných  a  pivních  sklepů. 
Asi  4  km  vých.  jest  místo,  kde  r.  1618  sesu- 
tím horských  vrstev  zasypána  a  zničena  ves 
Piuro  (Plurs).  —  Území  chiavennské 
(660  km^)  bylo  někdy  spravováno  vlastními 
hrabaty  jako  císařské  léno  a  propůjčeno  ro- 
dině Balbiani;  ve  XII.  stol.  patřilo  k  vévod- 
ství  Švábskému.  R.  1200  a  r.  1335  náleželo 
k  Milánu.  Biskupové  churští  a  grisonští  činili 
pak  nároky  na  Ch-nu,  Bormio  a  Veltlín,  čímž. 
došlo  k  několika  válkám.  R.  1512  postoupil 
Mťiximilián  Sforza  Ch-nu  a  Veltlín  Grisonsku. 
R.  1797  připadlo  město  k  Cisalpinské  repu- 
blice, r.  1805  ku  král.  Italskému,  r.  1815  k  Ra- 
kousku a  r.  1859  k  Sardinii.  Srv.  Crollalanza, 
Storia  dcl  Contado  di  Ch.  (Milán,  1867). 

Ohlavennské  Jazaro  [kia-],  Laghetto 
di  Chiavenna,  Lago  di  Riva,  Lago  di 
Mezzola,  něm.  Oefenersee,  jezero  v  Lom- 
bardii 14  km  j.  od  Chiavenny,  protékané  ře- 
kou Mairou  a  spojené  úzkým  průplavem 
s  Coraským  jezerem.  Bývalo  severním  cípem 
jezera  tohoto,  od  něhož  oddělily  je  usazeniny 
naplavované  Addou,  která  ústí  se  do  kanálu 
spojujícího  Ch.  j.  s  jezerem  Comským.  Tyto 


16Ď 


Chiavcri  —  Chicago. 


naplaveniny  zabraňují  odtoku  vody  z  Ch-ho 
j-ra,  následkem  čehož  povstávají  zde  četné 
močály;  zde,  hlavné  v  okolí  Collca,  mnoho 
malarie. 

Ohiaverl  [kjá-]  Čaje  táno,  architekt  ital. 
<♦  16S9  v  Rímé  —  f  1770  ve  Folignu).  Vstou- 
pil do  služeb  cara  Petra  Vel,  pak  povolán 
k  Augustu  lir.,  králi  polskému  a  kuríirštu 
saskému.  Z  jeho  prací  jmenujeme  dvorní 
chrám  v  Drážďanech,  budovu  nádhernou. 
V  dalších  pracích  zdržen  a  veden  do  Itálie 
válkou  sedmiletou. 

Ohiavas  [kjá-]  Desiderato,  právník  a 
•dramatik  ital.  (*  1825  v  Turiné),  jmenován 
byl  r.  1848  vlád.  kommissařem  v  Canavese, 
od  r.  1857  byl  poslancem,  patře  k  liberální 
pravici,  r.  1865—66  ministrem  vnitra,  pozd. 
místopředsedou  posl.  snémovny.  Kromé  né- 
kterých  spisů  právnických  psal  lehké  veselo- 
liry  (sebrány  v  Rkrea\ioní  ďun  filodramatico^ 
Tur.,  1876),  z  nichž  nejpopulárnéjší  jest  Lo- 
yio  Panlo. 

OhiavatU  [kja-],  ital.,  klíčky,  sluly  sta- 
rým polyfonistům  transposiční  klíče,  jichž 
užívali,  aby  při  notaci  vyhnuli  se  pomocným 
Jiniím  nebo  znaménkům  posunovacím,  jejichž 
nakupení  bylo  by  tehdejším  pěvcům  bývalo 
nepřekonatelnou  překážkou.  Byloť  jednak 
zásadou,  že  zpčv  v  žádném  hlasu  nesměl  leda 
nanejvýš  o  notu  přesahovati  pětilinkovou 
•osnovu,  jednak  chromatický  způsob  psaní 
nebyl  ještě  vyvinut  a  tónina  vždy  v  své  přiro- 
zené podobě  musela  vystupovati,  aby  nebyla 
znepoznána.  Obému  vyhověly  ch.  Užilo  se 
totiž  obyčejných  klíčů  přirozeních  {chťavi 
naturalVj  na  iiných  liniích,  než  bylo  jejich 
pravidelné  sídlo,  čímž  se  naznačilo,  že  obvyklý 
tónový  význam  osnovy  budto  o  terci  se 
zvyšuje  (vysoké  klíčky,  ch.  v  užším  slova 
smyslu)  neb  o  týž  intervall  se  snižuje  (hlu- 
boké klíčky*  chiavi  irasportati),  čímž  zá- 
iroveň  arci  i  poloha  celých  tónu  a  půJtónů 
.byla  dána,  kterouž  my  předpisováním  dotyč- 
ných posuvek  označujeme.  Příklad:  zpěvák 
zpíval  Es-dur  jakoby  C-dur,  nebo  v  druhém 
případě  F-moll  jakoby  A-moll  a  pod.  Nejvíce 
užívalo  se  ch-tt  při  modu  VII.  a  XIV.,  jak 
viděti  ještě  u  Palcstriny  {Missa  Papae  MarcelU, 
Missa  Dies  sanctificatus).  Nejdéle  udržely  se 
ve  Francii,  kde  ještě  v  bohatějSích  obměnách 
a  též  pro  hudbu  nástrojovou  až  do  XVIll.  st. 
užívány.  Srv.  Kiesewetter,  Rockstro,  Ambros, 
íRiemann  a  j.  ^,  .      . 

Chiavi  naturali. 


Diskam. 


Alt. 


Tenor. 


Bas. 


p^»^l^ 


Chiavette. 


M^ 


Chiavi  trasportati. 


1^1^ 


-^' 


OUavist«lli  [kja-j  Jacopo,  ital.  malíí 
perspektiv  a  omamentik  školy  florencké 
(♦  1610  —  t  1698).  Byl  žákem  cí' Angela  Co- 
lonny,  jenž  r.  1638  do  Florencie  přisel,  kde 
po  6  let  pobyl  a  malbu  perspektivních  inte- 
rieurů,  kterou  architekti  Giulio  Parigi  a  Baccio 
del  Bianco  založili,  velmi  zdokonalil.  Konečně 
Ch.  založil  také  vlastní  školu  tohoto  oboru 
malby.  Díla  jeho  zachována  jsou  v  některých 
kostelích  a  sálech  florenckých,  jako  v  paláci 
Cerretani  aj.  Dobrými  jeho  žáky  dle  Órlan- 
diho  isou  Rinaldo  Botti,  Lorenzo  del  Moro, 
Beneoetto  Fortini  a  Giuseppe  Tonelli.  K  těm 
možno  připočísti  ještě  Angiola  Goriho  a  Gius. 
Masiniho,  kteří  s  ním  r.  1658  malovali  korri- 
dor  obrazárny.  V  malbě  perspektiv  a  deko- 
rací byl  pak  Ch.  vzorem  italským  umělcům 
XVin.  stol.  —  Srv.  Ticozzi,  Dizionario  dcgli 
artisti;  Lanzi,  Storia  pittorica  (do  něm.  přel. 
Quandt,  Lipsko,  1830);  Orlandi,  Abbecedario 
pittorico.  J-k. 

Ohibohové,  Chibcha,  viz  Čibčové. 

Ohio  [šik],  franc,  dovednost,  šik(ovnost), 
vtip;  v  malířství  lehkost  štětec;  módní  vkus 
v  chování  se  i  strojení. 

Oliloa  [cikal :  1)  Ch.,  červené  barvivo  chem. 
formule  Č^H^O^  z  listů  Bignonia  Chica  z«jiŽ. 
Ameriky;  do  obchodu  přichází  jako  prášek 
cinobrově  červený.  Třením  přijímá  oh.  ko- 
vový lesk ;  v  mastnotách,  alkaliích  a  alkoholu 
se  rozpouští  a  z  alkalických  roztoků  lze  ji 
kyselinami  vyloučiti.  Užívá  sejí  k  barvení  hed- 
vábí na  červeno  a  žluto;  bavlnu  barví  oran- 
žově. —  2)  Ch.,  nápoj,  viz  Chichá. 

OhiOAOOla  [čikakolel,  Cicacolc,  Sika- 
kol,  sanskr.  Srikakola,  město  v  okresu 
gandžamském  indobrit.  presidentství  madra- 
ského,  na  18M7'  s.  š.  a  83*56'  v.  d..  při  1. 
bř.  Nagavali,  nedaleko  jeho  vtoku  do  Bengal- 
ského  zálivu;  jest  angl.  vojenskou  stanicí, 
má  značnou  výrobu  muselinu,  čilý  obchod, 
bázáry  a  15.587  ob.  R.  1753  získala  Ch.  franc. 
Východo-indická  společnost,  ale  postoupila 
je  brzy  společnosti  anglické.  R.  1791  a  1866 
zuřil  zde  velký  hladomor. 

Ohioago  [šikágo]:  1)  Ch.,  hl.  m.  hrabství 
Cooku,  státu  Illinois,  Spoj.  Obci  severoamer., 
druhé  město  Unie  co  do  velikosti,  počtu 
ob.,  velkoleposti  průmyslu  a  obchodu,  první 
město  na  světě,  pokud  týče  se  báječně  rych- 
lého vzrůstu  a  vývoje  a  největší  obilní  tržiště 
světové.  Leží  na  41'»53'  s.  š.  a  87*36*  z.  d., 
179  m  n.  m.,  při  jihozáp.  březích  Michigan- 
ského jezera,  301  km  sev.-vých.  od  hl.  m. 
státu  Illinois,  Springfieldu,  1130  km  záp.  od 
New-Yorku,  2970  km  vých.  od  San  Francisca, 
po  obou  březích  řeky  Ch-ga,  která  se  svým 

f)řítokem  South  Branch  of  Ch.-river  rozdě- 
uje  město  na  3  asi  stejně  veliké  části,  se- 
verní, jižní  a  západní.  Celkem  zaujímá  Ch. 
plochu  448-9  km-  (16krát  větší  než  Praha 
s  předměstími),  není  však  úplně  zastaveno  a 
uzavírá  v  sobě  částečně  i  prairic.  Půda  tato 
byla  původně  pokryta  rozsáhlými  lesy  a  ba- 
žinami, pročež  za  líčcly  zdravotnickými  ve- 
skrze zvýšena  uměle  o  3— 4  5m;  předměstí 
mají    většinou    chudobná,   dřevěná    stavení. 


Chicago. 


167 


mezi  nimiž  rozsáhlé  a  velkolepé  průmyslové 
závody.  V  okolí  mésta  jsou  velké  lesy,  prairie 
a  úrodná  pole,  na  nichž  pěstuje  se  kukuřice, 
žito,  oves  a  brambory.  Prfiměrná  teplota  8®  C, 
v  Červenci  22^  v  lednu  —  4**  C,  deště  spadá 
ročně  829  mm.  Jednotlivé  čtvrti  města  spo- 
jeny jsou  mezi  sebou  63  otáčivými  mosty  a 
2  tunnely  pro  pěší  i  povozy,  ulice  skoro 
veskrze  protínají  se  pravým  úhlem,  jsou  ši- 
roké, většinou  dřev.  špaliky  dlážděné  a  mají 
celkovou  délku  3277  km,  z  čehož  ovšem  dle 
evropského  smyslu  pouze  849  km  jest  úplně 
vystavěno.  Osvětleni  slouží  24.878  svítilen 
píj^ových  a  993  elektrických ;  v  ulicích  z  pra- 
vidla nachází  se  stromořadí.  Největší  a  nej- 
důležitější ulice  jsou:  State-,  Southwater-, 
Dearborn-,  Lassalle-.  Madison-,  Randolph-, 
Washington-Street,  Wabash-,  Fifth-,  Prairie-, 
Dcarbom-,  Lassalle- Avenue,  Michigan-  a 
Washington-Boulevard  a  Lake-Shore-Drivc. 
Mnoho  velkých  parků  dalo  podnět  k  ozna- 
čení Ch-ga  městem^zahrad ;  tak  jsou  zde:  Lin- 
colnův park  v  sev!  části  města  při  Michig. 
jezeře,  s  uměl^  jezerem,  jež  utvořeno  bylo 
hrázemi  z  části  jezera,  jezdeckou  sochou  gen. 
Granta«  pomníkem  Abr.  Lincolna,  bronz,  so- 
chou Scnillerovou  a  světel,  fontánou  elektri- 
ckou, dále  parky  Humboldtův,  Garťieldův, 
Oouglasův,  Washmgtonův,  Jacksonův  (při  je- 
zeře Michig.),  v  němž  konala  se  velká  světová 
výstava  r.  1893,  Lake  Park  u  přístavu  a  j. 
Parky  tyto  spojeny  jsou  mezi  sebou  velikými 
boulevardy  v  úhrnné  délce  82  ^m,  z  nichž  však 
pouze  asi  Vs  j^^  úplně  dohotovena.  Boule- 
vardy zřízeny  nákladem  velmi  značným;  tak 
byl  výdaj  při  boulevardu  Michigan-Avenue- 
Drve  asi  200.000  doll.  za  1  angl.  míli.  Uvnitř 
města  jsou  ještě  některé  menši  parky,  jako 
Union  Park  a  Lake  Park  s  malým  křišfáío- 
vým  palácem.  Budovy  v  Ch-gu  vynikají  vět- 
émou  spíše  svou  rozsáhlosti  a  nákladností 
než  krásou.  Ch.  má  315  kostelů  a  148  modli- 
tebt  n ;  kostely  většinou  nemají  umělecké  ceny; 
vnitřní  zařízení  začasté  podobá  se  evropskému 
sálu  koncertnímu.  Z  celého  toho  množství 
kostelů  zasluhují  zmínky  pouze  první  kostel 
presbyteriánský  v  got.  slohu  v  Indiana-Avenue 
s  vys.  věží,  aruhý  kostel  presbyteriánský 
v  Michigan- Avenue,  rovněž  gotický;  nádherný 
třetí  kostel  presbyteriánský,  římsko-katoli- 
cká  kathcdrála  of  the  Holý  Name  s  krás- 
nými varhanami,  gotický  katolický  kostel  St. 
James  s  krásnými  malbami  na  skle,  unitářský 
Church  of  the  Messiah,  kostel  církve  episko- 
pálni  se  zvonkovou  hrou  a  velká  synagoga 
v  maurském  slohu.  Z  budov  světských  jme- 
novati sluší  radnici  (Court  House)  a  městský 
<lům  (City  Halí),  tvořící  dohromady  velký 
i»lok  a  stavěné  ve  slohu  franc.  renaissance, 
tadovy  soudní  s  velkou  věznicí,  ženského 
spolku  temperenclářek  ve  franc.  gotice  (ná- 
kladem 1  milí.  doll.),  obchodní  komory,  plodi- 
nové bursy,  pojišCoven  (Insurance-Exchange), 
celnici,  t  z  v.  Rookery,  budovu  to  o  12  po- 
Bchodich,  v  níž  zařízeno  množství  elegantních 
obchodních  kanceláří,  ústřední  hudební  síň 
Audttoriam,  budovy  university  a  jiných  škol, 


Pullmanův  palác;  dále  četné  obrovské  hotely, 
z  nichž  největší  jsou  Palmer  House  s  746  po- 
koji, Grand  Pacific  Hotel,  Auditorium  Hotel, 
Virginia  Hotel,  poskytující  přístřeší  celkem 
asi  pro  50.000  hostů;  velmi  četné  jsou  velko- 
lepé obch.  závody  o  16—20  patrech,  sestro- 
jené cele  ze  železa  a  obložené  cihlami  a  ka- 
menem, elegantní  budovy  různých  klubů  a  j. 
Před  r.  1871,  kdy  velkým  požárem  lehla  po- 
pelem větší  část  města,  byly  v  Ch-gu  skoro 
jen  domy  dřevěné;  nyní,  zvláště  v  čtvrtích 
obchodních,  jsou  všecky  domy  vyvedeny 
z  cihel,  žuly,  mramoru,  pískovce  neb  žekza. 
Domy  obytné  ponejvíce  slouží  za  příbytek 
pouze  iednč  rodině;  v  poslední  době  však 
nestačil  tento  způsob  pro  ohromný  vzrůst 
obyvatelstva  a  staví  se  i  obytné  domy  o  mnoha 
poschodích.  V  domech  těch  jest  5371  vytabo- 
vadel.  Z  pomníků  sluší  uvésti  ještě  pomníky 
»pionéra«  Rob.  Cavaliera  de  Lassalle  a  Fritze 
Reutera  apomník  K.  Linnéa  postavený  zdej- 
šími Švédy.  Zásobování  města  vodou  děje  se 
velikým  vodovodem,  jehož  pumpy  čerpají 
vodu  z  Michiganského  jezera  a  zdvihají  ji  do 
výše  40  m  na  věž  6*9  km  od  jezera  vzdálenou, 
odkudž  tlačí  se  vy  zděným  i  štolami  do  města. 
Vodovod  ten  dodává  denně  3*3  milí.  hl  vody. 
Se  v.  a  záp.  část  města  mají  samostatné  vodo- 
vody. Mimo  to  má  Ch.  několik  artézských 
studnic. 

Vyučování  na  veřei n^ch  Školách  děje  se 
zdarma.  Školy  ty  rozdělují  se  na  tři  stupně: 
primary  schools,  ^rammar  schools  a  nigh 
schools.  Školy  třetího  stupně  jsou  gymnasia 
vyššího  řádu  s  odbornými  školami.  Ve  všech 
školách  požívají  vyučování  hoši  i  dívky  spo- 
lečně. Veřdné  školy  r.  1890  navštěvovalo 
135.551  žáků  a  žákyň;  učitelů  na  nich  půso- 
sobilo  2842  a  náklad  obnášel  4,809.001  doll., 
z  čehož  2,021.779  doll.  připadalo  na  služné 
učitelstva.  Mimo  to  soukromé  školy  se  402  uč. 
navštěvovalo  7341  žáků,  školy  náboženské 
s  1089  uč.  50.172  ž.,  dětské  zahrádky  s  219  uč. 
3941  ž.  a  obchodní  školy  s  144  uč.  3534  ž. 
K  veřejným  školám  patří  též  1  všeobecná 
škola  pokračovací  (Manuál  Training  school), 
25  Škol  večerních  a  5  škol  pro  hluchoněmé. 
Ze  škol  třetího  stupně  nejnavštěvovanější 
jsou  t.  zv.  Northwestern  University  v  před- 
městí Evanstonu  a  Lake  Forest  University. 
Vlastní  universitu  ^University  of  Ch.*,  zal. 
r.  1857  a  otevřenou  r.  1892,  navštěvovalo 
v  r.  1894—95  1587  stud.  a  působili  zde  151  uč. 
Univ.  knihovna  má  380.000  sv.  (1891),  zvi. 
školu  právnickou  a  hvězdárnu.  Z  ostatních 
učilišť  zasluhují  zmínky  Chicago  Athenacum, 
ústav  pro  vyučování  řečem,  němccko-angl. 
škola,  kat.  ícollej  sv.  Ignáce,  akademie  sv. 
Xavera  pro  mladé  dívky,  vojenská  akademie 
státu  Illinois,  židovská  pokračovací  škola 
(Jewish  Manuál  Training  school),  6  škol  lé- 
kařských, 4  bohoslovecké  semináře,  2  Školy 
hudební,  2  Školy  pro  literaturu,  1  škola  pro 
fotografy  a  j.  Z  veřejných  knihoven  jsou  nej- 
větší městská  s  211.157  sv.  (1895)  a  40.000 
brožurami,  Newberryská  se  125.000  sv.  (1894), 
knihovna  právnické  společností  s  28.587  sv. 


1()8 


Chicago. 


(1^94)  a  historické  spol.  s  20.000  sv.  řl891). 
Z  ostatních  védcckýcn  společnosti  man  váhu 
Acadcmy  of  Sciences,  Academy  of  Design 
a  Ch.  Art  Institute,  který  má  krásnou  sbírku 
obrazů,  mincí,  skulptur,  mědirytin,  dřcvorytin  ' 
a  starožitností.  Četné  a  velkolepé  jsou  ústavy 
dobročinné,  veřejné  i  soukromé.  Ch.  ma 
11  nemocnic,  z  nichž  nejvétší  isou  Cook , 
County  Hospital,  Mcrcy  Hospital  a  námoř- 
nická nemocnice,  dále  sirotčinec,  sirotčinec 
roznáŠečů  novin  a  cídičů  bot,  nalezinec,  cho- 
robinec  pro  nezhojitelné  nemocné,  útulnu  pro 
padlé  dívky  (House  of  the  Good  Shcpherd), 
útulek  pro  pijáky  (Washingtonian  House),  dět- 
ský útulek  sv.  Vincence  s  nemocnicí  pro  matky, 
chudobinec,  útulnu  pro  staré  ženy,  blázinec, 
Židovský  dobročinný  spolek,  spolek  proti  tý- 
rání dětí  a  zvířat  (Illinois  Humane  Society)  a 
mn.  j.  —  Četné  klub}^  mají  své  zvláštní,  na- 
mnoze nádherně  zařízené  budovy;  z  nich 
největší  jsou  Union  Leajrue  Club  s  1200  členy, 
Calumet  Club  fklub  dýmky  míru),  Union  Club. 
Rovněž  četné  lože  svobodných  zednářů  mají 
vlastní  budovy.  Divadel  jest  25,  navštěvo- 
vaných denně  asi  15.000  osobami;  mají  však 
celkem  jen  skrovnou  uměleckou  úroveň.  Nej- 
větší jsou  Auditorium,  v  němž  provozují  se 
pouze  velké  opery,  s  4000  sedadly,  Mc.  Vickers 
Theatre  s  2300  sedadly  a  Columbia  Theatre 
s  2000  sedadly.  Časopisů  vychází  v  Ch-gu 
mnoho,  v  nejrůznějších  řečech.  Z  nich  24 
vychází  denně,  36  dvakrát  za  týden,  260  týdně, 
192  měsíčně.  Neidůležitéjší  jsouOh.-Tribuncc. 
s  republ.  tendencí  a  90.000  předplatiteli, 
Ch.-Herald«  směru  demokratického  o  100.000 
výt.,  »Daily  News«  o  220.000  výt.,  radikálně 
republ.  »Inter  Ocean«  o  140.000  výt.,  >Illi- 
nois-Staats-Zeitung«.  Z  týdenníků  mají  vý- 
znam >The  £conomist«,  >The  Graphic«  a 
»America«.  —  Ch.  jest  sídlem  římsko-kat., 
anglikánského  a  methodistického  biskupa  a 
hlavního  stanu  Missourské  vojenské  divise. 
Ohromnou  důležitost  pro  Ch.  mají  prů- 
mysl a  obchod.  R.  1890  bylo  v  městě  9959 
průmysl,  závodů,  v  nichž  203.107  dělníků 
spracovalo  výrobků  v  ceně  632,184.140  doll. 
Nejvelkolepější  jsou  jatky;  závodů  takových 
má  Ch.  68,  zaměstnávají  17.878  dělníků  a 
spracuií  zboží  za  203,825.092  doll.  Ohromně 
rozsáhlé  jsou  dvory  pro  dobytek  zv.  Union 
Stockyards  v  jihozáp.  části  města.  Pokrývají 
350  ha,  mají  3300  stájí  a  chlévů  pro  25.000 
kusů  hov.  dobytka,  14.000  ovcí  a  150.000 
vepřů,  32  km  ulic  a  139  9  km  drah  železných. 
Nejvétší  z  firem  tohoto  odvětví,  Armour  & 
Co.,  zaměstnává  6775  dělníků  a  spracuje  denně 
6000  kusů  vepř.  dobytka;  jiné  velké  firmy 
jsou  Swift  &  Co.  s  3400  dělníky  a  Nelson 
Moris  &  Co.  s  3000  dčlníky.  Celkem  spracují 
veškeré  závody  kolem  10  milí.  kusů  dobytka 
ročně.  Z  ostatních  odvětví  průmyslových 
vynikající  místo  zaujímají:  186  závodů  pro 
výrobu  mužských  oděvů  s  6727  dělníky  a  vý- 
robou roční  za  32,517.226  doll.;  212  sléváren 
a  strojíren*  s  12.995  děl.  a  výrobou  v  ceně 
29,928.816  doll.  (největší  z  nich  Illinois  Steel  & 
Co.  zaměstnává  sama  na  10.000  děl.) ;  157  to- 


váren na  nábytek  s  8295  dělníky  a  výrobou 
za  13,582.350  aoll.;  7  továren  na  želez,  vagón  v 
s  6878  děl.  a  výr.  za  14,517.719  doll..  z  nichž 
největší  jest  továrna  Pullmanova  v  předměstí 
Pullman  City;  16  továren  na  hospodářské 
stroje  s  3945  děl.  a  roční  výrobou  v  ceně 
11,883.976  doll.;  116  pil  na  dříví  s  8056  děl., 
již  spracují  zboží  za  17,604.494  doll.;  15  to- 
váren na  mýdlo  a  svíčky  s  978  děl.  a  výr. 
za  8,987.642  doll.;  3  vinopalny  se  158  děl.  a 
výr.  za  8,030.863  doll. ;  dále  jsou  zde  továrny 
na  piana  a  varhany,  kamna,  kožené  zboží, 
doutníky,  umělecké  slévárny,  velké  mlýny 
na  obilí,  cihelny,  knihtiskárny  a  j.  Též  ob- 
chod iest  ohromný.  Největší  ruch  obchodní 
má  sídlo  v  jižní  části  města  v  ulicích  mezi 
řekou  a  Michiganským  jezerem.  Hlavním  před- 
mětem ot>chodu  jsou  dobytek  a  obilí  a  za- 
ujímá v  tom  Ch.  prvé  nusto  na  světovém 
trhu.  R.  1891  přivezeno  na  trh  3,250.350  kusů 
hov.  dobytka,  205.383  telat,  2,153.637  ovcí, 
8,600.805  kusů  dob.  vepř.  a  94.396  koní  v  ceně 
239,434.310  doll.  Obchodní  obrat  na  trhu 
obilném  byl  66*57  milí.  bushelů  kukuřice, 
68  77  milí.  b.  ovsa,  38*99  milí.  b.  pšenice. 
7*57  milí.  b.  Žita.  Vývoz  obilí  a  mouky  ob- 
nášel 207*987  milí.,  dovoz  231*821  bushelů. 
K  nakládání  obilí  slouží  26  elevatorů,  které 
dohromady  pojmou  30  milí.  bush.  Ohromný 
jest  též  obchod  se  dřívím.  Zdejší  ohrady  na 
dřiví  jsou  největší  na  světě.  Vyváží  se  dříví 
263*963  milí.  m»  a  dováží  se  623*433  milí.  m». 
Veškerý  dovoz  r.  1891  činil  844,916.196  doll., 
z  čehož  bylo  zboží  přímo  z  ciziny  dovezeného 
za  15,105.775  doll,  vývoz  domácího  zboŽí  měl 
cenu  872,279.283  dollarů;  obchod  transitni 
57,497.917  doll.  Hlavními  předměty  dovozu 
jsou  dobytek,  kůže,  obilí,  mouka,  uhlí,  sta- 
vební dřiví,  šindel,  sůl,  petrolej,  brambory, 
vejce,  drůbež,  ovoce  a  j.  Vývozním  zbožím 
jsou  obilí,  solené  a  čerstvé  maso,  dříví,  pře- 
vařené  máslo,  kůže,  kožešiny,  vlna  a  j.  Ob- 
chodu slouží  79  bank  a  sice  21  bank  národ- 
ních se  závodním  jměním  22*3  milí.  doll.  a 
14  bank  státních  se  záv.  kapitálem  12.6  milí. 
doll.  Celý  obrat  peněz  v  těchto  bankách  ob- 
nášel r.  1891:  4456.88  milí.  doll.  Největší 
z  bank  First  National  Bank  má  závodního 
jmění  6  milí.  doll.  Skoro  veškeré  důležitější 
státy  mají  zde  své  konsuláty.  Z  evropských 
států  zastoupeny  jsou  v  Ch-gu  Belgie,  Dánsko, 
Anglie,  Francie,  Itálie,  Německo,  Rakousko. 
Švýcarsko,  Švédsko,  Španělsko  a  Turecko. 
Stálý  a  velkolepý  vzrůst  svého  obchodu  dě- 
kuje Ch.  velmi  rozvětvené  síti  železných  drah 
a  průplavů.  Průplavem  Illinois  -  Michigjan- 
ským  a  jinými  menšími  průplavy  spojeno  jest 
město  s  Mississippim,  jezery  Kanadskými  a 
průplavy  Erieským  a  Wellandským  s  Atlant- 
ským okeánem.  "Přístav  města,  chráněný  vel- 
kolepými hrázemi,  utvořen  jest  uměle  z  ústi 
řeky  'Ch.  R.  1891  přibylo  do  přístavu  10.224 
lodi  o  5,824.852  tunách  a  odjelo  10.294  lodi 
o  5,506.700  t.  Ch.  samo  má  384  lodí,  skoro 
veskrze  parníků  o  65.281  t.  Druhý  menší 
přístav  má  Ch.  v  jižní  části  města.  Tratí 
želez,  drah  ústí  se  v  Ch-gu  v  8  velkých  ná- 


Chicago. 


169 


dražích  35.  z  nichž  22  jest  v  rukou  velkých 
společností.  Denné  přijíždí  940  vlaků.  Dra- 
hami spojeno  jest  Ch.  se  všemi  většími  městy 
scv.  a  vých.  států  a  s  údolím  Mississippským. 
Telefon  i  telegraf  jsou  v  rukou  soukr.  spo- 
lečností. Poštou  r.  1891  dopraveno  139,860.372 
psaní  a  lístků,  10,428.516  dopisů  v  místním 
obvodu,  39,348.088  tiskopisů,  3,265.528  zásilek 
rckomraando váných  a  povozných  a  10,501.671 
dolL  penéz,  z  čehož  380.737  doll.  dopraveno 
do  cizozemska.  Příjem  pošty  obnášel  3,693.878 
doll.,  vydání  1,376.998  doll.  Dopravč  v  mésté 
slouží  hustá  sít  pouličních  drah,  622  km  dl., 
tři  trati  v  délce  104*6  km^  s  podzemním  ve- 
dením lanovým  spojují  město  s  předměstími. 
Mimo  to  slouží  dopravě  četné  trati  omnibusové. 

Správa  města  spočívá  v  rukou  purk- 
mistra (mayor),  registrátora,  pokladníka,  práv- 
ního zástupce  a  68  městských  radních.  Tito 
všichni  voleni  jsou  občanstvem  na  dobu 
2  roků,  kdežto  ostatní  úřednictvo  jmenuje 
purkmistr.  Město  rozděleno  jest  na  34  okresy 
(w^ards),  z  nichž  každý  zastoupen  jest  v  měst- 
ské radě  2  aldermeny.  Při  městském  úřadu 
jsou  oddělení  pro  zdravotnictví,  zákonodár- 
ství, policii,  požární  službu,  školství,  veřejné 
práce,  budovy,  finance,  registraturu,  pokladnu 
a  berně.  Městské  finance  jsou  ve  stavu  pří- 
znivém. Dluh  obecní  r.  1890  obnášel  13,180.254 
doll,  jmění  34  milí.  doll.,  příjmy  235  milí. 
doll., vydání  17,845.442 doll.  Počet  obyvatel- 
stva vzrůstal  bezpříkladné.  Žádné  velko- 
město světa  nevzniklo  tak  rychle  jako  Ch. 
R.  1837  bylo  obyvatel  4179,  r.  1840:  4853, 
r.  1850:  29.963.  r.  1860:  112.172,  r.  1870: 
298.977.  r.  1880:  503.185.  r.  1890:  1,208.669 
ar.  1892:  1,375.335.  Z  toho  jest  14.490  negrů 
a  450.666  v  cizině  narozených,  a  sice  161.039 
Němců,  70.028  Irčanů,  29.967  Angličanů,  9217 
Skotů,  24.297  Kanaďanů,  43.032  Švédů,  21  835 
Noru,  7087  Dánů,  34.086  Poláků,  25.105  Čechů, 
7683  Rusů.  6043  jiných  Rakušanů,  5420  Hol- 
landanů,  5685  Italů  atd.  Nehledíc  k  narození 
v  cizině  jest  v  Ch-gu  dle  národností  asi 
400.000  Němců,  200.000  Irčanů,  90.000  Skan- 
dinávců. 50.000  Poláků,  65—75.000  Čechů, 
45.(;00  Angličanů  a  Skotů  a  j.  R.  1891  udalo 
se  25.000  narození,  18.000  sňatků  a  27.754 
úmrrí,  z  čehož  jest  patrno,  že  obyvatelstva 
přibývá  přistěhováním. 

Prvními  bělochy,  kteří  navštívili  území,  na 
němž  nyní  Ch.  se  rozkládá,  byli  jesuitští 
missionaři  Marquettc  a  Joliet  r.  1662—1663. 
Prvním  osadníkem  byl  negr  Jean  Baptist  Point 
au  Sable,  uprchlík  ze  San  Dominga,  jenž 
r.  1790  u  řeky  zbudoval  si  chatrč.  R.  1804 
založena  zde  tvrz  Dearborn  k  ochraně  ob- 
chodníků s  "kožešinami  proti  Indiánům.  Tvrz 
tato  byla  r.  1812  za  války  Spoj.  Obcí  s  Anglií 
opuštěna  a  Indiány  zničena,  ale  r.  1816  opět 
vystavěna.  Vlastní  vznik  města  počítati  možno 
tťprv  od  r.  1829,  když  rozhodnuto  bylo 
o  stavbě  průplavu  Illinois  -  Michiganského. 
Tou  dobou  bylo  zde  pouze  13  domků,  ale 
již  r.  1837  napočteno  4179  ob.  a  od  r.  1840 
vATŮst  města  nabyl  rozměrů  obrovských. 
R.   1870   předčilo  Ch.   co   do.  počtu   obyv. 

Oitftv  Slovoik  StkuCaý,  iv.  XII.  u;3  1^97- 


Cincinnati  a  r.  1880  i  St.  Louis.  čímŽ  stalo 
se  největším  městem  záp.  od  Alleghanského 
pohoří.  Veliký  požár  r.  1871,  jímŽ  sežehnuto 
18.450  domů,  připraveno  o  život  na  200  lidí 
a  způsobena  škoda  194  milí.  doll.,  přis^pčl 
nemalou  měrou  k  vývoji  města,  ježto  při  vý- 
stavbě shořelých  části  města  bylo  možno 
zavésti  mnoho  moderních  zařízení  a  nové 
stavby  pořízeny  místo  ze  dřeva  ze  solidního 
materiálu  stavebního.  R.  1874  vypukl  opět 
značný  požár  a  způsobil  škody  asi  za  4  milí. 
doll.  V  posledních  létech  opětovně  udaly  se 
v  Ch-gu  velké  anarchistické  výtržnosti  a 
vzpoury  dělníků,  které  musily  býti  brannou 
mocí  potlačeny.  —  Srv.  Seeger  a  Schláger, 
Entwickelung,  Zerstórung  und  Wiederaumau 
von  Ch.  (Ch.,  1872);  Sheahan,  Ch.,  seinc 
Gegenwart,  Vergangenheit  und  Zukunft  (t.. 
1872);  Tacher,  Ch.  past  and  present  (t.,  1882); 
Bross,  History  of  Ch.  (t.,  1883);  Andreas, 
History  of  Ch.  from  the  earliest  to  the  pre- 
sent tíme  (t,  1885,  3  sv.);  Marquis,  Hand- 
book of  Ch.  (t,  1885);  Schick.  Ch.  and  its 
environs  (t,  1891);  Seeger,  Ch..  die  Ge- 
schichte  einer  Wunderstadt  (t.,  1892);  von 
Hesse-Wartegg,  Ch.,  eine  Weltstadt  im  amer. 
Westen  (Štutgart,  1893).  red. 

Počet  Čechů  v  Ch-gu  páčí  se  v  posled- 
ních létech  na  65—75.000  duší.  asi  o  15  aŽ 
25.000  více,  než  obyčejně  vykazuje,  census, 
který  v  rubrice  národnostní  provádí  se  ne- 
přesně, počítaje  mnohé  Čechy  za  Rakušany 
a  Němce.  Počet  ten  znamená  asi  20. — 24.  dil 
všeho  obyv.  a  rozložen  je  na  celou  řadu 
»ward«,  volebních  a  spisovných  okresů  města. 
Hlavní  skupiny  české,  nazvané  »osadami«, 
kde  totiž  Čechové  bydlí  hromadné,  nacházejí 
se  jmenovité  na  Záp.  straně  města  při  jižním 
rameni  řeky,  nebo  vlastně  zátoky  Ch-ga.  Zde, 
hlavně  mezi  Halsted  Street  a  Ashland  Avenue, 
přesahujíc  však  značně  obě  jmenované  třídy, 
nachází  se  kolem  Západní  18.  ulice  (West 
18  th  Street)  největší  česká  osada.  Plzeň,  kde 
sídlí  nejméně  polovice  všech  Čechů  chicag- 
ských a  je  největší  český  chrám  sv.  Jana  Nep  , 
spojený  s  českou  koUejí,  kterou  vedou  čeští 
bHenediktini,  dále  českoangl.  svobodná  škola, 
obecná  to  česká  škola  krajanů  svobodomysl- 
ných 8  divadelním  sálem,  a  pak  divadlo 
»Thalia«,  postavené  soukromníkem  nákladem 
asi  100.000  doll.  V  Plzni  jsou  největší  české 
obchody  se  všemi  potřebami  pro  krajany  a 
s  českými  nápisy.  Na  Blue  Island  Ave.  je 
banka  Kašpara  &  Karla  a  velký  pivovar,  nej- 
větší český  závod  v  Ch-gu.  Poblíže  je  vý- 
stavná Betlémská  kaple  českých  methodistů 
s  celým  klubovním  zařízením.  Na  Ashland  Ave. 
je  nová  výstavná  tělocvična  »Sokola  Plzeň- 
ského*. Zapadne  od  Plzně  jest  osada  »U  vá- 
penek* a  dále  Klatovy,  na  sever  od  Klatov 
je  Kalifornie  a  ven  již  z  města  Tábor  a  osada 
v  Lawndale.  předměstské  již  obci.  Na  Boulc- 
vardu  záp.  12.  ul.,  od  Douglas  Parku  na  vý- 
chod, jsou  nové  Vinohrady.  Na  West  12  th  Str. 
a  okolí,  již  opět  blíže  řeky,  mezi  Halsted  Str. 
a  Canal  Str.,  nachází  se  nejstarší  nyní  česká 
osada.  Na  jih  od  »řeky<.  na  vých.  od  Halsted 

12 


170 


Chicago. 


Str.,  je  osada  na  Union  Ave.  Tyto  osady  jsou 
více  méné  ve  skupině.  Opodál  leží  u  velkých 
ústředních  jatek  osada  v  Town  of  Lakc  a 
na  jihu  města,  na  »Křiřovatce«  TRailrood 
Crossing),  bvdlí  mnoho  Českých  délníkA.  Na 
Milwaukee  Ave.  na  sev.-záp.  stranč  jsou  také 
Cechové  usazeni  ve  vétŠím  počtu,  majíce 
vlastní  vetší  tčlocvičnu  a  >síft«.  Konečné  i  za 
městem  na  sev.-záp.,  v  Irving  Parku,  kde  se 
nacházejí  oba  české  hřbitovy,  českopolský 
katolický  a  nádherný  svobodomyslných,  je 
malá  česká  osada.  Jednotlivě  roztroušeni  jsou 
ovšem  Češi  po  celém  městě. 

Čechové  bvdlí  v  Ch-gu  většinou  ve  vlast- 
ních domeclí,  namnoze  ovšem  menších  a 
dřevěných,  jichž  jest  v  českých  rukou  asi 
10.000  v  ceně  téměř  30  mil!,  doll.  Živí  se  po- 
nejvíce prací  dělnickou  v  továrnách  a  díl- 
nách. Samostatných  podniků  českých,  jež  by 
obchodovaly  se  živlem  cizím.  Jest  dosud  po 
řídku  a  české  závody  vyrábějí  a  prodávají 
hlavně  opět  Čechům.  Pouze  četní  krejčí  pra- 
cují, hlavně  ve  svých  po  továrnicku  zaříze- 
ných »šapech«  (shops)  na  hotové  obleky,  pro 
velké  sklady  a  několik  málo  továren  českých 
dodává  výrobky  své  firmám  anglo-americkým. 
Jinak  nalévá  asi  500  českých  hostinských 
v  Ch-gu  opět  skoro  jen  českým  host&m, 
český  lékař,  lékárník,  obchodník  všeho  druhu, 
řezník,  >grocer«  (kupec  a  hokynář),  ba  i  ad- 
vokát (»právník«)  má  velikou  většinou  jen 
české  obecenstvo.  Tím  tvoří  český  živel 
v  Ch-gu  i  v  živnostenských  stycích  svých 
tuhý  celek.  Hlavní  toho  příčinou  jest  ovsem 
poměrně  velmi  malá  dosud  zběhlost  v  panu- 
jícím jazyku  anglickém  i  německém,  která 
tyto  tisíce  krajanů  přímo  nutí  lnouti  k  sobě 
a  zaříditi  si  vše  tak,  aby  se  bez  cizí  řeči  obe- 
šli. —  Co  do  poměrů  společenských,  národ- 
ních a  náboženských  děli  se  Čechové  v  Ch-gu, 
jako  všichni  naši  krajané  američtí,  na  hlavní 
skupiny  katolickou  a  svobodomyslnou,  t.  j. 
bez  vyznání,  u  žádné  církve  nezapsanou. 
Strany  ty  jsou  ve  společenských,  ba  i  ob- 
chodních stycích  dosti  ostře  od  sebe  oddě- 
leny; katolická  strana  má  v  čele  svém  ovšem 
kněžstvo,  svobodomyslná  pak  redaktory  če- 
ských listů.  Obě  mají  četné  spolky  vzájemně 
podpůrné,  organisované  namnoze  po  způsobu 
>tajných«  spolků  svobodných  zednářů  a  pod., 
rozdělené  na  lože,  řády  a  čísla,  se  spolko- 
vými místnostmi,  >síně«  (halls)  zvanými  a 
nacházejícími  se  namnoze  v  majetku  soukro- 
mém, stavěnými  na  výdělek.  Rovněž  obě 
zakládají  i  mužské  a  ženské  jednoty  sokolské, 
ochotnické,  zpčvácké,  vzdělávací,  zábavní, 
vojenské,  úsporné,  stavební  a  j.  Katolíci  mají 
vedle  toho  spolky  náboženské  či  >kostelní«, 
mužů,  žen,  mladíků  a  dívek,  pak  >rytířské* 
k  církevním  parádám.  Spolky  mezi  svobodo- 
myslnými jsou  ve  vétším  rozvoji,  kdežto  ka- 
tolíci mají  opět  více  vyvinuté  školství,  ovšem 
utrakvistické,  českoanglické,  a  tužší  organi- 
saci  ve  svých  jednotách.  —  Největší  zásluhu 
o  český  život  národní  mají  časopisy,  z  nichž 
v  posl.  létech  vycházejí  v  Ch-gu  stále  nej- 
méně tři  denníky.    Nejstarší  je  »Svornost«, 


založená  r.  1878,  list  hlavně  živnostníky  od- 
bíraný,  v  politice  >neodvislý«,  t.  j.  dle  okol- 
ností pro  Čechy  té  neb  oné  strany  se  při- 
držující. Vlastníkem  je  Aug.  Geringer,  knih- 
kupec a  nakladatel  český,  majitel  největší 
české  knihtiskárny  v  Americe.  >Svornost« 
jest  největším  a  týdenník  >Amerikán«  vy- 
dávaný z  textu  jejíno  nejobjemnějším  a  nej- 
rozšířenějším listem  českoamerickým  (náklad 
přes  10.000  ex.).  Nedělní  list  »Svomosti«, 
zvaný  »Duch  Času«,  je  belletristický  s  přílo- 
hou numoristicko-satirickou,  tendence  proti- 
náboženské (náklad  6000  ex.).  List  typografů 
»E)enní  Hlasatel*,  od  r.  1891,  dělnického  zbar- 
vení, jest  politicky  rovněž  >nestranný«,  nový 
dennflc  >Národ«  j^  ryze  katolický.  Všecky 
tyto  denníky  mají  své  tiskárny,  vycházejí 
v  nákladu  asi  2000—2500  výtisků  a  vydávají 
objemné  týdenníky.  Ostatní  listy  jsou  ne- 
patrné nebo  efemérní. 

Ch.  pokládá  se  za  duševní  a  uměleckou 
metropoli  Čechů  amerických,  hlavně  ovšem 
pro  tyto  noviny.  Zde  žijí  z  předních  novinářů 
a  spisovatelů  českoamerických  F.  B.  Zdrůbck, 
redaktor  »Svornosti«,  hlava  svobodomyslných 
Čechů  v  Americe,  Bart.  Bittner,  humorista  a 
satirik,  Josef  Čermák,  autor  několika  knih 
o  dějinách  Spoj.  Obcí,  Lad.  Flígl,  překla- 
datel ;  z  hudebních  umělců  Jos.  Vilím  a  J.  H. 
Čapek,  virtuosové  na  housle  a  skladatelé; 
z  malířů  pí.  M.  Koupalová-Lusková,  J.  Ko- 
šař a  j. 

První  Čechové  usadili  se  v  Ch-|ru  kol 
r.  1852  a  první  osada  vznikla  na  S^everní 
straně  u  nynějšího  Lincoln  Parku.  Brzo  však 
přesídlili  se  krajané  naši  k  jižnímu  rameni 
•řekyc  nacházejíce  tam  práci  ve  dřevěných 
ohradách,  na  obilních  lodích  a  na  jatkách. 
Teprve  po  r.  1860  počali  se  zde  silněji  vzmá- 
hati. Prvním  českým  spolkem  v  Ch-gu  byla 
r.  1860  čcskoslovanská  —  setnina  milice  (!), 
ale  skoro  současně  založen  vlastenecký  čte- 
nářský, zábavní  a  divadelní  spolek  »SÍovan- 
ská  Lípa«,  jenž  postavil  si  r.  1864  síň  na 
Taylor  Str.,  kde  byla  i  první  česká  škola 
nedělní.  Asi  současně  postaven  byl  i  první 
český  kostelík  sv.  Václava  na  Dekoven  Str., 
v  němž  byl  prvním  českým  farářem  Moravan 
P.  Molitor.  České  ochotnické  divadlo  hrálo 
se  již  r.  1863.  První  českoamcr.  »SokoU  povstal 
zde  r.  1865  a  tehdv  jednáno  v  Ch-gu  již  i  o  ústř. 
národní  spolek  Cechů  amerických.  O  první 
noviny  v  Ch-gu  zasazoval  se  r.  1857  Vojta  Ná- 
prstek, ale  vyšly  zde  až  r.  1867. 

Čechové  chicagští  mají  obyčejně  dva  zá- 
stupce (aldcrmen)  v  městské  radě,  jednoho  ve 
školní  radě,  jednoho  v  okresní  radě  řokr.  kom- 
missařj  a  jednoho  ve  stát.  sněmu  4llinoiském. 
V  úřaaech  a  mezi  obecními  zřízenci,  na  poště, 
v  učitelstvu  a  j.,  jsou  Čechové  zastoupeni 
rovněž  přiměřeně  počtu  8000—10.000  hlasů 
českých  voličů  vůči  nejméně  250.000  voličů 
vůbec.  -eri. 

2)  Ch.,  planetoida  objevená  23.  srpna  1892 
M.  Wolfem  v  Heidelbcrku.  Střední  jasnost 
v  opposici  12- 1,  průměr  v  km  105,  označení 


Chicane  —  Chiemské  jezero. 


171 


Chioane  i  šikan],  íranc,  šikana,  spor  hl. 
zlomyslné  způsobený,  pletichy,  zlomyslné  tý- 
ráni. Etymologicky  souvisí  s  cikán  a  vy- 
skytuje se  již  v  byzant.  řečtiné  (tjiyavťjtu'). 
Chikanovatl,  týrati. 

dilokahomtni  [čike-],  řeka  ve  státu  Vir- 
ginii Sp.  Obcí  sev.-amer.,  vlévající  se  Ž  km 
nad  Jamestownem  do  York-Riveru.  Zde  sve- 
deny v  občanské  válce  dvé  bitvy  krátce  za 
sebou.  V  prvé  31.  kv.  1862  porazil  gen.  již- 
ních státfi  unionistické  vojsko  pod  Mac  Gel- 
lanem  a  26.  čna  t.  r.  Lee.  Mac  Clellan  nucen 
byl  ustoupiti  na  James  Rivcr. 

CSdokaman^  [čikemóge],  malá  poboční 
říčka  Tennesseea  s  ústím  u  Chattanoogy 
v  sev.-záp.  části  státu  Georgia  Spoj.  Obcí 
sev.-amer.  Zde  svedena  19.  a  20.  září  1863 
krvavá  bitva  mezi  gen.  Braggem  jižních  státft 
a  gev.  Rosencransem  unionistů,  která  vy- 
iádala  na  obou  stranách  přes  20.000  mužů 
ztráty  a  skončila  se  vítězstvím  Braggovým. 
Rosencrans  nucen  byl  ustoupiti  na  Chatta- 
noogu.  Nazývá  se  též  často  bitvou  u  Chatta- 
noogy,  kde  v  občanské  válce  svedena  jiná 
veliká  bitva  (viz  Chattanooga). 

Odokasaw,  národ  indián.,  viz  Či  kasové. 

Chiolana  da  la  Frontara  [čiklá-  téra], 
okr.  mčsto  ve  špan.  pro  v.  cadizské,  22  km 
jjv.  od  Cadizu,  na  ř.  Liriu  vlévající  se  do 
průplavu  sv.  Petra,  v  úrodném  údolí,  má 
četné  pékné  villy,  velkou  arénu  pro  býčí  zá- 
pasy, vinařství,  2  studené  sirnaté  prameny 
a  1  teplý  (23  C«)  s  láznémi  a  12.348  ob.  (1887). 
Na  blízkém  návrší  Barose  svedena  r.  1811 
nerozhodná  bitva  Francouzů  pod  Victorem 
8  Angličany  pod  Grahamem  a  Španěly  pod 
La  Pcftou. 

OUolayo  [čiklájo],  hl.  m.  stejnojm.  prov. 
jiho-amcr.  rcp.  Peru  v  depart.  Lambayaque 
v  pobřežní  rovině,  s  františkánským  klášterem 
a  asi  13.000  ob.  (1889);  v  okolí  rozsáhlá  pole 
cukrové  třtiny  a  tabáku,  výroba  slaměných 
klobouků  a  těžení  ledku.  Přístav  Pimentel, 
vzdálený  75  km,  spojen  jest  s  městem  žel. 
drahou  do  Ferrcfiafe. 

OhioU^asta  [čikli-],  hl.  m.  dep.  jiho-amer. 
rcp.  Argentiny  v  prov.  Tucumanské  na  pří- 
toku Ria  Dolce,  65  km  i.  od  Tucumanu,  ne- 
daleko žel.  trati  Villa  líueva-Cordoba-Tucu- 
man,  v  krajině  bažinaté,  středisko  velkých 
plantáží  cukrové  třtiny. 

Ohioontepao  [čikontepek],  hl.  m.  kantonu 
ve  státě  Věra  Cruz  republ.  Mexické,  90  km 
od  Tuxpanu  a  Mexického  zálivu,  při  sz.  úpatí 
okrajného  pohoří  vys.  planiny  mexické,  s  8210 
obyv.  (1880).  V  okolí  jsou  vydatné  kameno- 
uhelné  doly.  Kanton  má  37.361  ob.  (1880). 

Ohioopaa  [čikopí],  město  v  hrab.  hamp- 
dcnském  státu  Massachusetts  Spoj.  Obcí  sev.- 
amer.,  při  ústí  ř.  Ch.  do  Connecticut-Riveru, 
7  km  sev.  od  Springfieldu.  Jest  stanicí  žel. 
dráhy,  má  vynikající  průmysl,  hl.  velké  to- 
várny na  zbraně,  nástroje  hospod.,  zboží  bron- 
íoviS  a  bavln.,  a  14.050  ob.  (1890).  Předměstí 
Ch-Falls  rovněž  provozuje  čilý  průmysl. 

Cliioot.  název  stromu  amer.  Gymnocla- 

ilus  (v.  t.). 


Ohioot  [šiko],  pseudonym  M.  Coussota. 

Ohlddékal  (Hiddékel),  dle  1.  kn.  Mojž. 
kap.  2,  v.  14.  řeka  9rajská<  tekoucí  k  vých. 
straně  >Assyrské  země*.  (Viz  Ráj.) 

Ohiaf  [číf],  angl,  tohk  jako  chef  (v.  t.); 
lord  ch.  justice,  lord  vrchní  soudce,  před- 
seda nejvyššího  dvoru  soudního. 

Ohianuiké  Jazaro,  též  Bavorské  moře 
IV.,  největší  jezero  v  Bavorsku,  mezi  Innem 
a  Salzachou,  při  sev.  úpatí  Alp,  záp.  od  Trauen- 
steinu,  520  m  n.  m.  Má  tvar  nepravidelný,  nej- 
větší délku  od  záp.  k  vých.  14  km,  největší 
šířku  od  jihu  k  sev.  10*7  km,  největší  hloubku 
736  m  a  plochu  193  km\  Břehy  nízké,  jedno- 
tvárné a  málo  zalidněné,  na  iihu  bažinaté. 
Na  sev.  a  záp.  jsou  menší  jezírka,  naznaču- 
jící někdejší  větší  rozlohu  jezera.  Do  něho 
vtékají  říčky  Prien,  Roth  a  tyrolská  Achá, 
řekou  Alzou  odtéká  jezero  k  Innu.  V  jiho- 
záp.  části  jezera,  skoro  v  jedné  čáře,  polo- 
ženy jsou  tři  ostrovy,  Herren-  a  Frauenwórth 
(též  Herren-  a  Frauen-Chiemsee  zv.)  a  Kraut- 
insel,  rozdělující  jezero  na  dvě  části,  menší 
záp.  zvanou  liselsee  a  větší  vých.  AVeitsee. 
S  ostrovů  jest  krásná  vyhlídka  přes  hladinu 
jezera  na  pozadí  alpské  (Hochgern  a  Hoch- 
fellen).  Voda  jezera  je  svétlezelcná.  Ze  všech 
jezer  bavorských  je  Ch.  nejbouřlivější.  Velmi 
bohatý  rybolov  (pstruzi,  lososi,  štiky,  kapři) 
náleží  k  právu  královskému.  Po  iezeře  udr- 
žuje se  spojení  paroplavební  a  kolem  jižního 
břehu  vede  žel.  dráha  z  Mnichova  do  Salc- 
purku.  Jezero  navštěvováno  přečetně  turisty 
jednak  pro  krásnou  vyhlídku  na  Alpy,  jednak 
pro  památné  a  nádherné  stavby  na  jeho  ostro- 
vech. Na  Herrenwórthu  jest  zámek,  někdy 
opatství  benediktinské  zal.  r.  776  vévodou 
Tassilem  a  Řekem  Dobdou.  Opatství  přemě- 
něno r.  1215  na  říšské  svobodné  biskupství; 
později  stalo  se  suíTraganským  biskupstvím 
biskupství  solnohradskéno.  Biskup  však  sídlil 
většinou  v  Salcpurku.  Jako  takové  trvalo  až 
do  r.  1805  a  spojeno  konkordátcm  r.  1817 
s  biskupstvím  mnichovsko-freisinským.  Ostrov 
jest  porostlý  krásnými  lesy  a  na  něm  posta- 
ven též  nový  nádherný  zámek  Ludvíka  II., 
vystavěný  r.  1878—84  dvorním  stavebním  ře- 
ditelem v.  Dollmannem  dle  vzoru  zámku  Lud- 
víka XIV.  ve  Versaillech.  Střední  stavba  iest 
103  m  dl.,  průčelím  k  záp.  obrácená.  K  ní 
pojí  se  dvě  křídla  na  zad  ustupující;  k  sev. 
křidlu  přilehá  opět  křídlo  postranní,  149  m 
dl.,  s  průčelím  opět  na  záp.  obráceným.  Mezi 
křídly  jest  dvůr  vykládaný  bílým  a  černým 
mramorem.  Místnosti  v  zámku  zařízeny  a  vy- 
zdobeny jsou  s  báječnou  nádherou;  jmeno- 
vitě vynikají  velké  schodiště,  chambre  de 
parade,  galerie  zrcadlová.  Pamětihodný  jsou 
i  vodotrysky  s  krásnou  skupinou  tatony. 
Na  ostrově  Frauenwórthu  jest  benediktinský 
klášter  zal.  rovněž  v  VIII.  stol.  vévodou  Tas- 
silem a  králem  Ludvíkem  I.  znovu  zřízený. 
Též  jest  na  ostrově  velmi  navštěvovaný  ho- 
stinec a  rybářská  vesnice.  Krautinsel  má  ze- 
linářské zahrady.  Srv.  Zwickh,  Herrenchiem- 
see,  Neuschwanstein  u.  Linderhoí  (Augšpurk, 
1886);  Bayberger,  Der  Chiemsee  (v  >Mitth. 


17J 


Chienti  —  Chiewitz. 


dcs  Vcr.  f.  Erdkunde«,  Lipsko,  1888J;  týf, 
Physikalischc  und  geologische  Verháítnissc 
dcs  Chiemsces  (t,  1S90);  M.  Haushofer,  Der 
Chiemscc  (Curich,  1893). 

Ohienti  |kj'jntij,  ve  starověku  Flusor,  po- 
břežní řeka  75 /rm  dl.  v  ital.  prov.  Macerata; 
pramení  na  Montc  Cavallo  (1501  m  n.  ra.) 
v  umbrijském  Apenninu,  teče  k  sev.-vých. 
přes  Toíentino  a  ústí  v  pr.  od, Porto  di  Ci- 
vitanova  do  Jaderského  moře.  Údolí  její  jest 
velmi  úrodné. 

CUiierl  (kjérij,  v  starověku  Carea  Potentia, 
okr.  m.  ital.  prov.  a  kraje  turinského,  12  km 
jv.  od  Turína,  v  pěkné  krajině  na  žel.  trati 
Turin-Trofarello-Ch.,  rozdělené  ř.  Tepice  ve 
2  části;  má  proslulý  got.  kostel  Santa  Maria 
della  Scala,  jz.  od  města,  dokončený  r.  1405, 
největší  to  kostel  v  Piemontu,  lyceum,  gym- 
nasium, technickou  školu,  divadlo,  výrobu 
sukna,  velké  prádelny  bavlny  a  hedvábí,  bar- 
vírny, cihelny,  •  výrobu  vína  pelyňkového, 
značný  obchod  a  9494,  jako  obec  12.886  ob. 
(1881).  Ch.  založil  v  VI.  stol.  po  Kr.  Říman 
Balbus.  V  IX.  a  X.  stol.  bylo  pod  nadvládou 
biskupů  Turinských,  z  níž  vymanilo  se  v  sto- 
letí Al.,  načež  stalo  se  svob.  městem.  Svo- 
bodu jeho  zrušil  r.  1115  Bedřich  1.  a  vrátil 
je  biskupovi  Turinskému.  R.  1551  zpustošili 
město  Francouzi,  r.  1562  připadlo  Savojsku. 
Victor  Emanuel  povýšil  je  na  vévodství.  Zde 
v  Santeně  jest  hrob  Cavourův.  Srv.  Cibrario, 
Delle  storie  di  Ch.  (3.  vyd.,  Turin,  1855). 

Chiam  [šiěr],  přítok  Mósy  s  pr.  strany, 
vyvěrá  nedaleko  Arlonsu  v  Luxembursku 
řzdc  sluje  něm.  Korn);  protéká  franc.  dep. 
Meurthe-et-Moselle,  Meuse  a  Ardennes  a  ústi 
asi  7  km  nad  Sedanem.  Délka  142,  splavnost 
lOfrm. 

Ohiasa  [kjézc|,  přítok  Oglia  s  levé  strany; 
vyvěrá  na  jižních  svazích  skupiny  Adamell- 
ské  při  záp.  hranici  Tyrolska,  teče  celkovým 
směrem  jižním  pěkným  alpským  údolím  Val 
Buona,  přestoupiv  hranici  ital.  tvoří  v  prov. 
Brescii  přímo  při  hranicích  rakouských  jezero 
Idro  10  km  dl.  a  1  frm  š.,  protéká  dále  údolím 
Sabbiá  a  vlévá  se  po  toku  148  km  pod  Can- 
nclem  do  Oglia. 

Ohleti  [kjétij,  hl.  m.  prov.  t.  jm.  v  dolní 
1  láli  i  na  navrší  325  m  n.  m.  nedaleko  ř.  Pe- 
scary,  13  km  od  pobřeží  Jaderského  moře,  na 
žel.  trati  Castellamarc  Adriatico-Řím  adriati- 
cké sítě  státních  drah,  sídlo  arcibiskupa,  pre- 
fekta, velitelství  XIV.  pěší  divise  a  obchodní 
komory,  má  10  kostelů,  mezi  nimi  skvostnou 
kathedrálu,  vystavěnou  r.  1070  biskupem  At- 
tcm  a  obnovenou  r.  1595  bisk.  Samniatim, 
12  klášterů,  římský  amfitheatr  a  chrám  Dia- 
nin,  pozůstatky  hradu  z  doby  normanské, 
lyccjní  gymnasium,  technickou  školu,  semi- 
nář, norm.  školu,  4  konservatoře,  divadlo, 
hlavní  voj.  nemocnici  a  12.273,  jako  obec 
21.835  ob.  fl881).  Jsou  zde  prádelny  vlny  a 
hedvábí,  tiskárny  na  sukno;  výroba  klobouků, 
skleněného  zboží,  sirek  a  obchod  obilím,  ví- 
nem a  olejem.  —  Ch.  jest  z  nejstarších  měst 
italských;  slulo  ve  starověku  Theatc  Manuci- 
norum  a  bylo  z  nejznamenitějších  mést  sabcll- 


ských.  Súčastnilo  se  válek  samnitských  a 
stťUO  se  po  druhé  samnitské  válce  řím- 
ským r.  305  př.  Kr.  Později  náleželo  k  říším 
Ostrogotské  a  Langobardské.  Město  Pipi- 
nem  úplně  zničené  vystavěli  znovu  Normani 
v  XI.  stol.  a  učinili  je  hl.  m.  Abruzz.  Později 
připadlo  Ch.  k  Neapolsku.  V  Ch.  založil 
r.  1555  papež  Pavel  V.,  tehdáž  arcibiskup, 
řád  Theatinů. 

Provincie  chietská,  dříve  Abruzzo  Ci- 
ter iore,  hraničí  na  se  v.  s  prov.  Teramo,  na 
záp.  s  Aquilou,  na  j.  s  Campobassem  a  na 
vých.  s  Jad.  mořem.  Při  moři  jest  plochá  ro- 
vma  zvedající  se  k  záp.  a  přecházející  pak 
v  území  značně  hornaté,  vrcholící  skupinou 
Majella  (Monte  Amaro  2795  m  n.  m.).  Pro- 
vincii protékají  četné  pobřežní  řeky,  vléva- 
jící se  do  Jad.  moře,  z  nichž  větší  jsou  Pe- 
scara,  Alento,  Foro,  Moro,  Sangro,  Sinello 
a  Trigno.  Podnebí  horké,  dešfů  málo.  Z  uži- 
tečných nerostů  vyskytují  se  mramor,  asfalt 
a  zemní  vosk  (ozokent).  Půda  úrodná  pouze 
v  pobřežní  rovině  a  údolích  řek;  pěstují  se 
pšenice  (70  a  kukuřice  ('/»  veškeré  vzdělá- 
vané půdy),  rýže,  brambory,  len,  tabák,  víno. 
Jinými  plodinami  hospodářskými  jsou  vlna, 
vosk  a  olej.  Z  dobytka  chovají  se  vepři  a 
ovce,  tyto  na  svazích  hor.  Průmysl  nepatrný 
omezuje  se  na  továrny  na  sukno  a  výrobu 
rukavic  a  obuvi.  Podél  pobřeží  vede  trať  žel. 
dráhy  Bologna-Otranto.  Provincie  rozděluje 
se  na  3  kraje  (Ch.,  Lanciano  a  Vasto)  a 
26  okresů  a  má  na  3092  Arm*  ve  120  obcích 
348.320  ob.  (1890).  —  Srv.  L.  Camarra,  De 
Theate  ant.  Marrucinorum  metropoli  (Řím, 
1651,  III  sv.);  G.  Nicolino,  Istoria  della  cittá 
di  Ch.  (Neapol,  1657);  G.  de  Chiara,  Origine 
e  monumenti  di  cittá  di  Ch.  (Ch.,  1857). 

Ohiatla  [či-],  město  a  městský  okres  ve 
státě  Pueble  republ.  Mexické,  28  km  sev.  od 
Chiantly,  na  1.  bř.  Ria  Matamoros,  při  již. 
úpatí  okrajového  horstva  vysoké  planiny  me- 
xické na  silnici  z  Izucaru  ao  Tlancualpicanu, 
se  7313  ob. 

Ohiévras  [šičvrj,  druhdy  Servia,  město 
v  arr.  athském  belg.  prov.  hennegavské,  21  km 
s.-z.  od  Monsu,  při  stoku  Hunely  a  Dendery, 
na  trati  Ath-St.-Ghislain  belg.  st.  dr.;  2  kostely, 
pěkný  got.  zámek,  hrnčířství,  prádelny  baví., 
pivovary,  vinopalny,  obchod  s  obilím,  silné 
koňské  trhy  a  33S3  ob.  (1890).  Nedaleko  zří- 
ceniny starého  zámeckého  opatství  C am- 
brou u.  Panství  Chiěvreské  bývalo  majetkem 
pánů  z  Croi. 

Ohiawl^:  1)  Ch.  Georg  Theodor  Po- 
licron,  architekt  švédskofinský  (*  1815  vŠtok- 
holmu  —  t  1862  v  Abo).  Vystudovav  aka- 
demii štokholmskou,  usadil  se  jako  architekt 
v  Abo.  Z  prací  jeho  jmenujeme  plány  měst 
Bjocrneborgu  a  Nystadu,  Nové  divadlo  a 
šlechtický  palác  v  Helsingforsu.  Zabýval  se 
i  malířstvím. 

2)  Ch.  Poul,  spis.  dánský  (♦  1817  v  Ko- 
dani —  1 1854  t.),  obch.  komptoirista,  za  šles- 
vické  války  člen  intendantury,  později  voj. 
ministerstva.  Studoval  frančinu  a  španělštinu. 
Pod  vlivem  franc.  romanciérů  sepsal  romány: 


Chifflart  —  Chiftre. 


173 


Sajledes  forholder  det  sig  (1845) ;  Fra  Gaden  . 
(1847,  3.  vyd.  1888};  Japhet  der  sóger  sig  en 
koně  (1852);  divadelní  kusy:  Venskab  og  kjaer- 
ligheJ  (1847);  Det  kjedetige  Drama  (1854), 
a  s  A.  Řeckem  vaudevilly:  Eh  hójerc  Dan- 
nelsesansialt  a  For  AhOr;  s  Kaalundem:  En 
For/id  (1852),  v  nichžvtipným  slohem  bičoval 
tehdejší  konvenčni  vzdělání  a  veřejnou  mo- 
rálku. HKa. 

Cniifflart  [šiflár]  Francois  Nicolas,  malíř 
a  ryjec  franc.  (♦  1825  v  St.  Omeru).  Vzdélav 
se  v  Římě  vynikl  fantastickými  malbami  s  my- 
šlenkou určité  vyjádřenou,  smělou  koncepcí, 
jakož  i  elegantně  načrtnutými  skupinami ;  vy- 
ivká  se  mu  však,  že  neprovádí  svých  prací 
do  detailů.  Chválí  se  zvláště  obťazy:  Perikles 
H  smrtelného  lo^e  svého  posledního  dítěte  \  vý- 
jevy z  Fausta\  Víté\njř  David \  Romeo  a  yulit*\ 
rúdob:^na  V.  Huga\  z  rytin:  Vinobraní)  Me- 
lancholie \  Den  odplaty;  Perseus  a  Gorgóna; 
I\)k  ušení. 

OhilTon  [sifon J,  franc,  hadr,  cár,  tretka; 
v  obchodě  střižném  zove  se  tak  lehká,  ba- 
vlněná látka,  nevzorkovaná,  velmi  měkká, 
hebká,  pročež  se  jí  užívá  zvláště  k  hotovení 
zpodních  Částí  oděvu. 

Ohiffonnier  [šífonjé],  franc,  hadrník ;  ohif- 
fonniére  [-jer],  hadrnicc,  pak  prádelník,  jar- 
mara,  šicí  stolek. 

OiiiAre  |šifr|,  franc,  pův.  číslice,  cifra, 
pak  značka,  šifra,  tajné  písmo  nebo  zna- 
mení. Písmo  to  v  nejjednodušších  tvarech 
bylo  známo  již  Židám,  u  Řeků  zmiňuje  se 
o  něm  Hérodot  a  Plutarch,  rovněž  Caesar  a 
Auj^stus  měli  své  tajné  abecedy.  Chiffro- 
vání  předpokládá  dechifírování,  t.  j.  pře- 
člcní  ch-ry  dle  klíče  nebo  bez  něho.  Klíčem 
rozumí  se  tajný,  smluvený  způsob,  dle  něhož 
se  písmo  obyčejné  přepisuj  j  do  písma  chiffro- 
vého.  Aby  se  zatajila,  pokud  možno,  methoda, 
dle  níž  jě  ch-ra  psána,  vkládají  se  do  ní  bez- 
významné značky  nebo  slova  psaná  písmem 
néchiffrovaným;  také  značky  opaku,  jež  udá- 
vají řešiteli,  že  se  chiffre  má  právě  obrácené 
rozuměti,  nebo  značky  ch-ru  annullující,  jež 
znamenají,  že  jest  pouze  na  oko  zaslána,  se 
vvskytaji.  Ch-ry  rozdělují  se  na  jednoduché 
[iisménové,  při  nichž  každé  písmeno  značí 
jiné,  určité  písmeno,  a  na  slabičné  a  slovní, 
nojně  se  vvskytující  v  diplomatické  korre- 
spondenci.  Ch-ry  písmové  sestavují  se  dvojím 
způsobem:  1.  písmeno  se  nahrazuje  jiným 
písmenem  nebo  číslicí,  aniž  mění  místo  a 
2.  písmena  se  přestavují.  Prvý  druh  chiťfer 
dělí  se  nejprve  na  ch-ry  s  jednoduchým 
klíčem,  t.  j.  písmeni  a  obyč.  písma  odpovídá 
j.né  písmeno  nebo  číslice  v  chiffre.  Do  sku- 
piny těchto  chifTer  náleží  tajné  písmo,  jehož 
užíval  Caesar.  Každé  písmeno  písma  obyč. 
nahrazuje  se  v  písmu  Caesarově  jiným;  ji*st 
to  ledy  prostá  záměna  písmen.  Rovněž  jedno- 
duchá je  ch-ra  vokální.  Sestavíme  si  abe- • 
<edu  zcela  libovolně  do  mřížky,  jež  jest  na 
t.  zv.  základní  čáře  označena  samohláskami 
ii.  ď.  I,  o,  M,  a  na  čáře  pomocné  .>%  w,  o,  i,  c,  a. 
Na  př.  Naučný  Slovník  přechifiVujemc 
lakto:  vyhledáme  v  mřížce  písmeno  n,  které 


jost  určeno  v  levo  samohl.  o,  směrem  vzhůru 
samohl.  y;  tedy  n  =  oy,  a  =  ie  atd. 
a    e    ion  y 
X 


m  1    ů 

ď 

o 

ř 

kch  h 

v 

p 

u 

i      j     X 

e 

C 

n 

dag 

ž 

s 

q 

á   č   y 

f 

r 

t 

b  c    ě 

z 

š 

ň 

oyieiiyej  yeiiuyeyuuooyoaua  = 
Naučný  Slovník. 

Aby  se  dechififrování  stížilo,  lze  samohlá- 
skovou ch-ru  prokládati  souhláskami  nebo 
skupinami  souhlásek,  které  jsou  pro  ni  bez 
významu.  Jiný  druh  těchto  chiflfer  zdokonalil 
Klůber.  Sestrojí  se  dvě  kruhové  desky, 
z  nichž  menší  má  rafiji,  obě  pak  na  obvodu 
v  libovolném  pořádku  abecedu.  Otočíme-li 
n^  některé  písmeno  větší  desky  rafiji  s  menší 
deskou,  jest  to  písmeno  počátkem  nové  abe- 
cedy. Chiflfruie  se  tak,  že  se  buď  při  každém 
písmeně  obyc.  písma  mění  abeceda,  neb  aspoň 
při  každém  slově. 

Ch-ry  se  složeným  klíčem  jsou  takové, 
jichž  obyč.  písmo  se  chiflfrujo  několika  abe- 
cedami; písmeno  a  může  tedy  býti  v  chiffre 
označeno  brzo  písmenem  d  nebo  /,  x  atd. 
Aby  se  stanovil  pořad  tajných  abeced,  smluví 
se  heslo  a  to  buď  určité  slovo  (vlastní  jméno), 
nebo  číslo;  kolik  písmen  nebo  číslic  v  hesle, 
tolika  abecedami  se  chifíruje.  Sem  patří  přede- 
vším ch-ra  Tritheimova,  která  záleží  vtom, 
že  se  chiffruje  dle  řady  abeced  číslovaných 
při  čáře  pomocné,  jejichž  písmena  jsou  dia- 
gonálně sestavena. 

abcdefghikl   m 
1 


U 
10 


b  c 

c  d 

d  e 

e  f 
f 


d 

e 

e    f 

R    h 
h    i 


e  f  g  h    i    k  1    m  n 

f  g  h  i    k    I  in  n   o 

g  h    i  k    1    m  n   o   p 

h  i  k  I    m  n  o 

i  k    1  m  n   o  p 

k  1  m  n    o   p 


h  i 
i  k 
k    I 


k  1  m  n  o  p  r 
1  in  n  o  p  r  s 
ni  n  o  p  r  s  t 
u 


P  r 

r  s 

s  t 

t  u 

u  v 

v  y 

v  •/. 


I    m  n    o   prst 

atd. 

Bezpečnost  Tritheimovy  ch-ry  roste  tím 
více,  čím  více  abeced  se  užívá;  abeceda  mění 
se  dle  smluveného  pořádku  buď  při  každém 
písmeně,  nebo  aspoň  při  každém  slově;  na  př. 
Ohlas  písní  ruských  chiff'rovaný  tak,  ic 
se  pri  každém  slově  mění  abeceda  směrem 
čáry  pomocné  a  to  na  lichých  místech,  vy- 
1  )aďá :  plrhddikhfpvvpfmu. 

Ch-ra  multiplikační  (ch.  quané^  ch.  in- 
déchiffrable),  oblíbená  ve  Francii;  pořídíme 
si  podobnou  tabulku  alfabet,  jakou  sestavil 
Trithcim,  jen  že  místo  cifer  při  čáře  pomocné 
napíšeme  abecedu  směrem  s  hora  dolů.  V  pře- 
dcšlé  chiffre  byl  klíč  číslicový  1,3,5,9 ...  22.. 


174 


Chigi. 


zde  pak  jest  klíčem  slovo;  ostatně  je  po- 
chod týž. 
Depeše:  Ohlas    písní   ruských 
Klič:        Praha  Praha  PrahaPr 

gbmiihetyk  ioti\tb 
Jí  podobá  se  ch-ra  Napoleona  I.;  ta- 
bulka s  abecedami  jest  sestavena  tak,  Že  na 
dvě  písmena  pomocné  řady  připadá  jedna 
abeceda  na  polovici  rozdělená  a  že  první 
písmeno  z  řady  pomocné  označuje  se  v  chiflfře 
písmenem  z  druhé  polovice  abiecedy.  Tedy 
dle  klíče  /  písmeno  ř  =  e  a  dle  klíče  t  pí- 
smeno e  =  t. 


a 

a   b 

c 

d   e    f   g 

h   i    k   1 

T 

b 

€ 

m  n 

o 

prst 

u   v   y    z 

r 

a   b 

c 

d    e    f   g 

h    i    k    1 

v 

d 

u  o 

P 

r   s    t    u 

v    y    z   m 

u 

t 

€ 

a   b 

c 

d   e    f   g 

h    i    k    1 

op 
a   b 

r 
c 

s    t    u   v 
d    c    »    g 

y    z   m  n 
h~i~k"T 

s 
r 

h 

P   r 

s 

t    u  v   y 

z   m  n   o 

P^ 

ald 

Depeše :  Napoleon    Bonaparte 
Klíč:         LyonLyon     LyonLyonL 
h\ihrphgtd^tkikay . 

Vedle  duchaplné  mcthody  Krohno  vy  patří 
k  ch-rám  písmenkovým  velmi  jednoduchá 
a  praktická  ch-ra  hraš.  Gronfeída.  Třeba 
při  ní  stanoviti  přesné  pořad  a  počet  písmen 
v  abecedě  a  pak  míti  v  paméti  klíč,  kterýmž 
ie  zde  řada  číslic.  Jako  při  methodé  Napo- 
leonové píšeme  pod  písmena  depeše  písmena 
klíče,  tak  zde  píšeme  cifry  klíče.  Chiífruje  se 
tak,  že  se  místo  písmene  obyč.  písma  píše 
písmeno  o  tolik  míst  v  abecedě  pozdější,  kolik 
ukazuje  číslice  pod  ním  napsaná.  Abeceda 
budiž:   a,  b,  c,  d,  ej,  g,  //,  /,  /r,  /,  m,  w,  o,  p,  r,  5,  í, 

M,  >',.>'.  T- 

Depeše:  Gronfeldova    chiffra 

Klíč.  18961896189   6189618 

hba  uguvkpfkiispmsi 

Scstavime-li  dle  některé  normy  slova  tak, 
aby  určité  slabiky  jejich  chiíTrovaly  depeši, 
nazýváme  ch-ru  takovou  slabičnou.  V  di- 
plomatické korrespondenci,  která  tímto  vyš- 
ším slohem  píše,  najdeme  nyní  téměř  vý- 
hradně chiffrování  slovy,  ba  celými  řra- 
semi.  Methoda  sestavovati  tyto  depeše  jest 
velmi  jednoduchá.  Zvolí  se  slovník  toho  ja- 
zyka, jímž  se  chce  psáti,  při  čemž  jest  nutno, 
aby  měl  na  stránce  dva  sloupce.  Každé  slovo 
depeše  se  vyhledá  ve  slovníku  a  místo  něho 
píše  se  do  ch-ry  slovo  z  druhého  sloupce, 
proti  němu  vytištěné.  Mezi  tato  slova  vklá- 
dají se  frase  bezvýznamné  a  sestavují  se  tak 
na  pohled  zcela  nevinné  depeše. 

I  na  bílé  kraje  karet  lze  v  určitém  pořádku 
psáti  písmena  tajné  depeše,  jakož  i  ve  mřížky; 
tu  píšou  se  písmena  buď  v  pořádku  přiroze- 
ném, nebo  shora  dolů  po  způsobu  čínského 
písma,  nebo  diagonálně  a  umluveným  způso- 
bem se  přepisuji  Zajímavá  jest  methoda 
bodová,  zdokonalená  Kircherem. 


abcdefghiklm 
Chiřfry   10. 13,  7. 9. 1. 20, 11, 5. 2. 14,  8. 3, 
n   o   p    r    s    t     u    v    y   i 
19, 6, 21, 15,  4, 16, 12, 18,  22, 17, 
Depeše:    Ráno  v  sedm  hodin... 

Počíná  se  chifírovati  od  smluvené  písmeny 
v  novinách,  knize  nebo  dopise.  Pod  r  je  číslo 
15,  coi  znamená,  že  od  počátečného  místa 
odčítáme  14  písmen  a  15.  označíme  bodem, 
při  a  odčítáme  10  písmen  od  konečného  bodu 
písmene  r  (15)  a  10.  písmenu  zase  označíme 
bodem  atd.  Jiný  způsob:  měřítkem  22  mm 
dlouhým  odměříme  na  bílé  niti  15  mm  a  in- 
koustem uděláme  tečku  (r),  odtud  10  mm  {a) 
a  opět  tečku,  19  mm  (n),  6  inm  (o)  atd.,  až 
vychiffrujeme  depeši. 

Konečně  nutno  uvésti  ještě  jeden  druh 
chifler.  Ustřihneme  čtverec  silnějšího  papíru; 
na  něm  si  nakreslíme  síť,  jejíž  některá  okénka 
vyřežeme.  Do  těchto  prázaných  okének  vpi- 
sují se  písmena  depeše  v  poloze  I.  Potom 
otočíme  čtverec  o  90®  v  levo  do  pol.  II.  a 
píšeme  znova  do  prázdných  okének  atd.,  až 
se  vrátí  do  původní  polohy.  Rozumí  se,  že 
prázdná  okénka  nesmějí  přijíti  na  okénka  jiŽ 
popsaná.  \^ 


IV. 


I 


III. 
Depeše:    »Přijedu   rychlíkem   ve   dva- 
náct   do   Prahy.    Anna«,  tímto  zpúsol>em 
chiffrovaná  vypadá: 

p   p  c    r    ř  d 

h   a    v    i    a    h 

j    I    n    i    k   e 

á    y   a  d    n   c 

e    u   t    r   ni  n 

y  d    v   a   o   e 
Přepíšeme-li  ji,  bude   zníti:    Ppcndhaviah' 
jlnikeáyadnceutrmnydvaoe. 

Ze  značné  literatury  uvádíme:  Walter,  ("hif- 
frier-  und  Telegraphiersystem  (1877);  Fleiss- 
ner,  Handbuch  *der  Kryptographie  (1881); 
Kerckhoffs,  La  Cryptographie  militairc  etc. 
(1883).  Mks. 

Cbiglí  [kidži]  Agostino  il  Magnifico, 
slavný  ital.  bankéř  a  mecenáš  umělců  (♦  1465 
v  Sieně  —  f  1520  v  Římě).  Bankéřstvím  a 
dolováním  ledku  nabyl  bohatství,  z  něhož  mu 
plynul  roční  důchod  70.000  dukátů.  Nesmr- 
telné jméno  zjednaly  mií  však  styky  s  vyni- 
kajícími umělci  ital.  Architekt  B.  Peruggi  vy- 
stavěl pro  něj  známou  villu  farneskou  v  RímÓ, 


Chignon  —  Chihuahua. 


175 


kterou  krásnými  fresksimi  ozdobili  Raft*ael  a 
Soddoma.  Z  rodu  Ch-áv,  jenŽ  byl  povýšen 
do  stavu  knížecího,  vyšlo  několik  vynikajících 
mužů:  Fabio,  zvolený  za  papeže  pode  jmé- 
nem Alexandra  VIL  (1655—1667),  a  kardi- 
nálové Flavio  I.  (1657),  Sigismondo  (1663), 
Flavio  n.  (1753)  a  Flavio  III.  (1810—1885). 
Kardinál  Flavio  III.  byl  nejprve  důstojníkem 
papežské  gardy;  vstoupiv  do  stavu  knéžského 
byl  povýšen  za  arcibiskupa,  zastupoval  papeže 
při  korunovaci  ruského  cara  Alexandra  II. 
(1856)  a  Hdil  papežské  nunciatury  v  Mnichově 
a  v  raříži.  Nyní  je  hlavou  rodu  Ch-ův  Don 
Mario  (*  1832).  Od  r.  1712  zastávali  členové 
rodu  toho  úřad  maršálka  církve  římské,  při 
čemž  přední  jejich  povinností  bylo  chrániti 
konklave;  r.  1852  dědictvím  rozšířeno  jejich 
původní  jméno  v  Ch.-Albani.  Mezi  rozma- 
nitými nadacemi  nábož.,  literárními  a  umě- 
leckými, jež  Ch-ové  založili,  vyniká  Libreria 
Chigiana,  založená  od  pap.  Alexandra  VII. 
a  rozmnožovaná  kardinály  jeho  rodu.  Mimo 
knížectví  Camp^nano  v  Campagni  a  vévod- 
ství  Ariccia  jest  majetkem  tohoto  rodu  palác 
Chigi  v  Římě,  velkolepá  stavba  na  Corsu, 
již  počal  stavěti  archit.  Maderna  dle  plánů 
Jac.  della  Porta  r.  1526  a  dokončil  v  několika 
létech  Felice  della  Graeca.  Umění  soustře- 
děno je  mimo  vestibul  v  prvním  a  druhém 
patře  paláce.  Sály  jeho  zdobí  fresky  »Tři 
Gracie«,  několik  antických  soch  a  malby 
Cortony,  Tiziana,  Tintoretta,  Ghirlandaje, 
Quida  Keniho  atd.  Vedle  této  umělecké  ga- 
lerie má  velikou  cenu  knihovna  se  sbírkou 
drahocenných  rukopisů,  z  nichž  vynikají  ru- 
kop.  Dionysia  z  Halikarnassu,  nádherný  missál 
s  miniaturami  z  r.  1450,  sonetty  T.  Tassa,  listy 
Melanchthonovy  a  některé  památky  historické, 
týkající  se  míru  Vestfálského  a  dějin  Evropy 
v  této  době. 

ChiiTi^on  [šiňónj,  franc,  týl,  šíje,  vaz,  pak 
iihon,  vrkoč  vlasů  zadních,  jenž  svinut  byl 
v  chumáč  podoby,  pytlovité  a  upevněn  na 
lebce  hřebenem.  Účes  ten,  obvyklý  již  na 
dvořejindřicha  III.  franc,  a  obecné  užívaný 
v  XVIII.  stol.,  vešel  v  módu  zase  v  šedcsá- 
sátých  létech  našeho  věku. 

OhUmaJiiiA  [čiua-]:  1)  Ch.,  stát  v  sev.- 
vých.  části  republiky  Mexické ;  hraničí  na  sev. 
se  státy  Novým  Mexikem  a  Texasem  Spoj. 
Obcí  sev.-amer.,  na  vých.  se  státem  Coahuilou, 
na  j.  s  Durangem,  na  záp.  se  Sinaloou  a  So- 
norou.  Tvoří  většinou  pustou  vysokou  ro- 
vinu, pokračování  to  náhorní  roviny  mexické, 
1400—1600  m  n.  m.  vys.,  ohraničenou  na  sz. 
Sierrou  Madre  (Los  Fraleicitos  3000  m  n.  m.), 
která  stupňovité  k  vých.  klesá,  a  na  jz.  Sier- 
rou Tarahumare  (s  vrcholky  2500  m  n.  m.) 
a  Sierrou  del  Duranzo.  V  sev.-východ.  části 
státu  táhne  se  Sierra  del  Ferro  a  některé 
menší  hřbetv.  Jihovýchod  vyplňuje  sníženina 
2v.  Bolson  ae  Mapirai,  poušf  s  četnými  peri- 
odickými lagunami,  v  níž  hl.  zdržuji  se  loupe- 
živí  ApaČové.  Na  záp.  od  této  sníženiny  stoupá 
půda  a  tvoří  dobře  zalesněné  středohoří  (Bufa 
dc  Cosihuiriachi  2380  m  n.  m.).  Na  záp.  Rio 
dc  Fuertc,  Rio  Mayo  a  Rio  Yaqui  tekou  do 


zálivu  Kalifornského.  Rozvodí  mezi  Velkým 
a  Atlantským  okcánem  nalézá  se  na  vysoké 
rovině  samé,  takže  říčky  oblasti  Velkého  oke- 
ánu  protékají  horstvem  v  hlubokých  roklích 
t.  zv.  Barrancas.  Ostatní  řeky  dííem  náležejí 
k  úvodí  Ria  Grande  del  Nořte  a  tím  k  oblasti 
Atlantského  okeánu,  dílem  ztrácejí  se  v  step- 
ních  jezerech.  Tak  jmenovitě  skoro  veškeré 
řeky  sev.  části  Ch.,  z  nichž  větší  jsou  Rio 
San  Miguel,  ústící  do  Laguny  de  Guzman, 
Rio  Santa  Maria,  ústící  do  stejnojmenné  la- 
guny, a  Rio  Ch.,  ústící  do  Laguny  de  Punta. 
Tyto  řeky  tekou  vesměs  celkovým  směrem 
k  sv.  Rio  Grande  del  Nořte,  tvořící  z  velké 
části  hranici  státu  proti  Spoj.  Obcím  sev.- 
amer.;  přijímá  mimo  jiné  menší  řeky  největší 
řeku  státu  Rio  de  los  Conchos  (560  km) 
s  četnými  a  značnými  přítoky,  jehož  úvodí 
zaujímá  celý  jihozápad  státu.  Z  větších  jezer 
jsou  mimo  jmenované  ještě  Laguna  de  joca 
a  Laguna  de  Palomas.  Podnebí  celkem  mírné 
a  zdravé,  na  rovině  stálé  a  suché  s  dobou 
dešťovou  v  červenci  a  srpnu;  v  horách  na- 
proti tomu  jsou  značné  protivy  v  teplotě. 
Z  užitečných  nerostů  vyskytují  se  stříbro, 
zlato,  měď,  železo,  olovo,  cín,  síra  a  ledek. 
Těží  se  skoro  výhradně  jen  stříbro,  kterého 
má  stát  množství  ohromné,  hl.  při  vých.  úpatí 
Sierry  Madre  a  Sierry  Tarahumare.  Nejvydat- 
nější jsou  doly  Batopillillos,  Jesus  Maria,  El 
Sarral  a  Sta  Eulalia.  Jindy  bylo  stříbrných 
dolů  přes  80,  nyní  jich  v  čmnosti  pouze  12  a 
těží  se  ročně  asi  28.000  kg  stříbra.  V  některých 
dolech  vyskytuje  se  stříbro  v  značném  množ- 
ství ryzí.  Orba  a  chov  dobytka  se  velmi  vzmá- 
hají, celkem  hodí  se  stát  spíše  pro  chov  do- 
bytka. Pěstují  se  kukuřice,  pšenice,  ječmen, 
luštěniny,  zvi.  boby,  anýz,  na  jihu  bavlna, 
ovoce,  zelenina  a  u  města  El  Paso  na  Rio 
Grande  ve  výši  1140  m  n.  m.  výtečná  vína. 
Chovají  se  koně,  mezci,  skot  a  ovce.  Oby- 
vatel má  Ch.  na  228.946  km''  298.073  (1892), 
hlavně  usedlých  Indiánů  zv.  Tarumares,  míru- 
milovných a  do  jisté  míry  civilisovaných,  obý- 
vajicícn  v  hornaté  části  státu  na  záp.  od  hl. 
města.  Dále  jsou  zde  mestizové  a  něco  málo 
bělochů.  Na  vých.  a  sev.  kočují  loupeživí  a 
ukrutní  Apačové  a  Komančové,  živící  se  lo- 
vem; isou  postrachem  usedlého  obyvatelstva 
okolního,  jehož  příbytky  přepadávají  a  dran- 
cuji. Státem  probíhá  od  j.  k  sev.  železnice, 
která  u  Paso  del  Nořte  připojuje  se  k  želez- 
niční síti  Spoj.  Obcí.  Stát  skládá  se  z  18  kan- 
tonů  a  78  municipií. 

2)  Ch.,  hl.  m.  státu  mexického,  1402  m  n. 
m.,  na  řece  t.  jm.  a  trati  Avilcs-El  Paso,  z  nej- 
krásnějších měst  mexických;  pravidelně  sta- 
věné, se  širokými  ulicemi  a  pěknými  domjr, 
obklopené  růžovými  a  oranžovými  zahradami. 
Střed  tvoří  pěkné  náměstí  Plaza  de  Armas 
s  vodotryskem;  město  má  budovu  vládní, 
7  kostelů  a  klášterů,  z  nichž  hlavní  kostel, 
vystavěný  r.  1717--89,  jest  z  největších  a  nej- 
skvostnějších v  Mexiku,  bývalou  jesuitskou 
kollej  sv.  Františka,  před  níž  postaven  pomník 
povstalců  Hidalga,  Allenda  a  Jimeneza,  kteříž 
zde  od  Španělů  byli  zastřeleni,  dále  právnickou 


17tí 


Chicha  —  Chilandarcc. 


školu,  seminář,  mincovnu,  nemocnici,  veliký 
vodovod  pro  zásobení  mčsta  pitnou  vodou 
a  asi  25.000  ob.  (1890).  Ch.  jest  hlavním  trži- 
štěm pro  zlato  a  stříbro  celého  státu.  Město 
bylo  zal.  r.  1691,  bývalo  sídlem  generálního 
špan.  velitele  vnitrozemských  provmcií  a  mělo 
prý  tou  dobou  76.000  ob. 

Chioha  [čičaj  neb  chica  [Čika],  v  jižní  a 
stř.  Americe,  kysáním  upravené  opojné  ná- 
poje z  kukuřice,  palem  a  j.  rostlin  v  teplé 
Americe.  ITyV 

Chlohen-Xtza  [čičen-ica],  t.  j.  studna  icy, 
jedna  z  nejvelkolepějších  zřícenin  majského 
města,  ve  vých.  části  mexického  státu  Yuca- 
tanu,  50  km  jz.  od  Valladolidu,  na  jih  od  sil- 
nice do  Izamalu.  Jméno  odnáší  se  k  rybníkům 
zv.  »sonatos«,  položeným  mezi  příkrými  stě- 
nami skalními,  16—32  m  hl.  Zde  bylo  středisko 
kultu  božstev  deště.  Nastala-li  větší  sucha, 
obětovány  bohům  deště  drahé  kameny  a 
dítky,  které  shazovány  byly  s  chrámku  na 
skále  do  rybníka.  Veškerý  komplex  zříce- 
nin má  3*2  km  v  obvodu.  Nejznamenitější  ze 
zdejších  staveb  jsou  t.  zv.  dům  guvernérův, 
104*6  m  dlouhý,  12'7  m  šir.  a  10  m  vys., 
stavba  zvaná  Chichanchob  nebo  vězení,  dům 
staré  ženy,  dům  želvy,  dům , hlemýždě,  dům 
trpaslíků,  dům  holubi  a  j.  Účel  Sudov  není 
s  dostatek  vyšetřen.  Ve  zříceninách  těch 
zkoumali  a  o  nich  psali  zvi.  Desiré  Charnay, 
Stephens  a  Seeler. 

Ohlohester  [čičestr],  hl.  m.  angl.  hrabství 
sussexského,  28  km  vsv.  od  Portsmouthu  v  ro- 
vině při  ř.  Lavantu  nedaleko  již.  břehů  Anglie, 
jest  sídlem  biskupa,  má  Široké  výstavné  ulice, 
hradby  proměněné  v  promenády  24  km  dl., 
krásnou  kathedrálu  sv.  Petra  v  ranné  angl. 
gotice  z  let  1114—1336,  jediný  to  pětilodní 
kostel  v  Anglii,  s  krásnými  malbami  na  skle, 
věží  91  m  vys.  a  podobiznami  angl.  králů  od 
dobytí  Anglie  až  po  Jiřího  I.  a  biskupů  až  po 
dobu  reformační,  biskupský  palác  s  krásnou 
zahradou,  bohoslovecký  a  učit.  seminář,  filo- 
sofickou společnost  s  museem,  St.  Mary's 
Hospital  z  XII.  stol.,  pivovary,  koželužny, 
velké  trhy  na  obilí,  obchod  se  solí,  malý  pří- 
stav 32  km  jz.  od  města,  rybolov  a  7842  ob. 
(1891).  V  okolí  nalézají  se  velmi  četné  římské 
starožitnosti,  hl.  mosaiky,  mince,  pak  votivní 
chrám  Neptuna  a  Minervy.  Ch.  jest  z  nejstar- 
ších měst  Anglie,  položené  na  místě  římské 
stanice  Regnum.  V  V.  stol.  zbořil  je  saský 
král  Ella,  avšak  jeho  syn  Cissa^  město  opět 
vystavěl  a  učinil  je  pod  jménem  Cissae  Castrum 
svojí  residencí.  Poblíž  jest  Goodword  Park 
se  zámkem  vévody  z  Richmondu. 

Ohiohimekove  viz  Čičimekové. 

Ohijané,  obyvatelstvo  ostrova  Ch  i  o  s  (v.  t.). 

van  der  Ohijs  |chajsj  Peter  Otto,  numis- 
matik holi.  (♦  1802  v  Delftu  —  f  1867).  Byl 
amanuensem  starožitnického  kabinetu  v  Lcjdo, 
později  prof.  a  ředit.  univ.  kabinetu  mincí.  Za- 
ložil a  redigoval  (1838—43)  numismatický  ča- 
sopis a  proslavil  se  zvláště  spisem  o  holiand. 
mincích  od  nejstarších  dob  do  r.  1576,  jenž 
byl  poctěn  velkou  zlatou  medaillí  (I.  vyd.  1846, 
II.  dopl.  vvd.  18661 


ChilambaraA  [či-],  Chidambaran.  místo 
v  jižním  distriktu  arcotském  presidentství  ma- 
draského  britské  Vých.  Indie,  nedaleko  po- 
břeží jižně  od  Pondichéry,  s  15.519  ob.  Ch. 
jest  po  celé  jižní  Indii  proslavené  místo  pout- 
nické  s  velkolepou  pagodou  s  936  sloupy, 
zasvěcenou  Šívovi  a  jeho  manželce  Parvati. 

Ohilandar,  jeden  z  hlavních  klášterů  na 
hoře  Athonské.  Viz  Athos. 

Chilandareo  Sáva  (vlastně  SI  a vi  bor 
Breiicr),  mnich  kláštera  chilandarského  a  spi- 
sovatel, narozen  v  Kutné  Hoře  r.  1837  z  rodiny 
továrnické.  Vyučování,  kterého  nabyl  ve  ško- 
lách, bylo  německé,  a  to  nejprve  v  K.  Hoře, 
pak  od  r.  1 850  v  Praze  2  léta  na  nižší  reálcc 
Týnské  a  rok  na  něm.  vyšší  reálce.  Určen 
byv  k  hospodářství  polnímu,  cvičil  se  nejprve 
2  léta  prakticky  na  velkostatku  Filipově  u  Čá- 
slavě, navštěvoval  pak  1  rok  rolnickou  školu 
v  Libverdě,  r.  1857  šel  do  hospodářské  praxe 
v  Slaném,  pak  k  svému  ujci  Fr.  Hcrlthovi, 
kterýž  se  zakoupil  v  UniatyČích  u  Drohobyčc 
v  Haliči.  Tam  od  maloruského  lidu  a  od  pol- 
ské intclligence  přiučil  se  oběma  jazykům  té 
země,  tam  také  přišly  mu  do  rukou  první 
knihy  vegetariánské.  Ž  Haliče  vrátil  se  r.  1861 
do  vlasti,  proměněn  v  uvědomělého  Slovana; 
od  dětství  až  do  té  doby  hltal  do  sebe  knihy 
německé,  od  té  doby  čítal  nejvíce  knihv  a 
časopisy  české.  Jest  hlava  filosofická.  V  Ce- 
chách najal  si  Včelní  Hrádek  u  Jílového.  Po 
2  létech  usadil  se  na  otcově  dvorci  ve  svém 
rodišti.  K  vedlejšímu  zaměstnání  vymohl  si 
dovolení,  urovnati  městský  archiv  kutnohor- 
ský, což  během  3  let  částečně  provedl,  jme- 
novitě zkatalogisoval  listiny  do  r.  1600.  Po 
smrti  otcově  r.  1866  nabyv  větŠí  samostat- 
nosti, umínil  si  oddati  se  provádění  svých 
filanthropických  myšlének.  Za  tím  účelem  ce- 
stoval r.  1867  po  Švýcařích,  ohledávaje  tamější 
ústavy  pro  mládež  zpustlou  a  osiřelou.  Doma 
v  Kutné  Hoře  potom  přijal  k  sobě  4  hochy 
a  1  děvče  na  vychování;  že  vŠak  poloha  u  vět- 
šího města  zdála  se  jeho  plánům  býti  méně 
výhodnou,  přestěhoval  se  s  nimi  do  krajiny 
hornatější  na  Modletín,  kdež  najal  si  něco 
pole  od  velkostatku  malcčského.  Zůstal  tam 
dvě  léta.  Touže  stále  po  větší  osamělosti, 
najal  sobě  pole  v  Dobré  Vodě  mezi  lesy 
u  Světlé  nad  Sázavou,  kdež  dále  vychovával 
opuštěné  děti,  chtěje  s  nimi  založiti  osadu 
vegetariánskou.  Z  dětí  prvotně  přijatých  dva 
chlapci  utekli,  nejstaršího  dal  na  řemeslo  a 
dívku  do  služby;  z  prvních  chovanců  zbýval 
mu  jen  jeden  chlapec,  k  němuž  přibral  dva 
hochy  šestileté.  S  těmi  3  chovanci  strávil 
v  Dobré  Vodě  7  let.  Když  pak  r.  1877  úpad- 
kem svých  bratrů  přišel  o  větší  díl  svého 
dědictví,  rozhodl  se  vystěhovati  se  z  Čech 
a  v  Srbsku  vyhledávati  dosažení  svých  ideálů. 
Usadil  se  r.  1878  se  svými  třemi  chovanci 
v  Kostolci  nad  Dunajem',  kde  začal  hospo- 
dařiti na  pozemcích  krajana  Všetečky,  majet- 
níka  uhelných  dolů,  ale  již  r.  1879  přestěhoval 
se  dále  na  jih  do  Leskovce.  Česká  vegeta- 
riánská osada  byla  však  na  obou  místech  pro- 
následována zimnicí  a  prese  všechny  zásady 


Cbíl-at  —  Cliildciich. 


177 


a  nyclrSpSlmcké  rnust  la  uíívati 
|«)tfc  (jak I  chlapci  fikali  sv<'mu  vy- 
zmalátné!  a  zatoužil  po  dokonaIc'm 
Orni  i  íluácvním  od  po  t^  i  n  ku  v  podnebí 
^řjsiiíi.  Tak  připadl  na  horu  Alhonskou. 
ťnu  1881  všichni  4  vyslchovalci  čvili 
Ipfijati  do  kláštera  (  hilatidarského,  jehož 
tvo  skládá  se  nyní  vtHáinou  z  Bulhara. 
<ir  BreíKT  uť^ínil  řeholní  stib  n  1882, 
cmí  obdrid  klášterské  jméno  Sáva.  Cho* 
Ijehobyh  pfi[íoušti!'ni  k  slibům  mnisským 
l|i,  když  dosáhli  veku  2U  let.  Sáva  zijc 
kl  mcii  mnichy  slovanskými,  osvojil 
^yk  církevné  slovanský,  srbský,  bulhar* 
pkj  i  niský,  V  klášteře  jako  mniclí  (laik)  ko- 
« rozmanité  služby,  jež  mu  byly  ukládány 
Vsýpce  a  mlýnč,  u  přístavu  a  yj,  až  r.  1895 
p\'l  svěřen  úkol,  aby  do  pořádku  přivedl 
Ďvnu  klášterskou;  v  tom  úřade  kromé 
Dgu  pro  potřebu  domácí  učinil  popis 
[iských  rukopi-sů  a  starotiská,  chovaných 
hovné  chilandarske,  jenž  se  tiskne  ve 
VéiEtníku  Kr-  L  společnosti  nauk  1896  č.  Ví, 
"Psal  do  časopisů  vegetariánských  v  N(  mcich 
ticiících.  Casu|tis  » Vesmír*  přinesl  od 
několik  článků  o  rostlínstvé  athonském. 
T.  1884   11  v    ►Osvétc'    obrázky 

iivota  khr  popisy  a  historické 

itprávv  X  Atbruiu,   .«,    n*  pode   jmť-ncm  Sáva 
|CK,    Monografii   kláštera   tniilandarského   od 
aí:bo  sestavenou   pí e vedl   krajan   Kausar  na 
xyk   srbský    a   vydal   v  Bělehrade    r.  1894. 
bJ     wííri   má  jmý   spis,  jejž  Ch.  chystá 
Mibilcu  ialoí.'/ní  Chilandara"  Zi- 
no vzdaloval  st*  vždv*   také   pro 
ňou  výřeénost.  Král  srbský  Alexandr  při 

klvé  své  v  í.hilaniJnře  r.  ímb  udótil  Sa- 

9yI  řád  sv.  Sávy,  A,  Filipi  v  ^Poslu  z  Budce* 
1893  c  51—52  uveřejnil  podobiznu  a  životo- 
Ifiís:  •Sa«i  rhilandarer.  Osudy  českého  ftlan- 
|tlirot)a.<  A7/i*. 

Oidl*at  vi2  ihaUat 

Olilld  [cajld]:  1)  sir  Ch.  Josiah   (*  1630 

I  '"'I        ^  ir,u<i\  'i^liridník  a  nejlepSť  Starat 

ilu  a  národ,  hospodář- 

lo-indické  spol.  nabyv 

řho  )fnéní   sial   se  členem  jejího  před- 

ta  r.  U»78  povýácn  byv  do  stavu  ba- 

k^^ho,  laujal  v  ní  místo  j»uvcrnéra.  Pod- 

TffTí    ymrnou  poht,  smýšleni  a  obratným 

u   dvora   stal    se    všemocným 

nd,  spol.  Jeho  přední  dílo  vyšlo 

ij    názvem  Brk'/  Otsetratiotts  con- 

ng  Trude  iind  fhe  Intcrest  of  Monty  (lOCiS), 

■jsích    vydáních   zménCn    v    S/n* 

^rúJe.  Anonymné  vydal  několik 

.mu  obchod,  spojení  s  Vých,  Indít. 

d)  Ch.  I.ydía   Maria,  spisovati. ika  amcr, 

*  !<  'J  v  Maďfordu  ve  Mass.  —  t  1**^*^  v  Way- 

provdala  se  r.  1828  za  právníka  l)a- 

Ch-:i;  p^nía  pnvídky  i  bjiísv  liljn- 

'     tv.,  hlavnr 

vého  a  O' I 

ipráci  JíiOU'   Nnbomak,  jíu 

\    The  fUbth  Qf  thť  Hcvi- 

Uotfievi  t  ok  (1831);   The  ^  i  rtu 

.*\\   íftst*r\'  0ř  íhč  conJitiort  of 


women  řn  all  agcf  and  naiions  {Í^A^);  Bhiíra- 
plíies  of  gooJ  ívii'es  (1846);  An  appeal  in  beh.ilf 
o/that  class  of  Amencatts  ctitled  Afrwan$  (1831); 
Letters  from  Ariť  y^otk  (1843);  Philothea,  klas- 
sická  romance  z  dob  Periklea  a  Aspasie,  přední 
z  jejích  no  velí  (1836);  ÍJfť  of  Jsiuic  T  Hupper 
(1853);  I  rogress  of  rctígwus  ťdeaí  through  suc- 
cenive  a^et  (1855'»  nové  vydání  1870,  3  sv.); 
Lnokinf^  touards  stivset  (1864);  The  romattce 
o/the  /iepublic  (1867);  A^piratiofts  of  the  Wttrid 
(1878);  Letters  of  L,  M  Ch.  vyšly  1882  v  Bo- 
stone (nové  vyd.  1891)  se  životopisem  Whit- 
tierovým, 

3)  bh.  Francis  James,  liter,  dějepisec 
amer.,  [jfední  znatel  anj^lické  poesie  lidové 
(*  18'J5  v  Bostonu  Mass.),  studoval  na  koUcji 
líarwardové,  kdež  jmenován  r,  1851  prof.  rhé- 
toriky,  r,  1876  angl.  literatury.  Uveřejnil  Col^ 
hwtion  of  ettgiiih  and  scottiih  bal  i  ad s  (Boston, 
1861,  8  sv.),  kde  podal  jen  jednu  jích  vítsÍ, 
jež  posidéji  přepracoval  a  po  příklade  Grundt- 
vÍ^;ové  doplnil  vscmi  versemi  v  Jltc  cnglhh 
and  SíOttish  populav  balfadi  (1884—91,  8  sv,}. 
Jiné  práce  jeho  jsou:  Fotír  oíd  ptays  (1848); 
Pi>ťíii5  of  forrow  and  camfort  (1865).  jimiž  zjed- 
nal si  slušné  jméno  jako  básník;  Obíervatiom 
on  the  language  of  CHaucer  and  Gower^  po- 
zoruhodné dtio  a  směrodatné  v  badání  chau* 
cerovském  (1862  a  1866  v  Mcmoirs  of  thc 
Am.  Acad.,  new  series  8,  9)  a  j. 

Cliilda  nebo  ohylde  [éajld],  angl.,  druhdy 
příjmení  nejstaršího  í^vnka  šlechtického,  který 
posud  nevstoupil  v  síechtictví  svého  otce, 

Ghildebert,  jméno  tří  králá  franckých 
z  rí>da  Meroveova;  1)  Ch  I,,  syn  (  hlodvikál., 
panoval  po  smrti  otcové  nad  Paříží  a  okolím 
(511—558),  ke  klcrému  po  srarti  Chnodoma- 
rové  r.  524  připojil  Čásť  údélu  téhož.  Poraziv 
a  zabiv  svakra  svého,  visifjotského  krále  Ama- 
laricha,  napadl  burgundského  krále  Godomara, 
porazil  ho  r  532  u  Autunu  a  rozšířil  moc  svou 
nad  částí  území  Godomarova  a  skoro  ai  po 
Pvrenfjr.  Zemřel  bezdétek. 

2)  Ch.  11.  ^575—596),  syn  Sigiberta  L,  byl 
po  zavraždéní  otcové  od  Gundobalda.  náčel- 
níka austraisské  šlechty,  matce  unesen  a  vystu- 
poval, byv  od  Childcricha  získán,  proti  s'irýci 
svému  Guntramu  burgundskému,  ai28.  list. 587 
zavřel  s  ním  smlouvu  o  vzájemném  nástup- 
nictví  jednoho  po  smrti  druhého,  Guntram 
zemřel  r.  .'393  a  Ch.  ujal  se  Burgundu,  dosadil 
Tassila  za  vévodu  bavorského  a  podporoval 
pajHie  ťiehořc  Vel.  v  jeho  snahách  o  Sffcni 
křesťanství  v  Anglii. 

3)  Ch.  lir,  (673—691),  syn  Thcodoricha  Wh, 
pouhý  stin  krále,  za  néhoi  vládl  majordomus 
Pipin  prostřední. 

ChUdertoli  (liilderich),  jméno  3  králů 
franckých  z  rodu  Meroveova:  1)  Ch.  1.  (457 
at  481)»  syn  Mcrovca  a  otec  (.hlod víka,  vládl 
nade  dvéma  zup^ami  silických   Franků,   sidle 

Tournau  na  Šeldé.  Byl  sice  pohanem,  ale 
] 'Odporoval  Římany  a  ncproná^lpdm*:il  kře- 
sťana. Pojal  za  choť  Hastnu,  Mi- 
zel ku  duryuského  panovníkii  id 
dobrovolně  k  nřmu  se  utekljL,  neo  ^xj  ruko 
byla  uneířcna.  Basina  povila  mu  Chlotlvíka 


178 


Childcrs  —  Chile. 


Hrob  Ch-ův  byl  r.  1653  v  Tournaii  objeven 
a  nalezeny  v  něm  mnohé  památky,  zvláště 
kus  král.  pláště  zlatými  hvězdami  posetého. 

2)  Ch.  II.,  král  austrasský  (660—673),  syn 
Chlodvika  II.,  pod  majordomem  Vulfsaldem, 
byl  r.  670  po  smrti  Chlotara  III.  povolán  téi 
za  krále  nad  Neustrii  a  Burgundem,  ale  r.  673 
byl  i  s  manželkou  svou  od  Vulfsalda  zavraiděn. 

3)  Ch  III.  (743—751)  byl  po  smrti  Karla 
Martella  od  svnů  jeho  Karlomana  a  Pipina 
povýšen  na  tron  francký;  v  jakém  příbuzen- 
ském svazku  byl  s  rodem  Meroveovým,  není 
zjištěno.  Pipin  užíval  ho  jako  pláště  proti 
sobě  nepřátelské  šlechtě  až  do  listopadu  751, 
kdy  na  sněme  v  Soissonu  konaném  se  svo- 
lením papeže  Zacharíáše  byl  Ch.  sesazen  a 
zavřen  do  kláštera  St.  Bertina.  Byl  to  poslední 
král  z  rodu  Meroveova. 

Ohllders  fčildrsl  Robert  César,  vyni- 
kající znatel  buddhismu  (♦  1838  —  f  1876). 
Studoval  v  Oxfordu  a  r.  1860  odešel  jakožto 
sekretář  guvernérův  na  Ceylon,  kdež  od  do- 
morodců naučil  se  jazyku  páli.  Vrátiv  se  do 
Anglie  stal  se  úředníkem  při  knihovně  India 
Office  a  r.  1873  prof.  buddhistické  literatury 
na  University  Collejge  v  Londýně.  Vydal  více 
textů  v  dial.  páli  s  překladem  a  důležitý  Dictio- 
nanr  of  tht  Pali  language  (1875);  mluvnice  té- 
hož jazyka,  v  rukopise  hotová,  nebyla  vydána. 

Cllllle,  Chilt  [či-],  republika  jihoamerická 
na  tichomořském  pobřeží  mezi  17*  47'  až  55** 
59*  j.  š.  a  67«  46'  až  75«  45'  z.  d.,  hraničí  na 
sev.  s  republikou  Peru,  na  vých.  s  Bolivií 
a  Argentinou,  na  i.  a  záp.  s  Tichým  ok.  a  za- 
bírá 753.216  /rm'  (dle  planimetr.  měření  ústavu 
Pcrthesova  776.000  km*).  Dle  úmluv  s  Argen- 
tinou (1881),  Bolivií  (1884)  a  Peru  (1883)  sta- 
noveno, že  vých.  hranici  chilskou  tvořiti  má 
hlavní  hřbet  Andský,  ale  ukázalo  se.  Že  na 
území  patagonském  předěl  vodní  netvoří  hlav. 
pásmo  an(^ké;  proto  kommisse  obou  států 
r.  1886  stanovila,  aby  nejjižnější  díl  Patagonie 
od  52®  j.  š.  a  záp.  čásť  Ohnivé  Země  po  68*  34* 
z.  d.  s  ostrovy  Hoste,  Navarinem,  Wollasto- 
nem,  Hoornem,  konečné  celá  úžina  Magel- 
hiesova  připadly  k  Ch.,  ostatek  k  Argentinč. 
Posléze  patří  k  Ch.  v  Tichém  ok.  souostroví 
Juan  Fernandez,  ostrov  Velkonoční  a  ostrovy 
San  Felix  i  San  Ambrosio.  Ch.  tedy  tvoří  úzký 
pruh  pobřeží  tichomořského,  jenž  při  ohromné 
délce  (4297  km  od  s.  k  j.)  jen  v  prov.  Anto- 
fagastě  má  něco  přes  400  km  šířky,  jinak  do- 
sahuje jen  140  km,  někde  jen  110  ^m.  Jméno 
Ch.  pochází  z  jazyka  kcsujského  a  značí  sníh, 
mráz  a  název  Chili  mapu  (studená  země) 
bvl  již  u  starých  Peruánů  obvyklý.  Název 
»Nová  Estrcmadura«,  jejž  zemi  dal  r.  1540 
Pcdro  Valdivia,  se  neudržel. 

Pobřeží  na  sev.  a  ve  středu  republiky  jest 
jednotvárné  bez  značných  zářezů  mořských. 
Odnože  pobřežních  hor  tvoří  sice  dosti  mysů 
a  výběžků,  ba  tu  a  tam  i  drobné  ostrůvky, 
avšak  tyto  nezabíhají  daleko  do  moře  a  ná- 
sledkem toho  přístavy  prostranné  a  dobře 
chráněné  jsou  na  tomto  pomoří  vzácností. 
Naproti  tomu  od  41*  44'  j.  š.  až  po  mys  Hoorn- 
ský  mění  se  ráz  pobřeží  úplně;  úzké,  fjordo- 


vité  choboty  vnikají  hluboko  do  země  a  řada 
úzkých  průlivů  (Ancudský,  Corcovadský,  Mo- 
raledský,  Messierský  a  j.)  odděluje  od  pevniny 
nesčetné  ostrovy  (přes  3000),  kdežto  z  pev- 
niny zase  mezi  46*  a  47*  j.  š.  mohutný  polo- 
ostrov Taytao  do  moře  vybíhá.  Z  ostrovů  těch 
rozsáhlosti  vynikají  Chiloe,  souostroví  Guay- 
tecas,  Chonoské  ostrovy,  Campana,  Wel- 
lington,  Hannover,  souostroví  královny  Ade- 
laidy.  Sta  Ines  a  Ohnivá  Země. 

Horopisné  poměry  chilské  jsou  po- 
měrně jednoduché.  Mohutné  pásmo  jihoamcr. 
Kordiller  (AndůJ  lemuje  vých.  hranici  po  celé 
délce  její  a  zabírá  jen  svou  velehorskou  částí 
téměř  třetinu  republikv,  dodávajíc  tím  celé 
zemi  rázu  homatiny.  K  tomuto  hlav.  pásmu, 
jehož  geologické  složeni  ukazuje,  že  teprve 
v  době  kacnozoické  bylo  k  nynější  výši  zdvi- 
ženo, druží  se  v  nevelké  vzd^enosti  od  moře 
pásmo  druhé,  skoro  rovnoběžné  s  pásmem 
andským  od  sev.  k  jihu  a  zvané  Přímořskou 
Kordiílerou,  kteráž,  ačkoli  geolog,  složením 
daleko  jest  starší  Andu,  nem&e  jim  vyrovnati 
se  ani  výškou  ni  rozsáhlostí.  Mezi  těmito  pásmy 
pomezí  chilské  na  záp.  i  vých.  po  celé  jeho 
délce  provázej ídm  i  rozkládá  se  podélná  vpád- 
lina  tu  užší  tu  širší,  na  níž  sice  pozorovati 
lze  nejrozmanitější  přechody  od  úplné  nížiny 
až  ku  členité  kopčině,  která  však  přes  to  jeví 
celkem  dvojí  sklon:  jeden  od  vých.  k  záp., 
druhý  od  sev.  k  jihu;  arci  netvoří  vpadlina 
ta  jednotné  nepřetržité  údolí,  nýbrí  příčnými 
odnožemi  a  poledníkovým  pohořím  mezi  32* 
a35**  j.  š.  (Cordillera  del  medio)  jest  vše- 
lijak rozčleněna.  Jádrem  pohoří  Andského  jest 
nejvyšší  téměř  jihoamer.  Aconcagua  (6970  m), 
jež  sice  leží  již  na  půdě  argentinské,  ale  jest 
i  v  Andcch  chilských  důležitým  mezníkem, 
neboť  na  jih  a  na  sev.  odtud  velehorám  těm 
na  výšce  ubývá.  Na  jihu  aŽ  po  39®  j.  š.  má 
hřbet  ještě  prům.  výšku  2500—3000  m  a  jen 
zřídka  objevují  se  temena  vyšší  4000  m,  mezi 
nimiž  sněžný  kužel  sopky  villa  Rica  nejvýše 
se  povznáší  (4875  m);  dále  na  jih  klesají  Andy 
víc  a  více,  nedostupujíce  již  ani  2000  m,  na 
53*  30'  j.  š.  v  úžině  Magelh5esově  klesají  i  pod 
hladinu  mořskou  a  na  jižní  straně  její  na 
Ohnivé  Zemi  nejvyšší  temena,  Monte  de  Sar- 
miento  a  M.  Darwin,  zdvihají  se  jen  do  2073  m 
a  2134  m.  Na  sev.  od  Aconcague  klesají  Andy 
mnohem  volněji,  udržujíce  stale  výšku  hřbetu 
na  4000  m,  na  němž  pnou  se  obrovské  vrcholy 
(Llullaillaco  6173  m,  Mcrcedario  6798  m,  Ra- 
mada  6347  m,  Tupungato  6526  m).  Přímoř- 
ská Kordillcra  sev.  od  33**  j.  š.  má  průměrnou 
výšku  2000  m  a  tvoř.í  zvláště  v  prov.  Atacamě 
a  Antofagastě  souvislé  pásmo,  dále  však  na 
jih  splývá  mnohdy  s  odnožemi  andskými.  Asi 
v  téže  zeměp.  šířce,  co  leŽí  Aconcagua,  do- 
stupuje také  přímořské  pásmo  největší  své 
výše  v  Ccrro  del  Tajo  (2315  m)  a  odtud  na 
jih  klesá  stále,  až  naproti  ostrovu  Chiloe  po- 
jednou souvislost  jeho  jest  přervána;  nicméně 
četné  ostrovy  na  jihu  zřetelně  se  jeví  jako 
pokračování  jeho.  Tam  také  u  Pucrta  Montt 
ustává  podélné  údolí  chilské  jevíc  se  jen  v  řadě 
zmíněných  jiŽ  průlivů  mořských.  Jest  přiro- 


Chile. 


179 


2cno,  ze  při  neobyčejné  výáce  hřbetu  and- 
ského  také  průsmyky  přes  pohoří  toto  vedoucí 
jsou  neobyčejné  vysoké;  tak  na  severu  prů- 
smyk  San  Francisco  mezi  Atacamou  a  Cata- 
markou  dosahuje  4870  m,  Abra  del  Tolar 
4320  m,  Tacora  4180  m.  dále  Uspalatta  čili 
Cumbre  3900  w,  Portillo  dcl  Azuire  3645  »n, 
Portillo  dc  Valíc  Hermoso  4110  m,  Portillo  de 
P<:fia  Negra  4078  mi,  Portillo  de  Comc  Caballos 
4350  m,  Quebrada  della  Barranca  Blanca  4462  w. 
Od  Planchonskéhó  průsmyku  (3048  m)  na  jih 
výáe  ubývá,  tak  Že  na  př.  Boquete  de  Perez 
Rosalcs  má  již  ien  836  m.  Co  se  týče  pomčrů 
geolo gických,  jeví  se  nejstarší  částí  chilskcu 
býti  Přímořské  pásmo,  skládající  se  převahou 
X  Vry stali ických  břidlic,  ruly  a  svoru  (prorva- 
ných na  sev.  hojné  též  žulou  a  porfyreni), 
kteréžto  horniny  od  Ria  Caraarones  možno 
sledovati  dále  na  jih  i  po  ostrovech  Chiloc, 
Madre,  Cambridge  a  Wellingtonu  až  do  sou- 
sedství úžiny  MagelhSesovy.  Po  tomto  nej- 
staržím  zdviženi  půdy  nad  hladinu  okeánu 
následovalo  druhé,  jevící  se  ve  hřbetech  labra- 
doritových a  hypersthenových,  majících  smér 
převahou  od  záp.  k  vých.,  načež  třetí,  nej- 
mocnéjáí  zdvižení  ve  sméru  poledníkovém 
vybudovalo  obrovské  pásmo  andské.  Beze 
zření  k  jednotlivým  částem  na  j.,  kde  se  vy- 
skytují prahorv,  jsou  Andy  mnohem  mladší 
nci  přímořská  Kordillera,  složeny  jsouce  nej- 
více z  usazenin  doby  palaeozoické,  meso- 
zoické  a  kaenozoické,  jakkoli  u  některých 
díl&  nelze  dosud  stanoviti,  kterému  období 
geologickému  původ  jejich  náleží;  jsou  to 
hlavné  pásma,  jež  petrograficky  nelze  téměř 
rozeznati  od  silurských  a  devonských  hlini- 
tých břidlic  a  hornin  drobových,  které  však 
nezdají  se  býti  starší  doby  permské.  Vyvře- 
liny dioritové  a  diabasové  způsobily  četné 
poruchy  ve  zvrstvení  i  různé  změny  ve  fysi- 
kálním  a  lučebním  složení  těchto  usazenin, 
v  nichž  následkem  toho  vyskytují  se  hojně 
porfyry,  různé  odrůdy  křemene,  zelenokam 
a  j.  Ž  útvarů  mesozoických  hojně  zastoupeny 
jsou  vrstvy  jurské,  jež  z  nížiny  daleko  odtud 
se  prostírají.  Usazeniny  křídové  a  třetihorní, 
jež  nejsou  tu  od  sebe  ostře  odděleny,  nýbrž 
jako  v  Sev.  Americe  navzájem  do  sebe  pře- 
cházejí, vystupují  hlavně  v  končinách  pří- 
ox>řských ;  již.  od  Valparaisa  třetihorní  pohoří 
vzniklo  v  zálivech  krystallických  břidlic  a  ob- 
sahuje bohatá  ložiska  hnědouhelná.  K  mlad- 
iim  útvarům  třetihorním  počítati  sluši  jemno- 
zmný,  žlutohnědý  pískovec  zvaný  cangagua, 
jenž  v  jižních  provinciích  hojně  jest  rozšířen. 
Mladší  vyvřeliny  pokrývají  rozsáhlá  prostran- 
ství zejména  ve  hlavním  pásmé  andském  a 
zastoupeny  jsou  nejvíce  trachytem,  v  Pata- 
gonii  čedičem,  kdežto  znělec  dosud  zjištěn 
na  vých.  svahu  Descabezada.  Konečně  dilu- 
viilni  a  alluviální  náplavy  objevují  se  na  mno- 
hých místech  v  podélném  údolí  chilském  a 
skoro  po  celém  pobřeží  do  výše  50  m  n.  m. 
Sopečná  Činnost  jeví  se  v  Ch.  podnes  měrou 
značnou.  K  sopkám  ještě  podnes  určitě  čin- 
ným počítati  jest:  vulkán  Atacamský  (napo- 
sledy činný  r.  1877),  San  José  (1881),  Tingui- 


ririca  s  horkými  solfatarami,  Peter oa  řl762j, 
Cerro  azul  u  Descabezada  (1847),  Chillan  (l864), 
Antuco  (1845),  Imperiál  (1864),  Villa  Rica  a 
Osorno.  Svědkem  neutuctilé  činnosti  sopečné 
jsou  též  četné  solfatary  a  horké  prameny. 
Také  zemětřesením  bývá  Ch.  zhusta  navště- 
vováno a  obyvatelé  dělí  je  v  mírná  (temblot-es) 
a  prudká  (teiremotos) ;  tak  r.  1633  zničeno  Ca- 
rclmapu  na  Chiloe,  r.  1647  zpustošeno  Sant- 
iago, r.  1730  a  1751  způsobilo  zemětřesení 
s  mořským  přívalem  hrozné  spousty  ve  Val- 
paraísu  a  starém  Concepcionu,  r.  1822  posti- 
ženo opět  kruté  Valparaiso  a  r.  1835  zničena 
velká  čásť  nového  Concepcionu. 

Vodopisně  náleží  Ch.  veskrze  k  oblasti 
Tichého  okeánu  a  jest  hojně  obdařeno  vo- 
dami stojatými  i  běhutými,  třeba  sev.  končiny 
trpěly  velikým  nedostatkem  vody.  Poněvadž 
předěl  vodní  nachází  se  blízko  u  pobřeží  moř- 
ského, nemohla  se  v  Ch.  vyvinouti  velká  sou- 
říčí  a  proto  také  řeky  jsou  veskrze  krátké, 
mívají  dravý  tok  a  jen  některé  nad  ústím 
jsou  poněkud  splavnv;  při  ústí  tvoří  z  ná- 
plavu  svého  z  pravidla  písčité  hráze  plavbě 
na  velkou  závadu.  Sev.  od  27®  j.  š.  málo  ktqrá 
řeka  dostihuje  moře,  zanikajíc  v  písku  po  krát- 
kém toku  (R.  Camaroncs,  Pisagua,  Loa),  u  ji- 
ných zase  veškera  voda  spotřebuje  se  k  umě- 
lému zavlažování  (R.  Copiapó).  Také  hojnost 
vody  v  řekách  bývá  roaxHlná  dle  roční  doby; 
největší  stav  pozoruje  se  v  zimě,  po  druhé 
uprostřed  léta,  kdy  sníh  na  horách  taje.  nej- 
menší vykazuje  doba  jarní  a  podzim.  Největší 
řekou  země  jest  Biobio  (370  km  dl.)  s  četnými 
pobočkami,  vedle  něho  pak  značnější  jsou 
(od  s.  k  j.):  Huasco,  Elqui,  Aconcagua,  Maipó, 
Rapel,  Maule  Imperiál  (Cauten),  Toltcn,  Val- 
divia  čili  Calle,  Bueno  a  MauUin.  Četná  jezera 
rozptýlena  jsou  po  celé  zemi  na  úbočích  and- 
ských  i  v  údolích.  Na  sev.  jsou  to  nejvíce 
solnaté  laguny  [salhias^  salares),  jako  Atacama, 
Punta  Negra  a  Ascotan,  ve  středu  země  a 
na  jihu  většinou  horská  jezera;  z  těchto  vy- 
nikají Lag  dcl  Inca  (v  průsm.  Uspallatském), 
Maule,  Lacar,  Todos  los  Santos,  Huchucltui 
či  Gualletue,  Villa  Rica,  souvisící  svým  od- 
tokem s  jezery  Calafquenem,  Panguipulli  a 
Rifiihue,  dále  Rančo,  Puychne  (Futa  CuUen), 
Rupanco,  Taguatagua  a  Llanguihue,  ze  všech 
největší. 

Podnebí  při  veliké  zeměpisné  šířce  a 
ohromných  rozdílech  v  kolmém  rozčlenění 
jest  přirozeně  velmi  rozmanité.  Sněžné  hřbety 
Andu  zarážejí  horké  větry  z  pamp  vanoucí 
{pamperos)  a  působí  spolu  s  mořem  na  pod- 
nebí chilské  tak,  že  toto  je  prosto  všech  ne- 
příjemných extrémů  a  platí  za  příjemné  a 
zdravé.  Sev.  od  ostrova  Chiloe  v  krajinách 
přímořských  nepadá  sníh  skoro  nikdy,  ba 
i  na  úpatí  andském  v  zimě  led  přes  noc 
vzniklý  nevzdoruje  jitřnímu  slunci.  Kraje  sev. 
polohou  svou  jsou  přirozené  teplejší  zvláště 
v  létě,  zima  však  neukazuje  velkých  rozdílů 
a  teprve  jižně  od  Chiloe  zůstává  sníh  po 
týdny  ležeti.  Průměrná  teplota  čelnějších 
míst  v  jednotlivých  dobách  ročních  je  ná- 
sledující (C): 


180 


Chile. 


Zjara 

Copiapó  .   . 
Vaiparaiso . 

.  171 

.  13 

Santiago     . 

.  13 

Concepcion 

.  14  3 

Valdivia  .   . 

.  10-8 

Viéti  Napodsim  V  simi 
22-6  .  171  .  .  13 
16  6  .  13-7  .  .  11-4 
18*4  .  12-6  .  .  7-3 
18  7  .  13-6  .  .  9-2 
14-7  .  11-2  .  .  71 
Punta  Arcnas  81  .  109  .  7  .  .  2*7 
Jaro  počíná  v  září,  podzim  v  březnu ;  setí  trvá 
od  kvétna  do  srpna,  žné  od  ledna  do  března. 
Největší  protivv  jeví  se  v  Ch.  co  do  rozdě- 
lení deště;  kdežto  v  Atacaraě  jest  déšť  zjevem 
skoro  neznámým  a  v  Coquimbu  znají  nejvýše 
3  deštivé  dny  do  roka,  vykazují  střední  pro- 
vincie již  57  deštivých  dní  a  to  skoro  icn 
v  zimních  měsících  (ostatně  je  ovzduší  velmi 
čisté  a  jasné),  za  to  však  jih  (od  35®  j.  š.)  má 
takové  množitví  srážek,  jaké  mimo  tropy  jest 
vzácností;  jenom  nejjižnější  kraje  jeví  opět 
menší  srážky.  Postup  od  sev.  k  j.  jeví  se  ná- 
sledovně: Copiapó  8  mm,  La  Serena  40  mm, 
Valparaiso  340  mm,  Santiago  360  mm,  Talca 
500  mm,  Valdivia  2930  mm,  Corral  2530  mm, 
Puerto  Montt  2450  mm,  Ancud  3400  mm,  na- 
proti tomu  Punta  Arenas  jen  570  mm.  Na  scv. 
jsou  deště  zimní  a  skrovné,  ve  středu  bohatší 
deště  rovnoměrněji  rozložené,  na  jihu  hojné 
deště  po  celý  rok.  Bouřky  jsou  zjevem  vzác- 
ným a  v  Santiagu  bojí  se  jich  tak  jako  země- 
třesení. Z  této  nerovnoměrnosti  srážek  dlužno 
si  vysvětliti  také  výšku  sněžné  čáry  v  Andech; 
ležíc  na  s.  nad  míru  vysoko  (5300  m),  na  27°  30' 
j.  Š.  ve  výši  4500  m,  v  provincii  Santiago  3500  m, 
u  sopky  Antuka  2000  m,  na  Osornu  1460  w, 
při  úžině  Magelháesově  (53°  i.  š.)  800  m;  zde 
pokrývají  hory  mohutné  ledovce  a  zasahují 
místy  až  do  moře.  Co  se  týče  větrů,  převlá- 
dají z  jara  a  v  létě  mezi  25°— 45°  i.  š.  suché 
a  poměrně  chladné  větry  jižní  a  jihozápadní, 
v  zimě  a  na  podzim  větry  sev.  a  sev.-záp., 
jež  přinášejí  deště  subtropické;  pásmo  od 
45*^  na  y  má  skoro  stálé  větry  sev.-záp.  Na 
pobřeží  střídají  se  v  létě  s  velkou  pravidel- 
ností větry  vanoucí  od  moře  do  vnitrozemí 
a  naopak.  Bouře  nejsou  vzácností  a  zejména 
sev.-záp.  bouře  zimní  způsobují  na  pobřeží 
ohromné  spousty;  také  bouře  v  Andech  jsou 
pověstný  svou  prudkostí.  Podle  těchto  po- 
měrů podnebných  dělí  se  Ch.  zhusta  na  4  díly: 

1.  pásmo  hornické,  na  sev.  mezi  18^—27°  j.s., 

2.  pásmo  hornické  a  rolnické  mezi  27°— 33°  j.  š., 

3.  pásmo  rolnické  po  43°  30'  j.  š.  a  4.  pásmo 
lesní  až  po  jižní  hranici.  Epidemie  jsou  v  Ch. 
skoro  nesnamy,  jen  neštovice  časem  se  obje- 
vují, ílutá  zimnice  pronikla  dosud  jen  po 
Iquiquc.  cholera  r.  1886—87  poprvé  překročila 
Andy.  Ve  vnitrozemí  značné  kolísání  teploty 
denní  a  noční  způsobuje  zhusta  ochuravění 
ústrojí  dýchacích  a  průjmy. 

Nerostné  bohatství  chilské  jest  zname- 
nité. Chováť  země  mimo  drahé  kovy  (hojně 
stříbra,  zlata  poskrovnu)  ložiska  olova,  médi, 
kobaltu,  niklu,  rtuti,  boraxu,  železa,  mimo  to 
v  dolech  na  uhlí  černé  i  hnědé,  v  pánvích 
chilského  ledku,  vrstvách  guana  a  ložiskách 
síry  i  soli  kamenné  spočívá  ohromné  bohat- 
ství, dílem  dosud  nedotčené.  Zvláštním  úka- 
zcrri  jest  nedostatek  vápna,  za  to  však  hoj- 


nější jsou  ložiska  sádry.  Posléze  zmínky  za- 
sluhují četné  minerální  prameny  (alkalické, 
sirnaté,  železité),  které  zhusta  obsahují  volnou 
kyselinu  uhličitou  a  z  nichž  mnohé  slynou 
jako  zřídla  léčivá,  na  př.  prameny  u  Chillanu. 
Cauquéncs  a  Coliny.  p. 

Květena.  První  velká  květena  vydaná  vo 
velkém  díle  Gayové  má  2200  druhů,  úplnější 
seznam  vydal  Filippi  (Cat.  1881),  v  němž  vša'i 
asi  jest  mnoho  dublet  a  nejistých;  uvádí  se 
v  něm  5066  druhů  jevnosnubných,  218  kapradí 
(2  chary).  Květena  má  převahou  ráz  mírný, 
v  horádi  antarktický  (v  sev.  přimoři  vysky- 
tují se  však  ještě  tropické  formy)  a  obsa- 
huje 397  trav  ^39  dr.  rodu  Púa,  38  As^rostis), 
159  Cyperaceí  (60  dr.  r.  Carex),  1  Typhu  (svě- 
tovou angusti folia),  jen  tři  palmy  a  2  Resti- 
acee,  38  Junceí  (i  naše  Lu\ula  campestris), 
6  Smilacei,  55  Liliaceí  (1  Astelia),  ale  97  Ama- 
ryllideí  (51  Alstrómerh),  Dioscorcaceí,  50  Iri- 
deí,  22  Bromeliaceí,  1  Burmannii,  92  Orchideí 
(64  z  rodu  Chlorea),  8  dr.  rodu  Potamogeton, 
žádnou  aroideu,  3  Lemny  (2  naše),  11  vodních 
druhů  rodu  AUsma,  jedinou  Podostemonaceu, 
jen  9  Konifer,  9  z  rodu  Ephedra,  ale  11  buků 
(na  jihu),  1  vrbu  (Salix  Humboldtiana),  7-8  Pi- 
peraceí,  13  Urticaceí,  3  Monimiacee,  1—2  Eni- 
petrum  (asi  naše),  28  Euphorbiaceí,  1  Pilostyles 
(Balanoforacea),  2  Aristolochie,  ale  27  Santa- 
laceí,  3  Thymelacee,  jen  7  Proteaceí,  11  Lau- 
rineí,  9  Phytolaccaceí,  44  Polygonaceí  (více 
našich),  35  Chenopodiaceí,  11  Amaranthaccí, 

9  Nvctagyneí,  48  rlantagineí,  7  Plumbagineí, 
163  Scrofulariaceí  (72  Calceolarií),  171  Solaneí, 
(64  dr.  r.  Solanum),  70  Verbenaceí  (41  dr.  r.  Ver- 
bena), jen  46  Labiat  (i  s  neuvedenými),  81  Bor- 
ragineí  (43  dr.  r.  Eritňchum),  9  Hydrohpyllaceí, 
20  Polemoniaceí,  36  Convolvulaceí,  ještě  25 
Bignonaceí,  ještě  3  Loganacee  vedle  18  Genti- 
anaceí,  20  Asclepiadeí  a  3  Apocynaceo,  po  1  Jas- 
minacei,  Sapotacei  a  Orobanchei,  14  Primula- 
ccí,  4  Lentibulacee,  jedinou  Epacrideu  Ameriky 
{Lebetanthus  americanus),  31  Éricaceí,  3  Gesne- 
racec,  1  Goodeniaceu,  5  Campanulaceí,  25  Lo- 
beliaceí,  1  Stylidium  —  pak  988  složnokvětých 
(294  Mutisiaceí,  což  jest  maximální  poČet  na 
světě,  213  dr.  r.  Senech,  56  dr.  r.  Baccharis, 
ale  jen  5  Hieraceí)  —  maximum,  jako  vůbec 
v  Americe,  40  Calycereí  (end.  rodina),  68  Va- 
lerianaceí,  53  Rubiaceí  (33  dr.  rodu  Galium), 
4  ('ornacee  (Griselinia),  27  Loranthaceí,  4  Ara- 
liacec,  138  Umbellifer,  6  Francoaceí  (endem.), 

I  79  Saxifragaceí  (43  dr.  r.  Escallonia,  ale  jen 

]3    r.    S.ixífi\jga,   24    r.  Ríbes),   55   Cacteí,    1 

1  Mesembryanthemum,    12  Tillea,    15   Parony- 

chiaceí,  111  Portulacaceí  (78  dr.  r.  Calaudn- 

uia),   54  Loasaceí,  16  Passifloraceí,  jedinou 

Cucurbitaceu,  64  Myrtaccí  (43  dr.  r.  Eugenid), 

10  Lythraceí,  19  Haíorageí,  52  Onagrarieí,  jen 
69  Rosaceí  (s  kultivovanými  39  dr.  r.  Acaena), 
211  Leguminos  (134  dr.  r.  Adesmia,  ale  jen 
4  r.  AcaciaJ,  10  Burseraceí,  1  Pitospermum, 
46  Rhamnei,  jen  2  llicee,  5  Celastrinaceí,  1  Co- 
riarii,  3  Rutaccc,  3  Zygophyllacee,  5  dr.  r.  Li- 
num,  82  dr.  Oxalis,  23  dr.  Tropaeolum,  21  Vi- 
vianaceí  (endem.).  22  Geranií,  2  dr.  r.  Cissus, 
3  Sapindacee,  7  Malpighiaceí,  3  dr.  r.  Hype- 


Chile. 


181 


ricuin,  2  Euphorbiacee,  103  Malvaccc  ř40  dr. 
r.  Cristaria),  6  Tiliaceí,  2  Elatinacee,  70  Caryo- 
phyllaceí,  10  Frankenií,  16  Poiytralaccí,  1  Dro- 
seni,  50  Violacei  (48  dr.  r.  Viola),  3  dr.  r.  Helian- 
themum,  19  Azaraceí,  1  BLxu,  1  Cleome,  71  Cru- 
cifer  (35  dr.  r.  Cardamine,  37  dr.  r.  Sisym- 
brhim),  4  Papavcracee,  36  Berberincí,  6  Mcni- 
spennaccí,  5  Magnolií,  58  Ranunculaceí.  Uvedli 
jsme  seznam  podrobnější,  protože  lépe  zračí 
kvetenu  antarktickou  než  delší  výklady.  — 
Kvetena  řídí  se  zde  dle  podnebí.  Na  severu 
jest  přímořská  suchá  poušť  slí'  k  samým  An-^ 
dům,  ve  středu  jeví  se  kvetena  antarktická, 
nyní  orbou  dílem  zatlačená.  Na  jihu  začínají 
v  přímoří  antarktické  lesy  dubu  a  konifer. 
Andské  bylinstvo  (v.  Andy,  rostlinstvo)  jest 
co  do  rodá  podobno  rostlinstvu  horskému 
(alpskému)  jiných  zemí  —  ve  výši  4000  m 
Gentiana  Gayi,  4100  m  Ranunculus  mlnutus, 
4000  m  Oxalís  compacia,  Dvaba  suffruticosa, 
SisYtnbrium  pimpinellifolium,  ale  ješlé  ve  výši 
4273  m  (u  snéhu)  Opuntio  ovallei  a  3600  m 
2  Calandrinie,  Adesmia,  4300  m  Hexaptera 
cuneata,  V  sev.  Atacamské  poušti  ve  výši 
3300—4000  m  nelze  často  po  20— 25hodinném 
putování  zříti  jediné  bylinky  (FilippiJ.  Zvláštní 
jsou  tu  drnovité  Eutrichie,  Sidy,  Oxaíis,  Efedra 
atidina,  Astragaleae  (33),  Alnplex  deserticola. 
Největší  bylinou  jest  Lycium  horríduniy  dosa- 
hující 3  m  výšky.  Na  severu  panují  kaktusy, 
které  ve  střední  poušti  a  na  jihu  již  se  nevy- 
skytují (Cereí  užívá  se  za  palivo),  dále  Gom- 
liea  chileusis,  Acacia  cavenia^  lubea  spectabilis 
(jediná  zdejší  palma),  vyskytující  se  až  po 
35*  j.  š.  Typické  jako  v  Peru  jsou  krátkoživé 
(po  4  neděle)  Amaryllidee.  Lesy,  někdy  velmi 
krásné,  jsou  *nyní  velice  hubeny.  Tvořily  je 
vždy  zelené  buKy,  konifery  a  Araucarie,  I-iti- 
lojra  patagonica,  Libocedrus,  Saxegothea  — 
severněji  i  vavříny.  Střed  má  zvláštní  com- 
posity  stromovité  (Flotowia  diacantha  přes 
6  wi  vys.)  a  popínavé  (Mutisie).  Andy  JiŽ.  Ame- 
riky mají  v  celé  své  délce  taktéž  stromovitou 
Drimys,  keřovité  Baccharis,  Nassauvie,  Mi- 
mulus,  Larrea,  Escallonie  atd.  Zvláštností  jsou 
u  jižních  jezer  neproniknutelná  houští  rákosí, 
2  Chusquca  (quVa\  bambusovité  to  trávy,  kte- 
rýmiž živí  se  dobytek  i  po  celou  zimu.  Ostrov 
|uan  Fernandez  má  zvláštní  květenu,  poněkud 
jen  podobnou  (ale  vyšší  stromovitá  kapradí, 
2  nichž  novozealandský  rod  Edwardsia  jest 
4— -5  m  vys.).  Z  našich  bylin  zde  se  vyskytu- 
jících uvádíme  Cardamine  hirsuta^  2  Nasturtic, 
Cerastium  vulgatum,  6  Geranií  (snad  dílem 
z  Evropy  přesazených,  jako  se  stalo  i  s  rů- 
žemi), Epilobium  letragonum^  2  Callitrichc,  Hip- 
puris,  Myriophyllum,  2  Lythra,  Samolus  vale- 
randi  a  j.  —  tedy  nejvíce  rostliny  milující 
vláhu,  Py. 

Zvířena.  Jako  zvířena  každé  suché  země 
jest  í  zdejší  chudá.  Tvoří  oddíl  zvířeny  neo- 
iropické  a  hraničí  na  jihu  s  tvary  antarkti- 
ckými.  Tyto  v  Andech  sahají  daleko  na  sever 
(na  př.  kachny  Bemicla  magellamca  objevující 
se  až  ve  výši  2330  m  a  B.  antarctlca).  Jediné 
dílo  o  zvířeně  chilské  jest  příslušná  stať  vel- 
kého díla  Gayova:  Exploracion  de  Ch.,  k  ně- 


muž něco  přispěl  Filippi.  Ssavců  zemních 
jest  49;  z  toho  neméně  než  24  hlodavců  dílem 
až  do  Země  Ohnivé  rozšířených  (Filippi  měl 
tři  nové),  7  netopýrů,  9  dravců  (2  z  nich  roz» 
šířeni  i  v  Patagonii),  2  jeleni,  lama,  guanaco. 
Osamělými  zástupci  tvarů,  jindy  v  JiŽ.  Ame- 
rice četných,  jsou  z  vačnatých  Didelphys  au- 
stralis  a  z  chudozubých  Chlamydophorus  trun^ 
catus.  Ptáků  bylo  260  druhů.  Mezi  jinými 
vyskytuje  se  ještě  papoušek  (Conurus  mona- 
cíius),  rozšířený  aŽ  do  Země  Magelhaesovy,  a 
mnoho  ptáků  nočních  a  stěhovavých.  Z  našich 
ptáků  žijí  zde  CaUdris  arenaria  (iespák  písečný) 
a  Strepsítas  interpres  (ústřičnik  malý),  kteříž 
v  létě  stěhují  se  do  Patagonie.  Notltura  per- 
dicaria  (tinama)  jest  hlavní  pernatou  zvěří, 
Z  plazů  a  obojživelníků  bylo  zastoupeno  23  je- 
štěrů  (mezi  nimi  12  druhů  rodu  Ptoctotretus), 
7  hadů  (v  Atacamě  nenašel  Fifippi  žádného) 
a  16  Žab.  Některé  druhy  jsou  endemické,  rody 
většinou  neotropické.  Rozšířením  území  Chil- 
ská čísla  tato  se  změnila.  V  Atacamě  Hoto- 
cephalus  nignpes  dostupuje  výše  3500  m,  Bufo 
chilcjisis  rozšířena  jest  až  i  v  Kalifornii.  Vy- 
skytování se  želvy  Testudo  tabulata  popírá 
Strauch  dokládajjc,  že  patří  Bolivii.  Nejméně 
známe  ryby  mořské.  U  Gaye  jest  jich  asi  sto 
druhů,  u  Gunthera  pouze  75  dr.  Dnes  však 
známe  poměrně  více  druhů  antarktických, 
kterých  bude  asi  60  druhů.  Ryb  sladkovod- 
nich  uvádí  Filippi  36  druhů  {)).  Z  nich  neU 
četnější  jsou  Siluridae  (sumcovité),  ale  vedle 
nich  též  Percidae  (okounovité)  a  Peirom^^on^ 
íidae  (mihule).  Typickými  antarktickými  for* 
mami  sladkovodnich  ryb  jsou  na  jihu  Gala- 
xias  a  Haplochiíon,  vyskytující  se  i  v  jiných 
antarktických  zemích.  Tuto  chudobu  na  druhy 
ryb  sladkovodních  vysvětluje  Gúnther  nedo* 
statkem  větších  řek  a  jezer.  Pý. 

Obyvatelstva  dle  sčítání  roku  1885 
bylo  2,527.320  duší,  dle  úředního  odhadu 
r.  1895  celkem  2,963.687  duší  (1,263.784  mužů, 
1,263.536  žen),  k  čemuž  přičísti  jest  ještě 
na  50.000  Indiánů  a  obyv.  nepočítaných,  tak 
že  úhrnný  počet  možno  páčiti  na  3,414.000  duŠí 
(3  na  1  km*).  Ale  lidnatost  končin  je  velmi 
různá;  nejhustší  obyvatelstvo  vykazují  pro- 
vincie ve  středu  země,  Valparaiso  (54  na  1  km^), 
Santiago  f30  na  1  km*)  a  Concepcion  (27  na 
1  km*)j  velmi  řídce  obydleny  jsou  kraje  jižní 
a  sev.,  Magallanes  (002  na  1  km*),  Antofa- 
gasta  (02),  Atacama  (09),  Tarapacá  (09)  a 
Tacna  (1*4),  ba  rozsáhlá  území  v  Patagonii 
a  na  Ohnivé  Zemi  jsou  liduprázdna,  přes  to 
však  Ch.  vykazuje  největší  lidnatost  v  Jižní 
Americe.  Roční  vzrůst  činí  průměrně  l'77o; 
r.  1880  počítalo  se  sňatků  14.106,  porodů 
85.782,  úmrtí  70.036,  přebytek  činil  15.746  duší. 
Ze  všeho  počtu  35%  obývá  ve  městech,  osta- 
tek po  vsích  a  samotách.  Původu  jest  oby- 
vatelstvo domorodého,  evropského  i  smíše^ 
ného.  Počet  indián,  prabydlitelů  jest  nepa- 
trný (3%);  obsahujeť  několik  tisíc  úplné 
i  divokých  Indiánů  na  Ohnivé  Zemi  (kmene 
I  Ola,  Alacaluf,  Jagan),  nečetné  Chony,  na  po* 
I  břcží  již.  od  ostrova  Chiloe,  něco  Moluču  a 
i  Tehuclčů,  v  PatajTonii  při  úžině  Magelhaesové 


182 


Chile. 


na  vých.  straně  andské,  a  na  30—50.000  polo- 
civilisovaných  Araukánů,  kteří  nyní  jsou  za- 
tlačeni na  území  podél  řeky  Toltenu.  Přes 
507o  obyv.  jest  původu  čisté  kavkázského, 
převážně  španělského,  ostatní  jsou  mestizové 
(zvaní  cholos  a  chinosj  a  nepatrným  počtem 
mulati  a  černoši,  jichž  v  Ch.  Žilo  vždy  velmi 
málo  (otroctví  zrušeno  r.  1811).  Běloši  a  me- 
stizové mluvící  veskrze  jazykem  Špan.  tvoří 
živel  jediný.  Chilané  jsou  postavy  prostřední, 
složité  a  vzděláním  i  společenským  tónem  vy- 
nikají daleko  nad  ostatní  Španěly  jiho-ame- 
rické;  s  velkou  otužilostí  tělesnou  spojují 
úslužnost,  ochotnost,  shovívavost  k  cizincům, 
pohostinnost,  nejvyšší  zdvořilost  ve  vzájem- 
ných stycích,  štědrost,  pokud  nejde  o  záleži- 
tosti obchodní,  pracovitost  a  podnikavost. 
Jakkoli  chuf  k  stěhování  v  Ch.  samém  není 
malá,  přece  chovají  velikou  lásku  k  vlasti, 
takže  vypovězení  z  Ch.  pokládá  se  za  trest 
velmi  těžký;  kromě  toho  vyvinutý  smysl  pro 
pořádek  zachránil  Ch.  před  nekonečnými  vál- 
kami občanskými  a  také  úřednictvo  není  tak 
úplatné  jako  v  jiných  republikách  španělsko- 
amerických.  Cizinců,  kteří  nestali  se  občany 
chilskými,  r.  1885  napočteno  87.081.  Z  Evro- 
panů zaujímají  Angličané  přední  místo  ve 
velkém  obchodě  i  hornictví  a  usazeni  jsou 
hlavně  na  sev.  v  kruhu  hornickém,  Francouzi 
jsou  taktéž  většinou  obchodníci  a  sídlí  hlavně 
ve  Valparaisu,  Němci  jsou  dílem  kupci  a  ře- 
meslníci, dílem  zemědělci  a  sídlí  hlavně  na 
jihu. 

Asi  polovice  obyv.  chilského  živí  se  orbou, 
která  nedbajíc  plodin  domácích  (kromě  zem- 
čat)  ujala  se  skoro  veskrze  pěstování  obilin 
evropských.  Pšenici  daří  se  nlavně  ve  středu 
země,  žito,  artiČoky  a  ze  stromoví  jabloň  do- 
sahují až  do  sev.  končin  ostrova  Chiloc,  oves, 
ječmen,  zemčata  po  úžinu  Magelhaesovu,  vinná 
réva  na  40®  20'  j.  š.;  vzhůru  do  hor  nacházejí 
se  hranice  orby  mezi  1200—1600  m.  V  teplých 
krajinách  na  sev.  přistupují  k  plodinám  mír- 
ného pásma  také  plodiny  tropické.  Nejdůle- 
žitější plodinou  jest  pšenice,  jež  nacházejíc 
někdy  hojného  odbytu  za  hranicemi,  zvláště 
v  Kalifornii  a  Austrálii,  pěstována  ve  velkých 
rozměrech ;  časem  ztratila  tyto  trhy,  ale  dosud 
zůstává  Ch.  obilnicí  končin  hornických,  Peru, 
Bolivie,  ba  přichází  nyní  s  obilím  svým  také 
na  trh  evropský,  hlavně  do  Anglie.  Potom 
následuje  iečmen,  pěstovaný  dílem  pro  vývoz 
(do  Anglie),  dílem  na  píci,  a  v  nejnovější  době 
kukuřice;  ovsa,  žita  a  zemčat  hlavně  na  jihu 
si  hledí;  k  nim  druží  se  cizrna  obecná  (Cicer 
arietinum)  a  řípa  (od  r.  1883,  avšak  neužívá 
se  jí  k  výrobě  cukru).  Velký  význam  ve  vý- 
živě obyv.  mají  luštěniny,  zejména  boby  a 
čočka;  z  pícních  rostlin  rozsáhlou  měrou  pě- 
stuje se  vojtěška,  z  průmyslových  výborné 
konopí,  len  a  tabák,  který  zvláště  od  zrušení 
stát.  monopolu  (1881)  velmi  se  povznesl. 

Zelinářství  pouze  v  okolí  větších  měst 
nabývá  důležitosti,  po  celé  zemi  však  hojně 
pěstují  melouny,  jicnŽ  i  za  krmivo  pro  doby- 
tek užívají;  rovněž  hojně  rozšířen  je  španělsky 
pepř  (Capsicum  annuum)  a  domácí  jahoda.  Cel- 


kem však  zemědělství  chilské  naproti  evrop- 
skému stojí  nízko.  Trpíť  především  tím,  že 
ohromná  latifundia  soukromá  i  klášterní  jsou 
v  jedněch  rukou;  takové  velkostatky  (hacieu- 
dai),  mající  až  1700 /rm*  rozlohy,  rozkládají 
se  ni.  v  hornatých  krajích  andských  i  v  Kor- 
dilleře  přímořské  a  na  jihu  a  udržely  se  ná- 
sledkem zřízení  majorátního.  Po  zrušení  těchto 
r.  1828  dělením  jich  vznikly  střední  statky 
(hijuelas,  přes  150  ha  rozlohy)  a  malé  statky 
(chacras,  quintas  do  150  ha)  skupené  neivícc 
v  lidnatých  končinách  (v  prov.  S.  FeíipeJ. 
Nicméně  malé/statky  vzrůstají;  r.  1832  počí- 
talo se  jen  12.028  malostatkářů  a  r.  1875  již 
121.055.  Arci  sev.  od  řeky  Maule,  kde  možno 
zemědělství  provozovati  toliko  rozsáhlým  za- 
vlažováním umělým,  jsou  velkostatky  na  svém 
místě,  ale  i  tu  užívá  se  namnoze  polonevol- 
ných  sedláků-nájemců  (inquilmos),  kteří  díl 
úrody  vlastníku  odvádějí.  Také  obdělávání 
půdy  zvláště  ha  jihu  bývá  chatrné;  oře  se 
dosud  starým  pluhem  španělským,  sklízí  srpem 
a  obilí  dává  se  vydupávati  koním,  ačkoli  na 
velkostatcích  užívají  hojně  jiŽ  parních  pluhů 
i  parních  mlátiček  ze  Spoj.  Obcí  sev.-amer. 
Ve  středu  země  a  na  sev.  trpívá  úroda  su- 
chem, na  jihu  zase  (v  prov.  Valdivii,  Llanqui- 
hue  a  Chiloe)  často  dlouhými  dešti  a  mlhami. 
V  nejsevernějších  končinách  nelze  o  orbě 
u  větším  rozsahu  vůbec  mluviti,  ačkoli  je  tam 
půda  místy  tak  úrodná.  Že  možno  dosíci  dvojí 
žně  do  roka,  a  bavlníku,  banánu  i  cukrové 
třtině  v  Atacamě  a  Tarapace  dobře  se  daří. 
Nemalou  závadou  jest  také  nedostatek  dělných 
sil,  jemuž  hledí  se  odpomoci  podporováním 
evropské  kolonisacc  (zák.  z  18.  listop.  1845). 
Evropské  ovoce  v  Ch.  vesměs  zdomácnělo; 
broskve,  ořechy  vlaské,  mandle  vyvážejí  se 
již  do  Anglie,  Francie  i  Německa  (r.  1888: 
2,124.485  kg),  sušené  hrušky  tvoří  podstatnou 
čásť  potravy  obyvatelstva  zemědělského,  právě 
jako  fíky  na  sev.  mezi  horníky,  jablka  posky- 
tují na  jihu  velké  množství  ovocného  vína 
{chicha  1888:  220.422  39  W),  oliva  však  dosud 
nemůže  uhraditi  domácí  spotřebu  oleje;  tro- 
pického ovoce  málo  se  pěstuje,  ačkoli  v  sev. 
končinách  banánu  výborně  se  daří.  Vinná 
réva  (na  70.000  ha)  poskytuje  jednak  výborné 
hrozinky  (v  údoh  Ria  Copiapó  a  Huaska), 
jednak  víno  podobné  portskému;  přes  to 
příprava  vína  je  namnoze  dosud  primitivní 
a  následkem  toho  jakost  i  trvanlivost  oby- 
čejného vína  (mosto)  je  chatrná,  jakkoli  v  no- 
vější době  bohatí  vinaři  zavádějí  do  země 
sklepy  dle  vzoru  francouzského  i  jednotlivé 
druhy  révy  franc. ;  r.  1882  vytěženo  318.94724  hl 
vína  a  60.175*62  hl  kořalky.  Palmový  med  opa- 
třuje se  u  velkém  množství  z  palmových  lesů 
na  severu. 

Lesy  chilské  počínají  již  v  prov.  Talcc, 
Linaresu  a  Maule,  ale  nlavní  bohatství  dříví 
rozkládá  se  po  prov.  Bíobiu,  Arauku,  Val- 
divii, Llanquihue  a  Chiloe,  kdež  posud  vy- 
skytují se  i  netknuté  pralesy.  Velkou  většinou 
jsou  to  lesy  zelené,  kdežto  černé  lesy  ome- 
zeny na  některé  končiny  jižního  Ch.,  jakož 
vůbec   zemč   tato    na   konifery  je    poměrně 


Chile. 


183 


chudá.  Za  to  vsak  druhy  zde  rostoucí  po- 
skj-tují  znamenitého  užitku,  na  př.  pehuen 
{Araucaría  imbricata)  s  jedlými  plody,  jež 
domorodci  hojné  sbírají,  Libocedrus  tetragona, 
dávající  dříví  velmi  trvanlivé,  výtečné  lýko 
a  p.,  Libocedrus  chilensis  a  j.  Z  lesů  zelených 
nejvíce  cenény  jsou  různé  druhy  buku,  ský- 
tající znamenité  dříví  ke  stavbám  příbytků 
i  lodí,  k  pražcům  železničním,  dále  tique  čili 
Palo  muerto  (Aetoxicum  punctatum)^  jehož 
dříví  prý  zůstává  netknuto  červotočem  lod- 
ním a  j.,  za  lesní  strom  jest  pak  v  Ch.  po- 
kládati také  zdivočilou  jabloň,  tvořící  kolem 
jezera  Rančo  skutečné  celé  lesy  a  živící 
plody  svými  stáda  dobytka.  MůŽe  tedy  Ch. 
z  lesů  svých  téžiti  velké  bohatství  jak  ve 
dříví,  tak  v  pryskyřicích  různých,  kůrách  na 
tříslo  a  p.,  avšak  těžba  tato  dosud  není  ná- 
ležité regulována. 

V  jižních  končinách,  kde  příliš  vlhké  pod- 
nebí orbé  nesvědčí,  dále  v  krajinách  odleh- 
lých a  na  vyšších  úbočích  horských  nastupuje 
místo  orby  vedle  dřcvařství  chov  dobytka; 
málokterá  země  má  k  tomuto  odvětví  výživy 
tak  příhodné  poměry  jako  Ch.  Nejen  že 
většina  nížin  i  úbočí  horská  poskytují  zna- 
menitých pastvin,  nýbrž  i  podnebí  dopouští, 
aby  stáda  po  celý  rok  zůstávala  pod  šírým 
nebem.  Zvláště  chov  hovězího  dobytka  rychle 
se  vzmáhá,  domácí  plémě  původu  španělského, 
dávající  málo  masa,  nahrazuje  se  nyní  ple- 
meny anglickými;  nejvíce  chová  se  pro  maso 
a  kůžQ,  kdežto  mlékařství,  sýrařství  a  výroba 
másla  omezena  je  většinou  jen  na  okolí  ve- 
likých měst,  jakkoli  sýr  z  Chanka  a  Valdivie 
vyniká  hodnotou  i  trvanlivostí.  Velmi  roz- 
sáhlý jest  také  chov  koní  plemene  anda- 
lussicého,  vynikajících  při  nevzhledném  ze- 
vnějšku rychlostí,  ohnivostí  a  vytrvalostí;  za 
tahouny  však  se  nehodí  a  proto  k  tahu  užívá 
se  dílem  dobytka  hov.,  dílem  dovážejí  se 
koně  angličtí  a  franc.  Ovce  chovají  se  u  vel- 
kém množství,  ale  teprve  v  nejnovější  době 
věnuje  se  zušlechtěni  jich  křížením  s  merin- 
kami  větší  péče,  kozy  objevují  se  nejvíce 
v  chudých  končinách  sev.  hlavně  u  indián- 
ských Čangů,  zdivočilé  pak  na  ostrově  Juan 
Fe'mandez,  chov  vepřů  kvete  na  jihu.  Při 
posledním  sčítání  dobytka  r.  1875  napočteno 
1%.174  koní,  586.073  kusů  skotu  a  1,183.591 
ovce  a  koz,  od  té  doby  však  počet  dobytka 
rozmnožil  prý  se  o  třetmu.  Také  včelařství 
uvedené  do  země  teprve  r.  1844  vzmohlo  se 
takovou  měrou,  Že  nyní  jiŽ  ročně  až  za 
320.000  pesů  medu  a  vosku  se  vyváží.  Z  lovné 
zvěři  pronásledují  se  guanaco  a  guamul  pro 
chutné  maso,  puma  a  liška  jako  zvěř  škodná, 
coipu  (Mropotamus  coipus)  rozšířený  po  celé 
zemi,  vydra  v  sladkovodních  tůních  středního 
Ch.,  Čungungo  čili  Gato  de  mar,  přímořská 
to  vydra  u  průlivu  Chonoského,  posléze 
vizkača  {Lagotis  criniger)  a  činčila  (Chinchilla 
laniger)  stíhají  se  zároveň  pro  vzácnou  kože- 
šinu. Na  pobřeží  jednak  vodní  ptactvo 
(kachny,  potápky,  labuti,  divoké  husy,  sluky, 
v  rovinách  patagonských  též  jihoamerický 
pštros,  jejž  Indiáni  horlivě  pronásledují),  jecl- 


nak  rybolov  poskytují  hojné  kořisti ;  velryba 
{Balaena  antarctica)  a  tuleň  u  již.  souostroví 
často  se  objevují  a  ohromné  návaly  ryb  k  po- 
břeží, jaké  se  vyskytují  v  Záp.  Indií,  nejsou 
zde  zjevem  vzácným. 

Vedle  zemědělství  jest  hornictví  hlav- 
ním zdrojem  chilského  blahobytu;  má  hlavní 
oblasť  svou  od  33*  j.  š.  na  sever  a  do  doby 
poměrně  nedávné  bylo  skoro  jediným  jeho 
pramenem.  Dolováni  na  drahé  kovy  nyní 
pokleslo  vyčerpáváním  ložisek;  zlata,  jehož 
dříve  bylo  těženo  veliké  množství  z  náplavů 
a  zlatonosných  křemenů  Přímořské  Kordil- 
lery, r.  1894  vyvezeno  toliko  za  1,172.000 
pešů.  Ložiska  stříbra  nacházejí  se  všecka 
v  sev.  končinách  země  v  úzkém  pasu  mezi 
26^30'— 34*  j.  š.  ve  vpadliné  provázející  záp. 
úpatí  andské,  jsouce  uložena  ve  svrchním 
vápenci  jurském;  blíže  povrchu  zemského 
sloučeno  bývá  stříbro  s  chlórem,  jódem, 
brómem  aj.,  ve  větších  hloubkách  vyskytuje 
se  v  leštěnci  stříbrném  a  ryzí.  Nejbohatší 
doly  nacházejí  se  u  Caracolesu,  Chaňarcilla, 
Iquique,  Antofagasty  a  Cachinalu,  ale  také 
jejich  výnosnost  klesá,  nebof  r.  1888  vyve- 
zeno 182.673  kg  stříbra  v  prutech  a  248.244  kg 
stříbrných  rud  v  ceně  8*3  milí.  pesů  a  r.  1894 
klesl  vývoz  na  4,259.000  pesů.  K  nejdůleži- 
tějším ;nerostům  chilským  náleží  měď,  vy- 
skytující se  v  zelenokamu,  dioritovém  por- 
fyru  a  syenitu  na  vých.  úbočí  Přímořské 
Kordillery  i  v  horninách  usazených  na  záp. 
svahu  And  a  dosahuiící  ložisky  svými  na  jih 
po  37®  j.  š.  Lví  podíl  připadá  tu  na  prov. 
Coquimbo  a  Atacamu,  kde  každoročně  téměř 
nové  doly  otvírají.  Dříve  uhrazovalo  Ch.  nej- 
větším dílem  spotřebu  mědi  na  zeměkouli, 
nyní  však  zaujímá  jen  třetí  místo  (377o  svě- 
tové těžby)  byvši  předstiženo  Spoj.  Obcemi 
severo-amcr.  a  Pyrenejským  poloostrovem. 
V  r.  1876—89  obnášel  vývoz  500,281.717  kg, 
v  r.  1890  samém  26,515.400  kg  v  ceně  7,619.000 
pesů,  ale  1894  vyvezeno  jen  za  4,816.000  p. 
Veliký  díl  rud  býval  vyvážen  do  Evropy, 
hlavně  do  Hamburka  a  Swansee  v  Anglii, 
nyní  však  taví  se  rudy  doma  a  vyváží  se  nej- 
více měď  Čistá.  Železná  ruda  objevuje  se 
hojně,  ale  těží  se  jí  málo,  rovněž  i  zinku  a 
olova,  jen  rudy  manganové  a  kobaltové  něco 
se  vyváží.  Rozsáhlá  jsou  ložiska  uhelná,  ob- 
jevená počátkem  let  padesátých;  Coronel, 
Lebu  a  Lota  v  prov.  Concepcionu  jsou  stře- 
diskem dolů  uhelných,  mimo  to  dobývá  se 
u  Punty  Arenas,  anthracit  u  Puquiosu  v  Ata- 
camě  a  také  ostrov  Chiloe  má  rozsáhlá  lo- 
žiska, dosud  skoro  netknutá;  vývoz  r.  1894 
činil  1,642.000  pesů,  nicméně  také  mnoho 
uhlí  se  do  země  dováží.  Nejdůležitějším  však 
nerostem  pro  zemi  na  ten  čas  jest  chilský 
ledck,  jehož  obrovská  ložiska  rozkládají  se 
mezi  Přímořskou  Kordillerou  a  Andami,  v  prov. 
Tarapace  a  Atacamě,  nedávno  odňatých  Bo- 
livii a  Peru.  Vyvezeno  v  r.  1878—90  celkem 
6055,220.700 fe^  v  ceně  282,835.758  pesů,  r.  1893 
vyvezeno  ho  za  39,212.000  pesů,  r.  1894  za 
44,728.000  p.  Nejvíce  vyváží  se  ho  do  Němec, 
Anglie   a  Francie.    S  těžbou  ledku   souvisí 


184 


Chile. 


úzce  vytěžování  jódu  z  matečných  louhů  při 
výrobe  Icdku  a  r.  1894  vyvezeno  ho  ze  zemé 
za  3,333.000  pesá.  Z  četných  solnatých  tůní 
a  jezer  těží  se  ve  značném  množství  borax 
a  jiné  sloučeniny  bórové  (r.  1888  vyvezeno 
jicli  za  1,969.848  pesů).  V  sever,  končinách 
republiky,  hlavně  v  Atacamě,  nacházejí  se  na 
úbočích  andských  skoro  na  povrchu  země 
pod  tenkou  jen  vrstvou  písku  a  jílu  ohromná 
ložiska  kamenné  soli,  ale  pro  nedostatek  spo- 
jeni málo  se  vytěžují,  takže  nutno  dovážeti 
sůl  z  Huacha  na  hranici  péruj ské.  Podobně 
dováží  se  též  sicilská  síra,  ačkoli  v  Andech 
nacházejí  se  veliká  bohatství  nejčistší  síry. 
Guano  v  mocných  vrstvách  objevuje  se  na 
pobřeží  u  Cobije  a  Mejillones  i  na  ostrovech 
Loboských,  jež  po  vytěžení  1  milí.  tun  (r.l890 
za  1,237.000  p.)  mají  býti  navráceny  Perujsku. 

Průmyslová  činnost  v  poměru  k  veli- 
kému bohatství  země  na  kovy  a  palivo  má 
dosud  význam  jen  podřízený.  Avšak  mnohá 
odvětví  vzmáhají  se  v  novější  době  rychle; 
jsou  to  zejména  hutnictví,  kovolitectví  a  ko- 
želužství,  pracující  již  pro  vývoz  (do  Ham- 
burka);  mimo  to  pozoruhodno  jest  soukenni- 
ctví,  provaznictví,  krajkářství,  mydlářství, 
sklářství,  hmčířství,  košikářstvf,  mlynářství, 
cukrovarství,  pivovarství,  lihovarství,  výroba 
lodních  sucharů  a  příprava  masa  sušeného 
(charqut)  i  uzeného.  V  lesnatých  končinách 
na  jihu  pracují  četné  pily.  Výroba  papíru, 
oděvu,  obuvi  a  nábytku  učinila  sice  mnoho- 
slibné počátky,  ale  nemůže  dosud  soutěžiti 
s  tovary  evropskými. 

Obchod  chilský  vzmáhá  se  zvolna  sice, 
ale  stále,  a  to  obchod  vnitřní  i  zahraniční; 
nižší  údaje  některých  let  vysvětliti  jest  nikoli 
ochromením  obchodu,  nýbrž  klesnutím  ceny 
některého  zboží  (na  př.  r.  1889  stříbra  ze 
42-22  doll.  na  39-66  doll.  za  /rg-  a  u  mědi  ze 
4429  centů  na  2824  centů  za  kg)  a  potom 
tím,  že  značná  čásC  vývozu  chilského  směřo- 
vala do  krajin  odňatých  nyní  Peru  a  Bolivii, 
takže  ona  čásť  obchodu  vnějšího  připadla  pak 
na  obchod  vnitřní.  V  nejnovější  době  byl 
poměr  dovozu  a  vývozu  následující: 

Dovoz  Vývoz 

r.  1890    67,889.079  pcsů  68,391.381  pesů 
»    1891     63,684.737     »       65,701.811     » 
»    1892     78,003.104     *       64,20.">.038     » 
»    1893     68,235.874     »       72,245.114     » 
»    1894     54,484.000     »       72,040.000     » 
Dovoz  obsahuje  prutové  železo,  železný  plech, 
železniční  potřeby,  stroje,  tuky,  kamenné  uhlí, 
galanterní   zboží,    zbraně,   jemnější    výrobky 
kovové,  zvláště  zámečnické,   hovězí  dobytek 
(na  průvoz  z  Argentiny),  tkaniny,  oděv,  kle- 
noty, mate  (paraguayský  čaj),  čaj,  kávu,  kakao, 
čokoládu,  cukr,   koloniální  zboží,  víno,  liho- 
viny,  lučebniny  a  drogy,   porculán.     Vývoz 
zabírají  nerostné  produkty  zemské  a  plodiny 
zemědělské.    Největší  podíl   v  něm   připadá 
chilskému  ledku  (507©  všeho  vývozu),  jehož 
r.  1894  vyvezeno  za  44,728.000  p.,  po  něm 
následují  ostatní  nerosty  (237o)»  z  nichž  nej- 
důležitější byly   (r.   1894)  jód   (3,333.000  p.), 
měď  (4,816.000  p.),  stříbro  (4,259.000  p.),  uhlí 


2,003.000 
176.000  * 

1,668.000  » 
529.000  ^ 

1,480.000  • 
60.000  » 

3,197.000  * 


(1,642.000  p.),  zlato  (1,172.000  p.),  posléze  palv 
obilí  (4,285.000  p.);  vedle  toho  v  nejnovější 
době  kůže,  zvláště  výborná  na  podešve,  stává 
se  výnosným  zbožím  vývozním  (roku  1894 
za  864.000  pesů).  Kdežto  vývoz  ledku  stále 
stoupá,  vykazují  stříbro,  měď  a  obilí  obnosy 
stále  menší,  coŽ  však  spadá  více  na  vrub 
dotčeného  poklesnutí  cen  než  zmenšené 
těžby.  Podíl  jednothvých  zemí  na  obchodě 
chilském  jest  následující: 

Dovos  Vývos 

Velká  Britannie  .    .  25,492.000  p.  53,255.000  p. 

Německo 12,376.000  »      9,672.000  » 

Francie 2,281.000  » 

Itálie 556.000  » 

Spoj.  Obce  sev.-am.    3,784.000  » 

Columbie 6.C00  » 

Peru 3,538.000  » 

Argentina     ....    4,170.000  » 

Austrálie 674.000  » 

Jiné  země  ....  1,610.000  » 
V  obchodě  s  Německem  zastoupeny  jsou  také 
mnohé  výrobky  rakouské,  najmě  české  (sklo), 
dovážené  do  Ch.  pod  vlajkou  německou. 
Hlavním  střediskem  obchodním  jest  Valpa- 
raiso,  avšak  jako  přístavy  vývozně  přední 
místo  zaujímají  Iquique  a  Pisagua;  k  nim  druží 
se  Coquimbo,  Coronel,  Antofagasta  a  Val- 
'  divia.  Obchod  tento  podporován  je  doprav- 
ními prostředky,  jeŽ  na  poměry  jihoamerické 
jsou  vynikající.  Při  zemi  s  pobřežím  tak  dlou- 
hým a  opatřeným  dobrými  přístavy  zcela  při- 
rozeně plavba  pobif^eŽní  zaujímá  místo 
přední  a  silnice  i  železnice  jsou  toliko  do- 
plňkem jejím ;  z  řek  arci  jen  skrovná  čásť 
(Maule,  Biobio,  Valdivia,  Bueno,  MauUin)  jsou 
částečně  splavny  v  úhrnné  délce  4500  km. 
Spojení  s  Evropou  udržuje  6  paroplavebních 
společností  {2  angl.,  2  něm.,  1  franc,  1  ital), 
k  nimž  druží  se  domácí  »Compaftia  sudame- 
ricana  de  vapores*,  která  nyní  také  chce 
pravidelně  vysílati  své  lodi  do  Evropy.  Chil- 
ské loďstvo  obch.  r.  1894  čítalo  170  lodí 
o  84.813  tunách,  z  nichž  bylo  49  parníků 
o  25.980  t.;  všech  lodí,  jež  r.  1894  do  pří- 
stavů chilských  připluly  a  z  nich  odpluly, 
bylo  17.040  o  17,407.000  t.  Jako  v  obchodě, 
tak  i  v  plavbě  prvé  místo  má  Anglie.  Také 
;  veřejné  silnice  udržovány  v  dobrém  stavu  a 
I  úhrnná  jich  délka  udává  se  na  60.000  km. 

Železné  dráhy  v  Ch.   trvají  od  r.  1852 
(první  trať  z  Caldery  do  Copiapó)  a  r.  1894 
■  bylo  jich  2871  km  odevzdáno   dopravě.   Vět- 
šina jest  v   rukou   soukr.   (1765  km\  menší 
díl  (1106  km)  majetkem  státu.  V  nov^ší  době 
uveden  ve  stavbu  drah  jednotný  plán;  spo- 
jením různých  menších  tratí  bude  napotoni 
I  hlavní  železnicí  veliká  trať  vedoucí  téměř  ce- 
I  lým  Ch.  hlavním  jeho   údolím  mezi  Andami 
'  a  Přímořskou  Kordillcrou  z  Taltalu  do  Osorna, 
I  k  níž  připojí  se  menší  trati   vedoucí  od  po- 
I  březí  do  vnitrozemí.   Z  jihoamerické  příčné 
1  dráhy,  jež  má  spojiti  Buenos  Ayres  s  Val- 
'  paraisem^  hotova  je  na  chilské  straně  trať  do 
Sta   Rosa   de   los   Andcs   a   dále   odtud  až 
k  velkému  tunnelu  (5065  m  dl.)  nachází  se  ve 
stavbě.  Od  r.  1881  náleží  Ch.  ke  světovému 


Chile. 


185 


spolku  poštovnímu  a  od  r.  1888  přijímá 
z  ciziny  také  balíky  a  peněžní  poukázky; 
r.  1894  bylo  celkem  584  úřada,  jež  dopravily 
44,509.954  zásilek  domácích  a  1,922.650  zá- 
silek za  hranice.  Příjmy  činily  1,074.452  a 
vydání  1,139.782  franky.  Telegraf  má  svou 
zvláštní  správu;  r.  1894  byly  194  úřady 
s  11.217  km  tratí  a  13.420  ^m  drátů;  počet 
depeší  obnášel  1,044.065,  příjmy  366.182  p. 
Mimo  telegraf  státní  má  Ch.  několik  soukro- 
mých telegrafů  a  telefonů  s  96  úřady  a  4209  km 
tratí.  Katily,  jimiž  Ch.  je  spoieno  s  Pana- 
mou  a  přes  Cumbre  de  Uspalíata  s  Argen- 
tinou, jsou  majetkem  společnosti  angl.  a  mají 
délky  3386  km.  —  Od  r.  1880  panuje  v  Ch. 
m  č  n  a  papírová :  základní  jednotkou  jest  peso, 
Jehož  hodnota  kovová  obnáší  4  kor.,  avšak 
papírový  peso  kolísá  v  posl.  létech  na  40  až 
807©  hodnoty  stříbra.  V  zemi  trvá  23  bank 
s  právem  vydávati  bankovky  a  12  hypoteč- 
ních; všecky  jsou  soukromé  a  jedna  z  nich 
>Banco  NacionaU  obstarává  obchody  státní. 
Míry  a  váhy  Jsou  metrické,  ale  při  vývozu 
nerostů  počítá  se  pravidelné  ještě  podle  sta- 
rého quintalu  f=  46  kg). 

Ústava  podle  základního  zákona  zr.  1833 
a  dle  ústavní  opravy  z  r.  1874  jest  repraesen- 
tativné-demokratická,  nezná  privilegovaných 
suvů  a  zaručuje  bezpečnost  osoby  i  majetku, 
svobodu  tisku,  obchodu.  Živnosti  atd.  Suve- 
renita spočívá  v  národě,  vláda  pak  projevuje 
se  trojí  mocí:  zákonodárnou,  vvkonnou  a 
soudní  Zákonodárná  moc  přísluší  kongressu 
národnímu,  který  se  skládá  ze  sněmovny  po- 
slanců o  94  členech  a  senátu  o  32  členech. 
Poslanci  volí  se  přímo  po  departementech 
na  3  léta,  senátoři  po  provinciích  na  6  let 
(ale  po  třech  létech  vždy  polovice  jich  od- 
stupuje) a  právo  volební  přísluší  každému 
občanu  znalému  čísti  a  psáti,  když  dovršil 
25.  rok  věku  (je-li  ženat  postačí  20  let);  pas- 
sivní  právo  volební  do  sněmovny  vyžaduje 
25  let  věku  a  500  pesů  příjmů,  do  senátu 
36  let  a  2000  p.  př. ;  ani  poslanci  ani  senátoři 
nedostávají  platu.  Sněmovna  shromažďuje  se 
každoročně  1.  čna  k  řádnému  zasedání,  jež 
trvá  do  1.  září.  Po  skončeném  zasedání  až 
do  31.  kv.  zůstává  repraesentantem  kongressu 
fod  r.  1845)  zvláštní  kommisse  o  14  členech 
(7  ze  sněmovny,  7  ze  senátu),  kongressu  zod- 
povědná {comision  conservadora).  Předseda 
republiky  má  právo  veta  vůči  snesením  kon- 
gressu. Moc  výkonná  přísluší  předsedovi 
republiky  {el  Gefo  Supremo  de  la  Nacion)  a 
šestičlennému  ministerstvu  (pro  vnitro,  pro 
zahraň,  záležitosti  a  kultus,  pro  spravedlnost 
a  vyučování,  pro  válku  a  námořnictvo,  pro 
finance,  pro  průmysl,  veřejné  práce  a  kolo- 
nisaci),  kteréž  je  zodpovědno  kongressu. 
Předseda,  jehož  náměstkem  jest  vždy  ministr 
vnitra,  volen  jest  nepřímo  na  5  let  a  nesmí 
býti  po  uplynutí  doby  úřední  na  novo  zvolen; 
jemu  přísluší  právo  jmenovati  a  sesazovati 
úřednictvo,  ale  při  vyšších  hodnostářích  vá- 
zán jest  souhlasem  senátu.  Poradním  sborem 
vedle  ministerstva,  ale  bez  moci  výkonné,  jest 
státní   rada  o  21  či.,  jež  projednává  všecky 

Ottflv  Slovník  Naučný,  av.  XII.  13 '3  1897. 


návrhy  zákonů  a  rozhoduje  ve  sporech  o  kom- 
petenci jednotlivých  úřadů  i  ve  sporech  při 
volbách  do  obci.  Sám  president  předsedá 
státní  radě,  v  níž  ministři  mají  toliko  pi)- 
radní  hlas. 

Administrativně  dělí  se  Ch.  ve  pro- 
vincie a  jedno  territorium  a  to  s  rozlohou 
a  počtem  jich  oby  v.  dle  odhadu  z  poč.  r.  1895: 
Provincie  Aconcagua  má  na  16.126  /cm*  157.516 
ob.,  Antofagasta  na  187.000  km^  36.959,  Arauco 
na  11.000  km^  92.524,  Atacama  na  73.500  km^ 
73.216,  Biobio  na  10.769  km^  133.589,  Cautin 
na  8.100  km^  46.959,  Chiloe  na  1Q.348  fcm* 
82.362,  Colchagua  na  9829  km^  163.338,  Con- 
cepcion  na  9155  /rm*  244.841,  Coquimbo  na 
33.423  *m'  199.677,  Curicó  na  7545  frm'  107.380, 
Linares  na  9036  frm'  120.099,  Llanquihue  na 
20.260  km*  81.361,  territorium  Magallanes  na 
195.000  km*  3624,  prov.  Malleco  na  7400  km* 
75.258,  Maule  na  7591  km*  129.783,  Nuble  na 
9210  km*  167.399,  0'Higgins  na  6537  km* 
94.274,  Santiago  na  13.527  km*  410.437,  Tacna 
na  22.500  hi?  32.191,  Talca  na  9527  km* 
165.642,  Tarapacá  na  50.000  km*  49.082,  Val- 
divia  na  21.536  km*  65.186,  Valparaiso  na 
4297  km*  230.990  obyv.  Každá  provincie  dělí 
se  v  departamenty,  tyto  v  subdelegace  a 
distrikty.  Nejvyšším  úředníkem  v  každé  pro- 
vincii jest  intendente.  Všecky  úředníky  jme- 
nuje předseda  republiky  ve  srozuměni  s  vlá- 
dou a  může  je  téŽ  libovolně  (kromě  soudců) 
sesaditi.  Autonomní  správa  jest  dosti  ome- 
zena; každá  provincie,  každé  departamento, 
ba  každá  obec  má  municipální  radu  nebo 
magistrát  (o  8—24  či.  volených  na  3  léta  dle 
všeno  obyvatelstva),  ale  předsednictví  v  nich 
přísluší  úředníkům  politickým;  v  působnost 
těchto  autonomních  sborů  náleží  místní  po- 
licie, stavba  silnic,  věznictví,  částečně  škol- 
ství a  pod.;  budžet  obcí  r.  1890  úhrnem  činil 
4,400.000  pesů. 

Soudnictví  chilské  požívá  velmi  dobré 
pověsti  a  jest  obecně  váženo.  Soudcové  vy- 
konávají moc  svou  zcela  neodvislc  od  úřadů 
polit,  jsou  jmenováni  doživotně  od  před- 
sedy republiky  podle  listin  sestavených  appel- 
lačními  soudy  a  jsou  nesesaditclni,  leč  na 
základě  soudního  nálezu.  Nejvyšší  instancí 
jest  nejvyšší  soud  {Corte  supremo)  v  Sant- 
iagu, kromě  něho  pak  po  zemi  zřízeno  šest 
soudů  appell.  (v  Santiagu,  Iquiquc,  Concep- 
cionu,  Sereně,  Talce  a  Valparaisu).  Nižší 
soudnictví  upraveno  jest  z  části  autonomně ; 
ve  věcech  l>agatelních  rozhodují  v  distriktech 
neplacení  soudcové  smírčí  U^e\  de  distritto), 
z  jejichž  nálezů  pak  jde  odvolání  k  soudci 
subdelegačnímu  (juex  de  subdelegacion)\  tito 
soudcové  jsou  sesaditelni.  V  každém  hl.  městě 
depart.  sídlí  soudce  z  povolání  (Juei  de  lettras 
r.  1889  počtem  77),  kterých  ve  větších  mě- 
stech bývá  více,  naČež  také  záležitosti  civilní, 
trestní  a  obchodní  bývají  odloučeny  a  při- 
kazovány soudcům  zvláštním.  Porotní  soudy 
zasedají  toliko  nad  delikty  tiskovými.  Trestní 
zákonník  pořízen  jest  většinou  dle  zákonníka 
belgického  a  byl  vydán  r.  1867,  nový  pak 
prohlášen  r.  1875.  Státní  věznice  nachází  se 

13 


186 


Chile. 


ve  hlavním  mčstě  a  při  úžinč  Magelhacsově 
trestanecká  osada. 

V  církevních  záležitostech  zaručuje 
stát  zákonem  z  27.  čna  1865  úplnou  svobodu 
vyznání,  ba  zřizuje  i  školy  pro  nekatolíky, 
ale  chrání  a  podporuje  toliko  církev  římsko- 
katol.,  jejíž  ústavy  veřejným  nákladem  vy- 
držuje. Velké  jmění  církevní  bylo  r.  1824 
zabráno  a  duchovenstvu  vykázán  státní  plat, 
později  zrušen  i  desátek  a  včtšina  klášterů, 
r.  1883  postaveny  hřbitovy  pod  dozor  úřadů 
občanských,  zákonem  z  r.  1884  zaveden  v  re- 
publice povinný  sňatek  občanský  a  zřízeny 
občanské  matriky  o  narozeních  a  úmrtích. 
Ch.  tvoří  zvláštní  cirk.  provincii,  v  jejíž  čele 
stojí  arcibiskup  v  Santiagu,  jemu  pak  pod- 
řízeni jsou  biskupové  v  Screnc,  Concepcionu 
a  San  Carlosu  ďAncud;  v  Antofagasté  sídlí 
papežský  administrátor.  V  již.  končinách  země 
mezi  domorodci  činná  jest  missic  katolická. 
Evang.  obce  náboženské,  skoro  veskrze  luthe- 
ránské,  nacházejí  se  v  Santiagu,  Valparaisu, 
Valdivii,  Osorné  a  Pucrto-Montt. 

Školství  jest  dobře  opatřeno  a  zejména 
v  posl.  létech  učiněno  pro  ně  státní  správou 
velmi  mnoho.  Návštěva  školy  jest  obligátní, 
ale  rodičům  ponechává  se  svobodná  volba 
učitele  i  ústavu  pro  dítky  jejich;  vyučovati 
má  právo  každý  čemu  chce  a  jak  chce,  neboť 
vláda  prostřednictvím  vyučovací  rady  vyhra- 
zuje si  toliko  dozor  ke  zkouškám  a  udili  ti- 
tuly a  hodnosti.  Vyučování  na  všech  stát. 
školách  jest  bezplatné.  Vedle  veřejných  škol 
stát.  jest  značný  počet  škol  soukromých,  dílem 
od  soukromníků,  dílem  od  náboženských  spo- 
lečností vydržovaných;  r.  1888  počítalo  se 
v  republice  1029  obecných  škol  stát.  a  480 
škol  soukr.  (526  chlapeckých,  351  dívčích, 
632  smíš.),  úhrnem  se  110.436  dítkami.  Ná- 
klad na  školy  obnášel  4,957.436  pesů.  Vysoké 
a  střední  školství  zřízeno  jest  podle  vzoru 
francouzského  a  podřízeno  zvláštní  vyučovací 
radě  {Cousejo  de  Instruccion  superior)  o  14  čle- 
nech; v  čele  stojí  ministr  spravedlnosti  a 
vyučování  a  volený  rektor  universitní.  V  čele 
tohoto  školství  stojí  universita  v  Santiagu 
{Unwersidad  de  S.  Felipe)  o  4  fakultách,  k  níž 
od  r.  1889  druží  se  zvláštní  universita  kato- 
lická, 4  bohoslovecké  semináře  a  pacdagogi- 
cký  ústav  pro  vzdělání  učitelstva  lyceámího 
(v  Santiagu).  Střední  školy  (lycea)  jsou  buď 
šestitřídni  (Lycco  de  primera  classe)  nebo  troj- 
třídní  (L.  de  secunda  cl.)  a  zřízeny  jsou  vět- 
šinou ve  hlav.  městech  provincií;  znamenité 
pověsti  mezi  nimi  požívá  lyceum  v  Santiagu 
zvané  >Intituto  Nacionál*,  první  to  střední 
škola  v  Ch.  vůbec  (od  r.  1813),  vedle  něho 
pak  trvá  18  venkovských  lyccí,  z  polovice 
scstitřídních  a  z  polovice  trojtř.  Z  odborných 
škol  má  Ch.  uměleckou  školu  v  Santiagu, 
30  2  seminářích  pro  vzdělání  učitelů  a  učite- 
ek  (escuelos  normales),  vyšší  obchodní  Školu 
v  Quillotě,  školu  pro  námořní  důstojníky  ve 
Valparaisu,  kormidelnickou  školu  v  Ancudu, 
vojenskou  akademii  ve  Valparaisu,  hornickou 
akademii  v  Copiapó  a  několik  nižších  ústavů 
hornických,  1  vyšší  a  5  nižších  škol  hospo- 


fc 


dářských  a  některé  školy  řemeslnické;  z  vě- 
deckých ústavů  vynikají  Národní  bibliotéka 
(80.000  sv.),  bohaté  přírodovědecké  museum, 
botanická  zahrada  a  astronomická  observatoř 
(na33«2ó'42"  j.  š.,  73«0'45"  z.  d.  od  Paříže 
a  535  m  nad  hladinou  Tichého  okeánu),  vše 
v  Santiagu.  R.  1812  pronikl  do  Ch.  prvý 
tiskařský  lis  a  téhož  r.  vyšly  první  chilské 
noviny  (^Aurora  de  Chile),  od  té  doby  však 
publicistický  ruch  vzmohl  se  tak,  že  nyní 
(1890)  v  Ch.  vychází  202  časopisy  a  noviny. 

Finance  republiky  nacházejí  se  vzhledem 
k  ostatním  republikám  jihoamerickém  ve 
velmi  dobrém  pořádku,  ačkoli  nyní  Ch.  ještě 
trpí  následky  nedávné  války  občanské.  Pe- 
níze kovové,  zejména  zlaté,  skoro  úplně  zmi- 
zely z  oběhu  a  místo  jejich  zaujaly  peníze 
papírové.  Rozpočet  nar.  1895  vykazoval 
70,502.288  pesů  (papírových)  a  1.647.302  lib. 
sterl.  (ve  zlatě)  příjmů  a  67,091.233  pesů  a 
779.807  lib.  sterl.  vydání.  Největší  položky 
ve  vydání  zabírají  záležitosti  vnitřní,  vyučo- 
vání a  veřejné  práce  s  průmyslem.  Státní 
dluh  zahraniční  obnáší  (r.  1896)  celkem 
18,903.760  lib.  sterl.,  z  čehoŽ  však  v  nejno- 
vější době  největší  díl  byl  výhodně  konver- 
tován; úvěr  chilský  na  peněžním  trhu  evrop- 
ském utrpěl  sice  poslední  válkou  občanskou, 
nicméně  dosud  jest  dobrý.  Vnitřní  státní 
dluh  činí  36,648.816  pesů  pap.  Bilance  hospo- 
dářství státního  celkem  je  příznivá,  neboť  jen 
cena  stát.  drah  převyšuje  státní  dluhy. 

Vojsko  stálé  (dle  zákona  z  r.  1895  více 
než  9000  m.)  doplňuje  se  najímáním;  mimo  to 
zavedena  je  národní  milice,  ku  kteréž  služ- 
bou povinen  jest  každý  schopný  Chilan 
(kromě  duchovních,  učitelů  a  pod.)  od  17. 
do  29.  roku.  Stálé  vojsko  skládá  se  (1896) 
z  9  pluků  pěchoty,  8  pl.  jízdy,  5  pl.  dělo- 
střelcctva,  oddílu  zákopníků  a  pluku  pevnost- 
ního dčlostř.  na  obranu  pobřeží,  úhrnem  na 
9000  mužů  s  36  pol.  děly.  Národní  milice 
čítá  42.120  mužů  pěchoty  a  8970  mužů  dělostř., 
úhrnem  51.090  m.  Pevností  Ch.  nemá,  jenom 
Valparaiso  bylo  v  nejnovější  době  za  řízení 
něm.  důstojníků  silně  opevněno  a  v  býv. 
území  Araukánů  nachází  se  dosud  několik 
tvrzí.  —  Válečné  loďstvo  r.  1896  čítalo 
28  lodí  (mezi  nimi  8  obrněnců  a  13  torpé- 
dových člunů)  o  44.070  tun.,  92.420  koňských 
silách  se  296  děly,  mimo  to  23  menších  lodí. 
Mužstvo  námořní  r.  1897  Čítalo  úhr.  4570  m. 

Znakem  republiky  jest  Štít  na  přič  roz- 
půlený, jehož  svrchní  díl  jest  barvy  modré, 
zpodní  barvy  červené,  uprostřed  pak  stejným 
dílem  obě  pole  pokrývajíc  nachází  se  pěti- 
paprsková  stříbrná  hvězaa.  Strážci  štítu  jsou 
guamul  a  kondor,  nad  štítem  pak  místo  hel- 
mice vztyčena  jsou  tři  pštrosí  péra  barvy 
bílé,  červené  a  modré;  pod  štítem  nachází 
se  heslo :  Por  la  rai;oft  o  la  fuer^a  (právem 
nebo  násilím).  Národní  vlajka  (válečná  i  ob- 
chodní) skládá  se  ze  2  pruhův,  bílého  nahoře, 
červeného  dole;  ale  z  horního  bílého  pruhu 
třetina  při  žerdi  jest  modrá  a  na  této  půdé 
jeví  se  bílá  pctií)aprsková  hvězda.  Národní 
barvy  jsou:  bílá,  červená,  modrá.  Rakousko- 


Chile. 


187 


Uhersko  jest  v  Ch.  zastoupeno  generálním 
konsulátem  ve  Valparaisu  a  konsuláty  v  Co- 
piapu,  Coquimbu,  Iquique,  Puerto  Montt  a 
Tacně.  p. 

Děj  iny.  Spolehlivé  zprávy  o  dějinách  chil- 
ských pocházejí  ze  XVI.  století;  jisto  jest,  Že 
úrodná  země  lákala  inky  peruánské  a  že  se- 
verní čásť  až  po  Rio  Maule  byla  jim  asi  pod- 
dána, kdežto  jižní  část,  v  níž  obývali  Arau- 
káni  (v.  t.)t  zachovala  svou  samostatnost.  První 
Španély  přivedl  sem  r.  1535  Dicgo  ďAlmagro, 
ale  ti  nenašedše  tu  hledaného  bohatství  r.  1536 
se  vrátili;  aváak  již  r.  1540  počali  dominikáni 
a  krátce  po  nich  jesuité  se  svými  missiemi, 
ano  Pcdro  de  Valdivia  založil  na  území  chil- 
ském r.  1541  město  Santiago  di  Nueva  Estre- 
raadura  a  r.  1544  la  Šeřena;  r.  1550  odvážil 
5c  i  mezi  Araukány  a  založil  r.  1553  města 
Concepcion,  Imperiál,  Valdiviu,  Villaricu  a 
pevnost  Arauco.  Když  však  Španělé  počali 
dle  svého  zvyku  v  zemi  hospodařiti  a  oby- 
vatelstvo domácí  utiskovati,  vzbouřili  se  Arau- 
káni  a  porazili  Španěly  ve  dvou  bitvách.  Val- 
divia se  200  Španělů  padl  a  všecky  založené 
osady  až  na  Valdiviu  a  Imperiál  byly  zničeny. 
Po  Valdiviovi  pokračoval  v  kolonisaci  dosti 
šťastné  Mcndoza,  r.  1559  objeven  ostrov  Chi- 
loc,  založeno  město  Osomo  a  pro  šíření  kře- 
sťanství a  jako  východiště  pro  missie  zřízena 
jsou  biskupství  v  Santiagu  (1565),  Concep- 
cionu  a  Imperiálu,  země  pak  připojena  byla 
k  místokrálovství  peruánskému  a  obdržela 
3ta  Filipa  II.  za  vrchní  správní  úřad  zvláštní 
audicncii  reál.  Klid  však  nenastal,  neboť  oby- 
vatelstvo domácí  nemohlo  se  spřáteliti  s  no- 
vými řády  a  když  osadníci  dopouštěli  se  na 
nich  násilí,  povstali  Araukáni  roku  1598  po 
druhé.  V  povstání  tomto,  známém  pod  jmé- 
nem >zničení  sedmi  mést<,  byla  země  hrozně 
zpustošena  a  města  Santa  Cruz,  Chillan,  Val- 
divia, Imperiál.  Angol,  Villarica  a  Osorno  po- 
bořena a  zničena.  Domácí  válka  ta,  jejíž  hrůzy 
rozmnožovány  byly  častými  nájezdy  flibustýru, 
trvala  až  do  míru  r.  1773,  kterým  řeka  Bio- 
bio  uznána  za  hranici,  takže  všecka  země  za 
Biobicm  zůstala  Araukánům.  Přičiněním  je- 
suitů počala  civilisace  pronikati  i  za  řeku  a 
některé  kmeny  později  přistoupily  ke  španěl- 
ské části,  která  r.  1797  odtržena  byla  od  Peru 
Á  prohlášena  za  samostatný  kapitanát,  roz- 
dělený v  provincie;  v  čele  kapitanátu  stál  gu- 
vernér, v  provincii  corregidor,  správu  soudní 
obstarávala  audiencia  a  vrchní  dozor  církevní 
nad  celou  zemí  měl  biskup  v  Limě. 

Po  smrti  posledního  od  španělského  dvoru 
dosazeného  guvernéra,  Luisa  M.  de  Guzman 
(1808),  v  do^,  kdy  Napoleon  1.  napadl  Špa- 
nělsko, počala  vzmáhati  se  strana,  která  tou- 
žila po  samostatnosti  země,  která  od  vlády 
španělské  v  pravdě  byla  vyssávána.  Vlády 
uial  se  sice  hned  brigádník  A.  G.  Carrasco, 
ale  strana  lit>erální  pracovala  potají,  avšak 
jistě.  Carrasco  r.  1810  musil  ustoupiti  a  libe- 
rálové  provedli,  Že  přes  odpor  audiencie  a 
strany  královské  zvolena  byla  18.  září  1810 
pětičfenná  vládní  iunta,  která  chtějíc  nabyti 
času  a  získati  lid,  který  byl  smýšlení  králov- 


ského, proniásila,  že  chce  udržeti  spojení  se 
Španělskem,  a  zvolivši  stařičkého  Condea  dc 
la  Conquista  za  svého  předsedu,  vypsala 
volby  k  novému  kongressu.  Po  nezdařeném 
povstání  královského  plukovníka  Figuerry 
byl  14.  čce  1811  kongress  zahájen,  ale  vlastní 
duše  strany  liberální  Argentincc  Martinez  dc 
Rosas  nebyl  od  royalistické  většiny  zvolen 
za  presidenta;  proto  obrátil  se  na  jih  a  spojiv 
se  s  Miguelem.Carrerou,  zahájil  zjevnou  válku 
proti  kongressu,  který  počal  přemýšleti  na 
upravení  nové  ústavy.  Zatím  místokrál  pe- 
ruánský vyslal  do  Ch.  vojsko,  ale  Carrera, 
který  po  smrti  Rosasově  r.  1812  zařídil  si 
vojenskou  diktaturu,  se  uhájil,  ano  spojil  se 
r.  1813  se  soupeřem  svým  CHigginsem,  ienž 
od  junty  byl  ustanoven  vrchním  generálem 
a  postoupil  r.  1814  proti  španělskému  gene- 
rálu Osoriovi;  dne  2.  října  1814  u  Rancague 
Osorio  zvítězil  a  povstání  bylo  potlačeno. 
Carrera  a  0'Higgins  uprchlí  přes  Andy  a 
Španělé  přísnými  prostředky  potlačovali  vše- 
cko liberální  hnutí;  Marco  del  Pont  byl  pak 
jmenován  od  krále  guvernérem. 

Klid  netrval  dlouho;  hnutí  protišpanělské 
zachvátilo  skoro  celou  Jižní  Ameriku;  zvláště 
byla  to  Argentina,  která  postavila  se  v  čelo 
tohoto  hnutí,  a  generál  její  San  Martin  pře- 
šel v  zimě  r.  1816—17  s  5000  mužů  smělým 
pochodem  přes  Andy  do  Ch.,  obsadil  města 
Aconcaguu  a  S.  Rosu,  porazil  Španěly  v  krvavé 
bitvě  u  Chacabuca  (12.  ún.  1817)  a  zajal  gu- 
vernéra; když  pak  obsadil  Santiago,  učiněn 
jest  panství  španělskému  konec  a  0'Higgins 
ustanoven  vrchním  správcem  chilským.  San 
Martin  byl  sice  19.  břez.  1818  od  generála 
Osoria  poražen,  ale  porážku  tu  smyl  opět 
velikým  vítězstvím  nad  týmž  generálem  dne 
5.  dub.  1818  u  Maipu,  kdežto  Lord  Cochrane, 
vrchní  velitel  loďstva  chilského,  opanoval 
r.  1820  Valdiviu;  9.  led.  1826  ztratili  Španělé 
poslední  své  stanoviště,  pevnost  Castro  na 
ostrově  Chiloe. 

0'Higgins  nastoupiv  u  vládu  vymohl,  že 
bylo  zemi  dáno  nové  zřízení  a  zrušeno  otro- 
ctví; než  vláda  jeho  pro  velikou  jeho  libo- 
vůli netěšila  se  přízni  lidu  obecného,  ano  po 
popravě  Carrerově  a  jeho  bratří  stala  se  ne- 
náviděnou; proto  0'Higgins  r.  1822  přenesl 
vládu  na  tříčlennou  juntu,  která  se  však  ne- 
udržela, a  kongress  zvolil  generála  Ramona 
Freyrea  za  presidenta.  Freyre  sice  opanoval 
r.  1826  ostrov  Chiloe  a  zavdal  podnět  k  tomu, 
že  r.  1828  vydána  byla  pro  Ch.  ústava,  ale 
pořádku  neudržel,  což  nepodařilo  se  ani  jeho 
nástupci  Joaquimovi  Prietovi,  který  r.  1829 
zvolen  byl  od  kongressu  za  presidenta.  Ne- 
pořádky dostoupily  toho  vrchu.  Že  se  kon- 
gress rozešel,  Prieto  vzdal  se  úřadu  svého  a 
v  zemi  tvořily  se  strany,  které  chystaly  se 
k  domácí  válce.  Hrozící  nebezpečí  to  sjedno- 
tilo rozvážnější  Čásť  obyvatelstva  a  ta  pod 
vedením  Prieto vým  zvítězila  dne  17.  dub.  1830 
u  Lircaye  nad  stranou  Freyreovou,  načež 
byl  svolán  kongress,  který  zvoHl  za  presi- 
denta obratného  Ovalle  a  po  jeho  smrti 
(21.  března  1831)  Prieta,  čímž   nastala  doba 


168 


Chile. 


klidnějšího  rozvoje.  Vlivem  Prietovým  pro- 
vedl kongress  dne  25.  května  1833  změnu 
ústavy  z  r.  1828  tak,  že  zákonodárná  moc 
dána  byla  kongrcssu,  jenž  rozdělen  bvl  ve 
sněmovnu  poslanců  a  senát,  výkonná  pak 
presidentu  a  státní  radě;  podobně  vydaná 
jsou  nařízení  ve  prospěch  obchodu  a  prů- 
myslu. Byl  ducha  bystrého  a  pevných  zásad, 
přístupný  dobré  radě,  kterou  zvláště  posky- 
toval mu  zkušený  a  poctivý  ministr  jeho  Diego 
Portales,  a  dovedl  uhájiti  samostatnosti  země, 
jak  dokázal  r.  1836,  kdyi  bolivský  president 
S  mta  Cruz  opanovav  Peru  chtěl  donutiti  Ch., 
by  přistoupilo  ke  konfederaci  (viz  Bolivie, 
dějiny,  str.  302).  Nástupce  Prietův  Manuel 
Bulnes  (1841—51)  pokračoval  v  jeho  Šlépějích 
pečuje  o  klid  a  mír  v  zemi  a  háje  politického 
postavení  Ch.  tak  účinně,  že  v  novém  sporu 
mezi  Peru  a  Bolivií  r.  1842  zprostředkoval 
mír  a  vymohl,  že  vláda  španělská  dne  25.  dub. 
1 844  uznala  neodvislost  a  samostatnost  země 
chilské.  Při  nastoupení  nového  presidenta 
Manuela  Montta  (1851—1861)  počaly  znovu 
třenice  mezi  stranami,  které  vedly  k  domád 
válce;  povstání  vojenské  r.  1851  bylo  sice 
hned  rázně  potlačeno,  ale  většího  rozsahu  a 
významu  bylo  to,  jež  zorganisováno  stranou 
sociálm'  v  CoQuimbu  a  Concepcionu,  neboť 
čilou  agitací  byli  pobouřeni  též  Araukáni. 
Generál  Bulnes  porazil  však  generála  Santa 
Cruzc  a  zahnal  Araukány  do  jejich  území, 
načež  byl  v  zemi  klid  aŽ  do  r.  1859,  kdy 
v  Coquimbu  postavil  se  v  ěelo  revoluce  bo- 
hatý majitel  dolů  P.  L.  GaWo.  Montt  opět 
ráznou  rukou  povstání  udusil  nejprve  na  se- 
veru a  poraziv  povstalce  29.  dubna  1859 
u  Ccrro  Grande  ukonejšil  jih.  Za  správy 
jeho  země  utěšeně  se  rozvíjela;  neboť  upra- 
veno jest  soudnictví  vydáním  civilního  řádu  a 
zřízením  obchodních  soudů,  zřízena  eskomptní 
a  dcpositní  banka  a  30.  list.  1856  zavřena 
výhodná  obchodní  smlouva  s  Velkou  Britan- 
nií;  obce  dostaly  samosprávu,  podporováno 
zemědělství,  průmysl  a  obchod  a  r.  1852  ote- 
vřena první  železná  dráha  z  Copiapa  do 
Caldery. 

José  Joaquim  Perez  (1861—1871),  který  byl 
po  Monttovi  jednohlasně  zvolen,  zachovával 
spravedlivou  nestrannost  ke  vŠem  stranám  a 
snažil  se,  by  protivy  urovnal  a  strany  sloučil 
ke  společné  práci.  Za  něho  postavení  Ch. 
bylo  upevněno,  což  ukázalo  se  r.  1864,  když 
vzniklo  napjetí  s  Bolivií  o  sanytrová  a  gua- 
nová  ložiska  při  pobřeží  Atacamjr.  a  nejvíce 
ve  válce  se  Španělskem,  která  vznikla  r.  1865, 
když  Ch.  projevovalo  sympathie  s  Peruany  a 
odmítlo  požadavk]^  španělského  admirála  Pá- 
rej y  před  Valparaiso  s  loďstvem  vyslaného. 
Parcja  byl  poražen  a  když  nástupce  jeho  Men- 
dcz  Nufles  31.  břez.  1866  bombaraoval  Val- 
paraiso, prohlásily  se  Peru  a  Bolivia  pro  Ch. 
a  Nufícz  musil  od  Valparaisa  ustoupiti  a  po 
marném  bombardování  Callaa  zmizel  z  vod 
chilských.  Celkový  úspěch  byl  na  straně  Chil- 
ských, neboť  r.  1866  urovnán  byl  spor  s  Bo- 
livií tak,  že  24°  j.  š.  ustanoven  za  hranici 
mezi  občma  státy  a  Bolivie  zavázala  se  od- 


váděti polovinu  výtěžku  ze  sporných  ložisk; 
r.  1869  prostřednictvím  Spojených  Států  Se- 
veroamerických uzavřeno  se  Španělskem  pří- 
měří, které  r.  1871  bylo  na  tři  léta  prodlou- 
ženo. Země  zkvétala  a  mohutněla  jak  počtem 
obyvatelstva,  obchodem  a  průmyslem,  tak  čet- 
nými vnitřními  zařízeními;  r.  1866  zahájena 
jízda  po  železné  trati  ze  San  Ferdinanda  do 
Curica,  vydán  ol>chodní  zákonník  a  rozmno- 
ženy branné  síly  země.  Protože  kongress 
ustanovil  zákonem,  Že  žádný  president  nesmí 
na  dvě  po  sobě  jdoud  období  býti  zvolen, 
úřadoval  následující  president  Erraguris  jen 
v  1.  1871— 76  a  po  něm  Pinto  1876—81.  Země 
požívala  klidu,  až  na  stálé  vpády  Araukánů 
pod  jejich  samozvaným  králem  Oréliem  An- 
toinem  (viz  Araukáni);  teprve  r.  1879  vy- 
pukla válka  paciňcká,  též  sanytrová  zvaná. 

Když  Bolivie  přes  smlouvu  z  r.  1866  a  1874, 
ve  které  svolila,  by  Chilané  ve  sporném  území 
směli  těžiti  sanytr  a  dolovati  na  stříbro,  uva- 
lila r.  1876  na  vývoz  sanytru  veliké  clo,  tak 
že  tím  Ch.  trpělo  veliké  škody,  a  nedbala 
protestu  vlády  chilské,  obsadilo  Ch.  dne 
14.  ún.  1879  Antofagastu,  Mejillones,  Cobiiu 
a  Tocopillu,  a  když  Peru  spolčilo  se  s  Boli- 
vií, vypovědělo  dne  4.  dubna  oběma  státům 
válku.  Loďstvo  chilské  zvítězilo  13.  dub.  při 
ústí  řeky  Loy,  ale  blokáda  Iquique  se  nezda- 
řila. Teprve  když  8.  říj.  zajat  byl  peruánský 
pancéřový  křižák  Huascar,  který  loďstvu  chil- 
skému velmi  škodil,  nastal  příznivý  obrat, 
neboť  loďstvo  mohlo  nyní  podporovati  vojsko 
pozemní.  Generál  Escala  postoupil  proti  iqui- 
que, porazil  19.  list.  u  San  Franciska  (Dolo- 
res)  peruánského  generála  Buendiu,  opanoval 
21.  list.  Iquique  a  dne  27.  list.  celá  provincie 
Tarapacá  byla  v  moci  jeho.  R.  1880  rozvi- 
nuta větší  činnost  na  moři  i  na  pevnině;  loď- 
stvo chilské  lapalo  lodi  peruánské  až  u  isthmu 
Panamského,  a  26.  kv.  zvítězil  Escalla  ve  ve- 
liké bitvě  u  Alto  de  Tacna,  7.  června  padla 
Arica  a  mohlo  se  pomýšleti  na  pochod  na 
Limu.  Po  vítězství  u  Chorillos  (12.  led.  1881) 
a  Miraflores  obsazena  Lima  a  přístav  Callao, 
čímž  stali  se  Chilští  pány  země,  kterou  měli 
obsazenu  až  do  20.  říj.  1883.  kdy  peruánský 

C resident  Iglesias  zavřel  mír,  jenž  31.  bř.  1884 
yl  potvrzen,  načež  BoHvie  4.  dub.  k  němu 
přistoupila.  Mírem  tím  postoupilo  Peru  pro- 
vincii Tarapacá  definitivně,  Tacnu  a  Aricu 
na  deset  let,  načež  obyvatelstvo  mělo  samo 
prohlásiti,  se  kterou  zemí  chce  býti  spojeno; 
za  to  měla  vyvolená  strana  zaplatiti  druhé 
10  mil.  dolarů.  Bolivie  ztratila  Antofagastu. 
Po  presidentu  Domingu  Santa  Maria  (1881 
až  1886),  za  něhož  uzavřen  byl  kromě  přede- 
šlého také  definitivní  mír  se  Španělskem 
(21.  května  1884).  upraveny  spory  a  hranice 
s  Argentinou  a  utišeno  území  Araukánů  za- 
ložením četných  pevností  v  jejich  území,  byl 
přes  odpor  strany  klerikálni  a  liberální  zvo- 
len velikou  většinou  jeho  stoupenec  Manuel 
Balmaceda,  který  nastoupil  18.  záři  1886. 

Balmaceda  vládl  s  počátku  správně  a  opa- 
trně a  staral  se,  by  škody  válkou  způsobené 
byly  uhrazeny,  a  podařilo  se  mu,  že  pomocí 


Chilecito  —  Chiliasmus. 


189 


Rothschildovou  konsolidován  byl  státní  dluh 
a  vyrovnány  nároky  na  škody  příslušníkům 
cizích  států  způsobené.  Znenáhla  finance  vy- 
kazovaly přebytek  příjmů  a  Balmaceda  pro- 
vedl, že  z  přebytku  bylo  zakupováno  čisté 
stříbro,  které  by  bylo  fondem  papírových 
peněz;  zároveň  rozmnožovány  branné  síly 
zemé,  stavěna  opevnění,  prováděny  stavby 
nových  železnic,  zřizovány  vědecké  ústavy  a 
školy;  ale  fialmaceda  roznodoval  po  vétSmě 
sám  o  všech  podnicích  a  když  stav  financí 
počal  se  horšiti,  škrtl  kongress  některé  po- 
ložky, čímž  vyvolána  první  srážka.  Balmaceda 
měml  ministerstva  neustále  (za  dobu  čtyř  let 
šestnáctkráte),  r.  1890  rozpustil  kongress  a 
nesvolal  ho  ani,  by  vyřídil  rozpočet  na  rok 
1891,  ano  sáhl  i  na  uložené  stříbro  a  vydal 
sám  za  12  mil.  státních  papírů.  Strana  kon- 
^essu,  v  jejíž  čele  stál  Jorje  Montt,  získala 
si  vojsko  a  v  noci  7.  led.  1891  odebrali  se 
všickni  přední  členové  na  lodi  v  přístave  val- 
paraiském,  odpluli  na  sever,  opanovali  v  únoru 
Pisaguu  a  zřídili  si  vládní  juntu  pro  vedení 
války.  Tím  učiněn  počátek  nových  bouří  ob- 
čanských. Balmaceda  prohlásil  všecky  kon- 
gressisty  za  zrádce,  dal  zatknouti  všecky  po- 
dezřelé, zabavil  uprchlým  jmění  a  svolal  kon- 
gress, který  skládal  se  z  jeho  přívrženců,  a 
ten  schválil  všecka  jeho  zařízení  a  přenesl 
naň  neobmezcnou  moc  vládnouti  státním  jmě- 
ním, dosazovati  a  propouštěti  úředníky  a  po- 
dezřelé osoby  zatýkati  a  souditi.  Balmaceda 
pokusil  se  také  získati  kredit  za  hranicemi, 
než  junta  kon^cssistů,  která  se  zmocnila  vý- 
nosných provmcií  sanytrových,  ohradila  se 
proti  tomu  a  postoupila  na  jih  a  zvítězila 
7.  března  u  Pózo  Almonte  a  zahnala  na  to 
2400  vládních  do  Bolivie.  Utrpěli  sice  v  zá- 
toce Caldcraské  velikou  ztrátu  tím,  že  pan- 
céřová loď  Blanco  Encalada  byla  torpédovou 
lodicí  vládní  Almirante  Condell  vyhozena  do 
povětří  a  obměnec  Huaskar  poškozen,  ale  na 
pevnině  postupovali  vítězně  vpřed;  21.  srpna 
přešli  přes  řeku  Aconcaguu,  zvítězili  u  Con- 
conu  a  bitvou  dne  23.  srp.  u  Vifía  del  Mar 
zamezili  vládnímu  vojsku  ústup  do  Santiaga. 
Po  novém  skvělém  vítězství  u  La  Placilla 
dne  2S.  srpna,  kde  s  velikým  prospěchem 
užili  kongressisté  mannlicherovek,  vzdalo  se 
Valparaiso  a  19.  září  Santiago,  kde  téhož  dne 
v  budově  argentinského  vyslanectví  Balma- 
ceda se  zastřelil.  Prozatímní  správy  ujal  se 
jorje  Montt,  který  od  kongressu  ke  dni 
18.  list.  svolaného  byl  zvolen  presidentem. 
Všickni  stavové  uznali  novou  vládu,  jen  Se- 
veroamerické Státy  nejevily  veliké  ochoty,  a 
když  ve  rvačce  ve  Valparaisu  mezi  námoř- 
níky severoamerického  parníku  Baltimore 
s  Chilany  byl  jeden  námořník  zabit,  hrozily 
Státy  Severní  válkou,  kterou  president  Montt 
odvrátil  tím.  Že  prohlásil  své  politování  nad 
událostmi  valparaiskými.  R.  1896  zvolen  za 
předsedu  republiky  aristokrat  Federico  Errá- 
zuriz.  zvítěziv  nad  protikandidátem  Reyesem. 

01iil«oitO  [čilesito]  viz  Famatina. 

OhilohMl  David,  nesprávně  Hilchen, 
znamenitý  právník  livonský  (♦  1554  v  Rize  — - 


t  1609  t.).  Studoval  nejprve  doma,  pak  ve 
Brunsberku  a  konečné  v  Německu,  Anglii, 
Francii  a  Itálii,  obíraje  se  hlavně  právem, 
iehož  se  stal  doktorem.  Navrátiv  se  do  vlasti, 
byl  přes  15  let  sekretářem  města  Rigy  a  pak 
syndikem.  V  době  této  sebral,  uspořádal  a 
vydal  livonské  právo  a  získal  si  tím  velikou 
zásluhu.  Byv  křivě  obviněn  od  jakéhosi  Go- 
demanna,  nucen  byl  hledati  ochranu  v  Polsku. 
Kancléř  Jan  Zamojský  odporučil  jej  Zikmun- 
dovi III.  a  zjednal  mu  i  jeho  dvěma  bratrům 
polský  indigenát.  Král,  seznav  brzo  schopnosti 
Ch-ovy,  jmenoval  ho  svým  sekretářem  a  svě- 
řoval mu  důležitá  poselství  ke  kurííršlům  a 
německým  knížatům  a  konečně  jej  ustanovil 
i  kommissařem  pro  správu  Livonska.  Vrátiv  se 
do  Rigy,  vykonal  Ch.  mnoho  pro  své  rodné 
město.  Založil  tam  konsistoř  pro  náboženské 
záležitosti,  knihovnu,  tiskárnu,  knihkupectví 
a  získal  si  neobmezenou  důvěru  svých  krajanů. 
R.  1604  stal  se  zemským  písařem  livonským. 
Napsal :  Jus  livonicum ;  Luctus  in  obitu  Joannis 
Zamqyski  (Zamošč,  1605) ;  Rhodemonologia  ma- 
nibus  Mag,  Zamosci  graece  et  latine  soluta  ac 
ligata  oratione  per  Chilcheni  fratres  (t.,  1608) ; 
Vita  Georgii  Farensbach  (t.,  1609).  Ve  spise 
Clypeus  innocentiae  et  ventatis  (t.,  1604)  po- 
dal Ch.  svou  obranu  proti  pomluvám  kle- 
vetníků. 

OhlUada,  vl.  chilias  (z  řec),  tisíc  let, 
tisíciletí. 

OhlUarohos  (řec),  tisícník,  velitel  chi- 
liarchie,  t.  j.  tisíce  mužů,  ve  vojenském  zří- 
zení makedonském,  kdy  zavedena  byla  chili- 
archie  bezpochyby  dle  vzoru  perského  u  je- 
zdectva a  lehké  pěchoty.  Zvláštní  vážnosti 
požíval  ch.  oné  čety  jezdectva,  která,  vybí- 
rána jsouc  z  nejpřednějších  mladých  šlech- 
ticů, konala  v  míru  službu  při  osobě  krá- 
lově, ve  válce  pak  jako  tělesná  stráž  jej  pro- 
vázela. Cfe. 

Ohiliasmiui  (z  řec.  z^^h  tisíc)  jest  víra 
v  budoucí  tisíciletou  říŠi  Boží  na  zemi, 
v  níž  věřící  pod  vládou  Mesiáše  v  dokonalé 
blaženosti  pozemské  žíti  budou.  Myšlénka,  že 
Kristus  zřídí  království  Boží  na  zemi,  jak  sám 
předpověděl,  má  svůj  původ  v  judaismu  a 
v  idei  mesiášství.  Proroci  živými  barvami 
líčili  příští  Mesiášovo,  jenž  měl  kralovati  nad 
národem  vyvoleným.  Když  pak  výboj  co  vé  as- 
syrští  a  perští  pronásledovali  národ  židovský, 
družila  se  k  tomuto  spíše  duchovnímu  pojí- 
mání mesiášství  (obnovení  mosaismu)  stránka 
politická  a  nabývajíc  znenáhla  převahy  stá- 
vala se  základem  zidov.  snu  o  theokratické 
říši  světové,  v  níž  pod  vládou  viditelného  Me- 
siáše rozptýlený  dosud  národ  židovský  bude 
sjednocen  kralovati  nad  pohany.  ŽidokřesCan- 
ství  přeneslo  tyto  myšlénky  do  církve,  která 
byla  právě  pronásledována  od  římských  císařů, 
a  ty  v  ní  v  době,  kdy  každý  věřící  hlcdčl 
stále  smrti  v  tvář,  nalezly  ohlasu.  K  dalšímu 
vývoji  ch-mu  přispělo  hlavně  místo  ve  Zje- 
vení sv.  Jana  kap.  20.  Teprve  odtud,  kdy 
záhadná  ta  slova  uvedla  se  v  souvislost  s  ele- 
menty Židovskými,  lze  mluviti  o  říši  tisíci- 
leté.  Dle  Zjevení  sv.  Jana  určovala  se  pří- 


190 


Chiliast  —  Chilkov. 


bližné  doba  příští  Kristova,  již  měly  označo- 
vati všeobecná  bída,  hlad,  mor,  válka  a  mravní 
zkáza.  Povstanou  proroci  a  budou  napomí- 
nati lid,  Eliáš  s  Mojžíšem  se  objeví  a  budou 
pronásledováni  a  konečně  před  očima  lidu 
vzati  do  nebe.  Bída  světová  se  dovrší  pří- 
chodem Antikrista,  jímž  bude  buď  satan  neb 
jeden  ze  služebníků  jeho.  Antikrista  rozma- 
nitě si  představovali;  židé  hledali  jej  mezi 
assyrskými  a  perskými  králi,  křesťané  v  řím- 
ských císařích,  v  sultánech,  papeži,  ba  i  v  Lu- 
therovi.  Při  příchodu  Antikrista  nastanou  ve- 
liké boje  mezi  národy,  •  z  nichž  nejhroznější 
bude  boj  mezi  Gógem  a  Magógem.  A  tehdy 
přijde  doba  druhého  příští  Kristova.  Zbraně 
národňv  obrátí  se  proti  němu,  ale  on  se 
svými  věrnými  pobije  nepřátele,  podrobí  si 
pohany  a  spoutá  satana.  Potom  nastane  pravý 
zlatý  věk  pod  vládou  Mesiáše.  Koncem  bla- 
ženého tisíciletí  osvobodí  se  satan  a  pobouří 
Góga  s  Magógem  proti  Kristu.  Vzplane  strašný 
boj  před  Jerusalemem,  v  němž  zlé  moci  zhy- 
nou a  dobro  zvítězí  na  věky.  Země  bude 
hořeti  ohněm  a  nastane  soudný  den,  po  němž 
stvoří  Bůh  vyvoleným  novou  £emi  a  nový 
Jerusalem.  Ch.  rozšířil  se  v  církvi  buď  v  hrub- 
ším ponětí  (ch.  crassus),  nebo  více  v  ducho- 
vém, náboženském  (ch.  subtilis).  Mimo  list 
Barnabášův  a  fragmenty  Papiovy  u  Irenaea 
vane  jeho  duch  apokrynckými  knihami  Her- 
mae  Pastor,  Závětí  patriarchů  a  knihami  si- 
byllinskými ;  platónik  Justin  Mučenník  učí,  že 
každý  křestan  má  býti  chiliastou,  rovněž  Ire- 
naeus  v  boji  proti  gnostikům  stojí  na  půdé 
ch-mu.  Nadšeními  jeho  stoupenci  b^li  Mon- 
tanisté  s  Tertullianem  a  církev  potírajíc  je- 
jich nauky  postavila  se,  byť  nepřímo,  proti 
ch-mu.  ló-ajní  anti chiliasmus  zastupoval 
římský  presbyter  Cajus  v  boji  proti  Monta- 
nistům;  nedlouho  potom  zavrhla  ch.  také 
škola  alexandrijská,  mající  v  čele  velikého 
Origena,  jenž  protestoval  proti  sensualismu 
a  ukazoval,  že  slasti  v  říši  Boží  jsou  jenom 
rázu  duchovního.  Rovněž  sv.  Augustin  pro- 
hlásil, že  apokalyptický  passus  nesmí  se  vy- 
kládati slovné  a  že  říše  Kristova  má  se  oče- 
kávati až  po  dni  soudu.  Pronásledování  církve 
Deciem  dodalo  ch-mu  posily,  avšak  již  na 
konci  III.  stol.  přidržovali  se  ho  pouze  Mc- 
thodius,  biskup  Tyrský,  nepřítel  Origenův, 
a  na  západě  Lactantius.  Pokusy  oživiti  ch. 
byly  úplně  zmařeny  prohlášením  křesťanství 
za  náboženství  státní,  neboť  církev  nemohla 
chtíti  záhubě  říše,  v  niž  volné  hlásala  své 
učení.  Za  to  tím  více  oddávaly  se  ch-mu 
sekty  nespokojené  s  hierarchií  a  dohnané 
pronásledováním  přímo  k  fanatickým  nadě- 
jím. Za  reformace,  kdy  idee  nábbž.  úplně 
ovládly  Evropu,  vystupovali  častěji  proroci 
tisícileté  říše  hledíce  připravovati  lid  ku 
příští  Kristovu  a  prohlašujíce  papeže  za  An- 
tikrista. Tyto  nauky  vedly  k  úplnému  roz- 
rušení domácího  i  veřejného  života  přede- 
vším u  Novokřtěnců,  tak  že  reformátoři  byli 
nuceni  přípravy  jejich  na  příští  Kristovo  pro- 
hlásiti za  nekřesťanské.  Mocně  však  bujel  ch. 
v  Anglii,  Hollandsku  a  hlavně  v  Americe,  kdež 


se  v  novější  době  ustavila  sekta  Mormonů 
úplně  ve  smyslu  hrubého  ch-mu  z  II.  stol. 
Ve  stol.  XVII.  protestantští  theologové  a  pie- 
tisté  Weigl,  Peterscn,  Swedenborg  a  jejich 
stoupenci  obnovovali  fantastické  nauky  ch-mu. 
Irvingiané  založili  r.  1832  novou  apoštolskou 
církev  učíce,  že  království  Boží  se  blíží,  a 
nedlouho  po  nich  pietističtí  blouznivci  z  Vir- 
temberka  vydali  se  na  pouť  do  Palestiny  za- 
ložit nový  áion. 

V  Čechách  vyskytují  se  první  stopy  ch-mu 
r.  1420,  když  proti  straně  husitské  vznikla 
silná  reakce  v  zemi  a  za  hranicemi  připravo- 
valo se  křížové  tažení  do  Čech.  Knčží  vý- 
střednějšího směru  učení  husitského  poznali 
správně  hrozící  nebezpečí  a  proto  snažili  se, 
by  lid  obecný  povzbudili  k brannému  odporu; 
opírajíce  se  o  24.  kap.  evangelia  sv.  Matouše 
slovem  i  písmem  rozšiřovali  zprávu,  že  zna- 
mení Kristem  předpověděná  již  se  vyplňují, 
že  nastane  den  odplaty,  kdy  spálena  budou 
všecka  města  a  vesnice  až  na  Plzeň,  Louny, 
Zatec,  Slaný  a  Klatovy,  ano  i  Praha  shoří 
jako  Babylon;  všeliké  pohoršení  bude  vymý- 
těno  z  království  Kristova,  všichni  protivníci 
jeho  budou  vyhubeni  mečem  a  ohněm  a  statky 
jejich  budou  zničeny;  jediní  spravedliví  do- 
jdou ochrany  na  horách  a  v  městech  uve- 
dených. Až  všecko  to  se  stane,  přijde  Kri- 
stus v  osobě  své  podruhé  s  nebe  a  počne 
se  jeho  království,  ve  kterém  nebude  králů, 
knížat  ani  představených  duchovních  ani  vý- 
běrčích,  nebude  liříchu  ani  poskvrnění,  přc- 
.stane  rozdíl  mezi  lidmi,  všickni  budou  učni 
Božími.  Proto  nebude  chrámů  ani  křtu  a  svá- 
tosti oltářní,  nebo  všickni  budou  křtěni  v  <lu- 
chu  svatém.  Sláva  toho  království  bude  větší 
než  prvotní  církve  a  trvati  bude  až  do  dne 
soudného.  Hlásám'  těchto  věcí  vzbudilo  hlu- 
boké hnutí  v  národě  a  dalo  tak  podnět  ke 
vzniku  učení  Táborů,  zvláště  když  ožila  zá- 
sada křesťanská  o  rovnosti  všech  lidí  a  o  kře- 
sťanské lásce,  tak  že  mnozí  prodávali  své 
statky  a  přinášeli  jmění  své  kntžím  ke  spo- 
lečnému užívání.  Po  prvním  odražení  nebez- 
pečenství ochabovala  však  tato  horlivost,  ano 
v  samém  Táboře  vznikala  nechuť  proti  ch-mu, 
zvláště  když  v  čelo  výstřední  nauky  chili- 
astické  postavil  se  kněz  Loquis  (v.  Houska 
Martin);  tu  sami  Táboři  proti  tomu  vystou- 
pili a  ch.  zanikl. 

ChilUuit,  přívrženec  chiliasmu. 

Chilice  viz  Chýlíce. 

Ohilidromia,  ostrov  řecký,  viz  Cheli- 
dromia. 

Chilies  IčilísJ,  angl.,  vinný  ocet  zvláštním 
druhem  pepře  okořeněný  jako  omáčka  k  masu. 

Chilka,  jezero  V.  Indie,  viz  Čilka. 

Ohllkov,  jméno  knížecího  rodu  ruského, 
pocházejícího  od  knížete  Ivana  Vsevolodoviče 
Starodubského,  potomka  Rurikova.  V  mo- 
skevské Rusi  vvskytují  se  členové  toho  rodu 
jako  stolníci,  okolničí  a  přísedící  v  bojarské 
dumě.  Zejména  se  připomínají:  1)  Ch.  Di- 
mitrij  Ivanovic  (t  1603),  jenž  poslán  byv 
od  Ivana  IV.  spolu  s  Bezninem  v  čele  20.000 
jezdců,  aby  zpustošil  Kuronsko,  byl  od  Li- 


Chillan  —  Chilodon. 


191 


tcvců  obklíčen  (1580)  a  porazen  od  Bdthoriho 
II  Toropce.  —  2)  Ch.  Andrej  Jakovlcvič 
(f  1718  ve  Westraesu)  za  Alexeje  Michajlo- 
vičc  zastával  různá  poselství  k  cizím  dvorům, 
načež  Petr  I.  jmenoval  ho  vyslancem  ve  Švéd- 
sku (1700).  Když  však  v  Moskvě  vypověděna 
válka,  byl  Ch.  ve  Štokholmé  jat  a  18  let 
držán  v  zajetí.  Připisuje  se  mu  spis  Jádro 
istoríji  rossijskoj,  jeiž  vydal  Miller  r.  1771. 
Tento  stručný  přehled  ruských  dějin  z  ne- 
(Jostatku  jiných  prací  dlouho  užíván  ve  škole. 
Později  přihlásil  se  za  autora  tajemník  kní- 
žete Stankěv.  —  3)  Ch.  Michajil  Ivanovic, 
ministr  komraunikací  (f  lí^44),  sloužil  ve  voj- 
sku, pak  při  ministerstvě  zahraň,  záležitostí, 
načež  odebral  se  do  ciziny  a  pracoval  při 
stavbě  zaatlantské  železnice  v  Jižní  Americe. 
Za  poslední  rusko-turecké  války  byl  plno- 
raocnikem  >Červeného  kříže*  a  r.  1880  účastnil 
se  výpravy  Skobcleva  do  Achal-Teke,  načež 
pomáhal  gen.  Anněnkovu  při  stavbě  zaka- 
spické  dráhy.  Později  působil  jako  správce 
ministerstva  veř.  prací,  kommunikací  a  ob- 
chodu v  Bulharsku,  kde  těšil  se  obecné  váž- 
nosti. R.  1895  jmenoval  jej  car  ministrem 
kommunikací  v  Rusku. 

Cliillan  [čilján|:  1)  de  Ch.  San  Barto- 
loraeo,  hl.  m.  dep.  a  prov.  Nuble  jiho-amer. 
rcp.  Chile,  214  m  n.  m.,  v  úrodné  rovině,  5  km 
od  ř.  Nuble,  na  žel.  trati  Santiago-La  Con- 
cvpcion,  jest  pravidelně  stavěno,  má  kostel 
františkánské  missie,  učitelský  seminář,  čilý 
*)l>chod  a  20.755  ob.  (1885).  Ch.  zal.  r.  1579, 
pobořeno  r.  1751  velkým  zemětřesením  a 
r.  1835  částečně  zničeno  povodní,  jimž  vůbec 
velmi  často  je  vysazeno.  Dep.  má  na  2200  km^ 
56.643  ob. 

2)  Ch.,  sopka  blíže  hranice  chilsko-argen- 
linské,  65  km  vjv.  od  města  Ch.,  2879  m  n.  m. 
vys.,  posledně  činná  r.  1861.  Ve  výši  2207  m 
n.  m.  ve  velmi  romantické  poloze  nacházejí 
se  teplé  sirnaté  prameny  (35—60  C®)  s  velmi 
četně  navštěvovanými  lázněmi  Bafios  de  Ch. 

(Himioothe  [čilikódzi]:  1)  Ch.,  hl.  město 
hrabství  rosského  v  státu  Ohio  Spoj.  Obcí 
scv.-amer.,  159  km  v.  od  Cincinnati,  na  řece 
Scioto  a  průplavech  vedoucích  k  Ohiu  a  je- 
zeru Elrie,  důležitá  křižovatka  drah,  má  pěkný 
hrabský  důra,  radnici,  15  kostelů,  několik 
vyšších  škol,  3  banky,  velké  koželužny,  pa- 
pírny, 2  pivovary,  výr.  obuvi  a  secích  strojů, 
železniční  dílny,  čiíý  obchod  a  11.288  ob. 
(1890).  V  okolí  značné  doly  žel.  a  kameno- 
uhelné.  Ch.  zal.  r.  1796  a  bylo  v  1.  1800—10 
a  1812—17  hl.  m.  státu  Ohia. 

2)  Ch.,  město  v  hrabství  livingstonském 
ve  státu  Missouri  Sp.  Obcí  sev.-amer.  123  km 
vých.  od  St.  Josephu,  nedaleko  Grand  Ri- 
vcru,  křižovatka  5  drah,  má  9  kostelů,  velmi 
pěknou  radnici,  akademii,  krásnou  školu,  ně- 
kolik mlýnů  a  pil,  továrnu  na  tabák  a  5717  ob. 
(,1890);  v  okoh  velké  doly  kamenouhelné. 

OhiUingworth  [čilinguórdz]  William, 
protest,  theolog  angl.  (*  1602  v  Oxfordu  — 
f  1644  v  Chichestru),  stud.  v  Oxfordu,  kdež 
universita  té  doby  byla  otevřeným  zápasištěm 
nejprudších  hádek  theologických  mezi  prote- 


stanty a  katolíky.  Z  katolické  strany  vyni- 
kalo jmenovitě  horlení  jesuity  Fishera  pro 
dogmata  o  milosti  a  neomylnosti  víry.  Ch. 
shledávaje  učení  anglikánské  církve  o  člán- 
cích jmenovaných  nedostatečným  přestoupil 
r.  1630  ke  katolicismu.  Než  nové  pochybnosti 
i  o  pravosti  tohoto  v  něm  vzešly  a  on  po 
roce  této  konfesse  se  vzdal,  r.  1634  učinil 
tak  veřejně  neúčastně  se  nijak  na  tu  dobu 
hádek  theologických,  až  r.  1638  vydal  proti 
jesuitovi  Knottovi,  dokazujícímu,  že  prote- 
stantům nelze  dojíti  spasení,  proslulé  pojed- 
nání The  Religion  of  protestant s  a  safe  ivay 
to  salvation,  kdež  dovozuje,  že  již  Písmo  sv. 
plně  obsahuje,  čeho  k  spasení  jest  třeba. 
Než  nevyhověl  ani  puritanům  ani  jesuitům 
a  viněn  ze  socinianismu  a  atheismu,  až  kom- 
misse  složená  z  oxfordských  theologů  prote- 
stantských v  jeho  prospěch  rozhodla.  Ch. 
byl  royalistou  a  sloužil  téŽ  jako  důstojník 
v  armádě  obléhající  Gloucester.  Na  dobu 
svou  jest  Ch.  jako  hajitel  náboženské  snáše- 
livosti a  osvětář  řídkým  zjevem  a  spisy  jeho 
teprve  po  jeho  smrti  došly  proslulosti.  Nej- 
lepší vyd.  jest  z  r.  1838  v  Oxfordu.  —  Srv. 
Leslie  Stephen,  Dictionary  of  national  bio- 
graphy  (Londýn,  1887). 

Clmlon  [šijon],  zasmušilý,  pevný  hrad 
ve  švýc.  kantonu  vaudském,  na  skalnatém 
ostrově  Genevského  jezera,  mezi  Montreux 
a  Villeneuve,  375  m  n.  m.  Ostrov  nalézá  se 
pouze  20  m  od  břehu  a  jezero,  zde  89  m  hl., 
překlenuto  mostem.  Hrad  skládá  se  z  něko- 
lika nepravidelných  stavení,  jichž  střed  za- 
ujímá velká  čtyřhranná  věž;  obsahuje  četné 
zajímavé  síně  s  dřevěnými  stropy  a  kobky 
a  Žaláře  ve  skále  tesané.  V  listinách  jmenuje 
se  Ch.  poprvé  r.  830,  kdy  Ludvík  Pobožný 
vězniti  v  něm  dal  opata  Vala  z  Corveye. 
R.  1248  proměnil  jej  Petr  savojský  v  silnou 
pevnost.  R.  1536  dobyli  hradu  po  dvouden- 
ním obléhání  Bernští  a  osvobodili  zde  uvěz- 
něného převora  Františka  Bonivarda  (v.  t.). 
Potom  byl  Ch.  sídlem  zemského  fojta  z  Vivi 
až  do  r.  1732,  na  to  proměněn  ve  státní  vě- 
zení; nyní  jest  kantonálním  arsenálem.  Lord 
Byron  zvěčnil  hrad  básní  »The  prisoner  of 
Ch.«,  v  níž  opěván  Bonivard. 

Ohilodon  Éhrbg.,  obecný  rod  nále vniků 
obrvených  {Ciliata)  z  čeledi  Chlamydodonta, 
řáděný  dle  starší  soustavy  mezi  nálev ník^ 
spodobrvnaté  (Hypotricha),  dle  novější 
do  řádu  Gymnostomata.  Tělo  obrysu  nesou- 
měrně  vejcitého,  na  břiše  ploché,  na  hřbetě 
vyklenuté,  pravá  strana  vypnutá,  levá  ku  přídě 
vtiskla,  přída  zobákovité  na  levo  zahnutá, 
zadek  pravidlem  zaokrouhlený.  Přída  a  okraje 
ohebné,  hřbet  neobrvený,  břišní  strana  jemně 
obrvená,  s  jemnými  rýhami,  jež  podélně  pro- 
bíhají stýkajíce  se  na  přídě  v  pruhu,  jenž 
šíří  se  od  úst  k  zobákovitému  konci  přídy 
a  označen,  jest  hustými,  většími  brvami  než 
ostatní.  Ústa  s  krátkým  jícnem  na  břišní 
straně  uprostřed  na  přídě  ozbrojena  nálev- 
kovitým  ústrojím,  z  tyčinkovitých  součástek 
složeným,  rovným  neb  spirálovitě  do  vnitř 
těla  zakončujícím.  Uvnitř  těla  umístěno  jest 


192 


Chiloe  —  Chilomonas. 


v  části  střední  ovální  jádro  s  přimknutém 
k  němu  malým  jádrem  vedlejším.  Stažitelná 
vakuola  bývá  jedna,  dvé  neb  více;  rfizně  jsou 
v  těle  umístěny.  Rod  ten  zahrnuje  větší  po- 
čet druhů,  dosud  namnoze  ne  přesně  urče- 


C-  IQ02.  Cbilodon  cucullulua  Ehrbg.,  se  ipodu  a  se  strany, 

svétfi. 

ti  ústa,  je  jiceD,  /  jidro,  vj  vedlejil  jádro,  v  stažitelné 

vakuoly,  p  pruh  obrvený. 

ných.  Je  obecný  ve  vodách  sladkých  i  v  moři 
a  zdá  se  býti  rozšířen  po  celé  zemi.  Jedním 
z  nejobecnějších  zjevů  našeho  drobrohled- 
ného  světa  sladkovodního  jest  Ch.  cucullulus 
Ehrbg.  (vyobr.  č.  1902.)  až  015  mm  dl.,  čile 
mezi  předměty  a  na  předmětech  vodních  po 
potravě  slídící.  Šc. 

Ohiloe  [čiloél:  1)  Ch.,  nejjižnější  prov. 
jiho-amer.  rep.  Chile,  mezi  41^50'  a  47®j.  š., 
zaujímá  ostrov  Ch.,  ostrovy  Chonoské  (v.  t.) 
a  čásf  k  nim  přiléhající  pevniny,  sahající  na 
se  v.  až  po  Boču  dc  Bodudahue,  na  jihu  až 
po  Cap  Třes  Montes  a  na  vých.  ku  hřbetu 
Kordiller.  Na  sev.  hraničí  s  prov.  chilskou 
Llanquihue,  na  vých.  s  rep.  Argentinskou, 
na  jihu  s  chilským  územím  Magallanes,  na 
záp.  s  Velkým  okeánem.  Čásť  prov.  na  pev- 
nině jest  prorvána  hlubokými  fjordy  a  vysílá 
na  jihu  daleko  do  moře  veliký  poloostrov 
Taytao.  Nejvyšší  vrcholy  zdejší  Kordillery 
jsou  od  sev.  k  jihu:  Volcano  de  Minchin- 
madiva,  zvaný  též  Chayapiren  f2438  m  n.  m.), 
Volcano  del  Corcovado  (2289  m),  Monte  Yan- 
telcs  (2050  m),  Monte  Melimovu  (2400),  Monte 
Macó  (2960  »n),  Monte  San  Valentin  (3870  m), 
na  ostrově  Magdaleně  Monte  Motalat  f  1660  m), 
na  poloostr.  Taytao  Monte  Encinas  (1200  m). 
Řeky  veskrze  patří  k  oblasti  Velkého  okcánu 
a  pramení  se  částečně  hluboko  v  Argentině. 
Největší  z  nich  jsou  Rio  Bodudahue,  tvořící 
sev.  hranici  prov.,  Rúta,  Pálena,  Rio  Aysen, 
Rio  de  los  Huemules.  Povrch,  10.348  km^ 
(v  této  offic.  výměře  započítáno  jest  pouze 
něco  málo  kultivovaného  pobřeží  na  pevnině 
a  ostrov  Ch.,  kdežto  prov.  celá  jest  asi  Šest- 
kráte tak  velká),  jest  porostlý  hustými  lesy 
s   množstvím   užitkového    dříví.    Obyv.  jest 


79.514  (1892);  tito  bydlí  skoro  výhradně  na 
ostrově  Ch.,  jen  něco  málo  Indiánů  skupiny 
araukánské  obývá  též  na  pevnině.  Prov.  roz- 
děluje se  na  dep.  Ancud,  Castro  a  Quinchao. 
Hl.  m.  jest  Ancud;  dříve  jím  bylo  Castro, 
zal.  r.  1566  Španěly. 

2)  Ch.,  původně  Chilihue,  t.  j.  konce 
Chile,  ostrov  při  záp.  pobřeží  Jižní  Ameriky, 
tvořící  nejdůležitější  čásť  prov.  Ch.  Od  pev- 
niny oddělen  jest  na  sev.  úzkým  průlivem 
Chacao,  na  vých.  zál.  Ancudským,  na  jiho- 
vých.  zál.  Corcovadským.  Jest  od  sev.  k  jihu 
185  km  dl.,  průměrem  50  km  š.  a  měří  8570  km*, 
s  vedlejšími,  většinou  neobydlenými  a  počet 
100  přesahujícími  ostrovy,  9480  km*.  Břehy 
ostrova  jsou  vysoké  a  příkré,  na  záp.  jedno- 
tvárné, na  vých.  s  četnými  zátokami.  Vnitřek 
hornatý,  ale  málo  známý,  skládá  se  na  sev. 
ze  sopečného  kamení,  ve  středu  ze  žuly  a 
zelenokamů,  na  záp.  a  jihu  ze  svoru.  Ze  zná- 
mých vrcholů  dosahuje  Cerro  Contento  asi 
900  m  n.  m.  Řeky  jsou  velmi  četné,  ale  ne- 
patrné, pouze  Rio  rudeto  na  sev.  je  splavný. 
Podnebí  mírné,  velmi  vlhké  řročně  spadá 
2—3000  vtm  deště),  ale  zdravé.  Vegetace  jest 
méně  bujná  než  na  protějším  pobřeží  pev- 
niny. Ve  vnitř  jsou  rozsáhlé  pralesy.  Z  rostlin 
pěstují  se  obilí,  hl.  oves,  pšenice,  ječmen  a 
žito,  len,  boby,  brambory,  kapusta  a  ovoce. 
Dále  provozuje  se  chov  dobytka  a  drůbeže 
a  vývozní  obchod  dříví.  Hl.  přístavy  jsou 
Ancud,  Chacao,  Dalcahue,  Castro  a  Conchi. 
Vývozní  zboží  jde  hl.  do  Valparaisa.  Obyv. 
čítá  ostrov  79.000  (1892),  hl.  křesťanských 
Huillichů,  Indiánů  to  skupiny  araukánské, 
nyní  ponejvíce  pomíšených.  Tito  živí  se  hl. 
honbou,  rybolovem  a  dřevařstvím.  —  Ostrov 
objevil  r.  1558  Španěl  Don  Garcia  Hurtado 
de  Mendoza,  ale  připojen  byl  k  Španělsku 
teprve  r.  1565,  načež  stal  se  hlavní  stanicí 
pro  lodi  plovoucí  do  Peru.  Povstání,  které 
vypuklo  v  XVIII.  stol.,  bylo  bez  námahy  udu- 
šeno. V  povstání  Chilanů  na  poč.  t.  stol. 
zůstalo  obyv.  ostrova  věrno  Španělsku.  Po 
bitvě  u  Maipu  r.  1818,  kterouž  nuceni  byli 
Španělové  vykliditi  Chile,  uchýlili  se  sem, 
musili  však  r.  1825  ostrov  vydati,  načež  při- 
pojen k  Chile. 

Chilognatha,  mnohonožky,  viz  Sto- 
nožky. 

Ohiiok,  přítok  Sclengy  s  pr.  str.  v  Za- 
bajkalsku  v  Sibiři;  vytéká  z  Rachlejského 
jezera  blíže  Čity  při  záp.  svahu  Jablonovského 
hřbetu.  Teče  nejprve  směrem  jz.  poblíže  Vi- 
timu  a  Ingody  a  obrátivši  se  pak  k  sz.  ústí  se 
pod  starým  Selenginskem.  Jest  470  km  dl.  a 
s  největší  částí  splavná. 

Chilomonas  Ehbg.,  rod  nále vniků  bi- 
Číko vitých  {FlageUata)^  kladený  do  čeledi 
ďyptomonadina^  zajímavý  některými  zvlášt- 
nostmi těla  svého.  Tílko  přibližně  ovální  je  na 
jedné  straně  rovnější,  na  druhé  vypouklejší, 
na  zadu  oblé,  na  přídě  šikmo  otupené.  Přída 
s  vydutinou  tvoří  obústí,  z  něhož  vychází 
dvé  delších  bičíků  a  jež  vede  do  rourovi- 
tého  tlustostěnného  jícnu  sahajícího  téměř 
do  středu  těla.   V  těle  na  předu  umístěna 


Chilon  —  Chimaira. 


193 


»903. 


Chilomonas  Paramecium 

Ehrbg.,  sveti. 
a  jedinec  volnÝ :  n«  přidé  oba  při< 
úatDf  bičíky,  jc  jtcen,  v  aužitelná 
valniola,  /  jAdro,  /  fikrobovitá  té- 
lesa,  b  jemnec  v  cyaté  či  ve  acfarince. 


stažitelná  vakuola,  v  zadní  části  váčkovité 
jádro,  těsné  pod  povrchem  v  plasmé  nalézají 
se  četná  lesklá  ku- 
lovitá tělíska,  jež 
mikrochemickou 
reakcí  (barví  se  jó- 
dem modře)  uka- 
zují na  Škrobovi- 
tou  povahu.  Druh 
Ch.  Paramecium 
Ehrbg.  (viz  vy  obr. 
č.  1903.),  až  003  mm 
veliký,  hojně  žije 
saproíytně  ve  vo- 
dách sladkých, 
zvláště  v  nálevech 
obsahujídch  roz- 
kládající se  látky 
rostlinné.  Dá  se 
snadno  pěstovati 
ve  vodě,  do  níž  při- 
miieno  látky  škro- 
bovité.  Se. 

Ohilon  [či-],  hl.  m.  dep.  v  mexickém  státu 
Chiapasu,  55  km  svs.  od  San  Cristobalu,  na 
silnici  ze  San  Cristobalu  do  Palenque  a  na 
výšině  dosti  vysokého  horského  hřbetu, 
s  8357  ob.   Dep.  má  17.244  ob. 

Ohilón,  mudrc  řec,  viz  Cheilón. 

Ohilopoda,  stonožky  vlastní,  viz  Sto- 
noikv. 

Obuostoinata,  mechovky  oružené, 
podřád  mechovek  nahoústých  {Gymno- 
laemata),  vj^znaČují  se  nápadnou  mnohotvár- 
ností (polymorphismus).  Jedinci  obecní  mají 
schránku  vej Čitou  Či  mnohohrannou,  vápnitou 
neb  rohovitou,  mající  ústí  nikoliv  konečné, 
nýbrž' umístěné  pod  koncem  svrchním  a  oby- 
čejně zavírající  se  pyskovitě  pohyblivým  ví- 
čkem. K  jedincům  obecným  řadí  se  pozmě- 
nění jedinci:  zobák  ovití  (avicularia)  k  chá- 
pání uzpůsobilí,  bičíkovití  jedinci  obranní 
{vibracularia)  a  jedinci  vajíčka  přechová- 
vající (ovicelljr),  Podřád  tento  zahrnuje  větší 
počet  čeledí,  četné  rody  a  druhy  (na  1500), 
jež  jsou  vesměs  obyvateli  moře.  Počínají  se 
vyskytovati  teprve  v  jurském  útvaru,  roz- 
květu docházejí  v  třetihorách  a  v  době  ny- 
nější. Se. 

OhUpanoingo  [čilpansi-],  Ciudade  de 
los  Bravo s,  město  v  distriktu  Bravos  mexi- 
ckého státu  Guerrero,  1380  m  n.  m.  na  vy- 
soké planině  mezi  Velkým  okeánem  a  Rio 
Mexcalu,  má  vyšší  školu  a  5500  ob.  (1892). 
Do  r.  1886  bylo  hl.  m.  státu  Guerrero. 

Ohllperioh,  jméno  dvou  franckých  králů 
z  rodu  Meroveova:  1)  Ch.  I.  (561—584),  syn 
Chlotara  I.,  obdržel  po  smrti  otcově  vládu 
nad  Neustrií  s  hlavním  sídlem  v  Soissone. 
Řehoř  z  Toursu  nazývá  ho  Herodem  a  Ne- 
ronem  své  doby;  neb  Ch.  byl  nejnadanější, 
ale  také  nejkrutější  ze  svého  rodu,  pravý 
ticspota,  jenž  oddával  se  nejhnusnějším  vý- 
střc*dnostem  a  zlehčoval  církev,  odstraniv 
jiouhým  svým  nálezem  dogma  o  nejsvétější 
Trojici.  Poslav  první  manželku  svou  do  klá- 
štera, pojal  Galsvintu,   dceru  visigot.  krále 


Athanagidla,  ale  upadl  do  osidel  sličné  služky 
Fredegundy  (v.  t.),  která  přiměla  ho,  bjr 
Galsvintu  dal  zardousiti  (r.  568).  Zášť  mezi 
Fredegundou  a  Brunhildou  (v.  t.),  sestrou 
Galsvintinou,  způsobila  dlouholeté  a  krvavé 
spory  v  rodu.  Ch.  byl  donucen,  by  vydal 
Brunhildě  města  Bordeaux,  Limoges,  Co- 
hors,  Bearn  a  Bigorru  a  když  proto  r.  573 
a  575  podruhé  udeřil  na  Brunhildina  manžela 
Sigiberta,  byl  poraněn,  zahnán  do  Cambrayc 
a  Sigibert  prohlášen  byl  ve  Vitri  králem. 
V  neštěstí  tom  pomohla  mu  Fredegunda,  že 
najala  dva  mladíky,  by  holdujíce  Sigibertovi 
ho  zavraždili.  Ch.  zmocnil  se  Brunhildy  a 
spory  zmítaly  říší  franckou  až  do  r.  584,  kte- 
rého byl  Ch.  vraceje  se  z  lovu  zavražděn 
nejspíše  z  návodu  Fredegundy,  o  jejíž  nevěře 
se  clozvěděl. 

2)  Ch.  II.,  král  Neustrie  (715—720),  syn 
Childericha  II.,  byl  po  smrti  Dagoberta  m. 
prohlášen  králem,  byl  však  od  majordoma 
austraského  Karla  Martella  r.  717  u  Vinci  a 
r.  719  u  Soissonu  poražen  a  zahnán  do  Aqui- 
tanie.  Po  smrti  Chlotara  IV.  (719)  jmenoval 
ho  Karel  Martell  králem. 

Ohiltem  Hllls  [čiltrn-],  pásmo  pahorků 
v  angl.  hrabstvích  Oxfordu,  Buckinghamu 
a  Hertfordu;  náležejí  útvaru  křídovému  a 
počínají  na  1.  bř.  Temže  sev.  od  Readingu 
a  táhnou  se  celkovým  směrem  od  jz.  k  sz. 
v  délce  113  km  a  šířce  25—50  km.  K  sz.  příkře 
spadají.  Nejvyšším  vrcholem  jest  Wendower 
Hill  (276  m  n.  m.).  Pahorky  tyto  bylý  kdysi 
pokryty  hustými  lesy  bukovými,  v  nichž  se 
zdržovaly  tlupy  lupičů.  Aby  před  nimi  bylo 
sousední  obyvatelstvo  chráněno,  býval  od 
koruny  ustanoven  zvláštní  strážce,  zv.  Ste- 
ward  of  the  Chiltern  hundreds.  Úřad  ten  stal 
se  dávno  zbytečným  a  slouží  dnes  jako  fikce 
poslancům,  kteří  chtějí  se  vzdáti  mandátu; 
anglické  právo  nepřipouští  toho  totiž  i  ob- 
chází se  věc  tím  způsobem,  Že  poslanci  udělí 
se  uvedený  úřad  správcovský  (stewardship), 
s  nímž  spojen  roční  plat  20  snili,  což  má 
za  následek  ztrátu  mandátu,  neboť  jej  ztrácí 
každý,  kdo  přijme  od  koruny  úřad. 

Ohiltem  hiindreds  v.  Chiltern  Hills. 

Ohilver*  Coton  [čilvrs  kotnl,  m.  v  angl. 
hrabství  warwickském,  1  km  j.  oa  Nuneatonu, 
7  km  sv.  od  Coventry,  při  průplavu  Coven- 
tryjském,  s  průmyslem  a  3720  ob.  (1891). 

Chlmaera:  1)  Ch.  v  řec.  myth.  viz  Chi- 
maira. —  2)  Ch.  (franc.  chiméře),  fantastický 
výmysl,  záluda.  —  3)  Ch.  v  zool.  viz  Chiméry. 

Chlmaeridae  viz  Chiméry. 

Chimaira  (lat.  Chimaera),  báječná  byto.st 
mythu  řeckého,  byla  dle  Hom.  II.  VI.  180 
v  předu  lvem,  uprostřed  kozou,  v  zadu  hadem 
a  chrlila  oheň;  složení  těla  vykládáno  pak 
tím,  že  jí  dáváno  tělo  kozí  se  lví  hlavou  a 
hadem  na  místě  ocasu,  nebo  že  se  k  sobě 
připojovala  tři  těla  s  vlastními  hlavami,  a  sice 
kozí  uprostřed,  jež  prý  chrlila  oheň.  Sídlila 
v  Lykii.  K  rozkazu  krále  lyckého  zabita  byla 
od  BellcrofontEL  Později  vedle  jiných  straši- 
delných oblud  přeložena  do  Tartaru.  Ch. 
byla   personifikací  bouřných    mocí   vulkán  i- 


194 


Chimaltenango  —  Chimenti. 


ckých.  V  uméní  často  mythus  onen  znázor- 
ňován (na  vásách,  mincích,  gcmmách).  V  mu- 
seu ve  Florencii  nalézá  se  velká  bronzová 
Ch.  (vyobr.  viz  Etruské  uměni  str.  787); 
na  mincích  korinthských  a  sikyónských  Ch. 
jest  obvyklým  obrazem.  Někteří  (Fischer, 
Ritter)  chtéjí,  snad  právem,  jméno  odvozo- 
vati z  některého  asijského  jazyka,  jako  z  rol- 
nického Cliamird  =3  adusta.  klk. 

Ohimaltenan^O  |či-],  hl.  město  dep.  ve 
středo-amer.  rcp.  Guatemale,  1650  m  n.  m., 
na  silnici  z  Guatemaly  do  Sololy,  s  velkými 
výročními  trhy  a  2733  ob.  (1880).  V  okolí 
orba  a  rozsáhle  pěstění  kávovníku  a  cukrové 
třtiny.  —  Dep.  má  59.335  ob.  (1889). 

Chlmarrhaeiui  Jakob,  spisovatel  a  ver- 
šovec  novolatinský  (*  kol.  1550  v  Rocrmondě 
v  Hollandsku  —  f  24.  srpna  1614  v  Litomě- 
řicích), žil  od  r.  1572  při  dvoře  císařském 
v  Praze,  jsa  dvorním  kaplanem  a  předním 
almužníkem  u  Maxmiliána  II.  a  potom  u  Ru- 
dolfa U.,  jenž  zejména  též  pro  znalost  hudby 
nevšedně  jej  vyznamenával.  R.  1580  přiči- 
něním jeho  utvořilo  se  čilé  bratrstvo  k  oslavě 
Božího  těla  {Confraternitas  Venerabilis  Eucha- 
ristiae  Sacramenti),  nejprve  ze  členů  hudební 
kapely  císařské,  později  také  z  jiných  osob, 
zvláště  šlechtických,  jež  se  zvláštními  stano- 
vami řídilo  a  snahou  svého  protektora  hrab. 
Sixta  Trautsona  odpustkových  výhod  od  pa- 
peže dosáhlo.  Ch.  byl  mnoho  let  onoho  bratr- 
stva starostou  a  ve  prospěch  zájmů  členských 
vydal  zvláštní  modlitební  knihu  s  kalendáriem 
a  poučným  návodem,  zvanou  Sacrum  Ga^O' 
phylacium  (1588,  1594).  R.  1585  jmenován  byl 
dvorním  falckrabím  {comcs  Falatinus)  a  v  hod- 
nosti té,  spojené  s  právem  udíleti  pro  zá- 
sluhy literární  vavřínový  věnec  a  titul  »ko- 
runovaného  básníka*  {poeta  laureatus),  stal  se 
modlou  rozmanitých  veršovců  soudobých, 
domácích  i  cizích.  Dosáhnuv  vysokých  a  čet- 
ných důstojenství  církevních,  jmenován  byl 
posléze  (1598)  proboštem  v  Litoměřicícn, 
kdež  také  po  smrti  své  při  kostele  sv.  Ště- 
pána byl  pochován.  Z  oboru  literárního 
kromě  modliteb  již  uvedených  zůstavil  po 
sobě  též  několik  básní  příležitostných,  mezi 
nimi  cpithalamium  k  sňatku  Viléma  z  Rožm- 
berka s  Polyxenou  z  Pernšteina  (1587)  a  delší 
cpicedion  na  smrt  Adama  z  Dietrichsteinu 
(1590).  Též  se  připomíná  ieho  účastenství 
při  vydávání  hudebních  skladeb  Jak.  Hanla 
a  Jak.  Rcgnarda.  —  Srv.  Dlabač,  Kúnstler- 
loxicon  I.,  274;  Rybička  v  »Slov.  Nauč.*  III., 
1068;  »Arch.  Pam.*  X.,  732;  Čas.  Č.  M.  1897, 
79—82.  Thř. 

Chlmay  fšimé],  mčsto  v  arroud.  Thuin- 
ském  belg.  prov.  henegavské  na  řece  Blanche 
a  želez,  tratích  Beaumont-Ch.  a  Hastiěre- 
Marienbourg-Momignies ;  má  2  kostely,  pěkný 
zámek  knížat  z  Chimay  s  rozsáhlým  par- 
kem, athenaeum,  bisk.  seminář,  pomník  hi- 
storika Froissarta,  železné  huti  a  vysoké  peci, 
výrobu  krajek,  lomy  velmi  cenného  mramoru 
a'3305  ob.  (1890).  —  Od  r.  1397  náleželo  pan- 
ství Chimayské  pánům  z  Croy,  r.  1470  po- 
výšeno na  hrabství,  r.  1486  císařem  Maxmi- 


liánem pro  Karla  z  Croy  na  knížectví.  Po- 
zději připadlo  věnem  Karlovi  z  Ligne  knížeti 
z  Arenberku  a  od  r.  1804  patři  knížatům 
z  Chimay  a  Caramanu. 

Ohimay  [šiméj,  kníž.  rod  belg.,  jehož  titul 
přechází  vždy  na  prvorozeného,  kdežto  ostatní 
mužští  členové  nazývají  se  knížaty  de  Cara- 
man,  ženské  hraběnkami  de  Caraman;  vyni- 
kají: 1)  Ch.  Frang.  Jos.  Philippe  de'Ri- 
quet,  kmze  (*  1771  —  t  1843).  Opustiv  na 
počátku  revoluce  vojenskou  službu  francouz- 
skou, vrátil  se  teprve  r.  1815  a  byl  zvolen 
do  sněmovny  poslanců,  ve  které  se  přidal 
k  opposici;  když  proto  nebyl  více  zvolen, 
odebral  se  do  Hollandska,  stal  se  členem 
první  komory  a  r.  1824  obdržel  od  hollanu- 
ského  krále  potvrzení  knížecího  titulu;  r.  1805 
pojal  sličnou  Terezii  Tallienovou,  která 
se  dala  od  Talliena  rozvésti.  —  2)  Ch.  Jo- 
seph,  kníže,  vnuk  předešl.  (*  1836  —  f  1892), 
byl  v  1.  1870 — 78  guvernérem  prov.  hene- 
gavské a  v  1.  1884—92  ministrem  věcí  za- 
hraničních. 

Ohlmborazo  [čimboraso]:  1)  Ch.,  hora 
v  záp.  řetěze  Kordillery  na  planině  Quitské 
v  jiho-amer.  rep.  Ecuadoru,  na  1*  47'  j.  š. 
mezi  horami  Ilinizou  a  Pichinchou.  Jest  to 
vyhaslá  sopka,  bez  jakékoliv  patrnější  stopy 
jícnu;  stojí  o  samotě  a  má  podobu  otupe- 
ného kužele,  jehož  svahy  rozbrázděn^  jsou 
četnými  roklemi  (Barrancas).  Složením  jest 
převládne  trachytová.  Výška  dle  Reissc  a 
Stiibela  6310  m  n.  m..  z  čehož  asi  1600  m  vy- 
stupuje nad  čáru  věčného  sněhu.  Býval  po- 
kládán až  do  r.  1817  za  nejvyšší  horu  světa. 
O  vystoupení  na  Ch.  pokusil  se  poprvé  dc 
la  Condamine  r.  1745,  dosáhnul  však  pouze 
5100  m  výše,  v  červnu  r.  1802  dostoupili 
A.  v.  Humboldt  a  Bonpland  ze  vsi  Calpi  až 
do  výše  5882  m  n.  m.,  v  pros.  r.  1831  Bous- 
singault  a  Halí  6004  w,  r.  1856  Jules  Remy 
vylezl  skoro  až  na  vrchol,  r.  1872  Stůbel  do- 
sáhl 5810  m,  r.  1880  dostoupil  Whymper  te- 
mene. 

2)  Ch.,  prov.  jiho-amer.  rep.  Ecuadoru, 
hraničící  na  sev.  s  prov.  Leon,  na  jihu  s  prov. 
Caňar;  jest  to  čásC  vysoké  roviny  Tacungy 
uzavřená  mezi  řetězem  Kordillery  Quitské  a 
Vých.  Kordillerou;  má  velké  bohatství  ka- 
mence a  síry,  na  něž  se  silně  doluje.  Jmeno- 
vitě u  Alausi  jsou  celé  vrchy  ze  síry.  Prov. 
má  na  14.360  km^  90.782  ob.  ^1885),  nečítajíc 
v  to  Indiány.  Pěstuje  se  orba  a  chov  do- 
bytka, dále  něco  tkalcovské  bavlny  a  vlny. 
Též  těží  se  mnoho  chinové  kůry.  Provincií 
probíhá  trať  železné  dráhy  ze  Sibombe  do 
Guayaquilu.  III.  m.  Riobamba. 

Ohlmbote  [čimbóte],  přístavní  m.  v  dep. 
Ancachs  jiho-amer.  rep.  Peru,  120  km  jv.  od 
Trujilla,  na  zálivu  Ferrolském  Velkého  okeánu 
a  žel.  trati  Ch.-Huaraz;  má  čilý  obchod. 

Chimenti  [ki-]  Jacopo,  vl.  Jacopo  di 
Clementi  da  Empoli,  malíř  ital.  (*  1554 
v  Empoli  —  t  1640  ve  FlorenciiJ.  Vzdělav  se 
u  Tomasa  de  S.  Friano  zabýval  se  studiem 
maleb  de  Sartových  a  osvojil  si  klidné  a  re- 
ální  pojímání   a   provádění   látky.    Pracoval 


Chiméry  —  Chiminello. 


195 


především  pro  rod  Medici,  ale  přes  značné 
příjmy  zemřel  v  bídě.  Z  obrazů  Ch-ho  vy- 
niká: M^idonna]  Su\ana  před  koupelí;  Kristus 
v  \ahradé  GetJisemanské;  Si'.  Karel  Boromej- 
ský'.  Obětováni  ísaka.  Mnoho  obrazů  jeho  zdobí 
chrámy  florencké. 

Chiméry  (Holoceplialí),  jindy  řád  ryb  žra- 
lokovitých,  nyní  samostatná  podtřída  ryb 
o  jediné  čeledi  téhož  jména  {Oiiinaeridde), 
podtřída  teď  jiŽ  nepatrná,  skrovný  to  zbytek 
skupiny  ryb,  jež  mela  za  dřívějších  period 
geologick<*ch  mnohem  větší  počet  rozmani- 
tých rodu.  Recentní  ch.  mají  tělo  celkem 
podobného  tvaru  jako  žraloci,  totiž  protáhlé, 
v  předu  silnější,  nazad  zúžené;  trup  ukončen 
jest  vzadu  štíhlým  ocasem  s  ploutevnatou 
obrubou  vezpod  aneb  i  nahoře  {diphycerkie). 
Kůže  jest  u  recentních  lysá,  u  fossilních  ko- 
stěnými šupinkami  poseta;  jsou  v  ní  i  silně 
vyvinuté  slizne  chodby,  obklíčené  kroužky 
chrupavčitými,  a  vyniklá  postranní  čára. 
Ploutve  hřbetní  jsou  dvě,  často  spolu  spo- 
jené; prvá  krátká  a  vysoká,  druhá  dlouhá 
a  nízká;  před  prvou  hřbetní  ploutví  jest 
mocný  osten,  spojený  kloubem  s  chrupav- 
dtým  nosičem  až  od  chordy  vycházejícím. 
Ploutve  prsní  jsou  převeliké,  břišní  o  něco 
menší,  řitní  malá.  Samec  má  v  předu  na  čele 
výrostek  na  předu  zakulacenv,  ostrými  trny 
pokrytý  a  před  břišními  ploutvemi  menší 
ostny  rovněž  trnité.  Samci  mají  také  vnější 
kopulační  orgány,  tenkými  ostny  z  dentinu 
ozbrojené.  Hlava  jest  zavalitá,  na  předu  šikmo 
dolů  a  nazad  ufatá,  tak  že  se  ústa  pod  před- 
ním koncem  jejím  nalézají;  oči  nemají  víček. 
Žaberní  otvor  mají  ch.  na  rozdíl  od  žraloků 
na  každé  straně  jen  jediný,  zakrytý  blánitým 
víčkem,  v  němž  jest  chrupavčitý  rudiment 
opercula.  Uvnitř  jest  čtvero  skulin  žaberních. 
Stríkací  otvory  scházejí.  Nozdry  jsou  na 
zpodní  straně  čenichu  a  vedou  do  velikých, 
krouceních  otvorů  čichových.  I  v  kostře  liší 
se  ch.  četnými  důležitými  znaky  od  žraloků. 
Páteř  jest  nezřetelné  segmentovaná;  nedělená 
chorda  jest  totiž  obklíčena  četnými  kroužky 
chrupavčitými,  poněkud  zvápnatělými,  jichž 
jest  větší  počet  než  chrupavčitých  obloukův 
a  trnáv  obratlových.  Na  statné,  chrupavčité 
lebce  jest  palatoquadratum  a  hyomandibularc 
pevně  splynulé  s  postranními  partiemi  lebky 
(autostylie  dolejší  čelisti);  obé  orbity  jsou 
odděleny  přehrádkou  jen  blánitou.  V  dolejší 
čelisti  jest  na  každé  straně  jen  jediný  veliký, 
ostrý  zub  deskovitý,  kryjící  vnitřní  plochu 
i  okraj  sanice,  proti  němuž  jsou  nahoře  ta- 
kové desky  dvě.  Se  žraloky  srovnávají  se 
ch.  tím,  že  mají  ve  svalnatém  násadci  srdeč- 
nice  četné  chlopně  a  v  konci  tenkého  střeva 
řasu  spirálnou. 

Recentní  rody  ch-ér  známe  jen  dva  se 
4  druhy;  3  druh  v  r.  Chimaera  L.  žijí  u  břehů  v 
evropských,  kolem  Japanu  a  u  Mysu  Dobré 
Naděje,  jediný  druh  r.  Callorhynchus  Gron. 
v  mořích  jižních.  Vlastní  ch.  (rod  Chimaera 
L.)  mají  přední  konec  hlavy  prodloužený 
v  čenicn  měkký,  v  hořejší  čelisti  přední  zub 
krátký   a  na  okraji   zoubkovaný,   maxillarní 


(druhý)  zub  veliký  a  trojhranný,  s  četnými 
hrboly  žvykacími  na  okraji.  Dolejší  zuby  mají 
podobu  kosodélníkových  desk  s  krátkou  sym- 
fysou.  Silný  osten  před  hřbetní  ploutví  jest 
se  stran  sploštělý,  má  na  předu  ostrou  hranu 
a  vzadu  dva  trny.  Štíhlý  ocas  má  ploutev 
nahoře  i  vezpod;  řitní  ploutev  jest  nizounká. 
Ch.  monstrosa  L.,  chiméra  hlavatá,  má 
ocas  ukončený  dlouhým  bičíkem  již  bez  plou- 
tevnaté  obruby.  Tělo  mívá  délku  až  i  1"5  m 
a  barvu  různou,  najčastěji  nahoře  hnědou  se 
světlejšími  skvrnami,  na  stříbrolesklých  bo- 
cích často  skvrny  nahnědlé,  břicho  bělavé; 
na  hřbetnich  ploutvích  jest  široká  černá  ob- 
ruba. Žije  u  břehův  evropských,  v  moři 
Středozemním,  v  Severním  Německém  i  v  Le- 
dovém moři.  Živí  se  měkkýši,  raky  i  drob- 
nými rybkami.  Vajíčka  mají  rohovitá  pouzdra. 
Při  západním  pobřeží  sev.  Ameriky  žije  Ch. 
CoHiei  Benn.,  bez  tenkého  bičíku  na  ocase 
jen  krátce  zašpičatělém.  Masa  těchto  ryb  po- 
užívati nelze.  Rod  Callorhynhus  Gron.  má  do- 
lejší zuby  silné,  kosodélníkové  a  v  ústech 
ještě  velikou  plochu  žvykací.  Hlava  ukončena 
jest  v  předu  chrupavčitým  výčnělkem  s  kož- 
natým  lalokem;  ocas  jest  vzhůru  zakřiven  a 
nemá  nahoře  ploutve.  Jediný  druh  C  antarc- 
ticus  Cuv.  dorůstá  délky  až  90  cm  a  má  barvu 
nahoře  nahnědlou  s  podélným  pruhem  tmav- 
ším po  stranách.  Žije  v  mořích  jižního  mír- 
ného pásma,  zejména  v  jižních  končinách 
Atlantského  okcánu  a  moře  Tichého. 

Fossilní  ch.  zachovaly  se  celé  (kostry) 
jen  v  lithografické  břidlici  jurské;  isolované 
zuby  a  ostny  ploutve  hřbetní  bývají  nalezeny 
již  v  devonu,  pak  zvláště  v  útvaru  jurském 
a  křídovém,  ano  i  v  usazeninách  třetihorních. 
Rod  hchyodus  Egert.  se  30  asi  druhy  náleží 
útvaru  jurskému  i  křídovému;  pěkné  zacho- 
valé kostry  druhu  /.  avita  H.  v.  Meyer  na- 
lezeny v  lithografické  břidlici  u  Eichstacdtu. 
Tomuto  rodu  náleží  zajisté  i  osten  35  cm 
dlouhý,  z  Vinař,  ve  sbírkách  Českého  musea. 
Kromě  něho  známe  z  našeho  útvaru  křído- 
vého ještě  patrovou  desku  druhu  Chimaera 
furcata  Fr.  (z  bělohorské  opuky)  a  desku 
s  tupými  vruby  (z  Vinař),  podobnou  hořej- 
šímu přednímu  zubu  fossilního  rodu  Eda- 
phodon  Newt.  Kromě  toho  buďtež  tu  uve- 
deny ještě  důležité  cizí  rody  Ptyctodus  Panděr 
(isolované  zuby  z  rus.  devonu),  Eumylodus 
Leidy  z  křídového  útvaru  (Amerika.  Missis- 
sippi), Ganodus  Eg.  z  jurského  útvaru  (Anglie), 
Rhynchodus  Newb.  z  devonu  amer.  a  j. 

Ž  literatury  dosti  skrovné  nejdůležitější 
jsou  práce  Leydigova  o  anatomii  a  histologii 
v  Miillerově  » Archiv  f.  Anat.  u.  Phys.c  XVin., 
Hubrechtova  o  lebce  v  »Niederl.  Arch.  Zool.< 
III.,  též  v  »Morphol.  Jahrbuch*  III.,  a  Solge- 
rova  o  viscerální  kostře  tamtéž,  I.  O  fossil- 
ních ch-rách  našich  viz  Baycrův  Kritický 
seznam  plazův  a  ryb  českého  útvaru  křído- 
vého (» Věstník  Č.  Akademie  1896).  o  cizích 
Zittelovu  knihu  >Handbuch  der  ťalaeonto- 
logie*  (I.  3).  Br. 

Chiminello  [kim-|  Vincenzo,  astronom 
a  meteorolog  ital.   (♦  1741   v  Marostice  — 


196 


Chimophila  —  Chinglcput. 


t  1815  v  Padově).  Studoval  práva,  pozdéji 
astronomii  a  stal  se  pomocným  astronomem 
při  observatoři  v  Padově,  r.  1797  ředitelem 
observatoře  a  prof.  na  universitě.  Uveřejnil 
zajímavé  práce  meteorologické  a  astronomi- 
cké v  časopisech;  po  svém  strýci  Toaldovi 
pokračoval  u  vydávání  Giornale  astrometeoro* 
logico  (1797—1811). 

Ohlmoplilla  Pursh,  zim  ozeleň,  rod  rost- 
lin z  řádu  vřesovitých  s  rodem  Pi rola  pf i- 
buzný,  od  néhoŽ  liší  se  květy  v  okolíky  se- 
stavenými, mističkovitým  terčem  z  lážka  pod 
semenníkem  vyrůstajícím  a  přímými  tobol- 
kami 8  kraji  chlopni  lysými.  Sem  počítaný 
druh  z.  okoličnatý  (Ch.  umbellata  Nutt.) 
je  polokeřík  na  */«  "'  vysoký,  vždy  zelený 
s  lodyhou  jednoduchou  nebo  větvitou.  Tuhé, 
kožovité  listy  jsou  krátkořapičné,  kopinato- 
klínovité,  pilovité,  lysé,  na  líci  tmavozelené, 
vczpod  bledší.  Z  konce  větviček  vyniká  stopka 
přímá,  okolík  3—7  dosti  velikých  květů  ne- 
soucí. Ušty  kališní  jsou  vejčité,  špičaté,  po 
kraji  zoubkované,  plátky  korunní  kalicha  tři- 
krát delší  jsou  obvejčité,  zoubkované,  bílé 
neb  narflŽovělé.  Tyčinkjr  koruny  kratší  mají 
nitky  lysé  a  dole  porozšířené.  Semenník  vej- 
čitě  kulatý  má  bliznu  kulatou,  skoro  při- 
sedlou. Roste  po  lesích  Evropy,  Asie  i  sev. 
Ameriky.  Kvete  od  června  do  srpna.  Hořké 
a  trpké  listy  se  druhdy  potřebovaly  v  lékař- 
ství; možno  jimi  vydělávati  jemnější  káže  a 
barviti  na  černo.  Vs. 

Ohlmu  [či-],  Gran  Ch.,  mohutné  zříceniny 
indiánského  města  v  údolí  t.  jm.  v  dep.  La 
Libertad  peruánské  prov.  Trujillo  mezi  údo- 
lími Chicama  a  Viru.  Prostor  v  délce  20  až 
24  km  a  šířce  8  až  9  km  poset  jest  rozvali- 
nami mohutných  zdí  z  cihel,  omítnutých  štu- 
kem a  pokrytých  vypouklými  ozdobami,  po- 
dobnými oněm,  které  nacházejí  se  v  Mitlc 
(viz  Mitla).  Rozeznati  možno  četné  paláce, 
chrámy,  vodovody,  vězení,  špýchar,  pece  na 
tavení  ková  atd.  Velmi  zajímavé  jsou  spo- 
lečné hroby  (huacas),  pyramidy  to  z  křemen- 
cových oblázká  spojených  hlinitou  maltou 
v  pevný  celek.  Největší  z  nich,  Huaca  El 
Obispo,  jest  45  m  vys.  a  má  základnu  3-2  ha 
velikou.  Nad  jiné  vynikají  zříceniny  chrámu 
slunce,  zaujímající  plochu  2*8  ha  s  průčelím 
245  m  dl.,  60  m  vys.  Ch.  byla  nejlidnatějším 
a  největším  městem  starého  Peru  a  hl.  m. 
říše  Ch.,  která  jest  původu  předinkánského 
a  dlouho  zachovala  si  neodvislost  od  Peru. 
Prostírala  se  od  údolí  Barranca  v  dep.  Lima 
až  k  zál.  Guyaquilskému.  Peruané  podrobili 
si  ji  teprve  za  9.  inky  Pačakutecha.  Obyva- 
telstvo patřilo  ke  skupině  Yunků,  jejichž  řeč 
byla  naprosto  rozdílná  od  kešuanštiny,  kte- 
rou mluvili  staří  Peruané.  Nalezeno  zde  množ- 
ství starožitností;  stříbrné  a  zlaté  památky 
však  byly  většinou  k  velké  škodě  vědy  roz- 
taveny. Srv.  Middendort,  Das  Muchik  oder 
die  Chimusprache  (Lipsko,  1892). 

Ohina  [čajnej,  angl.  název  porculánu.  Uží- 
váno ve  spojeni  ch.  clay  f-klé[,  porculánová 
hlína.  ch.  wares  [-uérs],  porculánové  zboží. 

Ohina  viz  Chinová  kůra. 


Cnilnab,  řeka  v  Indii,  viz  Čináb. 

Olllnae  oortox,  kat.,  viz  Chinová  kůra. 

OhinaM  [šináž],  fr.,  pestré  tkaní,  v.  Ch  i  n  c. 

OhlnafdiB  jest  zásada  C/y;(C//,)N.  která 
zprovází  chinolin  v  dehtu  kamenouhelném ; 
kapalina  při  246*  vroucí.  OŠc. 

Chlnam^oa  [činaméka],  indiánské  měste- 
čko v  středo-amer.  řep.  San-Salvadoru  25  km 
sz.  od  San-Miguela,  606  m  n.  m.  na  sev.  svahu 
sopky  Ch-eky  (1399  m  n.  m.),  má  7015  ob. 
(1878),  hl.  Indiánů,  kteří  pěstují  kukuřici  a 
luštěniny. 

Ohlnaadaga  [činandé-j,  hl.  město  dep. 
v  středo-amer.  rep.  Nicaraguc,  21  km  sz.  od 
Leonu,  35  m  n.  m.,  při  již.  úpatí  sopky  Vieja 
na  železné  dráze  Cocinto-Lcon-Managua,  asi 
s  8000  ob.,  provozujícími  čilý  obchod;  ne- 
daleko přístav  Realejo  Velkého  okeánu.  — 
Depart.  hraničí  s  rep.  Honduraskou  a  zálivem 
Fonseckým,  jest  částečné  velmi  úrodný  a  čítá 
23.719  ob.  (1888),  zaměstnávajících  se  země- 
dělstvím a  obchodem  najmě  se  zemědělskými 
plodinami. 

Ohiné  [šinéj,  franc,  jsou  vzory  na  tkani- 
nách tvaru  větších  jednotlivých  plamenů  ba- 
revných se  slabě  ohraničenými  konci.  Hotoví 
se  tak,  že  osnova  zbarví  se  před  navíjením 
na  vratidlo;  na  těch  místech,  kde  nemá  býti 
zbarvena,  ovine  se  pevně  nit,  načež  ponoří 
se  do  kotlů  s  barvou.  Konce  slabě  vybíha- 
jící obdrží  se  volným  vytažením  nití  osnovy 
na  vratidle.  Jde-li  o  zhotovení  pravidelných 
vzorů  fkvětin,  růžic  a  p.),  potiskne  se  osnova 
pomoci  dřevěných  forem  podobně  jako  při 
tisknutí  kartonu  náležitými  barvami,  nebo  se 
pomaluje  pomoci  šablon.  Jinak  ch.  značí 
jemně  plameníte  (melírované)  vzory  obyčejné 
tak  hotovené,  že  každá  niť  osnovni  zkroutí  se 
ze  2  různobarevných  nití  v  jednu  a  útek  jest 
jednoduchý  a  jiné  barvy,  neb  i  naopak  jeano- 
barevná  osnova  a  2  různobarevné  v  jednu 
niť  zkroucené  niti  útkové. 

Ohinga,  zool.,  viz  Mephitis. 

Ohingan,  dlouhý  řetěz  horský  směru  od 
jz.  k  sv.  oddělující  poušť  Samo  od  Mandžu- 
ska  a  končící  na  sibiřských  hranicích.  Jest 
povahy  sopečné  a  poslední  známý  výbuch 
v  Ch-u  byl  r.  1720—21;  výška  asi  2500  m 
n.  m.  Pohoří,  zvané  i  Velkým  Ch-em,  spo- 
jeno jest  Iljchuri  Alincm  a  Douse  Alinem 
s  Malým  Ch-em  nebo  Burejským  pohořím, 
na  vých.  od  Ch-u.  Záp.  svahy  pohoří  odvo.d- 
ftují  k  Amuru  Chailar  a  Chalchagol,  dále 
menší  přítoky  Argunu  a  Amuru  (Gan,  Ma- 
rekta,  Álbazicha,  Panga  a  j.),  na  jihozáp.  ztrá- 
cejí se  některé  řeky  v  solných  bažinách  pou- 
ště, j.  Chara  Usu.  Vých.  svahy  odvodňují  se 
dílem  k  Amuru  a  jeho  přítoku  Sungarimu 
(k  Amuru  teče  Kumara,  k  Sungarimu  Nonni 
s  četnými  přítoky),  dílem  ztrácejí  se  ve  vých. 
části  Gobi  (Kol),  dílem  konečně  náleží  k  úvodí 
Liau-ha  a  tím  k  oblasti  Žlutého  moře. 

Ohlnglopilt  [činglputj,  opev.  město  v  okr. 
t.  jm.  presidentství  madraského  v  Brit.  Přední 
Indii,  na  ř.  Palaru,  58  km  již.  od  Madrasu,  má 
značnou  výrobu  hrnčířského  zboží  a  v  okolí 
zemědělství,  jmenovitě  pěstění  rýžc. 


Chincha  alta  —  Chinon. 


197 


Chlaolia  alta  [činča-],  město  v  dep.  a 
prov.  Ica  jibo-amer.  prov.  Peru,  nedaleko 
ústí  Ria  CiHty  do  Velkého  okeánu,  při  němž 
položen  jes^  přístav  Chincha  baja;  město 
má  asi  4000  ob.  (1889)  a  v  okolí  cetnč,  zají- 
mavé indiánské  starožitnosti.  Proti  přístavu 
položeny  jsou  Chinchaské  ostrovy. 

Chlnobartrt  ostrovy  [činča-j,  skupina 
ostrovů  Velkého  okeánu  na  13^  38'  j.  š.  před 
zátokou  Pisco  v  prov.  Ica  jiho-amer.  rep. 
Peru.  Skupina  skládá  se  ze  tří  vétáích  ostrovu, 
Isla  del  Nořte,  Isla  del  Medio  a  Isla  del  Sur, 
asi  60  m  vys.,  divoce  rozervaných  a  skalna- 
tých, beze  vSí  vegetace  o  povrchu  16*20  km\ 
a  četných  skalisek  a  útesu  o  celkové  ploše 
asi  ISOJIrm'.  Ostrovy  jsou  skoro  neobydlené, 
pouze  na  Isla  del  Nořte  řídké  obyvatelstvo. 
Ch.  o.  bývaly  velmi  důležité  pro  ohromné 
bohatství  guana,  které  zde  tvořilo  vrstvy 
místy  až  přes  30  m  vys.  S  vývozem  počato 
r.  1840  a  vyvezeno  bylo  do  r.  1874  celkem 
7475.194  tun  ^ana  v  ceně  218*7  milí.  doU. 
Vrstvy  jsou  již  od  r.  1874  vyčerpány.  Tě- 
ženi guana  bylo  peruánskou  vládou  mono- 
polisováno. 

ChtnohUla,  rod  hlodavců,  viz  Činčila. 

OUnohilladel  Monte  Aragon  [činčilja-], 
okr.  město  ve  špan.  prov.  Albacete,  298  km 
jv.  od  filadridu,  na  žel.  tratích  Madrid-Alicante 
a  Albacete-Ch.-Cartagena  pod  holým  pahor- 
kem, na  němž  jsou  zříceniny  starého  zámku 
a  jehož  četné  jeskyně  slouží  za  obydlí;  pěkný 
hlavní  kostel,  hmčířství,  hotovení  vlněných 
látek,  pěstění  obih',  šafránu  a  vinné  révy  a 
6096  ob.  (1887).  V  okolí  vydatné  lomy  mra- 
morové a  sádrové. 

Chiaohon  [činčon],  město  ve  špan.  prov. 
madridské,  40  km  jjv.  od  Madridu,  v  pěkné 
poloze  při  úpatí  vrchu  Tagusu,  se  zámkem, 
minerálním  pramenem  a  4900  ob.  živících  se 
hl.  zemědělstvím. 

Ohliiohové  [činčové]  viz  Peru. 

ChInohOTO;  faktorie  africká,  v.  Šinšošo. 

Ohlnioln  viz  Chinová  kůra. 

Ohlaidla  (Guinidinum,  fi  Chinin,  Conchi- 
ninum),  2C^H^N^0^  +  SH^0,  krystalluje z  roz- 
toků étherického  a  líhovitého;  naznačená  for- 
mule platí  pro  ch.  z  lihu  vyhraněný,  ve  vlast- 
nostech se  prostý  alkaloid  i  soli  velmi  s  chi- 
ninem srovnávají.  —  Z  jeho  sloučenin  jme- 
nujeme: Chinidinsulfat  {Chinidinum  sul/u- 
ricum),  2C^H^N^0^S0^H^  -f  2//, O;  rozpouští 
le  asi  ve  108  dílech  vody.  Soli  chinidinové 
tnají  hořkou  chuC  jako  chinininové.  Srv.  též 
Chinová  kůra.  Jd. 

Olilalii.  Qo^M^t^si  chem.  rozvedené  snad 
CU^O.  CJí^N,C,^H,^N{OH),  alkaloid  léčivý 
v  kůře  chino vniků  Cinckona,  Calisaya,  lanct- 
folia,  Pitayensis,  offlcincdis,  Tacujensis  a  j. 
Z  kor  vyjímají  alkaloid  ten  zředěnými  kyseli- 
nami a  soli  vzniklé  několika  operacemi  čistí. 
Ze  solí  lze  ch.  vyloučiti  žíravinami  buď  jako 
t>ezbarvou  hmotu  nebo  ve  formě  krystalků 
se  třemi  molekulami  vody.  Nejmenší  množ- 
ství ch-u  poznává  se  vodou  chlorovou  (nebo 
brómovou);  přičiníme-li  po  té  přebytečného 
ammoniaku,  zabarví  se  roztok  smaragdově  ze- 


leně. Ch.  zamezuje  hnití,  jest  tudíž  hmotou 
antiseptickou,  nižšímu  organismu  jest  jedem. 
Snižuje  teplotu  těla  (antipyreticum)  a  jest 
specifický  lék  proti  zimnici  střídavé.  Po  vel- 
kých dávkách  ch-u  mohou  nastati  nepříznivé 
příznaky,  závrať,  hučení  v  uších,  omámení.  Rn, 

Oblniiunilflat,  Chininům  siilfuricum  neu" 
trum,  2Ch^S0^H^  -f  SH^O  (at),  jehlaté,  jemné, 
bílé  krystally,  rozpustné  ve  740  d.  vody  stu- 
dené. —  Chinin bisulfat,  Chininům  btsulfu' 
ricum,  Ch^SH^04+  TH^Of  krystally  prismati- 
cké,  v  11  d.  vody  rozpustné.  —  Chinin- 
hydrochlorat,  Chinifium  hydrocMoricum, 
CÍi^HCl  +  2H^0  (at.),  krystally  iehlaté,  bílé, 
lesku  hedvábitého,  ve  34  dílecn  vody  roz- 
pustné. —  Chinintannat,  Chininům  tanni^ 
cum,  C^H^^N^0JC,^H,^0;)3  +  SH^0,  hmota 
beztvará,  ve  vodě  málo  rozpustná,  chuti  jen 
málo  hořké,  kdežto  ostatní  soli  mají  význam- 
nou hořkou  chul  Jd. 

OhiilO  [činoJ,'špan.  Číňan,  sluje  v  Peru 
míšenec  z  Indiána  a  černošky,  v  La  Platě 
míšenec  z  bělocha  a  Indiánky  (cholo),  v  Me- 
xiku tuzemský  potomek  černošský. 

Olilnoidln  jest  látka  obsažena  v  mateč- 
ném louhu  po  výrobě  chininu  z  kůry  chi- 
novníkové.  Ch.  není  chemické  individuum 
aniž  jsou  praeparáty  pod  tímto  jménem  v  ob- 
chod zaváděné  směsicemi  stejného  složení, 
obsahujíc  začasté  i  hmoty  pryskyřičné  vedle 
chinidinu  a  chinicinu,  zásaa  isomerických 
s  chininem.  Ch.  jest  látka  beztvará,  více 
méně  sytě  hnědá,  rozpustná  v  alkoholu  a 
ve  zředěných  kyselinách.  Takové  praeparáty 
(s  kys.  bórovou,  citrónovou,  sírovou)  slouží 
v  náhradu  sloučenin  chininových  v  lékařství 
jako  laciná  —  ovšem  méně  spolehlivě  účin- 
kující —  antipyretika.  O  Se. 

CHiinois  [šinoá],  franc,  vlastně  Číňan, 
malé  hořké  pocukrované  pomoranče,  jež  s^ 
vyvážejí  hlavně  z  Janova. 

OlilnoUn,  C^HjN,  iest  zásada,  od  níž  od- 
vozuje se  chinin  a  celá  řada  důležitých  alka- 
loidů. Jest  v  dehtu  kamenouhelném  a  v  oleji 
z  kosti,  i  musíme  jej  připraviti  uměle  čet- 
nými pochody  chemickými.  Ch.  jest  tekutina 
při  240*  vroucí,  zamezuje  rozvoj  mikroorga- 
nismů a  tvoří  soli,  z  nichž  některé  sloužily 
i  v  lékařství  (tanat,  salicylan,  vínan).  Též  se 
barviva  z  něho  upravují,  na  př.  cyanin.    Rn, 

OlilnoUnOTá  žluť.  Když  působí  anhydrid 
kyseliny  ftalové  v  chinaídin,  vzniká  látka, 
která  byvši  sulfonována  poskytuje  ch-vou 
2.  jakožto  barvivo  žluté  se  slabým  odstínem 
do  zelena,  na  hedvábí  i  na  vlně  stálé.    OŠc. 

dilnon  [šinonl,  hl.  m.  arr.  ve  franc.  dep. 
Indre-et-Loire  v  Touraine,  na  pr.  bř.  Vienny, 
15  km  od  jejího  ústí  do  Loiry,  na  žel.  tratích 
Tours-Les  Sables  ďOlonne,  Ch.-Port  Boulet 
a  Ch.-Port  de  Piles,  sídlo  soudu  1.  instance, 
podprefcktury  a  zemědělské  komory;  má  ko- 
stely St.  Mexme,  sv.  Maurice  a  sv.  Štěpána, 
veskrze  ve  slohu  gotickém,  rozsáhlé  zříceniny 
starého  zámku  z  XI.  až  XV.  stol.,  v  nichž 
ve  věži  dosud  uchoval  se  Žalář  posledního 
velmistra  řádu  templářského  Jakuba  Bern- 
harda  z  Molay,  obecní  kollej,  knihovnu,  ne- 


198 


Chinon  —  Chinová  kůra. 


mocnici  a  4265,  jako  obce  6119  ob.  (1891). 
Značný  textilní  průmysl,  provaznictví,  bc- 
dnářství,  košikářství,  mydlářství,  hrnČířství, 
vinařství  a  obchod  s  obilím,  medem,  voskem, 
vínem,  sušenými  švestkami  (prunets  de  Totirs) 
a  dobytkem.  Jest  rodištěm  Rabelaisovým,  je- 
muž zde  postaven  pomník.  —  Ch.  bylo  již 
v  době  před  Caesarem  obydleným  místem. 
R.  371  zal.  zde  sv.  Martin  kostel  a  bylo  město 
v  V.  stol.  již  značné.  Ve  středověku  nazývalo 
se  Castrum  Caine  nebo  Caino.  V  zámku  chi- 
nonském  zemřel  r.  1189  angl.  král  Jindřich  II., 
jenž  se  zde  rovněž  jako  Richard  Lví  Srdce 
se  zálibou  zdržoval.  Zde  setkal  se  též  poprvé 
král  franc.  Karel  VIL  s  Pannou  orléanskou. 
Zemřel  tu  také  Ludvík  XI.  —  Arrond.  chi- 
nonský  má  na  169205  fcm*  v  7  kantonech 
(Azay-le-Rideau,  Bourgueil,  Ch.,  L'Ile  Bou- 
chard,  Langeais,  Richelieu  a  St.  Maure)  v  87 
obcích  82.535  ob.  (1891),  kanton  21256  fcm» 
v  13  obcích  14.891  ob.  (1891).  —  Srv.  De 
Cougny,  Ch.  ct  ses  monuments  (Ch.,  1874). 

OnlnoB,  C^H^O^,  vzniká  oxydací  hydro- 
chinonu,  fenylendiaminu  a  jiných  paraderi- 
vatů  benzolových.  Připravuje  se  okysličením 
anilinu  kyselinou  sírovou  a  dvojchromanem 
draselnatým.  Žluté  hranoly  ostře  páchnoucí, 
snadno  sublimující.  Taje  při  116*.  Rozpouští 
se  snadno  ve  vodě  vřelé,  y  alkoholu  a  v  etheru 
snadno  i  za  studena.  Úsilným  chlórováním 
zaměňuje  vodík  za  chlór,  a  vzniká  chló ranil. 
Redukcí  lze  ch.  převésti  zpět  v  hydro- 
ch  i  n  o  n.  OŠc. 

Ohinony  šlovou  sloučeniny  aromatické, 
které  mají  dva  vodíky  v  parapoloze  na  jádru 
benzolovém  zastoupeny  dvojmocnou  skupi- 
nou O,.  Oba  atomy  kyslíku  souvisí  patrně 
mezi  sebou.  Vznikají  zejména  okysličením 
těch  látek,  které  v  parapoloze  mají  hydro- 
xyly  (O//,  dihydroxy- sloučeniny),  hydroxyl 
a  skupinu  amidovou  SH^  (amidofcnoly)  neb 
obě  skupiny  amidové  (diaminy).  Tak  hydro- 
chinon  (paradihydroxybenzol),  C^H^(OH\, 
okysličuje  se  v  nejjednodušší  chinon  Q  A/4  O,. 
Ch.  jsou  látky  tuhé,  většinou  žlutě  zbarvené, 
začasté  s  vodními  parami  těkavé  nebo  subli- 
mace schop  nť*.  OŠc. 

Olilnook  (činúk],  souborný  název  teplých 
a  suchých  větrů  jiho-záp.,  vanoucích  většinou 
bouřlivě  na  vých.  straně  Skalistého  pohoří 
v  angl.  Sev.  Americe.  Ch.  vane  po  několik 
hodin,  ano  i  po  celé  dny.  Na  sev.  od  oblasti 
Ch-em  stížené  jest  skoro  vždy  oblasť  velmi 
nízkého  tlaku  barometrického.  Původně  tak 
označován  pouze  jižní  a  jiho-záp.  vítr  na  zá- 
padě britské  Ameriky. 

Olilnová  kůra,  kůra  chinovníku  (v.  Cin- 
chona),  jest  léčivo  velmi  cenné.  Bére  se  od 
rozličných  druhů  chinovníku;  ze  silnějších 
kor  často  jen  lýko;  kůry  na  slunci  se  suší; 
v  původní  vlasti  bývaly  i  nad  ohněm  sušeny. 
Chinové  kůry  z  rozličných  druhů  a  odrůd 
chinovníku  sbírané  řadili  v  obchodu  dle 
barvy  na  kůry  hnědé  neb  šedé  (Cortex  Chinae 
fuicus  n.  griseus),  na  kůry  žluté  (C  Ch.flavus)^ 
na  kůry  červené  (C.  Ch.  ruber).  Dokavad  ne- 
byly   dobře    poznány    botanické    charaktery 


stromů  a  způsoby  upravování  kor,  připiso- 
vána byla  jistá  kůra  také  zvláštnímu  druhu 
chinovníku;  teprve  když  v  původní  vlasti 
sbírání  kor  pozorováno  bylo  od  odborníků 
vzdělaných,  ukázalo  se,  že  od  několika  roz- 
ličných druhů  pochází  kůra  šedá  i  žlutá; 
šedé  kůry  od  větví  mladších  a  ratolestí.  — 
Vešlo  také  v  obyčej  jmenovati  kůry  dle  krajin, 
kde  stromy  rostou,  nebo  dle  přístavů,  odkud 
se  vyvážejí,  nebo  dle  míst,  kde  se  trhy  od- 
bývají. Léčivý  účinek  děkuje  ch.  k.  alkaloi- 
dům v  ní  obsaženým,  které  jsou:  chinin,  cin- 
chonin,  chinidin,  cinchonidin;  mimo  tyto 
i  jiné  významu  podřízeného.  —  Mimo  alka- 
loidy ODsaženy  jsou  v  kůrách  chinov^ch: 
kyselina  chinová,  chinovin  a  kyselina  chino- 
vová,  tříslovina,  přecházející  činností  kvslíku 
na  červeň  chinovou,  pak  obyčejné  souéástky 
rostlinné.  Ch.  k.  hnědá,  také  Sedá,  jest  bo- 
hatá na  tříslovinu,  z  alkaloidů  převládá  cin- 
chonin,  chininu  Jest  málo.  Cenníky  vykazují 
ji  pod  názvy:  China  de  Loxa,  Ch.  de  Hua- 
nuco,  Ch.  Pseudo-Loxa,  Ch.  Huamalies;  sbírá 
se  od  chinovníku:  Cinchona  macrocelyx^  C. 
micrentha,  C.  nitidd^  C,  peruviana^  C.  ofňcinaHs 
a  jiných. —  Ch.  k.  žlutá,  nejcennější,  China 
regia  neb  China  Calisaya  {Calisayae  cortex)^ 
z  alkaloidů  převládají  chinin  a  chinidin;  po- 
chází od  stromu  Cinchona  Calisaya  Wed., 
sbírá  se  i  od  jiných  druhů,  tyto  však  dávají 
kůru  méně  ceněnou.  —  Ch.  k.  červená, 
kůra  silnějších  větví  a  kmenů  chinovníka  a 
v  Ecuadoru  domácího  Cinchona  succirubra 
Pav.,  bohatá  na  chinin  a  chinidin.  Cena  chi- 
nové kůry  závisí  na  množství  alkaloidů  v  ní 
obsažených  a  na  jich  kvalitě.  O  těch  pomě- 
rech poučuje  přesně  pouze  rozbor  chemický. 
Ukázalo  se  však,  že  až  do  jisté  míry  s  kva- 
litou i  kvantitou  alkaloidů  stojí  v  jakési  sou- 
vislosti mikroskopický  obraz  příčného  prů- 
řezu, na  němž  lze  viděti  seřadční  buněk  lý- 
kových pro  chinovníky  charakteristických, 
pak  také  úkazy  na  lomu  kůry.  Velká  spotřeba 
léků  tak  důležitých,  jako  jsou  chinové  kůry 
a  alkaloidy  v  nich  obsažené,  lákala  Angličany 
a  Hollanďany,  kteří  v  zámořských  svých  ko- 
loniích příhodné  podnebí  a  pudy  ku  pěsto- 
vání chinovníku  měli,  pokoušeti  se  o  zdo- 
mácnění jich  v  koloniích,  což  se  po  mno- 
hých nehodách  zdařilo;  nejen  že  tjfto  plan- 
táže nyní  dosáhly  rozsáhlých  již  rozměrů, 
tak  že  zapuzují  kůry  odtud  na  trhy  dovážené 
kůry  z  původní  otčiny  chinovníku.  totiž  jiho- 
americké, nýbrž  kůry  ty  pěstováním  druhů 
na  alkaloidy  bohatších  dosahují  i  ceny  vyšší 
na  trzích;  chemické  rozbory  vykazují  u  nich 
až  přes  107©  alkaloidů  chinových,  kdežto  u  kor 
v  původní  vlasti  chinovníku  nejvýše  77©.  tolik 
ovšem  výjimečně,  u  mnohých  kor  mnohem 
méně.  Proto  nyní  i  ve  farmakopoeích  přede- 
pisují kůru  ze  stromů  pěstovaných.  Ostatně 
jsou  alkaloidy  po  všech  částech  stromu  roz- 
šířeny, avšak  v  nepatrnějším  množství;  bo- 
hatá jest  kůra  kožená.  U  chinovníku  byl 
ten  zajímavý  úkaz  pozorován,  že  když  byl 
kmen  oloupán  a  rána  mechem  pokryta,  utvo- 
řila se  kůra  nová,   na  alkaloidy  bohatší.  — 


Chinová  kyselina  —  Chio. 


199 


'••  iii   rozvířeno  pC-stování  chi- 

':   t.   zv.    Modrém    pohoří 

■Tiií   největší  plantáže 

i  !',i-,i.v.T.ikň    l.)!ízké 

•::\-\:n    rhinovníkům 

:..   ri'..»:tly:  otl  nich  po- 

■  i   I.r.ry:  tak  se  vyskytla 

í.  '■\i  >:"ji.  pocházející' od 

,.■.7  ?;;.7^');//")/,\i  Kl.  V  ní  od- 

•  .   y.i\<)   pravá    ch.   k.   obsahuje 

•■■j    I  l:i;iovoii    a  červeň   ch  i  novou. 

:■••-»    ;";cir-tví   jsou    prozatím   čtyři 

•;::-  ii-ivr-nL-  alkaioidy,  z  nichž  nejvýše 

'  iiiiiin.    po   rrni   následují   chinidin. 

;'l.i:  a  cin<  honin  v  řadě  co  do  účinku 

■  ;■.  1   >--^tui»ují(í.    Ostatní  buďtež  jen  dle 

:!.i  !:vi  dony:  diconchinin,  dicinchonin,  ho- 

■   i:.i  liup.in.    homocinchonidin.    dihomocin- 

■  •■"..diií.     chinainiii,    conchinamin,    paricin. 

*  >■  -'nin.  aricin,  javanin.  homochinin.  —  Za- 
:  ::.rivř'  jest.  že  se  p.Klařilo  homochinin  che- 
::   .  kými   činidly   na  chinin  přeměniti,   v  no- 

■  >i'době  také  cuprein.  Homochinin  platí 
. :.  směs  chininu  a  cuprcinu  a  byl  nalezen 
\    kůře    China   cupra.    Tím    i  tato   kiira.   na 

♦  '<^obIivý  alkaloid  dosti  bohatá,  nabývá  pro 
l.ibrikači  chininu  větší  důležitosti.      "    Jd. 

Chinová  kyselina,  CJf,.0^,  jest  struk- 
turou svou  kvselina  hexahydrotetrahydroxy- 
bcnzoová  Q//.  ÍJ^^OH  ^ .  CÓ.H.  Obsažena  jest 
jakožto  sůl  vái)enatá  v  kůře  pravých  chinov- 
níků.  odkud  ji  studenou  vodou  lze  vytoužiti. 
Kozložícc  vvlouženou  sůl  kyselinou  oxalovou 
získáme  voínou  ch-vou  k-iíu.  Ale  i  jinde  se 
>  ní  v  přírodě  setkáváme  na  př.  v  zrnkách 
kávových,  v  borůvkách.  Monoklinické  kry- 
stalky' při  162''  tající.  Rozpouští  se  snadno 
vf  vodě,  málo  v  alkoholu,  skoro  nic  v  etheru. 
Vodné  roztokv  otáčejí  rovinu  polari.sační 
v  Icvo.  '  O^c. 

Chinovati  šin-'.  v  tkalcov.ství  způsob 
snování  nití  osnovních,  jež  pak  na  budoucí 
tkanině  tvoří  vzor  zv.  chiné  (v.  t.\ 

Chinovin,  (\^H^^O^  (?).  jest  VrUikosid  obsa- 
zený v  kůře  chinovníku  pravého  i  nepravého, 
zejména  ve  všech  částech  stromu  China  Cali- 
5jríi  na  Jávě  pě*stovaného.  Vnitřek  kořenů 
toho  stromu  obsahuje  až  2'6' <,  ch-u.  Hmota 
Ix-Ztvará,  která  kyselinou  solnou  se  Štípí  při- 
iKrrouc  molekulu  vody;  v  chinovovou  ky- 
selinu. Cj^/^^O^,  a  v  cukr  jakýsi. 

Chinovnik  viz  (  inchona. 

Ohinovová  kyselina  viz  Chinovin. 

Chinový  strom  viz  (inchona. 

Ckinsura[čin-\  Chinsurah.  C  hinsoora. 
něsto  v  presidentství  ben^^alském  ve  Vvch. 
Indii,  na  22^  54'  s.  š.  a  88*^  27'  v.  d.,  6-5  Aw'nad 
Kalkuttou  na  pr.  bř.  Iluglyho,  s  14.000  ob. 
Jest  důležitou  stanicí  vojenskou;  byl<»  r.  1675 
obsazeno  HoUanďany  a  stalo  se  r'.  1S'J5  an- 
glickým. 

Omntronil  -šentroj-  Antoine,  krajinář 
franc.  (♦  1814  v  Ponl-de-Vaux  —  t  li*73;. 
Vlohy  jeho  k  malířství  byly  již  v  mládí  po- 
tlačovány starostmi  o  živobytí,  i  stal  se  knih- 
kupeckým příručím  v  Paříži' a  mnoho  vytrpěl. 


než  svou  píií  a  podporou  básníka  Beran - 
^era  tak  vynikl,  že  malbou  mohl  se  živiti. 
Pracoval  do  úpadu  v  oboru  krajinářském  a 
obrazy  jeho  jsou  originální  a  skvostné  práce. 
V  vnikají:  Bouřlivá  noc\  Liják  (1868);  Luna 
(1870);  Srnci  obora  (1874}. 

Chiny  [siny],  staré  město  v  arr.  virton- 
ském  belg.  pfov.  luxembourské,  40  km  zsz. 
od  Arlonu  na  1.  bř.  ř.  Semoy,  poblíž  franc. 
hranic,  na  žel.  trati  Virton-Bertrix-Libramont, 
má  průmysl  píátcnick<',  obchod  se  dřívím  a 
uhlím  a  969  ob.  (1890).  Kedalcko  jsou  zříceniny 
benedikt.  opatství  Orvalu.  které  r.  1793  bylo 
zničeno  Francouzi.  Ihned  za  městem  počíná 
rozsáhlý  les  Chinyský,  rozprostírající  se 
mezi  Néufcháteau  a  Arloriem  na  ploše  2000  /ki. 
Ch.  zal.  byio  v  X.  stol.  hrabaty  z  Ch.  a  bylo 
'  hl.  m.  hrábství.  Po  vymření  těchto  r.  1227 
dostalo  se  hrábství  hrabatům  z  Loozu  a  přc- 
.•^lo  r.  1336  v  hrab.^ítví  Heinsberské.  R.  1364 
převzal  je  koupí  Václav  vévoda  Lucembur- 
ský. R.  1681  Francie  činila  nárok  na  Ch.  a 
město  obsazeno  franc.  vojskem,  bylo  však 
již  r.  1697  mírem  Rijswijským   opět' vydáno. 

Ohio,  Sk  i  o,  turecky  Sakys-Adasv,  t.  j. 
ostrov  mastigový,  anticky  Chios:  ij  Ch., 
tur.  ostrov  v  Aegejském  moři  při  malo-asij- 
ském  pobřeží,  oddělený  od  poloostrova  Kla- 
zomeny  7  A-w  šir.  průlivem  Chijským.  Sev. 
(á.*;ť  o.štrova  vyplňuje  křído\*é  pohoří  s  ho- 
lými a  příkrými  svahy.  Nejvyšší  horou  této 
části  i  celélío  ostrova  jest  Eliášova  hora. 
Hagios  Ilias,  v  starověku  Pellinaion  (1264  m 
n.  m.),  nedaleko  sev.  pobřeží.  Jižní  čásť ostrova 
jest  mírná  pahorkatina,  na  vých.  při  pobřeží 
kolem  hl.  m.  nevelká  rovina'  pokrvtá  lesem 
oranžovníkovým  a  cilrovníkovým.  Půda  jest 
několika  potoky  velmi  vydatně  zavlažována. 
Podnebí  jest  suché  a  zdravé,  střední  teplota 
19*'  ('.  Z  užitečných  nerostů  vyskytují  se 
mramor,  jenž  těžen  byl  již  za  starověku,  le- 
štěnec antimonový  a  oker.  Již  ve  starověku 
byl  ostrov  proslulý  svou  úrodnostíja  jcštč 
do  r.  1^81,  kdy  Čh.  byl  velmi  zpustošen 
velkým  zemětřesením,  pokládán  za  nejkrá- 
snější a  nejúrodnější  ostrov  zdejších  vod. 
Jmenovitě  pěstění  oranží  a  citronů  je  značné; 
vyváží  se  ročně  asi  45  milí.  citronů  a  38  milí. 
oranží.  .Mimo  to  pěstuje  se  množství  výbor- 
ného vína,  fíky.  bavlna  a  olejnaté  rostliny. 
Zvláštním  produktem  ostrova  jest  mastix, 
pryskyřice  stromu  Pistacia  lentiscus.  Mastix 
těží  se  hl.  v  jihozáp.  části  ostrova,  kde  na- 
lézají se  t.  zv.  mastigové  vesnice,  jichž  oby- 
vatelé živí  se  výhradně  sbíráním  mastigua 
spracováním  různých  výrobků  z  této  prysky- 
řice, což  děje  se  ve  2Ó  závodech  průmyslo- 
vých ve  velkém.  Turecké  ženy  mastix  žvý- 
kají za  účelem  utužení  dásní,  dále  užívá  se 
ho  v  lékařství,  k  výrobě  zvláštní  lihoviny 
a  k  fermcžování.  Ročně  vyváží  se  ho  asi 
(•0.000  A-i,'.  Ve  zvláštním  od  daní  osvobozeném 
okr.sku  pěstuje  se  hcdvábnictví  s  ročním  vý- 
tažkem asi  'J.^^h.mOo  /.y  kokonů.  Chov  dobytka 
nepatrný;  chová  >e  dobytek  hovězí,  koně, 
n<li,  nu  zci  a  kozy.  Vyrábí  se  též  něco  sýra. 
Kovnťž   průmysl   jrst    nepatrný;   zmínky   za- 


200 


Chiococca  —  Chioggia. 


sluhuje  pouze  výroba  zboží  hedvábného  a  ba- 
vlněného. Naproti  tomu  značný  jest  obchod. 
Dováží  se  hl.  kůže,  dále  stavební  dříví,  líh, 
rýže,  obilí,  cukr  a  káva.  Cena  dovezeného 
zboží  r.  1891  byla  3,600.000  zl.  Vyvážejí  se 
spracované  kŮže,  mastix  (za  300.000  zl.),  ko- 
řalka, anýz,  oranže,  citrony,  mandle  a  svato- 
janský chléb,  v  cené  4,500.000  zl.  Ostrov  má 
826*7  ^m*  a  asi  60.000  ob.,  většinou  Řeků; 
mimo  to  jest  zde  asi  1000  Turků  a  1000  Italů. 
Před  r.  1822  měl  Ch.  ještě  asi  130.000  ob. 
Správu  vedl  sice  turecký  aga,  ale  Chiané 
sami  si  volili  své  ostatní  uřad^  a  měli  i  iiná 
privilegia,  jmenovitě  směli  míti  v  kostelech 
zvony.  Po  povstání  v  r.  1821  a  1822,  které 
se  skončilo  děsným  krveprolitím,  klesl  počet 
obyv.  na  16.000.  Ostrov  náleží  k  tureckému 
vilájetu  Džezáirí-Bahri-Sefid. 

2)  Ch..  hl.  m.  předešlého  a  tur.  sandžaku 
Sakis  na  vých.  pobřeží  ostrova,  nazývané  téŽ 
Kastron,  jest  sídlem  tur.  agy,  řec.  biskupa 
a  několika  konsulů.  Město  není  výstavné  a 
podobá  se  spíše  vsi,  má  však  i  jednotlivé 
pěkné  třídy  a  letohrádky,  hl.  v  širém  okolí 
pokrytém  lesem  oranžovníků  a  citroníků.  Má 
několik  kostelů  a  kaplí,  mešity,  tvrz,  lázně, 
nemocnice  a  asi  13.000  ob.,  hl.  Řeků,  pak 
něco  Turků  a  asi  250  židů.  Dále  jsou  zde 
továrny  na  zboží  bavlněné  a  hedvábné  a 
přístav  s  2  majáky,  do  něhož  r.  1891  při- 
plulo 2928  lodr  o  693.291  tunách,  z  nichž 
2109  lodí  pobřežních.  Obchodních  lodí  mě- 
sta jest  asi  500.  Město  spojeno  jest  podmoř- 
ským telegrafem  se  Smyrnou,  Kandií,  Syrou, 
Rhodem  a  Dardanellami.  Sev.  od  města  na- 
lézá se  kulatá  do  skály  vytesaná  lavice  s  čtyř- 
hranným sedadlem  uvnitř,  nazývaná  školou 
Homérovou,  nejspíše  asi  oltář  Kybely.  Rov- 
něž blíže  města  lest  klášter  Nea-Moni,  zal. 
r.  1040  císařem  Konstantinem  Monomachem. 
Ch.  jest  rodným  městem  historika  Theo- 
pompa,  tragika  Ióna,  zeměpisce  Skymna  a 
sofisty  Theokrita;  Ch.  hlásilo  se  též  za  rodné 
město  Homéra.  Nejstaršími  obyvateli  ostrova 
byli  Lelegové,  Kreťané  a  Karové,  kteří  za- 
tlačeni byli  obyv.  iónským,  které  se  zde  usa- 
dilo po  dórském  stěhování.  Spolu  s  jinými 
iónskými  koloniemi  dostal  se  Ch.  r.  546 
př.  Kr.  pod  panství  Kyra.  V  moci  Persie 
zůstal  pak  ostrov  až  do  r.  479  př.  Kr.  R.  500 
súčastnili  se  sice  Chiané  velmi  účinně  po- 
vstání Aristagorova  proti  Peršanům,  ale  pod- 
lehli. Teprve  ve  válkách  perských  bitvou 
u  Mykale  r.  479  byli  osvobozeni  a  přistou- 
pili ku  spolku  athénskému.  Za  války  pelo- 
ponnéské  vzbouřili  se  proti  Athéňandm,  byli 
však  r.  412  od  těchto  poraženi  a  ostrov  zpu- 
stošen. Přece  však  zůstali  samostatní,  až  opět 
r.  378  přistoupili  po  druhé  k  námořnímu 
spolku  athénskému.  Následkem  útisků  se 
strany  Athéňanů  zvedli  r.  357  opět  válku, 
která  se  skončila  r.  355  uznáním  nezávislosti 
ostrova.  Za  panství  Alexandra  Vel.  a  dia- 
dochů  sdílel  Ch.  osudy  ostatních  ostrovů 
maloasijských  a  byl  sídlem  kvetoucího  hellé- 
nismu.  R.  133  př.  Kr.  připadl  ostrov  jako 
čásť  říše  Pergamské   Římanům   a  přivtélen 


k  provincii  Asijské.  Za  válek  syrských  a  mi- 
thridatských  Chiané  vydatně  podporovali 
Římany  a  obdrželi  r.  86  př.  Kr.  za  odměnu 
římské  občanské  právo.  V  III.  stol.  po  Kr. 
za  Diokleciána  přidělen  ostrov  k  diécési  Asij- 
ské vých.  prefektury  a  za  Heraklia  a  Lva  III. 
náležel  k  thematu  Aegejského  moře.  V  sto- 
letí V.  zřízeno  na  ostrově  biskupství  církve 
anatolské.  V  násl.  stol.  náležel  k  říši  Byzant- 
ské. V  1.  1304—29  byl  Ch.  ovládán  janov- 
skýin  knížetem  z  Thasu,  Benedettem  I.  Zac- 
carinem  a  jeho  potomky.  R.  1307  zpustošili 
ostrov  turečtí  piráti  a  brzo  na  to  Bájazíd. 
R.  1329  připadl  opět  říši  Byzantské,  byl  však 
již  r.  1346  opět  dobyt  Janovany  a  ovládán 
obchodní  společnosti  Maonou.  K.  1390  uči- 
nili sem  vpád  Turci  a  r.  1566  ho  trvale 
ovládli.  R.  1681  bombardováno  město  Ch. 
loďmi  francouzskými,  pronásledujícími  tri- 
polské  piráty.  R.  1694  dobyli  města  Benát- 
cané,  ale  již  r.  1695  zmocnili  se  ho  opět 
TuBcl.  R.  1770  svedena  u  ostrova  námořní 
bitva  mezi  Rusy  a  Turky,  v  níž  turecké  loď- 
stvo poraženo.  Ř.  1821  a  1822  za  bojů  o  osvo- 
bozeni Řecka  vzbouřili  se  i  Chiané,  byli  však 
Kapudanem  pašou  přemoženi,  načež  Turci 
krvavou  odvetu  způsobili.  Bylo  povražděno 
na  23.000  osob  a  47.000  prodáno  do  otroctví, 
tak  že  počet  obyv.  sklesl  na  16.000.  Rovněž 
nezdařil  se  pokus  plukovníka  Fabviera  r.  1827 
o  osvobození  ostrova.  R.  1881  byl  ostrov 
zpustošen  velikým  zemětřesením,  při  čemž 
způsobeno  škody  za  50  milí.  zl.  a  o  život  při- 
šlo 3558  lidí.  Srv.  Poppo,  Beitráge  zur  Kunde 
der  Insel  Ch.  und  ihrer  Geschichte  (Frank- 
furt, 1822);  G.  v.  Eckenbrecher,  Die  Insel 
Ch.  (Berlin,  1845);  Pauli,  Die  Insel  Ch.  (Mitth. 
d.  geogr.  Ges.,  Hamburg,  1880—81');  Henrich, 
Mémoire  sur  les  tremblements  ae  terre  de 
nie  de  Ch.  (Marseille,  1884). 

Ohioooooa  [-kokaj  racemosa  Jacq.,  keř 
z  řádu  Rubiaceae,  v  Zap.  Indii,  Mexiku  a  Flo- 
ridě domácí.  Jest  1—3  m  vysoký,  někdy  po- 
pínavý, listy  kopinaté  až  podlouhlé,  s  ostrými 
palisty,  květy  v  jednoduchých  nebo  trojvě- 
tevných  hroznech  zdélí  listů,  koruna  žlutá, 
s  vejčitokopinatými  cípy,  peckovice  okrouhlé, 
bílé.  Poskytuje  v  lékařství  známý  kořen  radijr 
cáincae  chuti  odporně  trpké.  —  Ch.  angui- 
fuga  Sí.  v  Brazilii  domácí  a  tamže  rostoucí  Ch. 
densi folia  M.  poskytují  domorodcům  kořeny 
jako  prostředek  proti  uštknutí  hadů.    Vsky^. 

Chioggia  [kjodžaj,  Chiozza,  hl.  m.  di- 
striktu ital.  prov.  benátské  na  ostrově  v  již. 
části  benátské  Laguna  viva,  26  km  j.  od  Be- 
nátek, nedaleko  ústí  Adiže  a  4  ^m  sev.  od 
ústí  Brenty,  na  žel.  trati  Verona-Rovigo-Ch. 
Canale  della  Véna  rozděluje  město  na  dvě 
polovice  a  vede  přes  něj  a  přes  Canale  Lom- 
bardo  10  mostů;  podél  průplavu  della  Véna 
vede  široká  třída  s  arkádami.  Ch.  jest  sídlem 
biskupství  a  míst.  velitelství  délostřelectva; 
má  kathedrálu  vystavěnou  r.  1633  Longhenou 
se  zvonicí  60  m  vys.,  gotický  špýchar  z  r.  1322, 
divadlo,  tvrz,  gymnasium,  theol.  seminář,  ne- 
mocnici a  20.436,  s  předměstím  Sottomarina 
25.084,  jako  obec  28.015  ob.  (1881).  Sev.  od 


Chionanthus  —  Chipping  Campden. 


201 


Ch-iu  jest  přístav  chráněný  tvrzemi  Caroman 
na  Littoralc  di  Pellestrina  a  San  Felice  na 
Brondolu,  nejhlubší  v  lagunách.  Od  předměstí 
Sottomarina  až  po  tvrz  San  Pietro  na  sev. 
konci  Lida  di  Pellestrina  táhne  se  obrovská 
hráz  z  vápence  »Murazzi<,  vystavěná  r.  1774 
až  1782  nákl.  20  milí.  lir,  18  lem  dl,  15  m  šir. 
a  9*5  m  vys.  Hráz  nese  nápis  > Ausu  Romano, 
aere  Venetoc  a  má  za  účel  chrániti  lida  a  tím 
i  laguny.  Město  postaveno  jest  na  jehlách  a 
spojeno  s  Lidem  di  Brondolo  mostem  250  m  dl. 
o  43  obloucích.  S  Adiží  spojena  jest  Ch.  prů- 
plavem. Průmysl:  prádelny  lnu,  cihelny,  lodě- 
nice, výroba  svíček,  tkalcovství,  těžení  moř- 
sko soli,  plavectví  a  rybářství.  Rybáři  zdejší 
pokládají  se  za  nejodvážnější  celé  Adrie  a  vy- 
jíždějí na  lov  až  na  protější  břehy  rakouské, 
což  jest  nezřídka  příčinou  neshod.  Rybářství 
roku  1891  sloužilo  592  bárek  o  5616  tunách 
s  2368  lodníky  pro  moře  otevřené  a  asi  1200  bá- 
rek pro  rybolov  v  lagunách.  Přístav  zdejší  má 
pravidelné  paroplavební  spojení^s  Benátkami. 
R.  1891  přibylo  do  přístavu  564  lodí  o  13.345  tu- 
nách. Ob.  zv.  Chiozzotti  mají  starobylý  kroj, 
starobenátské  zvyky  a  zajímavé  nářečí  —  Mě- 
sto obdrželo  prý  jméno  dle  římského  prů- 
plavu Fossa  Clodia;  ve  stol.  IV.  slulo  Clugia 
a  bylo  již  záhy  zabráno  Benátčany,  kteří  je 
spravovali  tribunem;  r.  672  místo  tribunátu 
zfízen  guastaldát  a  r.  706  dosazen  podesta. 
R.  809  spálil  Ch-iu  Pippin,  ale  město  již  r.  811 
inovu  postaveno.  R.  1100  přeložil  biskup  ma- 
lamocký  svoje  sídlo  do  Ch-ie.  R.  1379  dobyli 
Ch-ie  janované  a  zničili  t.  zv.  malé  město, 
avšak  r.  1380  dobyli  Benátčané  město  zpět.  — 
Distrikt  má  54.752  ob.  —  Srov.  Redazione 
delle  leggi  di  Ch.  atd.  (Ch.,  1798);  C.  Bullo, 
Mcmorio  storico  s.  cittá  di  Ch.  (Padova,  1862); 
P.  Morari,  Storia  de  la  cittá  di  Ch.  (Ch.,  1870); 
Garlato,  Ch.  i  suoi  canti. 

OldonaAthlUl  virginica  L.,  běl  as  (dle 
Přešla),  keř  z  řádu  olivovitých.  Listy  vstřícné, 
podlouhle  kopinaté,  řapíkaté,  lysé  nebo  pý- 
řilé,  dosti  veliké,  květy  bílé  v  překrásných 
visutých  hroznech,  koruna  ve  4čárkovité  cípy 
klaná,  tyčinky  4,  plod  peckovice  nachová, 
jcdnosemenna.  Pochází  ze  sev.  Ameriky  a  pě- 
stuje se  u  nás  v  sadech  pro  ozdobu.  Vydrží 
pod  širým  nebem.  Kůra  kořenů  působí  ostře 
narkoticky.  Vský. 

Ohionea  araneoides  Dalm.,  druh  hmyzu 
dvoukřídlého  z  čeledi  bahnomilek  (Lim iioW/ae) 
pamětihodný  nedostatkem  křídel  a  tím,  že  za 
ranního  jara  na  sněhu  žije.  Vyskytuje  se  v  kra- 
jinách hornatých  stř.  Evropy  i  v  Čechách.  Kpk. 

ddónidés  Athénský  jest  nejstarším  bás- 
níkem staré  attické  komedie  (kol  r.  460  před 
Krist.).  Zachovaly  se  tituly  a  několik  málo 
tlomků  dramat  :'7/(^a>£ř,  Utoaxoi,  négaaí  ^  *Aaav' 
^ot.  klk, 

Chionis,  rod  zvláštní  čeledi  bahňáků  obme- 
zených  na  chilský  okrslek,  jichž  zobák  a  chřípě 
Q  kořene  zobáku  pokryty  jsou  kostěnou  nebo 
rohovitou  Šupinou.  Z  nečetných  druhů  jest 
Ch.  alba  zvící  koroptve,  barvy  úplné  bílé;  žije 
na  ostrovech  jižního  studeného  pásma.    Bše. 

OhiOBy  ostrov,  viz  Chio. 

Ott^v  Slovník  Naučný,  iv.  XII.  20/3  1897. 


Ohipiez  [šipiél  Charles,  architekt  a  ar- 
chaeolog  franc.  (*  1835  v  Ecully- les -Lyon). 
Vystudovav  v  Paříži,  byl  po  několik  let  pro- 
fessorem  na  speciálně  škole  architektury,  na- 
čež jmenován  inspektorem  kreslení  a  r.  1884 
architektem  v  Armentiéres.  S  Perrotem  vydal 
Ch.  archaeolog.  díla:  fíistoire  de  Vart  dans  ran- 
tiquité  a  Temple  de  Jerusalem  et  la  Maison  du 
Bois  Liban  (Pař.,  1890);  vedle  toho  samostatné 
studie  téhož  směru  uveřejněné  v  » Revue  ar- 
chéolog.c,  >Revue  gén.  de  Tarchitecturec, 
•Encydopédie  ďarchit.c  a  »Dictionnaire  des 
antiquités  grecques  et  romaines*. 

Ohipolata  [ki-],  ital,  druh  klobásů,  slou- 
žící se  zeleninou  nebo  houbami  za  přílohu 
k  .větším  krmím. 

OhipoUn  [šipolen],  franc,  nátěr  vodovou 
barvou  provedený  na  dřevě,  který  se  přetře 
lakem,  naČež  se  jemně  vyhladí  a  poliruje, 
čímž  předměty  nabývají  podoby  porculánové. 

Oliippenham  [čipnhemL  staré  město  v  angl. 
Wiltshiru  35  km  vých.  od  Bristolu  na  1.  břehu 
Avonu,  překlenutého  krásným  mostem  o  22 
obloucích,  na  Velké  západ,  dráze,  skoro  jen 
jediná  výstavná  třída  asi  2*4  km  dl. ;  má  krásný 
got  kostel  z  XII.  stol.  s  vys.  věží,  strojírny, 
výrobu  zboží  hedvábného  a  vlněného,  továrnu 
na  kondensované  mléko,  koželužny,  mlýny, 
čilý  obchod  s  dobytkem  a  sýrem,  jenž  jest 
z  nejlepších  druhů  anglických,  a  4618  oby  v. 
(1891).  Vysílá  1  člena  do  parlamentu.  V  okolí 
jsou  minerální  prameny  a  5  /rm  jv.  Boowod, 
letní  sídlo  vévody  z  Lansdownu  v  italské  re- 
naissanci  s  velikou  obrazárnou.  Ch.  bývalo 
sídlem  saských  králů  wessexských.  R.  880  do- 
byli ho  Dánové  a  drželi  po  2  léta. 

Ohlppewa  [čipiue],  řeka  ve  státu  Wiscon- 
sinu  Spoj.  Obcí  sev.-amer.,  vyvěrá  v  pahor- 
kovité  krajině  při  již.  březích  Hořejšího  je- 
zera, protéká  území  kryté  hustým  jedlovým 
lesem  a  vlévá  se  po  toku  380  km  pod  osadou 
Pepinem  do  jezera  Pepinského,  utvořeného 
rozšířením  se  Mississippi.  Směr  řeky  jest 
v  celku  jiho-západnL  Po  levé  straně  přijímá 
Thorn  Apple  River,  Manido  wish  (Flambeau 
River),  Jump,  Yellow  a  Clearwater,  s  pr.  stř. 
Red  Cedar. 

Ohlppewa  Falls  [čipiue  fóls],  město 
v  hrab.  Chippewě  ve  státu  Wisconsinu  Spoj. 
Obcí  sev.-amer.,  142  km  východ,  od  St.  Paulu 
na  ř.  Chippewě,  která  necfaleko  tvoří  značné 
vodopády,  znamenitě  využitkované  k  účelům 
průmyslovým,  dle  nicfiž  město  má  jméno; 
jest  důležitou  křižovatkou  drah  Wisconsin- 
ské,  Centrální,  Chicagské,  St.  Paulské  a  Min- 
nesotsko-omažské,  má  5  kostelů,  2  banky, 
četné  pily  a  8678  ob.  (1890).  Středisko  čilého 
obchodu  se  dřívím  a  moukou. 

Ohippewayové  [Či pivové]  viz  Odžib- 
vové. 

Ohippewyanovó  viz  Čipivejenové. 

Chipping  Bamet  [či-  bár-],  městečko 
angl.,  viz  Bamet. 

Chipping  Campden  [člping^kemdn],  mě- 
sto v  angl.  hrabství  gloucesterském,  17  /cm  sv. 
od  Cheltenhamu,  v  sev.-záp.  výběžcích  Cots- 
woldských  pahorků,  má  vzezření  starožitné, 

14 


202 


Chipping-Norton  —  Chirkai-šcríf. 


mnoho  domů  z  XV.  stol.,  pěkný  kostel  got., 
zbytky  staré  radnice  zbořené  v  XVII  stol. 
a  2015  obyv.  (1891).  V  okolí  jest  Campden 
House,  venk.  sídlo  lorda  Gainsborougha. 

Ohlpping-Norton  [čiping-nortnj,  staro- 
žitné město  v  angl.  nrabství  oxfordském, 
30  km  sz.  od  Oxfordu;  má  got.  kostel,  dílem 
ze  XIV.  stol.,  s  pěknými  malbami  na  skle, 
výrobu  vlněných  látek  t.  zv.  Iweeds,  koberců, 
shawlů,  kožených  rukavic  a  4222  ob.  (1891); 
3  km  sev.  vsi  Great  a  Little  Rollright,  v  jichž 
okolí  četné  menhiry. 

Ohippin^  -  Wyoombe  íciping  -  dajkóm] , 
West  Wycombe,  High  Wycombe  neb 
pouze  Wycombe,  město  v  angl.  hrabství 
buckinghamském,  40  km  zsz.  od  Londýna  a 
19  km  sz.  od  Windsoru,  na  přítoku  Temže 
Wycombu,  při  jihových.  úpatí  Chilternských 
pahorků,  na  trati  Aylesbury-Princes  Risbo- 
rough-Maidenhead;  má  krásný  farní  kostel 
ze  XIII.  stol.,  tovární  výrobu  papíru,  perga- 
mentu, nábytku,  zvi.  dřev.  židlí,  a  13.435  ob. 
(1891).  V  okolí  mnoho  starožitností  britann- 
ských  i  římských;  3  km  sev.  Hughenden 
Manor,  někdy  venkovské  sídlo  Beaconsfielda 
(Disraeliho),  jenž  zde  jest  i  pochován. 

Ohiqne  [číke],  blecha  písečná,  viz  Blechy. 

Ohiqnes  |šík],  franc:  1)  Ch.  zámotky  hed- 
vábníka,  z  nichž  se  připravuje  hedvábí  ob- 
vyklým způsobem.  —  2)  Ch.,  druh  hedvábí 
k  šití  užívaného. 

Ohiqnimiila  [čikimúlaj,  hl.  město  dep.  ve 
středoamer.  rep.  Guatemale,  na  pr.  bř.  Ria 
Hualanu,  blíž  hranic  hondurských  v  úrodném 
údolí,  vysokými  vrchy  uzavřeném,  má  velký, 
skvostný  kostel  na  náměstí  a  asi  4000  ob. 
(1889).  roblíŽ  zříceniny  staré  Ch-ly,  zničené 
zemětřesením,  s  pozůstatky  velkého  kostela.  — 
Dep.  má  64.733  ob.  (1889). 

Ohlqalnqaira  [čikinki-J,  město  v  okresu 
dcl  Occidentc  státu  Boyaca  jihoamer.  řep. 
('olumbie,  50  km  záp.  od  Tunjy,  na  ř.  Juarezu, 
přítoku  Sogamosa,  2650  m  n.  m. ;  má  5  vyš- 
ších škol,  z  nichž  3  lycea  pro  dívky,  nemoc- 
nici a  proslulý  kostel  s  divotvorným  Marián- 
ským obrazem,  ku  kterému  se  dostavuje  ročně 
20—30.000  a  každého  7.  roku  přes  50.000  pout- 
níků z  Columbie  a  Venezuely.  V  okolí  chov 
dobytka. 

Oniqnitovó  |čik-].  Indiáni  jihoamer.,  viz 
Čikvítové. 

Ohlr-,  ohiro-  (řec.  z^^Qf  ruka),  ruko-;  vy- 
skytuje se  ve  složeninách,  jako  chiragra,  chi- 
rograf,  chiromantie,  chirurgie  a  i. 

Ohirao  [širák]  Pierre,  lékař  tranc.  (*  1650 
v  Conques  —  f  1732).  Studoval  nejprve  theo- 
logii v  Montpellieru,  věnoval  se  však  později 
lékařství  a  stal  se  r.  1683  profcssorem  lékař- 
ství v  Montpellieru,  kdež  bylo  mu  pro  jeho 
reformní  snahy  zakusiti  mnohého  příkoří  od 
kollegů.  V  r.  1692  a  1694  účastnil  se  váleč- 
ných tažení  ve  Španělsku  a  v  Itálii,  r.  1796 
stal  se  osobním  lékařem  vévody  Orléanského 
a  r.  1731  osobním  lékařem  krále  Ludvíka  XV. 
Snahy  jeho  směřovaly  ke  sloučení  obou  dotud 
nepřátelských  oborů  lékařství,  chirurgie  a  lé- 
kařství vnitřního,  a  k  založení  zvláštní  akade- 


mie pro  oba  obory,  jež  by  v  sobě  zárovcii 
pojímala  všecky  nemocnice  a  lékaře  fran- 
couzské. Plány  ty  byly  však  předčasné  a  proto 
se  nezdařily.  6h.  byl  též  rozšiřovatelem  inoku- 
lace  neštovic  a  svým  pojednáním  o  moru  ro- 
chefortském  získal  si  zásluhy  o  poznání  čer- 
venk3r  a  t.  zv.  siamské  zimnice.  Hlavní  spis 
jeho  je  Traité  de  fievres  malignes  ct  desfievres 
pestilentielles  qui  ont  régné  á  Rochefort  en  i6q4 
(Montpellier,  1742). 

Ohiragon  (řec),  t.  j.  vůdce  ruky,  zařízení, 
jímž  se  vede  ruka  píšícímu  slepci. 

Ohlragra  (řec),  dnavé  bolesti  čili  suché 
lámáni  v  rukou,  viz  Dna. 

OhirarthritUi  (řec),  zánět  zápěst.  kloubů. 

Ohlrarthrokaoe  (z  řec),  zánětlivá  choroba 
kloubů  zápěstních  spojená  s  kostižerem. 

ChirlSToana  [čirigva-],  město  v  okr.  Valíc 
Dupar  dep.  Magdaleny  jiho-amer.  rcpubl.  Co- 
lumbie, při  ř.  Rio  César,  vlévající  se  do  jezera 
Zapotozy  záp.  od  města;  značný  chov  dobytka, 
rozsáhlé  sady  kakaovníku,  4598  ob. 

Ohixiqui  [čirikij :  1)  Ch.,  dep.  státu  panam- 
ského  rep.  Columbijské  na  převlace  Panamské 
mezi  Atlantickým  a  Velkým  okeánem ;  hraničí 
na  záp.  s  rep.  Costarickou,  kteráž  činí  i  ná- 
roky na  některé  části  dep.  Povrch  jest  celkem 
hornatý,  středem  táhne  se  od  sz.  k  i  v.  Cor- 
dillera  de  Ch.,  v  niž  dostupují  vyhaslá  sopka 
Ch.  na  záp.  při  hranici  costarické  (na  8*^50'  s.  š.) 
3430  m  n.  m.  a  na  vých.  Ccrro  de  Santiago 
2827  m  n.  m.  K  pohoří  přikládají  se  na  obou 
stranách  úzké  pobřežní  roviny.  Povrch  po- 
kryt jest  většinou  bujným  lesem,  jmenovité 
na  straně  Atlantského  okeánu.  Řeky  jsou  ne- 
patrné, jen  pobřežní,  stékající  s  pohoří  k  obě- 
ma okeánům.  Řeka  Ch.  vyvěrá  na  Cerro  dc 
Santiago  a  ústi  do  Atl.  okeánu.  Podnebí  jest 
horké,  ale  celkem  zdravé,  jmenovité  ve  středu 
dep.  a  při  pobřeží  Atlant,  okeánu.  Půda  jest 
úrodná,  ale  celkem  ještě  málo  využitkovaná ; 
provozuje  se  něco  málo  orby,  pěstují  se  káva, 
kakao  a  tabák,  též  chov  aobytka  jest  dosti 
značný.  Čilý  otichod  provozuje  se  s  plodinami ; 
vývozními  přístavy  jsou  Alanje  nebo  Santiago 
de  Alanje  a  Riochico.  Hl.  m.  jest  David.  Dep. 
má  na  17.070  /fm«  42.033  ob.  (1870).  V  sev. 
části  dep.  jsou  bohatá  ložiska  uhlí  a  zlata, 
dolování  se  však  skoro  naprosto  zanedbává.  — 
Srv.  Wagner,  Die  Provinz  Ch.  (v  Petermanns 
Geogr.  Mitth.,  Gotha,  1863).  —  2)  Ch.,  moř- 
ský záliv  na  vých.  pobřeží  převlaky  Panamské, 
uzavřený  řadou  malých  ostrůvků,  s  velmi  úrod- 
ným okolím,  ale  nezdravým  podnebím.  Poblíž 
kamenouhelné  doly.  O  vlastnictví  zálivu  trvá 
spor  mezi  republikami  Costarikou  a  Columbii ; 
ale  dosud  čitá  se  obecně  k  této. 

Ohirk  [čórk],  ves  ve  waleském  hrabství 
denbighském,  v  malebném  údolí  Cciringu,  jež 
překlenuto  mostem  železničním  a  mostem 
průplavu  Ellesmerského,  s  1920  ob.  (1891). 
Nedaleko  letní  sídlo  Brynkinalt,  k  němuž  se 
poutají  některé  vzpomínky  na  Wellingtona. 

Ohirka  (arab.),  hadr,  cár,  přeneseněTcutna 
mnichů,  poustevníků,  kajicníků  a  pod. 

Ohlrkai-ierif,  vznešený  cár,  též  chirkai- 
seádet,  blažený  cár,  z  nejslavnějších  pamá- 


Chirles  —  Chiromys. 


203 


tek  klenotnice  turecké.  Jest  to  vlněný  černý 
plášC,  který  prorok  Muhammed  dal  r.  630 
darem  básníku  Kab-ben-Zuhairovi  za  chválo- 
xpév  složený  k  poctě  prorokově.  Rodina  Zu- 
lóirova  prodala  jej  chalífovi  Muávijjovi  I.,  po 
němž  udržel  se  V  rodu  Omajjovcův  a  přesel 
i  v  majetek  Abbásovcfi.  Později  nalezen  vKairu 
a  sultánem  Selimem  II.  přenesen  do  Cařihradu, 
kde  chová  se  posud  ve  vlastní  komnatě  sta- 
rého paláce  (eski  seráj).  Sultán  navStěvuje  jej 
ročně  15.  ramazánu,  ve  druhé  polovici  ráma- 
zánu  vystavuje  se  k  veřejnému  uctívání.  J>k. 

Ohirles,  ves  mor.,  viz.  Kr chleby. 

Ohlmalde  [čdmsajd},  ves  ve  skotském 
hrabství  Berwickn  s  854  ob.  (1891),  živícími 
•e  plátenictvím  a  výrobou  papíru,  rodiště  pro- 
slulého filosofa  angl.  Davida  Humea. 

Ohirosrnomika  viz  Chiromantie. 

Ohirog^nif,  řec,  rukopis,  pak  dlužní  úpis; 
chirografické,  co  je  pojištěno  rukopisně; 
chirographarius  (cr editor),  věřitel,  jehož 
pohledávka  zakládá  se  na  rukopise,  úpisu, 
směnce  a  pod.  bez  zástavního  práva;  chiro- 
graphariaactio,  žaloba  na  takovém  základě. 

Ohiros^rammatomantie  (z  řec),  tolik  co 
grafolog  i e  (v.  t). 

Ohiroíos^e  (řec),  mluva  rukou  a  prstů 
(posunová  mluva  hluchoněmých),  pak  také 
tolik  jako  chiromantie,  věštěni  z  ruky. 

OUromaiitie  (řec).  hádání  z  ruky,  jež 
z  tvaru  prstů,  čar  a  znamének  na  dlani  usu- 
zuje o  povaze  a  osudu  člověka.  Ch.  vychází 
totiž  od  náboženského  názoru,  že  Bůh  stvořiv 
a  do  nejmenších  podrobností  uspořádav  svět, 
neučinil  ani  nejmenší  známky  na  ruce  bez 
příčiny  a  především  bez  účelu.  Nahodilá 
a  nesprávně  vykládaná  slova  Písma:  »A  budeť 
tobě  to  jako  nějaké  znamení  na  ruce  tvé 
a  jako  památka  před  očima  tvýma,  aby  zákon 
Hospodinův  byl  v  ústech  tvých*  (Exodus 
XIII,  9.)  a  >Méjž  to  tedy  jako  znamení  na 
rucesvé!*  (Ex.  XIII,  16.)  podporovala  značně 
rozvoj  ch.  Má  původ  na  východě;  předními 
jejími  přáteli  byli  Babyloňané,  Indové  a  Ara- 
bové. U  Řeků  a  Římanů  byla  u  vážnosti  a 
mezi  pěstiteli  jejími  uvádějí  se  Aristoteles, 
Ptolemaios,  Galenus  a  j.  V  Evropě  rozšířila 
se  koncem  středověku ;  v  novém  věku  pěsto- 
vali ji  Joh.  v.  Hagen,  Ingenbert,  Praetorius  a 
Oocklenius.  Ještě  v  XVIII.  stol.  přednášela 
se  na  universitách  v  Jeně  a  Halle.  Než  i  za 
dob  největšího  rozkvětu  Ch.  vyskytují  se  od- 
půrcové, kteři  ji  prohlašují  za  podvoa  a  šalbu 
(Pico  z  Mirandoly).  Víra  v  ni  se  tu  a  tam 
dosud  udržela;  dnes  privilegovanými  chiro- 
manty  jsou  cikáni,  kteří  >hádají  z  ruky«. 

Dle  analogie  sedmi  planet  rozděluje  se 
chiromantická  ruka  na  sedmero  krajin  ohra- 
ničených sedmi  hlavními  čarami,  mezi  nimiž 
zvedá  se  sedmero  chiromantických  hor.  Čáry 
tv  isou:  aa)  čára  života  {lirtta  vitalis),  z  jejíž 
<íélky,  hloubky,  síly  a  barvy  určuje  se  délka 
života;  bb)  č.  hlavy  (/.  cephalica  c  naturalis), 
jež  souvisí  s  mozkem  a  vůbec  s  duševním 
životem  člověka;  cr)  č.  stolová  (/.  meusalis 
č.  gtneralis),  jež  uvádí  se  v  souvislost  s  tělem 
a  údy;  dd)  č.  žaludku  (/.  hepatica),  jež  ozna- 


čuje tělesní  konstituci,  zažívání,  náchylnost 
k  nemoci  a  j.  K  těmto  druží  se  čáry  méné 
důležité  a  to:  ee)  nascetta,  jf)  č.  Martova 
(/.  Martis  Č.  soror  vitalis),  g)  č.  slunce  neboli 
c  cti  (/.  Soiis  č.  honoris),  h)  pás  Venušin 
(cingulum  Venerls)  a ')  č.  Saturnova,  Štěstí  a  j. 
Vedle  těchto  hlavních  čar  mluví  se  dle  ana- 
logie sedmi  planet  o  sedmi  chiromantických 
horách  {montes),  z  jichž  tvaru,  velikosti  a  po- 
doby usuzuje  se  na  dostatek  nebo  nedosta- 
tek určitých  vlastností.  Hory  ty  mají  jména: 
D)  hora  Jovova,  £)  hora  Saturnova, 
F)  h.  Apollónova  n.  slunce,  G)  h.  Merku- 
rova,   H)  h.  Luny,    C)  h.  Venuše.   Hora 

Jovova  značí  na 
př.  ctižádost,  ná- 
božnost, česť,  je- 
li silně  vyvinuta, 
pověru,  náchyl- 
nost k  bláznov- 
ství; málo  vyvi- 
nutá bezbožnost; 
bezstarostnost, 
nepoctivost.  U- 
prostřed  dlaně 
mezi  sítí  čar  jsou 
ještě  dvě  důleži- 
tá místa:  ^)  Stůl 
{mensa),  dle  ně- 
hož soudí  se  o 
bohatství  a  ště- 
drosti, i5)j  es  ky- 
něMartova(cťi- 
vea  Martis),  z  níž 
lze  vyčísti  štěstí 
domácí,  rozum  a 
spokojenost.  Na 
uvedené  čáry,ho- 
ry  a  plochy  musil  rukovědník  především  hle- 
děti ;  vedle  toho  všímal  si  menších  čar.  bodů. 
nehtů,  chloupků  na  rukou,  cev,  bradavek  a  i.  a 
vytvářel  z  nich  fantastické  figury  jako  křižc. 
polokruhy,  meče,  srpy,  čluny.  Též  Články 
prstů  byly  ukazatelem  rozmanitýdi  vlastností 
člověka.  Na  palci  znamenal  první  článek  vůli. 
druhý  logičnost,  na  ukazováčku  první  idea- 
lismus,  druhý  rozum,  třetí  materialismus;  na 
prostředním  první  chápavost,  druhý  pořádek, 
třetí  lidskost  atd. 

O  ch-ii  bylo  mnoho  psáno.  Sr.:  Český  Rk. 
o  ch-ii  v  Univer.  knihovně  17  D  10;  Joh. 
ab  Indagine,  Introductiones  apotelesmaticac 
elegantes  in  Chyromantiam  (1522—3);  Ingc- 
ber,  Chiromantia,  Metoposcopia  et  Physiogno- 
mia  curioso-practica  (1689);  Praetorius,  Collc- 
gium  curiosum  privatissimum  physiognom-chi- 
romant  -  metoposcop-anthropologicum  (1699) ; 
Abuhaly  ben  Oraar,  Astrologia  terrestris,  aus 
dem  Arabischen  ůbersetzt  (1703). 

Ohiromo,  opevněná  stanice  v  angl.  území 
zambezském  ve  stř.  Africe  při  stoku  řek  Širc 
a  Ruo;  má  telegrafní  spojení  s  Kvilimanc; 
naproti,  na  1.  bř.  Rua,  jsou  opevnění  Portu- 
galců. 

Chiromys  madagascariensis  Desm.,  ksu- 
kol  vevcrovitý  (aye-aye),  jediný  druh 
poloopic  (řádu  Prosimii)  z  čeledi  téhož  jména 


Č.  X904.  Chiromantie. 


204 


Chiron  —  Chironectes. 


{ChtromriJač),  Podivná  lato  poloopicc  má 
velikou' hlavu  se  širokými  černými  a  lesklými 
boltci,  obloukovitými  chřipémi^  nosem  na 
špičce  lysým  a  s  malýma,  ale  vypouklýma 
očima;  nad  témito,  nad  nosem  i  na  bradé 
jsou  chomáče  dclsícli  ch]u|Hl,  Ncťiplný  chrup 
má  skoro  ráz  chrupu  hlodavcfi;  jcstiť  vzorec 
itiho  í  },  c  í|,  /»m  i  a  m  },  scházejí  tedy  kly  i  do* 
Icj^í  tuhy  me;Écmí.  Veliké,  ploské  přední  zubv 
vyhlížejí  skoro  jako  zobák  a  nemají  kořena 
uá  korun  oddélcn^ch.  Krk  jest  krátký,  tnjp 
ilosti  statný.  Obují  končetiny  (ruky)  máji  po 


j  středním  prstem  předm*ch  končetin  vytahuje  | 
z  rostlin  sladkou  dřeň  a  z  ukrytá  poa  korou 
i  z  dutin  kmenů  hmyzy  a  červy.  fir. 

Cblron  viz  Chcirón, 

Ohironeotes  variegatus  Illig..  vydrovccj 
ssavec  vačnatý  masožravý  (podřadí  Canti' 
vora),  jenž  náleží  v  čeleď  vačic  (Didelphyiífae). 
Neveliké  tčlo  dorůstá  délky  asi  40  cm,  ocas 
tolikéž.  Malá  hlava  jest  na  Čenichu  do  předu 
prodloužena  a  za^Apiratčlá ;  oči  jsou  malé, boltce 
veliké  a  lysé.  V  ústech  jsou  obšírné  torby 
Ikni.    Froláblý,  dosti  statný  trup  spočívá  na 


5  prstech,  ozbrojených  nehty  drápdm  podob- 
nými; jen  na  palci  zadních  končctm  jest  nehet 
ploský,  ťrsty  na  předních  rukach  jsou  kromě 
zavalitého  palce  velice  prodlouženy,  4.  jest 
nejdelší  a  prostřední  (3.)  mnohem'  štíhlejší 
všech  ostatních,  jako  zhubenčlý  a  vyschlý. 
Délka  téla  bývá  45  cm;  dlouhý  ocas  (asi  45  cm) 
jest  tuhými  chlupy  porostlý.  Líce  mají  barvu 
narudle  áedou,  kolem  oka  jest  kruh  temnéjší 
a  nad  nim  skvrna  světlá.  Kolem  lící  a  na 
hrdle  jest  srsť  našedivélá,  jmde  po  tele  všude 
nahnedle  černá  se  svČtlošcdým  nádechem; 
jestiť  podsada  šedá  a  také  černé  pesíky  mají 
tu  a  tam  bélavé  konečky.  Delší  chlupy  nad 
očima  a  kníry  mají  barvu  čentou.  Zvláštní 
tento  typ  poloopic  žije  na  Mada^skaru  a 
obývá  v  lesích  a  houštinách  bambuso\S'ch. 
Jest  zvířetem  nočním.  Pohyby  jeho  jsou  po 
včtšiné  zdlouhavé  a  váhavé;  chodí  zvolna  a 
jako  opatrné,  ocas  vodorovné  nesa.  Mohut- 
nými zuby  řczacimi  nakusuje  kmeny  stromů, 
stonky  batnbusu^  třtiny  a  pak  tenkým  pro- 


krátkých  nohách;  tvto  mají  po  5  prstech^ 
ozbrojených  na  přccfních  nohách  drápv  krát- 
kými a  vQbec  malými^  na  zadních  dloufiými  a 
silnými.  Prvý  prst  přední  nohy  jest  prodlou- 
žen a  za  ním  jest  výčnélck  kostěný,  vynikající 
z  prodloužené  kosti  zápéstní  (zachovaly  zbytek 
6.  prstu).  Prsty  delších  končetin  zadních  jspu 
na  rozdíl  od  pravých  vačic  (Dideipíirs  L.) 
spojeny  plovacími  blanami.  Samice  má  vak 
normálně  vyvinutý.  Dlouhý  a  šupinkatý  ocas 
jest  jen  u  tořene  krátkými,  ale  hustými  čer- 
nými chloupky  porostlý.  Na  tele  má  krátká, 
hustá  a  hebká  srsC  barvu  na  hřbete  popelavč 
šedou,  na  břiše  bílou,  od  tmavého  svršku 
ostře  oddélenou;  télo  zdobeno  nahoře  šesti 
příčnými  pruhy  černými:  na  přední  části 
hlavy,  na  temeni,  na  plecích  (i  předních  kon- 
četinách), na  hřbete,  na  bederní  části  trupu 
a  v  kříži.  Všecky  tyto  pruhy  jsou  uprostřed 
hřbetu  spolu  podélným  pruhem  černým  spo- 

Íeny.  Vydrovcc  žiio  po  všem  východním  po- 
yřcii  jiini  a  střední  Ameriky  od  Ria  de  Ja- 


I 


Chironomie  —  Chirurgie. 


205 


nciro  ai  po  Honduras,  zejména  v  Guayaně 
a  Brazílii ;  přebývá  v  děrách  pobřežních  u  vod. 
Jest  jediným  vodním  ssavccm  vačnatjm,  plove 
prý  dosti  obratně  a  živí  se  rybami,  raky  a 
zajisté  také  býhm  vodním.  Br. 

Chironomie  (z  řec),  nauka  o  mimických 
pohybech  (posunech)  rukou,  čásť  orcné- 
stiky  (tanečního  umění)  a  mimiky. 

Chironomiui  Mg.,  rod  hmyzu  dvoukří- 
dlého z  čeledi  Chironomidae  podobné  koma- 
rQm,  lišící  se  od  nich  sosákem  kratším  tykadel 
a  makadly  zahnutými.  Ch.  má  tykadla  ISclenná, 
u  kořene  ztlustlá,  buď  hustě  chlupatá  (same- 
ček) nebo  óČlenná  s  vláknitým  článkem  po- 
sledním;  v  klidu  nese  zadní  nohy  zdviženy 
a  chvěje  předními  nohami  napřaženými  vpřea. 
Dospělé  mušky  lítají  ve  vzduchu  v  houfech. 
Larvy  jsou  tenké,  průsvitné,  s  rohovitou  hla- 
vou, na  hrudi  s  dvojitou  panožkou  a  na 
konci  těla  s  pošinkami;  žijí  ve  vodě  a  ně- 
které hotovi  si  z  bahna  chodbičky.  Zvláště 
nápadný  jsou  krvavě  Červené  larvy  Gh.  plu- 
mosus  L.  žijící  na  bahnitém  dně  vod  stoja- 
tých a  mírně  tekoucích.  Rodu  Ch.  jest  z  Čech 
známo  13  druhů.  Kpk, 

Ohiroplast  (z  řec),  franc.  guide  main, 
nazývá  se  přístroj,  jehož  účelem  jest  učni  na 
klavíru  jednak  nemožným  učiniti  klesnutí  ohbí 
ruky,  jednak  podporovati  při  úhozu  rovný 
dopad  prstů.  Ch.,  vynalezen  byv  J.  B.  Logie- 
rcm  v  Londýně  (1814),  modifikován  byl  St6p- 
l':m,  Kalkbrenncrcm  a  nejnověji  Bohrerem, 
avšak  povždy  vyšel  záhy  z  praxe,  poněvadž 
odstraněním  mechanické  této  pomůcky  upa- 
dal žák  do  starých  chyb,  jež  napraviti  poda- 
řiti se  může  pouze  řádnému  paedagogickému 
návodu.  Prospěšněji  osvědčil  se  Seeberův 
vodič  prstů,  jenž  zabraňuje,  aby  při  úhozu 
poslední  článek  prstu  neprohnu!  se  do  vnitř, 
pomocí  poutka  zvlášť  na  každý  prst  vlože- 
ného, jinak  ponechávaje  pohybu  ruky  dosta- 
tečné volnosti.  V 

Olliroplastika  (z  řec),  sochaření  rukou, 
umění  z  měkké  látky,  hlíny,  vosku  a  j.  hnísti 
předměty 

Ohiroptera,  zool.,  viz  Letouni. 

Oliirothóka  (řec),  pokrývka  ruky,  ruka- 
vice. Ch-ky  lze  stopovati  do  starověku;  vy- 
škytají se  u  předoasijských  národů,  u  Pcr- 
šanů,  Řekův  i  Římanů  (digitalia)^  vyrobené 
z  drahocenných  kožešin.  Ve  středním  věku 
užívali  jich  téměř  všichni  kulturní  národové. 
Především  slují  ch-kou  rukavice  něm.  císařů 
utkané  z  purpurového  hedvábí,  perlami  a 
zlatem  zdobené,  jež  byly  jedním  z  korunovač- 
ních odznaků,  a  rukavice  biskupů  jako  čásf 
ornátů  s  vyšívaným  křížem.  Jakožto  odznak 
důstojnosti  bisk.  objevuje  se  ch.  v  záp.  církvi 
od  Vf.  stol.  počínajíc  —  Ch.  nazývá  se  též 
mučidlo,  železné  rukavice,  jež  mají  na  vnitřní 
itrané  ostré  hroty. 

ddrotherimn  (z  řec)  nazvány  otisky  šlé- 
pějí na  pískovcích  i  břidlicích  útvaru  pcrmské- 
ho,  které  byly  utvořeny  pětiprstou  nebo  čtyř- 
prstou  nohou  a  přičítají  se  ještěřům  Stegacepna- 
lim.  Z  německého  permu  uvádí  se  jich  několik, 
v  Cechách  nalezeny  byly  v  okolí  Paky.    Fa. 


Ohimrg  (z^  řec),  ranlékař,  ranhojič, 
osoba  obírající  se  léčením  t.  zv.  zevních  one- 
mocnění, totiž  chorobami  kůže,  kostí,  kloubů, 
svalů  a  pod.,  mimo  to  pak  i  mnohými  cho- 
robami vnitřními,  které  vyžadují  k  svému 
vyhojení  operativních  výkonů,  jako  jsou  ná- 
dory, hlízy  a  pod.  Až  do  nynějšího  století 
bvl  ch.  pokládán  za  nižší  stupeň  hodnosti 
lékařské  a  zejména  v  dřívějších  dobách  a  ve 
vojště  neodlišoval  se  zhusta  ani  od  lazebníka, 
jemuž  příslušely  nejnižší  úkony  chirurgické, 
jako  pouštění  žilou,  sázení  baněk,  lepení  ná- 
plastí a  pod.,  vedle  obvyklých  výkonů  bradýř- 
ských.  I  po  rozkvětu  cnirurgie,  kdy  se  k  po- 
volání chirurgickému  požadovaly  větší  vzdě- 
lání a  přísnější  zkoušky,  jeŽ  konaly  se  na  uni- 
versitě nebo  i  na  chirurgických  učilištích,  bý- 
val doktorát  chirurgie  oddělen  od  doktorátu 
lékařského.  V  Rakousku  obsažen  je  doktorát 
chirurgie  od  r.  1873  v  doktorátu  veškerého 
lékařství.  Ve  všech  pokročilejších  zemích 
neudili  se  nyní  zvláštní  hodnost  ch-a  a  praxe 
dřívějších  ch-ů  ponechává  se  toliko  zbýva- 
jícím ch-ům  z  dob  minulých.  Sr:^, 

Ch.  krajský  podobně  jako  fysik  kraj- 
ský býval  v  Čechách  a  pak  i  v  ostatních  rak. 
zemích  pomocným  organem  krajské  správy. 
Fysikové  a  ch-ové  krajští  musili  krajským 
úřadům  bez  prodlení  činiti  oznámení  o  všeli- 
kých nakažlivých  nemocech  lidských  i  dobyt- 
čích a  podávati  vůbec  zprávy  o  zdravotním 
stavu  kraje.  Dle  lékařského  řádu  pro  králov- 
ství České  z  r.  1753  i  dle  všeob.  zdravotního 
řádu  z  r.  1770  a  jeho  dodatku  z  r.  1773  pod- 
řízeni byli  krajští  fysikové  i  ch-ové  částečně 
krajským  hejtmanům,  částečně  zemské  zdra- 
votní kommissi,  jejíž  úkoly  převzalo  r.  1776, 
když  kommisse  tato  byla  zrušena,  samo  gu- 
bernium. Před  Marií  Terezií  zřizovali  a  dosa- 
zovali krajské  fysiky  a  ch-y  čeští  stavové. 
Od  r.  1753  jmenovala  tyto  krajské  orgány 
pro  Čechy  sama  panovnice,  a  sice  dle  ná- 
vrhů činěných  jí  od  stavů  nebo  stavovského 
výboru.  Navrhovati  se  měli  (pokud  možno 
i  stran  ch-ů)  pouze  doktoři,  kteří  studovali 
na  domácích  universitách,  tu  také  byli  gra- 
duováni a  zvláště  v  téže  zemi  byli  rodilí. 
Změna  nastala  r.  1771,  resp.  r.  1773,  od  kte- 
réž doby  obsazování  míst  krajských  fysiků  a 
ch-ů  příslušelo  guberniu.  Jistý  vliv  měla  tu 
i  medicínská  fakulta  a  protomedikus  zemský, 
jenž  r.  1773  ve  všech  rakouských  zemích  měl 
býti  zřízen.  Na  Moravě  byly  poměry  poněkud 
jiné.  Lékaři  byli  tam  také  lépe  placeni  než 
v  Čechách,  kdež  fysikus  dostával  ročně  pouze 
233  zl.  20  kr.  a  cn.  pouze  116  zl.  40  kr.  Srv. 
B.  Riegera,  Zřízení  krajské  v  Čechách  (Praha, 
1892).  dle. 

Chirurgie  (z  řec)  jest  vlastně  lékařsko 
umění,  které  výkony  rukou  dociluje  léčeb- 
ných úspěchů.  Ode  dávna  omezuje  se  toto 
odvětví  lékařství  na  nemoci,  jež  jsou  větši- 
nou na  povrchu  těla  patrný  změnou  zevního 
tvaru,  a  proto  nazývalo  se  i  zevním  lékař- 
stvím. Ježto  pak  v  dřívějších  dobách  ome- 
zovalo se  většinou  na  léčení  úrazů  a  ran, 
I  nazývalo  se  zkrátka  ranhojičstvím  či  ran- 


206 


Chirurgie. 


nym  lékařstvím  (ném.  Wundarineiknnst)  a 
bývalo  do  nedávných  dob  přesně  oddělováno 
oB  lékařství  vnitřního  čili  jen  vůbec  lékař- 
ství. Při  pokroku  jednotlivých  odvětví  ze- 
vního lékařství,  hlavně  na  základě  anatomicko- 
pathologickém  a  pak  na  základě  vyspělé  tech- 
niky operativní  a  léčebné,  oddělily  se  od  něho 
speciální  odbory,  jako  na  př.  oční  lékařství, 
gynaekologie,  porodnictví,  ušní  lékařství,  na- 
uka o  kožních  nemocech  Či  dermatologie  jako 
samostatné  discipliny  vědecké,  tak  ze  nyní 
k  ch-ii  čítáme  ony  obory  lékařství  prakti- 
ckého, kde  mechanickými  vlivy  hledíme  do- 
síci  účinků  léčebných.  Může  se  tak  díti  pou- 
hými úkony  rukou  nebo  též  s  pomocí  me- 
chanických přístrojů,  jak  se  stává  na  př.  při 
massáži,  hrazení  krve,  napravování  kýl,  zlo- 
menin, vymknutin  a  pod.,  nebo  výkony,  kdy 
ostrými  nástroji  ruší  se  povrch  těla,  aby 
zjednán  byl  přistup  do  hloubi  k  odstranění 
cizích  těles,  nádorů  a  pod.;  tato  operativní 
nebo  krvavá  ch.  bývá  považována  za  vlastní 
ch-ii,  nazývajíc  se  jindy  též  akiurgií.  Jinak 
rozeznává  se  všeobecná  ch.  od  speciální  čili 
zvláštní.  Všeobecná  (někdy  též  malá  ch. 
zvaná)  pojednává  o  zánětech,  nádorech,  hni- 
sání a  pod.,  o  chirurgických  léčivech,  obva- 
zech, nástrojích  a  přístrojích  (všeobecná 
ch  i  r  ur  gi  cká  t  he  rap  i  c  či  akol  o  gie),  ©chir- 
urgických operacích  vůbec  (akiurgie),  kdežto 
speciální  ch.  užívá  v  daném  případě  poznatků 
zmíněných  všeobecných  odvětví  ch.  při  one- 
mocnění jednotlivých  tkaní  nebo  ústrojů  tě- 
lesných. V  moderní  době  vyvinula  se  zvláštní 
ch.  válečná,  jež  přizpůsobuje  výkony  chir- 
urgické potřebám  i  okolnostem  válečným  po- 
jednávajíc zejména  o  ranách  střelných,  oše- 
třování a  dopravování  raněných  a  pod.  Jiné 
rozdíly,  jako  na  př.  konscrvativní  a  ra- 
dikální ch.,  vyšší  a  nižší  ch.,  jsou  cel- 
kem podružného  rázu,  ač  mají  svůj  histori- 
cký význam.  V  nejnovější  době  zmizela  též 
úplně  hranice  mezi  ch-ií  a  vnitřním  lékař- 
stvím, ježto  na  základě  pokroků  ch.  léčí  se 
chirurgicky  již  mnohé  nemoci,  jež  bývaly  do 
nedávná  výhradným  oborem  vnitřního  lé- 
kařství. Srí. 

Dějiny.  Vývoj  ch.  jest  úzce  sloučen  s  vý- 
vojem znalostí  lékařských  vůbec  a  lze  pozo- 
rovati, že  drží  za  jistých  dob  stejný  krok 
s  osudy  lékařského  vzdělání  vůbec,  kdežto 
za  jiných  dob  opět  předstihuje  vývoj  spří- 
zněných věd  lékařských.  Otázku  dříve  často 
přetřásanou,  zdali  odbor  chirurgický  dříve 
se  vyvinul  než  ostatní  odbory  lékařské,  těžko 
rozluštiti.  Možno  sice  souditi,  že  přispění  ran- 
lékařské  bývalo  vždy  naléhavější,  avšak  sy- 
stematické spracování  zkušeností  touto  cestou 
získaných  vyvinulo  se  později  a  vyžadovalo 
delší  doby  než  ostatní  odbory  lékařské,  které 
spekulaci  filosofické  a  částečně  i  thcosofické 
poskytovaly  širší  pole. 

Projdeme-li  národy  staršího  věku,  vidíme, 
že  u  Indův,  u  nichž  se  nám  zachovaly  staré 
spolehlivé  prameny  písemné,  Susruta,  Čaraka 
a  j.,  nalézá  se  ch.  dosti  pokročilá.  Již  Su- 
bruta  vypočítává  127  chirurgických  nástrojů: 


nože,  kathetry,  kleště  a  hlavně  žehadla,  která 
hrála  velikou  úlohu.  Nalézáme  pojednání 
o  frakturách  a  luxacích,  o  odstranění  cizích 
těles,  zlomeninách  a  vymknutích,  o  nádorech, 
ano  i  laparotomie  a  šev  střevní,  tedy  operace 
tak  mocně  vyvinuté  v  době  novější,  nalézají 
obšírné  zmínky;  pro  vybavení  kamene  do- 
poručuje se  řez  laterální.  Ze  starší  doby  lé- 
kařství jest  zajisté  indická  ch.  až  do  dob  ře- 
ckých a  římských  nejvyvinutější.  —  Egypt- 
ské lékařství  poskytuje  při  vší  bohatosti 
literatury,  která  v  novější  době  v  rozličných 
papyrech  byla  objevena,  jen  praskrovný  vý- 
těžek pro  ch-ii;  ale  Že  se  Egypťané  zaměst- 
návali ch-ií,  nejlepším  toho  svědectvím  jsou 
vyobrazeni  operací  chirurgických  na  pomní- 
cích a  sbírky  nástrojů  po  jednotlivých  mu- 
seích evropských. 

Za  to  však  jest  ch.  řecká  a  především  ch. 
u  Hippokrata  a  u  Hippokratiků  značně  vy- 
vinuta. Již  tělesná  výchova  mládeže  řecké 
poskytovala  příležitost  ku  sbírání  znalostí 
chirurgických.  Ch.  pěstována  již  ve  dvou 
nejstarších  Školách  řeckých  v  Knidu  a  Kóu, 
ze  které  vyšel  Hippokratés  (460—377  př.  Kr.). 
Ač  nelze  upříti,  že  veškeré  spisy  chirurgické 
nejsou  Hippokratovy,  musíme  přece  uznati, 
že  ve  spisech  těchto,  které  zajisté  z  velké 
části  pocházejí  od  Hippokratiků,  znalosti  chir- 
urgické tehdejší  doby  byly  uloženy  a  ty  že 
ukazují  nám  ch-ii  řeckou  značně  vyvinutou. 
Znalť  Hippokratés  zrovna  tak  jako  již  škola 
knidská  abscessy  ledvin,  onemocnění  raě- 
chýře,  celou  řadu  chirurgických  onemocnění 
genitálií  a  novotvary.  Nalézáme  zárodky  ope- 
rativní nauky  ve  spisech  těchto  a  i  nauka 
o  zlomeninách,  zejména  o  svalku  kostí  (callus)^ 
jest  velmi  důkladně  probrána,  podobně  i  vy- 
mknutí a  nemoci  kloubů  a  jich  následky. 
Obšírně  jsou  popisována  poranění  rozličných 
orgánů,  z  nichž  vysvítá^  že  Hippokratikové 
byli  přívrženci  suchého  léčení  ran;  hl.  nauka 
o  poraněních  lebky  jest  mistrně  spracována, 
při  jich  léčení  trepanace  hraje  důležitou 
úlohu.  Amputace  provozovala  se  pouze  ja- 
kožto amputace  sekundární.  Nalézáme  dále 
obšírné  pojednání  o  kýlách,  o  píštělích,  ale 
v  celku  musíme  říci,  že  ch.  jest  spracována 
více  se  stanoviska  pathologického,  kdežto 
operativní  čásť  jest  místy  méně  vyvinuta  než 
při  ch-ii  indické.  —  I  alexandrijská  škola 
zabj^vala  se  ch-ií  na  základě  přesnějších  zna- 
lostí anatomických  a  spisy  pozdějšího  ency- 
klopaedisty  Celsa  značí  nám  jasně  onen  stav, 
v  jakém  se  ch.  v  Alexandrii  nalézala.  Zají- 
mavé jest,  že  v  alexandrijské  škole  operace 
řezu  na  kámen,  která  u  Hippokratiků  byla 
dosti  zanedbána,  zde  opět  došla  pečlivějšího 
zpracování.  V  tom  ohledu  jisté  pověsti  získal 
si  lékař  žijící  r.  250  př.  Kr.  Ammónios  Litho- 
tomos,  který  první,  jak  se  zdá,  pojal  my- 
šlénku, jejíž  jasné  provedení  pohřešujeme, 
rozkouskovati  kameny  velké  v  měchýři. 

Z  Řecka  přesunuje  se  těžiště  dějin  kultur- 
ních do  Říma,  kdež  řečtí  lékaři  jali  se  vy- 
konávati ch-ii,  ale  netěšili  se  s  počátku  valné 
pověsti,  jak  aspoň  lze  souditi  ze  spisů  Arch- 


Chirurgie. 


207 


agatha  (219  př.  Kr.),  který  pro  odvážnou  čin- 
nost svou  chirurgickou  dostal  příjmí  camifex 
(kat.).  Racionelnéjší  byl  Asklépiadés,  který 
byl  pozornější  v  postavení  indikací  operativ- 
ních a  jemuž  dějiny  ch.  přisuzují  první  ope- 
raci otevření  průdušnice  a  hrtanu.  Zároveň 
pochází  od  něho  první  přesný  popis  nabod- 
nutí břicha  při  vodnatefnosti  a  drenáže  du- 
tiny břišní.  Škola  methodiků,  založená 
Themisonem,  nepřispěla  mnoho  k  vývoji  ch. 
Z  této  doby  jmenuje  se  pouze  Meges  co  do- 
vedný operatér  kamenů  močových.  Nejjasnější 
obraz  tehdejší  ch.  podává  nám  Corneliits  Cel- 
stts  ve  svém  encyklopaedickém  dílo  De  me- 
dicína, jehož  7.  a  8.  díl  jednají  o  ch-ii.  Za- 
znamenáváme z  bohatého  obsahu  hl.  návod 
k  operacím  plastickým,  léčení  onemocnění 
dutiny  nosní,  trepanace,  onemocnění  varlete, 
kde  řeč  jest  také  o  kastraci  a  cirkumcisi,  a 
pak  slavnou  26.  kapitolu,  která  jedná  o  řezu 
na  kámen.  Další  pojednání  obsahují  nemoci 
pastel  inu,  nemoci  kloubů,  amputace  a  ne- 
moci kostí. 

Z  následujících  století,  kde  lékaři  stáli  vět- 
šinou pod  vlivem  školy  methodické,  sluší  se 
v  chirurgickém  ohledu  zmíniti  o  Antyllovi, 
jehož  názory  nám  byly  hlavně  dílem  Rhaze- 
sovým  zachovány.  Antyllos  vykonával  tracheo- 
tomii,  amputaci  prsu  a  po  něm  pojmeno- 
vanou operaci  výdutí,  která  se  až  do  dnešní 
<loby  udržela.  Dále  zasluhuje  zvláštní  zmínky 
Archigenés  Apamejský.  Aretaios  z  Kap- 
padokie  zaměstnává  se  taktéž  ch-ií,  hlavně 
pozoruhodné  jest  jeho  pojednání  o  nemocech 
mcchýřc,  kdež  nauka  o  příčinách  zadržení 
moče  nalézá  velmi  důkladné  spracování.  Hé- 
liodóros,  vrstevník  Galenův,  pojednává  hlavně 
o  trepanaci.  Ch-ií  obíral  se  i  slavný  lékař 
(laudius  Galénus  (vil.  stol.  po  ICr.),  jehož 
učeni  theoretické  stalo  se  vládnoucím  po  sta- 
letí v  medicíně  a  teprve  vývojem  anatomie 
ve  stol.  XV.  a  XVI.  bylo  zvráceno.  Galénus 
jest  první  z  lékařů  starších,  který  na  základě 
anatomie  porovnávací  měl  jasnější  pojmy 
o  stavbě  těla  lidského.  Věnoval  se  již  ve 
svém  mládí  ch-ii,  čítal  o  ní  a  pojednává  o  ní 
na  různých  místech  četných  svých  děl  syste- 
maticky; hlavně  nauka  o  obvazech  děkuje 
mu  značné  obohacení.  On  první  v  rozsáhlé 
míře  při  trepanaci  užívá  dlátka,  zmiňuje  se 
o  nemocech  ucha  a  radí  radikální  operaci 
rakovitého  prsu.  Důkladně  spracována  jest 
také  nauka  o  vyvrtnutích  a  zlomeninách, 
jakož  i  nauka  o  pronikajících  ranách  prsu 
a  břicha. 

V  násl.  III.  a  IV.  stol.  znamenati  jest  úpadek 
vidy  lékařské  vůbec  a  ch.  zvláště.  Rozší- 
řilo se  thcorctisování ;  filosofie  novoplatoniků 
a  bezcenné  kompilace  jsou  hlavní  signaturou 
této  doby.  Teprve  v  V.  a  VI.  stol.  vynořuje 
se  nám  v  dějinách  ch.  ten  zvláštní  zjev,  že 
při  úpadku  ostatní  medicíny  vyskytuji  se 
mužové,  kteří  věnují  zvláštní  pozornost  ch-ii. 
.Ml  zi  tyto  patří  v  první  řadě  Aětios  z  Amidy 
^v  VI.  stol.),  VXcrj  jest  znám  v  ch-ii  hlavně 
četným  upotřebením  žchadla.  Připravoval  ce- 
stu jednomu  z  nejslavnějších  chirurgů  byzan- 


tinské  doby,  Pavlu  z  Aiginy  (v  VII.  stol.), 
který  zaujímá  v  dějinách  ch.  proto  tak  dů- 
ležité místo,  že  dílo  jeho  sloužilo  za  základ 
ch-ii  Arabův  a  arabistů.  Test  zrovna  tak  ve- 
likým přívržencem  Žehadcl  jako  jeho  před- 
chůdce Aětios,  podává  výtečný  návod  k  pou- 
štění žilou  a  udává  zároveň  podvazováni  cev 
k  zastavení  krvácení.  Také  kapitola  o  odstra- 
nění cizích  těles  jest  dobře  spracována,  jakož 
i  kapitola  o  zlomeninách  a  vymknutích,  z  nichž 
hlavně  stať  o  zlomeninách  lebky  vyniká.  Dílo 
Pavla  z  Aiginy  vyniká  hlavně  také  přesnou 
naukou  operativní.  —  Následující  století  by- 
zantinské  doby  až  do  XII.  stol.  jsou  pro  lé- 
!  kařství  vůbec  a  pro  ch-ii  zvláště  dosti  jalová; 
I  děje  se  vždy  jenom  více  méně  opisování  au- 
j  torů  starších,  hlavně  Celsa  a  Pavla  z  Aiginy. 
Osvěženi  dostalo  se  lékařství  a  ch-ii  zvláště 
teprve,  když  vystupuje  do  popředí  národ, 
který  převzal  duševní  dědictví  doby  klassické 
a  jehož  zásady  staly  se  základními  až  do  po- 
čátku doby  nové,  totiž  národ  Arabský.  Již 
u  starších  arabských  lékařů,  kterým  přísluší 
zásluha,  že  zachovali  názory  starších  lékařů 
římských  a  řeckých,  nalézáme  zdatné  spraco- 
vání ch.,  k  čemuž  nemálo  přispívalo,  Že  v  čet- 
ných nemocnicích  založených  v  rozsáhlé  říši 
arabské  byla  poskytnuta  lékařům  příležitost 
vzdělávati  se  prakticky  i  v  oboru  tom.  Jsou-Ii 
zprávy  ty  u  Rhazesa  ještě  řídké,  vidíme,  že 
již  A  vicenna  v  X.  stol.,  jehožto  kniha  Kanón 
tvořila  po  staletí  evangelium  vědy  lékařské, 
zaměstnává  se  ch-ií,  nemocemi  nosu,  léčením 
rakoviny,  empyemu  a  nemocemi  varlat.  Nej- 
lepším chirurgem  arabským  bez  odporu  byl 
Abul  Kásim,  který  ve  své  knize  al-tasríf  do- 
přává ch-ii  nejvíce  místa.  Vším  právem  stýská 
sobě  na  neznalost  anatomie  u  svých  vrstev- 
níků. Pojednává  obšírně  o  upotřebení  žc- 
hadel,  kterých  upotřebuje  mezi  jiným  také 
k  otvírání  abscessů  jaterních,  dále  jedná 
o  reposici  kýl,  o  ligatuře  cev  a  jiných  ne- 
mocech. Důležitá  stať  jest  věnována  nauce 
o  kamenu,  popisuje  docela  jasně  rozdrcení 
kamene  v  močové  rouře  a  v  měchýři  a  radí, 
aby  pokus  rozdrcení,  ku  kterému  udává 
zvláštní  nástroj,  byl  vždy  zkoušen  před  vlast- 
ním řezem  na  kámen,  zmiňuje  se  dále  jasně 
o  vykloubcní  v  kloubu  loketním.  Z  pozděj- 
ších lékařů  arabských  nedosáhl  žádný  té  výše : 
Abul  Kazá  a  Avenzoar  jest  chirurgem  mno- 
hem méně  odvážným  než  předchůdce  jeho. 
U  ostatních  národů  jest  ch.  málo  vyvinuta 
a  s  počátku  i  založeni  lékařských  škol  a  uni- 
versit málo  na  tom  měnilo.  Ani  proslulá  škola 
salernská  mnoho  na  tom  nezměnila,  leda  že 
následkem  zvláštních  poměrů  na  těchto  uni- 
versitách pozvolna  vyvinul  se  stav  chirurj:;ů 
lékařů  a  chirurgů  praktických.  K  tomu  při- 
spívalo také,  že  učitelé  lékařství  byli  větši- 
nou knčží,  kteří  nesměli  vykonávati  žádné 
operace,  tak  Že  ch.  dostala  se  do  rukou 
laiků  a  brala  se  cestou  více  empirickou,  která 
však  hlavně  vývoji  operativní  ch.  nebyla  na 
škodu.  Na  názory  theoretické  v  ch-ii  mela 
tenkráte  škola  arabská  ještě  největší  vliv. 
Tím  vysvětlujeme  si  vznik  proslavené  italské 


208 


Chirurgie. 


Školy  chirurgické,  v  níž  vynikají  práce  Ro- 
gera  z  Palerma,  pak  díla  t.  zv.  4  mistrů,  která 
JSOU  důležitým  pramenem  pro  ch-ii  i  pozděj- 
šího středovéku.  Ze  školy  bononské  vyšli 
Bruno  z  Longoburga,  který  přijal  zásady 
školy  arabské,  a  hlavně  Salicetti,  jehož  dílo 
jest  přeloženo  i  do  češtiny.  Tento  vrátil  se 
oproti  přehnanému  upotřebení  žehadel  v  dří- 
vější době  k  noži,  pojcdhává  důkladně  o  po- 
raněních a  zmiňuje  se  i  obšírně  o  nemocech 
venerických.  Kniha  jeho  o  zlomeninách  jest 
z  nejlepších  středověké  ch.  vůbec.  Zajímavé 
jest  dále,  že  Salicetti  doporučil  již  vymývání 
dutiny  pohrudnice  při  ranách  pronikajících, 
udává  přesná  pravidla  u  ran  střevních,  jež 
sešívá  stehem  uzlovým,  a  doporučuje  hlavně 
přesně  spojiti  pobřišnici;  popisuje  také  radi- 
kální operaci  kýl.  Méně  odvážný  chirurg 
z  tehdejší  doby  jest  Lanfranchi,  jehož  Chir- 
urgia  magna  et  parva  byla  dlouhou  dobu  dů- 
ležitou knihou.  Učil  rozeznávati  přesné  po- 
ranění tepen  od  poranění  ven  a  jest  vlastním 
zakladatelem  nauky  o  digitální  kompressi. 
Při  trepanaci  užívá  metnody  perforativní, 
cmpyem  (nahromadění  hnisu  v  hrudníku)  léčí 
operativně  a  vystřikováním  a  udává  zvláštní 
operativní  výkon  při  rozšíření  ven  varlete. 
Nižší  ch.  byla  v  tehdejší  době  úplně  v  rukou 
lazebníků,  kteří  si  vedli  způsobem  docela 
empirickým. 

Reforma,  která  měla  i  vliv  na  sociální  po- 
měry chirurgů,  počíná  se  teprve  od  založení 
koUeie  sv.  Kosmy  v  Paříži  uprostřed  sto- 
letí Ain.  R.  1260  sloučili  se  pařížští  chirur- 
gové, hlavně  aby  čelili  přechmatům  lazebníků, 
ve  zvláštní  společnost,  která  r.  1311  dostala 
Pittardem,  chirurgem  Ludvíka  sv.  a  jeho  ná- 
stupců, zvláštní  zřízení.  Sdružení  toto  jest 
v  historii  ch.  památné  tím,  že  položilo  základ 
k  pozdějšímu  výkvětu  ch.  francouzské  a  že 
vzešla  z  této  kolfeje  r.  1713  slavná  » Academie 
de  chirurgicc.  Následovala  arci  léta  prudkých 
bojů  s  lazebníky,  které  ochromovaly  časem 
činnost  tohoto  sdružení,  členové  však  kol- 
legia  sv.  Kosmy  hleděli  se  brzy  dopracovati 
lepšího  postavení  hlavně  tím,  že  žáci  jejich 
musili  navštěvovati  především  přednášky  na 
universitě  a  dosáhnouti  dříve  stupně  magistra 
artium,  než  byli  připuštěni  do  kolleje.  Dle 
vzoru  této  kolleje  povstala  podobná  sdružení 
v  Nizozemsku  a  v  Anglii,  kde  vzniklo  slavné 
>Royal  college  of  surgeons«.  Nejstarším  franc. 
spisovatelem  o  ch-ii  jest  Henri  de  Monde- 
villc,  jehož  žákem  byl  geniální  chirurg  Guy 
dc  Chauliac;  tento  jest  z  prvních  chir- 
urgů, který  ve  spise  svém  Chirurgia  magua 
má  stálý  zřetel  k  ostatním  odvětvím  lékařství 
a  také  první  podává  v  úvodu  krátký  přehled 
ch.  své  doby.  Dílo  jeho  svědčí  o  veliké  zna- 
losti medicínské  literatury  jeho  věku.  Úvodem 
díla  jeho  jest  krátká  anatomie  na  základě 
nauky  Jeho  učitele,  načež  pojednává  obšírně 
o  všecn  nemocech  chirurgických.  Uvedeno 
zde  budiž,  že  léčí  gangraenu  žehadlem  a  že 
upozorňuje  první  u  operací  na  krku  na  afonii 
vzniklou  poraněním  čivu  bloudivého.  Spojení 
rány  vysvětluje  si  organisací  krve.   Velkou 


zásluhu  má  o  upravení  diety  u  raněných  a 
o  nauku  o  ranách  mozkových,  kdež  první 
porušení  dýchání  při  poranění  tomto  popsal. 
Trepanaci  obmezuje  na  větší  zlomeniny  lebky ; 
rány  střevní  spojuje  stehem  kožeŠnickým. 
U  rakoviny  radí  exstirpaci  a  následující  upo- 
třebení žehadel.  Byl  první  chirurg,  který  radil 
otevření  dutiny  nosní  řezem  ^i  pof)*pech 
nosních  a  popisuje  velmi  exaktně  zastavení 
krvácení.  Pojednává  obšírně  o  zlomeninách, 
o  svalku  kostí  a  o  amputacích.  Udává  i  jistý 
způsob  narkosy  u  operad  a  popisuje  velmi 
důkladně  malomocenství.  I  nauka  o  zlomeni- 
nách obšírně  spracována. 

V  XV.  stol.  dochází  ch.  v  Itálii  opět 
značnějšího  rozkvětu.  Pietro  di  Argelata 
a  Marcello  Cumano  isou  zdatní  chirur- 
gové v  této  době.  U  tohoto  jest  zaiímavo, 
ze  počíná  si  co  první  důkladnějším  způsobem 
všímati  ch.  válečné  a  pojednává  poprvé  vůbec 
o  ranách  střelných.  Bertapaglia  z  téže 
školy  italské  udává  nový  způsob  zastavení 
krvácení  z  cev,  totiž  propíchnutím  cévy.  Na 
poli  empirické  ch.  vyznamenávali  se  empir i- 
kové  kalabresští,  především  chirurgové  z  Nor- 
cie,  kteří  věnovali  zvláštní  pozornost  opera- 
cím kýl,  kamene,  léčení  striktur  a  plastickým 
operacím,  které  pak  po  dlouhou  dobu  byly 
skoro  výhradným  majetkem  škol  italských.  — 
V  Německu  jeví  se  nám  v  této  době  tytéž 
poměry  jako  v  Itálii  a  ve  Francii;  i  tam  vi- 
díme, že  lékaři  na  universitě  vzdělaní  stranili 
se  ch.  operativní  a  přenechali  to  empirikům, 
z  nichž  však  vyšla  řada  zdatných  cnirurgů. 
Známý  z  této  doby  jest  lékař  z  řadu  Něme- 
ckých rytířů  Jindřich  z  Píolspeundtu,  jehožto 
spis  všaic  stojí  na  stupni  o  mnoho  nižším  nežli 
současné  zprávy  chirurgů  francouzských. 

Mezi  tím  připravovala  se  však  v  lékařství 
doba  nová.  Renaissance,  která  vedla  k  stu- 
diím starších  lékařů,  a  počínající  studium 
anatomie  nezůstaly  bez  blahodárného  účinku 
i  na  vývoj  znalostí  chirurgických.  K  tomu  při- 
šly důkladné  zkušenosti  z  četných  tehdejších 
válek,  které  daly  vznik  zvláštní  ch-ii  válečné, 
jež  nezůstala  bez  blahodárného  vlivu  na  vý- 
voj ch.  vůbec.  Blížila  se  doba,  kdy  anatomie 
vyvinula  se  ve  vědu  samostatnou  a  kdy  pra- 
cemi Carpiho  a  jiných  připravila  se  půda 
velkému  reformátoru  anatomie  Ondřeji  Ve- 
salovi,  jehož  fundamentální  dílo  De  coiporis 
humani  fabrica  libri  septem  tvořilo  východiště 
anatomie  novější.  Stav  chirurgický  získal 
mnohem  více  na  vážnosti  a  vědecké  spraco- 
vání  ch.  thcoretické  i  operativní  vystupovalo 
vždy  více  do  popředí.  I  zde  nalézáme  italské 
ranhojiče,  jako  Benedettiho  a  Viga,  pak 
Carpiho  a  Mariana  Santa,  kter}^  udal 
novou  methodu  řezu  na  kámen  v  první  řadě. 
Velmi  zaměstnávala  tehdejší  chirurgy  italské 
otázka  o  povaze  a  léčení  ran  střelných,  ve 
které  Botallo  razil  dráhu  racionelnčjšímu 
léčení  ran  těchto.  —  V  Německu  jest  to  zá- 
sluha Jeronýma  Brunswiga,  že  spracoval 
ch-ii,  arci  na  základě  empirickém,  avšak  ve 
směru  moderním,  ku  kterému  se  pak  přidružil 
Hanuš  z  Gersdorffu  a  Felix  Wúrtz. 


Chirurgie. 


209 


Výši  chirurgické  vědy  tehdejší  doby  ozna- 
čuje nám  slavný  chirurg  franc.  Ambroise 
Pare,  jeden  z  nejslavnějších  vojenských  chir- 
urgů své  doby,  tělesný  lékař  Františka  I.  Skoro 
vákeré  kapitoly  ch.  byly  Paréem  značně 
obohaceny.  Byl  v  plném  smyslu  slova  refor- 
mátorem své  doby,  hlavně  v  ohledu  prak- 
tickém, kdežto  v  ohledu  theoretickém  byl 
ještě  věrným  stoupencem  Galéna  a  galénistu. 
Děkujeme  jemu  za  jasné  pojednání  o  syfilidě. 
Učinil  konec  náhledu  tehda  panujícímu,  že 
střelné  rány  jsou  rány  otrávené,  zíep'^il  me- 
thodu  amputací,  upotřebil  ligaturu  značnou 
měrou  k  zastavení  krvácení  a  pojednává  také 
velmi  obšírně  o  plastice,  využitkuje  při  tom 
zkušenosti  hlavně  školy  italské.  Hlavní  zá- 
sluhou Paréovou  jest  také  to,  že  postavil  se 
při  operaci  kýl  rozhodně  proti  současné  ka- 
straci.  Mezi  žáky  a  vrstevníky  Paréovými  vy- 
niká Guillemeau,  jemuž  také  porodnictví 
děkuje  valný  pokrok.  Nezávisle  od  Parého 
účinkoval  Pierre  Franc  o,  který  hlavně 
psal  o  hemiích  a  má  vedle  toho  zásluhu,  že 
opětně  vysoký  řez  na  kámen  zavedl  do  ch.; 
zlepšil  zároveň  methodu  řezu  postranního. 
Operace  plastické  byly  tenkráte  pěstovány 
Bcnedettim  a  hlavně  Tagliacozzem,  prof.  ana- 
tomie a  ch.  v  Bononii,  který  zlepšil  methodu 
plastiky  nosu  kozí  z  ramena. 

Od  této  doby  pozorujeme,  že  anatomie 
má  vždy  větší  a  vétéí  vliv  také  na  vývoj  vědjr 
chirurgické,  že  i  čelnější  anatomové  počínají 
se  op&ně  zaměstnávati  praktickou  a  theorc- 
tickou  ch-ií.  Nadchází  doba  XVII.  stol.,  kdy 
H  a  r  v  e  y  svým  nesmrtelným  objevem  oběhu 
krve  dal  moáerní  fysiologii  základ.  Ch.  teh- 
dejší doby  těžila  nejvíce  z  veškerých  odborů 
lékařství  z  těchto  výzkumů  anatomických  a 
fysíologických  a  s  druhé  strany  theorie  latro- 
fysikův  a  iatrochemiků  nesvedly  ji  na  scestí, 
po  kterém  se  bralo  lékařství  ostatní.  Arci 
nevykazuje  se  ch.  XVII.  stol.  značným  oním 
obohacením,  které  poskytli  Pare  a  ieho  vrstev- 
níci odboru  tomuto  ve  stol.  XVI.  Vidíme  však, 
£e  počíná  se  přece  pozvolnu  připravovati 
skvělá  doba,  která  v  násled.  století  vrcholí 
v  ch-ii  hlavně  vedením  školy  francouzské. 

Z  chirurg  XVII.  stol.  vynikají  především 
chirurgové  italští,  jako  FabrizioGirolamo 
opětným  zavedením  tracheotomie  a  radikální 
operace  hcmií  a  hlavně  Marc  Aurelio 
Severin  o,  zdatný  anatom,  který  již  odpo- 
ručuje  trepanaci  při  epilepsii  a  trepanaci 
žeber  při  cmpyemu.  Podobně  pojednává  ob- 
šírné o  tracheotomii  a  laryngotomii,  kterou 
u  diflerie  tenkráte  ve  velkých  epidemiích 
panující  Často  prováděl.  I  znovuzavedcní 
iithotripsie  Ciucciho  z  Arezza  spadá  do  této 
doby.  —  Z  francouzských  chirurgů  tehdejších 
vyniká  Méry,  z  nizozemských  hlavně  Hen- 
drik  van  Deventer,  který  byl  slavným 
fiorodoíkcm  a  zaměstnával  se  první  ortno- 
paodíí  na  vědečtějších  základech.  Z  něme- 
ckých chirurgů  vyniká  Fabricius  Hilda- 
fíiís,  chirurg  povšechně  lékařsky  vzdělaný, 
pak  Purman.  Z  Angličanů  byl  to  hlavně 
Wíseman,  který  se  zaměstnával  nemocemi 


kloubů  a  upravil  indikace  při  amputacích. 
Podotknouti  dlužno,  že  v  poslednější  ope- 
raci byl  v  tomto  století  genevským  chir- 
urgem Sabourinem  zaveden  řez  lalokový; 
také  v  tomto  století  byly  Blegnym  zave- 
deny pásky  kýlné  elastické.  Mezi  lithotomy 
tehdejší  doby  vyniká  Beaulieu;  který  zdo- 
konalil řez  postranní. 

V  stol.  XvIU.  dospěla  ch.  hlavně  v  opera- 
tivm'm  ohledu  vedením  francouzské  školy 
na  vysoký  stupeň  dokonalosti,  osvojivši  si 
s  jedné  strany  výzkumy  anatomie  a  fysiologic 
a  se  strany  druhé  čerpajíc  z  pokroku  klinické 
medicíny.  Mocné  středisko  nalézala  ve  franc. 
akademii  chirurgické  a  čerpala  ze  zkušenosti 
četných  válek  tohoto  století.  Chirurgický  stav 
povznesl  se  také  co  do  sociálního  svého  ni- 
veau  na  značnější  výŠi  a  ke  sklonku  t.  stol. 
domáhá  se  ch.  i  na  universitách  uznání,  které 
již  dávno  jí  bylo  patřilo.  Vyučování  chirur- 
gické zlepšilo  se  značnou  měrou  a  to  hlavně 
popudem  potřeby  pro  chirurgy  vojenské.  Re- 
formace ta  počala  ve  Francii  rozšířením  vy- 
učování na  CoUege  de  St.  Cóme,  o  které  hlavně 
chirurgové  Ludvíka  XV.  Maréchal  a  La  Pey- 
ronie  získali^si  veliké  zásluhy.  Oba  tito  chirur- 
gové založili  zároveň  franc.  akademii  chirur- 
gickou s  požadavkem,  že  každý  chirurg,  který 
vstoupil  na  ústav  školy  sv.  Kosmy,  musil  na- 
byti dříve  stupně  magistra  filosofie,  čímž  intcl- 
lektuální  niveau  školy  té  zvýšeno.  Na  akademii 
byla  později  zřízena  école  pratique  de  chirurgie, 
jejíž  učitelé  Chopart  a  Desault  stojí  v  první 
řadě  prvních  chirurgů  francouzských.  Prvním 
ředitelem  této  školy  byl  slavný  chirurg  Petit 
a  škola  ta  vydávala  memoiry,  jež  sluší  pova- 
žovati za  první  odborný  časopis  chirurgicky. 
Akademie  tato  trvala  až  do  r.  1793,  kdy  byla 
zrušena.  Měla  na  počátku  žáky  z  celého  světa, 
nejvíce  HoUanďanů  a  Angličanů.  Mezi  chir- 
urgy tehdejší  doby  jsou  známá  jména  Lc 
Drán,  Garcngeote  a  především  Louis. 
Pozorujeme  zde  v  dějinách  ch.  týž  úkaz,  se 
kterým  se  i  v  jiných  odborech  lékařství  se- 
tkáváme, že  totiž  Žáci  předčili  brzy  své  učitele. 
Úkaz  ten  jeví  se  nám  v  převaze  vědecké 
chirurgů  anglických,  která  v  druhé  polovině 
XVIII.  stol.  značně  postupuje  do  popředí. 
Avšak  i  v  jiných  zemích  vidíme,  že  znenáhla 
ch.  dobývá  si  místa  jí  příslušejícího  ve  vy- 
učování lékařském. 

R.  1726  byla  založena  úsilím  pruského  gene- 
rálního chirurga  Holtzendorna  t.  z  v.  Fepi- 
niera,  ústav  vojensko-lékařský.  V  Rakousku 
založena  zásluhou  van  Svietena  r.  1785  slavná 
losefinská  akademie  pro  chirurg  vojenské. 
V  Itálii  proslavil  se  Bertrandi  a  Paleta. 
Nejproslavenější  francouzský  chirurg  z  1.  po). 
XVIII.  stol.  byl  Jean  Louis  Petit,  jehož  dílo 
o  nemocech  kostí,  o  zlomeninách  a  vymknu- 
tích zůstalo  po  dlouhou  dobu  směrodatným. 
Jemu  děkuje  ch.  za  vynález  šroubového  tur- 
niketu, operaci  uskřinutých  kýl  bez  otevření 
vaku  a  obsáhlé  spracování  nauky  o  výdutích. 
Po  něm  následují  Le  Dr^n,  proslavený  svým 
vykloubením  ruky  v  kloubu  ramenním,aLouis, 
který    věnoval    nejlepší    své    síly    akademii 


ÍIO 


Chirurgie. 


chirurgické.  Zaměstnával  se  hlavné  naukou 
o  kýlách,  o  řezu  na  kámen,  operacemi  plasti- 
ckými a  poukázal  na  důležitost  digitální  kom- 
pressc  u  amputací.  Dále  proslavili  se  Mo- 
rant  aDe  la  Faye,  jakož  i  učitel  Desaultáv 
a  Larreyův  Sabatier.  Francouzská  ch.  sto- 
letí XvHI.  vrcholí  vDesaultovi,  který  za- 
ložil první  vlastní  chirurgickou  kliniku  v  Pa- 
říži. Jeho  nauka  o  podvazování  tepen,  o  zlo- 
meninách a  vymknutích  a  aneurysmatech 
jmína  dlouhou  dobu  za  fundamentální  dílo 
chirurgické.  Stejné  proslaveným  stal  se  jeho 
přítel  Ch  op  art  svými  velikými  pracemi  o  ne- 
mocech  cest  močových  a  methodou  amputace 
nohy,  která  podnes  prováděna  bývá. 

Mezi  anglickými  chirurgy  vyniká  Chesel- 
den,  který  zlepšil  postranní  řez  na  kámen, 
pak  Pott,  první  zástupec  ch.  konservativní, 
jehožto  hlavní  práce  týkají  se  nemocí  kloubů. 
Skotská  chirurgická  "škola  vykazuje  slavné 
jméno  Benjamina  Bella.  Vrcholu  svého  vý- 
voje dosáhla  anglická  ch.Johnem  Hunterem, 
který  byl  i  slavným  syfilidologem.  Proslavil  se 
svou  knihou  o  krvi,  zánětu  a  ranách  střelných, 
ve  kterých  stále  poukazuje  na  úzký  styk  ch. 
s  fysiologií,  a  doložil  nauku  svou  Četnými 
experimenty  na  zvířatech. 

Čestného  místa  v  ch-ii  německé  získali 
sobě  chirurgové  vojsk  Bedřicha  11.  pruského, 
hlavné  Schmucker,  Theden  a  Bilguer. 
Reformátorem  vojenské  ch.  pruské  byl  Gor- 
cke.  Mezi  rakouskými  chirurgy  tehdejší  doby 
slynuli  hlavně  Brambila,  tělesný  chirurg 
cis.  Josefa  II.  a  ředitel  Josefínské  akademie, 
pak  Hunczovský,  lékař  moravský.  Vidíme 
v  této  době,  že  i  university,  které  do  této 
doby  odpíraly  ch-ii  patřičného  místa,  počí- 
nají se  vážně  zaměstnávati  tímto  dlouho  za- 
nedbávaným odborem.  Mezi  něm.  chirurgy  vy- 
niká Heister,  jehožto  učebnice  po  dlouhá 
léta  zůstala  platnou,  a  pak  Richter,  který 
vyšel  ze  školy  anglické  a  také  zprostředko- 
vával v  chirurgické  své  bibliotéce  četné  lite- 
rární styky  ch.  německé  s  ch-ií  zahranič- 
nou.  Z  dalších  chirurgů  této  doby  zasluhují 
zmínky  Siebolt,  Walther,  Hesselbach 
a  Textor. 

Z  jednotlivých  odborů  chirurgických  dě- 
kujeme XVIII.  stol.  a  hlavné  pracím  Pétita 
a  Huntera  za  rozumnější  nauku  o  ranách, 
o  thrombose  a  nauku  o  pyaemii.  Zlomeniny 
a  rány  střelné  byly  v  tehdejší  době  racionel- 
něji  léčeny  a  zásada,  aby  rána  střelná  byla 
co  možná  málo  drážděna,  docházela  vždy 
většího  rozšíření.  Trachcotomie  byla  také 
více  pěstěna,  jakož  i  radikální  operace  kýl 
a  operace  kamene,  kdež  řez  postranní  Frěrcm 
Jacquesem  vynalezený  a  Francova  sectio  alta 
nalezly  stoupence.  Ch.  konservativní  hlavně 
ohledem  na  obmezení  zbytečných  amputací 
ustálila  se  snažením  chirurgů  německých.  Co 
do  ostatm'ch  operací  dlužno  podotknouti,  že 
počínají  také  již  operace  resekcí  a  operace 
podvazování  velikých  ccv. 

Blíží  se  doba  stol.  XIX.,  kdy  i  ch.  v  bo- 
haté míře  čerpati  počíná  z  pokroku  věd 
exaktních,   především    anatomie,    histologie. 


fysiologie  a  pathologické  anatomie,  vědy  to 
mladé  tehdáž,  ku  které  slavný  Morgagni  a 
Meckel  položili  základy.  Neméně  k  vysokému 
stupni  ch.,  který  ihned  na  počátku  XIX.  stol. 
se  jeví,  přispěly  veliké  války  doby  Napoleon- 
ské, z  nichž  vyšel  veliký  chirurg  L  a  r  r  e  y 
(v.  o  něm  práci  Albcrto\ai)  a  celá  řada  slav- 
ných chirurgů  jiných.  Na  universitách  dobý- 
vala si  ch.  víc  a  více  patřičného  místa  a 
uvedla  se  mezi  vědy  fundamentální  studia 
lékařského. 

Ostatně  musíme  říci,  že  na  poč.  tohoto 
stol.  přispěl  každý  národ  vynikajícími  chir- 
urgy k  dalšímu  vývoji  ranhojičství.  Ch.  do- 
mohla se  konečné  i  na  universitách  místa 
vynikajícího,  které  jí  dávno  patřilo,  a  poža- 
davek, aby  každý  lékař  více  méně  chirurgi- 
cky byl  vzdělán,  dochází  ponenáhlu  i  tím 
uznám,  že  dobývá  sobě  ch.  místa  mezi  řád- 
nými předměty  zkušebnými.  Stará  hranice 
v  ohledu  sociálním  mezi  chirurgy  a  lékaři 
trvá  sice  ještě  aŽ  skoro  do  let  60tých  našeho 
stol.  v  zemích  jednotlivých,  avšak  hranice  ta 
dávno  netýká  se  již  oněch  vynikajídch  mužů 
vědy  chirurgické,  kteří  hlavně  ch-ii  operativní 
na  universitách  vtiskuií  ráz  své  individuality. 
Můžeme  říci,  že  prvních  pět  desítiletí  XIX.  st. 
v  ch-ii  bylo  věnováno  propracování  stránky 
operativní  a  pathologicko-anatomické  hlubší. 
Teprve  později,  když  Rokytanským  a  Vir- 
chowem  byla  inaugurovýna  nová  aera  v  ana- 
tomii pathologické,  uchopila  se  toho  i  ch.  a 
počínají  se  vyvinovati  nauky  ch.  všeobecné, 
které  dnes  jsou  platnými.  Vedle  toho  však 
dlužno  zmíniti  se  ještě  v  posledních  desíti- 
letích tohoto  stol.  při  ch-ii  o  dvou  zname- 
nitých výzkumech :  o  upotřebení  chloroformu 
Simpsonem  a  zavedeni  zásad  antiseptických 
a  aseptických  Listerem. 

Na  počátku  XIX.  stol.  vynikají  tito  chirur- 
gové: v  Itálii  Scarpa,  který  i  v  nauce  o  pod- 
vazování ccv  a  pracemi  o  vývoji  postranního 
oběhu  se  vyznamenal;  ve  Francii  Desault 
a  Boyer,  Dupuytren  a  Roux,  poslední 
známý  svými  operacemi  střevními  a  svým 
švem  patrovým,  Del  pech,  žák  Larreyův, 
jenž  uvedl  opětně  proříznutí  šlachy  Teno- 
novy;  později  proslavili  se  ještě  Lisfranc, 
Veípeau,  Malgaigne  a  především  lékaři, 
kteří,  iako  Nélaton,  Leroy  d*Étioles  a 
Civ  i  ale,  zavedli  znova  racionelní  rozdrcení 
kamene  v  měchýři.  Mezi  anglickými  chirurgy 
vynikali  Abernethy  a  Co  o  per,  proslavený 
dílem  svým  o  nemoccch  varlat  a  o  hcrniích. 
Z  německých  chirurgů  vynikají  vídeňský 
chirurg  Kern  a  Schuh,  který  sepsal  na  zá- 
kladě nauky  Rokytanského  zvláštní  velmi 
cennou  monografii  o  novotvarech,  kdežto 
v  Německu  Textor,  Walter  a  Chelius 
jsou  typy  tehdejšího  směru.  Veliké  pověsti 
vším  právem  těšil  se  Langenbeck  z  Gotink 
a  Stromeier,  později  v  Berlíně  Qriife. 
Růst  a  Dieffenbach,  kterýžto  poslední  o  za- 
vedení operací  korrektivních  a  plastických 
získal  sobě  zvláštní  zásluhu.  Ze  školy  víden- 
ské z  let  50tých  slynul  krajan  náš  Pit  ha, 
o  kterém    viz   níže    při   dějinách    české   ch. 


Chiselhurst  —  Chisholm. 


211 


í  Rusko  jest  zastoupeno  v  řadě  vynikajících 
chirurgů  Šimanovským  a  Pirogovcm. 

Co  se  týče  zmíněného  nálezu  Simpsonova, 
byly  již  před  tím  konány  pokusjr  o  anae- 
sthcsii  s  aetherem,  jejž  první  americký  lékař 
Jackson  (1841)  udal.  Simpson  zavedl  aethe- 
rovou  narkosu  poprvé  r.  1847  do  porodnictví, 
téhož  roku  však  počal  s  pokusy  s  chloro- 
formem. 

Zbývá  zmíniti  se  pouze  ještě  o  době,  kde 
na  základě  prací  Pasteurových  vystoupil 
slavný  anglický  chirurg  Li  ster  počátkem  let 
60týcn  s  naukou  svou  o  antisepsi  (v.  t^. 
V  novější  době  vyvinul  se  z  antisepse  směr 
aseptický,  který  na  základě  výzkumu  Pasteu- 
rových, Kochových  a  jiných  hledí  operační 
tcrrain  ran,  nástroje  a  ruce  operatéra  učiniti 
vůbec  prostým  zárodků  infekčních,  aby  se 
nem ušilo  sáhati  leda  výjimečně  k  látkám  anti- 
scptickým,  jichž  účinek  na  tkáni vo  a  tělo 
není  vidy  lhostejný.  Touto  možností  učiniti 
průběh  umělého  poranění  chirurgického  ne- 
závislým na  komplikacích,  vzrostl  arci  tcrrain 
operativní  značnou  měrou  a  hlavně  ch-ii 
ústrojů  vnitřních  bylo  tím  otevřeno  pole 
nové,  které  moderní  ch.  se  skvělým  úspě- 
chem vzdělává.  Ukazujeme  v  tom  ohledu  je- 
nom na  novější  operace  na  mozku,  na  útro- 
bách břišních,  na  novější  směr  u  operací  gy- 
naekologických,  které  by  nebyly  možný, 
kdyby  Lister  nebyl  jim  svými  výzkumy  za- 
bezpečil příznivý  základ. 

Vývoj  ch.  v  Cechách  není  nám  ve  svém 
celém  obrazu  tak  jasný  jako  vývoj  ch.  v  ji- 
ných zemích,  a  to  hlavně  proto,  že  lékařství 
na  imiversitě  pražské  bylo  velmi  nedostatečně 
zastoupeno,  tak  že  prošla  i  staletí,  kde  řád- 
ným způsobem  ani  přednášky  lékařské  odbý- 
vány nebyly.  O  řádném  zastoupení  ch.  a  vy- 
učování chirurgickém  na  universitě  může  býti 
řeč  teprve  sklonkem  XVII.  stol.,  kde  po  re- 
formaci university  zvláštním  professorem  ana- 
tomie i  ch.  byla  přednášena;  dříve  byl  i  lid 
náš  poukázán  na  pomoc  lazebníků  a  holičů 
tak  jako  v  zemích  jiných;  sem  a  tam  vyko- 
návali i  potulní  operatéři  operaci  zákalu 
čočky,  řezu  na  kámen  a  operaci  kýly,  arci 
musiíi  v  pozdějších  dobách  tito  operateuři 
býti  zkoušeni  fakultou. 

Ve  starší  době  vykonávala  se  nižší  ch. 
v  lázních  a  officinách  lazebnických.  Král 
Václav  r.  1406  jim  udělil  jakési  privileje, 
které  byly  ještě  značně  rozšířeny  r.  1474 
Vladislavem  II.,  tak  že  řemeslo  to  bylo  pak 
na  roven  postaveno  řemeslům  ostatním.  Ob- 
šírnější privileje  dostali  bradýři  od  Matyáše 
a  Ferdinanda  I.,  kdež  i  docela  přesně  jed- 
notné operace  a  výkony  ranhojičské  byly 
vytčeny.  Konfirmad  Leopolda  I.  r.  1686  bylo 
pak  ustanoveno  brad^^řství  za  umění  a  bra- 
dýři správné  vyučem  obdrželi  titul  mistra; 
zároveň  byl  ustanoven  dohled  na  ně  lékař- 
skou řiakultou.  Konečně  dostali  privilcjí 
Karla  VI.  titul  chirurgů,  kterého  po  odbyté 
službě  co  učedníci  a  po  odbytých  zkouškách 
nabývali  na  universitě;  bylo  pak  utvořeno 
t;rcmium   chirurgické,   ktcrc   až   do   zrušení 


grémií  v  Rakousku  vůbec  trvalo,  kdežto  již 
před  tím  za  Marie  Terezie  a  Josefa  II.  zvláštní 
studium  ranhojičské  i  na  lékařské  fakultě 
bylo  zřízeno,  jež  až  do  reformy  universitních 
studií  r.  1848  a  1849  trvalo. 

Ze  starších  učitelů  na  universitě  pražské 
nalézáme  dle  zvyku  tehdejších  století  vůbec 
o  cti-ii  ve  spisech  mistra  Havla,  Albíka  á 
Křišťana  z  Prachatic  málo  zmínky,  jenom 
od  poslednějšího,  jak  se  zdá,  pocházejí  pře- 
klady Rhazesa  a  Salicettiho;  teprve  doba  Ru- 
dolfínská přináší  nějaké  zmínky.  Tak  víme, 
že  Zalužanský  v  přednáškách  svých  anato- 
mických, které  měl  dle  Vesala,  zmiňoval  se 
o  ch-ii;  jediný  professor  však  vynikající  v  této 
době,  Jesenský,  zdatný  anatom,  vynikal 
i  velkými  známostmi  chirurgickými  a  sepsal 
dle  Montagnana  ch-ii  zvláštní,  která  o  tom 
svědčí,  že  sám  se  praktickou  ch-ií  zabýval. 

Po  reformě  university  sklonkem  XVII.  stol. 
přednášeli  Dobřensk]^  de  Nigroponte  a 
Low  z  Erlsfeldu.  Z  jeho  nástupců  vyniká 
co  chirurg  pouze  Mayer  z  Mayersbachu 
a  Du  Toi,  kteří  zastávali  theoretickou  pro- 
fessuru  ch.  spoienou  s  anatomií.  Potom  ná- 
sledoval Arnold,  který  již  byl  ustanoven 
r.  1773  za  zvláštního  professora  ch.  Za  něho 
bylo  také  zavedeno  v  nemocnici  Milosrdných 
bratří  první  vyučování  chirurgické  r.  1784. 
Zdatným  operateurem  z  této  doby,  který  před- 
nášky z  ch.  odbýval,  byl  Vrabec.  Po  smrti 
Arnoldově  bylo  vyučování  ch.  theořetické 
od  praktické  odděleno;  professorem  prak- 
tické ch.  stal  se  O  echy,  později  proslavený 
lékař  Krombholz,  který  s  Oechym  zároveň 
založil  akologický  kabinet  v  nemocnici  vše- 
obecné, na  které  již  od  r.  1791  praktické  vy- 
učování bylo  konáno.  Mezi  následujícími  chir- 
urgy jmenujeme  Fritze,  dobrého,  však  čistě 
empiricky  vzdělaného  chirurga,  pak  Engla, 
Lumbeho  a  Schreibra,  z  pozdějších  chir- 
urgů pražských  dobyl  sobě  světového  jména 
Pitha,  pozdější  professor  ch.  ve  Vídni,  pro- 
slulý svým  spisem  o  nemocech  močových; 
nástupcem  jeho  stal  se  pak  prof.  Blažina  a 
nástupcem  tohoto,  jakož  i  prvním  professo- 
rem ch.  na  nově  zřízené  lékařské  fakultě 
české  prof.  Vilém  Weiss,  který  jako  výtečný 
operateur  a  učitel  zavedl  novější  operativní 
směr  do  vyučování  chirurgického  a  činně 
účastnil  se  řadou  vědeckých  prací  znovuzalo- 
žení  literatury  chirurgické  v  jazyku  českém. 
Zároveň  získal  sobě  Weiss  veliké  zásluhy  při 
zřízení  fakulty  o  českou  terminologii  lékař- 
skou. Nástupcem  jeho  stal  se  žák  university 
pražské  a  později  žák  slavného  krajana  našeho 
prof.  Alberta  prof.  Karel  Maydl,  z  nejzdat- 
nějších sil  chirurgických  ch.  moderní,  jehožto 
práce,  které  získaly  sobě  všeobecného  uznání, 
vynikají  hlavně  přesným  klinickým  pozorová- 
ním a  hlubokou  znalostí  anatomickou.    Jský. 

Ohisellmrst  viz  Chislehurst. 

Chisholm  [čizholm]  Car  oline,  lidům  ilka 
angl.  (*  1808  ve  Woottonu  —  f  1877),  dcera 
filanthropického  spisovatele  Williama  Jonesa, 
provdaná  za  Archib.  Ch-a,  kapitána  indické 
společnosti.  Činnost  svou  počala  v  Madrasu, 


212 


Chislehurst  —  Chiton. 


zakládajíc  tam  Školy  pro  dcery  vojákův,  a 
pokračovala  v  ní  v  Sidneyi,  zřizujíc  tam  útulny 
pro  nemajetné  vystěhovalce  a  konvikty  pro 
jejich  déti  a  opatřujíc  jim  práí:i.  Po  r.  1854 
podporovala  ji  nejen  veřejnost  hojnou  sub- 
skripcí, nýbrž  také  angl.  vláda.  Sepsala:  The 
ABC  of  Colonisation  (1850)  a  Emtgration  and 
Transportation  relatively  considered  (1850). 

Ohifllehurst  [čizlhórst],  Chiselhurst,  ves 
v  angl.  hrabství  Kentu,  11  km  jz.  od  London 
Bridge,  na  Jihozáp.  dráze,  má  6597  ob.  (1891) 
a  četná  letní  sídla,  z  nichž  pamětihodné  jest 
Camden  House,  v  němž  žil  a  zemřelo*.  1623 
archaeolog  a  historik  William  Camden.  V  témž 
letohrádku  žil.  od  března  r.  1871  císař  Napo- 
leon III.,  jenž  "zde  zemřel  9.  ledna  r.  1873. 
Ostatky  jeho  pochovány  v  kostele  v  Ch-u, 
převezeny  pak  r.  1888  do  kaple  ve  Farnbo- 
rough,  vystavěné  císařovnou  Eugenií.  V  Ch-u 
prohlášen  r.  1874  princ  Ludvík  Napoleon  za 
zletilého.  Po  smrti  jeho  r.  1879  převezena 
sem  mrtvola  jeho  z  Afriky  a  později  rovněž 
pochována  ve  Farnborough. 

Ohlswiok  [čisik],  záp.  předměstí  Londýna 
v  angl.  hrabství  middlesexském,  15  km  z.  od 
London  Bridge,  na  1.  bř.  Temže  a  na  Jihozáp. 
dráze,  má  na  starém  hřbitově  kostel  s  hrobem 
Hogartha  (f  1764)  a  Macartneye,  syna  Crom- 
wclTova,  krásné  pokusné  zahrady  lond.  Za- 
hradní společnosti,  rozsáhlé  zelmářské  za- 
hrady, jejichž  plodinami  zásobují  se  trhy 
londýnské,  četná  letní  sídla,  mezi  nimi  Ch. 
House  vévody  z  Dcvonshiru,  vystavěný  hra- 


na tělech  mnohých  arthropodů  a  pokožka 
bourcova  i  chruplavka  sepií  skládá  se  z  ch-u. 
Gilson,  francouzský  chemik,  nalezl  ch.  v  zá- 
kladním stavebním  materiálu  hub  (agaricus 
campestris,  daviceps  purpurea,  cantharellus, 
polyporus,  bolet us,  bovista  a  j.).  Jelikož  rozkla- 
dem ch-u  vzniká  cukr  a  mimo  to  obsahuje 
ch.  hojně  dusíka  i  jest  rozšířen  po  zvířectvu 
i  rostlinstvu  jakožto  jakási  intermediarná 
hmota  mezi  uhlohydraty  a  bílkovinami,  má 
ch.  základní  význam  fysiologický.  Rn. 

Ohlton  (vyobr.  č.  1906.  a  1907.),  nejzná- 
mější zástupce  třídy  dvojstranné  svmmetri- 
ckých  měkkýšů  (Amphineura)  a  řádu  štítna- 
tých  (Placophora),  těla  táhlého,  s  dlouhou 
svalnatou  nohou.  Hřbetní  strana  kryta  je 
pláštěm,  jenž  nese  na  povrchu  řadu  osmi 
příčných  plátků  vápenných,  jeŽ  spolu  arti- 
kuluji, jsouce  po  stranách  zatknuty  do  při- 
měřených prohlubin  v  kůži.  Každá  destička 
složena  je  ze  dvou  vrstev:  zpodní  solidní 
vápenné  a  svrchní  konchyolinové  prostou- 
pené různě  větvenými  kanálky,  se  zvláštními 
smyslovými  orgány  (macraesthety,  micraes- 
thety),  z  nichž  některé  jsou  přeměněny  v  oči 
(Moseley,  Blumrich).  První  a  poslední  z  těchto 
článků  ulity  jsou  tvaru  polokruhoví tého, 
ostatní  mezi  nimi  celkem  příčně  obdélné. 
Pod  skořápkami  vyvinut  je  systém  svalstva, 
jímž  se  může  Ch.  úplně  svmouti  jako  be- 
ruška. Pokud  není  plášť  kryt  těmito  skořáp- 
kami, je  posázen  četnými  ostny,  jež* se  vy- 
víjejí nad  papillami  epitheliálními  buď  vždy 


C.  igo6.  Chiton:  A)  Plaxipbora  Carpenteri 
Haddon  s  hora,  */,  přir.  vel.  —  B)  Chiton  sp. 
«e  spoda  (dle  Cuviera)  —  C)  Lcptochllon 
Delknapi  Dali  (dle  Haddona)  s  levé  strany, 
'/,  přir.  vel. 


bětem  Burlingtoncm  v  podobě  villy  Capra 
u  Viccnzy,  s  bohatými  sbírkami  uměleckými 
a  21.963  ob.  (1891).  V  kostele  na  hřbitově 
byly  uschovány  do  r.  1871  pozůstatky  ital. 
básníka  Ugk  Foscola,  které  však  t.  r.  přene- 
seny do  Florencie.  V  Ch-u  zemřeli  též  Ch. 
J.  Fox  (1806)  a  George  Canning  (1827). 

Chlta  viz  Hethíté. 

Ohltarra  [ki-],  ital.,  k^^tara. 

Ohltin  jest  složitá  dusík  obsahující  odvo- 
zenina uhlohydratová,  kteráž  jest  podstatnou 
součástí  krovek  brouků  a  tvrdých  krunýřů 
raků,  štírů,  crustaceí  a  pavouků.  Též  přívěsky 


z  jedné  buňky,  nebo  jsou  výtvorem  četných 
buněk  papillových.  Těmto  ostnům  přičítá  se 
veliký  význam  i  pro  vznik  skořápek.  Noha 
zaujímá  veškerou  ventrální  plochu  od  úst  až 
k  řiti  a  je  vyvinuta  mohutné  podobným  způ- 
sobem jako  u  Gastropodů.  Mezi  nohou  a  vol- 
ným okrajem  pláště  vyrůstají  četné  drobné 
lupínkovité  zpeřené  žábřy  symmetricky  se- 
řaděné,  jež  buď  celou  délku  těchto  postran- 
ních ryh  zaujímají  nebo  jen  na  zadní  partie 
po  obou  stranách  řiti  jsou  omezeny;  tyto 
hluboké  štěrbinovité  rýhy  mezi  nohou  a  plá- 
štěm jsou  též  sídlem    čichových   epithclii 


Chitón. 


213 


(osphradium),  pročež  je  považujeme  za  du- 
tinu plášťovou,  i  nescházejí  tu  ovšem  ani 
různé  Žlázy  hlen  vylučující.  —  Ani  skořápky 
ani  žábry  nemají  významu  metamerického. 
Nervstvo  upomíná  velmi  na  nervstvo 
Aplacophor  čili  Solenogastrů.  Celým  tělem 
táhnou  se  dva  páry  podélných  pruhů 
nervových,  jež  jsou  na  přídě  těla  spojeny 
silnou  kommissurou  nadjícnovou  a  nad 
konečníkem  malou  kommissurou  nad- 
ři tni;  tyto  hlavní  součástky  nervstva  jsou 
kryty  na  svém  povrchu  četnými  gangliovými 
buňkami,  pod  nimiž  probíhají  uvnitř  svazky 
vláken  nervovích.  Vnitřní  (mediální)  pár  po- 
délných pruhu  ovládá  silnou  muskulaturu 
nohy,  kdežto  postranní  (laterální)  pár  inner- 
vuje  plášť s  příslušnými  ústroji;  z  kommissury 
nadjícnové  vystupují  nervy  hlavně  k  ústům 
směřující.  Na  místě  kommissury  podjícnové 
shledáváme  tři  tenké  spojovací  pásky  (buk- 
kálni,  subradurální  a  labiální),  na  něž  násle- 
duje poměrně  krátká  nezkroucená  kommis- 
sura  viscerální;  mezi  ventrálními  a  late- 
rálnimi  podélnými  pruhy  každé  strany  jakož 
i  mezi  oběma  ventrálními  napjaty  jsou  četné 
příčné  jemné  anastomosy,  čímž  celé  nervstvo 
nabývá  vzezření  řebříčko vitého.  —  Roura 
zažívací  uložena  jest  podélně.  Počíná  otvo- 
rem na  předu  břišní  strany  ve  zvláštním 
oddíle  před  nohou  na  způsob  hlavy  vytvo- 
řeném, obdána  jsouc  dokola  t.  z  v.  pyskem  a 
vede  v  dutinu  ústní,  na  jejíž  dně  vúsťuje  vak 
radulový.  Sem  ústí  se  téŽ  dva  páry  žláz 
slinných.  Jícen  je  krátký  a  přijímá  též  pár 
postranných  vaků  žláznatých.  Žaludek  široký 
o  stěnách  tenkých  obklopen  jest  laloky  ja- 
temími.  Střevo  je  dle  druhů  různé  délky  a 
po  fřřipadé  silně   sto(^eno;   konečník  přímý 

Břechází  na  břišní  straně  v  tcrminální  řit 
^vedené  poměry  střevní  nemají  nikterak  vý- 
znamu spirálního  asymmetrického  otočení 
útrob  kol  podélné  osy  tělní,  jako  u  vyšších 
Gastropodo,  nýbri  ch-i  udrželi  si  úplné  pů- 
vodní souměrnost.  —  Srdce  zaujímá  střední 
polohu  v  zadm'  partii  těla  na  straně  hřbetní, 
uloženo  jsouc  v  rozsáhlém  vaku  perikardi- 
álnim;  tvořeno  jest  jednou  střední  komorou 
a  dvěma  postranními  předsíněmi.  —  Vý- 
měšné  orgány  jsou  vyvinuty  ve  formě  pá- 
rovitého  nephridia  uloženého  po  stranách 
těla  pod  nástěnném  pcritonaeem  těsně  při 
muskulatuře  tělní ;  podobají  se  dosti  velikým 
podélným  vakům  s  četnými  drobnými,  sle- 
pými vychlípkami  a  s  třemi  hlavními  rameny, 
z  nichž  nejdelší  směřuje  do  předu,  obě  kratší 
do  zadu;  každé  nephridium  ústí  zvláštním 
vývodem  do  perikardu  a  zvláštním  krátkým 
vývodem  na  venek.  —  Pohlaví  jsou  ch-i 
oíldéleného;  nepárová  gonada  leží  dorsálné 
raczi  aortou  a  střevem,  je  velmi  rozložitá  a 
ústí  se  párovitými  vývody  na  venck  před 
otvory  ledvin.  —  Rýhování  vajíčka  je  úplné 
a  vecfe  k  typické  invaginační  gastrule;  bla- 
stoporus  se  neuzavírá,  nýbrž  posunuje  k  před- 
nímu pólu  embrya  směrem  k  obrvené  plošce, 
pod  niž  vstupuje  Tvelum  a  prostorná).  Meso- 
bbst  se  tvoří  poblíže  blastoporu  v  podobě 


dvou  váčků  vychlípených  z  hypoblastu.  Na 
přídě  plochy  břišní  tvoří  se  z  epiblastu  ve- 
likou vychlípeninou  žláza  nožní,  jež  se  v  daU 


Aa 


Ab 


Ca 


éUĚs^        a^pO^ 


Č.  1907.  První  (A),  pátý  (B)  a  osmý  (C;  ílánek  «kořápky 
Chitona  Wosnessenki  shora  (d)  a  zdola  (b),  dle  Middendorfa. 

ším  vývoji  Úplně  ztrácí.  Pruhy  nervové  vzni- 
kají jako  podélné  ztluštěniny  epiblastu  dosti 
povrchně  uložené. 

Ch-i  jsou  zvířata  veskrze  mořská,  plíživá, 
nehrubě  čilá,  téměř  vesměs  býložravá;  žijí 
nejvíce  v  pásmu  pobřežním,  ale  přicházejí 
i  v  dosti  značných  hloubkách  (až  4000  m). 
Oplození  děje  se  nejspíše  vpuštěním  sper- 
matu do  vody  (nemajíť  pářících  orgánů); 
četná  vajíčka  spojují  v  hromádkovité  útvary 
slizem;  larva  žije  po  nějaký  čas  pelamcky 
vyvinuvši  se  v  plášťové  dutině  samičky.  O  de- 
finitivní její  přeměně  v  dospělého  živočicha 
dosud  mnoho  jistého  známo  není.  — Je  po- 
psáno dosud  přes  300  recentních  druhů  se- 
stavených v  6  čeledí  {Lepidopleuridae,  Ischno^ 
chitonidae^  Mopaliidae^  Acanthochitonidae,  Cry- 
ptoplacidae^  Chitonidaé)  asi  o  40  rodech. 
Rozšířeni  jsou  kosmopoliticky  s  převahou 
v  mírných  zónách.  —  Geologicky  jsou  vyso- 
kého stáří;  vyskytujíť  se  již  ve  zpodním  si- 
luru a  táhnou  se,  ač  celkem  dosti  nečetné 
zastoupeni,  všemi  útvary;  druhy  zkamenělé 
jeví  se  s  žijícími  docela  zblízka  příbuzný.  Bbr. 

Ohltón  (řec,  pův.  orient.,  hebr.  ketónet)^ 
zpodní  roucho  mužské  i  ženské.  Podobno  ko- 
šili oblékalo  se,  kdežto  svrchní  roucho,  him,a- 
tion,  přehazovalo  se  jako  plást  V  době  histo- 
rické byl  mužský  ch.  dvojí:  krátký,  ke  kole- 
nům sahající,  Bez  rukávů,  a  dlouhý,  k  nohám 
splývající,  s  malými  rukávy.  Prvý  byl  z  vlny  a 
nosili  jei  Dórové  a  lidé  mladší  nebo  pracu- 
jící, druhý  pak  byl  plátěný  a  užívali  ho,  jak 
se  zdá,  všeobecné  v  době  starší  maloasijští 
Iónové;  proto  také  nazýval  se  ch.  iónský. 
Než  i  Athéňané  odívali  se  jím  až  do  válek 
perských  a  teprve  v  V.  stol.  vyměňovali  jej 
za  kratší  vlněný.  Od  té  doby  podržel  dlouhý 
ch.  jen  o  slavnostech  a  při  kultu  své  místo,, 
kdežto  krátký  ch.  zobecněl  v  obyčejném  ži- 
votě. Byl  to  podlouhlý  •  kus  vlněné  látky,  pře- 
kládaný v  ten  způsob,  že  na  přeložené  stranč 
učiněn  byl  otvor.  Tímto  otvorem  provlékla 
se  levá  ruka  a  uzavřená  strana  ta  splývala 
dolů  přes  stehno;  svrchní  cípy  pak  spevnčny 


214 


Chitore  —  Chittussi. 


byly  na  pravém  rameni  sponou  nebo  knoflí- 
kem. Ostatní  čásť  ch-u  zůstala  buď  otevřena, 
buď  dole  se  spínala,  anebo  konečně  od  boků 
dolů  byla  sešita.  Nékdy  však  byla  dolení 
část  na  obou  stranách  sešívána  a  hoření  díly 
rozličným  způsobem  na  ramenech  spojovány. 
V  tom  případě  býval  ch.  pasem  podkasán, 
by  mohl  podle  libosti  býti  zkracován ;  tu  také 
byla  část  roucha  přes  pás  vytažena  a  dolů 
spuštěna,  takže  povstával  záhyb.  Lidé  pracu- 
jící nosili  cxómis  (v.  t.).  Někdy  přišívány 
byly  k  ch-u  krátké  rukávce  a  v  době  velmi 
pozdní  nošeny  i  ch-y  s  rukávy  až  k  zápěstí, 
což  pokládáno  dříve  za  kroj  barbarský.  — 
Jako  mužského,  tak  byly  i  ženského  ch-u 
dva  druhy:  delší  (obyčejnější)  a  kratší  (dór- 
ský).  Naproti  spartsWým  dívkám,  jež  odívaly 
se  ch-em  sotva  ke  kolenům  sahajícím  a  po 
jedné  straně  otevřeným,  nosily  Athéňanky 
ch.  splývající  až  k  nohám.  Ch.  ten  byl  dole 
až  k  životu  sešit  a  nahoře  se  skládal  ze  dvou 
částí,  které  spínaly  se  na  rameni  a  byly  bez 
rukávů.  Podle  obrazných  památek  nosily  Ře- 
ky ně  často  ch.,  jenž  převyšoval  délkou  celé 
tělo.  Přebytečné  kusy  splývaly  od  krku  přes 
prsa  a  záda  dolů,  a  dvoiité  tyto  části  byly 
na  rameni  v  těch  místecn,  kde  byly  složeny, 
upevněny.  Ch.  sám  byl  na  jedné  straně  ote- 
vřen a  jehlicemi  nebo  sponkou  spínán ;  někdy 
však  býval  též  v  dolení  části  pod  pasem  sešit, 
tak  že  jen  jedna  strana  hoření  polovice  byla 
otevřena.  Dále  pak  byl,  maje  značnou  délku, 
přepásáván  pasem,  přes  který  zbytečná  část 
roucha  byla  vytahována  a  v  ladných  řasách 
malebně  dolů  spouštěna.  Časem  přišívány 
byly  k  němu  volné  rukávce,  i  zdá  se,  že  ho- 
ření čásť  hotovena  byla  na  způsob  mantily 
jako  zvláštní  čásť  oděvu,  ač  v  souvislosti 
s  ostatním  ch-cm.  Pouhý  ch.  byl  oděvem  do- 
mácím, přes  nějž  při  východu  svrchní  roucho 
bylo  oblékáno.  Srv.  Cumpfe,  Kulturní  obrázky 
ze  starého  Řecka,  str.  21.  a  33.  Cfe. 

Ohltore  [čitór],  Chittor,  Chetur,  město 
v  král.  Mevarském  ve  Vých.  Indii  na  řece 
Peirase,  se  starou  tvrzí,  četnými  zbytky  sta- 
rých staveb  a  20—25.000  ob.  Bývalo  hl.  m. 
království,  až  Udy-Singh  přeložil  sídlo  své 
do  Vaipuru. 

Ohllárovo,  jméno  šlechtického  rodu  ru- 
ského, odvozujícího  původ  svůj  od  Jedugana, 
jenž  opustil  tatarskou  hordu  a  r.  1372  vstou- 
pil k  rjazanskému  knížeti  Olegovi.  Z  něho 
vynikli: 

1)  Ch.  Bohdan  Matvéjevič  (f  1680)  za- 
stával jako  jiní  členové  tohoto  rodu  dvor- 
.ské  úřady  při  caru  Alexeji  Michajloviči  a 
liČastniv  se  výpravy  vilenské  a  rižské  (1655 
až  1656)  stal  se  r.  1677  dvorním  hofmistrem. 

2)  Ch.  Jakov  Timofejevič  (f  1676),  ra- 
něn byv  dvakráte  pod  Smolenskem  (1633  a 
1634),  stal  se  plukovníkem  a  vojvodou  v  Ká- 
záni. Bojoval  udatně  proti  Turkům  a  Tata- 
rům (1661),  potlačoval  r.  1668  povstání  na 
Uralu  a  konečně  r.  1674  na  Donu,  kde  zemřel. 

3)  Ch.  Michajil  Aleksandrovič,  diplo- 
mat a  spisovatel  rus.  (*  1837  v  Moskvě  — 
t  1896  v  Petrohradě),  nabyv  vzdělání  ve  vo- 


jenské škole,  sloužil  ve  vojsku,  od  r.  1859 
při  asijském  oddělení  ministerstva  zahranič- 
ních záležitostí,  načež  byl  správcem  konsu- 
latu  v  Bitolu  v  Makedonii,  později  gen.  kon- 
sulem  v  Cařihradě,  za  války  rusko-turccké 
ředitelem  diplomatické  kanceláře  při  hlavním 
stane  rus.,  r.  1880  kommissařem  v  meziná- 
rodní kommissi  na  Dunaji  a  do  r.  1883  kon- 
sulem  v  Bulharsku.  Odtud  poslán  za  konsula 
do  Egypta,  r.  1886  byl  mimoř.  vyslancem 
v  Rumunsku,  r.  1891  v  Portugalsku  a  ko- 
nečně od  r.  1892  mimoř.  vyslancem  a  plno- 
mocným  ministrem  v  Japonsku,  kde  vynikl 
za  války  čínsko-japonské,  odstraniv  mimou 
cestou  konflikt  rusko-japonský  a  přičiniv  se 
o  uzavření  obchodní  smlouvy  mezi  Ruskem 
a  Japonskem.  Vydal  sbírku  básní,  z  nichž  ně- 
které vynikají  l3^ckou  náladou  a  nábožen- 
sky citem  (Mei  tohoj  i  nébom  (to-tojest  roď 
noje\  I  vot  jeiče  odno  meljknulo  léto;  Svétajet\ 
Korotkaja  itoč  minopaía;  Cerkovišče  a  j.).  Po- 
Hdil  též  několik  zdařilých  překladů  z  Heina, 
Goetha  a  ze  Starého  Zákona.  Mnoho  jeho 
vtipných  satir  zůstalo  v  rukopise.        Šnk. 

Chlttas^nff  [či-],  pokaženo  z  Chatgaon, 
též  Islámábád,  hl.  město  distriktu  divisc 
t.  jm.  prov.  Bengalské  v  Britské  Indii,  na 
22«  21'  s.  š.  a  91®  53*  v.  d.,  na  pr.  bř.  řeky 
Kamaphuli,  19  km  od  jejího  ústí  při  se  v.  vých. 
cípu  Bengálského  zálivu,  jest  utvořen  z  ně- 
kolika menších  vsí,  mezi  nimiž  se  šíří  stojaté 
rybníky  a  bažiny,  pročež  zde  bývá  častá  a 
hrozná  malarie.  Ch.  jest  po  Kalkuttě  nejdů- 
ležitějším obchodním  městem  v  Bengalsku  a 
má  24.069  ob.  (1891),  z  nichž  16.753  jest  mu- 
hammedánů.  Dováži  se  sůl  a  evropská  příze 
(1881—82  za  9  milí.  rupií),  vyváží  rýže,  juta, 
klí  a  čaj  (1881—82  za  10  milí.  r.).  —  Distrikt 
chittagonžský  zaujímá  dlouhý  úzký  po- 
břežní pruh  ve  výměře  6674  km^  s  1,132.341 
ob.  (1881),  z  čehož  jest  7lVo  muham.  Ch.  po- 
stoupil Východoinaické  společnosti  r.  1760 
nabob  bengálský.  Od  r.  1862  zavedeno  zde 
pěstění  čaje,  jež  za  posledních  let  nabylo 
obrovských  rozměrů.  —  Diviše  Chitt.  má 
na  31.485  km*  3,574.048  ob.  (1881)  a  dělí  se 
na  distr.  chitt.,  noakhalijský,  tipperarský  a 
hornatinu  Chittagonžskou. 

OMttak  [čita3c[:  1.  menší  indická  míra 
plošná,  4-1805  m*;  2.  obchodní  váha  n3rnější, 
58*319  f(r,  starší,  ale  dosud  užívaná,  52*919  gr. 

Ohlttim  viz  Hethíté. 

OhlttOT,  město  v  Indii,  viz  Chitore. 

Ohlttiuisi  Antonín,  malíř  český  (*  1847 
v  Ronově  —  t  1891  na  Král.  Vinohradech). 
Studoval  na  reálce  v  Čáslavi  a  v  Kutné  Hořc\ 
načež  vstoupil  na  techniku  pražskou,  ale  již 
ve  druhém  roce  techn.  studií  svých  (1866) 
vstoupil  na  malířskou  akademii  pražskou,  kde 
učiteli  jeho  byli  A.  Lhota  a  M.  Trenkwald. 
Odtud  záhy  odešel  do  Mnichova,  kde  stal  se 
žákem  Anschútzovým  (1868—69),  pak  na  aka- 
demii vídeňskou  a  konečně  znova  vrátil  se 
na  akademii  pražskou,  kde  provedl  první  svůj 
samostatný  karton  Žifka  před  Rabím,  Potom 
konal  uměleckou  cestu  po  Uhrách  všímaje 
si   nejen  lidu,  ale  i  kraje,  pro  jehož  krásy 


Chiusa. 


215 


projevoval  jemné  porozuméní.  Vrátiv  se  z  této 
cesty  maloval  v  atelieru  ředitele  Sweertsa 
Cestu  do  kláštera  (vyst.  1875  na  Žofíně),  Jt\du 
na  trh  v  Uhrách  a  podobizny.  Od  té  doby 
zanechal  však  genru  a  přilnul  úplně  ke  kraji- 
nářstvi.  Pro  urážku  české  národnosti  učiněnou 
prof.  Woltmannem  při  přednášce  o  dějinách 
umění  vystoupil  Ch.  r.  1875  s  několika  kol- 
Icgy  z  akademie  a  s  Fr.  Ženíškem  najal  si 
vlastní  atelier.  Mezi  tím  byl  však  povolán 
jako  záložník  do  Bosny  (1878),  kde  při  všem 
dosti  značném  strádáni  provedl  velikou  řadu 
skizz,  hlavně  krajinářských,  jež  po  návratu 
svém  v  Um.  Besedě  a  v  Krasoumné  jednotě 
vystavil  a  které  byly  zároveň  prvním  veli- 
kým dokladem  jeho  nadání  krajinářského.  Na 
to  odebral  se  Ch.  za  dalším  vzděláním  do 
Paříže  (1879),  kde  poznal  a  objevil  teprve 
sám  sebe  a  pod  vlivem  moderních  krajinářů 
francouzských  naučil  se  dívati  se  do  krajiny 
okem  svým  vlastním  a  postřehovati  věci  tem- 
pcramentem  osobitým,  jenž  nenalézá  v  pří- 
rodě šablonu  a  tradici,  šedivou  a  mrtvou, 
nýbri  v  přírodu  promítá  svou  horoucí  duši 
a  hledá  tam  své  sny,  city  a  tužby.  Při  tom 
byl  Ch.  temperament  prudký,  nepřítel  všeho 
umírněného,  vlažného  a  prostředního,  jenž 
nenáviděl  prázdných  lomozících  prostředků 
technických  a  jemuž  každá  technika  stála  te- 
prve v  druhé  řadě;  nechtěl  podávati  divákovi 
barev,  ale  chtěl  suggerovati  mu  dojem  věcí, 
a  objevilo  se,  že  byl  při  tom  technickým  vir- 
tuosem, jenž  dovedl  prostředky  své  vždy  pod- 
říditi snaze  umělecké.  Již  v  prvém  roce  svého 
pařížského  pobytu  účastnil  se  Salonu  a  vy- 
stavil Krajinu  :j  okoli  Labe,  po  níž  pak  násle- 
dovaly: Večer  v  okolí  Barbiionu  (1880);  Kra- 
jina ve  Veltry  (1880);  Nábřeží  de  la  Confé- 
rance  v  Pařili  (1881);  Krajina  v  Českomorav- 
ském pohoří  (1882);  Jezero  J.  J.  Rousseaua 
s  Ermenonvillu  (1883);  Seina  v  Puteaux  (1884); 
Vitava  u  Roxtok.  Obrazy  těmito  získal  si  ne- 
jen uznání  ve  Francii,  ale  stal  se  i  prvním 
moderním  krajinářem  českým,  jemuž  krajina 
nebyla  již  jen  summou  konkrétních  detailů 
formy  a  barvy,  nýbrž  uměleckým  celkem,  jenž 
nálaau  umělcovu  suggcrujc  divákovi;  nehle- 
dal sujetů  a  nenáviděl  romantism  i  heroism 
hledaní^.  Prostý  kraj  hověl  nejlépe  duševním 
jeho  disposicím,  s  tím  cítil  a  žil,  do  něho 
vkládal  svou  duši  a  jim  uchvacoval.  Rovný 
kraj,  bažinatý,  řada  rybníků,  louky,  kde  vy- 
soká tráva  roste,  a  les,  z  jehož  tmavé  plochy 
svítí  měkce  bílé  kmeny  břízy,  česká  krajina 
volné  vlnitá  měla  v  Cn-m  nejpovolanějšího 
tlumočníka.  R.  1884  vystavil  asi  60  obrazů 
v  hotelu  Drouot  v  Paříži  a  pražské  výstavy 
obesílal  co  rok,  zejména  po  svém  návratu 
z  Paříie,  kterou  navštívil  pak  ještě  r.  1889 
o  světové  výstavě.  Z  přečetných  jeho  děl  mů- 
žeme jen  hlavnější  uvésti:  Pohled  na  Prahu 
$e  Strahova)  Pohled  na  IX,  okres  paři\ský\ 
Z  lesa  ve  Fontainebleau;  Ronovský  mlýn\  četné 
studie  \  Hollandska\  Pohled  ^  Montmartru  na 
Plarif;  Z  okolí  pařížských  fortifikací  \  Hradec 
Králové;  Krajina  ^  Polabí;  Skály  u  Ar  gen- 1 
Uuiiu;  Studie  i  okoli  Versaillů;  Nádvoří  hradu  I 


v  Jindřichové  Hradci;  Rybník  Vajgar  u  Jindř, 
Hradce;  Jetelisté;  Ro{mberský  rybník;  Prameny 
Chrudimky;  Rybník  na  českém  jihu;  Hrad 
v  Jindř,  Hradci;  Sequana  u  Épinay;  Motiv 
^Asniéres;  Z  Montmartru;  Podzim  v  lese;  Po- 
kraj lesa;  Česká  chalupa;  Fontainebleau-Pla- 
teau  de  Belle- Croix;  Venkovské  ^^ákoutí;  Žeň; 
Pobřeží  Mamy;  Mama  u  Charentonu;  Polní 
motiv ;  Rybolov ;  Hollandsky-  rybník ;  Ptačí  snem ; 
Kostel  sv.  Jakuba  v  Jihlavé;  Pobřeží  Seiny; 
Motiv  X  Počátek;  Francouzský-  dvorec;  Motiv 
f  Creteil;  Trocadéro;  Seina  v  Bois  de  Bou- 
logneuSurenes;  Seina  uSt.  Cloudu  Champigny; 
Zámek  Chantillský;  Polabí  u  Pardubic;  Pracha- 
tice; Jihlava  \asnéi(ená;  Z  císařského  ostrova 
u  Troje;  Na  plovárně;  Z  lesa  v  Karlových 
Studenkách;  Z  okolí  Hlubočep;  Z  okolí  Prahy; 
Rašeliniště  u  Člunku;  Počátky.  Mimo  to  pro- 
vedl velkou  řadu  studií  z  Bretonska,  Nor- 
mandie, Hollandska  a  četné  náladové  obrazy 
večerních  krajin,  západy  slunce  a  pod.  Ch. 
byl  první  z  českých  krajinářů,  jenž  zanechav 
starých  akademických  a  komposičních  tradic 
připojil  se  k  moderním  mistrům  francouz- 
ským, kteří  v  krajině  především  viděli  ná- 
ladu, vzduch  a  světlo,  které  studovali,  a  dle 
svého  temperamentu  a  umělecké  osobitosti 
subjektivně  zachycovali.  R.  1892  uspořádána 
byla  v  pražském  Rudolfině  také  posmrtná 
výstava  pozůstalých  jeho  děl.  —  Srv.  K.  B. 
Mádl,  Antonín  Ch.  (J.  Otto,  Praha,  1894).  J-k. 
Ohlosa  [kjúzaj,  t.  j.  průsmyk  nebo  sou- 
těska,  jméno  několika  obcí  v  Itálii  a  prů- 
smyků  na  hranici  italsko-tyrolské:  1)  Ch.  di 
Pes  i  o,  okr.  město  v  kraji  a  prov.  Cuneo 
v  Piemontu,  na  1.  bř.  Pcsia,  obklíčené  vyso- 
kými horami,  má  starý  zámek,  hrnčířství,  vý- 
robu zrcadel,  pěstění  hedvábníků  a  vinné  révy 
a  2772,  jako  obec  6576  ob.  (1881). 

2)  Ch.  di  San  Michele,  druhdy  Clusa 
Langobardorum^  městečko  v  kraji  Susa  prov. 
turinské,  v  úzkém  údolí  při  pr.  bř.  Dory  Ri- 
parie,  má  továrnu  na  pilníky  a  856,  jako  obce 
1135  ob.  (1881).  Na  nedalekém  vrchu  San 
Michele  zbytky  býv.  benedikt.  kláštera,  od 
kteréhož  město  má  jméno.  Zde  stýkaly  .se 
říše  Franků  a  Langobardů  a  průsmyk  zdejší 
Desiderius  opevnil  a  hájil  proti  Karlu  Ve!. 

3)  Ch.  Forte,  městečko  v  distr.  Moggio 
prov.  Udine,  391  m  n.  m.  v  úzkém  údolí  tellv 
na  trati  Udine-Pontebba,  s  1185  ob.  (1881). 
Jest  velmi  navštěvovanou  turistickou  stanicí 
a  východištěm  do  údolí  Raccolany  a  Resic, 
která  zde  se  ústí. 

4)  Ch.  Sclafani,  okr.  m.  v  kraji  Corleonc 
sicilské  prov.  palermské,  17  /rm  j.  od  Corleonií 
na  silnici  z  Corleone  do  Sciacky,  v  úrodné  a 
pěkné  krajině,  má  rozsáhlé  pěstění  ovoce, 
vinařství,  výrobu  oleje  a  6879,  jako  obec 
7129  ob.  (1881).  Město  zal.  r.  1320  Mattco 
Sclafani  hrabě  z  Aderna. 

6)  Ch.  di  Verona,  též  Ch.  Veneta,  něm. 
Berner  Klause,  úzký  průsmyk  na  hranici 
ital.-tyrol.,  vých.  od  jezera  Gardského;  pro- 
téká jím  Acíiže  a  vede  žel.  trať  Ala- Veron  a 
a  jest  zde  několik  tvrzí.  R.  1115  na  zpáteč- 
ním tažení  Bedřicha  Barbarossy  odrazil  zde 


•>16 


Chiusi  —  Chíva. 


Otto  z  Wittclsbachu  Veroňany,  čímž  zachránil 
celý  zadní  voj  císařův. 

Ohliuil  IkjúziJ,  město  v  kraii  montcpulcian- 
ském  ital.  prov.  Sieny,  na  malém  pahrbku  při 
ř.  Chianě,  jižn6  od  jezera  Chiuského,  kteréž 
spojeno  jest  průplavem  s  jezerem  Montepul- 
cianskjm,  na  trati  FIorencie-Ch.-Ortc-Rím  a 
Kmpoli-Ch.;  jest  sídlem  biskupa,  má  krásnou 
k^thedrálu  z  konce  XVII.  stol:,  vystavěnou 
s  použitím  Četných  zbytků  antických,  museum 
etruských  starožitností,  obsahující  sarkofá- 
gy, hliněné  nádoby,  šperky,  kameje  a  j.,  vý- 
robu oleje,  cihelny  a  1824,  jako  obec  5017  ob. 
(1881).  fest  nalezištěm  četných  etruských  a 
římských  starožitností  (viz  Etruské  umění). 
Ch.,  ve  starověku  Camars,  jest  z  nejstarších 
měst  Itálie,  později  slulo  u  Římanů  Qusium. 
Postavení  města  přičítá  se  Umbrům.  Leželo 
při  ústí  řeky  Clanis  do  iezera  Clusinského. 
Bylo  z  12  mést  etruských  a  residencí  krále 
Forsenny,  jenž  zde  byl  pochován.  Roku  391 
př.  Kr.  Dylo»  obléháno  eallskými  Senony  a 
r.  295.  rovněž  Senoni  zae  úplně  zničili  řím- 
skou legii.  Později  u  Ch.  po  dvakráte  dobyli 
vítězství  stranníci  SuUovi.  Na  blízku  byly  teplé 
lázně  a  zhotovovaly  se  zde  velmi  oblíbené 
popelnice  z  travertinu.  Za  panství  langobard- 
ského  bylo  Ch.  hl.  m.  vévodství.  Ve  středo- 
věku bylo  úplně  zničeno  povodní  Chiany, 
čímž  okolí  proměněno  v  bažiny.  Město  pák 
opětně  vystavěno  a  území  r.  1823  uměle  vy- 
sušeno. Srv.  Liverani,  Le  catacombe  di  Cn. 
(Siena,  1872);  týž,  II  ducato  e  le  antichiti  di 
Ch.  (t.,  1875). 

Chiva:  1)  Ch.,  Khíva,  Chárezm,  Chá- 
rizm,  Choárizm,  Chárizim,  Chovárezm, 
t.  j.  země  nížiny,  též  UrgendŽ,  od  r.  1873  na 
Rusku  závislý  chánát,  v  Asii  v  Záp.  Turki- 
stáně,  mezi  49**  a  43°  40'  s.  š.,  po  levém  břehu 
Amu  Darje.  Uzemí  toto  jest  dno  brakického 
reliktního  jezera  bývalého  třetihomího  moře, 
nízké,  sotva  kde  dostupující  100  m  n.  m. 
Skoro  celé  území  chánátu  jest  pouŠť,  pouze 
při  levém  břehu  Amu  Daric  rozprostírá  se 
oasa  445  km  dl.  a  148  km  sir.  Chánát  ohra- 
ničen Jest  na  sev.-vých.  a  vých.  ruskou  prov. 
Amu-Darja,  na  jihových.  Buchárou,  na  záp. 
a  jihu  ruskou  prov.  Žákaspickou,  na  sev.  až  \ 
po  mys  Urgu  Aralským  jezerem.  Mimo  Aral- 
ské  jezero  jsou  zde  ještě  četná  jiná  jezera, 
většinou  solná.  Podnebí  jest  kontinentální; 
zima  sice  krátká,  ale  velmi  krutá,  léto  horké 
a  dlouhé.  Vzduch  suchý,  rozdíly  v  denní  te- 
plotě velmi  značné,  srážek  málo,  na  podzim 
a  v  zimě  písečné  smrště.  Jinak  však  jest  pod- 
nebí zdravé  a  nakažlivé  nemoci  velmi  řídké. 
Naproti  tomu  velmi  rozšířeny  nemoci  do- 
bytka. Povrch  chánátu  má  asi  60.000  km^ 
s  500.000  ob.,  z  nichž  asi  polovina  jest  usedlá, 
ostatní  kočují.  Panujícím  národem  jsou  Uzbe- 
kové,  kmen  to  zákeřný,  ukrutnický  a  prolhaný. 
Jest  jich  zde  asi  90—100.000,  usazených  hl. 
v  městě  Chívě,  Gurienu,  Chazar-Aspu,  Man- 
gytu  a  Kipčaku.  Hl.  zaměstnáním  Uzbcků  jest 
zemědělství.  Nejdůležitějším  národem  mimo 
Uzbeky  jsou  Turkmeni,  asi  170.000,  skláda- 
jící se  z  kmenů  Bajram  Ali,  Čudorů  a  Go- 


klamů.  V  sev.  části  chánátu  sídlí  Karakalpa- 
kové  (asi  50.000),  v  okolí  jezera  Dankary  ko- 
čovní Kirgizové  (asi  10.000).  Dále  isou  zde 
chívští  Tadžikové  t  zv.  Saitové,  mluvící  ja- 
zykem tureckým,  v  počtu  asi  20.000  rodin; 
v  jich  rukou  spočívá  skoro  veškerý  zdejší 
obchod.  Konečné  obývá  v  Chívě  několik  tisíc 
Peršanů,  kteříž  •až  do  r.  1873  byli  skoro  ve- 
směs otroky.  Vyznáním  obyvatelé  isou  ve- 
směs muhammedáni  a  sice  sunnite,  pouze 
Peráané  jsou  šiity.    Hl.  zaměstnáním   obyv. 

Íest  orba  a  chov  dobytka,  avšak  jediným 
Lultury  schopným  územím  jest  zmíněná  jiŽ 
oasa  na  1.  bř.  Amu-Darje,  zavlažená  dílem 
četnými  rameny  Amu-Darje,  dílem  umělými 
průplavy,  které  území  to  v  podobě  sítě  pro- 
stupují. ČásC  tato  jest  plochá,  častým  povod- 
ním podrobená,  za  to  však  velmi  úrodná. 
Obyvatelé  zde  usedlí  jmenují  se  začasté  Arali, 
t.  j.  obyv.  ostrovů,  protože  většinou  obývají 
na  ostrovech  Amu-Darje.  Zemědělství  provo- 
zuje se  s  velikým  zdarem  a  porozuměním. 
Hlavními  plodinami  jsou  obilí,  zvi.  pšenice, 
ječmen,  proso  a  rýže,  dále  ovoce,  zejména 
jablka,  broskve,  meruňky,  vinné  hrozny,  gra- 
nátová jablka  a  výtečné  melouny,  dále  len, 
bavlník,  mořena  barvířská,  lekořice,  sesam, 
an^z,  fenykl,  koriander,  morušovník  a  j.  Chov 
dobytka  má  menší  význam;  nejvíce  rozšířen 
jest  chov  tlustoocasých  ovcí  a  koz ;  dále  cho- 
vají se  koně  velmi  ušlechtilého  plemene,  něco 
oslů,  hovězí  dobytek,  poněkud  zakrnělý,  a 
velbloudi.  Z  divoce  žijících  zvířat  se  vysky- 
tují vlci.  Šakalové,  lišky,  jeleni,  antilopy,  orlové 
a  krahulíci.  Průmysl  jest  nepatrný,  vyrábějí 
se  koberce,  bavlněné  a  hedvábné  látky  a  dosti 
dobré  hliněné  zboží  polévané.  Rovněž  obchod 
má  malou  důležitost  a  trpí  nejistotou  cest. 
Přece  však  vyváŽeií  se  některé  suroviny,  ime- 
novitě  bavlna,  a  Koberce.  Dováží  se  sukno, 
nástroje,  čaj  a  cukr.  V  Chívě  vládne  dědičný 
chán,  jenž  má  moc  úplně  absolutní,  od  r.  1873 
však  zastoupení  vůči  cizině  a  uzavírání  smluv 
postoupil  Rusku,  takže  jest  ve  skutečnosti 
vasallem  ruským.  Roční  příjmy  chána  obná- 
šejí asi  350—400.000  rublů,  a  to  z  daní  place- 
ných penězi,  jakýmiž  jsou  daně  rodinné  a 
obchodní,  a  z  dané  pozemkové,  placené  v  plo- 
dinách, kteráž  činí  asi  Va  veškerých  příjmů 
chánových.  Vojsko  skládá  se  většinou  z  jízd- 
ných Uzbeků  a  Turkmenů  v  poČtu  asi  12.000 
mužů.  Běžnými  mincemi  jsou  tilla  ze  zlata, 
v  ceně  asi  8  zl.,  rozdělující  se  na  14  abbásů, 
po  dvou  tengách.  Tenga  má  40  pulů.  Tengy 
raženy  jsou  ze  stříbra,  půly  z  mědi  neb  mo- 
sazi. Alimo  to  jsou  v  oběhu  mince  ruské, 
perské  a  buchárské  a  hollandské  dukáty.  Jed- 
notkou váhy  jest  batman,  rovnající  se  19*66  kff, 
rozdělující  se  na  40  zihrů.  —  2)  Stejno- 
jmenné hl.  město,  na  41^  23' s.  š.  a  60^  20' 
v.  d.,  leží  v  úrodné  krajině  zavlažené  průplavem 
Čirdželi.  Jest  to  špinavé,  bídné  hnízdo,  ma- 
jící asi  1200  domků  z  hlíny;  záp.  čásť  města 
jsou  pole  a  zahrady.  Město  obehnáno  iest 
nízkou,  hliněnou  zdí;  ve  středu  na  malém 
návrší  jest  citadella.  Má  30  mešit,  z  nichž 
nejpěknější  jest  mcšita  Polvan-Ata  z  cihel, 


Ghíva. 


217 


obsahující  hroby  svatých  a  chána,  jmenovitě 
patrona  Chívy  rolvána.  Mimo  to  jest  zde  22 
medres  a  velký  bázár.  Průmysl  obmezuje  se 
na  výrobu  koberců  a  hedvábných  a  bavlně- 
ných látek.  Obyvatelstvo  páčí  se  od  6000 
do  20.000;  skládá  se  hlavně  z  Uzbeků,  Sartů 
a  Peršanů.  Obchodní  ruch  klesá  a  soustře- 
ďuje se  nyní  více  v  Novém  Urgendži  Qany- 
Urgendž),  položeném  na  průplavu  Šavatském, 
30  km  sev.-vých.  Chívy.  —  Ch.,  staré  Cho- 
razmia  nebo  Choarizm,  byla  v  starověku 
části  území  Chorazmiů  v  Sogdianě.  Dle  zpráv 
Hérodotových  tvořilo  území  toto  spolu  s  kra- 
jinami Parthů,  Sogdianců  a  Arijů  16.  satrapii 
perské  říŠe  (V.  stol.  př.  Kr.).  Ve  vojští  Xer- 
xově  bojovali  Chorazmiové  pod  vlastními 
vůdci.  Panovníkem  jejich  byl  za  Alexandra 
Velikého  Pharazman.  V  II.  stol.  byla  Ch.  pod 
nadvládou  Jueičů,  v  VI.  stol.  ovládal  Chívu 
Chákán,  panovník  Turků  usedlých  vých.  od 
Chívy.  v  VIII.  stol.  opanovali  zemi  Arabové 
pod  chalífem  Valídem,  v  XI.  stol.  Gaznavovci, 
po  nich  pak  turečtí  Seldžukové.  Místodržitel 
Scldžuků  Kutb  Eddín  Muhammed,  syn  tu- 
reckého otroka,  obdržel  r.  1097  titiú  Charezm 
Šáh  s  právem  dědičnosti.  Nástupci  jeho,  jme- 
novité Ala  Eddín  Muhammed  (1200—1220), 
rozšířili  říši  značně,  takže  tou  dobou  Ch. 
rozprostírala  se  až  ke  Kaspickému  moři  a 
Bagdádu  a  objímala*  i  afgánské  části  Chorá- 
sánu  a  úzcmi  sev.-vych.  až  po  Syř  Darju. 
R.  1219  bylo  mu  poclniknouti  válku  s  DŽen- 
gizchánem.  Sjm  Džengizchánův  Tolui  dobyl 
r.  1220  Chívy,  zpustošil  ji  a  zapudil  chána 
chívského,  jenž  zemřel  na  ostrově  Absegunu 
v  Kaspickém  moři.  Po  té  Tolui  opět  od- 
táhnul, *tak  že  na  trůn  vstoupiti  mohl  syn 
Aly  Eddína  Muhammeda  Dželál  Eddín  Mank- 
bcmi,  jenž  byl  podporovatelem  věd  a  umění, 
zavedl  nový  letopočet,  padl  však  v  boji  proti 
Mongolům  r.  1230,  čímž  dynastie  tato  vy- 
mřela. Na  to  byla  Ch.  odvislá  od  mongolské 
říše  Džengizchánova  syna  Ča^rataje,  jenž  ji 
dal  spravovati  místodržiteli.  V  AlV.  století 
zmocnil  se  vlády  Husejn  Sofi.  Timur,  jenž  po 
Caga  taj  ovcích  osoboval  si  panství  nad  Chí- 
vou,  vyslal  k  němu  posly,  Husejn  Sofi  však 
dal  je  uvrci  do  vězení.  Na  to  Timur  vtrhnul 
do  Chívy  a  dobyl  tehdejšího  hlav.  města  Ketu. 
Mezitím  nastoupil  v  Cnívé  na  trůn  bratr  Hu- 
scjna  Sofiho  Jusúf  Sofi,  s  nímž  Timur  uza- 
vřel mír  r.  1372.  Timurova  tažení  proti  Chívě 
pro  porušení  míru  se  strany]  Jusúfa  Sofiho 
opakovala  se  ještě  r.  1373, 1376,  1379  a  1388, 
aniž  kdy  Timur  Chívy  trvale  se  zmocnil.  Kon- 
cem XíV.  stol.  byla  Ch.  odvislá  od  Persie 
a  požívala  po  delsí  dobu  míru.  R.  1506  vy- 
rval Chívu  z  moci  perské  Uzbek  Ilbars  Chán. 
Dynastie  jím  založená  podlehla  r.  1740  per- 
skému šáhu  Nádirovi.  Brzo  na  to  však  zmoc- 
nili se  trůnu  chívského  Kirgizové,  jimŽ  ho 
vyrval  r.  1792  Uzbek  Muhammed  Emin  Inag, 
jenž  založil  dynastii  dosud  v  Chívě  panu- 
jící. Ch.  rozpadla  se  na  malá  území,  která 
vsak  Muhammed  Rehím  řl804— 26)  opčt  spo- 
jil. Za  Jeho  panování  a  vlády  syna  jeho  Alláh- 
kulichana  (1826—41)  vedeny  stále  války  s  Bu- 

OttSv  Slovník  Nauíný,  iv.  XII.  33^3  1897. 


chárou,  Jomudy  a  Karakalpaky.  Na  to  násle- 
dovali synové  Alláhkulichána  Rehímkulichán 
(1841—43)  a  Muhammed  Emin  chán  (1843—55), 
jenž  padl  v  bitvě  u  Serachsu  s  Peršany  sve- 
dené. Za  nástupců  jeho  Abdulláha  chána  (1855 
až  1856),  Kutlúje  Muráda  chána  (1856)  a  Seida 
Muhammeda  chána  (1856—68)  vedeny  stálé 
války  s  Peršany  a  Turkmeny.  Styky  Ruska 
s  Chívou  prostřednictvím  kozáckých  atamanů 
NeČaje  a  nemaje  počaly  jiŽ  v  XVl.  stol.,  ale 
teprve  od  dob  Petra  Velkého  počaly  býti  dů- 
raznější. Když  chán  Šanias  r.  1700  žádal,  aby 
car  vzal  Chívu  pod  svou  ochranu,  vyhověno 
mu  úkazem  z  30.  čna  t.  r.  a  totéž  povoleno 
r.  1703  novému  chánovi  Arabu  Mahometovi. 
K  rozkazu  Petrovu  prozkoumal  pak  Ital  Flo- 
rio  Bennvini  (1718—1725)  Chívu  a  Bucháru. 
Později  vypraven  do  Chívy  kníže  Bekevič, 
když  pak  mezitím  v  Chívě  převládla  nálada 
Rusku  nepříznivá,  zaměněna  tato  zprvu  aa 
mírumilovnými  cíli  podniknutá  výprava  v  ta- 
žení válečné,  které  však  naprosto  se  ztrosko- 
talo. V  následující  době  učiněny  od  Ruska 
opětně  různé  pokusy  o  navázání  přátelských 
styků  s  Chívou.  KdyŽ  však  Alláhkulichán  za- 
jímal a  věznil  ruské  poddané,  vypukla  r.  1839 
nová  válka  s  Ruskem.  Gen.  Perovskij  s  4400 
muži  pronikl  na  svém  tažení  z  Orenburka  aŽ 
po  řeku  Embu,  musil  se  však  odtud  vrátiti, 
nedostihnuv  ani  hranic  Chívy,  protože  tu- 
hou zimou  zahubena  byla  většina  velbloudů 
a  koní  výpravy.  KdyŽ  chán  Seid  Muhammed 
Rehímchán  podporoval  nájezdy  Kirgizů  do 
ruského  území,  povstala  třetí  válka  s  Ruskem 
r.  1873.  Velení  svěřeno  gen.  Kaufmannovi, 
jenž  armádu  ruskou,  12.000  mužů,  rozdělil  na 
tři  proudy,  z  nichž  jeden  táhl  od  Taškendu, 
druhý  od  Orenburku  a  třetí  podél  Uzboje. 
Vojsko  chánovo  poraženo  bylo  u  Mandyku, 
načež  všechny  tři  ruské  kolony  spojily  se 
před  hl.  městem,  které  po  krátkém  bombar- 
dování se  vzdalo.  Přemožený  chán  utekl  se 
k  jomudským  Turkmenům,  kteří  však  v  čer- 
venci t.  r.  gen.  Golovačevem  byli  úplně  po- 
raženi. Chán  se  podrobil,  načež  mírem  ze 
dne  12.  srpna  postoupeno  bylo  Rusku  ve- 
škeré území  po  pravém  břehu  Amu  Darie 
a  delta  této  řeky  až  po  Amu  Taldík.  Dále 
zavázal  se  chán  zaplatiti  válečnou  náhradu 
2-2  milí.  rublů  ve  20  ročních  lhůtách,  povolil 
ruským  kupcům  svobodné  obchodování  a  při- 
znal Rusku  právo  zastupovati  Chívu  vůči  ci- 
zině a  uzavírati  za  ni  obchodní  i  jiné  smlouvy, 
čímž  Ch.  stlačena  úplně  na  stát  na  Rusku  zá- 
vislý. —  Srv. :  F.  F.  J.  Basiner,  Naturwissen- 
schaftliche  Reisen  durch  die  Kirgisensteppe 
nach  Ch.  (v  Bacrových  a  Helmersenových 
Beitráge  zur  Kenntnis  des  russischen  Reicnes, 
sv.  XV.,  Petrohrad,  1848);  H.  Vambery,  Reise 
in  Mittelasien  (Lipsko,  1865);  Khanikov,  Les 
documents  sur  le  Khanat  de  Khiva  ("v  Bull. 
de  Soc.  géogr.  de  Paris,  1873);  Lercn,  Ch., 
seine  histor.  u.  geograph.  Verháltnisse  (Pe- 
trohrad, 1873);  E.  Schmidt,  Die  Expcdition 
gegen  Ch.  im  J.  1873  (t.,  1874);  Ker,  On  the 
road  to  Ch.  (Londýn,  1874);  Mac  Gahan, 
Campaigning  on  the  Oxus  and  the  Fall  of 

15 


218 


Chiva  —  Chládek. 


Ch.  (t.,  1874);  LansdcU,  Russian  Central  Asia 
(t.,  1885,  II.  sv.);  Moser,  A  travers  VAsie  Cen- 
trále (Paříž,  1886"). 

Ohlva  [Či-],  okr.  mésto  v  špan.  prov.  va- 
Icncijské,  30  A  m  záp.  od  Valencie  na  trati 
Valencia-Requcna-Utiel,  se  zříceninami  hradu 
maurského  a  5073  ob.  (1887). 

Ohlvasso  [ki-],  ve  středověku  Oevasium, 
místo  v  ital.  prov.  turinské  na  1.  bř.  Pádu 
v  úrodné  krajině,  na  žel.  tratích  Milán-Turin, 
Ch.-Ivrea-Aosta  a  Ch.-Casale  (do  Turína  a 
Brusarca  vedou  též  silniční  parní  dráhy),  má 
dóm,  zříceniny  zámku  markrabí  z  Montferrata, 
velký  most  přes  Pád,  gymnasium,  technickou 
školu,  král.  hřebčinec,  koželužství,  cihlárny, 
obchod  s  obilím  a  dobytkem  a  4375,  jako 
obec  9930  ob.  (1881).  Nedaleko  jižně  od  mě- 
sta lázeňské  místo  San  Genesio  se  sirnatými 
prameny.  —  Ch.  bývalo  opevněno,  r.  1800 
obsazeno  franc.  gen.  Lannesem  vévodou 
z  Montebella,  načež  r.  1804  Francouzi  opev- 
nění zrušili. 

OMvilooy  [čivilkoj],  hl.  m.  okresu  v  prov. 
Buenos  Ayres  jihoamer.  rep.  Argentiny,  150  km 
zjz.  od  Buenos  Ayres,  s  kterýmž  spojeno  jest 
želez,  drahou,  vedenou  odtud  dále  až  do  Den- 
nehy.  Jest  střediskem  silně  zalidněné  krajiny, 
má  továrnu  na  žel  nádobí,  vinopalny,  parní 
mlýny,  v  okolí  chov  ovcí  a  pěstění  kukuřice 
a  14.000  ob.  (1890),  mezi  nimi  mnoho  Vlachů 
a  Basků. 

Ohlvot  [áivój  Henry,  dramatik  franc. 
(♦  1830  v  Paříži;,  napsal  se  svým  přítelem 
Alfredem  Duruem  více  než  50  veseloher,  vau- 
devillů  a  textův  operett  pro  OíTenbacha,  Ch. 
Lecocqa,  Hervého,  Audrana  a  j.  v.  Práce  jeho 
byly  s  úspěchem  sehrány  na  pařížských  di- 
vadlech. Ch-ovu  a  Duruho  Arthurovu  lest 
přel.  J.  Kúhnel  v  »Ochot.  div.c  1887. 

Ohizerotové  neboli  Burinové  [šizro-, 
byreno-],  zvláštní  osamocený  kmen  obyvatel- 
stva ve  Francii  usazený  v  dep.  Ain  (arr. 
Bourg-  en-  Bresse,  obce:  Aubigny,  Boz,  Ozan, 
Scrmoyer)  a  v  dep.  Sa6ne-et-Loire.  Obce  je- 
jich jsou  nejzámožnější  z  celého  okolí.  Jsou 
prý  původu  maurského,  těla  dobře  urostlého, 
velkých,  tmavých  očí  a  vlasů  téže  barvy. 
Dívky  prosluly  svou  jemnou  pletí  a  krásou. 

{sou  pracovití  a  provozují  orbu,  obchod  s  do- 
)ytkem  a  řeznictví.  Okolní  obyvatelstvo  se 
jich  stram',  opovrhuje  jimi  považujíc  je  za 
zlomyslné  a  ziskuchtivé  a  nevchází  s  nimi 
v  manželství,  čímž  Ch.  zachovali  si  určitý 
svůj  typ.  Srv.  Michel,  Histoire  des  races  mau- 
dites  de  la  France  et  de  TEspagne  (Paříž, 
1847,  2  sv.). 

OhlZT,  Chazir,  Chizir,  dle  arabské  ety- 
mologie » věčně  se  zelenající*,  v  bajesloví 
orientu  prorok,  jenž  v  zemi  tmy  střelí  pra- 
men věcného  žití,  z  něhož  sám  čerpá  svůj 
věčný  život.  Výrazem  věčného  mládí  jest  ze- 
lený šat.  Na  rozdíl  od  ostatních  proroků  jako 
vůdců  na  tomto  světě  považuje  orient  Ch-a 
za  vůdce  k  poznání  tajů  nadzemských.  V  ohledu 
tom  převyšuje  Ch-a  vševědoucností  jedině 
Bůh.  Ale  1  v  tísni  iest  Ch.  pomocníkem  z  ne- 
nadání se  zjevujícím  a  tak  ochotným  a  vy- 


datným, že  chizrovství  (na  př.  tur.  chizirlik^ 
nabývá  přímo  významu  pomoci,  přispěni. 
Alexander  Veliký  na  své  pouti  světem  na- 
vštívil Ch-a  v  zemi  temnoty,  chtěje  se  však 
napiti  převrhl  pohár  a  tak  nedošel  věčného 
žiti.  Báje  tato  jest  oblíbeným  thcmatem  orien- 
tální poesie.  Ch.  sám  je  symbolem  věčné  se 
ohrožující  přírody.  Orient  vykládá  jej  brzy 
na  proroka  Eliáše,  brzy  na  sv.  Jiří.       Dk. 

Chládek:  1)  Ch.  J^iljí,  spisovatel  theol. 
(♦  25.  srp.  1743  v  Praze  —  f  29.  led.  1806  t.). 
Byl  strahovským  praemonstrátem,  mistrem 
svobod,  umění  a  sv.  písma.  R.  1778  stal  se 
prof.  při  pražské  universitě  i  měl  prvý  Čísti 
o  pastorálce  česky;  dvakráte  byl  děkanem, 
r.  1793 — 94  rektorem.  Ch.  jsa  upřímně  na- 
kloněn buditelským  snahám  svých  přátel  (Un- 
gara,  Procházky,  Pelcla,  Dobrovského  a  j.), 
pečoval  horlivě  o  povznesení  čes.  kazatelství 
i  pohádal  své  posluchače  ke  studiu  češtiny; 
sám  napsal  k  tomu  účelu  Naučení,  kterak  by 
se  mělo  dobře  po  česku  mluviti  a  psáti  (Praha, 
1795).  Z  ostatní  liter,  činnosti  jeho  zasluhují 
zmínky  spisy  ponejvíce  k  jeho  úřadu  se  tá- 
hnoucí: PočdtkovJ  opatrnosti  pastýřské  (Praha, 
1780  si.,  3  d.),  již  pro  svou  praktičnost  byli 
na  čas  školní  rukovětí;  Tři  katechisaci  kostelní 
na  modlitbu  Piwé(t.,  1788).  Kromě  toho  psal 
také  německy  a  latinsky:  Philosophia  ad  men- 
tem  Is.  Newton  et  Rogerii  Boskovxh  (t.,  1773); 
Bemerkungen  uber  wichtigere  Gegenstánde  der 
Pastorál  (t.,  1801—4);  Ueber  die  Beichte  der 
Katholiken  (t,  1805,  čes.  překlad  od  J.  Hýbla, 
1819). 

2)  Ch.  František,  přední  z  čes.  básníků- 
samouků  (♦  23.  srp.  1829  v  Hředlech  u  Ra- 
kovníka —  t  20.  září  1861  v  Senomatech).  Po- 
cházel z  chudé  tkalcovské  rodiny  a  požíval 
jen  malého  vzdělání  na  vesnické  škole,  jsa 
od  dětství  přidržován  spíše  k  pracím  skrov- 
ného hospodářství  —  k  pastvě,  k  sadařství  — 
a  ke  tkalcovství.  Ve  20.  roce  svém  cestoval 
po  Čechách,  aby  rozšířil  své  vědomosti  a  po- 
znal nové  pokroky  v  řemesle,  načež  se  ože- 
nil. Vydán  jsa  úpadkem  tkalcovství  kruté 
bídě,  chtěl  se  Ch.  r.  1855  vystěhovati  do 
Sedmihradska,  avšak  výnosem  úředním  za- 
držen v  poslední  chvíli.  Koupil  si  tedy  cha- 
loupku v  Senomatech,  kde  živě  se  bídně  řez- 
bářstvím  a  sklíčen  krutou  nemocí  žil  svůj 
strastn^  Život  plný  útrap  tělesných  i  bouří 
duševních,  vyrůstajících  z  četných  sporů  mezi 
skutečností  a  touhami  jeho  duše.  V  těžkých 
těchto  strastech  byla  jedinou  útěchou  Chfád- 
kovou  poesie,  jejiŽ  zajímavý  obraz  nám  za- 
chován v  Básních  zachycených  A.  Waldauem 
a  vytištěných  v  různých  časopisech,  posléze 
o  sobě  r.  1884  péčí  »Uměl.  besedy«  v  Praze. 
Sbírka  ta  staví  svého  tvůrce  vysoko  nad  oby- 
čejný pojem  básnického  samouka  a  to  po 
stránce  iormálné  i  myšlenkové.  Bylť  Ch. 
opravdový  básník  hlubokého,  jemného  citu 
a  vysokého  vzletu  a  k  tomu  pilný  čtenář  sou- 
časné poesie  české,  zvláště  Havlíčka.  Odtud 
mluva  jeho  i  básnický  sloh  nezřídka  povznáší 
se  k  umělecké  výši  a  vedle  forem  lidové  písně 
užívá  umělých  forem  lyrických  (znělky,  se- 


Chladicí  stroje. 


219 


stiny).  Po  stránce  myšlenkové  pak  shledá 
váme  nejen  věrné,  pěkné  obrazy  venkovského 
života — orání,  česáni  chmele,  senoseč,  tkaní  — 
venkovské  přírody,  lásky,  strastí  životních 
atd.,  ale  také  motivy  vyšší,  přejaté  z  poesie 
umělé:  literární  boje  mezi  starší  i  mladší  ge- 
nerací, nadšení  pro  politickou  svobodu  vlasti 
i  Slovanstva,  obdiv  KoUárovy  »Slávy  Dcery «, 
Havlíčka  (v  dojemné  básni  Kos),  ohlas  roku 
184S  i  pozdější  reakce  a  j.  V  básních  a  epi- 
grammech  posledního  druhu,  hárajících  hlubo- 
kým, upřínmi^  citem,  ústícím  nezřídka  v  bo- 
lestnou ironii,  blíží  se  Ch.  často  síle  politi- 
cké poesie  Havlíčkovy,  Viz  úvod  k  »Básnímc 
od  pořadatele  Ot.  Mokrého  a  Životopisný  ná- 
stin od  A.  Waldaua  v  >Obrazech  životac 
1861   (str.  257).  Hš, 

Ohladioi  stroje  (franc.  machines  frigori- 
fique^,  m.  á  glace,  angl.  refrigerating  machi- 
nes,  ice-making  m.,  něm.  Kúhlmaschinen,  Eis- 
maschinen)  slouží  k  umělému  ochlazení  těles. 
Z  pravidla  ochlazujeme  tělesa  tím,  že  odní- 
máme jim  teplo,  uvedše  je  ve  styk  s  tělesy 
studenějšími.  Teplota  tělesa  chlazeného  tím 
klesá,  teplota  tělesa  chladícího  stoupá,  až 
nastává  úplná  rovnováha  teplotná.  Při  chla- 
zení přirozeném  užíváme  těles,  která  svým 
skupenstvím  nízkou  teplotu  podmiňují,  jako 
na  př.  led  a  sníh;  při  chlazení  strojním 
či  umělém  těles  t.  zv.  prostředí  chla- 
dicích, která  jsme  dříve  uměle  na  nízkou 
teplotu  přivedli.  Za  taková  prostředí  volí  se 
plyny  nebo  páry,  které  schlazují  se  expansí, 
načež  slouží  k  chlazení  umělému.  Aby  téhož 
množství  jistého  prostředí  k  nepřetržitému 
chlazení  užiti  se  mohlo,  přivádí  se  opět  do 
stavu  takového,  aby  expanse  byla  znova  mož- 
nou. Volí  se  k  tomu  buď  kompresse  neb 
absorpce  s  destillací  a  chlazení  vodou.  Pro- 
středí chladicí  střídá  svoji  teplotu :  za  teploty 
nízké  teplo  přejímá,  schlazujíc  svoje  okolí 
(perioda  vlastního  umělého  chlazení),  a  za 
teploty  vysoké  teplo  chladicí  vodě  odevzdává. 
Teplota  prostředí  chladicího  musí  býti  bě- 
hem vlastního  umělého  chlazení  nižší  než 
teplota  těles  chlazených,  za  teploty  vysoké 
pak  vyšší  než  teplota  vody  chladicí.  Aby  se 
teplo  tělesu  teplejšímu  odebrati  a  tělesu  stu- 
denějšímu odevzdati  mohlo,  k  tomu  třeba 
jisté  energie;  při  strojích  kompressních  jest 
to  mechanická  práce,  kterou  stroji  přivésti 
nutno,  při  strojích  absorpčních  direktně 
energie  tepelná.  Množství  tepla  při  umělém 
chlazení  odňatého  [Q^]  jest  vŽdy  menší  než 
množství  [Qi],  které  odevzdáme  vodě  chladicí, 
o  velikost  mechanické  práce  neb  energie  [E] 
spolupflsobící:  t.  j. 

Q,  +  E=Q,, 

Snahou  jest  dosáhnouti  největšího  účinku 
chladícího  Q^  nejmenším  množstvím  energie 
a  vody  chladicí.  Toho  docílíme,  když  za  pe- 
riody vlastního  umělého  chlazení,  jakož  i  za 
periody  ochlazování  studenou  vodou  nebude 
se  teplota  prostředí  měniti  a  když  expanse 
a  kompresse  díti  se  budou  bez  jakéhokoli 
spolupůsobení  tepla,  t.  j.  když  prostředí  mě- 


niti bude  svůj  stav  dle  cyklu  Carnotova.  — 
Ch.  s.,  kde  spolupůsobí  mechanická  práce 
v  teplo  se  proměňujíc,  řadí  se  mezi  kalo- 
rické stroje  hnané  na  rozdíl  od  strojů 
kalorických  hnacích  (panuch,  vzducho- 
vých, plynových),  kde  naopak  teplem  mecha- 
nická práce  se  vyrábí. 

Výkonnost,  effekt  ch-ho  s.  či  jeho 
chladivost  naěříme  u  strojů  kompressních 
poměrem  mezi  množstvím  kalorií  umělým 
chlazením  odňatých  a  mezi  prací  mechani- 
ckou k  tomu  potřebnou  M.  Je-li  cyklus  Car- 
notův,  jetato  výkonnost  J17J  závislou  jedině 
na  krajních  teplotách,  t  j.  na  teplotě  v  refri- 
^eratoru  [t^]  a  v  kondensátoru  resp.  v  chladiči 
['.1.  t.  j.  Q,   _       273  +  í. 

kde  A  značí  kalorický  ekvivalent  práce  -^. 

Tím  větší  jest  tedy  výkon  stroje,  čím  menSí 
jest  rozdíl  mezi  teplotou  v  refrigeratoru  a 
teplotou  v  kondensátoru  (chladiči).  Často  vy- 
jadřuje se  také  tato  výkonnost  vahou  vyro- 
beného ledu  1  koněm  za  hodinu.  K  výrobe 
1  kg  ledu  z  vody  O®  C  studené  potřebí  jest 
odejmouti  vodě  79  kalorií;  poněvadž  však 
voda  přichází  z  pravidla  s  teplotou  vyšší  a 
ch.  s.  vyrobiti  musí  teplotu  nižší  než  O**  C, 
počítá  se  v  praxi  na  výrobu  1  kg  ledu  100 
kalorií.  Kalorie  strojem  odejmuté  označují  se 
často  jménem  frigor  ie.  —  Co  do  výkonnosti 
jest  při  cyklu  Car  notově  zcela  lhostejno, 
jakou  látku  za  prostředí  chladicí  vo- 
líme; theoreticky  nezáleží  na  tom,  pracuií-li 
ch.  s.  se  vzduchem,  ammoniakem,  kysliční- 
kem siřičitým,  uhličitým  a  pod.  V  praxi  roz- 
hodují však  při  této  volbě  též  ohledy  jiné: 
aby  stroje  určitého  výkonu  byly  co  možno 
malé,  aby  zmenšil  se  tím  vliv  passivních  od- 
porů a  stroj  stal  se  lacinějším,  aby  látka 
užitá  nebyla  snadno  zápalnou,  aby  v  případě 
unikání  ze  stroje  při  netěsnosti  kteréhokoli 
spojení  ihned  se  prozradila,  aby  na  zdraví 
osob  stroj  obsluhujících  neměla  zhoubného 
vlivu,  aby  nepůsobila  chemicky  v  kovy 
v  konstrukci  strojů  užívané,  aby  nebyla  dra- 
hou atd.  Jest  poměrně  málo  látek,  které  by 
všem  těmto  požadavkům  vyhovovaly. 

Především  volen  byl  atmosférický  vzduch; 
vzduchové  ch.  s.  jsou  nejstarší  stroje  užité 
v  průmyslu  (viz přílohu,  tab.  I.).  Vzduch  teploty 
a  stavu  atmosférického  nebo  stavu  tomuto 
blízkého  se  1.  stlačil  vkompressoru  C, 
čímž  vzrostl  jeho  tlak  i  teplota,  načež  se 
2.  v  chladiči  £  studenou  vodou  ochlazoval 
a  vpouštěl  3.  do  stroje  expansního  č. 
detensoru  D,  kdež  snížil  svůj  tlak  i  teplotu. 
Takto  schlazeného  vzduchu  užito  ku  chlazení. 
Buď  vpouštěl  se  přímo  do  místností,  jeŽ  měly 
se  chladiti  (chladírcn  a  pod.),  aneb  ochlazo- 
val ve  zvláštním  zimotvorném  přístroji 
(refrigeratoru)  solnou  lázeň,  které  se  te- 
prve ku  vlastnímu  chlazení  užilo.  Kompres- 
sor  nutno  strojem  poháněti,  detensor  naopak 
práci  vykonával;  ku  hnaní  celého  stroje  třeba 
tedy  rozdílu  obou  prací:  kompressoru  a  de- 


220 


Chladicí  stroje. 


tensoru.  Chlazení  vzduchu  v  chladiči  a  umělé 
chlazeni  v  refrigcratoru  délo  se  z  pravidla 
pod  stálým  tlakem.  Pochod  zde  popsaný  jest 
tedy  opačný  než  při  vzduchových  strojích 
hnacích  systému  J[ouleova.  Kompressory  byly 
u  malých  strojů  jednočinné,  u  velkých  dvoj- 
činné, 8  ventily  s  pohybem  samočinným, 
zřídka  vázaným.  Aby  za  kompresse  ^teplota 
příliš  nevzrostla,  chladí  se  buď  stěny,  víka, 
ba  i  píst  proudem  studené  vody,  nebo  se 
voda  vstřikuje  i  dovnitř  kompressoru.  Chla- 
diče jsou  nádržky  se  svazky  trub,  jimiž  pro- 
chází voda  chladicí  a  kolem  nicnž  proudí 
směrem  opačným  vzduch  kompressí  ohřátý. 
Mnohdy  ochlazuje  se  vzduch  jak  v  kompres- 
soru tak  i  v  chladiči  střikovou  vodou,  což 
iest  vydatnější;  způsob  ten  má  vŠak  nevý- 
hodu, že  vzduch  stane  se  vlhkým  a  nutno 
jej  opět,  než  se  vpustí  do  stroje  expansního, 
této  vlhkosti  co  možno  zbaviti.  Stroje  ex- 
pansní  či  detensory  jsou  obdobně  zařízeny 
jako  kompressory.  Jsou  buď  jednočinné  nebo 
dvojčinné,  se  šoupátky  nebo  ventily,  zvlášt- 
ním rozvodem  hnanými.  Rozměi^  stroje 
expansního  jsou  menší  než  kompressoru. 
Neblahý  vliv  má  zde  vlhkost  vzduchu:  expansí 
klesá  teplota  vzduchu,  čímž  pára  vodní  sráží 
se  ve  vodu  a  sníh,  který  jednak  strhuje  se 
do  refrigcratoru,  jednak  usazuje  se  na  vnitř- 
ních stěnách  detensoru.  Často  i  sou  detensory 
při  výfuku  opatřeny  zvláštními  sněhovými 
sběrači  (snow-boxes)^  z  nichŽ  usbíraný  sníh 
lze  odstraniti.  Nádrže  zimotvorné  (refrigera- 
tory)  jsou  zřídka  u  těchto  strojů,  poněvadž 
se  ochlazeného  vzduchu  z  pravidla  užívá  ku 
chlazení  direktně.  Effekt  chladicí  u  strojů  těch 
bude  značně  menší  než  maximálný,  poněvadž 
cyklus  popsaný  značně  se  liší  od  cyklu  Car- 
notova.  Přes  nejusilovnější  chlazeni  zahřívá 
se  vzduch  kompressí  vysoko  nad  teplotu 
vody  chladicí  a  ochladne  expansí  hluboko 
pod  teplotu,  jež  má  se  docíliti  (až  na  —70*  C). 
Výhody,  které  vzduch  poskytuje  jako  pro- 
středí nejlevnější  a  úplně  neškodné,  nepůso- 
bící ani  na  součásti  strojní  ani  na  zdraví  osob 
stroj  obsluhujících,  daleko  jsou  vyváženy  ne- 
výhodou malého  eflfektu  chladicího.  Násled- 
kem nízké  hodnoty  tepla  specifického  o  stá- 
lém tlaku  (0-31  na  1  m'  při  atmosféře  a  te- 
plotě =  0)  vyžadují  stroje  vzduchové  mnohem 
větších  rozměrů  než  parní  ch.  s.  téže  chla- 
dí vosti,  čímž  však  také  odpory  passivní  mají 
větší  účinek  než  u  strojů  parních.  Prvými 
stroji  tohoto  druhu  byly  stroje  Giffardovy 
patentované  r.  1873,  pak  stroje  Windhau- 
senovy;  užívány  byly  zejmérfa  v  Anglii,  kde 
vystupují  v  popředí  systémy  Bell  a  Coleman, 
Halí,  Lightfóot,  Haslam,MatthewsHargreaves, 
Inglis,  Chambers,  Clerkaj.  Někteří  konstruk- 
téři navrhovali  užiti  i  jiných  cyklů  hnacích 
strojů  vzduchových;  na  př.  Kirk  doporučo- 
val stroj  Stirfingův  s  regenerací  tepla 
o  stálém,  objemu.  —  Střední  výkon  vzducho- 
vých strojů  jest  as  350 — 450  kalorií  na  jed- 
noho effektivního  koně  na  hodinu  čili  asi 
3-5— 4*5  kg  ledu,  tedy  daleko  méně  než  po- 
dávají stroje  parní.    Z  té  příčiny  stroje  ty 


z  průmyslu  mizejí  a  nahrazují  se  ch-mi  s-ji 
parními. 

Druhá  skupina  ch-ch  t-jů  jsou  stroje 
parní,  kde  za  prostředí  chladicí  zvoleny 
látky,  které  při  teplotě  vody  chladicí  a  při 
teplotě  nízké,  která  se  obdržeti  má,  za  pří- 
pustných tlaků  v  páry  proměniti  se  dají. 
Vlastní  chlazení  umělé  děje  se  zde  vypařo- 
váním. Vy  užitkuje  se  zde  známé  vlastnosti 
sytých  par,  že  určitému  tlaku  přísluší  určitá 
teplota  varu  s  určitým  teplem  latcntním.  Uve- 
deme-li  tudíž  kapalinu,  již  v  páru  proměniti 
jest,  pod  tlak  určitý  a  sdělíme-U  jí  potřebné 
teplo  latentní,  vyvoláme  určitou  teplotu.  Při 
umělém  chlazeni  odnímá  se  toto  teplo  těle^, 
jež  má  se  ochladiti.  Dle  toho  pak,  jaký  způ- 
sob volíme,  aby  teplo  latentní  tělesu  chlaze- 
nému odňaté  dalo  se  chladicí  vodě  odevzdati, 
dělíme  ch.  t.  na  stroje  kompressní  a  ab- 
sorpční. Při  strojích  kompressních  ssaji  se 
páry  vytvořené  kompressorem  a  stlačí  se 
něco  málo  nad  teplotu  vody  chladicí.  Má-Ii 
se  pracovati  s  parou  sytou,  ssají  se  páry 
vlhké,  aby  kompressí  se  nepřebraly.  Kom- 
pressí stoupne  tlak  i  teplota  páry;  v  tomto 
stavu  přechází  pára  do  kondensátoru, 
kdež  se  za  stálého  odnímání  tepla  chladicí 
vodou  mění  úplně  ve  skupenství  kapalné. 
Kapalina  přechází  pak  do  stroje  expans- 
ního či  detensoru,  kdež  expanduje,  měníc 
se  částečně  v  páru  a  snižujíc  značně  svoji 
teplotu.  Další  odpařování  děje  se  p^k  za 
umělého  chlazení  ve  vlastní  nádrži  zimo- 
tvorné, refrigcratoru  č.  generátoru, 
načež  se  páry  kompressorem  znovu  čerpají 
a  pochod  se  opakuje.  Srážení  suché  a  syté 
páry  děje  se  v  kondensátoru  zúplna;  odpa- 
řováni naopak  děje  se  částečně  ve  stroji 
expansním,  z  největší  části  za  umělého  chla- 
zení a  konečně  při  kompressí.  Pochod  jest 
zde  opačný  jako  u  hnacích  strojů  parních: 
refrigerator,  kde  děje  se  umělé  chlazení,  za- 
stává zde  kotel  a  kondensátor  má  zde  týž 
úkol  jako  povrchový  kondensátor  stroje  par- 
ního. Práce  mechanická,  kterou  stroi  hnáti 
nutno,  bude  opět,  podobně  jako  u  strojů  vzdu- 
chových, rozdílem  práce  kompressoru  a  stroje 
expansního.  Při  tomto  cyklu  nemění  se  te- 
plota při  vypařování  ani  při  kondensaci,  za 
kompresse  a  expanse  se  teplo  nepřivádí  ani 
neodvádí  —  cyklus  jest  Carnotův.  Effekt 
strojů  těchto  bude  tedy  daleko  větším  než 
obvyklých  strojů  vzduchových.  Konstrukce 
stroje  ^expansníno  činí  v  praxi  mnohé  obtíže. 
Velikost  jeho  musela  by  se  měniti  dle  te- 
ploty vody  chladicí  a  teploty  v  refrigcratoru. 
Hlavně  z  této  příčiny  se  expansní  stroj  ob- 
chází a  nahrazuje  se  expanse  prostým  výto- 
kcm.  Na  místo  expansního  válce  zasadí  se 
mezi  kondensátor  a  refrigerator  regulační 
ventil,  jímž  protéká  kapalina  z  vysokého  tlaku 
na  nízký  současně  se  odpařujíc.  Tím  přichá- 
zíme o  mechanickou  práci,  kterou  by  expanse 
vykonati  mohla,  a  mimo  to  i  teplo  výtokem 
uvolněné  stráví  se  při  odpařování,  snižujíc 
chladivost  stroje,  kterážto  ztráta  bude  tím 
citelnější,  čím  menší  bude  latentní  teplo  při 


Chladicí  stroje. 


221 


tcploté  v  refrigeratoru.  Avšak  i  když  volí  se 
parní  ch.  s.  bez  stroje  expansního,  mají  stále 
eťfckt  vétái  neŽ  popsané  stroje  vzduchové.  — 
Původ  tohoto  druhu  strojů  odvozuje  se  často 
z  pokusu  Lesí y ho.  Pod  recipient  vývévy 
vloženy  misky  s  vodou  a  s  etherem  nebo 
kyselinou  sírovou.  Vyčerpáním  vzduchu  po- 
čal se  ether  nebo  kyselina  sírová  odpařovati 
a  odebíral  teplo  latentní  přítonmé  vodě  měně 
ji  v  led. 

Parní  ch.  s.  ^nékdy  také  studené  stroje 
parní  zvané)  děU  se  dle  prostředí  voleného. 
Na  páru  vodní  počítati  naprosto  nemožno; 
stroje  takové  pracovati  by  musily  se  značnou 
vzduchoprázdnotou,  v  praxi  sotva  možnou. 
Obnášíť  při  30<»  C  napnutí  páry  0*042.896  atm. 
a  při  O*  C  0,006255  kg/cm\  S  tím  spojena 
byla  by  jiná  obtiž;  stroje  by  obdržeti  musily 
neobyčejné  rozměry.  —  Prostředí  s  nejnižšími 
tlaky  pracující  jest  sirný  ether  (ether 
diethvlnatý,  Q/Zj .  O .  C^).  Maximální  na- 
pnuti páry  obnáší  při  teplotě  — 20*^0  0-e9  atm., 
při  teplotě  +20®  C  057  atm.  a  teprve  při 
ttploté  35®  C  dosahuje  tlaku  atmosférického. 
Stroje  vyžadují  značných  rozměrů,  mimo  to 
jest  ether  sirný  snadno  zápalný  a  nebezpečný. 
Proto  se  stroje  ty  neujaly.  Jejich  výkonnost 

Í ráčila  se  as  na  8—9  kg  ledu  na  1  kg  uhlí. 
ako  příklad  uvádějí  se  stroje  Siddely  a  Ma- 
ckayovy.  —  Značného  pokroku  docíleno  u  vý- 
voji  oh-ch  s-jů  stroji  s  bczvodým  kyslič- 
níkem siřičitým,  navrženými  prof.  R.  Pic- 
tctcm  r.  1876.  (Viz  tab.  I.  obr.  2.)  Bezvodý 
kysličník  siřičitý  {SO^)  vře  za  teploty  — 20®C 
při  tlaku  063  atm.,  za  teploty  O®  při  tlaku 
1-52  atm.,  za  teploty  +20®  C  při  3*24  atm. 
Tlaku  atmosféridcému  odpovídá  teplota  varu 
as  — 10®  C.  Nehoří  a  nepodporuje  hoření  a 
jest  netečným  ke  kovům  v  konstrukci  užitým. 
Jako  zvláštní  vlastnost  se  uvádí,  že  sám  jest 
dobrým  mazadlem.  Kompressory  A  jsou  dvoj- 
činné, ležaté,  opatřené  chladicím  pláštčm,  aby 
v  případě,  že  by  vypařováním  v  refrigeratoru 
dosáhlo  se  suchých  par  kysličníku,  zmírnilo 
se  přílišné  přehřátí  během  kompresse.  Z  téže 
příčiny  chladí  se  i  píst  a  pístní  tyč  B.  Kon- 
densátory /  jsou  nádrže  stojaté,  opatřené 
svazky  měděných  trubek.  Kysličník  siřičitý 
ve  stavu  syté  a  suché  nebo  něco  málo  pře- 
hřáté  páry  přichází  s  hora,  voda  chladicí 
2  dola.  Kjrsličník  proudem  studené  vody  ve 
skupenství  kapalné  uvedený  vpouští  se  regu- 
lačním ventilem  K  do  refrigeratoru  E,  t.  j.  svaz- 
ku měděných,  podkovovitě  zahnutých  trub, 
zasazených  do  dvou  vodorovných  sběračů 
o  průměru  as  150  mm.  Délka  sběračů  a  množství 
trubek  řídí  se  dle  výkonnosti  stroje.  Rourou  C 
»saj  e  se  znovu  kysličník  v  páry  proměněný  a  po- 
chod se  opakuje.  S  kysličníkem  siřičitým  pra- 
cuji také  stroje  Reeceo  vy  a  Mackay  o  vy.  — 
S  tlaky  něco  vyššími  pracují  stroje  s  c!hló- 
ndcm  m ethyl natým  (C/:/jC/),  kterému  při 
tcploté  — 23®  C  přísluší  maximální  napnutí 
Jedné  atmosféry,  při  O®  napnutí  2*48  atm.  a 
při  -|-20®C  4-8  atm.  Chlorid  methylnatý  ne- 

Í)ůsoDÍ   chemicky  v  železo  ani  měď  a  jiné 
:ovy  v  konstrukci  obv^^klé.   Jest  sice  sám 


hořlavý,  ne  však  tak  nebezpečný  iako  éthcr 
sirný.  Plamen  se  vytvořivši  rychle  uhasíná, 
poněvadž  zplodiny  spalování  jsou  látky  ne- 
hořlavé: kysličnÍK  uhličitý,  chlorovodík  a 
voda.  —  Myšlénka,  užiti  chloridu  methylna- 
tého  za  prostředí  chladicí,  přísluší  prof.  Vin- 
centovi, který  sestavil  také  malé  ch.  s.  ku 
potřebám  v  laboratořích.  Kompressory  strojů 
konstruovaných  firmou  »Douane,  Jobin  & 
Ciec  jsou  jednočinné,  kondensátory  skládají 
se  ze  serpentin  vytvořených  měděnými  rou- 
rami. V  refrigeratoru  podobně  konstruova- 
ném nachází  se  uprostřed  sběrač  par,  odkudž 
ssaje  kompressor.  Stejně  dobrými  vlastnostmi 
slyne  též  ether  methylnatý,  na  jehož  pů- 
sobení založeny  stroje  Tel  Her  o  vy  řl87l)  a  j. 

Značné  obliby  jako  prostředí  chladicí  došel 
bezvodý  Čpavek.  Maximální  napnutí  jeho 
par  při  obvyklých  teplotách  pohybuje  se  totiž 
v  mezích  pro  konstrukci  nejpříznivějších  a 
nejobvyklejších.  Tak  obnáší  při  — 20^  C 19  kg, 
při  0®C  4-347 /f^  a  při  +20®  C  S'192  kg,  při 
čemž  mění  se  teplo  latentní  od  326—300  ka- 
lorií. Výhodnými  vlastnostmi  mimo  značné 
teplo  latentní  jsou,  že  neškodí  ani  litině  ani 
železu  a  pronikavým  zápachem  prozradí  své 
unikání  ze  stroje.  Nevýhodou  jest,  že  působí 
chemicky  v  měď  a  její  slitiny,  mosaz  a  bronz, 
kterým  se  nutno  tudíž  v  konstrukci  úplně 
vyhnouti.  Jinou  nevýhodnou  vlastností  jest,* 
že  se  oleji  při  mazání  strojů  značně  absor- 
buje, takže  nutno  vŽdy  mezi  kompressorem 
a  kondensátorem  zaříditi  přístroje,  v  nichž 
olej  se  zadrží  (t.  zv.  separatory).  Běžným  effek- 
tem  dobrých  strojů  ammoniakovýcn  s  kom- 
pressí  při  teplotě  vody  chladicí  10®  jest  asi 
2500  kalorií  na  1  koně  effektivníhO'  za  1  ho- 
dinu č.  25  kg  ledu.  Při  strojích  menších 
o  3—4  koních  jest  effekt  tento  také  poměrně 
menší  (1000—2000  kal.),  při  strojích  o  4a  až 
60  koních  větší  (až  3000  kal.). 

Běžnými  ch-mi  s-ji  s  kompressí  staly  se 
u  nás  stroje  prof.  Lindě.  Kompressory,  ze-  • 
jména  u  strojů  pozemních,  jsou  vždy  horizon- 
tálně, dvojčinné  a  pohánějí  se  parním  strojem 
takřka  výhradně  klikou,  zřídka  prodlouženou 
pístní  tyčí.  Ventily  jsou  snadno  přístupné, 
s  pohybem  samočinným,  kde  nárazy  pruž- 
nými péry  jsou  tlumeny  (t.  zv.  dash-pot), 
Je-li  třeba,  na  př.  kde  jde  o  vyvození  dvou 
různých  teplot,  pracuje  každá  strana  pístu 
s  jiným  refrigeratorem,  kondensace  jest  ovšem 
společná.  Oleje  ve  válci  kompressnim  pohlce- 
ného zbavuje  se  ammoniak  i  zde  ve  zvlášt- 
ním separatoru,  umístěném  mezi  kompres- 
sorem a  kondensátorem.  Kompressory  pra- 
cují s  parou  sytou;  do  kompressoru  přichází 
vlhká  pára  ammoniaková,  která  kompressí, 
vedenou  něco  málo  nad  teplotu  vody  chladicí, 
se  vysouší.  Proto  konstruují  se  kompressory 
bez  pláště  chladicího.  Kondensátory  jsou  ná- 
drže válcovité,' v  nichž  uspořádány  serpen- 
tiny z  trub  ocelových.  Při  vstupu  ammontaku 
do  kondensátoru  zařízen  jest  kollektor  na 
suchou  páru,  při  výstupu  kollektor  na  am- 
moniak tekutý.  Roury  jsou  spracovány  z  jed- 
noho kusu  a  svářeny,  takže  jediná  spojeni 


222 


Chladicí  stroje. 


jsou  s  kollektory.  Voda  chladicí  přichází 
z  dola  a  odvádí  se  nahoře.  Refrigerator  ku 
chlazení  solné  lázně  jest  konstrukce  podobné 
jako  kondensátor,  proud  lázně  jest  zde  opačný 
než  proud  chladicí  vody  v  kondensátoru. 
Kondensátor  i  refrigerator  opatřuií  se  mi- 
chadly,  jimiž  uvádí  se  chladicí  voda  a  chla- 
zená solná  lázeň  v  mírný  pohyb,  čímž  výměna 
tepla  značné  se  podporuje.  —  Při  strojích  pro 
podnebí  teplé  bývá  kompresse  dělena  na  dva 
kompressory ;  při  strojích  lodních  bývají  kotn- 
pressory  jednočinné,  uspořádané  společné  se 
strojem  parním  na  zvláštním  vysokém  rámu, 
uvnitř  kteréhož  nacházejí  se  oba  kondensátory, 
jak  na  páru  vodní  tak  i  ammoniakovou. 

Mezi  přední  stroje  kompressní  s  ammo- 
niakem  náleží  stroje  franc.  inž.  Fixaryho. 
v  Německu  pod  jménem  Humboldtových 
strojů  známé.  (Viz  tab.  II.)  Menší  stroje  mají 
kompressory  vertikálně  a  jednočinné,  kde 
ventily  vloženy  přímo  do  horního  víka  kom- 
pressního  válce.  Nad  pístem  udržme  se  stále 
vrstva  oleje,  která  na  konci  zdvihu  vyplní 
ikodlivé  prostory.  Na  druhé,  zpodní  straně 
válce  nachází  se  t.  zv.  komora  olejová,  na- 
plněná těžkým  olejem  minerálným,  do  kterého 
vždjr  na  konci  zdvihu  píst  se  ponoří  a  rý- 
hami na  obvodu  uspořádanými  unáší  olej 
potřebný  k  mazání.  Ammoniak,  který  násled- 
kem netěsnosti  pístu  prochází  pod  píst,  pře- 
chází do  t.  zv.  komory  vyrovnávací,  z  kteréž 
se  druhou  stranou  kompressoru  vyssává. 
Ucpávky  vysazeny  jsou  nízkému  tlaku  a  těs- 
nění děje  se  tím,  že  olej  v  prostoru  véncovitě 
kol  pístní  tyče  uspořádaném  nechá  se 
zmrznout!.  Kompressory  na  větší  výkon  jsou 
ležaté,  hnané  buď  prodlouženou  pístní  tyčí 
parního  stroje  nebo,  častěji,  zvláštní  klikou  a 
ojnicí.  Separatory  na  olej  uspořádány  na  kon- 
densátoru, kterýž  konstruován  podobně  jako 
u  stroje  předešlého.  K  běžnějším  systémům 
tohoto  druhu  náležejí  také  stroje  de  Laver- 
gneovy,  Kilbournovy.  Wood  a  Richmondovy, 
Eopleťtovy,  stroje  bratří  Rouartů,  starší  stroje 
Osenbruckovy,  stroje  Germania  a  j. 

Zvláštní  místo  mezi  kompressnímí  ch-mi 
•-ji  zaujímají  stroje  s  kysličníkem  uhli- 
čitým. Hlavní  rozdíl  od  strojů  předchozích 
spočívá  v  tom,  že  pracuje  se  s  daleko  vyš- 
šími tlaky.  Obnáší  totiž  maximální  napnutí 
par  kysličníku  uhličitého:  při  teplotě  —  20°C 
20-6  atm.,  při  0°  C  36-6  atm.  a  při  -f  20°  C 
60-8  atm.  Při  teplotě  30.92<>  C  a  tlaku  74  atm. 
nastává  t.  zv.  kritický  stav,  t.  j.  kysličník 
uhličitý  přestává  býti  parou  nabývaje  vlast- 
nosti plynu.  Latentní  teplo  se  s  rostoucí 
teplotou  snižuje,  až  ve  stavu  kritickém  =  0. 
Při  teplotě  —  20*  C  obnáší  teplo  to  66-31  ka- 
lorií, při  4-20*C35'52  kalorií.  Ku  konstrukci, 
zejména  kompressoru,  kondensátoru  a  po- 
trubí je  spojujícího,  nutno  voliti  kovy  nejpev- 
nější: ocel  litou  a  často  i  kovanou.  Při  stro- 
jích Windhausenových  děje  se  kompresse 
kysličníku  uhličitého  postupně  diííerenciálním 
pístem.  Plnou  stěnou  se  ssajc,  komprimuje 
poprvé  a  vhání  do  věncového  prostoru  kolem 
válce  kompressního,  načež  při  zpátečném  po- 


hybu pístu  vytlačuje  se  věncovým  prostorem 
kolem  pístní  tyče  kapalina  do  prostoru  válec 
objímajícího,  kdež  komprimuje  se  kysličník 
podruhé.  Jako  kapalíny  kompressm'  užívá  se 
vody  zbavené  glycerinem  pohltivosti  na  ky- 
sličník uhličitý.  Glycerín  použitý  slouží  ve 
válci  kompressním  zároveň  jako  mazadlo. 
Poněvadž  stroje  tyto  pracuji  blízko  stavu 
kritického,  teciy  s  poměrně  menším  teplem 
latentním,  bude  zde  ztráta  na  efTektu  způso- 
bená teplem  při  výtoku  uvolněným  citelnější 
než  při  strojích  ammoniakových.  Proto  se 
Často  konstruují  stroje  s  kyshčníkem  uhliči- 
tým dle  úplného  cyklu  Camotova,  t.  i.  se 
strojem  expansním  takové  velikosti,  jaká  pří- 
sluší nejvyšší  teplotě  v  refrigeratoru.  Před- 
nost kysličníku  uhličitého  před  ammoniakem 
spočívá  hlavně  v  tom,  že  stroje  stejného  vý- 
konu jsou  5-  až  6kráte  menší,  kterýžto  rozdíl 
jest  tím  nápadnějším,  čím  nižší  jest  teplota 
chladicí  vody  a  jestliže  stroj  opatřen  jest 
válcem  expansním.  Sluší  zde  doznati,  že  přes 
tolikeré  obtíže  konstruktivní  přivedeny  stroje 
tyto  na  takový  stupeň,  že  směle  závodí  se 
stroji  ammoniakovými.  Hlavní  zásluha  přísluší 
jich  vynálezci  Windhausenovi.  Mezi  no- 
vější stroje  tohoto  druhu  náležejí  také  stroje 
Raydtovy,  Sedláčkovy  a  j.  Navrhovány 
a  provedeny  také  stroje,  kde  za  prostředí 
voleny  směsi  různých  látek,  na  př.  Tessié 
du  Motay  a  Rossi  užili  směsi  etheru  a  ky- 
sličníku siřičitého,  Quiri  navrhoval  směs  ky- 
sličníku siřičitého  a  sírouhlíku.  Sem  řadí  se 
též  t.  zv.  »nový  systém  Pictetův*  pracující 
se  směsí  kysličníků  siřičitého  a  uhličitého, 
od  kteréhož  očekáváno,  že  za  kompresse  na- 
stanou chemické  proměny,  kterými  zmenší 
se  potřebná  práce  mechanická  a  tudíž  effekt 
stroje  bude  větší  než  s  cyklem  Carnotovým. 
Naděje  takovéto  ovšem  se  nesplnily  a  také 
splniti  nemohly. 

Základem  absorpčních  strojů  jest  pokus 
Faradayův.  Ammonisdc  chloridem  střibrnatým 
pohlcený  vybavoval  se  v  jedné  větvi  podkovo- 
vitě zahnuté  trubky  skleněné  tím,  že  se  ohří- 
val, načež  přicházel  do  větve  druhé,  kdež  se 
studenou  vodou  chladil  a  zkapalněl.  Po  pře- 
rušeném ohřevu  a  chlazení  počal  se  ammo- 
niak tekutý  opětně  vypařovati  a  absorboval 
se  znovu  chloridem  střibrnatým.  Vypařováním 
vázal  teplo,  schlazuje  tím  svoje  okolí.  Pokusu 
toho  uchopil  se  r.  1857  Carré  a  nahradiv  drahý 
chlorid  stříbrnatý  vodou,  umožnil  užití  stroje 
takových  v  průmyslu.  Menší  stroje,  zejména 
k  výrobě  ledu  v  domácnostech  určené,  nejsou 
v  podstatě  ničím  jiným  než  pokusem  Faraday- 
ovým.  Přístroje  takové  konstrukce  H.  Rou- 
art  &  Cie  představuje  obr.  1.  na  tab.  III. 
(Viz  též  Carréův  stroj.) 

V  domácnostech  užívá  se  strojků  těch  ku 
výrobě  ledu,  zmrzliny,  sorbetů,  leaových  láhví 
{caraffes  frappées)  a  pod.,  v  chemických  a  fysi- 
kálných  laboratořích  k  výrobě  nízké  teploty. 
K  účelům  průmyslovým  navrhl  Carré  stroje 
s  prací  nepřetržitou.  Pak  se  skládá  stroj  z  de- 
stillatoru,  v  němž  sytý  roztok  ammoniakový 
se  na  130'~150«  C  zahřívá  a  ammoniak  za 


Chladicí  stroje. 


223 


tlaku  7 — 8  atmosfér  ve  skupenství  přehřaté 
páry  vybavuje.  Na  to  přechází  do  konden- 
sátoru, kdež  se  studenou  vodou  promění 
nejprve  ve  skupenství  páry  sytč,  naceŽ  zka- 
palní. Tekutý  ammoniak  vpouští  se  regulačním 
vcntilkem  stejně  jako  u  strojů  kompressních 
do  přístroje  zimotvornéno  (refrigera- 
toru),  kde  nastává  odpařování,  načež  se  po- 
vstalé suché  páry  vedou  do  absorbatoru, 
kde  se  znovu  voaou  pohlcují.  Takto  povstalý, 
28«— 2^*  Cartier  syt^  a  as  25®  C  teplý  roztok 
čerpá  se  znovu  do  destillatoru,  kdežto  destil- 
lací  na  20<>  Cartier  zředěný  a  130®— ISO**  C 
teplý  roztok  vpouští  se  do  absorbatoru.  Na 
rourovody  obou  těchto  roztoků  vkládá  se 
společná  nádrž  výměnná,  ve  kteréž  se  sytý, 
chladnější  roztok  ohřívá  roztokem  horkým  a 
zředěným.  Mnohdy  ohřívá  se  sytý  roztok 
i  parou  ammoniakovou,  přímo  z  destillatoru 
vycházející,  jednak  aby  zahřátí  roztoku  zře- 
děného bylo  vyšší,  hlavně  však,  aby  páry  am- 
moniakové  se  zbavily  svého  přehřátí,  přišly 
do  kondensátoru  jako  páry  syté  a  tím  úspory 
se  docílilo  na  chladicí  vodě.  Teplo  za  ab- 
sorpce uvolněné,  kteréž  obnáší  ca  513  kalorií 
na  1  kg  ammoniaku,  nutno  odváděti  chladicí 
vodou.  Při  strojích  těchto  nutno  tedy  zahří- 
vati na  teplotu  destillacc  nejen  anmioniak, 
ale  i  vodu  absorpční;  proto  jest  snahou  kon- 
struktérů, aby  vody  absorpční  zapotřebí  bylo 
co  nejméně.  Při  strojích  těch  jest  výhodou, 
že  není  zde  kompressoru;  jediný  stroj  pra- 
covní jest  Čerpadlo  sytého  roztoku.  Chladi- 
vost  strojů  absorpčních  měří  se  počtem  ode- 
jmutých kalorií  v  refrigeratoru  nebo  vahou 
vyrobeného  ledu  jedním  kilogrammem  spále- 
ného uhlí  za  jednu  hodinu.  Dle  velikosti  stroje 
obnáší  váha  tato  8 — 22  kg. 

Carréovy  stroje  došly  během  doby  značné 
dokonalosti  i  obliby,  že  dnes  řadí  se  k  běž- 
ným ch-m  t-jům.  Známy  jsou  dobré  stroje 
systému  O.  Kropf,  bratří  Rouartů  a  j.;  u  nás 
největšího  rozšíření  došel  systém  Haberman- 
nův.  (Viz  tab.  III.  obr.  2.)  U  stroje  tohoto 
skládá  se  dcstillator  z  válcových  nádob  leža- 
tých k  nad  sebou  položených  a  společným 
uómcm  K  opatřených.  Sytý  roztok  přechází 
do  dómu,  padá  po  talířových  deskách  a  pro- 
chází postupně  válcovitými  nádobami,  v  nichž 
uspořádány  svazkv  trub  h  s  vodní  parou  na- 
pnutí 2 — 4  atmosfér.  Teplem  páry  se  ammo- 
niak z  roztoku  vybavuje  a  přechází  dómem 
do  kondensátoru,  odtud  regulačním  ventilem 
do  refrigeratoru.  Z  refrigeratoru  přechází  do 
přístroje  absorpčního  Ab  obdobné  konstrukce 
jiko  dcstillator.  Jest  to  řada  nad  sebou  polo- 
mených nádob,  uvnitř  se  svazky  trub,  kterými 
proudí  voda  studená.  Páry  ammoniakové  se 
zde  pohlcují  a  roztok  povstalý  vhání  se  po- 
moci čerpadla  do  prvé  nádrže  výměnné,  kdcŽ 
ohřívá  se  přehřatou  parou  ammoniakovou, 
pak  do  druhé  F,  kdež  ohřátí  děje  se  zředě- 
ným roztokem.  Voda  chladicí  proudí  absor- 
t>atorcm  do  kondensátoru,  kdež  nejen  sráží 
ammoniak,  ale  ochlazuje  také  zředěný  roztok. 
Počet  kalorií,  jeŽ  vodou  chladicí  nutno  od- 
vésti, jest  tedy  větší  neŽ  u  strojů  kompress- 


ních. Stroje  Habermannovy  jeví  značný  pokrok 
u  vývoji  strojů  absorpčních;  množství  vody 
absorpční  jest  zde  pouze  3 — Snásobné  než 
ammoniaku.  —  V  nejnovější  době  vyskytla 
se  kombinace  obou  způsobů,  kompresse  a 
absorpce,  t.  zv.  Osenbrůckův  stroj  kom- 
poundní.  Ammoniakové  páry  ssají  a  kompri- 
mují se  kompressorem  na  teplotu  nižší  než 
v  kondensátoru,  načež  se  absorbují,  vhánějí 
nádrží  výměnnou  do  destillatoru  atd.  —  Vý- 
sledky všech  dosavadních  zkoušek  s  různými 
soustavami  ch-ch  s-jů  podniknutých  mají  více 
význam  reklamní  než  vědecký  a  třeba  je  vždy 
přijímati  s  největší  opatrností. 

Chlazení  ch-mi  s-ji  děje  se  buď  přímo, 
na  př.  kde  vzduch  ochlazuje  se  studenou  pa- 
rou, nebo  častěji  nepřímo,  kde  ochlazuje  se 
nejprve  studená  lázeň,  která  teprve  slouží 
k  vlastnímu  ochlazení.  Solná  lázeň  připravuje 
se  rozpuštěním  kuchyňské  soli,  chloridu  ho- 
rečnatého nebo  vápenatého  ve  vodě.  Sytost 
roztoku  řídí  se  dle  nízké  teploty,  které  se 
má  docíliti.  Roztok  20  č.  chloridu  horečna- 
tého ve  100  č.  vody  či  roztok  o  125**  Baumé 
mrzne  při  — 7•5^  roztok  téže  soli  o  50  č. 
t.  j.  25®  Bé  teprve  při  —32^  Roztok  20  č.  chlo- 
ridu vápenatého  či  17-5®  Bé  při  —  11<*C,  roz- 
tok o  30  č.  t.  j.  26*  Bé  při  —  24<>C.  Lázeň 
solná  působí  kortosivně  v  Železo;  proto  do- 
poručuje se  přičiniti  do  roztoku  kuchyňské 
soli  1— 27o  sody,  do.  roztoku  chloridu  vápe- 
natého nebo  horečnatého  občas  0'57o  hydrátu 
sodnatého.  Teplota  této  lázně  řídí  se  dle  po- 
třeby ch-m  s-m;  na  počátku  chlazení,  na  př. 
když  ponoří  se  nové  formy  k  utvoření  ledu 
nebo  když  připojí  se  nové  místnosti,  které  se 
mají  chladiti,  snižuje  se  teplota  as  na  — lO**  až 
na  — 12°  C,  načež  za  normálního  chodu  se 
udržuje  asi  na  —  5°  C.  Ovšem  záleží  tu  dle 
účelu  na  teplotě,  které  docíliti  se  má. 

Chlazeni  vzduchu  děje  se  hlavně  za  úče- 
lem konservování  potravin.  Snížením  teploty 
vzduchu  nezničí  se  sice  mikroorganismy,  jež 
jsou  příčinou  zkázy  potravin,  obmezí  se  však 
značnou  měrou  jicn  vývoj.  K  tomu  přispívá 
i  okolnostjže  snižováním  teploty  snižuje  se  také 
absolutní  stupeň  vlhkosti  vzduchu,  t.  j.  vzduch 
se  chlazením  vysouší.  Vzduchové  ch.  s.  řeší 
úkol  ten  zcela  jednoduše:  vzduch  schlazený 
expansí  v  detensoru  vpouští  se  přímo  do  míst- 
ností, odkudž  jej  kompressor  čerpá.  Nicméně 
v  předu  uvedené  nedostatky  těchto  strojů 
způsobily,  že  i  k  tomuto  účelu  užívá  se  dnes 
s  prospěchem  parních  ch-ch  s-jů.  Vzduch 
schlazuje  se  hlavně  způsobem  dvojím:  buď 
přímo  v  místnosti,  která  se  má  chladiti,  nebo 
chladí  se  zvláště  v  t.  zv.  chladičích  vzdu- 
chových č.  frigoriferech,  z  nichž  se  do 
místností  vhání.  Lindcovo  chlazení  přímé  spo- 
čívá v  tom,  že  v  místnostech,  na  př.  spilkách  a 
sklepích  pivovarních,  uspořádají  se  při  klenbě 
řady  trubek  rovných  neb  hadovitých,  jimiž 
prohání  se  pumpou  solná  lázeň  chlazená  rtfri- 

fjeratorem.  Způsob  Hallů  v  jest  podobný:  solná 
ázeň  prochází  úzkým  prostorem,  vytvořeným 
dvěma  plechy,  aby  nabylo  se  značné  plochy 
chladicí.  De  Lavergne  ochlazuje  vzduch  bez 


224 


Chladicí  stroje. 


pomoci  solné  lázně,  nechávaje  ammoniak  přímo 
vypařovati  v  trubkách  v  místnostech  vede- 
ných. Aby  získalo  se  vetší  plochy  chladivé, 
dává  se  troubám  tvar  Žebrový.  Způsob  tento, 
ač  vyžaduje  provedení  co  nejpečlivějšího,  na- 
lézá stále  větší  a  větší  Obliby.  Chladiče 
vzduchové  č.  frigorifery  dělí  se  rovněž 
dle  toho,  chladí-li  se  v  nich  vzduch  přímo 
tvořením  par  chladicích  anebo  nepřímo  solnou 
lázní.  Děje-li  se  chlazení  vzduchu  trubkami, 
v  nichž  proudí  buď  solná  lázeň  nebo  chladicí 
páry  se  tvoří,  má  způsob  ten  nevýhodu,  že 
pára  vodní,  ve  vzduchu  ve  větší  nebo  menší 
míře  vždy  obsažená,  následkem  snížení  teploty 
na  troubách  v  podobě  jíní  se  sráží,  kteréž 
jako  špatný  vodič  tepla  brání  volné  výměně 
tepelné.  Proto  nutno  občas  trouby  odjíniti. 
U  frigoriferu  Fixaryho  vedeny  jsou  trubky 
s  odpařujícím  'ammoniakem  třemi  komorami. 
Vzduch  čerpá  se  z  místnosti,  jež  má  se  chla- 
diti, ventilátorem,  vhání  se  komorou  prvou 
do  třetí  a  když  se  bylo  v  komoře  první  vy- 
tvořilo jíní,  cmadí  se  komorou  druhou  a  třetí, 
zatím  co  jíní  v  komoře  první  odtává.  Kde 
užívá  se  solné  lázně,  hledí  se  obdržeti  mezi  ní 
a  vzduchem  co  možná  velká  plocha  styčná. 
I  zde  jest  vlhkost  vzduchu  na  závadu;  pára 
ve  vzduchu  obsažená  se  chlazením  sráží  a 
voda  povstalá  rozřeďuje  slaný  roztok,  kter^ 
nutno  tedy  občas  sytiti.  Lindě  hleděl  docíliti 
velké  plochy  styčné  řadami  tenkých  plecho- 
vých kotoučů  na  hřídeli  volně  se  otáčejících, 
jež  asi  z  poloviny  nořily  se  do  solné  lázně 
a  mezi  které  vháněl  se  vzduch  ventilátorem. 
V  době  novější  ochlazuje  Lindě  vzduch  tím, 
že  mu  dává  prouditi  kolem  trubek  refrige- 
ratorových,  po  nichž  stéká  sprcho  vité  solná 
lázeň. 

Stále  širšího  upotřebení  docházejí  ch.  s.  při 
konservování  masa.  Má-li  se  konservovati 
na  dobu  kratší,  8—14  dní,  spokoj ujeme  se 
tím,  že  maso  čerstvě  poražené,  as  30*  C  teplé, 
nechá  se  vychladnouti,  načež  vkládá  se  do 
chladírny,  kdež  udržuje  se  strojem  teplota 
na  +3,  nejvýš  na  —  4**C.  Před  chlazením 
ledem  má  způsob  tento  značné  svoje  výhody. 
Maso  podržuje  svůj  svěží  vzhled  i  svoji  barvu, 
svou  chuC  a  i  své  aroma.  Ztráta  na  vaze,  kte- 
ráž obnáší  dle  stupně  schlazení  5— 77oi  jest 
k  výhodě  konsumentům.  Ide-li  o  konservo- 
vání masa  na  dobu  delší,  jako  na  př.  v  jatkách 
většího  rozsahu,  při  zásobování  měst  po  čas 
obležení,  hlavně  však  při  námořní  dopravě, 
nutno  především  čerstvé  maso  co  nejrychleji 
vystaviti  mrazu  —18  až  —22^  aby  promrzlo, 
načež  přenáší  se  teprve  do  chladírny,  kde 
při  teplotě  —4®  až  +3°  se  konservujé. 

Z  prvých  způsobů  užívání  ch-ch  s-jů  jest 
umělá  výroba  ledu.  Do  nádrží,  v  nichž 
proudí  studený  roztok  solný,  noří  se  plechové 
formy  jehlanové  naplněné  vodou,  jež  má 
zmrznouti.  Voda  obyčejná  obsahuje  vždy  po- 
hlcené součástky  vzduchu,  kteréž  zvláště  při 
rychlejším  chlazení  zůstávají  v  ledu  v  podobě 
bublinek  tvoříce  jej  mléčném.  Ledu  čirého 
nabýváme  tím,  že  ponecháváme  vodě  dosti 
času,   aby  vzduch  se  vybaviti   mohl,  t.  j.  že 


chladíme  znenáhla  v  lázni  as  —  3*C  studené 
(t.  zv.  »mráz  volnv«).  Způsob  ten  jest  sice 
jednoduchý,  vyžaduje  však  velkých  nádrží  a 
jest  spojen  se  značnými  ztrátami  tepelnými. 
Aby  se  voda  snadněji  zbavila  pohlceného 
vzduchu,  napomáhá  se  buď  vzduchoprázdno- 
tou, mícháním  vody  ve  formách  anebo  po- 
hybem forem  samÝch,  což  však  vyžaduje  ne- 
pohodlných a  drafiých  přístrojů.  Nejspolehli- 
vějším způsobem  jest  ovšem  deštili  ace  vody 
k  výrobě  ledu  určené.  Lindě  destilluje  vodu 
ve  zvláštním  kotlů  za  vysokého  napjetí  a  páry 
vy  vinuté  užívá  k  topení  kotlů  motorního.  Kon- 
densovaná  voda  přechází  pak  regulačním  ven- 
tilkem  pod  tlak  atmosférický  a  vře  ztrácejíc 
svůj  pohlcený  vzduch,  načež  prochází  před- 
hřívačem  vody  napájecí  a  slouží  k  plnění  fo- 
rem. Stoppani  užívá  při  strojích  Fixaryho 
k  výrobě  čirého  ledu  výfukové  páry  parního 
stroje.  Pára  přichází  nejprve  do  přístroje 
Čisticího,  kdež  kondensuje  se  vstřikem  stu- 
dené a  čisté  vody  a  kdež  zároveň  zbavuje  se 
oleje,  pak  do  kondensátoru  povrchového, 
stojatého  kotlů,  v  němž  proudí  svazkem  trub 
studená  voda  a  kde  se  kondensace  dokoná. 
Voda  sražená  ochlazuje  se  dále  v  chladiči 
spojeném  s  vývěvou,  která  nad  vodou  vzdu- 
choprázdnotu udržuje  a  tím  unikání  vzduchu 
z  vody  podporuje.  Odtud  čerpá  se  pak  do 
zásobních  nádrží  sloužících  k  plnění  forem. 
Voda  studená  vhání  se  chladičem  do  kon- 
densátoru povrchového,  načež  takto  oteplená 
slouží  k  napájení  parního  kotlů.  Také  de  La- 
vergne  užívá  k  výrobě  čirého  ledu  páry  vý- 
fukové, kterou  předem  zbavuje  mastnot  ani- 
málním  filtrem,  načež  ji  rovněž  povrchovým 
kondensátorem  sráží  a  po  ochlazení  nechá 
usazovati  se  v  nádržích,  odkudž  jde  k  formám. 
Často  převáří  se  voda,  k  výrobě  čirého  ledu 
určená,  nezávisle  na  stroji  parním;  pak  děje 
se  to  obyčejně  pod  tlakem  menším  než  atmo- 
sférický a  tedy  teplotě  menší  než  100*  C.  — 
Led  uměle  vyrobený  či  strojní,  zejména  je-li 
čir^%  má  větší  váhu  specifickou  než  led 
přírodní;  a  má-li  sloužiti  v  lékařství  nebo 
ku  požívání,  nutno  voliti  k  jeho  výrobě  vodu 
mikrobů  předem  zbavenou. 

Sem  řadí  se  též  stavba  umělých  kluzišť 
(Skathtg  Rink),  Prvé  takové  kluziště  rozlohy 
700  m-  zařízeno  r.  1877  v  Manchestru.  Led 
tloušťky  10  cm  vyráběl  se  stroji  Pictetovými 
s  kysličníkem  siřičitým.  Od  té  doby  provedeno 
několik  podobných  podniků,  na  př.  v  Paříži 
(Póle  Nord  a  Palais  de  Glace),  v  Brusselu  a 
jinde.  V  pařížském  »Póle  Nord«  iest  kluziště 
vydlážděno  korkovými  cihlami,  dehtovanými  a 
pokrytými  vrstvou  asfaltovou  a  oloveným 
plechem  3  mm  tlustým.  Tím  docílilo  se  nc- 
propustnosti  a  dostatečné  isolace  tepelné. 
Voda  rozlévá  se  ve  stejně  tlusté  vrstvě  10  až 
12  cm  po  celé  ploše,  kdež  uspořádány  řady 
trubek  33  mm  světlosti  ve  vzdálenosti  150  mm 
v  úhrnné  délce  4000  m,  ústících  do  dvou  trub 
hlavních,  přiváděči  a  odváděči.  V  trubkách 
krouží  solná  lázeň  chlazená  dvěma  stroji  sy- 
stému Fixaryho,  každý  na  50.000  frigorií  za 
hodinu.   Teplota  solné  lázně   před  vstupem 


Chladící  stroje. 


Tab.  I. 


CKladící  stroj  vzduchoA^ý. 

A  Mdý  Vátec  jNiniUia  ttrojc.  —  S  Velký  válec  pífíiiho  stroje.  —  C  Kompreasory.  —  D  Válec  eiipau^nt*  —  E  ChladlC. 


Chladící  stroj  b  kysličníkem  siřičitým,  soustavy  íí.  Píetetovy, 


A  K^mpnĚĚůt,  —  /ř  Plstui    lyC,  —  C  Potrubí   &iací.  —  U  Pair^íbí   vyfUřn-,        lú  K-lrníPM<"r    —  i'  Siátt 
ledotvomá.  -   G   Míchsdlo  tolat  Uint.  —  i/  Form>'   n.i    jřd    —  /  KoníloíiLUnr  K'   R»íítj3»£nl   virntil,  - 

£  Kobont  ku  pfkbodii  vody  eliJidkl.  -  M  Přepad  vody  chbdki-  —  P  Spojení  rťnriít,  ^•cníiín  »  fcrr3(«cfíii.irefP     - 


OTTÚV  SLOVNlK  NAUCNÝ. 


Tiskem  J.  Otty  ▼  Praxe. 


Tab.  11. 


Chladicí  stroje. 


1 


?? 


.o 


o* 

N 

< 
O 

t 


K 


O 

c 

< 
a 


O 


I 


Chladicí  stroje. 


Tab.  III. 


Chladicí  přístroj  pro  domácaost. 


a  Mi  dfistillice.  t  u  vypířovůDÍ  a  KbsorpDC. 

A  Koilit.  —  B  Chladí e.  —  C  Nádrl  ma  sludenou  vodu.  —  D  Forray  aa.  led, 


Chladicí  stroj  absorpční    soustavy  Habarmannovy 
K  DeitilUior.  ^  A^  Abiorbiiar-    —  h  Poj-ovod.   —   F  Nadři  vjímennd. 


Tab.  IV. 


Chladicí  stroje. 


Chladírna  —  Chladni. 


225 


clo  kluziště  obnáší  —15*  C,  při  vstupu  do  re- 
frigeratoru  —12*  C;  sál  vytápí  se  kaioriferem 
na  4-ló*C. 

V  pivovarství  při  kvašení  zpodním  slouží 
ch.  s.  ku  chlazení  mladinky,  spilek,  sklepů 
^  k  výrobe  ledu.  (Viz  tab.  IV.)  Mladinka,  na 
stocicn  vzduchem  na  50—40"*  C  ochlazená,  při- 
vádí se  na  teplotu  kvasnou  ve  zvláštních  chla- 
dičích. Obvyklé  jsou  v  novéjší  době  t.  zv. 
chladiče  sprchové  E,  uspořádané  ze  dvou 
-rovnobéžných  nebo  válcovitých  plechů  vlni- 
tých, po  nichž  mladinka  stéká  a  jimiž  proudí 
uvnitř  dílem  studničná,  dílem  ledová  nebo 
strojem  na  1— 2*C  schlazená  voda.  Chladiti 
solnou  lázní  se  nedoporučuje,  poněvadž  při 
netěsnosti  spojení  mohla  by  se  mísiti  s  mla- 
dinkou. Ve  spilkách  třeba  teplo  kvašením 
uvolněné  odstraňovati  a  teplotu  udržovati 
stále  na  4— 7-5*C.  Ncjčastěji  děje  se  to  prou- 
dem solného  roztoku  v  trubkách  F,  na  klen- 
bách zavěšených.  Mimo  to  chladí  se  mladinka 
přímo  v  kvasných  kádích  plováky  /,  jimiž 
protéká  Čistá,  strojem  as  na  0*C  ochlazená 
»sladká«  voda.  Ve  sklepích  pivních  chladí 
se  podobně  jako  na  spilkách,  ovšem  na  teplotu 
nižší:  1 — 2*C.  Chlazení  jest  zde  snazší;  jednak 
se  kvašením  nevyvinuje  tolik  tepla,  jednak 
již  poloha  sklepů  jestk  udržení  nízké  teploty 
příznivější  než  spilek.  Hlavní  výhodou  chla- 
zení strojního  před  chlazením  pomocí  ledu 
jest,  že,  vzduch  ve  spilkách  i  ve  sklepích 
udržuje  se  stále  čistý  a  suchý,  čímž  zamezuje 
se  zeiména  tvoření  plísní  po  stčnách  sklepů 
a  sudů. 

Zajímavo  jest  upotřebení  ch-ch  s-jů  při 
podzemních  pracích,  zejména  při  hloubení 
šachet  v  zeminách  rozbředlých,  hlavnč 
v  tekutém  písku  (kuřavce).  Kolem  šachty,  jež 
má  se  hloubiti,  uspořádá  se  celou  hloubkou 
vrstev  tekoucích  přiměřené  množství  svislých 
trub  ocelových  světlosti  as  110—120  mm.  Do 
těchto  trub  vloží  se  soustředné  trubky  slabší, 
světlosti  as  30—40  mm,  rovněž  ocelové,  kte- 
rými přivádí  se  solná  lázeň,  schlazená  ch-m 
s-m.  Zpodcm  slabší  trubky  vylévá  se  roztok 
solný  a  stoupá  věncovým  prostorem,  promě- 
ňuje vodu  zemin  tekoucích  v  led,  ve  kterém 
pak  pracovati  možno  bez  dalších  zvláštních 
opatření  tak  asi  jako  v  měkkém  pískovci. 
Trubky  vnější  zakončeny  bývají  dole  litou 
zátkou  ocelovou  se  soustředným  věncem  k  za- 
chycení trubky  vnitřní;  podobné  věnce  k  udr- 
icní  polohy  soustřední  uspořádány  bývají 
i  uprostřed.  Způsobu  toho  užil  r.  18^3  nej- 
prve Poetsch  při  hloubení  šachty  u  Aschers- 
lebcnu.  Od  té  doby  došel  způsob  ten  častého 
])oužití;  uvésti  jest  zejména  hloubení  dvou 
šachet,  těžné  a  vjezdně,  v  d(;lech  Anzinských 
ve  Francii  r.  1894,  kde  hloubka  vrstev  tekou- 
cích obnášela  91  m.  U  šachty  téžné,  průměru 
.5  w,  uspořádáno  20  trub  v  kruhu  o  6'5  m, 
u  šachty  vjezdně,  průměru  3-6.")  »»,  16  trubek 
v  kruhu  51  m.  Ch.  «.  systému  Lindeova  měly 
výkonnost  asi  250.000  kalorií  za  hodinu.  V  Ce- 
chách lížito  způsobu  toho  nejprve  r.  1S9Ó  pfi 
hloubení  šachty  »Venuše<  u  Mostu,  kde  f)()d 
31'-metrovou  vrstvou  prchlice  bylo  projíti  'S2- 


mctrovou  vrstvou  tekoucího  písku,  načež  ná- 
sledovala v  18  m  opět  prchlice  a  na  to  zase 
7-mctrová  vrstva  tekoucího  písku.  Průměr 
šachty  obnášel  41  w ;  trubky  počtem  24  uspo- 
řádány na  kružnici  průměru  8  m.  Ch.  s.  sy- 
stému Carréova  zařízeny  na  výkon  160.000 
kalorií  za  hodinu.  Způsobu  toho  lze  stejně 
užiti  i  při  ostatních  pracích  podzemnícji  jako 
při  stavbách  tunnelů,  štol,  studen  atd.  Při 
stavbě  tunnclu  užito  způsobu  tohoto  kapitá- 
nem Lendmarkcm  u  Štokholmu  r.  1888. 

Chlazením  za  účely  vědeckými,  t.j.  ke 
studiu  úkazů  chemických  a  fysikálních  při 
nízkých  teplotách  zabývá  se  hlavně  professor 
R.  Pictct.  Směsí  kysličníku  sírového  a  uhli- 
čitého dosáhne  mrazu  —110^  ethylenem  nebo 
kysličníkem  dusnatým  sníží  teplotu  z  — 110* 
na  — 150®  a  posléze  vzduchem  atmosférickým 
komprimovaným  na  200  atmosfér  obdržíme 
jako  extremní  teplotu  —210°  až  —213°  C. 
Stroje  jsou  tak  uspořádány,  že  vždy  jest  rc- 
frigerator  stroje  teploty  vyšší  kondensátorem 
stroje  k  výrobě  teploty  nižší. 

Mimo  to  dochází  strojní  ochlazení  častého 
užití  při  výrobě  čokolády,  margarinu,  stea- 
rinu  a  paraftinu,  při  krystallisaci  různých  solí, 
v  lihovarech  při  koncentrování  lihu,  v  cukro- 
varech při  konservování  řepy,  v  tržnicích  ku 
konservování  potravin,  zejména  mléka,  ryb 
a  raků,  ku  zkáze  nejspíše  náchylných,  při 
výrobě  dynamitu,  při  konservování  vajíček 
bource  hedvábníka,  ku  koncentrování  vína 
za  účelem  dopravy,  při  čištění  olejů  a  voňa- 
vek, při  konservování  mrtvol  a  j.  Vel. 

Chladima,  v  pivovaru  místnost,  kde  pivo 
na  stokách  se  chladí. 

Chladni  Ernst  Florens  Friedrich,  fy- 
sik něm.  (*  1756  ve  Vitembercc  —  f  1827  ve 
Vratislavi).  Rodina  jeho  prý  pocházela  ze  Slo- 
venska, kde  předkové  jeho  bývali  pastorové 
a  bánští  úředníci  a  pro  útisky  náboženské 
vlasť  opustili  a  do  Saska  se  uchýlili.  Psávali  se 
též  Chladen  i  US  (Hcllers,  Gesch.  der  Physik); 
ještě  otec  Ch-ného  Ernst  Martin,  protessor 
práv  ve  Vitemberce  a  saský  dvorní  rada  toho 
jména  užíval.  Jako  jediný  syn  obdržel  Ch. 
pečlivé  vychování  a  záhy  .se  v  núm  probudila 
chuť  k  cestování.  Mysl  jeho  táhla  se  ku  vědám 
přírodním,  ale;  po  přání  otcové  věnoval  sr 
právnickým  studiím  ve  Vitemberce  a  v  Lipsku 
a  r.  1780  byl  povýšen  za  doktora  práv.  .Avšak 
j)0  smrti  otcově  oddal  se  zcela  studiu  pří- 
rody. Ač  teprve  v  19.  svém  roce  počal  se 
uriťi  klavíru,  vrhl  se  na  akustiku,  pon'>vadí, 
jak  sám  vypravuje,  přišel  k  poznání,  že  toto 
pole  jest  méně  probadáno  než  ostatní  obory 
a  že  jest  zde  nejspí-^c  možnost  učiniti  nové 
výzkumy.  Ncmiaje  úředního  postavení,  které 
by  nm  zabezpečovalo  existenci,  byl  odkázán 
na  skrovné  jmění  své  nevlastní  matky,  kt(.ré 
se  brzy  vyčerpalo,  a  proto  si  umínil  vynalézti 
hudební  nástroj,  s  ktcrvm  by  jako  virtuos 
cestovati  mohl,  k  čemuž  ho  trž  lákala  náklon- 
nost k  cestování.  To  se  mu  f)odarilo  r.  170(»; 
dal  nástroji  jméno  v\úún  a  druhému  poz<K'-ji 
sestrojenému  klavicylindr.  Konal  .s  nimi  p«j 
deset  let   cesty  po  NCmeeku,    I-raneii,    Itálii. 


226 


Chlaenius  —  Chlamydococcus. 


Hollandsku  \  Rusku,  na  kterých  míval  téŽ 
r přednášky  o  akustice.  Tím  se  jeho  hmotné 
pomřry  valné  zkpšily,  tak  že  po  ném  zástaio 
dosti  značné  jmcní.  Ch.  jest  i  prvních  cxpc 
nracntatorů,  pracemi  jeho  počala  nová  d*»ba 
pro  fysikální  akustiku,  tak  že  ho  bratří  Wc- 
brové  ve  své  slavné  »\Vfllcnlehrc«  (1825). 
kterou  mu  vénovali,  nazvali  otcem  akustiky. 
Thcoretické  práce  Dan.  Bernou ilhho  a  Eulc- 
rovy  přivedly  ho  na  pokusné  vyšetřováni  i\w- 
jících  desc  k  a  tyčí  a  Lichtcnbergovy  obrastcc 
elektrické  vzbudily  v  ném  myšlénku  zkusiti 
[poclobne  v  akustice  a  tak  objevil  zvukové 
fobraicc,  dle  nt-ho  nazvané,  kterými  se  jeho 
joEiéno  nejvíce  stalo  známým.  Poprvé  o  nich 
podal  tprávu  ve  spise:  Seue  Enideckuu^en 
uber  di€  Tlteorie  des  KUrtges  (1787),  obšírnCJi 
o  nich  mluví  ve  svém  nejvétáím  díle  Die 
Akkiiik,  vydaném  r.  1802,  podruhé  r,  li<:iO, 
Při  pobytu  Ch-ného  v  Paříží,  kde  je  ukazoval 
v  akademii  francouzské,  i  Napoleon  I,  sí  je  dal 
od  ného  opakovati  a  obdařil  jej  6000  fr.  na 
franc.  překlad  jeho  akustiky  (1809),  AvŽak 
I  objev  len  nemel  pro  pokrok  akustiky  occ- 
Lkávaných  následků,  theoric  ncvédéla,  co  s  ním 
počíti;  teprve  Wheatstonc  r,  1833  (»On  the 
ngures  obtaincd  by  slrewing  sand  on  víbrating 
surfaces«)  dovedl  nejjednodušší  obrazce  vy- 
svélliti,  pozdčji  Kirchhoff  obrazec  desek  kru- 
hových ;  úplná  mathcmatická  thcoric  obrazcil 
desek  kvadratických  a  obdélníkových  schází 
dosud,  --  Ch.  první  přesné  vyšetřoval  chvéní 
strun,  ivonů,  tyČí,  objevil  longitudínálni  vlnění 
Bif  un  a  tyčí,  určil  jeho  zákony  a  použil  ho  k  mé- 
řcni  ryehlosti  zvuku  v  télescch  pevných,  jako 
cínu,  stříbra,  médi,  železa,  skla,  různých  dřev, 
ve  spise:  Ober  Longitudtnalschmngungen  und 
die  řúttieiding  dt$  Se  haf  tes  in  feuen  Kár  per  n 
(1797);  na  tyčích  mimo  to  objevil  chvéní  otá- 
čivé ( Ober  árehende  Schwmgunjien  eines  Stahts 
v  »Neuc  Schriften  der  Gesellsch.  d.  nátur* 
forsch.  Freunde*,  Berlín,  1799).  Tél  pHČDé 
-Chvéní  tyčí  první  přesně  vyšetřoval  a  určoval 
[počet  kmitů,  přímo  je  počítaje  svým  tóno- 
metrem.  Od  nčho  pocházejí  i  první  pokusy 
mčřcní  rychlosti  zvuku  v  plynech.  Dále  podal 
vysvétlení  chemické  harmoniky  (t.,  1795)  a 
jeho  vysvétleni  dlouho  uznáváno  za  správné. 
Ch»  se  i  tím   proslavil.  2c   první  r.  1794  ve 

3pisc  Ober  den  Crsprmi^  der  %'on  Pallas  enť 
eckten  Eisenmasse  und  eiuige  damit  in  Vetbin- 
dunff  stehendt  Naturerscheinungen  určil  kos- 
mický původ  povětroňŮ.  Mimo  uvedené  spisy 
jeho  jeaté  jmenujeme:  Seue  Beitráge  \ur  Aku- 
stik (1817V,  Uber  Feuermeteore  und  dietmt  den- 
Jf/^<-^t  herabgefaíie$teu  Sfmsen  (Vídeň,  1819); 
Beitráge  ^nr  praktischen  Akustik  und  ^ur  Lehre 
pom  tnatrumeutenbau  (1821);  Ober  die  Tórie 
einer  Pfeift  in  den  versch.  Gasai  ten  (ve  Voip- 
tovč  »Magazinu*  1797);  pak  příspévky  v  Gil- 
crtových  »Annalcn*  (1800).  v  lipském  »All- 
gcmcinc  Musik-Ztg«  (1800—01).  Bližší  oněm 
•Ch-s  Lcben  und  Wírken*  od  F.  Meldea 
I  vyd,  IH88).  Pka. 

Cliilatxiiui  |chlé'J  Bon.,  aksamítnik,  rod 
Pbéžcá,  jest  jemné  sametový  se  štítem  více 
méné  srdčitým,  krovkami  u  většiny  zděnými, 


jemně  zrnitými,  s  konečným  článkem  makadel 

váicovilýra.  Žije  na  pokraji  potoka  a  tůní  pod 
kameny  a  drti  rostlinnou.  Kpk, 

Chláixui  (rec.)  byl  plኝ  jako  hímation  a 
Ušil  se  od  něho  pouze  tím,  ie  byl  t  husté 
vlny  a  tudíž  nošen  v  zimě,  v  nepohodě  a  dcití ; 
také  se  označovala  slovem  tím  houně  slouKci 
za  přikrývku  ložní.  C/e, 

CMamydoooootul  A.  Braun  (řfaematocoC' 
cus  .Agardh),  rod  drobnohledných  ústrojenců 


C.  igofl.  Chlimydococcut  pluvialii  A   Br,,  tvéti, 

I,  jedinec  {»  blánj  obalná,  /  jádro,  i'  valruola);  3.,  3.  n 

ienl  le   poslupným  dile»lm;   4.  odpočivaiicl   cyau   v  bláné 

obilné;  5,f  6.  votnt    rn*U   jťďinci  (mikrogonidie);  7.  tvořeni 

se  inal]/ch  jedinců  ři  mikrofon  Id  ti  v  udpo^livajlcl  cyste. 

postavení  dosud  sporného,  pohybujícího  se 
na  rozhraní  světa  živočišného  a  rostlinného. 
Radén  bývá  k  živočichům  mezi  nálev  niky 
bičikate(F/íigf//j/ii),  nověji  do  skupiny  Phy- 
tomastigoda  a  čeledi  Chlamydomonadina. jinak 
kladou  jej  k  rostlinným  ústrojencům,  mczt 
řasy  do  řádu  Volpocineae.  Jest  úzce  příbuzný 
s  rodem  Chlam^domonas^  od  něhoi  liší  se 
hlavně  blanou  obalnou,  obyčejně  obnosu  ovál- 
ního, jež  značně  jest  odtažena  od  lílka.  Toto 
s  blanou  souvisí  na  přídě  zobákovitým  vý- 
běžkem, z  jehož  vrcholu  vybíhá  kn  ■  í^-^-  Ivé 
bičíků,    V  tílku  jest  vedle  dvou  h 

vakuol  (při  základech  bičíků)  a  \..  ,_.  „Jio 
jádra  zelené  barvivo,  jež  v  souvislé  pásce 
(chromatofor)  ostatní  obsah  plasmatický  plá- 
šťovité  obe  jímá.  Pigmentová  skvrna  tu  schátf^ 
na  miste  ni  vyvinuje  se  červené  barvivo  jhac- 
matochrom).  časem  částečně  nebo  úplně  lílko 
vyplňující.  Álnožení  děje  se  postupným  děle- 
ním v  odpočívající  schránce  (cystéi.  Vedle 
tvoření  se  velkých  jedinců  (makrogonidic) 
pozorováno  i  tvoření  se  malých  (mikrogoni- 
dici,  spájení  obou  však  dosud  nepozorováno, 
Ch  pÍHviaiis  A.  Br,  (Žíaematococcua  lacufitriŘ 
Roslaf..  vyobr.  č,  190S.),  0  008— 0  03  »»íft  veL, 
objevuje  se  místy  a  periodicky  v  kalužích  s  vo- 
dou dešťovou,  již  zelené  neb  červené  zbarvuje, 
Nčkdy  vyskytuje  se  náhle  po  dešti  a  bývá  [pří- 
činou t*zv.  "deště  krvavého.  Za  vysychání 
kaluží  tvoři  se  v  bláně  obalné  tuhostčnné 
schránky  odpočívající  (cysty)Jei  vyschlý  stav 


I 


Chlamydodera  —  Chla 


iorus. 


227 


dlouho,  i  po  řadu  let,  mohou  snástti,  byvše 

navlhčeny    vytvořují  opétn6  postupnýrn 

clením  obsahu  nove  pohyblivé  jedince.  Ch, 

vri^/if    A.    Br.    [řfaematococcus    utv^ilis    Ag), 

►01— O  03  mm  vel.  vyskytuje  se  spolu  s  jinými 

ttohlednými  ústrojenci  ve  véČném  snéhu 

tých  hor  a  krajin  polárních  a  jest  hlavní 

ičínou   červeného   zbarvení   sněhu.   Tento 

f  tv.  krvavý  sníh,  pozorován  poprvé 

lip     '  ijdozpytcem  Saussurem  a  kapi- 

3  v  moři  Baffinovč.  Polský  bo- 

-Laníiski   má  tento  druh  za  totožný 

m,  jehož  odpočívající  schránky  mo- 

í  •■»rcm   na  sníh  zaneseny,    kác   za 

I  Inosti  v  malých  kalužích  vytvo- 

ť  .  .ním  slunce  na  povrchu  sněhu 

moiiuu  sí'  Usídliti  a  dále  rozmnožili.       Šc. 

Gblam^dodera,  Icmčík,  australský  rod 

xkú,  nazvaný  tak  pro  krásný  obojek 

'  r  prodlouicných,  jako  kvct  broskve 

u  Prfí  na  ttlí/tmavohnédé.  všechna 

,  cna  jsou  huedožlutou  skvrnou.  Oko, 

]t4.>i>.^K  .'   nohy  hnťdc.  Lemčíkil  znají  se  čtyři 

druhy.    Ch.  maculata    dosahuje   dclky  2S  cm, 

^*''Vii  16  cm,  ocas  12  cm.   Plachý  pták  tento 

.1  ve  vnitru  Austrálie   nízká  křoviska  a 

ťtní'-lá    loubi   až    metr    délky   z   haluzí. 

V  lobuje  lasturami,  kostmi  a  lebkami 

Li  )  sšavců,  z  daleka  přinášenými.  Bí«. 

Ohlamydoiiion&s  Ehrb.  [Dhelmis  Duj.), 

rod  díubfiohli  díivch  ústrojencá  postavení  do- 

d  sporného,  kfadený  mezi  bičíkovité  ná- 

c vniky  itta^tílata),  novčji  do  skupiny  Phy- 

\mastigoJa  a  čeledi  CltíamyJomouaJiua,  jindy 

tanÝ  k  ústrojencíím  rostlinným   mezi   řasy 

řadu  Voívocineae.  Alá  tclo  kulovité,  ovální 

protáhlé,  s  blanou  obalnou  lesné  k  télu 

iléhajicí  (nu  rozdíl  od  příbuzného  rodu  Chia- 

mj'duCQCC»í).  Z  přídy  vyniká  dvé  bičíků,  v  télc 


C*  i^P9*  ChkfsydoaionM  pulvíscutui  Ehrbf  .^  xv£ti. 
f,    lĚtěitttK  ii  itifro.    y   luJiultié   vakuoly,   p   ptrm€mov4 

j^ .     .    ,i.-u  ...  .*<-.-,>;     j^    jKjítveřcnř    jťiáínec   v  cy*ťé 

I  i  I  Tlil  ie  malých  jedincG  tmiltroííoní- 

L^^  ).  4  6,  ipajesl  se   jedince  mikha 

:rblami|ir  •  p^Uimatickymí   vyb^iky  {íf  valóioU  sulilelaá, 

\y  prostírající  se  v  souvisle 

Tr  r  I  ood  povrchem  tcla  nebo 

vypiAnjtti  iclo  ni  ku  pndé.  Obyčejné  ve  středu 


tel  a  bývá  v  áčko  vité  jádro,  při  základe  bičík  A 
jest  dvé  stažitelných  vakuol,  ve  přední  části 
téla  bývá  pravidlem  červená  skvrna  pigmen- 
tová. Mnoieni  déje  se  délením  neb  tvořem'm 
(postupným  délením  ve  schránce  Čili  cysté) 
velkých  a  malých  jedinců  (makrogonidie  a 
mikrogonidie),  jež  se  spájejí,  tvoříce  trvalou 
schránku  (cystu).  Známe  větší  počet  druhů 
sladkovodních,  z  nichž  známéjší  jest  Oh.pulviS' 
culus  Ehrbg.  (vyobr.  č.  1909-),  0'012--0  019  mm 
vel,  vyskytující  se  periodicky  v  stojatých  vo- 
dách naiich  (v  rybnících,  tůmch,  kalužích)  v  ta* 
kovem  často  množství,  le  vodu  zelené  zbar- 
vuje;  obyčejné  však  zakrátko  mizí,  vytvoří  v 
na  dné  po  delší  dobu  odpočívající  schránky. 
Ch.  Jlavovirens  Kostaf.,  s  tělem  oranžovým 
ai  červeným,  vyskytuje  se  na  snéhu  v  Tatrách, 
jejž  žluté  zbarvuje.  Z  druhů  mořských  Ch.  ma- 
rina  Cohn  zbarvuje  vodu  při  pobřeží  zelené, 
vyskytuje  se  též  hromadně  v  mořských  akvá- 
riích. Ch.  Dunalií  Cohn,  s  tclem  zeleným, 
později  červeným,  vyskytuje  se  v  solných 
bažinách  stfcdomořských  a  zbarvuje  vodu 
jejich  čcrvtnc.  Šc. 

ClilamydophorAf  oddíl  slunivek  (ííčlio- 
loa),  jež  na  rozdíl  od  oddílu  Chalaroíhoraca 
nemají  křemeníte  schránky,  na  miste  toho  však 
obal  z  plasmatické  vyloučcniny  vzhledu  roz- 
manitého. Zastoupeny  jsou  u  nás  hlavně  rody 
Heterophrys  Arch.  a  Sphaerastrum  GreefT    šc, 

ChlB,my áophOTum  truncattií  Harl,  plást- 
nikj  vzácný  a  malinký  ssavcc  chudozubý 
z  čeledi  hmyzožravců,  s  pásovci  (Ďasy pus  L.) 
ncjpríbuznéjší.  Télo  nepatrné,  podlouhlé  do- 
růstá délky  jen  13  cm  a  výšky  5  cm.  Jméno  má 
po  zvláštní  úpravě  pancíře;  jest  to  deska 
ohebná,  toliko  na  hlavě  a  uprostřed  na  hřbete 
pevně  přirostlá,  na  obé  strany  trupu  jen  volné 
visící,  tak  že  postranní  okraje  nadzdvihnouti 
lze;  sáhá  od  samého  Čenichu  až  na  zadní  ko- 
nec těla,  kdež  jest  náhle  jako  uťata,  a  jest 
složena  ze  24  řad  štítků,  jeŽ  mají  na  trupu 
po  15—24  takových  destičkách.  Na  zadntn) 
konci  téla  jest  druhá  část  pancíře,  svislá, 
plochá  deska  z  5  nebo  6  obloukovitých  řad 
štítku  složená  a  pcvnč  ku  kostem  pánve  při* 
rostlá.  Krátký  ocas  (3  5  cm^  jest  pod  břicho 
zakřiven,  pokryt  tuhou  koži  a  má  na  povrchu 
příčné  nádory,  vezpod  bradavky  a  na  konci 
podlouhlou  destičku,  lopatce  podobnou.  Kro- 
mě tohoto  ocasu,  pak  chodidel,  čenichu  a 
brady  jest  kííiv  všude,  i  na  bocích  pod  okraji 
krunýře  hřbetního,  pokryta  dlouhými  a  heb- 
kými chlupy.  Krátká  hlava  jest  v  předu  za- 
špičatělá, v  týle  široká;  oči  jsou  odpolu  ukryty 
v  srsti,  boltce  scházejí,  vnější  zvukovod  jest 
obklopen  vyvýšenou  obrubou  blánítou  a 
jinak  také  srstí  zakr^'t.  Malá  ústa  mají  na 
každé  straně  v  hořejší  i  dolejší  čelisti  jen 
po  8  zubech  třcnovnich;  přední  zuby  ty  jsou 
poněkud  zašpičatělé,  všecky  ostutní  pak  mají 
norizoDtálni  plochu  žvykacf.  Nízké  nohy  mají 
vesměs  po  5  prstech  ozbrojených  drápy  tu- 
pými, na  předních  nohách  delšími  i  silnějšími 
než  na  zadních  j  na  předních  nohách  jsou 
prsty  al  po  drápy  spolu  srostlé  a  druhý  prst 
má  u  kořene  rohovítou  desku,  jíi  si  plaštník 


Iř28 


Chlamydosaurus  —  Chlap. 


pod  zemi  hrabaje  pomáhá.  Barva  těla  jest 
nahoře  zažloutle  bělavá,  vezpod  světlejší.  Ch. 
žije  v  Chile  a  přebývá  ve  vyprahlých,  písči- 
tých a  kamenitých  končinácn;  za  dne  ukrývá 
se  v  podzemních  chodbách  a  jen  v  noci  vy- 
chází vyhledat  si  potravy,  totiž  broučků,  červů 
a  kořínků.  Br. 

Ohlamydosaums  KingU  Gray,  agama 
okruŽnatá,  podivný  j eštěr  z  podčeledi  agam 

f)okřovních  {cel.  Agamidae,  Dendrobatae)^  na- 
ezený  A.  Cunninghamem  v  Austrálii,  kde 
přebývá  po  většině  na  stromech.  Jméno  má 
po  kožnatém,  řásnatém  límci,  jenŽ  se  nalézá 
na  obou  stranách  krku,  na  okraji  jest  zoub- 
kován a  na  svrchní  straně  Šupmami  po- 
kryt; oporou  jeho  jsou  chrupavčité  ostny  po 
obou  stranách  krku  jako  paprsky  rozložené. 
Je-li  agama  tato  podrážděna,  rozestře  jej, 
i  může  pak  míti  toto  okruží  šířku  i  15  cm. 
Také  v  týle  jest  nízký  hřebínek  blánitý.  Jinak 
má  Ch.  tělo  zdélí  úhrnem  as  1  »i,  v  čemž 
počítán  i  oblý  ocas  skoro  50  cm  dlouhý,  trup 
se  stran  smáčkly,  pokrytý  šupinami  různé 
velikosti,  v  šikmých  řadách  sestavenými  a  po- 
délnou hranou  (kýlem)  opatřenými.  Oči  jsou 
vypouklé,  sluchová  jamka  před  bubínkem 
dosti  veliká  a  ústa  jsou  ozbrojena  zuby 
ostrými.  Tělo  má  z  pravidla  barvu  žlutavé 
hnědou  a  černou.  Br. 

Chlamydoselaoho  Garman,  zajímavý  rod 
žraloků  z  čeledi  Notidanidae,  jehož  jediný, 
od  nedávná  známý  druh  reccntní  Ch.  angui- 
nea  Garman  (žralok  okružnatý)  žije  v  mořích 
kolem  Japanu.  Dlouhé  a  štíhlé  tělo  nečetných 
exemplářů  dosud  polapených  a  popsaných 
má  délku  i  větší  1*5  m.  Žabernich  otvorů 
jest  6  a  přední,  blánité  okraje  jejich  jsou 
prodlouženy,  činíce  tak  po  obou  stranách 
krku  jakési  okruží  (odtud  jméno);  stříkací 
otvory  jsou  malinké.  Široká  tlama  jest  přímo 
na  předním  konci  hlavy  a  tedy  nikoli  pod 
prodlouženým  čenichem,  jakož  u  žraloků  pra- 
vidlem. Zuby  jsou  na  rozdíl  od  r.  Notidamis 
(viz  Heptanchus)  v  obou  čelistech  všude 
stejné;  v  dolejší  čelisti  však  jest  v  předu 
ještě  střední  řada  zubů,  kterých  čelist  ho- 
řejší nemá.  Zuby  jsou  trojhroté;  uprostřed 
má  každý  zub  hrot  vysoký,  na  obou  krajích 
po  nižším  hrbolu  a  mezi  větším  a  oběma 
menšími  hroty  jest  po  2  nízkých  hrbolcích. 
Poněvadž  se  tyto  zuby  velmi  podobají  zubům 
fossilních  žraloků  z  r.  Ciadodus  Ag.,  v  de- 
vonském útvaru  nalezených,  pokládají  někteří 
přírodozpytci  rod  Ch.  za  nejstarší  do  dnešní 
doby  zachovaný  typ  žralokův  a  obratlovců 
vůbec.  Tomu  arci  odporuje,  že  byly  zuby 
fossilních  druhů  tohoto  rodu  posud  nalezeny 
až  v  pliocénu.  Br. 

Ohlamydospory  viz  Houby  str.  690  a). 

Chlamydotheriom,  zkamenělý  pásovec 
rozměrů  nosorožce  z  brazilských  a  florid- 
ských  čtvrtohorních  uloženin.  Štít  byl  pohyb- 
livý, tak  že  zvíře  mohlo  schouliti  se  v  klubko. 
Ocas  rovněž  byl  kryt  zvláštním  štítem.  Ch. 
tvoří  přechod  mezi  starými  pásovci,  jichž 
nejznamenitější  rod  jest  Glyptodoa^  a  mezi 
žijícími.  Pa, 


Ohlamys  (řec.)  byl  plášť  podoby  vejčité, 
oblékaný  přes  chiton  nebo  pancíř.  Pocházeje 
z  Thessalie  a  Makedonie,  kde  náležel  ke  kroji 
vojenskému,  rozšířil  se  záhy  po  ostatním 
Řecku.  Užívalo  se  ho  na  cestě,  ve  válce  a 
při  jízdě  na  koni.  Zejména  byl  význačným 
rouchem  athénských  efebů,  když  vyrostše 
z  let  chlapeckých  odložili  himation  a  službu 
vojenskou  konati  počali.  Spínal  se  na  pravém 
rameni,  někdy  i  na  prsou,  a  cípky  jeho,  obtí- 
ženy kuličkami  olověnými  a  hliněnými,  visely 
dolů.  '       Cfe. 

Ohlap  (stslov.  chlapi,  rus.  cholófi,  pols. 
cfUop,  choř  v.  chlap  [hlap])  znamenalo  ve  sta- 
rých slovanských  jazycích  nízkého,  nesvobod- 
ného člověka,  otroka,  nevolníka,  sluhu,  později 
nešlechtice,  hlavně  sedláka;  nyní  nazýváme 
ch-em  obyčejně  velkého  hrubého  Člověka. 
Mezi  slovanskými  národy  vyvinula  se  zvláštní 
instituce  chlapství  (cholopstva)  pouzG  u  Rusů. 
Výraz  cholopt  ve  významu  nevolníka  znají  jiŽ 
nejstarší  právní  památky  ruské,  na  př.  Ruská 
Pravda.  Nazývá  se  tak  nevolník,  sluha  muž- 
ský. Pro  ženv  nesvobodné  užívalo  se  slova 
roba  (srv.  naše  robotéx,  robota  a  rus.  robif, 
uváděti  v  otroctví).  Jako  roba  znamená  služka 
(srv.  rus.  rabota,  něm.  arbeit),  tak  znamenalo 
slovo  ch.  původně  asi  sluhu.  Upomínka  na 
to  zachovala  se  ještě  v  našem  pa-chol-ek,  ve 
slov.  hlapec  a  chorv.  hlapac.  Vedle  výrazu 
cholopx  vyskytují  se  ve  staré  Rusi  pro  ne- 
svobodné obyvatelstvo  ještě  terminy  čeljaď, 
slugi,  Ijudi.  Nevolnictví  bylo  ve  staré  Rusi 
dvojí:  Časem  neobmezené  a  úplné,  t.  zv.  poi- 
noje  {obeljnoje)  cholopstvo,  a  pak  neúplné,  ča- 
sem obmczcné,  čili  t.  zv.  kabaljnoje  cholopstvo. 
Plný  ch.,  obelný-  ch.  neb  obe/j  (dle  termino- 
logie Ruské  Pravdy),  nebyl  subjektem,  nýbri 
objektem  práva.  Hledělo  se  naft  jako  na  věc. 
Poněvadž  vŠak  byl  věcí-človčkem,  platila 
o  něm  ve  výjimečných  případech  pravidla 
jako  o  lidech  svobodných.  Ku  svědectví  na 
př.  připouštěli  se  otroci  jen  někteří,  a  to  jeŠté 
s  výjimkou,  když  nebylo  svědectví  lidí  svo- 
bodných atd.  Prvotně  nakládáno  s  otroky  velmi 
krutě.  Teprve  křesťanství  zavedlo  jakousi  ná- 
pravu. Ve  smlouvě  Novgoroda  s  Němci  z  konce 
XII.  stol.  ustanoveno,  že  kdo  učiní  otrokyni 
násilí,  musí  ji  propustiti  na  svobodu.  Ještě 
více  k  lepšímu  změnil  se  stav  otroků  na  poč. 
XVII.  stol.  za  Borisa  Godunova  a  Šujského. 
Postavení  v  domě  pánově  bylo  velmi  různé. 
Nejníže  stáli  obyčejní  otroci  (rjadoviči),  výše 
řemeslníci,  ještě  výše  osoby,  které  požívaly 
zvláštní  důvěry  pánovy,  kterým  svěřovány 
klíče  a  které  se  nazývaly  tiuny  nebo  ključniki. 
Tiun  mohl  býti  i  svobodným  člověkem,  pra- 
videlně však  býval  ch-em.  Moc  knížecích 
tiunů  a  klíčníků  byla  velmi  obsáhlá.  Pod  jejich 
správou  byli  ch-i  ostatní.  Jménem  knížecím 
uzavírali  tiuni  právní  jednání,  nabývali  pro 
knížata  nemovitostí  i  otroků,  sbírali  panské 
důchody,  vykonávali  moc  soudní  atd.  Zají- 
mavo  jest  též,  že  nejstarší  úřady  moskevských 
knížat  [prika^y)  skládaly  se  z  otroků  a  že  ze 
středu  otroků  vyvinuli  se  také  prví  ruští  ad- 
vokáti. Chlapství  (plné)  vznikalo  u  Rusů  zajc- 


Chlaponice  —  Chlapství. 


22» 


tím  ve  válce,  prodejem  do  otroctví,  nastou- 
I>ením  tiunství  (služby  tiunské)  bez  výhrady 
svobody,  sňatkem  s  osobou  nesvobodnou, 
narozením  z  nevolníků  a  zaviněnou  insolvent- 
nostL  Původně  nestaral  se  ruský  stát  o  obme- 
zení  svobody  jednotlivcovy,  stalo-li  se  to 
s  vůlí  onoho  jednotlivce.  Každý  svobodný 
mohl  se  prodati  před  svědky  a  knížecím 
úředníkem  za  otroka.  Později  vešlo  v  obyčej 
psáti  o  prodeji  do  otroctví  listiny  (gramoty, 
kréposíí),  od  nichž  nazývají  se  koupení  otroci 
gramotnými,  krěpostnými.  Svědci  musili  arci 
také  býti  přítomni.  V  XV.  stol.  staly  se  pod- 
mínky přísnějšími.  Prodej  musil  se  díti  před 
vládním  agentem,  který  vyslýchal,  zdali  a  zač 
se  kdo  prodává  za  ch-a.  V  XVI.  stol.  zapi- 
sovány všechny  listiny  na  chlapství  do  t.  zv. 
zápisných  knih.  Otroctví  zanikalo  propuště- 
ním. Vydávána  byla  o  tom  propouštécí  listina 
{otpusknaia  gramoia)  a  vraceny  staré  krěpo- 
sti.  —  chlapství  neúplné,  dočasné  čili  t.  zv. 
kabalné,  vzí^iklo  ze  smlouvy  o  zápůjčku,  která 
se  tatarsky  zvala  kabalou.  Dlužník  dostávaje 
zápůjčku  zavazoval  se  totiž  věřiteli,  že  mu 
místo  úroků  bude  sloužiti.  Smlouva  taková 
byla  velmi  těžká.  Pracuje  na  úroky  dlužník 
nemohl  nikdy  vrátiti  kapitál,  leč  že  kontra- 
hoval novou  zápůjčku.  Tu  vŠak  postavení 
svého  pravidelně  nezlepšil;  dostal  jen  jiného 
pána.  Právně  se  taková  kabala  rušila  velmi 
lehce  zaplacením,  ve  skutečnosti  vedla  však 
k  úplné  ztrátě  svobody.  Suděbník  z  r.  1497 
nic  ještě  neví  o  ch-ech  kabalných,  ač  zajisté 
již  dávno  existovali.  Prvá  zmínka  o  nich  děje 
se  teprve  r.  1509  a  zvláštní  ustanovení  o  nich 
obsažena  jsou  v  Suděbníku  z  r.  1550.  Ukaž 
%  r.  1586  zavedl  novotu,  že  kabalní  lidé  stali 
se  nevolníky  svých  věřitelů  jen  do  jejich 
smrti.  Zbaveni  byli  sice  práva  zrušiti  své  zá- 
vislé postavení  zaplacenmi  dluhu,  avšak  za 
to  nabývali  po  smrti  pánově  svobody,  i  když 
dluhu  nezaplatili.  Týmž  úkazem  bylo  také 
nařízeno,  že  kabalné  smlouvy  uzavírati  se  mají 
v  Moskvě  před  zvláštním  úřadem,  z  v.  cho- 
lopij  prikaz,  téžprikazcholopjago  suda, 
a  v  ostatních  městech  rovněž  za  intervence 
státních  zřízenců  (prikazných  lidí).  Kromě  toho 
musely  se  kabaly  zapisovati  do  t.  zv.  kabal- 
ných knih.  Chlapi  prikaz  zřízen  byl,  jak  se 
zdá,  za  Ivana  Vasiljeviče  a  spravoval  vůbec 
záležitosti  týkající  se  plného  i  kabalného  chlap- 
ství, a  sice  záležitosti  sporné  (spory  mezi  ch-y 
a  pány)  i  nesporné.  Dle  Uložení  Alexeje  Mi- 
chajloviče  uzavírány  byly  služilé  TslužebnéJ 
kabaly  i  bez  zápůjčky.  Ch-em  kabalným  státi 
so  mohl  člověk,  aniž  kontrahoval  zápůjčku. 
Takto  se  kabalné  chlapství  XVII.  stol.  velice 
vzdálilo  od  prvotné  kabalné  zápůjčky.  Srov.: 
Sergěievič,  JuridiČeskija  drevnosti,  I.  sv.  (1890). 
V  Cechách  se  ústav  chlapství  nevyvinul. 
Ch-em  nazýván  byl  od  šlechticů  (pánu  a  vlá- 
dyků)  ne  šlechtic,  ať  měšťák  nebo  sedlák, 
nejčastéji  arci  sedlák.  Známý  jest  výrok  Štít- 
ného: »Říkaji  bláznoví  páni,  ch.  jest  jako 
vrba;  Čím  Čestéjé  ji  obrubáš,  tím  se  húště 
obalí*.  Řád  práva  zemského  37,  43—45,  usta- 
novuje: »Pakli  by  měštěnín  sedláka  po- 


hnal, máta  sě  bíti  kyji  a  štíty  velikými;  neb. 
jsta  oba  jednoho  řádu  chlapského*.  — 
»Když  by  rovný  rovnému  podle  urozeni  před 
králem  neb  před  plným  soudem  dal  políček 
a  s  tím  popaden  byl:  tehdy  ten,  jemužto  dán 
políček,  má  jemu  aáti  zase  dva,  v  každé  líce 
jeden,  a  pěstí  v  nos.  Pakli  by  větší  nižšímu 
dal,  tociž  šlechtic  vládyce  nebo  vládyka  ch-u: 
tedy  takéž  mu  má  dáti  zase  dva,  a  pěsti 
v  nos.  Ale  když  by  nižší  vyššímu  dal,  tocižt 
vládyka  šlechtici  nebo  měštěnín  a  sedlák  vlá- 
dyce políček,  a  tu  popaden  byl,  má  jemu  ruka. 
uťata  býti,  a  potom  máta  zaručiti,  aby  žádný 
pomsty  nehledal.  Ale  když  ch.  vládyce  nebo. 
šlechtici  směl  políček  dáti,  a  tu  popaden  byl: 
má  jemu  i  s  hrdlem  na  milost  otsúzen  býti» 
aby  I  něho  učinil,  což  sě  jemu  líbí.*  —  Těž- 
kou urážkou  bývalo  v  Čechách  pro  šlechtice^ 
vynadal-li  mu  někdo,  že  jest  »cnlap«.  Soudy 
takové  o  chlapství  soudil*  nejvyšší  hofmistr 
nebo  maršálek  zemský. 

Ani  v  Polsku  nevyvinul  se  zvláštní  ústav 
chlapství.  Tam  nazýváni  byli  všichni  sedláci 
chlopy  teprve  od  XVII.  stol,  kdežto  do  té 
doby  vyskytují  se  pro  né  různé  názvy,  -dle, 

Oiilapoiiloo,  Chlapovice,  osada  v  Če- 
chách u  Mladotic,  hejt.  a  okr.  Písek,  fara  a. 
pš.  Čížova;  26  d.,  161  ob.  č.  řl890). 

Ohlapowskl  Dezydery  Adam,  generál 
a  agronom  polský  (♦  1789  v  Turevě  poznaň- 
ském —  t  1S79  t).  Sloužil  v  1.  1807—1813 
ve  vojsku  polsko-francouzském  jako  ordon- 
nanční  důstojník  Napoleonův,  když  však  se 
přesvědčil,  že  Napoleon  nesmýšlí  s  Poláky 
upřímně,  opustil  službu  Napoleonovu  řka:. 
»SlouŽe  Vašemu  Veličenství,  myslil  jsem,  že- 
sloužím  své  vlasti,*  a  odebrav  se  na  statek, 
svůj  Turev  zabýval  se  hospodářstvím  až  do- 
r.  1830,  kdy  ho  revoluce  polská  přivábila  da 
Varšavy.  Obdržev  od  Chlopického  velení  nad 
brigádou,  tvořil  levé  křídlo  armády  polské, 
bojoval  u  Grochova  (25.  ún.  1831)  a  obdržel, 
rozkaz  pobouřiti  Litvu.  Geniálním  pochodem 
pronikl  na  Litvu  a  nabyl  značných  úspěchů, 
ale  spojiv  se  po  bitvě  u  Ostrolenky  se  sbo- 
rem gen.  Giefguda,  musil  tomuto  neschop- 
nému generálovi  postoupiti  vrchní  velení  nad 
spojenými  sbory,  čímž  dříve  získané  úspěchy 
byly  zmařeny,  ro  odraženém  útoku  na  Vilna 
ustoupili  Poláci  až  ke  Žmudi  a  Ch.  dne 
31.  července  1831,  nevida  nikde  spásy,  přešel 
s  2500  mužů  do  Pruska,  kde  odsouzen  byl 
na  jeden  rok  do  pevnostního  vězení  a  k  po- 
kutě 22.000  dolarů.  Na  to  spravoval  vzorně^ 
svůj  statek,  vydal  spis  O  rolnictwie  (Poznaň, 
1852)  a  proti  polským  listům,  které  ho  pro- 
hlašovaly za  zrádce,  obhájil  se  vylíčením  svého 
pochodu:  Lettres  sur  les  événements  en  Fologne 
et  en  Lithuanie  (Paříž,  1839).  Měl  za  manželku 
hraběnku  Grudzinskou,  sestru  manželky  velko- 
knížete  Konstantina;  r.  1854  stal  se  doživot- 
ním členem  panské  sněmovny  pruské. 

Chlapitvi,  chlap stvo  (rus.  cholopstvó), 
jakožto  právní  ústav  »nevolnictví«  vyvinulo 
se  mezi  Slovany  toliko  u  Rusů.  V  Čechách 
a  v  Polsku  znamená  ch.  příslušnost  ke  stava, 
chlapů  (v.  t). 


230 


Chlazení  —  Chléb. 


Ohlazoni  do  vařené  mladiny  v  pivovar- 
nictví sloučeno  jest  a  nasycením  kvslíkem 
pro  zdar  kvašeni  nevyhnutelným.  Mladina 
cizem  odloučená  od  chmele  čerpá  se  na  stoky 
chladicí,  kdež  se  klky  bílkovin  jako  hořké 
kaly  ke  dnu  usazují  a  mladina  se  nasycuje 
kyslíkem,  zejména  dokud  jest  horká.  Na  sto- 
kách ponechá  se  mladina  nejvýše  do  40  až 
50^  C  a  přivádí  se  ku  schlazeni  umělému  na 
náležitý  stupeň  spilační.  Též  se  užívá  uzavře- 
ných nádob  železných  místo  stoků  otevřených, 
do  nichž  se  přivácfí  vzduch  filtrovaný,  mlaáina 
za  vyšších  teplot  kyslíkem  se  nasycuje,  kaly 
usazuje  a  byla-li  i  s  chmelem  načerpána,  pro- 
cezuje  se  vrstvou  tohoto.  Z  nádob  těch  spílá 
se  mladina  přes  chladiče  rovněž  uzavřené, 
k  nimž  přistup  vzduchu  filtrovaného  jest  za- 
řízen. C/í)'-. 

Ohléb  lze  počítati  mezi  nejstarší  přípravky 
potravinové  zhotovované  z  mouky  obilné. 
Pokud  zprávy  sáhají,  byla  již  Egypťanům  vý- 
roba chleba  známa.  Ovsem  Že  příprava  v  nej- 
starších dobách  byla  velmi  jednoduchá.  Tak 
ještě  v  dobách  římských  používali  k  pečení 
chleba  mouky,  ve  které  byly  obsaženy  veškeré 
součásti  vznikající  při  drcení  zrnek  obilných 
mezi  dvěma  kameny.  Teprve  v  dobách  mno- 
hem pozdějších  zdokonalen  výrobek  tak,  že 
začalo  se  používati  mouky,  z  níž  otruby  více 
méně  byly  odstraněny. 

Ku  přípravě  chleba  používá  se  rozličných 
druhů  mouky,  ncjčastčji  ovšem  žitné  a  pše- 
ničné. V  našich  krajinách  ch.  z  mouky  žitné 
těší  se  největší  oblibě  a  to  na  venkově  i  v  mě- 
stech. Ovšem  žo  v  městech  pravý  ch.  žitný 
zřídka  lze  dostati.  V  Anglii  opět  nejvíce  se 
připravuje  ch.  z  pčkné  mouky  pšeničné.  V  ně- 
kterých krajích  Německa  udržel  se  až  do  ny- 
nějška ch.  z  mouky,  v  níž  veškeré  součásti 
zrna  obilného,  tedy  i  otruby  jsou  obsaženy. 
Odstranění  otrub  z  rozemletého  obilí  závisí 
na  způsobu  mletí.  Čím  dokonalejšího  systému 
při  mletí  se  používá,  tím  také  odstranění 
otrub  jest  úplnější.  Zejména  v  novější  době 
byly  mlecí  soustavy  tak  zdokonaleny,  že  lze 
vyrobiti  velejemnou  mouku  otrub  prostou. 
Následkem  toho  vzrostly  i  požadavky  obe- 
censtva tak,  že  ch.  z  jemnější  mouky  otrub 
{)rosté  čím  dále  více  se  žádá.  Množství  otrub 
ze  páčiti  asi  na  207o.  Ostatních  807©  tvoří 
vymletá  mouka.  Také  v  otrubách  jako  v  mou- 
ce jsou  zastoupeny  hlavní  skupiny  živin  pro 
organismus  lidský  potřebných,  t.  j.  bílko- 
viny, tuky,  uhlonydráty.  Kvantitativní  po- 
měry hlavm'ch  živin  potravinových  v  mouce 
pšeničné  a  v  otrubách  jsou  tyto:  100  dílů 
pšeničné  mouky  obsahuje  11*6  dílů  bílkovin, 
r3  d.  tuku,  86-4  d.  škrobu  a  cellulosy,  0*7  d. 
popelu;  100  dílů  pšeničných  otrub  obsahuje: 
139  d.  bílkovin,  31  d.  ťuku,  829  d.  škrobu 
a  cellulosy. 

V  přípravě  chleba  rozeznáváme  tři  hlavní 
doby:  1.  míšení,  2.  kvašení  a  3.  pečení.  Mí- 
šení nebo  zadělávání  má  za  účel  udělati 
z  mouky  a  vody  úplně  stejnoměrnou  smíše- 
oiinu,  těsto.  To  se  děje  tím,  že  do  vody  oso- 
lené přidává  se  za  stálého  intensivního  mí- 


chání mouka.  Připadá  pak  obyčejně  na  100 
dílů  mouky  80—85  dílů  vody. 

Kvašením  zjednává  se  icdnak  pórovitost 
chleba,  což  má  nemalou  důležitost  pro  zaží- 
vání, jednak  vznikají  nové  sloučeniny,  před 
tím  v  mouce  neobsazené,  kterými  stává  se 
ch.  chutnějším  a  jedlejším.  Za  tím  účelem, 
jestliže  výroba  a  pečení  chleba  v  krátkých  do- 
bách za  sebou  následuje,  přidá  se  mezi  mí- 
šením kus  vykysaného  těsta  od  předešlé  vý- 
roby anebo,  když  pečení  chleba  po  uplynutí 
větších  mezer  časových  se  provádí,  zadělá  se 
v  díži  nejprve  na  kvas,  a  když  jest  hotov, 
následuje  další  přidávání  mouky  a  vody  do 
díže  za  stálého  míšení,  až  vznikne  těsto  (v  kte- 
rém kvas  stejnoměrně  jest  rozdělen).  Na  kvas 
zadělává  se  tím  způsobem,  že  na  dno  díže, 
v  níž  se  nacházejí  zbytky  uschlého  zkysaného 
těsta  od  minulé  výroby,  dá  se  něco  vlahé 
vody  a  přidá  za  stalého  míchání  tolik  vody, 
až  vznikne  jakési  řidší  těsto.  Díž  se  potom 
postaví  na  teplé  místo  ku  př.  ke  kamnům. 
Za  nějakou  chvíli  počne  toto  řídké  těsto  ky- 
sati a  v  několika  hodinách  jest  kvas  hotov, 
který  při  míšení  steinoměrné  v  těstě  se  roz- 
dělí. Těsto  v  díži  takto  připravené  nechá  se 
pak  asi  za  teploty  25^—30®  C  několik  hodin 
kvasiti,  při  kteréžto  teplotě  bujení  mikroorga- 
nismll  kvašení  podmiňujících  (kvasidla)  rychle 
pokračuje  a  zároveň  nastupuji  v  těstě  složité 
chemické  pochody,  při  nichž  těsto  počíná  na- 
bývati čili  kynouti.  Chemické  změny  týkají 
se  především  cukru  a  škrobu  v  mouce  obsa- 
ženého. Cukr  následkem  alkoholického  kva- 
šení vyvolaného  mikroorganismy  (sacharomy- 
cety)  mění  se  v  alkohol  a  kyselinu  uhličitou. 
Škrob  působením  zvláštního  fermentu  zva- 
ného cerealin  přeměňuje  se  v  cukr,  který 
rovněž  alkoholickému  kvašení  počne  podlé- 
hati. —  Vedle  kvašení  alkoholického  prodě- 
lává menší  čásť  cukru  kvašení  kyselé,  při 
kterémž  vzniká  kys.  mléčná  a  uhličitá.  Též 
bílkoviny  těsta  doznávají  při  pochodu  fcrmen- 
tačnim  změn,  tak  že  některé  nerozpustné  pře- 
cházejí ve  stav  rozpustný.  Při  tak  značném 
tvoření  se  kyseliny  uhličité  vznikají  v  tčsté 
nesčetné  dutinky  —  těsto  kyne  a  stává  se 
pórovitým,  čímž  po  upečeni  nabývá  velmi 
cenných  vlastnosti.  Neboť  ch.  takový  možno 
jednak  snadněji  na  jemné  částice  rozkousati, 
jednak  pórovitostí  umožněno  jest  snadnější 
prosáknutí  Stavami  zažívacími.  Obé  napomáhá 
tomu,  že  se  živiny  v  chlebě  obsažené  v  šťá- 
vách zažívacích  rozpouštějí,  čímž  ovšem  za- 
žívání se  usnadňuje.  Sluší  však  ihned  vy- 
tknouti, že  nemívá  každá  mouka  v  stejné  míře 
způsobilost  při  kvašení  kynouti.  Závisí  to  na 
Složení  jisté  bílkovinné  hmoty,  která  v  mouce 
jest  obsažena.  Látka  ta  zove  se  lepek  a  skládá 
se  z  glutenfibrinu,  gliadinu  a  mucedinu.  Pře- 
vládá-li  v  lepku  filiadin,  táhne  se  těsto  a 
pěkně  kyne;  pakliže  převládá  mucedin,  těsto 
se  dobře  nedá  táhnouti,  nýbrž  trhá  se.  Při 
kysání  pak  obě  stěny  dutinek,  do  nichž  kys. 
uhličitá  vniká,  trhají  se  a  těsta  málo  nabývá. 

K  docílení  pórovitosti  doporoučel  Liebig 
na  místě  kvašení  přísadu  uhličitanu  ammo- 


Chléb. 


231 


natého  do  těsta.  Ch.  takový  po  míšení  může 
se  ihned  péci.  Působením  vysokých  tempe- 
ratur  v  peci  totiž  uhličitan  ammonatý  pře- 
chází ve  skupenství  plynné,  prchá  a  v  chlebě 
vznikají  dutinky.  Výhody,  které  způsob  tento 
měl  poskytnouti,  byly  by:  větší  láce  chleba  a 
velká  rychlost  při  výrobě,  ježto  kvašení  od- 
padá; vzhledem  ku  zlacinění  chleba  uvésti  jest, 
ie  kys.  uhličitá  a  líh,  sloučeniny  to  prchavé, 
tvoři  se  na  újmu  cukru.  Následkem  toho 
vzniká  ztráta  asi  IV^— 47©  hmoty  těstové.  Při- 
měřeně k  této  ztrátě  mohl  by  tedy  ch.  dle 
Liebigova  návrhu  připravený  býti  lacinější. 
Avšak,  ač  na  jedné  straně  by  se  docílil  pa- 
trný prospěch,  přece  na  druhé  jakost  chleba 
by  doznala  újmy  mnohem  závažnější,  ježto 
by  se  nevyrovnal  co  do  chuti  daleko  chlebu 
kysáním  připravenému.  Neboť  kysání  násled- 
kem závažných  chemických  změn  nemalou 
měrou  přispívá  k  tomu,  že  ch.  nabývá  vlast- 
ností chuť  příjemně  dráždících,  tak  že  se  nám 
nepřejí,  nýbrž  den  co  den  jest  nám  potravou 
oblíbenou.  Nemůže  tedy  překvap iti,  že  návrh 
Liebigův  a  podobné  jiné,  jako  ku  př.  přísada 
uhličitanu  sodnatého  a  kyseliny  solné  (vzájem- 
ným působením  vzniká  kyselina  uhličitá  a  ku- 
chyňská sůl)  nebo  vhánění  plynu  uhličitého 
do  těsta,  v  praxi  se  neujaly.  Též  přidávání 
potaáe  (uhličitanu  draselnatého)  do  těsta,  což 
pekaři  někdy  při  jinak  nezměněném  postupu 
výroby  pro  větší  zisk  činívají,  má  v  podstatě 
za  účel,  docíliti  menších  ztrát  při  kysání.  Jak 
svrchu  uvedeno,  vzniká  při  kysání  těsta  kyse- 
lina mléčná.  Jejím  působením  na  uhličitan 
draselnatý  vybavuje  se  kys.  uhličitá,  která 
tedy  ku  kynutí  těsta  přispívá.  Tak  se  docílí 
menších  ztrát  při  kvašeni.  Výrobek  se  však 
opět  nevyrovná  chlebu  přirozen-ým  způsobem 
zkysanému.  Jeho  chuť  jest  totiž  fádní.  Přísada 
potaše  škodná  není.  Ale  kdyby  se  ch.  co 
takový  v  obchodě  neoznačil,  nýbrž  jakožto 
ch.  přirozeným  způsobem  připravený  nabízel, 
jest  to  falšování  potravin,  neboť  směřuje 
k  oklamání  obecenstva  za  účelem  většího  zisku. 
Po  kvašení,  když  těsto  se  rozdělilo  na 
bochníky,  následuje  pečení  v  pekárnách  při 
teplotě  170— 210<»  C.  Hlavní  účinky  pečení 
jsou :  1.  fixování  dutinek  při  kvašení  vzniklých, 
aby  se  staly  trvalými,  2.  konservování,  t.  j. 
způsobilost,  aby  ch.  se  déle  udržel  ve  stavu 
nezměněném,  a  3.  přivodění  chemických  změn, 
jimii  ch.  se  stává  chutnějším.  Fixování  duti- 
nek, tedy  trvalá  pórovitost,  vzniká  tím,  že 
jednak  některé  bílkoviny  ve  stěnách  dutinek 
obsažené  se  srážejí,  jednak  že  následkem 
ztráty  vody  vysokým  teplem  stěny  dutinek 
se  stávají  pevnějšími.  Způsobilost  ku  kon- 
servování má  více  příčin.  Především  půso- 
bením v^^sokého  tepla  zárodky  fermentační 
v  těstě  obsažené  se  zahubí.  Následkem  toho 
kvašení  zůstává  na  tom  stupni,  který  vzhle- 
dem ku  změnám  chemickým  v  těstě  pro  člo- 
věka právě  jest  nejpříhodnější.  Neboť  pokra- 
čující fcrmcntace  v  těstě  chlebovém  by  brzy 
přivodila  takové  změny,  Že  ch.  by  se  stal 
k  požívání  nezpůsobilým.  Dále  suchá  pevná 
kůrka  na  povrchu  jest  přirozenou  hrází  proti 


vniknutí  nových,  zkažení  chleba  přivádějících 
mikroorganismů  fermentačních  (zejm.  plísní). 

Co  do  chemických  změn,  které  působe- 
ním vysokých  temperatur  se  dostavují,  lze 
říci.  Že  jsou  nejintensivnější  v  kůrce.  Tak 
vzniká  zde  ze  škrobu  dextrin  (přechozí  a  ve 
vodě  rozpustná  sloučenina  při  změně  škrobu 
v  cukr).  Ve  střídě  tvoří  se  ze  škrobu  za  pří- 
tomnosti vody  maz.  Též  bílkoviny  doznávají 
podstatných  změn.  Lepek  mění  se  ve  slouče- 
ninu ve  vodě  nerozpustnou.  Při  vyluhování 
chleba  vodou  nepřechází  do  ní  žáclný  lepek. 
Čásť  bílkovin  se  rozpadá,  při  čemž  se  štěpí  čpa- 
vek. Rozklad  tento  jest  intensivnčjší  v  kůrce 
než  ve  střídce.  Neboť  dle  Rubnera  obsahuje 
100  dílů  kůrky  1-37  dílů  dusíku,  100  dílů 
střídky  193  dílů  dusíku.  Za  to  však  chová 
kůrka  více  rozpustných  bílkovin  než  střídka. 
Zůstane-li  ch.  upečený  déle  ležeti,  tvrdne. 
Příčinou  však  není  pouze  odpařování  vody, 
neboť  peče-li  se  ch.  ještě  jednou  —  čejnuž 
lid  říká  rozpekání  — ,  stává  se  opět  měkkým. 
Teprve  po  ztrátě  asi  307o  vody  ch.  při  roz- 
pekání již  nezměkne. 

Co  se  týče  záživnosti  chleba,  jest  rozdíl  mezi 
chlebem  z  pěkné  mouky  připraveným  t.  j.  bílým 
a  mezi  chlebem  černým  nebo  domácím,  v  němž 
nachází  se  zadní  mouka  více  méně  na  otruby 
bohatá.  Dle  Rubnera  vstřebá  se,  t.  j.  přechází 
z  ústrojí  zažívacího  do  krve  z  bílkovin  chleba 
z  pěkné  mouky  připraveného  95— 967o»  uhlo- 
hydrátů  997o-  ^  příčině  chleba  ze  zadnějších 
druhů  mouky  pečeného  ukázali  Meyer  a  Kub- 
ner,  že  čím  více  se  zrno  vymele,  t.  j.  čím  více 
otrub  mouka  obsahuje,  rozpouštění  a  vstře- 
bání hmot  Živných  v  zažívacím  ústrojí  jest 
špatnější  a  to  jak  vzhledem  k  bílkovinám,  tak 
i  k  uhlohydrátům  i  sólem  neorganickým. 
Ovšem  nějaká  čásť  živin  z  otrub  vstřebá  se 
také.  Podrobnými  pokusy  o  využitkování  otrub 
v  rouře  zažívací  člověka  seznal  Rubner,  že 
z  bílkovin  otrub  rozpustilo  se  a  přešlo  do 
krve  61-37o,  z  uhlohydrátů  toliko  2ó-57o.  Pří- 
čina, že  uhíohydráty  otrub  při  zažívání  tak 
malé  využitkování  vykazují,  spočívá  v  tom, 
že  v  otrubách  obsaženo  mnoho  cellulosy,  která 
při  zažívacích  pochodech  ve  střevě  lidském 
se  nerozpouští.  Že  bílkoviny  otrub,  v  nichž 
lepek  jinak  snadno  působením  šťáv  zažívacích 
se  rozpouští,  chatrně  se  vstřebávají,  jest  tím, 
že  lepek  v  otrubách  jest  uložen  z  největší 
části  v  uzavřených  buňkách  lepko vých,  jichž 
stěny  šťávami  zažívacími  se  nerozpouštějí. 
Následkem  toho  neproniknou  šťávy  zažívací 
do  vnitra  buněk  těchto  a  bílkoviny  zůstávají 
nerozpuštěný.  Podobně  se  to  má  i  s  roz- 
pouštěním škrobu  v  otrubách  obsaženého. 
Že  uhíohydráty  otrub  oproti  bílkovinám  vy- 
kazují ještě  mnohem  nižší  stupeň  využitko- 
vání, má  příčinu  v  tom,  že  v  otrubách  z  nich 
připadá  značné  množství  na  cellulosu,  která 
při  zažívacích  pochodech  v  lidském  střevě 
se  nerozpouští.  Z  toho  vyplývá,  že,  mělo-li 
by  se  docíliti  řádného  využitkování  živin  otrub 
v  rouře  zažívací  člověka,  musely  by  býti  tak 
dokonale  rozemlety,  aby  i  bunice  Icpkové  byly 
rozdrceny,  čehož  "ovšem  při  nynějších  způ- 


232 


Chlebiti  —  Chlcborád. 


sobech  mletí  není.  Z  toho  zřejmo,  že,  ač  ch. 
z  černé  mouky  otruby  obsahující  jest  laci- 
nější, přece  láce  tato  jest  toliko  zdánlivá,  po- 
něvadž právě  mnoho  živin  odchází  z  těla  lid- 
ského nezužitkováno.^  Ježto  však  otruby  do- 
mácími zvířaty  poměrně  dobře  se  stravují  a 
vstřebají,  jeví  se  po  stránce  národohospo- 
dářské nejlepším  rozřešením  ve  příčině  účel- 
ného zužitkování  všech  hmot  živných  v  zrnu 
obsažených,  připravovati  ch.  z  jemnější  mouky 
otrub  prosté,  otruby  pak  skrmiti  dobytkem. 

Má-li  býti  připraven  dobrý  ch.,  musí  ovšem 
býti  k  výrobě  použito  dobré  mouky,  dobré 
vody  a  dobrého  kvasu,  všeho  toho  pak  v  ná- 
ležitém poměru.  Obyčejně  počítá  se  na  100 
dílů  mouky  70—85  dílů  vody.  Kyselý  nebo 
starý,  v  rozkladu  se  nacházející  kvas  působí 
značnou  kyselost  těsta  neb  i  špatnou  chut 
Z  vad  mouky  především  vytknouti  jest  stu- 
chlost  (následkem  zvlhlosti  mouky).  Rovněž 
velké  nedostatky  jeví  mouka  z  obilí,  které 
na  poli  následkem  nepohod  při  sklízení  vzro- 
stlo. V  mouce  z  takového  obilí  jest  normální 
složení  lepku  způsobem  svrchu  udaným  po- 
změněno. Následkem  toho  jest  těsto  krátké 
a  dutinky  vznikáním  plynu  uhličitého  se  tvo- 
řící se  trhají.  Ch.  z  takovéto  mouky,  málo 
pórovitý.  jest  těžký  a  má  na  doleni  straně 
pruh,  který  jest  vůbec  bez  pórů,  tak  zv.  brou- 
sek. (Tento  brousek  se  objevuje  též  při  ne- 
dostatečném kvašení).  Aby  se  tato  vada  na- 
pravila, přidávají  pekaři  do  těsta  síran  měď- 
natý.  Též  i  jiné  sloučeniny  chemické  pro  lepší 
vzhled  se  přidávají,  jako  kamenec,  síran  zi- 
ncčnatý,  vápenná  voda.  Netřeba  podotýkati, 
že  přísada  takových  hmot  jest  nanejvýš  trestu- 
hodná. Neboť  jednak  některé  ze  sloučenin 
uvedeních  jsou  jedovaté,  jako  síran  méďnatý 
nebo  síran  zinečnatý,  jednak  se  hledí  pomocí 
jich  získati  lepší  vzhled,  který  při  přirozeném 
způsobu  výroby  by  chyběl,  což  směřuje  ku 
klamání  obecenstva  a  spadá  opět  v  kategrorii 
falšování  potravin.  Kl. 

Ch.  Grahamův  jest  nekvašený  ch.  ze 
šrotu  žitného  smíšeného  se  šrotem  kukuřič- 
ným nebo  pšeničným  (na  5—8  dílů  šrotu  bere 
se  1  díl  otrub).  Ch.  tento  jest  hustší  než 
obyčejný,  ale  přece  pórovitý;  má  chuť  na- 
sládlou, dosti  příjemnou.  Musí  se  dobře  roz- 
žvýkati, aby  ho  žaludek  mohl  stráviti. 

Ch.  svatojanský  viz  Ceratonia. 

Chlebiti  znamená  ve  starém  českém  právu 
tolik  jako  hospodařiti;  ch.  společně  =  vésti 
společné  hospodářství;  sobě  ch.  =  vésti 
vlastní,  samostatné  hospodářství,  domácnost. 
Společné  chlebení  mělo  u  starých  Čechů  ve- 
liký význam  v  právu  dědickém.  Všehrd  praví 
v  díle  svém,  V.  17.,  o  společném  chlebení 
toto:  >Kteráž  vdova,  deskami  zemskými  věno 
zapsané  nemající,  umře  a  svého  věna  Žádnému 
nezapíše,  jestliže  při  dětech  jsúci  bez  stavu 
svého  proměněnie  a  s  nimi  chlebieci  umře, 
véno  jejie  při  dětech  zóstává  a  na  děti  při- 
padá. Pakli  s  dětmi  nechlebí,  by  pak  i  při 
nich  byla,  když  věna  svého  nezapíše  a  v  tom 
umře,  věno  její  na  krále  připadá.  Pakli  by 
róznice  byla  o  chlebenie  s  dětmi,  dosti  jest 


ukázanie  chlebenie  na  jednom  pánu  aneb  ze- 
manu, kterýž  k  nim  najblíže  přisedí,  a  tomu 
má  bez  přísahy  věřeno  býti,  neb  hejtmana 
toho  kraje  nebo  popravčí,  aniž  jest  jiného 
svědomí  k  tomu  potřebí  dčtmi  jejími;  neb- 
to,  kteréž  povědieno  jest,  vŠudy  se  přiiímá.* 

Ohlebnik,  něm.  Brodsack,  u  c.  a  k.  zástupe 
pěších  mošna  dříve  z  režného  plátna,  nyní 
z  nepromokavé  látky  hnědé  s  popruhem  na. 
ověšení  za  plece  ke  kyčli.  Voják  v  něm  nosí 
jednu  porci  potravin  doplňujících  (něm. 
Nachschtibverpflegung),  totiž  ve  třech  pytlíč- 
cích vařivo,  kávu  a  cukr,  sůl  a  pepř,  pak 
komisárek  nebo  suchar,  vše  na  jeden  den. 
Když  výjimečně  nařízeno,  nechati  za  sebou 
torby  6  tlumoky,  patří  do  ch-u  též  z  torby 
potraviny  zásobní.  FM. 

Ohlélmikov  Petr,  biblioiil  ruský  (*  173S 
v  Kolomně  —  f  1777  v  Petrohradě),  založil 
bohatou  knihovnu  nazvanou  jeho  jménem  a 
obsahující  cenné  tiskopisy  a  rukopisy,  která 
však  válkami  francouzskými  a  častým  stěho- 
váním mnoho  utrpěla.  Posledně  nalézala  se  ve 
vsi  Avčurině  (12  verst  jv.  od  Kalugy)  a  byla 
majetkem  spisovatele  a  bibliofila  Poltorackéno,. 
vnuka  Ch-a.  Karamzin  nalezl  v  knihovně  té 
rukopis  z  XV.  nebo  XVI.  stol.  obsahující  leto- 
pis kijevský  a  volyňský,  jehož  úryvky  otiskl 
ve  svých  dějinách,  nazvav  jej  ^ChlěDnikov- 
skaja  letopis*.  Na  titulním  listě  nalézá  se 
jméno  Nestorovo,  v  jiných  opisech  jmenuje 
so  spisovatelem  mnich  Feodosijev  z  pečer- 
ského  kláštera  v  Kijevě. 

Ohleboň.  bot,  viz  Artocarpus. 

Chleborad  František  Ladislav,  práv- 
ník a  polit,  oekonom  český  (♦  14.  list.  1839^ 
v  Habrech  v  Čáslavsku).  Vystudovav  nižší 
gymnasium  v  Něm.  Brodě  a  vyšší  na  Starém 
Městě  v  Praze,  vstoupil  r.  1860  na  právni- 
ckou fakultu  pražské  univ.  a  stal  se  brzo- 
vychovatelem  mladého  hraběte  Desfoursa 
Walderode.  Byv  r.  1866  povýšen  na  doktora 
práv,  věnoval  se  Ch.  ve  volných  chvílích 
studiím  národohospodářským.  K  úvahám  o  ne- 
rovnosti boje  práce  bez  kapitálu  s  kapitálenv 
bez  práce,  ku  kterým  ho  vedl  již  záhy  stálý 
jeho  zápas  o  existenci  s  holýma  rukama^ 
přidružily  se  v  domě  hraběcím  úvahy  o  zá- 
vislosti společenské  nemajetných  na  majet- 
ných a  o  nespravedlnosti  řádu  společenského. 
Již  tenkráte  pochopil  správně  Ch.,  že  má-li 
se  zápas  lidu  českého  za  odpíraná  mu  práva 
potkati  se  zdarem,  zápas  ten  musí  býti  spíše 
hospodářský  než  politický,  a  poněvadž  v  zá- 
pase hospodářském  rozhoduje  kapitál,  že 
nutno  jest  soustřediti  drobné  rozptýlené  ka- 
pitály širokých  mass  lidových.  Tuto  otázku, 
kterou  se  nepřestal  zabývati,  nazval  otázkou 
českého  dělnictva.  Záhy  uzrála  v  něm  my- 
šlénka, aby  pomocí  českého  dělnictva  založil^ 
dělnické  spolky  potravní,  záloženské  a  vý- 
robní. Navázal  osobní  styky  s  českým  del« 
nictvem,  psal  letáky  k  dělnictvu  a  když  byla 
půda  připravena,  svolal  dělnictvo  pražské  na 
den  1.  bř.  1868  k  veřejné  schůzi  na  Žofín. 
Vylíčiv  tam  ohnivými  slovy  svou  ideu,  po- 
ložil Ch.  základ  ke  zřízení  prvého  podnikatel- 


Chleborád. 


233 


ského  spolku  dělníků  pražských,  nazv.  >Oul«, 
a  byl  zvolen  za  jeho  předsedu.  Ze  vkladů, 
činících  10  krejcarů  týdne,  sebrán  byl  fond, 
le  kterého  zřízen  prvý  potravní  spolek  >Oulu€ 
na  Betlémském  náměstí  v  Praze.  Potraviny 
kupovány  byly  ve  velkém  a  prodávány  pouze 
la  hotové  a  za  běžné  ceny  a  všechen  užitek 
obracen  stále  k  sesilováni  základního  fondu. 
Příkladu  dělníků  pražských  následovali  čeští 
dělníci  v  Liberci  a  v  ostatních  průmyslových 
střediscích  v  Čechách  a  na  Moravě,  zakláda- 
jíce »Ouly«,  které  byly  n.ejen  základem  orga- 
nisace  českého  dělnictva,  nýbrž  i  poČáflcy 
národní  organ  i  sace  českých  menšin  v  t.  z  v. 
uzavřeném  území  německém.  Přesvědčivše  se 
o  užitečnosti  spolků  potravních,  přikročili 
dělníci  k  zakládání  spolků  úvěrních  a  výrob- 
ních. Ouly  staly  se  jednak  utěšenými  zárodky 
materiálního  pokroku  českého  dělnictva,  jed- 
nak i  semeništěm  národního  uvědomění  pra- 
cujídch  mass  českého  lidu,  pohroužených  až 
dottid  ve  hluboký  spánek  národní  nctečnosti. 
V  tomto  směru  dobyl  si  Ch.  neocenitelných 
zásluh  o  českou  věc  národní  a  jest  jen  lito- 
vati, že  nadějné  dílo  záhy  bylo  zničeno  ro- 
zervanými poměry  české  veřejnosti.  Velikou 
zásluhu  získal  si  také  Ch.  založením  banky 
>Slavie«,  která  byla  zřízena  hlavně  k  poji- 
šťováni důchodů  dělnictva  ve  stáří  a  v  na- 
hodilé nezpůsobnosti  k  práci,  ačkoli  později 
ovšem  od  prvotního  směru  svého  se  uchýlila. 
Postavení  Ch-a  jakožto  vůdce  dělnictva 
stalo  se  v  domě  nraběte  Desfoursa  nadále 
nemožným.  Ch.  rcsignoval  na  místo  vycho- 
vatele. Jsa  na  jedné  straně  ředitelem  »Slavie« 
a  na  druhé  straně  vůdcem  dělnictva,  dostal 
se  Ch.  pro  prudkou  svou  povahu  do  různých 
konfliktů  se  stranou  mladočeskou,  od  níž  pře- 
šel do  tábora  staročeského.  Brzo  utvořila  se 
proti  němu  i  v  »Oulu<  strana  nepřátelská. 
To  Ch-a  přimělo,  že  resignoval  na  místo  před- 
sedy pražského  »Oulu€.  »Oul€  od  té  doby 
upadal  a  za  nedlouho  skončil  konkursem. 
R.  1872,  když  nastaly  volby  do  sněmu  krá- 
lovství Českého  a  běželo  o  to,  získati  co  nej- 
více českých  voličů  v  kurii  velkostatkářské, 
na  níž  dle  Schmerlingova  volebního  řádu  zá- 
visela většina  na  zemském  sněmu,  odhodlal 
se  Ch.  k  naléhání  politických  přátel  kou- 
piti od  něm.  voliče  velkostatek  Žampach. 
Vyměnil  onen  statek  za  své  pozemky  bez- 
prostředné před  volbami,  nemaje  ani  mož- 
nosti dříve  jej  prohlédnouti.  Přispěv  tak 
blasem  svým  za  Žampach  k  vítězství  kandi- 
dátní listiny  národnidi  velkostatkářů,  vyjel 
si  na  statek  a  tu  seznal.  Že  byl  statek 
zpustlý,  pročež  se  ho  chtěl  —  byť  i  se  ztrá- 
tou —  zbaviti.  Kupec  se  konečně  naskytl. 
Byl  to  dr.  Eduard  Éiselt.  Ch.  prodal  mu  sta- 
tek s  jistou  ztrátou,  když  se  mu  kupec  za- 
vázal, Že  při  budoucích  volbách  nebude  hla- 
sovati, koupil  hned  zase  zemský  statek  Mratici 
u  Žatce  (též  od  něm.  voliče)  a  hlasoval  při 
volbách  ovšem  věrně  s  národní  stranou  velko- 
statkářskou.  Ve  veřejnosti  byl  však  Ch.  posta- 
ven veřejné  na  pranýř,  a  když  pak  ke  všemu 
ještě  dr.  Eiselt  krátce  po  koupi  k  vůli  výdělku 

OttSv  Sbvnlk  NauCoý,  sv.  XII.  26  3  1897. 


prodal  Žampach  německému  chabrusu,  o  jehoŽ 
existenci  Ch.  v  době  prodeje  statku  Eiseltovi 
neměl  ani  tušení,  prohlášen  byl  Ch.  veřejné 
za  zrádce,  jakoby  on  sám  volební  hlas  ústa- 
váckému  chabrusu  byl  zaprodal.  Všeobecná 
bouře  strhla  se  proti  němu.  Poněvadž  pak 
k  odporu  připojila  se  i  značná  část  dělnictva, 
zřekl  se  Ch.  veškeré  veřejné  činnosti  a  jmeno- 
vité doživotního  výnosného  svého  místa  ge- 
nerálního ředitele  banky  »Slaviec  a  uchýlil  se 
do  ústraní.  Odmrštěn  byv  se  žádostí  o  habili- 
taci  2  národ,  hospodářství  od  něm.  professorů 
pražské  university  pro  svou  radikálnost,  vě- 
noval se  Ch.  advokacii.  Usadil  se  r.  1875 
v  Černém  Kostelci,  r.  1877  v  Ledči,  r.  1879 
v  Jičíně.  Ani  čestné  pozvání  kníž.  Korsa- 
kova, aby  spolu  s  kníŽ.  Thurn-Taxisem  vstou- 
pil do  služby  bulharské  vlády,  nepohnulo  ho 
vystoupiti  opět  na  veřejnost.  Na  sklonku 
r.  1880  vystěhoval  se  do  Moravské  Ostravy 
a  vykonal  tam  mnoho  pro  organisaci  če- 
ského živnostnictva  i  pro  českou  věc  vůbec. 
Na  jaře  r.  1884  přestěhoval  se  do  Brna  a 
pokračoval  tam  podobným  směrem,  účastné 
se  na  novo  veřejného  života.  Bylo  to  pro 
něho  novým  neštěstím.  Zapleten  byv  do  ve^ 
řejných  stále  se  množících  sporů,  rozmrzel 
se  nade  vším  protivenstvím  jemu  strojeným 
a  vzdal  se  na  novo  veškeré  veřejné  činnosti 
a  uchýlil  se  po  druhé  v  ústraní.  Ale  muži 
zvyklému  práci  nedalo  to  zaháleti.  Sucho- 
párná advokacie  mu  nestačila  i  vrátil  se 
k  činnosti  literární,  kterou  již  ode  dávna  se 
zabýval.  Obdržev  opětná  vyzvání  do  Bulhar- 
ska, nepřijal  hodností  mu  nabízených  a  kou- 
pil si  v  uherském  kraii  slováckém  statek  sv 
Jiří,  kteráž  koupě  stala  se  mu  osudnou  tím, 
že  ztratil  větší  čásť  svého  jmění.  Upadlť  do 
rukou  židovských  agentů.  Poslední  tato  rána 
přiměla  jej  k  rozhoonutí,  že  se  vystěhoval  do 
Ruska.  Ve  Fcodosii  na  Krimu  zanáší  se  opět 
pracemi  literárními.  Ze  spisů  Ch-ových  sluší 
uvésti  tato  dvě  hlavní  díla:  Soustava  národ, 
hospodářství  politického  (Praha,  1869)  a  Boj 
o  majetek  (Brno,  1884,  něm.  u  Manze  ve  Vídni. 
1885).  Již  v  prvém  svém  spise  nastoupil  Ch. 
cestu  zcela  samostatnou.  Nesouhlase  s  prin- 
cipem neobmczené  hospodářské  svobody, 
vybudoval  svou  vlastní  soustavu  politické 
oekonomie  a  zasazoval  se  o  politickohospo- 
dářskou,  nikoli  jen  hospodářskou  reformu 
společenského  řádu.  Ve  spise  Boj  o  majetek 
uvedl  Ch.  v  systém  své  idee  o  zápasu  tříd 
nemajetných  s  majetnými.  Dějiny  zápasů  lid- 
stva s  přírodou  jsou  dějinami  lidské  vzděla- 
nosti. Do  tohoto  boje  mísí  se  zápas  lidstva 
mezi  sebou.  Kdežto  taktikou  nynějšího  boje 
jest  sociální  nespravedlnost,  bude  taktikou 
boje  budoucnosti  sociální  spravedlnost.  Bu- 
doucí řád  společnosti  musí  býti  tak  upraven, 
aby  slabý  jedinec  chráněn  byl  státem  a  ji- 
nými svazky  pospolitosti  proti  fysické  přesile 
jiných  jedinců.  Z  četných  brošur  Ch-ových 
uvádíme:  Déjiny  \ákopn\kú  Rochdaleských , 
Spása  délnictva  českoslovanského;  O  dule{itosú 
pojišťování  pro  případ  smrti  a  úra^ů ;  O  účinku 
rovnoprávnosti  politické  na  blahobyt  lidu  re- 

16 


234 


Chlebov  —  Chlebowskt. 


meslnického;  O  důležitosti  řičeni  reklamačního 
pro  naše  rolnictvo;  O  potřebě  Jednoty  a  svor- 
nosti víeho  lidu  českoslovanského;  Proti  kořa* 
lečnimu  moru\  Epištoly  Moravsko-ostravské\ 
O  účinku  \kvétáni  řemesel  na  blahobyt  rolni- 
ctva a  j.  Ném.  napsal:  Erste  deutsch-bulgari- 
sche  Grammatik  a  Die  Unabhángigkeitserklá- 
rung,  eine  Antwort  auf  die  bulgar.  Frage. 
Také  v  belletrii  se  pokusil  napsav  báseň 
Véštcové  slávy  (Praha,  1886).  -dle. 

Chlebov,  ves  v  Čechách  u  Kvasejovic, 
hejt.  Tábor,  okr.,  fara  a  pš.  Soběslav;  24  d., 
159  ob.  č.  (1890).  Ve  XIV.  stol.  připomíná 
se  tu  vladyčí  sídlo  a  tvrz.  iiž  Oldřich  z  Rožm- 
berka odkázal  (1390)  špitálu  v  Soběslavi.  Ves, 
r.  1467  vypálená,  byla  pod  správou  obce 
Soběslavské. 

Chlebové  pole,  něm.  Brodfeld,  maď.  Ke- 
nyérmejó,  rovinka  v  Sedmihradsku  se  v.  od 
města  Broosu,  kde  r.  1479  Štěpán  Báthori  II. 
spole6ié  s  báném  temešským  Pavlem  Knězem 
tur.  vojsko  na  hlavu  porazil. 

Chlebovioe,  ves  na  Moravě,  hejt,  okr.  a 
pS.  Místek,  fara  Stará  Stařic;  105  d.,  594  ob. 
c  (1890),  Itř.  ák.  a  kaple,  vývoz  vápna  do 
Slezska. 

Chlebový  strom  viz  Artocarpus. 

Chlebowioz  [-viě],  šlechtická  rodina  li- 
tevská,  odvozující  původ  svůj  od  syna  Ge- 
dyminova  Monvida,  jméno  své  od  téhož 
vnuka  Chleba,  voj  vody  smolenského.  Z  ro- 
diny vynikají:  1)  Ch.  Slanislaw,  jenž  r.  1493 
a  r.  1499  byl  vyslancem  v  Moskvě  a  zavřel 
r.  1504  s  Moskvou  přiměří.  —2)  Ch  Mi- 
kolaj,  bratr  před.,  upadl  v  bitvě  nad  Vedroší 
do  zajetí  moskevského ;  navrátiv  se  po  7  lé- 
tech ze  zajetí,  obdržel  od  otce  velitelství  ve 
Smolensku  zároveň  s  přísným  nařízením,  aby 
pevnosti  uhájil.  Předcházeje  sám  dobrým  pří- 
kladem uhájil  se,  přes  to,  že  oheň  v  hradbách 
ohromný  otvor  udělal,  ale  zemřel  za  krátko 
vysílením. -— 3)  Ch.  Jan,  r.  1516  maršálek 
a  později  kancléř  litevský,  vedl  r.  1535  vý- 
pravu proti  Moskvě  a  zavřel  s  ní  pětileté  piní- 
měří.  —  4)  Ch.  Jan  (♦  1544  —  f  1591),  voj- 
voda  Trocký,  slavný  válečník  Štěpána  Bátho- 
riho.  Háje  Zapoloti  upadl  r.  1563  v  zajetí 
ruské,  odkud  se  mu  podařilo  poslati  do  Pol- 
ska zprávu,  že  car  se  chystá  k  novému  útoku 
na  Polsko;  r.  1566  byl  výměnou  za  vznešené 
dva  Rusy  propuštěn  i  věnoval  opět  své 
služby  králi,  bojoval  r.  1573  proti  Rusům  a 
r.  1586  stal  se  vévodou  Trockým.  Po  smrti  Bá- 
thoriově  podporoval  Zikmunda  švédského.  — 
6)  Ch.  JerzyKarol,  vnuk  před  ,  byl  r.  1642 
vévodou  smolenským  a  členem  kommisse. 
která  s  kozáky  zavřela  úmluvu  bčlocírkev- 
skou,  na  to  stal  se  starostou  žmuďským. 
r.  1667  vévodou  vilenským,  podepsal  v  hod- 
nosti té  mír  v  Andrušově  a  zemřel  r  1669 
jsa  poslední  svého  rodu. 

Chlebowskt:  1)  Ch.  Wawrzyniec,  kro- 
nikář a  verSovec  polský  XVII.  stol.  Vydal 
mimo  jiné.  TVqba  pobudki  ^(iemie  perskiej  do 
ws^stkich  narodów  chr^ešciaňskich  pr^edufko 
Mahometanom  (Krakov,  1608);  Historya  i  wy- 
wód   národu   ctsar^ów  tureckich   i  walka   ich 


\  chr^ešciany  (t.,  1609  a  1619  s  názvem  Chro- 
nologia  o  wywodiie  .  .  .) ;  Zwyci^stwo  najjaš- 
niejs\ego  Zygmunta  lil,  (t.,  1611);  Žywot 
i  m^cieňstwo  Stanisiawa  iw.,  biskupa  krakow- 
skiego  (t.,  1626).  Byl  velmi  plodným  publici- 
stou dotýkaje  se  ve  svých  veršovaných  pracích 
časových  otázek,  hlavně  poměrů  tureckých. 
Formu  přijal  od  Stryjkowského  a  Paprockého 
a  samostatnosti  názorů  též  nevyniká. 

2)  Ch.  Piotr,  spis.  pol.  z  1.  pol.  XIX.  stol., 
na  lyceu  krzemeneckém  spřátelil  se  s  Jos. 
Korzeniowským  a  byl  po  něm  vychovatelem 
Zygmunta  Krasiňského.  V  literatuře  znám 
jest  překlady  prací  Chiariniho:  Gramatyka 
hebrajska  (Varšava,  1826)  a  Slownik  hebrajski 
(t.,  1829). 

3)  Ch.  Stanislaw,  fysik  polský  (*  1830 
v  Ruszelczycích  u  Przemyálu  —  f  1872  ve 
Lvově),  byl  professorem  na  gynmasiu  v  Tar- 
nopoli,  později  ve  Lvové  a  od  r.  1868  ře- 
ditelem reálky  a  průmyslové  školy  tamže. 
Jeho  Fij[yka  dla  s^kót  (Lvov,  1870)  byla  jako 
vzorná  příruční  kniha  dlouho  užívána  v  ha- 
ličských školách.  Mimo  to  vydal:  Action  de$ 
elektrischen  Stromes  auf  einěn  magnetischen 
/^infrř  (Tarnopol,  1856). 

4)  óh.  Poraj  Stanislaw,  polský  malíř 
genrů  a  historie  (♦  1835  v  Pohutyúce  — 
1 1884  v  Kowanowicích  u  Poznaně).  Studoval 
na  akademii  petrohradské  (1853—59)  a  v  Pa- 
říži. Od  r.  1865  byl  dvoř.  malířem  sultána 
v  Cařihradě  a  žil  od  r.  1873  v  Káhiře.  od 
r  1876  v  Paříži,  od  r.  1880  v  Krakově.  Z  Jeho 
děl  uvádíme:  Podobiina  paŠi  Koicielského  (maj. 
Hel.  Potworowské  v  Poznani);  Púdobiina  sul- 
tána Abd-ul'A^i{a ;  Smrť  krále  Ladislava  u  Var- 
ny\  Sobieski  před  Vídni;  Sultán  Achmet  II,  na 
honbě  (1873);  Sultán  Abďul-AH^  na  koni; 
Tamerlan  a  Baja^id  (1878,  maj.  Hel.  Biechoň- 
ské  v  KrakověJ;  Hlava  arabského  hocha  (1873, 
maj.  téže);  Episoda  i  řeckých  válek  ^a  svobodu 
faquarell,  maj.  t.);  Výjev  i  povstání  r.  tS63; 
Kobercový  ba^ár  v  Káhiře;  Turky  ně  na  Bos- 
póru,  Sultánka  s  lodici  u  kiosku  přistávající; 
Modlící  se  Turek,  Dvůr  Petra  Velikého;  Mu- 
hammed  II.  na  koni  J-k. 

6)  Ch.  Bronislaw,  spis.  pol.  (*  1846  ve 
Varšavě),  studoval  na  histor.-filolog.  fakultě 
ve  Varšavě  a  již  jako  student  vyznamenán 
byl  za  pojednání  O  (yciu  i  pismach  Samuela 
le  Skriypny  Twardowskiego  (1866),  jež  uve- 
řejněno později  ve  výtahu  v  »Tyg.  Illustr.c 
(1872).  Od  té  doby  uveřejnil  množství  pojed- 
nání z  oboru  fílosofíe,  umění  a  zejména  lite- 
rárních dějin  ve  všech  čelnějších  časop.  pol- 
ských. Hlavní  z  nich  jsou:  Jan  Chry^ostom 
Pasek  i  jego  pamiftntki  (»Tyg.  Ill.«,  1879J; 
Dafnis  Samuela  Twardowskiego  (t.,  1882); 
Wactaw  Potocki  jako  autor  wojny  Chocimskiej 
(»Ateneum«,  1882);  Pamipniki  husaria  (Sa- 
muela Maskiewicze,  t.,  1883);  Jan  Kochanow- 
ski  w  swietle  wtasnych  uíworóiv  (Varšava,  1889) , 
Feliks  Bentkowski  (Przeglad  pedagogiczny«, 
1882);  Nieboska  i  Irydyon  (o  vlivu  poměrů 
na  Krasirtského,  »Ateneum«,  1884);  Grafyna 
i  jej  stosunek  do  Jero\olimy  Tassa;  Zadanie 
historyi   lite*'atury  polskiej   wobec   warunków 


Chleby  —  Chl^dowski. 


235 


í  cfxnników  jej  diisiejs^ego  roiwoju  řt,  1885), 
Charakteristika  Fryderyka  Chopin' a  (t,  1891); 
Afikoiaj  Rej  w  swietle  nowych  iwiadectw  (t., 
1893V,  Šwie{o  odnale\iont  utwory  Reja{*^\v^<y 
1893)  a  j.  V  literárních  úvahách  svých  Ch. 
přidržuje  se  ethických  zásad  Taineových,  ač 
theorie  jeho  v  celku  nepřijímá;  se  zvláštní 
zálibou  vyznačuje  zejména  význam  vlivu  ter- 
ritoriálních  podmínek  na  tvorbu  autorovu. 
Okolnost  tato  vysvětluje  se  zeměpisnými 
studiemi  Ch-kého,  ukládanými  hlavně  do  díla 
»Slownik  geograficzny«,  jehož  od  r.  1885  jest 
hlavním  redaktorem. 

Chlebv:  1)  Ch.,  ves  v  Cechách,  hejt.  Be- 
lešov,  okr  Neveklov,  fara  a  pš.  Netvořice; 
25  d.,  154  ob.  č.  (1890),  samota  Vidrholec  a 
^nský  rybník.  -—  2)  Ch.,  far.  ves  t ,  hejt. 
Poděbrady,  okr.  Nymburk,  pš.  Ronov-Osko- 
fínek;  73  d..  596  ob.  č.  (1890).  kostel  sv. 
Vavřince,  sídlo  seniorátu  poděbradského,  4 
obce  s  chrámem  a  Itř.  soukr.  šk.  helv.  církve. 
Vých.  odtud  stávala  ves  Výkleky,  po  níž 
dosud  tamní  pole  název  podržela.  Ves  da- 
roval cis.  Karel,  koupiv  ji  od  Ješka  z  Var- 
tenberka,  missionářům  pražským.  Po  zboření 
kostela  ve  Výklekách  postaven  (1780)  zde 
kostel,  od  r.  1854  farní. 

OUfdowska  (z  Tab^ckých)  Stefani  a, 
spisovatelka  polská  (*  1850  v  Dlutowé  — 
+  1884),  domácí  své  vychováni  doplnila  del- 
ším pobytem  v  Paříži,  Eh-ážďanech,  v  Mni- 
chové a  Itálii,  zabývajíc  se  hlavně  studiem 
umění,  a  provdavši  se  r.  1873  za  publicistu 
Kazimíra  Ch-ského,  usadila  se  ve  Lvové. 
Belletristické  práce  iejí  počaly  objevovati  se 
od  r.  1877  jako  přílohy  » Gazety  Lwowské* 
a  »Przewodnika  naukoweho  i  liter.«  a  vyzna- 
čují se  veskrze  měkkostí  a  jemností  kresby, 
bystrým  nadáním  pozorovacím  a  důvtipem, 
zeiména  při  líčení  osob  sešlých,  chorobných, 
Icnkomyslných  a  nešCastnýcn.  Nejlepší  z  nich 
jsou  Zu\anna  mied^y  starcami  a  Z  historyi 
nicbohaterów.  Méně  šťastnější  jest  v  ovzduší 
demokratickém,  jeŽ  snažila  se  uvésti  též  do 
své  tvorby.  Nevšedním  rozhledem  vynikají 
její  práce  z  oboru  literárních  dějin  a  uměni: 
Sowe  i  dawne  kierunki  romansu^  Nowelišci; 
Pú€\ya  wspólcjesna ;  Naturali\m  w  s\tuce  wspól- 
c\€%nej\  Rewolucyonista  w  s^tuce  a  j.  Souborně 
práce  její  vyšly  s  názvem  Noweile  i  s^kice 
Uterackie  (Lvov  a  Varšava.  1885.  4  d.) 

Ohtedowski:  1)  Ch  Adam  Tomasz, 
spisovatel  a  bibliograf  polský  (*  1790  v  Ha- 
liči —  t  IS^í^  v  Oberwerthu),  vzdělal  se  na 
universitě  Ivovské  a  maje  zálibu  v  literatuře, 
ial  se  s  několika  přáteli  vydávati  »PamiQtnik 
iwowski«  (1816—19),  v  němž  uveřejnil  články 
své  literárně-historické  i  práce 'bibliografické. 
Tyto  vydal  pak  o  sobě  s  názvem  Spis  d^ieř 
poiskich  .  .  .  (Lvov,  1818)  jako  doplněk  liter. 
dějin  Bentkowského.  Přestěhovav  se  do  Var- 
iavy,  stal  se  zde  r.  1819  tajemníkem  gener. 
ředitelství  cest  a  mostů  a  r  1821  knihovní- 
kem veřejné  knihovny  s  povinností  předná- 
Icti  bibliografii  na  universitě  V  r.  1821— -22 
vydával  zde  »Gazetu  literackou«,  první  to 
vážnější    literárné    kritický    orgán    polský. 


v  r.  1824—28  byl  hlavním  redaktorem  úřed- 
dního  listu  » Monitor  Warszawski*  a  v  r.  1829 
až  1830  redaktorem  úřed.  časopisu  >Dzien- 
nik  powszechny  krajowy*.  Sérii  článků  svých 
uveřejněných  v  » Monitoru «  vydal  o  sobě 
s  několika  jinými  jako  Ro^maitošci  literackie 
(Varš.,  1828).  ke  konci  života,  pozbyv  zdraví 
i  jmění,  žil  na  statku  svého  syna. 

2)  Ch.  Walenty,  spis.  a  publicista  pol., 
bratr  před.  (*  1798  —  t  1846  ve  Wietrzně), 
po  odjezdu  bratrově  do  Varšavy  převzal 
redakci  »Pami^tnika  lwow.«  a  r.  1820  vydá- 
val jako  dodatek  časopis  »Pszczo)a  polská* 
uveřejňuje  zde  své  články  literámě-aestheti- 
cké.  Jeho  rozprava  Roibiór  uwag  Philopolskiego 
nad  Janem  \  Tec^yna  (Lvov,  1825),  namířená 
proti  nepříznivému  posudku  této  povídky 
Niemcewiczovy  z  péra  T.  Dzieduszyckého, 
obrátila  na  sebe  zejména  pozornost.  Hlavní 
zásluhu  získal  si  vydáním  dvou  dílů  alma- 
nachu »Haliczanin<,  v  němž  usiloval  sesku- 
piti rozptýlené  síly  spisovatelů  haličských  a 
celiti  tak  spisovatelské  škole  varšavské.  Ch. 
uveřejnil  zde  několik  svých  statí  filosoficko- 
aesthetických,  v  nichž  hájí  jednotnost  poesie 
pokládaje  romantismus  a  klassicismus  za 
pouhé  názvy  stran,  které  každý  jinak  bére 
a  vykládá.  Uznávaje  neobjasnitelné  nadšení 
básnické  za  původní  pramen  tvorby,  žádá 
od  básníka  filosofického  vzdělání  a  doko- 
nalého souhlasu  obsahu  s  formou.  Byl  čle- 
nem ještě  několika  jiných  redakci  a  redigo- 
val hlavně  Album  na  korzyšč  pogorzelców 
(Lvov,  1844). 

3)  Ch.  Kazimierz,  spis.  a  publicista  pol. 
(*  1843  v  Lubatówce  v  Haliči),  studoval  práva 
v  Praze  a  v  Krakově,  načež  dosáhnuv  dokto- 
rátu (1867)  byl  úředníkem  při  místodržitelství 
ve  Lvově  a  později  stal  se  ministerským  ra- 
dou ve  Vídni.  Literární  činnost  zahájil  r.  1862 
pracemi  historickými  a  národohospodářskými, 
od  r.  1870  byl  činným  v  belletrii.  Publicisti- 
cké stati  své  uveřejňoval  s  pseudonymy  Igno- 
tus  a  Kalasanty  Kruk  (Zaj^fne  Galicyi; 
Walka  \  centralismem  w  Galicyi,  Re\olucya 
gaticyjska  v  •Ateneu*,  1880,  a  j.)  Hlavnějši 
jeho  práce  jsou:  Zygmunt  Korybut  (Varšava, 
1864);  O  kredycie  rolnic\ym  (Krakov,  1868), 
Album  fotografic\ne  (t.,  1870—71,  2  d.),  ieí 
pro  charakteristiku  čelnějších  osobností  ha- 
ličských doznalo  příznivého  přijeti,  Skrupuiy 
řt.,  1871);  Ella  (t.,  1872);  Po  nitce  do  klebka 
(t.,  1872);  Królowna  Bonna,  s\kice  historyc\nO' 
obyc\ajowe  (t.,  1876).  Zvláštní  místo  zaujímají 
jeho  turistické  satiry  S\kice  \  Wioch  (Lvov, 
1873);  Alpy,  s^kice  i  opowiadania  (t ,  1875); 
Dwie  wiirty  w  Anglii  (Varšava,  1887)  a  ze- 
jména jeho  společensko- politický  pamflet 
Ztviercadfo  gtupstwa  (1878).  V  r.  1882—87 
uveřejňoval  feuilletony  ve  »Šlowě«  (Pr^yjaciel 
Icek;  Paralityc\ki  a  pod.)  a  uveřejnil  i  ně- 
kolik rozprav  aesthetických  (O  karykaturie; 
O  pas\kwilu ,  Situka  wspólc^esna  i  jej  kierunki). 
Povídky  jeho  vynikají  nakupením  zajímavých 
příhod,  ale  trpí  nedostatkem  uměleckého  pro- 
hloubeni a  propracování.  Za  to  aesthetícké 
rozpravy  jeho  překvapují  trefností,  vkusem 


236 


Chlenaceae  —  Chlistov. 


a  svižným  slohem.  Nejlépe  daří  se  mu  satira, 
v  níž  bičuje  poméry  naličské.  šnk. 

Ohlenaoeaa,  rudoklokovité,  čeleď  rost- 
lin z  řádu  cislokvětých  (Gstifloraf)  obsa- 
hující nčkolik  rodů  ozdobných  stromků  nebo 
keřů  madagaskarských  s  prchavými  palisty  a 
s  květy  drobnými  o  Slistém  kalichu,  5—6  listé 
podplodní  koruné  s  plátky  u  zpodiny  rozší- 
řenými a  srostlými  a  buď  s  mnohými  neb 
10  jednobratrými  tyčinkami.  Semenník  1-  aŽ 
3pouzdrý  s  nifovitou  čnělkou  a  3laločnou 
bliznou  dorůstá  ve  3-  neb  pometáním  Ipouz- 
drou  tobolku  s  pouzdry  !•  neb  vícesemennými. 
Semena  v  středu  připevněná  obsahují  bileč- 
naté  jádro,  zelený  kel  a  posléz  listovité  če- 
řité dělohy.  Druhy  s  okázalými  latovitými 
nebo  hroznovitými  květy  obsahuje  zejména 
rod  Schixolaena^  klanoklok  a  Rhodolaena, 
rud  ok  lok.  Děd, 

Ohlenky,  osada  čes.,  viz  Chlinky 

Ohleny,  far.  ves  v  Čechách,  hejt.  Rychnov 
n.  K.,  okr.  a  pš.  Kostelec  n.  O.;  63  d.,  394  ob. 
č.,  3  n.  (1890),  kostel  sv.  ApoUináře,  5tř.  obec. 
a  hospodář,  pokr.  Šk.  Stával  zde  manský  statek 
se  službou  ke  hradu  litickému.  Kostel  r.  1755 
rozšířen  a  r.  1858  zřízena  tu  fara. 

Chlév  jest  budova  sloužící  za  přístřeší 
zvířectvu  v  hospodářství  chovanému.  Vhodně 
zařízený  ch  značně  podporuje  zdar  a  vý- 
nosnost chovu  dobytka  a  nelze  podceňovati 
jeho  důležitost.  Se  stanoviska  zdravotního 
při  zakládání  ch-a  k  tomu  jest  přihlížeti,  aby 
měl  dostatečnou  prostoru,  čistý  vzduch,  při- 
měřenou teplotu,  dostatek  světla,  čistou  a 
suchou  podlahu  a  aby  poskytoval  dobytku 
ochrany  před  nepříznivými  účinky  povětrno- 
sti.  Aby  dozor  byl  usnadněn,  třeba  zakládati 
ch-y  blíž  obytnéno  stavení  a  tak  je  zaříditi, 
aby  umístěni,  krmení  a  ošetřování  dobytka 
diti  se  mohlo  snadno  a  pohodlně.  —  Dle  druhu 
zvířat  a  dle  účelu,  jemuž  ch.  má  sloužiti, 
rozeznáváme  ch-y  pro  hovězí  dobytek  (kra- 
vin, volárna,  teletník),  pro  koně  (konírnaj, 
pro  ovce  (ovčín),  pro  vepřový  dobytek  (svi- 
nec,  prasinec),  pro  drůbež  (kurník,  husník) 
a  j  Ch-y  zakládají  se  buď  jako  samostatné 
budovy  aneb  připojují  se  k  jiným  hospodář- 
ským stavením.  —  Při  budováni  ch-a  zaslu- 
huji ohledy  zdravotní  i  ohledy  oekonomické 
bedlivé  úvahy.  Poloha  ch-a  ma  býti  vyvýšena, 
suchá  a  před  vlhkem  chráněna  Polohy,  v  jichž 
okolí  hromadí  se  mnoho  svrchní  neb  zpodní 
vody,  jsou  nezdravé.  Zdi  budovati  jest  neilépe 
2  cihel.  Kámen  bývá  vlhký  a  chladný,  ařevo 
méně  trvanlivé.  Provětrávání  ch-ů  diti  se 
může  buď  okny  a  dveřmi  aneb  zařizuje  se  ve 
stropě  a  v  postranních  zdech  zvláštní  venti- 
lace (parníky,  vzdušníky).  Okna  máji  býti 
vysoko,  aby  přímým  světlem  zrak  dobytka 
se  nekazil,  aneb  staví  se  dobytek  k  oknům 
tak,  aby  přímé  světlo  do  oČí  nepadalo.  Dvéře 
prostorné,  jedno-  neb  dvoukřídlé,  mají  otví- 
rati se  na  venek  a  býti  tak  umístěny,  aby 
průvan  nepovstal.  Veřeje  buďiež  na  hranách 
zaobleny,  aby  dobytek  vycházeje  z  ch-a  se 
neporanil.  Výhodný  jsou  též  dvéře  posuvné. 
Pro  léto  dobré  služby  konají  i  dvéře  laťové. 


Podlahu  hotovili  jest  z  hmoty  nepropustné, 
aby  moč  a  výkaly  prosakovati  a  stání  zne- 
čišťovati nemohly.  Mírný^m  sklonem  musí  po- 
staráno býti  o  dobrý  odtok  močůvky.  K  od- 
vádění močůvky  z  ch-a  slouží  buď  otevřené 
žlábky  nebo  kryté  stoky.  Dobytek  pohybuje 
se  buď  volně  ve  ch-ě  neb  uvazuje  se  ku 
žlabu.  V  tomto  případě  staví  se  zvířata  vedle 
sebe  buď  do  jedné  řady  k  Žlabu  ku  stěně 
přistavenému  neb  ku  žlabu  volnému.  Při  roz- 
sáhlejším chovu  zvi.  dobytka  hovězího  staví 
se  zvířata  do  dvou  řad  hlavami  ku  Žlabové 
chodbě  prostředkem  ch-a  vedoucí,  čímž 
krmení  a  ošetřování  se  usnadňuje.  Jednotlivá 
stání  jsou  buď  volná  aneb  oddělují  se  xejm. 
v  konírnách  zvláštním  pažením  bidlovým  neb 
bedněným.  Prostornost  a  vnitřní  zařízení  ch-a 
řídí  se  počtem,  druhem  a  účelem  dobytka. 
V  konírnách  připadá  průměrné  na  prostřed- 
ního koně  1*5 — 16  m  šířky  a  2'8— 3  m  délky. 
Koně  plemenné  vyžadují  prostornost  větší. 
Ve  ch-ích  pro  dobytek  hovězí  po6'tá  se  na 
jeden  velký  kus  1*4— 1*5  m  šířky  a  2*5 — 28  m 
délky.  Pro  býky  a  voly  dělá  se  stání  něco 
větši,  pro  jalovinu  a  tehita  menší.  V  ovčínech 
počítá  se  pro  ovci  průměrně  0*6 — 0*8  m*.  pro 
matky  a  berany  ve  zvláštních  ohradách  více. 
Prasnice  se  selaty  vyžaduje  3*5 — 4  m*,  tolikél 
počítá  se  i  pro  kance.  Pro  selata  a  běhouny 
stačí  plocha  menší.  Píce  předkládá  se  do- 
bytku do  žlabů  nebo  za  jesle  a  žebřiny.  Žlaby 
dřevěné  špatně  se  čistí,  lepší  jsou  žlaby  ka- 
menné, betonové  neb  cihlové.  Pro  koně  velmi 
dobře  se  hodí  polévané  žlaby  železné  tvaru 
miskového.  Jesle  na  seno  a  slámu  nem'  radno 
vysoko  nad  žlaby  upevňovati,  poněvadž  jed- 
nak prach  dobytku  při  žraní  do  od  padá  a 
jednak  zvířata  snadno  prohnutý  hřbet  do- 
stávají. Dobré  služby  konají  železné  koše  ve 
výši  žlabu  umístěné,  jimiž  přijímání  píce  sa- 
močinně se  reguluje  (patentní  koš  StaiUcův 
z  Rakovníka).  Srv.  J.  Čejka,  Stavitelství  hospo- 
dářské (Praha,  1895).  Hjk, 

Chleviitd,  zřícenina  hradu  v  Čechách  na 
býv.  panství  hruborohozeckém  v  hejt  a  okr. 
turnovském. 

Chlinky,  Chlenky,  osada  v  Čechách 
u  Vrbice,  hcjt.  Rychnov  n.  K.,  okr.  a  pš.  Ko- 
stelec n.  O.,  fara  Chleny ;  11  d.,  47  ob.  č.  (1890). 

ChlUtov:  1)  Ch.,  osada  v  Čechách  u  Ko- 
nopiště, hejt.,  okr.  fara  a  pš.  Benešov;  8  d.^ 
71  ob.  č.  (1890).  —  2)  Ch.,  osada  t.  u  Ves. 
Žďáru  na  pr.  bř.  Sázavy,  hejt.  a  okr.  Něm. 
Brod,  fara  Krásná  Hora,  pš.  Okrouhlice;  24  d., 
136  ob.  č.  (1890).  —  3)  Ch.,  far.  ves  t.,  hejt, 
okr.  u  pš.  Klatovy,  71  d.,  447  ob.  č.  (1890). 
kostel  Pozdv.  sv.  Kříže  s  hrobkou  ryt.  Ště- 
novského  z  Kadova  a  na  Ch-ě,  2tř.  šk..  mlýn. 
Alod.  statek  (9259  ha),  k  němuž  náleží  zá- 
meček a  dvůr,  jest  majetkem  Jos.  a  Amalie 
Stotzk^ch.  Pův.  se  tu  připomíná  farní  ves 
s  tvrzi,  již  kolem  r.  1530  prodal  Petr  Čejka 
z  Chlistova  Václavu  Lehomskému  z  Malovic; 
dále  tu  seděli  (od  r.  1554)  Štěnovští  z  Ka- 
dova. R.  1654  jedna  čásC  zboží  připojena 
k  Týnci  a  druhá  zůstala  statkem  samostat- 
ným, V  XVII.  stol.  zanikla  tu  fara  a  teprve 


Chlistovice  —  Chlodvik. 


237 


r.  1857  opét  zřízena,  —  4)  Ch.,  ves  t.,  hejt. 
a  okr.  N.  Město  n.  M.,  fara  Dobruška,  pš.  Spy ; 
25  d.,  136  ob.  č.  (1890),  sadařství.  —  6)  Ch., 
ves  t,  hejt.  N.  Město  n.  M..  okr.  Čes.  Ska- 
lice, fara  a  pš.  Hořičky;  47  d.,  251  ob.  č. 
(1890),  mlýn  Husí  krk.  —  6)  Ch.  (Kli/tau), 
ves  t.,  hejt.,  okr.  a  pŠ.  Prachatice,  fara  La- 
ziště;  27  d.,  147  ob.  č.,  26  n.  (1890),  2  mlýny 
a  samota  Trpín.  —  7)  Ch.,  někdy  ves  t.,  na 
místě  nyn.  osady  Kostelíka,  v  nejt.  a  okr. 
rakovnickém.  R.  1361  připomíná  se  tu  far. 
kostel,  ale  v  XVI.  stol.  byl  zde  dvůr  a  ves 
pustá,  jen  kostel  zůstal.  V  XVII.  stol.  založil 
zde  Jan  Loubský  z  Lub  novou  ves  Luby,  ale 
jméno  její  zaniklo.  —  8)  Ch.,  osada  t.  u  No- 
setína,  hejt.  Sedlčany,  okr.  Sedlec,  fara  a  pš. 
Malá  Chyška;  10  d.,  83  ob.  č.  (1890).  —  9)  Ch., 
ves  t.,  hejt.  Semily,  okr.  a  pš.  Žel.  Brod, 
fara  Nábzí;  25  d.,  156  ob.  č.  (1890),  broušení 
skla  a  perel.  —  10)  Ch.,  osada  t.  u  Malovic, 
hejt.  Ták>or,  okr.  Ml.  Vožice,  fara  Neústupov, 
pš.  Milčín;  11  d.,  94  ob.  č.  (1890).  —  U)  Ch., 
osada  t.  u  Malčic,  hejt.  Turnov,  okr.  a  pš. 
Ces.  Dub,  fara  Loukov;  4  d.,  20  ob.  č.  (1890]. 

12)  Ch.,  ves  na  Moravě,  hejt.  a  okr.  Třebíč, 
fera  Roketnice.  pš.  Heraltice;  45  d.,  367  ob. 
i.  (1890),  kaple  sv.  Cyrilla  a  Metoděje,  Itř. 
Šk.,  pálení  vápna. 

OhllstOTioo:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt. 
Kut.  Hora,  fara  Bykái^,  pš.  Malešov;  73  d., 
473  ob.  ě.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Ondřeje, 
r.  1402  od  Berky  z  Lipé  založený,  2tř.  šk., 
mlýn.  Opodál  zříceniny  hradu  Sionu,  k  ně- 
muž Ch.  službou  náležely.  —  2)  Ch.,  Chej- 
stovice,  ves  t,  hejt.  Ledeč,  okr.  Dol.  Krá- 
lovice, fara  Křesín,  pš.  Češtíce;  39  d..  257  ob. 
č.  (1890).  mlýn.  Původně  tu  bylo  sídlo  vla- 
dycí,  na  němž  v  XV.  stol.  připomínají  se 
Hálkové  z  Ch  lis  to  víc,  čásť  pak  Ch-ic  nále- 
žela od  dávných  dob  obci  hořepnické.  — 
3)  Ch.,  ves  t.,  hejt,  okr.  a  pš.  Ledeč,  fara 
Pertoltice;  14  d.,  73  ob.  č.  (1890). 

OhlivloOf  Chlivce  (Chliwitx),  ves  v  Če- 
chách, hejt.  Broumov,  okr.  Teplice,  fara  a 
pš.  Starkov;  64  d.,  379  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk., 
ložisko  kam.  uhlí. 

OhUvaké,  Chlívský,  Chlevsko,  ves  na 
Moravě,  hejt.  Brno,  okr.  Tišnov,  fara  a  pš. 
Ncdvédice;  29  d.,  237  ob.  č.  (1890),  kaple  sv. 
Jana  Křt. 

Ohli^^tz,  ves  v  Čechách,  viz  Ch  li  více. 

OhJJevno,  město  v  Bosně,  viz  Livno. 

dllm  (lat.  Chulmo,  Chelmo,  Chelmania), 
knížectví  v  oblasti  Neretvy  v  Hercegovině, 
též  Záchlumí,  viz  Hercegovina,  str.  150. 

OhloaJithit  jest  minerál  skupiny  pyritu  a 
krystalluje  jako  tento  v  poloměrných  tvarech 
soustavy  krychlové;  nejobyčejnější  tvar  jest 
krychle,  jejíž  plochy  bývají  vypouklé  a  ne- 
rovné. Hojněji  vyskytuje  se  ch.  zrnitý  a  ce- 
listvý, zřídka  bývá  stébelnatý.  Stípatelnost 
není  patrná,  lom  obyčejné  nerovný;  t  =  55, 
h  =  6*4— 6  8.  Barva  ch-u  jest  kovově  bílá 
nebo  šťdá.  Ch.  často  černě  nabíhá  nebo  bývá 
na  povrchu  zelenavý,  tvoří  se  totiž  t.  zv.  květ 
niklový  čili  annabcrvíit.  Ch.  jest  podstatné 
SiAs^  nebo   v  7o  -^'  2812,  As  7188;  vždy 


b^vá  čásť  Ni  nahrazena  Fe  a  Co.  Na  uhlí  se 
cn.  lehce  roztápí  a  dává  reakci  na  As,  průba 
dlouho  září  a  zůstavuje  zrnko  kruchého  kovu; 
v  kyselině  dusičné  se  ch.  úplně  rozpouští, 
roztok  jest  zelený.  Ch.  jest  důležitou  rudou 
niklovou,  avšak  ne  příliš  rozšířenou;  v  Če- 
chách objevuje  se  na  rudních  žilách  jáchy- 
movských, michalovických  a  příbramských, 
hojněji  nachází  se  na  mnohých  místech  v  Sasku, 
zvláště  u  Schneeberku,  podobně  v  Uhrách, 
v  Stýrsku  a  Hessku.  Vr. 

Cnloasma  (z  řec),  žl  u  t  i  n  a,  jsou  nahnědlé, 
žlutohnědé  i  temnohnědé  skvrny  na  kůži,  jeŽ 
vyskytují  se  v  obličeji  žen  těhotných,  na  kůži 
lidí  sešlých,  kachektických,  jmenovitě  při 
novotvarech  břišních,  jindy  též  po  poranění 
kožním,  v  okolí  vředů  bércových,  po  spálení, 
pryštidíech,  sinapismech  a  i.  Skvrny  povstá- 
vají tím,  že  v  kůži  hromadí  se  větší  měrou 
barvivo  či  pigment,  a  mizívají  obyčejně,  pře- 
stává-li  jejich  příčina. 

Chlooio.  Chlojo,  Clodion,  od  r.  428 
král  Franku  salických,  jenŽ  pokládán  bývá 
za  praotce  rodu  Merovejského.  Vládnuv  pů- 
vodně asi  jen  kmeni  sedícímu  kol  Disparga 
(snad  Duisborch,  nedaleko  Brusselu),  dobyl 
na  Římanech  valné  části  severní  Gallie  (až 
k  řece  Sommě).  Ale  r.  448  od  Aetia  poražen 
a  zabit,  čímž  i  vymoženosti  Franků  v  těchto 
krajinách  na  čas  ztraceny.  Pp. 

Chtodnik,  pol.,  polévka  z  červené  řípy, 
kopru,  pažitky.  okurek,  kyselé  smetany,  kvasu, 
vajec  a  raků,  v  Polsku  a  Rusku  oblíbená, 
které  před  podáváním  kus  ledu  se  přiloží. 

Chlodoald  sv.,  franc.  Ooud  Jklú],  syn 
Chlodomerův  (f  560),  unikl  zavraždění,  zosno- 
vanému  r.  524  od  strýců  Chlotara  a  Childe- 
berta,  a  stav  se  mnichem  založil  St.  Cloud. 
Památka  jeho  světí  se  dne  7.  září. 

Chlodomar,  druhý  syn  Chlodvíkův,  ob- 
držel po  jeho  smrti  r.  511  bývalé  území  visi- 
gotské  mezi  Loirou  a  Garonnou  s  hlavním 
městem  Orleansem.  Porazil  a  zahubil  r.  523 
burgundského  krále  Sigmunda  a  r.  524  na- 
padl jeho  bratra  Godomara  u  Véséronce,  ale 
sám  v  bitvě  zahynul.  Bratři  Ch-ovi  zavraždili 
dva  jeho  syny  a  rozdělili  se  o  jeho  území. 

OUodvik  nebo  Ch  1  o  d  o  v  e  ch,  franc.  Clovis, 
jméno  některých  králů  franckých  z  rodu  Mero- 
vejského, z  nichž  vynikli:  1)  Ch.  I.  (481—511), 
syn  Childericha  a  Basiny,  přeložil  po  porážce 
Siagriově  hlavní  své  sídlo  do  Soissonsu,  opa- 
noval velkou  čásť  břehu  dolního  Rýna  a  dle 
slibu  učiněného  po  vítézství  nad  Alamany 
přijal  křesťanství.  Panství  své  rozšiřoval  vál- 
kami výbojnými,  r.  500  proti  Burgundům  a 
r.  507  proti  \?isigotskému  králi  Alarichovi  II., 
kterého  porazil  u  Voulonu  blíže  Poitiers  a 
opanoval  území  mezi  Loirou  a  Garonnou. 
Ve  snaze  založiti  jednotnou  říši  počal  bez- 
ohledný vyhlazující  boj  proti  králům  a  kní- 
žatům salským,  zabil  vlastní  rukou  Ragna- 
chara,  knížete  nad  Cambrai,  a  jeho  bratra; 
svedl  Chlodericha,  syna  krále  Sigberta  Ko- 
línského, by  zavraždil  svého  otce,  a  dal  na 
to  svedeného  jako  vraha  popraviti.  Zemřel 
r.  511  a  byl  pochován  v  Paříži  v  chrámě,  jejŽ 


238 


Chloé  —  CWopicki. 


8  Chlotildou  ke  cti  sv.  apoštolů  vystavěl. 
Viz  Frankové  str.  627. 

2)  Ch.  II.  (638—656).  syn  Dagoberta  I., 
král  nad  Neustrii  a  Burgundem,  pod  poruč- 
nictvím  své  matky  zmocnil  se  po  smrti  Sigi- 
berta  III.  také  Austrasie,  poraziv  majordoma 
Grimoalda,  který  chtěl  povýšiti  na  trůn 
austraský  svého  syna;  za  cho(  měl  sv.  Ba- 
thildu  (v.  t.J. 

Ohloé :  1)  Název  Démétry,  jež  chrání  mla- 
dou zeleň;  měla  v  Athénách  svatyni  a  slav- 
nost Chloeia  dne  6.  thargéliónu  (konec  dubna), 
s  obětí  berana  a  hrami.  —  2)  Jméno  dívčí 
v  idyllách  a  pastýřských  románech.      klk. 

Ohlojo  viz  Chlodio. 

CHilomeoké  vrstvy  viz  Křídový  útvar. 

Ohlomek:  1)  Ch..  Chloumek,  ves  v  Ce- 
chách, hejt.  a  okr.  Blatná,  fara  a  pš.  Kase- 
iovice;  38  d.,  212  ob.  č.  (1890),  samota  Ram- 
bousek. —  2)  Ch.,  ves  t.  při  vrchu  t.  jm., 
hejt.  a  okr.  Ml.  Boleslav,  fara  a  pš.  Dobro- 
vice;  20  d.,  12ó  ob.  č.  (1890),  myslivna  a  sa- 
mota na  Hrádku.  —  3)  Ch.,  Chlumek,  vrch 
t.  s  fil.  kost.  sv.  Václava  u  Habřiny,  hejt. 
Králové  Dvůr  n.  L.,  okr.  Jaroměř,  fara  Holo- 
hlavý, pš.  Černožice-Čáslavky.  Kostel  jako 
kaple  připomíná  se  r.  1411 ;  r.  1702  obnoven.  — 
4)  Ch.,  Chloumek,  osada  t.  na  úpatí  Kum- 
burského  vrchu  u, Zboží,  hejt.  Jičín,  okr.  a 
pš.  N.  Páka,  fara  Úbislavice;  15  d.,  98  ob.  č. 
(1890).  —  5)  Ch.,  Chloumek,  osada  t.  na 
úpatí  vrchu  t.  jm.,  hejt.  a  okr.,  fara  a  pš. 
Mělník;  82  d.,  418  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel 
N.  Trojice  r.  1588  zal.,  r.  1605  a  1822  obno- 
vený. R.  1708  založila  Eliška  Schraiedová,  mč- 
šfanka  mělnická,  na  Ch-mku  kostel  sv.  Jana 
Nep.,  jenž  později  zrušen  a  teprve  r.  1850 
obnoven.  Na  den  sv.  Trojice  konají  se  zde 
hlučné  pouti.  Sera  náleží  Klamovka  (Průhon), 
Kartousy,  Neuberk,  St.  Vinice,  na  Hule,  há- 
jovna, kde  bývala  poustevna.  Ch.  jest  vý- 
letním místem  obyv.  mělnických.  Srv.  Th. 
Bóhm,  Kr.  v.  město  Mělník  (t.,  1892).  —  6)  Ch., 
osada  t.  nad  ř.  Orlici,  hejt.  a  okr.  Výs.  .Mýto, 
fara  Újezd,  pš  Choceň;  14  d.,  90  ob.  č.  (1890), 
samota  Postolov.  —  7)  Ch..  Chloumek, 
osada  t.  u  Bělé,  hejt.,  okr.,  fara  a  pš.  Tur- 
nov; 14  d.,  92  ob.  c.  (1890),  sam.  Stebeň.  — 
8)  Ch.,  osada  u  Vrchů  t.,  hejt.,  okr.  a  pš. 
Turnov,  fara  Vyskeř;  13  d.,  69  ob.  č.  (1890). 

01llope&  (valvula)  je  blánitá  přepážka  du- 
tých ústrojů,  jež  může  se  přiložiti  ke  stěně, 
tak  Že  je  průchodnost  ústroje  úplná,  nebo 
se  může  postaviti  napříč  a  pak  dle  velikosti 
své  přeruší  proudění  obsahu  jedním  směrem 
buď  úplně  nebo,  je-H  menší,  aspoň  toto  prou- 
dění zmírni,  zužujíc  světlost  ústroje;  směrem 
opačným  je  průchodnost  vždy  zcela  volna. 
Proudění  jenom  jedním  směrem,  a  to  do- 
středivým, připouštějí  kapsičkovité  ch-pně 
míznic  a  žil  jmenovitě  podkožních,  ačkoliv  tu 
zejména  ve  starším  věku  ch-pně  žilné  za- 
cházejí. Největší  ch-pně  cévní  nalézají  se 
v  srdci,  a  to  na  rozhraní  siní  a  komor  srdeč- 
ních {valvulae  atrio-veutncularesY  v  pravém 
srdci  ch.  trojcípá  (valvula  tricuspidMis)  a 
v  levém  srdci   ch.  dvojcípá  {yalv.  bicuspi- 


dalis),  jež  ve  zpříčené  poloze  nedovolují  krvi 
při  stažení  síní  (systole)  vraceti  se  do  síní, 
proto  jsou  i  se  strany  sinové  sesilovány  t.  zv. 
šlašitými  strunami;  počátky  velkých  tepen 
srdečních,  totiž  srdečnice  (aorta)  a  tepny 
plicní  {arteria pulmonalis),)soyjL  rovněž  věnčeny 
třemi  ch-pněmi  poloměsíčitými  {valvulae 
semilunares),  jež  zachycují  krev,  která  se  při 
opětném  roztažení  komor  (diastole)  tlačí  zpět 
do  srdce.  Drobné  ch-pně  při  ústí  žil  srdeč- 
ních {valv.  Eustachii  a  TTiebesit)  jsou  cha- 
bější a  u  člověka  méně  významné.  Významu 
cévních  ch-pní  se  přibližuje  t.  zv.  ch.  trač- 
níková  {valv.coli  sivé  Bauhini)  při  ústí  ten- 
kého střeva  v  tlusté,  jež  připouští  vlévání  se 
obsahu  tenkého  střeva  do  tlustého  a  dovede 
do  značné  míry  zameziti  proud  zpětný.  T.  zv. 
valvulae  conniventes  sivé  semilunares  v  tenkém 
i  tlustém  střevě  a  valv.  Heisteri  ve  žlučovoda 
zvětšují  toliko  povrch  sliznice  za  účely  vstře- 
bavými  a  pod.,  nazývajíce  se  ch-pněmi  pouze 
analogicky. 

(míopiokl:  1)  Ch.  Grzegorz  Józef, 
generál  polský  (♦  1772  na  Podolí  —  f  1854 
v  Krakově).  Proti  vůli  rodičů  vstoupil  do 
vojska  polského  a  r.  1794  vyznamenal  se  před 
Raclavicemi  tak,  že  ho  Koáciuszko  před  ce- 
lým vojskem  veřejně  objal.  Po  vítězství  ru- 
ském odebral  se  do  Itálie,  vstoupil  do  polské 
legie  a  vyznamenal  se  pod  Oudinotem  při 
útoku  na  Peschieru  a  15.  led.  1800  při  vzetí 
Casabianky;  Napoleon  povýšil  ho  na  plu- 
kovníka a  po  ukončeném  tažení  proti  Prusku 
odeslal  ho  r.  1808  do  Španělska,  kde  Ch. 
prokázal  Lefébreovi  svým  vítězstvím  u  Tu- 
dely  výborné  služby;  při  dobývání  Zaragozy 
svěřovány  mu  nejtěžší  a  nejnebezpečnější 
podniky,  za  jejichž  vykonání  byl  jmenován 
brigádníkem.  Zvítěziv  12.  října  1809  u  Daroky, 
dobyl  16.  ún.  1810  ležení  Villacampova  a  stal 
se  nejoblíbenějším  generálem  celé  armády. 
Ve  výpravě  na  Rus  vedl  polskou  legii,  bo- 
joval u  Borodina  a  přivedl  přes  těžké  své 
zraněni  zbytky  legie  z  Ruska.  R.  1814  vrátil 
se  do  Polska  a  Alexandr  1.  jmenoval  ho  di- 
visionářem,  ale  pro  neshody  s  velkoknížetem 
Konstantinem  vzdal  se  r.  1818  místa  toho  a 
žil  v  ústraní,  až  za  revoluce  polské  dne 
29.  list.  1830  byl  jmenován  vrchním  velitelem 
polského  vojska  a  5.  pros.  t.  r.  diktátorem. 
Nedůvěřoval  celému  podniku  a  nadšenému 
zápalu  mládeže  polské  a  pohlížel  zároveň  na 
velikou  moc  ruskou;  proto  snažil  se,  aby 
udržel  pořádek,  byl  přísný  a  neústupný  a 
doufal  vyjednáváním  pohnouti  cara,  by  uznal 
znění  smlouvy  z  r.  1815.  Tím  narazil  na  od- 
por jak  u  cara,  tak  u  vlasteneckého  výboru 
polského,  který  chtěl  ho  pohnati,  by  se  zod- 
povídal ze  svého  jednáni.  Ch.  dověděv  se 
o  tom  dne  23  led.  1831  diktatury  se  vzdal, 
ale  vstoupil  jako  dobrovolník  do  vojska,  pod- 
poroval knížete  Radziwilla  svou  zkušeností 
a  velel  za  něho  19.— 25,  února  na  rovinách 
Grochowských,  odkud  byl  těžce  raněn  odne- 
sen. Zbytek  života  svého  strávil  v  ICrakově. 
Ch.  byl  mužem  pevné,  rázné  povahy,  odváž- 
livé  statečnosti  a  bystrého,  rychle  vše  pro- 


Chlopko  —  Chlór. 


239 


nikajíciho  ducha,  tak  že  franc.  generál  Suchet 
o  ném  pravil,  ie  on  mél  býti  vrchním  velite- 
lem výpravy  španělské. 

2)  Ch.  Edward,  spis.  pol.  (♦  1830  u  Vilna), 
vzdčlal  se  v  Paříži  a  vrátiv  se  do  vlasti  ce- 
stoval velmi  mnoho  a  uveřejňoval  v  listech 
polských  své  cestopisy  a  studie  národopisné. 
O  sobe  vydal:  Notatki  \  róinoc\asowjrch  po- 
dróýjT  po  krajů  (Varšava,  1863).  přeldad  ko- 
medie D\ieje  jedynaka  (t.,  1872)  a  z  Calderona 
Alkad  \  Zalamei  (t.,  1873). 

Ohlopko  Koso  lap.  vůdce  lupičských  tlup, 
jež  na  poč.  XVII.  stol.  znepokojovaly  říši 
Moskevskou.  Sjednotil  nespokojené  zástupy 
lupičské  na  Ukrajině  severské,  kde  panoval 
hlad  a  mor  (1601 — 4).  a  obsadil  jimi  cesty 
odvažuje  se  aŽ  k  samé  Moskvě.  Boris  Godunov 
poslal  proti  němu  Ivana  Basmanova  s  oddí- 
lem vojska,  jež  bylo  v  krvavé  bitvě  u  Moskvy 
poraženo.  Později  Ch.  byl  přemožen  a  dostal 
se  do  zajetí. 

Chlopomanstvo  na  Ukrajině  projevilo  se 
na  počátku  let  50tých  a  ke  konci  let  60tých 
ruchem,  který  bezprostředně  pojil  se  k  tra- 
dicím »Cynlomethodějského  bractva«.  Uni- 
versitní mládež  uváděla  tento  ruch  v  souhlas 
se  současným  vědeckým  a  politickým  ruchem 
velkoruským,  jejž  probudili  Bélinskij,  Dobro- 
Ijubov  a  Černýše vskij.  Putovala  mezi  lid  a 
zakládala  proii  nedělní  školy,  kdežto  starší 
vlastenci  psali  pro  lid  populární  knížky.  R.  1862 
radil  V.  Antonovič  polské  Šlechtě  na  Ukra- 
jině, aby  přilnula  k  lidu,  v  jehož  středu  žije, 
a  vrátila  se  k  národnosti  jejich  předky  zra- 
zené nebo  vystěhovala  se  do  Polska.     Řř. 

Ohlopuia  A  fa  našij,  miláček  Pugačeva. 
byl  pro  loupež  třikráte  poslán  na  Sibiř  a 
pokaždé  podařilo  se  mu  prclinouti,  až  byl 
zmrzačen  a  uvězněn  v  Orenburku.  R.  1773 
poslal  jej  gubernátor  k  přívržencům  Pugačeva 
s  manifesty  žádajícími  poslušnosti  a  vydání 
vůdce.  Za  to  poselství  měl  dostati  svobodu 
a  100  rublů  odměny.  Ch.  zůstal  vŠak  již 
v  táboře  Pugačeva  manifesty  jemu  doručiv 
a  později  svojí  znalostí  kraie  prokázal  mu 
služby  neocenitelné.  Jmenován  byv  plukovní- 
kem, zmocnil  se  zejména  dolů  a  továren  ural- 
slrých,  odkud  posílal  PugaČevu  děla  a  jiné 
zbraně  a  zorganisovav  zde  oddíl  ze  svých 
bývalých  soudruhů  a  z  BaŠkirců,  vytáhl  mu 
na  pomoc.  Mezi  jiným  řídil  též  obležení  Oren- 
burku. V  březnu  r.  1774  byl  od  Tatarů  jat 
a  sťat  v  Orenburce. 

Ohlór  {z  řec.)  jest  prvek  nekovový,  vý- 
značné jednomocný,  ze  skupiny  prvků  halo- 
vých neirozšířenějsí.  Znak  C/,  atomová  hmota 
35*45.  Vyškytá  se  v  přírodě  jen  sloučený 
8  kovy,  nejhojněji  se  sodíkem  jakožto  chlo- 
rid sodnatý,  SaCI,  či  sůl  kuchyňská 
buď  rozpuštěná  do  2-5%  ve  vodě  mořské 
nebo  uložená  v  ložiskách  v  útvaru  triasovém, 
kde  často  ji  zprovází  chlorid  draselnatý, 
KCl  (sylvin),  a  sloučenina  jeho  s  chloridem 
horečnatým,  nerost  karnallit, 

(ve  Stassfurtě).   Ve  vodě  mořské  mimo  sůl 


jest  rozpuštěn  i  chlorid  horečnatý,  MgCl^, 
Jiné  chloridy  vyskytují  se  jako  vzácnější  ne- 
rosty. Chlorovodík  jest  obsažen  ve  výparech 
některých  sopek.  V  rostlinstvu  a  v  živočiš- 
štvu  jest  ch.  jen  skrovně  obsažen.  —  Ch. 
odkryl  (1774)  Scheele,  zahřívaie  nerost  burel 
(kyshčník  manganičitý,  MnO^)  s  kyselinou 
solnou  (fíCf),  ale  teprve  Davy  ukázal  (1810), 
že  plyn  při  tom  vzniklý  jest  prvkem,  a  dle 
barvy  zelenožluté  (xltogós)  ho  pojmenoval. 
Dle  toho  původního  způsobu  dosud  ch.  při- 
pravujeme. Výsledek  reakce  dává  rovnice 

MnO^  -i-  4//C/  =  Ař«a,  -f  C/,  -f  2//,0. 

Na  veliko  užívá  se  k  tomu  nádob  z  kame- 
niny, v  nichž  se  burel  v  kouskách  v  dírko- 
vaných válcích  nalézá,  tak  že  kyselina  solná 
(surová)  zvolna  účinkuje.  Na  nádoby  přitmelí 
se  víka  z  kameniny,  plynopudné  trubice  bý- 
vají olověné.  Zbytek  z  nádob  po  přípravě 
ch-u  se  regeneruje.  Přemění  se  vápnem 
v  hydrát  manganatý,  naČež  se  směsí  vzduch 
profukujc,  čímž  vzniknou  zase  kysličník  man- 
ganičitý a  manganity,  jeŽ  opět  k  přípravě 
ch-u  slouží  (Weldon).  Místo  kyseliny  solné 
lze  užiti  soli  kuchyi^ské  (12  č.)  a  kyseliny 
sírové  (20  č.^  něco  vodou  (16  č )  zředěné  a 
rovněž  burele  (10  č.).  Též  účinkem  kyse- 
liny solné  v  dichróman  draselnatý  nebo  ve 
vápno  chlórové  vyvíjí  se  ch.  Má-li  býti  ch. 
kteroukoli  z  cest  těch  nabytý  čistý,  pereme 
ho  vodou,  má-li  býti  i  suchý,  sušíme  ho  ky- 
selinou sírovou.  Jímáme  jej  buď  uvádějíce  jej 
na  dno  otevřených  nádob,  z  nichž  ch.  vzduch 
vytlačuje,  nebo  nad  vodou  teplou  nebo  nad 
roztokem  soli  kuchyňské,  ježto  čistá  voda 
studená  značně  jej  pohlcuje.  Když  směs  chloro- 
vodíku a  vzduchu  vedeme  přes  rozpálené 
cihly,  získáme  též  ch.  (2//C/  t-  0=H^0  +  CQ, 
Reakce  daří  se  vydatně  zejména  za  přítom- 
nosti síranu  měďnatého  (H.  Deaconův  způsob 
výroby  na  veliko).  Také  chlorid  horečnatý 
na  vzduchu  pálen  pouští  ch.  měně  se  v  ky- 
sličník, který  kyselinou  solnou  zpět  v  chlorid 
převésti  lze. 

Ch.  jest  plyn  světle  zelenožlutý,  zápachu 
nad  míru  ostrého.  Vdychání  ch-u  působí 
zhoubně,  u  větším  množství  zánět  dychadel, 
chrlení  krve,  případně  smrt.  Jest  2'45krát  hut- 
nější vzduchu,  tlakem  6  atm.  při  O®  se  zhušťuje 
v  kapalinu  temněžlutou,  1*3  nutnou,  při  —34^ 
vroucí.  Ch.  tak  zkapalnělý  prodává  se  nyní 
v  železných  válcích  k  účelům  laboratorním 
i  technickým.  Jsa  mocným  oky  si  i  co  vadlém 
(zejména  u  přítomnosti  vody)  píisobí  účinné 
antisepticky  a  bílí  i  barviva  organická,  jinak 
velmi  stálá  (na  př.  indych),  k  čemuž  však 
namnoze  se  užívá  pohodlnějšího  vápna  chló- 
rového (v.  níže).  Jen  papírnictví  ještě  s  plyn- 
ným ch-em  pracuje.  Po  bílení  ch-em  musí 
ovšem  následovati  důkladné  praní  tkaniv. 
Zmíněné  právě  vlastnosti  ch-u  sdílí  i  voda 
chlórová  (Chlorům  solutum),  t.  j.  roztok  ch-u 
ve  vodě,  který  připravujeme  vedouce  ch. 
řadou  lahvic  z  póla  studenou  vodou  naplně- 
ných. Za  obyčejného  tlaku  pohltí  1  objem 
vody  při  10^2  58  obj.  ch-u,  při  30**  jen  1*75  obj. 


240 


Chlór. 


ch-u.  Roztok  ten  jest  zažloutlý,  v  temnu  a  za 
nepřístupu  vzduchu  stálý.  Jinak  se  rozkládá 
v  chlorovodík  a  v  kyslík: 

a,  +  //,0  =  2//C/+0, 
kteráž    rovnice    vysvětluje    okysličující    vliv 
vlhkého  oh-u  vůbec.  Při  O®  krystalluje  z  vody 
ch-ové  hydrát  ch-u,    Q,  .10//,O,   v  teple 
nestalý. 

Ch.  jest  prvek  velmi  energický  a  slouče- 
niny jeho  mají  veliký  význam.  S  vodíkem 
slučuje  se  (v  rovných  objemech)  zapálen  nebo 
vlivem  mocného  svčtla  za  výbuchu  ve  ch  1  ó  r  o- 
vodík,  HCl,  kteráž  reakce  za  mírného  osvě- 
tlení jde  volnč  před  se  (viz  Fotometr  i  c). 
Připravujeme  chlorovodík  zahřívajíce  sůl  ku- 
chyňskou mírnč  s  2  č.  kyseliny  sírové: 
NaO+SO^H^  =  SO^NaH+  HCl. 
Chlorovodík  jest  plyn  hutnoty  1*26,  zápachu 
ostrého,  na  vzduchu  dýmající;  při  O**  kapalní 
tlakem  26  atm.  Jímáme  l.o  nade  rtutí  neb 
pohlcujeme  vodou.  Roztok  slově  kyselina 
chlorovodíková,  obvykle  kys.  solná 
(acidum  hydrochloricum,  zastarale  acidiim  mu- 
riaticum).  K  nasycení  pohltí  I  obj  vody  za 
obyčejného  tlaku  při  O®  525  obj.  chlorovodíku, 
při  20°  jen  445  obj.  Pak  obsahuje  roztok  40% 
chlorovodíku,  jest  1  22  hutný,  dýmá  na  vzdu- 
chu (kys.  solná  dvmavá).  Při  záhřevu  uniká 
plynný  chlorovodík,  až  dcstilluje  posléze  2(í"  ,, 
kyselina  11  hutná.  Slabší  kyselina  pouští 
varem  vodu  a  koncentruje  se  až  do  2o7o. 
Kyselina  solná  jest  vedlejší  výrobek  továren 
na  sodu,  kde  zahřívají  sůl  kuchyňskou  ve 
zvláštních  pecech  palácích  (rcverberačních) 
do  úplného  rozkladu,  aby  vyrobili  síran  sod- 
natý.  Ucházející  chlorovodík  vedou  řadou 
balíonfi  z  kameniny,  v  nichž  jest  néco  vody, 
aneb  přes  pórovitý  kok,  po  nčmž  voda  prýští. 
Tak  nabytá  surová  kyselina  solná  jest  1-33 
hutná  (337oní)  a  t)ývá  žlutá  od  stop  chloridu 
železitého,  mívá  pak  i  sledy  chloridu  arseno- 
vého vedle  jiných  nečistot.  Kyselina  solná  jest 
vedle  kyseliny  sírové  v  laboratořích  i  v  indu- 
strii chemické  nejužívanější  kyselina. 

Ch.  se  slučuje  se  všemi  kovy  na  chlo- 
ridy (důležitější  z  nich  viz  pod  hesly  kovů), 
s  některými  velmi  prudce  (s  antimonem  za 
úkazů  světelných).  C  hlóridy  vznikají  též  účin- 
kem kys.  solné  v  kovy,  v  jich  kysUčníky, 
hydráty  neb  uhličitany.  Některé  kovy  (zlato, 
platina)  v  chlorovodíku  nerozpustné  přejdou 
v  roztok  za  přítomnosti  kyseliny  dusičné  (lu- 
čavka  královská  =  směs  kyseliny  solné  a  du- 
sičné) jakožto  chloridy.  Chloridy  poznáváme, 
že  s  kys.  sírovou  zahřátý  vyvíjejí  chloro- 
vodík; chloridy  rozpustné  dávají  s  roztokem 
dusičnanu  střibrnatého  bílou  ssedlinu  chlo- 
ridu stříbrnatého,  na  světle  fialovějící,  v  am- 
moniaku  rozpustnou.  Ve  sloučeninách  orga- 
nických zastupuje  ch.  snadno  1  nebo  více 
atomů  vodíku.  Výkon  ten  slově  chlórování 
a  děje  se  obyčejně  volným  ch-em  za  přítom- 
nosti některých  látek  (na  př.  iódu),  které 
šlovou  přenášeči  ch-u.  Působením  na  př. 
chloridu  fosforečnatého,  PC/j,  a  různých  ji- 
ných látek  připravena  nepřehledná  řada  chló- 


rovaných sloučenin  organických,  kde  ch.  za- 
stupuje různé  chemické  funkce.  Tak  známe 
na  př.  chloridy  kyselin  organických 
{CH^CO.a,  chlorid  kys.  octové  či  acetyl- 
chlórid)  atd.  Z  prvků  halových  (mimo  fluor) 
jest  ch.  nejenergičtější:  vytisňuje  brom  i  iód 
z  jich  sloučenin.  Ku  kyslíku  má  ch.  slabou 
příbuznost.  Některé  sloučeniny  sem  patřící 
JSOU  látky  výbušné.  Působí-li  ch.  v  alkalie 
za  studena,  vznikají  chlórnatany  (hypo- 
chlority),  soli  to  kyseliny  chlórnaté,  O  OH, 
jež  odkryl  (1788)  Bcrthollet.  Na  veliko  upra- 
vuje se  chlórnatan  vápenatý  účinkem  ch-u 
na  hašené  vápno: 

2Ca{OH)^  -f  2C/,  =  Gi(Oa),  +  CaO^  +  H^O. 
Výsledek  jest  chlórnatan  a  chlorid  vápenatý 
(snad  ve  slabém  sloučenství)  či  chlórové 
(běličské)  vápno.  Toto  se  na  vzduchu  ky- 
sličníkem uhličitým  zvolna  rozkládá  pouštějíc 
ch.  i  jest  proto  samo  i  v  roztoku  mocným 
okysličovadlem,  má  účinek  bílivý  i  desin- 
fekční. Slouží  nyní  k  rychlému  bílení  tkanin 
na  místě  starého  zdlouhavého  bílení  kyslíkem 
vzdušným  na  svitu  slunečním.  Obdobný  úči- 
nek má  roztok  chlórnatanu  draselnatého  {Eau 
de  J.ivelle)  nebo  sodnatého  (Eau  de  Labar- 
raque).  Kyselině  chlórnaté  příslušný  kyslič- 
ník chlórnatý,  C7jO,  získáme  třepajíce  žlutý 
kysličník  rtuťnatý  s  ch-em  jakožto  plyn  ch-u 

f)odobný  ve  vodě  rozpustný  na  roztolc  kyse- 
iny  chlórnaté.  —  Vyšší  kyselina  ch-u,  totiž 
kys.  chlórová,  OOM,  a  soli  její  chlórany 
(chlority)  nemají  důležitosti. 

Účinkem  ch-u  v  alkalie  za  tepla  vznikají 
chlórečnany'(chloráty),  soli  kyseliny  chló- 
rečné,  ClO^H.  Ve  velkém  množství  vyrábí 
se  chlórečnan  draselnatý, 

6KOH  +  3CU  =  bClK,O0^K,Z0H^. 
Současně  vznikající  chlorid  draselnatý  jakožto 
snáze  rozpustný  než  chlórečnan  oddělí  se 
vyloužením.  Nyní  vyrábí  se  chlórečnan  dras. 
též  clektrolysí  chloridu  dras.  za  určitých  pod- 
mínek. Chlórcčnany  jsou  mocná  okysličovadla. 
Směsi  látek  hořlavých  (síra,  uhlí  atd.)  s  chló- 
rcčnany třeny  nebo  dokonce  zahřátý  mocně 
vybuchují.  Tavením  pouštějí  chlórcčnany  ky- 
slík měníce  se  v  chlóristany  (hyperchlo- 
ráty),  soli  to  kyseliny  chlóristé,  OO^H^ 
na  př.:  2O0^K  =  GK.OO^K.O^. 
Vyšším  záhřevem  rozloží  se  i  chlóristan 
v  chlorid  aO^K  =  OK,  20, . 
I  slouží  chlórečnan  draselnatý  k  vývoji  ky- 
slíku, jakožto  mocný  prostředek  okysličo- 
vací  v  laboratoři  i  v  továrnách,  jakožto  pří- 
sada k  směsím  ohněstrůjným.  Z  chlórečnanů 
lze  vybaviti  kyselinu  chlórečnou  jakožto 
roztok  nejvýš  407oní,  hutnoty  1*28,  který 
lakmus  zprvu  červení,  pak  bílí.  Hmoty  orga- 
nické mocně  okysličuje,  sama  snadno,  ze- 
jména teplem,  se  rozkládajíc.  Z  chlóristanů 
lze  vybaviti  kyseHnu  chlór  i  stou  jakožto 
kapalinu  zažloutlou,  1/8  hutnou,  která  v  do- 
tyku s  hmotami  organickými,  ba  někdy  sama 
o  sobě,  aniž  příčinu  známe,  s  prudkým  vý- 
buchem se  rozkládá.  Ještě  nebezpečnější  jest 


iJ 


Chlóral  —  Chlorit. 


241 


kysličník  chlóričelý.  který  vzniká  účin- 
kem kyseliny  sírové  v  cnlórečnan  draselnatý. 
Hipoty  organické  v  dotyku  s  ním  se  zapalují, 
(směs  chlorečnanu  draselnatého  a  cukru  v  ky- 
selinu sírovou  ponořovaná  sloužila  k  rozže- 
hání).  OŠc, 

Cmlóral  je  trichlóracetaldehyd,  CCl^.COH, 
látka  vznikající  úsilným  chlórováním  alkoholu 
éthylnatého.  Vedeme  chlór  v  alkohol,  později 
teplotu  zvyšujíce.  Produkt  reakce  třepeme 
s  kyselinou  sírovou,  ch.  oddělíme  mecha- 
nicky a  rektifikujcme  přes  uhličitan  vápenatý. 
Tekutina  při  98*  vroucí,  při  15®  hutná  1*520. 
Koncentrovaní^  louh  draselnatý  štěpí  ch. 
v  mravenčan  cfraselnatý,  H.CO^K,  a  v  chloro- 
form, CHCl^,  jenž  se  tím  způsobem  čistý  při- 
pravuje. Nečistý  ch.  polymerisuje  se  zvolna 
v  tuhý,  ve  vodě  nerozpustný  meta  chlóral. 
Ch.  slučuje  se  ochotně  za  vývoje  tepla  s  vo- 
dou na  chlóralhydrát,  Ca^.CH{OH)„  látku 
pěkně  jednoklonně  krystallickou,  při  57°  ta- 
jící, ve  vodě  i  v  alkoholu  snadno  rozpustnou. 
Chlóralhydrát  působí  antiseptickya  jest  v  dáv- 
kách 1*5  ^  až  5  ^  dobrým  hypnotikcm  (Lieb- 
reich).  Zda  působivost  ta  v  tom  spočívá,  že 
se  v  krvi  štěpí  v  mravenčan  alkalický  a 
v  chloroform,  nelze  rozhodnouti.  OŠc. 

Chlóralhydrát  viz  Chlóral. 
Ohlórajiil  slově  tctrachlórchinon,  C^Cl^O^, 
látka  vznikající,  když  mocná  činidla  okysličující 
působí  za  přítomnosti  chlóru  v  nčktcré  slouče- 
niny aromatické.  Tak  na  př.  lze  jej  připraviti, 
když  ve  fenol,  Q//5 .  OH,  působíme  chlóreč- 
nanem  draselnatým  a  kyselinou  solnou.  Kry- 
stalky zlatožluté,  nerozpustné,  ve  vodě.  málo 
v  alkoholu,  nčco  v  etheru.  Sublimují  aniž 
tají.  OŠC. 

Ohloranthaoeae,  řád  rostlin  bezkorun- 
ných,  z  blízkého  příbuzenstva  pepřů  {Pipera- 
ceaé).  Keře,  stromy  nebo  byliny,  celkem  asi 
25  druhů,  v  tropické  Americe,  Asii  a  na 
N.  Zcalandé  domácí.  Známější  rody :  Chlovan- 
thus,  Ascarina,  fíedyosmum.  Vský. 

Cňklórany  viz  Chlór. 
Chloráty  viz  Chlór. 
Chlórauráty  viz  Zlato. 
Ohlóredná  kyselina,  Chlórednany  viz 
Chlór. 

Ohlorhaemidae  (Pherusidae),  čeleď  moř- 
ských červů  štětinatých  (Polrcliacta) 
z  podřádu  Sedentaria,  hlavně  tím  zajímavá, 
že  zástupci  její  mají  cévy  s  krví  barvy  ze- 
lené. Tělo  jejich  bývá  táhlé,  dlouhé  nebo  zkrá- 
cené, z  četných  krátkých  článků  složené. 
Ústa  konečná  na  přídě,  jež  nese  dvé  silných 
ryhovaných  tykadel  a  jednu  nebo  dvé  řad 
vláken  Žaberních.  Lalok  čelní  a  následující 
článek  jsou  zatažitelné.  Komolce  nožní  umí- 
stěny jsou  na  těle  ve  dvou  řadách  po  každé 
straně  nesouce  štětiny  jednoduché,  čárkovité 
nebo  háčkovité,  z  nichž  ony  na  předních  seg- 
mentech jsou  ku  předu  prodlouženy  tvoříce 
ochranný  háv  pro  přídu.  Pokožka  posázena 
bývá  četn5'mi  bradavkami  hojný  hlen  vyluču- 
jícími. Z  rodů  známější  jsou  Siplionostoma 
Otto  (Chlorhaema  Quatref.J  a  Stylarioides 
Delle  Čhiajc  {Fherusa  Blainv.),  z  druhů  středo- 


mořských  uvádíme:  Siplionostoma  diplorhaitus 
Otto  (až  9  cm  dl.)  a  Stylarioides  monitifer 
Delle  Chiaje  (až  18  cm  dl.).  Šc. 

Ohlórhy dráty  (hydrochlóridy)  šlovou 
podvojné  sloučeniny  chlorovodíku  z  pravidla 
se  zásadami  organickými,  ku  př.  ch-át  ani- 
linu C,H, .  NH, .  HCl.  OŠC. 

Ohlórhydríny  jsou  sloučeniny  řady  mast- 
né, které  jsou  zároveň  alkoholy  a  zároveň 
chloridy.  Vznikají  např.  z  uhlovodíků  olefinů, 
když  k  vazbě  dvojnásobné  přistoupí  kyselina 
chlórnatá,  ClOH.  Tak  ethylen,  CH^UCH^,  po- 
skytuje éthylenchlórhydrm, 

CH^a.CH^{OH), 
který  slově  též  glykolchlórhydrin,  ježto  jest 
přechodem  ku  gíykolu  (v.  t), 

CH^{OH)\CH^{OH), 
Chemickou    povahou    projevuji    ch.    reakce 
alkoholů  i  chloridů.  OSc. 

Chlorid  aethylnatý  v.  Aethylchlórid. 

Chloridy  víz  Chlór. 

Ohlóris  (od ilcaoóg,  zelený):  1)  Ch.,  nymfa, 
s  níž  srovnávána  římská  Flora,  na  jafe  se 
snoubí  s  Zefyrem.  —  2)  Ch.,  dcera  Amfióna 
Orchomenského,  choť  Nélea,  jemuž  porodila 
12  synů,  mezi  nimi  Periklymena  a  Nestora, 
a  přesličnou  dceru  Péro.  klk. 

OhlórUitá  kyselina  viz  Chlór. 

Chlorit.  Minerály  skupiny  ch-u  jsou  zá- 
sadité křemičitany  hlinitohořečnaté,  vykazu- 
jící též  obyčejně  podíl  železa,  ale  nikdy  al- 
kalie.  Voda  prchá  vždy  jen  v  prudkém  Žáru 
i  nelze  ji  považovati  za  vodu  krystallovou. 
Pro  veškeré  ch-y  jest  výborná  štípatelnost 
dle  plochy  zpodové  charakteristickou  jako 
pro  slídy,  jemné  lístečky  štěpné  jsou  však 
ohebné,  čímž  liší  se  ch-y  od  slíd,  jež  jsou 
pružné.  Morfologicky  náležejí  veškeré  ch-y 
podobně  jako  slídy  v  soustavu  jednoklon- 
nou, ač  tvary  krystallové  na  pohled  zdají  se 
býti  šestcrecné,  ráz  hcxagonální  zvláště  srů- 
stem dvojčatným  podobně  jako  u  slíd  bývá 
napodobnén.  Častěji  než  krystallované  odrůdy 
nacházíme  kusové  variety,  zvláště  lupenate, 
šupinaté,  celistvé  nebo  zemité;  variety  šupi- 
naté a  lupenate  jeví  sloh  břidličnatý  a  plá- 
stevnatý,  jsou  v  přírodě  velmi  rozšířeny  a 
tvoří  podstatně  břidlice  chloritické,  odrůdy 
celistvé,  t.  zv.  pseudofit,  jsou  často  pseudo- 
morfními  produkty  hmoty  živcové.  Tvrdost 
ch-ů  jest  1—3,  hustota  2-65— 31;  převahou 
jsou  ch-y  barvy  zelené  nebo  modřczclené, 
u  vrypu  jasnější,  některé  jsou  šeděžluté 
(leuchtcnbergit),  violové  (kámmererit)  nebo 
červené  (kocubeit),  opticky  jsou  některé  od- 
růdy zdánlivě  jednoosé,  buď  positivní,  buď 
negativní,  jiné  zřejmé  dvoj osé;  obyčejně  jeví 
ch-y  intensivní  plcochronismus,  zvláště  pen- 
I  nin.  Veškeré  ch-y  lze  dle  Tschermaka  po- 
kládati za  soutvart^  směsi  serpentinu  či  hadce 
I  fí.^í^^Si.O,  (=  Sp) 

1  a  hmoty  amesitu 
i  H,Mi:,Al,SiO^  {=At) 

'  i  lze  složení  obyčejnějších   ch-ů  označiti  asi 
I  takto:  pennin  Sp^At^  —  SpAt,  klinochlor  SpAt 
—  Sp^At^,  prochlorit  Sp^At^  —  Sp^At..  korun- 
I  dofylit    Sp^At,  —  SpAt^i  2Lmcs\t    SpAt^'-At 


242 


Chlority  —  Chlorofyll. 


Ch-y  se  roztápějí  obtížně  jen  ve  velmi 
tenkých  lupéncich.  železem  bohatší  odrddy 
lehčeji  se  roztopí;  v  tyto  kyselina  solná  pa- 
trněji  působí  než  ve  variety  železem  chudé.  Vr. 

Chlority  viz  Chlór. 

Ohlómatá  kyselina,  Ohlómatany  viz 
Chlór. 

Ohlórootové  Inrselinv  vznikají  z  kyse- 
liny octové,  C//, .  ČO^H,  různě  stupňovaným 
účmkem  chlóru.  Kyselina  (mono-)  chlór- 
octová,  CH^O.CÓ^H,  jsou  krystally  při 
63' tající.  Bod  varu  ISo**.  Kyselina  dichlór- 
octová,  CHQ^.CO^H,  jest  kapalina  při  190° 
vroucí;  kys.  trichlóroctová,  CCl^.CO^H, 
jež  vzniká  též  mocným  okysličením  chlóralu 
(v.  t),  jsou  rozplývavé  krystally  při  55®  ta- 

1*ící,  při  195°  vroucí.  J^ou  to  nad  míru  silné 
:yscíiny  kůži  leptající.  OSc. 

Ohlórodosik,  iVQ,  (chlorid  dusíkový), 
vzniká  účinkem  chlóru  v  nasycený  roztok 
salmiaku  jakožto  žlutá  olejovitá  kapalina  hut- 
noty 1*65,  nad  míru  snadno  velmi  nebezpečně 
vybuchující,  zejména  v  dotyku  se  silicemi  a 
8  tuky.  Před  látkou  tou  musíme  se  míti  na 
pozoru,  kdykoliv  roztoky  ammoniak  neb  sal- 
miak  chovající  stýkají  se  s  chlórem.      OŠc. 

Ohlóroform,  CHCl^  (trichlórmethan)  vzni- 
ká, když  v  aceton,  C^H^O,  nebo  v  alkohol, 
C^H^O,  působíme  chlórovým  vápnem.  Připra- 
vujíce dle  druhé  methody  mísíme  vodnatý 
alkohol  s  vápnem  chlórovým,  po  případě 
i  s  vápnem  žíravým  a  destilfujcme.  K  destil- 
látu  přičiníme  mléko  vápenné  a  chlorid  vá- 
penatý, ch.  oddělíme  mechanicky  a  několi- 
krát s  kyselinou  sírovou  protřepavše  rckti- 
fikujeme.  Tak  továrně  připravený  ch.  má 
vždy  stopy  nečistot.  Naprosto  čistý  při- 
praví se  rozkladem  chlóralu  louhem  sod- 
natým  o  hutnotě  11.  (Viz  Chlóral.)  V  nej- 
novější době  čistí  ch.  ještě  vymrznutím 
v  hlubokých  teplotách  (Ch.  PictetQv).  Kapa- 
lina zvláštního  zápachu  étherického,  chuti 
zasladlé,  s  vodou  se  nemísící,  nehořlavá.  Jest 
1-526  (při  0«)  hutná,  vře  při  61°,  v  hlubokých 
teplotách  mrzr\e  i  taje  pak  při  —70°.  Páry 
ch-u  vdychovány  způsobují  bezcitnost  (Simp- 
son,  1845);  odtud  užívání  ch-u  k  narkose  při 
operacích.  K  tomu  cíli  musí  býti  ch.  naprosto 
Čistý;  nesmí  hnědnouti  třepán  s  koncentro- 
vanou kys.  sírovou.  —  Ch.  jest  výborné  roz- 
pustidlo  pro  mastnoty,  pryskyřice,  kaučuk. 
určité  alkaloidy.  OSc. 

Ohlóroformovati,  uspávati  chloroformem 
za  účely  operativními.  Viz  Narkotisování. 

ChlorofýU  (z  řec),  zeleň  listová,  na- 
zývá se  barvivo,  které  listům,  lodyhám  a  ji- 
ným částem  rostlinným  dodává  zelené  barvi- 
tosti. Buňky  jmenovaných  orgánů  obsahují 
totiž  zvláštní  tělíska  (zv.  chlorofyllová)  ja- 
kožto více  méně  ostře  ohraničené  partie  plas- 
matické  (v.  Chromát  o  fory),  na  které  jest 
barvivo  v  živé  rostlině  výhradně  vázáno.  Al- 
koholem neb  jinými  rozpustidly  lze  z  umrtve- 
ných částí  rostlinných  ch  vytáhnouti ;  v  buň- 
kách zbývaií  pak  jen  bezbarvé  plasmatícké 
součástky  cnlorofyllových  tělísek  (zv.  stroma). 
S  ch-em  vcházejí  však  do  roztoku  alkoholi- 


ckého i  jiné  látky  v  buňce  a  speciálně  též 
v  chloroplastech  přítonmé,  mezi  nimi  stálý 
průvodce  ch-u  karotin,  dříve  též  xantho- 
fyll  nazývaný.  Dle  Krausa  lze  odděliti  ch.  od 
Icarotinu,  když  vodnatý  alkoholický  extrakt 
z  listů  protřepáme  benzolem,  jenž  vyjímá  ch., 
kdežto  v  alkoholu  pod  ním  z&stává  rozpuštěn 
zlatožlutý  karotin.  Karotin  bvl  získán  téměř 
čistý  nejen  z  kořenů  mrkve  (Daucus  carota), 
nýbrž  i  z  listů  v  iřrystalcích  barvy  žluté 
až  oranžové.  Arnaud  připisuje  mu  formuli 
^*9^i9  —  jódid  karotinu  jest  C^%H^%Jt  —  ^ 
má  jej  tudíž  za  barevný  uhlovodík,  jakÝm 
jest  též  syntheticky  připravený  acenařthyíen 

SGraebe).  V  zelených  částech  rostlinných  dle 
iflolische  karotin  vykrystalluje  uvnitř  buněk, 
když  průřezy  skrze  listy,  lodyhy  atd.  dáme 
na  několik  hodin  do  40°/pho  alkoholu  obsa- 
hujícího asi  207o  drasla  žiravého,  kterým  se 
jenom  oh.  vytáhne.  Roztoky  karotinu  pohlcuji 
fialové  paprsky;  spektrum  jejich  jeví  dva 
silné  absorpční  pásy  (viz  níže^.  —  Naproti 
tomu  nepodařilo  se  dosud  zíslcati  ch.  čistý, 
poněvadž  stěží  krystalluje  a  snadno  se  roz- 
kládá. Nelze  tudíž  dosud  podati  úplnou  cha- 
rakteristiku ch-u  leda  nepřímo,  pokud  se 
opírá  o  některé  vlastnosti  lihových  roztoků 
jeho  (především  fysikální)  a  o  četné  své  de- 
riváty, z  nichž  některé  (chlorofyllan.  fyilota- 
onin)  jsou  schopny  krystallisace  a  mohly  býti 
tudíž  poměrně  dobře  isolovány  a  všestranné 
chemicky  zkoumány.  —  Alkoholický  extrakt 
chlorofyílový  účinkem  světla  znenáhla  bledne, 
t.  j.  mění  se  chemicky  v  látky  bezbarvé  (leuko- 
produkty),  v  čemž  se  podobá  mnohým  bar- 
vivům přirozeným  i  umělým.  Kyselinami, 
zvláště  minerálnými,  stávají  se  roztoky  ch-u 
kalně  zelené  nebo  v  různých  odstínech  hnědé. 
Účinkem  slabších  kyselin  tvoří  se  hnědý 
chlorofyllan,  účinkem  silných  minerálních 
kalně  zelený  fyllocyanin  a  žlutavý  fylloxan- 
thin.  Alkaliemi  se  alkoholický  roztok  zdán- 
livé nemění,  avšak  stává  se  mnohem  stálej- 
ším vůči  světlu  a  kyselinám;  tvoříC  se  derivát 
alkachlorofyll,  jehož  roztoky  silnými  kyseli- 
nami po  delším  čase  zbarví  se  purpurově  a 
obsahují  pak  fyllotaonin  a  jeho  deriváty. 

Mikrochemické  reakce  na  ch:  1.  Ky- 
selinami utvoří  se  kolem  chloroplastů  hnědé 
kapky,  z  nichž  zhusta  chlorofyllan  v  podobě 
vláknitých,  nepravidelných,  zohybaných  nitek 
vykrystalluje  (chlorofyllanová  reakce  Prings- 
heimova).  2.  Koncentrovaným  louhem  drasel- 
natým  chloroplasty  na  krátko  zhnědnou,  aby 
záhy  (nejdéle  za  V4  až  */j  hodiny)  zase  seze- 
lenaly.  Při  tom  utvoří  se  zelený  derivát  ch-u 
alkachlorofyll  (reakce  Molischova).  —  Co 
se  fysikálních  vlastností  ch-u  týče,  jeví 
jeho  roztoky  alkoholické  především  charakte- 
ristické a  zajímavé  vlastnosti  optické,  totiž 
skvostnou  fluorescenci  a  výrazné  spektrum 
absorpční  (Brewster).  Světlo  prošlé  vrstvou 
alkoholického  extraktu  listového,  rozloží-li 
se  hranolem  spektroskopu,  jeví  šest  absorp- 
čních pásů,  z  nichž  I.,  II.,  III.  a  IV.  v  méně 
lomné  části  vidma  pocházejí  od  ch-u,  V.  a  VI. 
v  silněji  lomné  partii  spektrální,  jak  Kraus 


Chlorofyllan  —  Chlorosa. 


249 


vyšetřil,  od  spr  o  vázajícího  jej  karotinu.  Z  pásá 
cn-u  příslušných  nejmocnější  absorpci  jeví 
pás  I.  v  Červené  partii  spektra,  ostatní  tři 
pásy  jsou  slabší  a  slábnou  směrem  k  části 
vidma  silněji  lomné  (violové).  Polohu  těch 
pásů  vyjádřiti  lze  nejlépe  v  délkách  vlny 
světelné  i,  přibližně  pak  čarami  Fraunhofe- 

rOVými.  Chlorofyll. 

Pás     1.  od  A670-— A635  mezi  čarami  B—C 

»      II.    »    ;i  622— A  597     »  »       C—D 

•     111.    «    i  587— ;i  565     »  ^       C—D 

»     IV.    -    1544— Z  530     »  »       D—E 

Karolin. 

Pás  V.  >  i487— A 470  mezi  Čarami  F—G 
»    VI.    »   1455—1442  nad  čarou      G 

Podobné  vidmo  absorpční,  jaké  mají  alko- 
holické roztoky,  přísluší  též  živým  listům  a 
živým  tělískům  chlorofyllovým ,  když  jimi 
dáme  propadávati  paprskům  slunečním,  je- 
nom že  jsou  pásy  absorpční  trochu  poši- 
nuty.  —  Absorpce  světla  způsobené  ch-em 
v  živém  listě  mají  velikou  důležitost  pro  rost- 
liny, neboť  dle  Engelmanna  veškerá  energie 
paprsků  pohlcených  v  zeleném  chloroplastu 
živém  za  okolnosti  jinak  příznivých  (dostatek 
CO^  mění  se  v  energii  chemickou,  potenti- 
ální  to  energii  assimilátů  (škrobu  a  j.).  — 
Literaturu  viz  v  souborném  díle  nejnovějším* 
Marchlewski,  Die  Chemie  des  Chlorophylls 
(Hamburk  a  Lip.,  1895).  Ič. 

Chlorofyllan  viz  Chlorofyll. 

OUorofyilová  tdliska  a  zrnka  viz 
Chromatofory. 

Chlorem  (z  řec.)  jest  vzácný  nádor  sarkó- 
matosní,  jenž  vycházívá  z  okostice  kostí  le- 
bečných  a  vyznačuje  se  barvou  světle  zele- 
navou. Barvivo  zelenavé  odvozují  někteří 
z  tuku»  jiní  z  krve.  Kml. 

Chlorophaniui  Dlm.,  rod  nosatců  tvaru 
podlouhlého  s  noscem  tlustým,  krátkým,  opa- 
třeným podélnou  lištničkou,  s  očima  málo 
vyniklýma;  konec  přední  holeně  jest  ohnutý 
s  háčkem  dovnitř  zakřiveným.  U  nás  vyšky- 
tají se  na  vrbách  hojně  2  druhy,  oba  9  mm 
dlouhé:  zelený  Ch.  viridis  L.  a  měďově 
hnědý  Ch.  sahcicola  Grm.  Kpk. 

CUorophytam  Ker.,  rostlinný  rod  řádu 
liliokvětých,  podřadí  kop  íčko  vitých 
(Asphodeleae),  s  okvětím  6dílným,  korunovi- 
tým,  se  6  podplodními  tyčinkami  nitek  vlák- 
nitých lysých  a  s  Spouzdrým,  hojnými  2řa- 
dými  vajíčky  vyplněným  semenníkem,  ukon- 
čeným nitkovou  čnělkou  a  hlavatou  bliznou. 
Tobolka  suchomázdřitá,  Sboká  a  Spouzdrá, 
pouzdrosečná,  chovající  v  každém  pouzdru 
po  2 — 4  ledvinkovitých  smáčknutých  seme- 
nech s  klíčkem  středním.  Roste  v  Africe, 
v  Kapsku  a  .v  tropické  Asii  vynikajíc  kořeny 
svazčitými  a  kořínky  nejčastěji  dužnatými,listy^ 
přízemními,  čárkovitými  neb  kopinatými  a  liste- 
natýrai  hrozny  neb  latami  bílých  květů.  Děd. 

Chloroplasty  viz  Chromatofory. 

Chlóroplatióitá  kyselina,  Chlóropla- 
tiditany  viz  Platina. 

Chlorops  Mg.,  zelenuŠka,  rod  much 
z  čeledi  Chloropidae  s  hlavou  polokulovitou, 


napříč  rozšířenou,  podčelím  málo  zúženým, 
bez  valousů,  očima  lysýma,  za  živa  krásně 
zelenýma.  Čelo  široké,  jemně  chlupaté,  ku 
předu  nachýlené,  v  zadu  se  3  očky;  krátká 
tykadla  mají  3.  článek  skoro  okrouhlý.  Přední 
žilka  krajní  dosahuje  pouze  špice  křídlové; 
1.  žilka  podélná  jest  jednoduchá  a  3  násl. 
probíhají  rovnoběžně;  ústřední  pole  svrchní 
i  zpodní  scházejí.  Sedají  na  květech  a  v  klidu 
skládají  křidla  rovnoběžně  nad  zadek..  Larvy 

žijí  ve  stéblech 
trsLV.Ch.taeni" 
opus  M.,  zele- 
nuŠka žluto- 
pásná(vizvy- 

,6t^     fí  W^  \  \  i^®^  leskle  žlu- 

té barvy,  s  ty- 
kadly zcela 

Č.  1910.  Chlorops  taeniopus  M.  (zele-  Černými,  Se  3 
nušlca  ilutopasná)  a  hlava  její  t  stra-    černými  pruhv 

"y-*^***-  po  štítě  hruď- 

ním  a  4  černohnědými  páskami  po  zade- 
čku. Chodidla  temná,  přední  černá,  u  sa- 
mečka  se  žlutým  kroužkem  uprostřed;  délka 
4  mw.  Bílá  larva  vyssává  stébla  pšeničná 
i  ječná  a  tvoří  po  stéble  r^hu  až  k  1.  ko- 
línku, podél  které  stéblo  uzlovati,  na  druhé 
straně  však  měkne  a  hnije,  následkem  čehoŽ 
klas  zakrňuje.  Dorostši  jest  4*5  mm  dlouhá 
a  zakukluje  se  u  nejhořejšího  kolínka  mezi 
stéblem  a  pochvou  listovou,  výjimkou  téí 
v  klase.  Po  17.-— 21.  dnu  líhne  se  v  srpnu 
moucha,  která  snáší  vajíčka  na  ozim,  v  němi 
larva  žije  za  1.  nebo  2.  kolínkem.  Stává  se 
tak  někdy  velmi  škodnou.  Kpk. 

Chlorosa  (z  řec),  blednička,  krevní  cho- 
roba hlásící  se  tím.  Že  rudé  buňky  krevní 
jsou  na  haemo^lobin  chudší,  aniž  se  počet 
jich  umenšil.  Čitáme-li  u  zdravého  člověka 
na  1000  g  váhy  červených  buněk  110  g  haemo- 
globinu,  klesá  u  chlorotických  na  70,  ba  až 
na  30  g.  Chudne-li  krev  na  naemoglobin,  jest 
okysličování  nedostatečné  a  z  toho  vyplývá 
bledost  pokožky  a  sliznic,  která  chorobu  tu 
charakter isuje.  Ch.  vyskytujíc  se  s  převahou 
u  dozrávajících  děvčat,  časem  u  jinochů, 
snadno  poznána  bývá  z  jevů  nasvědčujících 
velké  anaemii,  z  příznaků  nervosních  a  pří- 
znaků ve  sféře  genitální.  Chlorotická  děvčata 
jsou  nápadně  bledá,  pleť  vosková  neb  na- 
zelenalá, výživa  většinou  dobrá,  ale  svalstvo 
chabé,  obličej  lehce  nabubřelý,  víčka  a  kůtky 
oedematosní.  Nad  srdcem  shledáváme  cha- 
rakteristické anaemické  šelesty,  které  se  rov-' 
něž  nad  krkavicemi  a  podklíčovými  arteriemi 
ozývají;  nad  hrdelními  žilami  slyšíme  hlučné 
vířeni.  Z  nervových  příznaků  uvedeny  buďteŽ: 
velká  vznětlivost,  melancholická  nálada,  bolest 
hlavy,  rozmanité  neuralgie,  zmalátnělost,  bu- 
šeni srdce,  dýchavičnost,  hladovost,  nechu- 
tenství, dávení,  pachuti,  žaludcční  bolesti, 
zácpa.  Čmýra  přestává  nebo  jest  bolestivá, 
řidčeji  trvá  metrorrhagie.  Ch.  dédí  se  z  matky 
na  dceru,  jinak  vyvolána  bývá  menstruačními 
převraty,  trudnými  duševními  dojmy,  vysíle- 
ním, nedostatečným  vzduchem  a  světlem,  stra- 


244 


Chlorospinell  —  Chlum. 


dáním.  Po  většině  případů  snadno  se  hojí  a 
odporučují  se  v  prvé  řadě  železité  pracpa- 
ráty.  yfx, 

Ch.  u  zvířat  viz  Bledntce  1). 

Ohlorosplnell  viz  Spinell. 

Ohlórouhliditý  kyslldnik  viz  Fosgén. 

Chlórová  kyselina,  Oh.  voda  v.  Chlór. 

Chlórováni,  práce  prováděná  na  vlně  po 
pracích,  jimiž  se  odstraňuji  mastnoty,  a  po 
vybílení  vlny.  Děje  se  zředěným  roztokem 
cniórového  vápna,  jehož  účelem  jest,  aby 
vlákna  byla  tisku  přístupnější;  neužijc-li  se 
ch.,  je  tisk  nestejný  a  výrobek  méně  cenný. 
Chemické  působeni  chlóru  na  vlákno  vlněné 
není  dosud  dobře  objasněno,  ale  jest  zcela 
odchylné  od  vlivu  chlóru  na  vlákno  vegeta- 
bilní. Ch.  působí  velmi  rychle;  v  1,  nejvýše 
2  min.,  jest  veškeren  chlór  v  lázni  vlnou  ab- 
sorbován, o  čemž  lze  se  přesvědčiti  zkou- 
škou indigokarminovou,  jež  nevykazuje  stopy 
chlóru.  Aby  ch.  se  zdařilo,  nutno  vlnu  na- 
jednou ponořiti  do  lázně,  jež  určité  množství 
chlórového  vápna  obsahuje  (řídí  se  barvou; 
pro  světlé  a  střední  nuance  3®/©  chl.  vápna 
dle  váhy  vlny,  pro  tmavé  a  černou  57o)-  Je-li 
lázeň  silnější,  trpí  tím  textura  vlákna;  šu- 
pinky na  vlákně  zmizcjí  a  vlákno  stává  se 
hrubým,  tvrdým,  lámavým.  K  ch.  byly  též 
konstruovány  zvláštní  stroje,  kde  lázeň  stále 
byla  stejnoměrně  napájena  chlórovým  váp- 
nem, tak  že  práce  mohla  nepřetržité  pokra- 
čovati; ale  dosud  není  zpráv,  zdali  se  osvěd- 
čily. 

Chlórové  vápno  viz  Chlór. 

Chlórovodik  viz  Chlór. 

Chloroxylon  viz  Swietenta  Chloro- 
xylon. 

Chlotar  (Chlothachar),  jméno  franckých 
králů  z  rodu  Meroveova:  1)  Ch.  I.  (511—561), 
syn  Chlodvika  L,  obdržel  dílčí  smlouvou  se- 
verní část  Neustrie  s  hl.  městem  Soissonem. 
Zavraždiv  s  Childebertem  po  smrti  bratra 
svého  Chlodomera  (524)  jeho  dva  syny  (třetí 
Chlodoald  byl  zachráněn),  ujal  se  části  území 
Chlodomcrova  a  po  porážce  burgundského 
krále  GoJomara  u  Autunu  rozdělil  se  s  Chil- 
debertem o  Burgund.  Konal  výpravy  na  polou- 
ostrov  Pyrenejský  a  proti  Sasum  (555—557)  a 
učinil  vévody  bav.  odvislými  od  říše  Francké. 

2)  Ch.  II.  (584—628).  syn  Chilpericha  I. 
a  Fredegundy,  ač  o  jeho  původě  byly  po- 
chybnosti, byl  uznán  od  strýce  Gundomara 
a  udržel  se  proti  nápadům  Childeberta  II.; 
ano  r.  613  povolán  byv  od  šlechty  burgund- 
ské zrádně  zajal  a  umučil  Brunhildu  a  sloučil 
tak  celou  Franckou  říši  až  do  r.  622,  kdy 
musil  svému  synu  Dagobertovi  dáti  Austrasii. 

3)  Ch.  IV.  r717— 719),  o  němž  neznámo, 
v  jakém  styku  byl  s  rodem  Meroveovým,  byl 
po  bitvě  u  Vincy  r.  717  jmenován  protíkrálem 
Chilpericha  II. 

Chlotilda  svatá,  dcera  burgund,  krále 
Chilpericha,  od  r.  493  choť  Chlodvika  I., 
krále  franckého,  který  k  jejím  prosbám  dal 
se  pokřtíti.  Po  jeho  smrti  byla  Ch.  svědkyní 
hrozných  událostí  v  rodině  královské  (za- 
vraždění dětí  Chlodomerových  od  jeho  vlast- 


ních bratří)  a  zničena  hořem  uchýlila  se  do 
kláštera  v  Toursu,  kde  zemřela  r.  545.  Pa- 
mátka její  světí  se  3.  června. 

Chlondov,  osada  v  Čechách  u  Vratu, 
hejt  Semily,  okr.,  fara  a  pS.  Žel.  Brod;  12  d., 
70  ob.  č.  (1890). 

Chloumek:  1)  Ch.,  vsi  v  Čechách  v  hejt. 
blatenském,  jičínském,  mělnickém  a  turnov- 
ském, viz  Chlomek  1),  4),  5),  7).  —  2)  Ch., 
Chlumek,  osada  t.  u  Kobylíhlavy,  hejt  Čá- 
slav, okr.  Habry,  fara  a  pš.  Golč.  Jeníkov; 
3  d.,  56  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr,  obora  Ro- 
salie  2  Ottenkronfi.  —  3)  Ch.,  osada  t.  u  Vol- 
tuze,  hejt.  Král.  Hradec,  okr.  a  pš.  Hořice, 
fara  Jeřice;  25  d.,  180  ob.  č.  (1890).  —  4)  Ch., 
osada  t.  u  Holohlav,  hejt.  Král.  Hradec,  okr. 
Hořice,  fara  Chodovice,  pš.  Ostroměř;  16  d., 
85  ob.  č.  (1890).  —  5)  Ch.,  ves  t.,  hejt.  a 
okr.  Chotěboř,  tara  Modletín,  pš.  Libice;  23  d., 
154  ob.  č.  (1890),  —  6)  Ch.  Český  (Bóhmisch- 
Killmes),  ves  t.,  hejt.  Karl  Vary,  okr.  Bečov, 
fara  Utvina,  pš.  Toužim;  46  d.,  315  ob.  n. 
(1890),  Itř.  šk-,  ložisko  rašeliny,  Chloumecká 
a  Huritzberská  myslivna.  —  7)  Ch.  Něme- 
cký {Deutsch'Killme<Y  ves  t.,  hejt.  Žlutíce, 
okr.,  fara  a  pš.  Bochov;  47  d.,  278  ob.  n. 
(1890),  Itř.  šk. 

Chlovy,  ves  v  Čechách,  hejt.  Ledeč,  okr. 
Dol.  Královice,  fara  Onšov,  pš.  KoŠetice; 
15  d.,  124  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  zv.  Nový 
Dvůr,  hájovna  Šanořín  (Černošín)  a  samota 
Krčma. 

Chlnm  (rus.  cholm,  pol.  chelm,  srb.  humV 
pahorek,  kopec,  návrši  lesem  porostlé,  pak 
jméno  místní,  jež  se  vyskytuje  zhusta  v  ze- 
mích slovanských,  jako  čes.  Ch.,  Chlumec, 
Chlumek,  Chlomek,  Chloumek,  polsky 
Chelm,  Chelmno,  rus.  Cholm,  Čholmo- 
gory  a  p.;  sem  patří  též  něm.  Kulm  a  i. 

Chlnm:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hdt.  Be- 
nešov,  okr.  Vlašim,  fara  Štěpánov,  pš.  Zdisla- 
vice;  35  d.,  249  ob.  č.  (1890),  mlýn  a  samota 
Peklo.  —  2)  Ch.,  ves  t.,  hejt.,  okr.,  fara  a 
pš.  Blatná;  47  d.,  272  ob.  č.  (1890).  mlýn  Ho- 
daň  a  samota  Bezdědovicc.  —  3)  Ch,,  Chum, 
hejt.  Budějovice,  okr.  Trh.  Sviny,  fara  Svato- 
janské Hory,  pš.  Besednice;  28  d.,  149  ob  č. 
(1890).  —  4)  Ch.,  někdy  městečko,  nyní  ves 
t.,  hejt.  a  okr.  Čáslav,  fara  ZbýŠov,  pš.  Le- 
ština;  35  d.,  208  ob.  č.  (1890).  Stával  zde 
hrad,  z  něhož  pocházel  slavný  rod  S lávat ů 
z  Chlumu,  z  nichž  Adam  snad  poslední 
z  rodu  toho  držel  Ch.  (1580).  Na  to  se  tu  při- 
pomínají Eliška  Ostrovcova  z  Malovic,  Jiří  Sa- 
dovský  ze  Sloupna,  Jan  ml.  z  Lukavce  (do 
r.  1604),  Jan  Hanuš  ze  Šaratic.  R.  1629  kou- 
pila statek  Ch.  Maří  Magd.  Trčková  z  Lob- 
kovic, po  jejíž  smrti  dostal  iei  Walter  De- 
veroux,  vrah  Albrechta  z  Valdšteina,  jenž 
statek  zadlužil  a  prodal  (1651)  Ferd.  Robm- 
hápovi  ze  Suché,  od  něhož  jej  koupil  (1653) 
Vilém  Mladota  ze  Solopisk  i  s  městečkem. 
Hrad  založen  kol.  r.  1260.  Městečko  po  válce 
30leté  kleslo  na  pouhou  ves.  —  5)  Ch.,  osada 
t.,  hejt.  Čáslav,  okr.  Habry,  fara  Lučice,  pš. 
Okrouhlice;  8  d.,  47  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr 
a  myslivna.  —  6)  Ch.,  Chlumec  (Kolmen), 


Chlum 


245 


ves  t  na  úpatí  vrchu  t.  jména,  hejt.,  okr., 
fara  a  pš.  Děčín;  29  d.,  141  ob.  n.  (1890). 
Ves  připomíná  se  r.  1392.  —  7)  Ch.  {Kíum), 
ves  t.,  hejt.,  okr.  a  pš.  Duba,  fara  Pavlo- 
vice; 111  d,  547  ob.  n.  (1890),  fil.  kostel 
sv.  Jiří  z  r.  1739,  v  době  předhusitské  farní, 
2tř.  šk.,  kamenné  lomy.  —  8)  Ch.,  osada 
t.  u  Smilovic,  hejt.  Kutná  Hora,  okr.  a  pš. 
Uhlíř.  Janovice,  fara  Úžice;  22  d.,  150  ob. 
t  (1890).  —  9)  Ch.,  ves  t,  hejt,  Hořovice, 
okr.  Zbirov,  fara  a  pš.  Zvíkovec;  51  d.,  268  ob. 
L  (1890J,  popi.  dvůr,  myslivna  a  opodál  popi. 
dvůr  Sadky,  obé  velkostatku  Zvíkovce.  Při- 
pomíná se  tu  vladvČí  statek,  sídlo  vládyk 
z  Chlumu.  —  10)  Ch,,  ves  t.,  hejt.  a  okr. 
Král.  Hradec,  fara  a  pš.  Všestary;  61  d., 
283  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  Proměnění  P., 
ve  XrV.  stol.  far.,  2tř.  šk.,  popi.  dvůr.  Na 
býv.  samostatném  statku  seděla  pův.  rodina 
z  Chlumu,  v  XVI.  stol.  Hamzové  ze  Žábě- 
dovic,  r.  1607  Václav  Záruba  z  Hustiřan.  Po- 
zději připojen  Ch.  ke  statku  Nedělišti.  — 
U)  Ch.,  ves  t.  na  svahu  Hořického  Chlumu, 
hejL  Král.  Hradec,  okr.  a  pš.  Hořice,  fara 
Chodovice;  56  d.,  340  ob.  ě.  (1890^.  —  12)  Ch., 
ves  t.,  hejt.  Chrudim,  okr.  Hlinsko,  fara  Kru- 
cemburk;  130  d..  894  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel 
sv.  ap.  Petra  a  Pavla  z  neznámé  doby,  r.  1894 
zřízeno  tu  samostatné  kaplanství,  3tř.  šk.,  pš., 
zámeček,  pivovar,  pila,  mlýn.  —  13)  Ch., 
osada  t.  u  Polanek,  hejt.  Chrudim,  okr.  a  pš. 
Nasevrky,  fara  Bojanov;  13  d.,  74  ob.  č. 
(1890),  mlýn,  pila,  myslivna.  —  14)  Ch.,  ves 
t.  na  potoce  Křemži,  hejt.  a  okr.  Krumlov, 
fara  a  pš.  Křemže;  65  d.,  567  ob.  č.  (1890), 
výroba  dřevěného  zboží  po  domácku,  popi. 
dvůr  a  cihelna  Ad.  knížete  Schwarzenberíca, 
3  mlýny.  Ch.  připomíná  se  r.  1279  a  1315 
jako  sídlo  bratří  Jmdřicha  a  Smila,  jichž  po- 
tomci sluli  Smilové  z  Křemže,  Chlumové 
a  Dubenští  z  Chlumu.  Od  r.  1547  seděli 
na  zdeiším  samostatném  zboží  Častolárové 
z  Dlouhé  vsi,  r.  1668  připojen  Ch.  ke  Krum- 
lovu. —  15)  Ch.,  osada  t.,  hejt.  Čes.  Lípa, 
okr.  Mimoň,  fara  Jablonec,  ps.  Kuří  vody; 
17  d.,  78  ob.  n.  (1890).  Ves  tu  stála  již 
r.  1225.  —  16)  Ch.,  osada  t.  u  Dolů,  hejt. 
Vys.  Mýto,  okr.  Skuteč,  fara  Rychmburk,  pš. 
Lůie;  20  d.,  105  ob.  č.  (1890),  mlýn  Chlum- 
čice.  —  17)  Ch.,  ves  t,  hejt.  Plzeň,  okr.  a 
pš.  Blovice.  f.  Seč;  52  d.,  290  ob.  č.  (1890).  — 
18)  Ch.,  Chlumy,  ves  t,  hejt.  Přeštice,  okr. 
Nepomuky,  fara  a  pš.  Kvasňovice;  50  d., 
298  ob.  č.  (1890).  —  19)  Ch..  ves  t.,  hejt., 
okr.  a  pš.  Rakovník,  fara  Vel.  Újezd;  39  d., 
270  ob.  č.  řl890),  ložisko  kamen.  uhlí.  Ves 
tu  drželi  Chlumkové  ze  Chlumu  a  r.  1437 
jako  manský  statek  Aleš  z  Vidhostic.  Po 
válce  30leté  ves  úplně  zpustla  a  se  Všctaty 
připojena  ke  Křivoklát^i.  —  20)  Ch.,  osada 
u  starcovy  Lhoty  t.,  hejt.  Sedlčany,  okr. 
Sedlec,  fara  a  pš.  Tistebnice;  15  d.,  116  ob. 
č.  (1890),  popi.  dvůr  zv.  Chlum  jest  majetek 
Otakara  Náahemého  rytíře  z  Borutína.  — 
21)  Ch.,  far.  osada  t.  u  Křcpenic,  hejt.,  okr. 
a  pš.  Sedlčany;  43  d.,  236  ob.  č.  (1890),  staro- 
bylý kostel  sv.  Václava  z  r.  1707,  ve  XIV.  stol. 


farní,  4tř.  šk.,  panský  pivovar.  Ve  XIV.  stoh 
již  stávala  tu  tvrz.  Ža  válek  husitských  seděli 
na  Ch-u  ryt.  Berko vcové  z  Ostromeče  a  na 
Suchdole.  R.  1601  koupil  jej  Ladislav  Vra- 
tislav z  Mitrovic  a  od  té  doby  zůstal  spojen 
s  Nelžejovicemi.  —  22)  Ch.,  ves  t.  na  hoře 
Táboru,  hejt.  Semily,  okr,  f.  a  pš.  Lomnice 
n.  P.;  34  d.,  179  ob.  č.  (1890),  pout.  kostel 
Proměnění  Páně  na  temeni  Tábora,  původně 
z  XV.  stol.,  v  nyn.  podobě  r.  1704  od  Evy 
Morzinové  vystavěný.  —  23)  Ch.,  chybně 
Chumo,  ves  t.,  hejt.  Sušice,  okr.  a  pš.  Hart- 
manice,  f.  Petrovice;  27  d.,  19  ob.  č.,  196  n^ 
(1890),  továrna  na  kovové  kapsule  k  láhvím, 
mlýn.  K  alod.  statku  (102*89  ha)  náleží  zámek 
a  dvůr;  jest  majetkem  Viléma  a  Františka 
Janigových.  Původně  býval  zde  jen  zemskÝ 
dvůr  a  teprve  později  statek  zapsán  do  desk 
zemských.  R.  1543  držel  jej  Přibík  Chlumský, 
r.  1588  Jan  Markvart  z  Hrádku,  r.  1624  Václ. 
Karel  z  Dobrévůdy,  r.  1651  Jan  Kryštof  Chu- 
chelský, r.  1690  Barbora  Dohalská  z  DohaliCr 
r.  1724  Jan  a  Barbora  Wiedersperkovi  z  Wie- 
dersperku,  r.  1768  Jan  Václ.  Wiedersperk 
z  Wiedersperku,  r.  1806  Jos.  Václ.  a  Marie 
Ottenfeldovi  a  ještě  t.  r.  Jan  a  Marie  ze  Steins- 
dorfu,  r.  1836  Jos.  Spirk,  r.  1864  Václ.  Prokop 
(Srv.  J.  A.  Gabriel,  Kr.  m.  Sušice  a  jeho 
okolí,  Praha,  1868.)  —  24)  Ch.,  osada  t. 
u  Kaškovic,  hejt.  a  okr.  Turnov,  f.  Jenšo- 
vice,  pš.  Malá  Skála;  6 d.,  100  ob.  č.  (1890).  — 
25)  Ch.,  far.  ves  v  hejt.  ústeckém,  viz  Chlu- 
mec. —  26)  Ch.,  osada  t.  u  Dol.  Lomnice, 
hejt.  Kr.  Vinohrady,  okr.  Jílové,  f.  a  pš.  Py- 
šely;  4  d.,  24  ob.  č.  (1890).  Alod.  statek 
(9504  ha),  k  němuž  náleží  zámeček,  dvůr  a 
cihelna,  jest  majetkem  Alfr.  Kirpala  v  Praze.  — 

27)  Ch.  (Kulm),  ves  t.,  hejt.  a  okr.  Žlutice, 
f.  Štědré,  pš.  Manětín;  60  d.,  351  ob.  n.  (1890), 
fil.  kostel  sv.  Jiljí  (ve  XIV.  a  v  XV.  stol.  far.), 
Itř.  šk.,  myslivna  na  kopci  Chlumu,  po  němí 
ves,  dříve  ríovosedlky  zv.,  přijala  jméno.  — 

28)  Ch.  Králův,  město  t.,  viz  Kynšperk.  — 

29)  Ch.  Mariánský,  také  jen  Chlum,  Ch. 
sv.  Máří  {Maria- Kulm),  městys  a  proboštství 
t.  na  hoře  Chlumu,  hejt.  a  okr.  Falknov; 
120  d.,   1  ob.  č.,   779  n.  (1890),   slavaý  pout. 

kostel  Nanebevzetí 
P.  Marie  péčí  gene- 
rála křiž.  V.  Horáka 
obnovený,  3tř.  šk., 
pš.,  telegr.,  stanice 
Buštěhradské  dráhy 
(Praha  -  Chomutov  - 
Karl.  Vary -Cheb), 
hnědouhel.  doly  a 
krajkářství.  Nad.  sta- 
tek (127-7  ha),  k  ně- 
muž náleží  dvůr  a 
pivovar,  majetek  to 
kláštera  křižovni- 
ckého  s  červenou 
hvězdou  v  Praze;  používá  ho  vždy  probošt 
v  Mař.  Chlume.  Statek  Ch.  i  okolí  náleželo 
ve  středověku  Jindř.  z  Reissengriinu,  jehoí 
syn  zemřel  bezdčtek,  darovav  své  statky 
křiŽovníkům  v  Praze.   Nedlouho  potom  po- 


Č.  X91Z.  Znak  mést.  Chlumu 
Mariánského. 


846 


Chlum  —  Chlumčanský  z  Přestavlk  a  z  Chlumčan. 


výšena  osada  na  městečko,  pří  čemž  nadána 
znakem  (vyobr.  č.  1911.):  V  černém  štité  na 
zpodu  tři  zelené  chlumky,  nad  nimi  červená 
hvězda  a  výše  červ.  kříž.  Pův.  kaple  Marián- 
ská, k  níž  mnoho  se  putuje,  sahá  do  XIV.  stol. 
Vedle  ní  pověstný  »brloh  loupežnický*  (A/ór- 
dergrube)t  jenž  poskytl  látku  ke  známému 
kusu  od  Štěpánka  vzdělanému,  Loupežníci  ua 
Chlumu.  ^  30)  Ch.  Přední,  ves  t,  hejt.  a 
okr.  Sedlčany,  f.  Technice,  pš.  Malešov  u  Sedl- 
čan; 49  d.,  304  ob.  č.  (1890).  —  ai)  Ch. 
Zadní,  ves  t,  f.  Klučenice;  34  d,  218  ob.  č. 
(1890^,  samota  Hradov,  někdy  panský  zá- 
meček.  Pův.  byly  Ch.  Přední  a  Zadní  samo- 
statné statky,  jež  v  XVIII.  stol.  přikoupeny 
k  Zahrádce. 

Z2)  Ch.,  ves  na  Moravě,  hejt.  a  okr.  Bo- 
skovice, fara  Roubalín,  pš.  Letovice;  30  d., 
183  ob.  č.  (1890).  —  33)  Ch.,  chybné  Chum, 
kopec  t.  nade  vsí  Býlavskem  v  hejt.  holešov- 
ském, okr.  bystřickém.  Na  vrcholu  stával  ve 
Btředovéku  ryt.  hrad  t.  jm.,  rozbořený  za 
válek  husitských.  Pod  ním  vystavěl  hrabě 
z  Rotalu  dvůr  nyní  zv.  »Pod  Chlumení«.  (Srv. 
R.  Kašpar,  Obraz  Moravy  v  dobách  před- 
histor.,  >Čas.  Vlast.  mus.  spol.  Olom.«  II., 
Btx,  112.)  —  34)  Ch.,  osada  t.  u  Polomu, 
hejt.  Nové  Město,  okr.  Bystřice,  f.  Sulkovec, 
pš.  Rovcčín;  17  d.,  109  ob.  č.  (1890).  — 
3b)  Ch.,  osada  t.  u  Lhotky,  hejt.  Uher.  Hra- 
diště, okr.  Napajedla,  f.  a  pš.  Malenovice; 
21  d.,  113  ob.  č.  (1890).  —  36)  Ch.,  far.  ves 
t.,  hejt.  a  okr.  Třebíč,  pš.  Červená  Lhota; 
54  d.,  301  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Václava, 
Itř.  Sk.,  mlýny  Pavlovský  a  Drdlův. 

Ohlom  František,  hudebník  český  (*  1848 
v  Praze  —  f  1895  t.),  odchovanec  konservatoře 
pražské  ve  hře  na  fagot,  Prokšův  na  klavír, 
byl  členem  orchestru  v  Norimberce  a  kapely 
ve  Frant.  Lázních,  od  r.  1873  učitelem  na 
na  Prokšově  ústavu.  Reformní  ruch  cecilský, 
tehdy  z  Prahy  za  vzorem  řezenským,  hlavně 
F.  X.  Witta,  vycházející  a  čelící  k  povznesení 
zpěvu  chrámového  ve  smyslu  chorálu  grego- 
riánského  a  zpěvu  vícehlasého  proti  výstřel- 
kům hudby  ngurální  (srov.  líčení  pražského 
ruchu  v  Kaííschthalerově  Kur^e  Geschichte  der 
Kirchenmusik^  Řezno,  1893),  zachvátil  i  vní- 
mavého ducha  Ch-ova,  vytknuv  mu  směr 
celé  další  činnosti  životní.  Ch.  zaníceně  po- 
nořil se  do  studia  hudby  posvátné  a  dosáhl 
v  něm  takých  výsledků,  že  když  objevila  se 
potřeba  pro  výchovu  vhodných  pěvců  chrá- 
mových zříditi  zvláštní  školu  sborovou  při 
>Obecné  jednotě  cyrillské«,  z  hudebního  od- 
boru » Křesťanské  akademiec  samostatně  se 
vytvořivší,  učitelský  úřad  jemu  se  svěřil.  Za- 
stával jej  neúmorné  do  posledních  let  a  s  ta- 
kovým úspěchem,  že  r.  1881  za  ředitele  kůru 
u  sv.  Jiljí  povolán,  kdež  sbor  jím  vychovaný 
od  té  doby  působil.  Mimo  to  Ch.  nějaký  čas 
cvičil  též  alumny  v  arcibisk.  semináři  a  ve  mno- 
hých ústavech  i  soukromě  vyučoval.  Jméno 
jeho  srostlo  s  opravou  církevní  hudby  u  nás: 
on  vychoval  na  sta  dokonalých  pěvců  kůro- 
vých,  jimž  byl  přísným,  ale  i  milujícím  učite- 
lem, řídil  většinu  veřejných  produkcí  cyrill- 


ských,  při  nichž  rozvíjel  vzácné  dirigentské 
nadání,  jsa  pln  nadšení  a  vědomosti,  a  pů- 
sobil též  literárně  ve  prospěch  reformy. 
Psával  články  do  Lehnerova  »Cyrilla«,  nej- 
důležitějším ieho  dílem  jest  však  velmi  roz- 
šířená »Cyrillská  škola  zpěvu*  (Praha,  1882; 
2.  rozmn.  vyd.  1887,  3,  vyd.  1895),  kde  stručně 
a  jasně  zpracoval  výsledky  svých  bohatých 
zkušeností  i  plody  svého  studia.  Poučná 
stať  »Chorál  gregoriánský*.  podávající  ve  vý- 
značných rysech  dějepisný  nástin  jeho  vzniku 
a  rozvoje,  vyšla  i  o  sobě  v  Praze  r.  1887. 
Ve  vykonávání  povinností  Ch.  neznal  únavy; 
ale  přepínání  sil  způsobilo  mu  čivní  chorobu, 
z  jejíhož  prvního  záchvatu  sice  se  zotavil, 
avšak  jen  na  krátko  povolání  svému  se  na- 
vrátil. Choroba  znovu  počala  se  jeviti  a  Ch. 
dán  na  odpočinek,  ale  klidem  tím  již  neza- 
chráněn.  Povahy  byl  Ch.  neobyčejně  skromné, 
energické,  ideálně  horlivé.  Srv.  »CyrilU  XXIII, 
•Dalibor*  XVII.  -q. 

OhlnmáJiky,  osada  v  Čechách  u  Vlčtýna, 
hejt.  Plzeň,  okres,  fara  a  pš.  Blovice;  15  d., 
78  ob.  č.  (1890). 

Ohlnmany:  1)  Ch.  (Ch!umau),  osada  v  Ce- 
chách, hejt.  Krumlov,  okr.  a  pš.  Chvalšiny, 
fara  Andreasberg;  31  d.,  169  ob.  n.  (1890), 
samota  Chlumský  hajný.  —  2)  Ch.,  Chlum- 
ňany,  chybně  Chumany  (Chumena),  ves  t.. 
hejt.  a  okr.  Prachatice,  fara  a  pš.  Vlach.  Březí ; 
66  d.,  362  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  hr.  z  Her- 
beršteina. 

z  OhlomÓan  Matěj  Louda  viz  Louda. 

z  Ohlomdan  Matouš,  čcsk^^  šlechtic 
z  konce  XV.  a  poč.  XVI.  stol.  (f  1505  v  Chlum- 
čanech),  který  sestavil  a  srovnal  regesta  roz- 
ličných listin  a  výsad,  týkajících  se  četných 
práv  a  přednosti  království  Českého,  král 
Vladislav  rozkázal  totiž  r.  1500,  aby  v  zemská 
privilegia  chovaná  na  Karlštejne  bylo  nahléd- 
nuto, »co  a  nač  kterých  spravedlností  a  svo- 
bod ke  koruně  České  přísluší*.  Sněmem  zvo- 
lena byla  k  tomu  kommisse  ze  stavu  panského 
a  rytířského  (pánů  6,  vládykové  3),  a  kom- 
misse tato  požádala  pak  Matouše  z  Ch.,  aby 
»v  to  nahlédl  a  ty  spravedlnosti  z  přivil cgn' 
vypsané  pořádně  zřídil  a  v  registrum  srovnal*. 
M.  z  Ch.  chopil  se  práce  a  již  r.  1501  před- 
ložil i  i  králi  pod  názvem  Registrum  na  deset 
truhlic^  do  kterých  jsou  slovena  pri\file^ia  krá- 
lovství českého.  Spis  má  10  oddílů,  z  nichž 
v  každém  uvedena  jsou  pohromadě  regesta 
látkou  k  sobě  náležející.  V  prvním  oddílu 
(truhlici)  na  př.  obsaženy  jsou  výňatky  z  pri- 
vilegií na  svobody  království  Českého  a  mark- 
rabství  Moravského  (o  volení  krále  českého, 
o  korunování  jeho,  o  hlasu  krále  čes.  v  říši, 
o  povinnosti  jeho  při  korunování  císaře  řím. 
atd.).  Práce  ta  nebyla  dosud  vydána  tiskem 
a  chová  se  v  Museu  král.  Čes.  v  rukopise 
Privilegia  \emskd  krdl.  českého  i  jiných  \emi 
k  témuf  království  příslušejících  v  přepisu 
z  r.  1607.  'dle. 

Ohlomdaiuiký  Frant.  viz  z  Bretfeldu. 

Ohlomóansky  z  Přestavlk  a  z  Ohlnm- 
6an,  jméno  vládycké  rodiny  České,  která  od 
Xm.  až  do  XIX.  věku  v  Čechách  žila  a  státu 


Chlumčanský  z  Přestavlk  a  z  Chlumčan. 


247 


i  církvi  platné  služby  konala.  Ch-náti  pocházeli 
z  Přestavlk  v  okresu  stodském  a  honosili  se 
erbem  na  zdél  rozděleným,  stříbrným  a  čer- 
ným, s  buvolovými  rohy,  bílým  a  černým  na 
helmé.  Praotci  rodiny  této  byli  Purkart 
z  Přestavlk  asynjeho  Zdislav  vl.  1241— 43 
jmenovaní  v  listech  kraje  plzeňského,  kromé 
nich  též  Volbram  a  Vilart  z  P.  r.  1250 
tamtéž  se  připomínají.  R.  1358  držel  Vlach 
z  P.  ves  Háj  na  Úhlavě  a  mél  syny:  Racka, 
Jana,  Petra  a  Vlacha  v  r.  1359—1389.  Ne- 
víme, čí  synové  byli  bratří  Racek,  Jan  a 
Vintíř  na  Přesta vlcích  a  Chlumčanech  vle- 
tech 1416—34,  ze  kterých  Vmtíř  jako  farář 
přesta vlcký  před  r.  1422  zemřel ;  vrstevníkem 
jejich  byl  Mikuláš  řeč.  Vlach  z  P.  v  r.  1389 
až  1411.  Po  Rackovi  zůstal  vedle  několika 
jiných  synů  jmen  nepovědomých  syn  Jan  Ch. 
z  P.  (1433  až  1456),  jehož  manž.  byla  Markéta 
Varlichovna  z  Frimburka,  kteráž  mu  poro- 
dila syny:  Petra  (f  1485),  Mikuláše  Vla- 
cha (1482  v  Stilislavi,  1496  v  Přest),  Rousa 
na  Chlumčanech  a  Viléma  na  Bubne  (1474 
až  1492)  a  na  Buksičtě  u  Plzně  (1501).  Petr 
zůstavil  syny  Jana  a  Racka  r.  1494  připome- 
nuté, Vilém  kromě  dcery  Ludmily  syny  Kry- 
štof© ra  na  Bubne  r.  1509,  jenž  byl  r.  1549 
Í*ií  mrtev,  Adama,  Zdeňka,  Jarolíma (1549), 
iříka  r.  1544  na  Plešnicích  a  Šebestiána 
r.  1543  na  Buksičtě.  po  Kryštofovi  zůstali  dva 
83^ové:  Vilém  na  Újezdě,  Jenči  a  Tisovicích 
v  r.  1526—64  (m.  Markéta  z  Píbru),  po  němž 
dědil  syn  Jeroným  Tisovice  a  prodal  ie 
r.  1575,  pak  druhého  syna  Jana  na  Újezdě 
nade  Mží  (f  1544),  který  zanechal  sirotKa 
Jana  r.  1544  připomenutého.  Jan  tento  nej- 
mladším jmenovaný  pojal  za  manželku  Dorotu 
Vlasatou  z  Domaslavě  ff  j.  1605),  s  níž  zplodil 
ny  Adama  Jiřího,  Jindřicha  a  Václava 
j.  1605),  po  kterých  zůstali  potomci  Jan 
iryŠtof  r.  1666  nezletilý  po  Adamovi^ a 
Oldřich  Kryštof  r.  1666  již  dospělý  po 
Jindřichovi.  Strýc  Viléma  na  Bubne  (1490—97) 
Markvart  (snad  syn  Rousův)  stal  se  pra- 
otcem větve  Ch-ch,  která  přetrvavši  všechny 
ostatní  haluze  až  do  úplného  vymření  rodiny 
té  se  udržela.  Vrstevník  jeho  Václav,  kte- 
rého do  genealogického  rámce  vřaditi  nemů- 
žeme, připomíná  se  poprvé  r.  1497  a  seděl 
r.  1616  na  Štěpánovicích  a  Újezdě  Purkartově, 
dědil  po  Barboře  z  Mělníc  r.  1621  a  jmenuje 
se  naposled  r.  1527;  r.  1545  byl  již  mrtev  a 
zůstala  po  něm  vdova  Anna  z  Drahkova  se 
třemi  syny.  O  nejstarším  Petrovi  nemáme 
zpráv,  Kryštof  byl  ve  službách  rožmberských 
purkrabím  na  Zelci  r.  1567  a  Jan  nejstarším 
jmenovaný  koupil  hrad  Skálu  r.  1572.  Tento 
také  jediný  potomky  měl  s  manželkou  svou 
Annou  ze  Lhoty:  Jindřicha,  Adama  a  Jana 
Bořené.  Jindřich  držel  Radkovice  a  Lukavici 
Dolejší,  kde  před  r.  1606  zemřel,  zůstaviv 
dvě  dcer>',  Kateřinu  za  pána  z  Ričan  r.  1607 
provdanou  a  Annu  za  vládyku  Březského 
r.  1613.  Adam  držel  Bukovou  r.  1615  a  zabil 
Viléma  Brouma  z  M,ířetic  v  hádce  r.  1618; 
Jan  Borcó  seděl  na  Úiezdě  až  do  své  smrti 
r.  1618  a  byl   vrstevníkům  svým  znám  jako 


cestovatel  neúnavný,  jenž  jedenáctekrát  do 
cizích  zemí  si  vyjel,  do  Německa,  iv.íma,  Polska, 
Prus  a  Uher,  a  tyto  cesty  jazykem  českým 
popsal.  Rukopis  ten  dostal  se  s  vnučkou  jeho 
Ludmilou  provdanou  za  Tana  Václava  Dub- 
ského z  Vitíněvsi  do  Pičma  někdy  r.  1682, 
ale  dnes  o  něm  se  neví.  (Viz  Jirečkovu  Ruko- 
vět)  Se  svou  manželkou  Nlaruší  Janovskou 
z  Janovic  měl  Jan  Boreň  šest  synů  a  dcery  Ju- 
dytu,  Dorotu  a  Justýnu.  Rolant,  David,  Jiří 
a  Jindřich  byli  r.  1615  již  dospělí,  Vladislav 
a  Karel  ještě  nezletilí.  Jindřich  byl  r.  1617 
v  Přešticích  zabit  od  Petra  Karla  z  Klenového 
a  Vladislav  usadil  se  od  r.  1644  na  Trhových 
Dušníkách  v  Berounsku.  A  jako  jsme  nyní 
učinili  u  potomků  Václavových,  provázeti 
budeme  též  pošlost  Markvartovu  až  ke  kata- 
strofě bělohorské.  Markvartovými  syny  jme- 
nují se  Jiřík  a  Zikmunt  r.  1545,  kteří  téhoŽ 
roku  vlasatým  z  Domoslavě  Chlumčany  do 
desk  vložili,  Jiřík  (f  před  r.  1579)  seděl  na 
dílu  Plešnic  a  na  Bubne  a  měl  za  Ladislavem 
ze  Šternberka  (f  1573)  500  k.  na  dluhách, 
Zikmund  držel  Zemětice  a  byl  r.  1549  také 
hejtmanem  na  Bečově.  K  těmto  dvěma  bratřím 
pcfčítají  se  ještě  tři:  Jan,  Petr  a  Kryštof, 
ač  nevíme,  z  jakých  důvodů.  Jan  držel  Pleš- 
nici  v  r.  1556—58  a  snad  také  později  v  r.  1670 
až  1590  Čistou,  Slatinu  a  Milí čo ves,  kde  kostel 
obnovil  a  jako  nejstarší  Jan  Ch.  r.  1590  po- 
chován byl.  Ze  synů  Markvartových  měl  jen 
Jiřík  s  manž.  Bohunkou  z  Košemberka  po- 
tomky: Oldřicha  Kryštofa,  Zikmunta  a 
Václava  r.  1579  nezletilé  a  Jana  Markvarta 
zletilého  na  Bijadlech  a  Maškrově,  jenž  r.  1637 
prodal  Bukovou  a  ještě  r.  1650  seaěl  na  Bělči 
v  Prachensku.  Dětí  neměl  aniž  bratr  jeho 
Zikmunt.  Čh-nští  súčastnili  se  bouří  stavov- 
ských. Adam,  David,  Jan  Jindřich  a  Zikmunt 
podepsali  přísahu  stavů  týkající  se  konfede- 
race, ale  vyhradili  sobě,  co  by  bylo  proti  ná- 
boženství katolickému ;  proto  byli  osvobozeni 
pokuty  r.  1623  a  jen  David  Ch.,  který  r.  1631 
při  vpádu  saském  povstalé  sedláky  vedl  k  ne- 
příteli, propadl  pohledanost  svou  na  statku 
Václava  Příchovského.  Jindřich,  Václav  a  Zik- 
munt, bratři  Ch-nští,  podepsali  konfederaci  a 
súčastnili  se  výpravy  zemské,  avšak  přistou- 
pivše k  náboženství  katol.  byli  r.  1629  pokuty 
za  perdon  osvobozeni  a  podrželi  statky  své 
Bukovou  a  Loučim.  Oldřich  Ch.  (jenŽ  dú 
r.  1605  na  Čeminech  seděl)  súčastnil  se  s  bra- 
trem Václavem  vzpoury  tím,  že  bratra  svého 
Kryštofa  vypravil  k  vojsku  stavovskému;  proto 
odsouzen  r.  1623  všeho  jmění,  ale  bratr  jeho 
Kryštof  r.  1629  osvobozen  jest.  Syna  měl 
Oldřich  Kryštofa  již  r.  1599  připomenutého. 
Václav  st.  Ch.  na  Stokově  odsouzen  r.  1623 
polovice  jmění,  protože  k  hotovosti  veřejné 
vypravil  v  čase  vzpoury  bratra  svého  Vladi- 
slava; Štokov  konfiskovaný  koupila  jeho  man- 
želka Salomena  Hradištská  rod.  Příchovská 
z  Příchovic  r.  1623.  Kromé  statků  na  Klatov- 
sku a  Plzeňsku  měli  Ch-nští  též  dvůr  v  Dra- 
houši  na  Žatecku  u  Podbořan,  kde  r.  1589 
Jan  ml.  Ch.  seděl  a  snad  jednou  osobou 
jest  s  Jenem  nejmi.  Ch-m,  jemuž  manželka 


248 


Chlumčanský  z  Přestavlk  a  z  Chlumčan. 


jeho  Dorota  Ch-ká  z  Domoslavé  r.  1584 
všechen  majetek  svůj  po  smrti  odkázala  a 
o  jehož  třech  synech  svrchu  jsme  mluvili. 
Druhou  manŽ.  Jana  nejmi,  byla  Anna  Malov- 
covna  z  Chejnova  a  z  Vimberka.  Oldřich 
Kryštof,  jenž  s  první  manž.  Kateřinou  Ncbjr- 
lovskou  z  Drahobuze  získal  Polyň,  po  její 
smrti  r.  1662  sňatkem  s  Marií  Markvartkou 
z  Hrádku  nabyl  Bělče  na  Pracheňsku  a  Vla- 
dislav, syn  Jana  Bořené,  koupil  Stéžov  na 
Berounsku  r.  1641  a  Trhové  Dušníky  r.  1644. 
Vladislav  (první  m.  Kateřina  Šleglovská  ze 
Schůtzendorfu)  byl  hejtmanem  kraie  podbrd- 
ského  r.  1644,  JMC.  radou  a  soudcem  zem- 
ským a  r.  1664  podruhé  se  oženil  s  Maximi - 
liánou  Apollonií  Mésíčkovnou  z  Výšková. 
Synové  Vladislavovi  Jan  Vilém.  František 
Antonín,  Václav  Karel  a  Maximilián 
Leopold  prodali  Dušníky  a  Obcov  bratru 
svému  Jindřichovi  Ch-kému.  Jindř.  byl  pří- 
sedícím komor,  soudu  v  r.  1685,1689  al709,Jan 
Vilém  držel  Stěžov,  který  r.  1670  od  otce  kou- 
pil, a  byl  r.  1669  přísedícím  nejv.  purkrabského 
soudu,  nejstarší  Vladislavův  syn  Leopold  byl 
r.  1682  knězem  řádu  cisterciáckého  na  Zbra- 
slavi. O  ostatních  bratřích  a  jejich  pošlosti 
zevrubného  nic  nevíme  a  jen  se  domýšh'me, 
že  Jiřík  Vilém  a  Jan  Jakub  Ch.,  kteří 
v  matrikách  fary  všerubské  jako  kmotři  v  lé- 
tech 1681—82  se  připomínají,  byli  potomci 
některého  z  téchto  pěti  bratří.  Po  Jindřichovi 
(t  1 708)  byl  bratr  Václav  pánem  na  Trhových 
Dušníkách,  Německé  Lhotě  a  Obcově  a  od- 
kázal tyto  statky  »pro  zachování  rodu«  strýci 
Antonínovi  Ch-kému  r.  1722,  synu  běleč- 
ského  Jana  Františka,  syna  Oldřicha  Kry- 
štofa. Antonín  koupil  statek  Růženou  u  Na- 
dějkova  nedaleko  Jistebnice  r.  1709  a  prodal 
Dušníky  r.  1734.  S  manželkou  svou  Johankou 
Voršilou  Rozhovskou  z  Krucemburka  měl 
12  dětí,  9  dcer  a  3  syny.  Z  dcer  se  provdaly 
Marie  Anna  za  Jana  Petra  Straníka  z  Kopidlna 
na  Kamenné  Lhotě  u  Borotína  r.  1729,  Josefa 
Klodiána  za  Františka  Ferdinanda  Radeckého 
z  Radce  na  Růžené  r.  1726  a  Antonie  Josefa 
za  Maximiliána  Josefa  Dubského  z  Vitínevsi 
r.  1733.  Ze  synů  vstoupil  Jan  Václav  do  řádu 
kajetánského  r.  1731,  František  záhy  umřel 
a  Antonín  Josef  pojav  za  manželku  Josefu 
Obyteckou  z  Obytec  dále  rod  svůj  vedl.  Kou- 
pil potomkům  svým  Hoštice  na  Volyňsku 
r.  1742  a  Veselíčko  u  Milevska  r.  1751,  kde 
svůj  byt  až  do  smrti  si  oblíbil  (f  1772). 
Kšaftem  svým  rozdělil  statky  své  mezi  syny 
tou  měrou,  že  Jan  Nep.  Veselíčko  a  Voj- 
těch Hoštice  obdrželi;  kněz  světský  Anto- 
nín byl  penězi  odb5rt  a  dva  řehoíníci  žili 
v  klášteře  bosých  augustiniánů  v  Praze.  (Po 
zrušení  kláštera  stal  se  kněz  Jeroným  Josef 
Ch.  farářem  v  Nechválících  na  Sedlčansku 
v  r.  1787—93  a  potom  děkanem  v  Boru.)  Od 
Vojtěcha  koupil  Václav  Leopold  jako  arci- 
biskup pražský  Hoštice,  a  Veselíčko  dostalo 
se  do  rodiny  svob.  p.  z  Bretfeldu.  Synovec 
Vojtěchův  František  Josef  sv.  p.  z  Bretfeldu 
byl  sice  od  Vojtěcha  Ch-kého,  c.  k.  podplu- 
kóvníka  a  komořího,  za  vlastního  přijat,  avšak 


nepřešel  na  něho  ani  erb  ani  titul  starožitné 
rodiny  Ch-ch.  Kl^. 

Nejdéle  ze  všech  synů  Antonína  Ch-kého 
žil  Václav  Leopold,  připomenutý  již  svrchu 
arcibiskup  pražský  (*  15.  list.  1749  v  Hošti- 
cích  v  Pracheňsku  —  +  14.  čna  3  839  v  Praze). 
Studoval  v  Něm.  Broaě,  r.  1765  byl  přijat  do 
semináře  sv.  Václava  v  Praze  a  dokončiv  stu- 
dia filosofická,  stal  se  mistrem  svobodných 
umění.  R.  1768  vstoupil  do  šlechtického  kon- 
viktu u  sv.  Bartoloměje  a  dostudovav  boho- 
sloví stal  se  r.  1771  bakalářem.  Posvěcen 
r.  1772  na  kněze  kaplanoval  v  Klášterci,  stal 
se  r.  1777  farářem  ve  Skoroticích,  r.  1779  dě- 
kanem v  Děčíně  a  t.  r.  zvolen  kanovníkem 
metrop.  kapitoly  u  sv.  Víta  v  Praze,  kde  byl 
po  12  let  kazatelem.  Postoupiv  k  hodnosti 
arcijáhna,  stal  se  r.  1795  tit.  biskupem  kanej- 
skýin  a  suífragánem  arcibiskupa  Salma,  r.  1796 
generálním  vikářem  a  r.  1801  biskupem  lito- 
měřickým. Nastoupiv  30.  června  1802  úřad 
svůj  osvědčoval  se  jakožto  horlivý  a  dobro- 
činný arcipastýř.  Zřídil  znova  diécésní  ústav 
theologický,  rozšířil  seminář,  vynakládal  velké 
summy  na  opravu  budov  kostelních  i  školm'ch 
a  zbudoval  znova  chrám  na  biskupském  statku 
svém  v  Drmech.  Pro  neobmezenou  štědrost 
jeho  k  chudině  poctil  jej  císař  František  I. 
názvem  »otce  chudých«  a  jmenoval  jej  c.k.  sku- 
tečným tajným  radou.  Když  spojené  vojsko 
r.  1813  u  Litoměřic  tábořilo,  pečoval  Ch.  o  jeho 
potřeby  a  zvláště  o  zaopatření  vojínů  raně- 
ných. I  nabídl  mu  císař  uprázdněné  arcibi- 
skupství Ivovské,  jež  on  však  zamítl  ze  šle- 
chetného důvodu,  že  nejsa  jazyka  polského 
znalý  nemohl  by  lidu  prospěti.  Brzo  potom, 
13.  kv.  1814,  jmenován  byl  arcibiskupem  praž- 
ským a  15.  bř.  1815  u  sv.  Víta  slavnostně  na- 
stolen. Hned  potom  rozdal  16.000  zl.  mezi 
chudinu  pražskou  a  r.  1817  věnoval  na  ulevení 
bídy  v  některých  krajích  českách  20.000  zl., 
a  když  mu  z  této  summy  zbývající  čásť  8000  zl. 
byla  navrácena,  daroval  tyto  peníze  k  založení 
Národního  Musea,  jemuž  také  věnoval  valný 
počet  vzácných  prvotisků  a  rukopisů.  Horlivé 
pečoval  o  zvelebení  školství;  na  svých  pan- 
stvích vystavěl  9  nových  škol,  zřídil  znovu  a 
zvelebil  ústav  pro  vdovy  a  sirotky  učitelské 
a  stal  se  zakladatelem  dvou  reálných  škol, 
v  Rakovníku  a  v  Liberci,  prvních  to  ústavů 
toho  druhu  v  Čechách.  R.  1826  zavedl  opět 
jitřní  mši  sv.  o  vánocích.  Zorganisoval  arcidiéc. 
seminář  a  ustanovil  mu  třetího  představeného, 
jejž  i  sám  do  r.  1823  platil.  Aby  učinil  přítrž 
nedostatku  duchovenstva,  živil  v  semináři 
25  chudých  studujících  a  odkázal  na  týž  úČel 
10.000  zl.  Staral  se  také  o  zřizování  vikariát- 
ních  knihoven  k  dalšímu  vzdělání  duchoven- 
stva a  podporoval  tehdejší  snahy  o  zvelebení 
jazyka  českého;  Jos.  Jungmannovi  platil  po 
několik  let  zvláštního  písaře,  aby  mohl  svůj 
Slovník  dokončiti  a  vydati,  a  kdyŽ  biskup 
Fr.  PiŠtěk  a  ceremonář  Karel  Vinařický  po- 
jali úmysl  založiti  >Časopis  pro  katol.  ducno- 
venstvo«,  dal  ochotně  svolení  a  podporoval 
tento  důležitý  sborník,  ku  pěstování  theologie 
a  ku  zdokonalení  spisovné  češtiny  prospěšný. 


Chlumčany  —  Chlumec. 


249 


Kemálo  ztrpčovalo  život  Ch-kému  dlouholeté 
vyšetřování  kněze  Bernarda  Bolzana.  Šlechetný 
arcibiskup  byl  mu  přizniv  a  r.  1819  zasazoval 
se  ve  Vídni  o  jeho  znovudosazení  v  úřad 
otítelský.  V  závěti  odkázal  Ch.  znamenité 
summy  různým  chrámům  i  k  účelům  dobro- 
činným a  zůstaviv  blahou  památku  v  lidu 
českém,  zemřel  jako  poslední  potomek  staro- 
žitné č^ké  vládycké  rodiny  Ch-ch  z  Přestavlk 
a  byl  pohřben  v  arcibisk.  hrobce  u  sv.  Víta. 
Srv.:  Ďr.  Kl.  Borový,  Dějiny  diécése  pražské 
(Praha,  1874);  Ant.  Frind,  Geschichte  der 
Prager  Bischófe  u.  Erzbischófe  (t.  1873).  Et. 

O  rodu  Ch-ch  viz  Jos.  z  Bretfeldu  spis: 
Umríss  einer  kurzen  Greschichte  des  Leitme- 
ritzer  Bisthums  nebst  genealog.  Denkwůdig- 
keiten  uber  das  Alter  und  die  Verdienste  der 
bdhm.  Familie  Ch.  von  P.  (1811). 

Ohlmnftany;  1)  Ch.,  ves  v  Cechách  na 
úpatí  hory  Cnlumu,  hejt  a  okr.  Louny,  fara 
OtoUby;  62  d.,  465  ob.  č.,  16  n.  (1890),  na 
hřbitově  fil.  kostel  sv.  Kllmenta  z  r.  1772,  na 
místě,  kde  již  ve  XIV.  stol.  far.  kostel  stá- 
val, pé.,  telegr.,  stanice  Rak.  st  dr.  (Praha- 
Most-Multava),  popi.  dvůr,  cukrovar  a  cihelny 
Ad.  kn.  Schwarzenberka,  mlýn,  sadařství.  Ve 
XIV.  stol.  připomínají  se  tu  vládyči  statky 
vládyk  z  Jablonic  a  v  násl.  stol.  z  Budohostic. 
R.  1454  seděl  na  Ch-nech  Jindř.  Míčan  z  Klin- 
štejna.  Jehož  potomek  prodal  je  i  s  tvrzí  obci 
lounské  a  ta  je  držela  do  r.  1547,  kdy  jí  byly 
konfiskovány  a  prodány  Šebestiánovi  z  Veit- 
mfle.  Po  něm  se  tu  připomíná  (1548)  Jan 
Kuneš  z  Lukovce,  r.  1557  Veronika  Šliková, 
r.  1606  Kateřina  Libentálova  z  Veitmfle  pro- 
dala Ch.  Karl.  stár.  Hruškoví  z  Března,  načež 
drženy  ke  statku  citolibskému.  Kostel  je  od 
XVII.  stol.  liliálním.  —  2)  Ch.  {Klumtschan), 
ves  t.,  hejt.  Podbořany,  okr.  Jesenice,  fara  a 
pl.  Petršpurk;  56  d.,  506  ob.  č.,  374  n.  (1890), 
3tř.  šk.,  mlýn,  pila,  chmelařstvL  —  3)  Ch.,  ves 
t,  hejt.  a  okr.  Přeštice,  fara  a  pš.  Dobřany; 
89  d.,  652  ob.  č.  (1890),  krásná  kaple  Panny 
Marie  od  hr.  Ferd.  Morzina  r.  1714  vystavěná, 
Itř.  5k.,  popi.  dvůr.  ovčín,  ložisko  kameno- 
uhelné.  Někdejší  tvrz  (nyní  sýpka)  byla  rod- 
ným sídlem  staročeské  vlád.  rodiny  Chlum- 
čan8k<'ch  z  Přestavlk  (v.  tX  kteří  tu  do 
konce  XV.  stol.  seděli.  Po  nicn  se  připomí- 
nají Vlasatí  z  Domaslavě  (1506),  Zdislav  Pří- 
chovský  z  Příchova  (1560),  Jan  z  Vidršperku 
^1592),  Mikuláš  Vratislav  z  Mitrovic  (1602), 
jehož  potomkům  Ch.  až  do  r.  1712  náležely; 
téhoi  roku  koupil  je  Ferdinand  hr.  Morzin  a 
připojil  je  k  paství  lukavickému. 

Ohlnmeo:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt. 
Bud^ovice,  okr.  a  pš.  Hluboká,  fara  Purka- 
rec;  33  d.,  319  ob.  č.  (1890),  Itř.  Sk.  a  hájovna 
o  Červeného  kříže.  —  2)  Ch.,  osada  t.  u  Dol. 
'^ebonína,  hejt.  a  okr.  Krumlov,  fara  Kam. 
Ujeid,  pš.  Zl.  Konma;  13  d.,  88  ob.  č.  (1890).  — 
3)  Ch.,  Chlum  (Kulm),  far.  ves  t.  na  úpatí 
Kruš.  Hor,  hejt.  Ostí  n.  L.,  okr.  Chabařovice; 
111  d..  9  ob.  é.,  965  n.  (1890),  kostel  sv.  Havla 
(ze  XrV.  stol.),  5tř.  šk.,  opatrovna  a  kongre- 
gace sester  sv.  Kříže,  které  přisluhují  v  soukr. 
nemocnici  a  v  asylu,  pš.,  telegr.,  stan.  Rak.- 

Ott&v  Slovntk  NauCný.  ftv.  XII«  sg^a  .1897^ 


uher.  st.  dráhy  (Duchcov-Teplice-Podmokly), 
mlýn,  naleziště  granátů  a  ložisko  hnědéno 
uhlí.  Na  blízké  hoře  zv.  Horka  kaple  Nejsv. 
Trojice  r.  1691  Janem  hr.  Krakovským  z  Kolo- 
vrat vystavěná,  nyní  rod.  hrobka  hr.  West- 
phalenů.  Alod.  panství  (2444*81  ha),  k  němuž 
náleží  krásný  zámek  s  kaplí  a  parkem,  dvůr, 
pivovar,  parní  mlýn,  slévárna  železa  a  ci- 
helna v  Ch-mci,  majetek  Bedřicha  hr.  West- 
phalena.  Samoty:  Dolní  a  Horní  mlýny.  Asi 
půl  hodiny  odtud  na  záp.  zříceniny  hradu 
Ch-mce,  tterý  tu  od  pradávna  stával  jako 
pomezní  hrad  při  zemské  bráně  do  Míšně 
vedoucí.  Vybíralo  se  tu  také  clo,  které  r.  993 
darováno  loiíž.  Boleslavem  II.  klášteru  břev- 
no vskému.  Na  hradě  držán  sněm  (1107),  na 
němž  kníže  Svatopluk  svého  bratra  Ottu  po 
čas  svého  trvání  při  dvoře  cis.  Jindřicha  jme- 
noval v  Čechách  svým  náměstkem.  R.  1126 
svedena  tu  památná  bitva  mezi  Soběslavem  I. 
a  králem  Lotharem,  v  níž  Němci  utrpěli  úpl- 
nou porážku  (viz  Čechy  str.  213).  R.  1358 
připomíná  se  tu  kostel  sv.  Gottharda,  jejž  se 
vsí  drželi  pánové  z  Rybnič.  Ku  konci  sto- 
letí XV.  byli  majetníky  Ch-mce  z  části  Dou- 
povští  z  Doupova  a  z  části  Kelblové  z  Gei- 
zinku,  kteří  později  seděli  na  celém  zboží 
chlumeckém  až  do  r.  1623,  kdy  potomku  ro- 
diny té  Petrovi,  jenž  súčastnil  se  odporu  sta- 
vovského, tvrz  a  ves  Ch.  s  podacím  kostel- 
ním, popi.  dvorem,  dvěma  mlýny,  vinicemi, 
lesy,  příslušenstvím  a  statek  KÍíše  s  tvrzí 
byly  konfiskovány  a  cizozemci  Petru  Jindř. 
sv.  p.  ze  Strahlendorfu  prodány.  R.  1661  pře- 
šel Ch.  na  spřízněný  rod  Jana  Fr.  Krakov- 
ského z  Kolovrat  a  po  nich  na  Libšteinské 
z  Kolovrat,  z  nichž  Annu  poslední  (f  1829) 
pojal  za  manželku  Václav  Jos.  hrabě  Thun. 
R.  1813  svedena  blíže  Ch-mce  a  Varvažova 
mezi  vojskem  francouzským  a  Rakušany,  Rusy 
a  Prusy  veliká  bitva.  Na  památku  vítězství 
toho  postaveny  tu  tři  pomníky:  ruský,  ra- 
kouský a  pruský.  Srv.  Čechy  str.  242.  — 
4)  Ch.  nad  Cialinou,  město  t.  na  ř.  Ci- 
dlině v  hejt.  novobydŽovském,  má  v  371  d. 
3726  ob.  č.,  90  n.  (1890),  děk.  kostel  sv.  Vor- 
šily,  již  r.  1358  farní,  hřbit.kostel  Nejsv.  Tro- 
jice, Loretu  s  kaplí  sv.  Jana  Nep.  a  v  Sapči 
kapli  P.  Marie,  3tř.  měst  a  5tř.  obec.  šk.  pro 
chlapce  a  5tř.  pro  dívky,  průmysl,  pokr.  šk., 
okr.  soud,  četn.  stan.,  pš.,  telegr.,  stan.  Rak. 
sev.-záp.  dr.  (Praha-Hradec  Král.-Mittclwalde 
a  Ch.-Poříčí),  veřejnou  nemocnici,  obč.  a  okr. 
hosp.  záložnu,  továrnu  na  stroje,  opodál  mě- 
sta cukrovar  >AneŽčin«,  válc.  mlýn,  pěsto- 
vání ovoc.  stromoví  a  výnosné  zemědělství. 
Fideikom.  panství  Ch.  s  Kratonohy  zaujímá 
15.464*97  ha  půdy;  náleží  k  němu  zámek  Ko- 
runa s  kapli  Zvěst.  P.  Marie,  dvůr,  parostr. 
pivovar,  lihovar,  parní  pila,  šindelna,  parní 
a  vanové  lázně  a  lovčí  zámeček  s  oborou 
v  Ch-mci,  majetek  Zdeňka  hr.  Kinského  ze 
Vchynic.  Kdy  Ch.  na  město  povýšen  a  zna- 
kem nadán,  neznámo.  Znak  (vyobr.  č.  1912.): 
v  modrém  štítě  kostel  stř.  barvy  se  3  okny. 
cihlovou  střechou,  stř.  vížkou  téŽ  s  cihlovou 
stříškou,  na  jejímž  nejvyšším  bodč  kulička 

17 


250 


Chlumecký. 


se  zlatým  křížem.  Ch.  původně  náležel  Zdi- 
slavovi,  synu  p.  Diviše  z  Divišova,  který  v  li- 
stinách (1235)  uvádí  se  příjmím  z  Ch-mce  a 
jenž  po  vystavění 
nradu    Šternberka 
počal  se  psáti  ze 
Šternberka.  Po  je- 
ho potomcích,  se- 
děvsích  tu  do  kon- 
ce XIV.  stol,  ná- 
sledoval Štěpán 
z  Opočna,  jenž  r. 
1397    prodal    Ch. 
Otovi   z  Bergova, 
za  jehož  potomků 
hrad  chlumecký  od 

husitů  dobyt  (1424)    C.  191a.  Znak  Chlumce  n.  Cidlinou. 

a  obec  sproštěna 

robot  (1445).  Po  pánech  z  Bergova  násle- 
doval (1461)  Samuel  z  Hrádku,  dále  Vaněk 
z  Valecova  (1469),  který  potvrdil  městečku 
rozličné  svoDody.  Ku  konci  XV.  stol.  pa- 
novali tu  pánové  z  Landštýna,  r.  1517  Vi- 
lém Kostka  z  Postupic,  dále  Vojtěch  z  Pern- 
štýna  (1521),  při  jehož  rodě  zůstal  Ch.  do 
r.  1547,  kdy  postoupeno  celé  panství  králi 
Ferdinandovi,  za  něhož  pustá  již  tvrz  obno- 
vena. Král  Matyáš  daroval  pak  Ch.  Václavovi 
sv.  pánu  Kinskému  ze  Vchynic  a  Tetova,  při 
jehož  rodě  až  do  dnes  trvá.  Za  Františka 
Ferd.  z  rodu  Kinských  vystavěn  zámek  Ko- 
runa (1723)  a  r.  1747  vyhořel  starý  zámek. 
Dle  pamětní  knihy  děkanství  chlumeckého 
vyhořely  za  děkana  Jana  Scholze  r.  1775 
všecky  domy  ve  městě  naproti  lukám  i  s  dě- 
kanstvím, pak  také  Kolínské  předměstí.  Bohu- 
žel padly  tenkráte  všecky  starobylé  matriky, 
knihy  pamětní  a  celý  děkanský  archiv  po- 
žáru za  obět  R.  1775  vzbouřili  se  na  panství 
sedláci,  po  čemž  pak  zůstalo  pořekadlo:  •Po- 
řídil jako  sedláci  u  Ch-mce.«  Ch.  iest  rodi- 
štěm spisovatele  V.  Klicpcry.  —  Okr.  soud 
chlumecký  zaujímá  26503 ím",  34  pol.  obcí, 
3868  d.,  22.980  ob.  č.,  91  n.,  1  j.;  z  23.111  přít. 
obyv.  jest  22.279  katol,  598  cvang.,  223  židů, 
9  J.  vyzn.;  z  těch  11,109  muž.,  12.002  žen. 
(1890).  Srv.  A.  Sedláček,  Hrady,  zámky  a 
tvrze,  díl  V.,  str.  283.-6)  Ch.  Malý,  Chlu- 
me ček,  osada  t,  hejt.  a  okr.  Hořovice,  fara 
a  pš.  Vosov;  49  d.,  254  ob.  č.  (1890),  obora 
s  vysokou  zvěří  a  myslivna.  —  6)  Ch.-Pilař, 
nádraží  t.,  hejt.,  okr.  a  pš.  Třeboň,  fara  sv.  Maj- 
dalena;  2  d.,  15  ob.  Č.  (1890),  stan.  dr.  cis. 
Frant.  Jos.  (Praha-Cmunt-Vídeň).  —  7)  Ch. 
u  Třeboně,  městys  t.,  hejt.  a  okr  Třeboň, 
fara  Lutová;  190  d.,  1695  ob.  č.,  38  n.  (1890), 
kostel  Nanebevzetí  P.  Marie,  4tř.  šk.,  radnice, 

Í>š.,  telegr.,  stanice  Ch.-Pilař  dr.  cis.  Frant. 
os.  (Prana-Cmunt-Vídeň),  četn.  stan.,  továrna 
na  hliněné  výrobky,  výroba  řepkového  oleje, 
mlýn,  pila  a  značné  ložisko  rašcliny  a  limo- 
nitu.  Alod.  panství  Ch.  zaujímá  652508  ha 
půdy;  náleží  k  němu  zámek  »Nová  Huťc 
s  kaplí  (zámecké  kaplanství),  pivovar,  slé- 
várna na  železo  a  výroba  drát.  hřebíků,  dvůr 
v  Ch-mci,  majetek  Františka  Ferdinanda  arci- 
vévody rakouského.  Na  panství  několik  veli- 


kých rybníků  (Staňkov,  Starý  Hospodář,  Staré 
Jezero,  Hauptmann)  s  výborným  chovem  ryb, 
zvláště  kaprů.  K  obci  přiléhají  samoty: 
u  Staňka,  Tetřov,  ve  Vochozi,  u  Cihelny, 
Nová  Huť  se  Zámkem,  Lípovky.  na  Obci, 
Pařezy  a  Purkrabě.  Původně  nalézáme  Ch. 
při  panství  třeboňském  (1395),  pak  postoupen 
k  Bystřici  (1508).  R.  1554  stal  se  Ch.  samo- 
statném panstvím  a  byl  nejspíše  majetkem 
Krajířů  z  Krajku,  po  nichž  připojen  opět 
k  Bystřici.  Tehdy  také  se  tu  připomíná  tvrz. 
V  XVII.  stol.  spojen  Ch.  s  panstvun  jindřicho- 
hradeckým a  náležel  rodu  Slavatů,  po  jichž 
vymřeni  (1693)  za  krátko  dostal  se  hrabatům 
Fúnfkirchenům,  r.  1834  hr.  Stadionům,  r.  1861 
koupil  jej  František  vévoda  modenský,  od 
kteréžto  doby  zůstal  Ch.  při  domě  Rakou- 
ském. Srv.  J.  Franta,  Okres  třeboňský  (»Bibl. 
míst.  dějepisůc,  1880).  —  8)  Ch.  Veliký,  ves 
t.,  hejt.  a  okr,  Hořovice,  fara  a  pš.  Vosov; 
75  d.,  376  ob.  č.  (1890),  samota  v  Muchové. 
Ves  příslušela  původně  ke  hradu  dobříšskému, 
od  něhož  později  odtržena,  ale  r.  1603  dostala 
se  trvale  k  Dobříši.  —  9)  Ch.  Vysoký,  ves 
t.,  hejt.  a  okr.  Sedlčany,  fara  Podčepice;  71  d., 
617  ob.  č.,  7  n.  (1890),  3tř.  šk.,  pš.,  tu  a  v  okolí 
doly  na  ŠedJ  mramor.  Fid.  panství  zaujímá 
7062*08  ha  pudy;  náleží  k  němu  zámek  s  kaplí, 
dvůr,  pivovar  ve  V.  Ch-mci,  majetek  Mořice 
kn.  z  Lobkovic.  Ch.  býval  městečkem;  kdy 
na  ně  byl  povýšen,  neznámo,  ale  znak  nebyl 
mu  nikdy  propůjčen.  Ch.  jest  jeden  z  nej- 
památnějších hradů  středověkýcn ;  ač  ne  stá- 
lým sídlem,  přece  zachovsd  svoji  původní  po- 
dobu a  ráz.  Strmí  na  temeni  homolovitého 
kopce  žulového  asi  500  m  n.  m.  Jest  v  ném 
kaple  Nejsv.  Trojice  a  chová  se  tu  zámecký 
archiv.  Frvní  nám  známí  zakladatelé  hradu 
byli  pánové  z  Janovic  nazvaní  od  svého  sídla 
z  Ch-mce.  Byl-li  jeŠtě  Jan  Jenec  z  rodu  toho 
r.  1470  pánem  na  Ch-mci,  neznámo,  ale  v  tu 
dobu  přešlo  panství  na  ryt.  Oiíře  z  Očedělic, 
od  nichž  Ch.  koupila  Anna  Lobkovská  z  Risen- 
burka,  vdova  po  panu  Popeloví  z  Lobkovic, 
jehož  potomci  již  po  čtyři  stol.  zde  vládnou.  Za 
doby  konfiskace  přikoupila  Polixena  z  Pern- 
štejna mnoho  okolních  statků,  tak  že  před 
zrušením  patrimoniálního  zřízení  bylo  panství 
chlumecké  nejrozsáhlejší  v  kraji  berounském. 
Obsahovalo  tehdy  5  měst  a  mCsíysů,  80  ves- 
nic a  na  17.500  ob.  Pod  zámkem  rozprostí- 
ralo se  městečko  t.  jm.,  jinak  Podhradí  zvané. 
Srv.  Pam.  Arch.,  Hrad  Ch.  a  jeho  okolí,  od 
A.  N.  Vlasáka,  díl  III..  str.  50.  —  10)  Ch.,  zří- 
cenina hradu  t.  blíže  Bohosudova  v  hejt.  Úste- 
ckém, viz  Supí  Hora. 

U)  Ch.,  chybně  Chlunec,  Chumcc,  ves 
na  Moravě,  hejt.,  okr.,  fara  a  pš.  Dačice; 
29  d.,  169  ob.  č.  (1890],  kaple  sv.  Cyrilla  a 
Metoděje,  Itř.  šk.,  popí.  dvůr. 

Chlomeoký:  1)  Ch.  Peter,  rytíř,  historik 
morav.  (*  1825  v  Terstu  —  f  1^63  v  Brně), 
syn  Antonína,  tehdy  guberniálm'ho  rady  v  Ter- 
stu, vstoupil  po  právnických  studiích  v  Olo- 
mouci do  státní  služby  a  vynikl  odbornými 
vědomostmi  tak,  že  r.  1848  povolán  byl  s  pro- 
minutím   potřebného    stáří   do   stavovského 


Chlumecký. 


251 


sněmu  a  po  jeho  odročení  do  zemského  vý- 
boru, kde  převzal  referát  o  věcech  vědeckýcn. 
Maje  znamenité  vědomosti,  zvláště  o  dějinách 
moravských,  věnoval  veškerou  činnost  svou 
k  tomu,  aby  archiv  zemský,  jenž  po  smrti 
l^čkové  neměl  ustanoveného  archiváře,  byl 
spořádán  a  rozmnožen,  a  vlivem  svým  pro- 
vedl, že  řízení  archivu  bylo  svěřeno  Chyti- 
lovi, kterému  také  r.  1852  bylo  uloženo,  aby 
pokračoval  u  vydávání  Bočkova  Codex  Sío- 
raviae  diplomaticus.  Ch.  pak  povzbudil  šlechtu 
moravskou,  Že  nesla  náklad  na  skvostné  a 
jeho  řízením  vedené  dílo  Landtafel  des  Mark- 
grafenthums  Máhren  (Brno,  1854—56).  R.  1859 
stal  se  místodržitelským  radou  a  vyznamenán 
rytířským  řádem  Františka  Josefa.  Vedle  prací 
s  referátem  spojených  obíral  se  studiem  dějin 
moravských  a  díla  jeho  prozrazují  neobyčej- 
nou bystrost  ducha  a  znamenitou  znalost  po- 
měrů moravských.  Kromě  hlavního  díla  Die 
óffentliche  und  Privatcorresponden^t  die  Tage- 
búcher  und  Urkundensammlungen  Karls  des 
áltern,  Herm  von  Zierotin  v  7  sv.  spisů  hist- 
statist.  sekce  král.  moravsko-slezské  společ- 
nosti vydal  Ueber  die  Gesch,  Máhrens  und 
deren  Quéllenforschung  (Brno,  1857);  Regesten 
der  máhrischen  Archive  (t.,  1856);  Dorfweiss- 
thúmer  in  Máhren  v  XVIL  sv.  Archivu  c.  k. 
akademie  věd;  Ober  die  Genesis  der  Korpo- 
rationsgúter  in  Máhren ;  Ober  die  Theilung  der 
Gemeinde-Hutweiden  (1848);  Die  altstándische 
X^erfiissung  Máhrens  a  j. 

2)  Ch.  Johann,  svob.  pán,  státník  rak., 
bratr  před.  (♦  1834  v  Zadru);  vystudovav 
práva  ve  Vídni,  vstoupil  do  státní  služby  a 
stal  se  sekretářem  při  zemském  soudě  brněn- 
ském; r.  1861  byl  zvolen  do  sněmu  morav- 
ského a  do  výboru  zemského  a  vystupoval 
tu  příkře  proti  straně  národní,  háje  centra- 
listického systému  Schmerlingova.  Po  pádu 
Schmerlingově  obdržel  od  mmistcrstva  Bel- 
crtdiova  důtku,  proto  opustil  státní  službu 
a  řídil  ústaváckou  opposici  na  sněme.  Giskra 
jmenoval  ho  místodr.  radou  v  Brně  a  také 
nám^tkem  místodržitelovým.  Za  Potockého 
vzdal  se  opět  svého  úřadu,  zůstal  však  v  stá- 
lém styku  se  stranou  ústaváckou  jak  na  mo- 
ravském sněme,  tak  v  říšské  radě;  proto 
když  r.  1871  bylo  knížeti  Auerspergovi  svě- 
řeno sestaviti  nové  ministerstvo,  byl  Ch. 
25.  list.  jmenován  ministrem  orby  a  uloženo 
mu,  by,  užije  nabytých  znalostí  o  poměrech 
na  Moravě  a  svých  styků  s  velkostatkáři,  pra- 
coval o  zvrácení  dosavadní  většiny  v  tomto 
sboru.  Po  propuštění  Banhansově  r.  1875 
jmenován  b^  ministrem  obchodu  zůstal  jím 
i  v  prozatímním  ministerstvě  Stremayrově 
do  r.  1879.  Ch.  za  služby  své  vyznamenán 
byl  vclkokřížem  řádu  Leopoldova,  kdežto 
r.  1866  dostal  řád  císaře  Františka  Josefa  a 
r.  1873  žokzné  koruny  první  třídy  a  hodnost 
tajného  rady.  Při  volbách  do  sněmu  morav- 
ského r.  1879  propadl  v  okrese  litovelském 
proti  národnímu  kandidátu  Nedopilovi,  ale 
byl  zvolen  za  Brno,  které  také  po  smrtí  do- 
savadního poslance  Van  der  Strassa  v  říš. 
ttAv   'zastupoval.    Když  strana  ústavácká  se 


rozpadla,  pracoval  Ch.  o  reorganisaci  strany 
a  skutečné  v  list.  r.  1881  spojila  se  liberální 
a  pokroková  strana  v  sdruženou  levici  a  Ch. 
zvolen  prvm'm  jejím  předsedou;  když  pak 
spojená  levice  po  nových  volbách  r.  1885 
rozpadla  se  ve  klub  německo-rakouský  a  ně- 
mecký, od  kterého  se  pozd^i  oddělila  frakce 
německých  nacionálů,  zůstal  Ch.,  který  varoval 
před  výlučně  nacionálním  stanoviskem  a  po- 
stupem, věren  straně  první  a  pracoval  v  její 
prospěch  iak  na  Moravě,  kde  zřídil  střední 
stranu  v  kurii  velkostatkářů,  tak  ve  Vídni 
v  parlamentě,  kde  r.  1885  byl  zvolen  za  druhého 
a r.  1888  za pnmího  místopředsedu;  r.  1892  byl 
předsedou  rak.  delegace  a  od  r.  1893-97  před- 
sedou poslanecké  sněmovny,  ve  kterém  úřadě 
nedovolil  přijímati  do  stenografického  proto- 
kolu česky  pronesené  řeči  z  toho  důvodu,  že 
není  prý  českých  stenografů;  ostatně,  jak 
poslední  doby  parlamentu  dokazují,  řídil  jed- 
nání po  přání  vlády,  jsa  zároveň  pro  stranu 
svou  brzdou,  za  jakou  se  sám  prohlásil,  při- 
rovnávaje politickou  stranu  k  vlaku,  který 
bez  brzdy  býti  nemůže;  zůstával  hlavním  od- 

Í)ůrcem  státního  práva  českého  a  udržovate- 
em  umělé  většiny  německé  na  Moravě.  Ch. 
jest  držitelem  velkostatku  Říkovice  na  Moravě. 
R.  1897  stal  se  členem  panské  sněmovny. 

3)  Ch.  Adam,  básník  český,  vlastním  jmé- 
nem Kužela  František  (»  7.  ledna  1854 
v  Roketnici  u  Přerova),  studoval  na  českém 
gymn.  a  bohosloví  v  Olomúci  a  vysvěcen 
r.  1880  na  kněze,  jest  nyní  farářem  v  Ďlouho- 
milově  u  Zábřeha.  Vydal:  Apokcdypsi  otroků^ 
báseň  výpravnou  (Praha,  1881,  2.  vyd.  1883), 
líčící  allegorickým  apparátem  a  apokalypti- 
ckým tónem  porobu  Slovanův  i  vykoupení 
jich  v  budoucnosti;  Epos  o  Hloupém  Janu 
sepředený  z  pohádek  národních  (Telč,  1882, 
2.  přeprac.  vyd.  1894  s  illustr.  K.  JL.  Thumy), 
zachycující  leckde  lehkým  trochajským  spa- 
dem šťastně  bystrý  lidový  tón;  Lidé  jak  jsou 
(Praha,  1884),  arabesky  směřující  k  realismu, 
někde  i  k  naturalismu;  Večer  sv.  Mikuláše, 
dramatický  obraz  (Brno,  1885,  »Zábavná  bibl.« 
č.  XCVIIL);  Anděly  Pyšné,  báseň  výprav- 
nou (č.  CIT.,  t.,  1886),  přel.  r.  1888  do  iUl. 
Giov.  Trinkem,  prof.  bohosloví  v  Miláně,  a 
r.  1896  do  něm.  G.  Frankem,  líčící  biblickým 
veršem  v  apokalyptickém  rámci  zhoubu  ná- 
roda, jejž  svede  satan  liberalisticko-materia- 
listickými  ideami  (rozkošnickou  poesií,  my- 
šlénkami revolučními  a  anarchistickými) ;  Nový" 
dárek  od  Je\iska,  básně  pro  děti  (H.  Mošte- 
nice,  1887);  Romance  o  rejdech  čertových  dle 
pohádek  vaLiského  sekáče  (Praha,  1894),  bar- 
vité a  rozmarné  příhody  ženitby  čertovy  a 
vykoupení  ženy  i  tchyně  jeho  pokáním,  nej- 
lepší dílo  Ch-kého,  lidového  námětu  a  rázu; 
Zvony  večenti  (Telč,  1895);  Evangelium  svo- 
boáy,  báseň  výpravnou  (Kutná  Hora,  1896), 
široce  založenou  allegor.-didaktickou  práci, 
v  níž  básník  voděn  Ahasvcrem,  představite- 
lem to  církve  učící,  přehlíží  visionářským 
zrakem  celou  chorobnou  společnost  dnešní 
rozežranou  liberálním  materialismem  a  mer- 
kantilismem, líčí  zápas  církve,  křesťanského 


252 


Chlumečelc  —  Chlumín. 


socialismu,  s  Antikristem,  duchem  vzpoury, 
požitku  a  zmaru,  nesmírné  převraty  spole- 
čenské a  dějinné,  útok  Východu  na  Západ 
a  na  konec  usmířeni  lidstva  ideami  socia- 
lismu křesťansko -katolického.  »Evangelium 
Svobody  €  je  vrcholem  visionářského  směru 
poesie  Ch-kého,  dílo  mohutného  dechu,  je- 
mni přes  různé  vady  nelze  upříti  širokého 
obzoru  a  visionářské  síly.  Vedle  této  struny 
zná  Ch.  i  polohy  právě  protilehlé:  názorný 
realismus  i  rozmarný  primitivismus  lidový, 
jemuž  náleží  mimo  jiné  plody  i  Stard  kronika^ 
jomance  a  ballady  čerpané  z  obyčejů  a  pověr 
lidu  českoslovanského,  posud  v  rukopise. 
V  >Nivě<  r.  1897  uveřejňuje  román  českého 
bohoslovce  Adam  a  Eva,  jenž  se  tiskne  zá- 
roveň v  úpravě  knihové,  a  pro  týž  list  má 
v  rukopise  veliký  román  Ze  (tvota  venkovské 
intelligence.  Kromě  toho  uveřejnil  práce 
v  belletr.  příloze  >Času<,  v  >Novém  Životě*, 
v  >Čechu«,  »Našem  Domově*,  >Na5inci«, 
>Kroměřížsk^ch  Novinách*,  »Dělnických  No- 
vinách*, »Hlidce  liter.*,  »Nár.  Politice*  a  j.  Ch. 
je  samorostlý  zjev  literární.  Chudý  kněz  v  za- 

f>adlém  tichém  kraji  rostl  mimo  běžné  proudy 
iterámí;  odtud  přirozeně  se  vykládá  i  jeho 
visionářská  hloubavost  i  úzké  přilnutí  k  li- 
dovému jádru.  Ch.  je  samouk  v  ušlechtilém 
smyslu  slova;  nepřejal  literární  tradice,  nýbrž 
sám  krušně  snažil  se  vypracovati  svou  indi- 
vidualitu; odtud  lecjaká  bizarrnost  a  drsnost 
v  jeho  dílech,  ale  i  zvláštní  kouzlo  opravdo- 
vosti, šířka  rozepjatých  perutí,  vroucnost 
pathosu  a  naivní  přímost  často  roztomilá.  Srv. 
Sidsm.  Bouška  v  »Pietas«.  red. 

Ohlomedek:  1)  Ch.,  osada  v  Čechách, 
hejt.  a  okr.  Krumlov,  fara  a  pš.  Křemže; 
23  d.,  166  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  Adolfa 
knížete  Schwarzenberka,  samoty:  Červený  a 
Vackův  mlýn  a  Hamry.  Ves  připomíná  se 
v  XV.  stol.  jako  příslušenství  statku  křemž- 
ského  a  chlumeckého.  Oldř.  Častolar  z  Dlouhé- 
vsi  postavil  tu  tvrz,  na  níž  potomci  jeho  se- 
děli do  r.  1665,  kdy  dostal  se  Ch.  rodu  Ko- 
řenských,  od  nichž  ho  koupil  (1673)  Jan  Aug. 
Milíčovský  z  Braumberka.  Po  té  získal  Ch. 
koupí  klášter  Zlatokorunský,  při  němž  zůstal 
až  do  jeho  zrušení  (1785),  načež  přivtělen 
ke  Krumlovu.  —  2)  Ch.,  osada  t.  v  hejt.  ho- 
řovickém, viz  Chumec  Malý  5). 

Ohlomek:  1)  Ch.,  osada  v  Čechách  u  Hrej- 
kovic,  hejt.,  okr.,  fara  a  pš,  Milevsko;  8  a., 
46  ob.  č.  (1890).  —  2)  Ch.,  předměstí  mě- 
stečka Luze,  v  hejt.  a  okr.  vysokomýtském ; 
6  d.,  29  ob.  č.  (1890).  Na  vrchu  t  jména  farní 
a  poutničky  kostel  P.  Marie  Pomoc.  R.  1668 
založila  zde  zbožná  paní  Marie  Max.  Eva 
Hieserlová  roz.  Ždárská  ze  Žďáru  nad  mě- 
stečkem na  vrchu  Chlumu  kapli  P.  Marie 
Pasovské,  u  níž  dva  jesuité  z  kollcje  hradecké 
konali  missie  a  služby  Boží.  Později  založila 
táž  paní  při  kapli  zvláštní  residenci  s  kaplí 
sv.  Jana  Křt.  pro  4  jesuity  a  k  témuž  účelu 
odevzdala  (1669)  statek  Roubovice  a  ves 
Bělou.  R.  1683  byla  residence  jesuitům  ode- 
vzdána; mimo  to  vystavěla  jim  zvláštní  tvrzku 
a  pivovar   v  Roubovicích,   dala  jim  podací 


právo  v  Luži,  Jenšo vlcích  a  Voleticích.  Dále 
po  smrti  své  dcery  učinila  nadací,  jíž  řečené 
residenci  odevzdala  hrad  Košumberk  s  pivo- 
varem a  dvorem,  městečko  Luži^^  5  mlýnů, 
vsi  Volcticc,  Zdislav,  Štěnice,  Srbce,  Hlubo- 
kou a  Dvůr  Domanický.  R.  1690  pochována 
v  kapli  8v.  Jana  Křt.,  po  vystavění  nynějšího 
chrámu  přenesena  do  něho.  Zrušením  řádu 
jesuitského  veškeré  zboží  residence  připadlo 
fondu  náboženskému.  Do  residence  pak  pře- 
nesen na  krátký  čas  krajský  úřad  chrudim- 
ský, po  jehož  přeložení  do  Chrudimě  učiněn 
z  residence  vojenský  vychovávad  ústav.  Srv. 
Pam.  Arch.,  díl  IV.  str.  66.  —  3)  Ch.,  někdy 
tvrz  se  dvorem  u  Koldína  st  při  cestě  k  Seči, 
v  hejt  rychnovském,  okr.  kosteleckém.  Tvrz 
zašla  v  XV.  stol.  a  jako  pustina  náležela 
(1544)  k  Borohrádku,  později  ke  Koldínu.  — 
4)  Ch.,  ves  na  Moravě,  hejt  a  okr.  VeL 
Meziříčí,  fara  a  pš.  Měřín;  53  d,  326  ob.  č. 
(1890),  Itř.  šk.,  opodál  Chlumecký  Dvůr  a 
v  lese  myslivna.  V  XVI.  stol.  byla  osada 
pustá  a  nedaleko  odtud  pustina  Světlá. 

Ohlométin,  ves  v  Čechách,  hejt.  Chrudim, 
okr.  Hlinsko,  fara  Svratka,  pš.  Kamenicky; 
86  d.,  518  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.,  samoty 
Krejcar  a  Paseky. 

Ohliiiiiiii:  1)  Ch.,  Chlomín,  obecně  Klo- 
min,  městečko  v  Čechách  na  úpatí  Chlumu 
v  hejt.  a  okr.  měhiickém;  110  d.,  612  ob.  č. 
(1890),  farní  kostel  sv.  Máří  Magd.  z  doby 
předhusitské,  2tř.  šk.,  četn.  st.,  pš.,  telegr.  a 
st.  Čes.  se  v.  dr.  rKralupy-Neratovice),  fid. 
dvůr,  zámek  v  rokokovém  slohu  Rud.  hr. 
Chotka  z  Chotkova 
a  8  výročních  trhů. 
Obyvatelé  provo- 
zuji zemědělství  a 
drobná  řemesla. 
Kdy  Ch.  na  měst. 
povýšen  a  znakem 
nadán ,  neznámo. 
Znak  (viz  vyobr. 
č.  1913.):  v  mo- 
drém štítě  měst- 
ská hradba  s  cim- 
buřím a  otevřenou 
branou;  nad  bra- 
nou vyniká  stříbr- 
ná čtverhranná  věž 
s  cihlovou  střechou  a  zlatou  makovicí,  po 
obou  stranách  věže  červený  štítek  se  stříbr. 
pruhem.  Kostel  chlumínský  býval  sídelním 
děkanátu  chlumínského,  jenž  objemem 
srovnával  se  se  župou  zv.  Meziříčí.  K  děka- 
nátu náleželo  tehdy  19  far  a  při  kostele  bylo 
několik  kněží;  ale  válkami  husitskými  kostel 
na  čas  úplně  osiřel.  Nynější  kostel  vystavěn 
r.  1732  od  Anny  Marie  velkovévodkyně  To- 
skánské. Nad  velkým  oltářem  umístěno  tělo 
sv.  Donáta,  které  od  papeže  z  katakomb  řím- 
ských jmenované  pam  bylo  darováno  a  r.  1733 
sem  přivezeno.  Před  oltářem  hrobka  ryt.  KyŠ- 
perských  z  Vřesovic.  Po  válce  30leté  zůstalo 
v  Ch-ě  mnoho  domů  pustých,  které  teprve 
za  dlouhou  dobu  osazeny.  Ch.  jako  městečko 
vykonávalo  hrdelní  práva,  což  dosvědčují  dvě 


Č.  1913.  Znak  mést.  Chlamfna. 


Chlumská  —  Chlupy. 


259 


místa:  na  Stinadlech  a  na  Šibeníku.  Tvrz 
chl.  byla  ve  XIV.  stol.  sídlem  rodu  Velflovců, 
měšťanů  pražských.  R.  1406  prodal  statek  Ch. 
i  tvrz  Jan  Dut>ecký  z  Dubce  benedikt.  klášteru 
v  Břevnové.  R.  1408  připomíná  se  tu  Dobeá 
Hrzán  z  Ujezda,  kol  r.  1439  Jindřich  Hrzán 
z  Harasova,  r.  1476  Samuel  z  Hrádku,  r.  1507 
pánové  ze  Šelmbcrka,  Johanka  z  Krajku,  od 
níž  dostal  se  Ch.  (1529)  v  držení  Starého 
města  Pražského  do  r.  1547,  kdy  mu  jej  Fer- 
dinand I.  konfiskoval  a  postoupil  Anně  Lvově 
z  Biskupic  (1548).  Dále  tu  následoval  rod 
Spiglův,  r.  1567  Přibík  Sekerka  ze  Sedčic  a 
ku  kon.  XVI.  stol.  KyŠpcrští  z  Vřesovic, 
z  nichž  Dorota  provdala  se  za  Alex.  Kaplíře 
ze  Sulevic,  jenŽ  na  krátko  na  Ch-ě  sídlel. 
R.  1660  nabyla  Ch-a  Maric  Eliška  z  KouniCi 
její  syn  však  brzy  jej  prodal  Janovi  Údrckému 
z  Údrče,  od  jehož  potomka  Karla  Eug.  kou- 
pila panství  chl.  Maric  Anna  ovd.  vévodkyně 
Toskánská.  R.  1763  připojen  Ch.  k  panství 
jeviněveskému.  Srv.  L.  Bdhm,  Kr.  v.  město 
Mělník  (t..l892).  —  2)  Ch.,  Klumín.  osada 
t  u  Litkovic,  hejt.  a  okr.  Mnich.  Hradiště, 
fara  VŠcborsko,  ps.  Kněžmost;  21  d.,  119  ob. 
č.  (1890). 

Otalumská,  chybně  Chumská,  původně 
Ch  I  u  m,  ves  v  Čechách,  hejt.  a  okr.  Klatovy, 
fara  Dolany,  pš.  Chudenice;  13  d.,  73  ob.  c. 
(1890).  Byla  r.  1379  rozdělena  na  mnoho  vlá- 
dyČích  statků,  později  připojena  ke  hradu 
Švihovu  a  s  ním  dostala  se  k  Chuděnicům. 

Oliliimské  právo  v.  Chetmenské  právo. 

Chlumský  z  Chlumu  viz  Dubenský 
z  Ch  1  u  m  u. 

z  Cfhlumu  KopkOTé  viz  Kepkové 
z  Chlumu. 

Chlum  z  Chlumu,  jméno  staročeské  ro- 
diny vlády 6\  jejíž  erb  byl  štít  stupněm  roz- 
dělený na  dvě  pole,  stříbrné  a  červené,  a 
klenot  křídla  nad  sebou  položená  a  týmž 
způsobem  dělená.  Předky  jich  byli  r.  1204 
bratří  Mstidruh  (1220—40  purkrabě  hradu 
Praž.,  1249  na  Dobrovicevsi)  a  Vojslav.  Ipoch, 
synovec  Mstidruhův,  připomíná  se  v  1.  1236 
až  1240.  Jiný  Mstidruh  byl  v  1.  1267—72  ko- 
morníkem králové  a  v  1. 1267—79  purkrabím 
pražským.  V  1.  1319—22  držel  Mutina  z  Ch. 
statek  Dobroviccves.  Již  ve  XIV.  stol.  roz- 
větvil se  rod  ten  tak  hojně,  že  nemožno  úplný 
jeho  vývod  sestaviti.  Ke  jmění  přišli  Lacem- 
Dokové  z  Ch.  majíce  statky  na  Čáslavsku 
a  Chrudimsku;  poněvadž  i  do  styků  se  Sla- 
vaty  s  Ch.  přicházeli,  měli  je  pozdější  Sla- 
vatové  mylně  také  za  své  předky.  Jiní  strý- 
cové měli  příjmí  Vesclík  z  Ch.  Jednotlivé 
větve  zvaly  se  od  sídel  svých  Litoboře,  Sluh, 
VSejam,  Ratibořic  a  Slivna  Litoborskými, 
Sluzskými,  VŠeiamskými,  Ratiboř- 
skými a  SlJvenskými  z  Ch.  Na  Boleslav- 
«ku  v  okolí  hradu  Chlumu  (nad  Ncpřcvázkou) 
zůstala  větev  Ch-ův  z  Ch.  držíc  statek  Do- 
broviccves. Zde  seděl  v  1.  1356—71  Mstidruh 
a  potom  syn  Hcreš  (1371—96)  a  jejich  po- 
tomstvo až  na  Jana,  který  ok.  r.  1545  zemřel. 
Synové  jeho  Mstidruh  (f  1559),  Mikuláš,  Zik- 
mund a  Hcreš  prodali  r.  1545  Dobroviceves  a 


živořili  pak  na  malých  statcích.  Jan  Ch.  z  Ch. 
dostal  se  r.  1567  v  držení  Janoviček,  maje 
před  tím  již  Doubravany,  ale  ani  jednoho  ani 
druhého  neudržel.  Adam  Mstidruh,  zdědiv 
ok.  r.  1603  statek  Újezdec  po  Markétě  Chlu- 
mové  z  Řehnic,  přečkal  syna  svého  Jana  a 
zemřel  po  r.  1606  jsa  této  pošlosti  poslední. 
Jmění  jeho  dostalo  se  do  rodu  Sluzských, 
kteří  ostatní  větve  přetrvali.  Sa€, 

Chlupádek.  bot,  viz  Hieracium. 

Chlupioe,  (ChlupiťO,  ves  na  Moravě,  hejt. 
a  okr.  Morav.  Krumlov,  fara  a  pš.  Hostěra- 
dice;  47  d.,  8  ob.  č.,  189  n.  (1890),  mlýn  Chlu- 
pický. 

Ohlupp  Jan  Moric,  právník  český  (*  1801 
ve  Vysokém  Chlumci  —  f  1876  v  Praze).  Vy- 
studovav v  Praze  práva,  stal  se  r.  1830  dokto- 
rem práv  a  jmenován  r.  1834  supplentem  při- 
rozeného a  hrdelního  práva  a  později  statistiky 
na  univ.  pražské.  Od  r.  1837  byl  professorem 
statistiky  na  universitě  Ivovské,  přednášeje 
také  politické  vědy  a  o  zákonech  úpadko- 
vých.  Jmenován  byv  r.  1849  professorem  finan- 
čních zákonů  na  vys.  školách  pražských,  před- 
nášel tu  o  dotčených  zákonech  a  statistice 
od  r.  1850—71,  kdy  šel  na  odpočinek.  Od 
r.  1863  měl  též  přednášky  české.  Napsal  S^- 
siematisches  Handbuch  der  direkten  Steuern  im 
Kaiserthume  Oesterreich  (Praha,  1854,  2.  vy- 
dání 1856,  3.  v.  1862).  Kromě  toho  psal  do 
Tomáškova  a  Stubcnrauchova  časopisu  »Juri- 
dische  Zcitschrift«. 

Ohlupy  a  ch  I  o  u  p  k  y  jsou  pokožkové  útvary 
pokrývající  povrch  kůže  buď  v  celém  rozsahu 
nebo  jenom  na  některých  místech.  U  člověka 
za  doby  plodové  je  téměř  celá  kůže  pokryta 
hustými  a  jemnými  ch.,  jež  pak  vymizejí,  ustu- 
pujíce dle  různých  okresů  kožních  vzrůstu 
vlasů,  chmýří,  vousů  nebo  různým  jiným  sku- 
pinám bujnějšího  vzrůstu  ch-pu,  jako  shledá- 
váme v  podpaží,  na  hrmč,  u  mužů  i  na  prsou  a 
končetinách,  kdežto  u  žen  bývá  tento  povšech- 
ný vzrůst  méně  vyvinut.  Žádný  chlup  nebo  vlas 
nevyrůstá  z  kůže  kolmo,  nýbrž  více  nebo 
méně  šikmo  a  sice  s  jakousi  pravidelností, 
tak  Že  tam,  kde  ch.  zabírají  souvislejší  plochu, 
vznikají  jakési  proudy  nebo  víry  a  to  sbíhavé 
nebo  rozbíhavé,  což  můžeme  zcela  dobře  po- 
zorovati na  těle,  vystupujeme-li  z  lázně.  Mezi 
sbíhavými  víry  sluší  vytknouti  zejména  u  mužů 
vír  pupeční  a  řitní  při  konci  kosti  kostrční 
a  u  dětí  na  hrbolech  čelních;  mezi  víry  roz- 
bíhavými je  nejznámější  vlasový  vír  teraenni. 
jenž  bývá  někdy  zdvojen.  Těmto  vírům  při- 
kládá se  ve  srovnávací  anatomii  zvláštní  dů- 
ležitost. Za  pravidelných  poměrů  nezabírá 
vzrůst  ch-pův  nikdy  jisté  plochy  na  rukou 
a  na  chodidlech  a  bývá  i  na  obličeji  omezen, 
vybují-li  však  v  mimořádných  případech  přece 
neobyčejnou  měrou,  pak  dodává  těmto  oso- 
bám zvláštního  vzhledu  lidí  srstnatých,  pso- 
vitých  neb  opičatých,  jako  byla  na  př,  Julia 
Pastrana.  Fysiologický  význam  chlupu  je  ne- 
stejný. Ježto  jsou  ch.  ve  spojení  s  mazovými 
žlázkami,  tvoří  takto  mechanické  vložky  všude 
tam,  kde  by  se  jinak  o  sebe  třely  dva  vlhké 
povrchy  kožní,  jako  na  př.  v  podpaží,  jinde 


254 


Chlustina  —  Chlystové. 


pak  přispívají  též  k  regulaci  výměny  tělesné 
teploty.  V  soudním  ohledu  jsou  ch.  velmi  dů- 
ležitou pomůckou  při  určování  identity  a  také 
v  jiných  případech  soudního  jednání,  ježto 
tvar  a  složení  ch-pů  z  různých  okresů  těla 
•e  od  sebe  liší  a  tyto  dobře  se  dají  od  sebe 
rozeznati;  rovněž  i  ch.  různých  zvířat  mají 
zvláštní  tvar.  Srv.  též  Vlasy.  Sr^, 

Ch.  (trichomy)  v  botanice  jsou  výrostky 
posledního  stupně  z  povrchu  hlavních  údu 
rostlinných,  listů  i  stonků,  ano  i  kořenů  a 
u  nižších  rostlin  také  ze  stélky  (thallus).  Na 
kořenech  jeví  se  ch.  v  nejjednodušší  podobě, 
jako  velmi  jemné  a  krátce  trvající  vakovité 
chloupky,  zvláště  způsobilé  vssávati  vodu  a 
roztoky  minerálních  látek  ve  vodě  a  odváděti 
do  kořene.  Na  listech  a  stoncích  jeví  však 
mnohem  větší  rozmanitost  jak  ve  tvaru  a  slo- 
iení  anatomickém,  tak  i  ve  funkci  své.  Oby- 
čejně vznikají  z  buněk  pokožkových,  které 
Be  nad  povrch  vyklenou  a  v  kratší  nebo  delší 
výrostek  se  prodlouží;  to  jsou  trichomy 
v  užším  slova  smyslu.  Aby  se  od  těchto  roze- 
znávaly trichomy  v  širším  smyslu,  dáno  po- 
slednějším též  jméno  metablastemy.  Někdy, 
když  jsou  metablastemy  massivnější  a  mnoho- 
buněčné, vznikají  tím,  že  i  pod  pokožkou 
ležící  buiiky  vzrůstu  se  účastní,  parallelně 
k  povrchu  se  dělí  a  vnitřek  chlupu  takového 
skládají;  těm  dán  název  emergence,  k  nimž 
náležejí  na  př.  ostny  růží,  žlaznaté  ch.  nebo 
třísně  rosnatek  (Drosera)  a  j.  Ch.  vlastní, 
pokožkové,  nikdy  nemají  svazků  cévních, 
I  když  jsou  vícebuněčné,  v  mohutnějších  emer- 
gencích vyvinují  se  nezřídka  jednoduché  cévní 
svazky.  Ch.  vlastní  jsou  budlo  jednobu- 
něčné nebo  dělením  příhrádečným  stávají  se 
vícebuněČnými.  Velmi  krátké  jednobuněčné 
ch.,  jaké  nacházíme  na  plátcích  korun  a  ba- 
revných okvětí  (na  př.  macešky  a  vstavačo- 
vitých),  které  velmi  husté  pohromadě  stojí 
a  částem  těm  dodávají  hedvábitého  lesku,  na- 
zývají se  papilly.  Též  na  povrchu  blizen  jsou 
papilly,  na  nichž  se  zachycují  zrnka  pylová. 
Další  jednobuněčné  ch.  jsou  často  jtmné, 
tenkoblanné,  ale  někdy  tlustoblanné  a  tuhé, 
jako  u  mařiny,  chmele,  a  ty  pak  slouží  téi 
stonkům  popínavým  za  oporu.  Jsou-li  více- 
buněčné, skládají  se  často  z  jediné  řady  bu- 
něk, jindy  mají  však  buňky  v  rozličných 
směrech  uložené.  Rozvětvené  ch.  jsou  buď 
stromkovitě  rozvětvené,  jako  u  divizen,  anebo 
hvězdovitě  několika  rameny  v  jedné  ploše 
ležícími,  při  tom  buď  zase  jednobuněčné  {Dc.tť 
lia  scabra\  nebo  paprskovitě  vícebuněčné, 
jak  u  hlošiny  {Elaeapnus).  Při  tom  spočívají 
štítkovitě  na  jedné  střední  buňce,  kteráž  je 
nese,  a  poloha  jejich  jest  souběžná  s  povr- 
chem pokožky.  Na  řapíkách  mnohých  kapradin 
mají  podobu  plochých  šupinek  z  jedné  vrstvy 
buněk  se  skfádaiících.  Hlavní  úkol  těch  a 
podobných  ch-pů  záleží  v  tom,  že  chrání 
zvláště  v  mládí  hlavní  údy  rostlinné  před 
silnějším  zahříváním  a  zas  nočním  vyzařová- 
ním tepla  a  vypařováním,  snižujíce  transpi- 
raci,  působí  tedy  jako  oděv  člověka,  peří 
ptáků,  ch.  ssavcu  atd.   Mnohé  mladé,  nevy- 


vinuté údy,  jako  listy,  bývají  hustými  ch.  po- 
rostlé; později,  když  vyrostly  a  pokožka  jich 
ztlustnutím  stěn  a  vytvořením  kutikuly  dosti 
jest  chráněna,  ztrácejí  často  oděv  a  mohou 
úplně  olysati.  Rostliny  suchých  krajin,  pouští, 
bývají  silně  chlupaté,  kdežto  rostliny  vodní 
a  bahenní,  jimž  netřeba  takové  ochrany,  bý- 
vají obyčejně  lysé.  Zvláštní  ochranu  poslcytují 
vícebuněčné  ch.  na  šupinách  pupenů  listna- 
tých stromů,  které  na  př.  u  kaštanu  koňského, 
olše  lepké,  topolů  a  j.  vylučují  prysky řičnato- 
lepkavou  hmotu  (blastocollu)  mezi  kutikulou 
a  ostatní  stěnou  buněčnou ;  nazvány  byly 
koleterami.  Také  ve  ch-pech  žlaznatých, 
ponejvíce  vícebuněčných,  vylučuje  se  zvláštní 
sekret,  jenŽ  se  nahromadlije  rovněž  mezi  ku- 
tikulou a  blanou  buněčnou  nebo  mezi  stěnami 
sousedních  buněk  {Rhododendron\  nebo  ve 
vnitřní  dutině,  která  povstala  resorbováním 
více  nebo  méně  úplným  buněk  vnitřních 
(u  třemdavy,  Dictamnus).  Biologický  význam 
ch-pů  žlaznatých  není  zcela  jasný;  někdy 
snad  chrání  před  návštěvou  nevítaných  hostí 
(hlemýžďů,  hmyzu);  pravdě  podobnější  v  ji- 
ných případech  jest,  že  vzduch  kolem  rostliny 
vypařujícím  se  étherick^m  olejem  žlázek  na- 
sycený vydatněji  chrání  před  insolací  i  před 
nočním  vyzařováním.  Nejvíce  zajímavými  se 
staly  v  novější  době  ch.  zažívací  (digesční) 
u  rostlin  hmyzožravých,  které  kromě  slizi  á 
organických  kyselin  vylučují  šťávu  pepsino- 
vitou,  jejíž  pomocí  masité  rozpustné  částky 
hmyzu  a  jiných  živočichů  ztráviti  a  pro  sebe 
upotřebiti  mohou.  Žahavé  ch.  jednobuněčné, 
ale  do  zvláštního  vícebuněčného  podkladu 
jako  zapuštěné,  v  nichž  obsažen  rozpustná 
enzym  a  kyselina  mravenčí,  u  kopřiv  a  jinýcn 
rostlin,  poskytují  dle  Haberlandta  rostlinám 
těm  zbn^  proti  živočichům.  Nárazem  nebo 
dotykem  křehké  špičky  chlupu  takého  se 
ulomí  a  palčivý  obsah  se  vyleje  do  rány, 
píchnutím  špičky  způsobené.  Také  ostny 
špičaté  a  pichlavé  Tu  růží,  ostružin  a  j.)  mo- 
hou poskytovati  ocnranu  proti  zvířatům,  ale 
jinak  popínavým  stonkům  slouží  jako  podpory 
a  ústroje  Iczací.  LČ. 

Ohliuitina,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Hořovice,  fara  Praskolesy,  pš.  Žebrák;  61  d., 
3S7  ob.  č.  (1890),  ložisko  žel.  rudy,  vápenice 
a  cihelna.  Ves  připomíná  se  r.  1170  jako  sídlo 
vládyky  Střezivoje.  V  XVI.  stol.  příslušela 
ku  hradu  Točníku. 

Chl3rnOTj  staré  jméno  rus.  města  V  jatky 
(v.  t.V 

Chlystové,  ruská  sekta  mystická.  Sami 
se  nazývají  lidé  boží  {Ijudi  bo\ijé),  v  růz- 
ných krajích  známi  jsou  i  pod  jinými  jmény, 
jako  šaloputi  (na  Kavkaze),  montané  (na 
Volze),  kupidoni,  Ijadi,  meseliani,  bogo- 
moli,  polzuni,  skakuni,  pryguni,  trja- 
suni  a  j.  Chlystovština  jest  nejstarší  ruská 
sekta.  V  jejích  základech  leží  syrský  gnósti- 
cism  a  pozdější  bogomilství,  které  proniklo 
do  Ruska  už  v  X.  stol.,  spolu  s  prvním  kře- 
sťanstvím. Jako  samostatná  sekta  zorganisovala 
se  v  XVII.  stol.  Zakladatelem  jejím  byl  Danilo 
Filipovič,    který   se   r.  1645    v   muromském 


Chmara  —  Chmel. 


255 


Újezde  na  hoře  Gorodiné  prohlásil  za  Saba- 
otha,  nejvyššího  boha.  Tu  dal  lidem  dva- 
náctero přikázání,  jimž  kázal  opojných  nápojů 
nepiti;  télného  hříchu  se  vystříhati ;  v  ncdéli 
a  ve  svátek  po  radovánkách  nechoditi,  nýbrž 
modliti  se  a  >radéti«  (t.  j.  rychlými  pohyby 
v  extasi  se  uváděti^;  posty  zachovávati;  svět- 
ských písní  nezpivati ;  nekrásti ;  nespílati ; 
jméno  ďábla  nevyslovovati,  nýbrž  >nepříte- 
lem<  ho  nazývati;  neženatým  neženiti  se,  že- 
natým rozženiti  se  (t.  j.  zíti  se  Ženou  jako 
bratr  se  sestrou);  druh  druha  nesouditi  a 
v  lásce  přebývati;  tajemství  víry  nikomu  ne- 
zrazovati  a  v  ducha  svatého  (t  j.  prorokům) 
véřiti.  Danilo  Filipovič  jako  bůh  Sabaoth 
vyvolil  si  syna  milého  Timofeje  Suslova,  jenž 
se  stal  ch-tům  novým  vtěleným  kristem  a 
požíval  božské  úcty  nejprve  v  nižegorodské 
gubernii,  pak  se  přestěhoval  do  MosKvy,  kde 
mél  svůj  boží  dům.  K  nčmu  se  scházeli  ch. 
na  bohoslužbu.  Byli  však  prozrazeni,  Timofei 
Soslov  zatčen,  ale  od  podplacených  strážců 
propuštěn  na  svobodu  r.  1658.  Pobyv  nějaký 
Čas  na  venkově  a  zřídiv  mnoho  hlystovských 
oIkí,  zvaných  >koráby€,  vrátil  se  áo  Moskvy, 
kde  šířil  své  učení  až  do  r.  1716,  kdy  zemřel. 
V  jeho  dome  zemřel  prý  i  Danilo  Filipovič  1.  led. 
r.  1700.  Po  Suslovu  byl  chlystovským  kristem 
Prokopij  Lupkin,  bývalý  střelec,  pro  vzpouru 
vyhnaný  z  Moskvy.  Pro  šíření  kacířstva  byl 
se  Ženou  Akulinou  Ivanovnou,  prohlášenou 
za  nově  vtělenou  bohorodici,  r.  1717  v  Ugliči 
zatčen,  ale  ze  Žaláře  osvobozen  přestěhoval 
se  znova  do  Moskvy,  kde  působil  v  hodnosti 
chlystovského  krista  až  do  své  smrti  r.  1732. 
Za  jeho  nástupce  Andriana  Petrova  ch.  znova 
vyzrazeni,  náčelníci  sekty  (proroci  a  proro- 
kyně), mezi  nimiž  byli  mnozí  mnichové  a  fj- 
holnice  z  moskevských  klášterů,  popraveni, 
ostatní  deportováni  na  Sibiř  nebo  pozavíráni 
po  klášteřích;  novému  kristu  Anchrianu  Pe- 
trovu však  se  podařilo  uniknouti  trestu  a 
není  známo,  kde  a  jak  zemřel.  Chlystovština 
však  nevzala  za  své;  šířila  se  po  venkově  a 
[)OČ.  XíX.  stol.  působilo  opět  několik  •ko- 
rábů* jak  v  Moskvě,  kde  nalézaly  hlavně 
útulek  v  ženských  klášteřích,  tak  i  v  Petro- 
hradě, kde  vynikl  koráb  pí.  Tatarinové.k  němuž 
náleželi  i  mnozí  vysocí  hodnostáři  státní.  Za 
Mikuláše  I.  ch.  stíháni  v  Moskvě  r.  1837  a 
i  v  Petrohradě  (1840),  načež  se  jejich  středi- 
skem stala  nižegorodská  gubernie,  kde  v  létech 
padesátých  působil  poslední  známý  kristus 
Kadajev,  jenž  směle  hájil  své  učeni,  jak  pí- 
semné proti  duchovenstvu  pravoslavnému,  tak 
ústné  před  soudem. 

Základem  chlystovštiny  jest  dogma  o  pře- 
vtělování. Bůh  může  se  vtěliti  v  člověka.  Člo- 
věk takový  nemůže  pak  pochybiti,  jeho  vůle 
je  vůle  boží  a  proto  všechno,  co  přikáže, 
nutno  konati.  Pro  něho  není  psaných  zákonů, 
nad  ním  není  nijaké  moci  ani  na  zemi,  ani 
na  nebi.  VŠe,  cokoli  koná,  je  ovšem  dobré, 
neboť  nemůže  zhřešiti.  Jím  se  posvěcují  i  nej- 
ohavnější skutky  i  mrzké  orgie,  jež  ch.  po- 
kládají za  skutky  bohumilé.  Duše  lidská  byla 
dříve  než  tělo.   Duše  lidí  dokonalých   stávají 


se  po  smrti  člověka  anděly,  duše  hříšníků 
ďábly.  Duše  ostatní  se  vtělují  do  těl  zvířecích 
(na  př.  duše  lidí,  kteří  žili  v  manželství,  do 
svini)  anebo  do  dětí;  přejde-li  duše  v  tělo 
ch-ta,  očistí  se  dokonale  a  po  jeho  smrti  se 
stane  andělem.  Křesťanství  je  ch-tům  pouze 
církví  vnější,  hmotnou;  jen  chlystovština  je 
církev  vnitřní,  duchovní.  Obřady  křesťanské 
jsou  pouhý  obraz  chlystovského  >radění«; 
možno,  ba  radno  jest  konati  obřady  církve 
pravoslavné,  přijímati  svátosti,  ale  s  podmín- 
kou, že  ani  na  zpovědi  se  nesmí  vyzraditi 
tajemství  víry  chlystovské.  Jedině  dokonalým 
obřadem  jest  chlystovské  >radění«;  tu  na 
vyvolence  sestupuje  duch  sv.  a  oni  prorokují. 
> Kadění «  provázené  pěním  chlystovských  hy- 
men a  prorokování  vyplňuje  největší  čásť 
chlystovských  bohoslužeb,  jež  končí  přijímá- 
ním, t.  j.  požíváním  chleba,  k  němuž  bývá 
přimísena  krev  nevinných  dětí,  a  zapíjením 
prostou  vodou,  do  níž  byl  pohroužen  kříž.  — 
Mravouka  chlystovská  zakládá  se  na  dualismu. 
Duše  jest  dílo  boží,  tělo  dílo  ďáblovo.  Proto 
sluší  dle  dvanáctera  přikázání  Danila  Filipo- 
viče  tí^lo  umrtvovati  a  tím  potírati  ďáblovu 
moc.  Člověk,  jemuž  se  podařilo*  umrt viti  své 
tělesné  chtíče,  »umřel  v  Kristu*;  jeho  tělesné 
slabosti  zmizejí  v  hloubi  ieho  duše  jako  v  hrobe 
a  tím  onen  člověk  byl  >pohřben  v  Kristu «, 
načež  tajemně  vstane  z  mrtvých,  t.  j.  v  něho 
se  vtělí  bůh;  od  té  doby  cokoli  činí,  všechno 
je  dobré  a  duševní  stav  jeho  jest  stav  abso- 
lutní blaženosti.  Kdo  však  nejedná  dle  rady 
chlystovské,  ten  zemře  smrtí  Adamovou  a 
jest  na  věky  ztracen.  —  Chlystovština  trvá 
v  Rusku  podnes,  přívrženci  její  jsou  roztrou- 
šeni po  všech  guberniích,  ale  počet  jich  nebyl 
nikdy  značný.  Hhý. 

Chmara,  v  ukrajinském  bajesloví  personi- 
fikace mračna.  »Bílá  dívčina*  v  písních  >ves- 
ňankách*  nosící  ve  džberu  vodu,  jíž  hasí  ho- 
řící doubravu,  jest  ch.,  která  deštěm  hasí 
blesk.  Ch.  zjevuje  se  jen  u  vody:  pere  košile 
a  vědry  nabírá  vodu,  nebo  pluje  s  korábem 
po  moři  a  spadši  do  něho  tone  a  vztahuje 
ruce  prosíc  o  záchranu.  Řř. 

Chmamyk  viz  Hradivnyk. 

Ohmat  viz  Hmat. 

Ohmel  v  ohledu  bot  viz  Humulus.  — 
Ch.  jakožto  rostlina  kulturní  vyžaduje  polohy 
před  větry  chráněné,  půdy  přiměřeně  úrodné, 
huminesní,  velmi  hluboké,  prosakavé  se  zpo- 
dinou  propustnou;  nejlépe  svědčí  ch-i  pudy 
písčito-hlinité  neb  hlinité,  jež  převrstvením 
(šachtováním,  rigolo váním)  do  hloubky  0  6  aŽ 
1  m  náležitě  byly  zkypřeny  a  promíšeny.  Ch. 
vysazuje  se  pravidlem  sazenicemi  obyčejné 
do  čtverce,  v  polohách  o  větším  svahu  i  do 
trojúhelníku,  u  vzdálenosti  130 — 150  cm;  od- 
růdy hrubší  v  půdách  vlhčích  rozsazují  se 
řidčeji.  Prvého  roku  nedává  ch.  žádné  sklizně; 
z  příčiny  té  pěstují  se  v  nově  založené  chmel- 
nici mezirostliny,  nejČastěji  cukrovka,  krmná 
řepa,  zelí,  v  krajině  žatecké  též  zhusta  okurkv 
s  cibulí.  Druhého  roku  z  jara  a  v  létech  ná- 
sledujících se  podzemní  čásť  lodyhy  (révy) 
chmelně,  totiž  mladé  dřevo,  seřezává.  Správ- 


Í56 


Chmel. 


fiým  řezem  napomáhá  se  k  uálechfování  rost- 
liny a  ku  zveličování  plodnosti  její. 

Ch.  jsa  rostlinou  otáčivou  vésti  se  musí 
kolem  svodu  a  to  buď  kolem  tyčky,  drátu 
neb  motouzu;  i  nechá  se  růsti  do  výše  6  až 
7  i  více  m;  kolem  jednoho  svodu  zavádčií 
«e  pravidlem  jen  2  rostliny.  Z  vysokých 
<:hmelovodů  postaveny  v  mnohých  chmelař- 
fikých  krajinách  českých  soustavy:  Wirthova, 
Heyakova,  na  panství  Dreherovském  u  Mé- 
cholup  i  Schwendova;  z  nízkých  chmelovodfl 
výšky  2  m  ncjznaméjší  jest  soustava  Herman- 
nova, kteráž  u  vétsí  rozloze  zavedena  byla 
na  panství  Schwarzenberském  u  Ročova.  Tato 
nízká  konstrukce  hodí  se  pro  polohy  příkřejší, 
včtr&m  značně  exponované.  Kultura  ch-e 
jest  velmi  namáhavá,  vyžadujíc  pečlivého  ob- 
dělávání půdy;  jindy  se  konaly  všecky  práce 
týkající  se  spracovaní  půdy  ručně,  nyní  na 
větších  rozlohách  nahrazuje  se  práce  ruční 
prací  potažní.  —  Česání  ch-e  počíná  se  v  Če- 
chách v  druhé  polovině  srpna  i  trvá  mnohdy 
až  do  první  třetiny  měsíce  září.  Sušení  ch-e 
děje  se  na  lískách  za  obyčejné  teploty  aneb, 
co\  racionálnější,  ve  mírné  vytopených  sušár- 
nách, jež  dělíme  na  obyčejné  (starší),  ve  kte- 
rých lísky  u  velikém  počtu  nad  sebou  jsou 
umístěny,  a  novější  hvozdové,  jež  podobají 
-BC  hvozdům  ve  sladovnách.  —  Usušený  a  ná- 
ležitě vypařený  ch.  se  Žokuje,  a  to  buď  primi- 
tivně kapáním,  neb,  což  přiměřenější  jest, 
lisováním.  Váha  plného  žoku  činí  as  100  kg 
brutto,  na  taru  odpočítává  se  7  kg. 

Pěstováním  ch-e  v  různých  krajinách  s  růz- 
nými činiteli  vzrůstu  vznikly  mnohé  variety 
^odrůdy),  jeŽ  se  stanoviska  hospodářského 
dělíme  na  ranné,  prostředně  ranné  a 
pozdní;  aneb  dle  barvy  révy  (lodyhy)  na 
íerveňáky  s  révou  načervenalou  a  zcle- 
•ňáky  s  révou  barvy  sytě  zelené.  Odrůdy 
ranné  s  révou  Červcnavou  jsou  ušlechtilejší, 
poskytují  zboží  jemné,  vonné,  oproti  tomu  pro- 
dukci jeví  nižší;  doba  vzrůstu  trvá  as  105—120 
dní,  Česání  děje  se  kolem  20.  srpna,  hodí  se  pro 
krajiny  s  lehkými  hlinkami.  Odrůdy  pro- 
středně ranné  dávají  sklizně  již  větší,  je- 
jich doba  vzrůstu  jest  delŠí,  trvá  125—137  dní; 
česání  děje  se  teprve  koncem  srpna;  zboží 
.poskytují  ještě  dobré.  Odrůdy  pozdní  vy- 
značují se  největšími  sklizněmi,  leč  zboŽí 
dávají  hodnoty  podřízené;  hodí  se  do  pŮd 
těžších,  vlhčích. 

Nejznámější  odrůdy  ranné  jsou:  Staro- 
český červeňák  (ch.  žatecký  neb  rakov- 
nický); jeho  hlávky  jsou  neveliké,  vejčitě 
protáhlé,  poněkud  na  konci  zašpičatělé,  uza- 
vřené, s  vřeténkem  jemným,  hustě  zprohyba- 
ným  a  jsou  moučkou  bohaté;  vyznamenávají 
se  silnou,  velmi  příjemnou,  osoblivou  vůní. 
Štýrský  byl  vypěstován  z  chmele  žateckého; 
jest  uváděn  se  chmelem  sedmihradským  nej- 
dříve do  obchodu.  Haličský  pochází  ze 
žateckého,  nejlepší  jest  t.  zv.  zlatý  rohatínský 
z  panství  rohatínského  u  Lvova.  Sedmi- 
hradský pochází  ze  sazenic  žateckých,  po- 
skytuje zboží  hrubší,  aroma  nemá  líbezné, 
'dává   bohaté  sklizně.    Schwetzingský  má 


hlávky  prodloužené,  v  plné  zralosti  hranaté, 
hodnoty  prostřední;  odrůda  velmi  produk- 
tivní. Éarly  golding,  červeňák,  má  hlávky 
drobnější,  spíše  zakulacené,  moučkou  bohaté, 
aromátu  dosti  příjemného,  odrůda  velmi  pro- 
duktivní; rozeznáváme  Whitův  a  Wramblin- 
gův  early  golding.  K  ranným  odrůdám  patří 
ještě:  anglický  červeňák  Jo  nes,  americký 
zeleňák  grape,  anglický  prolific,  americky 
zeleňák  palmer  seedling;  tyto  posledně 
uvedené  poskytují  zboží  hrubé. 

Odrůdy  prostředně  ranné:  Ústecký 
červeňák;  má  hlávky  na  konci  tupé,  mou- 
čkou bohaté,  vůně  příjemné,  celkové  hodnoty 
dobré,  odrůda  dosti  produktivní.  K  této  ocl- 
růdě  druží  se  ch.  vrbičky  (Semšův),  vypě- 
stovaný od  Semše  z  ústeckého  červeňáku 
k  dosažení  větší  produktivnosti.  Špaltský 
červeňák  pocházející  ze  ch-e  žateckého ;  hlávky 
jeho  jsou  neveliké,  uzavřené,  s  osou  jemnou, 
moučkou  bohaté,  aromatické.  Neutomyšl- 
ský  pochází  rovněž  z  ch-e  žateckého,  po- 
skytuje zboží  dosti  dobré.  Anglický  grrape, 
zeleňák  silně  produktivní,  poskytující  zboží 
hrubé;  k  němu  blíží  se  od  WilUamsa  ze  se- 
mene vypěstovaný  whitebine;  k  této  sku- 
pině patří  ještě  zeleňáky:  anglický  cluster 
a  greenbine,  jež  oblíbeny  jsou  hlavně 
v  hrabství  Hampshire  a  Surrey,  dále  angli- 
cký mathon  a  cooper,  s  révou  bílou,  od- 
růdy to  hrubší,  americký  Humphrcy  seed- 
ling, pocházející  z  Wisconsinu,  a  belgický 
zeleňák,  hrubá  to  odrůda,  svoji  pěkné  ze- 
lenou barvu  při  sušení  zachovávající. 

Odrůdy  pozdní:  Dubský  zeleňák,  od- 
růda hrubá,  dává  zboží  nepříjemně  česnekem 
páchnoucí.  Rottenburský,  odrůda  ve  Vir- 
temberku  oblíbená.  Elsaský,  poskytuje  zboží 
sice  moučkou  bohaté,  ale  vůně  hrubší;  bel- 
gický (Carnau),  odrůda  s  révou  bělavou, 
dává  zboží  kvality  podřízené,  vůně  slabé. 
Colegatos,  anglický  hrubý  červeňák.  Buffo 
goldingaFuggles  golding,  hrubé  odrůdy, 
jež  od  early  goldingu  podstatně  se  liší. 

Do  této  skupiny  zařaditi  dlužno  nejhrubší 
odrůdy,  jež  jmenujeme  bujňáky  (Hengst- 
hopfcn),  blížící  se  již  rázem  svým  ku  ch-i 
divokému. 

Ch.  jakožto  surovina  pivovarnická  vyzna- 
čovati se  má  následujícími  vlastnostmi:  má 
býti  pečlivě  česán,  náležitě  suchý,  o  stejno- 
měrných, dokonale  vyvinutých  hlávkách,  při- 
měřené velikosti,  má  býti  jasné,  žlutavězele- 
navé  barvy,  pěkného  hedvábového  lesku,  heb- 
kého ohmatu;  moučkou  (lupulinem)  bohatý, 
intensivní,  líbezné  vůně,  hojně  lepkavý  a  má 
býti  úplně  prost  peciček  (semen).  Pecičkovi- 
tost  ch-e  zavinuje  přítomnost  prašných  rost- 
lin (sameček)  na  chmelnici  neb  v  její  blízko- 
sti. Hrubé  odrůdy  ch-e  obsahují  peciček 
více  7o.  anglické  a  americké  variety  15  až 
207o«  Moučka  chmelová  skládá  se  z  droboun- 
kých tělísek  mnohobuněčných,  jež  povstaly 
jakožto  sekrety  žlázek  trichomových.  Nejcen- 
nější součásti  hlávky  chmelně  jsou:  silice 
chmelová  (0'2— 0-8%),  dodávající  ch-i  osoblivé 
vůně,  hořké  kyseliny,  jež  udělují  pivu  vlast- 


Chmel  —  Chmela. 


257 


nosti  antiscptickc,  pryskyřice  a  tříslovina 
chmelová  (tato  obsažena  jest  v  listenech). 
Dále  dokázána  v  ch-i  přítomnost  cholinu, 
asparaginu  a  alkaloidu  lupulinu.  Časem  po- 
zbývá ch.  své  svéží  zelené  barvy,  zčervená 
i  nabývá  rozkladem  svých  součástí  odpor- 
ného zápachu  hnilým  sýrem.  Má-li  se  ch.  na 
dlouhou  dobu  udržeti,  třeba  jej  konservovati; 
stává  se  tak  ncjčastéji  sířením,  což  dčjc  se 
kysličníkem  siřičitým  ve  zvláštních  sušírnách, 
také  na  síření  zařízených. 

Hodnota  ch-e  posuzuje  se  buď  jenom  em- 
piricky nebo  rozborem  a  to  mechanickým,  čá- 
stečné i  chemickým.  Za  příklad  uvádíme  roz- 
bory městského  ch-e  žateckého  i  rakovni- 
ckého, dle  proť.  A.  Bélohoubka: 

Rakovnicky         Anecký 

moučky 158%  .    .  16-67, 

listenů 71-37o  •    •  '0-^)V(, 

os  (vřetének)     .    .    .    7-37o  •    •     ''^'''o 

stopek 3-9%  .    .    3-67o 

peciček       —     .   .      — 

extraktu  étherického  18  27o  .    .  22  3  V© 
lihového      .    8'27o  .    •    5l7o 
vodného     .  15-67o  •    •  l''5Vo- 
Z  četných  rozborů  vysvítá,  že  ch.  z  českého 
obvodu  rakovnicko-lounského  vyrovná  se  do 
hodnoty  úplné  zboží  městskému  žateckému. 
Obvyklé  třídění  ch-e  žateckého  na  zboží  měst- 
ské, okresní  a  krajské  postrádá  vši  podstaty; 
loto  odlišování  mělo  by  býti  jakožto  zastaralé 
a  neoprávnéné  odklizeno.  En. 

Chmel:  1)  Ch.  (Chmelin)  Adam  Matyáš 
\*  v  Těšíně  1770  —  +  1832  v  Linci),  professor 
véd  inženýrských  na  moravské  stavovské  aka- 
demii v  Olomúci  (1794— 1802), pak  prof.  mathe- 
matiky  a  fysiky  na  lyceu  v  Linci.  Napsal  do 
brnénského  >Allgem'  europ.  JournaU  (1798) 
nékolik  článků,  zejména  LQí;aritltmlsclie  Dlffe- 
rťn\ialien.  Na  Moravě  vykonal  také  některá 
vetší  měření  geodaetická.  V  Linci  vydal  Insti- 
tuíiones  matheiuatlcae  (1807,  2  sv.). 

2)  Ch.  Josef,  historik  rak.  (*  1798  v  Olo- 
múci —  t  1858  ve  Vídni),  vstoupil  r.  1816  do 
augustiniánského  kláštera  ve  Sv.  Floriáne  a 
zastával  od  r.  1826  úřad  knihovníka  a  archi- 
váře, V  r.  1830—33  poslán  byl  od  řádu  do 
Vídně  a  konal  tu  do  r.  1833  studia  archi valní 
a  sebral  mnoho  listin  a  spisů;  r.  1834  stal  se 
druhým  a  r.  1840  prvním  archivářem  při  ar- 
chive dvorském.  Byl  velmi  pilným  a  svědo- 
mitvm  pracovníkem  a  sběratelem  a  práce  jeho 
zjednaly  mu  tak  zvučné  jméno,  že  filologicko- 
historick^  odbor  akademie  vídeňské  svěřil  mu 
vydáváni  a  redi<jování  svého  ^ Archiv  fúr  Kunde 
Osterr.  Geschicntsquellen«,  ke  kterému  přidal 
r.  1851  důležitý  Soti\blatt.  Hlavní  zřetel  vě- 
noval historii  rodu  Habsburského  a  vydal 
mnoho  spisů  až  dosud  veliké  ceny,  z  nichž 
vy-nikají :  Materiál  ten  ^ur  ósterr.  Gesch'ckte 
(Vídeň,  1838).  sbírka  378  regest  k  dějinám 
Bedřicha  mladšího  v  r.  1424—40;  Regesta  chro- 
nohgico-diplomatica  Riiperti  regis  RQma7torum 
(Frankf.  n.  M.,  1834),  důležitá  sbírka  regest 
pro  dějin  v  české;  Regesta  Friderlci  III.  {re- 
$\s  !V.)  (Vid.,  1838—40).  sbírka  8969  regest; 
^esdt.  Kaiser  Friedrichs  IV,  u.  seiues  Sohnes 
Oaiv  SUrmik  N«iiín>,  iv.  Xll.  5/4  iS©;. 


MajcimiíijH  I.  (Hamburk,  1840,  2  sv.);  Urkun- 
den,  Briefe  iind  Akceitstúcke  \ur  Gesch.  Maxi- 
mili.ms  und  seiner  Zeit  (Štutgart,  1845);  Dle 
Handschrlften  der  k.  k.  Hofbibliothek  In  Wien 
(Vid.,  1840,  2  sv.);  Der  ósterr.  Geschichts/or- 
scher  (t,  1838—41,  2  sv.);  Habsburglsches  Ar- 
chiv (t.,  1846,  2  seš.);  v  Sitzungsberichte  filo- 
log.-hist.  odboru  při  c.  k.  akademii  vídeňské: 
Habsbiirglsche  Exkurse  (1850—51);  das  Rccht 
des  Hanses  Habsburg  auf  Káni  ten  (1856)  a  j. 
Ve  »Fontes  rerum  austriacarum<  vydal  samo- 
statnou sbírku  pramenů  k  dějinám  habsbur- 
ským v  r.  1473 — 1576:  Monumenta  habsburgica 
ve  3  odděleních.  Zásluhy  jeho  odměněny  ryt. 
křížem  řádu  Františka  Josefa. 

Chmela:  1)  Ch.  Jan,  spisovatel  český 
(♦  1740  v  Netolicích  —  f  1817).  Vstoupil 
r.  1757  do  tovaryšstva  Ježíšova,  po  zrušení 
jehož  r.  1773  stal  se  knězem  světským,  od 
r.  1792  do  smrti  byl  farářem  v  Sázavě.  Sepsal: 
Katolická  odpověď  ua  bezprávné  naříkání  nevin- 
něho  odpadlce  (Praha,  1783  nákl.  dědictví  sv. 
Václava);  Dekret  sněmu  kostnického  o  přijímání 
pod  jedním  \piisobem  (Praha,  1784).  Oba  spisy 
jsou  polemiky  se  spisy  prvního  faráře  české 
církve  augšpurského  vyznání  v  Praze  Matěje 
Markovice.  Dále  vydal  Ch.  překlad  Goffinéovy 
postilly:  Postilla  čili  katolické  vyučování  (t., 
1786);  Ohlášeni  svátkit  a  slavností  na  cely  rek, 
té{  obyčejných  při  nich  ceremonií  (t.,  1780); 
P.  Gilberta  Baura:  Pamčtihodná  pravidla  při 
té\ce  nemocných  (t.,  1787).  O  působení  jeho 
ve  správě  duchovní  viz  spis  Fr.  Krásla:  Svatý 
Prokop,  jeho  klášter  a  památka  u  lidu  str.  316 
a  Čas.  Mus.  1891,  103. 

2)  Ch.  Josef,  spisovatel  český  (*  18.  února 
1793  v  Třebíči  na  Moravě  —  f  28.  ún.  184  7 
v  Praze),  pocházel  z  chudé  rodiny  tkalcovské 
a  dostav  se  do  Prahy  pomocí  strýce  svého, 
ťrátera  u  kapucínů  na  Hradčanech,  konal 
s  výborným  prospěchem  studia  gymnasijní 
(1808—1814)  i  filosofická  (1814—1817).  Mezi 
soudruhy,  z  nichž  nejdůvěrnějšími  přáteli  po 
celý  život  mu  zůstali  Vád.  Klicpera  a  Frant. 
Turinský.  vynikal  již  tenkrát  snažnou  horli- 
vostí vlasteneckou,  účastně  se  různých  bu- 
ditelských  podniků,  ale  zároveň  i  dobrým 
posuzováním  skutečných  potřeb  v  životě  ná- 
rodním a  vyhledáváním  prostředků  k  jich 
úhradě.  Dokázal  to  hned  svým  prvním  literár- 
ním pokusem,  sbírkou  deklamovánek,  nazva- 
nou Bajky  pro  dítky  (dvě  částky,  1818  a  1821). 
neboť  podávaje  v  lehké  formě  prostinký,  ale 
zajímavý  obsah,  poskytl  tím  čilé  družině  bu- 
ditelské  mezi  učitelstvem  a  kněžstvem  vítanou 
příležitost  s  prospěchem  siřiti  lásku  k  české 
četbě  Získav  si  slušnou  pověst  literární  od- 
dal se  Ch.  na  dráhu  gymnasijního  učitelství 
a  podrobiv  se  zkouškám  konkursním  pro  obor 
grammatický,  stal  se  r.  1818  professorem  v  Ji- 
číně, odkudž  po  dvouletém  zdárném  působení 
do  Hradce  Králové  byl  přesazen.  Na  novém 
stanovišti  záhy  náležel  k  nejpřednějším  členům 
sboru  professorského  a  pro  vzácné  vlastnosti 
vychovatelské  všeobecné  požíval  úcty;  hlavně 
vsak  mu  na  okrasu  byla  neúnavná  horlivost^ 
kterou  po   všechny  cfoby  obětovně  věnovaj 

18 


258 


Chmelárna  —  Chmelarství. 


vzdělávání  žactva  v  jazyku  mateřském,  na 
vyšších  školách  nedůstojné  odstrčeném.  Při 
tom  ovšem  neustával  v  literární  činnosti, 
nýbrž  i  po  této  stránce  zaujal  hned  vedle 
Klicpery,  zaměstnaného  na  gymnasiu  v  tří- 
dách humanitních,  čelné  místo  ve  spisovatel- 
ském kruhu  hradeckém,  jenž  se  při  čilé  knih- 
tiskárně Jana  Hostivíla  Pospíšila  byl  utvořil 
a  zvláště  v  létech  dvacátých  v  popředí  vy- 
stupoval. Původnosti  Ch.  sice  neměl,  ale  ne- 
dostatek tento  nahrazoval  vytrvalou  pracovi- 
tostí a  nezištnou  láskou  k  věci,  v  pravém 
slova  smyslu  hledě  odklízeti  mezery,  jež  po- 
střehl. Na  samém  odchodě  z  Jičína  (1820)  | 
uveřejnil  tři  ukázky  dramat  Kotzebuových  | 
(Zmatek  nad^matek^  Johanna  \  Montfokonů^  Nď  \ 
sledkové  iievéniosti),  hlavně  pro  jeviště  ochot- 1 
nicka;  pokračováním  byly  v  Hradci  Král. 
idyllické  hry  Gessnerovy  Zavrčený  syn  a  Kní- 
žata me\i  pastjrři  {\%2\),  později  Hrabě  Beňov- 
ský  (1822),  opět  z  Kotzebue,  a  posléze  Divo- 
chové od  Rambacha  (1825).  Mezitím  vydal  též 
druhou  částku  >Bajek€  (1821),  přeložil  z  něm. 
oblíbenou  Školní  rukověť  *  Biblické  příběhy* 
(1821—23,  5  sv.  dle  vyd.  mnichovského),  redi- 
goval první  novočeské  almanachy  {Almanach 
aneb  Novoročenka),  napřed  s  Klicperou  (1823), 
potom  sám  (1824)  a  posléze  s  Fr.  L.  Čelakov- 
ským  {Dennice  aneb  Novoročenka  na  r.  iS2S)j 
mel  účastenství  při  paedagogických  sbornícícn 
Zieglerových  a  zvláště  snažně  o  to  pečoval, 
by  důležitější  spisy  Pospíšilem  vydávané  se 
tiskly  ve  správné  češtině.  Poslední  Ch-lův 
větši  příspěvek  z  oboru  belletrie  byl  překlad 
povídky  Jarvod  Zlatohvě\d  (1827),  pořízený 
na  žádost  Jungmannova  syna  Jos.  josefovice 
pro  sbírku  zábavných  spisů  C.  F.  van  der 
Velde;  další  práce  jeho  byly  téměř  výhradně 
již  rázu  naukového,  především  obšírný  slov- 
ník Lateinisch-Bóhmisch-Deutsches  Wórterbuch 
nach  I.  J.  G.  Scheller*s  etymologischer  Grunď 
lage  (1830),  výborná  své  doby  pomůcka,  k  níž 
později  dodány  byly  ještě  zvláštní  české  a 
německé  slovní  rejstříky  (1834),  Komenského 
Orbis  piet  US  (1833)  nově  upravený  v  pěti  ře- 
čech (lat..  Čest.,  něm.,  pol.,  franc.)  s  obrázky, 
technologické  pojednání  O  lnu  v  Preslově 
>Kroku«  (III.  1.,  2.),  jazykozpytný  článek  O  tvo- 
řeni jmen  obyvatehkých  v  Čas.  mus.  (1835)  a 
Sexta  Aureiia  Viktora  Dějiny  římské  (1838), 
lat.  text  s  českým  překladem  a  bohatou  sn Čí- 
škou poznámek  hlavně  o  věcech  starožit- 
nických.  —  R.  1842  Ch.  obdržel,  jak  dávno 
si  byl  přál,  místo  při  akad.  gymnasiu  v  Praze 
a  nabyv  takto  příležitosti  k  rozsáhlejším  stu- 
diím, oddal  se  téměř  zcela  jazykozpytu,  kterým 
se  již  v  Hradci  nejraději  obíral.  Cennou  ukázku 
tohoto  zaměstnáni  Rozbor  jména  přídavného 
uveřejnil  v  Čas  mus.  r.  1842  a  1843,  některé 
dílce  též  předčítal  v  Král.  české  spol.  nauk 
r.  1844  a  1845,  avšak  hlavni  čásť  po  léta  sná- 
šená zůstala  pouhým  materiálem.  Co  jiného 
ještě  tehdy  vydal,  pocházelo  buď  z  let  dří- 
vějších, zejména  Lucia  Julia  Flora  Obrai  dějin 
římských  (1843),  lat.  text  s  úplným  překladem 
a  vysvětlivkami,  anebo  bylo  rozsahu  jen  skrov- 
ného, jako  Fédra  Augusta  Liberta  Bajky  Aeso- 


pové  (kn.  1.)  v  Cas.  mus.  1844.  Přece  víak 
i  tu  vyskytl  se  článek  značně  zajímavý  v  Čas. 
mus.  1843:  Prostředek,  jak  by  po  gymnasiích 
českých,  moravských  a  slezských  ohledem  vyučo- 
váni v  jazyku  českoslovanském  Nejvyšší  vůli 
poněkud  Radost  učiniti  se  mohlo,  kdež  Ch.  po- 
dávaje praktické  návrhy,  jimiž  by  zákony  ve 
prospěch  češtiny  r.  1816  a  1835  vydané  skut- 
kem se  stávaly,  téměř  účet  skládá  ze  své 
vlastní  činnosti  učitelské,  pokud  se  týkala 
jazyka  českého;  to  zajisté,  co  navrhuje,  vyko- 
nával sám  již  od  počátku  svého  působeni. 
Konečně  podotknouti  jest,  že  také  Matici 
České  prokazoval  vítané  služby  stilistickou 
korrekturou  některých  děl  do  tisku  přijatých, 
jakož  i  to,  že  rukopis  Komenského  Didaktiky 
dle  ustanovení  matičního  k  zamýšlenému  vy- 
dání upravil.  —  Předčasné  smrti  Ch-lovy 
bylo  vůbec  trpce  želeno;  náleželC  zesnulý  do 
sboru  oněch  pravých  nadšenců,  kteří  veškeré 
své  síly  zasvětili  službě  národní,  razíce  a 
rovnajíce  dráhy  nástupcům.  Památce  jeho 
vděčnou  pohrobní  vzpomínku  věnovali  Jos. 
Kaj.  Tyl  ve  »Květech«,(1847)  a  Kar.  VI.  Zap 
v  >Poutníku<  (1847).  Úplný  životopis  obsa- 
žen jest  v  ČČM.  1882  a  dle  tohoto  v  ČMM. 
1893.  Thř. 

OhmeUima  jest  místnost  v  pivovaře,  v  níž 
chmel  se  ukládá.  Prodlením  doby  ztrácí  chmel 
na  své  hodnotě  účinkem  vzduchu  a  tepla. 
Nejdůležitější  jeho  součástka,  měkká  prysky- 
řice (a  a  /?),  přechází  v  tvrdou  (y),  pro  pivo- 
varnictví bezcennou,  olejíček  étherický  prchá, 
z  hořči  chmelně  tvoří  se  okysličením  nepří- 
jemně zapáchající  kyselina  valerová  a  známka 
těchto  škodlivých  změn  jeví  se  na  moučce 
chmelně,  kteráž  původně  jsouc  řídká  a  jasné 
žlutá  stává  se  hutnější  a  nabývá  barvy  oran- 
žové až  zahnědlé.  Dobře  zařízená  ch.  může 
býti  schlazena  na  2—5*^  C  buď  umělým  chla- 
zením aneb  zřízením  vrchní  lednice  (Bralnar- 
dovy).  Ve  vzorné  ch-ně  přistup  vzduchu  co 
nejvíce  jest  obmezen  a  o  náležitou  suchost 
postaráno.  Okna  jsou  záslonami  opatřena. 
Chmel  v  žokách  ukládá  se  na  kantnýře  nebo 
po  síření  lisuje  se  do  krabic  kovových,  těsně 
uzavřených,  jež  možno  též  ve  sklepích  pivo- 
varských ukládati.  Výlohy  na  100  kg  chmele 
jsou  6  zl.,  kterážto  nepatrná  částka  v  době, 
kdy  jest  chmel  laciný,  znamenitě  se  vyplácí, 
poněvadž  hodnota  chmele  lisovaného  se  déle 
než  rok  téměř  dokonale  zachová.  Chmel  sířený 
a  v  žokách  uschovaný  na  obyčejných  půdách 
jest  zcela  nedostatečné  uložen.  Účinek  teploty 
nápadně  se  jeví  z  následujících  zkoušek  Bri- 
anta  a  Meachama.  Chmel  zkoušený  před  po- 
kusem vykázal  11*75%  měkké  pryskyřice  (aa/í) 
a  3167o  tvrdé  (y).  ro  7  měsících  uložení  za 
ostatních  stejných  okolnosti  byly  změny:  při 
18— 19®C  bylo  měkké  pryskyřice  8-82,  tvrdé 
5-947o;  při  10— 14«C  m.  p.  9-21,  t.  5-15Vo; 
při  2— 3-5<'C  m.  p.  10-67,  t.  4-20%;  při  0<>  C 
m.  p.  irto,  t.  .?-577o.  Chý. 

Ghmelařstvi.  Velikolepým  rozvojem  prů- 
myslu pivovarského  v  době  naší  nabylo  ch. 
netušeného  významu  národohospodářského 
stavši  se  zemědělcům    mnohých   krajin   vy- 


Chmelařství 


259 


^ 


datným  zdrojem  blahobytu.  Světová  spotřeba 
chmele  v  pivovarnictví  byla  r.  1895  887.220  q, 
jíž  užito  bylo  pro  výrobu  214,269.950  hl  piva. 
Chmele  spotřebuje  se  na  1  hl  piva  průměrné 
0-33— 0*4  kg,  ležáky  vyžadují  dávek  větších. 
Na  celém  povrchu  zemském  zaujímají  té 
doby  chmelnice  as  118.000  ha,  na  kteréžto 
rozloze  činí  roční  sklizeň  světová  as  900.000  q 
chmele.  Z  toho  připadá  na  Německou  říši 
27%,  Rakousko-Uhersko  8-3%»  Belgii  a  Hol- 
land  5-4%,  Rusko  4-7Vo,  Francii  2-57o,  Švéd- 
sko a  Dánsko  Ol7o,  Anglii  267o,  Spojené 
Obce  severoamerické  25  7o.  Austrálii  l7o- 
R.  1894  a  r.  1895  obnášela  světová  sklizeň 
chmele  více  1,000.000  q. 

V  říši  naší  obnáší  výměra  chmelnic  16.099 /iíi. 
Roční  sklizeň  chmele  v  Předlitavsku  činí  asi 
80.000  q,  z  čehož  přísluší  na  sklizeň  v  Čechách 
837o,  v  Haliči  77o,  ve  Štýrsku  6-57o,  na  Mo- 
ravě 27o»  v  Rakousich  *l7o,  v  ost.  zemích 
OSVo-  Spotřeba  chmele  v  říši  Rakousko- 
Uherské  činila  r.  1895  75.000  q,  z  čehož  při- 
padá na  Čechy  as  307o- 

V  říši  naší  jest  tudíž  nejdůležitější  zemí 
chmelařskou  království  České.  Ch.  české 
est  prastaré  a  zcela  původní.  Teprve  od  nás 
Sířilo  se  pěstování  chmele  do  ciziny;  tak  do 
Bavorska  (do  Spaltu  již  ve  14.  stol.),  do  Pru- 
ska, do  Poznaňská  (v  XVIII.  stol.),  ano  i  do 
Anglie.  Písemné  památky  o  založení  klášterů 
českých  z  r.  1086, 1092, 1100  podávají  důkaz, 
že  již  tenkráte  byl  chmel  v  Čechách  pěsto- 
ván; příkladem  na  ostrovech  pražských, 
v  okoh  Přelouče  a  j.  Hojněji  byl  u  nás  chmel 
pěstován  teprve  ve  XlV.  stol,  zejména  za 
Karla  IV.  V  zakládací  listině  kláštera  ročov- 
ského  z  r.  1380  napsané  jazykem  latinským  činí 
se  výslovná  zmínka  o  chmelnici.  Vzmáhání 
se  ch.  prospěla  platně  smlouva  svatováclav- 
ská ze  dne  6.  říj.  1517,  dle  kteréž  přiznáno 
i  Šlechtickým  statkům  právo  k  vaření  piva. 
y  Žatecké  smlouvě  kupní  z  r.  1531  sepsané 
jazykem  českým  jedná  se  o  prodeji  chmel- 
nice. Listina  z  r.  1559  uložená  v  archivu  ra- 
kovnickém svědčí  o  tom,  že  již  tehdy  byl 
chmel  rakovnický  do  Němec  vyvážen.  Kon- 
cem XVI.  stol.  slynulo  také  ch.  na  Klatov- 
sku, jak  nás  o  tom  poučuje  báseň  Davida 
Crinitia,  cestopis  Karla  z  Žerotína  a  jiné  do- 
klady. Vznik  ch.  na  Úštecku  datuje  se  z  r.  1568, 
na  Falknovsku  z  r.  1650.  Válkou  třicetiletou 
bylo  české  ch.  valně  zpustošeno.  Mocné 
ochrany  dostalo  se  opět  ch.  našemu  za  pa- 
nování císařovny  Marie  Terezie.  Teprve  však 
v  našem  věku,  zejména  v  posledních  20  létech, 
vzmohlo  se  k  plnému  rozkvětu.  Před  r.  1870 
bylo  v  Čechách  chmelnic  toliko  5348  ha,  r.  1874 
5700  ha,  r.  1884  8893  ha,  r.  1888  10.108  ha. 
Area  chmelnic  té  doby  činí  již  11.820  ha,  tedy 
as  l07o  světové  rozlohy  chmelnic. 

U  nás  obírají  se  zemědělci  ch-m  ve  třech 
obvodech:  1.  V  obvodu  žatecko-rakovni- 
ckém,  kdež  pěstuje  se  ponejvíce  chmel  nej- 
ušlechtilejší, rann^  červeňák,  a  to  na  rozloze 
8060  ha ;  té  doby  jest  chmelnic  v  okrese  ža- 
teckém  2000  ha,  rakovnickém  1350  ha,  loun- 
fikém  1330  ha,  podbořanském    1130  ha,  po- 


stoloprtském  as  700  ha,  jesenickém  as  650  ha, 
novostrašeckém  400  ha,  v  okresích  soused- 
ních as  500  ha.  —  2.  V  obvodu  ústeckém, 
kde  pěstuje  se  ponejvíce  červeňák  na  rozloze 
2420  ha,  v  okrese  ústeckém  na  1000  ha,  lito- 
měřickém na  600  ha,  štětském  na  450  ha, 
roudnickém  na  270  ha,  v  okresech  soused- 
ních na  100  ha.  —  3.  V  obvodu  dubském, 
kde  pěstuje  se  ponejvíce  hrubší  odrůda  ze- 
leňák  na  výměře  as  1200  ha,  v  okrese  dub- 
ském na  750  ha,  mělnickém  na  200  ha,  česko- 
lipském na  150  ha,  okresech  sousedních  na 
100  ha.  Mimo  tyto  tři  hlavní  obvody  pěstuje 
se  chmel  v  jiných  krajinách  Čech  jen  skrovné 
a  to  celkem  na  výměře  as  100  ha.  —  R.  1895 
sklizeno  bylo  v  Čechách  celkem  58.550(7 
chmele,  z  čehož  připadá  na  obvod  žatecko- 
rakovnický  41.123^. 

Na  Moravě  počíná  se  šířiti  pěstování 
chmele  teprve  v  době  poslední.  R.  1860  ne- 
bylo tam  ještě  žádných  chmelnic,  r.  1880  za- 
ujímaly chmelnice  as  95  ha,  nyní  as  302  ha 
s  roční  sklizní  as  2000  q  chmele.  Moravské 
ch.  soustředěno  jest  hlavně  kolem  Olomúce, 
zejména  u  Tršic,  kolem  Lipníka  a  Přerova. 
Pěstuje  se  tu  hlavně  pozdnější  červeňák  i  jiné 
odrůdy.  —  Ve  Štýrsku  pěstuje  se  chmel  ve 
dvou  odrůdách,  jednak  velmi  ranný,  jednak 
pozdnější,  ve  dvou  obvodech,  a  to:  v  severo- 
východním, zejména  kolem  Fúrstenfeldu  a 
ligu;  v  jižním,  kolem  Žalce  (Sachsenfeld)  až 
k  Celii  a  Velenji  (WóUau).  Rozloha  štýrských 
chmelnic  činí  1626  ha,  roční  sklizeň  5540  q. 
Štýrské  ch.  založeno  teprve  as  v  r.  1850.  — 
V  Haliči  jest  výměra  chmelnic  as  1500  ha, 
roční  sklizeň  as  7500  q  chmele.  —  V  Hor- 
ních Rako uších  jest  chmelnic  816  ha,  roční 
sklizeň  chmele  5000  q. 

O  šíření  se  rozlohy  chmelnic  v  Rakousko- 
Uhersku,  najmě  pak  v  Čechách,  svědčí  tato 
čísla:  Vyvezeno  bylo  chmele  průměrně  do 
roka  v  r.  1881—85  24.872^,  v  r.  1886—90 
28.929  q,  v  r.  1891—94  32.771  q.  Z  tohoto 
množství  vyvážísedo  Němec  787o»  ^^  Ham- 
burka  47oi  do  Nizozemí  3*57o.  do  Švýcarska 
2*57o,  do  Francie  2-37o,  do  Dánska  l-77o,  do 
Britannie  l-57o,  do  Belgie  l7o,  Ruska  1%, 
Srbska  l7o»  Rumunska  l7o.  zbytek  do  Itálie, 
Bulharska,  Ameriky,  Švédska  a  Turecka.  — 
Oproti  tomu  dovoz  cizího  chmele  do  říše 
naší  klesá.  Do  mocnářství  našeho  přivezeno 
bylo  chmele  ročně  v  r.  1881—85  12.572  q, 
v  r.  1886—90  7715  q,  v  r.  1890—94  9343  q, 
a  to  hlavně  z  říše  Německé  a  z  Ruska. 

V  Evropě  nejvíce  chmele  produkuje  říše 
Německá.  R.  1895  sklidilo  se  v  jednotlivých 
zemích  něm.  chmele:  v  Bavorsku  na  26.232  ha 
157.092  í,  ve  Virtembersku  na  5858  ha  51.349^, 
v  Badensku  na  2641  ha  24.152  q,  v  Elsasích 
a  Lotarinsku  na  4259  ha  51.290  q,  v  Prusku 
na  2991  ha  17.255  q,  v  menších  distriktech 
na  92  ha  673  q,  tedy  celkem  na  42.073  ha 
301.811  q.  —  Spotřeba  chmele  v  říši  Něme- 
cké obnáší  celkem  143.000  q;  vyváží  se  tudíž 
ročně  přes  100.000  q  do  ciziny  a  to  nejvíce 
do  Anglie  257o,  do  Belgie  157o,  do  Francie 
137o,  do  Rakouska  97o,  do  Švýcar  4%,  do 

* 


260 


Chmelařství. 


Scv.  Ameriky  10*^/o,  zbytek  do  zemí  ostat- 
ních. —  V  r.  1878—90  vyvezlo  se  z  říše  Ně- 
mecké do  ciziny  průměrně  do  roka  113.935  q 
chmele,  průmčrná  roční  produkce  chmele 
činila  as  256.840  q,  tedy  celých  447o»  to  jest 
takořka  polovina  celé  produkce  chmele  se 
vyváží.  Přívoz  cizího  chmele  do  Némec  na- 
proti tomu  obnáší  toliko  17.000—20.000  q; 
chmel  přiváží  se  hlavnč  z  říše  Rakousko- 
Uhcrské,  najmě  z  Čech  93%,  z  Ruska  6^o. 
z  Belgie  1%. 

V  Anglii  bylo  r.  1875  chmelnic  u  výměře 
58.940  akrů  23.576 //^i  a  to:  v  hrabství  kcnt- 
ském  14.007  /iít,  v  hrab.  hercfordském  3021  ha, 
susexském  2995  lia,  worcestcrském  1609  ha, 
hamtském  1150  ha,  surreyském  713  ha, 
v  ostatních  81  ha.  Roku  18:.'6  byla  výměra 
chmelnic  54.217  akrů,  tedy  o  4723  akrů  menší. 
Roční  produkce  chmele  činí  as  230.<  00  q 
(r.  1896  obnášela  celková  sklizeň  226.594  q), 
oproti  tomu  však  roční  spotřeba  chmele  činí 
as  300.000  q,  zřcjmo  tudíž.  Že  do  Anglie  musí 
se  chmel  v  hojnosti  přivážeti.  R.  1894  při- 
vezeno bylo  do  Anglie  112.041  q  chmele,  vy- 
vezeno pak  toliko  12.049  q.  Nejvíce  chmele 
importují  do  Anglie  Spoj.  Obce  severoamer., 
jež  levným  chmelem  tržiště  anglická  zahrnují. 

Na  Rusi  počíná  se  vzmáhati  ch.  teprve 
v  posledních  25  létech,  zejména  prostředni- 
ctvím českých  vystěhovalcův.  R.  1895  mělo 
Rusko  as  0540  ha  chmelnic;  roční  produkce 
chmele  činí  as  240.000  pudů  ^  39.312  q,  roční 
spotřeba  obnáší  as  100.000  pudů  =  16.380  q, 
zbývá  tudíž  pro  vývoz  as  140.000  pudů  = 
22.932  q.  Ch.  zastoupeno  jest  najmě  na  Vo- 
lyni (1744  ha),  v  Polsku  ruském  (více  než 
800  ha),  ve  stř.  Rusi  v  obvodu  Guslízském 
(více  než  80O  ha).  Dle  posledních  zpráv  bylo 
r.  1896  pěstování  chmele  na  Rusi  obme- 
zeno.  —  V  Belgii  činí  rozloha  chmelnic 
4185  ha;  roční  produkce  chmele  jest  50.000  q. 
Belgie  spotřebuje  více  chmele  než  produkuje. 
R.  1894  přivezeno  bylo  do  Belgie  26.000  q  a 
vyvezeno  toliko  16.690  q.  Nejznámější  obvody 
jsou:  alostský  a  popcringhský.  —  Ve  Francii 
zaujímají  chmelnice  dle  posledních  zpráv 
2941  ha,  roční  sklizeň  obnáší  as  16.000  q,  spo- 
třeba chmele  činí  40.000  q.  —  Nebezpečným 
konkurrentem  v  obchodě  chmelařském  stala 
se  nám  v  době  poslední  Severní  Ame- 
rika. Rozloha  chmelnic  ve  Spoj.  Obcích 
sev.-amer.  činila  r.  1895.23.800  ha  a  to  v  státě 
New  York  16.000  ha^  v  státech  Oregon,  Wa- 
shington, Kalifornii  7800  ha.  R.  1896  bylo 
pěstování  chmele  značnou  měrou  obmezeno. 
Tamní  ch.  rozmohlo  se  teprve  v  posledních 
20  létech.  V  r.  1876—80  bvla  roční  sklizeň 
chmele  125.000  q,  1890—94  již  190  000  q,  r.  18^5 
asi  250.000  q.  Spotřeba  chmele  v  Americe 
obnáší  asi  155.000  q,  asi  100.000  q  chmele  se 
tudíž  ročně  z  Ameriky  vyváží. 

Z  přehledu  tohoto  jest  zřejmo.  že  chmel 
dovážeti  se  musí  zejména  do  Anglie,  Belgie, 
Francie,  Nizozemí,  Dánska,  Švédska,  Švýcar 
a  Itálie  a  že  se  vyváží  nejvíce  ze  Scv.  Ameriky, 
z  říše  Německé,  skrovně  pak  z  říše  Rak.- 
Uherské,  t.  j.  vlastně  z  Čech.    Nejdůležitější 


střediska  obchodu  chmelového  jsou:  Zatec, 
Norimberk,  Londýn  a  New  York. 

Velikost  sklizně  chmele  závisí  značně  na 
varietě;  řídíť  se  produkce  chmele  zákonem 
korrelačním  jako  při  jiných  plodinách  hospo- 
dářských, totiž  že  jakost  plodiny  hospodář- 
ské jest  v  obráceném  poměru  s  její  plod- 
nosti,  t.  j.  čím  hrubší  jest  odrůda  chmele, 
tím  jest  produktivnější.  Průměrná  sklizeň 
chmele  po  ha  jest  v  různých  zemích  chme- 
lařských  velmi  rozdílná  i  činí:  na  Žatecku 
a  RaKovnicku  as  2  5—4  q,  na  Úštecku  5 — 6  q^ 
ve  Štýrsku  4—5  q,  v  Haliči  5  q,  v  Bavorsku 
5—6  q,  (na  Špaltsku  toliko  3—4-5  q),  ve  Vir- 
tembersku  6—7  q,  v  Elsasích  85  q,  v  Baden- 
sku  9*2  q,  v  Anglii  9—10  q,  v  Belgii  12  5  q. 
Roční  sklizeň  chmele,  jsouc  závislá  na  mnoha 
činitelích,  zejména  ovšem  atmosférických,  jest 
i  v  téže  krajině  velmi  kolísavá.  V  obvodu 
českého  ranného  čťrveňáku  v  r.  1860-70 
byla  nejnižší  sklizeň  r.  1869,  nejvyší  r.  1870; 
v  r.  1881-90  nejnižší  r.  1886.  nejvyšší  r.  1889, 
v  posledních  létech  byla  nejvyšší  r.  18%.  Plné 
sklizně,  totiž  maximáíní,  jsou  jen  vzácný,  jeví 
se  obyčejně  jen  jednou  za  celé  desetiletí. 

V  světovém  obchodu  chmelovém  oce- 
ňuje se  chmel  takřka  výhradně  dle  prove- 
nience. Nejjemnější  zboží  poskytuje  staro- 
český ranný  červeňák,  známý  jménem  chmel 
žatečký  neb  rakovnický.  Označíme-li  tržní 
cenu  tohoto  zboží,  kteráž  jest  vždy  nejvyšší, 
číslem  100,  dá  se  tržní  cena  chmele  různé  pro- 
venience přibližně  vyjádřiti  následujícími  čísly 
poměrnými:  špaltského 85,  kentského (nejlepší 
anglický)  84,  ústeckého  75,  hallestonského  65, 
neutomyšlského  63,  virtemberského  62,  ba- 
denského  58,  dubského  zeleňáku  54,  aisch- 
grundského  a  hersbruckského  50,  susexského 
45,  burgundského  45,  elsaského  35,  alostské- 
ho  30,  ruského  30.  Při  málokteré  plodině  jsou 
ceny  tržní  tak  proměnlivý  jako  při  chmeli. 
Ba  nejenom  že  ceny  chmele  různých  ročníků 
jsou  tak  nesteiny,  i  v  témže  roce  cena  chmele 
velmi  se  mém.  Nejvyšších  cen  docíliti  možno 
pravidlem  na  počátku  saisony  chmelně,  totiŽ 
v  měsících  září  a  říjnu,  po  případě  i  v  listo- 
padu, zřídka  později.  Do  r.  1840  prodáván 
byl  suchý  chmel  na  korce,  od  r.  1841  pro- 
diival  se  dle  váhy  a  to  na  vídeňské  centy  = 
56  kf(,  od  r.  1875  pak  na  celní  centy  =  50  kg. 
Přihlédneme-li  k  cenám  staročeského  ranného 
červeňáku  v  našem  století,  uvcdouce  váhu 
i  menu  tehdejší  na  nynější,  shledáváme,  že 
nejvyšší  ceny  za  50  kg  byly  v  létech:  1815 
za  209  zl.,  1816  za  215  zl.,  1820  za  212  zl., 
1832  za  253  zl.,  18b0  za  340  zl.,  1869  za  202  zl.. 
1871  za  210  zl.,  1876  za  350  zl.,  1882  za  200  zl. 
Nejnižší  ceny  byly  kolem  r.  1820.  v  posl. 
létech  r.  1870,  r.  1885,  r.  1889,  r.  1896  za 
40—66  z!.  Průměrné  ceny  za  50  kg  staroče- 
ského ranného  červeňáku  v  jednotlivých 
desetiletích  byly  tyto:  od  r.  1820—29  63 'zl., 
1830—39  93  zi.,  1840—49  83  zl.,  1850—59 
108  zl.,  1860-69  148  zl.,  1870—79  148  zl., 
1880-89  116  zl.  Průměrná  cena  tudíž  50  kg 
i  chmele  za  posl.  50  roků  jest  130  zl.  (1  q  za 
I  260  zl.). 


Chmelení  —  Chmelenský. 


261 


Výrobní  náklad  na  1  ^  chmele  činí  dle 
desetiletého  průmčru  při  staročeském  ranném 
červeňáku  as  195  zl.,  při  chrněli  ústeckém 
(Semšovč)  as  120  zl.;  po  Aa  chmelnice  počí- 
táme na  roční  náklad  výrobní  as  800  zl.  Za- 
ložení chmelnice  tyčové'  po  1  ha  (as  100  kop) 
vyžaduje  náklad  na  Žatecku  neb  Rakovnicku 
as  1122  zl,  a  to:  příprava  půdy  (převrstvení) 
334  zl.,  tyče  716  zl.,  vysazováni  chmele  a 
kultura  prvého  roku  as  72  zl.,  při  vysoké 
konstrukci  Heyakové  1890  zl.,  při  chmelo- 
vodu  Schwendové  2500  zl.  Novější  literatura 
o  ch.:  J.  Tomeš,  Chmel,  jeho  význam,  vy- 
pěstování a  ošetřování  (1891);  C.  Fruwirth, 
Hopfenbau  u.  Hopfenbehandlung  (1888);  E. 
V.  Strebel,  Handbuch  desHopfenbaues  (1887); 
J.  Schóffl,  Der  Saazcr  Hopfenbau  (1884);  E. 
Weiss,  Der  Hopfen  (1878);  Friedr.  Wirth, 
Der  Hopfenbau  (1878);  Whitehead,  Hops 
(Londýn,  1881);  Meeker,  Hop  culture  in  the 
United  States  (1883);  Dr.  Ad.  Seifert,  Saazer 
Hopfengebiet  (1890);  Frant.  VI.  Schneider. 
O  známce  ochranné  (1895);  Emil  Struve,  Der 
Hopfenhandel  (1891).  Z  časopisů  odborných 
uvésti  jř^st:  >Chmelařské  listy«,  orgán  českého 
chmelařského  spolku  pro  království  České, 
rcdiguje*A.  Mohl;  »Mittheilungen  des  Verban- 
dcs  der  zur  Saazer  Hopfensignirhalle  gehó- 
renden  Produktionsgemeinden<;  ^^Mitth.  des 
Deutschen  Hopfenbau- Vereinsc  (Norimberk); 
>Allg.  Brauer  u.  Hopfenztg.«  (t.)  a  j.     En. 

Chmeleni  sladiny  dodává  pivu  lahodné, 
zahořklé  chuti  a  zároveň  trvanlivosti.  Antisep- 
ticky  účinkují  pryskyřice  chmelová,  kyseliny 
(jablečná)  a  tříslovina.  Vařená  a  chmelená 
sladina  jest  prosta  mikroorganismů.  —  Sladina 
chmelí  se  přiměřenou  dávkou  chmele  při  va- 
ření a  vaří  se  průměrné  1  až  iVs  hodiny. 
Dávka  chmele  přidává  se  do  vařící  sladiny 
buď  najednou  nebo  po  částech  a  počítáme 
na  1  hl  piva 

hutnoty         u  £«skýoh  piv      u  vídeKských  piv 

lOstupňové  0-30— 0-40  fr^,     0-20— 0*26  kg 

11  »  0-40— 0-50  »       0-25— 0-30  * 

12  »  0-60— 0-80  »  0-30— 0-3Ó  » 
13-14  »  —  —  0-32— 0-42  » 
Ve  sladinu  přecházejí  vařením  součástky 
chmele,  z  nichž  nejdůležitější  je  měkká  pry- 
skyřice chmelná  («  a  /?).  V  roztok  přecházejí 
tříslovina,  rozpustné  uhlohydráty,  dusíkaté 
látky,  cholin,  asparagin,  alkaloidy  a  kyseliny. 
Olejíček  chmelový  při  obyčejném  způsobu 
ch.  uniká  téměř  všechen  s  vodními  parami. 
Ztrátu  ok j íčka  obmczímc,  jestliže  čásť  chmelně 
dávky  povaříme  jen  po  krátkou  dobu  10  až 
15  minut  ke  konci  dovařování  mladiny,  čímž 
vvziskáme  jemné  chmelně  chuti  i  vůně.  Tří- 
slovina slučuje  se  částečně  s  bílkovinami 
a  vylučuje  se  v  klkách,  Částečně  zůstává 
v  roztoku.  Minerální  látky,  hořč  chmelová  a 
pryskyřice  měkká  rozpouštějí  se  částečně 
avcdfe  zbývajících  těchto  součástek  zůstává 
ve  vyvařeném  chmeli  všechen  vosk  chme- 
lový a  dřevovina.  Vyvařeného  chmele  užívá 
se  jako  hnojiva,  poněvadž  zahořklá  chuť  činí 
jej  dobjrtku  nechutným.  V  sušině  vyvařeného 
chmele  jest  proteinu  16-277o.  étherického  vý- 


slazu  6*167o»  dřevo  viny  27'607ot  dusíka  pro- 
stých látek  extraktivných  45*1 77o»  minerálných 
4-907o.  Chý. 

Chmelenský  Josef  Krasoslav,  spiso- 
vatel český  (*  7.  led.  1800  v  Bavorově  — 
t  2.  led.  1839  v  Praze).  Otec,  učitel,  i  matka 
záhy  mu  zemřeli,  a  tak  odevzdán  byl  babičce 
na  vychování.  Ta  jej  poslala  po  obecné  škole 
na  rok  do  Krumlova  naučit  se  německy  a 
potom  r.  1812  na  gymnasium  do  Budějovic. 
Tam  hned  v  první  třídě  vzklíčilo  přátelství  jeho 
s  Čelakovským,  jakož  i  později  s  Kamarýtem, 
které  naší  trojici  zjasftovalo  život  až  do  hrobu 
a  v  literatuře  jí  zjednalo  význačné  místo. 
Když  pak  Čelakovský  odešel  na  vyšší  gym- 
nasium do  Písku,  setkávali  se  o  prázdninách 
a  styk  udržovali  také  pilným  dopisováním. 
Společně  s  oběma  přáteli  přidal  si  ke  křest- 
nému  jménu  ještě  vlastenecké  (Krasoslav)  a 
pokoušel  se  v  básnění,  jehož  plody  jim  po- 
sílal. Odkojen  byl  jak  oni  poesií  německou, 
a  zvláště  Schiller  a  Goethe  zůstávali  jeho 
bohy;  později  se  knim  přidružili  mistři  polští, 
zvláště  iMickiewicz  a  Kochanowski.  První  pře- 
klady z  Mickiewicze  máme  od  Ch-kého.  řilo- 
sofii  studoval  v  Praze  a  tam  opět  se  s  druhy 
setkal.  Stejné  snahy  vlastenecké,  vědecké  a 
literární  skuly  pouta  přátelská  ještě  pevněji. 
Po  filosofii  Ch.  vstoupil  na  fakultu  právnickou; 
r.  1828  dosáhl  doktorátu.  Zatím  po  celý  čas 
pilně  studoval  a  spisoval;  r.  1823  vydal  své 
Bd<né  u  Pospíšila  v  Hradci  Králové  v  prosté 
úpravě  šestnácterkové.  Siroba,  přátelství, 
láska  a  vlast  byly  jim  vůdčími  ideami  a  našly 
si  tu  nejednou  původní  výraz.  Forma  zněl- 
ková valné  části  —  ne  vždy  bezúhonná  — 
vznikla  asi  pod  vlivem  Kolíárových  Básní; 
ale  i  vliv  Počátků  na  formu  a  Goethův  na 
balladu,  romanci  i  píseň  jest  zřetelný.  Celkem 
však  úspěch  sbírky,  prodchnuté  milou  srdeč- 
ností, nebyl  hlučný.  Neobyčejná  zanícenost 
Ch-kého  pro  divadlo  a  touha  po  české  opeře, 
jakož  i  jeho  smysl  hudební  přispěly  k  ztě- 
lesnění této  tužby  všech  tehdejších  vlastenců : 
Ch.  se  spojil  se  Škroupem  k  vytvoření  první 
české  opery.  Složil  mu  zpěvné,  ladné  li  bretto 
Drátenika  (1826),  v  němž  i  vzájemnost  česko- 
slovenská se  obráží,  a  Škroupovo  umění  se 
s  ním  sloučilo  tak  šťastně,  že  opera  podnes 
se  ráda  poslouchá.  Téhož  úspěchu  už  nedo- 
cílil Ch.  pozdějšími  libretty:  Oldřichem  a  Bo- 
ženou (1828)  a  Libušiným  sňatkem  (1832)  u  Po- 
spíšila vydanými.  Ale  láska  k  divadlu  ho  ne- 
opustila. Oddav  se  r.  1829  dráze  soudcovské, 
na  které  dosáhl  r.  1832  úřadu  sekretáře  při 
dvorském  soudě  manském  a  r.  1835  hodnosti 
dvorského  místosudí,  dlel  stále  v  Praze  a 
mohl  sledovati  vývoj  divadla  i  přispívati 
k  jeho  zdokonaleni,  což  také  svědomitě  činil, 
stav  se  prvním  českým  referentem  divadel- 
ním, a  to  při  nejváženějších  časopisech  té 
doby,  Časop.  musea  českého  od  r.  1828—34 
a  od  r.  1834,  kdy  Čelakovský  založil  Českou 
Včelu,  při  této  do  r.  1836. 

Nezískal  si  svými  rozbory  kusů  a  umění 
herců  vždycky  vděku,  ač  psal  hedvábným 
pérem  kritickým,  jak  Čelakovský  trefné  pro- 


262 


Chmeleschen  —  Chmelíček. 


povědél,  a  jakkoli  všeliká  výtka  vytryskovala 
z  upřímné  lásky  k  české  věci.  Děj  mám  di- 
vadla našeho  budou  ty  referáty  vždy  víta- 
ným pramenem.  Také  články  >0  české  lite- 
ratuře let  1833— 36«  (v  Čas.  Č.  M.  r.  1835 
a  1836),  pak  kritiky  některých  slovenských 
časopisů  a  almanachů  vzbudily  mu  mnoho 
nevůle,  a  nejvíce  už  poctivé  a  přímé  jeho 
>Slovo  o  kritice*  (t.,  1837),  v  néraž  bystře 
potíral  mánii  mnohých  vlastenců,  verši  bez- 
cennými osvědčovati  své  národomilství  a  žá- 
dati za  to  vých valy  a  básnické  slávy;  čile  tu 
Ch.  hájil  práva  volného  slova  pro  objektivní 
kritiku.  Nevlídnost  přátel  a  odpor  nepřátel 
roztrpčily  jemnocitnou  duši  jeho  a  vyrazily 
mu  péro  z  ruky  dříve  než  smrt  v  době,  kdy 
duch  mužné  zralý  střásal  nejhojněji  plody 
mnoholeté  přípravy.  Hlavní  činnost  jeho  ná- 
leží letům  1835—37.  Kdežto  posud  almanachy 
(Novoročenku  r.  1824,  Dennici  r.  1825)  a 
časopisy  současné  (Čechoslava,  Poutníka, 
Čas.  Č.  M.,  Českou  Včelu,  Květy  a  Vlasti- 
mila) obmýšlel  jen  drobnými  básněmi,  r.  1835 
překvapil  veřejnost  ukázkou  dramatu  Láska 
Čec/iova  a  vědeckou  monografií  o  Karlštejnském 
manském  pravé,  jejíž  předchůdcem  byl  článek 
o  českých  manstvích  r.  1832  vytištěný  (vesměs 
v  Čas.  Č.  M.).  Ch.  toužil  také  do  rodin  pro- 
klestiti cestu  české  písni  a  hudbě,  proto  jal 
se  téhož  roku  vydávati  Věnec  \e  \pévú  via- 
stenských  uvitých  a  obětovaných  dívkám  via- 
sienským.  Třetí  ročník  (1837)  nucen  byl  již 
(odchodem  z  Prahy)  postoupiti  skladateli 
Škroupovi,  načež  r.  1839  Vénec  zanikl.  Obsaho- 
val písně  20  veršovců,  uvedené  v  hudbu  domá- 
cími skladateli.  Aby  povznesl  u  nás  tvorbu 
básnickou  a  zjednal  jí  nové  kolbiště,  Ch.  za- 
ložil poetický  sborník  Kytku,  dar  umění  ipěvu 
(1836)  a  neopustil  tohoto  dítka  svého  ani 
potom,  když  r.  1837  vyslán  byl  na  Moravu 
a  do  Slezska,  aby  provedl  soupis  veškerého 
majetku  příslušného  právě  uprázdněnému  kní- 
žecímu arcibiskupství  olomúckému  a  zároveň 
též  lesních  panství  lichtenšteinských  v  obou 
sesterských  zemích.  Mohl  podnik  svůj  vydá- 
vati tím  spíše  i  za  nepřítomnosti  své  v  Praze, 
ježto  byl  spřátelen  se  všemi  skoro  spisova- 
teli tehdejšími  a  tedy  snadno  si  dovedl  na 
nich  vymoci  příspěvků,  jcŽ  pak  přítel  Čela- 
kovský  spořádal  a  při  tisku  opatroval.  Vvšly 
celkem  tři  ročníky  1836,  1837  a  1838.  Ch. 
sám  posílal  do  Kytky  básně  na  cestách  sklá- 
dané, v  nichž  zachycoval  dojmy  svého  puto- 
vání po  Moravě  a  Slezsku,  t.  zv.  Poputnice. 
Tyto  dojmy  a  bohaté  zkušenosti,  čerpané 
z  denního  styku  s  lidem  i  intelligencí,  vypsal 
obšírně  Fr.  Palackému,  který  je  jakožto  za- 
jímavé pro  tehdejší  kulturní  a  národní  le- 
thargii  Moravy  a  jejích  kmenů  uveřejnil 
v  Musejníku  pod  jménem  »Zprávy  z  Mo- 
ravy«  (1838).  Jinak  si  Ch.  pobyt  na  Moravě 
pochvaloval,  zvláště  hledě  ke  zdraví.  Ale  pře- 
pínal prací  síly  své  a  nešetřil  se  ani,  když 
Íiž  vážně  ochuravěl.  Dostavilo  se  chrlení 
Lrve  —  a  tuberkule  plic,  které  jej  zakrátko 
vyrvaly  rodině  (jsa  od  r.  1830  ženat  se  se- 
strou soudruha  mladých  let  svých  Eduarda 


Grieze  de  Ronse,  Ludovikou,  zanechal  4  malé 
dítky),  přátelům  i  vlasti.  Básně  jeho  vyšly  se- 
brány v  Národní  bibliotéce  Kobrově  v  jednom 
svazku.  Pojaty  tam  také  básně  vůbec  ješté  ne- 
tištěné  aneb  vytištěné  po  jeho  smrti  (r.  1840  ve 
Vlastimilu  Plané  růže  z  Moravy  a  Slezska,  pak 
divadelní  recense  z  České  Včely,  zprávy  z  Mo- 
ravy) a  právnické  články  jeho.  Básníkem  bohem 
posvěceným  Ch.  nebyl;  nejlépe  se  mu  dařila 
lehká  píseří,  pro  niž  si  získal  obecné  obliby. 
Některá  také  znárodněla,  jako  Rů^e  tetínská 
(Nad  Berounkou  pod  Tetínem),  Přemysl  (Do- 
orávám,  dokonávám),  Chodníček  lásky  (Pěkné 
na  chodníček  svítil  mi  měsíček)  a  j.  Všecky 
práce  Ch-kého  zdobí  zvláštní  spanilomysf- 
nost,  něha  a  šlechetnost,  která  byla  i  povaze 
jeho  vlastní  (^panenský  ChmelenskýcV  Pro 
vlast,  nade  vše  drahou,  a  pro  přátele  byl 
schopen  každé  oběti;  komu  mohl  přispěli 
pomocnou  rukou,  tomu  ji  podal.  Čelakov- 
ského  hlavně  on  zachránil  v  létech  nejkru- 
tějšího nedostatku,  jakkoliv  měl  veliké  sta- 
rosti vlastní.  Dopisy  jeho  jsou  vděčnou  stud- 
nicí zpráv  o  vnitřním  životě  českém  v  létech 
20.  a  30.  Pohříchu  přišla  větší  část  pozůsta- 
losti jeho  na  zmar.  Bý. 

Ohmalesohen,  ves  v  Čechách,  f,  Chme- 
lišťná. 

OhmeUoe,  někdy  tvrz  se  dvorem  v  okolf 
Žatce  v  Čecnách,  po  níž  zvali  se  Chmeličtí 
z  Vlčíhory  a  Chmeličtí  z  Chmelic.  R.  1510 
seděl  na  Ch-ci  Bedř.  Sekerka  z  Sedčic.  Po 
XVI.  stol.  i  název  tvrze  zaniká. 

ChmeUdek  Josef,  spisovatel  a  skladatel 
český  (♦  23.  bř.  1823  v  Náměšti  na  Moravé, 
t  15.  bř.  1891  v  Brně).  Otec  jeho  byl  pan- 
ským mistrem  zednickým  u  hudbymilovného 
Jindř.  hr.  Haugwitze.  'Gymnasium  studoval 
nižší  v  Hornu  v  Dol.  Rakousích,  vyšší  a  theo- 
logii v  Brně.  Tu  i  tam  pilně  se  cvičil  v  hudbě 
skoro  na  všechny  nástroje,  ale  zvláště  si  var- 
hany oblíbil.  Kaplanoval  v  Krtinách  a  Dou- 
bravici, pak  stal  se  zámeckým  kaplanem  hra- 
běnky Dietrichšteinové  v  Boskovicích,  s  níŽ 
se  i  přestěhoval  do  Peggavy  ve  Štýrsku.  Tam 
dosáhl  na  universitě  štyrskohradecké  dokto- 
rátu filosofie.  Procestovav  s  hraběcí  rodinou 
Palestinu,  Egypt  a  země  západní,  složil  dva 
výborné  cestopisy:  Cestu  do  sp.  ^emé  (o  2  d.) 
a  Cestu  do  Francou^  a  Španél  (o  3  d.),  které 
vydány  byvše  dědictvím  sv.  Cyrilla  a  Metho- 
děje  v  Brně,  u  tisíců  čtenářů  došly  obliby 
a  jméno  Ch-čkovo  proslavily  po  celé  Moravě. 
Znaje  plynné  anglicky,  francouzsky,  španělsky 
a  italsky,  Ch.  navázal  hojné  styky  s  vynika- 
jícími učenci  a  hudebníky  těchto  národů. 
Hudební  nadání  své  osvědčil  více  než  30  vo- 
kálními mšemi  pro  čtyřhlasý  sbor  mužský 
a  trojhlasý  ženský  s  průvodem  varhan  a  mno- 
hými mšemi  s  orchestrem;  tyto  se  vyzname- 
návají skvělými  fugami,  jimž  Ch.  přes  mnohý 
odpor  vytrvale  přál,  a  z  velké  části  provo- 
zovány byly  též  mimo  hranice  vlasti  ve  Špa- 
nělích,  Francii,  Jerusalemě,  Nazarete  a  Bet- 
lémě, v  Alexandrii,  Káhiře  a  j.  Kromě  mší 
složil  přes  600  fug,  hojné  oífertorií,  písní 
k   požehnání,    kázání   a   Mariánských   melo- 


Chmelík  —  Chmélnickij. 


263. 


dramat  na  texty  české,  německé  a  latinské. 
Zvláště  známy  jsou  píseň  Vdnoce  a  velkolepá 
skladba  Čtvero  ročních  počasí  a  j.  na  slova 
Vladimíra  Šťastného.  Od  r.  1866  byl  protes- 
sorem  pastýřského  bohosloví  v  Brně,  kde 
svou  všestrannou  vzdělaností,  ryzí,  přívětivou 
povahou  a  uhlazeností  mocné  působil  a  trva- 
lou památku  si  získal  u  kněžstva  i  ve  spo- 
lečnosti české  vůbec.  Životopis  jeho  podán 
v  >Museu«,  listé  bohoslovců  mor.,  r.  1891, 
v  >Obzoru«  a  >Hlasu«  t.  r.  Bý, 

Chmelik  (Hopfendorf),  ves  v  Čechách,  hejt., 
okr.  a  pš.  Litomyšle,  ř.  Karle;  78  d.,  19  ob.  č., 
462  n.  (1890),  hX.  kostel  z  r.  1780,  Itř.  šk. 
Připomíná  se  r.  1314  jako  příslušenství  klá- 
štera litomyšlského. 

Chmelik,  jméno  vlastní  jedné  hrubé  střelby 
staročeské  z  dob  krále  Václava  IV.  Viz  Dělo 
str.  240.  FM. 

CnuneUneo,  osada  na  Moravě  u  Výškovce, 
hejt.  a  okr.  Uher.  Brod,  fara  a  pš.  St.  Hro- 
zenkov; 10  d.,  77  ob.  č.  (1S90). 

Chmeliř  ze  Semeohova  Duchek  (Du- 
ch o  si  a  v),  primátor  staroměstský  (*  na  zač. 
XVÍ.  stol.  —  1 1569  v  Praze),  ze  staré  patri- 
cijské  rodiny  pražské,  nabyl  hodnosti  baka- 
lářské a  získal  si  ve  službách  obce  a  země 
tolik  zásluh,  že  Ferdinand  I.  majestátem  svým 
z  25.  pros.  1537  povýšil  ho  do  stavu  vlady- 
ckého  s  predikátem  »ze  Scmechova*.  Zasedal 
v  městské  radě  a  na  sněme  zemském,  na 
kterém  býval  volen  za  stav  městský  do  všech 
důležitějších  kommissí,  jako  r.  1545  pro  revisi 
stavovských  práv  a  zřízení  zemského  a  r.  1552 
pro  zkoumání  král.  návrhu  na  vypracování 
zemského  řádu  policejního.  R.  1547  byl  po 
Jakubu  Fikarovi  zvolen  primátorem  a  zůstal 
jím  až  do  r.  1554,  pečuje  zároveň  o  upravení 
obecních  důchodů,  jeŽ  konfiskací  statků  obce 
pražské  byly  velmi  rozrušeny;  získal  pro  obec 
opět  vsi  Libeznicc,  Miškovice  a  Měšice.  Byl 
horlivým  ctitelem  Husovým,  sbíral  ieho  spisy 
a  byl  v  důvěrných  stycích  s  předními  učenci 
té  doby.  Pochován  v  kapli  betlémské. 

Cnunellitd:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt. 
Kutná  Hora,  okr.  a  pš.  Janovice  Uhlíř.,  fara 
Vavřinec;  18  d.,  142  ob.  č.  (1890).  popi.  dvůr 
Jana  kn.  Líechtenštcina.  —  2)  Ch.,  osada  t., 
hejt.  Nové  Město  n.  M.,  okr.  Opočno,  fara 
a  pš.  Dobré;  32  d.,  194  ob.  č.  (1890),  tkal- 
covství. 

g^meliiťná:  1)  Ch.  (Chmeleschen\  ves 
chách,  hejt.  a  okr.  Podbořany,  fara  a  pš. 
Mašfov;  17  d.,  111  ob.  n.  (1890).  —  2)  Ch. 
[Oimelischen\  farní  ves  t,  hejt.  Podbořany, 
okr.  Jesenice,  pŠ.  Čistá  u  Královic;  54  a., 
13  ob.  č.,  333  n.  (1890).  kostel  sv.  Bartolo- 
měje, 2tř.  šk.  a  mlýn  »Češka«.  V  XVII.  stol. 
zanikla  tu  fara  a  kostel  r.  1774  znovu  posta- 
vený byl  filiálním,  až  r.  1854  zřízena  fara 
samostatná. 

Cnunelná:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách  v  hejt. 
Icdečském,  viz  Chmelně.  —  2)  Ch.,  osada 
t,  hejt.  a  okr.  Krumlov,  f.  Brloh,  pš.  Křemžc 
ív  Čechách);  34  d.,  241  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.  — 
3)  Ch.,  ves  t,  hejt.  a  okr.  Pelhřimov,  f.  a 
ps.  Cerekvice  Nová;  23  d.,  159  ob.  č.  (1890); 


samota  Hanuska.  Pův.  byla  jen  vladyčí  statek 
a  na  poč.  XV.  stol.  připomíná  se  tu  rod 
ze  Ch-né.  —  4)  Ch.  Malá,  ves  t.,  hejt,  okr., 
f.  a  pš.  Sušice;  15  d.,  93  ob.  č.  (1890),  mlýn.  — 
5)  Ch.  Velká,  ves  t;  37  d.,  228  ob.  č.  (1890), 
Itř.  šk. 

Ohmelné,  Chmelná,  Chmelný,  ves  v  Če- 
chách, hejt.  Ledeč,  okr.  Královice,  fara  Bo- 
rovnice,  pš.  Pravonín;  33  d.,  176  ob.  č.  (1890), 
kaple  z  r.  1883,  synagoga.  V  XVI.  stol.  při- 
pomíná se  tu  rod  Ptáčků  ze  Ch-ho. 

Chmelnice  (Hop/eu^arten),  osada  v  Če- 
chách, hejt.  a  okr.  Děčín,  fara  Rozbělesy,  pš. 
Podmokly;  19  d.,  1  ob.  č.,  137  n.  (1890). 

ChmémioklJ  (též  Chmélnickij,  rusky 
XMt.ibiinuKiri  neb  XMe.ibiiHUKiň,  malorusky 
Chmelnyčenko,  Chmelnyékyj,  polsky 
Chmielnicki),  jméno  rodu  ruského,  pro- 
slulého v  dějinách  Malé  Rusi.  Původ  jeho 
není,  dosud  objasněn,  neboť  někteří  odvozují 
jej  z  Mazovska,  z  Lublinska,  Žmudi  a  Ukra- 
jiny, považujíce  jej  za  šlechtický,  kdežto  jiní. 
zejména  polští  spisovatelé,  popírají  šlechtický 
jeho  původ.  Pravdě  nejpodobnější,  ačkoliv 
rovněž  nedotvrzcné,  jest  mínění,  že  zakladate- 
lem rodu  toho  byl  Václav  Wcjžyk  Ch.  (Chcl- 
minský),  jenž  proslavil  se  v  1.  1534—69  ví- 
tězstvím nad  Tatary.  Skutečně  později  Jiří 
Ch.  podpisoval  se  na  památku  svého  předka 
WQžyk.  Proslulý  Bohdan  Ch.  podepsal  se 
r.  1650  v  kozáčkem  regestru  jako  šlechtic 
erbu  Habdank.  Z  rodu  toho  vynikli: 

1)  Ch.  Michal,  sloužil  na  dvoře  hetmana 
Žólkiewského  v  Žólkwi  a  později  u  zetě  jeho 
Jana  Daniloviče,  jenž  dal  mu  čásť  pustého 
pobřeží  při  řece  Ťasminu  asi  7  km  od  Čigi- 
rina  a  vymohl  mu  k  tomu  královské  privi- 
legium. Ch.  založil  zde  statek  a  později  též 
ves  Subotovo.  Jmenován  byv  písařem  regc- 
strového  pluku  kozáckého  v  Čigirině,  po- 
volán byl  Danilovičem  na  výpravu  Žólkiew- 
ského do  Multan  a  padl  jako  setník  vojska 
kozáckého  a  vůdce  pluku  Danilovičova  v  bitvě 
u  Cecory  (1620). 

2)  Ch.  Bohdan  Zinovij,  slavný  hetman 
kozáčky,  syn  před.  (f  1657),  nabyl  pečlivého 
vychování  a  vzdělal  se  v  ruské  akademii  ki- 
jevské,  později  u  jesuitů  v  Jaroslavi,  kde  si 
osvojil  latinu.  Byl  s  otcem  v  bitvě  u  Cecory 
a  tezce  raněn  dostal  se  do  zajetí  tureckého 
v  Cařihradě,  odkud  dostal  se  k  Tatarům  na 
Krim.  Po  dvouletém  zajetí,  v  němž  poznal 
náležitě  život  muhammedánů  a  osvojil  si  jazyk 
turecký  i  tatarský,  vykoupila  jej  matka,  načeŽ 
vstoupil  k  vojsku  kozáckému  a  usadil  se  v  Su- 
botové.  Jako  člověk  nevšedního  tehdy  vzdě- 
lání a  znamenitých  zkušeností  nabyl  u  kozáků 
velké  vážnosti  a  stal  se  písařem  (sekretářem) 
vojskovým.  Rovněž  u  velkého  hetmana  ko- 
runního Stanislava  Koniecpolského  těšil  se 
vážnosti  a  s  jeho  svolením  rozšířil  své  statky, 
zaujav  pusté  krajiny  za  řekou  Ťasminem  a 
osadiv  je  volnými  lidmi.  Vykonal  též  dvakráte 
poselství  ke  králi  Vladislavu  IV.,  jenž  hledal 
u  pokořených  a  potlačených  kozáků  opory 
proti  zpupné  šlechtě  polské  a  vyslal  na  Ukra- 
jinu kancléře  Ossolirtského  s  listem,  slibujícím 


264 


Chmělnickij, 


kozákům  kromc  vrácení  starých  práv  mnohé 
výsady  nové.  Když  však  snem  r.  1646  záměry 
královy  zmařil  a  staršina  kozáčky  Rarabás 
z  náklonnosti  k  Polákům  list  králův  zatajil, 
zmocnil  se  Ch,  lstivé  královského  listu  při 
hostiné,  k  níž  Barabáše  pozval,  a  tím  uva- 
lil na  sebe  hněv  staršiny,  jenž  od  té  doby 
neustával  podněcovati  proti  němu  předsta- 
vené polské,  zejména  nového  starostu  cigi- 
rinského  Alexandra  Koniccpolského.  Došlo 
konečně  k  tomu,  že  nově  osedlý  podstarosta 
Daniel  Czaplirtski  (Czaplicki)  přepadl  za  sou- 
hlasu Koniccpolského  Subotov,  ztýral  rodinu 
Ch-kého  a  odňal  mu  nevěstu  nebo  milenku 
Lašku.  Sám  Ch.  zachránil  se  jen  útěkem. 
Nemoha  zákonitou  cestou  ani  osobním  za- 
kročením u  krále  domoci  se  svých  práv,  od- 
hodlal se  pomstiti  se  mečem.  Koniecpolski 
dověděv  se  o  záměrech  Ch-kého,  dal  jej  pod 
dozor  plukovníkovi  čigirinskému  Krzeczow- 
skému,  ale  Ch.  uprchT  do  zaporožské  Sičc. 
Zde  však  koncem  r.  1647  nalezl  tak  malý 
počet  mužstva,  Že  chtěje  počíti  odboj  musil 
žádati  o  pomoc  u  chána  krimského  Islám- 
Gíreje.  Tento  přijav  od  něho  přísahu  a  syna 
jeho  Timofcje  v  zástavu,  poslal  mu  na  po- 
moc několik  tisíc  Tatarů.  Ch.  zatím  snažil 
se  podnítiti  lid  ukrajinský  a  na  jaře  r.  1648 
podnikl  válku.  Pod  Ž  utými  Vodami  u  říčky 
Saksa^raně  a  městJČki  Tari^ovice  přešlo  k  ně- 
mu 6000  kozáků  r  j^festrových,  načež  syn  ko- 
runního hetmana  Stanislav  Potocki  podlehl 
so  zbytkem  vojska  polského  (16.  kvct.),  pod 
Korsuní  pak  poraženi  oba  hetmanové  korunní, 
Mikuláš  Potocki  a  Kalinowski,  padnuvš.^  Ta- 
tarům do  zajetí  (16.  květ.).  Mezi  tím  zemřel  král 
Vladislav  IV.  a  v  Polsku  nastalo  bezvládí. 
Ch.  rázem  domohl  se  moci  panovníka,  dopsal 
8/18.  čna  1648  ruskému  caru  Alexeji  Michaj- 
lovici  nabíz.jj  mu  korunu  polskou  a  proje- 
vuje ochotu  sloužiti  mu  se  vším  vojskem  za- 
porožským.  Sněmu  polskému  předložil  poža- 
davek, aby  církevní  unie  byla  zrušjna  a  práva 
jeho  starobylé  víry  obnovena.  Když  sněm 
žádosti  nevyhověl,  Ch.  vzbouřil  všechen  lid 
ve  vojvodství  braclavském,  kijevském  a  čer- 
nií:íovském,  načež  plukovníci  jeho  Nečaj,  Mo- 
rozenko  a  Perebijnos  jali  se  pleniti  dvory  a 
zámky  šlechtické.  Všoobocná  zemská  hotovost 
polská  dala  se  před  Ch-kým  hanebně  na 
útek  u  Pilavců  (23.  září).  Lvov  vykoupil  se 
za  200.000  tolarů  a  pluky  kozácké  zastaveny 
u  Zamosdc,  kde  Ch.  počínal  si  k  pohoršení 
kozáků  i  Tatarů  velmi  liknavě  očekiivaje  pa- 
trně rozřešení  svého  sporu  od  volby  Jana 
Kazimíra,  jejž  Ch.  podporoval,  za  krále  pol- 
ského. Tento  po  své  volbě  (20.  list.)  jmeno- 
val Ch-kého  hetmanem  vojska  zaporožského 
žádaje,  by  odebral  se  na  Ukrajinu  a  zde 
očekával  příchod  královských  kommissařú. 
Ch.  nedbaje  nelibosti  svého  vojska  ustoupil 
s  osvědčením  věrnosti  nově  zvolenému  králi, 
slavil  vítězoslavný  vjezd  do  Kijeva,  při  čemž 
patriarcha  jerusalemský  udělil  mu  titul  kní- 
žete Rusi,  a  uchýlil  se  do  Pcrcjaslavi,  kde 
vyhledávala  ho  poselství  cara  moskevského, 
sultána  tureckého,  knížete  sedmihradského. 


multanského  a  valašského.  V  únoru  r.  1649 
dostavili  se  též  královští  kommissaři  majíce 
v  čele  vojvodu  braclavského  Kisiela,  ale 
vyjednávání  se  zmařilo,  neboť  sněm  polský 
nechtěl  přijati  podmínek  Ch-kého.  Ten  pro- 
hlásil otevřeně,  že  podnikne  novou  válku 
pro  víru  pravoslavnou,  sebral  kolem  400.0C0 
ozbrojeného  lidu,  zajistil  si  pomoc  chána 
Islám-Gíreje,  jenž  přitáhl  se  100.000  mužů, 
a  v  šesti  nedělích  přitrhl  ke  Zbaraii,  kde 
tábořilo  vojsko  polské  vedené  J.  Wiániowie- 
ckým,  asi  19.000  mužů.  Ch.  obléhal  tábor 
polský  celý  měsíc,  ale  marné.  Teprve  když 
král  polský,  pospíchaje  s  pomocí  25.000  mužů, 
byl  zaskočen  a  obklíčen  u  Z  borová  (13.  srp.) 
a  na  druhé  straně  chán  odpadl  od  Ch-kého 
a  dal  se  pohnouti  k  míru,  obě  strany  staly 
se  ústupnějšimi  i  došlo  ku  smlouvě  zbořovské. 
Dle  ní  počet  kozáků  regestrových  měl  býti 
rozmnožen  na  40.000,  pobyt  polskému  vojsku 
zakázán  ve  třech  vojvodstvích  ukrajinských, 
v  nichž  i  zakázán  pobyt  židům  a  jesuitům, 
zrušena  církevní  unie,  uniati  vyloučeni  z  úřa- 
dův a  v  senátě  zřízeno  místo  pro  metropolitu 
kijevského.  Tím  způsobem  měla  povstati  říše 
kozácká  spojená  s  Polskem  personální  unií. 
Ale  ačkoliv  obě  strany  přísahaly  dodržeti 
smlouvy  zbořovské  (20.  srp.),  k  uskutečnění  je- 
jímu nedošlo.  Hodnostáři  ustanovení  Ch-kým 
nemohli  dosednouti  na  svá  místa,  metropo- 
lita Silvestr  Kossovský  nedostal  křesb  v  se- 
nátě pro  odpor  biskupův  a  snem  z  návodu 
papežova  nezrušil  unie  prohlásiv,  že  záležitost 
ta  nenáleží  správě  světské,  nýbrž  duchovní. 
Když  poslové  kozáčtí  vystoupili  důrazněji, 
sněm  schválil  válku  obecnou  (24.  pros.  lt>50). 
Ch.  snažil  se  zatím  popuditi  proti  Polsku 
cara  ALxeje  Michajlovičc,  královnu  švédskou, 
knížete  sedmihradského  Rákoczyho,  sultána 
tureckého  i  chána  tatarského  a  poslal  oddíl 
vojska  do  území  polského,  aby  plenil  a  pálil 
statky  šlechtické  a  bouřil  lid  obecný  od 
Karpat  až  k  moři  Baltickému.  Brannou  mocí 
přispěl  mu  však  pouze  chán.  Dne  30.  čna 
r.  1651  došlo  ku  strašné  bitvě  u  Berestečka 
na  Volyni,  ve  které  Ch.  byl  poražen,  načež 
v  Bílé  Církvi  uzavřena  smlouva  vyhovující 
stanovisku  polskému:  p3Čct  recjestr.  kozáků 
zmenšen  na  20.000,  přiděleny  jim  pouze  krá- 
lovské statky  vojvodství  kijevského  a  na 
Ukrajině  zaveden  půvoJní  stav  se  starými 
řádv  a  s  poddanstvím. 

>řa  Ukrajině  zavládl  po  nějakou  dobu  pokoj, 
ačkoliv  půtky  a  rozbroje  nepřestávaly.  Ch. 
usadil  se  v  Sobotově,  zbudoval  zde  chrám, 
založil  tržiště,  zřídil  městečko  a  oženil  se  po- 
třetí s  Pilipichou  Zolotarenkovou,  dav  před 
bitvou  u  Berestečka  utratiti  druhou  svoji 
manželku  pro  nevěru  manželskou.  Chtěje  za- 
bezpečiti synu  svému  panství  v  Multancch, 
přiměl  tamějšího  hospodára  Lupula,  aby  pro- 
vdal dceru  svoji  Doninu  Rozandu  za'  syna 
Timofeje.  Když  však  doprovázel  ho  na  svatbu 
s  20.000  vojska  kozáckého  a  v  průvodu  Ta- 
tarů, zastoupil  mu  u  Lndyzyna  cestu  polní 
hetman  Kalinowski,  ale  kozáci  zmocnili  se 
jeho   ležení    a  Ch.  počal   opět  domáhati  se 


Chmělnickij. 


265 


uskutcčnční  smlouvy  zborovské.  Nová  válka 
vypukla  r.  1653.  Jan  Kazimír  vytáhl  osobné 
db  pole  a  mimo  to  poslal  4000  mužů  pod 
Sučavu,  kam  uchýlil  se  ženatý  již  syn  Ch-kého. 
Ten  nemoha  již  spoléhati  na  vzbouřený  lid 
ve  zpustošené  a  vyUdnéné  Ukrajiné  obrátil 
se  o  pomoc  k  caru  Alexeji  Michajloviči  a 
vypravil  k  nému  Mužilovského  a  Byrlaje 
s  prosbou,  by  jej  přijal  ve  věčné  poddanství. 
Zatím  pospíšil  na  ^pomoc  synovi  a  obklíčil 
krále  polského  pod  Žwartcem  tábořícího,  kamž 
djak  Fomin  přinesl  Ch-kému  příznivou  od- 
povéď  z  Moskvy.  Než  chán  dovědév  se  o  tom 
dohodl  se  ústné  s  Janem  Kazimírem,  načež 
Timofej  přemožen  padl  a  od  kozáků  při- 
nesen do  tábora  Ch-kého,  jenž  pohřbiv  jej 
v  Subotově  pospíšil  do  Perejaslavi  vyjednávat 
s  posly  carovými,  vedenými  Buturlinem.  Dne 
8.  led.  1654  sešla  se  zde  »černá  radac  čili 
snem  veškerého  lidu,  který  rozhodl  se  při- 
jmouti poddanství  cara  pravoslavného,  načež 
kozáci  přisahali  vornost  carovi.  Kronikáři 
maloruští  zejména  Vcličko  ve  svém  letopise 
praví,  že  při  tom  byly  sestaveny  jakési  úmluvy. 
Kostomarov  tvrdí,  že  byl  uzavřen  traktát  pe- 
rcjaslavský,  ale  textu  a  včrohodných  důvodů 
neuvádí.  Karpov  a  Kulis  tvrdí,  že  kozáci  při- 
jali ruské  poddanství  beze  všech  úmluv.  Te- 
prve dne  12.  ledna  přišla  kozácká  staršina 
k  Buturlinovi  žádat  o  písemnou  smlouvu,  ale 
ten  odkázal  je  do  Moskvy.  Vypraveni  tedy 
plukovník  Tetera  Morzkowski  a  sudí  voj- 
skový Bohdanov  Bohdanovič  pro  privilegia 
a  po  dlouhém  vyjednávání  dostali  ve  vysla- 
neckém  úřade  výsadní  listinu  ze  dne  29.  bř. 
14  článků  obsahující,  dle  nichž  počet  vojska 
kozáckého  zvýšen  na  60.000,  lid  bez  rozdílu 
stavu  ponechán  na  svých  dosavadních  stat- 
cích a  zaručena  svobodná  volba  hetmanů. 
Tento  mél  jen  představiti  se  carovi,  ale  s  ci- 
zími vladaři  vyjednávati  nesmčl.  Originálu 
smlouvy  té  nebylo  již  r.  1709,  kdy  Petr 
Veliký  přál  si  jej  viděti.  Články  byly  však 
vydány  kozákům  po  smrti  Ch-kého  k  žádosti 
carského  vyslanc*.*  Kikina  a  v  tomto  znční 
byly  i  vytištény  (akty  Jugo-Zapadnoj  Rossiji, 
tíijív.  sv.  IV.).' Záhy  po  přísaze  percjaslavské 
vojsko  ruské  vkročilo  do  Ukrajiny;  v  únoru 
r.  1654  knížj  Kurakin  obsadil  Kijcv  a  Šj- 
remc-tév  Bélgorod.  Za  nimi  postupovaly  jcšté 
silnější  voje  pod  velením  Buturlina  a  knížete 
Trubcckého.  Ch.  vypravil  dva  pluky  pod 
Zolotarenkem  a  Teterou,  kteří  méli  spojiti 
se  s  carem  a  vtrhnouti  do  Litvy.  Kozáci  ko- 
nali dobré  služby  při  dobytí  Vilna,  Kovna  a 
při  obsazení  břehů  Némňa  (1654—55).  Co 
válčeno  takto  na  Litvé,  Ch.  spojil  se  s  Bu- 
turlinem a  po  nešťastné  bitvě  s  velkým  het- 
mancm  S.  Potockým  u  Ochmatova  (25.  led. 
165ri)  přitáhl  podLvov,  ale  jal  se  vyjedná- 
vati již  s  obleženými  a  k  Buturlinovi  choval 
se  nevraživé.  Když  pak  car  za  války  polsko- 
ávédské  obrátil  se  proti  Karlu  X.  a  uzavřel 
«  Polskem  příméří  (3.  list.  165f)),  Ch.  o  vlastní 
újmc  vyicdnával  se  Švédy,  uzavřel  smlouvu 
o  ruzdélení  Polska  s  Rákóczym  a  poslal  svého 
plukovníka  Ždanoviče  na  společnou  výpravu 


proti  Polákům  (1657).  Zároveň  vyjednával  se 
sultánem    a   chánem   domáhaje   se   při   tom 
v  Moskvé,   by  hetmanská  bulava  přešla  na 
jeho  syna  Jurka.  Zde  věděli  o  krocích  Ch-kého, 
car  horšil  se  na  něho,  ale  poslové  jeho  Bu  • 
turlin  a  Michajlov,   kteří  přišli  do  Čigirina 
vytýkat  mu  jeho  spolek  se  Švédy  a  Rákóczym, 
zastali  ho  již  na  smrtelném  loži.   Ch.  zemřel 
v  červenci  nebo  v  pol.  srpna  r.  1657,  svěřiv 
poručenství    nad    nezletilým    synem   Jurkem 
!  Janu  Vyhovskému,  písaři  čili  kancléři  vojska 
I  kozáckého.  Pochován  byl  v  Subotové,  odkud 
později  Stefan  Czarniecki  dal  kosti  jeho  vy- 
hoditi. 
i      Ačkoliv  Ch-kému  nepodařilo  se  zříditi  kní- 
I  Ž2Ctví   ruské,   po  čemž    na  jisto  toužil,    ani 
i  upevniti  svou  dynastii,  přece  během   25  let 
I  příbuzní  jeho  ve  válkách  o  moc  hetmanskou 
I  nabývali   vlivu    mezi    kozáky    a   měli   hojně 
přívrženců.    Co  do  osobní  povahy  Ch.  byl 
,  v   první  řadě  šlechtic   ruský    (pravoslavný^. 
I  j  :nž  uměl  výborné  spojovati  soukromý  svůj 
prospěch  s  obecnými  zájmy  kozáctva.  Domá- 
I  háje  se  svých  práv  uměl  získati  si  spojence, 
I  ale  nehodlal  s  počátku  odtrhnouti  se  od  spo- 
lečné vlasti  polské,  projevuje  vždy  oddanost 
I  ke  králi  polskému.  Když  poměry  na  Ukrajině 
'  utvářily  se  tak,  že  polská  vláda  nemohla  jich 
1  uznati  a  naděje  na  samostatnou  říši  kozačkou 
j  byla  marná,  Ch.  připojil  se  k  nejpříbuznější 
■  říši  sousední  —  k  Moskvé.  V  národních  pí- 
sních maloruských  jeví  se  postava  Ch-kého 
I  v  ideálním  světle  vznešeného  hrdiny  a  mstitele 
I  lidu  ruského,  kdežto  dějepisci  polští  snažili 
se  vylíčiti  jej  naopak  pouze  jako  odbojníka 
a  zrádného  syna  vlasti.    Obecnému  lidu  Ch. 
však  příliš  nakloněn  nebyl,   pokládaje  jej  za 
pouhý    materiál    pro  své  snahy   a  odděluje 
přísné  zájmy  kozáctva  jako  zvláštní  kasty  od 
zájmů  lidu  prostého.  Na  druhé  straně  odboj 
I  byl  mu  téměř  vnucen,  když  nemoha  domoci 
,  se  svých  práv  uchýlil  se  ke  králi  a  tento  mu 
pravil:  » Vzpomeňte  si  již,  že  jste  vojíni  a  že 
máte  po  boku  šavle;  kdo  vám  zabraňuje  se 
I  hájiti  ?  Já  vám  vždy  budu  přáti.*  Ch.  zůstavil 
i  z  prvního  manželství  s  Annou  Somkovnou 
dva  syny  a  dvě  dcery,  z  nichž  Helena,  nej- 
starší   z  rodiny,    provdána  byla   za  Daniela 
Vyhovského  a  podruhé  za  Teteru,  Stefanida 
pak  za  Ivana  Ncčaje. 

Z  rozsáhlé  literatury  o  Ch-kém  uvádíme 

nejdůležitější:  N.   Kostomarov,   Bogdan   Ch. 

(Petrohrad,  1870,  3  d.);  týž  B.  Ch.,   Dannik 

Otomanskoj    porty   (»Věst.  Jevropy«,  1878); 

I  Kulis,  Otpaděnije  Malorossiji  ot  Poljši  (Mosk., 

1890,  3  d.);   Karpov,  V  zaščitu  B.   Ch-kago, 

istoriko-kritičcskija  objasněnija  po   povodu 

sočinénija  P.  A.  Kulisa  (»Čtěnija«  historického 

;  spolku,  1889,   1.);  Dr.  J.  Antoni,   Kobiety  na 

dworze   Czchryňskim    (»Bibl.  Warsz.«,  1893). 

Česky  vydán  stručný  životopis  v  >Obrazcch 

Života*  (1862),   pracovaný  dle  Kostomarova. 

Mnoho  národních  písní  a  podání  o  Ch-kém 

uveřejnili    Kostomarov,   Kulis,    Maksimovič, 

Mordovcev,  Srezněvskij,  A.  Chodžkó  a  mn.  i. 

]      3)  Ch.  Timofej   (Tymoš,  Tymoško), 

1  starší  syn  Bohdanův  (*  1635  —  f  1653),  v>- 


266 


Chmělnický  letopis. 


stupoval  po  boku  otcové,  ale  samostatné  úlohy 
nemel.  Za  sporu  otce  s  Czaplinským  byl  oJ 
tohoto  na  náměstí  čigirinském  nelítostné 
ztýrán,  což  otce  velmi  roztrpčilo.  Z  rozkazu 
otcova  ztrestal  smrtí  svoji  macechu  (v  kvét. 
1651),  jež  porušila  vérnost  manželskou  a  od- 
cizila z  pokladny  hetmanské  sud  zlata.  Přání 
Bohdanovo,  aby  synu  svému  zajistil  trůn 
multanský  rukou  clcery  hospodara  multan- 
ského,  uskutečnilo  se  teprve  po  dvou  létech 
Q652)  branným  zakročením  Ch-ch.  Při  tom 
Timofej  vyznamenal  se  u  Batova.  Když  pak 
valašský  hospodař  vypudil  tchána  jeho  a  tento 
uprchl  k  Ch-kému  do  Kamence  Podolského, 
Timofej  vtrhl  s  10.000  kozáky  do  Multan. 
Avšak  hospodař  valašský,  spojiv  se  s  kní- 
žetem sedmihradským  Kákóczym,  obléhal 
Timofejc  a  Vasila  Lupula  v  Sučavé,  při 
čemž  onen  padl  ranou  z  déla.  Vdova  Jeho 
Rozanda  přebývala  na  Ukrajině  v  zámku  ZieA- 
kovském,  pak  v  Raškové  na  Podolí,  kde  ji 
kozáci  Drozdertkovi  zavraždili  (1666). 

4)  Ch.  Jurij  (Jurko,  Juryško),  mladší 
syn  Bohdanův  (*  1641  —  f  1685),  po  smrti 
otcově  uznán  byl  hetmanem,  ale  správu  voj- 
ska kozáckého  měl  poručník  jeho  Vyhovský, 
jenž  ho  poslal  na  akademii  kiievskou  k  dal- 
šímu vzdělání.  Isa  slabého  zdraví  neprotivil 
se  podstatně  Vyhovskému,  jenŽ  osvojil  si  titul 
hetmanský,  ale  když  tento  uzavřel  smlouvu 
hadjačskou  (1658)  a  poddal  se  Polsku,  pří- 
vrženci Moskvy  prohlásili  za  hetmanaCh-kého 
(1659).  Smlouva  hadjačská  následkem  toho 
nemohla  vejíti  v  život  a  Vyhovský  přinucen 
poslati  bulavu  hetmanskou  Ch-kému.  Ten 
dobyl  Cigirina  pomocí  vojska  moskevského, 
jež  však  pod  Konotopem  bylo  poraženo,  na- 
čež, když  Ch.  sám  utrpěl  velkou  porážku 
u  Cudnova  (1660),  poddal  se  Polsku,  od 
něhož  přijal  titul  hetmanský  a  Šlechtický. 
Ale  i  tehdy  čásC  kozáků  zůstala  věrna  Moskvě 
a  domácí  válka  trvala  dále.  Když  pak  mo- 
skevský generál  kníže  Romodanovskij  po- 
razil Ch-kého  u  Kanéva  a  ten  viděl,  že  se 
stává  obecně  neoblíbeným  pro  řádění  Tatarů, 
svých  spojenců,  vzdal  se  Ch.  hodnosti  het- 
man.ské  (1662)  a  vstoupil  do  kláštera  pod 
jménem  Gcdcon.  Hetmanem  stal  se  Tetera, 
druhý  manžel  sestry  Ch-kého  Heleny.  Ch. 
však  po  roce  zatoužil  již  opět  po  moci  het- 
manské a  jal  se  vyjednávati  s  bývalými  pří- 
vrženci svými.  Následkem  toho  byl  jat,  ode- 
slán do  Lvova  (1664)  a  pak  do  Malborgu 
(Marienburg).  Teprve  r.  1667  byv  propuštěn 
usadil  se  v  Humani.  V  neustálých  sporech 
a  zápasech  o  moc  hetmanskou  přidržel  se 
Chaněnka.  ale  na  cestě  k  němu  byl  od  Ta- 
tarů jat,  odveden  na  Krim  a  odtud  poslán 
do  Cařihradu.  Sultán  netajil  své  radosti  nad 
tím,  neboť  hodlal  pomocí  Ch-kého  zmocniti 
se  Ukrajiny.  Jmenovav  jej  »knížetem  Sarmat- 
skýmc,  poslal  jej  s  Ibráhímem  pašou  pod  Či- 
girin  (1677).  Výprava  neměla  úspěchu.  Te- 
prve násl.  r.  přitáhl  velký  vczír  Kára  Mustafa 
a  Čigirin  padl.  Naděje  Ch-kého  však  se  ne- 
uskutečnila. Sultán  dal  čásť  Ukrajiny  po  pr. 
břehu  Dněpru  do  správy  Dukasovi  a  teprve 


r.  1685  jmenoval  zde  hetmanem  Ch-kého, 
naznačiv  mu  sídlem  Němirov.  Vláda  jeho  ne- 
trvala dlouho,  neboť  již  ke  konci  téhož  roku 
pro  ukrutnosti,  jichž  dopustil  se  na  bohatém 
kupci  arménském,  postaven  z  rozkazu  sultá- 
nova před  soud  v  Kamenci,  odsouzen  k  smrti 
a  zardousen.  —  Srv.  V.  Antonovič  a  V.  Bec,. 
Istoričeskije  dějatěli  Jugo-Zapadnoj  Rossiji 
v  biografijach  i  portretach  (Kijev,  1883). 
Z  pozdějších  potomků  téhož  rodu  vynikli: 

5)  Ch.  Ivan  Parfentjěvič,  filosof  ruským 
studoval  v  Kijevě  a  v  Královci,  kde  dosáhl 
doktorátu,  pak  byl  členem  kommisse  pro  se- 
stavení nového  zákonníku  a  hlavně  zn^^m 
studiemi:  Oprover^enije  na.  odno  sočinénije  Šle- 
gelja ;  Ra\sui{dénije  o  vab$tvi  po  i^kouu  jesté- 
stveunomu  i  po  právu  vsenarodnomu  (1762)  a  j. 

6)  Ch.  Nikolaj  Ivanovic,  dramat,  spis. 
rus.,  syn  před.  (♦  1789  v  Petrohradě,  f  1846 

1 1.),  vzdélav  se  v  hornické  škole,  sloužil  v  za- 
hraničném  kollegiu,  později  ve  vojsku,  nače£ 
povýšen  byv  za  štábního  důstojníka  stal  se 
pobočníkem  gen.  Kutuzova,  r.  1813  gen. 
Oppcrmanna  a  mimo  jiné  účastnil  se  též  bitev 
u  Drážďan  a  u  Lipska.  Po  válce  byl  správ- 
cem kanceláře  Miloradoviče,  petrohradského 
gen.  gubernátora.  Vstoupiv  r.  1824  do  mini- 
sterstva vnitra,  jmenován  r.  1829  gen.  guber- 
nátorem  ve  Smolensku,  jenž  děkuje  mu  za 
své  znovuzřízcni  po  katastrofě  válečné,  a 
r.  1837  přesazen  do  Archangelska,  ale  pro 
churavost  záhy  šel  do  výslužby.  Do  veřej- 
nosti vystoupil  poprvé  veselohrou  Govorun 
(1817),  pak  záhy  následovaly  Salosti  vljuhlen- 
nych  a  Voidusnyje  \amki,  jež  okamžitě  získaly 
mu  přízeň.  Práce  jeho  nevynikají  původnosti, 
volil  k  nim  látku  z  veseloher  a  frašek  cizích, 
po  většině  francouzských,  ale  nemalou  před- 
ností jejich  je  čistý,  originální  humor,  prostý 
všeho  cynismu  a  triviálnosti,  umělecká  forma, 
krásná  dikce  a  dokonalý,  pružný  a  uhlazený 
verš,  vlastnosti,  jichž  vážili  si  při  Ch-kém 
přední  zástupci  tehdejší  literatury  ruské,  jako 
Puškin,  Gnědič,  Krylov,  ano  i  soupeř  jeho 
Šachovskij.  Prostotou  a  dokonalostí  verše 
blíží  se  nejvíce  Gribojedovu,  jenž  v  mnohém 
ohledu  může  býti  pokládán  za  jeho  žáka.  Ná- 
ležeje k  nejlepším  zástupcům  francouzského 
klassicismu  v  literatuře  ruské,  jest  zároveň 
tvůrcem  prvních  rus.  vaudevillů,  jež  za  první 
polovice  tohoto  stol.  těšily  se  nevšední  oblibě. 
Za  nejlepší  jeho  práce  považuje  se  historické 
drama  Zinovij  Bogdan  Chmělnickij,  historická 
komedie  Carskoje  slovo  a  z  veseloher  mimo 
již  uvedené  Babuškiny  popugaji;  Aktéry  me^du 
soboju;  Su^enago  koněm  né  objedéŠ;  Sovaja 
sjlosř;  Svčtskij  slučaj;  Karautin;  SfoJ  mj^xČik 
a  j.  Pořídil  též  cenný  překlad  Moliérova  >Po- 
krytce«  a  »Školy  žen*.  Soubor  jeho  prací 
(Sočiněnija)  vydal  Aladjin  (1829)  a  Smirdin 
(v  Petrohradě  1849,  2  d.).  Šnk. 

Chmdlnioký  letopis  byl  psán  v  městečku 
Chmelníku  na  ř.  Bugu  nedaleko  Meziboře  od 
neznámého  autora,  jenž  ve  svém  vypravování 
málo  kdy  zabíhá  za  Chmelník.  Poznamenává 
děje  Ukrajiny  v  r.  1636—50  a  listy  současníka 
vyslovuje  názory  lidu   o  vítězstvích  Chmel- 


Chmelník  —  Chmielowski. 


267 


nického.  Vydán  v  Kijevč  r.  1878  jako  úvod 
k  letopisu  Šamovidcovu.  Řr. 

Chmélnik,  pol.  Chm  i  e  1  n  i  k,  město  v  Újezdu 
litinském  ruské  gub.  podolské,  183  lem  sz.  od 
Kamence  Podolského,  na  ostrově  utvořeném 
třemi  rameny  Bugu,  v  bohaté,  jezernaté  kra- 
jině, má  5  pravosl.  a  1  katol.  kostel,  židov- 
skou modlitebnu,  starý  zámek  s  hradbami  a 
12.228  ob.  (1885),  živících  se  většinou  orbou 
a  chovem  dobytka.  Mimo  to  kvete  zde  výroba 
obuvi,  kterouž  zaměstnává  se  asi  700  osob. 
První  zmínka  o  Ch-u  děje  se  r.  1448,  kdy 
obci  dostalo  se  městského  práva  magdebur- 
ského. R.  1500  spálili  město  krimští  Tataři. 
K  Rusku  připojeno  r.  1795,  bylo  pak  až  do 
r.  1797  újezdným  městem  gub.  braclavské  a 
do  r.  1804  gub.  podolské. 

CHimélOT,  Chmielcw,  Chmelov,  mě- 
stečko v  Újezdě  romenskéni  rus.  gub.  pol- 
lavské,  na  říčce  Chmělovce  a  poštovní  silnici 
do  Konotopu,  má  2  kostely,  výroční  trhy  a 
4175  ob.,  Poláků  a  Malorusů.  V  okolí  značně 
pěstuje  se  tabák. 

Ohmelovioe,  osada  v  Čechách  u  Kobyl  i  c, 
hejt.  a  okr.  N.  Bydžov,  fara  a  pš.  Velké  Petro- 
vice;  19  d.,  122  ob.  č.  (1890),  nad.  dvůr  be- 
nedikt.  kláštera  v  Broumove. 

Olimerek,  botan.,  viz  Scleranthus. 

Climialeoki  Stefan,  vojvoda  kijcvský, 
z  chudé  rodiny  šlechtické  (f  1630),  nasbíral 
si  již  v  mládí  ve  válkách  proti  Tatarům  a 
proti  Moskvě  mnoho  zkušeností  válečných 
a  stal  se  oblíbeným  a  písněmi  oslavovaným 
válečníkem  polským.  Po  nešCastné  bitvě  Žól- 
kiewského  u  Cekory  prosekal  se  Ch.  v  noci 
se  svým  sborem  skrze  nepřítele;  byv  od  hct- 
mana  Koniecpolského  jmenován  jeho  náměst- 
kem v  Podolí,  pobil  r.  1626  u  Bělocerkvc  na 
40.000  Tatarů,  odňal  jim  všecky  zajatce  a  ko- 
řist válečnou.  R.  1629  zvítězil  u  Martinova 
nad  daleko  silnějšími  Tatary,  kteří  ztratili 
v  bitvě  mladého  chána  Kantcmíra,  jehož  use- 
čenou hlavu,  šavli  a  toulec  předložil  Ch.  králi 
Zikmundovi  III.,  který  ho  za  to  povýšil  na 
vojvodu  kijevského.  Obšírný  životopis  jeho 
podal  Seweryn  GolQbiowski  (»Biblioteka  War- 
szawska«,  1X53). 

dunlelew,  mčstys  poltavský,  v.  Ch  m  ě  1  o  v. 

Olmilalewski  Józef,  spisovatel  polský 
(*  1842  v  Bochni),  studie  ukončil  na  pacd- 
agogiu  Ivovském,  načež  byl  učitelem,  pak  in- 
spektorem a  konečně  professorem  na  učitel- 
ském ústavě  v  Krakově.  Psal  veršem  i  prosou 
do  časopisů  pro  mládež  a  vydal  několik  sbírek 
svých  prací  též  o  sobě,  jako:  Xbiór  poivins\0' 
watt  dla  d\ieci ...  (2.  vyd.  Krakov  a  Lvov, 
1868);  Wiq\anka  {awierajqca  powiastki,  wier$ie 
i  opowiadania  . , .  (Kr..  1867);  Zbiór  piesni  dla 
mlod^ieix  (1868  a  1870,  2  sv.);  Zaftadki,  ^gio- 
skówki,  lamif^iówki^  rébusy  (t.,  1870), a  pod. 

Olunlelnik:  1)  Ch.,  město  v  Újezdu  stop- 
nickém  gub.  kielecké  v  Ruském  Polsku,  j.  od 
Kiclců,  má  2  katol.  kostely,  synagogu,  poŠt. 
a  tclegr.  stanici,  koželužny,  továrnu  na  hosp. 
stroie,  pivovar,  výrobu  mýdla  a  sukna,  doly 
měděné,  olověné  a  železné,  obchod  většinou 
v  rukou  židovských  a  7349  ob.  (1890),  z  nichž 


jest  80%  židů,  ostatní  katolíci.  Ch.  jest  z  nej- 
starších osad  v  Malé  Polsce.  R.  1241  porazili 
zde  Tataři  Poláky  krakovské  a  sandoměřskč. 

2)  Ch.,  mčsto  podolské,  viz  Chmelník. 

z  Ohmielnika  (Chmielecius)  Marci n, 
lékař  a  filosof  pol.  (*  1559  v  Lublině  —  1 1632 
v  Basileji),  jako  1  Slety  jinoch  odebral  se  do 
Basileje,  kde  ukončil  studia  filosof,  a  lékařská, 
načež  stal  se  zde  prof.  logiky  a  pak  vnitřního 
lékařství.  Těšil  se  dobré  pověsti  jako  praktik 
a  zastával  několikráte  hodnost  děkana.  Z  prací 
jeho  uvádějí  se:  De  pleuritide  (Basilej,  1587); 
Dissertatio  de  humoribus  (t.,  1619);  Dissert. 
de  elemoitis  (t.,  1623). 

Ohmielo wskl :  1)  Ch.  Benedykt,  kněz 
polský  z  pol.  XVÍII.  stol.,  známý  jako  autor 
encyklopaed.  díla  Nowe  Ateuy  albo  Akademia 
wF^elkej  scyencyi  pctna  . . .  (Lvov,  1745 — 46, 
2  části  a  značně  doplněno  1753—56,  4  d.). 
Kniha  ta,  napsaná  nesystematicky  a  nekriticky, 
jakož  i  špatným  jazykem,  dlouho  byla  poklá- 
dána za  snůšku  pravé  lidské  moudrosti  a  pro 
clújiny  civilisace  polské  jest  zajímavá  jako 
zrcadlo  duševní  úrovně  tehdejší  společnosti 
pol.íkc.  Mimo  to  vydal  výtah  z  Niesieckého 
Zbiór  krótki  herbów  polskich  . . .  (Varš.,  1763). 
Připisují  se  mu  ještě  Kaictitia  na  niediiele, 
sívi^ta . . .  (Lvov,  1777),  jcŽ  byla  pak  často 
otiskována.  Z  jeho  života  známo  jest,  že  byl 
po  r.  1745  proboštem  ve  Firlcjowě,  kde  zbu- 
doval si  jakýsi  vzor  svatyně  vědecké  s  čet- 
nými nápisy  latinskými  i  polskými,  sochami 
svatých,  allány  v  zahradě  a  pod.,  což  vše 
budilo  obdiv  vrstevníků. 

2)  Ch.  Antoni,  bohoslovec  pol.  (♦  1841 
v  Zawadyňcích  podol,  gub.),  studoval  ve  Var- 
šavě a  v  Petrohradě,  kde  dosáhl  hodnosti 
magistra  theologie,  načež  působil  jako  kněz 
ve  Varšavě,  v  Lowiczi  a  v  L^czyci.  R.  1875 
podnikl  cestu  do  Jerusalema,  Lourdů  a  Pa- 
dovy. Mimo  několik  svazků  kázání  {Kaiania 
o  riec\ach  ostatcc^nych^  1879;  K.  o  dobrých 
ucíynkach,  1880;  K.  na  nied\iele  i  swi^ta  ca- 
'tego  roku,  1880  a  1882  a  pod.)  vydal  životo- 
pisy Stanisl.  Karnkowského,  arcib.  hnézden- 
ského  (1885),  J.  D.  Jolikowského,  arcibiskupa 
Ivovského  (1891),  A.  Zaluského,  biskupa  ploc- 
kého  (1883),  sv.  Ignáce,  Leonarda,  Kazimíra 
a  j.  Z  bohosl.  spisů  jeho  uvádíme:  Žycie  we- 
dlug  wiary  i  rozumu  (1890);  Sfaksymy  šw.  Igna- 
cego  (1886);  RekoHekcye  ks.  Tomasia  Mtoď{ia- 
nowskiego  (1889);  O  prawd^iwej  skrus^c  serca 
(1891);  Zachqta  do  doskonatoéci  {1S90) ;  Historya 
Star.  a  Sow.  Testamenta  TCz^stochowa,  1884). 

3)  Ch.  P  i  o  t  r,  bratr  přea.,  liter,  historik  a  kri- 
tik pol.  (*  1848  v  Zawadyňcích),  ukončiv  gymn. 
studia  ve  Varšavě,  vstoupil  r.  1866  do  tamní 
hlavní  školy,  kde  studoval  se  zápalem  klass. 
filologii,  filosofii,  dějiny  a  zejména  literaturu  a 
jazyk  polský  u  A.  Tyszyrtského.  Po  přeměně 
školy  na  universitu  (1869—70)  Ch.  pobyl  zde 
ještě  rok,  načež  odejel  na  venek  iako  domácí 
učitel.  Navrátiv  se  r.  1871  do  Varšavy,  byl 
činným  při  redakci  nově  založené  »Ňiwy€, 
kolem  niž  skupili  se  mladí  pracovníci.  V  lé- 
tech 1873 — 74  poslouchal  v  Lipsku  Drobische, 
Heinze  a  Peschla  a   dosáhl   zde    doktorátu 


268 


Chmielowski. 


disscrtací  Cber  die  orfianischeu  Bediugwigen 
der  Entstehung  des  Wlllem  (Lipsko,  1874). 
Literární  činnost  zahájil  r.  1867,  pracuje 
hlavné  v  oboru  liter,  dčjin,  filosofie,  aesthetiky, 
filologie  a  paedagfogiky.  Přednášel  též  litera- 
turu a  jazyk  polský  v  ženských  a  soukrom. 
školách  varšavských,  ale  nabízeného  mu  místa 
professora  téhož  předmětu  na  universitě  varš. 
(1883)  nepřijal,  nechtěje  zahájiti  výklady  rusky. 
V  obor  pacdagog.  činnosti  jeho  spadají  práce: 
Co  wychowanie  ^  diiecka  irobič  mo\e  i  powinno 
(Varš.,  1874);  Ksia^ka  do  c:ytama  (t.,  1875); 
D\iesi^c  lat  \  d{iejów  wychowauia  w  Polsce 
(»Bluszcz«,l877);  Poe^ya  w  wychowaiiiu  (Vilno, 
1881)  a  j.  Mimo  to  byl  hlavním  spolupracovní- 
kem díla  >Zlota  prz(,»dza  poetów  i^prozaików 
polskichc  (Varš.,  18S4— 87,  4  d.).  Čmnost  re- 
daktorskou zahájil  r.  1872  v  časopise  >Opickun 
Do.Tjo\vy«,  ačkoliv  již  v  r.  1868—81  obstarával 
kritický*  oddíl  > Bibliotéky  \varsza\vské«.  Od 
r.  1S7S  redigoval  sbírku  >Bibl.  najczelniejszych 
utworów  literatury  curopiejskiej«,  kde  mimo 
hlavni  díla  literatur  světových  vydal  též  mnohé 
spisy  polské  s  pečlivými  životopisy  a  kriticko- 
hist.  výklady,  jako  Krasického.  \V.  Potockého, 
>íarusze\vicze  (18.>2),  A.  Morsztyna  (1883), 
L.  Górnického  (1886,  3  d.).  Jeho  redakcí  vy- 
chází též  obšírné  dílo  »Dzieje  literatury  po- 
\vszcchncj«,  pro  něž  B.  Grabowski  napsal 
dóiiny  liter,  české.  Od  r.  1S80  Ch.  jest  re- 
daktorem předního  měsíčníku  pol.  »Atenca€. 
Literárně- historické  monografie  a  kritické 
stati  ieho  objevovaly  se  ve  všech  čelnějších 
listech  pol.  Maje  bystrý  rozhled  po  duševním 
hnutí  v  Německu.  Francii  a  Anglii,  obeznámen 
jsa  se  spisy  Wundtovými,  Helmholtzovými, 
iMúlIerovými.  Bainovými,  Taineovými,  Millo- 
vými  jakož  i  s  literaturami  klassickými  a  hlav- 
ními plody  literatur  nových,  upoutal  na  sebe 
pozornost  již  prvními  pracemi,  jako  Geneia 
F.ifita\yi  (Varš.,  1873),  hlubokou  to  analysí 
duševního  života  vůbec  a  tvorby  umělecké 
zvláště,  založenou  hlavně  na  studiu  Tainea, 
Pospmea  a  Cohena,  dále  v  Lipsku  psanou  stu- 
du Artyím  i  artyšci,  čelící  proti  zásadě  umění 
pro  umění,  a  i)ícdev!5ím  Kobiity  Mickicwic\a, 
Slowacklego  i  Kr.iaiňskicgo  (t.,  1873,  3.  vyd. 
t.,  188o).  těšící  se  dosud  nevšednímu  úspěchu 
pro  živou,  barvitou  a  v  lehkém  feuilletonním 
slohu  psanou  charakteristiku  hlavních  boha- 
týrck  těchto  vynikajících  básníků.  Z  pozděj- 
ších o  sobě  vydaných  prací  vzbudil  obecný 
zájem  jeho  náčrt  nejnovější  literatury  polskc 
(Vilno,  18sn.  vydaný  pak  v  širších  rozměrech 
s  názvem  Zarys  literatury  pohkiej  \  ostatuich 
lat  d\vud\'t€stú [Xzixš.,  18ř<b\  který  dotýkaje  se 
převratu  smýšleni  ve  společnosti  polské  jakož 
i  hlavních  zástupců  dvou  nepřátelských  táborů 
zavdal  příčinu  k  protestu  Adama  Goraje  a  čá- 
stečně Henryka  Sienkiewicze,  co  zatím  na 
obranu  Ch-kého  vystoupil  F.  Jež  a  J,  Kotar- 
birtski.  Dalším  souborným  dílem  jeho,  podá- 
vajícím charakteristiku  předních  spisovatelek 
pol.,  jest  spis  Autorki  ;'o/>V/V  (t  .  1885),  kde 
vyniká  zejména  charakteristika  Žmichowské. 
kdežto  v  životopisech  Hofmanové,  Jaraczew- 
ské  a  Falertské  Ch.  líčí  tři  hlavní   fase  vý- 


voje Ženské  otázky  v  Polsku,  potom  Studva 
i  Š\kice  (Krakov,  1886  a  1889,  2  díly)  a  \asi 
poiviešciopisar^e  (t.,  1887),  obsahující  charakte- 
ristiku starších  spisovatelů  polských  a  obsáhlé 
studie  o  M.  Czajkowském,  H.  Rzewuském, 
Z.  Kaczkowském,  J.  Kraszewském,  H.  Sien- 
kiewiczovi,  Korzeniowském,  Sztyrmcrovi,  Ma- 
ciejowském  (Sewerovi),  Glowackém  (Prusovi), 
Szaniawském  (Junoszovi),  Bierzyrtském  (Czcr- 
nedovi)  a  j.  Konečně  náleží  sem  i  pozdější 
jeho  dílo  Wspó^ciešni  pocci  po'scy.  Dvěma 
veleduchům  literatury  polské  věnovány  jsou 
jeho  literárně-životopisné  monografie'  Josef 
Unacy  Kras\ewski  (t.,  1886)  a  Adam  Mickie- 
ivici  (Varšava  a  Krakov,  1886,  2  d.),  jež 
co  do  pečlivosti  a  propracovanosti  sne- 
sené látky,  zejména  ve  druhém  díle,  jsou  do- 
sud nejúplnějším  a  svého  druhu  jediným 
obrazem  jejich  činnosti.  Případným  doplňkem 
cenných  těchto  monografii  jeát  studie  Este- 
tycino-hytyc^ne pojílady  A.  Mickietvic{a  (Lvov, 
Í889)  a  »Vybor  pism  kraszewskiego*  s  množ- 
stvím kritických  poznámek  a  výkladů.  Veliká 
jest  řada  jeho  průpravných  studií  a  statí  více 
méně  zakončených,  jež  rozptýleny  jsou  dosud 
po  časopisech.  Hlavnější  z  nich  jsou:  Goethe, 
^arys  biogrnficitto-literackl  (»Ateneum*,  1878); 
Sajno\vs\y,  a  jednak  starý  \wrot  w  filo\qjfii 
uasýej  (t.,  1881);  Hipolit  Tawe{t.,  1893);  August 
Ciesýkowski  (t,,  1894);  Towiaňski  i  Síickiewic\ 
(t.,  1879);  Liberaliím  i  obskurautyím  (t.,  1883); 
Karol  Libelt  (»Gazeta  Pol.«,  1875);  S^kice  i  d^ie- 
jów  dramatu  w  Polsce  (»Echo  Muzyczne«),  dále 
rozbory  činnosti  K.  Zalewského  (t.,  1894), 
Blizirtsívého  (»Wiek«,  1^93),  Orzeszkowé  (při 
jub.  vydání  její  povídky  >Benc  nati*,  1893) 
a  mn.  j.  Ke  studiu  literatur  cizích  vztahuje 
se  mimo  jiné  ještě  jeho  spis  Rousseau  w  setuq 
roc^nice  igonu  (Varš.,  1878)  a  překlad  Goethova 
Wilhelma  Meistra.  Ch.  náleží  k  nejlepším  pol. 
kritikům,  vynikaje  nejen  plodností,ale  i  metho- 
dičností  a  vědeckým  rozhledem,  podporova- 
ným vzácnou  pracovitostí  a  paměti.  V  kombi- 
nacích jest  rozvážný,  v  úsudcích  střízlivý,  vždy 
hledaje  spojitost  posuzované  práce  se  zjevy 
současnými,  objasťVuje  poměr  její  ku  předešlým 
a  obraceje  náležitou  pozornost  na  konečnou 
odvislost  její  od  psychické  organisace  auto- 
rovy, při  čemž  ovšjm  nezavrhuje  obecné  při- 
jatých zásad  aesthetických,  plynoucích  z  naší 
or^^anisace  duševní.  Stoje  takto  na  přísné  re- 
ální půdě,  z  níž  podnikl  boj  proti  mlhavým 
úsudkům  a  nekritickému  panegyrismu,  před- 
stihl též  značně  své  předchůdce,  jako  Klaczka. 
MaLckého,  Siemieúského,  Tarnowského,  Ty- 
szynského  a  j.,  kteří  Ipějí  ještě  více  méně  na 
určitých  ideách  metafysických,  aesthetických, 
éthických,  ano  i  politických  (Spasowicz).  Ch. 
první  v  literatuře  pol.  jal  se  pohlížeti  na  umě- 
lecké dílo  jako  na  výsledek  kombinovaných 
processů  duševních,  závislých  jak  na  vlast- 
nostech individuelních,  tak  na  všeobecném 
hnutí  duševním.  Stanovisko  to  spojeno  jsouc 
s  vědeckou  mcthodou  badání  rozšiřuje  ovšem 
značně  obor  prací  přípravných, ale  za  to  usnad- 
ňuje cestu  k  trvalým  výsledkům  a  zužuje  široký 
vliv  subjektivních   názorů.  Jsa  přítelem  mc- 


Chmour  —  Chobotnatci. 


269 


Ihody  Taincovy,  přihlíží  spíše  ke  stránce  histo- 
ricivO  než  acsthctické  a  umí  zachytiti  nejvý- 
značnější rysy  posuzovaného  spisovatele  na 
celkovém  základě  dobře  vycítěné  a  pochopené 
epochy,  při  čemž  úsudek  jeho  vyniká  přímostí, 
důsledností  opřenou  na  chladne  rozvaze  a 
jakýmsi  klassickým  klidem.  Čes.  překlad  Hi- 
storie v  poesii  v  »Lit.  listech«,  1887.      Šuk. 

Chmonr,  vrchní  vrstva  lesní  půdy,  jež  se 
skládá  ze  setlelých  haluzek,  jehlicí  a  listí. 

Ch&ava,  ves'  v  Čechách,  viz  Chyňava. 

Chnodomar,  král  alamanského  území  mezi 
Rýnem  a  Vasgonským  lesem  (Vogesami),  duše 
konfederace  alamanských  knížat  a  kmenů  proti 
Římanům,  velel  r.  357  po  Kr.  levému  křídlu 
alam.  a  porazil  jízdu  římskou,  musil  však  před 
Juliáncm  dáti  se  na  útěk,  ale  byl  zajat  a  od- 
veden do  Říma,  kde  internován  byl  na  Coeliu 
»in  Castris  Peregrinis*. 

Chnam (u Řeků  Chnumis,  Chnubis,  snad 
i  Kncf,  Knufis),  ejjyptský  bůh  zobrazovaný 
s  hlavou  nebo  jen  s  rohy  berana.  Mezi  rohy 
drží  kotouč  slunečný  (?j 
se    dvěma    péry.   Ctěn  . 

byl  v  krajině  kataraktů, 
zvláště  na  Elefantině, 
v  jižní  části  Thebaidy, 
ale  kult  jeho  zasáhl 
později  i  do  pouště  li- 
bycké  a  do  oasy  sívské. 
V^  této  spatřují  se  po- 
sud trosky  jeho  chrá- 
mu. V  nápisech  zovc  se 
pán  povodně,  dárce 
vody.  Jako  takový  sto- 
toiňován  přímo  i  s  bo- 
hem vody  Núnem.  Na 
památkách  bývá  zobra- 
zen robící  na  hrnčíř- 
ském kruhu  buď  posta- 
vu lidskou  nebo  vejce, 
z  něhož  dle  báje  egypt- 
ské povstal  svět.  Vše- 
cko to  vede  k  původ- 
nímu významu  Ch-a  ja- 
ko vody,  jež  sama  jsouc  sídlem  božího  ducha, 
od  ni  neodlučitelného,  jest  tvůrcem  všeho 
světa.  Sekundární  zdá  se  býti  význam  Ch-a 
jako  boha  slunce.  Jako  takový  zove  se  přímo 
Ch-Ra  a  ctěn  zvláště  v  Esně  (Latopoli).  Jestiť 
po  názoru  orientu  slunce  hořící  voda.  Ch.  je 
bohem  prastarým.  Vysk3^ujeť  se  již  ve  IV.  dy- 
nastii. Průvodkyní  jeho  jest  bohyně  Heká,  po- 
zději Sáti  a  Anuki.  Dk. 

Ohoany  viz  Nozdry. 

Ohoapa  [čo-],  Chuapa,  Illapel,  řeka 
v  jihoamer.  republ.  Chili,  oddělující  od  sebe 
prov.  Aconcaquu  a  Coquimbo,  vyvěrá  na  hoře 
Cerro  del  Mercedario  (6798  m  n.  m.),  teče 
směrem  od  jv.  k  sz.,  přijímá  s  pravé  strany 
několik  větších  přítoků  stékajících  z  Kordil- 
lery a  ústí  se  po  toku  193  km  do  Velkého 
okeánu  blíže  Porto  Manso  Asiento. 

Ohoaspei,  starověké  jméno  perské  řeky 
Kerchy  (v.  t.). 

OhÓDá,  Hoba,  město  sev.  od  Damašku. 
Dle  prvé  knihy  Mojžíšovy  (XIV,  15)  proná- 


č.  1914-   Chnum. 


sledoval  až  sem  Abraham  krále  elamitského 
Kcdorlaomera  a  spojené  s  ním  krále  meso- 
potamské  za  účelem  osvobození  svého  bratra 
Lota,  jimi  zajatého,  což  se  mu  též  podařilo. 
V  křesťanské  době,  za  Eusebia,  byla  zde  obec 
Ebjonitů,  kteříž  zachovávali  četné  náboženské 
zvyky  hebrejské. 

dhobidov,  ves  mor.,  viz  Chabičov. 

Chobin,  Chobyně,  chybně  Chubín,  osada 
na  Moravě,  hejt.  Mor.  Třebová,  okr.  a  pš.  Je- 
víčko, fara  Šubírov;  30  d.,  201  ob  č.  (1^90). 
Vznikla  r.  1710  na  pozemcích  bvv.  pan.  dvora. 

Chobolioe :  1)  Ch.  Dol  n í  (Nieder-Koblitý), 
ves  v  Cechách,  hejt.  Litoměřice,  okr.  Úštěk, 
fara  a  pš.  Liběšice;  38  d.,  177  ob.  n.  (1890), 
chmelnice.  —  2)  Ch.  Horní  (Ober-K.),  ves  t.; 
48  d.,  229  ob.  n.  (1890).  Obě  tyto  vsi  uvádějí 
se  v  XVI.  stol.  jako  samostatné  zboží  Kyšpcr- 
ských  z  Vřesovic  (do  r.  1628),  pak  Jana  Kyce 
z  Lichtenfeldu  (do  r.  1637),  načež  dostaly'  se 
Kostomlatským  z  Vřesovic.  R.  1680  koupila 
Ch.  oboje  jesuitská  kollej  u  sv.  Klimcnta 
v  Praze  a  Ch.  D.  připojila  ke  statku  libé- 
šickému,  kdežto  Ch.  H.  drženy  k  Ploskovicům. 

Chobot  vůbec  znamená  zadní  kout  neboli 
cíp  čehokoliv,  ku  př.  ch.  rybníka,  ch.  síti 
neb  rukávníku  a  pod.  Význam  zeměp.  viz 
Záliv. 

Chobot,  osada  v  Čechách  u  Lhoty  Nesper- 
ské,  hejt.  Benešov,  okr.  a  pš.  Vlašim,  fara  Ve- 
líš; 12  d.,  65  ob.  č.  (1890),  mlýn  a  slabé  lo- 
žisko kam.  uhlí.  Od  starodávna  stávala  zde 
tvrz,  na  níž  v  XVI.  stol.  seděli  ryt.  z  Ostřcdka, 
kteří  odtud  se  zvali  Chobotští  z  O.,  jichž 
potomci  se  tu  jakož  i  na  sousedních  Nespe- 
rách  uvádějí  do  konce  XVII.  stol.  Poslední 
potomek  rodu  toho,  rytíř  Vilém  Chobotský 
z  Ostředka  na  Nespeřích,  pochován  r.  1694 
v  kostele  chotyšanském.  Tvrz  bezpochyby 
zanikla  ve  válce'  třicetileté.  Srv.  Pam.  Arch., 
díl  I.,  str.  177. 

Ohobotnatoi  ( Proboscidia),  podř.  s  s  a  v  c  ů 
kopytnatých,  skupina  teď  již  nepatrná,  ve 
kterou  však  náležejí  největší  recentní  ssavci 
na  souši  žijící.  Mají  čenich  prodloužený  ve 
dlouhý  a  pohyblivý  chobot,  na  jehož  konci 
se  obé  nozdry  nalézají.  Oči  jsou  malé,  boltce 
však  veliké  a  široké.  Mezi  okem  a  uchem  jest 
pod  kozí  veliká  žláza  skráňová.  Ve  chrupu 
neúplném  špičáky  vždy  scházejí;  v  mezičelistí 
jsou  mocné,  dlouhé  zuby  řezací  v  podobě 
oblých,  poněkud  zakřivených  tcsákův,  jež  ne- 
mají oddělených  kořenův.  Kromě  těch  mají 
mastodonti  (Mastodon  Cuv.)  i  v  dolejší  čelisti 
dva  řezací  zuby  klům  podobné,  a  Dmotherium 
Kaup.  má  dva  tesáky  jen  na  bradě.  Veliké 
stoličky  jsou  složeny  ze  příčných  desk  a  mají 
na  ž vykácí  ploŠe  buď  záhyby  emailu  (Elephas 
L.)  nebo  oblé  hrboly  {Mastodon  Cuv.);  sto- 
ličky se  obnovují  tím  způsobem,  že  na  místo 
jedné  za  ní  vyrůstá  druhá,  tak /že  nanejvýš 
vidíme  najednou  2,  zřídka  i  3.  Úhrnem  může 
postupem  vyrůsti  stoliček  v  každé  čelisti  6. 
Vysoké,  statné  nohy  mají  veskrz  po  5  prstech 
kozí  nedělenou  obalených,  ale  kopyta  buď  na 
všech,  buď  jen  na  4  anebo  3  prstech;  ch.  na- 
šlapují na  konce  prstův  a  na  kožnatý  mozol 


270 


Chobotnice  —  Chocemyšl. 


za  nimi  ležící.  Krátký  ocas  dosahuje  nanejvýš 
k  ohbí  zadních  končetin.  Tělo  jest  pokryto  koži 
tlustou,  u  recentních  druhů  téméř  lysou,  jen 
řídkými  chlupy  pokrytou ;  fossilní  druhové  byli 
hojnčjší  srsti  porostlí.  Pokud  se  tkne  kostry, 
dodáme  jen  tolik,  že  mají  ch.  veskrze  kosti 
tťžké,  krátké  a  silné.  V  kosti  čelní  a  temenní 
jsou  rozsáhlé  dutiny  mezi  vnitřní  a  vnéiší 
stěnou  těchto  kostí.  Klíční  kosti  (clavicuía) 
scházejí;  kosti  loketní  (ulna)  a  vřetenní  (rá- 
dius), pak  holenní  (tibia)  a  lýtková  (fibula) 
jsou  odděleny;  kosti  zápčstní  (carpalia)  a  zá- 
nártní  (tarsaíia)  stojí  v  pravidelných  dvou 
řadách. 

Do  této  skupiny  ssavců  náležejí  toliko  dvě 
čeledi:  1.  sloni  {Elephantidae,  viz  Sloni) 
s  jediným  recentnim  rodem  ch-ců,  slonem 
(Elephas  L.),  pak  fossilními  rodyi  Mastodon 
Cuv.  a  Stegoáon  Falc;  2.  dlakozubci  {Dino- 
theridaé)  o  jednom  jen  fossilním  rodu:  Dino- 
therium  Kaup.  Většina  ch-ců,  již  se  objevili 
na  zemi  za  doby  třetihorní,  vyhynula  ještě 
před  periodou  diluviální;  jindy  žili  snad  po 
všem  světě,  nyijí  pak  jsou  omezeni  jen  na 
krajiny  mezi  obratníky.  Br, 

Ohobotnioa  viz  Eledone  a  Octopus. 

Ohobotiký  s  Oitř^dka,  jméno  staroč. 
rodiny  vladycké,  jejíž  erb  byl  prvotně  hořící 
kotouč,  později  na  modrém  štítě  stříbr.  kruh, 
opeřený  péry  stříb.,  červ.  a  zl.  barvy.  Před- 
kové psali  se  po  sídlech  svých  Čestíněkostele, 
Křešicích,  Tichonicích,  Chobotě  a  Ostředku 
blíže  nebo  dále  od  Vlašimě.  Odtud  pošli  dva 
rodové  v  XVI.  stol.,  totiž  Ch-tští  O.  a  Ah ni- 
ko vé  z  Křešic,  z  nichž  tito  záhy  zchudlí  a 
vymřeli.  Někteří  členové  z  Ostředka  pochá- 
zející měli  příjmení  Z  o  u  1 ;  k  nim  náležel 
i  Mikeš  Z.,  pověstný  škůdce  zemský,  který 
r.  1403  na  Kom.  Hrádku  dobyt  a  v  Praze  obě- 
šen. Ostředek  drželi  do  r.  1415  bratří  Zde- 
něk a  Mojek.  Bratří  Alexander  (f  1542) 
a  Petr  Ch.  z  O.  drželi  po  předdch  Chobot 
a  Tchov  a  přikoupili  Ncspery.  Statky  ty  dědili 

Í)0  Alexandrovi  synové  Mikuláš  (1542—57)  a 
an  (1542—54),  kteří  přikoupili  Chotyšany. 
*o  Janovi,  který  tuším  bez  muž.  dědicův  sešel 
(manž.  Eliška  Dvorecká  z  Olbramovic),  dědil 
bratr  Mikuláš,  jenž  měl  z  manž.  Kateřiny  ze 
Štítného  syny  Viléma  a  Jana  staršího. 
Onen  držel  Chobot,  přikoupil  Bořenovice 
(1578)  a  Býkovice  a  měl  z  manž.  Doroty  Čej- 
kovny  z  Olbramovic  syna  Jana  mladšího 
(1594— 1610),  jenž  Bořenovice  a  Býkovice  pro- 
dal a  za  to  Křešice  koupil.  Týž  statek  pak  pro- 
daly dcery  jeho  Eva  a  Anna  mateři  své  Ve- 
ronice z  Kostelce.  Jan  starší,  v  r.  1571—1603 
pán  na  Nespeřích,  měl  syny  Mikuláše,  Vilé- 
ma, Adama  a  Václava.  Mikuláš  měl  Bedři- 
chovice,  jež  potom  (1618)  držel  Jan,  snad  syn 
jeho  z  mateře  Anny  Ch-ské  ze  Rzavého. 
R.  1623  propadly  konfiskaci.  Vilém  napřed 
držel  Skrýšov,  potom  Chotyšany  (f  c.  1620), 
zůstaviv  z  manž.  Johanky  Pětipeské  z  Chýš 
syna  Jana  Václava,  jenž  Chotyšany  mateři 
prodal  (1620).  Čtvrtý  syn  Václav  řf  1627,  manž. 
Markéta  Vrchotická  z  Loutková)  měl  statek 
Tehov,  jenž  v  konfiskaci  zabrán.  Třetí  bratr 


Adam  na  Nespeřích  zemřel  před  r.  1620,  zů- 
staviv kromě  dcery  Anny  Marie  syna  nezlet. 
Viléma,  jemuž  statek  Nespery  po  dvojí  kon- 
fiskaci navrácen.  Zemřel  r.  1680  jsa  tohoto 
rodu  posledním  muž.  potomkem  (manž.  1.  Ka- 
teřina ze  Rzavého,  2.  Anna  Polyxena  Mla- 
dotka).  Nespery  po  jeho  smrti  prodány  a 
peníze  mezi  dcery  Lidmilu  Benignu  Muken- 
berkovou,  Majdalénu  Veroniku  Etlinkovou 
a  Albertinu  Františku  Ježovskou  rozděleny. 
Albertina  ještč  r.  1724  žila,  majíc  73  léta 
věku.  Sčk. 

Ohoboty,  osada  v  Čechách  u  Myštic,  hejt., 
okr.  a  pš.  Blatná,  fara  Černivsko;  9  d.,  55  ob. 
č.  (1890). 

Ohobiui,  starověké  jméno  ř.  Chop  i  (v.  t.). 

Chobyné,    ves  mor.,  viz  Chobín. 

Ohoo  [šok],  franc,  náraz,  sražení,  srážka, 
úhoz,  úder  vůbec;  ve  vojenství  útok  nahou 
zbraní  hlavně  jezdectva.  Srv.  Attaka.     FM. 

Ohooebuz  viz  Chcebuz. 

z  Ohooemlo:  1)  Jindřich  z  Ch.,  měšťan 
pražský  (f  1552  v  Praze),  stal  se  r.  1502  ba- 
kalářem a  žil  po  delší  dobu  ve  službách 
Kutné  Hory.  Odtud  přešel  do  Prahy  a  po 
zrušení  jednoty  měst  Pražských  (1528)  učiněn 
byl  nejprve  písařem,  později  kancléřem  Nov. 
Nlěsta.  Při  tom  zabýval  se  pilně  věcmi  práv- 
nickými zejména  zastupováním  na  soude  ko- 
morním a  nabyl  časem  značného  jmění,  jež 
připadlo  synům  jeho  Řehořovi,  Jakubovi  a 
Sigmundovi.  Patřil  mezi  dobrodince  kostela 
sv.  Jindřicha. 

2)   Řehoř  z   Ch.,  příjmím  Orinus,    syn 

eřed.,  humanista  český  (♦  kol.  1515  v  Kutné 
[oře  —  1 1563  v  Praze),  konal  studia  v  Itálii 
a  dosáhl  hodnosti  doktorské  ve  Ferraře ;  po 
návratu  do  Prahy  (1537)  podrobil  se  habili- 
tačním zkouškám  a  přijat  byl  mezi  professory 
universitní.  R.  1542—44  byl  třikrát  po  sobě 
děkanem,  potom  stal  se  proboštem  kollejc 
Všech  Svatých  (1545)  a  v  bouřlivých  dobách 
r.  1546—48  spravoval  úřad  rektorský.  R.  1549 
opustil  dle  přání  otcova  vysoké  učení  a  kou- 
pil veliký  dům  Čermákovský  na  Pasířskc 
ulici;  r.  1552  oženil  se  s  Marianou,  dcerou 
Petra  Popela  z  Vesce,  přijat  byl  do  stavu 
rytířského  a  jako  otec  zabýval  se  věcmi  práv- 
nickými, jmenovitě  při  soudě  purkrabském. 
Také  při  jednáních  sněmovních  dosti  často 
bývá  jmenován.  S  universitou  trval  neustále 
v  přátelských  poměrech  a  ještě  po  létech  se 
uvádívá  jako  příznivec,  kterému  skutečně  šlo 
o  povznesení  vysokých  škol  Karlových.  Ně- 
jakého díla  literárního  mimo  zápisy  v  knihách 
universitních  po  sobě  nezůstavil.  Pavel  Kri- 
stián z  Koldína  oslavil  jeho  památku  pěkným 
epitaíiem.  Thř. 

Chooemyil,  Chocomy,šl,  ves  v  Čechách, 
hejt.  a  okr.  Klatovy,  fara  Úboč,  pš.  Koloveč; 
37  d.,  250  ob.  č.  (1890),  ťíd.  dvůr,  pila,  šin- 
delna  a  mlýn  Jaromíra  hr.  Černína  z  Chude- 
nic. Ves  původně  rozdělena  na  několik  vlá- 
dyčích  statků.  R.  1480  seděli  na  tvrzi  a  statku 
Chocemyšlští  z  Vildenfelsu,  z  nichž  poslední 
Wolf  prodal  (1583)  Ch.  Jindřichu  st.  ze  Žá- 
kavy,  za  něhož  připojena  ke  statku  Srbickému. 


Choceň. 


271 


Později  stala  se  statkem  samostatným  a  r.  1683 
dostala  se  rodině  Vratislavův,  r.  1693  Novo- 
hradským z  Kolovrat,  r.  1708  Vunšvicům  a 
nedlouno  potom  přivtélena  k  Chudčnicům. 
Na  místě  býv.  tvrze  vystavěn  (1761—63)  nový 
zámek,  který  r.  1773  shořel,  načež  tam  po- 
staven (t.  1833)  cukrovar,  jenž  však  brzy 
zanikl.  Srv.  A.  Sedláček,  Hrady,  zámky  a 
tvrze,  díl  IX.,  str.  54. 

Chooaň  (C/io/^en),  mésto  ve  vých.  Čechách 
po  obou  březích  Orlice,  v  hejt,  a  okr.  vy  sok  o- 
mýtském,  má  408  d.,  3847  ob.  č.,  8  n.  (1890],  far. 
kostel  sv.  Františka  Seraf.  (z  r.  1732,  původ, 
ze  XIV.  stol.),  5tř.  obec.  a  3tř.  měst  šk.,  kostel 
a  obec.  helv.  ref.  vyznání,  radnici,  špitál,  pš., 
telegr.,  důležitou  křižovatku  Rak.-Uher.  st.  dr. 
(Praha-Ch.-Česká  Třebová-Brno-Vídeň,  Ch.- 
Broumov-Mittelsteine  a  Ch.-Litomyšl) ;  z  prů- 
myslu sluší  uvésti:  zámečnictví  a  výrobu 
strojů,  prádelnu  na  lněnou  a  cuckovou  přízi 
(700  dél.),  továrnu  na  chamottové  a  hliněné 
zboží,  cihelnu,  3  mlýny  (1  strojní),  2  závody 
na  výrobu  lihovin  a  liKérů,  obč.  záložnu, 
lázně  zv.  >Marianské«,  značný  obchod  s  obilím 
a  jetelovým  semenem.  Fid.  panství  Ch.  za- 
ujímá 2631*27  ha  půdy,  náleží  k  němu  pěkný 
zámek  s  kaplí  Nanebevzetí  P.  Marie  a  krás- 
ným parkem,  dvůr,  parostr.  pivovar,  sladovna 
a  lihovar,  majetek  Ferd.  kn.  Kinského  ze 
Vchynic.R.  1549  by- 
la Ch.  městečkem  a 
také  prý  již  měla 
znak  (obr.  č.  1915.): 
v  červ.  štítě  sv.  Vá- 
clav držící  v  pravé 
ruce  bílý  štít  s  čer- 
nou orlicí,  v  levé 
pak  korouhev  s  čer- 
nou orlicí;  po  stra- 
nách jeho  vznášejí 
se  dva  andělČ  ve 
zlatém  rouše  nim- 
bem sv.  Václava  ko- 
runující. —  Mimo 
dějepisná  udání  Kosmy  a  Dobnera  na  r.  983 
nemáme  žádných  zpráv  o  okolí  a  vzniku 
Chocně.  Původně  celá  krajina  náležela  moc- 
nému rodu  Slavníkovců,  po  jejichž  zavraž- 
dění připadla  knížecí  koruně.  Ku  konci 
XJI.  a  poč.  XIII.  stol.  byla  Ch.  majetkem 
mocného  rodu  Hrabišiců,  z  nichž  po  Milo- 
tovi  jménem  Ho  cen  prý  obdržela  své  jmé- 
no. Po  Hrabišicích  byla  zdejší  krajina,  jakož 
i  Ch.  v  držení  (1263)  pánů  ze  Švábenic, 
jichi  jeden  předek  měl  dceru  Všebora  Hra- 
bisice  za  manželku.  Ve  XIV.  stol.  byla  Ch. 
jměním  Mikuláše  z  Potštýna,  loupežením  ne- 
chvalně známého.  Proti  němu  vytáhl  královic 
Karel  (1338)  a  hrad  jeho  Ch.  po  8denním 
obléhání  pobořil.  Hrad  tehdy  stál  na  kopci 
nyní  Zítko  v  zv.  byv  ve  XIV.  stol.  vystavěn  od 
p^nů  z  Potštýna.  Poněvadž  Mikuláš  přes 
smlouvu  učiněnou  s  Karlem  nepřestal  ve  svém 
rušení  zemského  míru,  vytáhl  Karel  r.  1339 
proti  němu  znovu  a  dobyl  hradu  Potštýna, 
při  čemž  přišel  Mikuláš  o  život.  Veškeré 
statky  jeho  připadly  koruně  a  jen  něco  málo 


gis.  Zoak  mčsta  Chocně. 


později  synu  jeho  Jcškovi  a  bratřím  navrá- 
ceno f  1341).  Poč.  2.  pol.  XIV,  stol.  přešla  Ch. 
do  rukou  pánů  z  Lichtenburka  a  na  Liticích, 
z  nichž  Pykna  držel  větší  čásť  panství  cho- 
ceňského, kdežto  bratr  jeho  Krušina  jen  málo 
měl  z  panství  toho.  Když  pak  Pykna  zemřel, 
stal  se  Krušina  poručníkem  nedospělých  jeho 
potomků.  Za  poručenství  tohoto  prodal  (1397) 
Krušina  nejen  svůj  díl  na  Chocni,  ale  i  dě- 
dictví Pyknových  sirotků  Hynku  Hlaváčovi 
ze  Třebechovic:  Chocně  půl  městečka  a  co 
k  tomu  náleželo  pod  výminkou  zpětné  koupě. 
Tak  se  i  později  stalo.  Sigmund  Pykna  z  L., 
dospěv  let  a  chtěje  prodané  panství  zpět 
koupiti,  vypůjčil  si  od  p.  Bočka  z  Poděbrad 
3000  kop  gr.  a  ten  dluh  jemu  na  vykoupe- 
ném zboží,  tvrzi  a  půli  městečka  Chocně, 
v  zem.  deskách  pojistil.  Sám  sídlel  na  Chocni 
a  psával  se  odtud  z  Chocně.  Zemřel  bezdětek 
a  král  Václav,  ač  mnozí  dovolávali  se  práv 
nápadnických,  udělil  pozůstalost  Sigmundovu 
Půtovi  z  Častalovic.  Puta  r.  1435  zemřel  a 
odúmrť  jeho  spadla  (1437)  na  sirotky.  Ale 
brzy  po  tom  tato  polovice  Chocně  stala  se 
majetkem  pánů  z  Kunštátu  a  z  Poděbrad, 
z  nichž  Jindř.  st.  kn.  Minsterberské  pro  dluhy 
prodal  (1495)  mezi  jiným  půl  městečka  Chocně 
a  co  k  tomu  náleželo  Vilémovi  z  Pernšteina. 
Zatím  však  druhá  polovice  dostala  se  do  ru- 
kou potomků  Mikuláše  z  Potštýna  a  to  větve 
ze  Žampachu,  z  níž  konečně  Jan  ml.  ze  Ž. 
(1509)  svou  polovici  městečka  zastavil  Vilé- 
movi z  Pernšteina  a  tak  celou  Chocní  vládl 
jeden  pán.  Ten  daroval  městečku  Chocni 
odúmrť  a  ještě  za  živobytí  rozdělil  (1507) 
své  statky  svým  dvěma  synům,  z  nichž  Voj- 
těch obdržel  Ch.  Ten  udělil  rozličné  výsady 
nožířům  choceňským,  kteří  měli  své  brusírny 
v  Pelinách  a  blíže  nynější  prádelny.  Za  Jana 
z  Pernšteina  vyplatil  sobě  (1539)  Zdeněk  ze 
Žampachu  i  jménem  svých  bratří  polovici 
Chocně.  Té  doby  právě  stiženo  městečko 
velkým  požárem;  na  40  domů  a  s  polovici 
masné  krámy  lehly  popelem.  Brzy  na  to  týž 
Zdeněk  proaal  svou  polovici  Chocně  Jarosla- 
vovi z  Pernšteina.  Týž  potvrdil  (1555)  Cho- 
ceňským privilegia,  ale  ještě  t.  r.,  nejsa  do- 
brým hospodářem,  Ch.  prodal  Sigmundovi  ze 
Šellenberka  a  z  Kosti.  Ten  pak  sídle  na 
Chocni  stal  se  jejím  pravým  otcem.  Již  r.  1558 
vymohl  městečku  výsadu  2  výroč.  trhů,  vy- 
stavěl v  Chocni  nový  zámek  (1562)  a  dal 
privileje  řezníkům  (1571)  i  krejčím  (15T6). 
Za  něho  prodala  obec  lázně  a  jala  se  stavěti 
nový  radní  dům,  jejž  Sigmund  ode  všech 
robot  osvobodil.  Mimo  to  udělil  Choceňským 
právo  na  odúmrť  a  vařiti  pivo  a  zřekl  se 
práva  patronátního  ve  prospěch  městečka. 
R.  1581  zemřel,  dav  Ch.  ujci  svému  Vratisla- 
vovi z  Pernšteina,  po  němž  zde  seděl  Jan 
z  Pernšteina  se  svým  nezletilým  bratrem 
Maxmiliánem;  ale  již  r.  1587  prodali  panství 
to  Hcrtvíkovi  Zejdlicovi  z  Šenfcldu  a  na  Zvole- 
nevsi,  jenž  potvrdiv  (1590)  Choceňským  jich 
výsady  dovolil  k  užitku  obecnímu  skupovati 
a  prodávati  sůl  a  víno  nejen  v  radnici,  ale 
i  v  sousedním  domě  nalévati.  Tehdy,  když 


27i 


ChoccnCk  —  Chocko-.-. 


n.ili  /.1I.1  H«  Ch  v  n«  \U  \tsim  roxkvčlu  a  bUho- 
l.vlu.  stihla  JI  knHÚ  raná:  na  9(Mloniů.  s* 

<«t«  1  III,  l.irnii.  i.i«li)i<  í,  skoiou  a  takr  spit^ 
!•  Iiln  |iM|M  M  in  .1  i»ři  torn  mní)ho  «U)b; ' 
iiI.mi-Im  /.  -M-u  lÍMlvíka  Z<j»iliri- ilriťlCl^ 
KikIii'1  1(*I<*  /a  ilohy  t<  (itaia  Ch.  124  domu 
a  ImIi  •  /  rinlin  iiiiiiim  panská  slavení.  Obý- 
vat" m  |M)  VI  i;  i.í  /Kilisí  řinu  si  y  majíce  s  v  ť- 
f  .niv  Tf  I  |»«..iiiiii  htispntl.n  si\  í  prstováno  lakř 
Mim  K«l\/.  c  I-.  Mat\aš  s  t  is.iřovnou  ubíral* 
sí  iiM  1  \'\s  MsiMii'  na  Moravu,  objrdnali 
.\|\i  ii  \i'iM  -na  UmsI  \  (  lux  ni.  St- stránky 
n.il"./(  II  1..  /.umIiIu  s<  v  (  hot  ni  vyznání  pcnl 
oImi|i  ,1  {  .  II  l.i.itři  ii.«'li  tu  lakr  .svůj  íií»or. 
\iii  i..i'i.i>..  ii.  |.i.  k.i/' li  vf  vykonáv.íni  nch 
ii.iImi/  II  ..•..•)j.i«  .\i  1«  «  ní  -  ."^ijnunul  zi' Sel- 
il iiIm  I  l.t  l»\l  Ikuíiwim  uti.ikvisioii  .až  Ic- 
iiivt  |.iiM  l.i;  /  !'(  1  n  fMiia  na  niap<lát  králr 
!•(  mI.ii.iikI.i  \\pMV«.l<i  l'»r,  liraliy  /^  svých 
pan  .lvi  i»M  v.iIkv  i«'1i  t<-  l»vl«>  n.<"^t«<Kt>  po- 
lin rn«'  /.iiiiM/!n  a  /.I  «lolt\  l«  nalí /i  lo  ku<lolfu 
/ij.Uhovi,  )»  i./.  MK.rtnil  s»  /ii.K  nuu  nirmu 
bouří  si.ivovL".  /a«  I  /  mu  p.ln^lvl  jí  lio  (xl 
kr.ilov  l.r-  koniMiv  /al'iain)  a  pr<Hl.mo  il(»'j;í, 
All»n«hlii  /.  V..M  t«  ni.i  a  l«  n  j«  Atr  t.  r.  pro- 
dal j<  Ní  iiM  1  \iiu  .  Mm  .111'^iov  i  A  (iuniptn- 
íhulii.  /a  «l<»l'\  tr  s-  blaluiUvt  (  hociu''  znnni'. 
b<  I  m"  s«  inno/ila,  v«  ř«  i"a  l»«/pi('no>l  /nii/.<  la 
a  k  lomu  j<  'Ur  l»  lnl«  po  \  ri  hnosl  naínlila 
(l<»'.'.'»i,  h  s«'  malí  ptuMaiii  (lo  rok.i  tíbriílili 
na  víiu  kalol.  l'o  smtli  Miishxm  r(»vr  náslr- 
ilovali  u  íhMidví  IN  Ir  \rnu;i  /.  Mollarlu  a 
l\n\.  >i^j.  Kure  Zf  >tnll«n<i\a.  /.a  im  liŽ  ve- 
liká nou/.c  m  ji  II  na  p(  in  /.u  h,  ale  i  v  polra- 
viná(  h  nastala  a  k  tomu  j«  šté  nová  tato 
vríhno.st  starýtli  v\sa«l  iiu'si<i'ku  <lopí.iti 
n<(ht('la.  aA  t(  prve  r.  l<'."»4  n( m  z  nich  po- 
tvrdila, k.  lí>r»'>  chudí'  im" stírko  opct  vylio- 
řclo,  jnií'ní)vit(j  kostel,  škola,  špitál,  fara  a 
zvonice.  1*0  Kurcovi  po/uslah)  7  dcíT.  z  nich/. 
Terízie  Markéta  prodala  Ch.  (1()S(»)  Janu 
Hcdř.  hr.  z  Trauttmannsílorflu,  po  néinŽ  ná- 
sledoval jeho  syn  (l()'>í))  Frant.  Ant.,  ale  tt  n 
brzy  prohýřil  panství  choci  Aski'  a  prodal  jt 
(1709)  Norbertu  Okt.  hr.  Kin.skému  ze  Vchv- 
nic  a  Tetova.  Předměstí  (hocenck  bylo 
zvlá.stní  vsí  a  jtsti'  r.  1542  bylo  v  nových 
registrech  sirotcích  od  Chocni''  odtléleno. 
V  r.  1843  -45  vystavena  tu  důležitá  pro  inésto 
a  okolí  dráha  s  tunnelcm  u  samé  Chocni^. 
Rotláci  choceňští:  Jan  Choceňský,  Martin  Ři - 
panskv,  Jan  (jre^ori,  Ant.  Santa  a  Krvin 
SpinJler.  —  Srv.  Jo.s.  Fr.  Kr.ška,  Ch..  mésto 
a  býv.  panství  (Praha,  1858)  a  Jmdř.  Lad. 
Barvíř,  Dějiny  města  Chocně  (Námě.sť,  188()). 

Ohooenék,  předm.  m.  Chocně  na  1.  bř.  ř. 
Orlice,  od  XIV.  do  XVI.  stol.  zvláštní  ves. 

Choo«iliO«:  1)  Ch.,  Chotčnice,  Choce- 
mice,  ves  v  Čechách,  hejt.  Kolín,  okr.  Kou- 
řim, fara  Křečhoř,  pš.  Plaňany;  62  d.,  477  ob. 
č.  (1890),  kaple  sv.  Anny,  2tř.  šk.,  pivovar, 
vápenice.  Po  vsi  té  zvali  se  Kroupové  a 
Zigelové  z  Ch-ic.  Na  b^v.  tvrzi  připomínají 
se  v  1.  pol.  XVI.  stol.  nornatečtí  z  Dobro- 
covic,  po  nich  poč.  XVII.  stol.  Karel  Mrácký 
z  Dube,  dále  Čabuzští,  Fořtové,  Ant.  Binago 
(1657)  a  jeho  syn  Antonín,  Vchynští  (1713); 


{•o    r.    ITl*^    ;r:7»,  xrT    c   CtTÍtí.rÍT    Ve 
XrV'.  sto:   t  -.  i  I  ic  žžn.  a-n,  t  XVU  fi.;.. 
iiKU  a  k  >v':  .  .w .  ^.  tlí  ^^.zik z  ccL  V  r.ťt. 
Ctr  i.^.rii..     :  * :  •    hr  líir:  t  ^^ítt  »k  sr:- 
H   Usiř.^^A  IL   >r-.    E   Btrraa,  F.a2a3W 
okolí,  >tr    14.    >•-.-     —  t)  Cti,  vts  L  'iiji 
Pln  ň.  otíf  ,  :^^  i  ;  ?    t  l-v.-a .  Tt)  d..  M^  ■^ 
c  1  l><í"  .  Stř.  i<  .  j  r:i->-y  a  5ax<«i  O.utí. 
Vl  s  nált  i'/*-  r  1 1 1  >  k  .  .  £jí .ra  Vacmb^i^ínii. 
pozdťji   nť^iocnucKtrr.L.     Ni  ;<•"   XVI  si,-.. 
postavil  idc  iTTi  Kr.>:^ť  K  <or -vcc  iK  •mo- 
rová, jchoí  dc^ra  j.  pr*>iaj.   I-'-.  januN*. 
Kíí  ovi    2   I)«»>»ri.;    ;-j    r»  r   tu  s^-dt.i  >-o 
manželka   •  U^  .      iia.%  f    CH  k  »up:l  Jmdř ''a 
hr.  2  (jut:st*;ri.   Pak  3^   :-  •í.^.tť  p^4•o^lIli^ 
Ferd.  Lud  j  Vi.pr.ku    16**.:    NUjCň hr Lanc^ 
a  v  násl.  stcjl  ^  jrhpojt  nv  k^  >taťKU  Ncby'ovTi. 
[)ozději    k^    l^Uhav-tol^.     Srv     A.   Sc<Lácti, 
Hrady,  zámkv  a  T.-Tr.  .r.  IX,  str.  2R 

01iOO#]Ulký   Jar.    ptiiznim   Berka,  tak*: 
z  Chocně,  lat.  Čioc^-t.z.  C  fxensL<,  Gfct^fJiH 
Oioticcntii  ( •  na  konc:  XV.  stol.  v  Chocn'.  - 
t  V>.  ledna  1545  v  Prax^-     Stmioval  na  ^ni- 
ské  universitě,  kde  stal  sc  r.  lólo  bakaiártm 
a  r.  1522  mistrem  svob.  uměni,  naó.i  poči 
sám  přednášeti  na  íilos.  fakultě.  R.  152o— ".IT 
vvvíílen  děkanem,  potom   proboštem  koiKJe 
I\arlovy    a    Václavovy     15^-     a    přiscdicim 
konsi.stoře  pod  obojí.'  v  r.  Ió34 — 35  byl  rek- 
toři m   university.    Jsa  horli\-vin   utrakvistovi 
ilal  Ch.  r.  1537   vytisknouti   s\'\Tn  nákladem 
Bílejovského   kroniku    českou.  '  Později  sám 
/ří<lil  tiskárnu,  kterou  pak  odkázal  universitě. 
i  K.   15:^9  opustil   Ch.   profcssuru   i   oddal  sc 
jednak    službám    obecním,   jednak    lékařstvi. 
v  němž  se  kdysi  vzdělal  u  mistra  J.  Černého. 
Ch-kému   přičítá  se  spis  ^fr.  Jan3.  knihy  U- 
k.iřské  frukop.  od  r.  1525),  jednající  o  lékař- 
stvích proti  všem  nemocem,  o  vodách,  o  ma- 
st-ch  a  bylinách.  Pak  napsal  Kni^ky-  o  momích 
příčinách,  \namenich  a  nemocecb  i  ickjřstvi  atd. 
il*r.,  ir>31),  patrně  za  příčinou  moru  v  Praic 
zuřícího.  Viz  J.  Jireček,  Rukovéť  a  Čas.  Mus. 
1878  str.  160. 

Chooim,  město  be.ssarabské,  viz  ChotiiT. 

Ohooimierz  [-měří,  městys  v  hejtmanství 
horoílenském  haličskéno  kraje  kolomyjského. 
má  starý  zámek,  farní  kostely  římsko- a  řccko- 
katol..  post.  stanici  a  2712  ob.  (1890),  větši- 
nou Rusínů. 

Ohooiizewski  [-šcv-]  Józef,  spisovatel 
polský  rodem  z  Poznaňská.  Vydal  od  r.  1862 
mnoho  kiužjk,  kalendářů,  povídek  a  j.  publi- 
kací pro  lid  a  mládež,  většinou  s  pseudony- 
num  Tworzymir.  Hlavně  zasluhují  zmínky 
Ksiaiki  dla  ludu  (1862— 64,  3  d),  illustrované 
rukoieti  politických  a  literárních  dějin  pol- 
ských; Kilka  powiešci  i  opowiadan  (Lcšno, 
18()2);  Po\via>tki  i  wiérs^yki  (t.,  1863—66,2  č.). 
V  Poznani  vydával  též  časopis  »Przeglcid  slo- 
wiartski«,  sloužící  vzájemnosti  slovanské. 

Ohookov,Kockov,  Chodkov,  Chotkov, 
Chotíkov,  osada  v  Čechách  u  Lhotky,  hejt. 
a  okr.  Královice,  fara  a  pš.  Liblín;  14  d., 
132  ob.  č.  (1890),  samoty  Obora  a  Zavadilka. 
Osada  tato  jest  pávodištěm  staročeské  ro- 
diny Chotkfi  z  Chockova  (nyní  z  Chotkova). 


Chocnéjovice  —  Chodidlo. 


273 


V  XV.  stol.  byla  ves  vypálena  a  zbylo  tu 
pouze  popluží.  Pozdéji  postaveny  tu  opét 
příbytky,  avšak  po  r.  1622  opuštčny  a  do 
r.  1652  Ch.  lesem  zarostl. 

ChoonéJOTioe,  Kocnéjovice,  Kosno- 
vice,  ves  v  Čechách,  hcjt.  a  okr.  Mnich. 
Hradiště,  fara  Loukovec,  pš.  Svijany-Podolí; 
35  d..  226  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Havla, 
ve  XIV.  stol.  farní,  jehož  podací  měl  Janda 
ze  Sovojovic,  fid.  dvůr  Arnošta  hr.  Valdstcina 
a  mlýn.  Stávala  tu  tvrz  vládyčího  rodu  Koc- 
ňovských,  v  XVI.  stol.  seděli  tu  Zvířetičtí 
z  Vartenberka  a  Litevští  ze  Svinař.  R.  1559 
koupil  Ch.  Jan  Roznhám  z  Janovic,  od  jehož 
synu  koupila  je  Anna  Budovcová  a  syn  její 
.\dam,  načež  brzy  připojenv  k  Mnich.  Hra- 
dišti. Srv.  A.  Sedláček,  Hrady,  zámky  a  tvrze, 
díl  X.,  str.  138. 

Ohooomyil  viz  Choccmyšl 

Ohootawi  viz  Čochtové. 

Ohoos  [choč],  jindy  město,  nyní  pouhá 
osada  v  Újezdu  a  gub.  ícališské  Ruského  Pol- 
ska, na  pr.  bř.  Prosný,  těsně  při  hranicích 
nisko-ném.  Má  1140,  jako  obec  6010  ob.  (1890), 
z  nichž  jest  8l7o  katol.  a  18%  protest.  — 

V  pol.  XIV.  stol.  postavil  zde  Kazimír  Velký 
hrad  na  obranu  hranic.  V  XVI.  stol.  patřila 
osada  bohatému  rodu  Marszewských,  z  nichž 
Vojtěch  studoval  od  r.  1539  ve  Vitemberce. 
Když  pak  na  popud  Lutherův  přijal  víru 
Českých  bratří,  přivedl  je  do  Polska  a  udělil 
jim  veškeré  kostely  na  svých  panstvích  a 
r.  1555  též  kostel  v  Ch-i.  Mimo  to  založil 
pro  ně  bohatý  fond.  Když  poč.  XVII.  stol. 
přišla  Ch.  v  držení  Mycielských,  obnovil 
Kryštof  Mycielski  r.  1612  práva  choczského 
sboru  bratrského.  Nástupci  Mycielských  Lip- 
ští přestoupili  na  víru  katol.  a  Ondřej  Lipski, 
biskup  kujavský,  r.  1620  České  bratry  z  Ch-e 
vypudil. 

0^o6.  Chotoč,  hora  v  záp.  části  Tater  na 
hranicicn  mezi  stolicemi  liptovskou  a  orav- 
skou,  mezi  Ružomberkem  a  Kubínem,  1618  m 
n.  m.,  s  krásnou  vyhlídkou  do  Uher  i  Ha- 
liče. Při  úpatí  hory  v  liptovské  stolici  jest 
lázeňské  místo  Lucky  s  žclezitými  prameny, 
užívanými  hlavně  proti  ženským  nemocem. 

Ohodlny  viz  Chotčiny. 

Ohotov  viz  Kočov. 

Ohodakowskl  Zoryjan  viz  Dol^ga  Ch. 

Chodáky,  polsky,  též  kurpie,  kerpcie 
(krpce),  postoly,  lapcie,  prostá  obuv  z  kůže 
nebo  z  pleteného  lýčí,  pokrývající  jen  zpodek 
a  strany  chodidla,  svrchu  pak  ovinutá  onucí 
a  k  noze  přivázaná  řemínky.  Jelikož  takové 
ch.  místo  bot  nosívala  v  Polsku  chudá  Šlechta 
záhonová  (zason o wa  či  szaraczkowa),  pře- 
zdíváno jí  též  chodačková. 

Chodaiii  Jan  Kanty,  bohoslovec  polský 
(♦  1769  v  Krakově  —  f  1823  ve  Vilně),  po- 
cházeje z  chudé  rodiny  původu  italského, 
vzdělal  se  na  akademii  krakovské  a  vlastní 
pílí  i  nadáním  vynikl  jako  bohoslovec  nej- 
prve v  hodnosti  kazatele  a  professora  téže 
akademie,  pozděii  na  universitě  vilenské  (od 
r.  1808).  Z  půvoaních  jeho  spisů  jsou  hlavní: 
Sauka  chr\escianskiej  katolickiej  religii  (Vilno, 

Ott&v  Slovník  Nau<oý,  tv.  XII.  6  4  1897. 


1823,  3  Části)  a  Kaiania  (t.,  1828,  2.  vvd.  1832, 
3  d.).  Z  A.  K.  Reybergera  přeložil  dílo  Etyka 
chriesciaňska  (t.,  1821—22,  3  d.)  a  z  F.  Gift- 
schiitze  spis  Teologia  pasterska  (t.,  1824),  Za- 
býval se  též  básnickými  překlady  a  přeložil 
zejména  z  Popa  Wiers^  o  c^iowiekit  (1795), 
z  Gessnera  Sielanki  (1800)  a  z  Voltaira  Hen- 
ryadu  (1803).  Mnoho  prací  jeho  zůstalo  v  ruko- 
pise. Mluva  jeho  jest  plynná  a  jadrná,  verš 
uhlazený,  ale  poetickými  přednostmi  nevyniká. 

Chodán  viz  Cho'dov. 

Ohodávendikjár  viz  Chudávendikjár. 

Ohoded:  1)  Ch.,  Chodce,  osada  v  Če- 
chách u  Netřebic,  hejt.  a  okr.  Krumlov,  fara 
a  pš.  Velešín;  13  d.,  80  ob.  č.  (1890).  — 
2)  Ch.,  Choteč,  Chodě,  ves  t.,  hejt.  a  okn 
Mělník,  fara  a  pš.  Vysoká  u  Mělníka;  34  d., 
224  ob.  č.  (1890),  kamenné  lomy  a  pěstování 
chmele.  Ve  XIV.  stol.  stál  tu  far.  kostel,  jehož 
podací  příslušelo  (1394)  Jmdř.  z  Chodce  spo- 
lečné s  Jak.  Ryvlem,  měšťanem  lounským. 
V  XVn.  stol.  byl  jen  filiální  a  r.  178ó  zrušen 
a  v  hospodu  proměněn.  Srv.  L.  Bóhm,  Král. 
věnné  město  Mělník  (t,  1892). 

Chodidlo  (lat.  pes)  jest  konečný  oddíl  kon- 
četiny dolní  čili  nohy,  jenž  upraven  je  k  chůzi. 
Rozeznává  se  na  něm  hřbet  ch-la  čili  nárt 
(dorsum  pedis),  ploska  (planta  pedis),  vnitřní 
a  zevní  kraj,  dle  oddílu  pak  dále  zanártí 
(tarsus),  jež  se  spojuje  kloubem  hleznovým 
s  bércem,  záprstí  (metatarsus)  a  prsty  (di^ 
giti).  Základ  tohoto  rozdělení  poskytuje  ko- 
stra chodidlová.  Kostí  zanártních  je  celkem 
sedm.  Největší  z  nich  je  kosť  patní  {calca- 
neus),  jejíž  mocný  hrbol  nazad  přečnívající 
tvoři  základ  paty' a  poskytuje  silnou  oporu 
noze  v  zadním  oddílu  ch-la.  Na  patní  kost 
nasedá  kosť  hleznová  {mstragalus),  jež  pře- 
náší zatížení  těla  z  kosti  holenní  na  patní. 
Přední  pásmo  kostí  nártních  tvoří  kosť  kost- 
ková (os  cuboideum),  jeŽ  se  napřed  spojuje  se 
záprstní  kostí  malíku  a  4.  prstu,  kosť  loď- 
ko vitá  fos  naviculare),  jež  se  z  předu  při- 
kládá k  hlavici  kosti  hleznové  a  zabírá  nej- 
vyšší místo  v  klenbě  chodidlové  na  vnitřním 
jeho  kraji.  S  kostí  lodkovitou  spojují  se 
v  předu  tři  kosti  klí  no  vité  {pssa  cunei- 
formia);  vnitřní  z  nich  je  největší  a  spojuje  se 
se  záprstní  kostí  palcovou,  ostatní  pak  se  zá- 
prstní kostí  2.  a  3.  prstu.  Z  kostí  záprst- 
ní ch  (metatarsi)  ie  nejmohutnější  záprstní  kosť 
palcová  {metatarsus  hallucis)  opatřena  jsouc 
v  předu  zakulacenou  hlavicí,  na  jejímž  dol- 
ním obvodu  pošinují  se  ještě  dvě  hracho- 
vité  kůstky  pří  kloubní  (ossa  sesamoidea). 
Ostatní  kosti  záprstní  jsou  štíhlé,  mají  nazad 
obrácenou  zpoainu,  jež  se  pevně  spojuje 
s  kostmi  nártními,  a  v  předu  zakulacenou 
hlavičku  pro  spojení  s  články  prstů.  Zvláštní 
tvar  má  ještě  záprstní  kosť  malíková,  iejíŽ 
zpodina  vybíhá  na  zevním  kraji  ve  zvláštní 
výčnělek,  jenž  ie  asi  v  prostřed  zevního  kraje 
chodidlového  hmatný  a  poskytuje  takto  ví- 
taný orientační  bod  pro  různé  výkony  chir- 
urgické na  chodidle.  Kostra  prstů  skládá  se 
z  článků.  Palec  má  dva  mohutné  články,  zpo- 
dinový  a  nehtový ;  na  ostatních  prstech  jsou 

19 


274 


Chodkiewicz. 


tři  články  větSínou  zakrnělé  a  jmenovité  neh- 
tový článek  často  srůstá  se  článkem  prostřed- 
ním. Rovnčž  i  postavení  prstá  bývá  skoro 
pravidelné  nepřiměřenou  obuví  z  přirozené 
polohy  vyšinuto  a  prsty,  hlavně  2.-5.  prst, 
více  nebo  méné  zmrzačeny.  Správně  vyvi- 
nuté chodidlo  bývá  tudíž  u  dospělých  lidí 
vzácnou  výjimkou  a  t.  zv.  krásná  nožka  mívá 
pravidelné  velmi  znetvořené  ch.  Kostra  cho- 
didlová je  pevnými  vazy  a  klouby  ztužena 
ve  zvláštní  klenbu,  tak  že  při  klidném  po- 
stoji opíráme  se  v  každém  ch-le  jenom  o  tři 
místa  nebo  body,  pročež  se  mflže  ch.  každé 
oporné  ploše  přizpůsobiti.  Jsou  to  vzadu  pata, 
napřed  hlavice  záprstní  kosti  palcové  a  na 
kraji  zevním  záprstní  kosť  malíková,  jmeno- 
vitě její  hrbol.  Otisky  těchto  oporných  míst 
lze  dobře  spatřiti,  stoupneme-!i  spoccnou  no- 
hou na  podlahu.  Vrchol  klenby  nalézá  se 
blíže  k  patě  a  naň  nasedá  dolní  konce  kostí 
holenních,  tak  že  mechanismus  ch-la  velice 
napomáhá  lehké,  pružné  chůzi  a  skoku.  Z  vazů, 
jež  jsou  podporovány  též  ůpony  šlachovými, 
jsou  nejdůležitější  podélný  a  Šikmý  vaz 
ploskový  {ligamentum  plantare  longum  et  oMi- 
quum)  a  z  kloubních  spojení  t.  zv.  sklou- 
bení Chopartovo  a  Lisfrancovo,  ve  kte- 
rých vykonávají  se  nejčastěii  vykloubení  při 
úrazech  chodidlových.  Svalstvo  chodidlové 
jest  velmi  hojné  tvořeno  jsouc  jednak  šla- 
chami svalstva  bércového,  icž  se  na  ch-le 
upínají,  jednak  drobným  svalstvem  chodidlo- 
vým, jez  tvoří  v  plosce  tři  podélné  skupiny, 
ze  kterých  jsou  vyvýšen iny  při  palci  a  ma- 
líku nejznačnější,  a  pak  prostírá  se  jako  sval- 
stvo mezikostní  mezi  kostmi  záprstnimi ;  samo- 
statné svalstvo  nártní  je  zastoupeno  toliko 
krátkým  vzpřimovačem  prstů  (musculus  ex- 
tensor  digitorum  brevis).  Svalstvo  lest  na  plosce 
přikryto  velmi  tuhou  deskou  blánitou,  po- 
vázkou  ploskovou  (aponeurosis  plantans)^ 
na  ni  ukládá  se  silná  vrstva  tukovitého  va- 
ziva podkožního  a  pak  teprve  tuhá  kůže  plo- 
sková.  Na  hřbetní  straně  schází  tak  tuhá  po- 
vázka  i  vrstva  tukovitá,  tak  že  šlachy  jsou 
pod  kozí  značnější  měrou  patrný.  Cévy  cho- 
didlové jsou  velmi  hojné.  Tepny  ploskové 
(arteria  plantaris  interna  et  externa)  jsou  za- 
končením zadní  tepny  holenní  {a.  tibialis 
posterior)  a  celkem  velmi  hluboce  kryty  sval- 
stvem, povázkou  a  tukem,  kdežto  hřbetní 
tepna  chodidlová  {a.  dorsalis  pedis),  po- 
kračování přední  tepny  holenní  {a.  tibia- 
lis antevior)^  probíhá  mezi  Šlachami  vzpřimo- 
vačovými  téměř  na  vrcholu  nártním  a  je  kryta 
toliko  povázkou  a  kozí.  Z  té  příčiny  bývá 
i  její  tep  snadno  hmatný  a  tepna  snadno  po- 
ranitelna.  Teprve  dolní  její  konec  hrouží  se 
do  mezikostního  prostoru  mezi  záprstní  kosti 
palce  a  2.  prstu,  aby  v  plosce  se  spojila 
sploskovým  obloukem  tepnovým  [arcus 
plantaris).  Drobné  žíly  provázejí  uvedené 
tepny,  aaleko  hojnější  však  jsou  sítě  pod- 
kožní. Na  plosce  jsou  žilné  sítě  jemné  a  vý- 
vodné  větévky  zahýbají  se  hojnou  měrou 
přes  oba  kraje  na  stranu  hřbetní  a  tu  se  ústí 
spolu  se  žilnými  sítěmi  z  prstů  ve  zvláštní 


obloukovou  žílu  nártní  {arcus  venos^^s 
tarseus),  ze  které  začínají  se  obé  žíly  rů- 
žové {vena  saphena  nuijor  et  minor).  ííervy 
chodidlové  jsou  zakončením  obou  hlavních 
nervů  končetiny  dolní  (nervus  ischiadiais  a 
n.  cruralis);  jsou  to  v  plosce  vnitřní  a  zevní 
čiv  ploskový  («.  plantaris  interior  et  exie- 
rior),  opatřující  svalstvo  a  kůži  v  plosce,  a 
pak  tři  podkožní  čivy  nártní  (n.  cutaneus 
pedis  dorsalis  int.,  medius  et  ext.). 

Tvar  ch-la  podléhá  mnohým  změnám.  Ne- 
hledíc na  zkomolení  a  znetvoření  ch-la  u  ně- 
kterých národů,  jako  na  př.  u  Číňanů,  stává 
se,  že  někdy  již  od  narození  bývá  podoba 
ch-la  úchylná,  jindy  však  teprve  během  íi- 
vota  nabývá  nepřiměřeného  tvaru.  Rozdíly 
jsou  tu  velmi  mnohé,  přece  však  lze  roze- 
znávati dva  typické  způsoby,  a  sice  nohu 
ploskou  (pes  planus  s.  valgus^  něm.  Ftattfuss), 
jakou  shledáváme  zejména  u  některých  řeme- 
sel nebo  zaměstnání,  jež  vyžadují  dlouho  trva- 
jícího stání,  na  př.  u  pekařů,  zámečníků,  ob- 
chodních příruči,  sklepníků,  kteří  všichni  na- 
stupují vnitřním  krajem  chodidlovým.  Opak 
je  t.  zv.  noha  podsekřivá  ,{p€s  varus, 
něm.  Klumpfuss),  nastupující  zevním  krajem 
chodidlovýín.  Tento  tvar  ch-la  tvoří  přechod 
k  noze  špičaté  či  koňské  (pes  s.  talipes 
equinus),  kdy  nastupuje  se  na  prsty;  podobné 
postupováni  pak  může  se  díti  též  patou  (tali- 
pes calcaneus).  Všecky  tyto  úchylky  ch-la  jsou 
spojeny  téŽ  s  úchylným  postavením  celé  kon- 
četiny v  kolenech  a  bývají  provázeny  také 
změnami  svalstva  bércového  i  chodidlového, 
jakož  i  změněnými  poměry  v  kostře  i  klou- 
bech chodidlových,  pročež  vyžadují  nejčastěji 
zakročení  operativního,  vždy  však  léčeni  ortho- 
paedického.  Na  sochách  antických  shledáváme 
ch.  pravidelně  stilisované,  což  projevuje  se 
na  př.  i  v  poměrné  výši  ch-la.  Šr\. 

Chodkiewioz  [-vič],  slavná  šlechtická  ro- 
dina polsko-litevská  erbu  Koáciezy,  z  níž  vy- 
nikli:  1)  Ch.  Iwan,  starosta  lucký  (f  ok. 
1483),  velel  vojsku  smolenskému  a  severskému 
proti  Vasilovi  moskevskému;  r.  1458  pomáhal 
Kazimírovi  proti  rytířům  Německým,  r.  1466 
při  obléhám  Chojnice  a  provázel  ho  na  jeho 
výpravě  proti  Matyáši  uherskému. 

2)  Ch.  Alexander,  syn  před.  (f  1549), 
založil  v  Suprasli  klášter  basiliánský,  obda- 
roval jej  a  nejspíše  on  pořídil  mu  proslulou 
Supra.slskou  knihu. 

3)  Ch.  Hicronim,  hejtman  litevský,  byl 
poslem  ke  dvoru  papežskému  a  k  Ferdinan- 
dovi I.,  který  ho  r.  1556  povýšil  do  stavu 
hrabat  říšských. 

4)  Ch.  Jan,  statečný  vojín  a  podporovatel 
věd  a  umění,  byl  od  Zikmunda  jmenován 
r.  1564  náměstkem  v  Litvě  i  spravoval  zemi 
řádně  a  založiv  četné  pevnosti,  opatřil  ji  bez- 
pečně proti  vpádům  nepřátelským;  staral  se 
o  pořádek  v  zemi  a  založil  ve  Vilně  akademii. 

6)  Ch.  Jan  Karol,  slavný  válečník,  syn 
před.  (*  kol.  1560  na  Litvě  —  f  1621  u  Cho- 
tina).  Nabyv  na  cestách  po  cizině  mnoho 
zkušeností  válečnických,  užil  jich  v  bojích 
proti  kozákům  a  Tatarům ;  na  to  podporoval 


Chodkov  —  Chodounský. 


275 


Zamojského,  porazil  r.  1604  pod  Bílým  Ka- 
menem dvakráte  Švédy  a  dne  27.  září  1605 
zvítězil  se  3700  mužů  u  Kirchholmu  nad  krá- 
lem švédským  Karlem  IX.  s  14.000  Švédů  tak 
rozhodně,  že  dostalo  se  mu  uznání  od  ciziny 
i  od  papeže  Pavla  V.  Když  Polsko  bylo  ohro- 
ženo zamýšleným  povstáním  Radziwillov^, 
zavřel  Ch.  se  švédským  vůdcem  Mansfeldem 
příměří  a  když  Mansteld  r.  1608  příměří  zru- 
šil, obrátil  se  Ch.  k  moři  Baltickému,  osvo- 
bodil Ri^u  á  nabyl  takových  výhod,  že  se 
strojil  jiz  vyhnati  Švédy  zámoře,  musil  však 
od  záměru  toho  upustiti,  nebo  poslán  byl  na 
Rus,  aby  ohroženému  v  Moskvě  Žólkiewskému 
přispěl  ku  pomoci.  Pronikl  až  k  Moskvě,  kte- 
rou zásobil,  ale  byl  22.  srp.  1612  od  Požar- 
ského  a  24.  srp.  od  knížete  Trubeckého  od- 
ražen. Na  to  jmenován  byl  kommissařem  při 
vjrjednávání  o  mír  a  když  Rusové  přerušivše 
mír  postoupili  na  Smolensk,  stal  se  vrchním 
velitelem  polským,  dobyl  r.  1617  Dorogobuže 
a  Vjazmy  a  po  odražení  králeviče  Vladislava 
od  Moskvy  zprostředkoval  r.  1618  nový  mír 
s  Moskvou.  Za  války  turecké  r.  1621  přešel 
přes  Dnéstr  a  operoval  v  okolí  Chotina,  ale 
za  krátko  zemřel.  Životopis  napsal  Nanszewic. 
Korrespondence  jeho  vydána  byla  ve  Var- 
šavě r.  1875. 

6)  Ch.  Grzegorz  (Hrehory),  velký  hejt- 
man litevský  (*  v  Zabludově  —  f  1572),  bo- 
joval proti  Tatarům,  r.  1564  na  Litvě  proti 
Rusům  a  s  Mik.  RadziwiHem  porazil  nad 
Ulou  Rusy  pod  Šujským;  byl  rozhodným  pro- 
tivníkem unie  s  Polskem,  ano  po  zavření 
unie  Lubelské  spojil  se  s  RadziwiHem  k  bran- 
nému odporu,  ovsem  bez  výsledku;  v  rodišti 
svém  založil  knihtiskárnu  ruskou,  nemocnici 
a  dva  kostely. 

7)  Ch.  Adam  Tadeusz,  starosta  břežský 
(t  1745),  kromě  mnohých  překladů  z  latiny 
vydal  AnnotacYJe  histořyc\ne  o  poc\atku^  daw- 
nosci  i.  t.  d.  orderu  or/a  biatego  (Varš.,  1730). 

8)  Ch.  Jan  Nikolaj  Xawery,  starosta 
žmuďský  (♦  1738  v  Černobylu  —  f  1781  ve 
Vilné),  byl  r.  1762  gener.  pobočníkem  králo- 
vým a  r.  1764  členem  konfederace  litevské. 

9)  Ch.  Alexander,  syn  před.  a  spisovatel 
<♦  1776  v  Černobylu  —  f  1838  v  Mlýnové), 
sloužil  ve  vojsku  Košciuszkově  a  po  skon- 
čení války  usadil  se  na  svých  statcích  zabý- 
vaje se  literárními  pracemi.  Při  organ isaci 
polského  vojska  dostal  hodnost  plukovníka, 
ale  již  r.  1819  byl  jako  generál  propuštěn. 
Vydal  kolik  rozprav  chemických,  jako:  Nauka 
robienia  piwa  (Varš.,  1811);  Tablice  stosunku 
dawnych  miar  i  wag  francuikich  i  koronno- 
iitewskich  (t.,  1811);  Chemia  (t.,  1816—20,  7  sv.); 
Ro\prawa  o  ga\ie  kwasu  sodowego  ukwasio- 
nego  (t.,  1819);  pak  Portréty  wsíawionych  Po- 
laków  (t.,  1820,  se  30  podobiz.);  tragédii  Kato 
(Vilno,  1809)  a  Wxrginia  (Varš.,  1817);  Pisma 
wi€r%\tm  i  proiq  (t,  1817,  I.  díl).  Mnohé 
z  nich  svého  času  vysoce  se  cenily,  tak  že 
sám  K.  Brodziňski  zvěčnil  Ch-e  pochvalným 
veršem.  Jeho  práce  chemické  došly  v  Polsku 
teprve  v  novější  době  náležitého  ocenění. 

Chodkov..ves  česká,  viz  Chockov. 


Ohodnév  Aleksěj  Ivanovic,  chemik 
ruský  (*  1818  v  Petrohradě  —  f  1883  t.),  byl 
professorem  na  universitě  charkovské,  po- 
zději členem  vědeckého  výboru  vojenského 
v  Petrohradě.  Vydal :  Kurs  fiiiologičeskoj  chi- 
mijl  (1847) ;  Kurs  téchnologičeskoj  chimiji  (1856) 
a  několik  spisů  národohospodářských  a  z  prak- 
tické technologie.  Dle  něho  nazván  uralský 
nerost  chodněvit. 

Chodnidek  Julius,  spisov.  český  {*  1837 
v  Opavě  —  t  1895  v  Kroměříži),  byl  r.  1859 
vysvěcen  na  kněze,  stal  se  studijním  praefek- 
tem  v  kníž.  arcibisk.  semináři  v  Kroměříži, 
ve  válkách  rak.  v  r.  1864  a  1866  byl  polním 
knězem  a  duchovním  správcem  nemocnic,  od 
r.  1864  vikářem  a  od  r.  1887  kanovníkem 
kollegiátní  kapituly.  Zabral  se  též  mathe- 
matikou;  r.  1867  vydal  pojednání  o  determi- 
nantech a  kombinacích;  pak  v  »Časop.  česk. 
duch.*  pojednání  o  rozměrech  archy  Noe- 
movy  v  Písmě  udaných  se  stanoviska  počet- 
ního. Z  prací  bohoslovných  sluší  jmenovati: 
Kronika  církve  sv.  (Olomúc,  1868—72)  a  To- 
máše Kempcnského  Následováni  Krista  (1872). 

Ohodnik  viz  Dláždění  str.  680. 

Ohodolazy,  někdy  Chudolazy  {Chůdo- 
las),  ves  v  Čechách,  hejt.  Duba,  okr.  a  pš. 
Stětí,  fara  Medonosty;  35  d.,  148  ob.  n.  (1890). 
Ves  připomíná  se  (1357 — 76)  jako  majetek 
university  pražské. 

Ohodorow,  okr.  m.  v  haličském  heit.  bó- 
brkovském  kraje  břežanského  na  žel.  trati 
Lvov-Stanislav,  s  římsko-  a  řecko-katol.  farou, 
nemocnicí,  pecmi  na  páleni  sádry,  olejnami 
a  2787  ob.  (1890),  z  nichž  jest  1755  Poláků  a 
1026  Rusínů.  Poprvé  připomíná  se  v  XV.  stol. 

Ohodorowios  [-vič]  J  u  I  i  u  s  z,  spisov.  pol. 
(♦  1842),  vyššího  vzdělaní  nab^l  na  univer- 
sitě kijevské  a  varšavské,  vyučoval  nějakou 
dobu  ve  Varšavě  a  stal  se  úředníkem  var- 
šavsko-vídeňské  železnice.  Znám  jest  četnými 
p>ovídkami,  uveřejňovanými  v  časopisech,  jako : 
S:{lachetna  \emsta\  Sielanka;  Irafita  kosa  na 
kamieň;  Na  stepie  a  j.  Nějakou  dobu  byl  v  re- 
dakci časop.  »Przegl^d  pedagpgicznyc. 

Ohodoon:  1)  Ch.,  ves  v  Cechách,  hejt.  a 
okr.  Hořovice,  fara  a  pš.  Zdice ;  82  d.,  606  ob.  č. 
(1890),  2tř.  šk.,  vodní  a  parní  mlýn.  V  Ch-é 
býval  statek  vládyčí,  jemuž  říkalo  se  Orlík  a 
jenž  náležel  v  XVI.  stol.  k  Točníku.  R.  1457  při- 
pomíná se  Jan  Horský  z  Ch-a.  —  2)  Ch.,  ves 
v  hejt.  roudnickém,  viz  Chodouny. 

Ohodonnský:  1)  Ch.  Karel,  lékař  česk^ 
*  18.  kv.  1843  v  Studence  na  Boleslavsku). 
1867  vykonal  vědeckou  cestu  navštíviv 
universitu  ve  Vídni,  Heidelberku,  Štrasburku 
a  v  Paříži,  r.  1870  i  v  Bordeaux  a  v  Mont- 
pellieru.  R.  1868  promovoval  a  stal  se  assi- 
stentem  prof.  Strenga.  R.  1869—70  působil 
jako  osobní  lékař  knížete  Sanguszka  na  Ri- 
vieře, od  r.  1870 — 76  jako  osobní  lékař  hrab. 
Aichelburkové  v  Poličanech,  od  r.  1877  pak 
jako  praktický  lékař  na  Smíchově.  R.  1884 
dosáhl  docentury  balneothcrapie  na  české 
universitě,  r.  1888  rozšířil  habilitaci  též  pro 
farmakologii,  r.  1892  jmenován  mimoř.  pro- 
fessorem ^rmakologie.  Ch.  je  mimoř.  členem 


s 


276 


Chodouny  —  Chodov. 


České  Akademie  a  lékařských  spolků  ve  Var- 
šavé,  Poznani  a  v  Odčsse,  jsa  předním  pě- 
stitelem styků  česko-slovanských,  jmenovitě 
česko-polsícých.  Mimo  to  jest  organisátorem 
ve  spolkovém  životě  lékařů  českých,  osvědčiv 
se  jmenovité  o  sjezdech  českých  i  polských 
přírodozpytcův  a  lékařův.  Literární  činnost 
jeho  jest  rozsáhlá.  První  jeho  práce  byla 
studie  srovnávací  o  kusadlech  brouků  (>Živa« 
1864)  jako  výsledek  činnosti  při  zoolog,  sbír- 
kách musejních.  Z  oboru  lékařství  vnitřního 
uveřejnil  četné  práce  kasuistické  i  studie,  ze 
kterých  uvádíme:  Tuberkulosa  (»Čas.  č.  lék.« 
1881);  Léčeni  tuberkulosy  (1881,  vyšlo  též 
o  sobě);  Vasomotorická  neurosa  klimakteriu 
vlastni  {1SS2);  Produkty  pathogennich  mikrobu 
(1886);  Áhtipyrésa  (1891).  Do  odborné  patho- 
logie  a  therapie  Eiseltovy  napsal  stati:  In- 
fekčni  theorie,  Sešlost  nedostatkem  a  Sešlost 
stářím.  Z  farmakologie  a , toxikologie  buďtež 
uvedeny:  Jed  klobásový;  Účinek  nitrtlu  {^^SboT' 
nik  lékařský«  1886);  Některé  idkladni  rysy 
theoretické  farmakologie  (t..  1890);  Alkaloidy  a 
glykosidy  (»Sbírka  přednášek  z  ob.  lék.) ;  Pů- 
sobeni linku  v  chloral  (>Chem.  Listy*  1887); 
Rozklad  kyseliny  chinové  (t,  1887);  Rozpustnost 
sirniku  a  kysličniku  ars.  (t.,  1889);  Dusikaté 
deriváty  glykos,  s  prof.  Raýmanem  (Král.  spol. 
nauk  1889);  Směr  práci  ^  oboru  farmak.  (»Věst. 
akad.€  1891  a  1892);  Otrava  kafrem  (»Časop. 
č.  lék.«  1889};  Fenolový  hydroxyl  (1890);  Jedy 
mikrobů  (»Věst.  akad.«  1893);  Působeni  fer- 
mentu  pankreatických  v  cukry ^  s  drem  Šulcem 
íKrál.  spol.  nauk  1895);  Program  toxikologie 
(»Sbirka  předn.«  1896).  Z  balneologie  a  kli- 
matotherapie  napsal  mimo  četné  zprávy  o  kli- 
matických místech  a  lázních  tyto  čelnější  stu- 
die :  Horské  ponebí  při  tuberkulose  plic  ^a  limy 
(^Čas.  č.  lék.«  1884);  Klimatotherapic  chro- 
nické tuberkulosy  plic  (t.,  1884);  Balneotherapie 
(t.,  1885);  5/01^0  o  balneo-  a  klimatotherapii 
(>Sbírka  předn.*  1890).  Vedle  toho  napsal 
mnoho  úvah,  kritik,  přehledů  literárních,  širší 
zprávy  o  českých  a  polských  sjezdech  lékař- 
ských a  pak  dějinný  přehled  činnosti  spolku 
i  časopisu  českých  lékařův  za  prvé  pětadva- 
cetiletí. Dále  vydal  s  prof.  Thomayercm  po- 
pulární Slovník  idravotni  (1889),  psal  četné 
stati  do  »Živy<  (Raýmanovy  a  Marešovy), 
»Osvěty«,  >Světozora«,  »Lumíra«,  »Ottova 
Slovníku  Nauč.c  a  j.  Od  r.  1878—89  byl  re- 
daktorem »Čas.  českých  lék.«  a  v  nedostatku 
spolupracovníka  vyplňoval  přemnohé  číslo 
sám  svými  pracemi,  přehledy  a  úvahami. 

2)  Ch.  František,  bratr  před.,  odborník 
v  pivovarství  (*  1845  na  Studence),  absol- 
vovav  r.  1865  odbor  chemický  na  polytech- 
nice pražské,  oddal  se  pivovarnictví  a  byl 
v  1.  1869—94  sládkem  (v  Protivíne,  Pardubi- 
cích, České  Skalici,  v  La  Valentině  u  Mar- 
seille, v  Dyrste  u  Brašova).  Jako  znalec  pneu- 
matického sladování  povolán  byl  firmou  F. 
Ringhoífra,  by  v  Rakousku  v  čmnost  uvedl 
sladovny  systému  Gallandova  a  sice  r.  1891 
v  lihovaru  v  Pešti,  r.  1893  v  Drcherové  pivo- 
vaře v  Steinbruchu,  r.  1896  v  Královském 
pivovaře  tamtéž.  Ch.  přispívá  články  ze  své 


praxe  do  domácích  i  cizích  odbor.  ča.sopisů. 
Z  prací  těch  budTtež  uvedeny;  Dekokční  ipůsob 
vaření  (»Kvas«,  1874);  Úvahy  o  rmutováni 
(»Český  Sládek*,  1878);  Piováčky  k  ochlazo- 
vání varečných  (t.,  1879;  dnes  všeobecně  jsou 
zavedeny) ;  Jaké  mají  býti  hladiny  rmutů.  mla- 
diny  a  piva  ^a  normálné  práce  (t.,  1880);  Máme 
od  svého  českého  yjůsobu  práce  upustit?  (t., 
1881).  Článek  o  účinku  sladové  moučky  při 
kvašení  (Zeitschr.  f.  d.  ges.  Brauwesen,  Í884) 
dal  přímý  podnět  k  prostředku,  by  piva  zá- 
kalem mazovým  postižená  od  kalamity  byla 
zachráněna,  a  dnes  se  užívá  k  tomu  účelu 
výtažku  šrotu  sladového  s  úspěchem.  Prak- 
tický návrh  k  zavedení  kontroly  průběhů, 
zejména  varního  a  při  hvozdění,  v  článcích 
Hvoidéni  a  Velká  praxe  a  požadavky  védy 
(>Kvas«,  1884)  nalezly  největšího  rozšíření 
doma  i  v  cizině.  O  sobě  vydal  spisy:  Sě- 
kolik  listů  o  pivě  a  pivovarnictví  (1886)  a  Pivo- 
varství (1886,  otisk  z  Kobrovy  »Kron.  práce* ) 
a  vydával  r.  1891—92  časopis  »Pivovarnické 
Zprávy*.  V  katechismu  sladovnickém  >Nový 
Poupě*  napsal  II.  díl  až  na  dvě  stati  celý, 
byl  hlavním  spolupracovníkem  slavnostního 
spisu  z  jubilejní  výstavy  r.  1891  {Příspěvek 
k  dějinám  českého  pivovarnictví)  a  jest  spolu- 
pracovníkem Ottova  Slovníku  Nauč.  R.  3896 
jmenován  správcem  výzkumného  ústavu  pro 
průmysl  piv.  v  Čechách. 

Ohodoony,  Chodouň,  ves  v  Čechách, 
hejt.,  okr.  a  pš.  Roudnice,  fara  Vetlá;  58  d., 
397  ob.  č.   (1890).    Ves  připomíná  se   (1226) 

Í*ako  majetek  kláštera  doksanského  a  později 
dáštera  sv.  Maří  v  Kladsku. 

Chodov:  1)  Ch.,  také  Horní  a  Dolní 
Ch.  (Chodau),  město  v  Čechách  na  potoce 
stej.  jména,  hejt.  Falknov,  okr.  Loket;  278  d., 
5  ob.  č.,  3840  n.  (1890),  farní  kostel  sv.  Va- 
vřince (pův.  ze  XIV.  stol.)  s  olt.  obrazem  od 
Brandla,  5tř.  šk.  pro  chl.  a  div.,  opatrovna, 
lékárna,  četn.,  pošt.  a  telegr.  stanice,  nádraží 
Buštěhradské  dr.  (Praha-Chomútov-Karlovy 
Vary-Cheb)  a  Rak.  st.  dr.  (Ch.-Neydek),  ve- 
liké hnědouh.  doly,  2  továrny  na  porculán„ 
továrna  na  cement,  zboží  a  popi.  dvůr  města 
Lokte.  V  tak  zv.  Ch-ě  Horním  jest  alod. 
statek  zaujímající  398-33  ha  půdy;  k  němu 
náleží  zámek  a  dvůr,  majetek  dědiců  H.  Korba- 
Wcidenheima.  Ve  XIV.  stol.  stával  far.  ko- 
stel v  Dol.  Ch-ě,  jehož  podací  měli  Trošt 
z  Kynšpcrka  (1363),  vládykové  z  Hertenberka 
(13o7)  a  Václ.  Frencl  z  Lokte  (1405),  jehož  po- 
tomci zvali  se  Chodaurové  z  Lokte.  Ve  sto- 
letí XV.  stávaly  v  Horním  Ch-ě  dvě  tvrze,i 
z  nichž  jedna  přeměněna  v  zámek;  na  druhé 
připomíná  se  v  XIV.  stol.  rodina  Unruherův^ 
která  ji  držela  jako  manství  hradu  Lokte.  Po- 
zději stal  se  Ch.  statkem  zpupným,  na  němž. 
v  XVII.  stul.  sedéla  rodina  Plankenheimů, 
v  XVIII.  Braunů  z  Braunsdorfu,  v  XIX.  hra- 
bat Zedvvitzů,  Korbu  z  Weidcnheimu  a  Neu- 
pauerů.  V  Dol.  Ch-é  bylo  manství  obce  lo- 
ketské, jíž  r.  1624  vzato  a  prodáno  jako  zpupný 
statek  Janu  .Menceliovi  z  Kolsdorfu.  Později 
tu  seděli  Plankenheimové,  kteří  r.  1725  po- 
stavili zdejší  kostel.  R.  1744  koupila  Ch.  D^ 


Chodova  Planá  —  Chodové. 


277 


obec  loketská.  —  2)  Ch.,  ves  t.  v  hejt.  do- 
mažlickém, viz  Chodovo.  —  3)  Ch.,  ves  t., 
hejt.  a  okr.  Král.  Vinohrady,  fara  a  pš.  Hosti- 
vař; 40  d.,  405  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk.  Alod. 
statek  zaujímá  23011  ha  půdy,  náleží  k  nému 
zámek  s  parkem,  dvůr,  lihovar  (stojí),  majetek 
Lud.  sv.  p.  Korba- Weidenheima.  Ves  původně 
náležela  kostelu  vyšehradskému  a  nějaké  po- 
zemky tu  měl  klášter  zderazský.  R.  1526  od- 
kázala Anna  z  Chrastu  tvrz  a  statek  Ch.  Ji- 
Hmu  Osovskému  z  Adiaru,  po  jeho  dědicích 
přešel  v  majetek  Viléma  Muchka  z  Buková, 
který  Ch.  prodal  (1558)  Jakubovi  Chodau- 
rovi  z  Lokte.  Po  té  tu  seděli  Jan  Bořita 
z  Budce  (1578),  Panvicové,  Benjamin  Fruvein 
2  Podolí  (1616),  rodina  Michnův  (1618),  hrabata 
2  Millesimo  (1665),  benediktinové  u  sv.  Miku- 
láše (1676),  dále  Golcové,  Clamové  z  Martinic 
a  Korbové  z  Weidenhcimu.  —  4)  Ch.  Zadní 
(Hinterkotteu),  far.  ves  t.,  hejt.  a  okr.  Planá, 
pš.  Chodova  Planá;  107  d.,  736  ob.  n.  (1890), 
kostel  Nejsv.  Trojice  (pův.  jen  kaple,  již  obec 
ok.  r.  1726  založila),  2tř.  šk.  Ve  XIV.  stol, 
stával  tu  fil.  kostel  ke  sv.  Kříži,  který  později 
zanikl  a  teprve  r.  1856  zdejší  lokafie  pový- 
šena na  faru. 

Ohodová  PlaiUtviz  Planá  Chodova. 

Ohodové,  strážcové  hranic  zemských,  po- 
mezného hvozdu  i  přechodů  jím  vedoucích. 
Kejdéle  zachovalo  se  zařízení  takových  stráží 
na  západě  našeho  království,  při  Šumavě  a 
Českém  Lese,  v  krajině  Domažlické  a  hradu 
Přimdy,  odkud  vedly  důležité  cesty  do  Ba- 
vor. Za  dob  pokojných  chodili  tito  stráž- 
cové po  hranicích  a  dbali,  aby  sousedé  jich 
ncztcnčovali  hvozd  Královský,  bez  práva  ne- 
mýtili a  v  něm  nelovili.  V  čas  nebezpe- 
čenství ohlašovali  nepřítele  a  zdržovali  jej  zá- 
sekami,  jimiž  les  (stezky)  zaroubili.  O  Cho- 
dech domažlických  víme,  že  v  čas  válečný 
přísahali  k  svému  praporu  vojenskému,  na 
němž  byla  namalována  psí  hlava,  pročež  iim 
^Psohlavců*  přezdíváno.  Přísahali,  že  budou 
hb'dky  konati  ve  dne,  v  noci  »dle  povinnosti 
a  pořádku  jedné  každé  vesnice*  po  čas  jed- 
notlivým obcím  vyměřený,  tedy  >po  střídě*, 
jak  se  říkalo.  Při  těch  > vartách*,  aby  »lcpší 
řád  držán  byl*,  zůstával  vždycky  jeaen  den 
rychtář  a  druhý  den  písař.  Zbraň  nosili  vždy, 
i  za  dob,  kdy  podle  usneseni  sněmovního 
ostatním  sedlákům  dovolena  nebyla.  V  XVII. 
stol.,  kdy  Ch.  byli  zbaveni  svých  hraničář- 
ských povinnosti  i  svých  práv,  vzato  jim  také 
právo  nositi  zbraň.  Jen  »čakana«  (čekan)  zů- 
stala mezi  nimi  až  do  našich  dnů.  Ch.  pře- 
bývali ve  vsích  rozložených  při  samém  po- 
kraji královských  lesů  u  Domažlic,  Přimdy 
a  Tachova.  Mnojié  osady  mají  po  nich  jména, 
jako :  Chodov,  Újezd  Chodovy,  Chodova  Pla- 
ná, Chodoun,  Chodouny,  Chodolazy,  Chodo- 
vice.  Ch-  v  okolí  Přimdy  a  Tachova  se  zněm- 
čili.  Ch.  domažličtí  zachovali  se  ryze  až  po 
nasc  dny.  Osady  jejich  jsou  roztroušeny  pa- 
sem asi  šest  mil  dlouhým.  Od  Domažlic  na 
jihovýchod  nejdál  jsou  Lhota  a  Pocínovice 
poblíže  průsmyku  všerubského,  od  nich  k  sz. 
mezí  cestami  všerubskou  a  brodskou:  Kýčov, 


Medákov,  Tlumačov  a  Stráž,  nejdále  pak  na 
sz.  při  cestě  do  Mnichova  pod  lesy:  Újezd, 
Draženov,  Postřekov,  Chodov  a  nynější  mě- 
stys  Klenec. 

Ch.  domažličtí,  a  jiní  také,  zabývali  se  rol- 
nictvím, zvláště  pak  chovem  dobytka.  V  XVI. 
stol.  měli  také  dost  rybníků.  Ninoho  užitků 
poskytoval  jim  hvozd  Královský :  dříví,  popel, 
smolu,  uhlí  a  dobytku  jejich  pastvu.  Průmysl 
provozován  hlavně  domácí.  Řemeslníci  v  chod- 
ských vesnicích  měli  své  pořádky,  do  města 
Domažlic  však  na  jarmark  se  zbožím  jezditi 
nesměli.  První  sklárnu  na  chodském  území 
zařídil  Petr  ze  Švamberka  před  r.  1579.  Ob- 
chodní styky  měli  hlavně  se  sousedními  Ba- 
vory, jimž  vyváželi  obilí,  dobytek  a  převá- 
řené  máslo. 

Za  těžké  a  často  nebezpečné  služby  po- 
žívali Ch.  zvláštních  výhod  a  práv.  Od  jak- 
živa  byli  lidem  svobodným,  nejsouce  podoáni 
žádné  vrchnosti,  toliko  samému  zeměpánu. 
Kdykoliv  se  český  král  ubíral  jejich  konči- 
nami, vítali  ho  Ch.  ve  zbrani  poa  svým  pra- 
porem u  Klence  a  uctivše  ho  po  starém  oby- 
čeji soudkem  medu,  provázeli  jej  jako  čestná 
stráž  horami  přes  hranice,  jako  r.  1576  Ru- 
dolfa II.  Správci  Chodů  domažlických  na  mí- 
stě králově  byli  župane,  později  purkrabí 
hradu  domažlického.  Purkrabí  domažlický 
předsedal  soudu,  k  němuž  Ch.  příslušeli. 
Tento  jejich  soud  » práva  chodovského*  sklá- 
dal se  z  jistého  počtu  konšelů  z  Chodů  vo- 
lených s  »chodovským*  rychtářem  v  čele. 
Tím  býval  z  pravidla  také  někdo  z  Chodů, 
než  také  i  měšťan  domažlický,  jmenovaný 
purkrabím  královským  nebo  pánem,  jemuž 
byl  úřad  domažlický  zastaven.  Soudy  odbý- 
valy se  každé  čtvrté  neděle  na'  chodském 
hradě  v  Domažlicích,  Tam  přebýval  kromě 
purkrabí  královského  neboli  hejtmana  také 
chodský  rychtář  a  přísežný  písjEd^,  nejvyšší 
chodští  úředníci.  V  hradě  tom  chovali  Ch. 
také  svůj  prapor,  privilegia  a  pečet,  na  níž 
měli  obraz  čekany  a  kolem  ní  nápis  :  >S.  Ch  o- 
dowé  z  Domažlic*.  Privilegia  byla  krále 
Jana  Lucemb.  z  r.  1325,  Jindřicha  II.  vévody 
Bavorského  z  r.  1332,  Karla  IV.  z  r.  1342  a 
z  r.  1360,  krále  Václava  IV.  z  r.  1388,  krále 
Ladislava  z  r.  1454,  krále  Jiřího  z  Poděbrad 
z  r.  1458,  krále  Vladislava  II.  z  r.  1475  a  1489 
a  Ludvíka  z  r.  1523,  Ferdinanda  L  z  r.  1549, 
Maxmiliána  II.  z  r.  1567,  Rudolfa  II.  a  Matyáše 
z  r.  1612. 

V  hradě  svém  v  Domažlicích  shromažďo- 
vali se  v  čas  nutnosti  ve  zbrani  a  v  čas  ne- 
bezpečenství uchraňovali  tam  své  ženy,  děti 
i  nejlepší  majetek.  V  území  Chodů  domažli- 
ckých nesměl  se  žádný  šlechtic  zakoupiti  nebo 
usaditi.  Jsouce  svobodni  směli  se  po  vůli 
kamkoliv  stěhovati,  přižeňovati  se  i  ve  hro- 
mady se  scházeti.  Děti  své  dávali  volně  na 
řemeslo,  cla  a  mýta  neplatili  po  celém  krá- 
lovství. Lesů,  jez  chránili,  směli  volně  uží- 
vati i  honby  v  nich;  lovili  v  nich  do  tenat 
i  do  jam,  medvědy,  černou  zvěř,  vlky,  ty  do 
•vlčích  hrdel*.  Také  měli  právo  volně  ryby 
loviti.    Robot  a  jiných  služeb  poddanských 


278 


Chodové. 


nekonali.  V  přípisech  královských  nazýváni 
»milí,  věrní«.  Ch.  domažličtí  odváděli  do  ko- 
mory královské  ročně  daň  (dle  listiny  Karla 
t.  č.  markrabí  moravského)  dvacet  čtyři  hřivny ; 
král  Václav  IV.  pak  nařídil,  aby  se  Chodům 
neukládalo  nenáležitých  berní.  V  XVI.  stol. 
toho  hrubě  nedbáno,  než  i  tu  daň  Chodáv 
nebyla  hledíc  k  jejich  počtu  a  poměrům  ni- 
jak přílišná.  Do  XIV.  stol.  neměli  Ch.,  jak 
se  Emler  domnívá,  žádných  psaných  privile- 
gií. I  pak,  kdy  jimi  byli  obdařeni,  neobsaho- 
valy listjr  ty  všech  jejich  výsad.  Mnoho  zaklá- 
dalo se  i  nadále  jako  před  lim  na  starodáv- 
ném obyčeji.  Když  pak  v  XVI.  stol.  tužší  a 
a  tužší  poddanst\?í  bylo  na  selský  lid  uvalo- 
váno, snažili  se  také  zástavní  pánové  uvésti 
Chody  v  takové  poddanství.  Z  toho  vznikaly 
mnohé  a  tuhé  spory  mezi  nimi.  Na  soudecn 
Ch.  z  pravidla  zle  pochodili,  a  tak  do  po- 
čátku XVII.  stol.  leccos  z  jejich  svobod  okle- 
stěno.  Tak  odňato  jim  r.  1598  od  Domažli- 
ckých právo  volného  užívání  lesů  i  honby  a 
o  něco  dříve  také  právo  lovení  ryb.  Doma- 
žličtí je  také  nutili,  aby  jen  v  určitých  mlý- 
nech mleli  a  obilí  své  jen  do  Domažlic  na 
trh  dováželi.  V  XVI.  stol.  také  robotné  služby 
na  Chodech  vymáhány,  jmenovitě  od  pánu 
ze  Švamberka;  Ch.  koncem  toho  věku  již 
»robotní<  v  přípisech  nazýváni  a  ne  již  ^věrní, 
milí*  jako  nedlouho  ještě  před  tím. 

Privilegia  svá  chovali  Ch.  na  svém  hradě 
v  Domažlicích,  časem  také,  zvláště  když  hrad 
vyhořel,  po  vsích.  R.  1593  žádali,  aby  zámek 
ten  mohli  zase  vyzdvihnouti,  aby  se  tu  jako 
od  starodávna  soudy  odbývaly.  Svoleni  asi 
nedošlo  hned,  neboť  zámek  byl  teprve  až 
r.  1612  znovu  zřízen.  Když  po  bitvě  bělohor- 
ské Ch.  prodáni  panu  Lamingerovi  z  Alben- 
reuthu,  uchránili  svá  privilegia  a  chovali  je 
tajně  po  vsích.  Hrad  jejich  stal  se  r.  1671 
majetkem  obce  Domažlické.  V  XVIII.  stol. 
byl  v  něm  sklad  soli.  R.  1842  obnoven,  od 
r.  1845  sloužil  za  radnici  městskou.  Nyní  jsou 
v  ném  státní  úřady. 

Dějiny.  Vypravování  Pavla  Stránského, 
že  Břetislav  I.  zajaté  obyvatelstvo  z  okolí 
hradu  Chodzec  nebo  Gdec  ve  Velkopolsku 
přivedl  do  Čech  a  je  při  velkém  lese  Čiřín 
řečeném  usadil  a  svobodami  nadal  svěřiv  jim 
ochranu  hranic,  došlo  u  mnohých  víry  i  za 
našich  časů.  Než  tito  Hedčané  polští  usa- 
zeni jsou  v  lesích  berounských  a  jména  osad 
Hedečko,  Hedčany  připomínají  na  polské  ty 
osadníky.  Ch.  nejsou  polského  původu.  Také 
jejich  podřečí  tomu  nenasvědčuje.  Kdo  je 
jako  hraničáry  ustanovil  nebo  usadil,  není 
známo.  První  se  o  nich  zmiňuje  kronika  Dali- 
milova líčíc,  jak  Břetislav  I.  porazil  císaře  Jin- 
dřicha III.  v  lesích  šumavských  r.  1040.  Po- 
prvé dáni  v  zástavu  s  městem  Domažlicemi 
poč.  XIV.  stol.  panu  Vilému  Zajíci  z  Valdeku, 
dle  Emlera  Vil.  z  Landštejna,  ale  r.  1325  vy- 
placeni. Téhož  roku  vydal  jim  král  Jan  Lu- 
cemburský list,  kterým  je  vyňal  z  pravomoc- 
nosti  župní  či  od  soudu  purkrabského  v  Do- 
mažlicích a  svolil,  aby  téhož  práva  užívali 
jako  Domažličtí.  R.  1328  dáni  v  zástavu  Jin- 


dřichovi II.  vév.  bavorskému  místo  věna  man- 
želky jeho  Markéty,  dcery  krále  Jana.  Karel  IV. 
stvrdil  jim  privilegia  otcem  jim  daná  jmeno- 
vité listem  r.  1360,  jejž  Ch.  >konfirmací<  na- 
zývali. R.  1373  v  čas  rozepře  s  knížaty  ba- 
vorskými o  Braniborsko  vpadli  Bavoři  do 
Čech  a  spálili  13  vesnic  většinou  chodských. 

V  čas  zápasů  náboženských  přilnuli  'Ch. 
vroucně  ke  kalichu  a  bojovali  s  jeho  pro- 
tivníky. R.  1420  »shromažďovali  se  na  jednu 
hůru«  a  vůdce  iejich  byl  kněz  oděnec.  Na 
ně  udeřil  p.  Bohuslav  ze  Švamberka,  několik 
set  jich  zbil  a  jiné  zraniv  rozehnal.  Kněz 
vůdce  pak  v  odění  jat  a  v  Plzni  upálen.  Že 
jako  horliví  kališnici  účastnili  se  bojů  proti 
německým  křižákům,  lze  se  právem  domý- 
šleti, byť  i  přímých  zpráv  o  tom  nebylo.  Ža 
krále  Vladislava  Jagellonského,  snad  r.  1509, 
dáni  v  zástavu  pánům  ze  Švamberka  a  zů- 
stali v  ní  až  do  r.  1572. 

Bouře  proti  Ferdinandovi  I.  r.  1547  byli 
účastni,  začež  1000  tolary  pokutováni.  Pani 
ze  Švamberka  začali  ukládati  Chodům  platy 
dosud  nebývalé  i  roboty  na  nich  vymáhali  a 
sirotky,  vdovy  k  panské  službě  donucovali. 
Ch.  Žalovali,  a  tak  vznikly  dlouhé  soudy  mezi 
nimi  a  zástavním  pánem,  Petrem  ze  Švam- 
berka. Hlavní  mluvčí  Chodů  tenkráte  byli 
Petr  Halama  ze  Lhoty  a  Petr  Pelta.  Ch.,  aby 
se  nemilé  vrchnosti  zbavili,  nabídli  se.  Že  se 
vyplatí.  Tomu  se  Petr  ze  Švamberka  vzpíral 
a  stavové  shromáždění  na  sněmu  r.  1564  byli 
mu  v  tom  nápomocni  supplikací  králi  poda- 
nou. Po  dlouhém  soudním  zápase,  ve  kterém 
Ch.  osvědčili  neobyčejnou  houževnatost,  ja- 
kož i  lásku  ku  svým  svobodám,  došlo  r.  1570 
svolení  Maxmiliána  II.,  že  se  smějí  vykoupiti* 
spolu  s  ujištěním,  že  již  nikdy  nebudou  od 
komory  královské  dáni  v  zástavu.  Ke  skuteč- 
nému vybavení  z  moci  Švamberské  došlo 
r.  1572.  Ale  již  r.  1579  dáni  od  Rudolfa  II. 
Domažlickým  v  zástavu  za  20.000  kop  mís., 
k  čemuž  Domažličtí  zapůjčili  ještě  r.  1581 
tisíc  tolarů  a  r.  1584  devatenáct  tisíc  tolarů. 
Sousedé  domažličtí  chovali  se  k  právům  chod- 
ským celkem  tak  jako  pan  Petr  ze  Švam- 
berka. U  císaře  vymohli  si  jistá  práva  na 
úkor  starých  svobod  chodských,  písemně  ne- 
pojištěných,  jak  výše  řečeno.  Žádali  také  na 
Chodech,  aby  sva  privilegia  dali  uschovati 
jim  na  radnici,  a  když  Ch.  se  rozmýšleli,  dali 
některé  z  nich  uvězniti,  až  pak  královská  ko- 
mora nařídila,  aby  dotčené  listy  chodské  i  pe- 
čeť chovány  byly  ve  zvláštní  místnosti  chod- 
ského zámku,  ku  které  by  Ch.  měli  klíče. 
Domažličtí  o  to  usilovali,  aby  uvedli  svo- 
bodné Chody  v  poddanství. 

V  tom  strhla  se  bouře  stavovská.  Doma- 
žličtí přidali  se  k  Bedřichu  Falckému  a  udě- 
lali na  bavorských  hranicích  záseky.  Stráže 
při  nich  svěřili  Chodům,  kteří  asi  z  nechuti 
k  Domažlickým  povinnosti  své  »zpurně  za- 
nedbávali a  nočním  časem  z  varty  domů  od- 
cházeli*; tak  na  ně  Domažličtí  žalovali.  Také 
žádali  na  Bedřichu  Falckém,  aby  jim  Ch. 
byli  proto  dáni  v  dědičný  zápis.  Nežli  však 
se   stalo    nějaké   rozhodnutí,   svedena   bitva 


Chodovice. 


279 


bělohorská.  Domažlice  pokutovány  a  Ch. 
r.  1621  postoupeni  jsou  zápisem  K.  z  Lichten- 
šteina  na  místě  císařově  zástavou  za  7500  zl. 
říšskému  dvornímu  radovi  Wolfu  Vilémovi 
Lamingerovi  z  Albenreuthu.  Za  devét  let  po 
té  prodáni  jsou  Ch.  témuž  Lamingerovi 
v  úplný  dědičný  majetek  za  56.000  zl?  Nový 
pán  neuznal  jejich  svobod  a  privilegií  a  na- 
kládal s  nimi  jako  s  lidem  poddaným.  Ch., 
do  té  doby  nekatolíci,  také  násilně  na  kato- 
lickou víru  od  něho  obracení,  musili  ode- 
vzdati zbraň  i  prapor  svůj  a  donucováni  k  ro- 
botám. 

Roku  1635  zemřel  Wolf  Vilém  Laminger. 
U  jeho  syna  a  dědice  Maxmiliána  domáhali 
se  Ch.  svých  svobod  rovněž  marně,  I  chtěli 
se  jako  kdys  vykoupit,  ale  žádost  jejiďi  r.  1668 
navždycky  odmrštěna  a  pod  přísnými  po- 
kutami nařízeno  jim  perpetuum  silentium. 
Hrad  jejich  v  Domažlicích  žatí qv sešel.  I  dal 
si  Max.  Laminger  v  Trhanově  vystavěti 
nový  zámek,  kterému,  přes  Laminger ů v  zá- 
kaz, říkáno  po  němečku  >Chodenschloss«. 
Max.  Laminger  vynutil  na  Chodech  staré 
listy  svobod,  až  na  dva.  Než  to  násilné  vy- 
máhání starých  privilegií  obživilo  v  chodském 
lidu  víru  v  jejich  platnost  a  roznítilo  touhu 
po  bývalé  svobodě.  Když  také  r.  1691  Doma- 
žlický soused  Matěj  Just  vzbudil  v  nich  na- 
ději v  osvobození,  vyslali  Ch.  r.  1692  depu- 
taci k  císaři.  Deputace  byla  vlídně  přijata  a 
také  nařízena  kommisse  k  vyšetření  chod- 
ských stížností.  Z  toho  Ch.  začali  spoléhat 
již  na  své  vítězství  a  odepřeH  Lamingerovi 
poslušnost  a  všecky  robotné  služby,  vrch- 
nost toho  proti  nim  užila  a  dovolávala  se 
úřední  pomoci.  R.  1693  hejtman  kraje  plzeň- 
ského Hora  ohlásil  jim  veřejně  na  trháno v- 
ském  zámku,  že  privilegia  jejich  již  neplatí 
a  že  mají  býti  poslušní  své  vrchnosti.  Proti 
tomu  se  výmluvně  ozval  Jan  Sladký  z  Ou- 
jezda,  řečený  Kozina.  Ch.  neposlechli  a 
chtěli  se  dále  hájiti.  Záležitosti  jejich  uial  se 
advokát  Strauss,  pak  nesvědomitý  Blažej 
Tunkl  z  Brníčka.  Když  appcUační  soud  v  Praze 
chtěl  míti  listy,  které  Chodům  zasílali  jejich 
advokáti,  dal  Laminger  listy  ty  násilím  vy- 
máhati; z  toho  došlo  k  odporu  chodského 
lidu  a  k  násilnostem.  I  posláno  na  Lamin- 
ger ovu  žádost  vojsko  na  Chody,  jejichž  po- 
slední zachované  majestáty  appellační  soud 
v  Praze  zatím  zničil  u  přítomnosti  sedmi  čel- 
ních chodských  zástupců:  Jiřího  Syky  a  Jana 
Sladkého  z  Oujezda,  Němce  z  Medákova,  Kri- 
šlofa  Hrubého  z  Dražinova,  Jiřího  Peče  z  Cho- 
dova, Jakuba  Brychty  a  Adama  Ecla  z  Klence. 
Když  tito  zástupcové  chodští  zpěčovali  se 
přes  to  slíbiti  Lamingerovi  poddanství,  uvr- 
ženi jsou  u  vězení  ^  červnu  1693).  Počát- 
kem července  přitrhl  krajský  hejtman  Hora 
5  oddělením  vojska  k  Oujezcíu.  Obyvatelé  se 
utekli  k  Hamrům  u  nedalekých  Havlovic,  kdež 
se  k  nim  přidalo  na  400  chodských  mužů  ze 
sousedních  vesnic.  Ale  když  došly  zprávy, 
co  se  zatím  stalo  v  Praze,  mnozí  se  poddali ; 
ostatní  však  ustoupili  do  Pocínovic,  kdež  do- 
šlo ku  krvavé  srážce.  Ch.  přemoženi,  musili 


přísahat  poddanství  a  vydati  revers,  že  se 
nebudou  nikdy  již  s  vrchností  souditi.  Mnozí 
nad  to  nuceni  v  okovech  na  panském  z  trestu 
pracovat.  Rozsudek  appellačního  soudu  zdál 
se  Lamingerovi  příliš  mírným,  proto  zavedl 
celou  záležitost  před  soud  hrdelní  (1695),  jenž 
Krištofa  Hrubého,  Jana  Sellnera  a  Jana  Slad- 
kého na  smrť  odsoudil,  jiné  z  čelných  na 
pranýř  nebo  na  pevnost.  Císař  zmírnil  roz- 
sudek potud,  že  jenom  jeden  ze  tří  jmeno- 
vaných měl  býti  pokutován  smrtí.  Poněvadž 
zatím  Krištof  Hrubý  zemřel,  odsouzen  Jan 
Sladký  Kozina,  »jelikož  nejvýmluvnéjší*  a  nej- 
zatvrzelejší v  odporu  proti  vrchnosti.  I  obě- 
šen jest  v  Plzni  28.  listop.  1695.  Známá  je 
pověst,  že  jda  zmužile  na  smrt  vyzval  La- 
mingera  na  boží  soud.  Laminger  zemřel  na 
Trhanově  r.  1696.  Vdova  jeho  prodala  pan- 
ství jeho  a  také  Chody  svob.  p.  Jiřímu  ze 
Stadionu.  Ch.  zůstali  v  poddanství,  do  kte- 
rého je  donutiU  oba  Lamingerové. 

Potomci  Chodů  domažlických  zachovali  po 
dnes  v  mnohém  svou  rázovitost,  jmenovitě 
v  kroji  a  v  řeči.  Dle  výslovnosti  bul  místo 
byl  nazývají  se  také  »buláci<.  Tak  je  také 
jmenuje  Dobrovský,  jenž  první  v  nové  době 
začal  si  jich  všímati.  Zmiňuje  se  o  nich  v  li- 
stu Zlobickému  r.  1797  dodávaje,  že  nosí  »ča- 
kan«  nebo  >obušek«.  Také  jej  zajímalo  názvo- 
sloví jejich  kroje.  —  Viz:  Archiv  Musea  Král. 
Česk.,  Registra  soudu  komorního;  Archiv 
místodrž.  Misiv.  30.62.84;  Dalimilova  kronika; 
Kronika  Vavř.  z  Březové;  Pavel  Stránský,  De 
Republica  Boiema;  Balbin,  Miscell.  in  man- 
tissa  ad  lib.  1.  cap.  10;  Dr.  L.  Weisel,  Der 
Chodenprocess  v  časop.  »Panorama€  1848; 
Dr.  J.  A.  Gabriel,  Der  kónigl.  Wald  Hwozd 
oder  das  Gebiet  der  kóni^.  Freibauern  in 
Bohmen,  1864;  K.  J.  Erben,  Dějiny  Chodů  od 
nejstarších  dob  až  po  války  husitské  (>Květy<, 
1868);  Dr.  J.  Emler,  Domažlice  a  Ch.  ku  konci 
XVi.  a  na  zač.  věku  XVII.  (Pam.  Arch.  VIII.  díl 
1868—1869);  Hclfert,  Die  ehemalige  Wald- 
Veste  Bóhmens  (Mitth.  d.  geograph.  Ges.  in 
Wien,  1870);  Dr.  M.  Pangcrl,  Die  Choden  zu 
Taus  (Praha.  1875);  Bílek  T.,  Dějiny  konfi- 
skací, díl  II.  —  O  živote  nynějších  Chodů 
psala  Božena  Němcová  v  povídkách  i  v  obra- 
zích  (Karla,  Pohorská  vesnice,  Obrázky  z  okolí 
Domažlického,  Selská  svatba  v  okoh  Doma- 
žlic), o  kroji  K.  J.  Erben  (Květy).  Novější 
dobou  napsal  J.  Hruška  mnohá  pojednaní 
o  podřečí,  písních,  obydlí,  zvycích  a  zaměst- 
nání lidu  na  Chodsku  a  uveřejnil  je  ve  Filolog, 
listech,  v  Českém  lidu,  Květech,  Světozoru. 
H.  Randa  vydal:  »Ch.  a  jejich  osudy «.  AI.  Ji- 
rásek o  kroji  a  stavbách  chodských.  (Spisy 
XXII.)  Jsk. 

Ohodovioe,  far.  osada  v  Čechách  u  Holo- 
vous,  hejt.  Hradec  Král.,  okr.  Hořice,  pš. 
Ostroměř;  49  d.,  327  ob.  č.  (1890],  kostel 
sv.  Bartoloměje  ap.  (ve  XIV  stol.  far.),  3tř. 
šk.  Náležela  r.  1143  klášteru  strahovskému 
v  Praze.  Po  válce  30leté  zanikla  tu  fara,  a 
kostel  stal  se  fil.  k  Hořicům.  Roku  1787  zří- 
zena tu  lokalie,  která  r.  1858  povýšena  na 
faru. 


280 


Chodovlice  —  Chodowiecki. 


Ohodovlioe,  ves  v  Čechách,  hejt.  Lito- 
měřice, okr.  Lovosice,  fara  a  pš.  Třebenice; 
65  d.,  329  ob.  č.  (1890),  samota  mlýn  Lucký. 
Připomíná  se  r.  1828  mezi  zbožím  kláštera 
sv/jiří  v  Praze. 

Chodovo,  Chodov  (Meigelshof),  ves  v  Če- 
chách, hejt.  a  okr.  Domažlice,  fara  Trhanov, 
pš.  Klenec;  98  d.,  757  ob.  č.  (1890),  mlýn, 
panský  ovčín  a  samota  Výhledy.  Od  nejstarší 
doby  stával  tu  král.  dvůr  a  obyvatelé  nále- 
želi k  Chodům. 

Ohodowiooki  Daniel,  malíř  miniaturních 
podobizen  a  slavný  ryjec  polský  (*  1726 
v  Gdaňsku  —  f  ^801  v  Berlíně).  Věnoval  se 
pův.  stavu  kupeckému  ve  svém  rodišti,  ale 
zároveň  cvičil  se  v  kreslení,  v  Čemž  prvním 
učitelem  byl  mu  jeho  otec  a  teta  Ayererová. 
Dalšího  vzdělání  uměleckého  nabyl  od  Hayda 
a  později  od  r.  1755  u  Rodeho  v  Berlíně,  ícde 
již  r.  1756  počal  zabývati  se  rytím  a  leptáním  za 
účelem  illustrátorsícým.  R.  1773  navštívil  své 
rodiště  a  r.  1797  jmenován  byl  ředitelem  král. 
akademie  umění  v  Berlíně.  Rod  Ch-kého  po- 
chází z  Velkopolska.  kde  nejstarší  známý  pře- 
dek Bartoloměj  byl  šlechticem;  chotí  jeho  byla 
Kristina  Morawská.  Čtvrtý  syn  z  tohoto  man- 
želství Matyáš  (*  1583)  stal  se  dissidentským 
kazatelem  v  Zychlině  a  oženil  se  s  Alžbětou 
Musoniowskou,  s  níž  r.  1610  měl  syna  Jana, 
rovněž  kazatele  v  Toruni,  jenž  oženil  se 
s  Alžbětou  Rychowskou.  Z  manželství  tohoto 
narodil  se  s^n  Kristián,  kupec  v  Gdaňsku, 
jenž  vzal  si  Žofii  Genlirzownu,  s  níž  r.  1698 
měl  syna  Gottfricda,  také  kupce  v  Gdaňsku, 
jenž  oženil  se  s  Henriettou  Ayrerovou;  synem 
těchto  je  Daniel  Ch.,  jenž  usadil  se  v  Něme- 
cku (vyňato  z  dopisu  Ch-kého  Josefu  L^skému 
1796).  Ch.  je  vynikajícím  zástupcem  umění 
této  doby  v  Německu,  jako  v  Anglii  Hogarth 
a  ve  Francii  Chardin.  Následuje  Hogartha  a 
Chardina  stal  se  malířem  středního  stavu,  ob- 
čanského, měšťáckého,  ač  daleko  nemá  tolik 
původní  síly  a  vlastního  temperamentu  jako 
tito  dva;  jest  střízlivější,  ale  vyrůstá  rovněž 
ze  svého  okolí  a  ze  své  doby,  v  níž  stojí 
pevně  a  přímo.  Berlínská  společnost  jest  mu 
východiskem.  Prováděl  sice  již  před  tím  illu- 
strace  k  básním  a  románům,  ale  v  illustracích 
těch  poutá  nás  zhusta  více  interess  kulturně 
historický  než  umělecký;  nalézáme  často 
skreslcné  formy  shledávajíce,  že  neměl  vždy 
tolik  vkusu  a  techniky  jako  jeho  francouzští 
předchůdci.  Mimo  to  vázán  byl  na  malý 
formát,  jehož  nemohl  překročiti  bez  uměle- 
ckých nedostatků.  Tím  zj^ůsobem  illustroval 
také  ještě  sedmiletou  válku  a  dějiny  Karla 
Vel.  Potom  teprve  našel  svůj  vlastní  obor 
v  líčení  prostého  občanského  života;  avšak 
ani  v  tom  oboru  není  vždy  stejně  vynikající; 
ve  mnohých  listech  zajisté  jest  svěžejší  a 
umělečtější  než  Hogarth,  poněvadž  nevy- 
cházel, jako  tento,  z  éthické  idee,  neměl  pae- 
dagogických  záměrů  a  nemoralisoval;  jindy 
jest  však  zase  měšťácky  suchý  a  rozumový,  ale 
vždy  vidíme,  že  naivně,  prostě,  bez  záměrů 
díval  se  na  přírodu  a  kreslil,  co  viděl.  Listů 
jeho  počítá  se  přes  2000  a  nejznamenitější 


z  nich  jsou  jednoduché  ukázky  krojů  a  módy. 
Výslovně  uvádíme  jen:  12  listů  k  Lessingové 
Minna  von  Barnhelm,  12  listů  k  Cervantesovu 
Don  Quichotu,  12  listů  ku  Goldsmithovu  Vikář 
Wakefieídský,  13  listů  ku  Gcllertovým  bajkám, 
k  Lcsajgeovu  G/7  Bla$,  ke  spisům  Voltairo- 
vým,  k  básním  Bflrgerovým,  k  několika  dra- 
matům Shakespearovým,  24  listy  k  Richard- 
sonově  Clarisse^  k  Vossově  Luise,  12  listů 
k  Dějinám  sev.-amer.  války  ^a  svobodu,  12  listů 
Módní  pošetilosti]  1275  kreseb  na  178  de- 
skách pro  Genealogický  kalendář.  Z  jedno- 
tlivých listů  sluší  vytknouti:  Loučení  Jeana 
Calasa  (1767,  dle  vlast,  obrazu);  Bedřich  IL 
pruský  a  kor.  princ  při  přehlídce  vojska.  V  aka- 
demii berlínské  jest  od  něho  108  pérových 
a  tušových  kreseb  představujících  jeho  cestu 
do  Gdaňská  r.  1773  (světí otiskem  vyšlo  1883). 
Z  obrazů  a  gouachů  uvádíme:  Modistka  nabíjí 
své  ibo^í  v  soukromém  domě  (maj.  spol.  přátel 
věd  v  Poznani);  Simulant  (maj.  t.);  Kní{e 
primas  Podoski,  podobizna  (maj.  Ludomira 
Ciertského  v  Okně).  Z  kreseb  budtež  uve- 
deny: podobizna  muže,  pod.  dámy,  hlava  dů- 
stojníka s  parukou,  ideální  hlava  děvčete, 
vojín  ze  sedmileté  války,  ochotník,  pruský 
občan,  šňupající  komorníci,  půtka  kozácká, 
jezdci  v  bráně  berlínské  residence,  padlý  ka- 
marád, podobizna  paní  Quantinové  (1758), 
dítě  v  orientálském  kostýmu  (vše  majetkem 
M.  Pavvlikowského  ve  Lvově),  duchovní  fmaj. 
hr.  Tarnowského  v  Dzikówč);  z  vynikajících 
rytin:  Karavana  (1768);  Život  proaajné  ^eny\ 
první  list  k  Lavaterovu  Jesus  Messias ;  Odvá- 
dění nevěsty;  karikatury  několika  tehdy  zná- 
mých osob;  tři  polské  figury;  listy  k  Salz- 
mannovu  Karl  von  Catlsberg\  allegorie  Hol- 
dování králi  Bedřichu  Vilému  II.  v  Královci 
(1787);  Malá  etruská  scéna;  Dobr*  vlastnosti 
lidské  (12  listů);  Mo^ek  umělcův  (1792);  Upřím- 
nost a  přetvářka  (6  listů  v  >Gottinger  Taschen- 
kalenderc  na  r.  1794);  Anekdoty  Bedřicha  IL 
(6  listů);  Zalomení  občanské  svobody  hamburské 
(1793);  K  dějinám  Polska  (6  WsXfi:' Kaiimir  Vel. 
umírá  pádem  na  lovu ;  Vévoda  Konrád  Ma^ov- 
ský-  vyiývá  krále  Jana  Albrechta  na  souboj; 
Velmistr  Něm.  řádu  dává  se  táhati  Luthera; 
Srážka  senátorů  Jana  Tcc^yňskélio  a  Samuela 
Zborowského;  Náboženská  rozmluva  v  Toruni 
(1645);  Stanislav  Les^c^yjUki  prchá  přestrojen 
7  Gdaňská  do  Kwiidiyna;  30  fysiognomických 
hlav  (1797,  Krása,  Moudrost,  Ostrovtip,  Dů- 
stojnost, Dobrota,  Ro-^um,  Zkušenost,  Počest- 
nost, Zmužilost,  Ctnost  a  j.);  Ziethen  spi  u  ta- 
bule Bedřicha  II.  Mimo  to  chová  ještě  od 
něho  mus.  v  Berlíně  obraz  Hra  na  slepou 
bábu,  mus.  v  Lipsku  Misto  odpočinku  v  oboře 
u  Berlina.  Naše  museum  chová  rozsáhlou  sbírku 
jeho  rytin  ve  třech  foliantech.  Ze  školy  Ch- 
kého  pochodí  z  velké  části  Bacciarelli  Marcel 
a  škola  jeho  (Plersch,  Bechon,  Borowski,  Bie- 
lawski,  Smuglcwiczové,  Norblin  dc  la  Gour- 
daine,  de  Lcseur  a  j.\  —  Srv.  Jacobi,  Verzeich- 
niss  von  Ch-s  sammtí.  Kupferstichcn  (1814) ;  W. 
Engclmann,  D.  Ch-s  sámmtl.  Kupfcrstichc  (1857 
až  1 860) ;  Alfr.Woltmann,  Hogarth  u.  Ch.  (1878) ; 
Ferd.  Meyer,  D.  Ch.  derPeintregraveur  (1888). 


^-^ 


% 


»0:^\ 


Chodowleckého  rytina:  Charakteristické  hlavy 

(z  Lavaterova  díla  »0  fyaiognoniií«). 


OTTÚV  slovník  naučný. 


Tiik«ai  J.  uujr  vPrai*. 


Chody  —  Chodžent. 


281 


Dcera  CH-kého  Jeanette  (*  kol.  1760 
v  Berlíně,  provdaná  za  pastora  Papina^  byla 
malířkou  miniatur.  Ve  sbírce  M.  Pawíikow- 
ského  ve  Lvové  nalézá  se  od  ní:  Pastýř  (1780) ; 
Pastýřka  (1780)  a  i.  idyllické  výjevy  rokokové, 
jež  s  oblibou  malovala.  '  J-k. 

Chody,  stopová  dráha,  cestka  vyšlapaná, 
kudy  zvéř  pravidelné  chodívá,  tak  že  my- 
slivci určité  poznávají  ch.  zaječí,  srnčí  a  j.  čni. 
Ch.  koňské  jsou  pohyby  nohami,  jakými 
kůň  se  dostává  s  místa  nejčastěji  ku  předu, 
v  bok  a  výjimkou  i  na  zpátek.  Ch.  ku  předu, 
pokračujíc  od  nejpomalejšího  k  rychlejším, 
jsou:  krok,  klus  mírný  a  rychlý,  cval  se- 
braný (krátký)  a  dlouhý,  úprk  a  trysk.  Ne- 
pravidelný, ač  u  mnohých  národů  východ- 
ních oblíbený  chod  mezi  krokem  a  klusem 
je  mimochod  a  poloviční  mimochod.  Po- 
hyb '  bok  sluje  travers,  nazpátek  krokem 
krok  zpáteční,  klusem  renvers  a  cvalem 
edop.  Piaf,  ze  fr.,  pyšné  vyšlapování  si  na 
j  místé  nebo  i  na  krátké  vzdálenosti  krokem 
nebo  klusem.  Poslední  tři  ch.  bez  účelného 
úspéchu  pro  jezdce  praktické  pěstovány  vý- 
lučné na  vysoké  škole  t.  zv.  Španělské  a 
v  cirku.  FM. 

Ohodynieoki  Ignacy,  karmelitán  a  hi- 
storik polský  (*  1786  —  t  1847),  vydal  Diieje 
histeryciito-politycine  Europy  i  inuych  c^^sci 
éwiata  na  pociqtku  wieku  XIX.  (Lvov,  1817 — 20, 
6  sv.);  Historyja  miasta  Lwowa  (t.,  1828); 
biografii  360  znamenitých  spisovatelů  pol- 
ských Dykcyjonar^  uc\onych  Pólaków ...  (t., 
1833—34,  3  sv.)  a  Wiadamosč  historycina 
'  fundacyjach  klas^torów  \akonu  karmelitán- 
^kiego  (t.,  1846). 

Chodsríuiké  pole,  rovné  prostranství  ne- 
daleko Moskvy,  zabírající  asi  8  km*  a  nazvané 
tak  dle  říčky  Chodynky,  levého  přítoku  řeky 
Moskvy.  Bývá  tábořištěm  všech  vojsk  nalé- 
zajících se  v  Moskvě  a  v  okolí.  Za  poslední 
carské  korunovace  (1896)  stalo  se  smutné  pa- 
mátným hroznou  katastrofou  dne  18.  května, 
při  které  v  tlačenici  zahynulo  přes  1300  a  po- 
raněno bylo  kol  2000  lidí  sešedších  se  zde 
k  národním  slavnostem  a  radovánkám  koruno- 
vačním. 

ChodTÚski:  1)  Ch.  Adam  Ant,  spiso- 
vatel polský  (♦  1832  v  Kaliszi),  byl  notářem 
v  Uniejowě  a  pak  advokátem  ve  svém  ro- 
dišti, kde  založil  r.  1870  místní  list  »Kalisza- 
nin«,  jejž  s  počátku  sám  redigoval  přispí- 
vaje sem  hojnými  monografiemi  nistorickými, 
vztahujícími  se  hlavně  k  místům  a  osobno- 
.stem  jeho  rodiště.  Uvádíme  z  nich:  Stefan 
Damale\vic\  (Poznaň,  1874);  Kosciói  i  klas^tor 
ki.  Rcformatów  iv  Kalisku  (Varšava,  1874); 
Djwite  ustany  Kaliska  (t.,  1875)  a  pod.  Mimo 
to  vydal  sbírku  básní  /be^^e  (Drážcfany,  1872). 
Pod  pscud.  Ad.  Porój  vydal  Zarys  diiejów 
literatury  polskiej  (Varš.,  1860)  a  y 

2)  Ch.  Zen  on,  církevní  historik  polský 
(♦  183Ó  v  Kaliszi  —  t  1887),  byl  správcem 
semináře  ve  Wloclawku,  kde  získal  si  zásluhy 
o  uspořádání  archivu  taméjší  kapituly.  Vydal: 
Decrctales  fummorum  pontiflcum  pro  r^gno  Pú- 
Joniae  cic.  (Poznaň,  1869);  Synodus  archidioe- 


cesana  gnesnensis  sub  praesidentla  Stanislai 
Karnkowski  (Varšava,  1872);  Ada  Synodi 
dioec.  luceoriensis  per  Bernardům  Maciejowski 
(t.,  1875). 

Chodziež,  něm.  až  do  r.  1877  Chod- 
ziessen,  po  té  úředně  Kolmar  in  Posen 
přezváno,  krajské  město  ve  vl.  obv.  bydhošť- 
ském  v  Poznaňsku,  63  m  n.  m.  v  pěkné,  les- 
naté krajině,  při  záp.  bř.  Ratajského  jezera 
a  na  žel.  trati  Poznaň-Nový  Štětin,  sídlo  zem- 
ské rady  a  soudu,  má  katol.  a  ev.  kostel, 
synagogu,  rektorátní  a  vyšší  dívčí  školu, 
starý  zámek,  nemocnici  Johannitů,  značnou 
výrobu  kameninového  zboží  a  kočárů,  stro- 
jírny, jatky,  parní  pily,  cihelny  a  3257  ob. 
(1890),  z  nichž  1108  katol.  a  528  židů.  V  okolí 
prameny  sirnaté  a  železité.  Zal.  r.  1434.  — 
Kraj  chodziežský  má  na  1094*47  km'^  v  6  mě- 
stech, 92  venkovských  obcích  a  41  dvorcích 
60.057  ob. 

Chodzkiewloz  [- vič]  W I  a  d  y  s  I  a  w,  neprá- 
vem zvaný  též  Ch  a  d  ž  k  i  e  w  i  c  z,  spiso v. ,  inženýr 
a  orientalista  polský,  známý  též  pseudonymy 
Józef  Szczygiefski  a  Max  Berthaud 
(*  kol.  1820  na  Podolí),  literární  činnost  za- 
hájil tragédií  Hamán  (Lipsko,  1846,  2  vyd.  t., 
1852).  Současné  vydal  Tr^y  lilie  spisane  ^  opo- 
wiadania  š.  p.  Josefa  S^ciygielskiego  (Vilno, 
1846),  kde  vycházeje  z  vlastních  upomínek 
na  Kamenec  podolský  přivádí  místní  legendu 
o  zedníku  Černém  Petrovi,  jenž  zapsal  se 
ďáblu,  aby  překonal  italského  architekta  při 
stavbě  věže,  a  zajímavým  způsobem  dotýká  se 
ve  třech  povídkách  »Chrzeácianka<,  »Donna 
Charitea«  a  »Córka  le^onisty«  stále  pouta- 
vých motivů  náboženství,  slávy  a  lásky.  V  díle 
tom  spisovatel  pohybuje  se  z  větší  části  na 
půdě  východní,  libuje  si  při  tom  v  hrůzo- 
strašných obrazech,  kdežto  v  další  práci  Zá- 
mek v  C^arnokoiiňcach  (t.,  2.  vyd.  1852,  2  d.) 
čerpá  z  dějin  polských  a  v  díle  Nas^a  ^iemia 
(Petrohrad,  1859, 1,  díl)  líčí  vtipně  a  satiricky 
kraje  a  lid  polský.  Usadiv  se  v  Paříži  vydal 
zde:  Canal  et  Port  St.  Louis  et  jonction  du  ' 
Rhóne  a  la  Méditerranée  (1870);  Un  verš  ďAri- 
stophane;  texte  persan  de  la  comédie  les  Achar- 
naniens  expliqué  (1876,  též  v  »Rozpravách« 
akad.  krak.,  sv.  III.);  Une  inscription  cunéi- 
forme  de  PersépoliSy  nouvelle  interprétation 
(1879)  a  Archeologie  scandinave,  fers  de  laňce 
avec  inscriptions  runiques  (1885).  Byl  též  spolu- 
redaktorem  »Bluszczu«,  kde  uveřcinil  roz- 
pravu Antoni  Malc^ewski  (1878),  a  místopřed- 
sedou spolku  filologického  v  Paříži. 

Chódža  (perské),  pán  v.  Havága.  V  Al- 
žírsku  název  arabských  tajemníků,  jichž  úko- 
lem jest  redigovati  listiny,  jeŽ  mají  vydány 
býti  po  arabsku.  Dk. 

Chodžent,  Chusent,  hl.  a  silně  opev- 
něné město  kraje  t.  jm.  v  ruské  gen.  gub. 
turkistánské,  na  40**  17'  s.  š.,  256  m  n.  m., 
145  km  jv.  od  Taškentu,  na  1.  bř.  Syr  Darje 
nedaleko  vtoku  Chódže  Bakargana,  nejpev- 
nější místo  střední  Asie  obehnané  dvojitými 
hradbami  a  ovládané  citadellou,  též  strate- 
gicky důležité.  Podnebí  pro  nedostatek  vody 
nezdravé.    Ch.  má   1  ruský  kostel,  přes  200 


282 


Chodžko. 


mešit  a  muham.  Skol,  z  nichž  jest  24  medres 
a  asi  40  nižších  škol,  2  velké  bázáry,  5  kára- 
vinserájí,  přes  50  mlýnů  a  34*800  ob.  (1885), 
skoro  veskrze  TádžikQ,  pak  něco  Uzbeků  a 
Rusů;  nevalný  průmysl  zabývá  se  předením 
hedvábí  a  bavlny,  vyšivámm  a  barvením  látek. 
V  okolí  jest  mnoho  zahrad  a  pěstují  se  ovoce, 
vinná  réva  a  bavlník.  Obchod  dosti  čilý ;  vy- 
vážejí se  do  Ruska  bavlna,  kůže  a  hrozinky. 
Ch.  tvořil  někdy  s  Džisakem  a  Ura  Tjube 
samostatnou  říši  a  jest  z  nejstarších  mést 
stř.  Asie.  Říši  panovali  begové,  z  nichž  nej- 
znamenitější byl  Uzbek  Az-Buta-Beg  na  poc. 
XVIII.  stol.  ód  něho  pocházejí  opevnění 
města.  Poč.  XIX.  stol.  dobyl  Ch-u  chokand- 
ský  Alí-Chán,  načci  město  bylo  střídavě 
v  držení  Chokandu  a  Bucháry,  až  r.  1865  záro- 
veň s  Chokandem  podrobeno  Ruskem.  —  Kraj 
chodžentskS^  má  na  22.802*6  km*  246.700  ob., 
hl.  Tádžiků  a  Uzbeků.  Provozuje  se  orba, 
chov  dobytka,  pěstění  a  zužitkování  bavlny, 
chov  hedvábu íků,  který  však  poslední  dobou 
rychle  upadá. 

Chodžko,  jméno  šlechtického  rodu  pol- 
ského erbu  Borejko,  původu  litevského. 
Z  rodu  toho  pocházeli: 

1)  Ch.  Jan,  horlivý  vlastenec  a  spis.  pol. 
(♦  1776  —  1 1851  v  Mirtsku).  Nabyv  vzdělání 
na  stř.  školách,  věnoval  se  hospodářství,  při 
čemž  živě  účastnil  se  tehdejšího  ruchu  spo- 
lečenského. Mezi  jiným  b^l  zakladatelem  a 
velmistrem  zednářských  lóži  ve  Vilně  a  v  Min- 
sku a  předsedou  civil,  soudu  minského.  Jsa 
milovníkem  divadla,  pořádal  ochotnická  div. 
představení,  aby  navykal  širší  vrstvy  ušlech- 
tilé zábavě,  a  sánj  skládal  divadelní  kusy, 
z  nichž  tragédie  Bolesiaw  Kr^ywousty  udržela 
se  dlouho  na  repertoiru.  V  literatuře  vynikl 
hlavně  výbornou  prací  pro  lid  Pan  Jan  le 
Swi$ioc\x^  kramař^  w^drujacy  (Vilno,  1821, 
2:  vyd.  t.,  1825,  litevský  překl.  1823).  Z  po- 
vídelc  jeho  nejlepší  jest  Pani  kas\telanowa 
i  jej  sqsied\two,  již  si  Syrokomla  velmi  vážil 
pro  pravdivé  líčení  starosvětských  typů.  — 
Soubor  spisů  jeho,  obsahující  téŽ  několik 
překladů  ze  Scribea,  vyšel  s  názvem  Pisma 
(t.,  1837—42,  12  sv.). 

2)  Ch.  Ignacy,  spis.  pol.,  synovec  před. 
(*  1794  v  Dzicwi^tních  na  Litvě  —  f  1861 1.), 
navštěvoval  školu  v  Borunech,  pak  universitu 
vileňskou  v  době  jejího  rozkvětu  (1811 — 14) 
a  nabyl  zde  hlavně  filosofického  vzdělání 
u  E.  SÍowackého.  Ztrativ  záhy  rodiče,  dostal 
se  do  domu  strýce  Jana,  jehož  prostředni- 
ctvím seznámil  se  s  tehdejšími  literárními 
kruhy  varšavskými  a  stal  se  členem  zednář- 
ských lóži  ve  Vilně  a  v  Mirtsku.  Konečně  se 
usadil  ve  svém  rodišti,  kde  zastával  též  ně- 
které čestné  úřady  veřejné.  S  Odyňcem  a 
J.  Korsakem,  mnohem  mladšími,  byl  v  těs- 
ném přátelství,  podobně  s  Mickiewiczem, 
jenž  předpovídal  mu  skvělou  budoucnost, 
ale  přes  to  Ch.  v  prvním  období  své  lite- 
rární činnosti  stavěl  se  proti  romantismu  a 
skládal  ódy,  anakreontské  písně  a  cpigrammy 
v  duchu  klassickém,  uveřejňuje  práce  své 
v  »Dzienniku  Wileúském*.  První  jeho  veršo- 


vaný pokus  Poddaný  (1829),  připomínajíd 
slohem  Krasického,  jakož  i  povídka  Samowar 
(1837)  jsou  odleskem  konce  XVIII.  stol.  Te- 
prve když  překročil  40.  rok  svého  věku,  po- 
čal připomínati  si  doby  mládí,  oživil  v  paměti 
obrazy  starých  zvyků  panských,  o  nichž  vy- 
právěl mu  vzdálený  příbuzný  M.  Lawryno- 
wicz,  a  doplniv  je  vlastními  zkušenostmi,  vy- 
dal íe  ,s  názvem  Obraly  Utewskie  (Vilno, 
1840).  Úspěch  I.  svazku  přiměl  ho,  že  vydal 
ještě  pět  sérií  dalších  (t.,  1842—62).  Největší 
pozornost  z  těchto  obrazů  vzbudily  Domek  mo- 
jego  d\iadka\  Šmierč  mojego  d\iadka\  Boruny\ 
Briegi  Wilii  (1842),  práce  v  povídkové  osnově 
slabá,  ale  oplývající  pěknými  popisy  krajin 
a  zdařilou  charakteristikou  postav;  Pamietniki 
kwestar^a,  nejznámější  a  nejrozšířenější  jeho 
dílo  (10.  vyd.  t.,  1894),  líčící  charakteristické 
osoby  (kníže  RadziwiH  Panie  Kochanku)  a 
některé  dějinné  události  (Napoleon  ve  Vilně). 
a  Dworki  na  Antokolu  s  galerii  mistrně  na- 
kreslených typův  a  scén.  Po  »Obrazech«  li- 
tevsk]^ch  následovala  Púdania  Utewskie  ve 
4  sériích  (t.,  1852—60),  obsahující  práce:  Wy- 
kl^ty;  Kamieň  w  Olgienianach;  největší  po- 
vídku jeho  Žegota  \  Miianowa  Aíilanowski; 
Pustelnik  w  Proniunach  a  Nowy  pustelnik  w  Pro- 
niunach.  Mimo  to  vydal  Dwie  konwersacye 
X  pries^fošci  (t.,  1857^,  zabývající  se  líčením 
různých  fasí  duševníno  a  literárního  rozvoje 
v  Polsku  v  1.  pol.  XIX.  stol.  Po  jeho  smrti 
vyšly  ještě  Nowe  pamietniki  kwestar^a  (t., 
1862).  Ch-vi  neběží  o  souvislost  vypravování, 
nýbrž  o  plastické  vylíčení  podrobností,  ma- 
lebný popis  místností  a  živé  zobrazení  zají- 
mavých osobností.  V  podrobnostech  je  rea- 
listou, ačkoliv  idealisuje  polskou  minulost. 
Práce  jeho  prodchnuty  jsou  ideálním  teplem, 
plastická  fantasie  má  v  nich  široké  pole,  ale 
při  tom  jeví  vážný  nedostatek:  spisovatel 
nevniká  do  hloubi  lidské  duše,  nedotýká  se 
vážných  otázek  a  časových  proudů,  k  čemuž 
při  všem  talentu  duševní  jeho  obzor  nestačil, 
jak  vytkl  již  jeho  vrstevník  J.  Klaczko.  Sou- 
borné vydání  jeho  spisů  vyšlo  ve  Vilně  (1875 
až  1877,  11  dílů,  3.  vyd.  t.,  1885,  3  d.),  Srv. 
Lud.  Kondratowicz,  Žycic  i  pisma  J.  Ch-ka 
(t.,  1862)  a  hlavně  studii  W.  Z.  Koácialkow- 
ské  v  »Ateneum€  r.  1884.  Některé  z  jeho 
obrazů  pojal  Zap  do  >Zrcadla  života  na  vých. 
Evropě*  (Praha,  1843),  mnohé  přeloženy  i  do 
němčiny. 

3)  Ch.  Dominik  Cezary,  spis.  polský 
a  soudruh  Mickiewiczův  na  univ.  vilenské 
(*  1796  —  1 1863),  účastnil  se  redakce  slov- 
níku polsko-rusko-franc.  (Vilno,  1890)  a  po- 
dal příspěvky  o  životě  K.  Brodziňského 
( Wimiaukji  o  \yciu  i  pismach,  1845),  *  jehož 
spisy  vydal  v  10  dílech  (1842—44),  L.  Borow- 
ského  (»Ateneum<  I.  díl),  A.  Czamockého 
(»Teka  Wilcrtská«  č.  2.).  J.  Chodika  (t.  č.  5.) 
a  konečně  zprávy  o  životě  a  učení  Jana  Petra 
a  Josefa  Franka  (»PrzegUd  Europejski*  III. 
až  V.  d.).  Přeložil  též  několik  děl  nábožen- 
ských. 

4)  Ch.  Leo  nard,  publicista  pol.  (*  1800 
v  Oborku  —  f  1^71  v  Poitiersu),  universitní 


Oiodžov  —  Chochol 


283 


studia  konal  ve  Vilné  pod  Lelewelem,  pak 
jako  tajenmík  knížete  M.  Ogirtského  proce- 
stoval Evropu  a  r.  1826  usadil  se  v  Paříži. 
R.  1830  byl  pobočníkem  gen.  Lafayetta  a 
za  polského  povstání  plnomocníkem  revo- 
luční vlády  ve  Francii.  Později  byl  úředníkem 
v  knihovnč  st.-geneviévské  a  sorbonnské  a  pak 
knihovníkem  v  ministerstvě  osvčty.  Hlavní 
jeho  spisy,  směřující  k  šíření  znalosti  dějin 
a  věcí  polských  za  hranicemi,  jsou:  Les  Po- 
lonais  en  Itálie  (1829);  Histoire  des  Légions 
polonaises  (Paříž,  1829,  2  sv.)*,  Tahleau  de  la 
Pologne  ancienne  et  modeme  (1830,  2  sv.),  pře- 
loženo na  jazyk  angl.,  něm.  a  ital. ;  La  Pologne 
historique,  Httéraire,  monumentale  (1834 — 47, 
3  sv.)  spolu  s  M.  Podczarynským  a  T.  Moraw*- 
ským;  Sotices  blogvaftques  sitr  Lelevel  (1834); 
Sotices  biogr.  sur  Koscius^ko  (Fontainebleau, 
1837  a  polsky  1840);  Histoire  de  ta  Pologne 
(1855)  a  H.  de  Turquie  (1855  a  14.  vyd.  1864); 
Les  Massacres  de  Galicie  et  Krakovie.  con- 
Jisquée  par  VAutriche  en  1846  (Paříž,  1861); 
Carte  géographique  de  la  Pologne  a  Atlas  des 
sept  partages  (t.,  1831—46)  a  pod.  V  1.  1828 
až  1829  vydával  básně  Mickicwiczovy  a  díla  I 
Krasického. 

5)  Ch.  Józef,  syn  Ch-ka  1),  generallieu- 
tenant  rus.  vojska  (*  1800  v  Krzywiczích  — 
t  1880),  na  univ.  vilcnské  dosáhl  stupně  ma- 
gistra a  v  hodnosti  vojenského  inženýra  vy- 
pracoval pro  gen.  štáb  ruský  triangulační 
plány  Multanska,  Valašska,  Turecka  a  Kav- 
kazu (1833).  Roku  1847  vystoupil  na  horu 
Ararat. 

6)  Ch.  Aleksandcr,  básník,  orientalista 
a  slavista  pol.,  bratr  před.  (*  1804  v  Krzy- 
wiczích —  -j-  1891  v  Juvisy  ve  Francii),  stu- 
doval ve  Vilně  a  jako  přítel  Mickiewiczůw 
přilnul  k  tehdejšímu  romantickému  ruchu 
líterámimu,  zabývaje  se  studiem  národních 
písní  běloruských  a  skládaje  legendy  a  bal- 
lady  dle  podání  lidu.  Té  doby  býval  často 
v  domě  matky  SJowackého.  Na  jaře  r.  1824 
odebral  se  do  Petrohradu  na  školu  východ- 
ních jazyků  a  zde  napsal  nejdelší  svoji  básefl 
Derar  ze  života  beduínů.  Soubor  svých  prací 
vydal  pak  s  názvem  Poe^ye  (Pctrohr.,  1829, 
2.  vyd.  Poznaň,  1833  a  3.  vyd.  Paříž,  1836), 
umístiv  zde  též  překlady  písní  novořeckých, 
z  Byrona  a  z  Puškina.  Nejznámějšími  staly 
se  jeho  ballady  Wasilek  a  Maliny,  jež  nadchly 
Slowackého  k  tragédii  >BalladYna<.  Meškaje 
od  r.  1830  v  diplomatických  službách  v  Ťe- 
hcráně,  později  jako  vicekonsul  v  Gíláné  za- 
býval se  zvláště  studiem  nové  literatury  per- 
ské, načež  chtěje  věnovati  se  úplně  vědecké 
činnosti  šel  do  výslužby  (1842)  a  usadil  se 
v  Paříži.  Již  první  jeho  spisy  Specimens  of 
tlie  popular  poetry  of  Pers.ia  (Londýn,  1842); 
Le  Ghilan  (Paříž,  1851)  a  zejména  Grammaire 
persane  (t.,  1851  a  1883),  pokládaná  za  nej- 
lepší jeho  práci,  došly  ooecného  uznání.  Vy- 
stoupiv později  též  jako  slavista,  povolán 
byl  r.  1857  na  stolici  slovanských  jazyků 
na  Collěge  de  France,  kde  působil  po  Mickie- 
wiczowi  do  r.  1884.  Z  ostatních  jeho  prací 
jsou  nejdůležitější:  Le  Drogman  ture  (t.,  1855); 


Légendes  sloves  (t,  1859);  Pgndjunné  (t,  1861); 
Unc  renaissance  littéraire  en  Bohéme;  les  poétes 
modemes  (1861);  Contes  des  paysans  et  des 
pÁtres  slaves  (t.,  1864);  Grammaire  paléoslave 
(t.,  1869);  Études  bulgares  (t,  1875);  Us  Chants 
Itisioriques  de  rUkraine  (t.,  1879);  Le  Titédtre 
persan  (t.,  1879).  Mimo  to  přeložil  ještě  per- 
skou povídku  Padys^ach  i  cmerech  derwi$iów 
(1859),  byl  spolupracovníkem  »Revue  contem- 
poraine«  a  >Correspondanta«  a  vydal  slovník 
anglicko-polský  (t,  1874).  Jeho  ballada  »Ma- 
liny«  vyšla  v  čes.  překlade  v  >Rodinné  kro- 
nice*. —  Bratr  jeho  Michal  (*  1807),  publi- 
cista* a  básník,  pořídil  několik  překladů  z  La- 
martina  a  Byrona;  druhý  bratr  Stanislaw, 
chemik,  byl  prof.  ve  Freiburku.  Šnk. 

OhodftOT,  ves  čes.,  viz  Chožov. 

Ohodiovioe,  někdy  farní  ves  v  Čechách 
u  Libotěnic  v  hejt.  roudnickém.  Zh  vsi  zůstal 
tu  kostel  sv.  Kateřiny ;  ves  náležela  klášteru 
doksanskému. 

ChoeropotamiUI,  vymřelý  rod  ssavců 
vepřovitých  z  angl.  a  franc.  třetihorního 
útvaru  (svrchního  eocénu),  jak  se  zdá,  předek 
našeho  vepře  domácího.  Redukce  prstů  u  nohy 
jest  zde  ještě  neúplná  a  i  zuby  mají  starší 
typ,  tak  že  rod  ten  položiti  dlužno  ve  směr 
ku  staré  čeledi  Anthacotheridae y  v  jejímž 
příbuzenství  původ  vepřovitých  možno  hle- 
dati. '  Pa. 

OhoeropiUI  castanotis  Gray,  bércouno- 
vec,  nepatrný  ssavec  vačnatý  masožravý  (pod- 
řadí Carnivora)  z  čeledi  jezevečníků  {Para- 
melidae),  jediný  druh  svého  rodu  (Ch.  Ogil.). 
Má  trup  dosti  štíhlý,  zdélí  jen  as  18  cw,  hlavu 
na  čenichu  zašpičatělou,  boltce  veliké.  Nohy 
jsou  štíhlé  a  vysoké,  zadní  končetiny  jsou 
delší  předních;  na  těchto  jsou  jen  2  vyvinuté 
prsty  s  krátkými  a  silnými  drápy,  na  zadních 
viděti  vně  jen  jediný  vyvinutý  prst  (4.)  a  po 
jeho  straně  ještě  jeden  zakrnělý  (5.).  Nedlouhý 
ocas  (délka  až  12  cm)  jest  krátkou  srstí  po- 
rostlý. Bércounovec  žije  v  Novém  Jižním  Wa- 
lesu, v  rovinách  travou  porostlých  a  staví  si 
v  houštinách  hnízdo  z  listí  a  trávy.  Živí  se 
hmyzem  i  stravou  rostlinnou.  Jinak  o  způsobu 
života  zpráv  není.  Br. 

Ohoohllk,  v  podání  lidu  běloruského  skří- 
tek, který  přináší  obilí,  peníze,  v  noci  9$e- 
třuje  koně  atd.  Jméno  jeho  odvozuje  se  od 
•chochol*. 

Ohoohlowski  S  t  a  n  i  s  I  a  w,  náboženský 
polemista  polský  v  XVII.  stol.,  byl  kvardi- 
ánem  františkánů  ve  Vilně  a  přívržencem 
Kazimíra  Sapiehy  proti  vilenskému  biskupu 
Brzostowskému,  před  nímž  musil  prchnouti 
do  Rigy,  kde  přestoupil  k  vyznání  evangeli- 
ckému. Napsal  několik  listů  proti  zmíněnému 
biskupovi  adresso váných  jakémusi  Lipscmbcr- 
govi  v  Čechách  a  vydaných  r.  1695  s  názvem 
Epistolae , , .  de  episcopo  Utigioso  et  seditionum 
in  Ecclesia  Dei  et  in  Republica  concitatore. 
Mimo  to  napsal  satiru  na  duchovenstvo  kato- 
lické Nova  Babylon  tn  Polonia  fundat a  (1695). 

ChOOhol,  osada  v  Čechách,  hcjt.  Benešov, 
okr.  Vlašim,  fara  Zdebuzeves,  pš.  Kácov;  9  d., 
51  ob.  č.  (189U). 


284 


Chochol  —  Chocholoušek. 


Ohooholj  u  Rusů  zobecnělá  a  velmi  oblí- 
bená přezdívka,  udílená  Malorusům  a  vzta- 
hující se  k  dobám,  kdy  tito  podle  způsobu 
tatarského  holili  si  hlavu  až  na  jediný  cop 
nebo  chochol  na  temeni  hlavy,  jak  činil  již 
ruský  kníže  Svjatoslav  v  X.  stol.  Vedle  slova 
ch.  užívá  se  v  Rusku  téŽ  velmi  často  názvu 
chochlandija  pro  označení  kraje,  v  némž 
Malorusové  bydlí.  Tito  naopak  přezdívají 
Velkorusům  kacap  (kozí  brada)  dle  velko- 
ruského  zvyku  nositi  bradu  zarostlou.  Srv. 
Č  up  r  y  n  a. 

Ohooholatioe  vizEucomis. 

ChooholioOy  Chacholice,  ves  v  Ce- 
chách, hejt.  a  okr.  Chrudim,  fara  a  pš.  Chrasť 
u  Chrudimé;  55  d.,  361  ob.  č.   (1890),  mlýn. 

Choohollk  v  botanice  viz  Kvčtenství. 

Chooholoili.  Alauda  cristata  L.  (Galerita 
cňstata  Boie),  druh  skřivanů  s  dlounou  špi- 
čatou chocholkou  na  hlavé.  Tiché  pohvizdo- 
vání jeho  slyšeti  zvláštč  na  podzim  a  v  zimé, 
kdy  se  zdržuje  na  blízku  mést  a  osad.  Peří 
jeho  nahoře  šedohnědé,  vezpod  bélavé  jest 
na  ostnech  tmavší,  krvcí  péra  křídel  i  letky 
jsou  nahnédlé.  Télo  m'á  délku  18,  křídla  95, 
ocas  65  cm.  Na  jihu  Evropy  jest  hoj  néjší  neŽ 
ve  střední.  Živí  se  semeny,  zrním  i  měkčím 
hmyzem.  Na  způsob  jiných  skřivanů  hnízdí 
se  u  země  i  blíže  osad,  samička  snáší  v  dubnu 
a  v  červnu  po  4—6  vajíčkách.  Mladí  ptáci 
v  zajetí  rychle  krotnou  a  bývají  tu  a  tam 
v  kleci  držáni.  BŠe. 

Chooholouiek  Prokop,  spisovatel  český 

Í*  18.  února  1819  v  Sedlci  v  Táborsku  — 
•  5.  července  1864  v  Nadéjkově  u  Sedlce), 
pseudonym  Sedlecký.  Nabyv  prvního  vzdě- 
lání ve  škole  domácí,  odebral  se  do  Prahy 
na  gymnasium,  načež  vydal  se  r.  1837  Ty- 
rolskem pěšky  do  Itálie  a  zde  v  Padově  po 
dvě  léta  meškal  studuje  chirurgii.  Proce- 
stovav Dalmácii  a  Černou  Horu,  vrátil  se 
r.  1839  do  Prahy  a  chirurgií  opět  se  obíral; 
ale  brzy  studií  zanechal  a  cele  spisovatelství 
se  oddal.  První  prací  jeho  byla  Vanda,  po- 
vídka z  dějin  polských,  ve  2.  sv.  Tylova 
•  Vlastimila*  r.  1841  uveřejněná.  Poutavé  vy- 
pravování a  plynný  sloh  její  získaly  Ch-škovi 
rázem  obliby,  ač  po  stránce  historické  byla 
povídka  až  naivní.  Od  doby  té  setkáváme 
se  také  stále  s  jeho  jménem.  R.  1842  uve- 
řejnil ve  »Vlastimilu«  své  Ob^ájky  ceatopis^né 
Lombard slco-bendtské,  velká  pak  řada  povídek 
vyšla  ve  » Květech*,  pozdéji  též  v  ^Poutníku*. 
O  sobě  vydal  tehdy  Ch.  trojdílný  román 
Templáři  v  Čechách  svým  nákladem,  což  mu 
způsobilo  mnoho  obtíží  a  mrzutostí  s  tiska- 
řem i  odběrateli.  Chtěje  vyprostiti  se  z  ne- 
snází hodlal  vydávati  humoristický  spis  Ko- 
courkov, čili  pamétnosti  města  Kocourkova  a 
obyvatelů  jeho,  ale  po  nepříznivém  ozvání  se 
»Čes.  Včely «  vyšel  r.  1847  toliko  svazek  první. 
R.  1848  stal  se  Ch.  žurnalistou  i  byl  horli- 
vým spolupracovníkem  »Večerního  listu*. 
Pro  příhody  svatodušní  jako  novinář  a  člen 
spolku  »Svornosti«  i  on  byl  zatčen  a  po  šest 
neděl  na  hradě  Pražském  vězněn;  byv  pak 
vojenským  soudem  uznán  nevinným,  vstoupil 


jako  hlavní  spolupracovník  do  redakce  listu 
•Constitutionelle  allgemeine  Zeitung  aus  Bóh- 
men<,  jemuž  dal  raz  slovanský,  na  to  pak, 
když  redaktor  >Večerního  listu*  Jan  Knedl- 
hans-Liblínský  k  vojsku  odveden  byl,  i  re- 
dakci tohoto  listu  převzal  a  zastával  až  do 
r.  1851,  kdy  list  jako  všecky  ostatní  politické 
listy  České  byl  potlačen  a  Ch.  tři  měsíce  ža- 
lařován, až  opět  nevinným  uznán.  Na  novo 
činnost  svou  obrátil  k  české  belletrii.  Mi- 
kovcův  » Lumír*,  brněnská  »Koleda«,  » Vesna 
vídeňská*  uveřejňovaly  jeho  povídky.  Přes 
to  neměl  ve  vlasti  dosti  protředků  k  obživě 
a  proto  odebral  se,  když  nový  podnik  •Če- 
ské album*,  jenž  od  nového  roku  1854  v  Tá- 
boře měl  vycházeti  a  jehož  redakci  Ch.  měl 
převzíti,  se  neuskutečnil,  na  statek  bratra 
svého  Tomáše  v  Bystřici  nedaleko  Rzeszowa 
v  Haliči,  kamž  po  roce  mu  z  rozkazu  českého 
místodržitelství  oznámeno,  že  na  statek  ten 
jest  intcrnován.  Teprve  r.  1859  bylo  mu  po- 
voleno vrátiti  se  do  vlasti,  ale  nařízeno  mu, 
aby  vrátil  se  do  svého  rodiště  Sedlce  a  na 
míli  cesty  z  něho  se  nevzdaloval.  Na  výživu 
nebyla  mu  dána  podpora  žádná,  ale  okolní 
duchovenstvo  nedalo  mu  zahynouti.  Zvláště 
farář  Antonín  Čechoslav  Fikar  v  Nadějkové 
ujal  se  ho  přátelsky  a  také  pražský  knih- 
kupec I.  L.  Kober  vyplácel  mu  již  předem 
honorář  za  oblíbené  historicko -romantické 
obrazy  z  dějin  jihoslovanských  Jih  nazvané, 
jež  Ch.  spisoval  ve  stodole  rodného  svého 
domku.  Celý  rok  takto  v  bídě  a  nouzi  pro- 
dlel v  Sedlci  a  teprve  r.  1861,  když  volněji 
opět  v  Čechách  dýchati  se  počalo,  směl  se 
vrátiti  do  Prahy.  Vstoupil  do  redakce  *Času«, 
později  do  redakce  »Hlasu«  a  belletristickými 
pracemi  přispíval  k  některým  časopisům, 
zvláště  k  »Rodinné  kronice*.  Bohužel  mnoho- 
letými útrapami  vysílen  často  churavěl  vod- 
natelností.  Když  r.  1864  choroba  znova  ho 
trápila,  odebral  se  v  červnu  do  Nadějkova, 
aby  u  přítele  svého  faráře  Fikara  se  zotavil. 
Zatím  místo  zotavení  našel  tam  smrt.  Rov 
jeho  ozdoben  pomníkem  od  jihočeských  aka- 
demiků. 

Belletristické  práce  Ch-škovy  z  r.  1841—48 
vedle  výše  zmíněných  jsou:  Jiřina  ^1846); 
pak  četné  povídky  v  » Květech*,  z  nicnž  ně- 
které vyšly  též  nákl.  Jar.  Pospíšila  o  sobě: 
Černohorci^  Travič,  Dogareska,  ília^  Drak  Not- 
jaj$ký.  Dcera  Otakarova^  Paiceřik,  Hajduci^ 
Pan  Šimon  i  Vrchotic;  humoresky:  Kdy  se 
mu^c  s  pani  mluviti^  Překvapeni;  humoristické 
čtení  Všehochuť;  v  »Poutníku<  povídky:  ATr/- 
fí?cř,  Agapia.  V  1.  1852—60  podal  Ch.  veřej- 
nosti práce  v  Mikovcově  Lumíru:  Krvina, 
Pancéř,  Pole  Kosovo,  Posledni  král  bosensky; 
ve  » Vesně*  vídeňské:  Harambaša,  Zahynutí 
Suly;  v  »Koledě*  brněnské:  Námluvy  Oldři- 
chovy, Soběslav,  Dvtir  krále  Vác sláva;  v  »Bi- 
bliothéce  českých  původních  románů  histo- 
rických i  novověkých*  Kat.  Jeřábkovou  vy- 
dávané: Přivitan,  kmet  Staropra^ský  (1855, 
2  sv.);  Rodina  harambašova  (1855);  Dvé  krá- 
lovny (1855,  3  sv.);  Kola  di  Rien^i  (1856,  3  sv.); 
Hrad  (1860,  2  sv.).  Po  r.  1860  uveřejnil  v  »Ro- 


Chochol  ze  Semechova  —  Choiňski. 


285 


dinné  kronice«  povídky:  Žena  čeruohorskd, 
Foprava  českobrodská,  Fane  Pešku,  vis  co  no- 
vého}, román  Dimitri.  I.  L.  Kober  vydal  se- 
brané jeho  práce  historicko-romantické  z  dČ- 
jin  jihoslovanských,  dílem  nové,  dílem  staré 
r.  1862  ve  3  dílech  pod  jménem  Jih.  R.  1870 
vyšly  u  Kobra  též  Sebrané  spisy  Ch-škovy, 
a  sice:  Dcera  Otakarova,  Palceřik  (díl  I.),  «^'- 
řina.  Pane  Pešku,  vis  co  nového}  (díl  II.),  Tem- 
pláři v  Čechách j  Poprava  českobrodská  (díl  III.). 
Pan  &mon  i  Vrchotic,  Křižáci,  Dimitri  (díl  IV.), 
Soběslav,  Dvůr  krále  Vácslava,  Všeobecné  ruko- 
jemstvi(á\\  V.)  a  Jih  (jako  díl  VI.,  VII.  a  Vlil.). 
R.  1877  vyšlo  »Jihu«  nové  vydání.  Mimo  to 
v  >Ústř.  knihovné«  Kobrové  vyšly  ve  4.  vy- 
dání Ch-škovy  povídky:  HaraČ  (sv.  16.),  Drak 
Sotjajský  (sv.  50.)  a  Oldřichovy  námluvy 
(sv.  185.).  FDZ. 

V  literární  historii  a  životě  našem  z  let 
č^řicátých  a  padesátých  má  Ch.  význačné, 
dmežité  místo.  Kráčeje  za  skvělým  vzorem 
W.  Scotta  nakreslil  svým  výmluvném,  na- 
dšeným, v  pravdě  básnickým  slovem  i  vřelou 
fantasií  mnoho  válečných  obrazů  z  minulosti 
našich  předků  i  hrdinného  života  jihoslovan- 
ského,  které  stavše  se  rázem  velmi  popu- 
lárními pomáhaly  udržovati  jiskru  uvědo- 
mění a  vlastenectví  v  dobách  tuhé  reakce. 
Po  stránce  umělecké  ovšem  nedosáhl  Ch. 
skoro  nikdy  svého  velikého  vzoru.  Strasti- 
plný život,  nedopřávající  mu  v  bojích  o  exi- 
stenci žádoucího  klidu,  působil  asi  v  tomto 
směru  stejně  neblaze  jako  nedostatek  histo- 
rických studií,  který  zvláště  v  obr^ech  vzdá- 
lených věků  a  krajů  mocně  zaťáží,  kdežto 
v  obrazech  věkem  i  místem  bližších  často 
bývá  zakryt  skvělou  fantasií  a  opravdovým 
nadáním  jeho.  Viz  studii  Boh.  Čermáka  ve 
>Květech«  r.  1892.  Hš. 

Ohoohol  se  Semeohova  Jan,  primátor 
staroměstský  (t  1554  v  Praze),  synovec  Duchka 
Chmelíře  ze  Semechova  (v.  t.),  obdržel  král. 
majestátem  z  12.  ún.  1538  predikát  strýcův; 
byl  členem  četných  kommissí  sněmem  zem- 
ským zřízených  a  následoval  po  strýci  svém 
na  křesle  primátorském.  Pro  dějiny  Prahy 
jest  důleŽit,  že  dokončil  27.  říj.  1554  stavbu 
staroměstské  vodárny. 

Ohoohiil^  Myogale  Cuv.,  rod  hmyzožravců 
z  áeledi  rýsků  (Soricidae).  Ch-ové  mají  krk 
krátký,  silný  a  hlavu  na  předu  prodlouženou 
v  čenich  velice  pohyblivý,  ze  dvou  dlouhých  a 
tenkých,  pod  kozí  chrupavčitých  rourek  slo- 
žený. Boltce  nejsou  téměř  ani  vyvinuty;  také 
oči  jsou  malé.  Ve  chrupu  mají  nahoře  úhrnem 
6,  dole  4  zuby  řezací  a  34  zuby  třenovni.  Zadní 
nohy  jsou  delší  předních  a  mají  prsty  spojeny 
plovacími  blanami.  Ocas  jest  u  trupu  oblý,  dále 
nazad  se  stran  smáčkly ;  má  šupinatý  povrch 
a  jest  řídkými  chloupky  porostlý,  u  kořene 
ocasu  jsou  žlázy  pižmové;  pro  silný  zápach 
sekretu  dáno  jednomu  druhu  latinské  jméno 
druhové.  Jest  to  ch.  moskevský  neboli  vy- 
ch  o  ch  u  1,  d  c  s  m  a  n  ( .Vy^o^fl/tf  mosc/íťx/ťi  Brandt). 
Má  ocas  jen  přímo  u  kořene  tlustý,  všude 
jinde  splostélý;  nejen  on,  i  tlapky  jsou  nahoře 
drobné   šupinaté,   vczpod  jako   síťkované  a 


jsou  i  tím  ku  plování  způsobilé,  že  mají  na 
okraji  prodloužené  štětinky.  Délka  těla  cel- 
kem 42  cm  (v  tom  délka  ocasu  17  cm).  Desman 
jest  domovem  v  jihových.  Evropě,  zejména 
mezi  řekami  Volhou  a  Donem,  pak  v  Asii 
(Buchára).  Žije  tam  u  vod  stojatých  aneb  volné 
tekoucích;  hrabe  si  ve  břehu  dlouhé  chodby 
(až  i  zdélí  6  »r)  se  vchodem  pod  vodou  a  na 
konci  chodby  šikmo  vzhůru  namířené  má 
širší  doupě.  Umí  dobře  plovati  a  obratné  se 
potápí ;  v  zimě  prý  druhdy  i  pod  ledem  plovc. 
Živí  se  červy,  měkkýši  a  larvami  vodního 
hmyzu.  Kterak  se  plemení,  o  tom  posud  přes- 
ných zpráv  nemáme.  Lidé  jej  lapají  pro  ko- 
žešinu ;  i  plsť  ze  srsti  jeho  robí.  —  Menší  ch. 
pyrenejský  '{M.  pyrenaica  Geoífr.)  dorůstá 
délky  jen  28  cm,  z  čehož  asi  polovina  jest 
délkou  ocasu  jen  v  poslední  třetině  se  stran 
smačklého.  Zadní  tlapky  jsou  lysé  a  mají  po- 
vrch šupinatý.  Tento  druh  ch-ů  jest  domo- 
vem v  sev.  Špančlích  na  úpatí  Pyrenejí.  Br. 

Choi,  pevné  pohraniční  město  v  perské 
prov.  ázerbeidžánské,  1188  m  n.  m.,  asi  120  km 
s.-z.  od  Tabrízu,  sev.  od  jezera  Urmie,  ne- 
daleko řeky  Choturu  na  karavanní  cestě 
z  Tabrízu  do  Erzerúmu,  jest  hl.  m.  perského 
Arménská  a  z  nejkrásnějších  měst  Persie,  má 
široké,  pravidelné,  stromovím  osázené  a  sto- 
kami opatřené  ulice,  velkou  tržnici,  armén- 
ské předměstí  s  2  kostely,  a  20—30.000  ob., 
většinou  Peršanů.  Okolí  velmi  úrodné  a  husté 
obydlené;  pěstují  se  obilí,  rýže.  ovoce  a  ba- 
vlna. 

Choiáska-Jeske  Ludmila,  rozená  hra- 
běnka Mikorská,  choť  Theodora  Ch-kého, 
hud.  skladatelka  polská  (♦  1852  v  Malachowě 
v  Poznaňsku),  vzdělávala  se  ve  zpěvu  v  Mi- 
láně, v  Paříži  a  ve  Frankfurtě  n.  M.,  později 
v  konservatoři  pařížské  a  konečně  u  Zaw ir- 
ského a  Roguského  ve  Varšavě.  Největšího 
úspěchu  dobyla  komickými  operami  Zuch- 
diiewc^yna  (1985)  a  Marki^  de  Créqui  (1891). 
Z  četných  menších  skladeb  vokálních  i  instru- 
mentálních vyniká  hlavně  orchestrová  bal- 
lada  Rusalka,  za  niž,  jakož  i  za  ouvertury 
k  uvedeným  operám,  aostalo  se  jí  Čestného 
diplomu  v  Chicagu  (1893).  Napsala  též  po- 
vídku Mu\ykanci  (»Rola€,  1884). 

Oholáski:  1)  Ch.  (nesprávně  ChojeAski) 
Jan,  biskup  krakovský  a  kancléř  korunní 
(*  1487  —  t  1538),  v  akademii  krakovské  do- 
sáhl stupně  magistra,  za  hranicemi  hodnosti 
doktora  práv  a  díky  přízni  vynikajících  rodin 
postupoval  rychle  v  nodnostech  duchovních 
i  světských.  V  kanceláři  královské  zaujímal 
vynikající  postavení  jako  obratný  diplomat 
a  působil  jako  delegát  královský  v  několika 
poselstvích  zahraničných  i  při  domácích  sně- 
mech. Ve  Vídni  přičiňoval  se  o  sňatek  Sig- 
munda  Augusta  s  arcikněžnou  Alžbčtou.  S  Ji- 
řím Myszkowským  vypracoval  statuty  Hné- 
zdenské,  vydané  tiskem  r.  1528.  Proslul  jako 
štědrý  podporovatel  mládeže,  zejména  J.  Stru- 
sia  a  M.  Kromera,  jenž  jeho  péčí  vzdělával 
se  za  hranicemi.  Kancléřem  stal  se  proti  vůli 
královny  Bony  a  když  zemřel  náhle  při  sněmu 
piotrkowskem,  připisována  smrt  jeho  intrikám 


286 


Choirilos  —  Choiseul. 


královniným.  —  Srv.  Kanclťrz:J.Ch.,mccenas 
uczonvch  polskich  XVI.  wicku  (Varš.,  1886). 

2)  Ch.  Eustach,  malíř  polský  (♦  1814  ve 
Vídni  —  f  1836  t.).  Studoval  na  akademii 
vídeňské  a  cestoval  v  Polsku,  Francii,  v  Ně- 
mecku a  Anglii.  Byl  výborný  kopista  starých 
obrazů  a  provedl  zejména  kopii  Tiziana,  která 
nalézá  se  v  gal.  kn.  Estcrhazyho.  J-k. 

3)  Ch.-Jeske  Teodor,  spis.  a  publicista 
pol.  (*  1854.' v  Pleszewě  v  Poznaňsku),  uni- 
versitní studia  konal  ve  Vratislavi,  v  Praze 
řl880^  a  ve  Vídni,  načež  navrátiv  se  do  vlasti 
(1882)  byl  činným  jako  publicista  a  kritik 
v  duchu  tak  řečeného  mladého  konservatismu, 
jehož  orgány  byly  »Niwa«  a  »Slowo«,  ačkoliv 
dříve  uveřejnil  několik  povídek  v  duchu 
svobodomyslném  s  protiknéžskou  tendencí 
(Kossak  i  Kuc^ma;  Karma\y'n  a  j.).  Jest  obrat- 
ným polemistou,  vystupuje  v  publicistických 
statích  proti  židům  a  v  hterárních  úvahách 
proti  positivistům,  jakož  i  znalcem  nové  bel- 
letric  francouzské  a  středověké  i  novověké 
literatury  německé.  Hlavní  jeho  studie  jsou: 
Dramat  niemiecki  XIX.  wieku  (1883);  Žrdii 
na  tuřactwie  (1BS4)]  Epopeja  rycerska  Niemców 
(1884);  Henryk  Heine  {lB9>b)\'Po\xtYwtim  war- 
s\a\vski  i  jego  giówni  pr^edstawiciele  (1885); 
HistotyCx»apowiešč polská  (1887) ;  Typy  i  ideaíy 
po^ytywnej  belletrystyki  polskiej  (1888) ;  Okta- 
wiusi  Feuillet  (1891);  Emil  Zola  jako  polemista 
i  krytyk  (»Tyg.  Illustr.«,  1892);  Na  schyiku 
wieku  (1894);  Roikiad  w  ^yciu  i  literatur^e 
(Varš.,  1895)  a  j.  Z  povídek  jeho,  vynikajících 
charakteristikou  a  dokonalou  technikou,  uvá- 
díme: Syn  burj[mistra  (1879);  Za  winy  ojców 
(1880);  Pi-oletaryusi  (1882);  Stiumione  iskry 
(1886);  Nad  Warta  (1888);  Z  kula  u  nogi 
(1891);  Poxloteruno  (1892);  W petacli  (1893). 
Pokusil  se  též  na  poli  dramatickém  pracemi 
Na  sti\iconym  posterunku  (1891)  a  Ostatní  akt 
(1893).  Tvorba  jeho  nese  se  směrem  vážným, 
ačkoliv  jako   belletrista  bývá  i    tendenčním. 

Choirilos:  1)  Ch.,  tragický  básník  athén- 
ský, účastnil  se  poprvé  trag.  závodu  r.  524—1 
př.  Kr.  a  působil  dlouhá  léta  na  jevišti.  Složil 
prý  160  (?)  dramat  a  zvítězil  13kráte.  Zvláště 
vynikal  v  dramatc  satyrském. 

2)  Ch.  ze  Samu,  rpik  řecký,  mladší  vr.stcv- 
ník  a  přítel  Hérodotiiv  (*  ok.  r.  470  př.  Kr.). 
Byl  ku  konci  války  pcloponnéské  průvodčím 
Lysandrovým,  později  žil  na  dvoře  makcdon- 
ského  krále  Archclaa,  kde  t  ^^'  r.  400.  Se- 
psal historické  epos  //.•-(Jo//tc,  jehož  jádrem 
byla  oslava  vítězství  athénských  nad  perským 
králem  Xerxem.  Bá.scn  Ch-lova  byla  prvním 
eposem  řeckým,  jehož  děj  vážen  byl  z  doby 
nedávno  minulé.  Dle  usnesení  ekklé.sie  bylo 
toto  epos  každoročně  (snad  o  Panathénaiíc  h, 
spolu  s  básněmi  Homérovými)  veřejné  přc- 
cítáno.  Druhá  bá.sen  epická,  Zuukc/.cí,  ztratihi 
se  úplně.  Zlomky  z  Ch-lovy  Perseidy  sebrali 
Naeke,  Diibner  a  Kinkel  (Epicorum  Graec. 
fragmenta,  díl  I.,  Lip.,  1877). 

3)  Ch.  z  lassu  v  Karii,  řecký  básník  cpi- 
cký,  vrstevník  Alexandra  Vel.,  jejž  na  vý- 
pravě jeho  provázel  a  jehož  činy  opěvoval. 
Byl  básník  zcela  nepatrný.    Alexander   Vel. 


slíbil  prý  mu  za  každý  zdařilý  verš  oslavující 
činy  jeho  zlatý  peníz,  ale  dodal  prý,  že  by 
chtěl  býti  raději  Thersitem  Homérovým  než 
Achilleem  Ch-lovým. 

Choiroboskos  Geórgios,  příjmím  <$  te;;;- 
vtxdj?,  řecký  grammatik  asi  v  2.  pol.  VI.  stol. 
po  Kr.  Byl  diákonem  a  prof.  na  velké  ©eku- 
menické škole  v  Caři  hradě.  Sepsal  několik 
grammatických  spisů,  v  nichž  opíral  se  hlavně 
o  Apollónia  a  Héródiana  i  o  pozdější  gram- 
matiky  Óra,  lóanna  Filopona  a  Sergia.  Nej- 
důležitější jsou  jeho  Diktáty  k  Theodosiovu 
spisu  Kavóvtg  (vydali  je  Gaisford,  Oxford, 
1842,  3  d.,  A.  Hilgard,  Grammatici  Graeci, 
IV,  1,  Lipsko,  1889),  dále  spis  negl  óq&o- 
YQc(q)íag,  založený  na  ^tarých  pramenech  a 
nám  pouze  ve  zkráceném  výtahu  zachovaný 
(vydán  Cramerem,  Anecdota  Oxon.  II,  str.  167 
až  281).  Mimo  to  sepsal  kommentář  (Exégé- 
sis)  k  Héfaistiónovi.  Srv.  K.  Krumbacher, 
Gesch.  d.  byzant.  Litteratur,  1.  vyd.  str.  278. 

Choiromyoes,  rod  hub  ze  třídy  vřecka- 
tých  ze  řádu  Perisporiaceae  (viz  Houby), 
v  němž  činí  samostatné  podřadí  (Tuberacei). 
Vyznačen  jest  plodnicí  povrchu  hladkého, 
lysého,  tuhou,  nepravidelně  hlízovitou  nebo 
bramboru  podobnou;  uvnitř  jest  protkána 
temnějšími  žilkami  síťkovitě  se  proplétajícími, 
jež  ohraničují  bezbarvé  ostrůvky  hmoty  plod- 
nicové.  Žilky  obsahují  vrstvy  výtrusorodé 
(hymenium),  v  němž  vytvářejí  se  vřecka  po- 
délně vejčitá,  dlouze  stopkatá  a  v  řadách 
postavená.  Vřecka  chovají  po  8  bradavična- 
tých výtrusech.  V  našich  lesích  tu  i  tam  dosti 
hojně  (na  př.  v  okolí  Tábora)  roste  lanýž 
bílý  (Ch.  maeandriformis  Vittad.,  viz  přílohu 
»Houby  jedlé«,  obr.  16.  a  a  b),  jenž  bývá  na 
povrchu  žlutavý  nebo  bledě  hnědý,  uvnitř 
bělavý;  temnější  žilky  ohraničují  (uvnitř)  bez- 
barvá, ostrůvkovitá  místa.  Podzemní  houba, 
jež  dorůstá  velikosti  mužské  pěsti,  avšak  mívá 
v  průměru  i  přes  2  dm]  za  čerstva  jest  pří- 
jemné, slabé  vůně,  ale  uleževši  se  páchne 
ostře  a  štiplavě.  Podhoubí  její  rozlézá  se  pod 
duby  a  buky  i  na.  1  dm  hluboko  pod  zemí. 
Dorostlé  houby  prolamují  půdu  nad  sebou 
nebo  ji  vyzdvihují;  zkušený  sběratel  snadno 
a  bez  námahy  je  může  vystopovati.  U  nás 
ji  sbírají  v  červenci  a  srpnu  a  nosí  na  trh; 
je-li  čerstvá,  chutná  velmi  příjemně  a  jemně, 
jest  však  dobře  ji  rozeznávati  od  pesterce 
(Sclerodernui  vuli^^arc  Fr.),  jenž  má  kůru  tvrdší, 
uvnitř  bývá  černošedý  a  obsahuje  četné 
prá.škovité  výtrusy,  odporně  páchne  a  jest 
Jedovatý.  Bd. 

ChoÍ8.,  skratek  bot.      J.  1).  (Mioisy. 

Choiseul  Išoazol],  větši  ostrov  souostroví 
Salomon.ského  mezi  o"  a  8^'  j.  š.  ve  Velkém 
okeánu;  úžina  Bou^ainvillova  na  záf^.  odděluje 
jej  od  o.strova  J^oiij^ainvillova  a  úžina  Man- 
ninj^ova  nelxj  Pittova  na  jv.  od  ostrova  Isa- 
bellv.  Ostrov  jest  i)0(llouhlv ;  severem  táhne 
s^-  vy.soký,  k  severu  příkře;  spadající  hřbet 
horský  s  největším  vrrlu  ni  Gourdinem  upro- 
střed ostrova,  k  jiiiii  spadá  jxA-lovně  a  pře- 
chází v  mírné  vysokou  rovuni,  jjokrytou  hu- 
stým lesem.  V  jv.  cípu  ostrova  jest  osamělá 


Choiseul  —  Chojecki. 


287 


hora  Taura.  Povrch  5850  km^.  Vnitřek  a  dílem 
i  pobřeží  jsou  ještč  málo  prozkoumány.  Ostrov 
patří  Německu. 

Choiseul  íšoazolj,  jm.  staré  rodiny  Franc., 
jejíž  původní^  sídlo  byl  městys  Ch.  v  dep. 
Haute  Marné.  Nejvíce  vynikají:  1)  Ch.  de 
Stainville  Éticnne  Frang.  vévoda,  státník 
franc.  (♦  1719  —  f  1785  v  Paříži).  Vyzname- 
nal se  r.  1741  v  Čechách,  ale  vystoupil  z  voj- 
ska a  oddal  se  službě  franc.  dvora,  získav 
si  uhlazeným  chováním  a  úslužností  markýzu 
Pompadourovou,  a  její  přízní  postupoval  tak, 
že  r.  1756  byl  jmenován  vyslancem  v  Římě 
a  r.  1757  ve  Vídni,  kde  působil  velice  platně 
pro  smlouvu  habsbursko-francouzskou  proti 
Prusku.  Za  odměnu  byl  r.  1758  povýSen  na 
vévodu  a  t.  r.  jmenován  byl  nástupcem  Ber- 
nisovým.  Úkolem  politiky  své  učinil  osamo- 
cení Anglie  a  proto,  když  na  bojišti  pro  ne- 
schopnost generálů  a  vrchní  správy  vojen- 
ské nemohl  očekávati  žádných  úspěchů,  vzdal 
se  r.  1761  úřadu  prvního  ministra,  ujal  se 
ministerstva  vojenství  a  námořnictví,  by  více 
mohl  působiti,  a  zavřel  se  Španělskem  ro- 
dinnou smlouvu  bourbonskou.  Politika  jeho 
se  nezdařila,  neboť  mírem  pařížským  ztratila 
Francie  Kanadu,  některé  ostrovy  v  Zadní 
Indii  a  osady  na  Senegalu;  za  to  získal  r.  1768 
od  Janovských  Korsiku,  kdežto  r.  1764  vy- 
pověděl z  návodu  markýzky  Pompadourové 
jesuity  z  Francie.  R.  1770  popudil  proti  sobě 
hraběnku  Dubarry  a  ta  přiměla  Ludvíka  XV. 
k  tomu,  že  ho  propustil  a  vypověděl  na  jeho 
statek  Chanteloup,  odkud  ho  Ludvík  aVI. 
opět  ke  dvoru  povolal.  Jeho  jménem  r.  1790 
uveřejněné  Mémohes  jsou  padělkem. 

2)  Ch.-Gouffier  Marie  Gabriel  Flau- 
rent  hrabě,  archaeolog  (*  1752  v  Paříži  — 
t  1817  v  Ai-x-la-ChapeUe).  R.  1776  podnikl 
cestu  po  kecku,  řec.  ostrovech  a  Malé  Asii, 
jejíž  výsledky  podal  ve  spise  Voyage  pitto- 
resque  de  la  Grěce  (Paříž,  1782—1824,  3  d., 
nové  vydání  opatřiH  Miller  a  Hase,  t.,  1840 
až  1852).  Za  tento  spis  zvolen  byl  r.  1784 
členem  franc.  akademie.  R.  1784  jmenován 
byv  vyslancem  v  Cařihradě  podporoval  ener- 
gicky zájmy  řecké,  soukromé  mimo  to  obíral 
se  horlivě  studiemi  archaeologickými.  Zde 
v  Cařihradě  založil  si  bohatou  sbírku  antik, 
ieŽ  po  ieho  smrti  zakoupena  byla  Ludví- 
kem XVlII.  pro  Louvre.  V  Cařihradě  poda- 
řilo se  mu  též  prostřednictvím  Fauvelovým 
získati  pro  Louvre  X.  metopu  jižní  strany 
Parthcnónu  a  VII.  desku  vých.  vlysu  celly. 
Po  pádu  Bourbonovců  Ch.  zdráhal  se  uznati 
republiku  a  posílal  diplomatické  noty  své 
bratřím  Ludvíka  XVI.  zdržujícím  se  v  Ně- 
mecku. Když  pak  tato  korrespondence  byla 
zachycena  v  táboře  ustupující  armády  pruské 
u  Válmy,  Ch.  dán  byv  v  obžalobu  prchl  do 
Ruska,  kde  přijat  byl  vlídně  Kateřinou  II. 
Pavel  I.  jmenoval  jej  státním  radou,  ředitelem 
akademie  umění  výtvarných  a  císařským 
bibliotékářem.  Roku  1802  vrátil  se  Ch.  do 
Francie  a  od  té  doby  zabýval  se  pouze  stu- 
diemi svými  vědeckými,  ťo  restauraci  jme- 
nován byl  pairem  franc.  a  členem  tajné  rady 


v  hodnosti  státního  ministra.  Srov.  Revue 
archéologique,  1894,  str.  76—94,  216  nn.     Vjř. 

Choisnin  jšoanen]  Jean,  diplomat  franc. 
(*  1530  v  Chátelleraultu  —  f  po  1575).  Pro- 
vázel jako  sekretář  biskupa  Jeana  de  Montluc 
do  Polska,  aby  vyjednával  o  přijetí  Jindřicha 
z  Anjou  za  krále  polského.  Po  útěku  Jindři- 
chově do  Francie  vrátil  se  do  Paříže  a  vydal 
zprávu  o  jednání  tom:  Discours  au  vray  de 
tout  ce  qui  s^est  faict  et  passé  pour  ťeutiére 
négociation  de  Vélection  du  roy  de  Pologne 
(Pař.,  1573),  kterou  kn.  Adam  Czartoryski 
přeložil  pod  pseudonymem  Winc.  Turski  do 
polštiny:  Pami^tniki  Jana  S\oan^  (Vilno,  1818). 

Ohoisy  [šoazi]:  1)  Ch.  Jacques  Denys, 
botanik  svýc.  (♦  1799  v  Jussy  u  Genevy  — 
t  1859  t.),  byl  prof.  na  univ.  genevské,  za- 
býval se  hlavně  soustavnými  a  floristickými 
studiemi  rostlin  cizokrajných.  Sepsal:  Pro- 
dromus  ďune  monographie  de  la  famille  des 
Hypéricinées  (Geneva,  1821);  Mémoire  sur  la 
famille  des  Selaginées  (t,  1823);  Convolvula- 
ceae  orientales  (t.,  1834);  Mémoire  sur  les 
familles  des  Temstroemiacées  et  Camelliacées 
(t,  1855);  Plantae  javanicae  (t,  1858).  Též 
zpracoval  některé  řády  v  Prodromu  Decan- 
dolleově. 

2)  Ch.  Auguste,  inženýr  franc.  (♦  1841 
ve  Vitry-le-Frangois),  vrchní  inženýr  mostů 
a  silnic,  prof.  architektury  na  škole,  mostů 
a  silnic  a  repetitor  na  polytechnice  pařížské. 
Sepsal:  Vart  de  bdtir  chex  les  Romains  (Pař., 
1873J;  Lart  de  bdtir  chei  les  Byiantins  (t., 
1883);  Études  épigraphiques  sur  V architecture 
grecque  (t.,  1884);  popisy  cest:  LAsie  Mineur 
et  les  Turcs  en  iSjs  (1877)  a  zprávy:  Le  Sa- 
hara^ souvenir  ďune  mission  a  Goléah  (t.,  1881) 
v  »Ann.  des  ponts  et  chaussées«. 

Ohoisy  le  Bot  [šoazl  le  roáj,  město  v  kan- 
tonu  Villejuif  arr.  Sceaux  franc.  dep.  Seině, 
11  km  j.  od  Paříže,  na  levém  bř.  Seiny,  přes 
kterou  pne  se  kamenný  most,  a  na  žel.  trati 
Paříž-Orléans,  oblíbené  výletní  místo  Paří- 
žanů,  má  zbytky  král.  letohrádku  vystavěného 
Ludvíkem  a  V.  a  zbořeného  r.  1797,  mnoho 
leeohrádků  boháčů  pař.,  výrobu  sukna,  klo- 
bouků, zboží  porculánového,  faiencového  a 
skleněného,  mýdla,  lučebnin,  zboží  koženého 
(marokínového),  obchod  s  vínem  a  uhlím  a 
8129,  jako  obec  8433  ob.  (1891).  Na  zdejším 
hřbitově  odpoěívá  pévec  a  skladatel  Marseil- 
laisy  Rouget  de  Tlsle,  jemuž  zde  postaven 
pomník.  Za  obléhání  Paříže  r.  1870  pokusil 
se  gen.  Vinoy  několikráte  o  výpad,  který 
však  pokaždé  byl  odražen.  Pouze  28.  a  29.  list. 
Francouzi  opanovali  zdejší  nádraží,  byli  vŠak 
30.  vrženi  zpět. 

Chojeoki:  1)  Ch.  Karol,  konfederát  bar- 
ský,  hájil  r.  1768  po  deset  neděl  vytrvale 
Krakova  a  vydal  zajímavý  spisek:  Pamiec 
diiei  polskich,  podtó\  i  ncpomyslny  sukcess 
Polaków  (Krakov,  1789). 

2)  Ch.  Edmund,  spis.  a  publicista  pol., 
píšící  od  let  70tých  francouzsky  s  pseudo- 
nymem Charles  Edmond  (♦  1822  v  Pod- 
lesí), nabyv  vzdělání  na  střed,  školách,  byl 
záhy  literárně  činným   a  přibyv  r.   1841  do 


288 


Chojeťiski  —  Chojnice. 


Varšavy  byl  spolupracovníkem  > Gazety  War- 
szawske*  a  »Biblioteky  Warsz.c.  První  jeho 
vetší  prací  byl  cestopis  Wspomnienia  \  po- 
dróiy  po  Krymie  (1845).  Uchýliv  se  r.  1844 
z  příčin  politických  do  Paříže,  byl  spolu- 
pracovníkem » Revue  Indépendante*  (1846  až 
1847).  Tou  dobou  vydal  sbírku  veršů  G^sla 
(1846)  a  historicko -politický  spis  C^echja 
i  Ciechowie  (Berlín,  1847,  2  d.),  na  svoji  dobu 
velmi  cenný  a  včcný  obraz  našich  déjin  do 
katastrofy  bělohorské  a  našeho  znovuzrození 
literárního  i  politického,  překvapující  nestran- 
ností  a  znalostí  véci.  Účastniv  se  r.  1848 
Slovanského  sjezdu  v  Praze,  vrátil  se  do  Pa- 
říže, psal  do  časop.  Proudhonova  »Le  Peuple* 
a  Mickiewiczova  »La  Tribune  de  Peuples*, 
načež  následkem  tiskového  processu  odce- 
stoval do  Egypta  a  procestovav  Itálii  a  Švý- 
carsko vrátn  se  r.  1851  do  Paříže.  R.  1855 
stal  se  taiemníkem  prince  Napoleona  a  redi- 
goval dílo  Voyage  du  prince  Napoleon  dans 
les  Mers  du  Nord  (Paříž,  1857).  Později  stal 
se  bibliotékářem  v  knihovně  luxembourské, 
pak  spolupracovníkem  a  akcionářem  časop. 
»Lc  Temps«.  R.  1867  byl  egyptským  kom- 
missařem  na  světové  výstave  pařížské  a  vy- 
dal: V  Egypte  á  VExposition  universelle  (Pař., 
1867J.  Z  ostatních  jeho  prací  uvádíme:  román 
líčící  poměry  haličské  Alkhadar  (t..  1854, 3  sv., 
2.  vyd.  Lipsko,  1859);  Souvenirs  ďun  dépaysé 
(1862)  ;*  Púlogne  captive  et  ses  trois  poet  es  (Lip., 
1864)  a  dále  sérii  prací  dramatických:  La 
Florentine  (1856);  Les  Mers  Polaires  (1858); 
UAfricain  (1860,  sehraná  v  »Comédie  Fran- 
gaise«);  UAíeule  (1863);  Le  Dompteur  (l%lQt)\ 
La  Baronne  (1871);  Le  Fantome  rose  (1873); 
Eloy  (1874);  La  Búcheronne  (1889)  a  konečně 
povídky:  Zcphyrin  Ca^avan  en  Egypte  (1880); 
Harald  (1881) ;  La  Búcheronne  a  Le  tresor  du 
guébrey  jež  všecky  přeloženy  do  polštiny. 
V  časopisech  franc.  seznamoval  Francouze 
s  poesii  polskou,  hlavně  s  Mickiewiczem  a 
Slowackým.  Do  čes.  přel.  »Vláda  a  láska< 
(F.  L.  Riegrem  v  >Div.  bibl.«  seš.  38.);  •Po- 
věsti Krymské*  (F.  L.  Vorlíček  v  »Lum.*, 
1853  a  1854).  Šnk. 

Ohojeáski  viz  Choiňski. 

Chojlnek,  osada  čes.,  viz  Chvojinek. 

Ohojnaoki:  1)  Ch.  Wojciech  Izydor, 
paedagog  pol.,  byl  professorem  na  učitelském 
ústavě  v  Lowiczi  a  vydal  populární  spisy: 
Zásady  pierwiastkowe  pedagogiki  i  metodyki 
(Varš.,  1815)  a  Psrchologia  empiry cina  i  loika 
(Podle  F.  Snella,'t.,  1818). 

2)  Ch.  Romuald,  malíř  pol.  (*  ve  Var- 
šavě —  t  kol  1883  v  Oděsse),  vzdělal  se  ve 
svém  rodišti  a  v  Římě,  načež  usadil  se  ve  Var- 
šavě a  kol  r.  1850  za  příčinou  choroby  přestě- 
hoval se  do  Oděssy.  Pochází  od  něho  řada 
podobizen  a  obrazů  sv.,  jako  Kristus  na  kři{i  a 
sv.  Mři  v  oděsském  chrámě  a  pod.  Na  výstave 
vídeňské  měl  obrazy:  ČumJcia.  Ukrajinky.  Vy- 
niká silným  přirozeným  koloritem,  zejména 
v  barvách  růžových  a  polostínech  polovečer- 
ních.  Byl  prvním  učitelem  Chlebowského. 

OhoJnaA  (Chojna)  Jan,  spis.  dolnolužický 
(♦  kol.  1600  v  Brjazyné  u  Chotěbuze  v  Doí. 


Lužicí  —  t  1664  v  Lubňově).  Po  studiích 
gymnas.  odebral  se  za  příčinou  nepokojů  vá- 
lečných do  Uher,  odkud  však  se  nejspíše 
ještě  před  r.  1630  vrátil  a  studoval  theologii 
ve  Vitemberce,  pak  byl  6  let  farářem  v  jedné 
(tehdy  ještě  srbské)  vsi  u  Lubina,  načež  pů- 
sobil až  do  své  smrti  v  Lubňově.  Dle  před- 
mluvy v  Hauptmannově  mluvnici  a  Jaeni- 
chova  spisu  •Lusatia  Literáta*  (ve  »Scrip- 
tores  rerum  Lusatic.«  1719,  II.)  studoval 
slovanské  jazyky  a  historii,  psal  o  dějinách, 
pověrách  a  obyčejích  tehdejších  Srbů,  ze- 
iména  pak  o  jich  řeči.  Bohužel  se  z  jeho 
literární  práce  nic  nezachovalo  než  jrram- 
maticko-slovníkářské  dílo,  jehož  hlavni  titul 
zní:  Linguae  Vandalicae  ad  dialectum  districtus 
Cotbusiani  formandae  aliqualis  Conatus  (1650). 
Je  to  vůbec  první  lužická  grammatika,  jež  sic 
nikdy  nevyšla  tiskem,  ale  byla  (dle  svědectví 
Hauptmanňova)  rozšířena  v  mnohých  opisech. 
Takový  starý  opis  chová  se  v  knihovně  chotě- 
buzského  gymnasia;  z  něho  pořídil  dr.  Her- 
mann Lotze  nový  opis,  jenž  jest  nyní  ma- 
jetkem knihovny  Matice  Srbské  v  Budyšíně. 
Chotěbuzský  opis  má  432  velkých  kvartových 
stran.  Předmluvu  a  úvod  z  něho  otiskl  ře- 
ditel gymn.Tzschirner  v  programmě  na  r.  1859. 
Lotzeuv  opis  prostudoval  M.  Hór  nik  a  vě- 
decké výsledky  podal  ve  stati  Jan  Chojnan, 
jeho  rukopis  a  delnjoserhske  s/owa  w  nim^ 
•Časop.  Mač.  Serb.<  1876,  21—49.  Ch.  píše 
v  ní  již  lepším  pravopisem  i  jazykem  než 
jeho  předchůdci  Moller  a  Tharaeus;  on  první 
ve  své  grammatice  stanovil  jistá  pravidla 
spisovné  dolnolužičtiny.  Přijal  však  i  mnohé 
nesrbské  výrazy  a  obraty,  jako  člen  (ten,  ta, 
to)  u  substantiv,  pomocné  sloveso  »hordowaá< 
(.=  werden)  při  passivu  atd.  V  pravopise  pak 
nečinil  rozdílu  mezi  s  a  /,  í  a  í,  ač  jej  dobře 
cítil;  říkáf  dolnolužickému  a  polskému  »s« 
(ž)  »viperinum<  a  praví,  že  se  mu  lze  naučiti 
jedině  ze  slyšené  řeči.  Dále  kolísá  při  ozna- 
čování é^y^  při  jotování,  nerozlišuje  -ř  a/  atd. 
Při  všech  nedostatcích  je  vŠak  bohatým  pra- 
menem srbského  jazyka,  v  němž  se  nám 
mnoho  slov  zachovalo,  jež  by  jinak  přišla 
v  zapomenutí.  Ch.  znal  poněkud  aspoň  češtinu 
a  polštinu  a  přijal  i  některá  česká  a  polská 
slova  do  svého  díla.  Z  různých  míst  jeho  díla 
jest  patrno,  že  pracoval  i  o  dolnolužickém 
překladu  Písma>  aspoň  z  něho  cituje  různé 
texty,  rozdílné  od  staršího  rukopisného  pře- 
kladu Jakubicova,  jehož  tedy  patrně  ne- 
znal, čnjř. 

Chojnioe  (něm.  Konit\),  krajské  město 
v  prus.  vl.  okr.  kvidzynském  v  Záp.  Prusku, 
100  km  jv.  od  Gdaňská  na  žel.  tratích  Pila- 
Tczewo,  Runov-Ch.,  Ch.-Laskovice  a  Ch.- 
Náklo;  jest  sídlem  zemské  rady,  zem.  soudu 
pro  okresy  bralemborský,  zlotovský,  prusko- 
friedlandský,  hammersteinský,  czluchówský, 
chojnický,  tucholský  a  vandsburský  a  zempel- 
burský,  hl.  berního  úřadu  a  filiálky  říšské 
banky,  má  2  katol.  a  2  ev.  kostely,  synagogu, 
gymnasium,  loži  svob.  zednářů,  sirotčinec, 
provine,  polepšovnu,  2  slévárny  Železa,  to- 
várnu na  sukno,  prádelnu  vlny,  parní  pily. 


Chojnicki  —  Chokand. 


289 


mlýny  a  cihelny,  zahradnictví  a  10.107  ob. 
(1890),  z  nichž  jest  4331  katol.  a  502  židů.  — 
R.  1310  měl  Ch.  v  drženi  řád  Něm.  rytířů. 
R.  1454  zvítězili  zde  něm.  křižáci  nad  králem 
Kazimírem  polským  a  v  bitvě  té  pomáhali 
křižákům  české  sbory  pod  Bernartem  z  Cim- 
burka.  R.  1466  připadlo  město  k  Polsku, 
r.  1772  k  Prusku.  —  Kraj  choj nicky  má  na 
141633  km^  v  1  městě,  73  venk.  obcích  a 
48  dvorcích  52.483  ob.  (1890).  —  Srv.  Uppen- 
kamp,  Geschichte  der  Stadt  Konitz  (Ch.,  1873). 

Ohojnioki  Josef,  malíř  pol.  (*  v  2.  pol. 
XVIIl.  stol.  —  1 1812),  žák  Stanislava  Stroirt- 
ského.  R.  1774  svěřeno  mu  bylo  provedení 
maleb  v  metropolitním  chrámě  ve  Lvově.  J-k, 

Chojnowski  Bronisiaw,  lékař  polský 
(♦  1836  v  Muřiňcích  na  Ukrajině  —  f  1870 
ve  Varšavě).  Lékařství  vystudoval  v  Kijevě, 
byl  tu  pak  assistentem  therapeutické  kliniky 
a  podnikl  velkou  vědeckou  cestu  po  univer- 
sitách záp.  Evropy.  R.  1865  habilitoval  se  ve 
Varšavě  pro  speciální  pathologii  a  therapii, 
po  dvou  létech  pak  stal  se  professorera  téhož 
oboru.  Práce  ieho  vyšly  v  časopisech  a  sbor- 
nících: »Przegl^d  lek.«  (1867—68),  »PamÍQtnik 
Tow.  lek.  warsz.€  (1867),  >Gazeta  lek.«  (1867 
až  1868),  »Tygodnik  lek.«  (1865).  >Roczn.  Tow. 
nauk  kr.«  (1864)  a  ve  Virchowově  »Archivu« 
(1870).  Česky  byl  od  něho  uveřejněn  článek: 
čtent\  která  měl  Claude  Bernard  o  účincích 
opia.  (»Čas.  čes.  lékařův«  1864). 

Ohokand:  1)  Ch.,  Kókand,  Khokand, 
bývaly  chanát  v  Střední  Asii,  nyní  oblast 
Fergana  (v.  t.)  ruského  gener.  gubernátor- 
stva  turkistánského.  Dějiny  chanátu  Cho- 
kandského  těsně  souvisí  s  dějinami  Turki- 
stánu.  Na  poč.  XIII.  stol.  Džengiz-chán  Te- 
mudžin,  podrobiv  si  říši  čínskou  (1215),  vtrhl 
do  záp.  Asie,  vyvrátil  říši  Chárizmů  a  s  Turki- 
stánem  zmocnil  se  Ch-u.  V  2.  pol.  XIV.  stol. 
rozšířil  veliký  výbojce  Timur-leng  svou  moc 
nad  Ch-em  a  dle  podání  založil  v  něm  dy- 
nastii, jež  panovala  do  r.  1511.  Poslední  z  dy- 
nastie Timur-lengovv,  Báber,  poražen  byl  od 
buchárského  chána  óbeidalláha,  jímž  na  trůn 
chokandský  dosedla  dynastie  buchárská  Šej- 
bánovců.  Po  zániku  jejím  nastala  v  Ch-ě  doba 
plná  zmatků,  v  níž  se  střídavě  zmocňovali 
vlády  kipčačtí  a  kirgizšti  chánové;  rovněž 
Persie  mísila  se  v  pol.  XVIII.  stol.  v  záleži- 
tosti chokandské.  R.  1740  učinil  Abd-ul-Kerím 
beg  pokus  založiti  v  Ch-ě  samostatné  chánství, 
ale  jeho  officiální  existence  počíná  se  teprve 
za  vlády  Alim-chána  (od  r.  1808).  Podle  ba- 
dání Veselovského  vznikl  chanát  chokandský 
tím.  Že  Alim  spojil  pod  svou  mocí  několik 
bcgství  fergánských  a  šířil  krutě  svoje  pan- 
ství. Kronikáři  označují  jej  titulem  ^alim  (ty- 
rann).  R.  1817  byl  Alim  od  spiklenců  nespo- 
kojených s  jeho  krutovládou  zavražděn  a  po 
něm  následoval  mírný  bratr  jeho  Omar,  jenž 
přes  to  podrobil  si  Turkistán  a  zakládal  na  řece 
Sírdarjá  pevnosti,  což  vedlo  ke  sporu  s  Ru- 
skem. Po  smrti  Omarově  r.  1822  ujal  se 
chánství  Madaly  (Mchemmed  Alí),  jejž  do- 
mácí dějepisci  pokládají  za  svého  největšího 
panovníka.  Oženiv  se  se  svojí  macechou,  po- 

Ottftv  Slovnik  Naučný,  sv.  XII.  8,4  1697. 


Štval  proti  sobě  lid  a  kněžstvo,  které  vyhlá- 
silo proti  němu  sv.  válku  a  povolalo  si  na 
pomoc  buchárského  chána  Nasr-ulláha.  V  do- 
mácí revoluci  kněžstvem  podněcované  byl 
Madaly-chán  zabit  a  země  jeho  stala  se  r.  1842 
buchárskou  provincií.  Lid  se  však  záhy  na- 
sytil vlády  buchárské  a  za  chána  prohlásil 
syna  Madalyho  Šír-Alího.  V  zápasu  z  toho 
vzniklém  vynikl  vůdce  buchárského  vojska 
Musulmán  Kul,  jenž  zradiv  svoji  armádu  po- 
mohl Ch-u  k  samostatnosti.  Za  mírné  vlády 
Šír-Alího  stupňovalo  se  národní  záští  mezi 
Kipčaky  a  Sarty  v  děsné  vraždění  a  celá 
další  historie  Ch-u  jest  vyplněna  jejich  krva- 
vými zápasy  o  nadvládu.  Musulináii  a  Šír-Alí 
stranili  Kipčakům;  při  vzpouře  Sartů  r.  1845 
Šír-Alí  padl  a  Musulmán  dosadil  po  krátkém 
mezivládí  na  trůn  Chudájára-chána,  syna  Šír- 
Alího,  stav  se  zároveň  spoluvládccm.  Poru- 
čenství  jeho  nesl  však  těžce  Chudájár,  spojil 
se  se  Sarty  a  dal  Musulmána  r.  1852  zavraž- 
diti. Ale  boj  mezi  Sarty  a  Kipčaky  vzplanul 
na  novo;  kipčacký  vůdce  Alim  Kul  sesadil 
Chudájára  prohlásiv  za  chána  bratra  jeho 
Mollu  a  Chudájár  prchnul  do  Bucháry.  Molla 
r.  1862  byl  zabit  a  na  trůně  rychle  se  vy- 
střídalo několik  příbuzných  Chudájárových ; 
zatím  však  vypuzený  chán  použiv  těchto 
zmatků  zmocnil  se  pomocí  emira  buchárského 
MuzafTer-eddína  po  smrti  Alim  Kula  Ch-u. 
Muzaffer-eddín  vraceje  se  z  Ch-u  do  Bucháry 
byl  od  ruského  vojska  poražen  r.  1860  u  Jir- 
džáru  a  Rusové  obsadili  několik  provincií, 
jimiž  byl  Ch.  úplně  odříznut  od  Bucháry. 
Kusové  vystavěli  pak  důležitou  pro  další  ope- 
race pevnost  Věrnoje  na  řece  lli  a  r.  1864 
vtrhli  dvěma  proudy  do  Ch-u,  z  nichž  jeden 
vedl  gen.  Čerňajev,  druhý  gen.  Verevkin. 
Pokus  této  expedice  dobyti  Taškentu  se  ne- 
zdařil, ale  za  to  ze  zabraného  území  zřízena 
r.  1865  oblast  turkistánská,  jejímž  guver- 
nérem jmenován  Čerňajev.  Ještě  téhož  roku 
dobyli  Rusové  Taškentu  a  r.  1866  obsadili 
Chodžent.  Chudájár  nemaje  naděje  na  pomoc 
emíra  buchárského  přistoupil  na  obchodní 
smlouvu  s  Ruskem,  nabídnutou  mu  gen. 
Kaufmannem,  která  zaručovala  Rusům  volný 
pobyt  v  chanátu,  zřizování  obchodních  agentur 
a  stanovila,  že  chán  nesmí  ze  zboží  vybírati 
většího  poplatku  než  2"5Vo  skutečné  ceny. 
Uzavřením  smlouvy  nenastal  však  v  Ch-u 
klid.  R.  1875  Abdurrahmán,  syn  Musulmána 
Kula,  vzbouřil  se  s  duchovenstvem  proti 
Chudájáru,  jenž  prchl  na  ruské  území,  a  proti 
Rusům  zahájena  válka.  Abdurrahmán  usadil 
se  v  pevnosti  Machramu.  Gen.  Kaufmann, 
poraziv  jej  bez  boje,  obsadil  Ch.  a  uzavřel 
s  novým  chánem  Nasr-eddínem  příměří,  při 
čemž  chán  uznal  svrchovanost  carovu,  za- 
vázal se  k  ročnímu  poplatku  500.000  rublů 
a  postoupil  Rusům  krajiny  až  po  řeku  Narin. 
Sotva  však  Rusové  odtáhli,  pobouřil  Abdur- 
rahmán opětně  Ch.  a  sesadiv  Nasr-eddína 
prohlásil  Púlád-bega  za  chána.  Gen.  Skobelev 
potlačil  povstání,  Nasr-eddín  dobrovolně  se 
vzdal  a  poslán  jako  zajatec  do  Jekatérino- 
slavi.    Rychlým  pochodem  zmocnili  se  pak 

'20 


290 


Chokovati  —  Cholelithiasis. 


Rusové  znova  Ch-u  a  zajavše  Púlád-bega  dali 
jej  popraviti.  Carským  úkazem  ze  dne  19.  ún. 
(3.  bř.)  1876  dekretována  anncxe  chanátu 
chokandského  a  zřízena  z  nčho  oblast  fer- 
gánská.  Chánové  Chudájár  a  Nasr-eddín  žili 
jako  zajatci  v  Orenburce.  —  Srv.  Vambérjr, 
Geschichte  Bocharas  (1872);  týž,  Reise  m 
Mittelasien  von  Teheran  nach  Chiwa,  Bo- 
chara  und  Samarkand  (1873);  Veljaminov- 
Zerncv,  Istoričeskija  izvestija  o  k.  chanstvé 
(1855) ;  Mir  Abdoul  Kerim  Boukhary,  Histoire 
de  TAsie  centrále  1740—1818,  trad.  par  Sche- 
fer  (1876);  Nalivkin,  Kratkaja  istorija  k.  chan- 
stva  (1885) ;  Makšejev,  Istoričeskij  obzor  Tur- 
kestana  (1890);  Petrovskij,  Drevnije  arab- 
skije  dorožniky  po  srednČ  aziatskim  mČstam 
(1894).  Mks. 

2)  Ch.,  bývalé  hl.  m.  chanátu  t.  jm.,  na 
levostr.  přítoku  Syr  Darje  Karasů,  400  m  n. 
m.,  v  krajině  nezdravé.  Jest  jedním  z  nej- 
pěknějších a  nejzachovalejších  měst  v  Stř. 
Asii.  Obvod  měří  asi  20  km ;  ulice  jsou  ši- 
roké, domy  skoro  vesměs  obklopeny  zahra- 
dami. Na  záp.  od  města  jest  pevnůstka,  v  jižní 
části  města  palác  posledního  chána  Chudá- 
jára  vyzdobený  malbami  na  dřevě,  dřevo- 
řezbami a  dekorací  z  emailovaných  cihel. 
Ch.  jest  jedním  z  nejdůležitějších  středisk 
obchodních  ve  Střední  Asii  a  má  nejbohatší 
bázáry  v  celém  Turkistáně.  Obyvatelstvo, 
počtem  54.000,  zabývá  se  velmi  čile  průmy- 
slem, jmenovitě  hotovením  látek  bavlněných 
a  hedvábných,  bijouterií  a  umělých  prací 
měděných.  Na  stranách  vých.  a  záp.  rozklá- 
dají se  rozsáhlá  předměstí  s  krásnými  za- 
hradami a  vinohrady. 

Ohokovati  nebo  šokírovati,  z  franc.  cho- 
quer  fšoké],  naraziti,  strčiti,  vraziti;  ch.  les 
verres  ťuknouti  si;  přenes,  urážeti  slušnost, 
býti  na  závadu.  —  Chokantní  {choquant)^ 
urážlivý,  pohoršlivý. 

Ohoiáemie  (z  řec),  jev  hlásající  se  stave- 
ním se  žluči  v  krvi.  Žluč  odmešovaná  játry 
vylévá  se  do  dvanáctníka;  je-li  odtok  pře- 
rušen, žluč  se  vstřebá  do  krve.  Mimo  žluté 
zbarvení  pokožky  a  jiných  tkaniv,  moči  a 
jiných  výmětů  budí  nápadné  zlenění  pulsu. 
Stahy  srdeční  se  obleňuji  vlivem  žlučových  solí, 
taurocholátu  a  glykocholátu  sodnatého.   Mx, 

Chola^OM  (řec),  prostředky  vypuzující 
žluč,  omezuji  se  íilavně  na  projímadla.  Jistého 
prostředku,  kterým  by  se  dala  dle  domnění 
starých  lékařů  žluč  při  žloutenkách  vypuditi 
ze  tkaniv  tělesných,  lékařství  nezná. 

Oholalová  kyselina^  Q4//40OS,  jest  pro- 
duktem rozkladu  kyselin  žlučových.  Tak 
glykocholová  kys.  štěpí  se  v  tuto  kyselinu 
a  glykokoll,  taurocholová  kys.  rovněž  v  tuto 
kyselinu  a  v  taurin.  Ch-vou  k-nu  připra- 
vujeme vaříce  žluč  s  vodou  barytovou.  Z  etheru 
ji  lze  získati  krystallicky.  Roztoky  její  i  soli 
otáčejí  rovinu  polarisační  v  právo.      OŠc. 

Oholava  Štěpán,  spisov.  český  ř*  1831 
v  Lutopecnách  na  Moravě  -—  f  1894).  Ukončiv 
r.  1850  studia  gymn.  v  Olomúci,  byl  po- 
sluchačem klass.  filologie  na  universitě  olo- 
múcké  (1851  a  1852),  potom  vídeňské  (1852 


až  1854),  kdež  se  r.  1855  podrobil  státním 
zkouškám  z  klass.  filologie  pro  vyšší  gymna- 
sia. Již  r.  1854  zvolen  praefektem  při  Tere- 
ziánské akademii  ve  Vídni  a  r.  1856  stal  se 
skutečným  učitelem  při  gymnasii  v  Salcpurku, 
r.  1857  přesazen  do  Kraikova,  kdež  působil 
vlastenecky  mezi  polskou  mládeží,  r.  1860 
do  Černovic,  kdež  opět  mládež  rusínskou 
seznamoval  s  jaz.  českým,  r.  1864  do  Jihlavy 
a  konečně  r.  1869  stal  se  prof.  českého  gymn. 
v  Olomúci,  při  němž  až  do  ukončeni  své 
služby  setrval,  jsa  povždy  upřímným  přítelem 
a  rádcem  studujících  i  pro  svou  přímou  klid- 
nou povahu  a  šlechetné  srdce  ctěn  a  oblíben 
u  svých  kollegů.  R.  1887  odebral  se  do  vý- 
služby. Od  té  doby  věnoval  neúnavnou  péČi 
české  průmyslové  škole  pokračovací  v  Olo- 
múci, a  to  nejen  jako  člen  školního  výboru, 
ale  i  jako  vládní  kommissař.  Ch.  byl  charakter 
ryzí  a  vlastenecký,  který  se  neohroženě  hlásil 
ku  svému  národu,  začež  se  mu  dostalo  mnoha 

Pronásledování  od  policie  i  vyšších  úřadů, 
epsal :  Ober  die  Unechtheit  des  Ďiahs^s  Ljrsis ; 
Zur  Jdeenlehre  in  FÍaton\  Das  Pythagoreiscke 
in  Platon  und  uber  die  Unechtheit  des  Dialoges 
Parmenides;  Zur  Erklárung  de%  Sophokles; 
Platonův  Euthyfrón  a  Laches;  Zu  den  Módi- 
ficationen  des  Gymnasialunterrichtes  \  Uber  die 
Ordnung  der  Lekture  der  Prosaiker  und  Dich- 
ter  am  Gymnasium.  (Většina  prací  těch  vyšla 
v  »Zeitschrift  f.  d.  óst.  Gymn.«  1858  a  n.) 

Oholeosrstektasie  (z  řec),  rozšíření 
váčku  žlučního,  povstává,  když  ve  vývodu 
jaterním  staví  se  odtékající  žluči  překážka 
v  cestu  buď  tím,  Že  vývod  je  ucpán,  nebo 
z  věnčí  stlačen. 

Oholeoystektomie  (z  řec),  vytnutí  celého 
váčku  či  míšku  žlučního,  vykonává  se  v  no- 
věiší  době  při  těžkých  a  nezhojitelných  cho- 
robách váčkových. 

Oholeoystenterostomie  (z  řec),  vústění 
váčku  Žlučního  do  střeva,  vykonává  se  při 
trvalém  ucpání  vývodu  žlučního  tím,  že  se 
operativním  způsobem  spojí  žluční  míšek 
s  kličkou  tenkého  střeva  poblíže  dvanáctníku, 
tak  že  pak  obsah  střevní  se  žlučí  podobným 
způsobem  promíchává  jako  za  poměrů  pravi- 
delných, 

Onoleoystitis  (z  řec),  zánět  váčku  žluč- 
ního. 

Oholeoystotomie  (z  řec),  naříznutí  váčku 
žlučního  hlavně  pro  odstranění  kaménků  žluč- 
ních, jindy  pro  přeplnění  vodnatou  tekutinou 
nebo  pro  zhnisání  nitra  míšku  žlučního,  vzbu- 
zují-li  tyto  stavy  vážné  příznaky,  jako  přílišné 
bolesti,  horečky  provázející  žloutenku  a  j. 

Choled,  ves  čes.,  viz  Kolec. 

Oholellth  (z  řec),  žluční  kamének. 

Oholelithiasis  fz  řec),  ž  1  u  č  n  í  k  a  m  é  n  k y . 
Tvoření  se  Žlučnýcn  kaménků  jest  častým  pa- 
thologickým  jevem  u  člověka.  Vznikají  ve  žluč- 
níku,  ale  i  ve  žlučovodech;  jsou  drobný  jako 
písek,  ale  většinou  mají  velkost  hrachu,  vý- 
jimečně i  vlaského  ořechu;  čím  jsou  menší, 
tím  větší  jich  počet.  Prostřední  mívají  tvar 
zakulacený  neb  jehlancový,  ohlazené  plochy, 
barvu   hnědou,   žlutozelenou,   černavou   neb 


Cholemesis  —  Cholera. 


291 


leskle  bílou.  Poslední  skládají  se  z  čistého  cho- 
lestearinu,  prvčjší  z  cholestearinu  (70— 907o 
váhy),  žlučního  barviva  a  vápenných  solí.  Jak 
se  tvoří,  není  dostatečné  objasněno,  ale  roz- 
klad žluči  má  nejdůležitější  podíl,  an  srážení 
cholestearinu  a  žlučního  barviva  usnadňuje. 
Ženy  trpí  častěji  než  muži  žlučními  kaménky; 
vznik  jich  podporují  sedavý  život,  opulentní 
strava  a  značnější  konsum  lihovin.  Velkou 
vinu  má  i  zvláštní  praedisposice,  která  se 
jinak  hlásá  mígrainou,  dnou,  ekzémem.  V  ro- 
dinách vedle  žlučních  kaménků  vyskytují  se 
kaménky  ledvinové,  otylost,  cukrová  úplavice, 
rozmanité  neuralgie.  Ch.  se  dědí.  V  dosti 
velkém  počtu  případů  (zvlášť  u  starších  lidí) 
žluční  kaménky  nebudí  příznaků,  jinak  hlásají 
se  jevy  více  méně  nápadnějšími.  Jmenovány 
buďtež  bolestné  záchvaty,  které  vznikají  stě- 
hováním se  kaménků  ze  žlučníku  do  žlučo- 
vodů,  jater  ní  kolika,  dále  úkazy,  jež  trvalé 
zatvoření  žlučovodů  kaménkem  zavinuje.  Ja- 
terní  kolika  vnucuje  se  pro  nápadné  příznaky. 
Stěhující  se  kamének  jest  větší  než  průnik 
žlučníkového  a  společného  žlučovodů  a  dráždě 
jich  stěny  budí  křeč  bolestnou.  Bolest  jest 
úmorná,  paroxystická,  nejprudší  v  krajině 
žlučníkové  a  v  důlku  srdečním,  a  odtud  šíří 
se  pásovitě  k  páteři,  do  lopatky  a  pravého 
ramene.  Kolikový  záchvat  trvající  6 — 12  ho- 
din, výjimečně  někol.k  dní,  provázen  bývá 
dávením,  někdy  třesavkou,  horečkou,  mdlo- 
bami a  v  málo  hodinách  i  žloutenkou.  Játra 
bývají  zvětšena,  při  dotyku  bolestivá  a  žlučník 
hinatný.  KdyŽ  byl  kamének  do  dvanáctníku 
pronikl,  bolesti  náhle  ustávají  a  nemocný  cítí 
se  jako  omladlý.  Kritický  pot  a  hojná  bledá 
moč  hlásají  zakončem'  záchvatu.  Velký  kamé- 
nek zaklíní  se  ve  žlučníkovém  neb  společném 
žlučovodů.  V  prvém  případě  následuje  ná- 
padné rozšíření  žlučníku;  žluč  se  vstřebá  a 
nahrazuje  serosní  tekutinou  hydrops  vesicae 
felleae.  Zatvoření  společného  žlučovodů  zavi- 
nuje chronickou  žloutenku,  rozšíření,  chroni- 
cký i  hnisavý  zánět  žlučovodů,  hnisavý  zánět 
iíly  vrátnicovité  a  časem  i  zvláštní  formu  chro- 
nického zánětu  jater  (cirrhosis  biliaris).  Z  ná- 
sledujících jevů  neineDezpečnějšími  jsou  hni- 
savý zánět  jaterních  žlučovodů  a  iaterní  hlízy. 
Kaménky  vniknuvší  do  střeva  uzpůsobují  další 
jevy:  neprůchodnost  a  perforaci  střevní  a  zá- 
nět slepého  střeva.  Kaménky  budící  zatvoření 
střeva  jsou  tak  velké,  že  asi  sotva  společným 
ilučovodem  prošly,  a  dlužno  se  domnívati, 
že  se  ze  žlučníku  do  dvanáctníku  provalily. 
Provaleni  to  iest  šťastnou  episodou  v  prů- 
běhu oh-se  jako  provaleni  skrze  stěny  břišní; 
v  nepříznivých  případech  dochází  k  ruptuře 
do  dutiny  břišní  a  k  smrtnému  zánětu  po- 
břiSnice.  Mx, 

Cniolemesis  (z  řec),  vrhnutí  žluče. 

Cniolenloe,  ves  v  Čechách,  hejt.  Jičín,  okr. 
Libáň,  fara  a  pS.  Kopidlno;  57  d.,  398  ob.  č. 

C^iolera  (z  řec),  nemoc  infekční,  konta- 
giósní,  která  pandemicky  se  šíříc  těžkými 
gastrointestináfními  jevy  a  rychlým  vysílením 
se  hlásí  a  velkou  úmrtnost  (50— 537o  onemoc- 
nělých) vykazuje. 


Dějiny,  geografické  rozšíření  a  po- 
všechné příčinosloví  ch-ry.  Otčinou 
ch-ry  jest  Přední  Indie  a  odtud  název  ch. 
indica\  ve  vlasti  své  má  rozmanité  názvy: 
v  sanskrtu  zove  se  visuchi^  tou  dobou  po- 
jmenována jest  haija,  ve  středověku  dorta  a 
mordechin.  Slovo  ch.  pochází  od  loXéga  (žlab 
pod  okapem);  se  jménem  tím  setkáváme  se 
již  u  řeckých  a  římských  klassiků  lékařských: 
Hippokratu,  Celsu  a  Aretaiovi  jest  nemocí, 
jež  sloučena  s  hojnými  výměty  z  úst  a  střeva, 
slabostí  pulsu,  chladnutím  a  zsináním  pokožky 
a  potlačeným  odměšováním  moči,  V  tom 
smyslu  pojímali  ji  také  arabští  lékaři  i  lékaři 
středověku.  Tolik  jest  jisto,  že  choroba,  jeŽ 
starými  klassiky  i  spisovateli  středověkými 
byla  popsána,  indickou  ch-rou  nebyla  —  jde 
tu  o  sporadické  i  epidemicky  vystupující  pří- 
pady domácí  ch-ry,  která,  ač  s  indickou  ch-rou 
o  stejné  příznaky  se  dělí,  touž  nápadnou 
úmrtností  se  nehlásá  a  morfologicky  rozdíl- 
nou plísní  (bacillem  Finkler-Priorovým)  pod- 
míněna jest.  Choroba  ta  od  nepamětných  dob 
v  Přední  Indii  známá  vnikla  do  Evropy  te- 
prve r.  1829  a  od  toho  času  ji  v  6  pandemi- 
ckých tazích  zastihla.  Do  r.  1817  ch.  hranic 
své  vlasti  neopustila;  tou  dobou  počíná  její 
tažení  do  vých.  a  záp.  hranic  asijsk]^ch  a  ší- 
ření její  budí  svou  velkou  úmrtností  v  oby- 
vatelstvu krajů  dosud  ušetřených  velký  děs. 
Ale  teprve  XVIII.  stol.  podává  doklady  o  je- 
jím řádění:  r.  1768  zhubila  v  okolí  Pondi- 
chery  a  na  Koromandelském  pobřeží  60.000 
lidí  a  r.  1783  zhynulo  v  8  dnech  20.000  pout- 
níků ubírajících  se  do  Hardvaru,  posvátného 
místa  na  uanze.  V  Přední  Indii  ch.  se  vrací 
téměř  rok  co  rok.  Ale  celý  poloostrov  není 
její  otčinou,  nýbrž  poměrně  malé  pásmo 
v  Bengále  na  deltě  Gangy,  kde  přítok  Huglí 
a  proud  Brahmaputry  nejvíce  se  sbližují. 
Morový  okršlek  podle  Gangy  sahá  až  po  pro- 
vincii Benares.  rodle  Kocha  trvají  zde  tak 
příznivé  podmínky  pro  uhnízdění  choroby, 
jak  se  jich  lidský  rozum  jen  domysliti  může. 
Čásť  delty  hraničící  s  mořem,  tak  zv.  Sun- 
durban,  mající  rozměry  7500  angl.  čtver. 
mil  a  neobývaná,  hraničí  s  hustě  obývanou 
provincií  Benarskou.  Táž  jest  prorvána  ne- 
sčetnými říčními  proudy  Gangy  a  Brahma- 
putry; zde  misí  se  mořská  voda  s  říčnou  a 
kraj  ten  v  době  příboje  bývá  mořem  mocně 
zaplaven.  Vegetace  jest  nad  míru  bujná,  ma- 
larické  výpary  velmi  nebezpečny;  ve  velkém 
vedru  podléhají  hmoty  rostlinné  a  živočišné 
živému  rozkladu  a  poskytují  tudíž  výtečný 
výživný  materiál  pro  žití  a  bujení  mikroorga- 
nismů. Daleko  ještě  vydatnější  jest  hustě 
obývaný  hraniční  okršlek  delty,  z  něhož  od- 
padky spláchnuty  bývají  do  vod  Sundurbanu, 
jež  hmotami  rozpaaovými  jsou  nasyceny.  Za 
podobných  okolností  ovšem  vyvíjí  se  bohatá 
flora  a  fauna  mikroorganismů,  ku  kterým  také 
zárodek  ch-ry  náleží.  Pokud  zkušenost  no- 
vější doby  nasvědčuje,  všechny  epidemie 
ch-ry  v  místě  tom  počínají.  První  ch.  vysky- 
tuje se  v  Džesóru,  ležícím  bezprostředně  na 
hranici  Sundurbanu,  a  v  Kalkuttě,  již  od  Sun- 


292 


Cholera. 


durbanu  dělí  toliko  pruh  močálový.  Z  téchto 
míst,  kde  ch.  nikdy  nezaniká,  šíří  se  do  ostatní 
Indie  a  od  r.  1817  po  ostatním  světě.  Tím 
rokem  ch.  nabývá  historického  světového 
dosahu  a  od  té  doby  šestkráte  zasáhla  také 
Evropu  a  ostatní  dfly  světové,  jevíc  až  na 
poslední  stále  větší  rozměry.  První  pande- 
mie  počala  r.  1816  a  skončila  r.  1823;  v  6  lé- 
tech rozšířila  se  po  100®  délky  a  60®  šířky 
zeměkoule.  Úmrtnost  byla  velká  a  páčila  se 
jen  v  samé  Př.  Indii  na  600.000  duší.  Ch. 
v  pandemii  té  postoupila  až  do  Číny,  Pale- 
stiny a  Kavkazu  (Tiflis,  Baku,  Astrachaň),  na 
v  ven.  pobřeží  Afriky  s  ostrovy  Réunion  a 
Mauritius.  Druhá  pandemie  vznikla  r.  1826 
a  skončila  r.  1836.  Tehdy  ch.  postoupila  do 
Japanu,  Číny,  Egypta  a  rozšířila  se  skoro  po 
celé  Africe.  R.  1829  vnikla  do  Ruska,  za- 
hnízdila se  v  Orenburku  a  zanikla  r.  1830 
v  zimě;  ale  vrátila  se  z  Persie  téhož  roku 
do  Ruska,  zasáhla  na  sever  říši  Ruskou  po 
Perm  a  Vjatku  severozápadně  aŽ  po  Novgo- 
rod,  vnikla  do  Polska  a  r.  1831  do  Německa 
a  Rakouska  přes  Halič,  r.  1832  do  Čech  a 
pak  krok  za  krokem  stihla  Francii,  Belgii, 
Anglii,  Švédsko,  Norsko  a  posléze  r.  1835 
Itálii.  Odtud  infikovány  byly  Švýcary,  Ty- 
rolsko a  r.  1836  opět  Čechy.  R.  1832  ch.  za- 
vlečena byla  do  Kanady  a  do  Spoj.  Obcí 
sev.-amer.  Třetí  pandemie  trvá  od  r.  1845 
až  do  r.  1861  a  dělí  se  ve  dvě  období.  V  prvém 
období  ch.  prošla  celou  Asií  (i  Sibiří)  a  za- 
hnízdila se  r.  1847  v  Cařihradě  a  v  Rusku; 
r.  1848  jest  v  Multansku  a  v  Uhřích,  r.  1848 
až  1850  říldí  ve  veškerém  Německu,  r.  1848 
v  celé  Anglii  a  v  Sev.  Americe,  r.  1849  ve 
veškerém  Rakousku;  ostatní  evropské  státy 
jí  podléhají  jeden  po  druhém.  R.  1851  oh. 
v  Evropě  vymizela,  ale  r.  1852  počíná  druhé 
období.  Ch.  vypuknuvši  skoro  současně  v  Me- 
sopotamii,  Persii  a  Polsku  šíří  se  téměř  sou- 
době do  Německa  i  do  Ruska.  Rakousko 
infikováno  bylo  tehdy  z  Podunajských  kní- 
žectví, v  Cechách  octla  se  epidemie  r.  1854. 
Tehdy  vnikla  také  na  Iberský  poloostrov, 
dosud  ušetřený,  a  jeví  velké  rozšíření  i  v  Ame- 
rice. Trvajíc  15  let  stíhá  ch.  celou  severní 
polokouli  a  postoupí  aŽ  ku  25—30^  jižně  od 
acquatoru;  místy  byla  velmi  zlá.  Čtvrtá 
pandemie  trvá  v  1.  1863—1875.  Dosud  ch. 
z  Indie  postupovala  přes  Afgánistán,  Persii,  ' 
asijské  Rusko  a  potřebovala  k  invasi  evrop- 1 
ské  doby  jednoho  roku.  Čtvrtá  pandemie  ; 
byla  poutnickými  loďmi  v  málo  dnech  za-  i 
vlečena  do  Evropy  a  v  několika  týdnech  se  | 
rozšířila  po  celé  jižní  Evropě.  R.  1865  vy-  ' 
pukla  v  Mekce  mezi  poutníky,  kteří  prcha- 
jíce roznášejí  nemoc  do  svého  domova.  Ch. 
skoro  současně  vzplanuvši  v  přední  a  střední ! 
Asii,  jakož  i  v  Egyptě  řádí  téhož  roku  v  Mar- 1 
scilli,  na  Maltě,  v  Turecku,  Itálii  a  ve  Španě- 1 
lích.  Z  Turecka  infikovány  Bulharsko,  Ru- ; 
munsko  a  Rusko.  R.  1866  byvši  zavlečena  - 
z  Ruska  do  Bukoviny  šíří  se  v  Haliči,  Uhrách 
a  Dalmácii.  Do  Čech  zavlečena  byla  Něme- 
ckým vojskem,  které  se  infikovalo  v  Lucem- 
burku; válka  byla  příčinou,  že  se  ch.  rozší- 


řila po  celém  Německu  a  Rakousku.  R.  1867 
pandemie  v  Evropě  zanikla,  ale  zuřila  v  Ame- 
rice. Po  2letém  klidu  objeví  se  ch.  r.  1870 
až  1873  v  Rusku,  r.  1872—73  v  Rakousku. 
Do  Čech  zavlečena  r.  1873  polskými  voláky. 
Také  toto  nové  vzplanutí  ch-ry  stalo  se 
veškeré  Evropě  nebezpečným.  Epidemie  byla 
velmi  zlá.  Zemřelo  v  Itálii  r.  1865—67  130.000, 
r.  1865  v  Rusku  90.000,  r.  1865  v  Rakousku 
120.000,  v  Prusku  114.683  duší.  R.  1867  zhy- 
nulo v  Rakousku  32.000,  v  Rusku  130.000, 
v  Uhřích  r.  1872—73  190.090  obyv.  Pátá 
pandemie  počíná  r.  1883.  Od  r.  1875—84 
nebylo  ch-ry  mimo  její  otčinu,  avšak  r.  1883 
objevila  se  tato  v  prudké  formě  v  nitru  a 
na  březích  Indie  a  Čtyři  týdny  po  vzplanutí 
byla  již  v  Damiettě.  R.  1884  objevila  se  v  Tou- 
loně,  jižní  Francii  a  v  Paříži,  zavlečena  do  Itálie 
a  zjeví  se  nejprve  v  Neapoli,  kde  v  54  dnech 
onemocní  10.486  osob  a  zemře  5548.  Během 
srpna  infikováno  jest  již  15  francouzských 
departementů.  T.  r.  vzniknuvši  také  ve  Špa- 
nělích  ch.  rychle  se  šířila  a  po  celou  epide- 
mii, která  asi  12  týdnů  trvala,  onemocnělo 
138.706  osob  a  zemřelo  48.940.  Ještě  r.  1885 
objevila  se  ch.  poznovu  v  jižní  Francii,  v  Bre- 
tonsku,  v  Paříži  a  ve  Španělsku,  pak*  není 
o  ní  slechu  v  Evropě  až  r.  1892.  Zatím  však 
docházejí  zprávy  o  trvání  ch-ry  v  Indii; 
r.  1890  mluví  se  o  ch-eře  nejen  v  Př.  Indii, 
nýbrž  i  v  Kočinčíně  a  zdá  se  tudíž,  že  ve  vla- 
sti své  úplně  nezanikla.  Šesté  tsižení  ch-ry 
na  východ  a  na  západ  jest  novým  vzplanutím 
nákazy,  která  r.  1893  počala.  Jisto,  že  v  dubnu 
r.  1892  vypukla  mezi  poutníky  ubírajícími  se 
do  Mekky,  že  se  šířila  do  Mesopotamic, 
k  moři  Kaspickému.  Velké  prudkosti  nabyla 
v  Astrachani,  v  Baku  a  v  Tiflisu.  Šíříc  se  na 
sever  podle  Volhy  vnikla  do  Ruska  a  za  krátko 
zasáhla  několik  gubernií.  Současně  se  však 
uhoŠťuje  v  Egyptě  a  Turecku.  Nebezpečnými 
hnízdy  byly  Petrohrad  a  Moskva;  v  krátké 
době  ch.  postoupila  do  Polska  po  hranice 
rakousko-německc.  Loďmi  zavlečena  do  i>o- 
břežních  měst  španělských  a  francouzských 
a  zjeví  se  ve  skrovném  rozměru  i  v  Paříži. 
Východně  ch.  postoupila  do  Zadní  Indie  na 
ostrovy  Indické  a  Japan  Do  srpna  r.  1892 
nebylo  slechu  o  ch-eře  v  Rakousku  a  Něme- 
cku; 16.  srpna  zjevil  se  prvý  případ  v  Ham- 
burce  a  v  málo  dnech  vzplála  zde  děsná  epi- 
demie rovnající  se  neapolské  r.  1884.  Ve 
4  nedělích  roznemohlo  se  k  11.000  a  zemřelo 
5000  osob;  v  rozkvětu  epidemie  čítalo  se  až 
1000  nemocných  denně.  Přísná  opatření  za- 
bránila zavlečení  choroby  do  Německa;  jen 
jednotlivé  případy  zaznamenávají  se  v  Berlíne 
a  jiných  městech.  V  Rakousku  prvé  případy 
se  objevují  ve  vých.  Haliči;  zamořeno  bylo 
několik  vesnic  a  městysů;  počet  případů  ne- 
byl velký.  Málo  případů  zaznamenává  se  také 
v  Krakově  a  jeho  okolí.  Také  v  Uhrách,  kam 
z  Polska  zanesena  byla,  nenabyla  větších  roz- 
měrů; toliko  v  Budapešti  větší  počet  pří- 
padů ch-ry  se  zaznamenává.  Přísná  opatření 
vlády  při  dopravě  osob  a  zboží  zabránila 
najisto  šíření  se  nemoci  a  podán  důkaz,  že 


Cholera. 


293 


šetřením  hygienických  pravidel  nebezpečí 
nákazy  může  býti  překonáno.  V  Rusku  ch. 
trvala  i  r.  1893  a  počet  nemocných  v  dobé 
dvou  let  páčí  se  ku  200.000.  Roku  1894  ch. 
v  Evropě  naprosto  zanikla;  ale  tažení  její 
na  východ  trvalo  dále  a  ještě  ve  válce,  která 
r.  1895  povstala  mezi  Čínou  a  Japanem,  bylo 
japonské  vojsko  chorobou  tou  povážlivě  za- 
mořeno. V  šestém  tažení  ch.  až  na  Rusko 
a  malé  okrsky  v  Rakousích,  Německu  a  ve 
Francii  ušetřila  ostatní  Evropy.  Veškeré  dří- 
vější epidemie  podávaly  důkaz,  že  každá  čím 
dále  nabývá  většího  rozšíření  na  zeměkouli. 
Dosud  ch-ry  uchráněny  byly  Austrálie,  ostrovy 
Tichého  okeánu,  východní  břeh  Afriky,  Kap- 
sko, jižní  a  střední  část  Afriky  až  po  Súdán, 
Jižní  Amerika.  V  Evropě  ch.  ušetřila  Islandu, 
Faroerů,  Hebrid,  Shetlandu  a  ostrovů  Orkney- 
ských;  dále  Laponska,  nejsevernější  části  Si- 
biře a  Kamčatky.  V  zemích  ch-rou  zastiže- 
ných některé  okrsky  unikly  nákaze,  poněvadž 
jednak  leží  mimo  živější  kommunikaci.  jednak 
pro  zvláštnost  půdy :  jsou  to  některé  kantony 
švýcarské,  jihovýchod  Francie,  jihozápad  Ně- 
mecka (Badcnsko  a  Virtemberk)  a  sev.  čásC 
Skotska,  Zkušenost  nasvědčuje,  že  živější 
společenské  styky  na  rozšíření  ch-ry  jak 
v  Indii  tak  mimo  ni  hlavní  vinu  mají.  V  Indii 
ch.  se  zjitřila  od  té  doby,  co  domácí  kní- 
žectví upadla  ve  vasalstvi  Anglie ;  egoismus 
a  nešetmost  anglická  byly  prvými  podněty, 
že  ch.  tak  dlouho  poutaná  k  srdci  Indie  krok 
za  krokem  se  šířila,  co  vliv  Angličanů  jako 
pánů  se  šířil.  Pozorovatelé  starších  epidemií 
tak  doznávají  —  pravíť  angličtí  svědkové  Ken- 
nedy  a  Gravier,  že  povšechný  výbuch  ch-ry 
v  Indii  a  prvé  epidemické  rozšíření  přesné 
spadá  do  doby,  v  níž  pochody  anglického 
vojska  se  započaly  a  kommunikace  mezi  Indií 
a  sousedními  zeměmi  po  souši  i  po  vodě 
živější  se  stala  než  v  době  dřívější.  Šířila  se 
pravidelně  s  pochody  vojska  a  v  době  jeho 
pošino vání  nabyla  neobyčejné  prudkosti.  Sou- 
časně pak  k  rozvlečení  ch-ry  v  Indii  a  v  celé 
Asii  přispívají  pouti  ku  posvátným  místům 
v  Hardvaru,  Džaganathě  a  jinde  -—  sejdeť  se 
při  nich  na  sto  aŽ  dvě  sté  tisíc  duší  ze  všech 
končin.  Poutníci  konají  cestu  delší  sta  mil; 
stčsnání  jich  v  úzké  prostoře,  únava,  neči- 
stota, nedostatek  chystají  ch-eřc  tisíce  obětí. 
Evropě  stávají  se  nebezpečny  pouti  do  Mekky 
a  již  prvějši  pandemie  podaly  důkaz,  že  jimi 
ch-  zavlečena  byla  do  Evropy.  Snadnější  kom- 
munikace roznáší  infekci.  V  prvějších  epide- 
miích nákaza  vnikala  do  Evropy  souší,  přes 
Persii  do  Ruska,  a  zavlečení  její  se  protáhlo 
na  dobu  dvou  let.  Otevřením  Suezského  prů- 
plavu nalezla  ch.  novou  cestu  do  Evropy  a 
ta  jest  kratší;  z  Indie  může  nyní  v  málo  dnech 
do  veškerých  států  Evropských  zanesena  býti 
a  tou  drahou  bude  Evropa  budoucně  nejvíce 
ohrožena.  Poslední  epidemie  ch-ry  to  do- 
svědčuje: ve  14  dnech  byla  zavlečena  z  Ko- 
činčíny  do  francouzských  přístavů  a  do  Paříže. 
Nosičem  nákazy  cholerové  jest  dle  nejno- 
vějších výzkumů  Kochem  objevený  komma- 
bacillus  (viz  vyobr.  při  či.  Bakterie).  Jen 


jeho  uhnízdéním  v  organismu  může  se  ch. 
ujmouti;  ale  jelikož  všichni,  kdož  měli  pří- 
ležitost bacillem  se  infikovati,  neonemocnčjí, 
třeba  předpokládati  ještě  zvláštní  náchyl- 
nost ústroji  (praedisposici).  O  vlastnost  tu 
ch.  se  děli  s  jinými  sdělnými  chorobami.  Že 
bacili  Kochův  příčinou  ch-ry  jest,  dokázáno 
bylo  experimentem,  nahodilou  infekcí  s  cho- 
lerovými kulturami  a  objevením  bacillů  ve 
vodě,  jíž  se  zamořená  místa  zásobovala.  To 
se  však  týká  jednotlivce  a  zde  jest  vzpome- 
nouti ještě  některých  vzdálenějších  pří- 
čin, které  epidemické  šíření  se  cn-ry  usnad- 
ňují. Jedním  z  nejdůležitějších  momentů  jest 
živý  styk  kommunikační ;  než  ch.  nepřicnází 
vžay  a  všude  tam,  kam  lidské  styky  sahají; 
na  vzdor  velmi  živému  pohybu  člověčenstva 
bývají  osady  i  celé  kraje  jí  ušetřeny,  ano 
i  v  téže  osadě  jedná  čásť  ch-rou  velmi  mnoho 
trpí,  kdežto  druhé  se  netkne.  Jestiť  ku  vzpla- 
nutí ch-ry  v  některém  okrsku  zapotřebí 
jisté  místní  a  časové  disposice,  sile  také 
setkání  se  jistého  počtu  obyvatelů,  kteří 
k  onemocnění  jeví  zvláštní  náchylnost.  Ch. 
nekráčí  povolně  a  vzdušním  proudem,  nýbrŽ 
radiárně  z  jistého  bodu,  který  jest  středem 
kommunikace.  Toť  se  vědělo  již  ve  starší 
době  a  jest  známo,  kterak  jedna  z  dřívějších 
epidemií  ch-ry  z  Hardvaru  rázem  do  51  di- 
striktů zavlečena  byla.  Ostrovy  bývají  vý- 
hradně z  přístavů  infikovány,  v  jednotlivých 
zemích  ch.  se  šíří  v  přímém  poměru  k  rych- 
losti, s  kterou  kommunikace  bývá  zprostřed- 
kována —  se  železnicí  a  parními  loďmi  kráčí 
rychleji  než  po  silnicích,  v  horách  postu- 
puje lenivěji  než  na  pláni.  Nákazu  roznáší 
člověk  sám  a  jestli  v  každém  případě  osoba 
nesoucí  nebezpečí  objevena  nebyla,  málo  na 
tom  sejde.  Jest  člověk  těžkou  cn-rou  posti- 
žený méně  nebezpečnější  nežli  člověk  trpící 
cholerovým  průjmem  a  k  cestování  způso- 
bilý. Osady  uzavírající  se  před  stykem  uchrání 
se  ch-ry;  v  r.  1831  Peterhof  a  Carskoje  Selo 
zůstaly  nákazy  ušetřeny,  poněvadž  se  herme- 
ticky uzavřely.  R.  1866  Josefov,  Králové  Hra- 
dec a  Terezín  byly  ch-ry  tak  dlouho  prosty, 
až  brány  jejich  se  rozevřely.  Přísná  isolace 
zamořených  domů  a  osad  zabraňuje  šíření  se 
ch-ry  do  sousedících  čtvrtí  a  osad,  jak  tomu 
nasvědčují  přísná  opatření  v  bydhoŠťském 
vládním  okrsku  r.  1848.  Ostrovy  ubrání  se 
karanténou  a  kordonem,  jako  se  větší  spo- 
lečenstva přísnou  isolací  a  chráněním  se  styku 
s  infikovanými  okrsky  uvarovati  mohou  ná- 
kazy, tak  i  jednotlivec  šetřením  běžných  hy- 
gienických pravidel.  Nákaza  lpí  toliko  na 
dejektech  (vydáveném,  výmětech  střevních) 
a  uchrání-li  se  osoba  potřísnění  rukou  de- 
jekty,  můžeš  nemocnými  bez  poškození  zdraví 
obcovati.  Lékař  a  ošetřující  personál  při  stálém 
styku  s  infikovanými  onemocncjí  jen  zřídka. 
V  pražské  nemocnici  r.  1854  z  lékařů  nconc- 
mocnél  jediný,  r.  1873  jeden;  z  ošetřovatelek 
2—3.  Cesty,  kterými  se  přihází  infekce,  jsou 
ovšem  mnohé:  zatřísněným  prádlem  (pradleny 
nemocničné  onemocňuji  velmi  často),  potra- 
vou, do  které  zárodky  z  nečistých  rukou  se 


294 


Cholera 


dostaly,  vodou,  která  cholerovými  výměty  i 
infikována  byla.  Jelikož  výměty  ze  záchoda  ] 
bývají  do  vody  říčné  kanály  splaveny,  vy- 
svítá z  toho  1  nebezpečí  vodních  prouclá 
v  dobé  ch-ry.  Důvody  jsou  rozmanité.  Časem 
bývá  říčné  vody  k  pití  upotřebeno;  říčná 
voda  napájejíc  mnohdy  sousedící  studny  je 
infikuje  bacilly  cholerovými.  Časem  i  obsah 
kanálu  a  žump,  ncjsou-li  dostatečné  chráněny, 
filtruje  se  do  studen  a  studničnou  vodou  se 
šíří  nákaza.  V  jedné  z  epidemií  londýnských 
šířila  se  ch.  zároveň  s  vodovodem,  který 
vodu  sbíral  ze  zamořené  části  TemŽe;  ve 
čtvrtích,  zásobovaných  vodou  čerpanou  nad 
Londýnem,  bylo  ch-ry  velmi  málo.  Není  také 
pochybnosti  o  tom,  že  zárodek  cholerový 
v  přiměřených  mediích,  půdě  a  vodě,  značné 
rozmnožiti  se  může  a  proto  rozvlečení  a  zji- 
tření ch-ry  intensivnější  se  stává.  Nebo  přímá 
nákaza  ocl  osoby  k  osobě  není  tak  častá,  aby 
nám  vysvětlila  nápadné  rozšíření  ch-ry  v  jecf- 
notlivých  osadách,  čtvrtích  i  domech.  Ch. 
nezachvátí  nikdy  zemi  nebo  místa  stejno- 
měrné na  veškerých  bodech.  V  každé  zemi 
setrvají  jednotlivé  osady  navzdor  živé  kom- 
munikaci  uchráněny ;  do  některých  míst  bývá 
nákaza  několikráte  zavlečena  a  přece  ch.  se 
neujme,  za  to  jiná  bývají  nápadně  zamořena. 
Každé  město  má  nebezpečná  hnízda  chole- 
rová, v  nichž  infekce  se  nejdříve  octne  a 
nejvíce  rozzuří.  Všechny  tyto  okolnosti  tomu 
nasvědčují,  že  trvá  místní  disposice,  která 
vysvětluje  vznik  místních  hnízd  cholerových, 
jinými  slovy,  že  půda  zvláště  jest  způsobilá, 
aby  zárodek  ch-ry  se  v  ní  rozbujel.  Mnohé 
okolnosti  svědčí.  Že  půdě  na  vzplanutí  ch-ry 
velký  vliv  přísluší;  tak  trvalé  zahnízdění  se 
ch-ry  v  jistých  okrscích  Indie;  zlé  řádění 
ch-ry  v  místech  na  porosní,  pro  vzduch  a 
vodu  průstupné  půdě,  zvláště  když  tato  na- 
sycena jest  organickými  odpadky.  Alluviální 
a  tertiérní  útvar  podporují  zvláště  šíření  se 
ch-ry,  dále  jíl,  hrubozrnný  vápenec,  řidčeji 
pevný  pískovec  a  křídový  útvar.  V  Holland- 
sku  rozhraní  půdy  alluviální  a  diluviální  jest 
rozhraním  ch-ry.  Písečnatost  říčních  břehů 
a  jich  prosáklost  jest  asi  příčinou,  proč  ch. 
v  oblasti  řek  a  proudů  vodních  se  šíří.  Po- 
měry půdy  vysvětlují  patrně  ochranu  mno- 
hých míst,  do  kterých  ch.  sice  zavlečena, 
v  nichž  však  nikdy  se  neujala.  V  Rakousku 
těší  se  immunitě  Olomúc  a  Karlovy  Vary; 
v  Německu  Vircpurk,  Karlsruhe,  Štutgart; 
ve  Francii  Lyon,  Rouen,  Sedan;  v  Anglii 
Cheltenham.  V  Praze  jest  josefská  čtvrť  a 
dolní  čásť  Starého  města  sídlem  ch-ry.  Vá- 
clavské náměstí.  Krakovská  a  Mariánská  ulice 
jsou  ch-ry  ušetřeny.  Rozdíl  obnáší  místy  až 
67o  morbility.  Jest  dále  mnohými  důkazy ' 
dovoděno,  že  nebezpečná  půda  se  stává  ne- 
škodnou zavedením  řádné  kanalisace,  dobrých 
stok  a  opatřením  zdravé  vody.  V  Gibraltaru 
obnášela  r.  1865  mortalita  23-967o.  r-  1884 
po  zavedení  zdravé  vody  toliko  0-997o  oby  v. 
Pettenkoferovými  a  Hirschovými  zkušenostmi 
jest  dovoděno.  Že  kyprá  a  organickými  od- 
padky nasycená  půda  zvláště  jest  způsobilá 


pro  ujmutí  a  rozbujení  cholerového  zárodku; 
bujení  jeho  děje  se  zvláště  v  horních  vrstvách 
také  pudy,  ovšem  za  tou  podmínkou,  je-li  do- 
statečně vlhká  a  vzduchu  přístupná.  Nedo- 
statek zpodní  vody  nebo  zaplavení  půdy 
zpodní  vodou  jest  nepříznivou  podmínkou^ 
příznivou  její  časté  kolísání.  Zkušenost  také 
dovodila,  že  šíření  se,  intensita  a  zanikání 
cholerové  epidemie  závisí  do  jisté  míry  na 
období  ročním,  klimatu  a  na  teplotě  ovzduší; 
úkazy  ty  vývoj  a  bujení  cholerového  zárodku 
dílem  podporují,  dílem  potlačují;  ale  bližších 
styků  v  tom  není,  neboť  ch.  se  vyskytuje  na 
celém  povrchu  zemském,  v  nejrozmanitějším 
podnebí  a  každou  dobou  roční.  Povšechně  ře- 
čeno, epidemie  ch-ry  v  mírném  pásmu  za- 
nikají zimní  dobou,  jelikož  zárodek  chladem 
pozbývá  schopnosti  se  rozmnožovati.  Výjimky 
jsou  však  dosti  častý;  ch.  zimní  dobou  jen 
sporadicky  se  vyskytuje,  aby  následujícím 
jarem  a  letem  se  opět  rozšířila.  Za  to  nabývá 
větší  prudkosti  letní  dobou,  za  veder.  Ale 
spíše  nežli  tcmperatura  ovzduší  má  dosah 
teplota  půdy  —  v  Čechách  epidemie  nejvíce 
zuří  na  sklonku  léta  a  v  podzimku,  kdy  půda 
se  nejvíce  zahřála.  Jsou  pak  mnohé  jiné  po- 
měry rázu  takřka  individuálního,  kterými  ch. 
nabývá  většího  rozšíření  a  většího  nebezpečí  — 
nečistota,  hromadění  se  špíny  a  organických 
odpadků.  R.  1833  v  Paříži  v  50  nejšpinavěj- 
ších ulicích  zemřelo  33,  v  50  čistých  toliko 
19  z  1000  obyvatelů.  Časem  místa,  ve  kterých 
ch.  řádila,  po  provedené  desinfekci  nabývají 
dokonalé  immunity.  Zastiženy  bývají  domy, 
jež  mají  špinavé  dvory,  smrduté  výpary  a 
špatné  záchody.  V  bagné  brestském  úmrtnost 
ch-ry  7%  po  provedení  řádných  hygienických 
opatření  klesla  na  1*6%.  V  Hamburce,  v  Praze 
r.  1832  a  1873  trpěly  ch-rou  nejvíce  domy 
ležící  nejblíže  ústi  kloak  do  řeky.  Ch.  rozši- 
řuje se  více  mezi  chudinou  a  obyvatelstvem 
strádajícím;  na  lodích  zastihujc  cestující 
mczipalubí;  špinavější  poměry  bytu,  šatu^ 
prádla,  bydlení  v  nízkých  a  nevčtraných  pro- 
storách, nečistota  podporují  vzmáhání  se 
epidemie.  Ve  velkých  městech  a  velkých 
střediskách  obyvatelstva  onemocňuje  více  lidí 
ch-rou  nežli  v  osadách  řidčeji  obývaných; 
hromadění  se  výkalů,  stěsnání  obyvatelů 
v  malých  bytech,  nečistota,  ale  také  nedo- 
statečné porozumění  hygienickým  a  desin- 
fekčním opatřením  zkušenost  tu  vysvětlují. 
Oslabení  organismu  jakoukoli  příčinou,  strá- 
dání, diététické  poklesky,  ncstřídmost,  excessy 
podporují  ujímání  se  ch-ry;  v  každé  epide- 
mii cholerové  nejčastější  případy  onemocnění 
se  přihodily  v  nejbližších  dnech  po  neděli. 
V  táborech  vojenských  a  při  válečných  ta- 
ženích rozzuřuje  se  ch.  nápadně.  Velký  do- 
sah má  i  strach  před  ní.  Ženy  onemocnějí  po- 
měrně častěji  nežli  mužové;  ale  není  žádný 
věk  ušetřen,  nejméně  však  postiženi  bývají 
lidé  20— 30letí.  V  každé  epidemii  bývá  ne- 
poměrně větší  počet  obyvatelstva  ch-rou 
ušetřen  přes  to,  že  žijí  za  stejně  nepříznivých 
podmínek,  stejně  se  živí  jako  onemocnělí  a 
s  nemocnými  na  ch-ru  jsou  ve  styku.  Musíme 


Cholera. 


295 


souditi,  íe  nékteří  lidé  nemaji  vnímavosti  ku 
ch-eře  a  že  ani  po  infekci  neonemocnéjí  a 
jelikož  mnozí  onemocňují  teprve  po  diététi- 
ckém  poklesku  a  když  nějaký  neduh  Žalu- 
deční  dostali  a  jelikož  u  zvířete  ch-ru  teprve 
tehdy  vzbudíme,  když  trávení  umele  porušeno 
a  míza  žaludková  ncutralisována  byla,  třeba 
se  domnívati,  že  nevnímavost  proti  ch-eřc 
spočívá  v  dobrém  žaludku  a  správném  vy- 
mezování žaludeční  mízy.  Kdo  ch-ru  přestál, 
jest  v  téže  epidemii,  ale  nikoli  v  budoucích 
chráněn;  podobná  dočasná  immunita  pozo- 
rována bývá  i  v  obyvatelstvu  vůbec. 

Před  propuknutím  ch-ry  bývá  zdravotní 
stav  obyvatelstva  brzy  příznivý,  brzy  epidemii 
předcházejí  jiné  infekční  choroby.  Zvláště 
často  se  vyskytují  průjmy,  gastroenteritidy 
a  infekciósní  střevní  katarrhy,  které  se'  zo- 
vou  ch.  nostras  a  ch-eře  se  v  mnohém  po- 
dobají. Toliko  bakteriologicky  výzkum  dává 
však  jistotu;  nebo  jest  častá  zkušenost,  že 
prvé,  než  ch.  vzplane,  vyskytují  se  jen  lehčí 
ťormy  onemocnění  (cholerové  průjmy),  an 
zárodek  dosud  jest  slabý  neb  obyvatelstvo 
není  disponováno.  Ráz  epidemie  v  každém 
okrsku  a  při  každém  zamoření  jest  jiný;  ča- 
sem vyskytují  se  jen  průjmy  a  choler ina, 
jindy  skoro  výhradně  těžké  formy.  Když  byl 
prvý  případ  zavlečen,  nepočíná  ch.  jedním 
rázem,  nýbrž  další  onemocnění  se  trousí 
v  kratších  a  delších  mezidobích  i  ve  větší 
a  menší  vzdálenosti  od  prvého  nemocného. 
Toto  průpravné  stadium  trvá  týdny,  měsíce 
a  vysvětluje  se  přímou  nákazou.  Jest  tudíž 
potřebí,  aby  specifický  zárodek,  prv  než 
povšechné  vzplanutí  ch-ry  nadejde,  v  půdě 
i  ve  vodě  se  rozbujil.  Když  však  se  byl  jistý 
počet  případů  vyskytl,  ch.  rychle  v  obyvatel- 
stvu se  vzmáhá;  infekce  děje  se  z  četných 
hnízd.  Ale  jen  zřídka  epidemie  cholerová  se 
spokojí  s  jediným  vzplanutím;  z  pravidla  na 
prvé  maximum  po  2 — 6  týdnech  následuje 
druhé  rozjitřcní.  V  jedné  zemi,  v  jednom 
městě  nešíří  se  epidemie  jedním  rázem,  nýbrž 
krok  za  krokem;  nebývají  také  stejnoměrně 
postiženy,  některé  okrsky  více,  jiné  méně, 
některé  zůstanou  vůbec  uSetřeny;  epidemie 
měst  musí  býti  rozložena  v  epidemii  domů, 
ulic  a  čtvrtí.  Epidemie  ch-ry  trvá  rozdílně: 
domácí  asi  16  dnů,  v  malých  městech  asi 
3  mésíce,  ve  velkých  asi  6  měsíců,  v  jedno- 
tlivých zemích  1 — 3  léta;  epidemie  vzniknuvší 
r.  1862  v  Petrohradě  trvala  dokonce  10  let. 
O  rozměra  a  prudkosti  epidemie  podává 
mortalita  lepší  doklady  nežli  morbilita.  Sta- 
tistika počítající  s  morbilitou  jest  nepotřebná 
pro  spletení  lehkých  a  těžkých  případů,  umlčo- 
vání lehkých  a  falešnou  diagnosu;  mortalita 
bývá  na  počátku  epidemie  nejznačnější  (zpra- 
vidla až  po  prvé  maximum),  jelikož  se  vy- 
skytují nejtěžší  případy,  od  prvého  maxima 
až  do  úplného  vyhasnutí  ch-ry  případy  vy- 
hojení  se  množí  a  proto  prvotní  mortalita 
60 — 70%  klesne  na  50— 337o-  Pokud  zkušeno- 
sti sahají,  úmrtnost  při  ch-eře  obnáší  v  každé 
epidemii  a  v  každém  kraii  55*37o-  Nejmenší 
jest  ve  věku  od  10—30  let;  kojenci  zmírají 


všichni,  z  dětí  1— 9ročních  a  z  lidí  přes  60  let 
starých  80— 907o-  Z  průjmů  cholerového  vy- 
hojí  se  všichni,  z  ch-ry  asfyktické  toliko  207o- 
Pathologie  ch-ry.  Po  vniknutí  mikrobů 
cholerových  do  lidského  ústrojenství  uplyne 
doba  2—3  dnů  (výjimečně  jen  12  hodin),  prve 
než  dochází  k  projevům  onemocnění,  jako 
při  každé  jiné  infekční  chorobě  pozorujeme 
i  při  ch-eře  lehčí  i  těžší  formy,  jeŽ  zahrnu- 
jeme pod  názvem  cholerového  průjmů, 
choleriny  a  pravé  ch-ry.  —  a)  Cholerový 
průjem,  nejTehčí  forma  ch-ry,  bývá  pozoro- 
ván zvláště  na  počátku  epidemie;  od  počá- 
tečního průjmů  pravé  ch-ry  liší  se  tím,  že 
průjmy  nejsou  tak  častý  a  nemocný  ušetřen 
jest  těžkých  příznaků.  Počíná  většinou  v  noci 
a  z  rána,  hlásí  se  plynatostí  kliček  střevních, 
hlučným  škroukáním,  nestravností,  bolestmi 
hlavy,  napínáním  v  lýtkách,  chladnutím  kon- 
četin, studeným  potem;  nemocní  nedáví,  ale 
vyměšování  moči  bývá  patrně  uskrovněno. 
Stolic  bývá  ve  24  hodinách  5—8;  jsou  zbar- 
veny žlučí  a  chovají  mnoho  hlenu  (ch.  mu- 
cosa).  Cholerový  průjem  trvá  průměrem  5  až 
7  dnů  a  vyhojí  se  v  99'87o  (ohroženi  bývají 
jen  staří  lidé)  a  jest  asi  nejčastějším  reprae- 
sentantcm  cholerové  infekce  a  nebezpečný 
pro  rozvlečení  ch-ry.  —  b)  Choler  ina  pro- 
puká rovněž  noční  dobou  jsouc  opovézena 
krátce  trvajícími  dyspeptickými  příznaky  a 
průjmy.  Po  málo  stolicích  dostaví  se  dávení 
a  jiné  těžké  příznaky.  Stolice  jsou  častý  a 
hojny,  s  počátku  žlučí  zbarveny,  později  bez 
barvy  a  vodnaté  up  >mínajíce  na  syrovátku 
nebo  rýžový  odvar.  Čím  častější  průjem,  tíná 
spíše  dostavuje  se  zvrácení.  Nemocní  mají 
závrať,  bolest  hlavy,  šumění  v  uších,  velkou 
slabost,  mdloby  a  neuhasitelnou  žízeň.  Moči, 
která  chová  bílkovinu,  ubývá  a  posléze  do- 
chází i  k  úplné  zástavě  ledvinového  sekretu. 
Většinou  trvají  bolestné  křeče  v  lýtkách.  Velká 
sldcslost  a  vysílení  nemocného  bývají  vždy  pa- 
trný; teplota  klesá,  končetiny  chladnou,  puls 
jest  slabý,  rychlý.  Vědomí  nebývá  porušeno. 
Cholerina  trvá  průměrem  7  dnů  a  hojí  se 
z  pravidla  rychle.  Mimochodem  budiž  po- 
dotknuto, že  z  choleriny  vyvinouti  se  může 
pravá  ch.  —  c)  Pravá  či  asfyktická  ch. 
(ch.  algida).  Její  průběh  skládá  se  ze  tří  ob- 
dobí: období  průjmů  (průjmy  praemonitori- 
cké),  období  hotové  ch-ry  {stadium  algidum 
č.  asphycticum)  a  období  reakce.  V  nepřízni- 
vých případech  hyne  nemocný  v  druhém  ob- 
dobí. Prvé  trvá  3  dny,  druhé  1—2  dny,  třetí 
4—6  dnů.  Průjem  zvéstný  probíhá  bez  bo- 
lestí; stolice  jsou  z  předu  lejnové,  pak  žlu- 
čové a  posléze  vodnaté  a  provázeny  bývají 
hlučným  škroukáním.  Horečky  nebývá,  chuť 
k  jídlu  jest  potlačena;  stolice  se  střídají  často 
a  záhy,  nemocný  pociťuje  velkou  slabost. 
Praemonitorický  průjem  bývá  asi  ve  třetině 
případů  postrádán;  toť  jsou  tčžké  formy, 
které  rychle  usmrcují.  V  druhém  období  po- 
vaha stolic  se  mění  a  počet  jich  velice  vzrůstá, 
tak  že  v  málo  hodinách  10—20  stolic  se  vy- 
střídá. Neni  to  již  průjem,  nýbrž  prostý  tok 
ze  střeva,  výměty   řinou  se  jako   z  okapu. 


296 


Cholera. 


Jest  to  serosní  tekutina  bez  zápachu,  vod- 
natá,  bezbarvá,  ve  které  plovou  hojné  bélavé 
vločky,  podobající  se  rozvařené  rýži  (rýžové 
stolice)  a  skládající  se  ze  střevního  epithélu. 
Ve  vločkách  těch  vedle  jiných  jplísní  vysky- 
tují se  hojné  cholerové  bacilly.  Současné  do- 
stavují se  bolestné  křeče  ve  svalech  lýtkových, 
stehenních,  břišních  a  pažních;  dále  zvracení 
vodnatých  hmot,  které,  jako  průjmy,  nepře- 
tržitě se  opakuje  a  provázeno  bývá  trapnou 
škytavkou,  velkou  úzkostí  a  bušením  srdce.  Ží- 
zeň jest  neukojitelná,  břich  vtaíen,  tep  malý 
a  nehraatný,  obličej  přepadlý,  oči  hluboko 
v  dálky  vtlačeny,  nos  úzký  a  chladný,  hlas 
slabý,  pokožka  uvadlá,  suchá,  bledá  a  vrásko- 
vitá;  končetiny  hmatají  se  jako  led,  pysky, 
uši  a  nehty  modrají,  ruce  a  nohy  prokvé- 
taií  modrými  skvrnami,  odméšování  moči 
vaznc  a  posléze  zcela  ustává.  V  stavu  tom 
temperatura  rukou  a  úst  klesá  o  10°  C,  za 
to  teplota  vnitřních  ústrojí  (konečníku)  ná- 
padně vzrůstá  budíc  pocit  vnitřního  palu. 
Nemocný,  zprvu  neklidný  a  velkou  úzkostí 
trápen,  stává  se  posléz  apathickým  a  ieho 
srdeční  činnost  povážlivým  způsobem  vázne. 
Jmenované  příznaky  trvají  2—30  hodin  a 
horšíce  se  pozvolné  vedou  k  smrti.  V  po- 
sledních hodinách  máme  následující  obraz. 
Vědomí  dílem  zachováno,  dílem  zastřeno; 
velká  jaktace,  zaviněná  úzkostí,  bolestmi  a 
křečmi,  nejkrajnější  slabost,  nemocní  v  pas- 
sivní  poloze;  tělo  velmi  zhublé,  pokožka  vrá- 
skovitá,  obličej  a  končetiny  ledové;  pysky  a 
nehty  téměř  černé,  hlas  úplně  potlačen,  dý- 
chání povrchní;  puls  jest  nehmatný,  druhá 
ozva  nad  srdcem  přestala,  z  arterii  otevře- 
ných ncproudí  krev,  z  vén  vytlačiti  můžeme 
zahoustlou,  nápadně  temnou  krev.  Dávení  a 
průjmy  pominuly.  Vétšina  uvedených  příznaků 
vysvětluje  se  zhoustnutím  krve,  jeŽ  výstřední 
výměty  střevní  a  žaludeční  zcela  přirozeně 
budí,  váznoucí  cirkulací  krevní,  nedostateč- 
nou oxydací  s  dekarbonisací  krve,  potlače- 
ním žlázových  výměšků  a  vlivem  toxinů  cho- 
lerových. 

Jestli  nemocný  v  tomto  stadiu  nezhynul, 
cyanosa  mizí,  pokožka  se  otepluje,  tempera- 
tura v  konečníku  klesá;  zvolna  se  dostavuje 
i  odmčšování  moči,  která  v  prvých  hodinách 
chová  velké  množství  bílkoviny,  ale  chudá 
jest  na  močovinu  a  chlorid  sodnatý.  Pozvolně 
upravují  se  i  ostatní  funkce  a  tím  nastává 
vyhojení  v  málo  dnech.  Časem  reakce  ne- 
bývá dostatečná  nebo  jest  nápadně  lenivá; 
přihází  se  pak  někdy,  že  nemocný  opět  upadá 
ve  stadium  algidum.  Jindy  jest  reakce  ná- 
padně bouřlivá;  bývá  prudkou  horečkou  a 
velkou  fluxí  krve  ku  vnitřním  orgánům  pro- 
vázena; jakkoli  stav  ten  nemocnému  nové 
nebezpečí  přináší,  není  přece  vyhojení  vy- 
loučeno. Příznaky  při  bouřlivé  reakci  do  jisté 
míry  připomínají  tyf  a  odtud  název  chole- 
rového tyfoidu;  život  jest  mcteoristický, 
jazyk  červený  a  suchý,  pokožka  rozpálena; 
současně  trvají  deliria,  neklid;  puls  jest  na- 
pnutý a  rychlý.  V  jiných  případech  s  hore- 
čkou se  dostavují  rozmanité  osutiny,  nebo 


I  průběh  upomíná  na  uraemii;  posléze  horečka 
'  podmíněna  býti  může  zánětem  plic,  žlázy 
'  příušní,    podružnou    diftherií    dutiny    ústní, 

dysenterh  atd.  Popis  ten  hodí  se  na  většinu 
I  případů.  Jsou  však  některé,  jež  ještě  bouřli- 

vějt  probíhají  a  nemocného  v  málo  hodinách 
I  utracuií.  Poslední  epidemie  cholerová  podala 
■  toho  doklady,  že  osoby  zdravé  vyšedše  na 

ulici  sklesly  a  majíce  jen  málo  průjmů  v  málo 

hodinách  zemřely  (ch.  foudroyant).    Častěji 

Íde  o  případy,  které  ve  12—24  hodinách 
:ončí  se  smrtí.  Při  nich  nebývá  většinou 
,  předzvěstných  průjmů,  ba  mnohdy  nemocní 
'  hynou,  aniž  měli  průjmů  a  dávení  (ch.  sicca), 
kterýžto  úkaz  sobě  vysvětlujeme  tím,  že  pro 
obrnu  střeva  nedojde  ani  ku  vypuzení  jeho 
obsahu. 

Léčení  ch-ry  tou  dobou  spočívá  ještě 
na  slabých  základech.  Profylaxe  a  desinfekce 
mají  nejdůležitější  úkol  a  jimi  lze  docíliti 
řádné  ochrany  nezamořen^ch  okrsků.  O  prae- 
ventivním  očkování  nemáme  dosud  spolehli- 
vých dokladů.  Účinné  sérum  cholerové,  kte- 
rým by  možno  bylo  průběh  ch-ry  příznivě 
modifikovati,  nebylo  dosud  sestrojeno.  Jest 
tedy  léčení  ch-ry  dosud  jen  symptomatolo- 
gické.  .\fx. 

Infekčním  činitelem  ch-ry  jest  komma- 
bacillus  Kochem  objevený.  Mikroorganismus 
tento  vniká  do  těla  traktem  zažívacím,  v  němž 
zůstává  lokalisován.  Do  orgánů  ostatních  ani 
do  krve  nepřechází ;  pouze  po  smrti  proniká 
skrze  stěnu  střevní  a  usazuje  se  na  povrchu 
orgánů,  zejména  iater  a  slcziny.  Diagnosu 
ch-ry  asijské  gmime  činiti  pouze  z  nálezu 
kommabacillu  v  obsahu  střevním.  Asi  v  50% 
všech  případů  možno  již  na  základě  mikro- 
skopického vyšetření  diaornosu  stanoviti,  neboť 
v  těchto  případech  nalézají  se  kommabacilly 
ve  výkalech  skoro  v  čisté  kultuře;  vedle  toho 
nalézáme  řídce  formované  elementy,  zejména 
epithélie  střevní,  ponejvíce  značně  degenero- 
vané, a  hlen.  V  jiných  případech,  a  sice  kde 
jest  kommabacillu  ve  výkalech  jen  pořídku, 
jest  zapotřebí  vykonati  kultivaci.  Charakteri- 
stických kultur  poskytuje  kommabacillus  na 
alkalisovaném  bramt)oru,  kdež  vytvořuje  hnědý 
povlak.  Přirozená  infekce  nastává  pravidelné 
ústy  a  to  přímo  nebo  nepřímo.  Stává  se  tak, 
když  zárodky  ch-ry  asijské  vniknou  do  ža- 
ludku: a)  z  rukou  potřísněných  výmětky,  nebo 
dotkneme-li  se  předmětů  kommabacilly  po- 
třísněných (na  př.  prádla,  země,  nářadí); 
b)  anebo  nalézají  se  zárodky  na  potravinách, 
kamž  se  dostaly  dotykem  rukou  neb  i  hmy- 
zem (mouchami)  neb  i  poléváním  vodou  bakte- 
rie ch-ry  asijské  obsahující.  Jest  dokázáno,  že 
na  potravinách  zárodky  ty  i  rozmnožovati  se 
mohou;  c)  nejčastější  však  infekce  jest  ta,  která 
povstává  požitím  nakažené  vody.  Nezmůže-li 
kyselina  žaludeční  bacilly  ch-ry  (na  př.  při  zmen- 
šené kyselosti  šCávy  žaludeční,  při  dyspepsiích, 
když  množství  vniklých  kommabacillu  jest 
značné,  když  žaludečniho  obsahu  velmi  mnoho, 
vniknou  mikroby  tyto  do  střeva,  kdež  se  roz- 
množují a  zhoubné  své  jedy  specifické  pro- 
I  dukují.  Pouhé  rozmnožováni  kommabacillu  ve 


Cholera. 


297 


střevě  nepůsobí  jeŠté  ch-ru,  teprve  když  na- 
stane taková  hyperprodukce  jedů,  že  sliznice 
střevní  se  poruší,  čímž  umožňuje  se  vstřebání 
jedu,  tu  vyskytují  se  příznaky  cholerické. 
Vnikne-li  kommabacillus  do  organismu  vzdor- 
ného, bývá  opět  vyloučen,  nezpůsobiv  žád- 
ného oncraocnční  (iramunitaj;  v  jiných  přípa- 
dech způsobuje  onemocněni  cholerické. 

Nález  při  sekci  jest  jiný  ve  případech  bouř- 
livě probíhajících,  jiný  ve  případech  vleklých. 
Na  mrtvole  pozorujeme  břicho  vpadlé,  oči 
vpadlé,  též  obličej ;  kůže  řasnatá,  promodralá. 
Hlavní  změny  ovsem  jsou  ve  sti^evč.  Sliznice 
tenkého  střeva,  zejména  ilea,  jest  zduřelá,  do 
růžová  zbarvena,  foUikule  i  pláty  Payerské 
vyčnívají;  ve  střevě  obsah  tekutý,  rýžový  neb 
kašovitý.  Serosa  do  růžová  zbarvena,  někdy 
výrony  krevní  povrchní  ve  sliznici,  někdy 
i  nekrosy  povrcnní  neb  difterické  povlaky; 
v  takovýchto  případech  pak  obsah  střevní  jest 
krvavý.  Jestliže  těžký  případ  trval  déle,  bývá 
postiženo  i  střevo  tlusté,  jež  může  jeviti 
změny  diflerodysenterické.  Mikroskopicky  na- 
lézti můžeme  na  řezu  střevním  značné  odlu- 
pování  epithelií  a  infiltrát  buněčný  až  k  serose 
sahající.  Mikroby  v  řezech  dokázati  podaří  se 
jen  v  případech  zvláštních.  V  případech  velmi 
akutně  probíhajících  nepozorujeme,  že  by  bak- 
terie vnikaly  do  sten  střevních;  v  chroni- 
ckých případech  však  jsou  již  umrtveny.  Ve 
případech,  kde  průběh  jest  prostřední,  nalé- 
záme kommabacilly  barvením  alkalickou  modří 
methylenovou  ve  foUikuIech  mezi  epithéliemi 
a  basální  membránou.  Žlázy  okružní  jsou  zdu- 
řelé.  Slezina  malá,  málo  krevnatá.  Ledviny 
a  játra  bledé.  Mikroskopicky  v  ledvinách  ne- 
krosy epitheliální.  Pobřišnice,  pohrudnice, 
osrdečník,  pavučnice  jsou  injikovány,  někdy 
na  nich  tečkovité  výlevy  krevní.  Srdce  levé 
jest  staženo  a  prázdno;  v  pravém  srdci  hojně 
tmavočcrvené  krve.  V  žilách  zahoustlá,  maz- 
lavá krev.  Plíce  silně  skleslé,  bledé. 

Dle  Kocha  jest  asi  polovice  lidí  pro  ch-ru 
ncvnímavou.  Tím  vysvětlujeme  si  v  posledních 
evropských  epidemiích  pozorovaný  zjev,  že 
kommabacilly  za  epidemie  nalezeny  u  osob, 
jež  zdánlivě  byly  zdravými,  aneb  jen  nepatrné 
známky  onemocnční  jevily.  Z  toho  následuje, 
že  nejsou  k  ch-eře  všichni  lidé  stejné  prae- 
disponováni.  Jsou  individua  již  od  narození 
k  ch-eře  nevnímavá  (immunita  vrozená).  Zví- 
řata lze  oproti  smrtné  dávce  kommabacilla 
immunisovati  a  jejich  sérum  hubí  bakterie 
nejen  v  organismu,  ale  také  při  pokusech  ve 
zkoumavkách  (/«  vitro).  Též  sérum  rekonva- 
lescentů  chová  vlastnosti  immunisační. 

Kommabacillus  patří  mezi  mikroby  velmi 
málo  úporné;  vařením  lze  ho  okamžitě  zni- 
čiti. Ve  vodě  60*  hyne  již  po  10  minutách. 
Za  to  však  snáší  dobře  teploty  nízké  a  udrží 
se  několik  dní  i  v  ledě,  tak  že  snese  tempc- 
raturu  —  10«C  po  několik  hodin.  Proti  vy- 
schnutí jest  velmi  citlivý;  dlouho  však  vydrží 
ve  vlhku,  na  př.  ve  vlhkém  prádle.  Ale  zejména 
podléhá  kysehnám;  již  přidání  007—0  08^0 
kyseliny  solné  neb  dusičné  k  neutrálnímu  živ- 
nému substrátu  zamezuje  jich  vývoj.  Z  toho 


vysvětlujeme  si  vliv  kyseliny  žaludeční  na 
ně;  V-Vo  roztok  kys.  karbolové  ničí  je  za 
několik  minut.  Ve  vodě  nesterilisované  udrží 
se  rozličně  dlouho  (od  1  dne  do  1  roku), 
taktéž  v  potravinách;  v  kávě  udržely  se  jednu 
hodinu,  v  červeném  víně  10  minut.  V  obsahu 
střevním  rekonvalescentů  ještě  po  10  i  16 
dnech,  v  řídkých  případech  po  48  dnech  byly 
kommabacilly  dokázány.  —  Spontánní  infekce 
cholerová  u  zvířat  není  známa.  Zvířat  se  ch. 
netkne,  ani  když  za  epidemie  cholerové  s  in- 
fekční látkou  jakýmkoli  způsobem  přislav  styk. 

Že  by  ch.  kdy  vypukla  v  Evropě  sama  se- 
bou, nikdy  pozgrováno  nebylo.  V  každé  epi- 
demii při  důkladném  sledování  dal  se  doká- 
zati přímý  vztah  epidemie  k  Indii.  Na  určito 
lze  tedy  tvrditi,  že  epidemie  cholerová  po- 
vstává z  prvního  zavlečeného  případu  tím,  že 
výmětky  jeho  onemocnění  toto  rozšiřují.  Vznik 
epidemie  jest  dvojí:  1.  Buď  povstává  epidemie 
ponenáhlu;  počínajíc  v  rodině  prvně  zastiže- 
ného, šíří  se  obyvatelstvem  téhož  domu,  odtud 
do  sousedství  a  dále,  tvoříc  souvislý  řetěz. 
Tuto  souvislost  však  u  jednotlivých  případů 
bývá  těžko  někdy  zjistiti.  Na  př.  mohou  osoby 
zdravé  z  míst  zamořených  nákazu  přenésti 
do  míst  odlehlejších  anebo  může  zavlečena 
býti  infekce  hmyzem,  mouchami  atd.  2.  Aneb 
epidemie  vzplane  najednou,  zachvátí  velké 
prostranství  a  mnoho  lidí  najednou.  V  tom 
případě  nastává  infekce  vodou,  třeba  říční, 
jež  byla  nakažena  zárodky  cholerovými.  Oba 
tyto  typy  Kochem  stanovené  mohou  se  kom- 
binovati. Dle  této  nauky  Kochovy  možno 
všechny  epidemie  vysvětliti  a  dokázati.  Na- 
proti tomu  vysvětluje  Pettenkofcr  vznik  epi- 
demie jiným  způsobem.  Dle  něho  potřebí 
k  povstání  epidemie  »místní<  a  »časovéc  dispo- 
sice. I  stanovil  tuto  rovnici:  Zárodek  chole- 
rový jr  tvoří  s  místní  a  časovou  disposicí 
půdy  y  jed  cholerový  X'  »Onemocnění  prý 
nemůže  nikdy  s  Člověka  na  člověka  přene- 
seno býti  zárodky,  musí  nejprve  v  půdě  do- 
zráti, načež  vniká  jed  plícemi. «  Jest  možno 
sice,  že  zárodky  kommabacillu  epidemií  cho- 
lerovou seslabené  musí  nějakým  způsobem 
ve  virulenci  se  sesíliti,  za  to  však  jisto.  Že 
nákaza  nenastává  plícemi.  Vzduchem  nastala 
by  infekce  tenkráte,  kdyby  se  zárodky  do- 
staly do  úst  a  odtud  do  traktu  střevního.  Že 
nejobyčejnější  infekce  nastává  vodou,  to  do- 
kazuji nálezy  kommabacillu  ve  vodě  a  dále 
dokázal  to  sám  Pettenkofer  a  jeho  assistent 
autoinfekcí  na  sobě  traktem  zažívacím;  kromě 
toho  známy  jsou  i  infekce  laboratorní  z  ne- 
opatrnosti vniknutím  kommabacillu  s  potřís- 
něných rukou  na  pokrmy. 

První  podmínka  profylaxe  a  des  infekce 
jest  nemocného  isolovati.  Dále  třeba  provésti 
desinfekci  výkalů,  hmot  vydávených  a  před- 
mětů potřísněných.  Mléko  vápenné  jako  dcsm- 
ficiens  výmétků  cholerových  jest  velmi  účinné. 
Třeba  však  dále  věděti,  že  každý  rekonva- 
Icscent  může  nákazu  šířiti,  jelikož  chová  po 
ch-eře  ještě  po  jistou  dobu  ve  svých  výkalech 
zárodky  cholerové,  kteréž  v  organismu  immu- 
nisovaném    nemohou    sice   škoditi,    ale    pro 


298 


Cholerický  temperament  —  Cholerlna. 


okolí  přece  jsou  nebezpečné.  Odporučujc  se 
tedy  nemocné  po  přestálé  ch-eře  néjakou  dobu 
(nejméně  7—10  dní)  v  isolaci  udržovati  a  bak- 
teriologicky jejich  výmctky  zkoumati.  Teprve 
když  nemají  v  sobe  kommabacillů,  budiž  do- 
voleno rekonvalesccnta  propustiti.  Také  per- 
sonál ošetřující  mážc  nákazu  šířiti,  bylyC  do- 
kázány kommabacilly  ve  traktu  střevním  téchto 
lidí,  aniž  onemocnéli.  Proto  budiž  zakázáno 
osobám  ošetřujícím  stýkati  se  s  okolím,  a 
jejich  výmétky  buďtcž  bakteriologicky  pro- 
hlíženy. Osobní  profylaxe  obmezuie  se  na  vy- 
stříhání se  poklesků  dirtních,  jelikož  pravé 
při  dyspepsiích  se  umožňuje  prostup  zárodků 
cholerových  do  traktu  střevního.  Dále  třeba 
vystříhati  se  nachlazení,  poněvadž  i  tím  by 
povstati  mohly  poruchy  žaludeční,  jež  činí 
člověka  taktéž  náchylným  k  infekci.  Konečně 
i  rozčilením  stává  se  Člověk  vnímavějším  pro 
různé  infekce  a  proto  jest  radno  nemíti  stra- 
chu před  ch-rou.  Poněvadž  infekce  nastává 
vodou,  třeba  studny,  z  nichž  nemocní  pili, 
jako  podezřelé  podrobiti  kontrole  a  vodu 
jejich  bakteriologicky  prozkoumati;  vůbec  pak 
za  trvání  ch-ry  odporučuje  se  vodu  píti  jen 
svařenou  nebo  pití  vody  vůbec  zanechati. 
Doporučuje  se  i  filtrace  vody.  Ostatně  novými 
směry  v  bakteriologii  hodlá  se  jako  u  jiných 
infekčních  chorob  celiti  i  ch-eře  asijské  prae- 
ventivním  očkováním.  Praktické  zkoušky  na 
lidech  již  se  počaly  a  sice  v  Indii  Haftkinem. 
Princip  tohoto  immunisování  spočívá  v  pod- 
kožním vstřikování  »seslabených«  (ku  př.  za- 
hřátím)  kultur  kommabacillů  ch-ry ;  první 
injekce  obsahuje  kultury  velmi  slabé,  druhá 
silnější.  (Viz  též  Hypodermoklysa.)  Vý- 
sledky v  Indii  získané  (již  na  140.000  liaí) 
opravňují  k  naději,  že  profylaxe  tohoto  druhu 
bude  nejjistější  a  Že  osvědčí  se  asi  tak,  jako 
praeventivní  očkování  animální  lymfou  proti 
neštovicím.  Z  té  příčiny  při  nebezpečí  ch-ry 
asijské  mělo  by  se  praeventivní  očkbvání  anti- 
cholerové  nejen  zkoušeti,  ale  i  doporučovati. 

Ch.  domácí  (ch.  nostras),  po  příznacích 
prudký  katarrh  střevní  a  žaludeční,  který 
zvláště  na  sklonu  léta  v  epidemickém  rozší- 
ření se  vyskytuje.  Příznaky  podobají  se  jevům 
ch-ry  asijské.  Ch.  nostras  počíná  bouřlivě 
bez  předzvěstných  příznaků;  prvým  úkazem 
jsou  dyspcptické  jevy  a  hlučné  škroukání  ve 
kličkách  střevních.  V  nejkratší  době  následují 
hojné  průjmy  a  po  nich  úporné  dávení,  po- 
sléze jen  z  vodnatých  hmot.  Stolice  přecho- 
vávají velké  množství  odchlíplého  epithélu 
a  vypadá  jako  odvar  rýže  (stolice  rýžové). 
Hojné  odmětv  vysvětlují  neuhasitelnou  žízeň 
i  nedostatečné  oaměšování  moči,  která  chová 
bílkovinu;  obličej  jest  bledý,  přepadlý,  zsi- 
nalý,  pokožka  suchá  a  vráskovitá,  puls  ne- 
hmatný,  končetiny  chladné,  hlas  slabý;  ko- 
nečně se  dostaví  i  křeče  lýtkové  —  úkazy  ty 
trvají  24—36  hodin,  načež  nemocný  se  zota- 
vuje a  v  konvalescenci  vstupuje;  smrt  jest 
poměrně  vzácným  jevem.  Mx. 

Ch.  domácí  vyskytuje  se  zejména  v  te- 
plých měsících.  Příčina  její  nebývá  stejná; 
vznikáť  buď  bakteriemi  (hlavně  bacillus  coli), 


buď  jedy  chemickými.  Popsány  případy  po- 
vstalé jedem  klobásovým,  jedem  houbovým, 
požitím  zkaženého  masa,  zkažených  ryb  atd. 
Za  příčinou  vyloučení  ch-ry  asijské  jest  na- 
nejvýše Žádoucno,  aby  každý  podobný  případ 
bakteriologicky  byl  vyšetřen,  jelikož  při  ch-eře 
domácí  není  potřebí  provésti  takové  pečlivé 
desinfekce  jako  při  ch-eře  indické.  Po  pří- 
padě budiž  nařízeno  i  vyšetření  studny  a  při 
nálezu  b.  coli  budiž  studna  uzavřena  nebo 
vyčištěna.  fíonl. 

Ch.  infantům.  Po  příznacích  podobá  se 
prudký  gastrointestinální  katarrh  kojenců 
zvaný  ch.  infantům  ch-eře  nostras  a  zaviněn 
jest  rovněž  infekcí;  ale  obsah  střevní  jest 
kyselý,  chová  mnoho  nezměněné  žluči.  Po 
málo  hlenných  a  vodnatých  průjmech  dostaví 
se  kollaps  a  velká  anaemie  mozková  hlása- 
jící se  slabým  a  rychlým  pulsem,  deliriemi  a 
konvulsemi.  Smrť  dostaví  se  rychle,  úmrtnost 
jest  veliká.  Mx. 

Ch.  slepic,  slepičí  nebo  kuří  mor  (ch. 
des  poules,  ch.  gallinarum)  jest  miasmaticko- 
kontagiósní  onemocnění  od  lidské  ch-ry  úplně 
různé,  vyskytující  se  občas  v  epidemiích  ze- 
jména u  slepic;  vedle  toho  jí  Jjodléhají  husy. 
kachny,  holubi,  bažanti,  pávi  atd.  Jeví  se  prů- 
jmem, velkou  žízní,  rychlým  zhubnutím,  spa- 
vostí,  načež  nastupuje  smrť  za  příznaků  křeči. 
Při  sekci  nalézáme  haemorrhagie  scrosních 
blan  (zejména  na  srdci  a  pleuře)  i  pericar- 
ditis  a  pleuritis  fibrinosni,  haemorrhagickou 
neb  crouposní  enteritis  a  někdy  i  pneumonie, 
konstantní  nádor  sleziny.  Ve  všech  orgánech, 
zejména  v  krvi,  nalézáme  bakterie  tyčinkovité, 
jež  jako  původcové  onemocnění  toho  konsta- 
továny a  prozkoumány  Renaultem,  Perronci- 
tem,  Toussaintem,  Pasteurem,  Rivoltou  a  j. 
Vyznačují  se  piškotovým  tvarem,  takže  impo- 
nuji jako  tvary  diplokokkovité  a  dříve  sku- 
tečně označovány  jménem  Coccobacillus  aviď 
dus,  kdežto  dnes  nazýváme  agens  onemocněni 
toho  Bacterium  avicidum  neb  Bacterium  cho» 
íerae  gallitiarum,  Očkujeme-li  kapkou  krve 
zvířete  ch-rou  slepičí  zašlého  zvíře  zdravé 
(nejlépe  holuba  do  svalu  hrudního),  zmírá 
ch-rou  za  12—48  hodin  a  v  orgánech  i  v  krvi 
hojné  nalezneme  bacillů.  I  kulturou  bacilla 
tohoto  možno  vyvolati  toto  typické  onemoc- 
nění. Spontánní  infekce  povstává  traktem  za- 
žívacím, potravou  nebo  vodou  infikovanou. 
Dle  pozorování  Kittova  mohou  přenésti  ná- 
kazu i  larvy  much,  jež  se  vyvinuly  na  mrtvo- 
lách ptáků  morem  tímto  zašlých,  jelikož  larvy 
ty  požírány  jsou  zvířaty  zdravými.  Marchia- 
fava  a  Celli  dokázali  bacilla  toho  i  ve  vejcích 
slepic  ch-rou  stížených.  Profylaxe  záleží 
v  tom,  že  se  zabrání  dovoz  zvířat  z  krajin 
zamořeních,  Že  se  odloučí  zvířata  zachovalá 
a  spaluji  zvířata  pošlá;  jelikož  pak  všechny 
odpadky,  hlavně  výkaly  onemocnělých  zvířat, 
jsou  značně  infekoii,  jest  potřebí  i  důkladné 
jich  desinfekce.  Honí. 

OhoUrický  temperament  viz  Lctora. 

Oholerik  (z  řec),  člověk  letory  cholerické. 

Oholerina :  a)  leh6'  forma  asijské  cholery 
(viz  Cholera);  6)  tolik  co  cholera  nostras. 


Cholesteatom  —  Cholmogory. 


29D 


Cholesteatom  (z  řec")  jest  nádor  umístěný 
zpravidla  na  zpodině  lebečné  v  okolí  mostu 
a  stopek  mozkových,  povrchu  hrbolovitého, 
jako  perleť  se  lesknoucího.  Nádor  ten  není 
zhoubný,  působí  jen  svým  tlakem  na  zpodinu 
mozkovou.  Skládá  se  z  buněk  endotheliálních, 
destiček  cholcsterinových  a  tukové  drti.  Kml. 

Cholesterin,  tuk  žlučný,  jest  složitý 
alkohol  C,^H^:^OH  (a  C^.H^^OH),  jenž  tvoří 
podstatnou  součást  největšího  počtu  ka- 
menů žlučových,  jest  též  ve  vejci,  krvi, 
micku  lidském,  ve  výkalech,  v  guanu  a  též 
v  bylinství.  Krystalky  perleťové  lesklé,  při 
137*  tající.  Poskytuje  řadu  etherů,  z  nichž 
některé  roztaveny  chladnouce  svítí  překrás- 
nou fluorescencí.  <^  ch-u  pracovali  Raýman 
a  Preis.  Ra. 

Cholestrofan,  dimethylparabanová  kyse- 
lina, Q/ZjiV^O^,  látka  ze  skupiny  močoviny, 
vzniká  nejlépe,  když  okysličujeme  kařfein 
dvojchromanem  draselnatým  a  kysehnou  síro- 
vou. Krystalky  při  145**  tající.  Snadno  roz- 
pustný ve  vodě,  nesnadno  v  alkoholu.    Ošc. 

Cholet  [sole],  hl.  m.  arr.  franc.  dep.  Maine 
ct  Loiře,  60  km  jz.  od  Angersu,  na  ř.  Moiné 
vlévající  se  do  Nantské  Sévry  a  na  žel.  tratích 
La  Possoniěre-Niort  a  Ch.-Člisson,  sídlo  ob- 
chodního soudu,  smírčího  soudu  dělnického 
a  živnostenské  komory,  má  kostel  novodobý, 
kollcj,  divadlo  a  13.147,  jako  obec  15.054  ob. 
(1891).  Jest  střediskem  velkého  průmyslového 
obvodu,  v  němž  ve  120  obcích  zaměstnáno 
jest  50—60.000  dělníků.  Hl.  odvětvím  jest 
průmysl  textilní;  jsou  zde  velké  prádelny  ba- 
vlny, vlny  a  lnu,  tkalcovny,  bělírny,  barvírny 
a  j.  Mimo  to  jest  i  Ch.  důležitým  městem 
obchodu  s  dobytkem  (pouze  do  Paříže  vyváží 
se  ročně  kol.  100.000  kusů  hov.  dob.),  dřívím 
a  obilím.  V  okolí  jsou  žulové  doly  a  četné 
druidské  kameny.  R.  1793  poraženi  zde  po- 
vstalci vendéejšti,  kteří  pak  r.  1795  zde  opět 
porazili  republ.  vojsko  pod  Dusiratem.  — 
Arrond.  choletskýmána  1619  frm'  v  7kant. 
(Beaupréau,  Champtoceaux,  Chemillé,  Ch., 
Montfaucon,  Montrevault  a  St.  Florent-le- 
Vieil)  v  80  obcích  123.128  ob.,  kanton  na 
34314  km*  v  13  obcích  31.009  ob. 

Cniolevilie  Leo,  literární  historik  a  paed- 
agog  něm.  (*  1814  —  f  1878),  gymn.  prof. 
v  Královci,  vydal:  Geschichte  der  deutschen 
Poesie  nach  ihren  antiken  Elementen  (1854 — 56, 
2  sv.);  Die  bedeutendsten  deutschen  Romane  des 
17.  Jahrhdts.  (1866);  cenné  práce  k  účelům 
školským:  Dispositionen  u.  Materialien  lu  deut- 
schen Aufsdt\en  (8.  vyd.  1886) ;  Praktische  Anltii- 
tun^  \ur  Ab/assung  deutscher  Au/sát^e  (6.  vyd. 
1893)  a  j. 

Oholewa  Matcusz,  biskup  krakovský 
(t  kol.  1166),  osoba  v  celku  málo  známá,  za- 
jímavá tím,  že  W.  Kadlubek  prvním  třem 
knihám  své  kroniky  dal  formu  rozmluvy 
Ch-wy  s  arcibiskupem  hnězdenským,  což 
vedlo  některé  badatele  (Nakielského,  Hart- 
knocha,  Rzepnického,  Lelewela,  Ossolirtského 
a  j.)  k  domněnce.  Že  Ch.  jest  sám  spisovate- 
lem těchto  částí  kroniky,  coŽ  v  novější  době 
se  vyvrad. 


I     Choli,  jméno  v  Bengálsku  užívané  pro  látky 
z  pletiva  jutového.  Viz  Cor chorus.    Vsky". 
I     Chollambos  čili  trimeter  skazón  (troj- 
I  měr  kulhavý)  tvoří  zvláštní  obdobu  iambického 
trimetru  (čili  senáru),  jíž  užili  někteří  básníci 
řečtí,  nejprve  Hippónax  Efesský  a  Ananios, 
I  k  básním   obsahu  ostře  satirického,  později 
dle  jejich  vzoru  i  jiní  (srv.  Aischrión,  Ba- 
brios,  Héróndas)  k  básním  poučným,  po- 
'  pisným,  ba  i  apologetickým.  Básně  tyto  sluly 
'  ch-by.  Trojměr  kulnavý  podobá  se  i  tvarem 
i  vlastnostmi  téměř  úplné  senáru  s  tím  pouze 
rozdílem,  že  ve  stopě  šesté,  která  musí  v  se- 
náru míti  vždy  první  slabiku  krátkou,  tato 
zde  jest   dlouhá   a   má   velmi  často    akcent 
slovný  a  vždy  —  jak  se  zdá  —  též  akcent 
rhythmický.  Tím  stalo  se,  že  v  posledním  dvoj- 
stopí  tvaru  '^  -  -  ^  setkaly  se  dva  zdvihy  a 
rhythmus  dosavad  pravidelně  stoupající  náhle 
a  neočekávaně  zvrátil  se  v  rhythmus  klesající, 
což  působí  na  čtenáře  dojmem  neobvyklým 
a   nepříjemným.    Srov.   překlad  jednoho   ze 
zlomků    Hippónaktových:     V^dyť    nikdy  ani 
nedala  mi  kus  pláště.  fCnr. 

ChoUn,  Cholíně,  Cholyně,  osada  v  Če- 
chách u  Celina,  hejt.  Příbram,  okr.  Dobříš, 
fara  a  pš.  Borotice;  7  d.,  64  ob.  č.  (1890), 
prádelna  na  vlnu.  Alod.  statek  (7310  ha), 
k  němuž  náleží  zámeček  a  dvůr,  jest  majetek 
Karla  a  Anny  Uhlových. 

Cholin  (b i  1  i n  c  u r  1  n),  C.H^^NO^,  rozvedené 
HO.N{CH^\.  CH^.CH^.  OH,  vyskytuje  se  v  ně- 
kterých druzích  hub  {Agaricus,  Boletus),  v  se- 
meni vikve,  ve  chmeli  a  j.  Vzniká,  vaříme-li 
žluč  (odtud  jméno),  mozek  volský  neb  žloutek 
vejce  s  barytem.  Ze  žloutku  jej  připravíme, 
když  výslazy  etherem  a  teplým  alkoholem  po- 
řízené odpaříme  a  výpary  s  barytem  vaříme. 
Baryt  odstraníce  kysličníkem  uhličitým  sráží- 
me alkoholický  výslaz  výparku  chloridem  pla- 
tičitým.  Ch.  jest  syrup  alkalicky  reagující.  Není 
jedovatý.  Oxydací  přechází  v  betain.  Ch. 
patří  ve  skupmu  látek  dusíkatých,  s  nimiž  se 
hojně  v  přírodě  setkáváme  na  místech  úsilné 
činnosti  vitálně  jakož  i  při  rozkladu  posmrtném 
těl  zvířecích  (viz  Ptomainy).  O  Se. 

Cholina  {KóUein),  far.  ves  na  Moravě,  hejt. 
a  okr.  Litovel;  124  d.,  829  ob.  č.,  5  n.  (1890), 
kostel  Nanebevzetí  P.  Marie  (r.  1320  připo- 
mínaný), 3tř.  šk.,  pš.,  rolnická  mlékárna,  vý- 
roba sýra,  samota  Dvorek. 

Cholm,  polsky  Ch  e  1  m,  újezdné  město 
v  rus.  gub.  pskovské  při  vtoku  Kunjc  do 
Lovatu,  jenž  odtud  stává  se  splavnýra,  230  km 
jv.  od  Pskova  při  úpatí  nejzazších  výběžků 
Valdajského  lesa,  má  6  kostelů,  z  nichž  3  jsou 
dřevěné,  krajskou  školu,  nemocnici,  trestnici, 
měst.  banku,  provaznictví,  koželužství,  obchod 
s  obilím,  Inem,  konopím  a  dřívím  stavebním 
i  k  pálení  a  5360  ob.  (1889).  —  Poprvé  dtjc  se 
zmínka  o  Ch-u  r.  1471,  za  krajské  město  po- 
výšen r.  1777.  —  Újezd  cholmský  jest  málo 
úrodný,  dílem  bažinatý;  pěstuje  se  zde  len, 
chov  aobytka  a  dřevařství,  na  655903 fcm^  žije 
68.708  ob.  (1889). 

Cholmogory  fchalm-],  újezdní  město  v  rus. 
gub.  archangelské  na  64**  13'  s.  š.  v  pahorko- 


300 


Cholmskij  —  Choltice. 


vité  krajině  na  ostrově  při  lev.  bř.  Dviny, 
119  km  od  jejího  ústí  a  na  poštovní  silnici 
z  Moskvy  do  Archangelska.  Jest  to  město 
staré,  má  7  kostelů,  klášter,  újezdný  soud, 
školu  pro  plavce,  menši  tržnici,  obchod  s  do- 
bytkem, rybolov  a  1116  ob.  (1889).  V  okolí 
cfiová  se  mnoho  dobytka  plemene  cholrao- 
gorského,  který  mnoho  dojí  a  proto  v  celém 
Ruskujest  oblíben.  Nedaleko  ves  Deniso  vk  a, 
rodiště  básníka  Lomonosova.  Město  stálo  již 
ve  XIV.  stol.  a  bylo  až  do  XVII.  stol.  sídlem 
ústřední  správy  sev.  území  Ruska  a  sídlem 
arcibiskupa.  Později  předstiženo  Archangel- 
skem.  —  Újezd  cholmský,  zabírající  střed 
ruské  gub.  archangelské,  jest  rovina  částečně 
bažinatá,  částečně  dobrými  lučinami  a  lesem 
pokrytá.  Má  chov  dobytka,  něco  obilí  (ječ- 
men), honitbu,  rybolov  a  na  16.764'8  km- 
36.764  ob. 

Cholmskij,  jméno  knížecího  rodu  ruského, 
odvozujícího  původ  svůj  od  Vsevoloda,  syna 
Alexandra  knížete  Tverského,  známého  ze  zá- 
pasu o  trůn  velkoknížecí  s  velkoknížetem 
moskevským  Ivanem  Kalitou.  Členové  rodu 
toho  byli  údělnými  knížaty  do  pádu  Tveru 
za  Ivana  III.  ke  "konci  XV.  stol.  Dosud  jest 
velmi  rozvětvený. 

1)  Ch.  Danilo  Dimitrovič,  bojar  a  voje- 
vůdce Ivana  III.  (f  1487),  porazil  Tatary  r.  1468 
a  násl.  r.  výpravou  na  Kazan  donutil  je  ke 
smlouvě  pro  Moskvu  velmi  výhodné  a  k  na- 
vrácení ruských  zajatých  za  posledních  40  let. 
R.  1471  podnikl  výpravu  proti  Novgorodu  a 
s  5000  muži  porazil  vojsko  novgorodské  číta- 
jící 40.000  mužů.  Nenaleznuv  pak  nikde  od- 
poru, zpustošil  krajiny  až  ku  hranici  německé. 
R.  1472  účastnil  se  výpravy  na  Krim,  rok 
potom  vtrhl  do  země  Pskovské  a  vynutil 
smlouvu  zabraňující  přístup  Němcům  do  této 
země,  začež  oby  v.  Pskova  věnovali  Ch-kému 
200  rublů  a  zaslali  Janu  III.  poděkovací  list. 
Zatím  však  Ch.  upadl  v  podezření  zrady,  ale 
když  znova  přísahal  věrnost  a  složil  250  rub. 
zálohy,  přijat  na  milost  a  jmenován  bojarem. 
R.  1477  táhl  proti  Novgorodu  a  přeplaviv  se 
přes  jezero  Ilmeňské  během  jedné  noci,  obsa- 
dil okolí  Novgorodu  vojskem.  R.  1480  odrazil 
nájezd  Tatarů  a  r.  1487  dobyl  Kázaně,  vzal 
do  zajetí  chána  Alegama  a  dosadiv  na  trůn 
bratra  jeho  Mahmet-Amína,  ztrestal  několik 
knížat  smrtí. 

2)  Ch.  Vasilij  Danilovič,  bojar  a  voje- 
vůdce, syn  před.  (f  1524),  vynikl  ve  válkách 
s  Litvou  (1506).  Mčl  za  manželku  Feodosii, 
dceru  Ivana  IIÍ.  R.  1508  byl  vypovězen  do 
Běloozera,  kde  zemřel  ve  vězení. 

Choloepus,  zool.,  viz  Lenochodi. 

Choloniewski  Stanislaw,  kazatel  a  spi- 
sovatel pol.  (*  1792  v  Janově  gub.  podolské  — 
t  1S4Ó  v  Kamieúci),  studoval  práva  ve  Vilně 
a  chtěje  věnovati  se  státní  službě  uchýlil  se 
do  Petrohradu,  kde  seznámil  se  v  kruhu  svo- 
bodných zednářů  s  předními  muži  tehdejší 
společnosti.  Již  tehdy  vynikal  smýšlením  ka- 
tolickým. Později  navštíViv  Paříž  a  Vídeň  se- 
známil se  se  Schleglem  a  Wernerem,  s  nímž 
podnikl  cestu  do  Itálie,  kterou  pak  navštívil 


ještě  několikráte.  R.  1827  vstoupil  do  duchovní 
akademie  v  Římě  a  po  dvou  létech  vysvěcen 
na  kněze.  Zde  seznámil  se  s  Mickiewiczem 
a  měl  nemalý  vliv  na  jeho  smýšlení  nábo- 
ženské. Po  r.  1832  jmenován  přičiněním  bi- 
skupa Mackiewicze  děkanem  v  Kamiertci.  Vy- 
nikl jako  kazatel  a  jako  nadaný  spisovatel 
filosofických  povídek,  čelících  proti  výstřel- 
kům romantismu.  Nejlepší  jest  jeho  fanta- 
sticko-allegorická  povídka  Seu  w  Podhórcach 
(»Ateneum<  1842),  vynikající  zvláštním  pojetím, 
silnou,  poněkud  chorobnou  fantasií  a  vážností 
thematu.  Slabší  jest  práce  Dwa  wiec^ory  pani 
staroéciny  Olbromskej  (Vilno,  1843).  Zajímavá 
jest  též  jeho  polemika  proti  H.  Rzewuskému. 
s  nímž  v  Římě  rovněž  byl  se  seznámil,  jakož 
i  jeho  články  filosoficko-náboženské  a  přede- 
vším jeho  denník,  pokud  týká  se  jeho  pobj-tu 
v  Římě.  Z  náboŽ.  spisů  vydal  o  sobě  několik 
kázání  a  překladů  z  J.  E.  Veitha  (Sariqdiia 
mcki  Chrystusowéj)  Sfowa  uiepr\yjaciói  Chiy- 
stusa).  Několik  statí  obsahují  též  Pisma  po- 
smiertne  (Lip.,  1851).  J.  Badeni  vydal  jeho 
kázání,  dále  Obra:[y  %  galeryi  fycia  mego 
(1890),  obstaral  nové  vydání  jeho  dvou  po- 
vídek a  pořídil  obšírný  jeho  životopis  (1889). 

Clioloifllns  Adam,  veráovec  latinský 
(♦  16.  říj.  1544  v  Pelhřimově  —  f  31.  říj.  1591 
v  Lounech),  stal  se  r.  1568  bakalářem  a  r.  1569 
magistrem  university  pražské,  současné  s  Da- 
nielem Adamem  z  Veleslavína.  Zaměstnával 
se  učitelstvím,  posléze  v  Lounech,  kdež  r.  1574 
s  Annou  Rozumovou  výhodně  se  oženil  a 
písařem  městským  byl  učiněn.  Vynikaje  dů- 
vtipem a  vědomostmi  domohl  se  značné  zá- 
možnosti a  v  městské  radě  až  do  své  smrti 
přední  místo  zaujímal.  Byl  znamenitý  řečník, 
jenž  zejména  v  jazyku  latinském  o  slavnost- 
ních příležitostech,  jako  na  př.  o  výročních 
zkouškách  Školních,  velikou  obratnost  na  ievo 
dával.  Nevšedního  uznání  docházel  i  za  různé 
práce  veršované,  latinské  i  řecké,  příležitě 
skládané,  z  nichž  čelnější  jsou  Meditatio  de 
cxcubiis  angelicis  (1568),  t.  j.  o  andělech  stráž- 
cích, dvě  epithalamia,Jak.Strialiovi  Žateckému 
(1570)  a  Dan.  Adamu  z  Veleslavína  (1576),  a 
delší,  často  připomínaný  epigramm  o  slavnost- 
ních hrách,  jež  Maxmilián  11.  r.  1570  na  Staro- 
městském náměstí  byl  dal  vystrojiti.     Thř. 

Cholová  kyselina  viz  Glykocholová 
kyselina. 

Cholové,  kmen  indiánský,  viz  Čolové. 

z  Choltlo  Jiří  viz  Sedlňický  Jiří. 

Choltloe:  1)  Ch.,  starobylé  městečko  v  Če- 
chách, hejt.  Pardubice,  okr.  Přelouč;  109  d., 
925  ob.  c.  (1890),  far.  kostel  sv.  Romcdia, 
4tř.  šk.,  akc.  zásobárna  »Blahobyt«,  pš.,  telegr., 
stanice  Rak.-uher.  st.  dr.  (Přelouč-Vápenný 
Podol),  cukrovar  kommand.  společnosti,  velké 
opuk.  lomy,  2  mlýny.  Fid. panství  (286521  ha)^ 
k  němuž  náleží  zámek  (při  něm  farní  kostel) 
s  parkem,  dvůr  a  bažantnice,  majetek  Jana 
hr.  Thuna-Hohensteina.  Popi.  dvory:  Luhy, 
Medenice,  Podhorky  a  samota  Chudoba.  Kdy 
Ch.  založeny  a  na  město  povýšeny,  neznámo. 
Znak  (vyobr.  č.  1916.):  v  červeném  štítě  upro- 
střed sťříb.  mlýnský  kámen  a  nad  ním  zna- 


Choluj  —  Chomatian. 


301 


Č.  1916.  Znak  mésta  Cboltic. 


mění  hornické.  Pův.  byly  Ch.  vládyčí  sídlo 
stejnojm.  rodu.  Rovněž  odtud  pochází  staro- 
česká rodina  Sedlnických  zCholtic  (v.  t). 
Ve  XIV.  stol.  se- 
del na  jedné  Části 
Ch-ic  Lacembok 
z  Choltic  a  potom 
Jan  z  Lípky,  druhá 
pak  čásť  byla  v  dr- 
ženi rodiny  Sekvr- 
kův.  Ke  konci  XV. 
století  připomína- 
jí se  tu  Boubínští 
z  Újczda  /odtud 
Choltičtí  z  Újczda) 
a  v  XVI.  stol.  kou- 
pili Ch.  ryt.  Gerš- 
torfové  z  Gerštorfu,  z  nichž  Štěpánovi  pro 
účastenství  jeho  ve  vzpouře  proti  králi  zboží 
choltické  konfiskováno  a  prodáno  Šimonovi 
hr.  Thunovi,  jehož  potomci  až  do  dnes  se  tu 
udrželi.  R.  1683  založil  tu  Romcdius  Konst. 
z  rodiny  Thunů  kapli  sv.  Romedia  a  vystavěl 
(1695)  nový  zámek.  Kaple  r.  1787  stala  se  lo- 
kali í,  která  r.  1855  povýšena  na  faru. 

2)  Ch.,  osada  ve  Slezsku  u  Jezdkovic,  hejt., 
okr.  a  pš.  Opava,  fara  Litultovice;  26  d., 
92  ob.  c.  (1890).  Ves  založil  na  pozemcích 
Ješkovických  v  prvé  polovici  našeho  století 
Ant.  sv.  p.  Sedlnický  z  Choltic  a  po  svém 
přídomku  ji  pojmenoval. 

Choluj,  městečko  ve  vjasnickém  újezdJ 
ruské  gub.  vladiměřské,  48  km  sev.-vých.  od 
Vladiměře,  na  řece  Teze  a  silnici  z  Moskvy 
d  j  Nižního  Novgorodu,  má  2  kostely,  velkou 
tržnici,  5  velkých  výročních  trhů,  obchod 
s  bavlněným  zbožím  a  2560  ob.  (1885).  Do 
celého  Ruska  vyvážejí  se  svaté  obrázky,  které 
se  zde  na  lipovém  dřevě  malují  (ročně  asi 
půl  milí.  kusA). 

Cniolola  [Č0-]  SanPedro,  u  Corteza  Ch  u- 
lultecal,  hl.  m.  distriktu  ve  státu  Pucble 
střcdoamer.  rep,  Mexika,  2138  m  n.  m.,  5  km 
záp.  od  Puebly  v  krajině  velmi  úrodné,  na 
ielez.  trati  Puebla-Atiixco-Izucar,  jest  pěkně 
stavěno,  má  široké  uhce,  několik  kostelů  a 
8973  ob.  Za  času  dobytí  Mexika  Španěly 
bylo  Ch.  z  největších,  nejlidnatějších  a  nej- 
důležitějších měst  aztecké  říše,  střediskem 
obchodu  na  celé  planině  mexické  a  značným 
městem  průmyslovým.  Vyrábělo  se  zde  zboží 
kovové  a  hrnčířské,  látky  bavlněné  a  z  vlá- 
ken agávových  a  j.  Dle  zpráv  španěl.  melo 
město  tehdaž  asi  20.000  domů  uvnitř  hradeb 
a  20.000  mimo  ně  a  více  než  150.000  ob.  Nej- 
větší důležitost  však  mělo  jako  sídlo  nábo- 
ženského kultu  azteckého.  Bylo  zde  více  než 
400  chrámů,  z  nichž  Tcokalli  (dům  boží) 
Kvetzalkoatlův  vynikal  svými  obrovskými  roz- 
měry. Pyramida  chrámu  toho  dosud  zacho- 
vaná jest  největším  archaeologickým  pomní- 
kem Ameriky.  Půdice  11  ha,  výška  62  m; 
chrám  vystavěn  byl  z  nepálených  cihel.  Plo- 
cha na  vrcholu  pyramidv  má  4200  m*;  zde 
postavili  Spanělé  kostel  r.  Marie  de  los  Re- 
medios;  kostel  má  vyhlídku  na  sopky  Popo- 
katcpetl  a  Orizabu  a  okrajní  Kordilleru.  Cortez 


na  svém  tažení  do  Tenocchtitlanu  obyv.  Ch-Iy 
ukrutně  ztrestal,  když  chystalo  se  Španěly 
v  městě  ubytované  zrádně  přepadnouti,  a  straš- 
livé to  krveprolití  rozšířilo  hrůzu  před  Špa- 
něly až  do  hlavního  města. 

Cholamná,  Cholunná,  ves  v  Čechách, 
hejt.  Pelhřimov,  okr.  a  pš.  Počátky,  fara  Ži- 
rovnice;  17  d.,  103  ob.  č.  (1890). 

Cholupioe,  ves  v  Čechách,  hejt.  Král. 
Vinohrady,  okr.  Jílové,  fara  Modřany,  pš.  Dol. 
Břežany;  26  d.,  259  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr, 
ovčín  a  myslivna  arcibisk.  praž.  a  2  číhárny. 

Choluteoa  |čolutéka{.  hl.  m.  dep.  střcdo- 
amer. rep.  Hondurasu,  60  ^'m  nad  ústím  splavné 
řeky  t.  jm.  do  Fonseckého  zálivu  Vel.  Oke- 
ánu,  s  4000  ob.  a  obchodem;  obchodním  jeho 
přístavem  jest  Amapala  (v.  t.).  —  Dep.  má 
na  4690  km^  43.588  ob.  (1887),  z  nichž  jest 
4565  Indiánů;  provozují  orbu,  chov  dobytka 
a  dolování  na  drahé  kovy. 

Cholsrnd,  osada  čes.,  v.  Cholín. 

Chom&6  čili  chumáč  (něm.  Klumpen),  ve 
vojenství  tvar  taktický,  v  jakém  druhdy, 
dokud  ručnice  nebyly  tak  dokonalé  jako  nyní, 
se  stavěli  na  odpor  různostřelci  pěší,  k  to- 
muto účelu  se  srazivší  proti  útokům  jezdectva. 
Jakmile  se  blížilo  jezdectvo  útočící,  shlukli  se 
různostřelci  či  harcovníci  několika  článků  ze 
řetězu  harcovnického,  později  několik  rojů 
z  rojovnice  (v.  t.)  zády  k  sobě  tak,  aby  be- 
rouce ve  střed  svůj  aůstojníky,  bubeníky  a 
trubače  ručnicemi  neozbrojené,  na  všecky 
strany  mohli  napřahovati  tuto  zbraň  s  bodá- 
kem nasazeným.  Dokud  jízda  nebyla  zcela 
blízka,  nebo  když  po  odraženém  útoku  spa- 
sila se  úprkem,  vystupovali  z  ch-ů  jednotlivci 
a  stříleli  do  útočníků.  Na  upozorněnou  na 
hrozivé  jezdectvo  a  tak  na  utváření  ch-ů  bylo 
troubeno  zvláštním  znamením.  Zástupy  v  ši- 
cích sevřených  se  srážely  v  tomto  případě 
ve  čtverec  (carré).  Nyní  pěchota  s  rychlopal- 
nými opakovačkami  a  magacínkami  očekává 
útok  jízdy  ve  kterémkoli  útvaru  taktickém, 
v  němž  právě  se  nalézá.  FM. 

Ohdmage  [šomážj,  franc,  značí  dobu,  v  níŽ 
dělnictvo  nebo  závod  jest  v  nečinnosti,  dobu 
zastavení,  přerušení  práce,  klidu  od  práce 
atd.,  aC  jest  již  příčinou  jakákoli  okolnost 
dělnictvem  nebo  podnikatelem  zaviněná  či 
nezaviněná.  V  oboru  pojišťovacím  nazývá  se 
šomažovým  pojištěním  takové  pojištění, 
které  zabezpečuje  pojištěnou  osobu  nejen 
proti  přímé  škodě  nebo  ztrátě,  nýbrž  i  proti 
úimě,  která  jí  povstane  přerušením  živnosti. 
Nový  tento  druh  pojišťování  povstal  ve  Francii 
a  rozšířil  se  odtud  do  Itálie,  Belgie  a  j.  U  nás 
nedošel  rozšíření. 

ChomaAOWSkl  Jan,  herec  polský  {*  1818 
v  Kaliszi  —  t  1868  ve  Varšavě),  žak  Chel- 
chowského,  od  r.  1838  člen  a  od  r.  1861  rc- 
gisseur  divadla  varšavského,  známý  z  několika 
charakterních  a  dramatických  úloh  v  pracích 
A.  Maleckého,  K.  Kraszevvského,  F.  Boguslaw- 
ského,  Fredra,  Huga  a  Dumala,  vynikal  silnou 
postavou  a  mohutným  hlasem, 

Chomatian  Dimitrij,  chartofylax  a  po- 
zději arcibiskup  bulharský   z  prvé  polovice 


302 


Chomel  —  Chomjakov. 


XIII.  stol.,  sepsal  různá  kanonická  poslání, ! 
dobrozdání  a  jiné  akty,  které  mají  dnes  veliký  i 
význam  pro  historii  byzantského  a  zvláště  | 
církevního  práva,  pro  historii  církve,  vnitř- ' 
nich  i  vnějších  mezinárodních  poměra  na 
Balkánském  poloostrově.  Památky  tyto  obsa- 
ženy jsou  ve  Mnichovském  sborníku  prací 
D.  Ch-a,  uveřejněném  v  VI.  sv.  publikace 
kard.  Pitry  Analecta  sacva  et  classica  spicilegio 
Solesmenst  parata  (Řím,  1891).  Podávají  hojná 
data  cthnografického,  zeměpisného,  církcvně- 
historického,  politického  a  vůbec  kulturního  ] 
rázu  a  týkají  se  nejen  jižních  Slovanů,  Bul- 
harů a  Srbů,  nýbrž  i  Řeků,  Albánců  a  Latiňanů. 
Na  základě  těchto  památek  uveřejněných  Pi- 
trou  určil  prof.  M.  Drinov  v  rozpravě  O  néko- 
torych  t rudách  D.  Ch-a  kak  istoričeskom  mate- 
riále f»Vizantijskij  Vremcnnik*,  1894  a  1895) 
způsoDcm  velmi  duchaplným  několik  dotud 
nejasných  dat  ze  života  Ch-ova,  jakož  i  objasnil 
různé  otázky  z  historie  balkánských  států  na 
poč.  XIII.  stol.  Dle  badání  M.  Dřínová  byl  Ch. 
do  r.  1216  chartofylakem,  načež  se  stal  arci- 
biskupem ochridským.  Arcibiskupský  stolec 
zaujímal  dle  Drinova  někdy  od  konce  r.  1216 
do  r.  1234,  resp.  kritkf  čas  po  r.  1234,  od 
které  doby  není  o  něm  již  žádných  zpráv,  tak 
že  brzo  asi  po  r.  1234  zemřel.  Určením  tímto 
opravuje  se  dosavadní  domněnka,  že  Ch.  brzy 
po  r.  1222  přestal  býti  arcibiskupem,    -dle, 

Ohomel  [šomél],  lékařská  rodina  franc,  ze 
které  vynikl  hlavně  Ch.  Auguste  Francois 
(♦  1788  v  Paříži  —  1 1858  v  Cháteau  de  Mor- 
sor).  Byl  lékařem  v  nemocnici  Charitě,  pak 
v  Hotel  Dieu  v  Paříži  a  r.  1827  následoval 
po  Laěnnecovi  v  klinické  professuře,  r.  1830 
stal  se  členem  lékařské  akademie.  Byl  zna- 
menitým učitelem  a  internistou,  jenž  budoval 
svoje  názory  na  positivním  podkladě  patho- 
logicko-anatomickém  a  odchoval  velkou  řadu 
vynikajících  lékařů.  Z  velmi  četných  spisů 
jeho  buďtež  uvedeny:  Essay  sur  le  rhumathme 
(1813);  Éléments  de  pathologie  generále  (1817, 
1824);  Traité  des  fiévres  et  des  maladies  pěsti- 
leutielles  (1S21,  něm.  1822);  Coustitution  médi- 
cale  de  Paris  (1813,  1814);  Lei^ons  de  clinique 
médicale  (1834);  Des  Dyspepsies  (1857). 

Chómer  řhebr.),  assyrské  imir,  nejvyšší 
míra  hebrejská,  vyskytující  se  i  pro  tekutiny. 
Rozpadala  se  na  2  feteky  či  10  éfá  a  od- 
povídala dle  přibližných  výpočtů  asi  364-4  7. 
Pro  tekutiny  vyskytuje  se  později  jako  nej- 
vyšší jednotka  kór.  Dk. 

Chomérao  [šomcrák],  hl.  m.  kant.  v  arr. 
Privas  franc.  dep.  Arděche,  200  m  n.  m.,  8  km 
jv.  od  Privatu  na  ř.  Payre  (přítoku  Rhóna) 
a  žel.  trati  Pouzin-Privas,  má  strojírnu,  hed- 
vábnictví,  olejny,  lomy  šedého  mramoru  a 
1121,  jako  obec  2409  ob.  V  okolí  jeskyně  se 
zbytky  vyhynulých  ssavců.  Též  nalézají  se 
zde  četné  římské  starožitnosti,  jmenovitě  vý- 
robky hrnčířské  a  mince.  R.  1213  založil  zde 
Adhémar  z  Poitiers  zámek.  —  Kanton  má  na 
105-67  íctn}  v  8  obcích  9084  ob. 

Ohometowski:  1)  Ch.  Stanislaw  erbu 
Lis,  válečník  polský  {*  1673  v  Lásku  -—  f  1728 
v  DrohobyČi).  Byl  odaaným  přívržencem  krále 


Augusta  II.  za  jeho  bojů  s  Karlem  XII.  a 
r.  1704  zřídil  konfederaci  sandoměrskou  a  za- 
neprazdftoval  Švédy  drobnou  válkou  na  San- 
doměrsku  i  po  míru  Altranstaedtském  (1706) 
proti  Stanislavu  Leszczyňskému.  Po  návrate 
Augustově  r.  1709  jmenován  byl  Ch.  vyslan- 
cem polským  v  Cařihradě,  byl  však  z  návodu 
Karla  XII.  po  celý  rok  vězněn;  r.  1725  stal 
se  nádvorným  maršálkem  a  r.  1726  polním 
korunním  hejtmanem. 

2)  Ch.  Wladyslaw,  spis.  pol.  (♦  1829  ve 
vsi  Ussarzewě  pod  Sandomierzem  —  f  1876), 
ukončiv  gymnasium  ve  Varšavě  byl  záhy  lite- 
rárně činným.  S  pseudonymem  Wladyslaw 
Kor win  vydal Poí\ye w  tr^eth  obra\ach(V^s.j 
1846),  přispíval  verši  do  časopisů  pro  mládež, 
do  »Tygod.  illustr.*,  jakož  i  do  >Biblioteky 
waršaw.*.  Ukončiv  básnickou  činnost  sbírkou 
Legendy  polskie  (Krakov,  1862),  jal  se  psáti 
histor.  povídky  a  monografie,  neboť  mezi  tím 
stal  se  knihovníkem  ústavu  hrabat  KrasiA- 
ských  a  K.  Swidziňského.  R.  1868  jal  se  vydá- 
vati »Biblioteku  Ordynacyi  Krasiňskich*,  kde 
uveřejnil  zlomek  kroniky  před  tím  neznámé, 
sněmovní  denník  z  r.  1569—73  a  Akta  pod- 
kanclerskie  Fraucisxka  Krasiňskiego  \  lat  zSóp 
do  iSy3.  R.  1874  počal  vydávati  »Muzeum 
Konstantego  áwidziňskiego«,  kde  uveřejnil 
korrespondenci  J.  K.  Chodzkiewicze  a  Mate- 
ryafy  do  d^iejów  rolnictwa  w  Polsce  w  XVI. 

1  XVII.  w,  (1876).  Mimo  to  vydal  z  rukopisů: 
D^iennik  Jana  Stanisi.Jabionowskiego  (1865); 
Pielgr^ymki  do  Ziemi  Šwi^tej  (1874);  Pami^tnik 
Feliksa  hr.  ^ubieňskiego  (1876).  Dále  sepsal: 
Diieje  teatru  polskiego  do  r.  ijSo  (Varš.,  1870); 
Stanowisko  praktyc{ne  dawnych  niewiast  (t., 
1872)  a  ve  formě  povídkové  s  převahou  sku- 
tečných událostí  Ksiaj{^  Kr^ysitof  Zbaraskl 
(t.,  1865);  Priygody  ksi^cia  Marcina  Lubomír- 
skiego  (t.,1867)  a  Synowie  het maňscy  (t,,lS'77f 

2  díly).  V  kninovné  Krasirtských  nalezl  ruko- 
pis vydaný  ve  zprávách  akademie  krakovské 
s  názvem  Zabytki  j^^yka  polskiego  (1877). 

Chomiúski:  Z)  Ch.  Franciszek  Xav. 
erbu  Porai,  poslední  voje  voda  Mstislavský 
(t  1809),  byl  správcem  statků  Ogiňského, 
r.  1784  poslem  na  sněme  grodnenském  a  r.  1788 
stal  se  vojevodou.  Byl  protivníkem  konfede- 
race targovické,  proto  byl  jat  a  uvězněn.  Ve 
vězení  přeložil  Racinovu  Fedru  (Varš.,  1818) 
a  na  svobodě  Ody  Horacyjusia  ^Vilno,  1765). 
Sněmovní  řeči  jeho  vyšly  s  názvem  Moivy 
(Varšava,  1784). 

2)  Ch.  Ignác y,  herec  pol.  (♦  1819  ve  Var- 
šavě —  t  1846^,  byl  žákem  Chelchowského  a 
došel  nevšední  obliby  na  krakovském  jevišti 
v  úlohách  milovníků. 

3)  Ch.  Michal,  herec,  bratr  před.  (♦  1821  — 
1 1886  ve  Varšavě),  byl  též  žákem  Chelchow- 
ského a  vynikl  na  jevišti  varšavském  nejprve 
v  úlohách  komických,  pak  charakterních. 

Chomjakov:  1)  Ch.  Aleksěj  Stěpano- 
V  i  č,  básník  a  publicista  rus.  (*  1804  v  Moskvě  — 
1 1860),  pocházeje  ze  starobylého  rodu  Šlech- 
tického ^matka  byla  z  domu  Kirějevských), 
nabyl  velmi  pečlivého  vychování  domácího 
a  vstoupiv  na  universitu  moskevskou,  ukončil 


Chomjakov. 


303 


zde  kurs  v  18.  roce  svého  veku.  Tou  dobou 
došly  do  Moskvy  zprávy  o  řeckém  povstání 
a  Ch.,  nadšen  jsa  hrdinským  zápasem  vůdců 
řeckých,  prchl  z  domu  otcovského,  by  se  při- 
dal k  povstalcům,  ale  byl  na  cesté  postižen 
a  otec  za  trest  dal  jej  k  vojsku.  Již  zae  obrá- 
til na  sebe  pozornost  svého  představeného, 
hr.  Osten  -  Sakena,  jenž  chválil  nejen  jeho 
fysické,  mravní  a  duchovni  vychování,  ale 
i  divil  se  jeho  neobyčejné  síle  vůle,  jaká 
zřídka  jeví  se  i  u  člověka  dospělého.  Mezi 
tehdejší  mládeží  vynikal  Ch.  hlubokou  zbož- 
ností a  upřímným  zachováváním  všech  před- 
pisů církevních,  ačkoliv  tehdy  ve  společnosti 
ruské,  zejména  v  mládeži,  počaly  Šířiti  se  ná- 
zory svobodomyslné.  Jsa  na  pohled  slabého 
těla  vyhledával  fysická  muka  a  snášel  vše- 
možné nehody  s  trpělivostí  pravého  Sparťana. 
Po  roce  služby  u  kyrysníků  v  Novoarchan- 
íjelsku  přidélen  k  jízcfni  tělesné  gardě  a  r.  1825 
v  hodnosti  důstojníka  šel  do  výslužby,  naČež 
odejel  za  hranice  a  v  Paříži  zabýval  se  ma- 
lířstvím. Zde  napsal  první  drama  Jermak 
(Moskva,  1832).  Navraceje  se  na  Rus,  sezná- 
mil se  s  poměry  západních  Slovanů,  zejména 
Čechů,  Slováků,  Slovincův  a  Chorvatův,  na- 
čež r.  1828  účastnil  se  války  rusko-turecké 
a  po  té  usadil  se  v  Moskvě,  hodlaje  věnovati 
se  literatuře  zcela.  K  té  době  vztahuje  se 
jeho  tragedie  Dmitrij  Samoivanéc  (t.,  1833), 
vynikající  vzletnou  poetickou  mluvou,  a  ly- 
rické básně  vydané  ve  sbírce  Stichotvoreuija 
(t.,  1844,  2.  vyd.  1861),  které  proslavily  jeho 
jméno  i  za  hranicemi  Ruska,  zejména  v  ze- 
mích slovanských.  Ch.  byl  totiž  hlavním  zá- 
stupcem duševního  hnuti,  jež  dostalo  název 
slavjanofilství.  Svědčí  o  tom  nejen  jeho 
básně  Orelf  Vidémje^  Ni  ^ordis,  Kijev^  Serb- 
skaja  pésňa  a  j.,  nýbrž  i  četné  ieho  rozpravy 
obsahu  náboženského,  historického  i  filoso- 
fického tištěné  v  různých  dennících  moskev- 
ských, zejména  pak  Poslanije  k  Serbam  i^  Mo- 
skvy- (Lip..  1860,  rus.  a  srbsky).  Básně  i  články 
tyto  vynikají  liberálním  smýšlením,  vroucím 
a  pravdivým,  ač  poněkud  úzkým  citem  vlaste- 
neckým, jakož  i  důvěrou  ve  vítězství  slo- 
vanské myšlénky  zosobněné  v  Rusku,  která 
zahájí  novou  dobu  v  dějinách  lidstva.  Vedle 
této  činnosti  literární  a  publicistické  měl  též 
účastenství  v  různých  průmyslových  podni- 
dch  a  byl  činným  spolupracovníkem  časopisu 
>Ekonomičeskij  ukazatělj*.  R.  1836  pojal  za 
choť  sestru  básníka  Jazyková  a  v  r.  1844—45 
podnikl  novou  cestu  po  Evropě,  žil  nějakou 
dobu  v  Anglii  a  vylíčil  své  dojmy  v  »Ruské 
Besedě*,  načež  oa  r.  1856  byl  hlavním  její 
spolupracovníkem.  R.  1857  stal  se  členem 
petrohr.  akademie  nauk,  v  jejíž  publikacích 
uveřejnil  cenné  pojednání  Sravnénije  russkich 
slov  5  sanskvitsklmiy  a  r.  1858  zvolen  za  před- 
sedu moskev.  společnosti  přátel  rus.  sloves- 
nosti.  Zemřel  na  svém  statku  v  rjazanské 
Rub..  dankovském  új.,  stižen  byv  cholerou. 
Ch.,  spojuje  nadání  básníka  a  myslitele  s  roz- 
sáhlými, všestrannými  vědomostmi,  s  nevšed- 
ním darem  slova  a  jemnou  dialektikou,  stal 
se  nejen   střediskem  lidí  určitého  smýšlení, 


ale  působil  na  veškeru  společnost  ruskou 
živými  protesty  proti  netečnosti,  prázdnotě 
a  sobectví,  jež  zahnízdily  se  ve  snahách  vět- 
šiny. Jeho  energický  charakter  vysoké  hodnoty 
mravní  získával  mu  široký  kruh  přátel  i  mimo 
tábor  Slavjanofilů.  Básnická  sláva  jeho  zatem- 
nila na  dlouho  ostatní  stránky  jeho  činnosti 
duševní.  Ale  ačkoliv  byl  s  počátku  veleben 
jako  jedna  z  hvězd  bohatého  souhvězdí  Puški- 
nova,  později  upíráno  mu  všecko  nadání.  Není 
pochybnosti,  že  Ch.  jest  pozoruhodným  bás- 
níkem s  upřímným  citem,  dokonalou  formou 
a  s  neobyčejně  vyvinutým  vkusem,  ačkoliv 
není  umělcem  v  přísném  smyslu  slova.  Básně 
jeho,  oplývajíce  verši  hodnými  Puškina,  obsa- 
hují zároveň  mnoho  nepropracovaného,  rhé- 
torického.  Nejlepší  jsou  básně  rázu  všeslo- 
vanského  a  na  motivy  biblické.  Náboženská 
extase  vůbec  proniká  celou  jeho  činnost  a 
staví  jej  mezi  přední  spisovatele  bohoslovecké. 
Ve  svých  traktátech,  uveřejňovaných  většinou 
v  cizích  jazycích  za  hranicemi,  Ch.  jest  hla- 
satelem úplné  svobody  náboženského  poznání 
a  na  církev  pohlíží  jako  na  Živý  organismus 
pravdy  a  lásky,  čili  přesněji:  církev  dle  něho 
jest  privda  a  láska  jako  organismus.  Osudnou 
chybu  pro  křesťanství  vidí  v  tom,  že  bylo 
prohlášeno  za  náboženství  státní.  Západ  roz- 
uměl křesťanství  v  duchu  římského  státu  a 
proto  církev  s  počátku  byla  úplně  závislá  na 
státu,  ale  nabývajíc  stále  moci  stala  se  sama 
státem  s  papežem  v  čele.  4však  ideál  lidstva 
spočívá  právě  v  opaku:  církev  nemá  míti 
podobu  státu,  nýbrž  stát  má  se  přeměniti 
v  církev.  Rusko  jest  tím  ve  výhodě,  že  při- 
jalo křesťanství  z  východu,  jenž  byl  cizí  centra- 
lisaci  římské;  zde  každá  církev  zachovala  svoji 
svobodu  a  zvláštnost,  uznávajíc  jednotu  ve 
všeobecných  synodách,  čímž  rozřešena  otázka, 
nerozřešená  na  západě:  spojení  v  církvi  jed- 
noty se  svobodou.  Mimo  to  víra  nespočívala 
jen  na  rozumu,  nýbrž  i  v  citu,  nebyla  jen  po- 
znáním, nýbrž  i  životem.  Proto  v  Rusku  pravo- 
slavná církev  neměla  úmyslů  násilně  říditi 
vůli  jednotlivců  a  nabývajíc  moci  světské, 
nechtěla  býti  státem,  právě  tak  jako  stát,  jsa 
si  vědom  svého  určení,  nepokládal  se  nikdy 
za  svatý,  jako  >svatá  římská  říšei.  —  Srv. 
Skabičevskij,  Istorija  novějšej  russkoj  litera- 
tury; M.  Ursin,  OČerki  iz  psichologiji  slav- 
janskago  plemeni  (>Ch.  i  slavjanonljstvoc). 
Souborně  spisy  {Sočinénija)  jeho  vyšly  v  Mo- 
skvě r.  1861  a  2  sv.  v  Praze,  1868;  2.  vydání 
Moskva,  1880.  Básně  jeho  překládaly  se  hojně 
do  slov.  jazyků.  Do  češtiny  překládali  Frant. 
Lad.  Čelakovský  (Ostrov,  Skřivánek,  Orel  a 
poeta  a  pod.),  R.  Pokorný,  F.  Marjanko  a  j.  Šuk. 
2)  Ch.  Michajil  Aristarchovič,  lékař 
ruský  (♦  1842  v  Kazani  —  f  1894  t.),  vzdclav 
se  v  rodišti  byl  nějakou  dobu  prakt.  lékařem, 
načež  dosáhnuv  disscrtací  KntiČesko-ekspen- 
mentaljnyj  raibor  téorij^  pvedlo\ennych  dlja  ob- 
jasíiénija  suščnosti  icterus  gravis  (Kazaň,  1873) 
doktorátu,  byl  docentem  a  pak  prof.  na  uni- 
versitě kazaňské.  Mimo  stati  v  listech  odbor- 
ných vydal  o  sobě  ještě:  Kurs  Ča^tuoj  pato- 
logii i  térapiji   vnutrennich   bolě\něj   (t.,   1884) 


304 


Chomle  —  Chomutov. 


a  přel.  z  Gutinanna  Rukovodstvo  k  kliničeskim 
metodám  í\slédovanija  grudnych  i  brjusnycU 
organov  (t.,  1872—73). 

Ohomie,  ves  v  Čechách,  hej.  a  okr.  Roky- 
cany, fara  a  pš.  Radnice;  44  d.,  283  ob.  č. 
(1890),  fil.  kostel  sv.  Markéty  (r.  1363  far.), 
popi.  dvůr,  kamenouhel.  doly,  samota  Čeňkov. 
V  XVI.  stol.  připomíná  se  ves  pustou. 

ChomoutOV,  někdy  Chomutovice,  ves 
na  Moravč  při  lev.  bř.  Moravy,  hejt.  a  okr. 
Olomúc,  fara  a  pš.  Horka;  59  d.,  425  ob.  č. 
(1890),  Itř.  šk.  Ves  trpí  často  povodní. 

Chomouty,  Ch  o  m  o  u  t,  Ch o  m  u  t  o  v  ( ATo wř), 
osada  v  Čechách  u  Bukoviny,  hejt.  Čes.  Lípa, 
okr.  Haida,  fara  a  pš.  Sloup;  24  d.,  108  ob.  n. 
(1890),  kaple  sv.  Maří  Magd. 

Chomutloe,  také  Ch.  Velké,  far.  ves  v  Če- 
chách, hejt.  a  okr.  Nový  Bydžov,  pš.  Ostro- 
měř;  117  d.,  792  ob.  č.,  2  n.  (1890),  kostel 
sv.  Dionysia  (r.  1350  plebanie),  4tř.  šk.  Ve 
XIV.  a  XV.  stol.  bylo  zde  vládyčí  sídlo. 

?lhomatl6ky,  Ch  o  m  u  t  i  c  e  M  a  1  é,  ves 
echách,  hejt.  a  okr.  Jičín,  fara  Chomuticc, 
pš.  Ostroměř;  26  d.,  170  ob.  č.  (1890),  fid. 
popi.  dvůr.  Karla  kn.  TrauttmansdorfTa.  Ku 
konci  XIV.  stol.  připomíná  se  tu  vládyčí  sídlo 
a  pozdéji  dvůr. 

Chomutov,  Ch  o  m  o  u  t  o  v  (Komotau),  král. 
město  v  sev.  Čechách,  380  m  n.  m.,  v  býv. 
kraji  žateckém  na  úpatí  KruŠ.  Hor  a  na  po- 
toce Chomútovcc;  má  823  domů,  412  ob.  č., 
12.113  n.  (1890),  okr.  hejtmanství  a  soud,  re- 
vírní horní  úřad,  okr.  soud  důchodkový,  okr. 
fin.  ředitelství,  vrchní  kommissařství  finanční 
stráže,  hl.  celní  úřad  I.  tř.,  hl.  berní  úřad, 
velitelství  dopl.  okresu  č.  92  pluku  pěchoty, 
jehož  1.  prapor  zde  leží  posádkou,  prapor 
zemské  obrany,  vikářství,  děk.  kostel  Na- 
nebevz.  P.  Marie,  v  němž  pochován  Bohuslav 
Hasištejnský  z  Lobkovic,  sv.  Ignáce  a  sv.  Du- 
cha, evang.  kostel,  faru  a  obec,  synagogu, 
radnici  (někdy  kommenda  Něm.  ryt.),  park, 
obec.  a  měšť.  školy  pro  chlap,  a  div.,  soukr. 
7tř.  šk.  s  pensionátem  sester  sv.  Kříže,  prům. 
pokrač.  a  strojnickou  prům.  školu,  stát.  vyšší 
gymnasium  (dříve  jesuitské),  učitelský  ústav, 
sirotčinec,  ústav  pro  chudé  s  kostelem  sva- 
tého Ducha,  nemocnici,  kongregaci  sester 
sv.  Kříže  (přisluhují  v  nemocnici  a  v  sirot- 
činci), dvě  lékárny,  válcovnu  na  železo  a  roury, 
továrny  na  cichorii  a  kávové  náhražky,  na 
papír  a  papírové  sáčky,  na  vatu,  dále  prá- 
delnu na  bavlnu,  výrobu  hedvábných  šátků 
a  praporů,  dřevěného  nábytku,  pilu,  měst 
parostr.  pivovar,  akc.  parní  mlýn,  chemickou 
továrnu  a  plynárnu  (město  osvětleno  plynem), 
cihelnu,  ústřed.  dílny  Buštěhr.  dráhy,  státní 
hnědouh.  doly,  lomy  pískovcové  a  domácí  prů- 
mysl obuvnictví.  Značný  průmysl  a  obchod 
podporuje  pobočka  rak.  -  uher.  banky,  spo- 
řitelna, záložny  vzájemná  a  hospodářská  a 
podniky  akciové:  pivovar,  společnost  parních 
mlýnů,  spolek  proti  Škodám  z  ohně.  Ch.  leží 
na  důležité  křižovatce  kommunikačních  pro- 
středků, maje  stanici  Rak.-uher.  stát.  dráhy 
(Ch.-Osek),  Buštěhr.  dr.  (Praha- Ch. -Karlovy 
Vary-Cheb  a  Ch.-Vejprty)  a  Ústecko-teplické 


č.  igi7-  Znak  mésta  Chomutova. 


dráhy  (Ústí-Teplice-Ch.),  st.  poštu,  telegraf  a 
telefon.  Má  také  svůj  velkostatek,  jenž  zaujímá 
(Ch.  se  Schónlindou)  3307  99  ha  půdy.  Tu  a 
v  okolí  chmelařství,  značná  ložiska  hnědého 
uhlí  a  směrem  k  Michanicím  rašeliniště  s  vý- 
robou briket.  V  chomutovském  uhel.  revíru 
r.  1893  dobyto  303.850  tun  hned.  uhlí.  Znak 
(vyobraz,  č.  1917.):  v  modrém  poli  městská 
hradba  ze  štukoví 
s  branou  otevřenou, 
v  níž  mezi  zlatými 
dveřmi  štítek,  erb 
království  Českého 
se  Svatováclavskou 
korunou.  Za  hrad- 
bou vynikají  dvé 
čtverhranné  věže ; 
nad  štítem  pak  zlatá 
koruna  o  5  špicích. 
Ch.  byl  do  polo- 
vice XIII.  stol.  ry- 
ze českou  osadou  a 
trhovou  vsí  s  vlá- 
dyčím  seděním.  R. 
1252  darován  řádu 
Něm.  rytířů,  který 
zde  založil  kommendu  a  povolav  sem  osad- 
níky z  Němec  založil  tak  první  v  Čechách 
osadu  německou;  odtud  pochodí  přísloví: 
» Všude  lidé,  v  Ch-ě  Němci«.  Soudní  řízení 
konáno  tehdy  po  němečku,  což  nikde  v  Če- 
chách se  nedalo.  Když  r.  1615  uzavřel  sněm, 
že  nikdo  nemůže  býti  a  státi  se  měšťanem 
král.  měst,  kdož  není  mocen  jazyka  českého, 
žádali  Chomutovští,  by  ze  zákona  toho  byli 
vyňati;  ale  byli  nadobro  zamítnuti.  Ch.  -do- 
mohl se  r.  1396—97  práv  městských.  Velké 
bohatství  a  moc,  jakou  řád  kolem  sebe  šířil, 
nutila  krále  Václava,  že  již  r,  1398  žádal  za 
vydání  města,  což  řád  s  pýchou  odmítl.  Teprve 
r.  1416  prodal  řád  Ch.  králi,  nejspíše  z  nouze. 
Zatím  zastaveno  panství  Půtovi  z  Ilburka(1411). 
R.  1421  dobyt  Ch.  vojskem  Zižkovým  a  po- 
bořen, při  čemž  všechna  privilegia  a  důležité 
knihy  shořely.  R.  1437  cis.  Sigmund  zastavil 
Ch.  Jakoubkovi  z  Vřesovic,  za  jehož  syna 
vysazen  (1441)  městu  výroč.  trh.  R.  1455  za- 
staven na  novo  králem  Janu  Caltovi  z  Ka- 
menné hory,  za  něhož  potvrzeny  fl460)  městu 
jeho  býv.  výsady.  Dcera  jeho  provaala  se  za  Be- 
neše z  Veitmile,  za  jehož  potomků  Šebestiána 
a  Petra  dostalo  město  výsadu,  že  nemusí  ve 
městě  trpěti  židy.  Jan  z  V.  prodal  (1560)  Ch. 
arcikníž.  Ferdinandovi,  jenž  měšťanům  a  řeme- 
slníkům potvrdil  všechny  jejich  předešlé  svo- 
body. R.  1571  dostal  se  Ch.  v  držení  Bohu- 
slava Hasištcjnského  z  Lobkovic.  Ten  byl 
velikým  podporovatelem  lutherán.  vyznání, 
obci  chomutovské  udělil  rozličné  výsady^ 
jmenovitě  vaření  piva,  a  přenesl  do  Ch-a  ha- 
sištejnskou  knihovnu.  Jeho  syn  Bohuslav  pro- 
dal řl588)  panství  chomutovské  Jiřímu  st. 
z  Lobkovic,  jenž  tu  založil  jesuitskou  koUej^ 

f)ři  níž  později  zřízeno  gymnasium.  Činil  ve- 
iké  překážky  lutheránům,  z  čehož  vznikly 
ve  městě  mnohé  zmatky  a  veliké  výtržnosti^ 
při  nichž  zámek  dobyt  a  kollej  jesuitská  vy- 


Chomutovice  —  Chondroity. 


305 


tlučena.  Roku  1598  město  vyhořelo  (s  částí 
knihovny  hasištejnskč).  R.  1605  stala  se  ma- 
jctnicí  panství  obec  chom.,  město  povýšeno 
na  mésto  královské  a  zámek  přeměněn  v  rad- 
nici. V  tu  dobu  spadá  také  vystavění  kostela 
protestantského.  Na  poč.  války  30leté  přidal 
se  Ch.  na  stranu  odbojných  stavů,  coŽ  mělo 
v  zápětí  vydrancování  jesuitské  kolleje.  Za  to 
pak  jméni  jeho  od  král.  komory  vzato  a  za- 
staveno (1621)  Jaroslavovi  Bořitovi  z  Martinic, 
avšak  r.  1629  obci  opět  vráceno.  Kol.  r.  1625 
založen  tu  kostel  sv.  Ignáce.  Když  r.  1779  řád 
Jesuitský  tu  zrušen,  odevzdáno  gymnasium 
f ádu  dominikánskému  u  sv.  Jiljí,  r.  1786  pře- 
měněno v  ústav  světský  a  r.  1806  odevzdáno 
obci  s  podmínkou,  že  bude  osazováno  cister- 
ciáky  oseckými.  Ch.  jest  rodištěm  M.  Auro- 
galla,  Jana  Jak.  Weingartena,  Fr.  Pubičky, 
Frant.  Jos.  Gerstnera  a  Karla  V.  Zengcra.  — 
Hejtmanství  chomutovské,  obsahujíc 
okr.  soudy  Bastianperk,  Ch.  a  Jirkov,  má 
na  50405  km^  6537  d.,  740  ob.  č.,  54.274  n. 
(1890).  —  Okr.  soud  má  na  22518  frm*  44  pol. 
obcí  se  3277  d.,  625  ob.  čes.,  29.215  něm.; 
ze  30.235  přít.  ob.  jest  29.065  katol,  395  ev., 
739  žid.,  36  j.,  z  těch  15.248  muž.,  14.987  žen.  — 
Srv.  Jentscher,  Komotau  u.  Umgebung  (Ch., 
1895}. 

CnomutOTioe:  1)  Ch.,  ves  v  Cechách, 
viz  Huntovice. 

2)  Ch.,  ves  na  Moravě,  viz  Chomoutov. 

Cniomut  z  Haraiova  viz  Homut  z  Ka- 
rasova. 

Ohomýi:  1)  Ch.,  Chom  i ž,  Chomež,  ves 
na  Moravě  v  údolí  ř.  Rusavy  pod  hradem 
Křídlem,  hejt.,  okr.  a  pš.  Holešov,  fara  By- 
lavsko;  57  d..  349  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk.,  mlýn. 
Ves  připomíná  se  r.  1365,  kdy  náležela  ke 
statku  křídelskému.  Směrem  k  Hradištku 
studánka  s  dobrou  sirnou  vodou. 

2)  Ch.,  správně  Pomezí  (Komeise),  ves 
ve  Slezsku,  hejt.,  okr.  a  fara  Krnov;  70  d., 
510  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.,  oddělení  íin.  stráže, 
pá.,  žel.  st.  mor.-slez.  centr.  dr.  (Krnov-Zie- 
trcnhals),  výroba  lih.  nápojů.  Stávalo  tu  fojt- 
ství,  které  r.  1742  rozděleno  na  dvé;  větší 
éásť  připadla  Prusku. 

Cniondemir  Gajás-ud  din  Muhammed, 
historik  perský,  syn  historika  Mírchonda 
(*  1475  v  Herátu  —  f  1535  v  Indii  u  dvora 
vclkomogola  Bábera).  Z  hojných  spisů  jeho 
vyniká  Chulásat-ul-Achbdr  (Extrakt  zpráv), 
všeobecná  historie  od  stvoření  světa  do 
XVI.  stol.  s  cennými  zprávami  o  historii  mu- 
slimské, zvláště  pak  o  říši  Turků  a  Mongolů. 
V  celku  opírá  se  o  dílo  Mírchondovo,  jež 
excerpuje.  Daleko  důležitější  jest  samostatné 
dílo  Ch-ovo  Habib'US'SÍjar  (Přítel  životopisů) 
z  r.  1521  (vyd.  Tehcrán,  1834).  Jsou  to  sice 
rovněž  všeobecné  dějiny,  v  nichž  však  autor 
vedle  přehledu  dějin  podává  hojné  biografie 
a  krátký  zeměpisný  obraz  Persie.  Dk. 

OhondrftCftnthldae.  čeleď  korýšů  kla- 
nonohých  {Copepoda)  z  oddělení  cizo- 
pasných  (Síplionostomata)^  cizopasící  na  ža- 
brách  ryb  mořských.  Panuje  u  nich  význačná 
ílvojtvárnost   pohlavní.    Samičky    mají   tělo 

OttQv  Slovnik  N«uený,  sv.  XII.  14  3  1897. 


táhlé,  namnoze  nezřetelně  článkované,  často 
souměrnými  výčnělky  opatřené.  Hlavohruď 
dlouhá,  zadek  zakrnělý  v  podobě  výčnělku 
k  hlavohrudi  připojený.  Přední  tykadla  krátká, 
2— Sčlenná,  zadní  hákovitá,  k  chápání  způ- 
sobilá. Ústní  ústroje  jsou  bez  roury  příssavné, 
první  pár  kusadel  bodcovitý,  druný  hrbol- 
kový,  oba  páry  kusadlových  nožek  nepatrné, 
nohy  hrudní  buď  vůbec  zakrnělé,  neb  vyvi- 
nuty dva  až  tři  páry  v  podobě  nepatrných 
rozeklaných  lalůčků.  K  zadu  těla  připojený 
pár  vaku  vaječných  jest  válcovitý,  dlouhý 
jako  téměř  celé  ostatní  tělo.  Samečkové  jsou 
vzhledem  k  samičkám  značně  menší,  trpasličí 
velikosti.  Mají  tělo  hruškovitého  tvaru,  zře- 
telně článkované,  a  žijí  přichyceni  na  tčle 
samiček.  Z  většího  počtu  rodů  a  druhů  uvá- 
díme Chondracanthus  conuitus  Můll.  (samička 
12—13  mm  dl.,  sameček  0*3  mm  dl.),  jenž 
cizopasí  na  žabrách  platejsů.  šc. 

Ohondrilla  L.,  radyk,  rod  rostlin  z  řádu 
složnokvětých  a  čeledi  čekankovitých, 
s  úbory  menšími,  válcovitými  a  chudokvětými, 
zákrovem  dvouřadým  s  vnějšími  jeho  lístky 
kratšími,  nažkami  oblými,  mnohožebrými,  na- 
hoře šupinkatými,  s  5  nejhořejšími  šupinkami 
korunku  tvořícími,  z  níž  vybíhá  tenký,  nažky 
delší  zoban.  Víceřadý  chmýr  je  složen  z  chlupů 
jednoduchých.  Z  nemnohých  známých  druhů 
roste  na  zdech,  suchých  kopcích,  mezích  i  po- 
lích v  červenci  a  srpnu  kvetoucí  r.  prut- 
natý  {Oh.juncea  L.),  vytrvalá,  na  1  m  vysoká 
bylina  s  lodyhou  prutnatě  rozvětvenou  a  na- 
hoře latnate  neb  hroznovitě  větvitou,  listy 
přízemními  podlouhle  vejčitými,  kracovitými, 
dolenimi  lodyžními  kopinatými,  chobotnaté 
protisečnými,  hořejšími  čárkovito-kopinatými 
nebo  kopinatými,  zubatými.  Úbory  po  2—6 
pospolu  sedící  jsou  přisedlé  neb  kratičce 
stopkaté  a  tvoří  dohromady  na  větvích  klasy. 
Květy  jsou  bledě  žluté,  chmýr  nažek  nahněd- 
lých  čistě  bílý.  Kořene  užívali  proti  uštknutí 
hadímu;  mlaáé  rostliny  pojídají  v  Multansku 
a  Valašsku  jako  salát.  Vs, 

Chondrin,  klih  z  chruplavek,  látka  obsa- 
žená v  chru plavkách  permanentních  i  v  těch, 
které  stárnutím  organismu  teprve  zkostnatějí. 
Lze  ji  odtamtud  vyjati  varem  s  vodou  pod 
tlakem  2—3  atm.  Ch.  podobá  se  glutinu, 
botná  ve  vodě  studené,  v  horké  se  rozpouští, 
ale  nesnadno.  Vbdnaté  roztoky  srážejí  se 
malým  množstvím  kyselin  minerálných  i  ně- 
kterých solí.  Chemickou  podstatu  neznáme. 
Schútzenbcrger  udává  složení  ch-u:  50-2Vo 
uhlíku,  6-67o  vodíku,  14-47o  dusíku.  Ostatní 
jest  kyslík.  Někteří  chemikové  udávají  i  stopy 
síry.  OŠc. 

Ohondrites  Sternb.,  otisky  řas  neurčitého 
postavení  systematického,  vyskytující  se  z  tri- 
asu až  do  třetihor.  V  množství  často  v  usa- 
zeninách liasových.  Tvoří  stélky  dichotomicky 
dělené,  s  větévkami  stejně  tlustými,  na  konci 
tupými.  Vský. 

Ohondritis  (řec),  zánět  chrustavky. 

Chondrity  viz  Mete 9 rity. 

Chondroity  (z  řec),  slízové  kaménky,  tvo- 
řívají se  v  dutinách  nebo  chobotech  sliznič- 

21 


306 


Chondrologie  —  Chonos. 


ných,  na  př.  v  dutinách  nosních,  v  mandhch, 
přůduškách,  rodidlech.  Skládají  se  ze  zhuště- 
ného slizu  nebo  hlenu,  solí  vápenatých  a  tuku, 
v^TŮstajíce  pravidelně  kol  jádra,  lírai  bývají 
ncjčastěji  cizí  télíska,  která  uvázla  v  řasách 
nebo  chobotech  slizničných. 

Ohondrolo^e,  nauka  o  chrustavkách. 

Ohondrom  jest  nádor  skládající  se  z  chru- 
stavčité  tkáně  opatřený  na  povrchu  pouzdrem 
vazivovým  a  uvnitř  prostoupený  proužky 
vazivovými,  ve  kterých  jsou  uloženy  cévky 
výživné.  Ch.  povstává  buď  na  chrustavce 
samé  neb  aspoň  v  místech,  kde  chrustavka 
bývala  v  určitých  dobách  vývoje  (ekchon- 
drom),  anebo  vyvíjí  se  uvnitř  orgánů,  v  nichž 
dc  norma  po  chrustavkové  tkáni  není  ani 
stopy  (enchondrom).  Ch-y  bývají  nádorky 
obyčejné  mnohonásobné  uzlovité  nebo  hrbo- 
lovité;  vznikají  na  chrustavkách  žebcrních, 
hrtanových,  průdušnicových,  meziobratlových, 
kloubních  anebo  vyrůstají  z  kostí.  Na  ko- 
stech rourovitých  objevují  se  na  rozhraní 
diafysy  a  epifysy,  na  lopatce  a  u  kosti  pánevní 
taktéž  na  místě,  kde  chrustavka  v  době 
vzrůstu  kosti  rozdělovala  od  sebe  jednotlivé 
embryonální  oddíly  dotyčné  kosti.  Nejčastéji 
vídati  jest  ch-y  na  kůstkách  prstů  u  nohou 
i  rukou,  na  kosti  ramenní,  bércové  a  stehenní, 
pak  na  dolní  čelisti,  na  lopatce  a  na  kosti 
kyčelní.  Na  kostech  lebeČných  ch-y  jsou 
vzácností.  Kml. 

Ohondromalaoia  (z  řec),  změknutí  a  roz- 
pliznutí chrustavky  způsobené  tím,  že  základní 
hmota  chrustavková  přemění  se  ve  hmotu 
hlcnovitou,  mazlavou.  Drobnohledem  nalé- 
záme základní  hmotu  rozpadlou  ve  fibrijly 
nebo  v  zrnitý  detritus.  Buňky  chrustavkové 
přicházejí  na  zmar;  místy  nalézá  se  i  zbujení 
některých  buněk  chrustavkových,  tedy  vedle 
změny  regressivní  současně  i  proliferaČní.  Tuto 
přeměnu  pozorujeme  ncjčastěji  na  chrustav- 
kách kloubních  při  některých  zánětlivých  pro- 
cessech,  pak  v  chondromech.  U  ssavců  ch. 
postihuje  zejména  střední  čásC  chrustavek 
žeberních.  Kmí. 

Ohondropteri^  viz  Žralokovití  (žra- 
lokovité  ryby). 

Ohondroilidae  {Gumm'neae^  houby  pry- 
žové), čeleď  hub  mořských  z  řádu  Mona- 
ctinellidae.  Tvoří  kulovité,  laločnaté  nebo 
korovité  tvary  za  živa  vzhledu  pryžového, 
v  uschlém  stavu  kožovitého.  Skládají  se 
z  tmavé  obyčejné  kory  z  jemných  síťnatých 
vláken  a  z  iňckkóho  bledého  vnitřku,  vzhledu 
špekovitého.  Na  povrchu  těla  houby  vyniká 
jeden  nebo  více  otvorů  vývodních.  Pravidelné 
jednoosé  jehlice  v  těle  houby  scházejí,  na 
místě  tom  bývají  vyvinuta  kuličkovitá,  ježo- 
vitá  tělíska  křemenitá.  Čeleď  zahrnuje  tři 
rody  s  osmi  druhy.  Známější  jsou;  Chondro- 
sia  reniformis  Nardo  z  moře  Středozem- 
ního, tvoří  hlízo  vité,  laločnaté,  Icdvinovité 
tvary  až  velikosti  pěsti,  barvy  na  povrchu 
tmavohnědě  fialové,  bělošedé  nebo  bělavé. 
Chondrilla  nucula  O.  Schm.  v  moři  Středo- 
zemním hojná,  tvořící  kulovité,  laločnaté 
tvary,   1—4  cm  vel.,    na   povrchu    obv^^--* 


hnědočervené,  obsahuj  id  uvnitř  těla  jcžo- 
vité  kuličky  křemeníte.  Šc. 

Chondroirts  (řec),  tvoření,  povstávání 
chrustavky. 

Ohondrost^i  viz  Ganoidní  ryby. 

Ohondru  jest  řasa  ruduchovitá  {Flor idea) 
ze  řádu  Gigartineae.  Ch.  crispus  Lyngb.  (mecb 
irský,  rosolový,  karaghenový,  perlový) 
má  stélku  sploštelou,  čárkovitou  nebo  klíno- 
vitě  rozšířenou,  na  konci  vícekráte  ▼idličnatc 
rozvětvenou,  na  mnoze  5—30  cm  dlouhou, 
3—10  mm  širokou,  více  méně  chruplavčitou, 
červenou  až  fialovou,  na  koncích  rovnou  nebo 
kadeřavou  (mech  kadeřavý).  Roste  v  mo- 
řích evropských,  zvláště  poaél  sever,  břehů, 
a  přirůstá  na  kameny  a  j.  předměty.  Sušený 
a  na  slunci  bílený  přichází  do  obchodu  pode 
jménem:  lichen  caraghen  nebo  caraghen. 
Ve  vroucí  vodě  se  totiž  sušené  stélky  roz- 
pouštějí na  rosol,  kterého  se  používá  v  lé- 
kařství jako  rosolu  z  mechu  islandského  (Cť- 
traria  islandica,  viz  Cetraria),  v  domácno- 
stech místo  gelatiny  a  jinak  též  jako  lepidla 
(kližidla).  Caraghen  obsahuje  v  sobě  výživné 
látky  a  proto  chudší  obyvatelé  břehů  angli- 
ckých a  irských  jej  sbírají  a  upravují  z  něho 
pokrmy.  Odtud  název  irský  mech.        Ič. 

Ohonet^S,  vymřelý  rod  ramenonožců,  je- 
hož četné  zbytky  se  vyskytují  v  silurském, 
devonském  a  kamenouhelném  útvaru.  Miska 
břišní  jest  mocně  vypouklá,  hřbetní  plochá 
neb  i  vydutá.  Okraj  zámkový  protáhlý,  blíže 
něho  na  povrchu  břišní  misky  vybíhají  dlouhé 
duté  trny  v  rozličném  počtu  a  rozličné  délky. 
Barrande  popsal  z  Čech  16  druhů,  které  se  roz- 
vrhují na  vrstvy  palaeozoické  tím  způsobem, 
že  se  nachází  ve  vrstvách:  </,  1,  ť/j  1,  ť^  7, 
ft  1.  ./"á  6,  gi  4,  g^  1,  g,  1  a  /i,  1  druh.     Pa. 

Choni,  město  v  ruské  gub.  kutaiské  v  Za- 
kavkázku,  29  km  zsz.  od  Kutaisu  v  úrodné 
krajině  při  již.  svahu  Kavkazu,  má  3  kostely, 
bázár  a  3987  ob.  skoro  veskrze  Imeretinců. 

Chonla,  ve  starověku  italská  krajina  za- 
bírající ČásC  Lucanie  a  Bruttia  až  k  řece  Si- 
risu;  v  ní  obývali  Chonové  čeledi  épeirsko- 
thrácké  a  byli  dlouho  pod  vrchním  panstvím 
města  Sybaris. 

Ohomatés,  jméno  dvou  bratří,  spisov. 
byzantských,  Michala  i  Nikéty,  viz  Ako- 
minatos. 

Chonkovioe,  Koňkovice,  ves  v  Cechách, 
hejt,,  okr.  a  pš.  Ledeč,  fara  Lipnice;  19  d.; 
18b  ob.  č.  (1890). 

Ohonos  [ČO-],  též  Guayatecas  zv.,  ne- 
valně prozkoumaná  skupina  ostrovů  v  chilské 
prov.  Chiloě;  skládá  se  asi  z  40—50  větších 
ostrovů  a  více  než  1000  menších  skalnatých 
ostrůvků  a  útesů  a  šíří  se  ve  Velkém  oke- 
ánu  mezi  ostrovem  Chiloěm  na  sev.  a  poloostr. 
Taytao  na  jihu,  při  pobřeží  chilském,  od  ně- 
hož oddělena  jest  částečně  průlivem  Mora- 
ledským.  Největší  ostrov  skupiny,  Magdalena, 
leží  dále  na  vých.,  takže  průliv  Mor.  odděluje 
jej  od  ostatních  ostrovů  skupiny,  kdežto  od 
pevniny  oddělen  jest  fjordovitýra  průlivem 
Puyuguapským,  který  jej  z  pevniny  takofka 
-— ^'rajuje.    Ncjzáp.    ostrovem    skupiny   jest 


Chons  —  Chopérská  step. 


307 


Huamblin  čili  Socorro,  nejscv.  Guyateca 
grande.  Půda  skládá  se  na  vých.  ze  starších 
vyvřcnin,  na  záp.  ze  svoru.  Souostroví  má 
mnoho  značných  vrchol fi,  z  nichž  ranohé  vy- 
-čnívají  nad  hranici  véčného  sněhu.  Výška 
známa  jest  pouze  u  vrchu  Motalatu  na  ostrově 
Magdaleně  (1660  m  n.  m.).  Povrch  (12.220  km*) 
kryt  jest  většinou  hustými  lesy;  rodí  se  zde 
též  množství  divokých  bramborů.  Podnebí 
jest  asi  podobné  jako  na  Zemi  Ohňové.  Zví- 
řena, velmi  chudá,  omezuje  se  hl.  na  ryby  a 
tuleně.  Obyv.  ncodvislí  Indiáni  v  počtu  asi 
800.  Jediné  obydlené  místo  jest  Melinka  na 
ostrově  Magdaleně,  jenž  má  i  mnoho  výteč- 
ných přístavů,  nejpříhodnější  Port  Low. 

Ohonfl,  egypt.  bůh,  viz  Chunsu. 

Ohoúflkl:  1)  Ch.  Michal  Pobóg,  polit, 
oekonom  polský  ť*  1779  v  Tridoně  —  f  1855 
v  Žitomíři).  Vystudovav  u  dominikánů  v  Grod- 
né  a  na  vilcnské  akademii,  stal  se  doktorem 
filosofie  a  přijal  k  vybídnutí  Tad.  Czackého 
r.  1805  professuru  přirozeného  práva  a  ná- 
rodního hospodářství  na  lyceu  křemeneckém, 
kdež  setrval  25  let  až  do  zrušení  lycea.  Na- 
psal: O  wp/ywie  systematów  podatkowych  na 
slaň  ^amoinosci  narodów  i  byt  ich  polityi^iiy 
{Křemenec,  1816)  a  Han  Jel  w  ^'tównydí  ^^i- 
rysach  (v  Kraszcwského  >Athenaeu«j.  Kromě 
toho  přeložil  spis  Fr.  H.  Jacobiho,  prof.  hall- 
skó  university,  Zásady  ekonomu  narodowej 
4r{yli  umiej^tnosci  narodowego  gospodarstwa 
{Křemenec  a  Varšava,  1820,  2  sv.). 

2)  Ch.  Hen  ryk,  syn  před.,  publicista  franc. 
{*  1809  v  Křemenci).  Po  povstání  polském 
a  r.  1830  vystěhoval  se  do  Francie  a  tam  se 
naturalisoval,  obdržev  místo  v  Paříži  u  mini- 
sterstva obchodu  a  orby.  Hlavnčjší  práce 
jeho  jsou:  Collection  des  i-eiations  de  voyage 
de  Stanislas^  de  Dant\ig  á  Marienwerder  (1833) ; 
De  ia  reconstitntioH  rationelle  des  nationalités 
^uropéennes  (1841) ;  Étitdes  sur  les  colonits  hol- 
Janda* ses  (1850);  Des  instltutions  de  crédit 
Joncier  et  agricole  (1851).  Do  frančiny  přeložil 
Mcraoiry  lorda  Hollanda  a  některé  věci  též 
2  polštiny. 

Ohonádes  [čontá-],  dep.  středoamer.  rep. 
líicarague  při  vých.  pobřeží  jezera  Nicara- 
gujského,  ohraničený  na  jihu  Costarikou,  na 
^p.  mořem  Karibským;  na  sev.  sahá  až  po 
KordiUeru,  táhnoucí  se  středem  republiky; 
na  sev.-vých.  stýká  se  s  reservací.  Četné 
krátké  říčky  vlévají  se  do  jezera  Nicar.  Do 
Karibského  jezera  ústí  se  na  sev.  Rio  Ráma, 
ve  středu  Rio  Indio  a  na  iihu  výtok  jezera 
Nic,  Rio  San  Juan,  tvořící  hranici  oproti  Co- 
ittarické  republice.  Povrch  30.853  knfi,  z  čehož 
pouze  asi  12.000 /fm'  jest  kolonisováno ;  ob. 
31.063  (1888),  hl.  Indiánů,  z  nichž  asi  20.000 
jest  civilisovaných,  ostatní  pak  neodvislí  tak 
2v.  Populaco.  Usedlé  obyvatelstvo  nachází 
se  hlavně  v  území  kolem  hl.  m.  San  Seba- 
stianu de  Acoyapa  a  v  zlatých  a  stříbrných 
dolech  v  Libertad  na  vých.  svahu  Kordil- 
lery, které  při  řekách  Rica  a  Bola  vykořisťují 
angl.  společnosti. 

Obop  [cop],  angl.,  řízek  masa  z  kýty  nebo 
Icbtr- 


Chop  Max,  novellista  a  kritik  něm.  (*  1860 
v  Sondershausech),  psal  o  poměrech  uměle- 
cké kritiky  německé:  In  welchen  fJánden  be* 
findet  sich  die  modeme  Theaterkritik  (1885); 
Die  deuische  Kunst  und  ihrc  gefáhrlichsten 
Feinde  (1887);  Zur  Charakteristik  unserer 
literar.  Tageskritik  (1890),  dále  Zeitgenóssisehe 
Tondichter  (1880—90,  2  sv.),  novelly  a  j. 

Ohopart  [šopár]  Francois,  chirurg  franc. 
(♦  1743  v  Paříži  —  t  1795  t.).  Lékařství  \y^ 
studoval  v  Paříži  hlavně  za  Petita,  působil 
pak  v  různých  nemocnicích  pařížských  a  jako 
professor  diirurgie  na  École  pratique.  Z  velmi 
četných  jeho  prací  uvádíme:  De  laesionibus 
capitis  per  ictus  rcpercussos  (1770);  Traité  des 
maladies  chirurgidiles  et  des  opérations  qui 
leur  conviennent,  s  Dcsaultem  (1789,  2  sv.); 
Traité  des  malad*es  des  voies  urinaires  (1791, 
2.  vyd.  1821,  2  sv.),  hlavní  dílo  Ch-ovo.  Dle 
něho  nazývá  se  na  chodidle  zvláštní  sklou- 
bení mezi  kostí  patní  a  hleznovou  s  jedné 
strany  a  kostí  loďicovitou  i  kostkovitou  s  druhé 
strany.  V  tomto  skloubení  lze  dle  jeho  ná- 
vodu vykonávati  výhodně  exartikulaci  při 
chorobách  středního  nebo  předního  oddílu 
chodidlového. 

Chopér,  Chopjór,  levý  přítok  Donu  v  jv. 
Rusku,  pramení  se  u  vsi  Kučaku  v  gubernii 
penzské,  teče  celkovým  směrem  jihozáp.  gub. 
saratovskou,  tambovskou  a  voroněžskou  a 
směrem  již.  oblasti  Donských  kozáků,  kdeŽ 
ústí  se  nedaleko  osady  Jelenskaje.  Jest  898  km 
dl.  a  oblast  jeho  objímá  59.882  km\  Největším 
přítokem  jest  Voroněž,  ústící  se  s  pr.  strany 
u  Borisoglebska;  z  ostatních  přítoků  větší 
jsou  Kolytlej,  Sávala,  Mitkyrej,  Arkadok  a 
Karaj.  Na  březích  Ch-u  i  jeho  přítoků  jsou 
četné  vsi  osadníků.  Ch.  jest  typickou  stepní 
řekou  (viz  též  Chopérská  step).  Horní  tok 
jest  200—300  m  šir.,  dolní  tok  při  ústí  sotva 
160  m.  Pravý  břeh  příkrý,  nezřídka  až  přes 
60  m  vys.,  pokrytý  hustými  listnatými  lesy  a 
mnoha  sty  mohylami  (kurhany).  Levý  břeh 
naproti  tomu  jest  nízký,  křovím  zarostlý.  Na 
jaře  zatopuje  Ch.  šíré  pruhy  okolí  a  tvoří 
6—7  km  široký  veletok;  naproti  tomu  v  létě 
má  nedostatek  vody  a  jest  splavný  pouze  až 
k  ústí  Voroněže.  V  čas  jarní  zátopy,  která 
trvá  asi  14  dní,  rozvinuje  se  i  nad  ústím 
Voroněže  čilá  plavba.  —  Srv.  Stuckenberg, 
Hydrographic  des  russ.  Reiches  (Petrohrad. 
1847,  3.  sv.  str.  189.). 

Chopersk:  1)  Ch.,  újezdné  město  v  ruské 
gub.  voroněžské,  viz  Novochopersk.  — 
2)  Ch.,  městečko  v  rus.  území  Donských 
kozáků,  viz  Ust-Medvedickaja  stanica. 

Chopérská  step,  území  v  jihových.  Rusku 
při  obou  březích  řeky  Chopéru.  Hlavní  část 
položena  jest  v  gub.  voroněžské  mezi  Novo- 
choperskem  a  Borisoglebskem,  menší  díl  při- 
padá na  území  Donských  kozáků.  Půda  jest 
mírně  vlnitá,  místy  značné  úrodná,  s  rozsá- 
hlými lesy  a  lučinami.  Obyvatelstvo,  Velko- 
a  Malorusové,  zabývá  se  zemědělstvím.  Dle 
povahy  půdy  nejdůležitějším  jest  chov  do- 
bytka; ale  pěstuje  se  i  obilí  a  různé  druhy 
ovoce,  jmenovitě  višně  a  slívy,  z  nichž  vy- 


308 


Chopi  —  Chopin. 


rábí  se  výtečná  chopérská  slivovice,  která 
rozváží  se  do  celého  Ruska;  značný  jest 
i  vývoz  sušených  švestek.  Se  stepi  touto  sou- 
sedí step  Tambovská  po  obou  březích  Vo- 
roněže. 

Ohopi,  v  starověku  Chobus,  tur.  Cheb  a, 
řeka  v  Mingrelsku  v  rus.  gub.  kutaiské  v  Žá- 
ka vkázsku,  pramení  na  hoře  Omjaš  v  již. 
pásu  Kavkazu,  teče  k  jihozáp.  Mingrelskem 
a  vtéká  u  Redut  Kale  do  Černého  moře.  Jest 
110  km  dl.,  vétším  lodém  jest  přístupno  pouze 
ústí  řeky. 

Chopin  fšopén]  Frederyk  Franciszek, 
slavný  pianista  a  hudební  skladatel  polský 
(♦  1.  bř.  1809  v  Želazové  Wole  u  Varšavy  — 
t  17.  říj.  1849  v  Paříži).  Otec  jeho  Nicolas 
Ch.,  majitel  pensionátu  ve  Varšavé,  byl  Fran- 
couz, přistěhovalý  z  Nancy,  matka  Polka, 
roz.  Justina  Krzyžanowská.  Slabá  tělesná  po- 
vaha, následek  zděděné  po  rodičích  choroby 
plicní,  neskytala  velikých  nadějí  v  budouc- 
nost hochovu;  avšak  hudební  nadání  jeho 
prozíralo  dosti  záhy.  V  9.  roce  svěřeno  jeho 
hudební  vychovám  českému  hudebníku  Al- 
bertu Živnému,  znamenitému  znalci  děl  Ba- 
chových,  jenž  Ch-a  po  7  let  vzdělával  a  vůbec 
jediným  jeho  učitelem  klavíru  zůstal.  Jemný 
přednes,  zakládající  se  v  sentimentální  po- 
vaze mladíkově,  zalíbil  se  knížeti  Ant.  Radzi- 
willovi  tou  měrou,  že  z  přízně  k  Ch-ovi  po- 
staral se  o  jeho  školské  vzdělání  ve  Varšavě. 
Časté  styky,  které  zde  Ch.  navázal  s  čelnými 
polskými  aristokraty,  najmě  s  rodinou  kněžny 
Czetwertyňské,  vtiskly  jeho  povaze  onu  ne- 
všední noblessu,  kteráž  ho  neopustila  po  celý 
život.  V  16.  roce  přistoupil  k  theoretickým 
studiím  v  harmonii  a  skladbě  u  Jos.  X.  Elsnera, 
ředitele  varšavské  konservatoře  a  div.  ka- 
pelníka. Umělecké  sebevědomí  upevnily  v  něm 
hlavně  občasné  vyjíždky  do  Berlína,  Drážďan 
a  do  Prahy,  kde  dostalo  se  mu  příležitosti 
poslechnouti  si  produkce  umělců  prvního 
řádu.  I  odhodlal  se  r.  1829  k  veřejnému  vy- 
stoupení ve  Vídni,  při  němž  jeho  hra,  najmě 
improvisace  na  národní  polské  nápěvy,  rázem 
vyvolala  nadšení  odborníků  a  nejvznešenější 
části  obecenstva,  kdežto  skladby  jeho  posu- 
zovány dosti  střízlivě.  R.  1830  žil  vzdálen  své 
vlasti  zmítané  povstáním,  jehož  pro  chorobu 
k  své  lítosti  nemohl  se  činně  účastniti,  zprvu 
ve  Vídni,  odkud  hodlal  nastoupiti  cestu  do 
Londýna  přes  Mnichov  a  Paříž.  Než  pařížská 
společnost  umělecká  s  Balzacem,  Berliozem, 
Heinera,  Lisztem,  Meyerbeerem  a  j.,  pak  četní 
polští  krajané  tak  zpříjemňovali  taméjší  jeho 
pobyt,  že  upustil  na  dobro  od  cesty  londýn- 
ské. Učinil  tak  hlavně  na  popud  hr.  Raazi- 
willa,  jenž  jei  uvedl  do  domu  Rothschildova 
a  tím  upravil  mu  půdu  na  veřejnosti  i  pře- 
dešel možné  intriky  všemocného  tou  dobou 
v  Paříži  pianisty  Friedr.  Kalkbrennera.  Jsa 
sobě  vědom  intimní  poesie  své  hry,  jež  ne- 
dala se  postihnouti  lehce  od  velikých  mass, 
neoddal  se  veřejnému  koncertování;  za  to 
tím  horlivěji  zanášel  se  udílením  lekcí  kla- 
vírních, vyhledávaných  žáky  z  nejpřednějších 
pařížských  kruhů.  Že  skladby  jeho,  jmenovitě 


!  oba  klavírní  koncerty,  přijaty  byly  dosti  zdrže- 
\  livě,  nesl  Ch.  při  své  sensitivnosti  dosti  těžce, 
j  třeba  nezjevné ;  avšak  r.  1835,  kdy  navštívil 
;  Lipsko,  rozšířila  se  pověsť  jeho  jako  skla- 
datele po  celém  Německu,  zvláště  přičíněním 
Mendelssohnovým,  jenž  netajil  se  obzvláštním 
pro  něho  nadšením,  jakož  i  Schumannovým. 
jenž  o  variacích  La  ci  darem  la  mano  (op.  2.) 
napsal  v  »Neue  Zeitschrift  fůr  Musik<  vřelou 
kritiku.  V  téže  době  zapředl  Ch.  milostný 
poměr  s  G.  Sandovou;  počátečná  harmonie 
duševní  mezi  oběma  počala  otřásati  se  s  pro- 
pukající chorobou  umělcovou,  která  jej  vedla 
r.  1837  k  pobytu  na  ostrov  Mallorku,  a  s  ní 
souvisící  podrážděností.  Sandová,  cítíc  se  ve 
spojení  s  Ch-em,  jemuž  v  pokročilé  chura- 
vosti  byla  by  musila  ošetřováním  přinááeti 
oběti,  zdržována  ve  své  spisovatelské  čin- 
nosti, násilně  přerušila  spolužití  s  ním,  od- 
halivši celý  poměr  s  nepříznivým  přibarve- 
ním v  románu  >Lucrezía  Floriáni  c.  Duševní 
utrpení  z  toho  vzniklé  uspíšilo  jeho  smrť, 
která  stihla  jej  po  návratu  z  triumfální  kon- 
certní cesty  po  Anglii  a  Skotsku.  Teprve  po 
smrti  prorazil  Ch.  sKladbami  svými  a  podnes 
je  nepomíjitelnou  součástkou  koncertního 
repertoiru  klavírního.  Pocházeje  z  rodičů 
francouzsko -polských  a  oba  národní  tyto 
živly  ve  svém  umění  spojuje,  nemohl  přece 
vystříci  se  nad  to  mohutného  vlivu  romanti- 
cké školy,  tehdáž  v  Německu  se  rozvíjející. 
Proto  mimo  písně  a  mazurky  vtištén  jest 
ráz  mezinárodní  všem  jeho  skladbám.  Od  pří- 
rody nadán  sensitivní  povahou  plnou  poeti- 
cké jemnosti  cítil  se  nejvolnějším,  kde  mohl 
básniti  v  tónech  bez  ohledu  na  běžné  formy, 
na  př.  v  notturnech,  praeludiích,  bal- 
ladách,  v  překrásné  fantasii  ^  F  moll,  bar- 
carolle,  berceuse,  impromptu  a  j.  Že 
při  tom  i  nescházelo  mu  porozumění  pro 
formu  typickou,  jiŽ  také  dokonale  ovládal, 
třeba  ovšem  tu  svou  individualitu  neokazoval 
se  stránek  nejcharakterističtějších,  o  tom 
svědčí  jeho  sonáty,  trio  a  klav.  koncerty. 
Hlavní  význam  Ch-ův  spočívá  však  v  monu- 
mentálním pokroku,  který  učinila  klavírní 
technika  jím  na  nové  dráhy  uvedená.  CK-ova 
fantasie  rostla  a  byla  živena  duchem  nástroje; 
jeho  působením  otevřela  se  klavírní  skladbě 
netušená  před  tím  dráha  duchovního  rozvoje 
a  koloristické  potence,  v  čemž  předstižen 
byl  později  jedině  Lisztem.  Touto  závislostí 
Oh-ovy  tvorby  na  požadavcích  klavíru  vy- 
světliti lze,  proč  skladby  jeho  pohybují  se 
ve  slohu  homofonním,  protkaném  passážemi 
přeskvělé  bravoury.  Nerovný  počet  tónů  při- 
dělený začasté  eíTektní  passáži  na  stejný  po- 
hyb taktový  těžce  rozdělitelný  vymáhá  do 
jisté  míry  používání  tempa  rubata,  v  čemž 
však  interpretace  na  úkor  rhythmického  ducha 
hudby  často  zabíhá  v  krajnost.  Obzvláštní 
ceny  jsou  Ch-ovy  etudy,  kteréž  znamenají 
více  než  pouhý  instruktivní  materiál;  ony 
otevírají  vlastně  bránu  do  tajemství  jeho 
klavírního  slohu.  Pro  jiné  nástroje  než  klavír 
skládal  Ch.  jen  výjimkou.  Proč  nenapsal  díla 
orchestrálního,    vysvítá    ze   způsobu,  jakým 


Chopine  —  Choř 


309 


používal  orchestru  ke  průvodní  úloze  svých 
velkých  klavírních  skladeb.  Jeho  instrumen- 
l?cc'ic  hubená,  poměru  k  nástroji  koncer- 
tantnimu  nešetřící.  Proto  oba  klavírní  kon- 
certy mohou  prováděny  býti  jen  v  radikálním 
přepracovaní:  I.  v  Tausigově,  II.  v  Klind- 
worthové.  Zvláštní  ráz  Ch-ových  skladeb  při- 
náší s  sebou,  že  dokonale  interpretovány 
byly  jen  nemnoha  virtuosy;  z  nich  vynikají: 
iák  Ch-ův  K.  Mikuli,  Ant.  Rubinstein,  I.  Pa- 
derewski  a  E.  ďAlbert.  —  Podrobný  seznam 
Ch-ových  dél  vykazuje:  4  ballady  (G  moll, 
op.  23,  F-dur,  op.  38,  As-dur,  op.  47,  F-moll, 
op.  52);  27  etud  (op.  10  a  25  po  12,  bez 
čísla  3);  41  mazurků  (op.  6,  7,  17.  24,  30,  33, 
41,  50,  56,  59,  63);  18  notturnů  (op.  9,  15, 
27,  32,  37,  48,  55,  62);  7  polonéz  (op.  26,  40, 
44,  53);  25  praeludii  (op.  28  a  45);  3  ronda 
(op.  1,  5, 16);  4  scherza  (H-moll  op.  20,  B-moll 
op.  31 ,  Cis-moll  op.  39,  E-dur  op.  54) ;  2  so- 
náty (B-moll  op.  35,  H-moll  op.  58);  8  valčíků 
<op.  18,  34,  42,  64);  11  různých  děl,  trio  pro 
klavír,  housle  a  violoncello  z  G-moll  op.  8; 
introdukci  a  polonéz  pro  klavír  a  violoncello 
I  C-dur,  op.  3;  violoncellovou  sonátu  z  G-moll, 
op.  65;  duo  pro  violoncello  a  klavír  z  E-dur 
(spolu  s  Franchommem) ;  pak  pro  klavír 
s  orchestrem  kromě  vzpomenutých  již  variací 
op.  2,  2  koncerty  (E-moU  op.  11,  F-moU 
op.  21),  fantasii  z  A-dur  op.  13,  krakowiak 
(rondo)  op.  14,  polonézu  z  Es-dur  op.  22; 
raimo  to  35  zůstavených  děl  pro  klavír  a 
47  polských  písní.  Kritické  vydání  veške- 
rých děl,  redigované  Bargielem,  Brahmsem, 
franchommem,  Lisztem,  Reineckem  a  Ru- 
dorffem,  ve  XIV.  sv.  vydal  Breitkopf  a  Hártel. 
Z  nesčetných  vydání  klavírních  dél  nejpo- 
zoruhodnější jsou  Mikuliho  (Kistner)  a  Klind- 
worthovo  (Jurgenson  v  Moskvě  a  Botc  & 
Bock  v  Berlíne).  —  Literatura:  Karasowski, 
Mlodošé  Fr.  Ch-a  (Varšava,  1869);  týž,  F.  Ch., 
s.  Lcben  u.  s.  Wcrke  (Drážďany,  1887,  pře- 
klad pol.  originálu);  Liszt,  Fréderic  Ch.; 
Harbcdctte,  F.  Ch.,  essay  de  critique  musi- 
cale; Niecks,  Frederick  Ch.  as  a  man  and 
musician  (Lond.,  1889,  2  sv.,  něm.  vvd.  Lip., 
1800);  Willeby,  F.  Ch.  (Londýn,  1892).    !? 

Chopine  [šopín],  franc.  z  něm.  Schoppen, 
starofrancouzská  míra  tekutin,  předem  vína, 
v  Paříži  =  0*465  litru;  dnes  půllitrová  láhev 
vinná. 

Ohopjór,  řeka  v  Rusku,  viz  Chop  ér. 

Choqnettes  [šokčt]  šlovou  kokony  ne- 
mocných housenek;  v  přeneseném  smyslu 
i  předivo  pocházející  z  těchto  housenek. 

Ohoř  (řec.  zop<^ff):  1)  Ch.  antický  nazý- 
val se  sbor  mužů,  žen,  jinochů  nebo  dívek, 
jenž  při  kultu  rozličných  bohů  v  Řecku  přcd- 
nášíval  za  průvodu  hudebního  zpěvy  s  rhyth- 
raickými  pohyby  tanečními  rázu  mimického 
pod  vedením  náčelníka  zv.  koryfaios.  Dle 
pohybů  tanečních  rozpadal  se  zpěv  ch-u  ve 
strofu  (obrat),  antistrofu  (protiobrat)  a 
nékdy  i  cpódu  (dozpěv).  Z  písní  těch  zvláště 
důležitý  jest  dithyrambos  (v.  t.).  Z  dith^- 
rambického  ch-u  povstal  ch.  tragický  a  tím 
stal   se    ch.   nev^'hnutclnou   součástkou   ře- 


ckého dramatu,  zvi.  tragédie.  V  dithyrambu 
Dionysově  skládal  se  ch.  původně  z  mužů 
přestrojených  za  Satyry;  když  pak  časem 
dithyrambos  rozšířil  své  pole  mythické  a  jal 
se  opěvovati  i  jiné  bohy  a  reky  národní,  na 
místo  Satyrů  nastoupili  v  ch-u  průvodčí  do- 
tyčného reka,  čímž  vedle  ch-u  satyrského 
povstal  ch.  nesatyrský.  Takž  i  v  tragédii  od- 
loučilo se  drama  satyrské  (s  ch-em  Satyrů), 
povahy  veselé  a  žertovné,  od  tragédie  vážné 
s  ch-em  nesatyrským.  Členů  ch-u,  t.  zv.  cho- 
reutů,  bylo  v  tragédii  a  dramatě  satyrském 
12,  od  dob  Sofokleových  15.  Z  veselých  prů- 
vodů a  improvisací  při  slavnosti  Dionysově 
na  venkově  povstala  komedie.  Zde  cb-  měl 
24  muže.  Péči  pak  o  sestavení  a  vydržování 
dramatických  ch-ů  měli  chorégové  (viz 
Choré  gie). 

Místem,  kde  působil  dramatický  ch.,  byla 
z  pravidla  orchestra.  Při  zpěvu  býval  posta- 
ven v  obdélném  čtyřhranu  a  podobné  se- 
řadén  vcházel  též  z  pravidla  na  orchestru 
obyčejně  pravým  vchodem  se  strany  hlediště, 
tak  že  levý  jeho  bok  byl  obrácen  k  obecen- 
stvu. Postupoval  pak  buď  dle  řad  vata  atoi- 
Xovs),  buď  dle  podřadí  (xatá  tuyá).  Výjimkou 
přicnázel  po  jednotlivcích.  Řad  bylo  v  tra- 
gédii tré  po  4  nebo  5  mužích  dle  toho,  čítal-li 
ch.  12  nebo  15  osob,  podřadí  Čtvero  po 
3  mužích  při  ch-u  12členném,  patero  po 
3  m.  při.  ch-u  15členném.  Ch.  komický  krá- 
čel buď  po  4  řadách  o  6  nebo  po  6  pod- 
řadích  o  4  mužích.  Při  ch-u  15členném  v  řadě 
krajní  na  levém  boku  kráčelo  5  chorcutů 
nejlepších  a  ti  sluli  aristcrostaty.  Třetí 
mezi  nimi  byl  koryfaios.  Obě  osoby  před 
ním  a  za  ním  sluly  parastaty;  choreuté 
boku  pravého  byli  dexiostaté,  v  řadě  pro- 
střední pak  laurostaté.  Pochody  ch-u  byly 
rhythmické,  provázené  píšťalou,  při  čemž  ko- 
ryfaios recitoval  anapacsty.  Někdy  ch.  vešel 
tiše  a  zaujav  své  postavení  jal  se  zpívati. 
Partie  ch-u  při  představení  byly  buď  prosté 
deklamované,  obyčejné  od  náčelníka,  v  iam- 
bcch,  buď  parakatalogicky  přednášené  (ob. 
v  anapaestech)  s  průvodem  píŠCaly,  buď  ko- 
nečně zpěvné.  Tyto  byly  přednášeny  buď 
jedním  hlasem  nebo  střídavými  skupinami 
nebo  unisonem  celého  ch-u.  V  epeisodiích 
ch.  sleduje  děj  na  jevišti  stál  ve  2  řadách 
po  obou  stranách  orchestry  s  tváří  obráce- 
nou k  hercům  (dichoria),  s  koryfaiem  sto- 
jícím uprostřed.  Ch-ový  tanec  při  zpěvu 
v  tragédii  byl  vážný  a  slul  emmeleia,  v  sa- 
tyrském dramatě  bujný  (sikinnis),  v  komedii 
často  rozpustilý  řkordax).  Všem  třem  druhům 
dramatickým  bylo  společné  hyporchéma, 
tance  živých  rhythmů.  Tanec  ch-u  družil  se 
někdy  k  jistým  částem  přednášeným  od  herců, 
mimicky  jejich  obsah  zpodobuje.  Účastenství 
ch-u  při  ději  jest  značné  ve  staré  komedii 
attické,  v  tragédii  pak  značnější  u  Aischyla 
než  u  Sofoklea  a  zvláště  u  Euripida.  V  tra- 
gédii jeví  se  ch.  jednak  jako  zástupce  lidu, 
jednak  má  význam  náboženský  a  tlumočívá 
vznešené  úvahy  náboženské  a  íilosofické.  Po- 
dobně v  staré  komedii  jednak  činně  působí, 


-    ijT 


^. 


•**         -^ 


■■5at^' 


J^  ^^r 


*^^ 


^:;> 


=Y...  1^ 


»/  / 


^*--<.  -, 


//       ...        =c*-.'.^-~^. 


-•31 


Chorá  —  Chorál. 


311 


^míšených  hlasech  (mlxtura,  kornet,  scs- 

Itera  a  j.)  píšfaly  různé  výšky,  jež  ozý- 

se  stisknutím  téhož  klávesu.  i? 

liora,  Hora,  hl.  ra.  tureckého  ostrovu 

ta  nedaleko  jihových.  pobřeží,  s  přístavem 

anion  (stará  Tigani),  sídlo  řeckého  metro- 

.ly  pro  Samos  a  Nikarii,  má  1433  ob.  (1875). 

3  km  na  vých.  při  samém  pobřeží  jsou 

cky  antickéno  města  Sama,  jež  melo  asi 

.m    v  objemu.   Ze  zajímavějších  památek 

líovaly  se  akropole,  zbytky  chrámu  a  di- 

ila,   přístavní  hráze  a  sloup  z  proslulého 

ámu   Héry,  jehož   původ  sahá  do  doby 

dřecké. 

CHioraeilS  Michael,  básník  finsko-švéd- 

ý^  (♦  1774  ve  V5ri  —  f  1806   v  Carlbergu 

Stokholmu),  docent  eloquentiae  na  univ. 

Ábo,  od  r.  1802  adjunkt  theologie  na  voj. 

ole  v  Carlbergu  a  dvorní  kazatel.  Vynikal 

é  doby  jako  moralisující,  clegický  básník 

přídechem  scntimentálnosti.  Jeho  básně  sc- 

"ány  slavným  Franzénem   v  Samlade  skalde 

■ycken    (Órebro,   1815,  2.   vyd.  1826);  jeho 

limy    Omarbetade   Kyrko-Psalmer   vyšly    ve 

•  sv.    r.  1807  ve  Stockholmu,   avšak  nebyly 

řijaty  do  žaltáře. 

Ohorag^ioké  pomníky  viz  Chorégické 
oomníky. 

Ohoráu  (lat.  cantus  choralis  romanus).  Tak 
nazývá  se  sice  v  moderní  hudbé  každá  samo- 
statně vynalezená  melodie,  pohybující  se  v  tó- 
nech stejné  rhythmické  hodnoty;  avšak  ve 
vlastním  smyslu  míní  se  pojmem  tím  soubor 
zpčvá,  jež  časem  ustálily  se  při  obřadech 
křcstanské  bohoslužby.  O  původu  ch-u,  k  ně- 
muž první  základy  položily  nejstarší  křesťan- 
ské obce  východní,  z  nedostatku  zpráv  na- 
prosto věrohodných  odkázáni  jsme  na  pouhé 
domněnky.  Pokud  křesťanství  utiskováno  bylo 
mocí  světskou  a  s  bohoslužbou  svou  nuceno 
bylo  před  pronásledováním  utíkati  se  do  pod- 
2emních  skrýší  a  soukromých  příbytků,  ne- 
poskytovalo přímých  podnětů  ku  vzniku  spe- 
cificky křesťanských  zpěvů  obřadných.  Jakož 
vůbec  první  křesťanstvo  nemohlo  a  nechtělo 
emancipovati  se  docela  ze  vlivu  osvěty  an- 
tické, tak  zajisté  i  nevyhýbalo  se  recepci 
starověkých  vymoženosti  hudebních.  Zdá  se, 
Že  četní  Řekové  na  novou  víru  obrácení  do- 
nášeli k  bohoslužbě  melodie  národních  pěvců 
hellénských,  najmě  hymnických,  ovšem  s  pod- 
loženým textem  křesťanské  tendence.  Vedle 
toho  četní  Hebraeové  v  lůno  nové  církve 
vstoupivší  přispívali  asi  přednesem  veleb- 
ných žalmů  Davidových  s  melodiemi  z  jejich 
bohoslužby  přejatými,  nad  jiné  oblíbených 
proto,  že  nadšeně  oslavují  osobu  Spasitelovu. 
Přednes  hymnů  a  žalmů  (hymnodie  a  psalm- 
odic)  dál  se  dle  svědectví  caesarejského 
biskupa  Eusebia  (f  kol  338)  a  Basilia  Veli- 
kého (t  379)  způsobem  zpěvu  střídavého, 
buď  antifonického  nebo  responsorio- 
vého  dle  toho,  střídal-li  se  přednes  jedin- 
cův se  sborem,  nebo  přednes  dvou  sborů 
mezi  sebou. 

K  těmto  dvěma  Živlům  přidružil  se  pone- 
náhlu  třetí  živel,  ryze  křesťanský.    Ve  chví- 


lích obzvláštního  nadšení  náboženského  totiž 
jednotlivci  osvícenější  jaksi  z  vyššího  vnuk- 
nuti improvisovali  nové  texty  s  novými  me- 
lodiemi, které,  zdařily-li  se,  vepsávaly  se 
v  pamět  shromážděnýcn  a  tradicí  šířeny  byly 
od  pokolení  k  pokolení.  Tak  tvořil  se  krun 
pevných  melodií  církevních,  které  nabývaly 
tím  větší  samostatnosti,  čím  více  podporován 
byl  rozvoj  křesťanství  tvořením  se  tajných 
obcí.  Když  křesťanství  Konstantinem  Velikým 
na  koncilu  nicaejském  (325)  náboženstvím 
státním  bylo  prohlášeno  a  odtud  liturgie  na 
se  brala  nádheru  před  tím  netušenou,  také 
zpěvům  chrámovým  přibývalo  na  umělosti 
proti  dřívější  jich  jednoduchosti,  která  je  či- 
nila blízkými  pouhé  recitaci,  tak  že  náležitá 
jich  reprodukce  byla  nadále  možnou  jen  pěv- 
cům zvláště  cvičeným.  Tito  jedině  oprávněni 
byli  zpívati  ve  chrámě  z  t.  zv.  membrány 
Tknihy  lekcí),  kdyŽ  na  synodě  laodicojské 
(367)  církev  přímo  zakázala  lidu  mísiti  se 
v  jejich  činnost  dovolivši  mu  pouze  předná- 
šeti žalmy  a  kratší  rcsponsoria,  jako  Amen, 
Kyrie  eleison.  Cvičbou  sil  pěveckých  zabý- 
valy se  školy  zpěvní,  z  nichž  nejstarší  zalo- 
žena byla  v  Římě  ve  IV.  stol.  od  papeže  Sil- 
vestra (?)  a  pozdější  od  sv.  Hilaria.  K  prvním 
křesťanským  hymnologům  nám  známým  patří 
Titus  Flavius  Clemens  z  Alexandrie  v  III.  a 
Hilarius  Pictaviensis  (Poitierský)  ve  IV.  stol. 
V  prvých  dobách  křesťanských  vznikla  t.  zv. 
velká  doxoloCTie  neboli  andělský  hymnus 
•Gloria  in  cxcelsisDeo*,  chvalozpěv  >Sanc- 
tus«,  pak  t.  zv.  cantica  majora:  chvalozpěv 
Mariin  >Magnificat  anima  mea  Dominům*, 
ZachariašQv  »Benedictus  Dominus«  a  Simco- 
nův  »Nunc  dimittis  servum  tuum«. 

V  nové  stadium  vstoupil  vývoj  zpěvu  cír- 
kevního působením  sv.  Ambrože,  biskupa 
milánského  (333—397).  Pobyv  po  delší  dobu 
v  zemích  východních  a  s  povahou  tamního 
zpěvu  se  obeznámiv,  po  návratu  svém  sv.  Am- 
brož přenesl  jej  v  církev  západní.  Ve  své 
diécési  uvedl  totiž  zpěv  antifonický  a  ne- 
pochybně i  responsoriový  a  mimo  to  působil 
k  šíření  četných  hymnů  záhy  v  celé  římské 
církvi  zobecněvších,  které  ouď  samostatné 
složil  neb  na  latinský  jazyk  přebásnil.  Z  nich 
nejznámější  jsou:  >Aeterne  rerum  conditor«, 
»Deus  creator  omnium*,  >Veni  redemptor 
spiritus*,  >Splendor  paternae  gloriac*  a  >0  lux 
bcata  Trinitas*.  K  nemalé  zfiluze  přičítá  se 
sv.  Ambroži,  ovšem  domněnkou  positivně  ne- 
prokázanou, Že  vyprostil  hudbu  církevní  ze 
složitostí  řecké  chromatiky  a  enharmoniky 
položiv  jí  za  základ  čtyři  tóny  diatonické, 
přejaté  z  řecké  soustavy:  fryíjický  {D—d), 
dórsky  (E—e),  hypolydický  {F—f)  a  hypo- 
frygický  (G— ^),  kteréž  jakožto  jediné  v  cír- 
kevní hudbě  přípustné  zovou  se  odtud  prvým, 
druhým,  třetím  a  čtvrtým  authentickým 
tónem  církevním.  Poněvadž  půltónové  kroky 
v  tónech  těchto  nejsou  umístěny  vŽdy  na 
témž  stupni,  vtištěha  byla  melodiím  v  urČii 
tém  tónu  vedeným  inqividuální,  od  jiných 
tónů  odlišná  charakteristika.  Jasného  obrazu 
o  pravé  podstatě  tohoto  t.  zv.  ambro  si  án- 


312 


Chorál. 


ského  zpčvu  nebude  lze  dopátrati  se.  Jeho 
poznání  překážejí  výsledky  a  účinky  veliké 
reformy  zpčvu  církevního,  jež  připisuje  se 
zhusta  papeži  Řehoři  1.  Velikému  (596—604), 
avšak  dle  nejnovějších  ^výzkumů  Gevacrto- 
vých  spíše  ukazuje  na  Řehoře  II.  (715—731) 
nebo  lil.  (731 — 741).  Po  původci  svém  zove 
se  dílo  reformy  té  zpévem  grcgorián- 
ským,  jenž  ztotožňuje  se  obyčejné  s  pojmem 
ch-u  a  označován  bývá  zhusta  jako  protiva 
zpévu  ambrosiánského.  Zdá  se  však,  že  pod- 
statného rozdílu  mezi  oběma  nebylo,  neboť 
na  chronologickém  omylu  spočívá  domněnka, 
že  zpěv  ambrosiánský  byl  rhythmicky  pohyb- 
livější než  gregoriánský,  jenž  teprve  za  roz- 
květu hudby  mensurní  nabyl  tvaru  ztrnulej- 
šího. Tomu  nasvědčuje  popis  antifonického 
zpěvu  gregoriánského  spisovateli  středově- 
kými zachovaný,  jenž  shoduje  se  s  líčením 
zpěvu  ambrosiánského  se  strany  Otců  cír- 
kevních (sv.  Augustina);  jubilace  (koloratury) 
byly  součástkou  toho  i  onoho.  Reforma  Ře- 
hořova zakládá  se  v  tom,  že  z  veškerých 
zpěvů  tou  dobou  obvyklých  některé  vyloučil, 
jiné  podržel  a  dle  potřeb  roku  církevního 
uspořádal,  aby  pro  pozdější  křesťanstvo  upev- 
nil se  kmen  zpčvu  rituálního.  Výtěžky  práce 
své  uložil  Řehoř  v  antifonáři.  jehož  origmál 
ani  přímé  opisy  se  nezachovaly;  druhotný 
opis  jest  majetkem  Svatohav^clského  kláštera 
ve  Svýcařích  (faksimile  vydal  Lambilíot  r.  1 851), 
mimo  nějž  jest  nejzávažnějším  pramenem  anti- 
fonář  montpellierský  z  IX.  stol.  Ač  již  v  do- 
bách poambrosiánských  rozsahová  mez  jedno- 
tlivých tónů  bývala  překračována,  dalo  se  tak 
přece  bez  porušení  jich  charakteru;  není  po- 
chyby, že  teprve  přičinéním  Řehořovým  došel 
systém  tónorodův  rozšíření  o  čtyři  nové  tóny 
(mody)  t.  zv.  plagální  (odvozené),  zřízené 
na  zpodní  kvartě  příslušného  tónu  authenti- 
ckého.  Pojmenování  osmi  tónů  těchto  pak 
pozměnilo  se  potud,  že  authentické  opatřeny 
byly  lichými,  plagální  sudými  čísly  —  tříděni, 
proti  němuž  theoretikové  (Guido  z  Arezza) 
se  vzpírali. 

Počínajíc  X.  stoletím  užíváno  bylo  ozna- 
čováni jmény  řeckými,  při  čemž  však 
nedorozuměním  spletena  byla  nomenklatura 
starořecké  hudby  (viz  Řecko,  hudba);  au- 
thentické tóny  zvány  dórským,  frygickým, 
lydickým  a  mixolydickým,  plagální  pak  jim 
odpovídající  složeninou  hypo-  (pod-),  na  př. 
hypodórským  atd.  Toto  názvosloví  ovšem 
zobecnělo  teprve  v  XVI.  stol.,  kdy  přidáno 
ještě  po  dvou  authentických  i  plagálních  tó- 
nech, totiž:  aiolský  {a — a*),  hypoaiolský 
(E—e),  iónský  (c — c*)  a  hypoiónský  (G—g). 
Tón  aiolský  dosti  záhy  se  vyskytuje,  ač  po- 
kládán za  cizí  hudbě  církevní,  iónský  pak 
přímo  za  světácký;  hyperaiolský  (h  —  h^)  a 
hyperfrygický  (F—Jf)  vůbec  nevešly  v  praxi, 
poněvadž  mají  zmenšenou  kvintu  na  základ- 
ním tónu.  Ač  posléze  jmenované  tóny  uvá- 
děny bývají  jakožto  XI.  a  XII.,  čímž  celkový 
počet  vzrůstá  na  čtrnácte,  přece  pro  znalost 
ch-u  má  důležitost*  pouze  těchto  dvanáct 
modů: 


I.  Dórský.  II.  HypodórskÝ 

•-r-r— t  - 


9  ^-?^ 


III.  Frygický.  IV.  Hypofrygický. 


V.  Lvdický. 


^á 


VI.  Hypolydický. 


VII.  Mixolydický.    VIII.  Hypomixolydický. 


-^ 


0-0- 


t=P4=í=t: 


^^m 


IX.  Aiolský.  X.  Hypoaiolský. 


PJĚ 


I      I      111^ 


S^-M^ 


I 


XL(XIII.)  Iónský 


XII.(XIV.)  Hypoiónský. 


miĚ^^m^^^ 


Poxnámka.   FináU  jednotlivých  modii  vyjádřena  pfilo- 
vými  notami,  dominanta  označena  ^  , 

Kterému  tónorodu  melodie  ch-u  gregorián- 
ského náleží,  poznáváme  z  »rinály«,  t. j.  zá- 
věrečného tónu,  jenž  jest  při  authentické  a 
k  ní  příslušející  plagální  tónině  vždy  týŽ,  dále 
z  dominant  v,  t.  j.  tónu  v  melodii  určitého 
modu  převládajícího.  Tvar  melodický,  opa- 
kující se  v  jisté  tónině  stereotypně,  'hlavně 
krok  od  finály  k  dominantě,  nazýváme  re- 
pcrkussí.  Rozsah  melodie  gregoriánské  (am- 
bit us)  může  býti  úplný,  neúplný  nebo  nad- 
úplný,  dle  toho,  pohybúje-li  se  přesné  v  me- 
zích určité  tóniny,  nedosahuje-li  neb  přesa- 
huje-li  ji  o  tón,  mimo  to  smíšený  a  střední, 
ponybuje-li  se  úplně  nebo  neúplně  v  mezích 
obou  tónin,  authentické  i  plagální  zároveň. 
Melodie  ch-u  jsou  buď  akcent ické  (acccn- 
tus),  recitované  na  jednom  tónu  a  pouze  při 
interpunkci  melodicky  prohnuté,  nebo  kon- 
centické  (concentus),  totiž  melodie  (kantil- 
lace)  v  pravém  slova  smyslu.  K  oněm  nále- 
žejí evangelia,  epištoly  a  j.,  k  těmto  hymny, 
sekvence  a  pod.  Důmyslným  způsobem  vy- 
světluje O.  Flcischer  (>MittelalterIiche  Ge- 
sangstonschriften « ,  Lipsko,  1895)  z  obou 
těchto  druhů  původ  hudebního  písma  ch-u 
t.  zv.  neumového  (v.  Neumy),  za  něŽ  te- 
prve od  X.  stol.  užíváno  k  označení  jednot- 
livých  tónů   v  modech    církevních   prvních 


Chorál. 


313 


sedm  písmen  abecedy.  Okolnost,  že  neumy 
jsou  značkami  pouze  přibližné  udávajícími 
dvih  a  pád  melodie,  aniž  podávají  klíče  k  roz- 
luštění rhythmiky  nebo  k  absolutnímu  změ- 
řeni výšek  tónových,  prvotní  útvar  ch-u  za- 
haluje neproniknutelnou  rouškou.  Sporno  jest 
proto,  jak  ch.  sluší  přednášeti.  Název  can- 
tus  planus  (zpěv  rovnoměrný^  vysvětluje  se 
jedněmi  v  ten  smysl,  že  ch.  sfeládá  se  z  not 
stejného  trvání,  jinými,  že  vylučuje  metrické, 
prosódické  odměřování  slabik  dlouhých  a 
krátkých,  jímž  vyznačoval  se  zpěv  ambrosi- 
Ánský,  a  řídí  se  co  do  rhythmiky  přirozeným 
přízvukem  slovním.  Náhled  druhý  ukazoval 
by  ovšem  k  přednesu  oživenému  a  rhyth- 
níicky  bohatému  a  netřeba  podceňovati  jej 
výkladem  prvním,  jenž,  jak  pravdě  se  po- 
dobá, vznikl  v  době  diskantu.  Také  název 
>cantus  firmusc  (zpěv  skálopevný,  ncpromě- 
nitelný)  v  dobách  slohu  polyfonního  v  jiném 
než  původním  významu  vztahován  byl  na 
rhythmicky  monotónní  úryvky  ch-u  přidělené 
z  pravidla  tenoru,  které  kontrapunktisti  ostat- 
ními hlasy  jej  oplétajícími  oživovali.  Tedy 
pouze  na  základě  anachronismu  vznikla  ničím 
neodůvodněná  představa  o  jednotvárnosti 
ch-u  a  v  *dobách  nejnovějších  pracuje  se 
o  zvelebení  jeho  přednesu,  ienž  by  bez  rhyth- 
mické  spoutanosti  dopřával  pěvci  subjektivní 
volnosti.  Jen  tím  způsobem  úchvatné  krásy 
ch-u,  zaručené  nadšením  autorit  hudebních 
a  nezmenšující  se  přes  bezmála  dvoutisícileté 
trvání,  mohou  dospěti  k  žádoucímu  povzná- 
šejícímu výrazu. 

Ch.  Řehořem  reformovaný  šířil  se  z  Říma 
přispěním  pěveckých  škol,  v  nichž  učňové 
v  přednesu  jeho  byli  cvičeni,  po  zemích  ro- 
mánských i  germánských.  Hlavních  zásluh 
o  vysílání  pěvců  cvičených  získali  si  pape- 
žové Vitalinus  v  VII.  a  Štěpán  II.  v  VIII.  stol. 
V  Německu,  kde  byla  půda  rozvoji  ch-u  nej- 
výš nepříznivá,  založil  první  školu  biskup 
Winfried  ve  Fuldě  r.  744,  jež  zkvétala  nej- 
více za  opata  Maura  Hrabaná;  mimo  ni  vy- 
nikly školy  v  Eichstádtu  a  ve  Vircpurku. 
Nejnadšenějším  propagátorem  ch-u  byl  Karel 
Veliký,  jenž  ve  snaze  po  jednotě  liturgie  a 
hudby  církevní  napořád  kázal  páliti  památky 
zpěvu  ambrosiánského  a  pro  školy  v  Metách 
a  Soissonu  vyžádal  si  na  papeži  Hadriánovi  I. 
r.  787  mnichy  Theodora  a  Benedikta,  kteří 
přinesli  s  sebou  do  Francie  ověřené  opisy 
antifonáře  Řehořova.  R.  790  vysláni  Hadri- 
ánem  Petrus  a  Romanus  také  s  kopiemi  anti- 
fonáře do  Francie;  onen  dorazil  do  Met,  tento 
však  ochuravěv  na  cestě  v  klášteře  Svato- 
havelském  ve  Švýcařích  se  zdržel  a  založil 
zde  školu,  o  celou  budoucnost  ch-u  nejskvě- 
leji zasloužilou.  Z  ní  vyšel  mnich  Notker  Bal- 
bulus  (840—912),  původce  sekvence,  t.  j. 
zpěvů,  jež  následovaly  {sequebantur)  po  závě- 
rečném »alleluja€  při  gradualiích.  Dle  svěde- 
ctví sv.  Augustina  již  ve  IV.  stol.  staří  kře- 
sfanó  slovo  >alleluja«  vyzdobovali  jásavými 
koloraturami,  t.  zv.  jubilacemi  Čili  neumami 
(slovo  to  nesluší  ztotožňovati  s  notovou  znač- 
kou t.  zv.  písma  neumového,  viz  Neumy). 


Melodie  jubilací  těchto,  postrádajíce  textové 
podložky,  vlivem  nedostatečného  písma  hu- 
debního přechodem  od  generace  ku  generaci 
bývaly  porušovány  a  proto  byly  jim  mnichy 
svatohavelskými  přizpůsobovány  texty  cír- 
kevní prosou  psané,  aby  každý  tón  kryl  se  se 
slabikou  textu.  Sekvencím  dostalo  se  sankce 
Mikuláše  I.  (f  867).  Když  však  později  bá- 
sněny  byly  v  rýmovaných  verších,  skládány 
formou  písňovou  a  ne  bez  rázu  národního, 
Piem  V.  r.  1568  vymítěny  byly  z  liturgie  až 
na  pět  (>Victimae  paschali  laudes«,  ^Veni 
Sancte  Spirituse,  »Lauda  Sión  Salvátorem*, 
•Stahat  mater  dolorosa*  a  >Dies  irae<).  Ježto 
obecný  lid  vyloučen  byl  ze  zpěvu  ch-u  pro 

f)řílišnou  jeho  umělost  a  pro  svou  neznalost 
atiny,  dopouštěla  církev  od  XII.  stol.,  aby 
v  přestávkách  mezi  jednotlivými  slokami  se- 
kvencí, při  processich  a  pod.  prozpěvovati 
směl  jazykem  mateřským.  Tak  vyvinula  se 
německá  píseň  chrámová,  české  církevní 
zpěvy  (sekvence:  > Hospodine,  pomiluj  nás«, 
>Svatý  Václave*)  a  j.,  jimž  církev  sice  se 
nevzpírala,  ale  jichž  pěstění  z  vlastní  inicia- 
tivy nepodporovala  ponechávajíc  je  nadaným 
jecmotlivcům.  Ch.  ovládal  po  celý  středověk 
téměř  výhradně  rozvoj  hudby;  bylC  osou, 
okolo  níž  otáčely  se  prvotiny  zpěvu  vícc- 
hlasného,  vytlačil  světské  písně  z  oběhu  a 
nezůstal  i  bez  vlivu  na  tvoření  se  zpěvu  ná- 
rodního. Bujný  vývoj  ten  trval  až  do  konce 
XV.  stol.  Rozkvět  hudby  mensurní  a  renais- 
sanční  snahy  stavící  se  proti  umění  středo- 
věkému porušily  jednotu  a  ryzost  jeho  a  do- 
vedly jej  k  úpadku,  z  něhož  teprve  r.  1845 
počal  jej  křísiti  Guéranger,  opat  benediktin- 
ského kláštera  v  Solraes.  Nemalou  péči  vě- 
nují přednesu  ch-u  benediktini  z  kongregace 
beuronské  (jimž  r.  1880  připadl  též  klášter 
v  Emausích  v  Praze).  Z  nich  vynikli  zejména 
Ambrosius  Kienle  a  Germanus  Morin,  autor 
odpovědi  a  dupliky  na  Gevaertovu  studii 
o  původu  zpěvu  gregoriánského.  I  solmesští 
i  beuronští  benediktini  pěstují  ch.  ve  chla- 
peckých školách  pěveckých. 

Byla-li  již  renaissancí  katolickému  ch-u  za- 
sazena citelná  rána,  s  druhé  strany  k  úpadku 
jeho  přispčl  ch.  protestantský.  Reformace 
v  odporu  proti  římskému  dogmatu  cítila  po- 
třebu vytvořiti  zpěv  novému  učení  přiměřený 
a  tak  povstal  protestantský  ch.  za  podmínek 
zcela  obdobných,  jaké  spolupůsobily  při  vzniku 
a  vývoji  ch-u  katolického.  Luther  sám  básnil 
nové  texty,  jednak  na  melodie  chrámové  písně 
strofické  o  dvou  slokách  s  dopěvkem,  jednak 
na  písně  profánní,  a  za  spojence  po  stránce 
hudební  vyvolil  si  své  přátele  J.  Walthera 
a  L.  Senfla.  Melodie  písní:  »Wir  glauben  all 
an  einen  Gott«,  >Jesaia  dem  Propheten  das 
geschah«  a  »Ein  feste  Burg  ist  unser  Gott« 
JSOU  samostatnými  výtvory  Lutherovými.  Ale 
nemalýk  ontingent  zabírají  v  ch-u  protestant- 
ském překlady  a  úpravy  katolických  zpěvů 
hymnických,  žalmů,  zveršovaných  míst  z  bible, 
kteréž  souborně  vydány  poprvé  péčí  Walthe- 
rovou  ve  Vitemberce  r.  1524  pod  názvem 
>Geystliches  gsangbúchlein*.  Nepodcenitelný 


314 


Chorál. 


vliv  na  vývoj  ch-u  protestantského  měly  če- 
ské náboženské  zpévy.  V  Cechách  totiž  bu- 
jela píseň  chrámová  v  době  předhusitské  vy- 
nikající krásou,  jak  patrno  z  písní  »Otče  náš, 
milý  Pane«,  »Vítaj  milý  Jezu  Kriste*,  »Vstalť 
jest  této  chvíle*  a  j,  a  husitské  hnutí  vyvo- 
lalo řadu  zpévů,  v  nichž  obráží  se  statečnost 
a  náboženské  nadšení,  nejskvěleji  v  chorál  ní 
•Husitské*  (v.  t.).  Péčí  kůrů  literátských  do- 
šlo v  XVI.  stol.  k  vydávání  četných  kancio- 
nálů. Členové  Jednoty  bratrské  udržovali 
styky  s  protestanty  a  snažili  se  ovšem  o  roz- 
šíření písní  v  kancionálech  udržených  v  pře- 
klade německém.  Tak  bratrský  kněz  Michael 
Weysz  přeložil  138  písní,  jez  vydány  byly 
s  melodiemi  v  Ml.  Boleslavi  r.  1531  pod  ti- 
tulem >Ein  neufisangbiichlcin,  Jungen  Buntzel 
durch  Georgen  Wylmsch\veercr«  a  znovu  vy- 
tištěny v  Ulmu  r.  1538  a  153Q.  Vedle  toho 
i  francouzská  psalmodic  ((,1.  Marot  a  Th.  Beza) 
ovládla  protestantský  ch.  v  2.  pol.  XVI.  stol. 
přebásnéním  A.  Lobwasscrovým.  Odtud  až 
do  prvních  desítiletí  XVll.  stol.  trvá  vlastni 
doba  rozkvětu  ch-u  protestantského,  jenž 
podlehl  témuž  osudu  jako  ^jrei^oriánský  zpěv. 
Bylť  původně  rhythmicky  bohat,  avšak  vmou 
varhaníků  a  lidu  spolu  zpívajícího  proměnil 
se  v  jednotvárný  zpěv  táhlého  pohybu,  až 
musil  býti  pro  větší  život  opatřován  ňi>u- 
rací  (viz  Chorální  spracování).  Pokusy 
vzkřísiti  původní  rhythmiky  až  dosud  nezda- 
řily se.  Pro  větší  rozmanitost  zaveden  byl 
střídavý  způsob  přednesu,  při  němž  jedno- 
tlivé sloky  připadají  obkrocmo  kůru  cviče- 
ných pěvců  a  lidu;  po  každém  verši  násle- 
duje pak  fermata  vyplněná  varhanní  mezi- 
hrou. Ryzost  a  důstojnost  ch-u  protestant- 
ského nemálo  porušil  příboj  francouzské  opery 
v  XVÍÍ.  stol.  a  pouze  na  čas  povznesl  ji  J.  S. 
Bach.  Poněvadž  vznik  ch-u  protestantského 
spadá  do  doby,  kdy  umění  hudební  vůbec 
povzneslo  se  již  k  znamenité  výši,  od  dob 
reformace  celá  řada  proslulých  skladatelů 
přímo  pracovala  o  jeho  zdokonalení:  Georg 
Rhaw,  Heinrich  Fink,  Arnold  v.  Bruck,  Martin 
Agricola,  Joh.  Kugelmann,  Nik.  llorrmann, 
Jon.  Eccard,  Melchior  Frank,  Ehrhardt  Boden- 
schatz,  Heinrich  Albert,  Thomas  Sclle,  Joh. 
Rosenmúller,  Joh.  Krůger,  Gcor^j  Nt  umark, 
Andreas  Hammcrschmidt,  Joh.  R.  Ahlc,  Joh. 
H.  Schein  a  po  Bachovi  syn  jeho  Ph.  Ema- 
nuel, Friedrich  Doles,  J.  Ad.  Hillcr  a  J.  G. 
Schicht. 

Reformovaná  církev  mnohem  později 
než  lutheránská  dodělala  se  zpěvu  chorálniho, 
jemuž  Zwingli  nevěnoval  nijaké  pozornosti. 
Teprve  za  Calvina  W.  Franěk  opatřil  melo- 
diemi překlad  50  žalmů  Marotových,  jež  Gou- 
dimel  (1562)  čtyrhlasně  složil  motettovým 
způsobem,  v  německé  reformované  církvi 
zobecněl  Lobwasserův  překlad  žalmů  fran- 
couzských, k  nimž  přistoupily  později  písně 
církve  lutheránské,  z  francouzské  církve  pak 
žalmy  Goudimelovy,  jak  je  přepracovali  pro 
ni  Courart  a  La  Bastide  (1679),  pronikly  v  pře- 
klade Dathenově  řl566)  do  nizozemské.  — 
Anglikánská  církev  pěstuje  obecný  zpěv 


žalmů  melodiemi  jednoduchými  rázu  ariós- 
ního.  —  V  církvi  pravoslavné  Jaroslav 
r.  1051  snažil  se  opraviti  zpěv  podporou  ře- 
ckých pěvců  a  vyvolal  způsob  kijevský,  na- 
zvaný tak  po  klášteře  založeném  jím  v  Kijevé 
r.  1041,  jenž  na  rozdíl  od  jednohlasnosti  kato- 
lického ch-u  zavedl  mnohohlasnost.  K  němu 
pojí  se  od  r.  1180  způsob  bulharský  a  řecký 
podobné  povahy.  R.  1605  Griška  Otřepe  v  za- 
vedl v  ruské  církvi  západní  zpěv,  avšak  r.  1656 
metropolita  Nikon  v  Novgorodé  paralysoval 
jej  starým  zpěvem  sedmihlasným,  který  udržel 
se  až  podnes  vytříben  byv  zatím  vlivem  vla- 
ských mistrů. 

Četné  sbírky  písní  katolických  z  dob 
předreformačních ,  jež  mimo  jiné  spořádali 
Vehse  (Lip.,  1537),  Leisentritt  (Budyšín,  1557), 
Corncr  (Vídeň.  1631),  G.  Kopp  (Pasov,  1659). 
rozšířeny  byly  vydatným  počtem  zpěvníků 
ve  stol.  aVIIL,  kdy  církev  dopustila,  že  i  při 
mši  lid  směl  zpívati  po  němečku.  V  té  dobé 
skládáno  pro  katolický  chrám  mnoho  nových 
písní  a  mimo  to  i  evangelické,  najmě  Geller- 
tovy  básně,  byly  upravovány  a  přejímány. 
Zpěvníky  takové  spracovali  Riedel  (Vídeň, 
1773),  Kohlbrcnner  (Mnichov,  1J77),  Wcrk- 
mcistcr  (Štut^art,  1784,  Mnichov,  1810), 
Wossenberg  (Kostnice,  1828)  a  mn.  j.  Po- 
dobně též  u  jiných  národů  vznikaly  a  v  hud- 
bu uváděny  byly  četné  písně,  jichŽ  jedno- 
tlivé sloky  apostrofují  některý  akt  katolické 
liturgie. 

Literatura:  a)  Ch.  katolický:  Habcrl, 
Magister  choralis  (10.  vyd.  Řezno.  J893); 
Kicnle,  Choralschule  (3.  vyd.  Freiburk,  1890); 
Porthicr,  Les  mélodies  Grégoriennes  ďaprcs 
la  tradition  (Tournay,  1880);  Lambillot,  Anti- 
phonaire  de  St.  Grégoire  fac-simile  de  ma- 
nuscrit  de  St.  Gall  (Brussel,  1872);  Schusin- 
ger,  Die  Sángerschule  von  St.  Gallen  vom 
Vílí.— XlI.Jahrh.  (Einsiedeln,  1858);  Schelle. 
Die  piibstliche  Sángerschule  in  Rom  (Vídeň, 
1872);  Gevaert,  Les  origines  du  chant  litur- 
gique  de  Téglise  latine  (Brussel,  1890);  Bol- 
lens.  Der  dcutsche  Choralgesang  der  kathol. 
Kirche  (Tubinky,  1851);  Báumker,  Das  kathol. 
deutsche  Kirchenlied  in  scinen  Singweiscn 
(Freiburk,  1883—91,  3  sv.);  Kehrein.  Kirchen- 
und  relig.  Lieder  aus  dem  Xlf.— XIV.  Jahrh. 
(Padcrborn,  1853);  týž,  Kathol.  Kirchenlieder 
aus  den  áltesten  Gesang.  und  Gebetbůchcrn 
(Vircpurk,  1859—63,  3  sv.);  Konrád,  Dějiny 
posvátného  zpěvu  staročes.  (Praha,  1881 , 2  sv.). 
b)  Ch.  protestantský:  Winterfeld,  Der 
cvang.  Kirchcngesang  (Lip.,  1843 — 47,  3  sv.); 
lláuser,  Gcschichte  dcs  christlichen  Kirchen- 
gcsangs  und  der  Kirchcnmusik  (Quedlinburg, 
1834);  Tuchcr,  Schatz  der  evang.  Kircheng. 
(Lip.,  1848,  2  sv.);  Wctzstein,  Das  deutsche 
Kirchenlied  im  XVf.,  XVIL  u.  XVIIL  Jahrh.; 
Wolfrum,  Die  Entstchung  und  erstc  Entwicke- 
lung  des  deut.  evang.  Kirchenliedes  in  musik. 
Hcziťhung  (Lip.,  1890);  Zahn,  Die  Melodien 
der  dcutsch.  evang.  Kirche  (1887— 90);  Bach- 
mann,  Zur  Entstchungsgcschichte  der  geist- 
lichen  Lieder  Luthers  (1884)  amn.  j.  —  Srv. 
Stecker,  Všcob.  dějepis  hudby,  ? 


Choralisté  —  Chorásán. 


315 


Choralisté  nazývali  se  pěvci,  jimž  svčřeno 
bylo  studium  a  provozování  chorálu  při  ob- 
řadech církevních  ve  chrámech  kapitolních, 
na  rozdíl  od  pěvců  v  kostelích  farních  pů- 
sobivších,  již  zváni  byli  literáty  (v.  t.).  Jako 
jiné  osoby  ve  službě  chrámové  zaměstnané 
obláčeni  byli  i  ch.  ve  zvláštní  roucho. 

Chorálni.  Slova  toho  užívati  sluší  jakožto 
kvalifikace  odvozující  se  od  pojmu  chorálu, 
nikoli  však,  jak  v  češtině  zhusta  se  děje,  od 
pojmu  choru  (sboru).  Tak  nesprávné  mluví 
se  o  ch-m  výjevu  (pro  sbor  a  sóla  bez  in- 
strumentálního právodu),  ku  provozování 
mimodivadelnímu  určeném  (něm.  Chorscené)^ 
na  místě  výjevu  chórového  či  chorického 
(sborového).  —  Ch.  kniha  (Choralbuch),  sbírka 
protestantských  chorálA  pro  praktickou  po- 
třebu varhaníků,  v  níŽ  jednotlivé  melodie 
jsou  opatřeny  počíslovaným  basem  anebo 
zharmonisovány  čtyřhlasně.  Do  XVÍII.  stol. 
zastupovaly  ch.  knihy  zpěvníky,  ježto  obsa- 
hovaly vesměs  meloáie  počíslované.  Nejob- 
jemnější ch.  knihou  jest  J.  B.  Kónigův  Har- 
monischer  Liedcrschati  se  2000  chorály  na 
9000  písni  (1738, 2.  vyd.  1776).  Podobné  sbírky 
spracovali  Doles  (1785),  Kuhnau  (1786),  J.  Ad. 
Hiller  (1793),  Umbrcit  (1811),  Schicht  (1819), 
J.  Ch.  Rinck  (1829),  C.  F.  Becker  (1844),  Erk 
řl863).  Kadě  (1869),  Jakob  a  Richter  (1873)  a 
Faiszt  (1876).  — -  Ch.  notace  vznikla  ve  Francii 
▼e  XÍI.  stol.  tím,  že  na  liniích  umístěné  značky 
písma  neumového  obdržely  za  základ  černý 
čtverec  (■).  pročež  zvány  byly  notae  quadvatae 
nebo  quadriqiiartae.  Neumové  značky  »virga< 
a  >punctum«  (viz  Neumy)  vyskytují  se  pak 
v  obměněné  podobě:  ■  a  ♦■.  Značky  ch. 
notace  udávaly  pouze  absolutní  výšku  tónu 
bez  rhythmické  hodnoty.  Teprve  mensurní 
hudba  propůjčila  jim  casomérnou  platnost 
přejavši  je  pro  své  notové  písmo  a  opatřivši 
názvy  longa^  brevis  a  semibrevis  a  od  těch  dob 
ch.  notace  zhusta  přidržovala  se  výlučně 
značky  ■ .  Na  historický  původ  ch.  notace 
z  písma  neumového  ukazují  zvláštní  kom- 
plexy značek  t.  zv.  ligatury  (v.  t.),  kteréž 
rovněž  přijala  mensurní  notace.  —  Ch.  přede- 
hra jest  skladba  pro  varhany,  sloužící  lidu  za 
průpravu  ke  zpěvu  chorálu,  modulující  do 
příbuzných  tónin  svrchní  neb  zpodní  domi- 
nanty a  těžící  motivicky  z  melodie  cho- 
rálu. —  Ch.  spracovánf  nazývá  se  opřádání 
chorálu  způsobem  kontrapunktickým ,  buď 
čtyřhlasnou  neb  i  vícehlasnou  jednoduchou 
sazbou  (nota  proti  notě)  nebo  figuračně  s  cho- 
rálem jako  kantem  firmem  nebo  kanonickým 
vedením  vlastní  melodie  chorální  či  hlasů 
provázejících,  anebo  konečné  způsobem  fugy, 
jci  může  buď  umisťovati  chorál  jen  jako  can- 
lus  firmus,  anebo  fugicky  probírati  chorální 
thcma  samo.  Ch.  spracování,  jež  může  usku- 
tečněno býti  jak  ve  vokální,  tak  i  v  instru- 
mentální větě,  nalezlo  v  J.  S.  Bachovi  nej- 
většího pěstitele.  ^ 

Choratioe:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt. 
a  okr.  Benešov,  fara  a  pS.  Sázava;  28  d.,  207 
ob.  č.  (1890),  samoty  Javor  a  Spálený.  Ves 
připomíná  se  r.  1205  jako  majetek  před  tím 


kláštera  ostrovského  a  r.  1437  náležela  ke  klá- 
šteru sázavskému.  —  2)  Ch.  (KartitO,  osada 
t.  u  Bořku,  na  1.  bř.  Labe,  hejt.  a  okr.  Děčín, 
fara  Nebočany,  pš.  Doubkovice;  35  d.,  248 
ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.,  žel.  zastávka  Rak.-uh. 
st.  dr.  (Praha-Podmokly). 

Choráaán,  t.  j.  země  východu,  země  slunce, 
provincie  v  nejzazší  sev.-vých.  Persii,  mezi 
stepmi  nížiny  Turánské  a  solnými  pouštěmi 
vysočiny  Iránské,  ohraničená  na  sev.  územím 
Tekke-Turkmenů,  nyní  ruským,  na  vých. 
Afgánistánem,  na  jihu  prov.  Kirmánem  a  na 
západu  územími  Jezdem,  Semnán-Dámgánem, 
Bostámem  a  Astrábádem.  Povrch  jest  dílem 
hornatý,  dílem  rovina.  Na  sev.  prostupují  pro- 
vincii směrem  od  jihových.  k  sev.-záp.  rovno- 
běžná až  3000  m  vys.  pásma  horská,  výběžky 
to  Hindukuše,  spojující  jej  s  Elbursem.  Nejsev. 
z  nich,  Hazár-Mesdžid,  odděluje  Ch.  od  ruské 
Asie  a  jest  přestupný  pouze  velmi  úzkými  a 
nesnadno  schůdnými  roklemi.  Střední  pásmo 
tvoří  Pušt-i-Kuh-i-džám,  pohoří  Bináludské  a 
Ala-dag,  jižní  pásmo  Kerat-Kuh,  Kuh-i-Sary 
a  Džuvein-Kuh.  Mezi  těmito  horskými  pásmy 
rozprostírají  se  široká,  1000-.-1200  m  vys., 
úrodná  údolí.  Mezi  sev.  a  středním  pásmem 
jest  údolí  Mešhedské,  protékané  Kešet-rúdem, 
vlévajícím  se  na  hranici  rusko-perské  do  Herí- 
rúdu.  Údolí  pokračuje  dále  na  sev.-záp.  k  moři 
Kaspickému,  k  němuž  spěje  druhá  řeka  údolí 
odvodňující,  Atrek.  Při  rozvodí  obou  těchto 
řek  jest  údolí  1225  m  vys.  Pásmo  střední  a 
jižní  uzavírají  údolí  Níšápurské,  odvodňované 
prameny  Kal  Múry,  ztrácející  se  ve  velké 
solné  stepi  Kevir  ve  střední  Persii.  Údolí  na 
sev.-záp.  k  údolí  Níšápurskému  se  přikláda- 

Jící  odvodňuje  Gurgán  do  Kaspického  moře. 
ižní  čásť  provincie  Kuhistán  prostoupena 
jest  ve  svém  středu  různými  pásmy  horskými 
směru  většinou  od  sev.-záp.  k  jihových.  Nej- 
větší z  pásem  těchto  jsou  na  sev.  Kách-Kuh 
a  Gezuk-Kuh,  na  jihu  Dubuš-Kuh  (2070  m). 
Řeky  s  hor  těchto  stékající  skoro  všecky 
ztrácejí  se  v  okolních  stepích  a  pouštích, 
z  nichž  na  záp.  do  Ch-u  značnou  části  zasa- 
huje solná  step  Kevir,  na  jihozáp.  poušC  Lút, 
na  jihových.  poušC  Dašt-i-Náumíd.  Krajiny 
tyto  jsou  pusté  a  jen  tu  a  tam  oasami  pře- 
rušené. Podnebí  jest  v  létě  velmi  horké, 
v  zimě  dosti  studené.  Zemědělství  daří  se 
mimo  v  úrodných  údolích  mezi  sev.  pásmy 
horskými  pouze  tam,  kde  uměle  se  zavod- 
ňuje. Pěstuje  se  obilí,  rýže,  mnoho  ovoce, 
zelenina,  tabák,  bavlna,  hedvábníci,  konopí  a 
manna.  Na  rozsáhlých  pastvinách  provincie 
značný  chov  dobytka,  jmenovitě  koní,  vel- 
bloudů, hovězího  dobytka,  koz  a  ovcí.  Ze  zví- 
řat divoce  žijících  vyskytují  se  tigři,  šakalové 
a  divocí  oslové.  Průmysl  neveliký;  vyrábějí 
se  koberce,  hedvábné  látky,  plátno,  sukno 
z  velbloudích  chlupů  a  výtečné  zbraně.  Značný 
jest  obchod  karavanní,  jmenovitě  z  Persie  do 
Afgánistánu  přes  Birdžand.  Počet  obyvatel- 
stva na  322.118  km*  páčil  Mac  Gregor  r.  1875 
na  693.000,  nyní  nelze  počet  ten  blíže  určiti. 
Jsou  to  hl.  Tádžikové;  mimo  tyto  jsou  zde 
kočovné  kmeny  původu  arabského,  tureckého. 


316 


Chorázin  —  Chorda. 


kurdského  a  afgánského.  Hl.  m.  jest  MeŠhed 
s  asi  70.000  ob. ;  velké  poutnické  mésto  Šiitů, 
s  náhrobní  mešitou  Imáma  Alího.  Nedaleko 
Nišápúru  bohaté  naleziště  tyrkisů.  — -  Ch.  ná- 
sledkem své  polohy  mezi  Persií  a  Afgánistá- 
nem  podroben  byl  velmi  střídavému  osudu. 
V  starověku  náležel  k  říši  perské  a  sice 
k  satrapiím  Árii  a  Margianě.  Po  smrti  Alex- 
andra Velkého  připadl  k  říši  Seleukovců.  Ve 
III.  stol.  př.  Kr.  dostala  se  vých.  část  Ch-u 
střídavě  pod  panství  králů  řecko-baktrických, 
kdežto  v  záp.  Části  r.  256  př.  Kr.  Arsakes  I. 
založil  říši  Parthů,  dav  násilným  způsobem 
sprovoditi  se  světa  místodržitele  Seleukovců 
Ferekla.  R.  226  po  Kr.  zmocnili  se  Ch-u 
novoperští  Sásánovci,  jichž  panství  pova- 
leno r.  646  muhammedánskými  chalífy.  R.  821 
místodržitel  Táhir  prohlásil  se  za  neodvislého 
a  založil  říši  Táhirovců.  Tato  dynastie  již 
r.  873  musila  ustoupiti  Zafarovcům,  po  nichž 
následovali  Sámánovci  a  pak  Gaznavovci. 
R.  1037  dobyli  záp.  Ch-u  Seldžúkové  a  až 
do  r.  1063  byl  zde  jich  místodržitelcm  Alp 
Arslan.  Po  něm  následoval  syn  jeho  Melek 
šáh  a  pak  r.  1092  Sandžar,  bratr  sultána  Bar- 
jaroka,  jenž  po  smrti  Sandžarově  r.  1114  při- 
pojil Ch.  k  říši  perských  Seldžúků.  Uprostřed 
XII.  stol.  Ch.  ovládli  Chivští,  podlehli  však 
r.  1221  Džengizchánovi,  jehož  potomci  vládli 
pak  i  v  Ch-u.  V  XIV.  stol.  panovali  na  jihu 
v  Herátu  Gúrovci,  na  sev.  v  Sebzeváru  Šar- 
bedárovci,  nastoupivší  po  smrti  posledního 
potomka  Džengizchánova  Abú  Saída.  R.  1381 
přirazil  na  Ch.  Tímur.  Panovník  scbzevárskj 
Chodža  Alí  ^luajjed  podrobil  se  a  podržel  svoji 
říši;  naproti  tomu  hcrátský  Gajás  Eddín  Pír 
'Alí  urputné  se  bránil,  až  musil  vzdáti  nej- 
pevnější tvrz  svoji  Fušendž,  načež  tato  čásť 
Ch-u  ukrutně  byla  Timurcm  popleněna.  Ti- 
murův  syn  Šáh  Kóh  r.  1396  založil  dynastii 
Timurovců,  která  ovládla  též  Seistán  a  Mázen- 
derán.  R.  1507  zmocnil  se  Ch-u  Uzbck  Šajbek 
Chán,  později  pak  území  rozděleno  mezi  Uz- 
beky  a  Persii.  R.  1716  zmocnili  se  Afgánci 
Herátu;  Nádir  Šáh  r.  1735  sice  území  toto 
opět  pro  Persii  dobyl,  avšak  po  jeho  smrti 
opět  vých.  čásť  Ch-u  připadla  k  Afgánistánu, 
při  němž  do  dnes  trvá.  —  Srv.  Khanikov, 
Mémoire  sur  la  partie  méridionale  de  TAsie 
centrále  (Petrohrad,  1863);  Bellew,  From  the 
Indus  to  the  Tigris  (Lond.,  1873);  Mac  (ire- 
gor,  Narrativc  of  a  journey  through  the  pro- 
vince of  Khorassan  (t.,  1879,  2  sv.). 

Chorázin,  řec.  Korakinos,  místo  nedaleko 
Kafarnaum  v  rovině  genezaretské  v  Galilei, 
v  němž  Kristus  vykonal  několik  zázraků,  ale 
víry  nenašel.  Stotožňuje  se  se  zříceninami 
Keráze  asi  4  km  sev.  od  Tel-Húmu  polože- 
nými, ale  lokalisování  tó  není  naprosto  ne- 
pochybné. 

Chor^iy  [-ronži],  lat.  vexilllfer^  korou- 
hev nik,  byl  v  Polsku  a  na  Litvě  název  pro 
rozličné  hodnostáře.  Pro  celé  království  byl 
v  Polsku  jeden  velký  korunní  ch.  {yexil- 
lifer  regni)  a  ieden  dvorní  korunní  ch. 
(v.  curiae  regni),  pro  Litvu  velký  litevský 
ch.  {v.  magni  ducatus  Lituaniaé)  ad  v  orní  li- 


tevský ch.  (v.  curiae  m.  duc.  Lituaniac).  Ch. 
dvorní  zastupoval  ch-ho  velkého.  W*  vojc- 
vodstvích  a  zemích  byli  ch-ží  zemští  {vcxil- 
liferi  terrarum,  palatiuatuum),  jejichž  původ 
jest  starší  než  původ  ch-ho  velkého.  Kdežto 
totiž  úřad  velkého  ch-ho  povstal,  jak  se  zdá. 
někdy  na  sklonku  XV.  stol.,  připomínají  se 
zemští  ch-ží  již  dříve  (při  pohřbu  Kazimíra 
Vel.  bylo  jicn  dvanáct).  Obyčejné  byl  v  kaž- 
dém vojevodství  jeden  zemský  ch.  Pouze 
vojevodství  sieradské  a  l^czycké  mělo  po 
dvou  ch-žích:  velkého  a  menšího.  Úřad  svůj 
vykonávali  velcí  ch-ží  při  slavnostních  pří- 
ležitostech, jako  při  korunovaci  králově,  při 
jeho  pohřbu,  při  výpravě  proti  nepříteli  atd. 
Byl-li  král  přítomen,  nalézal  se  velký  korunní 
ch.,  maje  prapor  korunní  v  ruce,  obyčejné 
po  pravé  straně  králově  před  velkým  korun- 
ním maršálkem,  kdežto  velký  ch.  litevský  byl 
f>o  levé  straně  panovníkově.  Srv.  Lengnich, 
US  publicum  regni  Poloni  (Gdaňsko,  1742  a 
1746).  -dic. 

Chorda,  lat.  (řec.  xogSij,  střevo),  struna, 
zvláště  střevová,  provaz,  tětiva. 

Ch.  v  lékařství.  Zde  setkáváme  se  s  tímto 
názvem  několikráte  v  původním  i  přenese- 
ném znění  pro  označení  tenkých,  strunovi- 
tých  útvarů  a  pak  pro  označení  zvláštního 
napnutého,  sevřeného  i  l>olestivého  stavu  ně- 
kterých ústrojů,  jako  je  na  př.  t.  zv.  ch.  penis 
čili  venerea  jakožto  následný  stav  kapavky. 
Ch.  dorsalis  (notochord  či  struna 
hřbet  ní)  jest  původním  podkladem  kostry 
obratlovců.  Strunou  hřbetní  vyrozumíváme 
ohebný  válec,  jenž  uložen  jsa  pod  rourou 
nervovou  a  nad  ústrojím  zažívacím  sahá 
v  konci  předním  až  po  zpodinu  středního 
mozku,  v  zad  pak  táhne  se  až  ku  konci  ocasu. 
Útvar  tento  má  však  jen  u  nižších  obratlovců 
zvláštní  úlohu,  jelikož  jest  u  Amphioxa  jedi- 
ným dílem  kostry  a  u  mihulí,  ryb  a  amfibií 
tvoří  i  u  dospělých  individuí  značný  ústroj, 
nikoli  však  u  vyšších  obratlovců  a  člověka; 
u  těchto  má  útvar  ten  jen  v  první  době  em- 
bryonální význam  předběžné  kostry,  která 
pak  podléhá  regressiv- 
ním  změnám  a  ustupu- 
je posléze  stálé  kostře, 
flistologicky  skládá  se 
ch.  ze  značného  množ- 
ství buněk  příslušejí- 
cích původně  entoder- 
mu;  buňky  ty  odděluji 
se  záhy  o'á  entodermu 
ve  způsobe  pruhu  a 
vytvořují  na  povrchu 
svém  stejnoměrnou  blá- 
.  nu   pružnou,  totiž  po- 

^- ^^1- JÍ;oi;/oVa.^*"'    chvu     ch;dy    vnitřní 

r.  ch.  pochva  struny  hřbeint.    (^i^^tica   Cl  limitans  l«- 
b.  ch.  butiky  choTůové,  e.ch.    terna).    Zatím  se  bun- 


'y    ky 
'»•    obr 


hořeni,  o.d.  oblouky  dolcnl,     ^^^/^  ^^jg    ^   ^;,  n      fj, 

jímajíce  tekutinu  vy- 
tlačující protoplasma  a  nabývají  na  po- 
vrchu tuhé  blánky.  Jenom  pod  pochvou  zů- 
stanou  buňky  malé  na  protoplasma  bohaté 


Chorda  Avesta  —  Chorclála. 


317 


tvoříce  jednoduchou  vrstvu,  totiž  epithél 
ch-dy  (vyobr.  č.  1918.  e.  ch).  Jinak  chová  se 
ponékud  skladba  histologická  ch-dy  u  Am- 
phioxa,  poněvadž  je  mnohem  složitější  neŽ 
popsaná.  U  tohoto  nejjednoduššího,  avšak  ne- 
pravého obratlovce  skládá  se  struna  hřbetní 
uvnitř  z  četných  příčné  uložených  a  penízko- 
vité  uspořádaných  tenkých  terčíků,  mezi  ni- 
miž pozorovati  lze  tu  a  tam  skuliny.  Na  po- 
vrchu ch-dy  rozpoznáváme  vnitřní  a  zevní 
pochvu;  ona  je  koncentricky  žíhaná,  tato  po- 
délně a  vysílá  výběžky  obalující  dorsálně  mí- 
chu, ventrálné  dutinu  těla.  Ú  pravých  obrat- 
lovců vzniká  vně  od  vnitřní  pochvy  z  ele- 
mentů histologických  mesodermu  ještč  jiný 
obal  fibrilární  obsahující  někdy  i  buňky,  jenž 


C.  1919.  Podélný  řez  čisti  páteře  mladého  Žraloka. 
c.vn,  chnipavka  vnitřni,  c.pr.  chrupavka  si^edni,  c.  ý  chru> 
pávka  zevní,   ch.  chorda  dorsalís,  v.  vi.  vaz  meziobratlový. 

sluje  skeletogenní  vrstvou,  na  jejímž  povrchu 
povstává  druhdy  zevní  pochva  ch-dy  (elastica 
či  limitans  extema).  Vrstva  skeletogenní  má 
úzké  vztahy  k  rouře  vazivové,  která  obklo- 
puje míchu.  Oba  útvary  šlovou  dohromady 
kožní  páteří,  jež  přeměňuje  se  úchylným  způ- 
sobem u  různých  obratlovců  v  chrupavkovou 
páteř.  Tato  může  býti  stálou,  totiž  u  mihulí, 
žraloků  a  ganoidních  ryb  chrupavčitých,  nebo 
se  přeměňuje  v  kostnatou  páteř  kostnatých 
ganoidních  a  kostnatých  ryb,  rovněž  jako 
u  ostatních  obratlovců  a  člověka.  Pochod 
těchto  změn  jeví  se  rozmanitým  způsobem 
u  rázných  skupin  obratlovců  a  souvisí  s  vý- 
vojem páteře.  Jakmile  nabývá  skeletogenní 
vrstva  tvaru  chrupavkového,  pozorovati  lze, 
ic  se  bezprostředně  na  povrchu  struny  hřbetní 
vytvořuje  hmota  chrupavková  rozpadající  se 
na  tři  vrstvy,  vnitřní  (vyobr.  č.  1919.  c.  v/i.), 
střední  (c.  pr)  a  na  vnější  (c.  7.);  zároveň  roz- 
čleňují  se  vrstvy  ty  podél  na  stejnoměrné 
oddíly  (metamery),  jeŽ  odpovídají  jednotlivým 
obratlům.  Z  části  nalézající  se  mezi  obratli, 
která  se  však  nesúčastní  při  tvoření  chru- 
pavky,  vyvíjejí  se  v  době  pozdějších  přeměn 
vazy  meziobratlové  (Ugamenta  intervertebralia 
a  j.,  vyobr.  č.  1919.  v.  m.).  Tou  dobou  pod- 
léhá struna  hřbetní  odchylným  změnám  u  růz- 
ných obratlovců;  buď  totiž  zůstává  stejno- 
měrně okrouhlým  válcem,  jenž  s  vyvíjející  se 
kostrou  rovněž  vzrůstá,  nebo  ji  obratle  za- 
škrcují;  konečně  docela  zaniká.  Dlouhou  dobu 
mělo  se  za  to,  že  strunou  hřbetní  vyznačeni 
jsou  výlučné  obratlovci.  Nyní  však  víme,  že 
i  u  nižších  zvířat,  zejména  u  pláštěnců,  jeví 
se  v  době  embryonální  ch.  d.,  která  však 
záhy  zaniká.    U  některých  měkkýšů  tvoří  se 


také  uvnitř  roury  zažívací  dlouhý  hlcnovitý^ 
válec,  zvaný  vedlejší  střevo,  jenž  se  zevné 
zdánlivě  podobá  struně  hřbetní.  Podle  ně- 
kterých badatelů  odpovídá  útvar  ten  struně 
hřbetní  pláštěnců,  Amphioxa  a  pravých  obrat- 
lovců. Rhn. 

Ch-e  tendineae  (lat.),  strunky  šlašité 
uvnitř  srdce  spojující  svalíky  bradavkové  a 
chlopně  dvojcípé  i  trojcípé. 

Ch.  tympani  (lat.),  struna  bubínková, 
je  strunkovitá  spojka  nervová  mezi  čivem 
lícním  {nervus  facialiS'V\\)  a  čivem  jazykovým 
(«.  iingualis  z  V.  3.),  jež  obloukovité  prostu- 
puje dutinou  bubínkovou,  kladouc  se  zvláště 
mezi  kovadlinku  a  kladívko,  a  vystupuje 
v  t.  zv.  Glaserově  štěrbině  za  kloubem  saňo- 
vým z  kosti,  aby  se  pak  po  vnitřní  straně 
téhož  kloubu  spojila  s  čivem  jazykovým.  Tato 
strunka  je  zajímavá  tím.  Že  obsahuje  sekreto- 
ricka  vlákna  pro  slinné  a  slizové  žlázy  pod- 
sáňové  i  podjazykové  a  do  jisté  míry  též 
vlákna  chuťová.  Vyhledávání  původu  těchto 
vláken  patřilo  a  patři  dosud  k  zajímavějším 
problémům  fysiologickým  a  vedlo  k  důmysl- 
ným pokusům,  které  vysvětlují  též  některé 
stránky  počátečného  stadia  při  zažívání  a. 
tráveni. 

Ch-e  umbilicales  (lat.\  vazy  pupeční, 
jsou  párovité  provazce  v  dolním  oddílu  přední 
stěny  břišní,  tvoříce  zbytek  původních  te- 
pen pupečních,  které  v  plodu  po  porodu, 
zacházejí.  Hlavně  v  dolním  oddílu,  který  se 
celkem  shoduje  s  ohybem  tříselným,  zdvi- 
hají pobřišnici  ve  zvláštní  podélné  řasy,  kte- 
réž mívají  při  vznikání  kýl  někdy  značný 
význam. 

Ch.  v  o  c  al  i  s  (lat.),  páska  hlasová,  v.  H  r  t  a  n. 

Chorda  Avesta  viz  Avesta  4). 

Chordála  jest  přímka  spojující  průsečíky 
dvou  křivek.  Zejména  spojnici  průsečíků  dvou 
kružnic  jmenujeme  jejich  ch-lou.  Tato  ch.  (též 
osa  radikálu)  jest  ícolma  k  přímce  spojující 
středy  daných  kružnic  a  je  reálnou,  i  když 
průsečíky  kružnic  nejsou  reálné,  t.  j.  když 
kružnice  se  skutečně  neprotínají.  Ch-ly  vzni- 
kající při  vzájemném  průseku  tří  kružnic  pro- 
cházejí jedním  bodem;  toho  užívá  se  při  kon- 
strukci ch-ly  dvou  kružnic  se  neprotínajících  . 


č,  1920.  Chordala 

(vyobr.  č.  1920.).  Zvolíme  pomocnou  kruž- 
nici K',  kružnice  dané  AT,  K,  protínající,  ve- 
deme obé  ch-ly  (AT' a:,,  K''K.)',  jich  průse- 
číkem   kolmo    ke    spojnici    středů    kružnic 


320 


Chorier  —  Chorion. 


dicc  bývalý  chrám  Dianin),  prádelnu  lnu, 
výrobu  sukna,  olejárny,  pésténí  vína  a  luštěnin 
a  690.  jako  obec  1617  ob.  řl891).  Poblíž  lomy 
břidlicové  a  mramorové.  Obyvatelstvo  zdej- 
šího okrsku  četné  stehuje  se  do  Afriky  a 
Ameriky.  Ch.  bylo  ve  starověku  hl.  m.  Ka- 
turigů;  z  dob^  římské  zachovaly  se  četné 
starožitnosti.  Kanton  má  na  170*38 /rm*  v  8  ob- 
cích 4339  ob. 

Ohorlar  [šorjél  Nicolas,  hist.  a  spisov. 
franc.  (*  1612  ve  Vicnné  —  f  1692),  advokát, 
paladín  Církve  římské  a  padovánský,  napsal 
svrchovaně  nemravné  spisy  Aloistae  Sigeae 
ToUtanae  satira  sotadica  de  arcanis  amoris. 
Alolsia  hispanice  scripsit,  tatinitate  donavit 
J.  Afeursius  (6  dialogů,  v  Grenoblů  u  knihk. 
Nicolasa)  a  J.  Meursit  Elegantiae  latini  sermo- 
yiis  (Geneva,  předešlý  spis  rozš.  o  7.  dialog, 
pak  Amster.  1657  a  mnoho  franc.  překl.)  a 
celou  řadu  děl  dějepisných,  z  nichž  veledůle- 
žitý jsou  Vhistoire  généraU  du  Dauphine 
(1.  cist  v  Grenoblů.  2.  v  Lyonu  1672)  a  Re- 
cherches  sur  les  antiquités  de  la  ville  de  Vienne 
(Lyon  a  Vienne,  1658). 

Chorilamb  nazývá  se  metrický  tvar:  -  ^  ^  -. 
Staří  metrikové  pokládali  jej  neprávem  za 
stopu  metrickou.  Správný  výklad  rhythmický 
jest  ovšem  ten,  Že  třeba  pokládati  jej  za  di- 
podii  (v.  t.)  daktylskou,  jejíŽ  druhý  daktyl 
jest  katalektický  v  jednu  slabiku  buď  tím,  že 
obě  krátké  zastoupeny  jsou  pomlčkou,  nebo 
že  první  délka  daktylu  prodloužena  jest  na 
dobu  trvání  celé  stopy,  tedy  buď-  ^  ^  |  -  a  a 
aneb  -  ^  *-  |  •— i.  Knr. 

Chorlklos  z  Gázy,  řec.  rhétór  z  doby  by- 
zantského císaře  Anastasia,  žák  Prokopi ů v. 
Byl,  jak  se  zdá,  křesťanem,  ač  velmi  často 
operuje  řeckou  mythologií.  Zachovaly  se  nám 
od  něho  řeči,  deklamace  (řiřiřtai),  popisy  pa- 
mátek uměleckých  {i-ucpQáatiq)  složené  po 
vzoru  Filostratu  a  j.  Spisy  Ch-ovy  vyznačují 
se  veskrze  přesládlosti  a  affektovanou  ele- 
ř;ancí  slohu.  Přes  to  byl  Ch.  vzorem  všech 
byzantských  rhétorů  a  deklamatorů.  Velmi 
často  užívá  Ch.  éthických  sentencí,  průpo- 
vídek  a  p.  Pro  dějiny  řeckého  umění  podá- 
vají spisy  Ch-ovy  leckteré  zajímavé  příspěvky. 
Vydány  byly  Boissonadem  (Pař..  1846).  Nové 
kritické  vydaní  připravuje  R.  Fórster.     Vý, 

Chorillos  [čoriljos],  mořské  lázně  v  dep. 
Lima  jiho-amer.  rep.  Peru,  13  km  j.  od  Limy 
při  zálivu  Velkého  okeánu,  jejž  proti  moři 
uzavírá  Punto  de  Ch.  S  Limou  spojeno  jest 
Ch.  žel.  drahou  a  má  4329  ob.  Boháči  z  Limy 
a  Callaa  mají  zde  svá  letni  sídla.  R.  1881  do- 
byto chilským  loďstvem. 

Chorin  in  der  Mark,  nádraží  žel.  trati 
Berlín-Stargard-Gdansko  v  kraji  angermund- 
.ském  postupimského  vlád,  okr.  v  Braniborsku; 
4  Um  odtud,  12  km  jz.  od  Angermúnde  jsou 
zříceniny  proslulého  kláštera  někdy  cisterci- 
áckého, který  zal.  r.  1231  pod  jm.  Gottes- 
stadt  na  ostrově  Paarstcinského  jezera  a 
r.  1270  přeložen  do  Ch-a,  kdež  s  počátku 
měl  jméno  Mariensec.  Klášter  byl  r.  1543 
saekularisován.  Z  rozsáhlé  skupiny  budov  za- 
choval se  pouze  kostel  o  samotě  stojící,  pro- 


vedený v  ranné  gotice,  s  hroby  markrabat 
braniborských  Jana  I,,  Otty  IV.,  Konráda  L^ 
Hermanna  a  Valdemara  Velkého. 

Ohorlna,  ves  mor.,  viz  Choryň. 

Ohorimnui  Jan,  latiník  (*  po  r.  1560  v  Čes. 
Třebové  —  t  3.  kv.  1606  v  Praze),  po  pří- 
pravných studiích  na  městských  školách  ve 
Slaném  a  Žatci  odebral  se  na  universitu  do 
Prahy,  kdež  se  stal  r.  1581  bakalářem,  r.  1584 
magistrem  a  r.  1592  profcssorem.  Byl  vedle 
Campana  a  Carolida  přední  básník  latinský 
v  Čechách  na  rozhraní  XVI.  a  XVU.  stol.,, 
vynikaje  v  četných  skladbách  libou  plynností 
a  květnatým  rázem,  nezřídka  však  i  poměr- 
ným vzletem  a  promyšleným  souladem.  Nej- 
zdařilejší jsou  jeho  idyUicKé  popisy  čtyř  roč- 
ních počasí:  Idyllion  de  Májo  mense,  mundi 
pictore  (1589),  De  quarta  parte  anni  (t.  j.  o  zimě; 
et  eius  occupationibus  Cl59S)f  De  secunda  parte 
ťinwi,  aestate  (1604),  ue  auctumno  (1605);  po- 
druhé všecky  částJcy  pohromadě  vydal  Josef 
Hcliades  r.  1616;  z  ostatních  předčí  skladba 
o  MladStkách  Dialogvs  de  Bethleemiticis  infan- 
íibus  ab  Herode  caesis  (1593)  a  některé  básné 
příležitostné,  zejména  elegie  na  smrt  Petra 
Codicilla(l589),  Mat.  Dvorského  zHájku  (1599), 
Vil.  z  Rožmberka  (1592)  a  Dan.  Adama  z  Vele- 
slavína (1599),  epithalamia  Janu  Duchoslavovi, 
bývalému  učiteli  v  Hradci  Králové  (1593), 
Adamu  Rosaciovi  Sušickému  ri594)  a  Vítu 
Dentulinovi  (1594),  obsažné  blahopřání  baka- 
lářům z  r.  1593  a  poslání  (Fiopempticon)  Jindř. 
Clingeriovi,  Míšňanu,  kayŽ  r.  1605  z  Prahy 
do  vlasti  odcházel.  Souvěkovci  velmi  si  vážili 
Ch-na  nejen  pro  důkladné  vědomosti,  ale 
i  pro  jemnou,  ušlechtilou  povahu.  Pochován 
byl  v  kostelíku  Božího  Těla  na  Nov.  Městě. 
Campanus  věnoval  mu  pohrobní  vzpomínku. 
Viz  Dlabač  J.  B.,  Joh.  Chorinus  (1821),  kdeř 
obsaženy  zprávy  životopisné,  úplná  biblio- 
grafie a  výňatky  ze  spisů.  77ir. 

Chorlniti  z  Ladské  viz  Choryňští  z  L. 

Chorioblastosy  či  ohorlodaBmosy  (l^ec.) 
jsou  nemoci  kožní  podmíněné  úchylným  vzrů- 
stem, po  případě  bujením  vaziva  kožního, 
na  př.  lupus,  lepra,  syfilom,  íibrom,  lipom, 
angiom,  sarkom  kůže  a  pod. 

Chorloldaa  (řec),  cevnatka,  viz  Oko. 

Chorion  či  blána  řasnatá  {placenta  foe- 
talis)  jest  blána  zevní  zárodkem  utvořená,  jei 
má  na  celém  svém  vnějším  povrchu  četné 
výběžky  či  klky  s  konečnými  větvemi  ccv 
krevních,  pocházejících  z  provazce  pupečního 
(viz  Děloha  s  vyobr.).  Na  začátku  vývoje 
embrya  vzrůstá  blána  tato  stejnoměrně,  po- 
sléze však  rozpadá  se  na  dvě  různé  části  a 
sice  na  ch.  frondosum  a  ch.  iaeve.  Čásť  prv- 
néjší  přiléhá  přímo  ku  sliznici  dělohy  na  tom 
místě,  kde  se  vytvořuje  blána  zvaná  deci  dna 
serotiua  čili  placenta  uterina;  mezitím  pokrývá 
vně  druhou  čásť  blána  nazvaná  decidua  re- 
flexa;  konečně  tvoří  amnion  vnitřní  povlak  ce- 
lého ch-ia.  Ve  druhé  oné  části  ch-ia  povrchné 
klky  nerostou  dále  a  cévy  krevní  v  nich  ulo- 
žené mizejí,  tak  že  zde  blána  stává  se  prů- 
zračnou a  tenčí.  V  první  části  (ch.  froudoíum) 
objevuje  se  opačný  poměr,  jelikož  klky  v  teta 


Choripetalae  —  Chorley. 


321 


části  se  vyvíjejí  tím  způsobem,  že  se  stromo- 
vité rozvětvuji,  ponořujíce  se  do  prohlubin 
sliznice  délohy.  roněvadž  se  však  současně 
i  cévy  krevní  v  klcích  mnohonásobné  roz- 
větvují, jeví  se  čásC  tato  ch-ia  ve  způsobu 
ústrojí  na  cévy  krevní  bohatého,  výživného 
pro  zárodek.  S  počátku  embryonální  doby 
záleží  pak  jemná  skladba  ch-ia  z  vaziva  hu- 
speninovitého  s  jednotvárnou  hmotou  základní 
a  hvézdovitými  buňkami  s  rozvětvenými  vý- 
běžky; později  však  přeměňuje  se  ono  ve 
vazivo  fibrilární.  Epithél  vystýlající  vné  po- 
vrch ch-ia  skládá  se  v  prvních  měsících  vý- 
voje embrya  ze  dvou  vrstev,  povrchní  a  vnitřm'. 
Ve  vrstvě  oné  nelze  viděti  ohraničených  bu- 
něk, spatřujeme  pouze  jednotvárnou  hmotu 
s  jádry  nepravidelné  v  ní  uloženými,  jež  slově 
syncytium.  Vrstva  druhá  či  vnitřní  jest  naproti 
tomu  složena  z  určitých  buněk  tvaru  kubi- 
ckého. Co  se  týče  pozdějších  poměrů  ch-ia, 
třeba  podotknouti,  Že  poměry  ty  nalézají  se 
v  souvislosti  s  celkovým  vývojem  plodu.  Rhn. 
Olioripetalae,  prostoplátečné,  hlavní 
oddíl  rostlin  dvouděložných.  Vyznačují  se 
tím,  Že  koruna  skládá  se  z  nesrostlých,  vol- 
ných plátků.  Často  sem  kladeny  bývají  i  řády 
od  jiných  mezi  bezkorunné  počítané  (na  př. 
Euphorbiaceae).  V  soustavě  Braun-Hanstei- 
nové  upravené  Eichlerem  dělí  se  Ch.  dále  na: 
1.  Calyciflorae^  2.  Centrosptrmae,  3.  Eucyclicae, 

4.  Aphanocxclicae  a  5.  Juliflorae.  Vský, 
Choris  Ludwig,  kreslíř  a  lithograf  ruský 

(♦  1795  v  Jekaterinoslavi  —  f  1828  ve  Věra 
Cruzu).  Studoval  na  akademii  petrohradské 
a  jako  botanický  kreslíř  účastnil  se  přírodo- 
vědecké cesty  na  Kavkaz.  R.  1815—18  pod- 
nikl s  Ottou  von  Kotzebue  cestu  kolem  světa. 
Na  to  odešel  za  dalším  vzděláním  do  Paříže, 
kdež  od  r.  1819  u  Gérarda  a  Regnaulta  pra- 
coval; provedl  četné  kresby  k  dílům  geogra- 
fickým a  se  zvláštní  oblibou  studoval  a  kreslil 
rostliny.  R.  1827  cestoval  do  již.  Ameriky, 
kde  byl  zavražděn.  Vydal:  Voyage  pittoresque 
autour  du  monde  (1S21— 23);  Vues  et  paysages 
Jes  régions  équinoxiaUs  (1826) ;  po  smrti  jeho 
vydán  Recueil  de  téies  et  de  costumes  des  ha- 
bitants  de  la  Russie,  J-k, 

Chorlsia  crispi folia  Kth.  a  Ch.  speciosa 

5.  11.,  stromy  z  řádu  Bombaceae,  v  jižní,  teplé 
Americe  domácí.  Huniny  na  semenech  ro- 
stoucí užívá  se  jako  bavlny  k  tkanivům.  Vskjr. 

Chorisis  (řec.)  v  morfologii  rostlin  viz 
dédoublement.  Jak  by  se  ch-si  rozuměti 
mělo,  o  tom  pronesen  dvojí,  právě  opačný 
náhled.  Téměř  všichni  tvarozpytci  botaničtí, 
v  jich  čele  Eichler,  vidí  v  ní  sKutečné,  více 
méně  dokonalé  rozdělení  nebo  rozpoltění  jed- 
noho listu  původního,  rozdělení  takové,  při 
němž  každý  díl  má  opět  podobu  celého  listu, 
na  pf.  každý  díl  dédoublované  nebo  složené 
tyčinky  opět  podobu  celé  tyčinky  s  prašníkem 
dvoupytličným,  čtyřpouzdrým.  To  jest  vlastní 
ch.  na  rozdíl  od  oněch  případů,  kdy  každý 
díl  také  tvárné  jenom  čásí^  na  př.  polovici 
celého  listu,  představuje,  každý  díl  tyčinky 
takto  podvojené  toliko  jednopytličný,  dvou- 
pouzdrý  prašník  nese  (na  př.  u  pižmovky, 

Ottfiv  Slovoik  NauJoý.  sv.  XII.  i6  4  1897. 


Adoxy).  Na  důkaz  toho.  Že  ch.  skutečně  zá- 
leží v  rozdělení  jednoho  listu  původního,  ci- 
tuje se  vývoj,  jenž  obyčejné  začíná  jediným, 
ovšem  větším  neb  širším  hrbolkem  (primor- 
diem),  který  se  záhy  dělí  nebo  rozvětvuje  ve 
dvé  neb  více  listů  květních,  tak  jako  se  roz- 
větvují neb  rozdělují  vegetativní  listy  složité, 
na  př.  prstnaté,  pročež  složité  tyčinky  mnohé 
s  těmito  listy  byly  srovnávány.  Oproti  Eichle- 
rovi  položil  nověji  a  ve  větším  pojednání 
soustavně  odůvodnil  Čelakovský  opačný 
výklad.  Že  totiž  ch.  ve  květech  neznamená 
rozdělení  původně  jednotlivých  květních  listů', 
tyčinek,  plodolistů,  nýbrž  naopak  seskupení, 
spojení,  až  i  srůst  vždy  dvou  neb  více  květ- 
ních lístků  ve  květu  původně  bohatějším. 
Fylogenetický  vývoj  květů  třeba  totiž  pojí- 
mati jakožto  pochod  redukční,  jímž  bohatější 
formace  o  velkém  počtu  členů  staly  se  chud- 
šími a  jednoduššími.  Takové  květy,' jaké  mají 
na  př.  leknínovité,  dlužno  považovati  za  formy 
velmi  staré,  z  jakýchž  povstaly  květy  méně 
členů  chovající.  Spojeni  a  více  méně  pokro- 
čilé splynuti  vždy  dvou  nebo  více  členů  v  je- 
den celek  znamená  pak  přechod  do  redukce 
dokonalé,  ve  které  na  místě  dvou  neb  více 
členů  posléze  toliko  jeden  jednoduchý  se  tvoří. 
Vývoj  proti  tomu  nic  nedokazuje,  poněvadž 
vývoj  individuální  (ontogenetický)  můŽe  býti 
a  bývá  často  opačný  než  vývoj  fylogenetický. 
Pošva  přesliček  na  př.  jest  přeslen  srostlých 
listů  a  přece  vzniká  jak  jeden  kruhovitý  val, 
na  jehož  hořením  okraji  pak  konce  spojených 
listů  jako  zuby  této,  zdánlivě  dle  vývoje  jed- 
notné, pošvy  vyrostou.  Podobně  má  se  to  také 
s  tak  zvanými  složitými  tyčinkami  a  plodo- 
listy.  Podrobnější  důvody  viz  ve  spise  Čcla- 
kovského :  Das  Reductionsgesetz  der  Blúthen 
ve  Věstníku  král.  české  spol.  nauk  r.  1894. 
S  tím  srov.  Eichler,  Blúthendiagramme  I. 
1875.  LČ. 

Chorista,  zpěvák  účinkující  v  chóru  (viz 
Choř  v  hudbě). 

Chorlv,  bratr  Kije  a  Ščeka,  o  nichž  leto- 
pis vypráví,  že  pocházeli  ze  kmene  Poljanů 
a  spolu  se  sestrou  Lybedvou  usadili  se  u  Ki- 
jeva.  Ch.  bydlil  prý  na  hoře  nazvané  dle  něho 
Chorivice.  Viz  Kij. 

Ohorlzo  [čorízo],  salám  ve  Španělsku  ob- 
líbený, z  vepřového  a  telecího  masa,  silné 
opepřený. 

Choríay  [čórli],  tovární  město  v  angl.  hrab- 
stvi  lancasterském,  14*4  km  jjv.  od  Prestonu, 
40  km  sv.  od  Liverpoolu,  na  návrší  při  řece 
Choru  a  průplavu  Prestonsko-Liverpoolském ; 
má  starý  kostel,  domněle  normanského  pů- 
vodu, prádelny  a  tkalcovny  bavlny,  tiskárny 
látek,  výrobu  kartounů  a  mušelínů,  továrnu 
na  Železniční  vozy.  Železárny,  papírny,  továrnu 
na  lučebniny  a  23.087  ob.  (1891).  V  okolí  doly 
uhelné,  železné  a  olověné,  lomy  kamenné  a 
břidlicové  a  bělírny. 

Chorley  [čórli]  Henry  Fothergill,  hu- 
dební kritik  angl.  (♦  1808  —  f  1872  v  Lon- 
dýně), vychován  v  Royal  Institution  v  Liver- 
poolu, byl  kupcem  a  oddal  se  později  spiso- 
vatelství,  hlavně  kritice  hudební,  již  psal  od 

22 


322 


Chornice  —  Choromyslnost 


r.  1834  do  »Athenaea«  pravidelné  skoro  po 
35  let.  Kritika  jeho  byla  nedůvěřivá  k  mo- 
derní škole,  ač  jinak  poctivá  a  pronikavá. 
Z  četných  dél  jeho  jmenujeme:  Memonals  of 
Aírs  Hemans  (1836);  Music  and  manners  in 
France  and  Germany  (1841,  3  sv.):  Modem 
Ger  man  music  (1854,  2  sv.);  Thirty  years  of 
fnusícal  recoilections  (1862,  2  sv.);  fídndel  stu- 
dies  (1859,  2  sv.)  a  j.  Po  smrti  vyšly:  Auto- 
biography  and  letters  (1873,  2  sv.);  a  National 
music  of  the  world  (1880).  Kromé  toho  psal 
Ch.  romány,  novelly,  dramata,  texty  k  ope- 
rám pro  Sullivana,  Benedicta,  Wallacea  a  I. 

Ohomloa,  chybné  Komice  (něm.  Kornit^, 
far.  ves  na  Moravé,  hejt.  Mor.  Třebová,  okr. 
Jevíčko:  143  d,  48  ob.  č.,  969  n.,  4  jiné  nár. 
(1890),  kostel  sv.  Vavřince,  2tř.  šk.,  pS..  telegr., 
2e!.  st  mor.  záp.  dr  (Opatovice  Velké-Ch.), 
popi.  dvftr  a  mlýn 

Oboro,  chorá,  národní  tanec  bulharský, 
obdobný  se  srbským  a  chorvatským  kolem 
a  ruským  chorovodem.  Sbor  dívek  sestoupí 
se  do  řady,  v  jejíž  čele  stojí  chorovodka  za- 
hajující zpěv  i  tanec.  Prfivod  obstarává  ostatní 
sbor  dívek,  nékdy  též  hudební  nástroje  gaida 
(dudy),  cigulka  (třístrunný  nástroj  lisici  se 
od  našich  houslí  tvarem  cioulovitým  a  vodo- 
rovné napjatými  strunami),  gaval  (píštala  po« 
dobná  fujaře)  nebo  s  vir  ba.  Chorovodka  za 
zpěvu  a  tance  přejde  na  druhý  konec  řady 
a  za  ni  následují  po  řade  ostatní  dívky,  aŽ 
jednou  nebo  několikráte  se  vystřídají.  Žádná 
dáležitéjší  událost,  žádná  čelnější  hostina  ne- 
obešla se  druhdy  bez  ch-ra,  k  němuž  často 
připojují  se  i  mladíci  Dle  národního  podání 
největší  zálibu  mají  v  tomto  tanci  sam ovily 
(v.  t.)  jež  také  nejlépe  umějí  tančiti  ch. 
V  písních  ch.  provázejících  zachoval  se  bo- 
hatý materiál  poesie  národní,  vytlačované 
v  novější  době  i  zde  vlivem  civilisacc,  který 
zachovali  bratři  Konstantin  a  Dimitrii  Mila- 
dinovi  ve  své  sbírce  národních  písní  bulhar- 
ských. Jakýsi  druh  ch-ra  znám  jest  též  na 
Černé  Hoře  a  ve  vých  Srbsku.  Srv.  >Slovo 
o  tanci  a  písni  v  bulharsku<  od  kapelníka 
G.  Šebka  (*Slov.  Sborník*,  1884). 

Choroba  je  souznačný  název  pro  neduh 
nebo  nemoc,  jen  že  se  tím  obyčejné  myslívají 
nemoci  provleklejší  proti  nemocem  prudkým, 
akutním,  a  sice  ncienom  ch-by  tělesné,  nýbrž 
i  duševní.  Zvláštní  pozornosti  zasluhují  ch-by 
2  povolání,  jaké  shledáváme  na  př.  u  mly- 
nářů, kamenniků,  brusičů  skla,  hutníků,  děl- 
níků v  sirkárnách  a  p.,  kteří  pracují  v  ovzduší 
naplněném  jemnými  částkami  prachovými  buď 
organickými  nebo  nerostnými  nebo  i  škod- 
nými plyny,  které  vdechovány  jsouce  způso- 
bují ochuravění  dychadel  (srv.  Hutní  ne- 
moci). Že  i  dotykem  se  škodlivinami  mohou 
vznikati  z  povrcnu  těla  chorobné  změny  v  or- 
ganismu, toho  doklad  shledáváme  u  chorob 
anatomů,  jež  povstávají  z  nákazy  mrtvolným 
jedem,  poraní-li  se  kůže  nebo  má-li  i  malé 
oděrky,  trhlinky  a  pod.,  při  pitvání  zejména 
mrtvol  stížených  sepsí.  Průběh  tohoto  ochu- 
ravění může  býti  buď  provleklý,  a  tu  vytvá- 
řejí se  na  prstech  zvi.  hrbolky  či  tuberkule, 


často  i  v  několika  hodinách  smrtící,  a  tu  vy- 
vine se  z  poranění  místní  zánět  a  pak  celková 
otrava  krve  či  sepsis. 

Cbórografla  (z  řec),  oddíl  vědy  země- 
pisné. Oproti  topografii  čili  místopisu  popi- 
suje větší  oblasti  a  krajiny  jako  zeměpisný 
celek. 

Oboroli  újezdné  město  v  ruské  gubernii 
poltavské,  na  stejnojmenném  přítoku  Psiolu. 
106  km  ZS2.  od  Poltavy;  má  poštovní  a  telegr. 
stanici,  6  pravosl.  kostelů,  dívčí  progymna- 
sium,  továrnu  na  plachtovinu,  4  velmi  navště- 
vované výroční  trhy  a  6631  ob.  (1889).  V  okolí 
provozuje  se  orba  a  chov  dobytka.  Četné  se 
zde  nalézají  římské  starožitnosti,  zvláště  min- 
ce. —  Ůjeid  chorolskÝ  má  na  33106  km^ 
154.881  ob.,  živících  se  hlavně  orbou,  a  nemá 
Žádných  lesů. 

Obórologla  (z  řec),  jméno  zavedené  Hux- 
leyem  pro  vědecký  popis  zvířen  a  květen 
jednotlivých  krajin,  tedy  Čásť  popisnou  země- 
pisu biologického.  Název  se  ujal  a  AI.  Pokorný 
nazval  celý  biologický  zeměpis  ch-ií.  Věde- 
ckého úplného  díla  o  ch-ii  není.  Prof.  Engler 
a  Drude  počali  vydávati  sbírku  chórologickou 
květen  jednotlivých,  vyšlo  však  dosud  jen 
vylíčení  květeny  iberské  od  M.  Willkomma 
(1895).  Viz  Kvetena  a  Zvířena, 

Obóromatria  (řec.)^  polní  měřictví. 

Oboromyilnost  (íbí.  insania,  franc.  alié- 
nalions  mentales,  něm.  Irresein)  je  soul)orný 
název  pro  úchylky  od  normálního  stavu 
duševního  vůbec.  Správnější  jest  odlišovati 
přímo  jednotlivé  choroby  duševní  či  psy- 
chosy. O  pojmu  a  podstatě  ch-i  viz  Du- 
ševní choroba. 

Ch.,  t.  j.  duševní  choroba  v  širším  smy- 
slu, jest  v  právu  příčinou,  že  osoby  choro- 
bou takto  stižené  (aC  běží  o  blbce,  šílence 
nebo  zuřivce  a  vůbec  o  jiné  druhy  choro- 
myslných)  nejsou  pro  nedostatek  rozumu 
způsobilé  podnikati  právní  činy,  t.  j.  činy, 
které  máji  právní  účinky.  V  právu  se  říká, 
že  osobám  těmto  schází  způsobilost  k  či- 
nům právním  čili  svéprávnost.  Naproti 
tomu  mají  arci  osoby  choromyslné  způso- 
bilost k  právům,  t.  j.  způsobilost  býti  sub- 
jekty právních  poměrů  (subjekty  práv  a  zá- 
vazků). Pouze  v  stav  manželský  nemohou 
osoby  choromyslné  vcházeti.  Neuznávajíc  vůli 
osob  choromyslných,  připouští  právo,  aby  za 
osoby  takové  jednali  jejich  zástupci:  rodiče, 
porucníci,  opatrovníci  nebo  právní  zástupci. 
Ochuraví-li  duševně  osoba  nezletilá,  zastává 
úřad  opatrovníka  její  otec,  resp.  poručník, 
a  zemře-li  jeden  nebo  druhý,  jakož  i  běží-li 
o  zletilého  choromyslného,  zřizuje  se  osobě 
choromyslné  od  soudu  zvláštní  opatrovník 
(kurátor).  Dříve  však  musí  osoba  taková  na  zá- 
kladě dobrého  zdání  znalců  prohlášena  býti 
(dle  rak.  práva)  od  sborového  soudu  I.  instance 
za  choromyslnou.  Tento  soudní  nález  musí 
veřejně  býti  vyhlášen.  Opatrovníka  zřizuje 
však  soud  okresní.  Edikt  o  tom,  že  choro- 
myslný  dán  byl  pod-kuratelu,  oznámiti  se  musí 
veřejnému  notáři,  v  jehož  okresu  případ  se 
stal.  Byl-li  někdo  prohlášen  za  choromyslného. 


Choron  —  Choroszewski. 


323 


jest  jednání  jeho  dle  rak.  práva  i  tehda  ne- 
platné, když  by  se  dokázalo,  íe  je  podnikl 
ve  svétlém  (rozumném)  okamžiku.  Pouze  bé- 
ží-li  o  poslední  pořízení,  připouští  se  dů- 
kaz, že  zdstavitel^  byl,  čine  testament,  úplně 
při  smyslech  (§  567  obč.  zákona).  Podobná 
ustanovení  obsažena  jsou  ve  mnohých  západo- 
evropských zákonech.  Jinak  tomu  bylo  v  řím- 
ském právu.  Dle  řím.  právníků  jest  choro- 
myslný  ve  světlém  okamžiku  k  právním  Činům 
úplně  způsobila.  Způsobí-lí  choromyslný  ně- 
komu škodu,  Kdo  svou  vinou  zavdal  k  tomu 
příčinu,  nemůže  poškozený  dle  rak.  práva  žá- 
dati náhrady  škody;  ale  jinak  přísluší  poškoze- 
nému náhrada  od  oněch  osob,  kterým  přičísti 
lze  poškození  z  toho  důvodu,  že  zanedbali 
povinného  dozoru  nad  osobou  choromyslnou 
jim  svěřenou.  (§§  1308  a  1309  obč.  zák.)  Choro- 
myslné  chrání  zákon  i  v  tom  směru,  že  proti 
nim  nemůže  se  počíti  vydržení  nebo  pro- 
mlčení, dokud  jim  není  zřízen  opatrovník. 
Počalo-li  se  již  vydržení  nebo  promlčení,  běží 
sice  dále,  nemůže  se  však  dokončiti  před 
uplynutím  dvou  let  od  té  doby,  kdy  choro- 
myslný nabyl  opět  rozumu,  resp.  za  zdravého 
byl  prohlášen.  (§  1494  obč.  zák.) 

V  právu  trestním  nelze  osobám  choro- 
myslným  přičítati  trestné  Činy  za  zločiny,  po- 
něvadž jim  schází  zlý  úmysl,  líčení  toto  bylo 
formulováno  teprve  na  konci  předešlého  sto- 
letí v  době  francouzské  revoluce.  Pravidlo 
jest,  že  choromyslným  nepřičítá  se  trestný 
čin  ani  částečné,  v  literatuře  a  v  italském 
právu  existuje  též  mínění,  že  aspoň  částečná 
(zmenšená)  příČetnost  nastupuje  u  těch  choro- 
myslných,  jejichž  duševní  choroba  jest  tak 
nepatrná,  že  jest  vůbec  sporno,  mohou-li  se 
za  chororayslné  považovati.  (Eall,  Dc  la  re- 
sponsabilité  partielle  des  aliénés,  1886;  Tarde, 
La  Philosophic  pénale,  1890.)  Většina  psychia- 
trů i  kriminalistů  však  mínění  toho  neuznává, 
tvrdíc,  že  nelze  mluviti  o  stupních  příčet- 
nosti  a  zejména  o  t.  zv.  zmenšené  příčet- 
nosti.  —  Moderní  státy  věnují  obsáhlou  péči 
zákonodárství  o  choromyslných.  Pro  choro- 
myslné  zřizují  se  různé  opatřovací  a  léčebné 
ústavy.  Nejpodrobnější  předpisy  v  tomto 
směru  obsahuje  zákonodárství  anglické.  V  An- 
glii svěřena  jest  péče  o  choromyslné  v  nej- 
vyšší instanci  ústřednímu  úřadu  Commissioners 
in  tttnacy,  podřízenému  lordu  kancléři.  Po- 
dobný centrální  úřad  zaveden  jest  také  v  Hol- 
landsku;  zastávají  jej  dva  lékařští  inspektoři. 
Také  Francie,  Německo  a  Spojené  státy  ame- 
rické mají  dosti  vyvinuté  zákonodárství  o  cho- 
romyslných. Naproti  tomu  není  obsáhlejšího 
zákonodárství  v  tomto  směru,  pokud  se  vět- 
ních států  týče,  v  Itálii  a  v  Rusku,  a  také 
zákonodárství  rakouské  jest  málo  vyvinuto. 
U  nás  mají  úřady  a  orgány  zdravotní  přísně 
toho  dbáti,  aby  blázni  jsoucí  na  svobodě  co 
nejdříve  byli  dopraveni  do  blázince.  Doma 
<v  rodině)  mohou  býti  ponecháni  pouze  oni 
choromvslní,  kteří  nejsou  nebezpečni,  a  když 
to  ieiich  majetkové  a  rodinné  poměry  dovo- 
lují. V  posledních  létech  usiluje  se  i  v  Rakou- 
sku o  reformu  zákonů  o  choromyslných,  do- 


sud však  bezvýsledně.  —  Literatura:  Reuss, 
Rechtsschutz  d,  Geisteskranken  (1888);  Laehr, 
Heil-  und  Pflegeanstalten  fůr  Psychiscn  Kranke 
des  deutschcn  Sprachgebietcs  (1891);  Dayras, 
Les  Aliénés  (Paříž,  1883) ;  Lagrésille,  LaSéque- 
stration  des  Aliénés  dans  la  législation  actu- 
elle  et  la  législation  future  (Paříž,  1883);  Tuke,  ^ 
History  of  tne  Insane  in  the  British  Isles(1882^; ' 
Tucker,  Lunacy  in  many  lands  (Sidney,  1887); 
Slonimskij,  Umstvennoje  razstrojstvo,  jego 
značenije  v  pravě  graždanskom  i  ugolovnom 
(1879J;  Trudv  pervago  sjezda  otěčestvennych 
psichiatrov  (Í887).  -d!c. 

Cnioron  [šoron]  Alexandre  Étienne, 
hudební  skladatel  a  theoretik  franc.  (♦  1772 
v  Caenu  —  f  1834  v  Paříži),  věnoval  se  zprvu 
filologii,  později  mathematice  a  pod  vlivem 
Rameauových  vymožeností  v  oboru  akustiky 
obíral  se  horlivé  studiemi  hudebními.  Roku 
1811  povolán  do  Akademie  jako  dopisující 
člen  a  zároveň  ministrem  pověřen  reorgsuii- 
sací  chrámové  hudbv  sborové.  R.  1816  jme- 
nován ředitelem  Velké  opery  a  prosadil  oži- 
vení konservatoře,  rok  před  tím  zastavené, 
pod  názvem  »École  royale  de  chant  et  de 
déclamation*.  Propuštěn  byv  již  r.  1817  bez 
výslužného,  založil  si  vlastní  Školu  >Conser- 
vatoirc  de  musiquc  classique  et  religieusec, 
která  měla  za  účel  nahraditi  církevní  pěve- 
cké ústavy  (»maitrise«)  revolucí  potlačené. 
Napsal  theoretická  díla:  Principes  ďaccom- 
pagnement  des  écoles  ď Itálie  {IS04);  Principes 
de  composition  des  écoles  ďltalie  (1808,  3  sv., 
2  vyd.  1816,  6  sv.);  Méthode  élémentaire  de 
musiaue  et  de plain-chant  (1811);  s  F^ayollem  se- 
stavil Dicťionnaire  historique  (1810 — 11,  2  sv.), 
zrevidoval  a  rozmnožil  Francoeurův  Traité 
fíénéral  de  la  voix  et  des  Instruments  d*orchestre 
(1813).  Pro  svou  konservatoř  napsal:  Méthode 
concertante  de  musique  á  plusieurs  parties  (1817) ; 
Méthode  de  plain-chant  (1818);  mimo  to  Liber 
choralis  tribus  vocibus  ad  tisum  collegii  Seti 
Ludovici  (1824)  a  s  La  Fagem  Manuel  complet 
de  musique  vocale  et  instrument ale^  ou  Ency- 
clopédie  musicale  (1836—38,  8  sv.).  Ch.  pře- 
ložil do  frančiny  Albrcchtsbergerovu  školu 
generálního  basu  (1814 — 15)  a  Azopardiovo 
sMusico  praticoc  (1810).  Zůstavil  několik  cír- 
kevních skladeb  a  romancí.  Srv.  La  Fage, 
Éloge  de  Ch.  (Paříž,  1843);  Gauthier,  Éloge 
dc  Ch.  (Caen,  1845);  Rety,  Notice  sur  Ch. 
et  son  école  (Paříž,  1873). 

Chorostków,  městečko  v  Haliči  nad  ř. 
Sajnou  v  kraji  huáatyrtském  v  krásné  a  úrodné 
krajině,  má  pěkný  zámek  hr.  Scemirtských- 
Lewických  s  velikým  parkem,  got.  kostel 
z  r.  1872,  861  d.  s  6261  ob.  (pol.  a  rusín.). 

CHlorOBZaWBkl  (Choroševskij)  Win- 
centy,  inženýr  polsko-ruský(*1845  veVilně), 
vzdělal  se  na  hornickém  ústave  v  Petrohrade 
a  vstoupiv  do  státní  služby,  vykonal  nčkolik 
vědeckých  cest  po  Evropě,  načež  účastnil  se 
prací  při  ministerstvč  finančním  v  oddělení 
pro  hornictví,  zejména  působil  při  vypraco- 
vání projektu  zákona  horního  ze  dne  16.  čn.i 
r.  1870  a  účastnil  se  expedice  ku  prozkou- 
mání  a   vysušení    močálů   pii^ských,   zavod- 


324 


Choroš  —  Chorušice. 


novacích  prací  na  stepích  jihoruských  a  j. 
R.  1883  stal  se  ředitelem  státních  závodů 
hornických  v  Království  pol.  a  v  této  hod- 
nosti zřídil  železářskou  továrnu  v  Mostkách 
a  hornickou  školu  v  D^browé.  Práce  své  uve- 
řejňoval hlavně  v  časopisu  »Gornyj  žurnál* 
a  íPrzegl^d  techniczny«.  Hlavní  isou:  Činko- 
vyja  rudy  i  plavka  jich  v  Zapaanom  gornom 
okrugé  Carstva  Póljskago  (1867);  O  svojstvach 
kamennago  uglja  i^  Dombrovskago  méstoroi- 
dénija  .  .  .  (1869);  ístoričeskij  i  statisíičeskij 
obior  raivitija  gorno\avodskoj  promyšlennosti 
v  Carstvé  Fol.  (1874);  Nésčastnyje  slučaji  na 
kamennougoljnych  kopjach  v  C.  Pol,  (1880); 
Krótki  rys  historyciny  i  statistyc\ny  roiwoju 
pr\emysfu  górniciego  w  Król.  PoL  (1875  a 
1876)  a  j.  Většina  jich  vyšla  též  o  sobě. 

CHioroi,  houba,  viz  Póly  poruš. 

OhoronSUcy,  Chorušky,  ves  v  Čechách, 
hejt.  a  okr.  Mělník,  f.  Chorušice,  pš.  Vtelno ; 
18  d.,  128  ob.  č.  (1890).  Náležela  r.  1828  klá- 
šteru sv.  Jiří  v  Praze. 

CHlořOTioa,  ves  ěes.,  viz  Thořovice. 

Chorovod,  místy  též  korovod  nebo  kor- 
vod,  u  Rusů  sborový  tanec  dívek,  provázený 
písní  bez  průvodu  nástroje.  Jest  důležitou 
součástí  jarních  slavností  a  her  národních. 
Ch-y  počínají  se  od  národního  svátku  kra- 
snaja  gorka,  připadajícího  na  první  neděli 
po  velikonocích,  a  trvají  do  konce  července. 
Dívky  sebravše  se  obyčejně  v  podvečer,  po- 
staví se  do  kola  za  sebou  a  pohybují  se 
neustále  v  kruhu,  poskakujíce  v  rychlém 
tempu  a  tleskajíce  zdviženýma  rukama,  při 
čemž  některé  provázejí  zpěv  ostatních  ta- 
nečnic rhythmickým  pravidelným  výskáním, 
doplňujícím  nápěv  na  ladný  trojzpěv.  Ze  za- 
okrouhlené formy  ch-ů  a  z  jejich  kruhového 
pohybu  soudí  někteří  badatelé  (Kavelin  a  j.), 
že  ch.  původem  svým  sahá  k  dobám  pohan- 
ským a  že  byl  z  obřadů  konaných  ku  poctě 
slunce.  Během  času  pozbyl  tohoto  významu, 
stal  se  pouhou  zábavou  a  jen  jména  Did 
(děd)  a  Lado  (světlo,  radost)  opětující  se 
ve  stálých  refrainech  písní  chorovodných 
připommaií  mlhavě  doby  pohanské.  Afa- 
nasjev  uvádí  ch.  ve  spojení  s  dávným  oby- 
čejem unášení  nevěst.  Jinak  písně  choro- 
vodné  jsou  projevem  rozjařené  mysli,  zabý- 
vají se  obyčejně  motivem  lásky  a  manžel- 
stvím, anebo  jsou  pouze  objasněním  některé 
společenské  hry.  Spojujíce  v  sobě  živel  dra- 
matický s  hudebním,  zajímavý  jsou  pro  ba- 
datele zejména  svým  nápěvem,  jenž  dčlí  se 
podobně  jako  tanec  na  dvě  polovice,  tyto 
opět  na  menší  dva  oddíly  a  končí  se  oby- 
čejně ostrou  úsečnou  notou  nebo  výsknutím, 
při  čemž  hlas  o  oktávu  se  vyhoupne,  nebo 
prodloužením  poslední  noty,  což  opakuje  se 
při  každé  sloze.  Srv.  L.  Kuba.  Běloruská  ná- 
rodní píseň  (»Slov.  Sborník*,  1887).       Šnk. 

Chórový  hlas  viz  Choř  v  hudbě. 

Chorrom&bád,  arab.  Felek-eUAflát,  hl. 
a  jediné  město  v  perské  provincii  Lúristánu 
při  jihozáp.  úpatí  Seííd-Kůhu  na  přítoku 
keře  Kešgánu,  má  hrad  na  vysoké  o  samotě 
stojící  skále,  palác  místodržitele  Kurdistánu 


a  asi  5000  ob.;  v  okolí  jsou  zříceniny  starého 
města. 

Chors  (psáno  též  Chrtst,  Chars^  Ours,  Chros 
i  Oiriís),  jméno  boha  slunečního  u  Rusův,, 
vyskytuje  se  v  starých  ruských  památkách 
(u  Nestora,  ve  Slově  o  p,  Ig.  aj.)  vedle  Pe- 
runa. Mokoše,  Dažboga,  Striboga  a  j.  bez 
bližšího  označení.  Ztotožňují  ho  s  Dažbo- 

frem.  Původ  slova  záhadný.  Viz  Krek,  Ein- 
eitg.  in  d.  si.  Lit. 

<nioni4b4d,  Khorsábád,  v  klínových  ná- 
pisech Dúr-Šarrukín,  ves  ve  vilájctu  mo- 
sulském  asijského  Turecka,  25  km  sv.  od  Mo- 
sulu,  3  hodiny  cesty  sv.  od  zřícenin  Ninive, 
památná  důležitými  zříceninami,  jež  vykopali 
Botta  (1843)  a  franc  architekt  Viktor  Placc. 
Na  základě  zddších  výkopů  založena  vědecká 
assyriologie.  Zříceniny  zde  vykopané  jsou 
město  assyr.  krále  Sargona  II.,  založ.  r.  711 
př.  Kr.  Město  obehn£io  bylo  hradbami  a 
obsahovalo  ve  své  sev.-záp.  čtvrti  nádherný 
královský  palác.  Starožitnosti  zde  vykopané 
z  největší  části  uloženy  jsou  v  pařížském 
Louvrů.  —  Srv,  Babylónie  (umění);  Botta» 
Monuments  de  Ninive  (Pař.,  1847—50,  V.  sv.); 
Pláce,  Ninive  et  TAssyrie  (t,  1866—69,  II.  sv. 
a  atlas);  Oppert,  Les  inscriptions  de  Dour 
Sarkayan  (Knorsabad)  provenantes  dcs  fouil- 
les  de  M.  Victor  Pláce  (t,  1870). 

Ohortatxis  Georgios,  vynikající  novo* 
řecký  básník  z  Kréty,  žil  na  poč.  XVII.  stol. 
Jeho  drama  Eivófilé  {ElQaHpiXrj),  složené  v  krét- 
ském  dialektu  dle  vzorův  italských  a  zároveň 
první  novořecké  drama,  jest  velmi  oblíbenou 
četbou  řeckého  lidu.  Srv.  vydání  v  Sathasové 
Kq^xikóv  ^iaxQov  (Benátky,  1879). 

Chortyoa,  něm.  Chortitz,  ostrov  a  hL 
osada  něm.  mennonitů  v  rus.  gub.  jekatěri- 
noslavské.  Ostrov  leŽi  v  Dněpru  82  km  pod 
Jekatčrinoslavem,  jest  12  km  á\,  a  4  fcm  sir., 
velmi  úrodný  a  má  551  ob.  (1885).  Na  jihu- 
ostrova  jsou  zříceniny  paláce  Potemkinova,. 
jemuž  se  dostalo  ostrova  darem  od  Kate- 
řiny II.  R.  1620  zal.  zde  kozáci  zaporožštC 
opevnění  a  byl  ostrov  až  do  r.  1775  sídlem 
proslavené  sice.  Opevnění  kozácká,  jakož 
i  zřízená  Rusy  r.  1738,  nejsou  zachována, 
stejnojmenná  hl.  osada  mennonitů,  k  níž^ 
i  ostrov  Ch.  patří,  IcŽí  proti  ostrovu  při  pr. 
bř.  Dněpru,  jenž  zde  tvoři  vodopád  Vobicnsk^, 
a  obklopena  jest  příkrými  skalami.  V  osaa6 
jest  poštovní  úřad,  2  strojírny,  slévárna,  bar- 
vírny, pivovar  a  1685  ob.  (1885).  Obyv.  zdejší 
jsou  němečtí  mennonité,  kteří  se  sem  při- 
stěhovali r.  1788  z  Gdaňská;  jsou  velmi  zá* 
možní  a  vedou  živý  obchod  s  okolo  bydlí- 
cími Rusy,  Armény,  židy  a  Tatary. 

Chomiloa,  farní  ves  v  Čechách,  hejt.  a 
okr.  Mělník,  pš.  Vtelno;  74  d.,  456  ob.  č. 
(1890),  děkanský  kostel  Nanebevzetí  P.  Marie 
(pův.  ze  XIV.  stol.)  s  krásným  Mariánským 
obrazem  z  Itálie  sem  prý  přineseným,  kaple,. 
2tř.  šk.,  ovocnářství.  R.  1228  příslušela  ves 
ke  klášteru  sv.  Jiří  v  Praze,  jenž  tu  postavil 
kostel.  Nynější  kostel  pochází  z  r.  1716  a 
r.  1720  fara  povýšena  na  děkanství.  Pode  vsL 
velký  kal  >v  Podstavechc. 


Chorušky  —  Chorvati. 


325 


Chomiky  víz  Choroušky. 

Ckorrati,  vlastně  Chrvati,  též  Charváti, 
jméno  různých  kmenů  slovanských,  z  nichž 
jedni  asi  v  Ví.  stol.  po  Kr.  usadili  se  na  vy- 
sočiné  Sudctské,  druzí  obsadili  kraje  nyněj- 
šího Chorvatska.  —  Ch.  severní  přišli  asi 
zároveň  s  kmenem  Českým  z  Bělochorvat- 
ska  (v.  t),  zabrali  krajiny  v  severových.  Če- 
chách na  úpatí  Krkonosů,  Jizerských  a  Lu- 
iických  hor,  po  obou  stranách  horní  Jizery 
a  rozdělili  se  záhy  ve  2  župy,  z  nichž  první 
hraničila  na  záp.  a  jihu  s  Kameneckem  a  Bo- 
leslavském, na  severu  sáhala  k  Ještědu  a  do- 
týkala se  země  Milčanů,  potom  stýkala  se 
s  druhou  župou  chorvatskou,  od  které  ji  dě- 
lila Jizera,  až  po  Libunku,  která  zase  byla 
hranicí  proti  župě  Železnické;  hl.  místem  žup- 
ním  bylo  asi  Mnichovo  Hradiště.  Druhá  župa 
byla  vetší  i  zabírala  velikou  ČásC  hvozdu  zem- 
ského při  pramenech  Jizery,  která  byla  hra- 
nicí proti  Slezsku;  na  záp.  hraničila  se  župou 
Záho.4tskou  až  ku  pramenům  Nisy  u  Jablonce, 
pak  s  první  župou,  kde  stály  Loukov,  Nud- 
vojovice,  Přepere,  Turnov  a  Přeslavice;  tu 
počínala  hraničiti  se  župou  Želcznickou.  Hl. 
sídlo  byl  asi  Turnov.  Hranice  ty  udává  zá- 
kladní listina  biskupství  Pražského  a  popi- 
suje ji  V.  V.  Tomek  v  ČČM.  r.  1859  v  článku 
»C>  starém  rozdělení  Čech  na  župyc.  Ch.  tito, 
kam  se  dle  legendy  po  zavražděni  sv.  Václava 
uchýlila  kněžna  Drahomíra  ke  své  dceři,  ne- 
jsou v  žádném  st3rku  s  Ch-ty  jižními,  ani  co 
do  příbuznosti,  ani  do  jazyka.  O  Ch-tech  již- 
ních viz  Chorvatsko  a  Jihoslované.  — 
O  jménu  Chorvati  pojednal  Dr.  J.  Polívka 
•Chorvát,  Charvát  či  Chrvat<  ve  >Slov.  Sbor- 
níku* 1884  str.  156. 

Ch.  na  Moravě  jakožto  zvláštní  kmen 
národnostní  obývají  ve  třech  osadách  u  Mi- 
kulova na  pomezí  dolnorakouském.  Usadil  je 
tam  Krištof  z  Teufenbachu,  císařský  generál 
Chorv.-slavonské  hranice,  kterýž  r.  1583  koupil 
od  Jiřího  Hartmana  z  Licchtenšteina  zámek  a 
městečko  Dmoholec  s  vesnicemi  Ncusicdel, 
Guttenfeld,  Nový  Přerov,  Fróllcrsdorf  a  ji- 
nými šesti  zcela  zpustlými  následkem  moru, 
kícr^  tam  r.  1582  zuřil.  Opravil  zámek  i  mč- 
stcČKO  a  r.  1584  do  vsí  Guttenfelda,  Nového 
Přerova  a  Fróllersdorfu  uvedl  obyvatelstvo 
z  chorvatského  pomezí.  Osadníci  tito  nemají 
však  o  svém  příchodu  žádné  povésti.  Stali 
se  najednou  zvláštním  ostrůvkem  uprostřed 
německého  okolí  a  asi  hned  od  počátku  obý- 
vali s  nimi  uvedené  osady  zároveň  Němci. 
Osudy  jejich  na  Moravě  známy  nejsou.  Nej- 
spíše měli  od  počátku  .svou  školu  a  svou  du- 
chovní správu,  aspoň  tak  tvrdí  školní  pro- 
tokol ve  Fróllersdorfu.  Avšak  opatřování 
kněíí  a  učitelův  chorvatských  dčlalo  obtíž 
a  úřady  těžko  se  s  Ch-ty  dorozumívaly; 
proto  r.  1805  dáno  jim  škol.  dozorcem  tr. 
Asllcm  na  vybranou,  chtí-li  nadále  míti  školu 
Českou  nebo  německou.  K  vůli  německé  vrch- 
nosti a  okolí  rozhodli  se  pro  německou.  Sou- 
časně založena  byla  něm.  škola  v  Guttenfeldě 
a  později  v  N.  Přerově.  Duchovní  správa  byla 
rozdělena   tamtéž  již  krátce  před  tím.   Ch. 


sami  užívají  pro  osady  své  názvů:  Gutfjeld, 
Frlješdorf  a  Prerava.  Služby  boží  konají  se 
v  Gutfjeldě  a  Frlješdorfé  dvakrát  chorvatsky 
a  jednou  německy,  v  Preravě  třikrát  chorv. 
a  jednou  něm.  Lid  se  modlí  a  zpovídá  chor- 
vatsky. Ch-at  lpí  na  svých  zvycích,  svém  kroji 
a  své  mateřštině.  Nic  nedbá  posměchu  svého 
okolí  a  přezdívky  Krobot;  vždyť  je  si  vědom 
své  síly.  Ch.  silně  se  rozeznávají  od  okolních 
Němců  vysokou  stepilou  postavou,  silou,  muž- 
ností a  pracovitosti,  ženy  krásou.  Chorvatský 
Junák  nerve  se  s  německým  chasníkem,  má 
jej  za  slabého  a  bylo  by  nedůstojno  slabého 
poprati.  Na  vojnu  berou  téměř  všecky  k  jez- 
dectvu. Pozemky  jejich  jsou  dosti  úrodné, 
vinorodé,  a  přiČinlivostí  domohli  se  jisté  zá- 
možnosti. Jsou  hrdi  na  to,  že  u  nich  nikdo 
netrpí  hlad.  Sňatky  uzavírají  skoro  výhradně 
mezi  sebou  a  jmenovitě  děvčata  nechtí  si 
bráti  Němce.  Proto  Ch.  všech  tří  osad  tvoří 
jediné  příbuzenstvo.  Také  mají  od  počátku 
generální  dispens,  aby  si  mohl  bráti  bratranec 
sestřenici  a  pod.  Stavení  chorvatská  poznáš 
na  první  pohled,  jsou  čistá  a  kol  dveří  a  oken 
pestře  arabeskami  malovaná.  Jinak  podobají 
se  slováckým  na  Břeclavsku.  Kroj  jejich  jest 
velmi  pestrý.  Junáci  nosí  malý  kulatý  klo- 
bouček ovinutý  šňůrkami  a  pentlemi  barev- 
nými, na  stříšku  splývají  stříbrné  střapce,  za 
kloboučkem  vlají  ícosárky  nebo  pštrosí  péro. 
Na  krku  nosí  mašli  nad  levým  ramenem  uvá- 
zanou, muži  hedvábný  šátek.  Košile  je  vyší- 
vaná modře  nebo  červeně  a  sice  u  krku  a  na 
ramenou.  Rukávy  jsou  široké,  otevřené.  Též 
kordulka  je  bohatě  vyšívaná.  Nohavice  (láČe) 
jsou  těsné,  červené,  modrými  šňůrami  zdo- 
bené, někdy  i  cifrované  (s  vyšíváním).  Obuví 
jsou  obyčejně  čižmy.  Muži  mají  jednoduchou 
košili  a  místo  kordulky  modravý  kabát.  Ženy, 
zvláště  dívky,  nosí  krásně  vyšívaná  oplccka 
a  rukávce,  na  sukních  květovanou  zástěrku 
s  krajkami,  okolo  krku  korále,  na  hlavě  hed- 
vábný šátek;  hlavu  si  rády  vkusně  upraví. 
V  zimě  se  nosí  vyšívané  kožichy.  V  celku 
neliší  se  valně  od  blízkých  Slováků  okolí 
břeclavského,  kteří  ostatně  právě  od  našich 
Ch-tů  mnoho  převzali,  jako  naopak  v  mluvě 
zase  Ch.,  kde  nevystačují  svou  řečí,  vypůj- 
čují si  ze  slovenštiny.  Každý  Ch-at  umí  též 
Česky  a  německy.  Jelikož  jazyk  svůi  pěstí  jen 
v  domácnosti,  v  sousedských  stycích  a  v  ko- 
stele, nemohl  se  týž  vyvíjeti  a  je  dnes  silné 
promíchán  slovenštinou,  méně  češtinou.  Pří- 
zvuk  se  skoro  počeštil.  Lidových  písní  se  za- 
chovalo málo,  tanců  ještě  méně,  avšak  i  v  tom 
půjčováním  si  od  Slovákův  pomáhají.  Sami 
nazývají  se  H rváti  [vysl.  >rvati«  dvojslab.], 
mluví  hrvátsky  [vysl.  rvátsky],  neboť  h  se  ne- 
vyšlo vuje,  leda  za  české  nebo  slovenské  ch 
ve  vypuičených  slovech  (hýža  =  chýža,  hody 
=  chodí).  Vyznání  jsou  vesměs  katolického. 
Modlitby  a  zpěvníky  mají  chorvatské,  v  Uhřích 
tištěné  madarským'  pravopisem.  Však  v  tom 
nyní  náprava  nastane  přičiněním  dp.  faráře 
gutfjcldského  P.  A.  Malce,  jenž  upravil  modlit- 
by správným  pravopisem.  Počet  Ch-tů  udává 
statistika  z  r.  1890  ve  Frljcšdorfě  781  (proti 


326      Chorvatská  literatura  —  Chorvatsko  a  Slavonsko  (hranice,  horopis). 


63  Čechům  a  295  Němcám),  v  N.  Preravé 
574  (41  Č.  a  96  N.).  jen  v  Gutfjeldé  připočtli 
všecky  Ch-ty  k  Némcům,  jest  jich  však  ze 
675  ob.  asi  707o-  Pozoruhodno  je.  že  procento 
Ch-tů  proti  Némcflm  stále  stoupá.  —  Srv. 
J.  Herben.  Tři  chorvatské  osady  na  Moravé 
v  »Čas.  Mat.  Mor.c  1882.  ATr. 

Chorvatiká  literatura  viz  J iho slo- 
va n  é. 

Chorvatiko  a  Slavonsko  (Hrvatska 
i  Slávo  ni  j  a)  jsou  dvě  království,  která  s  krá- 
lovstvím Uherským  činí  jeden  státní  celek. 
Prostírají  se  mezi  14<*  23'  38"  a  20*^  27'  45"  v.  d. 
a  440  T  a  46''  24*  s.  š.  Z  toho  již  patrno,  že 
království  tato  prostírají  se  hlavně  směrem 
od  západu  k  v^^chodu  a  od  nej východnějšího 
bodu  S-ka  (Válečný  ostrov  na  Dunaji)  k  nej- 
západnějšímu u  Rjek^  (Lenci  na  hranicích 
istrijských)  počítá  se  asi  480 ^m.  Největší  šířka 
od  jihu  k  severu  činí  pouze  250  km. 

Hranice  jsou  většinou  přírodní  (moře  a 
řeky)  a  nepatrnou  jen  Části  politické.  S  mo- 
řem hraničí  pouze  Ch.  v  délce  180  km  od 
Kantridy  u  Rjeky  až  po  Lisarici  na  Canale 
della  Montagna.  Na  záp.  a  sev.-záp.  hraničí 
s  Istrií,  Krajinou  a  Štýrském,  na  sev.  a  sev.- 
vých.  s  Uhrami,  kde  Drává  (328  km)  a  Dunaj 
(197  km)  činí  rozhraní.  Na  jihu  a  jihových. 
jsou  pohraniční  země  Srbsko,  Bosna  a  Dal- 
mácie. Sáva  dělí  Ch.  od  Bosny  a  Srbska  od 
Jasenovce  po  Zemun  (507  km),  na  jiho-vých. 
od  Bosny  řeky  Una  (85  km),  Glina  a  Koraná. 
Na  krajinských  hranicích  teče  Kupa  a  na 
štýrských  Sutla.  Mezi  těmito  hranicemi  Ch. 
a  S.  zaujímají  42.531  km^  (Ch.  25.870*6,  S. 
16.660-7).  Sev.  čásC  Ch-ka  a  S-ka  táhne  se 
mezi  řekami  jako  dlouhý  úzký  pruh  země, 
který  k  východu  se  ještě  úží;  jižní  tiši  jest 
rozsáhlejší  a  zabíhá  od  Sávy  až  íc  moři.  Tento 
rozdíl  horizontální  rozlohy  má  svou  analogii 
ve  tvaru  povrchu. 

Horopis.  Ch.  a  S.  dělí  se  na  dvě  přiro- 
zené části,  které  se  tvarem  povrchu  podstatně 
liší.  První  čásť,  mezi  Dravou,  Dunajem,  Sávou 
a  Kupou,  náleží  ještě  střední  Evropě,  kdežto 
kraje  jižně  od  Kupy  náležejí  jiŽ  k  poloostrovu 
Balkánskému.  Dle  toho  v  Ch-ku  a  S-ku  roze- 
znáváme dvě  hlavní  horské  soustavy:  1.  Hory 
severně  od  Kupy  a  Sávy,  které  přináležejí 
k  výběžkům  alpským.  2.  Hory  jižně  od  řek 
těchto,  které  přináležejí  k  horstvu  balkán- 
skému. Ch.  jest  země  po  výtce  hornatá, 
kdežto  ve  S-ku  převládají  nížiny.  V  Ch-ku 
zaujímá  hornatina  83%  veškeré  plochy,  ve 
S-ku  pouze  33Vo-  Nejvyšší  místa  jsou  v  jiho- 
záp.  kraji  (nejvyšší  vrch  1760  m)  a  půda  se 
ponenáhlu  sklání  k  severu  a  severovýchodu, 
kdež  přechází  ve  velikou  nížinu  uherskou. 
Mezi  Sávou,  Dravou  a  Dunajem  prostírají  se 
výběžky  Východních  Alp,  jeŽ  čím  dále  k  vý- 
chodu, tím  více  se  níží  a  končí  se  při  vtoku 
Sávy  do  Dunaje  nízkou  krabatinou,  jež  se 
skládá  z  lóssu.  Prostřední  výška  výběžků  těch 
jest  kol  630  m ;  porostlé  jsou  krásným  list- 
natým lesem  zvláště  bukovým  a  na  jih  od 
nich  rozkládají  se  svahy  s  vinohrady,  zahra- 
dami švestkovými   i  s  ornou  půdou.   Svahy 


ty  přecházejí  do  širokých  nížin  s  úrodnými 
pozemky,  dubovými  lesy,  ale  i  s  velikými 
močály.  Alpské  výběžky  táhnou  se  do 
Ch-ka  na  štýrských  a  krajinských  hranicích 
a  lze  je  rozděliti  v  sedmero  skupin:  I.  Zá- 
padní pohoří,  k  němuž  náležejí  a)  p.  Ma- 
celjské,  b)  Kuní,  c)  Kosteljské,  ťí)Ivan- 
čica,  e)  Záhřebské,  /)  Kalnik.  g)  Te- 
plické; n.  Gorjanci  a  Vukomerické  pa- 
horky na  pr.  břehu  Sávy;  IIL  Bílé  pohoří; 
IV.  Moslavské  p,;  V.  Pohoří  pozežské 
kotliny;  Ví.  Almašská  brda;  VIL  Fruška 
gora. 

Hlavním  rozvodím  mezi  Dravou,  Dunajem 
a  Sávou  jest  řada  hor,  které  se  iiho-vých. 
směrem  prostírají  k  ústí  Sávy.  Jednotlivé 
části  tohoto  rozvodí  jsou:  1.  pohoří  Ma- 
celjské  sev.-vých.  směrem  od  prameniště 
Sutly  k Dravě  s  vrchem  Tři  Králové  (680  m). 
2.  ód  Maceljského  pohoří  odděluje  sedlo 
u  horního  Jesenje  (399  m)  I  van  či  ci  (1061  w), 
nejvyšší  vrch  mezi  Dravou,  Dunajem  a  Sávou. 
Ivancica  prostírá  se  od  záp.  k  v^ch.  3.  Pokra- 
čování Ivančice  k  vých.  je  poh.  Teplické 
Í300  m^  sáhající  k  Ludbrcgu  mezi  Bednjí  a 
*litvici.  4.  Na  pr.  bř.  Bednje  prostírá  se  Kalni- 
cká  hora  od  jiho-záp.  k  sev.-vých.  k  Ludbregu 
a  Kopřivnici.  Pouze  záp.  čásť  tvoří  souvislou 
pahorkatinu,  na  níž  jest  nejvyšší  vrch  Kal- 
nik (Vranilac,  643  m).  K  sev.-vých.  níží  se 
ponenáhlu  pohoří  a  rozbíhá  se  v  nesčetné 
svahovité  výběžky.  Lepavinský  průsmyk 
(sedlo  188  m),  jímž  vede  Železnice  z  Křižcvcft 
do  Kopřivnice,  odděluje  od  Kalniku  5.  po- 
hoří Bílé  ti  km  dl.,  řetěz  to  kopců  2—300  m 
vys.,  z  nichž  nejvjršší  vrch,  Draganovac,  na 
záp.  konci  pohoří  u  Novigradu  pne  se  pouze 
do  výše  307  m.  U  pramene  llové  přestává  p. 
Bílé  průsmy kem  (klancem)  Gjulaveskyni 
(270  m),  kterýmž  prochází  železnice  Barčsko- 
Pakracká.  Za  ním  jest  6.  p.  Papuk,  jež  pro- 
stírá se  ku  prameništi  Londže  a  Vuky  a 
k  vých.  se  níží.  Pohoří  to  dělí  se  směrem  od 
záp.  k  vých.  \:  a)  Černý  vrch  (865 m)  s  Du- 
janovou  kosou  (830  m),  odkud  nízké  p.  Kri- 
vajské  235  m  tlačí  se  k  říčkám  Bílé  a  llové.; 
b)  pravý  Papuk  (953  m),  tvoří  střední  i  nej- 
vvšší  oddíl  celého  pohoří  Papuckého.  K  vý- 
cnodu  pravý  Papuk  se  níží,  ale  u  Kutjcva 
zvedá  se  Kapavccm  opět  do  výše  792  m. 
Odtud  k  vých.  má  jméno  c)  Krndija  (497  m)^ 
v  níž  vyvěrají  prameny  Vuky,  Breznice  a 
Londže.  Jihových.  díl  Krndije  slově  Krstovi 
(Kříže,  264  m).  Zde  hluboká  prorva  k  vých. 
přeťala  souvislost  hor,  tak  že  u  Vinkovců 
v  alluviální  nížině  není  stálého  rozvodí  mezi 
Dunajem  a  Sávou.  Teprve  u  Vukovaru  zdvi- 
hají se  nízké  terassy  hrnčířské  hlíny  podél 
Dunaje,  které  u  Sidu  přecházejí  v  předhoří 
Frušké  hory,  pnoucí  se  souběžně  s  Du- 
najem, a  tvoří  nej  východnější  cíp  Alp.  Ve  své 
stř.  části  vztyčuje  se  nejvýše  Crveni  čot 
(539  m).  —  Fruška  h.  sahá  ke  Slanému  Ka- 
meni, kde  Tisa  vlévá  se  do  Dunaje,  a  pře- 
zvána tu  Kalakač  (194  m),  nízká  to  a  ne- 
rozčlcněná  pahorkatina,  a  Koševac  (268  m). 
Relativní  výška  jest  zde  pouze  70—200  m.  — 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (horopis). 


327 


Pohoří  pod  č.  1.— 7.  vyjmenovaná  představují 
hlavni  vyvýšení  mezi  Dravou— Dunajem  a 
Sávou.  Od  hlavního  vyvýšení  tohoto  rozbí- 
hají se  k  Savé  následující  vétve:  1.  Na  štýr- 
ských hranicích  podél  Sutly,  Krapiny  a  Kra- 
pinice  Koste Ijské  pohoří  (Ravnica,  561  m), 


?i 


u  pramenfi  Krapinice  a  Sutly  Kuní  p.  (520 m^ 
2.  na  1.  břehu  Krapiny  zvedá  se  oa  Ivančice 
směrem  jiho-záp.  až  k  Podsusedu  Záhřeb- 
ské p.  (Sljerae,  1035  m)  a  3.  mezi  Čazmou, 
Lonjiallovou  osamělé  p.  Moslavské(Hunka, 
489  m);  4.  jižní  a  záp.  obrubu  poŽežské  ko- 
tliny —  dle  města  PoŽegy  —  tvoří  Sunj  Qite- 
rárním  jménem  ob.  Psunj),  Babí  p.,  PožeŽ- 
ské  p.  a  Diljské.  Sunj  (Brczovo  polje  989 m) 
prostírá  se  po  1.  bř.  Pakri  na  i. -z.  od  Ravné 
hory  a  zasahuje  do  nížiny  sávské.  Na  východ 
od  Sunje  táhne  se  po  pr.  bř.  Orljavy  Babí 
p.  (Kapavac,  637  m),  kteréhož  pokračováním 
k  vých.  po  ústí  Londžc  do  Orljavy  jest  p. 
PoŽežské  (Kobilnjak,  435  m).  Hluboko  pro- 
rvané řečiště  Orli  a  vy  dělí  PožeŽské  p.  od 
východního  p.  DiljsKého  (Predolje,  459  m), 
na  kterém  u  výtoku  Londže  připíná  se  ke 
Kříži  Papucké.  O  sobě  stojí  nízká  Almaš- 
ská  pahorkatina  při  ústí  Drávy  do  Dunaje.  — 
Přejdeme-li  Sávu  k  jihu,  ocitneme  se  v  území, 
kde  homatina  téměř  všechen  prostor  vypl- 
ňuje; vyjma  nížiny  podél  Kupy  (Pokupí)  a 
Gliny  jsou  tu  ještě  planiny  TLika,  Gacké, 
Krbava,  Grobničko  polje),  které  jsou  vyschlá 
kraská  jezera.  Prostranství  po  Kupu  zaují- 
mají ještě  výběžky  Alpské,  k  nimŽ  počítáme: 
1.  Gorjance  (1181  m)  táhnoucí  se  po  pr. 
břehu  Sávy  k  hranicím  štýrským  ke  Kupe; 
vých.  cíp  jejich  slově  p.  Samoborské  s  Ple- 
ši vicí  (780  »i);  2.  od  p.  Samoborského  pro- 
stírají se  směrem  ke  Kupě  nízké  V uko mě- 
řic ké  pahorky.  Všechna  tuto  uvedená  po- 
hoří pokrývá  na  povrchu  prsť  a  pouze  tu 
onde  vyčnívají  holé,  tvrdé  balvany  Jako  na 
př.  na  Ivančici,  na  sev.-záp.  úbočí  p.  Záhřeb- 
ského a  v  Gonancích,  kde  již  objevují  se 
útvary  Krasu,  rroto  na  pohořích  těch  roz- 
vila se  hojná  vegetace  a  lesy,  zejména  list- 
naté, pnou  se  až  na  nejvyšší  vrchy.  Lidská 
sídla  a  zemědělství  zřídka  kde  sahají  přes 
výši  300  m.  Podnoží  horské  vroubeno  jest 
prostornými  dolinami  a  širokými  úžinami, 
z  nichž  vyniká  Posávina  podél  Sávy  od  Zá- 
hf cba  po  Zemun,  Pokupí  podél  Kupy,  Lonj- 
ské  močály  podél  Lonje  a  Podrávina  podél 
Drávy. 

Přejdouce  Kupu  k  jihu  vkročíme  do  druhé 
veliké  skupiny  chorvatských  hor,  které  nále- 
žejí již  k  soustavě  Balkánské.  Již  i  zevní 
tvářnost  hor  těch  připomíná  nám,  že  jsme 
vkročili  v  krajiště  nové.  Na  křídovém,  tria- 
sovém a  tertiérním  vápenci,  jejž  zřídka  kde 
vulkanické  nebo  iiné  horniny  prostupují,  roz- 
kládá se  před  námi  Kras  ve  velkolepých  ob- 
rysech, jakož  i  mezi  nesčetnými  slujemi  ne- 
vyrovná se  nižádná  Postojenské.  Vegetace  je 
tu  mnohem  chudší  neŽ  mezi  Dravou  a  Kupou 
a  na  mnohých  místech,  zvlášť  u  moře,  jest 
pflda  hotová  kamenná  poušť.  Zvětralý  vá- 
penec vody  nedrží  a  proto  trpí  vegetace  ne- 


dostatkem vláhy,  ač  jsou  tu  srážky  dosti 
hojné.  Na  místech  však,  kde  ruka  lidská 
nezničila  ještě  všech  lesů,  jako  na  př.  na 
Pleši vicl,  JSOU  pravé  pralesy.  Vysočinu  jižné 
od  Kupy  možno  rozděliti  ve  dvě  podstatně 
rozličné  poloviny,  které  dělí  čára  tažená  od 
Severinu  na  Kupě  k  Bihači  v  Bosně.  Celé 
území  severových.  od  této  čáry  jest  mnohem 
nižší  než  území  od  dělící  čáry  na  jihozápad. 
Zde  jest  pravý  alpský  kraj  s  drsným  pod- 
nebím a  nejvyšší  vypnuliny  v  Ch-ku. 

Horopisný  obraz  severových.  vysočiny  jest 
následmící:  1.  Podél  Kupy  šíří  se  trojúhlá 
rovina  Pokupí  a  na  pr.  bř.  Kupy  je  Petrovo 
pohoří  (Petro vac,  507  m)  mezi  řekami  Ko- 
ranou a  Glinou.  Pouze  záp.  čásť  pohoří  toho 
jest  skalnatá;  2.  na  pr.  bř.  Gliny,  mezi  Gli- 
nou, Sávou  a  Unou  až  k  potoku  Žirovci  tyčí 
se  Zrinjska  brda  (Prisjeka,  615  m)  a  3.  na 

Í*iho-záp.  od  Zrinjských  Brd  podél  bosenských 
iranic  Radošský  uzel  (630  m).  Dle  výšek 
viděti  jest,  že  území  sev.-vÝch.  od  čáry  Sc- 
verin-Bihač  zaujímá  pohoří  nízké.  Vysočina 
jihozáp.  od  řečené  čáry  prostírá  se  od  kra- 

Íinských  hranic  až  po  Dalmácii  mezi  Kupou, 
Lterá  jest  horopisnou  hranicí  mezi  Alpami 
a  Balkánskou  soustavou,  Unou,  Zrmanjí  a 
mořem.  Celé  toto  zemiště  dělí  se  na  vysočinu 
jihozápadní  a  jižní. 

Jihozápadní  vysočina  (kolem  2000 /rm') 
ne  se  mezi  Cabrankou  na  severu.  Jader- 
ským mořem  na  jihu;  od  záp.  ji  ohraničuje 
poledník  Kastvy  a  od  vých.  poledník  Senje. 
Spojena  je  tak  s  krajinskou  a  istrijskou  vy- 
sočinou na  západě  a  s  již.  chorvatskou  vy- 
sočinou na  jiho-východě  jako  článek  řetězu 
spojující  Alpy  a  horstvo  Balkánské  soustavy. 
Jiho-záp.  vysočina,  kterou  Lorenz  zove  Li- 
burnským  Krasem,  spouští  se  ve  třech 
stupňovinách  k  moři,  kde  jest  nejvíc  oby- 
dlena. Po  celé  vysočině  není  skutečných  hor- 
ských hřbetů,  viděti  pouze  skupiny  kopců 
a  uzly  horské,  z  nichž  nejznamenitější  jsou: 
Drgomalj  u  Dělnice  (1153  m),  Bitoraj  (Ve- 
liká Viševica,  1428  m)  u  Fužinu,  Sněžník 
fl506»i),  Risnjak(1528m)  a  Obruč  (Veliki 
Obruč,  1377  m).  Uzly  ty  činí  předěl  vod  mezi 
mořem  Černým  a  Jaderským.  Kraj  ten,  na 
mnohých  místech  jehličnatými  lesy  porostlý, 
poskytuje  velkolepé  pohledy  alpských  krajů 
a  vyznačuje  se  hojným  množstvím  oněch  mor- 
fologických  útvarů,  jež  jsou  faenomcncm 
Krasu.  Rovin  je  tu  málo  a  skrovného  roz- 
sahu. Pole  Mrkopaljské  (800  m),  Lické  (700  w), 
Lokvanské  (723  m\  Dělnické  (698  m)  a  Grob- 
nické  (300  m)  a  aoliny  u  moře  zvláště  jsou 
úrodné;  daří  se  na  nich  réva  i  olivy.  Doliny 
ty  —  Draga,  Bakarská  kotlina,  Vinodol  -  - 
táhnou  se  rovnoběžně  podél  moře,  k  němuž 
se  úzkým  ústím  otvírají,  a  oddělují  druhý 
stupeň  vysočiny  od  třetího  nejnižšího  a  nej- 
užšího, který  se  prostírá  zrovna  u  moře. 

Jižní  vysočina,  jejíž  průměrná  výška  jest 
724  m,  zabírá  o  mnoho  včtší  prostor  (9650  kin*) 
než  Liburnský  Kras  a  podstatně  liší  se  od 
jiho-záp.  vysočiny.  Ačkoliv  i  zde  Kras  pře- 
vládá, hory  přece  seřadily  se  do  dlouhých 


328 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (geologie). 


hřbetů  směrem  severo-záp.  proti  jiho-vých., 
a  délí  je  prostranné  vysočiny.  Charakteristi- 
ckým pro  tyto  roviny  jest,  že  jsou  zavřenými 
dolinami,  z  nichž  voda  říční  vytéká  podzem- 
ními cestami.  Taková  jest  na  př.  rovina  Gacká 
kol  Otočce,  kde  řeka  Gacka  u  Švice  do  země 
zaniká  a  u  sv.  Jiří  v  moři  pod  vodou  vy- 
chází. Od  jiho-záp.  vysočiny  rozeznává  se 
jižní  i  tím,  ze  se  nespouští  k  moři  stupňovi- 
nami,  nýbrž  že  ji  jak  ohromná  hradba  dělí  ód 
moře  neschfidný  Velebit.  V  jižní  vysočině, 
jdcme-li  od  scnjského  poledníku  k  jiho-vý- 
chodu,  shledáváme  tyto  části  hor:  1.  Kapela 
táhne  se  jiho-záp.  od  Ogulina,  kde  se  zvedá 
osamělý  zubatý  Klek  řll83  m),  od  Ludovičiny 
silnice  k  Plitvickým  jezerům.  Sedlo  (888  m) 
mezi  Jezeranou  (505  m)  a  Modrušem,  přes 
néž  vede  Josefova  silnice  z  Karlovce  do  Senje, 
dělí  ji  na  severní  Velikou  Kapelu,  kterou  od- 
děluje Brestovo  a  Široké  údolí  od  Bitoraje, 
a  na  jižní  Malou  Kapelu.  Ve  V.  Kapele  40  km 
dl.  hlavní  jest  vrch  Bjelolasica  (1533  m)  v  sev.- 
záp.  cípu.  Malá  Kapela  táhne  se  od  Josefovy 
silnice  k  Plitvickým  jezerům  (Selický  vrch, 
1280  "i)  a  přechází  v  Licko-krbavské  středo- 
hoří  (Kamenité  pahorky,  Ljubovo,  Střední 
pohoří).  —  2.  Plješivica  (Ozeblin,  1657  m, 
Holá  Plješivica,  1649  w)  zvedá  se  od  M.  Ka- 
pely na  jiho- východ,  od  níž  dělí  ji  Plitvická 
jezera,  táhne  se  podél  hranic  bosenských  a 
rozvětvuje  se  směrem  k  prameništi  Zrmanje, 
kde  se  s  Velebitem  setkává.  —  3.  Velebit 
táhne  se  od  prorvy  Vratnické  (698  m)  u  Senje 
podél  moře  v  délce  135  frm  k  Zrmanji  a  dělí 
joj  průsmyk  Oštarija  (927  m)  na  sev.  i  iižní 
křídlo.  Nejvyšší  vypnutí  jsou  směrem  od  se- 
veru k  jihu:  Plješivica  (1653  m),  Šatorina 
(1624  m).  Metla  u  Oštarije  (1278  m);  v  jižním 
křídle  Velebit  nejvýše  se  vypíná  a  jsou  tu 
nejvyšší  vrchy  celého  Ch-ka:  Malý  Malován 
(1738  7n),  Veliký  Malován  (1760  m),  Vaganský 
vrch  (1758  m),  Sv.  Hora  (Monte  Santo,  1753  m). 
Všecky  tyto  hory  nalézají  se  v  jižním  okraji 
jižního  křídla.  Velebit  jest  skalnatá  a  divoká 
vysočina,  plná  strží  a  strmých  stěn;  směrem 
k  moři  zakončuje  se  přímě  jako  zeď  a  holé 
boky  jeho  na  straně  té  vypadají  jako  ka- 
menné moře.  Východní  úbočí  jeho  jest  sva- 
hovitější  a  lesem  porostlé.  —  4.  Konečně 
vzpomenouti  jest  ještě  vysočiny  licko- 
gacké,  která  prostírá  se  mezi  Velebitem, 
Plješivicí,  Malou  Kapelou  a  Středohořím  licko- 
krbavským. 

V  jižní  vysočině  oddělena  jsou  zde  řečená 
hlavní    pohoří  vysokými    rovinami   a  to: 

1.  Mezi  Malou  a  Velkou  Kapelou  táhne  se 
rovná  dolina  řeky  Gacky  kolem  Otočce  (459  m) 
a  sahá  od  pramenů  Gacky  k  Brlohu  a  k  Švice. 

2.  Lická  rovina  kolem  Gospidc  (565  m)  dělí 
Ljubovo,  Střední  pohoří,  jež  zovou  i  stezkou 
Podloudníků  (Vrebačka  staza),  a  Pliešivici  od 
Velebitu.  3.  Krbavská  rovina  prostírá  se  mezi 
Buniéem  (665  m)  na  sev.-západě  a  Udbinou 
na  jiho-vých.  Od  východu  uzavírají  ji  výběžky 
Plješivice  a  Kamenitých  pahrbků  a  od  zá- 
padu Podloudnická  stezka.  Několik  menších 
rovin  nachází  se  i  sev.  od  Krbavy:  Bílé  pole 


f622  m),  Krbavica  (657  m),  Korenické  pole 
(657  m),  na  jih  od  V.  Kapely  prostírá  se 
Drežnické  pole  (460  m),  Cmačko  polje  (452  m) 
a  Stajnické  (490  m). 

Geologie.  V  geologii  Ch-ka  i  S-ka  pře- 
vládají značně  mladší  a  nejmladší  útvary. 
Krajiny  mezi  Dravou,  Dunajem  i  Sávou,  pak 
podél  Kupy  i  Glinjr  jsou  územím  neogénu, 
diluvia  i  atluvia,  jižní  Čh.  naproti  tomu  triasu 
a  křídy.  Alpské  výběžky  od  štýrských  hranic 
až  po  Záhřeb  jsou  složeny  z  neogénových 
usazenin,,  z  nichi  vyčnívají  staré  horniny  úte- 
sovitě.  Úzký  pruh  triasu,  doprovázený  tra- 
chyty,  rozprostírá  se  ve  Stýrsku  a  zasahuje 
přes  Ivančici  do  okolí  Varaždinských  Teplic ; 
v  Maceljském  pohoří  nalézáme  pouze  jedinou 
malou  kru  triasu.  V  Záhřebských  horách  za- 
ujímají krystal inické  břidlice  značné  prostran- 
ství, a  vyskytuje  se  v  nich  mimo  něco  málo 
křídy  z  eruptivních  hornin  diabas  a  diorit. 
Kras  objevuje  se  již  v  pohoří  Záhřebském 
tam,  kde  trias  převládá.  Od  neogénu,  který 
na  Štýrsko-chorvatských  hranicích  vystupuje 
na  velkém  prostoru,  táhne  se  přes  Ďurdévac 
(Gjurgjevac)  a  Virovitici  až  k  Miholjci  na 
východ  úzký  pruh,  který  skládá  Bilo  horu. 
li  Miholjce  je  neogén  přikryt  diluviálními 
a  alluviálními  usazeninami,  vystupuje  zpod 
nich  na  velkém  prostranství  okolo  PoŽegy 
a  zaujímá  menší  oblast  v  Moslaveckém  po- 
hoří. Osamělá  AlmaŠská  hornatina  při  ústí 
Drávy  a  veliký  díl  Frušké  hory  připadá  neo- 
génu. Jako  neogén  mezi  Sávou,  Dravou  a  Du- 
najem značné  zaujímá  prostranství,  tak  zase 
naopak  převládá  diluvium  a  alluvium  východně 
od  čáry  běžící  od  Záhřeba-Koprivnicc  na  vý- 
chod až  po  Zemun.  Od  Vukovaru  na  východ 
jest  diluvium  zastoupeno  spraší  (lóssem)  se 
strmými  stěnami  podél  řek,  s  vápennými  kon- 
krecemi.  Tyto  hlíny  uzavírají  doliny,  podobné 
kraským,  neboť  i  v  nich  podzemní  erose  — 
ač  jiným  způsobem  než  v  Krasu  —  značnou 
hraje  úlohu.  V  Moslaveckém  pohoří  máme 
mimo  neogén  na  západu  ještě  žulu  ave  středu  ' 
hor  krystalinické  břidlice.  Mnohem  jedno- 
dušeji jsou  složeny  hory  požežské  kotliny. 
Crni  vrh,  Papuk  i  Krndije  jsou  složeny  ze 
žuly  a  syenitu,  k  nimž  se  na  východě  při- 
družuje trias.  Sunj  skládá  se  z  krystalinických 
břidlic.  Dosti  značné  prostranství  zaujímá 
eocén  na  pravém  břehu  Orljavy,  ale  i  tra- 
chyty,  zejména  v  Požežském  a  Diliském  po- 
hoří. V  nejvyšším,  centrálním  dílu  Frušké 
hory,  která  se  skládá  převážně  z  neogénu, 
vystupují  krystalinické  břidlice,  v  nichž  se 
nalézají  hojné  vrstvy  kamenouhelné,  mimo  to 
něco  křídy  a  jury. 

Geologický  a  petrografický  sloh  hor  není 
ještě  dostatečně  rozřešen.  Geologické  vý- 
zkumy prof.  Gorjanoviée  v  Záhřebu,  který 
nyní  chystá  geologii  Ch-ka,  i  petrografické 
studie  prof.  Kišpatiče  svědčí,  že  základy,  na 
nichž  spočívá  dnešní  obraz  geologicko-petro- 
graÍTckého  slohu  Ch-ka,  nejsou  všady  spo- 
lehlivé. Co  na  př.  předvádí  Hauer-Tietzeova 
geol.  mapa  rak.-uher.,  toť  je  jen  nejhrubšími 
črtami  nastíněný  skutečný  obraz  Ch-ka. 


ottOv  slovník  naucnv. 


KRALOV  ŠTVI 

CHORVATSKO-SIAVONSKÉ 


1   :    1,750.000 


1.  Srjemski  zupa    Z.'VircmtieJ[á  zupa    3.  lóiHská.  iupA     ^.  Bel^vanká  h^a. 
S.Varaidinská  i.  6. Záhřebská  hi^     7.  Modnd^ecká      b.Uha-SHpavská  i. 

Sfdlo  župy  SuOo  okresu  $  Vkiiamďnilmhta 


ťOreowicJi© 


XfOmP. 


Chromot7pi«  J.  Ottjr  t  Piwe. 


/ 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (vodopis). 


329 


Mezi  Dravou,  Dunajem  a  Sávou  převládají 
xáhybová  pohoří,  seřaděná  řetézovité,  hlavní 
iich  směr  je  od  s.-z.  k  j.-v.,  a  pouze  některé 
horské  hřbety  (jako  Záhřebské  pohořQ  staví 
se  čelem  k  tomuto  směru,  anebo  stojí  za  se- 
bou, jako  hromadné  Moslavské  pohoří.  Na 
některých  místech  shledáváme  kry  a  zlomy. 

Na  druhém  břehu  Sávy  je  neoffén  proniknut 
křídovým  útvarem,  diluviem  a  alluviem  na  se- 
verním konci,  dosahuje  v  kompaktním  mas- 
sivu  až  po  čáru,  která  běží  od  Crnomelje 
v  Krajině  přes  Karlovec  k  hranici  bosenské. 
Roviny  podél  Sávy  a  Kupy  jsou  alluviální. 
Mimo  to  nalézá  se  neogén  vezpod  Plješi- 
vice  naproti  Bihači.  Podél  moře  táhne  se  úzký 
pruh  z  Istrie  přes  Bakar  až  po  Novi.  Na  tomto 
místě  nalézáme  na  úzkém  prostoru  velmi  roz- 
ličné útvary.  Hlavní  massu  Krasu  skládají 
usazeniny  triadické,  které  pouze  jižně  od 
Senje  v  souvislé  masse  až  k  moři  zasahují. 
Od  Bakru  k  Senji  sledují  útvary,  jdoucí  od 
moře,  tímto  pořádkem ;  křídový  útvar,  paléo- 
gcn,  křída  a  útvar  jurský.  Všechny  tyto  usa- 
zeniny skládají  jen  úzký  pruh,  který  se  při- 
<iružuie  k  širokému  území  triadických  sedi- 
mentu. 

Křídový  útvar  objevuje  se  v  kompaktní 
masse  podél  střední  Kupy  a  Koraný  a  skládá 
značný  díl  Kapely  i  Plješivice.  Krajinu  mezi 
Gospidem  a  Otočcem  zaujímá  křída,  která 
skládá  též  přímořské  úbočí  Velebitu.  Útvar  jur- 
ský objevuje  se  jenom  v  několika  nehrubě  zná- 
mých partiích,  kdežto  trias  převládá.  Karbon 
vyskytuje  se  v  Samborském  pohoří  a  na  něco 
větším  prostoru  podél  železniční  trati  v  okolí 
Vrbovské,  Dělnice  a  Ravné  hory,  podél  Kupy 
naproti  Čabru  i  v  Petrově  hoře.  Horstvo  Ve- 
lebitu provázeno  jest  na  straně  suchozemské 
celým  pásmem  ícamenouhelných  ostrůvků, 
vystupujících  z  triasu.  Sopečné  horniny  vy- 
skytují se  jen  zřídka  místy  v  neznámé  aosud 
mohutnosti  v  okolí  Senjském,  u  Parazišté 
i  Brušan  nedaleko  Gospide.  —  Z  tohoto  po- 
pisu je  zřejmo,  že  Ch.  geologicky  je  dosti 
mladou,  ba  velmi  mladou  zemí.  Nejstarší  jeho 
tišemi  rozprostírá  se  mezi  Sávou,  Dravou  a 
Dunajem,  kdežto  jižní  kraje  jsou  všechny 
mladé.  Sopečných  výbuchů  není  v  něm  stopy, 
ač  zde  bývá  zemětřesení  velmi  často.  K  po- 
zorování zemětřesení  je  založen  zvláštní  odbor, 
o  nich  zejména  prof.  Kišpatic  snesl  do  »Radu 
jugoslavenske  Ákademije*  v  poslední  době 
7načný  materiál.  Na  základě  tohoto  pozoro- 
vacího materiálu  sestrojil  on  vějířovitý  systém 
o  15  zemétřesných  puklinách,  které  mají  mezi 
Dravou,  Dunajem  i  Jaderským  mořem  směr 
převážně  sjz.  až  jv.  s  paprskovitou  divergencí 
do  Bosny  a  Dalmácie.  Se  směrem  oněch  puklin 
souhlasí  hlavní  směr  chorvatských  i  slavon- 
ských  hor.  Pouze  směr  nepatrného  dílu,  jako 
na'  př.  záhřebského,  od  oněch  zemétřesných 
puklin  jde  meridiálně. 

Vodopis.  V  odporu  s  geologickým  složením 
pů<ly  nejsou  vody  v  Ch-ku  a  S-ku  stejné 
rozdělený,  ačkoli  jsou  srážky  všude  dosti 
značné.  Kraje  východního  S-ka,  kde  hrnčíř- 
ská hlína  převládá,  trpí  nedostatkem  řek  a 


potoků  zrovna  jako  kraje  kraské,  v  nichž 
zvětralý  vápenec  vodu  pohlcuje.  Řeky  v  Ch-ku 
a  S-ku  náležejí  nejvíce  oblasti  černomořské 
vlévajíce  se  do  Dunaje;  mnohem  menší  čásť 
jich  připadá  moři  Jaderskému.  Hlavní  rozvodí 
těchto  mořských  oblastí  táhne  se  od  Ris- 
njaku  přes  Malou  i  Velkou  Kapelu  směrem 
k  Dinarskvm  Alpám.  Jakož  se  podstatně  liší 
kraj  podél  Sávy,  Dunaje  a  Drávy  svým  po- 
vrchem od  onoho,  který  nachází  se  západně 
od  čáry  Seyerin-Bihač,  nazývaje  se  často 
Horním  Ch-kem,  tak  spatřujeme  i  veliké  roz- 
díly mezi  vodopisným  povrchem  toho  i  onoho 
kraje.  Sáva  i  Drává  jsou  řeky  splavné,  které 
protékajíce  nízké  kraje  tvoři  se  svými  pří- 
toky rozsáhlé  močály;  kraské  řeky  pak  vy- 
věrají často  jako  hotové  řeky  ze  silných  pra- 
menů, valí  se  prudce  a  krátký  tok  jejich  činí 
je  nezpůsobilými  k  plavbě.  Mnohé  ztrácejí  se 
pod  horami  a  tekouce  čas  pod  zemí  znova 
se  objevují.  Řeky  ty  zanikají  v  ponorech  a 
tvoří  periodická  jezera,  když  se  ponory  ty 
zacpou,  nebo  když  nadbytečnou  vodu  odvésti 
nemohou.  Toho  příkladem  je  Gacka  u  Otočce, 
tvořící  tu  pčkné  Švické  jezero. 

Hlavní  řeka  Ch-ka  je  Sáva,  která  u  Je- 
senic 139  m,  kde  jest  200  m  široká,  nedaleko 
Záhřeba  na  trojmezí  Krajiny,  Štýrska  i  Ch-ka 
vtéká  a  po  toku  velmi  hadovitém  (729  km) 
pode  zdmi  Bělehradskými  (71  m)  na  400  m 
široká  (průměrný  stav)  do  Dunaje  se  vlévá. 
Sáva  není  ještě  regulována,  ač  jsou  již  na 
mnohých  místech  vystavěny  hráze  proti  jejím 
povodním.  Sáva  se  dělí  na  četná  ramena  a 
vytváří  tak  přehojně  ostrovů  i  zátočin ;  šířka 
její  jest  velmi  různá  a  také  se  podobá,  že 
tok  její  v  posledních  dobách  se  krátí.  Od 
Sisku  do  Zemuna  plují  větší  lodi  a  parníky 
a  tak  stává  se  Sáva  hlavní  vodní  drahou 
Ch-ka.  Řečiště  Sávy  jest  poměrně  v  nízké 
alluviální  půdě  vyjmouc  pravý  břeh  u  Gra- 
dišky,  Oriovce  a  Brodu;  proto  je  celá  široká 
nížina,  jíž  protéká,  Posávina  zvaná  a  9000  m- 
veliká,  vydána  častým  povodním  a  zvláště 
ve  S-ku  tvoří  Sáva  rozsáhlé  močály  na  obou 
březích.  Celé  poříčí  Sávy  v  Ch-ku  a  S-ku 
obnáší  25.000  km^.  Přítoky  s  pravého  boku 
jsou  mnohem  důležitější  než  na  levém;  příliš 
se  jí  tu  přiblížily  Dunaj  i  Drává.  Na  pravém 
břehu  přijímá  v  Ch-ku  Kupu,  Sunju  a  Unu. 
Kupa,  285  km  dlouhá,  je  splavná  řeka  a  paro- 
lodi  vplývají  do  jejího  ústí  u  Sisku  101  m. 
Vytéká  z  Kupského  jezera  u  Risnjaku  (397  w), 
až  k  Severinu  teče  úzkou  dolinou  a  u  Ozalja 
nad  Karlovcem  tvoří  slapy.  Přítoky  Kupy  jsou 
s  levé  strany  Kupčina  a  Odra,  s  pravé  Dobra 
(101  km),  Koraná  (134  km),  která  vychází 
z  Plitvických  jezer,  a  Mrežnica;  potom  Glina 
(lil km)  a  Petrinje  {36 km).  Pravé  přítoky  Kupy 
jsou  spojeny  s  mnohými  ponikvami  (řekami 
kraskými).  Dobra  vyvěrá  poblíž  pramene  Kupy 
700  m  vysoko.  Pod  Klekem  u  Ogulina  v  právo 
přijímá  Vitunj  prýštící  ve  V.  Kapele,  kde  slově 
Jasenak.  Pod  Černým  hřbetem  teče  pod  zemí 
a  teprve  potom  vychází  jako  Vitunj.  U  Ogu- 
lina  zaniká  Dobra  sama  v  ponoru  Gjulinském 
(3S  m  pod  místem)  a  teče  4*5  km  pod  kopcem 


330 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (vodopis). 


Krpeljem.  MreŽníca,  levý  přítok  Koraný, 
skládá  se  z  vých.  a  záp.  Mrcžnice.  Prame- 
niště západní  lest  Drežnica,  která  pod  zemí 
zpod  V.  Kapely  teče  a  pak  jako  záp.  Mrež- 
nica  vychází;  potom  opět  se  ztrácí  a  jako 
Tounjcica  a  Rudnica  s  vých.  Mrežnici  se 
spojuje.  Vých.  Mrežnica  vyvěrá  jako  Stajnica 
na  jižní  části  M.  Kapely  a  protekší  pod  pro- 
hbim  podhoří  tohoto  vychází  na  sev.  straně 
M.  Kapely  jako  Dretulja.  Ale  i  tato  přerušuje 
svůj  tok  a  vytéká  konečné  jako  Východní 
Mrežnica.  Necialeko  svého  prameniště  přijímá 
Koraná  ještě  s  levé  strany  Plitvici,  která 
svým  ústím  zrovna  pod  Piitvickými  jezery 
tvoří  krásný  vodopád  68  m  vysoký,  a  u  Slunje 
potok  SlunjČici,  jenž  krásnými  25  m  vys.  slapy 
vlévá  se  do  Koraný.  Všechny  tyto  krásné  po- 
nikvy  vyznačuji  se  tím,  že  prameny  jejich  jsou 
velmi  silné,  začáteční  a  podzemní  tok  velmi 
rychlý,  a  když  vyjdou  ze  země,  tekou  mno- 
hem volněji,  ounja  jest  nepatrný  potok  a 
vlévá  se  do  Sávy  na  Rybářském  poli.  Una 
vyvěrá  u  Srbu  zpod  Čemernice  v  Lice,  teče 
Bosnou  a  činí  od  Dobretina  aŽ  k  svému  ústí 
hranici  mezi  Bosnou  a  Ch-kem.  Z  Bosny  při- 
jímá Sáva  Vrbas  u  Svinjar,  Ukrinu  nad  Bro- 
dem, Bosnu  u  Samce  a  Dřinu,  jeŽ  do  Sávy 
zanáší  silné  valouny,  u  Ráče  na  srbské  hra- 
nici. Ze  Srbska  přibírá  Sáva  Tamnavu  a  Ko- 
lubaru  u  srbského  Obrenovce.  Levé  přítoky 
Sávy  jsou:  Suti  a  (95  km),  která  se  ústí  na 
hranicích  štýrských.  Krajpina  (78/fm)  protéká 
Záhornu  a  vylévá  se  u  ťodsuda.  Ze  záhřeb- 
ského pohoří  vytéká  jen  několik  menších 
potoků:  Kunišcak,  Medvedšcak,  Crljení,  Bliz- 
nez,  Struha,  Vugrův  potok,  Hluboký  járek, 
Kobiljak.  Nejdelší  potok  Vugrův  je  16  km  dl. 
Lonja  140  km  prýští  se  u  vých.  konce  Ivan- 
čice, od  Dubrovčaku,  kde  vedle  Sávy  teče, 
tvoří  veliké  močály  a  dvěma  rameny  vlévá 
se  do  Sávy.  Jedno  rameno.  Stará  Lonja,  vlévá 
se  u  vsi  Lonje  a  druhé  TrebeŽ  u  Ivanova 
boku.  Přítoky  Lonje  jsou  s  pravé  strany  po- 
tok Černec,  s  levé  Čazma  s  Glogovnici,  která 
svým  bahnitým  řečištěm  od  sev.  a  záp.  uza- 
vírá pohoří  Moslavské,  llova,  která  pohoří 
toto  obtéká  se  strany  vých.  a  s  Pakrou  do 
Trebeže  se  vlévá.  Veliký  Strug  (56  Am)  a 
Malý  Strug  vlévají  se  do  Sávy  u  Staré  Gra- 
dišky  a  ramena  obou  rozmanité  proplétají  se 
v  močálové  krajině,  kterou  protékají.  Za  vel- 
kých dešťů  rozvodil  ují  se  Lonja,  llova  i  Strug 
a  daleko  široko  zaplavují  Sávskou  nížinu, 
poněvadž  dolní  tok  jejich  nemá  dostatečného 
spádu.  Trnava  (21  km),  Ljutina,  Vlaknac, 
Crnac  (42  km).  Struha.  Orljava  (Orlová, 
84  km)  odvádí  se  svým  levým  přítokem  Lon- 
džou  vody  požežské  kotliny,  prorývá  jižní 
ovrubu  kotliny  té  a  vtéká  nad  Novou  vsí  do 
Sávy.  Mrsunja  (30  km)  vlévá  se  do  Sávy 
u  Brodu.  Glogovnice  (11  km).  Pod  Glogov- 
nicí  Sáva  na  200  km  nepřibírá  žádných  pří- 
toků a  teprve  nedaleko  ústí  Dřiny  vlévá  se 
do  ní  Bosut.  Zde  provází  Sávu  množství  po- 
bočních ramen,  která  přijímají  vodstvo  s  vých. 
strany  pohoří  Diljského  a  všelijak  spletena 
tvoří  močály  na  nízkém  pobřeží.  Bosut  (95 km) 


jest  nejznamenitější  z  ramen  těch  a  sahá 
od  Županje  na  Sávě  k  Bosutu,  kde  se  opět 
se  Sávou  spojuje.  Bidj,  Breznica  a  JoŠava 
jsou  větší  přítoky  jeho  se  strany  levé.  Vrtic, 
Mandjeloš,  Čikos,  Ravanica  a  KudroS  jsou 
menši  potoky  přicházející  z  pohoři  Fruškého 
a  tvořící  u  Sávy  rozsáhlé  bažiny,  %  nichž 
voda  jen  za  vysokého  stavu  do  Sávy  odtéká. 
Jarč  i  na  (54  km)  jest  většinou  kanalisována. 
Drává  vstupuje  u  Doubravy  (202  m)  ne- 
daleko Ormuže  ze  Štýrska  do  Ch-ka  a  teče 
328  km  skoro  přímo  směrem  vých.  k  Almaši 

Í82  m),  kde  se  vlévá  do  Dunaje.  Teče  prud- 
ieji  než  Sáva  a  mění  značně  své  řečiště,  které 
si  v  poměrně  měkkém  alluviu  vjrhloubila.  Od 
let  šedesátých  mnoho  se  pracuje  o  regulaci 
této  řeky  a  k  účelu  tomu  praeliminovana  je 
summa  20  milí.  zl.  Touto  regulací  je  tok  Drávy 
značně  zkrácen  a  mnoho  vířných  proudu 
z  hlavního  řečiště  odstraněno;  poněvadž  však 
pobřežní  náspy  neisou  dostatečné,  Drává  ná- 
nosem i  podemíláním  řečiště  své  znatelně 
mění.  Šířl^  její  jest  velmi  rozmanitá  a  roste 
u  Oseku  až  do  400  m.  Přítoky  Drávy  nejsou 
tak  důležité,  poněvadž  splývají  sem  hned 
v  horním  toku  a  některé  z  nich  rozlévají  se 
a  tvoří  od  Virovitice  aŽ  po  Vukovar  veliké 
močály.  Přítoky  ty  jsou :  P I  i  t  v  i  c  a  (80  km), 
jež  teče  rovnoběžně  s  Dravou  a  vlévá  se  bliž 
Bednje.  Bednja  (105  iicm)  vyvěrá  s  Trakoš- 
čanského  jezera  v  pohoří  Maceliském,  dělí 
tokem  svým  Teplické  pohoří  oa  Kalniku  a 
vpadá  u  Bukovce  do  Drávy.  Koprivnica 
vtéká  do  Drávy  kanalisována  jako  Bystrá 
u  Mola.  Strug  potok  vlévá  se  u  Kapinců 
a  sbírá,  jakož  i  Bystrá  a  Karašica,  množství 
menších  vodních  pramenů  z  oněch  močálo- 
vitých krajů.  Karašica,  přes  100  km  dlouhá, 
pramení  se  jako  Vočinský  potok  pod  Čer- 
ným Kopcem  a  vpadá  u  Petrijevců. 

Dunaj  mění  při  ústí  Drávy  (82  m)  jižní 
směr  svůj  a  zahýbá  podél  S-ka,  jeŽ  dělí  na 
208  km  délky  od  roviny  uherské  mnohem 
nižší,  k  východu,  kde  u  Zemunu  slavonský 
břeh  opouští.  Dunaj  je  veletok  s  mnohými 
zátokami  a  bahnitými  ostrovy  (tur.  Ada),  mezi 
nimiž  zvolna  teče  a  četné  parníky  i  lodi 
nosí.  U  Zemunu  široký  Jest  800  m.  Levý  břeh 
jeho  jest  nízký  a  když  na  podzim  a  z  jara 
Dunaj  se  rozvodní,  rozlévá  se  tu  nedohledné 
sladkovodní  moře.  Pravý  břeh  jest  vvsoký  a 
těžko  přístupný,  neboC  zejména  od  Karlovců 
po  Zemun  hrnčířská  hlína  tvoří  podél  břehu 
kolmé  stěny.  Přítoky  Dunaje  ze  S-ka  jsou 
vyjmouc  Vuku  jen  menší  potoky.  Vukajest 
na  150  km  dl.  a  odtíná  nízkou  a  močálovitou 
rovinu  na  jih  od  Oseku,  kde  tvoří  veliký 
močál  Palaču,  od  vyšší  a  suché  roviny,  která 
se  prostírá  od  Djakova  k  Vukovaru.  Vuka 
pramení  se  v  Krndiji  a  vtéká  do  Dunaje 
u  Vukovaru. 

Jaderské  moře  oblévá  chorvatský  břeh 
od  Rjeky  po  Dalmácii  v  délce  129  km  přímo 
vzdálenosti.  Strmý  a  kamenitý  břeh  není 
zvláště  vyvinut  a  celá  délka  jeho  se  všemi 
zálivy  činí  pouze  180  km.  Zálivů  má  jen  ní- 
kolik.  Martinščica  u  Rjeky,  kde  jest  přístav 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (podnebí). 


331 


pro  karanténu;  krásná  zátoka  bakarská  A'5km 
dlouhá  jest  velkým  přístavem.  Malá  zátoka 
Královnina,  Senjská,  Lukovo  a  jiné  malé  zá- 
livy nesahají  nikde  hluboko  v  pevninu,  tak 
že  možno  břeh  nazvati  slabě  vyvinutým.  Ježto 
se  nad  mořským  pobřežím  ihned  zvedají 
značné  výpony,  které  na  př.  jako  Velebit 
jsou  velmi  neschůdné,  nemělo  moře  nikdy 
velkého  vlivu  na  středozemí.  Tento  útvar 
půdy  jest  vinen,  že  středozemí  neobcuje 
s  mořem  splavnými  řekami,  ježto  do  Jader- 
ského moře  tekou  jen  krátké  bystřiny  neb 
ponikvy  v  samém  moři  ústící.  Malé  potoky 
na  chorvatském  břehu  v  létě  obyčejně  vy- 
sýchají. Z  přímořských  řek  Rjecina  11  km 
jest  pozoru  nejhodnější;  vlévá  se  do  moře 
15  m  široká  mezi  Rjekou  a  Sušákem.  U  Crkve- 
nice  jest  Dubračina  a  u  Nového  Suchá  Rje- 
cina. Zrmanja  vyvěrá  z  jezírka  a  po  krátkém 
toku  přech^KÍ  do  Dalmácie. 

Jezery  Ch.  a  S.  zrovna  neoplývají;  v  kra- 
sovém útvaru  vyplňovala  jezera  mnoho  rovin. 

V  pohoří  Diljském  jest  jezírko  Sovské  řSol- 
jansko  j.),  v  pohoří  Maceljském  jezero  Trakoš- 
čanské  0*3  km^  vel.  Pecké  j.  u  Petrinje  0*32  ha 
jest  na  vrcholu  kopce  378  m  vysoko,  dále  Je- 
zerce  na  velikém  Malovánu  a  Velebitu  1760  m. 

V  Krasu  povstávají  často  jezera  periodická, 
iako  Švické  u  Otočce  a  Bláto  u  Plaškého.  — 
Největší  jezera  jsou  Plitvická,  kteráž  jsou 
zářivou  šňůrou  perel  na  hrudi  zelené  Kapely 
(Malé).  Jezera  ona  s  okolím  tvoří  nejkrásnější 
krajinu  Ch-ka  a  krása  jejich  známa  jest  po 
všem  světě.  Pramenné  potoky  Koraný  tvoří 
15  jezer,  ve  výŠcc  od  625  m  do  506  m  stupňo- 
vité nad  sebou  scřaděných  od  sev.  k  jihu. 
Oddělují  je  od  sebe  příčné  stěny  vápenného 
tufu,  přes  nčŽ  ve  výši  24  m  řiti  se  krásné 
vodopády  jezera  ta  spojující.  Délka  jejich 
obnáší  pouze  5' 7  km.  Jdouce  od  jihu  k  se- 
veru přicházíme  napřeci  na  jezero  Proščanské 
(625  m)  2  km  dlouhé  a  63  ha  veliké;  pak  násle- 
dují jezera  Qginovské  590  m  dl.  (8*6  ha),  Okru- 
gljak  (4*6  /w),  Galovac  (13  ha),  Kozjak  (84-4  ha) 
2  5  km  dl.  Pod  Kozjakem  jsou  dolní  jezera 
Milanovac,  Osredak,  Kaludjerovac,  Novako- 
vičův  brod.  Kolmé  bílé  stěny  ohraničují  tato 
dolní  jezera  a  tvoří  s  krásnou  modrou  bar- 
vou vody  přepěkný  kontrast.  Množství  raků 
a  pstruhů  žije  v  jezerech. 

Bažiny.  Ačkoliv  se  o  regulaci  vod  ne- 
ustále dbá  —  od  r.  1874  do  1895  vydalo  se 
k  účelu  tomu  přes  10  milí.  zl.  —  přece  stav 
věcí  není  ještě  takový,  jaký  býti  má,  nebot 
podél  Sávy,  Kupy  a  Drávy  močály  zabírají 
ještě  veliká  prostranství  a  zhoubně  působí 
na  poměry  hospodářské  i  zdravotní.  Podráv- 
ské  bažiny  povstávají  u  Djurd je vce,  kde  se 
dolina  Drávská  rozšiřuje,  a  sahají  k  Vuko- 
varu,  neboť  všechny  přítoky  Drávy  a  i  Vuku 
nemají  dostatečného  spádu  a  způsobují  mo- 
čály. Na  vysušení  jich  prokopány  stoky:  By- 
stra, Rog-Strug  s  Krniščakem  Čivicevsem 
končící  u  Pitomače  v  Dravé,  Županská  stoka 
od  Virovitice  do  Vašky,  Gatská  stoka  pro 
Karašici,  Poganovci-Kravica,  Kolodjvarská- 
Kobotská  pro  Palaču.  Posávskébažiny  sa- 


hají od  Lonje  (Lonjské  polej  a  Kupy  k  Ze- 
munu.  Jako  podél  Drávy  tak  i  tu  jsou  vy^ 
kopány  četné  kanály  k  odvodňováni  a  kromě 
toho  vystavěny  dlouhé  náspy,  poněvadž  jsou 
sávské  břehy  nízké.  Kanály  ty  jsou :  u  Brodu 
k.  Jelas,  v  Bidjském  poli  pod  Brodem  několik 
kanálů  99  ^m  dl.,  k.  kolem  Županje  a  Boš- 
njaka  51  /rm  dl.,  mezí  Sávou  a  Studvou  38 /cm, 
Alžbětin  kanál  od  Kukujevců  19  km  dl.  Ve 
vých.  Srěmu  Jaračka  i  Progarska  Jarčina  (starý 
kanál  cis.  Proba),  Šelevrijenac,  Galovský,  Malý 
i  Veliký  Begej  104  km.  Průplavů  pro  plavbu 
se  hodících  není.  V  kraských  končinách  mají 
vodní  stavby  dvojí  úkol:  aby  se  nadržovala 
voda  k  hospodářským  účelům,  nebof  srážky 
rychle  se  tratí  v  zemi,  a  za  druhé,  aby  se 
ponory  otevřeny  udržely,  neb  kdyby  se  za- 
cpaly, nastávají  záplavy.  Kromě  obyčejných 
vodovodů  zřídil  záhřebský  inženýr  Pfister 
v  Přímoří  i  umělá  zřídla. 

Minerálních  zřídel  pouze  pitnou  vodu 
vydávajících  mají  Ch.  i  S.  poměrně  mnoho; 
užívá  se  jí  jako  kyselky  nebo  vody  léčivé. 
Některé  léčivé  vody  jsou  zvláštní  síly;  v  té 
příčině  Ltpická  dosáhla  světového  významu. 
Znamenitější  kyselky  jsou:  Opatovská  u  Kři- 
ževců,  Jamnice  u  Karlovců  na  Kupě  a  za 
Kupou  Lasinjská.  Kupské  jsou:  Daruvarská 
teplá  zřídla  {Thermae  Jasorvenses)  a  vodou 
od  40«— 47«C,  Krapinská  sirná  zřídla  v  Zá- 
hoří 40® — 43®  C,  Lipická  s  vodou  jodovou 
47-5®  C,  Stubická  teplá  zřídla  v  Záhřebském 
pohoří  37®  C,  Topusko  61®  C,  Varaždinská 
sírná  zřídla  {Aquae  Jassae)  575®  C. 

Podnebí.  Horopisné  poměry  a  poloha 
u  moře  způsobují,  že  poměry  klimatické  jsou 
dosti  rozmanité,  ačkoliv  se  země  rozkládá 
pouze  mezi  dvěma  poledníkovými  stupni.  To 
se  zvláště  zračí  ve  květeně  oněch  krajin.  Ro- 
zeznávati lze  Čtyři  klimatické  kraje:  1.  Pří- 
moří; 2.  Kraský  kraj  na  jihozápadu  Ch-ka; 
3.  Východo-alpský  kraj  v  záp,.  Ch-ku  a  záp. 
S-ku ;  4.  Kraj  výcn.  S-ka.  —  Úzký  pruh  podél 
mořského  břehu  vyznačuje  se  podnebím  zvláště 
mírným  a  daří  se  tam  kromě  vinné  révy  fík, 
vavřín,  oliva  a  na  chráněných  místech  pře- 
zimuje  pomorančovník  i  citroník.  O  vánocích 
kvetou  tu  někdy  v  zahradách  i  růže.  Léto 
jest  v  Přímoří  jinak  dosti  teplé,  |)ro  blízkost 
moře  jest  přece  poněkud  chladnější  než  na  př. 
v  kontinentálním  kraji  ve  Srěmu.  Zima  bývá 
velmi  mírná  a  třeba  ze  někdy  rtuť  teploměru 
klesá  pod  nullu,  přece  málokterého  roku  padá 
tam  sníh.  Jen  když  se  s  kraských  výšin  při- 
žene ledová  bóra,  tehdy  teploměr  déle  kolem 
bodu  mrazu  ukazuje.  Bóra,  sev.-yých.  suchý 
a  studený  vítr,  řítí  se  s  Krasu  největší  prucf- 
kostí  jednotlivými  přívaly  (refolli)  k  moři. 
A  to  jest  neštěstím  pro  ony  krajiny.  Bóra 
odnáší  humus,  láme  mladý  podrost  a  často 
přerušuje  všelikou  dopravu.  Prudkost  její  tak 
jest  veliká,  že  zabíjí  lidi  a  že  i  vlak  s  kolejí 
shodila  (nedaleko  Bakru  7.  pros.  1873).  Srážky 
bývají  všude  v  Přímoří  obyčejně  značné,  znač- 
nější než  ve  středozemí  (Rjeka  1520  mm,  Ba- 
kar  1429,  Senj  994),  a  spojeny  s  vlažným 
jižním  větrem  (scirocco).  V  Přímoří  vyrovná- 


332 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (květena). 


vají  se  protivy  zimy  a  léta  a  podnebí  tamní 
podobá  se  přímořskému.  Jakmile  se  však  od 
moře  vzdálíme  jen  nékolik  set  metra,  při- 
cházíme již  do  poměrů  klimatických  zcela 
jiných.  Kraský  kraj  má  studenou  a  vytrva- 
lou zimu  a  horké,  krátké  léto.  Srážky  jsou 
dosti  značné  (Gospič  1372-6  mm,  Otočac  1063) 
a  nejznačnější  z  celého  Ch-ka  a  S-ka  ve  Fú- 
zi nach  s  2525  mm.  Tcmperatura  často  klesá 
na  20**  C.  pod  nullu  a  vzduch,  ačkoliv  člověku 
svědčí,  přece  málo  podporuje  vzrůst  rostlin- 
stva. Zima  se  tu  záhy  dostavuje  a  podzimu 
skoro  nebývá.  Třetí  klimatický  kraj  má  pod- 
nebí středoevropské  povahy  více  kontinen- 
tální: Záhřeb  má  11**  C.  průměrné  roční  tem- 
pcratury  a  roční  srážky  obnášejí  898  mm. 
Léto  je  teplé  jako  v  Přímoří  a  víno  výborně 
tu  dozrává;  v  zimě  klesá  teploměr  málokdy 
na  15**  C.  pod  nullu.  Větry,  nejvíce  vých.  a 
-záp.,  nebývají  přílišné.  Čtvrtý  kraj  vyzna- 
-čujc  se  podnebím  po  výtce  kontinentálním: 
srážky  bývají  nci>atrné,  léto  horké  a  zima 
krutá.  Zcmun  má  jen  591  mm  srážek.  Prů- 
měrná roční  tcmperatura  jest  11'5'  C.  Nej- 
větší její  rozdíly  shledáváme  ve  Srěmu.  V  létě 
nahřívá  se  vzduch  i  na  40®  C  a  v  Mitro- 
vici  klesla  rtuť  i  na  32''  C.  pod  nullu.  —  Prů- 
měrně obnášejí  srážky  pro  celé  Ch.  a  S. 
kolem  1000  mm,  z  čehož  připadá  největší 
•čásť  na  měsíc  říjen,  nejmenší  na  červenec 
a  srpen. 

Květena  Ch-ka  a  S-ka  čítá  asi  6400  druhů 
-(i  s  Dalmácií)  a  dělí  se  na  čtvero  oblastí: 
středomořskou,  pontskou,  baltickou  a  alpin- 
skou,  podobně  jako  celá  říše.  Jest  velmi  roz- 
manitá a  má  i  druhy  endemické:  Senech 
•crOiiticus,  Primtda  viscosa,  Astrantia  croatica, 
Silene  Schlosseri,  Doronicum  croaticum,  Hedě- 
raeanthus  croaticus,  Cardamine  cheHdonia,  Ge- 
4usta  heteroacantha.  Rosa  a-oatica,  R.  petro- 
jrhila,  Qiicrcus  croatica,  Aubrctia  croatica  (Ve- 
lebit). 

Květena  středomořská  sahá  od  Rjeky 
•do  Dalmácie,  kde  na  pomoří  začíná  jaro  již 
v  měsíci  únoru,  léto  v  2.  pol.  května,  pod- 
zim koncem  října  a  zima  v  listopadu.  Man- 
•dloň  rozkvétá  místy  již  koncem  ledna,  načež 
počátkem  února  kvetou  Galantltus,  Crocus, 
Veronica,  TussiLigo,  Ficaria,  Viola  adviatica 
(často  již  o  vánocích),  Hracinthus  a  Tulipa 
jfraccox]  ze  stromů  a  keřů:  dřín,  jilm,  líska. 
Na  úpatí  Vclcbitu  rozvíjí  se  rostlinstvo  po- 
zději. Pro  květenu  středomořskou  význačné 
jsou  rostliny,  které  kvetou  dvakráte  do  roka; 
některé  přezimují,  jiné  mají  přes  zimu  zelené 
plody,  některé  keře,  kterým  ve  střední  Evropě 
listí  opadává.  Dodržují  je  až  do  nového  (Ru- 
J?iis,  Lignstnim).  Ze  stromů  a  keřů  jsou  pro 
květenu  středomořskou  zvláště  charakteristi- 
cké: oliva,  vavřín,  jalovec  (Juniperus  macro- 
carpa,  phocnicca  i  oxycedriis),  Phyllerea^  As- 
parcti^us  acutifolius,  Ruscus  aculeatus,  planika 
(Arbuttti),  Pistacia  rozmarína,  která  vyrůstá 
do  výšky  stromku,  Spartium,  na  ostrovech 
Erica  arborea,  myrta,  ze  stromů  vždy  zele- 
ných Qnercus  Ilex.  Tam  a  v  Lice  roste  di- 
voký oleandr,  u  Bakru  druh  kaktusu  Opuniia 


vulgarh.  Řády  pro  středomořskou  květenu 
v  Ch-ku  význačné  jsou:  motýlokvěté  (zvi. 
rody  Trífolium,  \fedicago,  Vicia,  Anthyllis, 
Gettista),  pyskaté,  pryšcovité,  lilioví  té,  vsta- 
vačovité.  V  kalužích  jsou  význačnými  tvary 
Lostera  marina  a  Ulva  lactuca ,  v  moři 
druhy  řas  z  rodu  Fucus^  Cystosira,  Sargas- 
sum  a  j. 

Pontská  květena  zaujímav  Ch-ku  a  S-ku 
kraje  mezi  Dunajem,  Dravou,  Sávou,  Kupou 
a  Unou  a  zasahuje  ai  ku  pobřeží  moře  Ja- 
derského. Označuje  ji  delší  zima,  rostlinstvo 
probouzí  se  teprve  v  březnu  a  vegetace  bývá 
nejbujnější  v  červnu.  Význačné  jsou  tu  řády 
sloŽnokvétých  (zvi.  Hieracia),  motýlokvětých 
a  trav.  Porůzné  skupiny  tvoří  buky,  duby 
(četné  formv),  lípy,  javory,  kaštany  s  křo- 
višti  kručinlcy  (Genista).  Kvetena  tato  má 
dva  okrsky:  illyrský,  jenž  zaujímá  kopco- 
vité krajiny  (duby,  javory,  Rhamnus  Car- 
niolica,  Rhamus  saxatiiis  z ).),  a  pannonský, 
který  zaujímá  S.  a  jejž  vyznačuje  Tiiia  ar- 
gentea,  Acer  tataricum,  Quercus  conferta  a 
Q.  Austriaca. 

Baltická  květena  zaujímá  planinu  jihozáp. 
vysočiny  (Gorski  kotár)  s  Velebitem,  Pliše- 
vicí.  Velikou  i  Malou  Kapelou.  Zima  zde 
trvá  6  měsíců,  rostlinstvo  probouzí  se  teprv 
koncem  května.  Význačné  jsou  tu  složno- 
květé,  trávy,  křížokvété,  motýlokvěté,  okolič- 
naté,  pak  rody  Carex,  Salix,  Hieracium,  Rtt- 
bus  a  Rosa  (četné  formy).  Sem  náležejí 
stromy  jehličnaté  (jedle,  smrk,  borovice,  tis, 
jalovec),  z  ostatních  stromů  a  keřů  Alnus 
viňdiSy  Betula  verrucosa,  Juniperus  Sabina, 
Sfyricaria  germanica^  Hippophae  vhamnoidcSy 
Satix  amygdalina,  Sarothamnus  scoparius, 
Calluna  a  j.  Význačné  jsou  druhy:  Vacď 
nimn  MyrtiUus,  Vaccinium  oxycoccos,  V.  uli- 
ginosum,  Erica  camea^  Póly  gala  chamcebuxu^, 
Drosera  rotundifolia,  Eriophorum^  z  trav  Kale- 
na glauca  a  j. 

Alpin  ská  květena  jest  roztroušena  mezi 
druhými  květenami,  její  prostranství  není  ve- 
liké, ale  vykazuje  rozmanitost  i  hojnost  druhů. 
Rostlinstvo  probouzí  se  koncem  května,  na 
místech,  kde  je  podnebí  drsnější,  ještě  po- 
zději, a  bývá  nejbujnější  prostřed  září,  kdy 
nastává  podzim  a  po  něm  dlouhá  zima.  Kvě- 
tenu tuto  vyznačují  v  Ch-ku  rody  Draba^ 
Dryas,  F*rimula,  CampanuUa,  Silene,  Saxi- 
fraga  a  j.,  dále  Pinus  Mughus,  Cotoneaster 
tomentosa,  C.  integerrima,  Sorbus  chamames- 
pilus,  Vaccinium  X^tis  Idea,  Rhododendron, 
Rosa  alpina^  Juniperus  nana,  Salix  Velebitica, 
S.  Waldsteiniana,  Epilobium,  Saxifraga,  bělo- 
květc  pryskyřníky,  Aconitum,  Adenostyles,  Se- 
necio.  Bujné  jsou  mechy  a  kapradiny  (až 
1*5  m  vysoké),  nescházejí  ani  lišejníky  (Cetra- 
ria  islandica),  ale  schází  A^alea.  Na  Velebitu 
roste  Pinus  prostrata,  jinde  protěž  (Leonto- 
pódium  alpinum),  která  roste  na  6  horách 
v  Ch-ku. 

O  květenu  Ch-ka  a  S-ka  zvláštní  zásluhu 
mají  hr.  Waldstein  a  Kitaibel  (Descrip- 
tioncs  ct  Iconcs  Plantarum  rariorum  Hunga- 
riae,   1802,   1805,  1812),  A.  Neilreich  (Die 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (zvířena,  obyvatelstvo). 


333 


Vcgetationsverhaltnissc  von  Croatien  1869  a 
Nachtráge;  Aufzáhlung  der  in  Ungarn  und 
Slavonien  bisher  bcob.  Gcfósspflanzen,  1866); 
z  domácích  dr.  Schlosser  a  Vukotinovič 
(Syllabus  Florae  Croaticae,  1857;  Flora  Croa- 
tica  1869,  str.  1362,  Flora  excursoria  1876 
a  četná  pojednání).  O  mykologii  zjednal  si 
veliké  zásluhy  Schulzcr  Múgenburski  (Syst. 
Aufzžihlung  d.  Schwammc  Ungarns,  Slavo- 
niens  und  des  Banátes,  1857);  pak  D.  Hirc 
v  četných  rozpravách  v  >Radu  jugosl.  Aka- 
dcmic«. 

Zvířena  čítá  17.000  druhů  (podle  Brusiny) 
a  má  tři  okrsky:  prvý  mezi  Dravou,  Duna- 
jem, Sávou  a  Kupou,  druhý  hornaté  jižní  Ch. 
a  třetí  Přimoří.  Z  šelem  vyskytuje  se  často 
divoká  kočka  (Felis  Catus\  kdežto  rys  (Felis 
iynx)  jest  již  vzácný.  Vlků  jsou  dvě  odrůdy: 
horský,  silnější  a  vetší,  a  rákosní,  který  žije 
v  bažinách  S-ka.  Liška  jest  všude,  medvěd 
zdržuje  se  nyní  již  pouze  na  jihu  od  Kulpy, 
kdež  brzo  bude  vyhuben.  Kunovití  zastou- 
peni jsou  četně  jezevcem,  kunou  lesní  i  do- 
mácí, vydrou,  tchořem  a  lasičkou;  hlodavci 
bobrem  {Casior  fiber\  veverkou  a  plchem 
(v  lesích),  nesčíslnými  sysly  (na  pastvištích 
slavonskýcb).  Myší  jest  10  druhů;  zajíci  jsou 
všude  (na  vysočinách  zajíc  bílý,  Lepus  varia- 
bilis).  Ze  sudokopvtníků  divoká  svině;  jelen 
vzácný,  srna  častá;  v  jednotlivých  exemplá- 
rech vyskytuje  se  kamzík  {Antilopě  rupicapra) 
a  danéic  {Červus  dáma).  Letounů  (Chiroptera) 
14  druhů,  mezi  nimi  veliký  vrápenec  pod- 
kovní  (Rhinolophus  fet-rum  equinum).  Z  moř- 
ských ssavců  vyskytuje  se  někdy  tuleň  (Phoca 
vítulhta)^  kdežto  plískavice  (Delphínus  delphis) 
jest  dosti  častá. 

Ptáci  zastoupeni  jsou  Četnými  druhy. 
Z  dravců  supi  {Gyps  fulvus^  Vultur  monacus)^ 
čtyři  druhy  pravých  orlů,  jestřábů  {Mtlvus) 
3  dr.,  sokolů  16  dr.,  sov  10  dr.  Největší  po- 
čet ptáků  jsou  zpěváci:  Laniidce,  Turdidce 
(7  dr.),  Lusciolince^  FríngHUdce  (četné  druhy), 
Paridce^  Aiaudidce  a  Sturnidce\  z  havrano vi- 
tých vyskytuje  se  u  Velebitu  alpinská  kavka 
(Pyrrhocorax  alpinus);  ve  vysokých  lesích 
tetřev  {Tetrao  urogalius),  tetřívek  a  jeřábek 
{Tetrao  teirix,  T.  bonasia)  a  velmi  zřídka 
Tetrao  lagopus\  koroptev  je  zdomácnělá.  Ob- 
zvláště pozoruhodní  jsou  ptáci  vodní  a  bro- 
diví,  kteří  —  většinou  stěhovaví  —  na  močá- 
lech ve  S-ku  nalézajíce  příhodná  hnízdiště 
v  nesčíslných  hejnech  se  tu  rojí.  Proslulá 
v  ohledu  tom  jest  Obedská  bažina  u  Zemunu. 
Jmenujeme  zde  pouze  nejzajímavější:  veliký 
drop  \Oti$  tarda)f  volavky  (Ardeidce^  skoro 
všecky  druhy),  sluky  (Scolopacidce)  jsou  tažní 
ptáci.  Z  vodních  jsou  obyčejní  pelikán  {Pele- 
canus  onocrotalus  i  cnspus)^  kachny  a  rozma- 
nití rackové  (Laridce).  Plazi  zastoupeni  jsou 
želvami,  Ještěry  (Saurii;  Pseudopus),  hady, 
mezi  nimiž  dosti  jedovatých,  obzvláště  v  ka- 
menitých krajinách  Krasu.  Sem  patří  zmije 
(Vipera  berus  a  V,  ammodytes).  Nejedovatých 
hadů  jest  několik  druhů.  Z  obojživelníků  žije 
v  jeskyních  macarát  {Próteus  anguineus)^  kten^ 
nežije,  jak  se  za  to  mělo,  v  jeskyni  Postojenské. 


Ryb  má  Ch.  velikou  hojnost.  Kdežto  poříčC 
dunajské  chová  skoro  všecky  druhy  středo- 
evropské, má  jižní  Ch.  své  druhy  zvláštní. 
Moře  oplývá  rybami,  jichž  u  pobřeží  chor- 
vatského jest  více  než  u  italského.  V  poříčí 
dunajském  jsou  charakteristické  ohromný  su- 
mec {Siliirus  glanis),  vážící  často  až  60  kg^. 
candát  {Lucioperca  sandra)^  jeseter  a  béluha. 
{Acipenser  nithenus  a  huso  v  Dunaji,  vážící 
až  500  kg\  kaprovití  {Cyprinoidet).  Z  lososo- 
vitých nalézá  se  v  Plitvických  jezerech  pstruh 
{Salmo  fario)  vážící  až  3  kg^  hlavatice  {Sjlmo- 
hucho)  v  Sávě  dorůstá  až  do  13  kg.  V  jižním 
Ch-ku  jsou  endemické  druhy  pijur  {Phoxi- 
nellus  croattcus)  a  Telestes  polylepsis.  Moře 
chorvatské  vyniká  množstvím  nejušlechtilej- 
ších ryb.  Sem  náležejí  Labrax  lupus,  Dentex- 
vulgaris  (zubatec),  Sparus  aurata,  Mullus  bar^ 
batus,  ze  Scomberoideí  zvláště  S.  macroplithal- 
ntoSf  S.  scombruSf  S,  thynnus  s  exempláry  al 
300  kg  těžkými;  ze  sleďů  je  sardinka  {Oupect 
sardina)  a  sardel  {EngrauHs  encrahichohts)^ 
které  se  loví  od  května  do  října.  Zmínky  za- 
sluhuje též  úhoř  {Conger  vulgX  Merlangur 
vulg,^  treska  {Gadus  merlangus),  platejsi  a 
rejnoci.  Žraloci  přicházejí  v  jednotlivých 
exemplárech  a  byli  uloveni  al  5—6  m  dlouzí. 
Kromě  ryb  důležití  jsou  měkkýši  množstvím, 
jedinců  i  rozmanitostí  rodů.  Z  hlavonožcíl 
nejdůležitější  jsou  Septa  officinalis,  Loligo 
vulgaris^  Octopus  vulgaris.  MlŽi  mají  mnoho- 
druhů,  ale  Ostrea  edulis  (ústřice  jedlá)  na. 
chorvatském  pobřeží  se  neujala,  ačkoliv  na. 
ostrovech  a  v  Dalmácii  uměle  se  chová. 
Sem  náležejí  Pec  ten  jacobceus,  Mytillus  gallo- 
provincialis,  Lithodomus  lithophagus,  Pinna 
nobiliSf  Venus  verrucosa,  Tapes  decussata,  Car- 
dtum  edule.  Z  korýšů  vynikají  raci  Nephrops- 
norvegicus  (rak  s  masem  velmi  chutným,, 
žije  pouze  v  Kvarneru  a  Norsku),  Palinu- 
rus  vulgariSf  Astacus  uiannus  a  krab  Mjja 
squinada. 

Obyvatelstvo.  Ze  všech  zeměpisných  oborů. 
Ch-ka  nejslaběji  prozkoumána  jest  anthro- 
pogeogranc,  ale  přece  zeměpiscům  do  jisté 
míry  pomáhají  přesné  statistické  výkazy  kr. 
zemského  statistického  úřadu.  Jako  zeměpisné 
ústrojí  Ch-ka  znamenité  se  rozčleňuje  v  roz- 
ličných krajích,  tak  i  lid  jeví  místní  zvlášt- 
nosti, jež  neobjevují  se  jen  v  kroji  a  způsobu 
života,  ale  vynikají  i  v  rozličných  nářečích  a 
ve  fysickém  složení.  Podle  těchto  rozdílů  mů- 
žeme lid  děliti  na  čtyři  skupiny:  na  přímořany,, 
horáky  na  jihu  od  Kupy  do  přímoři,  kajkavce 
mezi  Dravou  a  Sávou  v  záp.  Ch-ku  a  što- 
kavce  ve  východním  kraji  Ch-ka  a  S-ka. 

Přimořan  žije  v  kraji,  který  iest  jenom 
místy  úrodný,  a  neplodnost  půdy  nutí  jej- 
hledati  výdělek  mimo  zemi.  Nalézáme  jej  jako- 
námořníka  na  moři  a  jako  zedníka  po  městech. 
Takto  zůstává  po  velikou  čásť  roku  všecka 
péče  o  domov  na  ženách,  jež  vynikají  velikou 
pilností.  Přímořané  jsou,  ačkoliv  se  jim  často- 
i  potravy  nedostává,  přece  silní  a  zdraví  ve 
zdravém  vzduchu  svého  kraje.  Kultura  jejich 
dříve,  a  částečně  i  dnes,  rozvila  se  pod  vlivem, 
italské.  To  lze  viděti  v  kroji,  výzdobě  a  ze-^ 


334 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (obyvatelstvo). 


jména  ve  stavbě  domů,  jež  jsou  všude  čistě 
stavěny  z  kamene.  Přímořan  jest,  kdekoliv 
může,  též  rolníkem,  ale  všude  vzdělává  půdu 
vlastni  rukou,  poněvadž  se  mu  hlavních  do- 
mádch  zvířat,  koní  a  hovězího  dobytka,  na- 
prosto nedostává. 

H  oráč  i  v  hornatých  krajích  Ch-ka  jsou 
lid  statný,  otužilý  v  zápasu  s  drsnou  půdou 
a  8  drsným  podnebímr.  Nízké  číslo  relativního 
obyvatelstva  (19—24  na  km*)  v  některých  kra- 

Ěh  ukazuje,  jak  země  slabě  živí  své  obyvatele. 
Oto  i  oni  často  vyhledávají  si  výživu  mimo 
rodný  kraj,  ačkoliv  se  málokdy  docela  vystě- 
hují, nejvíce  jako  dělníci  po  lesích  a  vozkové. 
Horáci  pak  u  hranic  Krajiny  zabývají  se  často 
obchodem.  Tvto  kraje,  dosti  nepřístupné  a 
od  obchodu  dosti  zřídka  vyhledávané,  poně- 
vadž mají  průmysl  slabý,  opozdily  se  do  jisté 
míry  v  hmotné  i  duševní  kultuře.  Jediná  jen 
železnice  protíná  tento  kraj,  jejž  od  moře  dělí 
ohromná  stěna  Velebitu,  tak  že  přes  20  km  od 
moře  nalézáme  se  úplně  ve  středozemí,  na 
něž  moře  nemá  žádného  vlivu. 

V  záp.  Ch-ku  žijí  kajkavci,  příbuzní  se 
západními  Slovinci.  Na  půdě  dosti  plodné 
rozvilo  se  hustě  obyvatelstvo,  v  některých 
krajích  i  velmi  hustě,  tak  že  plodnost  pudy 
jen  nedostatečně  vyživuje  nahromaděné  oby- 
vatelstvo. To  jest  příčinou,  že  toto  rádo  za- 
bývá se  průmyslem  v  dolech  a  továrnách, 
jakož  i  obchodem.  Jsa  na  křižovatce  doprav- 
ních cest  z  Uher  k  moři,  jakož  i  z  krajů  zá- 
padních do  zemí  balkánských  kraj  tento  i  svojí 
polohou  blízko  západních  vzdělaných  národů 
byl  záhy  otevřen  pokroku  kultury.  Zde  nalézá 
se  též  historické  i  intellektuální  a  politické 
těžiště  celé  země.  Na  východě  prostírá  se  S., 

f)řírodou  bohatě  obdařené,  obydlené  hrdým 
idem,  jenž  teprve  nedávno  mohl  věnovati  se 
klidné  kulturní  práci,  když  byla  hranice  za- 
bezpečena před  vpády  lupičského  souseda 
Turka.  Všemožný  nadbytek  do  jisté  míry 
rozmazlil  obyvatele  oněch  krajů,  znalé  hmot- 
ného zisku.  Krásný  kroj,  bohatě  hedvábím 
a  zlatem  ozdobený,  jakož  i  pěkná  obydlí  již 
na  první  pohled  ukazují  bohatství  a  nadbytek. 
Avšak  bohužel  na  mnohých  místech  neumí 
lid  dosti  intensivně  kořistiti  z  přírodního  bo- 
hatství. Jakási  lehkomyslnost,  která  nemyslí 
na  zítřek,  často  bývá  příčinou,  že  lidé  oněch 
krajů  za  jeden  den  utratí,  co  by  přímořanu 
stačilo  na  celý  měsíc.  Právě  tak  ukazují  všecky 
tyto  bohaté  kraje,  že  proti  cizím  osadníkům 
domácí  obyvatelstvo  nejen  relativně,  ale  i  abso- 
lutně počtem  ustupuje. 

Podle  sčítání  r.  1890  obnáší  veškeré  oby  v. 
2,201.927,  z  čehož  připadá  15.517  na  vojsko. 
Toto  obyv.  žilo  v  7360  bydlištích  a  to  v  20  mě- 
stech, 55  městysech,  4742  vsích,  2061  osadách 
(zaselak),  410  samotách  a  72  usedlostech.  Nej- 
větší města  jsou  Záhřeb  se  45.000  ob.,  Kar- 
lovec  se  6000,  Sisek  se  6000,  Petrinja  s  5000, 
Kostajnica  s  3000,  Bakar  s  2000,  Senj  s  3000, 
Gospid  s  2000,  Varaždin  s  12.000,  Belovar 
s  3600,  Koprivnica  se  7000,  Křiževci  se  4000, 
Požega  s  3800,  Brod  s  5000,  Osek  s  21.000, 
Vukovar  s  10.000,  Djakovo,  Vinkovci,  Mitro- 


vica  po  8000,  Ruma  s  8600,  Pctrovaradin 
se  4000,  Karlovci  s  5000,  Zemun  s  15.000. 
Rozdělení  podle  županijí  bylo:  Lika-Krbava 
190.978  absol.  obyv.  a  31  na  km^;  Modruš- 
Rjeka  220.629  a  45;  Záhřebská  484.252  a  67; 
Varaždinská  258.066  a  102;  Belovar-Křiževci 
266.210  a  53;  Požega  202.836  a  41;  Virovitica 
216.417  a  44;  Srjem  347.022  a  51.  Relativní 
číslo  obyvatelstva  v  celém  Ch-ku  a  S-ku  jest 
51  na  km\  Shora  vzpomenuté  poměry  illu- 
strují  faktum,  že  v  den  sčítání  31.  pros.  1890 
z  obyvatelstva  dočasně  nepřítomno  bylo  ve 
slavonských  županijích  jen  2— 37oi  ▼  modru- 
ško-rjecké  však  127o. 

Nejhustěji  ob3rdlena  jest  županije  varaždin- 
ská, kde  mají  některé  kraje  až  150  ob.  na  km\ 
Z  nejslaběji  obydlených  Županijí  modruško- 
rjecké  a  licko-ícrbanské  vystěhovalo  se  nej- 
více obyvatelstva  a  r.  1890  počet  nepřítom- 
ných byl  47.499,  z  nichž  10.103  žili  v  Americe. 
Usazování  cizinců  z  Čech,  Moravy  a  Uher 
(dříve  i  z  Německa,  zejména  z  Virtemberka) 
déje  se  hlavně  v  úrodných  županijích,  kde  je 
přece  obyvatelstvo  relativně  ještě  slabé,  a  to 
jsou  zejména  srjemská,  virovitická  a  požežská. 
Tito  přistěhovalci  větším  dílem  jsou  rolníci, 
kteří  nalézají  dosti  místa  mezi  domácími  oby- 
vateli a  znenáhla  působí  intensivní  svojí  prací 
a  racionálním  hospodařením.  Že  osazování 
děje  se  v  krajích  poměrně  slabě  obydlených, 
ukazují  tyto  číslice:  Na  vzdělávané  půdě  v  roz- 
sahu 1  km*,  která  skládá  se  z  rolí,  zahrad,  luk 
a  vinic,  žilo  ve  varaždinské  županiji  209  lidí, 
v  licko-krbanské  135,  ve  virovitické  pak 
jen  94  a  ve  srjemské  pouze  87.  Jak  obyvatel- 
stva přibývá,  ukazují  násl.  číslice:  r.  1857 
bylo  1,628.890  ob.,r.  1880  1,892.479  a  r.  1890 
2,186.410.  Dle  toho  přibylo  v  posledním  desíti- 
letí l-47o.  —  V  r.  1890—94  bylo  na  1000  ob. 
41-74  živých  porodů  a  mrtvých  3419,  v  cel- 
kovém průměr,  čísle  porodů  92.399  a  mrtvých 
75.707  každého  roku.  Na  přibývání  obyvatel- 
stva značně  působil  příchod  cizinců,  kteří 
nejvíce  obydlili  srjemskou  županiji  (r.  1890 
byl  zde  celkový  počet  přistěhovalců  55.646  a 
v  celém  Ch-ku  176.758).  Osadníci  přicházeli 
z  větší  části  z  Uher  (113.179),  z  Rakouska  56.334 
a  z  cizích  zemí  7245.  Ženy  a  muži  činí  skoro 
stejné  polovice,  neboť  na  100  mužů  připadá 
100*6  žen;  tyto  pak  převládají  značnou  měrou 
u  obyvatelstva  katol.,  kdežto  u  řecko-východ- 
ních  jest  počet  mužů  větší.  Rodinný  život  je 
velmi  vyvinut,  počet  svobodných  je  velmi  malý 
a  ještě  schází  počet  rozvedených.  Sňatky  uza- 
vírají se  dosti  záhy  (muži  v  době  od  16—20  let 
6-75Vo  a  ženy  23-96Vo). 

Podle  mateřského  jazyka  dělilo  se  oby- 
vatelstvo r.  1890  takto:  byíoť  Chorvatů  nebo 
Srbů  1,921.719,  Maďarů  68.794,  Němců  117.493. 
Slovinců  20.987,  Čechů  27.521,  Slováků  13.614, 
Rusů  a  Rusínů  3606,  Italianů  3828,  Rumunů 
2826,  Poláků  450,  Bulharů  124,  Cikánů  4893,  roz- 
ličných národností  555.  V  procentech:  Chor- 
vatů a  Srbů  87'90,  Maďarů  315,  Němců  5  37, 
Čechů  1-26. 

Národopis  Ch-ka  a  S-ka  viz  Jiho- 
slované. 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (obyvatelstvo). 


335 


Stoll6nr  okf%y 
m  mCtta 


Plooha 
v  km* 


Obyva- 
telstvo 


Náboi«nstvr 


kttol.     východ,     israel.     ostatní 


Obeoviof   F«6 


t^r^:    "^Ž"!"'"""!     i'°* 


Bakar,  kr.  sv.  m.  .  . 

Belovar 

Belovar,  kr.  §▼.  m.  . 
Brod 

Brod,  tinst.  m.  •    •    • 

Čabar 

Damvar 

Dělnice 

Djakovo  

Dugoselo  .... 
Garešnica  .... 
Giurgjevac  .... 

Glina 

Gorica  Vel.    .   .   . 

Gospič 

GraČac 

Gradiška  N.  .  .  . 
GrubiSnopolje   .   . 

nok 

Irig 

Ivan  sv 

Ivanec  

Ivanič,  kr.  «T.  ra.  .    . 

Jaška 

Karlobag,  tmst  m.  • 
Karlovec  .... 
Karlovec,  kr.  »v.  m. 

Karlovci,  smst.  m.    . 

Kíanjec 

Koprivnica  .... 
Koprivnica,  kr.  iv.  m. 
Korenica  .... 
Kostajnica  .... 
Kostajnica,  tmst.  m. 

Krapina 

Křiž 

Křiievci 

Křiievci,  kr.  tr.  m.  . 

Ludbreg 

Miholjac  Dol  .  . 
Mitrovice  .... 
MitrOVice,  tmst.  m.  . 

Našice 

Novi 

Novimarof  .... 

Novska 

Ogulin 

;  Osek 

;  Osek,  kr.  tv.  m.    .    . 

Otočac 

Pakrac     

Pazua  St 

Perušič 

Petrinja 

Pctrinja,  tmst.  m.     . 
Pctrovaradin,  tmst.  m. 
Pisarovina  .   .   . 
Požega     .... 
Požega,  kr.  tv.  m. 
Prcgrada     .   .   . 

Ruraa 

j  Ruma,  roéttys  .    . 


2-55 

773*73 

4*44 

709-22 

15-54 
213-46 
445-63 
475-70 
673-25 
244-79 
403-25 
422-52 
467-26 
38318 
828-23 
946-92 
701-25 
316-26 
337-94 
279-99 
234-82 
234-21 
0-34 
45403 
0-10 
492-58 
5-93 

36-32 
156-11 
386-75 

46-16 
522-23 
611-68 

11-42 
172-39 
816-35 
585-18 

28-65 
309-63 
386-66 
384-43 

36-29 
744-76 
47017 
257-40 
463-20 
750-43 
626-60 

4247 
667-56 
543-32 
468-89 
427-04 
44909 

30-38 

32-44 
358*71 
801-54 

1833 
149-71 
621-64 

50-92 


1.950 
54.145 

3.801 
38.962 

4.938 

6.848 
28.718 
21.943 
38.377 
19.142 
23.921 
41.503 
40.676 
30.172 
32.408 
31.179 
40.784 
18.577 
22.336 
21.454 
25.760 
33.704 
848 
38.793 
661 
45.084 

5.559 

5.490 
25.704 
31.333 

6.512 
22.169 
38.134 

2.093 
27.352 
38.510 
42.968 

4.092 
33.244 
19.134 
22.224 

9.541 
29.523 
26.684 
27.184 
23.713 
39.735 
44.907 
19.778 
31.348 
26.435 
38.719 
19.996 
31.841 

4.691 

3.777 
21.384 
35.209 

4.077 
29.111 
35.699 

9.582 


1.929 

39.084 

3.054 

35.613 

4.068 

6.843 

16.726 

21.616 

33.650 

19.019 

17.679 

40.600 

12.513 

30.022 

16.251 

7.599 

30.294 

9.126 

9.363 

4.559 

25.709 

33.332 

799 

38.692 

649 

44.301 

4.810 

2.460 

25.668 

26.034 

3.684 

5.783 

10.164 

1.686 

27.203 

35.000 

40.069 

6.037 

31.182 

17.102 

2.927 

5,747 

22.203 

22.607 

27.027 

16.925 

23.009 

31.529 

16.194 

15.862 

10.184 

6.180 

16.529 

15.124 

4.112 

3.438 

17.120 

25.633 

3.471 

29.039 

13.654 

6.627 


20 

14.519 

612 

3.067 

442 

2 

8.979 

269 

3.877 

22 

5.859 

600 

28.115 

32 

16.153 

23.580 

10.204 

9.103 

10.348 

16.591 

23 

180 

27 

43 

12 

665 

508 

2.950 

8 

4.926 

72 

16.384 

27.921 

370 

10 

3.286 

2.740 

154 

1.767 

1.409 

18.863 

3.366 

5.553 

4.077 

51 

6.408 

16.639 

10.511 

1.602 

15.482 

14.891 

21.718 

3.467 

16.657 

530 

144 

4.200 

9.167 

350 

4 

20.870 

2.672 


165 
216 
198 
287 

433 
42 

668 
94 
85 

236 

46 

85 

2 

186 
81 

318 
44 
23 

170 
22 
47 

81 

227 

3 

27 
258 
398 

32 
30 
126 
188 
103 
243 
283 
173 
89 
116 
493 

98 

117 

78 

549 

1585 

3 

292 

162 

53 

31 

17 

53 

191 

224 

60 

195 

193 


1 

372 

19 

84 

241 

3 

2.580 

16 

182 

7 

298 

67 

2 

33 

2 

100 

267 

2.307 

260 

5 

22 

11 

27 

14 

77 

1 

115 

5 

2 

17 

7 

13 

36 

56 

11 

12 

450 

345 

312 

1.274 

8 

263 

9 

2.318 

397 

1 

1.068 

10.659 


18 
178 

11 
218 

32 

8 

918 

90 


1.865 
48.170 

3.002 
37.440 

3.507  { 

6.573  ! 
12.858 
21.380 
26.711 
18.816 
20.744 
39.677 
40.522 
29.386 
32.332 
31.169 
39.201 
14.394 
15.052 
17.855 
25.477 
33.047 
775 
38.346 
658 
44.044 

4.498 

4.651 
25.226 
29.508 

5.757 
22.166 
37.765 

1.976 
26.891 
34.568 
40.805 

3.567 
32.302 
16.176 
19.293 

5.527 
20.083 
26.641 
26.416 
21.453 
39.461 
29.211 
.118 
31.283 
20.035 
26.108 
19.986 
31.665 

4.317 

2.329 
21.060 
30.231 

3.051 
28.671 
22.798 

3.342 


3 

2735 

128 

,  523 

413 

4 

4164 

51 

3218 

57 

973 

1029 

26 

68 

8 

220 

1808 

1897 

1966 

23 

121 

3 

21 

56 

79 

190 

15 

976 

171 

22 

20 

50 

306 

233 

62 

853 

.1680 

741 

705 

3049 

3 

66 

456 

54 

5635 

1378 

2 

2446 

443 

4 

30 

19 

263 

70 

1019 

188 

12 

4862 

390 


14 

749 

278 

524 

777 

17 

4.396 

74 

7.047 

75 

546 

194 

41 

162 

20 

6 

525 

372 

3.177 

1.078 

21 

173 

40 

34 

154 

298 

550 

50 

153 

311 

1 

91 

47 

128 

643 

230 

167 

193 

813 

1.611 

2.553 

2.857 

5 

151 

215 

81 

8.894 

10.657 

32 

1.600 

7.273 

3 

29 

103 

1.062 

26 

2.220 

469 

103 

7.471 

5.708 


68 

2491 
393 
475 
241 
254 

7300 
438 

1401 
194 

1658 

513 

87 

556 

48 

4 

838 

2003 

2210 

555 

239 

536 

30 

392 

3 

830 

688 

99 

413 

267 

272 

2 

256 

50 

283 

2993 

1700 
296 
396 
465 
579 
756 

3534 

35 

551 

1589 
139 

1167 

625 

31 

2354 

4895 
3 
123 
252 
178 
228 

1739 
369 
325 
56S 
142 


336 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (bohatství  minerálně). 


Stoliční  okrcty 
■  m<sU 


Plooha 
vJfcnť 


Obyva- 
telstvo 


Nábo2«nttvr 


kaiol.      východ,     israel.  [  ostatni 


Obeovaof  ř«6 


srbsko-    madar- 


chorv. 


ská 


Démeckái 


j     jin* 


Samobor 

Senj 

Senj,  kr.  sv.  m.  .  . 
Sisek    .   .   .       .   . 

Sisck,  kr.  sv.  m.    .    - 

Slatina 

Slunj 

Stubica  Gor.  .   .   . 

Sušák  

Šid 

Udbina 

Varaždín  .  .  .  .  . 
Varaždín,  kr.  sv.  m, 
Verginmost    .   .    . 

Vinkovci 

Virovitica   .   .   ,   . 

Vojnid 

Vrbovsko    .    .    .   . 

Vukovar 

Záhřeb     

Záhřeb,  kr.  sv.  m.    . 

Zemun 

Zemun,  smst.  m.  .   . 

Zlatar  

Županj 


234-42 

692-74 

215 

518-39 

17-27 
675-86 
635-22 
245-27 
266-35 
515-21 
571-66 
26611 

50-36 
336-30 
598-57 
499-52 
538-64 
310-27 
522-37 
287-93 

24-95 
618-21 

41-89 
29503 
604-27 


23.475 
27.428 

2.785 
25.415 

6.129 
30.757 
44.338 
29.930 
26.290 
27.881 
23.004 
33.725 
11.055 
25.165 
34.774 
33.941 
33.534 
19.307 
40.752 
33.280 
37.529 
28.287 
12.823 
36.987 
33.683 


I 


23.442 
22.825 

2.641 
24.987 

5.463 
16.002 
19.900 
29.871 
26.123 
14.150 
16.529 
33.611 
10.247 

5.059 
28.053 
28.918 

9.669 
17.097 
23.028 
33.090 
34.024 

1.562 

7.186 
36.877 
31.327 


12 

4.603 

138 

316 

324 

13.474 

24.423 

5 

37 

12.582 

3.467 

2 

122 

20.092 

4.369 

3.517 

23.849 

2.125 

14.743 

107 

1.204 

23.871 

4.622 

10 

1.641 


13 

2 

79 

316 

464 

13 

48 

69 

178 

99 
630 

14 
528 
533 

10 

46 
861 

51 

1941 

119 

662 

92 
274 


8 

4 

33 

26 

817 

2 

6 

61 

977 

13 
56 

1824 

973 

6 

39 

2120 

32 

360 

2735 

353 

8 

441 


22.564 
27.411 

2.681 
24.357 

4.677 
22.272 
44.259 
29.723 
24.923 
22.327 
22.994 
32.943 

8.994 
24.976 
26.930 
20.962 
33.461 
18.826 
23.652 
32.140 
25.981 
23.762 

5.557 
36.596 
29.815 


18 

1 

86 

198 

3958 

2 

12 

114 

595 

77 

305 

10 

1532 

7700 

1 

115 

5501 

68 

1180 

545 

648 

45 

576 


172 

4 

32 

193 

357 

3147 

10 

57 

141 

2426 

2 

142 

890 

24 

5081 

4200 

20 

113 

9586 

134 

3429 

2323 

6046 

109 

1563 


721 

13 

71 

779 

897 

1380 

67 

138 

1112 

2533 

S 

563 

866 

155 

1231 

1079 

52 

253 

2013 

938 

6939 

1657 

572 

237 

1729 


Bohatství  minerikinó.  Hornictví  v  Ch-ku 
a  S-ku  až  do  doby  nejnovější  zůstalo  zane- 
dbáno, ačkoli  máme  stopy,  že  Římané  zde  do- 
lovali a  že  ješté  poč.  Xvííl.  stol.  v  Gvozdan- 
sku  sídlel  horní  hejtman,  který  mél  přihlížeti 
obzvláště  k  dobývání  zlata.  Příčinou  slabého 
rozvoje  hornictví  není  nedostatek  výnosných 
ložisk,  ale  nedostatek  prostředků  kommuni- 
kačních,  které  by  výtěžkům  hornictví  umož- 
nily konkurrenci  s  cizozemskem.  Tak  se  ne- 
udržely huti,  v  kterých  se  z  rud  vyrábělo 
dobré  surové  železo,  a  důležité  podniky,  jako 
na  př.  závod  na  dobývání  mědi  v  Rudách 
u  Samoboru,  kde  nyní  stojí  pouze  zříceniny 
vysokých  pecí  a  kde  se  před  25  léty  čile  pra- 
covalo, nebo  doly  sírné  v  Radoboji,  musily 
práci  zastaviti.  Než  sluší  dodati,  že  v  posled- 
ním desítiletí  se  hornictví  ponenáhlu  vzmáhá 
a  že  povstaly  některé  veliké  podniky,  jakých 
zde  dříve  nebývalo.  Tak  firma  Pongratz  vy- 
stavěla zvláštní  železnici  z  Rumy  k  uhelným 
dolům  Vrdnickým  u  FruŠké  hory  (19  km)  a 
dobývá  uhlí  též  pro  vývoz.  —  Dobová  se 
hlavně  železo,  hnědé  uhlí  a  lignit.  Lignitu 
nachází  se  na  různých  místech  značné  množ- 
ství, ale  že  má  slabý  odbyt,  málo  se  ho  do- 
bývá. Naleziště  železa  jsou  v  bývalé  Banátské 
Vojenské  Hranici  (haematit,  limonit,  sidcrit) 
a  v  Samoborském  pohoří  dosti  značná ;  těžení 
ostatních  kovů  (mědi,  stříbra,  zlata,  zinku) 
nebylo  nikdy  vydatné,  ale  nyní  přestalo  do- 
cela. Značná  jsou  zřídla  nafty  v  Moslavině, 
Bacindolu  a  Petrově  selu,  ale  poněvadž  se 
neraffinuje,  má  pouze  lokální  cenu.  Vápe- 
nce dobývá  se  u  velkém  množství  u  Beočína 
ve  FruŠké  hoře,  kde  se  vyrábí  cement  pro 


vývoz.  Méně  důležité  nerosty  jsou:  sádra 
(u  Samoboru,  Horní  Stubice  a  v  Záhřebském 
pohoří),  kuchyňská  sůl  (v  některých  slaných 
pramenech),  síra  (u  Ivančice),  pyrit,  chalko- 
pyrit, galenit,  cinnabarit,  chromit,  malachit 
(zřídka).  Polodrahokamů  citrinu,  záhnědy  a. 
amethystu  nalézají  se  krásné  exempláře  v  po- 
hoří Moslaveckém,  jaspisu  ve  Frušké  hoře  a. 
u  Trgovy;  z  drahokamů  turmalin  v  maKcK 
exemplářích  v  pohoří  Moslaveckém.  Zlata 
nalézá  se  nepatrné  množství  v  okolí  Požegy. 
u  Veliké,  Kutjeva,  Šagoviny  a  Cernika; 
z  písku  Drávy  vypírá  se  též  něco  zlata,  ročně 
asi  12  kg. 

Největší  rozlohu  dolního  pole,  na  které  byla 
právo  propůjčeno,  zaujímají  doly  uhelné;  tak, 
bylo  dolního  pole: 


r.  18S5 


r.  1894 


na  uhlí    .... 
na  železo    .    .    . 
na  ostatní  rudy 

.  10.166  ha  . 

.    1.057    *   . 

442    ^    . 

.  11.872  /i.i 

.    1.130    » 

410   » 

úhrnem  . 

.  11.665  ha  . 

.  13.412  ha 

Z  toho  připadá  největší  díl  (5558  ha)  na. 
županiji  varaždínskou,  nejmenší  (131  ha)  na 
modrušsko-rjeckou.  Kutišť  bylo  r.  1894  5016 
a  majetníků  dolů  47;  hornických  podniků 
bylo  20,  mezi  nimi  4  dělnická  družstva  a  j. 
V  dolech  a  hutích  pracovalo  r.  1885  celkem 
408  muž.,  8  ženských,  r.  1894  však  1677  muž., 
24  žen  a  15  dětí,  mezi  nimi  bylo  86  dělníků 
zaměstnáno  při  hutích.  Pro  dělníky  zřízeno 
8  pokladen  bratrských  a  1  nemocenská. 

Před  25  léty  páčila  se  úhrnná  cena  horni- 
ckých výrobku  přes  300.000  zl. ;  v  létech  sedm- 
desátých klesala,  až  r.  1887  klesla  na  146.1 1 1  z!.. 


'> 


-ň. 


■^V^ 


^4 


^% 


Typy  a  kroje  chorvatské. 


Tiskem  J.  C>tt>    v  I'i 


( Keprodukováno  podlp  \  >  kresfc   F .  S.   I'  r  i  e  d  i  c  r  k  a  M  i  r  f>  íi  o  r  s  k  ř  h  o.  • 


ottCv  slovník  nauCný. 


Typy  a  kroje  slavonské. 

(Reprodukováno  podle  vykresh  Fv  S.  1- r  iedberg.t  -  M  irohorskeho  J 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (hospodářství). 


337 


Od  té  doby  však  opět  neustále  se  zmáhá.  Po- 
dáváme přehled  výroby: 

Roku  1667: 
18.240  q  V  ceně    66.594  zl. 
106.655  >         »         35.848   » 
'62.499  >         »         19.979   » 
70.932  >         »         22.750   » 
120  >         >  960   > 

Roku  1694: 

67.613  q  V  ceně  234.987  zl. 

.  133.439  »         »         30.466   » 

856.168  >         »       349.655   » 


železo    .   . 
lignit  .    .   . 
kam.  uhlí , 
železné  rudy 
nafta  .   . 

železo    •  , 

lignit  .   . 

kam.  uhlí . 

železné  rudy  220.578  > 


54.552   >, 


Hospodářství.  Zemědělství.  Národní  ho- 
spodářství V  Ch-ku  a  S-ku  spočívá  na  vy- 
užitkování  plodin  přírodních.  Z  výkazů  sta- 
tistických r.  1890  vysvítá,  že  ze  všeho  obyva- 
telstva 85*257o  živí  se  polařením,  lesnictvím, 
vinařením,  sadařením,  chovem  dobytka,  včela- 
řením a  hedvábnictvím.  Na  všecky  ostatní 
Živnosti  nepřipadá  ani  157o  obyvatelstva.  Jsou 
tedy  Ch.  a  S.  země  po  výtce  hospodářské. 
Produkce  je  dnes  dostatečně  známa,  neboC 
už  po  10  roků  vedou  se  o  ní  statistické  zá- 
znamy. Následující  tabulka  ukazuje,  jak  je 
půda  vzdělána. 


pole  a  zahrady   .   . 

louky 

vinice 

pastviny    ..... 

lesy 

rákosiny  a  rybníky 
neúrodná  půda  .   . 


Pfida  v  jitra  ch 


r.  1 886 


2,365.287 

799.036 

117.754 

1,032.161 

2,668.265 

5.561 

402.988 


r.  1895 


2,480.378 

775.208 

73.462 

1,012.761 

2,641.209 

5.580 

402.171 


Procenta  vaikaré  píídy 


r.  18S6 


3200 

10-81 

1-60 

13-96 

3610 

008 

5-45 


r.  1895 


33-55 

10-51 

100 

13-70 

35-72 

0-08 

5-44 


Polí  a  zahrad  přibývá,  poněvadž  vinice  utr- 
pěly velikou  zkázu  phylloxerou  a  perono- 
sporou.  Ačkoli  se  činí  mnoho,  aby  se  ztráta 
nahradila  révou  americkou,  uplyne  ještě  mnoho 


roků,  než  vinice  bývalého  svého  rozsahu  na- 
budou. 

Rozdělení  půdy  podle  různých  krajin  uka- 
zuje následující  tabulka: 


2  u  p  an  ija 

R.  1696   připadala  za 

vir  pfid 

y  proeanta  na 

pole 
a  sady 

loká 

vinice 

pastviny 

lesy 

rákosiny 
a  rybníky 

pfidu 
úrodnou 

pQdu 
neplodnou 

Lika-Krbava 

Modruš-Rjeka 

Záhřeb     

Varaždín 

Belovar-Křiževci   .... 

Požega 

Virovitica 

Srém 

14-88 
21-54 
3300 
3700 
39-38 
32-20 
4118 
50-40 

33-55 

8-29 

14-23 

10-38 

11-95 

1309 

9-84 

7-37 

8-36 

10-51 

0-03 
0-39 
1-61 
2-00 
1-78 
0-81 
1-00 
0-C7 

1-00 

26-35 

18-57 

12-01 

8-24 

5-48 

1292 

847 

12-43 

13-70 

42,90 
41-74 
38-24 
36-05 
37-29 
40-24 
36-74 
1915 

35-72 

0-27 
0-29 

008 

92-45 
96-47 
95-24 
95-24 
97-79 
96-01 
95-03 
91-80 

94-56 

7-55 
3-53 
4-76 
4-76 
2-21 
3-99 
4-97 
8-20 

Ch.  •  S 

5-44 

Největší  procento  neplodné  půdy  vykazuje 
srěmská  županije  (močály),  za  to  však  zaují- 
mají v  této  županiji  ze  vzdělané  půdy  pole 
a  zahrady  více  než  50Vo-  Mimo  to  je  tam  půda 
tak  úrodná,  že  množstvím  a  jakostí  plodin 
daleko  předčí  Županiji  licko-krbavskou,  která 
má  větši  procento  půdy  plodné.  Jdouce  z  krajů 
západních  k  východu,  nalezneme  půdu  čim 
dále  úrodnější  a  výnosnější.  V  županijích  licko- 
krbavské,  modrušsko-rjecké  a  záhřebské  při- 
chází 7—800  jiter  polí  a  zahrad  na  1000  oby- 
vatelů; ve  varaždínské,  která  jest  nejhustěji 
obydlena,  přichází  pouze  600,  v  bělovarsko- 
križevecké  a  požežské  12—1300  a  v  srěmské 


licko-krbavské  a  modrušsko-rjecké  županije 
dává  čistý  katastrální  výnos  pouze  1  zl.  z  jitra, 
kdežto  úrodná  půda  županije  virovitické  vy- 

Ottlv  Slovnik  NauCoý,  sv.  XII.  30/4  X897. 


náší  po  5,  srěmské  až  po  6  zl.  z  jitra.  Na 
polích  pěstuje  se  v  prvé  řadě  obilí,  ale  v  době 
nejnovější  pěstuje  se  vždy  více  okopanin  a  píc- 
ních  rostlin.  Obilí  selo  se  na  1,676.373  jitrech,  to 
jest  67  59^0  vši  orné  půdy;  okopanmy  sázely 
se  na  158.128,  picni  rostliny  na  140.923  jitrech. 
Úhoru  od  r.  1886  do  r.  1895  ubylo  ze  465.089 
na  286.447  a  veškerá  plocha  polí  a  zahrad 
zaujímala  2,480.378  jiter.  Roku  1895  sklizeno 
(v  1000  hl):  pšenice  3103,  žita 682,  ječmene  849, 
směsky  (žita  s  pšenicí)  888,  ovsa  1472,  prosa 
351,  kukuřice  6150,  bramborů  3331  (1000  q\ 
pícních  rostlin  3149,  lnu  a  konopí  143.  V  po- 
sledních 10  létech  klidilo  se  průměrem  z  jed- 
noho jitra:  pšenice  697  /i/,  žita  562,  ječmene 
702,  směsky  806,  ovsa  793,  prosa  5-23,  ku- 
kuřice 8-23 /í/,  zemčat  2626^,  lnu  a  konopí  3-68, 
pícních  rostlin  16*25  hl.  Co  se  týče  způsobu 
vzdělávání  půdy,  nejobyčejnější  jest  trojdílné 
střídavé  hospodářství.    V  té  příčině  jeví  se 

23 


338 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (hospodářství). 


v  novéiší  době  značný  pokrok.  Přispívá  k  tomu 
příklaa  osadníků  z  krajin  uherských  a  něme- 
ckých, jakož  i  péče  vlády,  podporovaná  hospo- 
dářskými spolky  v  Záhřebe  a  Oseku  s  mno- 
hými odvětvími.  Kde  jsou  pozemky  rozsáhlejší, 
tam  užívá  se  i  strojů  hospodářských.  Kdežto 
v  krajích  západních  a  jižních,  kde  jsou  po- 
zemky rozdrobeny,  půda  se  vzdělává  a  klizeft 
obstarává  ruční  prací,  pracují  v  krajích  vý- 
chodních o  žních  a  při  mlácení  parostroje. 
Umělé  zavlažování  děje  se  v  zahradách  a 
k  odvodňování  mokré  půdy  ustanoveni  jsou 
zvláštní  kulturní  inženýři  ve  státní  službě. 

Lesní  hospodářství.  Lesy  pokrývají  36% 
veškeré  půdy  a  zvláště  znamenité  jsou  po- 
sávské  lesy  dubové,  jejichž  plodiny  hrají  dů- 
ležitou úlohu  na  světovém  tržišti.  Některým 
lesům  ovšem  nedostává  se  kommunikace, 
pročež  jejich  plodiny  mají  cenu  jen  podří- 
zenou, jako  na  př.  lesy  na  Plješevici.  V  hor- 
ských lesích,  mezi  nimiž  nalézáme  ještě  sku- 
tečné pralesy,  rostou  na  výšinách  buky,  smrky, 
jedle,  borovice  a  tu  i  tam  nějaký  javor.  V  niž- 
ších polohách  nalézáme  vedle  buku  též  dub, 
javor  pak  a  kaštan  činí  celé  skupiny.  V  níži- 
nách převládá  dub  a  vedle  něho  jilm  a  jasan. 
Lesů  jest  197o  státním  majetkem  a  více  než 
28Vo  náleží  12  hraničním  občinám,  které  byly 
zřízeny  r.  1873  v  bývalé  Vojenské  Hranici. 
Cena  těchto  lesů  obnáší  přes  128  mil.  zlatých. 
Státní  lesy  Jsou  pod  správou  kr.  lesního  ře- 
ditelství v  Záhřebe.  Ačkoli  lesní  hospodářství 
nestojí  na  vysokém  stupni,  přece  od  r.  1858, 
kdy  pro  civilní  Ch.  první  lesní  zákon  nabyl 
platnosti,  do  dneška  i  v  tomto  odvětví  hospo- 
dářském učiněn  veliký  pokrok.  V  707©  všech 
lesů  zavedeny  jsou  poměry  hospodářské, 
v  ostatních  307o  zavádějí  se  ponenáhlu  úřed- 
nickým personálem,  který  se  vzdělává  na 
hospodářské  škole  v  Křiževcích  nebo  na  vy- 
sokých lesnických  Školách  cizozemských,  a 
nyní  založena  lesnická  škola  v  Záhřebe.  Peč- 
livým hospodařením  hledí  se  z  lesů  co  možná 
těžiti,  neboť  mnozí  kulturní  státové  hledají 
za  svůj  nedostatek  lesů  náhradu  v  Ch-ku  a 
S-ku.  Hlavní  plodiny  lesa  jsou:  palivo,  nej- 
více jen  pro  domácí  spotřebu,  dřiví  stavební, 
dužiny  a  mlází  na  hole  a  stolice;  odpadky 
slouží  továrnám  na  tříslovinu ;  šišky  a  žaludy 
poskytují  dosti  značný  příjem.  Zemská  vláda 
úspěšně  stará  se  o  zalesnění  holých  strání 
Krasu  zvláštním  svým  orgánem,  který  od  r.  1878 
trvá  v  Scnji. 

Vinařství.  R,  1872  vyskvtl  se  strašný  ne- 
přítel vinné  révy  révokaz  (Phylloxera  vasta- 
trix),  který  od  r.  1883  na  vinicích  chorvat- 
ských i  slavonských  ohromné  škody  nadělal ; 
r.  1886  přidružila  se  k  němu  ještě  Peronospora 
viticola,  tak  že  v  jediném  desítiletí  (1886— 1895J 
výměra  vinic  ze  112.418  jiter  (přes  700  km^) 
na  42.961  jiter  se  zmenšila.  R.  1886  sklizeno 
1,592.862  W,  r.  1895  pouze  291.528  hl  vína. 
Jest  však  naděje,  že  sázením  americké  révy 
a  poučováním  lidu  o  vinařství  opět  se  po- 
vznesou vinohrady  na  bývalý  stupeň. 

Chov  dobytka.  Podle  statistického  vý- 
kazu,  který  vyšel   r.  1895,   bylo  v  Ch-ku  a 


S-ku  dobytka  a  domácích  zvířat:  hovězího 
892.612  kusů,  koní  304.824,  oslů  2427,  mezků 
a  mulů  1028,  koz  21.383,  vepř.  dob.  852.213, 
ovcí  579.745,  drůbeže  3,320.100,  včelínů  88.623. 
Z  čísel  těchto  patrno,  že  Ch.  má  hojnost  do- 
bytka a  že  v  posledních  15  létech  se  chov 
dobytka  velmi  zmohl.  Přibyloť  hovězflio  do- 
bytka 257o.  koní  skoro  477o  a  vepřového  837©; 
ovcí  ubylo  o  l*57o  ^  koz  v  zájmu  zalesnění 
Krasu  —  ač  s  těžkou  obětí  tamějšího  oby- 
vatelstva, jemuž  je  koza  vším  —  skoro  na- 
dobro zanecháno.  Relativná  čísla  nám  ukazují, 
že  Ch.  má  tolik  dobytka  jako  jiné  vynikající 
země,  ba  že  je  málem  i  předčí.  Na  100  oby- 
vatel připadá  40*8  kusů  hovězího  dobytka 
(ve  Francii  32,  v  Německu  35.  v  Uhrách  34), 
koní  13-9  (v  Uhrách  13,  v  Němcích  8),  oslů 
a  mezků  1*5,  vepřového  dob.  39,  ovcí  26*5 
(v  Uhrách  62),  drůbeže  151,  úlů  41.  Výběr 
domácích  zvířat  závisí  na  půdě,  podnebí 
i  rostlinstvu.  Vidíme  to  jasné  na  zeměpisném 
iiich  rozšíření  v  Ch-ku:  skotu  nejvíce  má  zá- 
I  hřcbská  županije  (65*3  kusů  na  100  ob.),  vepřů 
a  koní  (74  a  29*4)  nejvíce  Srěm,  ovcí  (94*7) 
má  nejvíce  Lika.  Vypuklým  morem  mezi  vepřo- 
vým dobytkem  počet  jeho  značně  se  ztenčil. 
Pro  zušlechťování  plemene  mnoho  se  činí 
a  zvláště  v  záhřebské  županiji  i  u  sedláků 
vídati  krásné  koně  i  skot.  Plemena  domácí 
(voli  s  krátkými  rohy,  malé  i  velké  plemeno 
podolské,  šedé  horské  plemeno  v  Lice  a 
Krbavé  a  na  Přímoří)  zušlechťují  se  moU- 
thalským,  simmenthalským  i  můrzthalským  a 
pro  plemenění  koní  jest  129  připouštécích 
stanic. 

Hedvábnictví.  Poměry  klimatické  jsou 
v  mnoha  krajích,  obzvláště  S-ka,  hedvábnictví 
příznivý  a  stromy  morušové  činí  nedohledná 
stromořadí  u  širokých  silnic  slavonských. 
R.  1894  vypěstováno  247.643  kg  kokonů  v  cené 
240.045  zl.  Jak  se  v  posledním  desítiletí  i  toto 
odvětví  hospodářské  rozvilo,  ukazuje  srovnání 
s  r.  1883,  kdy  dobyto  pouze  8606  kg  v  ceně 
9907  zl. 

Rybářství.  Statistických  úředních  dat  o  ry- 
bářství a  chovu  raků  posud  nemáme.  Řeky 
i  potoky  Ch-ka  i  S-ka  mají  hojnost  rozma- 
nitých ryb.  Nejdůležitější  jsou  pstruzi  (7ri/f/<i 
fario),  obzvláště  v  Plitvick]^ch  jezerech,  lososi 
(Salmo  hucho)  v  Sávě,  vážící  až  13  kg,  lipani 
(Thymallus  vexillifer)  obzvláště  v  Kupě,  bé- 
luhy  (Acipenser  ruthenus),  candáti,  sumci  vá- 
žící až  60  kg  a  štiky.  Hlavní  loviště  říčních 
ryb  nalézají  se  u  Jasenovce  na  ústí  právy, 
v  Dunaji  u  Žemuna  a  v  močálech,  na  dolní  Sávě, 
kdež  jsou  přirozené  rybníky.  Oiov  ryb  je 
teprve  v  počátcích.  Jednotliví  majetníci  cho- 
vají ve  svých  rybnících  pstruhy  a  kapry.  Nyní 
zřizují  se  podle  českého  vzoru  zemské  ryb- 
níky. Raci  v  poříčí  Sávy  a  Drávy,  kde  jich 
bývalo  nesmírné  množství,  vyhynuli  nedávnou 
epidemií  tak,  že  zbyli  jenom  ve  vodách  Kra- 
ských.  Pomořský  rybolov  provozují  chorvatští 
rybáři  pouze  u  břehu,  italští  však  i  na  šírém 
moři.  Ř.  1890  bylo  65  lodic  rybářských  a 
339  rybářů  v  chorv.  přímoří.  Nejdůležitější 
rybou  je  tuňák  {Scomber  thynnus),  jenž  loví 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (průmysl,  obchod). 


339 


se  v  Baku,  Bakarci,  Králi evici,  Novém,  Sv.  Jiří 
a  LukoYU.  Roku  1890  bylo  uloveno  celkem 
271.1 76ífg  ryb,  z  toho  vyvezeno  142.578Áf^.  Kro- 
raé  tuňáků  (123.960  kf^)  loví  se  makrela  (Scom- 
ber  scombrus,  60.658  kg\  a  sardela  (32.949  kg). 
Veškeren  rybolov  na  cnorvatském  břehu  jest 
nepatrný  (r.  1890:  68.054  zl.),  poněvadž  není 
ani  chovu  ryb,  ani  továren  na  konservy. 

Lovectví.  Podle  starých  královských  de- 
kretů měli  právo  lovecké  pouze  šlechticové. 
Teprve  r.  1848  stala  se  honba  svobodnou. 
R.  1870  vydán  honební  zákon  a  od  r.  1875 
odvádí  se  poplatek  honební  i  zbrojní  a  každý 
lovec  musí  míti  legitimační  lístek.  Statistika 
lovu  je  posud  neúplná,  tak  že  možno  jen  po- 
dati povrchní  přehled.  Užitečné  zvěře  nalézá 
se  nejvíce  v  Župani  ji  varaždínské  a  záhřebské. 
R.  1889  bylo  zastřeleno:  ielenů  46,  daňků  59, 
srnců  1850,  kamzíci  3,  divokých  kanců  139, 
zajíců  28.548.  Pernaté  zvěře  veliká  hojnost 
nzdézá  se  na  močálech  u  dolní  Sávy,  kde 
Obedská  bažina  jest  hlavním  lovištěm.  Zastře- 
leno tetřevů  (240),  jeřábků,  bažantů  (4117), 
koroptví,  křepelek,  divokých  husí  a  kachen, 
sluk  (5520),  ckopů  a  volavek  a  divokých  ho- 
lubů. Z  dravé  zvěře  má  lícko-krbavská  a  mo- 
druisko-rjecká  županije  ještě  medvěda  (21); 
po  vší  zemi  nalézají  se  vlci  (178),  divoké 
kočky  (745),  lišky,  kuny,  tchoři,  jezevci  i  vydry 
(153).  Značný  jest  počet  dravých  ptáků,  ze- 
jména orlů  i  jestřábů  (2860),  potom  sokolů, 
krahujců  a  sov.  Průměrná  cena  ulovené  zvěře 
jest  100.000  zl.  Středištěm  obchodu  s  kožeši- 
nami jest  Záhřeb  a  Karlovec,  odkudž  zboží 
jde  do  Vídně  a  zaječí  kůže  obzvláště  do 
Budapešti. 

Včelařství  probouzí  se  pomalu  ze  své 
dávné  lethargie.  Věnuje  se  již  větší  péče  vče- 
lám i  úlům,  vhodné  pastvě  včel  i  racionel- 
DÍmu  připravování  medu  pro  obchod. 

Průmysl.  Se  zdokonalováním  kommuni- 
kace  zároveň  rozvíjí  se  průmysl  a  rozvoj  ten 
ukazuje  se  zvláště  v  továrním  průmyslu,  kte- 
rýž stává  se  den  ode  dne  vážnějším  činite- 
lem pro  národní  hospodářství.  Tu  v  první 
řade  vznikly  parní  mlýny  a  to  od  té  doby, 
co  vodní  mlýny  na  Dravě,  Dunaji  a  Sávě 
neustále  hynou.  Továrny  na  tříslovinu  v  Mi- 
trovci,  Županji,  Belišti  a  v  Našicích  pracují 
pro  vývoz  na  hrubo,  jakož  i  parní  pily,  které 
zvláště  ve  Slavonii  řežou  dubové  kmeny. 
K  největším  podnikům  patří  koželužna  a  jir- 
chárna  v  Záhřebe  a  prádelna  a  tkalcovna 
v  Dlouhé  Rese.  Továrna  na  cement  v  Beo- 
činé  ve  Frušké  hoře  vyrábí  1  million  q  a 
výborný  výrobek  její  s  úspěchem  soutěží 
i  v  cizozemsku.  Sklárny  jsou  v  Osrcdku 
u  Samoboru,  ve  Stráži  na  Sutle,  Zvečevu  a 
Janovu  poli  a  Oseku.  R.  1890  živilo  se  prů- 
myslem 182.627  lidí  čili  8-37o  obyvatelstva. 
O  stavu  průmyslu  a  živností  r.  1890  podávají 
obraz  následující  data:  Umělého  zahradnictví 
bylo  24  závodů,  rybářství  484,  zpracování 
kamene  a  zemin  1232,  zpracování  kovů  5507 
(zlatníků  37),  na  stroje  a  nářadí  2353,  che- 
mických podniků  69,  plynárny  2,  mydláren 
43,  továren  na  tříslovinu  5,  na  vosk  2,  textil- 


ního průmyslu  1101,  na  papír  a  kůže  691, 
živností  dřevařských  3894,  potravních  4780, 
pivovarů  17,  parních  a  umělých  mlýnů  103, 
továrna  na  tabák  1,  na  droždí  a  líh  2,  škrob  1, 
těstové  výrobky  3,  na  víno  Šampaňské  1, 
pro  výrobu  obuvi  a  oděvu  629,  stavebních 
podniků  4202,  polygrafického  průmyslu  87, 
tiskáren  42,  lithografií  13,  uměleckého  prů- 
myslu 19,  se  starožitnostmi  44.  Úhrnné  číslo 
všech  průmyslných  podniků  bylo  16.825;  do 
r.  1896  číslo  to  znamenité  stouplo,  neboť 
v  posledním  pětiletí  obnášel  přírůstek  15*57o- 
Značnější  závody  jsou  kromě  již  zpome- 
nutých:  Žagorka,  která  pálí  hliněné  výrobky 
v  Bedekovčině,  prádelna  na  žíně  v  Oseku, 
parketárna  v  Záhřebe,  výroba  holí  v  Breganě 
u  Samoboru,  továrna  na  droždí  a  líh  v  N. 
Marofu  a  na  líh  v  Kutjevu,  pivovar  v  Záhřebe, 

f)apírna  v  Sušáku  a  v  Záhřebe,  továrna  na 
ikéry,  cikorii,  cognac,  kandity  v  Záhřebe. 
Puškařství  a  kolářství  hotoví  výborné  vý- 
robkv.  Průmyslu  napomáhají  zvláštní  školy 
(viz  školství).  Největší  průmyslné  závody 
byly  parní  pila  v  Belišti  s  500  dělníků,  400 
až  500  dělníků  měly  továrna  na  tabák  v  Zá- 
hřebe, papírna  v  Sušáku  a  dva  slavonské 
závody  na  zpracovávání  lesního  stavebního 
dříví;  3—400  dělníků  jedna  jirchárna  a  jeden 
lesní  podnik;  se  2—300  dělníků  pracovalo 
7  závodů,  se  100—200  deset. 

Vedle  veřejného  průmyslu  pro  národ  zvláštní 
důležitost  má  průmysl  domácí,  jenž,  ačko- 
liv dnešního  dne  mnohé  odvětví  ieho  za- 
niklo cizí  konkurrencí,  přece  ještě  veliké  části 
národu  poskytuje  zaměstnání.  Zcela  originální, 
při  tom  znamenitý  vkus  v  ornamentaci  zvláště 
tkaných  předmětů  a  sestavování  barev  zdobí 
výrobky  domácího  průmyslu.  Dlouho  byv 
zanedbáván,  dnes  podporován  jest  průmysl 
ten  i  od  úřadů  a  vyšší di  stavů  a  zdokonaluje 
se  učením  v  odborných  závodech  a  častými 
výstavami.  —  Domácím  průmyslem  zabývají 
se  namnoze  ženy  a  hlavním  zaměstnáním  je- 
jich jest  tkaní  a  barvení  látek  a  vyšívání. 
Tká  se  od  obyčejného  do  nejjemnějšího  plátna, 
jei  zove  se  misir  (=  Egypt;  egyptské  mu- 
mie  zavinovány  byly  takovým  plátnem)  a 
které  nám  svou  průhlednosti  připomíná  kój- 
ský  oděv  Řeků.  Kromě  jednotlivých  částí 
oděvu,  na  nějž  dnes  již  živnostníci  stříhají, 
vyrábí  domácí  průmysl  pěkné  vlněné  koberce 
stálobarevné,  na  nicnž  vyznačují  se  byzantské 
ornamentální  motivy.  Muži  zvláště  zabývají 
se  řezbářstvím  a  vyřezáváním  ozdob  na  ho- 
lích a  nádob  z  tykví. 

Obchod.  Dle  statistiky  r.  1890  živilo  se 
obchodem  29.121,  úvěrnictvím  1223,  průmy- 
slem 21.776,  úhrnem  tedy  52.120  osob.  Stře- 
disky obchodu  jsou  Záhřeb,  Osek  a  Sisek. 
Pro  průmysl  důležitým  jest  dále  kromě  oněch 
i  Scnj,  zeiména  po  moři,  a  Zemun  pro  spo- 
jení s  výcnodem  i  na  Dunaji.  Pravým  obcno- 
dem  zabývalo  se  12.696  osob,  při  čemž  malo- 
obchodnici  a  obchodníci  se  smíšeným  zbožím 
převládají.  Zprostředkováním  obcnodu  zabý- 
valo se  125  překupníků,  179  agentů  a  743 
podomních  obchodníků.  O  obchodním  obratu 


340 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (kommunikace,  ústava). 


není  ješté  zvláštních  podrobných  údajů.  Po- 
někud nedostatek  ten  nahrazují  zprávy  ob- 
chodních a  živnostenských  komor  v  Záhřebe, 
Oseku  a  Senji.  Nejhlavnějším  vývozním  zbo- 
žím jsou  dužiny  a  dříví  stavební,  jichž  vy- 
váží se  do  3  milí.  q  v  ceně  přes  10  milí.  zl. 
Z  výrobků  dřevěných  vyváži  se  třísloviny  na 
120.000  q  v  ceně  1,200.000  zl.  Zemédělné  vý- 
robky pro  vývoz  jsou:  švestky  a  zavařenina, 
obilí,  mouka  a  vejce;  z  dobytka  vyvážejí  se 
vepřový  dobytek  a  koně.  Značný  počet  vy- 
váží se  i  kožešin,  dále  kůže  hovězí  a  telecí, 
které  dopravují  se  až  do  Anglie,  něco  málo 
vosku,  vlny  a  žíní.  Značnější  jest  vývoz  ce- 
mentu, skla,  zápalek,  dřevěného  nádobí  a  holí. 
Obchod  s  dužinami  rozšířen  jest  po  Itálii, 
Španělsku,  Anglii  a  Německu,  dubové  sta- 
vební dříví  dováži  se  do  Francie,  Belgie  a 
Německa.  Tříslovina  vyváží  se  do  Anglie, 
Belgie,  Německa  a  Ruska.  Švestky  jdou  do 
Němec,  Dánska,  Švédska  a  Norslča,  Hol- 
landska,  Francie  a  Anglie;  polní  plodiny  do 
Nčmec,  Švýcar  a  Itálie;  vejce  do  Francie  a 
Německa;  zápalky  a  hospodářské  nářadí  do 
zemí  balkánských.  Zámořský  průmysl  jde 
Rjckou  a  Senjí.  Transitní  obchod  jest  za  pří- 
činou polohy  Ch-ka  velmi  značný  a  pohy- 
buje se  Srbskem  do  zemí  balkánských;  svrchu 
řečenými  přístavy  vede  se  zámořský  obchod 
a  kromě  uvedených  evropských  států  důle- 
žitá proň  jest  Sev.  Amerika  a  Indie.  Obchod 
podporují  peněžní  závody,  z  nichž  bylo  r.  1895 
15  bank,  54  spořitelen,  61  úvěr.  spolků,  jejichž 
peněžní  obrat  obnášel  úhrnem  160  milí.  zl. 

Kommunikace.  Prostředků  kommunika- 
čních  stále  přibývá,  ale  posud  nedostačují, 
což  se  týče  zvláště  železnic.  Silnice  jsou  všude, 
kromě  některých  krajin  v  Srčmu,  kde  jest 
nedostatek  kamení.  Jsou  v  dobrém  stavu  a 
dělí  se  na  státní,  jichž  bylo  r.  1896  na  1165  km, 
zemské  (4542  km)  a  obecní.  Státní  silnice  jsou 
pod  správou  král.  uher.  ministra  obchodu  a 
pod  dozorem  pěti  stavebních  úřadů  v  Zá- 
hřebe, Gospiči,  Sisku,  Požeze  a  Oseku.  Zem- 
ské silnice  jsou  pod  dozorem  stavebního 
oddělení  král.  chorvatské  zemské  správy. 
K  udržování  cest  ustanoveno  505  cestářů  a 
46  nadcestařů.  Od  r.  1874—95  vystavěno 
181*5  km  státních  silnic  nákladem  3,302.212  zl. 
a  vydržování  jich  stojí  450.000  zl.  ročně.  Země 
sama  vystavěla  od  r.  1874—96  celkem  2264*  1  km 
nákladem  145  mill.  zl.  a  vydává  na  jich  udržo- 
vání přes  1  mill.  zl.  ročně.  Z  řek  sluší  jme- 
novati jakožto  vodní  dráhy  v  první  řadě  Sávu, 
potom  Drávu  a  Dunaj,  jež  mají  pro  vývoz 
bosenských,  slavonských  a  srbských  surovin 
velikou  důležitost.  Doprava  zboží  po  Sávě 
činila  r.  1886  více  než  39  mill  q,  osobni  do- 
prava 268.000  cestujících.  Nyní  však  dopravě 
po  vodě  velikou  konkurrenci  dělá  železnice, 
tak  že  doprava  osob  větším  dílem  byla  za- 
stavena a  doprava  zboží  klesla  r.  1890  na 
1"8  mill.  q.  Řeka  Drává  slouží  více  uherským 
surovinám,  jež  se  touto  cestou  přibližují  k  zá- 
padním tržištím,  a  i  tu  jeví  se  soutěž  železnic. 
Kupa  pak  docela  pozbyla  vŠí  důležitosti  ja- 
kožto  cesta  dopravní.    Parolodi  plovou  po 


Dunaji,  kde  se  dotýká  S-ka,  po  Dravé  do 
Osěka  a  po  Sávě  do  Sisku.  Průplax^ů,  které 
by  sloužily  jako  vodní  dráhy,  není.  Nejdůle- 
žitějším prostředkem  dopravním  jsou  želez- 
nice. První  železnici  vystavěla  společnost 
jižní  dráhy  r.  1862  od  Kamenného  mostu 
(Zidani  most)  do  Sisku,  r.  1883  bylo  717  km 
železnic  a  dnes  je  okolo  1500  km  hlavně  uher- 
ské státní  dráhy  pod  dopravním  ředitelstvím 
v  Záhřebe.  Hlavní  trati  jsou:  1.  Rjeka-Záhřeb- 
Zakon;  2.  Záhřeb-Brod-Vinkovci-Mitrovice- 
Zemun.  Důležité  poboční  trati  jsou:  1.  Rjeka- 
Terst- Lublaň;    2.    Záhřeb -Kamenný    most; 

3.  Záhřeb- Varaždín    s    pobočnými    tratěmi; 

4.  Batrina-Požega-Osěk;  5.  Našice-Virovitica- 
Barč;  6.  India-Nový  Sad.  Pravidelnou  do- 
pravu po  moři  udržuje  —  kromě  malých  lodí 
plachetních  —  uhersko-chorvatská  paropla- 
vební společnost  v  Rjece  z  přístavů  chor- 
vatských a  dalmatských. 

Poštovních  a  telegrafních  úřadů  bylo 
334,  z  nichž  bylo  pouze  27  erámích.  R.  1895 
dopraveno  postou:  305.380  zásilek  peněžních, 
1,860.300  povozných  zásilek,  13,392.000  psaní. 
Personál  čítal  úhrnem  1229  osob.  Délka  čáry 
telegrafní  r.  1895  obnášela  2759*8  km,  délka 
drátu  12.030  km;  dopraveno  bylo  1,646.570 
depeší.  Tclcjjrafních  úřadů  státních  a  želez- 
ničních bylo  267  a  jeden  soukromý. 

Ústava.  Základem  ústavy  království  Chor- 
vatského a  Slavonského  jest  zákon  z  r.  1868 

0  vyrovnání  mezi  Uhrami  s  jedné  a  Ch-kem 
a  S-kem  se  strany  druhé.  Vyrovnání  to  bylo 
vzhledem  k  finančním  podmínkám  a  k  někte- 
rým politickým  příčinám  r.  1873, 1880  a  1889 
revidováno.  Podle  zákona  toho  sluší  rozezná- 
vati předně  státní  záležitosti,  které  jsou  spo- 
lečný i  Uhrám,  a  za  druhé  záležitosti,  v  nichž 
obě  království  (Ch.  a  S.)  jsou  autonomní. 
Společné  záležitosti  jsou:  1.  ty,  které  jsou 
společný  i  všem  zemím  Rak.-uh.  říše,  2.  spo- 
lečný mezi  Uhrami  a  Ch-kem.  Tyto  druhé 
dělí  se  na  dvě  skupiny.  První  skupina  zahrnuje 
ony  záležitosti,  jimž  jest  zákonodárství  i  exe- 
kutiva společná;  druhá  pak  skupina  obsahuje 
ty,  jimž  jest  zákonodárství  společné,  ale  exe- 
kutiva ponechána  královstvím  Ch-ku  a  S-ku. 
Do  první  skupiny  náležejí  záležitosti  finanční, 
mincovní,  vojsko,  obchodní  a  diplomatické 
smlouvy  týkající  se  všech  zemí  koruny  sv. 
Štěpána,  změny  v  území,  námořní,  obchodní, 
směnečné  a  horní  právo,  clo,  telegrafy,  pošta^ 
železnice,  přístavy,  paroplavba,  státní  silnice 
a  řeky.  Do  druhé  skupiny  náležejí  záležitosti 
průmyslu,  cestovních  pasů,  státního  občan- 
ství a  indigenátu. 

Pro  společné  záležitosti  vydává  zákony  spo- 
lečný sněm  v  Budapešti;  Ch.  a  S.  posflají 
tam  40  zástupců  (ze  svého  sněmu)  do  posla- 
necké sněmovny  a  3  do  panské.  O  spofeč- 
ných  záležitostech  veškeré  říše  Rak.-uher. 
rozhodují  delegace,  v  nichž  zasedají  4  zá- 
stupci chorvatští,  volení  z  oněch  40,  kteří 
jsou  členy  společného  sněmu  v  Budapešti,. 

1  z  panské  sněmovny. 

,  V  záležitostech,  v  nichž  jest  zákonodárství 
i  výkonná  moc  společná,  vykonává  exekutivu 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (školství  a  vzdělání). 


341 


státní  vláda  v  Budapešti  svými  orgány.  Orgány 
ty  jsou  finanční  ředitelství  ^6)  a  32  berních 
úřadů ;  potom  úřady  katastrální  v  Záhřebe  a 
Oseku,  které  podřízeny  jsou  uher.  minister- 
stvu financí.  Uher.  ministerstvu  zemědělství, 
obchodu  a  průmyslu  podřízeny  jsou  úřadjr 
přístavní,  horní  hejtmanství  v  Záhřebe,  lesní 
ředitelství  v  Záhřebe,  obchodné-průmyslové 
komory  v  Záhřebe,  Oseku  a  Senji.  Minister- 
stvu veřejných  prací  a  kommunikací  podří- 
zena jsou  ředitelství  pošt  a  telegrafů  a  želez- 
niční dopravní  ředitelství  v  Záhřebe;  krajské 
domobranecké  velitelství  v  Záhřebe  podřízeno 
jest  uher.  ministerstvu  zemské  obrany. 

V  záležitostech  vnitřní  správy,  záležitostí 
duchovních  a  vyučování  Ch.  a  S.  má  úplnou 
autonomii,  jak  v  zákonodárství,  tak  i  v  exe- 
kutivě. Prostředkujícím  orgánem  mezi  král. 
chorvatsko-slavonsico-dalmatskou  vládou  zem- 
skou a  Jeho  Veličenstvem  králem  jest  chor- 
vatsko-slavonsko-dalmatský  ministr  bez  porte- 
feuillu,  jenž  zastupuje  zájmy  království  Chor- 
vatského a  Slavonského  u  vlády  ústřední 
v  Budapešti. 

Zákonodárnou  moc  v  autonomních  záleži- 
tostech má  koruna  a  sněm  království  Ch-ka 
a  S-ka  a  Dalmácie,  jež  do  hlav.  města  Zá- 
hřebu svolává  jeho  Vel.  král  a  jehož  zákono- 
dárné období  trvá  5  let.  Sněm  složen  jest 
z  31  báném  pozvaných  s  hlasem  virilním  a 
z  90  volených  zástupců  národa.  Exekutivu 
všech  autonomních  záležitostí  vykonává  Jeho 
Vel.  král  královskou  chorv.-slav.-dalmatskou 
vládou,  jíž  v  čele  stojí  bán  odpovědný  zem- 
skému sněmu. 

Zemská  vláda  dělí  se  na  tři  samostatné 
odbory:  pro  vnitřní  záležitosti,  jemuž  v  čele 
jest  po  dbán,  jenž  bána  zastupuje,  pro  soud- 
nictví a  pro  záležitosti  duchovní  a  vyučování. 
V  čele  těchto  odborů  jsou  odborní  předno- 
stové, odpovědní  bánu  i  sněmu.  Zemská  vláda 
předkládá  sněmu  každého  roku  rozpočet 
o  potřebách  autonomní  správy  i  závěrečné 
účty.  Země  politicky  jest  rozdělena  v  8  žu- 
pan ijí  (dle  zákona  z  5.  ún.  1886)  a  každá 
Županije  v  okresy  {kotáre);  v  Čele  županije 
stojí  veliký  župan,  kterého  na  návrh  bá- 
nův  jmenuje  král;  veliký  Župan  jest  reprae- 
sentantem  státní  exekutivní  moci.  Uvnitř  žu- 
panije činná  jest  jako  orgán  autonomní  správy 
zupanijská  skupština,  která  se  schází  dvakráte 
do  roka  skládajíc  se  polovinou  z  volených 
členů  skupŠtiny  a  pol.  z  velikých  poplatníků 
a  vyšších  žqpanijských  úředníků.  Počet  členů 
pro  župní  skupŠtiny  tím  jest  vymezen,  že  na 
2000  duší  připadá  jeden  zástupce.  Skupštině 
předsedá  veliký  župan.  Orgány  státní  správy 
v  iupaniji  jsou  županijský  správní  výbor  i  žu- 
panijské  úřady,  lup,  správní  výbor  skládá  se 
z  podžupana,  z  odborných  úředníků  županij- 
ských  úřadů  a  ze  6  členů,  jež  volí  žup.  skup- 
ština. I  tu  předsedá  veliký  župan.  Správní 
výbor  vykonává  finanční  a  disciplinární  zá- 
ležitosti. Správu  v  županiji  vede  podžapan 
a  provádí  nařízení  vlády.  Županije  dělí  se 
v  okresní  úřady,  jimž  v  čele  jsou  okresní 
přednostové.    Okresní   úřady  jsou    nejnižší 


instancí  správy  zemské.  Dle  zák.  z  21.  čna 
1895  jsou  i  města  (13)  členy  županiji,  pouze 
města  Záhřeb.  Osek,  Varaždín  a  Zemun  jsou 
bezprostředně  pod  král.  zemskou  vládou. 
Okresní  úřady  dělí  se  na  obce,  které  pomá- 
hají zemské  vládě  u  vykonávání  agendy  tý- 
kající se  obydli  a  příslušnosti.  ^leží  jim 
i  starati  se  o  odvody  a  vybírati  berně;  kromě 
toho  vykonávají  obce  v  oboru  vlastní  působ- 
nosti samosprávu.  Usnesení  v  příčině  samo- 
správy činí  obecní  zastupitelstvo  a  vykonává 
je  obecní  představenstvo,  jež  voleno  jest 
z  obecního  zastoupení. 

Soudnictví  vykonává  se  ve  jménu  Jeho 
Veličenstva  a  jsou  soudy  u  konání  svých 
soudnických  funkcí  samostatné.  Soudy  jsou 
místní,  které  rozhodují  ve  přích  do  100  zl., 
vyšší  soudy  jsou  okresní  soudy  s  okr.  soud- 
cem v  čele.  Vykonávají  i  trestní  soudnictví 
při  přestupcích  a  jsou  zároveň  pozemkovými 
úřady  prvé  instance.  Nad  okr.  soudy  jsou 
jako  odvolací  soudy  soudní  stolice  (9),  které 
soudí  všechny  zločiny.  Poroty  jsou  pouze  ve 
sporech  pro  tiskové  trestné  činy.  U  každé 
soudní  stolice  jest  státní  zástupce,  kterýž  jest 
veřeiným  Žalobcem  v  trestních  záležitostech 
a  zástupcem  zemského^  eráru  a  veřejných 
fondů  v  občansko-právních  záležitostech.  Od- 
volacím soudem  jest  bánská  stolice  a  vrchním 
soudem  stolice  sedmipanská  v  Záhřebe. 

Záležitosti  náboženské.  Nejvyšší  cír- 
kevní hodnostář  jest  arcibiskup  římsíco-kato- 
lický  v  Záhřebe  a  řecko-východní  patriarcha 
v  srěmských  Karlovcích.  Záhřebskému  arci- 
biskupství podřízena  jsou  biskupství  djakov- 
ské,  senjsko-modrušské  a  kriŽevacké  (řecko- 
katolické). V  Záhřebe  jest  kapitula  metropo- 
litního cnrámu  Sv.  Štěpána  a  ve  Varaždíně 
kapitula  čakmanská.  Klášterů  jest  v  arci- 
biskupství a)  22  františkánských,  4  kapucínské, 
konvent  milosrdných  bratří  v  Záhřebe;  *)  je- 
den klášter  Voršilek  ve  Varaždíně,  konvent 
milosrdných  sester  sv.  Kříže  v  Diakovu,  hlavní 
klášter  milosrdných  sester  v  Záhřebe  s  58 
filiálkami  po  jihoslovanských  zemích.  Pod 
řecko-východním  patriarchátem  jsou  biskup- 
ství v  Karlovci  na  Kupě  a  v  Pakraci.  Muž- 
ských klášterů  jest  18,  z  nichž  zvláště  jsou 
proslulé  kláštery  íruškohorské.  O  kněžský 
dorost  pečují  semináře  a  lycea  (1  římsko- 
katol.,  1  řecko-katol.  v  Záhřebe)  v  biskupských 
sídjech. 

Školství  a  vzdělání.  V  Ch-ku  a  S-ku  škol- 
ství před  XVI.  stol.  zastřeno  jest  tmou.  Přece 
však  možno  říci,  že  tu,  jako  i  jinde,  před 
tímto  stoletím  pěstovala  se  nejnutnější  ele- 
mentární nauka.  V  Čazmě  byla  již  r.  1232 
založena  škola  pro  mladé  kněze.  Ve  XIV.  stol. 
měli  dominikáni  někoHk  škol  a  v  XVI.  stol. 
starali  se  o  vzdělání  pavláni.  Teprve  v  XVIII.  st., 
když  jesuiti  začali  působiti,  rozmnožil  se  po- 
čet škol  poněkud  značněji;  ale  národní  škol- 
ství, přenecháno  jsouc  obcím,  bez  učební 
osnovy,  ba  i  bez  učebních  knih,  bylo  až  do 
Marie  Terezie  velmi  zanedbáno.  Panovnicí 
touto  vydaný  »Allgemeine  Schulordnung« 
měl  platnost  pro  Ch.  a  S.  pod  názvem  »Ra- 


342 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (školství  a  vzdělání). 


tio  educationis<.  Rozvoi  školství  však  nebyl 
všude  stejný.  Dokud  Ch.  a  S.  byly  rozdéleny 
na  civilní  Ch.  a  S.  a  Vojenskou  Hranici,  tu 
i  školy  rozličným  způsobem  se  rozvíjely. 
K  tomu  dodati  sluší,  Že  příslušníci  řecko- 
východní  církve  zakládali  své  zvláštní  školy. 
V  civilním  Ch-ku  škola  nenacházela  pokaždé 
u  vyšší  společnosti  oné  podpory,  jaké  jí  bylo 
potřebí,  a  v  Hranici  Vojenské,  kde  první 
školy  r.  1701  v  Kamenici  a  Batajnici  r.  1708  atd. 
byly  založeny,  zaváděli  vojenští  úřadové  zvláště 
kolem  r.  1750  Školu  německou.  Školy  tyto 
byly  až  do  r.  1770  katolické,  a  které  byly 
řecKO- východní,  ty  vydržovala  šlechta  a  ze- 
manstvo  a  vyšší  kněžstvo.  Ve  Voienské  Hra- 
nici rozvíjelo  se  školství  dosti  slabě,  poně- 
vadž tu  byly  na  prvém  místě  směrodatnými 
ohledy  voienské  správy  a  škol  užíváno  jako 
vychovatelen  úřednického  personálu  a  ne 
\3ko  semenišť  vzdělanosti  národní.  R.  1878 
Dvlo  510  obecných  a  468  opakovačích  škol. 
v  civilním  Ch-ku  bylo  školství  ještě  v  XVIII.  st. 
v  Žalostném  stavu.  R.  1835  bylo  v  Ch-ku  a 
S-ku  všeho  všudy  18  obecných  škol!  Od 
r.  1840  počalo  se  teprve  školství  rozvíjeti, 
když  Záhřebský  ústav  ku  vzdělání  učitelů 
jal  se  vysílati  do  země  učitele  odborně  vzdé- 
lané.  Když  nastala  doba  absolutismu,  všímáno 
si  škol  ještě  více  a  r.  1861  vyšlo  nařízení, 
které  urovnalo  obor  činnosti  školních  úřadů. 
R.  1874  přešly  obecné  školy  z  kněžských  ru- 
kou do  světsícých  a  návštéva  školy  stala  se 
povinnou.  Od  té  doby  snažily  se  úřady,  aby 
obecné  školy  pozvedly  na  ten  stupeň,  na  kte- 
rém stojí  u  jmých  kúíturních  národů.  Dnešní 
řízení  Školského  vyučování  spočívá  na  zákonu 
z  31.  října  1888,  který  přesné  rozlišil  poměr 
škol  veřejných  a  konfessionálních  a  pro  ty 
žáky,  kteří  nestudují  dále,  ustanovil  Sletou 
návštěvu  školní.  Vedle  zákona  tohoto  ješté 
mnohá  nařízení  jiná  —  mající  na  zřeteli  další 
zdokonalování  školských  poměrů  —  přivedla 
obecné  Školství  k  velikému  pokroku,  jenž 
svědčí  nyní  o  Živém  rozvoji  a  úspéšném  pů- 
sobení. 

Dnešní  stav  obecného  vyučování  objasňují 
následující  údaje:  R.  1886  bylo  úhrnem  1245 
obecných  škol,  r.  1895  bylo  jich  1304.  Z  těch 
mělo  814  po  jedné  učitelské  síle,  309  po  dvou, 
69  po  třech,  92  po  čtyřech,  19  po  pěti  a  1  šest 
sil  učitelských.  Učitelský  personál  skládal  se 
r.  1895  z  1477  učitelů  a  743  učitelek  a  při- 
padá dle  toho  na  908  obyvatel  jedna  učitel- 
ská síla.  Návštěva  školy  v  posledním  desíti- 
letí velmi  se  zlepšila.  Z  295.646  dítek  školou 
Rovinných  chodilo  do  ní  188.344,  tedy  63'247o. 
Úhrnné  výdaje  na  obecné  školství  obnášejí 
1,830.785  zl.  93  kr.  Pro  ty,  kteří  nehodlají 
vstoupiti  do  ústavů  středních,  jest  18  vyšších 
obecných  škol  s  138  učitelskými  silami  a 
1801  žákem.  Aby  všeobecné  a  odborné  vzdě- 
lání i  u  dorostu  řemeslnického  a  obchodního 
dle  možnosti  na  vyšší  stupeň  přivedeno  bylo, 
nařídil  zákon  z  r.  1884  §  80.,  aby  se  v  kaž- 
dém místě,  kde  jest  aspoň  50  učenníků,  zří- 
dila učennická  škola.  Těch  pak  r.  1895  bylo 
32  s  4335  učenníky. 


Základ  k  dnešním  středním  školám 
(gymnasiím  areálkám)  položili  pavláni  r.  1582, 
když  v,Lepoglavé  otevřeli  první  latinskou 
školu.  Ústav  ten  doplněn  byl  r.  1607  gymna- 
siem Záhřebským,  na  něž  byli  jesuité  povo- 
láni za  učitele.  Již  v  prvním  roce  měl  ústav 
ten  300  žáků  a  během  času  vyvinul  se  v  aka- 
demii véd.  Gymnasium  to  bylo  zárodkem 
dnešní  university  v  2^řebě.  Záhy  jesuiti  za- 
ložili gymnasia  i  v  jiných  místech;  tak  v  Po- 
Žeze,  Varaždínu  a  Oseku.  Po  zrušení  řádu 
jesuitského  převzali  školy  pavláni,  kteří  mčli 
již  r.  1777  v  Šenji  školu  námořnickou.  V  Kar- 
lovcích  založena  latinská  škola  r.  1734.  Z  toho 
zřejmo,  Že  vyšší  školství  v  Ch-ku  na  po- 
čátku bylo  pod  vlivem  církve.  Po  různých 
faších.  Kterými  prošla  gymnasia  za  dob  M. 
Terezie  a  Josefa  II.,  dostalo  se  chorv.  gymna- 
siím r.  1854  oné  tvářnosti,  jakou  méía  dle 
Thunovy  reformy  již  r.  1849  gymnasia  ra- 
kouská. Na  tomto  základě  vypracovány  jsou 
osnovy  dnešních  ústavů.  Mladší  než  gjrmna- 
sia  jsou  v  Ch-ku  reálky.  Prvm'  se  2  ročníky 
založena  byla  r.  1785  v  Senji,  ale  záhy  za- 
nikla. Teprve  r.  1854  ustálily  se  ústavy  tyto ; 
nyní  jest  9  úplných  gymnasií  po  osmi  třídách^ 
z  nicnž  jedno  (v  Karlovcích)  jest  ústav  sou- 
kromý, 4  vyšší  reálná  gymnasia,  3  nižší  a 
2  nižší  reálky.  Dle  toho  připadá  v  Ch-ku  na 
121.467  obyvatel  jedna  střední  škola.  V  ústa- 
vech těch  vyučovalo  311  učitelů  a  studovalo 
4688  žáků.  O  vyšší  vzdělání  ženské  mládeže 
pečuje  lyceum  v  Záhřebe  s  8  třídami.  Pro 
vyšší  vzaélání  obchodního  podrostu  existují 
tři  vyšší  obchodní  školy,  které  jsou  ny^ií 
sloučeny  s  reálnými  gymnasii.  Do  počtu  střed- 
ních odborných  škol  náleží  i  nautická  škola 
v  Bakru,  čtyři  mužské  a  jeden  ženský  ústav 
učitelský,  učiliště  hospodářské  a  lesnické 
v  Křiževcích,  rolnická  Škola  v  Požeze,  prů- 
myslová škola  v  Záhřebe,  ženská  odborná 
škola  v  Záhřebe.  K  nižším  odborným  školám 
počítají  se  košíkářská  a  řezbářská  (celkem  3). 
ku  vzdělání  v  hudbě  jest  v  Záhřebe  národní 
zemský  ústav  hudební,  který  má  zemskou 
subvenci  12.000  zl.  Kromě  tonoto  jsou  i  jiné 
hudební  závody  v  různých  městech. 

R.  1874  otevřena  byla  v  Záhřebe  král. 
universita  Františka  Josefa  I.,  kteréž 
schází  nyní  ieště  fakulta  lékařská.  R.  1882 
připojen  k  fakultě  filosofické  kurs  lékárnický. 
Ústavy  k  universitě  náležející  jsou:  univer- 
sitní knihovna  s  roční  dotací  6000  zl.  a 
95.360  svazky,  fysikální  kabinet,  chemická 
laboratoř,  botanický  ústav  se  zahradou,  far- 
makognostický  ústav;  dále  archaeologické, 
zoologické,  geologické  a  mineralogické  od- 
děleni národního  musea  slouží  také  univer- 
sitním účelům.  Na  universitě  učili  52  učitelé 
a  r.  1895—96  bylo  382  posluchačů.  R.  1897 
otevřena  lesnická  akademie. 

Humanitní  a  vychovávací  ústavy  jsou 
zemský  ústav  pro  hluchoněmé  v  Záhřebe, 
zemský  ústav  pro  vychování  slepých  dětí 
v  Záhřebe,  ústav  pro  hluchoněmé  v  Mitro- 
vici,  2  sirotčince  v  Záhřebe  a  1  v  Požeze, 
řecko-katolický  seminář  a  šlechtický  konvikt 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (finance,  vojenství,  zem.  znak,  chorv.  právo).    343 


v  Záhřebe,  OŽegovicův  konvikt  v  Senji  a 
Blagodjejanije  v  Karlovcích,  učitelský  kon- 
vikt v  Záhřebe,  internát  na  mužské  průmy- 
slové škole  atd.  Všecky  znamenitější  kulturní 
ústavy  nalézají  se  v  Záhřebe.  Uvádíme  z  nich 
národní  zemské  museum,  které  má  čtyři  samo- 
statná oddělení  a  to  zoologicko-zootomické, 
mineralogicko  -  petrografické,  geologicko-pa- 
laeontologické  a  archaeologické;  naklad  na 
né  obnáší  ročné  217.127  zl. 

Chorvatský  paedagogicko-literární  spolek 
šíří  vzdělání  v  učitelstvu  na  obecních  školách 
a  podporuje  zájem  škol  těch;  círužstvo  sv. 
Jeronýma  v  Záhřebe  má  za  úkol  šířiti  popu- 
lární spisy  zábavně-poučné.  Znamenitou  mě- 
rou působí  na  duševní  život  Matice  chorvat- 
ská, která  rozšiřuje  krásnou  a  populárně- 
védeckou  literaturu  vydávajíc  poučné  a 
zábavné  spisy.  Členů  ma  11.295. 

R.  1863  založena  v  Záhřebe  Jihoslovan- 
ská  akademie  věd  a  umění,  která  má  47 
členů.  Akademie  vydává  pravidelně  periodi- 
cký spis  >Rad€  (práce)  —  dosud  127  sv.  — 
a  vedle  jiných  děl  i  Slovník  chorvatského 
čili  srbského  jazyka.  —  Národní  zemské 
divadlo  s  divadelní  školou  v  Záhřebe. 
Vedle  těchto  ústavů  a  družstev  jest  v  Ch-ku 
a  S-ku  ještě  značný  počet  spolků  k  šířeni 
duševní  i  hmotné  kultury.  Sem  patří  pěvecké 
spolky  (»Kolo€  v  Záhřebe^  které  tvoří  ve- 
spolek zemské  pěvecké  saružení,  spolek  ar- 
chaeologický  a  přírodopisný  v  Záhřebe,  spolek 
architektů  a  inženýrů  v  Záhřebe,  spolek  lé- 
kařů v  Záhřebe,  tělocvičné  spolky  Sokol  a 
různé  spolky  bicyklistické.  Hospodářství  pod- 
poruje chorvatsko  -  slavonsko  -  hospodářský 
spolek  v  Záhřebe  (11.451  členů),  slavonský 
hospodářský  spolek  v  Oseku,  chorv.-slav. 
včelařský  spolek,  rybářský  spolek. 

Finance.  Od  r.  1885  předkládá  se  sněmu 
společný  rozpočet  pro  Ch.  i  S..  kdežto  před 
tím  se  pořizovat  za  bývalou  chorvatsko-sla- 
vonskou  vojenskou  Hranici  rozpočet  zvláštní. 
Na  uhrazení  potřeb  samosprávných  odvádí 
se  od  r.  1890  z  veřejných  důchodů  Ch-ka 
i  S-ka  podíl  447o.  R-  1896  rozdělen  podíl 
tento  z  8,139.000  zl.  násl.  způsobem:  sněm 
75.000,  bán  36.000,  vnitřní  správa  4,478.000, 
lálež.  duch.  a  vyučování  1,859.000,  soudnictví 
2.460.000,  úhrnem  8,908.000  zl.  Vlastní  dů- 
chod k  uhrazení  prací  samosprávných  obnášel 
769,000  zl.  V  posledním  desítiletí  vzrůstaly 
veřeiné  příjmy,  z  kterých  plyne  podíl,  ne- 
ustále a  zároveň  také  položky  na  autonomní 
výdaje  jsou  přes  finanční  narovnání  s  Uhrami 
od  r.  1889  stále  větší.  Příjmy  státní  z  království 
Ch-ka  i  S-ka  obnášely  r.  1885  15,493.000  zl., 
r.  1894  již  23,949.000  zl.;  z  toho  přímé  daně 
r.  1885  6,895.000  zl..  r.  1894  9,040.000  zl. 

Vojenství.  Ch.,  S.  a  Rjeka  tvoří  v  ohledu 
vojenském  jeden  territoriální  okres  13.  vojen- 
ského sboru.  V  tomto  okresu  jsou  pouze 
ještě  dvě  větší  pevnosti:  Osek  a  Petrova- 
radín  na  Dunaji,  pak  malá  pevnost  Brod  nad 
Sávou,  která  hájí  přístup  do  Bosny.  Po  Ch-ku 
rozloženy  jsou  štáby  pěších  pluků:  16.  v  Be- 
lovaru,  29.  v  Brodě,  53.  v  Záhřebe,  70.  v  Petro- 


varadíně,  78.  v  Oseku,  79.  na  Rjece,  96.  v  Kar- 
lovci,  101.  v  Záhřebe.  Pěší  pluky  16.,  53.,  70., 
78.,  79.a%.  mají  svůj  doplňovací  okres  v  Ch-ku 
a  S-ku  a  31.  myslivecký  prapor  má  svůj  cadre 
v  Otočci.  Z  jízdy  doplňují  se  5.  a  12.  hulán- 
ský  pluk  v  Ch-ku  (37.  a  38.  pluk  dělostře- 
lecký je  v  Záhřebe).  Dělostřelectvo  má  mimo 
to  3.  prapor  v  Petro varadíně  a  magaciny 
v  Oseku  a  Karlovci.  Dvě  kadetní  školy  jsou 
v  Karlovci  a  Kamenici.  V  Záhřebe  nalézá  se 
pro  chorvatskou  domobranu  VII.  domobran- 
sko-okružní  velitelství,  kterému  jsou  podří- 
zeny 25.,  26.,  27.  a  28.  pěší  a  10.  husarský 
pluk.  Četnictvo  má  své  kr.  uhersko.-chorv.- 
slavonské  velitelství  v  Záhřebe. 

Zemský  znak  nalézá  se  na  štítu  dole  za- 
špičatělém a  na  tři  pole  rozděleném.  Hořejší 
pole  na  levo  obsahuje  znak  chorvatský,  totiž 


C.  1933   Znak  Chorvatska  a  Slavonska. 

Červenobílou  šachovnici.  Hořejší  pole  na 
právo  od  diváka  obsahuje  znak  dalmatský, 
t.  j.  tři  korunované  hlavy  levhartí  v  mo- 
drém poli.  Na  dolejším  příčném  poli  jest 
znak  S-ka,  t.  j.  kuna,  která  namalována  v  při- 
rozených barvách  kráčí  s  pravé  strany  na 
levou  v  červeném  poli.  Pod  kunou  i  nad  ní 
jsou  dva  stříbrné  pruhy,  představující  řeky 
Sávu  a  Drávu  v  modrém  poli.  Nad  hořejším 

Sruhem  je  v  modrém  poli  hvězda  Jitřenka, 
ad  štítem  nalézá  se  koruna  sv.  Štěpána.  Zem- 
ský archivář  J.  Bojničič  dokázal  ve  ^Viest- 
niku  arch.  društva«  1895—96,  že  Vladislav  II. 
r.  1496  udělil  Ch-ku,  S-ku  i  Dalmácii  znak 
společný,  kterého  později  užívalo  pouze  S. 
Literatura.  Matko  vid,  Hrvatska  i  S.  u  svo- 
jih  fizičnih  i  duŠevnih  odnošajih  (Záhřeb,  1873); 
Klaic,  Prirodni  zemljopis  Hrvatske  (t.,  1878), 
Sabljar,  Miestopisni  riečnik  kraljevinah  Dal- 
macije,  Hrvatske  i  Slavonije  (t.,  1866);  Klaic, 
Opis  zemalja  u  kojih  obitavaju  Hrvati  ft., 
1880—83);  Hirc,  Liepa  naša  domovina  (t, 
1893);  týž,  Hrvatsko  Primorje  (t.,  1891);  Zo- 
riČid,  Statistické  crtice  o  Hrvatskoj  i  Si.  (t., 
1885);  Kraljevina  Hrvatska  i  SI.  na  tisudgo- 
dišnjoj  zemaljskoj  izložbi  kraljevine  Ugarske 
u  Budimpešti  1896  (t.,  1896).  Dr.  Hranilovič. 
Chorvatské  právo.  Jako  u  všech  národů 
jihoslovanských  jeví  i  chorv.  právo  původnč 
výhradně  povahu  práva  obyčejového  vyvinuv- 


344 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (chorvatské  právo). 


Šího  se  pod  vlivem  všech  oněch  okolností, 
za  kterÝch  se  dál  rozvoj  celkové  osvěty  ná- 
rodní. V  paměti  chovány  zásady  práva  toho 
ftodáním  a  pouze  poukazv  v  četných  oněch 
istinách,  kteréž  se  nás  dochovaly,  i  zprávy, 
začasté  arcif  dosti  neúplné,  spisovatelů 
byzantských  poskytují  nám  možnost,  se- 
znati základní  zásady  choř  v.  práva.  Přes  ne- 
dokonalost zpráv  těchto  lze  přece  seznati,  že 
chorv.  právo  po  celou  dobu  samostatnosti 
politické  národa  chorvatského  jeví  povahu 
práva  čistě  slovanského.  Ani  nadvláda  fran- 
cká, ve  kterouž  Chorvaté  za  Karla  Vel.  byli 
uvedeni,  nemohla  setříti  povahu  tuto,  net>of 
jednak  netrvala  tak  dlouho,  aby  způsobiti 
mohla  podstatné  změny  v  právní  povaze 
Chorvatů.  jednak  pak  bylo  území  chorvatské 
příliš  vzdáleno,  aby  život  veřejný,  zejména 
organismus  veřejné  správy  říŠe  francké,  mohl 
jeviti  valnější  vliv  na  úpravu  právních  po- 
měrů chorvatských.  Kdvž  pak  za  vlády  kní- 
žete Trpimíra  nadvláda  francká  pozbyla  všeho 
významu  a  Ch.  za  Zdeslava  ok.  r.  877  v  pod- 
ručí byzantských  panovníků  se  bylo  odevzdalo, 
jevil  se  sice  vliv  byzantský  v  tom  ohledu 
rozhodně  na  další  rozvoj  práva  chorv.,  že  na 
dále  život  veřejný,  jakož  i  organisace  správy 
veřejné  dle  vzoru  byzantského  se  upravo- 
vala, avšak  vnitřní  život  právní  národa  chorv. 
i  tímto  vlivem  zůstal  takřka  naprosto  netknut. 
Vliv  byzantský  na  veřejno- právní  poměry 
Ch-ka  neutuchnul  ani  za  vlády  kn.  Držislava 
(970—1000),  který  obdržel  od  císařů  Basilia 
i  Konstantina  r.  994  odznaky  důstojenství 
královského,  naopak  vzrostl  ještě  za  nástupce 
Držislavova  krále  KreŠimíra  III.  (1000—35) 
v  té  míře,  že  úřady  dvorské,  jakož  i  správa 
zemská  zcela  dle  vzoru  byzantského  byly 
upraveny. 

To  však  změnilo  se,  když  po  zajetí  kr. 
Slaviée  (1073—75)  vévodou  normanským  Arni- 
kou velmožové  chorv.  zvolili  za  krále  Zvoni- 
míra,  který  nejen  nedal  se  potvrditi  od  cis. 
byzantského,  nýbrž  odevzdal  sebe  i  říši  svoji 
v  ochranu  papeže  Řehoře  VIL,  od  něhož  za 
roční  poplatek  200  byz.  dukátů  obdržel  od- 
znaky moci  královské  (r.  1076).  Živel  byzant- 
ský za  vlády  Zvonimírovy  z  práva  chorv.  sice 
vymizel  a  slovanské  právní  řády  i  v  životě 
veřejném  opět  zavládly,  avšak  ne  na  dlouho. 
Po  smrti  Zvonimírově  (ok.  r.  1087)  a  krátké 
vládě  Štěpána  II.  nastalo  v  Ch-ku  bezvládí, 
které  tím  skončeno,  že  kr.  Koloman  uherský 
smlouvou  na  poli  Modrušském  za  krále  chor- 
vatského přijat  a  tím  Ch.  uvedeno  v  poměr 
osobní  unie  s  Uherskem.  Koloman  jest  též 
r.  1102  za  krále  chorvatského  korunován  a 
vliv  uherský  odtud  i  v  rozvoji  práva  chorv. 
tou  měrou  převládá,  že  v  právu  státním  od- 
tud uherské  právo  výhradně  platným  se  jeví, 
správa  země,  jejížto  vrchní  vedení  bánům 
od  králů  uhersko-chorvatských  jmenovaným 
jest  svěřeno,  rovněž  tak  jest  upravena,  jakož 
to  učiněno  již  od  Štěpána  sv.  i  prvních  jeho 
nástupců  v  Uhrách.  Dějiny  práva  veřejného 
chorv.  tvoří  odtud  jen  součást  uherských 
právních  dějin  a  podobně  i  ve  zřízení  soud- 


ním, zejména  pokud  se  týká  vyšších  soudů 
zemských,  rozhodnými  se  staljr  dekrety  králů 
uherských,  pro  Ch.  zrovna  tak  jako  pro  Uher- 
sko závazných. 

Za  to  vák  v  chorvatské  části  Dalmácie, 
kam  moc  králů  uherských  valně  zasahovati 
nemohla,  zachovaly  se  zásady  zvykového 
práva  chorv.  i  na  dále  a  ani  trvalé  připojení 
Dalmácie  k  republice  benátské  (1444)  ne- 
dotklo se  alespoň  potud  platnosti  práva  do- 
mácího tam.  že  formální  potvrzení  domácím 
řádům  se  poskytovalo.  Nařízeními  dožovýini, 
rozhodnutími  t.  zv.  rady  desíti  (consiglío  dei 
dieci),  jakož  později  rozhodnutím  vrchního 
správce  Dalmácie  (decisiones  provisoris  gene- 
ralis  Dalmatiaé)  zaváděny  jsou  v  t.  zv.  statutu 
jednotlivé  zásady,  kteréž  měly  přizpůsobiti 
řády  veřejnoprávní  obcí  dalmatských  pomě- 
rům benátským,  což  i  průběhem  století  XV 
i  XVI.  v  plné  míře  dosaženo. 

V  právních  dějinách  chorvatských  lze  tudíž 
rozeznávati  následující  období: 

I.  Období  rozvoje  právního,  vzdor  vlivům 
cizím,  franckým  i  byzantským,  v  celku  samo- 
statného, až  do  konce  stol.  XI. 

II.  Období  rozvoje  práva  za  převážného 
vlivu  uherského  i  benátsko-italského ;  od  po- 
čátku stol.  XII.  do  stol.  XVI. 

III.  Období  novověkého  rozvoje  práva  v  úze- 
mích chorvatských. 

Z  přehledu  dějin  práva  specielně  chorvat- 
ského lze  pozorováni  tohoto  novověkého  roz- 
voje zcela  vypustiti,  poněvadž  se  tu  jeví  dě- 
jiny rozvoje  právního  jako  jedna  čásť  práv- 
ních dějin  uherských  i  rakouských  a  právo 
chorvatské  jako  zvláštní  právně  -  historická 
individualita  naprosto  mizí.  Spojení  totiž 
Ch-ka  s  ostatními  zeměmi  dynastie  Habsbur- 
ské (1527)  mělo  ten  následek,  že  vliv  dyna- 
stických ohledů  zeiména  na  zákonodárskou 
činnost  chorvatských  sněmů  zemských  způso- 
bil, že  rozvoj  všeho  práva  veřejného  v  Ch-ku 
dál  se  týmž  směrem,  jakým  se  to  dělo  v  ostat- 
ních zemích  rakouských,  zejména  v  Uhersku. 
Tomu  velice  napomáhalo  neustálé  nebezpečí 
vpádů  tureckých  a  v  další  řadě  i  zřízení  t. 
zv.  Vojenské  Hranice  i  centralisační  reformy 
Karla  Ví.  i  Marie  Terezie.  Centralisace  tato 
působila  i  v  tom  směru,  že  zákonodárná  čin- 
nost sněmu  chorvatského  takřka  naprosto 
utuchla  a  i  samostatnost  království  chorvat- 
ského na  poli  vnitřních  záležitostí  chorvat- 
ských od  sněmů  uherských  i  vlády  vídeňské 
vždy  více  obmezována.  Spory  z  toho  častéji 
vznikající  vedly  r.  1848  zajisté  ne  v  poslední 
řadě  k  tomu,  že  Ch.  tak  rozhodně  se  po- 
stavilo proti  Uhersku  a  že  dávnověký  poli- 
tický svazek  mezi  oběma  těmito  zeměmi  pro- 
hlášen za  zrušený.  Avšak  zrušení  to  nemělo 
v  zápětí  povznesení  zákonodárné  činnosti 
sněmu  chorvatského  a  obnovení  samostat- 
ného rozvoje  práva  chorvatského.  Absolutis- 
mus zavládnul  r.  1850  i  v  Ch-ku  a  vláda  ví- 
deňská zaváděla  tu  zákony  i  zákonníky  ra- 
kouské, aniž  sněm  chorvatský  vůbec  byl 
svoláván  a  ku  spolupůsobení  v  rozvoji  práva 
vyzýván.    I   po   zrušení  absolutismu   zůstaly 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (chorvatské  právo). 


345 


zákony,  za  vlády  jeho  v  Ch-ku  zavedené, 
v  platnosti,  poicud  by  sněmem  zemským, 
kterýž  následkem  státoprávního  vyrovnání 
Ch-ka  s  Uherskem  ze  dne  8.  list.  1868  opět 
v  oborech  veřejné  správy  zemské,  zemského 
právosudí  i  kultu  a  vyučování  moci  zákono- 
dárné nabyl,  jinými  zákony  odstranény  ne- 
byly. 

Právní  památky,  z  nichž  čerpati  lze  zna- 
lost rozvoje  práva  chorv.  za  obé  starší  ob- 
dobí dějin  jeho,  tvoří  jednak  četné  listiny, 
snesení  sněmovní,  zákony,  jednak  i  ony  sbor- 
níky, ve  kteréž  sneseny  jsou  právní  zásady, 
vyvinuvší  se  i  platné  v  četných  obcích  národ- 
ních chorv.,  sepsané  pravidelně  pod  dozorem 
celé  obce  od  mužů  práva  znalých  i  dle  po- 
třeby doplňované  či  t.  zv.  statuty.  Listiny, 
výsady  panovnicí  i  smlouvy  veřejnoprávní 
panovníků  chorvatských  tvoří  nejstarší  pa- 
mát^  právnické.  Mezi  nimi  obzvláště  vyni- 
kají listiny  kn.  Trpimíra  z  r.  852  i  Mutimíra 
z  r.  892.  Obé  týkají  se  v  první  řadě  daro- 
vání, učiněných  církvi  salonské.  Avšak  vedle 
zajímavých  zpráv  o  církevních  poměrech 
chorv.  doby  té  poskytují  nám  několik  vele- 
důležitých ustanovení  o  poměru  knížat  k  žu- 
panům i  jiným  velmožům  zemským.  Podob- 
ných listin,  jež  často  vrhají  jasné  světlo  na 
jednotlivé  poměry  veřejné  správy  zemské, 
vyskytuje  se  od  stol.  IX.— Xvl  veliký  počet, 
l>ohužel  doposud  z  malé  jen  části  vydaných. 
Též  snesení  sněmovních  je  známa  značná 
řada.  Nejstarší  z  nich  náležejí  X.  stol,  vládě 
kn.  Tomislava  (914—940).  První  snesení  ta- 
kové učiněno  r.  924  na  sněmu  splitském 
v  přítomnosti  km'žete,  vyslanců  papeže  Jana, 
jakož  i  velmožů  chorvatských.  Obsah  snesení 
toho  týče  se  v  první  řadě  poměrů  církev- 
ních, zejména  úpravy  církvi  chorvatských, 
vedle  toho  však  nalézají  se  tu  ustanovení 
práva  trestního  i  řízení  soudního  se  dotýka- 
jící, jeden  článek  (XIV.J  pojednává  i  o  po- 
měrech rodinných  i  právu  dědickém.  Ještě 
za  vlády  téhož  Tomislava  přišlo  r.  927  i  928 
druhé  snesení  sněmovní  v  Splitu  k  místu, 
které  arciť  taktéž  v  první  řadě  poměrů  cír- 
kevních se  týče,  avšak  důležitým  jest  zejména 
Í>roto,  poněvadž  výslovně  staré  právní  zvyk- 
osti,  v  zemi  panující,  uznává  i  k  nim  se  od- 
volává. Též  z  dob  pozdějších  zachovalo  se  ně- 
kolik podobných  snesení  sněmovních,  z  nichž 
jasně  vysvítá.  Že  knížata  i  králové  chorvatští 
ve  veškerých  důležitějších  otázkách  právních 
i  veřejné  správy  se  týkajících  byli  odkázáni 
na  spolupůsobení  sněmů  zemských,  jakož  i  že 
snesení  sněmů  těch  i  panovníka  i  národ  sám 
stejnoměrně  zavazovala.  Veledůležitou  jest 
dále  ona  smlouva,  kterou  uzavřeli  r.  1102 
vyslanci  dvanácti  žup  chorvatských  s  králem 
Kolomanem  uherským,  kterou  tento  za  krále 
chorvatského  jest  uznán,  avšak  výslovně  sta- 
noveno, že  král  uherský  nesmí  na  Chorvaty 
uvalovati  žádné  dané,  že  tito  nemusí  ani 
k  jeho  vyzvání  súčastniti  se  jakékoliv  vý- 
pravy válečné  mimo  zemi,  a  pakli  tak  z  dobré 
vůle  učiní,  že  se  tak  díti  má  na  náklad  králův 
a  to  i  tenkráte,  když  by  tažení  válečné  díti 


se  mělo  přes  ř.  Drávu  inde  versus  Hungariam, 
Zákonů  i  výsad  zeměpánů  máme  taktéž 
dosti  značný  počet,  z  nichž  valná  čásf  arciť 
poměry  práva  veřejného  i  soukromého  upra- 
vuje. Mezi  všemi  právními  památkami,  jakých 
máme  na  jihu  slovanském,  zaujímají  však  nej- 
důležitější místo  t.  zv.  statuty,  zákonníky 
to  obcí  chorvatských,  které  nám  zejména  od 
doby,  kdy  se  přesunulo  těžisko  veřejného 
života  státního  ven  se  země,  poskytují  nej- 
bezpečnějších prostředků  k  seznání  slovan- 
ských zásad  v  právu  chorvatském.  Statuty 
tyto  jsou  velmi  bphatým  pramenem  staro- 
cnorvatského  práva  národního,  v  nich  uložil 
národ  zkušenosti  své  o  právu  svém,  jakož 
se  bylo  během  Časů  životem  samým  vyvi- 
nulo. Statuty  sepisovány  isou  z  pravidla  od 
osob  práva  znalých,  na  shromážděních  obcí 
národních;  neobsahují  právní  zásady  v  sou- 
stavný jakýs  pořádek  uvedené,  aniž  upravují 
stejnoměrně  veškeré  obory  Života  právního, 
avšak  i  tím  zrcadlí  se  v  nich  jasně  povaha 
národa  ve  právu  jeho.  Statutů  takových  za- 
choval se  dosti  značný  počet  (srv.  jich  pře- 
hled v  »Radu  jugosl.  akad.c,  str.  42.),  nej- 
starším z  nich  co  do  doby  sepsání  jest  statut 
obce  i  ostrova  Korčuly  zr.  1256,  nejdůleži- 
tějšími však  pro  dějiny  chorvatsko-slavon- 
ského  práva  jsou  t.  zv.  statut  vinodolský 
i  poličky.  Statut  vinodolský  sepsán  jest 
r.  1288  na  shromáždění  všech  obcí  okresu 
vinodolského  (Novigrad,  Ledenice,  Bribír, 
Grižane,  Drivenik,  Hrelin,  Bakar,  Trsat,  Grob- 
nik,  Bielgrad  i  Kotor)  v  Novomgradu  u  pří- 
tomnosti kn.  Leon.  Frankopána  a  tím  způ- 
sobem. Že  z  každé  obce  zvoleni  jsou  nejstarší 
lidé,  pamětliví  práva  předků  svých,  jejichž 
výroky  pak  zaznamenány.  Obsah  statutu  vino- 
dolského týče  se  ponejvíce  práva  trestního 
i  řízení  soudního  a  měl  zajisté  především  ten 
účel,  sloužiti  pohlavárům  obecním  jako  po- 
můcka při  rozhodování  sporných  případů. 
V  celku  lze  rozděliti  zásady  tu  obsažené  ve 
tři  skupiny:  jedna  (či.  1.— 5.;  15.-17.;  36. 
i  58.)  týče  se  poměrů  církve  vinodolské, 
druhá  (ČI.  6.-37.;  56.,  59..  62.  i  72.)  po- 
jednává o  zločinech  a  jich  trestech,  třetí 
pak  (ČI.  38.-76.)  obsahuje  zásady  o  řízení 
soudním.  Mimo  to  vyskytují  se  tu  v  jedno- 
tlivých článcích  ustanovení  o  právu  dědickém, 
t.  zv.  bratorštině,  shromážděních  obce  atd. 
Statut  poličky,  ač  sepsán  mnohem  později 
(nejstarší  známá  redakce  pochází  z  r.  1400), 
zachoval  nám  zásady  nejstaršího  práva  chor- 
vatsko-slavonského,  neboť  obec  polička  pro 
polohu  svoji  před  zevními  vlivy  takřka  na- 
prosto chráněná  mohla  mnohem  déle  zacho- 
vati původní  řády  své  společenské  i  právní 
a  i  za  vlády  benátské  samospráva  její  ni- 
kterak nebyla  obmezována.  Statut  poličky  ob- 
sahuje 282  článků  ve  113  odst.  rozdělených, 
jež  obsahem  svým  lze  ve  dvě  části  rozděliti. 
První  z  nich  jest  dosti  soustavně  uspořádána 
i  jedná  o  volbě  i  důchodech  knížete,  soudců 
i  působnosti  jejich,  dále  o  soudním  řízení, 
zločinech  i  jejich  trestech,  o  poměrech  ma- 
jetku pozemkového  i  právu  dědickém,  kdežto 


346 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


díl  druhý  jednotlivá  ustanovení  všelikých 
poměrů  právních  se  týkající  bez  jakéhokoliv 
uspořádání  obsahuje.  Jak  statut  vinodolský, 
tak  i  poličky  sepsány  jsou  jazykem  chorvat- 
ským, kdežto  ostatní  z  pravidla  latinsky,  nč- 
které  i  vlasky  sepsány  jsou. 

K  statutům  těmto  řadí  se  ve  stol.  XIV.  až 
XV.  ješté  celá  řada  více  neb  méně  obsáh- 
lých sepsání  práv  místních  obcí  chorvatských, 
kteréž  váak,  ačkoliv  i  z  nich  leckterá  (na  př. 
st.  ostrova  Krká  z  r.  1388  a  j.)  velezajímavé 
zásady  práva  chorvatsko -slavonského  obsa- 
hují, vždy  jasněji  vliv  živlu  vlasko-benátského 
i  v  právu  dokazují.  Vliv  tento  přispěl  též 
k  úpadku  práva  domácího  i  jeho  vytisknutí 
zásadami  práva  vlaského  v  Dalmácii  i  chorv. 
pří  moří,  kdežto  v  Ch-ku  vlastním  ony  řády 
právní,  na  něž  poměry  politické  bezprostřed- 
ního vlivu  jeviti  nemonly,  jako  na  př.  řády 
rodové,  i  vzdor  vlivům  cizím  v  platnosti  se 
zachovaly,  aŽ  teprve  v  době  nejnovější  změ- 
nou názorů  národo-hospodářských  taktéž  za 
své  vzaly. 

Literatura  chorv.  práva  obmezuje  se  na 
jednotlivá  pojednání,  jejichžto  poěet  ostatně 
jest  dosti  ěetný  a  kteráž  zejména  v  »Radu 
jugosl.  akademie«,  ^Arkivu  za  jugoslav.  pro- 
jestnicu«,  časop.  Kolo,  Pravdonoša,  Mjesecnik 
pravni  dr.  a  j.  jsou  uveřejněna.  Samostatné 
spisy  o  jednotlivých  otázkách  právně-histo- 
rických  seps.  Rački,  Odlomci  iz  državnoga 
pravá  hrvatskoga  (Vídeň,  1861);  Sulek  Naše 
pravice  (Záhřeb,  1861);  týž,  Hrvatski  ustav 
ili  Konstitucija  god.  1882  (Záhřeb,  1883); 
BogiŠié,  Pisani  zakoni  na  slov.  jugu  (t., 
1872).  Přehled  jiných  sem  náležejících  spisů 
viz  v  českém  »Athenaeum«  r.  1884  str.  161  a  n. 
od  Haněla  a  ve  stati  Několik  kapitol  z  oboru 
slov.  práva  od  Kadlce  (»Osvětac  1894).  Srv. 
též  lirečkův  přehled  ve  stati  Sůdslaven 
v  »Jahresber.  der  Geschichtswissenschaft« 
(Tastrowa,  1892).  Ze  sbírek  pramenů  zejm. 
Ř  ački,  Documentahist.  chroat.  per.  ant.  illustr. 
(Záhřeb,  1877);  Hanel-Ljubié,  Monum.hist.- 
jur.  Slav.  mer.  (1877  a  n.);  Rački,  Jagié  a 
Crnčid,  Monum.  hist  jur.  Slav.  mer.,  sv.  IV., 
1890;  Kukuljevié,  Jura  r.  Cr.  Slav.  a  Dalm. 
(1861  a  n.);  týž,  Monum.  hist.  Slav.  mer. 
(1863);  týž,  Cod.  dipl.  r.  Cr.  Dalm.  et  Slav. 
(1874);  týž,  Die  legit.  u.  histor.  Rechte  Croa- 
tiens  u.  der  Ausgleich  mit  Ungarn  (1883).  -/. 

Déjiny.  1.  lily  rove.  Nejstarší  dějiny  Ch-ka 
jsou  v  blízkém  svazku  s  dějinami  zemí  sou- 
sedních (v.  Bosna,  Dalmácie).  Prabydlitelé 
krajin  mezi  Dunajem  a  mořem  Jaderským  byli 
lily  rove,  veliký  národ,  příbuzný  Italům  i  Ře- 
kům, rozdělený  na  četná  plemena,  vesměs 
bojovná,  jehož  posledním  zbytkem  jsou  dnešní 
Albánci.  V  chorvatském  Přímoří  začínala  se 
sídla  Lib  umů  v,  výtečných  to  plavcův,  jejichž 
středisko  byla  Scardona  v  severní  Dalmácii. 
V  horách  Velebitských  od  Istrie  až  po  řeku 
Oeneus  (Una)  seděli  Japodové,  severně  od 
nich  mezi  Sávou  a  Dravou  Breukové,  mezi 
Varaždínem  a  Daru  varem  Jasové,  v  Slavonii 
mezi  Sávou  a  Dravou  .Amantini  atd.  Za  dob 
římského  dobytí  byl  pro  krajiny  od  hor  pří- 


mořských a  bosenských  na  sever  k  Dunaji 
zdomácněl  název  Pannonie.  První  kulturní 
vliv  na  pastýřské  kmeny  illyrské  měli  Řekové,, 
arci  nejvíce  v  dalmatském  pomoří.  Do  III.  stoL 
před  Kr.  náleží  vpád  Keltův;  některá  keltská 
plemena  v  těchto  zemích  zůstala  ve  východní 
Alpách,  v  severní  Pannonii  (Bojové)  a  v  Srbsku 
(Skordiskové). 

2.  Doba  římská.  Římané,  kteří  již  po  první 
válce  punské  od  Řekův  byli  voláni  ku  pomoci 
proti  loupeživým  Illyrům  dnešní  Dalmácie,, 
vešli  ve  styk  s  obyvateli  nynějšího  Ch-ka 
po  založení  Aquilcje  a  sousedních  měst. 
Osady  tyto  brzo  znepokojovány  od  vzdále- 
nějších i  bližších  horalův,  což  vedlo  k  prvním 
tažením  na  Japody.  Římské  panství  obmezo- 
valo se  dlouho  toliko  na  ostrovy  a  na  pří- 
mořská města,  přidělená  k  provincii  Gallie 
cisalpinské.  Za  občanské  války  mezi  Caesa- 
rem  a  Pompejem  loďstva  obou  stran  bojovala 
též  u  ostrova,  Curicty  (Krk);  domorodci  přáli 
Pompejovi.  Úplné  dobytí  zemí  illyrských  pro- 
vedeno pak  za  druhého  triumvirátu  v  1. 35—33 
před  Kr.  od  mladého  Octaviana  (Augusta). 
Výboje  své  začal  přemožením  Japodův ;  kladli 
tuhý  odpor  a  hlavní  hrad  jejich  Metulum  (po- 
loha hledána  od  jedněch  u  Metliky  v  Kraňsku, 
od  jiných  u  Otočce)  vzat  po  hrdinském  od- 
poru. Siscia  (Sisek),  ležící  na  místě,  kde  se 
řeky  Savus  (nyn.  Sáva)  a  Colapis  ( Aoloi^  Diona 
Cassia,  nyn.  Kulpa  či  Kupa)  spojují,  stala  se 
důležitou  římskou  pevností  v  jižní  Pannonii. 
Dobyté  části  Pannonie  s  Dalmácií  a  Moesií 
spojeny  v  novou  provincii  Illyricum,  která 
však  neměla  dlouhého  trvání.  V  1.  6—9  po  Kr. 
vypuklo  veliké  povstání  Illyrův  pod  vedením 
obou  Batonů  v,  jednoho  z  kmene  Breukův^ 
druhého  z  kmene  Daesidiatův  (v  Bosné^.  Illy- 
rové,  jakožto  auxiliáři  ve  vojscích  již  dle  řím- 
ského způsobu  vycvičení,  udatně  vzdorovali 
římským  legiím,  které  pod  vrchním  velením 
Tiberia  postupovaly  proti  nim  od  tří  stran, 
od  moře,  od  Siscie  a  z  Moesie.  Bato  Breucký 
odražen  od  Sirmia  (nyn.  Mitrovica),  oba  Bato- 
nové  poraženi  u  Volcaejských  bahen  (kdesi 
u  Oseku),  načež  Breucký  fiato  se  vzdal  a  boj 
se  přenesl  do  hor  bosenských  a  dalmatskýchu 
Po  přemožení  povstalcův  zavedena  nová  or- 
ganisace  provinciální.  Jedna  čásť  nynějšího 
Oh-ka  připadla  k  veliké  provincii  Dalmácii, 
která  se  na  severozápadě  začínala  ve  vých. 
Istrii,  ale  na  severu  nedosahovala  až  k  Sávě. 
Obce  Japodův  a  Liburnův  náležely  ku  »con- 
ventu«  severodalmatskému  se  stolicí  v  Scar- 
doně.  Jednotlivým  kmenům  ponechána  veliká 
autonomie;  dle  nápisův  nedávno  nalezených 
středisko  Japodie  se  sídlem  jejich  náčelníka 
{praepositus  čili  princeps)  a  se  svatyněmi  bo- 
hův jejich  {Bindiis  ztotožňovaný  s  Neptunem) 
se  nalézalo  u  Bihače.  Na  ostrovech  Quarner- 
ských  vznikly  městské  obce  římské,  hlavně 
na  Curictě  (Krk),  Apsoru  (Osor)  a  Crexe 
(Čres).  Na  pobřeží  se  zpomínají  města  Senia 
(Senj)  a  Tarsatica  (hrad  Trsat  u  Rjeky).  Druhá 
provincie  byla  Pan  n  on  i  a.  Obsahovala  za  Au- 
gusta jen  Posáví  a  Podráví;  teprve  asi  za 
Vcspasiana  okkupován  další  sever  až  k  Du- 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


34  7 


naji.  I  zde  trvaly  illyrské  kmeny  dlouho  při 
své  samosprávě  pod  vojenskými  »praefecti«; 
Breukové  ku  př.  stavěli  asi  sedm  kohort  »auxi- 
liáfův*.  Od  císaře  Trajana  Pannonia  rozdě- 
lena ve  dví:  P.  superior  na  západě,  k  níž 
náleželo:  Camuntum  (Petronell)  na  Dunaji. 
Poetovio  (Ptuj),  Siscia,  jeden  čas  i  Emona 
(Lublaň),  P.  inferior  na  východě  s  městy 
Aquincum  (Budín)  a  Sirmium.  Za  Diokletiana 
Pannonie  rozdělena  na  čtyři  části,  z  nichž 
v  Ch-ku  ležely  dvě,  P.  Savia  čili  ripensis 
u  Siscic  a  P.  secunda  u  Sirmia.  Celá  dioe- 
cesis  Pannoniarum  tehda  podřízena  pod 
praefecta  praetorio  Italiae.  Vojenské  posádky, 
v  dobách  po  Augustovi  s  počátku  dosti  silné. 
zvolna  soustředěny  k  Dunaji,  střeženému  pak 
od  řady  táborů  v  a.  tvrzí  legionářův,  kteří  brzo 
se  stali  vojíny  dědičně  na  pomezí  usazenými. 
V  zemi  šířila  se  latina  a  římská  civilisacc, 
arci  rázu  táborového,  vojenského.  Vznikly 
zde  i  značnější  obce  městské.  Siscia  od  Ve- 
spasiana  organisovánaco  »coloniaFlaviaSepti- 
mia«,  Sirmium  (Mitrovica)  bylo  od  konce 
111.  stol.  hlavním  městem  illýrských  provincií 
s  císařskými  paláci  a  jinými  skvělými  stavbami 
(rodiště  císaře  GratianaV  Z  ostatních  míst 
vynikaly:  Taurunum  (Zemun)  na  Dunaji, 
Acumincum  (Stari  Slankamen),  Cibalae 
(u  Vinkovcův),  odkudž  pocházel  císař  Valen- 
tinianus,  Mursa  (colonia  Aelia,  Osek),  mu- 
nicipium  Andautonia  fŠditarjevo),  Aquae 
lasae  (Varaídínské  Teplice)  atd.  V  částech 
Pannonie  na  jih  od  Sávy  nalezeny  nedávno 
u  Topuska  četné  nápisy  z  tamní  svatyně  boha 
Silvana  a  domácího  bůžka  Vidasa.  Siscia  a 
Sirmium  byly  východištěm  vojenských  silnic, 
které  vedly  hlavně  následujícími  směry:  podél 
celého  Dunaje  ku  spojeni  tamních  pevností, 
z  Itálie  přes  Aquilejí,  Sirmium,  Singidunum 
(Bělehrad)  na  východ,  rovněž  z  Itálie  přes 
Aquilcji.  Senii  do  pomořské  Dalmácie  i  dále 
do  Epiru  a  Řecka,  a  ze  Salon,  hlavního  města 
Dalmácie,  k  Dunaji.  Záhy  rozšířilo  se  křesťan- 
ství; pro  městské  díjiny  Sirmia  důležitá  je 
na  př.  passio  quatuor  covonatorum,  umělcův 
sochařských  a  kamenických  z  r.  305.  Kra- 
jan zdejší  byl  sv.  Hieronymus  (f  420);  dle 
vlastního  svědectví  vlasť  jeho  byla  na  po- 
mezí Dalmácie  a  Pannonie  v  městě  později 
od    Gotův    vyvráceném,    řečeném    Stridon 

Žioloha   neznámá,   klade   se   k  Topusku   na 
line}. 

Stěnování  národův  začalo  se  v  těchto  ze- 
mích vpády  Gotův  v  III.  a  IV.  stol.  Pod  Ala- 
richem  se  v  Illyriku  usadili,  ale  brzo  odtáhli 
do  Itálie  a  dáleji  k  Pyrenejím.  Nepokojný 
soused  bývali  i  Sarmatové  (s  Jazygy),  kočovný 
národ  původu  íránského,  od  I.  stol.  po  Kr. 
usedlý  v  rovinách  potisských.  Při  rozdělení 
říší  (395)  Pannonie  s  Dalmácií  připadla  říši 
západořmiské.  Po  usazení  Hunnův  v  rovinách 
nad  středním  Dunajem  pustošena  jejich  ná- 
jezdy i  Pannonie,  až  byl  západořímský  voje- 
vůdce Aetius  nucen  jednu  čásť  její  docela  po- 
stoupiti králi  Attilovi.  Po  smrti  Attilově  (453^ 
bojovali  zde  mezi  sebou  kmenové  germánští, 
z  nichž  nejpřednější  byli  Ostrogotové,  sedíce 


tehda  v  krajinách  okolo  jezera  Blatenského 
a  jinde  mezi  Sirmiem  i  Vídní.  Císařství  západo- 
římské  vzalo  za  své,  když  poslední  císař  Ju- 
lius Nepos  (480)  v  Ďalmacji  od  dvou  svých 
dvořanů  byl  zavražděn.  Uzemí  jeho  ihned 
obsazeno  od  Odoakra,  vůdce  germánských 
žoldnéřův  v  Itálii.  Ale  zanedlouho  pohnul 
cařihradský  císař  Zeno  ostrogotského  krále 
Theodoricha.  sídlícího  v  Novae  (Svištov  v  Bul- 
harsku), k  tažení  na  Odoakra  do  Itálie.  Po 
krutých  bojích  (483— 4Q3)  opanoval  Theodo- 
rich  všecky  země  Odoakrovy  a  založil  ostro- 
gotské  království  v  Itálii,  které  obsahovalo 
vedle  zemí  alpských  také  jižní  Pannonii  (Pan- 
nonia Sirmiensis  a  provincia  Savia  u  Sisku) 
a  Dalmácii.  Provincie  Moesia  superior  (v  Srb- 
sku), Dardania  (okolo  Kosova  pole)  a  Praevalis 
(v  Černé  Hoře)  zůstávaly  zatím  od  r.  395  stále 
v  rukou  císařství  východořímského.  O  gótské 
době  (488—535)  těchto  zemi  známe  některé 
podrobnosti  hlavně  z  listův  Cassiodorových. 
Vojsko  bylo  složeno  toliko  z  Gotův  a  vůbec 
>barbarův€  pod  jejich  ^priores«  a  »comites< 
(jeden  comes  gótský  zpomíná  se  i  na  ostrově 
Krku) ;  civilní  úřednici  byli  Římané.  Nedlouho 
po  smrti  krále  Theodoricha  jal  se  císař  Justi- 
nián  (526 — 565)  dobývati  zemí  od  Gotův  za- 
ujatých. Obsazena  Dalmácie,  ale  v  Pannonii 
jen  Sirmium.  Sirmia  se  byli  za  gótské  války 
zmocnili  germánští  Gepidové,  sídlící  v  dnešním 
Banátu;  po  vypuzcní  jejich  císař  zde  usadil 
za  hraniční  strážce  jednu  čásť  germánského 
plemene  Hcrulův.  V  Noriku  a  v  sev.  Pannonii 
rozhostili  se  Langobardové,  kteří,  ač  tehda 
přátelé  říše,  nájezdy  své  prostírali  daleko  na 
jih  do  proviněn'  východořímských.  Zároveň 
se  za  císaře  Justiniána  poprvé  vyskytují  Slo- 
vané, tenkráte  jen  ve  Valachii,  Multanech  a 
Bessarabii,  kteří  odtud  konali  přes  Dunaj 
vpády  až  ku  pobřeží  Jadranskému  a  Egej- 
skému.  Za  císaře  Justina  II.  ř565— 578)  Gepi- 
dové, kteří  byli  opět  pronikli  aŽ  k  Dravě, 
znovu  vyhnáni  ze  Sirmia  a  brzo  docela  pře- 
moženi (566  nebo  567)  od  Langobardů,  kd^ž 
se  tito  proti  nim  spolčili  s  nově  vystupujícím 
tureckým  národem  Avarův  (slov.  Obrův). 
Langobardové  odtáhli  do  Itálie.  Avaři  usadili 
se  v  rovinách  potisských  a  začali  ihned  zápas 
s  Římany  o  Sirmium,  jako  město  prý  původně 
Gepidům  náležité.  Pannonie  asi  opanována 
od  Avarův  celá,  i  s  krajinami  mezi  Dravou 
a  Sávou.  Za  císaře  Tiberia  II.  (578—582)  Sir- 
mium po2— 3letém  obležení  přenecháno  chánu 
avarskému;  nedávno  v  ssutinách  Sirmia  na- 
lezen řecký  nápis  na  cihle,  pocházející  z  doby 
tísnivého  tohoto  obležení.  Ža  císaře  Mauricia 
(582  až  602^  Avaři  se  snažili  již  o  opanování 
Šingiduna  (Bělehradu)  a  konali  vpády  jednak 
do  Dalmácie,  jednak  až  do  Thrakie.  Zároveň 
Slované  znepokojovali  tehda  římské  provincie 
nejen  na  dolním  Dunaji,  ale  zjevovali  se  také 
v  říši  avarské  na  Tise  a  na  Sávě;  rovnéž  i  na 
západě  v  Alpách  bojovali  s  Bajoary.  Okolo 
r.  600  plenili  již  po  Istrii  a  ohrožovali  Dal- 
mácii, vrážejíce  tam  patrně  z  Norika  a  Pan- 
nonie; r.  603  nalézáme  je  v  langobardských 
vojscích  v  horní  Itálii. 


348 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


3.  Slované.  Knížata  chorvatská.  Fran- 
kové. Za  bouřlivých  dob  po  smrti  Mauriciové 
Avaři  i  Slované  zadunajšti  i  zasávátí  bez  pře- 
kážky táhli  provinciemi  římskými.  Za  císaře 
Foky  (602—610)  i  za  Heraklia  (610—641)  ob- 
léhali Cařihrad  (626),  Solun  a  četná  jiná  města 
a  plenili  otevřený  kraj.  Slované  se  tehda  na 
poloostrově  trvale  usadili;  brzo  začali  i  na 
moři  lodi  strojiti  a  znepokojovati  ostrovy 
řecké  i  Krétu  (623),  na  západe  Apulii  (641), 
tuto  nepochybně  již  od  pobřeží  dalmatského. 
Zlomkoví  té  zprávy  současné  vyličují  toto  osa- 
zení slovanské  vesměs  jako  výbojné,  o  čemž 
svědčí  i  zaniknutí  četných  měst,  o  nichž  se 
po  době  císaře  Mauricia  neděje  více  zmínka 
(Salona,  Narona  atd.),  a  nevýhodné  těsné 
území  těch  obcí,  které  cařihradské  císařství 
uhájilo  na  pomoří  Jaderském.  Pověsti,  zapsané 
300  let  později  u  cis.  Konstantina  VIL,  jakoby 
Chorvaté  a  Srbové  byli  povoláni  a  koloniso- 
váni  od  císaře  Heraklia,  jsou  (dle  Důmmlera 
a  Račkého)  toliko  pozdní  smyšlenka  k  obhá- 
jení politické  theorie,  dle  které  země  ty  i  po 
osazení  Slovanův  stále  byly  poddány  císařství 
byzantinskému.  Mírné  styky  s  novými  osad- 
níky slovanskými  začaly  se  brzo;  papež  Jan  IV. 
(640—642),  rodilý  Dalmatinec,  dal  po  celé 
Dalmácii  a  Istrii  zajaté  vykupovati  z  rukou 
pohanův  (Slovanův)  a  relikvie  svatých  ze 
zpustlých  chrámů  sbírati  i  odvážeti  do  Říma. 
Císařství  byzantinské  na  Jaderském  přímoří 
udrželo  (do  XI.  stol.)  řadu  přímořských  měst, 
hlavně  Zader,  Trogir  aSpIet.  a  některé  ostrovy, 
jmenovitě  v  Quarnerském  zálivu,  jakož  do  vy- 
stoupení Frankův  i  města  Istrie.  Že  se  ve 
stol.  VII.  a  VIII.  Byzantincům  podařilo  mocí 
nebo  ročními  dary  získati  vrchnost  nad  někte- 
rými nově  osedlými  plemeny  těchto  krajin, 
je  dosti  pravdě  podobno.  Moc  avarská  ještě 
během  VII.  stol.  sklesla.  Slované,  rozdělení 
na  množství  plemen,  měli  povésti  o  původní 
severní  vlasti,  kterou  byli  arci  již  dlouho  před 
osazením  v  Illyriku  opustili;  známe  je  již  jen 
v  pozdní  podobě  X.-XIII.  století.  Císař  Kon- 
stantin Purpurorodný  (f  959)  klade  pravlast 
Chorvatův  do  Velikého  Či  Bílého  Chorvatska, 
za  zemí  Uhrův,  v  sousedství  Němcův;  temné 
zprávy  o  Slovanech,  kteří  sluli  také  Chorvaté, 
jednak  v  Krkonoších,  jednak  na  horním  Dné- 
stru,  zavdaly  podnět  k  této  lokalisaci.  ačkoli 
mezi  těmito  oběma  severními  Chorvaty  a  již- 
ními jejich  soujmenovci  zajisté  již  tehda  ne- 
bylo žádné  bližší  příbuznosti  co  do  jazyka. 
Tomáš  Spletský  (XIII.  věk)  píše  o  staré  vlasti 
Chorvatův  v  Polsku.  Z  římského  obyvatelstva 
zbyli  v  zemi  jen  pastýři  Vlaši  (sing.  Vlach) 
Čili  Maurovi  asi  {MavQÓpXctxoi),  mluvící  ru- 
munsky (poslední  zbytky  na  Istrii  a  ostrově 
Krku),  a  potomci  římských  mčšCanův  v  pří- 
moří a  na  ostrovech.  Kromě  Sirmia  (staroslov. 
Srěm,  jak  později  slově  celá  krajina)  a  Siscie 
(Sisek)  žádné  město  vnitrozemské  nezacho- 
valo svého  římského  jména,  kdežto  na  po- 
moří okolo  zálivu  Quarnerského  názvův  pů- 
vodu římského  není  málo. 

Rozkotání  zbytkův  říše  avarské  od  Frankův 
(791,    793—96)  vedlo  k   veliké   proměně   na 


středním  Dunaji.  Od  západu  postoupili  Fran- 
kové až  k  starému  Sirmiu,  kde  středověká 
jména  Francavilla,  Frankochorion  svědčila 
dlouho  o  přítomnosti  jejich  a  kde  název 
Frušké  Hory  (vlastně  stslov.  Fružskaja  Gora 
od  Frugův  ci  Fr^gův)  podnes  na  ně  upomíná. 
Zároveň  vedl  páď  Avarův  k  ořfensivé  Bulha- 
rův na  západ.  Za  knížete  Omortaga(Mortagona) 
Bulhaři,  držíce  Bělehrad,  soupeřili  s  Franky 
o  panství  nad  plemeny  slovanskými  na  Du- 
naji, Sávě  a  Dravě  a  (827  a  829)  říční  lodstva 
svá  vypravili  i  po  Dravé  nahoru.  Ještě  za 
Karla  Vel.  podrobili  markrabata  friaulští  Erich 
a  Kadolach  Slovany  v  Ch-ku  a  v  severní  Dal- 
mácii až  k  Zadru  a  k  sousedním  městům  by- 
zantinským.  Erich  padl  v  boji  s  domorodci 
r.  799  u  hradu  Trsatu  (řím.  Tarsatica).  To 
vedlo,  spolu  se  spory  o  Istrii  a  Benátky, 
k  napnutým  stykům  s  Byzantinci,  až  bylo 
r.  817  pomezí  mezi  byzantinskými  městy 
Dalmácie  a  sousedními  franckými  Slovany 
obapolným  dohodnutím  obou  císařství  upra- 
veno. Francká  vrchnost  nad  Slovany  pří- 
mořského Ch-ka  a  severní  Dalmácie  (asi  až 
po  Splet)  obsahuje  dobu  mezi  r.  800—871. 
Slované  ti  byli  povinni  pomáhati  Frankům 
vojskem  a  loďstvem,  jako  naposled  r.  871  cí- 
saři Ludvíkovi  II.  ve  válce  proti  Arabům, 
tehda  usedlým  v  Bari  v  Apulii. 

Země  označuje  se  ve  spisech  té  doby  co 
Sclavenia,  obyvatelé  co  Sclavi,  Sclaveni. 
Ale  již  od  IX.  stol.  čte  se  jméno  hlavního 
kmene  zdejšího,  Chorvatův:  XQtúPátoi  By- 
zantincův,  Chroatorum  dux  v  domád  listině 
od  r.  852,  >kralb  h n  v aťBsk'B<  v  hlaholském 
nápise  z  r.  1100  na  ostrově  Krku.  Bezpečný 
výklad  toho  jména  není  nalezen.  Opakuje  se 
i  v  jiných  zemích  slovanských  co  název  kmene 
nebo  osady,  jakož  to  pozorujeme  i  u  jiných 
názvův  plemen  slovanských,  Srbů,  Smoljanů, 
Duliebů  (Doudlebův),  Bodrcův  atd.,  jež  se 
v  rázných  krajinách  opětují.  Jméno  Chorva- 
tův vyskytuje  se  zde  nejdříve  v  pomoří, 
v  dnešní  severní  Dalmácii  a  v  nynějším  chor- 
vatském Přímoří;. tam  se  také  vytvořil  stát 
chorvatský.  Křesťanství  záhy  se  šířilo  k  Slo- 
vanům z  měst  dalmatských,  jejichž  církevní 
středisko,  sídlo  arcibiskupovo,  byl  Spljet 
u  staré  Salony  (slov.  Solin). 

Za  úpadku  Karolingů  vynikají  zde  hlavně 
dvě  knížectví.  Zakladatel  pozdějšího  knížectví 
chorvatského  je  Bor  na,  »dux  Dálmatiae  et 
Liburniae*  v  r.  818—821,  jemuž  podřízeni 
byli  i  Guduskani  v  Župě  gadské  u  Otočce, 
pán  země  s  četnými  hrady  a  stranník  fran- 
cký. Syn  jeho  slul  Vladislav.  V  Sisku  sídlo 
své  měl  Ljutovid  (tak  lépe  než  Ljudevit), 
» dux  Panno niae  inferiorisc  v  r.  818— -823,  který 
spojen  se  Slovany  alpskými  zaČal  povstání 
proti  Frankům,  porazil  spojence  jejich  Bornu, 
ale  posléze  úsilím  Frankův  byl  vypuzen.  na- 
čež r.  823  zabit  u  Ljutomysla,  strýce  Borny, 
který,  podobně  jako  Dragomuž,  Ljutovidův 
tchán,  měl  také  asi  nějaké  vlastní  knížectví. 
O  zemi  mezi  Dravou  a  Sávou  je  z  nejbližší 
doby  málo  zpráv;  snad  tam  náleží  vévoda 
Ratimir  (vypuzen  r.  838)  a  záhadný  Mutimír 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


349 


(ok.  r.  872—882),  iisté  pak  Braslav  ok.  r.  884 
až  896,  Jemuž  poařízeno  bylo  i  nčkdejší  území 
knížat  Pribin>  a  Kocela  v  Blatně  v  zadrávské 
severní  Pannonii. 

Jasněji  známe  z  letopisů  v  benátských  a  z  do- 
mácích listin  nástupce  Borny.  Stolice  těchto 
knížat  chorvatských  (duces)  byla  v  severní 
Dalmácii,  na  hradě  Klisu  blízko  Spljetu,  na 
pustém  nyní  hradišti  Biači  u  Trogiru  atd. 
Vrchnost  francká  byla  jen  nominální.  Piraterie 
na  moři  Jaderském  vedla  k  nepřátelským  sty- 
kům s  malou  tehda  ještě  obcí  Benátskou,  která 
však  ještě  více  trpěla  mořským  loupežnictvím 
Neretvanů,  kmene  samostatného  a  ieště  po- 
hanského, sídlícího  mezi  Spljetem  a  Neretvou 
i  na  sousedních  ostrovech.  Kníže  M  oj  slav 
ok.  r.  839  uzavřel  mír  s  Benátčany  a  činil  ko- 
stelní darování.  Od  knížete  Trpimíra  (I.) 
zachovala  se  nejstarší  listina  chorvatská  z  r.  852, 
zaznamenávající  darování,  učiněná  od  něho  a 
od  všech  županův  jeho  církvi  splietské.  Kníže 
Domagoj  (ok.  r.  865— -875)  oa  benátského 
dožete  Ursa  Particiaca  lodní  výpravou  při- 
nucen k  míru  a  od  papeže  Jana  VITI.  vyzý- 
ván k  zakročení  proti  mořským  loupežníkům. 
Lodi  jeho  nalézaly  se  u  vojska  cis.  Ludvíka  II., 
když  v  r.  866—871  se  svými  Franky  a  Lango- 
bardy  obléhal  Araby  v  Bari.  Zatím  však  byzan- 
tinské  loďstvo  císaře  Basilia  I.,  jemuž  velel 
Niketas  Ooryfas,  plulo  podle  pobřeží  dalmat- 
ského  na  sever,  dobývalo  hradův  chorvat- 
ských a  patrné  vrchnost  byzantinskou  násilně 
obnovovalo;  císař  Ludvík  si  na  toto  zakro- 
čení proti  »Sclaveni  nostri«,  »populi  Sclave- 
niae  nostrae*  v  Cařihradě  trpce  stěžoval,  ale 
patrně  bez  výsledku.  Po  smrti  Domagojově 
(876)  synové  jeho  obnovili  mír  s  Benátčany, 
ale  r.  878  vypuzeni  od  Zdeslava  z  rodu 
Trpimírova,  jenž  byl  podporován  od  Byzan- 
tincův.  Ale  již  r.  879  Zdeslav  zabit  a  za  kní- 
žete dosazen  Braními r,  zdá  se,  docela  samo- 
statný, za  něhož  se  uvádí  zvláštní  »episcopus 
Chroatorumc  se  stolicí  v  Ninu  (ital.  Nona). 
Nástupce  jeho  Mutimír  zjevuje  se  v  jedné 
zachované  listině  z  r.  892  jako  mocný,  dědičný, 
samostatný  panovník  se  skvělým  dvorem  čet- 
ných Županův  a  jiných  dvořanův.  Za  těchto 
posledních  knížat  přinesena  do  země  ze  se  v. 
Pannonie  okolo  Blatenského  jezera  slovanská 
liturgie,  upravená  od  sv.  Kyrilla  a  Methodia, 
s  písmem  >hlaholským«.  V  našich  létech  na- 
lezeny i  kostelní  nápisy  latinské  z  IX.  stol., 
jeden  zlomek  se  jménem  Trpimíra  v  Kninu, 
jiný  se  jménem  Branimíra  z  r.  888  v  Mudi. 
Na  východě  stýkali  se  Chorvaté  s  Bulhary, 
s  jejichž  knížetem  Michalem  Borisem  válčili, 
ale  brzo  se  smířili.  Bulhaři  drželi  tehda  kra- 
jinu srěmskou,  v  níž  pak  založeno  i  biskup- 
ství srěmské  (©^aftou,  ZtQtáuov),  které  se 
v  listinách  a  seznamech  XI.  stol.  zpominá  mezi 
biskupskými  sídly  církve  bulharské. 

4.  Doba  králův  domácích  (poč.  X.  věku 
až  do  r.  1102).  Vpád  a  usazení  Uhrův  v  síd- 
lech někdy  avarských  provedl  velikou  změnu 
v  celém  sousedství.  Jakožto  první  král  chor- 
vatský jmenuje  se  Tom  i  slav,  dle  RaČkého 
okolo  r.  914—928.   Spolu  s  knížetem  chlm- 


ským  (v  Hercegovině  a  jižní  Dalmácii)  Michai- 
lem  byl  r.  924  přítomen  na  synodě  ve  Spljctu, 
kde  spor  o  primát,  jejž  sobě  připisoval  chor- 
vatský biskup  v  Ninu,  rozhodnut  ve  prospěch 
staré  biskupské  stolice  spljetské  a  kde  usta- 
noveno, Že  mše  nesmí  býti  čtena  slovansky, 
začátek  to  bojů  proti  hlanolici,  trvajících  po- 
dnes. Dle  kroniky,  obsažené  ve  spise  popa 
Dukljanského,  válčil  Tomislav  mnoho  s  Uhry; 
snad  obsadil  on  i  severní  krajiny  druhdy 
Braslavovy  až  k  Dravě.  Ze  zpráv  byzantin- 
ských  víme,  že  za  tehdejšího  vehkého  zápasu 
mezi  bulharským  knížetem,  později  cárem 
Simeonem  a  Řeky  Chorvaté  byli  na  straně 
řecké  a  že  porazili  (krátce  před  r.  927)  bul- 
harského vojevůdce  Alogobotura.  O  násle- 
dujících dobách  při  nedostatku  domácích  leto- 
pisův  máme  zprávy  velmi  nejasné.  Císař  Kon- 
stantin Purpurorodný  ve  svém  díle  o  souse- 
dech říše,  sepsaném  v  létech  948—952,  zná 
panovníka  Chorvatův  ne  co  krále,  ale  jen  co 
knížete  {áQX(ův),  majícího  silné  vojsko  pěší 
i  jízdné  a  značné  loďstvo  malých  lodic;  ne- 
jmenuje Tomislava,  ale  Trpimíra  (II.),  pak 
syna  jeho  Kresimíra  (I.),  jenž  dle  Kačkého 
zemřel  okolo  r.  945,  a  posléze  Kresimírova 
syna  Miroslava,  jenž  po  4  létech  zabit  ód 
bána  Pribiny.  Praví,  že  za  těchto  vnitřních 
bouří  moc  Ch-ka  klesla;  ale  z  benátských 
zpráv  víme,  že  Benátky  Chorvatům,  jako  i  Ne- 
retvanům,  i  tehda  platily  k  ochraně  proti 
piraterii  stále  roční  platy.  Za  velikých  válek 
císaře  Basilia  II.  s  Bulhary  Slované  chorvatští 
tísnili  byzantinská  města  v  Dalmácii.  Měšťané 
tamní  s  povolením  císařovým  zavolali  r.  1000 
ku  pomoci  Benátčany.  Doze  Petr  II.  Orseolo 
zastavil  placení  tributu  Chorvatům  i  Neretva- 
nům,  s  loďstvem  navštívil  ostrovy  Quarnerské 
a  jednotlivá  města  dalmatská  i  potrestal  Nc- 
retvany.  V  Trogiru  přidal  se  k  Benátčanům 
bratr  »Sclavorum  regisc  Suriňa,  od  bratra 
svého  koruny  zbaveny;  Suriňův  syn  Štěpán 
zasnouben  s  dcerou  aožetc.  Kronika  benát- 
ského současníka  Jana  diákona  nejmenuje 
tehdejšího  krále  chorvatského.  Letopisy  On- 
dřeje Dandola  kladou  zde  krále  Trpimíra  a 
jeho  syny  Mutimíra  a  Suriňu,  z  nichž  Muti- 
mír vypudil  onoho  Suriňu;  Trpimíra  a  syna 
jeho  Mutimíra  zná  okolo  r.  990  také  Tomáš 
Spljetský.  Rački  klade  však  dle  listin  za  pa- 
novníky v  té  době  čtyři  syny  Kresimíra  (I.): 
Svatoslava  (=  Suriňu),  Držislava,  Kresimíra 
a  Gojslava.  králem  ok.  r.  970—1000,  za  tohoto 
benátského  tažení,  byl  prý  Držislav,  jmeno- 
vaný v  několika  podezřelých  listinách  a  zpo- 
menutý  i  v  jedné  spolehlivé  listině  z  r.  1062 
mezi  staršími  panovníky.  Jasnější  osobnosti 
jsou  nejmladší  bratří  Kresimír  (II.)  a  Goj- 
slav.  Tísnili  r.  1018  Zader  a  jiná  města  právě 
za  konce  války  bulharsko-byzantinské  u  Dráče, 
ale  města  vybavil  zase  benátský  dože  Otto 
Orseolo.  Oba  bratří  poddali  se  pod  vrchnost 
I  byzantinskou,  Kresimír  dostal  název  »patri- 
cia€,  ale  zanedlouho  nastaly  opět  styky  ne- 
přátelské; r.  1024  připlulo  byzantinské  loďstvo 
z  Apulie  a  odvedlo  ženu  a  syna  Kresimírova 
do  zajetí  do  Cařihradu.  Byzantinci  při  dobytí 


350 


Chonatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


Bulharska  obsadili  r.  1018  i  Srém,  když  voje- 
vůdce Konstantin  Diogenes  bulharského  voj- 
vodu  tamního  při  rozmluvč  lstivé  zabil.  Odtud 
mívali  Řekové  v  XI.  i  XII.  stol  pfátclské 
i  nepřátelské  styky  s  Uhry ;  vedle  ssutin  Sir- 
mia  vznikl  méstysu  kláštera  sv.  Demetria, 
slov.  Dmitrovica  fnyn.  Mitrovica)  co  nové 
středisko  krajiny.  V  Ch-ku  se  po  Kresimíru  11. 
jmenuje  v  listinách  král  Stepán  (L).  onen 
syn  Suriňův.  Kekaumenos  jmenuje  na  pomoří 
u  Zadru  a  Spljetu  mocného  velmože  Dobronju. 
který  za  císaře  Romana  III.  (1028—1034)  na- 
vštívil Cařihrad.  ale  při  druhé  návštěvě,  patrně 
2a  bulharského  povstání  (1040—41),  tam  zajat, 
načež  v  Cařihradě  zemřel.  Syn  Štěpánův  bvl 
mocný  král  Petr  Kresimír  (1059—1073), 
jenž  se  psal  »rcx  Croatie  Dalmatieque«  nebo 
»Chroatorum  rex  E)almatinorumaue«,  ačkoli 
v  městech  pomořských  seděl  vždy  ještě  ná- 
městek byzantinský  (stratig.  později  katapan): 
král  datuje  listy  své  vždy  ještě  dle  císařův 
cařihradských  á  titul  svůj  asi  sotva  rozšířil 
bez  povolení  jejich.  Odpor  románského  kléru 
přímořských  měst  vedl  opět  k  synodě  ve 
Spljetu  (1059—1060),  která  předepsala,  že  se 
mše  smí  čísti  jen  latinsky  nebo  řecky;  slo- 
vanská liturgie  s  písmem  hlaholským  tehda 
zavrhována  jako  prý  vynález  arianských  Go- 
iňv.  Uznána  teprve  r.  Í248  bullou  papeže  In- 
nocence  IV.,  když  připisována  sv.  Jeronýmovi. 
Asi  za  téže  doby  připojilo  se  k  Cn-ku  i  území 
Neretvanův.  Král  Slavic  r.  1075  zajat  od 
normanského  hraběte  Arnika  z  rodu  pánův 
města  Trani  v  Apulii;  tento  Amicus,  pán  Gio- 
venazza  u  Trani,  byl  od  Roberta  Guiskarda 
f .  1073  vypuzen  z  vlasti  a  patrně  se  potuloval 
po  sousedních  zemích  co  pirát  nebo  Žoldnéř. 
Bližší  okolnosti  nejsou  známy.  Normani  dolno- 
italští  vůbec  tehda  mívali  přátele  v  městech 
dalmatských,  která  pak  v  boji  Roberta  Gui- 
skarda proti  císaři  Alexiovi  a  spojeným  s  ním 
BenátČanům  (1081  sld.)  stála  při  straně  norman- 
ské.  Do  téže  doby  (ok.  r.  1075^  padá  i  tažení 
bvz.  náměstka  v  Dráči  Nikéfora  Bryennia  na 
Cnorvaty,  zaznamenané  v  historickém  spisu 
jeho  syna (.Ywpo^cítoi,  Nic.  Brycnnius  ed.  Bonn. 
p.  100,  102—3).  Po  Slavicovi  králem  se  stal 
bývalý  bán  za  Petra  Kresimíra  Dcmctr  Zvo- 
nimír  (na  hlaholském  nápise  na  Krku  Zívb- 
nimír,  srovn.  místní  jména  mrus.  Zvenigorod, 
blh.  Zvoni^rad ;  v  lat.  listinách  Suinimir,  pro- 
čež jej  Racki  psal  Svinimir),  jenž  panoval  od 
r.  1076  asi  do  r.  10S8.  Vešel  v  jednání  s  pa- 
pežem Řehořem  VII.  o  korunu.  V  říjnu  r.  1076 
papežsk<'  legát  Gebizo  korunoval  Zvonimira 
v  benecfiktinském  klášteře  sv.  Petra  v  Solinu 
(na  zříceninách  Salony)  a  odevzdal  mu  ko- 
rouhev, meč  a  žezlo;  ícrál,  jako  vasall  papež- 
ský, slíbil  římské  stolici  roční  tribut  200  zla- 
tých byzantův.  Manželka  jeho  Helena  byla 
sestra  uherského  krále  Ladislava.  Syn  Zvoni- 
mírův  zemřel  před  otcem.  Na  trůn  dostal  se 
král  Štěpán  (II.).  Petra  Kresimíra  synovec, 
jenž  potud  pro  churavost  dlel  v  úkrytu  klá- 
šterském. Zbožný  král  ten  (vládl  ok.  r.  1088 
až  1090)  brzo  zemřel.  Jeho  smrtí  chorvatský 
domácí  rod  královský  vyhasl.   O  trůn  strhly 


se  rozbroje.  Okolnosti  tyto  vedly  k  zakročení 
uherského  krále  Ladislava  I.  (Svatého),  bratra 
vdovy  Zvonimírovy.  Obsadil  r.  1091  severní 
Ch.  od  řeky  Drávy  al  k  Velebitu  čili  »Gvozduc 
a  dosadil  tam  za  krále  synovce  svého  Al- 
musa.  syna  krále  Gejzy.  Zpráva  o  vpádu 
Kumanův  do  Sedmihradska  odvolala  jei  ji- 
nam, před  tažením  dále  k  moři.  V  zemi  AÍmu- 
sově  zřízeno  (ok.  r  1093)  nové  biskupství 
v  Záhřebe,  který  se  tu  poprvé  jmenuje,  a  sice 
bvl  první  biskup  Čech  nebo  Slovák  Duch. 
V  přímořské  části  Ch-ka  zatím  za  krále  zvolen 
velmož  Petr,  dle  domněnky  Račkého  z  moc- 
ného rodu  Svačiéův,  jenž  sídlo  své  zarazil 
v  Kninu.  Po  smrti  krále  Ladislava  (f  1095) 
vypuklo  povstání  v  severním  Ch-ku  a  Almus 
odtud  vypuzen.  Král  Koloman.  syn  Gejzy 
(1095—1114).  získal  severní  Ch.  bez  odporu 
smlouvami  se  šlechtou.  Na  jihu  se  král  Petr 
se  svými  stoupenci  postavil  na  odpor  »in 
montibus  Goza<,  ale  dle  zpráv  uherských 
i  benátských  padl  v  bitvě.  Král  Koloman  za- 
ujal pak  1  celé  přímoří  a  r.  1102  v  Bělehradě 
Přímořském  (Zara  vecchia)  korunován  za  krále 
chorvatského  i  dalmatského  Do  r.  1105  se 
mu  poddala  i  města  Zader,  Trogir  a  Spljet, 
potud  benátská,  za  veliká  privilegia;  rovněž 
se  mu  podrobily  i  ostrovy  Quamerské  a  ostrov 
Brač.  Dle  zpráv  Benediktina  Ganfreda  Mala- 
terry,  který  ok.  r.  1100  popsal  dějiny  sicil- 
ského vévody  Rogera,  Bělehrad  Přímořský 
byl  již  r.  1097  v  rukou  uherských,  tedy  boj 
s  Petrem  již  tehda  byl  dokončen,  ale  Kački 
se  domnívá,  že  zpráva  tato  se  zakládá  na  ne- 
dorozumění, že  Bělehrad  tehda  byl  spíše  be- 
nátský a  že  král  Petr  zahynul  teprve  r.  1102. 
Zprávy  proven^lských  křižákův,  kteří  v  zimě 
poč.  r.  1097  táhli  z  Aquileje  do  Dráče  po 
suchu  skrze  >Sclavonii«,  nedávají  bohužel  žád- 
ného světla  o  politických  poměrech  této  země. 
Řídké  zprávy  o  vnitřních  poměrech  za  doby 
domácího  království  spracoval  Rački  v  dů- 
kladné rozpravě  (Rad  jugoslav.  akad.,  svazky 
56—57,  70,  79.  91.  99,  105,  115—116).  Nema- 
jíce Ictopisův  ani  listin  politických,  obmezeni 
jsme  na  neveliký  počet  listin  církevních.  Meze 
říše  (regnum  Cnroatorum  již  r  852,  Chroacia) 
dosahovaly  na  západě  k  moři  Jaderskému, 
dle  Konstantina  Purpurorodného  od  Labinu 
(Albona)  v  Istrii  až  k  ústí  řeky  Cetiny,  arci 
kromě  přímořských  měst,  náležejících  Byzan- 
tincům  (v.  Dalmácie,  dějiny).  V  XI.  stol. 
připojili  se  k  Ch-ku  i  Neretvané  na  jih  od 
Cetiny ;  král  Zvonimír  datoval  listiny  v  Omiši. 
Rovněž  získány  tehda  i  některé  ostrovy,  jako 
Brač.  U  vnitrozemí  Ch.  drželo  Imotu  (nyn. 
Imoški),  Chlěvno  (nyn.  Livno),  poříčí  řeky 
Uny  a  země  na  dolní  Saně  a  aolním  Vrbasu, 
které  teprve  v  XIV.  stol.  zabrány  od  Bosňa- 
nův.  Na  sever  Ch.  dosahovalo  k  Dravé;  po- 
mezí k  Štýrsku  a  Kraňsku  se  asi  málo  mění- 
valo. Země  dělila  se  na  župy.  Cis.  Konstantin 
jmenuje  jich  14:  Chlěvno,  Cetina,  Imota,  Pliva, 
PsQta  (pozd.  Pset  pod  biskupem  Kninským), 
»Parathalassia«  (ž.  »mořská«),  Bribir  (u  Skra- 
dinu),  Nin,  Tnin  ^ozd.  Knin),  Sidruga  (u  Ťro- 
I  giru),  Smina,  pak  pod  báném  Krbava,  Lika 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


351 


a  župa  Gadská  (ve  Velebitu).  Pozdéji  se  jich 
vyskytuje  mnohem  více.  Z  osad  u  moře  vy- 
nikají Bélchrad  Přímořský,  Nin,  Skradin,  po- 
2déji  i  Omiš,  u  vnitrozemí  Knin,  Chlěvno  a  j. 
Panovník  slul  původně  asi  kněz  (dux)^  později 
kralj;  pocházel  z  rodu  dědičně  panujícího. 
Vládnoucí  třída  byla  šlechta,  rozdělená  na 
plemena  {generationes),  dělící  se  na  k  o  I  j  e  n  a 
a  ty  na  rody  neb  chi že.  Hlavních  rodin  bylo  12 
{dtíodecim  getierationes  Croatorum):  Mogoro- 
viči  v  Lice,  Šubici  (potomci  jejich  pozdější 
Zrinští),Svačidi,Kačiči  v  zemi  Neretvanův,  Gu- 
šiči,  Lapčani,Jamomctiči,Tugomiričiatd.  Nej- 
vyšší důstojnost  po  králi  měl  bán,  od  X.  věku 
zmíněný.  Jiní  Šlechtici  byli  Župani,  buď 
správci  Žup,  později  latinsky  comites  (je- 
jich podřízení  úředníci  byli  setníci),  buď 
úředníci  dvorští.  U  dvora  se  nalézali:  jupanus 
palat inus,  později  comes  curialis,  slov.  tepči 
(tepčija  i  v  Bosně  a  v  Srbsku);  dvorský  soudce; 
jupanus  camerarius,  slov.  poste Inik  (jako 
později  ve  Valachii);  jupanus  pincernarum, 
slov.  vinotoc;  jupanus  dapifer^  slov.  ubru- 
sar;  jupanus  armiger,  slov.  štítonoš  a,  štít- 
ní k;  jupanus  cavallarius^  později  vol  ar.  Ded 
byl  asi  způsob  správce  domu;  nižší  důstoj- 
nosti byly  vratar,  dvornik,  sokolar  a 
psar.  V  XI.  stol.  dvorském  kancléřem  býval 
biskup  kninský.  Panovník  byl  od  Šlechty, 
která  se  scházela  na  sněmy,  dosti  odvislý. 
Ostatní  obyvatelé  zemští  byli  měšťané,  sedláci, 
pastoři  a  otroci.  Ch.  vždy  náleželo  k  církvi 
římské.  Metropolie  Spljetská,  co  dědic  římské 
Salony,  již  v  IX.  stol.  připisovala  si  pravo- 
mocnost  až  k  Dunaji.  Kromě  měst  pomoř- 
ských  zpomínají  se  v  X.  stol.  ještě  biskupové 
v  Sisku  a  v  Duvně,  ale  zprávy  o  nich  pak 
přestávají.  V IX.  stol.  založeno  zvláštní  biskup- 
ství v  Ninu,  v  XI.  věku  pak  v  Knin u,  které 
sáhařo  až  k  Dravě,  a  v  Bělehradě  Přímoř- 
ském. V  těchto  městech  sídlívali  i  králové. 
Biskupství  záhřebské  (založené  asi  r.  1093) 
podřízeno  ne  pod  Spljet,  ale  pod  arcibiskup- 
ství koločské  v  Uhrách.  Z  klášterů  vynikaly 
benedikt.  klášter  sv.  Jana  v  Rogově  u  Běle- 
hradu, později  přenesený  na  sousední  ostrov 
Pazman,  jehož  >libellus  policorion«,  listinář 
XI.— XI V.  stol.  (vyd.Ljubič  v  Starinách  sv.  23.) 
je  pramen  velmi  důležitý,  p^  sv.  Petr  >de 
Clobuco*  u  Trogiru  a  četné  malé  kláštery 
okolo  Solina  a  Spljetu.  Nejméně  zpráv  máme 
o  krajích  mezi  Velebitem  a  Dravou  Na  jihu 
nalezly  se  jmenovitě  v  okolí  Kninu  za  posled- 
ních let  důležité  památky  a  nápisy  z  králov- 
ské doby  chorvatské,  svědčící  o  četných  stav- 
bách kostelních. 

5.  Pod  králi  uherskými  (1102—1526) 
Ch.  vždy  podrželo  znamenitou  samosprávu. 
Od  konce  XII.  stol.  vyskytuje  se  pro  ve- 
škeré země  chorvatské  společný  název  Scla- 
vonia  (i  slov.  Slovinje,  »slovmska  zemljac. 
ilechta  >plemeniti  Ijudi  Slovinci«),  který  již 
v  XIII.  stol.  více  utkvěl  na  severu.  Části 
xemě  bvly  pak:  1)  vlastní  Sclavonia  od 
Drávy  do  Kupy,  a  sice  Sclavonia  supe- 
rior, dnešní  hlavni  Ch.  okolo  Záhřeba,  S. 
infcrior  mezi   Sávou   a  Dravou  v  dnešní 


Slavonii;  2)  Croatia  et  Dalmatia  v  pomoří 
od  Kupy  až  k  městům  dalmatským.  Starý  erb 
>regni  Sclavoniaec,  kunu  mezi  clvěraa  stříbr- 
nými řekami  v  červeném  poli  na  modrém 
štítu,  znova  potvrdil  r.  1496  král  Vladislav  II. 
(snímek  z  orig.  vyd.  Bojničič  ve  Viestniku 
chorv.  arch.  spol.  r.  1895).  Na  severu  sáhalo 
Ch.  přes  Drávu  k  Můře,  kde  krajina  Medju- 
murje,  později  majetek  Zrinských,  patřila  k  žu- 
paniji  Varaždínské  do  XVll.  stol.  K  Ch-ku 
náležely  v  Kraňsku  v  XII.  stol.  Žumberak, 
Metlika  i  Črnomelj,  pod  biskupstvím  Záhřeb- 
skjřm,  od  něhož  odděleny  v  XIV.  stol.  Země 
byla  rozdělena  na  Četné  neveliké  župan ijc 
(comitatus).  Na  sever  od  Kupy  hlavní  byly 
varaždínská,  krapinská  čili  zagorská,  morav- 
čanská,  záhřebská  (s  Turopoljem  a  Siskem), 
gorská  (na  pomezi  kráňském),  križevecká 
(hrad  Križ),  kalnická  (hrad  Kaínik),  čazman- 
ská,  garičská  (hrad  Garič  u  Belovaru)  atd. 
V  nynější  Slavonii  nalézaly  se  hlavně  župa- 
nije  požežská  (město  PoŽega),  virovitická 
(statek  královen)  i  vukovská  (Vukovo  dn. 
Vukovar,  v  ní  i  Djakovo  a  Osek).  Nejdále 
pak  byla  srěmská,  osudy  svými  často  se  blížíc 
Bělehradu  a  banátu  mačvanskému;  dle  míst- 
ních jmen  (Fenek,  Gergeteg  atd.)  bydlelo  v  ní 
mnoho  Maďarův.  Na  jv.  staré  Ch.  zasahovalo 
daleko  do  nyn.  >Tureckého  Ch-kac:  župa- 
nije  dubická  a  gorická  na  Uně  a  jiné,  z  nichž 
vrbasská,  sanská  a  mřen  ská  teprve  koncem 
XIV.  stol.  obsazeny  od  Bosňanův.  Na  jih  od 
Kupy  byly  županije  gorská  (na  Glině),  plaš- 
ská  (hrad  Plasi  u  nyn.  Kar  lovce),  dreŽnická 
(Drežnik  na  Koraně),  cetinská  (hrad  Cetin), 
modrušská  (středisko  Modruše),  vinodolská 
(na  pomoří,  v  ní  Vinodol,  Bakar,  Trsat,  Bribir), 
gačská  (v.  Gacka,  u  dn.  OtočceY  Lika  (hrady 
Počitelh  Lapač  atd.),  Krbava  (středisko  Ud- 
bina),  rodgora  (u  moře  naproti  ostr.  Rabu) 
a  župy  za  Veleoitem  u  měst  dalmatských. 
Rjeka  sdílela  osudy  Istrie  a  přišla  jiŽ  r.  1471 
do  rukou  rodu  Habsburského  (Flumen  Sancti 
Viti,  Set.  Veit  am  Flaum).  Panství  nad  ostrovy 
Quarnerskými ,  hlavně  nad  velikým  Krkem 
(Veglia),  střídalo  se  mezi  Uhry  a  Benátčany. 
Král  uherský  psal  se  rex  Dalmácie,  Croacie 
atd.;  titul  dle  tří  jmen,  Ch-ka,  Dalmácie  a 
Slavonie,  vešel  ve  zvyk  (dle  Bojničiče)  teprve 
od  r.  1527.  Náměstek  jeho  v  zemi  býval  často 
jeden  z  králevicův  co  vévoda  {dux  tociut 
Sclavonié)  nebo  sám  následník  jakožto  »mladší 
kráU  {rex  junior^  juvenis)^  tak  za  Arpadovců 
pozdější  králové  Ondřej  II.,  Bela  IV.  a  jiní 
až  do  Ondřeje  Benátského,  za  Anžovincův 
Štěpán,  bratr  krále  Ludvíka  I.,  a  Karel  Drač- 
ský.  Náměstek  králův  byl  bán  {banus  tocius 
Sclavonié),  úředník,  jenž  byl  vrchní  správce, 
soudce  a  vojevůdce  zemský.  Pozdéji  bývali 
obyčejně  dva  bánové:  a)  bán  chorvatský  a  dal- 
matský  v  Přímoří  se  sídlem  v  Kninu;  b)  bán 
slavonský  na  severu  se  sídlem  v  Záhřebe.  Zá- 
stupce bánův  hlavně  na  soudu  byl  viceba- 
n  u  s,  p  o  d  b  á  n  čili  (v  hlah.  listinách)  b  a  n  o  v  a  c. 
Protonotar  (zemský  kancléř)  i  viceprotonotar 
voleni  od  sněmu.  Na  sněmícn  zemských  shro- 
mažďovala se  šlechta  s  duchovenstvem  {uni- 


352 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


versitas  nohilium  regni  Sclavonie  nebo  Croatie). 
První  známý  sněm  {generalis  cougregatio  tocius 
regni  Sclavonie)  zasedal  r.  1273  v  Záhřebe ;  jindy 
scházely  se  sněmy  také  v  KriŽevcích,  Čazme, 
Kninu,  Ninu.  Zemská  pečeť  celého  království 
měla  od  r.  1497  do  konce  XVIII.  stol.  nápis. 
Sigillum  nobilium  regni  Sclavonie.  Na  sněmích 
uherských  do  pol.  XV.  stol.  nebývalo  žád- 
ných zástupců  Ch-ka.  Župani,  správci  a  vo- 
jenští velitelé  jednotlivých  županijí  byli  jme- 
nováni od  bána,  podžupani  voleni  od  šlechty 
na  sjezdu  županijském  (congregatio  comitatus). 
Vrcnní  soud  byl  banski  stol;  nižší  soudv 
nalézaly  se  u  županův  jednotlivých  županijí, 
včele  špan  rotni  dotyčného  stolu  a  jeho 
sudci  (v  XIII.  stol.  jcšté  setnici)  rotni  a 
pristavi  rotni,  jakož  je  známo  ze  statutů  v 
(Vinodolský  z  r  1288  atd.)  a  z  hlaholských 
listin  XV.  stol.  Mincovny  byly  v  Záhřebe, 
ve  Virovitici  a  ve  Srěmu,  stříbrné  denáry, 
mající  nápis  moneta  regis  nebo  ducis  Sclavonie 
nebo  i  bani  Sclavonie,  sluly  i  marturinae  (co 
náhrada  za  kuny  a  kunoviny);  proto  i  výbčrčí 
daní  nazýváni  coliectores  marturinarum,  Dané 
(jedna  slula  >banšcina€),  cla,  regalie  časem 
se  měnily.  Alezi  zemské  povinnosti  náleželo 
i  ubytování  bána  s  družinou  jeho  na  cestách 
(descensus).  Vojsko  zemské  (exercitus  croaticus 
již  v  list.  1193)  skládalo  se  hlavně  ze  šlechty, 
pod  korouhví  bánovou  a  korouhvemi  župa- 
nijskými,  jakož  i  pod  prapory  velikých  pánův 
zemských. 

Mezi  šlechtou  vynikaly  četné  rody  velmožův 
(knězové).  Frankopani,  původně  hrabata 
ostrovu  Krku  v  XII.  stol.,  obdrželi  od  Bely  III. 
r.  1193  dědičně  župu  modrušskou,  později 
i  vinodolskou,  r.  1260  hrad  Senj  a  stali  se 
tím  nejmocnějšími  pány  v  sev.  Přímoří,  roz- 
děleni jsouce  na  četné  větve  (Sluňští  čili 
Cetinští,  Tržačtí  a  j.).  Šubiéi  v  Skradinu, 
Ostrovici  atd.  (v  Dalmácii),  za  XIII.  stol. 
rod  nejmocnější,  se  v  XIV.  stol.  přenesli  na 
sever,  obdrževše  hrad  Zrin,  a  prosluli  pak  co 
Zrinští.  Potomci  starochorvat.  Gušidův  jsou 
Kurjakoviči  v  Krbavé,  později  Karloviči 
řečení  (vymřeli  r.  1531).  R.  1897  vymřeli  po- 
tomci hrabat  Blagajskýchz  kraje  mezi  Vrba- 
sem  a  Unou.  Baboniči  seděli  v  Posáví..  Ve 
století  XIV.  vynikli  Lackoviči  z  Mezimuři, 
Prodán  id  i  (pozdější  Nadaždi),  Hor  váti, 
Gorjanští  (hrad  Gorjan,  maď.  Gara  u  Dja- 
ková,  v  srb.  letopisech  Garevici),  Iločtí  (hrad 
Ilok,  maď.  Ujlak,  proto  Ujlaky),  Čupori  a 
Koropjji  z  dolní  Slavonie,  Moroviči  (Ma- 
róthi,  hrad  Morovič  u  Mitrovice)  a  j.,  pak 
i  Berislavici,  Kegleviči  (z  Bužima),  Er- 
dódy,  Draškoviči  (v  Zagorju)  a  j.  Nižší 
šlechta,  >plemeniti  Ijudic  nebo  >plemcniti 
HrvatÍ€  listin,  byli  osvobozeni  od  daní,  ale 
zavázáni  ke  službám  válečným;  statek  jejich 
slul  plemenščina,  lat.  curia,  sessio.  Byly 
i  celé  obce  Šlechtické,  rázu  selského,  z  nichž 
nejdéle  se  udržela  župa  turopoljská  okolo 
hradu  Lukavce,  s  privilejemi  od  krále  Belv  IV. 
z  r.  1225  {universitas  nobilium  campi  Ťuro- 
polia);  volila  si  sama  župana  svého  a  jedno- 
tlivé  rodiny  dědily  po  sobě  jako   příbuzní 


(r.  1560  99  šlechtických  rodin,  nyní  30  osad). 
Poddaní  byli  buď  vasalli  nebo  prediales,  buď 
marturinari,  buď  selští  kmeti.  V  městech 
seděli  hospites  nebo  purgari,  z  části  cizinci 
(Němci),  majíce  v  čele  soudce  voleného  {ju- 
dex  nebo  major  villae)  a  jeho  soud  či  »kurii«. 
Zvláštní  dvojitý  útvar  byl  Záhřeb,  skládající 
se  ze  dvou  osad:  biskupské  město  na  F^p- 
tolu  a  královské  město  na  Greči  nebo  Griči 
(prý  zkomolené  Gradec.  lat.  civitas  Montisgrt- 
censis).  Jiná  privilegovaná  města  byla  Varaidín 
řod  r.  1209),  Křiž  či  Križevac,  Koprivnica, 
Samobor,  Pctrinja,  Senj,  Bihač,  Virovitica  atd. 

Jediná  církev  v  zemi  byla  katolická  a  sice 
náležely  jižní  krajiny  původně  pod  arcibiskup- 
ství spljetské  (od  néhož  se  později  oddělilo 
zadcrské),  severní  stále  pod  arcibisk.  kaloč- 
ské  Na  jihu  byli  biskupové  v  Kninu,  Tro- 
giru,  Skradinu,  Šibeníku,  Ninu,  pak  v  Krbavč 
(od  r.  1185,  sídlo  v  Udbině,  od  1460  v  Modru- 
ších,  zaniklo  ve  válkách  tureckých),  v  Otočci 
(od  r.  1461,  jen  asi  70  let),  v  Senji  (od  r.  1154) 
a  na  sousedních  ostrovech  Krku,  Rabu  a 
Osoru.  Pod  Kaločou  byli  biskupové  záhřeb- 
ský ^obdařený  velikými  statky)  a  srěmský 
(v  Iloku).  Osek  i  Vukovar  byly  podřízenybi- 
skupu  pětikostelskému  (chorv.  Pečuj).  VDja- 
kově  od  XIII.  stol.  sídlel  biskup  bosenský, 
neboť  v  jeho  zemi  vládU  Patareni  (v.  Bosna). 
V  Přímoří  (kromě  starých  měst)  všude  pano- 
vala slovanská  liturgie  s  písmem  hlaholským, 
jmenovitě  po  bulle  Innocence  IV.  z  r.  1248; 
písmem  hlaholským  spisovány  i  světské  li- 
stiny. Co  do  kíáštcrův  vynikají  Topusko 
(vlastně  Toplica,  založ.  r.  1211,  cisterciáci), 
Čazma  (od  ok.  1230,  dominikáni),  četné  klá- 
štery řádu  >pavlinův€  (původem  z  pětikostel- 
ské  diécése,  v  Lcpogrlavě,  v  Čakovci  atd.)  a 
františkánův.  Templáři  (chorv.  božjaci)  měli 
četné  statky  v  pomoří  (Vrána  v  Dalmácii) 
i  u  vnitrozemí  (županije  Dubica,  Našica) ;  po 
nich  je  přejali  rytíři  svatojanští. 

Dějiny  XII.  stol.  mají  své  jeviště  dílem 
v  Dalmácii  (v.  t,),  za  boje  králův  s  Bcnát- 
čany  o  tamní  města  a  s  dočasnou  byzantinskou 
provincií  >Dalmacie  i  Chorvatska*  ve 
Spljetu  za  cis.  Manucla,  dílem  ve  Srěmu  za 
válek  řecko-uhcrských.  Jsouc  způsob  sekundo- 
genitury,  země  často  bývala  jevištěm  roz- 
bojův  jnezi  samými  Arpááovci.  Ondřej  (pozd. 
Ondřej  II.}  vybojoval  si  od  bratra  krále  Eme- 
richa  vév.  cnorvatské  a  dalraatské  r.  1197. 
podnikl  tažení  do  Chlmu  proti  Sibům,  ale 
za  nových  bojův  s  bratrem  svým  r.  1203  za- 
jat a  vsazen  na  hrad  Knegincc  (zříc.  u  Va- 
raždína),  načež  se  r.  1205  sám  stal  králem. 
Vpád  mongolsky'  r.  1241  otřásl  všemi  zeměmi 
chorvatskými.  Bela  IV.  po  krulé  porážce  své 
z  Uher  uprchl  do  Záhřeba,  a  když  Tataři 
počátkem  r.  1242  pod  Kadanem  táhli  za  ním, 
unikl  k  moři,  posléze  do  Trogiru.  Tataři 
zpustošili  i  Záhřeb  a  Čazmu,  kdežto  Kalnik, 
Soni  a  četné  hrady  přímořské  se  uhájily. 
Kadaň,  nemoha  Trogir  vzíti^  táKl  dle  pomoří 
až  ke  Skadru  a  odtud  se  vracel  přes  Srbsko 
a  Bulharsko.  Historicky  nejisté,  teprve  ve  sto- 
letí XVI.  zaznamenané  tradice  vypravují  o  ví- 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


353 


tčzství  Chorvatův  nad  Tatary  na  Grobnickém 
poli  u  Rjeky,  Četná  privilegia  Bely  IV.  po 
odchodu  nepřátel  mnoho  dopomohla  jmeno- 
vité k  rozvoji  mést;  sám  Záhřeb  se  stal 
r.  1242  královským  městem.  Za  posledního 
Arpádovce  Ondřeje  III.  ficnátčana  (f  1301), 
jenž  byl  svou  matícu  Tomasinu  jmenoval  vé- 
vodkyni  Slavoníe  a  svého  bratrance  Alber- 
tina Morosini  vévodou  (sídlel  v  Požeze),  nea- 
polští  AnŽovinci  získali  v  zemi  mnoho  stou- 
pencův, hlavné  Šubice,  kteří  se  byli  od  ta- 
tarského vpádu  velice  zmohli  darováním  krá- 
lovským, a  bána  se  v.  Ch-ka  Radoslava  Ba- 
boniče.  Marné  odevzdal  Ondřei^  III.  r.  1293 
banát  přímořského  Ch-ka  tehdejšímu  bánu 
Pavlu  Šubiéovi  dědičně.  Karel  Robert  při- 
plul r.  1300  do  Spljetu,  nalezl  u  Chorvatův 
a  Uhrův  silnou  stranu  a  po  mnohých  bojích 
uvázal  se  v  království  Uherské.  Bán  Pavel 
(t  1312)  a  syn  jeho  Mladen  podřídili  sobě 
1  banát  bosenský,  bojovali  s  BcnátČany  o  Za- 
dcr  (1311—13),  ale  Mladenovy  přechmaty  ve- 
hnaly města  daJmatská  do  náručí  Benátčanův. 
Když  se  Baboniči,  Kurjakoviéi  a  jiní  šlech- 
tici postavili  proti  němu,  bán  Mladen  r.  1322 
v  táboře  u  Kninu  od  krále  Karla  Roberta 
zajat  a  odveden  do  Uher.  Syn  Karlův  král 
Ludvík  I.  (1342—82)  snažil  se  moc  chorvat- 
ské šlechty  ještě  více  podlomiti  a  Benátčany 
z  mést  a  z  ostrovů  vypuditi,  což  se  mu  (1358) 
i  úplné  podařilo  (viz  Dalmácie). 

Po  smrti  Ludvíkově  postavila  se  v  Ch-ku 
silná  strana  proti  zeti  jeho  Sigmundovi  Lu- 
cemburskému (1382—1437),  podporujíc  poža- 
davky Anžovincáv  neapolských.  Její  kandidát 
byl  Karel  III.,  král  neapolský,  z  linie  dračské, 
prve  (1369—76)  co  vévoda  Ludvíkův  námě- 
stek v  Ch-ku.  V  čele  strany  stáli  Jan  z  Pa- 
ližny,  prior  rytířův  svatojanských  na  hradě 
Vrané  u  Zadru,  a  bratři  Hor  váti,  záhřebský 
biskup  Pavel  a  mačvánský  bán  Jan  (Ivaniš). 
R.  1385  Karel  III.  přistál  v  Senji,  přitáhl  bez 
odporu  do  Záhřeba  a  dáleji  do  Budína,  byl 
v  Stoličném  Bělehradě  korunován  za  krále 
uherského,  ale  v  únoru  r.'  1386  v  Budíne 
u  přítomnosti  královen.  Ludvíkovy  vdovy 
Alžběty  bosenské  a  dcery  její  Marie,  od  stou- 
pencův jejich,  vedených  od  palatina  Mikuláše 
Gorjanského,  přepaden,  raněn  a  po  několika 
dnech  na  Vyšehradě  zardoušen.  Strana  jeho 
boje  nezanechala  a  králem  uherským  prohlá- 
sila nezletilého  syna  Karlova,  krále  Ladislava 
neapolského.  Královny  daly  se  na  cestu  do 
zemí  za  Drávu  a  tam  mezi  Djakovem  a  hra- 
dem Gorjanem  25.  čce  r.  1386  od  Jana  z  Pa- 
ližny  a  Jana  i  Ladislava  Horvatův  přepadeny 
a  zajaty.  Palatin  s  jinými  ihned  sťat  a  hlavy 
jejich  poslány  do  Neapole.  Královny  odve- 
zeny na  hrad  Novigrad  u  Zadru ;  Alžběta  tam 
v  lednu  1387  zardoušena,  Marie  zakročením 
Benátčanův  osvobozena.^  Stranu  Ladislava 
neapolského  podporovali' Tvrtko  I.,  král  bo- 
senský, a  Lazar,  knize  srbský.  Bosňané  obsa- 
dili při  tom  velikou  čásť  Dalmácie  a  mnohé 
končiny  dnešního  >tur.  Ch-ka«;  jiné  jeviště 
války  byla  nynéiší  Slavonie  a  Srčm.  Král  La- 
dislav jmenoval   r.  1391   bosenské   voj  vody 

Ottfiv  Slovník  Naučný,  sv.  XII.  23  4  iFg/. 


Hrvoju  a  Vuka  svými  bány  chorvatskými  a 
dalmatskými  a  Jana  Horvata  svým  >vicarius 
generalis«  v  Uhrách;  ale  Sigmund  r.  1394 
hlavně  přičiněním  mladšího  Mikuláše  Gorjan- 
ského protivníky  své  úplně  přemohl.  Obsazen 
Knin,  Jan  Horvat  poražen  u  hradu  Doboru 
v  Bosně,  a  král  bosenský  Dabiša  nucen  uznati 
vrchnost  Sigmundovu.  Vypravování  Thuró- 
covo  o  kruté  popravě  Jana  Horvata  v  Péti- 
kostelí  je  (dle  Hubera)  nehistorická  pověst; 
dle  listin  utekl  Jan  z  bitvy  a  byl  i  později  živ. 
Když  Sigmund  u  Nikopole  (1396)  poražen 
od  Turkův,  strana  anžovinská  se  hnula  znova, 
v  čele  jejím  Štěpán  Lackovič  z  Čakovcc 
v  Mezimuří  a  Štěpán  ze  Šimontornje  co  gene- 
rální vikáři  krále  Ladislava.  Ale  Sigmund  po 
návratu  r.  1397  toto  hnutí  rychle  potlačil. 
Lackovič  na  sněmu  v  Križevcích  (»krvavý 
sněm*)  před  Sigmundem  sesekán  a  statky 
jeho  stoupencův  konfiskovány.  Sigmund  při 
tom  udělil  Heřmanovi  hraběti  Celjskému  Va- 
raždín  i  Zagorie,  základ  potomní  moci  rodu 
Celjského  v  Ch-ku.  Ve  Srěmu  od  Sigmunda 
četné  statky  a  hrady  obdrželi  despotové  srbští, 
Štěpán  Lazarevid  a  po  něm  Jiří  Brankovič, 
jmenovitě  Zemun,  Kupinovo  (Kulpin,  Ku- 
pinik)  na  Sávě,  Mitrovici,  Slankamen  a  Ber- 
kasovo.  Po  krátkém  zajetí  Sigmundově  od 
šlechty  Q.401)  hnula  se  neapolská  strana  po 
celých  Uhrách.  Král  Ladislav  r.  1403  připlul 
osobně  do  Zadru,  tam  korunován  od  arci- 
biskupa ostřihomského  (poslední  to  koruno- 
vání v  zemích  chorv.),  ale  osud  jeho  otce 
odstrašil  jej  od  dalšího  postupu,  pročež  Sig- 
mund opět  snadno  nabyl  půdy.  Král  Ladislav 
pak  r.  1409  Zader  s  okolím  prodal  Benát- 
čanům,  což  položilo  základ  k  novému,  téměř 
400letému  panství  benátskému  na  chorv.  a 
dalmatském  pomoří.  Báném  se  v.  Ch-ka  byl 
pak  r.  1406—35  Heřman  Celjský,  příbuzný 
králův  bosenských,,  Frankopanuv,  Gorjan- 
ských  a  nad  to  tchán  samého  krále  Sigmunda. 
Zároveň  však  od  těch  dob  zemi  znepokojo- 
vati začal  nový  nepřítel,  Turci, .  kteří,  povo- 
láni byvše  od  Hrvoje,  vévody  spljetského, 
od  r.  1414  často  projížděli  slčrze  Bosnu  aŽ 
do  Ch-ka.  V  posledních  létech  Sigmundo- 
vých  (t  1437)  v  Ch-ku  vynikli  bratří  Talovci, 
původem  z  ostrova  Korčuly:  Matko,  bán  sla- 
vonský  (1434—45),  Petr,  bán  chorvatský  v  Pří- 
moří,  soudruh  jeho  bán  Franko  (padl  r.  1448 
na  Kosově)  a  Ivan,  prior  vranský. 

Za  bouří  po  smrti  Sigmundově  šlechta  chor- 
vatská, v  čele  Celjští  a  Gorjanští,  byla  nej- 
více pro  Ladislava  Pohrobka  a  proti  Vladi- 
slavovi polskému,  k  němuž  se  byl  přidal  bán 
Matko.  Celjští  drželi  tehda  všecky  hrady  žu- 
pan ije  záhřebské  i  varaždínské,  především 
Varaždín,  Krapinu,  Čakovac,  Kopřivnici,  Kal- 
nik  a  Medvedgrad.  Vojevůdce  jejich,  český 
zeman  Jan  Vítovec,  porazil  vojsko  Vladisla- 
vovo pod  Štěpánem  Banffym  u  Samoboru, 
ale  když  se  blížil  král  Vladislav  sám,  Celjští 
s  ním  smluvili  mír  (1441).  Bán  Matko  účastnil 
se  pak  s  Chorvaty  i  nešťastného  tažení  na 
Varnu  (1444),  ale  po  návratu  brzo  zemřel. 
Tu    se    Oldřich    Ccljský,    manžel    Kateřiny. 

24 


354 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


dcery  srbského  despoty  Jiřího  Brankovide, 
jal  psáti  hned  báném  (1445—56)  a  násilně 
obsadil  hrady  Matkový,  biskupství  záhřeb- 
ského i  řádu  svatojanského.  Soupeř  jeho  Jan 
Hunjad,  chtěje  Talovcům  pomoci,  táhl  do 
zemi  hrabat  Celjských,  ale  proti  obratnému 
Vítovci  ani  na  chorvatské  ani  na  štýrské 
půdě  nepochodil.  Oldřich  zůstal  asi  báném 
horní  Slavonie,  kdežto  v  dolní  Slavonii  byl 
báném  Jan  Šekel,  synovec  Hunjadův,  jenž 
r.  1448  padl  na  Kosově  (Sekula  národních 
písní).  Petr  Talovac,  bán  přímořského  Chor- 
vatska, byl  tam  zatím  téměř  neodvislý  a  za- 
nechal zemi  ještě  synům  svým.  Po  slavné 
obraně  Bělehradu  proti  Turkům  a  brzké  smrti 
Jana  Hunjada  a  nadšeného  minority  Jana  Ká- 
pi strana  následovalo  zavraždění  Oldřicha  Celí- 
ského  od  Hunjadovcův  v  zámku  bělehraa- 
ském  před  očima  mladého  krále  Ladislava 
(1456).  Země  Oldřichovy  uhálila  proti  Četným 
nápadníkům  vdova  jeho,  srbská  Kateřina,  po- 
mocí Vítovce,  tehda  vicebána  a  pána  na  hradě 
Grebenu  ve  Varaždínsku.  Vítovec  stal  se  sám 
báném  (1456—65),  podporoval  po  smrti  krále 
Ladislava  stranu  Fridricha  III.,  ale  narovnal 
se  brzo  s  novým  králem  Matyášem  Korvinem 
(1457— -90\  Kateřině  odkoupil  všecka  města 
a  jmenován  i  hrabětem  Zagorským.  I  velmoži 
dolní  Slavonie,  Mikuláš  llocký  a  Ladislav 
Gorjanský,  byli  protivníci  Matyášovi,  ale  vy- 
rovnali se  s  ním.  Matyáš  uvázal  se  také  v  pří- 
mořské Chorvatsko,  dosadiv  tam  své  úřed- 
níky. Pádem  Srbska  (1459)  a  jmenovitě  Bosny 
(1463)  octnulo  se  Ch.  bezprostředně  na  po- 
mezí veliké  výboj né  říše  turecké.  Král  Matyáš 
ještě  r.  1463  dobyl  Jajce  a  tím  získal  pevnost 
k  obraně  Ch-ka  velmi  důležitou;  spravoval 
ji  s  okolím  později  zvláštní  bán.  Jinak  však 
Matyáš,  zaměstnán  jsa  válkami  v  Kakousích 
a  v  Čechách,  zanedbával  záležitosti  svých 
jižních  zemí,  které  zatím  rok  co  rok  pleněny 
od  jízdeckých  čet  tureckých  z  Bosny.  Turci 
brzo  zabíhali  skrze  Ch.  do  Štýrska,  Kraňska 
i  Korutanska,  ba  až  do  Benátská.  Zřídka  se 
stávalo,  že  na  návratu  zaskočeni  a  pobiti. 
Země  při  tom  strašně  vylidňována  i  pusto- 
šena. Nespokojenost  v  Uhrách  vedla  k  tomu, 
že  mocná  strana,  v  čele  Jan  Vitcz  ze  Sredny 
v  Križevecké  županiji,  arcibiskup  ostřihom- 
ský, a  synovec  jeho,  latinský  básník  Jan 
(Janus  Pannonius),  biskup  pčtikostelský,  oba 
Chorvaté,  r.  1471  do  země  za  krále  povolali 
polského  královice  Kazimíra,  ale  neměli  úspě- 
chu. Mikuláš  llocký,  také  přívrženec  jejich, 
od  Mat);áše  získán  titulem  krále  bosenského. 
Protivníci  Mikulášovi  byli  Frankopani,  jme- 
novité kdvž  jim  bán  Blaž  Magjar  odňal  Seni 
(1470),  Bríbir  a  Novi.  Bán  Blaž  r.  1480  obléhal 
i  město  Krk,  ale  Ivan  Frankopan,  pán  tamní, 
vztýčil  korouhve  sv.  Marka  a  poddal  ostrov 
BenátČanům,  kteří  Frankopany  odtud  vykli- 
dili a  v  držení  Krku  zůstali  sami  až  do  konce 
své  republiky.  K  obraně  Srému  usadil  tam 
Matyáš  r.  1471  s  názvem  despota  srbského 
Vuka  Brankoviče,  vnuka  despota  Jiřího,  a 
daroval  mu  nejen  Berkasovo  a  Slankamen, 
ale  i  Bielu  Stienu  (v  Križevecké  žup.)  a  Ko- 


stajnici;  manželka  udatného  Vuka  (Zmaj  de- 
spot Vuk)  byla  Barbora  z  rodu  Franko- 
panův,  po  smrti  Vukově  (f  1485)  manželka 
chorvatského  velmože  Františka  Berislavico, 
bána  v  Jajci.  Titul  despota  srbskéh©  se 
zeměmi  v  Srěmu  měli  pak  ještě  dva  sy- 
nové Štěpána  BrankoviCe,  zakhuiatHé  klá- 
šterů ve  Frušké  hoře,  Jiří  (potdéjší  metro- 
polita Maxim)  a  Jan  (f  1502);  později  název 
despotský  dán  synům  onoho  Berislavice, 
Ivanu  a  štěpánu. 

Mezi  zemskými  pány  v  Ch-ku  za  té  doby 
vynikal  Jan  Korvin,  nemanželský  syn  Ma- 
tyášův. Mě!  po  smrti  otcově  silnou  stranu 
pro  sebe,  ale  králem  uherským  zvolen  Čcskv 
král  Vladislav  II.  (1490—1516).  Nejmocnějš'í 
z  Vladislavových  soupeřův,  Maximilian  rakou- 
ský, obsadil  tehda  na  čas  i  Záhřeb.  V  míru  preš- 
purském r.  1491  uznáno  Maximilianovi  právo 
následovati  na  trůně  uherském,  zemře-li  Vla- 
dislav neb  jeho  synové  bez  mužských  po- 
tomkův; k  tomu  ustanovení  přistoupilo  v  Bu- 
díne v  březnu  r.  1492  63  šlechticův  jmé- 
nem veškeré  Šlechty  chorvatské.  Jan  Korvin 
(t  1504),  vévoda  opavský  a  liptovský,  býval 
často  báném  > Dalmácie,  Ch-ka  i  Slavonie«  a 
vládl  v  zemi  jako  nějaký  místokrál,  sňatkem 
spřízněn  jsa  s  Frankopany  a  sám  drže  četné 
statky  a  hrady.  Při  úpadku  moci  královské 
Šlechta  hospodařila  často  dle  svého  názoru 
a  odmítala  bány,  kteří  se  jí  nelíbili.  R.  1493 
Jakub,  pasa  bosenský,  podnikl  nájezd  až  do 
jižního  Štýrska;  na  návratu  chtěli  mu  Chor- 
vaté cestu  zahraditi,  ale  u  Udbiny  11.  září 
utrpěli  krutou  porážku;  bán  Derenčin  zajat 
a  mnoho  šlechticův  pobito.  Od  té  doby  vchá- 
zelo panstvo  chorvatské  v  Časté  styky  s  králem 
Maximilianem,  jemuž  na  obraně  hranic  chor- 
vatských velice  záleželo,  aby  tím  zabezpečil 
země  rakouské.  Energický  nový  bán  Petr  Bc- 
rislavié,  biskup  vesprimský,  porazil  Turky 
r.  1513  u  Dubice  a  byl  i  za  krále  Ludvíka  II. 
(1516—26)  neúnavným  obráncem  hranic,  až 
padl  v  nové  bitvě  na  Korjenici  v  Lice  r.  1520. 
Sultán  Sulejman  II.  vzal  r.  1521  Bělehrad 
i  Sabac  a  zpustošil  Srěm  i  dolní  Slavonii. 
Nový  bán  Ivan  Torkvat  Karlovic,  kněz  krbav- 
ský,'  neměl  prostředků,  aby  zarazil  pokroky 
Turkův;  vzaliť  r.  1522  i  Knin,  starou  stolici 
Přímoří.  Stavové  chorvatští,  nenalézajíce  vy- 
datné podpory  u  Uhrův,  postavili  se  pod 
ochranu  sousedního  arciknížete  Ferdinanda, 
jenž  do  některých  hradův  chorvatských  vložil 

f)osádky  své  pod  Janem  Katzianerem  a  Miku- 
ášem  Jurišidem.  Vedle  toho  hleděli  si  stavy 
získati  i  Benátčané  i  sami  Turci,  slibujíce  jim 
rozmanité  svobody.  R.  1526  Turci  vzali  Petro- 
varadín,  llok  i  Osek  a  29.  srpna  krále  Lud- 
víka II.  porazili  v  osudné  bitvě  u  Moháče. 
V  bitvě  té  účastnili  se  chorvatský  bán  Fr. 
Batthyányi  a  záhřebský  biskup  Šimon  Erdódy, 
synovec  mocného  kardinála  Tomáše  Bakače, 
rodilého  Chorvata.  Bitva  svedena  předčasně; 
nečekaloť  se,  až  přirazili  sedmihradský  vé- 
voda Jan  Zápolský  a  chorvatský  vojevůdce 
Krsto  (Krištof)  Frankopan,  osvědčený  ve 
službách  císaře  Maximiliana  I.  co  velitel  proti 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


355 


Bcnátčanům,   tehda  vedle   Karlovice  přední 
muž  mezi  šlechtou  chorvatskou. 

6.  Ch.,  velice  zmenšené,  pod  králi 
X  rodu  Habsburského  za  stálých  po- 
mezních boiáv  s  Turky  (1527—1699).  Po 
bitvo  moháčské  sultán  Sulejman  přitrhl  až 
k  Budínu,  ale  z  Uher  brzo  zase  odtáhl.  Na 
«nému  slavonském  v  Kopřivnici  23.  záři  1526 
Krsto  Frankopan  zvolen  za  » regenta  a  pro- 
tektorac  Slavonie  a  sousedních  županijí  uher- 
ských. Stavové  slavonští  (severochorvatáti) 
při  tom  přáli  Zápol skému,  jenž  v  listopadu 
od  svých  stoupencův  zvolen  za  krále  uher- 
ského. Stavové  chorvatští  (na  jih  od  Kupy) 
byli  však  pro  Ferdinanda  rakouského,  jenž 
v  prosinci  v  Prešpurku  rovněž  byl  od  své 
strany  zvolen  na  království  uherské.  Sněm 
jejích  v  Cetinu,  shromážděný  v  tamním  chrámu 
Panny  Marie,  dne  1.  ledna  1527  prohlásil  za 
dědiéného  krále  říše  chorvatské  Ferdinanda, 
jenž  slíbil  vydržovati  proti  Turkům  posádky 
na  pomezi  a  postaviti  nad  to  silný  pomocný 
voj  I  v  Kraňsku.  Stavové  slavonští  pak  dne 
3:  dubna  v  Dubravé,  na  hradě  biskupa  zá- 
hřebského, králem  prohlásili  Zápolského,  pro 
něhož  Krsto  Frankopan  sbíral  vojsko.  Na 
jaře  vpadli  Turci  do  Liky  a  Krbavy,  zmoc- 
nili se  trvale  všech  tamních  hradův  až  k  moři 
a  spojení  Ch-ka  s  Dalmácií  na  suchu  ťiplné 
přetrhli.  Krsto  Frankopan  padl  dělovou  kulí 
při  obležení  Varaždína  (27.  září),  načež  nový 
sněm  slavonský  v  Križevcich  se  prohlásil  pro 
Ferdinanda.  Zabouří  těch  ztraceno Jajce; malá 
posádka  vojska  Ferdinandova  kapitulovala 
poČ.  r.  1528.  Následkem  toho  vyprázdněna 
i  Banjaluka;  hlavní  pevností  pomezní  zůstal 
Bihač.  Když  Zápolský  nalezl  podporu  u  Tur- 
kův, jeho  strana  znova  se  hnula  i  v  Ch-ku, 
ale  hrabě  Thurn  se  španělskými  žoldnéři 
uhájil  Záhřeb  na  Griču,  odrazil  vojsko  pro- 
tivné strany  a  bombardoval  biskupský  hrad 
záhřebský,  nct)oť  biskup  Šimon  Erdódy  držel 
se  Zápolským,  jsa  jeho  báném  v  zemi  proti 
Karlovicovi,  bánu  Ferdinandovu.  Sultán  Su- 
lejman odražen  od  Vídně  (1529)  a  od  Juri- 
i\če  od  Kyscku  (1532),  ale  krajiny  Srěmské 
.1  dnešní  Slavonie  zůstaly  v  rukou  tureckých 
a  r.  1536  ztracen  hrad  Klis  u  Spljetu,  po- 
slední osamělý  zbytek  starého  >banaticum< 
v  sousedství  benátských  měst  v  Dalmácii. 
R.  1537  veliké  vojsko,  vypravené  pod  Katzia- 
nerem  do  dolní  Slavonie,  u  hradu  Gorjanu 
t)plné  poraženo;  Katzianer,  na  něhož  svalena 
všecka  vina  té  katastrofy,  nalezl  útočiště 
u  Mikuláše  Zrinského  v  Kostajnicí.  ale  ten 
jej  dal  zabiti,  aby  neutekl  k  Turkům  (1539). 
Hranice  Slavonie  mezi  Dravou  a  Sávou  ( Win- 
dische  Grdn\e)  střežila  pak  vojska  placená 
od  stavův  štýrských,  hranice  od  Kupy  k  moři 
{Krabatische  Gráu^e)  vojska  vydržovaná  od 
stavův  kraňských,  dflem  husaři  a  >haramiji«, 
dílem  střelci  a  němečtí  »knechti«.  Mezi  hrady 
kolon iso váni  četní  prebjezi  a  uskoci,  kře- 
sťanští uprchlíci  ze  Srbska  a  z  Bosny.  Uskoci 
usazení  v  Sen  ji  a  v  okolí  provozovali  arci 
Časem  i  mořské  loupcžnictví  proti  křesťanům. 
Pomezní  malá  válka  s  >četováním«  nepřestá- 


vala i  po  mírových  smlouvách.  Přesé  všecko 
úsilí  udatných  vojevůdcův,  jako  bána  Miku- 
láše Zrinského  a  Ivana  Lenkovide,  obvod 
hranic  stále  se  ztenčoval.  Za  Maximiliana  II. 
(1564—76)  Mikuláš  Zrinský  se  proslavil  hrdin- 
skou smrtí  při  hájení  hradu  Sij^etu  (1566), 
při  jehož  obléhám  i  sultán  Sulejman  II.  ze- 
mřel. K  neustálé  válečné  tísni  a  k  hospodář- 
skému úpadku  země  přidružilo  se  veliké  sel- 
ské povstání  proti  šlechtě  r.  1573,  které  bez- 
ohledností svou  způsobil  Frant.  Tahi,  pán 
na  Susedg[radu  a  Stubici.  V  čele  selského 
vojska,  asi  20.000  mužův  silného,  stál  Matija 
Gubec  ze  Stubice.  Ne  bez  namáhání  voj  ten 

f  poražen  od  bána,  tehda  záhřebského  biskupa 
iřího  DraŠkovide,  a  od  vojevůdce  Thuma;  za- 
jatý Gubec  v  Záhřebe  korunován  žhavou  ko- 
runou a  čtvrcen.  S  druhé  strany  nepřestá- 
valy ústavní  spory  mezi  šlechtou  a  vládou 
královskou  o  práva  bána  a  sněmův;  vláda 
by  totiž  ráda  byla  obmezila  bána  na  úřad 
nejvyššího  soudce  zemského.  Vrchním  velite- 
lem na  hranicích  byl  pak  za  Rudolfa  II.  od 
r.  1577  arcikníže  Karel  (f  1590),  jenž  r.  1578 
na  ústí  Koraný  do  Kupy  založil  velikou  no- 
vou hraniční  pevnost  Karlovac  (Karlstadt). 
Koncem  XVI.  stol.  Turci  se  chopili  oťTensivy. 
Hasan  pasa  bosenský  vzal  r.  1592  Bihač, 
potud  hlavní  pevnost  na  Uně,  a  r.  1593  ob- 
léhal Sisek,  ale  od  velikého  vojska  pod  Rup- 
rechtem  z  Eggenberka  a  báném  Tomášem 
Erdódym  úplné  potřen.  Veliká  válka  r.  1593 
až  1606  jevila  již  úpadek  moci  turecké.  Voj- 
ska chorv.  vpadla  i  do  dolní  Slavonie,  jejíž 
obyvatelstvo  se  několikráte  pod  domácími 
vůdci  (II ič,  Senčevič,  bratří  Lapsanoviči)  samo 
pozdvihlo  proti  Turkům,  Bán  Ivan  Draskovič, 
generálové  Eggenberg,  Herberstein  a  Jiří  Len- 
kovič  dobyli  některých  úspěchův,  ba  Uskoci, 
usazeni  v  Senji,  zajížděli  až  k  ústí  Neretvy 
a  r.  1596  na  čas  směle  obsadili  Klis.  Při  tom 
se  vyvinulo  veliké  nepřátelství  mezi  Uskoky 
a  BenátČany.  Republika  žádala,  aby  loupeživí 
Uskoci  byli  ze  Senje  vystěhováni.  Hrabě 
Jos.  Rabata  měl  je  r.  1601  pomocí  vojínův 
císařských  ze  Senje  vykliditi,  začal  již  s  po- 
pravami uskockých  náčelníkův,  ale  v  bouři 
z  toho  nastalé  sam  zabit  a  Uskoci  ponecháni. 
Mír  s  Portou  r.  1606  učinil  ztenčování  zbytkův 
Ch-ka  úplný  konec.  Boje  Uskokův  s  Benát- 
Čany vzrostly  pak  ve  válku  mezi  arciknížetem 
Ferdinandem  Štýrským  a  republikou  sv.  Marka 
r.  1615—17,  vedenou  na  Quarneru  i  okolo 
Gradišky.  V  míru  madridském  Ferdinand  (od 
r.  1618  i  král  uherský  a  chorv.)  se  zavázal 
pirátské  lodi  v  Senji  zničiti,  město  obsaditi 
posádkou  toliko  německou  a  Uskoky  pře- 
vésti do  vnitrozemí,  kdež  usazeni  v  ótočci, 
Brinji  a  Žumberku.  Za  30leté  války  Ch.  stálo 
pak  věrně  při  Ferdinandovi  proti  Bcthlenovi 
a  vysílalo  četné  sbory  jízdccké  do  císařských 
vojsk  v  Německu. 

Žerně  za  té  doby  byla  obmezena  na  skrovní^ 
zbytky,  na  »rcliquiac  rcliquiarum  rcgni«.  Hra- 
níte se  táhla  od  Senje  ke  Karlovci  a  k  Siskii 
a  odtud  skrze  zbytky  križevccké  županijc 
k  Dravě.  Turci  drželi  celé  pomoří  mezi  Se- 


356 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


njem  a  okolím  Zadru  a  celou  dnešní  Slavonii; 
sandžaky  Klisj  Krká  čili  Lika  (s  Kninem  a 
Udbinou),  Bihač  a  na  sever  od  Sávy  Požega, 
Cemik,  Orahovica  podřízeny  byly  beglerbegu 
bosenskému,  sandžaky  Osek  a  Šrěm  begler- 
begu budínskému.  Mezimuří  mělo  za  sousedy 
Turky  v  Kaniži.  Hlavní  zaměstnání  obyvatel- 
stva bylo  střežení  hranic  a  válka,  ne-li  veliká 
válka,  tedy  malé  pohraniční  boje,  sváděné 
v  létě  v  zimě  rok  co  rok.  Výstřely  z  dél 
neb  z  hmoždířův  anebo  ohňové  signály  ohla- 
šovaly nájezd  turecký,  jenž  se  zase  oplácel 
octováním  na  pfidě  turecké  a  přinášením 
lupu  a  hlav  tureckých.  Spojení  mezi  hrady 
a  tvrzemi  prostředkovaly  řady  dřevénýcn 
strážnic  (čardaky).  Okolo  tvrzí  se  selo,  žalo 
i  oralo  pod  zbraní.  Vydržováni  stálých  po- 
sádek od  stavův  zemí  vnitrozemskýcti  vedlo 
zvolna  ku  vzniku  Voj  enskéHranice  (chorv. 
Krajina,  obyv.  KrajiŠnici),  zprvu  s  dvěma 
generaláty,  ve  Varaždíně  (později  v  Kopřiv- 
nici) pro  »slavonskou«  hranici  mezi  Dravou  a 
Sávou  a  v  Karlovci  pro  hranici  »chorvatskouc 
od  Kupy  k  moři;  mezi  oběma  uprostřed  byla 
'bánská  hranicě«  na  Kupé  a  proti  Uně,  svě- 
řená stavům  domácím.  V  obou  generalátech 
veškerá  moc  přišla  do  rukou  důstojníků,  nej- 
více šlechticův  z  alpských  zemí;  mezi  veliteli 
vynikali  členové  rodin  Auerspergův,  Herber- 
stcinův,  Ungnadův,  Thurnův  atd.  Pod  sprá- 
vou vojenskou  ubytováni  noví  osadníci,  kře- 
sťané z  Turecka,  usazovaní  na  pustých  ze- 
mích někdy  šlechtických  okolo  hradův  a  po- 
vinní k  službě  vojenské.  Kolonísace  Uskokův 
u  Žumberku  začala  se  od  r.  1530.  Za  války 
koncem  XVI.  stol.  hrnuli  se  do  země  četní 
> Vlaši*  (pravoslavní);  vojenské  úřady  je  ko- 
lonisovaly  a  braly  stále  v  ochranu  proti  po- 
žadavkům Zrinských,  Frankopanův  a  j.,  kteří 
je  chtěli  míti  za  své  sedláky.  Organisace  Vo- 
jenské Hranice  náleží  do  dob  30leté  války. 
>Vlasi<  nechtěli  se  státi  poddanými  šlechti- 
cův ani  přijíti  pod  moc  stavův  chorvatských, 
usilujících  o  obecné  zavedení  vyznání  katoli- 
ckého; oni  chtěli  býti  podřízeni  toliko  sa- 
mému císaři  a  jeho  generálům.  Následkem 
toho  jim  dány  od  císaře  Ferdinanda  r.  1630 
v  Řezné  privilegia  s  právem  volby  knězův 
(náčelníkův)  a  soudcův,  pod  vrchní  autoritou 
čistě  vojenskou.  Sedláci  ze  zemí  panských 
následkem  toho  zhusta  utíkali  na  svobodnější 
zemi  vojenskou,  která  se  po  vytisknutí  zbý- 
vajících na  ní  šlechticův  stala  uzavřeným 
tcrritoriem,  vyňatým  z  pravomocnosti  stavův. 
Vedle  toho  se  selský  lid  z  krajin,  mluvících 
nářečím  čakavským,  stěhoval  ve  stol.  XVI. 
a  XVII.  na  sever,  kde  podnes  sídlí  četní 
Chorvaté  okolo  jezera  Neziderského ,  nad 
Rábou  a  nad  Litavou,  v  Dolních  Rakousích 
a  v  stolicích  šoproňské,  železné,  mošoňské 
a  rábské.  Jiní  vystěhovalci  se  usazovali  již 
od  r.  1520  v  rakouské  části  Istrie. 

Na  půdě  stavovské  zástupcem  krále  vždy 
byl  bán,  často  od  samých  stavův  navržený; 
uváděn  do  úřadu  s  přísahou  před  sněmem, 
s  korouhví  a  žezlem,  a  měl  stálé  »bánské 
vojsko*  1000  jezdcův.   Podbánem,  jejž  jme- 


noval bán,  byl  vždy  velikÝ  župan  záhřebský 
a  križevecký.  Stavové  volili  i  vojvodu  či  ka- 
pitána zemského;  »podkapetán<  spravoval 
»bánskou  hranici*.  Na  sněmích  panovala  ri- 
valita mezi  velmoži  a  nižší  šlechtou,  ale  ne- 
vedla ku  zřízení  dvou  komor.  Způsob  zem- 
ského výboru  bývala  »bánská  konference*. 
Ve  Vídni  stavové  měli  stálého  >agenta*.  Na 
uherský  sněm  chodili  velmoži  chorvatští  co 
členové  tabule  magnátův;  dva  nunciové  sta- 
vův chorvatských  zasedali  v  nižší  sněmovně. 
Uherské  zákony  měly  v  Ch-ku  platnost  jen, 
byly-li  přijaty  od  sněmu  chorvatského  a  schvá- 
leny od  krále.  Odpor  proti  Němcům  sbližoval 
strany  uherské  a  chorvatské;  od  r.  1625  pod- 
bán  chorvatský  zasedal  u  tabule  uherských 
magnátův  a  Chorvaté  účastnili  se  volby  pa- 
latina,  načež  r.  1646  palatinem  zvolen  bán 
chorvatský  hrabě  Jan  Ďraškovič.  S  vojskem 
měli  stavové  neustálé  spory  a  práva  svá  na 
země  Vojenské  Hranice  stále  uváděli  znova 
na  pamět 

Reformace,  dobyvši  velikých  úspěchův 
Y  zemích  alpských,  zejména  u  sousedních  Slo- 
vincův,  vnikla  i  do  Ch-ka.  Bývalý  vojevůdce 
na  hranicích  tiu*eckých  baron  Jan  Ungnad 
(t  1564)   dal  v  Urachu   u  Tubink  tisknouti 

f>rotestantské  knihy  pro  Jihoslovany,  hlaho- 
icí,  cyrillicí  i  latinkou,  přes  25.000  ex.  Hnutí 
tomu  přáli  jmenovité  syn  hrdiny  sigetského 

Íiří  Zrinský,  jenž  v  Nedělišti  v  Mezimuří  za- 
ožil  rovněž  tiskárnu  protestantskou.  Mezi 
německými  a  slovinskými  důstojníky  a  vojáky 
na  pomezí  také  bylo  množství  evangelíkův, 
zejména  v  Karlovci  a  v  Kopřivnici.  Ale  sta- 
vové chorvatští  reformaci  nepřáli;  r.  1609 
vydány  přísné  zákony  na  protestanty  a  do  Zá- 
hřcba  uvedeni  jesuité,  kteří  tam  r.  1628  za- 
ložili kollej  a  r.  1669  akademii.  R.  1649  vy- 
znání katolické  prohlášeno  za  jediné  platné 
v  zemi,  čímž  zamezen  do  země  přístup  jme- 
novité evangelickým  Uhrům,  pravidlo,  od 
kterého  stavové  do  r.  1848  prese  všecko 
úsilí  maďarské  neustupovali.  Nejdéle  drželi 
se  protestante  v  Mezimuří  a  na  Dravě  (do 
r.  1712),  kde  se  šířili  i  na  půdě  turecké 
u  Oseku  (listiny  o  reformaci  vydali  Kostren- 
čič,  posledně  Lopašič.  Starine  sv.  26).  Nový 
živel  náboženský  byli  pravoslavní.  Pád 
Srbska  v  XV.  stol.  vedl  k  silné  kolonisaci 
Srbův  na  statcích  Brankovičův  ve  Srěmu. 
Pravoslavní  (Vlaši)  z  Turecka,  kteří  se  v  sto- 
letí XVI.  přistěhovali  do  území  vojenského 
na  hranicích,  od  doby  Rudolfa  II.  měli  bi-' 
skupa,  jenž  brzo  byl  uniat,  brzo  se  z  unie 
vymknul;  sídlem  jeho  byl  klášter  Marča  u  Iva- 
ničc,  do  r.  1690  církevní  středisko  »Vlachův«* 
v  Ch-ku. 

Ve  válce  30leté  a  pak  ve  válce  s  Jiřím  Rá-,' 
koczym  vyznamenali  se  po  sobě  dva  bánové, 
oba  bratří  z  hrabat  Zrinských,  Mikuláš  a  Petr, 
mužové  nadaní  a  udatní,  zabývající  se  i  lite- 
raturou; Mikuláš  složil  maďarsky  »Sirenu  moře 
Jadranského*  (o  pádu  Sigetu)  a  Petr  ji  pře- 
ložil do  chorvatštiny.  Nabyli  evropské  slávy 
v  nové  turecké  válce  za  císaře  Leopolda  I. 
výpravami  k  Oseku,  Pětikostclí,  Kaniži  atd. 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


357 


a  obranou  nově  založeného  Nového  Zrinu 
na  stuku  Múry  a  Drávy,  ale  oba  marné  se 
ucházeli  o  pomezní  generalát  karlovccký.  Mír 
vabvarský  r.  1664  s  malým  výsledkem  sv\m 
způsobil  velikou  nespokojenost  v  Uhrách 
i  v  Ch-ku.  Mikuláš  Zrinský  ještě  téhož  roku 
zahynul  u  svého  hradu  Cakovce  v  Mezimuří 
při  lovu  na  kance.  Petr  Zrinský,  nyní  bán 
chorvatský,  vešel  ve  styky  s  nespokojenci 
uherskými,  hlavně  s  paíatinem  Vesselényim 
a  Fr.  Nadásdym ;  mladý  Fr,  Rákoczy  byl  zeť 
jeho.  Dávěra  v  pomoc  Francie,  Polska,  Be- 
nátek, Scdmihrad  a  Turecka  vedla  k  zosno- 
vání  velikého  spiknutí  magnátův  uherských 
i  chorvatských.  Není  pochyby,  že  Zrinský 
chtcl  se  prohlásiti  za  samostatného  krále 
chorvatského  pod  vrchností  sultánovou  a  do- 
pomoci  zeti  svému  Rákoczymu  na  knížectví 
sedmihradské  a  uherské,  rovněž  poplatné 
Portik,  a  že  vypravil  proto  i  poselství  do 
Cařihradu.  Srozuměni  byli  s  ním  svak  jeho, 
scnjský  kapitán  hrftbě  Fr.  Krsto  Frankopan, 
a  štýrský  hrabě  Erasmus  Tattenbach.  Spik- 
nutí vyzrazeno,  tím  více,  poněvadž  hrabata  Er- 
dódy  s  malou  šlechtou  chorvatskou  byli  pro- 
tivnici Zrinských.  Císařská  vojska  vtrhla  do 
Ch-ka  a  Zrinský  29.  března  r.  1670  sesazen 
2  bánství  chorvatskou  proklamací  (»da  ic  grof 
Pctar  Zrinski  nevernik  postál  naše  kruncc 
atd  ).  Bez  nejmenšího  odporu  zanechali  Zrin- 
ský a  Frankopan  všeho  boje  a  ujeli  do  Vidné, 
kde  zatčeni;  po  delším  processu  dne  30.  dub. 
r.  1671  mečem  popraveni  ve  Vídeňském  No- 
vém městě.  Statky  obou  posud  nejmocnějších 
rodin  v  zemi  konfiskovány  a  přivtéleny  k  vo- 
jenskému území.  Generál  Hcrbcrstein  snažil 
se  potom  o  úplné  zrušení  bánské  důstojnosti, 
ale  marně;  dostala  se  protivníku  Zrinských, 
hraběti  xMik.  Erdódymu  (1674—93).  V  Uhrách 
hnutí  to  vedlo  k  delším  bojům,  ve  kterých 
Turci  co  knížete  uherského  podporovali  Ťó- 
kolyho,  druhého  manžela  dcery  Petra  Zrin- 
ského. 

Vilika  válka  r.  1683—99  vedla  k  vypuzení 
Turkův  z  valné  části  starého  Ch-ka;  vykli- 
iL-ni  (od  r.  1684)  z  dolní  Slavonie,  na  kterou 
se  od  té  doby  vždy  více  obmezovalo  staré 
jméno  Slavonie,  a  ze  Srě.nu,  rovněž  i  na 
západě  (od  r.  1685)  z  Liky  a  Krbavy.  Vojska 
chorv.  vedl  bán  Erdódy  s  účastenstvím  do- 
mácího duchovenstva;  r.  1689  františkán  Luka 
Imbrišimovič  s  povstalci  porazil  Turky  u  Pože- 
gy  a  twiňský  farář  Marko  Mesid  operoval  vedle 
vojsk  císařských  v  Líce.  R.  1690  přistěhovaly 
se  po  obratu  v  Srbsku  tisíce  Srbův  pod  pec- 
ským  patriarchou  Arsentjem  Černojevidem  do 
j. žních  Uher,  do  Slavonie  a  do  Srému,  zprvu 
dočasně,  ale  pak  trvale.  Od  císaře  Leopolda  I. 
obdařeni  velikými  výsadami  a  patriarchovi 
jejich  dána  pravomocnost  nad  všemi  pravo- 
slavnými i  v  celé  Vojenské  Hranici.  Poslední 
veliká  výprava  té  války  byl  nájezd  prince 
Eugcna  r.  1697  z  Oseku  do  Karíovcův.  Sta- 
vové chorvatští  již  během  války  požadovali 
posunutí  vojenského  území  ku  předu  a  ode- 
vzdání staré  hranice  správě  zemské.  Vskutku 
dosazena  županijská  správa  r.  1691  v  Lice, 


r.  1697  v  Slavonii,  ba  v  Oseku  od  stavův 
jmenován  druhý  podbán  pro  Slavonii,  ale 
posléze  zůstaly  veškeré  nové  dobyté  krajiny 
pod  správou  cis  komory  nebo  vojenskou. 
Mírem  uzavřeným  v  Srěmských  Karlovcích 
r.  1699  Rakousko  nabylo  Slavonie,  Srěmu 
(kromě  cípu  okolo  Zemunu,  uzavřeného  ča- 
rou přes  Slankamen,  Rumu  a  Ladjarak),  Liky 
i  Krbavy  do  nového  troj  mezí  s  Benátčany. 

7.  Chorvatsko  r.  1699—1791.  Po  velikém 
rozšíření  hranic  říšských  stavovské  Ch.  prose 
všecky  sliby  a  reklamace  zůstalo  obmezeno 
na  dosavadní  svůj  rozsah,  na  županije  zá- 
hřebskou, križeveckou  a  varaždínskou,  coŽ 
mělo  i  na  politický  jeho  rozvoj  neblahý  vliv. 
V  Slavonii  málo  zemí  mohlo  býti  vráceno 
rodinám  šlechtickým  nebo  duchovenstvu  dle 
práv  z  doby  předturecké.  Za  to  usazeni  na 
komorních  dominiích  nové  rodiny:  římští 
Odescalchi,  příbuzní  papeže  Innocence  XI. 
(v  Iloku).  Carařfa,  Collorodo,  Kufstein,  Peja- 
čevidi  (původem  z  Bulharska),  Prandau,  Trenk 
(v  Pakraci)  a  j.  Srěmské  katolické  biskupství 
obnoveno,  ale  spojeno  s  bosenským  a  obda- 
řeno skvělými  pozemky  okolo  starého  Dja- 
kova.  Hranice  db  Sávy  zůstala  pod  správou 
nového  třetího  generalatu  v  Oseku.  Podobné 
vládla  v  Lice  a  Krbavě  dílem  cis.  komora, 
dílem  generálové  karlovečtí.  Stavovské  Ch. 
po  zabrání  statkův  Zrinských  a  Frankopanův 
na  západě  nemělo  ani  přístupu  k  moři; 
v  tamním  komorním  territoriu  dal  cis.  Karel  VI. 
r.  1727  zříditi  přístav  v  Kraljevici  a  stavěti 
silnici  (Karolinska  cesta).  V  Slavonii  dosazen 
ještě  před  ukončením  války  uniatský  biskup 
v  Pakraci,  avšak  proti  Srbům  se  neudržel. 
Po  smrti  biskupové  (1704)  patriarcha  Arsenij 
koupil  jeho  dům  a  dosadil  tam  svého  biskupa. 
Pravoslavní  měli  pak  mezi  Sávou  a  Dravou 
biskupy  v  Pakraci,  v  Kostajnici  a  v  Plaškém 
u  Karlovce;  Arseniiovi  samému  dán  statek 
Dalja  u  Oseku.  Záležitosti  své  rozhodovali 
pravoslavní  na  svých  kongressech,  které  se 
později  scházely  v  Srěmských  Karlovcích. 
Vojenská  Hranice,  která  r.  1734  od  prince 
Hildburghausenského  znovu  organisována  co 
zvláštní  císařské  territorium  s  aomácími  po- 
sádkami, bez  cizího  vojska,  ode  dvora  vysoce 
ceněna  jako  živá  hradba  proti  Turkům  a  spo- 
lehlivá opora  proti  každému  hnutí  v  Uhrách 
nebo  Ch-ku.  V  stavovském  Ch-ku  zemská 
správa  zatím  byla  v  úpadku.  Bánové,  z  části 
Maďaři,  často  zároveň  spravovali  vysoké  úřady 
v  jiných  zemích  a  zřídka  přicházeli  do  Ch-ka 
(jako  Jan  Palffy  r.  1704—32  a  Karel  Batthy- 
ányi  r.  1742—56).  Magnáti,  mezi  nimiž  bylo 
již  mnoho  cizincův,  málo  žili  v  zemi,  nesná- 
šeli s  í  s  nižší  šlechtou  a  nepřicházeli  na 
snémy  zemské,  zasedajíce  toliko  při  magnát- 
ské  tabuli  uherské.  Za  povstání  Rákoczyova 
(1704 — 11)  Ch.  včrnč  vytrvalo  na  straně  cí- 
sařské a  vpády  Uhrův  odrazilo.  Ch.  pak  již 
r.  1712,  první  z  rakouských  zemí,  přijalo 
pragmatickou  sankci.  V  turecké  válce 
r.  1716—18  Numan  Čuprilid  uhájil  pomezí 
bosenské  proti  vojskům  rakouským,  ale  v  míru 
Požareveckém  r.  1718  Turci    přinuceni   po- 


358 


Chorvatsko  a  Slavónsko  (dějiny). 


stoupili  celý  pravý  břeh  Sávy  od  Uny  aŽ 
k  Driné.  Ve  válce  r.  1737—39  princ  flild- 
burghausensk^  mamČ  obléhal  Banjaluku,  na- 
čež mírem  Bčíehradským  r.  1739  hranicí  pro- 
hlášena zase  Sáva. 

Důležité  proměny  nastaly  za  císařovny 
Maric  Terezie.  Selská  bouře  v  Slavonii  proti 
pánům  a  komoře  vedla  k  inkorporaci  Slá- 
vo nic  (bez  vojenských  pomezních  krajin) 
k  Ch-ku  r.  1745,  totiž  tří  županijí,  srěmské, 
virovitické  a  požežské,  avšak  tyto  županije 
zřízeny  dle  způsobu  uherského,  finanční  správa 
jejich  podřízena  kanceláři  uherské  a  nad  to 
celý  tento  nový  kraj  zůstal  oddělen  od  ci- 
vilního Ch-ka  tcrritoriem  vojenským  (okolo 
Belovaru).  Vojenská  Hranice  (do  1746)  roz- 
dělena na  territoria  zvláštních  pluků  v,  pra- 
porů v  a  setnin;  stará  samospráva  pomezních 
vojínův  zrušena,  na  místo  vojvod  a  knězův 
administraci  přejali  důstojníci  a  na  místo  do- 
mácího jazyka  šířena  němčina  (školy  hrani- 
čářské od  r.  1775).  Zavádění  uniforem  místo 
krojův  vedlo  k  bouři  r.  1746  u  Brinje  a  v  Lice. 
Stavové,  aby  zmenšili  své  útraty,  odevzdali 
pak  r.  1749  i  >bánskou  hranici*  vojenské 
správě  (zřízena  ve  2  plukj),  ponechavše  si 
právo  navrhovati  vyšší  důstojníky.  Brzo  se 
strhly  spory  Ch-ka  s  Uhry  o  Slavonii,  jcŽ  se 
pak  vlekou  do  XIX.  stol.  Chorvati  navrho- 
vali, aby  k  dvěma  dosavadním  »nunciům< 
chorvatským  na  sněmu  uherském  přidán  byl 
třetí  pro  Slavonii,  ale  r.  1751  ustanoveno,  že 
slavonské  županije  mají  vysílati  tři  poslance 
přímo  na  sněm  uherský.  Slavonie  arci  ne- 
měla domácí  šlechty ;  úřadv  tam  zastávali  při- 
stěhovalí Uhři,  Chorvaté  a  Němci.  Spory  mezi 
uniaty  a  pravoslavnými  vedly  po  nové  bouři 
v  gcncralátu  varaždínském  r.  1754  k  tomu, 
že  klášter  Marča  odňat  oběma  stranám  a  dán 
piaristům;  počet  uniatův,  jejichž  biskup  po- 
sléze r.  1777  umístěn  v  Knžcvci,  beztoho  se 
neustále  ztenčoval.  Spolu  obrácen  Bclovar 
v  novou  pevnost  >Novv  Varaždín*  se  sídlem 
generála  ^Varaždínské  hranice*.  Roku  1755 
strhla  se  v  Ch-ku  selská  bouře;  sedláci  chtěli 
míti  takovou  svobodu,  jaku  hraničáři,  pobí- 
jeli pány,  vypalovali  jejich  dvory  a  sebravše 
pod  JNlich.  Kusicern  do  20.000  mužův,  táhli 
již  na  Záhřeb.  Vojsko  šlechtické,  vedené  od 
podbána  Jana  Raucha,  je  rozprášilo,  ale  pak 
se  dopouštělo  takových  ukrutnoslí,  že  tím 
vliv  šlechty  u  dvora  úplně  podkopalo.  Hrabě 
Mich.  Althan  vedl  co  kommissař  císařovnin 
vyšetřování  proti  šlechtě;  Rauch  a  podžupan 
Rafaj  sesazeni,  selská  robota  (17óo)  retTulo- 
vána  a  celá  zemská  správa  reformována.  Ve- 
licí župani  nadále  jmenováni  ne  od  bána,  ale 
od  krále;  zavedena  reor^^anisace  županijí  se 
sjezdy,  na  nichž  každého  třetího  roku  šlechta 
úředníky  své  znovu  volila  (restauraci] a). 
Vláda  pak  přímo  korrespondovala  s  župani- 
jemi,  potřebujíc  sněmů  v  nanejvýš  jen  k  od- 
hlasování daní  a  vojska.  Censura,  posud  sta- 
vovská, přešla  do  rukou  vlády  vídenské. 
V  r.  1767-— 79  zemi  spravovala  »bánská  rada 
království  Chorvatska,  Slavonie  a  Dalmácie* 
způsobem  moderním,  se  značným  úspěchem ; 


posléze  zrušena  agitacemi  chorvatských  sta- 
vů v  i  Uhrův,  načež  Ch.  postaveno  pod  vrchní 
dozor  místodržitelské  rady  uherské.   Tehda 
založena   i  právnická   akademie    v  Záhřebe, 
I  některá    ^mnasia    a    první    obecné    školy. 
j  R.  1776  cis.  Marie  Terezie  vrátila  Ch-ku  ra- 
I  kouské  Přímoří  co  novou  županiji  »severiii- 
skou«;    obsahovala  území  staré  íupy  vino- 
dolské  a  měla  středisko  své  v  Rjece,  která 
po  stoletích   zase  oddělena  od  zemí  vnitro- 
rakouských.    Od  té  doby  začínají  se  styky 
Rjeky  s  Uhry.    Ostatek  Přímoří  se  Scnjem 
přidělen  k  Vojenské  Hranici. 

Císař  Josef  ÍI.,  jenž  často  osobné  projel 
Ch-kem  a  Voj.  Hranicí,  jal  se  zaváděti  úplnou 
centralisaci.  Toleranční  patent  r.  1781  učinil 
konec  nadržování  uniatům  od  úřadův  vojen- 
I  ských.  R.  1784  začalo  se  zaváděním  němčiny 
i  na  místo  obvyklé  latiny  v  celé  úřední  admini- 
straci, za  velikého  odporu  županijí  uherských 
a  chorvatských.    Brzo  (1785)  županijské  zří- 
zení zrušeno  a  země  rozdělena  na  kraje  pod 
cis.  kommissaři ;  Rjeka  s  okolím  organisována 
jakožto  » uherské  littorale«  se  zvláštním  gu- 
bernatorem.    V  soudech   místo  Verbóczyho 
>Tripartitum€  uváděno  nové    právo,   něme- 
cky sepsané;  užitím  důstojnictva  začato  s kata- 
strálním spisováním  pozemkův.  Veliký  dojem 
učinil  patent  o  emancipaci  sedlákův  (1785). 
Báném  byl   maďarský  evangelík  Frant.  Bal- 
laša,  v  zemi  nenáviděný.  V  Záhřebe,  v  Sisku 
a  v  Karlovci  utvořily  se  i  lóže  svobodných 
zednářův.  Za  turecké  války  r.  1788—91  Lau- 
don,  nežli  byl  jmenován  vrchním  velitelem, 
dobyl  na  půdě  bosenské  Dubice,  Nového  a 
Brebiru;  v  míru  svištovském  (1791)  pak  hra- 
nice jen  nepatrné  regulována  na  Uně,  kde 
Rakousko  konvencí,  uzavřenou  r.  1799  v  i)u- 
bici,  obdrželo  tvrz  C'etin  asi  s  50  km-.  Jitření 
v  zemích  uherských  pohnulo  císaře,  aby  tři 
týdny   před   smrtí  poč.  r.  1790   povolil  uve- 
clení  veškeré  správy  v  Uhrách  a  v  Ch-ku  na 
stav,  jaký  byl  před  r.  1780.  Restaurace  staré 
I  konstituce   a   šlechtických   práv  byla    všude 
bouřlivá    V  Ch-ku  jevil  se  všude  enthusias- 
111  US  pro  Uhrv,  spojený  s  nenávistí  proti  Něm- 
cům. Bán  Baflaša  tajné  utekl  a  jeho  nástupce, 
hrabe   Jan    Erdódy,    slavnostně    installován. 
Spolek  s  Uhry  vedl  šlechtice  chorvatské  ke 
kroku  pro  né  škodlivému,  jímž  dán  bvl  pod- 
nět k  ústavním  konfliktům  mezi  Uhry  a  čh-kem 
v  XIX.   stol.    Důvěřujíce   v  podporu  Uhrův 
'■  pil    obraně    šieclUických    zemských    práv    a 
I  sami  st-.be  pokládajíce  za  příliš  slabé,  oběto- 
;  váli   dávnou    svu>u   rovnoprávnost   s   Uhry  a 
'svolili  k  tomu,  aby  bán,  od  stavův  chorvat- 
■  skvcli  navrhovaný,  byl  podřízen  uherské 
I  místodržitelské  radé  (consiUnm  locumte- 
;  ucuti.Tlc)   |.)0(l  palatiiu;ni,  a  sice  tak  dlouho, 
I  až  budou  1  ty  chorvatské  země,  které  se  nalé- 
zají v  držení  lienátóanuv  a  Turkův,  připojeny 
,  k  vlasti  i  až  bu<]e  i>ři  větším  počtu  županiji 
možno   zaříditi    zvláštní   samostatnou  správu 
pro  Ch.  I  zvyšo vám  ;i  zmenšování  daní 
Ch-ka    ponecháno    uherskému   snému, 
:  avšak  to  se  díti  mělo  vždy  ve  zvláštním  od- 
I  dílném  artikulu  (179»»;.  Sněm  uherský  návrhy 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (déjiny). 


359 


ty  přijal.  V  Uhrách  se  tehda  již  silnč  jevilo 
národní  hnutí  maďcirské,  kdežto  v  Ch-ku 
smysl  pro  domácí  národnost  ještě  nedospěl 
k  náležité  platnosti.  Císař  Leopold  II.  se  proti 
požadavkům  staváv  uherských  ohradil  pod- 
porováním Srbův  (illyrská  kancelář).  Brzo 
začali  Madáři  zápas  o  nahrazení  posavadního 
úředního  jazyka  latinského  jazykem  maďar- 
ským ;  maďarština  stala  se  předmětem  povin- 
ným na  školách  uherských  a  (od  1802)  ne- 
povinným i  na  školách  chorvatských.  O  za- 
vedení maďarštiny  do  úřadův  v  samém  Ch-ku 
mluvilo  se  na  sněme  v  Prešpurku  jiŽ  r.  1811. 
8.  Doba  státoprávních  boiův  s  Uhry 
r.  1790—1848.  Francouzská  lllyrie  (1809 
až  1813)  a  jihoslovanský  »illyrismus€ 
r.  1830—48.  Války  Napoleonské  za  císaře 
Františka  brzo  zasáhly  do  Ch-ka.  Vojska 
Voj.  Hranice  pohybovala  se  na  všech  veli- 
kých bojištích  a  nad  to  po  Uhrách  a  Ch-ku 
šlechta  vyzbrojovala  jízdecké  sbory  své  >in- 
surrekce«.  Po  pádu  republiky  Benátské  r.  1797 
Rakousko  dostalo  benátskou  část  Istrie, 
Quarnerské  ostrovy  a  Dalmácii.  Přání,  aby 
Dalmácie  připojena  byla  k  zemím  chorvat- 
ským, od  vlády  odmítnuto.  R.  1805  Dalmácii 
přejali  Francouzi.  Ve  válce  r.  1809  bojováno  i  na 
Velebitu  mezi  Francouzi  pod  generálem  Mar- 
raontem  a  hraničářskými  vojsky  rakouskými. 
Francouzi  navedli  Bosňáky,  aoy  (v  dubnu) 
přepadli  Cetin  a  pustošili  okolí;  další  po- 
kroky jejich  zastavila  chorvatská  zemská  voj- 
ska, shromážděná  od  bánského  náměstka, 
biskupa  Maximiliána  Verhovce.  V  květnu 
Marmont  po  bitvě  u  Gospice  (21.  května)  ob- 
sadil Senj  a  Rjeku  a  odtud  spěchal  k  Vídni; 
zatím  generál  Kneževic  vrazil  z  Ch-ka  znovu 
až  před  Zader.  V  míru  vídeňském  17.  října 
1809  Francie  obdržela  chorvatské  území  až 
k  Sávě.  Zřízeny  ^provinces  illyriennes«, 
podřízené  přímo  pod  Francii,  s  generálním 
guvernérem  sídlícmi  v  Lublani  (1809—1813). 
Francouzská  lllyrie  rozdělena  na  7  provin- 
cii, mezi  nimiž  byla  i  Croatic  civile  (Kar- 
lovác,  Rjeka  a  Quarnerské  ostrovy)  a  Croa- 
tiemilitaire  (středisko  v  Gospiči).  Hranice 
na  Sávě  nalézala  se  před  samými  branami  Zá- 
hřeba,  jenž  zůstal  Rakousku.  Francouzi  za- 
ujímali jen  vyšší  úřady;  ostatní  úředníci  byli 
tuzemci.  Zavedeny  francouzské  zákony  (code 
Napoleon),  stavěny  silnice,  zřizovány  četné 
školy,  zrušeny  cechy  a  roboty  atd.  Nespoko- 
jeny s  novým  panstvím  byly  šlechta  a  ducho- 
venstvo, ztrativše  dosavadní  privilegované 
postavení.  Úřadovalo  se  francouzsky,  latin- 
sky a  chorvatsky,  v  Pomoří  také  italsky. 
Těžké  byly  vojenské  povinnosti ;  vojska  místní 
(pluky  chorvatské,  pluk  >illyrský«  a  chor- 
vatští husaři)  voděna  i  na  daleká  bojiště, 
r.  1812  i  na  Rus.  Na  jaře  r.  1810  Marmont 
s  6000  muži  za  12  dní  vyklidil  Turky  z  Ce- 
tinu  a  vzetím  Bihače  jim  dal  naučení  o  za- 
chovávání dobrého  sousedství;  po  opětném 
přepadení  Cetinu  v  dubnu  1813  generál  Jea- 
nin  Bosňáky  znovu  odehnal.  V  rakouské  části 
Ch-ka  za  Sávou  hledělo  se  na  francouzskou 
lllyrii  s  nedůvěrou;  hranice  pečlivě  střežena, 


soukromé  listy  otvírány  a  pocestní  od  po- 
licie hlídáni,  v  srpnu  1814  generál  Radivo- 
ievic  obsadil  francouzské  Cn.  bez  nesnází, 
hraničáři  všude  přešli  a  rakouská  vojska 
vtrhla  znovu  do  Dalmácie.  Vojenská  Hranice 
obnovena,  jak  byla,  ale  civilní  části  zůstaly 
r.  1814—22  co  rakouská  lllyrie  spojeny  v  ic- 
den  celek  pod  správou  sídlící  v  Lublani.  Na 
místo  starých  domácích  úředníkův  přišla  bu- 
reaukratie  německá;  také  v  civilním  Ch-ku 
zavedena  policejní  vláda,  aniž  se  svolával 
sněm.  Stavové  chorvatští  protestovali  i  šlechta 
francouzských  krajův  odpírala  přísahu  v  žá- 
dané formě,  až  r.  1822  obnoveno  Županijské 
zřízení  a  celý  stav,  jaký  byl  před  francouz- 
skou okkupací.  Když  pak  r.  1825  po  dlouhé 
přestávce  zase  svolán  uherský  i  chorv.  sněm, 
vypukl  urputný  boj  mezi  Madary  a  Chorvaty. 
Maďaři  v  požadavcích  svých  podporováni  b^li 
slabostí  a  nesvorností  Choř  vatu  v,  majíce 
četné  stoupence  mezi  šlechtou  chorvatskou 
a  jmenovitě  mezi  Slavonci.  Prohlašujíce  zemé 
chorvatské  za  země  dobyté  {partes  subjugatae), 
chtěli  dekretovati  zavedení  maďarštiny  za 
úřední  jazyk  v  Ch-ku.  Poslové  chorv.  sněmu 
hájili  svůj  poměr  k  Uhrám  co  dobrovolnou 
konfederaci  {regna  soda),  zastávali  se  staré 
latiny  co  úředního  jazyka  a  našli  podporu 
u  cis.  dvora;  odtud  trvalo  v  Ch-ku  poře- 
kadlo: aula  est  pro  nobis.  Ale  přece  povolili 
(1827)  zavedení  maďarštiny  za  povinný  před- 
mět na  svých  gymnasiích,  kdežto  jazyk  chor- 
vatský teprve  r.  1832  přednášen  co  předmět 
na  právnické  akademii,  v  gymnasiích  posud 
nemaje  přístupu.  Historická  práva  Ch-ka 
hájily  latinské  brošury,  z  nichž  vynikal  spis 
Kuševičův  {Jura  munkipalia  1830).  Mezi  mladší 
intelligencí  se  jevily  začátky  nového  politi- 
ckého a  literárního  hnutí,  které  se  opíralo 
o  novou  ideu  Slovanstva  a  směřovalo  ku 
sjednocení  všech  jihoslovanských  plemen, 
majících  potud  pouze  lokální  literatury  (viz 
Jihoslované).  V  čele  stál  mladý  právník, 
šlechtic  Ludvík  Gaj  z  Krapiny.  Ze  starší 
generace  vynikal  starý  hrabě  Janko  Draš- 
ko  vid,  důstojník  z  doby  Laudonovy  a  z  válek 
Napoleonských,  jenž  v  důležité  brošurce,  se- 
psané nářečím  štokavským,  r.  1832  žádal  nejen 
inkorporaci  Hranice  a  Rjeky,  jak  se  to  na 
sněraich  činilo,  ale  i  zřízení  samostatného 
královského  místodržitelství  pro  Ch.  a  uve- 
dení národního  jazyka  > veliké  lllyrie*  do  ve- 
řejné správy.  Za  nového  bána  barona  Fr. 
Vlašiée  na  sněme  r.  1832  uloženo  poslům 
chorvatským,  aby  v  případu  vystoupili  ze 
sněmu  uherského;  stavové  chtěli  návrat  věcí, 
jak  byly  před  r.  1790  za  Marie  Terezie,  a 
chtěli  pro  sebe  samostatnost,  jakou  vedle 
Uher  mělo  Sedmihradsko.  Na  sněmu  uher- 
ském r.  1833—36,  kde  Maďaři  zjevně  usilo- 
vali o  proměnu  starého  státu  uherského  v  ná- 
rodní stát  maďarský,  zástupci  chorvatští,  pře- 
devším hr.  Draškovié,  Ludvík  Bedekovid  a 
Štěpán  Ožegovič,  bojovali  proti  požadavkům 
Uhrův  o  Slavonii  a  o  Přímoří,  o  uvedení  maďar- 
štiny do  veřejné  správy  v  Ch-ku  a  o  zvýšení 
dani.  Od  poč.  r.  1835  vydával  Gaj  v  Záhřebe; 


3G0 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


první  politický  list,  chorvatsky  psanj-,  »Novine 
horvatskec  a  jejich  přílohu  >Danicanorvatska, 
slavonska  i  dalmatinska«,  místním  nářečím 
kajkavským;  jeho  redakce  byla  střediskem 
nadšených  mladých  vlastencův,  jako  byli  Ra- 
kovac,  Vukotinovič,  Pavel  Štoos,  bratří  Ma- 
žuraniči,  Babukič  a  j.  Po  nastolení  cis.  Ferdi- 
nanda Maďaři  na  snčmě  r.  1833  žádali,  aby 
i  v  Ch-ku  na  gymnasiích  jen  čtení  a  vyklá- 
dání klassikův  v  nižších  třídách  se  dělo  la- 
tinsky a  vyučování  ve  vyšších  třídách,  ve 
lilosofii  a  v  právech  aby  se  dalo  již  jen  ma- 
ďarsky. Rovnéž  se  mčli  úředníci  do  10  let 
naučiti  madkrsky.  Návrhy  tyto,  vycházející 
z  neznalosti  zemé,  v  níž  nebylo  obyvatelstva 
maďarsky  mluvícího,  v  tabuli  magnátův  tři- 
krát zavrženy  a  teprve  po  čtvrté  přijaty,  ale 
po  protestech  Chorvatů  nedošly  královského 
stvrzení.  Chorvaté  houževnaté  hájili  starou 
latinu;  intelligence  iejich  arci  lépe  uměla  la- 
tinsky nebo  německy  než  chorvatsky  a  ne- 
snadno se  mohla  odhodlati  k  povýšení  chor- 
vatštíny  na  týž  stupeň,  na  jaký  Maďaři  po- 
výšili svůj  jazy^k.  Mladší  vlastenci,  vedení 
starým  hrabětem  Draškovičcm  a  mladým 
Gajem,  hleděli  proti  Uhrům  postaviti  větší 
celek  než  bylo  malé  Ch.  Cíl  jejich  snah  bylo 
spojení  všech  jižních  Slovanův,  Slovincuv, 
Chorvatův,  Srbův  i  Bulharův,  pod  jménem 
Illyrův  s  jednotným  literárním  jazykem; 
na  to  vliv  měly  i  theorie  o  prabydlitelství 
Slovanův  a  o  původu  jejich  od  starověkých 
Illyrův  římské  doby.  Za  spisovný  jazyk  při- 
jato, pod  vlivem  staré  dubrovnicícé  poesie, 
nářečí  štokavské,  obecně  mluvené  v  Slavonii, 
Srěmu  a  největší  části  Voj.  Hranice.  Gaj 
zformoval  i  pravopis  dle  vzoru  českého.  Ga- 
jův  list  vycnázel  pak  r.  1836—43  co  >Ilirske 
Národně  Novine«  a  příloha  jeho  co  >Danica 
ilirska*.  Všecka  mládež  byla  na  straně  nového 
směru,  zejména  všechno  mladší  duchovenstvo. 
Střediskem  ruchu  národního  stala  se  »čitao- 
nicac  (1838)  v  > národním  domě*  v  Záhřebe, 
z  níž  vyšlo  i  založení  >Matice  illyrské*,  ho- 
spodářské společnosti  atd.  Divadelní  před- 
stavení v  národním  jazyku  spolu  s  poesií  a 
hudbou  byly  důležitou  podporou  vlastene- 
ckého rucnu.  Odpor  proti  jménu  Illyrův  jevil 
se  u  Srbův  (Th.  Pavlovic,  Subotič  atd),  kteří 
jméno  srbské  navrhovali  za  společný  národní 
název.  Maďaři  vinili  lllyry,  že  slouží  jen  ví- 
deňskému absolutis.-nu ;  brzo  jim  vyčítali  pan- 
slavismus a  styky  s  Rusy,  jmenovitě  když 
r.  1845  národní  jazyk  v  Ch-ku  konečně  s  po- 
volením královským  uveden  na  gymnasia  a 
na  akademii  co  povinný  předmět.  Za  těchto 
státoprávních  bojův  málo  pozornosti  vzbu- 
zovaly malé  hraniční  potyčky  s  muhammedán- 
skými  Bosňáky;  r.  1835  Rakousko  na  čas 
obsadilo  Vakuř  a  vyslalo  generála  Rukavinu 
na  malou  výpravu  přes  hranice  a  r.  1845  se 
pozdější  bán  Jelačič  vyznamenal  co  plukovník 
1.  bánského  pluku  v  Šarvátce  u  Pozvizdu 
9.  července.  Na  sněmu  uherském  r.  1839—40 
ustanoveno,  že  jazyk  maďarský  má  býti  uve- 
den nejen  do  škol  a  úřadův,  ale  i  do  vojska, 
do  matrik,  do  kázání,  ale  král  odmítl  rozšíření 


zákona  i  na  Ch.  Po  r.  1840  stály  v  Ch-ku 
proti  sobě  dvě  strany,  lily  rove,  okázale 
nosíce  »illyrský€  kro],  měli  více  opory  mezi 
měšťanstvem  a  hnuti  jejich  mělo  jistý  ráz 
demokratický,  moderní.  Proti  nim  stálí  »M  a- 
ďaroni«,  majíce  v  čele  také  jednoho  hra- 
běte Draškoviče  (Alexandra),  šlechtická  to 
strana  »chorvatsko-uherská«,  hájící  stará  kon- 
stituční  a  šlechtická  práva,  úřední  latinu,  lite- 
rární kajkavštinu  a  jméno  Chorvatův  proti 
novému  jménu  Illyrův.  Ale  ve  středu  svém 
neměli  dost  mužův  vzdělaných,  nestarali  se 
o  hájení  svého  směru  novinami  neb  knihami 
a  nepodporovali  hynoucí  lokální  literaturu 
kajkavskou  proti  nové  Štokavštině.  Hlavni 
opora  jejich  byla  župa  turopoliská  se  svými 
selskými  šlechtici,  z  nichž  málo  který  uměl 
čísti.  Od  r.  1842  obdrželi  Illyrové  vrch  v  žu- 
pan ijích.  R.  1843  nastal  pro  ně  nepříznivý 
obrat  shora.  Biskup  Hauíik  sesazen  z  bán- 
ského náměstnictví  a  za  bána  dosazen  hrabe 
Fr.  Haller.  Jméno  Illyrův  úředně  zakázáno  a 
censura  zostřena.  Na  sněmu  r.  1843  historik 
Kukuljevič  poprvé  mluvil  ne  latinsky,  ale 
»illyrsky« ;  potom  na  uherském  sněme  v  Preš- 
purku  Maďaři  zapovídali  zástupcům  chorvat- 
ským mluviti  i  latinsky  chtějíce,  aby  řeči  své 
přednášeli  maďarsky.  Turopoljští,  jejichž  žu- 
pan (comes)  Ant.  Josipovid  na  sněmích  uher- 
ských houževnatě  držel  s  Maďary,  chtěli 
všichni  jednotlivě  míti  právo  zasedati  na 
zemském  sněmu;  požadavek  ten  podporoval 
i  Košut  v  řečích  na  kongregaci  pcŠtské  sto- 
lice. Po  krvavé  srážce  stran  28.  července 
1845  při  >restauracic  přišla  županije  záhřebská 
do  rukou  Maďaronův  a  Turopoljcův;  avšak 
adresse  Turopoljcův,  kteří  neuznávali  chorv. 
sněm  a  chtěli  přímo  volit  do  uherského  sněmu, 
dostalo  se  ostré  odpovědi  z  kanceláře  krá- 
lovské. Sněm  chorvatský  v  září  1845  žádal 
pro  Ch.  zvláštní  místodržitclskou  radu,  jaká 
byla  za  Marie  Terezie  a  jaká  tehdáž  agitacemi 
samých  Chorvatův  byla  zrušena,  dále  o  po- 
výšení biskupa  záhřebského  na  arcibiskupa, 
akademie  na  universitu,  slovem  o  samostat- 
nost od  Uher.  Na  místě  Hallerově  bánským 
zástupcem  stal  se  zase  biskup  HauHk.  Ďne 
23.  října  1847  sněm  k  návrhu  Ivana  Kuku- 
Ijeviče  jednohlasně  se  prohlásil  pro  zavedeni 
národního  jazyka  do  všech  škol  a  úřadův. 
Na  následujícím  uherském  sněme,  kde  věc 
Ch-ka  hájil  jmenovitě  Metellus  Ožegovid, 
požadavky  Maďarů  oproti  Chorvatům  vyslo- 
veny ještě  ostřeji  a  Ch-ku  upírána  i  auto- 
nomní práva.  KJk. 

Bouřná  doba  let  1848  a  1849  znamenala 
pro  Ch.  snahu  o  uskutečnění  programmu 
illyrského.  Proti  Vídni  i  proti  Prespurku- 
Pešti  obracelo  se  veřejné  mínění,  vzpírajíc 
se  tu  proti  maďarismu,  tam  proti  moci  abso- 
lutistické. Současně  co  uherský  sněm  v  Preš- 
purce  březnovými  zákony  kladl  základ  no- 
vým poměrům  v  Uhrách,  změnila  se  v  Záhřebe 
20.  března  župní  hromada  ve  velké  národní 
shromáždění  chorvatské,  které  se  usneslo 
hájiti  práva  Ch-ka,  S-ka  a  Dalmácie  ve  smyslu 
illyrského    programmu,   žádajíc  za  doplnění 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


361 


iich  chorvatskými  a  slovinskými  zeměmi  ra- 
kouskými a  majíc  na  mysli  zřízeni  velkého 
jtlioslov^aiského  celku.  DaHí  usnesení  platila 
svobodě  tisku,  slova  a  shromažďování,  kon- 
stituci se  sněmem,  jemuž  by  chorvatská  vláda 
byla  odpovědna.  Ježto  od  odstoupení  bán- 
ského tóstupce  Hallera  hodnost  nejvyššího 
správce  země  byla  uprázdněna,  zvolen  ogu- 
linský  plukovník  Josef  Jelačič  báném 
chorvatským.  Do  Vídně  vypravena  depu- 
tace 400  členů  v  národních  krojích,  s  pra- 
porv  a  hudbou,  aby  žádala  za  potvrzení  volby 
jela^čovy  a  požadavků  národních.  Než  stihla 
do  Vídně,  byl  Jelačič  od  panovníka  jmenován 
báném  a  14.  dubna  ujal  se  veřeiné  moci 
v  Záhřebe,  téhož  dne,  kdy  uherská  vláda  sídlo 
své  přeložila  z  Prcšpurku  do  Pešti.  Bán  zřídil 
národní  výbor,  jehož  p>omoci  zavedl  pravi- 
delný vývoj  vládních  a  veřejných  poměrů. 
Robota  byla  zrušena,  národní  obrana  zřizo- 
vána a  zb3^ky  maďarské  moci  vyhlazovány. 
Místa  ve  veřejné  správě  zaujali  Dlyrové. 
Města  a  župy  vracely  maďarské  dopisy  ne- 
otevřeny zpét  a  všem  úřadům  župním  a  měst- 
ským dán  rozkaz,  aby  s  nikým  nevstupovaly 
v  úřadní  spojení  kromě  s  banskou  kanceláře 
Národní  výbor  vypracoval  také  volební  řád 
pro  příští  sněm. '  Země  byla  takto  politicky 
a  soudně  zcela  vyňata  z  pravomoci  uherské. 
Prohlášení  náhleno  soudu  2.  května  proti 
všem  loupežníkům,  žhářům  a  buřičům  bylo 
odpovědí  peštské  vládě  na  pokusy  o  podvrá- 
cení mladé  samostatnosti  chorvatské. 

S  národním  hnutím  chorvatským  v  těsném 
spojení  byl  velký  národní  sněm  v  Karlovicích 
13.  května  od  metropolity  Rajačiče  zahájený, 
jenž  tohoto  zvolil  za  patriarchu  srbského  a 
plukovníka  Štěpána  Šuplikce  za  voj  vodu 
srbské  Vojvodiny,  za  jejíž  obnovu  započaly 
krvavé  boje  s  Maďary  a  zprvu  i  císařským 
vojskem,  provádějícím  rozkazy  uherského  mi- 
nisterstva Batthyány-Kossuthova.  V  dubnu 
vystoupil  v  Gajových  >Národních  novináchc 
Ivan  Kukuljevic  Sakcinski  s  návrhem  na  svo- 
lání slovanského  sjezdu  do  Prahy,  ktc- 
rýi  by  byl  orgánem  slovanských  kmenů  proti 
Maďarům  a  vídeňskému  absolutismu  bojují- 
cích a  federalistický  programm  jejich  uvedl 
v  souhlas  s  danými  okolnostmi  a  prospěchy 
řišc.  Vše  to  bylo  proti  mysli  nově  jmenované 
vládě  uherské,  jež  v  nastalém  sporu  vítězila. 
Batthyány  prosadil  vlastnoruční  císařský  list 
ic  dne  7.  kv.,  aby  všichni  generálové  v  Uhrách, 
bána  Jelačičc  nevyjímajíc,  řídili  se  příkazy 
ministerstva  uherského.  Ještě  důraznější  byl 
vlastnoničm'  list  bánovi,  jenž  měl  ve  všem 
říditi  se  vládou  peštskou.  Přes  to  vedla  uher. 
vláda  stížnosti,  že  bán  podporuje  povstání 
Srbů  v  Banátě,  dovoluje  protimaďarské  de- 
monstrace a  pozdravil  vřele  chystaný  slo- 
•  vanský  sjezd  v  Praze.  Velící  generál  ve  Sla- 
vonii  Hrabovsl^  bvl  kommandován  na  stre- 
stání  rebella.  V  iúhfébé  roztrhali  za  to  a 
spálili  obraz  palatinův.  Když  bán  svolal  usta- 
vující sněm  chorvatský  na  19.  června,  vznesen 
spor  přímo  na  mocnáře,  jenž  17.  kv.  opustiv 
Vídeň   byl   se  uchýlil  do  Inšpruku.  Jelačič 


vyzván  29.  kv.,  aby  se  neprodleně  dostavil 
před  císaře  k  odpovědnosti.  Bán,  jemuž  zá- 
leželo na  tom,  aby  stvořeny  byly  hotové 
události,  urychlil  svolání  sněmu,  jenž  sestou- 
pil se  5.  června  v  Záhřebe,  kdy  v  Banátě  a 
Sedmihradsku  krev  již  prolévána.  Patriarcha 
Rajačič  v  čele  70členné  deputace  srbské  do- 
stavil sek  zahájení  sněmu,  kdež  stvrzeno 
bratrství  mezi  Chorvaty  a  Srby  a  Jelačič 
v  ruce  jeho  skládal  příszmu  věrnosti  mocnáři 
a  na  ústavu  chorvatskou.  Slovanský  sjezd 
v  červnu  v  Praze  konaný,  odkudž  měla  býti 
k  panovníku  vypravena  velká  deputace,  k  nížto 
by  se  připojil  i  bán  Jelačič  a  Rajačič,  skončil 
Svatodušní  bouří  bez  výsledku.  Bán  s  patri- 
archou vydali  se  12.  Čna  do  Inšpruku,  ab 
uher.  vládě  bylo  se  podařilo  vymoci  zatím 
manifesty  ze  dne  10.  čna,  v  nichž  zamítány 
požadavky  Chorvatů,  Srbů,  Rumunů  a  báň 
prohlášen  za  zbavena  své  hodnosti.  Nesnad- 
ný úkol  obrany  podařil  se  Jelačičovi  s  nej- 
lepším úspěchem.  Sesazení  jeho  bylo  sice 
odvoláno,  ale  zatím  uherská  vláda  byla  si 
pospíšila  s  jeho  uveřejněním.  Mocnář  pře- 
nesl nyní  na  arciknížete  Jana  ve  Vídni 
úkol,  aby  prostředkoval  mezi  Chorvaty  a  Ma- 
ďary. Jelačič  po  návratu  svém  nastoupil  ob- 
jížďku po  zemi,  aby  utišil  rozechvěni,  které 
se  všude  myslí  zmocňovalo.  Sněm  vyřídiv 
nutné  ústavní  zákony  a  přijav  pamětní  spis 
arciknížeti  Janovi  byl  6.  čce  odročen.  Dvůr 
stál  při  straně  mad^ské  vlády,  vojenské  však 
kruhy  sympathisovaly  s  Jelačičem,  ana  peštská 
vláda  vždy  nepokrytěji  se  zasazovala  o  nej- 
vydatnější opatření  uherské  armády  neohlí- 
žejíc se,  že  tím  desorganisuje  armádu,  a  ne- 
poskytujíc sama  nižádné  podpory  rakouským 
vojům  v  Itálii  válčícím,  zvláště  když  bez 
sankce  královy  prováděn  branný  zákon  Ko- 
šů tů  v  o  zřízení  200.000  mužů  vojska  uher- 
ského. Vyjednávání  mezi  Maďary  a  Chorvaty 
nevedlo  k  cíli;  tím  větší  nevole  propukala 
v  Pešti.   Zatím  zvítězil  Radecký  v  Itálii  bez 

f)omoci  uherské  a  5.  srpna  vstoupil  do  Mi- 
ána.  Čím  důraznějších  a  příkřejších  pro- 
středků se  nyní  Maďaři  chápali,  tím  povážli- 
vějšími se  zdáli.  Zároveň  naléhali  Srbové 
v  Banátě,  aby  Jelačič  konečně  jim  přispěl 
slibovanou  pomocí  proti  vyhlazovacímu  boji, 
který  proti  nim  vedli  Maďaři.  K  hotové  potržcc 
došlo,  když  4.  září  Jelačič  dosazen  do  všech 
svých  hodností.  Radikální  směr  Košutův  na- 
byl mezi  Maďary  úplně  vrchu.  Deák,  Eotvós 
a  mírnější  živlové  vzdalovali  se  veřejnosti, 
Štěpán  Szechény  sešílel.  Dne  11.  září  bán 
Jelačič  překročil  Drávu,  promluviv  známá 
okřídlená  slova:  >Co  Bůh  dá  a  štěstí  juná- 
cké«.  Chorvatské  vojsko,  většinou  z  mladi- 
čkých nebo  přestárlých  branců  složené,  čítalo 
40.000  mužů,  jež  pojilo  národní  vědomí  a 
láska  k  vojevůdci.  V  manifestu  hlásal.  Že 
nejde  Uhrám  bráti,  co  jim  královským  slo- 
vem zaručeno,  že  osvoboditi  chce  zemi  od 
nenáviděné  vlády  zbojníků  a  obnoviti  Ra- 
kousko na  základě  federalismu  a  rovného 
práva  národního.  Od  ministra  války  Latoura 
neobdržel  očekávané  pomoci  válečného  ma- 


\0U  '. . . '. .i:>!xO  a  Slavonsko  (dějiny). 


u  ^(.'Rcrdl :  vC-jsí    stránkou    bylo,    2c    uznávala    Ch.    se 


.  •  •  ;>Kt  >u  a  řaJo- 
-.  c  iiic  -J.  iáři 
..;■  '.v'!ia  v  úmyslu 
«.     íKiJv  vzdor  přís- 

•  ■i«  .i;'J!]i,  ^rbdin  a 
.    vi'  r-.Hi   trvají   na 

'.»  X  přcsvťučcní, 

•  iKiu.  icjí  potlačiti 
'.KT  Pno  25.  září 
.  .Iv.'!    dkci ;   jjonerál 


S-kcm  a  Přímořim  za  země  od  Uher  ncod- 
visíc.  Ani  však  ústava  tato  nebyla  zavedena. 
Doba  absolutismu  od  r.  1849 — 60  ne- 
mela za  účel  upravení  poměrů  na  daných  zá- 
kladech, nýbrž  převrat  ve  smyslu  centralismu 
a  gcrmanisacc.  Císařský  patent  ze  dne  7.  dub. 
1850  dekoval  za  obětavou  oddanost  věrných 
národů,  ale  rozpustil  sněm  chorvatský  z  r.  184K 
bez  všclikcho  závazku  svolati  nový.  Tolikii 
„.  .  ^  Hraničářům  vysloveno   7.  kv.  1850  nejvyšší 

.. .  L.íii\  krj.uv  pomoc- ]  uznání  za  zásluhy  pod  vedením  chrabrého 
•.  u-v.ii  vcíLiií  vcsktré ;  bána  dobyté,  ale  Vojenská  Hranice  zůstala 
.^.^  .  :iuuLirskO.  Když !  jako  dříve.  Zprvu  prostřcdkoval  bán  Jclačic, 
w  i  '.  vl  «io  IVsti.  byl  tu '  ale  za  nedlouho  i  jeho  hodnost  byla  jen  dle 
v.  ,i>L';i;ii  >ckcra:iii.  kosami  1  jména.  Bánská  rada  vracela  německé  přípi.sy 
*\  i  .íi,  :v:o:u  dal  ilórgei  i  prohlašujíc  ie  za  stejné  neoprávněny  jakó 
>.i    '-vii\:!o.  I  maďarské,  ale  Schmerlin(;ovou  organisací  a 

.  \.':  ivc  ulik*r>Vá.  Máni- 1  zřízením  nejvyššího  soudu  ve  Vídni  v  srpnu 
■i.M.i  'Kiío\.i:i  Kíaóió  zá- ,  1830  zavedena  s  centralismem  i  němčina 
i  i  'i-.Oiotío  '.lui  vrchní  ve-  i  v  soudnictví.  Patentem  o  říšské  radě  v  dubnu 
\  !''..ti  lv;.u'.i.v  IwlalVšťna' 1851  založen  nový  centralistický  sbor,  do 
a     K.  »>.::   ivo!cn  i.i  převl-   néhož  povolán  sice  z  Chorvatů  baron  Kulmer, 


l.'*r^\. 


li  \ ..i^t:  U ',u;v'  s i.*hor- 
..i  !  :%  \  -.vlv.i.  Nvlo  vypukla 
.  i:m  nVÍí".  •  Tiahy  i  kníže 
u  i  .      M.uLiři     póspÍMVŠe 


kde  však  byl   bez  vlivu  a  působnosti.    Když 

po  prosincovém  převratu  ve  Francii  r.  1851 

padla  březnová  ústava,  odstraněny  i  poroty 

a  reakce  vždy  více  zdvihala  hlavu.  V  Květnu 

»   s    '.;i  K.i'xi:sa:ív  a' (hor- 1  18513  provedeno    i  v   Ch-ku  všeobecné  od- 

■\...;  .•:í;\;i.  i^v'.i  /"V  října  od :  zbrojení  a  ve  Vojenské  Hranici  i  duchoven- 

V  ••  '.N.'  w  <s\\\\K\'\u\Ui,  načež  .  stvo  podřízeno  vojenské  pravomoci.  Cizí  úřed- 

N  I  v  :>.  -.Mvl-.i  1  ViiKii.  Dne  i  uíci  dosazováni  a  policejní  moc  stala  se  roz- 

M  ;iiv\\i<uř  a  král  Fran-  ■  hodující.  Rostoucí  roztrpčení  potlačováno  za- 

ivw    \.y  p:oNHKV  nastoupil  I  týkáním  a  žalařováním,  v  pros.  18.53  s  mno- 

í\.»  \uli'.íi  Vkliiel  polní  ta- ,  hýnii  jinými  zatčen  i  dr.  Ludevit  Gaj.  Policie 

:.4,  *     sv.i  ;v  -S.  pros.  (lor-    pátrala  po  ^panslávech4,  kteří  považováni  za 

»■    v'.í    '.''i  v^  \»Nihlii  hlavního    neln-zpečí  státu.    Hán  Jelačic,  jenž  pevně  byl 

»     saím   K.ikus;au'\   Proti  ^  včřil,  že:  stane  se  skutkem,  co  hlásal  při  přé- 

•  «\  "..    'í  liMliv  ponediánv)    krocení  Drávy,  poznával,  že  překážky  mu  či- 

.  .^     .X     .«;»vC    ;víii^anisov;ila. .  néné  jsou  nezdolný  a  že  čestného  slova  ná- 

•  x     v   .  ..■•";i   lulvolán.    Dne    rodu  daného  nemůže  splniti;   duch  jeho  po- 

.  '      t.  .  .v\   NMv*in  \>o  návrhu    tuchl,   télo  chřadlo,   až  20.  kv.  1859  dokonal 

,  ••    ..'J  !ui    .M   .b.ivenu  i  život.   Nové  hnutí  mezi  Chorvaty  i  Srby  na- 

,..         i    .uMiiiiiM    uher-    stávalo  od  války  Krymské  r.  185*5,  jež  živeno 

.    ..   s!.«  óh  s.i.  kilo  orj^a- ;  bylo  i  rostoucím  hnutím  italským.  V  létě  1859 

.     •,••.■.  M.ul.iuini.  a  sesíliv  i  vypukla  válka  italská  a  24.  června  poraženy 

.'     .    .  :'..i^  \\   >íl«ir.n  napo-    u  Solftrina  rakouské  voje  od  spojenců  pie- 

montského  a  francouzského.  R.  18oO  svolána 
•rozmnožená  říšská  radai,  absolutistický  sbor 
!  rozmní)žiný  povolanými  od  mocnáře  zástupci 
I  království  a  zemí  k  úradé,  kterak  odpomoci 
zoufalému  stavu  liiiančníiiiu.  Z  Chorvatů  po- 
!  voláni  biskup   dakovský  Slrossmayer  a  rytíř 
A.  Vranvezany.  Oba,  jmenovité  Strossmayer, 
'  mluvili  co  ni]durazněji  pro  práva  království 
:a  zemí  a  iislavm'   svi)bodu.    Hlavním  účelem 
'  i>boru  tolio  byla  bhoda  se  starokonservativci 
iihrrskými,  kteří  měli  na  mysli  oljnovu  uher- 
>ké  ústavy  na  zákla«lcch  doby  předbřeznové. 
I  Csncsiní    většiny    vnholila   v   uznání    hislo- 
ri(:ko-])olitické  indivi<lnalily  království  a  zemí 
a  nei>roniléitelný(;h  jejich  práv,  menšiny  v  po- 
tři I  )é  centralistické  ú>tavy. 

l/stavní   boje  za  saiiiostatnost   chor- 
vatskou  v  1.  ISíiO — fil   z.ipoCaly   od  vydání 
diplomu   říjncjvého    r.  isi..«',    k  n''niuž  připo- 
jený dekret  stanovil,  al.v  s--  -i  stoupilo  chor- 
.  vatsko-.siavonské  .>>hroin;i/tl.  ní,  kl(  ré  by  pro- 


•  ri^ 

x.i.ili  i.hor- 

,  "a    i 

í»s    Dimaj. 

l    «»dl. 

i.\n.  Zatím 

r.isix 

Jvíře  zatia- 

i''  l.í.  srpna 

; ;'.  •». 

i  :.«r-ti  se 

Í*.In\ 

i\u\tvi    na 

.     \  .'• 

•.\.í  proNJa- 

•     .-.  .  ' 

\.  luMiiiěár- 

•  u 

AvU  K  kěho  a 

..      X     1 

!u.u  li  proti 

.    '  ■  1 

.»^.^   l>oi»»v- 

•   "N  \ 

Na  Jó'.0...»0 

X.       \ 

•  •    Hranici. 

v-iiC\    když 

»• 

v -ti    ústave 

■ .  \' 

\.l'U*     ,1     o«l 

\  - 

.  .iiís-  •».  bř. 

,« 

..  .    u'-ilí:n 

■     •  •'    prut  i 

pí  um- 

Chorvatsko  a  Stavonsko  (dějiny). 


363 


jevilo  svá  přání  a  sré  náhledy  o  pontem 
těchto  zemí  k  Uhrám.  Mad^ři,  k  vůli  nimž 
hlavně  vydán,  chovali  se  k  říjnovému  diplomu 
odmítavě  a  postavili  se  na  půdu  březnových 
zákonů  z  r.  1848.  Nástupce  Jelačidův  bán  Šok- 
čevid  svolal  26.  listop.  bánskou  konferenci 
z  předních  mužů,  která  se  prohlásila  pro 
samostatnost  chorvatskou  a  v  tom  smyslu 
podala  mocnáři  petici.  Před  tím  již  svépomocí 
byla  vypuzena  němčina  ze  země,  vyhnáno  ně- 
mecké divadlo  ze  Záhřeba  a  zjednávána  všude 
platnost  chorvatštiné.  Kdežto  Uhry  dosáhly 
hned  s  diplomem  svého  kancléře,  jemuž  pod- 
řízena politická  správa,  soudnictví  a  školství, 
v  Chorvatsku  teprve  císařským  reskriptem 
ze  dne  5.  pros.  zavedena  chorvatština  jako 
vnitřní  i  obcovací  úřední  jazyk  a  zřízeno  pro- 
zatímné  dvorní  dikasterium  (kancléř- 
ství),  jehož  presidentem  jmenován  J.  Mažura- 
nič  a  v  jehož  pravomoc  naležely  vnitřní  správa, 
soudy,  školství  a  osvěta.  Volební  řád  sně- 
movní od  bánské  konference  vypracovaný 
byl  21.  ún.  1861  od  mocnáře  scnválen,  ale 
vypuštěna  z  něho  Vojenská  Hraníce  a  Dal- 
mácie, o  jejímž  sjednocení  ponecháno  roz- 
hodnutí dalmatskému  sněmu,  na  němŽ  měli 
většinu  Italové.  Dne  15.  dub.  zahájen  sněm, 
jenž  provedl  installaci  bánovu,  naléhal  na  za- 
stoupení Hranice,  které  ad  hoc  k  projednání 
státoprávních  věcí  povoleno,  protestoval  proti 
uherské  sněmovně  stejně  jako  proti  ústavě 
Schmerlingově  a  říšské  raaě.  Rjeka  a  Srěm, 
tento  z  rozdmychovaného  soupeřnictví  srb- 
ského a  ona  vlivem  maďarsko-italským,  za- 
stouj>eny  nebyly;  Srěm  teprve  později  2  po- 
slanci. Na  sněmu,  jakož  i  ve  veřejném  životě 
byly  tři  strany.  Unionistická  čili  maďaronská, 
jejímiž  pohlaváry  byly  baron  Rauch,  baron 
Živkovič  a  slavonšti  velkostatkáři,  byla  pro 
shodu  a  spojeni  s  Uhry.  Druhá  čili  samo- 
statná strana  z  obavy  před  Maďary  a  dualis- 
mem radila  k  bližšímu  spojení  s  Vídní;  je- 
jími vůdci  byli  Ivan  Mažuranid,  Ivan  Kuku- 
Ijevič,  baron  Vranyczany,  Jan  Subotič,  L.  Vu- 
kotinovič,  arcibiskup  Haulik  a  většina  vyšších 
úředníků.  Třetí  strana,  jež  se  stejnou  nedů- 
věrou pohlížela  k  Vídni  jako  k  Pešti,  ve  svém 
programmu  měla  jen  samostatný  vývoj  Ch-ka 
a  byla  dědičkou  myšlénkv  illyrsícé,  byla  strana 
národně  svobodomyslná.  Při  ní  byla  hlavní 
čásť  intelligence,  starší  vlastenci  i  mladší  do- 
rost. Její  hlavou  byl  biskup  Strossmayer,  vůdci 
dr.  Mrazovič,  kanovník  Rački,  Miškatovič,  Per- 
kovac,  Sulek  a  j.  a  sem  družili  se  i  Ante  Star- 
čevié  a  Kvaternik.  U  vlády  byli  samostatní, 
již  měli  »Domobranc  za  svůj  orgán  vedle  vlád- 
ních >Národních  Novin* ;  národně  svobodo- 
myslní měli  >Pozor«  za  svůj  list.  Proti  Pešti 
měli  národně  svobodomyslní  většinu  se  samo- 
statnými, proti  Vídni  s  unionisty.  Sněm  pro- 
testoval (23.  květ.)  proti  případnému  pouze 
účastenství  Hranice  na  sněmu;  v  otázce  unie 
se  usnesl  (13.  čce),  že  teprve  po  uznání  ne- 
odvislosti  Ť rojjediného  království  chorvatsko- 
slavonsko-dalmatského  v  celém  jeho  územním 
rozsahu  může  býti  jednáno  s  Uhry  o  vzájem- 
ných   poměrech;    téměř  jednohlasné   zamítl 


(3.  srpna)  obesláni  Schmerlingovy  říšské  rady 
a  vypustil  (12.  září)  němčinu  z  vyučovacího 
plánu.  V  adresse  mocnáři  (24.  září)  žádal  sněm 
za  úplnou  samostatnost  Ch-ka  proti  ostat- 
ním královstvím  a  zemím  i  Uhrám.  Nejv.  re- 
skriptem (12.  listop.)  požadavky  sněmu  ode- 
přeny, sněm  odročen  a  potom  rozpuštěn.  Přes 
to  byl  Mažuranid  20.  listop.  jmenován  dvor- 
ním kancléřem  chorvatským,  dikasteriální  pro- 
visorium  změněno  11.  ledna  1862  ve  dvorní 
kancléřství  a  dne  9.  dubna  zřízena  v  Zá- 
hřebe jako  nejvyšší  soud  sedmipanská  tabule, 
čímž  provedena  chorvatská  organisace  soudní. 
Soukromé  jednání  8  Chorvaty,  zdali  by  obe- 
slali říšskou  radu,  nevedlo  k  cíli.  Za  to  Žá- 
daly župní  hromady,  mezi  nimiž  i  rjecká,  za 
svolání  chorvatského  sněmu.  Bánská  konfe- 
rence 4.  února  1866  zanášela  se  opět  voleb- 
ním řádem,  setrvala  při  dosavadním  i  pro  příští 
sněm  s  obmezením  virilních  hlasů  šlechty 
(unionistické)  a  ponecháním  virilních  hlasu 
duchovenských.  Zatím  v  červenci  odstoupilo 
ministerstvo  Schmerlíngovo  a  Belcrediovo 
vedlo  jednání  8  A4adáry.  Sněm  chorvatský 
na  17.  cce  svolaný  a  nyní  nepohodlný  byl  tři- 
kráte odložen,  aŽ  posléze  12.  listop.  svolán. 
Hlavní  úkol  mu  uložený  bylo  ujednání  svazku 
s  Uhry.  Národně  svobodomyslná  strana  Stross- 
mayerova  a  samostatná  dohodly  se  o  společ- 
ném vystupování.  Unionisté  opustili  sněm  a 
počtem  97  podepsali  stížnost  mocnáři  na  pří- 
tomnost Hraničářů  a  přísedících  sedmipan- 
ského  stolu.  Ochota  vlády  k  Chorvatům  řídila 
se  dle  stupně  povolnosti  Maďarů.  Dne  22.  ún. 
1866  přijad  mocnář  na  hradě  Budínském  de- 
putaci sněmu  chorvatského  s  adressou,  načež 
8.  bř.  zvolil  sněm  dvanáctičlennou  deputaci 
k  jednáni  s  Uhry,  avšak  na  základě,  aby  Troj- 
jediné  království  v  ústředním  sboru  pro  vy- 
řizování společných  věcí  říše  přímo  a  jako 
zvláštní  politická  individualita  bylo  zastou- 
peno. Unionisté  vzdali  se  z  té  příčiny  volby 
deputace,  kteráž  v  dubnu  s  uherskou  depu- 
tací zahájila  jednání.  Adressa  sněmovní  ze 
dne  19.  pros.  uznávala  spojeni  s  korunou 
sv.  Štěpána,  zavrhovala  požadované  zastou- 
pení v  uherském  sněmu,  trvala  na  přímé 
shodě  s  panovníkem  a  upravení  státopráv- 
ních poměrů,  na  vytčení  a  jednotném  vyřizo- 
vání společných  věcí  říše,  ohrazovala  se  proti 
ústřednímu  orgánu,  pořízenému  bez  souhlasu 
Trojjediného  království,  a  domáhala  se  Voj. 
Hranice  a  Dalmácie  a  odpovědné  zemské 
vlády.  Sněm  koncem  prosince  schválil  i  vo- 
lební řád,  zjednav  takto  národnímu  zastupi- 
telstvu bezpečný  právní  základ,  který  však 
nebyl  dodržen.  V  ún.  1867  odstoupil  Belcredi 
a  Beust  vedl  politiku  úplně  ve  smyslu  ma- 
ďarském. Chorvatské  župy,  které  protesto- 
valy proti  oktrojírce  zákona  o  všeobecné 
branné  povinnosti  ze  dne  28.  pros.  1866,  do- 
stávaly za  správce  královské  kommissařc,  aČ 
v  Uhrách  podobné  protesty  nebyly  závadou. 
Sněmu  k  1.  květnu  1867  svolanému  uloženo 
zvoliti  deputaci  ke  korunovaci  v  Pešti.  Před 
tím  povolán  biskup  Strossmayer  ad  audien- 
dum   verbum   regium   a  na  všechny  vládní 


364 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


osoby  ve  snému  učiněn  silný  nátlak,  aby  se 
podřídily  vládním  záměrům  uherským  a  Ďcu- 
stovým.  Snem  naléhal  především  na  sankci 
nedotknutelnosti  poslanecké,  která  18.  květ. 
došla.  Téhož  dne  phjata  Šmahem  adressa  na 
obranu  práv  národních.  Deputace  k  mocnáři 
byla  vrácena,  zasedání  sněmu  odročeno  a 
25.  kv.  sněm  rozpuštěn.  Zároveň  vyřizo- 
vána i  otázka  Rjeky  ve  smyslu  uherském; 
chorvatský  velký  župan  Smaid  zbaven  svého 
úřadu  a  Maďar  Cséh  ustanoven  tam  za  král. 
kommissaře.  Ve  chvíli  svrchované  politické 
potřeby,  kdvž  vyrovnání  s  Uhry  stávalo  se 
skutkem  a  uherský  stát  se  organisoval  na  ši- 
rokých základech,  státní  mocí  podporován, 
zůstávalo  Ch.  beze  sněmu  a  všelikého  vlivu. 
Jinak  byl  rok  1867  významným  pro  Ch.  zří- 
cením Jihoslovanské  akademie  vydatnou 
pomocí  jmenovitě  biskupa  Strossmaycra  a 
přičiněním  Račkého. 

Ch,  za  ústavy  unionistické  od  r.  1868. 
Ješté  před  korunovací  uherskou  5.  čna  1867 
jmenován  baron  Levin  Rauch  báném  chor- 
vatským a  provedeny  změny  v  úřadnictvu. 

V  srpnu  převzali  Maďaři  finanční  úřady  v  zemi. 
Nové  volby  nebyly  vypsány  na  základě  plat- 
ného, nýbrž  oktrojovaného  volebního  řádu. 
Nový  sněm  9.  led.  1868  zahájený  měl  vétšinu 
unionistickou  hlavně  pomocí  virilistů.  Ná- 
rodně svobodomyslná  strana  s  protestem  vy- 
stoupila. Adressa  sněmovní  (29.  led.)  hlásala 
jednotu  všech  království  a  zemí  Svatoštěpán- 
ské  koruny  a  žádala  za  přivtělcní  Dalmácie 
a  Voj.  Hranice.  Deputace  snl-mu  chorvat- 
ského a  uherského  (králevinské)  ujednaly  vy- 
rovnání (21.  čce),  které  25.  září  přijal  sněm 
chorvatský  69  nlasy  proti  4  a  28.  září  sněm 
uherský  jednohlasné.  Jediné  o  Rjeku  zůstal 
spor,  lu  však  uherská  vláda  prostě  zabrala. 
Vyrovnání  tvoří  zákon  I.  z  r.  1868  v  Ch-ku 
a  zákon  XXX.  z  r.  1868  v  Uhrách.  V  otázce 
připojení  Hranice  a  Dalmácie  opětovali  unio- 
nisté  své  požadavky  a  onoho  také  dosáhli. 

V  otázce  národnosti  provedli  paritu  chor- 
vatského jazyka  s  maďarským,  tak  že  chor- 
vatština  zachována  i  jako  jednací  jazyk  po- 
selstva chorvatského  sněmu  na  snému  uher- 
ském a  zavedena  také  jako  jazyk  velení  v  zem- 
ské obraně  chorvatské  (9.  led.  1869).  Dřívější 
kancléřství  chorvatské  převzal  uherský  mi- 
nistr pro  chorvatské  včci  v  Pešti,  kterým 
jmenován  (1.  ún.)  Bedekovič.  V  politických 
věcech  měli  vrch  Maďaři.  Tuhý  odpor  proti 
vládě  unionistů  potlačován  byl  stíháním  a 
násilnickými  prostředky.  Neodvislé  časopise- 
ctvo  hledalo  ochrany  buď  ve  Vídni,  kde  vy- 
dáván »Novi  Pozor «,  nebo  ve  Voj.  Hranici, 
kde  v  Sisku  pod  jménem  >ZatoČnik«  (vypo- 
vězenec)  vycházel  ^Pozore  v  Záhřebe  potla- 
čený. Vláda  unionistů  nebyla  šťastna.  S  vel- 
kým důrazem  vyvstal  Matija  Mrazovid  proti 
nešvarům  finančním  a  jeho  boj  s  báném  Rau- 
chem  v  příčině  vysušení  Lonjského  pole 
přiostřil  se  ve  velkou  událost  významu  poli- 
tického. Dokázal,  že  náklady  podniku,  v  němž 
hlavním  účastníkem  byl  bán,  vyšroubovány 
ve  sněmu  na  4Yj  milí.  zl.  a  provedení  že  za- 


dáno družstvu  za  2,575.000.  Vojenský  soud, 
před  který  posléze  Mrazovié  pohnán  a  kde 
provedl  důkaz  pravdy,  sprostil  ho  viny.  Po- 
dobně odhaloval  i  šmejdy  se  solí  prová- 
děné. Sněm  byl  8.  ledna  1871  rozpuštěn  a 
krátce  potom  26.  t.  m.  odstoupil  Levin  Rauch. 
Báném  stal  se  Bedekovič  a  místo  něho  chor- 
vatským ministrem  hrabě  Peiačevié.  Sněm 
v  květnu  zvolený  měl  velkou  většinu  národní. 
JÁk  zvali  se  sjednocení  nyní  spojenci  proti 
unionistům.  Většina  usnesla  se  20.  záři  na 
společném  programmu  národním,  jenž  trval 
na  neodvislosti  Ch-ka  proti  Uhrám  i  rakou- 
ským zemím,  tudíž  i  na  vlastních  financích, 
vlastním  odpovědném  ministerstvu,  svobodné 
volbě  bána  a  volbě  do  společného  sboru  pro 
celou  říši  (delegací)  přímo  ze  sněmu.  Svolání 
snému  odročováno.  Zatím  zosnován  v  Hranici 
pokus  vzbouření,  který  jak  pro  nedosta- 
tečné prostředky,  tak  pro  politický  smysl  byl 
střcstěností,  která  však  tehda  nejen  proti 
Chorvatům,  ale  i  proti  Čechům  sloužila  za 
zbraň.  Dr.  Kvaternik,  dr.  Starčcvié  a  j.  shro- 
máždili v  Rakovici  v  Ogulinském  pluku  na 
3 DO  ozbrojenců,  kteří  s  chorvatsk^'m  prapo- 
rem 8.  října  vytrhli  do  pole  očekávajíce  po- 
moci od  Francie  a  Turecka.  Cestou  do  Kar- 
lovce  byli  zaskočeni  od  tří  pluků  a  karlo- 
vecké  posádky  pod  velením  generálů  Molli- 
narya  a  Rusta.  Dali  se  na  útěk,  Kvaternik, 
Bok,  Rakia  byli  zastřeleni,  kdyŽ  ve  voze 
prchali,  ostatní  zjímáni  a  pohnáni  před  náhlý 
soud  v  Ogulině.  Sněm  v  lednu  1872  svolaný 
byl  ihned  zase  rozpuštěn.  Pokus  Lonyayův 
o  shodu  nevedl  k  cíli.  Bedekovič  odstoupil 
a  Vakanovid  stal  se  náměstkem  bánovým. 
Volby  v  květnu  provedené  měly  pochybnou 
většinu.  Ze  zvolených  poslanců  byly  dvě  tře- 
tiny národní,  tudíž  proti  unii,  viriíisté  však 
vyvažovali  počet  těchto  hlasů.  Za  těch  okol- 
nosti nastalo  nové  jednání  s  Chorvaty,  když 
sněm  8.  čna  přijal  adressu,  v  níž  obnovu  vy- 
rovnání uznal  za  potřebnou.  Zvolena  krále- 
vinská  deputace,  jejíž  návrhy  deputace  uher- 
ská zamítla,  jednání  však  nepřetrženo  a  29.  srp. 
1873  podána  sněmu  revise  vyrovnání,  kte- 
ráž 5.  září  přijata  79  hlasy  proti  10  a  tvoří 
zákon  ze  dne  30.  listop.  1873  v  Ch-ku  a  zá- 
kon XXXIV.  z  r.  1873  v  Uhrách. 

Desíti  články  revise  nestala  se  podstatná 
změna  ve  vyrovnání,  ale  ovšem  v  poměrech 
domácích.  Revise  pokládána  za  uznáni  svazku 
s  Uhry,  začež  uvolnilo  se  Chorvatům  doma, 
kde  dlouholetým  bojem  vše  zůstávalo  ladem. 
Vyrovnání  umožněno  tím,  Že  valná  Čásť  ná- 
rodní strany  upustila  od  zásadního  odporu 
a  postavila  se  na  stanovisko  opportunismu. 
Strany  ve  sněmovně,  které  v  podstatě 
trvají  podnes,  vytvářily  se  takto:  Strana  zá- 
sadního odporu,  lejíž  hlavou  byl  biskup  Stross- 
mayer  a  k  níŽ  hlásili  se  Makanec,  RaČki,  Sulek 
a  j.,  zůstala  v  menšině  jako  strana  protestu 
a  ustavila  se  potom  s  M.  Mrazovičcm  v  čele 
co  neodvislá  strana  národní.  Jejím  orgánem 
jest  »Obzor«.  Opportunisté  ze  strany  národní 
s  mladšími  unionisty  utvořili  vládní  většinu, 
stranu   národní,   jejímž   orgánem   jsou   listy 


Chorvatsko  a  Slavonsko  (dějiny). 


365 


vládní.  Nékteří  vrátili  se  dříve  nebo  pozdéji 
k  neodvislé  straně  národní.  Hlouček  starých 
unlonistů  s  Levinem  Rauchem  a  i.  tvořil  ne- 
spojenou frakci  pro  sebe,  která  čim  dále  více 
splývala  se  stranou  národní.  Mimo  sněmovnu 
odštěpili  se  od  neodvislé  strany  národní  Ante 
Starčevic,  dr.  Frank,  Folnegovic  a  j.,  kteří  za- 
ložili stranu  práva  směru  radikálního,  jejížto 
orgánem  byla  »Hrvatska<.  Nabývajíce  pří- 
vrženců dostali  se  i  do  sněmovny.  Celkem 
měla  a  má  opposice  r5zných  směru  neznačný 
počet  mandátá.  Neodvisla  strana  národní,  jež 
v  illyrismu  má  svého  předchůdce,  měla  na 
mysli  shodu  se  Srby  a  jednotu  jihoslovanskou, 
strana  práva  zásaoy  pouze  velkochorvatské, 
neuznávajíc  Srbů  jako  stejnorodého  živlu. 
Pnmím  důsledkem  opportunistické  politiky 
bylo  jmenování  Ivana  MaŽuraniče,  dřívěj- 
šího kancléře,  báném  chorvatským  (20.  září 
1 873).  Sněm  vypracoval  mnohé  nové  zákony, 
jako  tiskový,  školský,  o  veřejné  správě,  o  od- 
povědnosti bána  a  vládních  přednostů  a  j. 
Dne  19.  říina  1874  zahájena  byla  slavnostně 
chorvatská  universita  v  Záhřebe,  jížto 
jako  jiným  podnikům  národním  osvědčil  se 
biskup  Strossmayer  obětavým  maecénem.  Vel- 
kou měrou  dotknulo  se  hnutí  bosenské  a 
hercegovské  v  1.1875—78  myslí  v  Ch-ku. 
Ve  prospěch  uprchlíků  a  povstání  přinášeny 
mnohé  oběti.  KdyŽ  provedena  okkupace,  Zá- 
hřeb a  jiná  města  osvětlovala.  Naděje  Choř- 
vatu  však  doznaly  sklamání.  Požadavky  sněmu 
za  připojení  Bosny  k  Ch-ku  byly  odmítány. 
Ani  však  chorvatský  živel  za  vlády  Filipovi- 
éovy  v  Bosně  zaváděný  nedošel  tam  platnosti 
a  správa  Bosny  zařízena  ne  ve  smyslu  chor- 
vatském, ale  uherském,  který  vylučuje  národ- 
nosti položil  váhu  na  muhammedánský  živel. 
Opposiční  roztrpčení  v  Ch-ku  rostlo  Živeno 
jsouc  zároveň  nesprávnostmi  uherské  vlády 
co  do  lesů  a  státních  statků  hraničářských. 
Jednání  o  novou  revisi  použiti  se  snažili  Cnor- 
vaté  k  úlevám  finančním  a  větší  samostatnosti. 
Dne  16.  ún.  1880  odstoupil  Mažuranié  a  bá- 
ném jmenován  hrabě  Ladislav  PejaČevič, 
magnát  uhersko-chorvatský.  Za  něho  prove- 
deny dvě  revise  vyrovnání  r.  1880  a  1881, 
avšak  bez  podstatných  změn.  Tím  však  vy- 
hověno podmínce  vlády  uherské,  aby  Voj. 
Hranice  s  Ch-kem  byla  sloučena.  Na  tomto 
základě  rozmnožen  počet  poslanců,  které  chor- 
vatský sněm  k  vyřizováni  společných  věcí  vy- 
sílá do  sněmu  uherského,  na  40,  s  výhra- 
dou opětného  rozmnožení,  kdyby  Dalmácie 
5  Ch-kem  byla  spojena.  Král.  manifestem  ze 
dne  17.  čce  1881  prohlášeno  sloučení  Vo- 
jenské Hranice  chorvatsko-slavonské, 
jimž  počet  obyvatel  rozmnožen  o  700.000,  na 
1,840.000.  Při  volbách  v  září  zvítězila  opět 
opportunistická  strana  národní.  K  bouřlivým 
výjevům,  jež  odstoupení  bánovo  měly  v  zá- 
pětí, došlo  v  srpnu  1883  vyvěšením  maďar- 
sko-chorvatských  Štítu  na  finančních 
budovách  v  Záhřebe  a  jiných  městech,  jež 
se  stalo  z  příkazu  uherského  ministra  financí 
hr.  Szápárya,  jenž  považoval  to  za  důsledek 
společného  orgánu  uhersko-chorvatského.  Lid 


strhal  (15.  srp.)  a  rozbil  tyto  štíty.  Vojsko  za- 
kročilo bodákem  a  mnoho  osoo  bylo  těžce 
raněno.  Bán  Pejačevic  odstoupil  dokládaje, 
že  nemůže  převzíti  odpovědnost  za  vyvěšení 
štítů.  Vládní  většina  sněmovní  postavila  se 
na  stranu  lidu.  Ve  Vídni  konána  rada  minister- 
stva uher.  za  předsednictví  císařova  (21.  srp.)^ 
v  níž  Tisza,  chorv.  ministr  Bedekovié  a  Pe- 
jačevic ujali  se  slova.  Štíty  měly  býti  vyvě- 
šeny, kde  byly  strženy,  jinak  věc  odložena  do 
rozhodnutí  sněmu  uherského.  Bouře  v  Ch-ku 
se  množily.  Velitel  vojenský  generál  Ram- 
berg  jmenován  královským  komraissá- 
řem  pro  Ch.  Vládní  strana  protestovala  proti 
rušení  ústavy,  až  posléze  na  poradě  Tíszy 
s  předáky  chorvatskými  v  Pešti  (11.  září) 
ujednáno  dohodnutí,  které  po  bouřném  ro- 
kování (6.— 10.  října)  uherský  sněm  schválil. 
Dvoujazyčné  štíty  byly  16.  říj.  v  Záhřebe  a 
potom  i  jinde  sňaty  a  nahrazeny  štíty  bez 
nápisu.  Dne  2.  list.  odstranil  uherský  ministr 
financí  i  dvoujazyčná  razítka.  Dne  1.  pros. 
odstoupil  Ramberg  a  po  marném  jednání 
s  Filipovičcm  jmenován  báném  hr.  Karel 
Khuen-Héderváry,  jehož  programm  od 
sněmu  přijat  příznivě.  Nový  bán,  jenž  studo- 
val práva  v  Záhřebe,  umí  správně  chorvatsky, 
Opposice  sněmovní  počtem  neznačná  veclc 
si  tím  důrazněji.  Srbští  poslanci,  od  sloučení 
Voj.  Hranice  s  Ch-kem  jistý  počet  hlasů  čí- 
tající, jdou  většinou  se  stranou  vládní.  Dne 
10.  list.  1893  byla  v  Záhřebe  slavnostně  otevřena 
nová  budova  akademie  jihoslovanské  u  pří- 
tomnosti biskupa  Strossmayera.  Dne  8.  září 
1895  položen  slavnostně  od  mocnáře  závě- 
rečný kámen  k  nádhernému  chorvatskému 
Národnímu  divadlu.  1  při  té  příležitosti  však 
se  ukázalo,  že  doba  upokojeni  Ch-ku  dosud 
nenadešla.  Před  očima  uher.  ministrů  strhány^ 
uherské  prapory  a  jeden  před  pomníkem  je- 
lačičovým  spálen.  Usilování  chorvatské  o  při- 
pojeni Dalmácie  podporuje  i  národní  strana 
chorvatská.  Tký. 

Literatura:  Ivan Kukuljevic, Codex diplo- 
matícus  regni  Croatiae,  Dalmatiae  et  Slavoniac 
(Záhřeb,  1874  sld.,  2  díly,  pokrač.  od  r.  1200- 
v  Starinách,  díl  21.  a  násl.);  tentýž,  Acta  croa- 
tica,  Listině  hrvatske  (Záhřeb,  1863,  listiny 
hlaholské);  tentýž,  Jura  regni  Croatiae,  Dal- 
matiae et  Slavoniac  (t.,  1861);  Rački,  Docu- 
menta  historiae  chroaticae  periodum  antiquanv 
illustrantia  (t,  1877,  do  1102);  Kukulievič,  Ar- 
ki v  za  povjestnicu  jugoslavensku  (12  a.^.  Sbírky^ 
jihoslov.  akademie:  Starine  (v  ročnících),  Mo- 
numenta  spectantia  historiam  Slavorum  me- 
ridionalium,  Monumenta  historico-juridica. 
V  »Raduc  akademie  monografie  Račkého  a, 
Tkalčiče  o  středním  věku,  Mesiče  o  XV.  a 
XVI.  stol.,  Lopašiče  o  novějších  dějinách. 
Tkalčič,  Monumenta  hist.  civitatis  Zajgrabiensis- 
ÍZáhřeb,  1889  sld.,  2  d.);  Lopašié,  Spomenici. 
hrvatske  krajině  (Acta  historiam  confinii  mi- 
litaris  croatici  spectantia)  1884  sld.,  3  díly 
(v  Monumenta);  Rački,  Acta  coniurationem 
bani  Petři  a  Znnio  et  comitis  Fr.  Frangrpani 
illustrantia  (Záhřeb,  1873,  dodatek  od  Bogi- 
šičc  v  Monum.  XlX).  Celkový  přehled:  Smi- 


:rJ       rsojv.  korouhcvník   král.  Českého, 

.  f-  .    :.    ;  .-Toři.  plukovník  drag.  pluku  savoj- 

*::  ii;    :p'.odil  s  manželkou  svou  Konstancií 

-.  ...  ..m-vT-ir-Cnkou  i  Furstonbcrka  syna  Bcdři- 

•I X.    :   k.  komoří  (f  1861).  z  jehožto  man- 

visct:  s  Marií  knéžnou  Esztcrházyovou  z  Ga- 

.    ..    í:-  ;:i::."y  sedm  dítek  pošlo.  Ze  synůjeho  Karel 

-.     .  -5'..  ^;.:řich  v   1877  a  Viktor  jest  pánem  na 

t.  ■' .'Sťli.  Sádku.   Ilošťálkovč  a  Broumove  na 

*^  ^l.^nvé  a  na  Voszkomezó  v  Uhrách,  ncjv.  děd, 

>*•      !t  i  .Touhevníkem  král.  Českého  a  c.  k.  komořím. 

.'  Lv  S  manželkou  svou  Annou  hrab.  z  Trauttmans- 

»  íu-  iorlTu  má  pet  synů  a  tři  dcery,  všechny  svo- 

v^     -...  %          '...:-  rodné  až  na  Ferdinanda,  jenž  ser.  1894  ože- 

^     •..»*-  :::'.  s  Marií  svob.  p.  z  Gerambu.  Viktorovi  bratří 

"•    •    >.^   :•*  -sou  dále  Maxi  mi  lián,  c.  a  k.  komoří,  jenž 

<ť  r.  1870  s  Annou  z  Kalmu  oženil,  M  ikulás, 

»        *         •         !-  komtur  řtídu  maltézského  kommendy  sv.  Mi- 

•  ^x   ^.•  chala.  c.  a  k.  komoří,  a  Kg  on,  rytíř  řádu  mal- 

N         .  ^s^'-  uzského,  c.  a  k.  komoří  a  skut.  tajný  rada, 

ve  <apitán   řadového    loďstva   a^nejv.   hofmistr 

•S-;  o.  a  k.  Výsosti  arcivév.  Karla  Štěpána.  Ignác 

..  -j--  hr.  Ch  .  zakladatel  druhé  haluze  starší  větve. 

.    i>;i-. .'.  o.  k.    komoří,    tajný   rada   a   státní   ministr 

..     »■  v    V: v.  T  18231,  měl  se  Žoťií  z  Mertensu  syny  Karla 

.;     <    •".-.•  a  Gustava.  Karel  (f  1853)  byl  c.  k.  dvoř. 

. .  .  "*.  JL  sekretářem  a  syn  jeho  Ota  (f  Í885)  byl  c.  k. 

^«  •.^•!.    /š:.!"  komořím  a  dvór.  radou  vlády  zemské' v  Ce- 

....     ■    '    -j.-.:  lovci;   po  něm    zň.stal  .syn  Karel    Gustav 

.,   .         '»       v  i:  ^T  1873),  jenž  byl   c.  k.   skut.  tajným  radou 

Ci»  •^:'-  .1  místodržiteleni  v  Dol.  Rakousích,  doživot- 

.     >...      ^■...•'. -  ním    cleném    j>anské    sněmovny    a    čestným 

•x            .  » X  .•   .*".  měštmem  lublaňským.    S  manželkou  Annou 

■i  ^  '/A\-  svob.  p.  z  Hockii  a  Greissau  zplodil  čtyři  syny, 

.M '"v.i  í  nichž   Rudolf  jest   c.  k.  dvoř.   radou' při 

v                    :;:  zem.   vládě    ve   Št.   Hradci.    Druhý  syn  Gu- 

•     i*:>  stavův   Karel,   doktor  práv,   c.  k.  taj.  rada. 

.     .  Ň.!x  president    vrchního    zem.    .soudu    ve    Vithii, 

.  ..N      vi"'-  stálý   člen   říš.  soudu   a  doživotní   člen  pan- 

'.    *a-  skr  sněmovny,  má  s  manželkou  svou  Franti- 

V  .*v-^       wi-vi  skou  hrab.  Mitrovskou  z  Mitrovic  od  r.  1883 
v  V:  .:     ■<.  syna  Rupcrta  Antonína.    Třetí  syn  Karla 

*\!i  Gustava  Jindřidi    žije   .svoboden   ve  Vídni 

vv-  v*  "v*-  a  čtvrtý    Ignác   o/cnil   se   s  Pavlínou  hrab. 

"^v           .    -^'.       >\'.  Vlčkovou,  š  níž  nabyl  statků  Endrefalu,  Told- 

V  V-,\aš  a  Karancs-.ApátfalvV   a  panství  ErdO- Kurtu. 
.  ..^     X-      '.■-••-  Mladší  větrv   hrabat   Ch-ch   založena  Micha- 

\     v.  .'.t.-  .;-  lem  hr.  Ch-m,   r.  k.  komořím,  jenž  měl  dva 

.^■».  xv.'u'  svny:  Františka  Petra  if  1823)  a  Michala 

,    VK.  *■,•    vvi  Václava   (f  ^x^>X\   po  němž   zůstali  synové 

^  ...^  .         t   ;u'  Maximilián,  Josef,  Jindřich  a  Ignác,  jenž 

^      ,    v,--*  ■  x  *'.ie  ve  Skaličre  na  Moravě.    Od  r.  1764  (dle 

•-.     .    •.  ,•:  Palackého  od  r.  17*^8 ,i   drží   Ch-ňští   dědičný 

«/ ,  v    •.  :*.'  úřad  koroulu  vníkú   zcm.ských  ze  stavu   pan- 

^  .v        V  .''A  skélu)  v  král.  C'(skc'in.        '                        Klř. 

. /'    .           vv  \  Chorzele  l^-i JÍT- i.  jindy  mě.sto,  nyní  méstys 

^vx,  ■  v  gub.  plockí-  v  nis.  Polsku  na  ř.Orzec  n'e- 

.   .     ..v,  e..iíeko  něiiK  rkých  hranic,  s  úřadem  poštov- 

x    -.  ,^  ■'.v.n.  stanicí  rus.  pohraniční  stráže  a  3086  ob. 

.SX    >.iA»-.'s  ,18SrO,   z   nichž   více   uví  p«.)lovicc  jest  židu 

^. ,  :    v-vit*.:  -.'rovozujících  si-  s(»iisr(lníni  Pruskem  čilý  ob- 

v'.    ř ».-.    X  »-".'.M  s  dobytkem.   Město  zaltj.il  r.  1542' Si;^- 

-\v.m\  i.  a  nděhl  mu  nénu  ckř  městské  právo. 

ChorzÓW    ;-iMÍv  ,   ves  v  kraji    katovickém 

.  .v  »     >  ,*  \ "..%»;  obv.  oppt)lského  v  i>nis.  Sle/sku.  iSkm  od 

.*,  \  *í\:.vv.i.  na  Žel.  trati  Tariiox  ier-l'manuelsec;rn 

»^..,  .v  •  -..  »vUvčkou  do  dolu  Laiiíina,  má  pěkný,  nový 


Chose  —  Chotan. 


367 


katoL  kostel,  rozsáhlé  doly  na  uhlí  a  železné 
rudy,  lomy  vápencové  a  pískovcové  a  4025, 
jako  obec  4980  ob.  (1890),  vétšinou  katol. 
Nedaleko  jest  Redernoerg  s  pomníkem  hra- 
bete z  Ředernu,  zakladatele  dolA  v  Horním 
Slezsku. 

CHiOse  [^z],  franc.  z  lat.  causa,  věc,  záleži- 
tost, předmět  právní;  myšlénka. 

Chosrev  pasa  (f  1855  v  Cafihradé),  pů- 
vodem Abcház,  stal  se  r.  1804  pašou  v  Egyptě 
a  podporoval  Mehmeda  Alího,  kter;^  ho  však 
r.  1806  ze  země  vypudil.  Za  povstání  řeckého 
byl  r.  1822  jmenován  vclkoadmirálem  loďstva 
tureckého,  vzal  r.  1824  ve  spojení  s  loďstvem 
egyptským  ostrov  Ipsaru,  ale  r.  1825  byl 
u  ostrova  Andru  poražen.  Stav  se  důvěrní- 
kem Mahmúda  II.,  podporoval  ho  v  jeho  re- 
formách a  jako  ministr  vojenství  pomocí 
pruských  důstojníků  zreorganisoval  armádu 
tureckou  dle  vzoru  pruského.  Vliv  jeho 
vzrostl,  když  r.  1838  byl  jmenován  velkovezí- 
rem,  v  kterém  postavení  zůstal  i  za  Abd-ul 
Medžída;  r.  1840  byl  však  poslán  do  vy- 
hnanství,  ze  kterého  se  r.  1846  vrátil  a  stal 
se  ministrem  bez  oboru,  ale  vlivu  dřívějšího 
již  nenabyl. 

Ohosm,  Chosrui  (persky),  Chosrev, 
Osroe  (arménsky),  Kesrá  (arabsky),  Xo- 
GQÓ/ig  (u  hist.  byzantských),  jméno  různých 
vladařů  orientálních,  Pcršanů  a  Arménů,  pů- 
vodu neznámého.  Arménské  viz  pod  Osroes. 
Z  perských  prosluli: 

1)  Ch.  Núširván,  t.  j.  nesmrtelné  duše, 
zvaný  též  Veliký  nebo  I.,  syn  Kobádův,  slavný 

Íícrský  vladař  dynastie  sásánovské  (531—579). 
*ojistiv  říši  vyčerpané  válkami  s  Byzantinci 
a  nájezdy  tureckými  klid  příměřím  uzavřeným 
s  byzantským  císařem  Justiniánem,  zorgani- 
soval  říši  uvnitř  a  zabezpečil  ji  i  vně,  zřídiv 
dlouhé  řady  pevností  na  hranicích.  I  haeresi 
Mazdakovu  potlačil  dav  8000  jeho  přívržencův 
usmrtiti.  R.  539  začíná  desítiletá  válka  s  By- 
zantinci, jejíž  dějištěm  byl  Kavkaz,  Arménie 
a  Mesopotamie  a  jejíž  nejslavnějšími  body  ví- 
tězství Peršanů  u  Petry  iberské  a  Edcssy. 
Smlouvou  teprve  r.  563  podepsanou  stala  se 
říše  byzantská  Persii  poplatnou.  Na  východě 
dobyl  Ch.  N.  v  téže  době  Kábulistánu,  Seji- 
stánu  a  Tucháristánu  až  po  Jaxartcs,  s  Turky 

gak,  s  nimiž  se  zde  setkal,  vyvrátil  i  říši 
fthialitů  v  Transoxanii.  V  téže  době  pojal  za 
choť  dceru  tureckého  chákána.  jež  povila  mu 
syna  a  nástupce  Hormizda  IV.  Když  však 
později  usilovali  Turci  o  spolek  s  B\'zantinci, 
porazil  je  Ch.  N.  r.  571  na  březích  (Jxu.  Brzy 
na  to  donutil  i  jeho  vojevůdce  Bchrám  Čubín 
t^v.  t.)  opětovnými  porážkami  Byzantinců  a 
jejich  spojenců  (568—74)  Byz^ntincc  k  tří- 
letému přiměří  a  placení  poplatku.  V  téže 
době  (576)  stala  se  i  Jižní  Arábie  odvislou  od 
Persie  (do  r.  640).  Když  r.  576  odepřel  císař 
Justinus  platiti  poplatek,  nastala  nová  válka, 
v  níž  však  Byzantinci  dobjrli  velikého  vítězství 
u  Meliteny  a  pronásledujíce  Peršany  za  Tigris 
a  k  moři  Kaspickému  pronikli  až  do  Hyr- 
kanie.  Ch.  N.  nabídl  nastoupivšímu  Tibe- 
riovi  II.  mír,  ale  brzy  povstalo  nové  nepřá- 


telství v  Mesopotamii,  jež  přerušeno  smrtí 
Ch.  N-ovou  r.  579.  Ch.  N.  je  orientu  vzorem 
spravedlivého  vladaře  i  staví  se  po  bok  Sa- 
lomounovi  a  Alexandru  Velikému.  Barhebraeus 
prohlásil  jej  přímo  křesťanem  a  stejným  ochrán- 
cem křesťanství  jako  Zoroastrismu.  Byzantští 
filosofové  nalezli  u  něho  útulek.  Z  triumfální 
cesty  své  po  Indii  přinesl  šach,  který  odtud 
nastoupil  cestu  do  Evropy;  lékař  Barzu,  jím 
do  Indie  vyslaný,  přinesl  pak  sbírku  bájek 
Bidpaiových  (v.  Ďidpai),  jež  k  jeho  rozkazu 
do  pehlevštiny  přeložena.  Odtud  nastoupila 
překladem  arabským  slavnou  pouť  po  celém 
světě.  Ch.  N-ovi  samému  připisuje  orient 
pehlevskou  sbírku  rozprav,  listů  a  výroků 
o  politice  a  morálce  (vyd.  s  angl.  překl.  Ca- 
sartelli,  Londýn,  1887).  Dk. 

2)  Ch.  Par  ví  z,  t.  i.  vítězný,  perský  král 
z  rodu  Sásánova,  vnuk  Chosru  Nůširvánův. 
Usmrtiv  otce  svého  Hormizda  IV.,  dosedl 
na  trůn,  který  však  v  zápětí  musil  hájiti  proti 
vojevůdci  Benrámu  Čúbínovi  (v.  t.),  před  nímž 
prchl  do  Mesopotamie  a  dále  i  na  půdu  by- 
zantskou, a  hned  na  to  proti  strýci  Bestámovi. 
Íako  spojenec  císaře  byzantského  Mauritia 
Tibera,  jehož  dceru  Marii  pojal  za  choť,  dostal 
se  po  smrti  jeho  r.  602  do  války  s  Byzantinci 

Íusurpátorem  Fokou),  jeŽ  trvala  i  po  smrti 
•"okove  (610)  dále.  S  počátku  vítězil  vůdce 
Ch.  P-ův  Šehrbaráz,  ale  r.  622  a  625  poraženi 
Peršané  Herakliem,  který  zničil  později  i  tři 
armády  Ch.  P-e,  jenž  sám  prchl  do  Susiany. 
Když  konečně  r.  628  sebral  nové  vojsko  pod 
Gúrnadaspem,  vzbouřil  se  i  syn  jeho  Kobád 
Síruje;  k  němu  přidali  se  oba  vojevůdcové. 
Ch.  P.  svržen  a  uvězněn,  jak  předpověděl 
mu  Muhammed,  a  na  konec  i  s  rodinou  usmr- 
cen (628).  R.  617  poslal  Qh.  P.  vyslance  do 
Číny,  opětovně  snad  byl  v  Indii.  V  orientu 
proslul  nádherou,  bohatstvím  a  láskou  k  umění 
(stavitelství,  hudba).  Nesmrtelným  však  stal 
se  láskou  ku  krásné  Sírín,  již  později  pojal 
za  choť.  Thema  o  lásce  této  ve  spracovaní 
Nizámiově  jest  nejslavnější  květ  romantické 
poesie  perské.  Dk. 

Ohóién  (hebr.)  viz  Aaronův  náprsník. 

Choioti,  větev  Kalmyků  (v.  t). 

Ohoťabudloe  viz  Chotčbudice  2). 

Chotan,  Ilči,  Ildži,  město  v  čínském  Vých. 
Turkistáně,  1340  m  n.  m.,  na  37*  8'  s.  š.  a 
80*  v.  d.,  na  řece  Jurun-Kašu,  přítoku  to 
Chotan-darje,  při  sev.  úpatí  Tekehk-dagu,  na 
důležité  karavanní  cestě  z  Indie  přes  Jarkand 
do  KaŠgáru;  má  značnou  výrobu  měděného 
nádobí,  zboží  hedvábného,  plsti,  koberců, 
látek  bavlněných  a  j.,  pěstění  hedvábníků, 
obchod  hedvábím,  tkaninami  vlněnými,  piž- 
mem,  zlatem  a  nefritem.  Jako  obchodní  město 
ode  dávna  mělo  značnou  důležitost,  nyní  však 
obchod  značně  klesá.  Druhdy  bylo  hl.  m.  cha- 
nátu  t.  jm.  a  čítalo  asi  90.000  ob.;  nyní  jich 
má  pouze  kolem  40.000.  Ch-u  dobyli  nejdříve 
Číňané,  pak  Mongolové.  Za  povstání  Dungániů 
(1864—75)  a  ve  válkách  Jakuba  Chána  (v.  t.) 
bylo  často  popleněno.  Z  Evropanů  navštívili 
je  pouze  Marco  Pólo  a  jesuité  Gress  a  John- 
ston  (1863).    Srv.  Johnston,   Report  on  the 


368 


Choťánky  —  Chotebudice. 


journey  to  Ilchi  (Londýn,  v  Journalu  zemép. 
spol.  1867). 

Choťánky,  ves  v  Čechách,  hejt.,  okr.  a 
pš.  Poděbrady,  fara  Libice;  65  d.,  385  ob.  č. 
(1890),  závod  na  výrobu  dřevěného  zboží; 
éásť  obce  Vrčení  a  osada  Vystrkov. 

Ohotáx  či  kotár  (z  rumun.),  na  Slovensku 
hranice,  meze,  pak  obvod  celé  obce. 

Chotdlny,  Chočiny,  Chočin,  ves  v  Ce- 
chách, hejt.  a  okr.  Tábor,  fara  a  pš.  Chýnov; 
25  d.,  282  ob.  č.  (1890).  Itř.  šk.  Na  počátku 
XV.  stol.  byla  ves  sídlem  vladyčím. 

Chotébor,  Choti  boř,  město  v  jihových. 
Cechách  nad  Doubravkou  při  moravské  hra- 
nici, s  472  d.  a  3621  ob.  č.  (1890).  dčlí  se  na 
vlastní  město,  Příjemky,  pak  samoty  Břevnici, 
Horní  a  Dolní  mlýii  a  Rochňovec.  Ch.  jest 
sídlem  okr.  heitm.  a  soudu,  fin.  kommissař- 
ství,  cejch.,  post.  a  telegr.  úřadu,  obč.  a  hosp. 
záložny,  měst.  spořitelny  od  r.  1897,  má  ná- 
draží Rak.  scverozáp.  dr.  (Něm.  Brod-Pardu- 
bice),  osm  výroč.  trhft  a  živé  trhy  týdenní. 
Z  průmysl,  závodů  vynikají  tři  tkárny,  pivo- 
var, lihovar,  výrobna  umělých  hnojiv  a  ovcsné 
krupice,  v  drobném  průmyslu  pak  obuvnictví, 
hodinářství  a  zámečnictvi.  Faktorie  továren 
severočeských  zaměstnává  mnoho  tkalců  a 
připravovaců.  Z  vzdělávacích  a  humanitních 
ústavů  má  Ch.  obecnou  a  měšť.  školu  pro 
hochy  a  dívky,  pokrač.  průmysl,  a  hospod, 
školu,  měst.  museum  s  veřejnou  knihovnou, 
dva  chudobince  a  nemocnici.  Z  budov  jsou 
památný  far.  kostel  sv.  Jakuba,  původně  ro- 
mánská basilika,  vícekrát  požárem  zničený  a 
posledně  r.  1895  v  got.  slohu  přestavěný, 
kaple  sv.  Kříže  z  r.  1863  od  Šmorance  vy- 
stavěná 3  pěknými 
freskami,  měst.  rad- 
nice, nyní  sídlo  okr. 
soudu,  škola  z  roku 
1S68  a  několik  do- 
mů s  barokovými 
štíty.  Ch.  jest  ro- 
dištěm spisovatelů 
Karla  Ningra,  dra 
Frant.  Slámy,  Ignáta 
Herrmanna.  řn  a  k 
(vyobr.  č.  1923.): 
v  červeném  poli  stří- 
brný lev  bez  koruny  Č.  1923  Znale  méHa  Chotčbořc. 
(erb  království  Če- 
ského). Kdy  byla  Ch.  založena,  nelze  určiti; 
uvádí  se  již  v  XI.  stol.  jako  město  v  dě- 
kanátu nčmeckobrodském.  Ležíc  v  trati  zem- 
ské stezky  Liběčské  (via  Ljubljeiina)  stala  se 
velmi  záhy  důležitým  tržištěm  mezi  Čechami 
a  Moravou  i  náležela  české  koruně,  později 
Lichtemburkům.  R.  1267  zapsal  Smil  z  Lichtem- 
burka  desátý  díl  cla  v  Ch-i  vybíraného  klá- 
šteru Žďárskému,  později  daroval  mu  i  užitky 
zdejších  a  okol.  stříbrných  dolů.  K  dozoru 
nad  těmito  důchody  usadil  klášter  v  Ch-i  tři 
bratry,  kteří  tu  nabyli  domu  a  hojných  po- 
zemků. Než  měšCané  nejednou  je  odtud  vybili 
a  o  jejich  pozemky  se  rozdělili.  To  stalo  se, 
když  nástupcové  Hynce  Krušiny  vrátili  Ch. 
koruně  (1323)  a  markrabí  Karel  opětně  smi- 


řoval město  s  klášterem.  Tenkráte  byla  Ch. 
pevně  hrazena  a  obklíčena  rybníky  mnohými 
i  užívala  práv  a  výsad  královských  v  tom 
rozsahu  js^o  Jihlava.  V  lednu  1421  zmocnil 
se  Ch-e  táborský  hejtman  Hromádka  z  Ji- 
stebnice.  Kutnohorští  s  mincmistrem  svým 
Mikšem  Divůčkem,  pak  páni  Jan  z  Opočna, 
Čeněk  z  Přibislavě,  Arnošt  Flaška  i  Puta  z  Ča- 
stolovic  s  hojným  lidem  položili  se  okolo 
Ch-e  dobývajíce  jí.  Hromádka  vida,  že  i 
Chotěbořští  sami  byli  mu  nepřátely,  dal  se 
do  vyjednavší,  a  maje  od  pánů  slib  pode 
ctí  a  věrou,  že  posádce  na  Životě  ublíženo 
nebude,  vzdal  se  konečné  se  vším  lidem  svým 
dne  3.  ún.  1421.  Avšak  na  doléhání  zvláště 
Němců  kutnohorských  vehnáno  jest  tu  asi 
300  zajatých  do  stodol  a  upáleno.  R.  1436  za- 
stavil král  Sigmuud  Ch.  Jiřímu  z  Dube  a 
Wiesenburku,  pak  r.  1437  zapsal  ji  Věnem 
s  jinými  městy  královně  Barboře,  ale  teprve 
r.  1450  po  smrti  Jiřího  z  Dube  připadla  opět 
král.  komoře.  R.  1499  obdržel  Ch.  od  Vladi- 
slava II.  Mikuláš  Trčka  mladší  z  Lípy  a  na 
Lichnici,  po  něm  pak  držela  ji  od  r.  1516 
Johanka  z  Březovic  a  ta  ji  zanechala  svému 
synu  Zdeňkovi  Trčkovi  z  Lípy  (f  1550).  V  rode 
Trčků  ostala  Ch.  až  do  času  konfiskace.  Po- 
slední z  rodu  toho  a  z  držitelů  Ch-e,  Adam 
Trčka  z  Lípy,  zavražděn  byl  s  Valdšteinem 
v  Chebu  r.  1634.  Odměnou  za  spáchanou  na 
Valdšteinovi  zradu  obdržel  Ch.  Jaroslav  Se- 
zima  Rašín  z  Riesenburku,  jehož  syn  a  dědic 
Rudolf  Karel  dosud  žije  v  paměti  občanů 
jako  surový  utiskovatel  města,  jemuž  násilné 
odňal  mnohá  práva  a  privileje,  obyvatelstvo 
pak  ujařmil  poddanstvím,  tak  Že  opouštějíc 
majetek  prchalo  do  Moravy.  R.  1662  přešla 
Ch.  na  rodinu  Kinských  ze  vchynic  a  Tetova, 
při  níž  ostala  až  po  r.  1719,  načež  rychle 
za  sebou  měnila  držitele.  R.  1842  přešla  Ch. 
sňatkem  na  Jana  svob.  pána  Dobřenského 
z  Dobřenic,  jehož  potomci  dosud  drží  velko- 
statek chotěbořský.  R.  1832  zuřil  v  městě  po- 
slední z  pěti  velikých  požárů,  jimiž  bylo  město 
vždy  téměř  úplně  zničeno;  tím  i  kostel,  fara, 
radnice  a  uložené  tam  archivy  vzaly  za  své. 
Od  r.  1850  byl  v  Ch-i  podkrajský  úřad,  později 
smíšený  okr.  úřad.  V  okolí  Ch-e,  zvláště  na 
Doubravce,  jsou  překrásné  partie  známé  jmé- 
nem Dubravský  údol,  v  němž  vynikají  di- 
vokou krásou  zvláště  Čertův  stolek  a  So- 
kolovské hrady.  —  Hejtmanství  Chotě- 
bořské,  obsahujíc  okr.  soudy  Ch.  aPřibislav, 
má  na  519  02  km^  6377  d.,  45.570  ob.  č.,  291  n. 
(1890).  —  Okres  Chotěbořský  zaujímá  na 
325-58  fem'  50  pol.  obcí  s  4150  d.,  29.465  ob.  č., 
43  n.;  z  29.531  přítomných  ob. :  27.738  katol., 
1325  evang.,  468  židů.  —  Srv.  J.  V.  Neudoerfl, 
Polit.  okr.  Ch.  (Čáslav,  1892). 

Chotéborky,  Chotěboříce,  far.  osada 
v  Čechách  u  Vilantic,  hejt.  Král.  Dvůr,  okr. 
Jaroměř,  pš.  Dubenec;  9  d.,  48  ob.  č.  (1890), 
kostel  Nanebevz.  P.  Marie  (pův.  ze  XIV.  stol), 
2tř.  šk. 

Ohotébndioe:  1)  Ch.,  Chotěbyticc  (ATc/- 
to\vit\),  ves  na  Mašťovském  potoce  v  Cechách, 
hejt.  a  okr.  Podbořany,   fara  Podlcticc,  pš. 


Chotěbuz  —  Chotějovice. 


369 


KrásnÝ  Dvůr;  29  d.,  221  ob.  n.  (1890),  žel. 
zastávka  Rak.  spol.  míst.  drah  (Kaštíce-Ra- 
donice),  ložisko  hned.  uhlí,  chmelnice,  popi. 
dvůr  a  myslivna  Jaromíra  hr.  Černína.  Asi 
čtvrt  hod.  odtud  na  záp.  kostelík  sv.  Štěpána, 
jediná  to  upomínka  na  bývalou  far.  ves  Mla- 
dějov. 

2)  Ch.,  chybně  Choťabudice,  ves  na  Mo- 
ravě při  ř.  Želetavě,  hejt.  a  okr.  Dačice,  fara 
Hor.  Slatina,  pš.  Jemnice;  52  d.,  282  ob.  č. 
(1890),  kaple  P.  Marie,  Itř.  šk.,  mlýn. 

Ohotébuz:  1)  Ch.  (pol.  Kocob^d^,  něm. 
Kot\obend^,  ves  ve  Slezsku,  hejt.,  okr.  a  pš. 
Těšín,  fara  Trlíčko  Hor.;  80  d.,  567  ob.  pol, 

1  ě.,  21  n.  (1890),  Itř.  šk.,  něm.  zem.  hospo- 
dářská šk.  o  2  roč. 

2)  Ch.,  dolnoluž.  Chóšebuf,  něm.  Cottbus 
n.  Kottbust  krajské  město  v  prus.  vlád.  obv. 
Frankfurt  n.  O.,  64  m  n.  m.,  při  1.  bř.  Sprévy, 
na  Žel.  tratích  Berlín-Zhořelec- Veliký  Osek 

girossenhain).  Ch.-Frankfurt  n.  O.,  Halle-Ch.- 
ubin  a  Ch-Zárov  (Sorau);  jest  sídlem  rady 
zemské  pro  kraj  chotěbuzský,  zemského  soudu 
pro  okresy  Dobroluh,  Grabin  (Finsterwalde), 
Kalava,  Kuto  v  (Kirchhain),  Ch.,  Luboradž 
(Liel>erose),  Lubin,  Lubnov  (Liibbenau),  Lu- 
kov  (LuckauJ,  Picň  (Peitz),  Zlokomorov  (Senf- 
tenberg)  a  Gródek  (Spremberg),  krajské  po- 
kladny, hl.  berního  a  katastrál.  úřadu,  král. 
stavebn.  úř.,  král.  báňského  revírního  úřadu, 
zemského  dopravního  ředitelství  a  obchodní 
komory.  Má  4  evangf.  kostely,  z  nichž  klá- 
šterní slouží  Lužičanňm,  1  katol.,  synagogu, 
gymnasium  s  reálným  gymnasiem,  střední 
školu  pro  hochy  a  dívky,  vyšší  dívčí  školu, 
ikoly  hudební,  obchodní,  tkalcovskou  a  kres- 
lířskou pro  řemeslníky,  městskou  a  krajskou 
nemocnici,  městské  lázně,  jatky,  plynárnu, 
v  městském  sadu  pomník  vojínů  padlých 
r.  1870—71  a  38.043  ob.  (1895).  Ch.  iest  stře- 
diskem průmyslu  celého  vlád.  obvodu  frank- 
furtského. Jmenovitě  vyniká  průmysl  textilní; 
jest  zde  29  velkých  a  50  menších  továren  na 
sukno,  prádelen  a  tkalcoven,  které  vyrábějí 
ročně  asi  za  14  milí.  zl.  zboží  a  zaměstnávají 
přes  4000  dělníků.  Značná  jest  též  výroba 
koberců,  dále  jsou  zde:  továrna  na  plátno  a 
plachto  vinu,  továrna  na  klobouky,  strojírna 
a  slévárna  železa,  rozsáhlé  dílny  železniční, 
továrna  na  nábytek,  papírna,  koželužny,  to- 
várny na  minerální  vody,  sladovna,  pivovary, 
lihovary,  parní  pily  a  j.  V  okolí  doluje  se 
silně  na  hnědé  uhlí.  Značný  jest  i  obchod, 
jmenovitě  spediční,  podporovaný  filiálkou  říš. 
banky,  dolnolužickou  bankou  a  několika  mezi- 
městskými liniemi  telefonními.  Předmětem 
obchodu  jest  hl.  sukno,  tuky  a  zboží  osad- 
nické.  V  okolí  jest  zámek  knížete  z  Púckler- 
Muskau  8  krásným  parkem,  red.  —  V  Ch-i 
bydlí  více  než  4000  Srbů  (kolem  3000  služeb- 
ných a  dělníků  a  na  250  rodin),  v  předměstích 
Žandově  a  Brunšviku  přes  300.  Pro  ně  a  pro 
obyvatele  přifařených  10  lužických  vsí  jest 
y  Oh-i  srbský  evang.  kostel,  při  němž  působí 

2  duchovní.  Kolem  r.  1800  měla  Ch.  i  srbskou 
školu.  V  r.  1849—1886  vyučovalo  se  na  gym- 
nasiu chotěbuzském  mimořádně  i  dolnoluži- 

OttBv  Slovník  Naučný,  sv.  XII.  26I3  1897. 


cké  srbštíně.  Město  má  německý  ráz  přes 
to,  že  lze  na  ulicích  viděti  dost  žen  a  dívek 
v  dolnolužickém  kroji;  jen  v  neděli  a  o  trhu 
dodávají  okolní  vesničané  Ch-i  do  jisté  míry 
srbského  rázu.  Čný.  —  V  listinách  jmenuje 
se  Ch.  r.  1156  pod  jménem  Gostewissi.  AŽ 
do  r.  1445  patřilo  jako  léno  koruny  české 
k  Lužici,  tou  dobou  pak  přešlo  v  téže  vlast- 
nosti v  majetek  Braniborska.  R.  1429  dobyto 
bylo  husity.  Mírem  v  Tylži  r.  1807  připadlo 
Sasku,  ale  již  r.  1813  opět  stalo  se  pruským.  — 
Městský  okres  chotěbuzský  má  17*34  Arm',  ven- 
kovský kraj  na  835*43  /cm',  v  1  městě,  95  venk. 
obcích  a  57  velkostatcích  52.338  ob.  (1890). 

Choted:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách  v  hejtm. 
mělnickém,  viz  Chodec.  2).  —  2)  Ch.,  far. 
ves  t.,  hejt.  Jičín,  okr.  N.  Páka,  pš.  Bělohrad 
u  Jičína;  99  d.,  663  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Mi- 
kuláše (1384  far.),  2tř.  šk.,  fid.  statek  se  zá- 
mečkem a  dvorem  Karla  kn.  Trauttmansdorífa, 
mlýn  a  samota  Rakovník.  Na  býv.  tvrzi  při- 
pomínají se  vladykové  z  ChotČe,  z  nichž 
poslední,  Jan  (1592),  prodal  zboží  chotečské 
i  s  tvrzí  Elišce  Hoffmannové  z  Donína,  po 
níž  nastoupil  v  dědictví  její  manžel  Jan  z  Čern- 
hauzu.  Po  bitvě  na  Bílé  Hoře  připadla  Ch. 
ke  knížectví  fridlandskému,  od  něhož  se  do- 
stala v  léno  panu  Janu  Jezberovi  z  Olivé  Hory 
a  na  krátký  čas  klášteru  vídeňských  servitů, 
načež  připojena  k  panství  kumburskému  (1644), 
r.  1789  klášteru  novopackému  a  konečné  spo- 
jena na  stálo  s  panstvím  radimským.  Ve  sto- 
letí XVII.  přeměněna  tvrz  ve  far.  budovu.  — 
3)  Ch.,  ves  t,  hejt.  a  okr.  Pardubice,  faraa 
pš.  Sezemice;  44  d.,  350  ob.  č.,  2  n.  (1890), 
2tř.  šk.,  samota  Vessplavský.  —  4)  Ch.,  ves 
t.,  hejt.  a  okr.  Smíchov,  fara  Třebotov,  pš. 
Řeporyje;  52  d.,  424  ob.  č.  (1880),  fil.  kostel 
sv.  Kateřiny,  2  mlýny,  Cvrčkův  a  Měchurov. 
Nadační  statek  (má  284*38  ha  půdy),  k  němuž 
náleží  zámeček,  dvůr,  pivovar  (stojí),  jest  ma- 
jetek kapituly  Vš.  Svatých  v  Praze.  Ves  pův. 
náležela  klášteru  plasskému.  V  XVI.  stol.  při- 
pomíná se  tu  vladyčí  statek  s  tvrzí  Václ.  Stří- 
brného z  Hořeměřic  (1528),  pak  lana  Hoře- 
šovce  z  Libošína,  jehož  syn  procfal  Ch.  Ad. 
ml.  Byšickému  z  Byšic.  Pak  tu  ještě  seděl 
Petr  Čhotek  z  Vojnma,  Magrlové  ze  Sobíšku, 
jehož  potomku  Jiřímu,  poněvadž  se  súčastnil 
vzpoury  stavovské,  Ch.  i  s  tvrzí  vzata  v  plen 
a  postoupena  dědičně  jeŠtě  s  jinými  vesni- 
cemi za  odměnu  proboštu,  děkanu  a  vši  ka- 
pitole kostela  u  Vš.  Svatých  na  hradě  Praž- 
ském, red. 

Chotédovloe:  1}  Ch.,  Chotěvice,  Cho- 
t  o  biče  {KottwttO,  far.  ves  v  Cechách  v  Lab- 
ském údolí,  hejt.  Vrchlabí,  okr.  Hostinné; 
161  d.,  1094  ob.  n.  (1890),  kostel  sv.  ap.  Petra 
a  Pavla  (1384  far.\  4tř.  Sk.,  pš.,  telegr.  a  sta- 
nice Rak.  sev.-zap.  dráhy  (Chlumec-Poříčí), 
4  mlýny,  2  pily  a  výroba  soustružnického 
zboží.  Ňa  blízkém  vrdiu  kaple  sv.  Kateřiny. 
Na  býv.  tvrzi  připomínají  se  Hynek  Krušina 
z  Lichtenburka,  vladykové  z  Kozojed  (1477), 

{an  Otmár  z  Holohlav  (1515),  Jan  z  Varten- 
)erka  (1520).  jenž  Ch.  prodal  (1522)  Zdeňkovi 
z  ValdStýna  a  ten  je  připojil  k  Hostinnému. 

25 


370 


Chotcjš  —  Chotek  z  Chotkova  a  z  Vojnína. 


V  nejstarší  dobé  byly  Ch.  a  tvrz  manství 
kraje  trutnovského.  R.  1858  zdejší  lokalie  po- 
výšena na  faru.  —  2)  Ch.,  Chotitovice  {Kuť 
towitx),  ves  t.,  hejL  Teplice,  okr.  Bílina,  fara 
a  pš.  Světec  u  Bíliny;  33,d..  40  ob.  č.,  270  n. 
(1890),  telegr.  a  stanice  Ústecko-teplické  dr. 
(Ústí-Bílina),  ložisko  hned.  uhlí.  —  3)  Ch., 
ves  t.  v  hejtm.  novobydžovském,  viz  Cho- 
tovice. 

ChOteJi,  ves  česká,  viz  Chotýš. 

Ohotejiany,  ves  čcs.,  viz  Chotýšany. 
,  Chotek,  někdy  prý  hrad  nedaleko  Kam. 
Ůjezda  v  Čechách,  původní  sídlo  nyn.  hrab. 
rodu  Chotků  z  Chotkova  a  Vojnína.  Srv.  Ch  o- 
ckov.  R.  1433  zbořen  od  Sirotků  pod  vůd- 
covstvím Jana  Čapka. 

Ohotek  z  Chotkova  a  %  Vojnina,  jméno 
hrabat  rodu  českého,  kteří  z  Plzeňska  pochá- 
zejíce ze  vsi  Chockova  u  Radnic  erbem  a 
původem  sv^m  náležejí  k  velikému  rozrodu, 
který  na  štítě  užíval  kus  kola  s  loukotí  se 
dvěma  nebo  třemi  špicemi  a  pístem  nebo 
také  půl  kola.  Pokud  naše  vědomosti  sahají, 
počítali  se  a  počítají  k  rozrodu  tomuto  ny- 
nější hrabata  Lažanští  svobodní  pá- 
nové z  Bukové,  bývalí  vladykové  Korbe- 
lové z  Bukové,  Rousové  z  Čemin,  Rou- 
sové z  Lipna,  z  Chrančovic,  z  Újezda 
nade  Mží,  Radkovcové  z  Radkovic,  li- 
tinové z  Myslovic,  ŽehušiČtí  a  Chu- 
chelští z  Nestájova,  Lehomští  z  Male- 
jovic,  vladykové  z  Konratic  a  z  Čijevic, 
Štánovští  zČechtic  a  Boršové  z  Dubu 
s  potomky  svými  k  erbu  přijatými  Skal ským i 
z  Dubu.  Chotkové  z  Ch.  a  Chotkové 
z  Vojnína  ode  dávna  svým  erbem  se  vy- 
znamenávali mezi  svými  soukmenovci  nosíce 
půl  kola  stříbrného  na  červeném  štítě;  na- 
před měli  dvě  špice  dolů  obrácené  (1487)  a 
od  XVII.  stol.  tři  špice  v  témž  směru,  ro- 
prvé  připomínají  se  Chotkové  z  Ch.  v  berní 
kraje  plzeňského  r.  1379  v  Chotkové:  Sobě- 
hrd,  Volfart,  Slavibor  a  Kateřina.  Vá- 
clav z  Chockova,  jak  se  Chotkovu  tenkráte 
říkalo,  prodal  lán  země  v  Chotkové  r.  1395 
Janu  z  Ch.  a  ten  faráři  v  Radnicích  r.  1397. 
Herolt  z  Ch.  t  r-  1413.  Petr  na  Kosobo- 
dech  r.  1430  se  připomíná  a  Jan  na  Ležkách 
držel  v  zástavě  vsi  Čísovice,  Kytín  a  Kory- 
tany  v  r.  1468—1490.  Se  svou  manželkou 
Annou  z  Javora  měl  dcery  Annu,  Alžbětu  a 
Kateřinu.  Petr,  kterého  titulář  z  r.  1534  uvo- 
zuje, měl  syna  Mikuláše,  který  měl  dvůr 
v  Nahořečicích  a  dům  ve  Všerubech,  a  dru- 
hého Václava  na  Ležkách,  jenž  statek  tento 
si  do  dcsk  vložil  r.  1543  a  již  před  r.  1568 
zemřel.  Po  Mikuláši  zůstal  syn  Kryštof  v  Je- 
senicích (1550—1589),  po  Václavovi  tři  sy- 
nové, Jan,  Jiří  a  Zikmunt.  Jan  na  Ležkách 
koupil  r.  1570  Všetaty,  r.  1587  Skřivan  a  držel 
k  těmto  statkům  také  Pustověty  až  do  r.  1591, 
kdy  zemřel  a  pochován  jest  ve  Skříváni.  O  jeho 
synech  s  MaruŠí  Beřkovskou  ze  Šebířova  zplo- 
zených bude  později  promluveno.  Jiří  Ch. 
v  Ťytřích  držel  r.  1589  manský  mlýn  pod 
Panošovým  Újezdem.  Klř.  —  Zikmund  Ch. 
z  Ch.  účastnil  se  jako  vůdce  tureckých  válek 


v  Uhřích  a  Sedmihradech,  načež  vrátil  se  do 
vlasti  i  žil  v  Touškově  nade  Mží,  kde  již 
r.  1589  se  zdržoval,  a  zde  i  r.  1603  pohřben 
jest.  Zde  r.  1593  sepsal  Zprávu  a  naučeni 
strany  věci  vojanské  pro  každého  kryksmana, 
kterfi  by  chtěl  ve  věcech  vojenských  proti  Turku 
pracovati  a  něco  ikusiti  (ruk.  v  archivu  lindř.- 
Hradeckém).  Varovný  tento  spisek  složený 
z  předmluvy  a  57  artikulů  jest  dosti  zajíma- 
vým pro  dobu  i  spisovatele,  ježto  svědčí  ne- 
jen o  jeho  znalostech  vojenských,  ale  také 
o  jeho  vlastenectví,  zbožnosti,  o  špatném  vy- 
chování mladíků,  současné  pýše  a  zadluži- 
losti  v  Čechách  atd.  Viz  Časop.  Mus.  1884 
str.  299,  kde  tehda  Frt.  Dvorským  uveřejněny 
ukázky  z  něho.  red.  —  Současníkem  Zig- 
mundovým  byl  Kašpar  Ch.,  hejtman  na  Par- 
dubicích v  r.  1578—1605,  jenž  s  Kateřinou 
Milnerovou  z  Milhauzu  zplodil  dcery  Markétu 
a  Dorotu,  které  r.  1582  zemřevše  v  Kouřimi 
odpočívají  v  děkanském  kostele  pod  náhrob- 
kem posud  zachovaným.  Na  Mnetěši  a  Zele- 
nících seděl  r.  1589  Václav  Ch.,  jenž  syna 
Abrahama  měl  r.  1628.  Ze  synů  Václava  na 
Ležkách  Jiří  měl  syna  Adama,  jenž  Tytry 
prodal  r.  1589.  Tan  měl  syny  Adama  (tl592) 
a  Václava.  Václav  prodal  Všetaty  r.  1593  a 
Skřivan  r.  1596,  držel  Sence  (1584),  koupil 
Žíhle  r.  1599  a  byl  krajským  hejtmanem  ra- 
kovnickým v  r.  1584—1612,  hejtmanem  na 
Pardubicích  r.  1593  a  zemřev  r.  1612  pocho- 
ván v  Žíhli,  kde  zvon  v  kostele  pohřebním  a 
náhrobní  kámen  památku  jeho  hlásají.  Vrstev- 
níky jeho  Petra  na  Vodochodech  (1612  až 
1617)  a  Karla  nemůžeme  do  rámce  genea- 
logického  vřaditi.  Synové  Václavovi  Jiří  a 
Karel  súčastnili  se  bouří  stavovských  a  byli 
proto  také  všeho  jmění  svého  odsouzeni.  Jiří 
na  Žíhli  byl  hejtmanem  kraje  rakovnického 
a  r.  1620  zemřel  v  čase  vzpoury,  zanechav 
syna  Adamajiřího  r.  1623  připojnenutého. 
Karel  držel  Radovesice,  Červený  Újezd,  Do- 
bříce (které  r.  1620  prodal),  Židovice,  Kožov, 
Povlčín,  Veclov  a  Svojetm,  což  mu  vše  ai 
na  poslední  tři  statky  koniiskováno  bylo,  a 
ježto  také  při  vpádu  saském  potřebovati  se 
dal  jako  krajský  kommissař,  ztratil  i  tyto  tři 
statky;  jen  manželce  jeho  Alžbětě  roz.  Char- 
vátce  z  Bárensteina  ponechán  byl  její  statek 
Bělošice.  Synové  zůstali  po  Karlovi  (fj- 1638): 
Jan  Václav  (1638)  a  Jiří  Rudolf  na  Bělo- 
šicích  a  Vilém  (f  J.  1674),  jehož  první  man- 
želka byla  Polyxena  Feldhoferovna  z  Feldho- 
fenu  (t  1670)  a  druhá  Johanka  Sabina  Proyova 
z  Geisselbcrku  a  z  Findclšteina,  vdova  pMj 
Janu  Rajském  z  Dubnice  na  Skršín?.  Hcera 
jeho  Alžběta  Polyxena  (1670—1731)  provdala 
se  za  Václava  Ignáce  Cukra  svob.  p.  z  Tam- 
feldu  na  Svatém  Kříži;  ze  synů  Ignác  Ru- 
dolf jen  r.  1683  se  připomíná,  za  to  Václav 
Antonín  rodu  svému  získal  přední  místo 
v  řadách  šlechty  české.  Z  cest  svých,  na 
které  po  odbytých  studiích  se  vydal,  přinesl 
s  sebou  vedle  vzděláni  jemný  a  ušlechtilý  mrav 
a  oženil  se  r.  1698  s  Maní  Terezií,  dcerou 
Ferdinanda  ze  Scheidlerů.  S  touto  svou  man- 
želkou dostal  statky  Jeviněves,  Jedibaby,  Ou- 


Chotek  z  Chotkova  a  z  Vojnína. 


371 


holiče,  Veltrusy,  Křivousy  a  části  Spomyšle, 
Chržina.  Podhořan  a  Bukolu,  stal  se  r.  1702 
svobodným  pánem,  r.  1723  hrabétem  z  Ch. 
a  V.  a  r.  1745  říšským  hrabětem.  I  v  hodno- 
stech a  úřadech  vysoko  postoupil;  v  r.  1710 
až  1712  byl  hejtmanem  kraje  slánského,  v  lé- 
tech 1727—29  kraje  litoměřického ,  potom  cis. 
radou,  praeses  commissionis  in  materia  usu- 
rariae  pravitatis  a  v  r.  1735—38  místodržícím 
v  Čechách  (f  1754).  Rovněž  vynikli  synové 
jeho  Jan  Karel  a  Rudolf,  třetí  syn  Vá- 
clav zemřel  r.  1725  jako  setník  pěšího  pluku 
Diesbachova  v  Messmě  na  Sicílii,  kde  v  ko- 
stele sv.  Restituta  pod  zvláštním  náhrobním 
kamenem  odpočívá.  Rudolf  stal  se  nejv.  ko- 
mořím (1747),  presidentem  komory  finanční 
(1749—1760)  a  nejv.  kancléřem  v  Čechách 
(1761—71)  a  byl  též  státním  a  konferenčním 
ministrem.  V  čas  okkupace  Prahy  od  Fran- 
couzů pro  svou  známost  franc.  jazyka  velmi 
mnoho  dobrého  na  prospěch  města  i  země 
vykonal  a  z  Tyrolska  r.  1745  nepřítele  vy- 
pudil. Při  úpravě  pozemkových  poměrů  v  této 
zemi  všude  dbal  jak  prospěchu  mocnářky  tak 
starých  práv  a  zvyků  obyvatelstva  a  podnes 
lid  tyrolský  na  mnoha  místech  jako  rodinnou 
památku  cnová  smlouvy  kupní,  na  nichž  hr. 
Rudolf  Ch.  jest  podepsán.  Jaké  důvěry  u  císa- 
řovny Marie  Terezie  požíval,  toho  důkazy  na- 
lézají se  v  četných  listech  mocnářky  v  archivu 
zámku  kačínského  zachovaných  a  svědčí  o  tom 
řád  zlatého  rouna  udělený  jemu  r.  1759.  Nemaje 
sám  mužských  potomků  zřídil  hr.  Rudolf  Ch. 
íidcikommiss  pro  prvorozené  rodu  svého  ze 
statků  Jevinévsi,  Ouholic  či  Ostrova,  Všo- 
stud,  Dušník,  Vepřku,  Vojkovic,  Kozomína  a 
Klomína;  pak  ze  dvoru  Lhoty  s  pozemky  u  Je- 
dibab,  domu  u  zlatého  melounu  a  domu  Kapla- 
novského  k  němu  přistavěného  na  Starém 
Městě  v  Praze.  Za  prvního  fideikommissního 
dědice  ustanovil  synovce  svého  hr.  Jana 
Rudo  fa  Chotka,  syna  svého  bratra  Jana 
Karla.  U  Veltrus  zřídil  nádherný  park  na 
ostrově  mezi  Vltavou  a  nákladným  kanálem 
v  někdejším  řečišti  Vltavy,  kolem  ostrova 
pak  krásné  lipové  i  kaštanové  aleje  a  obnovil 
kanálem  tok  Vltavy.  S  manželkou  svou  Aloisií 
hr.  Kinskou,  vdovou  po  Norbertu  Vád.  hr. 
2  Vrbna,  měl  jedinou  dceru  Guidobaldinu 
Brigittu,  provdanou  poprvé  za  Jana  Filipa 
hr.  Taaífa,  c.  k.  říšského  dvoř.  radu,  a  po- 
druhé za  Emanuela  Malabaila  hr.  z  Canalu, 
c.  k.  taj.  radu.  —  Bratr  Rudolfův  Jan  Karel 
stal  se  kr.  vrchním  radou  ve  Vratislavi,  kde 
pobyl  do  r.  1742,  potom  r.  1743  spravoval 
Horní  Falcko  a  r.  1745  byl  v  Sulzbachu  správ- 
cem země.  A  jako  v  Bavorsku  zásoby  vojen- 
ské rakouskému  vojsku  v  čas  opatřil,  že  ví- 
tězně postupovati  mohlo  a  Amberka  ztraceného 
opět  dobylo,  tak  i  v  Itálii  jako  polní  zbrojmistr 
opatřil  vojsku  zadrželé  výplaty,  prodav  stří- 
brné náčiní  a  skvosty  své  manželky,  čehož  ná- 
sledkem bylo  dobyti  Janova  r.  1746.  Císařovna 
2a  odměnu  takové  služby  darovala  mu  palác  se 
zahradou  ve  Vídni  v  Josefově.  Byv  na  krátko 
plnomocným  vyslancem  v  Berlíně,  jmenován 
jest  r.  1749  členem  spol.  česko-rakouské  dvoř. 


kanceláře  ve  Vídni  a  r.  1753  kancléřem.  Ježto 
bratr  jeho  hr.  Rudolf  kromě  úřadu  nejvýš, 
kancléře  také  správu  finanční  podržel,  obsta- 
rával Jan  Karel  sám  nejv.  kancléřství.  Na  ná- 
vrh císařovny  zřízena  kommisse  ku  zlepšení 
stavu  vysloužilců,  jejížto  předsedou  hr.  Jan 
Karel  se  stal  (1751),  a  vedením  jeho  vysta- 
věna invalidovna  pražská.  Po  smrti  bratra 
svého  Rudolfa  také  hr.  Jan  Karel  na  odpo- 
činek odešel.  Kromě  jmenovaných  iiž  hod- 
ností získal  r.  1755  rodu  svému  úřad  dědič- 
ného vrchního  dveřního  v  Rakousích  pod 
Enží  a  r.  1765  obdržel  týž  úřad  v  Rakousích 
nad  Enží.  R.  1764  jmenován  kommandérem 
řádu  sv.  Štěpána  a  r.  1765  udělen  mu  byl  velko- 
kříž  téhož  řádu.  K  Bělošicům  a  Skršínu,  které 
po  otci  držel,  přikoupil  hr.  Jan  Karel  panství 
Nové  Dvory  na  Čáslavsku.  Manželka  jeho 
Marie  Terezie  hrab.  Kotul ínská  z  Kotulína, 
vdova  po  hr.  Jos.  Brounovi  de  Hautois,  po- 
rodila mu  pět  dětí,  ze  kterých  byl  na  živě 
jen  Jan  Nep.  Rudolf,  když  otec  jeho  r.  1787 
zemřel.  Jan  Rudolf  začal  karriéru  politickou 
v  kanceláři  svého  strýce  Rudolfa,  nejv.  kan- 
cléře, a  ustanoven  r.  1771  vládním  radou, 
r.  1776  stal  se  dvoř.  radou  a  obdržel  referát 
haličský.  R.  1781  jmenován  presidentem  cen- 
sury  knih  a  r.  1782  místopředsedou  komory 
finanční,  kterýž  úřad  vystřídal  ještě  t.  r.  s  kan- 
cléřstvím  při  česko-rakouské  dvorní  kanceláři. 
Vedle  úřadu  toho  byl  presidentem  kommissí 
k  upravení  roboty.  Po  smrti  císaře  Josefa  11. 
jmenoval  ho  císař  Leopold  II.  r.  1791  mini- 
strem financí  všech  korunních  zemí,  kterýž 
úřad  hr.  Jan  Rudof  Ch.  až  do  r.  1792  zastá- 
val, kdy  ministerstvo  financí  opět  s  dvorskou 
kanceláří  bylo  spojeno.  Na  to  vystoupil  hr. 
Ch.  r.  1793  ze  státní  služby,  ale  r.  1802  byl 
opět  od  cis.  Františka  jako  purkrabí  a  pre- 
sident čes.  gubernia  do  Prahy  povolán.  V  král. 
Českém  dal  stavěti  nové  silnice,  zavedl  an- 
glické stavy  tkalcovské  a  stroje  na  předení, 
pěstování  ovoce  rozšířil,  v  Praze  upravil  rad- 
nici novoměstskou,  letohrádku  bubenečskému 
dal  nynější  jeho  podobu  a  park  na  březích 
Vltavy  krásným  stromovím  ozdobil.  Z  Prahy 
byl  Ch.  za  konferenčního  ministra  do  Vídně 
povolán  r.  1805,  ve  kterémž  úřadě  setrval  až 
do  rozpuštění  státní  rady  r.  1810,  načež  po 
přání  panovníkově  zůstal  předsedou  dvorní 
kommisse  pro  zhotovení  politického  zákon- 
níku  až  do  r.  1815.  R.  1808  vyznamenán  řá- 
dem zlatého  rouna  a  později  návštěvou,  kterou 
ho  mocnář  poctil  ve  Veltrusích.  Vědy  a  umění 
neměly  nad  něho  horlivějšího  pěstouna  v  Če- 
chách, jakož  svědčí  knihovna,  kterou  na  zámku 
Kačině  u  Nových  Dvorů  založil  (10  tisíc  děl 
ve  22.000  sv.).  Jeho  posud  zachovaná  korre- 
spondence  s  historikem  Dobnerem  a  bisku- 
pem hradeckým  Janem  z  Háje  jakož  i  s  malíři 
a  umělci  českými  i  cizími  jest  jen  dalším 
dokladem  jeho  lásky  k  vědám  a  uměním. 
Školství  na  panstvích  svých  velmi  zvelebil, 
hudební  vzdělání  podporoval ;  zahradami, 
parky  a  stavbami  krásnými,  k  nimžto  vzory 
z  cest  svých  si  přinesl,  ozdobil  Nové  Dvory 
a    zámek  kačínský,  jenž   ve   svém   způsobu 


372 


Chotck  z  Chotkova  a  z  Vojnína. 


široko  daleko  rovného  nemá.  Proto  také  král. 
česká  společnost  nauk  jmenovala  ho  svým 

eředsedou,  kterým  byl  po  20  let  (1804—24). 
Ilavně  přihlížel  ku  zlepšení  topografie  Čech 
a  zvláštní  záslužnou  medailli  ve  Vídni  dal 
raziti  pro  členy  spqječnosti,  kteří  na  prozkou- 
mání Krkonoš  se  vydali.  V  V.  díle  pojednání 
kr.  společnosti  nauk  jest  obsaženo,  co  vše 
za  hr.  Jana  Rudolfa  Chotka  od  společnosti 
této  pro  zlepšení  topografie  české  podniknuto 
bylo.  Při  činnosti  své  obsáhlé  nezapomněl 
tež  starati  se  o  statky  své  a  důkladně  hospo- 
dářství své  opravil.  S  manželkou  svou  Sidonií 
Clary-Aldringenovou  (f  1824)  měl  dvě  dcery 
a  osm  synův,  ze  kterých  dva  zemřeli  v  útlém 
mládí.  Dcera  Aloisie  provdala  se  za  Karla 
Josefa  knížete  Clary-Aldringena  a  Terezie  byla 
dámou  Savojského  ústavu  ve  Vídni.  Z  ostat- 
ních šesti  synů  předešli  otce  čtyři  na  věč- 
nost; on  sáin  umřel  r.  1824.  —  Jan  Nep. 
hr.  Ch.,  nejstarší  syn  hr.  Jana  Rudolfa,  byl 
ve  státní  službě  až  do  r.  1807,  načež  bydlel 
v  Praze,  kde  r.  1819  zvolen  předsedou  spolku 
ku  podpoře  chudiny  pražské  a  za  zásluhy  své 
stal  se  čestným  měšťanem  pražským.  Zemřev 
r.  1824  zanechal  syna  Jindřicna  a  dceru 
Sidonii.  Jindřich  byl  krajským  kommissařem 
v  Berouně,  na  kteréž  místo  resignoval,  aby 
se  správě  fideikommissu  Chotkovského,  který 
po  dědovi  svém  převzal,  zcela  věnovati  mohl. 
Lidumilného  otce  svého  následuje,  zřídil  na 
panství  jemnišCském,  po  své  matce  zděděném, 
r.  1828  chudinský  ústav  a  podobné  ústavy 
na  panství  veltruském  podporoval.  Školy  na 
svých  panstvích  velmi  zvelebil  a  poměry  uči- 
telstva zlepšil.  Jako  místopresident  Musea  če- 
ského (1851—1861)  drahocennými  dary  svými 
sbírky  obohatil  a  štědrými  peněžitými  pří- 
spěvky na  ústav  ten  pamatoval.  Pro  dobro- 
činné skutky  své  imenován  v  Kutné  Hoře 
a  v  Nových  Dvořích  čestným  měŠCanem  a 
v  mnoha  obcích  čestným  občanstvím  vyzna- 
menán. Zemřel  r.  1864  zplodiv  s  manželkou 
svou  Karolinou  Aloisii  hr.  z  Eltzů  4  syny  a 
dceru.  Nejstarší  syn  Rudolf  Karel  hr.  Ch. 
jest  majitelem  fideikommissu,  panství  Nových 
Dvorů  a  statku  Bělošic,  dědičným  dveřním 
v  Rakousích  nad  Enží  a  pod  Enží,  dědičným 
členem  panské  sněmovny  říš.  rady  a  c.  a  k.  ko- 
mořím. Věnoval  se  hlavně  nárocinímu  hospo- 
dářství a  jest  presidentem  Prvního  českého 
vzájemného  ústavu  pojišťovacího,  pražsko- 
duchcovské  dráhy,  členem  správní  rady  priv. 
Rak.  dráhy  severozápadní,  předsedou  spolku 
pivovarnického  a  hospodářského  spolku  Kut- 
nohorského, od  r.  1865.  V  r.  1865—1872  pů- 
sobil také  jako  starosta  okres,  zastupitelstva 
kutnohorského.  Mésto  Písek  za  politickou 
Činnost  jeho  jako  poslance  na  sněmu  zem- 
ském jmenovalo  ho  r.  1867  čestným  svým 
měšťanem.  S  první  manželkou  svou  Marií  hr. 
Auersperkovou  (f  1888)  měl  syna  Rudolfa 
r.  1884  zemřelého;  podruhé  se  oženil  r.  1894 
8  Klaudinou  svob.  p.  Gudenovou.  Bratr  ma- 
jorátního  pána  hr.  Emerich,  c.  a  k.  komoří, 
pojal  za  manželku  hrab.  Julii  Marii  z  Thunu 
a  Hohenšteina  a  sídlí  na  zámku  Aigenu  v  Salc- 


purku.  Druhý  bratr  Ferdinand  hr.  Ch.» 
c.  a  k.  komoří  a  spolumajitel  statku  Volšova, 
byl  za  ministra  Hohenwarta  c.  k.  okr.  hejt- 
manem v  Týně  n.  Vit.  a  jest  nyní  starostou 
okres,  zastupitelstva  sušického  a  předsedou 
hospod,  spolku  klatovsko-plánického.  R.  1883 
byl  zvolen  za  poslance  do  sněmu  zemského 
a  za  člena  výboru  zem.  Manželkou  jeho  jest 
Josefina  hr.  Swecrts-Sporková.  Třetí  bratr  hr. 
Arnošt  jest  čestným  rytířem  řádu  maltéz- 
ského.  c.  a  k.  komořím,  majorem  u  dragounů 
a  přidělen  dvoru  c.  a  k.  Výs.  paní  arcivévod- 
kyně  Alžběty.  Karolina,  sestra  před.  bratří, 
jest  vdovou  od  r.  1888  po  Emanuelu  hral)ěti 
z  Thuna  a  z  Hohenšteina  na  Castel-Fondu 
v  Tyrolsku.  —  Josefhr.  Ch.,  Jana  Rudolfa 
druhý  syn,  který  padl  v  bitvě  u  Wagramu 
r.  1809,  měl  dva  syny,  z  nichž  V  i  I  é  m,  c.  a  ic.  ko- 
moří, gub.  rada  a  čestný  rytíř  řádu  maltéz- 
škého,  pojal  za  manželku  Aloisii  hr.  z  Ugarte 
a  skrze  ni  stal  se  pánem  na  Kravsku  a  Pří- 
měticích.  Po  něm  (f  1859)  dědily  dvě  dcery 
jeho.  Karolina  Marie  provdaná  za  Karla  hrab. 
Lútzowa  a  Aloisie  Arnoštka  za  Arnošta  Den- 
tice, knížete  z  Frassa  a  San-Vita.  Bratr  Vilé- 
mův Karel  hr.  Ch.  umřel  jako  rytmistr  u  hu- 
lánů ve  Vysočanech  v  Žatecku  r.  1832.  Třetí 
syn  Jana  Rudolfa  Václav  zemřel  nešťastnou 
náhodou  r.  1807  vyhozen  byv  z  vozu  od  spla- 
šených koní.  Čtvrtý  syn  Ferdinand  stal  se 
arcibiskupem  olomúckým  r.  1832,  ale  zemřel 

Íiž  po  4  létech  na  choleru  r.  1836  v  Praze, 
:amž  se  byl  ke  korunovaci  cis.  a  krále  Fer- 
dinanda 1.  odebral.  Nejvíce  vynikl  pátý  syn 
Jana  Rudolfa  Karel  (♦  1783).  Vstoupiv  r.l802 
do  státní  služby,  stal  se  po  10  létech  kraj- 
ským v  Přerově  a  povolán  pak  do  nově  na- 
bytých illyrských  provincií,  kde  bedlivě  při- 
hlížel k  vykopávám  antických  památek  u  Pulje 
a  Aquileje.  Jako  gubernáťor  terstský  (1816  aŽ 
1818)  vystavěl  v  Terstu  dům  chudých,  pra- 
covnu, maják  na  pobřeží  istrijském  a  nový 
vodovod  a  zařídil  pravidelnou  plavbu  parní 
lodi  mezi  Terstem  a  Benátkami.  Jako  guber- 
nátor  tyrolský  (1819—1824)  spořádal  zemský 
dluh,  založil  tyr.  národní  museum,  zřídil  ústav 
pro  chudé  a  spořitelnu,  zavedl  assekuraci 
proti  ohni  a  upravil  řeku  Adiži;  na  jeho  pří- 
mluvu bylo  lyceum  inšprucké  na  universitu 
povýšeno.  R.  1824  byl  ustanoven  dvoř.  kan- 
cléřem a  předsedou  studijní  dvorní  kommisse 
ve  Vídni  a  r.  1826  jmenován  nejvyšším  purk- 
rabím v  Čechách.  V  úřadě  tom  (1826—43) 
získal  si  zásluhy  nezapomenutelné  o  Čechy 
a  zejména  o  Pránu.  Kommunikaci  zlepšil  stav- 
bou řetězových  mostů  v  Praze,  Žatci,  Jaro- 
měři a  Strakonicích,  upravil  cestu  z  Marián- 
ských Lázní  do  Karlových  Varů,  zřídil  paro- 
plavbu  po  Labi  od  Mělníka  až  ke  hranicím 
a  pro  celou  zemi  vydal  rozkazy  stavěti  silnice 
a  sázeti  stromy  k  jejich  okrase.  V  Praze  vy- 
dlážditi  dal  některé  nové  ulice,  upravil  a 
okrášlil  t.  zv.  Dobytčí  trh,  nynější  Karlovo 
náměstí,  obnovil  býv.  Koňskou  bránu  dobro- 
volnými příspěvky  a  hlubokou  cestu  na  Malé 
Straně,  kde  zřídil  novou  cestu,  dnes  Chotko- 
vou  řečenou,  k  Brusce  a  sady,  založil  novou 


Chotělice. 


373 


'  k  Bubenči  a  okrášlil  Bube- 
:  \ké  založil  sady  na  praŽ- 
a  okrášlil   Smíchov, 
Petříně,  obnovil 
^1  a  upravil  Ko- 
.   .'Ml.    Věnoval 
■   \  >\  r:L!:iii  Týnského  a 
■ '■  \       -. 'idiC  okrase  Teplic, 
.    : 't  i*  <i.')\yrl\  a  Marian.   Lázní. 
..  ;-:..:ny^l    snažil   se  zvelebiti  výsta- 
'  <  h  '.'■  (  í  uměleckých  a  průrayslných 
;      u    ,i\'  *  h .,    uvedením  trhův   na   vlnu 
:i  v  \'\/Au.  K  humanitním  ústavům  též 
->\lij    obrátil    a    založil    pracovnu   pro 
.  i"  a  pro  kárance,  zřídil  znovu  káznici  ká- 
r   .:   'i.  upravil  ústav  pro  chudé  a  založil  ústav 
;  r-í    blt-pce  dospélé  a  opatrovny  v  Praze  na 
ilrafiku.  u  P.  .\Iarie  Vítézné  a  v  Židovském 
.'i^=.tt:,  v  Karlině,  Králové  Hradci,  Plzni  a  i. 
Praze   postaral  se  o  železné  trouby  k  přivá- 
dění a  čištění  vody  k  pití  a  o  lepši  osvětlení, 
celé   zemi   pak  o  zřízení  škol  ku  pěstováni 
íAocných  stromů  v  a  o  založeni  památných 
knih  v  obcích  k  zaznamenávání  důležitěisich 
událostí.  Když  r.  1842  slavil  čtyřicetiletí  své 
dokonané  službv  státní,   byl    mu    od   města 
Prahy  diplom  řestného   měšťanství  podán  a 
jménem  šlechty  české  odevzdán  mu  stříbrný 
stojan  a  veliké  zásluhy  jeho  i  jinak  vděčné 
jsou  uznány.  Již  předtím,  r.  1835,  ražena  byla 
mcdaille  na  počest  jeho.  Od  mocnáře  svého 
byl   Ch.   vyznamenán    řádem  zlatého  rouna. 
R.  1843  vzdal  se  svého  úřadu  a  žil  potom 
na  statcích  svých  až  do  r.  1868.  kdy  28.  pros. 
zemřel  a  ve  Valtířově  na  Litoměřicku  pocho- 
ván jest.  S  manželkou  svou  Marií  hr.  Berch- 
toldovou  měl  čtyři  syny,   z   nichž  jen   dva 
Kíj  přežili.  Antonín  hr.  Ch.  zdědil  po  něm 
Zahořany  a  Veliké  Březno,  byl  c.  a  k.  komo- 
řím a   zemřev  r.  1883  zůstavil  z  manželství 
svého  s  Olgou  z  Moltke  syna  Karla,  čest- 
ného rytíře  řádu  malt.,  c.  a  k.  komořího,  sekre- 
táře vyslanectví  m.  si.  a  pána  na  Zahořanech 
a  Vel.  Březně,  jenž  s  manželkou  svou  Adel- 
heidou  princ,  z  Hohenlohe-Langenburku  má 
dítky:  Karla,  Antoinettu  a  Adu.  Sestra  Kar- 
lova Marie  provdala  se  za  Jindřicha  hr.  Nostice 
z  Rienecku,  c.  a  k.  komořího  a  nadporučíka 
u  dragounů  zem.  obrany,  druhá  sestra  Olga 

Íest  svobodna.  —  DruhJ  syn  nejv.  ptu-kra- 
)ího  Bohuslav  (^  11.  říj.  1896)  jako  otec  byl 
ve  službách  státních  přes  40  let.  Nejvíce  času 
strávil  ve  vyslaneckých  úřadech ;  byl  legačním 
sekretářem  a  později  leg.  radou  při  vysla- 
nectví rakouském  v  Berlině,  pak  vyslancem 
v  Madridě  a  za  ministerstva  Hohenwartova 
místodržitelem  v  cechách  ^1871).  Potom  stal 
se  mimoř.  vyslancem  a  splnomocněným  mi- 
nistrem v  Brusselu  a  naposled  v  Drážďanech. 
Byl  c.  a  k.  komořím,  tajným  radou  a  doživot- 
ním členem  panské  sněmovny.  Manželka  jeho 
Vilemína  hr.  Kinská  ze  Vcnynic  a  Tetova, 
dáma  řádu  hvězdového  a  c.  k.  paláce  jakož 
i  čestná  dáma  řádu  maltézského,  porodila 
mu  7  dcer  a  syna  Volfganga,  c.  a  k.  komo- 
řího, okr.  kommissaře  v  minist.  vnitra  a  po- 
ručíka u  dragounů  zem.  obrany.  Z  dcer  jest 


Zdeíika  dámou  řádu  hvězdového  a  u  dvora 
J.  cis.  a  kr.  Výsosti  korunní  princezny  Stě- 
pánky.  Marie,  dáma  řádu  hvězdového,  pro- 
vdala se  r.  1887  za  JUDra  Jaroši,  hr.  z  Thunu 
a  Hohenšteinu,  c.  a  k.  komořího  a  založ,  po- 
ručíka u  dragounů.  Karolina  r.  1886  podala 
ruku  svou  Leopoldu  hr.  Nosticovi  z  domu 
Falknovského,  c.  ak.  komořímu.  Marie  Antonie 
jest  od  r.  1893  manželkou  Karla  Adama  z  Wu- 
thenau,  premierlieutenanta  v  král.  sas.  pluku 
jízdy  gardové.  Žofie  jest  dámou  řádu  hvězdo- 
vého a  u  dvora  c.  a  k.  Výs.  arcivévodkyně  rak. 
Isabelly;  Oktavie  a  Marie  Jindřiška  jsou  svo- 
bodny. Poslední  syn  Jana  Rudolfa  byl  Heř- 
man, c.  k.  komoří,  plukovník  a  velitel  pěš. 
pluku  Colloredo-Mannsfeldova.  Vyznamenán 
byl  ruským  řádem  sv.  Anny  2.  tř.,  bavor. 
řádem  Maxa  Josefa  a  špan.  ř.  Karla  III.  Když 
r.  1836  v  Miláně  zemřel,  zůstaly  z  manželství 
jeho  s  Jindřiškou  hr.  z  Brunsviku  a  Korompy, 
paní  na  Jankově  a  Ratměřicích,  tři  dítky. 
Dcera  Hermina  provdala  se  r.  1844  za  Frant. 
hr.  Folliota  z  Crenneville,  c.  k.  pol.  zbroi- 
mistra,  syn  Ota,  c.  a  k.  komoří,  major  m.  sí., 
doživ,  člen  panské  sněmovny  říšské  rady  a 
pán  na  Ratměřicích,  f  r*  1895.  Druhý  syn 
Rudolf,  c.  a  k.  komoří  a  majitel  statku  Ko- 
rompy v  Uhrách  (f  1894),  zůstavil  z  manžel- 
ství s  Marií  Antonií  hrab.  Khevenhillerovou 
z  Metschů  (t  1892)  tři  dcery:  Jindřišku  (♦  1863), 
Annu  (*  1865)  a  Gabrielu  (♦  1867)  a  syna  Ru- 
dolfa (*  1870).  —  Chotkové  z  V.,  dle  erbů 
svých  ve  Vranském  kostele  stejnorodí  s  Chotky 
z  Ch.,  pocházeli  z  Vojnína  v  okresu  kadaň- 
ském.  Jménem  Majnuše  z  V.  podal  Ješek 
z  Milušic  odpor  strany  statku  nějakého  v  Lí- 
běticích  r.  1383.  Ch.  z  V.  ručí  v  listě  hradu 
v  Bílině  se  týkajícího  r.  1436  a  snad  týž  Ch. 
z  V.  dosáhl  r.  1440  statku  Žehrovic,  který 
r.  1453  synu  svému  Jindřichovi  prodal  a 
ten  r.  1457.  TH  Jindřich  byl  r.  1461  ve  vo- 
jenských službách  vévody  bavorského  Ludvíka 
a  Tetřich  Ch.  sídlel  na  Vojníně  maje  za  man- 
želku Johanku  Kozu  z  Kolovrat.  Po  něm  ná- 
sledoval Bohuslav  st.  Ch.  z  V.,  jenž  r.  1499 
dědictví  své  Raběšín  ode  dvora  v  Roztylech 
odprodal  a  r.  1505  za  sebe  a  své  strýce  do- 
brého muže  s  dvěma  koňmi  do  vojny  loket- 
ské proti  Šlikům  poslal  (m.  Eliška  z  Dou- 
nova).  Bohuslav  st.  Ch., Bohuslav  ml.  Ch., 
Zibřid  a  Mikuláš  br.  ze  Žďáru  nazývají 
se  r.  1506  nedílnými  strýci.  Po  Bohuslavu 
Chotkovi  dědil  jeho  syn  Petr  Ch.  na  Bude- 
nicích,  jenž  se  stal  král.  prokurátorem  a  ra- 
dou králů  Ferdinanda  I.  a  Maximiliána  II.  a 
r.  1571  bezdětek  zemřel.  Václavem  Chot- 
kem  z  V.  na  Želevčicích  někdy  r.  1587  vy- 
hasl rod  Chotků  z  V.  Příimí  z  V.  uděleno 
Chotkům  z  Ch.,  když  Václav  za  svob.  pána 
r.  1702  byl  povýšen.  —  Viz  Hrabata  Chotkové 
z  Ch.  a  V.,  studie  rodopisná,  napsal  Josef 
Ledr  (Kutná  Hora.  1886) ;  Von  Hormayr  und 
von  Mednyansky,  Taschenbuch  fúr  die  vater- 
lándische  Geschichte.  Die  Chotek.  (Vídeň, 
1828.)  Klř. 

Chotélioe,  ves  v  Čechách  na  pr.  břehu 
Cidliny,  hejt.  a  okr.  Nový  Bydžov,  fara  a  pš. 


374 


Chotělsko  —  Chotěsov. 


Smidary;  93  d.,  605  ob.  č.,  3  n.  (1890),  2tř. 
šk.,  stanice  Čcs.  obch.  dr.  (Smidary- Vys.  Ve- 
selí). Alod.  statek  (648*43  ha\  k  němuž  náleži 
zámek  s  parkem  a  dvůr  v  Ch-cích  a  dvůr 
Náchod,  majetek  Bedř.  hr.  Westphalena.  Ve 
XIV.  stol.  stával  tu  vladyčí  statek  s  tvrzí 
vladyků  z  Chotělic,  pak  vfadyků  z  Vodérad; 
v  XVI.  stol.  seděli  zde  Stranovští  ze  Sovo- 
jevic,  načež  brzy  pKpojeny  ke  Žlunicům  a 
později  k  Dymokurům. 

Ohotélflko  viz  Chotilsko. 

OhotéméHoe,  Chotiměřice,  Chotomě- 
řice,  ves  v  Cechách,  heit.  Ledeč,  okr.  a  pá. 
Dol.  Královice,  fara  Hněvkovicc;  28  d.,  193  ob. 
č.  (1890),  Suchomelův  mlýn. 

z  Ohotémio,  jm.  staroč.  vladycké  rodiny, 
iejíž  erb  byl  štít  s  příčnými  pruhy  a  znamení 
husy  vyletující  jako  klenot.  Původišté  Cho- 
těmice  u  Soběslave.  Zde  žili  Beneš  a  Erazim 
(1381)  v  prostotě,  avšak  skrze  Jánka  z  Ch.. 
kterému  král  Václav  přál,  přišel  rod  ten 
k  platnosti.  Janek  vyžt-nil  ve  Slezsku  peníze 
s  Markétou  Probistheinovou  (1392),  stal  se 
podhejtmanem  ve  Svídnicku  a  Javorsku  (1397 
a  áX  dostal  r.  1400  zástavou  Fúrstenstein  a 
Freiberk,  získal  kromě  toho  i  jiné  statky  a 
byl  od  r.  1407  nějaký  čas  hejtmanem.  V  Ce- 
chách dostal  r.  1412  Dřevčice,  ok.  r.  1416 
Vlašim  a  Načcrac,  ok.  r.  1417  Pelhřimovské 
a  r.  1420  panství  Louftovské.  Když  Jej  Tá- 
boři  z  těchto  statků  vytlačili,  bydlil  ve  Slezsku, 
kdež  mu  r.  1437  zastavena  mince  svídnická. 
Žil  ještě  r.  1438  a  snad  i  r.  1443;  tehda  totiž 

Jan  z  Ch.  prodal  Vlašim  a  Načerac.  Syn  jeho 
iřík  připomíná  se  s  otcem  v  rozličných 
jednáních.  Kromě  toho  žili  Beneš  (1433)  a 
Tůma  (1432  na  Vlašimi),  kteří  drželi  s  Tábory. 
Tůma  pak  súčastnil  se  válečných  běhů  r.  1450. 
V  Rožemberských  službách  byl  Jan  Bába 
(1468  a  d.).  Sčk. 

Ohotémioe,  ves  v  Čechách,  hejt.  Tábor, 
okr.  Sobéslav,  fara  a  pš.  Deštná;  51  d.,  314  ob. 
č.  (1890),  kaple  sv.  Ludmily,  Itř.  šk.,  íid. 
dvůr  a  myslivna  Eug.  hr.  Vrat.  z  Mitrovic. 
Ch.  byly  pův.  vladyčí  sídlo  s  tvrzí,  původ, 
sídlo  staroč.  vladycké  rodiny  z  Ch-ic,  dále 
se  tu  připomínají  (1405)  Šcrcové  z  Valu, 
Litvín  z  Nemysle,  Jan  Sádlo  z  Kladrubcc, 
jenž  prodal  Ch.  Anně  Hradecké,  a  r.  1582 
odprodány  od  panství  hradeckého  k  Dír- 
nému. 

Ohoténioe:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  v  hejt. 
kolínském,  viz  Chocenice  1).  —  2)  Ch., 
ves  t.,  hejt.  a  okr.  Chrudim,  fara  a  pŠ.  Herm. 
Městec;  60  d.,  441  ob.  č.  (1890).  —  3)  Ch. 
{Kudeniti),  ves  t.,  hejt.  a  okr.  Kadaň,  fara  a 
pš.  Čachovice;  21  d.,  15  ob.  č.,  90  n.  (1890), 
ložisko  hned.  uhlí,  popi.  dvůr  a  ovčín.  Ves 
byla  r.  1115  z  části  majetkem  kláštera  klad- 
rubského. 

Ohoténov:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt., 
okr.  a  pš.  Litomyšl,  fara  Mladočov;  35  d., 
187  ob.  č.  (1890).  —  2)  Ch.  {Kuttnau),  ves  t., 
hejt.  Teplá,  okr.  a  pš.  Mar.  Lázně,  fara  Pístov; 
26  d.,  184  ob.  n.  (1890).  Ves  připomíná  se  ve 
XIII.  stol.  jako  zboží  kláštera  tepelského. 

Ohotéřlna,  ves  čes.,  viz  Kotejřín. 


z  OhotéHny  Matouš  viz  Collinus 
z  Chotěřiny. 

Ohotéiai»r  viz  Chotýšany. 

Ohotéiloe.  takéCh.  Malé  a  Velké,  far. 
ves  v  Čechách,  hejt.  Poděbrady,  okr.  Král. 
Městec,  pš.  I^mokury;  98  d..  674  ob.  č. 
(1890),  kostel  Rozeslání  sv.  apoét.  (z  r.  1746), 
4tř.  šk..  popi.  dvůr.  hr.  Černína  z  Chudenic. 
Ves  v  XIV.  stol.  příslušela  ke  klášteru  Zde- 
razskému,  potom  se  tu  připomíná  vladyči 
statek  s  tvrzí,  na  níž  seděli  Lad.  Ostrovec 
z  Královic,  Václav  Haugvic  z  Biskupic  ( 1523), 
Anděl  z  Ronovce  (1585),  Jan  ml.  z  Valdštýna  a 
Mikuláš  z  Gerštorfu,  jemuž  byly  Ch.  konnsko- 
vány  a  připojeny  k  Dymokurům. 

dhotéiliiy,  ves  v  Čechách,  hejt.  a  okr. 
Vys.  Mýto,  fara  Heřmanice,  pš.  Choceň ;  32  d., 
173  ob.  č.  (1890). 

Ohotéiov :  1)  Ch.  ( Kotieschau^  Chotieschau), 
ves  v  Cechách,  hejt.  Podbořany,  okr.,  fara  a 
pš.  íesenice;  28  d.,  3  ob.  č.,  120  n.  (1890).  -- 
2)  Oh..  far.  ves  t.,  hejt.  Roudnice,  okr.  a  pš. 
Libochovice;  101  d.,  674  ob.  č.,  5  n.  ri890), 
kostel  Nanebevz.  P.  Marie  (pův.  ve  XIV.  stoL 
far.),  2tř.  šk.,  stanice  Rak.-uher.  st.  dr.  (Libo- 
chovice-Lovosice),  popi.  dvůr  hr.  Herber- 
šteina.  Opodál  hájovna  Hájek.  Ve  XIII.  stol. 
připomíná  se  mezi  zbožím  kláštera  doksan- 
ského,  Jenž  tu  vystavěl  kostel.  Nynější  kostel 
pochází  z  r.  1737,  byl  filiální  do  Libochovic 
a  teprve  r.  1852  zřízena  tu  fara.  —  3)  Ch., 
také  Chotěšovice  (Chotieschau^  far.  vest., 
hejt.  Stříbro,  okr.  Stody;  134  d.,  84  ob.  č., 
1252  n.  (1890),  kostel  Naroz.  P.  Marie,  2tř. 
soukr.  šk.  s  pensionátem  v  klášteře  sester 
mariánské  kongregace,  pš.,  telegraf,  stanice 
Čes.  záp.  dr.  (Prana-Plzeň-Brod).  kamenouh. 
doly,  výroba  konopných  a  drátěných  provazů, 
mlýn.  řid.  panství  zaujímá  7536*56 /ra  půdy; 
náleží  k  němu  zámek  (někdy  proboštský), 
v  němž  je  nyní  ústav  mariánské  kongregace, 
dvůr,  pivovar  a  par.  lihovar  •  Ch-ě,  majetek 
Alberta  kn.  Thurna-Taxisr  Ch.  náležel  ve 
XII.  stol.  velmoži  českému  Hroznatovi,  jenž 
tu  kol  r.  1196  založil  panenský  klášter  sv. 
Norberta  pod  zvláštním  probošUu.  a  bohaté 
jej  nadal.  Klášter  měl  rozsáhlé  statky  nejen 
v  okolí  plzeňském,  ale  i  v  Litoměřicku,  po- 
žíval rozmanitých  svobod  íi  výsad  a  těšil  se 
zvláštní  přízni  u  králů  českých.  R.  1421  opa- 
noval Žižka  klášter  tehdy  prázdný,  poněvadž 
jeptišky  utekly  se  do  pevné  Plzně.  Císař 
Sigmund  pak  jmění  k  ášttra  zastavil,  čímž 
klášter  velice  zchudl.  Ferdinand  II.  vrátil  pak 
klášteru  všechny  statky.  R.  1781  klášter  zru- 
šen. Panství  klášterní  (3  města  a  39  vesnic) 
připadlo  nábož.  fondu  a  r.  1822  prodáno 
Karlu  AI.  kn.  Thurnovi-Taxisovi.  Kostel  klá- 
šterní sv.  Václava  opuštěn  a  více  neobnoven. 
Kostel  Naroz.  P.  M.  zván  druhdy  Kostelec. 
Sluší  připomenouti,  že  matriky  do  r.  1680 
vedeny  českv.  Srv.  Koppl,  Gesch.  v.  Chotie- 
schau;  Dundr,  Popis  kraje  Plzeňského.  — 
4)  Ch.,  Kotčšov,  ves  t.,  hejt.  a  okr.  Sušice, 
fara  a  pš.  Velhartice;  36  d.,  234  ob.  č.  (1890), 
kaple  sv.  Antonína  Pad.  —  6)  Ch.,  obecně 
Ch.  Malý  {Klein  Chotieschau),  ves  t.,  hejt.  a 


Chotětice  —  Chotkowski. 


376 


okr.  Stříbro,  fara  Jezná,  pš.  Ulice;  14  d.,  64 
ob.  č.,  65  n.  (1890),  popí.  dvůr,  cihelna  a  my- 
slivna  hr.  Stadiona.  Někdejší  tvrz  a  ves  Ch., 
obé  pusté,  náležely  (1520)  panství  úlickému. 

CliOtétioe:  1)  Ch.,  osada  v  Čechách 
u  Vel.  Heřmanic,  hdt.  Sedlčany,  okr.  Votice, 
pš.  Smilkov,  fara  Prčice;  19  d.,  167  ob.  č. 
(1890).  Ve  XIV.  stol.  připomíná  se  tu  tvrz, 
původní  sídlo  Sloupů  z  Chotétic,  po  nichž 
zde  seděli  Mikuláš  Hlaváč  z  Vojenic  (do  1519), 
Mik.  z  Hodějova;  po  nich  koupil  Ch.  Štěpán 
Jiří  ze  Šternberka  a  spojil  je  se  Smilkovem, 
při  němž  až  na  malou  přestávku  zůstaly  na 
naše  časy,  —  2)  Ch.,  někdy  tvrz  a  ves  u  Po- 
děbrad t,  na  níž  se  připommají  ve  XIV.  stol. 
Havránkové  z  Vlkova,  v  XV.  stol.  Širocí  z  Mi- 
rovic  a  v  XVI.  stol.  Baderští  z  Újezda.  Ves 
i  tvrz  zanikly  bezpochyby  za  války  30leté. 

Ohotétin,  ves  v  Čechách  na  soujmenném 
potoce,  hejt.  Hořovice,  okr.  a  pš.  Zbirov, 
fara  Drahoňův  Újezd;  17  d.,  131  ob.  č.  (1890), 
mlýn  s  pilou.  V  nejstarší  době  stávala  zde  tvrz. 

OhOtétOV  (Kiittenthal),  far.  ves  v  Čechách, 
hcjt  Ml.  Boleslav,  okr.  Nové  Benátky;  85  d., 
556  ob.  č.,  2  n.  (1890),  kostel  sv.  Prokopa 
(ve  XIV.  stol.  far.),  šk.,  pš.,  telegr.  a  žel.  sta- 
nice (Praha-Bakov-Tumov),  veliká  kruh.  ci- 
helna. O  Ch-u  činí  se  zmínka  již  r.  1057. 

Ohotévloe  viz  Chotějovice  1). 

Ohotiboř  v»  Chotěboř. 

Chotikov  (Kottiken),  ves  v  Čechách,  hejt. 
Stříbro,  okr.  Touškov,  fara  Malešice,  pš.  Plzeň ; 
93  d.,  102  ob.  č.,  565  n.  (1890),  fil.  kostel 
sv.  Kříže  (v  předhusitské  době  far.),  2tř.  šk., 
ložisko  kam.  uhlí,  plavírna  kaolinu  a  M.  dvůr 
s  ovčínem  Karla  hr.  Schónborna.  Zdejší  dvůr 
byl  v  XVI.  stol.  v  držení  Markvartův  a  Stro- 
jetických  a  od  r.  1645  Úlických  z  Plešnic, 
koneoiě  přikoupen  (1673)  k  Malešicům. 

Ohotllsko,  Chotě Isko,  ves  v  Čechách, 
hejt.  Příbram,  okr.  Dobříš,  fara  Živohoušť, 
pá.  Nový  Knín;  19  d.,  119  ob.  č.  (1890).  Ve 
XIV.  stol.  stával  tu  vladyčí  statek. 

C]iOtliiiéř:l)Ch.,  Chotimíř,  Chotomíř 
(Kottomirsch)^  ves  v  Čechách,  hcjt.  Litomě- 
řice, okr.  Lovosice,  fara  a  pš.  Velemín ;  50  d., 
6  ob.  č.,  307  n.  (1890),  2tř.  šk.,  popi.  dvůr, 
zahradnictví.  Nělcdy  vladyčí  statek  s  tvrzí, 
r.  1492  statek  Osterských  ze  Sulevic,  pozd. 
příslušenství  hradu  Ostrého.  V  XVII.  stol. 
připojena  Ch.  k  panství  lovosickému.  —  2)  Ch., 
ves  t.,  hejt.  a  okr.  Horš.  Týn,  fara  a  pš.  Blí- 
žejov;  34  d.,  184  ob.  č.,  2  n.  (1890),  kaple  sv. 
Jana  Nepom,  (z  r.  1743),  mlýn.  Alod.  statek 
{\19'19  ha\  k  němuž  náleží  zámek  s  kaplí, 
dvůr  a  pivovar,  jest  majetek  J.  Fritze,  továr- 
níka z  Rokycan.  Již  ve  XIV.  stol.  připomíná 
se  tu  tvrz,  sídlo  různých  rodin  vladyčích. 
Teprve  r.  1540  jmenuje  se  Jeroným  Tas  z  Pě- 
nice, který  proaal  Ch.  Kašparovi  Gottfridovi 
ze  Žebnice,  jehož  dcera  Dorota  odkázala  ji 
Václ.  ml.  z  Dobršc.  Ve  válce  30leté  držel  Ch. 
Jan  Černín  z  Chudenic,  načež  během  XVII., 
XVUI.  a  XIX.  stol.  vystřídalo  se  tu  více 
majctníků.  R.  1897  Jos.  Friedlaendcr  prodal 
Ch.  J.  Fritzovi. 

Chotlméřloe  víz  Chotěmčřice. 


Chotimir,  kníže  Slovanů  korutanských, 
synovec  knížete  Boruta,  vychován  byl  na 
dvoře  bavorském  v  křesťanství  a  r.  753  po 
smrti  Gorazdově  dosazen  byl  na  stolec  kní- 
žecí. Podporoval  horlivě  biskupa  salcpurského 
Virgila  při  šíření  křesťanství  mezi  Korutanci 
a  založil  r.  754  na  zříceninách  římského  Vi- 
runa  kostel,  nynější  Gospa  Světa  (Maria  Saal) 
u  Gosposvetského  pole.  Zemřel  r.  769. 

Chotin,  Chocim,  újezdné  město  v  ruské 
gub.  bessarabské,  na  pr.  břehu  Dnéstru,  při 
úpatí  dvou  vrchů,  vzdálené  5  km  od  hranic 
rakouských,  od  rumunských  38  km ;  má  5  ko- 
stelů pravosl.,  2  katol.  a  1  arménský,  syna- 
gogu a  16  židovských  modliteben,  živý  prů- 
mysl, jmenovitě  tovární  výrobu  svíček  a  obuvi, 
koželužny,  cihelny  a  pivovary,  čilý  obchod 
a  20.070  ob.  (1889),  z  nichž  asi  polovina  jest 
židů.  Jsou  zde  zbytky  býv.  opevnění  a  cita- 
della,  vystavěná  v  XIII.  stol.  Janovany.  Město 
mělo  ve  všech  válkách  s  Turky  cmlcžitost 
jako  klíč  ku  přechodu  přes  Dněstr,  bylo  často 
obléháno  a  v  okolí  svedeny  četné  bitvy. 
R.  1621  zvítězil  zde  polský  král  Vladislav  IV. 
nad  Turky,  r.  1673  Jan  Sobieski,  r.  1739  zví- 
tězil u  Ch-a  ruský  generál  Múnnich,  r.  1769 
poražen  Galicin  od  Turků,  ale  ještě  t.  r.  pev- 
nosti na  Turcích  dobyl.  R.  1788  dobyli  Ch-a 
po  4měsíčním  obléhání  Rakušané  pod  prin- 
cem Koburským,  r.  1806  opět  Rusové,  r.  1812 
připadl  Ch.  mírem  bukureštským  k  Rusku. 
K.  1856  zrušena  zdejší  opevnění.  —  Újezd 
chotinský  má  na  3985'3  A-m*  233.985  ob. 
živících  se  hl.  zemědělstvím. 

Ohotiiia,  Chotyně,  ves  v  Čechách,  hejt 
a  okr.  Plzeň,  fara  Planá,  pš.  Břasy;  45  d., 
281  ob.  č.  ílb.90),  ložisko  kamenečné  břidlice, 
mlýn,  myslivna. 

Chotlndves  (Kuttendorf),  ves  v  Čechách, 
hejt.  Litoměřice,  okr.  Úšték,  fara  a  pš.  Libě- 
šice;  70  d.,  381  ob.  n.  (1890),  kaple  sv.  Rocha, 
chmelařství,  sadařství. 

Chotii  viz  Chotýš. 

Ohotitovloe  viz  Chotěiovice  2). 

Ohotiv,  osada  v  Čechách  u  Žďáru,  na  lev. 
bř.  Div.  Orlice,  hejt.  Rychnov,  okr.  Kostelec 
n.  O.,  fara  a  pš.  Borohrádek;  14  d.,  89  ob. 
č.  (1890),  popi.  dvůr. 

z  Ohotkowa  Piotr,  lékař  pol.  (*  v  1.  pol. 
XV.  stol.  v  Chotkowě  —  f  1497),  vzdělal  se 
v  Krakově  a  Bologni,  kde  povýšen  byv  na 
doktora  lékařství  s  úspěchem  přednášel  na 
universitě.  Mazowiecký  kníže  Boleslav  po- 
volal jej  do  Polska  a  svěřil  mu  výchovu  svých 
dětí.  Vstoupiv  pak  do  stavu  duchovního, 
dosáhl  hodnosti  biskupa  wroclawského  a 
úřadu  podkancléře.  V  knihovně  Zaluských 
zachoval  se  jeho  rukopis  Matthaei  Sylvaticí 
medici  clarissimi  pandectae  medicinaies  expla- 
nantes  peregrina  medicinarum  vocabula  vel  a 
graeca  vel  ab  arabica  lingua  detracta  a  ruko- 
pis v  knihovně  biskupství  plockého  Mediď 
nalia  secreta  ex  auctoribus  diversis. 

Chotkowski  Wladyslaw,  bohoslovec  a 
politik  pol.  (*  1843  v  Mielžyně  v  Poznaftsku), 
vzdělav  se  v  Poznani  a  v  Hnězdně,  vysvěcen 
byl  zde  r.  1868  na  kněze,  načež  odebral  se 


376 


Chotmyžsk  —  Chotouchovský  z  Nebovid. 


k  dalším  studiím  do  MQnsteru  a  dosáhnuv 
doktorátu  dissertací  Res  gestae  Ecclesiae 
Ruthenae,  pobyl  delší  dobu  v  Římě.  Od  r.  1872 
působil  na  ústavě  učitelském  v  BydhoŠti  a 
v  Poznani  vynikaje  horlivostí  při  výchově 
mládeže  a  maje  účastenství  v  pověstném  »kul- 
turním  boji*  s  pruskou  vládou,  která  soudně 
pronásledovala  Ch-kého  (1879).  Obhájiv  se 
vrátil  se  do  Poznaně  a  získal  si  pověst  jako 
výborný  kazatel.  Tiskem  vydal:  K.\\ania 
o  kwestyi  socyalnej  (Poznaň,  1879)  a  Kaiania 
o  wychowaniu  diiect  (t..  1880,  2.  vyd.  1886) 
mimo  množství  řečí  příležitostných,  hlavně 
pohřebních.  Za  spis  Ro^sierianie  protestan- 
ty\mu  w  \iemiach  pod  r[adem  pruskim  w  XVII. 
i  XVIII.  w.  (t.,  1881)  povolán  byl  r.  1882  za 
professora  církevních  dějin  na  universitu  kra- 
kovskou, kde  založil  seminář  pro  církevní 
dějiny  a  r.  1892  zvolen  byl  za  rektora.  Z  ostat- 
ních jeho  prací  jmenujeme:  Marcin  Luter 
w  400letnici  roc^nice  urod\in  (Krakov,  1883); 
Pr\x<^^y  '  poc\qtki  reformacyi  w  Polsce 
(Poznaň,  1884J;  Nowoinale\iona  Nauka  dwu- 
nastu  apostolow  (Krak.,  1885);  Jana  Wiele- 
wickiego  Historici  domus  St,  Barbarae  Cracov. 
ab  a.  i6oo^i6o8  (t.,  1886,  nákl.  akademie); 
Pami^tniki  ks,  Gr^egor^a  Micewicia  (1887). 
R.  1885  zvolen  byl  do  říš.  rady  za  m.  Krakov, 
Chrzanów  a  VěliČku  a  náležel  ke  konserv.- 
klerikální  straně  pol.  »Kolac.  R.  1890  papež 
jmenoval  jej  svým  domácím  praelátem. 

Chotmsrisk,  dříve  újezdné  město  v  ruské 
gub.  kurské,  nyní  město  rázu  vesnického,  na 
pr.  bř.  Vorskly,  obehnané  náspy  a  příkopy. 
Skládá  se  z  vlastního  města  a  3  osad,  má 
2  kostely,  jediné  to  stavby  zděné,  a  915  ob.. 
živících  se  orbou  a  zahradnictvím.  Připomíná 
se  poprvé  r.  1406;  újezdným  městem  gub. 
charkovské  bylo  od  r.  1780,  od  r.  1797  patří 
ke  gub.  kurské.  Pro  odlehlost  města  od  sil- 
nice přenesena  újezdní  správa  r.  1838  do 
Grajvorona  na  I.  bř.  Vorskly. 

Ohotobloe  viz  Chotějovice  1). 

Ohoto6,  hora  v  Tatrách,  viz  Choč. 

Chotoméřloe  či  Pančava,  osada  v  Če- 
chách u  Zbraslav ic,  hejt.  a  okr.  Kut,  Hora, 
fara  a  pš.  Zbraslavice;  11  d.,  81  ob.  č.  (1890). 

Chotomiř  viz  Choti  měř  1). 

Ohotomski  Ferdynand,  malíř  a  spisov. 
pol.  (♦  1796  v  Kokoszyrtcích  —  f  1880  v  Gul- 
czewě),  vstoupil  záhy  k  vojsku,  později  byl 
administr.  úředníkem  a  uchýliv  se  r.  1831  clo 
Paříže,  zay'val  se  zde  studiem  lékařství  a 
malířství.  Zanechav  lékařské  praxe,  účastnil 
se  jako  plukovník  italské  války  za  neodvi- 
slost  a  r.  1870  dobrovolně  opustil  Itálii.  Na 
cestě  do  vlasti  byl  okraden  o  cenné  sbírky 
umělecké  i  rukopisné,  což  na  něho  tak  pů- 
sobilo, že  upadl  v  chorobu  duševní.  Jako 
přítel  starožitností  vypracoval  rozsáhlý  atlas 
palaeografický,  jejž  věnoval  králi  Viktoru  Ema- 
nuelovi. Rukopis  jeho  atlantu  starožitností 
slovanských  nalézá  se  v  Poznani,  kde  cho- 
vají se  i  mnohé  obrazy  jeho  ve  sbírce  Lo- 
renza  Benzelstjerna-Engestróma,  jako:  Re- 
naissančni  světnice;  Sedlák  s  povoiem  dřiví; 
Studie  stromu  a  j.    V  literatuře   znám  jest 


anakreontskými  písněmi  a  satirami,  jako  tra- 
vestií  na  Aeneidu,  hrdinsko-komickou  básní 
Pódr6{  v  Časop.  >Pami^tnik  galicyjski«,  jejž 
vydával  ve  Lvově  r.  1821  s  E^  Brockým  a  pod. 
O  sobě  vydal:  veršovanou  koméclii  Gomo- 
uc\one  kobtety  (Lvov,  1822);  histor.  povídku 
Jan  Zachorowski  (1845);  S^uka  \achowania 
^drowia,  veršem  (1858)  a  napodobení  rozmarné 
básně  Gressetovy  Pulpit  {yjqcy  (Vsuri.,  ÍSn). 

OhotOUOhov,  ves  v  ČecKách  nad  ř.  Dou- 
bravkou,  hejt.  Kolín,  okr.  Kouřim,  fara  Solo- 
pisky,  pS.  Červ.  Hrádek;  58  d.,  398  ob.  č. 
(1890),  popi.  dvůr,  2  mlýny.  Ves  s  tvrzí  byla 
až  do  r.  1420  majetek  kláštera  sázavského. 
Na  vladyČím  pak  statku  seděli  v  XV.  stol. 
předkové  Chotouchovských  z  Nebovid  a  na 
tvrzi  v  XVI.  stol.  Nykláskové  z  Žitenic,  z  nichž 
poslední  Kateřina  s  Jindřichem  Talackou  pro- 
dala (1629)  Ch.  Janovi  De  Vitte.  Roku  1760 
koupil  Ch.  Jan  Václ.  Vražda  z  Kunvaldu  od 
hr.  Karla  Jach.  Bredy  a  spojil  jej  (1778)  s  pan- 
stvím hrádeckým. 

Chotonohoviký  %  Vebovld,  jm.  staroč. 
rodiny  vladycké,  jejíž  erb  byl  štít  na  přič 
na  tři  části  rozdělený  a  rohy  nad  helmou. 
Předkové  jejich  drželi  Nebovidy  a  Chotou- 
chov,  odkudž  si  obrali  svoje  příjmení.  První 
známý  předek  z  r.  1485  jest  Jmdřich.  Jan 
Ch.  z  N.  koupil  asi  r.  1531  Kluky  a  držel 
též  šosovní  grunty  u  Čáslavě.  S  manŽ.  svou 
Anežkou  Studeneckou  z  Pašiněvsi  zplodil 
syna  Václava,  jenž  nabyl  za  živobytí  otcova 
Podole  a  Starkoče  (1554),  též  Vinař  a  Vlačic 
(1556).  Kromě  toho  držel  v  zástavě  některé 
vesnice  klást,  vilémovského.  Týž  se  připo- 
míná často  v  rozlič.  jednáních  veřejných,  jsa 
též  v  r.  1569—74  výbérčím  posudného  v  kraji 
čáslavském.  Zemřel  ok.  r.  1575.  (Manž.  1555 
Kateřina  Vnučkova,  jiná  prý  z  rodu  Těmínův). 
Syn  jeho  Jindřich  přišel  o  zápisná  zboží 
otcova  skrze  jejich  vyplacení;  za  to  koupil 
Hostačov  a  panství  Žlebské  (1575);  na  Ho- 
stačově  věnoval  r.  1585  manž.  Marjaně  z  Do- 
břenic  a  přikoupil  r.  1588  některé  vesnice. 
Zemřel  r.  1599.  Měl  dva  syny,  Václava  a 
Jana,  z  nichž  tento  jsa  pánem  na  Hostačové 
r.  1616  zemřel.  (Kázání  nad  ním  od  kněze 
Cipr.  Pěšiny  činěné  vytištěno  r.  1616  v  Hradci 
Králové.)  Václav  cvičil  se  v  r.  1586—93  ve 
správách  vojenských  po  Nizozemsku  a  Francii 
a  potom  vytáhl  do  IJher  proti  Turku.  Skrze 
manželku  svou  Alenu  Bohdaneckou  z  Hod- 
kova  dostal  se  v  držení  domu  Hrádku  na 
Horách  Kutných,  na  němž  pak  bydlel,  když 
Žleby  r.  1615  prodal.  Stavové  pod  obojí  uči- 
nili jej  zatímním  správcem  ncjv.  mincmistrov- 
ství,  pokládajíce  jej  za  svého  (1618).  T.  r. 
zraněn  od  vojákův  v  Čáslavi  tak,  že  třetí  den 
(26.  září)  zemřel.  Pohřben-  u  sv.  Barbory  na 
Horách  Kutných.  Poněvadž  synové  jeho  Heř- 
man a  Jan  před  ním  zemřeli,  zbyl  z  rodiny  té 
jediný  Jindřich  řsynovec  Václavův,  syn  Ja- 
nův, sestra  Jindřicnova  Kateřina),  jenž  zdědil 
po  strýci  všechen  statek  kromě  Hrádku,  který 
dědila  Alena  a  do  rodu  Libštcinských  z  Kolo- 
vrat odkázala.  Jindřichovou  smrtí  vyhasl  rod 
ten  po  meči.  SČk. 


Chotouň  —  Chotýšany. 


377 


Chotouik:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt. 
Kolín,  okr.  Kouřim,  fara  Skramníky,  pš. 
Pecky  u  Kolína;  54  d..  468  ob.  č.  (1890),  fil. 
kostel  sv.  Prokopa  z  r.  1584  (pův.  kaple), 
v  ném  krásný  obraz  sv.  Petra  a  Pavla  (od 
Škréty),  přenesený  sem  z  býv.  far.  kostela 
Petra  a  Pavla,  který  tu  až  do  r.  1816  stál, 
itř.  šk.  Ch.  jest  dle  povésti  rodiště  sv.  Pro- 
kopa a  patřila  k  dávným  statkům  biskupství 
olomúckého.  Dům,  v  němž  sv.  Prokop  na- 
rozen, blíže  kostela,  jest  ozdoben  mramor, 
deskou  s  nápisem  (od  r.  1860).  Srv.  B.  Ber- 
nau,  Plaňany  s  okolím  (Praha,  1896).  —  2)  Ch., 
osada  t.  u  Pohoří,  hejt.  Kr.  Vinohrady,  okr. 
a  pš.  Jílové,  fara  Kostelec  na  Křížkách;  11  d., 
71  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  »Chotouňský«  a 
mlýn. 

Ohotovloe:  1)  Ch.,  Chotějovice,  ves 
v  Cechách  při  Žehuňském  rybníce,  hejt.  N. 
Bydžov,  okr.  Chlumec  n.  C,  fara  a  pš.  Žehuň ; 

80  d.,  498  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  Naroz.  P. 
Marie  (v  předhusitské  době  far.),  popi.  dvůr 
Korec  a  samota  Mírkovice.  —  2)  Ch.,  chybně 
Kotvice,  Kotovice  (Kottowiti),  ves  t.,  hejt, 
Čes.  Lípa,  okr.  a  pš.  Hajda,  fara  Skahce; 

81  d.,  513  ob.  n.  (1890),  kaple  Panny  Marie 
(z  r.  1777),  Itř.  šk.,  tkalcovství  a  nedaleko 
lázně  se  želez,  vodou  pro  chudokrevné.  — 
3)  Ch.,  ves  t,  hejt.  a  okr.  Litomyšl,  fara  a 
pš.  Nové  Hrady;  60  d.,  319  ob.  č.  ("1890),  na 
návrší  fil.  kostel  sv.  Prokopa.  Kol.  r.  1142 
připomínají  se  Ch.  mezi  jměním  kláštera 
sedleckého.  —  4)  Ch.  Nové  (Neu-Kottowitj), 
osada  t,  hejt.  Č.  Lípa,  okr.,  fara  a  pš.  Hajda; 
20  d.,  164  ob.  n.  (1890). 

Olíotoviiiky  {Kutowánka),  ves  v  Čechách, 
hejt.  Teplice,  okr.  Bílina,  fara  a  pš.  Světec; 
26  d.,  144  ob.  n.  (1890),  hnědouhel.  doly. 

OhotOTiny,  far.  ves  v  Čechách,  hejt.  a 
okr.  Tábor;  50  d.,  446  ob.  č.  (1890),  kostel 
sv.  Petra  a  Pavla  (pův.  ze  XIV.  stol.),  5tř. 
ák,  se  2  poboč.,  četn.  st.,  pš.,  telegr.  a  žel. 
st.  dr.  cis.  Frant.  Jos.  (Praha-Cmunt- Vídeň). 
Alod.  panství  Ch.  s  Měšicemi  zaujímá  2626  ha 
půdy;  náleží  k  němu  zámek  s  kaplí  sv.  Kříže, 
park,  dvůr  a  cihelna,  majetek  Jana  sv.  pána 
Nádherného  z  Borutína.  Opodál  hájovna  Ba- 
žantnice. Původně  zván  kostel  s  přilehlými 
staveními  Ch.,  kdežto  tvrz  s  osadou  jmeno- 
vala se  Vlkanice  nebo  Vlkančice.  V  nej- 
starší době  bylo  tu  sídlo  vladyčí,  při  němž 
později  vystavěna  tvrz,  na  níž  se  připomínají: 
r.  1407  Pešek  a  r.  1463  Ctibor  Vidlák  z  Ne- 
chválíc a  od  r.  1544  Netoničtí  z  Nebílov. 
R.  1586  koupeno  zboží  Vlkanické  od  pánů 
z  Rožmberka,  načež  celá  obec  zvána  Ch.  Na 
to  seděli  tu  z  polovice  Vítové  ze  Rzavého  a 
z  polovice  LapáČové  a  Pětipesští  a  začátkem 
XVII.  stol.  jen  Vítové  ze  R.,  z  nichž  Aleš 
opravil  (1645)  zdejší  kostel.  Po  nich  následo- 
vali Vratislavové  z  Mitrovic  (1669),  StařinŠtí 
2  Liebšteina  (1692),  Jan  Lukáš  Krodn  z  Dra- 
hobejle  (1701),  rodina  Nosticovská,  Soyer 
v.  Brugsburg  (1750—60),  řád  jesuitský  (od 
r.  1760),  hraoata  z  Megazzi  (od  1768),  z  nichž 
arcibiskup  vídeňský  Kristián  daroval  sem 
obraz  P.  Marie  na  dřevě  malovaný  a  kostel 


Č.  1994.  Znak  mést.  Cbotutic. 


přestavěl.  R.  1806  koupil  Ch.  rod  sv.  p.  Nád- 
herných z  Borutína.  Srv.  A.  Sedláček,  Hrady, 
zámky  a  tvrze,  díl  IV.,  349. 

Chotuiloe,  městečko  v  Čechách  na  Brslen- 
ce,  hejt.,  okr.  a  pš.  Čáslav;  172  d.,  1385  ob. 
č.,  2  n.  (1890),  far.  kostel  sv.  Václava  z  r.  1716. 
4tř.  šk.,  popi.  dvůr.  Kdy  Ch.  založeny,  ne- 
známo; ale  jii  před  r.  1384  měly  kostel  se 
správou  duší.  Na  mě- 
stečko povýšeny  a 
znakem  nadány  v  2. 
pol.  XVI.  st.  Znak 
(vyobr.  č.  1924.):  ve 
zlatém  Štítě  na  ze- 
leném zpodku  divý 
zelenavý  muŽ  držící 
nad  hlavou  v  pravi- 
ci kyj,  v  levici  pu- 
klíř.— Ch.  náležely 
již  ve  XII.  st.  klášte- 
ru sedleckému,  po- 
zději odcizeny,  ale 
na  novo  od  téhož  kláštera  koupeny.  Podací 
kostelní  náleželo  té  doby  rovněž  opatům. 
R.  1430  zastavil  císař  Sigmund  Ch.  Janu  Cho- 
tuňovi,  jehož  potomci  Žehušičtí  z  Nestajova 
držely  je  k  Žehušicům.  Za  cis.  Rudolfa  do- 
staly Ch.  městská  práva,  obdarovány  clem  a 
vysazeny  jim  2  výr.  trhy,  rovněž  dostalo  se 
městečku  velkých  svobod  za  Burjana  Ladi- 
slava z  Valdšteina  (1660).  R.  1719  polovice 
městečka  vyhořela  i  s  kostelem,  jenž  sice 
obnoven  r.  1716,  ale  vyhořel  na  novo  r.  1742. 
Dne  17.  kv.  1742  svedena  u  Ch-ic  bitva  mezi 
vojskem  rakouským  pod  Karlem  Lotrinským 
a  králem  prus.  Bedřichem  II.,  v  níž  rak.  vojsko 
poraženo. 

Ohotntioe,  ves  v  Čechách  na  1.  bř.  Pla- 
ňanky,  hejt.  Kolín,  okr.  Kouřim,  fara  Skram- 
níky, pš.  Pecky;  110  d.,  775  ob.  č.  (1890), 
zemědělství,  cihelna. 

Chotýóany:  1)  Ch.,  obecně  Kotejcany, 
ves  v  Cechách,  hejt.  Budějovice,  okr.  a  pš. 
Hluboká,  fara  Hosín;  38  d.,  260  ob.  č.  (1890), 
kaple  sv.  Václava,  2tř.  šk.,  telegr.  a  stanice 
Rak.  st.  dr.  (Veselí-Č.  Budějovice-Gaisbach). 
Původně  byly  Ch.  zboží  královské  a  potom 
příslušely  ke  hradu  Hluboké.  —  2)  Ch.,  někdy 
ves  t  neznámého  položení  na  býv.  panství 
liběšickém. 

Oliotsrné:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt. 
Plzeň,  viz  Chotina.  —  2)  Ch..  ves  t,  hejt. 
Teplice,  viz  Chotovinky. 

CliotÝi)  Chotejš,  Chotí š,  ves  v  Čechách, 
hejt.  Čes.  Brod,  okr.  a  pš.  Kostelec  n.  Č.  L., 
fara  Vitice;  49  d.,  328  ob.  č.  (1890),  panská 
cihelna.  Ves  připomíná  se  (1088)  v  zakládací 
listině  kostela  vyšehradského,  r.  1436  tvrz 
a  vladyčí  sídlo  Ondřeje  Růže  z  Chotíše, 
k  r.  1451  Dobraná  z  Ch-e.  Ves  sama  nále- 
žela r.  1544  k  zámku  černokosteleckému,  a 
na  tvrzi  seděli  Mírkové  ze  Solopisk. 

ChOtýiajiy,  obecně  Chotejšany,  chybně 
Chotěšany,  farní  ves  v  Čechách,  hejt.  Be- 
nešov, okr.  a  pš.  Vlašim;  56  d.,  461  ob.  č. 
ri890),  kostel  sv.  Havla  v  byzantském  slohu 
(ze  XIV.  stol.)   s  mnohými   náhrobky  rytíř. 


378 


Chouan  —  Chouquet. 


rodů,  3tř.  šk.  Alod.  statek  (582  ha),  k  němuž 
náleží  zámek  se  zahradou,  dvAr  a  lihovar 
v  Ch-nech,  maj.  Fil.  hr.  Šternberka.  Samoty: 
Chotýšanky  řhospoda).  »Chotýšanský€  mlýn 
a  Mikolášek.  Jihových.  jsou  stopy  staré  tvrze 
Krabice,  prý  původ,  sídla  Krabiců  z  Veit- 
mile.  Čtvrť  hod.  od  Ch-an  panský  dvůr  Ko- 
jetice,  který  od  r.  1415  náJežel  paní  Budce, 
vdově  po  Janovi  Skrýšovcovi  z  Kojetic.  Ves 
připomíná  se  r.  1250  jako  sídlo  Mrakotovo 
a  ve  XIV.  stol.  far.  chrám  v  děkanátu  ště- 
pánovském,  jehož  patronové  byli  potomci 
Mrakotovi,  panošové  z  Ch-an.  Na  poč.  sto- 
letí XV.  seděl  tu  Zdeněk  Ohništko  a  jeho 
synové  a  r.  1411  Přibík  z  Buřenic.  Dle  nej- 
staršího zápisu  desk  zem.  před  r.  1540  pro- 
dal Jetřich  Lukavecký  z  Lukavce  dědictví 
své  tvrz  Ch.  a  ves  celou  s  podacím  kostel- 
ním r.  1541  Mikuláši  a  Janovi  br.  Chobot- 
ským  z  Ostředka,  jichž  potomek  lan  Václav 
prodal  Ch.  Johanně  Chobotské  z  ChyŠ  a  Eger- 
berka.  Tato  pak  postoupila  je  Václavu  st. 
Věžníkovi  z  Věžník,  jehož  potomci  zde  byli 
do  konce  XVII.  stol.  R.  1727  koupil  Ch. 
Arnošt  František  I.  hr.  z  Vrtby,  jeho  poto- 
mek pak  Adam  Fr.  odkázal  Ch.  s  veškerými 
statky  před  svou  smrtí  (f  1807)  Frant.  Jos. 
hr.  Vratislavovi  z  Mitrovic  a  jeho  dědicům. 
Kostel  zdejší  obnoven  r.  1844.  Srv.  »Pam. 
Arch.c  díl  I.,  str.  266. 

Ohonan  [šuan]  viz  Cottereau. 

Ohonanové  |šuan-],  franc.  Chouans,  za 
francouzské  revoluce  jméno  povstalců  roya- 
listických  na  pravém  břehu  Loiry  (Vendejci 
byli  na  levém  břehu).  Koncem  r.  1793  sebral 
J.  Cottereau  (v.  t.)  řeě.  Chouan  (=  chat  huant 
=  kulich)  četu  dle  něho  nazvanou  Chouan- 
nerie  a  vytáhl  s  ní  hájit  trůnu  a  oltáře  proti 
republice.  Chouannerie  rozšířila  se  za  ne- 
dlouho po  Brctonsku,  Normandii  a  Mainsku 
a  zasáhla  skoro  až  k  Paříži.  Počet  Ch-nů 
vzrostl  až  na  100.000  m.,  ale  většinou  vedli 
válku  partisánskou.  Z  vůdců  jejich  jmenováni 
buďtcž  markýz  Puisaye,  Désoteux  řeč.  Cor- 
matin,  Tinteniac,  Scépeaux,  Téte-Carrée,  Pa- 
lierne,  Frotté ,  Sérent,  Vieuville  a  zvlášté 
Georges  Cadoudal.  Ch.  byli  podporováni 
z  Anglie,  avšak  nesvornost  a  nerozhodnost 
emigrantů  byla  věci  jejích  na  závadu.  Ko- 
nečně bylo  povstání  jejich  r.  1799  potlačeno. 
Ve  válce  proti  nim  (a  Vcndejcům)  vyzname- 
nali se  obzvláště  Hoche  a  Brune.  R.  1814 
a  1815  Chouannerie  znova  se  sebrala,  a  hnutí 
podobné  nastalo  i  r.  1830.  Bourboni  vrátivše 
se  do  Francie  povýšili  vůdce  Ch-nů  za  ge- 
nerály a  pairy  a  dali  jim  též  hojné  odměny 
peněžité.  Šra, 

Ohonó,  Chouče,  Chúč,  Kouč  {Kauť{), 
ves  v  Čechách,  hejt.  Teplice,  okr.  a  pošta 
Bílina,  fara  Zeleníce;  31  d.,  129  obyv.  n. 
(1890),  fil.  kostel  sv.  Kateřiny  (ve  XIV.  stol. 
farní),  2tř.  škola  a  samota  Choučský  mlýn. 
Ves  připomíná  se  v  základní  listině  (z  roků 
1057,  1218)  litoměřické  a  náležela  až  do 
nepokojů  náboženských  kostelu  litoměřické- 
mu, načež  r.  1437  zapsána  Jakubovi  z  Vře- 
sovic.  . 


OliOlllailt  [šulán]:  1)  Ch.  Johann  Lud- 
wig.  lékař  něm.  (*  1791  v  Drážďanech,  f  1861 
t.).  Lékařství  vystudoval  v  Drážďanech  a  Lip- 
sku, načež  praktikoval  v  Altenburku  a  v  Dráž- 
ďanech. R.  1823  stal  se  tu  prof.  theoretického 
a  později  též  prakt  lékařství  na  lékařsko- 
chirurgické  akademii,  r.  1842  ředitelem  této 
akademie  a  r.  1844  referentem  v  ministerstvu 
vnitra,  při  čemž  projevil  rozhodný  vliv  na 
rozvoj  saského  zdravotnictví.  Jsa  neobyčejné 
bystrý  a  činný  muž  dobyl  si  znamenitých 
záslun   na  poli   prakt.   lékařství  a   v  oboru 

I  dějin  lékařství  jako  výborný  znatel  pramenů. 

I  Z  četných  jeho  prací  bud^ež  uvedeny :  Lehr- 
buch  der  speciellen  Pathologie  und  Therapie 
des  Menschen  (1831,  4.  vyd.  1860);  Anleitung 
^ur  ár^tiichen  Receptirkitnst  (1821,  2.  vyd. 
1834);  Anleitung  lur  áritlíchen  Praxis  (1836); 
Tafeln  lur  Geschichte  der  Mediiln  (1822); 
Handbuch  der  Búcherkunde  fůr  die  áltere  Me- 
di\in  (2.  vyd.  1841);  Bibliotheca  medico^histo^ 
rica  (1841);  Geschichte  und  Bibliographie  der 
anatomischen  Ábbildung  (1852);  Die  Anfánge 
wissenschaftlicher  Sjturgeschichte  und  nntur- 
historischer  Ábbildung  im  Ábendlaud  (1857); 
Graphische  htkunabeln  fúr  Nátur  geschichte  u. 
Mediiin  (1858).  Mimo  to  vydal  dílo  Benv. 
Cellinia  (1833—35.  3  sv.). 

2}  Ch.  Ludwig  Theodor,  architekt  a 
malíř  architektur  (♦  1827  v  Drážďanech),  syn 
předešlého.  Studoval  na  akademii  drážďan- 
ské u  Sempera.  potom  cestoval  v  Itálii  a 
na  Sicílii.  V  Římě  (v  1.  1858—61)  i  v  ji- 
ných italských  městech  studoval  památky 
architektonické,  načež  řídil  stavbu  katoli- 
ckého kostela  v  Drážďanech  a  maloval  ar- 
chitektury olejem  i  aquarellem.  Jeho  hlavní 
práce  jsou:  nástěnné  obrazy  ve  vchodech 
dvoř.  divadla  a  v  erbovní  síni  v  Drážďanech ; 
Albrechtsburk  u  Mihtě\  Santa  Anastasia  (Ve- 
rona); Andělský  most  v  Řimé  (mus.  v  Ciráž- 
ďanech);  Forum  románům;  Partie  x  Benátek 
a  j.  Od  r.  1868  jest  Ch.  král.  sas.  dvorním 
malířem.  J-k. 

Ohoolivka,  bot.,  viz  An  a  sta  ti  ca. 
Ohonqnet  [šuké]  Adolphe  Gustav,  hud. 
spisovatel  franc.  (*  1819  v  Havru  —  f  ^886 
v  Paříži),  vyučil  se  hudbě  v  Paříži  a  r.  1840 
s  rodinou  otce  svého  odebral  se  do  Nov. 
Yorku.  Zde  po  16  let  rozvinoval  činnost  jako 
hudební  essayista  a  kritik,  avšak  ze  zdravot- 

'  nich  ohledů  nucen  byl  opustiti  Ameriku  a 
proživ  několik  zim  na  jihu  usídlil  se  od  r.  1860 
trvale  v  Paříži.   Byl   spolupracovníkem  listů 

I  »La  France  musicale*   a  »L'art  musical «   a 

I  učinil  se  zvláště  známým  básněmi  ke  sklad- 
bám hudebním,  z  nichž  kantáta  David  Ri^iio 
r.  1863  I.  Massenrtem  složená  dobyla  si  velké 
ceny  římské  a  Hymne  de  la  paix  vyzname- 
nána cenou  světové  výstavy  r.  1867.  R.  1864 
udělila  mu  Akademie  cenu  Bordinovu  za 
Histoirc  de  la  musique  depu  i s  le  XI  Ve  siecle 
á  la  fin  du  XVI líc  siecle  (nevydáno)  a  v  kon- 
kursu vypsaném  od  ní  na  dílo  o  dějinách 
francouzské  hudby  dramatické  přiřkla  mu 
touž  cenu  za  Histoire  de  la  musique  drama- 
tique  en  France  depuis  ses  origines  jusq*  a  nos 


Oioustník  —  Chovanksij. 


379 


jours  (1873),  důkladností  látky  i  zpQsobcm 
líčení  posud  nejznamenitější  spis  toho  druhu. 
Od  r.  1871  byl  Ch.  konservátorem  sbírky  ná- 
strojů na  pařížské  konservatoři  a  vydal  její 
katalog:  Lc  musée  du  Consei^atoire  de  mu- 
sique,  catalogue  raisonné  des  instntments  de 
cette  collectiou  (1875).  t^ 

Ohonstnik,  lidově  Ch  ušnice,  Chust- 
nice,  ves  v  Čechách  při  Čcrnovickém  po- 
toce v  hejt  táborském,  okr.  soběslavském; 
má  79  d.,  537  ob.  č.  (1890),  far.  kostel  sv.  Vá- 
clava (původně  ze  XIV.  stol.),  4tř.  šk.,  pš., 
telegr.  a  3  výr.  trhy.  Alod.  panství  zaujímá 
1143*74 /m  půdy;  náleží  k  němu  zámek  s  par- 
kem, dvůr  a  škrobárna,  majetek  Heleny 
princ.  Rohanové.  Nade  vsí  na  Hoře  zacho- 
valé malebné  zříceniny  hradu  Ch-a,  založ, 
ve  XI II.  stol.  od  Beneše  z  Ch-a.  Z  jeho  ná- 
sledovníků bratří  Beneš  a  Jan  prodali  Ch. 
Petrovi  z  Rožmberka,  za  něhož  a  jeho  po- 
tomků připojena  k  němu  Soběslav  a  jiná 
okolní  zboží.  Rožmberkové  seděli  tu  až  na 
krátké  vladaření  Zdeňka  ze  Šternberka  do 
r.  1597,  kdy  Petr  Vok  z  R.  prodal  Ch.  i  s  hra- 
dem Jiříku  Chomutovi  z  Harasova,  za  něhož 
hrad  doznal  velké  zkázy.  Tento  zemřel  (1616) 
bez  mužských  potomku  a  v  dědictví  nastou- 
pila dcera  ieho  Zuzana  provdaná  za  Jana 
Černína  z  Cnuděnic,  za  něhož  postaven  nový 
zámek  Ch.  R.  1673  koupil  Ch.  od  Černínfi 
Jan  hr.  Špork,  po  němž  následovali  Voračičtí 
z  Paběnic  a  od  r.  1843  Vratislavové  z  Mi- 
trovic.  Srv.  Veselý,  Dějiny  Ch-a. 

z  Chonstnika,  starožitný  rod  panský,  je- 
hož erb  byl  vojenský  žebřík  (podle  jedněch 
stříbrný  na  modrém,  podle  jiných  zlatý  na 
černém^.  Mezi  potomky  udržela  se  pověst, 
že  předek  jejich  r.  1158  při  obležení  Milána 
první  hradbu  slezl  a  od  knížete  žebřík  na 
štítě  přijal.  Počátky  jejich  nejsou  na  jisto 
postaveny.  K  předkům  jich  náležel  bezpo- 
chvby  Sezima,  jenž  poslán  byl  r.  1165  s  po- 
selstvím do  Cařihradu  a  r.  1179  padl  v  bitvě 
loděnické.  Synové  jeho  byli  Hroznatá  (1185 
atd.)  a  Arnošt  Sezimic  (n89— 1207).  K  té- 
muž rodu  patřil  také  Sezima  z  Kostomlat 
(1224—65),  jenž  daroval  kl.  vilémovskému 
ves  Opočnici  (1224).  Skrze  něho  nebo  po- 
tomky začaly  nějaké  styky  s  pány  z  Dobrušky 
a  Opočna,  kteří  Kostomlaty  podědili  a  po- 
zději žebřík  do  svého  štítu  připojili.  (Naopak 
poslední  ChoustniČtí  přibrali  si  erb  Opočen- 
ských.) Arnoštův  syn  byl  Hroznatá  (1224 
až  1235),  jenž  byl  podkomořím  a  dostal  se 
v  držení  Poděbrad.  Synové  jeho  byli  Vilém 
(1243—62)  a  Beneš  (1250—82).  Beneši  odňal 
král  Přemysl  Poděbrady  a  přivtělil  je  ke  krá- 
lovství. Beneš  pak  postavil  před  r.  1282  hrad 
Choustník  bezpochyby  na  statku,  který  ná- 
hradou za  Poděbrady  obdržel,  avšak  již  r.  1322 
prodali  synové  jeho  (})  Beneš  a  Jan  týž 
hrad  panu  Petrovi  z  Rožmberka.  Oni  a  po- 
tomci jejich  zůstali  pak  nějaký  čas  v  chu- 
době, jeden  Beneš  byl  r.  1357  purkrabí  klad- 
ským a  pánem  na  Cviněvsi  a  Prčici.  Skrze 
krále  Václava  přišli  bratři  Heřman  aBeneš 
zase  k  platnosti.  Heřman  (1370—1402)  držel 


Chotěboř  a  Hradiště,  kteréž  po  něm  přezváno 
bylo  Heřmanův  Choustník,  byl  v  1.  1398  až 
1402  nejvyšším  komorníkem  a  r.  1402  kamr- 
mistrem  a  zemřel  před  r.  1404  nezůstaviv 
z  manž.  Kuňky  z  Rozďalovic  potomkův.  Bratr 
jeho  Beneš  (1370—1410)  držel  Dražíce,  Mě- 
stec a  jiná  zboží,  byl  v  1.  1382—85  nejv.  pí- 
sařem, v  1.  1389—1403  hejtmanem  knížectví 
Svídnického  a  též  Vratislavského,  r.  1409 
kamrmistrem.  KdyŽ  Jan  Galeazzo  vyhlášen 
jest  r.  1395  za  vévodu  milánského,  vyslán 
Beneš  do  Milána  jménem  královým,  aby  jei 
v  drženi  knížectví  uvedl.  Slavný  tento  oořad 
vykonán  dne  5.  září  1395  na  velkém  náměstí 
před  vchodem  do  kostela  sv.  Ambrože  v  Mi- 
láně. R.  1409  zase  vyslán  ctó  krále  sám  třetí 
jako  plnomocník  ke  konciliu  pisskému.  (Viz 
»Pam.  arch.c  Vlil.,  198—204.)  Zemřel  r.  1410 
bez  potomků,  zůstaviv  Dražíce,  Městec  a  Mi- 
letín  neteři  Máni.  Hradiště  po  bratrovi  zdě- 
děné uchvátil  napřed  Štěpán  z  Opočna,  ale 
později  se  ho  dosoudil  Purkart  z  Janovic 
jako  společník  někdy  Benešův.  SČk, 

Ohonzov,  Chouzovy,  ves  v  Čechách, 
hejt.  Plzeň,  okr.  Blovice,  fara  Chvalenice,  pš. 
Nezvěstice;  21  d.,  116  ob.  č.  (1890). 

Ohovaneo:  1)  Ch.  víz  Éléve.  —  2)  Ch., 
též  Domovyk,  domácí  bůžek  haličských  Ru- 
sínů  v  postavě  pídiniužíčka  v  červeném  ka- 
bátci s  lesklými  knoflíky  a  v  rohaté  čapce 
s  kytkou,  totožný  s  ruským  Domovým  (v.  t.). 

OhovanskiJ^  Jméno  knížecího  rodu  ru- 
ského, odvozujícího  původ  svůj  od  Gedy- 
mina,  velkokníŽete  litevského.  Vnuk  tohoto 
Patrik,  kníže  zvínogrodský,  přibyl  do  Mo- 
skvy r.  1408  a  vnuk  Patrikův,  Vasil,  první 
nazýval  se  Ch.  Z  rodu  toho  jsou:  1)  Ch. 
Ivan  Andrejevič,  bojar  a  vojvoda  (f  1621), 
v  době  samozvanců  byl  na  straně  Šujského 
a  r.  1608  s  Lapunovem  velel  v  Rjazani.  Účast- 
nil se  mnohých  bitev  a  car  Michal  jmenoval 
jej  r.  1615  bojarem.  —  2)  Ch.  Ivan  Andre- 
levič,  bojar,  zvaný  Tatarec  (f  1682),  ná- 
ležel k  předním  bojovníkům  za  války  Alexeje 
Michajloviče  s  Janem  Kazimírem  (1655—57) 
a  velel  oddílu,  jenž  obsadil  Litvu.  Byv  však 
poražen  od  Poláků  pod  Polonkou,  ^stoupil 
ku  Dvině  (1657),  ale  zde  utrpěl  novou  po- 
rážku od  Czamicckého  a  Žcromského  (1661). 
Přes  to  však  udržel  se  ve  Vitebsku.  Po  smrti 
Alexeje  měl  účastenství  v  událostech,  jež 
umožnily  Sofii  dosednouti  na  trůn  (1682), 
začež  jmenován  náčelníkem  střelců.  Záhy  však 
upadl  v  podezření  a  očerněn  Miloslavským 
a  Golicynem,  jakoby  pomocí  střelců  chtěl 
usmrtiti  patriarchu  i  čelnější  bojary  a  na 
trůn  dosaditi  svého  syna  Andreje.  Proto  otec 
i  syn  povoláni  do  vsi  Vozdviženské  u  Moskvy, 
kde  tehdy  byl  dvůr,  a  zde  ztrestáni  na  hrdle 
dne  17.  září.  Z  ostatních  tří  jeho  synů  Petr, 
dověděv  se  o  smrti  otcové,  chtěl  vzbouřiti 
střelce,  ale  patriarcha  Joachim  to  předešel. 

ChovanskiJ  Aleksčj  Andrejevič,  filo- 
log ruský,  vzdélav  se  v  duchovním  semináři 
v  Saratově,  byl  učitelem  na  duch.  a  újezdní 
škole,  načež  r.  1845  povolán  za  učitele  rus. 
jazyka   do   Michajlovského  kadetního   sboru 


380 


Chovaresmie  —  Chrám. 


ve  Voronéži.  Zde  založil  r.  1860  a  dosud  vy- 
dává odborný  list  »Filologičeskija  Zapíski«, 
který  získal  si  nemalou  zásluhu  o  ruskou 
filologií,  neboť  Ch.  dovedl  získati  přední 
pracovníky  v  tomto  oboru,  jako  Buslajcva, 
Vcselovského ,  Grota,  Karéjeva.  Kotljarcv- 
ského,  Kočubinského,  Lavrovského,  Maku- 
ševa,  Šercla  a  i. 

Ohovaresmle,  ve  středov.  jméno  Chívy. 

al-Ohovárizmi  Abú  Džafar  Muham- 
med  ibn  Músá,  arab.  mathematik  IX.  stol. 
Žil  u  dvora  chalífy  Ma^múna,  vynikaje  jako 
mathematik  a  astronom.  Spisy  jeho  obou 
oborfl,  mimo  jiné  Arithmetika  a  Algebra, 
dále  proslulé  v  orientu  Tabulky  astrono- 
mické, vynikaly  vhodností  methody  i  jasném 
podáním  daleko  nad  díla  soudobá  i  pronikly 
v  překladech  Adclharda  de  Bath  a  Gerarda 
z  Cremony  záhy  (v  XI.  stol.)  i  do  Evropy. 
Arithmetika  Ch-ho  tvoří  první  číslo  v  »Trat- 
tati  ďaritmctica«  prince  Bon  Compagniho, 
algebru  vydal  Rosen  (Londýn,  1831,  text  arab. 
s  lat.  překl.).  Spisům  Ch-ho,  v  nichž  spo- 
juje autor  tradici  řeckou  s  názory  přejatými 
z  Indie  a  Persie,  náleží  veliký  vliv  na  vývoj 
mathematiky  v  Evropo.  Mimo  jiné  dekuje  mu 
Evropa  i  počítání  s  cilrami  u  nás  arabskými 
zvanými.  Termin  algorithmusje  vzat  přímo 
zejména  Ch-ho.  Dk. 

Ohov  dobvtka  viz  Dobytkářství. 

CHiOV  drůbeže  viz  Drůbež  nic  tví. 

CHiOwan  (čouen],  řeka  ve  Spoj.  Obcích 
sev.-amer.,  vyvčrá  ve  státu  Virginii  vznikajíc 
ze  tří  pramenů,  Meherrinu,  Nottawaye  a  Black- 
wateru,  protéká  pak  smérem  od  s.-z.  k  j.-v. 
Sev.  Karolinou  a  vlévá  se  po  toku  120  km 
širokým  zálivem  do  Albemarle-Sundu.  Pro 
vetší  lodi  splavná  jest  až  po  Murfreesboro 
na  pramenní  řece  Meherrinu. 

Chowder  Ičaudrj,  angl.  pokrm  ze  syrové 
šunky  a  ryb,  silné  kořeněný  a  vínem  zalévaný. 

CHioiJaln  viz  Domový. 

Ohoiov,  původ.  Chodžov,  obecné  Ko- 
zo v,  far.  ves  pod  vrchem  t.  jm.,  hejt.  a  okr. 
Louny;  98  d.,  540  ob.  č.  (1890),  starobylý 
kostel  sv.  Michala  s  oltářním  obrazem  od 
Brandla,  2tř.  šk.,  pš.  R.  1370  byl  tu  far.  kostel 
a  tvrz,  původ,  sídlo  pánů  z  Chodžova  (Ch-a), 
z  nichž  se  ve  XIV.  stol.  uvádí  Jan  a  r.  1413 
Jindřich  z  Ch-a.  V  XV.  stol.  sedéli  zde  Že- 
hrovští  z  Kolovrat,  r.  1514  koupil  Ch.  Jan 
Křinecký  z  Ronova,  r.  1523  Dépold  7  Lob- 
kovic, od  jehož  potomků  prodán  (1584)  Ja- 
kubovi Zákostelskému  z  Bílejova,  jenž  jej 
spoiil  se  statkem  vršovickým. 

Ohraberoe  viz  Chrabřec. 

Ohrabr,  mnich  bulharský  z  konce  IX.  a 
poč.  X.  stol.  za  cara  Simeona.  Jest  spiso- 
vatelem důležité  zprávy  o  slovanských  pí- 
smenech, obsahující  obranu  azbuky  vynale- 
zené sv.  Cyrillem.  Zpráva  Ch-ova  zachovala 
se  v  několika  přepisech,  z  nichž  nejstarší 
s  nadpisem  O  pismenecH  črznori\ca  Ch-a 
z  r.  1348  chová  se  v  synodální  knihovně 
v  Moskvě.  Objeven  a  vydán  byl  K.  F.  Ka- 
lajdovičem  v  díle  »Ioann,  eksarch  bolgarskiJ€ 
(Moskva,  1824),  ač  zpráva  sama  dosti  často 


byla  v  Rusku  tištěna.  Druhý  rukopis,  asi 
z  XV.  stol.,  přepsali  1.  Srezněvskij  a  P.  Preis 
ze  Sborníku  kláitera  savinského,  třetí  nalézá 
se  v  duchov.  akademii  v  Moskvě,  Čtvrtý, 
ze  stol.  XVI.,  řečený  vratislavský,  vydal  O. 
Boďanský  r.  1813.  Na  základě  těchto  ruko- 
pisů vydal  Šafařík  pojednání  Ch-ovo  ve 
svých  >Památkách  dřevního  písemnictví  Jiho- 
slovanův€.  Konečně  pátý  rukopis  nalezl  Vuk 
Karadžič  a  vydal  jej  ve  Vídni  r.  1857.  Všecky 
rukopisy  až  na  tento  poslední,  jenž  pokládá 
se  za  nejchatrnější,  v  celku  se  shodují.  Zpráva 
Ch-ova  nabj^vá  důležitosti  a  nemalé  ceny  tím, 
že  dle  zněni  rukopisu  akademického  za  doby 
Ch-ovy  žili  ještě  lidé,  kteří  znali  učcnníky 
Cyrillovy,  a  dovolávají  se  jí  jak  přívrženci 
cyrillice  tak  glagolice.  Prot.  A.  D.  Voronov 
ve  svém  pojcanání  »Glavněišije  ístočniki  dlja 
istoriji  svv.  Kirilla  i  Mefoaija*  (»Trudy«  ki- 
jevské  duch.  akad.  1876 — 77)  uvádí  zprávu 
Ch-ovu  ve  spojení  s  pannonskými  životopisy 
slovanských  věrozvěstů  a  domněnku  jeho 
snaží  se  dotvrditi  F.  Snopek  ve  stati  »Pan- 
nonské  legendy  a  mnich  Ch.«  (»Sborník  hist.c 
1886)  dovozuje,  že  Ch.  jest  autorem  i  těchto 
životopisů.  —  Srv.  též  M.  Hattala,  Musejník, 
1858  str.  117  a  1883  str.  416;  L  J.  Hanuš, 
Der  Bulgarische  »M6nch  Chrabru«  (Vídeň, 
1859). 

?hrabřeo.  Chraberce,  Chrabřcce,  ves 
cechách,  hejt.  a  okr.  Louny,  fara  a  pš. 
Chožov;  40  d.,  201  ob.  č.  (1890).  V  1.  1088 
až  1420  byla  majetkem  kostela  vyšehradského 
a  v  XV.  stol.  obce  lounské. 

Ohrabry  viz  Chabry. 

Ohřadnnti  čili  kachexie  (z  řec.)  je  po- 
nenáhlé  nebo  i  rychlejší  scházení  celého  těla, 
iež  pochází  z  nedostatečné  výživy  tkaní  tě- 
lesných. Ch.  může  se  ieviti  na  zdravém  i  cho- 
robném člověku.  Někdy  vyskytuje  se  ve  stáří, 
kdy  tělo  pro  organické  změny  nebývá  do- 
statečnou měrou  obživováno,  zhusta  jsou  pří- 
činou ch.  nepříznivé,  trudné  nebo  i  zhoubné 
poměry  životní,  jmenovitě  s  hladověním  spo- 
jené, často  pak  bývá  ch.  následkem  zhoub- 
ných nemocí  delší  dobu  trvajících,  jako  jsou 
na  př.  rakovina,  tuberkulosa,  některé  druhy 
horeček  (hektických)  a  pod.  Ch.  jeví  se  bledo- 
žlutou  nebo  popelavou,  nezdravou  barvou 
pleti,  všeobecným  hubnutím  se  ztrátou  váhy 
tělesné,  chabostí  svalů,  seslabením  činnosti 
veškerých  ústrojů  tělesných,  jmenovitě  rych- 
lým vysílením  i  při  malém  namáhání,  špat- 
ným postupem  při  hojení  kterýchkoli  úrazů, 
místnými  vodnatelnostmi  a  mnohými  jinými 
příznaky  zvláštnějšími.  Dle  povahy  příčin, 
kterými  ch.  jest  podmíněno,  mizí  buď  samo, 
zlepší-li  se  poměry  životní,  nebo  horší  se  až 
ke  konci  života. 

Ohrám  (lat.  templům),  místo  posvátné, 
určené  k  bohoslužbě,  svatyně.  Původně 
bylo  to  nejspíše  místo  ohrazené  (háj,  té- 
fievoff),  kde  ve  stínu  posvátných  stromů  stál 
oltář  a  konaly  se  oběti  a  věštby;  později  bu- 
dova, v  níž  se  chovaly  obrazy  bohův  a  jiné 
věci  posvátné  (poklady  chrámové)  a.  v  niž 
obyvatelstvo  v  čas  nebezpečí  před  nepřítelem 


Chrambož  —  Chraničky. 


381 


hledávalo  útočiště.  Ch-y  měly  hned  od  po- 
čátku bezpochyby  dvě  oddělení:  jedno  {ady- 
ton)  přístupné  pouze  kněiím  a  žrecům,  druhé 
přístupné  všemu  lidu.  Rozvoj  ch-ů  dál  se 
tou  měrou,  jakou  se  vyvíjelo  náboženství. 
Hluboký  zbožný  cit,  vznicená  bujná  fantasie 
daly  vznik  velkolepým,  nádherný  ch-flm 
pohanským,  jaké  spatřujeme  v  Asii  (v  Indii, 
Číně),  v  Africe  (Egyptě)  i  v  Americe  (v  býv. 
říších  Aztekfl,  Majuv  a  Inků)  a  které  svými 
obrovskými  rozměry  i  bohatou  architektoni- 
ckou výzdobou  vzbuzují  v  nás  obdiv  i  úžas. 
Podobně  Řekové  a  Římané  měli  množství 
oh-ů  proslulých,  jež  byly  vzorem  potomním 
ch-ům  křesťanským.  Židé  měli  jediný,  slavný 
ch.  jerusalemský.  Muhammedáni  vypěstovali 
zvláštní  druh  ch-ů,  mešity.  Největšího  roz- 
voje dosáhly  ch-y  křesťanské,  jež  vynikají 
slohy  nejrozmanitějšími,  o  čemž  viz  Archi- 
tektura. Ch.  v  ohledu  církevním  viz  Kostel. 

ClunuBiboi  viz  Chraň  bože. 

Cniráflioe  {Kranit-(),  ves  v  Čechách,  hejt. 
Teplice,  okr.  Bílina,  fara  a  pŠ.  Kozly  u  Bí- 
liny; 31  d.,  35  ob.  č..  133  n.  (1890).  Alod. 
statek  (94*48  ha\  k  němuž  náleží  zámeček, 
dvůr  s  pivovarem  (stojí),  majetek  Karla  a 
Marie  Kirchbergerových.  Připomíná  se  tu  pů- 
vod, sídlo  vladyčí  v  XV.  st.  Stupa  z  Ch., 
r.  1499  Pavla  z  Černčic,  r.  1550  koupil  Ch. 
Krištof  Rajský  z  Dubnic,  v  XVIU.  st.  byly  ma- 
jetkem Zesnerů  ze  Spitzenberka,  sv.  p.  Eben, 
rodiny  Debefve,  sv.  p.  z  Ehrenberka,  od 
r.  1851  Jindřicha  Chotka  z  Chotkova  a  Vojnína. 

Chramiité,  osada  v  Čechách  u  Drašetic, 
hejt.  Příbram,  okr.  Dobříš,  fara  a  pš.  Boro- 
tice;  11  d.,  64  ob.  č.  (1890). 

Ohrmmofta  Josef,  herec  český  (*  1829  — 
t  3.  ún.  1895  v  Praze),  vyučiv  se  řemeslu 
mečířskému,  odebral  se  r.  1847  do  Vídně, 
kde  jako  tovaryš  pracoval  a  seznámiv  se 
s  některými  pořadateli  t.  zv.  slovanských  zá- 
bav vystupoval  tam  s  úspěchem  jako  dekla- 
roator.  Po  říjnové  revoluci  r.  1848  do  Prahy 
se  vrátiv  vyhledával  ochotnické  spolky  a  hrá- 
val na  rozličných  místech.  Když  pak  r.  1849 
Jos.  AI.  Prokop  sbíral  »První  českou  diva- 
delní společnost  pro  venkov*,  přihlásil  se 
i  Ch.  a  putoval  s  touto  společností  od  listo- 
padu 1849  do  konce  r.  1851,  kdy  odešel  do 
Prahy  a  vystoupil  r.  1852  několikráte  na  sta- 
vovském, potom  zemském  divadle  na  Ovoc- 
ném trhu  v  českých  představeních.  Brzo  vš^ 
vrátil  se  na  venek,  přidružil  se  k  společnosti 
Zčllnerově,  později  meškal  při  německých 
divadlech  v  Mariboru,  Badenu  a  Temešváru. 
Když  pak  r.  1858  Frant.  Thomé  ředitelství 
pražského  divadla  se  ujal  a  hereckou  dru- 
žinu rozmnožoval,  povolal  na  radu  Mikov- 
covu  také  Ch-tu,  Jenž  v  českých  i  německých 
představeních  pťísobil.  Když  r.  1864  české 
divadlo  v  Praze  samostatným  se  stalo,  zůstal 
Ch.  při  českém  a  ziednal  si  tu  platnost  svou 
zkušeností  a  obezřelostí  uměleckou.  Byv  usta- 
noven remsseurem,  v  kterémž  úřade  zůstal 
po  sedmnáct  roků,  zjednal  si  nejlepšího  jména 
jako  důmyslný  pořadatel  obzvláště  her  vý- 
pravných, rozsáhlejší  úpravy  scénické  vyžadu- 


jících. R.  1866,  když  za  příčinou  války  pru- 
sko-rakouské  ředitel  Thomé  divadlo  opustil, 
postavil  se  Ch.  se  Šimanovským  v  čelo  herců 
a  vymohl  povolení,  aby  společnost  na  svůj 
vrub  hrála,  čím  dobrá  pověst  Českého  divadla 
nemálo  získala.  Potom  byl  Ch.  dobrým  rádcem 
družstvu,  které  divadla  se  ujalo.  O  rozvoj 
společenského  života  získal  si  Ch.  zásluhu 
pořádáním  zábav  a  slavností,  zejména  k  úče- 
lům národním  pořádaných.  Jako  herec  nepo- 
vznesl  se  Ch.  na  místo  přední;  chladný,  stří- 
zlivý způsob  jeho  hry  neunášel.  Za  to  oce- 
niti sluší  jeho  přičinění  pořadatelské.  Po 
čtyřicetiletém  působení  odebral  se  r.  1889  na 
odpofínek,  avšak  nemoha  přivyknouti  nečin- 
nosti převzal  vrchní  správu  divadelní  garde- 
roby  a  teprve  koncem  roku  1893,  kdy  cho- 
roba ho  tížila,  složil  i  tento  úřad.  Srv.  »Zlatá 
Prahac  1889  č.  50  a  51.  JLT. 

Chramof tek,  pův.  Kramolsko,  ves  v  Če- 
chách, hejt.  a  okr.  Mělník,  fara  a  pš.  Lužec 
u  JenSovic;  20  d.,  168  ob.  č.  (1890),  kaplička. 

Ohramofty,  Chromosty,  ves  v  Čechách, 
hejt,  okr.  a  pš.  Sedlčany,  fara  Dublovice; 
39  d.,  265  ob.  č.  (1890),  2  mlýny,  samoty: 
Jezvinka,  Mečkov  a  Hradil. 

Chrámy,  ves  čes.,  viz  Krámy. 

Olura&boie :  1) Ch.  Nová,  Chrambož  N., 
osada  v  Čechách  u  Dobrnic,  hejt.  Čáslav,  okr. 
Habry,  fara  Smrdov,  pš.  Leština;  5.  d.,  34 
ob.  č.  (1890).  —  2)  Ch.  Stará,  Chrambož  S., 
osada  t.  u  Dobrnic;  15  d.,  244  ob.  č.  (1890), 
popi.  dvůr  a  myslivna.  Stávaly  tu  sklené  huti. 

OhraAdovloe,  Chrenčovice  (Chrantscho- 
wf/X),  ves  v  Čechách,  hejt.  Stříbro,  okr.  Touš- 
kov,  fara  Lešfany,  pš.  Všeruby;  39  d.,  213 
ob.  n.  (1890);  kaple  sv.  Jana  Nep.  r.  1795  od 
Jana  Vád.  Vidršpergára  postavena.  Alod. 
statek  Ch.  s  Chrastí  (31656  ha),  k  němuž  ná- 
leží zámek  s  parkem  a  dvůr  v  Ch-cích  a  dvůr 
Chrast,  majetek  Otomara  Pankráce.  R.  1379 
připomíná  se  tu  statek,  později  postavena 
tvrz,  na  níž  v  XVI.  a  na  poč.  XVII.  stol.  se- 
děli Zádubští  ze  Šontálu.  R.  1627  koupil  Ch. 
Jáchym  z  Říčan,  jehož  potomci  drželi  je  k  Pi- 
ňovanům.  V  XVIII.  st.  náležely  (až  do  r.  1801) 
Ch.  rodině  Vidršpergárův. 

OhraAénol  {affidatVj  nazývali  se  ve  středo- 
věku slabší  lidé,  kteří  se  dávali  v  ochranu 
mocnějších  osob,  světských  i  církevních  vrch- 
ností, zavazujíce  se  jim  ve  zvláštní  úmluvě 
(affidatio)  k  věrnosti.  Ch.  byli  k  pánovi  svému 
v  podobném  poměru  jako  vasallové  k  seniorovi. 

Ohrani61^  {Vaccina  humana)  jsou  pu- 
chýřky  na  kůži,  obyčejně  u  dětí,  úmyslně 
vyvolávané  očkováním  *lymfy€  do  kůže  na 
ochranu  proti  pravým  neštovicím.  Ochranné 
toto  očkování  zakládá  se  na  dávné  zkuše- 
nosti, že  osoby,  jež  náhodou  se  infikovaly 
neštovicemi  kravskými,  neonemocněly  pak 
pravými.  Proto  již  v  2.  pol.  XVIII.  stol. 
úmyslně  na  několika  místech  očkovány  krav- 
ské neštovice  do  těla  lidského,  aby  je  chrá- 
nily proti  neštovicím  pravým  (Jesty,  Plett 
a  lékaři  Sutton,  Fewster).  Největší  však  zá- 
sluhu o  ochranné  očkování  má  anglický  lékař 
Eduard  Jenner  (v.  t.),  který  14.  kv.  r.  1796 


382 


Chraničky. 


vykonal  první  veřejné  očkování  na  Sletem 
zdravém  hochu.  Látky  očkovací  neupotřebil 
z  krávy,  nýbrž  použil  obsahu  puchýřku  služky, 
která  se  byla  při  dojení  krav  na  rukou  na- 
kazila. Ch.  u  hocha  se  ujaly  a  při  kontrol- 
ních pokusech  objevil  se  chlapec  vždy  im- 
muním.  Jennerovou  zásluhou  očkování  po 
velkém  boji  se  rozšířilo,  načež  zavedeno  v  ně- 
kterých státech  očkování  obligátní  (v  Ně- 
mecku), v  jiných  jen  částečně  nucené  (v  Ra- 
kousku). Zprvu  užívalo  se  k  očkování  lymfy 
humanisované,  t.  j.  látky  z  dětí  pocházející, 
dnes  užívá  se  skoro  výhradné  látky  animální, 
t.  i.  ze  zvířat  zdravých  vakcinou  očkovaných, 
jelikož  bylo  dříve  nebezpečí  přenesení  one- 
mocnění z  člověka  na  člověka.  Úspěch  očko- 
vání závisí  zejména  na  čtyřech  faktorech: 
1.  na  lymfé  očkovací ;  2.  na  methodice  očko- 
vání; 3.  na  stáří  individua  a  jeho  tělesném 
stavu;  4.  na  vlivech  atmosférických. 

Účinnost  látky  očkovací  záleží  na  výrobě 
její,  na  stáří  látícy  a  jejím  původu.  Očkovací 
lymfa  připravuje  se  z  obsahu  puchýřku  ne- 
štovic kravských ;  obsah  ten  jest  dovoleno 
zřeďovati  4  díly  glycerinu.  Lymfa  budiž  zúplna 
čerstvou  a  pocházejž  z  ústavu  pod  kontrolou 
státu  se  nalézajícího. 

Součástky  lymfy  jsou:  fibrin,  červené  a  bílé 
krvinky,  četná  lesklá,  ohraničená,  zeleně  pro- 
svitající tělíska  (^snad  doposud  nám  neznámé 
kontagium  vakciny)  a  kapénky  tukové.  Ve 
staré  lymfé  nalézají  se  kuličky  feuciny  a  jehly 
margarinové. 

Očkování  ochranné  skoro  zpravidla  vyko- 
nává se  všude  u  dětí  tak,  že  na  obou  ra- 
menech vykonají  se  lancctkou  řezy  4  mm 
dlouhé  (křížové  řezy).  Možno  také  očkovati 
jehlou  vpichcm.  První  methoda  má  přednost. 
Takových  řezů  nebo  vpichů  vykoná  se  3  až 
10  na  jednom  neb  obou  ramenech  (také  na 
stehnech),  aby  více  materiálu  očkovacího  se 
vpravilo  a  větší  effekt  immunisační  docílil. 
Při  tom  nemá  vůbec  mnoho  kapok  krve  vy- 
tékati, ač  krvi  látka  očkovací  se  neničí,  je- 
likož lymfa  velmi  rychle  se  resorbuje. 

Očkuji  se  děti  starší  3  měsíců;  děti  pod 
3  měs.  a  novorozené  děti  mají  menší  vní- 
mavost vůči  ch-kám.  Děti  nemocné  bucftež 
2  očkování  vyloučeny,  zejména  ty,  které  jsou 
stiženy  pokročilou  krtičnatostí,  ekzémy,  in- 
fekčními nemocemi.  Také  nemá  se  očkovati 
v  době,  kdy  řádí  v  sousedství  nějaká  epi- 
demie infekční  choroby  (erysipcl,  morbilli, 
diftherie  a  j.).  Očkováno  budiž  v  provětrané 
velké  místnosti. 

Jelikož  vysoké  teploty  podporují  vznik  zá- 
nětlivých  affekcí  a  kromě  toho  průběh  ch-ček 
urychluji,  nebudiž  bez  potřeby  očkováno 
v  norkých  letních  měsících.  Ale  i  nízká  te- 
plota má  vUv  na  ch.,  prodlužujíc  jejich  vý- 
voj, a  proto  vakcinace  se  v  zimních  měsících 
neprovádí.  Nejlépe  očkovati  v  pěkných  dnech 
dubna  a  května. 

Výkon  očkovací  a  vtírání  lymfy  do  řezů 
a  vpichů  a  ponechání  rány  přístupu  vzduchu 
nevyhovuje  ovšem  moderním  požadavkům 
bakteriologickým  a  chirurgickým ;  proto  hle- 


dána náprava  a  hodlalo  se  místo  lymfovakcí- 
nace  docíliti  téhož  eíTektu  serovakcinací. 

Průběh  ch-ček.  Z  prvu  vyvinuje  se  zá- 
nětlivá  reakce  (traumatická  reakce),  jež  za 
24  hodin  dostoupí  své  výše.  Tato  3.  dne 
úplně  zmizí  a  zdá  se,  jakoby  ch.  se  neujaly ; 
3.  dnem  nebo  začátkem  4.  objevuje  se,  kde 
bylo  očkováno,  červeň  a  na  místě  tom  vy- 
tvoří se  červené  uzlíčky,  jež  do  7.  dne  změní 
se  v  puchýřky  lemem  obdané.  Tímto  dnem 
vývoj  ch-ček  jest  ukončen  a  ch.  jeví  se  nám 
jako  efflorescence  podélné  nebo  kulaté  ve- 
likosti prosa  neb  čočky  s  okraji  naduřclými. 
Uprostřed  jest  prohlubinka,  v  jejímž  centru 
příškvar  po  ráně  původní,  kolem  pak  jest 
ostrý  lem  tmavě  zarudlý  a  kolem  toho  druhý 
světlejší  a  difTusně  se  rozbíhající.  V  puchýř- 
cích  nalézá  se  tekutina  čirá,  mazlavá,  kteráž 

8.  dnem  se  zkalí.  Povšechné  příznaky  oby- 
čejně v  prvních  5  dnech  nejsou.  Zimniční 
reakce  nastává  4.,  5.  dne  a  9.  dostupuje  svého 
vrcholu,  načež  pak  mizí  horečka  od  9.  do 
11.  dne.  V  době  horečky  pozorujeme  na  dě- 
tech neklid,  bezsennost,  nechuť,  žízeň,  pot, 
zvýšenou  rychlost  tepu  a  dýchání.  Jakmile 
horečka  začíná  klesati  (9.— 11.  dne),  tu  začíná 
puchýřek  zasychati  a  vyvinuje  se  příškvar, 
který  18.  až  28.  dne  sám  se  odloučí.  4.  týdne 
jest  obyčejně  process  ukončen.  Po  odloučeni 
příškvaru  objevuje  se  na  místě  tom  jizva, 
zprvu  začervenalá,  později  bledší  než  okolní 
kůže,  vpadlá,  s  okraji  zubatými,  chlupy  ne- 
porostlá. 

Anatomická  struktura  puchýřku  chraničko- 
vého  jest  zúplna  podobna  struktuře  puchýřku 
neštovic  pravých,  t  j.  jeví  se  jako  systém 
dutinek  Odchylky  v  typickém  onom  průběhu 
ch-čok  různě  se  pozorují;  závisí  pak  na  inten- 
sitě lymfy.  Silná  lymfa  působí  rychleji,  slabá 
zdlounavéji. 

Nepříjemné  komplikace  po  očkování  jsou 
dnes  vzácný.  Jen  po  špatné  lymfě,  nečistém 
výkonu  očkovacím,  nebo  když  děti  stiženy 

Í*sou  infekčním  nějakým  processem,  dochází 
:  nějaké  nemilé  komplikaci  lokální  neb  cel- 
kové. O  přenesení  tuberkulosy  nemůžeme 
vůbec  mluviti,  jelikož  domnělé  případy  ta- 
kové nejsou  na  jisto  prokázány.  1  námitka, 
že  očkováním  možno  přenésti  syfilis,  přestala 
dnes  býti  agitačním  prostředkem  proti  očko- 
váni, jelikož  dnes  neupotřcbujeme  látky  hu- 
manisované. Pouze  uvedeny  budtež  exan- 
themy  postvakcinální,  jež  kolem  6.  dne  u  dětí 
disponovaných  se  objevují  a  jež  celkem  jsou 
nepatrné. 

Ač  dnes  jedu  ch-ček  ani  neštovic  neznáme, 
přece  najisto  můžeme  tvrditi,  že  očkováním 
lze  organismus  před  neštovicemi  chrániti. 
Immunisováni  vŠak  vakcinou  není  processem 
náhlým,  nýbrž  nastává  nenáhle  po  výsledném 
očkování  a  dostupuje  své  dokonalosti  5.  až 

9.  dne,  v  době  tedy,  kdy  puchýřky  a  celkové 
příznaky  (horečka)  dosáhly  nejvyššího  vý- 
vode. Stupeň  immunity  očkováním  získané 
jest  rozmanitý  a  maximální  immunisace  zne- 
náhla se  seslabuje,  stává  se  minimální,  aŽ 
úplné   vymizí.    Očkovaný    není   chráněn   na 


Chrantschowitz  —  Chrast. 


383 


vždy;  imm unita  očkováním  získaná  bývá  roz- 
ličná, trvajíc  u  některých  12—20  let,  u  nč- 
kterých  jen  7  let.  Z  toho  vysvítá,  že  potřebí 
vykonávati  revakcinaci  počínajíc  10.  neb  12. 
rokem.  Tu  pak  možno  tvrditi,  že  jednotlivé 
individuum  chráněno  bývá  celý  život  proti 
neštovicím,  jelikož  tyto  přece  jen  převládne 
jsou  onemocněním  věku  mladšího.  Avšak 
i  když  náhodou  někdy  onemocní  člověk  očko- 
vaný neštovicemi,  proí)íhá  u  něho  onemoc- 
něni velmi  mírně.  —  Úmrtnost  očkovaných 
jest  pranepatrná.  Dosah  očkování  jest  tedy 
velmi  značný  a  bylo  by  nanejvýš  záhodno, 
aby  očkování  ve  všech  státech  bylo  povin- 
ným. Honí. 

Chrantsohowitz  viz  Chrančovice. 

dířapikd,  Helvella,  viz  Smrže. 

Chrapot  či  chropot  (lat.  rhonchi)  jest 
název  pro  význačné  zvuky,  které  vznikají 
v  dychadlech  hlavně  tím,  že  vzduch  proudící 
tudy  naráží  na  stísněná  místa,  nepravidelný 
povrch  sliznice,  tvořený  většinou  nasedají- 
cími odměsky  hlenovými,  které  bávají  od- 
trhovány od  sliznice  a  podmiňuji  zvláštní 
praskoty,  loskoty  a  pod.  zvuky.  Proto  vy- 
skytuje se  ch.  při  všech  zánčtlivých  změnách 
sliznice  pásma  dýchacího,  hlavně  při  provlek- 
lých katarrhech  průdušnice  a  průdušek,  pro- 
vázeje různá  onemocnění  dychadel  vůbec  a 
jeví  při  poslechu  mnohé  význačné  i  podrobné 
příznaky  pro  odborníka  aůležité.  Zvláště  vý- 
značný bývá  ch.  v  posledních  hodinách  neb 
okamžicích  života  a  bývala  mu  tudíž  přičí- 
tána již  ode  dávna  zvláštní  prognostická  dů- 
ležitost. 

OhrapovloklJ  Aleksandr  Vasiljevič, 
spisovatel  a  státník  ruský  (f  1801  v  Petro- 
hradě), sloužil  ve  vojsku  a  od  r.  1785  byl 
státním  tajemníkem.  Kateřina  II.  byla  mu 
velmi  nakloněna  a  jmenovala  ho  r.  1793  taj- 
ným radou  a  senátorem.  Z  prací  jeho,  jež 
Sumarokov  chválil,  poměrně  nejlepší  jsou 
tragédie  Idamant  a  kom.  opera  Meiomanija 
tli  pésnoljubije^  hrané  často  na  dvorním  di- 
vadle. Mimo  to  psal  satiry  a  překládal  z  fran- 
Činy  a  ital.  (>Orlando  furiosoc).  Zajímavý  jest 
jeho  denník  (>Otěčestvennvja  zápisky*,  1821). 

Ohrapowiokl,  jméno  šlechtického  rodu 
polského,  jenž  později  se  poruštil.  Vynikl 
z  něho  Ch.  Jan  Antoni,  diplomat  (f  1683), 
jenž  byl  často  poslancem  na  sněmech  a  vy- 
slancem hlavně  ve  věcech  vojenských  a  měl 
hlavní  účastenství  ve  vyjednávání,  jež  vedlo 

Í>ak  k  uzavření  traktátu  Andrusovského  (1667]. 
ako  přívrženec  krále  Michala  byl  prostřea- 
níkem  mezi  nim,  primasem  Pražmowským  a 
hejtmanem].  Sobieským.  Nedlouho  před  smrtí 
řídil  opět  vyjednáváni  o  mír.  Zanechal  důle- 
žitý Djraryus:^,  jehož  část  obsahující  zprávy 
o  událostech  1.  1668—1672,  vydal  J.  Rusiecki 
(Varšava,  1845).  Výňatky  z  něho  a  životopis 
Ch-kého  vydal  již  M.  Stacewicz  s  názvem 
Zebranie  ciekawosci  la  Jana  Kaiimieria  i  Mi- 
chata   Wišniowieckiego  (Vilno,  1787). 

Ohraptivost,  stálý  příznak  chorob  hrta- 
nových,  zvláště  pak  zánětlivých  změn  sliznice 
hrtanové.    Dle   toho   trvá  buď  poměrně  na 


krátko  snadno  pomíjejíc,  nebo  je  trvalá  zhor- 
šujíc se  stále  a  přecházejíc  v  sípavost  nebo 
v  úplnou  ztrátu  hlasu.  (Srv.  Afonie.)  Mimo 
běžné  případy  ch-i  po  namáhavém  mluvení, 
nachlazeni  a  pod.  dlužno  tudíž  při  každém 
vážnějším  ochraptění  vyšetřovati  stav  sliznice 
hrtanové  a  ústrojů  hrtanových,  pokud  jejich 
změny  ovšem  lze  při  nitrohrtanovém  vyše- 
třování na  sliznici  sledovati  (srv.  Laryngi- 
tis).  Jindy  bývá  ch.  v  souvislosti  s  některými 
těžkými  chorobami  plic  a  celkovými  choro- 
bami tělesnými.  Viz  též  Hlas  str.'  337. 
Chrapnndorf  viz  Mágy  ar  I  gen. 
Chrasney  viz  Chrast ná  3). 
Chrasť:  1)  Ch.,  městečko  v  Čechách, 
v  hcjt.,  okr.  a  býv.  kraji  chrudimském  na 
potoce  Zejkra;  čítá  305  d.,  1816  ob.  č.  fl890). 
Uprostřed  náměstí  děkanský  kostel  Nejsv. 
Trojice  se  2  věžemi,  od  biskupů  T.  Bekra  a 
J.  J.  Vratislava  r.  1710—17  vystavěný,  v  němž 
pohřben  Jiří,  poslední  potomek  z  rodu  Kanta- 
kuzenů,  bývalých  hospodářů  valašských,  5tř. 
šk.  se  2  párali.,  opatrovna,  ústav  chudých 
šk.  sester,  obč.  záložna,  četn.  st.,  pš.,  telegr., 
st.  Rak.  sev.-zap.  dr.  (N.  Brod-Pardubice-Li- 
bava),  pila,  sirkárna,  továrna  na  obuv,  vý- 
roba lihovin  a  Rudolfovy  lázně.  Mensální  pan- 
ství Ch.  zaujímá  2711  lia  půdy;  k  němu  ná- 
leží zámek  s  kaplí  sv.  Jana  Nep.  a  park,  ma- 
jetek a  letní  sídlo  biskupů  královéhradeckých. 
Nejstarší  čásC  zámku  pochází  ještě  z  býv. 
tvrze,  kdežto  nověj- 
ší vystavěna  v  XVI. 
stol.  od  pánů  Slavat 
a  v  XVII.  stol.  od 
pí.  Markéty  Berkové 
opravena.  Kdy  Ch. 
na  městečko  pový- 
šena a  znakem  na- 
dána, neznámo;  ale 
r.  1544  připomíná  se 
již  městečkem.  Znak 
(vyobr.  č.  1925.):  ve 
stříbrném  rozpoltě- 
ném  štítě  dvě  černé 
k  sobě  obrácené  or- 
lice. Ch.  náležela  pův.  někdejšímu  klášteru  po- 
dlažickému,  po  jehož  zrušeni  (1421)  zapsána  i 
s  ostatním  zbožím  klášterním  Zdeňkovi  Kost- 
kovi zPostupic,jenž  potvrdil  městečku  některé 
výsady,  a  král  Vladislav  udělil  mu  týdenní  a 
2  výroční  trhy.  Bohuše  Kostka  z  P.  prodal 
(1539)  Ch.  Slavatům  z  Chlumu,  z  nichž  za 
Albrechta  postaven  nynější  zámek.  Slavatové 
seděli  tu  do  poč.  XVII.  st.,  načež  přešlo  celé 
zboží  na  Markétu  z  Berkova,  potom  Talm- 
bcrkovou  z  Lípy,  po  níž  dědila  Ch.  Johanka 
manželka  Jana  Vil.  ze  Švamberka.  Při  dělení 
o  dědictví  r.  1652  obdržela  Ch.  dcera  Johan- 
čma  Anna  Eus.  Harrachova  ze  Švamberka, 
od  níž  ji  koupil  kardinál  llarrach  a  prodal 
cis.  Ferdinandovi  pro  nově  založené  biskup- 
ství královéhradecké.  V  XVI.  a  XVll.  stol. 
býval  tu  slavný  sbor  a  škola  Čes.  bratří,  je- 
hož správcem  tu  byl  (1594)  Bart.  Němčanský. 
R.  1585  a  1708  obdrželi  Chrastečtí  výsady 
na  odbýváni  výroč.  trhů.  R.  1892  zemřel  zde 


C.  T925.  Znak  mést.  Chrasti. 


384 


Chrást  —  Chřástalové. 


dobré  paměti  biskup  J.  J.  Hais.  Srv.  Pam. 
Arch.  clil  VIL,  str.  347;  Vine.  Paulus.  Drob- 
nosti z  Pamětí  m.  Ch-i  v  >Obnové«  na  r.  1896 
až  1897.  —  2)  Ch.,  osada  t.  u  Vejšic,  hejt. 
Blatná,  okr.  Březnice,  fara  Pohoří,  pš.  Miro- 
tice;  11  d.,  54  ob.  č.  (1890).  —  3)  Ch..  ves 
t.,  hejt.  Blatná,  okr.  Březnice,  fara  a  pš.  To- 
chovice;  22  d..  178  ob.  č.  (1890).  popi.  dvůr.  — 
4)  Ch.,  ves  t.,  hejt.,  okr.,  fara  a  pš.  Ml.  Bo- 
leslav; 33  d.,  182  ob.  č.  (1890).  —  6)  Ch., 
popi.  dvůr  t.,  hejt.  Ml.  Boleslav,  okr.,  fara  a 
pš.  N.  Benátky;  želez,  zastávka  Čes.  sev.  dr. 
(Neratovice-KralupyJ.  —  6)  Ch.,  popi.  dvůr 
Jana  kn.  Liechtenštema  u  Přistoupimi  t.,  hejt., 
okr.,  fara  a  pš.  Čes.  Brod.  R.  1358  připommá 
se  tu  sídlo  vladyčí  a  manský  statek  KSel- 
ských  z  Ch-i.  Později  tu  vystavěna  tvrz,  na 
níž  seděli  vladykové  Koničtí,  r.  1505  Jan 
z  Landšteina,  jenž  připojil  Ch.  k  Tucho- 
razi.  —  7)  Ch.,  osada  t.,  hejt.  a  okr.  N.  Brod, 
fara  a  pš.  Dol.  Křupá;  17.  d.,  98  ob.  č.  (1890), 
mlýn.  —  8)  Ch.,  chybně  Kr  óglice  {Krógliti), 
osada  t.,  hejt.  a  okr.  Děčín,  pš.  Podmokly, 
fara  Rozbělesy;  26  d.,  111  ob.  č.,  570  n.  (1890), 
kaple  sv.  Jana  Nep.  s  rod.  hrobkou  Thunů- 
HohenSteinů,  cihelna  a  továrna  na  laky  a  fer- 
mež.  Patřívala  k  Děčínu.  —  9)  Ch.,  ves  t., 
hejt.,  okr.  a  pš.  Kut.  Hora,  fara  Bykáň;  42  d., 
297  ob.  č.  (1890).  —  10)  Ch.,  ves  t.,  hejt. 
Karlín,  okr.  Brandýs  n.  L.,  fara  a  pš.  Všetaty- 
Přívory;  64  d.,  384  ob.  č.  (1890).  —  11)  Ch., 
osada  t,  hejt.  a  okr.  Kolín,  fara  a  pš.  Týnec 
n.  L.;  6  d.,  30  ob.  č.  (1890).  —  12)  Ch.,  ves  t., 
hejt.  a  okr.  Milevsko,  fara  Lašovice,  pš.  Orlík; 
28  d.,  253  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  Hole- 
Sice.  —  13)  Ch.,  Chrasto,  osada  t.  u  Pir- 
kovic,  hejt.  Písek,  okr.  a  pš.  Vodňany,  fara 
Bflské;  10  d.,  38  ob.  č.  (1890).  —  14)  Ch., 
osada  t.,  hejt,  okr.  a  fara,  pš.  Podmoklice; 
19  d.,  108  ob.  č.  (1890).  —  16)  Ch.,  ves  t., 
v  heit.  stříbrském,  viz  Chrast  o  v.  —  16)  Ch., 
osadia  t.  u  Krhanic,  hejt.  Kr.  Vinohrady,  okr. 
Jílové,  fara  a  pš.  Týníce  n.  S.;  31  d.,  272 
ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Kateřiny,  farní  již 
r.  1350,  v  nyn.  podobě  z  r.  1684.  Kostel  i  ves 
patřivály  kanovníkům  pražským. 

Chrást,  ves  v  Čechách,  hejt.  a  okr.  Plzeň, 
fara  a  pš.  Dejšina;  127  d.,  937  ob.  č.,  12  n. 
(1890),  kaple,  telegr.  a  žel.  stanice  čes.  záp. 
dr.  (Praha-Plzeň-Brod  n.  L.  a  Ch.-Radnice), 
ložisko  břidlice  kamenečn'é,  žel.  hamry,  závod 
na  výrobu  bezpeč,  šňůr  zápalných  a  zápalek 
do  dolů,  výroba  haloxinu.  Cn.  připomíná 
se  r.  1242  a  král  Václav  daroval  jej  klášteru 
chotěšovskému.  R.  1283  uvádí  se  tu  statek 
8  tvrzí,  jejíž  pozdější  majetníci  jmenují  se 
Žďárští  z  Ch-u.  Jan  a  Bernart  bratří  z  Vald- 
šteina  zastavili  celé  zboží  obci  plzeňské,  jíž 
Jan  konečně  r.  1517  je  prodaj. 

Chř&St  (lat.  frons)  nazývá  se  vegetativní 
těleso  nejmnožších  jatemích  mechů  (jatro- 
vek).  Jest  to  lupenovité,  ploché,  více  méné 
často  dichotomicky  rozvětvované  těleso  rost- 
linné, kteréž  jednou  stranou  obráceno  jest 
k  zemi  neb  i  ke  kůře  stromů,  na  níž  mech 
žije,  d^ídka  na  vodě  spočívá  {Riccia  natans),^ 
druhou  plochu  obraci  vzhůru  ke  světlu.  Že 


zpodní  své  strany  obyčejně  vyhání  kořenové 
chloupky  (rhizoidy)  a  někdy  nese  tamtéž 
podle  středního  pruhu  jednu  nebo  dvě  řady 
jemných  lupínků,  které  za  první  začátky 
zpodních  listů  považovati  se  mohou.  Podobné 
zpodní  nebo  břišní  listy  (amfigastrie)  mají 
totiž  také  některé  listnaté  jatrovky  z  řádu 
Jungermanniaceí  vedle  dvou  řad  v  právo  a 
v  levo  střídavě  stojících  svrchních  neb  hřbet- 
ních  listů.  Kde  tyto  zpodní  šupinky  na  ch-u 
vyvinuty  nejsou  (Aneura,  Anthoceřos),  není 
ch.  nic  jiného  než  lupenovitá  stélka,  jaká  téŽ 
u  řas  (na  př.  u  chaluhy,  Fucus)  se  vyskytuje. 
Zajímavý  přechod  od  stélky  do  listnaté  lo- 
dyhy ukazuje  však  Blasia,  jejíž  ch.  rozdělen 
jest  po  obou  stranách  středního  nervu  v  stH- 
davé  laloky,  které  se  rovnají  kolmo  insero- 
vaným  hřbetním  listům,  jenže  na  zpodu  as 
jako  list  zpeřenodílný  blanou  spojeným.  Ře- 
čený střední  nerv  v  ch-u  a  jeho  plochých 
větvích  také  jinde  (u  Marchantie,  Riccie  a  j.) 
se  nalézá  a  záleží  z  buněk  dlouhotáhlých, 
nezelených;  leč  jiným  čistě  parenchymati- 
ckým  ch-ům  nerv  takový  ještě  schází.  U  Mar- 
chantiaceí  ch.  v  anatomickém  ohledu  zvlášf 
jest  vyvinut,  maje  vzdušné  f dýchací)  dutiny, 
které  se  kanálky  stomatickými  na  venek 
ústí.  LČ. 

Ollřtetftl  vodní  {Rallus  aquaticus)  má 
zobák  rovný,  málo  zahnutý,  tenký,  delší  hlavy, 
na  svrchní  straně  přioblý.  Křídla  Savlovité 
vypouklá  mají  3.  letku  nejdelší.  Ocas  velmi 
krátký  kryt  jest  křídloma;  silný  nárt  má  délku 
středního  prstu;  prsty  jsou  volné.  Ch.  vodní 
jest  na  vrchu  těla  olivově  hnědý  s  temn^- 
šími  skvrnami;  hlava  po  stranách  a  tělo  ve- 
zpod  popelavě  modrošedý;  měkčiny  černé 
a  bíle  pruhované;  břicho  a  kostřec  barvy 
rezavě  šcdožluté.  Délka  těla  29,  \dtiáe\  12, 
ocasu  6  cm.  Ch.  tento  rozšířen  jest  po  celé 
Evropě  a  stř.  Asii.  K  nám  přichází  v  dubna 
a  zdržuje  se  na  odlehlých  rákosinách  a  vrbami 
porostlých  močálech.  Jest  více  ptákem  noě- 
ním ;  chraptivý  ostrý  hlas  jeho  ozývá  se  pozdé 
do  noci  neb  časně  z  rána.  —  (5h.  polní  či 
sekáč  {Crex  pratensis)  má  zobák  kratší  hlavy 
lehce  zahnutý;  ^adní  prst  má  délku  V4  nártu. 
Peří  na  těle  hnědé  s  bledšími  obrubami,  ve* 
zpod  světle  šedé,  boky  rezavé  s  příčnými 
pruhy  bělavými  a  tmavohnědými.  Délka  těla 
29,  Irfídel  14,  ocasu  2  cm.  Vrzavý  hlas  jeho 
často  na  lukách  jest  slvšeti.  Zdržuje  se  u  nás 
od  května  do  záři.  —  6h.  kropenatý  {Pór^ 
\ana  marnetta)  má  zobák  přímý,  kratší  hlavy; 
nárt  krátký,  prsty  dlouhé  a  tenké.  Peří  jest 
nahoře  olivově  hnědé  s  černými  skvrnami 
po  ostnech  a  bílými  proužky  a  tečkami.  Délka 
těla  21,  křídel  12.  ocasu  6  cm,  Stěhovavý 
tento  pták  vyskytuje  se  u  nás  v  krajinách 
na  vodu  a  rákosí  bohatých  od  dubna  do 
října.  Vzácnějším  zjevem  jest  mimo  to  ch. 
malý  (P.  minuta)  a  ch.  nejmenší  (/*.  prg- 
maeá),  .jehož  délka  těla  jest  18,  Idřídeí  8, 
ocasu  5  cm.  Bše. 

OhřáfltalOTé,  Rallidae,  tvoří  čeleď  ptákA 
brodivých  se  zobcem  zřídka  hlavy  delším, 
na  svrchní  straně  klenutým,  u  kořene  raěk- 


Chrastavá  —  Chrastina. 


385 


kým.  Okrouhlá  křídla  kryjí  ocas  krátký  z  12 
per  složený.  Úzko  nozdry  leží  ve  dlouhé  po- 
stranní rýze  a  jsou  bez  vnitřní  přehrádky. 
Nárt  jest  krátký,  prsty  dlouhé  a  Štíhlé.  Cn. 
rozšířeni  jsou  ve  více  než  150  druzích  po 
vší  zemi  a  obývají  bažiny  a  stojaté  vody, 
živíce  se  malými  vodními  živočichy,  semeny 
a  mladými  rostlinami.  Hnízdí  se  u  vod  v  rá- 
kosí a  snášejí  po  3 — 12  vejcích.  Délí  se  na 
ch-ly  vlastní,  jichž  čelo  iest  bez  lysiny,  a 
opeřené  a  slípky  vodní  (v.  t.).  -6>v. 

Chrastavá:  1)  Ch.,  chybné  Kra  co  v, 
Kracová,  Krása  (Kratiau^  chybně  Krat\en), 
starobylé  průmysl,  město  v  Čechách  v  Krko- 
noších na  potoce  Górsbachu,  v  hejt.  libere- 
ckém, má  347  d.,  2  ob.  č.,  3210  n.  (1890), 
okr.  soud,  farní  kostel  sv.  Vavřince  ze  sto- 
letí XIV.,  naleževší  tehdy  k  děkanátu  žitav- 
skému,  na  hřbitově  nový  krásný  kostel  ná- 
kladem 100.000  zl.  vystavěný,  5tř.  ob.  a  3tř. 
měšC.  šk.  pro  chlapce  a  dívky,  průmyslovou 
odbor,  a  pokrač.  šk.  pro  chl.,  špitál,  četn. 
stan.,  pš.,  telegr.,  telefon,  žel.  st.  Saské  st.  dr. 
(Liberec-Žitava-Warnsdorf),  měst.  spořitelnu, 
poiišt  proti  ohni,  3  prádelny  na  vlnu  a  prá- 
delnu na  baví.  odpadky,  2  tkalcovny,  továrnu 
na  lepenku  a  dřevitý  cement,  stavbu  varhan, 
mlýn,  knihtiskárnu  a  značný  průmysl  a  ob- 
chod soukenický  a  plátenický.  Nedaleko  zří- 
cenina Hamrštem.  Kdy  město  založeno,  ne- 
známo. K  r.  1212  připomínají  se  tu  Gebhard 
a  Jindřich  bratří  z  Chrastavý  a  r.  1356  jme- 
nuje se  Ch.  jako  místo  s  far.  kostelem  pří- 
slušné ke  hradu  Grabšteinu,  kde  později  mě- 
štané  s  rytíři  sedávali  na  manském  soudě. 
K.  1411  seděl  na  Ch-vě  zvláštní  hejtman.  Za 
válek  husitských  město  úplné  spáleno  a  vy- 
drancováno, tak  že  na  dlouho  zůstalo  pusté 
(snad  do  r.  1512).  Jiří  Mehl  ze  Střelíc  vy- 
prosil r.  1574  Cnrastavským  výsadu  výroč. 
trhu  a  zlepšeni  erbu,  rovněž  r.  1581  nabyli 
různých  svobod.  Za  reformace,  když  král. 
kommissař  uváděl  nového  faráře,  sběhli  se 
sedláci  a  zkameno- 
vali  ho.  Do  té  do- 
by spadá  i  vystěho- 
vání se  1 49  nekatoli- 
ckých osob  z  města. 
Za  války  30leté  mě- 
sto vypleněno  a  vy- 
páleno (1644).  Ny- 
nější znak  (vyobr. 
č.  1926.)  z  doby  cí- 
saře Rudolfa  vypi- 
suje se  takto:  v  mo- 
drém štítě  stříbr- 
nou zeď  se  2  stříl- 
nami, otevř.  bra- 
nou, v  níž  dva  škrabáky  křížem  přeloženy; 
nad  věží  labuť  držící  zlatý  šíp  pod  dvěma 
rohy  k  pití.  Ch.  jest  rodištěm  malíře  Josefa 
Fíihricha.  —  Okres  chrastavský  má  na 
148-44  km}  20  pol.  obcí,  3504  d  a  264  ob.  č., 
24.506  n.;  ze  25.488  přít.  ob.:  24.615  katol., 
732  evang.,  56  ž.,  85  jiného  vvznání;  z  těch 
12.245  muž..  13.243  žen.  (1890).  —  2)  Ch  , 
osada  t.,  u  Stětkovic,  hejt.  a  okr.  Sedlčany, 

Ott^v  SlovoUc  Nauený.  «v.  XII.  294  iSs?- 


Znak  méíta  Chrastavý. 


fara  a  pš.  Kos.  Hora;  4  d.,  28  ob.  č.  (1890), 
myslivna.  --  3)  Ch.  Dolní,  také  Rokytník 
{Untcr-Krat\au),  ves  t.,  hejt.  Liberec,  okr., 
fara  a  pš.  Chrastavá  (město);  102  d.,  766  ob. 
n.  (1890),  2  továrny,  valcha  na  sukno  a  bar- 
vírna na  turecké  červeno.  —  4)  Ch.  Horní 
lOber-K.),  ves  t.;  100  d.,  2  ob.  č.,  700  n. 
(1890),  tov.  na  sukno,  prádelna  na  spraco- 
vání  bavlněných  odpadků,  barvírna,  2  úpravny 
a  mlýn. 

Chrasta  veo,  ves  čes.,  viz  Chrast  o  ves. 

Chrastaveo  v  botanice:  ch.  polní.  Tri- 
chera  aivensis  Schrad.  (Scabiosa  arvensis  L.); 
ch.  lesní,  Trichera  silvatica  Schrad.  (Sca- 
biosa silvatica  L.)  viz  Trichera. 

Chrastavice,  popi.  dvůr,  viz  Čechtícc. 

Chrasta vka  neboli  prašivka  u  drůbeže 
jest  nakažlivá  vyrážka,  při  které  drůbeži  vy- 
padává peří.  Onemocnělou  drůbež  nutno  ód 
zdravé  odděliti  a  místa  chorobná  natírati 
terpentýnovým  olejem. 

Chrástek  Michal,  slovenský  kněz  a  spi- 
sovatel (♦  1825  v  Novém  Městě  nad  Váhcni, 
žije  na  odpočinku  v  Sv.  Kříži  v  Tékovc). 
K  literárním  snahám  přivedl  jej  horlivý  bi- 
bliofil  M.  Rešetka  v  Horní  Súči,  v  jehož  sbír- 
kách starých  slovenských  tiskův  nalézal  hoj- 
nou látku  literárně -historickou.  Ale  kromě 
několika  drobných  pokusův  úmysly  jeho,  psáti 
obšírné  dějiny  slovenské  literatury,  se  ne- 
uskutečnily. Biskup  Štěpán  Moyzes  r.  1851 
Ch-tkovi  svěřil  vyučování  při  semináři  v  B. 
Bystřici,  při  čemž  redigoval  také  církevně- 
paedagogický  časopis  »Cyrill  a  Method*. 
R.  1862  vydal  Veuiec,  společenský  zpěvník 
slovenský.  Do  Riegrova  Naučn.  slovníku  Ch. 
psal  hojně  o  věcech  slovenských.  Poslední 
léta  tráví  v  pensi  jako  vysloužilý  farář.     Včk. 

?hrasteii,  pův.  pojmenování  Vyšehradu 
echách  z  XI.  stol.  Dle  pověstí  dívky,  po- 
zdvihše  se  proti  mužům,  vystavěly  si  hrad 
Děvín,  jinoši  naproti  tomu  vystavěli  hrad 
na  skále  mezi  chrastím,  odkudž  jméno  Ch. 

Chrastdiov,  Chrastešova.  ves  na  Mo- 
ravě, hejt.  Holešov,  okr.  a  pš.  Vyzovice,  fara 
Jasená,  21  d.,  119  ob.  č.  (1890).  Ves  připo- 
míná se  r.  1261  a  r.  1455  byla  pustou.  Stával 
tu  dvůr,  který  pro  nedostatek  robotníků 
zrušen  a  pozemky  poddaným  propuštěny, 
čímž  osada  opět  oživla.  —  Srv.  E.  Pek,  Okr. 
hejt.  holešovské  (t.,  1892). 

Chrastice,  správněji  Maleno  v  i  ce,  chyb- 
ně Krastice  (Krat^dorf),  ves  na  Moravě, 
hejt.  Šumperk,  okr.,  fara  a  pš.  Staré  Město, 
66  d.,  475  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.,  mlýn. 

Chrastice  v  botanice  viz  Phalaris. 

Chrastin,  osada  v  Čechách,  hejt.  a  okr. 
Louny,  fara  a  pš.  Peruc;  23  d.,  121  ob.  č. 
(1890). 

Chrastina  Jan,  korrektor  a  veršovec 
československý  (♦  v  Puchově  —  t  v  Prcš- 
purku  na  sklonku  XVIII.  stol.).  Otec  jeho, 
chudý  knihtiskař,  naučil  jej  základům  latin- 
ským a  českým,  což  mu  potom,  když  z  ne- 
dostatku prostředků  studia  zanechal  a  v  preš- 
I  purské  knihtiskárně  Landererově  od  r.  1758 
i  do  smrt:  živi  i  se  korrektorstvím,  platně  pro- 

26 


386 


Chrastná  —  Chrašťany. 


spívalo.  Knih^  československé  v  ta  !éta  tam 
tištěné  vynikají  správným  jazykem.  Ch.  také 
veršoval.  Humoristicko  -  mravokárná  veršo- 
vání, jimiž  prokládal  své  kalendáře  řadu  let 
v  Prespurku  vydávané,  napodobují  rozmarný 
způsob  lidový  a  neátítí  se  ani  obhroublých 
popěvkův  a  anekdot  písničkářských.  Ch-novy 
veršované  Rozprávky  o  Gclovi,  Taubmanovi, 
cigánech  a  jiné  sebral  a  otiskl  B.  Tablic 
v  »Slovenských  veršovcích*  I.,  1805  a  II.,  1809. 
Týž  podal  také  kusá  životopisná  data  jeho 
v  svých   >Poezyích«  II.,  1807.  §  20.       Včk. 

Chrastná:  1)  Ch  ,  osada  v  Čechách  u  Smrku, 
hcjt.  Kutná  Hora,  okr.  Uhlíř.  Janovice,  fara 
Úíice,  pš.  Církvice  u  Kouřimě;  42  d.,  284  ob.  č. 
(1890).  mlýn.  Připomíná  se  r.  1291.  —  2)  Ch.. 
Ves  Krásná,  Krásná  {Krassa).  ves  t.  na 
patě  soujmenného  vrchu.  hejt.  Česká  Lípa, 
okr  Mimoň,  fara  a  pŠ.  Osečná;  37  d.,  168  ob. 
n.  (1890),  popi.  dvůr,  myslivna,  mlýn.  Ves 
příslušela  od  starodávna  ke  hradu  Děyinu, 
později  odprodána  (l^^O  Blektům  z  Ůpě- 
chovic,  kteří  na  zdejším  osamělém  zámečku 
sídleli.  V  XVll.  stol.  byla  Ch.  při  knížectví 
Fridlandském,  později  dána  v  manství  Vol- 
fovi Lad.  ze  Slejnic.  jehož  potomci  se  tu 
drželi  do  r  1 707,  načež  přikoupena  k  Varten- 
berku.  —  Srv.  A.  Sedláček,  Hradv.  X.  dfl, 
167  str.  —  3)  Ch,  Chrastné,  krásná 
(C/irťijnřv),  osada  t.  u  Vlastislavě,  hejt.  Lito- 
měřice, okr.  Lovosice,  fara  Sutom.  pš.  Tře- 
nice, 10  d,  30  ob.  n  (1890).  R  1181  postou- 
pena biskupství  pražskému 

Chrastnloe,  ves  čcs.,  viz  Krásníce. 

Chrasto  viz  Chrast  13). 

Chrastov:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt. 
a  okr.  Pelhřimov,  fara  Nový  Rvchnov,  pš. 
Hor.  Cerekvice;  27  d.,  210  ob.  é.  (1890).  — 
2)  Ch.,  ves  t.  v  hejt.  stříbrském,  16  d.,  84  ob.  n. 
(1890). 

Clurastová  {Chrostau),  ves  na  Moravě, 
hejt.  Mor.  Třebová,  okr.  Svitavy,  fara  Bře- 
zová, pš.  Brněnec  (v  Čechách);  68  d.,  200  ob. 
č..  486  n.  (1890),  3tř.  šk.,  kaple,  výroba  hed- 
vábného zboží. 

Chxmstoves,  Chrastavec,  Chrastaves, 
ves  v  Čechách  při  hranicích  mor.,  hejt.  a  okr. 
Polička,  fara  Něm.  Bělá,  pš.  Brněnec;  56  d.. 
370  ob.  č.  (1890),  kaple  Nejsv.  Trojice,  Itř.  šk. 

Chrásty  (lat.  impetigo),  onemocnění  je- 
vící se  na  částech  ochlupených,  hlavně  kon- 
četinách dolních,  v  podobě  malých,  hnisem 
naplněných  neštoviček,  které  se  umisťují 
v  míšku  vlasovém  a  tkanivu  okolním;  po 
odpadnutí  stroupku  zbývají  hlubší  vřídky, 
které  pozvolnu  zanecháním  pigmentových 
míst  se  zahojí.  Jakožto  příčina  tohoto  one- 
mocnění byly  Unnou  a  Bockhartem  dokázány 
mikroby  hnisání,  hlavně  Staphyiococcus  aureus 
a  albtis.  Ch.  nakažlivé  (i,  contagiosa)  jest  one- 
mocnění, které  se  jeví  někdy  hromadně,  hl. 
u  dětí  a  mladších  lidí,  vyskytováním  se  ne- 
štoviček a  hnisavých  puchýřků  v  obličeji  a 
na  krku.  Jský, 

Ohraszozewska  [chraščev-]  Helena 
TM  a  r  c  e  1 1  o),  dramatická  umělkyně  polská 
(♦  1862  v  Périgueux  ve  Francii),  přestěho- 


vavši se  s  rodiči  do  Polska  vystoupila  po- 
prvé v  Cz^stochowé  r.  1876  a  od  r.  1879 
hraje  na  divadle  varšavském,  kde  dobyla 
čestného  úspěchu  i  v  rcpertoiru  Modrzejew- 
ské.  Vynikla  v  dramatech  V.  Hujg^  (Angelo 
Malipieri^,  Sardoua  (Odetta),  Maupassanta 
(Musotte),  VVilbrandta  (Arria  a  Messalina) 
a  i.  Hra  její  vyznačuje  se  vřelým  citem  a 
tvůrčí  silou,  již  přivádí  k  platnosti  i  v  men- 
ších úlohách  domácího  repertoiru. 

Chraiio^,  původně  Ch  r  a  š  t  i  c  e,  osada  v  Če- 
chách, hejt.  a  okr.  Chrudim,  fara  a  pš.  Chrast; 
9  d.,  59  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  biskupství 
králové-hradeckého.  Kostel  sv.  Martina  se 
hřbitovem  byl  r.  1359  fil.  do  Podlažic,  r.  1721 
od  biskupa  Adama  hr.  Vratislava  z  Mitrovic 
v  nynější  podobě  vystavěn.  Ve  století  XVI. 
a  XVII.  pochovávah  zde  Chrašičti  a  držitelé 
zboží  chrašického  iakož  i  okolní  šlechticové, 
o  čemž  svědčí  náhrobky  vně  i  uvnitř  ko- 
stela. Zde  pochován  i  biskup  Jan  z  Haye. 
Srv.  Pam.  Arch.,  díl  VI.,  str.  355. 

Chrašťany:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt. 
Benešov,  okr.  a  pš.  Neveklov,  fara  Václavice ; 
29  d.,  238  ob.  č.  (1890),  2  mlýny.  —  2)  Ch,, 
ves  t.,  hejt.,  okr.  a  pŠ.  Čes.  Brod,  fara  Lsti- 
boř;  41  d.,  418  ob.  č.  (1890).  Itř.  šk.  —  3)  Ch., 
někdy  Chraščany,  vest,  hejt.  Kladno,  okr. 
Unhošt,  fara  Ořech,  pš.  Ehišníky ;  45  d.,  508  ob. 
č.  (1890),  2tř.  šk.,  cihelna.  Nad.  statek  Ch. 
s  Ouněticemi  zaujímá  739*77  ha  půdy;  náleží 
k  němu  zámek  a  dvůr  v  Ch-nech,  dvory  Duš- 
níky,  Ounétice  a  Ořech,  pivovar  v  Ouněti- 
cích,  je  majetek  metropol,  kapituly  u  sv.  Vita 
v  Praze.  R.  1228  náležely  Ch.  panenskému 
klášteru  sv.  Jiří  na  hradě  pražském,  v  1. 1378 
až  1419  ke  statkům  arcibisk.  pražského,  po 
válkách  husitských  byly  v  držení  Zdeňka  ze 
Šternberka,  nejvyššího  purkrabí  pražského, 
od  r.  1557  náležely  Floriánovi  z  Puchová  a 
po  něm  jeho  bratřím.  Před  r.  1560  byly  četné 
spory  o  Ch.,  až  staly  se  majetkem  Rudolfa 
Pichfa  z  Pichlsbcrka  a  po  něm  jeho  dcery 
Doroty.  R.  1629  připomíná  se  na  zboží  chra- 
šCanském  Jan  Čabelický  ze  Soutic,  dále  Jan 
Redlfester  z  Vildrsdorfu,  Anna  Kateřina  Švarc- 
pachová  roz.  z  Minic  a  její  bratr  Václav, 
r.  1650  Veronika  Polyx.  hr.  z  Martínic,  která 
vyměnila  (1652)  Ch.*  s  Václavem  Jiřím  hr. 
ze  Šternberka  a  ten  je  prodal  (1654)  Frant. 
Kar.  Liebšteinskému  z  Kolovrat,  od  něhož 
je  koupila  (1677)  výše  jmenovaná  kapitula. 
Okolo  r.  1848  připomíná  se  v  Ch-nech  horní 
úřad,  tvrz,  panský  dvůr,  velká  sýpka,  ovčín 
a  dvě  krčmy.  R.  1854  objevil  V.  Krolmus 
v  Kotmelově  zahradě  okrouhlé  spáleniště. 
Srv.  Fr.  Melichar,  Paměti  okr.  Unhošfského 
(Praha,  1890).  ~  4)  Ch.,  ves  t.  na  příkrém 
návrší,  hejt.  Litoměřice,  okr.  Lovosice,  fara 
Dlažkovice,  pš.  Třebenice;  74  d.,  376  ob.  č., 
22  n.  (1890),  2tř.  šk.  a  Netlucká  myslivna. 
Tu  a  v  oKolí  naleziště  vzácných  nerostů, 
zvláŠjě  granátů.  —  6)  Ch.  {GroschauY  ves  t., 
hejt.  a  okr.  Podbořany,  fara  Velká  Ves,  pš. 
Krásny  dvůr;  31  d.,  272  ob.  n.  (1890),  fid. 
dvůr  Jaromíra  hr.  Černína  z  Chudenic  a  lo- 
žisko hn.  uhlí.  Ve  XIII.  stol.  byl  tu  vladyčí 


Chrastice  —  Chřepice. 


887 


statek,  na  němž  se  připomíná  (1318)  Kunrát 
a  později  Jan  Kladivo  z  Ch-an.  Ku  konci  XV, 
a  XVI.  stol.  dostaly  se  Ch.  v  drženi  Novo- 
hradských z  Kolovrat  a  pak  přikoupeny  k  Ma- 
itovu.  Později  staly  se  samostatným  statkem 
a  připojeny  k  panstvi  krásnodvorskému.  — 
6)  Ch.,  ves  t.,  hejt.  a  okr.  Rakovník,  fara  a 
pš.  Kněževes;  113  d.,  813  ob.  č.  (1890}.  3tř. 
Ik.,  telegr.  a  stan.  buštěhradské  drány  TKnípá* 
KoleŠovíce),  popi.  dvůr,  cihelna.  Ch.  byly 
nékdy  manstvím  Hrádku  Křivoklátu.  —  7)  Ch., 
lamí  ves  t.,  hejt  a  okr.  Týn  n.  Vit;  50  d., 
355  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Bartoloměje  (ze 
XIV.  stol.),  4tř.  šk.,  pš.,  dvůr  a  mlýn  Štern- 
berk. R.  1419  scházeli  se  na  blízkém  » Holém 
vrchu*  u  Čh-an  přívrženci  Husovi  s  kněžími 
a  dali  hoře  té  jmeno  »Tábor<,  odkudž  se 
pak  zvali  stranou  táborskou.  Srv.  Pam.  Arch. 
díl  VI.,.  str.  213.  —  8)  Ch.  Dolní  (^Unter- 
Groschym),  osada  t.  u  Hor.  Ch-an,  heit.  Pra- 
chatice, okr.  a  faa-a  Netolice,  pá.  Lhenice; 
39  d.,  24  ob.  č.,  159  n.  (1890),  Itř.  šk.  a  sa- 
mota Amerika.  —  9)  Ch.  Horní  (Ober-G.), 
ves  t;  25  d.,  12  ob.  č.,  127  n.  (1890).  Ch.  D. 
a  H.  založeny  bezpochyby  ve  XIV.  stol.  na 
pozemcích  vymýtěného  lesa  klášterem  zlato- 
korunským,  jenž  se  tehdáž  jmenuje  jich  ma- 
jetníkem.  —  10)  Ch.  Malé,  vea  t,  he^t  Bu- 
déjovice,  okr.  Hluboká,  fara  Němčíce,  pá.  Pi- 
štin;  15  d.,  88  ob.  č.  (1890).  R.  1273  jmenují 
se  mezi  zbožím  kláštera  vyšebrodského. 

U)  Ch.,  ves  na  Moravě,  hejt.  a  okr.  Kro- 
měříž, fara  a  pš.  Hulín  (město);  37  d.,  213  ob. 
č.  O  890),  vápenice. 

Obzmitloe:  l)Ch.,  osada  v  Čechách  uSkrci, 
hejt  Čáslav,  okr.  Habry,  fara  Žleby,  pš.  Golc. 

{eníkov;  13  d.,  105  ob.  č.  (1890).  —  2)  Ch., 
iorazdčice,  Chrasčice,  cnybné  Kraštice, 
far.  ves  t,  hejt  Písek,  okr.  Mirovice,  pš.  Za- 
lužany;  31  d..  266  ob.  č.  (1890),  kostel  Na- 
nebevzetí P.  Marie  (ze  XIV.  stol.),  4tř.  šk.  a 
stát.  hřebčincc.  Ves  připomíná  se  poprvé 
r.  1260.  R.  1722  postaven  tu  nový  kostel. 
Dle  pamětní  far.  knihy  stával  na  místě  fary 
hrad  (dle  některých  Bozeň),  což  dosvědčuii 
zbytky  zdi  a  sklepy,  a  také  tu  bylo  rozsáhlé 
pohřebiště.  Rodiště  spisovatele  Jos.  Hejny.  — 
3)  Ch.,  osada  t.  v  hejt.  chrudimském,  viz  Chra- 
šice.  —  4)  Ch.,  vsi  t.  v  hejt  příbramském 

achnovském,  viz  Hraštice  2)  a  3). 
Iiraitlčky:  1)  Ch.,  osada  v  Čechách 
u  Chrastic,  hejt.  Písek,  okr.  Mirovice,  fara 
Chrastice,  pš.  Zalužany;  45  d.,  287  ob.  č. 
(1890),  mešní  kaple  sv.  Jana  Nep.  (z  r.  1847), 
tid.  dvůr  Karla  kn.  Schwarzenberka,  samoty 
Hořice  a  Vargač,  kde  prý  stávala  tvrz.  Ch. 
bývaly  sídlem  vladyČím  a  manským  dvorcem 
se  službou  ke  hradu  Karlštcinu.  Bývalý  lenní 
Karlšteinský  dvorec  skládal  se  ze  4  used- 
lostí. —  2)  Ch.,  ves  t.  v  hejt.  příbramském, 
viz  Hraštice  2). 

Oliraitiiiy,  ves  v  Čechách  na  vrchu  zv. 
Mlaka,  hejt.  a  okr.  Písek,  fara  Hor.  Záhoří, 
pš.  Záhoří;  57  d.,  302  ob.  č.  (1890).  Část  vsi 
imcnuje  se  Ch.  Horní  a  samota  Pazderny. 
Na  poě.  t.  stol.  připomínají  se  Ch.  pod  jmé- 
nem Chrastice. 


OhrašCoyioe,  ves  čes..  viz  Krašfovice. 

Chrbokov,  Hrbokov,  ves  v  Čechách, 
hejt  a  okr.  Chrudim,  fara  a  pš.  Váp.  Podol; 
24  d.,  155  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Vá- 
clava z  naší  doby.  Již  r.  1349  byla  zde  fara, 
ale  zanikla  v  XVII.  stol.  Asi  Vi  ^od.  odtud 
mlýn  Zlatník,  kde  za  války  30leté  stávala 
zaniklá  ves  t.  jména.  Ch.  náležel  někdy  městu 
Chrudimi. 

Ohrboly,  ves  v  Čechách,  viz  Chroboly. 

Ohrbonln,  ves  v  Čechách,  heit.  a  okr. 
Tábor,  fara  a  pš.  Choustník;  41  d.,  291  ob. 
č.  (1890),  Itř.  šk.  a  mlýn  Zelenka. 

Ohrbov,  někdy  Chrtovice,  osada  na  Mo- 
ravě, hejt.  Přerov,  okr.  a  pš.  Kojetín,  fara 
Lobodice;  22  d.,  148  ob.  č.  (1890). 

Cbrdioe:  1)  Ch.  Labské  či  Pardubické, 
ves  blíže  Labe  v  Čechách,  hejt.  N.  Bydžov, 
okr.  Chlumec  n.  C,  fara  a  pš.  Týnec  n.  L.; 
46  d.,  308  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  Jména  P. 
Marie,  Itř.  šk.  Ch.  náležely  od  pradávna  klá- 
šteru sedleckému.  —  2)  Ch.  Polní  ěi  Podě- 
bradské, ves  t,  fara  Ohaře,  pš.  Žehuň; 
57  d.,  371  ob.  č.  (1890),  2tř.  Sk.  a  myslivna. 
Připomíná  se  r.  1361  mezi  zbožím  kláštera 
zderazského. 

ChrématlstlkA  (řec.)  jest  u  Aristotela  ná- 
zev pro  směnné  hospodářství,  totiž  pro  nabý- 
vání iboií  a  statků  směnou  (obchodem)  na- 
proti vlastní  výrobe  konsumentově. 

Ohrématoloffie  (řec),  nauka  o  peněžni- 
ctví; chrématonomle,  nauka  o  užívání  pe- 
něz; chrématopoié,  nabývání  peněz. 

ChrendOTioe  viz  Chrančovice. 

Ohřonioe  viz  Křenice. 

Chřonični  viz  Křeničná. 

OUeniky,  ves  čes.,  viz  Křenek. 

Cliřenov:  1)  Ch..  ves  v  Čechách,  hejt 
Týn  Horšův,  viz  Kře  no  v.  ~  2)  Ch.,  osada 
t.  u  Nedamova,  hejt.,  okr.,  fara  a  pš.  Duba; 
17  d.,  97  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk. 

CbfonoTioe :  1)  Ch.  v  Čech.  v.  K  ř  e  n  o  v  i  c  e. 

2)  Ch.,  něm  Kranowiti,  městy s  v  kraji  rati- 
bořském prusk.  vl.  obv.  opolského,  na  po- 
toku Bílé  Vodě  {Zauditier  Wasser)  a  na 
železn.  trati  Ratibor-Opava;  má  stan.  pošt.  a 
telegr.,  2  katol.  kostely,  z  nichž  farní  pochází 
z  XL  stol.,  2  parní  mlýny,  pivovar  a  2824  ob. 
(1890). —  Ch.  jsou  osada  velmi  stará;  připo- 
mínají se  r.  1265,  kdy  Přemysl  Otokar  II.  dal 
Ch.  v  majetek  Herburtovi  z  rulšteina.  Na  po- 
čátku XVI.  stol.  držel  statek  Ch.  Baltazar 
Vlček  na  Hulčíně,  jenž  spojil  se  zdejším  pan- 
stvím Malou  Chucnelnu.  R.  1519  koupil  Ch. 
Jaroslav  Oderský  z  Lideřova  a  od  jeho  syna 
Hynek  starší  ze  Zvole,  jenž  však  již  r.  1565 
panství  opět  prodal  Janu  Bravanskému  z  Cho- 
břan.  Bravanští  drželi  statek  do  r.  1610,  kdy 
prodala  ho  Barbora  Podstatská,  roz.  Bravan- 
ská,  nejvyššímu  sudímu  knížectví  Opavského 
Ludvíkovi  Reyzwicovi  zKadeřína.  V  ÍCVIII.  st., 
za  Františka  Josefa  Reyzwice  připadly  Ch 
k  Prusku. 

Chřenovy  viz  K  ř  e  n  o  v. 

Ohřepioe:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt. 
Písek,  viz  Kře  pice.  —  2)  Ch.  {Kúhberg), 
ves  t.,  hejt.  a  okr.  Klatovy,  fara  a  pš.  Čach- 


388 


Chřcpický  z  Modliškovic  —  Chřest. 


rov;  14  d..  lOS  ob.  něm.  (1890),  Itř.  Školní 
cxpositura. 

Chřopioký  z  ModliikOTio,  jméno  vy- 
mřelé rodiny  česk<'ch  svob.  pánů,  kteří  od 
Protivína  v  již.  Čechách  pocházeli,  majíce  za 
erb  přední  polovici  černého  psa  na  zlatém 
átíté.  Jižné  ode  dvora  Dvorce,  jenŽ  leží  na  zá- 
pad od  Protivína  mezi  Skalami  a  Skočici,  jest 
pastviště  řeč.  Modlišovice,  na  jehož  kraji  stá- 
vala tvrz  t.  jm.,  původiště  rodu  Ch-ch  z  M. 
Ivan,  držitel  Modliškovic,  daroval  na  svém 
mlýně  v  Myšenci  jistý  plat  ke  kostelu  v  Heř- 
mani a  král  Jan  zřekl  se  r.  1331  všeho  práva 
k  tomu  mlýnu.  Ctibor  z  M.  obdržel  od  téhož 
krále  v  manství  ves  Chřepici,  která  posud 
příslušela  k  hradu  píseckému,  a  Karel  IV. 
Ctiborovi  a  jeho  bratru  Chválo  v  i  držení 
jeií  potvrdil.  Ctibor  seděl  od  těch  dob  na 
Chřepici,  Chval  na  Modliškovicich.  Ctibor 
žil  ještě  r.  1398,  ale  Chval  byl  již  mrtev  za- 
staviv jedinou  dcerku  Annu.  Petr  z  M.  uka- 
zoval r.  1454  listy  rodu  svého  na  Chřepici 
a  r.  1462  také  ze  Dvorů  se  psal.  Syn  jeho 
snad  byl  Martin  z  M.  r.  1507  připomenutý. 
Václav  Ch.  z  M.  byl  r.  1532  úředníkem  na 
hradě  krumlovském  a  v  1.  1543—50  purk- 
rabím na  Helfenburce  maje  v  tu  dobu  (1520 
až  1546)  dům  v  Strakonicích.  Adam  Ch. 
z  M.  r.  1594  spravoval  kuchyni  a  sklepy 
Petra  Voka  z  Rožmberka,  kterjj'  ho  r.  1599 
poctil  návštěvou  svou  na  Němčících  na  Pra- 
chensku.  Jindřichovi  Ch-kému  na  Tvrzi- 
cích  prodal  r.  1601  Jindřich  Hysrle  z  Chodů 
Černětice,  které  snad  potomci  jeho,  bratři 
Adam  a  Ctibor  Václav  Ch-ičtí  z  M.  na 
Němčících  a  Tvrzicích.  i  na  místě  bratra  Vá- 
clava let  nemajícího  opět  prodali  Bernartovi 
Hysrlovi  z  Chodů  r.  1626.  Z  těchto  tří  bratří 
byl  Adam  při  vzdání  se  města  Sušice  r.  1620 
zajat,  ale  od  Dona  Baltazara  de  Marradas 
r.  1621  pardonován  a  na  milost  přijat.  Třetí 
bratr  Ctibor  Václav  Ch.  z  M.  prodal  Tvrzice 
r  1667  Karlu  Leop.  z  Millesima  a  rok  na  to 
t  zanechav  jediného  syna  Františka  Al- 
brechta, jenž  držel  Dobrš.  NěhoŠovicc  a 
Němčíce  a  pro  starožitnost  rodu  svého  a 
věrné  a  platné  služby  domu  rakouskému 
činěné  dne  14.  dub.  1683  povýšen  do  stavu 
panského  král.  Českého.  Obraz  i  náhro- 
bek jeho  zachovaly  se  podnes  v  kostele 
v  Dobrši.  Václavovi  Ch-kému  z  M.  pro- 
dala manželka  jeho  Dorota  Kateřina,  dcera 
Abrahama  Herfurta  z  Frankenperka,  r.  1650 
statek  Lhotu  Řítku  u  Mníšku,  ale  ten  r.  1652 
opět  z  rodiny  Chřepických  vyšel.  Zdeněk 
Jiří  Ch.  z  M.  byl  bakalářem  theologie  a  se- 
psal Ctnosti  a  svátost  prvomučedlnika  sv.  Ště- 
pána (Praha,  1729),  později  stal  se  kanov- 
níkem, r.  1734  proboštem  na  hradě  praž- 
ském a  r.  1737  cis.  taj.  radou.  Václav  Zde- 
něk Ch.  z  M.  seděl  na  Hospozíně  a  man- 
želka jeho  Marie  Maidalena  Hložkovna  ze 
Žampachu  držela  k  Hospozínu  také  Skalici 
r.  1673.  Karel  Ch.  z  M.  od  r.  1735  jmeno- 
vaný byl  posledním  nám  známým  členem 
tohoto  rodu.  Klř, 

Chřepiny  viz  Křepiny. 


Chreptowioz  (Chreptovič),  jm.  šlech- 
tického rodu  litevského,  vyskytujíd  se  často 
v  dějinách  litevsko-polských  a  ruských.  Hl. 
se  připomínají: 

1)  óh.  Jan  Litawor,  maršálek  litevský 
(|  kol.  1513),  byl  r.  1494  u  velkoknížete  mo- 
skevského se  stížností  knížete  Alexandra  na 
Odojevského  a  Bělovské,  kteří  porušovali 
hranice.  R.  1499  upadl  do  ruského  zajetí, 
z  něhož  vrátil  se  r.  1508. 

2)  Ch.  Malecz  BohuryAski  íf  1593). 
pocházel  z  rodiny  ruské,  vynikl  v  mládí  jako 
rytíř  a  vojín  a  později  byl  archimandritou 
v  klášteře  pečerském  v  Kijevě. 

3)  Ch.  Joachim  Litawor,  státník  pol. 
(♦  1729  v  JasieAci  —  f  1812  ve  Varšavě), 
vzdělav  se  ve  Vilné  a  v  Brunsberku,  sloužil 
ve  vojsku  a  později  byl  poslancem  na  růz- 
ných sněmech.  R.  1764  podporoval  na  sněmu 
volbu  Poniatowského,  načež  jmenován  byv 
velkým  tajemníkem,  osvědčil  se  jako  obratný 
státník.  Za  konfederace  barské  uchýlil  se 
v  soukromí  a  vrátiv  se  r.  1772  do  vlasti,  jme- 
nován podkancléřem  litevským,  zasedal  v  se- 
nátě a  podal  myšlénku,  aby  jesuitských  statků 
použito  bylo  k  účelům  vzdělávacím  a  zřízepa 
byla  tak  řeč.  »komisyja  ediikacýjna*,  v  niž 
Ch.  měl  správu  školství  litevského,  které  ná- 
ležitě pak  zreformoval.  V  r.  1778—80  zasedal 
ve  stálé  radě.  Na  sněme  čtyřletém  byl  přívr- 
žencem oprav  a  po  schválení  ústavy  stal  se 
ministrem  záležitostí  zahraň.  Obávaje  se  veli- 
kých zmatků  poradil  králi,  by  přistoupil  ke 
konfederaci  targovické,  načež  r.  179^  stal  se 
kancléřem  litevským,  ale  záhy  se  poděkoval 
a  odejel  za  hranice.  Za  povstání  Košciuszkova 
vrátil  se  do  vlasti,  podporoval  povstání  a  po 
jeho  potlačení  usadil  se  ve  Varšavě,  kde  stal 
se  nejhorlivějším  zakladatelem  »Towarzystwa 

f)rzyjaciól  nauk*.  Ch.  byl  člověk  šlechetný  a 
idumilný,  poskytl  lidu  na  svých  statcích  svo- 
body, založil  velkou  knihovnu  a  několik  to- 
váren. Jeho  snaha  vůbec  nesla  se  ku  povzne- 
sení osvěty  a  blahobytu  v  zemi.  Vadou  bylo, 
Že  byl  člověkem  povahy  slabé  a  bojácné. 
Srv.  »Roczniki  towarzystwa  przyjaciól  naukt 
sv.  10.  Čásť  rukopisu  jeho  Pamiftnik  vodu 
Litaworów  Chreptowiciów  vydala  »Teka  Wi- 
lertska*  (díl  5.). 

4)  Ch.  Adam,  syn  před.  (*  1768  —  1 1844), 
byl  poslancem  na  sněmu,  kde  r.  1791  zastával 
se  bližšího  spojení  Litvy  s  Polskem  a  zrušeni 
celní  hranice  mezi  oběma  zeměmi.  Po  rozdě- 
lení Polska  byl  dozorcem  škol  litevských  od 
university  vilenské. 

6)  Ch.  Michal,  syn  před.  (♦  1809  —  1 1892), 
konal  v  ruských  službách  diplomatické  služby 
v  Neapoli  a  Londýně.  R.  1862  byl  při  var- 
šavském dvoře  velkoknížete  Konstantina.  Ze- 
mřel bez  potomkův  a  hraběci  titul  jeho  pře- 
šel r.  1893  na  příbuzného  Michala  Butěnéva, 
syna  Marie  Chreptowiczové. 

Ohrésmologia  (řec),  věštění,  chrésm  o- 
logos,  věštec,  též  vykladač  věšteb;  chrésté- 
rion,  věštírna,  téŽ  věštba. 

Chřest  v  T>hledu  botanickém  víz  Aspa- 
ragus  officinalis.  —  Ch.  v  hospodářství. 


Chrestien  de  Troyes  —  Chřestýši. 


389 


Podle  jakosti  dužných  jarních  výhonků  roze- 
znáváme mnohé  odrůdy  ch-u:  naíialovélý  hol- 
landský,zelenovrcholý  almský,  bílý  darmstadt- 
ský,  obrovský  erfurtský,  americký  Canoverův 
obrovský  ch.  Rozmnožuje  se  buď  semenem, 
anebo  déiením  starších  oddenků.  Ze  semene 
přstují  se  sazcnice  ve  velmi  živné,  kypré 
půdé,  při  silném  zalévání,  plení,  okopávání  a 
řádném  hnojení.  Jednoleté  nebo  dvouleté 
aneb  až  teprv  tříleté  vybírají  se  z  jara  opa- 
trné ze  zemé  a  přenášejí  se  na  plochy  určené 
k  další  stálé  kultuře  chřestové.  K  tomu  hodí 
se  dobré,  hluboké,  kypré,  humosní  půdy,  nej- 
lépe písčitohlinité.  Na  plochy  ty  naveze  se 
starý  hnůj,  jenž  se  hluboko  zaryje,  načež  se 
na  urovnané  ploše  vykopají  na  zimu  v  řadách 
jámy  asi  35  cm  široké  a  dlouhé  a  45  cm  hlu- 
boké (anebo  se  vykopají  souvislé  asi  45  až 
50  cm  hluboké  jámy  jdoucí  po  2—3  po  celém, 
asi  */<  m  širokém  záhonu).  Na  zpodu  jam  ve 
vzdálenosti  nejméně  50 cm  nasypávají  se  z  jara 
kopky  kompostní  země.  Na  ty  sázejí  se  pak  sa- 
zenice  ch-u  tak,  aby  kořínky  jejich  po  stranách 
kopečků  těch  dolů  sbíhaly.  Umístění  sazcnic  se 
pak  označí  kolíky,  ven  ze  země  čnějícími.  Na  to 
se  jámy  ty  zaházejí,  že  vrchol  sazenice  přikryt 
jest  vrstvou  země  asi  8  cm  mocnou.  Po  něko- 
lika nedělích,  když  ch.  povyrostl,  přisypává 
se  naň  drobet  zemé.  Uschlé  stonky  se  na  pod- 
zim uříznou,  a  než  přijdou  mrazy,  celá  plocha 
ch-em  osázená  se  urovná.  V  zimě  pokryjou 
se  záhony  vrstvou  zahnilého  hnoje,  jenž  se 
pak  z  jara  mělce  zadělá,  aby  ch.  při  tom  ne- 
byl poškozen.  Po  roce  přihodí  se  na  takovou 
(dvouletou  již)  kulturu  ch-u  ještě  země  z  brá- 
zdy, mezi  řadami  učiněné.  Třetím  rokem  již 
možno  (ovšem  jen  mírně)  počíti  řezáním  na- 
nejvýše do  konce  května.  Později  (totiž  v  po- 
zdějších létech)  možno  opatrné  řezati  až  do 
konce  června.  Řeže  se  z  rána  a  večer.  Hnojí-li 
se  ch.  ovčím  hnojem,  opatrně  z  jara  zaděla- 
ným, a  zalévá-li  se  v  červnu  zředěným  roz- 
tokem chilského  ledku  aneb  guana,  dává  po 
20—25  let  hojného  užitku.  Škůdci  ch-u  jsou 
hlavně  larvy  broučků  Lema  mpiinctata  L., 
L.  asparagi  L.,  sežírající  listy  i  větvičky  ch-u, 
larvy  mouchy  Trypeta  poeciloptera,  vyžirající 
stonky,  ponravy  chroustů  ničící  kořeny,  od- 
dcnk^  i  podzemní  části  stonků  a  pak  rez 
Puccinia  asparagi  Dl.  Larvy  musí  býti  ničeny. 
Proti  rzi  není  prostředku.  Sit. 

Ohreitlen  ae  Troyes  viz  Chrétien. 

Ohréstomathie  (řec),  výbor  z  nejlepších 
Q  nejužitečnějších  spisů  některého  spisovatele 
nct>o  některé  literatury,  hlavně  prosaických. 
Takové  ch.,  obzvláště  z  literatur  klassických, 
byly  zavedeny  ve  středověku  na  Školách  jako 
za  našich  dob  čítanky.  Viz  též  Anthologie. 

Ohrestofl  byl  dle  Suetona  řVita  Claudii) 
náčelník  Židů  v  Římě,  jenž  způsobil  mnoho 
výtržností;  omylem  byl  ztotožňován  s  Kristem. 

Ollfestýil  (frotalidaé),  čeleď  jedovatých 
hadů  z  podřadí  dutozubých  {Solenoglypha, 
Vi peřina)  \  mají  na  rozdíl  ode  všech  plazů  to- 
hoto podřadí  mezi  okem  a  nozdrou  jamku 
dosti  hlubokou.  Hlava  jest  buď  v  obrysu  vej- 
čitá  nebo  má  tvar  trojúhelníka;   vzadu  jest 


vždy  velmi  zřetelně  od  štíhlejšího  hrdla  od- 
dělena. Oko  má  zřítelnici  v  podobě  svislé 
skuliny.  Trup  jest  statný,  ocas  nedlouhý,  na 
konci  buď  chápavý  nebo  chřestidlem  opatřený. 
Do  čeledi  ch-šů  počítáme  asi  40  druhů  velmi 
nebezpečných  hadův  amerických  i  asijských; 
největší  počet  jich  žije  v  oblasti  východo- 
indické. Jsou  to  hadi  noční,  veskrze  velmi 
obratní.  Ž  vajíček  sotva  snesených  ihned  mlá- 
ďata vylézají  (jako  u  zmijí).  K  nejznámějším 
rodům  náležejí:  Lachesis  Ďaud.,  Trigonocepha- 
ius  Opp.,  Bothrops  VVagl.  (v.  t.)  a  vlastní  chře- 
stýši (Crotalus  L.).  Tito  se  od  ostatních  rodů 
liší  především  tím,  že  mají  na  konci  ocasu  po- 
divné chřestidlo, složené  vně  nanejvýš  z  15— 18 
dutých,  tenkoblanných,  rohovitých  kroužků 
shora  sploštělých,  nahoře  i  vezpod  uprostřed 
podélnou  pronlubinou  znamenaných;  zadní, 
dvojitá  část  každého  kroužku  vězí  v  předních 
segmentech  kroužku  následujícího.  Chřesti- 
dlem, jež  vzniká  přeměnou  posledních  řad  šu- 
ř)in  (není  zbytkem  pokožky  po  svléknutí,  aniŽ 
ze  z  počtu  kroužků  souditi  na  stáři),  hadi  v  roz- 
čilení chřestívají, koncem  ocasu  třepajíce,  jinak 
mají  na  rozdíl  od  ostatních  hadů  této  čeledi 
ch.  ještě  nahoře  na  hlavě  jen  v  předu  sporé 
větši  štítky,  všude  jinde  pak  drobné  šupinky, 
na  skráních  a  na  okrajích  rtů  malé,  vypouklé 
štítky,  nahoře  na  trupu  podlouhlé  šupiny  se 
zřetelnou  hranou  podélnou  a  vezpod  pod 
ocasem  řadu  štítků  jen  jedinou.  Žlázy  jedové 
a  duté  zuby  jedonosné  (viz  Hadi)  mají  ch. 
všech  hadů  jedovatých  nejdokonalejší;  člověk 
uštknutý  bez  okamžité  pomoci  za  krátko  v  kru- 
tých bolestech  zmírá.  Domovem  jsou  v  sev. 
a  jižní  Americe,  obývají  tam  v  písčitých  pu- 
stinách bez  houštin  a  křovin  a  živí  se  drob- 
nými ssavci  i  ptáky.  Ze  6  druhů  tohoto  rodu 
tito  jsou  nejznámější:  Chřestýš  severo- 
americký (Cr.  durissus  Daud.)  má  na  hlavě 
v  předu  jen  2  páry  větších  štítkův  a  za  nimi 
již  mezi  očima  pravé  šupiny.  Tělo  dorůstá 
délky  sotva  větší  1'5  m  a  má  nahoře  barvu 
nahnědle  šedou  s  nepravidelnými  příčnými 
pruhy  načernalými,  na  ocase  nejtmavší, 've- 
zpod žlutavě  bílou  s  drobnými  tečkami  čer- 
nými. Váhavý,  nanejvýš  nebezpečný  tento  had 
žije  v  sev.  Americe  od  zálivu  mexického  na 
sever  až  ku  46*^  s.  š.  a  přebývá  ve  skalnatých 
pouštích.  V  jižních  končinách  sev.  Ameriky 
a  na  místech  naopak  vlhkých  žije  krásný 
chřestýš  briliantový  (Cr.<ariťxmrtnfe/isPall.); 
na  hlavě  jsou  štítky  pramálo  vyvinuty,  tělo 
dorůstá  i  délky  větší  2  m  a  má  barvu  nazele- 
nale nebo  žlutavě  hnědou  se  3  podélnými 
řadami  velikých,  kosočtverečných  skvrn  tma- 
vohnědých až  načernalých,  se  světlou,  iako 
zlatožlutou  obrubou.  Také  nahoře  na  hlavě 
jsou  tmavé  pásky  a  skvrny;  temný  takový 
pruh  leží  mezi  nozdrou  a  okem  i  za  ním. 
Podobný  chřestýš  brazilský  neboli  kaska- 
vclla  (O*,  horridits  Daud.)  má  nahoře  na  hlavě 
v  předu  3  řady  větších  štítků,  tělo  zdélí  asi 
1*5  m  a  barvy  nahnědle  šedé  s  řadou  velikých 
kosočtverečných  skvrn  temných  se  žlutavou 
obrubou,  vezpod  žlutavě  bílé;  na  hlavě  a  šíji 
jsou  dva  široké  rovnoběžné  pruhy  hned  za 


390 


Chrešťovicc  —  Chřibská. 


ojIHiha  počínající.  Tcnló  druh  žije  ve  střední 
a  jižní  Americe  ve  vyprahlých  a  kamenitých 
pustinách.  Br, 

OhřeiťOTióe  viz  Křeš  Co  více. 

Ohrétien  [kréticnj  Jean,  inženýr  franc. 
(♦  1834  v  Autunu).  VystiídOvav  vstoupil  r.  1854 
do  huti  v  Saint-Oučňu,  kde  r.  1857  jmenován 
ředitelem.  Od  ného  pochází  konstrukce  par- 
ních jeřábů  a  převádéní  páry  na  velké  vzdá- 
lenosti a  síly  motorické  elektřinou.  Společné 
8  Felixem  provedl  r.  1879  zkoušku  orání 
elektřinou,  r.  1889  na  vŠeob.  výstave  zřídil 
elektrické  zdvihadlo  na  40  m  v  jedhom  z  py- 
lonfi  u  strojního  paláce.  Napsal:  Nouvéau  ma- 
nuti complet  des  machines-outils  (PařiŽ,  1866); 
Chemift  defer  électríque  des  bouievards^  á  Paris 
(t.,  1881);  Le  Trattsport  de  la  véipetir  á  de  gran- 
des  di>tances  ct  sa  canalisation  (t.,  1885). 

Ohrétien  AeTroyes  [krétjoi  de  troáj,  také 
Crestien  a  Chrestien  de  T.,  slavný  středo- 
věký básník  franc,  jehož  život  |e  nám  skoro 
iUplné  neznám ;  ví  se  jen,  že  přízní  Jej  dařila 
Maríehrabénka  champagneská,  na  jejímž  dvoře 
žil,  a  pozdéji  Filip  Elsaský,  hrat>é  ílanderský, 
jemuž  je  věnován  Ch-ův  Perceval  a  jenž  ze- 
mřel na  křížovém  tažení  r.  1191.  Za  to  známe 
chronologii  dél  Ch-ových.  První  jeho  pokusy 
byly  napodobení  poesie  antické;  přeložil  ze- 
jména Ovidiovu  »Arsamandi<  a  něco  z  »Meta- 
morfos« ;  dochovala  se  z  nich  jen  Philomele 
ve  sbírce  Chrétiena  Legouaisa  de  Sainte-More 
»Ovide  moralisé*  z  Xul.  veku.  Epos  o  lásce 
Tristaná  a  Isoldy  také  se  nedochovalo,  za  to 
došly  nás  ostatní  velké  jeho  romány,  čer- 
pající z  pověstí  artušovských,  z  kruhu  Stol- 
ního k.ola.  Ch.  je  v  literatuře  franc  zakla- 
datelem t.  zv.  románu  bretonského,  genru 
to  romaneskní,  dobrodružné  a  galantní  poesie 
cpické,  jež  spracovala  legendy  kcltické  (aspoň 
dle  jména)  a  opanovala  vkus  básníkův  i  obe- 
censtva po  vlastně  národní  epice  starofran- 
couzské.pochansonech  de  gest e (viz Fran- 
cie, str.  511).  Ch.  první  zformoval  podstatné 
rysy  látky,  formy  a  stilu  této  poesie  po  výtce 
dvorské  a  rytířské,  jež  ovládla  celý  středověk 
křesťanský.  Nejstarší  z  eposů  těchto  je  Li 
contes  ďÉrec,  líčící  dobrodružství  Ereca,  jež 
podstupuje  se  samojedinou  manželkou  svou 
Enidou,  zkoušeje  takto  její  oddanost  a  po- 
koru. V  Oigésovi  je  mimo  jiné  spracována 
východní  pověst  o  ženě,  již  unesl  manželu 
jejímu  milenec,  omámív  ji  nápojem,  takže  byla 
za  mrtvou  pohřbena  (jako  v  Shakespearově 
»Romeu  a  Julií«).  Kolem  r.  1170  vznikl  Li 
cheyaiiers  de  la  charrete  (rytíř  s  károu,  t.  j.  Lan- 
celpt),  jejž  dokončil  za  Ch-a  Godefroy  de 
Lagni  a  jcnŽ  vyprávěn  je  dosti  temně.  Na 
díle  tom  měla  žiVou  účast  Marie  champagneská 
a  také  vliv  v  jeho  provedení.  Spracována  je 
tu  stará  povídka  gallská  o  královně  Guenievře, 
již  unesl  kouzelník  a  vysvobodí  rytíř,  jenž 
překročí  most  z  ostři  mečového.  'Lancelot 
pronásleduje  kouzelníka,  ztratí  koně  a  je  nu- 
cen vstoupiti  na  dvoukolý  vozík,  příhoda  to 
pro  rytíře  příhanná  —  odtud  jeho  přezdívka. 
Epos  toto  je  z  nejdůležitějších  dél  středo- 
věkých i  po  stránce  kulturní;  v  něm  složen 


ie  celý  zákonník  středověké  dvorské  a  dvorné 
lásky.  V  cizoložném  poměru  Guwiievry  a  Lan- 
celota  podána  celá  jedna  strana  středověké 
kultury  citové  a  mravní.  Lancelot  došel  ne- 
smírného úspěchu  a  přeložen  do  všech  skoro 
jazyků  evropských.  Ž  téže  doby  asi  pochodí 
Li  chevaliers  aulyon  (rytíř  se  lvem,  t.  j.  Ivain), 
nejtypičtější  útvar  románu  artušovského,  často 
napodobovaný  a  obměňovaný.  Poslední  dílo 
Ch-ovo  jč  Conte  dou  Graal  (Perceval),  jehož 
již  nedokončil.  Přičítá  se  mu  také  Contes  del  r*ti 
GuHlaume  ďEngleterre,  ale  autorství  Ch-ovo 
je  tu  pochybné.  Ch.  je  přední  středověký 
básník  franc  Jeho  řeč  je  jasná,  áfavnatá,  sloh 
průhledný,  sytých  barev,  rhythmus  lehký,  dia- 
log stručný  a  živý.  Vadou  je  však  kompo- 
sice, velmi  nesoumčrná  a  často  nejasná;  jiný, 
ještě  vážnější  nedostatek  Ch-ův  tkví  v  jeh* 
duševní  povrchnosti:  Ch.  byl  spisovatel  ele- 
gantní, ala  vážnost,  duševní  hloubka,  opra- 
vdové básnické  posvěcení  mu  scházelo.  Zde 
Cřekonal  jej  daleko  Wolfram  von  Eschen- 
ach,  jenž  spracoval,  aC  na  přímém  či  nepří- 
mém podkladě,  jeho  Percevala,  jako  Hart- 
mann  von  AuejehoErica  alvaina.  Sporná  je 
otázka  o  původu  látek  Ch-ových.  Někteří  po- 
kládají i  látky  ty  za  majetek  francouzský,  byly 
prý  ien  vyzdobeny  bretonskými  jmény,  tehdy 
módními;  jiní  pokládají  je  za  povídky  bre- 
tonských  pěvců.  Ch-ova  >Conte  dou  GraaU 
zejména  spočívá  asi  na  starší  básni  Roberta 
de  Boron  o  Pcrcevalu,  jež  se  nás  nedocho- 
vala leč  v  pozdější  versi  první  části  (vydal 
Fr.  Michel,  Bordeaux,  1841  a  Furnivall,  Lon- 
dýn, 1841)  a  prosaickém  spracováni  (vydal 
Hucher,  Paříž,  1875  a  n.)  Wend.  Forstcr  vy- 
dal »Erica<,  >Cligěsa<  a  »lvaina<  (Halíc,  1884 
až  1890),  P.  Tarbé  (Remeš,  1849)  a  Jonckbloet 
(La  Haye,  1850)  »Lancelota«.  Ch.  Potvin  »Per- 
cevala«  (Mons,  1866—71),  Fr.  Michel  »GuilL 
ďAngleterrec  (lil.  sv.  >Chroniques  anglo- 
norm.c).  —  Srv.  G.  Paris,  La  litt.  frang.  au 
moyen  áge  (1896);  Holland,  Ch.  von  T.  (Tub., 
1854);  Potvin,  Bibliogr.  de  Ch.  de  T.  (1863); 
Hist.  de  la  langue  et  de  la  litt.  fran^.,  vyd. 
L.  Petitem  de  JuUeville  (1896, 1.,  302).  Šld. 
Chrohel  viz  Chrkel. 
Chřibská:  1)  Ch.,  Chřibsko.  chybné 
Křipská  {Kreibit\),  starobylé  město  v  scv. 
Čechách  na  stejnojmenném  potoce,  v^  hejtm. 
rumburském,  okr.  warnsdoriském,  má  253  d., 
1718  ob.  n.  (1890),  far.  kostel  sv.  Jiří,  4tř.  šk.. 
četn.  st.,  pš.,  tclegr.,  žel.  st.  Ces.  sev.  dráhy 
(Tannberg-Rumburk),  lékárnu,  pojišt  spolek 
proti  ohni,  raiňnerii  skla.  cihelnu,  pivovar, 
lihovar,  výrobu  octa  a  zboží  pleteného  a  znač- 
ný průmysl  a  obchod  s  bavlněným  a  Iné- 
ným  zbožím.  Ch.  připomíná  se  r.  1363  jako 
iarni  ves  příslušná  ke  hradu  Šarfšteinu,  od 
r.  1406  k  Tolšieinu,  a  od  r.  1428  k  Falkcn- 
šteinu,  později  spravována  i  z  Děčína.  Miku- 
láš Trčka  z  Lípy  udělil  Ch-ké  některé  výsady 
a  cis.  Maximilíán  na  přímluvu  pánů  z'  Var- 
temberka  udělil  (1575)  ji  dva  výroční  a  týdní 
trhy;  jejich  j)olomci  rovněž  udělili  ji  rázné 
výsady,  jmenovitě  clo,  lovení  ryb  a  špitál  od 
platu  osvobodili.  Všechny  tyto  výsady  r.  1609 


Chříč  —  Chřípěcí. 


391 


C.  iga;.  Zoak  mista  Cbřib»k6. 


i  císařem  potvrzeny.  Za  války  SOleté  utrpěla 
Ch.  mnoho  válečnými  pochody  cizích  vojsk, 
r.  1705  vytopena  a  r.  1766  utrpěla  velkým 
ohném.  Za  Jindřicha 
a  Sigmunda  pánů 
z  Vartemberka  udě- 
lena Ch-ké  městská 
práva  a  svobody  ja- 
kož i  znak  (vyobr. 
č.  19270.  který  Ru- 
dolf II.  ustanovil 
takto:  štít  rozStípe- 
ný,  v  hořením  mo- 
drém poli  původní 
znak,  veslující  dív- 
ka, v  dolením  zla- 
tém znak  rakouský, 
v  červeném  stíté 
Dole  stříbrné.  —  2)  Ch.  Dolní,  chybně 
Skřipská  Dolní  (Nieder-Kreibiti),  ves  t., 
fara  a  pš.  Chřibská  město;  283  d.,  1689  ob.  n. 
(1890),  3tř.  šk.,  dvě  pily,  mlýn  na  koření  a 
mouku,  3  továrny  na  baví.  nití,  přízi  k  ple- 
tení a  háčkování,  tkalcovství  po  domácku.  — 
3)  Ch.  Horní  {Ober-K.),  ves  t.,  fara  a  pš. 
Chřibská  město,  166  d.,  1681  ob.  n.  (1890). 
4tř.  šk.,  telegr.  a  íel.  st.  Čes.  sev.  dr.  (Tannen- 
berg-Rumburk),  továrna  na  duté  sklo,  válcový 
mlýn,  výroba  činku  k  brdům  tkalcovským, 
nitění  a  třtin  k  paprskům.  Domácí  průmysl 
tkalcovství.  —  4)  Ch.  Nová  INeu-K.),  osada 
t.  u  Chřibskč  Nové  Vsi,  fara  Chřibská  město, 
pš.  Chřibská  Nová  Ves;  102  d.,  621  ob.  n. 
(1890),  2tř.  škola  a  tkalcovství.  —  6)  Ch. 
Nová  Ves  (Teichstadť),  ves  t.,  fara  Chřib- 
ská; 223  d.,  1819  ob.  n.  (1890),  pš.,  telegr., 
st.  Čcs.  sev.  dr.  (Bakov-Georgswalde-Ebers- 
bach^  a  (Podmokly-Warnsdorf),  tkalcovství 
po  domácku.  Všechny  tyto  obce  souvisely 
8  městem  Ch-kou  a  jeho  osudy,  teprve  v  no- 
vější době  byly  jako  politické  celky  od  sebe 
odloučeny. 

Ohřid,  obecně  Křič,  far.  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Královice,  pš.  Kozlany;  65  d., 
606  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Jana  Nep.,  4tř. 
šk.  Nadační  panství  Ch.  zaujímá  3144*7  ha 
půdy;  náleží  k  němu  zámek,  pivovar,  dvůr, 
pila  a  cihelna,  majetek  říšského  ústavu  šlech- 
tičen u  sv.  Andělů  Strážných  na  Novém  městě 
v  Praze.  V  okolí  pěstuje  se  chmel.  V  blízkém 
lese  pohřebiště;  samota  Čertovec,  popi.  dvory 
Dubjany  a  Dubensko  a  >Kubův<  mlýn.  Jméno 
Dubjany  č.  Dubňany  připomíná  někdejší  ves. 
Histor.  zprávy  o  tvrzi  Ch-i  máme  z  2.  pol. 
XIV.  stol.  Vladycká  rodina  na  tvrzi  sedící 
zvala  se  odtud  z  Ch-c  a  připomíná  se  až  do 
konce  XV.  stol.  Pak  seděli  na  tvrzi  Otík  ze 
Šanova  {oá  r.  1437)  a  Sezima  z  Malšin  (od 
r.  1447).  Markvart  z  Geldnic  vystavěl  ve  C  h-i 
novou  tvrz,  kterou  prodal  (1475)  s  celým  pří- 
slušenstvím Sigm.  z  Ryncmaule.  Na  počátku 
XVI.  stol.  připomíná  se  na  Ch-i  Gabriel 
z  Vispachu,  po  něm  Martin  z  Kozlova,  jenž 
prodal  (1541)  Ch.  Václ.  ze  Strojetic,  za  něhož 
Ch.  vybavena  ze  svazku  manského  od  hradu 
Křivoklátu.  Tento  prodal  ji  Qldř.  LaŽanskému 
z  Bukové,  od  jehož  syna  Šebestiána  koupil 


(1585)  ji  Jan  Tj^řovský  z  Einsiedle  na  Skre- 
jích  a  Hřebečnikách.  Potomci  jeho  drželi  se 
tu  do  r.  1702,  kdy  Ch.  koupil  Václav  Joset 
Lažanský  z  Bukové  na  Manětíně  a  Všesulově. 
Jeho  syn  Karel  prodal  (1733)  Ch.  své  mateři 
Marii  Gabriele,  která  po  smrti  svého  manžela 
založila  ústav  pro  šlechtičny  u  sv.  Andělů 
Str.  na  Novém  městě  pražském,  jehož  první 
abatyší  se  stala.  Umírajíc  (1758)  odkázala  jednu 
polovici  ústavu  a  druhou  svým  dětem,  od 
nichž  ji  r.  1764  jmenovaný  ústav  koupil.  Ma- 
rie Gabr.  Lažanská  zvětšila  při  zámku  v  Ch-i 
kapli  a  ustanovila  při  ní  kaplana.  R.  1786  zří- 
zena tu  lokalie,  která  r.  1858  povýšena  na 
faru.  Srv.  Pam.  arch.  díl  VI.,  str.  254. 

Chrle  (z  řec.)  slově  zvláštní  druh  sloho- 
vých cvičení  školních.  Za  základ  bére  se  vět- 
šinou nějaká  mravní  věta,  výrok  a  pod.,  jež 
se  vykládá  a  odůvodňuje  dle  určitých  pravi- 
del, stanovených  v  přesném  pořádlcu  od  řec. 
rhétora  Afthonia  (odtud  ch.  afthonianská). 
Pravidla  ta  jsou:  1.  dktum  vel  factum  cum 
laude  auctons  (výrok  nebo  čin  s  pochvalou 
spisovatele) ;  2.  paraphrasis  (vysvětlení  výroku 
a  p.);  3.  aetioiogia  f odůvodnění) ;  4.  contra- 
rium  (vyvrácení  opaku);  5.  simíle  (srovnání 
s  podobnými  výroky  atd.);  6.  exemplum  (pří- 
klady); 7.  testimonium  (svědectví);  8.  conclu- 
sio  (závěr).  Poněkud  méně  pravidel  a  ve  vol- 
ném pořádku  předpisovala  ch.  ciceronská. 
Jako  dobrý  vzor  a  příklad  disposice  rozpravy, 
pojednání  a  pod.  bývala  ch.  oblíbeným  pro- 
středkem didaktickým  ve  školách  a  pravidla 
ke  snadnému  zapamatování  sestavena  v  šesti- 
mér:  Quis,  quid,  cur,  contra^  simile  et  pard- 
digmata^  testes,  nebo:  Quis,  quid^  ubi,  quibus 
auxiliis,  cur,  quomodo,  quando. 

ChriemhUda  viz  Kriemhilda. 

OhrieMS,  ves  mor.,  viz  Křižanov. 

OhHn,  ves  česká,  viz  Chržín. 

Cnířipe  jsou  zevní  otvory  nosní  [prificia 
narium  externa),  oddělené  přepážkou  nosní 
a  po  zevní  straně  ohraničené  křídly  nosními 
Calae  nasi)j  jež  se  někdy  nazývají  téŽ  ch-mi^ 
Zajímavo  jest,  že  zřídka  shledáváme  obě  ch. 
vyvinuty  souměrně,  neboC  pravidelné  bývá 
jedna  cfirka  nosní  větší  než  druhá  a  posta- 
vena buď  šikměji  nebo  přiměji;  rovněž  i  po- 
doba bývá  nestejná. 

CHiřipéoi  (nesprávně  hříběcí,  něm.  Druse) 
jest  nakažlivá  nemoc,  pouze  u  koně,  osla, 
mezka  a  muly  se  vyskytující,  která  způsobena 
jest  mikrobem  Streptococcus  equi.  Doba  inku- 
bační  trvá  4—8  dnů.  Ch.  jeví  se  co  prudký 
zánět  sliznice  nosu  se  současným  zhnisáním 
příslušných  žláz  mizmch  a  zachvacuje  zvířata 
v  útlejším  mládí;  katarrhy  průdušek,  slabá 
soustava  tělesná,  jakož  i  vnější  škodlivé  vlivy 
usnadňují  nákazu.  Ch.  počíná  prudkou  ho- 
rečkou (40®— 41®C),  která  již  den  následující 
klesá;  současně  objeví  se  zánět  sliznice  nosu 
a  zduření  žláz  podhradních.  Z  nozder  vytéká 
množství  řídkého,  později  hustšího  a  konečné 
hnisavého  hlenu.  Zduřené  žlázy  podhradní 
v  8—13  dnech  zhnisaií,  při  čemž  horečka  opét 
stoupá.  Po  provaleni  se  hliz  zmizí  zvolna  ho- 
rečka jakož  i  zánět  sliznice  a  nastává  po  pru- 


392 


Chřipka. 


měrné  3ncdélní  chórobé  opět  stav  pravidelný 
Nenastane-li  komplikace,  neohrožuje  ch.  život 
zvířete.  Ošetřování  jest  symptomatické  a  dié- 
tetické.  ATATr. 

Chřipka  (něm.  Grippe,  synon.  influen\a, 
catarrhus  epidemicus^  tussis  cpidemica^  honon, 
bleskový  katarrh,  tac,  ovčí  kašel,  mód- 
ní nemoc,  čínský,  ruský,  španělský, 
vlašský  katarrh),  onemocnění  infekční  epi- 
demicky, často  pandemicky  se  šířící,  které 
s  převanou  v  orgánech  respiračních  se  loka- 
lisuje  a  nervovými  jevy  provázeno  bývá.  Hi- 
storie ch-ky  sahá  do  starých  dob,  ale  jest 
sporno,  zdali  epidemie  r.  412  př.  Kr.  Hippo- 
kratem popsaná  byla  epidemií  chřipkovou; 
spíše  za  takové  prohlásiti  dlužno  velké  epi- 
demie katarrhální,  které  v  VI.—X.  stol.  po 
Kr.  v  Itálii  několikrát  vypukly.  Povolaný 
Hirsch  prohlašuje  za  prvou  pověřenou  epi- 
demii tu,  která  r.  1173  v  Itálii  a  ve  Francii 
se  rozzuřila.  První  světová  epidemie  dosta- 
vila se  r.  1510  a  ta  se  ubírala  v  Evropě 
z  jihu  na  sever;  druhá  pandemie  vypukla 
r.  1580  a  ta  vyšla  z  Orientu  a  přes  Caři- 
hrad  se  rozšířila  do  Evropy  a  do  severní 
Afriky.  Epidemie  ta  řádila  také  v  Čechách. 
V  XVII.  stol.  není  bezpečných  zpráv  o  ch-pce 
v  Evropě,  ač  v  Sev.  Americe  několikrát  řá- 
dila a  také  Jižní  Ameriku  zasáhla.  Za  to  byl 
počet  chřipkových  epidemií  v  XVIll.  stol. 
tím  větší:  čítá  se  celkem  sedm  velkých  epi- 
demických tahů,  z  nichž  největší  trval  od 
r  1729—38;  zlé  byly  také  epidemie  r.  1781. 
1782  a  1799-1803.  V  XIX.  stol.  prvá  pande- 
mie počala  r.  1830  a  trvala  do  r.  1833;  vy- 
šla z  Číny  a  ubírajíc  se  k  západu  ve  dvou 
létech  zasáhla  celou  zeměkouli;  druhá  pan- 
demie, která  r.  1836  v  Austrálii  počala,  vy- 
konala touž  cestu  v  15  měsících.  Poslední 
v  dobré  paměti  trvající  světová  epidemie  po- 
čala r.  1889.  Tato  jako  skorém  všechny 
v  tomto  i  minulém  století  zuřící  pandemie 
vyšla  ze  středu  Asie  a  brala  se  od  východu 
k  západu.  Zdá  se  tudíž,  že  nitro  Asie,  zvláště 
kraje  hraničící  s  ruskými  državami,  jsou  trva- 
lým sídlem  ch-ky.  Historie  vypravuje  také 
o  epidemiích,  které  výhradně  v  Americe  po- 
čaly, a  zdá  se,  že  severní  území  americká 
(kolonie  anglické,  Grónsko)  jsou  druhým  hníz- 
dem ch-ky.  O  poslední  epidemii  ch-ky  máme 
velmi  důkladné  zprávy  a  víme,  Že  dosud  pan- 
demie podobných  rozměrů  nebylo  —  rozsáhlé 
kommunikační  styky  s  celým  světem  snadně 
to  vysvětlují.  Pandemie  počala  v  květnu 
r.  1889  v  Bucháře  a  šíříc  se  přes  Sibiř  do 
Ruska  objevila  se  v  Petrohradě  pét  měsíců 
po  propuknutí  v  Turkestáně;   z  Petrohradu 

f)ak  rychlým  během  brala  se  po  Evropě.  V  po- 
ovine  října  r.  1889  infikován  byl  Berlín  a 
mnohá  města  Německa  i  Paříž,  dva  týdny 
později  Štokholm,  Kodaň.  Vídeň,  na  počátku 
prosince  Mnichov,  Londýn,  Brussel ;  v  druhé 
polovině  a  ku  sklonu  prosince  řádí  v  Uhrách, 
alpských  zemích  Rakouských,  vypukne  v  Praze 
na  počátku  ledna  1890,  na  Moravě  a  v  Sedmi- 
hradsku, ale  také  na  ostrovech  Středozem- 
ního moře  a  v  Itálii;  15.  pros.  1889  objevuje 


se  v  N  Yorku,  v  Bostonu  a  v  šesti  týdnech 
rozšířila  se  po  celé  Sev.  Americe.  V  lednu 
1890  jest  současně  v  državách  severní  a  Jižní 
Afriky,  v  Záp.  Indii,  v  Číně,  ve  střední  Americe, 
v  únoru  na  záp.  břehu  Afriky,  v  březnu  v  Au- 
strálii. Pokud  ze  statistických  zpráv  vyplývá, 
nebylo  dílu  světa,  nebylo  státu  ani  úženu,  ne- 
bylo ostrova,  který  by  zůstal  ušetřen;  ch. 
vnikla  do  nitra  Afriky  jako  do  osamocených 
ostrovů  Tichého  okeánu,  do  Grónska  jako 
do  nejjižnějších  krajů  Chilských,  do  osad 
horských  i  opuštěných  hospiců  alpských. 
Kamkolivěk  vnikla,  trvala  epidemie  ch-ky 
6—8  neděl.  Ale  tím  taženi  její  nebylo  ukon- 
čeno, a  nyní  rovněž  tak  jako  při  prvých  epi- 
demiích tohoto  i  minulého  století  se  ukázalo, 
že  ch.  do  okrsků  dříve  zachvácených  3-  ai 
4krát  po  kratších  i  delších  dobách  se  vrací. 
S  každým  však  novým  vzplanutím  epidemi- 
cký okršlek  se  obmezuje  a  počet  nemocných 
usícrovňuje. 

Ch.  jest  nemoci  exquisítné  kontagiosní; 
nosičem  nákazy  bacili  PÍeiferem  v  krvi  a  se- 
kretu sliznic  objevený.  Vnímavost  ku  chřip- 
kové nákaze  jest  neobyčejně  velká,  tak  že 
60— 707o  obyvatelstva  onemocní.  Tato  velká 
vnímavost  hlásá  se  tím,  že  celé  rodiny  rázem 
nebo  v  nejkratší  době  bývají  zachváceny,  když 
prvý  případ  onemocnění  v  rodině  se  přiho- 
dil. Soudilo  se  dříve,  že  ch.  jest  onemocně- 
ním miasmatickým,  ale  dnes  jest  četnými 
případy  dovozeno,  že  domy.  kláštery,  ústavy, 
káznice,  osady  přísně  se  isolující  náícaze  tak 
dlouho  unikly,  dokud  isolace  nebyla  porušena. 
Stejně  nebezpečny  jako  nemocný  a  rekonva- 
lescent  po  ch-pce  jsou  předměty,  šaty,  zboží, 
kterých  nemocný  upotřeboval.  Chráněn  není 
sice  žádný  věk,  ale  nejvíce  ohroženo  bývá 
stáří  od  20—40  let.  Nákaza  děje  se  respirač- 
ními  ústrojími  a  snad  i  zažívacím  traktem; 
od  infekce  do  propuknutí  prvých  příznaků 
uplyne  doba  1—3  dnů,  časem  jen  12  hodin. 

Pathologie  ch-ky.  Klinický  obraz  jest 
velmi  měnivý  a  každý  případ  co  do  sympto- 
matologie  chová  se  jinak.  Rozeznáváme  ně- 
kolik chorobných  typů:  prostou  horečku  in- 
fluenziální,  ch-ku  s  jevy  v  respiračních  orgá- 
nech, formu  gastrointestinální  a  formu  ner- 
vosní.  Uvedené  typy  rozdílně  probíhají,  jed- 
nak že  příznaky  jsou  lehčí  nebo  těžšího  rázu, 
nebo  v  postupu  nejrozmanitější  zjevy  se  kom- 
plikují. V  každém  případě  ch.  počíná  třasav- 
kou,  prudkou  horečkou,  bolestmi  v  hlavě 
(v  čele),  v  páteři,  v  údech,  neobyčejnou  schvá- 
ceností,  úplným  nechutenstvím.  Horečka  rázu 
remittujícího  klesá  rychle  i  pozvolně  v  době 
obratu  a  bývá  lepšení  provázeno  velkými  poty. 
Mimořádně  počáteční  příznaky  se  ztěžují  zá- 
vratěmi, mdlobami,  deliriemi,  íconvulsemi,  so- 
porem,  psychosou,  zjevy  cholerovými  atd. 
Nekomplikovaná  ch.,  ať  v  té  neb  oné  formě 
se  objevuje,  trvá  průměrem  5  dní,  nejkratšeji 
24  hodin,  nejdéle  7  dní.  Většina  nemocných 
rychle  se  zotaví,  v  mnohých  případech,  i  leh- 
kých, následuje  stížená  a  vleklá  rekonvales- 
cence,  hlásající  se  velkou  duševní  a  tělesnou 
schvácenosti,  tvrdošíjným  nechutenstvím,  dus- 


Chrischonský  ústaV  —  Christ 


393 


ností  a  setrvačnými  katarrhy.  Recidivy  do- 
stavující se  krátce  po  prvém  onemocnění 
nejsou  vzácný.  Prostá,  nekomplikovaná  ch. 
není  těžkou  chorobou,  a  obnáší  její  úmrt- 
nost asi  0-67o;  nebezpečnou  stává  se  teprv 
pro  rozmanité  komplikace  a  tyto  v  dřívěj- 
ších i  v  poslední  epidemii  mortalitu  značně 
stupňovaly.  Roku  1889—90  úmrtnost  v  ně- 
meckých městech  vzrostla  o  8—40  z  1000; 
v  Paříži  zemřelo  r.  1890  v  době  od  23.  až 
29.  ledna  o  1319  osob  více  než  v  témŽ  týdnu 
r.  1889.  V  celém  Německu  zemřelo  v  po- 
slední epidemii  chřipkové  66.000  lidí,  to  j. 
1  mille  obyv. 

Vzpomenuto  budiž  nyní  jednotlivých  typů 
ch-ky. 

1.  Nejčastěji  nákaza  chřipková  se  slučuje 
s  příznaky  ústrojí  dýchacích,  které  z  části 
prvého  dne  onemocnění,  z  části  později  se 
dostavují.  Vzhled  nemocného  jest  charakte- 
ristický: obličej  rudý  a  zbubřelý,  oči  ná- 
padně lesklé,  spojivky  a  chřípí  překrveny; 
sliznice  nosní  a  hltanová  jest  šarlatová  a  za- 
nícená; serosního  výtoku  a  kýchání  bývá  větši- 
nou postrádáno.  Prudké  bolesti  v  čele  hlá- 
sají zánět  čelních  dutin,  neuralgické  bolesti 
v  krajině  jařmové  a  ve  tvářích  zánět  High- 
morsícé  prostory.  V  těžkých  případech  vy- 
skytují se  záněty  hrtanu,  průd ušnice,  velkých 
i  malých  průdušek,  křečový  kašel,  velká  dus- 
nost, oppresse  na  hrudi,  značné  překrvení  plic, 
bronchiolitidy.  Nejdůležitějším  však  i  nejne- 
bezpečnějším zjevem  (asi  v  6— 10%  případů) 
jest  katarrhalní,  kruposný  i  hnisavý  zánět 
plic;  jest  oboustranný,  mnoholožiskový,  roz- 
lízavý  a  stěhovavý,  většinou  provleklý,  končí 
tu  a  tam  hnisáním  i  snětí  plicní.  Vedle  zá- 
nětu plic  vyskytuje  se  také  zánět  pohrudnice, 
serosní,  hnisavý  a  krvavý.  Že  ch.  zjitření 
tuberkulosy  usnadňuje,  o  tom  poslední  epi- 
demie podala  velmi  smutné  důkazy. 

2.  Forma  gastrointestinální.  V  každé  epi- 
demii chřipkové  vyskytovaly  se  případy, 
v  kterých  některé  žaludeční  a  střevní  pří- 
znaky prudce  se  objevovaly,  zato  příznaků 
nervových  nebo  katarrhálních  nebylo.  Počá- 
teční jevy  jsou  tytéž  jako  při  prvé  formě, 
horečka  váak  menší;  pozorujeme  mohutný 
povlak  jazyka,  smrdutý  zápach  z  úst,  dávení 
tvrdošíjné,  citlivost  a  bolest  žaludku  a  střeva, 
zdmutí  břicha,  průjmy.  Vyskytují-li  se  ner- 
vosní  jevy,  podobá  se  pak  ch.  tvfu.  Po- 
zorováno bylo  krvácení  ze  střeva,  záněty  po- 
bříšnice;  časem  obraz  napodobňuje  choleru, 
dysenterii  atd. 

3.  Forma  nervosní  zahrnuje  případy,  v  kte- 
rých vedle  mírné  horečky  vyskytují  se  těžké 
nervové  jevy:  nesnesitelné  bolesti  hlavy,  pá- 
teře, kloubů  a  svalů,  povšechná  nervosní  pro- 
strace,  nespavost,  velké  rozladění  mysli.  K  zje- 
vům těm  bezprostředně  nebo  v  rekonvale- 
sccnci  družiti  se  mohou  úkazy  hlásající  ana- 
tomické proccssy  nebo  funkcionelní  poruchy 
středů  a  drah  motorických,  sensorických  a 
vasomotorických,  někdy  i  psychosy.  Nejob- 
vyklejším jevem  jest  prudká  bolest  hlavy  a 
záhlaví,  neuralgie,  zánět  nervŮ  jednotlivých 


i  mnohých  (polyneuritis).  Vzácnější  jsou  zá- 
nětv  mozku  a  míchy,  záněty  jich  plen.  Časem 
I>oň'ná  ch.  komatem.  Koma  trvá  několik  ho- 
din, ale  také  2—14  dní  a  pod  toto  záhlaví 
spadají  případy  nony.  Popsány  byly  také  zá- 
chvaty epileptické  a  prudká  aeliria. 

4.  Nejlehčím  typem  chřipkového  onemoc- 
nění jest  horečka  influenzová,  t.  j.  onemoc- 
nění, v  kterém  mimo  horečku  a  povšechné 
celkové  symptomy  jiných  jevů  neshledá- 
váme. 

K  popsaným  příznakům  v  každém  případě 
mnohé  jiné  přidružiti  se  mohou,  i  když  ne- 
moc jest  v  rozkvětu  i  když  nastala  konva- 
lescence:  tak  slabost  srdečná,  vřednatý  zánět 
nitroblany  srdeční,  zánět  osrdečníku,  zánět 
a  zahacení  žil  a  tepen,  albuminurie,  glykos- 
urie,  rozmanité  osutiny,  záněty  ucha,  oči  atd. 
Therapie  ch-ky  jest  symptomatologická.  Mx. 

Chrisohonský  [-šo-]  ústav,  založ.  r.  1840 
Fr.  Spittlerem  nedaleko  Basileje,  vysílal  samo- 
statně missionáře  z  Alexandrie  do  Habeše  a 
Chartúmu.  V  novější  době  zanechal  ústav 
missií  do  ciziny,  za  to  tím  hojněji  vypravoval 
missie  doma.  R.  1852  zřídil  'dobrovolnou  do- 
nucovací  pracovnu*  pro  léčení  pijáků.  Orgány 
ústavu  jsou  »Der  Glaubensbotec,  >Chrischona- 
Bláttchen*  a  »Jahresbericht<. 

Chrimui  (řec),  křižmo,  směs  olivového 
oleje  a  balsámu,  jíž  se  užívá  při  udílení  svá- 
tosti křtu  a  biřmování,  jakož  i  při  svěcení 
chrámů,  oltářů,  kalichů,  křestní  vody  a  při 
pomazání  biskupů.  Křižmo  světí  pouze  bisku- 
pové na  zelený  čtvrtek  a  rozesílají  je  ihned 
kněžím  své  diécése  na  celý  rok. 

Chrismale,  v  katol.  církvi  lněný  šat,  jenž 
se  při  mazání  oleji  přikládá  na  čelo,  aby  ne- 
stékaly. 

ClirUmales  denarll  (lat.),  peníze,  jež  od- 
vádějí kněží  biskupům  za  křižmo. 

Chrlsmarlum  (z  řec),  nádobka  na  křižmo; 
skřínka  pro  ostatky;  též  místo,  kde  se  udílí 
svátost  biřmování. 

Chrismon,  středolat.,  asi  z  Christí  nomen, 
monogramm  v  čele  středověkých  veřejných 
listin,  jenž  více  méně  nejasně  spodoboval 
počátečnou  písmenu  slova  Christus,  dříve 
napodobící  řecké  X  (někdy  i  s  /*  [/?]  spo- 
jené), pozd.  latinské  C  nebo  Ch.  Písmena  tato 
byla  velmi  ozdobně  kreslena  a  často  menšími 
vkreslenými  znaky  t.  zv.  tironskými  notami 
propletena;  znaky  tyto  podávají  obyčejně 
skratek  posvátné  forraulky  vzývací,  jako  Ante 
omnia  Christus;  In  nomine  Patris  Filii  et  Spi- 
ritus Sancti  a  j.  K  témuž  účelu  sloužilo  i  ch.; 
měloť  zvláště  slavnostně  zahájiti  listinu  nebo 
doporučiti  ji  ochraně  Kristově.  Užívati  počíná 
se  tohoto  monogrammu  asi  v  VI.  stol.  na  sta- 
rých listinách  merovejských,  dosahuje  nej- 
vyšší složitosti  v  X.  a  XI.  věku,  zjednodušuje 
se  později  (zbývá  z  něho  prosté  C)  a  mizí 
na  konci  středověku.  Podobné  znamení  bývá 
i  na  konci  textu  před  podpisem  kancléře 
nebo  notáře  a  mnohdy  vyskytují  se  podobné 
znaky  zmenšeny  i  v  textu. 

Ohrist:  1)  Ch.  Johann  Friedrich,  fílo- 
log  a  archaeolog  něm.  (♦  1700  v  Koburku  — 


394 


Christaller  —  Christenscn. 


t  1756  v  Lipsku).  Studoval  na  universitě 
v  jenč  vědy  státm  a  právní,  pak  působil  jako 
vychovatel  v  šlechtických  rodinách  v  Halle 
a  Lipsku,  r.  1731  stal  se  mimoř.  professorem 
déjin,  r.  1739  řád.  prof.  poesie  a  výmluvnosti 
na  niniversitě  lipské.  Ch.  bvl  muž  hlubokého 
vzdělání  a  širokého  rozhledu.  S  chovanci 
svými  procestoval  Holland.  Anglii,  Rakousko, 
severní  Itálii,  všude  bedlivě  si  všímaje  pamá- 
tek uměleckých  a  horlivě  sbíraje  mince,  gem- 
my,  vásy,  rukopisy,  mědirytiny  atd.  Vedle 
uměni  starořeckého  věnoval  pozornost  svou 
téi  umění  modernímu,  zejména  renaissanci. 
Ch.  byl  prvním  německým  professorem,  jenž 
přednášel  na  universitě  o  památkách  umění 
starověkého.  Přednášky  tyto  měly  značný  vliv 
na  Heyna  a  Lessinga.  v  mnohé  příčině  lze 
Ch-a  nazvati  předchůdcem  Winckelmannovým. 
Přednášky  Ch-ovy  vydány  byly  Zeunem:  Ab- 
handlungen  uber  die  Literatur  u.  Kunstwerke, 
vornemlich  des  Alterthums  (Lipsko,  1776).  V  obor 
archaeologie  spadají  ještě  tyto  Ch-ovy  publi- 
kace: Musei  Richteriani  Dactyliotheca  se  zají- 
mavým úvodem  (t.,  1743)  a  Dactyliothecae 
Lippertianae  universalis  signorům  exemplis  ni- 
tidis  redditae  ChiUas  /.  (t.,  1755.  Chilias  II.. 
t ,  1756,  Chilias  III.  vydána  Heynem.  t.,  1763). 
V  obor  řím.  práva,  starožitností,  kritiky  tex- 
tové, dějin  literatury  atd.  spadají  Ch-ovy 
Soctes  academicae,  sbírka  to  32  kratších  po- 
jednání (Halle,  1727—29).  Dále  uvésti  jest 
pojednání  spadající  v  obor  déjin  práva:  Hi- 
storia  legis  Scatiniae  (t.,  1727);  histor.  spisy: 
De  rébus  Longobardicis  ante  expeditionem  po- 
pult  in  ítaliam  (Lips.,  1730)  a  De  Nicolao  Ma- 
chiavelio  lib.  JI!  (Halle,  1731).  Konečně  uvá- 
díme spis  o  monogrammech  umělců  (Lips., 
1747),  řadu  universitních  programmů  a  lat. 
básně.  Srv.  Dórffel,  J.  F.  Ch.,  sein  Leben  u. 
seine  Schriften  (Lip.,  1878).  ly-. 

2)  Wilhelm  von  Ch..  filolog  něm.  (♦  1831 
v  Geisenheimu).  Studoval  klass.  nlologii  v  Mni- 
chově a  Berlíně,  r.  1864  stal  se  učitelem  gym- 
nas.  v  Mnichové,  r.  1860  řád.  prof.  klass.  filo- 
logie při  tamější  universitě.  Z  publikací  jeho 
uvádíme:  Grund\úge  der  griechischen  Lautlehre 
í Lipsko,  1859);  Metrik  der  Griechen  u.  RÓmer 
(t..  1874,  2.  vyd.  1879);  Gesch.  d.  griech.  Litte- 
ratur  bis  auf  die  Zeit  Justinians  (Mnichov,  188S, 
?.  vyd.  1890  =  7.  díl  I.  Múllerova  Handbuch 
d.  klass.  Altcrtumswissenschaft).  Z  vydání 
Ch-em  pořízených  uvésti  jest  textové  vydání 
Findara  (Lip.,  1869,  3.  vyd.  1895),  Anthologia 
ďaeca  carminum  christianorum^  spolu  s  M. 
Paranikou  (t..  1871),  textové  vydáni  Aristo- 
telovy Poetiky  (t.,  1878)  a  Mctafysiky  (t.,  1886, 
2.  vyd.  1895),  kritické  vydání  íliadx  s  obšír- 
nými Prolegomeny  a  krit.  kommentarem  (t., 
1884,  2  d.)  a  kritické  vydání  Pindava  s  lat. 
kommentarem  (t.,  1896).  V  Orclliově  a  Hal- 
mově kritickém  vydání  spisů  Ciceronových 
opatřil  spisy  de  divinatione  a  de  Jato  (díl  4., 
Curich,  1861).  Konečně  uvésti  jest  katalog 
Ch-em  a  Lauthem  sepsaný:  Fúhrer  durch 
das  kónigl.  Antiquarium  in  Mimchen  (Mnichov, 
1891).  Hojná  pojednáni  Ch-ova  týkající  se 
metriky,  pak  řec.  a  řím.  literatury  (Pmdara, 


Homéra,  Horatiá)  uveřejněna  isou  ▼  časopi- 
sech odborných  a  publikacích  mnichovské 
akademie  věd.  vy. 

OhrUtaUer:  1)  Ch.  Gottlieb,  missionář 
něm.  (♦  1827  ve  Wincndenu  ve  Virtember- 
sku).  Působil  v  r.  1852—68  ve  službách  basi- 
lejské missionářské  společností  na  Zlatém  po- 
břeží a  studoval  při  tom  jazyky  západoafrické. 
Přeložil  bibli  do  jaz.  Fantů  a  napsal  A  gram- 
mar  of  the  Asante  and  Fante  (Tshi)  language 
(1875);  3600  Tshi-proverbs  (1879);  Tshi  and 
English  dictionary  (1881);  Úbungen  in  d.  Akra- 
oder  GďSprache  (1890)  a  j. 

2)  Ch.  Theodor,  syn  před.,  spisov.  něm. 
(♦  1863  ve  Waiblingách  —  f  1896).  R.  U86 
odebral  se  do  Kameninu,  kde  zastával  úřad 
říšského  vrchního  učitele.  Napsal:  Lexikon 
der  Duallasprache,  II.  sv. 

Christbiirg:,  polsky  Dzierzgori,  město 
v  kraji  štumském  vlád.  ob  v.  Kvidzynského 
v  Záp.  Prusku,  23  iirm  v.  od  Štumu,  na  Ser- 
guně,  má  soud,  katol.  a  evang.  kostel,  pokra- 
covací  školu  řemesl.,  soukr.  dívčí  Školu,  zá- 
mek, jirchářství,  tkalcovství,  pivovar,  mlé- 
kárny a  3113  ob.  (1890),  z  nichž  jest  998  katol. 
a  193  židů.  Původně  byla  zde  tvrz  Prusů 
Dzierzgort,  na  jejíž  místě  založen  r.  1247  řá- 
dem Něm.  rytiřu  nynější  zámek.  V  bojích 
mezi  řádem  a  vévodou  Svatoplukem  Porno- 
řanským  zmocnili  se  Prusové  po  dvakráte 
Ch-u,  na  konec  však  přece  řád  Ch.  udržd. 
R.  1250  stal  se  Ch.  sídlem  řádového  komtur- 
ství  a  r.  1288  obdrželo  město  při  hradě  se 
vyvinuvší  právo  městské.  Ch.  jest  ze  3  prvních 
mincovních  měst  Pruska  a  raženy  zde  r.  1335 
první  haléře.  Po  bitvě  u  Tannenberka  r.  1410 
byl  zdejší  hrad  zbořen  a  řádová  kommenda 
přeložena  do  Pruské  Marky.  R.  1466  připadl 
Ch.  k  Polsku;  r.  1626  dobyli  ho  Švédové  a 
od  r.  1772  patří  k  Prusku. 

Olulstelsolilaflr  ^'^  Křištanovice. 

Chrlsten  Joseph,  sochař  švýc.  (*  1769 
v  Buochsu  —  t  1838  v  Basileji).  Učitelem 
kreslení  byl  mu  portraitista  Wůrsch  v  Lu- 
zernu.  Později  věnoval  se  sochařství  a  cesto- 
val do  Říma,  kde  pracoval  v  atelieru  Trip- 
pelově.  Z  jeho  děl  uvádíme  pomník  Eschera 
í  Bergu  v  Curichu  a  skupinu  Angelika  a  Medor, 
která  získala  mu  zvučné  jméno;  mimo  to  pro- 
váděl četn^  portraitová  poprsí,  z  nichž  budiž 
uveden:  Gessner,  Hallwyrl,  Festalo^i.  —  Sy« 
jeho  Rafael  Ch.  byl  rovněž  sochařem 
(♦  1811  —  1 1880)  a  žákem  Thorwaldsenovým 
v  Římě.  J'k, 

Christeiuien:  1)  Christen,  nibdaillcur 
dánský  (♦  1806  v  Kodani  —  +  1845  t.),  stu- 
doval na  akademii  svého  rodiště  a  provedl 
několik  plastických  děl  pro  Amalienborg  a 
Christiansborg.  R.  1831  cestoval  do  Itsuie, 
r.  1834  do  Paříže  a  prováděl  Četné  medaille 
příležitostné,  mezi  nimi  zejména  medailli  k  upo- 
mínce dopravení  skulptur  Thorwaldsenových 
do  Kodaně  r.  1842. 

2)  Ch.  Godfred,  krajinář  dán.  (*  1845 
v  Kodani),  žák  akad.  kodaňské.  Z  jeho  krajin 
uvádíme:  Buk\  Silnice  meii  vrbami;  Partie 
I  Maviagerského  fjordu  (gal.  kod.).  Ch.  žil  talié 


Christchurch  —  Christiania. 


d9S 


nějakou  dobu  v  Paříži,  čímž  vysvětluje  se  vliv 
fhuic.  kolorismu,  patrný  v  jeno  dílech.   J-k. 

Oliristohiirch  [kraistčdrč] :  1)  Ch.,  pří- 
stavní město  v  angl.  Hampsniru,  15  km  od 
pobřeží  mořského,  při  vtocích  Stouru  a  Avonu 
do  Kanálu;  má  pozoruhodný  kostel  v  slohu 
anglo-normanském  s  náhrobkem  básníka  Shel- 
leye,  lat  školu,  značnou  výrobu  hodin,  per 
a  řetízků,  výrobu  rukavic,  rybolov  (hl.  lososy) 
a  3994  ob.  (1891).  V  okolí  jsou  velmi  navště- 
vované mořské  lázně  Southborne  on  Sea, 
Boumemouth  a  Mudefort. 

2)  Ch.,  hl.  m.  hrabství  selwynského  a  prov. 
canterburské  v  austr.  kolonii  Novém  Zcalandu, 
na  jii.  ostrově  skupiny  Novozealandské  na 
řece  Avonu,  na  43»  32'  j.  š.  a  172*  39*  v.  d., 
v  rovině  sev.  od  poloostrova  Banksova  se 
prostírající;  jest  křižovatkou  železniční,  má 
kathedrálu  od  Gilberta  Scotta  a  19  jiných 
kostelů,  synagogu,  pěknou  budovu  vládní, 
znamenité  museum,  oddělení  university  novo- 
zealandské (t.  zv.  Canterbury  College),  bot 
zahradu,  vyšší  školy,  2  divadla,  pěkný,  ve- 
řejný park,  5  bank,  výrobu  zboží  stávkového 
a  obuvi,  lov  lososů  a  s  předměstími  37.336  ob. 
(•1891).  Ku  Canterbur^r  College  náleží  hospo- 
dárná škola  v  blíž.  Lincohiu.  Přístavem  Ch. 
jest  Lyttelton,  s  nímž  má  spojení  železničm'. 

ObxlstUui  viz  Kristián. 

Obrtstlaii  ďor,  dánská  zlatá  mince  od 
r.  1775  střiže  •»/„  o  6032  g  zlata  =  16*829  ma- 
rek, od  r.  1827  zvaná  Frederikďor  střiže  **/48 
o  5*95  g  =  16*601  mk;  vydávána  také  v  kusech 
dvojnásobných;  r.  1874  vzata  z  oběhu. 

Ohrlstlaili  Franciszek,  inženýr  polský 
(•  1777  —  t  1842),  byl  nejprve  ve  státních 
službách  rakouských,  později  ředitelem  kom- 
munikad  v  král.  Polském.  Vydal:  R\ut  oka  na 
iloič  od  i8tg  do  koňca  roka  i834  ^budowa^ 
nvch  i  do  ukoftcienia  lub  ro\poci^cia  po\ostafych 
drog  bihrch  w  królestwie  polskiem  (s  mapou); 
Pramidia  do  tUo(enia  i  spratvd\enia  ans\lagóip 
na  budomač  si^  majíce  drogi,  g^oble^  mosty  atd. 
(Varšava,  1819);  y\^\ory  do  s\arwarków  a  j. 

OhriStlailto,  Kristiania,  hl.  město  krá- 
lovství norského  a  stejnojmenného  stiflu,  na 
59*  55'  s.  š.  a  10<*  43'  v.  d.,  při  sev.  konci 
malebného  Christianského  fjordu,  na  úpatí 
vrchu  Eke  (129  wi  n.  m.).  Městem  protéká 
malá  říčka  Akerselv.  Ch.  jest  počáteční  sta- 
nicí želez,  drah  do  Švédska  přes  Kongsvin- 
^r  a  Frederikshald,  do  Norska  do  Skienu, 
Kongsbergu,  Króderenu,  Spcriken,  Rands- 
fíordu  a  přes  Eidsvold,  Hamar  a  R6ros  do 
Throndhjcmu.  Městský  okres  má  na  17  km* 
161.121  ob.  (1893)  hlavně  protestantů  v  asi 
6100  obytných  staveních.  Obyvatelstva  při- 
l>ývá  velmi  rychle,  mělot  město  r.  1801:  8931, 
r.  1835:  24.045,  r.  1855:  39.958,  r.  1865:  65.514, 
r.  1885  i  s  předměstími  128.301  ob.  Ch.  skládá 
•e  z  vlastního  města  Oslo  čili  Gamlc-Byen 
(staré  město)  a  z  předměstí  Piperviken,  Rusel- 
5kken,  Hammersborg,  Grúnerlókkcn,  Sagene, 
Rodcldkken,  Grónland  a  Vaterland.  Ulice  jsou 
většinou  rovné  a  široké  a  vjrniká  zejména 
Karl  Johanns  Gade  ke  král.  zámku  vedoucí 
skvostnými  stavbami;   větších   náměstí  jest 


několik,  dále  6  trŽišf,  t  nichŽ  ňqvétši  jest 
Stortorvet  s  Jacobsenovým  pomníkem  Kristi- 
ána IV.  Pomníky  mají  v  Ch-ii  ještě  Karel  IV. 
a  básník  H.  A.  wergerland.  Z  kostelů  vyni- 
kají kathedrála  »Vor  Frelsers  Kirke«,  vysvě- 
cená r.  1697,  a  Gamlc  Akers-Kirke,  nejstarší 
z  kostelů,  o  němž  děje  se  zmínka  již  r.  1150; 
mimo  to  má  Ch.  ještě  12  lutheránských, 
1  angl.  a  2  katol.  kostely.  Ze  světských  bu- 
dov vvniká  královský  zámek  (Kgl.  Slot),  jedno- 
duchá, ale  velmi  rozsáhlá  stavba  postavená 
králem  Karlem  Janem  v  r.  1825—48,  před  nii 
r.  1875  umístěna  jízdecká  socha  tohoto  krále, 
dále  vládní  palác  obklopený  krásným  parkem, 
budova,  v  níž  zasedá  storthing  (Storthings- 
Bygning),  radnice,  biskupský  palác  r.  1883 
restaurovaný,  universita,  museum  sochařské, 
divadlo,  bursa,  zednářská  lože,  2  velké  tržnice 
a  j.  Ch.  jest  sídlem  vlády,  nejvyššího  soud- 
ního dvoru,  stiftsamtmanna  a  biskupa,  má 
universitu  zal.  r.  1811  z  dobrovolných  pří- 
spěvků, na  níž  působí  59  učitelů,  s  návštěvou 
asi  1200  posluchačů,  s  knihovnou  o  330.000  sv. 
a  1500  rukopisy,  museem  přírodnickým,  ka- 
binetem nordických  starožitností,  kabinetem 
mincí,  museem  národopisným,  observatoří 
magnetickou  a  astronomickou  a  botan.  zahra- 
dou; z  ústavů  vzdělávacích  jsou  zde  iešté 
ústav  technický,  vyšší  vojenská  škola,  několik 
gymnasií,  obchodní  gymnasium,  umělecká 
škola  s  národní  galerií,  kreslířská  škola,  umě- 
lecko-průmyslové  museum  a  knihovna  měst- 
ská s  50.000  sv.  Divadla  jsou  zde  3,  Časopisů 
vychází  43.  Z  dobročinných  ústavů  má  Ch. 
několik  nemocnic,  polepšovnu,  chudobinec 
a  j.;  mimo  to  jsou  zde  káznice  a  trestnice. 
Vodovodem  zásobuje  se  město  vodou  z  jezera 
Maridalsvandetu,  který  dodává  6—7  milí.  hl 
ročně.  Město  osvětleno  iest  plynem  a  elektri- 
ckým světlem.  Střední  teplota  roční  jest 
5«3«C,  v  lednu  —  5^  v  červenci  16-5<»C,  deště 
spadne  za  rok  671  mm.  Velmi  značný  jest 
ruch  průmyslový;  podniků  prům.  jest  194, 
zaměstnávajících  9337  délmTců ;  jmenovitě  jsou 
zde  prádelny  bavlny,  tkalcovny,  dále  16  me- 
chanických dílen,  8  továren  na  tabák,  7  to- 
váren na  minerální  vody,  7  velkých  truhláren, 
Četné  pily,  papírny;  dále  vyrábí  se  olej,  mýdlo, 
pivo  a  j.  Důležitým  odvětvím  jest  stavba  lodí. 
Ch.  jest  také  prvním  obchodním  městem 
Norska.  Cena  dovezeného  zboží  r.  1892  byla 
107,825.700  korun,  cena  vyvezeného  zboží 
31,449.000  korun.  Vyváží  se  dříví,  buničina, 
sirky,  papír,  tuky,  kůže,  kožešiny  a  oves.  Do- 
vážejí se  stroje,  železo,  ocel,  vlněné  látky,  ba- 
vlna, niti,  kožešiny,  uhlí  kamenné,  sanytr, 
soda,  papír,  lepenka,  tuky,  mýdlo,  dobytek, 
maso,  žito,  mouka,  cukr,  syrob,  káva,  tabák, 
jižní  ovoce  a  j.  Přístav  jest  prostorný  a  bez- 
pečný, v  zimě  zamrzá,  avšak  spojení  udržuje 
se  loďmi  led  rozrážejícími.  R.  1891  připlulo 
2300  lodí  o  936.829  tunách  a  vyplulo  1452  lodí 
o  628.412  t,  mimo  značnou  plavbu  pobřežní. 
Příjem  z  cel  r.  1892  činil  11,276.909  korun. 
R.  1891  město  mělo  297  plachetních  lodí 
o  166.302  t.  a  104  parolodi  o  37.341  t.  Pra- 
videlné paroplavební  spojení  má  Ch.  se  všemi 


396 


Christianisace  —  Christiansó. 


norskými  přístavy  až  po  Vads6,  dále  s  Gote- 
borgem, Frederikshavnem,  Kodaní,  Hambur- 
kem, Brémami,  Lubekem,  Štétínem,  Amster- 
damem, Rotterdamem,  Antverpami,  Newca- 
stlem,  Middlesboroughem,  Londýnem,  Hamem, 
Bordeaux  a  Nov.  Yorkem.  Obchodu  slouží 
král.  norská  banka,  Národní  banka,  Kreditní 
pokladna  a  Banka  christianská.  Skoro  veškeré 
státy  mají  zde  konsulární  zastoupení.  Na  jiho- 
západ od  města  jest  na  skále  tvrz  Akers- 
hus  (v.  t.),  kde  bývaly  chovány  korunovační 
klenoty;  nyní  používá  se  jí  ku  službě  gami- 
sonní.  Pevnost  poskytuje  krásnou  vyhlídku  na 
město  a  fjord,  jednu  z  nejkrásnějších  v  sev. 
Evropě.  Vůbec  jest  okolí  velmi  krásné.  Záp. 
od  Ch-ie  na  poloostrově  Ladegaardsčen 
čili  Bygdd  jest  král.  letohrádek  Oskarshall 
8  krásným  parkem,  ve  fjordu  proti  Akershusu 
ostrov  Hovedó  se  zříceninami  cisterciáckého 
kláštera;  25  km  sev.  od  Ch-ie  rokle  Krog- 
klcven  navštěvovaná  četně  oby  v.  christian- 
ským.  Město  založil  r.  1050  král  Harald  III. 
pod  jménem  Oslo.  Bylo  sídlem  biskupa  a  ve 
středověku  hl.  m.  Norska.  V  XVI.  a  XVII.  stol. 
utrpělo  velkými  požáry.  Po  požáru  r.  1624 
založil  Kristián  IV.  na  druhé  straně  fjordu 
nynější  město  a  dal  je  silně  opevniti,  opev- 
nění však  koncem  XVlI.  stol.  zrušena.  R.  1532 
utrpěl  v  okolí  Ch-ie  Kristián  II.  Dánský  velkou 
porážku.  Karel  XII.  r.  1716  marně  obléhal 
pevnost  Akershus,  avšak  poplenil  město.  Od 
té  doby  těšila  se  Ch.  nerušenému  vývoji. 

OhristianUiaoe  (z  lat.),  pokřesfanění.  — 
Christianisovati,   obraceti  na  křesťanství. 

Christi&iiiMimiUl  rex,  t.  j.  ncjkřesCan- 
štější  král,  franc.  La  Majesté  tres-chretienne  \\z 
mažesté  tre-krétiěn],  tituly  který  r.  1469  udělil 
papež  Pavel  II.  franc.  králi  Ludvíku  XI.  a 
jehož  s  velikou  oblibou  užíval  Ludvík  XIV.; 
za  doby  Napoleonovy  zanikl,  až  opět  Lud- 
vík XVIII.  a  Karel  X.  jej  obnovili. 

Ohristi&iiit  viz  Phillipsit. 

ChrUitiangamt;  Kristiansamt,  amt  již- 
ního Norska  ve  stiftu  hamarském;  hraničí  na 
sev.  s  amtem  romsdalským  a  Sóndrc  thrond- 
hjemským,  na  záp.  s  nordre-berghcnhuským, 
na  jihu  s  akershuským  a  buskerudským,  na 
vých.  s  hederaarkenským.  Povrch  jest  val- 
nou většinou  hornatý;  72%  povrchu  jest 
650  m  n.  m.  Více  než  polovice  celého  území 
náleží  oblasti  velehor  a  to  od  jezera  Mjosen- 
ského  až  po  Sneehattan.  Amt  protéká  Laagen 
Elv  a  na  jihu  jest  značné  MjÓsenské  jezero. 
Na  povrch  25.368  km}  žije  zde  108.579  ob. 
(1891),  živících  se  hl.  zemědělstvím,  chovem 
dobytka,  jmenovitě  koní,  a  dřcvařstvím.  Že- 
leznic má  amt  pouze  2  km,  silnic  a  cest 
1690  km.  Rozděluje  se  na  fojtství  Toten, 
Sóndre  Gudbrandsdalen,  Nordre  Gudbrands- 
dalen,  Hadeland  og  Land  a  Valders.  Hlav. 
městem  jest  L i  1 1  e h  a  m  m  e  r  při  vtoku  Laage- 
nelvu  do  Mjósenského  jezera. 

Christiansand  viz  Christianssand. 

Chrlstianvan,  ves  v  Čechách,  hejt.  a  okr. 
Fridland,  fara  a  pš.  Diltersbach;  86  d.,  453  ob. 
n.  (1890),  Itř.  šk.  Založena  v  min.  stol.  na 
byv.  panství  fridlandském. 


CniristUiuiborg:  1)  Ch.,  sídelní  zámek 
královský  v  Kodani  (v.  t). 

2)  Ch.,  místo  v  britském  Zlatém  pobřeží 
v  Hor.  Guinei  nedaleko  hl.  m.  kolonie  Akry, 
má  tvrz,  hl.  stanici  basilejské  missijní  s|>o]ec- 
nosti,  několik  průmyslových  závodů  a  asi 
5000  ob.  Až  do  r.  1849  bylo  hl.  m.  dánských 
osad  afrických,  pročež  se  někdy  nazývá  také 
Dánská  Akra. 

OhiistUnMn:  1)  Ch.  Christian,  fysik 
dánský  (♦  1843  v  Loenborgu).  Jest  od  r.  1876 
prof.  fysiky  na  kodaňské  polytechnice  a  od 
r.  1886  i  na  tamější  universitě.  Napsal  Lae- 
rebog  I  Fysik  (1892) ;  Inledning  til  den  mathe- 
matische  Fysik  (1887—89)  a  několik  studií 
o  teple  a  optice  v  Oversigt  over  det  danske 
Videnskabemes  Selskabs  Forhandlinger, 

2)  Ch.  Ar  ne  Einar,  spis.  dán.  (♦  1861 
v  Kodani).  Ukončiv  studia  cestoval  několik 
let  v  cizině;  od  r.  1892  jest  redaktorem  čas. 
>I11.  Tidende«.  Napsal  dramatické  práce: 
Lindows  Bórn  (1881);  Nero  (1885);  Fróken 
Bodil  og  hendes  Bt^er  a  Broder  Rus  řl888V, 
Generationer  (1889) ;  proverb  Folkesnak  (1891) ; 
veselohru  Annette  (1892)  a  j.,  v  nichž  vyniká 
znamenitým  líčením  charakterů  a  obratností 
ve  scénování  a  volbě  látky  jsa  úplně  neod- 
vislý  od  moderních  směrů;  dále  romány: 
Joppe  (1889);  Hjarl  a  i.  HKa. 

ChristiMisfeld,  mestys  v  kraji  hadersle- 
benském  prus.  prov.  Šlesvik-Holštýna,  25  m 
n.  m.,  nedaleko  dánských  hranic  na  ř.  Tap- 
sau,  má  stanici  pošt.  a  tclegr.,  ev.  kostel, 
plátenictví,  koželužství,  výrobu  mýdla,  svíček 
a  doutníků  a  587  ob.  (1890).  Ch.  jest  osada 
ochranovská  r.  1773  založená  na  území  za- 
koupeném od  Dánska. 

OhrUtUniohlar  viz  Křištanov. 

Christlaniký  Qord,  hluboký  záliv  Se- 
verního moře  vnikající  od  jihu  k  sev.  do 
christianského  stiftu  v  již.  Norsku;  od  ostrovů 
Hvalských  až  po  Christianii  jest  97*5  km  dl. 
a  na  jihu  15  km  šir.  Nad  Holmestrandem 
vysílá  k  sev.-záp.  záliv  Sondě  a  rozštěpuje 
se  pak  v  záp.  Drammensfjord,  při  jehož  konci 
leží  Dramen,  a  ve  vých.  Oest^ord.  Při  sev. 
pobřeží  Oestťjordu  leží  Christiania;  zde  za- 
hýbá se  záliv  ostře  k  jihu  a  nazývá  se  tato 
čásC  Bundefjordem.  Břehy  fjordu  jsou  nad 
míru  půvabné  a  úrodné,  poseté  četnými  městy, 
vesnicemi  a  letohrádky.  Dalšího  půvabu  do- 
dávají fjordu  Četné  ostrovy,  z  nichž  největší 
jest  Jcloen. 

Chrlstianský  stift  nejmenší  ze  6  stiftu 
(biskupských  obvodů)  Norska  v  j v.  části  země, 
dříve  Aggershus  neb  Akershus  zvaný, 
hraničí  na  sev.  se  stiftem  hamarským,  na  záp. 
s  bergenským  a  christiansandským  a  mořem, 
na  j.  s  christiansandským  a  mořem,  na  vých.  se 
Švédskem.  Má  na  26.798  km^  572,452  ob.  (1891), 
zaujímá  amty  akershuský,  smaalenenenský, 
buskerudský  a  jarlsberský  jakož  i  město  Chri- 
stianii a  dělí  se  na  14  proboštství  se  106  pa- 
storáty a  185  obcemi. 

Chrlstiansd,  dříve  Ertholmc  (t.  j.  hra- 
chové ostrovy),  tři  dánské  ostrovy  v  Balti- 
ckém moři,  asi  19  km  sv.  od  ostrova  Born- 


Christianssand  —  Christič. 


397 


holmu,  k  jehož  amtu  patří.  Jsou  to:  Christi- 
ansholm  asi  700  m  dl.,  Frederiksholm  440  m 
dL  a  ještě  menší  Grásholm.  Všechny  jsou 
skalnaté  a  pouze  oba  větší  jsou  obydleny. 
Na  ostrovech  Christiansholmu  a  Frederiks- 
hobnu  zal.  r.  1684  Kristián  V.  válečný  přístav, 
poněvadž  nebylo  možno  ho  zříditi  na  blíz- 
kém Bornholrou.  Ale  ani  zdejší  přístav  ne- 
vyhovoval a  proto  zrušen  r.  1855.  Jsou  zde 
zbytky  býv.  opevnění,  státní  věznice,  byty 
úředníků  býv.  přístavu,  škola  a  kostel.  Gríls- 
holm  (travnatý  ostrov)  nemá  Žádné  vegetace 
a  hnízdí  se  na  něm  množství  kajek.  Plavba 
v  okolí  Ch.  jest  i  o  Četná  skaliska  nebez- 
pečná, proto  na  nejv.  věži  stát.  věznice  zřízena 
světlárna  vrhající  světlo  na  25  km.  Obyvatelé 
(274  r.  1890)  živí  se  jako  lodivodi  a  rybářstvím. 

ObrUttanssandy  Kristíanssand,  hl.  m. 
norského  stiftu  a  amtu  lister-mandalského  na 
písečnatém  výbéiku  pevniny  při  vtoku  Tor- 
risdalelvu  do  fjordu  cnristianssand- 
ského  v  Skagerraku.  Jest  sídlem  stiftsamt- 
mana,  vrchního  soudu  a  biskupství,  pravidelně 
stavěno  a  má  got.  dóm,  po  požáru  r.  1880  znovu 
vystavěný  r.  1885,  radnici,  školu  vyšší  a  pro 
námořníky,  nemocnici,  blázinec  a  12.543  ob. 
(1891).  Přistav  jest  rozsáhlý,  snadno  přístupný 
a  slouží  zhusta  v  bouřích  loděm  za  útulek.  K  pří- 
stavu r.  1891  náleželo  125  lodí  o  48.813  tunách. 
T.  r.  připlulo  sem  cizích  lodí  445  o  89.003  t. 
a  odplulo  578  lodí  o  154.934  t.  Při  přístavu 
nalézají  se  4  loděnice.  Ch.  má  pravidelné 
paroplavební  spojení  s  Bergenem,  Thrond- 
hjemem,  Stavangen,  Christianu',  Frcderikshav- 
nem,  Kodaní,  Rotterdamem,  Hamburkem, 
Štětínem,  HuUem,  Leithem,  Londýnem  a  New- 
Yorkem.  Vývoz  r.  1891  měl  cenu  2,268.200, 
dovoz  5,651.100  korun.  Vyváží  se  hl.  dříví, 
lososi  a  živé  ryby,  humři,  měď  a  železo.  — 
Stiftchristianssandský,  kristianssand- 
ský,  nejjižnější  stiřt  Norska,  ohraničený  na 
se  v.  a  vých.  stifty  bergenským  a  christian- 
ským,  na  jihu  a  záp.  Skagerrakem  a  Sever- 
ním mořem,  dělí  se  na  amty  Lister-Mandal, 
Nedenás,  Bratsberg  a  Stavanger,  zaujímá 
40.948  km\  má  18  proboštství,  99  pastorátů 
a  v  186  obcích  359.198  ob.  (1891). 

OhristiaiíMiuid,  Kristianssund,  m. 
v  amtě  romsdalském  norského  stiftu  thrond- 
hiemského,  zvané  aŽ  do  r.  1742,  kdy  od  krále 
Kristiána  Ví.  obdrželo  některé  výsady  a  ny- 
nější jméno,  Nordmóer  Toldsted  nebo 
Lille-Fosen,  položené  mezi  četnými  útesy 
a  skalisky  na  3  menších  ostrůvcích,  Inlandet, 
Kirkelanaet  neb  Eidlandet  a  Skorpen,  a  na 
výběžku  pevniny  zv.  Nordlandet ;  má  gymna- 
sium, banku,  loděnice,  vodovod,  dobrý  a  pro- 
storný přístav  a  10.386  ob.  (1891),  živících  se 
rybářstvím,  plavbou  a  obchodem.  R.  1891  nále- 
želo k  přístavu  zdejšímu  140  lodí  o  14.578  t; 
t  r.  přibylo  sem  cizích  lodí  69  o  21.928  t.  a 
odplulo  69  lodí  o  18.963  t.  Dovoz  r.  1892 
obnášel  1,595.900,  vývoz  9,204.000  korun.  Hl. 
předmětem  vývozu  jsou  ryby,  pak  dříví,  smola 

a  ryf^^  **^' 

^  Oliristl|UUitad,  Kristianstad:  1)  Ch., 
lán  v  jz.  Švédsku,  zaujímající  sv.  část  prov. 


Schonen  a  ohraničený  na  sev.  lány  halland- 
ským  a  smálandským,  na  vých.  blekingským 
a  Baltickým  mořem,  na  j.  lanem  malmohu- 
ským  a  na  záp.  Kattegatem.  Sever  lanu  jest 
bažinatý  a  má  hojnost  jezer,  střed  jest  úrodná 
pahorkatina,  pobřeží  jest  místy  písečnaté.  Lan 
má  na  65115  km^  219.011  ob.  (1892).  Z  po- 
vrchu zaujímaly  r.  1890  pole  34*6,  pastviny  9 
a  les  37'77o.  Hl.  zaměstnáním  jest  rolnictví, 
lesnictví,  rybářství  a  pálení  kořalky,  které 
vyrobí  se  zde  Vs  veškeré  výroby  švédské. 

2)  Ch.,  hl.  m.  stejnojm.  švédského  lánu  na 
ústí  Helgy  t.  zv.  Sjowiku  a  žel.  tratích  do 
Karlshamu,  Hesleholmu,  Hástvedy,  Glimárky 
a  Athusu,  v  bažinaté  nížině,  22*5  km  od  Balti- 
ckého moře.  Jest  pravidelně  stavěné,  sídlem 
zemského  hejtmana,  dvorského  soudu  pro 
Schonen  a  Blekinge,  má  pěkný  got.  kostel 
z  r.  1617,  radnici,  vyšší  školu,  arsenál,  lánskou 
nemocnici  a  10.670  ob.  (1890).  V  Ch-u  vy- 
rábějí se  vlněné  látky  a  rukavice,  jsou  zde 
slévárny,  koželužny,  barvírny,  továrna  na  ta- 
bák, pivovary  aj.  Značný  obchod  provozuje 
se  obilím  a  hl.  kořalkou.  Za  přístav  slouží 
Ahus  při  ústí  Helgy,  která  jest  mezi  oběma 
městy  kanalisována.  Ch.  založil  r.  1612  Kri- 
stián IV.  dánský  a  silně  jej  opevnil.  R.  165S 
mírem  v  Róskilde  Ch.  postoupen  Švédsku. 
R.  1676  stal  se  opět  dánským,  ale  již  r.  1678 
Švédové  ho  zase  opanovali.  R.  1847  zrušena 
opevnění.  U  Áhusu  svedena  r.  1027  bitva 
mezi  Knutem  Velkým  a  Olafem  Haraldsonem. 

Ohrlstiamitadt,  město  v  kraji  žarovském 

ÍSorau)  vl.  obv.  frankfurtského  v  prus.  prov. 
braniborské,  20  km  sv.  od  Žarova,  na  1.  bř. 
Bobry  proti  Naumburku  v  prus.  Slezsku;  má 
stan.  pošt.  a  telegr.,  ev.  kostel,  prádelny  na 
len  a  bavlnu,  bělírnu,  mlýny,  pily,  výrobu 
kostní  moučky  a  1653  ob.  (1890),  hl.  evang. 
Až  do  r.  1659  slulo  Neudorf;  t.  r.  vévoda 
Kristián  Sasky  nadal  osadu  městskými  právy, 
když  usídlili  se  zde  četní  protestanti  ze  Slez- 
ska; po  něm  město  nazváno  Ch. 

Ohrlstlaiuitod,  Christianstaed,  hl.  m. 
dánských  kolonií  v  Záp.  Indii,  při  sev.  po- 
břeží ostrova  Santa  Cruz,  pěkně  stavěné, 
sídlo  generálního  guvernéra,  má  dánskou  a 
angl.  banku,  značný  obchod,  výborný  přístav 
chráněný  3  tvrzemi,  hvězdárnu  a  5500  ob. 
(1889). 

Ohristtantthal,  víska  v  Cechách  n  Fric- 
drichswaldu  na  Kamenickém  potoce,  hejt.  a 
okr.  Liberec,  fara  a  pš.  Johannesberk ;  7  d., 
21  ob.  n.  (1890),  kaple  a  sklené  huti. 

Christian  Union  Ohorohea,  angl.  [krisčn 
júnjen  čórčis],  křesťanské  sjednocené 
církve,  baptistická  sekta  americká,  jeŽ  snaží 
se  o  sjednocení  všech  křesťanů  majíc  asi 
130.000  členů. 

Ohriatianus  (lat.),  křesťan,  jako  vl.  jméno 
Kristián. 

Ohristianaa  Demoorltns ,  pseudonym 
Johanna  Konráda  Dippela  (v.  t). 

Ohrlattó:  1)  Ch.  Ni  kol  a,  státník  srbský 
(♦  1818  v  Mitrovici),  nabyv  praxe  při  c.  k. 
polit,  a  soudním  úřadě  v  Mitrovici,  odebral 
se  r.  1839  do  srb.  Bělehradu  a  postoupil  tam. 


396 


Christic  —  Christinos. 


z  praktikanta  při  kraj.  soude  až  na  archiváře 
kn{ž.  kanceláře.  Ř.  1847  stal  se  předsedou 
kraj.  soudu  požarevackého,  r.  1859  pomocní- 
kem ministra  spravedlnosti,  r.  1860  ministrem 
vnitra  a  r.  1867  senátorem  a  předsedou  ce- 
lého ministerstva;  po  smrti  kníž.  Michala 
r.  1858  dán  jest  do  výslužby  s  titulem  mi- 
nistra. Při  úřadování  svém  v  rázných  odbo- 
rech navykl  konati  vše,  co  zákonem  a  jeho 
para^afy  bylo  ustanoveno;  nazýván  byl  •mu- 
žem zákonac,  byl  však  zarytým  byrokratem, 
jemuž  práva  lidu  nebyla  ničím,  a  vládl  ncj- 
radčji  bez  skupštiny.  Mtlan  jmenoval  ho  r.  1882 
stát.  radou  a  1.  říj.  r.  1883  uložil  mu  sestaviti 
ministerstvo  a  potlačiti  stranu  radikální.  Pří- 
ležitosti k  tomu  nabyl,  když  na  Timoku  vzniklo 
povstání  národního  vojska,  které  melo  od- 
vésti staré  zbrané;  z  nařízení  Ch-ova  potlačil 
gen.  Nikolič  povstání,  načež  prohlášen  stav 
obležení  v  celém  knížectví  a  v  Zajčaru  zřízen 
vojenský  soud,  který  odsoudil  98  radikálů 
k  smrti  (z  těch  20  zastřeleno)  a  567  osob 
stiženo  těžkým  žalářem.  Volby  do  skupštiny 
vypadly  ve  prospéch  vlády,  ale  na  Milanovo 
práni  musil  Ch.  16.  ún.  1884  odstoupiti,  i  za- 
nechat po  sobč  smutnou  památku.  Podruhé 
dostal  se  k  vládě  27.  dubna  1888;  nesvolal 
zvolené  radikální  skupštiny,  ale  pracoval 
o  nové  změně  ústavy;  skutečně  26.  říj.  1888 
v  500letou  upomínku  bitvy  na  Kosovu  poli 
vydána  byla  král.  proklamace,  ve  které  král 
oznamoval  změnu  ústavy  a  svolával  k  tomu 
zvláštní  výbor.  Po  vzdání  se  Milanově  r.  1889 
odstoupil  též  Ch.  Po  třetí  byl  povolán  27.  říj. 
r.  1894,  by  zřídil  ministerstvo  neutrální  a 
upravil    rozvrácené   finanční  a  hospodářské 

f)oměry  v  zemi.  Ch.  vystoupil  proti  radtká- 
ňm  dle  svého  způsobu  (proccss  proti  Čebinci 
a  jeho  soudruhům)  a  počal  r.  1895  vyjedná- 
vati o  novou  půjčku;  avšak  hnanteíci  žádali, 
by  půjčka  byla  od  skupštiny  schválena.  Proto 
vypsal  volbu,  ale  vyloučil  ze  seznamu  voličů 
skoro  všecky  vzdělanější  vrstvy,  tak  že  radi- 
kálové a  liberálové  vidouce  ten  nátlak  volby 
9e  ani  nesúčastnili.  Ch.  nabyl  většiny,  ale 
přeložil  skupštinu  do  Nise,  a  ta  povolila  mu 
vše,  i  ročních  360.000  franků  ve  zlatě  pro 
Milana,  ale  Žádané  půjčky  z  usnesení  výboru 
sněmovního  nepovolila.  Přes  to  zavřel  Ch. 
v  kv.  t.  r.  novou  půjčku  po  předběžných  vy- 
jednáváních v  Karlových  Varech  se  zástupci 
pařížské  Ottomanské.  berlínské  Obchodní  a 
vídeňské  Lánderbanky.  Smlouvou  tou  po- 
škozeno bylo  Srbsko  na  své  hospodářské  sa- 
mostatnosti. Rozhořčení  všeobecné  donutilo 
•Ch-c,  Že  v  čnu  1895  odstoupil. 

2)  Ch.  Filip,  státník  srbský  (*  1819  v  Bě- 
lehradě). Otec  a  strýc  jeho  účastnili  se  bojů 
za  svobodu  Srbska,  kam  za  povstání  Karaďor- 
-děva  z  Bulharska  se  přestěhovali.  Ukončiv 
lyceum  v  Kragujevci,  vstoupil  r.  1836  do 
státní  služby,  načež  r.  1839  vláda  poslala  jej 
k  dalšímu  vzděláni  do  Vidné.  V  r.  1841—48 
studoval  práva  v  Paříži  a  dosáhnuv  doktorátu, 
stal  se  po  návrate  do  vlasti  tajemníkem  v  mi- 
nisterstvě  vyučování,  r.  1851  chcfem  justič- 
ního oddělení    v  knížecí   kanceláři,  r.   1856 


radou  vrchního  soudního  dvoru  a  r.  1858 
státním  radou.  Vedle  těchto  hodnosti  zastu- 
poval r.  1852  srbského  vyslance  v  Cařihradč 
a  r.  1856  poslán  do  Vídně  jako  člen  kom- 
misse  pro  upravení  Dunaje.  Kdyi  r.  1859 
nastoupil  kníže  Miloš,  Ch.  jmenován  kabinet- 
ním  tajemníkem  a  r.  1860  za  knížete  Michala 
ministrem  vnějších  záležitostí  a  předsedou 
ministerstva,  ve  kteréž  hodnosti  setrval  do 
r.  18Ó1,  kdy  zůstal  jen  členem  senátu.  K.  1870 
ustanoven  plnomocným  ministrem  v  Cařihradé 
a  r.  1873  min.  osvěty.  R.  1874  složil  úřad  a 
Žil  v  soukromí  do  r.  1878,  kdy  jmenován 
diplomat,  zástupcem  v  Cařihradé,  pak  r.  1879 
ve  Vídni  a  konečné  r.  1882  v  Londýně.  R.  1884 
šel  do  výslužby  a  od  r.  1885  byl  guvernérem 
srbské  národní  banky.  Jako  člen  kommísse 
školské  sepsal  několiic  učebnic  (1850)  a  r.  1851 
vydal  veliký  kalendář  šumadinac. 

Olirittie  [krisij  William  Henry  Ma- 
honey,  hvězdář  angi.  (*  1845  ve  Woolwichi). 
ředitel  hvězdárny  v  íireenwichi,  nástupce 
Airyho,  jehož  byl  assistentem.  Založil  měsíč- 
ník hvězdářský  >Thc  Observátory*  v  Lon- 
dýně r.  1878,  s  Turnerem  zkoumal  osobní 
cnyby  při  pozorování  a  sestrojil  k  tomu  účelu 
stroj,  jejž  popsal  v  »Monthly  Not.«  r.  1887 
{The  personál  equation  machme  of  the  rov. 
obiervator)'  Greenwich),  zabýval  se  ustano- 
vením šířícy  hvězdárny  greenwichské  ze  hvězd 
circumpolarnich  (»Nature«  1884)  a  vydal  se- 
znám  hvězd  pozorovaných  v  r.  1877 — 1886. 
Ostatní  pojednání  obsažena  jsou  v  Časopisech 
odborných.  VRr. 

OhristkHl  viz  Kristina. 

0]wtetlBe  de  Pisan  |kristín  -izín],  spi- 
sovatelka franc.  (•  1363  — t  kol  1431)  pů- 
vodu ital.,  dcera  astrologa  Tomáše  de  Pisan 
na  dvoře  Karla  V.  franc,  oddala  se  po  smrti 
manžela  Etiennea  du  Castel  spisovatelství, 
aby  uživila  svou  rodinu.  Napsala  řadu  spisů 
veršem  i  prosou,  obsahu  a  tónu  vážného  a 
didaktického,  za  něž  dostalo  se  jí  od  vrstev- 
níků srovnání  s  Tulliem  a  Catonem  a  pod- 
pory dvora.  Jmenujeme  z  nich:  Livre  du 
chemin  de  long  estude  (vydal  PQschel,  Berlín, 
1881);  Poemě  de  la  Puceíle  (1429,  vyd.  v  Pa- 
říži 1838  a  v  Orleansu  1865);  Gestes  et  bon- 
nes  moeurs  de  Charles  V.  (1404,  vyd.  v  Mi- 
chaudových  a  Poujoulatových  Collection  des 
mém.  pour  servir  á  Thistoire  de  France.  11, 
1835)  a  j.  Její  díla  básnická  vydal  Roy  (Pař. 
1887).  Srv.  Robincau,  C.  de  P.  (t.,  1883)  a  Koch, 
Leben  u.  Werke  der  C.  de  P.  (Goslar,  1885). 

Ohrlstineliamn,  Kristinehamn.  t.  j. 
přístav  Kristinin,  město  ve  Švédském  lánu 
wermlandském  na  řekách  Lótelfu  a  Waranu, 
které  pod  městem  se  stékají  a  ústí  se  do  blíz- 
kého iezera  Wenerského,  a  při  želez,  tratích 
Stocknolm  •  Christiania  a  Ch.-Persberg,  má 
pěknou  radnici,  navigační  školu,  strojírnu, 
továrny  na  sirky  a  na  tabák>  obchod  se  že- 
lezem, obilím  a  dřívím,  paroplavební  spojení 
s  Goteborgem  a  5966  ob.  (1892).  V  okolí 
hornictví. 

Ohristinos  slula  ve  Španělsku  liberální 
strana,  která  podporovala  vladaření  Marie 


Christison  —  Qiristologie. 


399 


Kristiny,  vdovy  po  Ferdinandu  VIL,  proti 
Donu  Carlosu,  jehož  přívrženci  se  nazývali 
Karlisté. 

CbrUtlBon  fkri-]  Robert,  farmakolog  an- 
glický (•  1797  v  fedinburku  —  f  1882 1).  Lékař- 
ství a  cnemii  vystudoval  v  Edinburku  a  v  Lon- 
dýne, načež  se  vzdělal  v  Paříži  u  Orfily  a 
Robiqueta  v  toxikologii  a  chemii  tou  mérou, 
ie  stal  se  předním  farmakologem  angl.  R.  1822 
stal  se  prof.  soudního  lékařství  v  ^inburku, 
r.  1832  však  zaměnil  tuto  stolici  za  professuru 
farmakologie.  Vedle  drobnějších  prací  z  ráz- 
ných oboru  lékařství  napsal  hlavně:  Treatise 
on  poisons  (1829,  4.  vyd.  1845);  Biographical 
Sketch  of  Edward  Tjinier  (1837) ;  On  granular 
Degeneration  of  the  Kidneys  (1839) ;  The  Di- 
spensatory^  a  Commentary  on  the  Pkarmaco- 
poeias  of  Great  Britain  (1842,  1848). 

ClirUitUeb  Theodor,  něm.  spis.  {*  1833 
v  Birkenfeldu  na  Virtembcrsku  —  f  1889), 
byl  evang.  kazatelem  v  Londýně  a  r.  1865—68 
městským  farářem  ve  Friedrichshafenu  u  Bo- 
damského jez.;  r.  1868  stal  se  ř.  prof.  theolo- 
gie v  Bonnu  a  univ.  kazatelem.  Napsal :  Leben 
nud  Lehre  des  Johannes  Scotus  Erigena  (1860); 
Der  Misshnsberuf  des  evaug.  Deutschland  nach 
IJee  u.  Cesch.  (1876);  Modeme  Zweifel  am 
christl.  Glauben  (1870);  Der  gegenwártige  Stand 
der  evang,  Heidenmissionen  (1880)  a  kázání. 

Christmas  [krismes],  angl.,  »mšeKristovac, 
Cristday,  boží  hod  vánoční  (25.  pros.), 
pak  celé  období  vánoční,  druhdy  počítané 
až  do  2.  ún.,  nyní  končící  12.  dnem  {twelfth- 
day),  6.  ledna. 

ČbrUtmas-boz  [krismes-box],  angl.,  dar 
vánoční. 

ObrUtmas  oarols  [krismes  kérols],  angl., 
ipivy  vánoční  hymnického  rázu,  jež  z  čSti 
prvky  svými  sáhají  do  dob  velmi  starých; 
leden  z  nejstarších  ch.  c-ů,  t.  zv.  kančí  píseň, 
byl  znám  jiŽ  na  dvoře  krále  Jindřicha  I. 
r.  1170.  Původně  bývaly  asi  provázeny  vol- 
ným tancem  řadovým  nebo  kolovým.  Nej- 
starší sbírka  ch.  o-&  je  od  Wynkyna  de 
Worde  (1521). 

Ohrlstmas-Pantomime  [krismes-pento- 
majmj,  angl,  komické  kouzelné  ballety,  pro- 
vozované v  londýnských  divadlech  Drurylane 
a  Coventcrarden  o  vánocích;  vznikly  na  konci 
stol.  XV!!.  a  nabyly  hlavně  za  Richa  a  Gar- 
ricka  velkého  lesku.  Je  to  harlekynáda  uží- 
vající starých  komických  mask,  iako  Harle- 
kina,  Colombiny,  Clowna,  Pantalona  a  j.,  a 
posmívající  se  rázným  Časovým  událostem 
politickým  a  veřejným. 

San  Ohristobal:  l)San  Ch.,  San  Chri- 
stoval  de  Laguna,  La  Laguna,  býv.  hl. 
město  ostr.  TenerifTv  ve  skupině  špan.  ostrova 
Kanárských  nedaleko  sz.  pobřeží,  na  vysoké 
rovině  420  m  n.  m.;  bývalé  sídlo  biskupství 
a  dosud  sídlo  vlády,  má  5  kostela,  mezi  nimi 
pětilodní  kathedrálu,  vyšší  školu  (dříve  uni- 
versitu), nemocnici,  nalezinec  a  asi  12.000  ob. 
Pro  zdravou  polohu  města  sídlí  zde  v  létě 
zámožnější  obyvatelstvo  ze  Santa-Cruzu.  — 
2)  San  Ch.  de  la  Hábanaj  hl.  m.  Kuby, 
viz  Havana.  —  3)  Ch.,  ostrov  Salomonského 


souostroví,  též  Ar  o  si  zvaný,  viz  Bauro.  — 
4)  San  Ch.  de  los  Llanos,  m.  mexické, 
viz  Cristóbal.  —  5)  San  Ch.,  m.  venezuel- 
ské, viz  Cristóbal. 

Ohrlstodóros  z  Koptu  v  Egyptě,  básník 
řecký,  jenž  žil  za  císaře  Anastasia  na  konci 
V.  a  zač.  Ví.  stol.  po  Kr.  Sepsal  6  rhapsodií 
'íaavQiná  na  oslavu  cis.  Anastasia  a  opěval 
ve  verších  dějiny  (xá  nátQta)  měst  Cařihradu, 
Solunu,  Nákly,  Milétu,  Trall  a  Afrodisiady. 
Tyto  básně  se  ztratily.  Za  to  zachoval  se  do- 
sud Ch-ráv  básnický  popis  {'E^cpgdaíig)  bron- 
zových soch,  jež  stály  v  gymnasiu  Žeuxip- 
pově  v  Cařihradě  a  vzaljr  za  své  požárem 
r.  532.  'Exq>QáaHg  obsahují  416  hexametrá  a 
tvoří  2.  knihu  Anthologie  řecké;  jsou  nejen 
velmi  dáležity  po  stránce  věcné  podávajíce 
archaeologii  mnoho  cenného  materiálu,  nýbrž 
i  po  stránce  for.nální,  jcžto  vynikají  vkus- 
ným veršem  a  pěkným,  plastickým  popisem. 
Niimo  to  zachovaly  se  od  Ch-ra  dva  epi- 
grammy  v  Anthologii  řecké.  Srv.  Baumgar- 
ten,  De  Christodoro  poeta  Thebano  (Bonn, 
1881);  Lange,  Rhein.  Museum,  roč.  35.,  str.  110 
a  n.  ly. 

Ohristodnlos  (řec,  sluha  Kristáv),  lite- 
rární pseudonym  byzantského  císaře  Jan  a  VI. 
Kantakuzena  (f  1383),  jenŽ  napsal  apo- 
logii křesťanství  proti  muhammedanismu  a  ka- 
cířství. 

Chrlstof,  Christofor,  viz  Krištol. 

Set.  Chrlstof  Alaunbergwerk,  deskový 
statek  u  města  Jirkova  v  Čechách.  Alod.  sta- 
tek set.  Ch.  A.  s  Boleboří  (2142  ha,  z  čehož 
1992  ha  lesa),  k  němuž  náleží  zámeček  a  pila 
v  Boleboři,  majetek  m.  Jirkova. 

Christofanle  (řec),  zjevení,  příští  Kri- 
stovo. 

Obrlstofhainmer  viz  Hamry  14). 

Ohristofle  [kristofi]  Charles,  prámyslník 
franc.  (♦  1805  v  Paříži  —  f  1863  v  Brunoy), 
studoval  v  kolleji  Sainte-Barbe,  byl  dělníkem 
a  pak  společníkem  velké  továrny  klenotni- 
cké.  R.  1831  převzal  vedeni  tohoto  závodu, 
jejž  znamenitě  rozšířil,  zužitkovav  patenty 
Ruolze  a  Elkingtona  na  galvanoplastické  stří- 
bření a  zlaceni,  jež  koupil  r.  1841.  Továrna 
jeho  tvořila  veliká  plastická  díla  umělecká 
i  předměty  denní  spotřeby,  zejména  zname- 
nité umělecké  bronzy  a  emailované  práce 
kovové.  Zaměstnával  až  1500  déln.;  r.  1859 
založil  filiálku  v  Karlsruhe.  Nové  stříbro  jeho 
galvanick^r  postříbřené  s  27o  obsahem  stříbra 
známo  je  jako  kov  Christofláv  (Christojte- 
metali).  Napsal:  Observations  tur  les  his,  qui 
régissent  le  commerce  de  la  bijouterie  (1835); 
Projet  de  loi  sur  les  marques  de  fabrique  et 
de  commerce  (1847);  Hist,  de  la  dorure  et  de 
Cargenture  électrochimique  (1851). 

OhristolO|^e  (z  řec),  učení  o  Kristu, 
dělí  se  v  učeni  o  osobě  ležíše  Krista  a  v  učení 
o  vykupitelském  díle  jeno  (sóteriologie).  Dílo 
to  záleží  v  obnovení  pávodního  stavu  milosti 
odstraněním  stavu  viny  a  trestu,  do  něhož 
lidstvo  prvním  hříchem  uj^adlo.  Nadpřirozené 
a  mimqpřirozené  dary  totiž,  kterými  obdařen 
byl  pávodně  Adam,  měly  jen  pod  tou  pod- 


400 


Christologie. 


mínkou  státi  se  neztratitelným  majetkem  lid- 
ské přirozenosti  a  tedy  i  všech  lidí,  že  první 
človčk  jakožto  praotec  a  zástupce  všeho  lid- 
stva svobodně  rozhodne  se  pro  Boha  a  tak 
ve  zkoušce  obstojí.  Proto  přikázání,  které 
mu  Bůh  k  tomu  konci  dal,  vázalo  v  něm 
solidárně  všecky  lidi.  KdyŽ  Adam  je  pře- 
stoupil, ztratil  dary  ty  nejen  pro  sebe,  nýbrž 
pro  lidskou  přirozenost  vůbec,  a  proto  i  pro 
všecky  ty,  na  které  lidská  přirozenost  od  něho 
přešla  plozením,  t.  pro  všecky  lidi.  Každý 
člověk  přichází  proto  na  svět  bez  oněch  darů  — 
v  stavu  přirozenosti  kleslé;  a  poněvadž  ten 
stav  zahrnuje  v  sobě  ztrátu  milosti  Boží  (a 
tím  i  ztrátu  naděje  v  dosažení  posledního 
cíle  —  věčné  blaženosti)  a  způsoben  jest  vě- 
domým a  dobrovolným  přestoupením  přiká- 
zání, které  v  Adamu  vázalo  solidárně  veškeré 
lidstvo,  má  (stav  ten)  do  sebe  ráz  viny  a 
trestu;  a  on  byl  tím  smutnějším,  poněvadž 
ztrátou  onou  rozum  se  zatemnil,  vůle  seslábla 
a  probudila  se  zlá  žádostivost,  tak  že  člověk, 
nemoha  tak  snadno  a  dokonale  jako  dříve 
Boha  a  pravdu  poznávati,  ani  vůli  Boží  konat 
a  zlým  žádostem  odporovat,  jakousi  nutností 
klesal  v  bludy  a  v  hříchy  osobní.  Ze  stavu 
toho  nemohl  si  pomoci  člověk  sám;  neboť 
jsa  v  stavu  nemilosti  nemohl  konati  nic  před 
Bohem  záslužného;  mimo  to  vina,  která  na 
něm  lpěla,  vzniknuvši  urážkou  bytosti  neko- 
nečné, byla  nekonečné  veliká;  i  nemohla  býti 
úplně  napravena,  leč  podáno  bylo  dostiučinení 
nekonečné;  takové  však  nemonl  podati  nikdo, 
leč  osoba,  která  by  byla  i  Bohem  i  člově- 
kem —  Bohem,  aby  dílo  její  mělo  nekoneč- 
nou cenu,  člověkem,  aby  mohla  získati  zá- 
sluhy, a  zásluhy  ty  mohly  přičteny  býti  lid- 
stvu. Pomoc  tedy  mohla  "přjjíti  jedmě  od 
Boha,  kterýž  byl  uražen.  Ovsem  Bůh  mohl 
pomoci  způsobem  různým.  Neboť  ač  měl 
právo  požadovati  dostiučmění  úplného,  nebyl 
přece  sám  sobě  povinen  tak  činiti ;  jen  toho 
žádala  spravedlnost  jeho  s  nutností  rozhod- 
nou, aby  hájilo  se  uraženého  práva  a  mrav- 
ného řadu.  Může  proto  Bůh  v  plné  shodč 
se  svojí  dokonalosti  odpustiti  již  tehdy,  když, 
pokud  se  týká  hájení  uraženého  práva,  vinník 
lítosti  nad  hříchem  právo  Boží  uzná  a  hotov 
jest  vyhověti  mu  a  když,  pokud  se  týká  há- 
jení mravného  řádu  před  lehkomyslným  pře- 
stupováním, neodpustí  veškerého  trestu  ka- 
jícímu hříšníku.  Avšak  Bůh,  chtěje  zjeviti 
nesmírnou  svoji  spravedlnost,  milosrdenství, 
moudrost  a  lásku,  stál  na  svém  právu  a  žádal 
dostiučinení  úplného  —  nekonečného.  A  po- 
něvadž takového  nemohl  podati  nikdo  leč 
Bohočlovék,  předvídaje  od  věčnosti  pád  člo- 
věka, ustanovil  též  od  věčnosti,  aby  druhá 
osoba  božská  se  vtělila  a  lidstvo  vykoupila. 
V  ustanovený  čas  tedy  vtělil  se  Syn  Boží, 
t.  j.  s  tím  člověkem,  který,  aby  sám  byl  prost 
hříchu  prvotného,  způsobem  nadpřirozeným 
počal  a  narodil  se  z  Marie  Panny,  spojil  se 
hned  od  počátku  bytí  jeho  Syn  Boží,  tak  že 
potom  lidská  a  božská  přirozenost  byly  při 
něm  spojeny  v  jedné  osobě  nesmíšcne  a  ne- 
rozdílně. Bohočlovék  tento  vykonal  pak  dílo 


vykupitelské  úřadem  trojím:  kněžským,  učitcl- 
sRým  či  prorockým  a  královským  či  pastýř- 
ským. Jako  kněz  obětoval  se  za  nás  na  kříži 
a  podav  nekonečné  dosti učiněm'  spravedlno- 
sti božské,  smířil  člověka  s  Bohem  a  zasloužil 
mu  milost,  která  by  ho  povznesla  do  poměru 
dětinného  k  Bohu  a  sílila  i  uzpůsobovala  vůli 
jeho  konati  skutky  pro  nebe  záslužné.  Jako 
učitel  poučil  o  Bohu,  jeho  činech  a  vůli,  aby 
rozum  lidský  pravdou  zjevenou  jsa  osvícen 
věděl,  co  jest  věřiti  a  co  činiti,  abychom  došli 
posledního  cíle  svého,  blaha  věcného.  Jako 
král  založil  církev  (království  Boží  na  zemi), 
aby  v  ní  lidé  v  jednu  rodinu  dítek  Božích 
byli  spojeni  a  k  životu  věčnému  živeni  a 
vedeni.  Tak  napraviv  vinu,  která  lpěla  na 
lidstvu,  způsobil,  že  každý  člověk  spasen  býti 
může  (dokonal  vykoupení  objektivní).  Aby 
však  jednotUvci  ke  spáse  věčné  skutečné 
přišli  a  tak  i  subjektivní  vykoupení  bylo 
uskutečněno,  vykonává  stále  trojí  úřad  onen 
v  církvi  skrze  zástupce  své.  K  účelu  tomu 
dal  církvi  své  prostředky,  které  bezpečně 
vedou  ke  spáse,  a  to:  neomylné  učení  své, 
oběť  mše  sv.  a  sv.  svátosti  (počtem  sedm)  a 
duchovni  moc.  Sám  pak  v  nebi  jako  člověk 
stále  představuje  Bohu  oběť  svou  a  tak  jako 
prostředník  mezi  člověkem  a  Bohem  působí ; 
zároveň  však  jako  král  církev  svou  udržuje, 
před  bludy  chrání,  až  na  konci  světa  přijde, 
aby  vykonaje  soud  obecný  do  blaženosti  věčné 
uvedl  ty,  kteří  jeho  vůli  se  řídíce  v  milosti 
jeho  zemřeli,  a  navždy  zavrhnul  ty,  kteří  ne- 
dbajíce vůle  jeho  prostředků  spásy  od  něho 
ustanovených  neužívali  a  v  stavu  nemilosti 
zemřeli. 

Dějiny  dogmat  o  Kristu.  Jak  již  ze 
synoptických  evangelií  (Mat.,  Mar.,  Luk.)  pa- 
trno,  ukázal  Pán  Ježíš  slovy  i  skutky,  že  jest 
nejen  pravým  člověkem,  nýbrž  i  pravým  Bo- 
hem, ač  osobou  toliko  jednou,  osobou  Syn.i 
Božího.  Tak  učili  o  něm  také  apoštolé  a  je- 
jich žáci,  jakož  vysvítá  ze  spisu  v  i  apoštol- 
ských i  nejstarších  sv.  Otcův  i  spisovatelův 
církevních.  Avšak  pravdy  tyto  nebyly  formu- 
lovány hned  ve  přesné  věty  věroučné;  to 
stalo  se  teprv  později,  když  toho  vyžadovaly 
zvláštní  okolnosti,  zejména  když  někteří  po- 
čali jednotlivé  z  těch  pravd  popírati  nebo 
nesprávně  vykládati.  Tak  již  v  2.  pol.  I.  stol. 
povstali  bludaři,  z  nichž  jedni  popírali  Kri- 
stovo božství,  majíce  jej  za  pouhého  člověka 
(Eb  i  on  i  té),  jiní  i  božství  i  člověčenství, 
majíce  jej  za  aeona  Loga,  kterýž  prý  výronem 
z  bytosti  božské  povstal  a  buď  jen  zdánlivé 
tělo  měl  aneb  v  člověka  Ježíše  při  křtu  v  Jor- 
dáně vešel,  ale  před  utrpením  jeho  zase  ho 
opustil  (Dokéti,  Cerinthiani,  Mikulá- 
šenci a  j.).  Byvše  totiž  před  svým  obrácením 
na  viru  Kristovu  oddáni  filosofii  alexandrij- 
ské nebo  platónské,  smísili  s  učením  Kristo- 
vým názory  oné  filosofie  o  Logu.  Nespráv- 
nost těchto  názorův  ukázal  zcela  zřejmě  očitý 
svědek  života  Kristova  sv.  Jan,  dokázav  ve 
svém  evangeliu,  že  Kristus  jest  i  Bohem  i  Člo- 
věkem. Názory  ony  bludné  byly  sice  ještě 
potom  udržovány  a  rozvíjeny  a  měněny  mezi 


Christoph  —  Christopulos. 


401 


rozličnými  bludaři  (u  gnó štik fi,  Maniched, 
Mootanistů,  Antitrinitářdaj.);  ale  církev 
zavrhovala  je  vždy  jako  nesprávné,  a  různí 
spisovatelé  a  apolegeté  vyvraceli  je  ve  svých 
spisech  (sv.  Justin,  Ireneus,  Tertullian  a  j.). 
Ve  IV.  stol.  popíral  Arius.  kněz  alexandrij- 
ský, opět  boiství  Pána  Ježíše.  Věřil  sice,  Že 
jest  Synem  fiožím,  ale  nemoha  pochopiti, 
kterak  Syn  může  býti  s  Otcem  odvěký,  tvrdil, 
2e  Jest  Otce  pozdějším,  tvorem  nejpřednějším. 
Avšak  učeni  to  odporuje  i  písmu  sv.  i  stá- 
lému učení  církve,  proto  bylo  v  Nicaei  (325) 
zavrženo  a  přesné  stanoveno  (za  článek  víry 
prohlášeno).  Že  jest  Bohem  pravým,  s  Otcem 
soupodstatnÝm.  V  V.  stol.  pak  Kestorius 
uznával  v  Panu  Ježíši  nejen  dvě  přirozenosti, 
nýbrž  i  dvě  osoby,  božskou  i  lidskou,  i  to 
odporuje  učení  Kristovu,  ježto  v  evangeliích 
zcela  jasně  jedné  a  téže  osobě  přičítají  se 
i  vlastnosti  a  podstata  božská,  i  tělo  a  duše 
lidská.  Zavržen  byl  proto  blud  jeho  v  Efesu 
^431)-  a  prohlášeno  za  článek  víry,  že  jeden 
jest  toliko  Kristus,  a  ten  že  jest  i  Bohem 
i  člověkem.  Avšak  Eutychés  a  jeho  stou- 
penci z  přílišné  horlivosti,  kterou  bojovali 
proti  Nestoriovi,  zabředli  v  krajnost  druhou, 
tvrdíce,  že  Kristus  má  nejen  jednu  osobu, 
nýbrž  i  jednu  přirozenost,  ježto  prý  přiro- 
zenost lidská  ztratila  se  v  přirozenosti  bož- 
ské, jako  kapka  ztrácí  se  v  moři.  Avšak  ani 
toto  učení  nesrovnává  se  s  výroky  písma  sv., 
ani  s  tím,  co  v  církvi  vždy  o  Kristu  bylo 
věřeno;  proto  bylo  zavrženo  také  v  Chalké- 
doně  (451)  a  stanoveno,  že  v  Pánu  Ježíši  jsou 
obě  přirozenosti  nesmíšeny  a  nezměněny. 
Ale  někteří,  domnívajíce  se,  že  vůle  patří 
k  osobě,  a  ne  ke  přirozenosti,  byli  sice  ho- 
tovi podrobiti  se  tomuto  výnosu,  ale  jen  pod 
tou  podmínkou,  že  uzná  se  v  Kristu  jedna 
vůle  a  jedna  činnost.  Ježíš  Kristus  však,  jak 
z  evangelií  patrno,  zcela  zřejmě  jevil  činnost 
i  lidskou  i  božskou  a  volil  i  jako  Bůh  i  jako 
člověk;  nesrovnává  se  tedy  ono  učení  s  pí- 
smem sv.;  bylo  proto  také  zavrženo  v  Caři- 
hradČ  ť680)  a  prohlášeno,  Že  Pán  Ježíš  má 
dvě  vůle  a  dvě  činnosti,  božskou  a  lidskou. 
Tím  ukončen  byl  rozvoj  dogmat  takajících 
se  osoby  Ježíše  Krista.  —  Ti,  kteří  nevěří 
v  Kristovo  božství,  vyličují  ch-ii  křivým  vy- 
kládáním písma  sv.  a  různých  dějů,  jakož 
i  směšováním  učení  bludařů  s  učením  církve 
tak,  jakoby  původně  pokládán  byl  Kristus 
v  církvi  za  pouhého  člověka,  později  pak 
teprv  nenáhlým  vývojem  za  Boha  také  byl 
uznán.  Sa, 

OhrUtoph  loseph,  malíř  holi.  (^  1498 
v  Utrechtu  —  f  1557  v  Lisabonu^,  žák  Ant. 
Mora  a  napodobitel  Perugina  a  Giov.  Belli- 
niho.  Maloval  obrazy  historické  a  podobizny. 
Zvláště  vážen  byl  u  dvora  Jana  III.,  krále 
portugalského,  kde  maloval  četné  obrazy  pro 
lisabonské  kostely  a  jiné  veř.  budovy.    J-k. 

OlurlstoplM  [krístof]:  1)  Ch.  Henry,  jako 
král  haitský  Jindřich  1.,  černoch  (*  1767  na 
Grenadě  —  f  1820  na  zámku  Sans-Souci), 
vyznamenal  se  za  revoluce  r.  1790  tak,  že  ho 
Toussaint  jmenoval  brigádníkem  a  r.   1802 

Octftv  Slovník  Naučný,  iv.  XII.  i  3  1897. 


velitelem  Capu  proti  Francouzům.  KdyŽ  Ja- 
kub I.  Dessalines,  který  r.  1804  dal  se  pro- 
hlásiti králem,  nepočínal  si  prozřetelně,  Ch. 
spoiiv  se  s  Pétionem  zavraždil  r.  1806  Jakuba, 
prohlásil  se  sám  za  presidenta  černošské 
repubUky  haitské  a  r.  1811  králem.  Přijav 
jméno  Jindřich  I.,  zřídil  ústavu  feudální,  za- 
vedl mezi  Černochy  Šlechtictví,  ale  revoluce 
r.  1820  učinila  konec  jeho  panství  a  Ch.  sám 
se  zavraždil. 

2)  Ch.  Erneste,  sochař  franc.  (♦  1830  — 
t  1892  v  Paříži),  žák  Rudeův  a  spolupracov- 
ník jeho  na  soše  Cavaignacově  na  Montmartru. 
Z  jeho  ostatních  prací  jmenujeme:  FUoktét 
na  Lémnu  (1851);  Bolest  (1855)  a  kolossální 
sochu  Maskara  (1876)  v  zahradě  v  Tuilei- 
riich.  J'k. 

St. Ohrlsto^her,  St.  Kitts,  ostrov  v  Záp. 
Indii,  náležející  k  britsk.  gener.  guvern.  Lee- 
ward  Islands  Malých  Antin,  75  km  zjz.  od  Bar- 
budy.  Jihových.  zaujat  jest  útvarem  křídovým, 
kdežto  záp.  jest  původu  sopečného.  Sev.-záp. 
prostupuje  trachytový  hřeben,  dostupující 
vyhaslou  sopkou  Mount  Misery  1315  m  n.  m., 
ve  středu  ostrova  jest  též  sírový  vrch  sv. 
Patricka  (Brimstonenill)  a  mnoho  teplých  pra- 
menů. Podnebí  jest  zdravé,  stř.  teplota  26'*  C; 
časté  cyklony  působí  mnoho  škody,  ^en  údolí 
jsou  úrodná,  za  to  v  míře  nejhojnější.  Důle- 
žité jest  plantážnictví  a  pěstují  se  hl.  cukrová 
třtina,  kávovník  a  bavlník,  ač  v  době  poslední 
jmenovitě  pěstění  třtiny  značně  ubývá.  Za 
to  vzmáhá  se  pěstění  oranží  a  citronů,  mdychu 
a  kakaovníku.  Obchod  zámořský  velmi  čilý, 
vyváží  se  cukr,  syrup,  melassa,  rum,  káva, 
indych  a  mořská  sůl.  Vývoz  měl  r.  1890,  čí- 
taje v  to  i  vývoz  ostr.  Nevisu,  cenu  225.000, 
dovoz  181.000  lib.  sterl.,  pohyb  lodí  r.  1888: 
488.000  tun.  Příjem  a  vydání  r.  1890  obnášely 
43.000,  dluh  21.000  lib.  sterl.  Ostrov  má  na 
176  km}  ve  2  městech  a  9  farnostech  30.876  ob. 
(1891).  Hl.  m.  jest  Basse  Terre,  hlavni  příst. 
Sandy-Point.  —  Ostrov  objeven  byl  r.  1493 
Columbem  a  r.  1625  Francouzi  osídlen.  R.  1713 
postoupen  byl  Anglii,  ačkoliv  pak  ještě  r.  1782 
a  r.  1805  náležel  opět  na  čas  Francouzům. 

Cliristophle  [kristóflj  Albert,  politik  a 
advokát  franc.  (*  1830  v  DomfVontu).  Po  pádu 
Napoleona  III.  r.  1870  jmenován  prefektem 
v  dép.  orneském,  r.  1871  zvolen  do  Národ, 
shromáždění  za  týŽ  dep.  a  stal  se  horlivým 
stoupencem  Thiersovým.  R.  1876  byl  poslan- 
cem, od  března  t.  r.  řídil  v  mm.  Dufaurově 
odbor  veřejných  prací  a  setrval  v  něm  i  za 
vlády  Julesa  Simona,  r.  1878  povolán  za  ře- 
ditele banky  Crédit  fonciér.  Znamenité  zá- 
sluhy získal  si  o  světovou  výstavu  pařížskou 
r.  1889.  Menší  jeho  práce  jsou  v  >Revue  pra- 
tique«  a  v  >Revue  critique  de  jurisprudence* ; 
o  sobě  uveřejnil  Traité  des  travaux  publica 
(1862). 

Christophonui.  lat.  Krištof. 

Christopalos  Áthanasios,  básník  a  fi- 
lolog novořecký  (♦  1772  v  Kastorii  v  Make- 
donii —  t  1847  ve  Valašsku),  prožil  dětství 
v  Bukureštu,  studoval  pak  v  Pešti  a  Padově 
lékařství,  byl  vychovatelem  v  rodině  knížete 

27 


402 


Christos  voskres!  —  Chrobák. 


valašského  Alex.  Murusiho,  pak  soudcem  a 
redaktorem  zákonmica  valašského.  Od  r.  1833 
žil  v  zátiší  studiím  svým  v  Řecku,  od  r.  1836 
ve  Valašsku.  Napsal  histor.  polit,  dílo  /7oU- 
TtKcr  naQáXXrjXa  (Athény,  1833),  grammatiku 
obecné  řečtiny  (Vídeň,  1805),  dramata,  pře- 
klady ze  starořečtiny  (1.  knihu  lliady,  ódy 
Sapfíny),  dnes  již  veskrze  zapomenuté.  Vý- 
znam mají  všaíc  posud  jeho  svěží  písně  mi- 
lostné a  pijácké  básněné  v  duchu  anakreon- 
tickém  'E^flotixá,  Box^ixcr  (Vídeň,  1811—12; 
Pař.,  1841  a  1864,  2  sv.).  jež  jsou  roztomilými 
plody  lehké  lyriky  lidové;  výběr  z  nich  pře- 
ložil do  němcinv  Boltz  (Lieder  des  A.  Ch., 
Lipsko,  1880).  Četné  filol.  práce  jeho  byly 
uveřejněny  po  jeho  smrti  *EXlrjvtítá  a^^^io^ao- 
yrjiKtxit  (Ath.,  1853)  s  Životopisem.  Souborné 
vydání  básnických  děl  Ch-lových  opatřil  Raf- 
tanis  (Zante,  1880). 

Ohristoft  Toskres!  (Kristus  vstal 
2  mrtvých!),  velikonoční  pozdrav  Rusů  spo- 
jený obyčejné  s  odpovědí  »Vo  istinu  vo- 
skres!* řSkutečně  vstal  z  mrtvých!)  a  s  ob- 
řadem líbání,  nazvaným  >christosovanije*; 
zakládá  se  na  trojím  políbení,  jímž  vítají  se 
věřící  téměř  všeobecně  hned  při  půlnočních 
službách  božích,  jakmile  kněz  osloví  lid  tímto 
pozdravem,  jakož  i  v  prvních  dnech  svátků 
velikonočních  čili  >Paschy*. 

OhHité  viz  Hřiště  2). 

ChrJenOTOje,  velká  ves  v  bobrovském 
Újezdě  ruské  gub.  voroněžské  na  stejnojm. 
řece,  má  nemocnici,  bazar,  2  výroční  trhy  a 
přes  4000  ob.  Zde  nachází  se  největší  ruský 
státní  hřebčinec;  založil  ho  r.  1778  hrabě 
Alexej  Orlov-Česmenskij,  jemuž  Kateřina  11. 
darovala .  zde  potřebné  území  v  odměnu  za 
vítězství  u  Česmenska.  Od  jeho  dcery  koupil 
jej  r.  1845  ruský  stát. 

Ohrkáni  krve,  chrlení  krve  viz  Hae- 
moptoe. 

Chrkal,  chrchel,  výměšek  ústrojí  dýcha- 
cích vyproštěný  násilným  exspiračnim  pohy- 
bem (kašlem).  Jelikož  dýchací  orgány  v  nor- 
málním stavu  odměšku  nedávají,  svědčí  ch. 
o  jejich  onemocnění.  Z  vlastností  chrkle  mů- 
žeme velmi  Často  stanoviti  povahu  choroby, 
většinou  již  prostým  ohledáním,  jindy  teprve 
mikroskopickým  výzkumem.  Nejdůležitější 
součást  chrkle  jest  hlen,  k  němuž  se  přidru- 
žuji rozmanité  chemické  sloučeniny  (hmoty 
bílkové,  fermenty  atd.),  ústrojné  částice  (bílé 
a  rudé  buňky  krevní,  epithél  průvodů  dý- 
chacích, endothél  plicní),  plísně  rozmanité, 
součástky  plicní  tkáně  (vlákna  pružná),  kry- 
stallinické  útvary  (hlati  tyrosinové,  haemati- 
nové,  Leyden-Charcotovv),  infusorie  (monas 
a  cercomouas  pulmonalis),  hlišty  (echinococcus), 
ale  i  prach  ovzduší,  který  vzduchem  do  plic 
a  průvodů  dýchacích  vnikl  a  chrklem  vy- 
proštěn bývá  (prach  uhelný,  okys  Železitý, 
ultramarín ,  vlákna  bavlněná),  rřiraíšením 
těchto  součástí  nabývá  ch.  charakteristického 
vzhledu  a  zbarvení  a  jest  tudíž  za  jistých 
okolností  významným  pro  chorobu  ústrojí 
dýchacích.  Barva  chrkle  jest  rozmanitá:  na- 
žloutlá při  katarrhálním  zánětu  průdušek,  na- 


zelenalá při  tuberkulose,  šafránová  při  zá- 
nětu, růžová  při  oedemu  plic,  šedavá  při  pro- 
valeni empyemu,  ochrová  a  brčálová  při  hlíze, 
hnědá  a  šedohnědá  při  sněti  plicní,  krvavá 
při  krvácení  z  průduŠek,  černá  při  zaprášení 
plic  uhelným  prachem,  nKxlrá  při  zaprášení 
plic  ultramarínem.  Jakkolivěk  barva  chrkle 
jest  charakteristická,  třeba  nicméně  jej  mikro> 
skopicky  ohledati,  bychom  příčinu  zbarvení 
přesné  stanovili.  Časem  ch.  páchne:'  mdl]j^ 
jest  zápach  při  hnisání  v  pruduškách,  při 
abscessu  plicním  a  prováleném .  empyemu, 
hnilobný  při  bronchitis  putrida  a  sněti  plicní, 
na  starý  s^r  upomíná  při  rozkladu  hnisu 
v  doupěti  bronchektatickém.  Drobnohledný 
výzkum  chrklů  jest  v  mnohých  případech 
k' exaktní  diagnose  nezbytný:  astmna  bron- 
chiale  diagnostikujeme  z  cnarakteristických 
hlatí  Leyden-Charcotových  a  zvláštních  vál- 
cových útvarů  chovajících  hojnou  drť;  abscess 
plicní  z  hlatí  haematoidinových,  anthrakosu 
z  částeček  uhlí,  tuberkulosu  a  abscess  z  vlá- 
ken elastických.  Bakteriologický  výzkum  sta- 
noví pathogennt  plísně:  tuberkulosní  bacilly, 
diplokokky  pneumonické,  aktinomyces,  asper- 
giílus  a  j.  a  časem  mívá  rozhodný  dosah  dia- 
gnostický. Mx. 

Ohrlloe,  Chrdjice  (Chirlit(),  ves  na  Mo- 
ravě na  1.  břehu  Svarcavy,  hejt.  a  okr.  Brno. 
fara  a  pS.  Tuřany;  136  d.,  1046  ob.  č.,  28  n. 
(1890),  4tř.  šk.,  teíegr.,  stan.  Oh.-Tuřany  Mor.- 
slez.  sev.  tr.  (Nezamyslice- Šternberk)!.  Tu  a 
v  okolí  pěstuje  se  výborné  zelí.  Panství  Ch. 
se  statkem  Začany  a  sv.  Petr  zaujímá  624-47  ha ; 
náleží  k  němu  zámek,  dvůr,  pivovar  a  sla- 
dovna v  Ch-cích,  majetek  biskupství  brněn- 
ského od  2.  pol.  XVl.  stol. 

Ohrlld  čili  výtok  slově  architektonické 
ukončeni  nadstřešních  žlabů  pro  odtok  de- 
šťové vody.  V  středověku,  hlavně  v  době 
slohu  gotického,  stavěly  se  střechy  velmi  vy- 
soké a  příkré  a  to  hlavně  proto,  aby  dílem 
s  charakterem  celé  do  výšky  se  pnoucí  stavby 
souhlasily,  dílem  také  z  příčin  klimatických, 
aby  totiž  sněhová  a  dešťová  voda  snáze 
mohla  odtékati.  Od  stavení  odváděla  se  voda 
z  odkapních  žlabů  dlouhými  troubami,  jež  na 
konci  měly  podobu  rozličných  draků,  psů, 
lvů,  potvor  a  oblud  a  vodními  ch-i  se  nazý- 
valy. Nalézají  se  ve  slohu  gotickém  i  na  kon- 
cích opěracích  oblouků  a  vůbec  všude,  kde 
se  dešťová  voda  vylévati  měla;  mnohdy  slouží 
však  i  k  okrase.  V  renaissanci  a  ve  slohu 
rokokovém  užíváno  ch-ů  hlavně  u  obytných 
stavení  a  dáván  jim  slohový  tvar  stiíiso vá- 
ných draků,  ptáků,  delfínů  a  pod.  a  dělaly 
se  z  pravidla  z  plechu.  Nyní,  kdy  stavební  řácl 
předpisuje,  že  voda  z  okapových  žlabů  musí  se 
odváděti  okapovými  troubami,  užívá  se  ch-ů 
hlavně  jen  jako  dekoračních  přívěsků.    Fka. 

Chrlopy  (KurluppY  far.  ves  na  Moravě. 
hcjt.  Znojmo,  okr.  Vranov,  pš.  Uherčicc; 
76  d.,  36  ob.  č.,  326  n.  (1890),  kostel  sv.  Va- 
vřince (z  r.  1798),  Itř.  šk.,  mlýn,  hájovna. 
V  min.  stol.  byla  česká. 

Chrobák,  lat.  Geotrupes  Latr.,  rod  brouků 
z  čeledi  listorohých  (Scarabaeidae)  a  pod- 


Chrobak  —  Chróm. 


403 


íeledi  chrobákovitých  (GeotruphuX  která 
vyznačuje  se  ^kadly  llclennými,  břichem 
óclenným  a  průduchy  krovkami  přikrytými. 
Ch.  má  tykadla  s  vějířkem  Slistým,  bradu 
v  předu  hluboce  vykrojenou  a  oci  postran- 
ním krajem  hlavy  rozdělené.  Télo  vždy  za- 
valité, neobratné,  barvy  černé  nebo  kovové 
a  lesklé.  Lítají  na  večer  zvučně  bručíce; 
ilvi  se  lejnem  koňským  i  hovězím  nebo  sta- 
rými houbami  a  vyhrabují  pod  trusem,  nebo 
houbou  do  země  kolmé,  as  30  cm  hluboké 
roury,  do  kterých  zatahují  kousky  trusu  nebo 
houby,  na  nějž  pak  samička  po  1  vaiíčku 
snáší.  Larvy  nesoucí  ráz  larvám  brouků  listo- 
rohých  společný  živí  se  přidaným  vajíčku 
trusem,  na  podzim  pak  mění  se  v  přezimu- 
jící  kukly.  Rozšířeni  jsou  po  střední  části 
Evropy  a  Sev.  Ameriky,  v  Asii  na  Himálaji. 
v  Jižní  Americe  v  Chili  a  po  sev.  pobřeží 
africkém;  v  oblasti  evropské  žije  41  druhů, 
z  nichž  6  jest  českých.  Nejobyčejnější  jest 
ch.  obecný  (G.  stercorarius  L.),  as  20  mm 
dl.,  černý,  vezpod  fialově  až  zlatě  zelený;  na 
krovkách  má  po  14  tečkových  proužcích 
s  hladkými  mezerami;  zevní  lo-aj  čelistí  jest 
rovný  a  konec  2krát  vykrojený.  Jemu  po- 
dobný G.  putrídarius  Er.  má  zevní  kraj  če- 
listi zaoblený  a  konec  jednou  vykrojený,  a 
G.  mtttator  Msh.  má  na  krovkách  po  18  prouž- 
cích tečkových.  Ch.  lesní  (G.  silvaticus  Pz.) 
má  mezery  mezi  proužky  svraskalé;  žije  v  le- 
sích, neiraděii  v  houbácn.  Ch.  jarní  (G.  ver- 
nalis  L.)  má  krovky  hladké.  Podrod  Typhoeus, 
zastoupený  u  nás  jediným  a  to  dosti  vzác- 
ným druhem  G.  typhoeus  L.,  ch.  tří  rohy,  vy- 
značuje se  tím,  že  sameček  má  na  Štítu  šíjo- 
vém tři  ku  předu  namířené  rohy,  samička  příč- 
né žebro.  Vyhledává  nejraději  trus  ovčí.  Kpk. 

Ohrobak  Rudolf,  lékař  německý  (*  1840 
v  Opavě).  Lékařství  vystudoval  ve  Vídni, 
r.  1870  se  tu  habilitoval  a  r.  1879  se  stal  mimoř. 
a  brzy  na  to  řádným  prof.  gynaekologie.  Na- 
psal mnoho  pojednání  o  různých  případech 
gynaekologických  v  různých  lékařských  sbor- 
nících a  Časopisech,  hlavně  vídeňských.  Z  po- 
slednějších prací  jmenujeme:  Die  Untersuchung 
der  wtxhlichen  GemtaVxen  mit  aWgemeiner  The- 
rtf/Tie  (1885) ;  Ueher  Mastdannscheidewandjísteln 
nebst  Bemetkungen  uber  Perťnealnaht  (1887); 
Ueb^r  die  vaginale  Enucledtion  der  Uterus- 
myome  (1892);  Ueber  die  Erfolge  der  Adnex- 
operationen  (1893);  Ueber  Myomoperationen 
(1894).  Mimo  to  psal  dříve  též  o  hysterii, 
neplodnosti,  histologické  skladbě  dělohy  a  j. 

Ohrobolý,  Chrboly  (Chrobold),  far.  ves 
v  Cechách,  hejt.,  okr.  a  ps.  Prachatice;  71  d., 
435  ob.  n.  (1890),  kostel  Narození  P.  Marie 
(te  XrV.  stol.),  2tř.  šk.,  2  mlýny,  samoty 
Goldbach,  Hirschberg  a  Mugenhof:  Zal.  bez- 
pochyby ve  XrV.  stoH  na  zboží  kláštera  zlato- 
korunského:  r.  1360  byl  tu  kostel  a  podací 
jeho  n€'íležclo  opatům  toho  kláštera.  Císař 
Sigmund  zapsal  (1437)  Ch.  Smilkovi  z  Křemže, 
ale  Oldřich  z  Rožmberka  připojil  statek  chro- 
bolský  opět  ke  klášteru. 

OlirOMgang  sv.,  biskup  metský  (*  poč. 
Vili.  stol.  —  t  766).  Pocházeje  ze  vznešeného 


rodu,  zastával  vysoké  úřady  za  Karla  Mar- 
tella  a  pro  účastenství  v  osvobození  papeže 
Štěpána  II.,  tísněného  Langobardy,  jmenován 
arcibiskupem.  Získal  si  veiiké  zásluhy  o  za- 
vedení kázně  a  dobrých  mravů  mezi  neváza- 
ným franckým  duchovenstvem  tím,  že  pro 
světské  kněžstvo  své  diécése  zavedl  určitá 
pravidla  života.  Dle  těchto  regulí  byli  knězi 
povinni  vésti  Život  kanonický,  t.  j.  bydleti 
v  jednom  domě,  společně  jísti  a  spáti  a  v  ji- 
stých hodinách  i  v  noci  modliti  se  a  zpívati. 
Konečně  bjli  povinni  účastniti  se  shromáž- 
dění, na  nichž  se  četly  kapitoly  sv.  písma, 
a  nejméně  dvakrát  měsíčně  kázati.  Slibem 
vázáni  nebyli,  rovněž  evangelická  chudoba 
se  na  nich  nežádala.  Karel  V.  r.  789  a  Ludvík 
Pol>ožný  r.  816  na  synodě  v  Cáchách  potvr- 
dili regule  Ch-ovy,  jež  ponenáhlu  pronikly 
a  ujaly  se  ve  všech  městech  franckých. 

OhroohO¥loe  {Krochwit^,  ves  v  Cechách 
v  údolí  labském,  hejt.  a  okr.  Děčín,  fara 
Rozbělesy,  pš.  Podmokly;  23  d.,  2  ob.  č., 
255  n.  (1890),  2tř.  šk. 

Ohrom  (z  řec,  česky  zastarale  bar  vík),  jest 
prvek  kovový,  jehož  značka  jest  Cr^  atomová 
hmota  5215.  Odkryl  ho  (1797)  Vauquelin 
v  sibiřském  nerostu  krokoitu,  jenž  jest  chró- 
man  olovnatý,  PbCrO^  Hlavní  rudou  ch-u 
jest  však  nerost  chromit  (v.  t.),  jenž  jest 
chrómitan  železnatý,  Cr^O^Fe,  Drahokameny 
smaragd  a  český  granát  zbarveny  jsou  malým 
množstvím  sloučenin  ch-u.  Prvek  sám  vel- 
kého významu  posud  nemá.  Teprv  v  nejno- 
vější době  upravují  ocel  výtečných  vlastností 
za  přísady  ch-u,  případně  současně  za  pří- 
sady niklu.  Získati  lze  ch.  mimo  jiné  cesty 
redukcí  chloridu  chróraitého  sodíkem  v  žáru. 
Ch.  jest  tmavý  prášek  krystalický,  hutnoty 
6*8,  velmi  tvrdý,  nad  míru  nesnadno  roz- 
topný,  slabounce  magnetický.  Ch.  poskytuje 
více  řad  solí  vesměs  sytě  zabarvených,  odtud 
jeho  jméno  (3:9o3fia  =  barva).  Soli  chróm- 
naté  obsahují  ch.  dvoj  mocný.  Náleží  sem 
bílý  ch  I  ó  r  i  d  ch  r  ó  m  n  a  t  ý,  CrCl^,  ve  vodě  bar- 
vou modrou  rozpustný,  síran  chrómnato- 
draselnatý,  CrKJS0^^.6H^0,  modré  kry- 
stally  tvořící  a  i.  Kysličník  chrómnatý, 
CrO,  jest  prášek  hnědý.  Soli  tyto  snadno  se 
okysličují  přecházejíce  v  soli  chróm  i  té. 
V  nich  se  dvoj  atom  Cr^  chová  šestimocně. 
Chlorid  chróm  i  tý,  Cr^Cl^,  připraví  se  za 
sucha  žíháním  směsi  kysličníku  chrómitého 
s  uhlím  v  proudu  suchého  chlóru.  Šupinaté 
fialové  krystaly  mocného  lesku.  Za  mokra 
ho  získáme  rozpuštěním  hydroxydu  chrórai- 
tého v  kys.  solné.  Síran  chrómitý, 

Cr,(50,)3.18//,0, 
tvoří  fialové  osmistěny;  obyčejnější  jest  sí- 
ran chróraitodraselnatý, 

K^Cr^(SO,\.24H^O, 
či  kamenec  chrómitý,  jenž  krystalujc 
v  temně  fialových  osmistěnech  a  jest  iso- 
morfický  s  obyčejným  kamencem  (jenŽ  jest 
síran  hlinitodraselnatý).  Z  roztoků  solí  chró- 
mitých  sráží  ammoniaíc  jasně  zelený  hydro- 
xyá  chrómitý,  Cr^(OH)^.  O  molekulu  vody 
chudší  jest  sloučenina  Cr^{OH)^0,  ohnivá  to 


404 


Chróma  —  Chromatofory. 


zeleň  Guignetova.  Vy  žíháním  hydroxydu  chró- 
mitého,  lépe  však  dichrómanu  ammonatého 
nebo  chrómanu  rtuCnatého,  obdrží  se  zelený 
kysliéník  chrómitý,  Cr^O^.  Byl-li  jednou 
silně  žíhán,  nerozpouátí  se  více  v  kyseli- 
nách. Krystal  ováný  jest  isomorfický  s  ko- 
rundem a  má  jeho  tvrdost.  Sklo  barví  na 
zeleno  a  jest  i  stálou  barvou  na  porculán. 
Se  silnými  zásadami  se  slučuje  na  chr omí- 
taný rchrómity),  jakoby  soli  kyseliny  chro- 
míte, Ct\O^H^,  ve  volném  stavu  ovšem  ne- 
známé. Příkladem  jich  je  nerost  chromit.  — 
Tavíme-li  soli  chrómité  s  ledkem,  vznikají  soli 
chrómové,  v  nichž  ie  ch.  šestimocný.  Jsou 
to  nejobyčejnější  soli  ch-u.  Žíháním  směsi 
chrómitu.  žíravčho  vápna  a  drasla  v  proudu 
vzduchu  vzniklý  chr  oman  vápenatý  převádějí 
horkým  roztokem  síranu  draselnatého  v  ch  ro- 
mán draselnatý,  K^CrO^,  látku  žlutou, 
pěkné  krystal ující.  Tato  účinkem  kyseliny 
(sírové)  přechází  v  d  i  chr  oman  (obyč.  dvoj- 
chróman  zvaný)  draselnatý,  K^Cr^O^,  ^""Y" 
staly  trojklonné  l>arvy  zářové,  jedovaté.  Dů- 
ležitý praeparát  v  barvířství,  tiskařství  a  u  vý- 
robě ostatních  sloučenin  ch-u.  Roztok  jeho 
alkaliemi  Žloutne  zas  a  přechází  v  chróman 
draselnatý.  Chróman  olovnatý,  CrO^Pb, 
jest  velmi  užívaná  barva  krycí  (žluť  chró- 
mová), která  se  účinkem  Žiravého  drasla 
mění  v  oranžový  chróman  zásaditý,  O-O^Fb^ 
(červeň  chrómová).  Kyselinu  chrómo- 
vou, CrO^H^,  která  oy  odpovídala  chróma- 
nům,  neznáme,  toliko  kysličník  chrómový, 
CrO^,  který  se  vylučuje  z  nasyceného  roz- 
toku dichrómanu  draselnatého  kysehnou  sí- 
rovou. Jsou  to  jehlice  šarlatové,  ve  vodě  pře- 
snadno  rozpustné.  Jest  to  mocné  okysličova- 
dlo,  neboť  snadno  pouští  kyslík  a  redukuje  se 
v  kysličník  chrómitý.  Okysličující  mohutností 
vyznačují  se  i  chrómany  samy.  Roztok  kyslič- 
níku chrómového  kysličn.  vodičitým  modrá, 
čehož  příčinou  jest,  jak  se  zdá,  nejvyšší  kyslič- 
ník (heptoxyd)  ch-u  Cr^O^,  Veškery  sloučeniny 
ch-u  taveny  se  sodou  a  ledkem  skýtají  hmotu, 
jejíž  žlutý  roztok  (chróman)  přesycen  kys.  octo- 
vou červená  (přechod  v  dichróman).       OŠc. 

Cniróma  (x^cofia),  řec,  barva. 

Ohrómany  viz  Chróm. 

Ohrómatioká  ftupnloe  rozděluje  oktávu 
temperovaného  ladění  na  dvanáct  rovných 
dílů  —  půltónů.  Notace  díti  se  může  nej- 
rozmanitějším způsobem,  ježto  Ch.  s.  jest 
pouze  vyplněnou  diatonickou  stupnicí,  jejíž 
jednotlivé  kroky  o  celém  tónu  rozděluje 
v  půltónové,  a  bude  tudíž  na  tom  záležeti, 
na  základě  které  určité  diatonické  stupnice 
vznikne.  Tvoříme-li  interpolací  ch-kou  s-ci 
vzestupně,  zvyšujeme  nižší,  sestupně  pak  sni- 
žujeme vyšší  stupeň  o  půl  tónu  užívajíce 
1.  posuvek  jednoduchých  (J,  |?)  nebo  dvoji- 
tých (X,  t^l?),  dle  toho,  zda  zvyšovaný  nebo 
snižovaný  stupeň  vzhledem  k  diatonice  má 
prosté  označení  alfabetické,  nebo  sám  jiŽ  jest 
opatřen  posuvkou;  2.  odvolacího  znaménka 
(J5),  zvyšujeme-li  tón  opatřený  posuvkou  sni- 
žovacl  (?)  nebo  snižujeme  tón  opatřený  po- 
suvkou zv)'šovací  (Jí). 


Ohrómatioké  iiástrcje  hud^bni  vylou- 
diti mohou  veškerých  dvanáct  půltónů  v  me- 
zích oktávy  na  rozdíl  od  nástrojů  přiroze- 
ných, iimž  dostupný  jsou  pouze  svrchm'  (ali- 
quotnQ  tóny  jich  základního  nejhlubšího  tónu. 
Ch-kými  n-ji  jmenujeme  žesťové,  jsou-li  opa- 
třeny mechanikou  ventilovou,  na  př.  lesní 
rohy.  trubky,*  komet  a  pod. 

(nirómanoké  tóny  jsou  dle  názvosloví 
obecně  rozšířeného,  ne  však  zcela  správného 
(viz  Chrómatika  v  hudbě),  jednoduše  net)o 
dvojnásobně  zvýšené  či  snížené  tóny  základní 
stupnice  nyněi šího  systému  (a-h-c-d-e-f-g), 
tedy  ty,  k  jichž  alfabetické  značce  přidávají 
se  (jakožto  následek  posuvek  J|,  X,  7,  !>7) 
přípony  -is,  -ISIS,  -es,  -eses.  Moderní  nauka 
o  harmonii  hudební  jmenuje  ch-kými  t.  nebo 
alterovanými  ony,  které  se  jeví  zvýšením 
nebo  snížením  tónu  patřícího  k  určité  zněně, 
tedy  základního  tónu,  tercie  a  kvinty  v  tvrdé 
i  měkké  konsonanci  (trojzvuku). 

Olirómatioký  klavír  vyhovuje  snahám 
po  reformě  nynějšího  systému  tónového,  do- 
máhajícím se  odstranění  základní  škály  a  roz- 
vržení oktávy  temperovaného  systému  ve 
dvanáct  kroků  půltónových.  Tím  by  odpadla 
posavadní  nomenklatura,  ježto  každý  půltón 
opatřen  by  byl  svým  vlastním  názvem.  Tuto 
iaeu  horlivě  propagovali  A.  Hahn,  M.  Sachs 
a  zvláště  H.  J.  Vincent,  jenž  ve  spise  »Die 
Neuklaviatur«  (1874)  navrhl  konstrukci  ch- 
kého  k-u,  na  němž  důsledně  střídají  se  klá- 
vesy bílé  s  černými  a  tyto,  opatřeny  jsouce 
samostatnými  názvy,  nejsou  pokládány  za  od- 
vozeniny oněch.  Prakticky  ideu  Vincentovu 
zužitkoval  ve  své  klaviatuře  Paul  v.  Janko,  t^ 

Ohrómatika  (z  řec),  nauka  o  barvách, 
čásť  optiky. 

Ch.  v  hudbě.  V  dnešním  tónovém  systému 
míní  se  ch-kou  materiál  vyvozený  z  diato- 
nické stupnice  půltónovým  zvýšením  neb  sní- 
žením jednotlivých  jejích  zněn.  Pojem  ch-ky 
neboli  živlu  chrómatického  (tónu,  inter- 
vallu)  jest  velmi  relativní,  poněvadž  v  diato- 
nické stupnici  tvrdé  i  (staré)  měkké  střídají 
se  kroky  o  celém  tónu  s  kroky  půltóno\?ými, 
a  lze  proto  jen  vzhledem  k  určité  tónině  sta- 
noviti kriterium  diatoniky  neb  ch-ky.  Např. 
/s  bude  patřiti  vzhledem  k  C-dur  ch-ice,  vzhle- 
dem ke  G-dur  však  diatonice.  V  absolutním 
smyslu  lze  mluviti  proto  o  ch-ice  jen  v  chró- 
matické  stupnici  (v.  t).  7 

Chromatofory  (z  řec).  1)  Uvnitř  mnohých 
buněk  rostlinných  nalézají  se  barevná  tělíska 
určitého  tvaru  podmiňující  barvitost  různých 
částí,  z  nichž  se  skládají  rostliny.  Zeleň  hstů 
nebo  pestré  barvy  mnohých  květů  i  plodů 
mají  svůj  původ  v  takových  tělískách  barev- 
ných, jež  nazýváme  ch.  čili  v  užším  smyslu 
barvonoši.  V  širším  smyslu  počítají  se  ku 
ch-rům  též  bezbarvá  tělíska  tvarem  jim  po- 
dobná, vyskytující  se  obecně  v  mladých  buň- 
kách vyšších  rostlin,  jeŽ  se  budto  později 
v  barvonoše  proměňují  nebo  také  v  někte- 
rých pletivech  rostlinných  trvale  bezbarvými 
zůstávají.  Základní  hmota  všech  ch-rů  jest 
hmota  protoplasmě  podobná,  často  poněkud 


Chromá  tofory. 


405 


hustší,  jež  u  pravých  barvonošň  bývá  pro- 
stoupena barvivem  (jedním  nebo  více).  Toto 
lie  vhodnými  rozpustidly  na  př.  alkoholem, 
aetherem,  chloroformem,  benzolem  a  j.  vy- 
táhnouti, načei  zbude  zřetelné  ohraničený 
Í>rotopIasmatický  podklad  (stroma)  skoro  téže 
órmy  a  velikosti,  jakou  melo  původní  télísko 
barevné. 

Ch.  jsou  živé  součástky  buněk,  které  jako 
jádro  jen  ve  styku  s  protoplasmou  existo- 
vati mohou  a  proto  také  trvale  v  ní  uza- 
vřeny leží.  Nikdy  netvoří  se  z  protoplasmy 
(diťferencováním),  jak  dříve  za  to  méli,  nýbrž 
vznikají  z  jiných  ch-r&  pouhým  déleníra.  Jako 
jádro  jsou  i  ch.  zvláštní  a  navzájem  dosti 
rozdílné  ústroje  (orgány)  bunéčné,  jimž  pří- 
shišejí  různé  úkony  v  životě  buňky.  Dle  těchto 
úkonů  právě  dělí  se  ch.  na  tři  skupiny: 
chloroplasty,  chromoplasty  a  léuko- 
plasty. 

1.  Chloroplasty  čili  chlorořyllová  tě- 
líska vyznačují  se  tím,  že  obsahují  v  zá- 
kladní své  hmotě  zelené  barvivo,  chlorofyll, 
jež  jest  příčinou  zelené  barvy  rozmanitých 
části  rostlinných.  U  jevnosnubných ,  tajno- 
snubných  cévnatých  rostlin  a  mechů  chloro- 
plasty zdají  se  býti  tvaru  kulatého  zrnka, 
pročež  se  zde  všeobecně  nazývají  zrnky 
ch  1  o  r  o  f  y  1 1  o  v  ý  m  i ,  ačkoli  spíše  m&ji  podobu 
malých,  více  méně  sploštélých  a  v  obrysu 
okrouhlých  nebo  široce  cUiptičných  terčů. 
Bývá  jich  obyčejně  mnoho  v  každé  buňce 
a  leží  zpravidla  v  pdriferické  protoplasmě 
tvoříce  podle  stěny,  k  níž  plochy  své  obra- 
cejí, jednu  jednoduchou  vrstvu.  Při  tom  často 
kraji  se  dotýkají  a  tlakem  vzájemným  stávají 
se  v  obrysu  mnohohrannými.  Případy,  kde 
buňky  vyšších  rostlin  mají  jen  několik  nebo 
jeden  chloroplast,  jsou  celkem  vzácné  {Sela- 
ginella,  jatrovka  Anthoceros),  Rozmanitější 
tvarem,  počtem  i  velikostí  jsou  chloroplasty 
u  řas.  U  některých  tvoří  tenké  ploské  pen- 
tlicc  zelené  (Closterium)^  jež  v  rodu  Spirogyra 
jsou  po  kraji  zařezávané  a  táhnou  se  šikmo 
podél  stěn  válcovitých  buněk  opisujíce  šrou- 
bovité  linie;  u  jiných  jsou  to  rovné  nebo 
korýtkovitě  prohloubené  desky  (Mesocarpus, 
Ulva);  u  jiných  opět  hvězdovitě  rozvětvené 
útvary  (Zjrgnema,  Euglena  oxyuns)  nebo 
ploské  chobotnatě  laločnaté  destičky  (Podo- 
sira  Motitagnei),  Četné  vřetenové  chloro- 
plasty obsahuje  rourovitá  stélka  Vaucherie, 
kdežto  v  buňkách  vláknité  řasy  Cladophory 
nebo  u  Characeí  jsou  četná  zrnka  podobná 
již  zrnkům  chlorofyllovým  vyšších  rostlin  až 
na  to,  že  velikost  jejich  v  téže  buňce  značně 
kolísá.  Celkem  platí  pravidlo,  že  nižší  řasy 
mají  v  každé  buňce  jeden  nebo  málo  chloro- 
plastů, vyšší  řasy  pak  více  až  četná  chloro- 
fyllová  tělíska.  U  nejnižších  forem  (Palmel- 
laccí.  vířivých  výtrusůj  skládá  se  téměř  celé 
těleso  plasmaticícé,  vyjmouc  kožní  vrstvičky 
a  jádra,  z  jediného  chloroplastu,  podobně 
u  Cyanophyceí,  kdež  nehledíc  k  některým 
výjimkám  jen  střední  partie  buněk  jest  bez- 
barvá ^centrální  těleso).  Jakkoli  u  valné  vět- 
šiny  chloroplastů   celá  hmota   základní   zdá 


se  býti  barvivem  proniknuta,  přece  některá 
chlorofyllová  zrnka  při  silném  zvětšení  ne- 
jeví se  stejnorodými,  nýbrž  lze  v  nich  roze- 
znati partie  bezbarvé  neb  aspoň  slabé  zbar- 
vené vedle  barevných.  Dle  Pringsheima  a 
Tschircha  základní  hmota  chloroplastu  jest 
houbovitá  a  obsahuje  v  mezerách  svých  bar- 
vivo; dle  A.  Meyera  a  Schimpera  v  bezbarvé 
základní  hmotě  uložena  jsou  četná  zrnéčka 
barevná,  t.  zv.  grana.  —  U  zelených  rostlin 
počínajíc  řasami  zelenými  (Chlorophyceae)  ob- 
sahují tělíska  chlorofyllová  vždy  směs  dvou 
barviv,  zeleného  chlorofyllu  a  žlutavého  ka- 
rotinu,  jež  obě  lze  lihem  z  dotyčných  částí 
rostlinných  vytáhnouti  (viz  Ch  I  o  r  o  f  y  1 1). 
Množství,  v  fakém  barviva  ta  v  chloropla- 
stech té  které  rostliny  pospolu  se  nalézají, 
podmiňují  zelenější  nebo  více  žlutozelený 
tón  její  částí  (na  př.  listů).  U  hnědých  řas 
(Phaeophyceí)  bývají  tato  barviva  více  méně 
zakryta  hnědým  fykofeinem,  jenž  v  chloro- 
plastech současně  jest  obsažen;  podobně 
u  ruduchovitých  (Florideí)  červeným  řykoe- 
rythrinem  a  u  sinných  řas  (Cyanophyceí) 
fykocyanem,  tak  že  zpravidla  řasy  ty  mají 
barvu  hnědou,  červenou  nebo  modrozelenou. 

V  chloroplastech  Diatomaceí  chlorofyll  jest 
zakryt  žlutohnědým  barvivem  diatominem. 
U  nižších  rostlin  (řas,  mechů,  přesliček  atd.) 
i  v  embryonálních  buňkách  nalézají  se  ty- 
pické chloroplasty,  kdežto  na  př.  u  jevno- 
snubných ve  vajíčku  nebo  na  vegetačním 
vrcholku  lodyžním  obsaženy  jsou  v  zárodeč- 
ných buňkách  jen  bezbarvé  íeukoplasty.  které 
v  té  míře,  ve  které  buňky  ty  dospívají,  se 
zveličují  a  znenáhla  sezelqnaji.  V  bezbarvé 
základní  hmotě  leukoplastu  vytvoří  se  chloro- 
fyll jen  účinkem  světla.  Klíčící  semena  nebo 
pučící  pupeny,  jsou-li  trvale  zatemněny,  vy- 
vinou bledé  listy  a  lodyhy,  jež  nazýváme 
etiolované    (viz    Etiolované    rostliny). 

V  buňkách  jejich  nalézají  se  o  něco  menši 
žlutavá  zrnka,  v  nichž  obsažen  žlutý  etiolin, 
snad  totožný  s  karotinem  čili  xanthophyllem 
(viz  Chlorofyll).  Výjimku  činí  jen  některé 
jehličnaté  (Conifery).  jichž  klíčni  rostlinky 
i  ve  tmě  vyvinují  zelené  listy  první  (cotyle- 
dony).  Etiolované  života  schopné  části  monou 
ostatně  ještě  dodatečně  sezelenati,  vystaví-li 
se  po  nějakou  dobu  světlu  určité  intensity. 
Žlutá  etiolinem  opatřená  zrnka  promění  se 
tu  v  chloroplasty.  Na  těchto  lze  zhusta  po- 
zorovati dělení,  při  čemŽ  se  zrnko  nejprve 
trochu  prodlouží,  pak  uprostřed  zaškrti  a 
konečně   obě   polovice   od  sebe  se   oddělí. 

V  některých  případech  (Hartwegia)  chlorofyll 
dříve  rozestoupí  se  na  dva  póly,  mezi  nimiž 
nalézá  se  úzká  bezbarvá  zóna  plasmatická. 
To  je  místo,  kde  pak  nastane  zaškrcení. 

Chloroplasty  mají  velikou  důležitost  pro 
život  rostliny,  neboť  mohou  z  pouhé  kyse- 
liny uhličité  a  z  vody  vyráběti  první  organi- 
ckou (uhlíkatou)  potravu.  Tento  úkon  na- 
zvaný assimilací  uhlíka  nebo  zkrátka  assi- 
milací  (v.  t.)  děje  se  však  toliko  na  světle. 
Zvířata  a  rostliny  nezelené,  nemající  chloro- 
plastů (houby,  z  vyšších  rostlin  zárazy,  pod- 


406 


Chromatologie  —  Chromaventurín. 


bflek  a  j.),  odkázány  jsou  na  hotoyou  již  po- 
travu organickou,  kterou  buď  pevnou  nebo 
tekutou  kolem  sebe  nacházejí  a  do  těla  svého 
přijímají.  Tato  potrava  ovšem  v  poslední  in- 
stanci vzala  původ  svůj  při  assimilad  zele- 
ných rostlin  i  vysvítá  z  toho  jasné,  ie  vc- 
ákeren  život  zvířecí  na  zemi  vázán  jest  na 
Život  rostlin  chlorofyl  lem  opatřených,  na  je- 
jich assimilad.  Ponévadž  rostliny  mohou  jen 
na  svétle  assimilovati,  nalézají  se  chloroplasty 
jen  v  téch  částech,  k  nimž  svétlo  má  přístup, 
hlavně  v  listech,  které  krom  toho  do  plochy 
bývají  rozšířeny,  aby  co  možná  nmoho  pa- 
prskuv  zachytiti  mohly.  V  podzemních  orgá- 
nech (oddcncích,  cibulích,  kořenech)  jakož 
i  uvnitř  silnějších  lodyh  a  pAů,  kam  světlo 
dopadati  nemůže,  chloroplasty  scházejí.  — 
V  chloroplastech  dennímu  světlu  vystave- 
ných pozorují  se  assimilované  látkv  nejča- 
stěji  v  podobě  zméček  Škrobových,  která 
8  počátku  jen  jako  nepatrné  body  prosvítají, 
později  vsak  vzrostou  a  někdy  celé  zrnko 
chlorofyllové  vyplňují.  V  každém  chlorofyl- 
lovém  zrnku  muže  býti  po  jednom  nebo  více 
zméčkách  škrobových.  Řidší  jsou  olejně 
kapky  v  chloroplastech.  U  některých  řas, 
zvláště  spájivých  {Conjugataé),  kupí  se  zmé- 
čka  škrobová  kolem  jednoho  nebo  více  v  kaž- 
dém chloroplastu  přítomných  středisk,  kolem 
t  zv.  ohnisek  škrobových  (pyrenoidů).  Tato 
ohniska  jsou  povahy  bílkovinné,  podobají  se 
malinkým  okrouhlým  jádrům  buněčným,  ale 
neobsanuií  nukleiny  Jako  jádra  obyčejná  Jaký 
jest  jejich  význam  íysiologický,  není  dosud 
známo. 

2.  Chromoplasty  (barvonoše  v  užším 
smyslu)  jsou  tělíska  plasmatická,  žlutá,  oran- 
žova až  Červená  a  jsou  příčinou  pestrých  barev 
částí  květních  a  plodních  jakož  i  některých 
jiných  barevných  součástek  rostlinných.  Bar- 
vivo z  nich  lze  též  obyčejnými  rozpustidly 
vytáhnouti.  Žlutá  barva  korunních  lístků  po- 
cnází  namnoze  od  žlutých  chromoplastů,  jež 
jsou  tvaru  okrouhlého  nebo  vřetenovitého 
a  obsahují  žluté  barvivo  lípochrom.  Pelatky 
Qiaraceí  a  mechů,  arillus  tisu  a  mnohé  bobu- 
lovité  plody  krytosemenných,  jako  mají  po- 
tměchuť  {Solanum  dulcamara),  paprika  (Capsi- 
cum\  kustovnice  (Lycium),  zimolez  (Lonicera), 
jeřáb  (Sorbus  aucuparia)^  jahodník  (Fragaria) 
a  j.,  dekují  svou  červenavou  barvu  chromo- 
plastům  Červeně  zbarveným,  obsahujícím  bar- 
vivo anthoxanthin.  Namnoze  mají  tu  chromo- 
plasty tvar  vřetenovitý  nebo  trojboký  nebo 
víceboký  se  stranami  vykrojenými  a  rohy 
v  dlouhé  cípy  vytaženými.  V  kořenech  mrkve 
vyskytují  se  červené  barvonoše  v  podobě 
íehlicovitých  neb  tabulkovitých  tvarů.  Vůbec 
barvivo  chromoplastů  jeví  tendenci  vykry- 
stalovati  uvnitř  chromoplastů.  V  květních 
plátcích  tvoří  se  chromoplasty  z  leukoplastů 
původně  tam  obsažených,  v  plodech  pak, 
které  isou  v  mládí  namnoze  zelené,  z  oby- 
čejných zrnek  chlorofyllových.  Ch.  ve  květ- 
ních částech  a  v  plodech  mají  význam  bio- 
logický, neboť  tím,  že  dotyčným  orgánům 
propůjčují  pestré  a  nápadné  barvy,  stávají 


se  lákadly  pro  různá  zvířata,  která  přenášejí 
pyl  s  květu  na  květ  (hmyz),  anebo  přispívají 
k  roznášení  zralých  semen. 

3.  Leukoplasty  (škrobotvorci)  jsou 
bezbarvá  tělíska  okrouhlá  povahy  plasma- 
tidLé.  V  embryonálních  pletivech  vyšších 
rostlin  jsou  podoby  malých  zméček  a  mo- 
hou se  proměniti  v  dospívajících  pletivech 
budto  v  chloroplasty  nebo  přímo  v  chromo- 
plasty, nebo  koneoiě  v  hlizách,  oddenddi 
a  kořenech  podzenmích  a  reservnim  škro- 
bem zůstávají  bezbarvé,  ale  vzrostou  značně. 
Mají  pak  za  úkol  z  uhlohydrátů  v  listech  etc. 
assimilovaných  a  cestou  osmotickou  do  ře- 
čených orgánů  podzemních  sestupujídch  vy- 
tvářiti škrob,  který  se  ve  velkém  množství 
jako  reservni  látka  tam  ukládá.  Také  ve  zra- 
lídch  semenech  škrobnatých  přítomny  bývají 
leukoplasty  šlo-obotvomé.  Ve  všech  těch  pří- 
padech škrob  v  leukoplastech  vytvořený  se- 
trvává v  nich  jako  takový  až  do  nastalé  nové 
doby  vej^tační,  kdež  pak  vyvíjejícími  se  en- 
zymy diastatickými  mění  se  v  cukry,  které 
opět  jsou  výživnými  látkami  pro  nově  tvořící 
se  orgány  rostlinné.  Ič. 

2)  Ch.  v  zoologii  v.  Hlavonožci  str.  354. 

CnirómatologM  (z  řec.),  nauka  o  bar- 
vách. 

OhroaiAtapato  (z  řec.)  v.  Barev  zřenL 

OhroamtoptOiMtrto  (z  řec.),  nauka  o  mě- 
ření barvocitu,  při  čemž  bére  se  za  základ 
zkušenost,  že  většina  očí,  normálně  na  barvu 
citlivých,  rozezná  barvu  předmětu,  na  př.  ba- 
revný čtvereček,  při  menším  zorném  úhlu 
než  oko  porušeného  barvocitu.  D. 

OhromatOsU  (z  řec.),  úchylné  vyskyto- 
vání hnědého  barviva  (pigmentu)  ve  tkani- 
vech  ústrojů,  hlavně  v  kůži.  Ježto  pak  se  tu 
změny  takto  vzbuzené  stávají  nejpatrnějšími, 
užívá  se  slova  ch.  jenom  pro  ochuravění 
kůže. 

Ohromatoskop  (z  řec.),  apparát  založený 
na  témž  optickém  zjevu  jako  kaleidoskop, 
od  něhož  liší  se  tím,  že  drobné  předměty 
obrazy  tvoříd  ndeží  volně  mezi  dvěma  skle- 
něnými deskami  na  kond  roury  kaleidoskopu, 
nýbrž  jsou  upevněny  na  válečku,  jehož  otá- 
čením vzbuzují  se  známé  mnohonásobné  mo- 
difikace obrazové. 

Ohromatrop  (z  řec),  apparát  skládající 
se  ze  2  skleněných  desek,  jež  jsou  pomalo- 
vány figurami  různých  tvarů  a  barev  a  na- 
vlečeny těsně  za  sebou  na  společné  ose.  Pro- 
mítnou-li  se  paprsky  světelné,  jež  procházejí 
oněmi  deskami,  na  bílou  plochu  (na  př.  la- 
ternou magikou)  a  otáčí-li  se  deskami  v  opač- 
ném směru,  kryjí  se  vždy  nové  a  nové  ba- 
revné partie  linií  a  čar  na  deskách,  jež  se 
mění  ustavičně  co  do  barvy  a  tvaru,  čímž 
vznikají  velmi  pěkné  obrazce,  jako  hvězdy, 
růžice  a  p. 

Ohromatypie  (z  řec),  Kramerem  ku  konci 
50tých  let  v  LipsKU  vynalezený  způsob  na 
knintiskařském  lisu,  též  lithograňcky  zhoto- 
vené barvotisky  (viz  Metacnromatypie) 
přenášeti  na  porculánové  nádobí. 

OluromaTentiirln  viz  Aventurin. 


Chromcč  —  Chromulina. 


407 


OhronMČ  {Krumpi$ch\  vés  na  Moravě  na 

Pr.  bř.  Moravy,  heit.  a  okr.  Šumperk,  fara 
ostřelimov,  pš.  Bludov;  99  d.,  621  ob.  č., 
2  n.  (1890),  Itř.  šk.,  prádelna  a  sušárna  na 
lněné  odpadky,  mlýn  a  alod.  statek  se  dvo- 
rem Gabriely  hr.  Žerotinové.  Ch.  bývala  sí- 
dlem rytířským. 

OhromidiLe,  čeleďryb  kostnatých  srostlo- 
hrdlých  (z  řádu  Fharyngognathi).  Mají  tělo. 
neveliké,  podlouhlé,  vysoké  a  pa  větvině  šu- 

Í>inamt  drsnými  (ctenoidními)  pokryté.  V  če- 
istech  jsou  drobné  zoubky.  Hřbetní  ploutev 
jest  jemná;  břišní  jsou  až  v  předu  na  hrdle. 
Ch.  jsou  rybv  sladkovodní,  býložravé  i  dravé; 
asi  100  druhu  jich  přebývá  v  tropické  Africe 
a  Americe.  Nejznámějším  z  nich  jest  bul  ti 
{Chromis  niloticus)  z  Nilu.  Br, 

Oliromijkski  Kazimierz  (*  1759^1  1810 
ve  Varšavě)  sloužil  při  bibliotéce  Žahiských 
a  od  r.  1795  byl  professorem  v  Lublině,  na- 
čež r.  1802  povolán  Janem  Šniadeckým  do 
Vilna,  kde  přednášel  všeobecné  dějiny  a 
právo  do  r.  Í808.  Pozdéji  působil  ve  Swi- 
sloczi.  Z  prací  jeho  nejdůležitější  jest  roz- 
prava O  literatur^e  polskéj^  mianojvicie  c\asów 
Zygmuntowskich  fVilno,  1806),  která  obsa- 
huje důležité  poorobnosti  a  pohnula  Bent- 
kowského,  že  napsal  své  dějiny  literatury 
polské. 

Cniromlt  (ruda  chrómová)  jest  obyčejně 
kusový,  zrnitý  neb  vtroušený,  vzácně  vysky- 
tuje se  v  drobných  osmistěnech,  dle  kteréhož 
tvaru  též  nedokonalá  štípatelnost  se  pozo- 
ruje; lom  ch-u  jest  nedokonale  lasturnatý 
neb  nerovný.  7'=  5*5,  //=4-4— 4'6.  Barvy 
ch-u  jsou  tmavé,  bývá  hnědě  černý,  ve  vrypu 
hnědý,  lesk  jest  polokovový,  poněkud  mastný. 
Složení  různých  ch-ů  jest  dosti  odchylné,  po- 
všechně lze  je  vyjádřiti  formuli 

(FeCrMg)  (Cr^Fe^AQ  0« , 
avšak  jednotlivé,  vzájemně  se  dosazující  sou- 
částky obsaženy  jsou  v  různých  ch-ech:  v  mě- 
nivém množství.  Žárem  dmuchavky  se  ch.  ne- 
ro«tápí  a  kyselinjr  v  ch.  neúčinkují,  v  perli- 
čkách dává  reakci  na  Cr  a  Fe.  Ch.  jest  nej- 
rozšířenější rudou  chrómovou  a  nachází  se 
zvláště  v  horninách  olivinických  a  v  hadcích, 
které  proměnou  z  nich  vznikly,  často  hojně 
vtroušený.  Naleziska  česká  jsou  v  okolí 
Křemže,  Zlaté  Koruny,  Starého  Smolivce, 
Přísečnice,  Ronšperka  a  j.  Pěkné  odrůdy,  též 
drobně  krystallované,  známy  jsou  z  Kraubatu 
v  Štýrsku;  bohatá  ložiska  nacházejí  se  v  Ba- 
ňaté, v  Bosně,  na  Urale  a  mnoha  místech  ji- 
ných. Ch-u  užívá  se  k  výrobě  zelených  a  žlu- 
tých barev  chrómových  a  s  volframem  k  při- 
pravování zvláště  tvrdé  chrómovolframové 
oceli.  Vr. 

Obrdmitany  viz  Chróm. 

Ohromo-  (řec),  ve  složeninách  tolik  co 
barevným  -barvy. 

Ohromofotograflo  (z  řec)  viz  Foto- 
chromografie. 

Ohromogony  (z  řec.},  barviva. 

01inmu>graf  (z  řec),  reprodukčm'  zaří- 
zení, jímž  lze  rozmnožovati  psané  i  kreslené 
věci  v  několika  exemplárech.  Skládá  se  z  ko- 


vové nádoby  hloubky  asi  2  cm  naplněné  hmo- 
tou utvořenou  z  bílé  gelatiny,  glycerinu  a 
vody  smíšené  s  hlinou,  kysličnflcera  zineČna- 
tým  neb  kaolinem.  Směs  ta  se  zahřeje  mírně, 
na  to  se  vyleie  do  ploché  nádoby,  kdež  se 
nechá  vychladnouti,  ale  tak,  aby  srale  zůstala 
měkkou.  Reprodukce  děje  se  stejným  způso- 
bem jako  u  hektografu  (v.  t). 

OhromoUth  (z  řec),  tvrdá  kamenina  bez 
glazury  s  prohloubenými,  jinak  sbarvenou 
hmotou  vyplněnými  ozdobami.  Pochází  od 
Villeroye  a  Blocha  v  Mettlachu. 

Ohromolithografle  (z  řec),  barevný  ka- 
menotisk,  jehož  vynález  si  připiaují  Engel- 
mann  z  Miihlhús  a  Weisshaupt  z  Bavor,  viz 
též  Barvotisk. 

Ohromoplasty  viz  Chromatofory. 

Ohromopsie  (z  řec)  jest  vidění  barev- 
nách zjevů  buď  následkem  chorob  vnitrooč- 
nich,  při  kterých  drážděna  jest  sítnice  nebo 
nerv  zrakový,  nebo  následkem  dráždění  za- 
očních  drah  a  ústředí  zrakových.  D. 

Ohromosty  viz  Chramosty. 

Ohromotypio,  chromotypografie 
(z  řec),  každý  knihotisk  v  několika  barvách 
proveoený  na  knihtiskařském  lisu. 

OhrómoTá  dorveft  viz  Chróm.     . 

Obr6moT4  kysollna  viz  Chróm. 

OhrómOTá  ocel,  neobyčejně  tvrdý  druh 
oceli  (zejména  při  20%  chrómu,  jak  udává 
Riley)  poprvé  zhotovený  Faradayem  a  Ber- 
thierem.  Užívá  se  jí  k  hotovení  soustružních 
nožů  na  tvrdší  materiál,  k  sekáčům  na  kovy 
a  pod.  Pro  kování  nejpříznivější  ohřev  jest 
třešňově  červený,  pro  kaleni  týž  a  hašení  ve 
vodě  20«  R. 

OhrómoTá  iluť  viz  Chróm. 

Obr6mový  papiTy  souhrnné  jméno  všedi 
druhů  papírů,  jež  jsou  barevně  potištěny, 
jako  pestrý  papír,  papír  na  etikety,  plaká^ 
jakož  i  všechny  druhy  papíru  v  lithogram 
užívané. 

Ohromozylograflo  (z  řec),  hotoveni 
barvotisků  pomocí  několika  dřevorytů  na 
knihtiskařském  lisu.  Vynález  ch.  připisuj 
jedni  dřevorytci  Gubitzovi  v  Berlmě,  jiní 
Angličanu  Baxtesovi,  který  je  velmi  zdo- 
konalil. 

Ohromozlnkos^nifio  (z  řec),  tisk  o  ně- 
kolika barvách  zhotovený  zinkovými  lepta*- 
nými  deskami  na  knihtiskařském  lisu. 

Ohromullna  Cienk.,  rod  bičíkovitých 
nále vniků  (Fiagellata)  kladený  do  čeledi 
Coelomonadina.  TíIko  Jeho  0*012  mm  aŽ 
0*037  mm  vel.  bývá  táhlé,  obrysů  proměnli- 
vých následkem  pohybů  plasmatických.  Na 
přídě  trčí  ku  předu  bičík,  v  těle  bývá  imiístěna 
při  základu  bičíku  pigmentová  skvrna,  za  ní 
jedna  neb  více  stažitelných  vakuol,  ve  středu 
těla  váčkovité  jádro.  V  tele  umístěny  dále  bý- 
vají jeden  neb  dva  žlutohnědé  pásy  chroma- 
toforové,  vzdor  však  tomuto  znaku  ukazují* 
čímu  na  povahu  rostlinnou  zjištěn  byl  zají- 
mavý úkaz,  že  nálevník  přijímá  potravu  způ- 
sobem živočišným,  u  bičíkovitých  náievnlků 
význačným,  totiž  pohlcováním  drobnohled* 
ných  ústrojenců  a  částeček  ústrojných.  Mno- 


408 


Chronander  —  Chronograf. 


žení  děje  se  postupným  dělením  v  rosolovité 
a  zrnité  schránce  (cysté).  Význačný  druh  Ch. 


č.  192^.  Chromolina  flavicant  Ehrbg..  svCti.;  nt  levo 
schrinka  (c}'st«)  ■  jedinci  poatupným  délenim  povsta* 
iyrni,  na  právo  jedinec:  /jádro,  v  stažitelná  vakuola, 
p  pigmentová  skvrna,  ch  pás  chromatoforový,  r  po- 
hlcená potrava  (rosaivka). 

flavicans  Ehrbg.  (vyobr.  č.  1928.)  žije  u  nás 
ve  vodách.  šc. 

Ohronander  (též  Cronander)  Tacob 
Persson,  švéd.  spisov.  XVII.  stol.  z  Vester- 
gotlandu,  studoval  práva  a  byl  soudcem  na 
Gotlandu  (1660—89)  a  purkmistrem  ve  Visby. 
Sepsal  pojednáni:  Oratio  de  Vestrogothia  (Abo, 
1645)  a  dvě  veselohry,  vlastně  dialogické 
scény,  první  ve  Finsku  básněné  hry,  vydané 
Hansellim  v  >Samlade  vitterhetsart>eten« 
(Upsala,  1876.  sv.  21.).  HKa, 

Ohroneg^k  Ludwig,  herec,  ředitel  a  in- 
tendant  společnosti  Meiningenských  (♦  1837 
v  Brandenburce  —  f  1891  v  Meiningách),  stu- 
doval rok  v  Paříži  divadlo,  vzdělávaly  se  pak 
u  Gdmera  a  vystoupil  poprvé  r.  1856  v  di- 
vadle KroUově  v  Berlíně.  Hrál  pak  v  různých 
městech  něm.,  až  r.  1866  přijat  k  dvoř.  di- 
vadlu meiningenskému;  vyniknul  tu  hlavně 
v  úlohách  komických.  Od  r.  1877  věnoval  se 
výlučně  režii  a  založil  vtomto^směru  vedle 
vévody  Jiřího  světovou  pověst  Meiningen- 
ských historickou  a  stilovou  věrností  a  harmo- 
nickou souhrou  celkovou.  T.  r.  jmenován  byl 
ředitelem  a  později  intendantem. 

Ohronioký  (z  řec),  dlouhotrvající,  vleklý, 
počasný;  v  lékařství  nazývají  se  tak  úporné, 
po  delší  dobu  trvající  stavy  chorobné  naproti 
nemocem  akutním,  prudce  nebo  poměrně 
krátce  probíhajícím.  Přechod  od  stavů  prud- 
kých k  provleklým  tvořívají  stavy  subakutní 
a  subchronické,  ovšem  bez  mezí  přesně  ohra- 
ničených. 

Ohronika  víz  Kronika. 

Ohronlque  [kronik], franc,  kronika,  vno- 
vinářství  články  z  denního  společenského  ži- 
vota, hlavně  ve  formě  feuilletonistické;  pak 
přehledy,  referáty  o  hudbě  (ch.  musicale),  di- 
vadle (ch.  thédtralé)  a  j. 

Chronlque  soandaíeuse  [kronik  skanda- 
lóz],  franc,  skandální  historky,  klepařská  kro- 
nika, vyškytá  se  záhy  ve  Francii  uvádějíc 
v  posměch  slabosti,  převrácenosti  a  nemravy 
dvora.  Jedna  z  nejstarších  je  Jeana  de  Troyes 
Chronique  du  rov  Louis  A"/.,  autrement  dite 
la  Ch.  s. 

Ohronodeik  (z  řeck),  ukazovatel  času, 
skládá  se  z  plotny  zrcacllové,  jež  se  otáčí  kol 
osy  kolmé  a  mimo  to  libovolně  k  horizontu 


se  dá  sklonití;  k  tomu  připojen  dalekohled 
s  křížem  nitovým.  Ch-u  ožívá  se  ku  stano- 
vení pravého  poledne  z  pozorování  stejných 
výšek  před  polednem  a  po  poledni. 

Ohronodlitiohon  (z  řec.)  viz  Chrono- 
gramm. 

Ohronograf  fi  řec.)  jest  přistroj,  který 
určité  momenty  časové  na  př.  počátek  a  ko- 
nec vÝjevu  zaznamenává  trvalými  značkami. 
Slouží  k  rozličným  účelům.  V  astronomii 
k  stanovení  rozclílu  zeměpisných  délek,  ku 
pozorování  průchodu  hvězdy  poledníkem, 
k  určení  výšky  pólu,  trvání  nějakého  úkazu 
atd.,  v  dělostřelectví  k  měření  rychlostí  střel 
a  zápalností  prachu,  explosivní  rychlostí  lá* 
tek  výbušných,  ve  fysice  k  měření  rychlostí 
světia,  elektřiny,  zvuku,  k  vyšetřování  volného 
pádu  a  j.,  v  mechanice  ke  studiu  pohybu 
částí  strojů;  velmi  rozsáhlé  jest  upotřebení 
ch-ů  ve  fysiologii.  Slouží  též  k  tomu,  aby  se 
chod  hodin  porovnával  s  normálními.  Dle 
účelu,  k  němuž  se  jich  užívá,  jsou  rozmanitě 
zařízeny. 

Nejjednodušší  ch.  jsou  galvanicky  registru- 

Íící  hodiny,  které  poprvé  zavedl  Američan 
.ocke  r.  1845.  Hodinami  zavírá  se  každou 
sekundu  proud  galvanické  batterie  vedoucí  ko- 
lem elektromagnetu  psacího  stroje  Morseova; 
tento  píše  hrotem  na  proužku  papíru  posou- 
vaném stvojem  hodinovým  značky,  t.  zv.  tečky 
sekundové,  iichž  odlehlost  znamená  dobu 
jedné  sekundy.  K  témuž  proužku  papíru  při- 
léhá hrot  druhý,  který  se  uvádí  v  pohyb  dru- 
hým elektromagnetem,  vzbuzovaným  prou* 
dem  druhé  batterie,  jejž  může  pozorovatel 
tlačítkem  (klíčem  telegrafickým)  v  žádoucím 
okamžiku  zavříti  a  tak  vedle  teček  vteřino- 
vých  určitý  okamžik,  na  př.  průchod  hvězdy 
přes  vlákno  v  dalekohledu,  označiti  značkou 
pozorovací.  Stojí-li  tato  vedle  některé  vte- 
řino vé,  splývá  okamžik  pozorování  s  počát- 
kem sekundy;  leží-li  mezi  dvěma  tečkami 
sekundovými,  dá  se  čásť  vteřiny  určiti  od- 
měřením polohy.  Měření  ovŠem  vyžaduje 
rovnoměrné  posouvání  proužku  papíru.  Způ- 
sob tento  pozorovací  slově  též  methodou 
zrakovou  a  ruční  (viz  Gruss,  Z  říše  hvězd 
str.  209).  Způsob,  jak  se  proud  za  každou 
sekundu  zavírá  a  otvírá,  jest  u  ch-ů  rozličný. 
Děje  se  to  na  př.  kyvadlem,  které  dle  La- 
monta  při  každém  kyvu  procházejíc  polohou 
svislou  dotýká  se  povrchu  rtuti  a  tím  proud 
uzavírá,  nebo  dle  Buffa  při  každém  kyvu 
v  amplitudě  narazí  na  knoflík  a  tak  proud 
uzavře.  Pro  pravidelné  pozorování  byl  vlastní 
stroj  časové  značky  registrující  velmi  zdoko- 
nalen. Hrot  byl  nahrazen  psacím  válečkem 
anebo  zvláštními  péry.  Oh-y  takové  jsou  buď 
proužkové,  jaké  zhotovují  Hasler  v  Bernu, 
Mayer  a  Wolf  ve  Vídni,  Hipp  v  Neufchátelu 
ve  Švýcarsku  a  j.,  nebo  válcové,  dle  toho. 
je-li  psací  plocha  proužek  nebo  plášť  válce 
se  otáčejícího.  Psací  zařízení  Hippova  ch-u 
(vyobr.  č.  1929.)  záleží  ve  dvou  pérech  náso- 
skových.  Tato  mají  podobu  dvouramenné  ná- 
sosky  {v  ve  vyobr.  c.  1929.),  jejíž  jeden  konec 
ponořen  jest  do  nádobky  n  obsahující  inkoust 


Chronograf. 


409 


glycerinový,  druhý  dotýká  se  proužku  papíru 
posouvaného  mezi  dvěma  válečky  h,  h\  na 
némž  píše  chronografické  značky;  tento  konec 
vždy  stojí  o  nčco  níže  než  hladina  inkoustu 
v  nádobce,  jest  tudíž  inkoustem  stále  naplněn 
a  píše  na  papíře  čáru  souvislou  (vyobr.  č.  1930.). 
Kotvy  elektromagnetu  působí  na  péra  tak, 
že  je  vychyluji  ve  směru  k  této  čáře  kol- 
mém; péro,  jehož  elektromagnet  jest  spojen 
se  sekundovým  přerušovačem,  p^e  čáru  v  pra- 
videlných zánybech  lomenou;  druhé  péro,  je- 
hož elektromagnet  jest  ve  spojení  s  přerušo- 
vačem; který  závisí  na  pozorovaném  ději, 
píše  druhou  čáru,  na  které  se  objevují  zá- 
hyby v  libovolných  mezerách.  Značky  mohou 
býti  vyvozovány  buď  pozorovatelem  nebo 
přímo  dějem  samým,  jimŽ  proud  v  žádoucích 
okamžicích  se  zavírá.  Hnací  sílu  dodává  zá- 
važí ^  tak  zavěšené,  že  se  stroj  může  natá- 
hnouti bez  přerušení  pravidelného  chodu, 
což  jest  důležito,  má-li  se  jím  vykonati  delŠí 
řada  zpozorování.  Hippův  proužkový  ch.  pro 
svou  snadnou  přenosnost  a  pohodlnost  jest 
u  astronomů  velmi  oblíben.  V  novější  době 
byl  opatřen  zařízením,  kterým  se  z  dálky 
může  uvésti  v  chod.  V  tomto  tvaru  jest  na  př. 
na  observatoři  pulkovské. 

U  válcových  ch-ů  děje  se  registrování 
času  na  plášti  válce,  co  možná  lehkého,  který 
jest  polepen  papírem,  jako  u  ch-u  Hippova, 


'  iifoutltchrf  rhťati^f rif. 


vici  kolem  otáčejícího  se  válce.  Válcové  ch-y 
jsou  též  od  Bonda,  Knoblicha,  Krilla,  Sax- 
tona  a  i. 

Jiný  druh  jsou  ch-y  vibrační.  Jeiich  prin- 
cip jest  tento:  jedno  rameno  ladičky  opatří 


nebo  počazen,  iako  u  ch-u  Lamontova.  Psaní , 
u  Hippova  válcového  ch-u  děje  se  rovněž ' 
násoskovými  péry,  která  se  po  sáňkách  po- 
souvají ku  předu  rovnoběžné  s  osou  válce, 
tak  že  chronografické  značky  tvoří  šroubo- 


C.  igso.  Zn«£lc>'  chronografické  (dolejSi  sekundové.  hořej$i 
pozorovací). 

se  jemným  pružným  hrotem.  Kmitá-li  ladička 
posouvajíc   se    po   vhodných  sáňkách,   píše 
péro  na  poČazené  ploše  vlnitou  čáru  (sinu- 
soidu);  určitý  počet  vln  odpovídá  určitému 
času.  Ladička  udržuje  se  ve  kmitání  elektro- 
magnetem,  kolem   něhož  se  proud  zavírá  a 
otevírá,  což  se  může  díti  druhou  ladičkou. 
Ch-y  vibrační  rovněž  mohou  býti  proužkové, 
píše-li  ladička  na  vodorovné  ploše,  nebo  vál- 
cové, píše-li  na  plášti  válce  vlny  jako  značky 
chronografické.  K  těmto  posledním  náleží  ch. 
Marcela  Depreze.    Ladička  koná  za  sekundu 
250  celých  kmitů,  tak  že  každý  záhyb  sinusoidy 
představuje  Vsw  vteřiny.  Péro  s  ladičkou  spo- 
jené píše  vlnitou  čáru  na  plášti  vodorovného 
válce,  jenž  se  otáčí  kolem  své  osy,  a  poněvadž 
se  ladička  posouvá  po  sáňkách  rovnoběžně 
s  osou  válce,  vytvořuje  vlnitá  čára  šrou- 
bovici.  K  přesnému  odměření  vzdálenosti 
značek  pozorovacích  slouží  noniové  mě- 
řítko.   Přístroj   jest   opatřen    zvláštním 
rtuťovým  ukazovatelem  rychlosti,  s  jakou 
se  válec  otáčí,  tak  že  lze  tuto  stále  kon- 
trolovati a  po  případě  opraviti.  Naopak 
může  ladička  zachovávati  stále  touž  po- 
lohu, za  to  plocha  psací  se  posouvá  tím, 
že  válec  otáčeje  se  na  vřetenu  šroubu 
při   každém   otočení  postoupí  o  výšku 
jednoho  závitu.  Takové  zařízení  měl  ch., 
kterým  Regnault  (1862  a  1865)  určoval 
rychlost  zvukové  vlny  v  rouře   plyno- 
vodně.  Na  počazeném  válci  zaznamená- 
valy se  kyvadlem  sekundovým  kyvy,  la- 
dičkou psala  se  sinusoida  a  třetím  hro- 
tem  psala   se  třetí  čára,  pokud  proud 
šel  kolem  elektromagnetu.  Zvuk  se  způ- 
sobil výstřelem  bambitky  při  otvoru  rou- 
ry, kterým  se  drát  přetrhl,  proud  elek- 
trický se  přerušil  a  hrot  přestal  psáti 
na  počazeném  válci;  když  vlna  zvuková 
došla  na  druhý  konec  roury,  přivedla 
do  chvění  membránu,   která  dotkla  se 
při  tom  knoflíku,  proud  opět  se  uzavřel 
a  hrot  zase  začal  psáti.    Byla  tedy  třetí 
čára  přerušena  po  dobu,  kterou  zvuková 
vlna   potřebovala,   aby  vykonala  dráhu 
rourou,    z   čehož    se    ona   doba    určila. 
K  vibračním  ch-ům  náleží  též  veloci- 
metr    Sébertův,    kterého    se    mnoho 
užívá  v  dělostřelectví,  Labordeův,  Kónigův, 
Beetzův   a  j.    Zmagnetování   a    odmagneto- 
vání    elektromagnetu,    jakož    i    přitažení    a 
odtržení  kotvy,  Icterá  pohybuje  psacím  zaří- 
zením, neděje  se  okamžitě.  Při  ch-cch,  které 


410 


Chronojíraf- 


slouŽí  k  méření  vdmi  krátkých  <lob,  veli- 
kých rychlosti,  to  zvláátc'  vadí,  Tomu  od- 
pbmáhá  ?5e  ch-y  jiskrovými,  které  r,  1844 
zavedl  Werner  Siemens.  V  téchto  způsobují 
se  iTiátky  časové  elektrickými  jiskrami  pře- 
skakujícími 2  velmi  jemného  hrotu  na  po- 
faicciý  kovový  válec  nebo  desku  v  přísluš- 
ném okamžiku.  Značky  ty  jsou  velmi  ostré, 
ale  nemůže  se  s  jistotou  počítati  na  záznam 
jisker,  protože  tyto  nevolí  vždy  přímou  dráhu 
z  hrotu  do  povrchu  váke.  Má-li  se  určiti 
trvání  d«>je  nétakého,  na  př.  při  méření  rych- 
losti koule  dělové,  zaznamená  se  na  chrono- 
^rafickém  válci  počátek  a  konec  jeho  jiskrám j 
a  že  vidálenosti  značek  pozorovacích  určí  se 
doba  bud*  z  otáčivé  rychlosti  válce  nebo  tím, 
ie  se  zároveň  elektrickou  ladičkou  pisí  kmity. 
Ch-y  firmy  Siemens  a  Halskc  jsou  dvoje, 
s  volným  chodem  a  s  rychlým  chodem. 
Při  prvních  učiní  registrující  válec  s,  uvádéný 
v  pohyb  hodinovým  strojem  umístčným  ve 
skříni  M,  hnaným  buď  závažím  nebo  pružným 
pérem,  ia  každou  sekundu  jeden  občh,  u  dru- 
hého sto  občhů  za  jednu  vteřinu  (vyobr, 
č.  1931.);  kaídý  stý  obéh  se  pak  ohlaiujcddc- 
rcm  na  zvon  m  (ve  vyobr  č.  1931 ),  tak  že  se 
chod  strojepodlc  chronomctru  může  kont  rolo- 
vati a  regulovati.  V  ch-ech  téchto  užívá  se  ji- 
sker Lcjdské  láhve.  Hrot,  ze  kterého  jiskry 
přeskakují,  jest  ve  válcovitém  pouzdru  t  asktc^ 


rychlost  kule  dělové  uvnitř  déla  a  rychíost 
elektřiny.  Psací  hrot  stojící  proti  plášti  válcr 
byl  spojen  s  vnéjšími  polepy  řady  Lejdsikých 
lahví,  od  jejichi  vnitřních  polepil  vedly  gulti- 
perčou  isolované  dráty  sténou  déla  do  jeho 
dutiny.  Koule  při  svém  pohybu  d^lera  do- 
týká se  postupné  koncd  jednotlivých  drátů, 
čími  nastává  vodivé  spojeni  se  zemí,  a  po- 
névadŽ  válec  ch-u  jest  též  se  zemí  vodive 
spojen,  vybíjejí  se  láhve  postupné  a  jiskrami 
vznikají  značky  pozorovací.  Obtiž  délá  docí- 
lení rovnoběžného  otáčivého  pohybu  Rotační 
ch-v.  maji-li  bytí  způsobilé  k  přesnému  mé- 
ření, vyžadují  dokonale  jdoucí  kolcčko\'^'  slroj 
fchronometrový).  K  jiskrovým  náleží  též  ch 
Ntartina  dc  Brettesa,  který  upotřebuje  jisker 
Ruhmkorfíova  indukčního  stroje.  Registro- 
vání déjc  se  na  nehybném  vertikálním  válci, 
polepeném  papírem  napuáténým  žlutou  krevní 
solí  (řerrokyanidem  droselnatým) ;  kolem  nčho 
otáčí  se  zapisující  hrot,  který  za  1  sekundu 
učiní  jeden  obéh;  jiskra  z  hrotu  zanechává 
na  p>apíru.  způsobuj ic  chemický  rozklad,  stopy. 
Aby  se  více  záznamů  nebo  pozorováni  déle 
než  1  sekundu  trvající  mohlo  konati,  raůíc 
se  druhým  hodinovým  strojem  vertikální  vá- 
lec rovúobéžné  se  svou  osou  posouvati.  Po- 
dobný jest  ch.  Li  a  I  sův*  Rovnci  Beelz  při 
svém  vibračním  ch-u  ku  méření  doby  pádu 
upotřebil  k  zaznamenávání  značek  pozorova- 


nénou  trubkou  isolován.  Když  se  stal  záznam, 
vyměří  se  vzdálenost  značek  raikromctrem, 
který  jest  na  zadní  strané  přístroje;  odečítáni 
déje  se  lupou  p.  Jedno  otočení  mikrometru 
odpovídá  Vioo  obvodu  válce  chronografického, 
tak  ie  při  normální  rychlosti  100  obéfeů  «a 
1  vteřinu  představuje  ^'imoo  sekundy,  a  oto- 
čeni mikrometru  o  stý  díl  znamená'  1  miUio- 
ninu   vteřiny.    Siemens  tímto  strojem  méfil 


E^v  chronograJ 

cích  elektrické  jiskry  indukčního  stroje  Ruhm-  I 
korřTova.  —  V  délostřclcctví  zhusta  užívá  se 
ch-u  Lc  Boulengéova  (1864),  u  kterého 
plášť  válce  svisle  padajícího  přijímá  značky 
chroo  o  grafické  hrotem  v  příslušném  okamžiku 
vymršténým.  Doba  vypočítá  se  z  polohy  zna- 
ček na  padající  válcové  tyči  podle  zákonů 
e  volném  pádu.  Tento  byl  zdokonalen  Bré- 
gerejTi.    K  účelu  tomu  stoulí  téi  Matthteuův 


d 


Chronogramin  —  Chronologie. 


411 


,  If  krrnh:iIIÍ8tický  ch.  Téí  La  Courova  kola 
í  >(v.  ť)  užívá  se  k  mé-řen i  krátkých 

n  strojeni  ch*á,  na  př.  uCaspcrscnova 

kvvadiuvcho  cH-u  Konečné  uvádíme  foto- 
cnronograf  Fargisův  k  účclám  astrono- 
rnickým  (popis  v  »2citschrtft  fůr  Instrumen- 
tcnkundc*  1892  a  1893)  a  ch.  F.  Smjtha, 
který  má  xa  ličel  zaznamenávati  velký  po- 
čet dčjd  v  krátkých  inlervallech  po  sobe 
následujících. 

O  elektrických  ch-ech  a  chronoskopech 
vit:  Dub,  Die  Anvvendun^  dcs  Elektromagne- 
tismus; Kuhn,  Handbuch  der  angcwendctcn 
Elektricitatslchrc  (1866);  Favarger,  Elektri- 
citai  in  íhrcr  Anwcndung  zuř  Zcitmešsung 
(1894);  Du  Moncel,  Exposé  des  appUcations 
dc  J'élcctricité  (4  svazky);  Claudius  Saimier, 
Tratté  dc  rhorlogerie  (ném.  překL  Lehrbuch 
der  Uhrmacherei,  1891).  Pka, 

dironogramm  [tec),  téi  cteogrammt 
slovo  nebo  veta  i  verš),  vztahující  se  k  né- 
které  historické  události,  v  níž  vetkýmt  Hm- 
skýmí  písmeny  označuje  se  příslušný  leto- 
počet.  Na  př/verš 

Francorum  turbh  Siattut  ftrt  funera  vesper 
týká  !řť  sicilských  nes  pórů  r.  1282.  Letopočet 
tento  vyznačí  se  v  uvedeném  verši  Hmskými 
Číslicovými    písmeny   tak,    aby  jejich   součet 
sc  rovnal  1282: 
franCorVM  tVrbh  alCVLVs  fcrtfVnera  Vesper 

l.y  AfCCLVVVVVVn  =^  1282, 
Za  eh.  volí  se  nejčastčji  hexamctr,  jenž  se 
pak  nazývá  chronostichon  nebo  etcosti- 
chon;  1  hcxametr  s  pentamelrem  často  se 
vyškytá  v  ch-cch  a  zvu  se  chronodisti- 
Cnon  Dobrý  ch.  má  býti  stručný  a  případný, 
abv  se  snad  nu  pamatoval. 

tJhro&Oliothermy  (z  řec).  kfivky  označu- 
jící současně  fÍMini  a  roční  prdbčh  lempera- 
turv. 

Oliroiialogický  (z  tec),  sestavený  podle 
postupu  í^asového.  O  ch-^ké  methoddv  déjc- 
ptSL*  vtz  Déjíny  sir.  170. 

ChrOBOlogri^  <  z  řec),  časovČda,  je  nauka, 
jeí  se  zabývá  měřením  a  dí  Icnim  času  za  tím 
ú'   '  ^v  se  mohiy  udál<jsii  v  minulých  do- 

t  é  uvésti    v  jistý  pořádek.    Dělí  se 

ua  ijrLuii.uckou  a  praktickou  čili  mathema- 
tickou  a  historickou. 

Ch  mrithcmatická  užívá  a^^tronomických 
I  I  pohybu  lélcs  nebeských  k  určeni 

i.  ncpromenhvých    Jednotek    časo- 

v  čni  země  kolem  jcii  osy,  obéh  mč- 

Ai  i  zemé  a  zemč  kolem  slunce  jsou 

záUa4cm  přirozeného  rozděleni  času  na  dny, 
mésicc  a  roky.  Další  rozdčlování  na  hodiny 
a  pod.  je  libovolné.  Nejobycejncjší  jednotkou 
časovou  je  den»  doba  to,  v  ní2  .se  zemč  jed- 
rií  ■  ■  kolem  své  osy.  Den  takový  sluje 
»  ;   čili  kalendářní  na  rozdíl  ode  dne 

pi.i.,.,.  i.i^iio,  jenž  značí  dobu  od  východu 
»lunce  do  západu,  Dalst  přirozenou  jcfJnotku 
časovou  poskytuje  měsíc  svými  promčnami. 
jel  známy  jsou  jmény:  novoíuní,  první  čtvrť, 
úplnčki  poslední  čtvrt  Ruicznávámc  dva 
druhy  mesic6:    Mčsfc  postupuje  od  západu 


I  k  východu  na  nebi  denné  asi  o  13',  tak  íe 
I  po  27  dnech  7*>  43"»  11  5 »  dospčjc  na  totéi 
místo  na  nebi.  Tuto  dobu  nazýváma  peri- 
odickým čili  siderickým  mésícem,  od  né- 
hoi  rozeznávati  sluší  raésfc  synodícký,  L  j. 
dobu  29  dní  12  b  44ni2-8«,  jci  uplyne  meii 
dvojí  konjunkcí  mésíce  se  sluncem  neba 
mezi  dvojím  novolunim.  Pro  ch-ii  technickou 
konstruován  na  základe  měsíce  s^nodického 
měsíc  občanský,  jenž  má  střídavé  29  a 
30  dni.  Poznáni,  ie  asi  po  12  obézích  mésice 
kolem  země  roční  počasí  se  vrací,  vedlo 
k  třetí  jednotce:  roku  mésíčnému,  jenž 
čítá  354  dni  8  h  48  ™  38  6 ».  Ale  záhy  pozoro- 
váno, že  rok  takový  nesouhlasí  přesné  s  pra- 
videlným střídáním  ročních  počasí,  a  tak 
užito  k  méření  času  roku  slunečního, 
t>  i.  doby,  v  níž  slunce  dokoná  zdánlivý 
svQJ  pohyb  kolem  zemé,  Z  rozličných  způ- 
sobů roku  slunečního  má  pro  ch-ii  techni- 
ckou nejvétáí  význam  doba,  které  slunce  po- 
třebuje, aby  se  vrátilo  k  témuž  bodu  eklip- 
tiky, tak  zv.  rok  tropický,  jchoi  střední 
trvání  (dle  Hansena)  obnáli  365  dní  5^  48Tn 
46-43  •. 

Ch.  historická  (technická)  zkoumá,  ja- 
kého rozdélcní  času  užívali  rozliční  národové 
v  živote  veřejném,  a  určuje  vzájemný  pomčr 
letopočtů  u  nich  obvyklých  k  letopočtu  křc- 
stanskému.  Ve  stár  o  veku  skoro  každý  národ 
užíval  jiného  letopočtu.  Pro  pozdčjli  vývoj 
zvláSté  důležitá  je  ch.  římská. 

Římský  kalendář  jul  lánský  byl  v  hlav- 
ních rysecri  přijat  za  základ  ch.  křestanské 
a  udržel  se  po  celý  středověk  až  do  opravy 
papeže  Řehoře  Xlíl.  Ve  vnitřmm  zařízeni  roku 
podrželi  křesťané  rozdčleni  jeho  na  12  mčsícfi, 
za  to  však  zavedli  užívání  téhodne  o  7  dnech, 
jež  jest  původu  židovského,  a  datováni  dle 
I  stálých  i  pohyblivých  svátků  církevních.  Rok 
církevní  čili  posloupnost  svátků  v  knihách 
k  bohosluÍebn>^m  účelům  určených  počíná 
se  první  nedčlí  adventní  (t.  j.  nedélí  po 
26.  list,  nejblíže  příští).  Rok  občanský  v  roz- 
ličných zemích  a  v  rozličných  dobách  začínal 
se  různé:  a)  Pů vodné  počínal  ve  starším 
střjdovčku  1.  lednem;  později  vsak  tento 
začátek  roku  vymizel  a  teprve  ve  stol.  XVI. 
'  a  XVII,  dosáhl  zase  skoro  všeobecné  plat- 
nosti. U  nás  dá  se  začínání  roku  1.  lednem 
,  pozorovati  nejdříve  v  kance  láli  arcibiskupské 
(od  r,  136Ó),  ale  teprve  od  1.  pol.  XVK  stol. 
stává  se  oticcnéjšitn  b)  K  březnem  začínal 
rok  ve  starovékém  feíme.  V  Gaiiii  byl  tento 
zač,  roku  obvyklý  až  do  VIII.  stol  a  repu- 
blika Benátská  užívala  ho  ofíicielné  ai  do 
svého  pádu  (1797).  c)  Velmi  roziíř*-?!  byl  ve 
středovéku    zvyk   počínati   rok   /-'.  ni 

P,   Marii,  25.   března  (ftiliís  ann;  I. 

!  Byly  dva  takové   počátky   roku:   j»  am     uic 
j  způsobu  rtorentmakého  [caítuius  Florentinus)^ 
I  připadal  o  dva  mé,sícc  a  25  dni   pozdéji  niA 
I  stejný  rok  začínající  1.  lednem;  zvyk  len  ra«- 
^  šířen   byl   ve   Francii   (mos  Gatlicanus)   a  ve 
Xll.  stol.  i  v  některých  krajinách  némeckých^ 
nejdéle  však  se  udrict  ve  Florencii,  kdež  jeíté 
v  2.  pol.  XVIII.  stol  ho  užíváno.  Druhý  způsob 


1 


412 


Chronologie. 


tačínánf  roku  25.  březnem  dle  počtu  pisan- 
ského  (calculus  Pisanus)  v  severní  Itálii  ob- 
vyklý předbíhá  obyčejný  rok  začínající  1.  led- 
nem o  9  měsíců  a  7  dní.  V  Pise  začínali  tak 
rok  až  do  1749.  V  kanceláři  .papežské  vysky- 
tuje se  počet  fiorentinský  od  pol.  X.  stol.  až 
do  r.  1088;  od  r.  1088—1145  přichází  vedle 
něho  též  počet  pisanský  a  od  r.  1145  až  do 
Bonifáce  VIII.  převládá  tu  zase  počet  fioren- 
tinský. d)  Začínati  rok  velilconocemi  bylo 
zvykem  nlavně  ve  Francii  od  XII.  stol.  až  do 
r.  1563.  Datování  to  bylo  nanejvýš  nepoho- 
dlné, poněvadž  počátek  roku  mohl  připad- 
nouti na  35  různých  dní;  Častěji  se  přihodilo, 
Že  některé  dny  některého  léta  ani  nepřišly, 
jindy  zase  přišly  v  jednom  roce  dvakrát.  Aby 
se  předešlo  nedorozumění,  přidávána  k  datu 
slova  post  pascha  a  ante  paseka,  e)  Někdy  za- 
čínán rok  11.  srpnem  (svátkem  sv.  Tiburcí); 
to  dělo  se  v  Dánsku  až  do  r.  1559.  /)  1.  září 
začínali  rok  v  říši  byzantinské;  odtud  zvyk 
ten  přešel  do  již.  Itálie  a  do  některých  pravo- 
slavných zemi  jihoslovanských.  V  Rusku  uží- 
váno toho  začátku  roku  od  pol.  XIII.  stol. 
až  do  r.  1700.  g)  Nejvíce  rozšířen  byl  ve 
středověku  zvyk  začínati  rok  25.  prosincem 
(svátky  vánočními).  Ve  Francii  datováno  dle 
tohoto  způsobu  v  době  Karlovců  (ale  již  na 
počátku  doby  Kapetovců  začínali  tam  rok 
25.  břez.  a  brzy  potom  velikonocemi).  V  Itálii 
začínán  rok  vánocemi  častěji  od  doby  císařů 
z  rodu  staufského;  v  kanceláři  papežské  udržel 
se  způsob  ten  až  do  pol.  X.  stol.  Nejvíce  však 
užíváno  tohoto  začátku  v  Němcích,  kdež  kromě 
diécése  kolínské  a  trevírské  počítáno  tak  aŽ 
do  2.  pol.  XV.,  místy  až  do  XVI.  stol.;  totéž 
platí  o  zemích  Česícých,  v  nichž  někdy  ve 
aIV.  stol.  tento  začátelc  roku  označován  přímo 
jako  stilus  Pi^agensis. 

Středem  roku  křesťanského  stal  se  přiro- 
zeně nej větší  svátek  křesťanstva,  velikonoce. 
O  době  jich  slavení  ustálilo  se  po  mnohých 
sporech  ve  IV.  stol.  pravidlo,  že  mají  připa- 
dati každoročně  na  první  neděli  po  prvním 
úplňku  jarním  (t.  j.  po  úplňku,  který  připadne 
na  21.  března  nebo  nejdříve  po  tomto  dni); 
připadne-li  úplněk  ten  na  neděli,  slaví  se 
velikonoce  teprve  v  neděli  nejblíže  příští,  aby 
se  nesetkaly  s  židovskou  slavností  pésach. 
K  vypočtení  jich  sloužily  t.  zv.  kruhy  vel ko- 
nocní,  jejichž  součástky  jsou  následující: 
1.  Kruh  sluneční  {cyclus  solis,  c.  soIaris), 
t.  j.  občasí  28  let,  po  jichž  uplynutí  titíž  dnové 
týdenní  připadají  v  témže  pořádku  zase  na 
stejná  data  měsíce.  Toto  občasí  spojeno  bylo 
s  křesťanským  letopočtem,  tak  aby  některý 
přestupný  rok  letopočtu  toho  začínal  pon- 
dělkem a  byl  prvním  v  kruhu  slunečním ;  ta- 
kovým byl  by  býval  rok  devátý  př.  Kr.,  jenž 
tudfž  zvolen  za  počátek  kruhu  slunečního. 
Chceme-li  tedy  najíti,  kolikátým  jest  ně- 
který rok  v  kruhu  slunečním,  nutno  daný 
rok  zvětšiti  o  9  a  součet  děliti  28;  zbv- 
tek  značí  kruh  sluneční  toho  léta.  K  vůli 
snazší  manipulaci  spojen  kruh  sluneční  s  kru- 
hem nedělních  písmen  následujícím  způ- 
sobem : 


Léto  v  kruhu 

Litery  ne- 

i  Léto  v  kruhu 

Litery  ne- 

•luoeCnlm 

délol 

•luoeialop 

délnf 

I 

GF 

XV 

C 

II 

R 

XVI 

B 

III 

D 

XVII 

AG 

IV 

C 

XVIII 

F 

v 

BA 

XIX 

E 

VI 

G 

XX 

D 

vil 

F 

XXI 

CB 

VIII 

E 

XXII 

A 

IX 

DC 

XXIII 

G 

X 

B 

XXIV 

F 

XI 

A 

XXV 

ED 

XII 

G 

XXVI 

C 

XIII 

FB 

XXVII 

B 

XIV 

D 

XXVIII 

A 

2.  Kruh  měsíční  {cyclus  lunaris),  období 
19  let,  po  jichž  upl^rnutí  připadají  jednotlivé 
fase  měsíčné  na  stejné  dny  v  měsíci.  Číslo, 
které  nám  udává,  kolikátým  je  v  cyklu  tom 
některý  rok,  nazývá  se  zlatým  počtem,  a 
poněvadž  kruh  měsíční  počínal  se  v  roce  1. 
př.  Kr.,  najdeme  zlatý  počet  některého  léta, 
přičteme-li  k  danému  roku  1  a  součet  dělíme 
19;  zbytek  je  zlatý  počet  S  kruhem  měsíč- 
ním těsně  souvisí  e  pak  ty  (v.  t.).  Pomocí 
epakt  a  zlatého  počtu  snaono  dá  se  ustano- 
viti den,  n^  nějž  připadá  první  úplněk  jarní; 
den  ten  nazýváme  rokem  velikonočním.  Rok 
velikonoční  (terminus  paschalis)  možno  naiíti 
též  pomocí  věčného  kalendáře  julián- 
ského,  vypočteme-li  si  zlatý  počet  na  určitý 
rok  připadající.  Den,  při  kterém  mezi  8.  břez- 
nem a  5.  dubnem  dotčený  zlatý  počet  zazna- 
menán, je  terminem  velikonočním  a  nejbližší 
neděle  po  něm  je  nedělí  velikonoční. 


Zhtý  počet 

Epakty 

Rok  velikonočoi 

IX 

5.  dubtift    D 

22 

25.  břesna  G 

3 

•  3.  dubtia    E 

14 

2.  dubna    A 

25 

22.  bfetna  D 

6 

10.  dubna    B 

17 

30.  bfezna  E 

28 

18.  duboa    C 

9 

7.  dubna   F 

20 

27.  břesna  B 

1 

15.  dubna    G 

12 

4.  dubna    C 

23 

24.  bfeana  F 

4 

1*.  dubna   D 

«5 

I.  dubna   G 

26 

ar.  bfezna  C 

7 

9.  dubna    A 

i8 

29.  bfezna  D 

»9 

29 

17.  dubna    B 

Hledáme-li  tedy,  na  který  den  připadnou 
velikonoce  některého  roku,  je  třeba  přede- 
vším znáti  kruh  sluneční,  literu  nedělní  a 
zlatý  počet  daného  roku,  načež  najdeme 
v  předcházející  tabulce,  na  který  den  připadá 
rok  velikonoční;  od  litery  denní,  která  při 
něm  stojí,  počítáme  dále,  až  přijdeme  k  li- 
teře neaélní  daného  roku.  Den,  ke  kterému 
takto  dospějeme,  je  nedělí  velikonoční.  K  ji- 
nému určení  velikonoc  a  závislých  na  nich 
pohyblivých  svátků  sloužily  taK  zv.  klíče 
roků  (claves  terminorum)  a  jiné  dvě  řady 
Čísel:  konkurrenty  (v.  t.)  a  reguláry 
(v.  t.). 


Chronometr  —  Chronoskop. 


413 


Římský  zpAsob  děliti  rok  na  12  měsiců  stří- 
davě po  30  a  31  dnech  udržel  se  až  na  naše 
časy.  Měsíce  rozdělovány  na  týdny  po  7  dnech. 
Jednothvé  dny  nazývány  dle  oběžnic.  Pojme- 
nování to  vyvinulo  se  již  v  Římě  asi  na  po- 
čátku doby  dsařské.  Církev  nazývala  jedno- 
tlivé dny  téhodne  feria^ía  sice  feria  A*  ne- 
děle atd.  2i  feria  Via  pátek);  sobota  slula  vždy 
sabbatum.  Neděle  zvala  se  nejobyčejněji  dies 
átíminica.  Národové  germánští  označili  dny 
jmény  rozličných  bohu  svých.  Národové  slo- 
vanští pojmenovali  dny  týdenní  tím  způso- 
bem, že  slavíce  první  den  téhodne.  kterého 
se  od  práce  odpočívalo,  počítali  řadu  dní  te- 
prve po  něm.  Den  v  roce  udáván  ve  středo- 
věku způsobem  několikerým:  a)  Podle  ka- 
lendáře římského  fviz  Kalendář),  b)  Dle 
hodů  božích,  svátku  svatých  neb  dle  introitů 
a  evangelií,  a  to  tak,  že  buď  udán  přímo  pří- 
slušný svátek,  nebo  den  týdenní  před  ním 
nebo  po  něm.  Den  před  svátkem  nejblíže 
předcházející  slul  vigilií;  osmý  den  po  něm 
nazýval  se  oktáva,  ochtáb;  clruhé  oktávě, 
t.  j.  patnáctému  dnu  po  některém  svátku,  ří- 
káno q  u  i  n  d  e  n  a.  c)  Zvláštní  způsob  byl  určo- 
vati dny  v  roce  dle  cisiojanu  (v.  t.).  Zvyk 
ten  byl  od  XIII.  stol.  rozšířen  v  Německu 
všeobecně  a  od  konce  XIV.  stol.  veSel  i  u  nás 
v  užívání,  ďj  Nejjednodušší  způsob  je  ozna- 
čovati dni  čísly  řadovými  v  každém  měsíci. 
U  nás  první  stopy  tohoto  datování  nalézáme 
již  ve  XII.  stol.  {v  kronice  Kosmově),  ale 
všeobecné  rozmohlo  se  teprve  v  XVII.  stol. 
e)  Jiný  způsob  určování  dní  v  měsíci  (dle  po- 
zdějšíno  hlavního  sídla  svého  consuetudo  Bo- 
noniensis  zvaný)  vyvinul  se  v  Itálii.  Datování 
to  záleží  v  tom,  že  se  měsíc  dělí  na  dvě  polo- 
vice: První  z  nich  {mensis  intrans)  čítá  při 
měsících  o  30  dnech  15,  při  mčsících  o  31 
dnech  16,  kdežto  v  únoru  jen  14  dní,  jež  po- 
čítají se  v  přirozeném  pořádku  od  1  výše. 
V  druhé  polovici  každého  měsíce  (mensis 
fxiens,  exitus  mensis)  počítají  se  dnové  v  po- 
řádku obráceném  od  posledního  nazpět. 

K  označení  let  v  nekonečné  řadě  časové 
užíváno  ve  středověku  i  n  d  i  k  c  í  a  rozličných 
letopočtů  čili  aer,  z  nichž  nejdůležitější 
je  nynější  náš  letopočet  křesťanský  (viz 
Letopočet). 

0*cn-ii  různých  národů  viz  Babylónie 
str.  29,  Čína  str.  715,  Egypt  str.  422  atd. 

Literatura.  Dom  ďAntine,  Dom  Clémen- 
cet  &  Dom  Durand,  L'Art  de  vérifier  les  dates 
ct  les  faits  historiques  (Paříž,  1750,  2.  vyd. 
1770.  3.  vyd.  1783—87,  v  1.  1818—44  pořídil 
St  Allais  nové  rozmnožené  vydání  slavného 
toho  díla  v  44  sv.  8'  a  11  sv.  4®);  Ludwig 
Ideler,  Handbuch  der  mathematischen  und 
technischen  Ch.  (Berlín,  1825—26,  2  sv.,  2.  v. 
1886);  Jos.  Emler.  Rukověť  ch.  křesťanské, 
zvláště  české  (Praha,  1876);  L.  de  Mas-Latrie, 
Tresor  de  ch..  ďhistoire  et  de  géographic 
pour  Tétude  et  Temploi  des  documcnts  du 
moyen  áge  (Paříž,  1889);  J.  Hond,  Handybook 
of  rules  and  tables  for  verifying  dates  with  j 
the  Christian  era  (Londýn  1875,  4.  v.  1889); 
W.  Wislicenus,  Astronomische  Ch.  (Lipsko, 


1895);  Fr.  Riihl,  Ch.  des  Mittelalters  und  der 
Neuzeit  (Berlín,  1897).  GFch, 

Ohronom^tr  (z  řec),  časoměr,  druh  pře- 
nosných hodin,  jež  se  vyznačují  přesnějším 
chodem  než  obyčejné  hodinky  kapesní.  Viz 
Hodiny  str.  437. 

Ch.  (námořní  hodiny,  Seeuhr)  má  v  ná- 
mořnictvu velkou  důležitost.  Jsou  to  hodiny 
s  chodem  co  možná  nejpravidelnějším,  jež 
nařízeny  jsou  dle  času  prvního  poledníku 
(čas  greenwichský),  jichž  denní  odchylka.  aC 
jdou  čerstvéji  nebo  pomaleji,  jest  přesně 
známa.  Ch-u  užívá  se  k  určení,  na  které 
zeměpisné  délce  se  loď  na  širém  moři  na- 
chází. Jak  známo,  dělí  se  největší  kruh  zem- 
ský na  360  stupňů.  Jelikož  se  země  otáčí  ve 
24  hodinách  (1440  minutách)  kolem  své  osy, 
tedy  (*"7i«o)  ^  minuty  na  každý  stupeň  při- 
cházejí, musejí  všecka  místa,  jež  leží  o  stupeň 
na  západ,  míti  poledne  o  4  minuty  později, 
která  leží  o  1  stupeň  na  východ,  o  4  minuty 
dříve.  Když  tedy'  loď^pluje  s  oh-em  naříze- 
ným na  čas  greenwichský  západním  směrem 
od  Greenwicne  a  shledá,  Že  na  místě,  kde 
se  nalézá,  jest  poledne,  kdežto  ch.  ukazuje 
2  h  30  o>  odpoledne  dle  času  greenwichského, 
že  tedy  rozdíl  času  jest  2^  30"*  nebo  150  m, 
tedy  se  ví,  že,  jelikož  4  minuty  činí  1  stupeň, 
\oď^*^/t  =  SV/j  stupně  od  Greenwicha  jest 
vzdálena.  Šg. 

Ohronometrl*  (z  řec),  měření  času. 

Ohronoa,  v  řeckém  mythu  personifikace 
času,  podobá  se  Aiónu,  v  oríické  kosmogo- 
nii  pokládán  za  původce  všehomíra.  V  umění 
znázorněn  na  reliéfu  t.  zv.  apotheosy  Homé- 
rovy  okřídlen.  klk. 

Cfnronoaamloké  aignály.  Při  telegrafech 
vojenských  užíváno  bylo  zvláštních  znamení, 
jež  dávána  praporci  dle  určité  soustavy.  V  no- 
vější době  Franklinem  Gremem  zavedené  ch. 
8.  mohou  na  různý  způsob  býti  provedeny, 
nejlíp  a  nejjistěji  tak,  že  optická  znamení  se 
spoji  s  akustickými.  Za  účelem  správného 
přijetí  a  odeslání  ch-kých  s-lů  nutno  na 
obou  stanicích  míti  příslušné  apparáty,  jako 
chronometry,  seík.  kyvadla  a  p. 

Ohronoakop  (z  řec.)  jest  přístroj,  jenž 
slouží  k  měření  velmi  krátkých  dob,  jako 
chronograf  (v.  t),  od  něhož  se  liší  tím.  že 
časové  okamžiky  nezaznamenává  trvalými 
značkami  jako  onen.  Čas  nejčastěji  se  ch-y 
měří  pohybem  ručiček  na  ciferníku,  dále 
množstvím  přeteklé  kapaliny,  též  dle  veli- 
kosti otočeni  válce  rovnoměrně  se  otáčejí- 
cího, na  kterém  se  počátek  a  konec  pozoro- 
vaného úkazu  vyznačuje  buď  ostrým  hrotem, 
jako  u  Bréguetova  ch-u,  nebo  elektrickou 
jiskrou,  jako  u  Siemensova.  Tyto  poslední 
stroje  lze  spíše  počítati  mezi  chronografy. 
Mezi  elektrickými  ručičkovými  uvádíme  jako 
nejstarší  Wheatstoneův  ch.  (vyobr.  č.  1932.), 
kterého  užíváno  bylo  k  měření  rychlosti  vy- 
střelené koule  dělové.  Zařízeni  jest  toto: 
Přesné  jdoucí  hodinový  stroj  zadržován  jest 
ve  svém  chodu  hákem  upevněným  ku  kotvě 
elektromagnctu,  který  ji  přitahuje  a  tak  stroi 
hodinový    v    chodu   zadržuje,   pokud   proud 


414 


Chronoskop. 


elektrický  kolem  elektromagnetu  prochází, 
který  se  přivádí  drátem,  napiatým  před  otvo- 
rora  děla.    Při  výstřelu  koule  drát  přetrhne, 


C.  1932.  WheatfttoneQv  chronoskop. 

proud  se  přeruší,  elektromagnet  pozbude  ma- 
gnetičnosti,  kotva  se  od  něho  odtrhne,  hodi- 
nový stroj  se  uvolní  a  ručička  na  ciferníku 
počne  se  pohybovati.  Když  dojde  koule  na 
konec  odměřené  dráhy,  vrazí  do  desky,  kterou 
přitlačí  ke  knoflíku  kovovému, 
čímž  se  proud  kolem  elektro- 
magnetu opět  uzavře,  tento 
kotvu  opět  přitáhne  a  hodinový 
stroj  se  zastaví.  Ručička  na  ci- 
ferníku ukazuje  dobu,  po  kte- 
rou se  střela  pohybovala.  Hipp 
r.  1848  zdokonalil  Wheatsto- 
neův  Ch.,  který  měřil  Čas  jen 
asi  na  Vao  ^^^-  správně.  Hippův 
ch.  (vyobr.  č.  1933.)  jest  nejdo- 
konalejší a  nejrozšířenější.  Sklá- 
dá se  z  hodinového  stroje  T 
hnaného  závažím  O,  který  má 
dva  ciferníky  5  a  /? ;  na  jeanom 
je  doba  jednoho  oběhu  ručičky 
Vio  sek.,  na  druhém  10  sekund, 
každý  ciferník  jest  rozdělen  na 
100  stejných  dílů;  udává  tedy 
jeden  díl  prvního  ciferníku 
Viooo  sek.,  druhého  Vio  sek.  Po- 
kud proud  elektrický  prochází 
kolem  elektromagnetu,  přita- 
huje tento  kotvu,  která  tyčí  Z 
zadržuje  ručičkový  stroj,  tak 
že  se  ručičky  neotáčejí,  kdežto 
vlastní  hodinový  stroj  jde  stále. 
PřeruŠí-li  se  elektrický  proud 
na  počátku  měřené  doby,  od- 
trhne se  kotva  od  elektro- 
magnetu a  ručičky  počnou  se 
na  cifernících  pohybovati ;  uza- 
vře-li  se  proud  zase  na  konci 
měření  doby,  zastaví  se  ruči- 
čkový stroj  tyčí  Z'  uvedenou 
v  pohyb  kotvou  přitaženou 
«lektromagnetem.  Z  polohy  ru- 
čiček na  začátku  a  na  konci 
určí  se  trvání  úkazu.  Od  toho 
musí  se  odečísti  doba,  kterou  vyžaduje  zma- 
gnetování  elektromagnetu,  jakož  i  dotya  po- 
S^ebná  k  přitažení  a  odtržení  kotvy.  Tato  se 


zvláštním  pokusem  určí.  Ch.  slouží  na  př. 
k  měření  doby  pádu  tělesa  volně  padajícího, 
doby,  po  kterou  se  pohybuje  vystřelená 
koule  po  určité  dráze,  doby,  po  kterou  trvá 
exposice  při  fotografii,  k  určování  výšky  tónu 
a  p.  Přerušování  a  zavírání  proudu  musí  se  díti 
ovšem  automaticky  dějem  samým.  V  novější 
době  W.  Schmidt  (1892J  sestrojil  ch.  podobný 
Wheatstoneovu,  sloužící  k  měření  rychlosti 
kulí  dělových;  může  se  jím  měřiti  Vioooo  s^^- 
ř>Zeitschrift  fůr  Instrumentenkunde«  1892). 
Vahadlo  (Unruhe)  hodin  udržuje  se  elektri- 
ckým proudem  v  poloze  největší  výchylky; 
při  výstřelu  proud  se  přerušuje  a  vahadlo 
počne  se  kývati,  když  dojde  střela  konce 
odměřené  dráhy,  přetrhne  se  druhý  drát  a 
vahadlo  se  zastaví;  z  vykonané  části  celého 
kyvu  se  stanoví  doba,  kterou  koule  potře- 
bovala k  proběhnutí  dráhy. 

K  účelům  ballistickým  užívá  se  zhusta  ch-u 
Le  Boulengéova,  od  něho  též  elektrická 
klepsydra  (přetékací  hodiny)  nazvaného. 
Čas  měří  se  množstvím  vyteklé  rtuti  za  dobu 
pozorovací.  Tato  se  spustí  elektromagnetem 
při  začátku  a  zastaví  na  konci  pozorovaného 


Híppfiv  chronoskop. 


děje.  —  Zajímavý  jest  ch.  Machův,  kterým 
tento  měřil  rychlost  vln  zvukových  povstalých 
při  elektrických  jiskrách  a  kterého  i  k  jiným 


Chronostichon  —  Chrotta. 


415 


účelům  lze  použiti.  Pouillet  měřil  velmi  krátké 
délky  časové  tím,  že  výchylku  magnetické 
jehly  způsobenou  proudem  elektrickým  po- 
klácfal  za  úměrnou  trvání  proudu  elektrického 
a  nikoli  jeho  intensitě.  —  Neelektrické  ch-y 
jsou  ručičkové  od  Winnerla  a  Fouchera.  Li- 
teratura o  ch-ech  viz  při  hesle  Chrono- 
graf.  Pk2. 

Ohronoftiolioii  viz  Chronogramm. 

Ohrooooooaoea«  [-okokáceef  jest  řád  si- 
ných či  modrozelených  řas  (Pkycochromacrae 
či  Cyanophyceaé)  obsahující  formy  jednobu- 
něčné, které  se  dělí  střídavě  ve  dvou  nebo 
třech  na. sebe  kolmých  směrech  prostoru. 
Buňky  zřídka  hned  po  rozdělení  se  osamo- 
cují  tvoříce  volné  shluky,  nýbrž  zůstávají 
obyčejně  spojeny  v  rosolovité  ploché  nebo 
tělesné  kolonie  ci  familie,  v  nichž  jednotlivé 
buňky  se  posunuií,  tak  že  záhy  nelze  poznati, 
jak  dělení  se  dalo.  Rosol  obalující  kolonie 
povstal  zrosolovatěním  stěn  buněčných.  Ná- 
ležející sem  druhy  (asi  150)  mají  modrozele- 
nou, violovou  nebo  Červenavou  barvu  a  ro- 
stou buď  ve  sladké,  řidčeji  slané  vodě  nebo 
na  vzduchu  na  vlhkých  místech  tvoříce  na 
zemi,  zdech,  kamenech  a  skalách  vlhkých  ba- 
revné povlaky.  Ch.  jsou  rozšířeny  po  celé 
zemi.  Nejznámější  rody  jsou  Chroococcus  a 
Gloeocapsa,  Ič. 

ChrooUpilS  (fialkový  mech)  jest  řasa 
vláknitá  ze  řádu  Cladophoraceae^  s  vlákny  vi- 
dličnatě  rozvětvenými  nebo  postranní  větve 
nesoucími  a  obsahem  buněk  chlororufinem 
červeně  neb  oranžově  zbarveným.  Vířivé  vý- 
trusy tvoří  se  ve  zvláštních  kulatých  buňkách 
na  konci  větévek  anebo  po  jejich  straně; 
v  každé  buňc«  obsaženo  je  namnoze  32  zoo- 
spor  nesoucích  po  2  brvách.  Všechny  druhy 
rodu  ch.  žijí  na  vzduchu  a  tvoří  na  vlhkých 
zdech,  skalách,  kamenech,  korách  stromových 
nebo  starých  prknech  a  latích  červenohnedé 
až  oranžově  Červené  sametové  nebo  tenké 
korovité  povlaky,  které  po  smrti  řasy  vy- 
blcdnouce  stávají  se  šedozelenými.  Za  sucha 
voní  řasy  ty,  zvláště  když  se  trou,  příjemně 
po  fialkách.  Odtud  název  » fialkový  mechc, 
jenž  vztahuje  se  ku  druhu  Ch.  lolithus  Ag., 
tvořícímu  v  hornatých  krajinách  na  balvanech 
a  kamenech  prahorních  (žule,  rule  a  j.)  více 
méně  rozsáhlé  kprnaté  povlaky  červené  nebo 
Červenohnedé.  Úlomky  kamene  s  řasou  (fial- 
kový kámen)  kupují  nebo  sbírají  turisté  pro 
jich  význačnou  vůni.  Některé  druhy  tvoří 
gonidie  lišejníkův  Graphideae.  Ič. 

OluropaozÓW  [-čuvj,  ves  v  kraji  bytomském 
pruského  vl.  obv.  opolského  s  2  hutěmi  zin- 
kovými, silným  těžením  kamenného  uhlí  a 
4993  ob.  (1890]. 

Ohropifty  Chropyň,  městys  na  Moravě 
při  lev.  bř.  Bečvy,  v  hejt.  a  okr.  kroměříž- 
ském;  248  d..  2105  ob.  č.,  50  n.  (1890),  farní 
kostel  sv.  Jiří  (od  r.  1854  farní),  5tř.  šk. 
(v  6  odděl.),  četn.  st.,  nemocnice,  veliký  cu- 
krovar a  raffinerie  cukru,  par.  mlýn.  Alod. 
statek  se  zámkem  a  dvorem  icst  od  r.  1616 
majetkem  arclbisk.  olomúckého.  Ch.  v  nej- 
starší době,  jako  samostatný  zvláštní  statek, 


náležela  klášteru  velehradskému.  R.  1385  při- 
pomíná se  na  Ch-i  i  Hrdoň  z  Ch-ě.  Také  tu 
stávala  tvrz.  R.  1500  jmenuje  se  Ch.  městem 
a  v  XVI.  stol.  byla  sídlem  českých  bratří. 

Cniropot  viz  Chrapot. 

Ohropsrft  viz  Chropíň. 

Ohroioikowakl  Samuel,  paedagog  pol. 
(*  1730  —  1 1799),  byl  členem  řádu  piaristů, 
na  jejichž  ústavech  vyučoval.  Později  byl  rek- 
torem kollegia  v  Chehně.  Vydal:  Filoiqfia 
chr^ešciaňska  o  poc\qtkach  praw  naturalnych 
r Varšava,  1766);  Napomnienia  chr\escianskie 
(t.,  1772)  a  Fixyka  došwiadcieniami  potwier- 
diona  řt.,  1764),  pokud  známo,  první  to  fy- 
sika polská.  Vedle  toho  přeložil  několik  prací 
z  franč.  a  ital. 

Ohroioiúaki  Stanislaw  Wojciech 
(t  1717),  tajemník  krále  Jana  IIT.  a  syna  jeho 
Jakuba,  vydal  množství  veršů  příležitostných, 
jako  Traha  wielkopomnej  stawy  Jana  III.  (Varš., 
1689),  veršovaných  prácí  biblických  (ksther, 
Krakov,  1705,  Josef ,t.,  1745),  překlady  Phar- 
saliapo  polsku  pr^ejtiómac^onego  Lukana  (Oliwa, 
1690);  Roxmowy  listowne  z  Ovidia  (Varš.,  1695, 
2.  vyd.  1735)  a  j. 

Ohroatau  viz  Chrastová. 

Ohrostik,  Phryganea  L.,  jest  rod  hmyzu 
šikmokřídlého  (  Tríchoptera )  čeledi  Phryga- 
neidae,  vyznačené  makadly  čelistními  u  sa- 
mečka  4člennými,  u  samičky  5člennými.  Ch. 
má  křídla  hustě  šerými  i  černými  chloupky 
porostlá  a  se  šikmou  příčnou  žilkou  mezi 
ž.  krajní  a  příkrajní;  na  předních  holeních 
2,  na  středních  a  zadních  po  4  ostruhách. 
Larvy  mají  pouze  přední  šíji  rohovitou  a  na 
zadečku  silné  nitkovité  Žábry.  Žijí  v  pouzdrech 
rovných  nebo  na  konci  náhle  mírně  zahnu- 
tých a  zhotovených  z  částic  rostlinných  po 
délce  do  spirály  stavěných  ve  vodách  mírně 
tekoucích  nebo  stojatých.  Dospělý  hmyz  patří 
k  největším  druhům  našich  Trichopter  a  se- 
dává  v  květnu  až  červenci  na  kmenech  v  roz- 
sedlinách  kůry.  Kpk. 

Ohrotta,  lat., gaelsky  crwth,  angl.  cro  wd, 
crouth  [kraut],  nejstarší  snad  z  nudebních 
nástrojů  smyčcových  na  evropské  půdě  vznik- 
lých, jichž  třída  vyznačena  jest  dvěma  de- 
skami, svrchní  a  zpodní,  spojenými  s  postran- 
ními luby,  na  rozdíl  od  třídy  nástrojů  z  orientu 
se  rozšířivších,  jež  mají  jen  jedinou  desku 
položenou  na  vyduté  zpodní  části.  Ch.  jest 
původu  bretonsicého  a  vyskytuje  se  již  od 
poč.  VIL  stol.  (zmiňujeť  se  o  ní  Venatius  For- 
tunatus  r.  609  v  distichu:  Romanusque  lyra 
plaudat  tibi^  Barbants  harpa^  Graecus  achilli- 
aca,  chrotta  Britanna  canit);  v  původní  po- 
době jen  v  Bretonsku  a  Velké  Britannii  se 
udržela,  kdežto  v  Německu  a  ve  Francii  pod- 
lehla různým  proměnám.  Opatřena  byla  jedi- 
nou strunou  kromě  dvou  bordunových  (t.  j. 
mimo  strunník  tažených),  jež  později  rovndž 
napjaty  byly  na  Icobylce.  Ke  třem  strunám 
přistoupily  však  opět  dvě  bordunové,  tak  žj 
ch.  v  XI.  stol.  jeví  se  nástrojem  pětistrunným, 
od  XIII.  stol.  však  přibráním  struny  čtvrté 
šestistrunným  (vyobr.  č.  1934.).  Rozdílem  od 
ostatních  nástrojů  smyčcových,  jichž  vývoj 


416 


Chroust  —  Chroustenský  z  Malovar. 


C.  1934.  Chrotu. 


bral  se  od  IX.  stol.  s  ch-tou  současně,  po- 
strádá krku.  Čtyřhranná  ozvučná  skříň  opa- 
třena jest  na  svrchu  po  obou  stranách  hmat- 
níku  otvory,  jimiž  pro- 
vlékána  byla  levá  ru- 
ka, aby  zjednala  sobě 
přístupu  ke  strunám. 
Kobylka  má  dvě  ra- 
mena, z  nichž  delší 
asi  7  cm  dlouhé  zasa- 
zeno jest  ve  zpodní 
desce  a  proch&í  le- 
vým ozvučným  prů- 
lomem, kratší,  asi  2  cm 
dlouhé,  upevněno  při 
pravém  průlomu  na 
svrchní  desce;  obé 
ramena  spojuje  mír- 
né klenutá  příčka. 
Sestistrunná  ch.  la- 
děna byla:  d*  d^  c>  c« 
řstruny  hlavní)  —g^g 
(bordunové),  v  po- 
zdějších dobách : /i> /i* 
e^e^  —  ^»— a.  U  lidu 
walesského ,  irského 
a  bretonského  udrže- 
la se  ch.  v  původní 
podobě  až  do  po- 
čátku XIX.  stol.  — 
Srv.  J.  F.  Wewertem, 
Zwei  veraltete  Instru- 
mente (Monatshefte 
fur  Musikgeschichte, 
1881);  Rúhlmann,  Geschichte  der  Bogeninstru- 
mente.  I? 

Ohrouat,  Melolontha  F.,  jest  rod  brouků 
listorohých  (Scarabaeidae)  a  podčel.  chrou- 
st o  vitých  {Melolonthini)  vyznačené  průduchy 
krajem  krovek  nepokrjrtými,  z  nichž  předpo- 
slední páry  leží  ve  stejné  čáře  s  předcháze- 
jícími na  postranním  kraji  kroužků  břišních. 
Ch.  má  tykadla  lOčlenná,  jež  u  samečka  mají 
vějířek  7,  u  samičky  ólistý,  a  třetí  článek 
prodloužen;  makadla  jsou  po  straně  pysku 
zpodního  postavena;  přední  kyčle  jsou  čípko- 
vité,  stejné  drápky  mají  u  obou  pohlaví  ve- 
liký rovný  zoubek  u  kořene.  V  Evropě  žije 
8  druhů,  v  Čechách  hojně  vyskytují  se  2  druhy: 
Ch.  obecný,  babka  (A/,  vulgaris)^  s  koneč- 
ným hrotem  zadečku  ponenáhla  zúženým, 
štítem  šíjovým  červeným  nebo  černým,  ty- 
kadly i  nohami  hnědými,  a  Ch.  maďalový 
(M.  hippocastani),  s  hrotem  kratším,  náhle 
zúženým  a  pak  v  tenký  cípek  vytaženým, 
štítem  šíjovým  zpravidla  červeným  a  tykadly 
i  nohami  černohnědými.  Oba  druhy  objevují 
se  v  květnu  i  červnu  a  to  ch.  maďalový  oby- 
čejně o  několik  dní  dříve  na  různých  stromech, 
nej raději  ovocných,  jež  ožírá  druhdy  do  holá, 
čímž  velmi  škodlivým  státi  .se  můzc.  Samičky 
spářivše  se  zalézaji  do  kypré  půdy,  kdež  ve 
hloubi  5—7  cni  snášejí  na  několik  hromádek 
asi  30  bílých  široce  vej čitých  vajíček.  Za  4 
až  6  neděl  líhnou  se  z  vajíček  larvy  těla 
válcovitého,  napříč  vráskovaného,  na  konci 
ztlustlého  a  zahnutého;  mají  lysou  rohovitou 


hlavu  s  tykadly  4členn^i,  jejichž  3.  článek 
u  kořene  prodloužen  jest  v  zoubek  článek 
poslední  přesahující;  kusadla  jsou  silná  s  čer- 
ným ostřím,  čelisti  zpodní  nesou  3Členná, 
pysk  zpodní  2členná  makadla.  Nohy  jsou 
silné,  4členné,  jedním  drápkem  opatřené. 
Barvy  jsou  špinavě  bílé,  vzadu  nafialovělé, 
na  částech  rohovitých  hnědé.  Obecné  jméno 
jejich  jest  pondravy.  Skrývají  se  mexi  kořínky, 
jež  sežíraií,  na  zimu  všsuc  zalézají  hlouběji  a 
upadávají  v  zimní  spánek.  Na  jaře  opět  vy- 
lézají a  pokračují  v  díle  svém,  opět  na  zimu 
sestupuji  hlouběji  a  na  jaře  roku  příštího 
totéž  se  opakuje.  Ku  konci  léta  však  jsou 
dospělé  a  zavrtávají  se  hluboko  do  země, 
kde  do  konce  srpna  nebo  nejdéle  do  po- 
čátku září  proměňují  se  v  kukly  asi  26  mm 
dlouhé,  žlutavě  hnědé,  na  nichž  všechny 
částky  brouka  dospělého  pozorovati  můžeme. 
Než  nastane  zima,  mění  se  ve  ch-a  dospě- 
lého, který  však  v  zemi  zůstává  až  do  pří- 
štího jara,  aby  mohla  kůže  jeho  náležitě 
ztvrdnouti  a  se  vybarviti.  Ze  země  vylézají 
brouci  obyčejně  na  večer.  Za  zvláště  přízni- 
vých podmínek  zkracuje  se  tento  4letý  po- 
stup vývoje  na  roky  3.  Aby  se  škody  velflcé, 
jež  způsobiti  mohou  oh-i  periodicky  ve  nmoi- 
ství  velikém  se  objevující,  předešly,  nutno 
jest  pondravy  při  orání  a  rytí  sbírati,  dospělé 
brouky  pak  se  stromů  setřásati  a  hubiti.  Za- 
bitých cn-ů  lze  užiti  jako  hnojiva  nebo  krmiva 
gro  domácí  zvířata.  Důkl.  popis  anatomie  viz 
[.  Straus-Durkheim,  Considérations  générales 
sur  Tanatomie  comparée  des  animaux  arti- 
culés,  auxquellcs  on  a  joint  Tanatomie  de- 
scriptive  du  Melolontha  vulgaris  (hanneton) 
comme  exemple  de  Torganisation  des  Coléo- 
ptěres  (Paříž,  1828).  Kf>k. 

Ohroastek,  Rhi^otrogus  Ltr.,  patří  do  pod- 
čeledi  chroustovitých  {Melolonthim) ;  má  ty- 
kadla 9— lOčlenná  s  vějířem  3listým,  na  cho- 
didlech po  2  stejných  drápcích  1--2  malými 
zoubky  opatřených;  poslední  kroužek  zaáku 
nekončí  hrotem.  U  nás  nejhojnější  ch.  Ictní,^ 
Rh.  solstitialis  L.,  asi  16  mm  dl.,  žlutohnědý, 
dlouze  chlupatý  s  tykadly  9člennými.  Obje- 
vuje se  v  Červnu  a  červenci,  na  večer  létaje 
a  ve  dne  na  křovinách  odpočívaje.  Jest  škod- 
liv.  Samičky  snášejí  vajíčka  na  kořeny  rostlin 
a  pondravy  jsou  podobné  chroustím,  ale  za- 
valitější. Vývoj  trvá  1  nebo  2  roky.    Kpk. 

Chroustenský  %  Kalovar,  jméno  via- 
dyků  českých,  kteří  původně  buď  s  vlady- 
kami  z  Libomyšle  (1370)  nebo  s  rodem  Vi- 
léma z  Hořovic  (r.  1379)  o  panství  v  Hořo- 
vicích se  dělili  a  odtud  také  psali,  i  kdvi 
již  r.  1406  na  Malov^ích  u  Vel  var  sedčH^ 
jako  bratří  Drslav  a  Zdislav  z  Hořo- 
vic. Ch-ch  jméno  přijali  Malovarští  po 
vesnici  Chroustěnicích ,  kterou  jmenovaní 
bratří  v  1.  1389—1410  k  Malovarům  přikou- 
pili. Na  štítě  svém  nosili  tito  vladykovó  dvě 
zlatá  klepeta  račí  v  poli  modrém.  R.  1432 
rozdělili  se  oba  bratří.  Zdislav  obdržel 
Chroustenice  a  Žíchov  a  Drslav  Malovar>^  a 
Zálezlice.  Hrádek  malovarský  prodal  Drslav 
r.  1437  Václavovi  řeč.  Pratvorst  z  Tuchlovic. 


Chroustkov  —  Chrt  ze  Rtína. 


417 


Zdislavflv  svn  Drslav  (f  1438)  držel  menší 
(Iv&r  v  Bráškově,  druhý  syn  Zdislavův  Vá- 
clav seděl  na  Chrustenicich  v  1.  1463—73. 
Jan  Ch.  z  M.  měl  spor  s  Menším  městem 
Pražským  pro  skopání  rybníků  od  lidí  v  Jenči 
r.  1503  a  Václav  Ch.  byl  r.  1520  úředníkem 
a  r.  1522—25  hejtmanem  na  Pardubicích.  Za 
peníze  uhospodařené  koupil  si  r.  1530  My- 
slibořice  na  Moravě  a  držel  r.  1553  též  Ně- 
mecký Rudolec.  Po  něm  dědili  jeho  synové 
Rafael  a  Jan  přikoupivše  též  Měřín,  Meze- 
říčko  a  Jamné  ke  statkům  otcovým.  Jan  si 
vzal  při  dělení  Něm.  Rudolec,  Měřín,  Meze- 
říčko  a  Jamné,  kteréž  statky  se  dostaly  Janovu 
synu  Václavovi,  a  po  tomto  r.  1585  dědil 
syn  Jan,  jenž  pojal  za  manželku  Johanku 
z  Tetova.  Bratr  Janův  Rafael  ujal  po  otci 
Myslibořice,  jež  dědil  po  něm  r.  1585  syn 
Petr  Rafael  ml.  Jan  Ch.  z  M.  na  Něm. 
Rudolci  nemaje  s  manželkou  svou  žádných 
děti  zřídil  kšaftem  svým  r.  1597  sepsaným 
Jana,  syna  Petra  Rafaela,  za  svého  dědice, 
jenž  konfiskací  všechen  svůj  majetek  ztratil 
r.  1620.  Z  milosti  císařské  dáno  mu  9  čtvrtí 
pustých  vinic  a  dům  v  Třebíči  moravské 
r.  1624.  V  tamějším  kostele  podnes  křtitel- 
nice se  zachovala,  kterou  Jan  Rafael  Ch. 
z  M.  s  manželkou  svou  Annou  Šárovkou 
ze  Šarova  r.  1616  zřídili.  Poslední  zprávu 
máme  o  Janu  R.  Ch-kém  z  M.  z  r.  1639,  kdy 
měl  dům  v  Uherské  Skalici.  Klř. 

Chroustkov,  ves  v  Čechách,  hejt.  a  okr. 
Kutná  Hora,  fara  Bykáň,  pš.  Malešov;  21  d., 
146  ob.  č.  (1890). 

Chronstoklaty,  ves  čes.,  viz  Rozte- 
kl a  t  y. 

Oluronatov:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách  na 
svahu  Zvičínského  kopce,  hejt.  Král.  Hradec, 
okr.  Hořice,  fara  a  pš.  Miletín ;  32  d.,  193  ob. 
č.  (1890),  2tř.  šk.,  vápencové  lomy  a  vápe- 
nice. Ves  připomíná  se  r.  1267  při  faře  mi- 
letinské.  —  2)  Ch.,  ves  t.,  hejt.  Poděbrady, 
okr.  Kr.  Městec,  fara  Žlunice,  pš.  Kněžice; 
92  d.,  611  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  Nanebevz. 
P.  Marie  (z  r.  1780—85),  ve  XIV.  a  XV.  stol. 
farní,  jehož  podací  náleželo  klášteru  strahov- 
skému, 2tř.  šk.,  obč.  záložna.  Po  válce  30leté 
pozbyl  zdejší  kostel  duchovního  správce, 
r.  1788  zřízena  tu  lokalie,  ale  r.  1807  opět 
zrušena.  —  3)  Ch.,  někdy  ves  t.  u  Borko- 
vic  za  Veselím  n.  L.;  náležela  pánům  z  Rožm- 
berka. 

4)  Ch.,  osada  na  Moravě  u  Střebnic,  hejt. 
Mor.  Krumlov,  okr.  a  pš.  Hrotovice,  fara 
Vale;  14  d.,  63  ob.  č.,  2  n.  (1890).  Ch.  ve  sto- 
letí XVI.  zpustl  a  teprve  r.  1710  osazen.  — 
6)  Ch.,  ves  t..  hejt.  Nové  Město,  okr.  Žďár, 
fara  a  pš.  Bohdalov;  48  d.,  282  ob.  č.  (1890), 
kaple  sv.  Cyrilla  a  Meth.,  Itř.  šk.  Ves  bý- 
vala zvláštním  statkem  a  ve  XIV.  stol.  stá- 
vala zde  tvrz  se  svob.  dvorem,  jež  zanikla 
r.  1450. 

Chronatovioe,  starobylé  městečko  ve 
vých.  Čechách  na  pr.  bř.  Dlšinky,  v  hejt.  a 
okr.  vysokomýtském;  137  d.,  935  ob.  č.  (1890), 
far.  kostel  sv.  Jakuba  (r.  1744  nově  v*yst.), 
3tř.  šk.,  četn.  st.,  pš.,  cihelna,  pivovar,  mlýn 
Oufiv  Slovník  Naučný,  iv.  XII.  35  1897. 


a  4  výr.  trhy.  Fid.  statek,  k  němuž  náleží 
zámek  s  kaplí  Pozdvižení  sv.  Kříže  a  dvůr, 
majetek  Alberta  Thurna-Taxisa.  Kdy  a  od 
koho  Ch.  založeny,  neznámo;  od  r.  1418 
uvádějí  se  měste- 
čkem. Znak  (vyobr. 
č.  1935.)  městský 
vypisuje  se  takto : 
Ve  zlatém  poli  na 
zeleném  zpodku  sv. 
Jakub  Vel.  R.  1349 
byl  tu  far.  kostel  ná- 
ležející k  biskupství 
litomyšlskému.  V  té 
době  asi  vystavěna 
tvrz,  na  níž  r.  1380 
až  1382  seděl  Hereš 
C.  1935.  Znak  mést.  Chroustovic.  Z  Chroustovic,  pO 
něm  měšťané  Hra- 
dečtí, r.  1397  Petr  Přibík  z  Týnce,  r.  1440 
až  1457  Jan  Šlechtic  z  Mrdic,  r.  1481  Petr 
Kdulínec  z  Ostroměře,  dále  vladykové  z  Mc- 
zilesic,  Slavatové  z  Chlumu,  z  nichž  Di- 
viš Lacembok  na  počátku  XVII.  stol.  pro- 
dal Ch.  Diviši  ze  Žerotína.  Po  bitvě  bělo- 
horské byly  Ch.  tvrz  s  popluž.  dvorem  a 
se  dvěma  poplužími,  Žilovským  a  Radhošť- 
ským.  Štěp.  Gerštorfovi  ryt.  z  Gerštorfu  za- 
brány a  prodány  cizozemci  Janu  Webrovi 
sv.  p.  z  Pisenberku,  od  jehož  dcery  přešly 
do  rodu  Valdšteinského.  R.  1663  stal  se  ma- 
jetníkem  statku  chroustovického  Fr.  Karel 
Libšteinský  z  Kolovrat,  za  něhož  počata 
stavba  zámku  řl676).  Po  Libšteinských  z  K. 
seděla  zde  rodina  Capece,  po  ní  dědili  Ch. 
hr.  Vchynští  ze  Vchynic  a  r.  1827  staly  se 
majetkem  kn.  Thurná-Taxisů.  R.  1716  zemřel 
zde  dobré  paměti  farář  Jan  Jos.  Božek,  jenž 
vydal  zpěvník  »Slavíček  rajský«.  Srv.  Míst. 
blbl,  díl  VIII. 
Chrpa,  botan.,  viz  Cen  ta  urea. 
Chra  viz  Chors. 
Chraova  viz  Hirsova. 
Chrt  viz  Pes. 
Chřtán  viz  Hrtan. 

Chrtnioe,  Chrt  niky,  ves  v  Čechách,  hejt. 
Čáslav,  okr.,  fara  a  pš.  Habry;  49  d.,  328  ob. 
č.  (1890),  2tř.  šk.,  samoty  Okrouhlík  a  Ra- 
donov  se  starým  kostelem  sv.  Bartoloměje 
(1350  plebanie).  Radon  o  v  býval  tvrzí  a  vsí. 
která  ještě  s  jiným  zbožím  připadla  (r.  1417) 
Janovi  ze  Chlumu  za  dědictví.  Ves  Ch.  bý- 
vala původně  zbožím  kláštera  vilémovského. 
Chrtniky:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách  v  hejt. 
čáslavském,  viz  Chrtnice.  ^  2)  Ch.,  ves 
t,  hejt.  Pardubice,  okr.  Přelouč,  fara  Svin- 
čany,  pš.  Choltice;  36  d.,  255  ob.  č.  (1890\ 
cihelna  a  panský  rybník. 
Chrtovloe,  osada  mor.,  viz  Chrbov. 
Chrt  ze  Rtina,  jméno  vymřelého  vlady- 
ckého  rodu  českého  náležejícího  k  rozrodu 
vladyk  v  již.  Čechách,  kteří  měli  na  stříbr- 
ném štítě  červený  pokosný  pruh  a  na  helmě 
chrta  na  polštáři  sedícího  za  klenot.  Vítové 
ze  Rzavého,  Lapáčkové  ze  Rzavého, 
Sádlové  z  Vražného,  vladykové  z  K on i- 
pas   a   z   Mezimostí   kromě  Ch-ů  ze  R. 

28 


418 


Chrudichromv  —  Chrudim. 


k  tomuto  rozrodu  se  hlásili  a  nezmýlíme  se, 
připočteme-li  k  nim  i  vladyky  z  Votic,  Bře- 
kovce  z  Ostromeče  a  Témíny  z  Tčmic, 
ač  na  helmé  mírli  jen  křídlo  pokosným  pru- 
hem štítu  přetažené.  O  Rtínu,  pfivodišti  vla- 
dyk  Ch-ů,  dosud  se  neví.  Bohuslav  Ch. 
ze  R.  měl  r.  1497  při  s  Novoměstskými 
v  Praze,  byl  r.  1506  hejtmanem  na  Hluboké, 
r.  1513  král.  hejtmanem  v  Kolíně  a  místo- 
purkrabím  hradu  pražského  r.  1517.  B.  držel 
Málo  vary,  které  někdy  r.  1526  obci  města  Vel- 
var  prodal,  a  jako  poručník  Jiříka  Litovského 
ze  Svinař  měl  Litovice  v  1.  1524—30.  Po  jeho 
smrti  zdědili  synové  jeho  Zikmund  a  Martin 
zboží  otcovské,  o  které  r.  1534  tak  se  podělili, 
že  Martin  dostal  Litovice  a  Zikmund  Břve. 
Martin  měl  s  Eliškou  z  Jelenova  syna  Bal- 
eár a  a  prodav  Litovice  r.  1539  odstěhoval 
se  do  jižních  Čech,  kde  syn  jeho  Baleár  na 
Milenovicích  seděl  r.  1563  a  byl  manem  v  Krči 
u  Protivína  r.  1566.  Za  manželku  pojal  B. 
Kateřinu  z  Dlouhévsi,  která  r.  1596  vdovou 
se  jmenuje.  Bratr  Martinův  Zikmund  (m.  Maj- 
daféna  z  Kravská)  měl  tři  syny;  Jana  (m. 
Markéta  ze  Šénfeldu),  Adama  a  Josefa 
ještě  nedospělého  r.  1546.  Adam  měl  při 
s  Janem  Týřovským  z  Einsiedle,  protože 
rychtu  v  Hudlicích  ujav  od  Zdeňka  Oty 
z  Losu  bez  povolení  Janova  neosadil  ji  ro- 
botným  člověkem,  který  by  ten  úřad  spravo- 
vati mohl  (1562);  r.  1589  žil  v  Chodové  Plané. 
Jan  měl  syna  Zikmunda,  který  za  manželku 
pojal  Annu  Častolarku  z  Dlouhévsi  a  r.  1620 
držel  Opařany,  kdy  zemřel  a  v  Slatině  v  ko- 
stele pochován  jest  podle  choti  své  (+  1624). 
Od  koho  pošli  Hynek  ze  R.,  s  nímžto  Vá- 
clav Točník  z  Křimic  r.  1580  o  koně  se 
soudil,  a  Václav  Ch.,  jenž  v  Kolíně  s  Mar- 
kétou z  Jelčan,  vdovou  po  Václavovi  ml. 
Čcjkovi  z  Olbramovic  (t  1601),  se  oženiv, 
statek  nebožtíkův  ujal  a  aŽ  do  r.  1610  v  Ko- 
líně zůstal,  nevíme.  Zikmund  Opařanský  měl 
dcery  dvě:  Juditu,  provdanou  za  Oldřicha 
Byšického  z  Byšic  na  Heřmaničkách,  a  Kate- 
řinu, provdanou  za  Jana  Alberta  Voračického 
z  Paběnic,  a  syna  Jáchyma  (m.  Estera  Vrat. 
z  Mitrovic),  cis.  hejtmana  vojenského,  jenž 
z  konfiskace  koupil  Bílsko  a  Skočice  na  Prá- 
cheňsku  a  r.  1629  zemřel  zůstaviv  jen  dceru 
Ludmilu,  která  se  provdala  za  Kryštofa  Karla 
Přehořovského  z  Kvasejovic  a  zemřevši  r.  1662 
v  kryptě  býv.  kláštera  augustin.  v  Táboře 
podnes  odpočívá.  Blízký  příbuzný  Zikmundův 
Jan  Lipolt  Ch.  ze  R.  dostal  se  na  Zvole- 
ňoves  a  Slatinu  skrze  manželku  svou  Zuzanu 
Ch-ovu  z  Ober-Neuchingu  v  1.  1616—22,  byl 
JMC.  radou,  soudcem  zemským,  místodrži- 
cím  v  král.  Českém  a  hejtmanem  kraje  slán- 
ského a  zemřel  r.  1624  dle  náhrobního  ka- 
mene roudnického  starého  hřbitova  u  chrámu 
proboštského.  Za  Petra  Ch.  ze  R.  provdala 
se  sestra  Mikuláše  Šice  z  Drahenic  na  Poříčí 
Eliška  r.  1614  a  oba  drželi  Suchou  u  Budě- 
jovic; r.  1618  byla  Eliška  již  vdovou.  Doká- 
zavši svou  nevinu  a  přistoupivši  za  povstání 
ke  katol.  víře  udržela  si  svůj  statek  a  r.  1628 
nařízeno  jest  jejímu  synu  Kašparu  Ch-u 


ze  R.,   aby  poddané  své  přidržoval  k  víře 
katolické.  Klř. 

Cnimdlohroiity,  ves  na  Moravě,  hejt., 
okr.  a  pš.  Boskovice,  fara  Svitávka;  47  d., 
328  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.,  ložisko  kamenného 
uhlí. 

Cniradlm,  král.  věnné  (někdy  krajské)  m. 
ve  vých.  Cechách  na  ř.  Chrudimce,  260.41  m 
n.  m..  zaujímá  31*44  km^  a  skládá  se  z  vnitřního 
města,  nového  města,  čtvrtí  Svatokateřinskč 
a  Svatojanské  a  ze  samot:  Pumberky,  Vlčí 
Hora.  Presy,  Lindy,  Pistovy,  Říště,  Podhůra, 
Vrcha  a  »u  Marko vic«.  Má  v  928  domech 
12.220  ob.  (v  tom  92  vojáků),  6016  muž., 
6204  žen.  (1890).  Obyvatelé  hlásí  se  až  na 
9  Chorvatů,  10  Uhrů  a  107  Němců  veskrze 
k  národnosti  české;  co  do  náboženství  jest 
jeden  bez  konfessc,  5  nesjednocených  Řeků, 
225  žid.,  46  evang.  augsb.,  137  helvet.,  ostatní 
vyznání  římsko-katol.  (1890).  Inventární  ma- 
jetek města  páčí  se  na  1,105.576  zl.  40  kr., 
měšťanského  špitálu  na  207.886  zl.  97*/,  kr. 
K  městu  náleží  obecní  les  v  Pohlede  a  ke 
špitálu  les  »Hůra  Králové*.  Dluh  města  ob- 
náší 760.640  zl.  12  kr.  Úprava  města  v  posl. 
létech  značně  pokročila  a  Ch.  svou  dlažbou, 
kanalisací,  rozsáhlým  parkem  a  vodovodem, 
jímž  obec  z  bohatých  pramenů  na  hodinu 
cesty  vzdálených  zdravou  pitnou  vodou  se 
zásobuje,  řadí  se  mezi  moderní  města  česká 
Již  od  nejstaršího  rozděleni  království  Če 
ského  na  kraje  (1356)  byla  Ch.  městem  kraj- 
ským a  to  nepřetržitě  až  do  r.  1850.  kd\ 
byla  přidělena  ku  kraji  pardubskému.  Avša.i 
již  r.  1855  stala  se  Ch.  opět  sídlem  kraj 
ského  úřadu  a  zůstala  jím  až  do  zrušení  kraj- 
ských úřadů  v  Čechách.  Ch.  jest  sídlem  okres 
hejtmanství  s  oddělením  stavebním,  okr.  šk. 
rady,  kraj.  soudu,  stát.  zastupitelství,  měst 
deleg.  okr.  soudu,  fin.  okr.  ředitelství,  hlav. 
berního  úřadu,  kommissařství  fin.  stráže,  stát. 
pošt.,  telegr.  a  stanice  telefonové,  okr.  četni- 
ckého  velitelství  a  okr.  zastupitelství.  Jsou 
zde  ústavy  vyučovací  a  vzdělávací:  stát.  reál. 
a  vyšší  gymnasium,  stát.  odborná  škola  prů- 
myslová, obchodní  akademie,  střední  a  zimní 
škola  hospodářská,  paedagogium  školských 
sester  sv.  Františka  pro  dívky  s  pensionátem, 
škola  ženského  spolku  výrobního,  měst  školy 
pro  chlapce  a  pro  dívky,  3  školy  obecné, 
pokrač.  školy  obchodní  a  průmyslové,  prům. 
museum  pro  vých.  Čechy  s  tržnicí,  veřejnou 
knihovnou  a  kreslímou,  tělocvična  »Sokola« 
a  městské  divadlo,  v  němž  se  provozují  vy- 
nikající práce  dramatické  domácí  i  cizí.  Hu- 
dební život  v  městě  projevil  se  již  v  létech 
čtyřicátých  ochotnickými  představeními  We- 
brova  »Čarostřelce«  a  Škroupova  »Dráte- 
níka«  a  postoupil  pak  i  ku  provedení  řady 
oper,  k  velkým  hud.  produkcím  zpěv.  spolku 
»Slavojc«,  sboru  smíšeného  a  ochotnického 
orchestru  (Dvořákovo  »Stabat  Mater* ,  Ben- 
dlovy  a  Fibichovy  kantáty,  Schumannovo  ora- 
torium »Ráj  a  Peri«  a  j.),  jakož  i  ku  stálým 
zimním  hud.  večerům  komorní  hudby.  Mě- 
šťanská beseda  se  svou  veselou  společností 
»Sůvou«  byla  založena  již  r.  1846  a  od  r.  1860 


Chrudim. 


41» 


vzmohl  se  ruch  společenský  a  spolkový  tak, 
že  nyní  město  má  52  spolků  a  společenstev, 
mezi  nimi  5  spolků  ženských;  nejstarší,  c.  k. 
priv.  sbor  ostrostřelecký  založen  ve  2.  pol. 
min.  stol.  Dobročinnosti  slouží  vŠeob.  veř. 
nemocnice  a  měst  špitál.  Obyvatelé  Živí  se 
polním  hospodářstvím  a  průmyslem.  Tsou  tu: 
akc.  cukrovar,  akc.  lihovar,  akc.  sladovna, 
obecní  pivovar,  tkalcovna,  kruhová  cihelna, 
pece  na  vápno,  kozel užny  a  dílny  soukenické, 
velká  strojírna,  dílna  kamnářská,  cementárna, 
rozsáhlé  dílny  truhlářské,  plynárna  a  3  velko- 
dílny  obuvnické.  Chrudimské  trhy  na  koně 
patři  mezi  nejdůležitější  trhy  v  Rakousku. 
Jstavy  peněžně :  městská  spořitelna  a  občan- 
ská záložna,  obě  z  předních  podobných  ústavů 
v  Čechách,  okr.  hospodářská  záložna  a  po- 
družný úřad  Rak.-uhcr.  banky.  Rak.  sev.-záp. 
drahou  má  Ch.  spojení  s  Prahou,  českým 
jihem  a  Vídní.  V  přípravě  jest  stavba  místní 
dráhy,  důležitá  místa  okresu  chrud.  spojující, 
která  v  Borohrádku  připojiti  se  má  k  Rak.- 
uher.  st.  dráze.  Děkanství  zdejší  r.  1894  po- 
výšeno na  arciděkanství.  Od  r.  1895  je  zde 
takc  fara  evangelická.  Vynikající  památné  bu- 
dovy jsou :  Arciděkanský  got.  kostel  Nanebe- 
vzetí P.  Marie  z  XIII.  stol.,  jenž  chová  mnoho 
vzácných  památek,  mezi  nimi  obraz  Spasitele 
od  Lukáše  Cranacha,  velmi  cenné  oltáře  sklá- 
dací se  starou  českou  řezbou  a  malbou,  vzácné 
miniaturní  vyobrazení  rodiny  Hainovy  z  Hain- 
bcrku,  oltářní  obraz  sv.  Františka  z  Assisi 
od  Fr.  Jeneweina  (1894—95),  drahocenné  kan- 
cionály a  památný  i  skvostný  závěsek  sv.  Jiří. 
Dále  jsou  tu  kostely  sv.  Michala  (1519),  sv. 
Kateřiny  (1536\  sv.  Kříže  (dle  pověsti  987\ 
sv.  Josefa  s  klášterem  kapucínským  (1656), 
kaple  sv.  Jana  Křt.  ve  špitále,  v  nichž  také 
mnohé  vzácnosti  jsou  umístěny.  Od  r.  1890 
jest  \  Ch-i  kostel  evang.  církve  reformované. 
Židé  mají  zde  modlitebnu  v  soukr.  domě. 
Památnou  budovou  v  Ch-i  jest  dům  Mydlá- 
řovský  v  ulici  Břetislavově  s  věží  tvaru  orien- 
tálského,  kterouž  lid  mylně  hvězdárnou  jme- 
nuje. Z  budov  novověkých  vynikají:  tělocvična 
>Sokola«,  arciděkanství,  reálné  gymnasium, 
c.  k.  odb.  škola  průmyslová,  obch.  akademie, 
stř.  škola  hospodářská,  školy  měst  i  obecné 
a  městské  divadlo.  Projektována  jest  stavba 
průmyslového  musea.  —  V  Ch-i  narodil  se: 
Viktor in  Kornel  ze  Všehrd  (f  1520),  právník 
a  paedagog  Gabriel  Svěchyn  z  Paumberka 
(1516—87),  malíř  Matouš  Radouš  (f  1637), 
malíř  David  Kubáta  (♦  1686),  Josef  Ressel, 
vynálezce  lodního  šroubu  (1793—1857),  spis. 

{an  Nep.  Štěpánek  (1783— 1844V  Táborský  kněz 
liartin  Lupáč  žil  a  působil  také  v  Ch-i  a  nár. 
buditel  děkan  Jos.  L.  Ziegler  vedl  správu  du- 
chovní v  Ch-i  od  r.  1826  a  zemř.  zde  r.  1846.  — 
Dějiny.  Nálezy  archaeologickými  v  době 
nejnovější  učiněnými  zjištěno,  že  půda  ny- 
nější Ch-i  byla  iiž  za  dob  pohanských  oby- 
dlena. Jisto,  že  6h.  v  IX.  stol.  již  stála,  pů- 
vodně asi  jako  hrad  župní,  v  němž  r.  1055 
zemřel  kníže  Břetislav  I.  Na  základech  hradu 
toho  před  léty  postavena  budova,  ve  které 
již  v  před.   stol.   umístěny  školy.   Již  r.  993 


činí  se  zmínka  o  Ch-i  jako  městu  Župním. 
R.  1253  za  Přemysla  II.  stala  se  Ch.  městem 
svobodným  a  založeno  vedle  staré  Ch-i  a 
hradu  město  nové  a  nadáno  mnohými  před- 
nostmi a  výhodami.  V  ten  čas  nastěhovalo 
se  do  Ch-i  valně  Němců,  kteří  v  městě  vý- 
hradně českém  národnost  svou  ovšem  neza- 
chovali. R.  1305  stala  se  Ch.  městem  věnným 
a  odvádí  panující  královně  jménem  věna 
125  zl.  30  kr.  r.  č.  ročně.  R.  1335  udělil  král 
Jan  městu  právo  pražské.  R.  1356  království 
České  rozděleno  ponejprv  na  12  krajů,  z  nichž 
kraj  chrudimský  postaven  byl  pod  správu 
pánů  z  Chlumu.  Doba  husitská  převedla  i  Chru- 
dimany  do  řady  vyznavačů  pod  obojí.  Posled- 
ním děkanem  pod  obojí  byl  Jiří  Oekonomus 
Roudnický ;  po  něm  nastoupili  opět  děkanové 
katoličtí.  R.  1421  Pražané  a  Táboři  vedeni 
Janem  Žižkou  Ch.  obléhali,  odtáhli  však,  když 
klášter  dominikánský  vypálen  a  mniši  jeho 
na  náměstí  byli  upáleni.  R.  1469  obléhal  Ch. 
uher.  král  Matyáš.  Za  Vladislava  II.,  Ludvíka 
a  částečné  i  Ferdinanda  I.  zotavila  se  Ch.  ze 
ztrát,  jež  v  předchozích  dobách  bouřlivých 
byla  utrpěla,  tak  že  mohla  mnoho  vesnic 
a  statků  sousedních  zakoupiti;  avšak  pro 
účast  ve  vzpourách  proti  Ferdinandovi  I.  a  II. 
téměř  všecko  zboží  toto  jest  jí  konfiskováno. 
Také  za  švédské  okkupace  v  r.  1643—48  Ch. 
velkých  pohrom  utrpěla.  R.  1738  hospodařili 
v  Ch-i  jesuitští  missionáři,  mezi  nimi  neblahé 
pověsti  Koniáš,  kteří  po  městě  knihy  sbírali 


C.  1936.  Pečei  mésta  Chrudimi. 

a,  které  závadnými  shledali,  pálili.  Toto  auto- 
dafé  dělo  se  veřejně  na  »roštině«.  Jmenovitě 
poškodili  jesuité  drahocenné  zdejší  kancionály. 
R.  1742  ubytovali  se  v  Ch-i  Prusové  s  králem 
Bedřichem  II.,  který  vedle  svého  povoláni 
válečného  zde  také  básně  psal.  R.  1848  účast- 


420 


drudimka  —  Chnistavec. 


iiila  se  i  chrudimská  národní  obrana  osud- 
ného tužení  ku  Praze.  R.  1866  bvla  Ch.  pru- 
skou invasí  valnč  poškozena.  Také  bývala 
často  pi>vodnčmi  i  poiáry  stíhána  a  jmeno- 
vití' pi»2árv  r.  1075, 
i:>47.  1$0<>  a  18:>0 
mnoho  obyvatel  by^ 
lo  iH.'huze«o.  Nej- 
viHí^  p*.»v*.HÍně  bvlv 
v  r.  lóíil^),  I70l.  17S4, 
IS04,  líř46.  IS^^  a 
ISíCt.  -  -  /uak  me- 
sUi  y^vvobr.  t>.  1^37.) 
K  ^t  vVi  uá  orlice  ve 
Nlhbťném  ^K>h.  V  no- 

vCjAi    doN>    u2ívdno    C.  1937.  Znak  mésu  Chrudimi. 

Mcc  ve  £iuku  také 

čel  uč  orlice  v  poli  žlutomodrém  se  štítkem 
nKKhoilutým  a  pismenou  Ch  na  prsou  or- 
lice. k*úvód  této  zmény  nebylo  lze  zjistiti 
u  v  dv>t>0  nejnovější  vráceno'  se  ke  znaku 
pAv^Khnmu.  —  Okresní  soud  chrudim- 
Nkv  zaujímá  307  19fcm*,  5655  d.,  48.151  ob.  č., 
JIO  11.,  4  j.;  ze  48.445  přít  ob.  46.275  katol., 
lir^7  evan^..  1000  2id.,  13  j.,  z  těch:  22.945 
luul..  líS.ftOO  žen.  —  Hejtmanství  obsa- 
hující okresv  Hlinsko.  Ch.  a  Nasevrky  má 
na  VlK»  13  kni^  ve  11.461  d.  86.838  ob.  č.,  249  n., 
4  j.  ^18W).  Gallat. 

Ohrudlmka,  přítok  Labe,  v.  Cechy  str.  51. 

Ohrudimský  Viktorín  viz  Všchrd  Vikt. 

Ohrulev  I>tépan  Aleksandrovič,  ge- 
nii ál  ruskN^  (♦  1808  v  Moskvě  —  f  1870  v  Pě- 
ti ohiadí'^.  vzíUMal  se  v  kadctní  škole  v  Orle 
a  i.  ISJo  vstoupil  k  vojsku.  Při  výpravě  do 
riu  i  ^IS4^>)  vzbudil  pozornost  gen.  Paskěvičc, 
luiči  A  v.  ISW  velel  výpravě  proti  Kokandu 
.i  vlvíbyl  diUežité  pevnosti  Akmečctu.  Poslán 
l»vv  nu  l>unai.  porazil  Turky  u  Kalarašc  a 
[iU  oliU  icni  Silistry  velel  přední  stráži  hlavní 
.iimailv  iumKó,  načež  raněn  byl  u  Gjurgcva. 
V\uikl  ■    - 

uu«k    k 

Uíii  lanO-n.  Přičinil'  se  též  o  rozvoj  obchodu 
a  \li\u  lUh  vi"  střední  Asii.  Vydal:  Projekt 
/.•uiJ  ;\\'tf</i'  Jl).t  tM^vitija  torgovlji  s  Srednčju 

Í)ŮrUP  ^'^t  ústrojí  ze  zubA  se  skládající, 
p^»lv>iMic  v2vly  di>  dutiny  ústní  na  začátek 
liali  ía/iívaii.  J\2  z  této  polohy  vysvítá  dulc- 
zilvul  h  ho  pí  o  vN^íivu.  Další  význam  ch-u 
u  cl\«\cka  \  loni  záK'ží,  že  dokonaným  jeho 
WNui^iu  u^ialuji'  .se  kostra  obličejová  a  tím 
la'.  olilu\  ).  h  si  určen;  zvláště  pak  vytknouti 
\K  A  W/.n.im  lolu»li»  Ústrojí  pro  mluvu,  pro 
.puuuv^  \\nIo\v»v.u\í  i>ykavek,  jež  podmíněno 
u  A  n.  poiuíi  i»v»Mti  obou  řad  zubů  v  té  rozloze, 
^'^«kud  ki\l\  )'3v»u  rýhou  ústní.  Však  i  slintání 
..  ^anu  iu|v.  lun,  že  rýha  ústní  jen  tenkráte 
.,  u.a\iia,  opuajih  .še  rty  o  koruny  zubů; 
S,..Mi\  .ulni  \  U''\\\  ni-mají  významu.  Člověk 
•».i  vKvjí  ^,;K  a  lo  mléčný  a  stálý.  Mléčný  ch. 
•i  :\»  ,uij»u  po  ■»  v  každé  čtvrtině  a  sice: 
;  \.a^\,  l  :^i»JCak  a  J  třenovce.  Ve  stálém 
-X  ,  ■'  s;  .i..*  wubii.  L  nichž   20  nastupuje  vý- 

'•..'  ;  .u  yjLvC^n.V  pK.  a  k  nimž  přistupuií  tři 
■*;'^;-íÍ;;s„.;;  vví^MWN  velkých  třenovců  stálých. 


ji.-ilč  při  obraně  Sevastopolu  odraziv 
koahčnino    vojska,  při   čemž   podruhé 


Někdy  počet  zubfl  nedosahuje  pravidelné 
výše,  schází  ta  neb  ona  skupina  zubfl,  což 
zveme  ch-em  neúplným;  někdy  počet  zubů 
přesahuje  pravidelnou  výši  a  mohl  by  se  na- 
zvati přeplným.  Možno  rozeznávati  tři  zá- 
kladní tvary  ch-u  dle  toho,  jak  řezáky  a  špi- 
čáky —  neb  tyto  skupiny  zde  rozhodují  — 
na  sebe  dokusují:  1.  Ch.  normální.  Řezáky 
a  špičáky  —  zvemež  je  krátce  předními  zuby  — 
dolejší  čelisti  dokusují  za  přední  zuby  ho- 
řejší, tak  že  ve  význačném  tvaru  hořejší  zuby 
kryjí  dolejší  zubv,  kde  pak  doleiŠí  zuby  do- 
kusují až  na  krček  hořejších  zubů,  ano  někdy 
úplně  mimo  zuby  hořejší  na  zad  dotýkajíce 
se  tvrdého  patra  V  tom  případě  iest  horní 
čelist  vyčnélejší.  Toto  skousnuti  nazváno 
skousnutím  vysokým  (normální  ch.  s  vyso- 
kým skousnutím).  2.  Ch.  rovný.  Přední  zuby 
hořejší  i  dolejší  dokusují  na  sebe  přesně 
svými  žvýkacími  hranami.  3.  Ch.  vyčnélý. 
Přední  zuby  hořejší  dokusují  za  dolejší  zuby 
a  ve  význačných  případech  i  zde  opět  možno 
viděti,  že  opačně  dolejší  zuby  kryjí  přední 
zuby  hořejší.  Tu  pak  pozorovati  jest  bradu 
vyčnělou.  Při  tomto  určování  jest  lhostejno, 
jaký  jest  sklon  podélných  os  zubů  k  sobě, 
čímž  měnivost  ch-ů  jest  podmíněna,  při  černi 
však  tvary  ch-u  pohybuji  se  v  mezích  pravi- 
delnosti. —  Odchylné  tvary  ch-u  jsou:  1.  Ch. 
smíšený,  kde  jednotlivé  zuby  nebo  několik 
podle  sebe  stojících  zubů  dolejší  čelisti  sku- 
sují  před  hořejší  zuby  a  ostatní  za  ně.  Sem 
náleží  ch.  skříŽený,  kde  na  př.  jedna  polo- 
vina dolejších  zubů  skusuje  vpřed  a  druhá 
polovina  vzad  hořejších  zubů.  V  tomto  pří- 
padě stočila  se  dolní  Čelist  kolem  svislé  osy. 
2.  Ch.  otevřený,  kde  při  skousnutí  dotý- 
kají se  vzájemně  jen  třenovce  velké  neb  i  malé 
v  různém  stupni,  kde  však  mezi  předními 
zuby  zůstává  větší  nebo  menší  mezera.  ŘeČ 
takých  lidí  jest  bleptavá,  an  jazyk  vniká  v  tuto 
mezeru.  Mírné  poVušení  výřečnosti  lze  pozo- 
rovat i  již  při  ch-u  vyčnělém.  Častou  příči- 
nou nepravidelností  ve  tvarech  ch-u  zdá  se 
býti  rhachitis,  jak  dosvědčují  určité  známky 
tohoto  onemocnění  na  zubech  takých  ch-u. 
Jinak  i  různé  zlozvyky  dětské,  zvláště  cucání 
prstů  a  palce  nebo  vkládání  jazyka  mezi  zuby, 
pů.sobí  v  utváření  se  ch-u.  Při  cucání  palce 
vytlačují  se  hořejší  zuby  vpřed  a  při  cucáni 
prstu  se  dolejší  vytlačují  vpřed  a  hořejší 
vtlačují.  Tyto  zlozvyky  sluší  zamezovati.  Ote- 
vřený ch.  bylo  by  vhodno  v  čas  léčiti.  Oblouk 
ch-u  má  za  pravidelných  poměrů  tvar  para- 
bolický; někdy  však  pozoruje  se  při  hořejším 
ch-u,  že  v  místech  malých  třenovců  jest 
vtlačen  do  vnitř,  při  čemž  skoro  pravidelné 
nalézá  se  vysoko  vyklenuté  tvrdé  patro  a 
ch.  zcela  nepravidelný.  O  jiných  nepravidel- 
nostech ch-u  nelze  krátce  promlouvati.  -5J- 

Chrupavka  viz  Chrust  a  vka. 

Chmpiita,  město  v  sandžaku  korickém 
vilájetu  monastirského  v  evr.  Turecku,  na  ř. 
Vistrici  jižně  od  Kastorského  jez.,  má  řecké 
školy,  chov  dobytka,   obchod  a  asi  6000  ob. 

Chruplavnik,  bot.,  viz  Polycncmum. 

Chrustaveo  v  botanice,  viz  Polygonům. 


Chrustavka  —  Chrustěnice. 


421 


Chnistavka  čidirupavka  (lat.  cartilaf^o, 
řcc.  xóvdQog)  je  tuhá,  pružná  hmota  podpůrná, 
jci  vyskytuje  se  u  výše  organ  i  so  váných  tvorů, 
jmenovitě  u  obratlovců,  kdež  doplňuje  nebo 
zastupuje  kostru.  U  dospělého  člověka  za- 
končují ch-ky  kloubní  oddíly  všech  kostí, 
vedle  toho  pak  jsou  též  spojky  jednotlivých 
kostí  nebo  tvořívají  samy  základ  některých 
ústrojů,  jako  na  př.  hrtanu  a  průdušnicc, 
boltce,  zevního  nosu  a  pod.,  nebo  se  mohou 
téí  vyskytovati  jako  přechodná  tkáň  sloužíce 
za  základ,  ze  kterého  se  vytvoří  definitivní 
kost  Čím  je  mladší  individuum  a  čím  níže 
organisován  obratlovec,  tím  více  převládá 
hmota  chrustavčitá  nad  kostěnou,  tak  že 
▼  době  plodové  místo  kostí  shledáváme  zá- 
klad chrustavkový,  mnohé  nižší  druhy  (na  př. 
u  ryb)  pak  mají  kostru  vesměs  chrustá včitou. 
V  chrustavkách  plodových  vyskytují  se  v  urči- 
tých dobách  jádra  kostěná,  která  vzrůstají  na 
periferii,  až  zaberou  většinu  potomní  kosti. 
Nikdy  nevzrůstá  kosť  z  jediného  jádra  či  kost- 
natiště,  nýbrž  mívá  jedno  nebo  i  několik  hlav- 
ních jader,  kteráž  n^ézaji  se  v  nejhmotnějším 
oddílu  kosti,  okrajné  nebo  koncové  oddíly 
kostí,  jež  mají  pravidelně  členitější  podobu 
nežli  oddíl  tělový,  pak  mají  různý  počet  ve- 
dlejších jader  nebo  kostnatíš!  V  určitých 
dobách  životních  při  tělesném  dospívání  zkost- 
natějí  i  zbytky  chrustavkové  mezi  jednotlivými 
kostnatišti,  t.  zv.  ch-ky  přírostkové  (carti- 
kt fines  diafyseos),  a  pak  teprve  stává  se  kosť 
jednotnou.  Podobné  nebo  obdobné  zjevy  jako 
▼e  vývoji  kostry'  člověka  shledáváme  též  u  růz- 
ných druhů  a  tříd  živočišných  od  ryb  a  oboj- 
živelníků postupně  až  k  nejvyšším  ssavcům. 
Jako  poslední  zbytek  původního  základu  chru- 
stá vkového  dlužno  v  tu  dobu  považovati  ch-ku 
kloubní,  která  zarovnává  skloubené  částky 
kostí,  aby  styk  jejich  byl  zcela  přesný  a  pošin 
lehký.  Ch-ky  kloubní  jsou  barvy  perleťově 
bílé,  namodralé,  na  tenkém  řezu  jsou  prů- 
svitné, pročež  je  možno  považovati  za  vzor 
ch-vck  sklovitých  {hyalinnich).  Do  téže 
skupiny  patří  ještě  ch-ky  žeberní,  jež  spojují 
přední  konce  horních  sedmi  žeber  s  kostí 
hrudní  a  další  tři  Žebra  s  žebry  výše  polože- 
nými, kdežto  při  11.  a  12.  žebru  tvoři  pouhé 
hroty ;  ch-ky  žeberní  umožňují  při  pevné 
stavbě  hrudníku  podivuhodnou  jeho  pružnost, 
)ei  se  projevuje  při  dýchání.  Rovněž  sluší 
počítati  r  cz  ch-ky  hyaíinní  větší  ch-ky  hrta- 
■ové,  jako  Ci-ku  štítnou,  prstenovitou,  ch-ky 
konvové,  na  kterých  však  již  pozorujeme  pře- 
chod k  ch-vce  pružné,  dále  chrustavkové 
kroužky  průdušnice  a  průdušek  a  ch-ky 
nosní.  Při  drobnohledném  vyšetřování  shle- 
dáváme v  těchto  ch-kách  stejnoměrnou  hmotu 
základní,  ve  které  jsou  roztroušena  pouzdra 
s  buňkami  chrustá vkov^mi.  V  ní  mohou  se 
v  starším  věku  ukládati  soli  vápenaté,  tak 
že  pak  ch-ky  zkostnatějí,  coŽ  má  zvláštnější 
význam  při  ch-kách  žebemích,  ježto  pak  jsou 
tim  pohyby  dýchací  znesnadněny.  Podobnou 
skladbu  jato  u  těchto  hyalinnich  ch-vek  shle- 
dáváme též  u  ch-ky  hlavonožců.  —  Méně 
hojné  jsou  ch-ky  pružné  (elastické),  u  kte- 


rých je  hmota  základní  prostoupena  vlákny 
pružnými,  mezi  nimiž  mají  pouzdra  buněčná 
tvar  více  vejčitý;  pro  pružná  vlákna  mívají 
tyto  chrustavky  barvu  žlutavou.  U  člověka 
shledáváme  pružnou  ch-ku  v  boltci,  Eusta- 
chově  trubici,  v  poklůpku  (epiglottis)  a  v  drob- 
nějších ch-kách  hrtanových  jako  jsou  oh. 
Wrisbergova,  Santorinská  a  hlasový  výČněl 
ch-ky  konvové.  Význam  těchto  ch-vek  je 
zajisté  zřejmý  z  úkonů  boltce  nebo  poklůp- 
ku. —  Podobného  rázu  jako  ch-ky  pružné 
jsou  ch-ky  vazivové  (Jibríllerní),  kdež  místo 
základní  hmoty  hyaíinní  shledáváme  snopky 
a  pruhy  vazivové,  v  nichž  jsou  roztroušeny 
buňky  chrustavčité.  Tento  druh  ch-ky  vysky- 
tuje se  v  těle  hojně,  málokde  však  tvoří  sa- 
mostatnější tělesa,  přecházeje  vŽdy  buď  v  ch-ku 
hyaíinní  nebo  ve  vazivo.  Hlavně  skládají  se 
z  ch-ky  pružné  kloubní  vložky  chrustavkové, 
tak  z  v.  pysky  kloubní  (labra  glenoidalia)  na 
obrubě  kloubních  pušek,  desky  meziobratlové 
a  pak  ony  oddíly  šlach,  jež  kloužou  přes 
kosti,  jako  na  př.  šlacha  velkého  svalu  jehli- 
cového  na  chodidle.  —  Mimo  kloubní  ch-ky 
jsou  všecky  samostatné  ch-ky  obaleny  zvláštní 
blanoUi  t.  zv.  ochrustavici  (perichondrium), 
z  níž  je  ch.  vyživována.  Liičebná  povaha 
ch-vek  není  stejná.  Delším  vařením  dobývá 
se  z  hyalinnich  ch-vek  chondrin,  kdežto  z  va- 
zivových nabýváme  hmot  klihovitých,  kolla- 
gennich.  Sr^. 

Zánět  ch-ky  vyskytuje  se  jen  vzácněji  a 
tu  vžd^  běží  o  pochod  druhotný  z  okolí  pře- 
cházející na  ch-ku.  Experimentálně  lze  vzbu- 
diti zánět  ch-ky,  poraníme-li  cizím  tělesem 
současně  příslušnou  kost  Mikroskopicky  při 
prudkém  zánětu  pozorovati  lze  značné  po- 
množení buněk  chrustavkových  na  úkor  hmoty 
mezibuněčné  a  shluky  hnisavých  tělísek  ve 
tkáni  chrustavkové.  Při  zánětu  chronickém 
buňky  chrustavkové  naduří  a  sklovitá  hmota 
rozpadá  se  ve  vlákna.  Zánět  ch-ky  nejČastěji 
pozorujeme  v  hrtanu  a  v  kloubu.  V  prvém 
případě  zachváceny  bývají  malé  ch-ky  hrta- 
nové  (konévkovitá  nejvíce)  a  to  po  tyfósním 
zvředovatění  sliznice  hrtanové  (vřed  tyfósní 
na  zadní  spojce  hrtanové  pokračující  do  ícloubí 
obnažující  ochrustavici)  nebo  tuberkulosním 
processem,  nebo  po  laryngitidách  hnisavých. 
V  kloubu  vedle  změn  regressivních  na  ch-vcc 
kloubní  možno  také  někdy  pozorovati  změny 
zánětlivé  při  arthritidách  specifických  i  ne- 
specifických. Kml. 

Cninuiténioe,  Chrust  i  nice,  ves  v  Če- 
chách na  Lodenickém  potoce,  hejt.  Kladno, 
okr.  Unhošt  fara  Loděnice,  pš.  Beroun ;  40  d., 
470  ob.  č.,  5  n.  (1890),  mlýn,  popi.  dvůr,  ma- 
jetek cis.  soukr.  statků  a  ložisko  nučické 
rudy.  Ves  připomíná  se  již  před  1000  léty. 
Na  zdejší  tvrzi  sídleli  původ,  pánové  z  Chru- 
stěnic  a  na  Ch-cích,  r.  1382  Bořivoj  Zachař 
ze  Všeradic,  r.  1432  páni  z  Hořovic,  jichž 
potomci  se  psali  Chrustěničtí  z  Malovar, 
r.  1527  Ctibor  ze  Svojkova,  pak  Jindřich  Prefat 
z  Vlkanova  a  kol.  r.  1547  Hrobčičtí  z  Hrob- 
čic.  R.  1558  prodána  tvrz  a  dvůr  Ch.  se 
dvory  kmetcími  i  se  mlýnem  Tomáši  Pichlovi 


422 


Chrvatcc  —  Chrysanthemum. 


z  Pichlberka,  iehoí  potomek  Rudolf  prodal 
(1616)  vše  Bedřichovi  Pétipeskéinu  z  Chýš  a 
jeho  manželce  Johanné.  Pozdčji  Činěny  různé 
nároky  na  Ch.,  až  konečné  r.  1629  náležely 
Janovi  Mat.  z  Glauchova  a  r.  1652  Janu  Pauí. 
Valderodovi  z  Ekhausu ;  tento  je  i  se  Lhot- 
kou prodal  (1668)  Lambertovi  a  Frant.  Hře- 
benáři  z  Harrachu,  od  néhož  pak  je  koupil 
(1671)  Antonín  Aug.  Binago  na  Ch-cích. 
Dále  tu  sedel  (1676)  Jan  Jiří  Karvinský,  r.  1727 
Humprecht  Fr.  hr.  Černín  z  Chudenic,  jehož 
manželka  Antonie  prodala  je  Karlu  Bredovi 
a  tím  připojeny  ke  statku  tachlovickému.  Srv. 
Fr.  Melichar,  Paměti  okr.  Unhošfského  (Praha, 
1890). 

Chrvatoe  viz  Charvatce  1). 

Ohrysalia,  chrysalidka,  hranatá,  často 
kovovými  lesklými  skvrnami  zbarvená  kukla 
motýlu  denních.  Kpk. 

OnryMUider  F  r  i  e  d  r  i  ch,  hudební  historik 
něm.  (*  1826  v  Lůbtheenu  v  Meklenbursku), 
studoval  filosofii  v  Roztokách,  dosáhl  tu  ho- 
dnosti doktorské,  prožil  delší  Čas  v  Anglii 
a  r.  1866  usídlil  se  trvale  v  Bergedorfu 
u  Hamburku.  Zasvětil  celý  život  svůj  badáni 
o  G.  F.  Hándelovi.  Široce  založené  životo- 
pisné dílo  o  tomto  mistru,  jež  počal  vydávati 
r.  1858  a  v  němž  dospěl  do  r.  1867  do  polo- 
viny 3.  svazku,  až  k  periodě  velikých  oratorií, 
řadí  se  důkladností  látky  a  pietou  důstojně 
k  velikým  biografiím  Mozartově  od  lahna  a 
Bachově  od  Spitty.  Ch.  jest  spoluzakladate- 
lem lipské  >Společnosti  Hándelovy*,  vydá- 
vající veliké  kritické  vydání  děl  Handelových, 
jež  Ch.  nejen  rediguje,  ale  i  technickou  práci 
pro  ně  výhradně  obstarává,  maje  k  tomu  za- 
řízeno vlastní  domácí  ryjectví  s  tiskárnou. 
Ch.  dopátral  se,  že  Hándel  nepřestával  na 
definitivním  textu  svých  oratorií,  nýbrž  že 
při  každém  provedení  potřebám  materiálu 
výkonného  skladbu  svou  přizpůsoboval.  Dle 
teto  konsekvence  Ch.  má  za  to,  že  H^ndelova 
oratoria  nutno  spracovati  v  náležité  úpravě 
vyhovující  požadavkům  nové  doby,  nemají-li 
tratiti  na  své  působivosti,  a  provedl  náhled 
svůi  i  prakticky.  Se  zkušenostmi  moderního 
hudebníka  upravil  dvě  oratoria  Handelova, 
»Herakles€  a  »Deborah€,  pro  koncertní  před- 
nes obsáhlými  škrty  v  uzavřených  Číslech, 
zhostiv  je  unavujících  dálek  a  čásť  recitativní 
tak  uspořádav,  aby  německý  překlad  původ- 
ního textu  anglického  zásady  správné  dekla- 
mace  zachovával.  Praxí  tou  narazil  Ch.  na 
dost  velký  odpor  v  hudebním  světě,  rovněž 
i  svou  úpravou  klavírních  výtahů  děl  Han- 
delových. Za  to  literárními  pracemi,  jmeno- 
vitě četnými  vědeckými  sborníky,  získal  si  Ch. 
jednomyslného  uznání.  R.  1863  a  1867  vydal 
Jahrbúcher  fúr  musikalische  Wissenschaft  s  cen- 
nými příspěvky  předních  spisovatelů,  v  létech 
1868—71  a  1876—82  redigoval  »Allg.  musik. 
Ztg.€,  v  níž  m.  j.  uveřejnil  Abriss  der  Geschichte 
des  Musikdrucks  (1879).  Od  r.  1885  vydává 
(s  t  Ph.  Spittou  a  G.  Adlerem)  »Vierteljahr- 
schrift  fúr  Musikwissenschaft«,  jediný  peri- 
odický podnik  toho  druhu  s  přísně  vědeckou 
kvalifikací.   R.  1856  vydal  klavírní  díla   Ba- 


chova  a  pak  Denkniáler  der  Tonkunst^  pro  něi 
zredigoval  Brahms  Couperinovy  >Pičces  de 
clavessin«  a  Joachim  sonáty  a  koncerty  Co- 
r^^lliovy.  Mimo  to  vyšly  od  něho  ještě  spisy: 
Ober  die  MoUtonart  in  Volksgesángen  a  Ober 
das  Oratorium  (Zvěřin,  1853).  í' 

OhryanlUn,  C^o^u^sJ^st  vedlejším  pro- 
duktem přípravy  t>arviva  fuchsinu.  Jest  to 
barvivo  žluté,  ve  vodě  nesnadno  rozpustné, 
snadno  rozpustné  v  alkoholu.  Soli  jeho  s  jed- 
nou molekulou  kyseliny  barvi  hedváb  a  vlnu 
zlatožlutě.  Dusičnan  ch-u,  C^H^^S^.NO^H, 
slově  fosfin,  krystalluje  v  jehlách  rubínově 
Červených.  Vyšší  homology  ch-u  jsou  barviva 
oranžová  až  červená.  OŠc. 

Ohxysaatli^iiiiuii  L.,  rod  rostlin  z  řádu 
složnokvětých,  z  oddělení  Corymbiferae, 
z  čeledi  Anthemideiu.  Byliny  jednoleté  neb 
vytrvalé,  s  listy  často  peřenodílnými  neb  aspoA 
zubatými.  Úbory  často  veliké,  konečné  neb 
menši  v  složitých  chocholičnatých  květen- 
stvích,  na  průřezu  polokulovité.  Zákrov  stře- 
chovitý,  lístky  kolem  mázdřité.  Krajní  květy 
paprskující  samicí,  terčové,  trubkovité,  oby- 
čejně žluté,  obojaké.  Lůžko  neduté,  hladké. 
Nažky  bez  chmýru,  někdy  s  mázdřitým  okra- 
jem. (Třeba  poznamenati,  že  v  knihách  rod 
tento  v  rozličném  rozsahu  se  uvádí.)  —  Cel- 
kem asi  140  druhů,  z  nichž  v  Čechách  pouze 
3  domácí.  Ch.  coronarium  L.  a  Ch.  segetum  L. 
mají  paprskové  květy  žluté.  Oboje  jednoleté. 
Prvý  druh  často  v  zahradách  pro  ozdobu  pě- 
stovaný, z  jižní  Evropy.  Druhý  v  teplejší 
Evropě  v  obilí  obtížná  plevel.  Cn.  carínatnm 
Schb.  Lístky  zákrovni  kýlnaté,  všechny  květy 
temně  hnědé  neb  jazykové  bílé.  Z  Berberska, 
u  nás  v  zahradách.  Ch.  Leucanthemum  L., 
kopretina,  matečník,  bylina  vytrvalá, 
s  oddenkem  plazivým.  Lodyha  až  30  cm  vy- 
soká, jednoduchá,  lysá  neb  pýřitá,  zvláště 
dole  hstnatá.  Listy  dolejší  dlouze  řapíkaté, 
obvejčitokopisťovité,  vroubovaně  zubaté,^  lo- 
dyžni  podlouhlé,  zoubkaté,  objímavé.  Úbor 
konečný,  veliký,  zákrov  z  lístků  tupých,  hnědé 
blánitě  obroubených.  Jazykové  květy  čisté 
bílé,  dlouhé,  terčové  žluté.  Roste  hojně  na 
lukách,  jichž  jest  pravou  ozdobou  v  době  roz- 
květu (v  červnu).  Ch.  corymbosum  L.,  vytrvalá 
bylina,  s  listy  peřenodílnými,  úkrojkův  ostře 
zašpičatěných.  Úbory  prostředně  velké,  po 
6—15  v  chocholíkách.  Lodyha  aŽ  40  cm  vy- 
soká, listnatá.  Květy  krajní  jazykové  bílé, 
terčové  žluté.  Roste  všude  na  pahorcích  a 
v  suchých  lesích  a  kvete  v  červenci.  Ch.  Par- 
thenium  Brnh.,  řimbaba,  matečník,  ma- 
runka,  bylina  vytrvalá,  trochu  pýřitá,  lodyha 
až  30  cm  vysoká,  listnatá.  Listy  peřenodííné, 
úkrojkův  tupých.  Úbory  dosti  malé,  bíle  pa- 
prskovité, v  složitých  chocholících.  Pochází 
z  Orientu,  u  nás  ale  v  plotech,  u  zdí,  v  za- 
hradách zdivočelá.  Páchne  protivně  a  slouží 
co  domácí  prostředek  lékařský.  Zahání  blechy 
a  jiný  hmyz  v  bytě.  Ch.  indicum  L.  a  Ch. 
sinense  Sab.  z  Číny  a  Japanu  pěstují  se  u  nás 
v  zahradách  pro  ozdobu  (obyčejně  plnokvčt<^ 
v  přerůzných  odrůdách  pod  jménem  »chry- 
santhemy«,  kvetoucí  pozdě  na  podzim.  Ch. 


Chrysaór  —  Chrysen. 


42  3 


roseum  W.  M.  (Ch.  carneum  M.  B.)  a  Ch.  rO' 
seum  M.  B.  (Ch.  Marschallii  Asch.),  také  pod 
rodem  lyrethrum  uváděné,  jsou  matečné  rost- 
liny, z  nichž  pochází  známý  perský  prášek 
na  hmyz.  Jsou  vytrvalé,  s  lodyhou  až  40  cm 
vysokou,  spoře  listnatou,  lysou,  velikým  úbo- 
rem okončenou.  Listy  u  prvého  druhu  jedno- 
duše, u  druhého  dvojnásobné  pcřenodílné. 
Kvéty  paprskové  Červené.  Oba  celkem  dosti 
si  podobny.  Rostou  v  Kavkaze,  Arménii,  se  v. 
Persii  od  1600  m  až  2300  m  vysoko  v  horách. 
Nyní  však  v  zemích  zakavkázských  od  tu- 
zemců ve  velkém  se  pěstují.  Úbory  sušené 
rozemílají  se  na  žlutavý  prášek,  který  hmyzy 
omamuje  ano  i  usmrcuje.  Tak  působí  i  jejicn 
plody.  Vlastnost  ta  známa  byla  a  prášku  uží- 
váno v  Orientě  od  pradávných  dob.  V  Kav- 
kaze sluje  >gutrila«.  V  Istrii  a  Dalmácii  do- 
mácí a  zde  pěstovaný  druh  Ch.  cinerariae' 
foliům  Trev.  podobá  se  předešlým,  ale  má 
lodyhu  a  zpod  listů  šedě  hedvábně  chlupaté. 
Také  z  tohoto  robí  se  prášek  na  hmyz  a 
z  Dalmácie  po  Evropě  ve  velkém  rozváží. 
Ch.  Balsamita  L.  {Tanacetum  Balsamita  L.), 
máta  řecká,  matky  boží  koření,  Ženi- 
šck,  marolist,  vytrvalá  bylina.  Lodyha  vy- 
soká, hstnatá  a  jako  listy  sedě  pýřita.  Listy 
elliptičně  podlouhlé,  tupé,  dolejší  řapíkaté, 
Ipdyžní  přisedlé,  ouškaté,  všechny  pilovité. 
Úbory  asi  co  hrách  veliké,  v  složitém  cho- 
cholíicu,  paprskové  květy  žádné,  terčové  žluté. 
Roste  na  zdech  a  kamenitých  místech  v  jižní 
Evropě  domácí,  u  nás  zvláště  ve  venkovských 
zahrádkách  s  oblibou  pěstovaný  druh.  Celá 
rostlina  voní  příiemně  balsámově  a  chutná 
palčivě  hořce.  Slouží  za  prostonárodní  lék 
na  rány  a  i.  Vský. 

CHirysaOr  (zlatomečí),  v  řeckém  mythu 
personifikace  blesku.  Když  Perseus  Meduse 
hlavu  utal,  vyskočili  z  její  šíje  okřídlený  oř 
Pégasos  a  mohutný  Ch.  S  Okeanovnou  Kal- 
lirrhoou  zplodil  Géryona  a  Echidnu.     klk, 

Ohrjrsaora  Pér.  et  Les.,  rod  medus  pra- 
vých (Acalephaé)  z  podřádu  Discomedusae^ 
z  čeledi  Pelaf^iidae,  tím  zvláště  význačný,  že 
činí  výjimku  mezi  medusami  pravými,  jsa 
obojnatcem.  Zvonec  jeho  má  32  laloků  okraj- 
ních  a  24  tykadel  tak  na  okraji  umístěných, 
že  vždy  tři  nalézají  se  mezi  dvěma  smyslo- 
vými ústroji  okrajními.  Čtyři  vlajkovita  ra- 
mena ústní  jsou  silně  zkadeřena,  ústřední 
dutina  zažívací  má  16  okraj  nich  vaků  zakon- 
čujících slepě  32  vaky  konečnými  bez  obvod- 
ního kanálu.  Vývoj  děje  se  pravidelně  rodo- 
zmčnou.  Známe  8  drunů,  z  nich  dva  evrop- 
ské: Ch.  mediterranea  Pér.  et  Les.  z  moře 
Siředozem.  (se  zvoncem  10—30  cm  šir.,  s  la- 
loky okrajními,  nestejně  širokými)  a  Ch.  iso- 
sceles  Eschsch.  při  evropském  pobřeží  okeánu 
Atlantského  (se  zvoncem  10—20  cm  šir.,  s  la- 
loky krajními  stejně  širokými).  Se. 

ObryMurollin,  C^H^O^^  jest  látka  obsa- 
žená v  prášku  z  goa  neb  arraroba,  odkud  ji 
benzolem  vyjati  lze.  Žluté  krystalky  nesnadno 
rozpustné  v  alkoholu  a  v  etheru  nad  170^ 
tající.  Oxydací  přechází  v  chrysofanovou 
kyselinu  (v.  t.).  OŠc, 


Chrněla:  1)  Ch.  v  řeckotrójském  mythu 
dcera  kněze  Apollónova  Chrysa  ve  Chryse 
blíže  Adramyttia,  byla  od  Achillea  ukořisténa, 
když  v  Thébě  dlela  návštěvou  u  Ifínoe;  na 
to  přiřčena  za  otrokyni  Agamemnonovi.  Když 
tento  se  zdráhal  otci  ji  vydati,  Apollón  na 
prosbu  Chrysovu  seslal  mor  na  vojsko  řecké, 
tak  Že  na  usmíření  hněvu  božího  Ch.  zpět 
vydána.  klk. 

2)  Ch.,  planetoida  objevená  11.  září  1879 
Petersem  v  Clintonu  U.  S.  Střední  jasnost 
v  opposici  10*7,  průměr  \  km  110,  označení 
'^'  Gs. 

^OhryseUfantinoii  (řec.  x9^oós  —  zlato, 
éXé(pttg  =  sloň),  u  Reků  socha  ze  zlata  a  slo- 
nové kosti.  Ch-ina  byly  sochy,  jichž  jádro 
bylo  z  hlíny  a  dřeva,  povrch  pak  pokryt  plátky 
z  jemně  řezané  slonové  kosti  a  z  tepaného 
zlata  tím  způsobem.  Že  roucho  soch  bylo  ho- 
toveno ze  zlata,  části  těla  rouchem  nezakryté 
(obličej,  ruce,  nohy)  ze  slonové  kosti.  Tech- 
nika chryselefantinová,  vzešlá  z  techniky  poly- 
chromu!.  byla  zvláště  nesnadná,  nebof  bylo 
třeba  k  tomu  veliké  dovednosti,  sloň  nařezati 
v  jemné  plátky,  ohýbati  je  tak,  aby  přiléhaly, 
a  spojiti  je  mezi  sebou.  Spojováni  jednotli- 
vých plátků  dalo  se  pomocí  zvláště  jemného 
rybího  klí.  Udržení  soch  chryselefantinových 
bylo  též  velmi  nesnadné;  aby  sucho  neško- 
dilo sloni,  zřizovány  studnice  a  nádržky, 
z  nichž  vycházel  vlhký  vzduch;  mimo  to  so- 
chy natírány  neobyčejně  jemným  olejem.  Do- 
hled na  sochy  chryselefant.  svěřován  někde 
zvláštním  osobám,  na  př.  v  Olympii  faidryn- 
tům  (Pausanias  V,  14,  5).  Přes  to  bylo  třeba 
častých,  někdy  značných  oprav;  t«uc  na  př. 
Damofón  messénský  opravil  Feidiova  Zeva 
olympijského.  Plastika  chryselef.  jest  nám  po- 
měrně nejméně  sympathickou,  ježto  jest  pouze 
na  zevnější  eflFekt  vypočtena,  a  tsiké  na  př. 
Lukian  posmívá  se  sochám  takovým  pravě, 
že  ve  vnitřku  jich  hnízdí  krysy.  Přes  to  kladli 
staří  na  plastiku  chryseletantinovou  velkou 
váhu,  zejména  v  V.  a  IV.  stol.  před  Kr.  byly 
sochy  chrys.  velmi  oblíbeny.  Mistrem  této 
plastiky  byl  Feidias  (v.  t.),  jenž  v  tom  způ- 
sobu vytvořil  sochy  Athény  příjmím  Areia 
pro  Pellénu,  Athénu  Parthenos,  Zeva  olym- 
pijského a  Afroditu  Nebeskou  pro  Elis.  Od 
Polykleita  byla  chrys.  socha  Héry  zhotovena 
pro  argivské  Héraion  fv.  t.),  od  Thrasyméda 
koloss  Asklépia  v  Epiaauru.  —  Srv.  Quatre- 
měre  de  Quincy,  Le  Jupiter  Olympien  (Pa- 
říž, 1814);  Sittl,  Klassische  Kunstarcháologie, 
str.  397.  vy. 

OhryM^n  jest  aromatický  uhlovodík  Cj,//,, 
o  složení  C^^H^.CH 

I  II   • 

Q//4  .  CH 
Lze  ho  vydestillovati  vedle  pyrenu  (v.  t.) 
z  frakcí  dehtu  kamenouhelného  nejvýše  vrou- 
cích. Oba  uhlovodíky  oddělí  se  sírouhlíkem, 
v  němž  ch.  jest  nerozpustný.  Krystally  stkvoucí 
se  fluorescencí  červeno-violovou,  při  250®  ta- 
jící, ve  většině  rozpustidel  téměř  nerozpustné. 
Toliko  vroucí  benzol  nebo  xylol  je  snáze  po- 
jímají. Kyselinou  octovou  a  chrómovou  oky- 


424 


Chrysés  —  Chrysobalanus. 


sličuje  se  v  chrysochinon,  Cjg/Z^oO.,  jehlice 
oranžové,  sublimace  schopné,  při  235**  ta- 
jící. OŠc. 

Chryaéa  viz  Chryseis. 

ChrysiAldae,  zlaténky,  čeleď  vos  se  za- 
dečkem krátce  stopkatjm  ze  3—5  kroužků 
složeným,  křídly  předními  se  3—6,  zadními 
však  téměř  bez  dokonalých  polí;  tykadla  jsou 
lomená,  při  ústech  vkloubená,  s  bičíkem  spi- 
rálné  stočitelným;  samička  má  kladélko  vy- 
sunutelné,  bodavé.  Télo  jest  barev  kovových. 
V  tísni  svinují  se  v  kotouček.  Larvy  cizo- 
pasí  v  hnízdech  vos,  jizlivck,  dřevovrtek,  hra- 
balek,  kutilek  atd.  Viz  Schenck,  Beschr.  der 
in  Nassau  aufgefundenen  Goldwespen  ř>Jahr.- 
bcricht  d.  Ver.  f.  Naturkunde  im  Herz.  Nassau* 
sešit  11.  a  »Erganz.*  sešit  16).  Kpk. 

Chryaln,  Cjji/^oOj.,  látka  obsažená  v  růz- 
ných druzích  rodu  Populus.  Svétležluté  lu- 
pénky  při  275®  tající.  Varem  s  louhem  dra- 
selnatým  se  rozpadá  v  acetofenon,  v  kyselinu 
octovou,  benzoovou  a  ve  floroglucin.    OŠc. 

Ohryalppoa:  1)  Ch.  v  mythologii  řecké 
viz  Atreus. 

2)  Ch..  filosof  řecký  (*  kol.  280  v  Soli  v  Ki- 
likii  —  t  kol.  206),  pozbyv  jmění  svého  ode- 
bral se  do  Athén,  kde  poslouchal  stoiky  Kle- 
antha  a  snad  i  Zenóna.  Slyšel  však  také 
filosofy  jiné,  jmenovitě  z  nové  akademie,  a 
námitky  jejich  proti  stoicismu,  jichž  promý- 
šlením '  vŠ2ik  ještě  více  veden  byl  k  tomuto 
právě  směru,  iehoŽ  druhým  zakladatelem  po 
Zenónovi  a  Kleanthovi  zván  byl.  On  opravil 
a  docelil  učení  jejich  a  v  pevnou  systema- 
tickou jednotu  je  scelil,  tak  že  o  něm  platilo 
slovo:  kdyby  nebylo  Ch-pa,  nebylo  by  stoy 
(ti  fií)  yoQ  tjv  XQvainnog  ovx  av  rjv  2^Toá),  ac 
ovšem  ze  skrovných  zbytkův  jeho  prací  nelze 
ho  v  celém  významu  jeho  rekonstruovati  a 
odkázáni  jsme,  pokud  jeho  ocenění  se  tkne, 
jen  na  poukazy  starých  pramenů.  Ch-pova 
plodnost  filosofická  byla  úžasná.  Napsal  prý 
750  spisů,  než,  jak  stesky  ukazují,  byly  spisy 
přeplněny  citáty  a  složeny  slohem  suchým 
a  méně  dbalým.  Hlavně  znám  byl  Ch.  jako 
výborný  dialektik;  tak  celá  téměř  stoická 
logika  a  rozvedení  její  v  dialektické  subtil- 
nosti  jest  jeho  dílem.  Nauku  Aristotelovu 
o  s^llogismu  rozšířil  o  syllogismus  disjunk- 
tivní a  hypothctický  a  zabýval  se  řešením 
sofismat.  S  logickou  touto  činností  souvisí 
i  jeho  práce  grammatické  a  jazykové,  jež  jako 
vzory  ve  škole  stoické  ceněny  byly.  V  the- 
orii  poznání  postavil  se  proti  hrubému  ma- 
terialismu Kleanthovu,  podle  jehož  názoru 
jest  duše  podobna  vosku  a  dojmy  smyslové 
jsou  stopou  ve  vosk  ten  vtištěnou.  Proti  tomu 
namítá  Ch.,  kterak  jest  možno,  aby  taková 
duše  více  vjemů  současně  i  přijímala  i  nepo- 
změněně  je  uchovávala?  —  a  nevykládá  před- 
stavu jako  vtisk  v  duši  učiněný,  nýbrž  jako 
kvalitativní  její  pozměnu  {éttQoiaatg).  Duše 
jest  jemná  látka  ohnivá  mající  sídlo  v  srdci; 
tam  proto  ji  klade,  poněvadž  hlas,  výraz 
myšlénky,  v  srdci  sídlo  má.  Nesmrtelný  jsou 
jen  duše  mudrců,  ovšem  ne  navždy,  nýbrž 
jen  až  do  shořeni  světa  {iKnvQaaLg).  Zákla- 


dem všeho  jest  podle  Ch-pa  božský  ether, 
totožný  s  rozumem  všeobecným.  Svět  tvoří 
jednotu,  jeho  části  spjaty  jsou  pevné  mezi 
sebou  Vše-Rozumem.  Rozum  ten  ie  prozře- 
telný, který  stanovil  pevný  svazek  příčin  a 
účinů  v  celku  světovém.  Při  všeobecné  plat- 
nosti kausality  hájí  Ch.  svobodu  vůle  tak, 
že  ovšem  jsme  určováni  ze  vnějška,  dostáva- 
jíce odtud  popudy  cítění  nebo  myšlení,  vnější 
ty  příčiny  neleží  tedy  v  moci  naší,  co  však 
naše  jest,  čili  co  nám  stojí  volno,  jest,  aby- 
chom svým  souhlasem  k  tomu  neb  onomu 
se  přiklonili.  —  Fragmenty  sebral  (neúplně) 
Bagnet,  de  Chrysippi  vita  etc.  v  »Annales  acad. 
Lov.c  (Lovaň,  1822).  K  lit.  srv.  Uiberweg, 
Grundriss  d.  Gesch.  d.  Philos.  d.  Alterthums 
1886,  str.  244.  Zb. 

3)  Ch.,  jméno  několika  lékařů  řec,  z  nichž 
nejčastěji  uvádí  se  Ch.  knidský,  který  žil 
kolem  r.  350  př.  Kr.,  náležel  ke 'škole  knid- 
ské  a  mnoho  cestoval;  zavrhoval  již  tehdy 
pouštění  žilou  doporučuje  místo  něho  ob- 
vinování údův  a  hojil  vodnatelnost  potícími 
lázněmi. 

Ohryala  L.,  zlatěnka,  z  čeledi  Chrysidi- 
dae,  má  ústroie  ústní  tvaru  obyčejného,  v  ry-" 
pák  neprotáhlé,  zadní  Štítek  volný,  boky  mé- 
tathoraxu  bez  trnů,  zadeček  podlouhlý  a  zadní 
kraj  posledního  kroužku  1— 6zubý  nebo  vlnitě 
vykrajovaný.  Nejob.  Ch.  ignita  L.,  zlatěnka 
obecná,  jest  na  hlavě  a  hrudi  modrá  nebo 
zelená,  na  zadečku  zlatě  lesklá  do  zelena  neb 
ohnivě  červena  měňavá;  Často  mívá  na  zá- 
řezech jednotlivých  kroužků  černé  skvrny; 
3.  kroužek  má  na  konci  4  troj  úhle  zuby.  Sedá 
na  zdech,  kamenech  i  kmenech;  larva  cizo- 
pasi  u  různých  hostitelů.  Jí  podobna  jest  Ch. 
fulgida  L.,  zl.  skvělá,  má  však  1.  kroužek 
zadečku  modrý,  zelený  nebo  fialový,  sameček 
má  i  na  druhém  obloukovitou  modrou  skvrnu. 
Ch.  cyanea  Dlb.,  zl.  modrá,  má  na  konci 
3  zuby;  jest  temné  modrá,  vzadu  někdy  černé 
pruhovaná.  Cizopasí  u  hymenopter  žijících 
ve  starých  prutech  malinníkových.       Kpk, 

Chryao  viz  Chrysos. 

Ohryaobalaneae,  řád  rostlin  prostoplá- 
tečných,  tvořící  jaksi  přechod  od  luštinatých 
(Leguminosae)  k  růžo vitým  (Rosaceae),  ale 
těmto  bližší.  Stromy  a  keře  (asi  180  druhů) 
hlavně  v  tropické  Americe  a  Africe  domácí. 
Květy  souměrné,  semenník  jednopouzdrý, 
svrchní  ale  stranou  ke  kalichu  přirostlý,  va- 
jíčko přímé,  plod  peckovice  s  klíčkem  dolů 
obráceným.  Nejznámější  rody:  Chrysoba- 
lanus, Acia.  Vský. 

Ohryaobalanna  Icaco  L.,  keř  až  3  m  vy- 
soký z  řádu  Chrysobalaneae.  Listy  střídavé, 
okrouhlovejčité,  celé,  na  konci  mělce  vykro- 
jené, kožovité,  tuhé,  lesklé,  řapíkaté;  hrozny 
květní  úžlabní,  kratší  listu;  kalich  a  konina 
pětičetné,  tato  bílá,  tyčinek  velký  počet.  Zralá 
peckovice  lysá,  zvíci  švestky,  skoro  kulovitá, 
červená,  žlutá  neb  bílá,  se  šťavnatou  dužni- 
nou.  Ovoce  toto  jest  velice  chutné  (i  jádra 
v  peckách)  a*  požívá  se  všude  v  teplé  Ame- 
rice, kde  strom  onen  obecně  se  pěstuje.  Ze 
semen  tlačí  se  i  olej.  Plody  česají  se  hlavně 


Chrysoberyll  —  Chrysokolla. 


425 


T  Červnu  a  prosinci,  ale  kvéty  vyvinují  se  po 
celý  rok.  '         Vský. 

Chryaobsryll  krystalluje  kosočtvcrečně  a 
jest  tvarem  svým  podoben  olivínu;  zhusta 
jsou  krystally  dvojČatné  srostlé,  odrůda  alex- 
andrít  zvaná  pravidlem  srůstá  v  trojčata,  po- 
dobná tupým  šesterečným  jehlancům  s  od- 
litým pólem  neb  šestibokým  tabulkám.  Kry- 
stalky ch-u  jsou  buď  zarostlé  neb  nacházejí 
se  pospolu  s  omletými  zrny  v  náplavu.  Štípatel- 
nost  jest  nedokonalá,  lom  lasturnatý ;  T=  8*5, 
Ji  =  3*6— 3*8.  Ch.  jest  obyčejně  žluté  zele- 
navý, olivový  neb  šedé  zelený,  řidčeji  šťav- 
naté zelený  neb  i  smaragdový.  Odrůda  inten- 
sivně zelené  zbarvená  z  Uralu,  alexandrit 
zvaná,  při  umělém  osvětlení  jeví  barvu  krvavě 
červenou;  cymofan  nazvané  variety  vyni- 
kají zvláštní  modravě  šedou  měnou  barev, 
která  zvláště  vyniká,  jsou-li  broušeny  v  tvar 
čočko  vitý,  i  známy  jsou  pod  názvem  orien- 
tálské  kočičí  oko.  Lesk  ch-u  jest  skelný,  ně- 
kdy poněkud  mastný,  ch.  jest  průhledný  neb 
prosvitný,  mnohdy  jeví  zřejmý  trichroismus. 
Ch.  jest  BeAl^O^  nebo  v  Vo  BeO  1972,  Al^O^ 
jíO  28,  nepatrná  množství  součástek  těchto  bý- 
vají nahrazena  železem.  Pomocí  dmuchavlcy 
mlze  ch.  roztopiti,  kyseliny  nejeví  účinku. 
Známější  naleziště  jsou  Maršová  na  Moravě, 
Norway  v  státě  Massachuscttsu ,  překrásné 
alcxandrity  nacházejí  se  pospolu  se  smarag- 
dem zarostlé  ve  svoru  okolí  Takové  na  Urale, 
cymofan  v  náplavech  na  ostrově  Ccylonu  a 
v  Brazílii.  Průhledné  a  pěkně  zbarvené  od- 
růdy ch-u,  cymofan,  zvláště  pak  alexandrit, 
jsou  dosti  cenné  drahokamy.  Vr. 

CHirjrsoooooyx  f-okokc-],  k  ukačkazlatá, 
rod  nejnádhernějšícn  kukaček  pásma  rovní- 
kového Afriky,  Asie  i  Austrálie;  podobá  se 
v  podstatě  naší,  vyniká  však  skvělým  kovo- 
vým třpytem  peří.  Ch.  cupreus,  od  domo- 
rodců dídrik  zvaný,  jest  kukačka  na  povrchu 
leskle  zlatozelená,  do  měděna  třpytivá,  na 
pokrajích  do  modravá;  středem  po  temeni, 
před  okem  a  za  ním  táhne  se  bílá  páska; 
vťzpod  jest  žlutavobělavá;  péra  ocasní  i  rý- 
dovací  mají  bílé  pásky  na  tmavozelené  půdě; 
zobák  temně  modrý;  délka  19'5,  křídel  11, 
ocasu  8*5  cm.  Zdržuje  se  ve  střední  a  jižní 
Africe  na  nejvyšších  a  nejhustějších  stromech. 
Někteří  pozorovatelé  tvrdí,  že  druh  ten  sám 
staví  hnízdo  a  mladé  krmí,  Levaillant  však 
praví,  že  jako  naše  kukačka  vejce  do  hnízda 
jiných  hmyzožravých  ptáků  zanáší.        BŠe. 

Chryaoooma  J-yzokó-|  Cass.,  z  lat  o  vla- 
sec, rostlinný  rod  čeledi  úborovitých  pod- 
čeledi  celíko vitých  (Solidagineaé),  dle  ji- 
ných hvězdní kovitých  {Asteroid eaé),  za- 
stoupený v  Kapsku  kříčky  s  listy  střídavými, 
čárkovitými,  z  pravidla  nejcelejšími  a  s  vě- 
tévkami ku  konci  obnaženými  o  jediném 
strboulu  přikulovatém  a  žlutokvětém.  Str- 
bouly  jsou  mnohokvěté,  kotoučovité,  stejno- 
manzelné,  podepřené  zákrovem  zvonkovitým, 
kratším  než  jsou  květy  a  složeným  z  listenů 
střechovitých  podlouhle  kopin«tých.  Lůžko 
jest  nahé  s  korunami  trubkovitými  Sklanými, 
tyčinek  bezocasých  čnějících  a  nažek  se  stran 


sploštělých  bezzobanných  s  chmýřím  jedno- 
řad^m  štětino  vitým.  Linnéův  druh  Ch.  lino- 
syrts,  též  zlatovlásek  zvaný,  klade  se  nyní 
k  rodu  Aster  (hvězdník  neboli  hvězdnice).  Děd. 

Ohry«ofanov&  kyselina,  C^íH^^O^,  jest 
vlastně  složitý  chinon  C^^H^{CH^){OH)^0^  na- 
lézající se  dosti  četně  v  rostlinstvu  (Parmelia, 
Rumex,  Squamaria  a  j.),  zejména  v  rebarboře. 
Připraviti  ji  lze  buď  z  chrysarobinu  (v.  t.) 
nebo  z  rebarbory.  Zlatožluté  jehlice  při  162^ 
sublimace  schopné.  Velmi  málo  rozpustná  ve 
vodě,  nevalně  v  alkoholu,  dobře  v  etheru  a 
v  benzolu.  OŠc. 

Ohrysoglyptie  (z  řec),  způsob,  jímž  na 
téže  desce  prouhloubená  rytina  přemění  se 
na  vyvýšenou. 

Ohrj^Og^rafle  (řec),  umění  psáti  nebo  ma- 
lovati zlatem.  Umělci  ch-ii  pěstující  jmeno- 
váni chrysografy.  Práce  chrysografické 
prováděly  se  dílem  na  kovových  předmětech, 
dílem  na  Červeném  a  bílém  pergamene  tak, 
že  se  jednotlivá  písmena  obkládala  zlatými 
lístky  rtebo  psala  zlatou  tinkturou.  Ch.  vy- 
vinula se  v  pozdní  době  římské  a  nejvyššího 
rozkvětu  nabyla  počátkem  středověku,  přede- 
vším v  Byzantiu.  Z  nejstarších  památek  toho 
druhu  je  žaltář  pařížské  Národní  knihovny 
asi  ze  VI.  stol.,  v  němž  iniciálky  a  začátečná 
písmena  slov  Deus  Christus  a  pod.  jsou  psány 
zlatem.  Vyškytají  se  však  také  pergam.  ko- 
dexy obsahu  většinou  náboženského  a  důle- 
žité listiny  psané  veskrze  zlatými  písmenjr 
(codices  aureí).  Za  vlády  Karlovců  ve  Francii 
pěstovala  se  ch.  dle  vzorů  byzantských  a  z  nej- 
slavnějších památek  té  doby  jest  evangelistář 
Godcscalcův  psaný  v  r.  781—82  v  kalligra- 
fickém  atelieru  Karla  Vel.  za  vrchní  správy 
Alcuinovy.  Iniciálky  jeho  jsou  zlaté  a  stříbrné 
na  červeném  pergamenu.  Ještě  za  vlády  Kar- 
lovců ch.  na  západě  zanikla,  ale  koncem  stře- 
dověku znova  oživuje  na  východě,  především 
v  arabských  rukopisech  koránu. 

Clurysoohlnon  viz  Chrysen. 

Chryaoldln,  Q-^/Zj^iV^.  jest  diamidoazo- 
benzol  QH^ .  N  =  N . 'QHJNH.)^.  Lupénky 
skvěle  světležluté,  při  110^  tající.  Nesnadno 
se  rozpouští  ve  vodě,  snáze  v  alkoholu  a 
v  etheru.  Soli  jeho,  které  slouží  za  barviva, 
krystallované  jsou  buď  temně  polokovové 
lesklé  nebo  krvavě  červeně  zbarvené,  roztoky 
jich  ve  vodě  jsou  žluté  neb  oranžové.  Pro- 
dajný  ch.  jest  chlórhydrát  uvedené  zásady, 
C,^H,^N^.HCl  OŠC. 

ChryaokoUa  (min.)  tvoří  obyčejně  hrozno- 
vité  a  ledvinité  tvary,  povlaky  a  nálety,  bývá 
kusová  a  vtroušená.  Vzácné  krystalky  z  Aetnv 
svědčí,  že  ch.  jest  morfologicky  i  lučebně  pří- 
buzná dioptasu  (v.  t.).  r=2— 3,  //=2— 2  3. 
Barva  jest  zelená,  podobná  barvě  malachitu, 
u  vrypu  jasnější,  prusvitnost  nepatrná.  Rozbor 
krystalků  z  Aetny  vede  ku  vzorci 

SiO^CuH.,.H.,0, 
což  jest  vzorec  dioptasu  s  //,0.  V  některých 
odrůdách  bývá  značné  množství  Al^O^  a  sou- 
částek jiných,  avšak  zdá  se,  že  variety  tyto 
a  snad  ch.  vůbec  jsou  směsi  mechanické 
různých  hmot;  náhled  tento  podporují  mikro- 


426 


Chrysolith  —  Chrysomyxa. 


skopická  zkoumání  a  výsledky  lučebných  roz- 
borů. V  baňce  žíháním  ztrácí  ch.  vodu,  v  žáru 
okysličujícím  černá,  v  žáru  redukčním  čer- 
vená roztopíc  se,  jinak  dává  reakce  na  měď 
a  kysličník  křemičitý.  V  Čechách  pozorována 
ch.  na  mnoha  místech,  ač  jen  v  množství 
nepatrném,  tak  u  Roketnice,  Jilemnice,  Vrch- 
labí, Měděnce,  Cinvaldu,  Jáchymova,  Slavkova 
a  j.;  pěkné  odr&dy  nacházejí  se  v  Banátě,  na 
Harcu,  v  Cornwafu,  na  Urale  a  v  Chili;  co 
vzácnost  pozorována  ch.  na  lávách  Aetny  a 
z  ostrovů  Liparských.  Vr, 

Olirysolith  viz  Olivín. 

Ohrysolosrus,  biskup  ravennský  (*  kol. 
406  —  t  450),  pravým  jménem  Petr  příjmím 
Ravennský,  známý  též  pod  jménem  Chry- 
sostomus  Latinorum,  proslulý  kazatel  a 
řečník  hájící  orthodoxnost  víry  a  čistotu 
mravů,  jest  původcem  četných  řečí  duchov- 
ních (176,  z  nichž  asi  16  jest  apokryfických). 
První  vydání  pořídil  P,  Agapitus  Vicentius  pod 
titulem  Sermones  aurei  (Bologna,  1534).  Nové 
vydány  řeči  ty  v  Maximově  >Biblioth.  Patrům* 
díl  VII.  a  Migneově  Patrologii  d.  LIL 

Ohrysoloras  Manuel,  filolog  byzantský 
(*  ok.  1340  v  Cařihradč  —  f  1415  v  Kostnici). 
Pocházel  ze  vznešené  rodiny  cařihradské. 
R.  1391  odebral  se  z  rozkazu  císařova  do 
Itálie  a  Anglie  žádat  o  pomoc  proti  Turkům. 
R.  1396  obdržel  stolici  jazyka  řeckého  ve  Flo- 
rencii, r.  1400  vyučoval  řečtině  v  Miláně, 
r.  1402  v  Pavii,  později  v  Římě.  Navrátiv  se 
do  Cařihradu,  byl  poslán  r.  1408  císařem 
Manuelem  Palaiofogem  v  diplomatické  missi 
do  Francie,  r.  1413  odebral  se  do  Němec  vy- 
jednávat s  císařem  Sigmundem  o  místě,  v  němž 
se  měl  koncil  konati,  r.  1414  odebral  se  ke 
koncilu  kostnickému  jako  sekretář  papežské 
kurie.  Žáky  Ch-ovými  byli  L.  Bruni,  Poggio, 
Filclfo,  starší  Guarino  a  j.  Pro  bezúhonnost 
mravní  a  pro  jemnost  svou  byl  Ch.  ot>ecně 
ctěn  a  vážen.  Jako  učitel  získal  si  veliké  zá- 
sluhy o  rozšíření  znalosti  literatury  a  ja- 
zyka řeckého.  Ze  spisů  jeho  uvésti  jest  hu- 
tienou  grammatiku  jazyka  řec.  pod  názvem 
Erótémata  (Benátky,  1484,  a  později  několi- 
kráte znova  otištěnou)  a  lat.  překlad  Plató- 
novy Politeie.  Vý. 

Chryaomanl*  (řec).  touha,  chtivost  zlata. 

Chryaomela  viz  Mandelinky. 

Chrysomelidae  viz  Mandelinky. 

Chryaomorfloký  (řec),  zlatotvarý,  zlatu 
podobný. 

Ohryaomyxa  Ung.,  rod  hub  ze  řádu  rzí 
(Uredineaé),  jenž  způsobuje  na  živých  křo- 
vinách  a  stromech  voskovité  polštářky  bílé, 
žluté  i  pomorančové,  obyčejně  protažené  a 
žlutou  obrubou  ohraničené.  Polštářky  jsou 
ploché,  obsahují  četné  výtrusy  nad  sebou 
postavené  o  bláně  tenké.  Z  nich  vyrůstá 
prvotní  podhoubí,  ve  4  přihrádky  rozdělené, 
z  každé  přihrádky  pak  vyrůstá  vlakčnko,  na 
němž  se  odškrcu]í  drobné  výtrusy.  Jako  při 
jiných  rzech  možno  i  v  tomto  rodu  pozoro- 
vati rodoměnu,  jež  záleží  v  tom,  že  střídají  se 
útvary  nazvané:  aecidie,  nádržky  s  výtrusy  let- 
ními a  jiné  nádržky  s  výtrusy  zimními  nebo-li 


trvalými;  co  jsme  svrchu  pověděli  o  výtru- 
sech, vztahuje  se  na  výtrusy  trvalé.  Dle  těchto 
útvarů  dělí  se  rod  Cn.  na  3  oddíly:  1.  Druhy 
mající  aecidie,  výtrusy  letní  i  trvalé;  z  nich 
uvádíme  pouze  Ch.  ledi  de  By.,  jež  způsobuje 
krvavé  polštářky  na  rubu  přCKimovavších  listů 
rojovníku  (Ledům  palustre);  polštářky  obsa- 
hují výtrusy  letní  i  trvalé;  aecidie  jsou  však  na 
listech  smrkových,  kde  působí  iluté  skvrny. 
2.  Druhy  bez  aecidií  (t.  j.  aecidie  dosud  ne- 
byly vyzkoumány),  avšak  i  s  letními  i  s  trva- 
lými výtrusy;  nejobyčejnější  jest  Ch.  albida 
Kiihn.,  jež  činí  drobné,  okrouhlé  a  bílé  nebo 
citrónově  žluté  hromádky  na  listech  roalin- 
níku.  3.  Druhy  pouze  o  výtrusech  trvalých, 
kteréž  dozrajice  ihned  pučí  v  prvotné  pod- 
houbí: Ch.  abíetis  Ung.,  jeŽ  činí  na  jehličí 
sotva  vypučelém  protažené  polštářky  pomo- 
rančové,   žluté   obroubené.    Polštářky   jsou 


C.  1938.  Cbrysoroyxft  Rhododendrí.      ~ 
A)  ftada  výtnisQ  trvalých  jeité  nevypučelých.  B)  Nejhořejší 
výtrus  V  vypuCcI  v  prvotné  podhoubí  rm,  oa  némi  vznikl 
drobný  výtrus  $p.  Dle  Oe  Barybo.  (Scbemai ) 

plochá  lůžka  výtrusová,  v  nichž  vznikají  (pod 
pokožkou  listu)  výtrusy  trvalé.  Na  jaře  (v  dub- 
nu nebo  v  květnu)  pokožka  nad  lůžkem  pukne 
a  výtrusy  se  osvobozují.  Jakmile  padnou  na 
mladý  list,  ihned  vypučí  v  prvotní  podhoubí, 
jež  odpočívá  až  do  příštího  jara,  kdy  jeho 
vlákna  odškrcují  četné  výtrusy;  ty  taktéž 
ihned  puči  ve  váčky,  které  zapouštějí  do  je- 
hličí. Koncem  léta  vytvářejí  se  výtrusy  trvalé, 
jež  zimu  přečkávaji  a  na  jaře  noubu  znova 
šíří.  —  Poněvadž  hojně  se  množí,  může  na- 
tropiti mnoho  škody  v  lesích,  neboC  jehličí 
napadené  žloutne,  usychá  a  opadává.  Cho- 
roba tato  v  některých  létech  hojné  se  šíří; 
proti  nákaze  doporučují  odvodňovati  lesy, 
mýtiti  stromy,  aby  nestály  příliš  hustě  při 
sobě  a  aby  vzduch  mohl  mezi  nimi  prouditi, 
a  pak  rycnle  i  opatrně  odstraňovati  stromy 
houbou  napadené.  V  těsných  a  vlhkých  údo- 
lích nejvíee  smrky  touto  houbou  trpívají. 
První  známkou  choroby  jsou  žluté  skvrny, 
zvláště  na  rubu  listův.  Bd. 


Chrysopa  —  Chrysotis. 


427 


Ohrysopa  Leh.,  zlat  o  očka,  jest  rod  síto- 1 
křidly  z  čeledi  Hemerobiidae\  žilka  příkrajní  i 
ústí  hned  před  ž.  ramenní  poblíž  vrcholu  | 
kfídla;  ž.  loketní  jest  před  políčkem  loket- 
ním do  předu  prohnutá,  příčné  žilky  jsou 
čelné;  políčko  loketní  jest  šikmou  žilkou  roz- 
děleno ve  dvé  nestejné  části;  pysk  svrchní 
jest  celý;  barva  těla  i  křídel  Jest  zelená  nebo 
žlutavá,  mnohé  pak  vynikají  odporným  zá- 
pachem. Larvy  kopinatého  tvaru  těla  s  vy- 
niklými čelistmi  žiji  na  stromech,  jsou  uži- 
tečný živíce  se  hmyzem,  zvi,  mšicemi.  Za- 
kukl ují  se  v  zámotku  bělavém  nebo  žlutavém 
tvaru  kulovitého.  Vajíčka  snášejí  samičky  na 
listy  a  větvičky,  upevňujíce  každé  na  dlou- 
hou vláskovitou  stopku.  U  nás  jest  všady 
hojná  Ch.  vM/gflm  Schn.,  zl.  zelená;  má  ve- 
škeré žilky  zelené  a  rozpj.  26—28  mm.  Ch. 
perla  L.,  z  1.  obecná,  má  žilky  příčné  a  některé 
podélné  černé  a  mezi  tykadly  černou  x-ovitou 
kresbu;  rozpj.  25 — 35  mm.  Ch. septempunctata 
Wsm.,  zl,  sedmitečná,  jest  z  největších 
majíc  rozpjetí  40  mm  a  na  hlavě  7  černých 
teček;  hojná  zvláště  v  sadech  a  páchne  od- 
porné. Kpk. 

Ohrysophylliim  Caimto  L.,  kainito, 
p  a  k  o  r  (dle  Prošla),  strom  asi  16  m  vysoký, 
z  řádu  Sapotaceae.  Koruna  košatá,  pěkná,  listy 
celé,  vejčité,  trochu  kožovité,  z  mládí  šedé 
plsCnaté,  pak  lysé  a  lesklé,  sytě  zelené,  na 
zpodu  zlatové  plsťnaté,  střídavé,  krátce  řapí- 
katé,  květy  úžlabní.  drobné,  nevonné,  koruny 
bílé,  zvonkovité.  Sklané,  tyčinek  5  z  trubky 
vyniklých.  Plod  kulovité  bobule,  zvíci  velkého 
jablka,  růžové  až  nachové  nebo  i  modré,  lysé, 
s  dužninou  měkkou,  před  uzráním  mléčnatou, 
uvnitř  s  hvězdovitě  rozloženými  10  pouzdry 
se  semeny  černými,  lesklými.  Ovoce  toto  jest 
velmi  lahodné,  chutné,  rovněž  semena  neoby- 
čejně lahodná.  Náleží  k  nejoblíbenějším  dru- 
hům ovocným  v  Záp.  Indii  a  teplé  Americe, 
kdež  roste  divoce,  ale  pěstuje  se  všeobecně. 
Tvrdé  dřevo  druhu  Ch.  ^labmm  íacq.,  ro- 
stoucího na  ostrově  Martinique,  dává  t.  zv. 
dubové  dřevo  západoindické.      Vský. 

Ohrysopolis,  ve  starověku  název  města 
Skut  ar  i  (v.  t.). 

Ohrsniopras  viz  Chalcedon. 

Ohrysops  Mg.,  skvěloočka,  rod  ovadA, 
má  3  očka  jednoduchá,  zadni  holeně  opatřeny 
koncovými  trny  a  křidla  více  méně  černě 
skvrnitá  nebo  pruhovaná.  Ch.  coecutiens  L.. 
s  k.  n  e  v  i  d  o  m  á,  jest  černá,  na  druhém  kroužku 
zadečku  vyjmouc  černý  prostředek  žlutá; 
přední  kraj  křídel  černě  napříč  pruhovaných 
jest  černý;  délka  9  mm.  Objevuje  se  v  květnu 
a  červnu  na  květinách  a  za  parného  počasí 
bodá  člověka  i  zvířata,  při  čemž  stává  se 
velmi  dotěrnou.  Vývoj  podobný  jak  u  ovadů 
vůbec.  ICpk. 

Chrysorin,  slitina  ze  100  dílů  mědi  a  50  d. 
zinku,  má  barvu  ohnivé  žlutou,  na  vzduchu 
jest  stálý,  pouhým  umytím  nabývá  původního 
lesku,  též  se  dobře  zlatí.  Užívá  se  ho  k  ho- 
tovení pouzder  hodinových,  tak  že  na  pohled 
jsou  od  zlata  k  nerozeznáni,  k  okrasám  a  pod. 
rlotoví  se  tak,  že  se  rozčiní  poloviční  množ- 


ství zinku  s  mědí  pod  vrstvou  boraxu  a  pokud 
možno  při  nízké  temperatuře,  načež  se  přidá 
druhá  polovička  zinku  v  kouscích  za  stálého 
míchání. 

ChrfnorrhotLMy  t.  j.  zlatá  řeka,  Bardi- 
nes,  hebr.  Amáná,  nyni  Nahr  Bárada» 
v  starověku  řeka  v  Sýrii,  která  vyvěrajíc 
v  Antilibanonu  dělila  se  na  5  ramen,  z  nichž 
jedno  protékalo  Damaškem;  pak  ubírala  se 
rovinou  Rutha  a  vtékala  do  bažinatého  jezera 
Atébského. 

Ohrysofl  (řec),  zlato;  kmen  toho  slova 
(chryso-)  vyskytuje  se  v  hojných  složeninách. 

Ohrysospleniam L.,  mokrýš,  rod  rostlin 
z  řádu  lomikamenovitých,  do  něhož  po- 
čítají se  byliny  jednoleté  i  vytrvalé,  poněkud 
dužnaté,  s  listy  řapíkatými,  střídavými  neb 
vstřícnými    a   vroubkovanými.    Květy    malé, 

Í*ednotlivě  úžlabní,  konečné  neb  i  v  chudo- 
:větých  vrcholících  stojící  mají  kalich  zbar- 
vený, 4listý,  korunu  zcela  nevyvinutou,  tyči- 
nek 8  postavených  v  kruhu  na  žlaznatém 
terči  kolem  volného  konce  pestíku,  semenník 
dolejší  částí  s  kalichem  srostlý,  iednopouzdrý 
se  2  nástěnnými  semennicemi.  Plod  je  tobolka 
2rohá,  mezi  rohama  do  polovice  se  pukající. 
Z  nemnohých  známých  druhů  roste  u  nás 
dosti  hojně  ve  vlhkýcn  lupenatých  lesích  u  po- 
toků a  na  bažinatých  lučinách  mokrýš  stří- 
da vol  i  stý  (Ch.  alternifolium  L.),  jinak  sle- 
zinník  či  žlouteník  zvaný,  druh  s  listy 
dolejšími  dlouze  řapíkatými,  okrouhle  ledvin- 
kovitými,  stříhané  vroubkovanými,  nemno- 
hými lodyžními,  střídavými,  podkvětními  ve 
vrcholíku  okrouhle  klínovitými.  Hoření  listy 
a  květy  jsou  úhledně  žluté,  ostatní  rostlina 
světle  zelená.  Kvete  od  března  do  května. 
Jemu  podobný  m.  vstřícnolistý  {Ch.  opo- 
sitifolium  L.),  rozeznatelný  listy  vstřícnými, 
roste  řidčeji  v  krajinách  hornatějších.  Ýnať 
ostře  jako  řeřicha  chutnající  druhdy  v  lékař- 
ství se  potřebovala;  ovcím  požívání  mokrýšů 
je  škodlivo.  Vs. 

Ohrysostomos :  1)  Ch.  Joannes  viz  Jan 
Zlatoústý. 

SCh.  Dión  viz  DiónChrysostomos. 
tirysothrix sci//red  Kaup.,  saimiri,  malá 
opice  ploskonosá  z  Čeledi  Platyrrhini^  jediný 
druh  svého  rodu.  Má  tělo  Štíhlé,  zdélí  jen 
30  cm ;  hlavu  vzadu  vysoko  vyklenutou,  boltce 
veliké;  přední  zuby  stojí  obojí  svismo  a  kly 
jsou  veliké;  zadní  končetiny  poměrně  dosti 
dlouhé,  ocas  trupu  delší  (50  cm)  a  krátkou 
srstí  porostlý.  Čenich  má  barvu  černou,  líce 
bílou;  srsC  na  těle  bývá  nahoře  rozmanitá, 
narudlá  nebo  žlutavá,  ba  i  načernalá,  vezpod 
bílá,  ruky  do  Šeda  kropenaté.  Ch.  s.  žije 
v  sev.  Brazílii  a  ve  Guayaně.  Br. 

Ohrysotil  (min.^  viz  Hadec. 

CHirysotiS  jest  četný  rod  z e  1  e n ý ch  pa- 
poušků amazonských,  značných  dušev- 
ních schopností,  těla  zavalitého,  se  zobákem 
silným,  mírně  vyklenutým,  jehož  slémě  nazad 
končí  ostrou  hranou.  Třicet  známých  druhů 
těchto  papoušků  obývá  v  okrsku  brazilském 
a  mexickém,  zapadají  ráno  s  křikem  v  hou- 
fech do  lesů  a  sadů,  aby  pásli  se  na  plodech; 


428 


Chrysotypie  —  Chrz^stowski. 


houfné  též  přenocují,  nchnízdí-li  se  právě. 
Ch.  amaionica^  papoušek  amazonský,  má 
peří  tmavozelené,  na  čele  modré  do  fialová, 
témě  a  tváře  žluté,  letky  ruČní  černé  a  indy- 
chové,  péra  rýdovaci  na  konci  zelenožlutá. 
Délka  36,  křídel  20,  ocas  11  cm.  Rozšířen  jest 
druh  ten  od  vých.  pobřeží  brazilského,  ve 
Venezuele,  Trinidadu  po  Britskou  Guayanu. 
Zvláště  hojně  vyskytuje  se  na  pomezí  pralesů 
a  bažin  mangveových,  jejichž  plody  se  živí. 
Žijí  v  četnýdi  houfech,  jen  v  čas  páření  se 
oddělují;  tu  pak  poletují  po  dvou  vzduchem 
pronikavě  křičíce.  Střílejí  se  hojné  pro  maso, 
z  něhož  vaří  se  živná  polévka.  Bíe. 

Oluysotypie  (z  řec),  způsob  kopírování 
fotografických  negativů  na  papír  zvlášť  im- 
pregnovaný a  pro  světlo  citlivý,  na  němž  se 
vyvolá  obraz  působením  světla  a  použitím 
neutrálného  roztoku  zlatového.  Ch.  pochází 
od  Herschela. 

Olirjrsiinui  viz  Lamarckia  aurea. 

CHirzsnów  [chřanuv],  hl.  m.  okr.  hejtm. 
v  Haliči,  44  km  zsz.  od  Krakova  na  žel.  trati 
Bohumír-Krakov  Sev.  dráhy  cis.  Ferdinanda, 
sídlo  hejtmanství,  okr.  soudu,  má  stan.  pošt. 
a  telegr.,  továrnu  na  kávové  náhražky,  vino- 
palny, parní  mlýn,  čilý  obchod  a  zemědělství 
a  7713  ob.  (1890),  z  nichž  jest  1078  židů. 
V  okolí  doluje  se  na  olovo,  cín  a  kamenné 
uhlí.  —  Hejtmanství  má  na  721*63  km*  v  84  ob- 
cích se  195  osadami  78.026  ob.,  okres  v  47  ob- 
cích 51.974  ob.  (1890). 

Ohrzanowski  [chřan-]:  1)  Ch.  Jan  Sa- 
muel, válečník  polský,  byl  r.  1673  kapitánem 
pěchoty  a  násl.  r.  majorem.  Vynikl  při  obraně 
pevnosti  Tr^bowli  proti  velké  přesile  Turků 
(1675),  začež  sněm  krakovský  r.  1676  udělil 
mu  dědičné  šlechtictví  a  5000  zl.  ze  státní 
pokladny.  Dle  podání  vlastní  hrdinkou  této 
ochrany  jest  choť  jeho  Anna  Dorota  Ch-ká 
(dle  jiných  Zofia),  která  se  zbraní  v  ruce 
postavila  se  před  něho.  když  z  nedostatku 
potravy  chtěl  se  již  vzdáti,  á  pohrozivši  mu, 
Že  zabije  jeho  i  sebe,  donutila  jej  touto  zmu- 
žilostí k  další  obraně.  Legenda  ta  poskytla  ne- 
jednou látku  literatuře  i  umění. 

2)  Ch.  Wojciech,  generál  polský  (*  1788 
ve  vévod.  palatinátu  Krakovském  —  f  1861 
v  Paříži).  Byl  žcnijním  důstojníkem  ve  vojsku 
Napoleona  i..  přešel  po  jeho  pádu  do  služeb 
ruských  a  bojoval  jako  setník  gcner.  štábu 
r.  1829  proti  Turkům.  Byl  muž  povahy  roz- 
váži i  vé  a  opatrné  i  nepředpovídal  povstání 
polskému  r.  1830  mnoho  zdaru;  proto  nic- 
méně vstoupil  do  vojska  polského  a  dobyl 
pod  Chlopickim  Modlina;  r.  1831  stal  se  ná- 
čelníkem štábu  Skrzyneckého,  který  ho  s  jed- 
nou brigádou  vypravil  na  Volyři.  Ch.  musil 
řed  přesilou  ustoupiti  i  provedl  ústup  na 
amoád  tak  obratně,  že  neutrpěl  žádné  ztráty 
ani  na  mužstvu  ani  na  zásobách  a  zbraních. 
Jmenován  byl  za  to  generallieutenantem  a  gu- 
vernérem varšavským.  Vida  nemožnost  dal- 
šího odporu,  radil,  aby  Varšava  se  vzdala, 
což  mu  bylo  vytýkáno  za  zradu.  Vláda  ruská 
udělila  mu  hocfnost  plukovníka,  ale  Ch.  ode- 
bral se  do  Paříže,  odkud  r.  1849  povolal  ho 


g 


sardinský  král  Karel  Albert  do  Turina,  aby 
zorganisóval  armádu  piemontskou.  V  pěti- 
denním tažení  proti  Radeckému  měl  vrchní 
velení  nad  celou  armádou,  která  však  u  No- 
vary  byla  poražena,  načež  Ch.  byl  zbaven 
vrchního  velitelství.  Pobyv  do  r.  1850  v  Pie- 
montě  a  ospravedlniv  se  obranou  svého  tažení, 
odebral  se  do  Francie,  na  to  do  sev.  Ame- 
riky, odkud  záhy  se  vrátil  do  Francie.  Vydal: 
S/ufba  wojska  w  pólu  (Paříž  a  Berlín,  1844 V, 
Zarys  \astosowanej  takty  ki  (Pař.,  1846, 10  tab.); 
Kurs  s^tuki  wojennej  (t.,  2  části). 

3)  Ch.  Tadeusz,  inženýr  pol.  (♦  1822  na 
Litvě  —  t  1892),  vzdělal  se  v  kommunikač- 
ním  institute  petrohradském,  načež  účastnil 
se  stavby  nikolajevské  železnice,  alexandrij- 
ského mostu  přes  ř.  Vislu  ve  Varšavě,  zbu- 
doval most  přes  ř.  Bug,  železniční  síť  přes 
bahniska  píňská  a  j.  Byl  inspektorem  kom- 
munikačniho  okruhu  varšavského  a  ředitelem 
dráhy  Varšavsko-terespolské.  Vydal:  Descrip- 
tion  du  pont  sour  le  Boug  pres  de  Terespol.., 
rVarš.,  1871);  Teorya  sklepieň  (t..  1877);  Praca 
(t.,  1888);  Bad^utia  i  historyo^ofiu  Piawa  r^a- 
d\ace  diiejami  ludikošci  (t.,  1889—92,  čásť  í., 
III:.  IV.  a  Krakov,  1889,  č.  II.). 

4)  Ch.  Leon.  spisovatel  pol.  (*  1829  vOj- 
cowě  v  rus.  Polsku),  studoval  v  Krakově 
(práva)  a  na  vojenské  škole  v  Paříži.  Odtud 
jal  se  přispívati  publicistickými  pracemi  do 
časopisů  polských  i  francouzských  a  v  r.  1854 
až  1864  byl  válečným  zpravodajem  »Czasu«. 
Účastniv  se  r.  1863  pol.  povstání,  byl  delší 
dobu  vězněn.  R.  1864  založil  v  Krakově  denník 
>Wiek«,  jenž  však  pro  tiskové  pře  po  půl 
roce  přestal  vycházeti.  R.  1867  zvolen  za  po- 
slance na  sněm  haličský,  v  r.  1867—69  účast- 
nil se  sněmování  ve  Vídni  a  r.  1870  opět 
zvolen  byv  předložil  sněmovně  tři  návrhy 
směřující  ku  povznesení  národ.  škol.  O  sobe 
vydal :  C/l wfVtf  terapiiejsia  (Paříž,  1846);  D^ivieki 
méj  dus^y,  básně  (t.,  1847);  Rys  geog rafičeno- 
statystyciuy  stoiviaňs^c^y\ny  (Krakov,  1850); 
Pofílqd  na  diieje  sfowiaňs\C{y'{ny  a  w  sic^e- 
gólnošci  Polski  (t.,  1850);  Listy  o  Warsiawie 
(t.,  1853).  Mimo  to  s  bratrem  svým  Stani- 
slawem  vydal:  Pr^egtad  poto\ema  i  d\iafaň 
na  teatr^e  wojny  (z  r.  1866,  t.,  1871)  a  sám 
vydal  i  objasnil  Pisma  wojskowo-polityc^ne 
svého  strýce  Vojtěcha  (t.,  1871).  Od  r.  1890 
jest  správním  radou  Ferdinandovy  severní 
dráhy.  R.  1891  a  1897  zvolen  opět  do  říšské 
rady. 

Ohrzastowski  [chřon-]:  1)  Ch.  Mikolaj, 
šlechtic  'poíský,  účastnil  se  s  králem  Vladi- 
slavem války  turecké  (1443)  a  r.  1454  poslán 
byl  ke  králi  českému,  jenž  ujímal  se  křižáků 
pruských,  ale  zde  raděno  polskému  králi  Kazi- 
míru, aby  spokojil  se  ročním  platem,  nabí- 
zeným mu  od  velmistra,  a  netoužil  po  nabytí 
zemí  pruských.  Po  smrti  krále  Ladislava  (1457) 
Ch.  poslán  po  druhé  do  Čech,  aby  zde  prokázal 
a  hájil  práva  Kazimíra  jakožto  manžela  starší 
sestry  Ladislavovy  ke  koruně  české,  ale  po- 
selství jeho  rovněž  nesetkalo  se  s  úspěchem. 

2)  Ch.  Andrzéj,  evang.  bohoslovec  pol. 
(f  1612  ve  Vilně),  proslul  svými  spory  s  je- 


Chržín  —  Chudecius. 


429 


suity,  účastnil  se  gen,  synody  v  Toruni  (1595) 
a  slavného  sjezdu  dissidentův  a  pravoslavných 
ve  Vilné  (1599).  Z  jeho  Četných  spisů  obsahu 
hlavně  polemického  přední  jsou:  Obrotta  pew- 
nosci  dus^nego  ^bawienia  pr\eciwko  papieskiéj 
watptiwoici  (Vilno,  1585J;  Obr  ona  iajemnicy 
chr^tu  prawostaufyiego  cnr\ešcianstwa  (1584); 
Obrona  prawd\iwego  s\afunku  wiec^eriy  Pan- 
skiéj  (1594);  Contvadictionum  in  Lib*  o  Bellar^ 
nimi  de  purgatorio  index  (1593);  Bellům  Je* 
suiticum  (1594)  a  pod.  Některé  z  jeho  spisů 
byly  tištěny  v  Anglii.  Znám  jest  i  jiný  ev. 
t>ohoslovec  téhož  jména  z  doby  pozdější, 
který  vydal  několik  spisů  rovněž  f)olemických. 

Obržin,  Chřín,  někdy  Kyřín,  far.  ves 
v  Čechách  na  Červeném  potoce,  hejt.  Slané, 
okr.  a  pš.  Velvary;  57  d.,  369  ob.  č.  (1890), 
kostel  sv.  Klimenta  (ve  XIV.  stol.  far.)  r.  1691 
vystavěný,  3tř.  šk.  Ves  připomíná  se  ve 
XIII.  stol.;  král  Václav  daroval  (1295)  ji  k  bi- 
skupství a  r.  1362  náležela  křižovníkům  sváto- 
mářským. 

Ohuioilios  (řec.  xj^áv,  země),  zemský 
nebo  podzemní,  příjmí  některých  bohů  a 
bohyň  řeckých,  majících  jistý  vztah  k  zemi 
nebo  podzemí.  Tak  sluje  Hermes  jako  prů- 
vodčí duší  do  podsvětí,  H  a  d  é  s  (Pluton)  jako 
vládce  podsvětí  a  jako  bůh  zemské  úrody, 
Di  ony  sos  rovněž  jako  bůh  úrody  zemské. 
Též  Démétér,  Persefoné,  Gorgó  a  j. 
mají  příjmí  >Chthonia<. 

Chtlioilisotliermy  (z  řec),  plochy  o  stejné 
temperatuře,  v  něž  si  myslíme  celý  vnitřek 
země  rozdělen. 

Obuapa,  řeka  v  Chile,  viz  Choapa. 

Obabin,  ves  mor.,  viz  Chobín. 

Obabut  [ču-].  Chupat:  1)  Ch.,  ř.  v  pa- 
tagonském  území  Argentinské  rep.,  vyvěrá 
na  východ,  svahu  Patagonských  And  mezi 
42—43®  5*  j.  š.  několika  prameny,  z  nichž 
hlavní  vytéká  z  jezera  Nahuel-Huapi.  Směr 
řeky  jest  nejdříve  již.,  pak  jihových.,  načež 
Ch.  obrací  se  k  vých.  a  vtéká  u  Rawsonu 
do  Atlantského  okeánu.  na  43'  18'  j.  š.  a  65^^ 
15'  z.  d.  S  1.  str.  přijímá  Telsen  a  jmé,  málo 
známé  přítoky,  s  pr.  str.  Rio  Senger.  vyté- 
kající z  jezera  Fontány  a  protékající  svým 
středním  tokem  jezery  Mustersovým  a  Coiu- 
guape.  Ch.  není  splavný. 

2)  Ch.,  gubernie  v  sev.  Patagonii,  v  Argen- 
tinské rep.,  omezená  na  sev.  42^  j.  š..  na  vých. 
Atlant,  okeánem,  na  jihu  46°  j.  á.  a  na  záp. 
hřebenem  And.  Povrch  247.331  km*  jest  pusté 
plateau,  z  něhož  na  vých.  vystupuje  nepatrná 
Sierra  generála  Rocy.  Pouze  údolí  v  předhoří 
Andu  JSOU  úrodná.  Středem  země  protéká 
řeka  Ch.  a  její  přítok  Senger.  Obyvatelé  jsou 
TchuclČové.  hl.  m.  Rawson  s  1500  ob. 

3)  Ch..  Fort  Paz.  rolnická  kolonie  na  ř. 
Ch-u,  40  km  nad  ústím.  Skládá  se  z  osad 
Gaiman,  Trelew  a  Rawson.  Kolonii  založili 
r.  1865  angl.  v\'stěho válci.  Nyní  má  1286  ob., 
kteří  pěstují  pšenici,  chovají  pštrosy  a  vedou 
obchod  s  těmito  produkty  a  kůžemi  guana- 
kovými. 

Obaonito  [čuku-J,  Chuquito,  m.  v  dep. 
Puno  jihoamer.  repub.  Peru,  20  km  jv.  od 


Puna  při  záp.  bř.  jezera  Titikaky,  kteréž  dle 
něho  se  druhdy  nazývá  i  jezerem  Chu- 
cuitským,  má  asi  5000  ob.,  v  okolí  země- 
dělství a  značné  doly  zlaté  a  stříbrné. 

Obú6,  ves  v  Čechách,  viz  Chouč. 

Cbuďakov  (Xjahkob-l)  Vasilij  Grigor- 
jevič,  malíř  ruský  (♦  1826  v  Simbirsku  — 
t  1871  v  Petrohradě^  vzdělával  se  v  malíř- 
ské škole  moskevské,  kde  upozornil  na  sebe 
prof.  Zavjalova,  jemuž  pak  pomáhal  při  vý- 
zdobě Kremlu  a  kathedrály  sv.  Isáka  v  Petro- 
hradě. Vstoupiv  r.  1848  do  akademie  petro- 
hradské, dosáhl  r.  1851  stupně  akademika, 
načež  r.  1857  odcestoval  do  Itálie.  R.  1860 
povolán  za  prof.  na  malířskou  školu  v  Moskvě, 
ale  vystěhovav  se  záhy  do  Petrohradu  zemřel 
zde  cholerou.  Vedle  četných  podobizen  a  ně- 
kterých obrazů  církevních  pocházejí  od  něho 
hlavně;  Pódloudnici  (1853);  Pronásledováni 
křesfanii  na  východe  (1854);  Hra  miči  (z  ital- 
ského Života);  Cařice  Sjujunbeka  opouští  Ka- 
\aň  a  j. 

Obad&vendilijár,  Khodavendikjár, 
Khudavendigiar,  tur.  vilájet  v  Malé  Asii, 
jižné  od  Marmarského  moře.  Povrch  jeho  jest 
značně  hornatý;  nejvyšším  pásmem  jest  Kešiš 
dag,  dostupující  horou  Olympem  2530  m  n.  m. 
Řeky  všecky  tekou  do  Marmarského  moře. 
pouze  Sakař ia,  protékající  vých.  cípem  vilá- 
jetu,  vtéká  do  Černého  moře.  Největší  řekou 
jest  Adranos,  přibírající  ř.  Belke  a  ústící  do 
jezera  Abúlónie,  kteréž  odvodňuje  Su-Surlu 
do  Marmarského  moře.  V  sev.  části  jsou  dvě 
velká  jezera:  Abúlónia-G6l  a  Ismik-G61.  Vi- 
lájet má  na  74.792  km*  asi  950.000  ob.  a  roz- 
dělen na  sandžaky  brusky,  karasijský,  kjuta- 
hjjský  a  karahisárský ;  hl.  m.  Brusa. 

Obudče  {Kutsch),  ves  v  Čechách,  hejt. 
Teplá,  okr.  Bezdružice,  fara  Jamné,  pš.  Nová 
Sázava;  30  d..  169  ob.  n.  (1890). 

Obudčioe,  ves  na  Moravě,  hejt.  Brno,  okr. 
Tišnov,  fara  Čebín,  pš.  Bytyška  Veverská; 
88  d..  531  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk.  Osada  na 
Hrází.  V  lese  Veverském  stávala  až  do  r.  1784 
poutnička  kaple  sv.  Kříže,  o  níž  jde  pověst, 
že  pocházela  z  dob  prvního  křesťanství.  Dě- 
jiny její  od  faráře  jestřebského  (1667—1719) 
jsou  ve  far.  chrámu  bytešském. 

Obadeolus  Jiří,  veršovéc  latinský  (*  před 
r.  1580  v  Jaroměři),  vzdělával  se  nějaiký  čas 
ve  Vratislavi  a  potom  do  Prahy  přišed  i  ba- 
kalářství  dosáhnuv  (1597)  učitelství  se  oddal. 
Pokud  vědomo,  byl  správcem  školy  u  sv. 
Haštala  v  Praze  (1600),  u  sv.  Barbory  v  Kutné 
Hoře  a  posléze  v  Čáslavi,  odkudž  r.  1606  po 
smrti  otcově  do  Jaroměře  se  přestěhoval  a 
s  bratrem  Vavřincem,  rovněž  učitelem,  ho- 
spodářství zděděného  se  uial.  Po  r.  1612 
stopa  jeho  se  ztrácí.  Náležel  ku  plodnějším 
veršovcům  latinským  na  zač.  XVII.  stol., 
avšak  liboval  si  ve  zvláštnostech,  někdy  do- 
konce i  v  nejapných  titčrkách  slohových. 
Větši  jeho  díla  jsou :  Xenia  Mecaenatibus  (1601) ; 
Sylvula  poeticarum  miscellarum  (1602);  Pryta- 
neum  senatus  C^aslawiensis  (1604);  Panegyricon 
cunarum  Sixtiniarum  (1605).  Viz  ČČM.  1897,. 
str.  143.  Thř, 


430 


Chudčiov  —  Chudinství. 


Ohudéjov:  1)  Ch.,  chybně  Kutov  (Kuť 
tau),  osada  v  Cechách  u  Haagu,  hcjt.,  okr. 
a  pš.  Kaplice,  fara  Omlenice;  11  d..  63  ob. 
n.  (1890).  R.  1479  darována  Petrem  a  Vokcm 
2  Rožmberka  klášteru  vyšebrodskčmu  za  za- 
topenou ves  Humno.  —  2)  Ch.  (Wieden), 
osada  t.  u  Žumberka,  hejt.  Kaplice,  okr.  a 
pš.  Nové  Hrady,  fara  Žumberk;  4  d.,  6  ob. 
é.,  32  n.  (1890). 

Ohadčkov  (Xy;(eROBi»)  Sergej  Nikola- 
jevič,  žurnalista  ruský  (*  1837  v  rjazanské 
gub.),  studoval  práva  na  universitě  moskev- 
ské a  později  sloužil  ve  vojsku.  Literárné 
činným  jest  od  let  60tých.  Přispíval  hlavně 
do  časopisů  >Golos«,  »Russkija  Vědomosti*, 
•Novoje  Vremja«,  »Istoričeskij  Věstník*  a  j. 
R.  1871  převzal  od  J.  B.  Arscftjeva  >S.-Petér- 
burgskuju  Gazetu*,  rozšířil  ji  postupem  času 
na  denník  a  získav  řadu  vynikajících  spolu- 
pracovníků, jako  Leikina,  Lesková,  Potěchina, 
Atavu  (Těrpigoreva),  Jasinského.  Němiroviče- 
Dančenka,  Čechova  a  j.,  dosáhl  takového 
úspěchu,  že  list  jeho  stal  se  záhy  z  nejroz- 
šířenějších a  nejoblíbenějších,  zejména  u  niž- 
ších a  středních  vrstev  lidu  velkoměstského. 
JSvého  času  těšily  se  úspěchu  i  jeho  drama- 
tické práce,  sehrané  na  státních  divadlech 
v  Petrohradě  a  v  Moskvě,  jako  Petérburg- 
skije  kogti  (s  Žulevem);  Geroji  témnago  mira\ 
Peredovyje  déjatéli;  Kassir;  Ot  beidélja;  V  čem 
sila ;  Na  skamjé padsudimych ;  Véčnyj  fid  a  pod. 
Mimo  to  vypracoval  několik  programmů  pro 
ballety  státních  divadel.  Šnk. 

Ohadčnioe:  1)  Ch.,  Chudenice,  staro- 
bylé městečko  v  jihozáp.  Čechách,  v  údolí, 
hejt.  a  okr.  Klatovy;  111  d.,  894  ob.  č.  (1890), 
farní  kostel  sv.  Jana  Křt.  (vyskytuje  se  již 
far.  r.  1384)  se  starými  malbami  na  omítce, 
hrbit,  kostel  sv.  Anny  (z  r.  1770),  5tř.  šk., 
kongregace  chudých  šk.  sester  sv.  Kříže 
(y  zSnku),  pš.,  telegr.,  četn.  st.,  obč.  záložna. 
Fid.  panství  s  připojenými  alod.  statky  za- 
ujímá 6677'96  ha  půdy;  náleží  k  němu  staro- 
bylý zámek  s  kaplí  P.  Marie,  pivovar,  dvůr 
v  Čh-cích,  majetek 
Jaromíra  hr.  Černí- 
na z  Chudenic.  Opo- 
dál města  letohrá- 
dek sv.  Volfganga 
8  kaplí,  krás.  par- 
kem,  letní  sídlo  pa- 
nující rodiny  Čer- 
nínské. Až  do  r.  1785 
stával  tu  pout.  ko- 
stel sv,  Volfganga. 
Dle  pověsti  místo 
to  navštívil  světec 
ten  jako  biskup  ře- 
zenský,  tehdy  duchovní  správce  v  Čechách. 
Na  přímluvu  Humprechta  Černína  vysadil 
(1592)  Rudolf  II.  Ch.  na  městečko,  nadav 
je  výročními  trhy  a  měst.  znakem  (vyobr. 
Č.  1939.):  v  červeném  štítě  na  zel.  zpodku 
stříbrná  městská  zeď  ze  štukoví  s  branou 
otevřenou  a  vyzdviženou  mříži;  po  každém 
konci  městské  zdi  věž,  mezi  nimi  na  hradbě 
-Stojí  lev  držící  v  jedné  tlapě  štítek,  ve  druhé 


C.  1939.  Znak  mést.  Chudenic. 


oštěp.  Kdy  Ch.  založeny,  neznámo;  ale  dle 
farní  pečeti  stál  tu  již  r.  1200  farní  kostel. 
Ch.  jsou  jediným  panským  sídlem  v  Čechách, 
jež  od  nepamčti  a  bez  přetržení  udrželo 
se  při  starožitném  českém  rodu  Černínů 
z  Chudenic  (v.  t.).  První  z  rodu  toho  na 
Ch-cích  jmenuje  se  Drslav  kol  r.  1291.  Srv. 
Just.  Prášek,  Polit,  okres  Klatovský.  —  2)  Ch., 
ves  v  hejt.  novobydžovském,  viz  Chudo- 
nice. 

Chad6nino,  chybně  Chudiva  (Ckudiwa), 
ves  v  Čechách,  hejt.  Klatovy,  okr.  a  pš.  Nýr- 
sko, fara  Červené  Dřevo;  51  d.,  388  ob.'n. 
(1890),  kaple  P.  Marie  (z  r.  1834),  Itř.  šk., 
2  pily,  3  mlýny  a  do  nedávná  želez,  hamry. 
Ves  postavena  na  Král.  Hvozdě  kol.  r.  1579 
a  patřila  ke  hradu  domažlickému. 

Chadeřioe:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt. 
Nový  Bydžov,  okr.,  fara  a  pš.  Chlumec  n.  C ; 
25  d.,  229  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  hr.  Kin- 
ského.  —  2)  Ch.  {Kutterschit\),  osada  t.,  hejt. 
Teplice,  okr.,  fara  a  pš.  Bílina;  24  d.,  301  ob. 
n.  (1890),  voj.  posádka  a  značné  hnědouh. 
doly.  V  nejstarší  době  připomíná  se  tu  sídlo 
vladyčí. 

Chadeřin:  1)  Ch.  {BettelgrUn),  ves  v  Če- 
chách nad  Bělou,  hejt.  a  okr.  Most,  fara  a  pš. 
Litvínov;  53  d.,  569  ob.  n.  (1890).  —  2)  Ch., 
(Kutterschin),  ves  t.,  hcjt.  a  okr.  Zatec,  fara 
Nové  Sedlo,  pš.  Soběsuky;  14  d.,  90  oh  n. 
(1890),  popi.  dvůr. 

Ohaderov  ( Grpss-Kaudem),  ves  v  Čechách, 
hejt.,  okr.  a  pš.  Ústí  n.  L.,  fara  Žežice;  44  d., 
210  ob.  n.  (1890).  R.  1548  seděl  zde  na  tvrzi 
Albrecht  z  Lungvic.  r.  1587  Volf  Žoldán  ze 
Žampachu,  za  něhož  připojen  Ch.  ke  statku 
všebořickému. 

Ohnderoveo  {Klein- Kaudern),  ves  v  Če- 
chách, hejt.,  okr.  a  pš.  Ústí  n.  L.,  fara  Skoro- 
tice;  9  d.,  51  ob.  n.  (1890). 

Ohadina:  1)  Ch.,  chudý  lid,  jest  název 
pro  třídy  nemajetné,  t.  j.  takové,  které 
nemají  dostatečných  prostředků  k  obživě. 
Jak  moderní  stát  pečuje  o  ch-nu,  o  tom  srv. 
Chudinství  a  Chudých  právo. 

2)  Ch.,  osívka  jarní  či  nouze,  viz  Dra  ba 
(věrna  L.). 

OhndlBJíké  sákony  viz  Chudinství. 

Ohndinstvi.  Pojem  a  ohraničení  obo- 
ru. Ch-m  nazývá  se  vcškerost  výkonů  věno- 
vaných pomocné  péči  o  chudé,  t.  j.  o  lidi 
takové,  kteří  nemají  prostředků  dostačujících 
k  nutné  obživě,  pokud  tu  není  osob  na  zá- 
kladě zvláštního  soukromoprávního  poměru 
k  jejich  podpoře  povinných,  jako  jsou  na  př. 
rodiče  naproti  dětem  nebo  naopak.  V  těchto 
mezích  může  pak  býti  řeč  jen  o  dvojím  druhu 
chudých,  totiž  o  takových,  kteří  nejsou  způ- 
sobili nutnou  výživu  vlastním  výdělkem  si 
zjednati,  a  pak  o  těch,  kteří  sice  k  tomu  mají 
způsobilost,  ale  nikoliv  též  skutečnou  mož- 
nost. Podle  rozdílnosti  subjektu,  od  něhož 
pomoc  vychází,  dělíme  ch.  na  veřejné  a 
soukromé.  Veřejným  ch-m  jest  všecka  ta 
pomocná  péče  o  chudé,  kterou  vykonávají 
orgány  správy  veřejné  jako  takové,  soukro- 
mým jest  pak  ve  smyslu  nyní  platném  všecka 


Chudinství 


431 


péče,  která  nevychází  od  někoho,  kdo  by  ji 
jako  článek  a  orgán  veřejné  správy  vykonával. 
V  tomto  smyslu  za  našich  časů  i  všeliká  péče 
o  chudé,  kterou  poskytují  orgánové  církevní, 
spadá  pod  hlediště  ch.  soukromého.  Pojem 
ch.  zde  vyložený  sluší  ohraničiti  na  dvě  rázné 
strany.  Především  naskytují  se  u  jednotlivců 
často  likazy  poměrného  nedostatku,  které 
jim  vadí  žíti  podle  svého  stavu  nebo  zjednati 
si  jistou  vyšší  míru  vzdělání  a  t.  p.,  čemuž 
po  případě  také  se  odpomáhá  rozličnými 
veřejnými  nebo  soukromými  podporo vacím i 
zařízeními,  jako  na  př.  studijními  a  jinými 
nadacemi.  Tyto  druhy  pomoci  pod  pojem  ch. 
nespadají;  jeho  obor  začíná  teprve  tam,  kde 
nastává  nedostatek  nutné  obživy.  Ale  ovšem 
dají  se  v  této  příčině  vzhledem  k  praxi 
vytknouti  pevné  hranice  jen  pro  ch.  veřejné; 
v  soukromém  ch.  obor  dobročinnosti  po- 
sléze řečené  s  chudinskou  namnoze  splývá. 
Ješté  rozhodnější  jest  rozdíl  mezi  ch-m 
a  dělnickou  otázkou.  Při  této  neběží 
o  pomoc  lidem,  kteří  by  postrádali  nutných 
prostředků  obživných,  nýbrž  o  řadu  potřeb 
a  požadavků  celé  společenské  třídy,  jejíž 
příslušníci,  nevládnouce  hmotnými  prostředky 
výrobními  (kapitálem),  odkázáni  jsou  na  opa- 
tření obživy  úplatným  přenecháváním  své  síly 
pracovní  jiným.  Opatření  zákonná  vztahující 
se  k  této  třídě  a  k  jejím  příslušníkům  jako 
takový  mohou  ovšem  m.  j.  míti  i  ten  účel, 
aby  tito  příslušníci  do  stavu  chudoby  ne- 
upadli, když  pozbudou  právě  výdělkové  pří- 
ležitosti nebo  schopnosti.  Stává  se  to  po- 
jišťováním dělnickým,  dočasnou  povinností 
zaměstnatele  k  zaopatření  čeledína  onemocně- 
lého a  p.  Také  může  i  vzhledem  k  těm,  kdož 
se  ještě  nalézají  v  poměru  dělnickém  (avšak 
též  maloživnostenském  a  pod.],  nastati  nut- 
nost chudinské  podpory,  nemohou-li  pro  sku- 
tečnou nedostatečnost  mzdy  v  některých  smě- 
rech nutné  potřeby  býti  opatřeny,  jako  se 
na  př.  děje  bezplatným  poskytováním  dohledu, 
výživy  i  oděvu  dětem  osob  takových  v  jeslích 
a  opatrovnách  dětských.  Kromě  toho  platí  pak 
dále  nepopiratelná  skutečnost,  že  zrovna  ve 
výrobních  poměrech  novověkých  valně  jest 
rozmnoženo  nebezpečí,  že  dělník  následkem 
přechodně  nepříznivých  poměrův  odbytových 
nebo  výrobních  krisí  přijde  o  příležitost  vý- 
živnou a,  není-li  následkům  toho  odpomo- 
ieno  jinými  způsoby  (pojištěním,  zprostřed- 
kováním práce),  klesne  do  řad  chudiny.  Ale 
takovÝ  osud  nehrozí  pouze  dělníkovi,  nýbrž 
í  příslušníkům  jiných  tříd  výrobních,  na  př. 
malým  živnostníkům.  Jest  tedy  obor  ch.  a 
obor  dělnické  otázky  svou  věcnou  podstatou 
samou  přesně  ohraničen.  Podle  povahy  po- 
skytované pomoci  dělí  se  ch.  1.  na  ústa- 
vovéavolné  dle  toho,  poskytuj c-l i  se  určitý 
způsob  pomoci  buď  opatřením  ve  zvláštních 
k  tomu  věnovaných  ústavech  (chudobincích, 
pracovnách,  nemocnicích,  chorobincích,  sirot- 
čincích a  j.)  nebo  ponecháním  chudého  v  jeho 
vlastní  domácnosti;  2.  na  opatření  natu- 
rální nebo  peněžní  dle  toho,  záleží-li  po- 
moc   poskytovaná   v   přímých    prostředcích 


spotřebních  (bytu,  oděvu,  stravě,  lécích)  nebo 
v  penězích;  v  ústavové  správě  poskytuje  se 
z  pravidla  pomoc  zcela  nebo  převahou  natu- 
rálně, ale  i  při  volné  objevují  se  formy  natu- 
rální, jako  zejména  ve  starém,  dosud  zvláště 
v  alpských  zemích  velmi  rozšířeném  způsobu 
t.  zv.  středy  či  střídy,  t.  j.  střídavého  opatření 
osoby  chudé  pořadem  v  rozličných  domácno- 
stech v  obci;  3.  na  chudinské  podpory  bez 
povinnosti  podporovaného  chudého  k  jistému 
výkonu  pracovnímu  anebo  s  podmínkou, 
že  takový  výkon  podstoupí  (ku  př.  uložený 
výkon  pracovní  za  nocleh  a  stravu  v  t.  zv. 
naturální  stravovně) ;  konečně  může  4.  pomoc 
poskytovaná  zahrnovati  buď  opatření  úplné, 
což  z  pravidla  bývá  jen  při  ch.  ústavovém, 
nebo  jen  částečné  (příspěvek  k  výživě),  což 
obojí  zase  může  býti  buď  trvalé  nebo  pře- 
chodné. Z  toho  vyplývá  již  veliká  bohatost 
kombinací,  když  ještě  zvláště  v  účet  vezmeme 
skutečnost,  že  se  aspoň  v  novověkých  stá- 
tech vesměs,  byť  i  měrou  rozdílnou,  o  výkony 
chudinské  děli  péče  veřejná  a  soukromá  (viz 
Almužna)  a  ve  veřejné  různá  správní  tělesa 
(obce,  okresy,  země).  Pro  soukromé  i  ve- 
řejné ch.  jest  nejtěžším  úkolem  poznati  vždy 
správně  dosah  potřeby  a  nalézti  nejpřimě- 
řenější způsob  pomoci,  aby  nebyla  ani  ne- 
dostatečnou ani  přílišnou  a  vůbec  ne  demo- 
ralisující.  (Srv.  níže  o  ch.  středověkém,  pak 
o  angl.  soustavě  příplatkové.) 

Dějiny  základních  ideí  o  ch.  a  vznik 
ch.  veřejného.  Ani  základní  odůvodnění 
soukromých  i  veřejných  podpor  chudinských, 
ani  organisace  jich  udílení  nebyly  po  všecky 
věky  stejný.  Zvláště  pak  s  vývojem  novověké 
vědy  národohospodářské  souvisí  některé 
velmi  odchylné  povšechné  theorie  v  ch.  ve- 
řejném. V  theokratickém  zřízení  židovském 
uskutečněna  byla  zásada  t.  zv.  práva  na 
existenci,  později  zase  až  ve  francouzské 
revoluci  dočasně  hlásaná.  Míra  a  způsob  al- 
muženské  povinnosti  dle  stavu  jmění  byly 
dopodrobna  předepsány  (zejm.  paběrkové  a 
t.  zv.  ouvratni  právo  chudých  ve  žních,  po- 
cestní almužna  atd.).  V  klassickém  státě 
řeckém  a  římském  jsou  veřejné  podpory 
vlastně  institucí  politickou;  majíť  za  účel 
poskytnouti  zchudlému  občanu  tolik,  aby 
mohl  své  politické  povinnosti  vykonávati. 
Křesťanství  vrátilo  chudinské  podpoře 
podklad  náboženský,  zbavilo  ji  závaznosti 
právní,  ale  tím  důrazněji  vytklo  pro  ni  ráz 
mravní  povinnosti  a  bohumilé  zásluhy.  Dě- 
jiny nejstarších  obcí  křesťanských  oplývají 
dojemnými  obrazy  dobročinné  vroucnosti 
prvých  vyznavačů  Kristových.  Byla  mocnější, 
než  aby  byla  vůbec  cítěna  potřeba  nějaké 
podrobnější  organisace.  Když  později  v  církvi 
státem  již  uznané  a  mocně  se  šířící  množila 
se  zbožná  věnování,  ustálilo  se  právní  pra- 
vidlo děliti  důchody  církevní  na  tři,  někde 
na  čtyři  části,  z  nichž  jedna  byla  podílem 
chudých.  Více  než  tisíc  let  spočívalo  všecko 
ch.  vzdělaného  světa  na  křesťanském  základe 
náboženském  a  církev  byla  v  něm  hlavním 
zdrojem  a  prostřcdkovatelem  dobročinnosti. 


432 


Chudinství. 


Ale  často  při  tom  požadavky  racionálního 
udílení  podpor  musily  ustoupiti  horlivé  touze 
po  zásluhách  dobročinnosti.  I  hemžilo  se  ko- 
lem sídel  církevních  hodnostářů  a  klášterů 
hejny  demoralíso váného  žebráctva.  Vedle  cír- 
kevní péče  vyvinula  se  znenáhla  v  městech 
i  péče  cechů  o  zchudlé  příslušníky;  ale  kde 
tato  pomoc  nestačovala,  kde  dále  vrchnosti 
svou  povinnost  k  poddaným  zchudlým  ne- 
plnily, všude  aspoň  výpomocně  nastupovala 
církev. 

První  počátky  veřejné  světské  orga- 
nisace  ch.  počínají  se  od  XV.  stol.  v  městech. 
Ráz  četných  přeapisův  té  doby  je  policejní. 
Obracej íť  se  proti  žebrotě  přespříliš  bující 
stanovíce  zejména,  kterým  osobám  dovoleno 
jest  žebrati  (jako  na  př.  starým  nebo  nedu- 
živým chudým  domácím),  a  uvalujíce  na  že- 
brotu neoprávněnou  tresty.  Tu  a  tam  také 
již  v  těch  dobách  i  před  tím  vyslovena  zá- 
sada o  povinnosti  obce  k  podpoře  svých 
chudých.  Ale  největší  význam  pro  přechod 
chudinské  správy  církevní  na  organisovanou 
správu  světskou  měla  reformace.  Když  to- 
tiž v  zemích,  kde  ona  zvítězila,  jmění  církevm', 
zároveň  hlavní  dosavadní  pramen  chudinských 
podpor,  bylo  konfiskováno,  musila  se  světská 
správa  dřívějšího  úkolu  církve  ujmouti.  Nej- 
rannější a  nejvýznačnější  jest  tento  převrat 
v  Anglii,  kde  již  od  r.  1536  zákonodárství 
začíná  podrobovati  ch.  obecným  státním  před- 
pisům, jež  od  časů  královny  Alžběty  nabývají 
forem  ustálených  ve  spojení  se  správou  far- 
nostní.  V  Německu  byla  zatím  péče  o  chudé 
přisouzena  světským  obcím  i  vzbudila  všude 
snahu  kruh  příslušníkův  obecních,  na  něž  ta 
povinnost  se  obmezovala,  jak  možná  uzavříti. 
Tím  sice  pojem  příslušnosti  (domovského 
práva)  ostřeji  se  vyvinul,  ale  zároveň  stíženo 
stěhování  a  usazování.  I  stěžování  sňatků 
soustavou  vrchnostenského  konsensu  souvi- 
selo s  pohnutkami  chudinskými.  Tuláctví  a 
Žebrota  se  za  takových  poměrů  nad  míru 
množily.  Přes  tento  během  doby  namnoze  již 
uskutečněný  přechod  ch.  církevního  na  správu 
veřejnou  zůstal,  pokud  jde  o  vnitřní  opráv- 
něnost ch.  veřejného,  rozhodným  povšechný 
názor  o  povinnosti  křesťanské.  Teprve 
racionalisticky  osnované  politické  theorie  sto- 
letí XVIII.  přetrhly  tisíciletý  svazek  idee 
chudinské  s  duchem  náboženském.  Především 
již  Montesquieu  (v  >Duchu  zákonů*,  1.  vyd. 
1748)  formuloval  >právo  na  existenci*,  dle 
kteréhož  stát  > povinen  jest  všem  svým  obča- 
nům zabezpečiti  obživu,  potravu,  přiměřený 
oděv  a  takový  způsob  života,  který  zdraví 
neohrožuje*.  Revoluce  francouzská  snažila  se 
pak  tuto  myšlénku  uskutečniti  davši  jí  výraz 
i  v  samých  ústavách  z  r.  1791  a  1793.  Také 
přeceňování  hojného  obyvatelstva  oblíbené 
té  doby  ještě  vlivem  t.  zv.  merkantilistické 
nauky  mělo  na  tehdejší  názory  o  ch.  účinek; 
dle  W.  Pitta  (1796)  jsou  chudinské  podpory 
veřejné  >odměnou  za  služby  těch,  kdož  stát 
obohatili  občany*.  Při  tom  se  v  oné  době 
vůbec  ještě  neání  správn;^  rozdíl  mezi  chu- 
dým jako  takovým  a  mezi  dělníkem  nema- 


jetným; o  obojích  mluví  se  povšechně  jako 
o  chudých  nebo  »pracujících  chudých*. 

Obrat  v  názorech  právě  vylíčených  způso- 
bila mladá  věda  národohospodářská  (Turgot, 
Adam  Smith)  a  to  ve  spojeni  se  svou  na- 
ukou o  mzdě.  Dle  této  přírůstek  a  úb3rt  oby- 
vatelstva jeví  účinek  na  zvýšení  nebo  snížení 
mzdy  a  tak  i  na  větší  nebo  menší  možnost 
dostatečné  obživy  se  všemi  ostatními  ná- 
sledky. Mravní  důsledek  tohoto  stanoviska 
vyslovil  pak  Malthus  ve  své  theorii  populační 
(1.  vyd.  1798),  která  —  žádajíc  na  jednotlivci 
k  výživě  rodiny  ještě  nezpůsobilém  mravní 
(pohlavní)  zdrželivost  —  vyslovila  neúprosný 
princip,  že  nikdo  nemá  práva  na  existenci, 
kdo  si  ji  prací  a  vlastním  výdělkem  nevy- 
koupí. Malthus  pokládá  individuální  chudobu 
za  následek  individuálních  vin,  t  j.  lehko- 
vážnosti rozplemeňovacf.  V  ch.  veřejném  vidí 
jen  prostředek  k  této  lehkovážnosti  svádějící 
a  proto  se  vyslovuje  zásadně  proti  všemu 
ch.  veřejnému.  Současné  zlořády  ve  ve- 
řejném ch.  anglickém  ho  arci  v  úsudcích  ta- 
kových nemálo  podporovaly.  Bylo  ostatně 
učení  to  v  plném  souhlasu  s  naukami  t.  zv. 
individualistické  (liberální)  školy  národoho- 
spodářské, ale  nebylo  správné,  nebof  chu- 
doba nepovstává  pouze  z  individuálných  vin 
a  to  zvláště  v  dobách  vysoce  vyspělé  výroby 
a  kommunikace,  spletitých  poměrů  výáélko- 
vých  a  vražedných  zápateů  konkurrenčních. 
Nicméně  důsledky  Malthusova  učení  dlouho 
ještě  se  udržovaly  v  t.  zv.  policejním  ná- 
zoru o  ch.  veř.,  dle  kterého  veřejná  správa 
opatřuje  chudé  tím,  co  je  nezbytno,  pouze 
z  příčin  prospěchových,  aby  totiž  vzepřením 
se  jeiich  nebyl  ohrožen  veřejný  pořádek. 
V  jeanostranné  souvislosti  s  otázkami  mzdy 
objevuje  se  učení  o  ch.  veř.  konečně  ješté 
u  J.  G.  Hoťfmanna  (1842).  Dle  něho  intellek- 
tuální  a  mravní  neaostatečnost  tříd  pracují- 
cích přivádí  je  v  poručenství  tříd  vyššídi, 
kteréž  převezmou  za  ně  náklad  na  vydržo- 
vání obce  i  státu  a  tudíž  i  náklad  spojený 
s  vychováním  dětí,  s  ošetřením  nemocných, 
výživou  věkem  sešlých  atd.,  což  však  není 
darem,  neboť  tento  způsob  částečného  vy- 
držování dělnictva  na  náklad  zámožnějších 
tříd  jest  podmíněn  placením  mzdy  mnohem 
nižší,  nežli  by  jinak  bylo  nutno,  následkem 
čehož  prý  i  cena  všech  výrobků  jest  levnější. 
Jest  tudíž  podpora  chudinská  dle  toho  názoru 
pouze  doplatkem  jistých  jaksi  legálně 
zadržených  částí  mzdy,  které  se  z  pou- 
hých důvodů  prospěchových  teprv,  když 
vzejde  potřeba,  v  podobě  chudinských  pod- 
por dělníkovi  dodatečně  poskytují,  poněvadž 
mu  jich  pro  jeho  neprozíravost  a  lehkováž- 
nost vždy  bezprostředně  a  ihned  svěřiti  nelze. 
Tento  výklad  nenaznačuje  ani  správně  fakti- 
cký stav,  poněvadž  chudinská  péče  toliko  na 
přislušnictvo  dělnické  třídy  není  obmezena, 
tím  méně  pak  staČí  výklad  ten  jako  odůvod- 
nění ch.  veřejného.  Jest  to  požadavek  nejen 
právnímu  citu  našemu  hovící,  nýbrž  přímo 
z  našich  řádů  společenských  vyplývající,  aby 
dělník  obdržel  svou   mzdu   celou  tak,  aby 


Chudinství. 


433 


nestačila  jen  k  nákladu  na  běžnou  obživu, 
nýbrž  i  na  zabezpečení  všech  pomocí  v  ne- 
moci, stáří,  při  předčasném  úmrtí  živitele  atd. 
Není-li  dosti  prozíravým  a  mravné  statečným, 
aby  příslušné  částky  mzdy  pro  ty  účely  (nebo 
pro  příslušné  pojištění)  nastřádal,  přivede  jej 
k  tomu  stát  organisací  dělnického  pojišťo- 
vání. Tedy  zrovna  ty  obory  veř.  ch.,  na  které 
by  se  výklad  Hoffmannův  zevně  hodil,  usiluje 
naše  doba  převésti  na  formy  dělnického  po- 
jišťování, a  ien  dokud  ten  převod  (nezbytně 
arci  nenáhlý)  není  proveden,  zůstává  v  dotče- 
ných oborech  ch.  veř.  v  dočasné  platnosti 
jako  forma  sice  věcně  závadná  i  mravně 
pochybná,  ale  nutná  z  příčin  sociálních, 
t.  j.  na  vůli  a  vině  jednotlivce  nezávislých, 
nýbrž  celkovým  stavem  a  řádem  společen- 
ským daných.  Tak  našlo  si  odůvodnění  so- 
ciální cestu  do  nauky  o  ch.  veř.  a  ono  pro 
ch.  nové  doby  jest  zvláště  význačným,  neboť 
při  naznačené  již  spletitosti  výdělečných  po- 
měrů více  než  kdy  jindy  váhy  nabývají  so- 
ciální příčiny  bídy  a  hmotného  úpadku  jedno- 
tlivců. Původ  sociálního  pojímání  lze  ovšem 
stopovati  také  již  u  spisovatelů  XVIII.  stol. 
toho  směru,  jejž  pěstoval  J.  J.  Rousseau. 
Vedle  sociálního  hlediště  má  arci  a  bude  po- 
vždy  míti  i  nábožensko-humanitní  zřetel  svou 
velkou  úlohu  v  ch.,  zvláště  jest  neskonale 
plodným  jako  pružina  dobročinnosti  soukro- 
mé, áociální  hlediště  není  s  ním  v  odporu, 
nýbrž  jest  duchu  jeho  zcela  přiměřeno.  Sta- 
novisko policejní  naproti  tomu  nemůže  míti 
platnosti  jako  zásadní  odůvodnění  veřejného 
ch.,  ale  má  význam  jako  direktiva  určující 
hranice  veřejné  chudinské  pomoci ;  neboť  tato, 
nemá-li  míti  účinky  demoralisující,  musí  zů- 
stati v  mezích  nutných  podmínek  obživy  a 
to  tím  rozhodněji,  když  jde  o  osoby  k  vý- 
dělku způsobilé. 

Novověké  ch.  veřejné.  Nejdůležitější 
momenty,  iež  na  váhu  padají  v  novověkých 
státech  co  do  úpravy  ch.  veř.,  jsou  následovní 
1.  Rozsah,  jakým  povinnost  veřejné 
správy  vůbec  k  pomocné  péči  o  chudé 
jest  právem  stanovena,  a  to  a)  co  do 
jednotlivých  příčin,  které  pomoc  činí  žádoucí. 
b)  co  do  objemu,  v  jakém  správa  veřejná 
jest  zavázána  věnovati  své  prostředky  na  ty 
které  směry  chudinské  pomoci.  Když  na  př. 
v  Itálii  povinnost  obce  v  oboru  ch.  jest 
obmezena  toliko  na  bezplatné  opatření  lékař- 
ské pomoci  chudým  a  na  částečnou  náhradu 
nákladů  nalezineckých,  provinciím  pak  ulo- 
žena jest  pouze  péče  o  opatření  chudých 
choromyslných,  ale  ostatně,  není-li  možno 
umístiti  chudého  v  nějakém  ústavě,  nebo  ne- 
vystačuje-li  chudinská  péče  dobrovolná,  do- 
puštěno jest  vydávati  chudým  k  výdělku  ne- 
způsobilým pasy  žebrotní  —  tedy  jest  z  při- 
kladu toho  viděti,  kterak  jest  tam  v  obojím 
udaném  směru  rozsah  povinných  úkolů  ch. 
veřejného  ohraničen.  Pokud  jde  o  otázku  pod 
lit.  b  uvedenou,  liší  se  zásada  t.  zv.  povin- 
nosti neobmezené  od  povinnosti  pouze  fakul- 
tativné  dle  toho,  je-li  příslušný  orgán  správy 
veřejné  (na  př.  obec,  okres)  v  tom  kterém 

Otc9v  Slovoik  NauČDý,  sv.  XII.  73  1S97. 


směru  zavázán  opatřiti  prostředky  pomocné 
vůbec  v  mezích  potřeby  nebo  jenom  potud, 
pokud  postačují  zvláštní  zdroje  příjmů  pro 
ten  účel  určené  (jako  na  př.  až  na  určité 
výjimky  v  obecném  ch.  francouzském).  2.  Roz- 
děleni břemen  ch.  veř.  na  rozličné 
články  správy  veřejné.  Jednak  přikazuje 
se  totiž  opatřeni  určitých  kategorií  chudých 
výhradně  určitým  orgánům  pro  jejich  obvody, 
jak  bylo  v  italském  příkladě  pověděno  o  chu- 
dých choromyslných,  jednak  rozvrhuje  se  ně- 
kdy též  náklad  na  opatření  téže  kategorie 
chudých  vypadající  mezi  užší  a  širší  obvody 
správy  chudinské  (jako  na  př.  nyní  u  nás 
při  okresních  chorobincích  mezi  obec  do- 
movskou, okres  a  zemi).  Celkem  zde  platí 
pravidlo,  že  ty  větve  ch.  veř.,  které  vyžadují 
rozsáhlejších  zařízení  odborných  (nemocnice, 
sirotčinec  at.  p.),  přináležejí  širším  obvodům, 
protože  tyto  jsou  v  příčině  finanční  nosnější. 
Na  více  nebo  méně  stejnoměrné  rozdělení 
břemen  má  však  též  veliký  účinek  3.  sama 
skutečnost,  na  kterou  zákon  vížc 
osobní  nárok  na  pomoc  chudinskou 
v  příčině  místní.  Zde  panuje  důležitý  roz- 
díl mezi  soustavou  domovského  práva  a 
pouhého  t.  zv.  bydliště  podpůrního.  (Srv.  či. 
Bydliště  str.  997  a  či.  Domovské  právo 
str.  820.)  4.  Organ  i  sace  chudinskéslužby 
samé  Tu  padá  na  váhu  zejména,  dá-li  se 
zjistiti  potřeba  pomoci  dle  jednodušších  ze- 
vních znaků  (nemoc,  choromyslnost,  siroba), 
nebo  jen  podrobným  pečlivým  vniknutím  a 
ustavičným  bezprostředným  sledováním  po- 
měrů osobních.  Ve  směru  posléz  uvedeném 
neběžívá  pouze  o  spolehlivé  vyšetření  po- 
třeby podpůrné,  když  vzejde  a  pokud  trvá, 
nýbrž  často  též  o  dozor  na  samo  správné  upo- 
třebení, na  př.  vzhledem  k  pěstounům,  kte- 
rým se  svěřuje  ošetřování  sirotků  nebo  nale- 
zenců.  Z  toho  již  vysvítá,  jak  značnou  měrou 
závisí  zdar  některých  větví  ch.  na  tom,  aby 
k  jejich  obstaráni  byl  po  ruce  dostatečný 
počet  osob  pro  věc  zaujatých,  k  pečlivému 
vykonávání  ochotných  a  také  zkušených. 
V  těch  oborech  pak  se  veř.  ch.  aspoň  pro 
určité  výkony  neobejde  bez  obětovné  po- 
moci soukromé,  takže  oddaná  obětovnost 
(altruismus)  nemá  místa  jen  ve  hmotných  vě- 
nováních a  osobních  výkonech  (často  ještě 
nad  hmotné  důležitějších)  ch.  soukromého, 
nýbrž  i  v  samém  ch.  veřejném  (srov.  níže 
o  zařízeních  elberfeldských).  Ona  může  i  ne- 
dokonalosti zákonné  vyvážiti,  kdežto  naopak 
tam,  kde  jí  není,  sebe  dokonalejší  zákony 
chudinské  zůstanou  mrtvými  literami. 

První  soustavnou  úpravu  ch.  veř.  v  Anglii 
zavedl  na  částečném  podkladě  předpisů  před- 
chozích zákon  královny  Alžběty  z  r.  1601. 
Péče  o  chudé  jest  úkolem  farnosti,  v  níž 
chudý  nabyl  příslušnosti.  Této  nabývá  se 
tříletým  pobytem.  Farnostní  správa  mohla 
však  osoby,  jež  by  dle  pravděpodobnosti 
mohly  padnouti  jejímu  ch.  na  obtíž,  před 
uplynutím  3  roků  policejně  vyhostiti.  Chudí 
k  práci  způsobilí  a  děti  rodičů  k  výživě  je- 
jich   nezpůsobilých    musí    býti    zaměstnány 

29 


434 


Chudinství. 


u  soukromých  zaméstnatelů  (déti  v  učení 
u  mistrů),  nechtěj í-li  pracovati,  mají  býti 
dáni  do  pracovny.  Správu  chudinskou  vedou 
2—4  dozorci  chudinští  od  mírových  soudců 
jmenovaní.  Náklady  uhrazují  se  daní  chu- 
dinskou, kterouž  nesou  majetníci  jmění  ne- 
movitého podle  poměru  svých  důchoaů  z  něho. 
Pozdější  zákony  zabývaly  se  upravením  práva 
k  pohcejnímu  odstranění  (1682:  do  40  dnů 
od  přistěhování,  později  do  40  dnů  od  úřadně 
nabyté  vědomosti  o  přistěhování,  avšak  dle 
zákona  z  r.  1785  pouze,  když  dotčený  během 
těchto  40  dnů  vskutku  cnudinské  podpory 
se  dovolávati  musel).  Během  stol.  XVlIl.  na- 
staly zlořády  stále  výhradnějším  poskytová- 
ním peněžních  podpor  a  vrcholily  v  tak  zv. 
allowance-svstemu,  t.  j.  více  méně  mechani- 
ckém povolování  [Příplatků,  když  mzda  ža- 
datelů nedosahovala  jisté  míry,  takže  náklady 
chudinské  rychle  vzrůstaly  do  obrovských 
rozměrů,  ovšem  na  veliký  prospěch  vzmáha- 
jícího se  průmyslu.  Konečná  náprava  stala 
se  po  některých  přípravných  pokusech  chu- 
dinským zákonem  z  r.  1834,  jehož  hlavni  kusy 
jsou  tyto:  1.  Zřízen  ústřední  chudinský  úřad 
státní,  který  r.  1871  splynul  s  vrchním  úřa- 
dem pro  místní  samosprávu  {local  governement 
board)  a  jest  oprávněn  vydávati  všeobecná 
pravidla  pro  opatřování  chudých,  pro  zřizo- 
vání a  správu  pracoven  a  vychováni  chudých 
dětí.  2.  Dobrovolně  nebo  po  případě  z  naří- 
zení právě  řečeného  úřadu  může  se  slučovati 
více  farností  v  chudinský  okres  č.  unii  {poor- 
law'Union)  za  účelem  spojení  chudinské  správy 
a  zřízení  pracovny.  3.  Správa  unie  má  před- 
stavenstvo složené  ze  soudců  mírových  (srv. 
ČI.  V.  Britannic)  a  ze  členů  zvolených. 
4.  Chudí  mají  z  pravidla  býti  opatřeni  v  pra- 
covnách (odděleni  dle  pohlaví).  Kdo  odmítne 
vstoupiti  do  pracovny,  pozbývá  nároku  na 
podporu  a  obtéžujc-h  žebrotou,  může  býti 
uvězněn.  Prvotně  nesla  každá  farnost  náklady 
za  své  chudé  a  poměrný  příspěvek  ke  vše- 
obecným správním  výlohám  pracovny,  unie 
jen  za  osoby  potulné,  nalezence  a  za  takové, 
kteří  následkem  pětiletého  pobytu  nemohou 
již  býti  z  okresu  vyhoštěni.  Od  r.  1865  nesou 
unie  všecky  náklady;  vyhostiti  někoho  není 
již  dovoleno  po  pobytu  jednoročním.  Převe- 
dení správy  chudinské  na  obvody  širší,  fi- 
nančně nosnější,  odstranilo  sice  některé  dří- 
vější nedokonalosti,  ale  předpis,  že  opatření 
chudých  má  se  státi  z  pravidla  v  pracovně, 
se  neosvědčil,  zejména  naproti  živlům  sluš- 
nějším, i  muselo  se  od  tuhého  jeho  prová- 
dění namnoze  upustiti.  Dosud  však  má  počet 
chudých  opatřených  v  ústavech  převahu  nad 
těmi,  kdož  jsou  na  volnosti.  Širší  obvody 
angl.  samosprávy,  hrabství,  mají  dle  zákona 
pouze  povinnost  opatřiti  chudé  choromyslné. 
Ve  Francii  zůstalo  těžiště  ch.  až  do  re- 
voluce v  zařízeních  církevních  a  soukromě 
dobročinných;  mezi  těmi  zejména  hospitály 
(pro  nemocné  a  choré)  měly  značné  rozšířeni. 
Avšak  nedostatky  i  zlořády  vzešlé  byly  pří- 
činou, že  již  od  XIII.  stol.  stát  obecnými 
předpisy   a  dozorem   zasahoval   do   chudin- 


ských záležitostí,  ač  bez  zvláštní  účinnosti. 
Za  Ludvíka  XIV.  povstaly  kromě  veliké  pra- 
covny pro  žebráky  a  tuláky  v  Paříži  i  jiné 
po  kraji.  Jměním  konfiskovaných  protestant- 
ských nadací  a  ústavů,  jakož  i  saekulariso- 
ných  kongregací  katolických  byl  majetek  ho- 
spitálů  rozmnožen.  Velikého  významu  nabyly 
mezi  ústavy  dobročinnými  i  nalezincc,  kamž 
prvotně  dodávány  děti  anonymně  (pomocí 
t.  zv.  otáčidel  zevně  umístěných).  V  revoluci 
konfiskováno  jmění  hospitálů  a  ustanoveno 
(ústavou  z  r.  1791),  že  má  býti  zřízen  velký 
národní  ústav  pro  podporu  chudých  k  práci 
neschopných  a  k  vychování  dětí  opuštěných 
i  sirotků.  Příliš  centralisticky  pojatý  plán  ten 
se  naprosto  nepovedl  a  r.  1796  obnoveny 
direktoriem  hospitály  a  podřízeny  veřejným 
orgánům.  K  vydržovaní  svých  domácích  chu- 
dých měla  každá  obec  zříditi  chudinský  ústav 
{bureau  de  bienfaisance),  avšak  povinna  jest 
k  podpoře  toliko,  pokud  stačí  prostředky 
tomu  ústavu  přikázané.  Přes  tu  míru  není 
dosud  pro  obec  závazku  k  podpoře.  V  uda- 
ných mezích  má  nárok  na  podporu  obecní 
ten,  kdo  tu  má  podporné  bydliště,  kteréhož 
z  pravidla  se  nabývá  pobytem  jednoročním 
(u  čeledína  dvouletým),  dále  pak  bez  ohledu 
na  dobu  pobytu  už  každý  sedmdesátiletý,  ne- 
mocný nebo  následkem  práce  invalidní  i  každý 
vojín  válku  prodělavší,  nalézají-li  se  okamžité 
ve  stavu  nouze.  Závazným  bez  obmezení  jest 
toliko  pro  departementy  opatření  chudých 
choromyslných  a  pak  péče  o  jisté  kategorie 
dětí,  které  spadají  pod  pojem  en/ants  assistés, 
kamž  náležejí  chudí  sirotci,  děti  nalezincům 
odevzdané,  děti  opuštěné  a  konečné  děti  ku 
převzetí  do  nalezince  způsobilé,  ponechají-li 
si  je  vlastní  matky  v  ošetřování.  Mezery  a 
nedostatky  zákona  jsou  více  než  vyváženy 
horlivou  a  mnohostrannou  a  namnoze  vý- 
borně organisovanou  dobročinností  soukro- 
mou, ovšem  i  průměrné  skrovnější  poČet 
chudých  usnadňuje  intensivnost  ch. 

Základy  k  organisaci  ch.  nyní  v  Německu 
platné  položeny  byly  již  pruskými  zaříze- 
ními, jež  počínají  se  vyvinovati  od  konce 
XVII.  stol.  a  zejména  v  >Landrechtu«  a  v  zá- 
konech z  r.  1842  a  1855  našly  postupné  zdo- 
konalení. Tak  již  ve  starším  tom  právu  byly 
vyvinuty  instituce  podporného  bydliště,  pak 
místních  a  zemských  svazků  chudinských,  jež 
tvoří  stěžejné  body  říšského  zákona  ze  dne 
6.  července  1870  platného  po  vší  říši  (vy- 
jmouc  Bavory,  jež  mají  svůj  zvláštní  systém 
domovský,  a  Elsasy-Lotrinsko.  kde  zatím  zů- 
stalo při  soustavě  francouzské).  O  zásadách 
nabývání  a  pozbývání  bydliště  podporného 
dle  toho  zákona  viz  či.  Bvd liště,  str.  998.  Co 
do  obvodů  správy  chudinské  liší  zákon  ten 
místní  svazky  chudinské  lOrtsavmenverbánde), 
zemské  svazky  chudinské  (Landarmeuverbánde) 
a  státy  spolkové  (netvoří-li,  jakož  u  men- 
ších veskrz  platí,  celé  území  státní  jediný 
zemský  svazek  chudinský).  Místní  svazek  tvoř  í 
jediná  obec  nebo  více  obcí  k  tomu  cíli  slou- 
čených, hranice  zemských  svazků  chůd.  v  Pru- 
sku kryjí  se  z  pravidla  s  hranicemi  jcdnotli- 


Chudinstvi. 


435 


Tých  provincii,  vyjímajíc  vládni  okresy  hes- 
sko-nassavský.  wiesbadenský  a  kasseíský  a 
mésta  Berlín,  Vratislav,  Královec  a  Frank- 
furt n.  M.,  jež  tvoří  vždy  o  sobč  samostatný 
zemský  svazek  chudinský.  K  poskytováni 
chudinské  pomoci  na  prvním  místé  je  po- 
vinen chůd.  svazek  místní  a  to,  s  právem 
regressu,  i  vzhledem  k  chudým,  již  tam  pod- 
porného bydliště  nemají,  upadnou-li  tam 
náhle  v  nouzi.  Zemské  svazky  chudinské  jsou 
dle  dotčeného  říš.  zákona  zavázány  k  podpoře 
těch,  kteří  podporného  bydliště  nemaií;  pro- 
váděcí zákony  jednotlivých  zemí  přiaaly  jim 
úkoly  další,  jako  výpomoc  městům  ve  pří- 
čině chudinských  břemen  přetíženým,  zřizo- 
váni pracoven  pro  tuláky,  opatřeni  chorých, 
choromyslnych,  hluchoněmých,  slcpcá  a  j. 
Ve  třetí  řaué  nastupují  státy  spolkové  pod- 
porou cizinců  i  z  ciziny  převzatých  tuzemců, 
nemají-li  podporného  bydliště;  subsidiárně 
pomáhají  zemským  svazkům.  Spory  mezi 
svazky  chudinskými  různých  spolkových  států 
v  nejvyšší  stolici  rozsuzuje  spolkový  úřad 
pro  záležitosti  domovské  {Bundesamt  fitr  Hei- 
matsivesen).  Náklady  chudinské,  pokud  ne- 
stačí důchody  dobročinných  ústavů  a  nadací 
pro  zvláštní  účely  nevyhrazených,  hradí  se 
v  místních  svazcích  chudinských  namnoze  ze 
zvláštních  chudinských  pokladen,  které  berou 
své  důchody  buď  z  obecních  příjmů  nebo 
oprávněny  isou  vybírati  zvláštní  dávky  chu- 
dinské; jinde  zase  není  zvláštních  chůd.  po- 
kladen a  plynou  potřebné  důchody  na  pod- 
poru chudých  přímo  z  obecních  důchodů. 
Chudý  musí  býti  podporován  bez  ohledu  na 
to,  stačí-li  vynrazcné  pro  ten  úkol  příjmy 
čili  nic;  ale  on  sám  právní  cestou  nárok 
svůj  vymáhati  nemůže,  toliko  pořadem  správ- 
ních úřadů.  V  praktických  zařízeních  městské 
správy  chudinské  vyniklo  město  Elberfeld, 
jehož*  zařízení  r,  1852  zavcderiá  došla  mno- 
hého následování  pod  jménem  soustavy 
clberfeldské.  Vyznamenává  se  tím,  že  pod 
vrchním  řízením  městské  deputace  chudinské 
rozdělen  jest  celý  obvod  města  na  okresy, 
každý  okres  rozpadá  se  na  »kvartýry«;  pro 
každý  kvartýr  ustanoven  jest  správce  chu- 
dinský (dobrovolný,  čestný  úřad),  který  má 
na  starosti  nejvýše  4  roainy  chudé,  takže 
může  dopodrobna  v  jejich  poměry  vniknouti 
a  je  v  patrnosti  udržovati. 

V  zemích  rakouských  potrvalo  rozhodu- 
jící postavení  ch  církevního,  zejména  v  mě- 
stech, až  do  konce  XVlIl.  stol.  Skrovná  státní 
působnost  od  XVI.  až  hluboko  do  XVIII.  st. 
je  povahy  policejní.  Obrat  ve  směru  positivní 
úpravy  opíral  se  o  vzor  vytvořený  v  Čechách 
hrabětem  Janem  Buquoyem.  kterýž  r.  1779 
na  svých  panstvích  zařídil  t.  zv.  ústav  chudin- 
ský, zvaný  později  též  »Spolkem  lásky  k  bliž- 
nímu*. Každé  jeho  panství  bylo  totiž  rozdě- 
leno dle  farních  obcí  v  chudinské  okrsky; 
řízení  jejich  měl  farář  se  zvoleným  otcem 
chudinským  a  účetním.  Farář  měl  pečovati 
o  sbírky."  z  jejichž  výsledků  s  chudinským 
otcem  prováděl  podělováni  pod  dozorem 
vrchnostenským     Z  podnětu    a   vzoru   toho 


vyšla  pravidla  direktivná  Josefa  (I. 
(16.  dubna  1781),  ve  kterých  přihlíženo  též 
ke  zřízením  pro  mládež  opuštěnou  (nalezince, 
porodnice,  sirotčince),  pro  nemajetné  ne- 
mocné (nemocnice)  a  pro  choré  k  výdělku 
nezpůsobilé.  Vůbec  v  nich  naléhá  se  na  roz- 
voj správy  ústavové,  zejména  zřizování  chu- 
dobinců. Podle  předpisů  direktiv  byly  do 
konce  r.  1787  ve  všech  tehdejších  slovansko- 
něraeckých  zemích  zavedeny  farní  chudin- 
ské ústavy,  které  pak  v  zemích  těch  zů- 
staly základem  ch.  veřejného  až  do  vydání 
domovského  zákona  z  r.  1863.  Příjmy  farních 
ústavů  chudinských  byly  i  pozdějšími  před- 
pisy regulovány.  Náležely  sem,  kromě  sbírek 
zvláštních  i  kostelních,  odkazy  a  zákonný 
intestátní  podíl  z  pozůstalosti  po  katol.  du- 
chovních světských,  procenta  z  výtěžku  do- 
brovolných dražeb  a  peněžité  pokuty.  Zá- 
kladní předpisy  nové  organisace  zavedeny 
pak  zákonem  domovským  z  3.  prosince  1863 
č.  105  ř.  z.,  který  v  §S  22.-32.  předepsal 
zárovefi  všeobecné  zásady  chudinské  správy. 
Na  tom  podkladě  potom  (ač  ne  ve  všech  ze- 
mích) vydány  byly  chudinské  zákony  zemské. 
V  obou  Rakousich,  Korutanech  a  Krajině  byly 
zároveň  výslovně  zrušeny  dosavadní  chudin- 
ské ústavy  farní,  jejichž  jmění  přešlo  na  obce. 
kdežto  zem.  z.  v  Čechách,  Solnohradsku,  Stýr- 
sku,  Vorarlberku  a  Dalmácii  sice  ch.  veřejné 
upraveno,  aniž  zároveň  farní  ústavy  chudin- 
ské formálně  zrušeny.  Někdejší  veřejnými 
předpisy  upravené  přiimy  jejich  připadly  arci 
obecním  pokladnám  chudinským.  Ve  Slezsku 
provedeno  zrušem'bez  nové  positivně  úpravy, 
v  ostatních  zemích  vůbec  k  zákonům  zvláš:- 
ním  nedošlo,  takže  tam  základem  platného 
práva  chudinského  jest  pouze  říš.  zák.  domov- 
ský, po  případě  ustanovení  obecního  zřízeni , 
farní  ústavy  chudinské  nebo  (na jihu)  starobylá 
bratrstva  a  kongregace  chudinské  trvají  tam 
dále  a  obce  nastupují  jen  výpomocně  v  pří- 
padě nedostatečnosti  těchto  institucí.  Před- 
pisy domovského  zákona  byly  konečně  zák. 
z  5  pros.  1896  č.  222  ř.  z.  po  dlouholetém 
naléhavém  usilování  částečně  změněny.  Kdežto 
totiž  dle  zák.  z  r.  1863  právo  domovské  kromě 
narození,  sňatku  a  veřejného  úřadu  mohlo 
býti  nabyto  pouze  výslovnj^m  přijetím  ve 
svazek  domovský,  kteréž  bylo  zcela  na  vůli 
dáno  obci.  ustanovuje  zákon  nový,  že  nemůže 
býti  přijeti  to  odepřeno  tomu  rakouskému 
občanu  státnímu,  který  po  dosažení  zletilosti 

Po  deset  let  nepřetržitě  v  obci  se  zdržoval, 
rávo  žádati  za  přijetí  nepřísluší  pak  pouze 
jemu  samému,  nýbrž  i  dosavadní  jeho  obci 
domovské.  Nerozhodne-li  obec  o  přijetí  to 
žádaná  do  šesti  měsíců  od  podané  žádosti, 
přejde  právo  k  rozhodnutí  na  politický  úřad 
Hlavni  zásady,  na  kterých  v  Čechách  dle 
zákona  chudinského  z  3  pros.  1868  č.  59  z  z. 
spočívá  na  ten  čas  ch.  veř,jsou  následovní 
1.  ch.  náleží  k  t.  zv.  vlastní  neboli  samo- 
statné působnosti  obce  (politické);  k  podpoře 
chudinské  povinna  jest  obec  domovská,  po- 
kud není  osob  povinných  z  důvodů  soukro- 
moprávních.  2.  Objem  povinnosti   dle  §  24. 


436 


Chudíř  —  Chudoba. 


až  26.  zahrnuje  pouze  nutnou  výživu  a  opa- 
tření v  nemoci,  u  détí  vztahuje  se  též  na 
jejich  vychování.  Osoby  k  práci  způsobilé 
mohou  býti  k  práci  přidrženy.  Na  určitý 
způsob  podpor  nikdo  nemá  pravá;  nárok  na 
podporu  provésti  lze  jen  cestou  stížnosti  na 
vyšší  úřad  správní  (samosprávní).  3.  I  nepří- 
slušnikům  povinna  jest  obec  poskytnouti  pod- 
poru v  případech  okamžité  nouze  neb  one- 
mocněni, arci  s  právem  postihu  naproti  obci 
domovské  nebo  osobám  soukromoprávně  za- 
vázaným. 4.  Nestači-li  prostředky  obecní,  má 
výpomocně  nastoupiti  okres  a  dále  po  pří- 
padě země.  Soustavné  formální  provedení 
v  posléz  udané  příčině  se  nestalo,  ale  fakti- 
cky na  základě  jednotlivých  zákonů  a  sně- 
mem usnesených  statutův  přešla  dost  značná 
časC  nákladů  chudinských  na  zemi,  zejména 
1.  zapravováni  ošetřovací  taxy  za  chudé  ne- 
mocné ve  veř.  nemocnicích,  2.  opatření  chu- 
dých choromyslných  v  zemských  ústavech, 
taktéž  3.  i  chudých  dětí  nemanželských  v  po- 
rodnici narozených  (t.  zv.  nalezenců)  až  do 
konce  6.  roku  stáři  a  rovněž  4.  chudých  ma- 
tek nemanželských  při  slehnutí  v  zemské  po- 
rodnici; 5.  částečné  i  náklad  za  opatření 
chorých  v  t.  zv.  chorobincích  podle  regula- 
tivu sněmovního  zřízených  a  spravovaných.  — 
Správu  ch.  místního  vede  v  malých  obcích 
zpravidla  správa  obecni  sama.  V  městech 
zřízeny  jsou  však  tu  a  tam  zvláštní  ústavy 
chudinské  se  zvláštní  správou,  jež  se  skládá 
ze  členů  obecní  správy  a  ze  zvláštních,  k  po- 
moci chudinské  správě  přibraných  osob  (chu- 
dinských otců),  kterým  přiděleny  bývají  určité 
užší  obvody.  Ze  zvláštních  příjmů  chudinské 
správy  místní  jmenovati  jest  kromě  těch  pra- 
menů, které  již  ze  starého  zřízení  farnostních 
ústavů  chudmských  na  obecni  ch.  přešly, 
ještě  přijímací  taxy  za  udělení  práva  domov- 
ského, jejichž  vybírání  může  i  dle  nového 
zák.  domovského  býti  zemským  zákonem  po- 
voleno, avšak  nesmi  býti  taxa  domovská  těm 
ukládána,  kteří  následkem  lOletého  pobytu 
ve  svazek  domovský  přijati  býti  musí.  Celkem 
je  i  v  pokročilých  zemích  rak.  chudinská 
správa  ještě  značně  nedokonalá,  a  to  zejména 
na  venkově,  čehož  íen  částečnou  příčinou 
byly  vady  domovského  zákona.  Novější  do- 
bou zavedla  některá  města  soustavu  elber- 
feldskou,  zejména  Trutnov,  Liberec,  Karlovy 
Vary,  Varnsdorf,  Bílina,  Plzeň,  Vid.  Nové 
Město,  Salcpurk  a  Opava.  K  pokusům  refor- 
movým  před  změnou  domovského  zákona 
odhodlaly  se  jen  dvě  země:  Dolní  Rakousy 
a  Štýrsko.  D.  Rak.  zákonem  svým  z  r.  1885 
(jehož  platnost  se  na  Vídeň  nevztahuje)  zba- 
vily domovské  obce  povinnosti  pečovati  o  ta- 
kové chudé,  kteří  již  přes  10  let  byli  z  nich 
vzdáleni;  opatření  těchto  chudých  převzala 
země  (zemští  chudí).  Náklad  zemský  sice 
vzrostl,  ale  skutečné  zdokonalení  zřízení  chu- 
dinských nedocíleno;  zákon  z  13.  října  1893 
pak  dovršil  emancipaci  ch.  od  obcí,  zřídiv 
k  tomu  konci  zvláštní  okresy  chudinské,  na 
něž  správu  chudmskou  z  obcí  vůbec  přenesl. 
Nejnověji  pak  Štýrsko  velmi  pečlivě  připra- 


veným zemským  zákonem  upravilo  podrob- 
něji opatřování  chudých  nejen  ve  příčině 
organisační,  nýbrž  i  co  do  způsobu  opatření 
samých.  —  Podrobnější  statistika  chudinská 
provedena  byla  v  Čechách  a  zvláště  soustavné 
ve  Stýrsku.  Literatura  o  ch.  vůbec  a  veřej- 
ném zvláště  jest  příliš  obsáhlá,  aby  jen  nej- 
čelnější díla  mohla  býti  v  přehledu  vyčer- 
pána. Bf. 

Ohadiř,  osada  v  Čechách  u  Charvatců,  hejt. 
a  okr.  Ml.  Boleslav,  fara  a  pš.  Loučen;  44  d., 
273  ob.  č.  (1890). 

Ohadiva,  ves  v  Čechách,  viz  Chudéníno. 

Chudoba^  něm.  Cudowa  nebo  Kudowa. 
lázeňské  a  klimatické  léčebné  místo  příslušné 
k  obci  Německá  Červená  v  kraji  kladském 
prus.  vl.  obv.  vratislavského,  402  m  n.  m.  na 
silnici  z  Náchoda  do  Dušník,  7  km  vých.  od 
Náchoda  při  úpatí  Hejšoviny.  Má  stan.  pošt. 
a  telegr.,  ev.  kostel,  parní  pilu  a  605  ob.  (1890) 
hl.  katol.  Mírné,  velmi  stejnoměrné  podnebí 
jest  velmi  způsobilé  pro  pobyt  lázeňských 
hostů.  Nalézají  se  zde  3  železité  prameny, 
z  nichž  Gasquelle  a  Oberbrunnen  jsou  žele- 
zité, alkalické  kyselky,  Eugenquelle  pak  je- 
diný pramen  v  Německu  obsahující  též  arsen. 
Teplota  pramenů  jest  4-— 11'2^C;  hlavně  se 
jich  užívá  ke  koupelím,  ale  také  k  pití.  Jsou 
zde  zařízení  pro  lázně  sprchové,  dešťové, 
rašelinové,  parní  a  plynové.  Slouží  proti  sla- 
bosti nervů,  nemocem  míchy,  nemocem  srdeč- 
ním, chudokrevnosti,  bledničce,  krticím,  ně- 
kterým nemocem  žaludku,  bělotokuaj.  Ročně 
navštěvována  jest  Ch.  asi  1600  láz.  hosty. 
Osada  založena  českými  protestanty;  pra- 
meny zdejší  známy  jsou  již  od  r.  1622,  ale 
teprve  r.  1792  říšský  hrabe  Stilfried  učinil 
zde  první  lázeňská  opatřeni.  Srv.  Martreb, 
Bad  Kudowa,  (Curich,  1887). 

Chudoba  Karel,  lékař  český  (♦  1848  v  Tře- 
bechovicích). Gymnasium  vystudoval  v  Hradci 
Král.  a  v  Praze,  lékařství  pak  v  Praze,  kdež 
dosáhl  r.  1873  doktorátu.  Již  za  svých  gym- 
nasijních  studií  vynikal  neobyčejnou  čilostí 
a  probudilostí,  kteráž  vedla  velmi  záhy  též 
k  činnosti  literární.  Překládal  z  maloruštiny 
fŠevčenko),  z  norštiny  (Bjórnson),  z  angličiny 
(Burns,  Darwin)  a  z  frančiny  (Hugo:  Deva- 
desát tři).  Překlady  tyto  a  národopisné  studie 
o  Malorusech  vyšly  částečně  o  sobě,  částečné 
v  »Obrazech  životac,  »Záb.  Listech*  a  » Kvě- 
tech*. Vědecká  snaha  vedla  Ch-bu  nejprve 
k  podrobným  studiím  fysiologickým  a  histo- 
logicko-embryologickým,  jejímž  výsledkem  je 
podrobná  práce  o  nervové  soustavě  červů, 
chovaná  dosud  v  rukopise.  Z  pozdějších  prací 
sluší  jmenovati  stati:  Blednice,  Nedokrevnost, 
Nedokrevnost  ilioubnd,  Ztučnélost,  Zvrhlost  amy- 
loidni  v  Odborné  pathologii  a  therapii  (1881), 
překlad  Darwinova  spisu  Výrax  hnuti  mysU 
(Čas.  česk.  lék.  1882),  Cholera  a  Z  ordinančni 
sině  očního  lékaře  (Nar.  Listy)  a  četné  odborné 
referáty  v  ^Cas.  česk.  lék.«.  Vedle  toho  účast- 
nil se  Ch.  činně  též  při  obou  sjezdech  če- 
ských přírodozpytců  a  lékařů  v  Praze  a  při- 
spívá do  Ottova  Slov.  Nauč.  V  poslední  dobé 
věnoval  se  i  životu  veřejnému,  zvolen   byv 


Chudobín  —  Chudých  právo. 


437 


r.  1895  do  sboru  obecních  starších  král.  hl. 
města  Prahy,  r.  1896  do  městské  rady  a  r.  1897 
za  předsedu  mladočcského  sdružení  na  rad- 
nici staroměstské. 

Ohadobin:  1)  Oh.  (Chudwein),  farní  ves 
na  Moravě,  hejt.,  okr.  a  pš.  Litovel;  45  d., 
240  ob.  č.,  12  n.  (1890).  kostel  sv.  Františka 
Seraf.  (r.  1843  far.),  4tř.  šk.,  pokr.  hospod, 
běh,  ovčín.  Alod.  statek  (1212  ha),  k  němuž 
náleží  v  Ch-ě  zámeček,  dvůr  a  pila,  majetek 
Em.  rjrt.  Tersche.  —  2)  Ch.,  osada  t.,  hejt. 
Nové  Město,  okr.  Bystřice,  fara  Dalečín,  pš. 
Jimramov;  18  d.,  144  ob.  č.  (1890),  samota 
Hamry,  někdy  hamry. 

Obadobinka  viz  Stenophrag^ma. 

Obadobka,  sedmikráska,  viz  Bellis. 

Obadokrevnost čili  nedokrevnost  viz 
Anaemic. 

CHiadolasy,  ves  čes.,  viz  Chodolazy. 

Obudonioé,  Chudenice,  ves  v  Čechách, 
hejt.,  okr.,  fara  a  pš.  Nový  Bydžov;  58  d., 
389  ob.  č.  (1890).  Připomíná  se  r.  1334. 

CHiadoplesy,  Chodoplesy,  ves  v  Če- 
chách, hejt.  a  okr.  Mnich.  Hradiště,  fara  a 
pš.  Bakov;  21  d.,  175  ob.  č.  (1890). 

ObndOMl&vioe  {KutteslawitO,  ves  v  Če- 
chách, hejt.  a  okr.  Litoměřice,  fara  Býčko- 
vice,  pš.  řloškovice;  40  d.,  6  ob.  č.,  221  n. 
(1890),  mlýn. 

Obadovina,  druh  kaliny,  Vibumum  lan- 
tana  L.,  viz  Vibumum. 

Obndosabi  (Edentata,  Bruta),  řád  ssavců. 
Vnější  i  vnitřní  znaky  recentních  ssavců 
ch-bých  jsou  dosti  různé,  tak  jakoby  se  če- 
ledi jejich  po  době  třetihorní  čím  dále,  tím 
více  od  sebe  navzájem  odchylovaly.  Jediné  to 
je  všecky  v  jedno  pojí,  že  mají  chrup  vždycky 
neúplný,  v  němž  při  nejmenším  zuby  řezací 
scházejí;  někteří  rodové  vůbec  zubů  nemají. 
Většina  ch-bých  má  jen  prismatické  zuby 
třenovní  bez  emailu,  s  kořeny  od  korun  neod- 
dělenými; zuby  se  nevyměňují.  Kromě  toho 
mají  všickni  tito  ssavci  na  koncích  prstů 
dlouhé,  silné,  zakřivené  a  se  stran  smačklé 
drápy,  u  většiny  ku  hrabání  způsobilé.  Tělo 
jest  pokryto  buď  srstí,  buď  šupinami  roho- 
vitými,  buď  krunýřem  ze  zkostnatělých  desk 
s  rohovitým  povrchem.  Lebka  buď  zakula- 
cena (lenochodi),  buď  ku  předu  prodloužena 
ímravcnečníci).  Šíjových  obratlů  nebývá  vždy 
7;  BraJxP"^  tridactylns  Wied.  jich  má  9, 
Choloepus  didactylus  Illig.  jen  6.  Ch.  ssavci 
američtí  mají  na  hořejších  obloucích  obratlů 
akcessorické  výběžky  (skupina  Xenavthra)  na 
rozdíl  od  chudozubců  ze  starého  světa  (sku- 
pina Nomarthra),  kteří  mají  na  obloucích  těch 
jen  normální  násadce  kloubové  (zygapophysy, 
processus  articulares),  S  tímto  rozdílem  jest 
v  souhlase  i  dvojí  různá  úprava  plemenidel 
(viz  Ssavci).  KÍíčních  kostí  (clavicula)  ně- 
které skupiny  nemají;  v  pánvi  jsou  k  obrat- 
lům  křížovým  připojeny  i  kosti  sedací  {ossa 
ischii).  U  některých  jest  oesophaeus  jako 
v  nepatrné  vole  rozšířen;  na  žaludku  bývá 
na2nač'3no  rozdělení  v  různé  části,  jež  při- 
pomínají poněkud  úpravu  žaludku  u  přežvy- 
kavců.  Kromě  luskounů  {Manis  L.)  a  takarů 


{Orycteropus  Geoffr.)  z  Afriky  a  z  Asie  všickni 
přebývají  jen  v  již.  Americe,  pravlasti  ch-bých 
již  za  doby  třetihorní;  jsou  váhaví,  neobratní 
a  živí  se  jednak  hmyzy,  jednak  plody  rostlin- 
nými. Fossilní  ssavci  ch.  z  třetihorního  a 
diluviálního  útvaru  v  Americe  vynikají  veli- 
kostí ohromnou  a  jsou  nejpříbuznější  s  re- 
centními  pásovci,  nebo  stojí  na  rozhraní  mezi 
nimi  a  lenochody.  Někteří  fossilní  druhové 
náležejí  také  rodům  recentním.  Nynější  druhy 
(počtem  asi  80)  dělívají  se  ve  dvě  čeledi: 
1.  Entomophaga  (v.  t.;  mravenečníci)  a  2.  Bra^ 
dypoda  (lenochodi).  Ohledem  k  fossilním  dru- 
hům třeba  však  rozděliti  ssavce  ch-bé  takto: 
A)  Skupina  Nomarthra;  čeledi  Orycteropo- 
didae  (takarú,  Orycteropus  Geoffr.)  a  Manidae 
(luskoun,  Manis  L.).  B)  Skupina  Xenarthra: 
1.  podřadí  Vermilin^uia  řmravencčníci,  Myr- 
mecophaga  L.) ;  2.  podřadí  Tardigrada  (leno- 
chodi. Brady  pus  L.);  3.  podřadí  Gravigrada 
(vesměs  vyhynuli,  z  třetihor  a  plcistocénu), 
čeledi  Megatheňdae,  Megalonychidae  a  MylO" 
dontidae\  4.  podřadí  Glyptodontia  (vesměs  fos- 
silní, z  třetihor  a  pleistocénu),  čeledi  Glypto- 
dontidaCy  Hoplophoridae  a Doedicuridae\  5.  pod- 
řadí Dasypoda  (recentní  Dasypus  L.,  Chla- 
mydophorus  Harl;  také  v  útvaru  třetihorním 
a  diluviálním).  Br. 

Obudwein,  ves  mor.,  viz  Chudobín. 

Obůdy,  stihly  (rus.  choduli,  fr.  échasses, 
angl.  sří7ř5,  něm.  Stelien),  nářadí  tělocvičné, 
dvě  tyče  neboli  hole  dřevěné  1*5  m  dlouhé 
se  stupátky  po  stranách,  na  které  se  chodec 
postaví  a  hořejší  konce  tyče  rukama  si  při- 
držuje. Ch.  rozšířeny  jsou  v  některých  mo- 
čálovitých krajinách  jižní  Francie  (v  dep. 
Poitou  a  Landes),  kdež  zejména  pastýři  pa- 
souce stáda  chodí  na  chůdách.  Tyto  ch. 
jsou  kratší  a  mají  stupátko  na  hořejším  konci, 
jenž  se  přivazuje  k  chodidlu. 

Obadýcb  právo.  Jako  právo  států  cizích 
hledělo  vždy  i  zákonodárství  zemí  rakouských 
osobám  chudým  možnost  právní  nároky  své 
provésti  a  před  soudy  se  hájiti  co  nejvíce 
usnadniti  poskytnutím  rozmanitých  výhod. 
Pokud  jde  o  řízení  civilní,  pokládá  právo 
nyní  ještě  platné  za  chudou  onu  stranu, 
která  vysvědčením  farářovým  od  politického 
úřadu  potvrzeným  prokáže.  Že  ze  svého  jmění 
nebo  práce  své  nemá  tolik  denních  příjmů, 
co  činí  nádennická  mzda  v  bydlišti  jejím 
obvyklá.  Osobě  takové  může  soud  pro  roze- 
při, pro  kterou  vysvědčení  toto  jí  bylo  vy- 
dáno, uděliti  »p.  ch.<,  s  Čímž  spojeny  jsou 
následující  výhody:  1.  prozatímní  osvobození 
od  kolků  a  processnich  poplatků  státních 
(dod.  o.  k  pol.  tar.  75.  zák.  z  13.  pros.  1862, 
č.  89  ř.  z.);  2.  osvobození  od  poštovného 
z  korrespondence  úřadů  na  vzájem,  soudu 
se  stranou  chudou  nebo  jejím  zástupcem 
a  tohoto  se  soudem  (zák.  z  2.  října  1865 
č.  108  ř.  z.  II.  č.  13);  3.  sproštění  zá- 
vazku složiti  žalobní  kauci  nebo  přísahu  pau- 
pertní  vykonati  (zák.  z  23.  června  1878  č.  79 
ř.  z.);  4.  právo,  aby  hotové  výlohy  řízením 
sporným  vzešle  zejména  s  provedením  dů- 
kazu  spojené    (diety   úředníkům,   svědeČné, 


438 


Chudých  právo. 


poplatky  znalcá,  poplatek  inscrČní  ap.)  pro- 
zatím 2  pokladny  státní  byly  založeny  (výn. 
min.  fin.  z  8.  ún.  1853  č.  110  ř.  z.),  a*  5.  právo, 
aby  k  řízení  nebo  k  úkonům,  k  nimž  jest 
po  zákonu  potřebí  zastoupení  advokáta,  jí 
bezplatně  zástupce  takový  (»ex  offo«)  určen 
byl  (§  16.  adv.  řádu).  P.  ch.  má  uděliti  onen 
soud,  u  kterého  jest  nebo  má  býti  veden 
spor,  v  němž  onoho  práva  použito  býti  má. 
Zřízení  bezplatného  zástupce  z  řady  advo- 
kátů přísluší  však  výboru  akvokátní  komory 
(proti  odepření  toho  stížnost  na  vrchní  zem- 
ský soud).  Byl-li  zástupce  takový  výtwrem 
advokátní  komory  již  dříve  v  základě  vysvěd- 
čení shora  uvedenOlio  ustanoven,  jest  s  tím 
již  uděleni  p-va  ch.  pro  ten  který  spor  spo- 
jeno a  netřeba  iiž  dovolávati  se  v  příčině  té 
soudu.  (§  16.  adv.  řádu  a  dv.  dekr.  z  26.  čer- 
vence 1840  č.  457  sb.  z.  s.) 

V  míře  ještě  rozsáhlejší  má  býti  postaráno 
o  ochranu  zájmů  strany  chudé  dle  nového 
soudního  řízení  upraveného  zákonem 
z  1.  srpna  1895  č.  112  ř.  z.,  který  1.  ledna 
1898  vstoupiti  má  v  platnost.  Dle  tohoto  zá- 
kona má  býti  za  chudou  pokládána  osoba, 
která  není  s  to,  aby  bez  újmy  výživy  své  a 
své  rodiny  mohla  zapraviti  nutné  útraty  s  ve- 
dením sporu  spojené.  Okolnost  tato  má  býti 
vykázána  vysvědčením  vydaným  od  předsta- 
venstva obce  dočasného  bydliště  nebo  po- 
bytu osoby  chudé  a  potvrzeným  od  politi- 
ckého úřadu  zeměpanského,  v  němž  udán 
příjem  osoby  chudé,  vypočteny  osoby,  o  jichž 
výživu  má  pečovati,  a  výslovně  potvrzeno, 
že  osoba  zmíněná  útraty  rozepře,  pro  kte- 
rou se  vysvědčení  toto  vydává,  ze  svého 
hraditi  nemůže.  Jestli  chudý  se  nalézá  pod 
mocí  poručenskou  nebo  opatrovnickou,  může 
vysvědčení  toto  jemu  vydati  jeho  soud  po- 
ručenský,  resp.  opatrovnický  (§§  63.   a  65.). 

Co  do  obsahu  zahrnuje  p.  ch.  dle  nového 
zákona  všecky  výhody  již  dle  dosavadního 
práva  chudému  skýtané  a  shora  pod  č.  1. 
až  5.  vytčené,  jsouc  dále  ještě  rozšířeno 
v  tom  směru,  že  propůjčuje  straně  chudé 
právo:  6.  aby  v  případě,  že  jde  o  spor,  ve 
kterém  strana  advokátem  zastoupena  býti 
nemusí  a  pro  který  jiný  soud  než  soud  místa 
jejího  bydliště  nebo  pobytu  jest  příslušným, 
žalobu  svoji  protokolárně  u  okresního  soudu 
bydliště  nebo  místa  svého  pobytu  přednesla 
a  žádala,  aby  protokol  tento  soudu  pro  roze- 
při onu  příslušnému  byl  zaslán  a  aby  od 
toho  k  bezúplatnému  hájení  jejích  práv  při 
ústním  líčení  jí  zřízen  byl  zástupec  ze  řady 
úředníků  státního  zastupitelstva  nebo  soudu 
(§  64.),  a  7.  chce-li  strana  chudá  advokátem 
nezastoupená  stěžovati  si  proti  rozsudku 
soudu  okresního  a  odvolání  ono  nemůže 
protokolárně  podati,  poněvadž  v  místě  soudu 
processního  jsou  nejméně  2  advokáti  usazeni, 
má  soud  processni  k  návrhu  nebo  i  z  po- 
vinnosti úřední  ustanoviti  úředníka  státního 
zastupitelství  nebo  soudu,  aby  odvolání  straně 
chudé  sepsal  a  je  v  čas  podal.  Podpis  úřed- 
níka tohoto  na  spise  odvolacím  má  v  tom 
případě  stejnou  platnost  jako  podpis  advo- 


kátův (§  90.  nového  zák.  o  soudní  organisaci 
z  r.  18%).  Propadla-li  strana  chudá  v  pro- 
cessu,  nedojdou  kolky  a  poplatky  státní  pro- 
zatím prominuté  vůbec  zapravení,  advokát 
nemůže  za  své  zastupováni  nižádné  odměny 
žádati  a  hotové  výlohy  prozatím  z  pokladny 
státní  založené  musí  stát  definitivně  převzíti. 
Pakli  však  strana  chudá  ve  sporu  zvítězí  a  od- 
půrce jest  odsouzen  k  zapravení  útrat  pro- 
cessních,  spadá  na  tohoto  i  povinnost  výlohy 
a  poplatky  vytčené  nésti.  Při  tom  může  soud 
útraty  straně  chudé  přisouzené  přiřknouti 
jejímu  advokátu,  aby  si  je  týŽ  přímo  od  od- 
půrce vybral.  Odpůrce  může  v  případě  tomto 
proti  nároku  advokátovu  činiti  námitky  čer- 
pané z  poměru  svého  ke  straně  chudé  jen 
potud,  pokud  se  jedná  o  kompensaci  útrat 
jemu  v  témže  processu  proti  straně  chudé 
definitivně  již  přisouzených  (§  70.). 

Propůjčení  p-va  ch.  pro  určitý  process  pří 
sluší  dle  nového  práva  vždycky  jen  soudu 
a  to  onomu,  u  kterého  rozepře  má  býti  ve- 
dena, nebo  u  něhož  již  byla  zahájena.  Žádost 
za  jeho  udělení  má  býti  u  tohoto  soudu  po- 
dána buď  písemně,  buď  protokolárně.  Ni  - 
má-li  však  strana  chudá  v  obvodu  tohoiv> 
soudu  své  bydliště  nebo  trvalý  pobyt,  můžt: 
dotčenou  žádost  přednésti  protokolárně  u  okr. 
soudu  svého  bydliště  nebo  místa  pobytu, 
který  ji  soudu  processnímu  zašle  (§  65.).  Žá- 
dost o  p.  ch.  obsahuje  naznačení  processu, 
pro  který  výhod  jeho  se  domáháno,  a  odvo- 
lání se  na  existenci  podmínek,  pod  kterými 
dle  §  63.  cit.  zák.  lze  práva  onoho  dosíci. 
Soud  processni  udíleje  p.  ch.  má  i  rozhod- 
nouti, má-li  býti  straně  pro  spor  ustanoven 
zástupce  z  řady  advokátů.  Rozhodnutí  to  pří- 
sluší jemu  i  tenkráte,  naskytla-li  se  potřeba 
zastoupení  advokátem  teprve  později  během 
sporu  (§  66.).  (Zřízení  advokáta  jest  však 
vždycky  výlučně  vyhrazeno  výboru  komory 
advokátní.)  Před  vyřízením  žádosti  o  p.  ch. 
může  soud  ex  oílicio  potřebná  vysvětlení  si 
opatřiti,  ústní  líčeni  stran  však  nikdy  neza- 
vádí (§  72.).  Proti  osobám,  které  povolení  p-va 
ch.  nepravým  udáním  docílily,  má  býti  vy- 
stoupeno pokutou  na  svévoli  uloženou  až  do 
200  zl.  (§§  69.,  220.).  Osoby,  jež  vědomé  ve 
vysvědčení  k  vydobytí  p-va  ch.  určeném  ne- 
správné údaje  činí,  nebo  vědomě  okolností 
nepravé  potvrdí,  ručí  za  zapravení  všech  po- 
platků straně  dotčené  prozatím  prominutých, 
jakož  i  za  útraty  zastoupeni  a  vůbec  za  způ- 
sobenou škodu  (§  69-). 

Výhody  straně  chudé  poskytnuté  vztahuji 
se  na  celý  spor  i  na  exekuci,  kterou  rozhod- 
nutí ve  sporu  tomto  vydané  má  býti  ve  skutek 
uvedeno.  Výjimečně  již  dříve  pomíjejí,  zemře-li 
osoba,  které  p.  ch.  bylo  uděleno,  nebo  vy- 
slovena-li  byla  soudem  po  eventuelním  še- 
tření ztráta  práva  tohoto,  poněvadž  se  buď 
poměry  majetkové  strany  chudé  během  sporu 
zlepšily,  nebo  poněvadž  se  dodatečné  uká- 
zalo, že  již  původně  nebylo  zde  podmínek 
pro  jeho  propůjčení  (§  68.).  (V  případě  tomto 
může  býti  strana  k  návrhu  příslušného  orgánu 
k  úplnému  neb  alespoň   částečnému   zapra- 


Chufu  —  Chuchelna. 


439 


vení  obnosů  jí  prozatím  prominutých  nebo 
za  ni  založených  odsouzena;  §  71.)  Kromé 
toho  pomíjí  utlělené  p.  ch.  i  tím,  že  soud 
po  výslechu  strany  sprostí  advokáta  k  za- 
stupování jí  určeného  této  substituce,  poně- 
vadž proccss  zahájený  se  objevuje  svévolným 
a  bczúspčšným.  (Cl.  XXXIII.  úvodního  zák. 
k  novému  civil,  processu.) 

Při  všem  jednání  soudním  v  záležitostech 
p-va  ch.,  třebas  i  toto  před  soudy  sborovými  se 
dalo,  může  strana  chudá  vystupovati  osobné 
nemajíc  zapotřebí  advokáta  (%  71.).  Návrh jr 
a  úkony  v  jednání  tomto  předsevzaté  nemají 
žádného  vlivu  na  postup  hlavního  processu 
neposkytujíce  zejména  strané  p-va  ch.  se  do- 
máhající oprávnéní  odpírati  vpušténí  se  ve 
spor  nebo  žádati  za  prodloužení  lhůt  neb 
odročení  stání  (§  73.).  Avšak  v  řízení  před 
soudy  sborovými  nesmí  proti  straně  proto, 
že  odpověď  na  žalobu  nepodala  nebo  k  ve- 
řejnému líčení  se  bez  advokáta  dostavila,  vy- 
dán býti  rozsudek  kontumační,  je-li  příčinou 
této  neposlušnosti  okolnost,  že  Žádost  její 
za  udélení  p-va  ch.  nebo  za  ustanovení  advo- 
káta, kterou  ihned  po  obdržení  žaloby  po- 
dala, dosud  nebyla  vyřízena  (§§  73.  a  402.). 

Všechna  rozhodnutí  soudní  v  otázkách  těchto 
vydaná  mohou  ~  výrok,  jímž  p.  ch.  se  pro- 
půjčuje a  jenž  stížnosti  nepodléhá,  vyjímaje  — 
býti  orána  v  odpor  opravným  prostřeakem 
rekursu,  který  i  u  sborového  soudu  proto- 
kolárně lze  podati  (§§  72,  77.).  Pokud  jde 
o  stížnost  proti  výroku,  jímž  p.  ch.  se  ode- 
pírá  neb  odnímá,  může  soud  prvé  stolice  sám 
stížnost  onu  za  rozklad  pokládati  a  jí  sám 
vyhověti  (§  522.).  P.  ch.  může  pro  civilní 
spor  dáno  býti  v  Rakousku  i  cizincům  za 
podmínek  reciprocity.  Te-li  reciprocita  po- 
chybnou, třeba  si  vyžádati  prohlášení  mini- 
sterstva práv,  které  jest  v  té  příčině  pro 
soudy  závazno  (§  63.  odst.  2.).  (Reciprocita 
jest  uznána  ohledně  Uher,  Francie,  Belgie, 
Itálie,  Švýcar  a  Lucemburku.) 

Také  I  v  řízení  trestním  poskytuje 
zákonodárství  rakouské  chudému  rozmanité 
výhody.  Tak  zejména  nařizuje  §  41.  trest. 
řadu  z  r.  1873,  že  má  býti  obviněnému,  který 
dle  svých  majetkových  poměrů  soudu  zná- 
mech není  s  to,  aby  útraty  s  obhajováním 
jeho  spojené  ze  svého  zaplatil,  na  žádost  jeho 
zřízen  bezplatně  zástupce  (chudých),  aby  pro- 
vedl určité  obviněným  jiŽ  ohlášené  opravní 
prostředky,  aby  odůvodnil  námitky  jeho  proti 
obžalovacímu  spisu  podané  a  aby  jej  při 
hlavním  líčení  obhajoval,  a  §  393.  ustanovuje, 
že  nutné  hotové  výlohy  zástupcem  takovým 
skutečné  zapravené  mají  tomuto  ze  státní 
pokladny  býti  nahrazeny.  Pčk. 

Obnfa,  druhý  egyptský  král  ze  IV.  dyna- 
stie, nástupce  a  snad  nejstarší  syn  bojovného 
krále  Snefrua.  U  Hérodota  nazývá  se  Cheops, 
u  Manethona  Súfis,  u  Eratosthcna  Saofis. 
Lcpsius  klade  jeho  vládu  do  let  3095—3032, 
Meyer  do  poč.  XXVIII.  stol.  př.  Kr.  Vystavěl 
největší  pyramidu  u  Gize,  jež  dle  měření 
Perringova  má  při  základně  2274  m,  skutečné 
vý.sky   137"  16  m,   boční  plochy  jsou  stavěny 


v  úhlu  51**  50'.  Pyramida  Ch-ova  zbudována 
byla  obrovským  nákladem;  pouze  za  řetkev, 
cibuli  a  česnek  vydalo  prý  se  1600  talentů 
(asi  4  milliony  zl.).  Hérodot  za  nemenší  div 
práce  pokládá  stavbu  cesty,  po  níž  se  z  ka- 
menných lomů  Turah  vláčely  tesané  balvany 
až  k  Nilu  a  odtud  na  člunech  přepravovaly 
se  na  druhý  břeh.  Manetho  v  souhlase  s  ře- 
ck;^mi  autory  líčí  Ch-a  jako  bezbožníka,  rou- 
hače, jenž  zavíral  chrámy  bohů,  ba  ani  cti 
své  vlastní  dcery  nešetřil,  aby  si  opatřil  peněz 
na  stavbu  svého  obrovského  mausolea.  Ku 
konci  svého  života  upustil  prý  od  krutovlády, 
litoval  hříchů  svých  a  napsal  náboženskou 
knihu  (srv.  Lauth,  Papyrus  Prisse,  1870). 
Prameny  egyptské  tvrdl  však  pravý  opak 
zpráv  řeckých  historiků:  vzpommají,  že  vy- 
stavěl chrám  >  vládkyně  pyramid*  u  Gize  a 
'  Hathory  v  Dendeře.  Obraz,  kter^  máme  z  pa- 
mátek hieroglyfických  o  jeho  vládě  a  okolí, 
jest  veskrze  jasný,  beze  stop  krutovlády.  Ch. 
bojoval  jako  jeho  předchůdce  Snefru  na  Si- 
naji ve  Vádí  Maghaře;  na  reliéfu  ve  skále 
viděti  ho,  jak  poráží  nepřátelské  kmeny  pro- 
vázen jsa  bohem  Thotem,  který  prý  objevil 
bohatá  ložiska  rudní  na  Sinaji.  Jméno  jeho 
spolu  se  jménem  boha  Chnuma  jakožto  Chnum- 
Chufu  bylo  nalezeno  na  několika  památkách. 
Také  město  Meďat  Chufu,  nyn.  Minje,  má 
po  něm  jméno.  Délku  jeho  vlády  udává  Ma- 
netho na  30,  Erato.sthenes  na  29  let;  dle  tu- 
rinského  papyrusu  patrně  kraloval  23  roky. 

Ohaohel,  ves  v  Čechách  na  pr.  bř.  Dou- 
bravky,  hejt.  a  okr.  Chotěboř,  fara  Heřman, 
pš.  Malec  u  Chotěboře;  29  d.,  214  ob.  č. 
(1890),  popi.  dvůr  a  pivovar  sv.  p.  z  Hcrzo- 
genburku,  par.  mlýn.  Stranou  osada  Strako  v. 
K.  1448  prodal  Bohunek  ze  Svinčan  a  z  Le- 
pejovic  své  zboží,  totiž  půl  tvrze  a  polovici 
popi.  dvora,  Zdeňkovi  z  Nestajova.  Odtud 
psali  se  Nestajovští  Chuchelští  z  Nestajova. 
R.  1691  připojena  Ch.  ke  statku  běstvinskému. 
Na  místě  býv.  tvrze  stojí  pivovar. 

Ohnoheleo  Malý  a  Velký  v.  Chuchlice. 

Ohaohelna:  1)  Ch.,  ves  čes.,  viz  Ku- 
chelna. 

2)  Ch.,  něm.  Kuchelna,  ves  v  kraji  rati- 
bořském prusko-slezs.  vlád.  obv.  opolského 
s  pošt.  a  telegr.  stan.,  chovem  ovcí,  lesni- 
ctvím, mlýnem  a  asi  400  ob.  Zdejší  svéřenské 
panství  knížat  Lichnovských  ma  asi  200  ob. 
a  skládá  se  ze  statků  Ch.,  Boletice,  Boleslav, 
Borutín,  Kobeřice,  Dvořiště,  Pišť,  Rohov, 
Štěpánkovice,  Strahovice  a  Křesina.  Statek 
původně  náležel  pánům  Chřenovským.  R.  1563 
přešel  v  majetek  Václava  Šumařovského  z  Ro- 
hová a  od  něho  koupil  ho  r.  1608  člen  staré 
slezské  rodiny  Bernart  Lichnovský  z  Vrštic, 
hejtman  panství  bytomského.  Po  něm  zdědili 
statek  jeho  synové,  z  nichž  Jiří  r.  1638  Ch-nu 
od  ostatních  dědiců  koupil,  ale  již  r.  1650  ii 
prodal.  Rosina  Polexina,  manželka  Karla 
Maxmil.  Lichnovského,  koupila  r.  1670  Ch-nu 
zpět  a  od  té  doby  náleží  statek  nepřetržitě 
rodině  Lichnovských.  Po  Rosině  Polcxině 
zdědil  Ch-nu  syn  její  František  Bernart  a  po 
něm  vnuk  jeho  Jan  Karel  Gottlicb  Lichnov- 


440 


Chuchelské  pásmo  —  Chun. 


ský.  hrabe  z  Werdenberka.  Nyní  ji  drží  Karel 
Maria  kníže  Lichnovský. 

Ohnohelské  páimo  v.  Čechy  (geologie) 
str.  31  a  i5  v  geologii. 

CHiaohelsky  z  Nestajova,  jméno  staro- 
české rodiny  vlády cké,  která  mela  příjmení 
své  po  Nestivách  nebo  Nestějově  u  Šťahlav; 
erb  její:  stříb.  korbel  s  loukoťmi  (kus  kola) 
v  červ.  poli.  R.  1430  žili  bratří  Chotún  a 
Zdeněk,  z  nichž  onen  se  stal  předkem  Že- 
hušických  z  N.  Zdeněk  byl  do  r.  1450  na 
Moravanech,  avšak  r.  1448  koupil  statek  Chu- 
chel  v  Čáslavsku,  odkudž  si  potomci  obrali 
příjmení.  V  držení  téhož  statku  následoval 
po  něm  syn  Jindřich  (1463—87)  a  tohoto 
syn  Jan  (1505-— 27).  Petr,  Burjan  a  Aleš, 
bratří  Ch-lští  z  N.  Tsynové  Janovi  ?),  vložili  si 
r.  1544  statek  chuchelský  v  obnovené  desky 
zemské.  Ujal  jej  pak  Burjan  (f  1565),  jenž 
přikoupiv  IHoješín  (1556)  s  manž.  Lidmilou 
z  Holohlav  zplodil  syny  Jana  a  Zdeňka  a 
dcery  Johanku  a  Markétu.  Jan  ujav  Chuchel 
směnil  jej  r.  1577  za  Nový  Vamberk,  ale  na- 
byl r.  1579  zase  Chuchle,  prodal  r.  1591  Vam- 
berk (t  1618).  Kromě  dcer  Anny  (t  1622, 
manž.  1.  Mareš  z  Dobřenic,  2.  Zikm.  Materna) 
a  Sabiny  měl  syny  Jana  (manž.  Marjana  ze 
Štampachu  f  1624),  Burjan  a,  Her  t  víka 
a  Ferdinanda.  Tento  poslední  ujal  r.  1620 
Chuchel  od  bratří  svých,  avšak  prodal  jej 
ihned  Majdaléně  Trčkové  z  Lobkovic.  Hert- 
vík  sloužil  drahně  let  při  dvoře  drážďanském. 
Burjan  dostal  se  skrze  1.  manž.  Barboru  ze 
Skuhrova  (f  1630)  v  držení  Malce  a  Před- 
boře.  Z  dvojího  manželství  (2.  manž.  Eliška 
z  Dobřenic)  měl  syny  Jana  Kryštofa  a  Ru- 
dolfa Adama  a  dceru  Elišku  (vd.  Věžní- 
kovou). Rudolf  ujal  Malec,  kterou  r.  1687 
prodal.  Na  poč.  XVIII.  stol.  žili  synové  jeho 
Ferdinand  Rudolf,  Frant.  Adam  a  Vá- 
clav Ferdinand.  Antonín  držel  ok.  r.  1760 
dvůr  v  Popovicích  a  Jan  Šťastný,  byv 
v  1.  1738—49  farářem  v  Chocni,  stal  se  pak 
děkanem  skutečským  a  biskupským  vikářem 
a  zemřel  r.  1783  v  Chrudimi.  Sčk. 

Ohnohle:  1)  Ch..  ves  u  Prahy,  viz  Chu- 
chly.  —  2)  Ch.  u  Habartic,  hejt.,  okr.  a  pš. 
Klatovy,  fara  Habartice;  8  d.,  53  ob.  č.  (1890), 
popi.  dvůr. 

Ohaohlioe:  1)  Ch.  Malé,  Chuchelec  M., 
chybně  Kuchlice  {Klein -Kuchlit^),  osada 
v  Cechách  u  Stříteže,  hejt.  a  okr.  Krumlov, 
fara  a  pš.  Kaplice;  6  d.,  21  ob.  n.  (1890).  — 
2)  Ch.  Velké,  Chuchelec  (Gro>'5-A:.),  osada 
t;  18  d.,  16  ob.  č.,  101  n.  (1890). 

Ohuohly:  1)  Ch.  Malé,  Chuchle  Malá 
či  Přední,  osada  v  Čechách,  hejt.  Smíchov, 
okr.  a  fara  Zbraslav;  29  d.,  425  ob.  č.,  11  n. 
(1890),  kostel  Jména  P.  M.,  2tř.  šk.,  pš.,  telegr., 
st.  Čes.  záp.  dr.  (Praha -Plzeň -Brod  n.  L.)  a 
pražské  paroplavby  TPraha- Štěchovice),  vá- 
pencové lomy.  Ch.  M.  jsou  lázeňské  a  výlet, 
místo  Pražanů.  —  2)  Ch.  Velké,  Chuchle 
Velká  či  Zadní,  ves  t.,  pš.  Chuchly  Malé; 
50  d..  483  ob.  č.  (1890).  íil.  kostel  se  hřbi- 
tovem sv.  Jana  na  kopci,  výlet,  místo.  Jedna 
z  osad  těchto  připommá  se  (1135)  za  biskupa 


praž.  Menharta,  obě  pak  r.  1268.  Od  r.  1292 
náležely  ke  klášteru  zbraslavskému.  Ve  Vel. 
Ch-ech  připomíná  se  r.  1292  kostel  a  ve  sto- 
letí XIV.  fara^  Po  vypálení  (1420)  kláátera 
zbrasl.  dostaly  se  Ch.  do  rukou  světských, 
ale  později  je  klášter  vyplatil  a  držel  je  do 
svého  zrušení.  R.  1741  vylámali  tu  Francouzi 
podél  břehu  vltavského  cestu.  V  min.  stol. 
připomíná  se  ještě  při  kostele  poustevna. 
O  chuchelském  pásmě  viz  Čechy  (geolo^c 
str.  31).  Srv.  Program  gymn.  smíchovského 
na  r.  1878. 

Ohůlágů  viz  Húlágú. 

Obiilaiii,  území  Afj^istánu,  viz  Chulm. 

Ohulan  nebo  Šulang,  druh  čaje. 

Ohalm:  1)  Ch.,  Chulam,  turánské  území 
v  sv.  Ařgánistánu  na  jih,  od  Amu  Darje  mezi 
Balchem  a  Kunduzem.  Územím  protéká  řeka 
Ch.,  pramenící  se  ve  výši  3100  m  n.  m.  na 
průsmyku  Harakotalském  v  pohoří  Kara-Koh. 
Rozvětvujíc  se  v  četná  ramena  zaniká  aniž 
dostihuje  Amu  Darje.  Hl.  m.  území  jest  Ta- 
škurgán  na  řece  Ch-u,  město  pravidelně  sta- 
věné s  bázáry,  ovocnictvím,  květinářstvím, 
obchodem  a  asi  10.000  ob.  Území  bylo  dříve 
samostatným  chánstvím  s  asi  300.000  ob. ;  od 
r.  1850  stalo  se  odvislým  od  Afgánistánu. 

2)  Ch.,  bývalé  hl.  m.  stejnojm.  chánství  na 
řece  Ch-u  7  km  sev.  od  Taškurgánu,  bylo 
kdysi  velikým  a  důležitým  obchodhím  mě- 
stem, dnes  leží  v  rozvalinách. 

Cholos  [čúlos],  špan.,  pěší  zápasníci,  viz 
Capeadores. 

Oham,  u  lidu  již.  a  západ.  Čech  tolik  co 
chlum  (v.  tX  —  Vsi  Ch.  y  Cechách  a  na 
Moravě  viz  Chlum. 

OhamAny  (Chuman),  ves  čes.,  viz  Chlu- 
many. 

Chnmba  Ičam-],  Chám  ba,  malé  knížectví 
lenní  v  Pandžábu  v  Přední  Indii,  ovládané 
dynastií  rádžputskou  a  čítající  na  8329  km^ 
130.000  ob.  hl.  hindů.  Stejnojm.  hl.  m.  na 
32«  29'  s.  š.  a  76«  10*  v.  d.  na  řece  Ravi 
čítá  30.000  ob.  a  bylo  důležitým  městem  ob- 
chodním. 

Ohameo:  1)  Ch.,  Chlumec,  osada  v  Če- 
chách u  Třeboň ína,  hejt.  a  okr.  Krumlov, 
fara  Kamenný  Újezd,  pš.  Zl.  Koruna;  13  d, 
88  ob.  č.  (1890). 

2)  Ch.,  ves  mor.,  viz  Chlumec. 

Ohnmská  viz  Chlumská. 

Ohon  Karl,  zoolog  něm.  (^  1852  v  Hochstu 
nad  Mohanem),  studoval  v  Gotinkách  a  Lip- 
sku, r.  1883  stal  se  prof.  v  Královci,  r.  1891 
povolán  do  Vratislavi.  Zabývá  se  studiemi 
zvířeny  mořské,  soustavným  studiem,  anato- 
mií a  vývoj  ezpytem  láčkovců,  hlavně  žebcr- 
natek,  o  nichž  napsal  důkladnou  monografii. 
Známým  se  stal  zvláště  stanovením  t^  zv. 
dissogonie  u  žeber  natek  (viz  Eucharis).  Vy- 
dal: Das  Nervensystem  und  die  Muskulatur 
der  Rippenquallen  (Frankf  n.  M.,  1878);  Die 
Ktenophoven  des  Golfs  v.  JVťa;?e/(Lip.,  1880); 
Die  kanaňschert  Siphonophoren  (Frankf.  n.  M., 
1891);  Die  pelagische  Tliienvelt  in  gróssercn 
Meerestiefen  (v  >Bibliotheca  zoologica*  zalo- 
žené jím  a  Leuckartem,  Kassel,  1888).   Pro 


Chunar  —  Chur. 


411 


Bronnovo  dílo  »Klasscn  u.  Ordnungen  des 
Thierreichs*  převzal  spracováni  láčkovců. 

Ohnnar,  Chunargurch  [čanargar|,  staré, 
pevné  místo  v  distructu  mirzapurském  brit. 
Sev.-záp.  provincií  ve  Vých.  Indii,  na  pr.  bř. 
Gangy,  mezi  Benaresem  a  Mirzapurem ;  skládá 
se  z  kamenných  domů,  má  starožitný  chrám 
hindů,  tvrz  vytesanou  v  pískovcové  stěné  a 
9148  ob.  (1881).  Zde  nalézá  se  stanice  inva- 
lidů britské  armády  indické.  Poblíž  jest  hrob 
Tnuhammedánských  světců  Chasíma  Solimana 
a  jeho  syna. 

Chundelka,  metlice,  Agrostís  spica  venti 
L.,  viz  Agrostís. 

Clumebert  viz  Huncbert. 

Ohúnl^ár,  húnkjár,  titul  tureckého  sul- 
tána, užívaný  obyčejné  jeho  poddanými.  Slovo 
pochází  z  perského  chudavendkjár  a  zna- 
mená >svrchovaný  pán«.  —  Ch-skalesi, 
kiosk  vystavěný  Mehemedem  Alím  na  asijské 
straně  Bosporu,  v  němž  uzavřena  byla  r.  1833 
smlouva  mezi  Tureckem  a  Ruskem,  kterou 
zapovězena  cizím  válečným  lodím  plavba  Dar- 
dancllami. 

Clransii,  Chons,  egyptský  bůh  měsíce, 
syn  Ammona  a  Mut-uerty  (velké  matky^,  s  ni- 
miž splynul  v  trojici.  Jfako  bůh  měsíce  vy- 
obrazuje se  s  měsíční  deskou  a  srpkem  na 
hlavě.  Sídlem  jeho  kultu  bylo  město  Apet, 
nyn.  Karnak,  kde  Ramses  Ilf.  z  20.  dyn.  (ko- 
lem 1200  před  Kr.)  vystavěl  Ch-ovi  chrám. 
Později  stotožňuie  se  s  bohem  Thotem. 

Cllimsaoli,  hl.  město  okruhu  lesghických 
Avarů  v  oblasti  dagistánské  v  Zakavkázsku, 
na  březích  potoka  Tok-ity,  se  stanicí  pošt.  a 
tclegr.  a  2036  ob.  Bývalo  sídlem  avarských 
chánů;  nyní  leží  většinou  v  ssutinách  a  jest 
ovládáno  ruskou  tvrzí,  zal.  r.  1863. 

Clrapati  řeka  a  gubernie  v  Argentině,  viz 
Chubut. 

Ohuqaet  [šykě]  Arthur  Maxime,  histo- 
rik franc.  (♦  1854  v  Rocroyi),  studoval  r.  1879 
v  Lipsku  a  jest  od  r.  1887  korrepetitorem 
jazyka  německého  při  École  normále.  R.  1888 
převzal  vrchní  redakci  »Revue  critiquc  ďhi- 
stoire  et  de  littérature*  a  překláaá  spisy 
Goethovy  a  Schillerovy.  Z  prací  jeho  histor. 
vyniká  cenou  akademie  poctěný  životopis  Le 
général  Charity  (Pař.,  1883),  pak  La  premiére 
invasion  prussienne  (1886);  Valmy  (1887);  La 
retraite  de  Brunswick  (1887);  La  campjgne  de 
ťArgonne  (1887);  Les  guerres  děla  Révo! ut ion 
(1886—93,  9  sv.). 

Cnmqnisaoa  [čukizakaj:  1)  Ch.,  dep.  jiho- 
amer.  řep.  Bolivie  ohraničený  na  vých.  Bra- 
zílií, na  jihu  bolivským  dep.  Tarijou,  na  záp. 
dep.  Potosi  a  na  sev.  dep.  Cochabambou  a 
Santa  Cruz.  Západ  zaujímají  stupňovité  svahy 
vých.  Kordillery  s  vysokými  vrcholy  a  krás- 
nými údolími;  střed  a  východ  tvoří  sev.  čásf 
Gran  Chaca,  bažinatá  to  nížina,  krytá  z  velké 
části  pralesem.  Celý  skoro  západ  odvodňuje 
se  k  Párané;  hl.  žilou  vodní  jest  Rio  Pilco- 
roayo,  tvořící  částečně  hranici  oproti  dep. 
Potosi  a  Tarija.  Z  větších  přítoků  přijímá 
s  1.  str.  Rio  Pilava,  vznikající  spojením  řek 
Rio  Cotagaita  a  Rio  San  Juan.  Celkový  spád 


úvodí  tohoto  jest  k  jihových.  Řeky  odvod- 
ňující nejzazší  sev.-záp.  náležejí  k  úvodí  Mara- 
ňonu;  jsou  to  Rio  Grande  a  Rio  Parapcti. 
Vých.  čásC  postrádá  větších  tekoucích  vod, 
pouze  Paraguay  tvoří  z  velké  části  východ, 
hranici  dep.  Podnebí  na  západě  jest  pro  vyso- 
kou polohu  umírněné  a  zdravé,  na  vých.  horké 
a  nezdravé.  Pěstují  se  zemědělství  a  chov 
dobytka;  z  kovů  vyskytují  se  zlato,  stříbro, 
olovo  a  měď,  ale  těží  se  poskrovnu.  Dep.  má 
na  188.535  /rm^  123.347  ob.  (1889},  nečítaje 
v  to  asi  50.000  Indiánů  kmenů  Chiriguanů, 
Guanů,  Zamuků  a  Guajkurů,  kteříž  žiií  ve 
volném  stavu  ve  vých.  části  dep.  Hlavni  čásC 
obyv.  usedlého  na  západě  tvoří  Indiáni  kře- 
sťanští. Dep.  obsahuje  provincie  Yampares, 
Cinti  a  Tomina-Azero. 

2)  Ch.,  hl.  m.  rep.  Bolivie,  viz  Sucre. 

Ohaqaito,  město  v  Peru,  viz  Chucuito. 

Ohiir,  ital .  C  o  i  r  a,  rhaeto-rom.  C  u  e  r  a,  franc. 
Coire,  hl.  m.  Švýc. kant.  Grisonska,  594  m  n.  m., 
na  Plessuře,  25  km  od  vtoku  jejího  do  Rýna, 
konečná  stanice  žel.  trati  Rohrschach-Sargans- 
Ch.  Spojených  švýc.  drah,  při  rozchodu  silnic 
přes  Splužský  průsmyk  a  přes  Julier,  s  9380  ob. 
(1888),  z  nichž  2729  jest  katol.  Jest  sídlem 
kantonálních  úřadů  a  pošt.,  telegr.  a  celního 
ředitelství  spřísežcnstva.  Město  rozděluje  se 
na  horní  a  dolní.  Horní  město  s  úzkými,  ne- 
pravidelnými a  tmavými  ulicemi  tvoří  bývalý 
knížecí  biskupský  »Hofc,  jenž  býval  stálým 
ležením  římským.  Jest  zde  velmi  starý  ro- 
mánský dóm  sv.  Lucia,  jenž  dílem  pochází 
z  VIII.  stol.,  se  starými  cennými  nástěnnými 
malbami  a  obrazy  od  Diirera,  Holbeina,  Luc. 
Cranacha  a  j.  Vedle  dómu  rozkládá  se  palác 
biskupský  v  renaissančním  slohu.  Z  doby 
římské  zachovala  se  věž  Marsól  {Mars  in  ocu- 
lis),  v  níž  uloženy  jsou  nyní  archiv  a  knihovna; 
druhá  věž  římská  t.  zv.  Spinól  jest  skoro 
úplně  zbořena.  Dále  jest  ve  starém  městě 
v  býv.  klášteře  sv.  Lucia  paritetní  škola  kan- 
tonalní,  zahrnující  v  sobě  gymnasium,  prů- 
myslovou školu  a  učit.  seminář.  V  témž  klá- 
šteře jest  i  seminář  bohoslovecký.  Před  dó- 
mem stojí  pomník  kapucína Theodosia(t  1865). 
Dolní  město  má  prot.  kostely  sv.  Martina  a 
sv.  Regula,  starou  radnici  s  malbami  na  skle 
ze  XVI.  stol.^  Rhaet.  museum,  obsahující  sbírky 
starožitnosti,  nástěnných  maleb  a  přírodnin, 
kantonální  knihovnu  s  50.000  sv.,  zbrojnici, 
banku  kantonální  a  banku  pro  Grisonsko; 
z  průmyslových  závodů  jsou  zde  závody  pro 
vyšíváni,  kozelužny,  2  mechanické  dílny,  2  to- 
várny na  zboží  měděné  a  plechové,  továrny 
na  nábytek,  několik  pivovarů  a  j.  Celkem  jest 
však  význam  průmyslu  nepatrný.  Před  vysta- 
věním dráhy  Sv.-Gotthardské  byl  Ch.  středi- 
skem čilého  transitního  obchodu  mezi  Itálií 
a  Německem.  Obchod  ten  stále  klesá  a  v  ná- 
hradu počíná  se  vyvíjeti  značný  ruch  turi- 
stický. Ch.  jest  rodištěm  malířky  Angeliky 
Kaufmannové.  Ve  vzdálenosti  16  km  sev.-vých. 
od  Ch-u  jsou  lázně  Lůrlibad,  4  km  jižně 
v  rokli  Rabinsy  železitý  a  solný  pramen  Pa- 
su gg  a  7  km  již.  ve  výši  1212  m  klimatické 
léčebné  místo  Churwalden.  —  Mésto  slulo 


442 


Churanov  —  Churchiil. 


za  starověku  Curia  Rhaetontm,  r.  452  stalo 
se  sídlem  biskupství.  Biskup  zdejší  pone- 
náhlu  stal  se  neodvislým  vladařem.  R.  1464 
stalo  se  město  říšským,  vyvinuvši  se  z  nad- 
vlády biskupa.  R.  1524  zavedena  v  Ch-u  re- 
formace a  poč.  XVII.  stol.  byly  zde  divoké 
boje  náboženské  (viz  Grisonsko).  R.  1798 
obsadili  město  Rakušané,  r.  1799  dobyl  ho 
Massena.  Srv.  Mont  a  Plantner,  Das  Hoch- 
stift  und  die  Stadt  Ch.  (Ch.,  1860);  Fetz, 
Das  Bistum  Ch.,  historisch,  statistisch  bc- 
schrieben  (t,  1863—66  a  1869);  Planta.  Ver- 
fassungsgeschichte  der  Stadt  Ch.  im  Mittcl- 
altcr  (t,  1879). 

Churanov,  osada  v  Čechách,  hejt.  Sušice, 
okr.  Kašp.  Hory.  fara  a  pš.  Stachy;  4  d., 
47  ob.  č.  (1890). 

IbnOhurdádbihAbul  Kásim  Ubaidul- 
láh,  vynikající  arabský  geograf  IX.  stol.  po 
Kr.,  rodem  Pcršan,  ale  muslim.  Otec  Jeho  byl 
guvernérem  Tabaristánu,  Ch.  sám  náčelníkem 
pošt  v  Džibálu  (staré  Medii)  za  chalífy  Muta- 
mida  (256—272).  Místo  to  bylo  z  nejdůleži- 
tějších úřadů  v  říši  chalífské  i  svěřováno  jen 
věrným  sluhům  vlády.  Byloť  povinností  ná- 
čelníka pošt  oznamovati  vczírovi,  po  případě 
i  chalífovi  samému  vše,  co  týkalo  se  bezpeč- 
nosti, moci  a  veřejného  pořádku  v  provincii. 
De  Gocje  domnívá  se,  že  byl  spíše  zaměstnán 
v  centrálním  bureau  poštovském,  ať  v  Sa- 
maře nebo  Bagdádu.  Dle  Mukaddasiho  byl 
přímo  vezírcm  chalífovým  a  měl  přístup  k  li- 
stinám archivu.  Vedle  svého  úřadu  byl  i  dů- 
věrníkem chalífy  Mutamida.  Ch.  jest  autorem 
důležitého  díla  zeměpisného  Kitdb  almasálik 
val  mamdiik  (Kniha  cest  a  říší,  vydal  s  franc. 
překl.  Barbier  dc  Meynard,  Paříí,  1865,  nově 
de  Goeje  jako  čís.  6.  v  »Bibliotheca  geogra- 
phorum  arabicorum«,  Lejda,  1894).  Dílo  jest 
výčet  provincií  s  udáním  cest  a  stanic  po- 
štovních jakož  i  poplatků,  jež  vybírány.  Po- 
vstavši  patrně  z  úřední  potřeby  a  majíc  auto- 
rem svým  úřadní  osobu,  jíž  přístupen  byl 
i  úřední  materiál,  jest  kniha  Ch-ova  spoleh- 
livým a  neocenitelným  pramenem  pro  poměry 
říše  islámské  za  doby  Ch-ovy.  Fihrist  uvádí 
titule  8  jiných  spisů  Ch-ových,  jež  jednaly 
o  dějinách,  genealogii,  kalendáři,  hudbě,  víně, 
hodování,  ba  i  o  kuchařství.  My  známe  jen 
rozpravu  o  původu  hudby  a  uměni  \pivati  jako{ 
i  o  vhythmu  a  \piisobech  ipévu,  již  zachoval 
nám  Masúdí  jako  hovor  promluvený  na  žá- 
dost chalífy  Mutamida  v  jeho  besedě.    Dk. 

Ohurfirsten,  v  ústech  lidu  též  Kuhfir- 
sten,  chybné  die  Sieben  Kurfúrsten, 
pásmo  skupiny  Sentiské  ve  švýc.  kantona  Sv. 
Havla.  Táhne  se  směrem  od  z.  k  v.  v  délce 
12  km,  má  průměrnou  výšku  2000  m  n.  m.  a 
složen  z  vápence  jurského  a  křídového.  Spadá 
k  jihu  příkře  k  jezeru  Wallenskému,  na  sev. 
jest  povlovný  svah  s  tučnými  pastvinami. 
Vrcholů  jest  11  a  sice  od  z.  k  v.:  Leistkamm 
(2106  m  n.  m.),  Tisch  (2172),  Scheere  (2194), 
Wart  (2225),  Selun  (2208),  Frúmsel  (2268), 
Brisi  (2280),  ZustoU  (2239),Scheibenstoll  (2238). 
Hinterruck  (2309)  a  Kaiserruck  (2204).  Pásmo 
jest  neschůdné;  na  záp.  průsmyk  Loh  (1558  m 


n.  m.)  vede  z  Wcsenu  do  Toggenburgu,  na 
vých.  průsmyk  Hohe  Niederen  (1840  m)  z  Wal- 
lenstadtu  do  údolí  horního  Rýnu.  Ch.  jsou 
zákonem  určeny  za  svobodný  >asyl«  kamzíků. 

Ohuroh  fčórčl,  angl.,  církev,  kostel. 

Ohoroh  [čórčj:  1)  Ch.  Richard,  sir,  ge- 
nerál řecký  (*  1785  v  Corku  —  f  1873  v  Athé- 
nách). Nabyv  zkušeností  válečných  na  výpra- 
vách anglických  na  Ferrol,  Maltu  a  proti 
Egyptu,  odebral  se  r.  1826  do  Řecka  a  byl 
r.  1827  zvolen  za  vrchního  vůdce  pozemního 
vojska  s  úkolem,  aby  osvobodil  Athény.  Ch. 
zmocnil  se  kláštera  sv.  Spiridiona,  ale  útok 
na  Akropoli  se  nezdařil ;  za  to  po  bitvě  u  Nava- 
rina  obsadil  s  5000  muži  celou  Akarnanii,  za- 
tlačil r.  1828  Rešida  pašu  a  r.  1829  donutil 
Prevesu  vzdáti  se.  Pro  neshody  s  gubernáto- 
rem  Kapodistriou  vzdal  se  gencrálského  dů- 
stojenství, ale  po  zavraždění  gubcrnátorové 
zase  je  přijal,  načež  král  Ota  I.  jmenoval  ho 
r.  1835  senátorem.  Vydal:  Observations  on  an 
eligibleline  o/froníier  for  Greece  (Loná.,  1844). 

2)  Ch.  Frederick  Edwin,  krajinář  amer., 
(*  1826  v  llartfordu,  Conn.).  Původně  byl  mu 
vzorem  Thomas  Cole,  malíř  z  Catskillu,  dle 
jehož  návodu  studoval  Ch.  přírodu  americkou, 
již  dovedl  způsobem  effektním  podávati.  R.  1853 
cestoval  do  již.  Ameriky  a  r.  1857  pronikl  až  do 
krajin  tropických,  maloval  velkolepé  horské 
řetězy  Nové  Granady  a  deštivou  dobu  v  kraji 
tropickém.  V  létech  šedesátých  cestoval  opět 
v  sev.  Americe,  r.  1868  navštívil  Jamaiku  a 
odebral  se  do  Evropy;  další  cesta  vedla  ho 
do  Orientu,  kde  nasbíral  velkou  řadu  skizz 
z  Damašku,  Arábie,  Jerusalema,  a  ty  pak  pro- 
váděl po  způsobu  angl.  krajináře  Turnéra, 
ač  ve  snaze  po  neobvyklém  effektu  často 
překročil  meze  přirozenosti  a  pravdy.  Malo- 
val také  Pohled  na  East  Rock  u  Sew-Havenu^ 
Vodopád  Niagarský  a  j.  J-k. 

Ohurohill  [čórčilj,  též  English  River, 
u  Algonkinů  Missinippi,  řeka  v  Britské  sev. 
Americe;  vyvěrá  zvána  Beaver  River  na  54^ 
30'  s.  š.  na  vysočině  mezi  Athabaskou  a  Sev. 
Saskačevanem,  teče  k  vých.,  obrací  se  pak 
nad  Zeleným  jezerem  ostře  k  sev.,  přijímá 
četné  přítoky  odvodňující,  Cold  Lake,  Lac  des 
Isles,  Waterhen  L.,  Martens  L.,  Canoe  L., 
Doré  L.,  Lac  la  Plonge  a  j.,  protéká  pak  Lac 
á  la  Crosse  a  obrátivši  se  na  56**  s.  š.  a  1 OT* 
40'  z.  d.  opět  na  vých.  má  nadále  jméno  Ch. 
Protéká  pak  četnými  jezery  a  obrací  se  na 
100**  z.  d.  k  sev.-vých.  1  zde  koryto  řeky  vede 
četnými  jezery,  zejména  Nelsonovým,  Gran- 
villeovým  a  Indiánským.  Z  větších  přítoků 
přijímá  Ch.  s  levé  str.  Caribo  River  a  Dcer 
River,  jenž  řeku  spojuje  s  jezery  Reindeer- 
ským,  Wollastonovým  a  Athabaskou.  S  pr. 
str.  přijímá,  Sandy  R.,  Ridge  R.,  Cold  R.  a 
Little  Ch.  Ústí  po  toku  asi  1700  km  pod  58* 
40'  s.  š.  a  94^  z.  d.  u  Fort  Ch-u  do  Hudson- 
ského  zálivu.  Pro  větší  lodi  není  splavný  maje 
množství  peřejů;  menší  lodice  dopravují  se 
na  obtížnějších  místech  t.  zv.  portáží  (pře- 
nášením). 

OhurohiU  fčórčil]:  1)  Ch.  Charles,  sati- 
rik angl.  (*  1731  ve  Westminstcru  —  f  1764 


Church  Missionary  Society  —  Chuť. 


443 


v  Boulogni),  stal  se  r.  1758  po  otci  kazatelem 
v  kostele  St.  John  ve  Westminsteru,  ztratil 
však  brzy  pro  lehké  mravy  toto  postavení. 
Psal  za  peníze  satiry  neobyčejně  útočné,  tak: 
The  Bard\  Rosciad  (1761)  namířenou  proti 
herectvu  soudobému;  Apology  to  the  critical 
reviewers,  kde  hájí  » Rosciad c  a  uvádí  v  po- 
směch herce  i  kritiky,  zejm.  SmoUeta;  The 
Ghost  protiíohnsonovi  a  dvoř.  básníku  White- 
headovi;  Tne  Farewell;  The  Conference\  The 
Author;  The  prophecy  of  f amine,  a  Scotch  pa- 
storál útodcí  na  skotský  vliv,  jemuž  podléhal 
Jiří  III.  Satira  Ch-ova  je  zlostná  a  mstivá  a 
skoro  vždy  osobní.  Pope  a  Dryden  byli  po 
formální  stránce  jeho  vzory.  Works  jeho  vyšly 
poprvé  1763,  pak  1774  v  Londýne  o  4  sv.; 
básně  o  sobě  t.  1804  o  2  sv.  (s  životopisem 
a  glossami  něm.,  3.  vyd.  1886)  a  j.  —  Srv. 
Southey,  Cowper  I.,  str.  65. 

2)  Ch.  Randolf  Henry  Spencer,  stát- 
ník angl.  (♦  1849),  třetí  syn  vévody  z  Marlbo- 
roughu,  byl  r.  1874  zvolen  za  Woodstock  do 
dolní  sněmovny  a  povznesl  se  tu  svou  řečni- 
ckou obratností  a  čilou  agitací  v  čelo  strany 
konservativní;  r.  1880  napadal  se  zdarem  libe- 
rální ministerstvo  a  zřídil  z  konservativců 
nový  klub  {fourth  party)  směru  až  výstředního. 
By  straně  své  zjednal  také  přízeň  lidu,  při- 
mlouval se  za  upravení  všeobecného  hlaso- 
vacího práva  a  za  opravy  sociální  a  zřídil 
zvláštní  sdružení  zvané  »ťrimrosc  League«. 
Vliv  jeho  byl  tak  veliký,  že  zvolen  byl  za 
předsedu  spojených  stran  konservativních, 
r.  1885  stal  se  státním  sekretářem  pro  Indii 
a  v  čci  r.  1886  kancléřem  pokladu,  ale  úřadu 
toho  se  vzdal  ještč  t.  r.,  když  žádal,  aby  u  vy- 
dání na  vojsko  a  loďstvo  zavedeny  byly  úspory. 
V  r.  1891—92  cestoval  po  jižní  Africe  a  na- 
vrátiv se  útočil  r.  1893  proti  Gladstonovi. 
Řeči  jtho  ^ly  vydány  v  Londýně  r.  1889. 

Ohuroh  Missionary  Society  f  o  r  A  f  r  i  c  a 
and  the  East  [Č5rč  raiščneri  sosájetí  f.  A. 
end  dze  íst],  Církevní  missionářská  spo- 
lečnost pro  Afriku  a  Východ,  založena 
byla  r.  1799  a  ie  odvislá  od  státní  církve 
angl.  (biskupské);  vysílá  pouze  kazatele,  lé- 
kaře, učitele  vychované  v  missionářském  se- 
mináři v  Islingtonu;  čítá  nyní  přes  300  stanic 
v  Africe,  Persii,  Indii,  Vých.  Asii,  Novém 
Seelandé  a  sev.  Americe.  Orgány  její  jsou: 
77ie  C.  M.  Intelligencer  and  Record\  The  C. 
M.  Gleaner  a  Proceedings. 

Oharros  [čúros],  vytrvalé  plemeno  ovcí 
špan.  s  hrubou  vlnou. 

Ohlimis^  pryskyřice  vytékající  na  rostlině 
konopné,  viz  Cannabis. 

Ohurská  itaUtina,  řídký  název  rhaeto- 
románštiny. 

Ohnrubiisco  [ču-ko],  místo  8  km  jižně  od 
Mexika,  u  něhož  r.  1847  generál  Spoj.  Států 
sev.-amer.  Winfield  Scott  porazil  mexické 
vojsko  pod  presidentem  Santa  Annou.  Bitva 
ta  mela  za  následek  brzké  opanování  hlav- 
ního města  a  ukončení  války  mezi  Unií  a 
Mexikem. 

CUmrwalden,  ves  a  hl.  místo  kraie  v  okr. 
plcssurském   švýc.  kantonu  Grisonsíca,  1  km 


již.  od  Churu  na  silnici  vedoucí  z  Churu  přes 
Lenzer  Heide  a  Julier  do  Engadinu,  1270  m 
n.  m.,  má  starý,  dříve  klášterní,  nyní  boho- 
službě obou  konfessí  sloužící  kostel,  hotely, 
pensionáty,  zemědělství,  alpské  hospodářství 
a  671  ob.  (1888),  z  nichž  261  jest  katol.  Pro 
svoji  výhodnou  polohu  jest  klimatickým  lé- 
čebným městem,  četně  navštěvovaným  ne- 
mocnými na  prsou,  chudokrevnými  a  rekon- 
valescenty. 

Ohusan,  angl.  transkripce  souostroví  Ču- 
šan  (v.  t.). 

Ohnsent,  město  v  ruském  Turkistánu,  viz 
ChodŽent. 

Amír  Ohnsraa  Jamín-ud-dín  Abul- 
Hasan,  nejstarší  a  ve  mnohém  ohledu  nej- 
větší perský  básník  Indie  ř*  1253  v  Patijálí  — 
t  1325  v  Delhi^.  Po  způsobu  Nizámího  složil 
Pětici  (Chamsa)  epických  básní,  k  níž  zvolil 
2  části  i  stejné  sujety  jako  Nizámí.  Jsou  to 
romantické  eposy  Šiřin  u  Chusrau,  Mad\>iún 
va  Laild  (vyd.  v  Kalkuttě  1811  a  opět  a  v  Lums- 
denových  Persian  Sclections  1. 1828,  od  Zen- 
kera  1848),  Hašt  bihiát  (Osm  rájů,  t.  j.  osm 
romancí  o  lásce  Behrámgúrové),  mystická 
Matlďul-anvár  Tvýchod  světel,  hvězd)  a  Áinei 
Iskandari  (Zrcaalo  Alexandrovo).  Básně  jsou 
většinou  připsány  delhickému  sultánu  Alánd- 
dín  Muhammedšáh  Childžímu  (1296—1316). 
Ch.  proslul  i  jako  jeden  z  nejlepších  perských 
lyriků  před  Háfizem  pěti  objemnými  dívány: 
Tuhfat  us-sigar  (Dar  mládí),  Vasat-ul-hajdt 
(Střed  života),  Gitrrat  ul-Kamál  (Lesk  doko- 
nalosti, dospělosti),  Bakijjei  nakijje  (Čisté 
zbytky),  vesměs  v  Laknau  1874,  a  Nihdjeťul- 
kemdl  (Vrchol  dokonalosti),  v  rukopise.  No- 
vinkou v  perské  literatuře  jest  Ch-ovo  no- 
vellistické  spracování  současných  příběhů 
veršem.  Nejlepší  prací  toho  druhu  je  příběh 
syna  sultána  Childžia  Chizrchána  s  gudž.  rát- 
skou  princeznou  Duvalrání  {Kissei  Chiirchdn 
u  Duvalrdni).  Předchůdci  politické  epiky,  ač 
silně  romantické,  jsou  Ch-ova  Mesnevi:  Kirdn^ 
us-sa'  dani  (Spojení  dvou  souhvězdí,  Laknau, 
1841),  poetické  líčení  schůze  sultána  ďolhi- 
ckého  s  jeho  otcem,  vladařem  bengálským, 
v  EKilhí,  Miftdh-ul-futúh  (Klíč  vítězství),  též 
Fathndme  (Kniha  vítězství),  o  vítězných  taže- 
ních sultána  Fírúzšáha,  předchůdce  Aláuddí- 
nova,  a  Nuh  sipihr  (9  sfér),  popis  dvora  Aláud- 
dínova  syna  a  nástupce  Kutbuddína  Mubárak- 
šáha  Chiulžího,  vedle  řady  menších.  Od  Ch-a 
pocházejí  i  dvě  sbírky  epištol  (po  10),  Rúh-ul- 
dšikin  (Duch  milujících)  a  Mantik-ul-ušŠdk 
(Mluva  zamilovaných),  zachované  rukopisně. 
K  nim  druží  se  proslulý  návod  ke  skládání 
listů  s  rozpravou  o  různých  způsobech  slohu 
perské  prosy:  Rasdil-ul-id^á^,  Posláni  nenapo- 
dobitelnosti  (Laknau,  1876)  s  dodatkem  Inšái- 
Amir-Chusrau  (Dopisník  A.  Ch-a)  s  listy 
o  mystice,  perské  a  indické  hudbě  a  j.  Napsal 
i  dějiny  volby  Aláuddínovy  Chaidin-ul-futúh 
(Pokladnice  vítězství).  Dk. 

Chuť,  smysl  pro  výživu,  nachází  se  u  všech 
živých  bytostí  v  prvotném  způsobu  chemio- 
tropické  čivosti,  kterou  mikroorganismy,  rost- 
liny i  živočichové  vyhledávají  živné   látky  a 


444 


Chuť. 


vyhýbají  se  neíivným.  Bakterie  jdou  za  živ- 
nými látkami,  prvoci  pohlcují  živná  tělíska 
zamítajíce  neživná,  rostlinné  kořeny  prolézají 
půdu  vyhledávajíce  živné  soli.  U  vyšších  ži- 
vočichů jest  živná  čivost  spojena  s  psychi- 
ckými jevy,  8  pocity,  představujíc  se  co  citli- 
vost chuťová.  Zdá  se  však,  že  tato  psychická 
stránka  Živné  čivosti  není  podstatná,  nebof 
u  vyšších  živočichů  jest  psychická  činnost 
vázána  na  přední  mozek;  odstraní-li  se  přední 
mozek  na  př.  u  psa,  nemá  asi  vědomých  po- 
citů chuti,  ale  přece  zamítá  potravu  znechu- 
cenou chininem.  Psychická  stránka  chuťové 
citlivosti  není  tedy  nezbytná  pro  úpravu  cit- 
livosti, ale  zpříjemňuje  ji. 

Pocity  chuťové  jsou  jakostně  velmi  rozma- 
nité, třídí  se  však  obvykle  ve  čtyři  skupiny: 
sladko,  kyselo,  hořko,  slano.  Jakost  pocitů 
chuťových  záleží  v  první  řadě  na  jakosti 
ústroje  smyslového,  ale  záleží  též  na  jakosti 
působící  látky.  Dosavadní  učení,  že  jakost 
pocitu  záleží  jen  na  jakosti  ústroje  smyslo- 
vého a  nikoli  na  jakosti  vnějšího  působícího 
podnětu,  učení  známé  pod  jménem  principu 
specifické  energie,  neosvědcuje  se  právě  při 
smyslu  chuti;  nelze  způsobiti  pocitu  chuti 
tlakem  ani  třením  jazyku,  nýbrž  jen  chutna- 
jícími látkami.  Elektrická  ch.,  povstávající  na 
pólech  elektrického  proudu  vedeného  jazy- 
kem, pochází  z  elektrolytického  rozkladu  šťáv 
ústních,  tak  že  na  pólu  vylučujícím  kyseliny 
chutná  se  kyselo,  na  pólu  vylučujícím  alkalie 
chutná  se  žíravo;  sladko  a  hořko  nelze  vůbec 
jinak  vzbuditi  než  chutnajícími  látkami.  Tyto 
látky  přivádějí  svou  jakostí,  snad  lučebnou, 
snad  fysickou,  smyslový  ústroj  ve  zvláštní, 
při  každé  látce  jiný  způsob  rozčilení,  jež  při- 
chází na  vědomi  pocitem  chuti.  V  čem  záleží 
tato  působnost  chutnajících  látek  na  smyslový 
ústroj  chuťový,  nelze  dosud  fysicko-chemicky 
vysvětliti.  Zvláštní  při  tom  jest,  že  látky  velmi 
různých  fysicko-chemických  vlastností  mohou 
působiti  podobně  na  smyslový  ústroj  vzbu- 
zujíce podobnou  ch.;  sladký  jest  cukr,  ale 
i  některé  soli  těžkých  kovů  jsou  sladké; 
hořké  jsou  mnohé  rostlinné  látícy  příjemné  a 
povzbuzující  a  též  hořké  prudké  rostlinné  jedy. 

Pocity  chuti  nevznikají  hned,  jakmile  pů- 
sobící látka  přijde  ve  styk  s  čidlem  chuťovým 
v  jazyku,  nýbrž  za  kratší  nebo  delší  chvíli, 
dle  jakosti  působící  látky;  slané  a  sladké 
chuti  vznikají  dříve,  hořké  později;  směs  látek 
sladkých  a  hořkých  chutná  nejprve  sladce, 
potom  hořce,  ale  hořká  ch.  přetrvává  velmi 
dlouho.  Hořké  látky  působí  ch.  i  při  velmi 
inačném  zředění,  sladké  a  slané  vyžadují  da- 
leko větší  koncentrace.  Působení  chutnajících 
látek  podporuje  se  pohyby  jazyku,  tak  že  se 
hřbet  jazyku,  na  němž  roztok  látky  jest  roz- 
prostřen, přitlačuje  opětovaně  k  tvrdému 
patru;  snad  se  tím  podporuje  vnikání  chut- 
nající látky  do  sliznice  jazykové. 

Čidlem  chuťovým  jest  shznice  jazyka;  zvlá- 
ště jmenují  se  poupata  chuťová,  útvary  slo- 
žené z  buněk  seskupených  jako  lístky  v  pou- 
pěti, nacházející  se  ve  stěnách  příkopu  obklo- 
pujícího papilly  na  kořenu  jazyka  {papillae 


circumvallataé);  avŠak  též  jiné  papilly  jazyka 
jsou  opatřeny  čivými  ústroji  chuťovými.  Nervy 
přijímající  podnět  chuťový  prostírají  se  voí- 
ným  rozvětvením  mezi  epithelovýnii  buňkami 
sfiznice  jazyka.  Nervy  ty  probíhají  kmenem 
čivu  hltanojazylkového  (nervus  glossopkaryn" 
geus)  a  zakončují  se  v  šedé  hmotě  zpodiny 
čtvrté  komory  mozkové.  Druhý  citlivý  nerv 
jazyka,  lingualis  trigemini,  opatřuje  přední 
dvě  třetiny  jazyka  a  slouží  hlavně  citlivosti 
hmatové,  na  jazyku  velmi  jemné;  chuťové 
nervy  jdoucí  cestou  lingualis  pocházejí  snad 
též  z  čivu  hltanojazylkového.  První  ústředí 
nervové,  do  něhož  podněty  chuťové  se  při- 
vádějí, jest  Sedá  hmota  zpodiny  čtvrté  ko- 
mory mozkové  v  prodloužené  míše;  tu  vzbu- 
zuje se  chuťový  reflex  jevící  se  hlavně  vy- 
měšováním slin,  pohyby  jazyku  a  pohyby 
ž  vy  kácím  i;  tu  povstává  též  reflex,  kterým  se 
vyvrhuje  z  úst  látka  odporně  chutnající.  Re- 
flexy ty  nemusejí  býti  provázeny  pocity  chu- 
ťovými, neboť  se  objevují  i  po  odstranění 
předního  mozku.  V  tomto  nachází  se  psy- 
chické centrum  chuťové,  kde  pocity  vstupují 
na  vědomí;  místo  není  blíže  určeno. 

Pocity  chuťové  bývají  téměř  vždy  sdruženy 
s  pocity  hmatovými  a  Čichovými.  Mnohé 
chuti  jsou  právě  sdruženinami  těchto  různých 
pocitů.  Uzavře-li  se  chřípí,  ucpe-li  se  dutina 
nosová  katarrhálními  výměšky,  oslabuje  se 
ch.  velmi,  zmizejí  totiž  pocity  čichové,  při- 
družené k  chuťovým.  Některé  chuti  vlastně 
jsou  zápachy  (vanilka);  jiné  jsou  pocity  hma- 
tovými (mastno,  trpko,  ch.  svírající),  jiné  te- 
pelnými (máta).  Avšak  též  pocity  zrakové 
přidružují  se  k  chuťovým,  určují  ch.  Víno 
bílé  a  červené  má  různou  ch.,  jak  každý  ví; 
málo  kdo  však  ví,  že  ch.  ta  jest  hlavně  určena 
barvou;  po  tmě  jest  velmi  nesnadno  pouhou 
chutí  rozeznati  bílé  víno  od  červeného. 

Mnohé  smyslové  pocity  jeví  se  v  poměru 
kontrastu,  na  př.  teplo-studeno,  červeno-ze- 
leno,  úsilí-únava;  povstávají-li  společně,  vyrov- 
návají se.  Tyto  pocitové  kontrasty  jsou  u  vlast- 
ních pocitu  chuťových  jen  slabě  vyznačeny. 
Slabý  kontrast  je  mezi  sladkém  a  hořkém 
nebo  kyselem.  Sladkém  lze  do  jisté  míry  pří- 
lišné hořko  nebo  kyselo  opraviti.  Sladko  má 
příznak  příjemný,  hořko  a  kyselo  nepříjemný. 
Celkem  jsou  jakosti  chuťových  pocitů  chudě 
vyznačeny  u  přirovnání  k  pocitům  zrakovým 
a  sluchovým.  Též  objektivace  pocitů  chuťo- 
vých, to  jest  pronikání  jich  z  čidla  na  látky 
cnutnající,  jest  nedokonalá.  Cítíme  ch.  v  ja- 
zyku nevztahujíce  ji  co  vlastnost  na  chutnající 
látku.  Aesthetika  pocitů  chuťových  jest  tě- 
lová. Mš. 

Ch.  k  jídlu,  appetit,  jest  pocit,  jejž  lišiti 
sluší  od  lačnosti  a  hladu.  Hlad  značí  naléhavou 
potřebu,  t.  j.  nedostatek,  touhu  organismu 
po  výživném  materiálu,  strádání,  které  speci- 
fická a  v  čivu  bloudivém  uložená  vlákna  ner- 
vová (čivy  hladu)  nejprve  nepříjemnými  hlo- 
davými  pocity  v  žaludku  hlásají ;  později 
dostavují  se  úkazy  poukazující  k  nedostatečné 
výživě  středů  čivových:  bledost  a  přepadlost 
líce,  snížený  tonus  tkaniv,  zimoření,  slabost 


Chutba  —  Chvála. 


445 


svalová,  mdloby.  Ale  prve  nežli  tyto  skutečné 
pathologické  dojmy  se  dostavují,  má  orga- 
nismus již  představu,  že  příjmy  výdejem  téla 
jsou  kryty  a  že  jemu  nového  výživného  ma- 
teriálu potřebí  bude  —  pídí  se  po  ném  a  toto 
pídéní  ohlášeno  představou  o  pokrmu,  který 
ihned  přestává,  když  mu  bylo  vyhověno.  Or- 
ganismus touží  nejprve  po  potravě  přiměřené 
jakosti  a  vyhovuji  mu  v  prvé  řadě  hmoty, 
které  smyslům,  čichu,  chuti,  zraku  lahodí; 
jestli  se  však  skutečný  hlad  dostavil,  přijímá 
1  pokrm  nezáživný,  ba  i  hnusný.  Appetit  jako 
pocit  má  proti  hladu  dosah  relativní;  nej- 
lepší důkaz  toho  jest,  že,  i  když  žaludek  již 
dostatečné  množství  potravy  chová,  chutně 
připravené  jídlo  vzhledem  svým  i  vůní  ještě 
touhu  vzbuzuje,  kdežto  proti  indiffercntnímu 
pokrmu  se  lhostejně  chová  a  přijetí  jeho  těžce 
snáší.  Pravidelná  ch.  k  jídlu  předpokládá  ne- 
porušenost útrob  zažívacích  i  normální  stav 
těla;  pathologicky  zvýšena  jest  jen  výjimečně 
a  to  za  okolnosti,  kdy  také  hlad  naléhavěj- 
šími úkazy  se  jeví.  Mx. 

Ohutba  (arab.),  proslov,  kázání  a  sice  roze- 
znává orient  t.zv.  chutbat-ul-va*z  t.  j.  ch-bu, 
kázání,  odpovídající  našemu  kázání,  kterou 
obyčejně  pobožnost  začíná,  od  ch-by  v  užším 
slova  smyslu,  zvané  též  chutbat-un-na*t. 
Tato  druhá  ch.  jest  proslov  obvyklý  v  hlav- 
ních mešitách  muslimských  každého  pátku 
po  velké  modlitbě.  Původně  přednášel  jej 
chalífa  sám  stoje  mezi  věřícími,  později  s  kře- 
sla. Ještě  později  delegován  k  tomu,  jako 
posud,  vlastní  chatíb,  kazatel,  jenŽ  nyní  mimo 
ch-bu  řídí  i  veškeru  ostatní  pobožnost.  Ch-bu 
samu  pronáší  stoje  na  třetím  stupni  kazatelny 
(minbar).  Původní  ch.  jest  krátké  vzývaní 
alláha,  by  seslal  požehnání  své  na  chalífu  a 
proroka.  V  ch-bé  má  se  vfastně  jmenovati 
jen  duchovní  hlava  islámu.  Odtud  krylo  se 
uváděni  jména  svého  v  ch-bě  s  prohlášením 
samostatnosti,  a  jmenovati  své  jméno  v  ch-bě 
a  raziti  peníze  byla  dvě  práva,  jež  se  vždy 
spojovala  s  hodností  suveréna.  Stalo  se  však 
zvykem,  že  každý  samostatný  vladař  muslim- 
ský považoval  se  časem  za  oprávněna  jedině 
své  jméno  v  ní  uváděti,  nejvýš  ještě  uváděl 
jméno  své  za  jménem  vrchního  vladaře.  Tak 
rozšířila  se  ch.  i  obsahuje  nyní  po  vyznání 
víry  a  uznání  chalífů  a  druhů  prorokových 
modlitbu  za  vládnoucího  knížete  a  i  za  vě- 
řící. Proslulé  ch-by  sbírány  ve  sbírky.  Ta- 
kou jest  na  př.  Ibn  Kubátova,  vydaná  v  Kairu 
r.  1869.  Dk. 

Chuiib  [šyt],  i  ranč,  pád,  zastaralá  okrasa 
hudební,  jež  proměnila  se  v  pomalý  příraz. 
Starší  mistři  francouzští  (ďAnglebert  a  Ra- 
meau)  označovali  ch.  háčkem  před  notou  *ř 
nebo  svoremNf.  Předznamenaná  vrchní  sekun- 
da měla  polovinu  hodnoty  následující  noty. 

Cniutlol  viz  Škudici. 

Ohutnovka,  osada  čes.,  viz  Kutnovka. 

Ohutor,  u  Rusů  poplužní  dvůr,  venkovské 
hospodářství,  též  letní  dům  venkovský  s  ho- 
spodářskými budovami.  U  Malorusů  též  ves 
bez  kostela  čili  děrevnja  (v.  t.). 

Ohutrovka,  osada  čes.,  viz  Kutrovka. 


Ohutsnuiký  kl&iter  {Chutynskij -Varla- 
miev-Spaso-Preobrafenskij  monastyr\  mužský 
klášter  první  tříOy,  asi  10  km  oci  Novgorodu 
na  pr.  břehu  ř.  Volchova.  Založen  r.  1192 
blahosl.  Varlaamem  byl  r.  1611  hlavním  sta- 
nem vojska  švédského,  jež  vyloupilo  jeho  bo- 
haté poklady.  Nynější  kathedrála  z  r.  1515 
s  přístavbami  ze  stol.  XVII.  chová  ostatky 
zakladatele  v  bohaté  rakvi  z  dob  Michajila 
Feodoroviče,  dále  metropolity  Dionisia  a 
básníka  Děržavína.  Klášter  má  5  chrámů. 

Ohůzist&n,  Arabistán,  perská  provincie 
ohraničená  na  sev.  Luristánem,  na  sv.  Ispa- 
hánem,  na  v.  Farzistáncm,  na  j.  Perským  zá- 
livem a  na  záp.  tureckým  územím  Irák  Arabi. 
Povrch  kol  100.000  km^  blíže  se  určiti  nedá 
pro  stálou  změnu  hranic.  Též  počet  obyv. 
skládajícího  se  z  Peršanů,  Arabů,  Lurů  a 
Bachtiarů  není  znám,  ale  jest  poměrně  ne- 
patrný. Severovýchodem  prostupují  značně 
vysoká  pískovcová  pásma  horská  celkovým 
směrem  od  sz.  k  jv.,  tak  na  hranici  proti  Ispa- 
hánu  Kuhí  Rang  (2740  m  n.  m.),  dále  rovno- 
běžné pásmo  Kuhí  Zerd  a  konečně  Ardekán^ 
jenž  dostupuje  v  Alidžuku  4270  a  v  Kuhr 
Děna  5180  m  n.  m.  Západ  a  jih  jest  ponejvíce 
plochý,  místy,  jmenovitě  při  pobřeží  Perského 
zálivu,  bažinatý,  místy  poušť;  úrodná  půda 
v  tomto  okrsku  jest  jen  na  místech  zavodně- 
ných. Rovina  ta  jest  veskrze  původu  alluvi- 
áfního  a  třetihorního.  Hlavními  řekami  jsou 
Kercha  a  Karun;  ona  přichází  z  Luristánu 
a  protéká  nejzazším  sev.-záp.  provincie,  dělíc 
se  před  svým  vtokem  do  Šat-el-Arabu  v  ně- 
kolik dílem  jen  periodických  ramen,  Karun 
odvodňuje  střední  pásma  horská  Ch-u,  při- 
jímá s  pr.  str.  značný  přítok  Šu  a  ústí  taktéž 
do  Šat-el-Arabu.  Z  ostatních  řek  ještě  jsou 
důležitější  Ab  Ergun,  Zab  (Zohre)  a  Abi  Šem- 
ziarab,  přítoky  perského  zálivu.  Podnebí  jest 
celkem  horké,  ale  zima  mírná;  dešťová  doba 
od  prosince  až  do  konce  března,  sníh  vysky- 
tuje se  jen  na  vyšších  horách.  Země  jest 
sama  v  sobě  velmi  úrodná  a  poskytuje  při 
dobrém  zavodnění  dvojí  žeň  do  roka.  Hlav- 
ními plodinami  jsou  obilí,  jmenovitě  rýže, 
pšenice  a  oves,  cukrová  třtina,  tabák,  indych^ 
mák,  z  něhož  vyrábí  se  proslulé  opium,  aatle 
a  jiné  ovoce;  též  provozuje  se  chov  dobytka. 
Ch.  jest  starověká  Susiana.  Nejdůležitější 
města:  Dizful  (nedaleko  zříceniny  býv.  hl.  m. 
Šusy),  Šušter  a  Bebehan. 

dhvala,  ves  čes.,  viz  Chvály. 

OhváU:  1)  Ch.  Adolf,  malíř  čes.  (♦  1836- 
v  Praze),  studoval  na  malířské  akademii  praž- 
ské a  žije  ve  Vídni  jsa  činným  jako  krajinář. 
Hlavnější  z  jeho  obrazů  jsou:  Lesní  paitie 
p  močálovité  krajině \  Motiv  u  Břeclavi \  Schlier^ 
ské  je^et  o  v  Bavořích ;  Mésični  jezero  v  Hor, 
Rakousich;  Langhjthské  je\ero  (v  maj.  p.  Pin- 
kasa  v  Praze);  Mésični  noc  na  Mandavskénv 
jezeře  (vyst.  v  Praze  1890);  Vltavská  krajina 
(1893);  Měsíční  noc  na  Dunaji  (1893);  Zřice- 
niny  Weiteneggu  (1895) ;  Partie  od  Otavy 
(1896)  a  j.  Ch.  náleží  k  posledním  žákům 
školy  Haushoferovy,  jejíŽ  plastické  a  objek- 
tivní  postřehování   přírody  snaží  se  spojiti 


446 


Chvalatice  —  Chvaiinské  moře. 


s  moderním  ideálem  světla,  barvy  a  nálady; 
paleta  jeho  jest  však  posud  chudá  a  stří- 
zlivá, •  J-k. 

2)  Ch.  Emanuel,  hud.  skladatel  a  kritik 
CCS.  (♦  1851  v  Praze),  ztrativ  záhy  otce  po- 
sílán byl  matkou  svou  do  hud.  ústavu  Múl- 
lerova  a  patrné  pokroky  učinéné  tam  od 
7.  roku  byly  by  jej  vedly  na  konservatoř, 
kdyby  strýc  jeho,  poukazuje  k  výhodám  tech- 
nického studia,  nebyl  jej  donutil  k  návštévé 
reálných  škol.  Ch.  vedle  toho  však  úsilné 
pěstoval  hudbu  klavírní  pečlivým  vedením 
varhaníka  Cainera  a  vystoupil  i  veřejné  ně- 
kolikráte jako  virtuos,  začež  dostalo  se  mu 
pochvalného  uznání  Smetanova.  Absolvovav 
vysoké  školy  technické  nastoupil  místo  u  Bu- 
štčhradské  dráhy  jako  železniční  technik  a 
povýšil  v  úřade  až  do  r.  1896  na  vrchního 
inženýra.  V  prázdných  chvílích  zaměstnával 
se  theoretickými  studiemi,  zprvu  ujos.  For- 
stera  st.,  později  u  Zd.  Fibicha  a  zkusil  se 
s  pěkným  výsledkem  ve  skladbě,  ne  sice  Čí- 
selně četně,  ale  za  to  s  vybraným  vkusem 
a  8  jasným  smyslem  pro  český  ráz  v  umělé 
hudbě  Smetanou  a  Dvořákem  upevněný.  Vy- 
dal tiskem:  Sousedské  pro  smyčc.  nástroje, 
smyčc.  kvartet  z  D-moU,  4  sešitjr  písní,  z  nichž 
nejznámější  jsou  Ó,  jak  jsi  krásná^  dívko  má 
a  Jarní  píseň  s  průvodem  orchestru,  poctěná 
cenou  »Umělecké  Besedy c,  Rondo,  SilUouetty, 
Lístky  do  pamdtmku^  Veseloherní  pochod  a  ně- 
kolik drobnějších  skladeb  pro  klavír,  MjIou 
suitu  pro  housle  s  klavírem  a  j.  Hlavní  obor 
působnosti  své  soustředil  Ch.  na  práce  hu- 
debně-literární,  k  nimž  popud  dal  mu  J.  V. 
Sládek  v  »Lumíru«.  Tam  a  v  »Daliboru« 
počal  Ch.  uveřejňovati  od  r.  1878  odborné 
essay e  o  Smetanovi,  jehož  byl  stejně  nadše- 
ným ctitelem  jako  vřelým  přítelem.  R.  1879 
přijal  stálý  referát  o  činohře  i  zpěvohře 
v  > Poslu  z  Prahy*,  rok  na  to  pak  redaktor- 
ství hud.  rubriky  v  »Politik<.  Maje  tu  příle- 
žitost o  uměleckých  snahách  našich  trvale 
vyjadřovati  se  jazykem  německým,  svými 
věcně  propracovanými  posudky  získal  si  Ch. 
uznání  i  mimo  hranice  své  vlasti.  Řadu  feuil- 
letonů  svého  listu,  sepsanou  k  pětadvaceti- 
letému jeho  jubileu  (1886)  pod  názvem  Ein 
Vierteljahrhundevt  bóhmischer  Musik,  první 
soustavně  vylíčenou  historii  naší  hudby  od 
let  60tých,  vydal  v  samostatné  brožuře  (též 
česky).  Mimo  to  redigoval  I.  sérii  »Rozprav 
hudebních*  s  příspěvky  O.  Hostinského, 
J.  Geislera,  El.  Krásnohorské  a  J.  B.  For- 
stera  ml.  a  přispěl  hudebními  články  do 
»Ottova  Slov.  Naučného*.  R.  1895  zvolen  byl 
mimořádným  členem  »Českč  Akademie*.     í? 

Ohvalatioe  (Chwallatit^),  far.  ves  na  Mo- 
ravě, hejt.  Znojmo,  okr.  Vranov,  pš.  Bítov; 
•66  ob.  č.,  499  n.  (1890),  kostel  Nal.  sv.  Kříže, 
Itř.  šk.,  popi.  dvory  Augustinův  a  Nový  dvůr. 

Ohvaióov.  někdy  Ch  válcová,  ves  na 
Moravě  v  údolí  Říky,  hejt.  Holešov,  okr., 
fara  a  pš.  Bystřice  p.  H.,  91  d.,  587  ob.  č. 
(1890),  poutnické  místo  P.  Maria  na  Hostýne, 
myslivna  Rudolfov,  hájovny  na  Pasekách  a 
Rožnowjačka,  mlýn,  pila,  kde  se  dělají  zátky, 


lomy  dobrého  dlaž.  kamene.  Čásť  Ch-a  sluje 
Šabac;  tam  stávala  tvrz,  r.  1555  a  1650  při- 
pomínaná již  jako  pustá.  Kde  říká  se  na 
Lhotoku,  stávala  osada  Lhota. 

OhvalÓOTioe,  ves  v  Čechách,  hejt.  Tur- 
nov, okr.,  fara  a  pš.  Čes.  Dub;  27  d.,  130  ob. 
č.  (1890). 

Ohvalefi  (Qualisch),  far.  ves  v  Cechách 
při  samých  hranicích  slezsko-pruských,  v  hejt 
a  okr.  trutnovském;  188  d.,  1151  ob.  n.  (1890), 
kostel  sv.  Jakuba  Vět.  (z  r.  1706),  3tř.  šk., 
četn.  st.,  pš.,  kamenouhel.  doly,  mlýn,  vý- 
roba lněného  a  bavln,  zboží  po  domácku, 
panská  myslivna.  Far.  kostel  se  tu  připomíná 
r.  1364  a  tehdy  byl  majetníkem  Ch-lče  Střízek 
z  Ostřešan,  později  vladyka  z  Litoboře,  Jaroš 
z  Vizňova  a  od  poč.  XIV.  stol.  Hynek  z  AbrŠ- 
pachu.  R.  1600  byl  Ch.  samost.  statkem. 

Ohvalenioe,  ves  v  Čechách,  hejt.  Plzeň, 
okr.  Blovice,  pš.  Nezvěstice;  69  d.,  395  ob.  Č. 
(1890),  far.  kostel  sv.  Martina  bisk.  (původ, 
ze  XIV.  stol.),  4tř.  šk.  R.  1425  daroval  Ch. 
král  Sigmund  obci  plzeňské,  později  náležely 
k  různým  panstvím.  R.  1753  obnoven  kostel. 

OhvaleiOTioe :  1)  Ch.,  obecně  Chvalšo- 
vice,  Chvališovice,  Chvalčovice,  ves 
v  Čechách,  hejt.  a  okr.  Sušice,  íara  a  pš. 
Čachrov;  17  d.,  117  ob.  č.  (1890).  ~  2)  Ch., 
Chvalšovice,  vest.,  hejt.  a  okr.  Týn  n.  L., 
fara  Bílá  Hůrka,  pš.  Dříteň;  40  d.,  305  ob.  č. 
(1890),  popi.  dvůr  s  ovčínem  Adolfa  km'žete 
Schwarzenberka.  V  nejstarší  době  připomí- 
nají se  tu  vladyčí  statky.  R.  1548  dostaly  se 
Ch.  Sigmundu  Malovcovi,  Jenž  tu  vystavěl 
tvrz,  a  jeho  potomci  seděli  tu  ještě  r.  1616. 
S  panstvím  dříteň ským  dostaly  se  Ch.  ke 
hradu  Hluboké. 

Ohvaletioe:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt. 
Pardubice,  okr.  a  pš.  Přelouč,  fara  Zdecho- 
vice;  94  d.,  644  ob.  č.  (1890),  obec,  kostel, 
fara  a  soukr.  2tř.  šk.  helv.  vyznání,  ložisko 
železné  rudy.  Čásř  této  vsi  v  nejstarší  době 
přináležela  ke  klášteru  sedleckému  a  tu  cis. 
Sigmund  r.  1436  zapsal  Kunši  Voděradovi 
ze  Sekyřic,  jehož  potomci  připojili  ji  pak 
ke  Zdechovicům.  Jiná  čásť  vsi  a  sice  vladyčí 
sídlo  s  tvrzí  přikoupena  rovněž  během  sto- 
letí XV.  a  k  Zdechovicům  připojena.  — 
2)  Ch.,  ves  t.,  hejt.  Písek,  okr.  Vodňany, 
fara  a  pš.  Protivín;  43  d.,  295  ob.  č.  (1890). 
hájovna  Zelená  Hora. 

Ohvaletin,  chybně  Chválíce  (Q«a/fV^e»i), 
ves  na  Moravě,  hejt.  a  okr.  Dačice,  fara  a 
pš.  Slavonice;  47  d.,  4  ob.  č.,  204  n.  (1890), 
Itř.  šk.  a  kaple  Neposkv.  Poč.  P.  Maric. 

Ohvalioe,  ves  mor.,  víz  Chval etín. 

Ohvalin.  ves  v  Čechách,  hejt.  a  okr. 
Roudnice,  fara  Doksany,  pš.  Terezín;  37  d., 
227  ob.  č.  (1890),  kaple  sv.  Jana  Nep..  poblíž 
mlýn.  Připomíná  se  (1226)  mezi  zbožím  klá- 
štera doksanského,  jemuž  v  bouřích  husit- 
ských odcizena  a  cis.  Sigmundem  r.  1436 
obci  litoměřické  zapsána. 

OhvaUna,  ves  v  Čechách,  hejt.  Králové 
Hradec,  okr.,  fara  a  pš.  Hořice;  17  d.,  81  ob. 
č.  (1890). 

Chvaiinské  moř6  v.  Kaspické  moře. 


Chvalisové  —  Chvalovice. 


447 


Chvalisové,  národ,  jenž  v  X.  až  Xí.  stol. 
obýval  na  březích  Kaspického  moře  kolem 
ústí  Volhy.  Dle  nich  druhdy  nazývá  se  Ka- 
spické moře  též  Chvaliským  nebo  Chva- 
linským. 

Chvalkov:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt 
a  okr.  Ném.  Brod,  fara  a  pš.  Úsobí;  15  d., 
89  ob.  č.  (1890).  —  9)  Ch.  {Omalkahof), 
osada  t.  u  Kondrače.  hejt.  Budéjovice  Čes., 
okr.  a  pš.  Sviny  Trhové,  fara  Žumberk ;  25  d., 
44  ob.  č.,  94  n.  (1890).  Připomíná  se  tu  tvrz, 
na  níž  r.  1459  sedel  Vojtech  z  Jivovice  a  jeho 
potomci.  R.  1618  připojen  Ch.  se  Žumber- 
kem  k  Novým  Hradům.  Na  bývalém  dvoře 
a  tvrzišti  povstala  nynější  osada.  —  3)  Ch., 
ves  t.,  hejt.  Pelhřimov,  okr.  Kamenice  n.  L., 
fara  Mnich,  pš.  Černovice;  41  d.,  299  ob.  č. 
(1890),  lihovar,  popi.  dvůr  a  myslivna  Amalie 
hr.  z  Reichenbachu.  Ch.  byl  v  XV.  stol.  vla- 
dyčí  sídlo  Kryštofa  a  Mikuláše  ze  Ch-a. 
R.  1447  seděl  tu  Bcrnart  Chvalkovec,  kolem 
r.  1530  prodala  Libuše  ze  Siónu  Ch.  Vá- 
clavu Krajíři  z  Krajku,  načež  brzy  připojen 
k  Mnichu.  Poč.  XVil.  stol.  držel  Ch.  Vilém 
Oldřich  z  Malovic,  od  r.  1675  Pergerové 
z  Rozenvertu,  r.  1690  rodina  Kochů,  dále 
Rennův  a  Brandsteinův  (1700),  v  XVill.  stol. 
Votápkové  z  Rittervadu  a  konečně  r.  1801 
připojen  Ch.  k  Černovicům. 

Ohvalkovioe:  1)  Ch.,  far.  vos  v  Čechách, 
hejt.  Král.  Dvůr  n.  L.,  okr.  a  pš.  Jaroměř; 
102  d.,  596  ob.  č.,  2  n.  (1890).  kostel  sv.  Jiljí 
(pův.  ze  XIV.  stol.)  s  četnými  náhrobními 
kameny,  2tř.  šk.,  četn.  st.,  záložna,  2  mlýny, 
zámek,  dvůr,  pivovar,  bělidlo  a  myslivna  Vil. 
kn.  Schaumburka.  Tkaní  bavln,  a  Iněn.  látek 
po  domácku.  Na  místě  nyn.  zámku  stávala 
tvrz.  R.  1409  držel  Ch.  Pasek  Ples  z  Heř- 
manic,  r.  1420  Jiřík  z  Hustiřan,  jehož  potomci 
odtud  se  zvali  Chvalkovští  z  Hustiřan. 
Po  vymření  toho  rodu  sedělo  tu  ještě  nějaký 
čas  ženské  příbuzenstvo,  načež  r.  1600  koupil 
Ch.  Jan  st.  Dobřenský  z  Dobřenic.  při  jehož 
potomcích  Ch.  trvaly  aŽ  do  r.  1792,  kdy  při- 
koupeny k  Náchodu. 

2)  Ch.  {Qualkowit\),  ves  na  Moravě,  hejt. 
Dačice,  okr.  Jemnice,  fara  Novosady,  pš.  Pí- 
sečná; 44  d.,  33  ob.  č.,  182  n.  (1890).  Fid. 
statek  se  dvorem  náleží  Alex.  markrabí  z  Pa- 
lavicini.  Původně  drženy  Ch.  ke  Starému 
Hobzí  a  teprve  r.  1358  připomíná  se  tu  Se- 
zema  z  Platišovic,  r.  1379  Jan  z  Hodic.  — 
3)  Ch.,  far.  ves  t.,  hejt.,  okr.  a  pš.  Olomouc; 
141  d.,  1253  ob.  č.,  174  n.  (1890),  kostel 
sv.  Barbor\',  3tř.  šk.  R.  1758  Prusové  ves 
tuto  vypálili.  —  4)  Ch.,  far.  ves  t.,  na  úpatí 
hory  Hradisko,  hejt.  Vyškov,  okr.  Bučovice, 
pš.  Nové  Hvězdlice;  111  d.,  611  ob.  č.  (1890), 
kostel  sv.  Bartoloměje  s  náhrobky  Žalkov- 
ských  ze  Žalkova,  Itř.  šk.  Alod.  statek  Ch. 
s  Komorovém  má  31271  ha  půdy,  náleží 
k  němu  zámek  Komorov  a  dvůr,' majetek 
Fr.  Klazara.  Ve  XIV.  a  v  XV.  stol.  připomí- 
nají se  tu  3  dvory  a  v  XVI.  stol.  tvrz,  která 
stávala  na  vrchu  Hradisku.  R.  1707  a  1716 
zuřil  zde  mor  a  r.  1811  větší  čásť  obce  i  se 
zámkem  vyhořela.  —  B)  Ch.,  far.  ves  t.,  hejt. 


a  okr.  Vyškov,  pš.  Ivanovice;  151  d.,  795  ob. 
č.  (1890),  kostel  sv.  Ferdinanda.  Ve  XIV.  a 
XV.  stol.,  kdy  Ch.  tvořily  zvláštní  statek, 
byly  zde  4  svobodné  dvory. 

6)  Ch.,  ves  ve  Slezsku,  hejt.,  okr.  a  pš. 
Opava,  fara  Hradec  u  Opavy;  55  d.,  451  ob. 
č.  (1890),  kaple  sv.  Michala  arch.,  Itř.  šk., 
mlýn,  samoty  na  Metnici  a  u  Vétráka  (povětr. 
mlýn). 

ChvalkovskÝ  z  Hustiřan,  jméno  větve 
starožitného  vladyckého  rodu,  který  se  psával 
po  Hustířanech  a  na  několik  větví  (Bukov- 
ských,  Ch-ch,  Rodovských  a  Zárubů)  se  roz- 
dělil. Předek  byl  Jiřík  z  H.  (1396—1436),  jenž 
měl  syny  Majnuše  (předka  Bukovských),  Jana 
(1445—54),  Svatobora  (předka  Zarubův)  a 
Dobeše,  kteří  drželi  Chvalkovice  u  Č.  Skalice 
a  vesnice  od  kláštera  jaroměřského.  Jan  měl 
syny  Jiříka  a  Václava  (1465),  od  nichŽ 
snad  pocházeli  potomní  Ch-vští.  Jan  Ch.  z  H. 
držel  od  r.  1518  Chvalkovice  a  zemřel  před 
r.  1548  (manŽ.  Lidmila  z  Gerstorfu).  Synové 
jeho  se  rozdělili  tak,  že  dostali  Zdeněk 
(t  1572,  manž.  Veronika  Berko vská)  Řikov, 
Bavor  Malý  Třebešov,  Jiří  Velký  Třebešov 
a  Doubravici  a  Jindřich  (f  1565)  Chvalko- 
vice (sestra  Zdina  vd.  Dobřenská).  Bavor 
(t  1571)  měl  z  dvojího  manželství  (z  Elišky 
z  Chlumu  t  1564  a  Anny  z  Bydžína)  syna 
Jana  Jindřicha,  jenž  držel  Řikov  (f  1585), 
Jiřík  byl  v  1.  1560—70  místosudím  a  podědil 
po  bratřích  Chvalkovice  (f  1572).  Z  manžel- 
ství svého  s  Judytou  z  DohaHc  (f  1587)  měl 
tři  syny  a  dvě  dcery.  Jiřík,  jeden  ze  synů, 
který  nejdéle  žil,  zapsal  (1594)  Chvalkovice, 
Sviništany  a  Řikov  sestře  Elišce  Polcárové, 
po  níž  dědila  (1597)  druhá  sestra  Kateřina 
Otmárová,  která  jmění  rodinné  odprodala 
a  po  r.  1601  jsouc  toho  rodu  poslední  ze- 
mřela. Sčk. 

Ohvalnov,  ves  na  Moravě,  hejt.  Kromě- 
říž, okr.  Zdounky,  fara  Litenčice,  pš.  Střílky; 
86  d.,  468  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Jakuba, 
Itř.  šk.,  Prussinovská  myslivna,  dvůr  Něm- 
činky.  Alod.  statek  Ch.  náleží  Theod.  sv.  p. 
Podstatzkému.  Ves  r.  1380  náležela  k  Liten- 
čicům,  později  oddělena  a  držena  jako  zvláštní 
statek,  při  němž  stávala  i  tvrz,  která  kol. 
r.  1713  shořela. 

Ghvalov:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách,  hejt.  a 
okr.  Kutná  Hora,  fara  a  pš.  Červené  Jano- 
vice; 8  d.,  37  ob.  č.  (1890).  —  2)  Ch.,  ves 
t.  u  Volešné,  hejt.,  okr.  a  pš.  Pelhřimov,  fara 
Choino;  11  d.,  69  ob.  č.  (1890).  —  3)  Ch., 
osada  t.  u  Drslavic,  hejt.  a  pš.  Prachatice, 
okr.  Netolice,  fara  Lažice;  7  d.,  41  ob.  č. 
(1890).  —  4)  Ch.,  ves  t.,  hejt.  Sedlčany,  okr. 
a  pš.  Sedlec,  fara  Ncchvalice;  18  d.,  88  ob.  č. 
(1890),  popi.  dvůr  a  mjýn.  —  6)  Ch.  (Qualen), 
ves  t.,  hejt.  a  okr.  Ústí  n.  L.,  fara  Stehno, 
pš.  Zalezly;  44  d.,  185  ob.  n.  (1890),  kaple 
sv.  Prokopa  a  vinice. 

Ohvalovioe:  1)  Ch.,  ves  v  Čechách  při 
bř.  Labe,  hejt.,  okr.  a  pš.  Poděbrady,  fara 
Kovanice;  26  d.,  144  ob.  c.  (1890),  popi.  dvíir 
Jana  kn.  Liechtenšteina.  Ch.  jsou  původištěm 
Chval o»vských  z  Ledce,  z  nichž  Oldřich 


448 


Chvalovičky  —  Chvalynsk. 


se  tu  připomíná  (1443).  Později  byly  Ch.  jako 
manství,  ale  konc.  XVI.  stol.  připojeny  k  pan- 
ství podébradskému.  —  2)  Ch.  (Kollowiti), 
ves  t.,  hejtT  Prachatice,  okr.  Nctolicc,  fara 
Strýčice,  pš.  Lhenice;  41  d.,  18  ob.  č.,  191  n. 
(1890),  kaple  Panny  Maric,  mlýn.  —  3)  Ch. 
Klucké  či  Klukské,  vest.,  hejt.,  okr.  a  pš. 
Čáslav,  fara  Zbýšov;  67  d.,  368  ob.  č.  řl890). 
popi.  dvůr,  mlýn  s  pilou.  V  XVII.  stol.  Ch. 
zpustly  a  před  r.  1681  znovu  založeny.  — 
4)  Ch.  Žlebské,  ves  t,  fara  a  ps.  Ronov; 
43  d.,  287  ob.  č.  (1890),  st.  Rak.  spol.  míst. 
dr.  (Čáslav -Závratce-Třemošná)  a  poblíž  lo- 
žisko železné  rudy.  Samota  na  Lhůtách.  Od 
XVI.  stol.  přináležely  ke  Žlebám. 

6)  Ch.  {Kallendorf),  ves  na  Moravě,  hejt. 
a  okr.  Znojmo,  fara  Dyjákovičky;  127  d., 
22  ob.  č.,  735  n.  (1890),  fil.  2tř.  šk.,  kostel 
sv.  Markéty  z  XV.  stol.,  pš. 

GhvalOTióky,  Chvalovice  nad  Radim í, 
ves  v  Čechách,  heit.  a  okr.  Poděbrady,  fara 
Skramníky,  pš.  Pecky;  96  d.,  700  ob.  č.  (1890), 
popi.  dvůr.  R.  1316  stával  zde  vladyčí  statek, 
při  němž  teprve  snad  později  vystavěna  tvrz. 
Poč.  XVI.  stol.  byly  Ch.  majetkem  Krabiců 
z  Veitmile,  od  nichŽ  je  koupil  (1520)  Mírek 
ze  Solopisk.  Dále  se  tu  připomíná  (1527)  Mi- 
kuláš Hlaváč  z  Vojenic,  jehož  potomci  se  tu 
drželi  do  r.  1609,  ícdy  Ch.  koupila  Anna  Zá- 
rubová  z  Valdšteina,  a  od  té  doby  drženy 
k  panství  radimskému. 

Ohvalovský  z  Ledeo,  jméno  staročeské 
rodiny  vladycké,  jejíž  erb  byl  stříb.  leknový 
lupen  s  kořenem  na  zeleném  štítě.  Původiště 
Ledce  (u  Kouřimě)  a  Chvalovice  (u  Poděbrad). 
Předek  jejich  Hynek  Červenka  sloužil 
křiŽovníkům  německým  v  Průších  jsa  r.  1456 
nejv.  hejtmanem  na  Marienburku.  Chvalovice 
koupil  si  bezpochyby  z  peněz  nastřádaných 
v  Průších  a  držel  je  r.  1459.  Potomek  jeho 
Jan  Ch.  z  L.  dědil  r.  1508  po  Janovi  Dube- 
ckém  hrad  Frydštein,  kde  ieště  r.  1517  seděl 
(manž.  Eliška  z  Landšteina).  Po  něm  jej  držel 
až  do  r.  1530  syn  Jindřich  (manž.  Markéta 
z  Ryzemburka)  a  tohoto  synové  Adam  (1536 
až  1543),  Hynek  (t  1543),  Jindřich  (f  1535), 
Václav  (1540—70)  a  Zikmund  (,1540—77), 
z  nichž  jen  dva  měli  potomky.  Jindřichův 
syn  byl  Jan  starší  ^1535-69)  a  Václav, 
který  seděl  po  prodáni  Frydšteina  na  Bílsku, 
měl  kromě  dcer  Markéty  (vd.  Maternové)  a 
Veroniky  (vd.  Sudkovské)  syny  J  i  n  d  ř  i  ch  a 
mladšího  a  Karla,  kteří  drželi  po  otci  statek 
Bílsko.  Zikmund  držel  do  r.  1577  statky  Chva- 
lovice a  Kovanice.  Kovanice  pak  držel  Karel 
(t  1583,  manž.  Kateřina  ze  Sanova)  a  pak 
sestrjr  jeho,  které  je  r.  1585  prodaly.  Toho 
času  již  mužského  potomka  nebylo.     Sčk. 

Chvalozpěv  viz  Hymna. 

Ohvalsovioe  viz  Cnvalšovice. 

Ohvalšiny,  Chvalštín,  chybně  Kalšiny 
(Kalsching)^  město  v  Čechách  v  údolí  paty 
felánského  lesa  v  hejt.  krumlovském,  má 
147  d.,  11  ob.  č.,  1238  n.  (1890),  okr.  soud, 
gotický  far.  kostel  sv.  Maří  Magd.  (z  r.  1494), 
4tř.  šk.,  špitál,  lékárnu,  Četn.  st.,  pš.,  telegr., 
doly  na  tuhu,  vápenice,  pilu,  5  mlýnů  a  4  vý- 


C.  1940.  Znak  mé&ta  Chvahin. 


roční  trhy.  Otokar  lí.  daroval  zdcjbí  krajinu 
nově  založenému  klášteru  zlatokorunskému, 
jehož  působením  vznikly  Ch.  R.  1281  jme- 
nují se  osadou  a  r.  1293  městečkem.  Rovnči 
záhy  zřízena  tu  fara,  k  níž  podací  náleželo 
opatům  kláštera  zlatokorunského.  V  XV.  stol. 
uchvátil  Ch.  Oldřich 
z  Rožmberka  k  pan- 
ství krumlovskému. 
Město  utrpělo  mno- 
ho zhoubnými  po- 
žáry zvláště  r.  1516, 
1741,  1808.  1877,  při 
nichž  starší  paměti 
města  zničeny,  roku 
1620  vyhořelo  celé 
mimo  kostel.  Roku 
1850  stalo  se  sídlem 
okr.  soudu.  Znak 
městský  ze  starší 
doby  (viz  vyobr.  č. 
1940.):  rozdělený  štít  křížem;  v  1.  a  4.  mo- 
drém poli  zlatá  koruna,  ve  2.  a  3.  červe- 
ném stříbrný  křiž.  — Okresní  soud  chval- 
šinský  má  na  297  53  km^  19  politických  obci 
s  1905  d.  a  1512  ob.  č.,  11.281  n.;  z  12.793  přít. 
oby  v.  12.789  katol,  4  židi;  z  těch:  6243  muž., 
6550  žen  (1890). 

Ohvaliovioe:  1)  Ch..  Chvalsovice.  ves 
v  Čechách,  hejt.  Strakonice,  okr.  Volyně, 
fara  Dobrš,  pš.  Vacov;  38  d.,  235  ob.  č. 
(1890),  mlýn,  samoty  Ch-ické  a  stranou  popi. 
dvůr  Radkovice,  někdy  ves.  —  2)  Ch ,  ves 
t.,  hejt.  Týn  n.  L.,  viz  Chvalešovice  2). 
Chvály,  Chvála,  far.  ves  v  Čechách,  hejt. 
a  okr.  Karlín,  pŠ.  Horní  Počernice;  78  d., 
695  ob.  č.,  2  n.  (1890),  kostel  sv.  Ludmily 
od  jesuitů  vystavený  (r.  1773  zřízena  tu  fara\ 
2tř.  šk.,  teleg.,  žel.  stanice  Ch.- Počernice 
Rak.  sev.-záp.  dr.  (Praha-Král.  Hradec-Mittel- 
walde).  Nadační  statek  se  zámečkem  a  dvo- 
rem, maj.  stud.  fondu.  Tu  a  v  okolí  pěstuje  se 
dobré  zelí  a  řepa.  Ves  připomíná  se  r.  1088, 
kdy  kostel  vyšehradský  měl  tu  několik  da- 
rovaných popluží.  Ve  XIV.  stol.  stávala  tu 
tvrz.  Před  r.  1442  seděla  na  Ch-lech  Anna 
z  Břev,  po  ní  Habart  z  Hertenberka,  r.  1501 
Václav  Firšic  z  Nabdína,  r.  1510  Sigmund 
BareS  z  Kamenice,  r.  1513  Václav  ze  Stra- 
hova, dále  Mikuláš  Karyk  z  Řezná,  r.  1614 
Eustach  Betengel  z  Najenperku,  r.  1622  Jan 
Daniel  Kapr  z  Kapršteina  a  po  něm  jeho 
syn.  Koncem  XVII.  stol.  dostaly  se  Ch.  kon- 
viktu u  sv.  Bartoloměje  v  Praze,  po  jehož 
zrušení  (1783)  přiřknuty  stud.  fondu. 

Ohvaisrnsk,  ůjezdné  město  v  saratovské 
gub.  ve  vých.  Rusku,  175  km  sv.  od  Sara- 
tova,  na  pr.  bř.  Volhy  a  poštovní  silnici  do 
Kázaně,  má  6  pravoslavných  kostelů,  mešitu, 
několik  škol,  14  továren,  značný  obchod 
s  obilím,  solí,  lojem  a  jablky  podporovaný 
znamenitým  říčním  přístavem,  z  něhož  zboží 
vyváží  se  po  Volze  vzhůru;  v  okoH  značná 
orba,  ovocnictví  a  rybářství  a  22.642  ob. 
(1889).  Új.  městem  stalo  se  r.  1780.  —  Újezd 
chvalynský  objímá  sev.-vých.  čásť  gub.  sara- 
tovské podél  pr.  bř,  Volhy.  Povrch  jest  vět- 


Chvátal  —  Chvění. 


449 


šinou  t  úrodné  Černozemé  a  pokryt  hlubo- 
kými roklemi  a  zavlažován  četnými  řekami. 
Žije  zde  na  6288-3  km*  190.753  ob.  (1889), 
z  nichž  jest  58%  Rusá,  asi  20.000  muham. 
Tatarů,  ostatek  Mordvini  a  Čuvaáové.  Hl. 
zaměstnáním  jest  orba  (hl.  žito  a  oves),  chov 
dobytka  fzvl.  ovce),  dále  zahradnictví,  vče- 
lařství, rybolov  a  obchod  s  obilím. 

Chv&tal:  1)  Ch.  Martin  Ferdinand, 
malíř  a  ryjec  moravský  (♦  1736  v  Němčících 
u  Kojetína,—  f  1811  v  Petrohradě).  Jako 
stipendista  knížete  Mettemicha  studoval  na 
akademii  ve  Vídni,  načež  dále  se  vzdělal  na 
cestách  v  Londýně,  ve  Francii  a  v  Římě. 
V  1.  1797—1804  žil  v  Petrohradě,  odkudž 
znovu  odešel  do  Londýna,  kde  zAstal  asi  do 
r.  1809.  Maloval  zejména  zvířata  a  prováděl 
leptané  rytiny.  Z  jeho  obrazů  se  uvádějí: 
Videňskd  akademie  umělecká  (s  podobiznami 
všech  tamních  umělců,  ryl  J.  Jacobs);  Císař 
Alexander  I,  na  koni  (v  Ermitáži  petrohr.); 
podobizny  senátora  Aršeněvského,  knížete 
boltikova  a  jeho  choti;  z  rytin:  Studie  iviřat 
(10  listů)  a  j. 

9)  Ch.  (Chwatal)  František  Xav.,  hu- 
debník (♦  1808  v  Rumburku  —  f  1879  v  El- 
menu),  syn  varhanářův,  byl  učitelem  hudby 
v  Meziboru  v  r.  1822—35,  na  to  v  Magde- 
burku. Vydal  tiskem  mnoho  salonních  skla- 
deb pro  klavír,  dvě  klavírní  školy  a  kvarteta 
pro  mužské  hlasy.  Bratr  jeho  Josef  Ch.  (^1811 
v  Rumburku^  byl  varhanářem  v  Meziboru  a 
zavedl  v  mecnanice  několik  prospěšných  men- 
ších novot 

Ohvatémbský  z  Iiestkova,  jméno  staro- 
české rodiny  vladycké,  která  původ  svůj  měla 
z  neznámého  Lestkova  a  příjmení  vzala  od 
hradu  Chvatěrub,  když  ho  na  poč.  XVI.  stol. 
dosáhla.  Poslední  z  nich  byl  Zikmund  (1534 
a  t.  d.),  jenž  si  r.  1644  zboží  Ch  vater  ubské 
v  obnovené  desky  zemské  vložil  a  r.  1548 
ves  Zátvor  přikoupil.  (ManŽ.  1.  Sabina  z  Vře- 
sovic,  2.  Kateřina  z  Bučí.)  Zemřel  ok.  r.  1558 
odkázav  jmění  své  do  rodu  KunŠův  z  Lu- 
kovec.  SČk. 

Ohvatdmby,  Chvatoruby,  far.  ves  v  Če- 
chách na  pr.  břehu  Vltavy,  hejt.  Slané,  okr. 
Velvary,  pS.  Kralupy  n.  Vit.;  60  d.,  489  ob. 
č.  (1890),  kostel  sv.  ap.  Petra  a  Pavla,  3tř.  šk., 
nedostavěný  zámeček  a  popi.  dvůr  Ad.  sv. 
p.  Riese-Stallburka,  samota  Kocanda,  kde 
je  převoz  přes  Vltavu.  R.  1222  připomíná  se 
tu  sídlo  vladyčí,  ve  XIV.  stol.  far.  kostel  a 
tvrz.  která  byla  majetkem  měšťanů  pražských. 
R.  1436  seděli  na  Ch-bech  Jindřich  Forach 
a  Baštští  z  Lenojid,  po  nich  Zajícové  z  Hazen- 
burku,  za  nichž  byly  Ch.  pevný  hrad,  který 
od  krále  Jiřího  dobyt  (1467)  a  r.  1469  dostal 
.se  dru  Řehořovi  z  Hainburka.  Po  něm  držela 
Ch.  obec  pražská,  v  XVI.  stol.  Chvatěrubští 
z  Lestkova,  Kunšové  z  Lukovec,  r.  1568  Jan 
z  Valdšteina  a  jeho  synové,  Zejdlicové  ze  Šen- 
feldu  (1590),  Vilém  Trmal  z  Toušic  (1605), 
jehož  potomek  Václav  prodal  (1616)  Ch.  Alž- 
bětě Popelové  z  Lobkovic.  Při  rodině  té  se 
udržely  Ch.  celé  XVII.  stol.,  po  nich  se  tu 
usadila  rodina  z  Kostomlat,   v  XVIII.  stol. 

Ottfiv  Slovník  NauCoý,  tv.  XIL  8.5  1B97. 


VoraČičtí  z  Paběnic,  za  nichž  tu  staven  zá- 
mek a  kteří  pak  celé  zboží  chvatěrubské 
prodali  r.  1828  Matyáši  Bedř.  ryt.  z  Riese- 
Stallburku,  a  ten  připojil  Ch/k  Odolene 
Vodě.  R.  1722  obnovena  zaniklá  fara  péčí 
Karla  Josefa  hr.  Voračického  a  jeho  choti. 
V  kostele  jsou  náhrobky  Kostomlatských  a 
Voračických  z  Paběnic. 

OhvatUny :  1)  Ch.  Dolní,  Chvatlina  D., 
ves  v  Cechách,  hejt.  Kolín,  okr.  Kouřim,  fara 
Zásmuky,  pš.  Bečváry;  42  d.,  470  ob.  č.  (1890\ 
íil.  kostel  sv.  ap.  Petra  a  Pavla,  2tř.  šk.  a 
dvůr  Hoštice.  —  2)  Ch.  Horní,  ves  t,  pš. 
Zásmuky;  40  d.,  296  ob.  č.  (1890).  Samota 
pod  Bečváry.  Obě  vsi  byly  jiŽ  ku  konci  XIII. 
a  poč.  XIV.  stol.  vladyči  statky  a  ve  Ch-nách 
Dol.  far.  kostel  (1359).  Později  tu  vystavěna 
tvrz,  jež  byla  rodným  sídlem  Švábů  z  Ch., 
kteří  se  tu  udrželi  do  r.  1506;  po  nich  se 
tu  připomínají  vladykové  ze  Strašnic.  Na 
jiné  části  statku  seděli  vladykové  z  Prach- 
ňan,  v  Dol.  Ch-nách  na  dvou  dvorech  My- 
škové ze  Žlunic  (v  XVII.  stol.)  a  r.  1665 
obec  kutnohorská.  R.  1678  nacházíme  obé 
vsi  při  panství  zásmuckém.  Vyhořelý  (1807) 
kostel  r.  1823  obnoven. 

Chvěni  či  kmitání  (oscillace,  vibrace) 
jest  pohyb  opakující  se  stále  v  určitých  ob- 
dobích kolem  dané  polohy.  Vychýlíme-li  na 
př.  strunu  upevněnou  na  obou  koncích  z  její 
polohy,  vrací  se  do  ní  s  rychlostí 
ustavičně  rostoucí,  přejde  přes  ni 
následkem  setrvačnosti  na  druhou 
stranu  a  pohybuje  se  dále  s  rych- 
lostí stále  ubývající,  až  se  zastaví, 
načež  týž  pohyb  koná  ve  směru 
protivném ;  pohyb  tento  tam  a  zpát- 
ky kolem  původní  polohy  pořád  se 
opakuje.  Jiným  příkladem  jest  pruž- 
né péro  stočené  do  spirály,  obtěž- 
kané  závažím  (obr.  č.  1941.).  Pro- 
dloužíme-li  a  pustíme-li  je,  poČne  se 
zkracovati,  zkrátí  se  přes  původní 
délku  a  zase  se  prodlouží,  tak  že 
jednotlivé  částice  kolem  své  rovno- 
vážné polohy  se  pohybují.  Ch.  na- 
stává, je-li  těleso  nebo  jednotlivé 
jeho  části  puzeno  nějakou  silou, 
nejčastěji  pružností,  do  určité  po- 
lohy a  přivedeme-li  je  z  této  něja- 
C.  obr.  1941.  kým  způsobem.  Dle  směru  pohybu 
částic  jest  buď  příčné  (trans ver- 
sálné),  nebo  podélné  (longitudinálné^  nebo 
otáčivé.  S  ch-m  podobné  jest  kývaní.  . 
Nejjednodušší  případ  ch.  jest,  kdyŽ  síla 
pudící  částici  do  rovnovážné  polohy  jest 
úměrná  výchylce  z  ní,  což  u  pružnosti  jest, 
pokud  vzdálenost  ta  není  větší  neŽ  mez  pruž- 
nosti a  u  kyvadla,  dokud  úhel  výchylky  jest 
tak  malý,  že  místo  sinu  úhlu  lze  vzíti  únel, 
tudíž  i  zrychlení  způsobené  jest  této  výchylce 
úměrno.  Pohyb  takový  nazýváme  jednoduchý 
pohyb  harmonický.  Mysleme  si  bod  O  (vyobf . 
č.  1942.)  vychýlený  do  polohy  H,  tu  no  síla 
pružná  potáhne  zpět  do  polohy  O  a  bude 
jeho  rychlost  stále  zvětšovati,  ale  pořád  méně, 
tak  že  se  bude  do  ní  blížiti  nerovnoměrně 

30 


Jh\ťni. 


N. 


V/ 

N  r. :    roz- 

.  <  jrCvna 

^   >^  ^'O  i\o 

^     ^.  ■. .  \  socky 

.       •  .  :-.i   př. ! 

v,    :.»  siaiu', 

.  \ji  ch.  Vť\ 

...%::  v  ti'mžc 

^   v  vi  poóátku 

v.  .  . .  siovc  doba 

^vvj  iíí.Ih»  vico 

^    <j:-c:  Iisí-Ii  se 

>,v  ,'  '.ichy  i)očct 

,  -."v.  t.  j.  ilon- 

.  *^^'^  od  polohy 

*v.   -sou  proti vnc. 

••  M\v.  .i<.sl  nutno 

^  :  -.v^li^hii  a  ryťh- 

.v:"\h1ii>sí  jest  to 

.  %:  harmonickém. 

•x!  rovnoměrného 

•O      Oba   pohyby 

,:'-;■.  ;v>t  též  pcrí- 

;'»'hYbii   probíhá 

xd\l\v   oko  byh) 

l»od  v  kruhu  SI" 

■í  i.un  kniilal.    Na 

xMnoviti    polohu 

» :v.Ni»li  okamžiku. 

;!-.viné  sr  pohybu- 


?^.  ni'-  gAcitn  a  spojíme-li  jejich  koncové  body.  ob- 

^.    .-.t.,.   driime    křivku    elonjrac,    zobrazující    pohyb 

^.T-iru   chvějícího  se  bodu.  Křivka  ta  slovc  sinus- 

ino   oidou,    protože    jcdnotHvé    elonjracc    jsou 

.:r.'^7r.č   úmémy  sinu  úhlu  fasc,  t.  j.  úhlu  středovému. 

<:  -ně   příslušnému  dobo  fasc  zobrazené  obloukem 

.xk: //.   kruhu.    Položímo-li   na  křivku  tu  kartónový 

;  papír  opatřený  úzkou  ští-rbinou,  kterou  z  ni 

jen  bod  vidéti  lze,  a  táhncmc-li  papírem  i»ře> 

cáru,  bude  bod  ten  napodobiti  cb.    Kíivkii 


»    v 

■'.I   \\ 


•    *»\'.  bv  po  *  M  doby  obéhu 

\  .■:    y.y^  ^  v  .V,  po '^s  zase 

'»  ...'.■Mi^!  na  prumér,  vydíá- 

'...o\»,íu»l  by  při  tom  bíxly 

•»*  -^  v»  a  vykonal  by  jeden 

\."-.,-ise  eásliee  v  kteréin- 

..CMméma  kolmiei  v  Lim 
.'\l\   \  O  zobrazena  jest  dél- 

•\'-  ^-i.itiekv  -/obraziti.  Nan. - 
.,.xíu»u    piiniku  -1/5  .vyobi. 

ii-!i'!né   dobám  tase,   kti  rt 

/  dobv  kmitu,  a  v  piísluA- 

.•u^MMu' Kolmice  rovné  elon- 


C  vyobr.   1943. 

takovou  pí.se  chronoj;rafická  ladička 
i^vyobr.  e.  1*í43.).  Zpú.sobem  tím  lze  stanoviti 
pócel  kmitů  za  jistou  dobu,  jestliže  na  psa<i 
ploše  dělají  se  zároveň  značky  časové.  Na- 
opak lze  z  počtu  záhybů  křivky  určiti  trvání 
néjakého  déje  ^viz  C'hVonograt\  1  ch.  jiných 
třles.  jako  tyčí,  strun,  ano  i  ch.  částic  vzducho- 
vých přenesené  na  blánu  opatřenou  hrotem 
lze  takto  zaznamenávati,  jak  se  to  dOjc  na 
př.  ťonautograřem  Scottovým  nebo  fono- 
jrrafem. 

Při  ch.  způsobovaném  silou  úměrnou  vzdá- 
lenosti od  polohy  rovnovážné  jest  doba  peri- 
ody nezávislá  na  velikosti  amplitu(ly;  neboř 
ic-íi  tato  likrát,  3krát  vetší,  jest  té-ž  zrych- 
lovací síla  'ikrát,  :ikrát  vetší,  a  tato  způsobí 
pohyb  v  tom  poniéru  rychlejší,  kolikrát  jest 
drálía  dtlŠí,  a  tmlíž  se  rozkmit  líkrát,  3král 
vetší  vykoná  za  stejnou  dobu.  Takové  ch. 
.slovc  rovnodobé  neboli  isochronické.  Iso- 
ehronismus  ch.  jeví  se  na  př.  v  tom,  že  roze- 
zvurrná  kulička  nebo  struna,  necháme- li  je 
tloznívati,  vydávají  tíMi  stále  .stejné  vysok\. 
ovšem  pořád  slabší  a  slabší,  protože  ampU- 
tudv  znrjícího  téle.sa  stávají  .se  pořád  men- 
šími. aU  doba  rhvřje.  na  které  výška  té)nu 
závi.sí.  7.u>tává  pořád  .stejná.  -  -  jestliže  vůbir 
při  určit<'ni  způsobu  zmény  ])olonv  téle.sa.  jako 
na  př.  i>ři  kolísání  kolem  osy,  síla,  jež  snaží 
se  je  uvésti  do  dané  polohy,  íak  se  mční  jako 
tato  zména  ])ol()hy.  koná  těleso  jednoduchý 
harmonii  ký  pohyb  kolem  této  polohy,  jehož 
perioda  na  ami>litudr  nezávisí. 

Mimo  ch.  jcdnoduehé  může  nastati  ch. 
složité,  jestliže  tyté/  body  hmotné  mají  za 
.  rů/nveh  na  s<ibé  n(  závislých  okolností  ko- 
nali různá  ch.  jedncMhu^há.  Pro  .skládání  ch. 
platí  Ivtéz  prin("ii»y  jako  pro  skládání  po- 
hybu viibec.  j.vou-li  skládané  [)ohyby  v  jedné 
přimte,  st  éit.ijí  ni  1h)  odečítají  se  eloufjact* 
ílle  uA\n,  j>nu-li  v  l«inže  sméru  nebo  jsou-li 
ve  snuru  piotivii('ni;  svírají-li  .směry  pohybu 
nčjakv  úhil.  najdi-  s<-  v\>leďní  pokíha  dle  věty 
o  r«^\ nulu' /niku  i"iliyl)n.  Výsledné  kmitáni 
n\i'i/.e  bvli  j»ak  i)řími Marné,  nebo  kmitající  se 
!u)d  nui.'e   cípi^vivali   rozmanité   křivky,  jako 


Chvistonosy  —  Chvolson. 


451 


bod,  ellipsu  a  j.  Naopak  každé  jiné  ch.  než 
harmonické,  při  kterém  buď  rychlost  jiným 
způsobem  než  při  tomto  roste  až  k  největší 
hodnotě,  aneb  u  kterého  uvnitř  jedné  periody 
vedle  absolutního  maxima  jest  ještě  jedno 
nebo  více  relativních  maxim  rychlosti,  mů- 
žeme si  mysliti,  jako  by  povstalo  skládáním 
z  více  ch.  jednoduchých,  jak  dokázal  Fourier, 
a  to  tak,  že  pro  kaiulý  daný  periodický  po- 
hyb tento  rozklad  na  jednoduchá  částečná 
cn.  jen  jedním  způsobem  jest  možný,  tak  že 
složeným  pohybem  i  jednotlivé  částečné  po- 
hybjr  jsou  určeny  jednoznačné. 

Při  ch.  mění  se  ustavičné  energie  polohy 
v  energii  pohybu  a  naopak;  aby  se  uvedla 
částice  do  amplitudy,  musí  se  vykonati  jistá 
práce,  za  to  se  jí  udělí  stejně  velké  množství 
energie  polohy;  pohybuje-li  se  z  amplitudy 
do  rovnovážné  polohy,  ubývá  energie  této, 
za  to  roste  rychlost,  a  částice  nabývá  energie 
pohybu,  která  jeit  největší  v  poloze  rovno- 
vážné, kde  není  energie  polohy  žádná;  při 
dalším  pohybu  opět  se  zmenšuje  energie  po- 
hybu a  roste  energie  polohy,  která  v  ampli- 
tudě druhé  nabývá  původní  hodnoty,  a  energie 
pohybu  není  íádná.  A  tak  by  se  to  opako- 
valo do  nekonečna.  Protože  se  však  pohyb 
přenáší  na  okolní  prostředí,  musí  chvějící  se 
těleso  konečně  se  zastaviti. 

Jestliže  více  částic  nějaké  hmoty  současně 
nachází  se  ve  ch.,  povstává  vlnění,  které 
jest  buď  postupné  nebo  stojaté  a  dle  směru, 
ve  kterém  se  částice  chvějí,  vlněni  se  ch-m 
příčným  nebo  podélným. 

Ch.  strun,  tyčí,  desk,  blan,  částic  vzdu- 
chov^-ch  jest  příčinou  zvuku;  ch.  konají 
molekuly  vzduchu  neb  jiných  hmot  při  šíření 
se  zvuku,  částice  aetherové  při  šíření  se 
světla,  tepla  sálavého,  při  šířeni  se  působení 
elektrického  a  magnetického  do  dálky.  I  při 
výbojích  kondensátorů  elektrických  jsou  oscil- 
lace  podobné  ch.  Pka. 

Chvistonosy,  někdy  tvrz  a  ves  v  Čechách 
blíže  Obrubců  v  Mladoboleslavsku. 

OhvoJ,  chvojí,  větve  lesního  stromoví 
jehličnatého  se  zeleným  jehličím,  zejména  ha- 
luze borovic. 

Ohvojen,  ves  v  Čechách,  viz  Chvoj  na. 

Ohvojonso:  1)  Ch.,  Chvojence  ^fízké, 
Chvoj  no  N.,  ves  v  Čechách,  hejt.  Pardubice, 
okr.  a  pš.  Holice,  fara  Chvojno  Vys.;  114  d., 
816  ob.  č.  (1890),  4tř.  šk.,  cihelna.  Poč.  XV.  st. 
připomíná  se  tu  samostatný  statek  pánů  ze 
Šternberka.  R.  1783  vznikla  zde  sekta  deistů 
pod  náčclnictvím  Kašpara  a  Provazníka.  — 
Srv.  Pam.  arch.,  díl  X.,  str.  307.  —  2)  Ch.,  ves 
t.  v  hejt.  beneŠovském,  viz  Chvoj ínek. 

Ohvojina,  les  stromůjehličnatých,  zejména 
borovic. 

Ohvo^inok,  Chvoje  ne  c,  osada  v  Čechách 
u  Nestétic,  hejt.  Benešov,  okr.,  fara  a  pš.  Ne- 
veklov;  20  d.,  137  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv. 
Václava  (ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.  Osada 
původně  rozdělena  na  vladyČí  statky,  z  nichž 
zůstal  v  XVI.  stol.  některý  svobodnický  sta- 
tek rodiny  Sezimův  a  udržel  se  do  r.  1850. 
Kostel  stal  se  v  XVII.  stol.  filiálním. 


Chvojka:  1)  Ch.,  Euphorhia  cypanssias  L., 
viz  Euphorbia.  —  9)  Ch.,  Lycopodium  cha^ 
mae^parissus  A.  Br.,  viz  Lycopodium.  — 

3)  C5h.,  Jimiperus  sabina  L.,  viz  Jun  i  per  us. 
Chvojka  (Chvoyka)  Adam,  historik  čes. 

(♦  1742  v  Lišové  —  1 1802  v  Znojmě).  Vstou- 
pil r.  1765  do  řádu  jesuitského  a  působil 
jako  professor  na  jesuit,  gymnasii  v  Kutné 
Hoře  a  od  r,  1775  ve  Znojmě.  Vydal:  Jnsti- 
tutiones  poeticae  in  compend.  redact.  (Brno, 
1792);  Geschichte  des  Habsburg-Ósterreichischen 
Hauses  (t.,  1792)  a  zanechal  v  rukopise  dějiny 
Moravy. 

Chvojnioa  viz  Hvojnica. 

Chvěno:  1)  Ch.  České,  Chvojen  Č., 
Chvoj nín  {^hmisch-Kahn)^  far.  ves  v  Če- 
chách na  úpatí  Kruš.  Hor,  hejt.  Ústí  n.  L., 
okr.  Chabařovice;  52  d.,  291  ob.  n.  (1890),  ko- 
stel sv.  Martiůa,  2tř.  šk.,  pŠ.,  četn.  st.,  zámeček  a 
popi.  dvůr  Em.  Sommera.  Far.  kostel  se  tu 
připomíná  r.  1354;  podací  jeho  příslušelo 
pánům  hradu  Krupky.  R.  1580  cis.  Rudolf 
prodal  Ch.  Ad.  Kelblovi  z  Gejzinku,  jehož 
potomci  drželi  je  (1611)  jako  samostatný 
statek.  Václav  st.  Kelbl  z  G.  súčastnil  se 
vzpoury  stavovské,  začež  mu  Ch.  ves  a  tvrz 
konfiskovány  a  prodány  (1623)  cizozemci 
Františkovi  de  Couriers,  a  ten  je  připojil 
k  Šonvaldu.  —  9)  Ch.  Malé,  Chvojenec, 
Chvoj  ínek  (Klein-Kahn),  ves  t,  fara  a  pš. 
Chvojno  České;  33  d.,  167  ob.  n.  (1890),  telcgr., 
žel.  stan.  Rak.  st.  dr.  (Duchcov-Liptice-Pod- 
mokly),  popi.  dvůr  Em.  Sommera.  Ves  nále- 
žela rovněž  rodině  Kelblů  z  G.,  z  nichž  Ru- 
dolf měl  tu  zámeček.  Týž  osud  stihl  Ch.  M. 
r.  1623  jako  Ch.  Č.  —  3)  Ch.  Velké,  Chvo- 
jen V.,  osada  t.  u  Jirovic,  hejt.,  okr.,  fara  a 
pš.  Benešov;  5  d.,  81  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel 
sv.  Jakuba  (1362  far.),  popi.  dvůr  Františka 
Ferdinanda  arciv.  rak.  Na  jihozápad  zříceniny 
hradu  Kozlí,  k  němuž  Ch.  bývalo  příslušno. 
V  neznámé  době  zanikla  tu  fara,  kostel  stal 
se   fil.   k   Benešovu   a   r.   1872   obnoven.  — 

4)  Ch.  Vysoké,  Chvojen  V.,  far.  ves  t., 
hejt.  Pardubice,  okr.  Holice;  92  d.,  637  ob. 
č.,  2  n.  (1890),  kostel  sv.  Gottharda  (z  r.  1733, 
ve  XIV.  stol.  far.),  3tř.  šk.,  hospod,  záložna, 
pš.,  telegr.  Samoty:  Moravanská,  Vyselec  a 
myslivna.  Ch.  bývalo  městečko  s  tvrzí  a  pa- 
třilo ke  království.  V  XV.  stol.  ztratilo  měst- 
ská práva.  r.  1507  jmenuiě  se  vsí  a  se  zbo- 
žím holickým  připojeno  k  Pardubicům.  R.  1623 
fara  zanikla,  kostel  byl  fil.  do  Holic,  r.  1711 
fara  obnovena.  Srv.  Pam.  arch.,  díl  X.  str.  306. 

Ohvojnov,  far.  ves  v  Čechách,  hejt.,  okr. 
a  pš.  Pelhřimov;  30  d.,  192  ob.  č.  (1890),  far. 
kostel  Nanebevz.  P.  Marie  (r.  1384  far.),  4tř, 
šk.,  mlýn.  Ch.  býval  v  nejstarší  době  majet- 
kem arcibiskupů  pražských  a  příslušel  k  Řc- 
čici  a  později  k  Pelhřimovu. 

Ohvojný,  někdy  ves  v  Čechách  v  okolí 
Radime  u  Jičína. 

Chvolson  DanijilAbramovič,  archaeo- 
log  a  orientalista  ruský  (♦  1820  ve  Vilné), 
jsa  rodem  žid  vzdělal  se  záhy  v  nauce  tal- 
mudské,  načež  studoval  východní  jazyky  ve 
Vratislavi,   od   r.    1850   zabýval   se   stuáiem 


452 


Chvorostinin  —  Chvostov. 


orientálních  rukopisů  ve  Vídní  a  r.  1855  ode- 
bral se  na  další  studia  do  Petrohradu.  Pře- 
stoupiv zde  na  pravoslaví,  stal  se  prof.  vých. 
jazyků  na  universitě  a  r.  1858  i  v  duchovní 
akademii.  Z  jeho  vědeckých  prací  jsou  nej- 
důležitější: Die  Ssabier  und  der  Ssabismus 
(Petr.,  1856,  2  díly,  nákl.  akademie);  Ober 
die  Oberreste  der  altbábylonischen  Litteratur 
in  arabischen  Obersetiungen  (t.,  1859);  Ober 
Tammú^  und  die  Menschenverehrung  bet  d^.n 
alten  Babyloniern  (t.,  1860);  O  nikotorych 
srednévékoyych  obvinénijach  protiv  Jevrejev 
(t.,  1861);  livéstija  o  Chaiarflch,  Burtasach, 
Slavjanach  i  Russkich  Abu  AU  Achmeda  ben 
Omar  Ibn  Dasta  (t.,  1869);  Die  semitischen 
Vólker,  Versuch  einer  Charakteristik  (Berlín, 
1872);  O  posléJnéj  veČeré  i  dňú  smerti  Christa 
(2.  vyd.  Petr.,  1880);  Corpus  inscriptionum 
nebraicarum,  obsahující  sbírku  nápisů  z  hrobů 
krimských  (t.,  1882)  a  i. 

Ohvorostiniii:  1)  Ch.  Dimitrií  Ivano- 
vic, vojevůdce  ruský  (f  1590),  válčil  proti 
Litvě  (1563),  proti  Krimu  (1571),  v  Estonsku 
(1572)  a  proti  Polákům.  R.  1582  rozhodl  ví- 
tězství Rusů  nad  Švédy  u  Ljalic  ve  Votsku, 
bývalé  to  části  Novgorodské  republiky,  a 
r.  1590  porazil  švédského  generála  Banera 
u  Narvy.  —  a)  Ch.  Andrej  Ivanovic,  vo- 
jevůdce ruský  (t  1602),  vynikl  při  obraně 
Pskova  proti  Báthorimu  (1581),  později  válčil 
méně  úspěšně  s  knížaty  čerkeskými  a  ka- 
bardinskými. 

Ohvostani  {Pithecia  Desm.),  rod  opic  z  če- 
ledi ploskonosých  {Piatyrrhini).  Mají  trup 
zavalitý,  porostlý  dlouhou,  ale  řídkou  srsti; 
nahoře  na  hlavě  jest  delší  srst,  nad  čelem  ve 
dvé  rozpravená  a  také  kolem  lící  a  brady 
bývají  dlouhé  vousy.  Ruky  mají  ch.  dosti 
silné;  ocas  není  chápavý,  nýbrž  všude  srstí 
porostlý,  zvláště  na  konci  chvostnatý  a  bývá 
trupu  delší.  Ve  chrupu  jsou  přední  zuby 
.  smačklé  a  šikmo  do  předu  namiřenv ;  kly  jsou 
silné,  na  průřezu  trojhranné  a  od  předních 
zubů  mezerou  odděleny.  Všickni  ch.  žijí 
v  jižní  Americe,  přebývají  v  lesích  a  po  vět- 
šině až  po  západu  slunce  vycházejí  za  po- 
travou. K  nejznámějším  druhům  tito  náležejí: 
Ch-an  vlasatý  {Pithecia  satanáš  Geoflfr.)  má 
tělo  pokryto  srstí  vezpod  jen  řídkou,  nahoře 
hustší,  barvy  u  starých  opic  černé,  u  mladých 
do  hnědá  šedé;  hrubé  vousy  jsou  černé. 
Délka  trupu  bývá  50  cm,  ocasu  jen  40  cm. 
Jest  domovem  v  lesích  jiŽ.  Ameriky  od  Peru 
až  k  Atlantskému  okeánu,  zejména  kolem  hor- 
ního veletoku  Amazonského  a  Orinoka.  Ch-an 
bělohlavý  (P.  teucocephala  Geoffr.)  má  na 
čele  kromě  temného  prostředku  i  kolem  tma- 
vých lící  srst  bělavou  nel>o  narezivělou,  li- 
cousy  také  bělavé,  ale  na  těle  srst  u  samců 
černou,  u  samic  Černohnědou,  vezpod  svě- 
tlejší, narezivělou.  Také  boltce,  chodidla, 
prsty  i  nehty  jsou  u  samců  černé.  Žije  kolem 
veletoku  Amazonského  a  ve  Guyaně.  Na  roz- 
díl od  těchto  obou  druhů  má  ch-an  kos- 
mat^  (P.  hirsuta  Geoffr.)  všude  po  těle  srst 
dlouhou,  hrul>ou,  barvy  černé,  jen  na  hlavě 
černohnědé,  na  prsou   narudle  černé  a  na 


vnitřní  straně  stehen  ještě  světlejší;  také  um 
těle  jest  temná  srst  do  Šeda  kropenatá.  Li- 
cousy  jsou  našedivělé.  I  u  tohoto  dmho  do- 
růstá tělo  i  s  ocasem  délky  as  1  m.  Žije 
v  Brazilii  a  obývá  v  lesích.  Br, 

Ohvostek  František,  lékař  český  (*  1834 
v  Místku  na  Moravě  —  \  16,  listop.  1884  ve 
Vídni).  Lékařství  vystudoval  ve  Vídni  v  Jo- 
sehnu,  kdež  stal  se  záhy  po  promoci  docen- 
tem pro  vnitřní  nemoci  a  po  odchodu  Duch- 
kove  i  mimoř.  professorem;  jako  vojenský 
lékař  byl  vrchním  štábním  lékařem  a  před- 
nostou posádkové  nemocnice  čís.  1.  ve  Vídni. 
Literární  činnost  jeho  je  velmi  rozsáhlá  obsa- 
hujíc na  150  cenných  prací  původních  ze  všech 
oborů  vnitřního  léluiřství.  Se  zvláštní  zálibou 
však  pěstoval  i  popisoval  nemoci  vzácné  nebo 
významné  a  nahromadil  tak  veliké  množství 
buď  nových  dosud  nepozorovaných  dat,  nebo 
určil  přesně  význam  mnohých  do  té  doby 
nedoceněných  pochodů  chorobných;  zvláště 
vynikl  při  léčení  chorob  soustavy  nervové  a 
zažívací.  Jako  pronikavý  pozorovatel  a  bystrý 
diagnostik  byl  vůl>ec  nedostižný.  Ze  všech 
těchto  prací  uvádíme  toliko  některé  přihlí- 
žejíce hlavně  k  pracím  česky  v  »Časop.  česk. 
lékařů«  uveřejněným:  Zur  Casuistik  der  Leber- 
krankheiten  (1863);  Beobachtungen  uber  Pneu- 
mothorax  (1865);  Beob,  uber  Venenkrankheiten 
(1865);  Tuberkulosa  v  jicnu  (1866);  Beob.  uber 
Ueotyphus  (1866);  Studien  uber  die  primáře 
croupóse  Pneumonie  (1867);  Thrůmbosa  venae 
portarum  s  hnisovitým  rozkladem  usedliny  {pyie- 
phlebitis  suppurativa^  1868);  Syphilis  constitu- 
ttonalis]  Pri\naky  hrazeni  se  krve  v  obvodu 
vrátnice  (1869);  Beitráge  \ur  Elektrotherapie 
(1869);  Meningitis  cerebrospinalis;  —  emphjr- 
sem  va\iva  podkofniho  (1870);  Připad  prvotní  a 
samostatné  rakoviny  meduUámi  mikteru  (1871); 
Připad  prvotní  a  samostatné  rakoviny  rosolovité 
(carcinoma  gelatinosum)  klučového  michy-ře  a 
\lučovodu  (1872);  Převlekla  tuberkulosa  pobřii- 
nice,  pohrudnice  a  osrdce  (1873);  Beitráge  lur 
herdweisen  Sklerose  des  centralen  Nervensystems 
(1873);  O  vstřebavém  působení  proudu  elektri- 
ckého (1874);  Paralysis  agitans  —  obrna  třesavd 
(1874);  Zur  Diagnose  der  herdweisen  Sklerose 
des  centralen  Nervensystems  (1875);  Případ 
samostatného  prudkého  křupu  trubic  —  Bron- 
chitis  crouposa  (1876);  Příspévky  k  nauce  o  snéti 
plic  (1877);  Příspévky  k  pylephlebitidé  hnisavé 
(1878);  Weitere  Beitráge  ^ur  Tetanie  (1878); 
Dvé  epidemie  ^dnétu  plen  mo^komíchoyj^ch  (1879, 
1880) ;  Čtvrtý  případ  ložiskové  sklerosy  morkové 
a  mtchové  (IBSO);  Nemoci  jater  {ISBl);  Případ 
athetosy  pravé  hoření  končetiny  (1881);  Ne- 
moci  vrátnice,  ff7  a  tepen  jaternich  (1881 — 82); 
Klinische  Beitráge  \u  den  Erkrankungen  des 
Kleinhims  (1882);  Příspévek  k  po\nání  vředu 
dvanáctníku  perforujícího  (1883);  Prudký  čili 
^iutý  úbyt  jater  (1883);  Tuberkulosni  vřed  i[a- 
ludkový  (1884). 

Chvostov  Dmitrij  Ivanovic,  hrabě, 
státník  a  básník  ruský  (*  1757  v  Petrohradě  — 
t  1835  t.),  vstoupiv  záhy  k  vojsku,  účastnil 
se  války  turecké  r.  1788  a  polské  r.  1794, 
načež  šd  do  výslužby  a  vstoupil  do  služby 


Chvoščínská  —  Chydenius. 


453 


8tátní.  R.  1797  byl  vrch.  prokurorem  senátu, 
r.  1798  Členem  synodu  a  od  r.  1799  státní 
rady.  Hraběcí  titul  dostal  od  krále  sardin- 
ského Karla  Emanuela  IV.  Z  básní  jeho  vy- 
nikají hlavně  písně  a  ódy.  Mimo  to  psal 
▼eselohry,  básně  didaktické,  lyrické  a  pod.; 
z  větší  časti  vřaděny  do  sbírky  vydané  vlast, 
nákladem  (Petroh.,  1817,  4  d.,  2.  vyd.  1821 
af  1827).  V  r.  1804—06  vydával  časop.  »Drug 
prosvěščenija*.  Byl  členem  petrohr.  akademie 
věd  a  čestným  členem  tamější  akademie  umě- 
ní. Některé  básně  jeho  oslavující  vítězství 
armády  rus.  byly  přeloženy  do  franč.,  angl. 
a  něm. 

tThvoiÓinská  Naděžda  Dmitrijevna, 
spisovatelka  ruská,  známější  pseudonymem 
V.  Krestovskij  (♦  1825  v  Rjazani  —  f  1889 
▼  Pctěrhofu),  nabyvši  domácího  vychování, 
projevila  záhy  náklonnost  k  literatuře  a  vy- 
stoupila do  veřejnosti  r.  1847  básněmi,  jež 
uveřejňovala  v  časopisech.  Hlavním  oborem 
jejím  však  byla  povídka  a  román,  které  pě- 
stovala s  nevšední  plodnóstí,  zahájivši  s  úspě- 
chem činnost  svou  v  tomto  směru  povídkou 
Anna  Michajlovna  (1850).  Hlavní  z  její  prací 
jsou:  Seljskij  učitel  (1850);  hkušenije  (1852); 
Kto^  ostatsja  dovolen  (1853);  Ispytamje  (1854); 
Poslidnéje  déjstvije  komediji  (1856);  Svobod- 
moje  vremja  (1856 V,  Bariton  (1861);  Vo\idaniji 
lučšago  (1861);  Dva  pamjatnych  dna  (1868); 
Na  večeři  a  j.  Souborně  vyšly  s  názvem  Ro- 
many i  povésti  (Petrohrad,  1859).  Jakožto  žena 
neobyčejně  skromná  nemilovala  velké  spo- 
lečnosti, žila  skoro  neustále  v  Rjazani  a  te- 
prve po  smrti  matky  a  sestry  přestěhovala 
se  do  Petrohradu.  Stopy  tohoto  uzavřeného 
venkovského  života  vystupují  zřejmě  v  prvním 
období  její  činnosti  (1850 — 61),  kdy  spiso- 
vatelka analysuje  do  všech  poarobností  ven- 
kovský život  rodinný  i  společenský  jevíc 
upřímný  soucit  se  všemi  lidmi  trpícími  a  po- 
níženými. Povídky  a  romány  její  z  té  doby 
isou  rozrušující  clramata  s  obětmi,  typy  ne- 
lítostných matek  intrikánek,  otcŮ  slabochů, 
bezcharakterních  mladíků  a  pod.,  jež  na  druhé 
straně  k  upokojení  čtenářovu  vyvažují  typy 
positivní  v  rámci  běžné  morálky,  ovšem  že 
nezřídka  ke  škodě  umělecké  výše  románů. 
Ve  druhém  období  své  činnosti  Ch.  líčí 
hlavně  úpadek  ruské  společnosti  v  létech 
70tých.  Hlavními  pracemi  z  té  doby  jsou 
Ptrvajc  borba  (1869)  a  Afjhom^  gruvpy  i  por- 
iretjr  (1874—77).  Na  přechodním  stanovisku 
stojí  román  Boijiaja  medvédica  (1870—71)  ze 
společenského  hnutí  let  60tých,  líčící  novou 
ženu  ruskou,  obětující  se  práci  pro  blaho 
společenské.  Šnk. 

Chvošťany  viz  Košfany. 

0hwftl0Z6W8]d  (Falczewski)  Stani- 
slaw,  kronikář  polský  (f  kol  1567),  šlechtic 
erbu  Tr^by,  byl  starostou  pirtským  a  kle- 
ckým,  kteráí^to  knížectví  byla  v  doživotním 
majetku  královny  Bony.  Z  jejího  rozkazu  po- 
řídil inventář  těchto  statku  a  obšírnou  práci 
tu  z  r.  1552—55  vydala  archaeologická  kom- 
misse  vilenská  s  názvem  Plscovaja  kniga  Pin- 
skago  i  Kleckago  kňaí(estv  (Varš.,  1884).  Znám 


jest  též  jako  spisovatel  kroniky  polské  sa- 
hající od  MeČislava  I.  do  smrti  Boleslava 
Stydlivého.  Neúplný  rukopis  její  chová  se 
v  knihovně  pulawské  a  vydán  byl  r.  1829  od 
t.  Gol^biowského  v  IX.  a  X.  sv.  spisovatelů 
pol.  GalQzowského.  Napsána  byvši  asi  v  pol. 
XVl.  stol.,  má  důležitost  pouze  v  ohledu  ja- 
zykovém. V  ohledu  historickém  jest  dle  nej- 
novějšího badání  překladem  kroniky  Miecho- 
witovy.  Srv.  J.  Przyborowski,  S.  Ch.,  jako 
pisarz  zlotego  wieku  (»Tyg.  Poznaúski*,  1862 
č.  50);  Schirmer,  S.  Ch.  i  jego  kronika  (»Prze- 
wodnik  naukowy  i  hist.«,  1886);  Jungfer, 
Slownik  do  kroniki  S.  Ch-kiego  (»Zpravy« 
akademie  díl  IV.  str.  88);  Lisiewicz.  Niezu- 
žyte  materyaly  do  žyciorysu  S.  Ch-kiego 
(»Kvartalnik  list«,  1888).  —  Syn  jeho  Ch. 
Jerzy  (f  1589)  byl  biskupem  luckým  a  brze- 
ským. 

Chwallbór  Josef,  spis.  polský  (*  1808 
v  Zukowé  v  Haliči  —  f  1841),  ukončiv  studia 
na  universitě  Ivovské,  vstoupil  do  státní  služ- 
by a  po  ztrátě  rodiny  cestoval  v  Itálii,  Ře- 
cku a  Palestině,  odkud  vrátil  se  rok  před 
smrtí.  JPisma  jeho  vyšla  ve  Lvově  r.  1840. 
Po  smrti  jeho  vyšly  Zásady  myšlenia  i  wiary 
(Poznaň,  1846). 

Ohwallm,  polská  ves  v  Poznaňsku  při 
řece  Obrzyci,  zajímavá  tím,  že  jest  původu 
dolnolužického.  V  třicetileté  válce  opustilo 
několik  dolnolužických  evangelických  rodin 
(snad  z  okolí  Žarova,  nyní  již  poněmčeného) 
svoji  vlast  a  založilo  ves  Ch.  Prvý  o  ní  činí 
zmínku  F.  X.  Sempiňski  ve  svém  popise  Po- 
znaňská (1853);  dle  ní  měl  Ch.  r.  1853  860  ob., 
kteří  se  nijak  nemísili  s  Němci.  Novější  zprávy 
podal  Hómik  v  >Lužici«  1884.  Ch.  jest  při- 
fařen do  Kargowy  (u  městečka  Unrunstadtu), 
od  níž  je  vzdálen  3  km,  Chwalimští  až  do 
novější  doby  vstupovali  ve  sňatky  jen  mezi 
sebou,  jsou  přísní  lutheráni  a  chodí  každé  ne- 
děle na  polské  služby  boŽí  do  Kargowy.  Čný-, 

Ohwalkahof  viz  Chvalkov  2). 

Ohwalkowski  Mikolaj,  právník  a  histo- 
rik pol.  (t  kol  1700),  pocházel  ze  Wschowa 
a  vzdělav  se  na  akademii  ve  Frankfurtě  nad 
Odrou,  byl  rádcem  kuronských  knížat  a  ku- 
ronským  residentem  při  dvoře  pol.  Hlavní 
jeho  dílo  Regni  Poloniae  jus  publicum  (Krá- 
lovec, 1676,  2.  vyd.  1684)  setkalo  se  s  ostrou 
kritikou  Hartknocha  a  jiných  spisovatelů. 
Mimo  to  vydal:  Singularia  quaedam  polonica 
(Lvov,  1666,  4.  vyd.  1696);  Principium  occu- 
pationes  singulares  (Varš.,  1690);  Effata  regum 
Poloniae  (t.,  1694)^  Pami^tnik  albo  kronika 
misřr^ów  i  ksicu(at  pruskich,  tud\ie{  historya 
iujljntska  i  Kurlandyi  (Poznaň,  1711). 

Ohwolson  Dan.  A.  viz  Chvolson. 

Chyba  Jan  viz  Fortius  lan. 

Chyby  (Chyb i),  ves  ve  Slezsku,  hejt.  Bíl- 
sko,  okr.  a  fara  Stnimieň;  116  d.,  640  ob. 
pol.,  40  č.,  168  n.  (1890),  2tř.  šk.,  pš.,  telegr.. 
Žel.  stanice  Sev.  dr.  cis.  Ferdinanda  (BoKu- 
mín-Dědice),  arcivév.  cukrovar  s  raffinerií, 
pila,  samoty  Nowy  staw  a  Zamachy. 

Chydenliis:  1)  Ch.  Samuel,  inženýr  a 
soisovatcl  švédskoftnský  (♦  1727  v  Euraioki  — 


454 


Chyjicc  —  Chyliňski. 


t  ,1757  ve  vodopádu  Niska).  Vystudovav 
vÁbu,  Upsale  a  Štokholmé,  jmenován  r.  1753 
docentem,  r.  1756  mimoř.  professorem  na 
universitě  v  Abu.  V  Upsale  uveřejnil  2  these: 
De  Decrementis  aquarum  in  sinu  Bothnico  (1649) 
a  De  Savigatione  per  flumina  et  lacits  patriae 
promovenda  (1751).  o  čemŽ  zaslal  návrh  me- 
liorace  akademii  štokholmské,  který  též  pro- 
vedl. Vynalezl  nebo  zdokonalil  vodní  a  větrné 
motory,  kalorifer  a  j.  Zkušenosti,  jichž  nabyl 
cestou  Laponskem  s  otcem  svým,  shrnul 
v  díle:  De  oeconomia  et  moribus  incolarum 
Lapponiae  Kimensis  (Abo,  1754). 

9)  Ch.  Anders,  dr.  theol.,  švédský  národ, 
hospodář  (*  1729  v  Sotkamo  —  f  1803  v  Gamla 
Karleby  ve  Finsku  jako  farář).  Zabýval  se 
důležitými  národohosp.  otázkami,  kritisoval 
ostře  prohibitivní  systém  finanční  své  vlasti, 
následkem  čehož  vyloučen  z  říš.  sněmu  fl766). 
Mnohými  myšlénkami  svými  je  předchůdcem 
Adama  Smitna.  Politické  spisy  Ch-iovy  jsou: 
Kállan  till  rikets  vanmakt  (1764);  Rikets  hjelp 
geiiom  en  naturlig  finance-system  (1766;  mod. 
vyd.  Palmén,  Štokh.,  1877—78).  Srv.  Ch. 
Autobiogr.  v  >Goteborgs  Vetenskabs  og  Vit- 
terhets-samhalles  samlingar«  (1780).       HKa. 

01iyJio6,  ves  v  Čechách  nad  Lcšinou,  hejt. 
a  okr.  Jičín,  fara  Velíš,  pš.  Jičíněvcs:  95  d., 
603  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  ap.  Simona 
a  Judy,  2tř.  šk.  R.  1369  připomíná  se  tu  far. 
kostel.  Na  býv.  tvrzi  a  statku  seděl  fl460) 
Jan  Kapřík  z  Lesonic.  V  XVI.  stol.  náležely 
Ch.  ke  Střevači  a  r.  1584  připojeny  k  Velíši. 
Když  se  zřídila  ve  Velíši  fara,  stal  se  zdejší 
kostel  filiálním  (1776).  R.  1861  pokoušeno  se 
tu  o  dobývání  kam.  uhlí. 

Ohýlava,  Chelava,  někdy  ves  v  Čechách, 
nyní  mlýn  u  Ujezda  blíže  Přeštic.  Ves  pů- 
vodně náležela  ke  klášteru  nepomuckému, 
v  XV.  stol.  zpustla  a  později  úplně  lesem 
zarostla. 

0hyld6  viz  Childe. 

Chyle  Pavel,  paedagog  čes.  (♦1800  v  Braž- 
né  u  Selčan  —  f  1886  v  Něm.  Brodě).  Stu- 
doval na  akad.  gymnasiu  v  Praze  pod  Jos.  Jung- 
mannem,  iehoŽ  vřelým  ctitelem  po  celý  život 
zůstal,  pak  filosofii  a  dvě  léta  theologie.  Vy- 
stoupiv z  theologie  oddal  se  na  professuru, 
supploval  na  různých  gymnasiích  v  Čechách, 
byl  na  to  rok  adjunktem  při  gymn.  na  Malé 
Straně  v  Praze  a  stal  se  r.  1842  grammati- 
kálním  professorem  v  Litoměřicích  a  téhož 
ještě  roku  humanitním  professorem  v  Jindři- 
chově Hradci.  R.  1852  jmenován  byl  ředite- 
lem gymn.  jihlavského.  Vida,  že  češtině  na 
tamějším  gymnasiu  není  vykázáno  příslušné 
místo,  ježto  v  ní  němečtí  žáci  vyučováni  byli 
jen  na  přání  rodičů,  zasadil  se  Ch.  o  to,  aby 
se  čeština  stala  pro  všecky  žáky  předmětem 
povinným.  Když  pak  počet  žactva  na  gymn. 
vzrůstal,  vymohl  Ch.  zřízení  parallelních  od- 
dělení při  nejnižších  dvou  třídách  a  rozdělil 
žáky  těchto  tříd  dle  národnosti.  V  české  po- 
bočce vyučovalo  se  náboženství,  latině,  če- 
štině a  němčině  jazykem  českým,  vŠcm  ostat- 
ním předmětům  pak  pro  nedostatek  učitelů 
českých  jazykem  německým.  Opatření  Ch-m 


učiněné  bylo  potvrzeno  ministerstvem.  NcŽ 
odpůrcové  národnosti  české  v  lihla vě,  těžce 
nesouce  zřízení  > českých  paraJlelek*  při  ji- 
hlavském gymnasiu,  jakož  i  důvěrné  a  přátel- 
ské obcovaní  Ch-ovo  s  vůdci  jihlavských 
Čechů  drem  Leop.  Fritzem  a  knihkupcem 
Ant.  Musilem,  zasadili  se  u  mocných  přátel 
svých  ve  Vídni  o  jeho  odstraněni.  Na  poč. 
2.  pololetí  r.  1862  přeložen  byl  Ch.  v  stejné 
hodnosti  na  gymnasium  jičínské,  kde  po  9  let 
blahodárně  působil.  Dovršiv  70.  rok  veku 
svého  odebral  se  r.  1871  na  trvalý  odpočinek 
a  dostal  zlatý  záslužný  kříž  s  korunou.  V.říjnu 
r.  1874  odstěhoval  se  z  příčin  rodinných  z  Ji- 
čína do  Něm.  Brodu,  kde  dne  28.  čce  1886 
život  svůj  dokonal.  V  mladých  létech  složil 
Ch.  nemálo  zdařilých  básní  českých  i  něme- 
ckých, jež  po  různu  byly  uveřejněny.     Rs. 

Chyuo6:  1)  Ch.,  Qiilice,  samota  v  Če- 
chách u  Mirošova,  hejt.  a  okr.  Rokycany, 
fara  a  pš.  Mirošov;  5  d.,  42  ob.  č.  (1890), 
far.  kostel  sv.  Jakuba  (fary  mirošovské),  r.  1675 
nově  vystavěný.  Fara  udržela  se  tu  dlouho, 
ale  farář  bydli  od  r.  1654  v  Mirošové.  Ch. 
jako  ves  připomíná  se  r.  1192.  Kníže  Přemysl 
daroval  ji  klášteru  břevno vskému.  R.  1379 
napočítáno  tu  8  vladyčích  statků  a  far.  ko- 
stel. V  XV.  stol.  seděly  tu  rodiny  Cuknu  a 
Farářů  z  Chylic,  v  XVl.  stol.  Řisničtí  z  Řis- 
nice,  jichž  dil  koupila  obec  rokycanská  0532 
až  1533).  —  9)  Ch.  (ATiV/iV?),  ves  t.,  hejt.  Kar. 
Vary,  okr.  Bečov,  fara  Utvina,  pš.  Toužim; 
30  d.,  168  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk..  mlýn  a 
Inářství. 

3)  Ch.,  někdy  Chilče,  Chile c,  ves  na 
Moravě,  hejt.  Uher.  Hradiště,  okr.  Uherský 
Ostroh,  fara  a  pš.  Nová  Ves  u  Uher.  Ostrohu ; 
158  d.,  840  ob.  č.  (1890).  V  XVI.  stol.  byly 
tu  mnohé  vinohrady. 

Ohylifikaoe  (z  lat.),  proměnění  stráveniny 
{chymus)  v  zažitinu  čili  mléči  {chylus), 

Ohyliúski  Samuel  Bogumit,  bohoslo- 
vec  litevský  (♦  na  poč.  XVTl.  stol.  —  f  166S 
v  Anglii),  poslán  byv  kalvinskou  synodou 
v  Kějdanech  (1657),  aby  sbíral  příspěvky  na 
vydání  litevského  překladu  bible  dokonče- 
ného J.  Skorodzkým  a  J.  Borzymowským,  do- 
stal se  do  HoUandska,  Belgie  a  konečně  do 
Anglie,  kde,  vydávaje  se  sám  za  překladatele 
bible,  došel  podpory  několika  vynikajících 
mužů  v  Oxforde.  Doporučení  těchto  mužů 
se  zvláštní  předmluvou  vydal  v  brošuře  An 
Account  of  the  translation  of  ihe  Bible  into  the 
litltvanian  tongue,  into  which  language  the 
scriptures  were  as  yet  nevěr  translated  atd. 
(Oxford,  1659).  Když  však  s  tiskem  nepoči- 
nal,  synoda  zbavila  ho  závazku  a  svěřila  vy- 
dání bible  J.  K.  Krairtskému  a  M.  M.  Minwi- 
dovi  (1663).  Jejich  péčí  vytištěna  v  Londýně 
část  bible  až  k  žalmu  40.,  načež  následkem 
nedostatku  prostředků  od  práce  upuštěno. 
Vytištěné,  ale  neodkoupené  archy  v  tiskárně 
časem  přišly  v  zkázu.  Odtud  veliká  vzácnost 
tohoto  překladu;  dosud  jsou  známy  tři  vý- 
tisky: v  Petrohradě,  v  Berlíně  a  v  Londýně. 
Ch.  na  základě  zmíněné  brošury  pokládán 
byl  dlouho  za  překladatele.  Teprve  M.  Stan- 


Chyljak  —  Qiýnov. 


455 


kiewicz  objasnil  záležitost  tu  v  díle  »Wiado- 
moáč  o  Bibiii  litewskiej,  drukowanej  v  Lon- 
dynie  1663  r.  i  rzekomym  jej  tiómaczu  S.  B. 
Ch-m«  řKrakov,  1886). 

Ohyljak  Vladymir  Ignatěvtč,  spisov. 
haličskoruský,  známější  pseudonymem  Jero- 
ným Anonym  (♦  1843  ve  Verchomle  Veliké 
mezi  Lemky  jako  kněžský  synek,  f  1893 
v  Letyně  na  Ďrohobyčsku  v  hodnosti  unit- 
ského  faráře).  Gymnasium  studoval  v  Novém 
Sandeči  a  v  uher.  Prešově,  theologii  ve  Lvově. 
R.  1866  vysvěcen  na  kněze  a  r.  1872  vystoupil 
ve  >Slovu«  poprvé  na  veřejnost  pověstí  Poť 
skij  patriot.  Lehký  sloh,  věrné  vystižení  osob 
a  děje  a  nelíčený  humor  s  dávkou  ironie  a 
sarkasmu  upozornily  na  něho  hned  při  prvých 
pracích,  jichž  napsal  celou  řadu,  jednak  po- 
věstí, románů,  humoresek,  jednak  feuilletonů, 
pro  staroruské  časopisy  >Lystok«,  »Novyj 
Prolom«,  >Bcsědac,  »Červenaja  Ruš«,  »Slovo« 
a  kalendář  »Vremennyk«.  Podepisoval  je 
pseudonymem  (Neljach,  Ja  Sam,  Nikyj,  a-<a 
a  j.).  Z  vědeckých  statí  zasluhují  zmínky  Sva- 
tební obyčeje  u  Lemkův  a  Humor  Lemkův.  čásť 
sebraných  jeho  prací  vyšla  pod  názvem  Po- 
vésti i  ra\ska\y  Jeronýma  Anonyma  (Lvov, 
díl  L— 111.,  1882,  díl  IV.,  1887).  Z  nich  jsou 
objemnější:  Poslédnyi  /{  roda^  lycho  na  svétéy 
Smert  i  fetta  ot  Boha,  Vefykyj  perekynčyk 
v  maiom  roimiri.  Některé  práce  Ch-ovy  vy- 
šly velkorusky  v  čas.  »Slavjanskij  mir«  (1880), 
»Orlovskij  věstnik«  (1889),  >Russkij  věstník* 
(1889).  /řr. 

CniTlorrhoea  (lat.),  m  í  z  o  t  o  k,  nazý vaj  í  se 
ony  druhy  prudkých  průjmů,  kdy  bývá  vy- 
vrhováno  množství  hlenu,  tak  že  pak  nabývá 
stoHce  vzhledu  chylósního;  se  skutečnou  za- 
žitinou  ovšem  nemá  ch.  pranic  společného. 

CniylosoyphiisCorda,  retokalíšek,  rod 
mechůjatrovkovitých  {Musei hepatici)  če- 
ledi křižitkovitých  (Jungermannicae)  s  lo- 
dyhou plazivou,  rozkladitě  rozvětvenou  a 
pouze  u  zpodních  lístků  svazčitě  vlásenitou. 
Listy  jsou  kvadratické,  buďzaokrouhlené  nebo 
uCaté,  ne-li  vykrojené,  velmi  úkosně  vetknuté 
a  značně  sbíhavé.  Zpodní  lístky  jsou  hluboce 
2klané  s  laloky  kopinatými  nebo  šídlovitými; 
kalíšek  pohárovitý,  hluboce  Sklaný.  Ch.  roste 
u  nás  druhem  Ch.  polyantho%  Corda,  r.  mno- 
hokališný,  na  vlhkých  zvláště  stinných  mí- 
stech lesních,  na  rašeliništích  i  v  pramenech 
zejména  v  hornatějších  polohách  a  jest  dle 
stanoviska  v  barvě,  statnosti  a  velikosti  listů 
značně  proměnlivý.  Děd. 

Cniylové  oévy  {vasa  chyli/era^,  druh  míz- 
ních cev  čili  vtřebavek,  jež  přijímají  v  sebe 
zažitinu  (chylus)  ze  střev  a  převádějí  do  krve. 
Srv.  Míznice. 

01iyliirl6  (z  řec),  chorobné  odměšování 
bélavé  moče,  kteréž  někdy  bývá  i  krev  při- 
míšena.  Srv.  Filariosis. 

Ohyliui  (lat.),  zažitina  č.  mléči  (n.  Miich- 
Mft),  je  bčlavá  tekutina,  která  se  ve  střevech 
vtřebává  ze  zažité  potravy  ve  zvláštní  mízní 
cévy  a  jimi  pak  bývá  uvedena  v  oběh  krevní, 
kter^  se  pak  výživné  částky  potravy  roz- 
vádějí po  těle.  Složení  šťávy  obsažené  v  chy- 


lósních  míznicích  není  vždy  stejné  řídíc  se 
dle  toho,  lační-li  individuum  nebo  je-li  na- 
syceno, a  i  pak  různívá  se  dle  druhu  zažité 
potravy.  O  těchto  podrobnostech  srv.  Trá- 
vení a  zažívání. 

Ohymiis  (z  řec),  strávenina  (něm.  Speise- 
brei)f  je  smíšenina  rozmělněné  potravy  se  sli- 
zem,  slinami  a  šťávou  žaludeční,  iak  ji  shle- 
dáváme na  př.  ve  vrátníkovém  oddílu  Žaludku 
a  dvanáctniku,  dokud  nebyly  z  ní  vtřebány 
výživné  látky.  Dle  povahy  požité  potravy 
měnívá  se  i  její  podrobná  skladba.  Srv.  Trá- 
vení a  zažívání. 

Ohyikava:  1)  Ch.,  Chňava,  sam.  u  Bořku, 
hejt.  Budějovice,  okr.  a  pš.  Hluboká,  fara 
Hosín;  popi.  dvůr  Ad.  kn.  Schwarzenberka, 
váp.  lomy  a  vápenice.  —  2)  Ch.,  Ch  vy  nava, 
ves  t.,  hejt.  Kladno,  okr.  a  pš.  Unhošť,  fara 
Železná;  235  d.,  1496  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel 
sv.  Prokopa,  4tř.  šk.,  mlýn,  cihelna,  ložisko 
žel.  rudy,  samota  Kyšický  mlýn  a  čásť  obce 
Hor.  Podkozí.  Ch.  náležela  ode  dávna  ke 
hradu  Křivoklátu,  r.  1585  od  něho  oddělena 
a  připojena  k  panství  křivoklátskému.  R.  1667 

Připomíná  se  tu  far.  kostel.  Srv.  Fr.  Melichar, 
aměti  okr.  Unhošťského  (Praha,  1890). 
Ohýné,  ves  v  Čechách,  viz  Chejně. 
01i3rnio6,  ves  v  hejt  litoměř.,  viz  Vchy- 
nice. 

Ohýnioe,  ves  v  hejt.  smíchov.,  viz  Chej- 
nice. 

Ohsrnin,  ves  v  Čechách,  hejt.  Plzeň,  okr. 
Blovice,  fara  Nové  Mitrovice,  pŠ.  Spál.  Po- 
říčí; 34  d.,  233  ob.  č.  (1890),  nad.  dvůr,  ovčín, 
obora,  myslivna  metropolit,  kapituly  u  sv. 
Víta  v  Praze. 

Ohýnov,  Chejnov:  1)  Ch.,  starobylé  mě- 
stečko v  hejt.  a  okr.  táborském,  má  128  d., 
1283  ob.  č.  (1890),  na  náměstí  gotický'  děk. 
kostel  Nejsv.  Trojice  (z  1670),  5tř.  šk.,  pš., 
telegr.,  stanici  Rak.  st.  dr.  (Domažlice-Jihlava), 
četn.  st.,  obč.  záložnu,  2  mlýny  a  8  výr.  trhu. 
Alod.  panství  Ch.  s  Bělou,  Blanicí,  'Dubem, 
Hořicemi  a  St.  Vožicí  (4667-5  ha\  k  němuž 
náleží  zámek,  dvůr,  pivovar,  výrobna  sýrů, 
vápenice  u  Pacova  a  Kladrubské  Hory  v  Ch-ě, 
jest  majetek  Ad.  kn.  Schwarzenberka.  Sev.- 
vých.  od  městečka  Pacova  Hora  se  zname- 
nitými vápenicemi,  mohutnými  vrstvami  vá- 
pencovými a  kráp- 
níkovými jeskyně- 
mi. Zámek,  jenž  bý- 
val hradem  a  tvrzí 
župní,  zdvihá  se  na 
ostrohu  strmě  na  3 
stranách,  po  jehož 
úbočích  zřízen  krás- 
ný park.  Kdy  Ch. 
na  město  povýšen  a 
znakem  nadán,  ne- 
známo. Znak  (vy- 
obr.  č.  1944.):  v  čer- 
veném poli  stříbr- 
né křížem  přeložené 
klíče.  —  V  nejstarší  době  byl  Ch.  zemský 
hrad  župy  chýnovské,  která  v  X.  stol.  ná- 
ležela buď  k  panství  Slavníkovu  nebo  byla 


C.  1944.  Znak  mést.  Chýnova. 


456 


Chýše  —  Chýška. 


hranicí  jeho.  Pozdřji  vyskytuje  se  Ch.  jako 
hrad  kraje  chýnovského.  Král  Václav  I.  zru- 
šil zde  všechny  úřady,  čímž  Ch.  klesl  na 
trhovou  ves,  a  daroval  (1250)  ho  pak  biskup- 
ství pražskému.  Pozdóji  arcibiskup  praž- 
ský Kunrát  (f  1431)  zapsal  Ch.  Hanuši  z  Ro- 
nova a  jeho  bratřím.  Po  nich  tu  sedel  Mi- 
kuláš z  Čestic,  po  jehož  nástupci  Preškovi 
držel  Ch.  Jan  z  Nlalovic  (1457).  Potomci  jeho 
odtud  se  psali  Malovcové  z  Chýnova.  Skrze 
Annu  Mandalénu  (t  1615)  dostalo  se  panství 
chýnovské  v  držení  Sigm.  Vencelíka  z  Vrcho- 
višf,  jemuž  pro  účastenství  jeho  ve  vzpouře 
stavovské  konfiskováno  a  prodáno  cizozemci 
Janu  Oldřichu  kn.  z  Efrgenburka,  hejtmanu 
zemskému  ve  Štýrsku  a  Kraňsku.  Po  vymření 
rodu  toho  přesel  Ch.  r.  1719  na  knížata  ze 
Schwarzenbcrka.  R.  1610  založeny  zde  ma- 
triky církve  chýnovské.  Tvrz  přestavena  za 
Malovců  na  zámek.  Děkanství  datuje  se 
z  r.  1670.  Chýnovská,  též  oustská  župa, 
nejvétší  mezi  všemi  župami  českými,  rozklá- 
dala se  při  hor.  toku  Lužnice  od  Tábora  po 
jejích  přítocích  a  hraničila  na  sv.  se  župou  ře- 
čičkou, na  sz.  s  vltavskou  (tu  stály  Těcho- 
buz,  Pohnání  a  Ratibořice);  na'záp.  s  bcchyň- 
skou  (Klokoty,  Skalice,  Nedvčdicc,  Drachov, 
Lomnice,  Veselí,  Slovénice  a  Stépánovice) ; 
na  jihu  s  Doudlebském  od  přcdclu  Lužnice 
a  ^lalše  (Mladošovice  na  pomezí);  na  vých. 
sahala  až  k  pomezí  moravskému.  Župním  hra- 
dem do  XIII.  stol.  byl  Ch.,  připomínaný 
u  Kosmy  při  popise  panství  Slavníkova;  po- 
slední župan  z  r.  1220  nazýval  se  Oldřich.  — 
2)  Ch  ,  ves  t.,  hejt.  a  okr.  Smíchov,  fara  a 
pš.  Libšice  n.  Vit.;  19  d.,  136  ob.  č.  (1890). 
K  Ch-u  odnáší  se  starodávná  pověst,  kdež 
praví  Styr,  vítěz  nad  Vlastislavem,  k  Nekla- 
noví: Zčiň  mi  tak  vysoký  rov,  z  něhož  by 
uzřel  ves  Ch.  V  listinách  připomíná  se  r.  1226. 
Daniel,  biskup  pražský,  daroval  Ch.  klášteru 
doUsanskému.  V  XV.  stol.  držen  Ch.  k  Bu- 
štěhradu,  v  XVi.  od  něho  oddělen  a  připo- 
jen ke  Středoklukám. 

Chýše  (Chiesch),  město  v  Cechách  na  lev. 
bř.  Střely  v  hejt.  a  okr.  žlutickém;  má  222  d., 
20  ob.  č.,  1293  n.  (1890),  far.  kostel  Jména 
P.  Marie,  někdy  kostel  kláštera  karmelitán- 
ského, r.  1660  sv.  p.  Jiřím  Michnou  z  Vacinova 
vystavěný,  cis.  Josefem  r.  1786  zrušený,  hřbitov, 
kostel  8  hrobkou  hr.  Lažanských,  kdeŽ  ve 
XIV.  stol.  patrně  stával  far.  kostel,  5tř.  šk., 
radnici,  pš.,  telegr.,  četn.  st.,  spořit,  a  založ, 
spolek,  lékárnu,  na  Střele  4  mlýny  a  5  výr. 
trhů.  Fid.  panství  Ch.  s  připojenými  statky 
zaujímá  39^5•59 /z^i  půdy;  náleží  k  němu  zá- 
mek s  kaplí  a  parkem,  avůr,  pivovar,  majetek 
Jaromíra  hr.  Lažanského  sv.  p.  z  Bukové.  — 
Ch.  bývala  pův.  sídlo  vladyčí,  jehož  majetníci 
někdy  byli  praotcové  Pět  i  pěst ských  z  Chýš 
a  z  Egrberka,  od  r.  13ól— 65  náležela  Ch. 
ke  království,  pak  Boršům  z  Oseká  (1370—78) 
jako  manství,  r.  1397  bratřím  z  Hradišťan, 
r.  1422  seděl  tu  Jindřich  Plavenský,  později 
Calta  z  Kamenné  Hory,  pánové  z  Guttenšteina, 
za  nichž  asi  Ch.  na  město  povýšena  a  nadána 
znakem  (vyobr.  č.  1945.):  v  modrém  Štítě  na 


č.  1943.  Znak  mčau  Chýfte. 


zel.  zpodku  stříbrná  městská  hradba  s  cim- 
buřím, branou  zamřiženou,  dvěma  věžemi; 
nad  branou  znak  pánů  z  Guttenšteina.  —  Bu- 
rian z  Guttenštei- 
na ohradil  měste- 
čko a  založil  roku 
1487  karmel.  klá- 
šter. Anežka  z  G. 
provdala  se  (1572) 
za  Mik.  z  Lobkovic 
a  Chýši  mu  věnem 
přinesla.  Za  něho 
vystavěn  (1579)  tu 
zámek.  Roku  157P 
přešla  Ch.  koupí 
na  Ferd.  z  Renš- 
perka,  po  něm  ná- 
sledovala Krysclda 
z  Lobkovic  (1587),  která  svobody  městské 
potvrdila.  Po  ní  seděl  tu  její  syn  Bohuchval 
Berka  z  Dube,  jemuž  pro  účastenství  ve 
vzpouře  stavovské  Ch.  se  vším,  co  k  ní  ná- 
leželo, zabrána  a  postoupena  (1621)  Jiř.  Vil. 
Michnovi  z  Vacinova,  za  něhož  tu  obnoven  kar- 
mel. klášter.  Jeho  syn  Vilém  promrhal  jmění 
otcovské  a  věřitelé  prodali  Chýši  hr.  Krakov- 
ským z  Kolovrat,  z  nichž  Jan  prodal  (1747)  celé 
panství  Václ.  Leop.  Putzovi  z  Breitenbachu. 
od  něhož  přešlo  (1766)  na  Prokopa  hr.  Lažan- 
ského. V  r.  1678,  1777  a  1779  navštívena  Ch. 
ohněm.  Ch.  jest  rodištěm  učeného  probošta 
a  kazatele  Beneše  Chvšského  ze  Špicberku. 

Oh^ika:  1)  Ch.,  'ves  y  Čechách,  hejt.  ;i 
okr.  Něm.  Brod,  íara  a  pš.  Usobí ;  36  d.,  260  ob. 
č.  (1890),  popi.  dvůr.  —  2)  Ch.  (Malá),  far. 
ves  t.,  hejt.  a  okr.  Milevsko;  67  d.,  470  ob.  č. 
(1890),  kostel  sv.  Prokopa  (presbyterium  je 
zbytek  staršího,  již  r.  1384  far.  kostela,  sakri- 
stie zbytek  kaple  Nejsv.  Trojice  z  r.  1610), 
pš.,  četn.  st.  Alod.  statek  zaujímá  195  38  ha 
půdy;  náleží  k  němu  zámek,  dvůr,  majetek 
Frant.  a  Anny  Siebertových.  Ves  r.  1291  pří- 
slušela k  biskupství  pražskému,  ve  XIV.  stol. 
náležela  pánům  z  Rožmberka,  z  nichž  Petr 
prodal  (1593)  ji  Jindř.  Doudlebskému  z  Dou- 
dleb a  na  Petrovicích  a  ten  ri614)  odkázal 
statek  Ch-ku  obci  písecké  na  vyaržování  kněze 
vyznání  českého,  správce  školy,  zaopatření 
chudj^ch  a  jiné  milosrdné  skutky.  Obec  pí- 
secká však  súčastnivši  se  vzpoury  stavovské 
brzy  pozbyla  konfiskací  tvrze  i  statku  Ch-ky, 
jež  pak  Donu  Janovi  de  Arrizaga  postoupeny. 
R.  1651  držel  Ch-ku  Jaroslav  Licbšteinský 
z  Kolovrat,  po  němž  se  majetníci  stále  střídali. 
R.  1843  koupil  statek  chyšský  Frant.  Lamp- 
recht.  —  3)  Ch.  (Velká),  far.  ves  t.,  hejtm. 
Pelhřimov,  okr.  a  pš.  Pacov;  64  d.,  534  ob.  č. 
(1890),  kostel  sv.  Jana  Křt.  (z  r.  1699),  3tř.  šk., 
2  mlýny,  Manedův  a  Peřinka,  a  v  nedalekém 
lese  na  víchu  >Stražišti«  kaple  sv.  Jana  Křt. 
Nadační  statek  se  Smil.  Horami  zaujímá 
107504  ha  půdy;  náleží  k  němu  v  Chýši  dvůr, 
pak  dvory:  Cetule  a  Smil.  Hory,  majetek  klá- 
štera Strahovského  v  Praze.  Ves  jakož  i  zboží 
chýšské  náležela  již  r.  1143  ke  klášteru  Strah., 
ve  válkách  husitských  dostaly  se  do  rukou 
světských,  mezi  jiným  Štěpánu  Špánovskcmu 


Chýšná  —  Chytil. 


457 


z  Lisova,  za  něhož  se  tu  připomíná  tvrz.  Po 
bitvě  bělohorské  přikoupena  Ch.  opět  stra- 
hovskému klášteru. 

0]|ýi]i&,  osada  v  Cechách  u  Černicí,  hejt. 
Ledeč,  okr.  Dol.  Královice,  fara  Onšov,  pš. 
Cechtice;  39  d..  227  ob.  č.  (1890),  mlýn. 

OhyM^  Jan  Bosák,  františkán  a  spiso- 
vatel A VI.  stol.  Jsa  kazatelem  v  Plzni  sepsal 
26  rozprav  polemických  proti  Bratřím  a  jiným 
nekatolíkům,  jež  r.  1555  vydal  pod  názvem 
Enchiridion  f.  j.  Knífky  a  ukázáni ...  o  sváto- 
stech a  jiných  všech  církve  sv.  pořádcích  (Praha, 

Chýiť,  Chejšť,  ves  v  Čechách,  hejt.  Nový 
Bydžov,  okr.  a  pš.  Chlumec  n.  C,  fara  Vápno; 
56  d.,  364  ob.  č.  (1890).  myslivna. 

Cl»rtE6  (něm.  Fánger)^  v  klaviatuře  šikmo 
stojící  pokožen^  jazýček,  zabraňující,  aby  kla- 
dívko narazivši  s  dopadem  klávesu  na  struny 
po  odrazu  nemohlo  opět  odskočiti  do  výše. 

Ohytálky  viz  Loučky  Dolní. 

Ohytaná,  též  Kaplan,  český  národní  ta- 
nec řadový.  Tanečníci  postavení  ve  dvou  řa- 
dách posKakují  proti  sobě  zpívajíce  píseň 
•Utíkej,  Káčo,  utíkej«  (Erben,  nápěv  691) 
nebo  »Nevybírej,  nepřebírej*  (Erben,  náp. 
406),  při  čemž  tanečník  snaží  se  uchopiti  se 
tanečnice. 

Chjrtll:  1)  Ch.  Josef,  historik  moravský 
(♦  1812  v  Kojetíně  —  f  1861  v  Brně).  Vystu- 
dovav fílosoni  v  Brně,  vstoupil  r.  1833  do 
augustiniánského  kláštera  v  Brně,  ale  r.  1835 
vystoupil,  stal  se  praktikantem  při  moravsko- 
stavovské  kanceláři,  r.  1841  kancelistou  a  po- 
mocníkem archiváře  A.  Bočka,  po  jehož  smrti 
prozatímně  řídil  a  uspořádal  archiv,  až  r.  1855 
jmenován  byl  archivářem.  Byl  mužem  povahy 
šlechetné,  neúnavné  píle  a  vytrvalosti  a  jevil 
v  pracích  svých  archivářských  velikou  svě- 
domitost,  zralou  úvahu  a  kritičnost.  Nejen 
že  zjednal  mnoho  opisů  listin  pro  dějiny  mo- 
ravské důležitých,  ale  i  opatřil  ke  sbírkám 
spolehlivé  a  cíokonalé  rejstříky  a  seznamy. 
Za  zásluhy  své  obdržel  od  cis.  Františka  Jo- 
sefa I.  zlatj  záslužný  kříž  s  korunou  a  jme- 
nován dopisujícím  členem  Král.  společnosti 
věd  v  Praze.  Z  prací  jeho  vyjímáme:  Obšírné 
spravování  sněmu  \emského  v  Brně  1848  a 
1849  (»Mor.  Nov.*  1848—49);  5.  díl  Bočkem 
započatého  Diplomatáře  moravského  do  r.  i3oS 
s  doplňky  a  rejstříky  ke  všem  5  dílům;  6.  díl 
(Brno,  1854)  a  7.  díl  (1858);  Staré  desky  mar- 
krabství  Moravského  XIV,  a  XV,  stol.,  latinsky 
psané,  zredigoval  a  rejstříkem  opatřil;  Krt- 
tické  pojednaní  o  poslední  vůli  markraběte  mo- 
ravského Jana;  Hist.  pojednání  o  \ri\eni  zem- 
ském v  markr.  Mor,  od  XII.  stol.  do  r.  !84g\ 
Příspěvky  hístor.  ku  pohnání  staršího  a  nověj- 
íiho  inaku  markr.  Moravského;  Přehledný  popis 
archivu  Jaroměřického  a  j. 

2)  Ch.  Karel,  badatel  Český  v  oboru  dějin 
umění  (*  17.  dub.  1857  v  Praze).  Studoval  na 
cymnasiu  v  Chrudimi  a  v  1. 1875—78  na  filos. 
fakultě  pražské,  dále  na  universitě  vídeňské 

Í  1878— 79)  a  vrátiv  se  do  Prahy,  stal  se  pro- 
cssorem  zeměpisu  a  dějepisu  na  české  re- 
álcc  (1880—85)  a  pov5'šen  na  doktora  filo- 


sofie (1882).  R.  1885  jmenován  řídícím  ku- 
stodem tehdy  založeného  umělecko-průmy- 
slového  musea  Obch.  a  živnostenské  komory 
pražské  a  r.  1895  stal  se  ředitelem  téhož 
ústavu.  Mimo  to  svěřena  mu  byla  r.  1893 
také  správa  obrazárny  vlasteneckých  přátel 
umění  v  Rudolfinu  jako  inspektoru  pro  od- 
dělení obrazů  a  kreseb.  R.  1896  stal  se  mimoř. 
členem  I.  tř.  České  akademie  cis.  Františka 
Josefa.  Vedle  značné  odborné  liter,  činnosti 
získal  si  zejména  zásluhy  o  výzkum,  zacho- 
vání a  studium  Českých  památek  uměleckých 
jakožto  člen  archaeolog.  kommisse  při  České 
akademii,  historicko-umělecké  kommisse  zem- 
ské a  j.  Dále  účastnil  se  pořádání  výstavy 
retrospektivní  na  zemské  Jud.  výstavě  r.  1891 
jako  jednatel  výboru  a  referent  oddělení  pro 
malbu  drobnou  a  tabulovou.  Liter,  činnost 
svoji  věnoval  Ch.  hlavně  dějinám  českého 
umění  ^  uměleckého  průmyslu,  ve  kterýchžto 
oborech  probádal  zejména  méně  jasné  a 
sporné  otázky,  čímž  značnou  měrou  přispěl 
k  poznání  organického  vývoje-  naMio  um6ií. 
Vydal:  Petr  Parléř  a  mistři  gmúndšti  (Praha, 
1886);  O  účelu  a  prostředcích  umělecko-p*-umy- 
slového  musea  (t.,  1887);  Umělecký  průmysl  na 
retrospektivní  výstavě  r.  i8gi  (t.,  1892);  text 
k  publikaci  umělecko-průmysl.  musea:  Výběr 
umě  ecko-prumy šlových  předmětů  \  retrospek- 
tivní výstavy  v,  í8gi  (100  tabulek  světlotisko- 
vých  uspoř,  společnou  prací  s  F.  A.  Borov- 
ským); Vývoj  miniaturního  malířství  Českého 
va.  doby  králů  rodu  jas^ellonského  (za  pomoci 
Ces.  akad.  nákl.  vlastním,  Praha,  1896);  O  do- 
savadním a  příštím  působení  umělecko-prumy- 
slového  musea  Obchodní  a  {ivnostenské  komory 
v  Praie  (t.,  1897).  Dále  sepsal  četná  a  by- 
strá pojednání  v  odborných  časopisech,  jako 
v  »Památkách  archaeologických*  (zejména 
též  Vývoj  miniaturního  uměni  v  době  králů 
rodu  Lucemburského,  >Pam.«,  1885,  1886),  ve 
•Zprávách  architektů  a  inž.«  (O  stavební  Čin- 
nosti v  Pra\e  v  době  baroka,  1895),  v  »Kunst- 
chronik*  {Zur  Kunstgeschichte  Bóhmens,  1886), 
v  »Mittheii.  d.  k.  k.  Central-Commiss.*.  [Ueber 
einige  Madonnenbilder  Bóhmens  aus  dem  XIV. 
u.  XV,  Jahrh.,  1887),  v  »Mitth.  d.  k.  k.  osterr. 
Museums«  {Zur  Charakteristik  des  bóhm.  ge- 
schliďenen  Glases  des  XVII,  u,  XVIII.  Jahvh., 
1896;.  Z  ostatních  článků  a  pojednání  časo- 
piseckých uvádíme  ještě:  Norbert  Grund 
(»Kvéty«,  1883);  Josef  Mánes  (t..  1889);  V.  V. 
Reiuer  (^Lumíre,  1883);  Václav  Brofik  (»Osv.«, 
1888 V,  O  inventáři  uměleckých  památek  (t., 
1894);  dále  příspěvky  v  publikacích  »Čechy« 
(Karlštejn,  18951  »Sto  let  práce«,  »Národop. 
výstava  českosíov.«,  »Oesterr.-ungar.  Mon- 
archie in  Wort  und  Bild«  (Bóhmen,  stati  Pla- 
stik und  Malér ei  der  Renaissance\  Architektur 
der  Renaissance  und  Neu\eit\  Die  Kunstindu- 
strie).  Jako  spolupracovník  »Nauč.  Slovníku 
Ottova«  napsal  Ch.  řadu  cenných  článků 
(Čechy:  Dějiny  malířství  a  sochařství;  Dějiny 
uměleckého  průmyslu  a  j.).  Také  z  četných 
jeho  přednášek  z  uméleckého  průmyslu  oti- 
štěny některé  ve  »Zpr.  jednoty  průmyslové* 
a  v  »Obzoru  národohosp.«.  J-k, 


458 


Chytraeus  —  Chyžice. 


Chsrtraeiui  David,  vlastně  Kochhafe, 
luth.  theolog  (♦  1530  v  Ingelfingenu  —  f  1600). 
Studoval  na  universitě  v  Tubinkách  a  jako 
mladý  magister  přišel  do  Vitcmberka,  kde 
stal  se  horlivým  žákem  a  stoupencem  Me- 
lanchthonovým.  Procestovav  Itálii  byl  r.  1551 
prof.  theologie  v  Roztokách  a  bojoval  ve 
smyslu  přísného  lutheránství  proti  mírněj- 
šímu směru  Melanchthonovu.  Ch.  získal  si  zá- 
sluhy o  organisaci  evang.  církve  v  Rakousích 
a  ve  Štýrsku,  již  mu  svěřil  císař  Maxmilián  II. 
Ze  spisů  jeho  vynikají:  Chronicon  Saxoniae 
ab  a.  í5oo—g6  a  Historia  Confessionis  (1599). 

Chsrtridiaoeae  jsou  houby  jednobuněčné, 
drobnohledné,  bez  vlastního  podhoubí  neb 
o  podhoubí  zcela  nepatrném;  náležejí  do  od- 
dílu hub  rasových,  kde  činí  samostatný  řád 
(viz  Houby).  Jsou  veskrze  cizopasné,  znc- 
tvařujíce  druhdy  svého  hostitele  (zkřivují  jej. 
způsobují  nádory,  povlaky  a  pod.);  žiji  buď 


C.  1946.  Chytridiaceae. 
I.  Synchytrium  mercurialis:  Výtrus  trvalý  <*;?  vypučel,  obsah 
jeho  vystoupil  a  obalil  se  blanou  o:  ta  pak  pukla  a  obsah 
rozdělil  se  v  četné  výtrusy  s.  —  II.  Synchytrium  succisae: 
Buňky  pokožkové  výživné  rostliny ;  do  jedné  sveličelé  usa- 
dil se  cizopasnik;  s  pQvodni  jeho  blány  o  vystoupil  obsah, 
jenž  serozdélil  v  četné  buňky  #.  — III.  Dvé  takovéto  buňky 
dospélejál. —  IV.  Buňka  stala  se  výirusnicl,  obsah  jeji  roz- 
dělil se  v  četné  výtrusy  vtřivé. —  Asi  sokráte  zvétSeno. 

na  povrchu  různých  řas  aneb  uvnitř,  ale  také 
napadají  plísně,  nálevníky,  vajíčka  vířníků, 
hadátka  (AuguUlula).  Cizopasí  i  v  pokožko- 
vých buňkách  rostlin  na  souši  žijících,  řidčeji 
naskýtají  se  na  mrtvolách  rostlin  a  zvířat  ve 
vodě  žijících,  jednotlivá  houba  jest  vlastně 
výtrusnice  naplněná  plasmou,  jež  pojednou 
se  dělí  v  četné  výtrusy  vířivé  počtu  neurči- 
tého. Výtrusy  mají  brvu,  již  buď  vlekou  za 
sebou  nebo  ji  ku  předu  namiřují;  pohybují 
se  buď  skákavě,  nebo  krouží  nebo  klidně 
plují.  Plasma  jejich  bývá  bezbarvá  nebo  různě 
zbarvená.  Vniknou-li  do  těla  hostitelova,  vy- 
růstají v  nové  výtrusnice.  Mnohé  z  nich  od- 
počinuvše zplozují  výtrusy  trvalé  (teleuto- 
spóry)  o  zbarveném,  tuhém  obalu;  ty  pře- 
zimují  a  za  příznivých  okolností  opět  zplo- 
zují výtrusy  vířivé.  Výtrusy  některých  druhů 
mohou  podobu  měniti  po  způsobu  amoeb, 
výtrusy  jiných  druhů  přisedají  na  tělo  hosti- 
telovo' nebo   do  něho  se  zavrtávají  váčkem, 


jenž  později  buď  zmizí  (u  oněch,  které  žijí 
uvnitř  těla  hostitelova),  nebo  se  změní  v  čer- 
padlo nebo  v  jemná  vlakénka  připínací.  Po- 
hlavní ústroje  jen  u  některých  druhů  byly 
seznány,  patrného  rozdílu  však  mezi  pelatkou 
a  zárodečníkem  není.  Dvé  buňky  výtrusové 
se  k  sobě  přiblíží  a  plasma  z  jedné  přejde 
do  druhé  buňky;  nebo  jedna  vyžene  nepa- 
trný váček,  jímž  obsah  přejde  z  buňky  do 
buňky.  —  Teprve  r.  1855  učinil  z  nich  Alex. 
Braun  samostatný  řád;  nyní  je  známo  na 
160  druhů.  Poněvadž  jsou  velice  drobné  a 
tudíž  nesnadno  přístupné,  jsou  dosud  celkem 
nedokonale  prozkoumány.  Jednotlivá  houba 
vegetuje  sotva  několik  dni,  ale  pokolení  rychle 
po  sobě  následují,  dokud  výživná  látka  není 
vyčerpána.  Trvalé  výtrusy  déle  žijí.  Jeden 
oddíl  {Olpidiaceae,  Synchyiriaceaé)  připomíná 
nižší  řasy  (Protococcoideae)  srovnávaje  se 
s  nimi  tělem  jednobuněčným,  výtrusy  víři- 
vými pojednou  vzniklými;  ale  ani  od  nálev- 
níků  bičíkatých  (Flagellat)  není  daleko.  Člo- 
věku ani  neškodí  ani  neprospívají.  Viz  Eng- 
ler  a  Prantl,  Natůrl.  PHanzenfamilien,  Fungi 
str.  64.  Bd. 

Chsrtridiam  A.  Br.,  rod  hub  z  řádu  Chy- 
tťidiaceae  (v.  t.),  jehož  druhy  cizopasí  na  buň- 
kách řas  ve  vodě,  nezplozují  tvarů  v  amocbo- 
vitých,  nýbrž  přímo  vyrůstají  ve  výtrusnici 
s  výtrusy  vířivými  nebo  ve  výtrusnici  s  vý- 
trusy vytrvalými;  ony  vznikají  na  povrchu, 
tyto  vnitř  hostitele  na  jakémsi  podhoubí. 
Výtrusnice  některých  druhů  mají  nečlánko- 
vaný  váček  a  otevírají  se  víčkem,  jež  vy- 
tvořeno jest  blánou  buněčnou;  plasma  jest 
bezbarvá,  vířivé  výtrusy  jsou  okrouhlé  nebo 
vejčité,  nespájivé.  Nejobyčejnější  jest:  Ch. 
OHa  A.  Br.,  jehož  výtrusnice  zahrocená  a 
víčkem  ukončená  vyrůstá  ve  váček,  který  za- 
pouští do  hostitele;  cizopasí  na  řasách  a  bývá 
pouze  0037—0044  mm  veliké.  Bd. 

ChyiaJié,  též  Kyčané  a  Kysané,  byli 
severozápadní  větví  Luticů  a  obývali  v  kra- 
jinách mezi  Řečnicí  a  Varnavou  majíce  za 
hl.  města  Chyžu  na  ř.  Věrně  a  Vostrov  (Gů- 
strov)  na  Nebole.  Jméno  jejich  různě  se  do- 
kládá ;  kronikář  Saxo  r.  952  nazývá  je  Ch  i  z- 
zini,  Helmold  opět  Kizini  a  Kicini,  Šafařík 
slovanské  jméno  odvozuje  od  chysa. 

Chyiioe,  něm.  Kissingen,  nyní  úředně  Bad 
Kissingen,  hl.  m.  okresu  a  světoznámé  lázeň- 
ské město  v  bavor.  vl.  obv.  Dolních  Fran- 
kách, 201  m  n.  m.,  na  lev.  bř.  francké  Sály 
v  krásném  údolí  uzavřeném  lesnatými  vrchy, 
na  žel.  tratích  Schvveinfurt-Ch.  a  Meiningen- 
Ch.;  sídlo  okr.  úřadu,  soudu  (zemský  soud 
ve  Schweinfurtu),  lesního  úřadu  a  král.  lá- 
zeňského kommissařství,  má  3  katol.  kostely, 
mezi  nimi  krásný  farní  v  got.  slohu,  1  evang. 
a  1  anglikánský,  reálku,  kamenný  most  přes 
I  Sálu,  divadlo,  mramorové  sochy  králů  Lud- 
I  víka  I.  a  Maxmiliána  II.,  stanice  pošt.,  telegr. 
a  telefonní,  výrobu  kočárů,  vinařství,  ovoc- 
nictví,  lomy  pískovcové  a  4245  ob.  (1S90), 
z  nichž  521  evang.  a  341  isr.  Největší  důle- 
žitost pro  město  mají  však  zdejší  solné  pra- 
meny, o  nichž  zmínka  se  děje  již  v  IX.  .stol.. 


Chyžice. 


459 


kterých  však  počalo  se  obecněji  užívati  te- 
prve v  XVI.  stol.  Ale  teprve  v  XVIII.  stol. 
učinili  biskupové  vircpuršti  opatřeni  pro  roz- 
květ lázní  a  když  Ch.  stala  se  majetkem  ba- 
vorským, nastal  rozkvět  velmi  rychlý.  Nyní 
navštěvuje  lázně  ročně  asi  15.000  láz.  hostí, 
mezi  nimi  mnoho  panovníků,  Rusů  a  Angli- 
čanů. Lázně  jsou  majetkem  státu  a  správu 
vede  lázeňské  kommissařství,  provozování 
však  jest  pronajato.  Účinek  pramenů  pod- 
porován jest  i  příznivým  podnebím.  Střední 
teplota  jest  v  zimě  0^  na  jaře  7®,  v  létě  13'8® 
a  na  podzim  6*8®  C.  Pramenů  jest  5  a  obsa- 
hují všecky  značné  množství  kuchyňské  soli 
a  kyseliny  uhličité  a  něco  železa.  Nejproslu- 
lejším a  nejužívanějším  jest  pramen  Rákó- 
czyho  objevený  r.  1737  a  obsahující  při  te- 
plotě 10-7®  C  v  1  /  5*8  g-  soli.  Prýští  se  z  vrstvy 
stěrku  4  m  hl.  Chuti  jest  kysele  slané.  Blízko 
něho  vyvěrá  pramen  Pandurův.  známý  již  od 
stol.  XVI.  pod  jménem  Badebrunnen,  z  téže 
vrstvy  štěrku.  Má  teplotu  10-7'*C,  obsahuje 
v  1  /  vody  5*5  g  kuch.  soli  a  jest  chuti  slané 
a  nahořklé.  Pramen  Maxův  vyvěrá  z  roz- 
scdliny  skalní  v  hloubce  4  m;  má  teplotu 
lO^^C  a  chutná  příjemně,  kysele  a  slané.  Až 
do  r.  1815  nazýván  byl  Kurbrunnen.  Těchto 
tři  pramenů  užívá  se  k  pití  a  pouze  vody 
pramene  Pandurova  i  ke  koupelím,  ač  v  míře 
jen  skrovné.  Prameny  ke  koupání  jsou  solní 
vřídlo  (Salinensprudcl)  a  vřídlo  Schonbor- 
novo.  První  jest  vzdáleno  od  Ch.  2130  m,  vy- 
věrá ze  šachty  100  w  hl.  z  vrstev  pestrého 
pískovec.  Za  minutu  poskytuje  500  /  vody  a 
vyvinuje  2—6000  /  kyseliny  uhličité.  Vřídlo 
Schónbornovo  ve  vsi  Hausen  vzdáleno  jest 
od  Ch.  3650  m  a  vyvěrá  z  vrtné  díry  650  m 
hluboké.  Za  1  min.  poskytuje  5—6000  /  vody 
a  4—6000  /  kyseliny  uhličité.  Obou  těchto 
vřídel  užívá  se  i  k  pití,  ale  celkem  jen  zřídka. 
Teplota  těchto  pramenů  jest  18"4— 18'60C. 
Salinensprudcl  obsahuje  95,  vřídlo  Schón- 
bornovo 118  g  soli  v  1  /  vody.  Veškerých 
pět  pramenů  obsahuje  též  mírné  množství 
hydrátu  železitého.  Mimo  to  jest  zde  též  pra- 
men hořké  vody,  rovnající  se  asi  hořké  vodě 
ve  Fricdrichshallu.  Lázeňská  zařízení  jsou 
velkolepá.  Jsou  zde  jmenovitě  král.  lázeňský 
ústav  a  solanka,  lázeňský  dům  při  král.  lé- 
čebném ústavu,  akciový  lázeňský  dům,  nové 


kasino  s  čítárnou,  konversační  sál  (z  r.  1838), 
železný  pavillon  zřízený  Ludvíkenj  i.  nad  pra- 
meny Rákóczyovým  a  Pandurovým,  nová  pro- 
menáda a  j.  Dále  jsou  zde  zařízení  pro  lázné 
slatinné,  lázně  plynové  uhličnaté,  lázně  v  pa- 
rách solních,  lázně  v  matečném  louhu  sol- 
ného vřídla,  ústav  k  léčení  studenou  vodou, 
ústavy  pro  léčení  syrovátkou,  gradovanou 
(stupňovanou)  solankou,  vdechováním  dusíku 
a  rozprášené  solanky,  pneumatickými  přístroji, 
elektrotherapeutické  léčení  a  j.  Působnost 
pramenů  zdejších  spočívá  v  podpoře  výměny 
látek.  Užívá  se  jich  proti  chronickým  katar- 
rhům  žaludku  a  střev,  katarrhu  požeráku,  po- 
rušenému trávení,  překrvenosti,  haemorrhoi- 
dům,  ztučnění  jater,  katarrhu  žlučovodů,  žlu- 
čovým kamínkům,  habituelní  zácpě,  krticím 
a  j.  Koupelí  pak  zvláště  při  nemocech  peri- 
ferických  nervů,  nemocech  kožních,  zbytcích 
výpotků,  rheumatických  aíTekcích  kloubů  a  j. 
Při  nemocech  provázených  horečkou,  tuber- 
kulose  a  rakovině  není  radno  pramenů  chy- 
žických  užívati.  Vody  z  pramenu  Rákóczyova 
rozesílá  se  5—600.000  láhví  ročně.  Až  do 
r  1868  těžena  z  obou  solných  vřídel  též  ku- 
chyňská sůl,  od  té  doby  užívá  se  jich  pouze 
ještě  k  těžení  matečného  louhu.  —  První 
zmínka  o  Ch-ci  děje  se  v  IX.  stol.  Až  do 
r.  1291  náležela  osada  hrabatům  z  Henne- 
berka,  jichž  jedna  větev  psala  se  dle  hradu 
Botenlaube,  položeného  velmi  romanticky  po- 
blíž Ch.  Pak  přešla  Ch.  v  majetek  purkrabí 
norimberských  a  r.  1394  koupí  na  kapitulu 
vircpurskou.  R.  1803  připadla  spolu  s  Virc- 
purkem  Bavorsku,  r.  1806  velkovévodství  Virc- 
purskému  a  r.  1814  dostala  se  opět  Bavorsku, 
k.  1866  zvítězili  zde  po  urputném  boii  Pru- 
sové pod  Goebenem  nad  Bavory  pod  prin- 
cem Karlem.  R.  1874  provedl  zde  bednářský 
tovaryš  Kullmann  nepodařený  útok  na  život 
knížete  Bismarcka;  na  paměf  této  události  po- 
stavena r.  1877  v  sadech  královského  ústavu 
lázeňského  bronzová  socha  Bismarckova.  — 
Okres  chyžický  má  na  46773  km*  ve  2  mě- 
stech a  55  venk.  obcích  32.840  ob.  řl890).  — 
Srv.  A.  Sotier,  Bad  Kissingen  (Lipsko.  1883, 
2.  vyd.);  Lochner-Heusslcin,  Bad  Kissingen 
u.  Umgebungen  (Berlín,  1886, 2.  vyd.);  Wclsch, 
Anwendung  und  Wirkung  der  Heilquellcn  und 
Kurmittel  von  Bad  Kiss.  (Ch.,  1893,  3.  v.). 


Sbvi  ide  ichitejld,  zejiuéim  pOvodii  l»iinskébo,  hledej  pod  J 


nktha  Benedifcii 
z  Loukf 


I,  znafka  samo- 
hlásky^, jejíí  člán- 
kování v  první  řa- 
dč  %7značuje  tůitni 
dechové  dráhy  v  ů- 
stcch  pozdviženim 
jazyka  ku  patru  a 
současné  rozšířeni 
otvoru  listního  způ- 
sobené tím,  íq  kout- 
ky rtň  se  rořtáh- 
nou.  Jako  pH  jiných 
hláskách  j  pFi  \  má* 
me  vlastné  mloviti 
o  společném  ozna- 
čení samohlásek  rozliční ch,  roz- 
lišených částečnými  rozdíly  v  člán- 
kováni; zejména  nelze  určiti  hra- 
nic mezi  olcvfeným  I,  blížícím  se 
k  e,  a  zavřeným  e,  odkud  v  ně- 
kterých jazycích  s  písemnictvím 
ménč  vyvinutým  (na  př.  v  jazy- 
cích staroitalských)  i  rozličné  ne- 
snáze pravopisné  vznikají.  —  Slo- 
vanské I  je  původu  rozličného: 
vzniklo  na  př.  z  původního  dlou- 
hého ř,  na  př.  v  (iVa  Hn'x)  v.  skt. 
dpuas,  lit.  gfvas,  lat.  vJvus;  z  dvojhl. 
e/,  na  př.  v  \ima  v.  řec.  xHuáv; 
z  dvojhl.  ei  ai  oi  vzniká  I  vůbec 
na  začátku  (na  př.  im  »jediný<, 
v.  něm.  řiw,  lat.  oinos^  Hnus)  i  na 
konci  slova  (zde  ne  důsledné); 
vznik  z  původ,  m  není  zcela  ji- 
stý. Časem  nalézáme  i  i  místo  y^ 
předchází-li  totiž  j  nebo  souhlás- 
ka změkčená,  na  př.  v  instr.  pl. 
kraji  (v.  vlky),  v  šiii  (ze*  írr'»,  srv. 
lit.  ».'ií/i),  iicl»  (z  předšlo  v.  ijaJ-)  a  j.  Původně 
bylo  každé  slov.  I  dlouhé,  a  délka  tato  za  ně- 
kterých okolností  v  některj^ch  slov.  jazycích 
Sna  př.  v  češtině)  se  časem  i  zachovala.  V  če- 
tiné  vzniklo  i  mimo  to  ze  staršího  ie  (na  př. 
vira  stč.  viera^  3.  os.  plur.  trpí  stč.  trpte  a  j.) 
zúžením,  jež  počíná  se  objevovati  asi  od  konce 
XIII.  st.,  podobné  i  z  é  {řici  stč.  řéci,  kami- 
nek  z  kamének).  —  Značku  pro  I  přejali  Ře- 
kové ze  semit.  jód  (»ruka«),  značky  vl.  pro  7; 
od  nich  Římané,  od  těchto  ostatní  národové 
evropští.  Zty. 


I  jako  číslice:  v  řeč.  i  =  10,  /  =  10.000, 
v  lat  1  =  1.  Kombinací  I  tvoří  se  značky  (čí- 
slice) pro  vyšší  čísla  (11,  III,  IV  ...),  jež  pfed 
číslicemi  C  a  M  udávají  počet  set  nebo  tisíc, 
IIIC==  300,  IVM  =  4000.  —  V  nápisech  I 
často  znamená  Imperator.  —  Staří  logikové 
užívali  samohlásky  I  v  log.  schématech  na 
označení  kladného  částečneno  soudu.  —  Jako 
značka  mincovní  vyškytá  se  I  na  mincích 
rakousk.  pro  Štívnici,  na  franc.  pro  město  Li- 
moges,  na  mincích  něm.  pro  Hamburk. 

I  v  chemii  iest  značkou  pro  i  ód. 

Xaoovaooi  fjakovačij  Francesco,  maUř 


ital.  (•  1838  v  Římě),  ták  Mariniho  a  Capal 
ti  ho.  Na  odporučení  Fortunyho  pracoval 
mnoho  pro  Goupila.  Maloval:  Vittoria  Co- 
/ořiitj  (1881,  vyznám,  ve  Vídni),  Alexander 
BQV'^ia  Ví.  hledá  přižeň  benátských  vyslanců 
(1H83);  Episoda  i  pádu  Benátské  republiky 
(ifíH4).  Provedl  také  četné  podobizny  a  aqua- 
relly. 

X  ad  ^aoonm  pi  (l^^t.),  jdi  k  řeckému 
pi,  t.  i.  jdi  k  šípku  (řec.  písmeno  pi  má  po- 
dobu šibenice  77). 

lakohOfl  (od  Idim,  výskám):  1)  I .  bůh  my- 
stérií eleusinských  a  lernajských,  syn  Perse- 
fony-Kory,  pův.  epitheton  boha  Dionysa 
(v.  t.).  Z  italských  božstev  odpovídá  l-chovi 
asi  Liber.  —  2)  I.,  hlavní  den  eleusinských 
mystérii,  kdy  nošen  v  průvodě  obraz  l-chův 
z  Athén  do  Eleusinv,  jakož  i  zpěv  od  boha 
vynalezený,  jejž  pěl  průvod  ten  procházeje 
náměstím  athénským.  klk. 

lakinf  viz  Hyacinth. 

lakOT,  rus.  obměna  jména  Jakub.  Viz 
Jakov. 

lalemofl  pokládán  v  řec.  mythu  za  vyná- 
lezce smutečního  zpěvu  nad  předčasným  sko- 
nem v  přírodě  a  v  životě  lidském,  po  něm 
prý  I.  zvaného;  sám  v  útlém  mládí  podleh- 
nul smrti.  StotoŽňován  též  s  Linem.    klk. 

Zambé,  v  řec.  mythu  služka  v  domě  Ké- 

leově  a  Metaneiřině  v  Eleusině,  jež  Démétru 

nad  ztrátou  Perstfony  zarmoucenou  hleděla 

všelikými  šprýmy  rozveseliti,  odkudž  prý  vznikl 

zvyk  kratochvilných  i  rozpustilých  žertů  {lan- 

^  fifia)  o  slavnostech  Démétřiných,  jakož  ií  při- 

\  čítán  též  vynález  iambického  básnictví,  ^lythus 

jest  rázu  etymologického.  klk. 

\     ZambelegOfl  viz  Archilochovy  strofy. 


lambické  básnictví  —  lannetti. 


461 


Xambioké  básnlotrif  nazvané  dle  rhythtnu 
v  ném  převládajícího,  vzniklo  mezi  Ióny  a  to 
téměř  současně  s  elegií  a  obsahovalo  v  pod- 
statě své  satiru  proti  osobám  a  pomerfim 
skutečného  života.  Počátky  jeho  hledati  jest 
v  prostonárodních  žertovných  písních  při 
slavnostech  bohyně  Démétry,  s  čímž  souhlasí 
mythus  o  služce  lambě  fv.  t.).  Do  literatury 
uvedeno  I.  b.  Archilocnem  (v.  t.),  vedle 
něhož  vynikli  v  tomto  oboru  ještě  Simóni- 
des  z  Amorga  a  Hippónax.  Kdežto  i.  b. 
Simónidovo  má  více  ráz  filosofický  a  poučný 
ve  smyslu  povšechném,  Hippónax  stíhá  sati- 
rou osobni  nepřátele  a  obrací  ji  i  proti  sobě. 
Týž  básník  prodloužením  předposlední  slabikv 
utvořil  z  iambického  trimetru  t.  zv.  choliamb 
či  skazón,  příhodný  jeho  posměšně  triviální 
poesii.  Jiným  skladatelem  l-ho  b.  byl  Ana- 
nios.  Také  Solón  pěstoval  tento  druh,  ale 
bez  jízlivého  obsahu,  s  tendencí  více  poučnou 
po  stránce  mravní  a  politické.  Později  v  Athé- 
nách skládali  iamby  Hermippos,  vrstevník 
Perikleův,  Kerkydas,  Aischrión  (v  IV.  stol.) 
a  j.  I.  b.  bylo  původně  zpíváno  s  průvodem 
nástroje  zv.  iambyka,  též  přednášeno  melo- 
dramaticky s  průvodem  klepsiambu,  záhy 
však  i  pouze  recitováno.  Z  b.  i-ho  přejalo 
drama  v  Athénách  trimetr  iambický.  Zvláštní 
odrůdou  b.  l-ho  jsou  mimiamby  (v.  Hérón- 
das).  V  Římě  pěstovali  I.  b.  Furius  Biba- 
culus,  Catullus,  Calvus,  Cato  ml.,  Ho- 
ratius  a  Bassů s.  Choliamby  nalézaly  se 
v  mimiambech  Mátiových.  Nikoli  formou,  ale 
obsahem  k  Í-mu  b.  patří  Ovidiův  Ibis.  Po- 
vahy choliambické  a  iambické  jsou  též  některé 
básně  Catalect  pod  jménem  Vergiliovým  za- 
chovaných, choliambické  Petroniova  Šat.  5., 
f>rolog  Persiův  a  Čásť  básní  Martialových. 
amb  zastoupen  též  v  části  Priapeí,  dále  u  Au- 
sonia  a  v  nápisech.  Zlomky  iambografů  řec. 
u  Bergka  Poet.  lyr.  gr.  II.  (Lipsko,  1882); 
římských  v  Báhrensových  Fragm.  poet.  Rom. 
(t.,  1886).  Sdk. 

Xambliohos:  1)  I.,  první  v  řadě  erotiků 
řeckých,  byl  sice  původu  a  vychování  syr- 
ského, avšak  osvojil  si  záhy  dokonale  jazyk 
řecký.  Za  panováni  Lucia  Věra  (f  170  po  Kr.) 
napsal  román  Babylóniaka  (Příběhy  babylón- 
ské) v  35  knihách.  Název  ten  měl  označovati 
nejen  jeviště  vypravovaných  událostí,  nýbrž 
i  původ  jejich,  ježto  dle  tvrzení  spisovatelova 
vypravoval  mu  příběhy  ty  učený  Babyloňan, 
od  něhož  naučil  se  také  babylónskému  jazyku. 
Hrdinami  románu  byli  Rhodanes  a  spanilá 
Sinonis.  Oba  milence,  spojené  jiŽ  manželským 
svazkem,  pronásledoval  babylónský  král  Gar- 
mus,  poněvadž  Sinonis  zamítla  milostné  jeho 
návrhy.  Po  mnohém  bloudění,  podivuhodných 
dobrodružstvích  a  velkém  utrpení  došli  ko- 
nečné žádoucího  klidu  a  Rhodanes,  stav  se 
králem  v  Babylóně,  Žil  šCastně  se  svou  chotí. 
Román  l-chův  skládá  se  z  dlouhé  řady  udá- 
losti seřaděných  volně  bez  vniterní  souvi- 
slosti; oba  hrdinové  zakoušejí  sice  věcí  nej- 
podivnějších, ale  vnitřní  jejich  Život  jest  chabý 
a  vůle  slabá  tak,  že  neřídí  se  vlastním  roz- 
hodnutím ve  svém  jednání,  nýbrž  podléhají 


osudu  (Tyché),  který  je  také,  kdykoli  nouze  jest 
nejvyšší,  vysvobozuje  z  nebezpečenství.  Nám 
dochoval  se  pouze  suchopárný  výtah  z  prv- 
ních 16  knih  u  patriarchy  Fotia.  --  Srv.  Rohde, 
Der  griech.  Roman  str.  361.  Cfe. 

2)  I.  z  Chalkidy  v  Coelesyrii,  filosofický 
mystik  (f  kol.  330  po  Kr.),  jenŽ  učeni  novo- 
platónské  přepracoval  v  nauku  polythcisti- 
ckou  o  božských  bytostech  nadsvětných  s  při- 
řaděnými  anděly,  daemony  a  héróy.  Ve  své 
daemonologii  rozvinul  učení  o  zjevování  dae- 
monů  a  prostředcích,  jakými  lze  lidem  du- 
chův těch  se  dovolávati  a  je  ve  službu  svou 
bráti.  Ve  vzývání  tom  I.  sám  byl  mistrem  a 
od  žákův  jeho  dostalo  se  mu  příjnu  učitele 
božského  a  zázračného.  Zaříkací  formule  a 
pythagorejská  mystika  čísel  hraje  v  systému 
jeho  značnou  úlohu.  Hlavní  dílo  jeho  obsa- 
hovalo 10  knih,  z  nichž  zachováno  pět:  De 
vita  Pythagorica  liber  (výd.  Th.  Kiessling» 
Lip.,  1815 — 16);  Ádhortatio  ad  philosophiam 
(t.,  1813);  /lapl  xrjq  xoív^g  nad^fiatiKTJg  iniaxij' 
fíT/g  (vyd.  Villoison,  Kodaň,  1790);  TIbqI  tifff 
Níxofióxtrv  dQi9'(irjtíyi^g  zíaaymyrjg  (vyd.  Her- 
cher,  Hermes  sv.  VI.,  1872,  str.  59);  Theologu- 
měna  arithmeticae  (vyd.  Ast,  Lip.,  1817).  Mimo 
to  přičítá  se  mu  Ďe  Mystertis  Aegyptiorum 
(vyd.  Parthey,  Berlín,  1857). 

XambografOTé  sluli  u  Řeků  skladatelé 
iambů,  jako  Archilochos,  Hippónax  a  j. 

Xambas  (řec.  tccpifiog)  sluje  v  metrice  stopa 
tvaru  ^  -.  Rhythmicky  třeba  ovšem  řadu  iaih- 
bickou  na  pf.  ^^  -  ^^  -  ^  -  w  .  pokládati  za 
řadu  trochajskou  s  anakrusí  a  tedy  měřiti  ji 
N^|-w|«w|.wjr— .  Z  toho  plyne,  ze  veškery 
zvláštnosti  rhythmické,  jež  vyskytují  se  u  tro- 
chaje,  jeví  se  téŽ  u  l-bu:  rozvedení  ve  tři 
slabiky  krátké,  stažení  v  jedinou  slabiku  troj- 
dobou,  náhrada  spondeem  (u  i-bů  na  místech 
lichých,  u  trochaje  na  místech  sudých),  spo- 
jovaní v  dipodie  a  j.  —  Jakožto  stopy  me- 
trické užívalo  se  i-bu  zajisté  jíž  od  dob  pra- 
starých, tak  jako  trochaje;  že  Rekové  Archi- 
lochovi  připisovali  vynalezení  jeho,  má  smysl 
ten.  Že  z  básníků  známých  Archilochos  první 
ho  použil  k  útočným  bísním  svým,  jež  taktéž 
nazval  Í-by.  Ráz  tento  podržely  verše  iam- 
bické i  v  dobách  pozdějších  dosti  často,  na 
př.  v  epódech  čili  l-bech  Horatiových.  Jiilé 
a  daleko  ještě  důležitější  platnosti  došla  stopa 
iambická  jakožto  stopa  rhythmem  stoupající, 
tedy  výborně  se  hodící  k  označení  pathosu, 
v  dramatech  antických,  kde  od  Aiscnyla  po- 
čínajíc stala  se  téměř  výhradným  rozměrem 
dialogu  dramatického  v  t.  zv.  senariu.  Knr, 

Zamos,  v  řeckém  mythu  praotec  věštecké 
rodiny  lamovců  v  Olympii.  Odložen  byv  od 
matky  Euadny,  vyživen  od  dvou  hadů  medem 
a  nalezen  mezi  kvetoucími  fialkami  {tov)»  Když 
dospěl,  ApoUón  sám  jej  zavedl  do  Olympie 
a  poskytl  mu  schopnost,  věštiti  ze  zpěvu  ptáků 
a  z  plamene  žertev  na  oltáři  Zevově.    klk. 

Xanelra  viz  Euadné. 

Zajmettt  Domén  i  co,  architekt  italský 
(♦  1815  v  Římě).  Vynikl  svojí  znalostí  slohu 
renaissančniho.  Provedl  stavbyj  palazzo  Nar- 
ducci  v  Římě,  palazzo  Colonna  v  Amelii,  pa- 


462 


TAnson  —  latrako. 


lazio  Montani  ve  Frascati,  hřbitovy  ve  Velletri 
a  Monte  Porzio  Catone.  Obdržel  rytířský  kříž 
italské  koruny. 

VÉJomon  [ajensnj  Edward,  architekt  angl. 
(♦  1812  v  Londýne  —  f  1888  v  Bayswateru). 
studia  klassicka  konal  ve  Francii,  načež  oddal 
se  architektuře  za  vedení  otce  svého  a  Johna 
Walena.  Na  to  cestoval  po  Evropě,  z  čehož 
vzniklo  nčkolik  pěkných  aquarellů  a  výkresů; 
menší  jich  čásC  vystavena  při  kongressu  ar- 
chitektu r.  1885.  Napsal:  Some  french  cha- 
ieaux  of  the  age  of  Francii  I.  (1856);  The 
recent  improvements  in  Paris  (1858) ;  The  Krém- 
Vin  of  Moscow  (1868);  The  arckitecture  of  Nor- 
way  (1878);  Mediaeval  and  other  buildings  in 
4he  island  of  Cyprus  (1883)  a  j. 

Xanthe,  asteroida  otnevená  18.  dub.  1868 
Petersem  v  Clintonu  U.  S.  Střední  jasnost 
-v  opposici  11*6,  průměr  v  kilometrech  53, 
označení  (^.  Gs, 

XapetOS  (Tanetoff),  v  řeckém  mythu  jeden 
z  Titanů,  syn  Uranův  a  Gajin,  chof  ókeanovny 
Klymeny;  synové  jejich.  Atlas,  Menoitios,  Pro- 
métheus a  Epimétheus,  jsou  patrně  reprae- 
sentanty  různých  povah  lidských,  I.  tedy  asi 
jest  praotcem  pokolení  lidského,  jež  se  přímo 
od  vnuka  jeho  Deukalióna,  syna  Prométheova, 
po  potopě  odvozuje.  Již  Welcker  dosti  pravdě 
podobně  jméno  jeho  uvádí  ve  spojení  se  jmé- 
nem biblického  lafeta,  praotce  národů  se- 
verních a  západních.  klk. 

XapydOTé,  lat.  lapudes,  ve  starověku  ná- 
rod ulyrský  silně  živlem  keltským  pomíšený, 
obýval  v  rannonii  v  poříčí  Sávy  a  Kupy 
^Colapis);  částečně  byli  podrobeni  od  Římanu 
T.  129  př.  Kr.,  úplně  r.  35  př.  Kr.  od  Octa- 
viana  Augusta,  který  je  ve  veliké  bitvě  na 
Kupě  porazil. 

Xkpys^  slula  ve  starověku  jihových.  Itálie 
•od  ř.  Aufida  až  po  mys  lapygský  (nyn.  C.  Sta 
Maria  di  Leuca) ;  později  v  užším  slova  smyslu 
jen  jihových.  poloostrov  Calabrijský.  Oby- 
vatelé lapygové,  u  Římanů  Apulové,  ná- 
leželi k  nejstarším  obyvatelům  italským  a 
mluvili  řečí  od  oskické  značně  se  různící,  jak 
nápisy  messapické  dokazují.  Živili  se  chovem 
dobytka  a  obývali  v  zimě  v  krajinách  při  moři, 
v  létě  ustupovali  se  svými  stády  na  hory; 
podlehli  brzo  Řekům  a  Římanům. 

Zarbai,  král  Gaetulů,  prodal  Didónč 
území,  na  němž  založena  Kartagina;  když  pak 
jeho  lásku  zamítla,  vedl  s  ní  válku.       klk, 

laslón,  též  lasios,  lasos,  syn  Zevův  a 
Elektřin,  bratr  Dardanův  ze  Samothraky,  mi- 
lenec Démétřin  (v.  t.).  klk. 

lasón:  1)  I.,  nérós  řecký,  syn  Aisonův  a 
Alkimedin  v  lolku,  byl  od  Cheiróna  vychován 
a  vyučen  v  umění  lékařském.  O  jeho  pří- 
chodu k  Peliovi,  výpravě  do  Kolchidy  za  zla- 
tým rounem,  jeho  úkolech  a  návratu  do  lolku 
viz  Argonaute.  V  lolku  měl  s  Médeiou  syna 
Médeia,  jejž  rovněž  vychoval  Cheirón.  Když 
;pak  Médeia  utratila  Pelia,  I.  přinucen  od  Aka- 
sta  vystěhovati  se  a  odebral  se  do  Korintha. 
Tam  po  10  let  spokojeně  žil  s  Médeiou,  jež 
.mu  porodila  dva  syny,  Merraera  a  Feréta. 


I.  však  opustiv  Médeiu,  zasnoubil  se  s  dce- 
rou Kreontovou  Glaukou  nebo  Kreusou  (viz 
Médeia).  I.  dle  obvyklé  verse  zahynul  položiv 
se  na  radu  Médeinu  spát  pod  kormu  lodi  Argó, 
kdež  spadlým  trámovím  zabit.  Syii  l-ův  Ferés 
a  jeho  rod  vládli  prý  v  Thesprótii.  Na  Lénmu 
I.  ubíraje  se  tudy  po  lodi  Argó  měl  s  Hypsi- 
pylou  dva  syny,  Thoanta  a  Eunéa,  později 
vládce  na  Lemnu.  Hérójské  pocty  I.  docházel 
na  četných  místech,  kudy  se  Argó  brala.  Dle 
jiné  verse  konečně  I.  s  Médeiou  se  usmířil 
a  vrátil  se  do  Kolchidy;  potomci  pak  jejich 
vládli  v  Kolchidě,  Arm'énii  a  Médii.  Mytholo- 
gické i  ethnologické  výklady  o  významu  l-a 
valně  se  rozcházejí  pokládajíce  jej  jednak 
za  božstvo  sluneční,  bouře,  deště,  jednak  za 
Minya,  Ióna,  Argeice,  Pelasga.  I.  vyobrazován 
obyčejně  v  souhlase  s  líčením  Pindarovým 
(Pyth.  4,  78  n.)  jako  mladistvý  bohatýr  s  pla- 
vými dlouhými  vlasy,  malými  vousy,  nahý 
anebo  chlamydou  oděn,  často  se  střevíci  a 
v  klobouku;  vedle  něho  bývá  zobrazena  loď 
Argó.  klk. 

2)  I.,  tyran  ferský  (♦  IV.  stol.  —  f  370  př. 
Kr.).  Lstí  a  násilím  zmocnil  se  skoro  celé  Thes- 
salie  a  učinil  se  jejím  vladařem  (Zargos).  Opí- 
raje se  o  velikou  válečnou  moc  8000  jezdců 
a  20.000  dobře  ozbrojených  pěších,  pojal  my- 
šlénku nesvorné  Řeky  sloučiti  pod  svojí  vládu 
a  v  čele  jich  udeřiti  na  říši  Perskou.  Proto 
zasahoval  do  sporů  řeckých,  podporoval  Thé- 
bany  proti  SparCanům,  ale  nenabyl  nikde  dů- 
věry. R.  370  př.  Kr.  chystal  se  provésti  svůj 
záměr,  byl  však  u  Delf  při  přehlídce  vojska 
od  7  mladíků  delfských  přepaden  a  zabit. 
Tím  vlastně  vzala  říše  Thessalská  za  své. 

3)  I.  (pův.  Ježíš  zvaný),  velekněz  židovský 
(176—164  př.  Kr.),  podplativ  syrského  krále 
způsobil,  že  bratr  jeho  Oniáš  zbaven  byl  úřadu 
velekněze  a  ten  pak  svěřen  jemu;  za  další 
úplatky  dovoleno  mu  zříditi  v  Jerusalemě 
gymnasion  a  efébeion,  v  nichž  mladíci  a  kněží 
židovští  náruživě  se  cvičili  zanedbávajíce  boho- 
služby. Hellénistické  jeho  snahy  podporoval 
král  Antiochos  IV.  a  I.  jsa  jií  veleknězem 
propagoval  je  a  posílal  obětní  dary  ku  slav- 
nosti foinického  Héraklea.  Ale  tu  žid  známý 
řec.  jménem  Menelaos  přeplatil  l-a  300  talenty 
a  koupil  si  od  Antiocha  velekněžství,  ač  nebyl 
ani  z  pokolení  Levi;  aby  sehnal  peníze,  ne- 
váhal prodávati  posvátné  nádoby  chrámové. 
I.  uprchl  do  země  Ammonitů.  Když  se  r.  170 
rozšířila  klamná  zpráva,  že  král  Antiochos  IV. 
na  výpravě  proti  Egyptu  zahynul,  zmocnil  se 
I.  Jerusalema  a  úřadu  velekněze  znova.  Ale 
tím,  že  veřejně  přestupoval  zákon  boží  a  krutě 
stíhal  své  nepřátele,  znelíbil  se  lidu  a  přinu- 
cen prchnouti  k  Ammonitům  po  druhé.  K  na- 
léhání Menelaa  a  krále  Antiocha  odepřel  mu 
vládce  té  země,  arabský  kníže  Aretas,  ochrany 
a  I.  uprchl  do  Sparty,  kde  v  bídě  zemřel.  3/^s. 

Utrako,  hrdina  řecký  (♦  1770  —  t  PO  1828), 
nabyl  soukromým  studiem  takových  vědo- 
mostí lékařských,  že  považován  byl  za  nej- 
lepšího lékaře  Řecka,  ano  i  Turci  vážili  si  ho 
a  vláda  dovolila  mu  nositi  zbraň.  Byl  nadše- 
ným horlivccm  pro  svobodu  a  stal  se  prvním 


latrie  —  Ibar. 


463 


vůdcem  povstaleckého  sboru  předcházeje  sám 
osobni  statečnosti  a  vytrvalosti,  nebo  nepo- 
přál si  ani  po  boji  odpočinku,  ale  obvazoval 
raněnéi  Zahynul  po  r.  1828. 

Xatrle  (řec),  uměni  lékařské. 

Xatroíýlika  (z  řec),  též  iatromathema- 
tika,  iatromecnanika,  je  zvláštni  směr  lé- 
kařství, jenž  vysvětluje  veškery  pochody  ži- 
votni z  poznatků  fysikálních.  Kvetl  hlavně 
v  XVII.  stol.  a  nacházel  mocnou  oporu  v  me- 
chanismu Harveyem  objeveného  oběhu  krev- 
ního. Zakladateli  a  předními  stoupenci  tohoto 
směru  byli  Santoro  Santorio,  objevitel 
t.  zv.  perspiratio  insensibilis,  Bell  i  ni,  Bo- 
relli,  Willis  a  j.,  kteří  především  studovali 
pokusně  mechanické  stránky  zažívání,  trávení, 
přípravy  krve,  vypočítávajíce,  jakou  silou 
pracuje  žaludek,  srdce  a  j.  a  vyvozujíce  z  toho 
svoje  důsledky  pro  praktické  lékařství.  Bě- 
hem času  otřely  se  příkrosti  mezi  jednostran- 
nými iatrofysiky  a  iatrochemiky  k  správnějším 
vedouce  názorům,  více  nebo  méně  kompro- 
missním. 

Xatrookemia  (z  řec^  též  chemiatri^  je 
zvláštní  methoda  lékařské  vědy,  zakládající 
veškery  životní  výkony  organismu  a  hlavně 
člověka  na  pochodech  lučebných,  kteréž  se 
jeví  nejpatrněji  při  zažívání,  v  pozdějších  sta- 
diích trávení  a  dýchání.  Hlavní  doba  rozkvětu 
i.  spadá  v  XVII.  stol,  kdy  počínají  se  v  che- 
mii vyskytovati  první  rozhodnější  objevy, 
jimiž  byli  hlavně  van  Helmont  a  De  le  Boč 
Sylvius  svedeni  k  vytvoření  tohoto  jedno- 
stranného směru  v  lékařství.  Po  mnohých 
zklamáních,  která  zakládají  se  na  nedosta- 
tečných tehdejších  vědomostech  lučebných, 
nastala  ovšem  záhy  reakce. 

Xatroleiptika  (z  řec.  laz(fóg,  lékař,  dXfiqxo, 
natírám),  lékařské  umění,  jež  léčí  natíráním 
téla,  různými  obklady,  hnětením  a  pod.,  uží- 
vajíc při  tom  různých  léčiv,  olejů,  mastí  a  p. 
a  zároveň  i  různých  způsobů  hnětení  téla. 
Umění  to  bylo  velice  vyvinuto  v  řeckých 
gymnasiích,  kdež  vynikli  jmenovitě  Gorgias 
1  Hérodikos,  v  novější  době  pak  se  znovu 
osvědčuje  přeměnivši  se  v  massáži. 

latromathematlka  viz  latrofysika. 

Xatropha  viz  Jatropha. 

Xatro»(řec.)  lékař.  Hérós  I.  (hérós-lékař), 
v  mythologii  řecké  iónská  obnova  staršího, 
všem  Řekům  společného  boha  léčení  Paiana. 
Měl  svůj  kult  např.  v  Athénách;  chrám  jeho 
nalézal  se  blízko  Théseia,  kult  sám  trval  ještě 
na  sklonku  III.  stol.  Z  příjmí  »městský«  (ó  ív 
aazH),  jež  zde  hérós  I.  mél,  patrno,  že  měl 
kult  svůj  též  na  jiných  místech  Attiky,  a  také 
vskutku  kult  jeho  v  Eleusině  potvrzen  jest 
nápisem  CEtprjfí.  ^qx^^^oX.  1890,  str.  117,  č.  58, 2., 
Usener,  Gótternamen,  149  n.).  ly. 

Xatroteohntka  (z  řec),  praktické  lékařství, 
zejména  ranhojičství. 

Zb.,  lat.  skratek  za  ibidem,  tamže. 

Ibadaa,  město  v  lorubě  v  záp.  Africe,  hl. 
středišté  obchodu  Horní  Guinee,  53  km  sv. 
od  Abeokuty,  Jest  to  řada  menších  obcí  .se 
samostatnou  správou,  obehnaných  společnou 
zdL  Počet  obyv,  páčí  se  na  50—150.000;  mezi 


nimi  jest  mnoho  muhammedánů.  R.  1848  za- 
ložil zde  missionář  David  Hinderer  angl.  mis- 
sijní  stanici ;  v  novější  době  zřízena  též  missie 
katolická. 

Zbádi,  Bejádí,  Ibádovci,  v.  Charidžité. 

Zbagné  [-gěj,  hl.  m.  dep.  Tolima  jihoamer. 
rep.  Columbie,  při  horské  řece  Combeimé, 
přítoku  to  Magdaleny,  na  vých.  svahu  Kor- 
dillery Novogranadské  a  silnici  vedoucí  přes 
průsm5'k  Quindiu  do  Cartaga,  v  údolí  Cauky ; 
má  vyšší  školu,  asi  18.000  ob.  (1892),  značné 
dolování  na  cín,  stříbro,  rtuť,  měď  a  síru  a 
čilý  transitní  obchod  s  kávou,  kakaem,  cukrem 
a  dobytkem.  Nedaleko  jest  horké  vřídlo.  I.  za- 
ložil r.  1550  Lopez  Galazza;  r.  1854  bylo  hl.  m. 
republiky. 

Zbaizabel,  baskické  jméno  města  Bil- 
baa  (v.  t.). 

Zbalia  Latr.,  rovnoprska,  rod  žlabatek 
cizopasných  těla  štíhlého  lumčímu  podobného 
s  tykadly  nitkovitými,  u  samečka  15,  u  sa- 
mičky ISČlennými.  Hruď  prodloužená  se  štít- 
kem plochým,  čtyrúhlým,  zadeček  silně  se 
^tran  smáčkly,  4iohy  dlouhé  a  zv4áště  poslední 
pár  silný.  I.  cultellator  Ltr.,  r.  čepelovitá, 
12  mm  dl.,  černá,  na  nohách  předních  a  lesk- 
lém zadečku  více  méně  hnědočervená;  střední 
šíje  má  4  podélné  rýhy,  z  nichž  postranní 
jsou  v  přeciu  zkráceny;  křídla  jsou  zakalená 
se  silnými  černými  žilkami.  Cizopasí  v  larvách 
pilořitícy  obecné.  Kpk, 

Zbaňez  [ivaněs]  Carlos,  markýz  z  Mul- 
hacénu,  geodaet  špan.  (*  1825  v  Barceloně  — 
t  1891  v  Nizze).  Vystudovav  na  genijní  aka- 
demii v  Guadalajaře,  vstoupil  do  inženýrského 
sboru  špan.  R.  1852  svěřeny  vládou  jemu  a 
Saavedrovi  předchozí  práce  k  sestavení  velké 
topo^afické  mapy  Španělska.  Mírou,  kterou 
dle  jich  udání  sestavil  Brunner  v  Paříži,  změ- 
řili základní  čáru  v  délce  15  /rm  a  to  s  přes- 
ností, jaká  dosud  nebyla  dosažena.  Od  r.  1865 
až  1868  změřeny  na  Balearech  tři  základní 
čáry.  Když  pak  Saavedra  byl  povolán  do  mi- 
nisterstva veřejných  prací,  postaven  I.  v  čelo 
geodaetických  prací  ve  Španělsku,  kde  zorga- 
nisoval  geodaetický  a  statistický  ústav.  Měření 
provedená  ve  Španělsku  těsně  přimykají  se 
k  evropskému  měření,  jež  r.  1861  generálem 
Baeyerem  (v.  t.)  bylo  započato  a  brzy  po  té 
rozšířeno  v  mezinárodni  zeměměření.  Spo- 
lečně s  Baeyerem  a  Perrierem  provedl  I.  r.  1879 
prodlouženi  velkého  franc.  měření  poledníko- 
vého až  do  Alžíru.  Po  smrti  Baeyerově  zvolen 
za  předsedu  stálého  výboru  pro  zeměměření, 
od  r.  1872  byl  předsedou  mezinárodní  kom- 
misse  pro  míry  a  váhy.  Vedle  četných  zpráv 
uveřejnil  Tableau  géographique  et  statístique 
de  VEspagne  (1888)  s  mapou  v  měřítku  1  ku 
500.000.  Uhn. 

Zbar,  pravý  přítok  srbské  Moravy,  temeni 
v  sandžaku  novopazarském  nedaleko  m.  Ro- 
žaje,  teče  původně  směrem  sev.-vých.,  obrací 
se  pak  k  vých.  a  přijímá  u  Mitrovice  Litnici. 
pramenící  na  Kosovu  Poli.  I.  změniv  pak  směr 
svůj  k  sev.  vstupuje  u  m.  Rašky  na  srbskou 
půdu  a  přijímá  zde  s  1.  str.  Rašku.  V  Srbsku 
protéká    kraji    užickým   a   čačackým   a   ústí 


464 


Ibarra  —  Ibca. 


několik  km  pod  Kraljevem.  Tok  řeky  jest 
178  km  dl.,  úvodí  obsahuje  9407  km\  V  staré 
dobé  tvořila  řeka  hranici  mezi  Srby  a  Bulhary. 

Zbarra,  San  Miguel  de  I.,  též  Imbam- 
bura,  hl,  m.  prov.  Imbambury  jihoamcr.  řep. 
Ecuadoru,  na  0®21'  s.  š.,  100  km  sv.  od  Quita, 
při  ř.  Ta^andu  v  pěkné  rovině  při  scv.  úpatí 
sopky  Imbambury,  2225  m  n.  m.  Jest  sídlem 
biskupa,  má  vyšží  Školu,  tkalcovny  látek  ba- 
vlněných a  vlněných  a  asi  13.000  ob.  V  okolí 
kvete  zemědělství  a  chov  dobytka.  Město 
zal.  r.  1597  zpustošeno  bylo  skoro  zcela  vel- 
kým zemětřesením  r.  1868. 

Zbafl,  biskup  edesský  (f  457).  Jsa  stoupen- 
cem školy  antiochijské,  v  niž  v  té  době 
převládl  nestorianismus  a  pelagianismus,  byl 
obžalován,  že  přeložil  do  syrštiny  spisy  Theo- 
dora z  Mopsuestie  zamýšleje  rozšiřovati  jeho 
názory.  Proto  byl  r.  449  na  koncilu  efesském 
zbaven  biskupství,  ale  r.  451  koncilem  chal- 
kédónským  opět  na  stolec  biskupský  dosazen. 
Nicméně  byly  spisy  jeho  jakožto  nestoriánské 
odsouzeny  cirk.  sněmem  cařihradským  r.  553. 

Zbbara  Joaquin,  knihtiskař  špan.  (*  1725 
v  Zaragoze  —  f  1785  v  Madridě),  zdokonalil 
mnohými  vlastními  vynálezy  knihtiskařství 
španělské;  jeho  zásluhou  soutěžilo  nějakou 
dobu  na  tomto  poli  s  předními  pracemi  Di- 
dota,  Bodoniho  a  j.  Nejlepší  tisky  jeho  isou: 
bible,  »mozarabický  missáU,  překlad  Saflusta 
od  Infanta  Dona  Gabriela  (1772),  >Historia 
di  Hispana«  od  Mariany  (1780,  2  sv.),  Cer- 
vantesuv  »Don  Quixotec  (1780,  4  sv.  v  4®; 
1782,  4  sv.  v  8').  Vdova,  jež  po  něm  vedla 
obchod,  vydala  r.  1803  >Ďiccionario  de  la 
Icngua  castellanac. 

Zbbenbfireiiy  město  v  kraj  i  tecklenburském 
prus.  vl.  obv.  múnsterského,  79  m  n.  m.,  na 
ř.  Aa  při  úpatí  Schafberku  mezi  Ibbenbůren- 
ským  kamenouhelným  površím  a  Teutobur- 
ským  lesem,  na  železnici  Lóhne-Rheme,  sídlo 
soudu  a  král.  horního  inspektorátu,  má  katol. 
a  evang.  kostel,  rcktorátní  školu,  dvě  sou- 
kromé vyšší  dívčí  školy,  stanice  pošt.,  telegr. 
a  telef.,  nemocnici,  jatky,  továrnu  na  hosp. 
stroje,  3  prádelny  na  bavlnu,  sklárny,  pla- 
vírnu  okru,  tov.  na  škrob,  parní  mlýny  a  pily, 
vinopalny  a  4332  ob.  (1890),  venkovská  obec 
I.  5746  ob.  (1890).  V  okolí  provozuje  se  hor- 
livě dolování  na  železo,  olověné  rudy  a  ka- 
menné uhlí  (1888:  1,991.100  q).  Též  jsou  zde 
lomy  pískovcové  a  vápencové.  I.  náleželo  pů- 
vodně k  hrabství  Lingenskérau,  připadlo  roku 
1702  Prusku  a  povýšeno  r.  1721  na  město.  — 
Ibbenbiirenské  kamenouhelné  površí 
táhne  se  v  délce  16  km  sl  šířce  6—6  km  v  se  v. 
Vestfálsku  a  dostupuje  v  Goldberku  175  m  n.  m. 

Zbbet90li[-snJ  Julius  Caesar,  malíř  angl. 
(*  1759  v  Mashamu,  Yorkshire  —  f  1817  t.). 
byl  pův.  malířem  písma  a  divad.  dekorací; 
20letý  přišel  do  Londýna  a  věnoval  se  malbě 
pohledu  na  město,  později  malbě  zvířat.  V  prů- 
vodu poslance  Cathcartá  cestoval  do  Cíny  a 
při  tom  zabýval  se  malbou  lodí.  Později  jsa 
sklíčen  bolestí  nad  smrtí  manželky  a  osmi 
dětí,  jakož  i  proto,  by  vyhnul  se  četným  vě- 
řitelům, opustil  Londýn  a  zdržoval  se  v  se- 


verních městech  angl.  (1798—1801).  OženÍT 
se  po  druhé  usadil  se  v  Mashamu.  Z  jeho 
krajin,  zvířat  a  marin  jest  6  v  museu  south- 
kensingtonském  a  četné  jiné  v  majetku  sou- 
kromém. Byl  zván  anglicky  Berchemem. 
Tsúcé  pro  Cabinet  of  Quaorupeds  provedl 
zvířata  s  pozadím. 
Xbea,  anglické  označení,  jež  se  ujalo  nej- 

řrve  JBko  skratka  dle  začátečních  písmen 
B.  É.  A.  pro  Imperiál  British  East 
Africa  a  nyní  všeobecně  v  užívání  přešlo 
jako  jméno  britské  východní  Afriky,  liž  r.  1824 
kapt.  Owen  na  lodi  »Leven«  prohlásil  angli- 
cký protektorát  nad  některými  pobřežmmi 
místy  v  této  končině,  coŽ  však  angl.  vláda 
nescnválila,  a  teprve  po  německých  pokusech 
koloniálních  r.  1884  počali  tu  Angličané  no- 
vou činnost  a  získali  rozsáhlé  území.  S  Ně- 
meckem uzavřeny  hraniční  smlouvy  v  říjnu 
1886  a  v  čci  1890,  se  sultánem  zanzibarským, 
jemuž  dříve  patřilo  celé  pobřeží,  smlouva 
r.  1887,  1888  a  1889,  s  Itálií  r.  1889  a  1891 
a  u  vnitru  prohlášen  29.  srp.  1894  protektorát 
nad  Ugandou.  Dle  těchto  smluv  jsou  hranice 
angl.  sféry  zájmové,  tedy  l-e  v  nejširším  roz- 
sahu, následující:  pobřeží  Indického  okeánu 
v  délce  asi  700  km  od  ústí  ř.  Umba  na  3*  j.  š. 
k  ústí  ř.  Džubu  na  rovníku,  v  severových. 
dle  smlouvy  anglo-italské  ř.  DŽub  od  ústí  až 
k  6«  s.  š.,  pak  6*  s.  š.  až  k  35<*  v.  d.  a  odtud 
tento  poledník  až  k  Modrému  Nilu;  na  jihu 
dle  smlouvy  s  Německem  téměř  rovná  čára 
od  ústí  ř.  Umbra  k  zátoce  Kavirondo  na  je- 
zeře Victorii,  při  čemž  území  Kilimandžara 
zůstává  Německu.  Z  jezera  Victorie  zůstává 
Anglii  sev.  polovice,  na  záp.  pak  břehu  po- 
kračuje hranice  po  1°  j.  š.  až  k  30®  v.  d.,  jenž 
se  bére  obyčejně  za  hranici  proti  neodvislému 
státu  Konžskému  (přes  jezero  Albert-Eduar- 
dovo  až  po  šířku  jez.  Albertova).  Na  sever 
od  jez.  Albertova  osobuje  si  Anglie  právo 
na  celé  poříčí  Bílého  Nilu,  nyní  mahdistské. 
V  těchto  nejširších  hranicích  měla  by  I.  asi 
3  milí.  km*  a  13  milí.  obyv.  Ve  skutečnosti 
však  jest  obsazeno  jen  pobřeží  a  něco  stanic 
na  velkých  jezerech,  tak  že  v  těchto  užších 
hranicích  má  I.  750.000  km*  a  asi  5  milí.  obyv. 
Rozsáhlé  toto  území  jest  pouze  v  jihu  a  zá- 
padu poněkud  lépe  známo.  Z  mnohem  větší 
části  severní  mezi  Nilem  a  Džubem  známe 
dosud  velmi  málo,  téměř  jen  okolí  jez.  Ru- 
dolfova a  sev.-záp.  přítoky  Džubu  (výpravy: 
Hóhnel-Teleki,  Donaldson  Smith,  cestovatelé 
italští).  Ano  i  krai  pobřežní  mezi  Tanou  a 
Džubem  jest  dosua  velmi  málo  znám.  Horo- 
pisně  jeví  se  I.  jako  soustava  planin,  jež  od 
pobřeží  stupňovité  za  sebou  následujíce  čím 
dále  k  západu,  tím  více  se  zvyšují.  Ž  planin 
těchto,  jež  maií  často  ráz  stepi,  v  sev.  části 
z  pravidla  suché,  trčí  množství  kopců,  také 
však  velehory.  mezi  nimiž  se  nalézají  ve  vých. 
části  nejvyšší  hory  Afriky  vůbec,  totiž  Kili- 
mandžaro  (6000  m),  Kenia  na  samém  rovníku 
(5600  m),  Elgon  severových.  jezera  Victorie 
(4060  m),  v  zap.  pak  části  mezi  jez.  Albertovým 
a  Albert-Eduardovým  Ruvenzori  (5600  m),  nej- 
vyšší hora  vnitřní  Afriky.   Planiny  tyto  pře- 


Iberia  —  Iberové. 


465 


rvány  jsou  dvémá  ohromnými  propadl inami 
příkopovými,  východoafrickou  (asi  po  36*  v.  d.) 
mezi  východoairick^i  velehorami  a  jezerem 
Victorie  a  středoafrickou,  vyznačenou  západ- 
ním tokem  Nilu  (mezi  29  a  32<*  v.  d.).  V  ce- 
lém tomto  kraji  setkáváme  se  s  neutuchlou 
dosud  činnosti  sopečnou,  třebas  že  projevy 
její  jsou  nyní  slabé.  Velice  zajímavé  vodo- 
pisné  poměry  zdejší  víží  se  těsně  na  horo- 
pisné.  Z  východních  planin  stékají  k  okeánu 
indickému  ř.  Sabaki  a  Tana,  důležitá  svou 
splavností,  a  zcela  na  vých.  hranici  Džub, 
sbírající  své  severozápadní  prameny  v  jiho- 
vých.  Habeši  a  v  sever  o  vých.  l-i.  Východo- 
africká  propadlina  příkopová  vyznačena  jest 
řadou  bezodtokých  jezer.  Jsou  to  (od  j.  k  sev.) 
Wajvaša  (1935  m  n,  m.),  Nakuro  (1800  m),  Lo- 
suguta,  Baringo  (1005  m),  jezero  Rudolfovo 
(380  mj,  daleko  větší  všech  ostatních,  a  jez. 
Stefame  (558  m).  Celý  kraj  dále  k  západu  ná- 
leží úvodí  Nilu,  jehož  východní  rameno  (So- 
merset)  vytéká  z  největšího  afrického  jezera 
Victorie  (1170  m),  západní  z  jezera  Albert- 
Eduardova  (875  ni)  pode  jménem  ř.  Semliki, 
jež  tvoří  dále  k  severu  jez.  Albertovo  (650  m), 
do  jehož  severových.  cípu  se  vlévá  i  vých. 
Nil,  odkudž  pak  sesílen  vychází  jako  Bahr 
el  Džebel.  Celý  západní  tok  Nilu  spočívá 
v  středoafrické  propadlině  příkopové.  Velice 
zajímavé  jsou  zdejší  poměry  národopisné. 
Stýkají  se  zde  až  na  Koi-Koiny  téměř  všecky 
veliké  národnostní  rodiny  africké.  V  jihozáp. 
sídlí  Bantuové,  k  nimž  se  počítá  (dle  Keana) 
i  rolnické  obyvatelstvo  Ugandy  a  Unyora, 
uprostřed  bydlí  usedlí  Masajové,  severně  od 
nich  nomadské  kmeny  Masajů,  mezi  dolním 
Džubem  a  Tanou  Somaliové  (kmen  Ogaden), 
v  sever,  končinách  Gallové,  na  západním  toku 
nilském  praví  černoši,  na  horním  Ituri  a  Sem- 
liki různé  kmeny  trpaslíků.  Celé  území  spra- 
vuje britská  společnost  východoafrická  pod 
ochranou  Anglie.  Akciový  kapitál  její  obnáší 
2  milí.  lib.  st.  V  jejích  službách  stojí  vojensky 
zorganisovaná  policie.  Hlavním  sídlem  správy 
jest  přístavní  město  Mombas,  z  ostatních  po- 
břežních měst  zasluhují  zmínky  Malinde 
(Melindi),  Kau  a  Witu,  sev.  ústi  Taný,  Lamu 
a  Kismaju.  Uvnitř  země  nalézají  se  důleži- 
tější stanice  Machako,  Favetc,  Wakoli,  tvrz 
Kampala  v  UgandČ,  na  Ruvenzori,  Fort 
George  při  jez.  Albert-Eduardově.  Země  hodí 
se  dobře  ku  pěstování  cukrové  třtiny,  ta- 
báku a  indiga.  Na  rozsáhlých  stepích  a  past- 
vinách chová  obyvatelstvo  značné  množství 
dobytka.  Obchod  nalézá  se  z  největší  části 
v  rukou  indických  kupců  zde  >banyanc  zva- 
ných. Vyváží  se  kaučuk,  slonovina,  kopal, 
kopra,  kokosové  ořechy,  rýže,  kukuřice,  ko- 
ření, koze,  stavební  dříví,  přivážejí  se  bavl- 
něné látky,  Železný  a  měděný  drát,  skleněné 
perly  a  j.  předměty.  R.  1893  obnášel  přívoz 
1,287.000,  vývoz  1,807.000  lib.  st.  Finanční  po- 
měry stále  se  lepší  a  obnášelo  r.  1890  clo 
74.296,  r.  1891  již  100.562  dollarů.  Do  vnitra 
projektuje  se  Železnice,  jeŽ  má  vycházeti 
z  Mombasy  a  přes  jezero  Najvaša  dostihnouti 
k  jez.  Victorie  severně  rovníka.   Na  pobřeží 

Ottfiv  Slovaik  Naučný,  tv.  XII.  lo  s  1897. 


jest  telegrafické  a  telefonické  spojení  mezi 
městy  Mombasou,  Malinde  a  Morazeni  v  délce 
asi  200  km.  S  cizinou  kabelové  spoiení  z  Mom- 
basy přes  Zanzibar.  Z  cestovatelů  v  těchto 
končinách  nejdůležitější  jsou:  Spcke,  Stanley, 
Thomson,  Hóhnel  a  Teleki,  Lugard,  Portál, 
Gregory,  Scott-Elliot,  Donaldson  Smith.  Srv. 
Handbook  of  British  East  Africa  by  Capt. 
Foster  (Lond.,  1893);  J.  W.  Gregory,  Contri- 
butions  to  the  Physical  Geography  of  British 
East  Africa  řt.,  1894);  Scott-Elliot,  A  Natura- 
list  in  Mid-Africa  (t.,  1896).  Ibea  Company 
vydává  svůj  Annual  Report.  Srv.  též  či.  Nil, 
IJganda.  šv. 

Iberia:  1)  I.  ve  starověku  kraiina  na  již. 
svahu  Kavkazu  při  řece  Cyru  (Kur)  od  domo- 
rodců zvaná  Karthli,  od  Pcršanů  Gurg,  od 
Byzantinců  Georgia,  od  Rusů  Gruzie.  Oby- 
vatelé byli  od  Římanů  nazýváni  Iberes  a  Iberi, 
náleželi  ke  kmeni  médskoperskému,  živili  se 
rolnictvím  a  chovem  dobytka,  ctili  slunce  a 
oheň  a  dělili  se  ve  čtyři  kasty:  šlechtice, 
kněze,  vojíny  a  otroky.  Hl.  město  Mtzchéth 
při  stoku  Aragu  a  Cyru,  později  Harmozica 
či  Harmastica  s  chrámem  boha  slunce.  Osta- 
tek viz  v  ČI.  Gruzie. 

2)  I.,  staré  jméno  Hispanie  po  Iberech. 
Viz  Hispania. 

ZberUi  L.,  sténičník,  rod  rostlin  z  řádu 
křížokvětých  s  rodem  Thlaupi  DUI,  pří- 
buzný, obsahuje  jednoleté  i  vytrvalé  lysé 
byliny  nebo  polokře  s  listy  celými  nebo 
zpeřenodílnými  a  často  poněkud  dužnatými. 
Listy  kališní  jsou  stejné,  vnější  plátky  ko- 
runní vnitřních  daleko  delší  a  paprskují; 
nitky  tyčinek  jsou  bez  přívěsků  a  po  stra- 
nách kratších  tyčinek  stojí  po  1  žlázce.  Se- 
sul ky  okrouhlé  neb  obvejčité  a  nahoře  vy- 
krojené mají  chlopně  kýlnaté  nebo  křídlaté 
a  pouzdra  Isemenná.  Známo  asi  20  druhů 
většinou  na  horách  evropských  a  maloasij- 
ských rozšířených,  z  nichž  se  některé  pro 
ozdobu  u  nás  v  zahrádkách  sázivají  a  odtud 
i  zdivočují,  jako  na  př.  jihoevropský  stěnič- 
ník  okolicnatý  (I.  umbellata  L.),  bylina 
jednoletá  na  V*  "'  vysoká  s  listy  dolními 
kopinatými  a  slabě  zoubkatými,  horními  už- 
šími cefokrajnými,  hrozny  květními  chocholí- 
kovitými,  okoííkům  podobnými,  a  květy  na- 
růžovělými.  Vs, 

ZberoTé,  národ  původu  záhadného,  jenž 
měl  osazenu  jihozáp.  Evropu  před  příchodem 
Indoevropanů  (Keltů,  Italiků)  do  těchto  kon- 
čin. Najisto  seděl  v  celé  Hispanii  a  v  cen- 
trální a  jižní  Gallii.  Mezi  hispánské  Ibery  pa- 
třili na  př.  kmenové  Tartessů,  Cunetů,  Ma- 
stianů,  Kempsů,  Keretů,  Vaskonů  a  vlastní 
kmen  l-rů.  Také  britannští  Silur  o  vé  dle 
zprávy  Tacitovy  byli  původu  iberského  a  též 
praobyvatelé  italští  z  části  náleželi  dle  všeho 
k  větvi  iberské  (Sicanové  na  Sicílií  dle 
Thukydida  a  Philista  Syrakuského,  kamž  přišli 
od  Sequany,  Sardové  a  Corsové  na  ostro- 
vech Sardinii  a  Korsice).  Postaveni  Liburnň 
aLigurů  jest  nejisté.  Příchodem  Arijů  pQ- 
vodni  rozsáhlé  území  l-ry  zaujaté  počalo  se 
rychle  umenšovat.  V  Itálii  brzy  vůbec  zanikli 

31 


466 


Iberské  hory  —  Ibi. 


a  také  v  Gallii  od  VI.  stol.  Gallové  je  rychle 
zatlačili  v  kout  mezi  Garonnou  a  Pyrenejemi, 
kde  seděli  ještě  za  Caesara.  Jediné  v  Híspanii 
udrželi  se  dlouho  do  dob  historických  pro- 
raísiváe  se  s  novými  osadníky,  jak  svědčí 
jméno  Keltiberu.  Ale  i  zde  během  delší 
doby  celý  polouostrov  ztratil  původní  svoji 
národnost  a  jen  po  obou  stranách  hřbetů 
pyrenejských  poblíže  Vizkayského  zálivu  se 
udržel  starý  kmen  iberských  Vaskonů  po- 
dnes pod  starým  jménem  Basků  (v.  t.). 

Původ  a  poměr  l-rů  k  jiným  starým  ná- 
rodům zůstává  přes  množství  vyslovených 
zde  theorií  stále  nejasný.  Jisto  jen,  že  nená- 
leželi k  Indoevropanům.  Ale  odkud  přišli  do 
Hispanie  nebo  byli-li  vůbec  praobyvateli, 
není  rozhodnuto.  Z  množství  výkladů  zde 
podaných  nejzajímavější  jsou  následující,  liž 
ve  starověku  spojovali  se  západoevropští  I. 
s  l-ry  seděvšími  pod  Kavkazem  (dnešní  Gru- 
zinci),  a  z  toho  se  soudilo,  buď  že  hispánští 
přišli  od  Kavkazu,  nebo  naopak  kavkázští 
že  jsou  větví  a  kolonií  hispánských  (Strabón). 
V  nové  době  prvé  mínění  přejali  S.  F.  W. 
Hořfmann,  Fréret,  Petit-Radel,  Walckcnaer. 
L.  Diefenbach  prohlásil  východní  původ  l-rů 
přímo  za  postulát  (dříve  již  J.  Grimm)  a  také 
Phillips  soudí,  že  přišlí  cestou  poraořskou 
z  Orientu  osadivše  ostrovy  Středozemního 
moře  a  Hispanii  asi  tak,  jako  později  Anglo- 
sasové  Britannii.  Na  původ  africký  soudili 
méně  šťastně  Chaho  (z  Egypta),  Boudard, 
Leibniz.  Zvláštní  skupinu  tvoři  badatelé,  kteří 
soudíce  z  rázu  zachované  isolované  řeči  ba- 
skické  Basky  a  staré  l-ry  spojují  s  kmeny 
americkými  domnívajíce  se,  že  přišli  do 
Evropy  přes  zaniklou  pevninu  neb  archi- 
pelag,  jenž  se  kdysi  rozkládal  na  místě  Atlant- 
ského okeánu  (tak  již  S.  J.  Vater  roku  1810, 
později  Whitney,  Lcroy  ďAbartiaque  a  j.). 
D'Arbois  de  Jubainville  míní,  že  I.  přišli 
z  Atlantidy  do  Afriky  a  odtud  do  Evropy. 
S  Hamity  je  spojuje  na  př.  Collignon,  P.  Nadá. 
Dnes  nabývá  pravděpodobnosti  stanovisko, 
jež  s  některými  linguisty  hlavně  anthropolo- 
}TOvé  hájí:  viděti  totiž  v'1-rech  jen  západní 
cásť  praobyvatelstva  jižní  Evropy 
rázu  jednostejného  (dlouholebého  s  tmavou 
pletí),  k  němuž  náleželi  i  jiní  více  méně  roz- 
lišení kmenové,  jako  Liguři  v  Itálii,  Libyové 
v  se  v.  Africe  a  i  praobyvatelstvo  Řecka  a 
Malé  Asie  (Pelasgové,  Hittité  vůbec,  Homme- 
lovi  Alorodové).  Tím  opět  spojení  l-rů  hi- 
spánských s  kavkázskou  Iberií  oživeno,  ale 
bez  stěhování.  Tak  soudí  G.  Sergi,  Hamy, 
Delisle  a  celkem  i  Fr.  Hommel.  Srv.  W.  von 
Humboldt,  Průfung  der  Untersuchungen  uber 
die  Urbewohner  liispaniens  mittels  der  vask. 
Sprache  (Berlín,  1821);  G.  Phillips,  Die  Ein- 
wanderung  der  Iberer  in  die  pyr.  Halbinsel 
(Wien.  Akad.,  1870);  D'Arbois  de  Jubainville, 
Les  premiers  habitants  de  TEurope  (2.  vyd. 
Paříž,  1889  Cap.  III.);  Garrigou  A.,  Ibéres, 
Ibérie  études  sur  Toriginc  ctc.  Nle, 

Iberské  hory  (špan.  Sistema  Ibérico,  Cor- 
dillera  Ibéríca),  soustava  pohoří  oddělující 
na   vých.    střední    španělské   platcau   staro- 


i  novokastilské  od  úvalu  Ebra  a  ostatních 
řek  viévajících  se  na  vých.  straně  Pjrrencj- 
ského  poloostrova  do  Středozemního  moře, 
tak  že  tvoří  hlavní  rozvodí  mezi  okeáncm 
Atlantským  a  mořem  Středozemním.  Není  to 
souvislý  pás  horský,  nýbrž  řada  horských 
skupin  spojených  planinami,  které  táhnou  sa 
od  pramenů  Ebra  v  délce  900  km  směrem 
od  s.-z.  k  j.-v.,  nabývajíce  na  j.  a  v.  ohromné 
rozlehlosti.  I.  h.  počínají  se  v  prov.  Burgos 
křídovou  Sierrou  de  Bureba,  jejímž  pokra- 
čováním jsou  mohutné  jurské  a  silurní  mas- 
sivy  Sierra  de  Oca  a  Sierra  de  la  Demanda, 
v  nichž  Cerro  de  San  Lorenzo  pne  se  do 
2305  m.  Jimi  počíná  se  delší  pásmo  horské 
oddělující  planinu  starokastilskou  od  bassinu 
Ebra  a  rozdělené  říčními  údoly  i  depressemi 
na  menší  skupiny,  jako:  Sierra  de  Urbion 
(2252  m),  Sierra  Čebollera  (2175  m)  a  Sierra 
de  Moncayo,  v  níž  I.  h.  dostupují  největší 
výše  2349  m ;  pásmo  to  v  podstatě  složeno 
jest  z  hornin  silumích,  jpn  na  úbočích  nalé- 
záme vápenec  jurský.  Údolím  řeky  Jalonu 
oddělena  jest  od  něho  soustava  holých  planin 
útvaru  jurského  zv.  Parameras  cie  Molina, 
až  1280  m  vys.  a  sklánějících  se  v  širokých 
stupních  na  v.  k  Ebni.  Další  oddíl  tvoří  na 
j.  se  rozkládající  Sierra  de  Albarracin  a  Ser- 
rania  de  Cuenca  dělící  od  sebe  planinu  novo- 
kastilskou  a  jižní  údolí  Ebra.  Hornatina  ta 
rozbíhá  se  paprskovitě  od  hory  Muela  de 
San  Juan  (1610  m)  na  ploše  826Ó  krn^  a  roz- 
dělena jest  Četnými  údoly  říčními  na  planiny 
a  skupiny  horské  spolu  málo  souvislé,  v  nichž 
nejvyšší  hora  je  Cerro  de  San  Felipe  (1800  m) 
při  prameni  Taja  a  Guadalaviaru.  Za  hlubo- 
kým údolím  Guadalaviaru  a  Teruelu  na  v. 
nalézáme  poslední  členy  l-kých  hor,  totiž  se- 
vero-  a  jihovalencijskou  hornatinu,  jejichž 
osa  směřuje  nyní  téměř  přímo  k  j.  První 
z  nich  složena  jest  v  podstatě  z  křídy,  z  části 
též  z  vápence  jurského  a  hornin  triasových, 
i  sklání  se  do  údolí  Ebra  stupňovitě,  k  moři 
však  velmi  povlovně.  Četná,  příkrá  údolí  říční 
dodávají  jednotlivým  partiím  tohoto  skalna- 
tého a  holého,  avšak  malebného  pohoří  rázu 
romantického;  jeho  nejvyšší  body  jsou  Peňa- 
golosa  (1813  m)  a  Sierra  de  Guaar  (1770  m). 
Rovněž  pusté  jsou  i  nesouvislé  pásy  horna- 
tiny  jihovalencijské  (Monte  Caroche,  Sierra 
deMariola,  Aitana  atd.),  které  zvolna  se 
zužujíce  táhnou  se  souběžně  až  k  moři,  kde 
končí  se  příkrými  mysy.  Skládají  se  většinou 
z  vápence  a  mramoru  útvaru  křídového  a 
dosahují  největší  výše  v  hoře  Moncabrer 
(1386  m)  a  Monte  Caroche  (1381  m).  Jimi  se 
končí  I.  h.  u  Cabo  de  Gata.  Tšr. 

Iberské  moře  slula  ve  starověku  část 
Středozemního  moře  mezi  ostrovy  Balear- 
skými  a  Hispanii. 

tberský  polouostrov,  staré  jméno  polou- 
ostrova  Pyrenejského. 

Zbenui,  staré  jméno  ř.  Ebra. 

Zbez,  zool.,  viz  Kozorožec. 

Ibl,  hlavní  stanice  v  Benueskéra  territoriu 
britské  Royal  Nigcr  Company  (Afrika),  skládá 
se  ze  vsi  domorodců  a  opevněných  budov 


Ibicui  —  Ibo. 


467 


jmenované  společnosti  na  vysokém,  levém 
břehu  ř.  Benue.   Obchod  hlavně  slonovinou. 

Zbioiii:  1)  1.,  t.  Ibicuy,  místo  v  jihoamer. 
rcpubl.  Paraguayi,  na  26*  1'  j.  á.,  51^  z.  d., 
22J.  od  Villariky  na  úpatí  Sierry  Tatucua, 
xnámo  svými  železnými  doly,  založenými  za 
Lopeza.  Ruda  skýtá  zde  74  a  více  procent 
čistého  Železa.  —  2)  I.,  místo  v  argent.  pro- 
vincii Entre-Rios,  zároveň  přístav  na  levém 
břehu  řeky  Pabon,  jež  se  ústí  nedaleko  odtud 
s  levé  strany  do  Parany. 

Zbidem  (lat),  tamtéž. 

Ibisové  {Hemiflottides),  čeleď  ptáků  čápo- 
vit^ch  prostředni  velikosti  na  nevysokých 
nohách,  jichž  3  přední  prsty  spojeny  jsou 
krátkou  spénuškou.  Rozšířeni  jsou  ve  28  dru- 
zích po  všem  okrsku  zemském.  Ve  svrchním 
zobáku  mají  význačnou  rýhu  táhnoucí  se  od 
nozder  až  ke  špičce.  Jazyk  jest  malý,  téměř 
zakrnělý,  obličej  a  krk,  druhdy  celá  hlava 
bývají  rysy.  Čítají  se  sem  rody  Threskiontis 
(t.  j.  zbožný  pták),  Ibis,  Falcinellui  a  Platalea. 
Ibis  posvátný  {Threskiornis  religiosa)  má 
zobák  tenký,  u  kořene  tlustší,  se  stran  smáčk- 
nutý, po  celé  délce  srpovitě  zakřivený.  Hlava 
a  krk,  v  mládí  opeřené,  jsou  u  starších  ptáků 
lysé,  péra  lopatková  na  konci  rozčíslá,  peří 
bílé,  hroty  letek  a  péra  lopatková  modro- 
černé.  Délka  těla  75,  křídel  35,  zobáku  16  cm. 
Rozšířen  jsa  po  Africe  (dle  dra  Holuba  na 
jihu  jest  vzácný)  došel  ibis  zvláště  ve  starém 
Egyptě  úcty  posvátné  a  hojně  býval  vyobrazen 
na  egyptských  památkách , a  nápisech;  tělo 
jeho  Dývalo  balsamováno.  Úcta  ta  vysvětluje 
se  tím,  že  pták  dostavoval  se  s  rozvodněným 
Nilem,  dárcem  a  udržovatelem  života.  Že 
hady  a  plazy  jedovaté  požíral,  jak  Hérodot, 
Plinius  a  j.  vypravují,  nepotvrzuje  se:  záležíť 
potrava  jeho  hlavně  v  kobylkách  a  jiném 
hmyzu,  nepohrdá  ovšem  ani  menšími  oboj- 
živelníky. Ostatně  do  Egypta  nyní  zřídka  za- 
létá,  s  rozvodněným  Nilem  dostavuje  se  pra- 
videlně jen  do  jižní  Núbie.  Žije  v  družinách 
a  přidružuje  se  ke  stádům  a  hejnům  jiných 
ptáků.  Chůze  jeho  jest  důstojná  a  volná;  při 
íctu  klidném  má  krk  i  nohy  přímo  nataženy. 
V  zajetí  krotne,  v  zahradách  zoologických  se 
zhusta  rozplemeňuj  e.  —  Ibisamerický  (ibis 
rubra)y  velikosti  předešlého,  má  tenčí  zobák, 
nárt  v  předu  destičkovaný,  dráp  střední  uvnitř 
celokrajný.  Jest  šarlatové  červený,  konce  letek 
má  černé.  Žije  ve  střední  a  jižní  Americe. 
Zkamenělé  zbytky  l-sů  vyskytují  se  ve  zpod- 
ním  tertiéru;  tak  v  miocénu  u  Lagny  Ibido- 
podá  palustris.  BŠe. 

Zbiiek,  botan.  v.  Althaea  a  Hibiscus. 

Zblza:  [ivi-j,  I  viz  a,  ve  starověku  Ebusus: 
1)  I.,  ncjsev.  a  největší  ostrov  skupiny  Pithyus 
ve  Středozemním  moři,  vzdálený  92  km  od 
mysu  sv.  Martina  na  bř.  špan.  Pobřeží  má 
četné  zátoky,  povrch  jest  většinou  hornatý 
(Campey  396  m  n.  m.),  s  četnými  potoky  a  roz- 
sáhlými lesy.  Podnebí  mírné,  suché  a  zdravé. 
Půda  jest  úrodná  a  pěstuje  se  zde  obilí,  hl. 
pšenice,  luštěniny,  bavlna,  len,  konopí,  rost- 
liny olejnaté,  jižní  ovoce,  hl.  fíky,  mandlov- 
níky  a  chléb  svatojanský.  Dále  těží  se  dříví, 


olověné  rudy  a  mořská  sůl.  Značně  se  vy- 
váží mořská  sůl,  mandle  a  obilí.  Žije  zde  na 
597-2  km^  24.544  ob.  (1887),  kteří  jsou  též 
obratnými  námořníky  a  rybolovci.  Se  soused- 
ním ostr.  Formenterou  tvoří  I.  soudní  okres 
o  610  /rm*  a  náleží  k  španělské  prov.  balearské. 
2)  I.,  hlavní  město  ostrova  l-zy  při  stejno- 
jmenné zátoce  jihových.  pobřeží,  obehnané 
nradbami  a  chráněné  vysoko  položenou  cita- 
dellou.  Skládá  se  ze  starého  horního  města 
s  úzkými  a  příkrými  ulicemi  a  z  pravidelně 
stavěného  města  dolního,  zv.  La  Marina. 

test  sídlem  biskupa,  má  kathedrálu  ze  sto- 
etí  XIII.,  dobře  cnráněný  přístav,  roční  vý- 
voz 80.000  tun  mořské  soli  a  7423  ob.  (1887). 
Město  založili  dle  některých  zpráv  Foiničané. 

Zbl  Čeněk  (Vincenc),  spisov.  český  (*  1851 
v  Bratronicích  okr.  křivoklátského),  studoval 
na  akad.  gymnasiu  a  filos.  fakultě  v  Praze,  kde 
věnoval  se  zvláště  moderm'm  řečem  atěsno- 
pisu.  R.  1875  supploval  po  2  léta  na  české 
reálce  v  Ječné  ulici,  načež  povolán  za  profes- 
sora  na  vyšší  reálku  do  Pardubic,  odkudž 
r.  1895  přeložen  na  státní  reálku  vinohrad- 
skou. Od  r.  1874  přispíval  do  >Těsnopisných 
Listů«,  později  též  do  »Těsn.  Besedy*  Kron- 
dlovy  a  Machových  >Zábav  těsn.*  články  od- 
bornými a  belletristickými  (delší  povídka  pův. 
Také  študent  v  II.  r.  »T.  B.«),  do  >Filol.  Listů* 
a  »Athenaea€  úvahami  a  posudky,  do  »Liter. 
Listů«,  »Vesny«  {Hela,  veršovaná  povídka 
z  lesních  samot  v  r.  IV.),  »Zlaté  Prahy*  (články 
pův.  a  překlady  některých  povídek  Puškino- 
vých  a  Halévyno  románu  >Abbé  Constantin*, 
který  vydán  i  o  sobě  pod  názvem  Vesnický- 
farář),  do  časopisů  pro  mládež  a  do  Věst- 
níka  spolku  Českých  professorů.  Psal  větši- 
nou pod  jménem  Č.  Bil  aLipina.  Z  Byrona 
přeložil  Korsára  a  Laru  (>Poesie  světová* 
1885),  Parisinu  a  Áfa^epu  (v  rkp.),  některé 
bajky  z  Lafontainea  a  Floriana,  z  Hauffa 
povídku  Othello,  z  Lessinga  Emilii  Galotti 
(rkp.  vzal  požárem  Nár.  divadla  za  své).  Do 
výročních  zpráv  reálky  pardubické  kromě 
menších  článků  podal  2  historicko-literární 
úvahy.  Bajky  Puchmajerovy  a  Antické  látky 
v  novověkém  dramaté  vůbec  a  v  českém  ivldšté, 
dále  franc.  překlad  »Zlatovlásky*.  Společné 
s  dr.  J.  Herzerem  sestavil  velký  a  malý  Slovník 
francouisko-český-  (nákl.  Ottovým  1896).  Kromě 
dvojího  vydání  autograf.  cvičení  stenograf. 
klubu  v  Pardubicích,  jehož  jest  zakladatcTem, 
sepsal  a  vlastním  nákladem  vydal  trojdílnou 
Methodickou  učebnici  Čes,  tésnopisu  (díl  I.  1892 
v  Pard..  2.  vyd.  1896  v  Praze,  díl  II.  v  Pard. 
1895.  2.  vyd.  1896,  oba  díly  schváleny  za 
učebnice  pro  střední  školy  české,  díl  III. 
v  Praze  1897). 

Xblil  (arab.  z  řec.  SiápoXog),  ďábel  u  mu- 
hammedánů,  který  vyvržen  z  ráje,  poněvadž 
jako  anděl  z  ohně  povstalý  nechtěl  se  klaněti 
Adamovi  z  hlíny  utvořenému  (Korán  II.  33.).  Dk, 

Xbn  (arab.)  v.  Aben.  Slova  si.  složená 
hledej  pod  druhou  částí  složeniny,  na 
př.  Ibn  Batúta  viz  Batúta. 

Ibo:  1)  I.  n.  Igbo,  území  na  jih  od  ústi 
Benuc  do  ř.  Nigiru  (Afrika)  a  podél  východ- 


468 


Ibráhím  —  Ibsen. 


niho  břehu  tohoto  až  témčř  k  moři.  Území 
toto  postaveno  v  létech  80tých  pod  vládu 
britské  Royal  Niger  Company.  Kmen  I.,  obý- 
vající tento,  kraj  počtem  as  1  milí.  hlav  (dle 
Mockler-Ferrymana),  aČ  kannibalský,  jest 
přece  nejdůležitějším  a  nejvzdčlanějsím  na 
celém  dolním  Nigiru.  Sídlí  v  pěkných  oby- 
dlích, vynikají  obratností  v  hotoveni  látek, 
v  rybářství  a  chovu  dobytka  (zvi.  hovězí  dob., 
ovce,  kozy).  Řeč  I.  sáná  přes  Niger  až  do 
Joruby.  Mluvnici  její  sepsal  r.  1861  missionář 
Schdn.  Hl.  městem  iest  Idda  (Iddah  angl. 
map)  na  lev.  břehu  Nigiru  (7*  s.  š.)  20  m  nad 
jeho  hladinou.  Má  asi  10.000  ob.  Druhé  dů- 
ležité město  Ibo,  z  v.  též  £bo  n.  Abo,  leží 
na  Nigiru  na  5^  35'  s.  á.,  tam  kde  se  řeka 
počíná  rozvětvovati  v  delta.  Jest  hlavním 
trhem  pro  palmový  olej  a  má  asi  6000  ob.  — 
8)  I.,  ostrov  na  pobřeží  Mozambiku  (portug. 
vých.  Afrika)  na  12«23'  j.  á.,  náleží  ještě  se 
27  jinými  archipclu  Kerimba  (téŽ  Quirimba). 
S  několika  faktoriemi  na  protilehlém  pobřeží 
tvoří  archipel  tento  distrikt  i.,  jenŽ  měl 
r.  1873  asi  7000  ob.  Hl.  produkty  jsou  sesam, 
manna,  orseille  a  želvovina.  Vývoz  kauri. 
Hl.  město  I.  bývalo  dříve  rozsáhlé  a  nádherné, 
dnes  však  jest  z  největší  části  v  zříceninách. 

Zbráhim:  1)  I.  (arab.),  iméno  patriarchy 
Abraháma  v  Koránu,  odtud  časté  jméno 
osobní  ve  světě  islámském  vůbec. 

2)  I.  pasa,  generál  egypt.  (♦  1789  v  Ka- 
vale  —  t  1848  v  Káhiře).  Mehmed  Alí.  pasa 
egypt.»  adoptoval  ho  za  syna  a  užíval  jeho 
schopností  ku  provádění  dávného  svého  přání, 
zříditi  z  Egypta  samostatnou  říši.  I.  nezklamal 
svého  otce,  neboť  nejprve  porazil  v  bitvě 
u  Korti  sektu  Vahhábovců  a  r.  1825  vytrhl 
s  54  loďmi  a  18.000  muži  na  pomoc  Portě 
proti  vzbouření  řeckému;  dne  5.  února  1825 
přistál  u  Modonu,  dobyl  Navarina,  načež 
vnikl  do  středu  polouostrova  a  vedl  válku 
krutě  mečem  i  ohněm  a  přispěl  konečně  ku 
vzetí  Mesolongia.  Po  porážce  loďstva  ture- 
ckého zavřel  16.  září  smlouvu  smírnou  a  na- 
vrátil se  do  Egypta,  kde  rozvinul  horlivou 
činnost  reorganisační  zvi.  ve  vojsku,  které 
ozbrojil  a  vycvičil  dle  vzoru  armády  fran- 
couzské. Za  války  turecko-egyptské  vytrhl 
v  čele  důkladně  vycvičeného  vojska  do  Sýrie, 
obsadil  r.  1831  Palestinu,  26.  kv.  dobyl  Akky, 
porazil  Turky  na  hlavu  9.  čna  u  Homsu,  na 
to  v  soutéskách  Beitánských  a  konečně  před 
Konií,  tak  že  cesta  k  Bosporu  byla  mu  ote- 
vřena. Porta  zavřela  mír  v  Kutáhii,  jmeno- 
vala Mehmcda  Alího  poplatným  panovníkem 
a  odevzdala  mu  doživotně  Sýrii,  kdežto  l-a 
jmenovala  administrátorem  Kilikie.  Když  válka 
r.  1839  znovu  propukla,  porazil  I.  Turky 
24.  čna  u  Nisibit  načež  Porta  zavřela  mír  a 
I.  stal  se  správcem  Sýrie.  Vzrůstání  moci 
egypt.  vzbudilo  nedůvěru  ve  státech  Anglii, 
Rakousku  i  Prusku,  a  proto  r.  1840,  kdy 
angličtí  jednatelé  proti  l-ovi  vzbudili  po- 
vstání Drusů  i  Maronitů  na  Libanonu,  ujaly 
se  Turecka  a  k  Sýrii  vypraveno  bylo  anglo- 
rakousko-turecké  loďstvo,  načež  I.,  zanechav 
všecky  zásoby  a  střelivo,  ustoupil  do  Egypta. 


Vyjednávání  s  Portou  skončilo  se  tím,  ic 
rodu  Mehmedovu  bylo  přiřknuto  právo  k  ná- 
stupnictví  a  I.  jmenován  hned  nástupcem; 
zemřel  však  před  Mehmedcm,  za  kterého  již 
vedl  správu  zemskou. 

Zbrik  (arab.-tur.  z  perského  dbrí^,  voda 
lijící),  konvice  na  vodu  s  tenkým  hrdlem, 
oválním  břichem  a  dlouhým  výtokem. 

ZbMtmbol^  Ibsambul,  Isambúl,  Esam- 
bul,  Abú  Simbel,  t.  j.  otec  žitného  klasu, 
dle  reliéfu  představujícího  muže  ncsoudho 
míru  na  obilí  jméno  velkolepých  zřícenin 
v  horním  Egyptě  mezi  prvním  a  druhým  ka- 
taraktem  Nilu,  asi  250  km  jz.  od  Asuánu,  na 
1.  bř.  Nilu.  Zříceniny  ty  objevil  r.  1817  Burk- 
hart  a  zjištěno,  že  jsou  to  zbytky  2  chrám6 
postavených  Ramsem  II.  (1348—1281  př.  Kr^. 
Oba  vytesány  jsou  do  skalní  stěny  nad  bře- 
hem Nilu.  Větší  z  nich  věnován  jest  oslavě 
Ramsově,  menší  ve  skále  k  Jihu  obrácené 
manželce  Ramsově  Nofrateri.  Průčelí  chrámu 
prvního  jest  36  m  dlouhé  a  32  m  vys.  Před 
šikmou  skalní  stěnou  po  obou  stranách  vchodu 
jsou  ze  skály  vytesány  4  obrovské  sochy 
Ramsa  sedícího  na  trůnu;  každá  z  nich  jest 
22  m  vys.  Vnitřek  chrámu  obsahuje  velkf 
sál,  jehož  strop  spočívá  na  8  velkých  sochách 
Osirisa,  a  podlouhlou  místnost  s  3  výklenky. 
Poslední  z  těchto  výklenků  položen  jest  63  m 
hluboko  ve  skále  a  nacházejí  se  v  něm  sochy 
božstev  Ptaha,  Ammóna  a  Harmacha  a  krále 
Ramsa.  Při  vchodu  do  menšího  chrámu  vy- 
tesáno jest  v  hautereliefu  6  soch,  z  nichž  nej- 
vyšší má  11  m  v.,  představujících  krále  a  jeho 
manželku.  Chrám  ten  zasvěcen  Thotovi  a  Har- 
machovi.  Stěny  obou  chrámů  pokryty  jsou 
skulpturami  představujícími  vítězství  Ram- 
sova.  Chrámy  ibsambofské  jsou  z  největších 
a  nejdůležitějších  památek  staroegyptských 
a  rovnají  se  nejkrásnějším  chrámům  v  Thé- 
bách.  Nyní  jsou  částečně  zasypány  pískem 
z  pouště,  jmenovitě  chrám  větší.  Nápisy  a 
skulptury  z  chrámů  těch  uveřejnili  Champol- 
lion,  Monuments  de  TÉgypte  (PaříŽ,  ^1835  až 
1845)  a  Lepsius,  Denkmáler  aus  Ágypten 
(Berlín,  1849—59).  Vyobr.  viz  v  příl.  Archi- 
tektura tab.  II.  a  t.  text  na  str.  670.  —  Srv. 
Díimichen,  Der  agyptische  Felsentempel  von 
Abu  Simbel  (Berlin,  1869). 

Ibsen  Henrik  Johan,  slavný  dramatický 
spisovatel  norský  (*  1828  ve  Skienu).  Pochází 
ze  staré  dánské  rodiny,  přestěhovavší  se  do 
Norska  zač.  min.  stol.  Otec  jeho  Knut  byl 
zdravá  a  činná  povaha,  matka,  Němka,  přísná 
a  nábožná  žena.  Obě  tyto  povahy  zdědil  I.  a 
jsa  již  sám  nespolečenský  a  plachý,  stal  se 
jím  ještě  více,  když  otce,  zámožného  obchod- 
níka, stihl  úpadek  a  rodina  octla  se  v  bídě. 
Proto  musil  již  v  16.  roce  z  domu  na  učení 
do  lékárny  v  Grimstadu,  kdež  strávil  5  let 
připravuje  se  na  universitu  a  skládaje  drama 
Catilina  a  verše  opěvující  revoluční  událostí 
r.  1848.  R.  1850  odjel  studovat  do  Christi- 
anie,  kdež  se  seznámil  s  Bj.  Bjórnsonem, 
s  nímž  a  spolu  i  s  O.  Vinjem  a  P.  Botten- 
Hansenem  založil  a  redigoval  (1851)  satiricko- 
politický  týdenník  »Manden  og  Andhrimmer« 


Ibsen. 


469 


f  vycháid  pouze  V4  r.  a  jest  nyní  velmi  vzácný). 
Téhož  r.  seznámil  se  s  virtuosem  Ole  Bullem, 
zakladatelem  Nár.  divadla  bergenského,  jehož 
ředitelem  I.  se  stal  a  pro  néž  psal,  vždy  k  vý- 
ročnímu dnu  založení  (2.  ledna),  kusy,  které 
později  přepracoval.  OtJdržel  zároveň  cestovní 
stipendium  ke  studiím  režisérským  a  navští- 
vil Kodaň,  Hamburk,  Berlín  a  Drážďany. 
Od  r.  1857  byl  ředitelem  Norského  divadla 
v  Christiani!  do  jeho  uzavření  (1862^.  Jsa 
pak  úplné  bez  prostředků,  živil  se 'jediné 
svým  pérem,  až  dostal  (1864)  státní  stipen- 
dium cestovní  (400  sp.)^  které  potom  (po 
2  létech)  bylo  přeměněno  v  básnickou  gáži. 
I.  odstěhoval  se  do  Říma,  kde  se  zcela  oddal 
spisovatelství  a  napsal  velkolepou  dram.  bá- 
seň Brand  r.  1865,  kritického  to  roku  své 
spis.  činnosti;  neboC  od  té  doby  datuje  se 
jeho  sláva  a  povést.  Od  r.  1868  žil  v  Něme- 
cku, hlavně  v  Drážďanech,  odkud  vyjížděl  do 
Kodaně,  Štokholmu,  do  Egypta  k  otevření 
Suezského  průplavu,  později  ťl875)  do  Mni- 
chova, až  r.  1891  přišel  do  Cnristianie,  kde 
nyní  trvale  žije.  —  Díla  jeho  bohaté  spiso- 
vatelské produkce  jsou  tato:  Ca:Uma,  3akt. 
drama  od  Brynjolfa  Bjarma  (pseudonym  l-dv 
při  prvých  jeho  pracích,  1.  vydám'  vlast.  nákl. 
250  ex.  v  Christianii.  1850,  3.  vyd.  v  Kodani 
1891);  Gildet  paa  Solkau^,  4aktové  drama 
(1856,  2.  vyd.  s  předmluvou  Kodaň,  1883);  Fru 
Inger  til  ósterraad^  historické  drama  5akt. 
(1857,  3.  vyd.  Kod..  1891);  Olaf  LUje-krans, 
romant.  3akt.  drama  (v  rukop.);  Haermaen^ 
dene  paa  Helgeland,  4akt.  (1858.  2.  vyd.  1871 
konfiskováno,  6.  vyd.  Kodaň,  1885);  Kjaerli- 
ghedens  Komedie,  3akt.  (1862,  2.  vyd.  s  předml. 
1867,  6.  vyd.  1891);  Kongsemnerne,  hist.  drama 
5akt.  (1864.  8.  vyd.  Kodaň,  1894;  poslední 
tištěné  v  Norsku);  Brandy  dram.  báseň  5akt. 
(Kodaň.  1866, 13.  vyd.  1895);  Peer  Gx-nř.dram. 
báseň  (t.,  1867,  8.  vyd.  1891);  De  Unges  For. 
bund,  5akt.  veselohra  (t.,  1869,  5.  vyd.  1883); 
Digte,  básně  (t.,  1871,  6.  vyd.  1892);  Kejsev 
og  Galilaeer,  histor.  drama  (t.,  1873,  4.  vyd. 
lS92h  Samfundets  Stótter,  4akt. (t.,  1877, 3.  vyd. 
1893);  Et  Dukkehjem,  3akt.  (t.,  1879);  Gen- 
gangere,  3akt.  (t.,  1881,  2.  vyd.  1894),  kterýmžto 
kusem  začíná  náklad  l-ových  kusů  v  10.000  ex. ; 
Kn  Folkefiende,  5akt  (t.,  1882);  Vildanden,  5akt. 
(t.,  1884);  Rosmersholm,  4akt.  (t,  1886);  Pruen 
fra  Havet,  5akt.  (t..  1888);  Hedda  Gabler,  4akt. 
(t.,  1890);  Terje  Vigen,  báseň  s  ill.  Chr.  Kro- 
gha  (t,  1892);  Bygmester  Soluess,  3akt.  alleg. 
autobiogr.  (t.,  1892);  Lilie  Eyolf,  3akt.  (t.,  1894); 
John  Daniel  Borkman  (t.,  1896).  Poslední  práce 
vycházejí  současně  v  něm.,  též  franc.  a  angl. 
autorisovaném  vydání.  Dramata  l-ova  jsou 
2  větší  části  přeložena  do  všech  skoro  evrop- 
ských iazvků,  jsouce  ozdobou  repertoirů  umě- 
leckých divadel  světových.  Do  češtiny  jsou 
přel.:  »Podpory  společhosti«  (G.  Eim  v  Di- 
vad.  bibl.  sv.  157),  »Nepřítel  lidu«  a  >Nora« 
(J.  Arbes  v  >Rep.  Nár.  Div.«),  >Příšery€  (A.  Lu- 
cek), »Bílí  konec  (Rosmersholm)  (E.  Pešková 
v  Praze,  1888),  l-ovy  básně  od  Karla  Kučery. 
Ibsenovo  dílo  nenáleží  jednomu  směru  lite- 
rárm'mu.  Romantická  allegoričnost  vyznačuje 


hry  prvního  období,  zachmuřené  fresky  histo- 
rické, filosofické  traktáty  v  dramatické  formě 
(Císař  a  Gaiilejikjr,  Brand).  Po  té  věnuje  se 
I.  realistické  malbě  soudooého  života  veřej- 
ného i  soukromého,  ale  i  tu  podložena  je 
všude  filosofická  tendence.  I.  je  sžíravý  kritik 
společnosti  a  odhaluje  neobyčejně  bystře 
všecky  lži,  ničemnosti,  nespravedlnosti  jejích 
institucí.  Ukazuje,  jak  člověk  ve  společnosti 
žijící  otupuje  své  svědomí,  absolutní  pravdu 
svého  nitra,  jež  spoutává  konvencí  ze  zbabě- 
losti a  prospěchu  pod  normál  hromadný.  Uka- 
zuje tyrannii  hromad  řv  Nepříteli  lidu),  man- 
želství založená  na  klamu  (v  Noře,  Divoké 
kachně  a  j.),  starý  svět  přežilých  předsudků 
sedící  jako  můra  na  světě  novém,  jenž  nemá 
síly  se  zrodit  {Rosmersholm,  Hedda  Gablerova 
a  j.).  V  třetí  periodě,  symbolické,  (Stavitel 
Solness  a  n.)  sestupuje  pak  k  samým  meta- 
fysickým  i  biologickým  základům  lidského 
bytí  a  odkrývá  poslední  vztahy  člověka  k  vůli 
i  mravnosti.  Ačkoliv  z  Ibsena  nelze  odvoditi 
jednotnou  theorii  života  a  v  mnohých  velice 
důležitých  otázkách  připouští  řešení  i  proti- 
lehlé (tak  ukazuje  na  př.  v  Divoké  kachní,  že 
naprostá  a  zásadná  pravdivost,  již  hlásal  v  Noře, 
Nepříteli  lidu  a  j.,  vede  k  zhoubnému  a  škod- 
livému fanatismu,  jenž  zbytečně  hubí  štěstí 
rodin),  přece  základní  body  leho  ideové  stavby 
jsou  dosti  jasný.  I.  je  v  základní  linii  svého 
díla  filosof  individualismu,  kterýžto  po 
výtce  germánský  pojem  a  názor  vyslovil  často 
s  neobyčejnou  rozhodností  a  velikolepou  gran- 
diosností.  Dramata  l-ova  jsou  předem  dra- 
mata svědomí:  o  vnitřní  pravdu,  pravdu 
jedinečnou  proti  pravdě  hromadné  a  od- 
hlasované se  tu  jedná.  Z  nemožnosti  žíti  život 
svůj  a  vlastni,  z  nemožnosti  srovnati  v  har- 
monii svou  vůli  a  svou  moc.  svůj  ideál  a 
skutečnost,  vzniká  většina  konfliktů  dramati- 
ckých, z  nichž  vychází  nejednou  rek  osamo- 
cen, ale  nepřekonán,  naopak  vnitřně  očištěn 
a  vyzrálý.  I.  je  tak  básník  ideový  po  výtce; 
není  psychologický  miniaturista.  není  vir- 
tuos, kterému  stačí  hra  psychických  polostínů 
a  polosvětel ;  pevná  ideová  stavba  nese  každé 
jeho  drama.  Osoby  jeho  proto  často  hraničí 
na  typismus  a  symbolismus,  třeba  byly 
i  kresleny  způsobem  realistické  drobnomafby 
a  třeba  ve  všem  šetřeno  bylo  motivace  aŽ 
mathematicky  přesné  a  rozhodné.  Odtud  i  ve- 
likolepá  grandiosní  poesie  dramat  l-ových, 
která  kotví  právě  v  této  realistické  určitosti 
spojené  s  rozhodnou,  vědomou,  jasnovidnou 
bojovností  ideovou,  vrhající  se  i  v  zápas  s  ne- 
možným a  v  úkoly  absolutní,  přesahující  re- 
lativnost  lidskou.  Odtud  i  ono  většinou  trpké, 
pessimistické,  ano  i  nihilistické  naladění,  jímž 
d^ší  největší  práce  l-ovy  a  jež  je  tak  pod- 
míněno metafysicky.  Technika  dramat  l-ových 
je  vzácné  dokonalosti,  mathematicky  skoro 
přesná  a  dokonalá,  nikdy  však  řízená  vnější 
šablonou  a  tradicí,  nýbrž  pouze  logikou  idee, 
jejího  vnitřního  nutného  rozvoje. 

Z  četných  biografií  a  krit.  článků  o  l-ovi 
ve  všech  evropských  jazycích  uvésti  sluší 
práce:  dánské:  H.  Jaeger  (Kodaň,  1886,  přel. 


470 


Iburg  —  Icilius. 


do  něm.  a  j.);  Rom.  Stefansson,  H.  I.  i  Eng- 
land  (»Letter.  Nordisk.  Tidsskriftc  1891  V,  R. 
Schmidt,  Ad  egne  Věje;  švédské:  Valfrid  Va- 
senias,  I.  ett  skaldeportrátt  (Helsingfors,  1879, 
Stockh.,  1882);  G.  Brandes,  Bjórnson  och  Ibsen 
(t.,  1882);  O.  U.  v.  Feiliteen  (t.,  1882);  něme- 
cké: L.  Passarge  (Lipsko,  1883);  E.  H.  Schmitt 
(Berlín,  1889);  E.  Reich.  Vs  Dramen  (Drážďany, 
1893);  G.  Brandes,  Modeme  Geister;  Berg  L., 
H.  I.  (Berlín);  hollandský  L  H.  Roessing  (Haar- 
lem,  1887);  anglický  Wickstead  (1892);  fran- 
couzské: I.  Samt  Cére  (»Rev.  a*art.  dram.«, 
1887);  Ch.  Sarolea  (Paříž.  1891);  A.  Ehrhard 
(t.,  1892V,  E.  Tissot  (»Nouv.  Rev.«,  1892.  >Cor- 
responaant*  1892,  vyšlo  i  zvláště);  M.  Bigeon, 
Les  Révoltés  scandinaves  (Paříž,  1894);  ruské: 
N.  Minskij  (»Sěv.  Véstnikc,  1892);  A.  Volyn- 
skij  (t.,  L893);  D.  Merežkovskij  (»Novosti«, 
1894)  a  j.  fíKa.Sld. 

Zbmy,  městy s  a  hl.  místo  kraje  v  prus. 
vl.  obv.  osnabrúckém,  při  jiŽ.  svahu  Teuto- 
burského  lesa.  126  m  n.  m.,  sídlo  zemské 
rady  a  soudu,  má  pošt.  a  telegr.  stanici, 
2  katol.  a  1  evang.  kostel,  starý  zámek  s  ry- 
tířskou síní,  v  kteréž  umístěny  jsou  podo- 
bizny všech  knížat  biskupů  osnabrúckých  a  i. 
čelných  osobností  a  1068  ob.  (1890).  hf.  katol. 
Bývalý  benedikt.  klášter,  zal.  r.  1136  a  vy- 
zdvižena v  XVI.  stol.,  jest  nyní  státním  pan- 
stvím, y  l-u  provozuje  se  provaznictví  a  plá- 
tenictví;  mimo  to  jsou  zde  vápenné  peci  a 
pískovcové  lomy.  I.  jest  oblíbeným  místem 
klimatickým.  —  Kraj  zřízený  r.  1884  má  na 
308-48  km*  v  1  městě  a  40  venkov,  obcích 
24.810  ob.  (1890). 

Zbyoter  [-ikt-]  Viell.,  křiklo un.  káně 
z  podčelcdi  sokolů  supovitých,  kteří  mají 
zobák  štíhlý,  v  předu  ke  špičce  mírným  oblou- 
kem se  klenoucí,  bez  zoubku.  Pro  rod  I.  jsou 
význačné  kulaté  nosní  otvory  s  povýšeným 
okraiem  v  ozobí  vypouklém.  Nárt  něco  delší 
středního  prstu,  ocas  dlouhý  a  široký.  Z  osmi 
jihoamerických  druhů  jest  I.  australis,  káně 
australská,  černá,  špičky  letek  bílé,  ozobí 
a  noha  žluté;  zvící  jest  našeho  orla  křikla- 
vého. Obývá  šírou  step  a  břeh  mořský,  kdež 
na  skaliskách  i  hnízdo  zakládá.  Živí  se  zdech- 
linami, raky  a  hmyzem.  Bše, 

Zbykos  z  Rhégia,  lyrický  básník  řecký, 
žil  v  VI.  stol.  př.  Kr.  z  veliké  části  mimo 
vlasť,  hlavně  u  Polykrata  na  ostrově  Samu, 
a  jak  se  zdá,  dosáhl  značného  věku.  Pověst 
o  tom,  jak  jej  lupiči  na  cestě  do  Korintha 
usmrtili  a  tyli  prozrazeni  hejnem  jeřábů, 
svědků  jeho  smrti,  vzdělal  Schiller  ve  známé 
své  romanci.  V  Rhégiu  ukazovalo  se  básní- 
kovo kenotafion.  Básně  l-kovy  činily  7  knih, 
z  čehož  zachováno  jen  několik  veršů  (Bergk, 
Poct.  lyr.  gr.  III.).  Skládal,  jak  se  zdá,  epicko- 
lyrické  hymny  po  způsobu  Stésichorově,  ale 
hlavní  jeho  slávu  založily  sborové  písně  mi- 
lostné, plné  vášnivého  žáru,  v  nichž  velebil 
mladistvou  krásu  a  s  milostnými  projevy 
mísil  mythická  vypravování.  V  rhythmech 
napodobil  Stésichora.  nářečí  jeho  bylo  mír- 
ně dórské,  smíšené  s  živly  epíckými  a  aiol- 
skými.  Sdk, 


Z.  C,  skratek  lat.  značící  Julius  Caesar, 
častěji  Jesus  Christus. 

Zoa:  1)  I.,  departemento  na  pacifickém  po- 
břeží v  reru  (Jižní  Amerika)  mezi  13®  40'  a 
15*40*  j.  š.,  zaujímá  příkrý  jihozápadní  svah 
Andu  a  přímořskou  rovinu.  Hraničí  v  záp.  na 
okeán,  v  sev.  na  prov.  Lima  a  Huancavelica, 
na  vých.  na  Ayacucho,  v  jihu  na  prov.  Are- 
quipa.  Půda  jest  z  největší  části  písčitá; 
úrodná  jsou  skoro  jen  údolí  řek  Pisco,  I^a 
a  Grande  (Palpa),  jež  s  Andu  spějí  k  okeánu. 
Zde  daří  se  kukuřice,  ovoce,  zeliny,  třtina 
cukr.,  bavlna,  znamenité  vino  podobné  ma- 
deirskému.  R.  1876  bydlilo  tu  na  22.000  km* 
60.000  ob.  Hl.  město  I.  (San  Geronimo 
de  I.)  leží  na  14*5'  s.  š.  v  úrodném  údolí 
stejnojm.  říčky,  tekoucí  od  sev.  k  jihu,  má 
průmyslovou  školu,  2  hospitály,  obchod  s  ví- 
nem, kořalkou  a  j.  předměty;  asi  9000  ob. 
(1889).  Na  bUzku  minerální  prameny.  Želez- 
nice 74  km  dlouhá  vede  odtud  na  sz.  ku  pří- 
stavu Pisco,  jenž  jest  nejdůležitějším  obchod- 
ním místem  departementu.  Město  I.  založeno 
bylo  r.  1569  na  místě  indián,  města  Huaniky. 
R.  1647  a  1664  bylo  rozbořeno  zemětřesením. 

2)  I.,  t.  Putumayo,  levý  přítok  řeky  Ama- 
zonek,  vzniká  na  vých.  svahu  východní  Cordil- 
lery  v  Columbii  z  jezera  Cocha  (2750  w),  vstu- 
puje záhy  do  roviny  a  ubírá  se  téměř  beze 
všech  přítoků  směrem  vvj.  ku  ř.  Amazonek, 
do  níž  ústí,  urazivši  skoro  1800  km,  u  San 
Antonio  (75  m  n.  m.).  Nad  ústím  kolísá  šířka 
mezi  250  a  700  m.  V  daleko  největší  Části 
svého  toku  má  I.  ráz  řeky  rovinné  a  jest 
u  Cuemby  (300  m)  po  165  frm  od  pramene 
splavna  i  pro  parníky  a  zdá  se  pro  budou- 
cnost skýtati  znamenitou  dráhu  mezi  Brazílií 
a  Columbií.  O  výzkum  její  (v  1.  70tých  sto- 
letí XIX.)  získali  si  zásluh  Rafael  Reyes. 
Simson  a  zvláště  Crevaux  r.  1878—79,  jenž 
ji  téměř  celou  mapoval. 

loarieiui  [ikarién],  t.  j.  Ikarové,  nazý- 
vali se  přívrženci  franc  kommunisty  Cabcta 
(v.  t.). 

Xooo  [iko],  město  v  Brazílii,  viz  Icó. 

Xoenl,  keltský  národ  v  řím.  Britannii,  v  nyn. 
hr.  Norfolckém  při  zátoce  Washské,  s  městy 
Venta  Icenorum  (nyn.  Caster  u  Norwichc)  a 
Icenorum  oppidum  (n.  Ixworth);  o  dějinách 
viz  V.  Britannie,  dějiny. 

Xoioa  [-ika]  Aubl.,  rod  rostlin  z  řádu  Burse- 
raceae,  tropické  stromy  vysokého  vzrůstu  s  li- 
sty lichospeřenými,  kožovitými,  s  květy  drob- 
nými obojakými  nebo  poíygamickými.  Ro- 
stouce v  Americe  a  Asii  dávají  užitečnou  pry- 
skyřici. I.  Icicariba  DC.  {Amyris  ambrosiaca  L:) 
v  Brazílii  a  Záp.  Indii  a  I.  viridiflora  Lam. 
v  Guayaně  dávají  elemi  západoindické, 
I.  cavanna  H.  et  B.  na  Orinoku  rostoucí  dává 
pryskyřici  zvanou  ca  ran  na  nebo  m  ar  ar  a, 
I.  heptaphylla  Aubl.,  I.  altissima  Aubl.  a  I.  copal 
Schíechtend.  vesměs  v  Guayaně  rostoucí  dá- 
vají druh  kopalu. 

loiliiui,  jméno  starého  plebejského  rodu 
v  Římě  {Icilia  gens),  z  něhož  vynikají:  1)  I. 
Spurius  byl  mezi  tribuny  lidu  poprvé  zvo- 
lenými a  proslul  tím,  že  v  prvním  roce  svého 


Icilius  Quintus  —  Ičinskaja  sopka. 


471 


úřadováni  provedl  přijetí  zákona,  po  něm 
lex  Icilia  zvaného,  kterým  každý,  jenž  by 
tribuna  řečnícího  vyrušoval,  mél  býti  pohnán 
před  soud  a  ručiti  hlavou  a  jměním  za  po- 
kutu vykázanou. 

2)  I.  Lucius,  syn  před.,  byl  r.  456  tribu- 
nem a  získal  pro  plebeje  Aventin;  když  za 
druhého  decemvirátu  snoubenka  jeho  Vir- 
ginie od  otce  byla  dýkou  proklána,  by  ušla 
hanbě  jí  Appiem  Claudiem  učiněné,  spěchal 
I.  s  krvavou  dýkou  do  tábora  vojenského, 
pobouřil  lid  a  vedl  ho  na  Svatý  pahorek. 
Sám  pak  s  vyslanými  Valeriem  a  Horatiem 
vyjednával  o  podmínkách  smíru. 

loUias  Qnlntiui,  pseudonym  vojenského 
spisovatele  Guicharda  (v.  t). 

Xoka,  řeka  v  rus.  gub.  orlovské  pramenící 
se  u  vsi  Šachovců  v  sz.  úhlu  Kromského 
újezda  této  gubernie  a  vlévající  se  po  toku 
46  km  dl.  do  ř.  Oky.  Břehy  její  bohatý  jsou 
rudami  železnými  a  sirnými. 

lokelMuner  Valentin,  první  něm.  gram- 
matik,  Lutherův  vrstevník,  posléze  učitel  na 
škole  v  Rothenburku,  vydal  kol.  r.  1527 
TeutMche  Grammatica;  nově  vydal  Kohler 
(Freiburk,  1881).  Srv.  Vogel,  Lebcn  u.  Ver- 
dienste  V.  l-s  (Lip.,  1894). 

XokOTioe,  ves  čes.,  viz  Jickovice. 

lolMl  [ikleal,  asteroida  objevená  3.  srp.  1889 
J.  Palisou  ve  Vídni.  Střední  jasnost  v  oppo- 
sici  13'2,  průměr  v  kilometrech  38,  ozna- 
čení Q.  Gs. 

lomadophila  [ik-oíi-]  Trev.,  rod  lišejníků 
korovitých  z  čeledi  Lecanoreae,  Jediný  druh 
I.  aeruginosa  (Scop.)  má  stélku  v  podobě 
práškovitě-zmitého,  často  dosti  silného  po- 
vlaku šedo-zelenavého  s  hojnými  plody  dosti 
veUkými  růžové  pleťové  barvy.  Vřecka  jsou 
úzce  válcovitá  s  8  vřeténkovitými  dvoudíl- 
nými a  bezbarvými  výtrusy.  —  Roste  nej- 
raději  na  trouchnivějícím  dřevě  nebo  humosní 
půdě.  EBr. 

Im  C.  V.,  skratek  lat.  Tn  Chrísti  nomine^ 
ve  jménu  Kristově. 

loó  [ikol,  Icco,  město  v  státu  Ceara  Bra- 
zilské republiky  při  iihozáp.  úpatí  Sierry  da 
Camara  na  pr.  bř.  Salgada  nedaleko  jeho  ústí 
do  ř.  laguanbe;  chov  dobytka,  obchod  s  rýží 
a  bavlnou,  asi  7000  ob. 

Xoolmklll  [ikem-J,  ostrůvek  skotský,  viz 
lona. 

Xooniiuii  viz  Koni  a. 

Xooaandria  viz  Linnéova  soustava. 

XOO0Í11111,  v  době  císařů  římských  jméno 
města  Alžíru. 

lotsrldae,  zool.,  viz  Trupialové. 

Xotems  (lat.)  v  zool.  viz  Trupialové.— 
I.  v  lékařství  viz  Žloutenka. 

ZotinU  [iktí-]  Viell.,  rod  luňáků,  zobáku 
krátkého,  nepravidelně  zeikovaného,  od  ko- 
řene zahnutého;  ozobí  má  úzké,  nohy  silné, 
v  kHdlech  3.  letku  nejdelší,  běhák  délky  střed- 
n&o  prstu.  I.  mississippiensís^\Mfíi\im'\ss\S'' 
sipský,  má  celkem  barvu  olova;  hlava,  krk 
a  fetky  ramenné  s  počátku  bílé  mění  se  také 
do  olovová;  zobák  černý,  noha  karmínové 


červená,  délka  těla  37,  křídel  29,  ocasu  13  cw. 
Žije  v  Texasu  a  Mexiku,  hnízdí  se  ve  vrcho- 
lích  nejvyšších  stromů  a  živí  se  křísy  a  ko- 
bylkami. B$e, 

Xotiui  (lat),  úhoz;  v  metrice  důraz,  jenž. 
spojuje  a  jaksi  pohromadě  drží  jednotlivé 
slabiky  v  celek  metrický  a  rhythmický.  Tyto 
celky  isou  buď  stopa,  po  případě  dvojstopí,. 
buď  článek  (kolon).  Jest  tedy  I.  buď  stopový,, 
po  případě  dvojstopý,  buď  Článkový,  na  př. 
ve  verši:  Blah,  kdo  pěstoval  své  vlasti  jest 
akcent  kolový  na  slově  blah,  akcent  pak  dvou- 
stopÝ  (neboť  trochaje  měří  se  po  dvousto- 
pích)  na  slově  blah  a  na  slabice  -val.  Ml 
tedy  slovo  blah  dvojí  I.  a  tím  nad  ostatní 
slova  důrazem  vyniká.  Samo  sebou  se  rozumí,, 
že  rozsah  působnosti  ictu  není  neobmezený; 
obyčejně  obsáhne  jen  as  slabik  16  (u  daktyíů 
a  anapaestů)  neb  18  (u  trochajů  a  iambů), 
tak  že  na  př.  Pracuj  kafdy-  s  chutí  usilovnou, 
jest  ještě  jedno  kolon  s  ictem  na  slabice  pra, 
avšak  slova  Blah,  kdo  pěstoval  své  vlasti  jednu- 
ru^i,  jeden  štěp,  i  kdyby  v  jeden  řádek  byla 
psána  (jak  u  starých  Řeků  zvykem  bylo,  srv. 
tetrameter  trochajský),  jsou  již  dvě  kola  s  icty 
na  slově  blah  a  slabice  je.  Knr. 

XČA,  řeka  v  sibiřské  oblasti  Přímořské,  pra- 
mení na  záp.  svahu  středního  hřbetu  Kam- 
čatského,  teČe  celkem  směrem  záp.  a  vlévá 
se  po  toku  160  km  do  zálivu  Čkaniče  v  moři 
Ochotském.  Při  ní  leží  asi  21  km  od  ústí 
osada  I.  čili  Quat  s  pevnůstkou. 

X6aiur  (I-čang-fu),  jeden  z  vnitřních  přístavů 
čínských  evropskému  obchodu  otevřených  na 
1.  bř.  Jang-tse-kiangu  582  km  na  z.  od  Han- 
keu  s  35.000  ob.  Město  leží  v  malebné  po- 
loze uprostřed  bohatě  vzdělané  krajiny,  jest 
však  uvnitř  nečisté  a  zanedbané.  Až  k  l-u 
jest  Jang-tse-kiang  splavný  i  pro  větší  lodi 
plachetní  a  parní,  avšak  9  km  výše  jsou  nej- 
větší prahy  této  řeky  přístupné  i  malým  loď- 
kám jen  s  obtížemi.  Nejdůležitější  spojení  po- 
Jang-tse  jest  s  Han-keu,  odkud  I.  dostává 
cizí  zbož),  které  však  ihned  dále  do  vnitř 
země  se  dopravuje.  Obchodní  ruch  stále 
vzrůstá,  ač  obnášel  r.  1892  teprve  kolem 
16  milí.  zl.  Dovážejí  se  hlavně  látky  bavlněné 
a  vyváží  Čaj,  máslo  rostlinné,  hedvábí,  vosk, 
koření,  opium,  ovoce,  drogy  atd.  R.  1892- 
veplulo  v  přístav  131  parníků  a  4097  lodí 
plachetních.  I.  otevřen  obchodu  evropskéma 
smlouvou  čifuskou  r.  1877  a  jest  v  ohledu 
správním  středem  zvláštního  departementu 
provincie  Hu-pe.  Tšr. 

XÓara,  pohoří  na  záp.  břehu  rus.  ostrova 
Sachalinu  na  s.  od  mysu  Utas  (48®  16'  s.  š.), 
vysoké  asi  1200  m,  obklopuje  jezero  Rajtsi- 
ska  a  tvoří  v  průlivu  Tatarském  podél  břehů 
podmořská  úskalí. 

Xólnskaja  sopka  (rus.  Bělaja  sopka,  kam- 
čadalsky  Kolchon),  nejvyšší  hora  středního 
hřbetu  Kamčatského  v  sibiřské  oblasti  Pří- 
mořské na  poloostr.  Kamčatce  asi  na  59® 
9'  s.  š.,  dle  Ěrmana  asi  5000  m  vysoká,  dle 
všeho  vyšší  než  Ključevskaja  sopka,  mající 
tvar  komolého  kužele,  jchoŽ  vrchol  pokryt 
jest  věčným  sněhem.  Jest  to  vyhaslý  vulkáni 


472 


íčka  —  Idaho. 


za  lidské  paměti  nečinný,  ba  ani  nedýmající, 
jehož  geol.  složeni  není  známo;  víme  jen,  že 
pne  se  mezi  vrstvami  čediče  a  trachytu  na  s. 
a  žuly  a  syenitu  na  j.  I.  s.  jest  vrcnovištěm 
četných  řek  tekoucích  dílem  na  vých.  do  ř. 
Kamčatky  (Kimitana,  Kirtanik),  dílem  na  záp. 
do  Ochotského  moře  (Iča,  Kompakova,  So- 
pečnaja  a  i.).  Stráně  její  pokrývá  jehlična^ 
les  proslulý  bohatstvím  zvěře:  sev.  jelenu, 
medvědů,  sobolů  a  lišek,  kdežto  na  nolých 
skalmch  místech  žijí  horské  ovce  ar^i. 
V  alpinské  oblasti  sopky  prostírají  se  bohaté 
louky.  —  Srv.  Erman,  Reise  um  die  Erde 
(Berlín,  1835— 41);  Ditmar,  Die  Vulkáne  Kam- 
tschatkas  (>Peterm.  Mitth.c,  1860). 

Zdka,  jediná  vyšší  hora  v  pohraniční  oblasti 
ms.  gub.  orenburské,  samařské  a  uralské  na 
rozvodí  řek  Kamelika  a  Dérkula,  který  na 
ní  se  pramení,  tvaru  kuželovitého,  útvaru  de- 
vonského. 

l(Lf  skratek  lat.,  idem,  týž  nebo  totéž. 

l(Lj  úřední  skratek  označující  stát  idaho 
▼e  Spoj.  Obcích  sev.-amer. 

íd  (arab.),  slavnost,  svátek,  v  užším  smy- 
slu Bajrám  (V.  t.).  Dk. 

X.  D.  A.9  skratek  lat.,  Immortalís  Dei 
auspicio  (auxilio),  pod  ochranou  (s  po- 
moci) nesmrtelného  Boha. 

Zdá  (^Idrj),  jméno  původu  patrně  frygi- 
ckého,  jímž  označována  byla  ve  starověku 
2  znamenitá  horstva:  1)  I.  v  jižní  části  Tro- 
ady  (sev.-záp.  výběžek  M.  Asie),  severně  od 
zálivu  Edremidského  n.  Adramyti  (ant.  Sinus 
Adramyttenus),  nazývá  se  nyní  Kaz-dagh, 
dosahuje  v  nejvyšší  hoře  (ant.  Gargaron) 
1769  m  a  jest  dosud  krásně  zalesněno,  kdežto 
okolní  o  málo  nižší  hory  nemají  již  lesů.  Na 
vše  strany  stékají  odtud  řeky.  Nejznámější 
z  nich  jest  Skamandros.  K  horstvu  tomuto 
zasvěcenému  ve  starověku  frygické  bohyni 
Kybele,  jakož  i  k  rovině  prostírající  se  mezi 
Idou  a  mořem,  pojí  se  některé  mythy,  totiž 
rozsudek  Paridův  mezi  Afroditou,  Herou 
a  Athénou,  únos  Ganymedův  k  Zévovi.  — 
2)  I.,  dnes  Psiloriti,  *Tfpn^oQHTT]g  (ze  staro- 
řeckého ^iíprjXdv  oQog)f  horstvo  téměř  upro- 
střed ostrova  Kréty,  dosahující  výše  2457  w», 
tudíž  jen  o  málo  nižší  než  Aspra  Vuno  v  záp. 
části  Kréty.  Stojí  dosti  isolovaně  na  širokém 
podkladu,  spadá  příkře  na  jih  a  jihozápad, 
k  severu  však  a  sev.- vých.  povlovněji  v  ně- 
kolika terasech  a  nízkých  hřbetech.  Na  vých. 
vysílá  nižší,  asi  10  km  dlouhý  hřbet.  V  tutéž 
stranu  rozkládá  se  u  výši  1500  m  n.  m.  ne- 
-úrodná,  kamenitá  planina  Nida  n.  Is-tin- 
Ida,  v  jejímž  jménu  se  udržel  starý  název 
horstva.  Bývá  až  do  března  neb  dubna  kryta 
sněhem.  Vrchol  Idy  samé  bývá  kryt  sněhem 
od  listopadu  do  konce  dubna.  Potoky  tekou 
v  těsných  roklích  na  různé  strany,  v  někte- 
rých hlubokých  slujích  udržuje  se  led  po  celý 
rok.  S  vrcholu  skýtá  se  velkolepý  rozhled  na 
•dálku  190  km.  V  kapli  sv.  Kříže  (Hagios 
Stavros),  nalézající  se  na  samém  vrcholu, 
slouží  se  jednou  až  dvakráte  do  roka  služby 
boží,  k  nimž  se  dostavují  poutníci.  Krásné 
Jidysi  lesy  jsou  úplně  vyhubeny  a  jen  na  sev. 


úpatí  shledáváme  se  s  duby  vždy  zelenými, 
s  olivami  a  rohovníkem  (svatojanský  chléb). 
I  ku  krétské  Idě  pojí  se  mnoho  pověstí.  Na 
severní  straně  ve  vápencové  jeskyni  vycho- 
vávaly prý  nymfy  pod  ochranou  kmene  Ku- 
retů  mladého  Zéva,  zrozeného  ve  východním 
pásmu  zv.  Dikté. 

3)  I.,  asteroida  objevená  29.  září  1884  J. 
Palisou  ve  Vídni.  Střední  jasnost  v  opposici 
133,  průměr  v  Arm  28,  označení  (íeS.     Gs. 

4)  I.,  řeka  v  sibiřské  gubernii  irkutské 
v  okresu  balaganském,  teče  v  délce  64  J^ 
od  v.  na  z.  a  vlévá  se  s  pravé  strany  do  ř. 
Angary.  Dle  ní  jedna  čékt  Burjatů  nazvána 
úředně  Idinskými. 

Zdadia  viz  Adadia. 

Zdaho  [ajdehó]  (úřední  skratek  Id.),  stát 
Spoj.  Obci  sev.-amer.,  rozkládá  se  v  podobě 
pravoúhlého  trojúhelníka,  jehož  přepona  na- 
lézá se  na  vých.  straně  mezi  42*^  a  49*  s.  š. 
a  111*  a  117*  10'  z.  d.,  a  zaujímá  219.620  km\ 
Mezuje  na  sev.  s  Britskou  Kolumbií,  na  vých. 
se  státy  Wyomingem  a  Montanou,  na  jihu 
s  Nevadou  a  Utahem,  na  záp.  s  Oregonem 
a  Washingtonem.  Celý  povrch  státu  zaujímá 
vysočina  600—1600  m  vys.,  jmenovitě  sev. 
čásf,  zv.  Tacoma,  drsná  hornatina,  pokrytá 
lesem,  s  četnými  vrcholy,  vyčnívajícími  nad 
sněžnou  hranici.  K  jihu  povrch  se  celkem 
svažuje.  Střed  státu  vjrplněn  jest  prairicmi 
a  horskými,  zalesněnými  hřbety,  střídajícími 
se  s  úrodnými  údolími.  Území  jižní,  zv.  O  wy- 
hee,  zaujímají  vysoké  roviny,  většinou  hole. 
Při  západní  hranici  táhne  se  několik  horských 
hřbetu,  z  nichž  důležitější  jsou  Bitter  Root, 
Salmon  River  a  Snake  River  Mountains. 
Hl.  řekou  jest  Snake-River,  u  Indiánů  Šošon 
zv.,  protékající  velkým  obloukem  celý  jih 
státu.  Snake  River  vyvěrá  v  Yellowstonském 
parku  ve  Wyomingu,  teče  nejprve  směrem 
k  sev.-záp.,  pak  zahýbá  se  na  112*  z.  d.  ostře 
k  jihu,  přijímá  s  pr.  strany  Malade  River  a 
Boise  River,  pak  teka  k  sev.  tvoří  záp.  hra- 
nici státu  proti  Oregonu  a  dílem  i  Washing- 
tonu, přijímá  dále  ještě  s  pr.  strany  Salmon 
River  a  Clearwater,  s  1.  strany  Raft  River, 
Goose  Creek  a  Bruneau  River  a  odvádí  své 
vody  prostřednictvím  Columbie  Velkému  oke- 
ánu.  Tvoří  četné  vodopády,  z  nichž  soŠonské 
svou  velikolepostí  staví  se  po  bok  Niagařc. 
K  úvodí  Snake-Riveru  přináleží  skoro  celý 
stát.  Nejzazší  sev.  odvodňuje  se  několika 
menšími  řekami  rovněž  do  Columbie.  Pouze 
Red  Rock  Creek  prýštící  při  sev.  hranici 
odvodňuje  se  Jeflfersonovou  řekou  k  úvodí 
Mississippiho  a  tudíž  k  oblasti  Atlantského 
okeánu.  Ačkoliv  řeky  státu  I.  jsou  dílem  dosti 
značné,  přece  nejsou  splavné,  což  jest  ho- 
spodářskému vývoji  na  velikou  újmu.  V  sev. 
Části  státu  jest  několik  jezer,  z  nichž  největší 
Pend  ďOreille,  protékané  řekou  Clark-Fork. 
Podnebí  jeví  značné  rozdíly,  ale  jest  celkem 
zdravé.  Střední  roční  teplota  v  Boise  Citv 
jest  13®  C,  avšak  extrémy  od  42°  do  —25*  ť. 
Vzduch  jest  velmi  suchý  a  počítá  se  do  roka 
260  jasných  dnů,  takže  množství  srážek  jest 


Idaho  City  —  Iddesleigh. 


473 


nepatrné.  Z  veškeré  plochy  státu  zaujímají 
407o  pastviny,  227p  pole.  lOVo  les  a  287o  ne- 
produktivní  pohoří.  Orba  závislá  iest  větši- 
nou pro  nedostatek  dešťů  na  umělém  zavla- 
žování, které  zvi.  na  jihu  se  děje  vrtáním 
artéských  studen.  R.  1889  zavlažováno  uměle 
86.820  ha  půdy.  R.  1892  sklizeno  1,514.857 
bushelů  pšenice,  733.860  bush.  ovsa  a  308.910 
bush.  ječmene.  Mimo  to  pěstují  se  kukuřice, 
žito,  len,  zemáky,  mnoho  sena  a  ovoce,  zvi. 
švestky,  které  se  ve  značném  množství  vy- 
vážejí. Chov  dobjrtka,  podporovaný  rozsá- 
hlými pastvinami,  jest  značný.  R.  1892  bylo 
v  státu  84.135  koní.  1012  mezků,  259.431  kusů 
dobytka  vepřového.  Velký  význam  má  těžení 
nerostů,  které  jest  nejdůležitější  živnosti  státu. 
Bohaté  jsou  doly  na  zlato  a  stříbro.  R.  1892 
vytěženo  83.271  uncí  zlata  a  3,164.269  uncí 
stříbra.  Zlato  objeveno  zde  r.  1852  a  vytěženo 
ho  od  té  doby  celkem  za  32,597.084  doll.; 
stříbra  vytěženo  dosud  za  1,889.772  doll.  Nej- 
bohatší naleziště  zlata  jest  hrabství  Shoshone. 
V  ohromném  množství  vyskytuje  se  olovo. 
Z  jiných  kovů  těží  se  železo,  měď  a  rtuť; 
z  ostatních  užitečných  nerostů  uhlí,  tuha,  síra 
a  mramor.  Též  jest  v  státu  několik  solných 
pramenů.  Průmysl  jest  jinak  málo  vyvinutý. 
K.  1890  vyrobeno  v  540  závodech  774  děln. 
zboží  za  1,396.096  doll.  Obchod  obmezuje  se 
většinou  na  vytěžené  nerosty  a  produkty 
zemědělské.  Železnic  měl  stát  r.  1892  1422  km. 
Severem  probíhá  žel.  trať  Northern  Pacific, 
jihem  Union  řacific.  Oby  v.  má  I.  84.385  (1890 ; 
roku  1870  20.583);  z  toho  jest  51.290  mužů, 
33.095  žen,  17.456  narozených  v  cizině  (2018 
v  Číně),  82.018  bělochů  a  2367  barevných; 
na  1  km*  připadá  03  ob.  Indiánů  osazených 
v  reservacích  napočítáno  r.  1892  4261 ;  z  nich 
nejpřednější  místo  zaujímají  ŠoSoni.  Mezi 
obyvatelstvem  jest  přes  25.000  Mormonů. 
I.  má  1  kollej;  školy  národní  navštěvovalo 
r.  1891:  14.311  dětí,  kdežto  školou  povinných 
bylo  22.839.  Stát  spravuje  guvernér  volený 
na  2  roky.  Zákonodárnými  sbory  jsou  senát, 
složený  z  18  členů,  a  sněmovna  repraesentantů 
s  36  poslanci.  V  kongressu  zastoupen  jest 
stát  1  poslancem.  Příjmů  státních  r.  1890 
bylo  95.400  doll.,  vydání  99.424  doll,  státní 
dluh  obnášel  218.493  doll.  Stát  rozdělen  jest 
na  18  hrabství,  hl.  město  jest  Boisé-City 
[boazé  sityj  v  hrabství  Ada  na  Boisé  Riveru, 
s  2311  ob.  (1890).  —  I.  bylo  částí  francouzské 
Louisiany,  kterou  Spojené  Obce  r.  1803  kou- 
pily. Roku  1863  utvořeno  territorium  I.,  jež 
zaujímalo  i  Montanu,  Wyoming  a  čásť  Ďa- 
koty.  Roku  1864  oddělena  od  něho  Mon- 
tana, roku  následujícího  Wyoming.  Roku 
1890  přeměněno  territorium  v  stát.  —  Srv. 
H.  Bancrofl,  History  of  the  Pacific  States 
of  North  America  (San  Francisco,  1890, 
XXVI.  sv.). 

Zdaho  Oity  [ajdehó  šity],  dříve  Ban- 
nack,  hl.  m.  hrabství  Borse  ve  státě  Idahu 
Spoj.  Obcí  sev.-amer.,  40  km  vsv.  od  Boisé 
City.  na  menším  přítoku  Boisé  Riveru.  I.  C. 
založili  r.  1865  zlatokopové;  v  čas  rozkvětu 
mělo  přes  10.000  ob.,  nyní  ani  1000. 

Oltuv  SlovoUc  Nauícy.  •▼.  XII.  17  s  1897. 


Zdaios:  1)  I.,  syn  Dardanův  a  Chrysin, 
bratr  Deimantův,  vystěhoval  se  s  otcem 
z  Arkadie  do  Frygie,  kde  se  u  Helléspontu 
usadil  na  pohoří  Idě  a  zřídil  chrám  a  kult 
fryžské  Kybely.  klk. 

d)  I.  z  Himery,  řec.  filosof  školy  iónské, 
který  jako  pralátícu  všech  věcí  kladl  vzduch. 

Zdaiion,  Star.  město  na  Kypru,  viz  Dálin. 

Zdar,  město  v  knížectví  birkenfeldském 
v  Oldenbursku,  při  již.  svahu  Idarwaldu,  sídlo 
živnostenské  rady,  má  stanici  pošt.  a  telegr., 
evang.  kostel,  reálku,  vyšší  dívčí  školu,  mo- 
dellacní  školu  pro  řemeslníky,  průmyslovou 
síň  se  stálou  výstavou  domácích  řemeslných 
výrobků,  tovární  výrobu  strojů  a  přístrojů, 
výrobu  nepravých  skvostů,  bijouterii,  řetízků 
k  hodinkám,  brusírnu  diamantů  a  drahách 
kamenů,  broušení,  řezání  a  rytí  achátů  a 
2536  ob.  (1890),  z  nichž  186  katoí.  Srv.  Hisse- 
rich,  Die  Idar-Obersteiner  Industrie  (Ober- 
stein,  1894). 

Zdarwald,  hřbet  horský  připojující  se 
k  Hunsrůcku  (v.  t). 

Zdas,  syn  Afareův  a  Arénin,  byl.  jako  bratr 
jeho  Lyníceus,  starý  hérós  messénský  podob- 
ného významu  světelného  (koř.  vid-)  jako 
Dioskurové  v  Lakónsku.  Vynikaje  mezi  smrtel- 
níky neobyčejnou  silou,  odvážil  se  dokonce 
i  zápasu  s  Apollónem  o  Marpéssu,  dceru  Euéna, 
syna  Areova,  již  unesl  na  okřídleném  voze 
od  Poseidona  jemu  zapůjčeném;  když  pak 
Apollón  chtěl  mu  nevěstu  vyrvati,  napjal  proti 
němu  luk;  Zeus  však  zápas  přerušil  a  nařídil 
Marpésse,  by  sama  mezi  oběma  volila,  načež 
se  tato  rozhodla  pro  Ida.  Dcerou  jejich  jest 
Kleopatra,  choť  Meleagrova,  Též  mezi  Argo- 
nauty jej  spatřujeme;  I.  v  zemi  Mariandynů 
sklál  kance,  jímž  zahynul  Idmón,  v  Mysii  pak 
byl  poražen  od  krále  Teuthranta.  O  zasnou- 
bení Afareovců  s  Leukippovnami  (jména  jejich 
Foibé  a  Hilaeira  rovněž  poukazují  k  světlu) 
a  zápasu  o  ně  anebo  o  stáda,  jimiž  znázor- 
něna tělesa  nebeská,  s  Dioskury,  jimž  Afa- 
reovci  podléhají  jako  Messénic  Lakónsku,  viz 
Dioskurové.  klk. 

Zdatins  nebo  Idacius,  biskup  a  kronikář 
špan.  (*  394  —  f  468  v  Lamegu),  horlitcl 
náboženský  a  pozdější  biskup  v  Lamegu,  na- 
psal Chronicon  od  r.  364 — 468,  pokračování 
kroniky  sv.  Hieronyma,  a  užil  k  ní  chrono- 
logických záznamů  konsulů  římských  a  caři- 
hradských (Jasti  consulares),  které  přepsal  a 
rozmnožil  a  jež  jsou  známy  pod  iménem 
Fasti  Hydatiani.  V  druhé  části  podává,  co 
slyšel  a  sám  zažil,  když  stěhování  se  národů 
germánských  stihlo  také  polouostrov  pyrenej- 
ský. První  kritické  vydání  upravil  Mommsen 
v  »Mon.  Germaniaec:  Auctorcs  antiquissimi 
(tom.  IX.);  tamže:  Consularia  Constantino- 
politana  et  Hydatiana  (t.,  XI.)  a  v  Continuatio 
chronicorum  hieronymianorum. 

Zddeslelgh  |iďslí)  sir  Staf ford  Henry 
Northcote,  hrabě  a  státník  angl.  (*  1818 
v  Londýně  —  f  1887  t).  Byl  v  r.  1843—45 
tajemníkem  Gladstonovým ,  ale  stal  se  po 
svém  zvolení  do  dolní  sněmovny  r.  1855  nej- 
větším protivníkem  jeho  liberálního  směru  a 

32 


474 


Idea. 


vynikajícím  členem  konscrvativního  minister- 
stva. R.  1874  byl  státním  kancléřem  a  v  r.  1880 
až  1885  vůdcem  opposice  v  dolní  snčmovné; 
za  to  po  obnovení  konservativního  minister- 
stva byl  jako  hrabe  I.  jmenován  peerem  a 
prvním  lordem  pokladu,  ale  ješté  v  prosinci 
t.  r.  musil  odstoupiti. 

Idea  (řec  iSéa^  podoba,  tvářnost)  znamená 
původné  objektivní  podmínku  zrakového  vje- 
mu, tedy  viditelnou  podobu  nějakého 
předmétu,  v  dalším  pak  vývoji  a  přeneseném 
smysle  obraz,  vidinu,  kterou  si  o  nójakém 
předmétu  utvoříme  v  rozumu,  tudíž  i  co  po 
spatření  několika  předmětů  téhož  druhu  na 
mysli  jakožto  obrys  jejich  utkví.  Ve  smysl- 
ném onom  významu  užívali  slova  i.  Anaxa- 
goras,  zvláště  pak  Démokritos  i  Epiku- 
ros  a  Škola  jeho  učíce,  že  hmotné  obrázky 
(tSéai  aneb  učíola)  odlučují  se  od  povrchu 
předmětů  spatřovaných  a  ke  zraku  našemu 
donikajícc  vyvozuji  tam  vnímáni  a  poznávání. 
Ve  smysle  přeneseném  jest  ideou  u  So- 
krata pojmová  podstata  každé  věci,  jíž  si 
nemůžeme  osvojiti  smyslovým  vnímáním, 
nýbrž  poznáním  rozumovým  (vórjaig).  V  tomto 
smysle  bylo  užíváno  synonymně  i  názvu  udog. 
Takto  pojem  vyjadřoval  podstatu  čili  sku- 
tečné jsoucno  více  předmětů.  Platón  nepo- 
kládal ideí  za  výtvory  subjektivního  myšlení 
našeho  (to  mu  byl  spíše  lóyoe:),  nýbrž  za 
objektivna  jsoucna,  nadpřirozené  reality,  pří- 
činu účinnou  i  účelnou  světa  smyslného,  pra- 
vzory, typy  věcí  smyslných.  Idee  Platónské 
jsou  pojmy  obicktivisované  a  hypostasované, 
v  jejich  pak  čele  jest  I.  nejvyšší,  I.  dobra 
s  Bohem  totožná,  ustanovující  původ  i  cíl 
všeho  děni  světového.  Ve  středověku  realis- 
mus pokládal  icliee  jako  všeobecné  pojmy  za 
skutečná  jsoucna,  kdežto  nominalismus  sto- 
tožnil  je  s  pouhými  jmény  přiznávaje  toliko 
konkrétním  jednotlivinám  platnost  objektiv- 
nou.  V  anglické  a  částečně  i  francouzské 
filosofii  XVTl.  a  XVllI.  stol.  nazývá  se  ideou 
bezprostřední  vniterní  objekt  myšlení  v  pro- 
tivě ke  vjemům  (impressím),  a  znamená  slovo 
to  celkem  totéž,  co  naše  představa.  Ve 
frančině  však  liší  se  mimo  to  idecs  jakožto 
pojmy  všeobecné,  abstraktní  (repvésentations 
intellectueUes),  od  images,  pojmů  to  konkrét- 
ních {représeutationx  sensibles),  duševních  to 
kopií  objektů  individuálních.  Descartes 
rozeznává  tři  druhy  ideí:  1.  idee  vstupné 
{ideae  adventiciae),  jež  vstupují  u  vědomí  naše 
zvenčí  (I.  barvy,  zvuku,  vůně),  2.  idee  tvo- 
řené {ideae  a  nobis  factae),  které  prostřed- 
nictvím prvých  jsou  vypracovány  rozumem 
řjako  na  př.  I.  sirény),  3.  idee  vrozené 
ideae  innatae),  t.  j.  idee,  jeŽ  myšlení  samo 
sebou,  bez  pomoci  vnějška  nám  podává  (jako 

Í*souBůh,  substance,  myšlení,  číslo,  trvání  atd.). 
Mužněním  tím  byl  také  potimíněn  spor  o  tom, 
jsou-li  vskutku  nějaké  vrozené  idee.  Angličtí 
myslitelé  empiričtí  Locke  a  Humc  užívají 
slova  i.  skoro  ve  smysle  naší  představy  na- 
proti vjemům  (imp>ession)  dovozujíce,  že  žád- 
ných vrozených  ideí  není,  nýbrž  že  všechny 
jsou  ze  zkušenosti  odvozeny,  a  to  buď  ze 


viemů  smyslových  (scnsation)  anebo  ze  smy- 
slu vnitřního  (rcflection).  Locke  dělí  idee  na 
jednoduché  {simple  ideas),  jako  jsou  barva, 
zvuk,  rozsah,  podoba,  pohyb,  myšlení,  cit,  síla, 
jednota,  následnost  atd.,  a  složené  {compleA: 
ideas).  moáx  (stavy),  substance  a  relace  (vztahy). 
Představy  (ideae)  ty  rozeznávají  se  od  vjemů 
jedině  menší  určitostí  a  živostí.  Takto  oba 
tito  přední  myslitelé  angličtí  pokračují  ve 
středověkém  nominalismu,  jakož  i  přední  ná- 
stupci jejich  Condillac,  J.  St.  Milí.  Aug. 
Comtc,  H.  Taine  se  více  kloní  k  nomina- 
lismu. —  Takovýto  rozsah  názvu  i.  byl  pod- 
statné omezen  v  nauce  Kantově.  Dle  něho 
jsou  idee  čisté  pojmy  rozumové  {Vemunfť 
ff^gfiff^),  jež  zkušenost  přestupují,  jimž  ve 
zkušenosti  smyslné  žádný  obiekt  neodpovídá, 
jsou  to  absolutní  regulativní  normy,  podmi- 
ňující veškeré  poznání  nad  pouhou  empir ič- 
nost  povznesené,  pojmy  nepodmíněné  tvořící 
soubor  všeho  podmíněného.  Učí  pak  Kant, 
že  jsou  tři  takové  nejvyšší  idee  čistého  roz- 
umu: duše,  svět  a  Bůh.  Prvá  z  nich  jest 
•nepodmíněnou  jedností  myslícího  podmětu« 
a  vykládá  o  ní  racionálna  psychologie,  druhá 
jcst^  »nepodmíněnou  iednosti  řadv  podmínek 
jevů*  a  vykládá  o  ní  racionálna  kosmologie, 
třetí  posléze  ^nepodmíněnou  jedností  všech 
podmínek  v  souboru-  předmětů  myšlení*  a 
vykládá  o  ní  racionálna  theologie.  Jsou  to 
iaee  transcendentální,  o  nichž  Kant  iasně  ne- 
vyslovil, mají-li  význam  objektivní  nebo  jsou-li 
výtvory  subjektivními;  ovšem,  jakmile  rozum 
představí  si  je  jakožto  reality,  upadá  v  anti- 
nomie.  Nástupci  Kantovi  v  německé  filosofii 
přiblížili  se  zase  více  názoru  Platónskému: 
Heglovi  jest  i.  vesmírným  principem  vývoje 
a  všeho  dění,  má  platnost  logickou  i  onto- 
logickou  zároveň,  neboť  myšlení  jest  s  bytím 
totoŽno.  I.  v  postupu  svém  od  čistého  bytí 
ve  jsoucno  přírodní  a  v  návratu  k  sobě  samé 
v  duchu  absolutním,  toť  smysl  všeho  dění 
světového.  Schopenhauer  zvláště  přiklo- 
ftuje  se  k  Platónovi:  jsouť  mu  idee  pravzory 
čili  typy  jsoucna  zaujímající  střed  mezi  věci 
o  sobě  (vůlí)  a  světem  zjevů.  Ke  Kantovi 
v  názoru  o  ideách  vrací  se  Wundt,  spatřuje 
v  nich  výtvory  rozumu  ( Vemunft),  pokud 
doplfiují  data  zlvušenosti  s  hlediska  nadempi- 
rického  a  synthetického.  Jsou  to:  1.  kosmo- 
logická i.  přírody  jednotící  data  zkušenosti 
vnější,  2.  psychologická  i.  ducha  jednotící 
data  zkušenosti  vnitřní,  3.  ontologická  i. 
Boha  jednotící  data  zkušenosti  objektivní 
i  subjektivní  jako  dvě  různé,  ale  vzájemně 
se  doplňující  stránky  téhož  jsoucna.  H  erbart 
nepřiznává  ideám  platnosti  objektivně,  theo- 
retické,  ale  uživ  jich  za  normy  hodnocení, 
činí  z  nich  všeobecná  pravidla  pro  oceňování 
aesthetické  (i.  krásna)  a  éthické  (i.  dobra, 
jakožto  krásna  na  vůli  lidské);  omezuje  tak 
platnost  jejich  toliko  na  pole  prííktické.  Ovšem 
idee  ty  ve  významu  svém  blíží  se  značně  tomu, 
co  nazýváme  ideály.  Herbart  sám  stanovil 
pět  ideí  éthických:  vnitřní  svobody,  dokona- 
losti, blahovůle,  práva  a  odplaty  řspravcdlno- 
sti),  kdežto^  pro   oceňování  aesthetické  ná- 


Ideál  —  Idealismus 


47.- 


stupci  jeho  (Zimmermann,  Durdík)  určili 
idce  příslušné  nazývané  formami  krásna  (for- 
ma síly,  jakosti,  význačnosti,  souhlasu  a  vy- 
rovnanosti čili  závěru).  V  novější  době  o  vý- 
znamu a  praktické  platnosti  ideí  psali  též 
Lotze  a  Windelband,  zvláště  vsak  fran- 
couzský myslitel  Alf.  Fouillée.  Ten  vychází 
od  přesvědčení,  že  přítomná  doba  potřebuje 
smíru  mezi  naturalismem,  ke  kterému  kloní 
se  védy  přírodní,  a  idcalismem,  jenž  jest  po- 
žadavkem éthiky,  dovozuje  v  četných  spisech 
svých,  že  ideám  náleží  sila,  jež  se  projevuje 
na  vnějšek  a  směřuje  k  jejich  realisaci.  V  těchto 
ideách-silách  {tes  idées-fofces)  nalézá  Fouillée 
i  důvod  pro  svobodu  vůle  lidské.  Síla  ta  íest 
jednak  povahy  psychologické  —  I  usiluje 
o  to.  projeviti,  uskutečniti  se  —  jednak  fy- 
siologické  —  všechny  stavy  vědomí  jsou  spo- 
jeny s  pohybem  na  vněiSek  směřujícím,  jimŽ 
se  právě  realisuji  —  jeanak  filosofické  v  nej- 
širším smysle  —  vědomí  naše  vůbec  není 
pouhý  odraz  vnějška,  nýbrž  určující  faktor 
jeho/Theorii  svou  o  ideách-silách  applikoval 
Fouillée  na  spor  determinismu  a  indetermi- 
nismu  snaže  se  dovoditi  z  existence  idee 
volnosti  a  síly  její  existenci  volnosti  samé. 
Představa  něčeho  a  souvislé  s  ní  úsilí  o  to 
jest  již  počátkem  rcalisacc.  —  Srv.  Ventura, 
Essai  sur  Torigine  des  idées  f  1854);  Heyder  C, 
Die  Lchre  v.  d.  Ideen,  1  díl:  Zur  Gcschichte 
d.  ídeenlehre  (Frankf.  n.  M.,  1874).        Pna, 

I.  utkvělá  viz  Představa  utkvělá. 

Ideál  (řec.)  jest  to,"co  vyhovuje  idei.  Kde 
proti  představě  či  pomyslu  klademe  jako  pro- 
tivu reálnou  skutečnost,  znamená  I.  jen  sku- 
tečnost pomyslnou.  Zcela  přesně  vyniká  vý- 
znam ten,  užijemc-li  adjektivni  formy  slova 
toho,  kde  ideální  sestaví  proti  reálnému 
jako  obsah  pouze  pomyslný  nebo  před- 
stavovaný proti  tomu,  co  jest  dáno  v  urči- 
tém případu  skutečném  (na  př.  ideální  průřez 
vrstev  zemských).  A  pokud  znamená  idea  jen 
tolik  jako  pomysl  či  představu,  jest  totožná 
T  těchto  a  podobných  obratech  s  f-cm,  jakož 
i  ideový  =  ideální.  Blízkost  obou  pojmů 
idee  a  i-u  ukazuje  se  však  dále  i  v  tom,  že, 
kde  znamená  idea  pojem  rázu  normativního 
(jako  jsou  idea  dobra,  spravedlnosti,  ladu 
a  j.),  znamená  i.  obraz  idei  té  vyhovující, 
třeba  uskutečnění  jeho  jen  v  pomyslu  či  před- 
stavě se  dalo.  Tím  uchovává  se  I-u  jeho  ráz 
noúmenální.  Idea  jako  vzorný  pojem  jest  vše- 
obecná a  i  se  svým  výzvem  na  vlastní  usku- 
tečnění čistě  theoretická,  kdež  i.  jest  pojmu 
toho  specifikací  a  jaksi  rozhodnutím  o  po- 
myslné možnosti  idee.  I.  jako  vzor,  jako  to, 
co  býti  má,  klade  se  proti  skutečnosti,  jež, 
méně  dokonalou  jsouc,  jemu  má  býti  zpodo- 
bována.  S  l-em  spojujemfe  pojem  nejdokona- 
lejšího obrazu.  Poněvadž  však  o  tom,  co  jest 
dokonalé,  názory  se  mění  podle  dob  a  okol- 
ností, není  žádného  absolutního  I-u  ani  mrav- 
nosti ani  krásy,  v  tom  smyslu,  jakoby  I.  ten 
in  concrcto  vtělené  a  trvale  existoval.  Co 
v  posuzování  aesthetickém  jest  absolutní,  jsou 
jednotlivé  hodnotné  soudv,  jež  vznikají  ne 
se  záliby  nad  látkou  členův,  nýbrž  nad  jich 


formou,  l-y  z  jednotlivých  hodnotných  soudů 
se  budující  budou  tuaíž  míti  důvod  své  zá- 
liby ve  (ormě  a  nikoli  v  obsahu,  jejž  podávají, 
a  přehlíži-li  se  tato  okolnost,  snadno  vzniká 
neoprávněná  pochybnost  o  možnosti  norma- 
tivní aesthetiky  a  éthiky  jako  védách.     Zb. 

IdeaUsaoe  (ideál iso vání)  jest  zpodobo- 
vání  něčeho  nějakému  vzoru,  ideálu.  I.  umě- 
lecká jest  process  obrazivosti,  jímž  umělec 
představu  svoji  nebo  soubor  jich  hledí  při- 
blížiti idei  jako  typu  logickému,  což  děje 
se  tím,  že  všecky  znaky  jedinečné  a  konkrétné 
pomíjí  nebo  subsiímuje  pod  Širší  schéma 
pojmové,  pod  rodovou  obecnost  a  typičnost. 
I.  je  logickou  formou  svou  process  abstra- 
huj ící  a  protilehlý  právě  realistické  induk- 
tivně konkrétnosti.  Tato  směřuje  vždy  k  cha- 
rakterové individuálnosti,  ona  z  ní  vlak  pro- 
pracovati se  hledí  k  obecnější  typičnosti. 
Pravá  I.  bére  se  vždy  touto  cestou  a  zna- 
mená pak  vrchol  umění,  poněvadž  prošla 
dříve  realistickou  konkrétností.  Odtud  se 
také  vykládá,  že  pravá  i.  se  nikdy  nestýká 
s  pouhou  schématičností,  nýbrž  právě 
abstrahuj ícím  processem  k  stupňovanější  cha- 
rakterističnosti  dospívá.  V.  Realismus.  Sid. 

Idealismiui  jest  názor  filosofický,  jenž  vy- 
světluje svět  vnější  jakožto  produkt  vniter- 
ného našeho  představování  a  přiznává  mu 
tudíž  existenci  toliko  relativní,  jen  pokud 
jest  námi  představován  jako  něco  ideálného, 
neb  aspoň  tvrdí,  že  o  světě  tom  máme  toliko 
poznání  nepřímé,  vědomými  svými  stavy  zpro- 
středkované. Názor  ten  jest  v  protivě  k  rea- 
lismu, dle  něhož  svět  vnější  má  existenci 
samostatnou,  na  představování  našem  nezá- 
vislou, a  jenž  tvrdí  spolu,  že  poznáni  naše 
vystihuje  skutečnou  povahu  předmětů  vněj- 
ších. Uprostřed  mezi  oběma  jest  faenome- 
na  I  ismus,  jenž  obsah  poznání  prohlašuje  za 
projev  skutečného  jsoucna,  nám  dále  nezná- 
mého, podmíněný  objektivně  i  subjektivné. 
Někdy  ovšem  užívá  se  názvu  I.  ve  smyslu 
užším,  odpovídajícím  k  otázce  po  původu  na- 
šeho poznání,  a  tu  souznačně  s  racionalis- 
mem znamená,  že  vše  poznání  naše  má  pů- 
vod v  nás  samých,  v  rozumu,  že  jest  vlastně 
analysí  vrozených  nám  idei,  a  staví  se  na- 
proti sensualismu  čili  empirismu,  jenž 
původ  všeho  poznání  hledá  v  datech  smyslo- 
vých. Posléze  v  metafysice  mluv  i  se  často 
o  l-mu,  kde  by  se  mělo  říkati  spirituál  is- 
mus, má-li  se  označiti,  že  původní  podstata 
všeho  jsoucna  jest  povahy  duševní,  naproti 
materialismu,  jenž  ze  hmoty  chce  vyvo- 
zovati všechno  jsoucno  a  duševnost  toliko 
za  dočasnou  modifikaci  tělesnosti  čili  hmot- 
nosti prohlašuje;  mezi  různými  těmito  vý- 
znamy jest  nicméně  značná  souvislost,  po- 
skytnutá povahou  věci  samé.  Společný  pra- 
men různých  těchto  názorů  o  l-mu  tvoří  fakt, 
že  bezprostředně,  jistě  a  nepopěrně  uvědo- 
mujeme si  toliko  stavy  svého  vědomí  a  tyto 
pronřiítáme  na  venek.  Jim  toliko  náleží  na- 
prostá evidence. 

Ve  vývoji  dějinném  nabyl  I.  tvářností  růz- 
ných, jež  přesně  od  sebe  třeba  odlišovati. 


476 


Idcalismus. 


X  Platónský  dle  podaného  výměru  má  povahu 
objektivnou.  neboť  Platón  uznává  existenci 
svéta  vnějšího,  pokud  má  účast  v  ideách,  a 
svět  ideí  sám  jest  mu  spuhrn  realit  absolutné 
mimo  naše  představování  o  sobě  existujících; 
Platónské  idee  nejsou  subjektivní  představy, 
nýbrž  jediné  objektivně,  ano  absolutné  exi- 
stující reality.  V  řecké  filosofii  pak  vůbec  ien 
nepatrné  začátky  názorů  idealistických  nachá- 
zíme u  Eleatů  (pohyb,  množství  neexistují, 
jsou  to  pouhé  představy  čili  illuse),  Dé mo- 
kr i  ta  (druhotné  vlastnosti  věcí:  barva,  zvuk 
atd.  jsou  subjektivní  naše  počitky),  sofistů, 
zvláště  Prótagory  (jehož  názor  jest  vlastně 
subjektivním  relativismem,  dle  něhož  každý 
člověk  svým  způsobem  vnějšek  si  předsta- 
vuje). Ve  středověkém  sporu  nominalismu  a 
realismu  vlastní  podstata  i-mu  se  ztrácela, 
ač  názor  ten  s  realismem  středověkým,  t.  j. 
přesvědčením  o  objektivně  existenci  všeobec- 
ných pojmů  čili  ideí,  mnohé  měl  styky.  Te- 
prve v  době  nové  byl  I.  oživen  a  vyvinut 
zkoumáním  Descartesovým  o  možnosti  po- 
znání objektivného  čili  o  oprávněnosti  víry 
naší  v  existenci  vnějšího  světa.  Descartovi 
samému  byla  idealistická  skepse  o  realitě 
vnější  toliko  methodickým  východištěm,  z  ně- 
hož dospěl  ke  svému  dualismu  duše  a  těla. 
a  tím  také  k  víře  v  oprávněnost  rozdílu  mezi 
nitrem  i  vnějškem:  Malebranche  však  nauku 
Descartovu  vyvinul  dále  ve  směru  ideali- 
stickém, podřídiv  vnějšek  nitru,  hmotu  du- 
chu, popřev  absolutní  existenci  předmětů 
vnějších  a  připustiv  ji  toliko,  pokud  Bůh 
chtěl,  aby  se  nám  takovou  jevila.  Bůh  stvořil 
svět  dle  svých  ideí  a  svět  tedy  existuje  jen, 
pokud  jej  Bůh  myslí.  )ako  všechna  tělesa 
JSOU  v  prostoru  a  tento  s  nimi  má  ideelní 
existenci  v  Bohu,  tak  i  všichni  duchové 
v  Bohu  existuji.  Tak  idea  Boha  jest  nejvše- 
obecnější idea,  v  níž  a  již  i  my  všechny  věci 
spatřujeme  a  poznáváme.  Spi  no  za  sporu 
mezi  í-mem  a  realismem  vyhnul  se  tím,  že 
obojí  jsoucno,  tělesné  i  duševní,  hmotné  i 
ideální,  prohlásil  za  náhodné  akcidence  jediné 
reálné  bytosti  Boží,  jež  vyplňuje  vše  a  jest 
vším.  Ve  druhém  období  filosofie  moderní 
otázky  noétickč  teprve  s  úsilím  větším  po- 
stupují v  popředí  a  v  plné  určitosti  oba  pro- 
tivné směry  se  vyhraňují.  I.  má  hlavni  stou- 
pence v  Leibnizovi  a  Berkeleym,  kdežto 
k  realismu  celkem  se  hlásí  Locke,  Hume 
a  Condillac.  Kdežto  pak  realismus  přiro- 
zeně souvisel  se  sensualismem  a  materialis- 
mem, klonil  se  i.  k  racionalismu  a  spiritua- 
lismu.  S  tím  spolu  souvisí,  že  i.  představuje 
si  svět,  vznik  a  vývoj  jeho,  teleologicky  čili 
účeloslovně,  snaže  se  zprostředkovati  mezi  du- 
chem a  hmotou  pomyslem  jednotného  účelu, 
k  jehož  dosažení  soulad  (harmonie)  obou 
principů  jest  předzjednán,  kdežto  realismus 
snažil  se  veškeré  dění  přírodní  vykládati  způ- 
sobem mechanickým.  Prostředkující  význam 
mezi  l-mem  a  realismem  má  zvláště  soustava 
Leibnizova,  dle  níž  veškeré  jsoucno  skládá 
se  posléze  z  monad.  t.  j  živných  a  tvůrčích 
principů  hmoty  povahy  duševní,  obdařených 


představováním  a  snahou.  Na  tomto  pod- 
kladě duchovém  spočívá  posléze  svět  tělesný, 
z  atomů  hmotných  složený,  předzjednanou 
harmonií  s  duševností  souvislý  i  v  mechani- 
ckém dění  svém  posléze  vyšším  účelům  se 
podřizující. 

Prvním  zástupcem  čistého  i-mu  v  moderní 
filosofii  jest  Berkeley,  jehož  i.  obyčejné 
dogmatickým  nebo  subjektivním'  bývá 
nazýván.  Sám  označoval  názor  svůj  jakožto 
im materialismus.  Vychází  od  formule 
esse  =  percipif  t.  j.  existence  všech  věcí  zá- 
leží v  tom,  že  jsou  vnímány.  Skutečnosti 
smyslného  světa  Berkeley  nepopírá,  ale  do- 
vozuje, že  skutečnost  úplné  jest  vyčerpána, 
řekneme-li.  Že  hmotné  předměty  existují  jako 
naše  představy,  jež  do  vnějška  nutně  pro- 
mítáme. Představy  neisou  obrazy  nějakých 
vnějších  nám  dále  neznámých  předmětů,  nýbrž 
vlastní  podstatou  zjevů,  jsou  to  skutečná  naše 
psychická  jsoucna,  jež  na  vnějšek  promítáme 
a  objektivisujeme.  Odkud  však  isou  tyto  před- 
stavy čili  idee  předmětů  v  nás?  Tu  Berkeley 
podobné  jako  Malebranche  tvrdí:  Věci  mimo 
nás  jsou  představy  boŽí,  čili  Bůh  vyvozuje 
přímo  v  duších  našich  představy  věcí;  vesmír 
celý  jest  jeho  řeČí,  on  sám  v  mysli  naší  budí 
všechny  idee,  jež  tvoří  souhrn  vědění  našeho 
o  světě,  nemaje  k  tomu  ^  zapotřebí  žádných 
skutečných  předmětů  vnějších.  Kant  jest  za- 
kladatelem i-m  u  kritického,  dle  něhož  věci 
o  sobě  jsou  nám  naprosto  neznámy  a  vše,  co 
vnímáme  v  prostoru  a  čase  dle  rozumových 
kategorií  (mnohosti,  příčinnosti,  možnosti 
atd.),  tedy  veškeré  předměty  možné  skuteč- 
nosti, jsou  toliko  jevy  čili  představy  naŠe, 
mající  existenci,  jen  pokud  je  představu- 
jeme. Těla  jsou  dle  toho  projevy  skutečných 
jsoucen  nám  dále  neznámých.  Za  jevy  uznává 
totiž  Kant  jsoucna  pomyslná,  >véci  o  sobě« 
jakožto  důvod  jevů  smyslných,  existující 
v  substráte  jakémsi  nad-  a  mimosmyslném 
(noúmenon).  Takto  duch  lidský  v  theoreti- 
ckém  nazírání  na  svět  přijímá  receptivně  látku 
poznatků  svých  ze  světa  vnějšího,  ale  odívá 
ji  apriorními,  subjektivními  formami.  V  tom 
jediné  jest  jeho  aktivita.  V  praktické  filosofii 
povznáší  Kant  ducha  a  subjekt  na  princip 
samostatný  a  nezávislý*  ve  chtění  a  konání 
mravním  nejsou  direktivou  objekty  vnější, 
nýbrž  duch  jest  svobodný,  autonomní,  jakožto 
čásť  nadsmyslného,  pravého  jsoucna,  jež  pro- 
jevuje se  třemi  praktickými  postuláty:  ne- 
smrtelnosti duše.  jsoucnosti  boží  a  svobody 
mravní.  Nad  kriticismus  povznáší  se  takto 
v  části  praktické  Kantův  I.  transcenden- 
tální. 

Nástupci  Kantovi  (Jac  ob  i,  Rcinholď)  za- 
vrhuji Kantovy  »věci  osobě*  jakožto  dodatek 
nepotřebný  a  neodůvodněný  zvláště  proto, 
že  nemají  býti  kategorie  rozumu  našeho  (zde 
příČinnost)  vypovídány  o  věcech  o  sobě,  což 
se  děje  domněnkou,  jakoby  věci  o  sobě  na 
nás  působily  a  subjektivní  poznatky  naše  vy- 
volávaly. Jimi  byl  uzpůsoben  přirozeně  ná- 
vrat k  čistému  I-mu,  jenž  tvrdil,  že  z  před- 
stavy samy  o  sobě  celý  svět  faenomenální  se 


Ideální  —  Ideler. 


477 


vyvinul.  Tu  pak  především  Fichte  vrátil  se 
k  čistému  l-mu  subjektivnímu  dovozuje, 
že  celé  poznání  vnějšího  světa  jest  určeno 
vědomím  naším:  U  veškerém  vnímání  před- 
mětenstva  uvědomujeme  si  vlastně  své  stavy, 
změny  pouhé  vlastníno  vědomí.  Jsoucno  před- 
mětné jest  toliko  určením  našeho  vědomí. 
»Já<  jakožto  transcendentální  subjekt  jest  po- 
vzneseno nad  řád  přírodní,  nepodléhá  zákonu 
příčinnosti,  jemu  náleží  svoboda  absolutní  po 
stránce  theoretické  i  praktické.  A  stránka 
praktická  převládá  v  duchu,  jenž  jest  v  pod- 
statě své  v&lí,  spontaneitou,  která  toliko 
v  omezení  sebe  samy  nalézá  receptivní  po- 
znáni světa.  >VŠecojest,  jestjá,<  toť  princip 
Fichteova  Í-mu  subjektivného,  jenž  proto 
také  nazývá  se  solípslsmem,  v  němž  rozpor 
mezi  9Ja«  a  >nejá<,  subjektem  a  objektem, 
představujícím  a  představovaným  jest  vlast- 
ním principem  hybným,  při  čemž  třeba  vy- 
tknouti, že  rozpor  ten  netýká  se  nikterak  vě- 
domí individuelního,  nýbrž  vědomi  vůbec,  čili 
ic  toto  »já«  absolutní  nesmi  býti  stotožňo- 
váno  s  individuelním  »já<  empirického  sub- 
jektu. Vědomí  vůbec  obsahuje  v  sobě  tuto 
protivu  jako  základ  dalšího  vývoje  světa  před- 
stavovaného. Schelling  pokročil  dále.  Vy- 
cházeje rovněž  od  protivy  subjektu  a  obiektu 
nenalézal  původ  jeho  ve  vědomí,  nýbrž  usi- 
loval o  to  zjednati  shodu  obou  protiv  v  ja- 
kémsi principu  vyšším,  v  absolutnu,  jež 
mu  znamená  jednotně  pomyšlený  obsah  světa, 
povznesený  nad  protivu  subjektu  a  objektu, 
idcálného  a  reálného,  ducha  a  přírody,  ale 
zároveň  sjednocení  obého.  V  této  jednotě  a 
v  identitě  obou  protiv  spatřuje  Schelling  ko- 
nečný cíl  vší  filosofie,  i  icst  jeho  nauka  I-mem 
objektivním,  dle  něhož  myšlení  a  jsoucno 
rozeznávají  se  jen  tím,  že  ono  jest  jsoucno 
vědomé,  toto  nevědomé.  Hmota  jest  jsoucno, 
pokud  není  vědomé,  jakoby  teprve  intelli- 
gence  potencielní,  ale  s  duševností  podstaty 
příbuzné.  I.  Schellingův  vrcholí  takto  ve  větě 
o  identitě  ideálného  a  reálného.  Takto  jest  ab- 
solutno nejvyšší  princip  jsoucna  vůbec  a 
určuje  se  v  obou  polovinách  svých  (duchu 
í  přírodě)  v  protivé  ke  Spinozovu  determi- 
nismu teleologicky:  svět  jest  takto  samovývoj 
absolutního  rozumu.  V  tomto  pojímání  jest 
přechod  k  Heglovu  Í-mu  absolutnímu, 
jenž  nalézaje  praprincip  všeho  jsoucna  v  roz- 
umu, logu,  idei,  pojímá  svět  a  déní  vůbec 
jakožto  vývoj  principu  tohoto.  Tof  jediný, 
pravý  smysl  veškerého  dění  vesmírného.  Ab- 
solutno možno  vvstihnouti  toliko  v  čistém 
pojmu  čili  idei.  Icfea  jest  Heglovi  obsah  svě- 
tový jakožto  obsah  myšlenkový  jednotně  po- 
jatý. Filosofie  má  úkolem  subjektivně  mysliti 
pochod  absolutního  vývoje  idee,  jak  se  dál 
v  intclligenci  božské.  1  zkoumá  ideu  postupně 
v  jejím  samobytí  (logika),  v  jejím  jinobytí  čili 
odcizení  se  sobě  samé  (filosofie  přírody) 
v  návratu  jejím  k  sobě  samé  a  k  sebe- 
vědomí v  duchu  absolutním  (filosofie  ducha), 
jenž  se  projevuje  v  umění,  náboženství  a  ve 
védě,  zvláště  ve  filosofii.  Objektivní  I.  tento 
doplnili  v  novější  době  ve  směru  noétického 


monismu  Schuppe,  Leclair,  Rehmke.  Dle 
myslitelů  těchto  myšlení  a  bytí  jsou  ve  vztahu 
nejtěsnějším:  myšlení  je  všeobecnou  povahou 
bytí,  a  toho  by  vůbec  nebylo,  kdyby  nebylo 
myšleno.  Různé  formy  l-mu  vždy  posléze 
možno  svésti  na  základní  přesvědčení,  že 
svět  hmotný  lze  redukovati  na  stavy  vědomé 
a  vzájemné  jejich  vztahy. 

Literatura:  H.  Taine,  Uidéalisme  anglais 
(1864);  G.  Lyon,  LMdéalisme  en  Angleterre 
au  XVIIIe  siěcle  (1888);  Laas,  I.  und  Positi- 
vismus  (1879—84,  3  sv.)\  E.  Kónig,  Ueber  die 
letzten  Fragen  der  Erkenntnistheorie  u.  den 
Gegensatz  des  transcendentalen  I.  u.  Realismus 
(»Zeitschr.  f.  Philosophie  u.  philos.  Kritik«, 
sv.  103—104);  Willmann,  Geschichte  des  I. 
(1894).  Viz  mimo  to  hesla  myslitelů  v  tomto 
článku  citovaných.  Dna. 

Ideálni  jest  to,  co  existuje  v  naší  před- 
stavě, má  tedy  pravdu  jen  subjektivní,  pak 
to,  co  vyhovuje  vzoru  (ideálu)  nějakému, 
hlavně  krásv  a  dobra,  nebo  co  k  vzoru  tomu 
se  nese  (liaské  snažení). 

IdealrealUmas  jest   názor  metafysický 

f)rostředkující  mezi  materialismem  a  spiritua- 
ismem.  Tento  tvrdí,  že  svět  se  svým  před- 
mětenstvem  jest  úkonem  ducha  (idee),  onen, 
že  duch  (idea)  jest  úkonem  hmoty.  Obé  ty 
krajnosti  vyrovnává  I.  tím,  že  neklade  ani 
hmotu  ani  ducha  jako  skutečno,  nýbrž  je 
vyvozuje  z  něčeho  třetího,  nového  to  prin- 
cipu, a  duch  i  hmota  jsou  pak  jen  pouhé 
jevy  tohoto.  Tak  jest  u  Spinozy  a  později 
u  Herbarta,  ač  tento  jest  pluralista,  onen  mo- 
nista.  Jiná  forma  i-mu  jest  ta,  kde  látku  zku- 
šenosti vyvozujeme  z  předraětenstva,  formu 
její  z  intellektu.  Tak  jest  u  Kanta.         Zb. 

Ideler:  1)  I.  Christian  Ludwig,  chro- 
nolog  něm.  (♦  1760  v  Gross-Brese  —  f  1846 
v  Berlíně),  byl  od  r.  1794  král.  astronomem 
pro  vypočítávání  pruského  kalendáře  a  na 
to  vychovatelem  princů  Bedřicha,  Viléma  a 
Karla.  Kromě  hlavního  díla  Handbuch  der 
mathem.  und  techn.  Chronologie  (Berl.,  1825, 
2  sv.),  které  přepracoval  jako  Lehrbueh  der 
Chronologie  (t.,  1831),  vydal:  Histoňsche  Un- 
íersuchungen  uber  die  astronom,  Beobachtun- 
gen  der  Alten  (t.,  1806);  Ober  die  Zeitrech- 
nung  der  Chinesen  a  s  Noltem:  Handbuch  der 
frani,  Sprache  und  Litteratur  (14.  vyd.  1.  sv., 
t.,  1874). 

2)  I.  Karl  Wilhelm,  psychiatr  něm. 
(*  1795  —  t  1860),  byl  professorem  v  Ber- 
líně a  napsal:  Grundriss  der  Seelenheilkunde 
řBerl.,  1835—38);  Biographien  Geisteskranker 
(t.,  1841);  Versuch  einer  Theorie  des  relig. 
U'^;iws/rtn5(Halle,  1848— 50,  2sv.);  Der  Wahn- 
sinn  in  seiner  psycholog,  u.  soiialen  Bedeutung 
(Brémy,  1848);  Lehrbueh  der  gerichtl.  Psycho- 
logie (Berl.,  1857). 

3)  I.  Julius  Lud.  (♦  1809  v  Berlíně  — 
t  1842  t.),  syn  Christiana  Ludwiga,  docent 
literatury  egypt.,  vydal :  Meteorologia  veterum 
Graec.  et  Romanorum  (Berl.,  1832);  Hermapion 
(Lipsko,  1841,  2  sv.);  D.  Sage  von  d.  Schuss 
des  Telí  (Berl.,  1836);  Koptischer  Psalter  (t., 
1837);  Physici  et  medici  graeci  min.  (t.,  1841, 


478 


Idcles  —  Idioblasty. 


2  sv.)  a  Einhardův  Leben  und  Wandel  Karls 
d.  Gr.  (Hamb.,  1839,  2  sv.). 

Ideles,  mésto  ve  střední  Sahaře  při  sev. 
úpatí  Hogarského  plateau  na  Vádí  Irghar- 
gba^ru.  Je  středištém  území  Imošahů  čili  ho- 
garských  Tuáríků  a  důležitou  karavanní  sta- 
nicí mezi  Tuátem  a  Asbenem  v  Súdánu.  Má 
hojnost  vody,  pěstění  žita,  ječmene,  prosa, 
zeleniny,  palem,  fíků  a  vína.  Místo  postaveno 
bylo  r.  1822  na  místě  zašlého  Tafuri. 

Idem  (lat.),  týž  nebo  totéž. 

Identiokó  body  viz  Horopter. 

Identioký  (z  franc.   identique),  totožný. 

Identifikace  harmonických  útvarů  v. 
Harmonie. 

Identifikovati  (z  lat.  idem  =  týž),  stotožňo- 
vati,  znamená  dvé  věcí  nebo  pojmů,  ač  znaky 
svými  se  liší,  mezi  sebou  zaměňovati  a  bráti 
je  jako  totožné. 

Identita  (lat.),  totožnost,  nastupuje, 
když  pojmy  jsou  záměnné,  tak  že  můžeme 
mezi  ně  klásti  znaménko  rovnosti.  Trojúhel- 
ník rovnostranný  jest  tolik  jako  trojúhelník 
rovnoúhlý,  přežvykavec  jako  dvoukopytník. 
Znaky  pojmů  zde  jsou  různý,  poněvadž  vždy 
s  jiného  hlediska  věc  se  uvažuje,  ale  rozsahy 
jich  se  rovnají  a  v  takovém  případě,  kde 
znaky  jsou  různý,  ale  rozsahy  rovny,  mluvíme 
o  i-tě  jako  případě  shody  (principium  convc- 
nientias).  Naprostá  totožnost  nastupuje,  kdy 
pojmy  i  co  do  znaků  svých  se  rovnají;  for- 
mule* pro  tento  případ  zní  A  =  A  sl  jest  vý- 
razem absolutní  l-ty.  Ač  jest  nezbytnou  pod- 
mínkou správného  myšlení,  abychom  trvali 
na  zásadě,  že  za  okolností  všech  každý  pojem 
sám  sobě  rovným  zůstává  (principium  iden- 
titatis),  přece  ze  zásady  té  nových  poznatků 
vyvozovati  nelze.  —  V  psychologii  mluvíme 
o  I-tě  či  totožnosti  vědomí  označujíce  tím 
onen  zjev  normálního  života  vnitrného  (du- 
ševního), že  při  všech  změnách,  jež  s  námi 
v  čase  se  dějí,  vědomi  jsme  si  totožnosti  své 
osoby  čili  svého  já.  Vědomí  se  stále  mění, 
ale  něco  v  něm  přece  zůstává  nezměněno  a 
to  jest,  že  cítíme  se  vždy  touže  osobností 
Či  individuem.  —  O  filosofii  l-ty,  jež  stotož- 
ňuje  bytí  a  myšlení,  viz  Schelling.       Zb, 

I.  v  právnictví  viz  Legalisace. 

I.  v  mathematice  jest  úplná  totožnost 
dvou  výrazů  a  vyjadřuje  se  identickou 
rovnici,  jejíž  strany  jsou  buď  i  formálně 
docela  shodné  nebo  se  liší  jen  způsobem 
psaní;  příkladem  buď  a*  +  b^  =  a* -\- b^  a 
(jc  -j-  1)*  =  jc«  +  2  JK-  4-  1 .  Rovnice  identi- 
cké bývají  užitečný  při  transformacích  a 
při  rektifikaci  výsledků  různých  operací  po- 
četních. Črka. 

Ideos^rafie  č.  ideografika  (řec.)  jest 
písmo,  jež  známku  bezprostředně  k  pojmu 
připojujíc  všeobecně  jest  srozumitelné  (na  př. 
cifry,  písmo  čínské),  kdežto  písmo  obyčejné 
připíná  ke  slovu  (zvuku)  a  pomocí  toho  te- 
prve k  pojmu. 

Ideogramm  viz  Hieroglyfy  278. 

Ideokracle  (z  řec),  vláda  ideí,  rozumu. 

Ideokrat  (z  řec),  stoupenec  směru,  který 
svět  a  život,  nehledě  k  tomu,  možno-li  tak 


čili  nic,  chce  spravovati  ideami  (představami, 
pojmy)  čistého  rozumu. 

Ideology,  zastance,  přívrženec  ideologie 
(v.  t.);  též  s  příhanou  slova  se  užívá  ve  smyslu 
blouzpílka. 

Ideologie  (z  řec),  t.  j.  ideosloví,  nauka 
o  ideách ;  takou  jest  na  př.  celý  systém  Pla- 
tónův. V  počátcích  tohoto  století  koncipoval 
ve  Francii  Destutt  de  Tracy  l-ii  jako  analysu 
myšlení  s  hlediska  čistě  srovnávací  fysiologie 
a  anthropologie  a  hleděl  naukou  touto  hra- 
diti i  metafysiku  i  psychologii  jako  přežité 
nauky  ontologické.  Východiskem  byl  zde 
Condillacův  sensualismus.  Ač  v  důsledcích 
vyvozena  odtud  mravouka  jen  materialistická, 
naleželi  stoupenci  směru  toho  (Destutt  de 
Tracy,  Main  de  Biran,  Volney)  k  nejhorli- 
vějším zastancům  svobody  politické,  odkudž 
se  Napoleona  I.  nenávist  k  nim  vysvětluje. 

Id  est,  lat.,  to  jest. 

Ideville  [idvil]  Henry  Amédéc  de 
L  o  r  g  n  e,  diplomat  a  publicista  francouzský 
(♦  1830  v  Saulnatu  —  f  1887  v  Paříži).  Byl 
vyslaneckým  úředníkem  a  vynikl  jako  spiso- 
vatel pracemi:  Journai  ďun  diplomate  en  J talie 
(1872 — 73);  Journal  ďun  diplomate  en  Ale- 
magne  et  en  Gréce  (1875);  Les  Prisonniers  de 
la  Commune  (1876);  Gustave  Courbet  (1878); 
Pie  /AT.,  ta  vi>,  sa  mort  (1878)  a  Les  Petits 
Cótés  de  Vhistoire  (1885—87). 

Idkan  viz  Idu  na. 

Idinflkó  hory  v  sibiřské  guber.  Irkutskó 
mezi  řekami  Bělou  a  Okou  táhnou  se  od 
hory  Botogolu  v  uzlu  Nuku-daban  směrem 
s.  podél  ř.  Sorogy,  pak  k  sv.  jako  rozvodí 
řek  Bělé  a  Oky.  Hřbet  jejich  jest  plochý, 
kamenitý  a  rozryt  močálovitými  údoly,  svahy 
jsou  příkré  a  pokryté  rozsáhlým  neschůdným 
prafesem.  Největší  výšky  (2100  m)  dosahují 
I.  h.  na  březích  Sorogy,  odkudž  snižují  se 
ku  t.  zv.  » moskevskému  traktu* ,  přecházejíce 
v  planinu  místy  rázu  stepního. 

Idlnskoje,  místo  v  sibiřské  gub.  irkutské 
v  okr.  balaganském  blíže  ř.  Idy.  s  1514  ob., 
kteří  zabývají  se  hlavně  orbou  a  lovem  zvěře. 
V  místě  jest  farní  škola  a  3  mlýny. 

Idlo  (řec.  tdtop,  vlastní),  v  I  a  s  t  n  í,  z  v  1  á  š  t  n  í, 
praefix  jmen  složenjfch,  jako  idiolatrie,  idio- 
synkrasie  a  p. 

Idioblasty  (z  řec).  V  pletivu  složeném 
z  četných  stejnorodých  buněk  nezřídka  jedno- 
tlivé Duňky  vyvíjejí  se  nápadně  odchylně  a 
nazývají  se  dle  Sachsa  I.  Mohou  se  lišiti  od 
sousedních  buněk  okolního  pletiva  rozmani- 
tým způsobem,  v  nejjednodušším  a  nejčastěj- 
ším případě  sv^m  obsahem  buněčným.  Sem 
náležejí  ojediněle  roztroušené  buňky,  nápadné 
barevnou  šťávou  buněčnou;  dále  buňky  s  vy- 
loučeninami  (exkrečními  látkami)  uvnitř,  na 
př.  s  étherickými  oleji,  pryskyřicemi,  gum- 
mou  atd.,  zkrátka  buňk>,  jež  zoverae  Žlá- 
zami jednoduchými;  konečně  buňky  obsa- 
hující velké  druzy  krystalové,  svazky  jehlico- 
vitých  krystalků,  t.  zv.  raphidů,  nebo  cysto- 
lithy,  ve  kterýchžto  třech  posléze  jmenova- 
ných případech  takové  I.  zovou  se  litho- 
cysty,  které  se  začasté  i  značnější  velikostí 


Idioelektrická  tělesa  —  Idmoneidae. 


479 


liší  od  buněk  okolního  pletiva.  Jindy  I.  od- 
lišují se  ne  tak  svým  obsahem,  jako  spíše 
blanou  nápadné  ztloustlou,  vrstevnatou  a  na- 
mnoze i  zdřevnatělou.  Takové  i.  vynikající 
pak  značnou  tvrdostí  a  kladené  proto  k  tak 
zvaným  buňkám  kamenným  zřídka  mají 
týž  tvar  a  velikost  jako  buňky  okolního  ple- 
tiva (I.  v  škrobonosném  parenchymu  hliz  bram- 
borových, kamenné  buňky  v  káře  jedlové). 
Obyčejně  bývají  dlouhotáhlé,  jednoduché  nebo 
rozvětvené.  Sem  patří  tlustostěnné  vřetcno- 
vité  I.  (t  zv.  spikulární  buňky)  v  kůře  ně- 
kterých jehličnatých,  zvláště  pěkné  u  Mel- 
witschia  mirabilis,  které  nad  to  ve  stěně  obsa- 
hují uložené  četné  krystalky  šťavelanu  vápe- 
natého. Zveličilé  a  více  méně  rozvětvené 
(mnohoramenné)  í.  tlustoblanné  vyskytují  se 
v  listovém  parenchymu  kamelie,  limž  podo- 
bají se  též  nvězdovité  i.  z  nitra  rapíka  stu- 
líku {Nuphar).  U  Monstera  deticiosa  a  příbuz- 
ných v  řapíkách  (v  parenchymu)  nalézají  se 
tlustoblanné  dlouhotáhlé  buňky  rozvětvené 
v  podobě  písmeny  H.  Všechny  tyto  protáhlé 
a  tlustostěnné  I.  nazývá  Sachs  pro  jistou  je-' 
jich  podobnost  k  cnlupům  tri ch oblast y. 
Jim  podobné,  jenže  o  stěnách  tenkých  a 
s  mléčnou  šťávou  v  obsahu  buněčném,  jsou 
i.  zvané  mléčnými  buňkami,  které  nalé- 
záme u  pryšcovitých,  morušovitých,  Apocyneí 
a  Asclepiadeí.  IČ. 

Idioelektrioká  tělesa  nazval  William 
Gilbert  (1600)  taková,  která  třením  shledal 
elektrickými ,  na  rozdíl  od  anelektrických, 
jež  třením  nemohl  učiniti  elektrickými.  Po- 
čítal k  prvním  pryskyřici,  jantar,  siru,  sklo, 
pečetm'  vosk,  některé  drahokamy,  jako  démant, 
safir,  k  druhým  především  kovy,  perly,  mra- 
mor, achát,  magnetovec,  slonovinu.  První  jsou 
vlastně  špatné  vodiče  elektřiny,  které  jsouce 
iřeny  stávají  se  elektrickými  a  električnosti 
nepozbývaji,  jsou-li  ve  styku  s  jinými  tělesy; 
druhé  JSOU  vlastně  dobré  vodiče,  které  se 
sice  též  třením  zelektrují.  ale  držíme-li  je 
na  př.  v  ruce,  električnosti  ihned  pozbývají, 
ana  elektřina  vyvozená  přechází  naším  tělem 
do  země.  Jestliže  však  je  isolujeme  a  třeme, 
jeví  se  býti  téŽ  elektrickými.  Pka, 

Idiogxmfoliy  též  id  i  o  ch  iron  (z  řec), 
vlastnoruční  podpis,  rukopis,  idiografi- 
cký,  vlastní  rukou  psaný. 

loiolatrie  (řec),  zbožňování  sebe  sama, 
samolibost. 

Idiom  (řec.  Idiojiia  z  idiog,  zvláštní),  vlastně 
zvláštnost,  hlavně  zvláštnost  nějakého  ja- 
zyka neb  nářečí,  u  iednotlivce  zvláštnost  v  uží- 
vání výrazů,  pak  vůbec:  nářečí,  řeč,  jazyk. 

Idiomatmii  oommnnlo  viz  Communi- 
catio  idiomatum  et  naturarum. 

Idiomorftii  omezeni  (z  řec.  tSio?,  vlastní, 
l^oQqtjj  tvar)  V  petrogr.  omezení  nerostu  v  hor- 
nině vlastními,  t  j.  krystalografickými  plo- 
chami; nerost  má  vlastní  tvar  krystalogra- 
ficky. Je-li  nerost  v  hornině  omezen  plochami 
jinakými,  slově  omezení  jeho  a  1 1  o  t  r  i  o- 
m  o  r  f  n  í  (řec.  dXXóxQLOi,  cizí).  Bv. 

Zdiopatiiioký  (z  řec.  18105,  vlastní  a  nď 
(řog,  nemoc),  výraz  celkem  neurčitý  pro  ozna- 


čení samostatné  choroby  se  samostatným 
vznikem  i  průběhem,  kteráž  nepovstala  jako 
následná  nemoc  z  jiného  ochuravění  nebo 
následkem  úrazu,  totiž  jakéhokoliv  nepřízni- 
vého vlivu  zevního,  l-ch  onemocnění  bývalo 
dříve  poměrně  více,  postupem  času  při  bfiž- 
ším  sezná  vání  skutečných  příčin  t.  zv.  l-ch 
nemocí  počet  jejich  stále  se  omezuje  a  nyní 
užívá  se  označení  I.  v  běžném  smyslu  skoro 
výhradně  jen  k  vyjádření  chorooného  po- 
chodu, který  není  sympathického  nebo  trau- 
matického původu. 

IdioSTnkrasie  (z  řec),  zvláštní,  od  obvyk- 
lého způsobu  úchylná  reakce  některých  lidí 
na  zevní  popudy,  jež  jeví  se  obyčejně  tím, 
že  vlivy,  které  na  jiné  osoby  působí  buď  pří- 
jemně nebo  aspoň  lhostejnými  je  nechávají, 
dráždí  osoby  l-ii  postižené  nebo  působí  jim 
dokonce  bolesti  a  nevolnosti  tělesné.  I.  za- 
kládá se  zajisté  na  změnách  v  soustavě  ner- 
vové provázejíc  jiná  onemocnění  nervová, 
hysterii,  některé  nemoci  nebo  fysiologické 
změny  tělesné,  jako  na  př.  těhotenství,  nebo 
jsouc  sama  jejich  následkem;  příčiny  její 
však  nejsou  dosud  známy,  l-ií  rozeznává  se 
řada  a  jsou  buď  vrozené  nebo  nabyté,  trvalé 
nebo  pomíjející,  duševního  nebo  tělesného 
původu.  K  psychickým  l-iím  patří  na  př. 
zvláštní  pocit  úzkosti  při  pohledu  na  nůž, 
jehly  a  pod.,  a  pak  velká  řada  příznaků  čistě 
osobních;  k  somatickým  patří  na  př.  odpor 
k  některým  lékům,  jako  na  př.  i  k  nejmenším 
dávkám  morfia,  ipekakuanhy  nebo  alkoholu 
a  j.,  odpor,  jenŽ  projevuje  se  často  bouřli- 
vými příznaky  nevolnosti,  vyrážkami  kožními 
a  mn.  j.;  dále  sem  patří  též  odpor  k  někte- 
rým pokrmům,  jenž  někdy  pomíjí,  jindy  pak 
bývá  vůbec  trvalý,  a  požije-li  se  přece  ně- 
který takovýto  pokrm,  přivádí  často  i  vážné 
onemocnění. 

Idiot  (z  řec),  blbec;  idiotie,  blbost 
(v.  t.). 

Idiotikon  (řec)'  1)  soukromý  poklad  cí- 
sařů byzantských;  2)  slovník  idiomů  (nářečí). 

Idiotismns,  tolik  co  blbost  (v.  t). 

Idistavisas,  t.  j.  campus.  nazývá Tacitus 
planinu  na  pr.  bř.  Vesery.  kde  r.  16.  po  Kr. 
zvítězil  Germanicus  nad  Arminiem;  poloha 
není   dosud   přesně  určena,   zdá  se  to  býti 

Í)lanina  sev.  od  Mindenu  blíže  brány  Vest- 
álské. 

Idka  Zlatá,  obec  uherská,  v.  A  r  a  n  y  1  d  k  a. 

Idle  [ajdl|,  prům.  město  v  angl.  hrabství 
Yorku.  5  knt  ssv.  od  Bradfordu  na  Velké  se- 
verní dráze;  má  značné  prádelny  vlny.  ka- 
menouhelné  doly,  lomy  kamenné  a  břidlicové 
a  7118  ob.  (1891). 

Idmón,  věštec  Argonautův,  syn  ApoUónův 
a  Asteriin,  byl  prý  v  úzcmi  Mariandynův 
zabit  divokým  kancem.  kik 

Idmoneidae,  Čeleď  m  e  ch  o  v  e  k  {Bryoioa ) 
z  podřádu  kruhoústých  ( Cyclostomata ). 
Tvoří  stromovité  nebo  sífovité  trsy  složené 
z  větví  oblých  nebo  málo  zplošených,  s  buň- 
kami rourovitými  ústícími  na  přední  straně 
jejich.  Ze  známějších  rodů  jsou:  Idmonea 
Lamour.,  tvořící  trsy  pravidlem  stromovité  a 


480 


Idokras  —  Idomeneus. 


zahrnuje  Četné  druhy  vyhynulé  od  křídového 
útvaru  počínajíc  i  četné  druhy  nyní  žijící,  na 
př.  I.  tubuUpora  Menegh.  z  moře  laderského 
a  I  transversa  M.  Edw.  z  moře  Středozem- 
ního. Hornera  Lamour.  tvoří  trsy  pravidlem 
sífovité  a  zahrnuje  četné  druhy  třetihorní 
i  nyní  žijící,  na  př.  H.  fronďiculata  Lamour. 
z  moře  Středozemního.  šc. 

Idokras,  též  vesuvian  zvaný,  minerál, 
krystaluje  čtverečně  a  vykazuje  bohatou  řadu 
tvarů,  které  často  velmi  složité  spojky  pod- 
miňuji Obyčejné  pozoruje  se  na  krystalech 
l-u  typ  krátkých,  tlustých  sloupců,  ukonče- 
ných plochou  zpodovou  neb  i  jehlany,  řid- 
čeji bWají  sloupečky  protáhlé  nebo  jeví  I. 
ráz  jehlanový.  I.  vyskytuje  se  též  kusový, 
stébelnatý  a  zrnitý;  nedokonalá  štípatelnost 
sleduje  směr  ploch  hranolů  čtverečných,  lom 
jest  nerovný  a  třístnatý. 

r  =  6-5,  H  =  3  34—3  44. 
I.  vykazuje  obyčejné  různé  odstíny  barev 
žlutých,  zelených  a  hnědých,  jen  zřídka  pozo- 
rován modrý  nebo  červcnavý;  lesk  i-u  jest 
skelný  nebo  mastný,  I.  jest  průhledný,  prů- 
svitný neb  i  neprůhledný;  některé  odrůdy 
vynikají  značným  dichroismem.  Dříve  mělo 
se  za  to,  že  i.  jest  lučebně  totožný  s  gra- 
nátem hlinitovápenatým  (odtud  název  tetra- 
gonálný  granát)  a  že  tudíž  hmota  granátů 
jest  různotvará,  avšak  na  základě  novějších 
rozborů  poznáno,  Že  tomu  tak  není.  Ač  jest 
I.  dobře  krystalován  a  vynikající  analytikové 
zabývali  se  studiem  konstituce  i-u,  nepokro- 
čily  naše  vědomosti  v  tomto  směru  dosud 
tou  měrou,  by  bylo  lze  stanoviti  konstituční 
formuli,  která  by  složení  veškerých  i-ů  vy- 
jadřovala. Nejnovější  rozbory  průhledných 
zelených  krystalů  z  Aly  poukazují  k  empiri- 
ckému vzorci  (0//),,Ca,4>4/„5/joO„.  V  od- 
růdách vesuvských  bývá  čásf  (OH)  nahra- 
zena F,  který  v  jiných  l-ech  buď  úplně  chybí 
nebo  jen  ve  sledech  přítomen  jest.  V  t.  zv. 
viluitu,  odrůdě  l-u  z  Jakubské  oblasti  na 
řece  Achtaragdě  ve  Vých.  Sibiři,  jest  Al^O^ 
z  části  fijOj,  v  manganovém  l-u  z  Paisberka 
ve  Švédsku  CaO  z  části  MnO  nanrazen; 
v  každém  l-u  znamenáme  CaO  částečně  MgO, 
FeO  někdy  i  Na^O,K^O  a  Ai^O^  příslušným 
množstvím  Fe^O^  dosazené.  V  žáru  dmuchavky 
roztápí  se  I  lehce  v  žlutězelené  nebo  hnědé 
sklo,  kyselina  solná  účinkuje  jen  málo  v  I., 
ale  rozkládá  jej  úplně,  byl-li  dřivé  roztopcn. 
V  Čechách  nachází  se  eg e ran  zvaná,  oby- 
čejné stébelnatá  odrůda  u  Hazlova  nedaleko 
Chebu;  nejpěknější  variety  pocházejí  z  Ve- 
suvu,  z  Aly  v  Piemontě,  z  hory  Monzonské 
v  Tyrolsku,  z  Achmatovska  na  IJrále,  z  Vých. 
Sibiře  (viluit),  z  Oravice  v  Uhrách,  z  Eggu 
a  Ekru  v  Norsku;  modrá  odrůda  ze  Soud- 
landu  v  Norsku  zove  se  cyprin.  Pěkně  ze- 
leně nebo  žlutě  zbarvené  odrůdy  brousí  se 
na  šperkové  kameny.  Vr. 

Idol  (řec.  HČatXov),  podoba,  obraz,  přelud, 
pak  bůžek,  modla,  vůbec  předmět,  jemuž 
vzdávána  božská  pocta. 

Idolatrie  (z  řec),  v  obyčejném  nepřesném 
smyslu  modloslužba,  modlářství  jako  pro- 


tiva bohoslužby,  nebo  ve  smyslu  ještě  širším 
jako  protiva  křesťanství.  V  tneorii  mytholo- 
gické znamená  však  ctění  model  lakoito 
obrazů  nebo  symbolů,  jsouc  zvláštním  pří- 

řiadem  fetiŠismu  (v,  t),  jehož  pokroči- 
ejší  stadium  tvoři.  Je-li  fetiá  v  primitivnější 
způsobe  své  ztělesněný  bůh  nebo  duch  sára, 
jest  modla  pouze  jeho  obrazem  nebo  sym- 
í)olem,  může  býti  jeho  sídlem  stálým  nebo 
dočasným  a  skrze  ni  obcuje  duch  s  člověkem 
a  jevi  svou  sílu.  Toto  odloučení  ducha  od 
předmětu  jest  podstatném  znakem  i.  a  vyvi- 
nulo se  znenáhla  z  původní  představy,  ie 
vše  jest  oživeno,  kterýžto  postup  možno  zře- 
telné ukázati  srovnáváním  názorů  lidí  divých. 
Na  ostrovech  Společenských  považují  di- 
voši náhrobky  za  sídla  duší  zemřelých  lidí. 
Novozealandský  kněz  kouzelným  zařikáváním 
přiměje  ducha,  aby  do  modly  vstoupil,  a  hledí 
pozornost  jeho  vzbuditi  tahaje  modlu  za  šňůru 
kolem  krku  ovinutou.  Duch  opouštěje  modlu 
bére  někdy  na  sebe  podobu  ptáka  nel)o  hada, 
nebo  může  vstoupiti  do  těla  knězova,  jenž 
v  křečovitém  svíjení  se  věští.  Dle  Waitze  zá- 
padní kmenové  afričtí  soudí,  že  bůh  jest  ne- 
viditelny, že  však  vstupuje  v  idol,  když  mu 
byl  zvláštním  obřadem  zasvěcen,  aby  skrze 
něj  vešel  ve  styk  s  člověkem;  podobnou 
představu  předpokládati  musíme  dle  Castré- 
nova  líčení  u  turanských  kmenů  severoasij- 
ských.  Takováto  představa  značí  zajisté  po- 
krok proti  primitivnímu  stotožftování  před- 
mětu s  duchem;  avšak  rovněž  jest  pochopi- 
telno,  že  obraznost  prostého  člověka  vše 
oduševňující  a  všechno  smyslům  nedostupné 
ztělesňující  nedovolila  ani  na  vyšším  stupni, 
aby  představa  ta  úplně  pronikla.  Shledáváme, 
že  na  př.  Osťáci  modly  oblékají  a  krmi,  že 
Řekové  sochy  bohŮ  vonnými  mastmi  natí- 
rali, že  kněží  mohli  ve  svůj  prospěch  využit- 
kovati  víru  lidu,  který  bohům  krmě  přinášel, 
jak  Aristofanés  v  »PlutU€  se  vysmívá,  že  Au- 
gustus  ztrestal  Neptuna  in  emgie  tak,  jako 
Číňan  kterýsi,  který  proti  bonu  nastoupil 
soudní  cestu,  že  jeho  dceru  zemříti  nechal, 
ačkoli  kněz  jeho  peníze  přijal;  bůh  soudně 
potrestán  byl  vypovězením.  Ani  lid  křesťan- 
ský za  našich  dob  není  prost  takovýchto 
pověr,  lako  řecké  sochy  se  krví  potily  a  po- 
nybovaíy,  tak  věří  se  dosud  v  podobné  zá- 
zraky o  obrazech  a  sochách  světců,  zvláště 
o  sochách  Krista  a  Matky  boží.  Ruský  mu- 
žík chtěje  spáchati  neplechu  nějakou  zakrývá 
ikony,  a  dle  Feuerbacha  činívají  to  též  pro- 
stituované  osoby;  na  jihu  Evropy  ponořuji 
sochu  sv.  Petra  nebo  Matky  boží  do  vody, 
aby  se  deště  doprosily.  Nemalé  podpory  do- 
stalo se  pověrám  takovým  od  věrověstců, 
kteří  pohanské  idoly  zakíínávali  a  zlé  duchy 
z  nich  vypuzovali  manuš}.  V  tomto  smyslu 
1.  jest  ovšem  úpaakem  náboženství,  kdežto 
původně  znamená  pokrok  Kči. 

IdomeneilS,  dle  řeckotrójské  báje  syn 
Deukalióna  Krétského,  kníže  na  Krétě,  účast- 
nil se  jako  bývalý  nápadník  Helenin  války 
trójské,  maje  se  svým  druhem  Mérionem 
80  lodí.  Sám  Agamemnón  váží  si  toho  reka, 


Idotheidae  —  Idrísí. 


481 


jenž,  ač  již  na  polo  seSedivélý,  přece  v  boji 
vyniká.  Bylť  jedním  z  devíti  reků,  kteří  se 
přihlásili  k  souboji  s  Hektorem;  dále  vynikl 
v  boji  u  lodí,  účastnil  se  boje  o  mrtvolu 
Patroklovu.  S  jinýipi  reky  skryl  se  v  útro- 
bách koné  trójského  a  byl  jedním  z  rozhod- 
cích o  zbroji  Achilleově,  ro  zboření  Tróje 
^fastně  se  vrátil  na  Krétu;  po  smrti  s  Mé- 
rioncm  dosáhl  tam  pocty  héróiské.       klk. 

Idotheidae.  čeleď  korýšů  stejnono- 
hych  (Isopoda),  zahrnuje  tvary  mající  tělo 
táiilé,  články  zadku  veškery  nebo  až  na  nej- 
přednější srostlé  ve  štít  ocasní.  Tykadla 
vnější  mají  delší  vnitřních,  oči  malé  a  po- 
stranní, svrchní  kusadla  bez  makadel,  kusa- 
dlové  nožky  se  širokými  makadly.  Předních 
pět  párů  nožek  zadkových  jest  upraveno 
k  činnosti  dýchací,  poslední  pár  (šestý)  roz- 
šířen ve  dvé  plátků  kryjících  na  zpodu  zadku 
dutinu  dýchací.  Rod  Idothea  Fabr.,  mající 
přední  tři  páry  noh  hrudních  k  chápání  ne- 
způsobilé, zahrnuje  četné  druhy,  z  nichž 
zvláště  zmínku  zasluhuje  I.  tricuspidata  Desm., 
2-5— 3*3  cm  dl.,  obecná  v  mořích  při  pobřeží 
evropském  a  východoamerickém.  Zdržuje  se 
hlavně  mezi  rostlinami  mořskými  a  vyznačuje 
se  rozmanitostí  barev,  směřující  k  uzpůsobení 
se  barvě  okolí,  v  němž  žije.  Jeví  tudíž  četné 
odrůdy  barevné,  jasnS  žluté,  hnědavé,  hnědé, 
zelenavé,  červenavé,  podélně  pruhované, 
příčně  pruhované  a  skvrnité.  Rod  Glyptono- 
tus  Eights.,  mající  přední  tři  páry  non  hrud- 
ních k  chápání  způsobilé,  zahrnuje  rovněž 
četné  druhy,  z  nichž  zajímavým  jest  zvláště 
G/,  entomon  Fabr.  (3  cm  dl.)  Žijící  v  mořích 
evropských,  avšak  i  v  některých  jezerech 
skandinávských.  Se. 

Xdrao  [-ák]  Jean  Antoine  Marie,  sochař 
franc.  {*  1849  v  Toulouse  —  f  1584  v  Pa- 
říži), žák  Caveliera,  Guillauma  a  Falguiěra. 
R.  1869  dostalo  se  mu  římského  stipendia. 
V  luxembourgském  museu  nalézají  se  jeho 
Merkur  a  mramorová  socha  SMambo.  Od 
-.  1882  byl  členem  čestné  legie. 

Xdrár-n-Dórin)  Adrár-n-Dérén,  Idras- 
sen,  hlavní  hřeben  Atlasu  v  Marokku.  Viz 
Atlas.  * 

Xdrialln,  chem.  sloučenina  C^^H^O  v  idri- 
alitu,  rtuťové  rudě  z  Idrie.  Rn. 

Xdlie,  slovinsky  Idrija,  hornické  město 
v  Krajině  na  46®  sev.  š.  a  31'  42'  vých.  d., 
v  malebné  kotlině  po  obou  stranácn  říčky 
Idrijce  (333  m  n.  m.j.  Podnebí  je  zde  dosti 
mírné,  srážek  však  bývá  až  na  2  m  do  roka. 
Obyvatelé,  5084  dusí,  jsou  Slovinci,  jichž 
hlavním  zaměstnáním  jest  hornictví;  jest  to 
lid  pracovitý  a  velmi  skrovná.  Ženské  za- 
městnávají se  krajkářstvím ;  rolnictví  pro  po- 
měrně příkrou  polohu  se  zde  nedaří,  za  to 
však  jsou  poměry  pro  lesní  hospodářství 
velmi  výhodné  a  v  okolí  se  provozuje  Čilý 
obchod  dřívím  palivovým  i  užitkovým.  I.  jest 
sídlem  c.  k.  horního  ředitelství,  okr.  soudu, 
berního  úřadu,  c.  k.  lesní  správy,  okr.  silnič- 
ního výboru,  pošty  a  telegrafu.  Kostely  jsou 
čtyři:  sv.  Trojice,  farní  a  děkanský  sv.  Bar- 
bory (oba  v  městě),  kostel  sv.  Antonína  ma- 


lebně nad  městem  na  vrchu  vystavěný  a 
sv.  Kříže  na  hřbitově.  Škola  lOtř.  pro  chlapce 
a  dívky  ve  výstavné  budově  vydržována  hor- 
ním erárem;  s  ní  spojeny  jsou  školy  pro 
ženské  ruční  práce  a  kraJKářstvi.  Památnou 
budovou  jest  divadlo,  které,  byvši  za  Marie 
Terezie  vystavěno,  jest  nejstarším  divadlem 
v  Rakousku.  V  i -i  i  nacházejí  se  světoznámé 
doly  na  rtuť.  Byly  odkryty  r.  1497  a  již 
r.  1504  začalo  zde  úsilně  dolovati  těžařstvo. 
R.  1509  bohatstvím  I.  vábeni  Benátčané  dolů 
se  zmocnili,  avšak  jíŽ  roku  násl.  byli  císař- 
skými vojsky  vy  puzeni,  načež  k  ochraně  proti 
nepřátelským  vpádům  v  1.  1520—31  vystavěn 
pevn^  zámek,  který  podnes  stojí,  jsa  sídlem 
horního  ředitelství.  R.  1580  skoupil  arcivé- 
voda Karel  horní  podíly  jednotíivců,  čímž 
doly  idrijské  přešly  do  státní  správy.  Aby 
se  dolům  pomohlo,  vydáno  t.  r.  nové  horní 
zřízení,  kterým  se  pro  zdejší  hory  pojistil 
mimo  jiné  také  horní  reservát  na  rtut  Za 
franc.  válek  zmocnili  se  Francouzi  I.  dvakráte 
(1797  a  1805).  Při  založení  Illyrského  králov- 
ství Napoleonem  I.  přešla  I.  v  držení  fran- 
couzské, v  němž  zůstala  do  r.  1813,  kdy 
Francouzi  l-ii  opustili,  neopomenuvše  horní 
archiv  z  dob  svého  panování  s  sebou  vzíti.  — 
Dobývání  rtuti.  Čistá  rtuť  vyskytuje  se 
v  dolech  jen  po  skrovnu.  Ruda,  ze  které  se 
rtuť  vyrábí,  dobývá  se  prací  hornickou  a  vy- 
váží se  šachtami  na  den,  kdež  se  upravuje; 
pak  se  vozí  koňskou  drahou  do  huti,  kde  se 
nejdříve  zkoumá,  kolik  rtuti  drží.  Na  to  při- 
jde do  zvláště  zřízených  pecí,  kde  se  praží. 
Ruda  skládá  se  hlavně  z  vápence  nebo  dolo- 
mitu, ve  kterém  jest  rozptýlena  rumělka, 
kteráž  jest  sloučenina  síry  a  rtuti.  Pražením 
v  peci  za  přístupu  vzduchu  rozkládá  se  ru- 
mělka ve  své  prvky,  rtuť  prchá  co  rtuťová 
pára  a  sráží  se  v  chladicích  přístrojích.  Síra 
spojuje  se  s  kyslíkem  ze  vzduchu  a  tvoří  se 
z  ni  kyselina  siřičitá,  která  se  ochlazením  ne- 
srazí a  co  plyn  do  komína  uchází.  Mimo  to 
utvořují  se  z  paliva  zplodiny  spalování,  které 
se  v  přístrojích  také  srážejí  a  s  Částí  rtuti 
pomíšené  t.  zv.  »Štupu<  tvoří.  Tato  se  ve 
zvláštních  strojích  hněte,  čímŽ  se  z  ní  rtuť 
vytlačuje.  Tato,  jakož  i  rtuť  přímo  z  chladičů 
dobytá,  nalévá  se  buď  do  železných  láhví 
nebo  se  zavazuje  do  ovčích  kozí  a  tak  v  dvo- 
jím balení  do  obchodu  přichází.  Zbytky  rudy, 
které  po  vypálení  v  peci  ostanou  (výpalky) 
vyváželi  se  co  nepotřebné  na  haldu.  Rudy 
dobývá  se  ročně  asi  700.000  q,  ve  které  se 
nachází  0'lh^l^  rtuti;  roční  výroba  obnáší 
okrouhle  5000  q  rtuti.  Čásť  této  rtuti  zpra- 
cuje se  hned  na  místě  na  čistou  rumčlku, 
které  se  ročně  asi  500  q  co  krásné  barvy 
do  obchodu  dostává.  Čistý  výtěžek  závodu 
idriiského  činí  ročně  až  500.000  zl.  Při  zá- 
vodě horním  pracu|e  asi  1300  dělníků.  — 
Srv.  Valvasor,  Die  Éhre  des  Herzogt.  Krain 
(Lublaň,  1689);  Hacquet,  Oryctographia  Car- 
niolica  (Lipsko,  1781);  Hitzingcr,  Das  Queck- 
silberbergwerk  I.  (Lublaň,  1860).        KSbd. 

Idriei  (Edrísí):   1)  I.,  dynastie  arabská, 
viz  Idrísovci. 


482 


Idrísovci  —  Iduna. 


2)  I.  aš-áerít  Abú  Abdalláh  Muham- 
med,  proslulý  arabský  geograf  (♦  1100  v  Ceu- 
tě  —  t  snad  1164  neb  1165).  Scríf  zván  jako 
potomek  proroka  Muhammeda.  Pocházel  z  vla- 
dařského rodu  Idrísovců,  kteří,  byvše  zbaveni 
trůnu,  usadili  se  v  Ccuté.  I.  vzdélal  se  v  Cor- 
době,  cestoval  po  Španělsku,  Portugalsku, 
sev.  Africe  a  Malé  Asii.  načež  k  vyzvání  si- 
cilského vladaře  Rogcra  II.  uchi^lil  se  na  Si- 
cílii. Zde  zhotovil  Kogerovi  stříbrnou  nebe- 
kouli,  dále  na  stříbrném  kotouči  obraz  země 
se  vším,  co  za  jeho  doby  o  ní  bylo  známo. 
Jeho  globus  rozkládal  se  od  rovníku  na  sever, 
k  zemi  tniy,  rozdělen  na  sedm  pásem,  jeŽ  po 
příkladu  Ptolemaiové  přijímali  i  geografové 
arabští.  Výkladem  k  této  své  zeměkouli  na- 
psal pak  I.  r.  1154  dokončené  dílo  Suihať 
ul-mustákifi  ichtiráki'l-áfáki,  t.  j.  Zábava  toho, 
jenž  touží  proputovati  obzory.  Kniha  rozdě- 
lena jest  jsiko  zmíněná  mapa  země  na  7  kli- 
mat (pásů),  každé  o  10  pododděleních.  Z  tohoto 
nešťastného  rozděleni  vyplývá  základní  chyba 
díla  l-ova,  totiž  nevhodné  rozkouskování 
látky.  Jinak  psáno  jest  dílo  s  velikou  zkuše- 
nosti vlastní  i  znalostí  tehdejší  literatury  ze- 
měpisné a  cestopisné,  při  čcmŽ  přihlíží  hlavně 
k  pramenům  spolehlivým.  Zvláště  spolehlivé 
isou  i  l-ovy  údaje  vzdáleností.  Jinak  obsa- 
nuje  hniha  tato,  zvaná  u  Arabu  »knihou 
Rogerovouc,  i  hojně  zajímavých  detailů. 
Práci  svou  provodil  I.  69  mapami  jednotlivých 
částí  svého  zeměkruhu,  Jež  z  části  zachovány, 
jsouce  prese  své  velké  vady  kartografické 
zajímavý  i  důležitý.  Pro  tyto  své  přednosti 
byla  kniha  Í-ova  právem  považována  za  nej- 
slavnější zeměpisné  dílo  středověku,  jako  jest 
opravdu  nejlepším  všeobecným  zeměpisem 
arabským.  Výtah  vydán  záhy  v  Římě  (1592), 
v  lat.  překladu  maronitů  G.  Sionity  a  I.  He- 
sronity  jako  »Geographia  Nubiensis*  v  Paříži 
(1619).  Úplného  díla  zachovány  rukopisy  v  Pa- 
říži a  Oxforde.  Převodem  prvého  jest  velmi 
chybný  překlad  A.  Jauberta:  »Géographie 
d'Édrisi«  (Paříž,  1836— 40).  linak  vydány  a  spra- 
covány  jednotlivé  části:  Hartmanem  (»Edri- 
sii  Africac,  Gotinky  1796  a  Edrisii  Hispania, 
Marburk,  1803),  Condcm  (»Descripción  de 
Espafta«,  Madrid,  1799),  RosenmúUerem  (»Sy- 
ria«,  Lipsko,  1828).  Požadavkům  moderní  vědy 
odpovídají  vydání  a  spracování,  jež  podali: 
Dozy  a  de  Goeje,  »Edrisi,  Description  de 
lEspagne  et  del  Afrique*  (Lcjda,  1866  s  franc. 
překl.),  Amari  a  Schiaparelli  Itálii  (»L'  Italia 
dcscritta  nel  libro  del  re  Ruggero*,  s  mapou, 
Řím,  1883),  Gildemeister  »Paracstina  und  Sy- 
ria«  (Anaíecta  arabica  III.,  Bonn,  1885),  W. 
Tomaschek  »Zur  Kunde  der  Hiimus-Halb- 
inseU  (Vídeň,  1881—86,  2  d.),  Saavcdra:  »La 
Geografia  de  Espafíac  (Madrid,  1881).  I.  napsal 
prý  pro  Rogerova  syna  Viléma  I.  i  úplnější 
geografii  dokončenou  r.  1161,  jež  však  neza- 
chována právě  tak  jako  spisy  o  lékařství,  bo- 
tamcc  a  j.  Dk. 

Idrisovoi  (Idrísí,  Edrísí),  v  r.  791— 926 
arabská  dynastie  v  Magrebě,  jejíž  zakladatel 
Alíovec  Idrís  utekl  před  Háriin-ar-Rašídem 
na  západ  Afriky  a  získav  si  kmeny  bcrberské, 


kteří  ho  uznali  svým  panovníkem,  usadil  se 
r.  789  v  Ulili  a  rozšířil  záhy  panství  své,  opa- 
novav města  Ghettu,  Tecflu  a  Tlemsán;  byl 
však  r.  791  z  návodu  Hárúnova  otráven.  Syn 
jeho  Idrísí  al  Asger  (mladší)  založil  hlavní 
město  Fés  a  panoval  mocně,  ale  po  jeho  smrti 
r.  829  dopustil  se  syn  jeho  Muhammcd  té 
chyby,  že  svým  bratřím  a  příbuzným  postoupil 
některá  města  a  kraiiny,  coŽ  zavdalo  příčinu 
k  četným  sporům.  Po  jeho  synu  Alíovi  (836 
až  849)  nastoupil  jeho  mladší  bratr  Jahjá  I. 
(849—60),  jenž  vedl  šťastné  války,  rozšířil  říši 
a  ozdobil  hl.  město  krásnými  a  uměleckými 
stavbami  a  památkami,  ale  syn  jeho  Idrís  II. 
byl  velice  rozmařilý  a  despotický,  tak  že  vy- 
pukla vzpoura,  ve  které  přišel  o  trůn;  země 
zmítána  byla  bouřemi  domácími,  až  r.  917 
zmocnil  se  Magrebu  Fátimovec  Obeid  Alláh. 
I.  drželi  se  v  pobřežních  městech  a  povolali 
na  pomoc  chalífu  Cordobského,  který  vypra- 
viv vojsko  obsadil  Tanger  a  Ceutu  a  dal  se 
r.  932  prohlásiti  za  vrchního  pána  v  Magrebu. 

Idro,  Lago  ďl.,  ant.  Edrinus  lacus,  jezero, 
jež  tvoří  ř.  Cniese  (přít.  Oglia)  v  severoitalské 
provincii  Brescii.  Nalézá  se  368  m  n.  m.,  jest 
10  km  dl.,  až  2  km  šir.,  proti  Rocca  ďAnfo 
až  122  m  hluboké  a  má  rozlohu  10  9  km\  Jest 
bohaté  na  ryby,  zvláště  pstruhy. 

Idská  matka,  příjmí  bohyněky  bely  (v.  t.). 

Idstedt,  ves  v  kraji  a  vl.  obv.  šlesvickém 
pruské  prov.  šlesvicko-holštýnské,  8  km  sev. 
od  Šlesviku,  s  250  ob.  (1890).  Zde  r.  1850 
v  červenci  porazil  dánský  generál  Krogh  v  čele 
38.000  mužů  armádu  šlesvicko-holstýnskou 
(27.000  mužů)  pod  vedením  prus.  generála 
Willisena.  Bitvou  tou  opanovaai  Dánové  zem 
až  po  Ejdoru.  Na  pamět  vítězství  postaven 
zde  Dány  t.  zv.  Flensburský  lev  (1853).  Ve 
válečném  taženi  r.  1864  odnesli  jej  Prusové 
a  umístili  jako  trofei  válečnou  v  Lichterfelde, 

Idsteln,  město  v  kraji  dolnotaunském  prus. 
vl.  obv.  wiesbadenského,  266  m  n.  m.,  na  Wórs- 
bachu  a  Žel.  trati  Frankfurt  n.  M.-Limburg, 
sídlo  soudu,  2  vrchních  lesnictví  a  filiálky 
zemské  banky,  má  stanici  pošt.  a  telegr.  Starý, 
pěkný  zámek  pochází  ze  XVI.  stol.,  dále  jsou 
zde  katol.  kostel,  evang.  chrám  s  pozoruhod- 
nými nástěnnými  a  stropními  malbami  od  -Im- 
ratha  a  Sandrarta,  reálka,  vyšší  dívčí  škola, 
řemesl.  škola,  ústav  pro  idioty  a  továrna  na 
safiánovou  kůži  s  350  dělníky.  Obyv.  jest  2536 
(1890),  z  nichž  314  katol.  I.  bylo  v  r,  1325 
až  1721  residencí  starší  linie  nassavské,  kte- 
rá odtud  nazývá  se  Nassavsko-Idsteinskou. 
Až  do  r.  1880  byl  zde  též  nassavský  zemský 
archiv. 

Idamea,  Idúmaia,  viz  Edom. 

Idomejiká  dynastie  jest  v  dějinách  ži- 
dovských rod  Héródésa  Velkého,  protože  děd 
jeho  Antipas  byl  vznešený  Idumejec  či  Edomec. 

Idomeovó  viz  Edom. 

Iduna:  1)  I.  (Idhun),  v  bajesloví  germ. 
manželka  Bragova.  jež  opatrovjtla  jablka,  po 
kterých  bohové  zůstávali  věčně  mladými.  Loki. 
chtěje  se  zavděčiti  obru  Thiassimu,  odvedl 
k  němu  l-nu;  když  však  bohové  začali  stár- 
nouti, přinutili  ho,  aby  ji  přivedl  nazpět. 


Idus  —  Idylla. 


483 


2)  I.,  asteroida  objevená  14.  října  1877  Pe- 
tersem  v  Clintonu  U.  S.  Střední  jasnost  v  op- 
posici  121,  práměr  v  kilometrech  63,  ozna- 
čení (^.  Gs. 

Idus  (etruské  :duo  =  divido,  dClím):  1)  I. 
v  řím.  kalendáři  den,  který  délií  mésíc  ve  dvé 
části ;  v  březnu,  květnu,  červenci  a  říjnu  při- 
padaly I.  na  15.,  v  jiných  měsících  na  13.  den. 
I.  byly  zasvěceny  Jovovi. 
2)  I.  v  zoologii  viz  Jeseň. 
Idylla  (z  řec.  sí^vZ^iop,  >obrázek«),  česky 
téi  dle  pol.  se  lanka,  znamená  původ,  drobné 
poetické  malby  zacelené  v  obrázek,  teprve 
později  a  dnes  užívá  se  jí  jako  synonyma 
k  poesii  bukolské  a  rozumějí  se  jí  básně 
klidné  nálady,  iichž  náměty  čerpány  jsou  z  pri- 
mitivních vztahů  přírodních  a  společenských, 
předem  ze  života  pastýřského  nebo  loveckého, 
ryt>ářského  a  vůbec  venkovského  a  lidového. 
U  národů  románských  obvyklý  je  též  pro  bá- 
sně takové  název  pastorále,  jež  lze  poklá- 
dati za  synonymum  i-ly,  ačkoliv  některé  pp- 
etiky  vyhrazují  název  pastorále  pouze 
objemnějším  í-lám  formy  dramatické  nebo 
románové.  I.  jest  plod  naladění  úpadkového; 
předpokládá  únavu  a  přesycenost  kulturou, 
útěk  z  ní  do  >starého  věku«  nevinné  pro- 
stoty a  přírodního  člověctví  a  vyskytuje  se 
řroto  jako  typický  jev  literární  v  dobách 
yperkultury,  kdy  primitivní  a  hrubé  formy 
životní  vymizely  již  z  dosahu  poznání  a  po- 
chopení, ztratily  se  v  parách  dávné  minulosti, 
ustoupily  v  poetickou  dálku,  která  sama  již 
oblévá  je  září  idcalisacc.  Básník  i-ly  nazírá 
na  přírodu  a  lidi  v  ní  se  zvláštním  naivním 
optimismem,  který  nebývá  však  výronem  při- 
rozeného a  otevřeného  poměru  jeho  k  látce, 
nýbrž  bývá  často  reflektivný  a  vyrozumovaný. 
A  v  tom  je  kontradikce,  na^niž  přečasto  stůně 
I.:  naivnost  její  je  umělá,  dělaná,  tendenční, 
nebývá  začasté  než  novou  formou  raflinova- 
nosti  a  koketní  affektovanosti ;  místo  silných 
citů  podává  nasládlý  odvar  sentimentality, 
místo  přirozených  pudů  etiketní  kudrlinky  a 
z  přírody  zbývá  na  konec  často  pouhá  deko- 
race (i-ly  a  pastoralia  renaissanční  a  roko- 
ková). S  nejstaršími  stopami  i-ly  potkáváme 
se  v  Oriente  u  Hebraeů  (kniha  Rút)  a  Indů 
(idyllické  drama  Sakuntala),  není  tu  však  vy- 
pčstěna  v  samostatný  genre.  V  řecké  poesii 
u  Homéra  leckde  shledáváme  náběh  k  Í-le 
(scéna  žneček  na  štítě  Achilleově;  příchod 
Odysseův  k  Eumaiovi);  vlastním  tvůrcem  I-ly 
jako  samostatného  genru  je  tu  však  Theo- 
kritos,  sicilský  básník  s  počátku  doby  alex- 
andrijské, jenž  sbásnil  i-ly,  velmi  jemné  a 
při  tom  přirozené;  nástupci  jeho  Bión  a 
Moschos  jsou  již  daleko  manýrovanější. 
Z  římských  básmlců  předním  iayllikem  je 
Vergjl,  jehož  I-ly  většinou  jsou  jen  rám- 
cem jeho  melancholie.  Z  pozdějších  básníků 
římských  dotýkají  se  leckde  i-ly  Stati us, 
Nemesianus,  Čalpurnius  a  j.  v  básních 
srých  ňlosoíicko-didaktických.  Ve  středo- 
věku lze  počítati  mezi  idylliky  básníky  pastu- 
rcllů  v  jižní  i  severní  literatuře  franc.  Girauta 


Riquiera.  Marcabruna.  Thibauta  Navarrského 
a  j.,  autory  »Aucassina  a  Nicolettyc,  cyklu 
•Robina  a  Madony*  a  i.  V  době  renais- 
sanční těší  se  I.  zvláště  v  dramatické  tormě 
hry  pastýřské  (pastorále)  znamenité  ob- 
libě, je  genrem  po  výtce  módním,  trpí  však 
vadami,  jichž  výše  jsme  se  dotkli.  Vergil 
hlavně  je  oblíbený  vzor  renaissanční  poesie 
idyllické.  Tasso,  uuarini  (»Pastor  fido<),  San- 
nazaro,  Alamanni  (Italové),  Cervantes,  Monte- 
mayor,  Gongora,  Garcilaso  de  la  Vage  (Špa- 
nělé),  Camoěs,  Rodriguez  Lobo  ^Portugalci), 
Spencer,  Gay  (Angličané),  Honoré  ďUrfé,  autor 
románu  >Astrée<,  Marot,  Ronsard,  Racan,  Se- 
grais,  Mme  Deshouliéres,  Fontenelle  (Fran- 
couzi) jsou  přední  pěstitelé  I-ly  renaissanční. 
V  XVIII.  stol.  jmenovati  jest  jako  oblíbené 
básníky  i-ll  Francouze  Floriana,  Rouchera, 
Gresseta,  Švýcara  Gessnera,  jehož  sentimen- 
tální koketnost  dlouho  byla  vzorem  v  Ně- 
mecku, až  hlavně  hnutí  t.  zv.  Sturmu  a  Drangu 
přivodilo  návrat  k  zdravé  přirozenosti  a  sku- 
tečnosti. (Pfalcká  I.  malíře  Mullera.)  Vossovy 
I-ly  a  ještě  více  Goethovy  (»Alexis  a  Dora« 
a  idyllické  epos  » Heřman  a  Dorota«)  stojí  na 
zdravém  reálném  podkladě,  jenž  zvláště  u  Goe- 
tha  antickým  duchem  je  provanut  a  nejvyšší 
formální  dokonalostí  zušlechtěn.  —  Ve  1«  ran- 
ci i  působí  převrat  v  idyllickém  básnictví  a 
naleznou  nové  struny  bližší  poesii  a  pravdě 
hlavně  Bernardin  de  Saint-Pierre  (Pavel  a  Vir- 
ginie), André  Chénier,  jenž  pije  plnými  doušky 
antickou  životnost,  a  Chateaubriand  (Atala). 
Z  moderních  básníků  jmenujeme  Brizeuxa 
(Marie),  Provengala  Mistrala  (Mirěio),  Lapra- 
dea  (Pernette)  a  menší  Theurieta,  Lemoyneá, 
Vicairea,  Aicarda,  Bretona.  Fabiéa  a  j  V  prose 
rozvinula  se  i.  ve  venkovskou  povídku  hlavně 
krásnými  pracemi  George  Sandové  (>La  pe- 
tite Fadette«,  >La  Maře  au  diable*,  »Les 
maitres  chantears<  a  j ),  dýchajícími  vzduchem 
antického  realismu  často  také  ne  dalekým, 
a  z  mladších  E.  Pouvillona,  L.  Cladela,  P.  Lo- 
tiho,  F.  Fabrea  aj.  —  VNčmecku  přiblížila 
se  I.  realismu  také  lokální  barvou  dialektu 
(Hebbelovy  >Alamannischc  Gedichte*)  a  pře- 
měnou v  román  (Immermannův  >Miinchhau- 
sen«  je  tu  reformním  uměleckým  Činem)  a 
venkovskou  povídku  studující  někdy  až  do 
realistické  drobnomalby  Život  lidu  (Berthold 
A uerbach,  Jeremiáš  Gotthelf,  M.  Meyer,  Rank, 
Rosegger  a  j.).  —  U  Rusů  objevuje  se  1. 
v  XVIII.  stol.  v  pracích  Sumarokova,  KňaŽ- 
nina,  V.  Panajeva.  Vojejkova,  Merzljakova 
a  j.,  kteří  buď  překládali  nebo  napodobili  i-lu 
klassickou  a  především  francouzskou.  Na  poč. 
XIX.  stol.  vynikl  v  tomto  oboru  hlavně  N. 
I.  Gnědič  založiv  ji  na  vzorech  klassických 
a  vyhýbaje  se  napodobení  I-ly  francouzské. 
Několik  vzorů  idyllické  lyriky  a  idyllického 
eposu  podal  Puškin  v  básních  ze  života  ven- 
kovského lidu  rus.  a  horalů  kavkázských.  ač- 
koliv speciálně  i-lou  se  nezabýval.  Jím  od* 
straněny  zbytky  I-ly  bukolské  Za  vzor  nové 
I-ly  ruské  možno  pokládati  báseň  Majkova 
•Rybnaja  lovlja«,  vystihující  výl)orně  náladu 
krajů  středního  Ruska.  Idyllický  živel  zastou- 


484 


Idžkowski  —  Ifígeneia. 


pen  jest  velmi  hojně  v  novém  románu  rus., 
hlavně  u  Grigoroviče  (»Rybáři«J.  později  ze- 
jména u  tak  řečených  »narodníkQ<,  jako  u  Zla- 
tovratského(»Ustoji<)aj.  Vzorem  l-ly  v  prose 
jest  črta  Turgeněva  »Běžin  luh«  v  > Lovco- 
vých zápiskáchc.  U  Poláků  pěstovali  i-lu 
hlavně  Szymonowicz,  Zimorowicz,  Karpiňski, 
Kniažnin,  Woronicz,  Naruszcwicz,  Gawiňskí  a 
Brodzyňski  (Wieshiw).  —  U  nás  skládali  l-ly: 
Jan  Hollý,  Jaroši.  Langer,  Karel  Vinařický,  Ví- 
tězslav Málek  (Děvče  z  Tater),  Adolf  Heyduk 
(Oldřich  a  Božena).  Josef  Jakubec  (v  Povíd- 
kách z  kraje),  Svatopluk  Čech  (idvllické  eposy 
•Václav  Živsa<  a  některé  z  povídek  »Ve  stínu 
lípy«). 

Zdikowskl  Adam,  stavitel  polský,  člen 
stavitelské  rady  ve  Varšavě,  vydal  díla:  Kroje 
architektury^  ohejmujqce  rozmanité  jéj  ks^aity, 
uwa\ane  jako  pr^edmiot  pi^knosci  (Varš.,  1832); 
Piany  budowU  (Paříž,  Varš.  a  Petrohr.,  1843, 
pol.,  rusky  a  franc);  Koscióf  archikatedralnr 
iw.  Jana  wWársiawie  (Varš.,  1843)  a  j.  Vystavil 
císařské  paláce  ve  Varšavě. 

Xdžmá  (arab.),  t.  j.  shoda,  důležitý  terminus 
theologie  a  práva  muslimského.  Jako  doplněk 
nauky  psané  (Koránu)  a  ústně  tradované 
(sunny,  tradice)  týká  se  věcí  víry  a  nábo- 
ženských i  právních  úkonů,  pro  něŽ  v  uve- 
dených pramenech  není  autority,  jež  však 
pověřeny  jsou  tím,  ze  v  celém  světě  muslim- 
ském se  zachovávají.  V  tomto  smyslu  od- 
povídá i.  našemu  pojmu  consensus  eccle- 
siae.  Během  doby  doznal  však  i  terminus  i. 
obmezování  tím,  Že  se  na  př.  považuje  za 
dostatečnou  shoda  Čtyř  orthodoxních 
Škol  v  nějaké  otázce,  by  tato  mohla  se  po- 
važovati za  platný  článek  islámu.  V  jednotli- 
vých otázkách,  zvláště  pokud  proroka  se  tý- 
kají, stačí,  shodují-li  se  o  nich  zprávy  druhů 
Muhammedových,  t.  z  v.  as  hábů.  Jednotlivé 
sekty  (na  př.  Vahhábovci)  zavrhovaly  přímo 
i.,  pokud  ncopíral  se  o  asháby.  I.  může  se 
jeviti  slovy,  pokud  uvedení  činitelové  ve 
slovném  uvádéni  věci,  o  niž  idc.  se  shodují, 
skutky,  pokud  ji  souhlasně  praktikují,  konečně 
1  mlčením,  pokud  věc,  o  niž  se  jedná,  mlčky 
se  připouští.  Dk. 

I.  6.,  skratek  lat.,  id  est,  to  jest. 

leraoe  |-áčel.  1)  I.  Francesco,  sochař 
ital.  (♦  1853  v  Polisteně).  Studoval  na  aka- 
demii neapolské,  kdež  dostalo  se  mu  římské 
ceny.  Později  docílil  většího  úspěchu  v  Paříži 
skupinou  Eva  a  ďábel  (1887)  a  v  Turině  so- 
chou Germanicus.  Na  angl.  hřbitově  v  Neapoli 
1'est  od  něho  pomník  Marie  Sommervillové  a 
Lonsula  MeuricoíTra,  tomuto  dekoroval  rovněž 
jeden  ze  sálů  na  jeho  ville  Fioritta  allo  Scu- 
dillo.  Mimo  to  pochodí  od  něho  náhrobek 
barona  L.  Compagna  v  kostele  v  Coriglianu, 
socha  Viktora  Emanuela  na  fasádě  král.  pa- 
láce v  Neapoli,  Ixión  (maj.  kníž.  Sirignana 
v  Neapoli),  sochy  v  maj.  ital.  krále  a  j.  I.  jest 
čestným  prof.  akademií  neapolské,  milánské, 
bolognské  a  j. 

2)  I.  Vincenzo,  sochař  a  malíř  ital.,  bratr 
před.  (*  1862  v  Polisteně),  prvně  vyznamenal 
se  svým  Ranéným  lvem  na  pomníku  Garibal- 


dově  v  Palmi.  Jiná  jeho  díla  jsou  v  majetku 
kníž.  Sirignana,  kněz.  Baratové  a  j.  Pro  vé- 
vodu z  Quardialombarda  vyzdobil  též  sál  ma- 
lovanými illustracemi  k  legendám  Tomáše 
Moora.  Mimo  to  proslavil  se  malovanými 
podobiznami  ženskými  (pí.  Ricciardi  Arlotta 
a  U.  J-k. 

I.  f.,  skratek  lat.,  ipse  fecit^  sám  pracoval. 

If,  ostrůvek  franc,  viz  Cháteau  ďlf. 

Iferttn,  Ifferten  ve  Švýc.  v.  Yverdon. 

ZílUuid  August  Wilheím,  herec  a  dra- 
matik něm.  (♦  1759  v  Hannoveru  —  f  1814 
v  Berlíně),  studoval  bohosloví,  prchl  však 
r.  1777  tajně  do  Gothy,  kdež  se  stal  členem 
dvoř.  divadla  a  žákem  Eckhofovým;  kromě 
něho  byli  mu  vzory  Beck  a  Beil.  K.  1779  pře- 
šel s  většinou  personálu  gothstjského  do  Mann- 
heimu, odkud  r.  1796  povolán  do  Berlína  za 
ředitele  tamního  Národního  divadla.  Až  do 
smrti  vedl  i  za  nejsmutnějších  poměrů,  sa 
okkupace  francouzské,  důstojně  toto  divadlo. 
Napsal  řadu  her  velmi  oblíbených,  jako:  Kpt- 
brechen  atis  Ehrsucht  (1784);  Die  Hagestol\en\ 
Die  Spieler  (1798);  Die  Jáger  ri785),  nejlepší 
z  nich;  Die  Advokaten;  Der  Herbsttag;  Die 
Múndel;  Elise  von  Valberg;  Die  Aussteuer;  Die 
Reisenach  derStadt  a  j.,  měšťansky  moralistního 
a  dojemného  genru,  poctivě  propracovaných. 
Jako  ředitel  divadelní  byl  horlivým  pěstitelem 
Schillerových  tragédií  heroických  a  dramat 
Goethových.  Jako  herec  vynikal  pečlivým  detai- 
lem a  jistou  střízlivou  umírněností  a  vyrovna- 
ností; nejlépe  se  mu  dařilo  v  úlohách  komi- 
ckých a  sentimentalisujících.  Ve:  Fragmente 
uber  Menschendarstellung  (1785);  Theorie  der 
Schauspielkunst  (1815,  2  sv.)  a  v  Almanach  fůr 
Theater  und  Theaterfreunde  (1806--11, 5  sv.)  po- 
dal příspěvky  k  theorii  i  praxi  herecké.  Sou- 
l)omě  vyšly  jeho  >Dramatische  VVerke<  v  Lip- 
sku 1798—1802  v  16  sv.  s  autogr.  {Meine  theatr. 
Laufbahn,  nové  vyd.  Holstemovo  s  úvodem 
z  r.  1886);  »Ncue  dram.  Werke«  r.  1808,  2  sv.; 
výbor  r.  1827,  11  sv.,  r.  1844  a  1860  v  10  sv. 
Srv.  K.  Duncker,  I.  in  seinen  Schriften  als 
Kůnstler,  Lehrer  und  Direktor  der  Berliner 
Bůhne  (1859).  Koftka.  I.  u.  Dalberg  ^1865); 
Briefe  von  A.  W.  I.  und  F.  L.  Schróder  an 
d.  Schauspieler  Werdy  (vydal  O.  Devrient, 
1881).  Std. 

I^greneia  ('/qpiy^veto),  dcera  Agamemno- 
nova  a  Klytaimnéstřina,  měla  býti  dle  řecko- 
trójské  báje  na  radu  Kalchantovu  obětována 
Artemidě,  když  tato  rozhněvavši  se  na  Aga- 
memnona  nebo  Menelaa  způsobila  bezvětří, 
tak  že  lodi  řecké  z  Aulidy  nemohly  vyplouti. 
Otec  byv  od  Řeků  donucen,  by  dceru  vydal, 
povolal  ji  do  tábora  pod  záminkou,  ie  má 
býti  zasnoubena  Achilleovi.  KdyŽ  však  měla 
býti  I.  již  obětována,  bohyně  v  mraku  uchvá- 
tila ji  do  Taurie,  dosadivši  místo  ní  laŮ. 
V  Taurii  I.  jako  kněžka  Artcmidina  musila 
bohyni  obětovati  cizince,  kteří  tam  přistáli, 
až  konečně  s  bratrem  Orestem,  jenŽ  na  roz- 
kaz delfské  věštírny  měl  odtud  přinésti  obraz 
Artemidin  s  nebes  spadlý,  odtud  prchla  a 
s  obrazem  tím  se  vrátila  do  Lakónie,  kdež 
uschován    ve    Spartě    v    chrámě    Artcmidy 


Ifiklés  —  Igaunu  Scmme. 


485 


Orthosie,  anebo  do  Argu,  kdež  byl  podobný 
obraz  bohyně.  Zemřela  prý  v  Mcgaře,  kdež 
měla  héróon.  Dle  báje  attické  Orestes  a  I. 
přišli  do  Halai  Arafénides  u  Braurónu  a  zří- 
dili tam  chrám  Artemidy  Taurské  s  oním 
obrazem;  I.  tam  jako  knežka  žila  a  zemřela. 
Ano  pokládána  i  za  dceru  Théseovu  s  Hele- 
nou. Dle  Hésioda  I.  od  Artemidy  nesmrtel- 
ností a  věčným  mládím  jsouc  nadána  jakožto 
Orsilochia  přenesena  na  ostrov  Leuku  v  Pontu, 
kdež  se  stala  chotí  Achilleovou,  s  nímž  i  jinak 
báje  ráda  ji  spojuje,  pokládajíc  ji  též  za  matku 
Neoptolemovu.  —  Báje  tato  vzdělána  ve  drama 
od  Aischyla,  Sofoklea  a  zejména  Euripida,  od 
něhož  máme  tragédie  dvě:  l-ii  Aulidskou  a 
Taurskou.  I.  vlastně  jest  epitheton  bohyně 
Artemidy,  jež  měla  toto  příjmí  v  Hermioně  a 
Aigeiře  v  Achaji;  zejména  pak  jest  totožná 
s  Artemidou  Orthií  ve  Spartě  a  s  Artemidou 
Aithopií  v  Braurónu.  Když  pak  kolonisací 
Řekové  poznali  podobný  kult  skythský,  spo- 
jena i  s  touto  Artemiaou  Taurskou.  Ježto 
kult  této  bohyně  vymáhal  oběti  lidské,  I.  vy- 
loučivši se  z  její  bytosti  stala  se  pannou,  jež 
bohyni  měla  býti  obětována,  a  pak  její  kněž- 
kou.  klk. 

Xflklés  (7íqptxli7ff),  v  řecké  báji  syn  Amíi- 
tryonův  a  Alkménin,  blíženec  Hérakleův,  ale 
slabší;  proto  prchl  před  hady,  jež  Héraklés 
v  kolébce  uškrtil.  Syn  jeho  a  Automedusin 
lolaos  stal  se  věrným  druhem  Hérakleovým. 
S  Hérakleem  I.  účastnil  se  boje  Thébských  proti 
Orchomenským,  začež  obdržel  mladší  dceru 
krále  Kreonta  za  chot  Před  Hérakleem  zuří- 
cím zachránila  jej  Athéna.  S  Hérakleem  pak 
vstoupil  ve  služby  Eurysthea,  jenž  mu  byl 
přízniv.  Účastnil  se  honby  kalydónské,  táhl 
8  Hérakleem  na  Tróji  a  padl  v  boji  s  Hippo- 
koóntovci  anebo  zemřel  na  ránu,  jiŽ  byl  utržil 
v  boji  s  Molionovci.  klk. 

láklos,  v  řeckém  mythu  syn  Fylaka  z  Fy- 
laky  v  Thessalii,  vynikal  takou  rychlostí  v  běhu, 
že  dovedl  běžeti  přes  obilí,  klasů  se  nedotý- 
kaje, anebo  přes  moře,  nohou  svých  ani  ne- 
smáčeje.  Ale  stižen  v  mládí  neplodností,  z  níž 
vyléčen  na  radu  věštce  Melampoda,  jenž  při- 
stižen od  Fylaka  při  krádeži  skotu  a  proto 
od  něho  vězněn.  Věštec  zvěděl  od  supa  jaké- 
hos, že  I.  jako  dítě  ulekl  se  krvavého  nože, 
jímž  otec  kozly  vyklešfoval  a  na  to  syna  ohro- 
žoval ;  nůž  ten  prý  otec  zatkl  do  stromu,  kdež 
již  lýko  přes  něj  přerostlo;  bude-li  nůŽ  na- 
lezen, má  rez  s  něho  seškrabána  a  po  10  dní 
l-lovi  ve  víně  podávána  býti.  Což  se  i  stalo; 
I.  pak  se  stal  otcem  Podarkovým  a  Prótesi- 
laovým.  V  běhu  zvítězil  téŽ  v  pohřebních  hrách 
na  počest  Peliovu;  jmenuje  se  též  mezi  Argo- 
nauty, klk. 

Iflkimtés.  vojevůdce  athénský  (f  352  před 
Kr.),  z  chudého  rodu,  ale  muŽ  povahy  šle- 
chetné a  znamenitý  vojenský  organisátor.  Od- 
dav se  válečnictví  vynikl  tou  měrou,  Že  ve 
20.  svém  roce  byl  velitelem  athénských  sborů 
proti  Sparťanům  (395—387),  nad  kterými  zví- 
tězil r.  392  před  Korinthem,  kde  se  svými 
pcltasty  (v.  t),  nově  od  něho  zřízenou  a  dů- 
kladně vycvičenou  pěchotou,  zničil  celou  moru 


spartanských  hoplítů.  R.  390  zvítězil  u  Si- 
kyonu,  obsadil  Akrokorinth  a  střehl  isthmos, 
r.  389  porazil  Sparťana  Anaxibia  u  Abydu. 
Na  to  bojoval  proti  Thrákům  s  takovým  úspě- 
chem, že  král  jejich  Kotys  dal  mu  svou  dceru 
za  manželku.  Ř.  377  velel  řeckým  žoldnéřům 
od  krále  perského  Artaxerxa  ÍI.  do  Egypta 
proti  Nektanabisovi  vyslaným,  ale  poznav,  že 
satrapa  Farnabazos  mu  úklady  strojí,  ušel 
r.  374  tajné  do  Athén  a  již  r.  372  velel  sbo- 
rům vypraveným  ku  pomoci  Korkyrským. 
R.  356  vyhnul  se  proti  vůli  spoluvelitele  svého 
Chareta  bitvě  za  prudké  bouře  mořské  i  byl 
proto  obžalován  z  vlastizrády  a  odsouzen 
k  veliké  pokutě  peněžité.  Zemřel  v  Thrákii. 
Život  jeho  vylíčil  Corn.  Nepos  ve  svých  Živo- 
topisech. 

Zfimedeia,  v  řecké  báji  dcera  Triopova, 
choť  Alóeova,  matka  Ota  a  Efialta  (viz  Alóe- 
ovci).  Když  I.  s  dcerou  Pankratidou  unesena 
od  loupežníků  na  Naxos,  kdež  se  staly  tato 
chotí  krále  Agassamena  a  I.  chotí  přítele  krá- 
lova, synové  její  vyslaní  od  otce  dobyli  Naxu. 
Hrob  její  ukazován  v  Anthédonu.  klk. 

Xfitos:  1)  I.,  v  řecké  báji  syn  Eurytův 
v  Oichalii,  zdědil  po  otci  luk,  dar  to  Apol- 
lónův,  a  daroval  jej  mladému  Odysseovi  v  Mes- 
séně.  Smrt  l-tovu  zavinil  Héraklés  (v.  t 
str.  122),  jenž  také  zničil  vlast  jeho  Oichalii 
a  zahubil  otce  a  bratry  (str.  123).  klk. 

2)  I.  élejský,  syn  Praxónidův,  dle  iiných 
syn  Ifita  starŠíno  nebo  Haimona,  élejský  hé- 
rós  z  kmene  aitólského,  osobnost  zpola  dě- 
jinná, zpola  mythická,  kterou  podání  uvádělo 
v  souvislost  s  počátky  slavností  olympijských. 
Od  smrti  krále  Oxyla  nebyly  prý  totiž  sla- 
veny Olympie.  Když  pak  panovaly  v  Řecku 
a  hlavně  v  Peloponnésu  nešváry  a  různice  a 
mimo  to  zuřil  mor,  I.  obrátil  se  k  věštírně 
delfské  o  radu.  Pythie  nařídila,  aby  Élejští 
obnovili  agón  olympijský,  načež  I.  s  Lykurgera 
uspořádal  první  počítanou  slavnost  olympij- 
skou. Zavedení  ekechcirie  (v.  t.)  pokládáno 
též  za  zásluhu  l-tovu.  I.  prý  usmířil  též  Elej- 
ské  s  Hérakleem  a  přemluvil  je,  by  Hérakleovi 
oběť  přinášeli.  Srv.  Roscher,  Lexikon  der 
griech.  u.  róm.  Mythol.  II.,  314  n. 

Xfirit  (arab.)  viz  Džinn. 

Xga,  prov.  japanská  v  již.  části  Nipponu, 
ohraničená  na  vých.  prov.  Ise,  na  sov.  prov. 
Omi,  na  záp.  prov.  Jamasiro  a  Tamato  a  na 
jihu  mořem.  Povrchu  má  836  km^  a  jest  nevy- 
sokou kopčinou;  nejvyšší  kopec  jest  Aojama 
(500  m  n.  m.)  na  vých.  Prov.  protéká  horní 
Kidzu-Kavaj,  přítok  lodogavaje.  Obyv.  jest 
asi  105.000.  Hl.  m.  jest  Ougeno  s  13.000  ob. 
a  výrobou  zboží  porculánového  a  faiencového. 

uanie,  ves  v  rus.  gub.  sedlecké  na  1.  bř. 
ř.  Muchavce,  při  silnici  z  Brestu  do  Varšavy, 
3  km  zip.  od  m.  Sédlece,  se  400  ob.,  památná 
srážkou  mezi  Rusy  a  Poláky  10.  dub.  1831, 
kterou  hodlal  gen.  Pr^dzyrtski  oddčliti  ruský 
předvoj  od  hlavní  armády  a  opanovati  tak 
Sedlec,  avšak  úmysl  ten  se  nezdařil  pro 
pozdní  příchod  pomoc,  sboru  pol.  generála 
:5krzynieckého,  ač  Rusové  utrpěli  porážku. 

Xganna  Semme,  lite  v.  jméno  Estonska. 


486 


Igbegbe  —  Iglesias  de  ia  Casa. 


Z^beg^be,  město  v  Záp.  Súdánu  na  1.  bř. 
ř.  Binue  nedaleko  vtoku  jejího  do  Nigiru,  dů- 
ležité obchodní  město  se  stanicí  angl.  missio- 
nářů  a  asi  5000  ob. 

Z^^l,  farní  ves  prus.  vl.  obv.  v  kraji  trier- 
ské.n,  10  km  od  Treviru,  na  1.  bř.  ^Iosely  a 
železnici  Karthaus-Wasserbillig,  s  katol.  ko- 
stelem, vinařstvím  a  430  ob.  (1890).  Nedaleko 
nalézá  se  pamětihodný  římský  pomník  Igeler 
Sdule  z  červeného  pískovec  po  zpAsobu  obe- 
lisku, 23  m  vysoký  s  hlavicí,  ozdobenou 
čtyřmi  lidskými  postavami,  na  němž  malé 
sfingy  jako  ukončení  nesou  kouli.  Stěny  po- 
kryty jsou  reliéfy.  Pomník  postavili  dle  ná- 
pisu áecundinius  Aventinus  a  Secundinius 
Securus  na  počest  svých  zemřelých  rodičů  a 
pokrevních  přátel  a  jest  to  jedna  z  nejkrás- 
nějších památek  římských  na  sev.  straně  Alp. 
Srv.  Kugler,  Kleine  Schriften  sv.  II.  (Berlín, 
1854). 

Zgfelstrdm  (Igel strom),  šlechtická  rodina 
livonská,  r.  1739  do  stavu  baronského  pový- 
šená. Z  ní  vyšel  I.  Jos.,  generál  rus.  (f  1817), 
oddaný  nástroj  Repninův  v  Polšté,  jinak 
udatný,  ale  krutý  a  bezohledný.  Za  stateč- 
nost svou  u  Kilic  r.  1770  prokázanou  byl  jme- 
nován gener.  gubernátorem  sibiřským  a  ufen- 
ským  a  r.  1793  kijevským,  černigovským  a 
novgorod-sěverským ;  po  odstranění  Siever- 
sove,  kterého  účmně  podporoval,  stal  se  i. 
ruským  vyslancem  a  vrchním  velitelem  rus. 
vojska  ve  Varšavě.  V  postavení  tom  týral 
Poláky  bezohledně  a  návrhem  svým.  aby 
vojsko  polské  bylo  zrcorganisováno,  t.  j.  sní- 
ženo na  15.000  mužů,  vzbudil  veliký  odpor 
a  dal  podnět  k  novým  bouřím.  Po  vítězství 
Kosciuszkově  dne  4.  dub.  1794  u  Raclavic 
ztratil  takřka  hlavu  a  rozkazem  svým  brigád- 
níku Mandalirtskému,  by  odzbrojil  svůj  sbor, 
jakož  *i  návrhem ,  by  26  podezřelých  osob 
bylo  zatčeno,  dal  dne  17.  dub.  podnět  k  po- 
vstání vojska  a  lidu  varšav.ského.  Syn  jeho, 
vyslaný  vyjednávat,  byl  zastřelen  a  I.  18.  dub. 
musil  protlouci  se  z  Varšavy  a  spojiti  se 
s  Prusy.  V  r.  1796—98  byl  vojen,  gubernáto- 
rem v  Orenburku  a  podřídil  ruské  vládě  Ba- 
Škiry  a  Meščcrjaky,  jejichž  vnitřní  poměry 
uspořádal. 

Zl^harffhar  n.  Irharhar,  véd,  nejproslu- 
lejší údou  říční,  vlastně  koryto  říční,  dnes 
ovšem  bez  tekoucí  vody,  v  sev.  Africe,  na  jih 
od  Alžírská.  Jest  2—10,  místy  však  i  20— SOfcm 
široké  a  jistě  přes  1300  km  dlouhé.  Počíná  na 
Atakór-n-Ahaggár  v  neprozkoumaném  dosud 

Plateau  Ahaggarů  či  Hoggárů  asi  pod  23**  s.  š. 
ovšechný  jeho  směr  jest  severní  v  nevelké 
vzdálenosti  od  5**  v.  d.  Opustiv  horké  kraje 
Tuáríků,  protíná  I.  kraj  dun  (cl  Erp  či  Areg) 
a  šíří  se  od  Temásinu  v  úrodné  údolí  zvané 
véd  Rhir  n.  Righ.  V  této  končině  vtékal 
kdysi  do  l-u  se  strany  jjz.  nejmohutnější  jeho 
přítok,  nynější  véd  Mi  a,  přicházející  z  pla- 
teau Tademait  přes  oasu  Varglu.  Stok  obou 
bývalých  řek  jest  dosud  vyznačen  močály. 
Véd  Rhir  končí  na  34®  s.  š.  v  šottu  Merván, 
jenž  úzkým  průlivem  souvisí  se  šottem  Melrír 
(Melghígh).   Na   bývalé  vodstvo  l-u  ukazuje 


dosud  množství  močálů,  studnic  a  vegetace 
v  jeho  údolí.  Rekonstruované  úvodí  l-u  za- 
ujímalo by  aspoň  800.000  /rm*. 

Iffidi  n.  Gidi  (Iguidi  franc.  map),  u  Ber- 
berů totéž  co  u  Arabů  Erg  neb  Edcjcn» 
t.  písečné  kraje  pouště  (duny).  Zvláště  užívá 
se  jména  toho  pro  kraj  v  záp.  Sahaře  mezi 
23  a  27**  s.  š.  na  cestě  z  Marokka  do  Tim- 
buktu,  jíž  šli  R.  Caillié  r.  1828  a  Lenz  r.  1880. 
Avšak  i  v  tomto  moři  dun  sestávajících  z  Čer- 
veného písku  špatné  schůdného  nalézají  se 
studny,  poměrné  značná  vegetace,  ano  Lenz 
připomíná  tu  í  stáda  antilop. 

IgllffiUfl,  osada  foinická,  viz  Dž  id  že  I  li. 

IgUiam  viz  Giglio. 

Xgla  v  zool.  viz  Syngnathus. 

Xglau  viz  Jihlava. 

Xgler  Gustav,  genrista  uher.  (♦  1842  v  Šo- 
proni),  žák  WaldmůUerův  ve  Vídni  a  Ram- 
bergův  v  Mnichově.  Od  r.  1883  jest  prof. 
na  akademii  ve  Štutgarté.  Jeho  veselé  genry 
staly  se  illustrovanými  časopisy  velmi  popu- 
lárními. J-k. 

Xgleaias,  krajské  město  v  ital.  prov.  Ca- 
gliari  na  ostrově  Sardinii,  na  dráze  Cagliari-I., 
asi  10  km  od  jiho-záp.  pobřeží;  jest  sídlem 
biskupství,  má  pěknou  kathedrálu  z  r.  1215, 
staré  hradby  a  pevnůstku  ze  XIV.  stol.,  školy 
technickou  a  hornickou  a  7885,  jako  obec 
12.094  ob.  (1881).  V  okolí  pěstují  se  obilí  a 
víno,  těží  olej,  med  a  vosk.  Produkty  těmi 
vede  se  značný  obchod.  Poblíž  jsou  doly  na 
olovo,  zinek  a  blejno. 

Xgtoslas  Miguel,  president  peruánský 
(♦  1822  v  Cajamarce),  vystudoval  práva,  ale 
věnoval  se  životu  veřejnému  a  studiu  vojen- 
skému. Za  války  s  Chili  bojoval  jako  plu- 
kovník v  bitvách  u  Los  Angeíes  (22.  bř.  1880) 
a  Tacny  (26.  kv.)  a  stav  se  ministrem  války 
a  r.  1883  presidentem,  ukončil  zhoubnou  válku 
chilskou  a  pečoval  o  nový  rozkvět  země. 
R.  1885  podlehl  generálu  Caceresovi,  načež 
se  vystěhoval  do  Evropy. 

Xgleiias  de  la  Oasa  [-káza]  José,  básník 
špan.  (♦  1748  v  Salamance  —  f  1791  t.\  studia 
humanitní  a  theolog,  konal  v  rodném  městě 
a  r.  1783  vysvěcen  v  Madridě  na  kněze,  na- 
čež stal  se  farářem  v  Larodrigu  a  Carbajose 
v  diécési  salamancké.  Nejcennější  básně  jeho 
jsou  genru  erotického  a  cpigrammatického. 
jejž  pěstoval  v  mladších  létech ;  satirické 
letrillas,  podobné  často  plodům  Quevcdovým, 
jsou  z  nejsvěžejší  lyriky  španélské  a  uči- 
nily l-ia  velmi  populárním.  Stav  se  knězem, 
opustil  I.  tento  lehký  tón  a  přiklonil  se  k  gen- 
rum  vážnějším,  jako  romancím,  cklogám,  sil- 
vám,  didaktickým  básním,  jimž  však  chybí 
spontánnost  období  prvního.  Styl  l-iův  cení 
se  však  i  tu  ve  Španělích  vysoko  ryzostí  ja- 
zyka a  elegantností  veršovnickou ;  nedostává 
se  mu  však  originality,  neboť  I.  podléhá  vlivu 
Quevedovu  a  fialbuenovu.  S  přítelem  svým 
Melendezem  byl  předákem  školy  salamancké. 
Sebrány  byly  básně  jeho  poprvé  r.  1798  (Sa- 
lamanca,  2  sv.);  pozdější  vydání  jsou  z  r.  1820 
(Barcelona),  r.  1821  (Paříž),  r,  1861  (v61.sv. 
>Bibl.  de  autores  espaftoles*);  výbor  v  Quin- 


Igló  —  Ignác. 


487 


tanově  »Tesoro  del  Parnaso  espafioU  (Paříž, 
18Ó1).  Šld. 

Iflrló,  město  v  Uhrách,  alázné  Iglófúrcd 
viz  ves  Nová. 

Igmánd,  Nagy-I.  [nad],  velkoobcc  s  pustou 
Csanak  ve  stol.  okr.  gcszteském  v  uher.  stolici 
komárcnské  na  železnici  z  Uj  Szony  do  Sto- 
ličného  Bělehradu,  má  stanici  pošt.  a  telegr., 
kostely  katol.  a  rcform.,  okr.  soud,  hořký 
pramen,  z  něhož  vyrábí  a  rozesílají  se  šumivé 
prášky  a  sůl,  a  2199  ob.  (1890),  skoro  ve- 
skrze maď. 

Xgnáo,  lat.  Ignatius,  rus.  Is^natij,  jm.  muž., 
jež  někdy  nesprávně  překládáno  Hynek. 

1)  I.  svatý,  zvaný  též  Theoforos,  učen- 
ník  apoštolský  a  po  Euodiovi  biskup  v  Antio- 
chii syrské.  Jinak  o  životě  a  působení  jeho 
není  bezpečné  zprávy,  nežli  že  za  cis.  Tra- 
jana  (98—117)  při  pronásledování  křesťanů 
v  Antiochii  byl  odsouzen  k  smrti  a  vezen  do 
Říma,  aby  rozsápán  byl  divokou  zvěří.  Na 
cestě  (ve  Smyrně  a  v  Troadě)  psal  napomí- 
nací  listy  ke  křesťanským  obcím  v  Efesu, 
Magnesii,  Trallech,  Římě,  Filadelfii,  Smyrně 
a  biskupu  ve  Smyrně  sv.  Polykarpu.  Listy 
ty  v  různých  recensích  nás  došlé  psány  jsou 
řecky.  Širší  text  jeiich  pokládá  se  za  inter- 
polovaný,  stručnější  znění  syrského  překladu 
za  výtan  z  řeckého  originálu.  O  authencii 
sedmera  listů  sv.  l-e,  připomínaných  nejprve 
od  církev,  dějepisce  Éusebia  (Hist.  eccl.  III, 
36),  vedena  tuhá  kontroverse,  při  níŽ  někteří 
bez  dostatečného  důvodu  chtěli  sepsání  jich 
klásti  do  2.  poL  II.  stol.  Jiné  listy  sv.  l-i 
připisované  jsou  padělkem.  Památka  sv.  mu- 
čenu íka  koná  se  v  církvi  řecké  dne  20,  pros., 
v  latinské  dne  1.  února.  Český  překlad  listů 
jeho  vydal  dr.  Frant.  Sušil  v  knize  >Spisy 
sv.  Otcův  apoštolských  a  Justina  mučenníka* 
(3.  vyd  Praha,  1874).  Vac. 

2)  I.,  patriarcha  cařihradský  (♦  790  — -  f  877), 
syn  cis.  Michaila  I.,  muž  mravů  přísných, 
horlivý  ctitel  obrazů  a  důvěrník  matky  císa- 
řovy Theodory,  vystupoval  velmi  horlivé 
proti  výstřednostem  cis.  Michaila  III.  a  jeho 
ujce  jménem  Bardas,  a  proto  byl  od  nich  ne- 
náviděn a  konečně  r.  857  vypověděn  na  ostrov 
Terebinthos,  později  do  Mytileny.  Na  místo 
jeho  dosazen  byl  Fótios,  což  zavdalo  příčinu 
k  rozkolu  církevnímu,  který  částečně  byl 
odstraněn  císařem  Basilicm  í.,  který  23.  list. 
r.  867  l-e  znova  na  stolec  patriarchy  dosadil. 
I.  zemřel  jako  světec  a  církev  slaví  památku 
jeho  v  den  23.  října.  O  sporech  církevních 
v  r.  857—867  viz  Fótios. 

3)  I.  2  Loyoly,  svatý,  zakladatel  tova- 
ryšstva Ježíšova,  nar.  r.  1491  ze  šlechtického, 
bohatého  rodu  v  otcovském  zámku  Loyole 
ve  špan.  provincii  Guipuzcoi.  Jako  hoch  byl 
páietem  při  dvoře  krále  Ferdinanda  Katol., 
potom  důstojníkem  ve  službách  Karla  V.  a 
vyznamenával  se  chrabrostí.  Háie  v  nastalé 
válce  statečně  Pampelony  proti  Francouzům 
byl  20.  kv.  1521  dělovou  kulí  v  obě  nohy 
poraněn.  Francouzové  etice  jeho  udatnost 
dopravili  jej  na  zámek  Loyolu,  by  se  v  kruhu 
rodinném  léčil.   Na  lŮžku  četl  z  nedostatku 


zábavných  knih  »Život  Pána  JcŽíšc  a^  Sva- 
tých*, kterým  čtením  tak  byl  roznícen,  že, 
Ísa  dosud  světské  mysli,  na  jinou  cestu  uhodil, 
^o  uzdravení  odebral  se  do  benediktinského 
kláštera  v  Montserratě,  kde  25.  bř.  1522  zbraň 
i  skvostný  oděv  před  oltářem  Matky  Boží 
složil  a  za  oděv  chudičký  zaměnil.  Pak  ode- 
šel do  blízkého  města  Manrcsy  a  ubytoval  se 
tam  v  klášteře  sv.  Lucie  konaje  skutky  přís- 
ného pokání.  Potom  dlel  nějaký  čas  ve  skryté 
jeskyni  v  t,  zv.  Rajském  údolí  nedaleko  Man- 
resy,  kde  na  rozjímání  trval  a  složil  asketi- 
cké  dílo  Duchovni  cvičeni^  ačkoliv  tenkráte 
bohoslovecky  vzdělán  nebyl.  Jako  bývalý  vo- 
jín pojal  tu  myšlénku  založiti  rytířstvo  du- 
chovní, které  by  bojovalo  pro  rozmnožení 
slávy  Boží.  Nemoha  však  jiné  pohnouti,  by 
s  mm  společně  žili,  vydal  se  r.  1523  přes 
Řím  a  Benátky  do  Jerusalema,  kde  by  byl  rád 
hlásal  evangelium.  Ježto  však  bylo  nebezpe- 
čenství, že  by  byl  od  Turků  polapen, pohnul 
jej  představený  řádu  františkánského  k  ná- 
vratu do  Evropy.  V  lednu  1524  připlul  I.  do 
Benátek  a  odtud  odebral  se  do  Barcelony. 
Na  této  pouti  do  Sv,  Země  poznav,  že  věde- 
ckého vzdělání  jest  mu  nutně  třeba,  jal  st*, 
ač  mu  bylo  již  33  let,  v  Barceloně  s  hochy 
latině  se  učiti.  R.  152ó  odebral  se  do  Alcaly 
na  vysoké  školy,  které  nedávno  kardinál  Xi- 
menez  založil.  ISa  radu  arcibiskupa  toledského 
studoval  nějaký  čas  také  v  Salamance  (1527) 
a  dokonal  studia  na  vys.  školách  v  Paříži 
v  r.  1528—35.  Studiím  filosofickým  věnoval 
3Vs  roku.  v  kolleji  sv.  Barbory.  R.  1534  do- 
sáhl hodnosti  mistra  filosofie.  Bohoslovecká 
studia  konal  u  dominikánů.  V  Paříži  přidru- 
žilo se  k  němu  několik  mladých  a  nadaných 
mužů,  zejména  Petr  Faber  (Lefévrc),  rocícm 
ze  Savojska,  František  Xaverský.  šlechtic 
z  Navarry,  Jakub  Laynez,  rodem  z  Almazana 
ve  Španělsku,  Alfons  Salmeron  z  Toleda,  ji- 
noch ISletý,  Mikuláš  Alfons  Bobadilla,  učitel 
filosofie  ve  Valladolidé,  a  Portugalec  Simon 
Rodriguez  de  Azevedo.  Prvý  mezi  nimi  dal 
se  na  kněžství  vysvětiti  Faber.  Dne  15.  srp. 
1534  odebralo  se  po  náležité  přípravě  těchto 
sedm  mužů  do  podzemní  kaple  chrámu  mont- 
martreského  u  Paříže,  kde  Faber  sloužil  mši 
sv,,  ostatním  Tělo  Páně  podal  a  všichni  slib 
čistoty  a  chudoby  učinivše  se  zavázali,  že  po 
dokonaných  bohosloveckých  studiích  do  Sv. 
Země  putovati  budou,  by  tam  křesťanům 
sloužili  a  muhammedánům  evangelium  hlásali. 
Kdyby  to  možno  nebylo,  Že  nabídnou  služby 
své  papeži  a  půjdou,  kamkoli  je  pošle.  Tak 
vzalo  vznik  tovaryšstvo  Ježíšovo.  I.  domluviv 
se  8  ostatními,  že  dne  25.  led.  1537  v  Benát- 
kách se  sejdou,  odebral  se  na  zač.  r.  1535 
s  Františkem  Xav.,  Laynezem  a  Salmeronem 
do  Španěl,  aby  zde  své  rodinné  věci  v  po- 
řádek uvedli.  Ve  své  vlasti  zavedl  při  této 
příležitosti  zvonění  na  klekání.  V  jeho  ne- 
přítomnosti přijal  do  tovaryšstva  Petr  Faber 
Claudia  Jaje  (Le  Jay),  Jana  Codura  a  Paschasa 
Broueta.  Dne  8.  ledna  1537  sešli  se  všichni 
s  l-em  v  Benátkách,  který  ještě  tři  Španěl y. 
totiž  bratry  Jakuba  a  Štěpána  Eguie  a  Jakuba 


488 


Ignašina  —  Ignatév. 


Hozesa  z  Cordovy,  pro  své  záměry  získal. 
Aby  se  jim  dostalo  apoštolského  plnomocen- 
stvi  moci  působiti  ve  Sv.  Zemi,  odeslal  I. 
Fabera  a  ostatní  druhy  k  papeži  Pavlovi  III. 
do  Říma,  sám  však  zůstal  v  Benátkách  obá- 
vaje se  kardinála  Caraflfy  (pozd.  papeže  Pa- 
vla IV.),  u  kterého  nepožíval  přízné.  Papež 
schváliv  jejich  záměr  putovati  do  Sv.  Země 
poukázal  spolu  na  nemožnost  provedení  jeho 
pro  válku  mezi  BenátČany  a  Turky  započatou. 
Bylo  jim  dovoleno,  by  ti,  kteří  posud  kné- 
žími  nejsou,  od  kteréhokoli  biskupa  vysvétiti 
se  dali.  Na  to  byl  I.  s  ostatními  druhy  24.  čna 
r.  1537  v  Benátkách  od  biskupa  z  Arby  na 
kněžství  vysvěcen.  Nemohouce  pro  válku  do 
Sv.  Země  se  odebrati  působili  v  Benátsku. 
V  list.  1537  přibyl  I.  s  Fabrem  a  Laynezem 
do  Říma,  kde  papež  jmenoval  Fabra  a  Lay- 
neza  učiteli  na  vysokých  školách  a  l-i  uložil 
pracovati  o  mravní  nápravě  Římanů.  Dru- 
hové v  Benátsku  hlásali  evangelium  mezi  li- 
dem, vyučovali  děti  zdarma  a  tehdᎠ přijali 
jméno  tovaryšstva  Ježíšova.  Druhové 
v  Římě  získali  si  za  hladu  v  zimě  r.  1539  pa- 
nujícího lásku  obyvatelstva  svými  milosrdný- 
mi skutky.  Téhož  r.  povolal  I.  všechny  své 
druhy  do  Říma,  kde  se  ustanovili  na  tom, 
aby  jejich  tovaryšstvo  řádnou  církevní  řeholí 
se  stalo,  přidavše  k  obyčejným  třem  slibům 
mnišským  čtvrtý,  že  cntějí  býti  papeže  ve 
všem  poslušní  a  odebrati  se,  kamkoli  je  pošle. 
Papež  Pavel  III.  potvrdil  r.  1540  bullou  Re- 
giminis  militanth  eeclesiat  nový  řád,  načež 
oni  za  prvního  generála  zvolili  svého  zakla- 
datele i-e  Loyolského.  který  se  v  tento  úřad 
r.  1541  uvázal.  I.  působil  15  let  jako  generál 
zůstávaje  stále  v  Římě;  s  velikou  rozvahou 
sepsal  základy  ústavy  svého  řádu  (konstituce), 
vychovával  novice  a  posílal  jednotlivé  členy 
řádu  jako  míssionáře  do  dalekých  zemí.  Dva- 
kráte chtěl  se  svého  úřadu  vzdáti,  ale  dru- 
hové resignace  nepřijali.  V  Římě  založil  pro 
obrácence  dům  katechumenů,  pro  opatření 
a  napravení  zbloudilých  dívek  dum  sv.  Marty, 
na  ochranu  ohrožených  nevinných  Ženských 
klášter  sv.  Kateřiny,  dva  sirotčince  pro  obojí 
pohlaví,  dal  podnět  k  založení  římské  koUeje 
svého  řádu,  iakož  i  k  založení  německého 
kollegia  (1552).  Na  žádost  krále  Ferdinanda  I., 
kapitoly  pražské  a  14  českých  pánů  slíbil, 
že  12  členů  svého  řádu  posle  do  Čech  za 
tím  účelem,  aby  v  Praze  zřídili  katolickou 
akademii  krásných  umění  a  bohosloví.  Svému 
slovu  dostál  r.  1556  poslav  Petra  Canisia 
s  12  druhy  do  Prahy.  Po  mnohých  pracích 
ochuravěv,  zemřel  I.  v  Římě  dne  31.  čce  1556. 
Při  smrti  jeho  měl  řád  již  přes  1000  členů 
ve  100  kollejích  a  jinýcn  domech  a  mimo 
římskou  provincii  ještě  12  jiných.  Papež  Pa- 
vel V.  prohlásil  jej  r.  1609  za  olahoslaveného 
a  Řehoř  XV.  r.  1622  spolu  s  Františkem  Xav. 
za  svatého.  Památka  jeho  slaví  se  v  den  jeho 
úmrtí.  K  vůli  jeho  osobě  nadali  papežové 
jeho  řád  velikými  výsadami.  KsL 

Zgnailna,  kozácká  stanice  v  sibiřské  oblasti 
Amurské  na  levém  břehu  Amuru  761  km  od 
Blagověščenska,  s  203  ob.  Byla  zřízena  r.  1858 


i  má  stanici  poštovní  a  v  době  letní  i  tclegr. 
Na  pravém  (čínském)  břehu  Amuru,  16  km 
od  l-ny,  leží  místo  Želtuga  s  bohatými  lo- 
žisky zlata. 

Ignatér  (HraaTseBi),  jméno  šlechtického, 
od  r.  1877  hrabécího  rodu  ruského,  odvozu- 
jícího původ  svůj  od  rodu  Pleščcjevých.  Čle- 
nové jeho  připomínají  se  v  carských  služ- 
bách od  Michajila  FedoroviČe.  Mimo  to  jest 
asi  30  pozdějších  rodů  téhož  jména. 

1)  I.  Pavel  Nikolajevič,  hrabě  (♦  1797  — 
t  1879),  byl  gen.  pobočníkem  a  generálem 
pěchoty,  r.  1834  jmenován  ředitelem  sboru 
pážat  a  r.  1846  generálem  hlavmlio  štábu. 
V  1.  60tých  byl  gen.  gubemátorem  petro- 
hradským a  předsedou  komitétu  ministrů. 

2)  I.  Nikolaj  Pavlovic,  státník  a  generál 
ruský,  syn  před.  (♦  17.  led.  1832),  vzdelav  se 
ve  škole  pážat,  vstoupil  r.  1849  k  husarskému 
gardovému  pluku  a  ukončiv  r.  1851  akademii 
gen.  štábu,  poslán  ku  gen.  pobočníku  F.  F. 
Bergovi  do  Estonska  (1854),  načež  r.  1855 
byl  hlavním  ubytovatelem  pluku  baltického. 
R.  1856  jmenován  byl  vojenským  agentem 
v  Londýně  a  na  pařížské  konferenci  t  r. 
úspěšně  hájil  zájmy  Ruska  proti  Rakousku, 
jez  podporováno  jsouc  Anglií  chtělo  vytla- 
čiti Rusko  od  Dunaje  a  Prutu.  Podniknuv 
pak  cestu  na  východ,  vstoupil  též  do  styků 
s  Palackým,  Riegrem,  Braunerem,  Dobrjaň- 
ským  a  j.  činiteli  slovanskými,  načež  z  Egypta 
povolán  v  čelo  diplomatického  poselství  do 
Chívy  a  Bucháry.  V  červnu  t.  1858  stihl 
s  50  muži  po  neznámých  krajích,  za  velikého 
nebezpečí  a  svízelů,  z  Orcnburku  do  Chívy, 
uzavřel  s  chánem  obchodní  smlouvu,  ale  pro- 
hlédnuv jeho  obojetnost,  zrušil  ji  opět  aproti 
vůli  chánově  i  po  mnohých  sráikách  s  Turk- 
meny  dostal  se  přes  Karakul  do  Bucháry. 
Uzavřev  zde  s  chánem  Nasr-Ullou  výhodnou 
smlouvu  a  vysvobodiv  ruské  zajatce,  objevil 
se  neočekávaně  v  průvodu  buchárských  vy- 
slanců v  Orenburce,  kde  pokládali  jej  za 
ztraceného.  V  březnu  r.  1859  povýšen  za 
generála  a  poslán  do  Číny,  aby  zjednal  plat- 
nost smlouvě  aigunské.  Vyjednávání  trvalo 
11  měsíců,  načež  I.,  doručiv  vládě  čínské  ulti- 
matum, proti  vůli  císařově  prošel  celým  le- 
žením čínského  vojska,  soustředěného  u  Tien- 
Tsinu  a  podél  řeky  Pei-ho,  zahájil  styky 
s  ruskou  eskadrou  v  Tichém  okeáně  a  vy- 
užitkovav  obratně  okolností,  stal  se  prostřed- 
níkem při  vyjednávání  mezi  Číňany  a  zástupci 
anglicko-francouzskými.  Čínská  vláda  z  vděč- 
nosti za  urychlený  odchod  spojeneckých  vojsk 
a  za  ušetření  hlavního  města  uzavřela  anc 
2.  list.  1860  smlouvu  pekinskou,  jíŽ  pone- 
cháno Rusku  území  sev.  od  ř.  Amuru  a  vých. 
od  ř.  Ussuri  se  všemi  mořskými  přístavy, 
nazvané  pak  >Primorskaja  oblasN,  dále  zlepše- 
na hranice  čínsko-ruska  na  západě,  zaručeno 
Rusku  právo  pozemního  obchodu  v  říŠi  Čín- 
ské a  zřízení  konsulátu  v  Urgu,  Mongolsku 
a  Kašgaru.  T.  r.  jmenován  I.  gen.  poboční- 
kem a  v  červnu  1861  poslán  do  Cařihradu, 
aby  gratuloval  sultánu  k  dosednutí  na  trůn, 
načež  stal  se  ředitelem   departementu  asij- 


Ignatia  —  Ignatij. 


489 


ského  a  r.  1864  mimoř.  vyslancem  v  Caři- 
hradé.  Zde  obratné  působil  k  obnovení  ru- 
ského vlivu  na  Balkáne  a  přispél  k  rozřešení 
církevního  sporu  řecko-bulharského  ve  pro- 
spéch  Bulharů.  Kdvž  Rusko,  vstoupivši  do 
spolku  tří  císařů,  cfohodlo  se  s  Rakouskem 
ohledně  hercegovského  povstání  (1875)  a  kdyŽ 
Andrássy  naléhal  zvláštní  notou  na  reformy 
v  Bosně  a  Hercegovině,  I.  směřoval  neustále 
k  nezávislé  politice  Ruska  na  Východě  a  vy- 
stupuje rozhodně  na  obranu  Bulharů  a  oby- 
vatelů Bosny,  bránil  zároveň  všemi  prostředky 
těmto  úmluvám  a  vstoupil  do  příkré  oppo- 
sice  s  politikou  Midhata  paše.  Rozhodné 
toto  vystupování  ve  prospěch  slovanských 
národností  získalo  mu  pověst  po  celé  Evropě 
a  I.,  pokládán  jsa  za  nebezpečného  zástupce 
> bojujícího  panslavismu*,  stal  se  předmětem 
úvah,  pamfletů  a  brošur  ve  všech  evropských 
jazycích.  Získav  v  cařihradské  konferenci  zá- 
stupce anglického  Salisburyho,  domohl  se 
toho,  že  evropské  mocnosti  podaly  jedno- 
myslné návrhy  Portě,  načež  chtěje  zabezpe- 
čiti si  neutralitu  mocností  pro  nastávající 
válku  rusko -tureckou  podnikl  v  únoru  a 
březnu  r.  1877  diplomatickou  cestu,  jejíž  vý- 
sledkem byl  v  celku  bezobsažný  protokol 
londýnský  ze  dne  31.  března.  Zatím  násled- 
kem zpráv  z  cařihradského  vyslanectví  Rusko 
podniklo  válku  s  nehotovými  silami.  I.  jme- 
nován byv  členem  státní  rady  nalézal  se 
v  průvodu  carově  a  dne  14.  ledna  1878  po- 
slán jako  první  plnomocník  k  operující  ar- 
mádě wjednávat  s  Turky,  načež  dne  19.  ún. 
podepsána  smlouva  Svatoštěpánská,  jež  byla 
hlavně  jeho  dílem.  V  květnu  t.  r.  dána  l-u 
dovolená  a  sestoupivší  se  pak  kongress  ber- 
línský zmařil  smlouvu  Svatoštěpánskou.  Za 
posl.  let  Alexandra  lí.  byl  I.  gen.  guberná- 
torem  v  Nižním  Novgorodě,  v  březnu  1881 
jmenován  ministrem  státních  statků  a  po  od- 
stoupení Lorisa  Melikova  byl  od  května  t.  r. 
do  kv.  r.  1882  ministrem  vnitřních  záležitostí. 
Za  něho  pečováno  o  hmotné  zlepšení  sel- 
ského stavu,  zřízena  kachanovská  kommisse 
pro  reformu  samosprávy  a  místní  správy  vů- 
bec, dán  podnět  k  řešení  otázky  zákonodár- 
ství o  nápojích  a  zřízen  statut  selské  banky. 
Na  druhé  straně  vydáno  14.  srp.  1881  naří- 
zení o  mimořádných  opatřeních  s  obmezením 
veřejných  soudŮ  a  administrativním  stíháním 
časopisů  (zastavení  »Golosu<,  výstraha  časop. 
»Russkij  Kurjer*  a  j.).  Mimo  to  podniknuta 
senátorská  revise  pobaltických  gubernií  a  vy- 
dána dočasná  nařízení  o  židech  (3.  kv.  1882) 
po* rozsáhlých  nepokojích  protižidovských, 
jež  zachvátily  7  gub.  polských  a  následkem 
útoků  Katkova  přispěly  k  pádu  l-a.  Od  r.  1884 
jest  předsedou  společnosti  pro  zvelebení  rus. 
průmyslu  a  obchodu  a  od  r.  1888  předsedou 
Slovanského  dobročinného  spolku  v  Petro- 
hradě. —  Srv.  »Russ.  Starina«  z  r.  1890;  J. 
Hahn,  Rus.  Staatsmánner  und  Diplomaten 
der  Gegenwart  (»Uns.  Zcit«,  1877);  Aus  der 
Pctersburger  Gescllschaít  (5.  vyd..  Lip.,  1880). 
3)  I.  Aleksěi  Pavlovic,  hrabě,  bratr  před. 
(♦  1-842),  ukončiv  r.  1862  akademii  gen.  štábu 

Ottfiv  Slovník  NauCný,  sv.  XII.  ao  5  ifr,;. 


byl  od  r.  1873  velitelem  jízdního  pluku  a  od 
r.  1881  náčelníkem  Štábu  gardového  sboru. 
R.  1885  jmenován  gen.  gubernátorem  v  Irkut- 
sku  a  r.  1889  v  Kijevě. 

Ignatia  [-áciaj  viz  Strychnos  Ignatii 
Berg. 

Ignatiana,  bot,  viz  Strychnos. 

ZgnatlJ,  rus.  forma  jména  Ignác. 

1)  I.,  svatý  rus.  církve,  archimandrita,  pak 
biskup  rostovský  (f  1288),  vynikl  hlavně  jako 
smírčí  knížat  rostovských,  jež  odvrátil  od 
domácí  války. 

2)  I.,  diákon,  cestovatel  do  Svaté  Země 
(t  1405),  nejspíše  z  kraje  smolenského,  r.  1389 
odebral  se  s  biskupem  smolenským  Micha- 
jilem  a  metropolitou  Pimenem  do  Cařihradu 
a  v  r.  1393—95  navštívil  odtud  Jerusalem, 
načež  r.  1396  usadil  se  na  hoře  Athénské. 
Z  jeho  cestopisu  zachovaly  se  jen  úryvky. 
Známy  jsou:  Puť  ot  Moskvy  do  Cargrada; 
Opisanije  Cargrada ;  Rasprja  viiantijskago  im- 
peratora  loanna  IV.  Kolojana  s  Manujilom  II. \ 

Vinčanije  na  cavstvo  Manujila  II.\  Opisanije 
Soluna  i  Sv.  Gorjr  (Afona).  Zvláštní  důležito- 
sti jsou  jeho  Cho{dénije  v  Jerusalim  a  zejména 
Ska{anije  ob  Amuraté  i  o  bitvě  na  Kosovom 
pole,  kde  podává  věrohodnější  zprávy  neŽ 
ostatní  současní  kronikáři.  Připisuje  se  mu 
ještě  Kratkij  létopisec.  Spisy  jeho  vynikají 
stručným,  ale  přesným  slohem  a  podávají 
cenné  zprávy  historické.  Vydány  byly:  vy- 
psání Jerusalema  Palestinskou  společností 
petrohradskou  podle  sofijského  rukopisu  ze 
XVI.  stol.  s  poznámkami  J.  V.  Arseňjeva, 
ostatní  u  J.  Sacharova  v  díle  »Skazanija  rus. 
naroda«.  Zpráv  jeho  o  bitvě  na  Kosově  poli 
použil  Illarion  Ruvarac  ve  spise  »0  knezu 
Lazaru*.  Srv.  též  F.  Grekov  (Paleolog),  Rus- 
skije  palomniki  (čásf  I.). 

3)  I.,  patriarcha  rus.  (f  kol.  1640),  byl  ro- 
dem Řek  a  musil  jako  arcibiskup  na  ostrově 
Cypru  prchnouti  odtud  před  Turky,  načež 
dlel  nějakou  dobu  v  Římě.  R.  1593  přišel  do 
Moskvy,  kde  r.  1603  svěřena  mu  správa  bi- 
skupství rjazaňského.  Uvítav  první  z  ruských 
biskupů  Lžidimitrije  jako  cara  (v  Tule,  16Ó5), 
byl  z  rozkazu  tohoto  povýšen  na  patriarchu 
(24.  čna),  ale  po  pádu  Lžidimitrijově  sesazen 
rus.  duchovenstvem  a  zavřen  jako  prostý 
mnich  do  Čudova  kláštera,  čímŽ  naděje  pa- 
pežovy na  unii  v  Rusku  opět  zmařeny.  R.  1611 
osvobodili  jej  bojaři  a  I.  znova  uznán  patri- 
archou, ale  nemaje  pevné  půdy  prchl  po  ně- 
kolika měsících  do  Polska,  přijal  unii  a  vstou- 
pil do  kláštera  ve  Vilně.  Viz  Makarij,  Istorija 
rus.  cerkvi  (sv.  X.). 

4)  I.,  metropolita  sibiřský,  původně  Ivan 
Štěpanovič  Rimskij  Korsakov  (f  1701 
v  Moskvě),  byl  archimandritou  novospasského 
kláštera  v  Moskvě  a  stolníkem  Alexeje  Mi- 
chajloviče.  Poněvadž  zneužíval  svého  vlivu, 
poslán  byl  jako  metropolita  do  Sibiře  (1692). 
R.  1700  vstoupil  do  Čudova  kláštera  v  Moskvě, 
Znám  jest  jako  horlitel  proti  rozkolu  a  jeho 
tři  poslání  (Kazaň,  1855),  jakoŽ  i  I\véstije 
o  uvéščaniji  raskoljnikov  v  168 J  g.  jsou  zají- 
mavými a  důležitými  příspivky  pro  dějiny 

33 


490 


Ignatius  —  Igor. 


ruského  rozkolu.  Psal  též  jiné  spisy  bohoslo- 
vecké, jako  Žitije  Simeona  Verchoturskago; 
Slovo  na  Laťmov  i  Ljutorov  a  pod.  Životopis 
jeho  v  >Stranniku«  1862.  Srv.  též  J.  A.  Sljap- 
kin,  Sv.  Diraitrij  Rostovskij  (Petrohrad,  1891). 

5)  I.  příjmím  Smola,  metropolita  kolomen- 
ský  (t  1741),  původně  moskevský  kupec, 
vstoupiv  do  kláštera  stal  se  záhy  archiman- 
dritou,  r.  1712  biskupem  suzdalským  a  r.  1719 
metropolitou.  Byl  též  členem  synodu  a  vy- 
nikl jako  nepřítel  Feofana  Prokopoviče  a 
přívrženec  carevny  Jevdokije  Lopuchiny  a 
careviče  Aleksěje,  začež  poslán  do  Irkutska. 
Vlivem  Feofana  zménéno  ještě  dvakráte  místo 
jeho  vyhnanství,  až  při  nastoupení  Alžběty 
navrácena  mu  hodnost  biskupská,  ale  I.  za- 
tím zemřel. 

6)  I.,  vlastně  Matvěj  Afanasjevič  Se- 
men o  v ,  kazatel  rus.  (f  1830),  magister  duchov. 
akademie  petrohr.,  vyučoval  v  oloněckém 
semináři,  byl  rektorem  v  semináři  novgorod- 
ském,  biskupem  oloněckým,  arcibiskupem  don- 
ským a  voroněžským.  Vynikl  činností  proti 
rozkolníkům.  Hlavní  spisy:  Besedy  o  staro- 
obrjadčestvé  (1846  a  1847);  Istina  'Sohveckoj 
obitéli  (1847);  htoňja  raskolov  (1849,  I.  čásť). 
Zajímavý  jest  též  spis  O  putéšestvijacli  Petra 
Vel.  v  Olonickij  kraj  (Petr.,  1849,  z  místního 
podání  a  archivů). 

7)  I.,  vlastně  Dmitrij  Aleksandrovič 
Brjavčaninov,  asketa  rus.  ř*  1807  — f  1867), 
byl  biskupem  kostromským  akavkázským.  Vy- 
mkl asketickými  traktáty  jako  Otéčnik  (1880). 
Viz  >Polnojc  sobranije  sočiněnij«  (Petrohrad, 
1865—67,  4  d.), 

IgnattUB  (lat.),  Ignác  (v.  t.). 

XgnatlUB  Otto,  malíř  ruský  (♦  1794  v  Rc- 
valu  —  t  1824),  žák  petrohradské  akademie, 
kde  později  stal  se  professorem.  Maloval 
podobizny,  historie  a  obrazy  církevní.  V  Er- 
mitáži  petrohradské  jest  od  něho  obraz  Leo- 
nora  Este  odměňuje  Tassa.  J-k, 

Ignatovlé:  1)1.  Mojžíš,  spisovatel  srbský, 
známý  spisy  Nastavlentje  k  blagonraviju  u  šest 
ra^govorov  (Budín,  1813);  Artello  (t.,  1813)  a 
překladem  rusk.  dramatu  Agar  u  pustini  (t., 
1801). 

2)  I.  Jakub,  spisovatel  srbský,  byl  redak- 
torem >Srbského  Lětopisu«,  v  némž  uveřejnil 
čásC  svého  rozsáhlého  historického  románu 
Djuradj  Brankovič. 

Ifpiú  et  ferro  (lat.^,  ohněm  a  mečem. 

I^nlpanotara  (lat.)  v  chirurgii  je  žehání 
ochuravélých  tkaní  nebo  ústrojí  vpichováním 
rozžhavených  jehel  ocelových  nebo  platino- 
vých. Srv.  též  Galvanokaustika. 

IgniM  et  aquae  Interdlotlo  (lat.)  viz 
Aquae  et  ignis  interdictio. 

IgnobUes  viz  N  ob  i  les. 

IgnorabimiM  (lat.),  věděti  nebudeme! 
Perutě  nyní  slovo  o  nepoznatelnosti  posled- 
ních záhad  filosofických  vůbec  od  té  doby, 
co  jeho  užil  materialisticky  celkem  smýšlející 
filosof  německý  Du  Bois-Rcymond  ve  své 
přednášce  Ober  d.  Gren^en  der  Natitrerkemiť 
niss  (1872),  dávaje  jím  odpověď  na  otázku, 
co  že  jest  hmota  a  síla. 


Ignoraaoe  (z  lat.),  nevědomost. 

Ignorant  (z  lat.),  nevědomec,  hlupák. 

Ignorantia  Jorls  nooet  (neminem  cx- 
cusat),  neznalost  práva  škodí  (nikoho  ne- 
omlouvá), byla  již  ve  starém  římském  právu 
důležitá  právní  zásada.  Zakládá  se  na  roze- 
znávání rozdílu  mezi  omylem  právním 
{error,  ignorant ia  juris)  a  omylem  skut- 
kovým, faktickým  {e.,  i.  factí).  Kdežto 
omyl  právní,  totiž  neznalost  právních  před- 
pisu, zpravidla  jest  neomluvitelný,  jest  omyl 
o  skutkových  okolnostech  zásadné  omluvi- 
telný, leč  by  se  zakládal  na  hrubé  nedbalosti. 
Jistým  osobám  bývá  (v  řím.  právu)  i  právní 
omyl  prominut,  jmenovitě  nezletilým,  ženám, 
vojákům  a  vůbec  lidem  nezkušeným.  Zásada, 
že  neznalost  zákona  neomlouvá,  přijata  byla 
i  do  zákonů  moderních.  Tak  obsahuje  na 
př.  rak.  ob.  zákon  obČ.  v  §  2.  ustanoveni: 
>Jakmile  zákon  náležitě  byl  vyhlášen,  nemůže 
se  nikdo  neznalostí  jeho  omlouvati*. 

Ignorantini,  bratři  ignorante,  viz 
Bratři  škol  křesťanských. 

Ignoratlo  elenohl  (lat.)  viz  Hcterozé- 
tésis. 

Ignorovati  (z  lat.),  nevěděti,  nechtiti  vě- 
děti, nevšímati  si. 

Ignoti  nnlla  cnpido  (Ovid,  Ars  amat.), 
po  neznámém  není  touhy,  člověk,  čeho  ne- 
zná, po  tom  nebaží. 

Igor^  jméno  mnohých  knížat  rus.,  z  nichž 
uvedeni  buďtež:  1)  I.  Rurikovič  (912— 945), 
syn  knížete  Rurika,  který  umíraje  vložil  dítě 
své  v  ruce  Olegovy  žádaje,  by  ujal  se  jeho 
vychování.  Oleg  vyplnil  přání  umírajícího, 
vládl  mocně  a  zasnoubil  l-a  s  Olgou  ze  Pskova 
r.  904.  Po  smrti  Olegově  r.  912  ujal  se  I.  sám 
vlády  a  jsa  ducha  bohatýrského  udeřil  r.  913 
na  Drevany  a  donutil  jek  novému  poplatku, 
kdežto  vévoda  l-Ův  Svěnald  pokořil  Ugliče. 
Téhož  roku  vypravil  oddíl  lidu  svého  na  500 
lodích,  každou  loď  o  100  mužích,  do  moře 
Azovského  a  ti  se  svolením  chána  chazar- 
ského  pronikli  proti  proudu  Donu,  až  kde  se 
přibližuje  k  Volze,  přenesli  lodi  své  do  Volhy 
a  po  řece  vpluli  do  moře  Kaspického.  Usa- 
divše se  tu  na  ostrůvcích  blíže  nyn.  Batuma 
plenili  hrozně  Zakavkází,  ale  když  vraceli  se 
s  hojnou  kořistí  zpět,  byli  od  Chazarů  zlou- 
peni a  od  Burtasů  pohubeni.  Mnohem  slav- 
nější byly  jeho  výpravy  proti  císařství  Ře- 
ckému, zvláště  r.  941,  kdy  s  10.000  lodí  vy- 
trhl na  Černé  moře  a  poplenil  celé  pobřeží 
Malé  Asie;  ale  lítok  na  Cařihrad  se  nezdařil, 
neb  Rusové  ulekli  se  řeckého  ohně,  který 
jako  blesk  nebeský  je  pálil.  I.  nezdarem  tím 
nedal  se  odstrašiti  a  již  r.  944  spojiv  se 
s  Varjahy  zámořskými,  ano  i  s  Pečeněhy,  vy- 
dal se  na  novou  výpravu  proti  Cařihradu; 
při  ústí  dunajském  stihli  ho  však  poslové 
řečtí,  kteří  přinášeli  dary  a  nabízeli  takovou 
daň,  že  I.  spokojen  zavřel  mír,  který  r.  945 
byl  potvrzen  »na  všecka  léta,  dokud  slunce 
svítí  a  svět  stojí*,  přísahou  l-ovou  a  pohan- 
ských Rusů  na  Chlumu,  kde  Perun  stál,  kdežto 
křesťanští  Rusové  vykonali  ji  ve  chráme 
sv.    Eliáše.    V  době   télo    výpravy    podmkli 


Isforroti  —  Igfuanodon. 


491 


Rusové  nový  vpád  do  Kavkázska;  vpluli  do 
Kuru,  opanovali  město  Berdu  a  nabyli  hojné 
kořisti.  R.  945  povstali  znovu  Drevané  pod 
knížetem  Matem,  přepadli  l-a  blíže  Iskoro- 
stěnt  a  zajavše  ho  přivázali  ho  ke  dvěma 
stromům  a  roztrhli  tělo  jeho  v  půli. 

2)  I.  Jaroslavovič  (♦  1036  —  f  1059), 
syn  vel.  knížete  Jaroslava,  neobdržel  dle  vůle 
otcovy  Žádného  údělu,  teprve  r.  1057  po  smrti 
bratra  svého  Váceslava  Smolenského  stal  se 
samostatném  knížetem. 

3)  I.  OÍegovič,  z  rodu  knížat  černigov- 
ských,  bratr  Vsevoloda  Olegoviče,  který 
r.  1139  zapudil  s  velkostolce  kijevského  Vá- 
clava z  rodu  Monomachova,  podporoval  bratra 
svého  v  jeho  válce  proti  haličskému  knížeti 
Vladimírkovi  a  nastoupil  po  smrti  bratrově 
r.  1146  na  stolec  kijevský;  avšak  strana  s  ro- 
dem Černigovských  nespokojená  pozvala  na 
trůn  Izjaslava  Monomachovce,  který  l-a  po- 
razil, zajal  a  zavřel  do  kláštera  v  Pejeraslavi 
a  později  do  kláštera  sv.  Feodora  v  Kijevě. 
To  zavdalo  bratru  jeho  Svjatoslavovi  příčinu 
k  válce  proti  Izjaslavu;  lid  zvěděv  o  válce 
domníval  se,  že  I.  ji  způsobil,  a  proto  udeřil 
na  klášter  a  l-a  na  kusy  roztrhal.  Památka 
jeho  světí  se  25.  čna  (stár.  poČ.). 

4)  I.  Svjatoslavič,  kníže  Novgorodu  Se- 
verského (♦  1151  —  1 1202),  syn  Svatoslava  II. 
Olegoviče,  udatný  a  bojechtivý,  povzbuzen 
byv  vítězstvím  velikého  knížete  Svatoslava  III. 
nad  Polovci,  vydal  se  r.  1085  na  Polovce  pro- 
vázen jsa  svými  syny,  příbuznými  a  bojary; 
poraziv  u  Doncc  Polovce  nespokojil  se  tímto 
vítězstvím  a  válečnou  kořistí,  nýbrž  táhl  aŽ 
k  moři,  ale  1.  květ.  byl  obklopen  a  po  zou- 
falém celodenním  boji  poražen  a  s  příbuznými 
svými  zajat.  V  zajetí  byl  držán  přísnó,  ale 
čestné,  tak  že  měl  své  služebníky  a  mohl  se 
i  vyrážeti  lovem  sokolím.  Později  použi" 
vhodné  příležitosti  a  šťastně  dostal  se  do 
svého  knížectví,  kam  po  dvou  létech  navrátil 
se  i  jeho  syn  Vladimír,  kterému  chán  Končak 
dal  svou  dceru  za  manželku.  Výprava  ta  za- 
vdala látku  ke  staroruské  písemní  památce 
•Slovo  o  plku  Igorevě«  (v.  t.). 

Zg^orroti,  domorodý  kmen  obývající  v  di- 
striktech Bengetu  a  Lepantě  v  sev.-rap.  oáti 
ostrova   Luzonu  v  souostroví  Filippinskčm, 
čítající  35—40.000  hlav.   Jsou  míšcnci    mczj 
Malaji  a  Negrity  se  silným  přimíscním 
krve  čínské  a  japanské;  jich  nejbližší  pří- 
buzní jsou  Bikolové.  Postavy  jsou  zava- 
lité, vzrůstu  silného  a  úměr- 
ného, pleti  tmavě  hnědé,  vlasů 
černých  hladce  splývajících. 
Za  oděv  slouží  mužům  kus  ba- 
vlněné   látkv    nebo    i  pouze 
stromové  kury,  který  ovinují 
si  kolem  kyčlí,  a  šátek  noše- 
ný po  způsobu  pláště;   ženy 
odívají  se  též  zástěrou  a  krát- 
kou košilí.  Hlava  se  buď  nepo- 
krývá, buď  nosí  se  ovazek  po 
zpÁsobu  turbanu.    Za  ozdobu  nosí  obě  po- 
hlaví  různé   šperky,   jmenovitě   náušnice   a 
šedomodré  tetováni.  Domy  jejich  vesnic  po- 


staveny jsou  na  kolech.  Živí  se  po  výtce  země- 
dělstvím a  pěstují  rýži,  kukuřici,  bataty,  ta- 
bák, mangovníky  a  oranžovníky.  Jako  jiní 
kmenové  souostroví  Malajského  též  I.  uměle 
zavlažují  svoie  role.  Chovají  koně,  vepře, 
skot,  psy  a  drůbež.  Jsou  dovednými  hotovi- 
teli  nářadí  a  zbraní  a  těží  s  prospěchem  že- 
lezo, zinek  a  zlato  a  ze  solných  pramenů  sůl, 
v  čemž  vynikají  nad  všechny  ostatní  domo- 
rodce souostroví.  Žijí  v  jednoženství  a  pe- 
člivě dbají  čistoty  dívek.  Ráz  náboženských 
názorů  odpovídá  formě  šamanismu.  Mrtvoly 
pohřbívají  v  dřevěných  rakvích.  Křesťanství 
ujímá  se  u  nich  jen  velmi  zvolna.  Ojediněle 
vyskytuje  se  u  nich  ještě  lov  lebek.  Španě- 
lové  přišli  s  l-ty  poprvé  ve  styk  r.  1660  a  pů- 
vodně nazývali  tak  všechno  neodvislé  a  po- 
hanské obyvatelstvo  Luzonu.  —  Srv.  Blumen- 
tritt,  Versuch  einer  Ethnographie  der  Philip- 
pinen  (Gotha,  1882). 

Igualada  [-lá-J,  okr.  město  ve  španělské 
prov.  barcelonské,  70  km  zsz.  od  Barcelony 
při  jižní  patě  Montserratu  na  1.  bř.  ř.  Noya, 
přítoku  Llobregata,  a  na  žel.  trati  Martorell- 
I.  Položeno  jest  v  úrodné  rovině,  jest  obe- 
hnáno hradbami,  má  většinou  úzké  a  tmavé 
ulice  a  10.201  ob.  (1887).  Jest  sídlem  znač- 
ného průmyslu;  má  prádelnu  bavlny,  továrny 
na  kartoun,  samet  a  sukno,  slévárnu  železa, 
výrobu  cementu  a  zbraní  a  čilý  obchod. 
v  okolí  pěstuje  se  mnoho  obilí,  vína,  ovoce 
a  rostlin  olejnatých. 

Ignana,  Iguanidae  viz  Leguáni. 

Ig^uanodon,  vymřelý  rod  plazů  z  řádu  £>/- 
nosauria^  u  něhož  zna- 
ky  ptačí    značně   vyni- 
kají. Hlava  byla  poměr- 
ně velká,  mezíčclistí  bez- 
zubé. Zuby  ploché,  lo* 
patkám  podobné,  s  ko- 
řenem válcoviíým  a  pi* 
lovitě  po 
stranách 
vyřezáva- 
né   stály 


Č.  1948.  Iguanodon  Bernissartcnsis  Bouigr.  z  kříd.  útvaru  v  Belgii  (Bcrnissart). 

V  řadách  a  byly  mocně  otírány  stravou  bylin- 
nou, tak  že  povstávaly  na  nich  šikmé  plo- 
chy žvykací,  probíhající  z  věnčí  a  zdola  do 


492 


Iguapé  —  Ihringen. 


vnitř  a  nahoru.  Zuby  byly  stále  nahrazo- 
vány novými,  které  četné  uvnitř  sanic  se 
nalézají.  Óbratle  krční  byly  v  zadu  vy  duté, 
hřbetní  ploché  a  ocasní  dvojvyduté.  Obrati  ů 
sakrálních  4 — 7.  Přední  okončmy,  silné  zkrá- 
cené, měly  5  prstů,  z  nichž  první  proménén 
byl  v  ostruhu.  Pánev  podobna  pánvi  ptačí, 
stydké  kosti  volné  vybíhaly  ku  předu,  post- 
pubis  byla  kratší  kosti  sedací  a  kost  stehenní 
delší  kosti  holenní.  Zadní  okončina,  daleko 
mohutnější  přední,  měla  3  prsty  a  rudiment 
prstu  čtvrtého.  Kosti  okončin  veskrze  byly 
duté.  Našlapovali  na  prsty  a  pohybovali  se 
pomocí  zadních  okončin  a  mohutného  ocasu. 
Zbytky  plazu  toho  vyskytují  se  již  v  nej- 
svrchnějším oddělení  bílého  jury,  hlavně  pak 
ve  zpodním  útvaru  křídovém  (Wealden) 
v  Belgii,  kde  nalezeny  překrásné  zachované 
úplné  kostry  až  11  m  dlouhé.  V  témž  obzoru 
v  Anglii  nalézány  bývají  stopy  tříprsté,  které 
snad  od  těchto  plazů  pochodí.  Pa, 

Ig^uapé,  Villa  I.,  přístavní  město  ve  státu 
Sáo  Paulo  Brazilské  republ.,  25  km  nad  ústím 
stejnojm.  řeky  do  Atlantského  okeánu.  Při 
pobřeží  jest  laguna  Mar  Pcqueno,  spojená 
s  městem  dvěma  průplavy.  Zde  stojí  Porto 
I.  Město  i  přístav  provozují  čilý  vývoz  ba- 
vlny, rýže  a  dobytka. 

XenarasBŮ,  nejstarší,  r.  1534  založené  mě- 
sto orazilského  státu  Pernambuco,  10  km  od 
pobřeží  mořského,  na  stejnojm.  řece.  Vyváží 
bavlnu  a  cukr  a  má  5500  ob.  K  obvodu  měst- 
skému patří  též  pevninský  ostrov  Itama- 
racá  [-ka],  velmi  úrodný,  zvláště  na  ovoce. 

IfraaMŮ,  t.  Yguassu  n.  Y-Guazu  (t.  j. 
•velká  řeka«),  v  Brazílii  též  Rio  Grande 
de  Curitiba,  značná  řeka  v  jižní  Brazílii, 
sbírá  své  vody  ze  západního  svahu  Serry  do 
Mar,  nedaleko  Curitiby  (stát  Páraná),  teČe 
povšechným  směrem  k  západu  mezi  25  a  26* 
j.  š.,  tvoříc  hranici  států  Páraná  a  Santa  Ca- 
tharina,  a  ústí  po  toku  1300  km  v  šířce  1250  m 
z  levé  strany  do  Parany  na  styku  států  Bra- 
zílie, Argentiny  a  Paraguaye.  Nedaleko  před 
ústím  tvoří  Gran  Salto  Victoria,  vrhajíc  zde 
vody  své  v  nádherném  vodopádu  do  hloubky 
52  m.  Do  zátoky  Rio  de  Janeirské  ústí  po- 
břežní říčka  I.,  na  níž  leží  město  I.  s  5000  ob. 

Ig^oman,  novořec.  z  hégúmenos  (ve- 
doucí), rus.  igumen,  ve  východní  církvi 
název  představeného  kláštera  vůbec.  V  Ru- 
sku od  r.  1764  název  tento  přísluší  předsta- 
venému kláštera  třetího  řádu,  kdežto  předsta- 
vený kláštera  prvního  a  druhého  řádu  sluje 
arcnimandrita.  Práva  a  povinnosti  obou 
jsou  stejná,  liší  se  od  sebe  jen  rouchem  boho- 
služebným. 

Igumen,  újezdné  město  v  sv.  části  ruské 
gub.  minské  na  řece  Igumence,  se  4981  ob. 
(1893),  z  nichž  je  2747  židů,  má  poštovní  a 
telegr.  stanici,  kostel  pravoslavný,  synagogu 
a  několik  modliteben  žid.,  2tříané  újezdné 
učiliště,  farní  školu,  několik  škol  židovských, 
nemocnici  městskou  a  vězeňskou.  Z  průmysl, 
závodů  jsou  zde  jen  2  jirchárny  a  rovněž 
nepatrný  jest  rucn  obchodní,  jemuž  slouží 
2  výročm'  trhy.   Město  povstalo  dle  pověsti 


z  řec.  kláštera  (odtud  jméno)  a  bylo  ve  sto- 
letí XVII.  majetkem  vilenského  biskupa, 
r.  1795  učiněno  městem  újezdným.  —  Igu- 
menský  Újezd  zaujímá  10.074  km*  půdy 
většinou  nízké,  lesy  a  močály  kryté,  která 
jen  na  sz.  se  zvyšuje  na  235  m  tvoříc  tu  úrod- 
nou omici  promísenou  s  Čemozemí.  Z  řtk 
nejdůležitější  je  Berezina  (43  km  toku  v  Újezdě) 
s  přítoky  Klevou,  Usou  a  Svisločí,  paik  Itič 
ř98  km)  a  Némen  v  Újezdě  igum.  pramenící 
(58  km).  Jezer  jest  mnoho,  ale  nevelkých. 
Újezd  má  205.261  ob.  (1893),  mezi  nimi  29.060 
katol.  a  30.019  židů,  1  klášter  a  146  kostelů 
pravosl.,  5  katol.,  1  evang.,  2  mešity,  30  žid. 
modliteben,  40  nár.  škol,  školu  hospodářskou 
a  stanici  pro  meteorologii  hospodářskou.  Nej- 
důležitějším pramenem  výživy  jest  lesnictví, 
neboť  45Vo  P^dy  kryjí  lesy,  v  nichž  se  však 
mimo  statky  korunní  nehospodaří  racionálně 
a  které  se  valné  mýtí;  r.  1890  odplaveno  po 
Berezině  dříví  váhy  8V9  miH-  ^  Ornice  zaujímá 
23'3Vo»  louky  a  pastviny  ll-97o  půdy  i  pě- 
stuje se  z  polních  plodin  žito,  oves,  proso, 
hrách,  brambory,  len  a  konopí.  Průmyslových 
větších  závodů  jest  70  a  to  hlavně  továren 
na  sukno  a  jircháren,  obchodu  pak,  jchcž 
hlavním  předmětem  je  dříví,  slouží  14  výroč. 
trhů.  V  Újezdě  nacházejí  se  hojné  staré  mo- 
hyly a  zbořená  hradíšté. 
I^Tinaetabolaev.Eugubijskédesky. 

Savtoiii  viz  Gubbio. 
eriiLg^  viz  Jhering. 

Ihna,  urosse  I.,  pomořanská  řeka  v  prus. 
vlád.  obvodu  štětínském,  vzniká  v  Enzigcr 
See,  teče  nejprv  směrem  již.,  později  obrací 
k  sz.  au  Gollnowa  k  západu,  stává  se  po 
toku  54  km  u  Stargardu  splavnou  pro  čluny 
a  ústí  58  km  dále  v  Ďammscher  See  (v.  Odra). 
Z  levé  strany  ústí  do  ní  u  Stargardu  Kleine 
č.  Faule  I. 

Xhne  Wilhelm,  historik  něm.  (♦  1821  ve 
Fúrthu).  Nabyv  dissertací  Quaestiones  TertH- 
tianae  (1843)  doktorátu  filosofie  působil  jako 
vychovatel  a  v  1.  1849—63  jako  ředitel  škol 
v  Liverpoolu,  odtud  r.  1873  povolán  byl  na 
universitu  heidelberskou.  Kromě  hlavního  a 
přísně  kriticky  psaného  díla  Rómische  Gescli. 
(2.  vyd.  Lip.,  1893—96,  8  sv.,  z  nichž  7.  a  8.  sv. 
obsahuji  G.  v,  Caesars  Tod  bis  ^ur  Alleinherr- 
scliaft  Jes  Augustus  z  pozůstalosti  A.  W.  Zump- 
tovy)  vydal  A.  Phea  for  the  Emperor  Tiber ius 
(Lond.,  1856);  Forschungen  avf  dem  Gcbiete 
d.  róm.  Verfassungsgescliichte(FTsaik[\irt^  1847); 
Early  Róme  (Lond.,  1875). 

Ihrám  (arab.),  roucho,  jež  bére  poutník 
na  sebe  maje  vstoupiti  na  posvátné  území 
Mekky.  I.  skládá  se  ze  dvou  čtyřhranných 
kusů  látky,  nesešitých,  z  nichž  jeden  přehodí 
poutník  přes  sebe  a  druhým  kol  beder  se 
ováže.  Hlava  zůstane  nepokryta.  Na  nohou 
smí  se  nositi  sandály,  ale  nikoli  střevíce  nebo 
boty.  Od  té  chvíle,  kdy  poutník  obleče  1.^ 
nesmí  se  převléci,  hlavu  mazati,  vlasy,  vousy^ 
a  nehty  stříhati.  Odložiti  smí  I.  teprve  po  vy- 
konám veškerých  obřadů  poutních.       Dk. 

Ihringen,  farní  ves  v  badenském  kraji 
freiburském  při  úpatí  Kaiserstuhlu,  na  želez* 


I.  H.  S.  —  Ichthyokentaur. 


493 


nici  Freiburg-Akbreisach.  má  stanici  pošt.  a 
telegr.,  evang.  kostel,  značné  vinařství  a  ovoc- 
nictví,  chov  dobytlca  a  2747  ob.  (1890). 

I.  H.  B.  (vl.  řecké  /  H  Z),  tři  začáteční 
písmena  slova  Jesus;  vyškytají  se  hojně  jako 
nápisy  a  monogrammy  mezi  jesuity.  Znamenají 
též  Jesus  Hominum  Salvátor,  Ježíš  lidí 
spasitel. 

I.  H.  B.  V.,  lat.  skratek  místo  In  hoc 
si^no  vinces  řv.  tX 

Zoh  dlen!  (sloužím),  heslo  Jana  Lucem- 
burského, jež  nosil  se  třemi  supími  péry  na 
své  přilbě.  Po  bitvě  u  Crécy  dal  král  angl. 
heslo  to  i  s  péry  Černému  princi  a  dosud 
princ  Waleský  ho  užívá. 

ZohMihaiuien,  městys  v  bav.  vl.  obv.  šváb- 
ském na  řece  Gúnze  a  železnici  Gůnzburg- 
Húrben;  stanice  pošt.  a  telegr.,  katol.  kostel, 
jiynagoga,  zámek,  rozsáhlé  pěstěni  lnu  a  2637 
ob.' (1890),  větš.  katol.,  718  židů. 

Zoh  ]iab'B  nwa^  něm.,  odvážil  jsem 
se  toho,  heslo  Ulricha  Huttena,  jež  zavěšuje 
přečasto  na  konec  německých  veršů  svých, 
dnes  běžné  příslovečně. 

Zobnenmoii:  1)  I.,  ssavec,  v.  Promyky.  — 
2)  I.,  hmyz,  viz  Lumkové. 

Zobnenmoiildae  viz  Lumkové. 

Zobnogimlle  (z  řec.)  slul  u  Řeků  půdo- 
rys, jeden  ze  způsobů  zobrazování,  jenž  sloužil 
ku  zdělání  návrhů  stavitelských.  Vedle  I.,  která 
dává  obraz  zamýšlené  budovy  na  půdě  vodo- 
rovné, užívali  Řekové  orthografie  (nárysu) 
jakožto  obrazu  na  straně  frontální  a  skéno- 
grafie  (perspektivy)  ku  zobrazení  pobočných 
stěn  budovy.  O  užívání  půdorysu  a  nárysu 
ve  stavitelství  zmiňuje  se  Vitruvius  jako  o  ně- 
čem tou  dobou  dávno  již  známém.       Pch. 

lehnuaa,  nejstarší  řecké  pojmenování  Sar- 
dinie pro  její  podobnost  s  chodidlem  (řec. 
t/voc). 

Zohór  (izflóí),  dle  mythu  řec.  (Hom.  Ilias 
6,  339)  vláha  v  žilách  bohů  kolující  místo 
krve.  —  V  lék.  jícha,  řídký,  smrdutý  hnis, 
vytékající  ze  snětlivých  ran  a  vředů.  Původně 
nazývala  se  tak  u  lékařů  po  Aristotelovi  ne- 
hotová krev,  povstalá  ze  vtřebání  výživných 
látek  z  požité  potravy,  tudíž  dle  našich  ná- 
zorů chylus. 

Zohoraemie  (z  řec),  rozklad  krve  po- 
vstalý vniknutím  jíchovitých   šťáv  do  krve. 

Zonorrhoé  (řec),  jícliovité  odmčšování 
snétivých  nebo  vředovitých  ran. 

Zobtorahaasen,  městys  v  sas.  vévodství 
Koburg-Gothském,  250  m  n.  m.,  8  km  jiho- 
vých,  od  Neudictendorfu.  na  ř.  Geře  a  želez- 
nici Arnstadt-I.  Má  pošt.  a  telegr.  stanici, 
evang.  kostel,  značné  továrny  na  jehly  a  oce- 
lové zboží,  mlýn,  velkou  trestnici  pro  Ženské 
a  mladistvé  zločince  (býv.  zámek)  a  2591  ob. 
(1890). 

Zohthyodea  {Perennibranchiata),  mloci 
pulcovití,  podřadí  obojživelníků  ocasa- 
tých (UroJela);  mají  jméno  po  tom,  že  do- 
spělí nejen  plícemi,  ale  i  žabrami  dýchají. 
Jsou  to  mloci  výhradně  vodní,  těla  poměrné 
dlouhého,  8  krátkými  a  slabými  končetinami, 
z  nichž  zadní  také  některým  rodům  scházejí. 


Nepatrné  oko  nemá  víček,  nýbrž  jest  nanej- 
výš opatřeno  jen  kruhovitým  záhybem  kůže; 
bubínek  není  zvenčí  viditelný,  jazyk  jest  na 
předu  přirostlý  a  patrové  zuby  stojí  bud 
v  úzkém,  zakřiveném  pruhu  na  předním  okraji 
kostí  patrových,  buď  pokrývají  tyto  kosti  celé 
v  podobě  hustého  chomáče.  V  kostře  jest 
zachováno  mnoho  prvotné  chrupavky;  přední 
konec  chordy  není  zadními  partiemi  lebky 
obalen  a  obratle  bývají  bikonkavní.  Jazylka 
nese  1  nebo  2  páry  chrupavčitých  oblouků 
žaberních.  Podřadí  toto  dělíme  na  dvě  čeledi: 
1.  Cryptobranchiata  s  pouhým  otvorem 
žaberním  u  zvířat  dospělých  (rody:  Crypto- 
branchus  v.  d.  Hoeven,  Menopoma  Harl.  a 
AmphiumaL.),  2.  Phanerobranchiata,  s  tr- 
valými vnějšími  žabrami  (rody  Próteus  Laur., 
Sirén  L.).  Ale  rozdělení  to  i  vůbec  oprávně- 
nost samostatné  skupiny  l-eí  staly  se  po- 
chybnými po  pokusech  M.  Chauvinové  s  axo- 
lotly  {Amblystoma  mexicanum  Cope;  v.  t.), 
počítanými  jindy  také  k  mlokům  pulcovi- 
tým.  Pokusy  těmi  se  totiž  ukázalo,  že  mloci 
druhu  toho  mohou  pozbyti  vnějších  zaber, 
jsou-li  zvolna  přinucováni,  aby  žili  mimo 
vodu.  Br. 

Zohtliyodonilithi  šlovou  ojediněle  se  vy- 
skytující trny  zkamenělých  ryb,  zvláště  žraloků 
a  rejnoků,  které  stály  na  hřbetě  buď  jakožto 
první  paprsek  liché  ploutve  nebo  také  o  sobě. 
Dosahuji  Často  značných  rozměrů  (až  i  20  cm), 
jsou  obyčejně  poněkud  obloukovitě  zahnuty, 
na  povrchu  alespoň  částečně  podélnými  rý- 
hami ozdobeny  a  často  po  jedné  straně  pilo- 
vitě vyřezány.  Obyčejně  bývaly  volně  zasa- 
zeny do  těla  zvířecího  a  nemají  proto  kloubu 
na  zpodním  konci.  Někdy  usazovaly  se  na 
chrupavčitý  násadec  a  měly  pak  proň  na 
zpodním  konci  svém  zvláštní  rýhu.  Geologi- 
cky starší  mají  povrch  bohatě  obyčejně  ozdo- 
bený, mladší  mívají  povrch  hladký.  Vnitřní 
svou  strukturou  rovnají  se  úplně  plakoidním 
šupinám.  I.  počínají  devonem  a  snad  již  silu- 
rem a  dosahují  největšího  rozšíření  v  útvaru 
kamenouhelném  a  permském.  Bylo  popsáno 
množství  tvarů,  ač  ovšem  nebylo  vždy  možno 
určitým  rodům  je  přikázati.  U  nás  nejzná- 
mější a  zároveň  nejstarší  jest  Machaeracanthus 
bohemicus  z  branického  vápence  (GJ  od  Šva- 

Pa. 


Zohthyofagové^  rybojedi.  nazývali  se 
ve  starověku  mnozí  národové  živící  se  hlavně 
rybolovem  a  dary  moře,  zvláště  při  pobřeží 
Arabského  moře  v  nyn.  Bclúdžistánu,  kteří 
tvořili  14.  satrapii  Dareiovu  a  poznáni  byli 
zevrubněji  plavbou  Nearcha,  vrchního  velitele 
loďstva  Alexandra  Vel. 

Zohthyophthalm,  starší  pojmenování  a  p  o- 
fyllitu. 

Zohtliyokentaar  (rybí  kentaur),  vymy- 
šlená mořská  bytost,  jaké  zejména  od  dob 
Skopových  umění  řecké  rádo  zobrazovalo. 
Skládá  se  ze  3  částí:  hořejšího  těla  lidského, 
předního  trupu  zvířecího  (obyčejně  koňského) 
a  ze  zadku  rybího;  od  Tritona  liší  se  tím,  že 
tomuto  schází  část  prostřední.  Na  í-u  jezdívá 
Afrodité,   Néreovny;   attributy  jejich   bývají 


494 


Ichth\  ol  —  Ichthyopterygia. 


vesla,  trojzuby,  poháry,  lyry,  rohy  z  mušlí  a 
pišťaly.  klk. 

Zohthyol.  Pracparáty  ichthyolové  jsou 
různé  sloučeniny  2basické  sulfoíiidithyolové 
kyseliny,  zvlášté  sůl  ammonatá.  která  se  oby- 
čejně jménem  i.  označuje,  pak  sůl  sodnaťá, 
lithiová,  zinečnatá  a  rtuťnatá.  Suchou  destil- 
lací  bituminosních  lupků  seefeldských  v  Ty- 
rolsku, které  obsahují  veliké  množství  zví- 
řecích zbytků,  zejména  ryb,  připravuje  se 
hnědý  surový  olej  ichthyoíový,  který  se  pů- 
sobením kyseliny  sírové  převádí  v  sulfoich- 
thyolovou  kysehnu.  I.  působí  místné  appli- 
kován  na  kapilláry,  které  zužuje,  má  anti- 
scptické  vlastnosti  a  příznivý  vliv  na  výměnu 
látek.  Doporučuje  se  zevně  proti  kožním  ne- 
mocem,  zejména  proti  jistým  tvarům  ekzému, 
erythemu,  akne  a  j.,  proti  rheumatismu  a  neur- 
algiím, uvnitř  proti  některým  chorobám  plic 
a  ledvin.  Jš. 

Zohthyolos^ie  (z  řec.  iz^^>  ryba  a  /loyof), 
nauka  o  rybách,  obor  popisných  věd  pří- 
rodních, jenž  pojednává  o  rybách  po  stránce 
zoologické,  tedy  o  úpravě  těla  vnější  i  vnitřní, 


J.  Šusta  (> Výživa  kapra  a  jeho  družiny  ryb- 
ničně*,  1884)  a  Fr.  Bayer  ve  svém  »Proaromu 
č.  obratlovců*  (1894).  Br. 

Zohthyopsida  (Branchiata),  skupina  obra- 
tlovců, do  níž  počítáme  třídy  ryb  a  oboj- 
živelníků. Th.  H.  Huxley  totiž  prvý  roz- 
dělil obratlovce  ve  tři  skupiny:  1.  Ichthyo- 
psida,  2.  Sauropsida  (plazi  a  ptáci),  3.  Mam- 
malta  (ssavci).  Ze  společných  znaků,  jimiž  se 
I.  od  ostatních  dvou  skupin  liší,  jsou  hlavně 
tyto:  V  páteři,  není-li  to  pouhá  chorda,  ne- 
mívají těla  obratlová  epifys.  Také  lebka  bývá 
různou  měrou  vyvinuta  a  zkostnatělá;  jsou-li 
na  ní  kosti  krycí,  bývá  parasfenoid  veliký, 
basisfenoid  nepatrný  nebo  vůbec  schází.  Jsou-li 
na  prvotné  (Meckelově^  chrupavce  dolejší  če- 
listi kosti  krycí,  bývají  vždy  po  každé  straně 
nejméně  2;  s  lebkou  ji  spojuje  buď  quadra- 
tum,  hyomandibulare  nebo  jednolitá  deska, 
v  níž  mimo  tyto  dvě  kosti  ještě  nejméně 
palatlnum  vězí.  V  srdci  jsou  nanejvýše  2—3 
dutiny  (1--2  předsíně  a  1  komora);  aorta  do- 
spělých l-id  vzniká  vždy  nejméně  ze  dvou 
oblouků.  Dýchají  žabrami  buď  po  celý  život, 


C.    949.  Ichthyopterygia:  Ichihyosaurus  qoadrUcissus  Quenst.  s  jurského  titvam  (BoU  ve  Virtemberku). 


a  o  systému  té  třídy ;  vedle  této  klassifikacc 
přihlíží  i.  také  ku  geograiickému  rozšíření 
ryb,  k  jich  palaeontologii  a  ke  způsobu  ži- 
vota č.  oikologii  recentních  druhů.  Historie 
vlastní  I.  počíná  v  XVI.  stol.;  nejstarší  spisy 
ichthyologické  napsali  Belon  (1553).  Salviani 
řl554 — 57),  Rondelet  (asi  touž  dobou)  a  Ray 
(1636).  Otcem  nynější  i.  jest  Artedi.  Po  Lin- 
néovi  sluší  vytknouti  ichthyologická  díla  M. 
E.  Blocha,  B.  G.  E.  de  Lacépédea,  L. 
Agassiza  (Recherches  sur  les  Poissons  fos- 
siles,  1833—43;  pojednává  i  o  klassiíikaci  a 
osteologii  ryb  recentních)  a  Cuviera  a  Va- 
lenciennesa  (Histoire  naturelle  des  Pois- 
sons; 1828—34).  Novější  l-ii  náležejí  spisy  a 
četná  pojednání  různého  obsahu,  jeŽ  sepsali 
hlavně  Alb.  Gúnther,  F.  Steindachner, 
E.  Cope  (také  o  klassifikaci  ryb),  A.  S. 
Woodward(orybáchfossilních)aBashford 
Dean  (Fishes  living  and  fossil,  1895;  tu  také 
citována  zevrubně  rozsáhlá  literatura),  jakož 
i  velkolepé  dílo  »Oceanic  Ichthyology*  od 
Gorde  a  Deana  (Cambridge,  1896).  Mnohé 
cenné  údaje  biologické  i  anatomické  mají  také 
>Reports  ofthe  United  States  Commission  of 
Fish  and  Fisheriesc  (od  r.  1873).  O  evrop- 
ských rybách  pojednali  zejména  Heckel  a 
Kner  (Die  Sůsswasserfische  der  ósterr.  Mon- 
archie, 1858),  Siebold  (Die  Sůsswasser- 
fische v.  Mitteleuropa,  1863),  Schul  ze  (Fauna 
piscium  Germaniae,  2.  vyd.  1892).  O  českých 
rybách  psali  Ant.  Fric  (»České  rybyc,  1859), 


buď  alespoň  z  mládí.  Zažívací  roura  ústí  buď 
ve  kloaku,  buď  leží  řiť  před  ústím  močovodů. 
Zárodku  schází  amnion;  allantois  buď  také 
chybí,  buď  jest  zakrsalá.  Br. 

tohthyoptery^pia,  vymřelý  řád  plazů 
masožravých,  kteří  měli  prodlouženou  lebku 
na  krátkém  krku  a  dlouhé  tělo  i  ocas.  Okon- 
činy  byly  proměněny  ve  vesla,  obratle  tvaru 
rybího  dvojvyduté  a  na  lebce  měli  jedinou 
mezeru  skráňovou,  jakož  i  kosť  čtvercovou 

f>řirostlou.  Řád  tento  má  znaky  velmi  ustá- 
ené  a  změny  mezi  jednotlivými  rody  jsou 
nepatrné.  Pro  geologii  jsou  plazi  ti  význační 
tím,  Že  v  jurském  útvaru  žili  ve  velikém 
množství  a  Že  dosahovali  značných  rozměrů, 
délky  až  13  m.  Hojnost  jejich  zbytků  jest 
také  příčinou,  že  již  ode  dávna  byli  známi  a 
důkladně  popsáni  staršími  pozorovateli,  jako 
Cuvierem,  Blainvillem  a  Owencm. 

Jsou  to  plazi  příbuzní  ještě  typu  primitiv- 
nímu, ukazujícímu  k  obojživelníkům  z  řádu 
Stegocefal,  avšak  jsou  odrůzněni  důsledným 
přizpůsobením  se  k  životu  ve  vodě.  Celý 
tvar  těla  zřejmě  poukazuje  na  plazy.  Hlava 
jest  mohutná  a  silně  prodloužená  a  zvláště 
zpodní  čelist  jest  velmi  dlouhá  počínajíc  od 
předu  a  jdouc  až  ku  samému  zadnímu  konci 
lebky.  Skráňové  dutiny  jsou  veliké  a  posta- 
vené kolmo  po  stranách  lebky,  tak  že  nelze 
jich  viděti  při  pohledu  na  lebku  shora.  V  nich 
vždy  jest  pevný  kruh  kolem  očí  sklerotikálni 
z   malých   kloubnatě   spolu   spojených  desk 


1 


Ichthyornis  —  Ichthyosis. 


495 


}f 


kostěných.  Lebka  má  dosud  svrchní  kosť  skrá- 
ňovou {supratemporalé)^  jinak  jen  obojživel- 
níky, hlavné  stegocefaly,  vyznačující,  jakož 
i  otvor  temenní  patrný.  Zubu  kuželovitých  a 
na  povrchu  podélnými  rýhami  ozdobených 
bývá  značný  počet  (180  až  přes  200).  Nejsou 
v  samostatných  jamkách,  nýbrž  ve  společných 
rýhách,  jichž  bývá  po  jedné  v  čelisti.  Zuby 
skládají  se  z  úzkých  záhybů  dentinu,  tak  že 
upominají  na  zuby  Labyrinthodontů.  Obratle 
jsou  četné  (více  neŽ  150),  dvojvyduté  a  sobě 
vesměs  stejné,  tak  že  na  př.  křížové  a  sa- 
krální obratle  nijak  se  nepoméňují.  Postranní 
výběžky  úplné  chybějí  a  i^bra  s  dvojitou  hla- 
vicí přikládají  se  přímo  ke  středu  obratlo- 
včmu.  První  dva  obratle  {atlas  a  epistrofeus) 
srůstají  celou  svou  plochou.  Prsní  kosť  (ster- 
num) není  vyvinuta;  zpodní  strana  těla  chrá- 
něna jest  žebry  břišními.  Pás  bederní  jest 
dobře  vyvinut,  epistemum  malé  v  podobě 
písmene  T,  z  kliáiích  kostí  zvláště  coracoid 
široký,  clavicula  úzká,  rovněž  i  lopatka  po- 
měrné úzká.  Rámě  naznačeno  krátkou  mo- 
hutnou kostí,  potom  následují  2  kůstky  a 
sice  vřetenní  a  loketní,  na  to  3  menší,  radiále, 
ulnare  a  intermedium.  Dále  přistupuje  značný 
počet  kůstek,  jež  nemožno  více  rozeznati.  Řad 
bývá  7 — 9  a  rozmnoženi  povstává  podvojením 
řad.  Čím  dále  ku  Špici  jsou  kůstky  menší. 
V  Jedné  řadě  bývá  kůstek  až  30.  Pokud  se 
týče  počtu  prstů,  pozorováno,  že  hlavně  třetí 
prst  se  podvojuje  a  že  přistupuje  prst  sedmý. 
Tento  přídavný  prst  jest  dle  některých  srov- 
návacích anatomů  naznačen  u  ssavců  rudi- 
mentem a  sice  zápěstní  kůstkou  hrachovou 
(pi  si  formě).  Okončiny  byly  pokryty  tlustou 
kožř,  která  rovněž  někdy  ve  zbytcích  se  do- 
chovala. Celek  tvoři  mocné  veslo,  jeŽ  bylo 
silnou  oporou  při  plování.  Gegenbauer  od- 
vádí vesla  l-ií  přímo  z  typu  ploutve  žraloci, 
novější  srovnávací  anatomové  připouštějí 
spíše,  Že  zde  běží  o  druhotné  přizpůsobení 
a  že  v  plazech  pozemních  jest  hledati  před- 
chůdce l-ií.  To  potvrzuje  nejstarší  rod  tria- 
sový Mixosaurus,  u  něhož  přizpůsobení 
okončin  nedostoupilo  takového  stupně;  kosť 
vřetenní  i  loketní  jsou  ještě  dlouhé.  Zadní 
okončina  obdobně  jest  tvořena  jako  přední, 
jest  však  mnohem  menší.  Tři  kosti  (kyčelní, 
stydká  a  sedací)  tvořící  pánev  jsou  prodlou- 
žené a  dosti  samostatné.  Zadní  okončina 
u  nejn:iladšího  rodu  Ophthalmosaurus  jest 
velmi  zkrácena  a  přizpůsobení  ku  plování 
jest  zde  na  svém  vrcholu.  Na  konci  dlouhého 
ocasu  pozdvihuje  se  páteř  vzhůru  a  má  na 
zpodní  straně  silnou  kůži,  která  tvoří  ploutev, 
celkem  heterocerkní  ploutvi  žraloci  podobnou, 
ač  ovšem  bez  paprsků.  Hojným  zjevem  jsou 
velké  prodloužené  koprolithy,  kteréž  zřejmě 
poukazují  k  tomu,  že  střevo  mělo  spirálu. 
Zdá  se  vůbec.  Že  koprolith  není  nic  jiného 
než  zkamenělá  spirála  střevní.  V  koprolithcch 
nalezeny  byly  hojné  úlomky  koster  malých 
plazů,  jako  Plesiosaura  a  j.,  dále  i  zbytky 
ryb,  korýšů,  ammonitů  a  j.  Z  toho  možno 
souditi  na  velikou  Žravost  těchto  plazů,  která 
již  i  mohutným  chrupem  icst  naznačena.  Často 


možno  nalézti  uvnitř  kostry  velikého  jedince 
1—7  koster  mláďat.  Ježto  poloha  koster  těch 
jest  přirozená,  lze  z  toho  souditi,  že  i.  rodili 
živá  mláďata. 

I.  počínají  v  triasu  rodem  Mixosaurus. 
Hlavní  zástupce,  rod  Ichthyosaurus,  jest 
velmi  hojným  v  útvaru  jurském  a  trvá  až 
do  zpodního  křídového  útvaru.  Popsáno  na 
50  druhů,  jeŽ  hlavně  se  rozeznávají  dle  délky 
tlamy  a  rozdělují  se  ve  2  skupiny  dle  počtu 
prstu:  1.  Latipinnati,  třetí  prst  se  rozdvojuje, 
2.  Longipinnatit  třetí  prst  se  nedělí.  V  Ame- 
rice zastoupen  jest  řád  I.  změněným  typem 
Baptanodon,  který  jest  úplně  bez  zubů. 

Původ  i-ií  není  dosud  určitě  znám,  zdá  se 
však,  že  měli  za  předchůdce  pozemní  plazy 
bezpochyby  ze  řádu  Rhyndtocefala^  s  nimiŽ 
mají  něKOiik  znaků  společných,  jako  žebra 
břišní,  pás  bederní  a  j..  Lebka  jejich  zase 
spíše  upomíná  na  obojživelníky  Stegocefala, 
tak  že  by  to  byl  řád  samostatně  od  oboj- 
živelníků pochodící.  Cope  domnívá  se,  že 
povstali  od  plazů  Cotylosauria,  a  poukazuje 
hlavně  na  podobnost  nejstaršího  zástupce 
Mixosaura  k  této  čeledi.  — Jaeger,  De  Ichthyo- 
sauri  sivé  Proteosauri  foss.  speciminibus 
(1824);  Owen,  Report  ofBritish  Reptilia  (1839, 
1840) ;  Quenstedt,  Handbuch  der  Petrefakten- 
kunde  (1885);  Baur,  On  the  Morphology  and 
Origin  of  I.  (1887);  Zittel,  Handbuch  der  Pa- 
laeontologie  (1893).  Pa. 

lohthyornis,  vymřelý  rod  ptáků  zubatých 
{Odontotormae)  velikosti  asi  holuba  s  hlavou 
poměrně  velikou  a  s  křídly  velmi  vyvinu- 
tými. Na  zpodní  i  svrchní  čelisti  uloženy  jsou 
četné  špičaté  a  poněkud  zahnuté  zuby  v  samo- 
statných jamkách.  Obratle  měli  ptáci  ti  dvoj- 
vyduté, zanártní  kůstky  slité  a  krátký  ocas. 
Zbytky  nalézají  se  ve  svrchním  kříd.  útvaru 
na  západě  státu  Kansas  v  sev.  Americe.     Pa. 

ZohthyosaiiraB  viz  Ichthyopterygia. 

Zohthyosis  (z  řec.  li^g,  ryba},  šupina- 
tost  kůže,  onemocnění  vyznačující  se  znač- 
nou zbytnělostí  nejhořejší  vrstvy  kožní,  vrstvy 
rohové,  následkem  čehož  kůŽe  se  pokrývá  čet- 
nými šupinkami  a  destičkami,  ba  v  nejvyšších 
stupních  pancéřovitými  deskami  i  velkým 
množstvím  rohovatých  bradavek,  čímž  na- 
stává značné  znetvoření  kůže,  hlavně  na  trupu 
a  končetinách.  Rozeznáváme  tři  stupně:  nej- 
menší stupeň  I.  nitida,  kdy  kůže  je  pokryta 
jemnými,  šedými  destičkami,  které  se  stále 
olupují;  I.  serpentina^  kdy  jsou  desky  rohové 
mohutnější,  špinavě  zelenošedě  zbarvené,  a 
nejvyšší  stupeň  I.  hystrix^  kdy  běží  o  mo- 
hutné pancéře  rohové,  spojené  s  vyrůstáním 
mohutných,  rohových  bradavek.  Pod  drobno- 
hledem nalézáme  ohromné  zmohutnění  ro- 
hové vrstvy  a  zbytnění  vrstvy  brdečkaté.  I. 
objevuje  se  někdy  v  rozsáhlé  míře  na  novo- 
rozených plodech,  které  tím  stávají  se  k  ži- 
votu neschopnými;  obyčejně  jest  dědičnou. 
V  léčení  hraji  lázně  a  prostředky  vrstvu  ro- 
hovou změkčující  hlavní  úlohu  (tuky,  kyse- 
lina salicylová,  mýdla  draselnatá  atd.).  O  vy- 
léčení úplném  nemůže  býti  řeči,  pouze  o  zmír- 
nění příznaků.  Jský. 


496 


Ichthyotoxin  —  Ikona. 


lohtliyotOziA  (z  řec.),  zvláitní  bílkovitá 
látka  obsažená  v  krvi  úhořovitých  ryb,  jež 
působí  na  iiná  zvířata,  zvláště  na  ssavce,  jako 
prudký  jed. 

lohtl^sr*  (řecké  ryba),  starý  monogramm 

Kristův,  poněvadž  jeho  jednotlivá  písmena 

jsou    náslovími    věty:  'Iijoovg   XQtatog  Btov 

Tióg  ZmxrÍQ  (Ježíš  Kristus,  Syn  Boží,  Spasitel), 

obvyklý  na  starších  památkách  církevních. 

lohtlmaii  (lsti man),  turecké  jméno  města 
v  jihozáp.  Bulharsku,  srb.a  bulh.  Z  lat  i  ca  (v.  t). 

loh ttmantké  hory.  Ichtimanské  stře- 
dohoří,  pásmo  horské  táhnoucí  se  na  j.  od 
Balkánu  mezi  m.  Ichtimanem  a  lambolem 
rovnoběžně  se  Starou  Planinou  a  spojující 
Balkán  s  nejvvššími  massivy  Rhodopskými, 
Čatyr-Tepe  a  kilo.  I.  h.  déh  od  sebe  roviny 
Plovdivskou  a  Tatar-PazardŽickou  na  v.  a  Srě- 
deckou  na  z.,  roezi>  nimiž  tvoří  přechod  prů- 
smyk  »Trojanova  Vrata«,  a  jsou  tudíž  roz- 
vodím Marice  a  Dunaje.  V  nich  byl  r.  986 
poražen  byzantský  císař  Basilius  bulharským 
carem  Samuelem. 

KJálet,  ejálet,  někdejší  pojmenování  pro- 
vincií Turecké  říše.  R.  1865  spojeno  bylo  vždy 
několik  sousedních  l-ů  v  generální  místodrži- 
telství, která  nazvána  vilájety  a  l-y  zrušeny. 

](Jer€j  (rus.  iepeft,  řec.  UQtvg)^  v  rus.  církvi 
název  kněze;  odtud  protoijerej  tolik  co 
arcikněz;  ijerodiakon,  mnich  se  svěcením 
diákona,  nazývaný  ve  staré  Rusi  » černým 
diakonem«;  ijerodrama,  hra  náboženského 
obsahu,  hlavně  mystérie;  ijeromonach, 
mnich  se  svěcením  kněžským. 

KJevlev  Nikolaj  Vasiljevič,  karrikatu- 
rista  ruský  (♦  1834  —  f  1866),  vydal:  Risunki 
k  stichotvorenijam  N.  A.  Nékrasova  (Petrohrad, 
1864—66,  2  sešity,  s  A.  Lebeděvem)  a  Sutki 
chudofnika. 

^&r  (hebr.),  2.  měsíc  hebrejský  a  8.  měsíc 
syrského  kalendáře  (náš  květen).  Dk. 

Zk:  1)  I.,  (též  Velký  I.),  řeka  v  rus.  gub. 
orenburské  tekoucí  se  svahů  Uralu  nejprve 
k  zjz.,  pak  k  zsz.  a  konečně  k  j.,  načež  vlévá 
se  s  pravé  strany  do  ř.  Sakmary,  přít.  Uralu. 
Má  tok  velmi  prudký,  dlouhý  267  km,  Široký 
6—32  m  a  hluboký  1—3  m,  břehy  pískovcové, 
údolí  nahoře  úzké  a  malebné,  níže  aŽ  3  km  ši- 
roké. Přítoky:  Jemaška,  Malý  I.,  Berdjaš  a 
jiné.  —  2)  I.,  řeka  v  ruské  gub.  orenburské 
a  samařské,  vyvěrá  na  vy  sočme  na  j.  új.  be- 
lebcjského,  teče  na  z.,  pak  na  s.  a  vlévá  se 
s  levé  strany  do  Kamy.  Jest  dlouhá  454*/,  Jtm, 
šiř.  43—94  m,  hlub.  1—2'/,  m,  prudká  a  ne- 
splavná,  s  břehy  příkrými,  řečištěm  kameni- 
tým a  úvodím  19.500  km*.  Přítoky  pravé: 
Kadaš,  Uzen,  levé:  Velký  a  Malý  Kandyz, 
Dym  a  j.  —  3)  I.  (též  Černý  I.),  řeka  v  si- 
biřské gub.  tobolské,  levý  přít.  ř.  Tobola, 
prameni  se  v  Ileckém  boru  v  Permské  gub., 
dlouhá  67  km.  —  4)  I.,  jez.  v  sibiř.  oblasti 
Akmolinské  v  okr.  omském,  s  plochou  109  frm', 
dl.  13  km,  šir.  8Vj  km,  hlub.  2— 6V2  »i  s  dvěma 
přítoky  a  jedním  odtokem  do  jez.  Saltain.  7sř. 

Ifcaamiinl,  Ika-na-mavi,  t.  j.  ryba  Maai- 
ova,  maorské  jméno  severního  ostrova  sku- 
piny Nového  Zealandu. 


ZkMios:  1)  I.,  T  attidcém  mythu  Athéftan, 
jenž  za  vlády  Pandionovy  pohostil  EHonýsa 
a  od  něho  vyučen  byv  vinařství  obdriel  měchy 
s  vínem.  Sousedé  však,  když  iim  dal  vína 
ochutnati,  v  opilosti  domnívajíce  se,  že  je 
otrávil,  zahubili  jej.  Dcera  jeho  Érigoné  našla 
se  psem  Mairou  nrob  otcův  na  Hymettu  a  ze 
žalu  na  stromě  se  oběsila;  od  bohů  na  to  Éri- 
goné  změněna  v  souhvězdí  panny,  otec  v  Bo- 
óta  neb  Arktura  a  Maira  v  psí  hvězdu.  K  od- 
vrácení moru  a  jiných  pHohrom,  jimiž  za  smrt 
l-iovu  Athéňané  stiženi,  zavedeny  zvláštní 
očistné  oběti  a  slavnosti  (aUiía,  actuolutaiióg); 
k  zmírnění  zhoubného  žáru  psí  hvězdy  Zeus 
sesílá  v  době  jejího  východu  po  40  dní  etésie. 

2)  I.,  syn  Periérův,  byl  se  svým  bratrem 
Tyndareem  od  Hippokoónta  z  Lakedaimonu 
vyhnán  a  usadil  se  trvale  v  Akarnanii,  i  když 
Hippokoóntovci  od  Héraklea  poraženi  a  Tyn- 
dareos  se  vrátil.  S  Polykastou  mél  syny  Aly- 
zea  a  Leukadia  a  dceru  Pénelopu.     •    klk, 

Zkaroi,  dle  řecké  báje  vynálezce  umělého 
spracování  dřeva  a  plachty,  zah3rnul,  prchaje 
s  otcem  Daidalem  z  Kréty;  po  něm  nazváno 
moře  Ikarské  a  ostrov  Ikaría,  dříve  Doli- 
ché,  na  němž  ukazován  jeho  hrob.         klk. 

Ikarské  mořeJihových.  část  moře  Aegej- 
ského  (v.  O,  v  němž  prý  utohul  Ikaros. 

Zkavlto  £,duard  Christianovič,  chirurg 
ruský  (♦  1831  v  Rize  —  f  1889  v  Tambově), 
vystudoval  v  Moskvě  a  dosáhnuv  doktorátu 
dissertací  Medikotopografičeskoje  optsanie  Tam- 
bovskoj  guberniu  (1865)  sloužil  v  nemocnici 
tambovské.  Náležel  k  předním  chirurgům  ru- 
ským a  byl  z  prvních,  kdož  konali  v  Rusku 
operace  vytnutí  střeva.  Zůstavil  kolem  120 
tištěných  prací  hlavně  z  oboru  chirurgie.  Srv. 
Pamjati  E.  Ch.  l-a  (Tambov,  1889). 

Zkilik  (tur.),  dvoják,  peníz  hodnoty  dvou 
piastrů. 

Zkdna  (řec.  Blntáv),  ve  yých.  církvi  název 
obrazů  Krista,  P.  Marie  a  j.  svatých,  malova- 
ných z  pravidla  na  dřevěné  desce.  Odtud 
u  pravoslavných  Slovanů  ikonopis,  ikono- 
pisanije,  umění  malovati  náboženské  obrazy, 
a  ikonopisec,  malíř  těchto  obrazů.  Poně- 
vadž l-ny  jsou  v  pravosl.  církvi  předmětem 
zvláštní  náboženské  pocty  a  nevyhnutelnou 
ozdobou  chrámův  i  domácností,  vydala  cír- 
kev zvláštní  předpisy,  týkající  se  tohoto  před- 
mětu. V  Rusku  stalo  se  tak  na  sněmu  sto- 
hlavém  (1667 — 74)  a  na  samém  počátku  zřízení 
synodálního  (1722).  Dle  těchto  předpisů  mohli 
zabývati  se  ikonopisí  pouze  lidé  dovední  a 
při  tom  bezúhonní,  podléhající  v  mravním 
ohledu  dozoru  církevních  osob.  Pozdější  usta- 
novení bdí  jen  nad  náboženskou  důstojností 
ikon  samých,  zakazují  l-ny  plastické,  vyřezá- 
vané, lité  z  kovu  mimo  krucifix  (raspjatije), 
plastické  obrazy  na  vysokých  místech  a  kříže 
náprsní.  Dále  zakazuje  se  nekřesCanům  zabý- 
vati se  ikonopisí,  kdežto  rozkolníci  mohou 
náležeti  k  cecnu  ikonopisců  jen  se  svolením 
ministra  vnitřních  záležitostí,  l-ny  nesmějí  se 
exekučně  prodávati,  aniž  zdobiti  věci  denní 
potřeby  (pečeti  a  pod.).  Předměty  takové  pro- 
padají konfiskaci   a  majitelé  jich   pokutám. 


Ikonion  —  Ikonnikov. 


497 


l-ny  zvláště  ctěné  mohou  se  přenášeti  z  chrá- 
mů do  domů,  ale  jen  v  rukou  nebo  v  povoze 
a  beze  zpěvu.  Vůbec  l-ny  nalézají  se  pod  do- 
zorem duchovních  osobností  a  při  malbě  jich 
dovoluje  se  prostřednictví  malířské  akademie. 
Často  opatřeny  bývají  kovovými,  bohatě  draho- 
kamy vykládanými  >řízami<  (riza),  z  nichž  vy- 
hledají jenom  obličeje  ikon  a  holé  části  rukou 
neb  nohou.  Umělecky  ruská  ikonopis  vyvíjela 
se  pod  vlivem  byzantské,  kde  již  v  Ví.  st.  ustá- 
lily se  obecné  typy  ikon  a  později  vznikly  tak 
řeč.  originály,  ukazující  podrqbně  vnější  rysy 
každého  svatého  a  jeho  odznaky.  Tak  vznikl 
byzantský  sloh  ikonopisný.  Velkokníže  Vladi- 
mír přivezl  z  63rzantie  nejen  církevní  knihy 
a  nádoby,  ale  též  i-ny.  Záhy  počali  přicházeti 
na  Rus  i  byzantští  ikonopisci  a  nalézali  zde 
vděčné  žáky.  Z  nejstarších  rus.  ikonopisců 
připomíná  se  kijevský  mnich  Alimpij  na.poč. 
AlJ.  stol.  S  bezpečností  možno  míti  za  to,  že 
do  vpádu  Tatarů  ruští  ikonopisci  osvojili  si 
již  techniku  byzantskou  napodobujíce  bez 
výjimky  své  vzory.  Za  tatarského  jha  ikono- 
pis nalezla  útulek  v  klášteřích,  podporována 
jsouc  církevními  hodnostáři,  z  nichž  někteří, 

{'ako  metropolita  Petr  a  Kiprian,  sami  se  jí  za- 
>ývali.  Té  doby  počínají  )ii  vnikati  do  ruské 
ikonopisi  vlivy  západní,  zeiména  v  Novgorodě, 
Pskovu  a  v  zemi  Suzdalsko-Vladimirské.  Ve 
stol.  XIV.  připomíná  se  ikonopisec  Iljin,  od 
něhož  pocnází  zejména  5  desek  s  miniatur- 
ními obrazy  všech  rus.  svatých.  Od  konce 
XV.  stol.  následkem  pádu  Byzantia  a  vlivem 
stále  přicházejících  cizích  umělců,  hlavně  ně- 
meckých a  italských,  ruská  ikonopis  ještě  více 
odchyluje  se  od  původních  vzorů  a  v  XVI.  a 
XVIÍ.  stol.  ustálilo  se  již  několik  rus.  škol, 
z  nichž  hlavní  iest  novgorodská,  stroganov- 
ská,  moskevská,  dále  kijevská,  ustužská,  suz- 
dalská,  frjažská  (oddíl  moskevské)  a  konečně 
sibiřská.  V  ohledu  komposičním  školy  ty  i  sou 
si  všecky  příbuzný  a  v  celku  nepatrné  zvlášt- 
nosti jejich  týkají  se  hlavně  větší  nebo  menší 
icmnosti  v  provedení.  Živosti  barev,  dokona- 
losti kresby  a  pod.  Velikého  rozvoje  dosáhla 
ruská  ikonopis  ve  stol.  XVII.,  kdy  při  mo- 
skevském dvoře  bylo  mnoho  ikonopisců  car- 
ských malujících  nejen  l-ny,  ale  i  chrámy, 
carské  pokoje,  korouhve  a  pod.  Připomíná 
se  z  nich  hlavně  Simon  Ušakov  (♦  1626),  jenž 
účastnil  se  téměř  všech  důležitějších  prací 
tc  doby  a  odchoval  mnoho  nadaných  žáků. 
V  nutných  případech  povoláváni  do  Moskvy 
ikonopisci  z  jiných  měst,  čímž  se  stalo,  že 
rozdíly  jednotlivých  Škol  míjely  a  současně 
počal  pronikati  do  ikonopisi  cizí  vliv,  poněvadž 
při  dvoře  bylo  mnoho  západoevropských 
umělců.  V  tomto  směru  působily  značně  též 
tištěné  náboženské  obrazy  šířené  z  Polska. 
Ke  konci  XVII.  stol.  nabývá  všeobecně  vrchu 
Škola  frjažská,  znamenající  vlastně  přechod 
od  staré  ikonopisi  k  současnému  umění  ma- 
lířskému. Rozhodný,  nepříznivý  obrat  pro 
ruskou  ikonopis  nastal  za  Petra  Vel.,  kdy  ve 
vyšších  třídách  zakotvila  se  obliba  k  I -nám 
rázu  italského  a  francouzského,  kdežto  lid 
přilnul  houževnatě  k  slohu  starému.  Tento 


nenalézaje  podpory  shora  klesl  na  stupeň  pou- 
hého řemesla  a  roztržka  mezi  ikonopisi  a  ma- 
lířským uměním  dokonána  úplně.  Dnes  v  mno- 
hých místech  gub.  moskevské,  vladimirské 
a  j.  jsou  továrny,  kde  ročně  hotoví  se  nesčí- 
slné množství  levných  ikon,  rozšiřovaných  po 
vsích  a  menších  městech.  I.  prochází  zde 
několik  rukou,  jeden  dělník  připravuje  desku, 
obyčejně  lipovou,  druhý  nanáŠi  zpodní  nátěr, 
třetí  přenáší  obrysy,  čtvrtý  maluje  jednotlivá 
části  určitou  barvou,  pátý  maluje  obličei  a 
pod.  Při  takovém  způsobu  práce  nerozhodují 
ovšem  požadavky  umělecké,  třeba  že  ikono- 
pisci řídí  se  nejčastěji  rukojetí  Solncevem 
sestavenou  a  synodem  schválenou,  obsahující 
originály  byzantské  i  ruské.  Při  některých 
klášterech,  zejména  v  Moskvě,  jsou  zřízeny 
zvláštní  dílny,  kde  přihlíží  se  k  umělecké  ceně 
ikon  a  vystupuje  snaha  obroditi  umění  sta- 
rých mistrů.  V  novější  době  mnoho  v  tom 
ohledu  vykonali  někteří  umělci,  jako  A.  A.  Iva- 
nov,  V.  M.  Vasněcov,  V.  P.  Vereščagin,  I.  N. 
Kramskoj,  V.  I.  Makovskij,  N.  S.  Pimenov, 
M.  N.  a  P.  S.  Vasiljevi,  N.  A.  Košelev,  Svě- 
domskij,  Kotarbinskij,  Něstěrov  a  j.,  kteří 
vůbec  snaží  se  vnésti  do  náboženské  malby 
ruské  živel  tak  řečeného  realistického  idea- 
lismu.  Srv.  D.  Rovinskij,  Istorija  rus.  škol 
ikonopisi  (zápiski  petr.  archeol.  spolku  d.VIll.) ; 
Sacharov,  Jzslědovaniia  o  rus.  ikonopisaniji 
(Petr.,  1849);  I.  Zabělin,  Materiály  dlja  isto- 
riji  ikonop.;  F.  I.  Buslajev,  Literatura  rus. 
ikonopisnvch  podlinnikov  (»Istorič.  očerki 
rus.  národ,  poeziji  i  iskusstva,  d.  II.).     Šnk. 

Zkonlon,  m.  v  Malé  Asii,  viz  Koni  a. 

ZkonAikov  Vladimír  Stěpanovič,  hi- 
storik ruský  (♦  1841  v  Kijevě),  vzdělal  se  v  Ki- 
jevě  v  kadetni  Škole  a  na  universitě,  r.  1866 
byl  soukromým  docentem  rus.  dějin  v  Char- 
kově a  r.  1867  vyučoval  v  Oděsse  na  gymna- 
stu. Dosáhnuv  zde  hodnosti  magistra  dis- 
sertací  Maksim.  Crek.  Jstoriko  -  litératuntoje 
i^5/érfoptf»i(;e(Kijev,1865— 66).  jmenován  r.  1868 
docentem  a  r.  1869  professorem  rus.  dějin 
v  Kijevě  na  základě  dissertace  Opyt  iislédo- 
vanija  o  kuljturnom  \načeniji  Vi^antiji  v  rus. 
istoriji  (t.,  1869).  R.  1872  podnikl  vědeckou 
cestu  do  Německa,  Švýcarska,  Francie  a  Itálie 
a  po  svém  návrate  stal  se  hlav.  redaktorem 
sborníku  >Universitětskija  Izvěstija<,  vydáva- 
ného kijevskou  imiversitou.  V  r.  1881—89 
řídil  vyšší  ženské  kursy  v  Kijevě  a  nějakou 
dobu  byl  i  členem  kuratoria  taméjšího  kol- 
legia  Pavla  Galagana.  Z  ostatních  spisů  jeho 
nejdůležitější  jsou:  Skeptičeskaja  škola  %'  rus- 
skoj  istoriografiji  i  jeja  protivniki  (t.,  1871); 
Graf  N.  S.  Mordvinov  (Petrohrad,  1873),  hist. 
monografie  založená  na  studiu  bohatého  ruko- 
pisného m^teviáln ;  Russkaja  fenščina  na  kanuné 
reformy  Petra  Velikago  i  pošlé  néja  (Kijev, 
1874);  Biografičeskij  slovarj  professorov  uni- 
versitěta  sv,  l^adimira  v  Kijevé  (t.,lSS4);  Vospo- 
minanija  ob  universitěté  sv.  Vladimíra  (t.,  1884) 
a  především  rozsáhlý  Opyt  russkoj  istorio- 
grafiji (t.,  1892,  I.  díl).  Četné  menší  práce 
jeho  jsou  rozptýleny  po  odborných  časo- 
pisech. Š\k. 


498 


Ikonoborci  —  Ikonostas. 


Zkonoboroi  (řeckorus.)  viz  Obrazoborci. 

Ikonodnlle  (z  řec),  ctěni  obrazů. 

Ikonoffnosie  (řec),  obrazoznalství,  jest 
včda  zobrazováni  v  nejširším  slova  smyslu, 
sledující  vývoj  obrazů  rukou  lidskou  provede- 
ných od  nejprimitivnějších  počátků  v  dobách 
předhistor.  až  k  zákonitým  obrazům,  jež  de- 
skriptivní  geometrie  sestrojovati  učí.   Pch. 

Ikonog^rafle  (řec.  e^xoív,  obraz,  yQátpcs),  píši, 
popisuji),  věda  obírající  se  studiem  obrazů 
(podobizen)  vynikajících  mužů  a  žen,  jak  je 
podávají  sochy,  poprsí,  reliéfy,  mince,  gemmy, 
malby,  atd.  I.  starověká  jest  aůležitou  pomoc- 
nou vědou  klassické  archaeologie  a  pěstuje 
se  právě  za  nynější  doby  s  velikou  horlivostí 
a  utěšeným  výsledkem.  2:ájem  pro  starověkou 
l-ii  počíná  Petrarkou,  jenž  věnoval  pozornost 
svou  zejména  obrazům  císařů  na  mincích  řím- 
ských. Také  Poggio  všímal  si  bedlivé  mincí 
i  poprsí.  Dle  starověkých  mincí  a  poprsí  ma- 
loval Tizian  12  medaillonů  představujících 
řím.  císaře  pro  vévodu  mantovského.  Mědi- 
ryjec  Enea  Vico  (1540—60)  ryl  dle  památek 
starověkých  portraity  řím.  císařů  a  také  Cae- 
sara,  z  nichž  11  král  angl.  Karel  I.  získal  pro 
své  sbírky  a  dal  k  nim  van  Dyckem  připojiti 
obraz  Vitelliův.  První  systematické  dílo  o  sta- 
rověké l-ii  napsal  Andreas  Fulvius  Sabinus: 
lUustrium  imagines  (Řím,  1517,  2.  vyd.  1524). 
O  dílo  Sabinovo  opírá  se  spis  J.  Huttichův: 
ImperatoruM  et  Caesarum  vitae  cum  imagi- 
nibus  ad  vivam  effigiem  expressis  (1524,  2.  roz. 
vydání  1534).  Veliký  pokrok  označuje  dílo 
Fulvia  Orsiniho  (Ursinus):  íllustrium  imagines 
ex  aníiquis  marmoribus  et  bibliotheca  F.  Úrsiiii 
(Řím,  1569,  1570,  2.  vyd.  opatřil  Gorlaeus, 
.Antverpy,  1598,  znova  otištěno  v  Gronovově 
^Thesaurus  antiquitatum  Graec.«,  díl  I— III). 
Dále  uvésti  jest  spisy:  Icones  Graecoium^  jež 
sestavil  mědiryjec  Augustinus  Venetus  (Muži) 
již  r.  1569,  jež  však  vvšiy  v  Padově  teprve 
r.  1648,  a  Iconografia  (Rím,  1609),  sepsanou 
Caninim.  Základ  starověké  I.  položil  E.  Q. 
Viscontí  spisy  vzešlými  na  podnět  Napole- 
ona I.:  Iconogvaphie  grecque  (PaříŽ,  1808,  3  d., 
nové  vyd.  Milán,  1818)  a  Iconogvaphie  romaine^ 
díl  I.  (Paříž,  1817,  dílo  dokončil  po  f  Viscon- 
tiové  Mongez,  připojiv  díl  2.-4.,  1824—33). 
Z  nejnovější  literatury  uvésti  jest  především 
nádhernou  publikaci  Brunnovu  a  Arndtovu: 
Griechische  u.  rómische  Portrdts  (Mnichov,  do- 
sud 27  seš.),  Bernoulli,  Ober  die  Biidnisse  des 
álteren  Scipio  (Basilej,  1875),  týž  Die  erhaltenen 
Biidnisse  berúhmter  Griechen  (t.,  1877),  P.  Schu- 
ster,  Ober  die  erhaltenen  Portraits  der  griech.  Phi- 
tosophen  (Lipsko,  1876),  R.  Fórstcr,  Das  Port  mi  t 
in  griech.  Plastik  (Kiel,  1880),  Bernoulli,  Rómi- 
sche Jkonographie  (Štutgart,  18^2  n.,  dosud  2  d., 
díl  II.  o  3  odděl),  Winter,  Ober  die  griech, 
Portrátkunst  (Berlín,  1894)  a  články  Sixovy, 
Wintrovy  a  BernouUiovy  v  >Jahrbuch  d.  ar- 
chaeol.  Instituts*  a  >Mittheil.  des  róm.  Inst.«. 
Srv.  též  Baumeister,  Denkmaler  d.  klassischcn 
Altertums,  str.  712—715,  Stark,  Handbuch  der 
Archaologie,  str.  68,  88,  105  a  n.  Vy. 

I.  se  stanoviska  deskriptivní  geometrie 
jest   věda  zabývající   se    zákony,   dle   nichž 


se  sestrojují  zákonité  obrazy  útvarův  rovin- 
ných i  prostorných.  Pro  jednoduchý  vztah 
útvaru  rovinného  s  jeho  obrazem  shodným, 
podobným  nebo  příbuzným  (afííinním)  na 
rovné  straně  nákresny  sestrojeným  považují 
se  všeobecné  obrazy  tyto  za  útvary  samy  a 
zásady  i.  v  tomto  případě  neořicházejí  k  plat- 
nosti. Při  sestrojování  obrazů  útvarů  prosto- 
rových, jež  nelze  si  bezprostředné  opatřiti, 
odvozujeme  si  předem  promítáním  útvary 
rovinné,  jež  pak  jednoduše  zobrazujeme.  Podle 
druhu  promítání  rozeznáváme  pak  obrazy 
orthogonální,  klinogonální  a  cen- 
trální. Pch. 

IkonoklMlté  (řec.)  viz  Obrazoborci. 

Ikonolatrle  (řec),  zbožňování  obrazů. 

Ikonolos^ie,  tolik  co  ikonografie  (v.  t ). 

Zkonoman  (z  řec),  nadšenec  pro  církevni 
obrazy  a  pro  ctění  obrazů;  též  fanatický  mi- 
lovník obrazů  a  uměleckých  děl. 

Ikonomov  Feodor,  politik  bulharský, 
nar.  u  Kotlů  ve  Vých.  Rumelii,  vzdělal  se 
v  duchov.  akademii  kijevské,  načež  byl  něja- 
kou dobu  professorem.  R.  1879  za  Alexandra 
Battenberga  byl  ministrem  vnitřních  záleži- 
tostí a  když  r.  1881  trnovská  konstituce  zru- 
šena, stal  se  předsedou  státní  rady,  soustře- 
ďující v  sobě  veškeru  vládu.  Zde  s  počátku 
byl  poslušným  nástrojem  knížete,  než  potom 
přešel  k  opposici  a  ve  svém  orgáne  »$lavja- 
ninu<  protestoval  proti  novému  zákonu  vo- 
lebnímu. R.  1883  smířili  se  radikálové  s  kon- 
servativci  a  I.  ujal  se  v  ministerstvČ  Cankova 
oboru  veřejných  prací,  ale  již  r.  1884  celé 
ministerstvo  se  poděkovalo. 

Ikonopis,  ikonopisec  viz  Ikona. 

Ikonostas  (z  řec),  v  pravoslavných  chrá- 
mech dřevěná  nebo  mramorová  stěna  s  iko- 
nami, rozestavenými  v  určitém  pořádku,  dělící 
oltář  od  střední  části  chrámu.  Zřídka  dosa- 
huje k  samému  stropu,  kterýžto  způsob  jest 
pozdější.  Ve  stěně  vedou  k  oltáři  troje  dvéře, 
a  sice  uprostřed  l-u  svaté  neboli  carské  (car- 
skija  vrata,  v.  t),  v  levo  od  nich  severní 
a  v  právo  jižní,  jmenované  dříve  též  diakon- 
skými.  Ikony  bývají  umístěny  v  několika  řa- 
dách. V  dolejší  řadě  na  carských  dveřích 
bývá  obyčejné  ikona  Zvěstování  P.  Marie 
(Blagověsčenije)  a  čtyř  evangelistů.  V  právo 
od  carských  dveří  obraz  Spasitelův,  v  levo 
P.  Marie  s  pacholetem  na  rukou.  Na  sever- 
ních dveřích  nejčastěji  bývají  archandělé  Ga- 
briel a  Michael,  někdy  i  proroci.  V  právo  od 
jižních  dveří  a  v  levo  ode  dveří  severních 
staví  se  ikony  nejvíce  ctěných  svatých,  na  př. 
svatého,  kterému  chrám  zasvěcen,  anebo  ji- 
ných, dle  přání  zakladatele  chrámu.  Nad  první 
dolejší  řadou  umisťuje  se  bezprostředně  nad 
carskými  dveřmi  obraz  Večeře  Páně  a  po 
obou  jeho  stranách  hlavní  výjevy  ze  života 
Kristova  a  Panny  Marie.  Ikony  tyto  jsou  oby- 
čejně menších  rozměrů  tvaru  obdélníkového 
a  představují  zároveň  hlavní  svátky  církevní. 
Ve  třetí  řade  staví  se  nad  Večeří  Páně  tak 
řečený  deisus,  t.  j.  ikona  zobrazující  Krista 
v  královském  nebo  arcikněžském  rouše  a 
Pannu  Marii  s  Janem  Křtitelem,  ani  se  modlí 


Ikos  —  Ikva. 


499 


před  ním.  Po  obou  stranách  pak  bývají  ob- 
razy starozákonních  proroků  s  patřičnými 
odznaky  a  vrchol  l-u  oi^atřen  b^vá  ukřižova- 
ným lO-istem.  Toto  uspořádání  za  starších 
dob  bylo  v  pravoslavných  chrámech  převlá- 
dajícím. Avšak  dle  potřeby  počet  pořadí  může 
býti  zmenšen  až  na  jediné  s  nevyhnutelným 
obrazem  Večeře  Páné  nad  carskými  dveřmi. 
V  prvních  dobách  ve  východní  církvi  oltář 
byl  oddélen  pouze  mřížovím,  tak  že  věřící 
mohli  iej  viděti.  Dosud  carské  dvéře,  z  pra- 
vidla dvojdílné,  zřizují  se  obyčejně  s  umělým 


kovy  dvanáctistěn.  Značí-li  a  délku  hrany  l-u^ 
pak  poloměr  opsané  koule 


H 


~2 


poloměr  koule  vepsané 


-n 


7  +  3f5 


krychlový  obsah  =  --  a»  (3  -f  V5).  Vedle  to- 
hoto l-u  existují  dle  Poinsota  ještě  dva  pra- 
videlné l-y  vyššího  řádu  (hvězdovité).  Jako 
I  tvar  krystalický  se  nevyskytuje,  avšak  pyrito- 


C.  1950.    IkonottAi. 


vyřezáváním,  aby  hlas  kněze  bylo  slyšeti  po 
celém  chrámě,  i  když  bohoslužba  vyžaduje, 
aby  byly  zavřeny.  Při  konsekraci  pak  zastí- 
rají se  ještě  clonou  (závěsa),  obyčejné  barvy 
tmavočervené.  V  uniatských  chrámech  pone- 
chán též  I.  s  uspořádáním,  odpovídajícím 
v  celku  l-u  pravoslavnému.  Šnk. 

Zkos,  starověké  jméno  ostrova  Ch  e  1  i- 
d  r  o  m  i  e. 

Zkosaédr  (řec),  dvacetistěn,  jest  vůbec 
těleso  omezené  20  rovnými  stěnami;  \.  pra- 
videlný jest  jeden  z  pěti  pravidelných  mno- 
hostěnů, omezen  jest  20  rovnostrannými  troj- 
úhelníky, má  30  hran,  v  nichž  se  protínají 
stěny  pod  úhlem  ISS'*  11*  23*'  (sinus  tohoto 
úhlu  rovná  se  přesně  Vs)»  ^  12  pětibokých 
rohů.  Jakožto  polární  těleso  přísluší  mu 
jiný  pravidelný  mnohostěn,  t.  j.  pětiúhclní- 


édr  (nepravidelný  dódekaédr  pětiúhelníkový) 
tvoří  s  pravidelným  oktaédrem  kombinaci, 
která  jest  velmi  blízká  l-u,  ale  omezena  jest 
8  stejnostrannými  a  12  stejnoramennými  troj- 
úhelníky. Pch. 

Iktonui  viz  Žloutenka. 

IktinoB,  řec.  architekt  V.  stol.  před  Kr. 
Byl  stavitelem  Parthenónu  Perikleova  (viz 
Akropol  i s  str.  647),  o  němž  prý  spolu 
s  Karpiónem  napsal  spis  (Vitruvíus  Vil, 
praef.  12).  Dále  zbudoval  chrám  Apollónův 
u  Figaleie  (v.  Bassy).  Dle  plánů  l-nových 
obnoveno  bylo  též  telestérion  eleusinské.  Srv. 
Brunn,  Gesch.  d.  griech.  Kúnstlcr,  11.,  246 
(2.  vyd.).  Vý. 

Ikva,  řeka  v  Uhrách,  vznikající  v  stolici 
šoproňské,  jihozáp.  od  Šoproně.  Teče  zprvu 
k  jihových.,  načež  nad  osadou  Fertó-Szent- 


600 


Iláhábád  —  z  Ilburka. 


Miklós-Szerdahely  ostrým  kolenem  obrací  se 
k  sey.-vÝch.  Protéká  pak  bažinatým  Hansá- 
gem,  vlévá  se  do  Rábnice  a  jest  asi  35  km  dl. 

Zláliábákd  viz  AUáhábád. 

HáTUin,  národ  na  Mindanau,  v.  I  liánové. 

Zlani,  románsky  Glion,  ital.  Jante,  staro- 
žitné hl.  m.  okresu  glenerského  Švýc.  kantonu 
Grisonska,  jz.  od  Churu,  718  m  n.  m.,  při 
obou  březích  horního  Rýnu  nedaleko  ústi 
Glenneru.  Jest  to  nejvýše  na  Rýnu  položené 
město;  má  stanici  poSt.  a  telegr.,  pěkný  nový 
kostel  katol.,  starou,  vysokou  zvonici,  zbytek 
to  bývalého  zámku  Lángensteinu,  mnoho 
starožitných  domů  a  802  ob.  f  1888),  většinou 
evang.,  dílem  Rhaetorománd,  dílem  Němců.  — 
V  listinách  poprvé  děje  se  zmínka  o  l-u  r.  766. 
Náleželo  zprvu  svob.  pánům  z  Belmontu,  pak 
hrabatům  ze  Saxu.  R.  1424  přistoupilo  k  še- 
dému tovaryšstvu,  jehož  bylo  potom  hlav. 
městem.  R.  1526  konána  v  l-u  náboženská 
disputace,  která  měla  za  následek  zavedení 
svobody  náboženské  v  Grisonsku.  I.  jest  oblí- 
beným východištěm  turistů  na  Piz  Mundaun 
(2065  m  n.  m.),  do  údolí  Lugnezského  Rýnu 
a  do  údolí  Tavetschského.  V  blízkém  okolí 
jest  starý  evang.  kostel  sv.  Martina  (783  m 
n.  m.)  a  zříceniny  zámku  Grúneggu  s  krás- 
ným sálem  ze  XVII.  stol. 

XlApaii|ro,  1 1  o  p  a  n  g  a,  jezero  v  středoamer. 
řep.  San  Salvadoru,  7  frm  š.  a  7  frm  dl.,  ob- 
klopené vysokými  vrchy  a  nemající  odtoku; 
zajímavo  jest  tím,  že  v  lednu  r.  1880  při  jeho 
březích  utvořila  se  sopka. 

narioii  (HjiapioHi),  rus.  tvar  jména  Hi- 
larion. 

1)  I.,  metropolita  kijevský,  první  z  rodu 
ruského.  Zvolen  byl  r.  1051,  ale  již  při  r.  1055 
letopisec  připomíná  jiného  metropolitu.  Dříve 
byl  knězem  v  Berestově,  sídle  velkoknížete 
Jaroslava,  jenž  si  ho  oblíbil  pro  nevšední 
vzdělání  a  pro  přísný,  zbožný  život.  Více 
o  jeho  životě  není  známo.  I.  náleží  k  nejpřed- 
nějším spisovatelům  počínající  literatury  ru- 
ské a  s  jeho  jménem  spojuje  se  též  sesta- 
vení nomokanonu  (církevních  zákonů)  knížete 
Jaroslava.  Z  jeho  spisů  jsou  známy  Slovo 
o  ^akonč  i  blagodati  a  Ispovidanije  véry,  vy- 
nikající přesností  a  jasností  výkladu.  Mimo 
to  připisuje  se  mu  ještě  roucenije  o  po^jié 
duševnéj  a  Slovo  k  bratu  stolpniku,  jež  nalezl 
prof.  Petrovskij  v  srbském  sborníku  ze  XIV. 
až  XV.  stol.  a  vydal  ve  Zprávách  univ.  ka- 
zaňské  (1865,  sv.  L).  Tři  předešlé  vydal  Gor- 
skij  v  díle  >Pribavlenija  k  tvorenijam  sv.  otěc« 
(1844,  díl  II.).  >Slovo  o  zákoně  i  blagodati« 
otiskl  před  tím  Karamzin  (»Istorija<,  díl  1. 
str.  284)  a  pak  Undoljskij  podle  staršího  ru- 
kopisu ze  XIV.  nebo  XV.  stol.  ve  »Čteních« 
společnosti  starožitností  v  Moskvě  a  též  o  sobě 
(»Slavjanorusskija  rukopisi  v  pergamennom 
sbornikě  Carskago«,  Moskva,  184^.  Později 
Kuprijanov  vydal  »Poučenije  o  poljzě  duŠ.«, 
též  podle  staršího  rukopisu  ze  stol.  XII.  neb 
XUI.  (»Izvěstija<  akad.  nauk,  sv.  V.).  Spisy 
l-ovy,  zejména  první,  jsou  důležitou  histori- 
ckou památkou  líčící  zajímavé  stránky  tehdej- 
šího křesťanství  a  celkový  ráz  reformátorské 


Činnosti  knížete  Vladimíra.  Oplývají  hojnými 
allegoriemi  a  svědčí  o  nevšedním  nadání  řeč- 
nickém, šnk. 

2)  I.,  arcibiskup,  později  metropolita  rja- 
zanský  a  muromský  (f  1673),  proslul  úča- 
stenstvím na  církevním  sněmu  r.  1666—67, 
kde  usvědčoval  patriarchu  Nikona  z  neváž- 
nosti  ku  sv.  Otcům.  Když  však  patriarcha 
byl  svržen,  I.  nechtěl  podepsati  rozsudek, 
poněvadž  následkem  špatného  překladu  z  řeč- 
tiny moc  patriarchova  stavěla  se  v  něm  pod 
pravomoc  cara.  Za  to  po  nějakou  dobu  ne- 
směl konati  církevní  služby.  Když  Pajisij  Li- 
garid  objasnil,  že  car  má  převahu  ve  věcech 
politických  a  patriarcha  ve  věcech  církevních, 
I.  se  podrobil,  načež  přijat  opět  na  milost. 

ZlATa,  maď.  Hlava,  něm.  Jlau,  městys  a 
hl.  m.  stejnojm.  stoličního  okresu  v  uherské 
stolici  trenčínské,  na  1.  bř.  Váhu  a  želez,  jtrati 
Galanta-Žilina,  sídlo  okr.  soudu,  má  stanici 
poštovní  a  telegr.  a  velkou  zemskou  trestnici 
z  r.  1855  v  býv.  zámku  hrabat  z  Kónigseggu. 
Zámek  ten  patřil  v  stol.  XII.  a  XIII.  tcrai^á- 
řům.  I.  má  2213  ob.  (1890),  z  nichž  je   1347 


poraženi  zde  Prokůpkovi  sirotci  po  lOdenním 
boji  Mikulášem  Rozgoněm.  Na  druhé  straně 
řeícy  jsou  na  vysoké  skále,  zv.  Červený  ká- 
men, zříceniny  hradu  vršateckého.  Při  úpatí 
Červeného  kamene  jest  ves  Pruska  s  1202  ob. 
(1890),  zámkem  a  františkánským  kostelem.  — 
Okres  ilavský  má  na  509*59  km*  26.994  ob. 
(1890). 

Uavlja  viz  Ilovlja. 

Ubesan,  město  albánské,  viz  Elbassan. 

z  Ubnrka  nazývali  se  předkové  nynějších 
něm.  hrabat  z  Eulen burka,  jejichž  původní 
sídlo  jest  hrad  a  město  Eulenburk  v  Míšni 
na  řece  Muldé.  V  okolí  toho  města  jakož 
i  v  Dolní  Lužici  měli  nejvíce  statků  a  v  ně- 
kolik větví  se  rozrodili,  jako:  Lieben  werd- 
skou,  Wahrenbrůckou,  Uebigavskou, 
LúbbenavskouaSenftenberskou,  která 
též  Egerberg  v  Čechách  držela.  Zvláštní  haluz 
žila  také  v  Čechách  v  XV.  a  XVI.  stol.  a 
v  scv.-záp.  končinách  naší  vlasti  měla  velké 
jméno.  Erb  rodiny  této  jest  na  přič  rozdělený: 
ve  svrchní  části  zlaté  vyniká  lev  černý  z  roz- 
dělení a  ve  zpodní  části  modré  jsou  3  stříbrné 
hvězdy;  z  helmu  vyniká  lev  mezi  dvěma  kří- 
dloma.  Za  nejstaršíno  předka  mají  Kunráda 
z  I.  (rodem  z  Wettinu)  v  r.  1170—81,  jehož 
syn  Botho  r.  1228  klášter  cisterciánek  v  Můhl- 
berce  založil,  kde  byl  pohřeb  rodinný  pánů 
z  I.  R.  1350  byl  Botho  z  I.  fojtem  v  Fiorni 
Lužici.  Majetkem  svým  velikým  dostali  se 
záhy  do  řad  přední  šlechty  a  také  many  své 
měli,  jichž  počet  aŽ  na  27  vzrostl.  Do  Čech 
přibyl  první  Otík  z  I.,  jenž  r.  1403  jako  pur- 
krabě arcibiskupa  pražského  v  Horšově  Týni 
nějaký  svár  tamějších  občanů  narovnal  azc- 
leným  voskem  smlouvu  zpečetil.  Později  držel 
týž  Otík  Kněžice  na  Žatecku,  obdaroval  ko- 
stel ve  Rvcnicích  a  měl  jakési  peníze  u  opata 
waldsaského  r.  1435;  r.  1437  byl  již  mrtev 
zůstaviv  vdovu  Anežku.  Současně  s  Otíkem 
žil  Václav,  purkrabí  chebský  v  r.  1422—28, 


z  Ilburka. 


501 


a  Puta,  purkrabí  a  zástavní  pán  loketský 
r.  1422—34.  V  bojích  tehdejších  stál  Puta 
z  I.  s  počátku  k  husitům  a  byl  i  v  Kostnici 
r.  1415,  ale  potom  se  vyznamenal  odporem 
proti  svým  bývalým  přátelům  a  dvakráte, 
r.  1427  a  1431,  od  hradeb  loketských  je  od- 
razil a  byl  jako.  posel  císaře  Sigmunda  v  zemi 
Bedřicha  markraběte  míšeňského  r.  1429  za- 
jat a  na  hrad  Schneeberg  zavezen,  ale  ještě 
t.  r.  na  svobodu  propuštěn.  Na  Falknovské 
byl  sice  laskav,  avšak  Loketské  utiskoval,  tak 
že  Sigmund  r.  1431  purkrabský  úřad  mu 
odňal  a  ot>ěma  stranám  radu  chebskou  r.  1433 
ustanovil  za  rozhodčího.  Než  nálezu  jejího 
Puta  nedbal  a  začal  se  synem  Vilémem  kru- 
tou půtku  z  Hauenšteinu  proti  celému  Lo- 
ketsku.  Konečně  r.  1434  byly  obé  strany 
porovnány  a  Puta  navrátil  Loket  císaři  a 
králi  Sigraundovi.  Kromě  Lokte  držel  ještě 
hrady  Hauenštein,  Himmelštein  a  Bořek.  Bo- 
jovnou povahou  svou  předčil  otce  Putu  syn 
Vilém  z  I.,  jenž  nikdy  se  dlouho  nerozmý- 
šlel o  příčinu  půtky.  Pokládaje  za  to,  ze 
peníze  na  Loketsko  od  otce  půjčené  icště 
mu  všechny  vráceny  nebyly,  zpustošil,  když 
SUk  platiti  nechtěl,  z  HauenŠteina  celý  kraj 
loketský  tak  krutě,  Že  sám  císař  Bedřich  ho 
k  míru  napomínal  (1442—44),  ale  nadarmo, 
neboť  ještě  r.  1448  nepřátelství  toto  trvalo. 
A  nejen  v  sev.-záp.  končinách  českých,  i  na 
severu  Vilém  z  I.  navštívil  válkou  krajiny 
pohraniční  již  r.  1436.  Spojiv  se  s  Varten- 
bcrky  na  Děčíně  činil  do  Lužice  vpády  a 
Žitavským  dal  z  města  odvésti  koně  i  krávy 
od  tovaryšů,  kteří  se  vydávali  za  lidi  Albrechta 
Berky  z  Dube.  Seznavše  omyl  svůj  Žitavští 
honili  je  až  k  Jablonnému  do  Čech,  kde  lou- 
pež jim  odňali  a  na  l-kovi  hradu  Kalichu  do- 
byli. R.  1444  začali  Vartenbcrkové  s  l-kem 
válku  z  Čech  proti  Šestiměstům  v  Lužici  a 
poplenivše  okolí  Žitavy  a  Zhořelce  přiměli 
rozjitřené  měšťany  k  obecné  obraně  a  odvetě. 
Hrady  Vartenberků  byly  dobyty  a  také  Ro- 
nov  ů  Stvolinek,  jenž  l-kovi  náležel,  opuštěn 
byv  v  noci  od  posádky  vzat  jest  a  spálen. 

Iikoliv  byl  Vilém  katolíkem,  stál  přece  věrně 
:  Jiřímu  Poděbradskému,  s  jehož  vojskem 
táhnoucím  do  Saska  přepadl  r.  1450  Most, 
kterého  však  dobyti  nemohli,  ale  za  to  zmoc- 
nili se  Duchcova  a  Oseká.  Později  přidal  se 
Vilém  k  Jednotě  strakonické  a  jmenován  jest 
r.  1469  od  uher.  krále  Matyáše  podkomořím 
v  Čechách.  Ze  statků  po  otci  zděděných  pro- 
dal Hauenštein,  Himmelštein  a  Bořek,  ale 
koupil  za  ně  Budenice,  Nový  Šumburk  (1449 
až  1453),  Týřov  (1439),  Vraní  (1453),  Helfen- 
burk  u  Uštku  (1475)  a  Sloup  (1471).  R.  1489 
zemřel  a  pochován  iest  v  Charvatcích  pod 
zachovalým  posud  náhrobním  kamenem  práce 
umělecké.  Manželka  jeho  byla  Mandalena 
z  Koldic,  dcera  snad  Kateřina  z  I.,  která  po- 
prvé za  Albrechta  z  Lichtenburka  a  z  Bítova, 
podruhé  již  před  r.  1464  za  Bohuše  z  Lom- 
nice byla  provdána.  V  pokojnějších  dobách 
žil  Vilémův  syn  Vilém,  jehož  manželkou  byla 
Anežka  hrab.  z  Helfenšteina.  Kromě  zápis- 
ných Třebenic  a  Nelahozevsi  držel  Ronov  a 


Stolinky  a  koupil  hrad  Lemberk  s  přísluš, 
r.  1518.  R.  1518  byl  fojtem  v  Horní  Lužici 
a  t  r.  1538.  Náhrobní  kámen  jeho  vedle  otcova 
se  zachoval  v  Charvatcích,  manželčin  (f  před 
r.  1533)  ve  Stvolinkách.  Jediná  dcera  Anna 
dědila  po  rodičích  Ronov,  Helfenburk,  Lem- 
berk a  Oltářík  a  vdala  se  nejprve  za  Jindřicha 
svob.  p.  z  Kurcbachu  na  Milici  a  Trachen- 
berce  a  podruhé  za  Ludvíka  z  Kolovrat.  Ze 
Sonnenvaldské  větve  žili  v  Čechách  bratři 
Vent  a  Póta  v  1.  pol.  XV.  stol.  sedíce  na 
hradě  Egerberce,  který  Ota,  Vent  a  Póta, 
strýcové  z  I.,  jako  léno  koruny  české  od  krále 
Sigmunda  r.  1430  obdrželi.  Již  r.  1422  držel 
Vent  zápisně  Egerberk,  mocně  odtud  husi- 
tům odpíraje,  a  teprve  po  dlouhých  létech 
r.  1444  bylo  mu  souzeno  skrze  souseda  při- 
jíti o  hrad  a  život.  Vilém  ze  Šumburka  na 
Novém  Šumburce  zašel  v  záští  s  Ventem  a 
za  příměří,  když  Vent  nic  zlého  netuše  dole 
pod  hradem  v  lázni  meškal,  z  lesíka  Šum* 
burkovi  lidé  vyskočivše  hradu  Egerbcrka 
pomocí  zrádců  se  zmocnili.  Přiběhl  sice  Vent 
na  předhradí,  ale  vida  hrad  ztracený  chtěl 
útěkem  se  spasiti  a  spustil  se  po  zaječích 
tenatech  se  zdi.  Na  neštěstí  tenata  se  pře- 
trhla a  on  spadnuv  do  příkopu  zlomil  si 
nohu,  načež  do  hradu  v  moc  Šumburkovi  so 
dostal,  jenž  ve  věži  hladem  ho  umořil.  Eger- 
berk zůstal  v  moci  Šumburkově  a  prodán 
potom  Jakoubkovi  ze  Vřesovic,  ale  Póta  z  I; 
r.  1453  položil  odpor  proti  tomuto  prodeji 
a  obdržev  obnovený  Ust  na  Egerberk  r.  1454 
konečně  r.  1457  zase  ode  dvorského  soudu 
v  tento  hrad  uveden  jest.  Avšak  po  3  létech 
Póta  prodal  Egerberg  Bossovi  z  Victumu  a 
z  Čech  nadobro  se  odstěhoval.  Jméno  II burk 
oblíbili  sobě  Vřesovcové  ze  Viresovic,  bezpo- 
chyby pro  nějakou  příbuznost,  již  v  XV.  stol. 
(Jan  Ilburk  ze  Vřesovic  r.  1463)  a  po  celé 
XVL  a  XVIL  stol.  je  podrželi  Vřesovcové, 
kteří  se  psaU  z  Doubravské  hory.  Nynější  hra- 
bata z  Eulenburku  pocházejí  od  Yenta  z  I. 
z  větve  Sonnenvaldské  a  žijí  ve  čtyřech  vět- 
vích. V  čele  první  větve  jest  Karel  Ki  ch ar  d,. 
majorátní  pán  na  Leuneburku  a  Prassenu,^ 
rytíř  řádu  fohannitů  v  Prusku,  vrchní  maršá- 
lek král.  Pruského,  doživotní  člen  panské 
sněmovny  pruské  a  rytmistr  m.  si.,  jenž  se 
oženil  r.  1869  s  Marií  Eufemií  ze  Tschirschky- 
Reichellu  a  5  dítek  s  ní  zplodil.  V  čele  druhé 
větve  jest  Bot  ho,  rytíř  řádu  Johannitů  a  řádu 
černého  orla,  kr.  pruský  státní  ministr,  pre^ 
sident  stát.  ministerstva  a  ministr  vnitra,  jenŽ- 
pojal  za  manželku  Alžbětu  ovdovělou  hrab. 
Keyserlingkovou  roz.  z  Alvenslebenu,  dáma 
král.  pruského  řádu  Luisina.  V  čele  třetí  větve 
jest  Arthur  Póta,  zakladatel  svěřenství  gal- 
linského,  rytíř  řádu  Johannitů  a  rytmistr, 
který  pojal  za  manželku  Alžbětu  svob.  pán 
z  Esebecku  (1877)  a  dvě  dítky  s  ní  má. 
V  čele  čtvrté  větve  jest  Filip,  cis.  něm. 
vyslanec  ve  Vídni,  jenž  se  oženil  s  Augu- 
stou  svob.  p.  ze  Sandelsu  a  šest  dítek  s  ní 
zplodil.  (Obšírnou  monografii  o  l-rcích,  Di- 
plomatarium  lleburgensc,  I.  díl,  vydal  Jiří 
z  Múlverstedtu   v  Magdcburce   r.   1877,   do. 


602 


Ilča  —  Ilejko. 


kteréhož  spisu  zprávy  z  pramenů  českých 
podal  F.  Bemau.)  Klř, 

Z16a,  hory  tvořící  rozvodí  mezi  jez.  Baj- 
kalským a  ř.  Irkutem  v  sibiř.  gub.  írkutské, 
absolutní  výšky  téméř  700  m,  pokryté  lesem 
cedrovým,  jedlovým  i  listnatým,  přes  néž  vede 
hlavní  cesta  z  údolí  Irkuta  k  Bajkalu. 

1161,  město  Vých.  Turkistánu,  v.  Chotan. 

San  ndefonso,  m.  špan.,  viz  LaGranja. 

SdiL  město  Vých.  Turkistánu,  v.  Chotan. 
e  [íl],  franc.  z  lat.  insula,  ostrov. 

né  (řec),  četa:  1.  U  Sparťanů  oddíl,  v  néjž 
chlapec  po  dokonaném  6.  roku  byl  vřaďován 
od  paidonoma,  aby  na  místo  domácího  vy- 
chováni nastoupilo  vychování  státní.  Několik 
čet  spojeno  bylo  v  tlupu  (fiova).  Každá  četa 
a  tlupa  měla  svého  náčelníka,  jenŽ  vybírán 
byl  z  nejzdatnějších,  přes  20  let  majících 
mládců.  2.  U  Makedoňanů  četa  jezdectva,  jež 
za  Filippa  skládalo  se  hlavně  z  Makedoňanů 
a  vybíráno  bylo  podle  okresů.  Jednu  četu 
tvořili  mladí  šlecntid,  kteří  v  míru  konali 
služby  při  osobě  králově,  ve  ^válce  pak  jako 
tělesná  stráž  ho  provázeli.  Nejvyšší  počet  i  I 
udává  se  na  13.  Později  za  Alexandra  Vel. 
vyskytuje  se  místo  starého  rozdělení  v  ily 
nejprve  8,  pak  4  hipparchie,  a  tyto  hippar- 
chie  rozpadaly  se  zase  v  ily  a  setniny.     Cfe. 

Zleok  (dříve  Ilecicaja  zaščita),  město 
v  ruské  gub.  orenburské,  5V2  km  na  j.  od 
pr.  bř.  ř.  Hek,  na  51®  9'  s.  š.,  s  84.600  ob. 
V  městě  jest  správa  Ileckých  dolů  sol- 
ných s  rozsáhlou  laboratoří  a  hornickou  ško- 
lou, 2  kostely,  mcšita.  chudobinec,  škola, 
poštovní  úřad,  ústřední  vězení  se  424  vězni 
zaměstnanými  v  dolech  a  obelisk  na  pa- 
mátku návštěv  carů  Alexandra  I.  a  II.  I.  vy- 
stavěn r.  1754  jako  pevnost,  avšak  brzy  v  po- 
vstání Pugačevském  rozbořen,  načež  znova 
zřízen. 

Ileoké  doly  solné  u  města  Ilccku  v  rus. 
gub.  orenburské,  s  ložiskem  kamenné  soli 
tvaru  nepravidelného,  plochy  4^/^  km^,  délky 
2  km,  šířky  iVa  km  a  hloubky  přes  180  m. 
Sůl  zde  dobytá  jest  čistá  a  hustá,  v  krysta- 
lech rhombickýcn,  které  lze  řezati,  pročež 
vyrábějí  se  z  ní  skřínky,  vázy  a  j.  Půda  lo- 
iisko  pokrývající  složena  jest  z  pískovcové 
hlíny,  okolní  návrší  ze  sádry  a  vápence  se 
zkamenělinami  permskými.  I.  d.  patří  k  nej- 
bohatším solným  dolům  na  světě  i  páčí  se 
zásoba  soli  v  nich  na  75  milliard  pudů  (rov- 
ná se  123  milí.  f.),  roční  výroba  pak  ob- 
náší 16.000—25.000  t  Známy  byly  již  ve 
stol.  XVI.,  r.  1744  přešly  ve  správu  státní, 
avšak  pravidelné  dolováni  počalo  teprve  roku 
1817  trestníky. 

Ileoké  Jezero,  souborné  jméno  několika 
solných  pramenů,  močálů  a  dvou  jezírek 
v  rus.  gub.  orenburské,  v  průměru  se  1137oo 
soli,  s  mzněmi  pramenitými,  vanovými  a  bahni- 
tými na  bř.  jez.  Tuzluku. 

Heoldj  gorodok,  město  v  ruské  oblasti 
Uralské  při  ústí  ř.  Hek  do  Uralu,  s  5511  ob., 
z  nichž  je  3347  kozáků  s  rodinami.  Má  sta- 
niční správu,  pošt.  a  telegr.  stanici,  2  kostely, 
tavírnu  a  koželužnu,  hlučné  trhy  na  dobytek 


přihnaný  ze  stepi  Uralské  Kirgizy.  Hlavním 
zamést,  obyv.  jest  orba. 

Ileoký  DOr,  ohromný  les  v  Sibiři  prostí- 
rající se  mezi  ř.  Okou  a  Isetou  na  území 
Išimské  stepi,  býval  mnohem  rozsáhlejší  (mezi 
ř.  Isetou  a  Tobolem),  ale  s  přibývající  kolo- 
nisací  vždy  více  se  m^tí.  V  líěm  vznikají 
četné  menší  toky  vodní. 

neoký  ájezd  ťnověji  též  Aktjubinský). 
v  sz.  části  ruské  oblasti  turganské  s  57.900  km* 
rázu  stepního,  jen  na  j.  a  z.  prostírají  se  vý- 
běžky Uralskéno  pohoří  zvané  hory  Mugo- 
džarské  s  pobočnými  pásy  oddělenými  od  sebe 
řadou  kotlin.  Ostatní  rovná  čásť  Újezdu  jest 
z  většího  dílu  úrodná,  z  menšího  solnatá  a 
písečná.  Hlavní  řeky  jsou  Ilek  a  Or,  jezer 
jest  málo.  Lesy  poírývají  hlavně  kraj  hor- 
natý, i  jsou  nejdůležitější  stromy  lesní  sosna, 
bříza,  osyka  a  vrba,  kdežto  v  údolí  nalézáme 
jen' křoví.  Podnebí  jest  pcvninské  s  náhlými 
změnami;  v  létě  dosahuje  teplota  až  přes 
40*  C,  v  zimě  jsou  tuhé  mrazy  a  sněhové 
vánice.  Jádrem  obyv.  jsou  Kirgizové,  většinou 
kočovní,  i  čítalo  se  r.  1892  obyv.  87.604, 
z  nichž  1693  usedlých  a  85.911  kočovných, 
tedy  na  1  km*  1*5  ob.  a  na  10  kočovníků 
2  ob.  usedlí.  Usedlí  jsou  hlavně  křesťanští 
kozáčtí  osadníci,  kočovníci  jsou  vesměs  mo- 
hammedánští  Kirgizové.  V  Újezdě  jest  jediné 
město  Aktjubinsk(dříve  Ak-Tjube)  založ, 
r.  1878,  3  osady,  73  auly  Kirgizů  se  16.168 
stany.  Orba  jest  zanedbána,  hlavním  jejím 
předmětem  pšenice,  které  r.  1890  sklizeno 
asi  8000  t.  Zejinářství  jest  nepatrné,  sadařství 
vůbec  není.  Hlavním  pramenem  výživy  jest 
proto  chov  dobytka,  jehož  čítalo  se  r.  1892 
490.883  kusů,  mezi  nimi  13.033  velbloudů  a 
77.369  koní.  R.  1885  založen  zde  hřebčinec 
kníž.  Dolgorukým,  avšak  zanikl  lépe  osvěd- 
čuje se  hřebčinec  státní  z  r.  1886.  Doprava 
zboží  karavanami,  kterou  se  Kirgizové  zabý- 
vali, hyne  od  dostavění  dráhy  Zakaspické. 
Hornictví  jest  skrovné,  ač  se  nalezly  v  Újezdě 
rudy  měděné  a  Železné,  ložiska  kamenného 
uhlí,  lomy  na  selenit  a  různé  stopy  nafty 
rovnající  se  nejlepším  druhům  bakinským. 
Obchodu  a  průmyslu  není. 

ne  de  Franoe  |íl  dc  fráns],  býv.  franc.  pro- 
vincie s  hl.  m.  Paříží,  viz  Francie  str.  572. — 
Též  starší  jméno  ostrova  Mauritius  (v.  t.). 

Zlefeld,  městys  prus.,  viz  Ilfcld. 

nejko,  samozvanec  ruský,  jenž  se  vydával 
za  Petra,  syna  Fcdora  Ivanovice  (f  1607), 
pocházel  z  Muromu  a  byl  lodním  dělníkem 
mezi  Jaroslavlem  a  Astrachaní.  Později  přidal 
se  k  těrským  kozákům  a  připsal  se  ke  dvoru 
Grigorije  Jelagina.  Když  kozáci  se  vzbouřili 
a  počali  loupiti  po  Volze,  přemluvili  jej,  aby 
vydával  se  za  carského  syna.  I.  dopsal  Lžidi- 
mitriji  I.  (1606)  nazývaje  jej  strýcem  a  táhl 
k  němu,  ale  dověděv  se  o  jeho  smrti,  vrátil 
se.  Spojiv  se  s  Bolotnikovem  a  voj  vodou 
Šachovským,  nabyl  veliké  moci  a  pobouřil 
severskou  Ukrajinu.  Byl  vŠak  v  Tule  ob- 
klíčen, zajat  a  popraven.  D.  I.  Ilovajskij 
uvádí  jej  ve  spojení  s  hrdinou  byliny  o  liji 
Muromcovi.    Srv.  jeho   stať  >Bogatyr-kazak 


Hek  —  Ilex. 


503 


Ilja  Moromcc,  kak  istoričeskojc  lico<  (Rus. 
Archiv.  1893). 

Hek,  řeka  v  ruskč  oblasti  turganské  a 
uralské  a  gub.  orenburské,  pramení  se  v  ho- 
rách Mugodžarských  na  rozhraní  jmenova- 
ných území,  jichž  hranice  ve  značné  délce 
tvoří,  a  vlévá  se  po  toku  426  km  jako  levý 
přítok  do  Uralu  dvěma  rameny,  Velký  a 
Malý  I.  Břehy  má  mírné  skloněné,  údolí  ši- 
roké a  pokryté  krásnými  luhy  a  sady,  dříve 
hustě  zalesněné.  Přítoků  jest  mnoho,  avšak 
nepatrných  a  v  létě  vysychajících. 

Uekohánové,  Ilekové,  t.  j.  páTK)vé,  vla- 
daři, jméno  turecké  dynastie,  jež  vládla  od 
r.  980—1212  v  Kašgaru,  Turkistánu  a  Fergáně. 


[  nenm  (lat.),  kyčelník,  dolní  oddíl  ten- 
kého střeva,  jenž  se  vyznačuje  hlavně  tím, 
že  nemá  míhavých  řas  jako  lačník  {jejunum) 
a  chová  v  sliznici  hojné  skupiny  adenoidních 
hrudek,  t.  zv.  pláty  nebo  plaky  Peycrské. 
Ústí  ilea  v  tlusté  střevo  chráněno  je  chlopn  í 
tračníkovou  {valvula  ileo-coecalis  č.  valím la 
Bauhlni),  která  zabraňuje  obsahu  tlustého 
střeva  vraceti  se  v  tenké. 

IlenB  (z  řec),  tolik  co  neprůchodnost 
střevní,  již  v  části  tenkého  střeva  zvané 
ileum  hledáme.  Jiní  slovo  I.  odvozují  z  ře- 
ckého tllťiv,  otočiti  se,  a  proto  vymezují  ná- 
zev ten  neprůchodnosti  nebo  zatvoření  střeva, 
které  stočením  jeho  kolem  závěsku  mesente- 


C  iqix,  Ilex  aquifolium  L.,  cesmína:  a)  plodná  včiévka.  b)  kvét.  c)  prSfez  kvetu,  </) semeno,  e)  podélný  pr&řez  semena. 


Zakladatelem  byl  Abdul-kerím  Kára  chán  Sa- 
tuk  ok.  r.  980  po  Kr.  Celkem  známo  24  vla- 
dařů této  dynastie,  jejichž  dobu  v4ádm  Izei 
nejspolehlivěji  odhadnouti    dle  hojných  za- 1 
chovaných  mincí.  (Srv.  Dorn,  Ober  die  Miin- 
zen  der  Ileke,  1884.)  Dk, 

Hena,  městečko  bulh.,  viz  Elena. 

Zleotyphiui  viz  Typ  hus. 

Herda  viz  Uergétes  a  Lérida. 

Zlarg^eti,  ve  starověku  iberský  národ  v  sv. 
Hispanii  od  Ebra  až  po  Pyrencje.  V  dějinách 
vystupuje  za  druhé  války,  kdy  král  Indibilis 
5tal  se  spoiencem  Hannibalovým  a  porazil 
římské  vojsko  pod  P.  Corn.  Sciplonem  r.  212 
př.  Kr.  Hlavním  městem  byla  silně  opevněná 
Herda  (nyn.  Lérida)  na  ř.  Sicuris  (Scgre). 

Ilet,  levý  přítok  Volhy  v  rus.  gub.  vjatské 
a  kazaňské,  pramení  se  v  uržumském  Újezdě 
gub.  vjatské,'teče  prudce  a  s  velkými  okli- 
kami k  jz.  a  ústí  se  po  toku  256  km  u  místa 
Kozlovky,  široký  10—20  m  (na  jaře  až  3  km), 
hluboký  asi  2  m,  splavný  pouze  v  dolním  toku, 
s  břehy  písčitými  a  porostlými  jehličnatým 
lesem.  Levé  přítoky  jsou  Uriža  a  AŠit,  pravé 
Provna  a  Vanža. 


riálního  povstalo  {voivulus).  Viz  Střevo,  ne- 
průchodnost. Mx. 

Ilex  L.,  cesmína,  rod  rostlin  z  řádu  ces- 
mín ovitých  {Ilicineaé)  s  květy  polygami- 
ckými  nebo  dvoudomými.  Kalich  je  malý, 
vytrvalý,  4— Sdílný,  bflá  koruna  4-,  řidčeji 
5— óČetná  s  lístky  zaokrouhlenými,  na  zpodu 
splývajícími.  Tyčinky  zpravidla  v  počtu  lístků 
korunních  vyvinuté  jsou  poněkud  na  zpodu 
s  korunou  srostlé  a  mají  podlouhlé  prašníky. 
Semenník  přisedlý,  skoro  koulovitý,  4—6,  po- 
řídku  i  7— 8pouzarý,  nese  tolik  přisedlých  a 
uprostřed  spolu  srůstajících  blizen,  co  má 
pouzder,  jež  jsou  1 — 2vaječná.  Plod  je  kulo- 
vatá peckovice  4— Ssemenná.  Patří  sem  stromy 
nebo  kře  s  listy  střídavými,  zpravidla  kož- 
tými  a  lesklými,  někdy  také  bylinnými,  cclo- 
krajnými,  zubatými  nebo  ostnitě  zubatými  a 
květenstvími  úžlabními,chudokvětými.  řidčeji 
hojnokvětými.  Ze  známých  170  druhů  roste 
většina  vé  střední  a  jižní  Americe,  menší 
počet  v  Asii  a  jen  několik  druhů  je  roztrou- 
šeno v  ostatních  dílech  světa.  ZkamencU' 
druhy  nalezeny  byly  již  v  třctihorách.  V  Evro- 
pě zastoupen  jest  rod  tento  cesmínou  cv- 


504 


Ilfcld  —  Ug. 


ropskou  či  lesnf  kopřivou,  bodlavou 
palmou  neb  ostrolistem  (I.  aquifoiium 
L.).  Jest  to  keř  nebo  strom  s  listy  trnité  zu- 
batými, na  krajích  vlnovitj^mi,  kožitými,  kvéty 
bílými,  v  úžlabních  okohcích  sestavenými  a 
peckovicemi  jak  hrách  vehk^mi,  posléze  šar- 
latové červenými,  nejedlými  se  4  tvrdými 
peckami.  V  jiŽ.  Evropé  a  Orientu  nacházejí 
se  cesmíny  až  15  m  vysoké  a  V«  >"  silné, 
jejichž  listy  bývají  celokrajné,  trnem  zakon- 
čené. Cesmína  roste  na  písečných  nebo  vá- 
penitých  pádách  ve  stinných  lesích,  na  rovině 
i  na  předhorách  (v  Alpách  jde  do  výše  1200  m) 
jihozáp.  i  jižní  Evropy  ajihozáp.  Asie.  V  Ev- 
ropé sahá  nejdále  na  sever  až  do  jižního  Nor- 
ska (po  63"  sev.  šířky).  Kvete  v  květnu  a 
červnu.  Pěstuje  se  často  v  zahradách  pro 
ozdobu,  často  také  z  ní  dělají  neproniknutelné 
živé  ploty.  Tvrdé,  houževnaté  dřevo  hodí  se 
dobře  ku  pracím  řezbářským,  z  mladých  pru- 
tů dělají  bičiště  a  hole,  zelenou  k&ru  na  kaši 
roztlučenou  mísí  s  bobulemi  jraelí  k  výrobě 
lepu  na  ptáky.  Červenými  plody  okrašlují 
věnce  a  krmívají  drozdy  a  holuby.  V  jižní 
Francii  roztloukají  mladé  listy  a  výhonky  dře- 
věnými palicemi  a  krmí  jimi  v  zimě  dobytek. 
V  již.  Německu  užívají  sušených  listíi  místo 
čínského  čaje.  V  lékařství  užívá  se  někdy 
listft  (folia  iticis  aqui/otii^  pro  hořkou  látku 
ilicin  proti  střídavé  zimnici.  Rozvařenou 
kůru  přikládají  někdy  na  vředy.  V  Brazílii 
a  Paraguayi  roste  cesmína  paraguayská 
(I.  paraguariensis  St.  Hill.),  malý  keř  nebo 
strůmek  se  vždy  zeleními,  klínovitými,  přes 
5  cm  dlouhými,  v  řapík  zúženými,  na  okra- 
jích oddálené  vroubkované  zubatými  a  ve- 
zpod  černě  netečkovanými  listy,  jejichž  hlavní 
nerv  není  na  svrchu  téměř  nic  vtiskly.  Květy 
rostliny  prašné  i  pestíkové  jsou  svazčitě  shlou- 
čené,  4četné  a  pecičky  peckovic  jsou  na  hřbetě 
podélně  rýhované.  ^  listů  tohoto  druhu  při- 
pravuje se  v  již.  Americe  oblíbené  thé,  známé 
zde  pode  jménem  mate  neb  yerba.  Para- 
í^uayské  toto  thé,  jinak  také  jezovitské  thé 
nazývané,  podává  se  v  malých  nádobkách 
tykvových  a  trubičkami  jako  brk  silnými  se 
pije.  Listy  sbírají  se  každý  třetí  rok  od  pro- 
since do  srpna.  Ža  tím  účelem  ořežou  se  celé 
včtve,  táhnou  se  přes  planoucí  oheň  a  pak 
se  listy  a  mladé  větévky  nad  ohněm  asi  po 
36—48  hodin  suší  a  konečně  roztloukají  na 
drobno.  Takto  získané  thé  silně  slisuji  a  dobře 
v  nádobách  uzavírají,  ježto  by  brzy  ztratilo 
chuC.  Obsahuje  mnoho  coffeinu  a  proto  jeho 
odvar  poskytuje  příjemné  dráždicí  napoj, 
jenž  již  Indiánům  před  příchodem  Evropanů 
byl  znám.  Také  v  Evropě,  zvláště  v  Anglii, 
začíná  se  paraguayského  thé  užívati.  Kdysi 
užívali  tohoto  thé  při  obchodu  výměnném 
místo  peněz.  Jiný  druh,  I.  gongonha  Lamb., 
strom  v  Braziíii  rostoucí,  má  listy,  z  nichž 
rovněž  thé  připravují  (commitu^  conchonga, 
gongonha,  cangucha),  jež  však  jest  méně 
cenné.  Z  listů  ^ruhu  I.  Dahoon  Walt.  na  Flo- 
ridě rostoucího  připravují  taméjší  Indiáni  thé 
zvané  indiánské,  domácím  jménem  yau- 
p  o  n.  Vs. 


ZUéld,  llefeld,  méstys  a  hl.  místo  kraje 
prus.  vl.  obv.  hildesheimského,  254  m  n.  m., 
při  iiž.  úpatí  Harcu  a  vchodu  do  krásného 
údolí  Bahry,  na  žel.  trati  Soest-Nordhausen» 
sídlo  zemské  rady,  soudu,  král.  lesní  správy, 
má  stanici  pošt.  a  telegr.,  evang.  kostel,  gymn. 
v  býv.  klášterní  škole  s  bohatou  knihovnou, 
papírnu,  výrobu  dužin  a  jiného  zboží  dřevě- 
ného, pivovar,  mlýn  na  sádru,  kamenné  lomy 
a  1484  ob.  (1890).  Dolování  na  železné  rudy 
a  kamenné  uhlí  zašlo.  Vých.  od  l-u  jest  Bi  e  1- 
stein  a  na  jihu  zřícenina  llburg.  Hrad  ten 
byl  ve  XII.  stol.  sídlem  hrabat  zHohnsteinu, 
z  nichž  llger  11.  zal.  r.  1190  klášter  benedik- 
tinský, který  později  přešel  do  rukou  prac- 
monstrátů.  Kolem  kláštera  toho  povstala  osa- 
da I.  R.  1545  opat  Thomas  Stange  zavedl 
v  l-u  reformaci  a  změnil  klášter  ve  vyssí 
Školu,  která  povoláním  žáka  Lutherova  a 
Melanchthonova  Michaela  Ncandra  (1550) 
rychle  nabyla  značné  pověsti,  a  ta  v  X Vílí.  st. 
ještě  stoupla.  Kraj  ilřeldský  má  na  273  24  írwt» 
v  1  městě  a  20  obcích  venk.  14.647  ob.  (1890). 

nford,  Grcat  I.,  město  v  angl.  hrabství 
essexském  na  1.  bř.  Rodinga,  11  km  v.  s.  v. 
od  Londýna,  na  trati  Lonctýn-Colchester,  má 
stanici  pošt.  a  telegr.,  nemocnici  z&loi.  ve 
XII.  a  nové  zařízenou  v  XVI.  stol,  výrobu 
papíru  a  10.913  ob.  (1891). 

Uf^aoombe  [ilfrekúm].  malý  méstys  se 
vzkvétajícími  mořskými  lázněmi  v  sev.  části 
angl.  hrabství  devonského,  14  km  ssz.  od 
Barnstaple  na  Bristolském  kanálu,  má  lázeň- 
ský dům  v  ddrském  slohu,  vystav,  r.  1836 
a  spojený  s  mořem  tunnelem,  velké  hotely, 
maják,  rybářství,  pobřežní  obchod  a  7695  ob. 
(1891).  Okolí  jest  romantická  pahorkatina 
s  pěknými  procházkami. 

Ilg:l)l.johannGeorg,  lékař  něm.  (♦1771 
v  Hiitteldoríu  v  Dolních  Rakousích  —  f  1836 
v  Praze).  Sloužil  původně  ve  vojšté  iako  rao- 
lékař,  později  stal  se  prosektorem  lékařsko- 
chirurgické  akademie  ve  Vídni,  r.  1809  prof. 
anatomie  v  Praze.  Byl  vynikajícím  anatomem, 

Í'enž  zařídil  sbírky  anatomické  ve  vídeňském 
osefínu  a  v  anatomickém  ústavě  v  Praze, 
mimo  to  měl  účastenství  při  zakládání  zoolo- 
gických sbírek  zemského  musea.  Ačkoli  ovládal 
dokonale  veškery  obory  anatomie  srovnávací, 
přece  zvláště  vynikl  svými  pracemi  o  ústrojí 
sluchovém.  Z  jeho  prací  uvádíme:  Grundlinien 
der  Zergliederungskunde  des  Menschenkórpers 
(Praha,  1811,  2sv);  Einige  anatomische  Beob- 
achtungen  vom  Baue  der  Schnecke  des  mensch- 
lichen  GehÓrorganes  atd.  (t.,  1821);  Anatomi- 
sche  Monographie  der  Sehnenrollen  atd.  (t.,  1823, 
2  seš ). 

2)  I.  Albert,  rak.  historik  uměni  (♦  1847 
ve  Vídni  —  \  1897),  stal  se  úředníkem  při  rak. 
museu,  r.  1878  ředitelem  druhé  skupiny  cis. 
kult.  historických  sbírek  ve  Viani  a  r.  1891 
jmenován  vláciním  radou.  V  Eiielbergových 
>Quellenschríften  fůr  Kunstgeschichte«,  je- 
jichž redakci  r.  1888  také  přejat,  vydal  pře- 
klady a  kommentáry  spisů  Cer.nisches  Maler- 
buch,  mnicha  Theofila  Schedula  diversarum 
artium,   Heracliovo    Von  den  Farben  u.  Kún- 


Ilsra  —  Ili. 


505 


sten  der  Rómcr  a  své:  Beitráge  :{«r  Gesch. 
d.  Kunst  und  Kunsttechmk  aus  mittelhochd. 
Dichtungen;  pro  Lobmeyerovu  Glasindustrie 
napsal  histor.  stať,  dále  vydal:  Gescli.  und 
Terminologie  der  alten  Spit\en  (Vídeň,  1876); 
Album  ósterreich.  Bildhauerarbeiten  des  X  Vil  I, 
Jhhdrt.  (t.,  1878);  Wiener  Schmiedwerke  des 
XV rn.  J.  (Drážďany,  1878—83);  Wappen  des 
ósterr.  fíerrscherhauses  (Vid.,  1879);  Zeitstim- 
men  uber  Kunst  u.  KUnstler  der  Vergangenheit 
(t.,  1881);  Fr.  X.  Messerschmiedts  Leben  und 
WerUe  (Praha,  1885);  Die  Fischer  v.  Erlach 
(t.,  1895);  Paiais  Schwar\enberg  in  Wlen  (Ví- 
deň. 1895). 

n^^,  levý  přítok  Leny  v  sibiř.  gub.  irkut- 
ské,  vytékající  z  malého  jezera,  dlouhá  213  km, 
široká  až  107  m,  s  břehy  vysokými  a  příkrými, 
splavná  v  délce  43  km,  avšak  v  lété  a  na 
podzim  velmi  mělká. 

nha  [ilja|  do  Prinoii|e,  t.  j.  ostrov  kní- 
žecí, portug.  ostrov  v  zálivu  Guinejském  (záp. 
Afrika),  230  km  jjz.  od  Fernando  Po,  živil 
r.  1878  na  151  ^m'  2665  ob.,  Portugalců  a 
černochů,  kteří  vyvážejí  kávu,  kakao  a  ně- 
která koření.  Ostrov  v  sev.  části  nízký,  v  jižní 
vysoký,  je*t  velmi  úrodný,  avšak  nezdravý. 
Dosahuje  výše  až  825  m.  Hl.  město  Sao  An- 
tonio na  sev.  břehu  má  dobrý  přistav.  Ostrov 
byl  objeven  17.  led.  1471  a  zván  s  počátku 
ostrov  sv.  Antonína.  Dříve  býval  podřízen 
ostrov  sv.  Tomáše  guvernéru  zdejšímu,  nyní 
jest  tomu  naopak. 

nháAOVol  viz  I  lehá  no  ve  i. 

niiavo  [iljávu],  město  v  distriktu  aveir- 
ském  portug.  pro  v.  Bciry,  6  km  jjz.  od  Aveira, 
při  již.  břehu  laguny  Aveirské  (Kia  ďAveiro). 
Obyv.  počtem  7752  (1878)  pochází  částečné 
od  hollandských  rybářů  a  živí  se  hl.  rybo- 
lovem a  těžením  mořské  soli.  Asi  3  km  jižně 
ve  Vista-Alegre  jest  velká  továrna  na  sklo 
a  porculán. 

nhéos,  SSoJorgé  dos  I.,  přístavní  mě- 
sto v  braz.  státu  Bahii  na  14*^  48'  j.  š.  při  ústí 
ř.  Cachoeiry,  má  přístav  přístupný  větším 
loděm  námořním,  vývoz  dříví,  pěstění  rýže, 
manioku,  cukru,  kávy  a  bavlny  a  3000  ob. 
Založeno  r.  1530  a  vlivem  jesuitů  rychle 
vzkvétalo;  když  však  tito  byli  Hollanďany 
vypuzeni,  upadlo  a  teprve  v  novější  době 
následkem  zřízení  kolonie  opět  významu  na- 
bývá. 

n-ohán  viz  Chán. 

nohánovó  (tat.),  t.  i.  náčelníci  národů, 
též  Chul  ago  ve  i,  mongolská  dynastie  Persie, 
vládli  v  Iránu  od  r.  1252—1350.  Zakladatelem 
dynastie  byl  Chúlágú,  vnuk  Džengizchánův, 
po  němž  nazývá  se  dynastie  i  Džengizchá- 
novci.  Dynastie  čítá  17  vládců.  Poslední 
vladař  Núširván  chán  (1344—50)  zbaven  byl 
trůnu  šeichem  Hasanem  Buzurgem,  zakla- 
datelem dynastie  Ilchánovců.  Ž  ostatních 
vládců  vynikají  Abaka  chán,  syn  Chúlagúův 
(1265—82),  Argunchán,  syn  Abakův  (1284  až 
1291)  a  sultán  Oldžaitu,  syn  Argunův  (1304 
až  1316),  známí  i  v  Evropě  diplomatickými 
styky  s  králi  francouzskými  Ludvíkem  Sva- 
tým, Filipem   Tvrdým  a  Filipem   Krásným, 

Ottfiv  Slornik  Nauíný,  tv.  XII.  225  15*97* 


papežem  Honoriem  IV.  a  Jakubem  II.  Ara- 
gonským.  Předchůdce  Oldžaitův,  bratr  jeho 
Gassán  Mahmúd  (1295—1304),  proslulý  snáše- 
livostí náboženskou,  štěstím  válečným  nad 
Egypťany  r.  1299  u  Emesy,  dále  jako  učenec 
a  umělec  (historik  Rešíd-ud-dín  byl  jeho  vše- 
mocným rádcem  a  ministrem),  ba  i  řemeslník, 
poslal  i  své  vyslance  ke  dvorům  francouz- 
skému a  anglickému.  Jako  zákonodárce  na- 
zván mongolským  Justiniánem.  V  Persii  vládli 
I.  neobmezeně,  jinak  uznávali  nadvládu  mon- 
golských chákánů  v  Číně  (Mangu,  Kúbilaje 
atd ).  Zachováno  hojně  mincí  jednotlivých 
vládců  s  nápisy  arabskými,  výjimečné  mon- 
golskými. Srv.  A.  Rémusat,  Mémoires  sur  les 
rclations  politiques  des  princes  chrétiens  avec 
les  empereurs  mongols  (Paříž,  1822  a  1824); 
Hammer,  Geschichte  der  Ilkhane,  1843;  Ho- 
worth,  History  of  the  Mongols  (1888).      Dk. 

Uohánovoi,  mongolská  dynastie  v  Persii 
(1336—1410).  Vládla  v  Iráku  arabském  a  Azer- 
beidžánu.  Jméno  své  měla  po  Ardžím  II chá- 
novi, z  jehož  rodu  zakladatel  její  šeich  Ha- 
san  Buzurg  (r.  1336—56).  po  svém  kmenu  Dže- 
láirí  zvaný,  pocházel.  Po  něm  zove  se  dy- 
nastie i  Dželáirská  či  DŽeláirovci.  Dyna- 
stie čítá  celkem  čtyři  vladaře,  a  sice  zakla- 
datele, jeho  syna  a  nástupce,  podnikavého  a 
šťastného  O  ve  i  se  (—  do  r.  1374,  f  1376), 
druhorozeného  ieho  syna  Husaina  příjme- 
nem  Dželál-uadína,  který  však  brzy  jat  a 
usmrcen  mladším  bratrem  svým  Ah medem, 
který  opět  vlastní  krutostí  a  bezohledností 
poskytl  příčiny  k  povstání  Timura  (Tamer- 
lana)  r.  1384,  jemuž  r.  1386  Azerbeidžán  po- 
stoupil; po  10  létech  nastaly  boje  i  o  ostatní 
území,  v  nichž  Ahmed  na  konec  sesazen  a 
sám  Turky  usmrcen  (1410).  Dk. 

Ilohester  [ilčestr],  I  ve  leh  ester,  u  Pto- 
lemaia Ischalis,  starý  městys  v  angl.  hrab- 
ství  somersetském,  27  km  jv.  od  Bridgewa- 
teru  v  úrodném  údolí  ř.  Yeo  (Ivel).  Jest  kři- 
žovatkou drah  a  má  1849  ob.  (1891).  Pod  pan- 
stvím římským  bylo  hl,  stanicí  na  silnici  zv. 
nyní  Fosseway ;  v  okolí  nalezeny  četné  římské 
starožitnosti.  V  klášteře,  jehož  zříceniny  do- 
sud se  zachovaly,  narodil  se  Roger  Bacon. 

Hl,  řeka  ve  střední  Asii  povstávající  stokem 
řek  Tekes  a  Kunges.  Větši  z  nich,  Tekes,  pra- 
mení na  sev.  svahu  Thien-šanu,  sev.  od  hory 
Chan-Tengri,  ve  výši  3535  m  n.  m.  a  teče 
k  záp.  Obě  řeky  spojují  se  na  43**  23*  s.  š.  a 
82'  25'  v.  d.  v  čínském  území  Kuldži.  I.  teče 
pak  celkem  k  západu  a  protéká  ruskou  Kul- 
džou  a  obvodem  semirječinským.  U  Ilijska 
náhle  zahýbá  se  k  sev. -záp.  a  vlévá  se  vel- 
kou deltou  do  Balkašského  jezera.  Délka  řeky 
činí  1500  km.  I.  jest  mohutná  řeka,  již  u  čín- 
ského města  Kuldže  160  m,  v  dolním  toku 
až  1000  m  sir.  Delta  má  rozlohu  13.000  km^ 
a  tvořeno  jest  rameny  Tšitem,  Urtou,  Nary- 
nem  a  Ibim.  Pouze  toto  rameno,  vtékající  do 
1  Balkašského  jezera  pod  45^  30'  s.  š.  u  Zary- 
I  bajc,  má  stálou  vodu,  kdežto  ostatní  ramena 
'  naplil  ují  se  jen  za  vysokého  stavu  vody.  Asi 
I  polovice  řeky  jest  splavna  pro  menši  lodi. 
■  I.  přijímá  s  pravé  strany  Tugurek  a  Čingildu, 

31 


506 


Ilia  —  llič. 


s  1.  Čaryn,  Čilik,  Čabdar,  Turgen,  Issyk,  Tal- 
gar,  Keskelen,  Aksaj-Čamolgan  a  Kurtu.  Spo- 
jen jest  se  svými  pobočkami  značnou  sítí 
průplavů,  důležitých  pro  zavodnění  území, 
ťři  ústí  jest  neúrodná  step.  Srv.  Nikolskij 
v  >Zapis,  Zap.  sibirskago  otděla  Geogr.  obšče- 
stva<,  sv.  VII  str.  50. 
Zlla:  1)  I.  v  mythu  řím.  viz  Rhea  Silvia. 

2)  I.  v  anatomii  šlovou  slabiny,  kvčle; 
iliacut,  kyčelní,  na  př.  sval  a  cévy.  Mnohé 
vazy,  cévy  a  nervy,  které  jsou  s  kyčelní  kostí 
ve  spojení  nebo  v  této  končině  těla  probí- 
hají, obdržely  též  dle  ní  svoje  složená  jména, 
na  př.  ligamentum  iliofemorale,  iiiolumbale^  ilio- 
sacrale  a  pod.  V  béžném  užívání  anatomickém 
často  se  míchají  tvary  odvozené  od  I.  a  od 
jleum. 

3)  I.  Leach,  rod  krabů  z  čeledi  Oxysto- 
mata.  Vyznačuje  se  kulovitou  hlavohrudí  a 
prvním  párem  noh,  jež  jsou  dlouhé,  tenké, 
končíce  štíhlými  klepety.  Z  druhů  jest  nej- 
známější v  moři  Středozem.  žijící  I.  nucleus 
Leach,  2-6— 2  8  cm  dl.,  žlutavý  nebo  nahně- 
dlý.  Šc. 

niaoos  intra  mnros  peooator  et  extra 
(-akos-peká-J,  lat,  i  uvnitř  i  vně  hradeb  ilij- 
ských  chybuje  se,  t.  j.  na  obou  stranách  chy- 
buje se;  pak  vůbec:  všude,  na  všech  stra- 
nách dělají  se  chyby.  Horat.  Epist.  1,  2,  16. 

Hlas,  epická  báseň  řecká,  v.  Homéros.  — 
I.  malorum  (lat.),  I.  bídy,  t.  j.  nepřetržitá, 
dlouhá  řada  útrap,  psot.  —  I.  post  Home- 
rum  (lat),  I.  po  Homérovi,  t  j.  něco  naprosto 
zbytečného. 

Uiberis  (Ulibcris,  t.  j.  Nové  město), 
ve  starověku  město  v  území  Turdulů  na  ř. 
Singulis  (Genil^  v  jižní  Hispanii,  proslulé 
r.  306  po  Kr.  církevním  shromážděním,  nyní 
rozvaliny  Sierry  Elviry  záp.  od  Granady. 

nioineae  či  Aquifoliaceae,  cesmí- 
no vité,  jsou  řád  rostlin  dvouděložných  pro- 
stoplátečných,  jenž  příbuzný  je  nejvíce  brsle- 
n  o  v  i  t  ý  m  (Celastrineae).  Květy  jsou  pravidelné, 
obojaké  nebo  pometáním  jednopohlavní(dvoj- 
domé),  3— óčetné.  Kalich  malý  má  úkrojky 
trojhranné  a  často  vytrvá.  Koruna  neúhlcdná, 
4— 5četná  (zřídka  vícečetná)  má  lístky  buď 
zcela  volné  nebo  na  zpodu  srostlé,  opadavé 
a  v  poupěti  střechovité.  Tyčinky  podplodní 
v  počtu  lístků  korunních  vyvinuté  (zřídka 
více^,  volné  nebo  s  plátky  nepatrně  srostlé 
mají  prašniky  podlouhle  okrouhlé  nebo  troj- 
hranné klinovité,  2pouzdré  a  na  vnitřní  straně 
podélně  .se  otvírající.  Kulatá  zrnka  pelová 
jsou  na  povrchu  jemně  bradavkatá.  Terč  zde 
zcela  ch^bi.  Semenník  kulatý  nebo  vejčitý  je 
volný,  4-  až  mnohopouzdrý,  pořidku  2-  nebo 
3pouzdrý;  čnělka  chybí  nebo  je  kratičká  a 
nese  laločnatou  nebo  hlavičkovitou  bliznu. 
Pouzdra  semenníková  mají  po  1—2  visutých, 
překocených,  mikropyle  nahoru  obracejících 
semenech  z  úhlu  pouzder  vyrůstajících  a  na 
zpodu  pohárkovitou  rozšiřeninou  funikulu 
uzavřených.  Plod  zralý  jest  peckovice  se  3 
až  mnohými,  Isemennými  peckami.  Semeno 
v  ní  je  visuté  s  testou  kožnatou.  Kel  malý, 
rovný,  mající  kořínek   vzhůru  obrácený,  je 


uložen  na  špičce  hojného,  dužnatého  bílku. 
Všechny  rostliny  tohoto  řádu  jsou  keře  nebo 
stromy  s  větvemi  Často  4hrannými,  listy  stří- 
davými, zpravidla  dle  Vs  sestavenými,  jedno- 
duchými, zhusta  kožovitými,  celokrajnýrai 
nebo  pilovitými,  zubatými  i  trnitými  a  někdy 
na  zpodní  straně  žlaznatě  tečkovanými.  Listy 
tyto  mají  nepatrné,  jen  na  mladých  listech 
zřetelné  palisty.  Květy  sestaveny  v  úžlabní 
okolíčky,  vrcholíky,  řidčeji  jsou  klubíčkovitě 
shloučené  neb  i  jednotlivé.  Ze  176  známých 
druhů,  z  nichž  asi  170  se  počítá  do  rodu 
ílex  L.  (v.  t.),  roste  jich  nejvíce  ve  střední 
a  jižní  Americe,  méně  v  Asii  a  jen  několik 
málo  v  Africe,  Austrálii,  Evropě  a  severní 
Americe.  Vs. 

nič,  řeka  v  ruské  gub.  Vologodské,  pravý 
přítok  Pečory,  vzniká  v  záp.  výběžcích  Uralu, 
teče  napřed  kj.  mezi  břehy  vysokými,  zcela 
neobydlenými  a  přes  četné  prahy,  pak  smě- 
řuje k  z.,  majíc  délky  380  Am,  šířky  při  ústí 
530  m,  hloubky  1 — 6  m,  jen  ve  středním  a 
dolním  toku  splavná.  Z  přítoků  jest  největší 
s  pravé  strany  Kigil,  dlouhý  160  km. 

nió  (Ilijč):  1)  I.  Grgur,  spisovatel  jiho- 
slovanský  (♦  ve  Vareši  —  f  1813),  byl  franti- 
škánem, pak  stal  se  biskupem  ruspenským 
a  apoštolským  náměstkem  v  Bosně.  Vydal: 
Četiri  govorenja  čudoredna  (Benátky,  1796; 
2.  vyd.  Zader,  1851);  Krátko  nadometnuíje 
u  knji{lce  *Od'uiame«.  .  .  .  (Ben.,  1796);  Náčin 
pvibogoljuhni  \a  šiovati  prisneto  uinešenje  Ma- 
nino na  nebo  (Dubrovník,  1799);  Vrhu  kra- 
Ijevsiva  Mariina  (t.,  1799).  V  rukopise  zůstavili 
Světa  govorenja  prieko  ciele  gndine. 

2)  I.  Theodor,  zvaný  Češljar,  malíř 
jihoslov.  (♦  1746  v  Temešváru  —  f  1793). 
vzdělal  se  v  malíř,  akademii  vídeňské  a  záhy 
vynikl  v  malířství  církevním.  Jeho  práce  zdobí 
mnoho  pravoslavných  chrámů  v  již.  Uhrách, 
zejména  chrámy  ve  Staré  Kaniži,  v  Petrovu- 
selu,  ve  Velkém  Varadíně,  v  Pakraci  a  v  klá- 
šteře koviljském.  Pochází  od  něho  též  ně- 
kolik zdařilých  podobizen  vynikajících  Srbů, 
jako  Popoviée  a  j. 

3)  I.  Se  vastij  a n,  spisovatel  srbský(t  1863), 
bvl  učitelem,  pak  mnichem  a  archimandritou 
kíáštera  Chopova.  Psal  básně,  jeŽ  uveřejňo- 
valy »Srbski  národní  list*  a  >Ljetopis<.  Vydal 
Poslovice  (Vídeň,  1820)  a  díla  D.  Obradoviče 
>Prvenar«  a  >Dobri  otac*. 

4)  I.  Timofej,  kněz  v  Uhrách  známý  svými 
povídkami  a  básněmi,  zejména  přebasněním 
Odysseie  (Omirova  Ulisiada,  1829). 

5)  i.  Luk  a,  spisovatel  chorv.  (*  1817  v  Ori- 
jevci  ve  Slavonsku),  známý  pseudonymem 
Slavoljub  Slavončevic;  studoval  boho- 
sloví v  Záhřebe,  načež  byl  vesnickým,  pak 
vojen,  knězem  a  konečně  katechetou  na  ka- 
dctní  škole  v  Pančcvě.  Vydal  cennou  sbírku 
národních  písní  slavonských  Slavonske  varoske 
pjesme  (Záhřeb,  r.  1844—47,  8  dílků)  a  po- 
učný spis  Narodni  slavonski  običaji  (t,  1846). 
Mimo  to  vydal:  Baron  Franjo  Trenk  i  sla- 
vonski panduri  (t.,  1845)  a  Historische  Ski^^e 
der  k.  k.  Militar-Communitát  Pančava  (Panč., 
1855). 


Ilidže  —  Ilijský  kraj. 


507 


6)  I.  Jo  van,  básník  srbský,  vydal  Pjesmf 
(Nový  Sad,  1854 — 58,  2  sv.)  nářečím  srémsko- 
banátským. 

7)  I.  Dragutin,  současný  spisovatel  a  bás- 
ník jihoslovanský,  spolupracovník  hlavnějších 
listů  srbských  i  chorvatských,  známý  zejména 
povídkami  Světle  Slike  (čes.  překí.  »Světlé 
obrázky*  v  »Levných  svazcích  novel «,  1897, 
přel.  O.  S.  Vetti). 

Ilidže,  ves  a  lázeňské  místo  v  kraji  sara- 
jevském v  Bosně  13  km  zapadne  od  Sarajeva, 
499  m  n.  m.,  na  želez,  trati  Saraievo-Mostar, 
blízko  pramenů  ř.  Bosny.  Zdejší  teplé  sirné 
prameny  (51 — 58®  C)  známy  a  užívány  byly 
Římany  za  Antonína  Pia  (138—161  po  Kr.). 
Z  doby  té  nalezly  se  zde  nékteré  pozoru- 
hodné starožitnosti.  Později  lázně  zpustly 
úplně.  Po  obsazení  Bosny  Rakouskem  bo- 
senská vláda  vystavěla  zde  krásný  lázeňský 
dům  a  zřídila  park.  Nyní  jsou  v  l-ži  3  velké 
hotely  a  r.  1893  navštívilo  lázně  2333  hostí 
a  na  4000  passantů.  Od  2  let  pořádají  se  zde 
veliké  koňské  dostihy.  Lázni  užívá  se  při 
chronickém  rheumatismu,  ženských  nemo- 
cech,  ischiadě,  neurasthenii,  křtících,  příjici 
a  j.  —  Srv.  E.  Ludvig,  Sumporovita  banja  I. 
kod  Sarajeva  u  Bosni  (Vídeň,  1894). 

Ili0,  rum.  název  města  111  ye. 

Ilija  (rus.  a  jihoslov.),  Eliáš. 

I1ÍJ6  viz  Ilič. 

IlijBká  deska  (tabula  Iliaca)  sluje 
mramorová,  neúplně  zachovaná  deska,  jež 
nalezena  byla  okolo  r.  1683  ve  zříceninách 
starých  Bovill,  10  miglií  před  Římem,  na  sil- 
nici appijské.  Chová  se  nyní  v  museu  kapi- 
tolském  v  Římě.  Pokud  deska  zachována,  jest 
asi  25  cm  vysoká,  28  cm  šir.;  měkký  mramor, 
z  něhož  jest  zhotovena,  znám  jest  pod  jmé- 
nem palombino.  Ilijskou  sluje  deska  proto, 
že  ozdobena  jest  reliéfy  představujícími  scény 
2  války  trójské.  Byla  původně  rozdělena  na 
jednotlivá  pole  a  pruhy,  dvěma  pilíři  pak 
rozdělena  ve  tři  odděleni;  levá  strana,  na  níž 
nalézal  se  pilíř  jako  na  straně  pravé  a  vedle 
něho  12  pruhů  obsahujících  scény  z  2.  až 
12.  zpěvu  Iliady,  se  ztratila.  Čásf  zachovaná 
má  především  hlavní  prostřední  obraz,  před- 
stavující Tróju  a  palác  Priamův  a  scény 
uvnitř  dobytého  města  a  paláce  Priamova  se 
odehrávající  (smrt  Priamova,  osud  Kassan- 
dřin,  setkání  Menelaa  s  Helenou,  útěk  Aeneův 
a  t.  d.),  pak  hrob  Hektorův,  u  něhoŽ  sedí 
Hclenos  a  jaté  ženy  Hekabé,  Andromaché, 
Helena  a  j.  —  patrné  jedná  se  zde  o  vydání 
Astyanakta  Talthybiovi  a  Polyxeny  —  dále 
hrob  Achilleův,  u  něhož  obětuje  Neoptolemos 
Polyxenu;  pod  tím  v  právo  viděti  loď  Ae- 
neovu,  v  levo  lodní  tábor  řecký.  Dle  nápisu 
vzata  zde  za  základ  Iliupersis  Stcsichorova. 
Pod  tím  nalézají  se  dva  úzké,  podélné  pruhy, 
obsahující  scény  z  kyklických  básní  Aithio- 
pidy  a  Malé  Iliady  (smrt  Penthesileiina,  Ther- 
sitova,  zápas  Memnonův  a  Achilleův,  smrt 
Achilleova,  Aias  šílený,  smrt  Eurypylova, 
únos  Palladia,  lesť  Sinónova,  dřevěný  kůň). 
Nad  obrazem  hlavním  zobrazeny  jsou  v  úzkém 
pruhu  scény  z  1.  zpěvu  Iliady  (chrám  Apol- 


lóna  Sminthea,  mor  v  táboře  řeckém,  shro- 
máždění Řeků,  v  němž  tasí  Achilleus  meč 
proti  Agamemnonovi,  Odysseus  vedoucí  he- 
katombu  do  Chrysy,  setkání  Chryseovo  s  dce- 
rou, Thetis  u  Zeva).  Na  levé  straně,  nám  ne- 
zachované, zobrazeny  byly  ve  12  pruzích  scény 
z  2. — 12.  zpěvu  Iliady  a  sice  směrem  shora 
dolů,  na  straně  pravé,  zachované,  zobrazeny 
jsou  scény  ze  13.— 24.  zpěvu  Iliady  směrem 
zdola  nahoru.  Scény  zde  zobrazené  nesrovná- 
vají se  někde  s  textem  homérským.  Na  obou 
sloupech  napsán  byl  drobným  písmem  stručný 
obsah  Iliady;  na  sloupu  nám  zachovaném  na- 
lézá se  108  řádků.  U  jednotlivých  scén  obrazu 
hlavního  a  pruhů  připsána  jsou  jména  hlav- 
ních osob  neb  označen  stručné  nápisem  děj 
se  odehrávající.  Pod  hlavním  obrazem  nalézá 
se  distichon,  jež  označuje  jakéhosi  Theodora 
původcem  uspořádání  a  sestavení  (táltff)  de- 
sky. Jméno  toto  čte  se  i  na  zadní  straně  po- 
dobného reliéfu,  jenž  nalezen  byl  buď  v  Římě 
nebo  v  okolí  Říma  a  nalézá  se  nyní  v  kabi- 
netu medaillí  v  Paříži.  I.  d.  vznikla  patrně 
v  1.  stol.  po  Kr.  a  sloužila,  jak  se  zdá,  úče- 
lům školským.  Máme  nyní  zbytky  několika 
podobných  desk,  na  př.  zlomek  ze  sbírky 
Borgijské  v  Neapoli,  zlomek  musea  berlín- 
ského, zlomek  chovaný  v  soukromém  majetku 
v  Tarentě  (Robert,  Annali  delllnstituto,  1875, 
267—272),  reliéf  ze  sbírky  Farncské  ve  ville 
Albani  a  j.  Všecky  tyto  desky  vznikly  za  doby 
Augustovy  opírajíce  se  arci  o  památky  doby 
alexandrijské.  —  Srv.  O.  Jahn,  Griechische 
Bilderchroniken  (Bonn,  1873);  Baumeister, 
Denkmáler  des  klass.  Altertums,  716—720; 
Robert,  Archáol.  Zeitg.,  1875,  106.;  A.  Brů- 
ning,  íahrbuch  d.  Instituts,  1894, 136-165.  Vý. 
nij8k]ý  kraj  (čínsky  II i-c ho),  pohraniční 
území  Činy,  omezené  na  z.  sibiřskou  oblastí 
Semirječinskou,  na  s.  hřbetem  Boro-choro 
a  na  j.  horami  Narat,  Tospan-džutas-tau,  rox- 
vodím  řek  Chajdu-Tol  a  Tekes,  massivem 
Terským,  Chalyk-tau,  Muzart  a  massivem 
Chan-tengri,  plochy  asi  70.000  /rm^.  I.  k.  roz- 
padá se  na  čtvero  údolí  dle  hlavních  řek: 
na  dolinu  Kaš,  Kunges,  Tekes  a  Ili.  Nejsev. 
jest  dolina  Kaš,  255 /rm  dlouhá,  úzká,  s  buj- 
nými lukami  a  lesy,  zavlažovaná  množstvím 
potoků  spojujících  se  v  ř.  Kaš  a  ohraničená 
pustými  horami:  na  s.  Boro-choro,  naj.  Eu- 
dyr-uly,  Aršan,  Brochan-šun  a  Avral.  Na  j. 
od  ní  jest  dolina  ř.  Kunges  a  přít.  jejího 
Cangma,  190  km  dl.,  5—20  km  šir.  a  obklo- 
pená na  s.  horami  Avralskými  a  na  j.  hřbety 
Narat  a  Tospan-džutas-tau  s  lesy  listnatými 
i  jehličnatými.  Dolina  Tekes  patří  jen 
v  dolní  části  k  Číně,  jest  39  km  šir.,  lučnatá, 
protékaná  pobočkami  Tekesa:  Muzart,  Agjaz, 
Kok-su,  Malý  a  Velký  Džirgalan  a  omezená 
na  sv.  horstvem  Javur  a  Uzun-tau,  naj.  beze- 
jmenným pásmem  horským,  na  z.  horami  Ter- 
skými,  Chalyk-tau,  Muzart  a  Chan-tengri  a 
na  j.  horami  Narat  a  Tospan-džutas-tau,  ve- 
směs krytými  věčným  sněhem  a  mnohými 
ledovci.  Z  údolí  ř.  Ili  náleží  k  l-kčmu  k-i 
nejúrodnější  horní  čásť  v  délce  190  km  za.- 
vlažovaná  četnými   říčkami   (Chorgos   a  j.), 


508 


llim  —  Iliiíski. 


jejichž  voda  mimo  to  rozvádí  se  četnými  ka- 
nály velmi  starými,  dnes  částečné  zasypanými. 
I.  k.  má  podnebí  pevninské  bez  náhlých 
zmčn,  letní  horka  (až  41'5"  C)  míména  jsou 
hojnými  dešti,  zimy  jsou  stejnoměrné,  mrazy 
až  30*^,  sníh  leží  P/j  mésíce,  na  jaře  hojné 
prší,  převládající  vítr  jest  vlhký,  západní, 
rrůmérná  teplota  jest:  roční  91^  C,  v  lednu 
—  5*  C,  v  červenci  24*9®  C,  řeka  Ili  zamrzá 
jen  v  lednu  a  únoru,  kdežto  vyšší  údolí  řek 
Tekcs,  Kaš  a  Kungcs  jsou  chladnější.  Poně- 
vadž I.  k.  chráněn  jest  na  s.  horami,  daří  se 
zde  broskve,  meruňky,  hrušky,  vinná  réva, 
obilí  všeliké  až  do  výše  2000  m,  v  okresu 
kuldžském  i  bavlna.  —  Obyvatelstvo  jest 
velmi  různorodé.  Nejčetnější  z  usedlých  obyv. 
(40^o)  jsou  vystěhovalci  z  vých.  Turkistánu 
a  Kašgaru,  zv.  Ta  ran  či  (asi  40.000),  pak  Tun- 
guzové  (20.000),  Kirgizové  Malé  hordy  (3500), 
Čířiané  (nejméně  5-10.000),  konečně  neznámý 
počet  Dungánů,  úhrnem  všeho  usedlého  obyv. 
bez  vojska  75.000.  Kočovné  obyvatelstvo  se 
skládá  z  Kirgizů  Atbanských  a  Kirejevských 
a  Kalmyků,  úhrnem  asi  50.000,  tak  že  všech 
obyv.  jest  asi  125.000,  t.  j.  2  na  1  km-;  voj- 
ska jest  asi  3500  mužQ.  Nejdůležitější  města 
jsou  Sujdun  a  Kuldža.  —  Roční  obrat  ob- 
chodní činí  asi  iVi  niill.  zl.,  průmyslu  vůbec 
není.  Zemědělství  nestačuje  domácí  potřebě, 
i  dováží  se  sem  polních  plodin,  hlavně  ze  Se- 
mirječinska,  ročně  asi  za  100.000  zl.  Hlavní 
přírodní  bohatství  kraje  jest  stavební  dříví, 
kamenné  uhlí  a  rudy  měděné,  doluje  se  však 
nepravidelně  a  slabě.  —  I.  k.  připadl  Číně 
již  v  Vil.  stol.  po  Kr.,  avšak  v  IX.  stol.  opa- 
nován Ujgury,  r.  1125  Mongoly,  kteří  vládli 
zde  až  do  XVl.  stol,  kdy  stal  se  I.  k.  ději- 
štěm neustálých  bojů,  které  skončily  r.  1755 
opanováním  jeho  Číňany.  R.  1864  založili  si 
vzbouření  Dungáni  a  Taranči  samostatný  sul- 
tanát,  který  zničen  r.  1871  Rusy,  načež  r.  1881 
I.  k.  smlouvou  petrohradskou  vrácen  Čině.  — 
Srv.  Matusovskii,  Geograíičeskoje  obozr.  Ki- 
tajskoj  imperii  (Petrohrad,  1888).  Tsr. 

Ulm  (tunguzsky  Ijim),  pravý  přítok  řeky 
Angary  v  sibiřské  gub.  irkutské  v  okr.  kiren- 
ském  tekoucí  s  Ilimského  hřbetu  napřed  jako 
horská  bystřina  v  délce  235  km  ks.,  pak  v  ši- 
rokém údolí  k  sv.,  540  km  dl.,  při  ústí  asi 
530  m  široká,  asi  2  m  (v  době  povodní  až 
b  m)  hluboká.  Dolní  její  údolí  patří  k  nej- 
úrodnějším krajům  kirenského  okresu,  jest 
hustě  osídleno  a  plodí  především  chmel  a 
tabák.  Po  l-ě  pronikli  Perfiljev  a  Bachtějarov 
r.  1624  na  Lenu.  Přítoky:  s  pr.  strany  Cora, 
Trejka,  Igirma,  s  levé  Trek,  Turyga  a  Pcr- 
filjeva.  Tšr. 

nimpeja,  řeka  v  sibiřské  gub.  jeniscjské, 
vzniká  ze  dvou  pramenů  na  j.  a  jv.  straně 
pohoří  Lurčan,  teče  nejdříve  na  jv.,  pak  se 
obrací  na  j.  a  opět  na  jv.  a  konečně  směřuje 
k  s.  a  sz.  vlévajíc  se  do  Nižší  Tunguzkv  a 
tvoříc  hranici  gub.  jenisejské  a  jakutské.  Ťok 
její  jest  prudký,  řečiště  kamenité  s  četnými 
prahy,  údolí  lesnaté  a  pusté,  délka  asi  850  km. 

nimsk,  město  v  sibiřské  gub.  irkutské 
v  okr.    kircnském   na  pr.   břehu  řeky   llim, 


se  776  ob.  Tvoří  jedinou  ulici  několik  fcwn 
dloubou,  má  1  kamenný  a  2  dřevěné  kostely, 
zbytky  dřevěných  hradeb  a  2  bašty.  Prame- 
nem výživy  jest  orba,  lov  zvěře  a  výroba 
dřevěného  i  hliněného  nádobí;  chov  dobytka 
jest  nepatrný.  I.  založen  byl  r.  1631  jako  pev- 
nost kozákem  Galkinem ;  z  něho  vyšla  r.  1647 
výprava  Chabarova  naAmur,  r.  1672  učinén 
městem  újezdním,  avšak  r.  1775  přeloženy 
újczdní  úřady  do  Kirenska.  7sr. 

ZUnuiký  hřbet,  horské  pásmo  v  sibiřské 
gub.  irkutské,  okr.  kirenském,  táhne  se  od 
pramene  ř.  Ilima  a  Jandy  k  vých.,  dostupuje 
absolutní  výše  750—900  m,  pak  obraci  se 
k  se  v.  a  snižuje  se  do  údolí  řek  Kuty  a  Muky. 
Od  něho  odbočuje  při  samém  začátku  mezi 
ř.  llimem  a  Angarou  pobočný  pás  450—550  m 
vysoký.  I.  h.  jest  na  hřebenu  svém  porostlý 
cedry,  v  údolích  pralesem  jedlovým,  sosno- 
vým a  březovým,  i  dobývá  se  v  něm  vápno, 
alabastr,  ohnivzdorná  hlína,  rudy  železné  a 
především  sůl  z  četných  pramenů  solných. 
Zvláštní  soli  várna  Ilimský  závod  (založen 
r.  1881^  vyrábí  ročně  asi  900  t  soli  ze  slatin 
gub.  irkutské  i  jenisejské.  TŠr. 

ZUli^l  (též  Linci),  město  v  ruské  gub. 
kijevské  v  Újezdě  lipoveckém  při  řece  ^bé 
s  5060  ob.,  má  3  pravoslavné  chrámy,  3  žid. 
modlitebny,  3  školy,  nemocnici,  chudobinec, 
stanici  pošt.  i  telegr.,  2  jirchámy,  parní  mlýn, 
cukrovar  a  5  výroč.  trhů.  I.  dostaly  právo 
městské  od  poi.  krále  Stanislava  Augusta 
r.  1757. 

ZUnlSMk,  Iliniza,  sopka  v  Andech  v  rep. 
Ecuadorské,  nedaleko  města  Siccha,  asi  50  km 
jz.  od  Quita,  má  2  vrcholy,  5305  a  5162  m 
n.  m.  vys.  Sedlo  mezi  nimi  nalézá  se  ve  výši 
4800  m  n.  m.,  sněžní  čára  4653  wi  n.  m. 

Zllúskl,  Šlechtický  rod  polský  erbu  >Lis« 
ze  XIV.  stol.,  vládnoucí  na  Iliúsku  a  Bori- 
sově na  Dněpru.   Z  mladších  členů  vyniká: 

1)  I.  Józef  Aug.  řf  1844  v  Petrohradě);  stal 
se  po  druhém  rozděleni  Polsky  gut)ern.  mar- 
šálkem na  Volyni  a  komorníkem  careviče 
Pavla.  Vlivu  svého  na  cara  užíval  nezištné 
a  zmírnil  osud  mnohých  vlastenců  polských, 
jako  Košciuszka,  Ig.  Potockého,  Niemcewicze 
a  j.  Jměni  svého  užíval  ku  podporování  di- 
vadla, umění,  průmyslu  a  obchodu  a  ve  svém 
městě  Romanově  zřídil  ústav  hluchoněmých.  — 

2)  I.  Jan  Stanislav  (♦  1785  v  Romanové  — 
t  1860),  syn  před.,  vychován  směrem  cizím,, 
vydal  v  Paříži  sbírky  básní:  La  solitaire  de 
Čolonna;  Les  réves  ďdmes;  Les  brises  ďau- 
tomnc\  Elmire  (1833)  a  proslul  též  jako  skla- 
datel hudby  chrámové  i  koncertní. 

3)  I.,  od  Turků  iskander  beg  zvaný,. 
válečník  původu  prý  tatarského  (♦  1814  ve 
vsi  u  Bender  —  f  1861  v  Cařihradě),  muř 
vášnivé  a  bojovné,  ale  také  nestálé  povahy, 
objevoval  se  všude,  kde  se  válčilo;  tak  bo- 
joval ve  vojsku  portug.  Dom  Pedra,  na  to 
ve  službách  Kristiny  španělské  velel  nevá- 
zané legii  cizinců;  po  válce  té  byl  v  Alžíru, 
v  Persii,  po  té  v  Číně  a  konečně  poznovu 
v  Alžíru,  kde  proti  Abd-ul-Kádirovi  získal  si 
řád  čestné   legie.    Rok   1848  odvolal  ho  do- 


Ilion  —  Ilja  Muromec. 


609 


Uher  k  Bémovi.  načež  po  porážce  Maďarů 
nalezl  útočiště  v  Turecku,  kde  vstoupil  do 
vojenských  služeb  a  vyznamenal  se  za  války 
s  Rusy  a  na  Krimu.  Byl  za  to  jmenován  bejem 
a  záhy  paiou. 

IIíOb:  1)  I.,  Ilios,  město  starověké,  viz 
Trója. 

2)  I..  místo  v  hrabstvi  herkimerském  státu 
New- York  Spoj.  obcí  sev.-amer.,  na  Mohawk 
Riveru,  s  proslulou  Remingtonovou  továrnou 
na  revolvery,  šicí  stroje  a  hospodářské  stroje 
a  4057  ob.  (1890). 

nioné,  dle  trójské  báje  nejstarší  dcera 
Priamova  a  Hekabina;  chotě  svého,  thráckého 
krále  Polyméstora,  pro  jeho  vérolomnost  a  ne- 
vraživost k  rodu  Priamovu  sama  usmrtila,  klk. 

XUoBeni,  jméno  nejmladšího  syna  Niobina, 
usmrceného  střelou  Apollónovou  (Ovid  Met. 
VL,  261  n.).  I.  jest  dále  název  slavné  antické 
sochy  mramorové,  objevené  ok.  r.  1556  a  1562 
v  Římě  a  chované  pak  v  majetku  kardinála 
da  Carpi.  Sochu  získal  Rudolf  II.  pro  uměle- 
cké své  sbírky;  byla  pokládána  obecně  za  dílo 
Skopovo,  zobrazující  l-ea,  jak  chrání  se  rukama 
zdviženýma  proti  střele  Apollónově.  Socha 
po  mnohých  podivuhodných  příhodách  do- 
stala se  jako  torso  do  mnichovské  glyptotéky, 
k  jejímž  nejpřednějším  ozdobám  náleží.  Po- 
něvadž při  výkladu  sochy  jakožto  Niobovce 
l-ea  mnohé  obtíže  se  vyskytují,  shledávali 
jiní  zde  Ganyméda  bránícíno  se  orlu,  jiní 
Tróila;  výklaci  úplně  uspokojující  nebyl  dosud 
podán.  árv.  Brunn,  Beschr.  der  Glyptothek, 
4.  vyd.  čís.  142;  Friederichs-Wolters,  Gipsab- 
gússe,  č.  1263;  Svátek,  Obrazy  z  kulturních 
dějin  českých,  díl  I.,  50,  56,  60,  64—66.     Vý. 

uiSSOS,  malý  a  vodou  chudý  přítok  Kéfisu 
v  attické  rovině;  temeni  v  Hymettu  a  obtéká 
Athény  na  jižní  straně. 

nit^ria,  lat.  tvar  jména  £  i  I  e  i  t  h  y  i  a  (v.  t.). 

nja  (rus.),  Eliáš:  I.  gromovnik  (hromov- 
ník)  viz  Eliáš. 

Ilja  Muromeo  (IIJibH  MypoMei](i),  jméno 
nejpopulárnějšího  hrdiny  ruských  bylin,  líčí- 
cích jej  jako  zástupce  mladších  bohatýrů  ruské 
země,  seskupených  kolem  »krásného  sluné- 
čka* knížete  Vladimíra.  V  něm  nejvýznačněji 
projevil  se  úkol  těchto  bohatýrů  —  hájiti  víru 
křesťanskou  a  pomáhati  knížeti.  Mimo  to  by- 
liny chovají  se  k  němu  zvláště  sympathicky  je- 
ště proto,  že  jest  vždy  ochoten  pomáhati  vdo- 
vám, sirotkům  a  chudým  vůbec,  že  nejen  nerad 
prolévá  krev,  ale  zrazuje  od  toho  i  své  sou- 
druhy, a  konečně  Že  nepomýšlí  nikdy  na  vlastní 
slávu,  nýbrž  jediné  na  prospěch  rodné  země. 
Proti  ostatním  bohatýrům  nazývá  se  starým. 
Jsa  dle  národního  podání  syn  rolníka  Ivana 
Timofejeva  ze  vsi  Karačarova  v  muromském 
Újezdě  seděl  plných  třicet  let,  nemoha  hý- 
bati ani  rukama  ani  nohama.  Vznik  jeho  boha- 
týrské síly  různé  byliny  líčí  rozdílné:  od  po- 
tulných slepců,  zpívajících  duchovní  písně 
{kaltki  perechofije),  kteří  dali  mu  napití  (dle 
jiných  byl  to  Kristus  se  dvčma  apoštoly), 
neb  od  Švjato^ora,  jenž  umíraje  vdechl  mu 
svoji  sílu.  Prvním  jeho  hrdinským  činem,  když 
dosáhl  otcovského  požehnání,  bylo,  že  očistil 


přímou  cestu  do  Kijeva,  kterou  zalehl  So- 
lovej  razbojnik  (Slavík  loupežníka  líčený 
jako  zázračný  netvor:  straší  ohlušujícím  hvi- 
zdotem,  syčí  jako  had,  řve  jako  zvíře  a  hnízdi 
se  na  sedmi  dubech,  kdežto  rodina  jeho  žije 
v  paláci  na  širokém  dvoře.  Skoliv  netvora 
střelou  na  zem,  I.  přivezl  jej  přivázaného 
k  sedlu  na  knížecí  dvůr,  ale  kdyŽ  ten  pře- 
stoupil příkaz  Iljův  a  místo  z  polovice  za- 
hvízdal z  plna,  čímž  polekal  km'žete  a  všechen 
jeho  dvůr,  I.  jej  zabil.  Druhý  z  důležitějších 
jeho  činů  jest  zápas  se  Židovinem,  boha- 
týrem  ze  země  židovské,  jíž  někteří  vyroz- 
umívají Kozarsko.  Žádný  z  bohatýrů  ruských 
nemůže  postaviti  se  proti  vetřelci,  jediný  I. 
podniká  zápas,  ale  neobratným  pohybem 
padne  na  zem.  Židovin  sedne  mu  na  prsa 
a  posmívá  se  starému  Iljovi.  Ten  tšak  pa- 
mětliv  jsa  toho,  že  v  boji  smrt  ho  nečeká, 
jak  mu  předpověděli  kaliki,  neklesá  na 
duchu.  Ucítiv,  že  na  zemi  síla  jeho  se  ztroj- 
násobila, vyhodí  protivníka  do  vzduchu  a 
přinese  usečenou  jeho  hlavu  k  soudruhům. 
Třetím  jeho  činem  bylo  osvobození  Kijeva 
od  cara  Kalina,  zaměňovaného  někdy  Baty- 
jem  nebo  Mamajem,  a  konečně  čtvrtý  hlav- 
nější  čin  vykonal  zápase  s  netvorem  Poga- 
noje  Idolišče  zvaným.  Jsou  ještě  byliny, 
v  nichž  líčí  se  i  jiné  hrdinské  skutky  Iljovy, 
jako  vůbec  není  snad  byliny,  ve  které  by  se 
nepřipomínalo  aspoň  jméno  tohoto  miláčka 
ruského  lidu.  O  smrti  jeho  vypráví  jedna 
bylina,  že,  když  rozdal  všecko  chudým  a  si- 
rotkům, přiletěla  neviditelná  síla  andělská  a 
zanesla  jej  s  dobrého  koně  do  jeskyň  kijev- 
ských,  kde  dosud  jeho  ostatky  se  ukazují. 
Jméno  lije  M-mce  není  ovšem  historické  a  po- 
kusy Maksimoviče,  Kvašnina- Samar ina  a  j., 
hleděti  na  něho  jako  na  historickou  osob- 
nost, nemají  náležitého  podkladu.  Přece  však 
během  času  k  epickým  příběhům  Iljovým 
přilnulo  tolik  historických  událostí,  že  možno 
jej  pokládati  za  osobnost  historickou.  V  jeho 
ideální  postavě  projevil  se  totiž  úplně  histo- 
rický ráz  ruského  národa.  Afanasjev  a  Miller 
mnohé  příběhy  bylin  o  Iljovi  M-mci  snaží  se 
vysvětliti  živlem  mythologickým.  S  počátku 
mělo  se  za  to,  že  všecky  byliny  o  Iljovi  jsou 
původní,  ale  srovnávacím  studiem,  zejména 
pracemi  Veselovského,  objevilo  se,  že  mnohé 
z  nich  mají  parallely  v  podáních  národů  vý- 
chodních. Pokud  se  týká  rozšíření  těchto  by- 
lin, zajímavo  jest,  že  málokteré  zapsány  byly 
za  hranicemi  Sibiře,  gub.  oloněcké  a  archan- 
gelské.  V^c  střední  a  jižní  části  Velké  Rusi 
známy  jsou  jen  byliny,  ve  kterých  I.  M.  ne- 
stojí v  žádném  poměru  ke  Kijevu  a  ke  kní- 
žeti Vladimírovi.  Hlavní  úlohu  hrají  v  nich 
lupiči  nebo  kozáci.  Prosaickč  povésti  o  Iljovi 
M-mci  zapsané  v  Sibiři,  u  Velkorusů,  Malo- 
rusů  a  Bčlorusů,  od  nichž  dostaly  se  k  Ču- 
dům, Lotyšům.  Čuvašum  a  Jakutům,  nevědí 
též  o  poměru  jeho  ke  Kijevu  a  knížete  Vladi- 
míra zaměňují  bezejmenným  králem.  Obsahují 
skoro  výhradně  zápas  lije  se  Solovjcm-raz- 
bojníkcm,  někdy  s  Idoliščcm  a  mnohdy  při- 
pisují Iljovi   osvobození    carcvny  od  draka. 


610 


Iljenkov  —  lljinskij. 


čehož  ovšem  neznají  byliny.  Často  vyškytá 
se  též  pomíáení  Ilje  s  Eliášem  prorokem. 
Z  rozsáhlé  literatury  o  bylinách  vabec  smě- 
řují sem:  O.  Miller,  Ilja  Murovec  i  bogatyr- 
stvo  kijevskojc  (Petrohrad,  1869);  Chalansícij, 
Južno-slav.  skaz.  o  Marké  kraleviče  (Varšava, 
1893— 96V,  Vs.  Miller,  Materiály  dlja  istoriji 
bylinných  sjužetov  (Etnograf.  Obozrénije,  1890 
az  1896)  a  Ekskursy;  Veselovskij,  Južno-rus. 
byliny  a  Raziskanija;  D.  Ilovajskij,  Bogatyr- 
kazak  I.  M.  kak  istoričeskoje  lico  (Rus.  Ar- 
chiv, 1893).  šnk, 

njenkov  (llabeHKoe-b)  Pavel  Antono- 
vi č,  technolog  a  chemik  ruský  (♦  1819  — 
1 1877),  vystudovav  na  université  petrohrad- 
ské, dovršil  vzdélání  v  Berlíně,  pak  u  Lie- 
biga  a  v  Paříži.  Za  dissertaci  O  chemičeskom 
processě  prigotovlenija  syrov  (1847)  stal  se 
magistrem  technologie,  načež  přednášel  na 
univ.  petrohr.,   při  niž  r.  1849  zřízena  jeho 

Cřičiněním  technická  laboratoř.  Od  r.  1855 
yl  ředitelem  cukrovarů  hraběte  Bobrinského 
a  později  prof.  zemědělské  akademie  Petro v- 
sko-Razumovské.  R.  1865  dosáhl  doktorátu 
technologie.  Mimo  odborné  články  v  časopi- 
sech vydal  o  sobě:  Lekciji  agronomičeskoj 
chimiji  (Moskva,  1872)  a  Kurs  chimičeskoj 
technologijt  (Petrohrad,  1851),  doplněný  An- 
drejevem  (2.  vyd.  t,  1861,  2  d.). 

njin  (Ivibuwb):  1)  U  Dimitrij  Sergej e- 
vič,  námořní  hrdma  rus.  (♦  v  pol.  XVIII.  stol.), 
vystudovav  v  námořní  akad.,  vstoupil  r.  1864 
do  rus.  vojska  a  ve  válce  rusko-turecké  byl 
již  poručíkem.  V  pověstné  bitvě  u  Česmy 
(1770)  velel  jedné  ze  zápalných  lodí,  s  kterou 
pronikl  do  středu  loďstva  tureckého  a  vy- 
konal šťastně  a  obratné  svůj  úkol.  G.  V.  Ge- 
rakov  r.  1803  popsal  jeho  čin,  načež  Aleks- 
ander  I.  rodinu  štědře  odměnil.  R.  1892  hlavní 
štáb  mořský  zahájil  sbírky  na  jeho  pomník. 
Jméno  jeho  má  jeden  křižák  v  Baltickém  moři. 

2)  I.  Nikolaj  Ivanovic,  dramat,  spiso- 
vatel rus.  (♦  1773).  Z  jeho  prací  jsou  nejzná- 
mější: Lixa  ili  tor{eitvo  hlagodarnosti  (1803); 
Velikodušije  tli  rekrutskij  nábor  (1805).  R.  1809 
vydával  v  Moskvě  časop.  >Drug  Détějc. 

3)  I.  Aleksandr  Vasiljevič,  námořník 
rus.  (♦  1802  —  t  1849),  vystudovav  r.  1815 
na  černomořské  dělostřelecké  škole,  sloužil 
při  černomořském  loďstvu  a  za  turecké  války 
r.  1828—29  vynikl  při  obléhání  Varny.  Po- 
zději sloužil  při  ministerstvu  námořnictví. 
Vydal  o  sobě:  PiaktiČeskaja  morskaja  artiile- 
rija  (Petr.,  1841);  Nauka  morskoj  artilleriji^ 
jež  byly  přijaty  za  učebnice.  Mimo  to  pře- 
ložil několik  odborných  spisů  z  frančiny. 

4)  I.  Nikolaj  Pavlovic,  technolog  rus. 
(♦  1831  —  1 1892),  byl  od  r.  1861  professorem 
a  od  r.  1879  ředitelem  technologického  ústavu 
v  Petrohradě.  V  1.  1861—62  podnikl  vědeckou 
cestu  za  hranice,  načež  jakožto  na  slovo  vzatý 
odborník  byl  členem  všech  kommissí  zabý- 
vajících se  otázkami  továrního  průmyslu  v  Ru- 
sku. Když  technologický  ústav  r.  1882  přešel 
do  správy  ministerstva  národní  osvěty,  I.,  jsa 
od  té  doby  členem  rad^  tohoto  ministerstva, 
účastnil  se  činně  prací  při  novém  projektu 


všeobecného  průmyslového  a  odborného  vzdé- 
lání v  Rusku.  Jeho  přednášky,  vydané  po- 
sledně r.  1886 — 87  jako:  Bélenije;  Krasiljnoje 
proi\vodstvo\  Okrašivanije  i sitcepečatanije,  po- 
kládají se  za  vzorné  rukojeti.  Byl  i  výborným 
znalcem  otázky  tarifové. 

6)  I.  Aleksěj  Afinogcnovič,  kartograf 
rus.  (♦  1832, 1 1889),  ukončiv  r.  1856  akademii 
gen.  štábu,  sloužil  při  vojensko-topografickém 
oddělení,  pak  při  hlavní  správě  gen.  štábu, 
načež  r.  1888  jmenován  gen.-lieutenantexn. 
R.  1859  založil  s  plukovníkem  Poltorack^m 
lithografický  ústav  v  Petrohradě,  který  pozcfěji 
vzrostl  na  přední  soukromý  kartografický 
ústav  v  Rusku  (»Kartografičcskoje  zaveden ije 
l-a<).  R.  1867  počal  s  gen.-lieut  S.  Zykovem 
vydávati  >  Vsemirnjrj  Putěšestvennik*  a  r.  1879 
časopis  > Příroda  i  Ljudi<.  Závod  l-ův  do 
dnešní  doby  vydal  množství  zeměpisných  a 
statistických  map,  uměleckých  alb,  nástěn- 
ných map  všech  částí  světa  a  říší  evropských 
pro  školní  ústavy,  podrobný  atlas  Ruské  říše 
a  pod.  Zejména  zasluhuje  zmínky  kolorované 
album  >Narody  Rossiji<  (1878),  skvostný  »Po- 
drobnyj  atlas  vsěch  častěj  světa«  (1886)  a  J. 
Zamyslovského  >Učebnyj  atlas  po  russkoj 
istorijic  (3.  vyd.  1887).  Vydal  též  překlad  Re- 
clusova  zeměpisu  s  doplňky.  Na  mezinárod- 
ních výstavách  dostalo  se  mu  vyznamenání, 
jako  pracím  gothské  firmy  Julia  Ferthesa. 

SJlnka,  jméno  několika  značných  obcí 
ruských,  z  nichž  jsou  největší:  1)  I.,  obec 
v  oblasti  Donského  vojska  v  prvém  donském 
okrese  na  pr.  bř.  ř.  Sály  s  5937  ob.  a  3  výr. 
trhy,  hlavně  na  dobytek.  —  2)  I..  obec  tamže 
v  okrese  rostovském  s  23.922  ob.,  kteří  živi 
se  rybolovem  a  orbou,  s  obec.  školou  a  post. 
úřadem. 

njlnská  pevnost  v  ruské  gub.  orenbur- 
ské  na  pohraniční  orenburské  čáře,  200  km 
od  Orenburka,  památná  hrdinskou  obranou 
majora  Zajeva  proti  Pugačevu,  jehož  tlupami 
celá  posádka  ukrutně  pobita. 

njlnskij  (HjibHHeKiň) :  1)  I.  Ivan  Ivano- 
vic, spisovatel  ruský  (f  1737  v  Moskvě), 
vzdělal  se  v  duchov.  akademii  moskevské  a 
byl  vychovatelem  u  knížete  A.  D.  Kantěmira. 
Od  r.  1727  byl  překladatelem  petrohradské 
akademie.  Vydal  Simfonija,  ili  soglasije  na 
svjaščennoje  cetverojevangelije  i  Déjanija  sv, 
Apostolov  (Petrohrad,  1733,  posl.  vyd.  1821). 
Pomáhal  též  Kantěmirovi  při  jeho  překladech. 
Čásř  denníku  jeho  Sotationes  quotidianae  vy- 
dal Pekarskij  v  díle  >Nauka  i  literatura  pri 
Petre*. 

2)  i.  Michajil  Ivanovic,  překladatel  a 
spis.  rus.  (t  1795),  byl  prefektem  a  knihov- 
níkem duchov.  semináře  v  Moskvě,  pak  ta- 
jemníkem konsistoře  (1779)  a  synodálním  za- 
pisovatelem. Vydal:  Zi-{ň  dvénadcati  pervyck 
česat ej  rimskich  í{  Svetonija  Trankvilla  (Petr., 
1776);  Tvorenija  KL  Klavdiana  (t,  1782); 
BUgočestivyja  {elanija  Germana  Gugona  (Mo- 
skva, 1795)  a  Opyt  istoriČeskago  opisanija  na- 
čala  Moskvy  (t.,  1795). 

3)  I.  Nikolaj  Stepanovič,  spis.  ruský 
(*  1759  —  t  1846),  sloužil  za  Aleksandra  1. 


Iljinskoje  —  lllánové. 


511 


v  ministerstvu  spravedlnosti,  při  čemž  za- 
býval se  literaturou.  Psal  zejména  verše  rázu 
náboženského  a  vlasteneckého,  coŽ  seznámilo 
jej  s  Déržavinem.  Jeho  >Zápisek«  týkajících 
se  panování  Pavla  I.  použil  M.  A.  Korf  ve 
svém  spise  »Žizň  gráfa  Spcranskago«.  Z  ost. 
jeho  spisů  uvádíme:  Istoričeskoje  opisantje  go- 
roda  Pskova  (Petr..  1790—95,  6  částí);  Opisa- 
nije  {i\ni  kupca  Koimy  Minlna  (t.,  1799); 
I^obra^enije  čelověka  (verše)  a  j.  Kateřiné  II. 
podal  zajímavou  žádost  s  příležitostnými  verši, 
aby  bvl  postaven  Mininovi  pomník. 

4)  I.  Aleksander  Ivanovic,  současný 
lékař  ruský,  r.  1853  skončil  studia  na  univ. 
kazanské,  načež  byl  lékařem  ve  vojenských 
nemocnicích.  Doktorátu  dosáhl  dissertací  De 
nicotino  respectu  toxicolosico  forense  (Petrohr., 
1856).  R.  1859  redigoval  časop.  >Gigejac  za- 
ložený na  zásadách  přírodních  věd  a  filosofie 
mravní.  O  sobě  vydal:  Rukovodstvo  k  i\uče- 
niju  farmakologii  (1860—61,  2.  vyd.  1860J; 
Pjat  populjarnych  medicinskich  lekci j  (1864); 
Oftalmologija  (1866);  Opyt  nastavlenija  sol- 
dáta k  sbere{eniju  \dorovja  (1871).  >Rus.  Sta- 
rina«  uveřeinila  jeho  Vospominanija  o  pere- 
iitom  (1894).  Pořídil  též  hojné  odborných 
překladů. 

5)  I.  Petr  Alekséievič,  lékař  rus.  (♦  1837), 
r.  1860  ukončil  studia  na  vojenské  lékařské 
akademii  petrohradské,  načež  věnoval  se  praxi 
a  v  1.  1877—92  byl  ve  službách  vojenských. 
Z  jeho  prací  jsou  nejznámější:  Vospitanije  détéj 
v  pervyj  god  jich  \iini  (1872);  Russkaja  {en- 
šČina  v  vojnu  i8y7'—'j8  g.  (1879);  Sbornik 
lakonopolofenij  o  vračach  a  j.  R.  1875  založil 
čas.  >  Vračebnyia  Vědomosti*  přezvaný  r.  1884 
na  >Russkaja  Medicina«,  ve  kterém  úspěšně 
zabýval  se  otázkami  rus.  zdravotnictví. 

Iljinjikoje:  1)  I.,  osada  v  sibiřské  gub. 
tobolské  v  okr.  išimském  při  ř.  Išimu  na 
silnici  z  Išima  do  Petropavlovska,  s  3210  ob., 
farní  školou  a  stanicí  pošt.  i  telegr.  —  2)  I., 
město  v  rus.  gub.  chersonské  v  Újezdě  oděs- 
ském  na  břehu  Bugského  Umanu  s  2233  ob., 
pravosl.  kostelem,  školou,  stanicí  pošt.  i  telegr., 
2  majáky,  rybárnou  a  parním  mlýnem.  V  okolí 
jsou  bohatá  naleziště  starožitností,  většinou 
z  doby  řeckých  osad  černomořských. 

Zlkeston  [-stn],  tovární  město  ve  vých. 
části  angl.  hrabství  Derby,  na  návrší  v  údolí 
řeky  Erewashe,  13  km  sv.  od  Derby  při  velké 
Severní  a  Středozemské  železnici,  má  slévárnu 
železa,  výrobu  zboží  stávkového  a  hedváb- 
ného, krajkářství  a  19.744  ob.  (1891).  V  okolí 
jsou  uhelné  doly,  železárny  a  alkalický  pra- 
men s  četně  navštěvovanými  lázněmi. 

Ukley  [ilklí],  město  ve  Westridingu  angl. 
hrabství  yorkského.  21  km  sz.  od  Leedsu,  na 
přítoku  Ousy  Wharfu  a  na  železnicích  Oit- 
lejské  a  l-ské,  s  5767  ob.  (1891);  od  r.  1856 
zařízeny  v  I.  četné  ústavy  pro  léčení  stude- 
nou vodou.  Asi  10  km  nad  I.  jsou  zříceniny 
boltonského  proboštství,  jehož  kostel  jest  čá- 
stečné restaurován.  Nedaleko  nalézá  se  téŽ 
letohrádek  vévody  z  Devonshiru  Bolton  Halí 
s  rozsáhlým  pjarkem  a  zřícenina  Barden  Tower 
z  doby  Jindřicha  VIL 


ni:  1)  I.,  pravý  přítok  Rýna  60  km  dl.  ve 
Vorarlberku,  vzniká  ve  výši  1860  m  n.  m.  ve 
skupině  Silvretty  na  hranici  rakousko-švýc, 
teče  údolím  Montafonským  k  sev.-záp.  podél 
sev.  úpatí  Rhaetikonu  a  ústí  se  do  Rýna  7  km 
pod  Feldkirchem. 

2)  I.,  dříve  Eli,  Hel,  Illus,  Alsa,  levý 
přítok  Rýnu  v  Elsassech,  vzniká  6  km  jiho- 
záp.  od  Pfirtu  u  Basileje  v  sev.  předhoří  Jury 
a  protéká  celkem  k  sev.  souběžně  s  Rýnem 
nížinou  horního  Rýna.  U  Štrasburku  dělí  se 
na  2  ramena  a  vlévá  se  15  km  sev.-vých.  od 
Štrasburku  u  Wanzcnavy  do  Rýna.  S  levé 
str.  přijímá  Largu  stékající  taktéž  z  předhoří 
jurského,  s  Voges  pak  přítoky  Doller,  Thur, 
Lauch,  Fecht,  Štreng,  Giessen,  Scheer,  And- 
lau,  Ehn,  Breusch  a  Suffel;  s  pr.  str.  vlévají 
se  do  ní  Blind,  Lutter,  Ischert  a  Zembs. 
Délka  řeky  jest  205  km,  z  čehoŽ  jest  98  km 
splavných  počínajíc  od  Kolmaru.  Nad  Štras- 
burkem  v  délce  6*4  km  provedena  jest  sou- 
stavná kanalisace  řeky.  I.  jest  tepnou  veške- 
rého ruchu  průmyslového,  obchodního  a  do- 
pravního v  Dol.  Elsassech;  na  ní  leží  největší 
města  země  (Múhlhúsy,  Kolmar,  Schlettstadt, 
Štrasburk).  Dvěma  důležitými,  u  Štrasburku 
počínajícími  průplavy  spojena  jest  I.  s  Rhó- 
nem  a  Marnou. 

ni.,  skratek  sev.-amer.  státu  Illinois.  — 
V  zoologii  označen  jím  J.  K.  W.  Illiger. 

niaoe  (lat.  illatio)  znamená  v  právu:  1)  při- 
vezení, pokud  se  týče  přineseni  věcí  nájem- 
níkových nebo  pachtýřových  do  najatého  sta- 
vení, resp.  na  zpachtovaný  pozemek  (viz  I  n- 
vecta  et  illata);  2)  i.  véna  v  římsk.  právu 
jest  způsob  zřízení  věna. 

niaenus,  rod  trilobitů  z  útvaru  silurského. 
Tělo  má  zřetelně  trojlaločné,  hlavu  a  štít 
ocasní  silné  vyvinuté  a  sobě  podobné.  Na 
hlavě  průčelí  nezřetelně  bývá  omezeno  a 
4  páry  vrásek  postranních  slabě  bývají  na- 
značeny. Oči  daleko  jsou  od  průčelí  vzdá- 
leny a  leží  poblíže  okraiů  po- 
stranních a  zadního.  Hlavní 
šev  jde  od  zadního  okraje  kol 
očí  ku  přednímu  okraji,  pře- 
chází na  zpodní  stranu  a  spo- 
juje se  se  švem  chobotním. 
Trup  má  obyčejně  10,  zřídka 
8  neb  9  článků  plochých.  Že- 
bra rovněž  plochá,  bez  rýhy 
i  bez  lišty.  Hypostoma  troj- 
boké,  dosti  vyklenuté.  Rodu 
toho  známo  přes  100  druhů 
^  ,„  pocházejících  vesměs  ze  si- 

%'^L^'^r  '"••"  a  sice  zvláště  ze  zpodní- 
ho  Siluru  vSkandmavii,Rusku, 
Anglii,  Irsku,  Sev.  Americe,  z  ostrovů  Oelandu 
a  Gotlandu.  Z  Čech  popsal  Barrande  18  druhů, 
z  nichž  2  se  nalézají  v  siluru  svrchním  (ťj), 
ostatní  ve  zpodním.  Pa. 

niánové,  Ilánun,  Lánun,  šp.  Illanos, 
národ  obývající  na  ostrově  Mindanao  sou- 
ostroví Filippinského  kolem  zálivu  II lán- 
ského. Jsou  potomky  muhammedánských 
malajských  přistěhovalců  z  Bornea  a  v  nej- 
užším příbuzenství  s  oby  v.  ostrovů  lolskýcii 


512 


Illapcl  —  Ille-et-Vilaine. 


(Sulu)  a  s  některými  sousedními  kmeny  na 
Mindanau.  Provozujíce  pirátství  jsou  ovládáni 
16  sultány  a  17  radži  a  od  Španélska  ne- 
odvislí. 

ZllAl>el  [iljapel]:  1)  I.,  hl.  m.  dep.  st.  jm. 
v  prov.  Coquimbo  rep.  Chile,  50  km  od  po- 
břeží, na  řece  l-u,  vlévající  se  do  Ria  Choapa. 
s  4703  ob.  (1785),  obchodem  a  zlatými  doly 
nyní  opuštěnými.  Za  přístav  slouží  Porto  de 
los  Vilos  v  prov.  Aconcague,  spojené  s  l-em 
silnicí. 

2)  I.,  řeka  v  jižní  Americe,  viz  Choapa. 

ZUata  (též  Allata),  t.  j.  věci  přinesené, 
nazývá  se  jmění,  které  přinese  žena  svému 
muži.  I.  et  invecta  viz  Invecta  et  i. 

Hlavm,  maď.  název  městyse  II  a  vy  (v.  t.). 

Xllawara,  město  a  středj^ko  distriktu  t. 
jm.  v  Novém  Již.  Walesu,  jil.  od  Sydneye, 
má  vývoz  uhlí,  másla,  sýra,  šunek  a  ryb  do 
Sydneye.  V  okolí  jsou  bohaté  doly  kamcno- 
unelné,  ložiska  železné  rudy  a  kamenné  lomy. 
Obyv.  5762  (1891).  Distrikt  illawarský  za- 
ujímá úzký,  přímořský  pruh  mezi  Veíkým 
rozvodním  pásmem  a  Velkým  okeánem,  jest 
velmi  úrodný  a  oplývá  četnými  přírodními 
krásami,  z  nichž  vyniká  Illawarské  jezero, 
13  km  dlouhé  a  5  km  Šir.,  průplavem  spojené 
s  Okeánem.  Hlavníqii  plodinami  Jsou  kuku- 
řice, brambory  a  víno.  Značný  jest  i  chov 
dobytka  a  výroba  mléka,  másla  a  sýra. 

XUe  [íl]:  1)  I.  sur  la  Tét,  město  v  kan- 
tonu  Vm^a,  v  arr.  Prades  franc.  dep.  Pyré- 
nées  Orientales,  na  pr.  bř.  ř.  Tét,  na  želez, 
trati  Perpignan  -  Prades ;  má  hradby,  kostel 
ze  XIV.  stol.,  výrobu  klobouků,  koželužství, 
pěstění  hedvábníků,  mnoho  ovoce,  zejména 
broskví,  a  2973  ob.  (1891).  R.  1598  bránilo  se 
město  s  úspěchem  Francouzům,  r.  1640  do- 
byl ho  Condé,  r.  1793  Španělé. 

2)  I.,  pravostranný  přítok  Vilainy  ve  franc. 
dep.  Ille-ct-Vilaine;  pramení  se  jihových.  od 
Combourgu  v  Etangu  du  Boulet,  teče  úzkým 
údolím  k  jihu,  přijímá  s  1.  str.  Ilet  a  ústí  se 
po  toku  45  km  u  Renncs.  Údolím  řeky  vede 
železnice  ze  St.  Málo  do  Rennes.  Kanál  ďl.- 
ct-Rance  spojuje  I.  s  ř.  Rance. 

nie  Eduard  Valentin  Joscph  Karl, 
malíř  a  kreslíř  něm.  (♦  1823  v  Mnichově), 
žák  Schnorra  z  Carolsteldu  a  Schwinda,  od 
r.  i  868  prof.  Maloval  řadu  aquarcllovvch  scén 
z  >NibelungŮ€  pro  krále  Ludvíka  11.,  mimo 
to  scény  z  Farcivala,  Lohengrina,  TannhSusra 
a  třicetileté  války.  Nejznámějším  stal  se  jako 
illustrátor  »Flicgende  Blátter<,  jejichž  spolu- 
rcdaktorem  r.  1864  se  stal.  Dále  jest  od  něho 
60  čísel  >Miinchener  Bilderbogen«,  Sedm  hlav. 
hříchu  (AUgaier  ryl  r.  1861),  Temperamenty, 
Hanswurstiddy  a  Staberlova  cestovní  dobrodruž- 
ství (18631 

nieoebmiii  Toum.,  nehtové c,  rod  rost- 
lin z  řádu  ptačincovitých  (Alsineae  DC.) 
s  rodem  Hemiaria  L.  příbuzný,  má  kališní 
lístky  tlusté,  houbovití''  chrupíavkovité,  se 
stran  sploštělé,  uvnitř  úzce  žlabovité  a  osi- 
naté,  korunní  plátky  velmi  malé  nebo  za- 
krnělé, tobolky  podélné  brázdované  a  v  brázd- 
kách  podélnými  5—10  skulinami  pukající.  Je- 


diný druh  nehtovec  přeslénkatý  (I.  ver^ 
ticiilatum  L.)  jest  vytrvalá  bylina  s' lodyhou 
položenou  a  větevnatou,  listy  vstřícnými  vej- 
Čitě  okrouhlými  a  krátce  řapíkatými,  kvéty 
bílými,  v  úžlabích  listů  ve  4— 5/etných  klu- 
bíčkách přeslénky  zdánlivě  tvořících  sesta- 
venými, z  nichž  každý  podepřen  2  stříbro- 
bílými,  suchomázdřitými  listenci.  Kvete  od 
července  do  září  na  vlhkých  písčitých  i  ra- 
šelinových  krajích  rybničních.  V  Čechách  se 
vyskytují  zhusta  v  okolí  Třeboně.  Vs. 

Ille-et-Vllaine  (il-e-vilénj,  dep.  v  sev.- 
záp.  Francii  při  pobřeží  kanálu  La  Manchc, 
utvořený  ze  sev.-vých.  části  býv.  prov.  Bre- 
tagne; hraničí  na  sev.-záp.  s  Kanálem,  na 
sev.-vých.  s  dep.  Manche,  na  vých.  s  dep. 
Mayenne,  na  jinu  s  Loiře  inférieure  a  na 
záp.  s  dep.  Morbihanem  a  .C6tes  du  Nord. 
Povrchu  má  6725*83  frm*,  dle  výpočtu  mini- 
sterstva války  6990  km*.  Pobřeží  75  km  dl. 
jest  značné  rozčleněno  zálivy  Mont  St.  Mi- 
chel,  Cancale,  St.  Málo  a  j.  fest  dílem  skal- 
naté, provázené  četnými  úslcalími  a  útesy, 
z  části  nízké  a  ploché,  někdy  bažinaté  a  proti 
příboji  moře  hrázemi  chráněné.  Povrch  dep. 
jest  nevysoká  žulová  planina,  z  m'Ž  vystupují 
pásma  mírně  vysokých  pahorků.  Z  nich  nej- 
důležitější jest  rozvodní  pásmo  mezi  Kaná- 
lem La  Manche  a  Atlantským  okeánem  (Vi- 
laine).  Nejvyšší  pahorek  jest  La  Chapelle- 
Janson  na  hranici  v  dep.  Mayenne  (248  m 
n.  m.).  Střední  části  dep.  jsou  málo  úrodný 
a  vyplněny  lesy,  vřesovišti  a  bažinami.  Sever 
odvodňuje  se  pobřežními  řekami  do  Kanálu. 
Z  nich  větší  jsou  na  vých.  Couesnon,  na  záp. 
Linon,  jenž  vlévá  se  u  Evranu  v  dep.  Cdtes 
du  Nord  do  řeky  Rance,  ústící  se  do  Kanálu 
zátokou  St.  Mafo,  opět  již  na  půdě  dep.  I. 
Ostatek  dep.  náleží  ku  přímé  oblasti  Atlant- 
ského okeánu  a  odvodňuje  se  k  jihu  sousta- 
vou řek  lile  a  Vilaine,  které  spojují  se  u  hl. 
m.  Rennes  a  dle  nichž  dep.  pojmenován. 
Hl.  přítoky  Vilainy  jsou  na  právo  Cobanche, 
Meu,  Canut  a  Oust  s  přítokem  Combsem,  s  1. 
strany  Seiche,  Scmnon  a  Chěre.  Podnebí  jest 
jako  ve  větší  části  Francie  okeánické,  mimé 
a  vlhké  s  řídkými  mrazy  a  800  mm  srážek 
ročně.  Pro  zemědělství  jsou  poměry  nevalně 
příznivé,  děje  se  však  mnoho  pro  ieho  roz- 
květ vysušováním  bažin  a  vzděláváním  vře- 
sovišt.  Z  celé  plochy  dep.  zaujímají  pole 
4675  km^,  luka  730  ^m^  lesy  469  km*  a  past- 
viny a  vřesoviště  454  km*.  K.  1891  oseto  pše- 
nici 140.000  ha  a  sklizeno  1,813.000  W,  po- 
hanky sklizeno  1.597.000 /i/,  ovsa  1,031.000 /i/. 
ječmene  628.000  hl.  Mimo  to  pěstují  se  ve  vel- 
kém množství  krmná  řepa  (1891 :  3,278.500  q), 
tabák  (1891:  10.965  í),  brambory,  len,  konopí, 
olejnaté  rostliny  a  jetel.  Ve  velikém  množ- 
ství rodí  se  ovoce,  jmenovitě  jedlé  kaštany, 
jablka  a  hrušky.  Z  těchto  vyrábí  se  ovocné 
víno  (cidcr),  r.  1891  1,801.247  hl.  Réva  pěstuje 
se  pouze  na  ISha  (579  ///  vína).  Značnější  jest 
chov  dobytka,  jmenovitě  hovězího  a  koní. 
R.  1889  měl  dep.  71.048  koní  (t.  r.  68.490\ 
1653  oslů  a  mezků.  365.950  kusů  dobytka 
hovrzího  (t.  r.  351.439),   31.83Q  ovcí,   111.014 


Illegální  —  lllésházy. 


513 


kusů  dobytka  vepřového  a  4900  koz.  Mléka 
dosaženo  3,086.276  hl.  Zdejší  máslo  jest  z  nej- 
lepších ve  Francii  (jmenovité  máslo  z  Rennes 
a  z  ia  Prévalaye).  Rozsáhlé  jest  včelařství. 
R.  1891  bylo  v  dep.  69.800  úlů  a  výtěžek 
obnášel  404.500  kg  medu  a  99.400  kg  vosku. 
Mořským  rybolovem  zaměstnává  se  asi  9000 
osob  a  výtěžek  činí  ročně  asi  3  milí.  franků. 
Užitečné  nerosty  vyskytují  se  ve  značné  míře. 
Nejdůležitější  jsou  střťbronosná  olověná  ruda 
(1891:  9463  tun),  zinková  ruda,  železo,  sta- 
vební kámen,  břidlice  a  mořská  sůl.  Z  mine- 
rálních pramenů  vynikají  guichenské.  Prů- 
mysl jest  málo  vyvmut,  ale  rychle  vzkvétá. 
Ve  12  hutích  a  hamrech  spracovává  se  že- 
lezo. Dále  jsou  zde  pivovary,  vinopalny,  četné 
mlÝny,  koželužny,  továrny  na  svíčky,  papír, 
platenictví  a  loděnice.  Obchod  jest  značnější 
než  průmysl  a  hlavně  s  plodinami  a  výrobky 
zemědělskými.  Hl.  středisky  obchodu  jsou 
Rennes  a  přístavy  St.  Málo  a  St.  Serván. 
Obchodu  slouží  236  km  vodních  cest,  z  čehož 
připadá  70  km  na  průplavy,  464  km  Železnic 
a  725  km  národních  silnic.  PoČet  obyvatel 
byl  r.  1891:  626.875.  Z  toho  bylo  1557  cizinců. 
Na  1  km*  připadá  93  ob.  Oproti  r.  1886  jeví 
se  přírůstek  ob.  0'88Vo.  Obyvatelé  jsou  pře- 
vážnou většinou  Kelti,  mluvící  zvi.  franc. 
dialektem.  Vzdělání  obyv.  jest  na  nízkém 
stupni  a  značně  pod  průměrem  pro  celou 
Francii.  Z  vyšších  učilišť  jsou  zde  1  lyceum, 
3  kolleje  a  8  sekundárních  Škol.  Dep.  dělí 
se  na  6  arr.  (Fougěres,  Montfort,  Redon, 
Rennes,  St.  Málo  a  Vitré)  a  43  kantonů 
s  359  obcemi.  Hlavní  město  jest  Rennes.  — 
Srv.  A.  Joanne,  Géographie  ďlUe-et-Vilaine 
(Paříž,  1891). 

ZUmrálni  (od  lat. /ejc,  zákon),  nezákonný, 
protizákonný,  čelící  proti  zákonu,  porušující 
zákon. 

Xllecitlaiita  O^t-  Ulegitimitas),  nezákon- 
nost v  rodinném  právu  označuje  se  termi- 
nem tím  nemanželský  původ  dítěte,  naroze- 
ného buď  z  osoby  neprovdané  nebo  sice 
2  manželky,  avšak  zplozeného  jiným  než  man- 
želem. Manželu  náleží  v  tomto  případě  právo 
podati  žalobu  na  l-tu.  Podmínky  této  žaloby 
uvádí  v  rak.  právu  §  158.  ob.  zák.  obč.  Srv. 
též  Dítě  str.  625. 

IIl«0tl]|l2li (srv.  Illej^ální).  nezákonný, 
naproti  slovu  legitimní  (v.  t.).  Výrazu  toho 
užívá  se  zvláště  v  právu  rodmnčm  a  dědi- 
ckém. Děti  narozené  z  osoby  neprovdané 
(svobodné  nebo  vdovy),  jakož  i  děti  zrozené 
sice  z  manželky,  avšak  zplozené  jiným  než 
manželem,  jsou  dětmi  l-mi,  nemanželskými. 
Více  o  nich  viz  ve  či.  Dítě  str.  626. 

ni^naiL,  velký,  zemský  ústav  pro  choro- 
myslné  v  Badensku  vých.  od  Achern  v  kraji 
badenském  při  záp.  úpatí  Schwarzwaldu  na 
lUenbachu.  Ústav,  otevřený  r.  1842,  jest  za- 
řízen pro  430  chovanců  a  jest  z  nejlépe  říze- 
ných ústavů  toho  druhu. 

nier,  řeka  v  jihozáp.  Bavorsku,  vzniká  na 
hranici  rakousko-bavorské  v  Alpách  Al^jav- 
sk<xh  z  potoků  Breitachu  (prameny  1685  m 
n.  ra.),  Stillachu  (1461)  a  Trettachu  1^2085  w), 


jež  se  po  divokém  toku  spojují  2  km  pod 
Oberstorfem  (760  m).  Spojená  řeka  teče  pak 
k  severu,  opouští  u  ímmenstadtu  (710  m) 
hory,  zaměřuje  od  Kempten  směrem  sz.  ku 
hranici  bavorsko- virtemberské,  již  sleduje  až 
k  ústí  do  Dunaje  pod  Wiblingen  (469  mS  nad 
Ulmem.  I.  nemá  téměř  žádných  přítoku,  je- 
(Jině  z  Virtemberska  přichází  nevelká  Aitrach. 
Údolí  l-y  podléhá  Častým  povodním.  V  do- 
lejší své  části  vymlela  si  řeka  koryto  v  alp- 
ském štěrku,  měnívá  je  však  dosti  zhusta. 
Vývoj  řeky  obnáší  165  km,  střední  množství 
vody  u  Wiblingen  za  vteř.  53  m*.  U  Krug- 
zellu  ř640  m  n.  m.),  56  km  pod  Oberstorfem. 
počíná  splavnost  pro  vory. 

XllertlflSen,  městys  a  hl.  m.  okr.  v  bav. 
vl.  obv.  švábském  na  pr.  bř.  Illery,  524  m  n.  m. 
a  na  žel.  trati  Ulm-Kempten,  sídlo  okr.  úřadu, 
soudu,  důchodkového  úřadu  a  lesní  správy, 
má  stanici  pošt.  a  telegr.,  kat.  kostel,  pěknou 
radnici,  předení  mořské  trávy,  pěstění  vrb  a 
košíkářství,  značné  trhy  na  dobytek,  na  blíz- 
kém pahorku  dva  zámky  a  1543  ob.  (1890). 
většinou  katol.  Okres  má  na  299  67  km^  ve 
44  obcích  a  86  osadách  18.294  ob.  (1890). 

XUésházy  [iléš-],  též  Illyésházy  de  Ea- 
dem,  téhož  původu  iako  Eszterházy  de  Ga- 
lantha  (v.  t.),  slul  bohatý  a  mocný  rod  uher- 
ský, jehož  zakladatelem  jest  syn  Šalomouna 
Estorase  Eliáš,  ienž  při  dělení  otcovského 
jmění  obdržel  Ilíésházu.  Moc  rodu  rostla  a 
statků  přibývalo,  zvláště  v  okolí  Vészpryma 
a  Blatenského  jezera.  Z  vynikajících  členů 
jsou:  1)  I.  I  štván  (Štěpán),  státník  uher. 
(♦  1540  —  t  1609  ve  Vídni),  horlivý  kalvi- 
nista, bystrý  státník  a  obratný  jednatel.  Bo- 
joval nejprve  pod  Pálřfym  proti  Turkům,  ale 
pojav  za  choť  Annu,  dceru  chorv.  bána  Petra 
Erdódyho,  věnoval  se  životu  politickému  a 
správě  statků  a  nabyl  druhým  svým  sňatkem 
r.  1580  s  Kateřinou  Pálffyovou  hradu  Liky, 
r.  1590  hradu  Trenčína,  r.  1600  hl.  županství 
v  stolici  trenčínské  a  konečné  dosáhl  pov^'- 
šení  do  stavu  hraběcího  a,  získav  Hodonm, 
též  inkolátu  moravského.  Byl  hlavou  strany 
kalvínské,  ale  též  nepřítelem  svobody  měst- 
ské a  prodchnut  zásadami  feudálními.  Moc 
jeho  vzbudila  mu  závistníky,  kteří  nařkli  ho 
z  velezrády,  ale  Štěpán  r.  1603  uprchl  do 
Polska,  načež  prohlášen  byl  za  zbavena  cti  a 

^  statků.    Když   Bocskai   opanoval   sev.  Uhry. 

I  povolal  l-hó  zpět  a  učinil  ho  jednatelem  při 
vyjednávání  s  arciknížetem  Matyášem  o  mír 
Valdenský,  který  jeho  přičiněním  byl  také  za- 
vřen. Za  to  vráceny  mu  byly  všecky  statky 
a  úřad;  jmenován  byv  palatinem  provedl, 
že  arcikníže  Matyáš  byl  korunován  na  krále 
uherského.  Napsal  maďarsky  paměti  své  o  udá- 

I  lostech  v  1. 1592—1603  a  ustanovil  zvláštní  řád 
dědičný,  kterým  se  jeho  nástupci  měli  říditi. 
2)  I.  Kašpar  (t  1648),  synovec  před.,  při- 
jatý od  něho  za  syna,  slynul  svou  učeností; 
přeložil  pro  syny  své  Joach.  Beusta  Manuále 
pium  ct  bcatum  e  vita  exitům  indicans  (Debre- 

'  cín,  1639)  a  vydal  anthologii  ze  Sv.  písma, 

'  filosof,  a  bister,  spisovatelů  Viridarium  varii 

!  gencris  jlosculorum  (t.,  1634). 


514 


Illeschowitz  —  lUičevskij. 


3)  I.  Gyórgy,  syn  před.,  vydal  Disputatio 
de  justitia  originali  eiusque  inessendi  módo 
XXXIÍ,  thesibus  comprehensa  (Trenčín,  1640); 
nemaje  dítek  přijal  závětí  svou  z  29.  kv.  1689 
a  dle  řádu  Štépánova  svého  příbuzného  Mi- 
kuláše za  syna  a  odkázal  mu  Brumov  a  Vsetín 
na  Moravě. 

4)  I.  Miklós  ř*  1653  —  1 1723),  přijatý  syn 
Jiřího,  byl  od  tonoto  za  povstání  Tókóíyova 
jmenován  velitelem  Trenčína  proti  císařským. 
Přesvědčiv  se  z  archivu,  že  Jiří  ho  dle  řadu 
Štépánova  musil  přijati  za  svého  nástupce  a 
že  mu  není  ničím  zavázán,  odhodlal  se  za- 
chovati věrnost  Leopoldu  I.,  i  vzdal  císařským 
hrad  a  odebral  se  do  Vidné  k  císaři,  který 
po  smíru  s  Jiřím  rozhodl,  aby  Jiří  byl  hl.  žu- 
panem trenčínským  a  liptovským  a  po  ieho 
smrti  by  důstojnost  ta  přešla  na  Mikuláše. 
Pásobil  blahodárné  na  svých  statcích  i  pro 
zemi  Uherskou  a  pro  rod  Habsburský,  zvláště 
na  sněme  r.  1722,  na  kterém  přispěl  k  uznání 
sankce  pragmatické. 

5)  I.  István  III.  (♦  1762  v  Prešpurce  — 
1 1838),  vnuk  před.,  nastoupil  po  smrti  otcově 
r.  1800  v  dědičné  županství  a  počínal  si  proti 
poddaným  spravedlivě.  U  dvora  byl  u  veliké 
vážnosti,  tak  že  r.  1808  byl  vyznamenán  řá- 
dem zlatého  rouna.  R.  1832  vzdal  se  svého 
úřadu,  r.  1835  prodal  své  statky  a  zaplativ 
všecky  dluhy  rodinné  žil  na  Žitném  ostrově. 
Bohatou  knihovnu  a  sbírku  listin  daroval 
Národ,  museu  v  Pešti. 

niesohowltz.  ves  slezská,  viz  J 11  e  š  o  v  i  c  e. 

niiberalita  (z  lat.),  nesvobodomysl- 
nost.  —  llliberálnf,  nesvobodomysfný. 

niioiniui  Petr,  spisovatel  lat.  (♦  v  Siené 
v  Itálii  —  t  1582  v  Olomúci),  vyskytuie  se 
nejprve  jako  prof.  jazyka  řeckého  v  Krakově, 
potom  jako  kanovník  při  kapitole  v  Ostři- 
homě  (1552)  a  v  jiných  hodnostech  na  půdě 
uherské.  Za  biskupa  Jana  Grodeckého  stal  se 
kanovníkem  v  Olomúci  (1572)  a  zastával  úřad 
oílficiála  až  do  své  smrti.  Horlivou  přízeň 
k  jesuitům  osvědčil  darováním  bibliotéky  kol- 
leji  olomúcké  (15751  a  odkazem  značného 
jmění  k  účelům  řáau.  Složil  přes  čtyřicet 
spisů,  skoro  veskrz  latinských,  obsahu  na- 
mnoze náboženského,  jako  na  př.:  Sermones 
de  ecclesia  Dei  a  concUio  malignantium  discer- 
nenda]  De  antiqua  fide  servanda  divinisque  jla- 
geUlS,  Českou  úpravu  má  Knírka  o  jednotě 
viry  (1574).  Viz  Cerroni,  Nachrichten  uber 
Máhrens  Schriftsteller,  rukop.  v  Brné,  III, 
p.  555;  ďElvert,  Geschichte  des  Bůcher-  und 
Steindruckes  etc.  in  Máhren,  str.  239;  Jireček, 
RukověC  I.  str.  297.  Tliř. 

nUoite  (lat.),  nedovoleně;  res  i -ta,  věc 
nedovolená. 

Hliolom  L.,  badian,  rod  rostlin  z  řádu 
šacholánovitých  (Magnoliaceae  DC),  ob- 
sahuje kře  nebo  menší  stromy  vždy  zelené, 
lysé  a  aromatické,  s  listy  střídavými,  bezpo- 
ševnými,  bezpalistými  a  drobně  ílaznatč  teč- 
kovanými. Květy  konečné  nebo  na  koncích 
větví  úžlabní  jsou  jednotlivé  nebo  tvoří  chudá, 
vrcholíkovitá  květenství.  Obojaké  květy  sklá- 
dají se  z  četných,  volných,  spirálně  ^^^^tn um- 


ných a  střechovitě  se  kryjících  lístků,  z  nich! 
vnější  (3—6)  bývají  kratŠi,  širší  a  kalichovité, 
vnitřní  delší,  ponenáhlu  užší  a  ko^runovité. 
Tyčinky  četné  (zřídka  4—6)  mají  nitky  tlusté, 
žlábkovité,  prasníky  na  vnitřm'  straně  se  otví- 
rající. Četné,  volné  pestíky  na  zkrácené  ose 
květní  přeslenovité  sestavené  zúženy  jsou 
v  šídlovitou,  na  zad  ohnutou  čnělku,  přechá- 
zející na  vnitřní  straně  v  bliznu.  Semenníky 
po  1  vajíčku  obsahující  dozrávají  v  plody 
koŽnaté  nebo  dřevnaté,  na  vnitřním  švu  jako 
měchýřky  skulinou  se  otvírající  a  posléze 
hvězdo  vité  rozložené.  Semena  mají  slupinu 
koŽnatou  a  lesklou.  Známo  celkem  7  druhŮ, 
z  nichž  2  jsou  rozšířeny  v  jižnějších  krajinách 
sev.  Ameriky,  2  ve  Vých.  Indii,  3  v  Čině  a 
Japanu.  Nejznámější  druh  le  všech  jest  b. 
pravý  (I.  anisatum  L.),  malý  větvitý  strom 
6—8  m  vysoký  s  korou  šedavou,  Hsty  koži- 
tými,  nahoře  temnějšími,  vezpod  světlej  i  ze- 
lenými, podlouhlými,  k  oběma  koncům  při- 
špicatěnými  a  dlouze  řapikatými.  Květy  Jedno- 
tlivě úžlabní,  krátce  stopkaté,  poněkud  sklo- 
něné, 2— 3  cm  v  průměru  měřící  jsou  úhledné, 
bledožluté  bílé  nebo  nazelenalé.  Kalich  ze 
3  vejčitých,  korunovitých  Hstků  se  skládající 
přechází  v  korunu,  jejíŽ  vnější  lístky  jsou 
vejčitě  podlouhlé,  vnitřní  ponenáhlu  užší,  ko- 
nečné čárkovité.  Tyčinek  má  asi  20,  plodo- 
listů  8,  zprvu  přímých,  čárkovito-kopinatých, 
čnělkou  slabě  na  zevnějšek  zakřivenou  vén- 
čených  a  při  uzrání  vodorovně  se  rozkláda- 
jících. Plody  tyto  v  obchodech  prodávané 
mají  podobu  osmipaprskové  hvězdy  sedící 
někdy  ještě  na  zakřivené  stopečce;  jednotlivé 
měchýřky  jsou  vně  mdle  šedohnědé  nebo 
rezavohnědé  a  nepravidehié  vráskované,  uvnitř 
hladké,  lesklé,  červenohnédé  neb  hnědožlulé. 
Elliptičná,  lesklá  a  |na  krajích  ostrá  semena 
jsou  Žlutohnědá.  Roste  v  Čině  a  Japanu.  Po- 
skytuje drogu  Fructus  Anisi  stellati  č.  Badi- 
ani  č.  Anistim  stelíatum.  Nejhlavnější  součásti 
aromatického,  sladce  chutnajícího  badianu 
jest  etherický  olej  (4— 57o)»  jehoŽ  je  nejvíce 
ve  zpodnější  části  vnější  vrstvy  měchýřků 
plodních;  semena  oleje  toho  nemají.  B.  pě- 
stuje se  hlavně  v  Číně  a  odtud  vyváží.  Po- 
nejprv dostal  se  do  Anglie  z  Filipm  r.  1588. 
Mimo  v  lékařství  užívá  se  badianu  jako  ko- 
ření a  k  výrobě  jemných  likérů  (Anisette 
de  Bordeaux).  Ve  Vých.  Indii  pěstují  často 
u  kostelů  b.  posvátny  (I.  relťgiosum  Sieb. 
&  Zuccar.),  jejž  někteří  považují  za  odrůdu 
badianu  pravého.  Plody  jeho  jsou  uvnitř 
bledší,  nelesklé,  mají  jinou  chuf  a  zápach  a 
obsahují  jedovatou  součástku  sikimin.  Káry 
užívají  v  chrámích  jako  kadidla,  z  větví  ple- 
tou bohům  i  zemřelým  krásné  věnce  a  okraš- 
lují jimi  oltáře.  Vs. 

niióevskij  Aleksěj  Děmjanovič,  bás- 
ník ruský  (*  1798  —  f  1837),  byl  synem  gu- 
bernátora  tomského  a  přítelem  Puškina  za 
ieho  studií  v  lyceu,  kde  proslul  svými  baj- 
kami a  epigrammy,  jakoŽ  i  karikaturami  kre- 
slenými ao  školníno  sborníku  >Licejskij  Mu- 
drec«.  Puškin,  jcmuŽ  s  počátku  byl  při  bás- 
néní  nápomocen,  připomíná  jeho  přátelství 


Illiers  —  Illinois. 


515 


v  několika  básních  (K  živopiscu  a  j.^.  Své 
básně  vydal  ve  sbírce  Opyty  v  antologiČeskom 
rodě  (Petrohrad,  1827). 

Zlli^rs  [iljé],  hl.  m.  kantonu  v  arr.  char- 
třeskem  franc.  dep.  Eure-et-Loir,  170  m  n.  m., 
nedaleko  pramenů  Loiru  na  žel.  trati  PaříŽ- 
Bordeaux,  má  kostel  z  XIV.  stol.,  zříceniny 
hradu,  textilm'  průmysl,  výrobu  hospodář- 
ských strojů,  pálení  vápna  a  cihel,  koželuž- 
ství,  chov  koní  a  2117  ob.  (1891).  —  Kanton 
má  na  236*06  km*  v  21  obcích  9912  ob. 

Zlliez.  Val  ďl.  [val  diljé],  levé  pobočné 
údolí  Rhónu  v  okresu  montheyském  švýc. 
kantonu  walliského.  Počíná  na  pohrán ičném 
hřebenu  mezi  Wallisem  a  franc.  dep.  Haute 
Savoie,  jest  protékáno  ř.  Viěge  a  táhne  se 
k  sev.-vých.  v  délce  22  km  až  k  Monthey, 
kdež  Viěge  vtéká  do  Rhónu.  Na  záp.  straně 
vypínají  se  vrchy  Chablaiské,  pravý  břeh  údolí 
tvoří  ledovci  kryt^  Dent  du  Midi  (3260  m  n. 
m.),  pozadí  uzavu-ají  údolí  Tour  Salljeres 
(3221  m  n.  m.),  Sageron  a  C.  de  Couz.  Údolí 
vyniká  četnými  přírodními  krásami,  má  mnoho 
vzácných  rostlin  a  jest  proto  cílem  mnoha  tu- 
ristů. Obyvatelé  (3087  r.  1888)  národnosti 
franc.  a  náb.  katol.  žijí  v  obcích  Troistorrens, 
Val  d1.  a  Champérv.  Toto  jest  klimatickým 
léčebným  místem  (1052  m  n.  m.)  s  638  ob. 
a  spojeno  s  Monthey  silnicí.  Na  záp.  odště- 
puje se  pobočné  údolí  Val  de  Morgin,  v  němž 
ve  výši  1343  m  n.  m.  nachází  se  klimatické 
léčebné  místo  Morgins.  Srovn.  Claparěde, 
Champéry  et  le  Val  ďl.  (Basilej,  1886). 

nilker  Johann  Karl  Wilhelm,  zoolog 
něm.  (♦  1775  v  Brunšviku  —  f  1813  v  Ber- 
líně'), studoval  v  rodném  městě,  v  Helm- 
steatu  a  Gotinkách.  Podporou  vévody  brun- 
švického a  hraběte  Hoffmannsegga,  jehož 
sbírky  pořádal,  mohl  se  věnovati  studiu  pří- 
rodovědeckému, r.  1810  povolán  do  Berlína 
i  uspořádal  tu  vzorně  zoologický  oddíl  krá- 
lovských sbírek  přírodovědeckých.  Má  zásluhy 
o  polirok  v  soustavném  tříděni  hmyzů,  ssavcu 
a  ptáků.  Vydal  hlavně  spracovaný  Kugelannův 
seznam  brouků  Verieichniss  der  Káfer  Preus- 
sens  (Halle,  1798),  spracovaný  seznam  motýlů 
Denisa  a  Schiffmůllera  Verieichniss  der  wiener 
Schmetterlinge  (Brunšvik,  1801,  2  sv.),  dopl- 
něný překlad  Oihieropx  Entomologie  {t.,  ISOl 
až  1802,  2  sv.),  články  o  zeměpisném  rozšíření 
ssavců  v  >Abhandl.  d.  kónigl.  Akademie  der 
Wissensch.  zu  Berlinc  (1811  a  1812)  a  sou- 
stavný spis  o  ssavcích  a  ptácích  Piodromus 
systematis  mammalium  et  avium  (Berlín,  1811). 

HHmanl  [iljimáni],  hora  ve  vých.  pásmu 
bolivských  And,  na  16«  33'  j.  š.  a  67®  40'  z.  d., 
jihovýcnodné  od  La  Paz  a  jez.  Titicaca.  Ze 
tří  sněhem  krytých  vrcholů  dosahuje  Condor 
Blanc  6410  m,  ostatní  2,  Pie  Paris  a  Atchocc- 
paya,  jsou  nižší.  Úpatí  hory  s  výjimkou  se- 
veru obtéká  Rio  de  la  Paz.  Jméno  I.  zna- 
mená asi  >sněžnou  horu«. 

Xllinoifl  (ilinajsj:  1)  I.  (úřední  skratek  111.), 
8.  stát  Spoj.  Obci  severo-amer.,  rozkládá  se 
mezi  36®  59'  a  42®  30*  s.  š.  a  87«  49'  a  91®  40'  z.  d. 
mezi  řekami  Mississippim,  Ohiem  a  Waba- 
shem    a    Michiganským    jezerem,    zaujímajc 


146.720  /rm*.  Mezuje  na  sev.  se  státem  Wis- 
consinem,  na  vých.  s  Michiganským  jezerem 
a  státem  Indianou,  na  jihu  s  Kentucky  a  na 
záp.  se  státy  Missouri  a  lowou.  Hranice  tvoří 
na  záp.  Mississippi,  na  jihu  Ohio,  na  východě 
Wabash,  břehy  Michiganského  jezera  a  rovná 
čára  mezi  nimi  vedená  na  87®  49'  z.  d.,  na 
severu  rovnoběžka  42®  30'  s.  š.  Povrch  státu 
jest  převážnou  většinou  rovina  místy  nepatrné 
zvlněná  o  střední  výšce  170  m.  V  sev.-záp. 
části  státu  jsou  nízké  pahorky,  z  nichž  nej- 
vyšší mezi  Freeportem  a  Galenou  má  350  m 
n.  m.  Povrch  státu  rozbrázděn  jest  hl.  na  jihu 
zajímavými  údolími  přečetných  řek  zv.  blufs. 
Po  obou  stranách  řek  táhnou  se  dosti  široké 
pruhy  velmi  úrodné  nížiny  uzavřené  příkrými 
stěnami  30—100  m  vys.  Půda  jest  do  velké 
hloubky  těžká  a  černá  hlína,  nad  míru  úrodná, 

Í)okryta  rozsáhlými  prairiemi  s  četnými  pruhy 
esnatými.  Značnější  les  pokrývá  tak  zv.  Ame- 
rican Bottora,  jenž  táhne  se  v  šířce  7  km 
a  délce  134  km  podél  řeky  Mississippi.  Jih 
státu  náleží  k  velké   střední   kamenouhelné 

Í)ánvi  Spoj.  Obcí,  na  sev.  převládá  útvar  si- 
urský.  rřevážná  většina  státu  náleží  k  úvodí 
Mississippskému,  pouze  menší  čásf  sev.-vých. 
k  úvodí  Michiganského  jezera.  Mississippi 
tvoří  celou  záp.  hranici  státu  a  velký  přítok 
jeho  Ohio,  jenž  se  ústí  právě  v  jihozáp.  koutě 
hranic,  tvoří  hranici  jižní.  Nejdůležitějšími 
přítoky  Mississippskými  isou  Rock  River,  I. 
a  Kaskassia;  Ohio  přijímá  značný  Wabash  Ri- 
ver. Důležitějším  přítokem  Micmganského  je- 
zera jest  Chicago-River.  Z  jezer  vedle  Micni- 
ganského  jsou  důležitější  Peoria  a  Pishtaka. 
Podnebí  jest  nepravidelné,  málo  příjemné,  ne 
však  nezdravé;  léto  velmi  horké  (stř.  tepl. 
25®  C),  zima  studená  (stř.  tepl.  ~0'8®  C\  střed, 
roční  teplota  12®  C.  Mrazy  počínají  jiŽ  koncem 
září.  Severovýchod  působením  Michiganského 
jezera  má  podnebí  vyrovnanější,  chladnější 
léta  a  mírnější  zimy.  Častých  zimnic  v  nižších 
polohách  ubývá  současně  se  vzděláváním  půdy. 
Průměrné  množství  srážek  838  mm.  Z  veškeré 
plochy  zaujímala  r.  1890  pole  59®/©,  luka  a 
pastviny  16®/©,  les  14®/©.  Obilí  pěstuje  se 
velmi  intensivně;  r.  1890  bylo  oseto  celkem 
5,666.566  ha.  Z  toho  připadlo  3,144.367  ha  na 
kukuřici  se  sklizní  289,629.705  bushelů,  na 
oves  1,539.559 /lil  (137,602.804  bush.)  a  na  pše- 
nici 895.944  ha  (37,371.081  bush.).  Mimo  to 
pěstují  se  ječmen,  žito,  pohanka,  zemáky,  len, 
chmel,  tabák.  Víno  pěstováno  na  1500  ha  a 
vytěženo  ho  250.000  gallonů;  ve  značném 
množství  pěstuje  se  ovoce,  též  se  těží  velmi 
mnoho  medu  a  vosku.  Chov  dobytka  jest  na 
vysokém  stupni.  R.  1890  bylo  ve  státu  koní 
1,335.289, 107.875  mezků  a  oslů.  3,063.119  kusů 
dobytka  hovězího,  5,924.818  dobytka  vepřo- 
vého, 922.631  ovcí.  Velmi  značné  jest  těžení 
hornické.  Obvod,  v  němž  vyskytuje  se  ka- 
menné uhlí,  má  112.000  km*.  R.  1891  vytěženo 
v  1072  dolech  23.934  dělníky  13,982.766  tun 
uhlí  a  zaujímá  v  tom  I.  druhé  místo  mezi  státy 
Unie;  surového  železa  vytěženo  674.506  tun. 
Mimo  to  vyskytuje  se  ve  značném  množství 
mramor,  dále  zinek,  olovo  a  něco  petroleje. 


516 


lUinoísko-michiganský  průliv  —  Illkirch-Grafenstaden. 


Průmysl  podporovaný  bohatstvím  uhelným 
povznesl  se  na  třetí  místo  mezi  státy  Unie. 
R.  1890  zaměstnáno  bylo  ve  20.482  půmysl. 
závodech  312.198  délníků  a  vyrobeno  zboží 
v  cené  908,640.280  doU.  Z  průmyslových  zá- 
vodů státu  vynikají  přede  všemi  ostatními 
obrovské  závody  pro  výrobu  masného  zboží 
v  Chicagu,  dále  Železné  huti,  ocelárny,  slé- 
várny, strojírny,  pily,  továrny  na  hospodářské 
stroje,  textilní  a  na  nábytek,  ohromné  mlýny, 
pivovary,  lihovary  a  j.  Při  tak  značném  prů- 
myslovém rozvoji  jest  přirozeno,  že  i  obchod 
obrovsky  se  vzmáhá.  Příznivé  rozvětvení  vod- 
ních cest,  které  jednak  prostřednictvím  mi- 
chiganského jezera  umožňují  spojení  s  výcho- 
dem, jednak  splavnými  řekami  Ohiem,  l-em 
a  VVabashem  a  velikým  průplavem  lllinoisko- 
michiganským  spojení  s  centrální  vodní  žilou 
Unie  Mississippim,  má  na  rozvoj  obchodu 
velmi  blahodárný  vliv  a  umožnilo  netušený 
rozkvět  obchodní  metropole  státu  Chicaga, 
které  jest  z  prvních  obchodmch  měst  světa. 
Nejdůležitějšími  přístavními  městy  státu  jsou 
Chicago,  Kewaunee,  Troy  a  Whitehall.  Ob- 
chodní loďstvo  státu  čítá  přes  400  lodí,  z  nichž 
jest  177  parolodí  o  75.522  tunách.  Železnic  má 
stát  15.816 /cm  (1890)  se  56.000  zřízenci;  mimo 
to  24  elektrických  drah  v  délce  326  km.  Oby- 
vatelstva má  I.  3,826.351  (1890,  r.  1810  jen 
12.282).  Z  toho  jest  1 ,972.308  muž.,  1,854.043  žen, 
842.347  narozených  v  cizině  a  57.879  barev- 
ných; na  1  km*  připadá  26  ob.  Dle  nábožen- 
ského vyznání  jest  většina  obyv.  protestantská 
různých  vyznání.  R.  1890  napočítáno  473.324 
katoi.,  165.191  vyznavačů  církve  episkopální, 
95.237  baptistů,  59.744  presbyteriánů.  Katol. 
arcibiskup  sídlí  v  Chicagu,  biskupové  v  Altonu. 
Belleville  a  Peorii;  protestantská  biskupství 
jsou  v  Chicagu,  Quincy  a  Springfieldu.  Školství 
jest  ve  stavu  příznivém.  R.  1891  bylo  dětí 
Školou  povinných  1,096.700  a  navštěvovalo 
školy  pravidelně  799.058  dětí,  z  nichž  5054  ba- 
revných. Na  školách  působilo  23.977  učitelů. 
Vyšších  učilišC  jest  28  s  639  učiteli  a  10.472 
posluchači.  Vynikající  z  nich  jsou  universita 
v  Chicagu,  illinoiská  universita  v  Champaignu 
a  Knox  College  v  Galesburgu.  R.  1892  vy- 
cházelo ve  státu  1438  časopisů.  V  čele  správy 
státu  jest  guvernér  lidem  na  4  léta  volený. 
Zákonodárnými  sbory  jsou  senát  o  51  členech 
volených  na  4  roky  a  sněmovna  repraesen- 
tantů  s  153  členy  volenými  na  2  roky.  Právní 
moc  vykonává  nejvyšší  soudní  dvůr,  jehož 
členové  jsou  voleni  lidem  na  dobu  9  let. 
V  kongressu  zastoupen  jest  stát  20  poslanci 
a  pro  volbu  presidenta  Spoj.  Obcí  vládne 
22  hl.  Příjmů  státních  r.  1890  bylo  3,946.183  doll., 
vydání  2,664.452  doll,  stát.  dluhu  1,184.907  doll., 
dluhů  hrabství  11,016.380  doll.  a  dluhů  měst 
26,456.965  doll.  Z  důležitějších  stát.  ústavů 
jsou  zde  4  ústavy  pro  choromyslné,  školy 
pro  slabomyslné  dítky,  slepce  a  hluchoněmé, 
2  káznice  a  1  polepšovna.  Stát  rozdělen  jest 
na  102  hrabství  a  hl.  m.  jest  od  r.  1810  Spring- 
field.  —  I.  jest  částí  onoho  území  na  Ohiu, 
které  koncem  XVII.  stol.  osazeno  bylo  osad- 
níky francouzskými.  Mírem  v  Paříži  připadlo 


území  toto  Anglii,  r.  1775  pak  Spoj.  Obcím. 
Od  r.  1787  tvcSilo  část  territoria  Západní  In- 
diány, stalo  se  r.  1809  samostatným  territo- 
riem  a  r.  1818  státem.  —  Srv.  Davidson, 
History  of  I.  (Chicago,  1874);  Breese,  Early 
history  of  I.  1673—1763  (t.,  1884);  Reynolds, 
Pioneer  history  of  I.  (t.,  1887,  II.  vyd.);  Mo- 
ses,  I.,  historícal  and  statistical  (t.,  1889—93, 
II.  sv.). 

2)  I.,  I.  River,  řeka  ve  státu  I.  Spoj.  Obcí 
povstávající  asi  70  km  jihozáp.  od  Chicaga 
u  Dresdenu  v  hrabství  Grundy  stokem  E)es 
Plaines  Riveru,  prýštícího  v  jihových.  státu 
Wisconsinu,  a  Kankakee  Riveru,  vyvěrajícího 
v  se  v.  části  Indiány.  Teče  nejprve  směrem 
záp.,  u  Hennepinu  zahýbá  se  ostře  k  jihu, 
načež  celkovým  směrem  k  jihozáp.  míří  k  Mis- 
sissippi, jehož  dosahuje  u  Graftonu,  45  km  nad 
St.  Louisem.  Řeka  I.  jest  dosti  hluboká  a 
značné  široká,  má  zcela  nepatrný  spád  a  místy 
rozšiřuje  se  ve  větší  i  menši  jezera,  z  nichž 
největší  jest  Lake  Peoria  pod  městem  téhož 
jména.  Délka  řeky  jest  416  km,  splavná  jest 
pro  parníky  v  délce  350  ^m  až  po  Ottawu.  Mezi 
Ottawou  a  La  Sallem  při  ústí  Vermillionu 
jsou  peřeje,  které  paroplavbé  překážejí.  Proto 
zřízen  od  města  Peru  průplav  Illinoisko-mi- 
chiganský,  který  prostfedkuje  spojení  s  Mi- 
chiganským jezerem.  Pravými  pobočkami  jsou 
Fox,  Spoom  a  Crooked  Creek,  levými  Ver- 
million,  Mackinaw  a  Sangamon. 

niinoiflko-mioli^aiiský  průplav  [-mi- 
čigen-]  ve  státu  Illinois  Spoj.  Obcí  sev.-amer.. 
spojuje  Michiganské  jezero  u  Chicaga  s  řekou 
Illinois,  které  dosahuje  u  Peru.  S  pracemi  se 
počalo  r.  1836  a  skončeny  za  12  let;  náklad 
obnášel  6  milí.  doll.  Průplav  jest  157  km  dl.. 
na  hladině  18*3  m,  při  dně  lim  Šir.,  původné 
1*8  m  hlub.  Později  prohlouben  v  části  mezi 
Chicagem  a  Jolietem  na  213  m  a  učiněn  tak 
velkým  lodím  přístupným.  Jest  důležitou  vodní 
drahou  spojující  Kanadská  jezera  s  Missis- 
sippim. 

nUterata  (lat.),  zvuky,  jež  slovy  vyjádřiti 
nelze,  jako  štěkot,  vytí,  steny,  vzdechy  a  p. 

niiter&tni  (lat.),  neučený,  vědecky  ne- 
vzdělaný. 

nUtnrffl  neb  Illiturgis,  ve  starověku 
město  v  uzemí  Turdulů  na  ř.  Baetis  v  prov. 
Baetice.  Tu  r.  215  zvítězili  Cneius  a  Publius 
Scipio  nad  Karthaginci  a  r.  210  rozbořil  je 
P.  Cornelius  Scipio;  později  opět  bylo  obno- 
veno jako  Forumjulium,  jehož  zříceniny 
jsou  u  Andujaru. 

nikiroh-CIrafenstaden,  ves  v  kantonu 
geispolshciském  kraje  ersteinského  něm.  vl. 
obv.  Dolního  Elsaska,  8  km  již.  od  Štrasburku 
na  ř.  lile,  poblíž  průplavu  Rýnsko-Rhónského 
a  nalželeznici  ze  Štrasburku  do  Basileje  a  trati 
silniční  dráhy  Štrasburk-Markolsheim ,  dvě 
spojené  obce,  I.  a  G.,  táhnoucí  se  v  délce  3  km, 
sídlo  soudu  a  berního  úřadu,  má  stanici  pošt. 
a  telegr.,  2  evang.  a  1  katol.  kostel,  velkou 
továrnu  na  lokomotivy  a  vagóny,  strojírnu, 
válcový  mlýn  a  5228  ob.  (1890),  z  nichž  2249 
katol.  V  okolí  l.-G-u  jsou  tvrze  v.  der  Tan- 
nova   a   Werdcrova,    náležející   k   vnějšíma 


Illner  —  Illuminati. 


517 


opevnění  Štrasburku.  R.  1681  podepsána  zde 
byla  kapitulace,  kterouž  dostalo  se  území  říš- 
ského města  Štrasburku  Francii. 

niner  Josef  (*  1839  v  Čáslavi  —  f  1894 
v  Brně),  doktor  práv  a  advokát  v  Bučovicích, 
později  v  Brně.  Jsa  předsedou  sboru  dobrov. 
hasičů  v  Bučovicích,  horlivě  působil  v  rozvoj 
hasičství  na  Moravě.  Na  sjezdu  v  Král.  Poli 
r.  1881  povolán  do  výkonného  výboru  pro 
založení  české  ústřední  hasičské  jednoty  mo- 
ravsko-slezských  dobrov.  sborů  hasičských  a 
r.  1883  zvolen  jejím  starostou,  kterýžto  úřad 
zastával  s  pravým  nadšením  aŽ  do  své  smrti. 
Co  od  té  doby  jednotou  tou  vykonáno  pro 
české  hasičství  na  Moravě  a  ve  Slezsku,  v  tom 
měl  I.  podíl  nemalý.  Byl  pilným  spolupra- 
covníkem »Ochrany  Hasičské*  a  vynikal  často 
jako  dovedný  řečník,  na  př.  pozdravovací  řečí 
o  sjezdu  českoslovanského  hasičstva  v  Praze 
r.  1891  na  Žofínském  ostrově.  Byl  muž  na- 
dšený pro  vlasť  a  vše  dobré,  snaživý  a  obě- 
tovný.  České  hasičstvo  nenazývalo  no  jinak 
než  >tatíčkem«.  I.  byl  také  dobrem  hudební- 
kem; z  četných  jeho  skladeb  známy  jsou  nej- 
více Čechův  sen  a  parodistická  operetka  Kvas 
krále   Vondry  XXVI.  Jdra. 

nio,  II  o,  přístavní  město  v  peruánském 
dep.  Moquegua  při  ústí  řeky  I.  do  Velkého 
okeánu,  s  nevalně  dobrým  přístavem,  železnicí 
do  Moquegue,  obchodem  a  asi  400  ob. 

von  Xllo  Christian  viz  Ilova. 

niora  [iljóra],  město  ve  špan.  prov.  gra- 
nadské  28  km  sev.-vých.  od  Loje  při  již.  úpatí 
Sierry  de  Parapanda  na  ř.  Charconu  a  želez, 
trati  Bobadilla-Granada.  Má  zříceniny  maur- 
ského  hradu,  simé  prameny  a  9007  ob.  (1887). 
Maurové  nazývali  město  Okem  Granady.  V  ne- 
dalekém okolí  jest  panství  Molina  del  Rey, 
které  r.  1814  španělští  cortesové  darovali  vé- 
vodovi z  Wellingtonu. 

niotls  manibiui  (lat.),  slovně:  neumytýma 
rukama;  bez  patřičné  přípravy. 

Xlloyáliii  (franc),  neupřímný,  falešný,  od- 
kloněný principu  dynastickému. 

nifl,  skratek  =  sev.-amer.  stát  Illinois. 

niuluit,  újezdné  město  v  ruské  gub.  kur- 
ské  na  řece  Lukstě  4  km  od  bř.  Záp.  Dviny, 
s  2864  ob.  (Poláky,  Rusy,  Lotyši,  Němci  a 
Židy).  Má  2  pra  vosi.  kostely,  1  katol.,  1  staro- 
řecky, modlitebnu  rozkolníků,  synagogu,  troj- 
třídní  újezdní  a  měst.  školu,  mateřskou,  něm. 
dív6',  pravosl.  farní  a  dívčí  kostelní  školu, 
knihosklad,  veř.  knihovnu,  tiskárnu  a  3  výroč. 
trhy.  —  Illukstský  Újezd  na  jv.  gub.  kur- 
ské  s  2100  km*  půdy  většinou  pahorkaté,  jejíž 
křídová  návrší  patří  ke  kurskému  hpmozemí, 
tvoříce  rozvodí  Záp.  Dviny  a  ř.  Aá.  Jest  to 
kraj  suchý,  neúrodný,  jejž  zavlažují  Západ. 
Dvma  a  její  přítoky  Rubež,  Dveta,  Eglon  a 
Zussej,  s  mnohými  jezery  (úhrnem  26 /rm'), 
v  sv.  části  pak  močálovitý.  Obyv.  (1894)  71.523, 
hlavně  Lotyšů,  pak  Litvmů,  Velkorusů  a  Bělo- 
rusů,  v  městech  Němců  a  židů,  vyznání  katol., 
cvang.  a  pravosl.  se  silným  procentem  scktářů 
a  pravosl.  rolníků.  V  újezdé  jest  8  pravosl.  ko- 
stelů, 6  luther.,  8  katol.,  3  starořecké,  5  syn- 
agog,  13  škol  obec,  12  pravoslav.    farních, 


6  luther.  kostelních,  3  vychovatelny,  2  soukr. 
školy  Šlecht.,  1  dívčí  ústav.  Hlavním  zaměst- 
náním jest  orba;  vzdělané  půdy  jest  68'47o. 
lesů  24Vo»  i  sklizeno  r.  1894:  60.000 /i/  obilí 
a  35.000  t  sena.  Továren  jest  v  Újezdě  (1893) 
17,  menších  závodů  132.  Újezdem  vede  sil- 
nice z  Dvinska  do  Novoalexandrovska,  že- 
leznice Petrohradsko-Varšavská  a  pobočná 
trať  dráhy  Libavsko-Romenské.  Důležitější 
z  osad  jsou  města  I.,  N.  a  St.  Zubbat  a  obce 
Griva,  Kopylovo  a  Skrudělina;  měst  úhrnem  5. 
Četné  jsou  v  Újezdě  předhist.  náhrobky.  Tšř. 

ninminaoe  (z  lat.),  slavnostní  osvětlení. 

I.  v  malířství,  zdobení  knih  malovanými 
obrazy.  Slova  I.  užívá  se  pouze  při  knihách 
rukopisných,  tak  jako  slova  il lustrace  při 
knihách  tištěných.  Dějiny  I.  knihové  jsou  tu- 
díž totožný  s  dějinami  miniaturní  malby, 
která  východisko  své  má  ve  snahách  kalli- 
grafických.  Písaři  klášterní  (scriptores),  opi- 
sujíce mešní  knihy  a  římské  klassiky,  nebo 
píšíce  kroniky  a  básně,  buď  sami  opatřovali 
je  obrazy  a  pokraj  nimi  kresbami,  nebo  ode- 
vzdávali je  k  výzdobě  soudruhům  malířům 
(pictores);  stávalo  se  však  zhusta,  že  scriptor 
i  pictor  byla  tatáž  osoba.  Dle  minia  červené 
barvy,  jíž  používáno  bylo  původně  při  psaní 
a  zdobení  knih,  zvali  se  malíři  drobných  ma- 
leb knihových  miniatoři;  na  místo  minia 
vyskytuje  se  však  od  XII.  stol.  pro  červenou 
barvu  název  »rubrica«  a  písaři  knih  zvou  se 
od  té  doby  rubricatoři,  kdežto  pro  malíře 
knih  utvořen  na  rozdíl  od  nich  název  illu- 
minator,  illuminista  a  pro  knihu  jimi 
ozdobenou  codex  illumínatus;  prvotně  roz- 
umělo se  l-cí  jen  nanášení  světel  zlatem,  ve 
kterémžto  smyslu  nalézáme  slovo  to  ještě 
v  XVII.  stol.  u  Pierra  Lebruna  (Recueil  des 
essaies  des  merveilles  de  la  peinture).  Viz 
také  Illustrace  a  Miniatura.  J-k. 

ZUnmiiUktl  (lat),  osvícenci,  jméno,  jež 
v  XVII.  a  XVIII.  stol.  sobě  přikládaly  některé 
společnosti,  iichŽ  členové  vyšší  intuicí  nadaní 
lepší  poznání  o  věcech  nadsmyslných  míti  se 
domnívali.  Vyskytly  se  ve  Francii,  Španělích 
a  Belgii.  Nejznámější  ze  všech  jest  řád  i-tů, 
který  s  tendencí  revoluční  založen  v  Ingol- 
stadte r.  1776  professorem  kanonického  práva 
Adamem  Weisshauptem.  Hlásáno  svobodné 
užívání  rozumu  ve  věcech  náboženských  i  po- 
litických v  důsledcích  nejpříkřejších,  v  nichž 
vliv  Rousseauova  ideálu  o  stavu  přirozeném 
jest  nepopiratelný.  Tak  náboženství  positivní 
i  církve  měly  býti  odstraněny,  vladařové  de- 
possedováni.  rozdílové  národnostní  přestati  a 
nejvyšší  členové  řádu  státi  se  měli  vůdci  lid- 
stva. Reformy  ty  měly  býti  uvedeny  ve  skutek 
ne  revolucí,  nýbrž  ponenáhlým  poučováním 
a  šířením  osvěty.  Vedle  ideového  tohoto  pro- 
grammu  dal  Weisshaupt,  jmenovitě  ve  spolku 
s  baronem  Kniggem,  řádu  tuhou  a  člena  k  členu 
těsně  vížící  organ isaci  po  způsobu  řádu  jesuit- 
ského a  zřízeny  sekce  a  lože  po  vzoru  svo- 
bodných zednářů.  Žádána  nepodmíněná  po- 
slušnost, aby  člen  střehl  člena  a  každý  účinně 
aby  k  prospěchu  celkovému  působil.  Spolek 
v  krátké  době  v  Německu  samém  i  mimo  ně 


518 


Illuminator  —  Illustrace. 


úžasně  rychle  se  rozšířil.  Na  předním  místě 
mělo  býti  získáno  studentstvo  a  učitelstvo, 
než  i  vysoce  postavené  osobnosti  byly  mezi 
členstvem,  jako  vévodové  výmarský  Karel 
August  a  brunšvický  Ferdinand,  též  Goethe 
a  Herder.  Řád  rozpuštěn  kurfirŠtem  bavor- 
ským Karlem  Theodorem  r.  1784,  což  roku 
násl.  znova  potvrzeno.  —  Srv.  Findel,  Ge- 
schichte  d.  Freimaurerei  (1883). 

nituninator  viz  Illuminace. 

ninminovatl  (lat.),  osvětliti;  barvami  ma- 
lovati (rostliny,  mapy  ap.)  =  kolorovati. 

Ilias,  řeka  v  Elsasku,  viz  111. 

Xllase  (lat.),  klam,  přelud.  Tak  nazýváme 
klamné  sny,  jež  kdo  o  štěstí  si  báji,  Í-sí. 
V  umění  znamená  I.  dojem  zdánlivé  skuteč- 
nosti, jakým  působí  uměny  pojmové,  básni- 
ctví, malířství,  sochařství  a  umění  drama- 
tické. Formovost  jest  vlastním  úkonem  umě- 
leckém a  do  té  náleží  i  vzbuzení  i.  Kdo  I.  si 
budí,  uznává  skutečnost,  chce  o  ní  přesvědčiti, 
jen  že  ji  podává  stilisovanou  podle  povahy 
svého  umění,  t.  j.  napodobuje  ji,  pokud  sahají 
realisační  prostředky  jeho  uměni.  Rozpadání 
obou  světu,  ideálního  a  skutečného,  a  přece 
jich  souvislost  a  sbližování  jest  podstatou 
umělecké  i.  při  umělcích  produkujících  i  při 
diváku. 

XUastraoe  (z  lat.),  objasnění;  nákres,  vy- 
obrazeni, l-mi  rozumíme  povšechně  obrazy 
v  knihách  tištěných  oproti  illuminování  a 
miniaturám  v  knihách  psaných;  obojí  vy- 
šly z  téže  snahy  po  ozdobě  a  ladném  upra- 
vení knihy.  Veále  uměleckých  a  ozdobu- 
jících l-cí  jsou  také  I.  vědecké,  znázorňu- 
jící kresbou  obsah  textu,  pak  I.  didaktické 
a  paedagogické.  Zvláštní  skupinu  tvoří 
konečně  I.  humoristické  (karikatury),  jež 
však  možno  čítati  k  l-cím  uměleckým.  Snaha 
zdobiti  knihu  projevovala  se  ode  dávna  a 
svědčí  o  tom  přečetné  psané  a  malované 
kodexy  a  pod.  knihy  středověké,  jež  hlavně 
od  mnichů,  zejména  benediktinů,  s  velkou 
péčí  byly  prováděny;  vynalezení  knihtisku 
pozměnilo  však  tento  způsob  ozdobování  ne- 
méně než  sám  psaný  text.  Obrat  dál  se  pone- 
náhlu.  Nejprve  vyskytuje  se  snaha  tisknouti 
celou  stránku  s  textem  i  obrazem  současně, 
což  vedlo  k  vynalezení  desek  do  dřeva  řeza- 
ných s  hrubými  obrazy  a  několika  řádky  textu 
(I.  štočkové).  Tím  stal  se  první  pokus  v  illustro- 
vání  knihy,  jenž  časem  se  zdokonalil  v  naŠi  mo- 
derní illustrovanou  knihu  zároveň  se  zdoko- 
nalením umění  knihtiskarského  a  technik  re- 
produkčních. K  tištění  i-cí  užívalo  se  z  prvu 
dřevořezeb,  později  mědirytin  a  ocelo- 
rytin,  lithografie,  zinkografie  a  světlo- 
tisku.  Jsou  tudíž  dějiny  I.  dosti  shodný  s  dě- 
jinami těchto  uměleckých  a  reprodukčních 
technik,  na  které  odkazujeme.  Jako  tištěné 
písmo  snažilo  se  prvotně  napodobiti  písmo 
rukopisné,  tak  také  podobnou  snahu  shle- 
dáváme i  u  i-cí,  napodobiti  malované  minia- 
tury; za  tím  účelem  byly  mnohdy  I.  dřevo- 
ryjecké  od  illuministů  kolorovány.  Vedle  to- 
hoto zájmu  po  ozdobě  knihy  sloužilo  rych- 
lému rozkvětu  í-cí  i  přesvědčení  za  středo- 


věku udržované,  ie  lidem  neznajícím  písma 
nahrazuje  I.  čtení  textu.  Prvotně  byl  zhusta 
tiskař  zároveň  sám  illustrátorem  a  teprve 
během  času,  kdy  vynikající  umělci  věnovali 
se  ozdobě  knihové,  rozděhla  se  práce  mexi 
malíře,  řezače  nebo  ryjce  a  tiskaře.  Poněvadž 
záliba  v  l-cích  značně  se  rozšířila,  hleděli  ti- 
skaři vyhověti  vkusu  tím,  že  knihy  své  opa- 
třovali co  možná  největším  počtem  dřevo- 
řezeb; aby  však  náklad  na  knihu  příliš  se 
nezvětšil,  užívali  často  naivním  způsobem 
téže  i.  k  nejrozmanitějším  příležitostem,  tak 
že  některá  mnohokráte  v  téže  knize  se  opa- 
kuje, vždy  podle  textu  něco  jiného  předsta- 
vujíc; takové  opakované  I.  bývají  většinou 
pohledy  na  města,  bitvy,  úmrtí  vojevůdců 
a  hrdin  a  pod. 

Nejstarší  illustrované  tisky  jsou  knihy  ti- 
štěné u  Albr.  Pfistera  v  Bamberce  (1461—62) 
Klage  gegen  den  Tod^  Biblia  pauperum,  Edel- 
stein  a  Die  vier  Historien  von  Joseph,  Daniely 
Ester  u.  Judith.  Rovněž  v  Itálii  vyskytla  se 
záhy  díla  illustrovaná,  jako  Turrecreraatovy 
Meditationes  (Řím,  1467)  a  Valturiovo  De  arte 
militari  (Verona,  1472).  Hlavní  tiskaři  němečtí, 
kteří  ku  konci  XV.  stol.  užívali  dřevořezbář- 
ských  l-cí,  jsou:  Jan  Zainer  v  Ulmu  (Buch 
von  den  berúhmten  Frauen,  I.  projevují  tu 
značný  pokrok  v  kresbě  obličejů);  Jindřich 
Quentel  v  Kolíně  {Kolínská  bible ^  obsahující 
poprvé  větší  figurální  I.).  První  něm.  illustr. 
bible  obsahující  555  dřevořezeb  vyšla  v  Augš- 
purku,  kde  projevuje  se  vůbec  ke  konci  sto- 
letí XV.  značná  činnost  illustrátorská;  žiliť 
tam  tehdy  tiskaři  A.  Sorg,  jenž  r,  1483  vy- 
dal Beschreibung  des  Conctls  von  Konstanc  od 
Ulricha  z  Reichenthalu,  Hanuš  Schónsperger 
a  Erhard  Ratdolt,  který  zavedl  italský  způsob 
iniciálek.  Z  dalších  měst  vynikaly  ještě  Mohuč 
a  Basilej,  Štrasburk  a  Norimberk.  Zde  pro- 
slavil se  té  doby  jako  illustrátor  M.  Wohl- 
gemuth  pro  tiskaře  Ant.  Koburgera  velké  I. 
prováděje,  v  Basileji  měl  velmi  značný  vliv 
na  rozvoj  í.  spisovatel  Seb.  Brant. 

Tím  způsobem  i.  po  umělecké  i  technické 
stránce  rozkvétala,  neboť  vedle  Wohlgemutha 
prováděli  kresby  Schongauer,  Zeitblom  a  j. 
umělci,  tak  že  v  XVI.  stol.  dřevořezbářská  I. 
dospěla  na  vrchol  dokonalosti  za  spolupůso- 
bení Důrera,  Burgmaira,  Cranacha  a  Holbeina 
(od  tohoto  pochodí  známý  Todtentan^).  Hlav- 
ní místo,  kde  od  poč.  XVl.  stol.  velkolepé  I. 
pod  vlivem  cis.  Maximiliána  se  prováděly, 
byl  Augšpurk,  kde  působili  umělci  H.  Rurg- 
mair  a  H.  Scháufelein.  Hlavní  díla  té  doby 
jsou:  Heiligen  des  Hauses  Habsburg]  Triumph- 
iug\  Tlieuerdank]  Weisskunig;  Freydal.  V  Ba- 
sileji působil  H.  Holbein  {Utopia  Tomáše 
Mora),  ve  Štrasburku  H.  B.  Grien  (Hortulus 
animae,  r.  1512  tišt.  u  Mart.  Flacha).  Vedle 
toho  vyskytlo  se  nové  středisko  umění  illu- 
strátorského  ve  Vitemberce,  kde  žil  Lukáš 
Cranach  a  Martin  Luther;  onen  z  nich  illu- 
stroval  r.  1521  Passional  Christi  u.  Antichristi, 
Luther  s.vým  překladem  bible  dal  vítanou 
příležitost  četným  illustrátorům.  Jiné  knihy 
illustr.,  těšící  se  veliké  oblibě,  neměly  svcho 


Illustrated  London  News  —  LTUustration. 


519 


zvláštního  tiskaře,  nýbrž  tiskly  se  všude 
s  týmiž  l-mi;  tak  na  př.  Quida  de  Columna 
Děje  ^hořeni  Troje,  nebo  Jana  Hartlieba  Dě- 
jiny Alexandra  Velikého  a  pod.  Při  novém 
vytišténí  takovýchto  knih  používáno  vždy 
týchž  starých  řezeb,  až  staly  se  nepotřeb- 
nými. Médirytina  a  ocelorytina  způsobily  sice 
opét  změny  v  umění  illustrátorském,  ale  vět- 
šinou po  stránce  technické,  stejně  jako  další 
techniky  reprodukční;  illustrovaná  literatura 
od  té  doby  tak  jest  rozsáhlá,  že  nelze  než 
odkázati  na  články  o  mědirytině,  ocelorytině, 
lithografii,  světíotisku  a  zinkografii. 

Obraz  o  starší  době  české  I.  jest  posud 
stejné  neúplný  jako  o  dřevořezbářství  samém, 
tolik  však  lze  s  jistotou  říci,  že  stará  česká 
I.  uměleckou  svojí  hodnotou  vyrovnala  se 
německé;  dokazují  to  I.  Bible  Kutnohorské  od 
Martina  z  Tišnova  (1488),  které  stojí  asi  na 
témž  stupni  jako  Pfisterova  Biblia  pauperum 
o  28  let  dříve  tištěná.  Ze  XVI.  stol.  uvádíme 
illustrovaná  díla:  O  čtyřech  stěžejních  cnostech 
(Plzeň  u  Jana  Peka,  1520);  Rada  všelikých 
^vířat  (t.,  1528);  Bible  Melantrichova;  Bible 
Severinova  (1537);  spis  Erazma  Rotterdam- 
ského Kniha  f  v  které^  jednomu  kafdému  se 
naučeni  dává^  jak  by  se  k  smrti  hotovili  měl 
(u  Melantricha,  1563);  Hořekováni  a  naříkáni 
královny  spravedlnosti  (od  Konáče  z  Hodišt- 
kova,  1547);  dobré  I.  dřevořezbářské  jsou 
také  v  Hájkově  Kronice  z  r.  1541  (tišt.  u  P. 
SeverinaJ  a  jako  vzor  českého  illustr.  tisku 
XVI.  stol.  jmenujeme  konečně  Tovačovského 
Hádáni  /f  /  s  pravdou  (1539).  Sluší  také  uvésti, 
Že  čeští  tiskaři  nedávali  potřebné  I.  vždy  nově 
řezati,  nýbrž  že  často  laciněji  staré  z, Němec 
si  opatřovali  Qmenovaný  spis  Erazma  Rotter- 
damského ma  na  př.  tytéž  I.  jako  Holbeinův 
Todtentani).  Také  za  příčinou  většího  počtu 
l-cí  tiskaři  čeští  právě  jako  němečtí  vkládali 
do  tisku  cizí,  nesouvislé  I.,  nebo  některou 
vícekráte  opakovali  (v  Nov.  Zákoně  z  r.  1527 
u  Jana  Peka  v  Plzni  opakují  se  některé  obrázky 
až  čtyřikrátj;  jinde,  kde  vyskytují  se  podo- 
bizny, bývají  často  tytéž  u  různých  osob  (Pa- 
prockého  Diadochus).  Nejvíce  hleděli  si  do- 
mácí I.  Melantrich,  Veleslavín  a  tiskárny  bra- 
trské. Po  bitvě  na  Bílé  Hoře  byl  rozvoj  če- 
ského umění  illustrátorského  jako  všeho  ostat- 
ního přerušen;  přesvědčíme  se  o  tom,  srov- 
náme-li  kancionály  bratrské  s  kancionálem 
Holanovým,  nebo  Nový  zákon  bible  jesuitské 
(1677)  s  biblí  Melantrichovou. 

Z  hlavnéjších  tiskařů  francouzských, 
kteří  užívali  í-cí  dřevoryjeckých,  stačí  uvésti 
z  XV.  století  Antoina  Verarda  a  Simona 
Vostrea  v  Paříži.  V  době  rozkvětu  dřevo- 
rytiny  proslavil  se  pak  ve  Francii  Geofroy 
Tory  jako  illustrátor.  Po  úpadku  dřevo- 
řezbářství převzala  mědirytina  jeho  illustrá- 
torskou  úlohu  až  do  opětného  zvelebení 
dřevořezby  v  2.  pol.  XVIII.  stol.  Ve  sto- 
letí našem  užívá  se  všech  technik  repro- 
dukčních, z  nichž  některé  ovšem  jsou  no- 
vým vynálezem. 

Na  rozvoj  moderní  I.  měly  značný  vliv 
periodické   illustrované   časopisy,   jejichž   I. 


opatřovány  jsou  od  předních  umělců.  Z  časo- 
pisů těchto  jmenujeme:  anglické  Penny 
Magazíne  (od  r.  1832^,  Illustrated  London 
News  (od  r.  Ii042),  Graphic  a  Black  and 
White;  severo-americké:  Harpers  Weekly 
(New  York)  a  Frank  Leslies  Illustrierte  Zei- 
tung  (tamže);  francouzské:  L*Illustration, 
Le  Monde  illustré,  Le  Tournal  illustré,  La 
France  illustré,  Figaro  illustré,  La  vie  Pari- 
sienne,  La  Revue  illustrée  a  La  Plume  (mo- 
derního směru);  italské:  L'Illustrazione  ita- 
liana  (v  Miláně),  L' Illustrazione  popolare 
(tamže),  La  Tribuna  Hlustrata  fv  Římě);  ně- 
mecké: Illustrierte  Zeitung  (v  Lipsku  od 
r.  1843),  Fliegende  Blátter  (v  Mnichově  od 
r.  1845),  Die  Gartenlaube  (v  Lipsku  od  roku 
1853),  Ober  Land  und  Meer  (v  Stutgarté  od 
r.  1858),  Moderně  Kunst  (v  Berlíně  od  r.  1886), 
Die  Jugend  (v  Mnichově  od  r.  1895)  a  Sim- 
plicissimus  (v  Paříži  a  Mnichově  od  r.  1896), 
oba  poslední  moderního  směru;  nizozem- 
ské: Hollandsche  Illustratie  (Amsterdamy  a 
Nederlandsche  Illustratie  (v  Utrechtě)^;  dán- 
ské: Illustreret  Tidende  a  Illustreret  Familie- 
Journal  (obě  v  Kodani) ;  švédský:  Ny  illu- 
strerad  Tidning  (ve  Štokholmě);  španělské: 
lUustracion  E^paňola  v  Američana  a  Illustra- 
cion  nacionál  (obě  v  Madridě).  Slovanské: 
v  Rusku:  Niva,  Vsěmirnaja  illjustracija; 
v  Polsku:  Klosy,  Tygodnik  illustr.,  Tyg. 
powszechny,  W^drowiec;  v  Bosně:  Nadá; 
v  Čechách:  Humoristické  listy  (od  r.  1863), 
Světozor  (1867),  Zlatá  Praha  (1884)  a  i. 

Z  kreslířů  a  illustrátorů  z  XVII.  stol.  jme- 
nujeme jen  W.  Hogartha  a  D.  Chodowie- 
ckého.  Z  novějších  v  Anglii  jsou:  Rowland- 
son,  J.  Leech,  Ch.  Keene,  W.  Crane,  v  Ně- 
mecku: L.  Richter,  A.  Oberlander,  A.  Menzel, 
Diez,  Klinger,  Jindř.  Lefler  a  j.,  ve  Francii: 
H.  Monicr,  H.  Daumier,  Gavarni,  Meissonier, 
G.  Doré,  Emile  Bayard,  Marchetti,  Félicien 
Myrbach  a  j.  Mimo  to  četní  moderní  umělci 
zásobuji  illustrované  časopisy  a  jiná  díla  obráz- 
ková. Ž  českých  illustrátorů  uvádíme:  J.  Má- 
nesa (Ruk.  Královédvorský  a  nár.  písně),  Fr. 
Zvěřinu,  K.  Svobodu,  P.  Maixnera,  Em.  Fried- 
berga-Mirohorského,  Mukařovského,  Gareisa, 
A.  Bubáka,  Ant.  Dvořáka,  M.  Aleše,  V.  Olivu 

Í spisy  J.  Nerudy  a  Sv.  Čecha),  Márolda,  Krej- 
íka.  Černého.  Srv.  dr.  W.  Weisbach,  Die  Ba- 
seler  Buchillustration  des  XV.  J.  (Štrasburk, 
1896);  R.  Muther,  Deutsche  Bůcherillustration 
der  Gotik  u.  Friihrenaissance  (Lip.,  1884).  J-k. 

niastrated  London  News  [ilóstréted 
landn  ňús],  angl.,  Illustrované  londýnské 
noviny,  týdenník  Williama  a  Charlesa  In- 
grama,  založený  r.  1842  otcem  jejich  Herber- 
tem,  knihtiskařem,  první  list  illustr ující  sou- 
časné události,  vzor  podobných  podniků  na 
pevnině.  Illustrátory  byli  přední  umělci  an- 
gličtí: sir  John  Gilbert,  Birket  Porter,  John 
Leech,  Milfais,  Herkoraer,  Fildes,  Caton.Wood* 
ville,  Foresticr  a  j., 

L'Xlliutration  [lilystrasion],  franc.  týden- 
ník illustrovaný,  věnovaný  běžnému  životu 
veřejnému,  založený  r.  1843  v  Paříži,  vydá- 
I  váný  Mačem  &  Co  o  40.000  výtisků. 


520 


L'Illustrazione  italiana  —  Illyrové. 


L'Xlliutrazione  italiana,  italský  týden- 
ník zal.  r.  1873,  jejž  vydávají  Fratelh  Treves 
v  Miláně. 

Xlliutre  [ilystr],  franc,  osvícený,  slavný. 

Xlliutrierte  Zeitong^,  illustrovaný  týden- 
ník némecký  vénovaný  veřejným  událostem, 
zal.  r.  1843  Jos.  Jak.  Weberem  v  Lipsku,  vy- 
dávaný nyní  Felixem  Weberem. 

niavtris  (lat.),  jasný,  skvélý,  slavný, 
u  Římanů  čestný^titul  osoby  stavu  rytířského 
(viz  Equites).  Dosti  často  vyskytuje  se  na 
nápisech  skratek  V.  ILL.  t.  j.  vir  iílustris 
(muž  slovutný).  V  říši  byzantské  byl  I.  titul 
nejvyšších  hodnostářů,  na  př.  quaestora  sacri 
palatii  (jemuž  příslušel  referát  ve  věcech  zá- 
konodárných a  justičních),  magistra  oflficiorum 
(dvorského  maršála),  nejv)'šlího  komořího, 
velitelů  osobní  stráže,  praefektů  čtyř  části 
říše,  generálů  a  j.  Pk. 

XÚiutrovati  (z  lat.),  osvěcovati;  obrazy, 
illustracemi  znázorňovati. 

Xlly,  ves  franc.  sev.  od  Sedanu,  u  níž  roz- 
hodnuta byla  bitva  u  Sedanu. 

Zllye,  rum.  Ilie,  něm.  Elienmarkt,  mě- 
stys  v  sedmihradské  župě  hunyadské  na  pr. 
bř.  Maroše  a  želez,  trati  Arad-Déva,  sídlo  okr. 
soudu,  má  kostely  katol.,  řecko-oricnt.  a  re- 
form.  a  1054  ob.  (1890)  hl.  Rumunů.  Jest  ro- 
dištěm sedmihradského  knížete  Gabora  Beth- 
lena,  z  jehož  hradu  zachovaly  se  dosud  zří- 
ceniny. 

Xllyrie  viz  Illyrové. 

Xllyrismiui  viz  Jihoslované  (literatura 
chorv.-srbská,  nový  věk). 

niyrové  (dějepisné  podrobnosti  viz  v  či. 
Albánie,  Bosna,  Černá  Hora,  Dalmácie, 
Chorvatsko),  starověký  národ,  sídlící  v  záp. 
polovici  Balkánského  poloostrova  od  střed- 
ního Dunaje  aŽ  ku  Korintskému  zálivu  a  kromě 
toho  zastoupený  i  v  severovýchodní  a  jižní 
Itálii.  Půvoaní  tvar  iména  je  Hillyrios  na 
nápisech  řeckých,  Hilurii,  Hiluricum  v  pa- 
mátkách latinských.  Pravlast  l-rů  nalézala  se 
asi  v  Pannonii  u  Dunaje,  odkudž  se  šířili  na 
jih.  Nikdy  netvořili  jednotný  celek,  vždy  jsouce 
rozděleni  na  veliké  množství  plemen  rozličné 
velikosti;  plemena  ta  se  střídala,  vynikajíce  a 
zanikajíce,  jakož  se  na  pomoří  Adriatickém 
v  nejstarších  periplech  řeckých  vyskytují  jiná 
jména  nežli  za  doby  římské.  Co  do  sídel, 
na  jihu  v  Aitólii,  Akarnanii  a  v  Epiru  oby- 
vatelstvo za  doby  historické  bylo  smíšené; 
země  byla  před  stěhováním  Dórův  na  jih 
původně  hellénská  (v  Dódoně  na  př.  vždy 
zůstala  osada  řecká),  po  odchodu  Hellénův 
usadily  se  zde  kmeny  illyrské,  ale  vlivem  no- 
vých pobřežních  osad  hellénských  a  stálým 
stykem  s  Helladou  zase  hellénisovány.  Vlastní 
Makedonci  byli  příbuzní  Dórův,  Hellénům 
poněkud  odcizeni  samostatným  rozvojem  ná- 
řečí svého,  ale  pod  panstvím  jejich  a  v  sou- 
sedství hranic  království  makcdonského  sí- 
dleli kmenové  ilKTŠtí,k  nimž  náleželi  jmenovitě 
Paiónové  Mle  Toraaschka)  na  východě  a  bo- 
jovní Daraanové  (v.  t.)  v  severní  Makedonii 
a  na  Košovém  poli.  Hlavní  jádro  l-rův  sídlelo 
v  dnešní  střední  a  sev.  Albánii,  v  Černé  Hoře 


s  okolím,  v  Bosně,  v  Dalmácii  a  v  Chorvatsku : 
Taulantiové  a  Parthini  na  pomoří  Albánie, 
Dassaretové  u  Ochridu,  Pirustové  v  sev.  Al- 
bánii, Labeatové  u  jezera  Skaderského,  Doclca- 
tové  u  Podgorice  (řím.  město  Doclea  v.  t.), 
Daversové  na  dolní  Neretvé,  Ardiaeové  (Var- 
daei),  slavní  to  piráti,  u  Makarsky,  Daímaté 
od  Cetiny  do  Krky,  Liburnové  v  sev.  Dal- 
mácii, Japodové  u  Bihače  a  v  přímořském 
Chorvatsku,  Ditionové,  Daesitiaté  a  Maezeové 
v  Bosně  atd.  Dolní  Pomoraví  okkupovali  ve 
III.  stol.  př.  Kr.  keltičtí  Skordiskové,  vyho- 
stivše odtud  plemena  thrácká  a  illyrská,  Pan- 
nonii za  dob  historicky  zřetelných  obývali 
dílem  I.  (Breukové  a  j.),  dílem  fceltové;  na 
nápisech  vyskytují  se  illyrská  jména  též  u  Du- 
naje, v  Aquincum,  Arraboně,  Carnuntum.  Za 
Trajána  osazeni  illyrští  Pirustové  (horníci) 
i  v  nově  dobyté  Dacii.  Sousedé  Liburnův  a 
Japodův  byli  illyrští  Histrové  v  Istrii.  V  Itálii 
od  novějších  badatelů  se  k  l-rům  počítají  Ve- 
netové  ('IlXvQiév  *Evítoí  u  Hérodota),  národ 
vzdělanější,  od  něhož  pocházejí  i  zajímavé 
starožitnosti  (nálezy  v  Este)  i  nápisy  domá- 
cím iazykem  psané,  písmem  původu  řeckého 
(Pauli,  Altitalísche  Forschungen).  Přistěhová- 
ním z  Epiru  přes  moře  Adriatické  usadily  se 
četné  živly  illyrské  v  jihových.  Itálii:  Messa- 
pové,  Kalabrové,  Sallentini  na  poloostrove, 
jenž  vystupuje  mezi  Tarentem  a  Brimdusiem, 
Daunové,  Peuketové  a  Japygové  v  rovinách 
sousední  Japygie  čili  pozdější  Apulie.  Jazyk 
Messapův  je  znám  ze  160  nápisů  řeckým 
písmem;  na  souvislost  s  l-ry,  o  které  jsou 
ostatně  i  některá  svědectví  v  literaturách  an- 
tických, ukázal  nejprve  Helbig  (po  něm  Dee- 
cke,  Pais  a  j.).  Někteří  novější  badatelé  počítali 
k  l-rům  i  Ligury  a  Šikuly,  avšak  to  se  za- 
kládá toliko  na  domněnkách.  Sestavení  celého 
národopisného  materiálu  o  l-rech  se  očekává 
od  W.  Tomaschka,  jenž  podobnou  záslužnou 
práci  již  podniknul  o  Thrácích.  Nejnovější 
přehled  výzkumů  o  jazyku  podává  Pavel 
Kretschmer,  Einleitung  in  die  Geschichtc  der 
griech.  Sprachc  (Gotinky,  1896,  str.  244—282). 
I.  byli  národ  indoevropský,  příbuznýs  Italy^ 
ale  rozdílný  od  nich  i  od  Hellénův,  Thrákův 
nebo  Slovanův.  Nářečí  se  asi  dělila  na  dvé 
skupiny;  jednu  z  nich  představují  nápisy  mes- 
sapské  a  dnešní  albanština  (viz  Albánie), 
která  je  nejnovější  stupeň  jednoho  ze  staro- 
illyrských  dialektů,  arci  zachovaný  v  stavu 
za  římského  panství  napolo  romanisovaném ; 
druhá  je  zastoupena  památkami  Venetův,^ 
jichž  mluva  tvořila,  zdá  se,  přechod  mezi 
jihoillyrštinou  a  jazyky  italskými.  Gloss  u  spi- 
sovatelův antických  je  málo.  Za  to  máme 
množství  osobních  jmen  na  římských  nápi- 
sech; jsou  to  nejvíce  jména  vojínů  s  udáním 
vlasti  a  plemene.  Ráz  jmen  je  bližší  italskému,, 
kdežto  jména  thrácká  typem  svým  se  blíží 
perským  a  íránským.  Příklady:  Andes  (-entis), 
Apo  (-onis),  Artorius,  Bato  (-onis),  Beusas 
(-antis),  Buzetius,  Birrius,  Daetor,  Dasius 
(i  u  Messapův),  Dazas,  Dasumius  (i  u  Messa- 
pův), Epicadus,  Lurus,  Messor,  Pinnius,  Pa- 
ncs,  Panto,  Plarcs  (-entis),  Plator  (i  Pletor^ 


Illyrové 


521 


Plaetorius,  i  u  Messapův  Platorres,  pod.  i  a  Vc- 
netŮv),  Pleuratus,  Pladomenus,  Plassarus,  Titto, 
Tritano,  Vandano,  Vendo,  Verzo;  jména  žen- 
ská: Lávo,  Paio,  Dennaia,  Annaia,  Madena, 
Ravonia  atd.  Latinské  jnoéno  Graii,  Graeci  pro 
Řeky  je  patrné  přejato  od  l-rův  epirských. 
Mythologii  známe  poněkud  z  nápisů  římské 
doby:  Bmdo  byl  buh  vod,  snad  i  tekoucích, 
ztotožňovaný  s  Neptunem  u  Japodů,  Medau- 
rus  jakýs  Aeskulap,  Melesocus  bůžek  Histrův, 
Latra  bohyně  Deímatův.  Iria  Venuše  Libur- 
Aův,  Ica  jakás  nymta  pramenů  v  zemi  Libur- 
nův,  Vidasus  a  Tiana  božstva  známá  z  nále- 
zův  u  Topuska  v  Chorvatsku  atd.  (Tomaschek, 
Beitr.  zur  Kunde  der  indogerm.  Sprachen  IX). 
O  způsobu  života,  o  ústrojí  společnosti  je 
málo  zpráv.  Byl  to  lid  bojovný  a  svobody 
milovný,  obratný  ve  válce  na  sucnu  i  v  plavbě 
na  moři.  Politický  život  měl  středisko  své 
v  četných  plemenech,  často  bojujících  mezi 
sebou.  Hrady  l-rův  jsou  známy  z  válek  řím- 
ských a  z  typických  »casteliieri<  na  výšinách 
Istrie.  Obyvatelstvo  se  živilo  u  moře  pla- 
vectvím  (též  piraterií)  a  rybářstvím,  na  ho- 
rách pastýřstvím,  hlavně  ovcí  (za  Římanů 
slavný  sýr  Docleatův  a  Dardanův).  Orba  byla 
slabá;  olivu  a  révu  vinnou  dle  Strabóna  při- 
nesli do  země  Hellénové.  Dardany  líčí  Stra- 
bón  jako  národ  špinavý,  bytující  v  slujich 
pod  hnojem;  Japodové  si  dle  něho  tetovali 
kůži.  Z  průmyslu  máme  zprávy  o  starém  hor- 
nictví, zejména  Pirustův;  četné  stopy  starého 
hornictví  z  doby  římské  jsou  patrný  ve  vnitřní 
Bosně.  O  domácí  kultuře  hojné  svědectví 
dávají  nálezy  ve  spoustách  hrobův,  které  za 
našich  let  objeveny  východně  od  Sarajeva 
na  vysočině  řečené  Glasinac  (v.  t.).  Náležejí 
ranní  době  železné  (viz  Hoernesa.  Urge- 
schichte  des  Menschen;  Niederle,  Lidstvo 
v  době  předhistorické).  Přílbice  z  Glasince, 
typu  známého  z  nálezů  v  Olympii,  svědčí 
o  starém  vlivu  kultury  hellénské,  která  na 
sever  se  Šířila  z  Kerkyry,  z  mést  na  pomoří 
epirském  a  ovšem  i  z  pozdějších  řeckých 
osad  na  ostrovech  Dalmácie.  1  mince  illyr- 
ských  plemen  a  králův  jsou  napodobeny  dle 
vzorů  řeckých  a  mají  i  nápisy  řecké,  mince 
Scodry,  Lissu,  Rhizonu,  krále  Genthia,  Bal- 
laia  (Evans,  Numism.  chronicle  XX). 

Hlavní  události  dějin  illyrských  jsou  boje 
a  Kelty  v  III.  stol.  př.  Kr.  a  války  s  Make- 
donci před  tím  a  potom,  pak  rostoucí  pira- 
teríe,  která  zasahovala  až  na  pobřeží  Itálie  a 
Peloponnésu  a  od  r.  229  př.  Kr.  vedla  k  vál- 
kám s  Římany.  Jediný  větší  illyrský  stát  se 
střediskem  nejprve  v  Rhizonu  (řím.  Řisinium, 
dn.  Risan  u  Kotora),  později  ve  Skodře  (řím. 
Scodra.  dn.  Skadar)  trval  v  III.  a  II.  stol.  př. 
Kr.  (král  Agron,  královna  Teuta,  syn  jejich 
Pinnes;  král  Genthius).  Dobytí  země  po  tu- 
hých zápasech  dokončil  za  druhého  trium- 
virátu (35—33  před  Kr.)  mladý  Octavianus 
( Augustus).  Veliké  povstání  obou  Batonů  v  dn. 
Dalmácii,  Bosně  a  Chorvatsku  s  domácím 
vojskem  209.000  mužů  v  r.  6—9  po  Kr.  je 
poslední  boj  l-rův  o  samostatnost.  Odboj  ten 
od  Římanů  s  velikým  úsilím  důkladně  potla- 

OitSv  Slovaik  Nauený,  iv.  XII.  26  5  1897. 


čen.  Co  poddaní  dodávali  I.  Římanům  do- 
bré vojíny  a  lodníky,  podrželi  dlouho  samo- 
správu jednotlivých  plemen,  ale  země  jejich, 
jmenovitě  podél  pomoří  a  v  okolí  táborův 
a  tvrzí  na  Dunaji,  naplněna  osadníky  římskými, 
což  vedlo  k  silné  romanisaci.  V  jižních  pro- 
vinciích se  za  doby  císařské  rovněž  velice 
rozšířila  řečtina.  Jazyk  domácí,  jak  je  z  části 
patrno  z  osobních  jmen  na  nápisech  a  z  míst- 
ních jmen,  nejtužeji  se  držel  v  hornatých  kra- 
jích dnešní  Bosny,  Hercegoviny,  Černé  Hory, 
sev.  Albánie  a  v  okolí  Košového  Pole.  Ža 
bouři  stěhováni  národů  živel  ten,  zdá  se, 
zatlačen  z  poříčí  Dunajského  na  jih  do  zemí, 
které  tvoři  jádro  dnešní  Albánie.  Původní 
provincie  Illyricum  pod  správou  římskou 
za  Augusta  v  sobě  obsahovala  Dalmatii  (v  řím- 
ském smyslu,  i  s  dnešní  Bosnou),  Pannonii 
a  horní  Moesii,  ale  po  zmíněném  povstání 
utvořeny  z  ní  tři  oddílné  menší  provincie. 
Teprve  po  Diokleciánovi  a  Konstantinovi 
jedna  skupina  tehdejších  nových  provincií 
podřízena  praefektu  praetorio  lllyrici.  Do 
tohoto  nového  II lyrika  v  IV.— VÍ.  stol.  ná- 
ležely provincie:  Dacia  ripensis  (na  Dunaji 
u  Vidii\^),  Dacia  mediterranea  (hl.  město  Ser- 
dica,  dn.  Sofia),  Moesia  superior  (v  Srbsku), 
Dardania  (okolo  Košového  Pole  a  Skopje), 
Macedonia  prima,  Macedonia  secunda,  Thes- 
salia,  Achaja,  Praevalis  (y  ní  města  Scodra  a 
Doclea),  Epirus  nova  (s  Dráčem  a  Ochridem), 
Epirus  vetus  (vlastní  Epir)  a  Kréta.  Vlastní 
Dalmatia  a  Pannonia  (rozdělená  na  4  provin- 
cie) náležely  pod  praefekta  praetorio  Italiae. 
Za  středního  věku  se  pamět  jména  l-rů 
držela  toliko  literaturou.  Byzantinci  věděli, 
že  to  jméno  náleží  k  pomoři  Adriatickému, 
k  Dráči  a  tamnímu  pomoří.  Nikephoros  Gre- 
goras  Albánce  nazývá  l-ry,  ale  Chalkondyles 
jménem  l-rův  označuje  jižní  Slovany,  přede- 
vším Bosftany.  Nejstarší  letopisec  ruský  (Ne- 
stor) znal  jméno  Illyrika  (líjurik)  z  kronik 
řeckých  a  poněvadž  věděl,  že  tam  bydlí  za 
jeho  doby  Slované,  vykládal  je  co  starou  zemi 
Slovanův.  Od  XV.  stol.  v  Itálii  a  Dalmácii 
i  zemích  sousedních  Illyricum  znamenalo  tolik 
coSclavonia,  země j[ihoslovanův ;  illyrskv-m 
písmem  jmenováno  písmo  hlaholské,  dle  do- 
mnění od  XIII.  stol.  rozšířeného  složené  od 
sv.  Jeronýma,  rodilého  z  římského  Illyrika; 
v  kolleji  sv.  Jeronýma  v  Římě  vyskytují  se 
od  r.  1485  jména  Slovanův  a  l-rů  vedle  sebe, 
ale  r.  1656  po  větším  sporu  rozhodnuto,  že 
Slované  z  Krajiny,  Korutan  a  Štýrska  nejsou 
vlastně  z  Illyrika  a  že  mají  býti  zkolleje  Illyr- 
ské  vyloučeni.  V  XVIII.  veku  jméno  I.  od 
úřadů  rakouských  užíváno  hlavně  pro  pravo- 
slavné Srby  v  jižních  Uhrách;  i  srbská  dvor- 
ská kancelář  r.  1791—92  za  cis.  Leopolda  II. 
zvala  se  kanceláří  illyrskou ;  iciden  hraničářský 

fduk  v  Banátě  jmenoval  se  »iilyrsko-banátský«. 
ihoslovanští  spisovatelé,  zejména  Dalmatinci, 
v  XVII.-XVIII.  stol.  pevně  byli  přesvědčeni, 
že  národ  jejich  pochází  přímo  od  l-rů  římské 
doby,  Orbini,  Ignác  Gjorgjič,  Katančié,  Dolci 
a  j.;  i  Pieraonťan  Appendini  a  Kollár  pokládali 
antické  l-ry  za  Slovany. 

35 


622. 


Illzach  —  Ilmcnau. 


V  politických  dějinách  antické  jméno  l-rů 
(j?iko  Belgie  nebo  Helvetie)  obnoveno  za  doby 
Napoleonské.  Za  francouzské  vlády  1809  až 
1813  země  slovinské,  části  Chorvatska,  be- 
nátská druhdy  Dalmácie  s  Istrií  a  republika 
Dubrovnická  organisovány  co  Illyrie,  lUyrie 
frangaise,  provinces  illyriennes  se  střediskem 
v  Lublani.  Provincie  samy  byly:  Carinthie 
(hl.  město  Bělák),  Carniole  (Lublaň),  Istrie 
(Terst),  Croatie  civile  (Karlovac),  Croatic  mi- 
litaire  (Gospié),  Dalmatie  (Zader),  Raguse  et 
Cattaro  (Dubrovník),  rozděleny  jsouce  na  di- 
strikty a  kantony.  U  Slovincův  i  Chorvatů 
vláda  francouzská  měla  značný  vliv  na  rozvoj 
národní  idey;  slovinský  básník  Vodnik  na- 
dšeně vítal  oživenou  od  Napoleona  lllyrii.  Po 
pádu  francouzského  panství  od  Rakouska  or- 
^anisováno  v  jedné  části  těchto  provincií  krá- 
lovství Illyrské;  obsahovalo  Korutansko, 
Kraňsko,  Gorici,  Terst,  Istrii  a  do  r.  1822 
i  Rjeku  a  Karlovac  s  chorvatským  přímořím 
(illyrisch-Kroatien).  Ale  bylo  to  pouhé  jméno; 
zjmě  neměly  jednotnou  administraci  a  spra- 
vovány ode  dvou  gubernií,  v  Terstu  a  v  Lub- 
hmi ;  v  Kraftsku  a  v  Korutansku  scházeli  se 
i  stavové  zemští.  Císař  František  do  titulu 
svého  přijal  i  název  krále  Illyrie,  který 
v  císařském  velikém  titulu  trvá  podnes. 
V  Chorvatsku  pak  jméno  l-rů  v  v  r.  1830—48, 
za  doby  t.  zv.  illyrismu,  o  němž  viz  Chor- 
vatsko a  Tihoslované,  od  nové  strany 
národní  vyhlášeno  jako  název  národní,  který 
měl  spolu  s  jednotným  spisovným  jazykem 
spojiti  všecky  jižní  Slovany,  i  Slovince  a 
Hulhary,  v  jeden  veliký  celek.  »Veliká  Illy- 
rie* měla  býti  iedna  ze  čtyř  velikých  sku- 
pin Slovanstva.  Hlavní  vůdce  illyrské  strany 
Gaj  arci  věřil  v  slovanství  starých  l-rův  a 
jméno  jejich  odvozoval  od  —  jílu.  Illyrism 
se  potkal  s  opposicí  Srbů,  kteří  ze  spisů 
Dobrovského.  Safaříka  a  j.  dovozovali,  že 
staří  I.  byli  předkové  ne  Slovanův,  ale  Albán- 
cův. Rovněž  jméno  illyrské  v  létech  čtyřicá- 
tých pronásledováno  i  od  vlády,  pod  vlivem 
Maďarův.  Po  r.  1848—49  »illyrism«  vzal  za 
své;  vydávány  sice  v  létech  padesátých  ještě 
» illyrské*  čítanky  pro  školy,  ale  při  počátku 
nové  konstituční  doby  název  ten  již  byl 
pozbyl  sympathií  a  illyrství  náleželo  minu- 
losti. KJk. 

Xllzaoh,  ves  v  kant.  habsheimském  něm. 
vl.  obv.  Horní  Elsassy  na  řece  lil  a  silniční 
dráze  Muhlhausen-Wittenheim,  s  ústavem 
slepců,  velkou  továrnou  na  papír,  značným 
průmyslem  textilním  a  2120  ob.  (1890). 

Dm:  1)  I.,  řeka  v  Durynsku,  vzniká  na  sev.- 
vých.  svahu  Durynského  lesa  mezi  Finster- 
bergem  a  Schneekopfem  u  výši  575  m  n.  m. 
ze  3  potoků  (Freibach,  Taubach,  Lengwitz), 
opouští  u  Ilmenau  pohoří  a  spěje  povšech- 
ným směrem  sev.-vých.  ku  Saale,  do  níž  se 
vlévá  s  levé  strany  u  Grossheringen  pod  Sul- 
zou  po  toku  120  km  dl.  Z  měst  na  jejím  toku 
ležících  zasluhuje  zmínky  Výmar  —  Ilm- 
Athén  —  v  upomínku  na  slavnou  dobu 
Goetha  a  Schillera.  Park  výmarský  děkuje 
svou  krásu  z  valné  Části  této  řece.  —  2)  I., 


řeka  v  Horních  Bavořích,  vzniká  1*5  /rm  sev. 
na  Altomůnsteru  u  výši  asi  520  m,  teČe  po- 
všechným směrem  k  sev.-vých.  a  ústí  pod 
Vohburgem  s  pravé  strany  do  Dunaje. 

nnutrlnen,  v  čudské  Kalevale  kovář,  který 
ukoval  zázračný  mlýn  Sampo  a  s  bratrem 
svým  Vajnamójnenem  rozdělal  na  nebi  oheft, 
s  něhož  jiskra  spadla  na  zem  a  prospěla  lid- 
stvu. Patrně  byl  1.  personifikací  blesku,  větru 
a  hromu. 

Xlmatax,  asteroida  objevená  M.  Wolfem 
v  Heidelberku  19.  března  1892.  Označení  /^. 

Identická  s  ^  Baptistinou  objevenou  9.  září 
1890  Charloisem  v  Nizze.  Střední  jasnost  v  op- 
posici  13'5,  průměr  v  km  13.  Gs. 

Zlmeň:  1)  I.  u  Rusů,  zejména  na  Volze  a 
v  jihových.  Rusku  název  říčních  zátok  nebo 
jezer  těmito  zátokami  utvořených.  Na  březích 
Černého  a  Azovského  moře  často  užívá  se 
názvu  I.  na  místě  liman. 

2)  I.,  dříve  Moisk,  jezero  v  rus.  gubernii 
novgorodské  jižně  od  Novgorodu,  18  /rm  n.  m. 
Zaujímá  9185  km',  měří  od  vých.  k  záp.  48, 
od  sev.  k  jihu  39*5  km,  má  vývoj  břehů  ok. 
200  km,  hloubku  2—9  m.  Od  jihu  ústi  sem 
deltovitě  ř.  Lovat  (497  km  dl.)  a  menší  ř. 
Polomet,  od  záp.  ř.  Selon  (250  km  dl.),  od 
vÝch.  ř.  Msta  (414  km  dl.).  Splavný  výtok 
Volchov  229  km  dl.  spojuie  jej  se  severněji 
ležícím  jez.  Ladožským.  Břehy  jsou  nízké, 
místy  bažinaté.  V  létě  paroplavba  na  jezeře 
i  jeho  přítocích,  v  zimě  vydatný  rybolov. 
Ryby  rozesílají  se  hlavně  do  Novgorodu  a 
Petrohradu. 

Zlmenaa:  1)  I.,  město  lázeňské  v  prvním 
správním  okresu  výmarském  velkovévodství 
Sasko-výmarsko-eisenaŠského,  473  m  n.  m., 
v  pěkné  poloze  při  sev.  úpatí  Durynského 
lesa,  na  řece  Umě  a  tratích  žel.  dr.  Neudie- 
tendorf-l.  a  l.-Grossbreitenbach,  jest  sídlem 
soudu,  horního  úřadu,  účtárny,  lesního  inspek- 
torátu a  ústavu  pro  zkoušení  teploměrů  a 
skleněných  přístrojů,  podřízeného  říšskému 
ústavu  fysikálnímu  v  Charlottenburku ;  má 
stanice  pošt.  a  telegr.,  2  evang.  kostely,  tech- 
nikum, reálku,  státní  průmysl,  školu,  školu 
pro  hotovitele  skleněných  přístrojů,  ústav  pro 
dívky,  pomníky  Friedr.  Hofmanna  a  V.  Schef- 
fela.  výrobu  ťysikálních  přístrojů,  hl.  teplo- 
měrů a  tlakoměrů,  zboží  z  papíroviny,  barev 
tiskařských,  rukavic,  hraček,  klihu  a  6483  ob. 
(1890).  Jest  zde  ústav  pro  léčení  studenou 
vodou,  nový  lázeňský  dům,  sanatorium  pro 
nervové  nemoci,  zařízení  pro  lázně  jehličnaté, 
umělé  minerální  a  elektrické.  Lázeňských 
hostí  bylo  zde  r.  1893:  5500.  Město  náleželo 
původně  hrabatům  z  Káfernburku,  jejichž  hrad 
dal  Rudolf  Habsburský  r.  1290  zbořiti.  Od 
r.  1343—1583  patřilo  město  k  Hcnneberku, 
r.  1631  připojeno  ke  kurfirštství  Saskému  a 
r.  1660  k  Vymarsku.  V  l-navě  s  oblibou 
dleli  velkovévoda  Karel  August  a  Goethe, 
jehož  domek  na  Kickelhahnu  (862  m  n.  m.) 
r.  1870  shořel,  ale  opčt  byl  postaven.  —  Srv. 
Eckardt,  Histor.  statist.  Beschreibung  ďer 
Stadt  I.  (1891). 


Ilmenit  —  llnickij. 


523 


2)  V.,  Elmenau,  levý  přítok  Labe  v  prus. 
vl.  obv.  lúneburském,  temeni  na  Lůneburské 
vřesoviné  několika  prameny,  které  u  Bo- 
denteichu  přijímají  jméno  I.  Řeka  jest  dl. 
105  km,  od  Líineburku  v  délce  29  km  splavná 
a  ústí  se  u  Hope.  Nedaleko  ústí  pod  městem 
Winsenem  přijímá  s  1.  str.  ř.  Luhe. 

Umenit  nebo  železo  titanové  krysta- 
luje  ve  tvarech  čtvrtiměrnosti  klencové  sou- 
stavy šestercčné ;  krystaly  obyčejně  tabulko- 
ví té  bývají  zarostlé  neb  i  narostlé,  zvláště 
často  v  ružicovité  shluky  seskupené;  I.  bývá 
též  zrnitý,  miskovitý  a  vtroušený  nebo  se 
skytá  na  ložisku  druhotném  v  poaobě  zrn  a 
písku.  Štípatelnost  pozoruje  se  dle  plochy 
zp)odové  a  dle  klence  více  méně  dokonala, 
lom  jest  lasturnatý  nebo  nerovný.  2"=  5—6; 
H=  4'56— 5  21.  I.  jest  obyčejně  černý  neb 
i  nahnédlý,  polokovově  lesklý  a  neprůhledný. 
Dle  novějších  názorů  jest  I.  soutvará  směs 
77,0,  a  fe^O^  v  poměrech  měnivých;  nej- 
bohatší titanem  jsou  některé  l-y  norské  (Kra- 
geroé  27, Oj  -f-  Vť^-fjO,),  nejchudší  některé 
t.  zv.  železné  růže  z  pohoří  Sv.  Gottharda 
ve  Švýcarsku  (TT^Oj  +  5Fc,0,);  zrnka  l-u 
z  jizerských  luk  v  Krkonoších,  t.  zv.  iserin, 
jsou  odrůdy  titanem  velmi  bohaté  (77,0, -|- 
^^FfiO^.  I.  jest  velmi  rozšířený  minerál  jako 
makroskopická  i  jako  mikroskopická  součást 
různých  hornin,  zvláště  čedičů,  doleritů,  dia- 
basů',  dioritů,  melafyrů,  gabbrů  a  j.  Zvláště 
pékné  odrůdy  nacházejí  se  v  okolí  Miasku 
na  Urale,  u  Arendalu,  Tvedestrandu  a  j.  v  Nor- 
sku a  na  četných  místech  v  Alpách.      Vr. 

UmeftBké  nory^  východní  pásmo  pohoří 
Uralského,  prostírající  se  po  troickém  Újezdě 
v  ruské  gub.  orenburské.  Počínajíce  na  lev. 
bř.  ř.  Uje,  táhnou  se  I.  h.  na  pravém  bř.  ř. 
Mijasa  k  s.  až  k  samé  hranici  jekatěrinbur- 
ského  Újezdu  v  pcrmské  gub.  v  délce  asi 
80  km  a  dosahují  největší  výšky  při  jezeře 
Ilmeňském  (ne  přes  400  m).  Skládají  se  z  drob- 
nozmé  žuly  prostoupené  různými  nerosty, 
jako:  cirkonem,  ilmcnitem,  apatitem,  topasem 
a  korundem.  Kryty  jsou  I.  h.  lesem  a  rozklá- 
dají se  v  nich  mnohá  jezera  (Ilmeňské,  Mija- 
sovo,  Čebarkul,  Argajat  a  i). 

Bmeňské  Jezero  viz  Ilmeň  2). 

ZlmiiUikiJ  (H;ibBiHHCRÍft)  Nikolaj  Ivano- 
vic, orientalista  ruský  (*  1822  —  f  1891), 
vzdělav  se  v  duchovní  akademii  kazaňské  po- 
slán byl  r.  1850  do  Petrohradu,  aby  zde  pře- 
kládal církevní  knihy  do  tatarštiny.  Na  vě- 
decké cestě  do  zemí  východních  osvojil  si 
pak  jazyk  turecký,  arabský  a  perský,  načež 
přednášel  vých.  jazyky  v  duchovní  akademii, 
později  též  na  universitě  v  Kazani.  V  r.  1867 
až  1872  redigoval  »Izvěstija«  a  »Zapiski«  uni- 
versity kazaňské  a  r.  1872  stal  se  ředitelem 
učitelského  semináře  pro  neruské  národno- 
sti. I.  získal  si  nevšední  zásluhy  o  šíření  osvěty 
mezi  Tatary,  přeložil  čásf  bible  a  množství 
církevních  knih  na  jazyk  tatarský  a  v  čet- 
ných statích  vědeckých  i  orientačních  sezna- 
moval Rusy  s  národy  východními.  O  sobě 
vydal:  Istoňja  provokov  Rabgu^y  na  d^aga- 
tajskom    naréčiji    (Kazaň,    1859);    Samnučitél 


russkoj  gramoty  dlja  kirgizov  (t,  1861);  /r- 
Targyri,  kirgi^skaja  pověst  (t.,  1861);  O  pere- 
vodě  christianskich  knig  na  tatarskij  ia^yk 
(1875);  O  cerkovnom  slufeniji  na  inorodčeskich 
jazykách  (1883) ;  Opyty-  perelofenija  christ. 
vérouč.  knig  na  tatars.  i  drug,  inorodčeskije  ja- 
lyki  v  načalě  tékuičago  stolétija  (t.,  1885); 
Ka\anskaja  kreŠčeno-tatarskaja  škola.  Mate- 
riály dlja  istoriji  prosvéŠčenija  tatar  (1887); 
Perepiska  o  čuvašskich  iidanijach  perevodče- 
skich  kommissij  (t.,  1890);  Vospominanija  ob 
I.  A.  Altynsariné  (t.,  1891);  dále  zápisky  sul- 
tána Bábera  v  původním  znění,  arabský  spis 
Kitáb-Birkili  obsahující  výklad  muhammedán- 
ské  věrouky  a  j.  Vydal  též  staroslovanský 
překlad  evangelia  (t.,  1889)  řídě  se  zásadami 
vyloženými  ve  spise  Ra^myšlenije  o  sravni- 
téljnom  dostojinstvi  v  otnoŠeniji  jazyka  ra^no- 
vremennych  redakci j  ce^-kovno-slavjanskago  pe- 
vévoda  Psaltiri  i  Jevangelija  (t.,  1882  a  Petro- 
hrad, 1886),  v  němž  hájí  přednosti  staroslov. 
překladu  bible.  Mimo  to  vydal  několik  učeb- 
nic staroslov.  jazyka.  Srv.  P.  Znamenskij,  Na 
pamjař  o  N.  1.  I.  (Kazaň,  1892). 

nmlneter  [-strj,  malý  starý  městys  v  angl. 
hrabství  somersetském  15  km  jjv.  od  Taun- 
tonu  na  Chardském  průplavu  a  Velké  zá- 
padní dráze,  má  svobodnou  literní  a  obchodní 
školu  zal.  r.  1586,  továrny  na  sukno,  vlněné 
látky,  hedvábí  a  rukavice,  krajkářství,  kože- 
lužství,  sladovnictví,  čilý  obchod  s  dobytkem, 
kůžemi,  sladem  a  vlnou  a  3135  ob.  (1891). 

Ilnioa,  maď.  Uonc\a,  ves  v  stol.  okr.  fel- 
vidéckém  uher.  stolice  berežské,  s  řecko-kat. 
kostelem,  železnými  doly,  výrobou  hřebíků  a 
3100  ob.  (1890),  z  nichž  2594  iest  Rusínů. 

nnioka  Mary  a,  spisovatelka  pol.  i*  1840 
ve  Varšavě),   nabyvši    domácího    vycnování 
byla  záhy  literárně  činnou  a  obrátila  na  sebe 
I  pozornost   četnými  lyrickými  básněmi,  lite- 
'  rárními    úvahami   a   povídkami    uveřejňova- 
I  nými  v  různých  časopisech.   Z  větších  prací 
uvádějí  se  zejména  aram.  obrázek  Alchemik, 
koméalc:  Panny  Konopanki;  Kiowinien;  ver- 
šované dějiny  Polska   llustrowauy  skarbc^yk 
polski  (Varš.,  1866)  a  S^esč  špiewów  (t,  1866) 
historických  s  hudbou  St.  Moniuszky.    Pře- 
Ikládala  též  z  Waltera  Scotta  {Pan  divoch  set 
I  wysp)  a  Goethea   {Powinowactwo   x  wyboru) 
a  j.  Od  r.  1865  jest  redaktorkou  čas.  »Bluszcz< 
I  věnovaného  zájmům  žen,  ve  kterém  uveřej- 
nila řadu  svých  povídek.  Básně  jeií  vynikají 
I  správnou  mluvou,  prostotou  a  nadšeným  ci- 
I  tem,  docházejícím  časem  do  sentimentálnosti. 
České  iich  ukázky  uveřejnily  »Květy«  (1871) 
'  v  překlade  El.  Krásnohorské. 
I     ZlniokiJ   Vasyl   (♦   1823   v   Pidpcčarcch 
I  u  Stanislavova  —  f  1895  t.).  Jsa  syn  unitského 
kněze  studoval  filosofii  a  theologii  ve  Lvově, 
poslouchaje    zejména   přednášky  Hanušovy. 
K.  1848  vysvěcen  na  kněze.  Znechutiv  si  ži- 
vot na  vsi,  katechetoval  v  Stanislavově  a  do- 
končiv další  studia  universitní  ve  Vídni,  stal 
se  učitelem  gymnasia  stanislavovského.  R.  1861 
ustanoven  za  ředitele  gymnasia  v  Tarnopoli 
a  potom  řed.  rusínského  akad.  gymnasia  ve 
Lvově.  Byl  též  zvolen  do  zemské  školní  rady 


524 


Uok  —  Uovajskíj. 


haličské  a  dosáhl  titul,  kanovnictvf  ve  Wov- 
ské  kapitole  metropolitní.  I.  vedle  Kuliie 
rozvinul  nejiir$i  literárni  činnost.  Psal  stati 
zeměpisné  a  dějepisné,  kritické  a  aesthetické, 
cestopisné,  paedagogické,  přírodní,  dále  po- 
vídky a  knížky  populární.  Krom  toho  vydal 
několik  učebnic  náboženství,  propaedeutiky  a 
dějin.  Své  práce  vydával  budT  samostatně 
nebo  v  časopisech:  Slově,  Metě,  Rusalce, 
Nyvě,  Neděli,  Rusi,  Pravdě,  Zori,  Ruském 
Sioně,  Učyteli  —  užívaje   též   pseudonymu 

ÍDenys  z  nad  Sereta,  Denys  zPokuCa). 
\  jeho  prací  vynikají  obrazy  ze  života  a  po- 
věsti. Sem  náleží  zejména:  Koval  Mepte,  poki 
tepie\  Skolar  na  vandrhci;  Dumyj  ívas;  Pry^ 
povídky  o  ty  hanách]  Obrátky  i  (yfa;  Svaty; 
Roman  Dula,  Autor  hledí  jimi  probuditi  lásku 
k  rodnému  slovu  a  k  národním  posvátnostem. 
Vynikají  lehkým  stilem  a  přirozeným  humo- 
rem. Patří  sem  ještě  pověsti  Sud{ena,  pak 
Horbatyj  s  náklonem  k  realismu.  Samostatně 
vyšly  monografie:  Starodavnyj  Zvenihorod; 
Terebovla  (Lvov,  1862);  Visty  pro  %emlu  i  diji 
Rusvnyv  (t,  1869—70);  Perehlad  ju(noruskoj 
istoriji  (t.,  1875)  a  j.  V  národním  ruchu  ru- 
sínském  I.  měl  živou  účast  již  r.  1848  zase- 
daje na  » Soboru  ruských  učených c  ve  Lvově. 
Nějaký  čas  náležel  do  centrál,  výboru  »Pro- 
svityc;  k  jeho  ponuku  jako  předsedy  kom- 
misse  k  vyhotovení  rusínských  učebnic  pro 
lidové  a  střední  školy  pořízeny  v  několika 
létech  veškery  důležitější  učebnice.  Drahně 
let  byl  též  předsedou  »Kuského  tovar,  peda- 
gogičnéhoc  a  poslední  léta  horlivě  sbíral  na 
stavbu  rusínského  národního  divadla.       Rř. 

Ilok«  II lok,  maď.  Ujlak,  lat.  Cuccium,  mě- 
stys  a  hl.  m.  stejAojm.  stoličního  okr.  chor- 
vatsko-slavonské  župy  srěmské,  na  pr.  bř. 
Dunaje  proti  Německé  Palance  při  úpatí 
Frušky-Gory,  sídlo  okr.  hejtm.  a  soudu,  má 
stanice  pošt,  telegr.  a  paroplavební,  kostely 
katol  a  řecko-onent.,  starý  františkánský 
klášter  s  hrobem  sv.  Jana  Kapistrána,  četné 
římské  starožitnosti,  vinařství,  které  však 
velmi  utrpělo  révokazem,  pěstění  sliv,  chov 
hedvábníkd  a  vepřového  dobytka,  rybářství, 
plavectví,  obchod  s  vínem,  dřívím,  slivovicí, 
sušeným  ovocem  a  vepřovým  dobytkem  a 
7273  obyvatel  (1890),  z  nichž  jest  5010  Srbo- 
Chorvatu. 

nonoza,  ves  uher.,  viz  Hni  ca. 

Ilopan^o,  jezero  středoamer.,  viz  II a- 
pango. 

norin,  t.  Alorie,  město  v  kraji  Nupe, 
jedno  z  největších  mést  západního  Súdánu, 
na  vysokých  kopcích  uprostřed  stromoví, 
412  m  n.  m.,  při  řece  Asa,  zde  ok.  150  m 
široké.  Město  jest  obklíčeno  zdí  asi  20  km  dl. 
a  příkopy.  Obyvatelstvo,  jež  Mockler-Ferry- 
man  r.  1889  udává  přes  50.000  duŠí,  sestává 
z  kmenů  Joruba,  Haussa  a  Kaniki,  vesměs 
rauhammedánských,  kteří  tvoří  jakousi  neod- 
vislou  obec  pod  vůdcovstvím  Fulbů,  mají 
svého  emíra  a  platí  říši  Gando  poplatek. 
Zdejší  islám  má  ovšem  mnoho  příměsků  po- 
hanských. Hotoví  se  zde  pěkné  tkaniny,  zbra- 
ně a  kožené  výrobky.  Město  není  valně  zdravé. 


Dřívější  cestovatelé  (z  nichž  May  r.  1858, 
Rohlfs  v  květnu  1867)  cenili  obyvatelstvo 
zdejší  na  70—100.000  auSí.  Emír  Alihu  (nym' 
mrtev)  uzavřel  r.  1889  přátelskou  smlouvu 
s  Angličany  (výprava  Mac  Donald  a  Mockler- 
Ferryman). 

nos  dle  trójské  báje  přišel  do  Frygie,  kde 
zvítězil  v  zápolení  a  obdržel  od  kríSe  50  ji- 
nochů, 50  panen  a  skvrnitou  krávu  s  rozka- 
zem, aby  tam,  kde  se  kráva  usadí,  založil 
město.  To  pak  se  stalo  na  pahorku  fryžské 
Aty  a  tam  mezi  řekami  Simoentem  a  Ska- 
mandrem  založeno  město  Hion.  I.  od  Zeva 
vyprosiv  si  znamení,  na  druhý  den  našel  s  ne- 
bes spadlé  palladion,  3  lokte  vysoký  obraz 
bohyně,  jemuž  vystavěl  chrám.  klk. 

nov  (pol.  Hów),  město  v  ruské  gub.  var- 
šavské, v  Újezdě  sochačevském,  na  j.  od  ř. 
Visly,  s  9886  ob.,  mezi  nimiž  jest  mnoho  zá- 
možných osadníků  německýcn;  zabývají  se 
veskrie  orbou.  Jest  zde  chudobinec,  evang. 
škola,  jatky  a  starobylý  zámek. 

z  nova  nazýval  se  rod  svob.  pánů,  jejichž 
původíště,  hrad  Hov,  ve  zříceninách  poones 
v  Braniborsku  se  zachoval  v  kraji  šternber- 
ském. Již  r.  1319  připomíná  se  Jakub  z  I. 
a  r.  1372  Kunc  z  I.  a  Kunat  z  I.  V  Čechách 
jméno  neblahé  paměti  jako  zástavní  pán 
Stříbra  zjednal  si  Kristián  z  I.,  který  ve 
vojště  Valdšteinově  postoupil  až  na  podmar- 
šálka,  ale  r.  1634  ve  hradě  chebském  od  ky- 
rysníků Buttlerových  zavražděn  jest  spolo 
s  ostatními  přáteli  Valdšteinovými.  R.  1620 
statečně  hájil  hradu  Vimberského  proti  Mans* 
feldoví,  až  ustoupil  přesile,  a  byl  r.  1623  jiŽ 
nejv.  cis.  lieutcnantem.  Na  srážku  útrat  vá- 
lečných zastaveno  mu  král.  město  Stříbro, 
které  za  svého  panství  přivedl  k  dokonalé 
záhubě.  Majetek  obce  obracel  ke  svým  po- 
třebám: krovy  a  cihly  z  hradeb  a  bašt  měst- 
ských a  z  obecního  mlýna  kázal  strhnouti 
a  na  svůj  mlýn  odvézti,  pro  který  také  obecní 
lázně  dal  sbořiti.  Chmel  a  vápno  obci  pobral 
a  cechu  řeznickému  masné  krámy  sbořiti  po- 
ručil. Jednotlivců  též  neušetřil  a  skoupil  ně- 
kolik aomů  od  sousedů  s  donucením  na  roční 
splátky,  aby  si  mohl  zahradu  rozšířiti.  Kromě 
zastaveného  Stříbra  skoupil  z  konfiskace  sta- 
tek Popovice  na  Beneše vsku  v  kraji  tábor- 
ském, dům  Koraetkovský  ve  Starém  Městě 
Pražském  a  na  Moravě  statky  Budkov  a  Mla- 
doftovice.  Vdova  jeho  Anna  Albertina  roz. 
hrab.  z  Fůrstenberka  na  hradě  Leštně  pro- 
vdala se  za  Jana  Pavla  z  Briamontu,  c.  k.  plu- 
kovníka, r.  1634  a  zůstalo  jí  vykázáno  na  po- 
hledávky její  35.000  zl.  Jediná  dcera  Kristiána 
z  I.  Dorota  Viktorie  provdala  se  r.  1652 
za  íosefa  Priama  svob.  p.  z  Rovoratu,  jemuž 
půl  panství  leštenského  věnem  přinesla. 
Svršky  po  Ilovi  ve  Znojmě  pozůstalé  dostaly 
se  dětem  po  jeho  tchánovi  Vratislavovi  hr. 
z  Fůrstenberka.  Rod  Ilovských  (von  lilo)  dlou- 
ho potom  ještě  v  Prusku  se  připomíná.    fCiř. 

uovaJsUJ:  1)  I.  Aleksěj  Ivanovic, 
ataman  vojska  Donského  (f  1796),  účastnil  se 
války  sedmileté  a  za  války  turecké  způsobil 
citelnou  porážku  Turkům  (18.  července  1770). 


Ilovlínskaja  stanica  —  llversgehofcn. 


525 


R.  1774  poslán  s  donskými  a  jajickými  ko- 
záky proti  Pugačevu  a  za  polapeni  jeno  jme- 
nován atamanem  a  odménén  20.000  rubly. 
Později  pokořil  Tatary  nogajské  a  vynikl 
v  druhé  válce  turecké.  Pavel  I.  jmenoval  jej 
generálem  jízdy. 

2)  I.  Dmitrij  Ivanovic,  historik  a  publi- 
cista rus.  (♦  1832),  ukončiv  r.  1854  studia  na 
université  moskevské,  byl  zde  nějakou  dobu 
prof.  dějin,  načež  věnoval  se  spisovat elství. 
Ž  prací  jeho  zasluhují  zmínky  především  dvě 
jeho  dissertace  Istorija  Rja\anskago  kňafe- 
stva  (Moskva,  1858)  a  Grodnénskij  sejm  tyg3  g. 
(t.,  1870,  pol.  překlad  Poznaft,  1872),  dále 
studie  Ra\Yskanija  o  načaté  Rusi^  kde  po  řadě 
přípravných  studií  snaží  se  prokázati  slovan- 
ský původ  Varjagů  a  tím  odůvodniti  vznik 
Rusi  z  půdy  čisté  domácí,  rozvíjeje  při  tom 
zároveft  thcorii  o  trvání  z^rtáátní  Rusi  při- 
azovské.  Učení  jeho  však  se  neujalo.  Nejob- 
sáhlejší jeho  dílo  Istorija  Rossiji  (t.,  1876—94, 
4  d.)  posuzuje  přísná  kritika  vědecká  jako 
práci  z  větší  části  kompilační  na  základě  dě- 
jin Karamzinových  a  Solovjevových,  ačkoliv 
jednotlivé  části  vzbudily  pozornost  a  některé 
odchylné  úsudky  jeho  živou  polemiku.  Drob- 
né své  stati  a  studie  vydal  souborně  s  ná- 
zvem Afelkíja  sočinénija  (L,  1882).  Většina  jich 
dosud  roztroušena  jest  po  časopisech.  Se- 
stavil též  několik  dobrýcn  učebnic  všeobec- 
ných i  domácích  dějin,  které  zavedeny  jsou 
do  středních  škol  ruských.  Jako  publicista 
znám  jest  četnými  články  a  úvahami  směru 
konservativního,  uveřejňovanými  hlavně  v  ča- 
sopisech >Rus.  Archiv*,  »Rus.  Věstnik«, 
»Mosk.  VédomostÍ€  a  »Novoie  Vremja«.  Ně- 
kolik menších  prací  jeho  přeloženo  do  jiných 
slovanských  jazyků.  Snk. 

3)  I.  Sergej  Ivanovic,  právník  ruský 
(*  1861),  byl  od  r.  1886  soukr.  docentem,  mimo- 
řádný professor  finančního  práva  v  Oděsse. 
Vydal  spisy:  Konipekt  lekcij  po  finansovomu 
právu  (Odéssa,  1889);  Kosvenuoje  oblofenije 
v  téoriji  i  praktike  (t.,  1892—93.  2  části);  Krať 
kij  učebnik  finansovago  pravá  (t.,  1893). 

Zlovlinskaja  stanioa,  osada  v  ruské 
oblasti  Donského  vojska  ve  druhém  okresu 
donském  na  ř.  Uovlji,  s  10.613  ob.  Leží  v  kra- 
jině písčité,  kamenité  a  nízké,  vydané  častým 
záplavám  řeky,  pročež  r.  1768  vystavěna  I.  s. 
v  poloze  více  chráněné.  Farm  škola,  úřad 
p  jŠt..  2  výroční  trhy,  hlavně  na  dobytek.  Před- 
ním zaměstnáním  obyv.  orba  a  chov  dobytka. 

Zlovlja  (též  Ilavlja),  řeka  v  ruské  gub. 
saratovské  a  v  oblasti  Donského  vojska,  vzniká 
z  několika  říček  na  stepní  vysočině,  dělící 
úvodí  Volhy  a  Donu,  v  sev.  části  Újezdu  ka- 
myšinského,  teče  rovnoběžně  s  Volhou  a  vlévá 
se  s  levé  str.  do  Donu  nad  vsí  Kačalinskajou. 
Jest  270  km  dl..  13—42  m  šir..  V,— 2  m  hl., 
tok  má  klikatý,  řečiště  nejprve  bahnité,  pak 
písčité  a  kaoienité,  břehy  vysoké  a  příkré, 
údolí  široké,  bezlesé,  ale  úrodné,  jen  pří  ústí 
písčité  a  solnaté.  Není  splavna,  má  7  mostů, 
mtioho  jezů;  přítoky  její  na  pr.  bř.  jsou 
Grjaznucha,  Gniluška,  jelychovka,  Bolšaja,  na 
lev.  Kamenka,  Berezovka,  Berděj  a  j. 


Zlownloa  (čes.  Jilovnice),  ves  ve  Slezsku, 
hejt.  Bílsko,  okr.  Strumiert,  fara  a  pS.  Rud- 
zica;  112  d.,  780  ob.  pol.  (1890).  Itř.  šk.,  mlýn. 
Fid.  statek  náleží  arcivévodské  komoře  tě- 
šínské. 

ZlowBki  Stanislaw,  filolog  polský  ze 
XVI.  stol.  Vzdělal  se  v  Padově  a  v  Bologni, 
kde  dosáhl  doktorátu  práv  dissertací  De  lau- 
dibus  Jurisprudentiae  (1565),  načež  stal  se 
kanovníkem  v  Ptocku.  Znám  jest  hlavně  pře- 
klady některých  prací  biskupa  Synesia  (Be- 
nátky, 1543,  3.  vyd.  1633),  Dionysia  Halikar- 
nasského  (Paříž,  1556)  a  sv.  Basilia  (Benátky, 
1564,  jiné  vydání  s  řeckým  textem  Frankfurt, 
1598  a  1611). 

Use:  1)  I.,  řeka  v  prus.  vl.  obv.  magde- 
burském, pramení  v  sev.  Harcu  na  vých.  str. 
Brockenu  ze  dvou  pramenů.  Jeden  z  nich 
vzniká  na  Heinrichshóhe,  druhý,  zv.  Hexen- 
brunnen  (1128  m  n.  m.),  řítí, se  do  rokle 
Schneelochu  (1000  m  n.  m.).  Údolí  Usy  jest 
velmi  romantické;  mimo  vodopády  vyniká 
ještě  hl.  t.  zv.  Ilsenstein,  skoro  kolmá  žulová 
skála  175  m  vysoká,  na  jejímž  vrcholu  stojí 
r.  1814  pořízený  kříž  na  paměC  bojovníků 
padlých  v  boji  o  svobodu  Německa.  I.  opouští 
Harc  u  Ilsenburku  a  vlévá  se  u  Bórssumu 
s  pr.  str.  do  Okery. 

2)  I..  asteroida  objevená  16.  srp.  1885  Pe- 
tersem  v  Clintonu  U.  S.  Střední  jasnost  v  op- 
posici  13*6,  průměr  v  fcm  14,  označení  ^.      Gs. 

Xlsenbarg^,  městys  a  oblíbené  klimatické 
léčebné  místo  v  kraji  wemigerodském  prus. 
vl.  obv.  magdeburského,  v  romantické  kra- 
jině při  úpatí  Brockenu,  9  km  sev.-záp.  od 
Wernigerode,  při  výtoku  Usy  z  Hatcu,  na 
žel.  tratích  Heudebcr-I.  a  l.-Harzburg,  sídlo 
hutního  úřadu  a  vrchní  lesní  správy,  má  stan. 
pošt.  a  telegr.,  evang.  kostel,  starý  zámek, 
nový  zámek  knížat  ze  Stolbergu  zv.  Bothobau 
s  kostelem  z  XII.  stol.  a  krásným  parkem, 
veliké  huti,  strojírny  a  slévárny  knížat  ze 
Stolbergu- Wernigerode,  měděné  hamry,  mlýn 
na  střelný  prach,  pily,  obchod  a  3318  ob. 
(1890),  hl.  evang.  V  okolí  jest  ocelový  pra- 
men a  skála  Ilsenstein  (viz  lise).  R.  1893 
navštívilo  I.  2650  lázeňských  hostí.  Starý  zá- 
mek, zal.  na  konci  X.  stol.  Jindřichem  I.,  byl 
původně  hradem  královským.  R.  1003  daro- 
ván byl  biskupu  halberstaatskému,  který  zde 
zřídil  benediktinské  opatství.  Při  opatství 
zřízena  klášterní  škola,  která  koncem  XI.  stol. 
těšila  se  znamenité  pověsti.  V  selské  válce 
r.  1525  klášter  zničen  tak,  že  zůstal  jen  sál 
kapitulní  a  refektorium.  R.  1572  připadl  I. 
hrabatům  z  Wernigerode,  kteříž  v  XVÍI.  stol. 
zámek  opět  postavili  a  v  něm  až  do  r.  1710 
sídlili.  Srv.  Brandes,  I.  als  Sommeraufenthalt 
(Wernigerode,  1885). 

Ushofen,  město  ve  vrchním  amtě  hallském 
virtemberského  kraje  iagstského,  má  stan. 
pošt.  a  tele^.,  ev.  farní  kostel,  banku  rolni- 
cko-řemeslnickou,  výrobu  pokladen  a  1048  ob, 
(1890),  hl.  evang. 

IlverBgehofen,  ves  v  kraji  crfurtském 
stejnojm.  prus.  vl.  obv.,  na  Úzké  Geře  a  žel. 


526 


II  y  a  des  juges  á  Berlin  —  Imagines. 


tratích  Nordhausen-Erfurt  a  Erfurt-I.,  přiléhá 
na  jihu  k  Erfurtu,  s  nimž  spojeno  jest  elektri- 
ckou drahou,  má  stan.  pošt.  a  telegr..  evang. 
a  katol.  kostel,  továrnu  elektrotechnickou, 
kotlárnu,  výrobu  černi  z  kostf,  emailového 
zboží,  lamp.  jalousií,  černého  plechu,  obuvi, 
hořčice,  octového  líhu,  sladu,  cichorie.  né- 
kolik  velkých  mlýnů  a  6648  ob.  (1890),  z  nichž 
548  katol.  V  okolí  pěstuje  se  zelinářství  a 
dobývá  se  kamenná  sůl  (ročně  asi  20.000  tun). 
JI  y  a  des  Jnffes  k  Berlin  [-iyi  a  ber- 
lenl.  franc.  v  Berlíne  jsou  soudci,  výrok, 
jejž  legenda  spracovaná  franc.  spisovatelem 
Andrieuxem  v  povídku  básnickou  »Lcmeahier 
de  Sans-Souci<  vkládá  do  úst  majctníku 
větrného  mlýna  u  Sans-Souci,  jenž  lej  ne- 
chtěl Bedřichu  II.  prodati  a  proti  hrozbě  krá- 
lové odvolával  se  na  právo. 

Hz,  levý  přítok  Dunaje  v  Dol.  Bavorsku, 
povstává  spojením  Velké  a  Malé  Ohe  pod 
zámkem  Fúrsteneckem,  z  nichž  prvá  vytéká 
z  Roklanského  jezera  v  Šumavě,  druhá  na 
Luzném.  Údolí  řeky  směřuje  k  jihu  a  jest 
velmi  romantické.  Po  řece  provozuje  se  značná 
plavba  vorů,  k  jejíž  usnadnění  jest  I.  u  Halsu 
vedena  130  m  dí.  tunnelem.  I.  ústí  se  po  toku 
54  km  dl.  u  Passova.  Ve  středověku  jmeno- 
val se  po  řece  Ilzgau  sahající  až  po  Nieder- 
wald  a  Řezno.  R.  1207  připadl  ke  knížectví 
Passovskému. 

Zlziu,  jezírko  v  rus.  gub.  kurské  v  Újezdě 
vendenském  u  města  Festenu  s  plovoucím 
ostrůvkem  17  m  dlouhým,  ve  středu  zvýše- 
ným, jehož  podklad  tvoří  spletená  vlákna 
rostlinná.  Hnitím  vláken  těch  vyvinují  se  plyny 
uhlovodíkové,  které  se  teplem  roztahují  a 
vyzdvihují  ostrov  za  teplého  počasí  v  létě 
a  na  podzim  nad  hladinu  jezera,  kdežto 
v  chladné  době  zimní  a  jarní  jest  ostrov 
několik  m  pod  vodou. 

nia  (polsky  Hža):  1)  I.,  újezdní  město 
v  ruské  gub.  radomské  31  ilcm  na  j.  od  Ra- 
domi  při  řece  líži  s  3682  ob.,  má  3  kostely, 
vyšší  Školu,  poštu,  továrnu  na  porculán, 
mlýny,  závody  hrnčířské,  jirchářské  a  souken- 
nicke  a  rozvaliny  starého  zámku.  I.  jest  staré 
město  a  patřilo  původně  k  biskupství  krakov- 
skému, r.  1241  dobyta  Batu-chánem,  r.  1655 
Gustavem  Adolfem  a  r.  1798  spálena  ruským 
vojskem.  V  r.  1831  svedena  zde  pro  Rusy 
nešťastná  bitva  s  Poláky.  —  Ilžský  Újezd 
s  1800  km*  plochy  a  74.769  ob.,  zabývajícími 
se  hlavně  orbou  a  hmčířstvím,  není  nijak 
důležit 

2)  I.  (Ilza,  Ilžanka,  Bělka,  Chaotča), 
řeka  v  rus.  gub.  radomské,  vzniká  v  Újezdě 
ilžském,  teče  k  severu  a  vlévá  se  do  Visly 
u  Chaotče;  splavná  pouze  v  době  povodni. 

Im-  (lat.)  před  b,  p,  m  =  i  n-  (v.  t.). 

Zmáa-addin  Zengí.  sultán  mósulský,  do- 
byl v  pros.  r.  1144  Edessy,  klíče  k  Sýrii  a 
Palestině,  a  dal  tak  podnět  k  druhé  výpravě 
křížové.   R.  1146  byl  zavražděn,  ale  synové  \ 
jeho  v  sultanátě  mósulském  se  zachovali. 

Imaglnaoe  (z  lat.  imago),  obrazivost, 
obrazotvornost. 

Xmasr^ámi  (z  lat.),  domýšlený,  domnělý. 


I.  útvary  mají  dnes  v  geometrii  dů- 
ležitou úlohu;  jimi  zajisté  zavádí  se  do 
všech  vět  geometrických  úplná  všeobecnost. 
Stanovíme-Ii  na  záklaaě  analjtické  geometrie 
v  soustavě  souřadnic  rovnoběžných  souřad- 
nice bodů  průsečných  přímky  se  křivkou 
2.  stupně,  obdržíme  obecné  dva  páry  sou- 
řadnic buď  reálných  různých,  buď  reálných 
rovných  anebo  l-ch  (konjúgovaně  komplex- 
ních). Kdežto  Eukleidova  geometrie  soudila, 
že  přímka  v  prvém  případě  křivku  2.  stupně 
protíná  ve  dvou  bodech  růzir^ch.  v  druhém 
ve  dvou  bodech  spadajících,  čili  že  se  ji  do- 
týká, a  v  třetím,  že  ji  neprotíná,  praví  se 
v  souhlasu  s  výsledky  analyt.  geometrie,  že 
přímka  i  v  posledním  případě  protíná  křivku 
ve  dvou  bodech,  které  se  l-mi  č.  pomysl- 
nými zovou.  Tím  uvedena  do  geometrie  dů- 
ležitá všeobecnost  Tak  lze  v  uvedeném  pří- 
padě vysloviti  větu,  že  přímka  protíná  křivku 
2.  stupně  vždy  ve  dvou  bodech.  Stejně  lze 
odůvodniti  vety:  S  bodu  lze  sestrcniti  ke 
křivce  2.  stupně  vždy  dvě  tečny.  Rovina 
protíná  plochu  2.  stupně  vždy  ve  křivce 
2.  stupně.  Toto  pojímwii  l-ch  útvarů  (bodů. 
přímek,  rovin  atd.)  ukázalo  se  v  geometrii 
velmi  plodným  a  to  zvláště  v  geometrii  no- 
vější (polohy),  kdy  se  zavedlo  vyjadřování 
l-ch  útvarů  jakožto  samodružných  prvků  invo- 
luční  řady.  svazku  rovinného  a  rovinového 
(viz  Involuce).  Sem  náležejí  práce  Chasle- 
sovy,  Ponceletovy  a  Standtovy  (jemuž  náleží 
zásluha,  že  první  I.  body  vyjadřoval  involučni 
řadou  stejnoběŽnou).  práce  Emila  a  Elduarda 
Weyra.  Šolína.  Wjenera  a  j.  Pdi. 

I.  veličiny  čilí  pomyslné  veličiny 
(dříve  neprávem  nemožné  vel.)  jsou  v  mathe- 
matice  takové  veličiny,  jejichž  dvojmoci  jsou 
negativné,  jinak  řečeno  všechny  sudé  odmoc- 
niny z  negativných  veličin.  Na  rozdíl  od  nich 
nazýváme  všechny  ostatní  veličinami  reál- 
nými čili  skutečnými.  Názvy  »čísla  reálná 
a  imaginámá«  vyskytují  se  poprvé  u  Des- 
carťesa.  Čísla  I.  mají  v  mathematice  velikou 
důležitost,  obzvláště  když  jde  o  to,  aby  se 
zákon  některý  všeobecně  ohledal,  i.  jed- 
notku (V—  1 )  označujeme  obyčejně  písmenem 
f ,  kteréž  označení  zavedl  Bed.  Gauss  ve  svém 
spise:  »Disquisitiones  arithmeticae*.  Výrazy, 
jichž  nabýváme  násobíce  I.  jednotku  čísly 
reálnými,  šlovou  ryze  I.  (2i.  —  5f,  |f).  Vý- 
razy složené  z  části  reálné  a  ryze  I.  šlovou 
výrazy  soujemné  (komplexní).       Pch, 

Inui^^eB  (lat.  plur.  slova  imago),  obrazy, 
podobizny.  1)  I.  maiomm  (obrazy  předkův) 
byly  portraitní  voskové  masky  {ceraé)  zemře- 
lých členů  rodu.  Postaveny  byly  ve  zvlášt- 
ních výsténcích  v  atriu  (armjria)  a  spojeny 
vespolek  malovanými  liniemi,  tvoříce  jakýsi 
rodokmen  (stemma).  Ve  sváteční  dny  tato 
arraaria  byla  otvírána  a  věnčena  vavříny.  Pod 
každým  obrazem  umístěn  byl  stručný  nápis 
obsahující  jméno  zesnulého,  jeho  hodnosti  a 
činy  v  míru  i  válce  (t.  zv.  titulus  n.  elogium). 
Právo  vystavovati  takové  voskové  masky 
členů  rodu  {ius  imaginum)  bylo  vyhrazeno 
nobilitě,  t.  j.  rodinám,  jichž  členové  zastávali 


Imago  —  Imaos 


527 


úřady  kurulské,  a  přecházelo  na  přímé  de- 
scendenty.  Při  pohřbu  člena  nobility  byli  na- 
jati zvláštní  lidé,  kteří  nasadili  si  zmíněné 
masky  na  obličeje  a,  oděni  jsouce  příslušným 
oděvem  a  odznaky  zemřelého,  jehož  masku 
na  sobe  měli,  doprovázeli  člena  rodu  na  po- 
slední cesté.  Na  foru,  kdež  se  pohřební  prů- 
vod zastavil,  posadili  se  na  kurulské  stolice 
a  vyslechli  pohřební  řeč  (lan  dat  to  funebris). 
Pozdčji  v  době  úpadku  nobility  I.  nahrazo- 
vány byly  jednoduchými  medaiUony  z  kovu 
{clipeatae  I.).  —  2)  I.,  medaillony  císařů  upev- 
něné na  odznacích  vojenských,  potom  i  od- 
znaky samy.  Nosili  je  imaginiferí,  fk. 

Xaíago.  hmyz  dospělý,  jest  název  posled- 
ního staaia  vývoje  hmyzu,  které  zpravidla 
vyznačeno  jest  pohlavní  dospělostí  a  roz- 
množuje se.  Kpk. 


(arab.),  předák,  vůdce.  1)  1. 
v  prvém  islámu,  kdy  byla  politická  moc  jen 
důsledkem  předáctví  náboženského  a  obě 
vždy  v  jedněch  rukách  spojeny,  příslušel  titul 
I.  (plně  l.-el-azam,  t.  j.  nejvyšší  I.)  chalífům. 
Zbytkem  tohoto  užívání  jest  titul  i.  v  názvu 
sultána  tureckého;  i  jednotlivá  knížata  arab- 
ská zovou  se  posud  i-y,  na  př.  i.  maskatský 
a  p.  Po  výtce  náleží  v  tomto  smyslu  titul  i. 
prvým  čtyřem  chalífům  (Abú  Bakr,  Omar, 
Osmán,  Alí)  jako  přímým  nástupcům  Mu- 
hammedov^m.  —  2)  Později  zužuje  se  titul 
i.  na  předáctví  náboženské;  tenkráte  zove  se 
i-em  každá  vynikající  autorita  theologická 
vůl>ec,  zvláště  pak  zakladatelé  čtyř  ortho- 
doxních  sekt  islámu:  Abú  Hanífa,  Šafi'í, 
Málik  a  Ibn  Hanbal.  Perští  šiovci  (šiité)  na- 
proti tomu  zovou  svými  I-y  chalifu  Aliho, 
iehoí  za  jedině  oprávněného  nástupce  Mu- 
nammedova  považují  jako  zetě  jeho,  a  po- 
řadem dědictví  (naproti  volitelnosti  sunnovců) 
jeho  syny  z  dcery  Muhammedovy  Fátimy, 
Hasana  a  dřuhorozeného  Husaina.  Ostatní 
i-ové,  z  nichž  jest  následující  vždy  synem 
svého  předchůdce,  jsou:  Alí,  pHjmenem  Zein- 
ul-Abidín,  syn  Husainův,  Muhammed  al-Bákir, 
Džafar-as-Sádik,  Mú;»á  al-Kásím,  Ridá,  Mu- 
hammed at-Takí,  Alí  an-Nakí,  Hasan  al-' Askarí 
(t  873).  Syn  posledního  Muhammed  zmizel 
jako  hoch  před  pronásledováním  Abbásovců 
a  skrývá  se  dle  víry  šiovců  podnes  v  je- 
skyni v  Hille  u  Bagdádu,  odkud  vrátí  se  ve 
vhodnou  chvíli  jako  Mahdí.  —  3)  V  obec- 
ném užívání,  zvláště  v  Turecku,  zove  se  I. 
osoba,  jež  stojíc  v  čele  obce  muhammedán- 
ské.  jež  k  tomu  svobodně  si  jej  vyvolila, 
řídí  jako  předřikávač  denní  modlitby  v  mešité, 
vykonávaje  i  jiné  obřady  (obřízku,  pohřby, 
sAatky  a  p.).  Vydržován  je  z  nadám  nábo- 
ženského, jemu  podřízeni  jsou  muezzinové 
a  jiní  obřadníci  mešitoví.  Odznakem  jeho  je 
bílý  turban,  mimo  to  nosí  dlouhý  svrchní  šat 
(díubbu).  Vybírají  se  z  absolvovaných  theo- 
logů. —  4)  V  Koránu  zove  se  I.  mubín  (súra 
36,  11),  t  j.  i.  jasné  mluvící,  deska,  na  níž 
dle  nauky  o  praedestinaci  napsáno  je  určení 
jednoho  každého  člověka.  Dk. 

Imáiil-Músá,  místo  v  asijském  Turecku, 
sev.-vých.  od  Bagdádu,  jehož  je  předměstím. 


Leží  na  pr.  bř.  Tigridu  a  obydleno  je  skoro 
výhradně  Tádžiky.  Jest  četně  navštěvovaným 
poutnickým  místem  Tádžiků,  kteří  putují  sem 
k  hrobu  imáma  Músy. 

Imámovoi^  Imámité  (arab.  Imdmijja), 
t.  j.  přívrženci  i  mámu,  t.  zv.  dvanáctky,  ná- 
zev perské  sekty  šiitské  (šiovců),  daný  jim 
vzhledem  k  jich  víře.  Uznávajíce  zajisté  nut- 
nost, aby  měl  islám  duchovni  hlavu,  věří,  že 
jediné  oprávněnými  nástupci  Muhammedo- 
vými  byli  čtvrtý  chalífa  Ali  a  jedenácte  jeho 
nástupců,  prvé  tři  chalífy  (Abú  Bekra,  Omara 
a  Osmána,  právě  tak  jako  i  dynastii  Omaj- 
jovců  a  Abbásovců)  vyhlašujíce  za  usilrpa- 
tory.  Správné  poznám  a  pochopení  těchto 
imamů  svých  považují  za  jediné  správné  ve- 
dení, l-cům  náleží  největší  část  šiitů ;  ostatek 
liší  se  v  celku  jen  různým  počtem  imámů, 
jež  uznávají  (Zeidovci  4,  Ismáflovci  6,  jiní  nc- 
obmezený  počet,  postupující  až  na  naše  dny). 
Čekajíce  příští  dvanáctého  imáma  shroma- 
žďují se  I.  každého  večera  ku  vchodu  určité 
jeskyně,  kde  myslí,  že  se  skrývá,  a  s  křikem 
Mahdí  (vůdce)  nebo  Muntazar  (očekávaný) 
zapřísahají  jej,  by  mezi  ně  přišel,  načež  z  rána 
se  rozcházejí.  Dk. 

Imámsáde  (perské),  zplozenec,  syn  imá- 
mův,  zovou  se  v  Persii  potomci  12  imámů 
(viz  Imám).  Jsou  velmi  četní  a  hroby  jejich 
ozdobují  se  zelenou  kupolí  jsouce  oblíbenými 
místy  poutními.  Dk, 

trnka  (arab.),  vira.  Pokud  v  Koránu  a 
tradici  jako  celek  je  obsažena,  mluví  se  o  i. 
mudŽmal  (víra  celková).  Od  ní  rozeznává 
se  i.  mufassal,  t.  j.  víra  rozčleněná,  jíž  roz- 
umí orient  šest  hlavních  článků  své  víry. 
(Viz  Islám.)  I  souhrn  náboženských  výkonů 
muslimových  zove  se  I.  Dk. 

Xmandra,  lapsky  Averjavr,  jezero  v  jz. 
části  poloostrova  ívoly,  v  rus.  gub.  archan- 
gelské,  povšechného  směru  od  sev.  k  jihu, 
130  m  n.  m.  Dělí  se  ve  3  bassiny,  jež  úzkými 
průlivy  spolu  souvisí.  Největší  z  nich  jest 
Velký  I.  nasev,  od  průlivu  lokostrovského, 
od  něnoŽ  na  jih  aŽ  k  Jarmisuolu  prostírá  se 
Jokostrovský  I.  a  odtud  k  jz.  Akkelavský 
č.  Babinský  I.  Celé  jezero  měří  852  fem«,  má 
nejv.  délku  70  km,  šířku  30  km,  délku  břehů 
as  230  km,  největší  hloubku  okolo  100  m  asi 
uprostřed,  kdežto  severní  a  jižní  čásť  jest 
mělká,  jen  4 — 10  m  hl.  Jezero  jest  plno  zátok 
a  nízkých  ostrovů:  jediný  Čoksuol  dosahuje 
výšky  91  m.  Od  sev.  vlévá  se  do  l-ry  Kure- 
jok,  na  vých.  Kun-jok,  od  záp.  do  Velkého 
l-ry  Vaikser-jok,  do  Jakostrovského  l-ry  Cuin- 
jok  a  Perinka-jok,  největší  přítok  l-ry  vůbec. 
V  severu  průliv  jen  několik  set  m  dlouhý  a 
zcela  prý  splavný  spojuje  Mončejavr  s  l-rou. 
Reka  Niw  (rus.  Niva)  odvádí  vodu  l-ry  na 
jih  do  zátoky  Kantalahti  (Bílé  m.).  Po  nej- 
větší čásť  roku  jest  I.  kryt  ledem.  V  létě 
dostavují  se  sem  na  lov  ryb  četní  La- 
ponci. —  Srv.  VVissenschaftliche  Ergebnisse 
der  Finnischen  Expeditionen  nach  der  Halb- 
insel  Kola  in  den  J.  1887—92  (Helsingfors, 
1890—94).  Šv. 

ImaoB,  starověké  řec.  jméno  Himaláje. 


528 


Imiret  —  Imbriani. 


Imár^t  farab.),  v  orientu  název  dobročin- 
ných ústavo  (nemocnic,  noclehárny,  kolleje, 
lazné);  v  Turecku  zovou  se  tak  chudinské 
kuchýné  vůbec,  zvláště  pak  kuchané,  jeí 
u  mesit  se  zakládají  a  z  darů  vydržují.  Vedle 
chudých  chovanců  kolleií  živi  se  z  nich  i  chu- 
dina. Mimo  jídlo  dostávají  nékdy  i  peníze, 
l-y  nalézají  se  namnoze  velmi  hojné  téméř 
ve  všech  větších  městech,  nékteré  datují  již 
z  dob  prvých  chalífů.  Dk. 

Imatra,  vodopád  ve  Finsku  (Cuchonsku), 
jujž  tvoří  řeka  Wuoxen,  v)rtékající  z  jiho- 
vých.  cípu  jezera  Sajmy  do  jez.  Ladogy,  asi 
6  km  od  Sajmy  a  65  km  od  Wiborgu.  Jest  to 
ncjvclkolepéiši  vodopád  Evropy.  Reka  dříve 
400  m  široká  zužuje  se  před  vodopádem  na 
177  m  a  ve  vodopádu  samém  na  45  m.  Na 
trati  325  m  klesá  tu  hladina  o  20  m,  z  čehož 
odpadá  10  m  na  kolmý  spád.  Hřmot  tím  způ- 
sobený slyšeti  jest  na  vzdálenost  11  km.  Břehy 
tvoří  žulové  skály  porostlé  jedlovým  a  bře- 
zovým lesem,  jenž  sáhá  aŽ  těsné  k  vodě.  Nad 
vodopádem  pne  se  přes  řeku  řetězový  most. 
Pro  turisty  bývá  vodopád  ze  zdejšího  hotelu 
za  noci  elektricky  osvětlován,  což  činí  velko- 
lepý dojem.  S  pobřežními  městy  dobré  želez- 
niční spojení.  Sv. 

Imaiu,  řec.  Imaos.  starověký  název  záp. 
části  Himaláje.  Jméno  to  odpovídá  sanskrt- 
ské  formě  Haimavata.  t.  j.  sněžný.  I.  Scy- 
thicus,  dnešní  Thien-Šan. 

Imasirhové  (jedn.  číslo  A  maz  i  r),  neod- 
vislé  berberské  kmeny  v  sev.  Marokku  v  t. 
zv.  Rifu  při  Středozemním  moři  a  sev.  části 
Atlasu  až  po  prov.  Tedlu.  Dílem  tvoří  malé 
svobodné  obce,  dílem  ovládáni  jsou  od  po- 
hlavárů. Viz  Marokko. 

Zmbabura  (»matka  rybc),  nejsevero-vý- 
chodnější  provincie  v  Ecuadoru,  hraničí  v  sev. 
a  východu  na  Columbii,  v  západu  na  prov. 
Esmeraldas,  v  jihu  na  prov.  Pichinchu  a  hostí 
na  10.700  km^  68.000  ob.  (1892).  Obé  andin- 
ská  pásma  probíhají  touto  krajinou,  jejíž  oby- 
vatelstvo zaměstnává  se  polním  hospodář- 
stvím, chovem  hovězího  dobytka,  ovec  a 
mulů.  Jméno  provincie  pochází  od  zdejší 
sopky  I.,  jež  se  zdvihá  uprostřed  provincie 
do  výše  4582  m  a  jest  pověstná  svými  vod- 
natými  a  bahenními  erupcemi,  při  nichž  bý- 
vají ryby  vyvrženy  do  okolí.  Z  ostatních  hor 
jmenujeme  Catocachi  (4906  m)  a  Cayambe 
(5850  »/i).  Hl.  město  Ibarra. 

ZmbeoUllta  (z  lat.),  slabost.  Názvu  toho 
užívá  se  v  psychiatrii  pro  mírnější  stupně  vro- 
zené duŠLvni  zakrnělosti.  pro  slabomyslnost. 
Srv.  Blbost.  K/r. 

Zmbeoilni  (z  lat.),  slabý,  slabomyslný. 

Imbert  [éňberj :  1)  I.  Jos.  Gabriel,  malíř 
franc.  (♦  1654  v  Marseilli  —  f  1740  ve  Ville- 
neuve-les-Avignon),  žák  Lebruna  a  van  der 
Meulena,  r.  1688  vstoupil  do  kláštera  a  ma- 
loval zejména  oltářní  obrazy,  mezi  nimiž  i  své 
hlavní  dílo  Kalvárie  (hlavní  oltář  v  kartuz. 
klášteře  v  Marseilli). 

2)  I.  Barthélemy,  spisovatel  franc.  (*  1747 
v  Nímes  —  f  1790  v  Paříži),  přední  adept 
oblíbené  tehdy  školy  Doratovy,  napsal:  Le 


jugement  dt  Pdris  (1772).  epos  ve  své  dobé 
ceněné;  Fables  nouvelles  (1773);  Historíettes 
et  nouvellex  en  verš  (1774);  Les  bienfaits  du 
sommeil  (1776) ;  Choix  ďanciens  fabliaux  (1788, 
2  sv.);  román  Les  égarememts  de  Vamour 
(1776,  2  sv.)  a  několik  her  divadelních. 

3)  I.  des  Mottelcttes  [-dé  motlét)  Hen- 
drik.  malíř  franc.  (♦  1764  v  Bruggnách  — 
t  1837  t.),  žák  Gareninův.  Nějaký  čas  byl 
členem  řádu  kapucínů  ve  Francii;  při  vy- 
puknutí revoluce  vrátil  se  však  do  své  vlasti 
a  prováděl  restaurace  a  kopie  starých  obrazů, 
leho  Biof^raphie  des  artistes  vyšly  dva  díly. 

Zmbibiot  (z  lat),  nasakování,  napá- 
jení. Některá  pevná  tělesa  původu  organi- 
ckého, na  př.  blány  rostlinných  buněk,  kry- 
staloidy,  škrobová  zrnka  a  j.  za  obyčejných 
okolností  (t.  j.  v  živém  organismu)  napojena 
(imbibována)  jsou  vodou.  Vyschnou-li,  smršti 
se,  by  opět  v  doteku  s  voaou  tuto  do  sebe 
vsákla  (se  imbibovala),  při  čemž  zvětši 
svůj  obiem  na  původní  míru.  Všechna  tato 
botnavá  tělesa  myslíme  si  složena  z  drobných 
částeček,  t.  zv.  micell  (v.  t.),  které  v  tělesech 
v  suchém  stavu  přiléhají  těsně  k  sobě  nene- 
chávajíce kapillárních  prostor  mezi  sebou; 
ve  vlhku  však  následkem  značné  vzájemné 
přitažlivosti  vnikají  molekuly  vody  mezi  mi- 
cclly,  při  čemž  tyto  od  sebe  oddalují.  Ježto 
pak  přitažlivosti  micell  k  molekulám  se  vzdá- 
leností rychleji  ubývá  než  přitažlivosti  micell 
navzájem,  i.  a  nabotnání  pokračuje  jen  až 
k  jisté  určité  hranici,  při  které  totiž  přitaž- 
livost micell  k  vodním  molekulám  drží  rovno- 
váhu přitažlivosti  micell  navzájem.  I.  má  znač- 
nou důležitost  fysiologickou,  jsouc  z  hlavních 
podmínek  života  organismu.  Protoplasma  s  já- 
drem a  jinými  orgány  buněčnými,  jen  pokud 
jsou  napojeny  dostatečným  množstvím  vody, 
mohou  funkce  životní  vykonávati.  Kromě  toho 
tělesa  imbibovaná  mohou  do  svého  nitra  při- 
jímati s  vodou  též  látky  v  ní  rozpouštěné, 
čímž  jedině  jest  možná  nejen  výměna  látek 
v  jednotlivýcn  bufikách  (pomocí  diffuse),  nýbrž 
i  mezi  buňkami  sousedními  skrze  blány  bu- 
něčné (cestou  osmotickou).  Od  i.  sluší  ro- 
zeznávati kápi  11  aritu  (v.  t.).  /c'. 

Zmbrlanl:  1)  I.  Paolo  Emilio,  spisovatel 
a  politik  ital.  (*  1808  v  NeapoH  —  f  1877  t.). 
po  revoluci  r.  1821  následoval  otce  svého 
do  vyhnanstvi,  nejprve  do  Říma,  pak  do 
Florencie,  kde  se  stýkal  s  Capponim.  Nicco- 
linim  a  Leopardim,  jsa  oddán  píse.nnictví. 
R.  1848  vrátil  se  do  Neapole,  kdež  byl  po- 
slancem v  parlamentě  a  konstitučním  mini- 
strem. Znovu  byv  vypovězen  odešel  do  Tu- 
rína, později  do  Pisy,  kde  s  velikým  úspě- 
chem přednášel  na  universitě  právo  přiro- 
zené a  mezinárodní.  Po  osvobození  Neapole 
vrátil  se  tam  a  stal  se  ministrem  vyučování 
I  a  univ.  professorem  práva  ústavního  a  filo- 
sofie právní.  Básně  jeho  vyšly  sebrány  v  Nea- 
poli r.  1863.  I.  jest  z  nejryzejších  charakterů 
a  z  nejopravdovějších   politiků  současných. 

2)  I.  Vittorio,  básník  a  lit.  historik  ital , 
syn  před.  {♦  1840  v  Neapoli  —  t  1886  t.), 
bojoval  jako  dobrovolník  r.  1859  a  1866  proti 


Imbricaria  —  Imeretie. 


529 


Rakousku  a  žil  od  r.  1878  v  ústraní  v  Pomi- 
gUano  ďArco  u  Neapole.  Horlivé  studoval 
poesii  lidovou  a  vydal  z  ní  sbírky  pověstí 
a  písní  se  vzornou  pečlivostí:  Canti  popolari 
deíle  provincie  meridionali  (1871 — 72,  2  sv.); 
Dodici  canti  pomiglianesi  (1876);  La  novel- 
laja  milanese  (1877);  La  novellaja  fiorentina 
(1877);  Posile  cheata  di  Pompeo  Sarnelli  (1885). 
Poesie  jeho  nesoucí  ironický  titul  Eserci^i 
di  prosodia  (1874)  projevují  plné  jeho  prudký, 
svárlivý,  podivínský  a  ironisující  tempera- 
ment,  který  vyznačuje  činnost  jeho  politi- 
ckou (byl  zuřivým  royalistou)  i  kritické  a 
védecké  působení  l-ho.  Fame  usurpate  (1877) 
vedou  způsobem  začasté  podivínským  pro- 
ccss  s  mnohou  slávou  svétovou.  Quando 
nacque  Dante}  (1879);  Sulle  canioni  pietrose 
di  Dante  (1882h  La  pretesa  Beatr.ce  figUuola 
di  Dante  (1882)  a  j.  různé  ceny  sebrány  jsou 
pod  názvem  Studi  danteschi  (1890).  S  Talla- 
rlgem  uveřejnil  staroitalskou  chrestomathii 
(1882);  vydal  také  Alessandro  Poerio,  lettere 
€  (iocumenti  del  1848.  Napsal  také  nékolik 
novcll  chýlících  se  v  lecčems  k  verismu  a 
psaných  z  části  v  dialektu  neapolském. 

3)1.  Pocrio  Matteo  Renato,  bratr  před., 
politik  ital.,  zakladatel  írredenty  {*  1843  v  Nea- 
poli), vstoupil  r.  1861  do  sardinského  vojska, 
byl  r.  1866  pobočníkem  generála  Cosenza, 
vystoupil  r.  1867  z  vojska  a  vénoval  se  agi- 
taci pro  sjednocení  všech  Italů  v  říši  repu- 
blikánskou. V  Neapoli  založil  denník  Italia 
i  i  redenta,  kde  postavil  a  hájil  programm  sdru- 
ženi zvaného  Irredentou  (v.  t.),  jenž  směřuje 
hlavně  proti  Rakousku.  Ke  konci  února  1878 
předsedal  republikánskému  kongressu  v  Římě. 
Napsal  L' Italia  degli  Italiani  a  Pro  Patria 
(s  Bovicm  a  Mczzacapem),  odpovědna  knížku 
»ltalicac  res«  od  rak.  plukovníka  Haymerla. 
Ačkoliv  vláda  Crispiho  tomu  silně  bránila, 
byl  přece  zvolen  do  obecní  rady  neapolské 
(1889)  a  do  komory  (t.  r.),  kde  sedí  na  krajní 
levici.  Potíral  tu  neobyčejně  vášnivé  vnitřní 
i  zahraničnou  politiku  críspiovskou  a  působil 
vládé  útoky  svými  proti  Rakousku  mnoho 
nepříjemností.  K.  1893  dosáhl  mandátu  v  Co- 
ratě  (Basi),  když  volba  jeho  protivníka  byla 
prve  annuUována. 

Xmbrioaria  (Schreb.  1791)  Kbr.  bylo  užito 
jako  rodového  jména  pro  lišejníky  z  čeledi 
Parmeliaceae,  jež  shodovaly  se  nejvíce  s  rodem 
Parmelia  Auct.  vet.  a  měly  ve  vřcckách  8  vý- 
trusů bezbarvých  a  nedělených.  Poně- 
vadž Jussieu  již  r.  1789  pojmenoval  jménem 
I.  jeden  rod  dvouděložných  rostlin  z  oddě- 
laní Sapotaceae,  volili  novější  lichenologové 
pro  uvedené  lišejníky  místo  I.  jméno  P^n- 
melia  a  pro  nejpříbuznější  o.statní  lišejníky 
s  8  zbarvenými  a  dvoudílnými  výtrusy 
užili  jména  Pfiyscia  Fr.  EBr. 

Zmbroglio  [-Ijo],  ítal.,  spleť,  nesnáz, 
užívá  se  často  v  poetice  dramatické  jako 
technického  terminu  k  označení  zvláštního 
genru  veseloherního,  kde  intrika  jest  ne- 
obyčejně složitá  a  zadrhlá  a  rozmotává  se 
k  neobyčejnému  veselí  diváka  řadou  žertov- 
ných cpisod.  Zvláště  Španělé  Lopc  dc  Vcga, 


Alarcon,  Calderon  napsali  l-ia  velice  vtipná 
a  rozmarná.  Po  nich  jest  jmenovati  Comeil- 
lova  Menteura  (podle  Alarconovy  »Verdad 
sospechosa<),  Moliéra  {Fourberies  de  Scapin, 
Afédecin  malgré  lui),  Beaumarchaisa  (Le  ma- 
rage  de  Figaro)  a  j.  V  XIX.  stol.,  kdy  od 
divadla  žádáme  něco  jiného  než  pouhou  si- 
tuační pikantnost,  dostává  se  l-iu  leckdy  vý- 
znamu příhanného. 

I.  v  hudbě  nazývá  se  rhythmická  kompli- 
kace vznikající  třeba  smíšením  dvou  různých 
taktů,  z  čehož  ovšem  vyplývá  spletitý  účinek 
na  taíktový  cit  posluchače,  na  př.  (dle  Rie- 
manna): 


li 


p=: 


X 


^ 


m^ 


:^ 


ZmbriNl,  tur.  Imvros,  ostrov  v  Aegejském 
moři,  24  km  jiho-vých.  od  ostr.  Samothraki, 
sev.-záp.  od  vjezdu  do  Dardanell.  Povrch 
jeho  jest  hornatý,  většinou  z  pusté  skály 
vulkanického  původu,  vrcholící  v  hoře  Ha- 
gios  Ilias  (597  m  n.  m.).  Pouze  Va  povrchu 
jest  schopna  vzdělání.  Na  ostrově  sídlí  řecký 
metropolita;  žije  zde  na  255  km*  6000—6500 
ob.,  většinou  Řeků,  živících  se  včelařstvím, 
I>ěstěním  koz  a  rybářstvím.  í.  náleží  k  tur. 
vilájetu  Džezáiri-bachri-seííd;  hl.  město  jest 
Kastron  na  sev.  pobřeží.  V  místech  těch  stá- 
valo i  starověké  město  Imbros.  Ostrov  po 
drahnou  dobu  byl  Tureckem  používán  pro 
pobyt  politických  vyhnanců. 

uienityje  naidanč,  přední  občané, 
nazývala  se  v  Kusku  dle  městského  zřízení 
Kateřiny  II.  z  r.  1785  jedna  čásť  městského 
obyvatelstva,  k  níž  se  počítali:  1.  funkcionáři 
městské  samosprávy,  2.  učenci  s  akademi- 
ckými nebo  universit,  vysvědčeními,  3.  umělci 
(stavitelé,  malíři,  sochaři  a  hudební  sklada- 
telé) s  akademickými  vysvědčeními,  4.  kaptta- 
listé,  již  přiznali  kapitál  nejméně  50.000  rublů, 
5.  bankéři  s  kapitálem  100.000—200.000  rublů. 
j  6.  velkoobchodníci,  7.  majitelé  lodí.  Zapiso- 
váni byli  do  5.  oddělení  obyvatelské  knihy 
městské.  R.  1807  zrušena  hodnost  předních 
občanů  pro  kupectvo  a  r.  1832,  kdy  zřízena 
nová  třída  čestného  občanstva  (počet- 
noje  graždanstvo),  i  pro  ostatní  občany.  — 
Srv.  Gorod  str.  331.  -dle. 

Imer  Edouard,  krajinář  franc.  (*  1820 
v  Avignonu  —  f  1881  v  Haarlemu),  samouk. 
Od  r.  1850  vystavoval  v  Saloně.  Maloval: 
Rybnik  v  Soumabru  (1857,  mus.  v  Neufchá- 
tclu);  Zříceniny  Croiantu  (1865);  Ostrov  Phi- 
lae\  Okoli  Káhiry  a  j. 

Áneretie,  původně  samostatné  království, 
podrobené  později  Rusku  a  tvořící  nyní  větší 
čásť  ruské  gubernie  kutaiské  v  Zakavkazí. 
Jsouc  prvotně  částí  království  Gruzínského, 
i  stala  se  i.  samostatnou  říší  r.  1442,  kdy  král 
'  gruzínský  Alexandr  I.  rozdělil  zemi  svoji  na 
I  3  díly,  dav  synu  svému  Vachtangovi  území 
■  Egris  či  Laziku  se  Svanctií,  Gurií  a  Abcházii 


530 


Imeretinci  —  Imhoof-Blumer. 


pod  společným  názvem  i.  (t.  j.  >na  této 
straně  hor«),  kteréžto  jméno  udrželo  řc 
nejen  v  historii,  ale  i  v  lidu  podnes.  V  prvý 
čas  svého  trváni  zaujímala  I.  prostor  mezi 
ř.  Kurem,  horami  Meschijskými^  a  Černým 
mořem,  avšak  panovmci  mi  mélí  pouze  titul 
eristav,  t  j.  správce,  a  záviseli  na  králi  gni- 
zínském.  Teprve  Bagrat  r.  1462,  poraziv  gruz. 
krále  Jiřího,  přiial  název  krále  imeretinského 
a  učinil  l-ii  neodvislou.  Jsouc  v  blízkosti  pan- 
ství tureckého  trpéla  I.  často  nájezdy  Turků, 
jimž  m ušila  odváděti  daň  7000—8000  otroků 
ročně.  S  Ruskem  vstoupili  králové  imeretinátí 
ve  styk  ve  stol.  XVII.,  kdy  Jiří  III.  dopro- 
ioval  se  r.  1621  pomoci  cara  Michajla  Fedo- 
roviče  proti  Turkům.  Za  Šalomouna  I.  r.  1770 
přešla  ruská  vojska,  přivolaná  králem  na  po- 
moc proti  Turkům  a  královu  strýci.  Tejmu- 
razovi,  poprvé  Kavkaz  pod  gen.  Totlebenem 
a  osvobodila  l-ii  od  Turků  (mír  kůčůk-kaj- 
nardžijský).  R.  1804  podrobil  se  Šalomoun  II. 
panství  ruskému,  avšak  na  pobídku  paše 
achalcyšského  se  r.  1810  proti  Rusku  vzbou- 
řil; byl  však  přinucen  utéci  se  do  Turecka, 
kde  zemřel.  I.  zůstala  nadále  Rusku  tvoříc 
zvláštní  provincii  oblasti  Zakavkázské,  roz- 
dělenou na  4  okresy  a  podřízenou  s  menší 
prov.  kutaiskou  vrchnímu  veliteli  vojska 
v  l-ii,  a  měla  asi  100.000  ob.  Později  z  obou 
provincií  učiněna  gubernie  kutaiská,  v  níž 
býv.  I.  tvoři  dnes  v  podstatě  Újezdy  šaropan- 
ský,  račinský  a  lečchumský. 

Xmeretliioi  (Imerové),  národ  usedlý  v  ru- 
ské gub.  kutaiské  v  Zakavkazí,  příbuzný  s  Gru- 
zínci,  s  nimiž  má  stejnou  víru  řecko vých.  a 
mluví  týmž  jazykem  gruzínským,  zachovaným 
u  nich  dokonce  čistěji  než  u  Gruzínců  vlast- 
ních, pomíŠený  však  poněkud  s  jinými  ná- 
rody (Turky  a  Gurijci).  Jich  počet  odhaduje 
se  na  161.000. 

ZmeretiiuikiJ.  jméno  knížecího  rodu  ru- 
ského, panovavŠího  do  r.  1810  v  Imeretii. 
Zakladatelem  jeho  byl  imeretinský  car  Michal 
(t  1329).  V  Rusku  titul  uznán  r.  1686  a  r.  1865 
přiřknut  senátem  Aleksandru  Konstantinoviči 
í-kému.  Z  rodu  toho  vynikli: 

1)  I.  Arčil  Vachtangovič,  kníže  (f  1713 
v  Moskvě),  dosednuv  r.  1663  na  trůn  imere- 
tinský, vypuzen  byl  Peršany,  Turky  a  bratrem 
Georgiem,  načež  usadil  se  v  Moskvě.  Roku 
1690  podnikl  výpravu  do  Imeretie,  aby  do- 
byl trůnu,  zmocnil  se  násl.  roku  Kutaisu,  ale 
Turci  opět  jej  vytlačili.  Gruzínská  církev  dě- 
kuje mu  za  nový  překlad  knihy  Sirachovy 
a  Makkabejských,  jakož  i  za  opravu  překladu 
celé  bible.  * 

2)  I.  Aleksandr  Arčilovič,  carevič,  syn 
před.  (♦  1674  —  f  1710),  vzdělával  se  v  Mo- 
skvě a  jako  vrstevník  Petrův  účastnil  se  jeho 
dětských  her  a  zábav.  R.  1690  podnikl  s  otcem 
výpravu  do  Imeretie,  načež  r.  1697  dopro- 
vázel Petra  při  první  jeho  cestě  za  hranice, 
v  Hollandsku  učil  se  delostřelcctví  a  po  svém 
návrate  jmenován  gen.  polním  zbrojmistrem. 
Ve  válce  švédské  (1700)  upadl  při  obležení 
Narvy  do  zajetí  se  vším  délostřclectvem,  je- 
muž velel,  odvezen  do  Štokholmu  a  zemřel 


tam  v  zajetí,  aČ  Petr  usilovně  žádal  za  jeho 
výměnu.  Ani  tělo  jeho  nebylo  vydáno. 

3)  I.  Aleksandr  Konstantinovič,  kníže, 
ruský  generál  a  člen  státm'  rady  (*  1837  v  mo- 
skevské gub.),  vzdělal  se  v  pážecím  sboru 
a  v  nikolajevské  akademii  gen.  štábu  (1862). 
Vojenskou  službu  počal  r.  1855,  načež  záhy 
přeložen  byv  na  Kavkaz,  účastnil  se  operací 
oddílu  lezginské  pohraniční  stráže  a  dobytí 
několika  nepřátelských  posic,  r.  1863  po- 
tlačení polského  povstání  a  r.  1869  jme- 
nován generálem,  později  náčelníkem  ŠtáLu 
ve  Varšavě.  R.  1877  byl  velitelem  druhé  di- 
vise  pěchoty,  dobyl  se  Skobclevem  Lovce, 
vynikl  při  dobytí  Flevna  a  měl  účastenství 
při  přechodu  přes  Balkán.  Po  příměří  ime- 
nován  byl  náčelníkem  štábu  armády  naléza- 
jící se  na  Balkáně  a  pen.  pobočníkem.  R.  1879 
stal  se  náčelníkem  Itábu  vojenského  okruhu 
petrohradského  a  v  1.  1881 — 91  byl  náčelní- 
kem správy  voj.  lodSstva  a  hlavním  voj.  pro- 
kurátorem, načež  jmenován  gen.  gubemáto- 
rem  ve  Varšavě. 

Xmerlna,  nejdůležitější  provincie  Madaga- 
skaru, původně  zvaná  Bemihisat r a,  náleže- 
jíc ke  4  vnitřním  provinciím  ostrova  leží  té- 
měř v  jeho  středu,  blíže  pobřeží  vých.  Jest 
to  nejhornatější  a  nejvyšší  ti:&t  Madagaskaru. 
V  horstvu  Ankaratra  dosahuje  Tsiarajavona 
2590  m.  Půda  skládá  se  v  značné  části  z  če- 
diče a  Žuly.  Zde  nalézá  se  také  nejdůležitější 
rozvodí  madagaskarské.  Na  sev.  sbírají  vody 
ř.  Betsiboka  (největší  ř.  madag.)  a  veliký  její 
přítok  Ikopa,  na  vých.  ř.  Onibe,  na  záp.  velká 
ř.  Tsiribihina,  k  jeiimuž  úvodí  náleží  i  jez. 
Itasy.  Řeky  ty  náležejí  s  m  veskrze  sv^m 
horním  tokem,  v  němž  tvoří  mnoho  vodo- 
pádů. Podnebí  jest  asi  nejzdravější  Madaga- 
skaru, vegetace  bujná.  Obyvatelstvo,  v  němž 
vládnoucím  jest  kmen  Hovo,  cení  se  na  1  milí. 
Svou  centr^ní  polohou,  zdravým  podnebím, 
hustotou  a  intelligencí  obyvatelstva  stala  se 
i.  nejdůležitější  provincií  madagaskarskou  a 
ovládala  až  do  okkupace  francouzské  téměf 
celý  ostrov.  Dělí  se  na  6  krajů  (Avaradrano, 
Sisaony,  Marovatana,  Ambodirano,  Vonizongo, 
Vakinankaratra),  k  nimž  se  Čitá  ještě  pustý 
kraj  Valalafotsy  na  lev.  bř.  ř.  Ikopa.  Hl.  mě- 
stem jest  Tananarivo,  zároveň  největší  mě- 
sto ostrova. 

Xmhof  Heinrich  Maximilian,  sochař 
šv;^c.  (♦  1798  v  Búrglenu  —  + 1869  v  Římě), 
žák  Danneckerův  a  Thorwalasenův.  R.  1836 
povolán  byl  do  Athén,  aby  vedl  dozor  nad 
prováděním  restaurací  a  novostaveb.  Při  tom 
provedl  i  poprsí  krále  Otty  a  královny.  Z  jeho 
ostat,  dél  jmenujeme:  Achilles;  Fsyche;  Eva 
jako  matka  všeho  {ivouciho  (v  Bernu);  Ma- 
donna;  Ruth;  Miriam;  Hagar  a  ísmael;  David 
s  hlavou  Goliášovou;  Rebeka  a  Jakub.  Jeho 
hlavní  a  poslední  dílo  jest  Dvanáctiletý  Kri^ 
stus  ve  chráme. 

von  Xmhoff  Amalie  viz  Helvigová  A. 

Xmhoof-Blumer  Friedrich,  numismatik 
něm.  (♦  1838  ve  Winterthuru).  Žije  v  sou- 
kromí ve  svém  rodišti.  I.-B.  náleží  k  nej- 
lepším znalcům  antické  numismatiky  a  jest 


Imhotcp  —  Imiš. 


531 


zároveň  majetníkem  jedné  z  nejvzácnějších  a 
nejbohatších  soukromých  sbírek  mincí  staro- 
řec.  jež  na  rozsáhlých  cestách  svých  získal 
Mince  své  sbírky  publikoval  v  dílech:  Choix 
de  monnaies  grecques  de  ía  coUection  l.-B. 
(2.  vyd.  Paříž,  1883)  a  Griech,  Munxen,  Neue 
Beitráge  u,  Untersuchun^en  (Mnichov,  1890). 
Z  lit.  prací  jeho  uvádíme  dále:  Zur  Múni- 
kttnde  M.  Paiáographie  Bóotiens  (Vídeň,  1871); 
Die  Mún^en  Akamaniens  (t,  1878);  Portráť 
kóp/e  auf  róm.  Mún\en  der  Republik  u.  der 
Kaiserieit  (2.  vyd.  Lip.,  1893);  Die  Mún^en 
der  Dynastie  von  Pergamon  (Berlín,  1884); 
Fortrdtkópfe  auf  antiken  Mún\en  hellenischer 
u.  helíenisierter  Vólker  (Lip.,  1^85);  Zur  Múni- 
kunde  Grossgriechenlands  y  Siciíiens^  Kieta's 
II.  s,  w.  (Vídeň,  1886);  s  O.  Kellerem  sepsal- 
77er-  m.  Ffíanienbilder  auf  antiken  Múnien  u. 
Gemmen  (Lipsko,  1889).  R.  1879  zvolen  byl 
přespolním  členem  berlínské  akademie  věd 
a  uloženo  mu  spolu  s  jinými  numismatiky 
konati  přípravné  práce  k  vydávání  velkého 
Corpus  nummorum,  t.  j.  popisu  všech  anti- 
ckých mind.  R.  1883  stal  se  členem  amster- 
damské,  r.  1884  mnichovské  akad.  věd.    V^. 

Imhotap  (Imuteph),  egyptský  Asklépios, 
bůh  třetího  stupně,  syn  boha  Ptaná,  byl  ctěn 
v  Memíldě  zároveň  s  otcem;  vyobrazován  byl 
jako  mladík  sedící  a  v  rukou  závitek  papy- 
rový držícL 

Xmidj  nazývány  bvly  sloučeniny  dusíkaté 
opatřené  skupinou  iM,  na  př.  CO,NH. 

Xmi^liii.  průmyslné  město  v  kraji  pštin- 
ském  prusk.  vl.  obv.  opolského,  s  výrobou 
dřevěného  zboží,  lomy  dolomitovými  a  2174 
ob.  (1890). 

iBalohen,  osada  v  Cechách,  viz  Meh  o  v  o. 

Imli:!) i.  Hendrich Jaroměř,  Dr.TheoL, 
evang.  fai^  v  Hodiiji  u  Budyšína  a  zaslou- 
žilý spisovatel  a  vlastenec  lužický  (*  16.  pros. 
1819  v  Bukoině  u  Bárta  v  saské  Homi  Lu- 
žici), studoval  gynmasium  v  Budyšíně  a  evang. 
theologii  v  Lipsku,  načež  působil  šest  let  iako 
farář  ve  Wóslinku;  od  r.  1859  jest  farářem 
v  Hodiiji  (n.  G5da),  největší  evang.  osadě  lu- 
žické.  I.  jest  nyní  po  smrti  Horníkově  nejpo- 
pulárnější osobností  v  Lužici  a  nejstarším 
pamětníkem  zajímavých  dob  lužického probu- 
zeni Na  gymnasiu  budyšínském  založil  r.  1839 
spolu  s  ICIosopólským  sdružení  studujících 
Srbů  »Societas  slavica  Budissinensis*,  jez  trvá 
dosud  (s  mezerou  1883—1885,  kdy  bylo  fi[ymn. 
ředitelstvím  zakázáno).  Soc.  slav.  Bud.  má 
důležité  místo  v  dějinách  lužick^ch  spolků 
studentských;  v  prvních  létech  cfopisoval  si 
spolek  8  Kollárem,  Štúrem,  Hurbanem  a  j. 
Mladistvý  theolog  I.,  důvěrný  přítel  Smole- 
řův,  "celou  duší  přilnul  k  mladému  národnímu 
hnutí  let  čtyřicátých,  a  tak  jej  nacházíme  již 
r.  1845  v  přípravném  výboru  k  založení  Ma- 
tice lužicko-srbské.  Kayž  pak  byla  r.  1847 
»Mačica  serbska*  úředně  potvrzena,  zvolen 
I.  hned  do  prvního  jejího  výboru,  v  němž 
od  té  doby  nepřetržitě  působí.  Jest  předse- 
dou filologické  sekce  při  Matici  srbské  a  pů- 
sobí i  jinak  pronikavě  ve  prospěch  této  dů- 
ležité národní  instituce.  V  >Časopisc  Mačicy 


Serbskeje*  uložil  své  práce:  Wainja  Wo5/iif- 
čanskich  Serbow  při  narodfe  a  wumréču  (1856); 
Poka\ka  j  serbskeje  synonymiki  (1860);  Syno' 
nymika  a  skiadba  serbskich  wjaiawkow  (1895). 
Nadšeni  založením  Matice  odhodlali  se  lu- 
žičtí  vlastenci,  tehdáž  vesměs  mladí  lidé  věku 
l-ova,  podati  vládě  žádost  za  rovné  právo  Srbů 
s  Němci.  Petice  vypracovaná  výborem,  jemuž 
předsedal  I ,  žádala,  aby  >srDská  řeč  měla 
v  Lužici  totéž  právo,  jako  řeč  německá  v  Něm- 
cích, a  to  zvláště  ve  školách,  v  chrámech, 
před  vrchnostmi  a  před  soudem «.  Petice  po- 
dána 26.  června  r.  1848  a  v  odpovědi  na  ni 
ze  dne  28.  srpna  r.  1849  stanovena  tato  práva 
Srbův:  1.  V  srbských  školách  budiž  vyučo- 
váno ctem'  a  náboženství  na  základě  srbštiny ; 
2.  v  Drážďanech  budte  zavedeny  čtyřikrát 
do  roka  srbské  služby  boží  a  3.  při  soudech 
a  úřadech  mají  býti  přísežní  tlumočníci  srb- 
štiny. O  lužickou  literaturu,  zejména  o  roz- 
šíření četby  v  lidu,  dobyl  si  I.  platných  zá- 
sluh vydáváním  náboženského  týdenníku  »Zer- 
nička*  (1851—52)  a  hlavně  založením  spolku 
k  vydávání  ev.  náboženských  knih  pro  lid 
(•Serbske  lutherske  knihowne  towařstwo«). 
Spolek  ten,  založený  na  faře  hodžijské  r.  1862. 
rozšířil  od  té  doby  kolem  300.000  výtisků 
srbských  knih.  V  počtu  dosud  vydaných  knih 
nacházejí  se  i  větší  spisy  l-ovy  Domjacy  woi' 
tař,  modlit,  kniha  (1867),  a  Domjaca  klétka, 
sbírka  kázání  (1876).  Kromě  těch  dobyl  si 
zásluh  i  novým  vydáním  ev.  církevní  agendy 
a  hlavním  účastenstvím  při  10.  vyd.  srbské 
bible  pro  evangejíky  (byf  nebyl  na  titulním 
listě  jmenován).  V  slovanském  světě  učinil 
se  zvláště  známým  výbornou  polemickou  bro- 
šurou  Der  Panslavismus^  unter  den  sáchsischen 
Wenden  mit  russischem  Gelde  betrieben  und 
fu  den  Wenden  in  Preussen  hinůbergetragen. 
Deutsche  Antwort  eines  sáchsischen  Wenden. 
(Lip.,  1884.)  j[e  to  obrana,  psaná  věcně  a  velmi 
obratně  proti  nájezdům  německých  novin  pro 
Smoleřovu  cestu  na  Rus.  Pro  vylíčení  ne- 
přátelství školního  rady  Bočka  vůči  iužickým 
školám  byl  I.  odsouzen  k  vyloučeni  dotyč- 
ných listů  ze  svého  spisu  a  k  zaplacení  vy- 
sokých soudních  útrat.  Důkazem  l-ovy  popu- 
larity a  oblíbenosti  jest,  že  větší  část  útrat 
nahradili  neznámí  jeho  ctitelé ;  také  německá 
přezdívka  »der  wendische  Pabst<  výborně 
charakterisuje  jeho  oblíbenost  mezi  krajany 
souvěrci.  Neocenitelných  zásluh  dobyl  si  svým 
feriálním  Iužickým  seminářem  (povoleným 
býv.  ministrem  kultu  Drem  von  Cerberem); 
každoročně  o  prázdninách  vyučuje  totiž  na 
své  faře  kandidáty  ev.  theologie  lužickému 
jazyku,  čímŽ  vychoval  ev.  Lužičanům  řadu 
duchovních  a  dobrých  vlastenců.  Za  své  zá- 
sluhy zvolen  byl  lipskou  universitou  r.  188o 
za  čestného  licenciáta  a  r.  1896  za  doktora 
theologie.  >Madica  Serbska«  zvolila  jej  za  vy- 
nikající zásluhy  o  spolek  i  o  lužickou  vlasť 
vůbec  svým  čestným  předsedou.  Čný. 

2)  l-ová  Milá  (Emilie),  roz.  Pfulova,  man- 
želka před.  (♦  26.  března  1827  v  Přišecích  — 
t  21.  února  1895),  nejryzejší  zjev  mezi  luži- 
ckými  vlastenkami.  V  mladistvých  létech  psala 


532 


Imitace  —  Immediatisovati. 


básně  vlastenecké  i  nábožné  písně.  Z  básní 
oněch  byly  později  otištěny  Básni  i  miodosť 
nych  lét  wot  Emilije  P.  v  >Časoik  Mačicy 
Serbskeje*  1878.  Jeji  duchovní  písně  tištěny 
j5ou  v  někdejší  l-ové  >Zerničce«,  v  pozdějším 
»Míss)onském  Poslu «  a  v  cizích  sbírkách  (Oo- 
maskově  a  l-ově)  >Zionske  hlosy<  a  >Dom- 
jacy  wohař*.  K  padesátiletému  jubileu  Ma- 
tice Srbské  (1897)  vydány  její  básně  a  písně 
v  přídavku  ke  sbírce  básní  J.  Waltaria  Za 
dušwa  wutrohu.  Bratru  svému,  Kř.  B.  Pfulovi, 
byla  nápomocna  při  sestavování  jeho  srbsko- 
něm.  slovníku  zejména  pořízením  německého 
ukazatele,  jímž  umožnila  užívání  knihy  také 
jako  slovníku  něm.-srbského.  óiý. 

Imitaoa  (z  lat.),  napodobení,  napodobe- 
nina ;  zejména  napodobení  drahocenných  ma- 
teriálů látkami  menši  ceny.  Zvláště  užívá  se 
I.  v  technickém  životě  při  stavbách  a  umě- 
leckém průmyslu,  kde  na  př.  mramor  a  ká- 
men napodobí  se  uměle  sádrou,  kovy  a  dřevy, 
jichž  povrch  připravuje  se  mořením  a  opa- 
třuje různými  nátěry  a  povlaky.  Též  užívá 
se  tohoto  výrazu  pro  napodobeniny  antických 
předmětů,  arahokamů  a  j. 

V  hudbě  zove  se  l-cí  velmi  důležitý  prostře- 
dek skladební  techniky  zakládající  se  v  opěto- 
váni daného  zpěvu  v  jiném  hlase  a  na  jiném 
stupni,  než  na  kterém  dříve  se  ozval,  při 
čemž  hlas  zpěv  před  tím  uvedší  nezastavuje 
se  ve  svém  proudu,  nýbrž  pokračuje  opřá- 
daje  zpěv  nastupující  v  hlase  jiném  zhusta 
způsobem  kontrapunktickým.  Zpěv  l-ci  za  zá- 
klad položený  zove  se  modelem,  jímž  může 
býti  buď  celá  věta  či  thema  nebo  jen  jedno- 
tlivá jeji  čásť  či  motiv.  Prvé  uvedení  modelu 
zove  se  proposta,  opakování  jeho  pak 
risposta;  tato  může  uskutečniti  se  buď  za 
trvání  oné  (I.  umělá)  nebo  teprve  po  jeji 
skončení  (I.  prostá).  Model  napodobiti  lze 
na  vše  h  stupních  diatonické  škály  vzestupně 
i  sestupně  a  dle  toho,  jaký  interval!  tvoří  první 
tóny  proposty  a  risposty,  rozeznává  se  1. 
v  unisonu,  v  nižší  nebo  vyšší  sekundě,  tercii, 
kvartě,  kvintě,  sextě,  septimě  a  oktávě.  Vzhle- 
dem k  živlu  melodickému  rozeznávati  sluší 
i-ci  přísnou  nebo  volnou,  uvádí-li  risposta 
intervally  proposty  zachovávajíc  jejich  druh  a 
po  případě  í  Jejich  velikost,  nebo  přináší-li 
změnu  v  krocích  intervallových.  Kráčí-li  ris- 
posta směrem  opačným  než  proposta.  mluví 
se  o  l-ci  v  protipohybu,  jež  může  býti 
ovšem  zase  přísnou  nebo  volnou.  I.  může  též 
abstrahovati  od  zřetele  k  melodice  a  pouze  na 
jediném  tónu  napodobiti  rhythmickou  stránku 
modelu  (I.  r  h y  t  h m  i  c k á).  vzhledem  k  metrice 
může  býti  I.  ve  zvětšení  (per  augmentatio- 
nem),  prodlužuje-li  trvání  not  modelu,  nebo 
ve  zmenšení  (;?er  t/iminMř/oMďm),  zkracuje-li 
je.  I.  zpátečná  (cancWsans,  račí)  přináší  jako 
rispostu  model  v  doslovně  obráceném  po- 
stupu, začínajíc  posledním  a  končíc  prvním 
jeho  tónem.  I.  dvojitá  spracovává  současně 
dva  modely.  Ač  I.  i  ve  skladbě  dvouhlasné 
vyskytovati  se  může,  přece  hlavním  jdi  obo- 
rem jest  veta  čtyř-  nebo  vícehlasná.  Způsob 
imitační  práce  opírá  se  o  polyfonii  a  jest  zá- 


kladem přísným  formám  kanónu  a  fugy.  K  ve- 
liké umělkovanosti  imitačního  slohu  dospěla 
hudba  v  XV.  a  XVI.  stol.,  hlavně  mistr>'  školy 
nizozemské.  Výhodným  polem  samostatné 
práce  imitační,  při  níž  model  jest  základem 
dalšímu  postupu  skladby,  jsou  kratší  mešní 
texty  (»Kyric«,  »Bcnedictus«  a  j.)  a  přede- 
hry, vedle  toho  však  jest  i.  velmi  vítaným 
činitelem  ozdobným  i  tehdy,  kdy  hlavní  ma- 
teriál myšlenkový  prýšti  z  jiného  zřídla,  na  př. 
z  chorálu.  —  Srv.  Skuherský,  O  l-ci,  kanónu 
a  fuze  (Praha,  1883).  ? 

ZmitAtor  (lat.),  napodobitel.  —  Imitovati^ 
napodobiti. 

ZmmaoiilatA  (lat.),  neposkvrněná.  —  I. 
conceptio,  neposkvrněné  početí  P.  Marie, 
jež  platí  od  dob  Pia  IX.  jako  věroučný  člá- 
nek viry  katolické  byvši  za  takový  prohlá- 
šeno r.  1854.  Světí  se  8.  prosince. 

Immananoa  (z  lat.  manere,  zůstávati), 
tkvění  něčeho  v  něčem  —  Immanantnft  v  ně- 
čem dlící,  vnitř  něčeho  zůstávající.  Podle  ná- 
zoru pantheistickéhojest  Bůh  í.  příčinou  světa, 
t.  j.  se  světem  totožný,  nikoliv  mimo  něj  se 
nalézající.  Tak  zv.  sebeurčení,  jež  nepřipouští 
příčin  vůli  určujících,  jest  z  tohoto  důvodu 
tolikéž  I.,  jako  vůbec  metafysické  soustavy 
ideologické  mluví  o  příčinách  l-ch,  myslíce 
tím  samočinnost  svrchovaného  principu  (Fich- 
tovo  Já).  Užíváni  slova  jest  ostatně  mnohé, 
podle  toho,  na  jaké  pole  je  převádíme  a  co 
jako  jeho  protivu  klademe.  Příčiny  I.  kladou 
se  tedy  v  protivě  k  příčinám  transeuntním, 
přechodným  čili  proti  tomu,  co  zoveme  in- 
tluxus  physicus.  V  protivě  k  transcendent- 
nímu (věci  o  sobě)  značí  I.  soujem  představ 
jako  našich  stavů  nebo-li  též  empirii.  Užíváni 
rozumu  I.  obmezeno  jest  tudíž  jen  na  zkuše- 
nost (Kant).  Dále,  na  kolik  trvati  můžeme 
v  pojmech  samých  nepotřebujíce  k  rozšíření 
vědění  svého  zkušenosti,  máme  poznatky  I. 
(v  mathematice).  Mluví  se  o  kritice  I.,  kdy 
trvajíce  na  pojmu  samém  některé  věci  odtuá 
tuto  posuzujeme.  Zb. 

Immánúél  viz  Emmanuel. 

Immatarialiamiui  (lat.),  nauka  o  nehmot- 
nosti  věcných  principií  (duše,  prvků  světo- 
vých) nebo  v  soustavách  monistických  na- 
uKa  o  nehmotnosti  světa  vůbec  jako  jedi- 
ného celku,  a  pak  jest  i.  tolik  co  spiritualis- 
mus.  Zb. 

ImmatarlaliatA  (z  lat.),  kdo  uznává  ne- 
hmotnost  podstat  světových  nebo  nehmotnost 
jedné  jediné  všcpodstaty  světové. 

ImmAtarUOiii,  nehmotný.  —  I.  práva  (též 
individuální  práva)  viz  Právo. 

Immatriknlaoa  (z  lat ),  zapsání  do  ma- 
triky; na  vys.  školách  slavnostní  akt,  při  kte- 
rém nové  zapsaní  posluchači  skládají  slib  do 
rukou  rektorových. 

Immatiirita  (z  lat),  nezralost.  nedospělost. 

Zmmadiatiaovati  (lat.),  uděliti  říšskou 
bezprostřednost.  V  bývalé  Římsko-něm.  říši 
byl  to  výraz  pro  onen  akt,  kterým  císař  osvo- 
bozoval někoho  od  prostředního  poddanství 
a  podroboval  jej  přímé  své  moci.  Viz  Im- 
mediatní. 


Immediatní  —  Imminentní. 


533 


finin»dtatni  (z  lat.),  bezprostřední, 
v  pNxném  poméni  (beze  všech  prostředních 
článků^  k  nejvyšší  instanci  neb  osobé  se  na- 
lézající. I.  záležitost  na  př.  jest  taková,  kte- 
rou vyříditi  může  nebo  smi  přímo  nejvyšší 
úřad  nebo  panovník,  při  níž  tedy  prostřední 
instance  mohou  se  obejíti.  V  někdejší  Římsko- 
němccké  říši  nazývali  st.  l-mi  stavy  oni  říšští 
stavové,  kteří  byli  poddáni  přímo  panovní- 
kovi Byli  to  I.  knížata,  I.  města  a  I.  klá- 
štery. Naproti  tomu  nazývali  se  mediat- 
ními  oni  stavové,  kteří  poddáni  byli  císaři 
teprve  prostřednictvím  svého  lenního  pána. 

Immanhaiiian,  město  v  kraji  hofgeismar- 
ském  prus.  vl.  obv.  kasselského,  244  m  n.  m., 
11  km  jihových.  od  Hoííf^ismaru,  na  žel.  trati 
Schwerte-Kassel;  má  stanice  pošt.,  telegr.  a 
telef.,  evang.  farní  kostel  got.  slohu  z  r.  1409, 
zbytky  starých  hradeb,  nemocnici,  chorobinec 
a  1361  ob.  (1890).  V  okolí  kamenné  lomy  a 
Železné  doly.  R.  1385  spálil  město  arcibiskup 
Adolf  z  Mohuče. 

Zmmaiiraet  Michiel  Angele,  malíř  vlám- 
ský  (kKěn  1621  v  Antverpácm,  náleží  ke  škole 
Rubensové.  Jeho  pověřený  ooraz  jest  Zdi  fen- 
Ihost  Scipionova.  —  Bratr  leho  I.  Philips  Au- 
gusti jn  (křtěn  1627  v  Antverpách  —  f  po 
1676  a  před  1688)  byl  krajinářem.  Pověřené 
jeho  obrazy  jsou:  Krajina  s  bystřinou  (1657); 
Vodopád;  Horský-  potok  (1663).  Přidržoval  se 
stilisačních  theorií  italských  nepodávaje  věrný 
obraz  přírody,  nýbrž  komponuje  své  obrazy. 

ZmmaniitA  (z  lat.),  nesmímost.  —  Im- 
mansnl,  nesmírný. 

Xmmanstadt,  město  v  okr.  sonthofenském 
bav.  vl.  obv.  švábského,  731  m  n.  m.  v  pěkné 
poloze  při  úpatí  Algavských  Alp,  na  Ilieře  a 
zel.  tratích  Mnichov-Linaava  a  l.-Sonthofen, 
sídlo  soudu,  důchodkového  úřadu  a  lesní 
správy,  má  katol.  farní  kostel  v  románském 
slohu,  kapucínský  klášter  zal.  r.  1560,  Fricd- 
xichsbad,  ústav  to  pro  léčení  vodou  po  způ- 
sobu Kneippově,  výrobu  sýra,  značné  pro- 
vazníctví  (na  1000  dělníků),  obchod  s  dobyt- 
kem a  3178  ob.  (1890),  hlavně  katol.  Nedaleko 
jest  zřícenina  Rothenfels  a  vrch  GrĎnten 
(1742  m  n.  m.)  s  pěknou  vyhlídkou.  Srv.  A. 
Schmid,  I.  (Kempten,  1893). 

Xmmansiirabilita  (z  lat.),  nezměřitelnost; 
immansurabilní,  nezměřitelný. 

Xmmarito  (lat.},  nezaslouženě. 

Zmmamiaiin  K  a  r  1 L  e  b  r  c  ch  t,  básník  něm. 
(♦  1796  v  Magdeburce  —  f  1840  v  Důssel- 
dorfé),  odešel  r.  1813  z  rodného  města  stu- 
dovat práva  do  Halle,  boioval  r.  1815  proti 
Napoleonovi  u  Lignv  a  Waterloo  a  byl  pro- 
puštěn jako  důstojník.  R.  1817  vystoupil  spi- 
skem Let^es  Wort  uber  die  Siřet  ti gkeiten  der 
Studierenden  in  Halte  mužně  proti  student- 
ským zlořádům  spolkovým.  T.  r.  vstoupil  do 
pruské  státní  služby  a  ustanoven  r.  1819  audi- 
torem v  Můnsteru.  Tam  získal  si  lásku  hra- 
běnky Alžběty  z  Ahlfeldtu,  rozvedené  choti 
Lfltzowovy,  jež  jej  následovala  do  Diissel- 
dorfu,  kam  r.  1827  I.  byl  přesazen  jako  rada 
zemského  soudu,  a  žila  s  ním  až  do  r.  1838 
ve  společné  domácnosti.  V  1.  1834—37  vedl 


I.  dússeldorfské  divadlo,  na  němž  za  poměrů 
velmi  bídných  projevil  neobyčejnou  vytrva- 
lost a  kamenitý  talent  dramaturgický,  jímž 
snažil  se  divadlo  to  vésti  směrem  školy  ¥ý- 
marské;  vážné  snahy  jeho  ztroskotaly  se  však 
na  nedostatku  hmotné  podpory.  Na  podzim 
r.  1839  oženil  se  s  Mariannou,  vnučkou  kanc- 
léře Niemeyera  z  Halle  (f  1886  v  Hamburce), 
zemřel  však  brzy  potom.  I.  vystoupil  veselo- 
hrou Die  Ptin\en  von  Syvakus  (1821),  po  níž 
následovaly  Gedichte  (1822")  a  truchlohry  Das 
Thal  von  Ronceval  (t  r.),  k  níž  se  inspiroval 
Fr.  Schleglovými  romancemi  rolandskými; 
Petr  area  .(t.  r.);  Kónig  Periander  u.  sein  Sohn 
(1823);  Cardenio  u,  Ceiinde  (1826)  a  j.,  práce 
celkem  nedosti  vykvašené  a  Shakespeara  často 
romanticky  přebarvující.  R.  1828  směle  a  po- 
zoruhodně zasáhnul  do  bezprostřední  histo- 
rické minulosti  truchlohrou  Das  Trauerspiel 
aus  Tyrol.  Odtud  počíná  řada  velice  zajíma- 
vých, začasté  originálně  a  silně  myšlených 
uměleckých  plodů  l-ových,  jako  jsou:  truchlo- 
hra  Kaiser  Friedrich  //.  (1828),  komické  epos 
Tulifántclien  (1827).  veselohry  Die  Verkleidun- 
gen  (1828)  a  Die  Schule  der  frommen  (1829), 
ruská  trilogie  Alexis  (1832),  kde  lze  pozoro- 
vati sklon  f-a  k  Schillerovi,  hluboké  taustov- 
ské  mystérium  Merlin  (1832)  a  truchlohra 
Ghismonda  oder  die  Opfer  des  Schweigens  (vy- 
dal Franck  v  Lipsku  1839).  Proti  Platenovi, 
s  nímž  I.  po  boku  Heinově  prudce  polemi- 
soval,  namířen  je  Der  im  Irrgartett  der  Metrik 
umhertaumelnde  Kavalier  (1829).  Nová  řada 
lyrických  básní  ostatně  nevalně  charakteri- 
stických vvšla  od  l-a  r.  1830.  Románem  Die 
Epigonen  (3  sv.  1836)  vstoupil  na  pole  epické, 
kde  dosáhl  největší  umělecké  dokonalosti  a 
je  ve  mnohém  směru  předchůdcem  moder- 
ního společenského  reafismu.  Výše  ještě  stojí 
nejpůsobivější  práce  l-ova  Múnchhausen,  eine 
Geschichte  in  Arabesken  Ti 838— 39, 4  sv.),  z  části 
literární  satira  a  nálaaový  humoristický  ro- 
mán, z  části  idylla  neklassicky  realistická  a 
svěží,  plná  charakterové  síly,  nejlepší  vesni- 
cká povídka  německá,  o  sobě  často  vydaný 
westfalský  Oberhof  (s  Vautierovými  illustra- 
cemi  poprvé  1865).  V  poslední  dobu  jeho 
života  spadají  znamenité  přebásnění  Tristana 
a  holdy  (1841)  a  Memorabilien  (1840—43. 3  sv.), 
obě  nedokončené.  Zvláštní  mužná  tvrdost  a 
pevnost  a  silná,  k  nejvyšším  cílům  směřující, 
byt  i  jich  často  nedosahující  vůle  charakte- 
risují  tvorbu  l-ovu.  Sebrané  spisy  jeho  vy- 
šly ve  14  sv.  v  Dusseldorfě  (1835—43),  nové 
vyd.  R.  Boxbergrovo  v  Berlíně  (1883,  20  sv.); 
výběr  vydal  M.  Koch  v  Kúrschnerově  >Deut- 
sche  Nationallit.«.  >Theaterbriefe«  l-ovy  vy- 
dal Putlitz  (Berlín,  1851).  —  Srv.  Puthtz,  I., 
sein  Leben  u.  s.  Werkc  (1870,  2  sv.);  Mich. 
Becrs  Briefwechsel  (Lip.,  1837);  Freiligrath.  I , 
Blatter  d.  Erinn.  an  ihn  (Štutgart,  1842).  Šld. 

Immarta  (lat.),  ponoření,  potopení.  V  astro- 
nomii slově  tak  při  zatmění  těles  nebeských 
vstup  tělesa  jednoho  do  stínu  tělesa  druhého. 

Xmmigraoa  (lat.),  přistěhování  se.  —  im- 
mlgrovati,  přistěhovati  se. 

Imminantni  (Tat.),  nastávající;  hrozící. 


534 


Immissio  —  Immortelky. 


ZmmiMio  (z  lat.),  uvedení  v  úřad  nebo  držbu 
nějakou,  zejména  soudní  uvedení  v  držbu  ne- 
movitostí. VizMissio  inbona  (in  posses- 
sionem). 

Immligan,  ves  v  Čechách,  viz  Jimlikov. 

ZmmODilla  (lat.  res  immobiles),  věci  ne- 
movité, naproti  mobiliím  (res  mobiles),  vě- 
cem movitým,  jsou  v  právu  takové  věci,  které 
buď  vůbec  nebo  bez  porušení  své  podstaty 
nemohou  s  místa  na  místo  býti  přenášeny 
(převáženy),  a  pak  takové  věci,  kterým  zákon 
hktivné  povahu  takovou  připisuje.  Věcmi  ne- 
movitými jsou  především  pozemky  {fundi, 
praedid),  omezené  části  zemského  povrchu 
(solum),  a  to  se  vším,  co  s  nimi  pevně  jest 
spojeno,  tedy  se  stavbami  {superficies)  a  věcmi 
ve  zdi  upevněnými  (Jixa  vinctaque),  jež  jsou 
vlastně  částmi  stavení,  i  s  vedlejšími  věcmi, 
které  s  hlavní  věcí  jako  integrující  Čásť  pevné 
jsou  spojeny  (accessio,  příbytek),  jako  isou 
stromy,  tráva  a  vůbec  všechny  plodiny. 
Všechny  tyto  věci  jsou  nemovité  dle  přiro- 
zené své  povahy  (par  la  nature,  jak  se  vy- 
jadřuje franc.  právo).  Rozdíl  mezi  nimi  jest 
jen  ten,  že  pouze  pozemky  zachovávají  na- 
vždy poVahu  věcí  nemovitých,  kdežto  věci 
s  pozemky  pevné  spojené  mohou  po  případě 
oddělením  od  půdy  státi  se  věcmi  movitými 
(na  př.  stromy,  osení),  l-mi  jsou  dále  některá 
4)ráva,  a  sice  dle  právní  fikce,  která  jim  po- 
vahu nemovitostí  připisuje  následkem  povahy 
(nemovitého)  předmětu,  k  němuž  se  práva 
tato  vztahují.  Ve  franc.  právu  se  praví,  že 
práva  dotčená  jsou  i-mi  par  Vobjet  (auquel 
tis  s*appliquent),  Franc.  Code  civil  uvádí  dále 
jakožto  jinou  třídu  l-ií  nemovitosti  par  de- 
stination^  věci,  jtž  teprve  svým  určením 
(sloužiti  trvale  účelům  jiné  věci)  nabývají  po- 
vahy věcí  nemovitých,  jsouce  jinak  věcmi 
movitými.  Obě  poslední  kategorie  l-ií  akcep- 
toval též  náš  rak.  zák.  obč.  mcmovitosti  dle 
předmětu  a  nem.  dle  určeni),  avšak  co  se 
nemovitostí  dle  určení  týče,  spočívá  znění 
zákona  vlastně  na  mylné  theorii  minulého 
století.  Věci  tyto  nejsou  l-mi,  nýbrž  příslu- 
šenstvím (pertinencí)  věcí  nemovitých;  sdí- 
lejí totiž  při  jistých  právních  jednáních  iiž 
dle  římského  práva  (při  zcizení,  zastaveni  a 
odkazu)  osud  včci  nemovité,  k  níž  příslušejí, 
podržujíce,  co  se  jiných  právních  pravidel 
týče,  povahu  movitosti.  Podle  rak.  práva  jsou 
l-mi  dle  předmětu  práva,  jež  jsou  spojena 
s  držením  nemovitého  statku:  reálni  bře- 
mena, reální  živnosti,  dále  věcná  práva 
k  nemovitým  věcem  (služebnosti  a  hypo- 
téky) a  pak  práva  horní.  —  Rozdíl  mezi 
mobiliemi  a  l-mi  vytvořil  se  v  právu  řím.  a 
z  něho  dostal  se  clo  práv  moderních.  Právu 
slovanskému  původně  znám  nebyl.  Slované 
dělili  původně  věci  na  zcizitelné  a  nczcizi- 
telné  (nebo  jen  podmínečně  zcizitelné).  Mezi 
nezcizitelné  patřily  arci  nemovitosti  a  pak 
i  některé  movitosti  sloužící  trvale  k  účelům 
nemovitostí.  Věci  nezcizitelné  náležely  dlouho 
celému  rodu  (svazku  všech  příbuzných)  ja- 
kožto vlastnictví  kollektivní.  Teprve  v  pozd- 
ních dobách  vyvinulo  se  vlastnictví  indivi- 


duální k  věcem  původně  nezcizitelným,  hlavně 
nemovitým.  Proto  také  pozdě  se  vyvinulo 
u  Slovanů  právo  dědické.  U  Germánů,  jejichž 
společenské  řády  byly  slovanským  velice  po- 
dobny, šel  vývoj  poměrů  daleko  rychleji,  a 
sice  jmenovitě  následkem  časných  styků  se 
světem  římským.  Rozdíl  mezi  l-mi  a  mobi- 
liemi přijala  též  práva  moderní  a  zvětšila  jej 
naproti  právu  římskému,  které,  co  se  týče 
vzniku  a  zániku  práv.  nečinilo  tak  velkého 
rozdílu  mezi  mobiliemi  a  i-mi  jako  práva 
moderní.  Dnes  rozdíl  ten  vyniká  zvláště,  po- 
kud běží  o  odvozené  nabytí  vlastnictví  (věcí 
movitých  nabýváme  hlavně  tradicí,  nemovi- 
tých icn  knihovním  vkladem),  o  právo  zá- 
stavní a  o  vydržení  (při  mobiliích  doba  3letá, 
při  l-iích  doba  30letá).  -dle. 

ZmmobUiaovati  (lat.),  z  movitého  majetku 
(z  mobilií)  činiti  majetek  nemovitý  (i m mo- 
bil ní),  stěžovati  nebo  právně  vyluhovati  pře- 
chod držby  do  jiných  rukou. 

Zmmobillta  (z  lat.),  nepohyblivost,  zejména 
tuhost  kloubů. 

Zmmobilitas  pupUlarls  (lat.)  viz  Du- 
hovka str.  125. 

Zmmobiliii,  nemovitý;  viz  Im mobilie. 

Zmmorallta  (z  lat.),  nemravnost;  Immo- 
rélnf,  nemravný. 

Zmmortalky  (z  lat.  immortellus,  nesmr- 
telný), skupina  obchodních  rostlin  pojmeno- 
vaná dle  německého  jména  smilu  neboli 
protěže  písečné,  Hellchrysum  arenarium 
DC.  a  j.  jeho  druhů,  které  i  v  sušeném  stavu 
podržují  přirozenou  barvu  a  tvářnost  květu 
nebo  celého  květenství.  Zajímavá  tato  vlast- 
nost zakládá  se  dílem  na  stálosti  barviva  je- 
jich Částí  květních,  dílem  na  suchomázdřité 
povaze  některých  z  nich.  Právě  pro  tuto  po- 
slední vlastnost,  jíž  podobají  se  součástky 
květů  jejich  slámě,  slují  I.  též  slaměnky. 
K  nim  náleží  zvláště  několik  druhů  rostlin 
úborovitých  (Compositae^^  jejichž  zákrov 
celé  květenství  podepírající  svou  mázdrovi- 
tou  podstatu,  rozlohu  a  barvu,  ať  právě  roz- 
vinutý neb  at  usušeny,  nemění,  jak  dokazuje 
zcela*obecný  náš  druh  protěž  dvoudomá, 
také  kočičí  pazourky,  kociánek  (Gna- 
phalium  dioicum  L.)  a  j.  zvaná  písečná  by- 
lina, nebo  jiný  její  příbuzný  pupava  (Oir- 
Ima  acaulis).  Ž  obou  však  pouze  první  druh 
tu  a  tam  jest  laciným  předmětem  obchodním. 
Užívanější  jest  protěž  písečná,  smil,  na 
sypkých  písčinách  u  nás  vůbec  hojná  a  ku 
pletení  žlutých  levných  věnců  (někdy  i  proti 
žloutence)  z  pravidla  užívaná.  Rovněž  žlutý 
zákrov  i  úbor  má  též  středomořská  protěž 
vonná  (H.  sioechas  DC.),  dále  z  Kréty  po- 
cházející protěž  východní  (H.  orientale 
Tourn.)  a  novohoUandský  druh  H.  bracteatum 
W.  Eu.,  jenž  však  docílen  pěstováním  i  v  pur- 
purový cn,  růžových  a  hnědých  odrůdách. 
Z  drunů  o  bílém  zákrovu  užívá  se  protěži 
perlové  (Gnaphalium  margaritaceum  L., 
Antennaria  R.  Br.),  i  u  nás  tu  onde  zdomác- 
nělé, dále  protěži  stříbrobílé  (H.  argen- 
teum  Thb.)  z  Kapská  a  protěži  šedé  (//, 
hícanum  DC.)  z  Van  Diemensu.  Jiné  I.  nálc- 


Immunita. 


535 


íejí  rodu  Helipterum  DC.,  v  Kapsku  domá- 
címu, jehož  druh  fí,  eximium  DC.  svými 
kovově  lesklými  purpurovými  zákrovy  stojí 
v  popředí,  a  rod  Xeranthemum  L.,  sucho- 
kvét,  často  jako  synonym  pro  různé  druhy 
protěží  uváděný.  Neznámou  u  nás  slaměnkou 
není  také  Acroclinium  A.  Gray,  na  př.  A.  to- 
neum,  jelikož  se  hojně  jako  jednoletá  bylina 
na  léto  ven  vysazuie  —  jakož  i  Ammobium 
alatum  R.  Br.  (v.  t.)  z  Nov.  HoUandu,  zna- 
telný okřídlenými  lodyhami  a  žlutým  terčem 
bílým  zákrovem  obrout>cným.  Kromě  oněch 
a  jmých  úborovitých  rostlin  poskytuji  též 
rostliny  laská vco vité  (Amarantaceae)  ně- 
kolik vděčných  l-lek»  iako  na  př.  známý  ne- 
vadlec  hřebenatý  (kohoutí  hřeben,  Cč- 
losia  cristata  L.),  veko  straž  kulatý  {Gom- 
phrena  Globosa  L.)  a  j.,  u  nichž  pouze  stálost 
barvy  drobných  a  sméstnaných  kvítků  i  v  su- 
šeném stavu  jako  ozdoba  dá  se  využitkovati. 
V  nejširším  smyslu  náležejí  mezi  I.  i  laty  růz- 
ných trav,  jako  chrastice  (/%íi/ť2ri5),  třtiny 
{Arundo),  sveřepu  (Brom «s),  metlice(^/rťi), 
třes  li  ce  (Briia)  a  j.,  jež  v  obchodním  za- 
hradnictví velmi  dobře  dovedou  oceniti.  Tyto 
a  veškeré  shora  UTedené  rostliny  uříznou  se 
před  rozvinutím  květů  a  zavěsí  se  v  malých 
kyticích  na  místech  stinných,  aby  úplně  vy- 
schly. Pak  uloží  se  do  krabic  až  do  možného 
použiti.  Zkušenost  však  učí,  že  nejdou  vžd^ 
na  trh  ve  své  barvě  původní,  nýbrž  v  nej- 
rozmanitějším —  nepřirozeném  sice  —  ale  za 
to  oku  lahodícím  umělém  koloritu.  V  téže 
podobě  dostává  se  i  chmýří  mnohých  bodláků 
na  lůžko  opak  nalepenému  modré,  fialové, 
purpurové  a  zelené  » nesmrtelnosti*.    Oéd. 

Immunita  (lat.  immunitas,  emunitas)  na- 
zývala se  od  samého  počátku  středověku  vý- 
sada, na  jejímž  základě  osvobozoval  král  jisté 
osoby  a  statky  od  moci  svých  úředníků  tím 
způsobem,  že  na  immunitnun  území  nesměli 
ani  souditi  ani  ukládati  veřejné  dávky,  ze- 
jména vybírati  daně,  ani  jiné  úřední  výkony 
podnikati,  l-ty  vznikaly  v  říši  francké  již  za 
Merovcovců  a  ještě  častěji  za  Karlo vců.  Na- 
bývaly jich  hlavně  církevní  osoby  a  ústavy  a 
později  i  páni  světští  {potentes).  Vznik  výsad 
těch  vysvětluje  se  tím.  Že  královští  úředníci 
moci  své  v  územích  jim  svěřených  zneužívali 
utiskujíce  podřízený  sobě  lid.  Aby  útiskům 
unikly,  vymohly  si  osoby  požívající  většího 
vlivu  u  panovníka  tu  výhodu,  že  závisely 
přímo  na  králi  a  nikoli  na  jeho  úřednících, 
a  že  území  jejich  přizpůsobeno  bylo  území 
královskému  spravovanému  od  hrabat  (co- 
mites).  Poněvadž  však  bylo  nesnadno,  aby 
král  přímou  svou  moc  vykonával  ve  vzdále- 
ných immunitních  územích,  vyvinuly  se  po- 
měry tak,  že  král  povolával  pouze  obyvatel- 
stvo k  vojenské  službě,  kdežto  správu  im- 
munitního  území  vykonávala  a  ovšem  i  daň 
vybírala  osoba  resp.  korporace  obdařená  l-tou. 
Pouze  trestní  soudnictví  a  jisté  důležitější  pří- 
pady civilního  soudnictví  vyhrazeny  byly  pa- 
novníkovi, pokud  se  týče  panovníkovým  úřa- 
dům. V  pozdějším  vývoji  (v  říši  Římsko-něm.) 
poskytována  byla  pánům  i  od  panovníků  hrab- 


ská  práva,  a  i-ty  staly  se  takto  počátkem 
samostatných  německých  státečků.  —  V  šir- 
ším slova  smyslu  nazývány  bývají  í-mi  privi- 
legia náležející  jistým  stavům  ve  státě  a  spo- 
čívající v  osvobození  od  různých  veřejno- 
právních závazků.  Poněvadž  se  takové  vý- 
sadné postavení  jednotlivých  stavů  příčí  mo- 
dernímu státu,  jest  takovýchto  l-it  jiŽ  velice 
málo  (příslušníkům  duchovního  stavu  poskyt- 
nuty jsou  na  př.  úlevy  co  do  vojenské  po- 
vinnosti atd.). 

V  právu  trestním  znamená  I.  trvalé  nebo 
dočasné  osvobození  jistých  osob  od  trestního 
stíhání  nebo  vyjmutí  z  trestní  pravomoci  státu, 
k  němuž  náležejí  nebo  v  němž  se  zdržují.  Ve 
smyslu  tomto  požívají  l-ty  panovník,  čle- 
nové panovnickéno  domu,  osoby  ex- 
territoriální  a  pak  jmenovitě  členové 
zákonodárných  sboru.  Velice  důležitá  jest 
i.  poslanecká,  zavedená  k  tomu,  aby  po- 
slancům zaručena  byla  nezávislost  a  pak  vů- 
bec možnost  nerušené  vykonávati  povinnosti 
spojené  s  funkcí  poslance.  I.  poslanců  vznikla 
v  Anglii,  kde  se  záhy  vyvinul  čilý  parlamen- 
tarismus,  a  odtud  se  dostala  do  Francie  a 
jiných  států  evropských.  Počátky  její  sluší 
hledati  v  právním  obyčeji  anglického  parla- 
mentarismu.  Psaným  zákonem  zaručena  byla 
za  Viléma  III.  r.  1689  v  t.  zv.  declaration 
of  rights.  Ve  Francii  vyslovena  byla  I.  po- 
slanecká poprvé  v  konstituci  ze  3.  září  1791 
těmito  slovy:  >Les  députés  ne  peuvent  étrc 
recherchés,  accusés,  ni  jugés  en  aucun  temps 
pour  les  opinions  qu'ils  auront  émises  dans 
le  sein  du  corps  Iégislatif.<  Tato  í.  jest  dvojí: 

1.  Poslanci,  a  sice  (u  nás)  členové  říš- 
ské rady  (zák.  ze  21.  pros.  1867  č.  141  ř.  z.), 
sněmů  zemských  (zák.  ze  3.  říj.  1861  č.  98 
ř.  z.)  a  delegací  (zák.  ze  21.  pros.  1867  č.  146 
ř.  z.)  nemohou  býti  vůbec  stíháni  pro  své 
hlasování  učiněné  ve  svém  povolání  a  za 
řeči  a  projevy  tu  konané  odpovědni  jsou 
pouze  sboru,  k  němuž  náležejí.  Ustanovení 
to  vztahu  i  e  se  nejen  na  hlasování  a  řeči  i  pro- 
jevy v  plenu  sněmovny,  nýbrž  i  v  kommis- 
sích  a  výborech  sněmovních,  nikoli  však  na 
poradu  a  -projevy  v  klubech  a  ve  shromá- 
žděních voličů,  ani  na  prohlášení  ministrů  a 
jiných  zástupců  vlády  ve  sborech  zákono- 
dárných, leč  že  by  zároveň  byli  poslanci  a 
prohlášení  své  učinili  jakožto  poslanci.  — • 
Zákonem  z  června  1868  č.  53  ř.  z.  zajištěna 
byla  táž  i.  jako  poslancům  i  členům  kom- 
misse  pro  kontrolu  státního  dluhu. 

2.  Poslancům  a  členům  delegací  za- 
ručena jest  ta  další  i.,  že  trestní  stíhání 
proti  nim  iest  omezeno  i  stran  oněch  činů 
trestných,  které  s  poslaneckým  jich  úřadem 
nemají  souvislosti.  Nemůže  totiž  poslanec 
beze  svolení  sboru,  k  němuž  náleží,  trestním 
soudem  býti  stíhán  po  ten  čas,  po  který  trvá 
sezení  sboru,  leč  že  by  byl  dopaden  při  sa- 
mém činu.  A  i  v  tomto  případě  musí  soud 
o  zatčení  poslance  dáti  ihned  zprávu  před- 
sednictví dotyčného  sboru.  2ádá-li  za  to  sbor, 
musí  člen  jeho  na  svobodu  býti  propuštěn 
anebo  stíhání  po  dobu  zasedání  býti  zasta- 


536 


Immunita 


véno.  Mimo  dobu  zasedáni  sboru  zákonodár- 
ného může  sice  člen  jeho  býti  zatčen  nebo 
stíhán,  když  váak  zatim  se  sbor  zákonodárný 
sejde  a  žádá  za  propuátění  poslance  nebo 
zastavení  soudního  stíhání,  musí  býti  řízení 
zastaveno  po  celou  dobu  zasedání.  ĎAvodem 
l-ty  v  tomto  druhém  směru  jest  zamezeni, 
aby  poslanec  trestním  stíháním  nebyl  zdržo- 
ván ve  vykonávání  svých  poslaneckých  po- 
vinností. Moderní  ústavy  jdou  v  uznávání 
této  l-ty  nčkdy  příliš  daleko,  připouštějíce  ji 
i  při  nepatrnýcn  přestupcích,  které  nékdy 
nemají  ani  za  následek  obraezení   svobody. 

S  i-tou  poslaneckou  souvisí  I.  novinář- 
ských zpravodajA  a  šiřitelů  věrohod- 
ných sdělení  veřejných  jednání  říšské 
rady  a  sněmů  (§  28.  tisk.  zák.  ze  17.  pros. 
1862  č.  6  ř.  z.  na  r.  1863).  I.  nevztahuje  se 
tu  na  jednání  v  kommissích  net>o  výborech 
sněmovních.  Zajímavý  jest  též  nález  nejvýš, 
kassačního  dvora  ze  3.  břez.  1896  stran  i-ty 
neněmeckýchřečí  parlamentámích :  Věro- 
hodné zprávy  o  veřejném  jednáni  říšské  rady 
požívají  výhod  ustanovení  ^  28.  tisk.  zák. 
i  tenkráte,  byly-li  řeči,  které  jsou  předmětem 
zprávy,  promluveny  ve  sboru  zákonodárném 
jazykem  neněmeckým.  Ohledně  těchto  řeČí 
vyíoučeno  jest  jak  subjektivní,  tak  i  objek- 
tivní stíhání. 

Literatura:  J.  J.  Moser,  Von  der  land- 
schaftlichen  Personen-Sicherheit  (spis  z  min. 
století);  v.  Bar,  Redefreiheit  d.  Mitgíiedeř  der 
gesetzgebenden  Versammlungen,  1868;  Heinze, 
štraflosigkeit  parlament.  Rechtsverletzungen. 
1879;  Kissling,  Die  Unverantwortlichkeit  der 
Abgeordneten,  1882,  Seidlcr,  Die  Immunitát 
der  Mitelieder  der  Vertretungskórper  nach 
Ďsterr.  Recht,  1891;  May.  Treatise  upon  the 
law,  privileges,  proceedings  and  usage  of  par- 
liament  (něm.  od  óppenneima,  1880).      -dle. 

l-mi  v  právu  kanonickém  zovou  se 
různé  výsady  a  praerogativy,  jež  příslušeji  oso- 
k)ám,  věcem  a  místům  církevním,  tak  totiž, 
že  vyňaty  a  osvobozeny  Jsou  od  různých  po- 
vinností a  břemen,  jež  jiným  osobám  a  ma- 
jetku se  ukládají.  Dle  toho  rozeznávají  se  též 
trojí  l-ty:  osobní,  věcné  a  místní,  všechny 
vůbec  mají  základ  svůj  vlastně  již  v  samé  po- 
vaze věci,  jež  dává  na  rozum,  že  jinak  jest  za- 
cházeti s  tím,  co  službě  Boží  jest  věnováno, 
nežli  s  tím.  co  slouží  potřebě  a  užívání  pro- 
fánnímu. Vymezení  jich  stalo  se  však  zákony 
církevními  positivními,  ač  ovšem  praktické 
jich  užití  záviselo  vždy  též  na  poměru  moci 
světské  k  církvi.  A  proto  také  rozsah  jejich 
v  praxi  nebyl  vždy  týž.  Největší  byl  za  císaře 
Konstantina  a  některých  jeiio  nástupců,  jakož 
i  ve  středověku,  kdy  moc  církevní  a  státní 
vzájemně  se  pronikaly.  Později  však  jedno- 
tlivé vlády  l-ty  ony  jednak  omezily,  jednak 
i  se  své  strany  zcela  odstranily  jicn  neuzná- 
vajíce, což  však  církvi  nijak  nevadilo,  aby 
v  zásadě  nikdy  se  jich  nevzdala  snažíc  se 
vždy  při  uzavírání  konkordátův  též  o  to,  by 
aspoň  z  části  státem  byly  respektovány,  tvr- 
zení protivná  zamítajíc  a  odsuzujíc  a  na  po- 
rušení výsad  těch  i  tresty  stanovíc.   1.  Mezi 


l-ty  osobni  (immunitates  prrsonales)  patři: 
a)  výsada  soudní  {priviiťgium  fori),  t.  j. 
výlučné  právo  těch  osob  církevmch,  jimž  pří- 
sluší privilegium  canonis^  k  církevnímu  soudu 
ve  všech  záležitostech  spornÝch  i  trestních, 
církevních  i  světských.  EHnihdy  v  plném  roz- 
sahu zákony  státními  uznáváno,  redukováno 
jest  jimi  privilegium  to  nyní  všade  na  míru 
neimenáf,  což  hlavně  od  stol.  XIL  díti  se  po- 
čalo. V  Rakousku  jmenovitě  josefinismem  za- 
vrženo, ale  aspoň  z  části  znovu  ku  platnosti 
přivedeno  konkordátem  z  r.  1855,  kdy  za  tím 
účelem  při  každé  kurii  biskupské  zřízeny  byly 
zvláštní  soudy,  jichž  rozsudky  v  záležitostech 
příslušných  i  pro  obor  státní  platnost  měly; 
než  zákony  ze  dne  21.  pros.  1867,  25.  kv.  1868 
a  7.  kv.  1874  i  ta  pravomoc  soudní  drkvi 
vzata  a  soudům  světským  až  na  záležitosti 
ryze  duchovní  přikázána,  a  to  ještě  s  tím  ob- 
mezením.  aby  církev  vykonávajíc  tuto  pravo- 
moc svoji  užívala  jen  prostředků  duchovních, 
nikoli  vně  donucovacích.  Pomoc  církvi  slí- 
bena jen  v  případech  §§  23.  a  27.  zákona 
d.  d.  7.  kv.  1874  vyznačených,  b)  Vyjmutí 
kleriků  {přivil,  servitiorum)  od  některých 
osobních,  důstojnosti  stavu  zcela  se  příčících 
nebo  s  ní  méně  shodných  povinností,  služeb- 
nosti a  úřadů,  jakož  i  od  těch,  jichž  plnění 
mohlo  by  přivoditi  duchovním  kollisi  s  po- 
vinnostmi jejich  stavu.  V  říši  Římské  zpro- 
štěni byli  duchovní  veřejných  úřadů,  poru- 
čenství,  kurately,  povinnosti  ubytovací,  robot, 
přípřeže,  správy  cest  a  mostu  atd.  {munera 
sordida).  V  Rakousku  týká  se  to  nyní  ještě 
různých  věcí,  na  př.  povinnosti  ubytovací,  po 
rozumu  §§  4.,  6.,  7.  a  10.  zák.  ze  dne  11.  čna 
1879;  přijetí  volby  do  zastupitelstva  obecního 
(§  20.  obec.  řádu  českého  ze  dne  16.  dubna 
1864),  představeným  obce  duchovní  správce 
ani  býti  nemůže  dle  §  36.  t.  zák.;  povinnosti 
porotce  (§  3.  zák.  d.  d.  23.  kv.  1873)  atd.  (Srv. 
Duchovní  stav.)  Duchovní  správcové  ne- 
směji býti  jako  svědkové  vyslýcháni  o  tom, 
co  jim  ve  zpovědi  nebo  pod  pečetí  úřední 
mlčeli vosti  bylo  svěřeno  (§  151.  téhož  zák.). 
2.  I.  věcná  {immunitas  realis)  týká  se  osvobo- 
zení majetku  církevního,  resp.  klcru  jakožto 
jeho  držitele,  od  daní  a  poplatků.  Než  tato 
i.  ani  po  rozumu  zákonů  církevních  není  ab- 
solutní, nebof  dle  ustanovení  koncilu  Late- 
ránského III.  a  IV.  jest  dovoleno  i  na  statky 
církevní  daně  uložiti,  jsou-li  splněny  pod- 
mínky tam  jmenované;  vyžadujž  toho  vše- 
obecná potřeba  nebo  prospěch  státní,  se  který 
statky  laiků  nejsou;  biskup  s  klérem  dřivé 
o  tom  uvažuj  a,  možno-li,  dobrozdání  Stolice 
papežské  si  vyžádej;  budiž  odstraněno  vše- 
liké donucování  a  vydíráni.  Nyní  platí  církev 
všade  všechny  daně  jako  každý  jinÝ,  ba  i  ně- 
které zvláštní;  privilegia  v  té  příčině  jsou 
pranepatrná.  3.  I-tou  místní  rozumí  se  vý- 
sada, dle  níž  není  dovoleno  zneužívati  mist 
posvátných  k  odbývání  zábav,  divadel,  ob- 
chodů atd. ;  jmenovitě  však  přísluší  sem  t.  zv. 
právo  útulku  (jus  osy  li),  které  jsouc  pů- 
vodu božského  nejen  v  obem  zákoně.  Starém 
i  Novém,   nýbrž  i    u  pohanů   se  vyskytuje. 


Imnau  —  Imoski. 


537 


Jim  chránila  církev  nékteré  (ne  všechny)  pro- 
vinilce, ktefi  do  chrámu  nebo  jiného  místa 
posvátného  jako  pod  ochranu  Boží  se  utekH, 
ie  nemohli  odtud  bez  svolení  církevní  vrch- 
nosti býti  vyvlečeni,  působíc  při  tom  na  zmír- 
nění krutých  trestů  starého  práva.  Nyni  arci 
důvod  poslední  odpadá,  neŽ  první  stále  trvá. 
A  proto  církev  zásadu  l-ty  místní  háji  dále. 
(Viz  ČI.  15.  konk.  rak.)  Tpch. 

V  lékařství  zoveme  Í-tou  schopnost  orga- 
nismů živočišných  Tneb  i  rostlinných)  buňkám 
a  áCavám  jejich  vlastní,  kterouž  usídlení  a 
rozmnoženi  infekčních  mikroorganismů  do 
těla  vniklých  kladou  takové  pře)cázky,  že  tam 
v  krátké  době  zacházejí.  Následkem  toho  zů- 
stávají jisté  druhy  živočichů  vůbec  nepří- 
stupny jistým  druhům  mikroorganismů;  tak 
na  př.  bílé  krysy  jsou  obdařeny  l-tou  proti 
bacillu  sněti  slezmné,  kdežto  jiná  zvířata,  jako 
králíci,  morčata,  myši  a  hovězí  dobytek,  ba- 
cillu tomu  snadno  podléhají.  Taková  i.  jistým 
druhům  Živočišným  na  základě  vrozených 
vlastnosti  buněk  a  šťáv  vlastní  nazývá  se 
i-tou  vrozenou.  Vedle  ní  jest  však  ještě 
I.  získaná.  Tak  známo,  Že  mnohé  infekční 
nemoci,  jako  jsou  na  př.  neštovice  nebo 
spalničky,  napadají  organismus  lidský  z  pra- 
vidla toliko  jednou.  Po  jejich  průběhu  jest 
totiž  organismus  lidský  proti  novému  zá- 
chvatu nemocí  těch  utvrzen.  Avšak  takováto 
přirozeným  způsobem  získaná  i.  může  b^ti 
i  způsobem  umělým  zjednána.  Tak  v  Čině 
jii  před  3000  léty  užívalo  se  proti  neštovi- 
cím toho  prostředku,  že  se  lidem  po  jistých 
předchozích  opatřeních  očkoval  hnis  z  pra- 
vých neštovic  a  že  pak  dále  průběh  vypuk- 
ého  onemocnění  použitím  jistých  prostředků 
se  hleděl  zmírniti.  Po  přestálých  neštovicích, 
v  případě  tom  zúmysla  vyvolaných,  byl  člo- 
věk takový  vůči  této  nemoci  immunní,  t.  i. 
proti  novému  vypuknuti  této  nemoci  chrá- 
něn. Přece  však  v  tomto  způsobování  l-ty 
proti  neštovicím  spočívalo  značné  nebezpečí 
pro  život.  Místo  tohoto  povážlivého  způsobu 
vyvolávání  l-ty  zavedl  ku  konci  před.  století 
Jenner  očkování  hnisem  z  neštovic  krav- 
ských (viz  ChraniČkyV  Vočkování  hnisu 
toho,  v  němž  vyvoláváte!  neštovic  se  nachází 
ve  stavu  velmi  značně  oslabeném,  poskytuje 
tu  výhodu,  že  neštůvky  se  utvoří  toliko  na 
místě,  kde  hnis  vočkován,  a  že  průběh  one- 
mocnění takto  vyvolaného  jest  velmi  mírný, 
pro  organismus  lidský  celkem  málo  nebez- 
pečný. Nicméně,  ačkoliv  po  vočkování  krav- 
ských neštovic  následuje  poměrně  mírné,  ne 
nebezpečné  onemocnění,  přece  dostavuje  se 
utvrzení  neb  I.  i  proti  neštovicím  lidským, 
t.  j.  očkování  organismu  lidského  neštovicemi 
kravskými  chrání  jej  před  neštovicemi  pra- 
vými. 

Tato  fakta  dala  pak  Pasteurovi  popud 
k  nalezení  method  k  vyvolání  získané  I-ty, 
t.  j.  k  ochrannému  očkování  vzhledem  k  ji- 
ným onemocněním.  Pasteur  totiž  vycházeje 
z  názoru,  ie  neštovice  kravské  obsahují  vy- 
volatele  neštovic  v  oslabeném  stavu,  sou- 
dil, že  podařilo-li  by  se  mu  nějakým  způso- 

OttAv  SlovnUc  Nauiný,  sv  XII.  31/3  1897. 


bem  oslabiti  vyvolatele  některých  jiných  one- 
mocnění infekčních,  po  očkováni  takových 
oslabených  zárodků  infekčních  dostaví  se  i. 
i  proti  zárodkům  infekčním,  u  nichž  vlast- 
nosti nakažlivé  (virulence)  jsou  v  plné  síle  a 
neztenčené  mohutnosti.  Ukázalo  se  pak  sku- 
tečně, Že  tento  úsudek  Pasteurův  byl  zcela 
správný.  Neboť  se  mu  podařilo  očkovámm 
oslabených  mikroorganismů  infekčních  — 
k  dosažení  oslabení  nalezl  a  udal  důmyslné 
methody  —  docíliti  l-ty  zejména  proti  sněti  sle- 
zinné,  růži  prasat  a  vzteklině.  Byla-li  totiž  zví- 
řata oslabeným  jedem  infekčním  napřed  prae- 
parována,  pak  ani  vočkování  takového  jedu 
infekčního,  jehož  působivost  byla  neztenčené 
mohutnosti  a  síly.  u  nich  jii  neměla  obvyk- 
lých zhoubných  účinků.  Tak  stal  se  Pasteur 
zakladatelem  a  tvořitelem  nových  výzkum- 
ných směrů,  jichž  přímým  ovocem  jsou  me- 
thody ochranného  očkování,  nepřímým  pak 
i  nalezení  method  t.  zv  serumtherapie.  A7. 

Imnau,  ves  a  lázeňské  místo  ve  vrchním 
amtě  haigerlošském  prus.  vl.  obv.  Sigmarin- 
gen,  374  m  n.  m.  na  ř.  Eyach,  má  katol.  ko- 
stel a  535  ob.  (1890).  Ocelové  prameny  zdejší 
(8)  jsou  bohaté  na  železo,  hořčík  a  kyselinu 
uhličitou.  Užívá  se  jich  při  chudokrevnosti, 
souchotinách,  dně,  katarrhu  měchýře  močo- 
vého a  j.  Lázei^ský  dům  zařízen  jest  po  způ- 
sobu starořímském.  Vody  užívá  se  m.  k  pití, 
ale  též  v  podobě  plynových  lázní;  též  jsou 
zde  lázně  jehličnaté  a  ústav  pro  léčení  syro- 
vátkou. Srv.  Ritter,  Die  Kur-  und  Badean- 
stalt  I.,  vormals  und  jetzt  (Rotenburg,  1880). 

Imola,  krajské  město  v  ital.  prov.  bologn- 
ské  36  km  jihových.  od  Bologně  na  1.  bř.  ř. 
Santerno  při  žel.  tratí  Bologna-Ancona  a  sil- 
niční dráze  Bolo^a-I.  uprostřed  úrodné  kra- 
jiny, od  r.  422  sídlo  biskupa,  obklopeno  jest 
hradbami  a  příkopy,  má  kathedrálu  San  Cas- 
siano  v  moderním  slohu  restaurovanou,  ko- 
stely San  Domenico  a  San  Carlo,  tvrz  (Roce a) 
z  XIII.  stol.,  nyni  za  radnicí  sloužící,  akade* 
mii.  gymnasium,  technickou  školu,  knihovnu, 
divadlo,  sirotčinec  a  nemocnici.  Průmysl: 
hrnčířství,  výroba  zboží  faiencového  a  skle- 
něného, mydlářství,  koželužství  a  předení 
hedvábí.  Čilý  obchod  provozuje  se  s  vínem, 
hedvábím,  vinným  kamenem,  obilím,  konopím, 
Inem  a  rýží  a  j.  I.  má  11.501,  jako  obec 
29.343  ob.  (1881).  Nedaleko  jest  kostel  Ma- 
donna  del  Piratello  v  renaiss.  slohu  s  krás- 
nou věží.  —  V  starověku  stálo  zde  Forum 
Cornelii  zal.  Sullou.  V  2.  pol.  XIII.  stol. 
poddáno  bylo  město  Bologni,  od  r.  1292 
ovládal  je  domácí  rod  Alidosi  ai  do  r.  1424, 
kdy  připadlo  milánským  viskontům.  R.  1499 
dobyl  l-ly  Césare  Borgia;  po  jeho  pádu  při- 
pojil ji  papež  Julius  II.  r.  1509  k  papež,  státu. 

da  Xmoia  Innocenzo  viz  Francucci. 

Imoloiská  Jezera,  několik  menších  jezer 
v  rus.  gub.  tverské  v  Újezdě  vyšněvolockém 
spojených  mezi  sebou  průtoky  a  tvořících 
pomocí  stavidel  Berezovskou  nádržku,  která 
napájí  vodní  systém  vyšněvolocký. 

Imofki,  ital.  Imoschi  |-skil,  též  Imoši, 
mčstys  a  hl.  m.  hejtmanství  splitského  v  Dal- 

36 


538 


Imošarhové  —  Impens. 


roacii,  62  km  jv.  od  Splitu  při  řece  Vrlice.  ne- 
daleko hranice  hercegovské ;  jest  sídlem  okr. 
hejtmanství  a  soudu,  má  stan.  pošt.  a  telegr., 
farní  kostely  katol.  a  řecko-orientální.  fran- 
tiškánský klášter,  starou  tvrz,  obchod  a  1331, 
jako  obec  31.640  ob.  (1890J,  z  čehož  jest  1199. 
resp.  31.500  Srbochorvato.  Na  záp.  jsou  je- 
zera Prološacké  a  Červené.  Okoh'  města  bylo 
pod  názvem  Imota  samostatnou  župou  Chor- 
vatska. —  Hejt.  má  na  646*36  km*  w  i  politi- 
cké a  24  míst.  obcích  31.640  ob.  (1890). 

Imošarhové,  kmen  africký,  viz  Tuárí- 
kové. 

Imoii,  město  dalm.,  viz  Imoski. 

Imp.,  skratek  =  lat.  impérium  nebo  im- 
pcrator,  též  imperativus. 

Impar  (lat.),  nerovný,  nestejný. 

ImpartUdni  (-arci-J,  z  franc,  nestranný. 

Impartiaiix  [éi^parsjó],  franc,  nestranní; 
za  franc.  revoluce  zván  tak  střed  Konventu. 

Impasse  [cnpás],  franc,  slepá  ulička;  ve 
hře  roulettu  číslo  pod  18. 

ImpastO  (ital.  impastare,  hnísti,  franc  em- 
pátement),  starší  malířský  výraz  pro  silné  na- 
nášení barev. 

Impations  |-aci-|  L.,  netýkavka,  rod  ro- 
stlin 2  řadu  netýkavkovitých  (Balsamina- 
ceaeR\ch.).  Řád  tento  zahrnuje  byliny  šťavnaté, 
nejčastéji  jednoleté,  řidčeji  vytrvalé,  ano  i  po- 
lokřovité,  s  listy  střídavými  nebo  vstřícnými, 
někdy  i  přeslenatými  nebo  přízemními,  jedno- 
duchými, bezpalistnými  a  často  na  zpodu  řa- 
píku  žlázkatými.  Květy  medianně  souměrné 
JSOU  obojaké  (někdy  mezi  obyčejnými  vyvi- 
nuty bývají  některé  kleistogamické),  bezli- 
stcnné,  jednotlivé  úžlabní,  nelx)  stojí  ve  2-  až 
Skvělých  svazcích  nebo  v  hroznech.  Kalich  je 
5listý,  zadní  největší  lístek  je  ostruhatý,  dva 
postranní  a  přední  jsou  buď  skoro  stejné 
(u  rodu  fíydrocera),  nebo  jsou  dva  přední 
velmi  malé  neb  i  nevyvinuté,  tak  že  je  kalich 
jen  Slistý.  Koruna  jest  5plátečná,  přední  plá- : 
lek  je  mnohem  větší  a  tvarem  odchylný,  i 
ostatní  4  isou  buď  zcela  volné  (HydroccTa), 
anebo  vžay  postranní  a  přední  srůstá  v  lí- 
stek malý,  2klaný  S  plátky  korunními  střfdá  i 
se  5  tyčinek,  jejichž  ploché  nitky  dole  po- 
někud srůstají  a  na  vnitřní  straně  se  otvira- 1 
jící  prašníky  v  trubičku  jsou  slepeny.  Pět 
plodolistů  za  lístky  korunními  stojícich  srůstá 
v  semennik  Spouzdrý,  na  vnitřních  úhlech  i 
jeho  pouzder  stoji  Četná  nebo  2—8  (u  Hydr.) 
visutá,  anatropicicá  vajíčka.  Cnělka  je  buď 
krátká  nebo  zcela  chybí,  blizna  Szubá  nebo 
5laločná.  Plod  ie  tobolka  pružně  pouzdro- 
sečně  se  otvírající  s  trvalým  středním  sloup- 
kem  anebo  bobulovitá,  5pouzdrá  peckovice 
(u  Hydr.).  Semena  bezbílečná  obsahují  rovný 
klíček  s  dělohami  ploskovypouklými.  Známo 
136  druhů  počítaných  do  dvou  toliko  rodů. 
Rod  Jmpatiens  má  135,  rod  Hydrocera  toliko 
1  druh.  K  prvému  rodu,  k  němuž  všechny 
řádové  znaky  se  vztahuji,  patří  netýkavka 
obecná  (I.  noli  tangere  L.),  rostoucí  po  ve- 
škeré skoro  Evropě  i  severnější  Asii  ve  stin- 
ných, vlhkých  lesích.  Bylina  jednoletá,  šťav- 
natá 8  lodyhou  prosvitavou,  na  1  w  vysokou, 


lysou  s  napuchlými  uzlinami.  Listy  jsou  vej- 
čité  neb  vejčitopodlouhlé.  hrubé  zubaté  a 
v  bezkřídlý  řapík  skrojené.  Hrozny  květní 
2— Skvět é  bývají  pod  list  sehnuté  a  stopky 
květenství  jsou  listu  kratší.  Nící  květy  mají 
ostruhy  na  koncích  zpět  zahnuté,  korunu 
zlatožlutou,  v  ústí  červené  tečkovanou.  Kvete 
v  červenci  a  srpnu.  Vytržena  rychle  vadne. 
Semena  při  uzrání  tobolek  anebo  při  sebe 
menším  doteku  se  daleko  s  velikou  silou 
vvmršťují.  Vnati  užívá  se  k  barvení  vlny  na 
žluto.  Druhdy  se  jí  užívalo  k  léčení  ran  a 
vředů.  Na  mnohých  místech  zdivočela  v  Ev- 
ropě a  také  u  nás  v  Čechách,  zvláště  podle 
Vltavy,  netýkavka  malokvětá  (I.  parvi- 
flora  DC.),  bylina  taktéž  jednoletá  s  listy  vej- 
čitě  podlouhlými,  v  řapík  křídlatý  zúženými, 
hrozny  přímými,  hojnokvětými  (až  lOkvětými) 
se  stopkami  květními  jak  list  dlouhými.  Malé 
žlutavé  květy  mají  ostruhu  rovnou.  Kvete 
od  června  do  podzimku.  V  zahradách  a  za 
okny  v  hrncích  pěstuie  se  u  nás  často  v  nej- 
rozmanitějších odrůdách  barevných,  jedno- 
duchých i  plnokvětých,  balsamina  zahradní 
(I.  balsamina  L.  č.  Balsamina  hortensis  Desp.). 
východoindická,  jednoletá  bylina  na  Vj  »« 
vysoká  s  lodyhou  tlustou,  šťavnatou,  lysou, 
listy  přisedlými,  kopinatými,  pilovitými,  stop- 
kami květními  shlouČenými,  ostruhou  přímou 
květu  kratší.  V  Itálii  připravují  z  ní  dobrou 
masť  na  rány,  odkud  iméno  balsamina;  rov- 
něž ve  Vých.  Indii,  kde  jí  užívají  také  k  bar- 
vení nehtů  na  červeno.  Vs. 

Impavidam  forlont  mlnaa  (Horat.  Carm. 
111.  3,  8).  Celé  místo  zní:  Si  fractus  illabatur 
orbis,  I.  f.  r.,  kdyby  vesmír  se  shroutil,  trosky 
jeho  pohřbí  neustrašeného,  t.  j.  spravedlivého 
muže  ani  hrůzy  bortícího  se  vesmíru  neza- 
straší. 

Impoaohmont  [impíčment)  jest  v  angl. 
trestním  řízení  veřejná  obžaloba,  při  níž  hlava 
státu  sama  za  žalooce  se  pokládá  a  zastou- 
pena jest  skrze  King's  (Queen's)  Council,  a 
také  obžaloba,  kterou  podává  dolní  sněmovna 
u  horní  sněmovny  proti  některému  členu 
parlamentu.  Poslední  a  zvláště  známý  případ 
takové  obžaloby  byla  obžaloba  Warrena  Ha- 
stingsa  r.  1788  a  lorda  Melvilla  r.  1806.  Ve 
Spojených  Obcích  severo-amer.  rozumí  se 
l-em  obžaloba,  kterou  podává  komora  po- 
slanců u  senátu  Unie  proti  některému  zod- 
povědnému státnímu  úředníku,  a  také  obžalo- 
ba podaná  poslancem  sněmovny  jednotlivého 
státu  u  senátu  tohoto  státu  proti  některému 
úředníku. 

Impodimontniii  (lat.),  překážka.  Jako 
zvláštního  vědeckého  terminu  užívá  se  slova 
tohoto  v  právu  manželském. 

Impegno  |-ěňo],  ital.,  závazek,  zástava, 
povinnost;  Impegnován,  zodpověděn  za  něco, 
zapleten  s  něčím. 

Impenetrabllni  (lat.),  neproniknutelný, 
neprostupný. 

impennei  (zool.)  viz  Potápěči. 

Impens  Josse,  malíř  belg.  (♦  1840  v  Brus- 
selu),  žije  od  r.  1893  v  Schaerbecku  u  Brus- 
selu.  Maluje  genrové  scény  jako:   Kytarista 


Imperativ  —  Imperatorskaja  gavaň. 


539 


(1861  V,  Odpočinek  modelu;  Vlamsky-  interieur; 
Kostkář  a  pod. 

Imperativ  (lat.  modus  imperathus^  způsob 
rozkazovací)  je  tvar  slovesný,  kterýín  vyja- 
dřují se  rozkazy  (nebo  zákazy),  na  př.:  pii, 
pište.  Dle  povahy  véci  nejvlastnější  I.  má  jen 
2.  os.  rozl.  čísel,  ale  počítá vají  se  k  němu 
i  tvary  1.  a  3.  os.  podobného  významu.  Se 
stanoviště  historického  činiti  jest  rozdíl  mezi 
l-y  pravými  a  nepravými,  l-v  pravé  v  ja- 
zycích indoevropských  byly  původně  asi  tvary 
prosté,  tvořené  pouhým  kmenem  časovým 
nebo  kořenem  bez  přípon  osobných,  na  př. 
*bhere  (ř.  tpŮQt  »nes<),  ♦W  (lat.  f  »jdi«)  a  p.; 
tvary  podobné  zachovaly  se  jen  v  platnosti 
jednotné,  ale  jistě  bývaly  dříve  bez  určitosti 
v  čísle.  Kromě  těchto  tvarů  lze  doložiti  ně- 
které tvary  odvozené  příponami:  tak  zvláště 
'dhi  (stind.  šritdki,  ř.  %Xv^  »slyš«),  -tod  (stind. 
-tad,  lat.  -W,  ř.  -Tfl>,  na  př.  lat.  legito,  ř.  iř- 
yíTío);  posl.  koncovka  nebyla  pův.  rovněž 
omezena  ani  na  určitou  osobu  ani  na  určité 
číslo.  K  l-ům  pravým  po6'tati  jest  i  některé 
novotvary  jazyků  jednotlivých,  tvořené  na 
základě  tvarů  starých  (na  př.  lat.  UgitQte  na 
zákl.  starého  legito).  l-y  nepravé  jsou  slo- 
vesné tvary  vl.  neimperativné,  jimiž  nahra- 
zuje se  í.  pravý.  Již  v  prajazyce  užívalo  se 
tak  injunktivu,  časem  infinitivu,  v  rozl.  ja- 
zydch  indoevr.  nalézáme  I.  nahrazován  na  př. 
i  původními  optativy  (tak  v  slov.),  konjunk- 
tivy (z  části  v  jaz.  stind.)  i  j.  (na  př.  č.  wf- 
^abijes  a  pod.).  —  Řečtina  i  jazyk  stind.  mají 
l-y  rozličných  rasů:  í.  praesentní,  aóristový, 
perfektový.  l-y  mimopraesentní,  vyjímajíc  tva- 
ry, jež  počítavají  se  k  t.  zv.  silnému  aoristu 
biezpříznakému  (na  př.  stind.  éru  dhi,  ř.  xAvířt, 
slyš),  zdají  se  býti  novotvary.  Ztý. 

I.  kategorický,  t,  j.  rozkaz  nepodmí- 
něny, jest  u  Kanta  výrazem  mravní  povin- 
nosti. Užívá  slova  toho  Kant  o  příkazech 
mravních,  jichž  ve  svém  konání  bez  vytáček 
poslušní  býti  máme.  Slovná  forma  l-u  toho 
jest  »ty  máš<  {du  sollst)  a  v  něm  vůle  sama 
zákony  si  dávajíc  stává  se  autonomní  čili  své- 
zákonnou. 

Xmparatpr  (lat.),  uvtongátoag.  Titul  ten 
příslušel  v  Římě  původně  každému  úředníku 
cum  imperio.  Záhy  však  za  republiky  rozsah 
pojmu  toho  se  zúžil  tím  způsobem,  že  právo 
na  titul  tento  měl  jen  ten  velitel,  kterého 
vítězné  voisko  na  bojišti  jakožto  l-a  akkla- 
movalo,  neoo  ten,  jemuž  senát  tento  titul  pro- 
půjčil. Čestný  tento  název  nebyl  doživotní, 
nýbrž  platil  jen  po  dobu  impéria.  Teprve 
Caesar  obdržel  od  senátu  název  1.  doživotně 
a  dědičně  a  umístil  jej  před  ostatními  tituly 
hned  po  svém  jméně  (C.  lulius  Caesar  im- 
perator  atd.).  Octavian  položil  jej  místo  prae- 
nomina  a  jeho  příkladu  následovali  všichni 
císařové,  vyjma  tři  jeho  bezprostřední  ná- 
stupce: Tilíeria,  Caligulu  a  Claudia.  Tak  zne- 
náhle 1.  nabylo  významu  císař.  Srv.  franc. 
empereur.  —  Na  nápisech  vztahujících  se  k  cí- 
sařům vyskytuje  se  z  pravidla  toto  jméno 
dvakráte.  Poprvé  hned  na  počátku,  po  druhé 
o  něco  dále,  na  př.:  IMP.  CAES .  DIVÍ .  NER- 


VÁK .  F .  (ilius)  NERVA .  TR  AIANVS . . .  TRI- 
BVNIC .  POTESTAT  .  XIIII .  IMP  .  VI .  COS  . 
V.  etc.  1.  IMP.  na  počátku  není  čestným  ti- 
tulem, nýbrž  jest  to  praenomen  císařovo  a 
jako  praenomen  píše  se  vždy  zkratkou  uve- 
denou. 2.  Na  dalším  místě  nápisu  značí  IMP. 
počet  salutací  imperatorských.  Kdykoli  totiž 
císař  neb  některý  z  jeho  vojevůdců  dobyl 
vítězství  nad  nepřáteli,  připojena  byla  k  ti- 
tulatuře  císařově  jednička  k  dosavadnímu 
počtu  jeho  salutací  imperatorských.  Při  tom 
třeba  míti  na  paměti,  že  císař  již  po  prvním 
vítězství  připojil:  IMP. II.  (t.  j.  po  druhé)  a 
ne  pouze:  IMP.  (t  j.  I.  po  prvé),  poněvadž 
proklamace  za  císaře  byla  pokládána  za  první 
salutaci  imperatorskou.  V  době  císařské  im- 
périum spočívá  výhradně  v  rukou  císařových 
a  tudíž  každé  vítězství,  i  to,  kterého  nedobyl 
sám,  nýbrž  některý  z  jeho  vojevůdců,  poklá- 
dáno bylo  za  vítězství  císařovo,  poněvadž 
vojevůdce  nevede  válku  suis  auspiciis,  nýbrž 
auspicits  l-is.  Naposled  obdržel  z  necísařských 
velitelů  titul  l-a  prokousni  africký  Q.  lunius 
Blaesus  r.  22.  po  Kr.  /1c, 

Imparatorla  L.,  všedobr,  rod  rostlin 
z  řádu  okoličnatých  s  rodem  Peucedanum 
L.  (v.  t.)  nejpříbuznější,  od  něhož  se  liší  to- 
liko nezřetelným  kalichem,  má  plátky  ko- 
runní stejné,  opak  srdčité,  plody  se  hřbetu 
čočkovitě  zploštělé  a  široce  křídlaté.  Počítá 
se  sem  všedobr  horní  (I.  ostruthium  L.), 
vytrvalá,  na  1  m  vysoká,  statná  bylina  s  šedo- 
hnědým oddenkcm  až  10  cm  dlouhým,  3  cm 
tlustým,  válcovitým  anebo  dolů  kuželovitě 
ztenčeným  a  stopami  listovými  kroužkovaným, 
jenž  vysílá  výhonky  až  5  cm  tlusté,  poněkud 
zploštělé,  krátké  a  vodorovné,  jež  na  konci 
svém  obloukovitě  vystoupají,  lodyhu  tvoří  a 
tu  v  nový  oddcnek  naduřují.  Lodyhy  jsou 
jemně  rýhované,  lysé  a  jen  pod  okolíky  py- 
rite. Listy  přízemní  jsou  dvakráte  trojené, 
široce  vejčité,  přišpičatěné,  vezpod  bledě  ze- 
lené a  na  žilkách  poněkud  draslavé,  úkrojky 
jejich  jsou  nestejné  hrubě  pilovité,  konečný 
bývá  3laločný,  postranní  nestejně  21aločné. 
Listy  lodyžni  jsou  menší,  zpravidla  jednou 
trojené  a  mají  naduřelé  pochvy.  Obal  chybí 
nebo  jest  llistý,  obalíčky  velmi  malé  1 — Slisté, 
opadavé.  Kvete  bíle  v  červnu  a  červenci. 
Roste  na  horských  lukách  střední  Evropy, 
u  nás  na  př.  na  horách  pohraničných,  kde 
jej  také  v  zahrádkách  pěstují.  Oddenek  silné 
aromatický  a  ostře  chutnající  obsahuje  impe- 
ratorin;  druhdy  považovali  jej  za  důležitý 
lék  a  nazývali  jej  lékem  božským  (remedium 
divinum),  nyní  se  ho  užívá  jen  ve  zvěrolékař- 
ství.  Vs. 

Imperatonkaja  gavaň  it.  j.  císařský 
záliv,  též  záliv  císaře  Mikuláše,  u  dq- 
morodců  Chádži,  u  Angličanů  Barracouta 
harbour),  záliv  na  sz.  moře  Japanského  při 
břehu  sibiřské  oblasti  Přímořské  na  49'  1'  s. 
š.,  zasahující  16  km  daleko  do  pevniny  a  dě- 
lící se  kromě  hlavního  zálivu  Chádži  na  tři 
zátoky  pobočné:  Alexandro vskou  (u  dom.  Ui, 
angl.  Sea  harbour),  Konstantinovskou  (Ma, 
Piquebay)  a  Yrga  (Babington  harbour).    Zá- 


540 


Impératrice  —  Imperíalism. 


liv  vlastni  jest  6—^25  m  hluboký,  avšak  ne 
tak  příznivý  jako  zátoka  Konstantinovská, 
10—25  m  hl.,  táhnouci  se  od  v.  k  z.  a  chrá- 
něná se  všech  stran  zvýšenými,  příkrými 
břehy.    Zátoka  Alexandrovská  (od  j.  k  sev.) 

1'est  až  400  m  hl.,  avšak  otevřena  větrům  sev., 
Ldežto  zátoka  Yrga  dělí  se  na  2  ramena  se 
Širokými  průlivy  10—15  m  hl.  Jižní  břeh  zá- 
livu jest  hornatý,  severní  nízký,  hory  po- 
břežní kryty  lesem  jedlovým,  na  vrcholu 
cedrovým,  rodnebí  jest  drsné,  záliv  zamrzlý 
od  prosince  do  dubna,  kolem  břehů  drží  se 
led  ještě  poč.  června,  stromy  pučí  teprve 
v  polovici  Června.  Do  zálivu  vpadá  množství 
potoků  a  říčky  Chádži  a  Ma.  Kol  něho  žije 
asi  50.000  Orošonů,  při  zátoce  vel.  kníž.  Kon- 
stantina jest  nevelká  osada  ruská.  I.  g.  obje- 
vena r.  1853  poručíkem  Bošnjakem,  za  války 
Krimské  potopena  zde  fregatta  >Pallas«,  aby 
nepadla  v  ruce  nepřátel,  r.  1854  loď  angl.. 
franc.  loďstva  >Barracouta«  veplula  v  záliv 
a  nazvala  jej  >Barracouta  harbour«  nevědouc 
o  jeho  objevení  Rusy.  —  Srv.  Bošnjak,  Mor- 
skoj  Sborník,  r.  1859,  č.  4.,  str.  206;  Tronson, 
Voyage  of  Barracouta  (Lond.,  1859).     7sr. 

unpératrloa  [enpératrís],  franc,  císařovna. 

XmperfaotibuUimiui  (z  lat.  perfectus,  do- 
konalý) znamená  neschopnost  pokroku  vů- 
bec, af  v  tom  či  onom,  pak  jmenovitě  se 
označuje  slovem  tím  pochybnost,  že  by  v  na- 
ukách svých  pokračovalo  náboženství  kato- 
lické neb  že  by  byl  v  lidstvu  pokrok  mravno- 
sti a  intellektuálního  rozvoje. 

Imperfaktam  (lat.  tempus  imperfectum, 
čas  nedokonaný)  je  slovesný  čas,  tvarem  i  vý- 
znamem v  rozl.  jazycích  rozličný.  Za  vlastní 
i.  jazyků  v  indoevr.  má  jazykozpyt  I.  řecké  a 
árijské,  t  j.  tvar  významu  minulého,  tvořený 
z  kmene  praesentního  koncovkami  osobnými 
t.  zv.  kratšími  a  augmentem  (na  př.  3.  os. 
mn.  č.  praes.  ^bhérontt,  I.  ^ébheron\ť),  ř.  <fř- 
Qovxi  ((pégovavjf  Icpepov,  stind.  bháranti^  ábha- 
ran)\  s  tímto  tvarem  pův.  byl  asi  totožný 
slov.  t.  IV.  silný  aorist.  T.  z  v.  i-ta  jiných  ja- 
zyků indoevr.  jsou  buď  novotvary  rozl.  pů- 
vodu (slov.,  lat.  I.,  I.  sloves  slabých  v  ger- 
mánStině),  nebo  tvary  původně  jiné  (t.  z  v.  I. 
sloves  silných  v  germ.  je  pův.  perfektum; 
lat.  eram  >byl  jsem*  je  tvar  pův.  aoristový). 
Po  význame  jmenují  se  l-ty  obyčejné  tvary 
významu  podobného,  jaký  má  řecké  I.  (déj 
v  minulosti  trvající,  s  jiným  dčjem  současný 
a  j.);  i.  stind.  bylo  však  tvarem  prosté  vy- 
pravovacíra  (>perfectum  historicum*),  nehle- 
díc-k  trvání  děje  a  pod.,  v  jakémž  význame 
i  ř.  I.  Časem  stává  (zvi.  u  Homéra).     Ztý. 

Imperforaoa  (z  lat.),  zátvor,  tolik  co 
atresic  N.  t.). 

ImparzoratA  (lat.),  skupina  kořen onož- 
ců  (Rhiiopoda)  mající  steny  skořápek  celistvé, 
nedirkované.  Srv.  ForaminiferaaKořeno- 
nožci. 

Imparlal  (z  lat),  císařský,  velkolepý.  Zve 
se  tak  ruská  zlatá  mince,  jež  od  r.  1886 
plaíí  10  rublů  čik  40  franků  a  váží  2  zolot- 
niky  69*36  dolí  čili  podle  našeho  129039  g. 
l-y  razily  se  v  r.  1755—1817  a  nyní  razí  se 


v  nevelkém  poČtu  od  r.  1886  (dle  mine  zá- 
kona ze  7.  pros.  1885).  Úkazem  ze  14.  února 
1817  zachován  byl  poluimperial  (654405^), 
i  když  ražení  celých  l-ů  bylo  zastaveno.  — 
I.  slově  též  velmi  velký  formát  papírový 
fviz  Papír)  a  v  knihtiskařství  druh  pisnia 
(v.  t.).  —  Také  nápoj  z  citronů,  cukru,  líhu, 
kyselého  vínanu  draselnatého  {cremortartari) 
a  vody  připravovaný  nazývá  se  í. 

Imperiále  [enpénálj,  franc,  císařská;  krov, 
nebesa  u  postelí  a  kočárů;  též  hra  francouz- 
skými kartami,  v  níž  íigury  čtyř  králů,  es  a  i., 
pak  spojení  krále,  dámy,  kluka  a  esa  téže 
barvy  rovněž  í.  se  zovou. 

Xmparial  gallon  [impíriel  geln]  v.  Gal]  o  n. 

Xmpariali,  slavný  rod  janovský:  1)  I. 
Giovanni-Vincenzo,  básník  a  diplomat 
(♦  1570  v  Janově  —  f  1645  t.).  Byl  vyslancem 
na  dvoře  Filippa  IV.,  na  to  velitelem  proti 
mořským  lolipežm'kům,  ale  byl  také  básníkem ; 
napsal  selanku:  Lo  Stato  rustico  (1611). 

2)  I.  Franc.  Maria  Lescaro,  doze  ja- 
novský r.  1684,  jenž  opřel  se  Ludvíku  XIV., 
jenž  chtěl  v  Savonně  zříditi  sklad  soli  pro 
posádku  v  Casale,  a  tím  popudil  ho  tak,  že 
týž  v  dnech  18.— 24.  května  dal  Janov  bom- 
bardovati, při  čemž  veliké  množství  památek 
stavitelských  a  uměleckých  bylo  zničeno.  Mí- 
rem zavřeným  musil  Janov  vzdáti  se  svého 
spojenství  se  Španělskem  a  1.  přes  zákon, 
který  dožeti  zakazoval  odejíti  z  města,  musil 
se  4  senátory  odebrati  se  do  Vcrsaillů  a 
krále  odprositi. 

3)  I.  Giuseppe,  kardinál  (♦  1651  — f  1737 
v  Římě),  muž  učený  a  podporovatel  véd  a 
umění,  stal  se  r.  1690  kardinálem  a  r.  1730 
při  volbě  papeže  vlivem  špan.  dvora  propadl 
jedním  hlasem  proti  Klimentu  XII.  Při  smrti 
své  nařídil,  aby  knihovna  a  sbírky  jeho  byly 
přístupny  obecenstvu. 

Xmparialiím  jest  způsob  vlády,  při  němž 
princip  absolutismu  spojen  iest  s' principem 
lidovlády,  avšak  takovým  způsobem,  že  abso- 
lutismus skrývá  se  formálně  za  moc  lidu,  ve 
skutečnosti  však  sílu  svou  na  újmu  Udu  roz- 
šiřuje. V  prvé  své  (mírnější)  lormě  znám  jest 
í.  již  ve  starověku.  Zakladatelem  jest  Julius 
Caesar,  pročež  prvotní  forma  jeho  nazývá  se 
caesarismus  (v.  t.).  Vnově  době  provedli 
soustavu  l-u  v  širokých  rozměrech  Napoleo- 
nové I.  a  III.  V  proklamaci  k  franc.  národu 
ze  14.  ledna  1852  prohlašoval  Napoleon  III. 
za  základní  princip  státního  zřízeni  zásadu 
samovlády  národa,  kterou  pojímal  v  tom 
smyslu,  že  všechny  orgány  ve  státe  působící 
a  především  hlava  státu  nejsou  ničím  jiným 
než  delegáty,  zmocněnci  národa.  Proto  má  pa- 
novník odpověden  býti  národu.  Kde.  vsak 
jest  odpovědnost,  tam  má  býti  i  moc,  a  pa- 
novníkovi přísluší  tudíž  plná  svoboda  jednání. 
Ministři  jsou  pouhými  vykonavateli  nařízení 
odpovědného  panovníka  a  proto  nejsou  zod- 
povědní zákonodárným  sborům.  Zásady  tyto 
obsaženy  byly  v  konstituci  z  r.  1851,  která 
hlásila,  že  president  republiky  jest  odpově- 
den národu,  k  němuž  má  vždycky  se  odvo- 
fávati.  Všechna  důležitější  politická  opatřeni. 


Imperiál  Standard  —  Imponderabilie. 


541 


která  zamýšlel  učiniti  panovník,  měla  se  vše- 
obecným hlasováním  lidu  buď  potvrditi  nebo 
2avrhnouti.  Takovj^mto  způsobem  jest  pod- 
statnou známkou  í-u  pouze  nominální  zod- 
povědnost panovníkova  a  nezodpovědnost 
ministrův  a  při  tom  úplná  bezmocnost  a  bez- 
vvznamríost  sborů  zákonodárných.       -dle. 

Xmparial  Standard  [-piriel-end*rd]t  angl., 
král.  říšská  míra,  značí  obecnou  platnou  nitru 
angl.  a  připojuje  se  k  měrným  jednotkám. 

junperiiim  (lat.)  značí  nejvyšší  moc  vý- 
konnou ve  státě,  která  v  Římě  za  doby  krá- 
lovské pjpíslušela  králi,  za  doby  republikánské 
nejvyšším  ttíředníkům  (konsulům,  diktátorovi 
a  praetorům).  Souznačným  výrazem  pojmu 
\.  jest  potestas  (v.  t.);  ale  časem  vyvinul 
se  mezi  terminy  těmi  rozdíl  ten,  že  f.  zna- 
čilo nejvyšší  moc  vojenskou  a  soudcovskou, 
potestas  pak  (v  užším  slova  významu)  úřední 
moc,  která  přísluší  každému  úředníku  v  oboru 
jeho  úřední  činnosti  s  vyloučením  l-ia.  I.  bylo 
udíleno  zvláštním  zákonem  v  comitiích  curiat- 
ních  (lex  cúriata  de  l-io).  Zevnějším  od- 
znakem l-ia  jsou  liktoři  se  svazky  prutů.  Dále 
třeba  připomenouti,  že  i  v  samém  pojmu  1. 
vyvinul  se  rozdfl  mezi  1.  I.  domi,  t.  j.  moc 
exekutivní  omezená,  na  město  a  nejbližší  okolí 
až  k  prvnímu  milníku,  a  2.  I.  mil  i  ti  ae,  t.  j. 
moc  exekutivní,  která  měla  platnost  mimo 
obvod  městský  a  která  s  počátku  nebyla 
omezena  ani  intercessř  ani  právem  provokač- 
ním:  levnějším  odznakem  tohoto  1-ia  byly 
sekery  zatčené  do  svazků  prutů  (fasces  cum 
securibus).  I.  trvá  jen  potud,  pokud  nevyprší 
zákonitá  doba  úřadování.  V  dobách  republiky 
však  mohlo  I.  býti  prodlouženo  (proroga- 
tio  I -i  i),  aby  konsulové  a  praetoři  po  uply- 
nutí roku  úředního  mohli  převzíti  správu 
provincií  jako  proconsules  a  propraetores. 
Téí  osobám  neúředním  bylo  udíleno  I.  v  pří- 
padech mimořádných,  na  př.  členům  kom- 
rpisse  pro  vykázání  obecného  polstva.  — r 
Úředník  cum  I  -  i  o  má  mimo  práva  přísluSící 
úředníku  majícímu  pouze  potestas  ještě  tato: 
1.  právo  konati  auspicia  maxima;  2.  právo 
odváděti  vojsko,  jemu  veleti  a  jmenovati  dů- 
stojníky. Toto  poslední  právo  časem  značně 
bylo  omezeno;  3.  jurisdikci,  původně  v  ce- 
lém rozsahu;  4.  moc  disciplinární  (coěrci(io)\ 
5.  právo  jednati  se  senátem  {ius  cum  patribus 
agendí)  a  národem  {ius  cum  populo  agendi) 
v  comitiích  centuriatních,  curiatnfch  a  tri- 
butních,  takže  z  jednání  toho  vypijme  pravo- 

Elatné  usnesení.  —  Právníci  doby  císařské 
ší  1. 1.  merum  (čisté),  které  zahrnuje  v  sobě 
ius  gladii,  t  j.  právo  nad  životem  a  smrtí 
(moc  trestní),  a  2.  I.  mixtum,  které  obsa- 
huje^  i  soudnictví  civilní.  Pk. 

Xiyipeftinanoe  (zlat.),  neskromnost,  drzost, 
klaekovství.—  ImpartInentnI,  neskromný,  ne- 
způsobný, drzý. 

Xmpetigo,  med.,  viz  Chrásty. 

Xmpetraat  (lat.)  nazýval  se  ve  starším 
soudním  řízení,  kdo  k  jednostranné  své  žá- 
dosti (hlavně  v  řízení  exekučním^  vymohl  si 
soudní  nález  naproti  svému  odpůrci  (impe- 
tratovi). 


Impatnoso  [-uózól,  ital;»  tolik  co  con  im- 
peto,  nevázané,  prudce. 

Impatiu  (lat,  útok),  znamená  ▼  trestníín 
právu  prudké  pohnutí  duševní,  affekt,  roz- 
čilení, v  němž  provedeno  bylo  zločinné  roz- 
hodnutí. Opakem  toho  jest  klidná  rozvaha, 
praemeditatio.  Dle  tohoto  rozeznávání 
dělí  se  dolus  (v.  t.  str.  795)  na  d.  praeme- 
ditatus  a  d.  repentinus. 

Imphý  [enfy],  starověké  Amflacumf  městys 
v  kant  a  arr.  neverském  franc.  dep.  Niěvre, 
179  m  n.  m.  na  pr.  bř.  Loiry  a  želez,  trati 
Nevers-Macon-Lyon ;  má  starý  kostel  z  XII.  st. 
a  1811,  jako  obec  2476  ob.  Při  ústí  Ixeury 
nedaleko  pod  městem  jest  veliká  ocelárna 
zaloŽenáT.  1816,  v  niž  zaměstnáno  jest  kolem 
1000  dělníků. ,  Závod  tento  byl  první  ve  Fran- 
cii, jenž  "zavedl  ^robu  lité  oceli.  Zde  zhoto- 
vena částečně  i  Éiflfelova  věŽ  pro  světovou 
výstavu  pařížskou.  Nedaleko  I.  jest  zámek 
Marigny  z  XVIII.  stol. 

Implata  (z  lat.),  nedostatek  povinné  úcty, 
bezbožnost. 

Implakabilni  (lat.V  neusmiřitelný.  ' 

Xmplantaoa  (z  lat.),  zasazení;  v  lékařství 
zasazení  zejména  vyražených  zubů  v  původní 
jejich  lůžko. 

Impiloita  (lat.),  v  to  pojímajíc,,  zahrnujíc, 
zavinuté. 

XmpUkovati  (z  lat.),  v  sobě  zcďimovati. 
-  Implorant  Hat.)  jest  v  exekučním  řízení 
ten,  kdo  podává  imploraci,  žádost  za  soudní 
pomoc;  odpůrce  jeho  nazývá  se  implorat 
(Srv.  Impetrant.) 

Implavimii  (lat),  nádržka  na  dešťovou 
vodu  v  římském  atriu  ív.  t). 

Impondarabilla  (lát),  nevážitelniny, 
jsou  hypothetické  látky.'  které  nepodléhají 
tíži,  které  tedy  nic  npvilží,  na  rozdíl  od  hmoty 
viditelné,  vytvářené,,  na  hiž  tíŽe  působí.  Látky 
ty  se  předpokládaly,  aby  ^e  vysvětlily  úkazy 
světla,  tepla,  elektřiny  a  maignetismu.  Každé 
l-le  mělo  svůj  účel;  látka  světelná  způsobo- 
vala úkazy  světla,  tepelná  (caloricum)  účiqky 
tepelné  a  fluida  elektrická  a  magnetická  mají 
býti  příčinou  úkazů  elektrických  a  magne- 
tických. Fysikové,  chtěj íce  výjevy  přírodní  I-mi 
vysvětliti,  přičítali  jednomu  každému  pravé 
ty  vlastnosti,  kterých  bylo  k  vysvětlení  po- 
třebí. Byla  tedy  I.  pohodlný  prostředek  k  vy- 
světleni přírodních  zjevů.  Soustava  l-ií  po- 
čala Newtonovou  emanační  theorií  ^větia, 
rozvinula  se  nejvíce  koncem  XVIII.  a  poč. 
XIX.  stol.,  kdy  téměř  všichni  fysikové  o  exi- 
stenci jich  tak  byli  přesvědčeni,  jako  o  exi- 
stenci hmoty  ponderabilní,  tak  že  fysika  se 
rozvrhovala  na  dvě  částí,  nauku  o  hmotě 
ponderabilní,  obsahující  mechaniku  a  aku- 
stiku, a  nauku  o  i-iích,  zaujímající  nauku 
o  teple,  světle,  magnetismu  a  elektřině.  Na- 
proti této  hypothesi  stojí  theorie,  hlásaná 
Descartesem,  jeŽ  vysvěthije  veškery  děje  pří- 
rodní pohybem.  —  Vysvětlování  světla  lát- 
kou zvláštní  mělo  již  v  Huygensovi,  Eulcrovi, 
Youngovi  aj.  odpůrce  a  pracemi  Fresnclovými 
byla  emissní  theorie  poražena;  Ampěrobva 
theorie  elektromagnetismu  učinila  zbytečnými 


542 


Imponovati  —  Impotence. 


fluida  magnetická,  theorií  mechanickou  tepla 
vzalo  za  své  calorícum,  které  jii  v  XVIII.  stol. 
v  Rumfordovi  a  v  Davym  melo  odpůrce.  Při 
dalším  rozvoji  věd  přírodních  i.  buď  musila 
úplně  zmizeti,  anebo  svou  povahu  úplně  změ- 
niti. Ukázalo  se  pravděpodobným,  Že  jest  je- 
diná látka  imponderabilní,  totiž  aether.  Nic- 
méně boj  s  i-mi  není  posud  dokončen.  — 
Neschází  vžak  ani  těch,  kteří  upírají  i  exi- 
stenci aetheru  a  mají  za  skutečně  existující 
t'en  to,  co  se  může  vážiti  a  hmatati  —  nemo- 
lou  však  vysvětliti  výjevy,  které  se  právě 
jako  působení  aetheru  vykládají.  Pka, 

Imponovati  (z  lat.),  podivem  zarážeti  ně- 
koho, úctu  (velkoleposti,  výtečností)  vzbuzo- 
vati;  imponující,  imposantní,  vážným 
dojmem  působící. 

Import  (z  lat),  dovoz  (v.  t).  ~  Impor- 
tovati, dovážeti,  přivážeti. 

Importaatni,  jz  iranc),  důležitý,  závažný. 

Importaats  ÍCTportánJ,  franc,  důležití, 
dotěrní, 'nazývala  se  ve  Francii  Šlechtická, 
vévodou  z  Beaufortu  (v.  t.)  vedená  strana, 
která  opírala  se  politice  a  vládnímu  systému 
Richelieuovu  a  podporovala  tak  Annu  Ra- 
kouskou. Doufala,  že  po  smrti  Richelieuově 
a  Ludvíka  XIII.  stane  se  Bcaufort  prvním 
ministrem,  vžak  Anna  svěřila  úřad  ten  Ma- 
zarinovi,  proti  němuž  I.  po  deset  let  marně 
bojovali;  když  pak  spojili  se  s  frondou,  pře- 
stala jejich  moc  a  vliv  jejich  úplně  poklesl. 

ImpotaAtni  [-ozant-|  viz  Imponovati. 

Importto  rtloatto  (lat.),  s  uložením  mlčení. 

ImpoiMiiionatiui  (lat),  bez  zemek  (viz 
t.).  Srv-  i  Holota. 

ImpoMibilai  ťlat.),  nemožný. 

Impolt  (středolat;  ital.  im posta,  co  jest 
někomu  uloženo;  rus.  Haaorb),  ve  středověku 
název  daně. 

Impostor  (lat),  podvodník;  i-es  dočti, 
učení  podvodníci,  kdož  texty  vědomě  falšuji 
atd.  De  tribus  l-ibus,  název  pověstné  a 
v  kulturních  dějinách   důležité   knihy,  jejíž 

}>rvní  tisky  pocházejí  z  r.  1598,  v  níž  Mojžíš, 
ežíš  a  Munammed  označují  se  za  podvodníky, 
víra  v  positivně  zjevení  božské  se  zavrhuje 
a  příběhy  biblické  srovnávají  se  s  mytholo- 
gickými zkazkami  pohanskými.  Za  povodce 
názorů  těch  vyhlašoval  papež  Řehoř  IX.  ně- 
mecko-římského  císaře  Bedřicha  II.  a  je  pravdě 
podobno,  že  alespoň  v  jeho  době  a  možno 
že  i  v  jeho  okolí  výrok  takový  vznikl.  Srv. 
vydání  Gentheovo  De  impostura  religionům 
tírevG  compendium  (1833) ;  Weller,  De  tribus 
Mbus  (2.  vyd.  1876);  Reuter,  Gesch.  der  reli- 
giósen  Auficlarung  im  Mittelalter,  II.  (1877) 
Impót  |enpó|,  franc,  poplatek,  daň.  Viz 
Francie  (finance). 

Impotence  (z  lat),  nemožnost  neb  ne- 
statečnost  mužská,  neschopnost  muže 
ploditi  děti.  Rozeznáváme  dvojí  l-ci:  a)  ne- 
možnost vykonávati  soulož  (tmpotentia  co- 
ěundi)  a  b)  nemožnost,  kde  souložení  jest  sice 
úplně  pravidelným  způsobem  možné*  kde 
vsak  běží  o  chorobné  pochody  při  odměšování 
a  vyměšování  semene  z  této  příčiny  díti  se  ne- 
může {imp.  generandi).  Při  neschopnosti  k  sou- 


ložení rozeznávají  autorové  opět  různé  druhy, 
na  př.   imp.  coéundi  organica   u   hennafro- 

" poranění,   při 

~e  následkem 
.        .  ,  která  může 

býti  buď  absolutní,  takže  nemocnÝ  vůbec 
nedostává  erekci  při  souloži,  nebo  relativní 
vůči  jisté  ženě.  Často  vyskytuje  se  imp.  c.  ex 
praematura  ejaculatione,  kde  dostaví  se  vý- 
lev dříve,  než  normální  akt  coitu  proveden 
býti  může.  U  poslednějších  druhů  hrají  mo- 
menty nervosní  a  onemocnění  nervů,  jakož 
i  dlouho  trvající  předchozí  onanie  důležitou 
úlohu  při  vývoji  těchto  nemorí.  Impoteiitia 
generandi  bývá  podmíněna  hlavně  předchozím 
onemocnénun  varlat  a  orgánů  generativních 
vůbec,  jako  na  př.  nemocemi  venerickými, 
kapavkou,  zánětem  nadvarlete  (hlavně  obou- 
stranným), syfilitickým  onemocněním  a  no- 
votvary varlat.  Jakožto  odrůdy  této  imp,  gen, 
nalézáme  pak  rtízné  pathologické  stavy  chimau, 
např.  aspermii  a  azoospermii  (v.t).  Ko- 
nečné rozeznáváme  oligospermii,  kde  vy- 
měšuje se  málo  semene  a  kde  nalézáme  často 
mrtvé  nebo  degenerované  spermatozoidv. 
Léčení  I.  musí  býti  vždy  provedeno  rationál- 
ním  způsobem  po  důklaoném  stanovení  pří- 
čin pouze  lékařem.  Veškeré  ohromnou  ně- 
kdy reklamou  ohlašované  methody  léčebné, 
jimž  tato  podmínka  schází,  jsou  bezcenné, 
ano  někdy  i  přímo  škodlivé.  Jsi^, 

Dle  církevního  práva  i  dle  světského 
zákonodárství  činí  jen  neschopnost  k  tě- 
lesnému obcování  překážku  manželství,  t.  j. 
důvod  neplatnosti  manželství,  lak  dle  cirk., 
tak  dle  rak.  obč.  práva  činí  fysická  nesta- 
tečnost  jen  tenkráte  manželství  neplatným, 
je-li  1.  stálá  a  nezhojitelná  {imp.  per- 
petua  incurabiUs)  a  2.  existovala -li  již 
v  době  uzavření  manželství  {imp.  ante^ 
cedens).  Nastala-li  I.  teprve  v  manželství,  ne- 
může způsobiti  zrušení  manželského  svazku. 
I.  pouze  dočasná  a  zhojitelná  nemůže  býti  dů- 
vodem neplatnosti  manželství.  Ovšem  nepo- 
kládá se  za  zhojitelnou  taková  nestatečnost, 
kde  by  běželo  o  operaci  spojenou  s  nebezpe- 
čím života.  Nedá-li  se  bezpečně  určiti,  je-li 
i.  stálá  nebo  jen  dočasná,  jsou  dle  rak.  obč. 
zák.  manželé  povinní  ještě  rok  spolu  bydliti. 
Teprve  kdyby  I.  ještě  tento  rok  trvala,  pro- 
hlásí se  manželství  za  neplatné.  Důkaz  nemo- 
houcnosti podává  se  dle  rak.  práva  skrze 
znalce  pekaře,  ranhojiče,  po  případě  i  skrze 
porodní  báby);  přísaha  se  nepřipouští.  (§§  100 
a  101  obč.  z.}.  Zvláštní  podmínky  předepsány 
jsou  v  processu  církevním,  je-li  téžko  nemo- 
houcnost dokázati.  Nepotvrdí-li  znalci,  ie  I. 
jest  nade  vši  pochybnost  antecedens  a  incu- 
rabilis,  avšak  aspoň  dva  z  nich  vysloví  pravdě- 
podobnost toho,  uvádějí-li  dále  manželé.  Že 
tu  i.  jest,  a  byla-li  konečně  žaloba  na  neplat- 
nost manželství  podána  ve  třech  létech,  od 
uzavření  sňatku  (nebo  bylo-li  dokázáno,  že 
manželství  nebylo  vykonáno,  konsummováno), 
může  soud  zavázati  manžely,  aby  spolu  bydlili 
ještě  určitý  čas,  tak  aby  společenství  man- 
želské každým  způsobem  trvalo  aspoň  tři  léta. 


Impotentní  —  Impropriace. 


543 


Jestliže  po  uplynuti  té  doby  manželé  obnoví 
žádost  za  zrušení  manŽelstvi  a  soud  se  pře- 
svédčí,  že  tu  pořade  jest  ještě  velká  pravdě- 
podobnost nemohoucnosti,  připouští  se  důkaz 
přísahou,  po  němž  teprve  vydán  bývá  nález 
zrušující  manželství.  -dle. 

Xmpotantni  (z  lat),  nemohoucí,  neplodný, 
nerodný. 

Xmpreipiováiii,  impregnace  (z  lat),  na- 
pouštěni, napájení,  děje  se  dílem  chemi- 
cky, dílem  mechanicky,  podle  toho,  jakých 
vlastností  má  látka  i-m  nabyti.  Tkaniny  na- 
pájejí se  mastnotami,  aby  se  staly  nepromo- 
kavými, dřevo  nebo  tkaniny  napouštějí  se 
roztokem  rozličných  solí  (i.  dřeva  chloridem 
zinečnatým  slove  burnettování),  jež  je  činí 
ohnivzdornými,  kameny,  zvláště  pro  umělecké 
účely,  natírají  se  roztokem  vodního  skla, 
aby  zamezeno  bylo  jich  větrání  a  p.  Zejména 
důležito  iest  I.  dřeva,  aby  se  zabránilo  hnití, 
tvoření  houby,  ničivému  vlivu  hmyzu.  Viz 
Dřevo  (konservování)  a  Houba  dřevní. 
Též  nasycování  tekutin  plynem  za  tlaku 
slove  I. 

Xmpr^Murlo  [-ezá-],  ital.  podnikatel  divadla, 
opery,  koncertu.  V  Itálii  1.  bývá  také  zároveň 
ředitelem  a  hospodářským  i  uměleckým  správ- 
cem celého  podniku  divadelního;  v  commédia 
deir  arte  rozvrhoval  také  scenaria 

Impresse  (z  lat.),  tisk,  tiskárna. 

XmpreMito  (lat),  vtisknutí,  dojem. 

Xmpressionabllita  (z  lat.),  dojenmost  du- 
ševní, viz  Hysterie. 

Xmpr^Mlonas  digitatao  (lat),  vtisky 
prst  ovité,  jsou  mělké  důlky  na  vnitřní  ploše 
kostí  lebečných,  podobné  vtiskům  prstů  do 
hlíny  nebo  měkkého  vosku;  jsou  od  sebe 
odděleny  hřebenovit]^mi  vyvÝšeninami  moz- 
kovými {juga  eerebralia),  Vtisky  jsou  stopami 
po  závitech  mozkových,  kdežto  vyvýšeniny 
mezi  nimi  shodují  se  s  brázdami  mozkovými. 
Nejvýznačnější  í.  d.  nalézaií  se  na  kosti  čelní. 

uipressloiilsté  (z  lat.),  nazvána  skupina 
malířo  umělců  na  poč.  let  sedmdesátých, 
která  poprvé  v  uměni  projevila  exaktní  snahu 
analysovati  jevy  světelné  jakožto  první  pod- 
mínky dojmu  věcí  a  nálady;  světlo,  vzduch, 
atmosféra  byly  její  hlavní  úlohy,  jež  řešila  a 
jimiž  utvořila  novou  epochu  malířství.  Za- 
vrhla staré  tradice  atelicmího  světla  a  barvy 
a  studovala  přechody,  nuance  a  lomené  tóny. 
náladu  nebe  a  vody  i  pamatého  ovzduší  v  jasu 
slunečním;  umělci  tito  málo  kreslili  nestara- 
jíce se  o  linii  a  konturu  věcí;  shrnovali  jen 
barevný  dojem  a  celkovou  náladu  vzduchu. 
První  vystoupil  Monet  s  takovouto  krajinou 
(•Západ  slunce  na  vodě«),  již  nazval  Impres- 
sion  (dojem,  vněm),  a  jméno  to  přeneseno 
bylo  na  umělce  a  jeho  soudruhy.  ByH  to 
Pissarro,  Renoir,  Berta  Morizotová,  Sisley, 
Caillebote,  Degas  a  Raffaelli.  Vlastním  za- 
kladatelem impressionismu  jest  však  Edouard 
Manet,  jenž  rozhodně  uvedl  směr  tento  svými 
obrazy  již  r.  1865  v  Saloně  Odmítnutých 
v  Paříži;  tu  poprvé  vyskytuje  se  plné,  ne- 
zadržené  světlo  a  delikátní  analysa  ovzduší 
a  hodnot  tónových;  před  tím  jen  krajináři  I 


školy  barbizonské  a  v  Anglii  Constable,  Bo- 
nington  a  Turner  dospěli  ku  pravdivému  za- 
chycování atmosférických  Jevů,  ale  studium 
jejich  omezovalo  se  na  krajinu  a  pochod  je- 
jich byl  spíše  instinktivní  neŽ  uvědomělý. 
Manet  a  i.  měli  všaúc  již  pevnou  theorii  a  vy- 
cházeli vedle  postřehů  empirických  z  poznatků 
psychologických  a  vědeckých;  tak  rozšířili 
studium  Icrajinářské  školy  fontainebleauské 
také  na  obor  malby  figurální,  která  pohybo- 
vala se  až  posud  v  tradicích  umělého  světla 
atelierního;  místo  forem,  linií  a  plastikv 
obrali  si  studium  vzduchu  a  světla,  které  oci- 

f)ovídá  malované  věci  ve  skutečnosti;  niko- 
iv  plastický  a  formový  detail,  ale  celek  v  jeho 
harmonii  a  dojem  na  duši  diváka  stal  se  tak 
novým  cílem  umění  malířského.  Z  novějších 
umělců  měl  zejména  Turner  a  Constable  znač- 
ný vliv  na  utvoření  se  tohoto  směru;  dále 
sluší  jmenovati  také  japanské  umění  jakožto 
činitele,  jenž  ukazoval  cestu  k  čistým,  prů- 
hledným tónům  barevným,  svěžesti  a  jasu 
světla  I.  sami  zvali  se  s  počátku  Neodvislý- 
mi  nebo  Neústupnými,  bojujíce  proti  před- 
sudkům zděděného  nazíráni  na  barvu  a  proti 
nezvyklosti  očí  viděti  na  obraze  světlo  při- 
rozené. Nová  tato  škola  našla  také  záhy  hoj- 
nost obhájců  a  vykladačů  literárních,  mezi 
nimiž  na  předním  místě  třeba  jmenovati  Emila 
Zolu.  Z  Francie  rozšířil  se  impressionismus 
záhy  po  celém  uměleckém  světě;  z  českých 
umělců  sluší  jmenovati  tu  A.  Chittussiho.  — 
Srv.  Zola,  Mes  haines  (Paříž,  1878);  Th.  Du- 
ret,  Les  peintres  impressionistes  (t.,  1879); 
Fred.  Wedmore,  The  Impressionísts  v  >The 
Fortnightly  Review«  (leden  1883);  Felix  Fé- 
néon.  Les  Impressionistes  en  1886  (Paříž, 
1886);  G.  Lecomte,  L'Art  Impressioniste  (t, 
1892);  R.  Muther,  Geschichte  der  Malerei  im 
XIX.  Jahrh.  (Mnichov,  1893,  IL  str.  610.).  J-k, 

Impressor  (lat.),  tiskař. 

Imprlmatur  (lat.),  budiž  vytištěno,  for- 
mule, kterou  censura  dává  svolení  k  tisku 
rukopisu.  V  tiskárnách  slova  toho  posud  kor- 
rektoři  užívají. 

Improbabilni  (z  lat.),  pravdě  nepodobný; 
improbabilita,  pravdě  nepodobnost. 

uiprobita  (z  lat.),  nepoctivost. 

Xmprompta  [éBpronptyj,  franc.  z  lat.  in 
promptu,  věc  z  patra,  bez  přípravy  udělaná, 
báseň  improvisovaná. 

I.  v  hudbě  znamená  as  tolik  jako  impro- 
V  i  sace  (v.  t),  v  novější  době  však  označují 
se  tak  klavírní  skladby  v  rozvinutější  formě 
písňové,  která  ve  třech  svých  dílech  přidr- 
žuje se  po  způsobu  pochodu  a  menuetů  kon- 
strukce A-B-A.  Genre  I.  pěstovali  s  největším 
zdarem  Schubcrt.  Chopin,  St.  Hellcr  a  j. 

Impropriaoa  (z  lat.)  znamená  v  právu: 
1.  Uděleni  lén  za  mimořádných  podmínek,  tak 
že  z  lén  vlastních,  řádných  {feuda  propria, 
recta,  regularía)  stávají  se  léna  nevlastní  (/. 
impropria,  ii-regularia) ;  též  udíleni  v  léno  cír- 
kevních statků.  2.  Nové  stavební  řády  zavá- 
dějí l-ci  jakožto  opak  expropriace.  Jako  za 
jistých  okolností  jest  vlastník  nemovitosti  po- 
vinen  vzdáti   so    ve   veřejném  zájmu  svého 


544 


Impropric  —  Improvísace. 


vlastnického  práva,  tak  ukládají  nové  stavební 
řády  vlastníkovi  nemovitostí  rovnéi  ve  ve- 
řejném zájmu  povinnost  nabyti  vlastnictví 
sousední  nemovitosti. 

Xmproprla  (i^t),  ne  v  původním  smyslu, 
nevlastně. 

XmproTemant  [-prúv-],  angl.,  polepšení, 
zdokonalení,  pokrok. 

ImprOTliiiLoa  (z  lat.  ex  tmproviso^  s  patra) 
značí  způsobilost  a  hbitost  stvořiti  bez  před- 
chozí meditace  na  ráz  plod  néjaký  více  méně 
umělecký,  jako  náčrtek,  báseň,  řeč,  kousek 
hudební  a  pod.  I.  předpokládá  zvláštní  plnost 
a  přesnost  organisace  duševně  nervové.  Po- 
chod od  koncepce  umělecké  idee  k  jejímu 
vyjádření,  jenž  b^á  přečasto  u  umělcův  právě 
největších  velmi  zdlouhavý  a  obtížný  a  vě- 
decké dedukční  činnosti  nencpodobný,  musí 
tu  bjti  co  nejvíce  ukrácen  a  splynouti  téměř 
v  Jeaen  moment.  Vynalézavá  obraznost  musí 
u  improvisatora  vynésti  zároveň  hotovou  for- 
mu •—  ona  je  zde  momentem  prvořadým  a 
pravidelně  na  úkor  obsahu  rozvinutým.  Z  po- 
vahy I.  plyne,  že  bude  i  co  do  formy  lenká 
a  že  —  má-li  míti  skutečnou  aesthetickou 
cenu  a  není-ti  nacvičeným  řemeslem  —  stvoří 
díla  menšího  objemu,  plodv  šťastného  nápadu, 
obyčejně  epigrammatickéno  rázu.  Poněvadž 
I.  předpokládá  živost  a  snadnost  obraznosti, 
jest  přirozeno,  že  nejčastější  je  u  národů  pri- 
mitivních a  jižních.  Poesie  na  počátku  všude 
většinou  je  l-cí;  řečtí  rhapsódové,  skotští 
bardové,  skandinávští  skaldové,  guslaři  slo- 
vanští, troubadouři  a  minnesaen^i  byli  im- 
provisatory.  Řečnictví,  v  němž  mspiráce  je 
hlavní  věcí,  je  do  značné  míry  l-cí;  řečmi 
improvisovanými  docílili  často  řečnící  úspě- 
chu největších,  uchvátili  posluchačstvo.  I.  jako 
hra  společenská  a  virtuosita  pěstuje  se  ve 
společnostech  kulturních  ve  starém  Římě  a 
od  renaissance  počínajíc  hlavně  u  národů 
plemene  latinského.  Za  Cicerona  proslul  bá- 
sník Archias  jako  slavný  improvisator.  Za  Do- 
mitiana  bylo  módou  pozvati  básníky  k  tabuli 
a  požádati  je,  by  improvisovalí  několik  distich; 
Martial  byl  přední  improvisator  této  doby. 

V  Itálii  slaveni  jako  improvisatoři  Petrarca 
^  Lorenzo  Medici.  I.  stala  se  tu  společen- 
ským mravem,  jemuž  holdovaly  dvory  vel- 
možů a  knížat  i  prostý  lid.  V  aV.  stol.  vy- 
nikli tu  Serafino  z  Ákvileje  (1466—1500)  a 
Nicoló  Leoniceno  z  Vicenzy  (1428— 1524). 

V  XVI  stol.  shromáždil  papež  Leo  X.  kruh 
vybraných  improvisatorů  u  svého  stolu:  Au- 
relia  Brandoliniho.  zvaného  Lippiho.  An- 
dreu Mar  roně  a(1474— 1527).  CamiUaQuerna 
zv.  Ar chi poeta  a  j.  improvisatory  latinské. 
Italsky  improvisovali  Bernardo  Accolti 
z  Arezza  zv,  Unico,  jenž  z  honorářů  si  koupil 
vévodství  Nepi.  architekt  Bramante  (f  1514). 
humanista  Mario  Filelfo,  Christoforo 
t  Florence  zvaný  Altissimo  a  j.  Ve  2.  pol. 
XVI.  věku  působili  Giov.  Ant.  Gel  mi,  Adri- 
ano Grandi,  oba  z  Verony,  Sílvio  Anto- 
niano  (1540—1603)  zv.  Poctino  a  ženy  Ce- 
cilia  Micheliová  a  Barbara  da  Correg- 
gio;  v  XVII.  stol.  Giov.  Ant.  Magnani;  ve 


stol.  XVIII.  Bern.  Perfctti  le  Sienny  (1680 
až  1747),  jejž  papež  Benedikt  Xlil.  jmenoval 
občanem  římskem  a  korunoval  na  Capítolu 
a  jehož  I.  vyšly  r.  1748  ve  2  sv.,  Paolo 
RoUi,  Dom.lluchi,  Zuccoftl764)ažákjeho 
abbate  Lorenzi,  Pietro  Mctastasio,  zná- 
mý slavný  básník,  Maddalena  Morelli  Fcr- 
nandezová  z  Pistoje  (f  1800),  Corilla 
Olimpiaca  (1740—1800)  z  >Arcadie«,  Teresa 
Bandettinová(1763-^1837),pakLod.  Scrio 
a  Lod.  Rossi,  kteří  zahynuli  v  převratech 
neapolských  r.  1799.  Z  XlX.  věku  budtež  jme- 
nováni: Franc.  Gian  ni  (1759— 1822),  Sestini 
H-  1822),  Pistrucci.  Bindocci  ze  Sienny. 
Tomm.  Sgricci  z  Arezza  (1798— 1836),  jenž 
r.  1825  cele  tragedie  improvisoval,  Cicconi. 
jenž  v  Římě  r.  1829  improvisoval  celé  epos, 
RosaTaddei  z  Říma,  Siciliánka  Giann.  Mi II i. 
Mazzeiová  roz.  Lanti,  Beatrice  di  Pian  degli 
Ontani,  básník  Regaldi  a  j.  Povšimnutí  hodno 
je,  že  většina  improvisatorů  italských  pochází 
z  Toscany,  hlavně  Sienny  a  Verony,  nebo  z  Be- 
nátek. Ve  Francii  byla  hlavně  v  XVII.  a 
XVIII.  stol.  i.  salonní  hrou,  která  pomáhala 
i  do  Akademie  (markýz  Saint-Aulaire). 
Slavní  básníci  Voltaire,  Musset,  Hugo  a  j. 
zanechali  několik  roztomilých  improvisací. 
Z  řemeslných  improvisatorů  budiž  tu  jmeno- 
ván Eue.  de  Prádel,  velice  oblíbený  za  Lud- 
víka Filipa,  a  Méry  v  salonech  pí.  de  Gírar- 
din.  VHollandsku  proslul  Vilém  dcClercq. 
V  Německu  má  kus  improvisační  vlohy  lid 
alpský  (schnadahúp/el)]  z  umělých  improvisa- 
torů německých  stůjte  zde  všestranný  O.  L. 
B.  Wolff  aepigonjehoM.  Langenschwar  z, 
jenž  pokusil  se  i  o  theorii  I.  v  knize  >Arith- 
metik  der  Sprache«  (Lipsko,  1834),  K.  Rich- 
ter, Kar.  Leonhardt-Lyserová,Ed.  Bcer- 
mann  z  Osnabrúcku,  Ed.  Volkelt  a  Wílh. 
Herrmann  z  BrunŠviku.  Polka  Deotyma 
(Jadwiga  Luszczewska,  ♦  1 830)  předčí  přemnohé 
z  právě  jmenovaných  skutečnou  básnickou 
silou  a  hloubkou  obsahovou.  O  divadle  im- 
proviso váném  viz  Herectví  a  Goldoni.  ŠId. 
l-cí  v  hudbě  zove  se  hra  bez  přípravy, 
t.  j.  bez  předchozího  upevnění  hudební  my- 
šlénky a  jejího  vypracování  notovým  písmem. 
Théma  může  buď  hráči  býti  dáno  neb  i  vnuk- 
nuto okamžitým  zábleskem  fantasie,  ale  vždy 
tak  probíráno,  aby  přidržovalo  se  určité  formy. 
Tím  liší  se  I.  od  volné  fantasie,  jež  předná- 
šejícímu neukládá  nižádných  pout  formálních 
a  nevymáhá  v  té  míře  soustředění  duševních 
sil.  I.  bývala  zkušebním  kamenem  zdárného 
hudebnilca  a  starší  mistři,  jmenovitě  J.  S.  Bach, 
dovedli  s  úžasnou  duchapřítomností  impro- 
visovati  fugy  na  vlastní  i  cizí  themata.  Schop- 
nost improvisační  jest  nezbytnou  podmínkou 
kvalifikace  katolických  varhaníků,  kteří  nuceni 
isou  mezihrami  vyplňovati  prázdné  doby  mezí 
liturgickými  úkony  a  hudbou  chrámovou  (zpě- 
vem), kdežto  protestantský  varhaník,  jenž 
nemusí  dbáti  na  postup  obřadů,  spíše  má  pole 
k  virtuositě,  t.  j.  k  přednesu  sklaaeb  umělých, 
předem  vypracovaných.  —  Zhusta  užívá  se 
slovo  I.  v  témž  významu  jako  impromptu 
(viz  t.).  t^ 


Improvisator  —  Impubertas 


bil 


XknpcoTlsator,  kdo  umf  improvisovati  Viz 
TmproTisace 

UBpilb«rta0  ilal.,iiém.  Unmůndigkeit),  po- 
hlavní oedospélost,  jest  v  právu  vék,  ve 
kterém  člověk,  nejsa  jeSté  ani  tělesně  ani  du- 
ševně vyvinut,  nemá  způsobilosti  k  právním 
činům.  Právní  rozdíl  mezi  dospělými  a  nedo- 
spělými ěínili  již  staří  národové.  U  Římanů 
stávalo  se  dčvře  dospělým  již  od  nejstarších 
dob  dokonáním  12.  roku  věku.  U  hocha  ne- 
byla doba  dospělosti  co  do  let  původně  přesně 
Manovena.  Záviselo  to  na  vůli  příbuzných, 
kdy  chtěli  hocha  obléci  do  mužské  tojjy  (tofca 
vlrUh),  jež  byla  znamením  dospělosti.  V  do- 
bách císařských  pokládán  byl  hoch  za  dospě- 
lého dle  jednoho  náhledu  od  té  chvíle,  kdy 
byl  způsobilým  k  plození,  dle  jiného  náhledu 
od  dokonáni  14,  roku.  Dle  práva  Justinian- 
ského  žádalo  se  ke  zletilosti  u  hochů  věku 
14  let,  n  děvčat  12  let.  Mladší  osoby  než  tuto 
uvedené  jsou  nedospělé,  tmpuberes.  Dalším 
stupněm  věku  v  právním  směru  velmi  důle- 
žitým byla  u  Římanů  zletilost,  majórennita 
(lat.  úetas  legltimči)^  u  Němců  zvaná  VoUjáhrig- 
keit.  Zletilými  {majores  viginti  quinque  annis) 
stávaly  se  u  Římanů  osoby  dokonáním  25.  roku 
věku.  Mladší  nazývali  se  nezletilými  {minores 
vigintí  quinque  annis),  Čítal-li  vsak  nezletilý 
aspoíi  20  let  a  nezletilá  aspoň  18  let,  mohli 
od  panovníka  prohlášeni  býti  za  zletilé  pro- 
minutím let  (venia  aetatis\  nenabývajíce  arci 
bez  výjimky  stejného  postavení  s  osobami 
zletilými.  Mezi  nedospělými  rozeznávají  se 
dále  děti  (infantes)  až  do  7.  roku  a  pak  tm- 
puberes infantia  majores,  nedospělci  překro- 
čivší věk  sedmi  let.  Jiné  děleni  nedospělých 
Jest  "na  tmpuberes  pubertati  proximi  (kterým 
neschází  mnpho  dp  dospělosti)  a  imp.  infantiae 
proxifhi  (^kterým'  není  mnoho  přes  sedm  let). 
Infantes  jsou  naprosto  nezpůsobilí  k  právním 
činům;  ani  činy  bezprávné  se  jim  nepřičítají. 
Jenom  obmezcoou  způsobilost  k  právním  či- 
nům mají  imp  infantia  majores.  Mohou  totiž 
2cela  samostatně '  podnikati  pouze  ta  právní 
Jednání,  kterými  práv  svých  se  nevzdávají 
ani  jich  neohrožují,  nýbrž  pouze  nabývají.  Jiná 
právní  jednání  mohou  podnikati  zpravidla  to- 
liko za  spolupůsobení  otcova,  ťesp.  poruční- 
kova  (tutore  auctore).  Nezpůsobilí  jsou  k  man- 
želství, k  slavnostnímu  svědectví  a. nemohou 
také  učiniti  posledního  pořízení.  Za  bezprávné 
činy  jsou  někdy  zodpovědní  pouze  imp-.  puber- 
tati proximi.  Nabytíín  dospělosti  stával  se 
dospělý  ve  starých  dobách  úplně  způsobilým 
k  právním  činům.  Teprve  v  dobách  pozděj- 
ších nabýval  úplné  způsobilosti  pouze  zletilý. 
Dospělý  nezletilec  musel  zpravidla  jednati  za 
spolupůsobení  poručníkova,  obmezen  jsa  v  jed- 
náních právních  potuď,  pokud  nemohl  míti 
vlastního  jmění.  Pouze  některá  právní  jednání 
podnikati  mohl  samostatně.  Podobné  rozdělení 
věku  a  dle  toho  rozeznávání  plné  a  neúplné 
způsobilosti  k  právním  jednáním  jest  dle  vzoru 
fimskébo  zavedeno  i  v  právecn  moderních. 
NáS  obecný  zákonník  občanský  na  př.  roze- 
znává tyto  stupně  lidského  věku:  dětství 
až  do  dokonaného-  7.  roku,   nedospělost 


(v  užším  smyslu)  od  8.  do  dokonaného  14.  roku, 
dospělost  od  15.  do  24.  roku.  Dokonáním 
24.  roku  věku  (v  jiných  státech,  na  př.  v  Ně- 
mecku, ve  Francii  a  j.,  již  dokonáním  21.  roku) 
nastupuje  zletilost.  Opakem  toho  jest  ne- 
zletilost,  kterouž  se  rozumí  dětství,  nedo- 
spělost i  dospělost.  Pouze  zletilé  osoby  jsou 
úplně  způsobilé  k  právním  činům.  Děti  ne- 
mají naprosto  žádné  způsobilosti  k  právním 
jednáním.  Pro  nedostatek  vŮle  a  tedy  příčet- 
nosti  nejsou  ani  ze  škody  právy.  Ovšem  lze 
žádati  náhrady  na  těch,  kterým  se  může  při- 
čítati škoda  pro  opominutí  povinného  opatro- 
vání svěřených  sobě  dělí.  Nemůže-li  poško- 
zený tímto  způsobem  Obdržeti  náhrady,  tnůže 
soudce  uváživ  okolnosti,  zejména  Tze-li  v' kon- 
krétním případě  přece  jen  přičísti  jakousi 
vinu,  nebo  jestliže  poškozený  chtěje  ušetřiti 
škůdce  opomenul  se  brániti,  dále  přihlížeje 
k  majetkovým  poměrům  škůdce  a  poškoze- 
ného, přisouditi  poškozenému  buď  celou  ná- 
hradu neb  aspoň  slušhoú  její  Čásř  (§  1310 
obč.  zák.).  Necfospělý  jest  způsobilý  jen  k  těm 
právním  jednáním,  z  nichž  kyne  mu  prospěch. 
Nemůže  tedy  nedospělý  bráti  na  sebe  žádné 
závazky  (leč  že  by  arci  zástupce  jeho,' po  pří- 
padě soud,  s  tím  souhlasil)  ani  zpravidla  činiti 
o  svém  jmění  disposice,  kterými  by  jmění 
jeho  přecházelo  na  jiné  osoby  (jen  tím  Jmě- 
ním může  volně  vládnouti  a  stran  něho  se 
zavazovati,  jehož  nabyl  vlastní  pih',  ač-li  není 
u  rodičů  ve- výživě).  Vedle  toho  iest  povinen 
k  náhradě  škody,  kterou  vlastní  vinou  způ- 
sobil. Osoby  dospělé  mají  kromě  částečlié 
způsobilosti  k  právním  činům,  náležející  ne- 
dospělým, tuto  další  způsobilost;  i.  mohou 
uzavírati  sňatky  s  povolením  otcovým  nébp 
poručníkovým  (v  posledním  případě  ovšem 
za  souhlasu  póručénského  úřadu,  souduh 
2.  mohou  činái  poslední  pořízení,  a  sice  do 
18  let  jen  ústně  před  soudem  nebo  před  no- 
tářem a  po  18.  roce  v  jakékoli  formě;  3.  mo- 
hou volně  vládnouti  a  zavazovati  se  stran 
věcí,  které  i im  byly  odevzdány  k  jejich  po- 
třebě za  vlastní  atd.  Různými  zákonnými 
předpisy  žádá  se  určitého  věku  pro  jistá 
právní  jednání  neb  okolnosti.  Podmínkou 
adopce  na  př.  jest  dosažení  50-  roku  věku, 
omluvným  důvodem  pro  nepřijetí  poručenství 
nebo  opatrovnictví  Jes^  dosažení  věku  60  let 
atd.  Mnohé  cizí  zákony  Stanoví  zejména  určitý 
počet  let  pro  ^chppnost  ke  sňatku  manžel- 
skému. Tak  německé  právo  na  př.  žádá,  aby 
muži  bylo  aspoň  20  let  a  ženě  aspoň  16  let; 
franc;  právo  vyžaduje  u  mužů  nejméně  18  let 
a  u  -žen  nejméně  16  let,  avšak  nejen  co  se 
týče  způsoDilostl  ke  sňatku,  nýbrž  ř  dospě- 
losti. Má  totiž  franc.  právo  to  měřítko.  Že 
nedospělcem  jest  každá  osoba,  která  nedo- 
sáhla věku  stanoveného  zákonem  k  možnosti 
uzavření  sňatku.  Dle  práva  rakouského  stačí 
k  manželství  u  hochQ  i  děvčat  nejpiéně  J4  let. 
Dle  všech  uvedených  zákonů  jest  vfek  třeba, 
dokud  děti  jsou  nezletilé  (resp.  v  Německu 
u  synů  do  25  let,  u  dcer  do  24  let),  aby  otec, 
pokud  se  týče  poručník  a  soud,  svolili  ke 
sňatku.   V  cirk.  právu  nazývá  se  věk,  jehož 


•A 


M.\ 


^  ^  ziZD  iheoremu,  dů!t:i::ého  v  mechanice,  ui.tx 
zt  pro  pohyb  liř:vočarv.  téi  pro  soustavy 
-jncrných  bodů  a  těles  pevných.  Cbn.  ' 

z.-^.       XmpalsiTiiost  -z  lat.',  psychiatrické  ozna- 
~:%.    říír..  pro  zvláštní  způsob  porušené  sebcvlády. 
_:    :■     Nč.>:--Té  osoby  djpou^ttji  se  skutků,  které 
.5:    ic  5  jejich  ir-tcHckleni.  jejich  přáním  a  celou 
.   -.<■!   povahou  jejich   nedají  srovnat:     r.a  př.  btz- 
.._: :.:       úóclr.i  krádež,  žhářství,  poškozování  svcho  ir.a- 
7L.::u.   jctku.  zdraví  a  j/.  Skutky  nepředchází  úmysl  a 
::>:    -    rozvaha.  Odehrají  se  bezmyšlenkovité,  jako  by 
■•:nv:r-     os-jba  nebyla  při  vědomi.  .\Ie  způsob  prově- 
ji. '■:  ':'.<    den:,  na  [iř  užití  přiměřeného  nástroje,  a  do- 
..u:r>.o    dat-čná    zachovalá    vzpomínka    dokazují,   ze 
::>:      osoba    přece    včdéla.   co    koná.    tak    že  ne- 
:a  r  .:.    nacházela  se   v  mrákotách  védomí.    Vvsvtt- 
.'     .:     Ivn:   té:htu   fakt   bylo   záhadné,   dokutí  byla 
,.r.  >>    ;tnom  psycholojjicky  zkoumána.    Teprve  i č- 
X— ■-:    kařským  nálezem,  žé  skutkv  předchází  i  do- 
N    :í.x.    časné    porušení   různých    říinkcí    nervových. 
';•...—    ''■ylo    prokázáno,    že    motivem    impulsivních 
:    :v     vir.ů  nejsou  «iůvody  psychické,  nýbrž  že  sku- 
:•:.::-    :ek  je  výsledkem  pudlí  organicky  zprostřed- 
jc  ;.\:h    kovaných.   Nejtypičtěji   vyškytá  se  impulsiv- 
wtř.-::    nost  ú  mladistvých  osobneúropathicky  zatí- 
•*  j..::    iených  v  době  pohlavního  vývoje.  Jmenovité 
.ij..'h    bezúčelné  paličství  bývá  častým  předmětem 
'.    l\.    lékařského  vyšetřování.  '  AT/r. 

>:."'.a-:.       Impnne  ífat.).  beztrestné. 
>.' .  sdr  1       Imporiímiui  (lat.i,  nečistota  jazyková,  vzni- 
■".;:e    kající  mí.scním  cizích  slov  do  mateřštiny. 
-:.>vi       Impatabilita  Hat.),  příčetnost  i>'iz  t.); 
:-iva;í    im[)ut abilní,  příčetný. 
^..:  té       Únputaoe  iz  lat.),  přičítání  trestného  nebo 
.:   trv-   nemravného,  resp.  ne«lovoleného  činu;  co  se 
:r.>:u:   týče  práva,  viz  Příčetnost.  —  Im  putovat  i. 
:  J5VO-   někomu   něco    přičítati,  jej   z  něčeho  obvi- 
-J.V.     ňovati. 

Imre,  topoj^r.,  v.  (jOrgény  Szcnt-Imrc. 

Imre  Jáno.s,  paecia^joR  a  filosof,   spisov. 

..  maď.  I*  1790  v  Na}^y-Kuredu  —  f  1*<3J'.  vstnu- 

.^"\f"    pil  r.  18"5  do  senúnáre,  r.  1813  byl  na  kněze 

>ou...n    ^.y.5y^.(,^.j^     Vénovav    se    učitelství    supploval 

'' ".  ^^    híosDtii   nejprve  v  )a^ru,   byl  t.  r.  ISlo  jme- 

N.'    nován  prokssorem   a  r.  1832  prof.   na   uni- 

.^."v^    versitě   v  iV.šli.    Mimo   maďař,  spisy  A.  Uď 

'  ^    csclkc  děs  ;í  A\  ijiit  maiiyar  bolcsclkcJú  (18::t.») 

wtlal  Amicum  foťJus  ratii)nis  cum  ejcperienti.i 

scu  fhilosophia  crisi  rcccntissima  Jcducta  (Pešť, 

181S— •J4,  nové   18:Kň.  odkudž  jednotlivé  vy- 

•  ^  -■  *     —    lián y  Logica  1 1 . ,  1 8'J4 ' .  Mtíaplivsica  yu ra  ( 1 8'J5}, 

Meťaph.  applicata  ilSóT),  Arctnlopia  (li>J9). 

J-..  ^i:.       Imm-ul-kais  (Imrulkais.  Anirilkais) 

.   .'    J'.-.'v    ben  11  ud/.r.  jtn»sliilv  l)á.sník  arabský  VI.  stt)l. 

v  v-.*    .,'>*'".o    Pi)chíi/.i  1  z  jili«iaral».sUého  kmene  Kinda  a  sice 

.   .      _     z  rodiny  vhulařsUé  1'padnuv  v  nemilost  otcovu 

N.-.v'  •■:    i^yi   jim    vyliii;iii,   načež   těkal   od   kmene   ku 

kmeni  veda /ivt»t  «lul»rodriižný.  Přesto,  když 

.  '  •      x,''\-';     usmrcen    byl    »»ler    vzbouřivším   se   kmenem 

bení  Asad.  iM/liodl  si-  I.  pom.^ítiti  jeho  smrť; 

^  .  \    ...  -    1^^,^.  j^^   rii/.nýi  h   šarvalkaťli   poražen,   hledal 

•  niarně  poimui  u  lli:nj.irita,   načež  uchýlil  se 

■  *       \  >  "•'.    vlo  C.afíhratlu.  by  11  «  i>.iíe  Justiniana  zjednal 

SI  podporu.    Vyjedli. IV. .ní   .se   protáhlo  až  do 

■  :.-.'  •  "'%*.    •^■'^í    vl;i*ly  Ju^^tina  11  ,  k<.i\i  'V.c  Iradice  básník  pro 

\ .,  v.  ..■,-,  T^^^v     milo>lnoii    pl«'tka    -^    ]  nnceznou    byzantskou 

\\v\\i*.»\   áO-    musil    prchnouti.    Ci -tou    zemřel    v   Anj^oře, 


"íj 


v.rv.i: 


Imst  —  Inachos. 


547 


dle  pověsti  otráven  byv  pláštěm,  kterého  se 
mu  jako  čestného  daru  od  císaře  dostalo. 
I.  je  prvý  arabský  básník,  který  vystoupil 
i  v  poesii  z  úzkého  kruhu  pouště.  Byl-li  sám 
členem  rodu  královského,  nazván  pro  bludný 
život  svůj  králem  bloudivým  {al-meliku-ad' 
dalilu).  Ale  i  literární  histone  konstatuje  s  pý- 
chou, že  má  jej  v  čele  jako  >krále«.  Sám 
Mohsímmed,  posílaje  všecky  básníky  do  pekel, 
označil  l-a  jako  jejích  praporečniká.  Slávu  svou 
založil  I.  divánem  (vydal  M.  Guckin  dc  Slané, 
Paříž,  1837  s  franc.  překladem  a  Ahlws^dt 
v  Divans  of  the  six  ancient  Arábie  pocts, 
Londýn,  1860,  poznámky  Greifswald,  1872, 
do  němčiny  mistrně  přeložil  Rúckert:  AmriU 
kais  der  EHchter  unci  Kdnig,  Štutgart,  1843), 
hlavně  pak  svou  velkou  kasídou,  tvořící  prvé 
číslo  mezi  sedmi  muallakami  (v.  t.).  Obsa- 
hem jejím  jest  láska  básníkova  k  Unaize, 
dceři  strýce  básníkova  Šurachbíla,  a  jeho  mi- 
lostná dobrodružství.  Vyskytuje  se  ve  všech 
vydáních  muallak,  o  sobě  vydali  ji  Lette(Lejda, 
1748).  Hengstenberg  (Bonn,  1823),  Bolmer, 
(Lund,  1824),  Arnold  (Halle,  1836),  A.  Můller 
(t,  1869),  G.  Fránkel  (s  výkladem  Nahháso- 
výín,  t.,  1876).  Opětovně  vyšla  i  v  orientu 
(na  př.  Kairo,  1865  a  1890).  Překlady  podali 
mimo  jiné  Caussin  de  Perceval  v  £ssai  sur 
rhistoire  des  Arabes  devantťlslamisme,  WolfT 
v  překlade  muallak,  u  nás  Jar.  Košut  (Lumír 
1879).  Výklad  k  veškeré  poesii  l-ově  podal 
Abů  Bekr  Ásim  ben  Ajjúb  (Teherán,  1859). 
I.  je  všeobecně  slavenou  osobou  světa  arab- 
ského pro  své  osudy  životni  a  milostná  dobro- 
družství, zvláště  pak  svoji  poesii,  většinou 
na  obou  předchozích  založenou.  Pro  skvělou 
poesii  svou  prohlášen  I.  přímo  za  nejslavněj- 
šího básníka  arabského.  Poesie  jeho,  vyni- 
kajíc všemi  přednostmi  poesie  staroarabské, 
vychází  z  tohoto  užšího  kruhu  a  i  cizinou  se 
obírajíc  činí  osobu  l-ovu  tím  zajímavější.  Dk, 
Xnurt,  městys  a  hl.  m.  okr.  hejtm.  v  sev. 
Tyrolsku,  826  m  n.  m.,  50  km  záp.  od  Inns- 
brucku,  na  Malch-  a  Alpbachu  při  ústí  údolí 
Gurgierského  do  údolí  horního  Innu  a  na  žel. 
trati  Innsbruck-Bregenz,  sídlo  okr.  heitm.  a 
soudu,  má  stanici  pošt.  a  telegr.,  far.  kostel 
sv.  Jana  po  požáru  r.  1822  znovu  vystavěný, 
kapucínský  klášter,  kapli  sv.  hrobu  se  starými 
freskami,  býv.  hrad  (Stein  am  Rofen),  nyní 
radnici,  ústav  milosrdných  sester,  nemocnici, 
útulek  pro  děti  a  2396  ob  .(1890).  Vyrábí  se 
zde  vlněné,  bavlněné  a  lněné  zboží,  dálčTjsou 
zde  barvírny,  papírna,  továrna  na  buničinu, 
koželužny  a  2  pivovary.  Okolí  jest  zajímavé 
a  turisty  Četně  navštěvované.  Vynikají  Řosen- 
gartlklamm,  zámek  Starkcnberg.  zřícenina  Alt- 
starkenberg,  Brennbúchel  s  kaplí  na  paměC 
krále  saskebo  Bedřicha  Augusta  11.,  jehož  zde 
r.  1854  stihlo  neštěstí  překoccním  vozu,  jehož 
následkem  zemřel,  vých.  od  l-u  Tschirgant 
(2372  m  n.  m.),  záp.  Muttekopf  (2771  m  n.  ra.). 
I.  jest  oblíbeným  východištěm  turistů  do  Pitz- 
thíalu  a  do  Alp  údolí  Lechu.  Přes  Fernský 
průsmyk  vede  odtud  silnice  do  Fůssenu 
v  Bavorsku.  —  I.  připomíná  se  již  r.  764  jako 
Oppidum   humiste;   právo   městské  obdrželo 


r.  1282  od  Menharda  IL  —  Hejtm.  iínstské 
má  na  170422  km*  v  26  obcích  22.050  ob. 
(1890)  a  zaujímá  soudní  okresy  silzský  a  imst- 
ský.  Okres  soudní  má  na  661*82  km*  v  12  ob- 
cích 10.021  ob.  (1890). 

ZmienéoldJ  (HMineHei^Kiil)  Vaši  lij  Gri- 
g  o  r  j  e  v  i  č,  mathematik  ruský  (•  1832  —  f  1892), 
vzdělav  se  na  universitě  kazaňské,  vyučoval  na 
gymnasiu  a  obrátiv  na  sebe  pozornost  svými 
vědeckými  pracemi,  poslán  byl  za  hranice,  na- 
čež r.  1865  stal  se  docentem,  později  prof. 
mathematiky  na  universitě  kazaňské.  V  1.  1871 
až  1873  byl  zaměstnán  při  volžskokamské 
bance,  ale  vrátiv  se  k  svému  povolání,  stal 
se  professorem  v  Charkově,  načež  r.  1879, 
zvolen  byv  členem  petrohr.  akademie,  pře- 
stěhoval se  do  Petrohradu,  kde  přednášel 
na  technice  a  ve  vyšších  ženských  kursech. 
Práce  jeho  uveřejněny  jsou  ve  »Zprávách« 
kazaňské  a  charkovské  university  a  ve  vy- 
dáních akademie.  Hlavni  z  nich  je  Sur  la  gé' 
néralisation  desfonctions  de  Jacques  Bernoulli 
(»Mémoires€  petrohr.  akad.,  1883).  Mimo  to 
přeložil  několik  příručních  knih  mathemati- 
ckých,  z  nichž  zasluhuje  zmínky  značně  do- 
plněný překlad  z  Totgentera  Differencialjnoje 
vyčislenije (Petrohrad,  1873).  Bylzakladatelem 
a  předsedou  mathem.  spolku  v  Charkově  a 
y  Petrohradě. 

Xmtijás  (arab.),  plně  n  i  sáni  i.,  t  j.  řád 
za  vyznamenání  se,  turecký  řád  založ.  r.  1879 
sultánem  Abdul  Hamídem.  Má  3  třídy:  velko- 
kordon^  zlatou  a  stříbrnou  medailli.  Na  me- 
daUli  vyryto  jest  jméno  majitelovo.  Stuha 
řádu  je  červeno-zelená.  Dk. 

Xmvros,  tur.  název  ostrova  Imbros  (v.t.). 

Zn-  v  lat.  složeninách  jako  předložka  =  ve-, 
dO',  jako  zápor  =  we-. 

Xa,  chem.  značka  pro  indium. 

Zn  absentla  (lat),  za  nepřítomnosti. 

Zn  atatraoto  (lat),  ve  smyslu  odtažitém. 
Srv.  AbstraktnL 

Znadovloe,  ves  na  Moravě,  hejt.  a  okr. 
Brno,  fara  a  pš.  Kuřim;  70  d.,  391  ob.  č. 
(1890),  Itř.  šk. 

Zn  aetemnm  Hat.),  na  věky. 

Znafl^na  [inágva].  Hen  agu  a,  z  ostrovů  Ba- 
hamských dva  nejjižnější.  Z  nich  Great  I. 
(Velká  I.),  asi  na  21®  s.  š.,  73— 74®  v.  d..  od 
východní  Kuby  na  90  km  vzdálená,  má  na 
1723  km*  asi  1500  ob.  Hlavní  místo  a  přístav 
Mathew-Town  se  solnami  nalézá  se  vjiho- 
záp.  části  ostrova.  Asi  15  km  od  sev.-vých. 
výběžku  ostrova  leží  Lit  tle  I.  (Malá  L)  ma- 
jící plochu  pouze  94  km*.  Na  obou  těchto 
koralových,  plochých  ostrovech  nalézají  se 
laguny  a  pastviny,  ale  málo  stromoví. 

ZnaohO*,  dle  báje  řecké  nejstarší  král 
v  Argu,  jenž  po  potopě  prý  usadil  Argejské 
kol  sebe,  vyčistil  rovinu  a  dal  své  ]méno 
řece,  jež  vyvěrajíc  na  pohoří  Lyrkéjském 
protéká  zemi  Argejskou,  v  létě  však  mnohdy 
vysychá,  což  vykládáno  tím,  že  I.  ve  sporu 
mezi  Herou  a  Poseidonem  o  Argos  postavil 
se  jako  rozhodčí  na  stranu  bohyně,  začež 
ho  stíhal  hněv  Poseidonův.  S  Ókeanovnou 
Melií  měl  syny  Forónea  aAigialea;  dcerou 


548 


von  Inama-Stemegg  —  In  antecessum. 


pak  jeho  jest  ló.  I.  ze  žalu  nad  její  ztrátou 
zlořcSa  Zevovi,  jenž  ho  Tisifonou  uštve,  ic 
se  vrhne  do  řeky  svého  jména,  dříve  Haliak- 
-móa  zvané.  I.  jest  historickou  personifikací 
řeky,  o  níž  se  bájilo,  že  prýští  na  Lakmonu 
v  rindu,  vlévá  se  do  Achelóa,  odtud  pak 
mořem  teprve  do  Argu  se  dostává.      kik. 

von  Známa- Sternem  Karl  Theodor, 
polit,  oekonom  a  statistik  německý  (*  1843 
v  Augšpurku).  Povýšen  byv  na  mnicnovské 
universitě  na  doktora  státních  véd,  habili- 
toval se  tam  r.  1867.  R.  1868  stal  se  mimo- 
řádným a  r.  1871  řádným  univ.  professorem 
v  Inlpruku.  R.  1880  přešel  na  pražskou  uni- 
versitu, r.  1881  jmenován  dvorním  radou 
a  správcem  statistické  kanceláře  ve  Vídni. 
Přednášeje  zároveň  na  vid.  universitě  stal 
se  r.  1884  presidentem  c.  k.  statist.  ústřední 
kommisse  a  r.  1891  doživotním  členem  pan- 
ské sněmovny.  Při  sčítání  lidu  r.  1890  zavedl 
užívání  elektrických  sčítacích  strojů.  I.-S.  jest 
Ve  vědě  politické  oekonomie  stoupencem 
směru  historického.  Důležitější  jeho  práce 
věnovány  jsou  hlavně  studiu  oekonomických 
dějin  Německa,  zvláště  historii  pozemkového 
vlastnictví.  Uvésti  sluší  zvláště:  Cber  die 
Emaneipation  der  Frauen  (Inšpruk,  1869);  Die 
Tenden\  der  Grossstaatenbildung  in  der  Ge- 
genwart  (t.,  1869);  Verwaltuns^slehre  in  Um^ 
rissen  (t,  1870) ;  Untersuchungen  uber  das  Hof- 
system  im  Mittelalter  (t.,  1872);  fdealismus  u. 
Realismus  in  der  Nationalókonomie  (t.,  1873); 
Adam  Smith  und  die  Bedeutung  aeiner  Wealth 
of  nations  fůr  die  moderně  Nationalókonomie 
(X.t  1876);  Die  Ausbildung  der  grossen  Grunď 
nerrschaften  in  Deutschlc^d  wáhrend  der  Ka- 
rolinger^eit  (Lip.,  1878);  Deutiche  }^  irtschaýts- 
geschichte  (t.,  1879  sv.  L,  sv.  II.  1890);  Zur 
Verfassungsgeschichte  der  deutschen  Salinen  im 
Mittelalter  (t.,  1886);  Sallandsstudien  (Tubinky, 
1889);  Abriss  der  deutsch.  Wirtschaftsgeschichte 
(v  Paulově  »Grundriss  d.  germ.  Philologie«, 
1889);  Landwirtsch.  Arbeiter  u.  deren  Lóhne  in 
Oesterreich  (1895).  S  Zingerlem  vydal  Die 
tirolischen  Weistúmer  (Vídeň,  1875—80,  3  sv.). 
Četné  jeho  práce  vyšly  též  v  časopisech, 
jmenovitě  ve  »Statistische  Monatschrift«,  kte- 
rou redigoval  od  r.  1881.  Jeho  podnětem  se 
vydávají  tyto  dvě  úřední  publikace  c.  k.  stati- 
stické ústřední  kommisse:  »Oesterreichische 
Statistika  (dosud  36  sv.)  a  >Statist.  Hand- 
buchc  (dosud  11  sv.).  Roku  1892  založil  k-S. 
s  Bdhm-Bawerkem  a  E,  Plenerem  »Zeit- 
schrift  fúr  Volkswirtschaft,  Socialpolitik  und 
Verwaltung€. 

Xnambn,  zool.,  viz  Tinamy. 

Zn  angnetlie  (lat.),  v  tísni,  nouzi. 

Znanloe  (z  lat),  vysílení  těla  následkem 
hladověni,  tak  že  pak  tráví  z  vlastních  tkaní 
tělesných.  Má-li  organismus  správně  iíti,  musí 
ae  krýti  spotřebov&í  součástek  tělesných  vý- 
měnou látek  z  přijaté  potravy,  jinak  nastává  f. 
Způsob  výměny  látdc  při  hladovění  jest  u  růz- 
rtých  živočichů  vůbec  nestejný  a  měnívá  se 
ještě  zvláštními  okolnostmi,  ve  kterých  živo- 
čich žije.  Tak  na  př.  jest  pokusy  zjištěno,  že 
v  teplotě  poněkud  snuené  dovedpu  studeno- 


krevní  obratlovci  nehybně  vytrvati  až  i  přes 
dva  roky,  při  čemž  ovšem  nelze  správně  po- 
souditi dobu,  po  kterou  žijí  ropuchy  v  úz- 
kých skalních  štěrbinách  nebo  zarostly  jsouce 
v  trhlinách  stromů,  rovněž  i  způsob  jejich 
výživy.  U  zvířat  teplokrevných  jest  nestejná 
doba,  po  kterou  dovedou  hladověti.  Tak  na 
př.  pes  dovede  se  postiti  30—40  dní,  po  pří- 
padě i  více,  kůň  20  dní,  králík  12  dní,  myš 
2  dni,  vrabec  1  den;  vůbec  masožraví  do- 
vedou při  poměrné  váze  těla  snášeti  hlad 
déle  nežli  býložraví.  -Při  tom  pozoruje  se 
v  prvých  dnech  postu  rychlý  úbyt  váhy  té- 
lesné,  v  ostatních  dnech  jest  povlovnější,  a 
teprve  v  posledních  dnech  bezprostředné 
před  smrtí  klesá  váha  tělesná  opětně  náhle; 
teplota  tělesná  kolísá  jen  málo  a  klesne  te- 
prve bezprostředně  před  smrtí.  Celkem  lze 
říci,  že  nastává  smrt  živočicha  při  průměrné 
ztrátě  40%  váhy  tělesné.  Tato  číslice  kolísá 
celkem  v  úzkých  mezích  dle  toho,  jde-li 
o  zvíře  tučné,  jež  ve  vlastních  tukových  vrst- 
vách nalézá  reservní  zásoby  výživné,  neb 
o  zvíře  vyhublé.  Nejvíce  stravují  se  při  l-ci 
tuk  a  látky  bílkovíté,  hlavně  svaly.  Tuk  stráví 
se  téměř  všecek,  tak  Že  ho  zbývá  pouze  3'/o 
a  to  jest  hlavně  výplňový  tuk  v  očnrčích  a 
tvářích;  svalové  hmoty  stráví  se  téměř  50%, 
při  čemž  zachází  též  svalo^ina  srdeční,  z  čehož 
následuje  i  pokračující  oslabení  srdeční;  útro- 
by břišní,  zejména  játra,  slezina  a  ledviny,  ja- 
kož i  krev  jeví  úbytek  30%  váhy,  kosti  a  va- 
zovina  stravují  se  poměrné  méně;  nejmenší 
úbytek  vůbec  jeví  mozek.  Teplokrevná  zví- 
řata, jež  upadají  ve  spánek  zimní,  chovají  se 
v  tomto  stavu  Jako  zvířata  studenokrevná 
snášejíce  rovněž  hladovění  poměrně  větši 
nežli  při  plné  čilosti.  I.  snáší  se  rovněž  lépe, 
netrpí-li  živočich  zároveň  žízeň.  —  Pokud  se 
tkne  I.  u  člověka,  jest  nejprve  ukázati  na 
dlouhé  posty,  které  vykonali  Succi  a  Mer- 
latti.  Succi  postil  se  30  dnř,  při  čemž  ovšem 
pil,  a  jeho  váha  tělesná  sklesla  s  61*3  kg  na 
49-2  kg,  ztrácel  tudíž  denně  441  g.  Tělesná 
váha  Merlattiova  sklesla  za  48  dní  postu 
se  662  kg  na  44*8  kg\  teplota  tělesná  měnila 
se  při  tom  jenom  velmi  málo.  S  těmito  po- 
kusy, které  se  konaly  jinak  za  nejvýhodněj- 
ších podmínek  hygienických,  nesmíme  nijak 
srovnávati  vytrvalost  lidi,  kteří  neštěstím  byli 
nuceni  k  l-ci,  jako  na  př.  havíři  uzavření 
v  dolech,  nebo  lidé  na  Širém  moři  po  ztro- 
skotání lodi  a  pod.,  kde  zoufalost  a  vůbec 
skleslý  duševní  stav  velmi  urychlují  sesláb- 
nutí  těla,  tak  že  lidé  v  podobné  situaci  ztěžka 
přetrvají  18  dní.  U  lidí  chorobných,  hysteri- 
ckých nebo  hypnotisovaných  jsou  poměry 
poněkud  jiné,  ježto  lidé  v  takovémto  stavu 
dovedou  hladověti  poměrně  déle  nežli  při 
jasném  vědomí.  —  I.  může  se  vyskytovati  téŽ 
v  průběhu  některých  nemocí,  jako  při  rakovině, 
tuberkulose,  skrofulose  a  pod.,  kdy  buď  me- 
chanickým nebo  i  jin^  způsobem,  vyplýva- 
jícím z  onemocnění  základního,  zamezeno  jest 
tělu  přijímati  potravu  náležitým  způsobem 
a  v  potřebném  množství.  Sr\. 

Xn  anteoeMnm  (lat.),,  předem. 


In  armis—  Incest. 


M^ 


Zn  arBils  (lat.),  ve' zbrani. 

Znaudl  Jacopo»  znamenitý  ital.  počtář 
z  paméti  (*  1867  v  Onoratu  v  sev.  Itálii). 
Jeno  duševními  schopnostmi  zabývali  se  franc. 
učenci  Broca,  Charcot  a  Darboux  v  1.  1880 
a  1892.  Vyniká  obrovskou  specielní  pamětí 
pro  řady  císeL 

Zn&Q^^iinboe  (z  lat.),  u  starých  Římanů 
obřad,  jimž  zvidána  budoucnost  a  zdar  pod- 
niku  nějakého  pozorováním  ptactva  bonům 
posvátného.  Z  původního  toho  významu  vy- 
vinul se  další  smysl  slavnostního  zahajování 
něj^ého  díla  nebo  počínání,  obzvláště  vý- 
kony náboženskými.  Tak  se  mluví  o  i-ci  při 
udílení  hodnosti  akademických,  při  slavném 
veřejném  uvádění  v  úřady,  při  zasvěcováni 
budov  a  pod. 

Znan^fiiráliii  dUipntaoe  viz  Disputace. 

Zn  bianco  [-nkol,  ital.,  in  blanco  (lat.) 
viz  Bianco.  Srv.  též  Giro. 

In  bond  (angl.),  pod  celním  závěrem;  viz 
Bond. 

Znoa  [-ka],  hl.  m.  okr.  v  špan.  prov.  bale- 
arské,  na  ostrově  Mallorce,  29  km  sv.  od 
Palmy,  v  úrodné  krajině  na  žel.  trati  Palma- 
Monacor,  se  7539  ob.  (1887). 

In  oalonlo  [-kalku-],  lat.,  v  počtu,  v  čísle. 

Inoapaoitas  [inka-],lat.,  v  právu  církevním 
název  ne  způsobilosti  ku  přijetí  svěcení 
následkem  překážek,  zákonem  božském,  resp. 
pro  stupně  nesvátostné  právem  církevním 
stanovených,  mající  za  následek  úplnou  ne- 
platnost aktu  svěcení.  Ospby  nezpůsobilostí 
tou  stiŽené  zovou  se  incapaces.  Těmi  pak 
jsou  ve  příčině  svěcení  vůbec:  nekřtění,  ženy, 
nlezi  dospělými  muži  ti,  kdož  přijmouti  svě- 
cení naprosto  se  zpěčují;  ve  příčině  episko- 
pátu  zvláště  jsou  pak  to  dle  náhledu  obec- 
nějšího ti,  kclož  nepřijali  ještě  svěcení  kněž- 
ského. Tpcli. 

InoarvUlea  [-kar]  Juss.,  dvojostice,  dlq 
missionáře  ďlncarviilea  pojmenovaný  rost- 
linný rod  Čeledi  trubačovitých  (Bignonia- 
ceae)  s  kalichem  Shranným,  lOklaným  a  3  li- 
steny podepřeným,  iehož  5  uštů  vnějších 
proti  kratším  vnitřním  u  zpodiny  žlaznaté 
jest  ztloustlých  a  Šidlovitě  prodloužených. 
Koruna  jest  krátce  trubkovitá,  zvonkovitá, 
5laločná  a  2pyská.  Dvoumocné  tyčinky  (s  5. 
zakrnělou)  mají  na  nitkách  na  konci  ztloust- 
lých 2pouzdré  rovnovážné  prašníky,  jichž  zpo- 
aina  vyznačuie  se  2  štětinovitými  zuby  (odkud 
české  jméno;.  Tobolka  jest  luskoviťá,  srpo- 
vitá,  óžcbrá,  5chlopní,  po  obou  stranách  se 
otevírající  o  mnohých  smáčknutých  okřídle- 
ních semenech.  D.  roste  jako  popínavý  nebo 
píazivý,  někdy  přímý  keř,  řidčeji  bylina  v  Číně 
a  jinde  po  jihovýchodní  Asii  několika  druhy, 
z  rSghž  častěji  pěstuje  se  d.  čínská  (I.  5i- 
nensis  Lam.^  u  výši  asi  1  m  se  střídavými 
zpcřenými  listy  a  s  vrcholovým  klasovitým 
květenstvím  dlouhých  náprstníkovým  podob- 
ných žlutobílých  a  nachově  naběhlých  květů 
i  ve  studeném  skleníku.  Některé  jménem  I. 
zvané  pěstované  rostliny  patří  dílem  k  rodu 
Tecoma  (na  př.  I.  grandiflora),  nebo  k  rodu 
Fáwlovnia  (na  př.  I.  tomentQsa),  Děd, 


.   In  oassa  [-ka-],  ital.,  hotově. 

Inoastratnra  [inka-úra],  lat,  schránka 
v  kameni  oltářním  pro  ostatky  svatých. 

In  oasnm  (kázům],  lat.,  pro  případ;  i.  c. 
neccssitatis,  pro  případ  nutnosti. 

Inoe-in-Kaokerfleld  [ins-in-mekrfílď, 
místo  v  angl.  hrabství  lancasterském  2  km  již. 
od  Wiganu  na  želez.  Lancaster-York  s  vel- 
kými prádelnami  bavlny,  železárnami,  továr- 
nou na  vagóny,  výrobou  zboží  nožířského, 
nářadí  zahradnického  a  19.255  ob.  (1891). 
V  okolí  jsou  uhelné  doly. 

Inoest  (franc.  inctste,  rus.  krovosmíšenije, 
něm.  Blutschandé),  krvesmilství  (krevné 
smilstvo,  též  krveprznění),  t,  j.  tě- 
lesné obcování  mezi  nejbližšími  příbuznými 
a  sešvakřcnými,  bylo  již  v  šeré  dávnověkosti 
u  kulturnějších  národů  pokládáno  za  trestný 
čin.  Zakazoval  je  již  zákonník  Mojžíšův  (Le- 
viticus,  kap.  18.,  verš  6.  a  násl.)  i  právo  ře- 
cké a  římské.  Důvodem  zákazu  byly  jednak 
motivy  povahy  náboženské  a  morální,  jednak 
i  přesvědčení,  že  z  krvesmilného  spoj^íní  se 
rodí  potomstvo  stížené  četnými  chorobami 
duševními  i  tělesnými.  Názor  svůj  o  l-u  pro- 
jevili staří  národové  v  několika  mythech  a 
legendách,  dle  nichž  syn  dopouští  se  děs- 
ného činu  tím,  Že  pojímá  za  manželku  vlastní 
svou  matku.  (Srv.  na  př.  mythus  o  Oidipovi 
a  Jidáši  Iškariotském.)  Klassické  právo  řím- 
ské rozeznává  dva  druhy  l-u:  incest us  juris 
gentium  (i.  práva  mezinárodního)  mezi 
příbuznými  v  přímé  linii  a  \,  juris  civilis  mezi 
příbuznými  v  linii  pobočné  a  mezi  sešvakřc- 
nými. I.  práva  mezinárodního  jest  trestán 
přísněji  nežli  i.  práva  civilního.  Modifikována 
byla  ustanoveni  o  i-u  v  právu  byzantském. 
Spojení  krvesmilné  nemělo  následků  civil- 
ního práva.  Děti  krvesmilných  rodičů  neměly 
otce  a  byly  považovány  za  bastardy,  spurii, 
vuigo  concepti,  nemohouce  býti  legitimovány 
potomním  sňatkem  svých  rodičů.  Právo  cír- 
kevní rozeznává  tři  druhy  krvesmilství:  I. 
v  příbuzenstvu,  i.  ve  švakrovstvu  a  I.  v  pří- 
buzenstvu duchovním  (jež  povstává  křest- 
ným  kmotrovstvím).  Za  i.  pokládalo  kano- 
nické právo  původně  tělesné  obcování  při 
všech  stupních  příbuzenstva  a  švakrovstva, 
pokud  je  možno  stopovati.  Za  Innocence  III. 
r.  1216  ustanovena  však  hranice:  čtvrtý  stu- 
p:*ň  dle  kanonického  počítání  (osmý  dle  ci- 
vilního). —  Podobný  názor  o  l-u  jako  v  řím. 
právu  jest  v  nynějším  právu  německém. 
Tam  rozeznávají  se  dva  druhy:  těžký  I.  mezi 
příbuznými  v  přímé  linii  a  prostý  1.  mezi 
příbuznými  v  poboční  linii  (mezi  bratry  a  se- 
strami) a  mezi  sešvakřenými.  Přísněji  trestá 
se  i.  u  příbuzných  vzestupné  linie  jakožto 
osob  majících  větší  rozvážnost,  větší  vliv. 
Beztrestní  jsou  příbuzní  a  sešvakření  se- 
stupné linie,  jesthže  nedovršili  18.  rok.  Rak. 
trestní  zákon  z  r.  1852  ukládá  v  §  131.  na 
I.  mezi  příbuznými  vzestupné  a  sestupné  linie, 
který  se  pokládá  za  zločin,  žalář  od  6  měsícův 
do  1  roku.  Naproti  tomu  jest  I.  mezi  příbuznými 
pobočnými  a  mezi  sešvakřenými  dle  §.  501. 
trest.  zák.  rak.  pouhým  přestupkem  proti  ve- 


5  50 


Incidence. 


řejné  mravopočestnosti  a  trestá  se  zpravidla 
vězením  od  jednoho  do  tří  mčsíců.  Osnova 
rak.  zák.  z  r.  1889  drží  se  něm.  trest,  zákona, 
nepřijala  však  důvodu  vylučujícího  trestnost. 
Rovněž  tak  trestní  zákon  italský  z  r.  1889 
(či.  337)  trestá  vězením  od  1V»  roku  do  5  ict 
a  kromě  toho  dočasnou  ztrátou  veřejných 
hodností  každého,  kdo  pohoršlivým  způso- 
bem udržuje  krvesmilné  spojeni  s  descen- 
dentem  nebo  ascendentem,  s  osobou  seáva- 
křenou  v  přímé  linii  anebo  se  sestrou,  resp. 
bratrem.  Dle  ruského  práva  (UloŽenije 
o  nakazanijach,  vyd.  1885,  či.  1593—96)  jest 
I.  dobrovolné  tělesné  obcování  osob.  jeŽ 
jsou  mezi  sebou  příbuzný  nebo  seSvakřeny 
ve  stupních  zákonem  stanovených  a  o  tomto 
svém  příbuzenském,  resp.  ávakrovském  po- 
měru vědí.  Zákon  rozeznává  různé  druhy  l-u 
při  nemanželské  formě  soužití  (a  trestá 
je  namnoze  odsouzením  do  Sibiře  a  do  klá- 
štera) a  pak  i.  ve  formě  manželství,  za 
nějž  se  pokládá  takové  manželské  spojeni, 
kde  manželé  vědomě  uzavřeli  sňatek  j^souce 
příbuzní  v  prvém  nebo  druhém  stupni,  bňatek 
mezi  sešvakřcnými  osobami  a  všemi  ostat- 
ními příbuznými  fvzdáleněji  než  ve  2.  stupni) 
nepokládá  se  za  i.,  nýbrž  za  samostatný  Čin 
trestný,  na  nějŽ  jest  určeno  uvěznění.  Osnova 
nového  ruského  trestního  zákona  přijímá  usta- 
novení něm.  zákona  ustanovujíc  beztrestnost 
descendentů,  kteří  nedosáhli  17  let.  —  Na- 
proti dotčenému  stanovisku  uvedených  právě 
zákonů  stojí  jiné  moderní  zákony,  které  se 
na  i.  dívají  jinak.  Ani  krvesmilné  manželství 
ani  krvesmilné  nemanželské  obcování  nemá 
býti  dle  nich  stíháno  trestním  zákonem.  Co 
se  týče  manželství,  jest  dle  jejich  stanoviska 
již  to  dostatečným  důsledkem,  Že  manželství 
takové  jest  neplatné,  a  uraženému  řádu  práv- 
nímu jest  tedy  vyhověno,  a  co  se  týče  l-u 
nemanželského,   nezasahuje   se   do   žádného 

f)ráva  soukromého  nebo  všeobecného.  Spo- 
ečnost  nemá  interessu  na  tom,  aby  věci,  které 
neslouží  nikomu  ke  cti,  byly  vynášeny  na 
svčtlo.  Na  tomto  stanovisku  stojí  právo 
francouzské.  Code  pénal  z  r.  1810  nezmi- j 
ňuje  se  o  l-u.  Teprve  zákon  z  r.  1863  uvádí! 
případy  l-u,  avšak  jen  jako  okolnosti  přitě- 
žujíci  trestnost  nenásilného  obcování  s  ne- 
zletilými descendcnty.  Také  zákonodárství 
belgické  a  hoUandské  nezná  i.  jako  samo- 
statný trestný  čin,  nýbrž  jen  jako  okolnost 
Sřitéžující  trestnost  při  smilství  a  násilí.  ~ 
'  některých  nekulturních  nárůdků  asijských 
jest  pojem  l-u  nejen  neznám,  nýbrž  dle  jejich 
obyčejů  jsou  mužští  povinni  vejíti  v  man- 
želství s  osobou  krevně  nebo  švakrovstvím 
blízce  příbuznou.  Jsou  případy,  že  syn  vchází 
v  manželství  s  matkou,  zeť  s  tchyní,  švakr 
se  švakrovou  atd.  Srv.  Jakuškin,  Obyčnoje 
právo,  2  sv.,  Jaroslav,  1896.  -dle. 

Xnoldenoe.  Každé  jednám',  jež  netvoříc 
řádnou  součást  sporu  béhem  řízení  sporného 
k  tomu  cíli  bylo  předsevzato,  by  rozřešeny 
byly  určité  otázky,  jež  vzhledem  k  zvláštním 
poměrám  stran  nebo  věci  sporné  v  té  které 
rozepři  se  naskytly  nebo  rozepří  samou  byly  I 


vyvolány,  nazvati  lze  l-cí.  Otázky  ty  mohou 
míti  povahu  i  účel  rozličný.  Buď  jsou  rázu 
čistě  processního  dotýkajíce  se  překážek  for- 
málních, jichž  předchozí  odstranění  vyhle- 
dává řádný  a  pravidelný  postup  řízení  spor- 
ného, nebo  zakládají  se  ve  sporných  pomě- 
rech účastníků,  jež  dříve  třeba  rozřešiti,  nez 
ten  který  další  processní  úkon  předsevzíti 
lze,  nebo  konečné  nesouvisíce  bezprostředné 
s  vedením  sporu  vztahují  se  k  existenci  pod- 
mínek, pod  kterými  straně  nebo  té  ktcrc 
osobě  ve  sporu  vystupující  (na  př.  svědkovi) 
skýtají  se  určité  výhody.  Již  staré  processní 
zákony  znal  v  dosti  četné  i ,  z  nichž  mnohé 
v  nových  zákonech  processních  dne  1.  srpna 
r.  1895  vydaných  svého  významu  úplně  po- 
zbyly (na  př.  jednám'  o  připuštění  novot  k  re- 
plice a  duplice,  o  povolení  konečného  spisu 
a  p.),  anebo  docházejíce  svého  V3rřízem'  při 
t.  zv.  prvním  stání  (§  239  nového  civ.  ř.  s.}, 
tedy  před  vlastním  sporným  líčem'm  (na  př. 
jednám'  o  žalobní  kauci,  nominatio  auctoris 
a  p.),  mnoho  ztratily  ze  svého  rázu  jako  1.. 
t.  }.  jako  řízení  během  rozepře  prováděné. 
Však  přes  to  vykazují  nové  zákony  processní 
dosti  dlouhou  řadu  rozmanitých  l-ci,  z  nichž 
jako  důležitější  následující  budtež  uvedeny: 
1.  řízeni  sloužící  k  tomu,  aby  soudce  z  pro- 

Í*ednávání  dotčené  záležitosti  sporné  pK>  zá- 
honu vyloučený  nebo  soudce,  který  v  tako- 
vém poměru  k  některé  ze  sporných  stran 
nebo  sporu  stojí,  že  naprostá  jeho  nestran- 
nost  by  mohla  v  poch3rbnost  býti  brána,  na 
provedení  a  rozhodnutí  rozepře  neměl  úča- 
stenství (§§  19.  a  násl.  jurisd.  normy  z  r.  1895) 
(viz  i  Inhabilita  soudců);  2.  projednáni  a 
rozřešení  otázek,  nevadí-li  řízení  spornému 
a  rozhodnutí  rozepře  nepříslušnost  soudu 
(viz  Nepříslušnost)  nebo  okolnost,  že  pro 
otázku  právní  ve  spor  uvedenou  jest  vůbec 
pořad  práva  vyloučen,  nebo  že  táž  věc  u  téhož 
nebo  jiného  soudu  jest  projednávána  {lis  pen- 
dens)  nebo  již  pravoplatně  rozhodnuta  {res 
judicjta,  §  261.  civ.  ř.  s.);  3.  řízení  a  rozhod- 
nutí o  tom,  má-li  sí^  osoba,  která  ke  sporu 
jako  vedlejší  intervcnient  se  přihlásila,  i  přes 
protest  strany  hlavní  jako  takový  súčastniti 
rozepře  (§S  18.  a  násl.  civ.  ř.  s.);  4.  projed- 
nám' a  roznodnutí  různých  sporných  otázek, 
na  jejichž  vyřízeni  jest  způsob  pokračování 
v  provádění  důkazu  závislým  (§  285.  civ.  ř.  ».), 
zejména  projednání  o  povinnosti  odpůrce  dd- 
kazatelova  neb  o  povinnosti  osoby  třetí  předlo- 
žiti listinu  k  důkazu  potřebnou  (§§  303.  a  násl. 
CIV.  ř.  s.),  projednávání  a  rozhodnutí  o  tom,  má-li 
znalec,  u  kterého  se  naskytla  nějaká  překážka 
soudce  vylučující,  při  důkazu  znaleckém  in- 
tervenovati (§§  355.  a  ná.sl.  civ.  ř.  s.).  je-li 
zdráhání  se  svědka  nebo  znalce  vypovídati 
vůbec  nebo  vypovídati  o  některých  jemu  da- 
ných otázkách  odůvodněno  či  nikoli  (§§  323. 
a  násl.  a  367.  civ.  ř.  s.);  5.  rozřešení  někte- 
rých otázek  práva  chudých  se  týkajících,  ob- 
zvláště otázky,  má-li  straně  právo  chudých 
jí  pro  spor  poskytnuté  dodatečně  býti  od- 
ňato, nebo  straně,  která  práva  chudých  bez- 
právně si  byla  vymohla,  páhrada  oněch  ob- 


Incidenční  spor  —  In  contumaciam 


551 


nosů  býti  uložena,  od  jichž  zapravení  byla 
prozatím  osvobozena  (§§  68.  a  71.  civ.  ř.  s.  viz 
i  Chudý);  6.  projednání  a  rozhodnutí  o  tom, 
odpadl-fi  důvod,  jenž  přerušeni  řízeni  spor- 
ného byl  přivodil,  a  muže-li  jednání  opět  se 
býti  ujato  (§§  155—157, 165  odst.  2.  civ.  ř.  s.) 
a*j.  v.  Po  dobu  jednání  o  jednotlivých  otáz- 
kách incidenčních  shora  vypočtených  raůíe 
soud,  shledá-li  toho  potřebu,  řízení  ve  věci 
hlavní  zastaviti  a  teprve  po  rozhodnutí  I.  ve 
sporu  samém  pokračovati  (tak  zvlášté  shora 
v  případě  sub  2.  a  3.  uvedeném  |§§  260.  a 
190.  odst.  2.  civ.  ř.  s.|),  v  případě  ad  4.  ne- 
může b5'ti  po  zákonu  důkaz  proveden,  dokud 
o  dotčených  otázkách  před  jeho  výkonem 
na  přetřes  uvedených  nebylo  rozhodnuto. 
Po  dobu  jednání  o  odmítnutí  vadného  soudce 
(shora  ad  1.)  smi  tento  jen  ony  úkony  předse- 
vzíti, jež  odkladu  nestrpí  (§  25.  odst.  1.  jur. 
n.).  Případy,  kdy  rozhodnutí  o  I -cích  (na  př. 
o  nepříslušnosti)  výjimečné  v  rozsudek  ko- 
nečný se  pojímá,  vylučujíc,  rozhoduje  se 
o  ot^kách  dotčených  pouhým  výrokem,  jenž 
začasté  nepodléhá  nižádné  přehlídce  vyšších 
instancí.  —  Vedle  vylíčených  l*cí,  jež  účel 
processuální  sledují,  uznána  jest  v  novém 
zákoně  processním  též  I.  rázu  čistě  materiál- 
ního, sloužící  k  tomu,  by  přivodila  rozhod- 
nutí praejudicielní,  podklad  pro  rozřešení 
sporu  sama  skýtající.  Může  totiž  žalobce  i  ža- 
lovaný učiniti  návrh,  aby  soud  dříve,  než  ve 
véci  samé  vydá  rozsudek,  uznal  o  nějakém 
sporném  poměru  právním  nebo  o  sporném 
právu,  na  jehož  rozhodnutí  závisí  i  výrok 
o  prosbě  žalobní  (§§  236.  a  259.  civ.  ř.  sX 
V  případě  tom  rozvinuje  se  ve  sporu  pů- 
vodním spor  nový,  který  samostatně  roz- 
sudkem zvaným  mezitímním  (interlocut)  může 
býti  rozhodnut,  jakmile  byl  příslušný  sporný 
materiál  probrán  (§  393.  civ.  ř.  s.).  Soud  může 
v  případě  tom  naříditi,  by  až  do  rozhodnutí 
toho  incidenčního  sporu,  po  případě  až  do 
právní  moci  tohoto  rozhodnutí,  v  rozepři  pů- 
vodní jednáno  nebylo  (§  190.  odst.  1.,  393. 
odst.  3.  civ  ř.  s.),  nýbrž  teprve  na  základě 
pevného  již  rozhodnutí  dotčené  otázky  prae- 
judiciální  ve  věci  samé  pokračováno.  Mož- 
nost tohoto  incidenčního  jednání  vázána  jest 
na  dvě  podmínky,  že  totiž  soud,  který  se 
véci  hlavní  ujal,  jest  i  pro  otázku  ve  sporu 
incidenčním  jemu  k  rozhodnutí  předkládanou 
věcné  příslušným  a  že  není  pro  záležitost 
tuto  předepsáno  nějaké  zvláštní  (mimořádné) 
řízení.  Pčk. 

Inoidendiii  spor  (záležitost)  nazývá  se 
takový  spor  (resp.  záležitost),  který  jest  nutno 
rozhodnouti  před  vyřízením  hlavní  záležitosti. 
Viz  Incidence. 

Xnoidentni  (z  lat),  dopadající;  i.  úhel 
jest  úhel  dopadu  paprsku  světelného  na  po- 
vrch nějakého  tělesa.  Pch. 

InoiW  ia  Bcyllam,  qal  vult  vitare 
Obarj^bdim,  upadá  do  Scylly,  kdo  chce  vy- 
hnouti se  Charybdě,  pořekadlo  vzniklé  z  301. 
verše  V.  knihy  Alexandreidy  Gualtera  de  Ca- 
stellione;  smysl:  přichází  z  deště  pod  okap, 
z  bláta  do  louže. 


Uoiixeraoe  (z  lat.  cinis,  popel),  spálení 
na  popeb 

Inolse  (z  lat.),  naříznutí  (mrtvoly,  hlízy  a  p.). 

Xnolsorioin  (z  lat.),  jiný  název  pro  břitvici 
či  bistouri  (v.  t.). 

Xnoliura  (lat.),  výkrojek,  přirozené  pro- 
hloubení kraje  neb  i  plochy  na  kosti  nebo 
některé  útrobě. 

Inol.,  skratek  slova  inclusive. 

XnolilfllTe  [-kiuzí-J,  lat.,  včetně. 

In  ooena  Domixu,  bulla  papežská,  viz 
Bulla  str.  917  a). 

XnoOffnitO  [-kóňitol,  ital.,  na  zapřenou. 

XnoonatiTa  [-koh-J  (méně  správně  in- 
choativa),  t.  verba,  slovesa  počínavá, 
vyjadřující  nastoupení  děje,  na  př.  stárnu, 
mládnu,  blednu,  řec.  yriQáatKú^  i^fiáaynůj  lat. 
hebesco,  veterasco  atd. 

Xnoombattant  |énk6nbatán|,  franc,  ne- 
bojující, nebranný,  opak  combattanta, 
branného,  brance,  příslušník  sice  činného 
vojska  a  nosící  zbraň,  ale  nepovolaný  k  uží- 
vání této  v  boji.  l-i  jsou  tudíž  voj.  auditoři, 
voj.  lékaři,  voj.  intendanti,  voj.  úředníci,  dů- 
stojničtí  sluhové  a  pod.  FM. 

ítK  oommnne  boniiiii[-komúnebó-|,  lat., 
ku  všeobecnému  dobru. 

Xn  oommnni  [-komú-|,  lat.,  obecně,  spo- 
lečně. 

Znoompatibilia  |-kom-|.  lat.,  zovou  se  be- 
neficia,  která  týž  beneficiát  de  jure  současně 
držeti  nemůže  (beneficia  neslučitelná),  kdežto 
beneficia,  která  týž  beneficiát  současně  de 
jure  držeti  může,  zovou  se  beneficia  compati- 
bilia  (beneficia  slučitelná).  Církevním  právem 
zakázáno  totiž  t.  zv.  mnohoobročnictví  čili 
hromadění  beneficií  {cumulatio^  pluralitas  be- 
neýciorum)^  t.  j.  současné  slučování  dvou  či 
více  beneficií  v  jedné  osobě.  Rozeznávají  se 
beneficia  incompatibilia  primi  generis  a  secundi 
generis  (benef.  absolutné  a  relativně  nesluči- 
telná); při  oněch  beneficiích  má  přijetí  be- 
neficia druhého  ipso  jure  za  následek  ztrátu 
prvého,  což  při  beneficiích  sec.  generis  místa 
nemá,  nýbrž  beneficiátovi  ponecháno  na  vůli, 
které  %  obou  beneficií  si  podržeti  chce,  ale 
tak,  že,  kdyby  do  určité  doby  se  nerozhodl, 
rozhodne  o  tom  výrok  soudní.  Právo  dispense 
ve  příčině  beneficií  incompatibilních  reservo- 
váno apošt.  Stolici.  —  V  Rakousku  hroma- 
dění beneficií  kurátních  zakázáno  dvoř.  de- 
kretem d.  d.  10.  února  1785  a  jeŠtě  jinými, 
může  však  dle  dvoř.  dekretu  ze  dne  14.  list. 
1785  spojeno  býti  v  jedné  osobě  více  beneficií 
jednoduchých,  nebo  beneficium  simplex  s  be- 
neficiem  kurátním,  když  při  tomto  residence 
zachovávána  býti  může,  nebo  beneficium  s  cír- 
kevním úřadem.  Tpch. 

Xnoomplalsanoe  [énk6nplézáns|,  franc, 
neochota,  neúslužnost. 

Xn  oonoreto  [konkré-],  lat.,  v  určitém, 
daném  případě  (nikoliv  tedy  všeobecně  či 
povšechně). 

In  oontanti  [kon-],  ital,  hotově. 

Xn  oontinuo  (lat.),  nepřetržitě,  souvisle. 

Xn  oontomaolam  f-kon-J,  lat.,  v  nepřítom- 
nosti (někoho  odsouditi),  viž  Kontumacc. 


552 


In  corpore  —  Indemnita. 


Im  ooipor^  (-kor-|,  lat,  ▼  celka.  hromadné. 

lnůT%aíhúm  wímo,  [-kréd-  viza],  lat,  ne* 
uvéfitelno  na  pohled. 

laerojabUHi  [enkroajábl],  firanc,  neuvé- 
řítelni,  označení  módních  lvů  a  hlavné  roya- 
listických  elegánů  za  Direktoria.  Iména  toho 
dostalo  se  jim  proto,  Že  pH  každé  příležitosti 
zaklínali  se  skomoleným  říkadlem  tehdv  mód- 
ním: c'est  incoyabie,  ma  paóie  ďhonneu]  (to  je 
k  neuvéření,  na  moa  čest!).  Strojili  se  s  ne- 
dbalou affektovaností ;  nosiU  zelený  frak  s  dlou- 
hými šosy  a  perleťovými  knofhicy,  nesmírnou 
mušelinovou  kravatu,  široké  kalhoty  s  veli- 
k^i  splývavými  záhyby,  bílé  punčochy  se 
širokými  modrými  pruhy,  dvourohý  klobouk , 
vlasy  sčísali  si  přes  uši.  Móda  tato  potrvala 
až  ao  r.  1795.  kdy  nékteří  elegáni  jako  znak 
smutku  užili  černých  límců,  z  čehož  povstaly 
rvačky,  v  nichž  černé  límce  byly  rozřezány. 
Srv.  Goncourt,  Histoire  de  la  société  pendant 
Ic  Directoire  (1855). 

bonbiifl  jinku-]  neb  Incubo  slul  starým 
Římanům  démon  působíd  těžké  sny,  tedy 
naše  můra,  morous,  řecký  'Eqfiálxfjg.  My- 
thus italský  řadí  jej  do  rodu  Faunů,  Silvanů 
a  Pánů  a  ztotožňuje  s  Fauny  ňcarii,  s  kte- 
rými I.  má  zejména  společnou  náklonnost 
k  ženskému  pohlaví,  jemuž  prý  též  v  noci 
úklady  strojí.  V  pozdní  dobé  I.  slul  též  skřítek 
střehoucí  poklad;  strhl-li  mu  kdo  jeho  kápi, 
nabyl  tím  pokladu.  klk, 

Imourabllis  [-kurá-],  lat,  nezhojitelný. 

Inoafl  (lat.),  kovadlinka,  sluchová  kůstka. 

Inoiisl  |-kúzi]  viz  Incusum  quadratum. 

Znomram  quadratum  |-kúz-],  lat.,  čtverec 
vtlačený,  vbitý.  U  mincí  starověkách  sluje  tak 
vtlačený  čtverec  o  čtyřech  polích,  jenž  tvoří 
revers  starších  mincí  až  asi  do  V.  stoL  před 
Kr.  V  řeckých  městech  jihoitalských  a  na 
mnohých  drobných  zlatých  mincích  maloasij- 
ských nalézáme  místo  tohoto  čtverce  vydutý 
obraz,  jenž  jest  pak  celkem  kopií  obrazu  na- 
lézajícího se  na  aversu,  pořízenou  z  volné 
ruky.  Peníze  takové  sluji  nummi  incusi. 
Srv.  Sittl,  Archaologie  d.  Kunst,  str.  900. 

Znd.,  skratek  =  sev.-amer.  stát  Indiána. 

Z.N.D.,  skratek  lat,  In  nomine  Dei  (Do- 
mini), ve  jménu  božím  (Páně). 

Zndalself,  jedna  z  největších  řek  ve  Švéd- 
sku vytékající  ze  Storského  jezera  v  lanu 
femtlandě.  Ža  pramen  vlastní  považovati  sluší 
nejznačnější  přítok  Storu  Are -elf  temenící 
se  při  hranici  norsko-švédské.  Teče  celkem 
k  jihovÝch.,  tvoří  několik  vodopádů,  z  nichž 
největší  je  Édfors,  přibírá  řeky  Lángá,  Hárka 
a  Ammerá  a  ústí  po  toku  asi  400  km  20  km 
sev.  od  Sundsvallu  do  Baltického  moře. 

Zndanr,  město  a  stát  Vých.  Indie,  v.  Ind  o  r. 

Znde,  indigo,  viz  Inaigofera  L. 

Xndé,  hl.  m.  distriktu  mex.  státu  Durango, 
1920  m  n.  m.,  na  vysočině  mexické  nedaleko 
hranic  státu  Chihuahua,  s  4096  ob.  Jest  stře- 
diskem značného  hornického  obvodu. 

Xndebltl  solutto,  zaplacení,  resp.  splnění 
domnělého  závazku.  Viz  Indebitum. 

Xndebltom  nazývá  se  v  právu  domnělý 
závazek,   který   někdo  plnil   pouze   omylem 


(indebite)  maje  za  to,  ie  jest  dlužen.  Jix 
v  právu  Justiniánském  a  ovsem  i  moderním 
chráněn  jest  takový  domnělý  dlužnďc  proti 
domnělému  věřiteli  žalobou  zv.  condictio 
I.  o  vrácení  toho,  čím  domnělý  věřitel  byl 
obohacen.  Podmínkou  žaloby  jest;  1.  oboha- 
cem'  Žalovaného;  2.  obohacení  na  újmu  ža]ot>- 
covu;  3.  omyl  stran  závazku  na  straně  žalob- 
cově. Tato  c  i.  vznikla  v  římském  právu  ex 
naturali  aequitate  (z  důvodů  přirozené  sluš- 
nosti) k  ochraně  toho,  kdo  by  na  základě 
neuprositelných  forem  přísného  práva  (juris 
strictí)  proti  slušnosti  byl  zkrácen.  Proto  se 
nepřipouští  tato  žaloba  tam,  kde  běží  aspoň 
o  nějaký  závazek  ze  slušnosti  {yinculum  pie- 
latis),  kde  dlužník  zavázán  jest  naturaliter. 
Dle  §  1432.  rak.  obč.  zák.  vyloučena  jest  c 
I.  v  těchto  případech:  1.  byl-li  zaplacen  pro- 
mlčený dluh;  2.  byl-li  plněn  závazek,  který 
jen  pro  formální  vadu  jest  nežalovatelný; 
3.  byla-li  plněna  naturální  (věcné,  předmětné 
nežalovatelná)  obligace.  Ve  všech  těchto  pří- 
padech pokládá  se  splněný  závazek  za  pravé 
debitum,  a  dlužník  neplatil  tedy  indebite  (ne- 
jsa zavázán).  Srv.  Pavlíček,  Žsuoby  z  oboha- 
cení (Praha,  1873);  Hasendhrl,  lías  oester- 
reichische  Obligationenrecht  (Vídeň,  2  sv. 
1881  a  1886).  -dk. 

Xndeoenoe  (z  lat.),  neslušnost,  zejména 
v  příčině  poměru  pohlavního;  Ind^centnl, 
neslušný. 

Zndeollnabilia  [-ekli-|,  lat,  v  mluvnici 
slova  nesklonná. 

Zn  defeota  |-ektu],  lat.,  v  nedostatku. 

Zndeflnltom  (lat),  neurčité,  nevyme- 
zené,  čehož  konce  nelze  určiti,  ač  konec 
ten  nastoupí,  a  tím  se  1.  liší  od  infinitum, 
kde  konce  není,  co  jest  neomezeno,  neko- 
nečno. V  mluvnici  jest  i.  či  i  n  definitiv  um 
zájmeno  neurčité  (kdo,  co,  který,  jaký). 

Indelta  (Indelningsverket^  slově  ve 
švédsku  od  Karla  XI.  r.  1683  pocnázejicí  za- 
řízení vojenské,  jímž  dvorcům  selským  jest 
uložena  povinnost,  najímati  a  vydržovati  po 
jednom  vojáku;  každý  voják  dostane  torp^ 
t  j.  domek  s  polem  a  roční  příspěvek  peně- 
žitý nebo  v  plodinách;  jde-li  ke  cvičeni,  do- 
stane k  tomu  denní  plat  od  státu.  Služebna 
závazek  trvá,  dokud  nepozbudou  tělesnýcn 
schopností;  zovou  se  roztřídění  (iudfita)  a 
tvoří  v  míru  většinu  voiska;  od  r.  1875  do- 
stávají důstojníci  a  poddůstojníci  místo  torfu 
stálý  plat. 

Xndemnlsovati  (lat.),  odškodniti,  indem- 
nitu  uděliti.  Viz  Indemnita. 

Indemnita,  fr^ncť indemnité  |énde-|  jest 
v  právu  název  jednak  pro  válečnou  náhradu, 
indemnita  de  guerre  (v  právu  mezinárodním), 
kterou  žádají  počínajíc  koncem  minulého  sto- 
letí vítězové  na  státu  přemoženém,  jednak 
pro  zproštěni  vlády  (ministrů)  od  odpověd- 
nosti za  nezákonná  jednání,  indemnité  parle- 
mentaire,  l-tu  válečnou  Žádá  vítězný  stát 
na  státu  přemoženém  pod  záminkou,  že  hra- 
diti musí  náklady  a  škody  způsobené  válkou 
sobě  samému,  raněným,  invalidům  nebo  ro- 
dinám pozůstalým  po  padlých  vojínech.  Po- 


Inden  —  Inderské  jezero. 


553 


sledním  případem,  kdy  žádána  byla  od  vítěze 
ohromná  válečná  I.,  byl  případ  s  Německem 
a  Francií  r.  1871.  Francie  zaplatiti  musela 
Německu  5  milliard  l-ty.  —  I.  parlamen- 
tární  vyvinula  se  nejdříve  v  Anglii  a  odtud 
přešla  na  evropskou  pevninu.  Spočívá  v  tom, 
Že  vláda  (ministerstvo),  učinila-li  nějaký  krok, 
ke  kterému  ústavou  formálně  nebyla  opráv- 
něna, který  však  v  zájmu  státu  pokládala  za 
nutný,  předloží  v  nejbližším  zasedání  parla- 
mentu indemnitní  bili  {indlemnity-bill^  act 
of  indemnity)  a  žádá  jím  za  dodatečné  schvá- 
lení. Parlament  může  žádanou  f-tu  téŽ  ode- 
příti a  pohnati  ministerstvo  ke  zodpovědnosti 
pro  porušení  ústavy.  Obyčejné  zadávají  vlády 
za  í-tu,  když  nuceny  byly  překročiti  povolený 
státní  rozpočet.  Zvláštní  význam  mají  indem- 
nitní billy  v  těch  případech,  kde  se  suspen- 
duje Habeascorpusact.  -dle, 

Znden  jest  uhlovodík  Q//g  o  složení 

CH  =  CH 

I  i 

C^ri^  —  Cři^ 

obsažený  v  lehkém  dehtovém  oleji  kameno- 

uhelném.  Jest  to  kapalina  při  179®  vroucí.  OŠc. 

Xndent  (angl.)  jest  název  smlouvy,  kterou 
zámořský,  od  Evropana  vedený  obchod  se  za- 
vazuje dodávati  tuzemci  evropské  zboží  za 
cenu  stanovenou  v  tamějších  penězích.  Tento 
druh  smluv  povstal  asi  před  20  léty  a  užívá 
se  ho  v  obchodech  s  vých.  Asií  a  Austrálií. 
I.  má  tu  povahu  smlouvy  trhové,  l-em  na- 
zývá se  však  též  smlouva,  kterou  uzavírá  zá- 
mořská obchodní  firma  s  firmou  evropskou 
za  tím  účelem,  aby  opatřila  zboží  pro  tuzem- 
ského zámořského  obchodníka.  V  tomto  pří- 
padě jeví  se  I.  neien  smlouvou  trhovou,  nýbrž 
1  kommissionářskou. 

Xn  Deo  ooiudllnm  (lat.),  u  Boha  rada. 

L'Z]idépendaiioe  Belge  [léndepándáns 
belŽ],  franc.  Belgická  Neodvislost,  nejrozší- 
řenější denník  belgický  směru  liberálního, 
založený  r.  1830  pod  názv.  L'Indépendant, 
nese  nynější  název  od  r.  1843;  vychází  nyní 
třikráte  denně  v  náklade  60—80.000  exempl. 
Kromě  toho  jsou  dvě  vydání  týdenní  L'Indé- 

f>endance  Internationale  (s  literární  pří- 
ohou)  a  L'Indépendance  d*outre-mer 
a  týdenní  příloha  Le  mouvement  écono- 
miaue.  Základ  k  velikosti  listu  položil  Be- 
rardi  (1856—84,  majetník  a  redaktor);  za  něho 
byl  to  přední  orgán  opposice  proti  Napo- 
leonu III. 

Zndependenoe  f-péndéns],  jméno  četných 
měst  ve  Spoj.  Obcích  sev.-amer.,  z  nichž  nej- 
důležitější jsou:  1)  I.,  hl.  m.  hrabství  bucha- 
nanského  ve  státě  lowa,  se  stan.  pošt.,  telegr. 
a  železniční,  katol.  seminářem  a  klášterem, 
státním  ústavem  pro  choromyslné  a  3163  ob. 
(1890).  —  2)  I.,  hl.  m.  hrabství  montgomer- 
ského  ve  státě  Kansas,  na  Verdigris  Kiveru, 
se  značným  obchodem  a  3127  ob.  (1890).  — 
8)  I.,  hl.  m.  hrabství  jacksonského  ve  státě 
Missouri,  16  km  od  Kansas  city,  se  stanic, 
pošt.,  telegr.  a  železn.,  2  kollejemi,  obchodem 
a  6380  ob.  (1890).  Před  léty  bývalo  shromáž- 
dištěm vystěhovalců  na  západ. 

Ottfiv  Slovoik  Naueoý,  tv.  XI.  36  1897. 


Independent!  Hat.,  t.  j.  nezávislí),  evan- 
gelická sekta  původem  anglická,  čelící  k  úplné 
nezávislosti  své  vlastní  obce  církevní  na  cír- 
kvích jiných.  Zdrojem  víry  jest  jim  jedině 
Písmo,  hierarchie  neuznávají,  knéžím  svým 
ncpřiříkají  posvěcujícího  rázu  duchovního, 
odmítají  všeliké  vměšování  se  moci  státní 
v  záležitosti  víry,  za  to  v  popředí  iejich  zásad 
stojí  konání  skutků  milosrdenství  a  snášeli- 
vost náboženská.  Původ  svůj  vzali  z  angli- 
ckých Puritanův,  když  tito  jako  nekonformisté 
zvláštní  svá  náboženská  sdružení  čili  kongre- 
gace (odtud  též  i.  =  kongregationalisté)  uči- 
nili. Mezi  prvními  organisátory  l-tůbyliíohn 
Robinson  a  Henry  Jacob,  kterýž  poslední 
založil  první  obec  l-tů  r.  1616  v  Londýně, 
kdežto  Robinson  již  r.  1610  ji  založil  v  Lejdě. 
Na  to  rychle  se  šířili  po  vší  Anglii,  kdež 
jmenovitě  za  revoluce  (1644—49)  svým  re- 
publikánsko-radikálním  rázem  velkého  vlivu 
nabyli  —  i  Cromwell  k  nim  náležel  — ,  a  též 
v  Americe,  kdeŽ  od  r.  1805  tvoří  s  presby- 
teriány a  baptisty  společné  kollegium.  Články 
zásad  jejich  obsaženy  jsou  v  Apologia  justa 
et  uecessaria  (J.  Robinson,  Leida,  1619)  a 
v  Savoy  confesaion  ^Lond.,  1658).  Srv.  Wein- 
garten,  Die  Revolutionskirchen  Englands 
Ti 868);  Stoughton,  Ecclesiastical  history  of 
England:  Church  of  the  Revolutión  (1874). 

Uk  deposlto  (lat.),  v  uschování  (soudním), 
viz  Depositum. 

Xnderka  (též  Usmanka),  obec  v  ruské 
gub.  saratovské  v  Újezdě  kuzněckém  při  ř. 
Suře  s  3000  ob.  zaměstnávajícími  se  plavením 
dříví,  5  mešitami,  Školou  a  prádelnou  vlny. 

Xndemké  hory,  vysočina  v  ruské  oblasti 
Uralské,  na  s.  a  sv.  Inderského  jezera  v  kra- 
jině nižší  než  hladina  mořská  a  úplně  ploché 
s  jasnými  stopami  nedávno  se  zde  prostírav- 
šího  moře  s  výškou  (dle  Goebela)  64 Vj  m 
nad  hladinou  ř.  Uralu.  Složeny  jsou  z  vrstev 
pestrého  pískovce  a  hlíny  útvaru  jurského, 
křídového  a  tercierního.  Vysoce  zajímavý 
jsou  I.  h.  po  stránce  botanické,  neboť  ná- 
sledkem zvláštností  topografických  (hluboké 
úvaly  se  sněhem  udržujícím  se  i  přes  léto) 
vyskytují  se  zde  spolu  s  rostlinstvem  vy- 
prahlé stepi  aralsko-kaspické  i  rostliny  vlastní 
krajinám  s  mnohem  mírnějším  podnebím  (ší- 
pek, různé  mechy,  kapradiny)  a  řada  velmi 
vzácných  druhů:  Leontia  vesicaria,  Rhinope- 
talum  Kareliniiy  Ixiolirion  Pallasii,  Anniolirion 
Stevenii^  Dadartia  orientalis  a  j.  Pro  tyto  své 
zvláštnosti  byly  I.  h.  cílem  četných  vědeckých 
cest.  —  Srv.  Smirnov,  Botaničeskaja  ekskur- 
sija  na  Inderskije  gory  (Kazaň,  1870);  Traut- 
schold.  Ober  Jurassischen  Fossilien  von  In- 
dersk  (Moskva). 

Xiidereké  Jezero  (zkrátka  I  n  d  e  r,  dříve 
Ajder),  solné  jezero  v  rus.  oblasti  Uralské, 
97,  km  od  1.  břehu  ř.  Uralu,  obklopené  na 
s.  a  sv.  horami  Inderskými,  jež  tvoří  dosti 
příkré,  vysoké  a  malebné  jeho  břehy,  12  km 
dlouhé,  9  km  široké  s  plochou  57  km*  a  úrovní 
ve  výši  7  m  nad  hladinou  Uralu.  Obsahuje 
vrstvu  solné  rapy  10—15  m  silnou,  jejíž  zá- 
sobu solnou  páčí  prof.  Nikitin  na  340.000  m', 

37 


554 


Indeterminismus  —  Index. 


a  napájeno  jest  velkým  množstvím  solných 
pramenů  vvvérajících  pod  lemí  v  soused- 
ních horácn  a  přinášejících  do  jezera  ne- 
ustále ohromné  spousty  solného  roztoku  (je- 
diný Ašče-Bulak  40.000  t  soli  do  rokaj, 
jehož  původem  jsou  nejspíše  hojně  v  okolí 
se  vyskytující  solnaté  hlíny.  Co  do  chemi- 
ckého složení  obsahuje  inderská  sůl  97V4V0 
Na  a,  27o  vody  a  malé  množství  CaSO^, 
CaCl^,  MgCl^,  KG,  i  chválí  se  její  konservu- 
jící  účinky.  Dobývání  jest  velmi  primitivní, 
neboC  nakládá  se  rapa  prostě  z  jezera  do 
vozů  lopatami,  a  vynrazeno  jest  uralským 
kozákům;  roční  výroba  asi  6500  t  stačí  jen 

f>ro  místní  potřebu.  —  Srv.  VeliČkovskij,  Ob 
nder.  ozerě  (Uralsk,  1889);  Nikitin,  Otčety 
ekspedicii  g.  1892  (Petrohrad,  1893). 

Zndetermlniraiiui  je  názor,  podle  něhož 
vůle  člověka  žádným  pohnutkám  nepodléhá  a 
tudíž  i  proti  nim  sama  ze  sebe  jinak  rozhodo- 
vati se  může.  Mnozí  míní  l-mem  chrániti  vyšší 
zájmy  éthické,  mravnost  a  ovšem  svobodu 
vůle,  ale  zapomínají,  když  vůle  žádným  po- 
hnutkám nepodléhá,  že  nemožné  jest  i  vy- 
chování a  polepšení.  Opak  l-mu  jest  deter- 
minismus (v.  t).  —  Něco  jiného  než  l.iest 
acquilibrismus  (v.  t),  náhled  to  o  klidu 
vůle  zjednaném  rovnomocností  pohnutek. 

Xndez  O^^Oi  seznam,  ukazatel,  rej  střik. 
i.  na  vys.  školách  jest  knížka,  ve  které  má 
studující  zapsané  přednášky,  jež  navštěvuje.  — 
I.  v  anatomii,  též  indicator  [-iká-],  druhý 
prst  ruky,  ukazovák. 

I.  v  anthropologii  resp.  anthropometrii 
zove  se  číslo,  které  má  vyjádřiti  poměr  dvou 
proporcí  (různých  rozměrů  a  úhlu)  konstato- 
vaných na  těle  lidském  za  tím  účelem,  aby 
se  mohly  výsledky  analogických  měření  na 
různých  individuích  hned  přímo  k  sobě 
přirovnávati.  Za  tím  účelem  uvádí  se  jedna 
z  obou  proporcí  na  rovné  číslo  a  sice  100 
a  k  tomu  hledá  se  relativní  Číslo  proporce 
druhé.  Toto  relativní  číslo  zove  se  l-em. 
l-ů  podobných  vypočítává  se  množství,  na  př. 
I.  šířky  hlavy  k  délce  její,  I.  šířky  a  délky 
hlavy  k  výšce,  I.  šířky  a  výšky  očnic,  nos- 
ního otvoru,  I.  tvaru  pánve  ata.  Za  názorný 
příklad  budiž  zde  uvedeno  vypočtení  l-u 
šířky  lebky,  má-li  lebka  absolutní  délku 
180  mm  a  šířku  140  mm.  Délka  se  uvede  na 
100  a  I.  šířky  rovná  se  pak  číslu  7 7' 7  dle 
rovnice  180  :  140  =  100  :  x.  Poněvadž  se  pak 
u  celé  řady  lebek  všude  uvede  délka  na  100 
a  vypočte  se.  příslušný  I.,  můžeme  při  prv- 
ním pohledu  na'  čísla  přesně  konstatovati, 
která  lebka  je  Širší  a  která  užší.  NU. 

I.  v  astronomii  iest  ručička  nebo  značka 
na  pravítku  (alhidádě)  strojů  úhloměrných, 
na  př.  čára  bodu  nullového  u  vernieru,  jejíž 
poloha  se  na  rozděleném  kruhu  odečítá.  Je-li 
i.  nesprávně  postaven  vzhledem  ke  kruhu, 
odečítáme  nesprávně,  vzniká  chyba  l-u  (viz 
Indikační  chyba).  VRý. 

I.  Florentinus  viz  Corpus  juris  civi- 
lis  str.  649. 

I.  librorum  prohibitorum  (lat),  se- 
znam knih  zapovězených,  v  církvi  kato- 


lické ofhcielní  titul  seznamu  knih  ku  čtení 
zakázaných.  Spisy  kacířské  ode  dávna  bývaly 
v  církvi  ohněm  ničeny;  iil  ve  Skut.  Apošt. 
(XIX.,  19.)  čteme  o  spálení  knih  marnému 
umění  sloužících.  Po  vynalezení  knihtiskař- 
ství,  při  rychlém  a  snadném  rozšiřováni  se 
myšlének  útočících  na  autoritu  církve,  byla 
přirozeným  způsobem  tato  vybuzena,  aby  pří- 
slušnou censuru  konala,  a  tu  jest  z  dob  Alex- 
andra VI.  Decretum  de  libris  non  imprimendis 
a  pak  dekret  Lva  X.  Inter  sollicitudines  daný 
na  koncilu  Lateránském  4.  kv.  1515.  Hnutí 
doby  reformační  vedlo  i  jiné  instance  k  vy- 
dávání záznamů  o  knihách  pro  viru  katolickou 
závadných  a  zvány  tehda  záznamy  ty  catalogi. 
První  záznamy  podobné  pocházejí  v  Belgii 
od  Karla  V.  z  lot  1524—40,  od  Jindřicha  VUL 
v  Anglii,  od  universit  luvaňské  z  let  1546, 
1550,  1558  a  pařížské  z  let  1544,  1547,  1551, 
1556.  Kardinál  dclla  Casa  uveřejnil  seznam 
takový  v  Benátkách  r.  1549.  V  době  odro- 
čení koncilu  Tridentského  uložil  r.  1557  papež 
Pavel  IV.  zvláštní  k  tomu  sestavené  kom- 
missi  pořízení  seznamu  knih,  které  by  měly 
býti  zakázány,  a  seznam  ten  tehda  poprvé 
I.  zvaný  publikován  24.  bř.  r.  1564  Piem  IV. 
v  bulle  Domini  Gregis,  I.  ten  slově  Trident- 
ským  a  platnost  jeho  sahá  zpět  na  všechny 
knihy  před  rokem  tím  zatracené.  Opatřeni  ta 
přijata  v  zemích  katolických  s  ochotou  a  i. 
podle  místních  potřeb  doplňován:  tak  učinil 
Filip  II.  r.  1570  v  Antverpách,  papežský  nun- 
tius  Ninguarda  r.  1582  v  Mnichově,  generálm' 
inkvisitor  Quiroga  r.  1583  v  Madridě  a  jiní 
jinde.  Nové  vydání  l-u  Tridentského  uspo- 
řádal papež  Kliment  VIII.,  jež  odtud  zůstalo 
základem  pro  vydání  další,  jichž  celkem  jest 
na  40;  poslední  pochází  z  r.  1881,  s  doplňky 
z  r.  1884.  Od  toho  l-u  liší  se  I.  librorum  ex- 
purgandorum  čili  I.  expuvgatorius,  obsahující 
seznam  knih,  ze  kterých  pouze  jednotlivá  zá- 
vadná místa  mají  býti  vymýtěna.  l-y  tohoto 
druhu  vyskytují  se  v  XVI.  stol.,  vydané  vlá- 
dou španělskou  a  její  inkvisicí,  v  nichž  dále 
pokračováno  až  do  r.  1790,  kdy  posledně 
takovýto  I.  prohibitorius  vyšel  (doplňky  k  ně- 
mu z  r.  1805).  Z  řady  jich  všech  nejdůleži- 
tější jest  I.  pochodíci  z  r.  1640  od  generál- 
ního inkvisitora  A.  Sotomayora.  Ve  vlasti 
naší  neblaze  proslul  Koniáš  svým  >Klíčem 
kacířské  bludy  otvírajícím  a  zavírajícím* 
(1728,  vyd.  3.  pod  názv.  Index  bohemicorum 
librorum  expurgandorum  vel  abolendorum  (Hra- 
dec Králové,  1770).  Vedle  katolických  l-ů 
zmíniti  se  jest  ještě  o  l-ech  vlád  světských. 
Tak  počínajíce  r.  1754  vydaly  vlády  rakou- 
ské opětovaně  Catalogi  librorum  a  Commis- 
sione  Aulica  prohibitorum;  podobný  seznam 
vydala  vláda  bavorská  v  Mnichově  r.  1770 
a  nejnověji  r.  1882  vláda  německá  v  Berlíně 
seznam  zapovězených  spisů  sociálně-demo- 
kratických  r.  1888.  K  literatuře  v.  Reusch, 
Der  Index  d.  verbotenen  Bůcher  (Bonn,  1883 
až  1885,  2  sv.).  Seznam  knih  v  Rakousku  za- 
povězených od  r.  1862 — 95  uvádí  Anton  Einsle 
v  »Catalogus  librorum  in  Austria  prohibito- 
rum* (Vídeň,  1896).  Frase  >dáti  na  l.<  zna- 


Indexová  chyba  —  IndíanapoUs. 


656 


mená  tolik,  jako  >zané8ti  do  seznamu  knih 
iapovézených«  nebo  prosté  >zapověděti«. 

XndezOTá  obyba  v.  Indikační  chyba. 

India,  městys  v  okr.  rumském  chorv.- 
slavonské  župy  srčmské,  na  želez,  tratích 
Budapešť- Bělehrad  a  l.-Mitrovica,  má  stan. 
pošt  a  telegr.,  kostely  římsko-katol.  a  řecko- 
oríentální,  spořitelnu  a  4850  ob.  (1890),  hl. 
Němců. 

Indián  viz  Krocan. 

Indiána  í-éne]  (úřední  skratek  Ind.),  35. 
stát  Spoj.  obcí  sev.-amer.  Rozkládá  se  mezi 
37*47'  a  41*  46'  s.  š.  a  84»49'  a  88®  2'  z.  d. 
Mezuje  na  sev.  s  Michiganským  jezerem  a 
státem  Michiganem,  na  vých.  se  st.  Ohiem, 
na  lihových,  a  jihu  s  Kentucky,  na  západě 
s  niinoisem  a  zaujímá  94.140  kmK  Povrch 
státu  jest  mírně  zvlněná  rovina,  pokrytá  vět- 
šinou prairiemi,  na  záp.  jsou  nízké  pahorky 
(knobs),  z  nichž  nejvyšší  má  426  m  n.  m.;  nízké 
řetězy  pahorků  vyskytují  se  též  na  jih  od 
řeky  Ohio.  V  geolog,  složení  převládají  hor- 
niny silurské,  devonské  a  kamenouhelné. 
Převážná  většina  státu  odvodňuje  se  k  Ohiu, 
kterýž  tvoří  jižní  hranici.  Největším  jeho  pří- 
tokem jest  Wabash,  jenž  protéká  středem 
celého  státu  a  v  dolním  toku  svém  tvoří  záp. 
hranici.  Přítoky  Wabashe  jsou  s  pr.  Tippeca, 
s  1.  strany  Hossissinewa,  Wild  cat  River,  Su- 
gar  Crcek  a  White  River.  Nepatrná  čásť  sev. 
odvodňuje  se  k  Michiganskému  jezeru,  k  je- 
zeru Erie  směřuje  Maumee  na  sev. -vých.  pra- 
menící. Severozápad  odvodňuje  Kankakee, 
jedna  z  pramenných  řek  Illinois  Riveru.  Mimo 
to  má  I.  četná  malá  jezírka  a  rybníky.  Pod- 
nebí vyznačuje  se  náhlými  změnami,  ale  jest 
v  celku  zdravé.  Zimnice  vyskytují  se  v  ně- 
kterých bažinatých  okrscích.  Střední  teplota 
roční  jest  14®  C,  léto  jest  horké  (stř.  teplota 
25®  C),  zima  sice  krátká,  ale  tuhá.  Z  povrchu 
zaujímají  lesy  307©,  hlavně  dubové  a  bukové; 
mimo  to  rostou  zde  javor  cukrový,  jasan, 
černý  ořech,  ořech  hickory,  topol,  jilm,  sy- 
komory  a  j.  Zemědělství  jest  nejrozšířen^- 
ším  zaměstnáním  obyvatelstva.  R.  1890  byK) 
oseto  2,936.097  /w  a  to  1,334.476  ha  kukuřicí, 
jíž  sklizeno  103,334.000  bushelů,  1,028.007  ha 
pšenicí  (39,885.000  bush,),  440.992  ha  ovsem 
(75,063.000  bush.).  V  menším  rozsahu  pěstují 
se  žito,  ječmen,  pohanka,  brambory  a  ta- 
bák. Révou  osazeno  bylo  1890  ha  a  docíleno 
250.000  gall.  vína.  Chov  dobytka  jest  značný. 
R.  1890  bylo  ve  státu  720.035  koní,  59.644 
mezků  a  oslů,  1,511.908  kusů  dobytka  hově- 
zího, 3,320.817  dobytka  vepřového  a  1,081.133 
ovcí.  Zužitkování  neslo  se  v  prvé  řadě  k  na- 
solování  masa,  hlavně  vepřového,  k  výrobě 
másla  a  sýra  a  těžení  vlny.  Těžení  nerostů 
jest  velmi  značné.  Uhlí  vyskytuje  se  v  obvodu 
16.680  km^  a  r.  1890  vytěženo  2,845.057  tun 
v  ceně  2,887.852  doll.  Značná  jest  též  těžba 
petroleje  (63.496  sudů)  a  přirozeného  svíti- 
plynu. Tento  objeven  byl  poprvé  u  osady 
Kokoma.  Těží  se  z  četných  studen  a  záso- 
buje se  jím  70  mést  státu.  Mimo  to  má  I. 
ohromné  množství  výtečného  vápence,  litho- 
grafický  vápenec,  kaolin,  železo  a  simé  a 


solné  prameny.  Průmysl  jest  vázán  k  země- 
dělství, ostatní  jest  nepatrný.  R.  1890  vyro- 
beno v  12.354  závodech  124.349  dělníky  zboží 
za  226,825.082  doll.  i^ejvíce  z  toho  připadlo 
na  výrobky  mlynářské,  zboží  masné  a  dříví 
užitkové.  Ž  průmysl,  závodů  má  I.  velké  pily, 
bednámy,  továrny  na  vagóny,  vozy  a  nábytek, 
rozsáhlé  jatky,  velké  mlýny,  vinopalny,  že- 
lezné huti,  slévárny,  strojírny,  továrny  na 
hosp.  stroje  a  j.  Velmi  značný  obchod  pod- 
porován rozsáhlou  sítí  vodních  drah  přiro- 
zených i  umělých  (kanál  spojující  Wabash 
s  jezerem  Erie  jest  600  km,  kanál  zv.  White 
Water  120  km  dl.)  a  železnicemi,  jichž  bylo 
r.  1892  kolem  10.000  km.  Obyvatelstva  čítá  I. 
2,192.404  (r.  1890),  z  toho  1,118.347  mužů, 
1,074.057  žen,  146.205  narození^ ch  v  cizině  a 
asi  20.000  barevných.  Co  do  náboženství  pře- 
vládají protestante  různých  vyznání.  R.  1890 
napočteno  119J90  katol.,  162.989  vyznavačů 
církve  episkopální;  78.942  osob  hlásilo  se 
k  odvětvi  baptistů  zv.  učedníky  Kristovými, 
54.000  k  baptistům.  Mimo  to  zastoupeni  jsou 
ve  větším  množství  lutheráni,  presbyteriáni  a  j. 
Školství  jest  dosti  dobře  opatřeno.  R.  1890 
bylo  dětí  školou  povinných  654.300  a  sku- 
tečně navštěvujících  521.841.  Na  národních 
školách  působilo  13.441  učitelů.  Vyšších  škol 
měl  stát  15  s  318  učiteli  a  4281  posluchači. 
Z  nich  nejvýznamnější  jsou  státní  universita 
v  Bloomingtonu,  De  Pauw-University  v  Green- 
castle,  Purdue-University  v  Lafayette  a  katol. 
univ.  v  Notre  Dáme.  R.  1890  vycházelo  v  l-né 
725  časopisů.  V  čele  správy  státu  jest  gu- 
vernér lidem  na  4  léta  volený;  ostatní  úřed- 
níci vyšší  voleni  jsou  na  2  léta.  Zákonodár- 
nými sbory  jsou  senát  s  50  členy,  volenými  na 
4  roky  a  sněmovna  repraesentantů  se  100  po- 
slanci volenými  na  2  léta.  Sněmování  děje  se 
vždy  v  období  2  roků  v  Indianapoli.  Právní 
moc  vykonává  nejvyšší  soud  4  soudců,  vo- 
lených lidem  na  4  roky,  dále  15  soudů  kraj- 
ských a  44  soudů  nižších  se  soudci  volenými 
rovněž  na  4  roky.  V  kongressu  zastoupen 
jest  stát  2  senátory  a  13  poslanci  sněmovny 
repraesentantů  a  při  volbě  presidenta  Spoj. 
Obcí  vládne  15  hlasy.  Příjmů  státních  r.  1890 
bylo  3,360.876  doll.,  vydání  2,265.120  doll., 
státní  dluh  činil  8,538.059,  dluhy  hrabství 
6,406.239  a  dluhy  měst  9,498.333  doll.  Důle- 
žitější ústavy:  ústavy  pro  slepce  a  hlucho- 
němé, choromyslné  a  slabomyslné,  několik 
nemocnic,  2  káznice  a  polcpšovna.  Stát  roz- 
dělen jest  na  92  hrabství;  hl.  m.  jest  Indiána- 
poliš.  —  První  osazení  území  l-ny  stalo  se 
na  poč.  XVIl.  stol.  založením  franc.  missijní 
stanice  ve  Vincennes  se  strany  francouzských 
Kanaďanů.  R.  1763  připadlo  území  to  Anglii 
a  r.  1783  Spoj.  Státům.  Ve  svazku  Unie  tvo- 
řila I.  až  do  r.  1801  čásť  Sev.-záp.  territoria. 
R.  1811  stala  se  I.  samostatným  územím  a 
r.  1816  přijata  do  svazku  státu.  —  Srv.  An- 
nual  report  of  the  departement  of  statistics 
and  geology  of  the  statě  of  I.  (Indianapolis, 
od  r.  1880). 

Indianapoli*    [indiene-],   hL   a   největší 
město  státu  Indiána  Spoj.  Obcí  sev.ramer., 


556 


Indiáni  —  Indiánské  území. 


v  hrabstvi  Marion  na  39*  48'  s.  š.  a  86*  6'  z. 
d.  v  krásné  lesnaté  a  úrodné  rovině  při  záp. 
rameni  White  Riveni  a  ústi  Fall  Čreeku; 
jest  jedním  z  nejdůležitějších  uzlů  železnic  ve 
Spoj.  Obcích  a  sbíhá  se  zde  18  tratí;  mimo 
to  jest  zde  okružní  dráha.  I.  jest  město  pěkně 
stavěné,  má  novou  státní  budovu,  budovu 
soudu,  88  kostelů,  propylaeum,  lože  svobod, 
zednářů,  velké  ústřední  nádraží  (Union  Depot), 
arsenál  Spoj.  Ol>cí.  7  parků,  z  nichž  Circle 
Park  má  pěkný  pommlc  vojínů  padlých  v  ob- 
čanské válce,  a  132.000  ob.  (1893).  Z  ústavů 
vzdělávacích  a  humanitmch  jsou  zde  univer- 
sita, kollej  pro  dívky,  hudební  akademie,  asi 
60  škol  elementárních,  veřejných  i  soukro- 
mých, ženská  liter,  společnost,  státní  knihovna, 
ústavy  pro  choromvslné,  slepce  a  hluchoněmé 
a  káznice  a  polepsovna  pro  ženy.  V  l-li  vy- 
cházejí 34  časopisy.  Blízké  uhelné  doly  měly 
blahodárný  vliv  na  rozvoj  průmyslu.  K.  1890 
vyrobeno  v  1056  závodech  15.967  dělníky 
zboží  za  32,023.851  doll.  Největšími  závody 
jsou  velkolepé  jatky,  v  nichž  r.  1890  vyrobeno 
zboží  za  5,989.905  doll.,  a  závody  pro  rozesí- 
lání masného  zboží,  v  nichž  r.  1892  nasoleno 
607.002  kusů  vepřového  dobytka.  Mimo  to 
jsou  zde  velké  továrny  na  nábytek,  11  mlýnŮ 
8  výrobou  v  ceně  2,970.804  doll.,  slévárny, 
strojírny,  továrny  na  vozy  a  zboží  terrakot- 
tové,  pily,  tiskárny  a  j.  Městský  dluh  r.  1890 
obnášel  1,905.500  doll.  Město  zal.  r.  1821. 

Indiáni,  praobyvatelé  Ameriky,  viz  Ame- 
rika str.  127—132  a  135—140,  dále  podrobné 
články  o  důležitějších  kmenech. 

In  man  Ola,  přístavní  město  v  hrabstvi 
Calhoun  státu  Texas  Spoj.  Obcí  sev.-amer. 
při  Lavacké  zátoce  velké  laguny  de  Mata- 
gorda  Mexického  zálivu  na  želez,  trati  Cuero- 
Victoria-I.,  se  značným  pobřežním  ot>chodem 
a  asi  1000  ob.  Přístav  chráněn  jest  tvrzí  Espe- 
ranza. 

Indián  mbber  f-rebr],  angl.,  kaučuk. 

Indiánské  léto  (angl.  Indián  summer)  jest 
období  teplého  a  příjemného  počasí  pozdě 
v  jeseni  (obyč.  v  listopadu)  ve  Spoj.  Státech 
sev.-amer.  s  oblohou  jasnou  a  vzduchem 
zvláště  poblíž  obzoru  poněkud  zamlženým. 
Zdá  se,  Že  název  1. 1.  odvozovati  jest  od  oby- 
čeje Indiánů,  kteří  právě  v  této  době  záso- 
bovali se  potravinami  na  zimu.  AKL. 

Indiánské  reservaoe  (Indián  reser vá- 
ti ons),  území  v  různých  státech  a  territoriích 
Spoj.  Obcí  sev.-amer.,  vykázané  k  užívání  roz- 
ličným kmenům  Indiánů.  Indiáni  ve  Spoj.  Ob- 
cích obývají  jednak  v  těchto  reservacích,  jed- 
nak v  t.  zv.  Indiánském  území  (v.  t.).  Uzemí 
vykázána  jsou  kmenům  jako  celkům  v  ma- 
jetek společný;  naproti  tomu  každý  jedno- 
tlivec, který  nabude  a  přijme  od  vlády  určitý 
pozemek  ve  vlastní  a  výhradně  osobní  uží- 
vání, musí  vystoupiti  ze  svazku  svého  kmene 
a  nabývá  občanského  práva.  Mimo  území  vy- 
kazuje vláda  Spoj.  Obcí  indiánským  kmenům 
příjmy  v  penězích  a  zboží  jakožto  náhradu 
za  vykoupená  od  nich  práva  na  území,  na 
nichž  dříve  obývali.  Dohled  na  reservace  vy- 
konává  66  od  vlády   ustanovených   agentů, 


kteří  v  dotyčných  reservacích  sídlí  a  kme- 
nům vyplácejí  povolené  jim  summy  peněz, 
které  r.  1894  obnášely  asi  10  milí.  doí.  Plošná 
výměra  reservací  stále  se  zmenšuje  (r.  1890 
až  1891:  32.660  km*\  poněvadž  přidělováni 
pozemků  jednotlivcům  činí  stálé  pokroky. 
I.  r.  nalézají  se  dosud  v  násl.  territoriích  a 
státech:  Washington,  Oregon,  Kalifornie,  Ne- 
vada, Idaho,  Montana,  Wyoming,  Utah,  Scy. 
Dakota,  Jižní  Dakota,  Nebraska,  Minnesota, 
Wisconsin,  Michigan,  Colorado,  Arizona,  Nové 
Mexiko  a  Severní  karolina.  Nejvíce  Indiánů 
žije  v  reservacích  v  Arizoně  (35.000),  Mon- 
taně (10.700),  Oklahomě  (12.700),  Jižní  Dakotě 
(18.500),  Washingtonu  (9000),  Novém  Mexiku 
(9000)  a  Wisconsinu  (9000). 

Xndiáuiské  ůxomi,  Indián  Territory, 
území  státní  ve  Spoj.  Obcích  sev.-amer.  záp. 
od  Mississippi,  mezi  33^  35'  a  37^  s.  š.  a  94* 
20'  a  103^  z.  d.,  ohraničené  na  vých.  státy 
Missouri  a  Arkansasem,  na  jihu  a  záp.  Te- 
xasem, na  sev.  Kansasem.  Při  sev.-záp.  dpu 
území  přikládá  se  dlouhý  pruh  země  mezi 
36*  a  37*  8.  S.  a  100*  a  103*  z.  d.,  protékaný 
v  celé  délce  Beaver  Riverem,  t.  zv.  No  man's 
land  nebo  Public  Lands.  Pruh  ten  nepatří 
ani  k  l-mu  ú.,  ani  k  některému  z  okolních 
států.  I.  ú.  jest  po  většině  vlnitá  rovina,  sklá- 
nějící se  celkem  od  sz.  k  jv.  Osamělé  řady 
nevysokých  pahorků  vyskytují  se  mezi  Cana- 
dian  Riverem  a  Red  Riverem,  a  sice  Wichita 
Mounts  vrcholící  Mount  Scottem  na  záp.,  dále 
Table  Hills  a  Delaware  Range  ve  středu,  ko- 
nečně Shawncr  Hills  a  Sans  Bois  Mountains 
na  vých.  Hlavní  řekou  jest  Canadian  River, 
protékající  středem  území  od  záp.  k  vých.  a 
vlévající  se  do  Arkansasu  u  osady  Webbers, 
asi  50  km  od  vých.  hraníce.  Z  větších  přítoků 
přijímá  Canadian  River  s  1.  str.  North  Fork 
of  Canadian  River  s  Deep  Forkem,  s  pr.  str. 
South  Fork.  Arkansas  sám  protéká  sev.-vých. 
cípem  l-ho  ú.,  přijímá  s  1.  str.  rozvětvenou 
síť  Yerdigríse  a  Neosho  River,  s  pr.  strany 
pjocný  Cimaron  River,  jenž  odvodňuje  sev.- 
záp.  území.  Jih  odvodňuje  se  k  Red  Riveru, 
jenž  tvoří  v  celé  délce  jižní  hnmici  territoria. 
Z  jeho  velmi  četných  přítoků  jsou  větší:  North 
Fork  of  Red  River.  Washita  a  Middle  Boggy. 
Podnebí  jest  horké  a  suché,  ale  zdravé;  půda, 
ačkoliv  je  úrodná,  nehodí  se  valné  pro  častá 
sucha  k  účelům  orby,  ačkoliv  se  dílem  od- 
pomáhá  umělým  zavlažováním;  daleko  výhod- 
nější jsou  podmínky  pro  chov  dobytka.  Sev.- 
západ  zaujímá  rozsáhlé  neúrodné  prairie.  Geo- 
logicky patří  území  hlavně  útvaru  kameno- 
uhelnemu ;  na  záp.  jsou  vrstvy  útvam  křído- 
vého. I.  ú.  bylo  r.  1837  vykázáno  k  pobytu 
různým  kmenům  Indiánů  a  právo  jejich  r.  1866 
znovu  potvrzeno.  Dle  zákona  jest  vstup  do 
l-ho  ú.  bělochům  zakázán,  což  však  nevadí 
stálému  přítoku  bílého  obyvatelstva  a  to  hl. 
živlů  velmi  pochybných.  R.  1889  musilo  se  od- 
děliti území  Oklahoma  ve  výměře  101.080  Jtm*. 
které  úplně  zaujali  běloši  (viz  Oklahoma). 
Z  kmenů  indiánských  usazeno  jest  zde  t.  zv. 
5  civiliso váných  národností  a  řada  jinoch 
kmenů.  Všeho  obyv.  jest  na  81.320  km*  jen 


Indiánský  dar '—  Indické  společnosti. 


557 


192.602  (1892);  z  toho  jest  70.391  Indiánů, 
107.987  bělochů  a  14.224  černochů  a  míšenců. 
K  civilisovaným  pěti  kmenům  patří:  Cirokové 

gS.258).  Čochtové  (18.000),  Krikové  (15.000), 
kasové  (6800)  a  Seminolové  (3000).  Ostatní 
Indiáni,  počtem  1335,  náležejí  ku  kmenům  Kva- 
pávů,  Seneků,  Wyandotů,  Peoriů,  Ottavů,  Mo- 
doků,  Miamiů  a  Šániů.  Dozor  nad  nimi  má 
úfedník  Spoj.  Obcí  přidělený  k  t.  z  v.  kvapav- 
ské  agentuře.  Oněch  pět  civil,  kmenů  obývá 
každý  pro  sebe  určitě  vymezené  území  a  spra- 
vuje se  ústavou  napodobenou  dle  ústavy  států 
americké  Unie.  Spojené  Ot)ce  mají  v  jejich 
území  tvrz  Gibson.  Pět  civil,  kmenů  pěstuje 
kukuřici  (2  milí.  bushelů),  pšenici  (Vt  milí.  b.), 
oves,  ječmen  a  zeleninu.  Ostatní  Indiáni  mají 
oseto  23.776  ha  pšenicí,  kukuřicí,  ovsem  a 
ječmenem.  Slav  dobytka  byl  r.  1892:  2049  koní, 
11.280  kusů  dobytka  hovězího  a  4635  vepřo- 
vého, u  pěti  civil,  národů:  64.000  koní,  6150 
mezků,  370.000  skotu,  455.000  vepřů  a  33.400 
ovcí.  Indiáni  usedlí  učinili  dosti  značné  po- 
kroky ve  vzdělanosti.  R.  1892  měli  220  škol 
vydržovaných  nákladem  300.000  doU.  Missie 
mají  zde  sev.-amer.  presbyteriáni,  baptisté  a 
němečtí  mennonité.  rři  nich  jest  317  kostelů 
s  3200  žáky  navštěvujícími  nedělní  cvičení. 
Spojené  Obce  mají  zde  9  agentů,  kteří  Indi- 
ánům vyplácejí  smluvené  renty  a  sice  ve 
zboží.  R.  1892  vyplaceno  jim  bylo  524.115  doll. 
Territoriem  vede  několik  důležitých  tratí  že- 
lezničních, ačkoliv  stavba  jich  stala  se  v  od- 
poru se  smloiivami  s  Indiány,  aniž  Indiánům 
za  pozemky  ku  stavbě  drah  použité  dána  byla 
náhrada.  Od  sev.  k  jihu  protínají  území  v  celé 
Šířce  traf  spojující  St.  Louis  s  Galvestonem 
a  záp.  od  ní  trať  z  Wichity  řKansas)  do  Fort 
Woith  (Texas),  vedoucí  Oklahomou.  Podél- 
ným směrem  protíná  I.  ú.  pacifícká  trať  spo- 
jující St.  Louis  se  San  Franciskem  a  Los 
Angeles.  Nepatrnější  význam  mají  trať  z  Wi- 
chity do  Warwicku  a  z  Wichity  do  kingsfishern 
(y  Oklahomě).  Hl.  m.  jest  Talequah  v  zemi 
Ciroků  na  řece  Illinois  s  1200  ob.  Jiná  dů- 
ležitější místa  jaou:  Atoka  v  území  Čochtů, 
Mac  AlUster  (3000  ob.)  a  Purcell  na  Canadian 
Riveru  s  2000  ob. 

Indiánský  dar  (angl.  Indián  gifť).  Indián 
vždy  očekává  náhradu  za  svůj  dar ;  byl-li  v  té 
příčině  zklamán,  nerozpakuje  se  dar  svůj  od- 
volati. Tudy  l-ým  d-em  rozumí  se  dar,  jejž 
si  původní  dárce  zase  vezme  zpět;  též  dar 
věnovaný  v  naději,  že  bude  vrácen  aneb  aspoň 
podobným  oplacen.  AKL. 

Indiánský  šik,  indiánská  řada  (angl. 
Indián  filé)  značí  řadu  Jednotlivců  po  jednom 
za  set>ou  kráčejících.  2:působu  tohoto  Indiáni 
užívají  při  pochodech  lesnatými  hvozdy,  ze- 
jména však  jsou-li  na  válečné  stezce.  AKL. 

Indián  Territory  v.  Indiánské  území. 

Indibilis,  kníže  ilergetský  v  Hispanii,  byl 
za  druhé  války  punské  získán  od  Karthaginců 
a  porazil  oba  konsuly  Publia  a  Cneia  Scipi- 
ona  r.  212  př.  Kr.  u  Anitorgy  a  Ursy.  Koyž 
r.  206  byl  sám  od  Pub.  Cornelia  Scipiona  po- 
ražen, přešel  do  jeho  tábora  a  zůstal  spo- 
jencem věrným  aŽ  do  r.  203,  kdy  Scipio  za- 


loživ kolonii  Italiku  opustil  Hispanii.  1.  vida, 
že  Římané  pevně  usazují  se  v  zemi  a  strojí 
se  vyvrátiti  všecka  samostatná  území,  vytrhl 
r.  203  do  pole,  byl  však  poražen  a  v  boji  zabit 

Indioativns  f-ikatí-J  viz  Indikativ. 

Indioator  [-ikát-]  viz  Kukačky. 

Indioe,  ves  čes.,  viz  Jindice. 

Indioie  čili  půtahy  zovou  se  okolnosti, 
jež,  anii  by  přímý  podávaly  důkaz  o  nějakém 
jednání,  činu  nebo  faktu,  alespoň  nepřímo  na 
ně  souditi  dají.  Okolnosti  tyto  musí  státi 
vždycky  v  souvislosti  s  okolností  dokazovanou, 
jevíce  se  buď  přípravou  nebo  předehrou  její, 
buď  jsouce  jen  následkem  nebo  účinkem  jejím, 
nebo  nacházejíce  se  k  ní  v  takovém  poměru, 
že  okolnost  ona  jako  jedině  nebo  nejspíše 
možná  se  býti  objevuje.  Dle  různé  podstaty 
a  různého  vztahu  k  okolnosti  dokazované 
dělí  se  i.  na  bližší  a  vzdálenější,  na  předchá- 
zející, provázející  a  následující,  na  bezpro- 
střední a  nepřímé.  Jsou-li  půtahy  způsobu 
takového,  že  z  nich  dle  pravidel  logických 
na  okolnost  dokazovanou  buď  se  vší  bezpeč- 
ností nebo  alespoň  s  největší  pravděpodob- 
ností souditi  lze,  tvoří  důkaz  (nepřímý),  který 
dle  svého  základu  nazván  důkazem  půtahy 
(i-mi).  Poněvadž  důkaz  tento  jen  na  logickém 
závěru  soudcem  tvořeném,  tudíž  v  jeho  volné 
osobní  úvaze,  přesvědčení  jeho  subjektivní 
zakládající,  spočívá,  může  k  plné  platnosti  jen 
v  oněch  řízeních  dospěti,  která  na  zásadách 
volné  theorie  důkazní  jsou  založena.  Tak  tomu 
jest  zejména  v  řízení  trestním  upraveném 
trestním  řádem  rak.  z  r.  1873,  jež  soudci  pone- 
chává, aby  sílu  důkazní  jednotlivých  okolnosti 
ocenil  a  tudíž  i  důkaz  i-mi  za  dostatečný  pro- 
hlásil. Praxe  uznává  jako  nejdůležitější  půtahy 
v  oboru  práva  trestního  na  př.  opatřeni  si  ná- 
strojů, jimiž  skutek  trestní  byl  spáchán,  ode- 
brání se  na  místo  činu,  stopy  na  místě  tomto 
zanechané,  předměty  na  místě  tom  nalezené 
určité  osobě  patřící,  držbu  věcí  z  trestního  činu 
pochodících  a  p.  V  řízení  civilním  byl  důkaz 
I-mi  v  právu  dosavadním  jen  pro  obor  řízení 
nesporného  beze  všeho  připouštěn,  kdežto 
v  řízení  sporném,  které  zákonnou  theorií 
důkazní  bylo  ovládáno,  byl  důkaz  půtahy  do- 
sti obmezován  a  nanejvýše  jen  tam  dovolen, 
kde,  jako  na  př.  při  důkazu  vnitřních  stavů 
(obmyslnosti,  poctivosti,  vědomosti  a  p.),  dů- 
kaz přímý  povahou  věcí  byl  vyloučen.  (Srv. 
^  48.  odst.  2.  zák.  z  16.  bř.  1884  č.  36  ř.  z.) 


novém  řízení  sporném  upraveném  zákonem 
o  civ.  řádu  soud.  z  1.  srp.  1895  č.  113,  který 
1.  led.  1898  v  platnost  vstupuje,  se  již  zásadě 
volného  uvažování  průvodu  i  pro  celý  obor 
pravomoci  sporné  všeobecného  uznání  do- 
stalo, čímž  i  důkaz  i-mi  i  v  řízení  sporném 
důkazu  přímému  na  roven  byl  postaven.  PČk, 

Indioké  moře  viz  Indický  okeán. 

Indioké  souostroví  viz  Malajské  sou- 
ostroví. 

Indioké  společnosti,  obchodní  společ- 
nosti, kterým  vlády  různých  evropských  států 
udílely  privilegia  a  monopoly  ve  příčině  ob- 
chodu s  Indií,  jmenovitě  s  Indií  Východní  a 
které,  jsouce  nadány  zaČasté  i  právem  tcrrito- 


558 


Indický  okeán. 


ríální  svrchovanosti,  částečnč  nabyly  význama 
světodějného.  Z  nich  nejdůleiitéjái  bylv:  an- 
glická East  IndiaCompanv,  dále  výcnodo- 
indické  společnosti  hollandská,  francouzská, 
dánská  a  Švédská  (viz  Východoindické 
společnosti),  konečně  západoindické  spo- 
lečnosti hollapdská  a  dánská  (viz  Západo- 
indické společnosti). 

Zndiol^  Ok^áa,  též  Indické  moře,  na- 
zývá se  již  od  starověku  čásf  okeánického 
obalu  zeměkoule  prostírající  se  na  jih  od 
obou  poloostrovů  východoindických  až  k  moři 
Antarktickému  mezi  třemi  kontinenty,  totiž 
na  sev.  Asií,  na  záp.  Afrikou,  na  východě 
Austrálií  a  australasijským  archipelem,  iehož 
moře  však  někteří  (Deutsche  Seewarte)  po- 
čítají ještě  k  l-kému  o-u.  Ostatní  hranice  jsou 
umělé,  a  to  dle  usnesení  kommisse  Londýnské 
zemép.  společnosti  z  r.  1847  na  j.  od  Afriky 
proti  Atlantskému  okeánu  poledník  mysu 
Střelkového,  t.  j.  20'  v.  d.,  na  i.  od  Austrálie 
proti  Tichému  okeánu  poledník  jižní  špičky 
Tasmánie  čili  146*  v.  d.  a  konečně  proti  moři 
Antarktickému  jižní  kruh  polární.  Ppvažu- 
jeme-li  moře  souostroví  australasijského  za 
část  Tichého  okeánu,  obnáší  plochá  l-kého 
o-u  74,011.716  km\  z  čehož  větší  polovice 
(85'27o)  leží  na  jižní  polokouli,  kdežto  na  sev. 
polokouli  přesahuje  obratník  raka  jen  nej- 
severozáp.  výběžek  okeánu  sahající  k  30*  s.  Š. 
V  areálu  tom  vedle  širého  okeánu  patrný 
jsou  menší  podružné  prostory  mořské,  totiž 
Kudé  moře  mezi  Afrikou  a  Arábií  oddělené 
od  okeánu  úžinou  Báb-el-Mandeb  s  plochou 
449.010  fcm',  Perské  moře  mezi  Arábií  a  Persií 
oddělené  ÚŽ.  Ormuzskou  s  pl.  236.835  km*  a 
moře  Andamanské  přiléhající  k  Zadní  Indií 
a  ohraničené  proti  širému  okeánu  ostrovy 
Nikobary,  Andamany  a  Preparis,  zaujímající 
783.105  km\  Mimo  to  vniká  I.  o.  do  pevnin- 
ského  omezení  svého  řadou  zátok,  z  nichž 
nejdůležitější  jest  na  s.  moře  Arabské  a  záliv 
Bengálský  a  na  i.  velký  chobot  jihoaustralský. 
Celkový  tvar  l-Kého  o-u  jest  téměř  elliptický, 
břehy  jsou  málo  rozvinuty,  zvláště  v  jižní 
části,  délka  jejich  obnáší  8933  km,  kdežto  hra- 
nice proti  sousedním  okeánům  měří  2863  km. 
Největší  šířky  dosahuje  I.  o.  mezi  jiŽ.  ipičkou 
Afriky  a  Austrálie,  mezi  20®— 150®  v.  d.,  totiž 
přes  11.000  km,  na  již.  kruhu  polárním  obnáší 
jeho  šířka  asi  5700  km.  Zvláště  důležitým  zje- 
vem v  celé  ploše  okeánu  jest  poloha  mohut- 
ného ostrova  pevninského,  Madagaskaru,  v  záp. 
ieií  části,  jakož  vůbec  většina  ostrovů  při- 
léhá k  pevninám  na  z.,  totiž  k  Africe,  mimo 
Madagaskar:  Maskareny,  Mauritius,  Réunion, 
Rodriguez,  Amiranty,  Seychelly,  Komory,  So- 
kotora,  k  Asii:  Ceylon,  Maledivy,  Lakedivy, 
Preparis,  Nikobary,  Andamany,  ostr.  Koko- 
sové a  Vánoční,  kdežto  v  širém  okeáně  leží 
souostr.  Chagos,  N.  Amsterdam,  sv.  Pavel, 
Kerguely,  ostr.  Crozeta,  Prince  Eduarda  a 
Mac  Donalda  a  u  břehu  australských  jen  ostr. 
Dampicrské  a  Abrotos.  Úhrnem  ostrovy  za- 
ujímají Vioo  povrchu  okeánu,  z  čehož  V4  při- 
padají na  Madagaskar.  —  Většinu  a  nejmohut- 
nější přítoky  své  přijímá  I.  o.  z  pevniny 


asijské,  totiž  spcýený  Eufrat  a  Tigrís,  Indus, 
Narbadu,  Tapti,  Krišnu,  Godavari,  Mahanadi« 
Gangu  a  Brahmaputni,  Iravadi  a  Saluep, 
z  Atriky  jen  Limpopo  a  Zambesi;  z  Austrálie 
nevlévá  se  do  něho  žádný  větší  tok  vodní. 
Hloubkové  poměry  l-kého  o-u  charak- 
terisovány  jsou  malou  vzdáleností  200metrové 
hloubkové  čáry  od  pobřeží,  takže  nalézáme 
jen  porůznu  pobřežní  mělčiny  většího  roz- 
sahu, totiž  u  mysu  Střelkového,  od  ústí  Inda 
podél  břehu  msuabarského,  v  úžině  PaDcské, 
před  ústím  Gangy,  na  severozápad,  pobřeží 
australském  a  před  Kings-Islandem.  Dále  od 
pobřeží  jeví  se  dle  dosavadních  měření  reliéf 
dna  jako  velice  jednotvárný  s  většími  hloub- 
kami na  v.  než  na  z.,  postnidaie  hlavně  jaké- 
koliv známky  vypnulin  ve  střední  části,  takže 
vysušen  byv  tvořil  by  I.  o.  krajinu  plochou 
a  málo  rozmanitou.  Na  sz.  shledáváme  veliký 
»úval  arabský*  mezi  Přední  Indií,  Arábií,  Vých. 
Afrikou  a  Seychellami,  hluboký  aŽ  na  nejsev. 
své  části  veskrze  přes  4000  m  a  dosahující 
na  3<»  j.  š.  a  507/  v.  d.  hloubky  4960  m.  Od 
něho  na  j.  rozkládá  se  skupina  mělčin  oddě- 
lená od  pevniny  africké  rýhou  na  3000  m  hlu- 
bokou a  táhnoucí  se  od  sev.  konce  Madaga- 
skaru přes  ostrovy  Farquhar  a  Amiranty  až 
k  Seychellám,  kdež  zvyšuje  se  na  60  m  hloubky, 
avšak  přerytá  mezi  Seydldlami  a  Amiranty 
hloubkou  3000  m.  Hřbet  Seychell  jest  ve  spo- 
jení s  mělčinami  Saya  de  Nialha  (8—10  m  hl.), 
které  opět  tvoří  sv.  konec  mělčiny  táhnoucí 
se  od  Maskaren  a  omezující  >hTubinu  maska- 
renskou*  přes  3000  m  hl.  (na  23®  j.  š.  a  51®  v.  d. 
4575  w).  Rovněž  přes  3000  m  hl.  jest  úval  pro- 
stírající se  na  j.  a  jz.  od  Madagaskaru,  ote- 
vřený k  v.  a  zvyšující  se  na  j.  jednak  v  ant- 
arktické  plateau  jižně  od  45®  j.  š.,  jednak  ve 
hřbet  Kerguel  sahající  až  k  ostr.  Mac  Do- 
nalda. Rovněž  na  zvýšeném  podkladě  leží  ostr. 
Sv.  Pavla  a  N.  Amsterdam,  mezi  nimi  však 
a  52®  v.  d.  nalézáme  >jihozápadní  kotlovinu« 
až  5200  m  hlubokou.  Mezi  ostr.  N.  Amsterdam 
a  pevninou  australskou  není  dostatek  měření, 
takže  všeobecně  zde  předpokládaná  obsáhlá 
a  mohutná  »hlubina  australindická«  zjištěna 
jest  pouze  od  105®  v.  d.  na  vých.,  kdež  v  troj- 
úhelníkové oblasti  mezi  Jávou  a  severo-záp. 
Austrálií  změřeny  vůbec  největší  hloubky 
l-kého  o-u,  totiž  r.  1874  na  16®  11'  j.  š.  a  117® 
32'  v.  d.  5525  m,  r.  1883  na  4®  14*  j.  š.  a  99® 
50*  v.  d.  5665  m,  r.  1887  na  9®  18*  j.  š.  a  105® 
28'  v.  d.  5850  m  a  konečně  r.  1888  na  11® 
22'  j.  š.  a  116®  50*  v.  d.  6205  m.  V  zálivu  Ben- 
galském  nalézáme  znamenitou  »hlubinu  Sin- 
ghalskou*  na  j.  s  5245  m,  která  se  na  z.  zvyšuje 
na  2660  m,  kdežto  na  v.  měří  ještě  100  km  od 
břehů  Nikobarů  4245  m.  Rudé  moře  tvoři 
dlouhý  úval  přes  500  m  hluboký,  který  se  na 
obou  koncích  stává  značně  mělkým  a  jehož 
hlubší  část  prostírá  se  na  s.  od  20®  s.  š.;  nej- 
větší hloubka  1925  w  jest  na  22®  24*  s.  š.  a 
37®  35*  v.  d.  Perské  moře  jest  z  nejmélčích 
moří  vnitřních,  jsouc  v  jižní  části  sotva  30  m 
hlub.,  ostatně  jen  zřídka  přes  50  m  a  jen  u  samé 
úžiny  Ormuzské  téměř  100  m.  V  Andamanském 
moři  prostírají  se  podél  barmanského  po- 


Indický  okeán. 


559 


břeži  skalnaté  mělčiny,  kdežto  dále  od  břehů 
dosahuje  hloubka  vůbec  přes  500  m,  na  12® 
s.  S.  2000  m  a  blíže  ostr.  Nikobarských  téměř 
4000  w.  —  Průmérnou  hloubku  l-kého  o-u 
nelze  dosud  pro  nedostatek  měřeni  přesně 
určiti ;  dle  Penka,  Supaná  a  Tlila  obnáší  3620  m, 
dle  Krúmmela  3344  »i,  dle  Murraye  4181  w, 
a  na  základe  nejnovějších  měření  určil  ji 
Karsten  na  3593  m,  bez  pobočných  moří  na 
3654  w.  —  Pro  složení  dna  mořského  vl-kém 
o-é  jest  charakteristickým  diatomovy  hlen  vy- 
skytující se  téměř  výlučně  na  j.  od  50°  i.  I., 
kdežto  sev.  odtud  kryje  dno  do  4500  m  hlen 
globigerin,  největší  pak  hloubky  (jihozápadní, 
austral indická  a  singhalská^  pokryty  jsou  čer- 
venou hlinou  hloubkovou  (terra  t  ossa).  Partie 
mělčí  než  200  m  zaujaty  jsou  nánosy  pobřež- 
ními, hlavně  písečnými. 

Co  týká  se  solnatosti  a  specifické 
váhy  vody  v  l-kém  o-é,  jest  nejnápadnějším 
zjevem  vysoká  solnatost  a  hutnost  vody  v  moři 
Arabském  (10275—10280  čili  36Voo— ST^/oo  soli) 
a  naproti  tomu  oblast  nízké  solnatosti  v  zál. 
Bengálském  (méně  než  1026  čili  32Voo).  což 
vysvětluje  se  nedostatkem  deště  a  sladko- 
vodních  přítoků  na  březích  arabsko-afrických 
a  naopak  indickým  bohatstvím  sladkovochiím. 
Druhé  centrum  hustoty  leží  mezi  jižní  Afri- 
kou a  Austrálii  na  20*--36<»  j.  š.  a  óO^—BO^' 
v.  d.  s  hutností  asi  1'0274  a  solnatosti  asi  367oo 
a  druhé  dosud  nepřesně  zjištěné  minimum 
(1*026)  podél  rovníku.  Obě  maxima  v  širém 
okeáně  předstihuje  moře  Rudé  s  nejhutnější 
a  nejsolnatější  vodou  ze  všech  moří  vůbec, 
totiž  v  průměru  10286  čili  377oo  ^  v  maximu 
docela  1  030208  čili  39'8Voo*  Andamanské  moře 
jeví  tytéž  poměry  jako  záliv  Bengálský,  kdežto 
Perské  moře  není  dosud  prozkoumáno. 

Pro  poznání  fysikálních.  poměrů  okeánu 
elementem  obzvláště  důležitým  jest  teplota 
vody  mořské,  jak  na  povrchu  tak  i  v  hlubi- 
nách. I.  o.  jeví  všeobecně  maximální  teplotu 
povrchovou  (26'-— 29®  C)  na  rovníku  a  severně 
od  něho,  maje  téměř  po  celý  rok  v  oblasti 
ležící  mezi  obratníky  teplotu  vyšší  než  20®. 
Pouze  v  srpnu  táhne  se  isotherma  20*  mezi 
85* — 105*  v.  d.  severně  od  obratníku  kozo- 
roha, kdežto  v  ostatních  měsících  sahá  za 
tento  obratník,  nejdále  v  únoru,  kdy  táhne 
se  na  j.  od  mysu  Dobré  Naděje  mezi  38^—39* 
j.  Š.  na  z.  a  na  31*  j.  š.  na  v.  Místní  maximum 
(28*)  vyskytuje  se  v  srpnu  v  zálivu  Adenském, 
v  únoru  pak  taktéž  maximum  28*  na  10*— 15* 
j.  š.  a  u  ostr.  Lakedivských.  Na  j.  od  obrat- 
níku kozoroha  ubývá  teploty  směrem  k  pólům 
velmi  rychle,  jmenovitě  mezi  35*— 45*  j.  š., 
avšak  důkladnější  známost  poměrů  těch  ne- 
sahá za  50*  j.  š.;  u  ostr.  Prince  Eduarda  a 
Crozeta  kolísá  teplota  během  roku  průměrné 
mezi  3*— 8*C,  u  Kerguel  mezi  2*— 6*C.  V  ce- 
lém jižním  mírném  pásu  pozorujeme  značné 
nepravidelnosti  v  rozděleni  povrchové  teploty 
jevící  se  především  v  různém  oteplení  pásu 
vody  vedle  sebe  ležících,  tak  zejména  zjištěny 
na  j.  od  35*  j.  š.  mezi  mysem  Střelkovým  a 
N.  Amsterdamem  v  povrchové  teplotě  rozdíly 
až  8*  na  vzdálenost  40—50  km,  menší  diflfe- 


rence  r2*--3*  na  20  km)  mezi  45*— 75*  v.  d., 
což  způsobeno  iest  v  podstatě  setkáním  se 
studeného  a  teplého  proudu.  —  Pokud  z  do- 
savadních měření  hloubkové  teploty  souditi 
můžeme,  ubývá  teploty  od  povrchu  do  hloubky 
rychleji  v  části  vých.  než  západní.  V  hloubce 
700  m  ubývá  teploty  od  35*  j.  š.  a  65*  v.  d. 
směrem  k  j.  a  k  v.  od  10*  ku  2*  C  (u  Kerguel); 
v  australindické  kotlovině  jest  rozdělení  te- 
ploty severně  od  35*  j.  š.  v  této  hloubce  velmi 
stejnoměrné,  kolísajíc  pouze  mezi  9*— 6*  C. 
Teplota  dna  jest  nejvyšší  v  moři  Arabském 
(2-2")  a  ubývá  jí  směrem  jihových.,  načež  od 
jihových.  partie  tropického  pásu  aŽ  k  polár- 
nímu kruhu  obnáší  0*7*  C.  Uzavřené  Rudé 
moře  má  od  hloubky  asi  400  m  aŽ  ke  dnu 
teplotu  stejnou,  totiž  21*4* C.  Teplota  vzdu- 
ch u  nad  mořem  řídí  se  celkem  teplotou  po- 
vrchové vrstvy  vodní  i  dosahuje  nad  l-kým 
o-em  maxima  (28*)  v  sev.  části  jeho  u  břehů 
pevninských  a  odchyluje  se  od  teploty  vodní 
v  průměru  jen  asi  o  1*,  více  nad  teplejší  neŽ 
nad  studenou  vodní  vrstvou.  —  Charakteri- 
stickou známkou  poměrů  srážkových  jest 
veliká  hojnost  dešťů  v  části  l-kého  o-u  ležící 
na  j.  od  rovníka,  při  čemŽ  pás  dešťů  rovní- 
kových s  více  než  50*/o  (v  měs.  červenci- 
říjnu  až  70*/o)  deštivých  dnů  v  roce  sahá  aŽ 
k  20*  j.  Š.  Bezdeštný  pás  nalčzáme  vůbec  jen 
v  nejsevernější  Části  okeánu,  kde  v  době  stu- 
dené sahá  až  k  10*  s.  š.  Krupobití  přichází 
dosti  často  na  j.  od  36*  j.  š.,  avšak  v  tropi- 
ckém pásmě  bylo  pozorováno  velmi  zřídka; 

Oblast  nej- 

" .  š.  kolem 

eánu  nad 

teplými  proudy.'  Mlhy  vyskytují  se  jen  při 
pobřeží  somálském  a  arabském  (3*— 20*  s.  š.) 
a  jižně  od  42*  j.  Š.,  kdež  Častý  jsou  i  vlastní 
t.  zv.  vlhké  mlhy,  nemající  však  pro  plavbu 
významu. 

Značnou  praktickou  důležitost  má  rozděleni 
tlaku  vzduchu  nad  mořem,  jímž  řídí  se 
směr  a  síla  větrů  a  které  v  l-kém  o-ě  jeví 
patrnou  souvislost  se  zeměpisnou  šířkou.  Ma- 
ximum leží  po  celý  rok  asi  na  30*  j.  š.,  od- 
kudž ubývá  tlaku  na  j.  rychleji  než  na  s.,  a 
to  na  j.  po  celý  rok  stejně,  na  s.  však  v  době 
zimní  jen  k  rovníku,  kdeŽ  nastupuje  minimum, 
toliko  v  době  letní  po  celém  rozsahu  oke- 
ánu. —  Poměry  větrné  podmíněné  v  zá- 
kladě rozdělením  barometrického  tlaku  značné 
jsou  modifikovány  v  l-kém  o-ě  uzavřením 
jeho  asi  na  20*  s.  Š.  velikou  pevninou  asij- 
skou, následkem  čehož  nemá  jako  sousední 
okeány  severní  pás  větrů  záp.,  kdežto  passát 
sev.  polokoule  mění  se  v  t.  zv.  monsun.  Mů- 
žeme pak  rozeznávati  v  l-kém  o-é  čtyři  oblasti 
větrné:  1.  oblasť  monsunů,  kde  od  listopadu 
do  března  vane  monsun  sv.  aŽ  k  10*  j.  š., 
mění  se  vŠak  za  rovníkem  ve  vítr  sz.,  kdežto 
od  března  do  list.  věje  na  s.  od  rovníka  mon- 
sun jz.;  2.  mezi  rovníkem  a  asi  20*  j.  š.  nalé- 
záme v  létě  pás  nejčastějších  tišin,  po  celý 
rok  pak  větry  proměnlivé;  3.  pásmo  jihových. 
passátu,  které  nelze  na  s.  přesně  omeziti,  sahá 
asi  k  10*— 15*  j.  š.,  v  australském  létě  téměř 


560 


Indický  okeán. 


přes  rovník,  na  j.  pak  prostírá  se  ai  k  33®  j.  á.; 
4.  jiiné  od  35®  j.  š.  panují  po  celý  rok  vétry 
záp.  dosahující  maxima  na  podzim  a  minima 
v  létě.  —  Zvláštní  zmínky  zasluhují  cyklony, 
v  l-kém  o-é  dosti  hojné.  V  záp.  části  okeánu 
vyskytují  se  nanejvíce  v  listopadu -kvétnu; 
vznikajíce  asi  na  80®  v.  d.  a  15®  j.  á.,  prostu- 
pují v  oblouku  přes  Mauritius  a  končí  u  N.  Am- 
sterdamu. V  téže  dobé  vystupují  u  sev.-záp. 
břehu  Austrálie  cyklony  směřující  k  jz.,  kdežto 
v  zál.  Bengjálském  jsou  víry  vétrné  (tajfuny), 
nejhojnějíí  v  més.  červnu  až  listop. ;  v  zálivu 
Adenském  nebezpečny  jsou  znenadání  v  červnu 
vystupující  orkány  sméřující  k  záp.  —  Z  fysi- 
kálních  poměrů  pro  plavbu  velmi  důležitý 
jsou  poměry  magnetické  charakteriso- 
vané  v  l-kém  o-é  tím,  že  magnetická  dekli- 
nace jest  v  jeho  jihozáp.  části  severozápadní 
s  rychlými  změnami  a  v  severových.  polovici 
severovýchodní  s  proměnami  nepatrnými.  Čára 
bez  odchylky  (agonická)  táhne  se  od  sever- 
ního konce  Perského  moře  k  sev.-záp.  mysu 
Austrálie,  jejíž  iihozáp.  konec  seče.  I.  o.  téqiéř 
úplně  náleží  oblasti  jižní  magnetické  inklmace, 
jejíž  hodnoty  k  j.  rychle  přibývá  a  která  dosa- 
huje na  55®  j.  s.  na  j.  od  Austrálie  maxima. 
Čára  nejmenší  totální  intensity  seče  severní 
díl  okeánu  od  poloost.  Somálského  k  Sumatře 
a  přibývá  jí  na  j.  od  rovníka  velmi  rychle, 
konečné  hodnoty  magnetického  potenciálu 
kolísají  mezi  +1  až  -f-3. 

Pravidelný  monsunový  pohyb  vzduchu  pod- 
miňuje v  severní  části  1-kého  o-u  analogické 
proudění  vody  na  povrchu  mořském,  a  sice 
pohybuje  se  v  době  severových.  raonsunu 
voda  v  Bengálském  zálivu  všeobecně  na  z., 
u  Ceylonu  zrychluje  se  pohyb  ten  až  na  200  km 
ve  24  hodinách,  načež  v  moři  Arabském  smč- 
řuje  podél  břehů  na  z.,  sz.  a  jz.  V  době  jz. 
monsunu  proudí  voda  v  moři  Arabském  na 
sv.»  kterýžto  proud  v  zál.  Bengálském  obrací 
se  poněkud  k  jihu.  Na  jižní  polokouli  mezi 
7®— 40®  j.  š.  shledáváme  kruhový  pohyb  vody, 
jehož  počátkem  jest  od  ostrovu  Kokosových 
mezi  7® — 20®  j.š.  proudící  západní  proud  rov- 
níkový, který,  narážeje  na  Madagaskar,  děli 
se  na20®  j.  Š.  na  dvě  větve:  jedna  obrací  se 
k  82.  a  k  s.,  spojujíc  se  v  čase  jz.  monsunu  s  plav- 
ným proudem  moře  Arabského,  jindy  s  t.  zv. 
rovníkovým  protiproudem,  od  ní  pak  u  mysu 
Delgada  proudí  odbočka  úžinou  Mozambickou 
pode  jménem  proudu  Mozambického;  druhá 
větev  otáčí  se  kolem  mysu  Ste.  Marie  k  jz.  a 
jv.  stékajíc  se  na  j.  od  N.  Amsterdamu  s  prou- 
děním východním.  Kompensací  proudu  rovní- 
kového jest  rovníkový  protiproud  vzni- 
kající u  Amirant  a  táhnoucí  se  k  vých.  podél 
rovníku  mezi  O®— 7®  j.  S.  přes  Maledivy  k  Su- 
matře, kdež  tříští  se  z  části  na  sever,  z  části 
na  jih.  Bezprostředním  pokračováním  odboč- 
ného proudu  Mozambického  jest  proud 
Agulhaský,  jenŽ  proudí  od  mysu  Corrientes 
k  JZ.  rychlosti  až  205  km  za  den,  zakřivuje  se 
u  mělčin  Agulhaských,  setkává  se  se  stude- 
ným protiproudem  polárním  a  obraceje  se 
na  38®  i.  á.  k  jv.  ztrácí  se  u  Kerguel.  Z  úžiny 
Timorské  vychází  proud  západoaustrai- 


ský,  který  odbočuje  při  počátku  proudu  rov- 
níkového k  jihozáp.,  tvoří  v  zátokách  sz.  Au- 
strálie proudy  pobočné,  směřuje  pak  dále 
k  jz.  a  u  ostr.  Dirk-Hartog  obrací  se  k  jihu, 
není  vŠak  známo,  jak  daleko  sahá.  Na  j.  od 
40®  j.  š.  proudí  voda  v  celém  l-kém  o-e  tak 
jako  v  ostatních  okeánech  proudem  vý- 
chodním čili  plavným  proudem  záp.  větru, 
který  spojuje  se  na  58®  v.  d.  s  jižní  větví 
rovníkovéno  proudu  vysílaje  z  téže  končiny 
proud  teplé  vody  přes  Kerguely  a  ostr.  Mac 
Donalda  k  jihu,  jak  dokazuje  nedostatek  le- 
dovců v  těchto  místech,  načež  u  Lvičiho 
mysu  (Cape  Lecuwin)  dělí  se  jednak  na  sev. 
k  proudu  západoaustralskému,  čímž  uzavírá 
se  kruhový  pohyb  vody  v  jižním  l-kém  o-ě, 
jednak  proudí  dále  na  v.  do  Tichého  oke- 
ánu. —  Vedle  postupného  pohybu  proudo- 
vého vykonává  voda  mořská  ještě  pohyb 
vlnový,  jehož  úkazy  jsou  vlny  větrné  se 
vzdouváním  a  příliv  a  odliv.  Větrné  vlny 
l-kého  o-u  dosahují  v  průměru  výšky  až 
7—9  wi,  rychlosti  12*6  m  za  vteřinu,  délky  96  m 
a  doba  komíhání  jest  76  vteřiny.  Příliv  a 
odliv  charakterisován  jest  silným  vystupová- 
ním jednodenního  příboje  čili  t.  zv.  denní 
nerovnoměrnosti,  t.  j.  tím,  že  na  mnohých 
místech  objevuje  se  přílivová  vlna  během 
24  hodin  jen  jednou,  jmenovité  na  březích 
indických,  menší  měrou  v  již.  částech  okeánu. 
Výška  přílivu  jest  všeobecně  na  záp.  březích 
větší  než  na  v.,  v  místech  otevřených  a  hlu- 
bokých menší  než  v  zálivech  a  na  mělčinách, 
i  obnáší  na  březích  Austrálie  méně  neŽ  1  m, 
u  Afriky  a  Madagaskaru  1*5— 5*8  m,  |>odél 
Arábie  klesá  na  1*8  m,  na  záp.  břehu  Indie 
zmenšuje  se  ode  2  m  na  7i  "^^  načež  v  zálivu 
Bengálském  opět  roste.  Vzdouváni  (angl.  bore, 
franc.  mascaret)  vyskytuje  se  nejnápadněji 
v  ústí  ř.  Huglí,  kdež  dostupuje  výšky  až 
7  m,  vnikajíc  35  km  daleko  po  řece,  a  v  zál. 
Kambájském  moře  Arabského,  kdež  mívá  výši 
až  10  m.  —  S  prouděním  vody  mořské  souvisí 
rozšíření  plavených  předmětů,  z  nichž  nej- 
důležitější jsou  polární  ledovce  a  řasy.  Led 
vniká  v  západní  části  l-kého  o-u  v  září  a  říjnu 
až  na  36®  j.  Š.,  v  prosinci  až  dubnu  nalézáme 
ledovce  u  ostr.  Crozeta  a  prince  Eduarda, 
u  Kerguel  se  led  vůbec  nevyskytuje  na  s.  od 
60®  j.  š.,  kdežto  dále  na  v.  přichází  až  k  43® 
j.  š.  Krajní  mez  řas  souhlasí  všeobecné  s  hra- 
nicí plaveného  ledu. 

I.  o.,  omývaje  obchodné  a  hospodářsky  tak 
důležité  břehy  indické,  africké,  australské  a 
ostr.  malajské  a  tvoře  hlavní  obchodní  dráhu 
mezi  Evropou  a  vých.  Asií,  jest  místem  velmi 
čilé  plavby,  a  sice  soustřeďuje  se  v  jiho- 
záp. části  jeho  plavba  lodí  plachetních,  v  zá- 
hvu  Adenském  plavba  parníků.  Lodí  pla- 
chetní  plující  do  l-kého  o-u  z  Atlantského 
míjejí  mys  Dobré  Naděje  mezi  39®— 43®  j.  š. 
a  zůstávají  v  oblasti  záp.  větrů,  plují-li  do 
Austrálie;  plují-li  však  do  Indie  nebo  vých. 
Asie,  odbočují  u  N.  Amsterdamu  k  s.  resp. 
k  sv.  Lodi  vracející  se  z  Indie  plují  k  j.  až 
k  rovníku,  odtud  k  mysu  Dobré  Naděje,  kdežto 
lodi  z  vých.  Asie  směřují  přímo  k  tomuto 


Indie  Východní  (Britsko-indické  císařství). 


661 


fnysu,  konečně  lodi  australské  směřuji  od 
mysu  Lvičího  k  sz.  a  v  délce  Mauritia  zabo- 
dují v  dráhu  lodí  východoasijských.  Plavba 
lodí  těch  z  úžiny  La  Manche  do  Indie  trvá 
110  dní,  do  Austrálie  100  dní  a  zpět  120  dní. 
Parníky  voli  cesty  nejpřímější,  plujíce  do 
-l-kého  o-u  téměř  výlučně  průplavem  Suez- 
skýra,  i  jsou  hlavní  jejich  dráhv:  Suez-Aden 
(5  dní),  Aden-Colombo  (7—8  dnň,  Aden-Bom- 
bay  (6  dní),  Aden-Zanzibar  (7  dni),  Aden-Mau- 
ritius  (8  dní),  Colorabo-Singapur  (7  dní),  Co- 
lombo-Melbourne  (19  dní),  Kapsko-Nový  Zea- 
land  (24  dny).  Plavbu  prostředkuje  8  velkých 
anglidcých  linií  kromě  mnohých  menších, 
4  velké  německé  s  2  menšími,  5  francouz- 
ských, 2  rakousko-uherské ,  2  nizozemské, 
2  britskoindické  a  po  jedné  italské,  španělské 
a  portugalské.  Rudým  mořem  táhnou  se  3  ka- 
bely, z  nichž  dva  probíhají  Arabské  moře  do 
Bombaye  a  Bengálsk^  záliv  do  Austrálie;  třetí 
pak  jde  do  Natalu,  konečně  projektován  jest 
čtvrtý  z  Austrálie  do  Kapská. 

O  prozkoumání  l-kého  o-u  hlavně  se  při- 
činily výpravy  lodí  anglických:  »Serpent« 
(1858),  >Cyclop«  (1858),  »Hydra«  (1868),  »Chal- 
lengerc  (1873—74),  >Flying  Fish  (1886),  »Ege- 
riac  (1887),  >Recorder€  (1888),  amerických: 
•Entreprisec  (1883),  »Essex«  (1886)  a  něm.: 
>Gazelle«  (1874—75),  >Elisabeth€  (1877),  »Loui- 
sec  (1878)  a  >Prinz  Albert*  (1880).  výsledky 
jich  zkoumám  shrnuty  jsou  v  příručních  kni- 
hách pro  plavbu  i-m  o-em:  Segelhandbuch 
fur  den  Ind.  Oceán  (Hamburk  1892,  Deutsche 
Seewarte);  Imray  and  Jenkins,  The  Indián 
Oceán  Pilot  (Londýn,  1881);  Océan  Indien 
(Paříž,  1887;  Service  hydrographique  de  la 
marine  fran^se).  Kromě  toho  srv. :  A.  v.  Dan- 
ckelmann,  Regen,  Hagel  u.  Gewitter  im  Ind. 
Oc.  (Hamburk  1880);  A.  G.  Findlay,  Tíie 
Indián  Oceán  (Londýn,  1882);  C.  Meldrum, 
Cyclone  tracks  in  the  South  Ind.  Oc.  (t.,1891); 
Waarncmingen  in  den  Ind.  Oceán  (Utrecht, 
1JÍ89 — 92,  kgl.  nederlandsch  meteor.  Inst); 
Strooraen  en  Temperatur  in  den  Golf  van 
Aden  cn  den  Ind.  Occan  (t.,  1888). 

Indie  Vychodili,  kolébka  staré  vzdělano- 
sti, poesie  a  filosofie,  ideál  bohatství,  nádhery 
a  krásy  u  starých  národů  nejrůznějšího  původu. 
V  době,  kde  Kvropu  obývali  jen  pastýři,  rybáři 
a  divochové,  měla  I.  V.  již  stupeň  vzdělanosti  a 
bohatství  jako  žádný  iiný  národ.  Zde  vznikla 
poesie  dramatická,  zde  filosofie  thcoretická 
i  praktická,  jež  daleko  široko  působily  na 
Čínu,  Malaisii  právě  tak,  jako  na  vzdělanost 
západoasijskou.  Plavba  mořská,  obchod  zá- 
mořský dosáhly  zde  ponejprve  rozsahu  a  vě- 
deckého podkladu.  Nádhera  v  drahokamech, 
voňavkách,  ozdobách  všelijakých  šířila  se  od- 
sud po  celém  svétě  jako  za  doby  plavbv 
Ofirské.  Náboženství  zde  ušlechtilým  Bua- 
dhou  založené  soupeři  dosud  co  do  počtu 
vóřících  jediné  s  křesťanstvím,  jemuž  v  mno- 
hem ohledu  tak  jest  podobné,  že  naivní  mis- 
sionáři  katoličtí  středověku  považovali  je  za 
padělek  ďábelský.  Sláva  krásy  zdejších  krajin 
přiměla  ve  středověku  i  křesťany,  že  sem 
kladli  ráj   (jako  v  české  kronice  raissionáře 


Marignoly),  a  Adam  sloučen  byl  tradicí  s  Bud- 
dhou,  jako  na  Ceylonu.  Kmenové  příbuzenství 
severozápadní  I.,  Árijů,  váže  je  ke  všem  větším 
plemenům  vzdělané  Evropy,  jejichž  původní 
stav  se  podnes  zachoval  asi  v  horách  indi- 
ckých. Řeč  vzdělaná,  lahodná  a  bohatá  zvláště 
nám  Slovanům  příbuzná.  Zůstali  ovšem  na 
jihu  Dekkanu  i  v  Zadní  l-ii  kmenové  nižší, 
předárijšti,  a  smutno  dosti,  že  po  staletí  bý- 
vala I.  kořistí  nejrůznějších  dobyvatelů  turán- 
ských  i  jinorodých.  Navzdor  staletému  ple- 
není  však  zachovalo  se  zde  ještě  bohatství 
za  staré  doby  pověstné  a  stavby  staré  nej- 
větší a  nejnádhernější  na  světě.  Snad  právě 
ranný  pokrok  I.  byl  zase  příčinou,  že  od  sto- 
letí jaksi  stojí  a  nepostupuje,  ač  zase  není 
'stopy  onoho  úpadku  hmotného  a  mravního, 
jaký  zachvátil  Orient  muslimský.  Lze  doufati, 
že  národové  I.  V.,  tělesně  dosud  snad  nejkrás- 
nější na  světě,  svým  Časem  zase  budou  při- 
spívati k  vývoii  vzdělanosti  lidské  tou  mě- 
rou, jak  Činívali  před  tisíci  léty.  Vždvť  v  no- 
vější době  I.  V.  stala  se  pro  nás  důležitější 
v  ohledu  národohospodářském:  byla  vždy 
vlastí  orby  tropické,  nejen  koření  (od  pepře 
do  skořice),  ale  i  rýže,  nejlacinější  stravy 
lidské.  V  poslední  době  zavlažováním  řek 
s  hor  záp.  tekoucích  stala  se  i  výrobištěm 
pšenice  v  takové  míře,  že  tlačí  Rusko  i  Ame- 
riku na  trhu  evropském.  V  létech  suchých 
ovšem  hynou  milliony  lidí  v  f-ii  hladem  nebo 
živí  se  jen  semenem  bambusovým  (Munro)  — 
takové  jsou  tu  protivy  přírodní  podle  toho, 
iaký  rok  se  vydaří.  iV. 

I.  V.  v  nejširším  slova  smyslu  jest  sou- 
borný název  pro  krajiny  jihových.  Asie  ležící 
mezi  planinou  Iránskou  a  horstvem  Jún-nan- 
sk^m,  mezi  Himálajou  a  Indickým  okeánem  a 
skládající  se  ze  dvou  velkých  poloostrovů 
(I.  Přední  a  I.  Zadní)  a  přečetných  ostrovů, 
jež  po  Filippovy  ostrovy  a  pevninu  Austral- 
skou dosahujíce  názvem  souostroví  Indického 
neboli  Malajského  se  zahrnují.  V  užším  slova 
smyslu  užívá  se  názvu  tohoto  (nebo  také  jen 
prostě  I.)  jen  pro  soubor  držav  velkobrit- 
ských  v  l-ii  V.,  zabírající  vedle  Přední  I.  téŽ 
rozsáhlé  končiny  I.  Zadní,  jmenovitě  Barmu, 
nebo  jen  pro  Britsko-indické  císařství,  k  ně- 
muž sice  počítají 'se  državy  západoasijské 
i  některé  východoafVické,  avšak  vylučují  se 
z  něho  některé  krajiny  indické  ('Ceylon,Straits- 
Settlements,  Bomto  brit.  a  j.).  Kromě  toho 
odpadají  v  Přední  l-ii  malá  třísla  země  nachá- 
zející se  v  držení  francouzském  a  portugal- 
ském. Poněvadž  však  údaje  statistické  vždy 
upravují  se  podle  zřízení  politického,  nutno 
zde  přidržeti  se  při  názvu  I.  Přední  nebo 
též  I.  V.  pojmu  Britsko-indického  císařství. 
Zadní  I.  rozpadla  se  v  jednotlivé  celky  státní 
(Annám,  Siam,  Kambodža,  Kočinčína,  Tonkin 
a  dříve  Barman  ostrovy  pak  vedle  zmíněného 
již  názvu  Malajského  souostroví  dostávají 
podle  politické  příslušnosti  zhusta  též  název 
Nizozemské  čili  Hollandské  I. 

Britsko -Indické  císařství  zabírá  celou 
Přední  l-ii  (vyjímajíc  509  km*  držav  francouz- 
ských a  3358  km*  portugalských),  mimo  to 


j,:-.,,  r  .  •'    rcnasstrimu     :j  j  r*  »1  jm^- 

4    I./-.  ....    "íí*    M)U(»>tr«.ivi    M'. r^'i.S/.«.). 

•/.Ij..  i;  :.:  .vil  ntjnjzsíihii.  •>;'    -.st  .Marta- 

V  |.   .  -  •    "sropitné  jí><>u   r..r.'.r.- ::•.  r'.:"::;*- 

\-. .    •  :  :::i   pinit;    indickť-    >:.!• 'hr.ijr.c 

\   •  v. ..ry  i.«'Vrrh»i   ziii-skr;-.--  *u\  :.a- 

I     •   •  : -z   ii2  (1(1  n»jvysí:(.h   vt.«:-.or  na 

^-   •  .  • '.krm  !/(•  l-ii  roz<l''.'..:.  v  3  ťú^:; 

|.-.  ••.•»r««tvu,    ve '.k»'     n:/.:  v    <•'.•. r:. i, 

..k:ir>k«»ii.  ( iháty  a  r.:i:::\-A  vy-  ::•  •ir.í. 
!  .      n-.'jjr  .s'V.-výrh.    hra:::«  :    ::.'l.' K'.:i 

r- ky  Iinlii  a/,  pu  pr«r-.  u  !::»:-.:i:a- 

•.   <'.  v.-záp    pak  na  |   :*':'    k^-^^^-r^^ké 

-     <  nčmii   hilu  ty  a  •xl::'.-.--    ••••.••:: utřu* 

i  :  ..:r.ir^k<''.  .\'.i«l  nížinu  iii«l:-  k.«;:  .••iMiiá 

..  ..;a.  vciini  příkře  sluU]«ai:«:  r..i'.!»  t<l 

•  výšf  ti-nířř  "tH.)"!  m.  a  r^/kla-ia  .-c 

.   v  I.  ilvťina  p.!s:r.y.  přrtlr.. -rair.i   ::ii:;á- 

>     ".:.  a  i.lavním  p.isnuin.  l'řnlh-  ry  :r.::.á- 

'  ..i  vyinulovány  i>i»u  v<.>'..r.  ••  .:  vr^ťv 

r"írh.   táhnttii   m-  v  n»vr.«'S' žr;.\h  ;  a- 

•-.    >:\va'.ik  liíli.s  a  1.;  .s  h'.av;v.!:i  h.  •r-«:v«  :v, 

:  :.  «•   od  ní/iiiv    línxlná    ú«!.»'.i   pt^ultiná 

.    »     i 'pátí  hor  vytvunna  j>uu  "lorcki  z  :n!a- 

'  :'.ai«'..iv»nin    tř<  tihorních     vr-^tvy  S:v:.l> 

:«  /   olísaliuií    VI '.1»»'    innť»2'^iví    Iíí^^míií  a 

":  !.i:i:«»nl   pt»kl.i«l.i   /.a  s'.a«lk«íVíMÍ:'.í  neplav 

:   ".. 'rniVli    i*'...    Hlavní    pásuM    :ii:i.a".a'skc 

-X  ..  :.i;:ri  s:-  v  j./.iiíiii   hřhrtu    z  h«»rr.:;:    f»ry- 

*: .  ikýcii.   v  <•  \  trním  z  usa/inin.  jt  z  saluiii 

:  .s:'.'.iru  až  po  » •uťn,  iIíkn;!!)!!]!-  n<  jvřt>:  \\>:.: 

^třr«lníi  h     .svýili     řástrch      i  laur.-^anKar 

>^ '  '    m.    Kanřintí/iiiLia    sfiSl    m,     I  >"n.iu'.ai4iri 

>'.':*    m.    .^:li.s'.ir    síTJ    m,    .Moršia«!i    S"<;;    ,t:^ 

1  .'.''.lžil>:a    >«>r;    )n,    mimo    to    v(.l:kv    p»Mtt 

.:.:v»'.M    \'it<  7«"  •»  tu    :i  jakkoli    r«i/k!.i«!á   s«: 

-..  ;•.  !xr:i«i    píi^ma    ir«»p;i  .s«'ho,  ji-st   ]»r«  t'f  p.a 

.'.  :i...«  i  ii  ;•«.  ji'-'  '  íi.  p.  jkrvlo  v»'i  :i\'ni  ^n'h«in 

..   imI.iv.:    N...  '•.;"::.  ť  pli  j.sí  .Mram'  '.« /:  -.!i« /ná 

.\;I.l     \'      W'"^:     4'i-'>'I,     na    SCV.     «»    4nn    jjj     -.'.Nt; 

\.    .i.'.ti'»  )K  ;  piKinn  t«»lio  lilolali  ji  n   v  i:"j- 

•'\t!i  >rá/i.ái  li  ^tr»i:!v   i:/    a  Mirbu  ii-mm  •  ^i  v. 

t\   lípal:    !i::iia!.!Í^i  i':i.ii    pi'il«'!ia    vt  Ik.i    i'i.'i:ia 

st    '.;'.•!«•  .á    ;  w".  «><lu    \' '.ií.í    ::'.a«li  ho.   kť  r.i  ;i  Ňtř 

v  il«'li'    :i:..»,  .'jí:!!  a  p'.:«M«n;M  tvořia  \  p.i«i:'.::, 

kt«i.'!i  íiky  .-ni '-..i'.  .'.  \\p!Mr.y  l>ah:í»!ii.  <(r' 

krm  a  p>k«:r.   K«».p;;.!:s  -••  v  dil  výiii   .t  /.p  . 

.  ,      n  ;•  \--p'..(u    M.u\'-.  'á.kxm  pruhi-m    úrodííť- 

^  ^      ••    .uiu"    na  .1  S.il'< 'l.«  II!  a  I  i/amiKm.    Výfii.  dil 

_  •  ..     :\,r.\\    {>' ý.    ii:':í"'i   1  liralM-lán^k^Mi  tv«'ri   n.o- 

!iiitn\  p.i-    -•.::  1  •'»      :"•' '.»i.  jmž  iiir.M;i-  úpatí 

-traiii-  >-.rok«';i  l»raTi«  u 

■!•  ■      :íi!    p"...niny    vir.tro- 

»'i    :r..^inoii    pr:    i^anž- 

■  '-  ..!H"    po    it  ',«•    »Í«  \if    \i  jí 

..'«  ii.f  a  ji  Mialrho  ii/.í  mí 

•  -'.» -.na   t<i    VI '.mi    m  iio- 

•  -Lit: II    \  šak  tato  ni/: na 
.   !  i..'::-iMpu:roii.  o«l  iiui;2 

•■••vatlí.  vvniká  n<j- 

;  :.;;í.mI. 'i;'.^a:vxk..- 

.  ••  ^t  p"V«!>t:'..;  .sv\m 

••■  ..  •.:p..kn.  p::<^!npný 

-:::;  i. trhan,  kibynr.t 

•  -:•     \  .'mk.ii:»'i»  h  1   .!a- 

'•    ;■:  :va  v    n:oívk\nii 


^•• 

hi:::.i.-- 

.<    ;.  na 

X 

m.  •.   il  -1 

1..'  .   "'1 

v 

:ti«Í'.i  ••« 

-\.    .!.  .' 

.     N.    • 

^ 

ta":i-.     •' 
..  šai    :i''i 

■  .  k.i    I 

>ÍM.'a    •• 
:.i\ ..    ■     . 
siť  !  •  :: 
l.-i:'  .  • 

■  •   •    ! 

\  ■.'. 

bia:  ::..  • 
m  .■•!:  :• 
1.  >t   ...I.. 

..:    . 

•      A  - 

to  íi.str.. 

Va- 

n'ka"í»  :•  \ 

•'. 

Indie  Východní  (vodopis). 


563 


a  pokrytých  hustým  pralesem.  Západm'  díl 
nížiny  Indické  jest  step  a  poušť  zrovna  jako 
nížina  Túránská.  Jenom  řícni  údoh'  na  sev.- 
sáp.  hodi  se  pro  vzděláváni  a  osady  lidské, 
kdežto  jihov^ch.  díl  zvanj^  Indická  poušť  čili 
Thar  jest  úplná  poušť,  v  níž  jenom  jednotlivé 
oasy  jsou  obydleny  a  jež  na  jih  sáná.*  po  sol- 
natou  bažinu  Ranskou  (vzniklou  r.  1827)  a  na 
jihozáp.  po  horstvo  Aravallijské.  Mezi  řekami 
Indem  a  pobočkou  jeho  Džihlamem  vypíná 
se  osamélé  silně  zprohýbané  pohoří  Kalabagh 
čili  Solné  hory,  složené  v  jádru  svém  z  pa- 
laeozoických  pískovců  červených  s  mohut- 
nými ložisky  čisté  soli  kamenné.  Sev.-záp. 
hranici  indickou  lemuje  neschůdné  pohoří 
Sulejmánské  vrcholící  v  Tacht-  i  Sulejmánu 
(3444  m),  ale  náležející  většinou  půdě  afgán- 
ské;  záp.  od  ústi  Indu  při  samém  pobřeží 
mořském  táhnou  se  Gharah  Hills  a  v  pokra- 
čování jich  pohoří  Halské  až  po  údou  řeky 
Nari.  Na  jihu  přiléhá  k  nížině  Indické  vlastní 
polouostrov  Přední  I.  Tento  díl  jest  stará  pev- 
nina, jež  dlouhou  dobu  bývala  odloučena  od 
trupu  asijského  a  na  níž  shledáváme  veskrze 
jen  usazeniny  vnitrozemské.  Z  těch  uvésti 
jest  především  vrstvy  Gondvánské,  jež  zabí- 
rají snad  celou  dobu  od  poloviny  karbonu 
až  na  konec  doby  triasové,  dále*  V3^9tupují 
mladší  vrstvy  náležející  době  jurské,  tío 
svrchní  křídy  připadá  obrovské  nakupení 
vyvřelin  na  povrchu  indickém  (zejména  če- 
diče), jež  známy  jsouce  pode  jménem  Dek- 
kanského  trappu  pokrývají  celý  západ  polo- 
ostrova. Od  doby  kamenouhelné  není  na  půdě 
indické  pozorovati  dalšího  svraštování,  za  to 
však  v  době  liasové  následovala  po  sobě  řada 
zlomů  a  vrhů,  jeŽ  uvolnily  spojeni  země  s  pev- 
ninou africkou  a  dodaly  ji  nynějšího  klino- 
vitého  zakončení  na  jin.  Spojení  s  trupem 
asijským  nastalo  teprve  v  době  čtvrtohorní 
Poloostrov  ten  tvoří  mocnou  planinu  o  roz- 
loze více  než  1,650.000  fcm»,  která  údolím 
řek  Godávari  a  Tapti  děU  se  zřejmě  v  pla- 
ninu Středoindickou  na  sev.  a  vlastm'  Dck- 
kan  na  jihu,  jakkoli  se  tohoto  názvu  zhusta 
užívá  pro  celou  planinu  polouostrova  vůbec. 
Středoindícká  planina  skládá  se  na  východe 
z  kamenitých  planin  složených  nejvíce  z  hor- 
nin archaických  a  k  orbě  namnoze  nezpůso- 
bilých. Nejvyšším  temenem  jest  Parásnath 
(1370  m)  na  24«  s.  š.  Dále  k  záp.  rozkládá 
se  planina  Maloská  pokrytá  četnými  hřbety 
a  pásmy  pahorků  a  sklánéjící  se  znenáhla 
na  sev.-východ.  Vyjímajíc  nejsevernější  kon- 
činy, kde  palaeozoické  vrstvy  vystupují  na 
povrch,  jest  planina  tato  jediná  deska  čedi- 
čová v  průměru  500  m  vysoká,  lemovaná  na 
jihu  pohořím  Vindhijsk^,  jež  neskládá  se 
z  jednotného  pásma,  nýorž  z  řady  porůzných, 
dosti  daleko  od  sebe  vzdálenýcn  hor.  Na 
sev.-záp.  tvoří  hranici  planiny  pohoří  Aravalli 
prům.  1000  m  vys.,  složené  z  hornin  archai- 
ckých a  palaeozoických  a  tvořící  zároveň 
hradbu  proti  poletavému  písku  Indické  poušti, 
jižně  od  Vindhije  mezi  řekami  Narbadou  a 
Tapti  pne  se  čedičové  pohoří  Satpára.  Vlastní 
Dekkan  jest  planina  500—700  m  vys.,  která 


k  záp.  pobřeží  srázně  spadá,  kdežto  na  jiho- 
východ velmi  volně  se  sklání.  Svah  záp.  od 
řeky  Tapti  na  j.  lemují  Záp.  Gháty,  táhnoucí 
se  nejprve  v  jisté  vzdálenosti  oa  moře,  od 
Bombaye  pak  těsně  při  pobřeží  až  po  Gou 
složeny  jsou  z  čediče,  jižně  odtud  z  ruly. 
Průměrná  výška  1200  m  s  četnými  vyššími 
vrcholy.  Závěr  Záp.  Ghátů  na  jihu  tvoří  žu- 
lové pohoří  Nílgirské  (Modré  hory),  jež  v  E)o- 
dabetté  stoupá  do  výše  2630  m.  Úzký,  jen 
400  m  vys.  prohyb  dělí  pohoří  to  oa  hor 
Anamallijských  a  Kardamorských,  jež  prostu- 
puji krajinu  Travankore  a  končí  mysem  Ko- 
morinským  dosahujíce  výše  2697  m,  největší 
na  poloostrově  Předoindickém.  Vlastni  vnitřní 
planina  má  namnoze  ráz  suché,  stepnaté  ro- 
viny, nad  níž  pnou  se  jednotlivé  řady  pa- 
horků. Jen  tam,  kde  zavlažování  jest  bohatší, 
vyskytují  se  končiny  úrodnější.  Vých.  okraj 
planiny  utvořen  řadou  nízkých  pohoří,  která 
táhnou  se  ve  vzdálenosti  asi  100  Xrm  od  moře 
a  stoupajíce  nejvýše  něco  přes  1000  m  shrnují 
se  pod  název  Ghátů  Východních.  Od  úpatí 
jejich  až  k  pobřeží  prostírá  se  od  mysu  Ko- 
morinského  až  po  ústí  Mahanadské  plochá 
písčitá  nížina  přímořská,  pokrytá  četnými 
jezery.  Zajímavým  zjevem  jsou  tu  přímořské 
duny,  jež  brzo  náplavem  říčním  vzrůstají, 
brzo  zase  cyklony  a  mořským  příbojem  bý- 
vají zničeny. 

Vodoplsne  náleží  I.  V.  úplně  Indickému 
okeánu.  Velké  řeky  a  rozvoj  mohutných  sou- 
říči  shledáváme  vsak  toliko  na  severu,  kde 
Ganga  a  Brahmaputra  na  straně  vých.,  Indus 
pak  na  západní  napájejíce  se  z  íedovců  hi- 
malájských zavlažují  veliké  nížiny  hindustán- 
ské. T^ito  nejmocnější  řeky  vznikají  však  za 
hranicemi  země,  kdežto  z  domácích  řek,  je- 
jichž prameny  i  tok  veskrze  náleží  půdě  in- 
dické, ani  souřičím,  ani  velkostí,  ani  hojno- 
stí vody  k  nim  se  nemohou  rovnati.  Na  záp. 
ubírají  se  ze  severní  planiny  k  moři  Arab- 
skému Luni,  Subarmati,  Mahi.NarbadaaTapti, 
ale  dále  k  jihu  shledáváme  na  pobřeží  mala- 
barském  jen  krátké  říčky  pobřežní,  jež  di- 
voce řítí  se  přes  Záp.  Gháty  do  úzké  nížiny 
pobřežní.  K  východu  do  zálivu  Bengálského 
směřují  Godávari,  Kistna  čili  Krišna.  Pennar 
a  Kaveri,  jež  všecky  mají  zřídla  na  vých. 
úbočí  Záp.  Ghátů,  protékají  celou  planinu 
Dekkanskou  většinou  od  sz.  k  jv.  a  svými  del- 
tami tvoří  rozsáhlé  nížiny  při  pobřeží.  Vůbec 
zavlažování  I.  až  na  sev.-záp.,  kde  se  rozkládá 
poušť,  jest  velmi  příznivé,  pro  plavbu  však 
z  uvedených  řek  hodí  se  jen  Indus.  Ganga, 
Brahmaputra  a  Iravadi,  kdežto  mohutný  zado- 
indický  Saluen  slouží  jen  ku  plaveni  dříví. 
Jezer  jeví  se  naprostý  nedostatek;  největší 
jest  jezero  Čilka  v  Orisse  (891  km*),  vlastně 
jen  přímořská  laguna,  potom  solnaté  jezero 
Sambhar  v  Rádžputáně;  v  Kašmíru  leží  jezero 
Vularské  (260  Jbn*).  z  Tibetu  západní  jezero 
Pan^onžské  zasahuje  na  půdu  indickou,  pH 
dolním  Godávari  leží  jezero  Kolarské.  Za- 
hrazením  údolí  vytvořena  však  zvláště  v  jil 
l-ii  umělá  jezera,  mezi  nimi  rybník  RadŽná- 
garský  (30  km*). 


564 


Indie  Východní  (podnebí,  nerostné  bohatství,  květena). 


Podnebí  indické,  nehledíme-li  k  vysokým 
hřbetům  himábjským,  již  podle  zeměpisné 
polohy  země  po  obou  stranách  obratnika  jest 
horké,  ba  náleží  k  nejteplejším  na  zeměkouli 
vůbec.  Průměrná  roční  teplota  kolísá  mezi 
24— 29*C.;  teploty  přibývá  celkem  od  sev. 
k  jihu,  kdež  jeví  se  nejvč-tší  teplota  průměrná, 
avšak  největší  extrémy  tepla  vykazuje  suchý 
sev.-záp.  Stoupání  z  nížin,  jež  jsou  v  pravém 
slova  smyslu  tropické  s  vlhkem,  dusným  hor- 
kem a  náfilými  lijavci,  zmírňuje  vedro  značné, 
vzduch  stává  se  chladnéjším  a  sušším  a  tropi- 
cké vedro  ustává.  Zejména  platí  to  o  planině 
dekkanské,  jež  nezná  ani  úmorného  vedra 
ani  zase  sněhu  a  ledu.  Nejchladnější  částí  I. 
jest  Pendžáb.  Na  jihu  nejteplejší  mésíc  bývá 
květen,  na  sev.  zase  červen  a  červenec,  nej- 
chladnější jsou  prosinec  nebo  leden.  Teplota 
v  jednotlivých  větších  místech  jeví  se  takto: 

Výkka     R.xni     Nejchladnéjil  Nejteplejší 
o.  mořem  prtim^r  mésíc  métic 

Madras  .  .  7  .  27  .  .  247  .  .  30  8*  C. 
Vizagapatam  9  .  .  28  .  .  241  .  .  31'8  » 
Kalkutta  .  .  6  .  24  .  .  181  .  .  284  » 
Bombay  .  .  11  .  .  261  .  .  226  .  .  29 O  » 
Nágpúr  .  .  312  .  .  259  .  .  197  .  .  338  » 
Allahábád  .  93  .  .  25-3  .  .  15 6  .  .  334  » 
Pešávár  .  .  338  .  .  207  .  .  93  .  .  31*7  » 
Rangun  .  .  12  .  .  26*4  .  .  243  .  .  291  » 
Dárdžíling  .  2107  .  .  123  .  .  49..  167  » 
Šimla  .  .  .  2119  .  .  126  .  .  45  .  .  197  » 
Rozeznává  se  pravidelně  tro^í  doba  roční: 
horká  doba  od  dubna  do  počátku  doby  de- 
štivé, doba  dešťů  do  října  a  doba  chladná 
od  října  do  března.  Dosti  značné  jsou  roz- 
díly také  v  teplotě  denní  zvláště  v  l-ii  sev. 
za  suché  doby  roční,  kde  rozdíl  mezi  dnem 
a  nocí  z  pravidla  bývá  na  20^  Množství  srá- 
žek závisí  na  větrech.  V  létě  vane  jihozáp. 
monsún  přinášející  spoustu  dešťů,  v  zimě  do- 
stavuje se  sev.-vých.  passát  provázený  vše- 
obecným suchem.  Nejvčtší  počet  srážek  ob- 
jevuje se  na  svazích  horských  obrácených 
naproti  monsúnu  jihozáp .  tedy  i)řcdevším 
v  Záp.  Ghátcch.  Tam  v  Čcrrapundži  .<ípa<.lá 
ncjvétši  množství  dt  šle  na  zvmékouli  vůbec 
(12090  mm)  a  na  jižní  polovici  záp.  pobřeží 
2917  mm]  dále  hojnost  (kstc  vykazují  vých. 
Bengálsko  a  Assani  ('J.VM  mm)  azáp:id  Zadní  I. 
(Arakán  3785  mm,  Fr^u  1S54  mm,  Ttnasserim 
4369  mm).  Naproti  tomto  dvěma  < lešti výni 
okruhům  stojí  dva  okruhy  suché,  jeden  v  se- 
verozáj)adní  l-ii,  druhý  na  jihu  v  Dckkané; 
prCimčrné  množství  ročních  srážek  obnáší 
250 — 750  mm  (nejmrné  Jakobábád  v  Sindhu 
120  mm,  Muzaťarj^^arh  v  Pcndžáhr  150  mm, 
B.kanír  v  záp.  Kádžputánc  35«.>  wm).  Posiózr 
pak  druží  se  k  témto  dvčma  okruh  mírných 
dešťů  s  ročními  750— IómU  mm  deště  a  zabírá 
Poganží.  Zajímavo  jest,  že  mezitím,  co  pobřeží 
Malabarské  je  postiženo  dobou  deštivou,  má 
protější  pobřeží  Koromandelské  suchou,  jas- 
nou dobu  roční;  zvolna  pak  sunou  se  mraky 
přes  Gháty  s  vých.  na  planinu  Dekkanskoíi 
a  odtud  na  pobřeží  vých.,  mezitím  co  na  záp. 
nastává  suché,  jasné  počasí.  Přechod  ze  su- 
chého počasí  do  doby  deštivé  bývá  v  Assamu 


a  vých.  Bengálsku  zcela  nenáhlý,  naproti  toma 
v  ostatních  končinách  I.  zvláitě  na  pobřeiich 
dostavuje  se  dešfonosný  monsún  docela  ná- 
hle. Na  příchodu  a  hojnosti  těchto  deifA  zá- 
visí pravidelné  úroda  zemská.  Stane-li  se,  le 
deště  se  zpozdí,  nebo  že  jsou  pfíliš  skrovný 
(klesá vají  až  na  22%).  hrozí  šír^m  končinám 
drahota  a  hlad;  nejhůře  bývají  při  tom  po- 
stiženy Sindh,  Pendžáb,  nížina  Ganiska  a 
vých.  pobřeží  (hladová  léU  1865—66,  1868 
až  1869,  1876— 7S).  Zjevem  ne  vzácnýin  bý- 
vají cyklony,  jež  dostavují  se  v  době  změnj 
větru  a  vznikajíce  v  zálive  Bengálském  řádi- 
vají  hlavně  v  deltovitých  ústích  řek  Krišny, 
Godávari,  Mahanadi,  Gangy  a  Brahmaputry. 
Ohromné  přívaly  vod,  jež  ženou  na  pobřeží, 
způsobují  tam  strašlivé  spousty  (r.  1864  zhy- 
nulo jimi  při  ústí  ganžském  48.685  lidí,  r.  1876 
docela  250.000).  Evropané  na  půdč  indické 
následkem  nezvyklého  podnebí  trpívají  značné 
úplavicí  a  malarií,  avšak  občasným  pobytem 
v  horských  místech  zdravotních  a  opatrným 
způsobem  života  lze  se  uvarovati  zlých  ná- 
sledků ;  méně  svědčí  podnebí  indické  dětem 
původu  evropského.  (Známo  jest  pořekadlo 
angl.  Sobodr  goes  to  India  for  a  change  oj 
air  =  Nikcfo  nechodí  do  I.  k  vůli  krásnému 
podnebí.)  Domácí  nemoci,  zuřící  nejvíce  mezi 
domorodci,  jsou  cholera  a  lepra,  jíž  v  ně- 
které prov.  1  67o  obyv.  bývá  stiženo.  Také 
neštovice  řádívají  tu  velmi  často  a  nákaza 
v  poměrech  indických  je  velmi  snadná,  pro- 
čež očkování  Často  opětované  jest  pro  Evro- 
pany nutností. 

Nerostné  bohatství  země  jest  znamenité, 
ale  dosud  málo  z  něho  se  těží.   Kromě  dra- 
hých kovů,  jejichž  těžba  již  v  dávných  do- 
bách  kvetla,    vyskytuje   se   Železo   u   veliké 
hojnosti  a  znamenité  jakosti  od  hor  Assam- 
ských  a  Kumaonských  až  po  již.   cíp  země, 
zejména  v  Barmé,  Himálaji,  Sindhu,  Dekkané 
a  u   Portanova  blíže   Pondicheri,  dále  měď 
u  Khetri  v  Rádžputáné,  na  již.  svahu  hima- 
lájském u  Dárdžílinj^u,  v  distriktu  Singhbum- 
ském  v  Bengálsku  a  u  Nelloru  v  Madrassku, 
olovo  v  záp.  Himálaji  a  Rádžputáné,  cín  hojné 
v  Barmé,  antimon,  kobalt  (v  Nepálu  a  Barmě) 
a    nikl.    Bohatá    ložiska    uhlí    rozkládají    se 
v  Assamu,  v  Himálaji,  hlavně  však  na  území 
mezi  řekami  Gangou  a  Godávari,  sůl  nachází 
sť  v  solných  horách  v  Pendžábé,  ledek  v  údolí 
;  horní   (iangy.   pi-trolej   v   Assamu,    Barmé  a 
I  PendžálH',  mimo  to  kamenec,  síra,  borax  a  j. 
,  Odir  dávna  proslulá  byla  I.  svým  bohatstvím 
;  drahokamů  (démant,  rubín,  safír,  beryl,  sma- 
ragd, topas,  amcthyst,  íjranát,  chrysoíith,  jas- 
I  pis.   achát,  karncol)   a  nemenší  hojnost  jest 
'  kamene  užitkového  a  stavebního;  nejproslu- 
lejší jest  mramor  z  Rádžputány,  trapp  z  Dek- 
kanu,  pískovec  z  údolí  řek  Godávari  a  Nar- 
bady  a  žula  jihoindická.  p. 

Květena  I.  jest  ve  starém  světě  asi  nejbohatší 
a  v  novém  svété  předci  ji  pouze  brazilská. 
Hemsley  udává  13.047  druhů  jevnosnubných  a 
to,  jak  se  podobá,  není  ješté  vše,  tak  že  asi 
platí  starší  číslo  Ilookcrovo  15.000.  Z  toho 
ještě  asi  '  ^  cizí,  V4  zvláštní.  Nejvíce  je  tu  dle 


Indie  Východní  (květena). 


565 


Henisleye  orchideí  (1315J,  leguminos  (840), 
trav  (nedokonč.  č.  700).  Hlavní  příčinou  to- 
hoto bohatství  jest,  že  se  zde  stýkají  a  splý- 
vají 3  kveteny:  palaearktická  v  Himalájí,  pu- 
stinná  v  záp.  rovinách  a  palaeotropická,  zvlá- 
ště v  Zadní  l-ii  přebohatá  (zejména  poloostrov 
Malajský).  Dle  toho  má  zdejší  květena  roz- 
ličnou podobu:  v  Himálaji  podobá  se  sibiřské 
a  evropské,  na  záp.  arabské  a  africké,  na  vých. 
čínské  a  malaisijské.  Avšak  rodiny  tropické 
přece  převládají  počtem  druhA:  633  rubiaceí, 
616  euphorbiaceí,  jen  604  composit,  516  acan- 
thaceí,  337  labiát,  449  cyperaceí,  221  palem, 
203  laurineí,  192  anonaceí  atd.  Květena  I.  je 
jako  jádro  a  střed  flory  palaeotropické  a  proto 
má  málo  zvláštního,  lišíc  se  od  jiných  hlavně 
množstvím  dipterocarpeí  (115  Brandis),  vy- 
sokých to  stromů,  a  acantnaceí  mezi  bej  lim. 
Hooker  rozeznal  v  ní  7  cizích  tvarA:  1.  evrop- 
ský v  Himálaji  a  v  zimě  na  polích  (asi  200  dr. 
zany),  2.  australský,  3.  malajský  v  Zadní  l-ii, 

4.  čínsko-japanský,  hlavně  ve  vých.  Himálaji, 

5.  sibiřský  v  se  v.  Himálaji,  6.  egyptský  na 
xápadě  a  7.  tropickoafrický  v  Přední  l-ii  a 
pouštích  záp.  S  Amerikou  má  málo  podob- 
nosti (Hooker  uvádí  7  řádů  na  příklad).  Ze 
202  rodin  fanerogam  má  flora  indo-britská 
173;  scházejí  právě  skoro  jen  rodiny  ameri- 
cké a  několik  místních,  jsouf  tu  i  všecky  ro- 
diny flory  české,  ale  o  50  tropických  více.  Ka- 
pradí  měl  Beddome  569,  mechů  Mítten  792; 
poslední  arci  nejvíce  ve  vých.  Himálaji,  kde 
podnebí  jest  nej vlhčí  a  bylinstvo  nejrozmani- 
tější (Hooker  sebral  v  Serraponči  2000  dr. 
bylin). 

Hooker  rozdělil  l-ii  na  17  krajů  botanických 
v  době,  kde  Zadní  I.  byla  ještě  neznámější 
nei  teď.  Nebot  nyní  známe  aspoň  Barmu, 
méně  Kočinčínu  aTonkin,  ještě  méně  Siam, 
a  Annám  jest  skoro  neznámý.  Pro  poslední 
4  zemějest  látka  neladně  roztroušená,  vždyť 
i  pro  lonkin  máme  pouze  dvě  malé  sbírky 
od  Bureaua  a  počatou  lesní  floru  Pierreho 
pro  Kočinčínu,  kde  se  jeví  nápadné  bohat- 
ství snad  polymorfních  Garcinii.  Rozdíl  mezi 
západem  a  východem  jest  ohromní^,  ale  pře- 
chody povlovné,  zejména  v  Himálaii.  Největší 
místní  t>ohatství  má  poloostrov  Malakka  (na 
př.  přes  50  palmových  lián),  z  něhož  v  po- 
slední době  přišlo  nmoho  novinek  (King, 
Scortechini).  Hooker  popírá  místní  druhy 
v  Přední  l-ii,  zeiména  v  nížinách,  ale  ani  Hi- 
málaja  nemá  jicn  mnoho.  Na  př.  uvádíme,  že 
Sind  má  'Ao  bylin  afrických,  z  nichž  polovici 
obyčejných  v  se  v.  pouštích  a  Ve  v  Egyptě 
typických;  není  tu  lesů  ani  luk,  vyskytuji  se 
jen  některé  keře  akacií  (A,  arablca)  a  v  deltě 
Indu  přímořské  mangrovy.  Jelikož  odsud  tro- 
pická orba  po  světe  se  rozšířila,  jest  asi  I. 
vlastí  většiny  předmětů  jejích,  rýže,  bavlny, 
pepře,  banánů,  třtinv  cukrové,  pomerančů  a 
příbuzných  druhů,  fílavně  všeho  kořeni  od 
zázvoru  do  cassie,  cardamom  a  tropického 
ovoce  (kokosů,  mango).  Vždyť  i  čaj  je  byli- 
nou sev.-vých.  I.  do  Číny  odtud  uvedenou, 
tíPebas  v  l-ii  teprve  v  poslední  době  pěsto- 
vanou. Hlavní  rozdíl  od  našich  lesů  není  tak 


v  počtu  vždy  zelených  stromů  (více  v  Zadní 
l-ii),  jako  v  množství  lián  a  epipnyt  (kapradí, 
orchideí  hlavně  na  vých.,  ale  i  na  př.  Ficu$ 
indica,  kde  les  povstává  z  jediného  epiphyta), 
dále  rhododendru  i  vaccinie  epiphytické  (ve 
střed.  Himálaji).  Místo  zimy  bývá  sucho  cíů- 
ležitějŠí  překážkou  zrůstu  a  místo  luk  nastár 
vají  keřovité  traviny  s  lezavými  palmami  (ro- 
tang,  Calamus)  tvořící  někdy  neproniklá  hou- 
ští (džungle),  kde  se  hadi,  tygři  a  sloni  skrý- 
vají. Nejbujnější  je  nížina  pod  Himálajou 
(Teraj),  pásmo  jen  2—6  mil  široké,  nejchudší 
krajina  severozápadní  mezi  ř.  Indem  a  Dek- 
kanem,  místy  skutečná  poušt  Nejkrásnější 
dle  našeho  vkusu  jest  střední  pásmo  Hima- 
láje s  cedry  a  velkokvétými  rhododendry. 
Kromě  vzdělaných  polí  a  pouští  v  záp.  je  to 
vlastně  jen  les,  jenž  jest  sídlem  původního 
bylinstva;  luk  není  jako  vůbec  v  tropech  a 
drny  obmezeny  jsou  na  výše  Himaláje.  Ovšem 
les  ten  jest  rozličný,  málo  kde  se  zachoval 
prales  původní,  nejvíce  ještě  v  Zadní  l-ii, 
nýbrž  převahu  má  houšt  a  jsou  tu  znamenité 
savanny,  stromovité  traviny  bambusaceí,  jichž 
bývá  takové  množství,  že  za  sucha  jimi  se 
živi  lid.  Lesy  nejsou  tak  vysoké,  jako  ve 
středu  jižní  Ameriky,  v  Dekkanu  a  záp.  pře- 
cházejí pomalu  skoro  v  keřiny.  Rozmanitost 
stromů  jest  veliká.  Kurz  v  Barmě  popsal  přes 
2000  druhů  stromů,  lián  a  keřů.  Kromě  I. 
prosluly  zejména  co  stavivo  teak  {Tectona 
grandif,  nejlepší  lodní  stavivo  na  Rusi  uží- 
vané, poněvadž  vzdoruje  červům),  méně  shal 
(Shorea  robusta),  tuna  (Cedrela  tuna),  sissoo 
(Dalbergia  sissoo)^  cedr  (Cedrus  deodara  v  Hi- 
málaji) a  j.  Zvláštností  je  hojnost  lián  palmo- 
vých, Iczavých  Calamů  (asi  100),  z  nichž  C 
omatus  až  26  m  dlouhý,  macracantlius  v  Sik- 
kimu  dle  Andersona  až  66  m  dl.  Kdybychom 
přehlédli  jako  letem  s  vrcholů  Himaláje  by- 
linné roucho  I.,  spatřili  bychom  k  severu 
v  Tibetu  jen  leckdes  roztroušené  řídké  drne- 
čkjr  oválových  bylinek  v  údolích,  podobnější 
alpinským  než  arktickým  (na  př.  Efedru, 
Gentiany,  Incarvilley,  Meconopsis),  mezi  kte- 
rými bychom  našli  i  známé  z  KrkonoŠů,  naší 
mateřídoušku,  chvojku  (v  4660  m),  ba  ve  sbírce 
missionáře  Jáschkeho  v  Lahúlu  (300  dr.)  byla 
pětina  druhů  evropských.  Roste  zde  i  jediný 
ve  světě  známý  kořen  rhabarbary,  kterou 
však  tuzemci  jedí  neužívajíce  jí  jako  léku. 
Čím  dále  sestupujeme  k  jihu,  tím  více  vy- 
skytují se  lesy  druného  pásma,  nejvíce  jehlič- 
naté, které  dosahují  3000,  místy  4000  m,  orba 
však  v  Himálaji  sahá  až  do  5000,  ovocné 
stromy  do  4000  m.  Pásmo  toto  sbíhá  až  do 
1600  m  dolů.  Jsou  tu  modříny,  cedry,  nአ tis, 
sosny  a  smrky,  z  listnatých  duby  (dole),  také 
již  z&tupci  tropické  flory  palmy,  vavřínovitff, 
fíkusy,  stromovitá  kapradí  atd.  Teraj  míval 
nejníže  dřeva  výše  zmíněná  shal,  sissoo  s  aka- 
ciemi,  nyní  má  bambusy,  palmy  atd.  (v  Sik- 
kimu  nejhojnější  strom  Gordonia  Wallichii) 
a  bývá  i  v  zimě  zelený  aŽ  na  Dillenie,  Cassie 
a  Stcrculie,  které  v  zimě  ztrácejí  listí,  kdežto 
v  zimě  kvetou  zase  acanthacee,  bauhinie  a 
obři  zdejších  stromů  bambusy,  podobné  bao- 


566 


Indie  Východní  (zvířena). 


bab&m.  Dnešního  dne  rozkládají  ae  pod  Hi- 
málajou  zvláště  na  západě  veliká  pole  uměle 
zavlsdovaná,  jejichž  pšenice  tlaěí  ceny  po 
celé  Evropě  i  u  nás. 

Na  důkaz  rozdílnosti  východního  avahu  Hi- 
maláje od  západního  stůj  zde  na  př.,  2e  Kha- 
aijské  horstvo  (vých.)  má  25  palem,  16  dubů, 
magnolie,  madal  (Aesculus^,  javory,  vavříny, 
kdežto  hoření  údolí  ř.  Gangy  má  jedinou 
palmu  {Phoenix  sylvestris),  flora  chudá  (Edge- 
worth  v  zemi  Sikhů  557  dr.),  u  vod  v  Pen- 
džábu  a  Sindu  topoly  {Populus  eufratica),  ta- 
marišky  (Tamaríx  fcalíica),  akacie,  Salvadora, 
Zizyphv,  fei  tvoří  džungle  —  vše  to  pustinné 
tvary  Afriky  a  bylinstvu  pouští  zcela  podobné 
(Kofokinthy,  Alhago,  Fagonie,  Peganum,  Calo- 
tropis  procera).  Podobný  jest  Gudžerát  a  Ban- 
delkund;  i  severní  Dekkan  má  podobné  by- 
linstvo,  tak  Kamatik,  Majsúrsko,  až  na  horní 
byliny  na  h.  Parasnath  na  př.  {Clematis,  Ru- 
bus).  Kamatik  jest  zvláště  suchý  maje  samé 
bambusové  houští  a  keřiny  akacií,  rhamneí, 
ašuru  (Calotropis  gigantea),  V  Majsúrsku  za- 
čínají lesy  teakové,  které  bývaly  v  nižším 
horstvu  Dekkanu  někdy  hojné,  lako  santa- 
lové  ve  vyšším.  Malabar  za  to  měl  bylinstvo 
bohatší  a  podobné  ceylonskému.  Oasu  mír- 
ných tvaru  tvoří  horstvo  Nílgirské,  kde  se 
jeví  podobnost  s  Himálaiou  (Koyle  znal  tu 
již  30  rodů  evropských,  Wight  popsal  na  př. 
druhy  Anemone,  Viola,  Pamassia,  Polygala, 
Arenaria,  Hypericum,  Potentilla  a  j.).  Největší 
bohatství  a  bujnost  rostlinstva  shledáváme  na 
sev.  straně  zálivu  Bengálského,  pak  na  vý- 
chodní až  do  poloostrova  Malakky.  Východ- 
néii  nastupují  v  Barmě  a  Siamu  více  savanny 
a  Dambusová  houští  na  místě  nepřetržitýcn 
lesů,  které  kryjí  nížiny  pouze  tam,  kde  ne- 
jsou vzdělány  (hlavně  rýží);  tak  v  Kambodži 
staré  stavby  khmerské  zarostly  zdánlivým  pra- 
lesem. Ač  rozdíl  mezi  Přední  a  Zadní  l-ií  zá- 
leží více  v  druzích  než  v  rodech  a  není  u  bylin 
tak  veliký  jako  na  př.  u  ptáků,  není  přece 
pochybnosti,  že  Zadní  I.  jest  podobnější  Číně 
a  Malaisii  nežli  Přední,  ba  na  poloostrově 
malajském  jeví  se  tvary  australské  Dacrydium 
Melaleuca,  Tristania.  Zvláštností  pak  jsou 
stromy  dávající  klovatinu  fgummij,  gutti  {íso- 
nandra  gutta),  množství  Garcinií  ^  Kočin- 
číně  přes  30  dr.),  fíkusů  (King-Hooker  přes 
60  *drA  palem  lezavých  přes  55  a  jiných 
(Malakka  u  Ridleye  30  dr.).  Bambus  se  i 
vyváží.  Clarke,  dobrý  znalec  flory  indické, 
utvořil  z  východní  Zadní  I.  oblast  společ- 
nou s  Malaisii.  Brandis  vykládal  rozdíl  ten 
v  stromech.  P>*. 

Zvířena  I.  V.,  bohatá  i  původní,  tvoří  jaksi 
jádro  zvířeny  palaeotropické,  z  níž  vyšly  asi 
v  právo  malajská,  v  levo  africká.  Již  za  plio- 
cénu  byla  podobná  zvířena  v  kopcích  Sivali- 
ckých,  u  ř.  Narbady,  na  ostr.  Perimu  (u  Bom- 
baye),  ač  bývala  tehdáž  ještě  větší  podoba 
zvířen  starosvětských  vůbec.  Ssavců  měl  Jer- 
don  241,  k  nimž  mnoho  nepřibylo  leda  ze 
Zadní  I.,  která  dosud  na  severu  nedosti  jest 
prozkoumána.  Měl  9  opic  z  Přední  I.  (9  ze 
Zadní,   3  z  Ceylonu),  z  nichž   Presbyter  schi- 


staceus  v  Kemaonu  (Himálaja)  iije  ve  výškách 
až  4000  m.  (/V.  entellus  představoval  boha  Ha- 
numana),  pak  2  Lemuridy  (1  i  Ccylon).  Vy- 
čítá neméně  než  55  dr.  netopýrů,  mezi  nimti 
v  Himálaji  i  naše  druhy:  Piecotus  auritut^ 
Vespertilio  harha$trellus,  serotinus,  Leisleri,  ale 
dole  i  3  bylinožravé  (Pteropusy).  Anderson 
uvádí  ▼  Zadní  l-ii  fBarmé  zejména)  14  opic  a 
10  netopýrů.  Rovněž  mnoho  rejsku  (16  u  Jer- 
dona,  hlavně  v  Himálaji,  5  na  Čeylonu).  Krt- 
kové jsou  dvojí  v  Himálaji  CTalpa  micrura  a 
macrura)  a  4  ježkové  v  l-ii  Přední  (2  dr.  Tu- 
paia).  Zajímavější  jsou  dravci  (56  u  Jerdona), 
totiž  3  medvědi  (Himálaja  do  4000  m),  AiluruB, 
Mydaus  (tamže),  Rattlus  indicus,  Helictis  ne- 
palensis,  4  kuny  (a  2  v  Til>etu  sousedním,  asi 
i  zde),  troje  vydry.  Z  velkých  ssavců  je  zde 
lev  (jen  více  v  sev.-záp.  konci:  Gudžarát,  Gwa- 
Hor,  Sagor),  tygr  (mimo  Ceylon  všude  v  Ht- 
málaii  do  2300  m),  12  koček,  z  nichž  3  i  ▼  Africe, 
karakal  se  krotí  (mimo  2  dr.  v  Tibetu),  hyena 
všude  (mimo  Ceylon).  Z  Viverrid  podáno 
16  dr.,  z  nichž  zvláštní  Arctitis  a  Prionodon; 
více  druhů  je  v  Zadní  l-ii  ÍAnderson  14).  Ko- 
nečně je  zcie  7  dr.  psů,  é^kal  v  celé  l-ii  i  na 
Ceylonu,  v  Barmě,  4  vlci  endemičtí.  Z  6  vod- 
ních ssavců  jdou  někteří  daleko  do  velkých 
řek,  tak  Giobicephalus  indlcus  až  do  Kalkutty 
a  řeky  Indus  a  Ganga  mají  každá  svůj  dmn 
Platanisty.  Hojní  jsou  hlodavci,  63  dr.  u  Jer- 
dona.  Známe  mezi  nimi  10  veverek,  Pteromys, 

2  dr.  Arctomys  v  Himálaii  (i  bobák),  26  myší 
{Arvicola  roylet)  v  Himálaji  záp.  do  4000  m, 

3  dikobrazy,  3  zajíce  a  3  dr.  La^omys  (v  Ke- 
maonu do  4600  m.  I  slon  nem  v  lesnatých 
krajinách  dosud  vyhuben,  ani  v  lesích  pod- 
himálajských,  ani  na  Ceylonu,  ač  v  Zadní  l-ii 
je  hojnější.  Nosorožci  jsou  tu  2,  Rhinoceros 
indicus  a  sondaicus  (v  Bengálsku).  DivokJ 
osel  {Equus  onager)  ie  v  sev.-záp.  pouští 
(Sind.  Gudžarát  a  okolí).  Kanec  [Sus  indicus) 
jest  v  Himálaji  do  4000  m,  kde  i  kmě  malé 
{Púrculia  salvania,  Nepal,  Sikkim).  Je  tu  ne- 
méně než  8  jelenů  (v  Kašmíru  Cervus  Walli" 
chii  do  4000  m).  Moschus  moschiferus  v  Himá- 
laji dává  pižmo  obchodu  fvíce  východ  k  Číně). 
Pak  je  tu  6  antilop,  nejvíce  na  záp.  rovinách, 
ale  Nemorhedus  hubalinus  vystupuje  do  4000  iit 
v  Himálaji.  Dále  jsou  tu  4  kozy,  2  v  Himá* 
laji  (i  Capra  sibirica),  1  dr.  tam  i  v  záp.  po- 
hoří Afgánském  (Suleimánské  hory),  1  dr. 
{Hfylocrius)  na  Ghátech  a  Nilgirech  a  4  dr. 
ovcí,  3  v  Himálaji,  nejvýše  Ovts  poiii  (až  do 
Pamíry),  Ovis  vignei^  čtvrtá  (Ovis  cycloceros) 
na  západě  (až  do  Perská).  Konečně  jsou  tu 
2  buvoli  a  3  dr.  luskouna  (Áfauis).  V  mělkém 
moři  okolo  sev.  Ceylonu  a  Andamanů  žije 
Halicore  dugong  Rudého  moře. 

Ptáků  počítal  Jerdon  1008  druhů,  Wallacc 
páčil  je  na  1500  dr.,  Blanford  uvedl  jich  1681, 
Hume  (r.  1879)  1788  dr.  Jednotlivé  kraje  mají: 
Ceylon  dle  Holdswortha  a  Leggea  po  371  dír., 
Tenasserim  771  dr.  u  Huma,  Nepal  657  dr. 
u  Hodgsona,  Barma  650  dr.  u  Blytha.  Nej- 
lepší celkové  líčení  má  Elwes,  materiál  po- 
drobný Hume  (Sray  Feathers).  Ptactvo  to 
nemá  rázu  jednotného.  Himálaja  má  ráz  palae- 


Indie  Východní  (zvířena) 


567 


arktický,  západ  suchý  podobenství  africké  a 
▼Ihký  východ  podobnost  s  Čínou  a  poněkud 
8  Maiaisií.  Tím  povstal  spor  o  původu  faunv 
indické,  jií  Blanford  spojoval  s  Afrikou,  Pef- 
leln  připojoval  k  Malaisii.  Tennent  myslil,  ie 
Ceylon  je  kus  propadlého  ostrova  malajského 
a  jiní  utvořili  z  I.,  Madagaskaru  a  ostrovů 
mezi  nimi  utopenou  celinu  Lemurii.  Schází 
bohužel  ptactvo  fossilní.  My  považujeme 
faunu  indickou  za  původní,  která  v  Dekkanu 
á  Zadní  l-ii  byla  snad  od  počátku  rozličnou, 
k  níž  později  se  připojilo  palaearktické  pta- 
ctvo Himaláje.  Charakteristické  rodiny  pro  l-ii 
jsou  pávi,  bažanti,  slepice.  Evropských  málo: 
Cisticola  cursitans,  Anthus  pratensis,  někteří 
dravci  a  vodní,  vrány,  vlaštovky,  Emberizy, 
dudek,  vlha,  Fringilla  montifringilla.  Avšak 
východní  Himálaja  má  jisté  rodiny,  zejména 
Timaliidy  (41  dr.  Jerdon),  Pycnonotidy  (18  árX 
Liotrichidy  (26  dr.),  které  západu  skoro  scha- 
xeíí,  pak  Phyllornithidy,  Ploceidy  (i  v  nížině), 
kdežto  západ  má  více  tvary  naše:  Embcri- 
zidy,  Cinclidy,  Fringillidy,  Accentoridy.  Chu- 
doba tu  jest  nápadná  papoušků  (5  dr.  u  Jer- 
dona,  18  dr.  u  Humca).  Jiné  tropické  formy 
jsou  Artamidy,  Pittidy,  Bucerotidy,  Trogo- 
nidy.  Kromě  dravců  (61  dr.  u  Jerdona,  104  dr. 
u  Humea)  a  sov  (58  dr.  u  Humea),  pak  vod- 
ních (230  dr.  u  Humea)  panují  hlavně  Picidy 
(sev.J,  Laniidy,  Muscicapidy,  Paridy,  Phyllo- 
scopidy,  Drymoicy,  Cuculidy.  Kolibříci  na- 
hrazeni Nectariniemi  (28  dr.).  Na  Afriku  upa- 
matují  dropi  v  západu  (6  dr.  u  Humea),  Fran- 
coliny,  Lamprotornidy,  Pteroclidy  a  četné 
Alaudidy,  Saxicoly,  Coraciidy,  druhy  rodu 
Indicator  a  j.  V  Himálaji  rozeznávají  se  4 
pásma,  patra  dle  výše:  dole  travina  (junglc) 
tropická,  pak  dubové  lesy,  pak  černé  lesy  a 
nad  lesy  ještě  60  dr.  p.;  v  5000  m  žije  ještě 
8  dr.  (2  vrány,  2  dr.  rodu  Cinclus,  Accentor 
nepalensis).  Z  423  dr.  střední  Himaláje  bez 
dravců  a  vodních  je  159  dr.  z  rodů  indo- 
malajských,  146  dr.  endemických,  60  dr.  palae- 
arktických  a  63  dr.  kosmopolitických  (Elwcs) 
a  270  dr.  jen  náhodou  mimo  Himaláje  se  vy- 
skytuje. V  5700  m  ještě  Saxicola  děšeni^  Car- 
podacus  ruhrícilla^  Montifringilla  haematopx' 
gia.  Reptilií  měl  Boulenger  v  posledním  se- 
znamu 534  dr.  a  131  dr.  amfibií.  Je  tu  V&  všech 
známých  želv,  Ve  hadů,  Vyještěrů  a  žab.  Želv 
počítal  Boulenger  40  druhů  zemních  (Strauch 
uvádí  29  dr.,  16  endemických,  Theobald  51  dr., 
Gůnther  měl  i  cizf),  maximum  jich  jest  v  Zadní 
l-ii  (Tirant  napocetl  v  Kočincíně  24  dr.)  a  to 
nejvíce  Emydidy  (20  dr.).  Starý  rod  Clemmys 
Strauchajest  nyní  rozdělen  na  12  rodů.  Pak  jsou 
Trionychidy  (12  dr.),  zvláštní  (s  Čínou)  mono- 
typ  Platysternon,  4  Testudinidy  (a  4  mořské). 
Řeky  chovají  krokodily  (4  dr.  u  Theobald  a, 
3  dr.  u  Boulengera).  Ještěrů  uvádí  Blanford 
225  dr.  (Theobald  132  dr.).  Nejvíce  tu  Gecko- 
nidů  (64  dr.,  18  dr.  rodu  Gymnodactylus,  17  dr. 
rodu  Hemidactylus),  Agamidů  (69  dr.)  a  Scin- 
cidů  (66  dr.,  z  nichž  29  dr.  rodu  Lygosoma, 
14  dr.  rodu  Mabuia),  méně  Lacertidů  (15  dr.), 
Varanů  (6  dr.),  Éublefaridů  (2  dr.),  po  1  dr. 
z  Anguidů   (OJisaurus  grácii is)   a   Dibamidů 


(D.  Novae  Guineae  na  Nikobarech)  a  chame- 
león {Chameleo  calcaratus  v  Dekkanu  a  na 
Ceyloně).  Phrynocephalus  Stoličkai  prý  se  vy- 
skytuje u  Leh  až  6000  m  vysoko.  Hadů  měl 
Boulenger  264  druhů,  Theobald  220  dr.  Mají 
zvláštní  rodinu,  jíž  Jinde  není,  Uropeltidů 
(40  dr.V  zejména  v  Dekkanu  jižním,  kde  vy- 
stupují až  do  2300  m.  Hlavní  rodina  u  Boulen- 
gera Colubridy  (118  dr.),  neboť  obsahují  i  Cala- 
maridy,  Coronellidy  a  Lycodontidy.  Typhlo- 
pidů  (podzemních  hadů)  má  14  dr.,  boidů 
4  dr.  (z  nichž  nejznámější  jsou  lython  mo- 
lurus  a  lython  reticulatus  na  vých.),  po  1  dr. 
rodu  Cylindrofis  a  Xenopeltis.  Jedovatých  je 
9  Dipsadidů,  4  dr.  Psammofidů,  7  dr.  Dryo- 
fidů,  10  dr.  Homalopsidů  a  14  dr.  Elapidů 
(i  africká  Naja  tripuoians,  bungarus  až  4*3  m 
dlouhý),  4  dr.  Viperid,  12  dr.  Crotalid  (Tri- 
meresurus)  a  30  dr.  mořských  (tedy  60  dr. 
zemních).    Žab  uvádí  Boulenger  124  druhů. 

Ísou  to  hlavně  (89  dr.)  Ranidy  (41  dr.  rodu 
Una,  endemický  rod  Oxyglossus,  již  veocénu, 
Rhacoforus,  Ixalus  a  j.),  pak  Engystomatidy 
(12  dr.)  a  Bufonidy  (17  dr.),  konečné  4  Pelo- 
batidy,  1  dr.  z  Dyscophid  (palaeotropický)  a 
Hýla.  Většina  jsou  tvary  zvláštní,  endemické, 
některé  v  Malaisii,  Číně,  Bufo  virídis  evrop- 
ský jde  v  Himálaji  do  5000  m.  Ze  Sala- 
mandridů  je  v  Sikkimu  T^lotriton  verrucosus 
čínský,  ale  v  tropické  nížmě  je  5  Coeciliidů. 
Ryb  napocetl  Day  v  Přední  l-ii  1375  druhů, 
k  nimž  dodatkem  27  druhů  přibylo.  Sladko- 
vodních  popsal  420  dr.  (417  Beavan),  z  nichž 
větší  polovice  Cyprinidů  (228  dr.),  116  dr. 
sumco vitých  (Siluridů).  K  tomu  přišlo  něco 
ze  Zadní  I.,  o  které  máme  jen  přehled  neúplný 
od  Sauvage  (139  dr.),  též  nejvíce  Cyprinidů 
(67  dr.)  a  Siluridů  (46  dr.).  Zvláštní  typické 
rodiny  menší:  Nandidy  (5  dr.),  Labyrinthici 
(10  dr.  v  Zadní  l-ii,  6  dr.  uvádí  Day).  Oííce- 
lalidy  (8  dr.  v  Zadní  l-ii,  6  dr.  uvádí  Day), 
Mastacembelidy  po  4  dr.,  2  dr.  rodu  Noto- 
pterus.  Jiné  rodiny  jsou  Clupcidy  (12  dr.  uvádí 
Day),  3  Symbranchidy,  Percidy  ř5  dr.),  Cy- 
prinodontidy  (5  dr.),  Chromidy  (2  dr.  v  zá- 
padě). Větší  počet  tu  druhů  a  rodin  jinače 
jen  v  moři  žijících,  neb  zde  se  z  moře  do 
řek  stěhujících:  Sciaena  auctor,  5  Gobiid, 
Batrachus  gangeťtcus,  Sillago  domina^  2  dr. 
rodu  Callionymus,  4  dr.  rodu  Mugil  (jdou 
v  Ganze  až  po  Delhi  nahoru),  4  dr.  rodu 
Belone,  2  ouhoře,  2  Syngnathidy,  Tetrodon 
lunaris  (v  ř.  Huglí),  2  dr.  rodu  Pristis,  ba 
Cavcharias  gangeticus,  rozšířený  od  Bagdadu 
do  Austrálie  a  kol  ostrovů  Fidžijkých.  Jeví  se 
tím  přechod  k  Malaisii  v  Oceánii,  kde  rozdílu 
mezi  rybami  říčními  a  mořskými  skoro  není. 
Většina  ryb  je  endemická,  některé  palaeo- 
tropické  (Lates  calcarifer  je  v  Číně  a  Austrá- 
lii, Lcbias  dispar  v  Lahoře  a  Habeši,  Disco- 
gnathus  nasuta  v  Arábii,  Palestině,  Sýrii). 
Zvláštností  jsou  v  Himálaii  některé  Siluridy, 
které  se  přilepují  ke  skalám  v  bystřicich,  jež 
by  je  jinak  odplavily,  tak  na  př.  Glyptoster- 
num.  Nejvyšší  jezírka  a  říčky  v  Himálaji  mají 
Nemachiíy  (do  5300  m)  a  podobna  tu  zvířena 
sibiřsko-turanské,  Pý, 


568 


Indie  Východní  (obyvatelstvo). 


Obyvatelstva  dle  sčítáni  r.  1891  bylo 
úhrnem  291,380.952  duší,  z  čehož  připadlo 
221,172.952  lidí  na  území  podrobené  přímo 
vládé  indobritské  a  70,208.000  na  vasallské 
státv  a  kmeny  odvislé.  Nehledíme-li  k  Adenu, 
jenž  omezen  jsa  toliko  na  blízké  okolí  vyka- 
zuje velikou  lidnatost  (213  duií  na  1  Irm*), 
jest  nejhustěji  obydlena  nížina  GanŽská  (Ben- 
galsko  182,  Sev.-záp.  prov.  a  Audh  168  duší 
na  1  Irm*),  potom  vých.  pobřeží  (Madrassko 
v  domorodých  státech  143  du5í,  v  území 
angloindickém  97  na  1  km*),  domorodý  stát 
Baroda  (113  na  1  fem*),  pak  Adžmír-Mervara 
(77),  Pendžáb  (73).  ivfajsúr  (68),  Berár  (63), 
Bombav  a  Sindh  (59),  Hajdarábád  (54).  cen- 
trální Indie  (51).  Naproti  tomu  velmi  řídce 
obydleny  jsou  sev.  krajiny  hornaté  a  země  po- 
hraniční: Belúdžistán  (1*3  na  1  Irm*),  Anda- 
many  (1*4  na  1  Irm*),  Lušai  a  Kačin  (2*5),  Sikkim, 
území  vých.  od  Assamu,  Britský  Belúdžistán 
(4),  afgánsko-indické  území  pomezné  (6),  Čitrál 
a  Dárdistán  (7),  Šanské  státy  ř8),  Manipur  (11), 
Kašmír  (12).  Celkem  připadá  v  bezprostřca- 
ním  panství  britském  průměrně  89  duší  na 
1  Irm*,  ve  státech  odvislých  26  duší  na  1  Irm* 
(opiem  bez  pomezných  končin  stoupá  také 
na  67  duší).  Pohlaví  bylo  zjištěno  n  287,223.431 
duší,  z  nichž  bylo  146,727.296  m.  a  140,496.135 
žen.  Pohyb  obyvatelstva  následkem  nedosta- 
tečných záznamů  mezi  domorodci  nelze  sta- 
noviti; úmrtí  r.  1892  obnášela  3212  z  1000 
duší.  z  čehož  nejvíce  připadá  na  zimnici 
(21-24%}  a  choleru  (3*347o);  hadím  uštknutím 
nebo  šelmami  přišlo  o  život  21.988  lidí.  Velmi 
značný  jest  také  proud  vystěhovalecký,  nad 
nímž  vláda  indická  sama  přísně  bdí.  Neblahé 
poměry  dělnické  pudí  rok  co  rok  veliký  po- 
čet indických  dělníků  (kuli)  do  jiných  osad 
anglických  a  proud  ten  stále  se  vzmáhá; 
r.  1885—86  obnášel  7979  duší.  r.  1890—91  již 
20.085  a  v  létech  1892,  1893  a  1894  jeví  se 
následovně:  na  Mauritius  — ,  485.  1029,  do 
Natalu  3647,  2427,  3429,  do  Záp.  Indie  2620, 
2569,  3896,  do  Brit.  Guayany  4723,  5262,  7277. 
do  Surinamu  1233,  1112,  1219,  na  Fidžijské 
ostrovy  1528,  781, 1082;  úhrnem  13.751, 12.636, 
17.932.  Nájemní  smlouva  těchto  dělníků  zni 
obyčejně  na  5  let,  avšak  i  potom  namnoze 
zůstávají  v  cizině.  —  Podle  povolání  obyv. 
stanoveno  nejvíce  zemědělců  a  průmyslníků, 
dělníků  a  sluhů.  Bylof  napočteno:  úředníků 
5,600.153,  vojáků  664.422,  zeméděl.  175,381.239, 
průmyslníků  47,600.581,  obchodníků  4,685.579, 
osob  zaměstnaných  při  dopravě  3.952.993, 
osob  zam.  vyučováním  a  uměním  5,627.191, 
sluhů  11,220.072,  různých  dělníků  25,468.017, 
jiných  6,978.184;  úhrnem  287,223.431. 

Zajímavou  pestrou  směsici  kmenů,  jazyků 
a  náboženských  vyznání  poskytuje  I.  ve  svých 
poměrech  národopisních,  směsici,  jakou  snad 
žádná  jiná  země  nemůže  se  vykázati.  Většina 
plemen  lidských  má  tu  své  příslušníky  a 
všecka  náboženství,  jež  v  dějinách  nabyla 
velkého  významu,  mají  zde  své  vyznavače  a 
pozůstatky. 

Národopisné  seskupení  obyvatel- 
stva ind.   nelze  nyní  vůbec  prakticky  pro- 


vésti, neboť  nejdůležitějším  pojítkem  mezi 
jednotlivými  skupinami  iest  ná>oŽenství.  Po- 
čítajíc se  na  př.  za  »Hinay«  všickni,  kdož  vy- 
znávají brahmanismus,  třeba  náleželi  nejrůz- 
nějším plemenům,  mezi  muslimy  počítají  sé 
Áriové.  Túránci  atd.  Přes  to  aspoň  jazyk  po- 
skytuje ještě  jakési  dělidlo.  Arijské  obyv. 
Čili  Indové  v  užším  smyslu  mluví  různými 
nářečími  (hindí.  bengálí,  maráthí  atd.).  je- 
jichž základem  jest  sanskrt,  jazyk  bohoslu- 
žebný, kterým  však  každý  vzaělaný  Ind  mlu- 
viti dovede;  jestif  jazyk  ten  pro  ně  tím,  čím 
muslimům  jest  arabština.  Čím  v  Evropé  bý- 
vala latina.  Toto  obyvatelstvo  vyniká  nad 
ostatní  plemena  jak  fysickými  vlastnostmi, 
tak  i  intelligencí  a  obývá  hlavně  v  sev.  ní- 
žinách a  krajích  přímořských.  Jádrem  oby- 
vatelstva árijského  jsou  Hindové.  V  Dekkané 
bydlí  nejvíce  Dravidové  (Tamilové.  Kanárové, 
Tclugové,  Malabarci  a  j.).  Vedle  těchto  dvou 
velkých  skupin  národních  přebývá  v  l-ii  ještě 
některý  počet  kmenů,  zevnějškem,  jazykem, 
náboženstvím  i  zvyky  svými  od  předešlých 
podstatně  se  lišících.  Jest  to  skupina  kolarij- 
ská  ťBhílové.  Gondové,  Pahariové,  Kolové  a 
Vedaové  na  CeyloněJ,  kteří  žiií  nyní  v  ne- 
dostupných končinácti  lesnatýcn  a  hornatých 
a  pokláoají  se  pravidelně  za  zbytek  bývalých 
prabydlitelů.  Na  sev.  druží  se  k  těmto  sku- 
pinám tak  zv.  národové  himalájští  plemene 
mongolského  nejblíže  příbuzní  sousedům 
svým  Tibeťanům  (Lepčové,  Kirantiové,  Lim- 
bové, Murmiové,  Nevarové.  Gurungové,  Ma- 
garové,  Sunvarové  a  j.);  obývali  kdysi  mno- 
hem dále  na  jih.  avšak  byli  oo  árijských  a 
turánských  kmenů  zatlačeni  vysoko  do  hor. 
K  tomuto  obyvatelstvu  buď  původnímu  nebo 
v  dávných  dobách  již  přistěhovalému  druží 
se  přistěhovalci  doby  novější,  neboť  ve  sta- 
rém, středním  i  novém  věku  hrnul  se  do  L 
vždy  příliv  cizinců  původu  nejrůznějšího. 
Z  těch  k  plemeni  árijskému  náležejí  Parsové, 
potomci  starých  Peršanů  a  dosud  vyznavači 
náboženství  Zoroastrova,  dále  muslimští  Ať 
gánci  usedlí  hojně  na  sev.-záp.,  dílem  i  na 
vých.  (tu  zovou  je  Rohilla);  potom  následují 
potomci  mongolských  a  turánských  doby* 
vatelů,  kteří  zhusta  drželi  sev.  l-ii  pod  svým 
panstvím,  Arabové,  pokojní  to  přistěhovalcit 
kteří  za  obchodem  přibyli  do  měst  a  krajin 
na  záp.  pobřeží  (Kalkutty,  Goe,  Multánu,  Gu*  , 
džerátu)  a  tam  se  usadivše  namnoze  s  oby- 
vatelstvem domácím  se  smísili  (smišenci  arab* 
sko-hindští  v  již.  l-ii  slují  Mapilla),  a  posléze 
Židé,  bytující  ve  skrovném  počtu  v  l-ii  jiŽ 
prý  z  dob  zajetí  babylonského  a  rozptýlení 
po  jednotlivých  končinách  malabarských  jako 
rolníci,  řemeslnici  a  obchodníci.  V  l-ii  ro- 
zeznávají se  >černí  Židé*,  nepochybné  po- 
tomci tmavých  domorodců  přestoupivších 
k  náboženství  židovskému,  a  >Židé  bílí*. 
Velký  význam  má  při  dělení  obyv.  indického 
náboženství,  jež  vlastně  dosud  jest  dělítkem 
nejdůležitěiším.  R.  1891  bylo  z  287.223.431 
duší,  u  nichž  vyznání  náboženské  vyšetřeno: 
hindů  207,731.727,  muhammedánů  57,321.164, 
ctitelů  přírody  9,280.467,  buddhistů  7,131.361, 


9JÍ 


[ 


l5f 


Indie  Východní  (orba). 


569 


křesfanů  2,284.380,  síkhů  1,907.833,  džajnfi 
1.416.638.  parsů  89.904.  židů  17.194.  jiných 
42.763.  —  Křesťané  indičtí  jsou  jednak 
tomálenci.  domorodí  to  křesťané  na  pobřeží 
Malabarském.  obrácení  již  v  dávných  dobách, 
jednak  katohci  převedení  ku  křesťanství 
v  bývalém  území  franc.  a  portug.,  jednak 
proselyté  missiiních  společností  z  doby  nové. 
R.  1891  počítalo  se  mezi  křesťany  1.315.  1ď3 
rím.  katolíků,  295.016  anglikánů.  200.467  syr- 
ských křesťanů,  191.741  baptistů  a  65.376  luthe- 
ránů.  podle  původu  pak  bylo  168.000  Evro- 
panů, Eurasiů  79.790,  domorodců  2,036.590 
Řím.-katol.  církev  utvořila  z  I.  pro  správu 
svých  příslušníků  praefekturu  a  18  apoštol- 
ských vikariátů;  mimo  to  vydržují  jesuité 
četná  učíHště  (v  Kalkuttě.  Bombayi,  Negapa- 
tamu,  Mangalúru  a  j.).  Missií  činno  jest  v  l-ii 
celkem  31  (anglické,  americké,  némecké, 
švédské  a  dánské). 

Orbou  živí  se  více  než  polovina  (171.735.390 
duší)  všeho  obyv.,  ba  v  některých  krajích 
jsou  *!^  obyv.  rolníky.  Půda  i  podnebí  jsou 
zemédélstvi  celkem  velmi  příznivý,  ale  podle 
různých  poměrů  teploty  i  srážek  atmosféri- 
ckýcii  vyskytují  se  též  mezi  jednotlivými  kra- 
jinami velké  rozdíly;  Pendžáb  na  př.  a  údolí 
himalájská  hodí  se  hlavně  ku  pěstování  rost- 
lin pásma  mírného,  horká  nížina  ganžská 
svědčí  plodinám  tropickým,  kdežto  obvod 
džunglí  a  poušť  Thar  jsou  pro  zemědělství 
nezpůsobilé.  Vzdělávání  půdy  děje  se  s  ve- 
likou pečlivostí,  zachovává  se  střídání  plodin, 
součásti  půdě  odňaté  nahrazují  se  pokud 
možno  mrvením  a  v  končinách  s  nedostateč- 
nou vláhou  pečuje  se  i  o  umělé  zavlažování. 
O  zavodňování  pečuje  horlivě  i  vláda,  jež 
zřizováním  průplavů  nových  i  opravováním 
starých  (průplavy  Ganžský  a  Sirdhinský.  dále 
zavlažovací  soustaVy  podél  řek  Kaveri,  Kistny 
a  Godávari)  a  zakládáním  rybníků,  studnic  atci. 
zúrodnila  mnoho  půdy  za  neplodnou  poklá- 
dané (r.  1893  bylo  10,748.556  ha,  Bengálsko 
ještě  vyjímajíc  uměle  zavlažováno).  Mimo  to 
zaváděním  nových  plodin  (na  př.  čaje,  cin- 
chony,  chinovniku).  zlepšením  method  vzdě- 
lávacích, zakládáním  vzorných  statků,  zřizo- 
váním rolnických  škol  uČměny  sice  veliké 
pokroky,  přes  to  však  mezi  domácím  oby- 
vatelstvem nemůže  se  dosud  orba  ani  z  da- 
leka měřiti  se  zemědělstvím  evropským,  po- 
něvadž strašlivá  chudoba  domorodců  zdár- 
nému rozvoji  jejímu  ještě  dlouho  bude  na 
závadu.  Nejhorší  poměry  v  té  příčině  panují 
v  krajích  právě  nejúrodnějších,  v  sev.  l-ii,  při 
řekách  Ganzc  a  Brahmaputře,  kdež  ohromná 
prostranství  jsou  vlastnictvím  velkostatkářů, 
tito  pak  sedlákům  je  přepouštějí  v  nájem. 
Nejlepší  poměry  panují  na  pobřeží  Malabar- 
ském. kde  převládají  malostatkáři,  kdežto 
v  Madrassku  obojí  třída  rovnoměrně  jest  za- 
stoupena. Žalostné  jsou  též  poměry  země- 
dělského dělnictva,  jehož  mzda  kolísá  od  4  kr. 
do  1  zl.  denně,  průměrně  pak  činí  24  kr..  ba 
v  některých  krajinách  musí  se  rodina  dělníka 
takového  spokojiti  měsíčním  příjmem  4  aŽ 
8  zl.;  že  za  takových  poměrů  i  při  veliké 

Ottflv  SloToik  Nacinýf  iv.  XII •  s  6  iH?- 


lácí  potravin  hlad  mezi  nimi  jest  domovem, 
ie  přirozeno.  Ze  vší  rozlohy  Britské  I.  r.  1893 
bylo  vzděláno  celkem  88,639.279.  35,971.490  ha 
možno  ještě  vzdělati,  21,946.143  ha  bylo  lesa 
a  45,178.860  ha  půdy  neplodné.  Z  obilin  přední 
místo  zaujímá  rýže,  jež  vyžadujíc  veliké  vláhy 
pěstuje  se  nejvíce  v  deltách  velkých  řek  a 
vlhkých  nížinách  (Barmě,  Bengálsku,  Sev.-záp. 
prov.,  Audhu  a  Madrassku),  ale  nemá  již  dří- 
vějšího významu  u  výživě  obyv.,  neboť  již 
jen  na  70  míli.  jí  výhradně  se  živí,  kdežto  na 
100  milí.  živí  se  prosem  a  na  70  milí.  pšenicí. 
Pěstování  pšenice  (v  Pendžábě,  Audhu,  Sev.- 
záp.  prov..  Centrálních  prov.  a  Bombaysku) 
nabývá  v  novější  době  vždy  většího  významu 
a  rozšíření,  a  od  r.  1873  stala  se  indická  pše- 
nice na  trzích  evropských  nejvážnějším  sou- 
peřem pšenice  americké.  Proso  pěstuje  se 
na  planinách  mírně  zavlažovaných,  zvláště 
v  Madrassku,  Bombaysku  (zde  zabírá  83% 
všech  rolí),  Sindhu,  Sev.-Záp.  prov.  a  Pen- 
džábě, ječmen  daří  se  v  horním  údolí  ganžském 
a  údolích  himalájských,  oves  zaveden  v  l-ii 
jen  na  zkoušku  od  Evropanů.  Důležitou  úlohu 
u  výživě  obyvatelstva  mají  také  luštěniny 
(nejvíce  v  Pendžábě),  z  nichž  velmi  rozšířena 
jest  Čočka;  mouka  z  ní  pode  jménem  »reva- 
lenta*  vyváží  se  do  Evropy.  Hojně  rozší- 
řeny jsou  též  olejně  rostliny,  neboť  nejen 
I.  sama  spotřebuje  mnoho  oleje,  nýbrž  i  Ev- 
ropa jej  odtud  odebírá.  Pěstování  jich  rozší- 
řeno je  hlavně  v  Madrasu,  Bombayi,  Centr, 
prov.  a  Pendžábě,  nejvíce  pak  vyrábí  se  olej 
lněný,  řepkový,  sesamový,  makový,  ricinový. 
Počítá  se  na  300  druhů  rostlin  olej  skýtají- 
cích. Cukrová  třtina  poskytuje  průměrné  ko- 
lem 2  milí.  tun  surového  cukru,  který  mimo 
to  se  vyrábí  ze  šťávy  některých  palem;  nic- 
méně způsob  výroby,  nacházejía  se  hlavně 
v  rukou  domorodců,  je  dosud  nedostatečný 
hlavně  pro  odpor  domorodců  k  cukru  rafti- 
novanému.  Sídlem  plantáží  cukrovníkových 
jsou  Sev.-záp.  prov.,  Pendžáb  a  Bengálsko. 
Z  rostlin  vlákna  poskytujících  největší  význam 
mají  bavlník  a  dŽut  (Corchoms).  Pěstování 
bavlníku  rozmohlo  se  za  občanské  války  se- 
veroamerické měrou  netušenou  a  od  té  doby 
stále  se  vzmáhá.  Následkem  toho  I.  nyní 
vedle  sev.  Ameriky  dodává  nejvíce  bavínv 
na  trh  světový,  jakkoli  vlákno  její  jest  kratší 
a  hrubší,  střediskem  plantáží  bavlníkových 
jest  poloostrov  Gudžarát  a  vysočina  Dekkan, 
pak  z  části  Madras  a  Sev.-záp.  prov.  DŽut 
vyžadující  vlhkého  podnebí  daří  se  jen  v  sev. 
a  vých.  Bengálsku  a  roční  sklizeň  obnáší  iiž 
na  4,000.000  q.  Kromě  toho  zasluhuje  zmínkv 
ještě  Rhea,  jejíž  vlákno  trvanlivostí  předci 
nad  všecka  jiná.  a  indické  konopí,  pěstované 
nikoli  pro  vlákno,  nýbrž  pro  výrobu  opojného 
hašiše.  Indych  již  od  dávných  dob  z  I.  se 
vyvážel  a  pěstuje  se  dosud  hojně  v  Bengál- 
sku. v  Sev.-záp.  prov.  a  Madrasu,  ale  nemá 
již  takového  významu  jako  dříve,  poněvadž 
z  velké  části  nahrazuje  se  barvami  lučebními. 
Ku  přípravě  opia  sejí  v  l-ii  mák  (kolem  Be- 
naresu,  Patný  na  planině  Maloské,  místy  téŽ 
v  Rádžputáně,  Centr.  prov.  a  Pendžábě),  ale 

38 


:??o^    um^hA    '    -    —■.■m    _    z :-     « 


-I.  ť---     :  .'".Ji  •     : 


.1-     .-..i 


.  -L.  i-i 


::i..i^^    *:  -  '    • 


."    -..             '.  P-ii-^/si     -.:               -n.:-     i:-i-:-.:v. 

.       ■  .  •  .  •■■■.'        ■  .     I          ^  :     >    .    .1:  :.-  .  -;iv:{é 

-     ..       .■■'...•;-.  .    ■         '    :r.-y^  .  y :  .      -.:of 

:     •:     ;:.  •;      ■    •    .  :     ■■    -      ■       ■.     r     '-.    "Z.  '.ř     w    výr  oč 

•..!:.    ■;.'  r    :•■.!  'i-'.            -■       :    :  :  r .     :::    ■"    ::j:r::rkvv'h.  po- 

;.: .  i    •     .  .  ::"      '.'   '.          '■'.  '     ''-  ■<  -'"•-■     V  r."V«-  iií.»bé 

.    "  ,    '.         V"  .     •    ■  •      ;--•:■  -      :   .:  -.     iirj  ť".  vt'»:r.i  led- 

;-:-'.)      -í    ■.  :    -.    1:  ..-■-•.  •■  ■           ~.  -:>.!.:  •l'.':nLÍn\:h.  jeii- 

•-.  ::•■?'•■   ',:     .-  :  ■.•                        '..:  .' •    '<.''r.     ^>\<vrí\  i   hrubších 

:  :'i  jT/  :."  ■  :i  ■  :. —  •'.'-•'      '".'      -'»   '"-^^n.    Náhradu  za 

■.:'.-!•;•:■■!  I     .    /       .-  *■'  :         '  *"     -".i      ■:.:  z  •.■:'rri;ícn«;ni  průmyslu 

:„■■    ■■;.r;:-.'        .•    v  ■■.:'-            v   I-..   -  .  •  ■"   á  :n-!ií  1k-z  f»odstrily, 

•■'^r:ť'ř.i    ;:   f.-A-''  •'..:-             v  i;   ::  ■•::'.•:  vyrůstá  nový  Man- 

•_ii:  vvl»='rí.':  'l::vi  i  ';.■  -*.'  r  á  v  \\:..  .  .':•'    !:'.»vc  Dundec.  V  lomlo 


Indie  Východní  (obchod). 


571 


domácím  průmyslu  vyniká  především  spraco- 
vávání  dřeva,  kamene  a  slonové  kosti  k  růz- 
ným pracím  ozdobným  pro  chrámy  i  příbytky, 
neboť  podnes  zámožní  lidé  věnují  mnoho  na 
tJcovýto  luxus,  jenž  nedává  klesnouti  domá- 
címu průmyslu  uměleckému.  Hrnčířství  náleží 
k  nejstarším  řemeslům  a  soustředěno  je  nej- 
více v  Bombaysku.  Nicméně  i  při  velikém 
odbytu  tohoto  zboží  (net>oť  pravověrný  hindu 
užívá  každé  nádoby  jen  jednou  a  potom  ji 
ničí)  zůstává  odvětví  toto  po  venkově  na 
nízkém  stupni  a  stará  výroba  polévaných 
kachlíků,  desek  na  stěny  a  střechy,  iaké  shle- 
dáváme na  stavbách  velkých  mogulu  v  Dehli, 
povznáší  se  teprve  v  novější  době  působe- 
ním britsko-ind.  škol  odborných.  Neméně 
vynikajícím  odvětvím  jsou  řezbářské  práce 
ze  slonové  kosti,  rohu  buvolího  i  nosorožího, 
skřínky  ze  dřeva  santalového,  vykládané  slo- 
novinou, ebenovým  dřívím  i  kovem,  jichž 
veliké  množství  se  vyváží,  pak  výroba  nádob 
kovových,  zvláště  mosazných  a  měděných, 
z  nichž  oblíbeny  jsou  u  domorodců  zvláště 
nádoby  bidrijské,  zvané  tak  dle  svého  výro- 
biště.  Slavné  kdysi  zbroj ířst ví,  výroba  ručnic 
s  vykládanými  ozdobami  a  mosazných  pan- 
céřů řetězových,  pokleslo  jednak  následkem 
dovozu  evropského,  jednak  působením  vlády, 
která  přísně  bdí  nad  výrobou  i  prodejem 
zbraní;  jenom  některé  krajiny  udržely  svou 
dřívější  pověst,  na  př.  Hajderabád  vyrábějící 
zbraně  damaškované.  Klenotnictví  náleží  k  nej- 
lepším a  nejváženějším  živnostem  následkem 
velké  záliby  ve  špercích,  takže  v  l-ii  již  na 
408  duší  pi^ipadá  klenotník  (v  bohaté  Anglii 
teprve  na  1200  oby  v.);  nejlepší  zboží  pochází 
z  Bengálska  a  Kalkutta  v  tomto  odvětví  udává 
tón.  K  tomu  druží  se  velejemné  práce  ňli- 
gránové,  jejichž  kolébkou  zdá  se  b^i  I.,  a 
emailové  práce  na  zlatě  a  stříbře  (v  Multáně, 
Hajderábádě  a  Džajpúru).  Lakované  výrobky 
indické  liŠí  se  od  čínských  a  japanských,  ma- 
jíce z  pravidla  jen  světlé  arabesky  na  půdě 
červené  nel>o  modré.  Tkalcovství  domácí, 
proslulé  někdy  jemností*  zbarvením  i  vzorky 
svých  látek,  bj^lo  již  v  předešlém  století  zá- 
kazy dovozními  z  trhů  anglických  vypuzeno 
a  nyní  trpíc  velice  dovozem  strojního  zboží 
angl.  klesá,  a  také  nedostižně  jemné  muŠelíny 
nehotoví  se  již  v  bývalé  dokonalosti.  Hedváb- 
nictví,  jež  suroviny  nabývá  netoliko  od  oby- 
čejného bource,  nýbrž  také  z  kokonů  jiných 
housenek,  činí  poměrně  mal^  pokrok.  Naproti 
tomu  světové  povésti  těší  se  indické  šály 
pro  jemnost  látky  i  pro  krásný  lesk,  jakkoli 
nyní  napodobeninami  francouzskými  namnoze 
byly  vytištěny  z  trhů  evr.;  stejně  hledány 
jsou  koberce  z  Pendžábu,  hotovené  mimo  to 
1  v  četných  trestnicích.  Velice  rozšířeno  je 
též  vyšívání,  jež  bývá  pravidelnou  ozdobou 
oděvu  lidu  obecného;  nejkrásnější  výšivky 
provádějí  se  na  aksamitu  a  suknu  pro  skvostná 
roucha,  avšak  pro  hrozně  nízké  mzdy  hrozí 
tomuto  odvětvi  nebezpečenství.  K  domácímu 
průmyslu  náleží  posléze  výroba  indychové 
barvy  a  v  Bengálsku,  Sev.-záp.  prov.,  Audhu 
a  Madrassku  pracuje  na  2500  závodů,  ze  kte- 


rých však  již  velký  počet  přešel  do  rukou 
Evropanů.  V  odvětvích  průmyslových,  jež  do 
I.  zavedeny  byly  od  Evropanů,  na  prvém 
místě  stojí  výroba  bavlněných  látek.  R.  1854 
založena  první  továrna  a  r.  1894  počítalo  se 
již  135  závodů  s  2,538.577  vřeteny,  29.362 
stavy.  130.570  dělníky  a  s  výrobou  v  ceně 
62,425.580  rupií.  Bombay  a  presidentství  bom- 
bayské  jest  ohniskem  tohoto  ruchu;  třeba 
paK  dosud  dovoz  látek  bavlněných  do  I.  činil 
třetinu  všeho  dovozu  vůbec,  přece  již  tkal- 
covny a  prádelny  indické  činí  Anglii  značnou 
soutěž  nejen  v  l-ii  samé,  nýbrž  i  v  Číně,  Ja- 
panu, Arábii  a  Africe.  Zápasí  sice  závody  do- 
mácí dosud  s  drahotou  strojů  i  uhlí,  ale  za 
to  mají  surovinu  i  odbyt  na  místě  a  nízké 
mzdy  dělnické.  Následky  pak  jeví  se  již  tím, 
že  aovoz  hrubé  příze  do  I.  skoro  přestal, 
dovoz  prostřední  příze  klesá  a  jenom  jemná 
příze,  na  kterou  hrubou  bavlnu  indickou  nelze 
spracovati,  dosud  se  udržuje  na  své  výši. 
Na  druhém  místě  rozsáhlou  měrou  rozmohl 
se  průmysl  džutový,  s  nímž  také  počato  r.  1854 
a  jenž  r.  1894  měl  již  26  továren  se  189.000 
vřeteny,  9417  stavy,  67.931  dělníky  a  s  vý- 
robou 34,417.870  rupií.  Průmysl  ten  je  do- 
movem v  Bengálsku,  hlavně  kolem  Kalkutty, 
a  vyrábí  mimo  různé  umělejší  věci  hlavně 
obrovské  množství  pytlů  (na  140  milí.),  jež 
vyvážejí  se  do  Číny,  Austrálie  a  Ameriky. 
Naproti  tomu  výroba  látek  vlněných  v  Pen- 
džábě  a  Sev.-záp.  prov.  dosud  hrubě  nevyniká, 
jakkoli  má  domácí  suroviny  hojnost;  r.  1894 
v  5  továrnách  vyrobilo  se  zboží  za  2,424.470  ru- 
pií. Starý  domácí  papír  vytlačen  jest  nyní 
strojním  tovarem  9  papíren  v  Bombay  i  a  Kal- 
kuttě,  jež  r.  1891  vyrobily  11.086  tím  papíru. 
Železárny  poskytují  již  velký  díl  součástí 
železničních,  přes  to  vŠ^  spracovávají  větši- 
nou železo  do  I.  přivážené,  kdežto  hutnictví 
pro  drahotu  uhlí  a  j.  potřeb  neláká  soukro- 
mého kapitálu;  jediná  huf  velkých  rozměrů 
jest  majetkem  vlády.  V  okolí  měst  činno  jest 
množství  cihelen.  Velké  naděje  do  budouc- 
nosti vzbuzuje  pivovarství,  jež  uvedeno  byvši 
do  I.  r.  1850  rozmohlo  se  hlavně  v  Himálaji, 
Dekkaně,  horách  Nílgirských,  Pendžábě  a 
Sev.-záp.  prov.  a  čítá  nyní  22  závodů,  jež 
r.  1894  uvařily  5*/,  milí.  gallonů  piva  (3,148.000 
g.  pro  vojsko);  avšak  vedle  toho  jeŠtě  do- 
vezeno 2,787.622  g.  Rozsáhlá  jest  i  výroba 
sodové  vody,  zastoupená  po  městech  76  zá- 
vody. Posléze  ještě  uvésti  jest  cukrovary, 
továrny  na  rum  a  arak,  olejny  na  olej  koko- 
sový, kastorový,  ricinový,  lněný  a  růžový, 
továrny  na  výrobky  kožené,  brusírny  draho- 
kamů a  pod. 

Obchod.  Při  neobyčejném  bohatství  a  vel- 
ké rozmanitosti  ploain  a  výrobků  indických 
býval  obchodní  ruch  země  této  již  od  nej- 
dávnějších dob  velmi  čilý,  ale  tak  důležitým 
územím  obchodu  světového,  jakým  I.  za  na- 
šich dnů  jest,  stala  se  teprve  v  době  novější 
hlavně  následkem  rozmnožení  a  zdokonalení 
prostředků  dopravních.  Námořní  styky  s  l-ií 
rozmohly  se  v  posl.  šedesáti  létech  netušenou 
měrou  a  od  otevření  průplavu   Suezského 


572 


Indie  Východní  (obchod). 


vzrflstaií  bez  přestání.  Na  poč.  stol.  XVIII. 
vývoz  I.  nedosáhl  ještě  ani  1  milí.  lib.  steří., 
r.  1834  stoupl  již  na  10  miU.  a  r.  1866  na 
66  milí.  V  posl.  létech  jeví  se  pomér  dovozu 
a  vývozu  následovně: 


Vým 

1033,968.624  rupií 

1001,357.218  » 

1080,360.100  > 

1055.954.740  » 

1065.034.690  » 

1089,137.780  » 


Rok  Dovos 

1íí89— 90  .  .  665.601.205 
1890—91  .  690.348.999 
1891—92  .  .  665.874.570 
1892—93  .  .662,652.770 
lf«93— 94  .  .  770,214.320 
1894—95  .  .  735,290.930 
K  tomu  dmií  se  ještě  obchod  s  drahými 
kovy,  jeni  v  posledních  létech  činil: 

Rok  Doros  Vývos 

1.^92—93  .    .   170,098.100  .    .  69.589.240   rupii 
1893—94  .    .   184.612.560  .    .  41.001.920      » 
1894—95  .    .     95,812.070  .    .  82,260.720      » 

V  údajích  těch  obsažen  také  obchod  vládní 
omezující  se  skoro  výhradně  jen  na  dovoz 
(r.  1892—93  dovoz  36,602.470  rupií,  vývoz 
594.780;  r.  1893—94  dov.  30.644.750,  vývoz 
557.790;  r.  1894—95  dovoz  33,615.550.  výv. 
987.790  rupií).  Skoro  veškeren  vnější  obchod 
je  námoi4ii.  Styky  se  sousedními  zeměmi  na 
sev.  a  vých.  (Afgánistánem,  Sikkimem,  Ne- 
pálem,  Bhutánem,  Tibetem,  Sanskými  státy 
a  Siamem)  udržují  prostřednictvím  karavan 
Parsové,  Pathanové  a  Arméni,  kteří  však  na 
severu  musí  již  zápasiti  se  soutěží  ruskou. 
Nicméně  i  tento  obchod  (v  úřední  statistice 
zvaný  > obchodem  přes  nranici  zemskou*) 
jest  značný  a  vykazuje  průměrně  v  dovozu 
1  vývozu  35—40  milí.  rupií  (r.  1894  dovoz 
43,512.510,  v^.  36,983.210  rupA  Vnitřní  ob- 
chod obstarává  nejvíce  kasta  Banjanů,  kteří 
ponejvíce  plodiny  domácí  dopravují  na  velká 
tržiště  a  do  přístavů,  avšak  s  rozvojem  mo- 
derních prostředků  dopravních  obchod  ten 
přirozeně  klesá.  Naproti  tomu  obchod  ná- 
mořní nachází  se  převážnou  většinou  v  ru- 
kou britských  a  Velká  Britannie  dosud  má 
největší  podíl  na  veškerém  obchodě  indickém, 
ačkoli  nyní  podíl  její  Činí  (i  s  drahými  kovy) 
málo  přes  507©  (r.  1872  80Vo).  R.  1894  bylo 
účastenství  jednotlivých  států  na  obchodě 
indickém  následující:  V.  Britannie  866,441.150, 
Čina  146.718.780,  Francie  118,325.730,  Něme- 
cko 93,625.110,  Belgie  77,802.480,  Spoj.  Obce 
scveroamer.  53,760.910,  Rakousko  43,208.310 
rupií.  Vedle  toho  hojné  styky  obchodní  s  l-ií 
udržují  Straits  Settlements.  Itálie,  Ceylon, 
Egypt,  Mauritius,  Persie,  Rusko,  Nizozemí, 
Japan,  Arábie,  republiky  jihoamerické,  vých. 
pobřeží  africké,  asijské  T»'recko  a  Aden.  Ve 
zboží  dovozném  přední  místo  zaujímají  ba- 
vlněné látky  a  příze,  dále  následují  látky 
vlněné;  hedvábí  a  hedvábné  tkaniny,  kovové 
zboží,  lihoviny,  cukr.  oleje,  petrolei,  uhlí,  sklo, 
papír,  zápalky,  oděv,  sůl,  koření  a  j.  Cena 
dovezeného  zboží  r.  1894—95  byla  ná- 
sledující: Bavlněné  látky  298,220.000  rupií, 
stroje  a  součásti  železniční  40,390.000,  zboží 
železné  a  ocelové  40.210.000,  cukr  28.750.000, 
l.avlněná  příze  28,510.000,  petrolej  21,230.000, 
lněné  látky  15,420.000,  uhlí  14,740.000,  oděv 


13.040.000,  měděné  zboží  12,980.000.  hedvábné 
tkaniny  12,770.000.  surové  hedvábí  10.370.000. 
sůl  8,420.000,  koření  7,770.000  rup.,  lihoviny 
7300.000  rupii.  Naproti  tomu  vývoz  obsa- 
huje většinou  dosud  plodiny  zemědělské  a 
domád  suroviny,  kdežto  tovarů  vyváži  se 
poměrně  málo.  BylC  vývoz  r.  1894—95  tento: 
Rýže  138,070.000,  džuta  105.760.000,  opium 
90,650.000,  bavlna  80.730.000,  čaj  75.560.000, 
lněné  semeno  67,460.000.  kůže  65,600.000, 
bavlněná  příze  56,720.000,  indych  47,460.000, 
džutové  výrobky  42.110.000,  obilí  32.500.roo. 
řepné  semeno  28.600.000.  káva  21.220.000. 
sesam  18,810.000,  bavlněné  látky  14.770.0C0. 
vlna  13,770.000,  podzcmnice  13.030.000  rupii. 
Mimo  toto  uvedené  zboží  vynikající  položky 
vykazují  ještě  barviva  a  třisíoviny,  lak,  dřiví, 
olej,  hedvábí,  koření,  třtinový  cukr,  ledek  a  j. 
Příznivém  znamením  pro  l-ii  jest,  že  po  dra- 
hnou aobu  vývoz  předčí  nad  dovoz  a  že  ve 
světovém  obchodě  zaujímá  již  páté  místo, 
jsouc  předstihována  toliko  Velkou  Britannií. 
Frandi,  Německem  a  Spoj.  Obcemi  severo- 
americkými. Avšak  tento  dovoz  a  vývoz  pod- 
léhá velice  kolísání  kursu  rupie  a  mimo  to 
přece  vnější  obchod  indický  v  poměru  k  počtu 
jejího  obyvatelstva  je  dosud  příliš  skrovný 

Í při  padá  tu  na  1  duši  průměrně  6  zl..  ve  Vel. 
iritannii  však  175,  ve  Francii  84,  v  Něme- 
cku 72'5,  ve  Spoj.  Obcích  52*5),  což  arci  vy- 
světluje se  velikou  chudobou  širokých  mass 
obyvatelstva.  Posléze  připomenouti  sluší,  že 
ruch  obchodní  je  po  zemi  velmi  nerovno- 
měrně rozdělen.  Při  vŠí  rozsáhlosti  obchodu 
i  délce  pobřeží  soustřeďuje  se  94*8%  všeho 
námořního  obchodu  v  5  přístavech  (Bom- 
bayi 43, Kalkuttě 355,  Karači 5*8, Rangunu 54, 
Madrasu  51)  a  z  těch  zase  Bombay  na  záp.  a 
Kalkutta  na  sev.-vých.  se  78'57o  předčí  da- 
leko nad  ostatní.  Na  všecky  ostatní  přístavy, 
mezi  nimiž  důležitější  jsou  Čitagong.  Mulmein, 
Akjáb,  Tutikorin  a  Kokonada,  připadá  zby- 
tek 5-27o. 

S  rozvojem  obchodu  souvisí  úzce  též  roz- 
voj plavby  v  mořích  indických,  takže  nyní 
kromě  několika  paroplavebních  společností 
anglických  také  cizí  společnosti  (1  francouz- 
ská, 1  rakouská,  1  italská,  1  německá)  udržují 
spojení  s  indickými  přístavy.  Od  otevření 
Suezského  průplavu  nastoupily  na  místo  čet- 
ných dříve  lodí  plachetních  parníky,  kterých 
je  807o  ze  všech  lodí  v  přístavech  indických. 
R.  1894—95  připlulo  sem  5309  lodí  o  4,156.386 
tunách  a  vyplulo  5268  lodí  o  4,099.436  t. 
Největší  počet  jich  plul  pod  vlajkou  angli- 
ckou. Plavba  říční  omezuje  se  jen  na  4  se- 
verní veletoky  (Indus,  Ganges,  Brahmaputra, 
Iravadi^,  ostatně  na  Ganze  a  Indu  vlivem  sou- 
béžnýcn  tratí  železničních  značně  poklesla. 
Na  jihu  nejsou  řeky  splavny  pro  nerovno- 
měrný stav  vody  a  Godávari  a  Narbada  zase 
pro  četné  peřeje  ku  plavbě  se  nehodí.  Prů- 
plavy shledáváme  na  pobřeží  Koromandel- 
ském  i  Malabarském  a  v  Bengálsku  v  okolí 
Kalkutty;  posléze  také  mnohé  průplavy  za- 
vlažovací  slouží  plavbě  vnitrozemské.  Velká 
péče  věnuje  se  náležitému  rozvoji  želez- 


Indie  Východní  (ústava) 


573 


nýdi  drah  al.  jest  dnes  jedinou  zemí  asij- 
skou, při  niž  možno  mluviti  o  skutečné  síti 
železni6i{.  Vliv  jejich  pak  zřejmě  se  jeví  ve 
velikém  hospodářském  rozvoji  krajin,  jimiž 
vedou.  První  trať  zdélí  33  km  zbudována  byla 
r.  1852  z  Bombaye  do  Tanny  a  brzo  na  to 
trať  kalkuttsko-bardvánská  a  r.  1895  měla  I. 
30.344  km  železnic.  Nejvíce  vystavěno  jich 
státem  (23.763  km),  od  r.  1874  ujala  se  stavby 
jich  také  soukron^  podnikavost,  jež  zřídila 
4819  km,  k  nim  pak  druží  se  2667  km,  jež 
jsou  majetkem  domorodých  států,  a  95  Irm 
tratí  cizích.  Nejdůležitější  jsou  traf  spojující 
brány  afgánské  se  zálivem  Bengálským  (Kal- 
kutta-Lanór-Pešávar),  dále  trať  bombaysko- 
kalkuttská  přes  Dzabalpúr,  bombaysko-ma- 
drasská  a  traf  vedoucí  údolím  Indu  rLahór- 
Karači),  od  níž  se  štěpí  v  Šikarpúru  aůležitá 
odbočka  vedoucí  do  Quetty.  Tyto  hlavní 
trati  spojeny  jsou  navzájem  četnými  odboč- 
kami. Scházejí  pak  dosud  důležité  dráhy  po- 
dél pobřeží  Koromandelského  i  Malabarského 
a  trať  z  Kalkutty  údolím  Iravadským  do  Ran- 

Í»unu.  Z  drah  mimo  síť  indickou  ležících  dů- 
ežita  je  dráha  z  Rangunu  do  Mandale  v  Barmě. 
Závadou  železnic  inmckých  jest  příliš  nestejná 
šířka  kolejí  (od  0'61  m  do  152  m).  K  želez- 
nicím druží  se  247.040  frm  cest  (1894),  z  nichž 
54.697 /rm  jsou  silnice  stavěné  po  způsobu 
evropském.  Od  r.  1876  náleží  I.  ke  světovému 
spolku  poštovnímu.  R.  1894—95  počítalo  se 
9243  úřadů  poštovních,  jež  dopravily 
356,571.964  dopisů  a  lístků  a  28,144.707  kusů 
časopisů;  příjem  z  nich  činil  16,317.460  rupií, 
vydání  16,060.330  rupií.  Poštovní  spořitelny 
mely  r.  1888  již  596b  stanic  se  261.157  vkla- 
dateli (z  Vio  domorodci)  a  více  než  5,000.000 
!'b.  sterl.  vkladů.  Telegrafy  r.  1895  měly 
úřadů  1362  nepočítajíc  telegrafní  úřady  při 
železnicích.  Délka  tratí  činila  71.853  km,  délka 
drátů  222.397  km,  počet  depeší  4,421.877; 
příjmy  činily  9,786.970,  vydání  8,079.480  rupií. 
K  tomu  druží  se  ještě  436  ^m  kabelů.  S  Evro- 
pou jest  I.  spojena  2  kabely  z  Bombaye  přes 
Adcn  a  Suez,  pak  z  Karači  přes  Fao,  Basru, 
Bagdád  s  Cařihradem,  posléze  přes  Abúšehr, 
Tcherán,  Tiflis  a  Oděsu.  Jiný  kabel  vede  přes 
Singapur  do  Austrálie,  v  mincovnictví 
vládne  měna  stříbrná  a  jednotkou  základní 
jest  rupie  =  1  zl.  r.  č.,  jeŽ  při  úřadech  cel- 
ních a  pošt.  dělí  se  ve  100  centů,  avšak 
ostatní  obyvatelstvo  délí  ji  v  16  ana  (á  12  pei). 
Vedle  této  jednotky  kolují  také  stříbrné  mince 
o  Vs  a  2  rup.  a  drobné  mince  bronzové. 
Zlaté  mince  (mohur  =  15  rupií)  mají  kolísa- 
vou cenu  následkem  různého  kursu.  Při  vět- 
ších sumách  počítá  se  též  dle  laků  (lak  = 
100.000  rup.)  a  crorů  (1  cror  =  100  laků  = 
10  milí.  rupií).  Od  r.  1861  a  1871  vydány  jsou 
také  papírové  peníze  pro  obnosy  přes  5  rupií. 
Vadou  této  soustavy  mincovní  jest  velké 
zlevnění  stříbra  v  nové  době  a  následkem 
toho  také  klesání  rupií,  jež  s  19*9  pence  r.  1881 
až  1882  klesla  na  143  p.  r.  1895.  Následkem 
toho  zastaveno  jest  zákonem  z  26.  čna  1893 
svobodné  raženi  stříbra  a  cena  rupie  stano- 
vena u  veřejných  pokladen  na  16  pence  pe- 


něz angl.  Rupie  koluje  hojné  také  ve  vých. 
Africe.  Míry  a  váhy  jsou  dílem'  anglické, 
dílem  domácí.  Nařízením  vlády  z  29.  ún.  1889 
zaveden  anglický  yard  =  091438  m  za  jednot- 
ku délkové  míry  pro  celou  říši,  ale  zavedení 
kilogrammu  (1874)  za  základ  vah  a  měr  na 
tekutiny  se  neujalo.  Domácí  vahou  jest  mand 
{Indián  Maund)  dělící  se  na  40  sihru  (á  16  čl- 
taků  á  5  tola),  ale  váha  jeho  v  různých  kon- 
činách je  jiná,  na  př.  v  Kalkutté  faktorijní 
mahnd  =  3386 kg, v Bombayi  =  12*7  kg,  v Ma- 
drasu  =  11*34  kg\  jakési  upravení  nastalo 
zavedením  normální  váhy  britsko -indické 
(1  mand  =  37*324  kg  a  tola  =  11*664  g),  jíž 
vláda  důsledně  dává  užívati  v  celnictvía  při 
váze  drahých  kovů.  Vedle  toho  užívá  se  ještě 
různých  měr  a  vah  domácích,  ale  ve  stycích 
s  cizinou  panují  míry  a  váhy  anglické. 

Ústava  indická  stanovena  byla  zákonem 
z  2.  srpna  1858,  jímž  veškery  země  podřízené 
dosud  Východoindické  společnosti  proměně- 
ny v  državu  koruny  anglické,  a  veškerá  práva 
bývalé  společnosti  vykonávána  odtud  jménem 
koruny.  Také  všecky  příjmy,  poplatky  a  p. 
přijímány  od  úředníků  korunních.  Dne  1.  led. 
r.  1877  přijala  pak  královna  angl.  titul  císa- 
řovny indické.  V  čele  veškeré  správy  císař- 
ství Indického  v  Anglii  stojí  státní  tajemník 
pro  l-ii,  jenž  jest  členem  ministerstva  angl, 
a  následkem  toho  doba  jeho  úřadování  závisí 
vždy  od  trvání  ministerstva.  Jemu  po  t>oku 
jest  poradní  sbor  (Council  of  India)  o  15  čle- 
nech; od  10  z  nich  vyžaduje  se,  aby  byli 
aspoň  10  let  strávili  v  l-ii  a  by  od  návratu 
jejich  neuplynulo  více  než  také  10  let.  Všecka 
nařízení  vydávaná  pro  úřady  indické,  jestliže 
neobsahuji  státní  tajemství  nebo  nejsou-li 
svrchovaně  naléhavá,  musí  býti  této  radě 
předložena,  nicméně  státní  tajemník  není  vá- 
zán říditi  se  usnesením  rady.  Pouze  v  pří- 
padech, jako  jsou  uzavření  půjčky  v  Anglii, 
opětné  dosazení  úředníka  sesazeného  od  úřadů 
indických  a  pod.,  rozhoduje  většina  rady  na- 
prosto. Ve  většině  ostatních  případů  může 
státní  tajemník  jednati  přímo  proti  mínění 
celé  rady,  když  byl  příčinu  svého  odchylného 
mínění  vyložil  v  protokole.  Výnos  potom 
vydaný  síuje  in  Council,  kdežto  výnos  vydaný 
státním  tajemníkem  v  souhlase  s  radou  indi- 
ckou sluje  with  Council,  V  l-ii  samé  spočívá 
vláda  v  rukou  generálního  guvernéra  neboli 
místokrále,  jenž  jmenován  jest  od  koruny 
obyčejně  na  5  let  a  podřízen  státnímu  tajem- 
níku pro  l-ii.  Přísluší  mu  právo  vypovídati 
válku  (musí  však  opovězení  to  v  určité  lhůtě 
oznámiti  angl.  parlamentu),  uzavírati  mír.  ode- 
příti uznání  zákonům  týkajícím  se  věcí  ňnanč- 
ních,  náboženských,  vojenských  a  zahranič- 
ních, ba  o  své  újmě  odvolati  zákony  již  vy- 
dané nebo  předložiti  je  prve  státnímu  tajem- 
níku ke  schválení,  btátní  tajemník  ovšem 
může  jakýkoli  zákon,  i  kdyby  byl  již  místo- 
králem  samým  schválen,  zase  zrušiti.  Mimo 
to  přísluší  mu  jmenování  úředníků  kromě 
členů  výkonné  rady,  guvernérů  bombayské- 
ho  a  madrasského,  lieutenant-governorů  bcn- 
gálského,  pendŽábského  a  v  Sev.-zap.  pro  v. 


574 


Indie  Východní  (administrativní  rozděleni,  finance). 


a  soudců  vrchnich  soud.  dvorů.  Jež  jmenuje 
pHmo  koruna.  Po  ruce  má  dva  pomocné 
sbory:  radu  výkonnou  (Executive  Council)  a 
radu  zákonodárnou  {Legislativě  Council).  Čle- 
nové výkonné  rady  poetem  6.  jmenovaní  ko- 
runou, jsou  vlastně  ministerstvem,  v  němž 
záležitosti  zahraniční  spravuje  sám  mistokrál. 
Rada  zákonodárná  čítá  kromě  členů  rady 
výkonné  ještě  6—12  údů  jmenovaných  místo- 
králem  (aspoň  polovice  však  nesmí  býti  ze 
stavu  úřednického)  a  guvernéra  provincie, 
v  niž  se  pravé  zasedání  její  koná.  Návrhy 
zákonů  projednané  v  této  radě  a  ji  přijaté 
potřebují  však  schválení  místokralova,  by 
nabyly  platnosti.  Guvernérové  v  Bombayi  a 
Madrasu  požívají  jisté  samostatnosti.  Oba 
jako  mistokrál  mají  rady  výkonnou  a  záko- 
nodárnou i  mohou  s  nimi  vydávati  zákony 
pro  obvod  svého  presidentství,  ale  zákony 
týkající  se  financí,  mincovnictvi,  poŠt  a  te- 
legrafů, trestního  práva,  náboženských  zále- 
žitostí, vojenství  i  věcí  zahraničních  musí  býti 
dříve  předloženy  místokráli  ke  schváleni. 
Užití  státních  příjmů  pro  válečné  podniky 
mimo  hranice  indické  vyžaduje  schválení  angl. 
parlamentu,  jemuž  mimo  to  z  pravidla  i  celý 
rozpočet  indický  se  předkládám 

Administrativně  rozdělena  jest  celá  země 
v  provincie,  jejichž  správu  vedou  guvernéři, 
místoguvernéři  {Lieutenanťgovemor)  nebo 
vrchní  kommissaři  {chie/  commissioner).  Pro- 
vincie zase  dělí  se  v  distrikty  spravované 
taktéž  zvláštními  úředníky  {collector  nebo 
magistrát),  jejichž  úřad  je  velmi  obtížný  a 
důležitý,  neboť  právě  na  schopnosti  jejich 
závisí  působnost  vlády  indické.  Vláda  angl. 
s  velikou  přísností  vybírá  úřednictvo  pro  l-ii, 
placené  nejlépe  na  světě,  a  vyžaduje  od  nich 
přísné  zkoušky,  jež  se  konají  v  Anglii.  Také 
domorodci  hlásí  se  k  úřadům,  ale  r.  1888 
bylo  jen  6%  míst  osazeno  uchazeči  domoro- 
dými. Větší  města  mají  municipální  samo- 
správu, v  níž  od  r.  1884  hojně  se  i  domo- 
rodci účastní.  Míst  takových  jest  761.  Pro- 
vincie, ve  které  I.  se  dělí,  jsou: 

Rozloha  krn^  Obyr. 

Bengál 392.480  .  .  71,346.987 

Sev.-záp.  prov.  a  Audh  .  278.421  .  .  46,905.085 

Pendžáb 286.616  .  20,866.847 

Assam 126.915  .  .    5.476.833 

Adžmír-Mervara  .  .  .  7.021  .  .  542.358 
Madras  (a  Lakkadivy)  .  365.665  .  .  35,630.440 
Bombay  a  Sindh  .  .  .  323.903  .  .  18,857.044 
Aden  a  Perim  (k  cis.  In- 
dickému počítaný)  .  207  .  .  44.079 
Centrální  provincie  .    .  224.028  .  .  10,784.294 

Berár 45.888  .  .    2,897.491 

Kurg 4.100  .  ,       173.055 

Dolní  Barma 227.799  .  .    4,658.627 

Horní  Barma 216.186  .  .    2.946.933 

Andamany           ....          31  .  .         15.609 

Quetta  (distrikt)    ...        ?        .  .         27.270 

Území  to  zabírající  úhrnem  2,499.260  km* 
se  221,172.952  obýv.  nachází  se  pod  bezpro- 
střední správou  vlády  britsko-indické.  ale 
vedle  toho  rozptýleno  jest  po  l-ii  množství 


státůdomorodých  nejrůznější  Velikosti  a  v  nej- 
různějším poměru  závislosti.  Počet  těchto 
států  a  státečků  (Sative  states  of  India)  udává 
se  na  601  a  poměr  ieiich  k  vládě  indické  je 
velmi  různý.  Kěktera  knížata  panují  jako  vla- 
daři zcela  nezávislí,  gaikvár  barodský  na  př. 
uznává  prostě  jen  vrchní  panství  angl.  bez 
jakýchkoli  jiných  povinností,  maharadža  kaš- 
mírský platí  vládě  poplatkem  1  koně,  12  koz 
a  3  šály  atd.,  naproti  tomu  Majsúr  platí 
245.000  lib.  sterl.  a  jiní  stojí  pod  přísným 
dozorem  anglických  residentů  neb  agentů, 
jmenovaných  od  místokrále,  jejichž  povinno- 
sti jest  bdíti  nad  zachováváním  všech  zá- 
vazků panovníkových  a  překážeti  nešvarům. 
Všem  bez  výjimky  jest  zapovězeno  vésti  válku 
a  udržovati  diplomatické  styky  s  cizími  státy; 
také  počet  vojska  v  těchto  státech  nesmí 
překročiti  jistou  výši  a  Evropanům  není  do- 
voleno beze  zvláštního  povolení  prodlévati 
na  dvorech  těchto  knížat.  Kdyby  kníže  ne- 
chtěl poslechnouti  rad  residentových,  může 
ho  nejvyšší  soud  prohlásiti  za  sesazena.  Jinak 
naproti  poddaným  ponechává  vláda  těmto 
vasallům  skoro  plnou  volnost,  ba  snaží  se,  by 
zaručením  dosavadního  území  získala  si  iejich 
náklonnost;  dovoluje  též,  aby  v  případě,  že 
kníže  nemá  dědice,  ze  své  vůle  jej  jmenoval, 
ano  povoluje  i  obyvatelstvu  volbu  knížete 
při  uprázdneném  trůnu,  arci  jen  potud,  pokud 
zvolenci  by  jí  byli  vhod.  Rozloha  a  počet 
oby  v.  těchto  států  jest  následující: 

Rozloha  km*        Objnr. 
Při  prov.  Bengálské  .    .   .    92.806  .    3,296379 
»       »      Sev.-záp.     .   .    .    13.232  792.491 

*  »  Pendžábě  .  .  .  99.190  .  4,263.280 
»  >  Madrasu  .  .  .  24.886  .  3,700.622 
>  »  Bombayi  .  .  ,  178.819  .  8,059.298 
»  »  Centrálních  .  .  76.234  .  2,160.511 
Rádžputánské  státy  .    .    .  337.380  .  11,972.386 

Centrální  Indie 201.514  .  10,318.812 

Baroda 21.304  .    2,415.396 

Hajdcrábád 214.179  .  11,537.040 

Majsúr 72.351  .    4,943.604 

Kašmír 209.500  .    2,543.952 

Sikkim 8.000  .         30.485 

Manipur 21.500  .       221.000 

Kmenové  vých.  od  Assamu  29.100.  120.000 
Lušai  a  Kačin    ....      121.300  .       300.000 

Šanské  státy 200.000  .    1,700.000 

Andamany  a  Nikobary    .      8.238  .         12.000 

Belúdžistan 315.000  .       400.000 

Britský  Belúdžistan  .    .    .    35.000  .       145.417 

Afgánsko-indické 

Území  pohraniční ....    82.000  .       500.000 

Čitrál  a  Dárdistán     .   .   .    70.200  .       480.000 

Finance  indické  jsou  v  poměru  ke  státům 
evropským  dosti  příznivý,  neboť  Vi*  státních 
příjmů  dostačí  na  uhrazení  úroků  ze  státního 
dluhu  (v  Anglii  a  Francii  V»).  avšak  nízký 
kurs  stříbra  způsobuje  jim  těžké  rány.  Musiť 
I.  všecky  své  platy  do  Anglie  odváděti  ve 
zlatě  a  při  tom  přirozeně  hraditi  vysoké  ažio 
zlata.  Odtud  také  vysvětlují  se  schodky  ve 
státním  hospodářství  se  objevivší  v  posled- 
ních létech.    Největší  příjmy  plynou  z  daně 


Indie  Východní  (vojsko,  školství,  náboženství). 


576 


pozemkové  (téméř  celá  třetina,  r.  1894  až 
1895:  254,082.720  rupií),  potom  z  veřejných 
prací  (242,754.520),  z  monopolu  opiového 
(73.237.570)  a  solního  (86.657.490).  poplatků 
kolkovních  (46,256.800)  a  daně  potravní 
(55,276.760);  největší  pak  vydání  vyžadují  ve- 
řejné práce  (319.178.390  r.),pense  (50,986.930), 
vojenství  (243,139.580),  policje  (39,890,030)  a 
spravedlnost  (39,757.150).  Účetní  závěr  za 
r.  1894—95  vykazoval  951,874.290  r.  příjmů 
a  944,943.190  r.  vydání  a  rozpočet  na  r.  1895 
až  1896  rozvrhuje  příjmů  969,243.000  r.,  vy- 
dání 968,781.000  r.  Státní  dluh  31.  bř.  1895 
činil  úhrnem  2322,868.860  r.,  a  to  2183,795.660 
dluhu  konsolidovaného  (z  toho  1043,737.400  r. 
splatno  v  l-ii  a  1140,058.260  rup.  v  Anglii)  a 
139,073.200  r.  dluhu  nekonsolidovaného. 

Vojsko  indické  obsahuje  (1896)  184  pra- 
pory pěchoty,  50  pluků  jízdy,  70  batterií 
dělostřelectva  polního,  28  batterií  pevnost- 
ního a  23  setiny  ženijní,  úhrnem  239.758  mužů, 
z  čehož  jest  73.668  mužů  vojska  anglického, 
ostatek  pak  domorodci,  ti  vlak  z  největšího 
dílu  jsou  pod  velením  angl.  důstojníků.  Od 
r.  1894  jest  celá  armáda  podřízena  jednotnému 
velení  a  zákonem  ze  dne  1.  dub.  1895  roz- 
dělena ve  4  sbory  (Pendžábský,  Bengálský, 
Bombayský  a  Madrasský).  V  tom  obsaženy 
jsou  též  sbory  některých  panovníků  domo- 
rodých (v  Hajderábádě,  Centrální  l-ii,  Rádžpu- 
táně)  čítající  celkem  29.320  mužů,  kdežto  jiní 
vladaři  musí  penězi  přispívati  na  vydržování 
armády.  Pěchota  vyzbrojena  ručnicemi  sou- 
stavy Henry-Martiniho  (anglická  opakovač- 
kami),  jízda  karabinami  a  šavlemi,  místy  také 
kopím;  za  výbornou  pokládá  se  lehká  iízda 
indická,  jíž  velí  domorodí  důstojníci,  v  Adžmí- 
ru  pak  zřízen  je  zvláštní  oddíl  jezdecký  na 
velbloudech  (Camel  Sowars).  Dělostřelectvo 
většinou  skládá  se  z  Evropanů  a  má  lehká 
ocelová  děla  většinou  Čtyřlibemí.  Důstoj ni- 
cky sbor  doplňuje  se  z  t.  zv.  štábního  sboru 
indického,  do  něhož  vstupují  >Indian  Ca- 
dets<  ze  >Sandhurst  Collegc*  nebo  důstojníci 
angličtí,  kteří  aspoň  rok  sloužili  v  l-ii.  K  voj- 
sku druží  se  ještě  policejní  sbor  zřízený  po 
vojensku  a  čítající  142.371  mužů  (1894).  Vá- 
lečné loďstvo  indické  není  valné,  poněvadž 
Anglie  sama  dostatečně  se  stará  o  obranu 
země  s  této  strany.  R.  1895  čítalo  2  pancé- 
řové lodi,  2  dělové  čluny  1.  tř.,  1  avisní  loď, 
4  dopravní  lodi  a  sedm  torpédových  člunů, 
úhrnem  16  lodí  o  20.410  tunách  a  28.960  koň. 
silách  s  52  děly.  Ze  starších  lodi  má  I.  4  že- 
lezné parníkv,  8  ocelových  parníků.  11  men- 
ších parníku.  1  vlečnou  loď,  1  baggrovací 
loď.  1  strážný  člun.  1  dřevěný  parník  a  tři 
hůlky.  —  Vlajka  roístokrále  vykazuje  barvy 
velkobritské  ale  s  modrou  stuhou  ve  zlatém 
poli  s  nápisem  Heaven^s  light  our  guide.  Za 
čestné  odznaky  zřízeny  Jsou:  řád  indické 
hvězdy,  císařský  řád  Indické  říše,  císařský 
řád  indické  koruny,  řád  britsko-indický,  zi- 
služní  řád  pro  domorodce  a  vojenský  řád 
pro  domorodé  vojáky.  p. 

Školství  I.  Východní  jest  zanedbáno  jako 
málo  kde.  Vinu  toho  nese  jednak  netečnost 


obyvatelstva  zemědělského  k  vyššímu  vzdě- 
lání, jednak  zištnost  tříd  vládnoucích,  nepo- 
skytovati vzdělání  porobeným.  Při  sčítání 
r.  1891  shledáno,  že  na  261,838.296  duší  připadá 
3,195.220  žákův  (2,997.558  chlapců,  197.662  dí- 
vek), lidí  znajících  čísti  a  psáti  12,097.530 
(11,554.035  mužů,  543.495  žen),  naproti  tomu 
jest  však  246,546.1 76  lidí  analfabetů  čili94167o- 
Státní  dozor  nad  školami  počíná  se  teprve 
r.  1854.  Před  tou  dobou  ponechána  péče  o  vý- 
chovu libovůli  rodinné  a  tu  bývalo  zvykem, 
že  děti  učily  se  jen  svatým  textům  z  paměti 
a  v  rodinách  obchodnických  potřebnému  čtení, 
psaní  a  počtům.  Péče  prvých  guvernérů  brit- 
ských nesla  se  jen  k  vyššímu  vzdělání.  Tak 
založena  r.  1781  universita  v  Kalkuttě.  r.  1791 
sankritská  kollej  v  Benaresu,  podobná  kollej 
r.  1824  v  Kalkuttě.  R.  1891—93  bylo  všech 
škol  141.773  proti  94.989  r.  1881;  největší 
počet  škol  má  Bengál,  67.824  s  1,531.956  žáky, 
tedy  skoro  polovinu  všeho  žactva.  Škol  v  na- 
šem smyslu  obecných  jest  celkem  97.109 
s  2,566.805  chlapci  a  270.802  dívkami;  škol 
vyššímu  vzdělání  sloužících  s  vyuč.  řečí  an- 
glickou jest  4872  s  438.052  chlapci  a  35.242 
dívkami.  Universit  jest  5:  v  Kalkuttě,  Ma- 
drasu.  Bombayi,  Lahóru,  Alláhábádu.  Náklad 
na  školství  státní  činil  r.  1858:  394.000,  1865: 
671.000,  1891:  3,051.963  rupií.  red. 

Náboženství.  Vývoj  náboženských  názorů 
a  zřízení  Áriů  v  l-ii  patří  k  nejzajímavějším 
výjevům  osvětového  vývoje  vůbec.  Není  dru- 
hého příkladu,  kde  bychom  vývoj  nábožen- 
ství sledovati  mohli  po  tak  dlouhé  doby,  kde 
by  se  vývoj  tento  cestami  v  celku  přiroze- 
nými, odjinud  neurčenými  byl  dostal  k  tak 
rozmanitým  výsledkům,  jako  se  stalo  v  l-ii, 
kterou  právem  jmenují  zemí  náboženství. 
Nikde  jinde  není  ani  tolik  pramenů,  z  nichž 
bylo  by  lze  tak  podrobně  vývoj  tento  sledovati 
s  mezerami  poměrně  tak  malými  a  domyslu 
přístupnými,  jako  zde:  obrovská  literatura 
indická  v  nejvýznačnějších  svých  zjevech  je 
literatura  náooženská  a  i  spisy,  které  nelze 
právě  počítati  za  náboženské,  fcotví  se  skrov- 
nými výjimkami  v  náboženském  životě  Indů. 
Ovšem  jest  i  přiznati,  že  právě  pro  bohatost 
látky,  jež  zde  vědě  leží  pohotově,  zbývá  ještě 
veliká  čásf  práce,  než  látka  tato  bude  dle  zá- 
sluhy a  možnosti  pro  dějiny  osvěty  indické 
i  lidské  vyčerpána. 

Předhistorický  vývoj  náboženského  ži- 
vota indického  přirozeně  zahalen  jest  z  veliké 
části  mlhami,  tím  více.  že  vyhledávání  starých 
základů  osvěty  indoevropské  a  tedy  i  ná- 
boženství indoevropských  methodou  srovná- 
vací dnes  provádí  se  mnohem  skeptičtěji  neŽ 
do  nedávných  dob.  Zajisté  nějaké  názory 
náboženské  vyvinuly  se  již  v  době  jednoty 
indoevropské  (a  jenom  u  Indů  vyvíjely  se 
z  veliké  míry  nerušené  do  našich  dob;  všechny 
ostatní  kmeny  indoevropské  přijaly  časem 
náboženství  původu  semitského,  křesťanství 
a  islám),  ale  náhledy  o  nich  rozcházejí  se 
dnes  více  neŽ  kdy  jindy.  Ani  víra  v  existenci 
boha  nebes  a  nebeských  jevů  (řec.  Zeus, 
lat.  Jupiter,  ind.  Djáuš)  neuznává  se   dnes 


576 


Indie  Východní  (náboženství). 


jednomyslné.  Za  to  jest  asi  nepochybno,  že 
v  náboíenských  obřadech  indických  mnoho 
véd  vůbec  indoevropských  se  šachovalo.  Mno- 
hem bezpečněji  lze  souditi,  ohlíifme-li  se  po 
stupni  názorů  náboženských,  na  jakém  byli 
Indové  v  dobč,  kdy  s  příbosnými  Íránci  tvo- 
řili ještě  jednotu  árijskou  (viz  Áriové^ 
Srovnáme-li  stopy  staré  víry  árijské,  jak 
u  Íránců  zvi.  v  Avesté  se  zachovaly,  s  nábo- 
ženstvím védským,  nalézáme  tu  značné  množ- 
ství shod  v  názorech  náboženských  i  v  ob- 
řadech, jež  jsou  neklamný  svědectvím,  že 
náboženství  doby  árijské  již  dostoupilo  velmi 
značného  stupně  dokonalosti  (nevíme  ováem, 
pokud  tento  stupeň  jest  výsledkem  vývoje 
samostatného,  nebo  pokud  jej  vésti  k  živlům 
osvětovým  cizím,  jakých  Áriové  jako  žádný 
národ  nebyli  ušetřeni).  Nalézáme  již  v  této 
době  božské  uctívání  a  zosobňování  živlů, 
zejména  ohně  a  vody,  zakládající  se  v  první 
řadě  na  velikém  významu  těchto  živlů  v  ob- 
řadech; védský  Indra  i  s  mythy  k  němu 
se  družícími  má  základ  v  této  době,  i  král 
posmrtných  krajů  Jam  s  jinými  bytostmi 
božskými  a  polobožskými.  Hojné  podrobnosti 
obřadové,  společné  Íráncům  a  Indům,  pochá- 
zejí z  této  doby;  zejména  obětování  šťávy  vyli- 
sované z  jakési  rostliny,  již  v  árijské  době  nazý- 
vali stejným  jménem  (ind.  idirt,  ár.  /utum,  haom ; 
jménem  tínr  nazývaly  se  i  náhrady  za  pravý 
sóm,  kde  tento  sám  nerostl),  jež  u  obou  ná- 
rodů nabývá  i  božského  významu.  Zvláštního 
rázu  této  době  dodává  hluboké  vědomí  mrav- 
ního zákona  světového,  pravdy  vnitřní  Tind. 
r/tfw,  stper.  arta  v  četných  jménech  vlast- 
ních, avest.  ašem^,  která  ie  základem  života 
i  vší  existence  a  líž  podrobeni  jsou  i  bohové; 
s  tím  souvisí  veliký  význam  božské  osoby, 
které  m.'i.  dáváno  jméno  Asura  (»pán€), 
v  níž  hleaán  strážce  světového  řádu  a  by- 
tostí jemu  pomocných  (dle  některých  toto 
božstvo  jest  živlem  cizím,  vneseným  v  staré 
náboženství  na  místo  staršího  božstva  indo- 
evrop.,  zastoupeného  u  Indůlndrem;  hledají 
se  i  v  literatuře  védské  stopy  antagonismu 
mezi  vvznavači  obojího  božstva).  Jiný  živel, 
který  (byť  i  jako  předešlý  měrou  větší  nebo 
menší  i  jinde  se  jevil)  náboženství  árijské 
zvláště  mocně  pronikal,  jest  antagonismus 
mezi  božskou  mocí  dobrou  a  nepřátelskou. 
Zvláště  u  Íránců  vyvinula  se  tato  čásť  názorů 
náboženských  mérou  neobyčejně  důležitou, 
ale  i  u  Indů  nalézáme  tu  některé  názory  tak 
analogicky  vytvořené,  že  přičísti  je  musíme 
době  árijské.  Zvláště  jest  to  množství  shod 
v  terminologii  náboženské  a  obřadové, 
které  potvrzuje  mínění,  že  náboženské  názory 
vysoce  byly  rozvinuty  společným  vývojem 
již  v  době  indoíránské;  shody  ty  ovšem  z  části 
zatemněny  jsou  tím,  že  totéž  slovo,  původně 
stcjnovýznamné,  dalším  vývojem  u  příslušníků 
obojí  větve  nabylo  rozličného  významu.  — 
Srv.  F.  Spiegel,  die  arische  Periodě  und  ihre 
Zustánde  (Lipsko,  1887). 

V  l-ii  samé  u  vývoji  náboženském,  ačkoli 
dál  se  přirozeným  a  nenáhlým  rozvojem,  roze- 
znávati jest  dosti  rozmanité  fase.  Zvláště  jsou 


poučný  případy,  kde  z  týchž  základů  rozlič- 
ným rozvojem  vyvíjejí  se  útvary  pomérně 
velice  různé.  Různosti  náboženských  a  sekt, 
jaké  v  l-ii  časem  se  vyvíjely  a  stále  vyvíjejí, 
jest  množství  nepřehledné.  Při  tom  jest  ovéera 
vždy  míti  na  mysli,  že  život  náboženský  při 
ohromné  bohatosti  pramenů  přece  jen  známe 
velmi  kuse,  zvláště  v  dobách  starých ;  známe 
časem  učení  officiální,  v  něž  věřily  snad  kruhy 
kněžské  nebo  vyšší,  tušíme  při  tom,  že  lid 
zajisté  se  od  něho  v  duši  své  znamenitě  lišil, 
ale  podrobného  obrazu  těchto  poměrů  dáti 
nedovedeme. 

1.  Doba  nejstarší  známá,  védská  (lépe 
mantrová),  má  velehojné  prameny  v  zacho- 
vaných textech,  složených  k  provazem'  obřadů 
náboženských.  V  náboženství  této  doby  vidíme 
v  podstatě  dualistický  polytheismus:    veliká 
řada  bohů  povahy  z  Části  dosti  abstraktní, 
z  části  zase  duchů  živelných  udržuje  odvěký 
řád  světový  a  chrání  svět,  zvi.  pozemšCaný 
proti  živlům  nepřátelským.  Božstvo  nebe,  dle 
mínění  některých  již  z  prastaré  doby   indo- 
evropské,  je  Djáuš  pitá  (Nebe-otecJ,  s  nímž 
vzývána  často  matka  Země  (Prthivi  mátá), 
ale  tato  postava  dosti  zaniká  v  kruhu  ostat- 
ních, ač  jeví  se  na  ní  druhdy  rysy  nejvyššího 
božstva  (slově  otcem  jiných  bohů   a   pod.). 
Vlastním  bohem  nebe  je  Indra,  bůh  hromo- 
vládce,  jenž,  jsa  věrným  obrazem  krále  pozem- 
ského, bojovnou  svou  mocí  chrání  svět  a  svoje 
věrné.  Jemu  věnováno  nejvíce  hymnů,  s  obli- 
bou líčících  řádění  jeho  s  podřízenými  mu 
Maruty  v  bouřích  v  l-ii  tak  mocných  a  boje 
jeho  s  démonskými   mocmi   sužujícími  svét 
zvi.   zadržováním   nebeských   >krav«,   zdrojů 
dešťových;  zvláště  vítězný  jeho  boj  s  Vrtrero, 
I  démonem  podoby  hadí,  bývá  zde  často  uvá- 
j  děn.   Nesnadno  vysvětliti  při  něm  existenci 
božství  nepomémě  vznešenějšího,  jaké  vedle 
I  Indra    vzývali    Indové    v    bohu   Varunovi. 
,  1  Varun  jest  nejvyšším  božstvem,  ale  na  rozdíl 
!  od  onoho  jest  repraesentantem  čistě  éthické 
stránky  moci  božské,  je  strážcem  řádu  mrav- 
ního {rtam),    na   němž  založen  svět,   a  pro- 
hřeší-li  se  kdo  proti  němu,  tresce  ho  jen  pro 
jeho  hřích,  ne  jako  Indra  proto,  že  ubližuje 
jemu  samému  nebo  jeho  chránéncům.  Varun 
kryje  se  významem  svým  ne  s  Indrem  nebo 
řeckým  Zevem,  ztělesněním  krále  mocného 
a   vítězného,   nýbrž    asi    s   íránským  Ahura- 
mazdou,  obrazem  krále  spravedlivého.  Počítá 
se  mezi  Áditje  (v.  t.),  kteří  jeví  se  spíše  jeho 
I  společníky,  rozličnými  stránkami  jeho  činno- 
I  sti,  než  bytostmi  podřízenými.    Duchy  pod- 
I  řízené  má  v  nepojmenovaných  zvědech  [spa- 
\  šové),  kteří  sledují  konáni  lidské  na  světě.  — 
I  Ostatní  božstva  jsou  z  části  zřetelným  zosob- 
i  něním  jevů  přírodních,  tak  Súrja  (slunce), 
jUšasy  (jitřenky),   Váju  (vítr),   Pardžanja 
I  (bouře  adeště^,  Agni  (oheň,  zví.  obětní),  Sóm 
(obětovaný  napoj)  a  j.;  u  jiných  živelní  pod- 
Iklad  spíše  domněnkou  se  vyhledává:  Rbhu- 
I  ové  (roční  počasí),  Púšá  (slunce?)  bezpečný, 
vůdce  člověka  i  dobytčete  na  cestách,  Višnu 
I  (též),  jenž,  ač  trpaslík,  třemi  kroky  vesmír  pře- 
I  kročil  a  j.  Jsou-li  Aš  v  i  no  vé  (jezdci)  v  skutku 


Indie  Východní  (náboženství). 


577 


pftvodné  bohy  jitra,  těžko  řici;  připisujíc  se 
této  dvojici  různé  zázraky  i  skutky  lékařské. 
Rudra  (i  Rudrové)  zda  se  býti  zosobnčuím 
bouří  atmosférických  zvi.  v  lejich  zhoubné 
vlastnosti,  ale  má  i  léky  blahodárné,  začež 
dostává  se  mu  příjmí  Ši  va  (blahodárný),  které 
později  opanovalo;  ostatně  jevívá  se  i  bohem 
stád,  ochranným  i  zhoubným,  zvi.  v  době  po- 
zdější. Tvaštá  je  asi  Héfaistos  indického 
Olympu;  m.  j.  hromový  klín  Indrfiv  je  dílem 
TvaStarovým.  S  a  vitá  je  božstvo,  jemuž  při- 
čítá se  pohádání  tvorstva  k  vykázaným  úko- 
lům, Savitarovým  podnětem  i  člověk  dostává 
se  ke  svým  výkonům.  Brhaspati  či  Brah- 
manaspati  (pán  modlitby.^)  zdá  se  býti 
zosobněním  moci  oběti,  postavou  připravující 
již  názory  doby  následující;  připisují  se  mu 
s  oblibou  skutky  jinde  připisované  Indrovi. 

V  celku  jest  kruh  božstev  védských  velmi 
nejednotný;  nalézáme  v  něm  bytosti  vzniklé 
v  Qobách  rozl.  a  na  rozl.  stupních  vývoje  názorů 
náboženských  a  zajisté  i  u  kmeno  rozličných, 
bezpochyby  i  nepříbuzných.  Proti  nim  stojí 
moci  nepřátelské,  jejichž  poměr  ku  pozem- 
ským čarodějům  a  zlosynům  je  podobný  po- 
měru bohů  ke  >zbožným«.  Nejčelnější  z  nich 
ie  Vrtra,  zrozený  z  matky  Danu;  vedle  něho 
řada  družin  démonských,  v  nichž  splývali 
pojmy  o  nepřátelích  pozemských  a  nadlid- 
ských (rakŠasové  »číhající<,attrinové  »po- 
žírajícíc,  Dášo  v  é,  pův.  asi  jméno  nepřátel- 
ského národa,  jim  podobní  Paniové,  snad 
pův.  cizí  kmen  obchodnický  a  podvodný,  a  j). 

V  lidu  nižším  patrně  žily  názory  se  stano- 
viska vyššího  pověrčivé  o  existenci  nejroz- 
manitějších duchů  dobrých  i  zlých,  prováze- 
jících člověka  jeho  životem.  Hlav.  pramenem 
pro  jich  poznání  jest  Atharvavéd  (viz  t.), 
v  němž  zvi.  často  bývá  řeč  o  ženském  zlo- 
duchu Gráhi  (»uchvatitelka«),  původkyni 
rozličných  útrap  a  nemocí,  mimo  jiná  zosob- 
nění rozl.  jevů  šťastných  i  nešťastných.  Vedle 
bytostí  božských  a  geniových  již  v  době  véd- 
s^é  konečné  nalézáme  i  bytosti  původu  patrné 
lidského,  poloraythické,  jež  mohli  bychom 
nazvati  védskými  svatými.  Nehlcdíme-li  k  ně- 
kterým pKDvéstcm  již  zde  se  jevícím,  na  př. 
o  pračlověku  Manuovi,  prvním  páru  lidském 
Jamovi  a  Jamí  a  i.,  jsou  to  postavy  řidčeji 
starých  panovníka  (na  př.  Purúravas),  častěji 
přeavěkých  kněží,  zvi.  takových,  kteří  patrné 
byli  ve  spojeni  s  kultem  obětního  ohně: 
Atharvá  nebo  Atharvanové  (v  Avcsté  pojme- 
nování knéží  ohně  vůbec),  Angiras  n.  Angi- 
rasové,  Bhrguové  a  j.  Nejstarší  názory  o  ži- 
votěposmrtnémjcst  nesnadno  rekonstruo- 
vati. Nalézáme  dosti  neurčité  i  pozdní  zmínky 
o  místě,  na  které  duŠe  zemřelých  se  ubírají 
»cestami,  po  kterých  otcové  sli<  a  kde  žiji 
dále  pod  lámovou  vládou,  o  Jámových  psech 
střehoucích  tyto  cesty  a  propouštějících  jen 
některé  k  sídlu  blažených,  i  o  tom,  že  po- 
hřbený nebo  upálený  zemřelý  na  onom  světě 
iije  s  celým  svým  tělem,  a  pod.  —  O  obřa- 
dech doby  nejstarší  víme  málo  jistého.  Za- 
chovaly se  právě  jen  texty,  kterými  obřady 
byly  provázeny,  z  jejichž  nahodilých  zmínek 


o  obřadech  samých  se  dohadujeme,  nikoH 
popisy  obřadů  samých.  Víme  tak,  ie  jíl  vdobé 
védské  byly  k  rozličným  částem  obřadů  rozl. 
druhy  knězi,  že  se  recitovaly  a  zpívaly  rozl. 
texty  hlasité  i  potichu,  že  byly  pro  větší 
oběti  zvláštní  místnosti  a  oltáře  zřizovány,  že 
při  nich  mimo  oheň  veliký  význam  měla  i  voda, 
svatá  tráva  a  p.  Nejdůležitějším  výkonem  ná- 
boženským byly  oběti  bohům  (i  zemřelým 
otcům),  z  nich  nejvj^znamnější  oběť  sómová, 
o  níž  ze  zvi.  zpěvů  popisujících  i  lisování 
sómu,  čištěni  šfávy  atd.  nejvíce  víme;  víme 
i  o  některých  obřadech  života  čisté  rodin- 
ného. Ale  podrobnou  znalost  rituálu  posky- 
tují teprve  památky  doby  následující;  iK>čátky 
obřadu  sáhaii  v  doby  staré,  árijské  i  indo- 
evropské,  fiíe  nenáhfého  jich  ^voje  Wíže 
neznáme.  Účel  oběti  byl  hlavně  sobecký; 
obětí  vyhledávala  osoba  ji  konající  prospécfiu 
sobě  a  svému  rodu,  prosby  o  vítězství,  ochranu 
bohů,  bohatství,  potomstvo,  dlouhý  vék  a  p. 
jsou  stálým  obsanem  zachovaných  textů. 

2.  Vylíčené  poměry  doby  nejstarší  ovšem 
mysliti  si  musíme  ve  stálém  vývoji,  který 
v  iednotlivé  fase  ani  lišiti  nelze.  Měnily  se 
stále  základní  názory  náboženské  i  obřady; 
a  rozeznává-li  věda  rozličné  stupně  v  tomto 
vývoji,  ve  skutečnosti  je  pojí  nepřetržité  pře- 
criody,  jež  tím  nesnadněji  jest  určovati,  že 
v  rozličných  vrstvách  obyvatelstva  i  v  různých 
krajích  v  té  příčině  nikdy  nebývalo  stejnosti. 
Tak  již  v  době  védské  samé  viaěti  jest  směry, 
kterými  náboženství  indické  ubírá  se  od  poly- 
theismu  k  monotheismu  nebo  panthe- 
ismu,  nenáhlé  pronikání  názoru,  že  rozličné 
bytosti  božské,  které  byly  vzývány  pův.  jako 
rozdílné,  na  konec  konců  jsou  vlastně  rozlič- 
nými manifestacemi  božství  jediného.  Nejprve 
nalézáme,  že  božstva  rozličná  v  obřadech  i  ob- 
řadových textech  se  spojují  v  družstva;  nalé- 
záme v  době  védské  íiž  hojně  hymnů  věno- 
vaných dvěma  božstvům  (Agniovi  a  Sómovi, 
Indrovi  a  Sómovi,  Varunovi  a  Mitrovi  a  p.), 
vzniká  tak  i  součas.  vzývání  »všech  bohů«  (yišvé 
dévás),  kteří  stávají  se  jaksi  jednotným  pojmem 
božství  vůbec.  Vzniká  tak  i  zvláštní  zjev  nábo- 
ženského pojímání,  který  M.  Múller  pojme- 
noval henotheismem  či  kathenothe- 
ismem  (asi  >jedinobožstvtm«).  Zbožný  Ind 
doby  védské  vzýval  Často  jedno  z  rozl.  božství, 
v  něž  s  otci  svými  věřil,  ale  vzýval  je  tak, 
že  v  jediném  tomto  božství  patrně  viděl  již 
nikoli  postavu  oddělenou  od  ostatních  bohů, 
nýbrž  postavu'  slučující  na  sobě  vše,  co  dříve 
shledáváno  bylo  při  všech  božstvech:  jediné 
božství  stává  se  mu  zástupcem  souhrnu  vší 
moci  božské.  Božství  stává  se  tak  jaksi  mnoho- 
jmenným  pojmem  nedílným.  Odtud  ovŠem  jest 
jen  krok  ku  stupni  dalšímu,  kde  rozmanitost 
postav  božských  ustupuje  v  pozadí  před  pozná- 
ním jediného  zdroje  a  sídla  vší  moci  božské.  My- 
šleni indické  dostalo  se  tu  na  dráhy ,  po  kterých 
bralo  se  dále  s  různým  zdarem  a  k  výsled- 
kům velmi  různým;  vývoj  indických  názorů 
náboženských  jeví  se  odtud  z  veliké  míry 
hledáním  neznámého  boha.  Již  v  koncích  staré 
doby  védské  nalézáme  konstatování  jediného 


i^2 


Indie  Východní  í písmo  •. 


by*,  domov  jazyka  páli.  cirkevr.fr.o  a  srísov. 
\íz  jižních  Buddhistů  tak  di-.-  Hctrr/.ú.  jmi 
hledají  v'asť  jazyka  páli  y.rAw  na  p*  Franko 
n a  západe  I  .  *L>:a'. •:  k: v '  ;  ř c ch  o  d  r. :  h.cdá 
Hoemlť  na  zbývajícím  lizvm:  se  v.  o^i  Diamr*y 
rr.'.  z:  třemi  oS',a*tV.:  -ryl'''  r.ým:  by'.j  -jvscm 
za-ištč  -li  tehdy  d:a'.  'prakftškých  víct  — 
r»á'.>:n!:  ;mér.an'.i  jazyk- •-.^tt.:  a  r..zštť70var.:m 
d:a'.<.kiů  ď.e  H-xrr.'-.  as;  .mJ  r.  ^  ■  ■  r  ■  Kr.  byl 
ťr.to  stav;  na  sz  r.i  ú:on::  as:  a;  iihransšo- 
vím  p.jzdvjš:  d-.al.kty  a^abhramsovč  a 
surasénskř:  na  vych  '-"itud  v  sov  část: 
ríř:vtjs:ho  prákrtu  v!a>:n:h  •  ai  k  Hirr.áiaji. 
d:ú'.  Maháráštr-:  ^--'^  Mája-ih:  roisiOitna 
v  .iia.ck:  polomi^-a-ihsky"  .4-j^j»Kjjirjj^: 
a  v*. .  m  á  ^  a  »i  h  >  k  v :  r.a  ;  .huaž  k  lizv-mí  czímu 
d:a'.t  kt  j  i :  r.  i .  v :  a  a  r  b  h  s  k  v.  V  :  itcrataři-  na- 
Ivzame  yr.  Mahárisir:  v  <í\oy,  j-T.ckud  r.i2 


Libé, 


r.t:   vv   >p:s:cn  cza:n- 


skýrh.  v  -íruhc  v.:  s::s:ch  bráhmir.skycn:  ;vn 
v  drir-.iuch  jsou  cascrn  i  d:a'.rk:y  ;:nt-.   ale 
r:k:i'..  v  ry;:  p«:«Gobé. 
.    Z  dia.vktú  rrikrtskvch  vvvoŤem  nenahlvm 

' .  -  %       r    .      .    . 

VV  v:  ■  v .  v  s-j  •  az  y k  y  r.  o  v  o :  r.  c :  c  .<  e.  j  ez  mimo 
další,  často  dúkláiint;  zmřr.y  hláskově,  sc-  vy- 
značuji zejména  úplnvm  převrátím  tvaro- 
slovnOho  základu  púv'xiníhj:  staře  rívxe  skoro 
i::nikly  a  nahraz-.ny  útvary  novým:  hla'.mé 
j"  rivřsováním  slov  p-v.  inv  sam-^statný-rh 
T-to  stanovisko  lze  as:  kolvm  r  1  ■  :■:»  K.r. 
'.1  j" r^-iip r-kladati.  Patři  srm  V'...:.<á  ra':a  .i:a- 
uktú  a  jazyků,  z  nichž  rozvinava;:  t\t:»  sku- 
pin v  5':nďhi  s  Lar:.  Thare.;.'  S:ra;k:  a 
Fcňdžábi  sev.  Pcni  a  Multan:  v  7-:^ť.ci 
I r.  i  u .  í  i  u  -i  z  a  r  á  t  i  vých  :  ř:  zál .  v  l  Kačh sk^  m . 
j  Ti :  vk  y  sr.m  ■"' van  e  *  mi-  n  t  m  H ;  n  -J : .  i  •  a  n  íH  a . : . 
ra'>'/v    ■■li    H:::J:  v  kra-:    h:m:ila>kvm    Na:- 


ž    .>i  vv:h    H:n. 


L»r 


i/Mari-h":    K  .nk^in:    L':.k:-n:    ».:n:  V, 
>LV.r:::.:iín:-  =:  i  I     >   -  nvk-r.     ; 


.    ". .  .i . . 

:s.<v 

... 

■iar 

iš::; 

na 

::rik 

n:', 

:  :•• 

"-:  '  i 

ram 

m 

W 

I 

♦'.v 

7       [ 

W; 

i.-v' 

í 

v.r.i 

■cy 

:  >\ 

:  iji. 

'.  1  '.- 

"-ir'- 

W. 

rt 

j azyk  c  a  m :  1  s  k  ý  dři vo  dram :d sk v.  draxziilský 
damilský.  jméno  totožné  pů vodné  se  sansk. 
ř»«5Jmeno\-an:m  r>rav:«.ia  .  K  nim  druží  sc  jazyk 
s : n ha  1  s k ý  ci  s: nilský,  čmcalský  na  Ceyloňé. 
Jazyky  drávidskč  tvoři  úplnc  sajnosiatnou 
skupinu  jazykov-u,  nepř:'bu2nou  jiným.  Po 
strance  hlásko  slovné  charakterisu  ji  jv  zvi.  sou- 
hlásky t  z  v.  l:n^.:alné  č  cerebrálné  ř.  fá.  i, 
ih.  'i'  v  ile  čistých  zubnýrh  r.  .••;.  J.  j.;.  n , 
ktvre  bv:r  nehyby  z  n-.-h  d-- staly  s.-  i  do  ja- 
zykáv  :ni.  Ar.^l:'  Stavbou  tvaroslovnou  po- 
c  ■:  baj  í  s  ■_•  j  azy  k  ú  m  in  d  .'c  v  rop-  sk  ý  m .  1  i  >  icc  po- 
dobné  jak:»  tyt  i  pomoc:  r.-zl.  siirnxů  různé 
tvary  mluvnické.  I  jakýs:  tr:«;i  rod  jmenný 
v  n  1  c h  n al é:  ime .  d ů  si  ^-«  i n v  roz  1  i s  :■  r.  ý  j  m  v  j edn 
čísl',  tamilský  ;azyk  li>:  tot:ž  oznárvní  pojmů 
.■srbných  a  ncosrbných.  u  ■.nřrh  pak  j>o- 
r.liv:  mužské  a  ž-i-nské  .  Jazyky  vyjmenované, 
kulturní,  ovšem  rvi  v  část:  Icxikilné  přejaly 
m.n  :-h-.i  z-,  sanskrtu  jako  sanskrt  t»vhem  rz^a 
z  nich  Mimo  jmenované  jazyky  patr:  k  dra- 
ví d  sk  ý  m  j  v š: v  řada  j  i n ý cf .  ment  z  r.  ám. ých, 
miuvtnvch  u  km.enů  m-.né  vzdélanÝch.  >rv. 
R.  Lal.íwell.  A  c:m.:  arative  ^rammar  oť  thc 
L»ravidian  or  5.'Uth-Ind;an  Family  o:"  Lan- 
(TJa^e  Londýn,  l^ó:.  j  vyd.  I^tV.  —  Dálť 
zvláštním:  j:iZy.<y.  které  často  p;.č:t-j:  se  rov- 
něž k  drávidským.  m.luv:  horské  div-,  ké  km.eny 
ve  5tře«in:  l-:::*na  jižních  svazích  himalájských, 
ve  vél^í  část:  údi'.-.  assam.ského  v  Lo.řmvž:jí 
konečné  km. nové  mluvící  jari"ky  vC*tve  in  ;o- 
čínské  *     '    '  Zřř. 

Písmo.  Znalost  a  uíiván:  písma,  aspoň  čá- 
st-čné.  smim.e  dlL  rozl  svédeciv:  předpokla- 


V  l-i:  v:  v 


r'.-.mi  starv; 


pamateK 
:v  IV   s: 


í^r. 


tarých.  Na  é- 
rámích  i  dle  zachovaných 
.:  i  minrr.  jsou  ne-starsi 
v  rrzličných  dobich  a 
kra  ich  hrný  :■  č^t  pisvm.  '}ci  dají  sv  r-.*la- 
k.vati  ra  viva  :--i.:i::y  Výzram.u  :  .■•.iríz' ného 
■vs:  •  ísm-.  kt.TT.  vyškytá' sv  as:  rr.vz:  IV.  stol. 
Vr.  K  a  II:  >:  ■!  :'...  Kr  na  m-:n:ich  a  n^p:- 
>.:h  ryv    kr-v  jandh :i.rskth      vých.  A'"-:in:- 

rsTir."!'  *'■  *'  -  r  ravv  k  .."Vvi  'í-St  t^'  a."^;  riiir- 
5 : vr. :  :  : >  ..r< .•; -.'  pism . >  anm ;.  j sk-.- .  př-.  r.-.  sv  ne 
■1  I  :a  ■.  :. : y  r  -v-,  i  ;h  .\  .*h  - : n:  v  n c* vcu  srv'. 
:::..::  y.^r.''.  <j.:'<  <:j"'<r\\  ;  ra<  Ar.J- 
•"  .*rr.".    z  ar^m     •:.»'". ttijs  i".     iji''  .—  .     \  .lsídi 


.:..•:.  :?%;  .  •.•\:'r.t  :  ar:.tkv  si- 
:ř    Kr    i    r  '<'■  •  r"    Kr    Pisnio 

T      ;:;'•:;;■::      vykla  ía;i    n- kttři 
■'.  -;.-.    :  r.ř  akých  ::i'i:.<lých  :nd. 

:    ::s:::?    pův.    svm.tske.    D\c 

-       v    ^m;  :i     n  :ž:i  asi  kolt;m 

■  .'■ ! -  ?  ■■•   : a T.  : :  : :  u s  ^ •< .  j akým 

r..:  :>:  ~r  :  rv^y  sc":t>l<é  roz- 

. .:  r  :  :1  ^  v^ni  s   uhlas;  k.  k  vy- 

....■?■..<.   >  <  u  1  ir.  s  ;■  u ." . ^s k  ■.  ■  výcb 

1  \:  h-"  k:  ~  ■"  vr..:r":a:ií 
.  .'.  "  '.".  -1.1  ]  .■'ire"i-.m  sars.-irtu, 
"-::.:    ■:.<:•.  iv  tra  iic;.  úsrni 


Indie  Východní  (náboženství). 


579 


o   nichž  v  této  dohě  ničeho  skoro  nevíme, 
ani  všechen  lid  árijský  jisté  nebyl  pravověr- 
ným   ve   smyslu    bráhman.    Máme   i   zprávy 
o    nezcela  pravovémých  Indech  na  severo- 
západě území  indického.   Ani  Členové  kasty 
bráhmanské  sami  všichni  nebyli  stejné  víry; 
byli  zajisté  knčží,  kteří  zůstali  blíže  názorům 
lidovým,  ale  najisto  byli  i  knéží,  kteří  povzne- 
seni byli  nad  formálnost  bráhmanismu.  Cesty, 
po  kterých  myšlení  indické  již  v  době  védské 
se  počínalo  bráti,  v  důsledném  vývoji  musilv 
vésti  k  theosofii  a  filosofii;  a  vedly  k  nim  tak 
záhy  a  získané  výsledky  jsou  v  tak  těsném 
spojení  s  vývojem  náboženským  samým,  že 
ňlosofíi  indickou  nelze  z  vývoje  tohoto  ani 
vyloučiti.  Jest  charakteristické,  že  jména  mužů, 
kteří    vynikli    spekulací    o   oběti ,    nalézáme 
i  v  tomto  proudě  filosofickém,  jehož  nejstar- 
šími pomníky  jsou  t.  zv.  áraniaka  a  upani- 
šady  (viz  níže  str.  586).  Zbožná  víra  dovedla 
rozpor  ten  usmířiti  učením,  že  filosofování 
takovéto  přidělila  mužům  (i  ženám),  kteří  na 
sklonku  života,   dosti   učinivše  povinnostem 
rodinným  i  náboženským,  uchylovali  se  z  viru 
života  do  tišin  lesních  a  tam  se  oddávali  pře- 
myšlování  o  nejvyšších  záhadách.  O  zařízení 
podobném  jsou  zprávy  velmi  hojné  a  pravdě 
podobné;  vypráví  se  také,  že  za  lesními  mu- 
drci chodili  i  jiní,  aby  se  od  nich  poučovali, 
a  že  přemítání  takové  pěstováno  bylo  i  jinde, 
na  př.  při  dvořích  králů,  kteří  i  vzácné  ceny 
určovali  těm,  kdo  by  nejvíce  v  něm  vynikali. 
Byla  řada  problémů,  jimž  toto  přemyslování, 
jež   vedlo   konečně   k   vytvoření    rozličných 
soustav  filosofických,  bylo  věnováno.  Z  otázky 
po  vlastní  podstatě  bohů  vyvinula  se  otázka 
po  vlastním   základě  a  původě  všeho   bytí. 
Výsledky  byly  rozličné.  Mysli  jedněch  vedeny 
byly  k  idealistickému  pantheismu,   k  učeni, 
že  prazdroj  všehomíra  jest  božství,  živel  du- 
ševní (brahma  nebo  átmá^  duše),  jehož  částmi 
jsou  duše  živých  tvorů,   kdežto  svět  ostatní 
vykládán  za  emanaci  božského  prazdroje,  ba 
za  pouhé  klamné  zdání  {mája).  Z  učeni  toho 
vyvinul  se  časem  zvi.  systém  zvaný  védán- 
tem  (>jehož koncem,  východiskem  jsou  védy«). 
Jiní  dospěli  k  učení  více  materialistickému: 
prahmota  dle  vlastností  svých  rozvíjela  se 
v  to,  co  v  světě  nalézáme.  Sem  patří  zvláštní 
soustava  sán kh jam  (snad  » vyčítající*,  nebo 
9Uvažující«).  Byly  i  směry  prostředkující,  dua- 
listické   (zvi.  Jóga,  kontemplace).    Učení   ta 
ovšem  nechávají  zanikati  oběti  i  staré  bohy 
jako  skutečná  božstva;  bohové  i  bytosti  dé- 
monské  v  nich  nalézají  místo  jen  jako  tvorové 
podobní  lidem,  podrobení  jako  člověk  zařízení 
světovému,  třeba  byli  nadáni  organisací  od- 
chylnou od  lidské.  Rozličným  soustavám  těmto 
jsou  společný  některé  názory,  jejichž  vznik, 
jako   počátky   filosofie   indické   vůbec,   jsou 
dosti  temny.  Sem  patří  názor  o  znovuzrozo- 
vání  duše  po  smrti  podle  činů  v  životě  vy- 
konaných  v   tvorech    vyšších    nebo    nižších 
(i  ve  zvířatech,  rostlinách),  o  občasném  zani- 
kání světa  ve  věčné  praduši  nebo  prahmotě 
a  novém  jeho  vznikání  a  o  možnosti,   aby 
duše  člověka  vymanila  se  z  nutnosti  znovu 


se  roditi.  Tohoto  vymaněni  (spasení)  dostává 
se  člověku  vlastní  jeho  zásluhou:  poznáváním 
pravé  podstaty  všeho  bytí  a  dokonalým  ži- 
votem mravním.  —  Tyto  a  pK)dobné  názory 
(zvi.  védánt)  zůstaly  vlastním  náboženstvím 
vynikajících  duchů  indickj^ch  (aspoň  ve  věku 
dospělejším)  vlastně  po  dnešní  den;  zvláště 
mocným  rozruchem  působily  však  asi  v  VIII. 
až  Ví.  stol.  př.  Kr.,  kde  vedly  i  ke  vznikání 
nových  náboženství,  zvi.  buddhismu  (v.  t.) 
a  džáinismu  (v.  Džáinové). 

5.  Hinduismem  obyčejně  jmenují  rozvoj 
náboženství  indických  (původu  bráhmanského) 
od  bráhmanismu  na  naše  doby.  Pojem  tento 
dokonce  není  jednotný  a  ani  časem  nedá  se 
jeho  obsah  vymeziti.  Kořeny  jeho  hledati 
jest  v  náboženských  názorech  nižších  tříd  jiŽ 
v  dobách  védských,  zajisté  i  v  náboženstvích 
obyvatelů  I.,  s  nimiž  živel  árijský  stále  in- 
tensivněji se  stýkal  a  mísil,  dále  v  názorech 
vytvořených  bráhmanismem  a  filosofickými 
směry;  ani  buddhismus  a  jiné  směry  podobné, 
později  křesťanství  a  islám,  nezůstaly  bez 
významu.  Hinduismus  je  výslednicí  názorů 
nejrozmanitějších,  křižujících  se  v  mysli  vě- 
řících; při  rozsáhlosti  území  árijského  v  do- 
bách, o  které  jde,  ani  mysliti  se  nedá,  že  by 
výslednice  tato  mohla  býti  jednotná.  Toho 
také  není;  již  ve  staré  době  hinduismus  jeví 
se  složeným  z  rozličných  sekt  a  těchto  při- 
bývá další  dobou  tak,  že  dnes  ani  počtu  jejich 
neznáme.  Hlavními  rysy  hinduismu  jsou  prvky 
védské  v  sloučení  s  výsledky  bráhmanismu 
a  theosofie  indické;  hinduismus  je  starý  poly- 
theismus,  v  němž  úkol  prabožstvi  ve  smyslu 
pantheistickém  přidělen  některé  určité  po- 
stavě božské.  Snad  to  byl  pův.  Brahma;  ale 
v  zachovaných  památkácn  literárních  nalézáme 
již  místo  něho  jiné.  V  době,  ze  které  pochází 
>Rámájanam<  a  >Mahábháratam<,  dvě  božstva 
uznávána  za  hlavní:  Višnu  a  Šiva;  višnu- 
ismus  již  tehdy  uznává  hlavně  rozličná  vtě- 
lení {avatáry)  svého  prabožstva  za  předsta- 
vitele božství:  pro  »Rámájanam«  vtěleno 
božství  v  Rámovi,  pro  >Mahábháratam€  v  Krš- 
novi.  Višnuismus  hledá  božství  spíše  po  jeho 
oblažující  stránce,  áivaismus  po  jeho  velebné 
hrůze:  Šiva  (vzniklý  z  védského  Rudra)  myšlen 
jako  kajicník  hrozného  vzhledu  pokrytý  leb- 
kami a  jinými  odznaky  hrůzu  i  hnus  budícími, 
a  paroxysmus  áivaitský  vedl  později  i  k  tomu, 
že  vzývatelé  Šivy  nebo  postav  s  ním  souvislých 
i  životy  své  obětovati  se  nezdráhali;  višnu- 
ismus, zvláště  jako  kršnismus,  nabývá  i  rázu 
dosti  světského  a  smyslného.  Prabožstvi  té 
které  sekty  je  vlastním  bohem,  z  jehož  vůle 
nebo  bytosti  samé  svět  i  s  bohy  atd.  v  peri- 
odách vzniká  a  zaniká  (způsobem  často  velmi 
fantastickými  rysy  myšleným) ;  ostatní  božstva 
mají  vÝznam  skoro  jen  pohádkový  a  pově- 
rový.  Brahma,  pokud  o  něm  ještě  jest  řeč, 
je  nejmoudřejší  z  bohů  a  jejich  duchovní 
rádce;  Indra  je  králem  v  sídle  bohů  a  bla- 
žených zemřelých  a  kralování  jeho  obdařeno 
jest  všemi  požitky  vyhejčkalých  panovníků 
pozemských;  ale  všichni  bohové  ničím  nejsou 
proti  prabohu.  Sídlo  bohů  hledáno  bylo  oby- 


584 


Indie  Východní  (literatura). 


u  nich  viáy  kladena  bývala  nepoměrné  výše 
než  písemní.  Asi  od  Ill.>-lV.  stol.  po  Kristu 
písmo  toto  rozlišuje  se  v  celou  řadu  odrůd 
zMsú  posud  v  Indii  běžných;  odrůdy  tyto 
déli  se  v  typy  severoindické  a  jihoindické 
^tyto  udržely  se  svl.  u  drávidských  národů). 
Že  sev.  odrod  nejdůleiitéjéí  jest  dévaná^ari 
(v.  t.)  č.  ndfíaH  (městské  písmo),  jehož  přímý 
v^oj  sledovati  lze  asi  do  VIL  stol.  po  Kr, 
mimo  ni  příbuzné  s  ní  písmo  bengálské.  ne- 
pálské  a  j.  ~  Základem  písem  indických  (viz 
na  ukázku  dnešní  dévan^arí  na  str.  583.)  jsou 
t.  zv.  matice  {mdtrkd)^  znaky  samostatných 
samohlásek,  dvojhlásek  a  souhlásek  (ř.  1—3). 
Tyto  jsou  srovn^y  v  abecedě  dle  (ysiologickó 
své  příbuznosti  a  s  neobyčejnou  přesností 
vystihují  rozdíly  hláskové  (na  př.  samohlásku  r 
od  souhl.  r,  rozl.  nosovky,  t.  zv.  lingualy  (  od 
zubnic  t,  souhl.  aspirované  od  prostých  atd.). 
Z  nich  zbudováno  písmo  slabikové  (při  čem 
děliti  jest  slabiky  z  pravidla  tak,  že  končí  se 
samohláskou,  na  př  ka-rtsnjé-na).  Samohlásky 
rozl.,  krátké  a  dlouhé,  označují  se  znaky  růz- 
nými při  souhláskách  (ř  3—4,  tyto  znaky 
vznikly  pův.  ze  samost.  samohlásek,  připiso- 
vaných v  zkrácené  n.  kursivni  podobě);  po- 
dobně nosové  pazvuky  při  samohlás.  (ř.  4., 
znak  2.,  3.).  Samohláska  a  vůbec  se  nepíše  a 
proto  jest  naznačiti  při  souhlásce  zví.  zna- 
lcem (t.  zv.  virámem,  ^přestávkou€),  kdy  má 
se  čísti  bez  a  (ř.  4.  k).  Skupiny  souhlásek 
neoddělených  od  sebe  samohláskami  píší  se 
jakýmisi  monogrammy  složenými  z  plných 
nebo  částečných  znaků  jednotlivých  souhlásek, 
psaných  veale  sebe  nebo  pod  sebe  (ukázky 
na  ř.  4—6);  souhl.  r  ve  skupinách  označuje 
se  zvláštním  znakem  (ř.  4);  nové  >matice< 
vyvinuly  se  pro  kí  a  d(ň  (ř.  6).  Znaky  takto 
vznikající  dostávají  zase  dle  potřeby  odznaky 
samohláskové,  slučuji  se  s  jinými  znaky 
souhláskovými  atd.  Pro  pohodli  psává  se 
i  znak  nosového  pazvuku  místo  plné  nosovky 
{tmdrahf  pamča  ř.  7.  m.  indrah^  paňča\  anebo 
skupina  nesnadnější  (zvi.  z  příčin  typogra- 
fických) místo  monogrammem  píše  se  pomocí 
virárau  (kth  v  uktHam  t.).  jiné  znaky  jsou  apo- 
strof  (avagrah,  bravit  m.  abravit  t.),  znaky  pro 
přízvuk  v  některých  textech  a  pod.;  za  dé- 
lidla  užívá  se  obyčejně  jen  jedné  nebo  dvou 
svislých  přímek.  Znaky  slabikové  píši  se  buď 
každý  zvlášť  anebo  tak,  že  na  př.  v  dévaná- 
gari  hořejšími  vodorovnými  Imiemi  splývají 
v  Jedno;  slov  Indové  sami  obyčejně  nedělí, 
a  I  evropské  a  moderní  tisky  psávají  pro  sebe 
obyč.  jen  slova  počínající  souhláskou  a  kon- 
čící samohláskou  (na  př.  ř.  14.  jest  čisti:  |*«awi 
asmint  sam  najatj  am^tatvam). 

Pro  číslování  měla  kharotthi  a  stará  bráhmí 
znaky  pro  některá  čísla,  na  př.  kharotthi  pro 
1—4  (I.  II,  III,  X),  10,  20,  100;  z  těch  podob- 
nými kombinacemi  jako  při  cifrách  latinských 
sestavována  čísla  ostatní.  Tento  způsob  se 
udržel  v  stránkování  místy  až  do  novověku; 
pochází  asi  z  ciziny  (v  kharotthi  z  aram., 
v  bráhmí  z  egypt.  písma).  Vzácnou  zásluhou 
ind.  mathematiků  a  astronomů  je  však  vy- 
nález dcsetinové  soustavy  ciferní,  kterou  i  se 


znaky  indickými  k  nám  přenesli  z  I.  Ara- 
l)ové  (srv.  ciťry  dévanágarí  ř.  7.);  v  nápisech 
objevuje  se  od  konce  VI.  stol.  po  Kr.,  ale 
jest  původu  o  několik  století  staršího.  Na 
desetinové  soustavě  zakládají  se  i  nékteré 
jiné  ojedinělé  způsoby  psaní  čísel  (na  pf .  znaky 
konsonantů).  nebo  slovy  (na  př.  O  =  prázdno 
n.  vzduch;  2  ==  dvojčata,  křidla  n  oči  a  p.; 
tohoto  způsobu  užívali  zvi.  při  skládáni  po- 
četnic); při  těchto  způsobech  však  jednotky 
bývají  po  levé  straně  (na př.  čh d{h  dfk=l 897). 

Psací  látky  v  l-ii  bývaly  (z  části  posud  jsou) 
dosti  rozmanitý.  Papír  poznali  Indové  teprv 
od  muhammedánů;  sami  užívali  různé  při- 
pravených kozí,  kusů  lýka  z  himalájské  hfizw 
{Baetuia  BhojpattrY  palmových  listů,  prkénes 
a  p.;  i  desky  měděné  (pro  vzácnější  listiny 
i  stříbrné  nebo  zlaté)  sloužívaly  za  látku 
rukopisů,  které  měly  v  ničivém  podnebí 
indickém  déle  vjrtrvati;  pod.  i  kameny,  ně- 
kdy ozdobně  připravené.  V  nejstaršicn  do- 
bách písmo  se  pouze  vyrývalo  ostrými  ná- 
stroji; ale  již  asi  od  Iv.  stol.  př.  Kr.  uiívá 
se  i  barev  a  inkoustů.  <^ty. 

Literatura  indická  rozděluje  se  v  nékoHk 
skupin,  podle  jazyků  v  ni  užívaných.  Roze- 
znávati jest  literaturu  staroindickou,  stře- 
doindickou  či  prákrtskou,  literatury  ja- 
zyků novoindických  a  domorodých  (ne- 
árijských). 

Literatura  staroindická  dělí  se  zře- 
telně ve  dvě  části:  v  lit.  védskou  (posvátnou) 
a  světskou  (sanskrtskou  v uŽším smyslu). 
Bohužel  děje  literatur  těchto  trpí  nedostatkem 
určitosti  chronologické,  tížícím  na  starších 
dobách  dějin  indických  vůbec;  hranic  časo- 
vých však  mezi  oběma  těmito  částmi  nelze 
určitě  vésti  i  proto,  že  ve  skutečnosti  časem 
z  části  se  kryly,  tzik  že  výběžky  literatury 
védské  padají  v  doby,  kdy  již  bohatě  se  roz- 
víjela literatura  světská. 

1.  Literatura  védská  je  nejvýznačněišl 
i  nejdůležitěiší  částí  slovesných  plodů  ducha 
staroindickéno.  Jádro  její  jest  skoro  naskrze 
obsahu  liturgického,  týkajíc  se  obětních  ob- 
řadů a  co  s  nimi  jest  v  souvislosti:  není 
druhého  národa,  jehož  liturgické  výkony  by 
byly  pramenem  literatury  tak  obrovské.  In- 
dové sami  dělí  védskou  literaturu  čili  védy 
(věda-  si.  muž.  rodu,  snad  » vědění*)  ve  čtyfi 
větve,  dle  třídy  kněží.  iíž  jsou  v  první  řade 
určeny:  1.  Rg-véd  » véd  hymnů* ;  rř-  >chvalo- 
zpěv«,  určený  t.  zv.  hotařovi  (»volateli«X 
knězi,  který  k  obětem  zval  a  při  nich  velebil 
bohy ;  2.  Sdma'Véd{*y;éó  pisnu.sdman-Y  určený 
sámagům  či  čhandógům,  pěvcům,  kteří  písněmi 
obět  sómovou  provázeli ;  3.  Jadptr-véd  (»véd 
průpovědí  obětních*,  jad^u$'\  určený  kněžím 
rozl.  ruční  výkony  při  oběti  vykonávajícím 
řadhvarjuovi  »obétníku«  a  j.);  4.  Atharua-véd 
(»v.  Atharvanův* ;  Atharvá jméno  myth.  kněze), 
který  vlastně  nemá  vztahu  k  vlastním  velkým 
obětem,  ale  přičítal  se  bráhmanovi  či  puró- 
hitovi  (»přcdstavenému«),  knězi,  který  bdíti 
měl  nad  řádným  prováděním  oběti  a  napravo- 
vati, v  čem  stala  se  chyba.  —  Každá  z  těchto 
skupin  skládá  se  z  několika  někdy  dosti  hoj- 


Indie  Východní  (literatura). 


585 


ných  spisů,  jež  zase  dělí  se  v  samhity,  bráh- 
mana  a  sútra. 

3ainhitv(|n|yM^>sb{rka«,dlejiných  >text 


jako  různé  na  př.  od  doby  Jadžurvédu  nelze  r 
ve  váech  sbírkách  nalézáme  texty  staré  vedle 
pozdních,  jen  v  rozličném  poměru.  I  nejstarší 
stúkxsk — Unv^n    kmti   trn  Jitúaiíídkgm^mJÍĚĚmimffi>m 


zdají    «c  *  ™di  nejstaršími,  po  nich  veliká 
tást  siikt  Rgvédu.  NÍluviti  však  o  době  Rgvédu 
Ott&v  SlomUc  Niufny,  •▼.  XII.  8  6  1897. 


llV<tftlU     fc»*«»,V/»  jClIfcV    p4I*AAV*On.«/  ,     \^MJ\..     •»ttk»k     «»•*• 

kaly    samostatné    spisy,    zvané    bráhmanam. 
Takových  bráhman  známe  počet  dosti  značný ; 

39 


584 


u 
n 
P 


I  ndie  Východní  (literatura). 


řencsli   z    I.   Ara- 
ř.  7.)i  v  nápisech 


Z 


Indie  Východní  (literatura). 


585 


ných  spisů,  jež  zase  dělí  se  v  samhity,  bráh- 
mana  a  sútra. 

Samhity  {samhitá  »sbírka«,  dle  jiných  >text 
upravený  dle  pravidel  o  změnách  hlásek  slov 
se  stýkajících*;  jsou  v  první  řadě  sbírky  textů, 
které   recitovaly  se,  zpívaly,  šeptaly  a  pod. 
při    obětech   a   obřadných   výkonech  vůbec 
(t.  zv.  mantrů);  ovšem  v  některých  samhi- 
tách  přimíáeny  jsou  i  věci  jiné  a  texty,  jež 
čekali   bychom   v  samhitách,  umístěny  jsou 
časem  ve  spisech  jiných.  Nejdůležitější  ze  sam- 
hit  je  samhita  Rgyédu  (Rgvéda  samíútá,  ob. 
zvaná  Rgvédem).  Obsahuje  v  10  knihách  sbírku 
1028  textů,  L  zv.  súkt  (súktam  >dobře  řečené, 
benedictum«),  nejvíce  hymnů  na  chválu  bohů 
složených,  ale  vedle  nich  i  textů  čistě  litur- 
gickýcn  i   epických,   theosofických   a  pod.; 
mimo  jedinou  větu  v  prose  je  zde  vše  ve 
formě  metrické.  Sbírka  tato  zařízena  je  spíše 
dle  potřeb  historických  než  obětních:  skládá 
se  z  největší  části  ze  sbírek  menších,  obsa- 
hujících posvátnou  poesii  dle  kněžských  rodin, 
v  nichž  byla  vznikla,  beze  všeho  zření  ke  způ- 
sobu, jínž  se  jich  užívalo  při  obětech,  srov- 
nanou mechanicky  dle  božstev  a  počtu  strof. 
Toto  vlastní  jádro  samhity  je  řvyjmouc  snad 
některé  z  říkadel  obětních)  daleko  nejstarší 
částí  literatury   indické   a  cenou  básnickou 
i  hloubkou  ryzí  zbožnosti  stojí  vysoko  nad 
ostatními  t.  zv.  mantry.   Ovšem  toto  jádro 
rozmnoženo   bylo    časem    přídavky   rozličné 
velikosti  (jednotlivými  strofami,  súkty  i  celými 
sbírkami),  které  dle  jazyka,  rozměru  i  jiných 
znaků  obyčejně  lehko  jest  rozeznati.  —  Sam- 
hita Atharvavédu  vnějším  rázem  podobá  se 
předešlé;  i  na  ní  znáti  jest,  a  to  ještě  světlej  i, 
že  vznikla  sloučením  sbírek  rozličných  i  textů 
před  tím  osamělých.  Hlavní  jádro  této  sbírky 
jsou  texty  pro  srovnávací  lidovědu  vysoce 
důležité,  říkadla  k  obřadům  rodinným  a  pod., 
obyčejně  metrické,  někdy  prosaické,  rozmno- 
žené rozmanitými  přídavky  (viz  Atharva- 
véda).  —  S.  Sámavédu  je  zpěvník  krát- 
kých písní,  jež  téměř  naskrze  jsou  obsaženy 
i  v  s.  Rgvédu;  první  z  jejích  2  knih  obsahuje 
jednotlivé  sloky,  patrně  určené  za  jakýsi  sou- 
bor rozlič.  melodh.  S.  Jadžurvédu  je  sbírka 
obětních  průpovědí,  určených  adhvarjuovi  a 
jeho  pomocníkům;  jsou   to  jednak   části  a 
strofy  jednotlivé  vzaté  z  jiných  textů  i  drobné 
texty  samostatné,  metrické  a  prosaické.  — 
Překlady  samhity  Rgvédu  úplné:  něm.  Lud- 
wigův  (Praha,  1876—88,  s  obš.  kommentářem 
a  úvodem),  Grassmannův  (Lipsko,  1876—77), 
angl.  Grifhthův  (Benares,  1889—92);  částečné 
M.Můllerův  (Sacred  Books  of  the  East  XXXII, 
Oxford  1891)  a  j.  (ukázky  česky  přel.  Zubatý, 
•Listy  fil.«  XV,  a  Kovář  s  Vrchlickým  v  »Zlaté 
Praze*).  S.  Atharvavédu  překládá  franc.  Henry 
(Paříž,  od  1891),  Griffith  (Benares,  od  1895); 
hojn^  výběr:  Bloomfield,  Sacred  Books  XLlI 
(Oxford,  1897).  —  Původ  textů,  které  obsa- 
ženy  jsou  v  samhitách  (a  podobných  mimo 
něj  hledati  jest  v  dobách  velmi  rozličných; 
některé  z  prosaických  obětních    průpovědí 
zdají  se  z  nich  nejstaršími,   po  nich  veliká 
část  súkt  Rgvédu.  Mluviti  však  o  době  Rgvédu 

Ottftv  Slovník  Naučný,  ■▼.  XII.  8  6  1897. 


jako  různé  na  př.  od  doby  Jadžurvédu  nelze : 
ve  všech  sbírkách  nalézáme  texty  staré  vedle 
pozdních,  jen  v  rozličném  poměru.  I  nejstarší 
súkta  Rgvédu  jeví  se  výsledkem  činnosti 
ustálené,  která  předpokládá  delší  dobu  před- 
chozí, jejíž  plodv  na  mnoze  i  mechanicky  byly 
napodobeny.  Kdy  se  ona  činnost  počala  a  kdy 
skončila,  nevíme.  Nejstarší  zachované  hynmy 
kladou  se  obyčejně  do  II.  tisíciletí  př.  Kr., 
někdy  spíše  k  jeho  počátku,  někdy  k  jeho 
konci;  liopkins  hledá  tvoření  těchto  rozlič. 
textů  v  několika  stol.  kolem  r.  1000  př.  Kr. 
V  nejnovější  době  někteří  učenci  řtak  v  Evropě 
Jacobi,  v  Indii  Bál  Gangádhar  Tilak)  posunuli 
počátky  osvětového  vývoje,  jehož  plodem  jsou 
texty  mantrové,  v  doby  mnohem  zazší  (aŽ 
do  4500  př.  Kr.);  konec  dobjr  té  hledají  kol. 
2500  př.  Kr.  Důvodem  jsou  jim  údaje  někte- 
rých hvězd  se  týkající.  Mínění  to  nenašlo 
posud  jednomyslného  uznání  a  bylo  by  před- 
časno  činiti  z  něho  neomylné  závěrky  pro 
starožitnictví  a  dějiny.  Najisto  trvalo  tvoření 
textů  obětních  mnoho  století  a  bezpochyby 
ukončilo  se  teprve  v  době  bráhman.  Co  se 
míst  týče,  v  nichž  vznikaly,  jsou  ovšem  ne- 
stejná: nejstarší  hymny  i  přímo  údaji  země- 
pisnými se  hlásí  ku  poříčí  Indu.  Původci 
jejich  byli  kněží,  kteří  ve  starých  hymnech 
sami  se  často  i  jmenují;  že  by  na  př.  hymny 
Rgvédu  byly  plodem  lidového  skládání,  dnes 
již  se  nevěří.  Texty  a  průpovědi  podřízeněj- 
šího rázu  asi  pocházejí  namnoze  z  nižších 
vrstev  kněžských  a  blíží  se  značně  tvoření 
lidovému.  —  Sbírky  samy  povstaly  asi  teprv 
v  pozdějším  ústředí  osvětovém  v  poříčí  Gangy: 
vznikly  soustavným  sbíráním  i  v  celky  sklá- 
dáním a  zajisté  ne-li  pro  první  jich  počátek, 
již  pro  doby  velmi  staré  předpokládati  jest 
užívání  písma.  Některé  sbírky  (zvi.  jadžur- 
védové)  zachovaly  se  v  rozl.  recensích,  vy- 
šlých z  rozl.  škol  kněžských.  Zachovaly  se 
pak  (i  zachovávají  na  mnoze  po  dnes)  hlavně 
ústním  podáním:  svatou  povinností  bráhman- 
ského  jinocha  bylo,  osvojiti  si  několikaletým 
učením  u  starých  učitelů  úplnou  znalost  textů, 
jichž  zapotřebí  měl  v  zděděném  svém  povolání. 
Pozdější  než  texty  mantrové,  obsažené  v  sam- 
hitách, jsou  zachované  theoretické  vý- 
klady obřadů.  Již  záhy  v  kruzích  kněžských 
rozumovalo  se  o  významu  jednotHvých  částí 
obřadů,  pokud  nebyl  samozřejmý,  a  sice  v  nej- 
menších jejich  podrobnostech  (na  př.  i  o  sym- 
bolickém význame  počtu  slabik  průpovědi 
v  jistém  momentě  užívané  a  p.).  Výklady  po- 
dobné sluly  bráhmanam  (>týkající  se  bráh- 
mana«,  t.  pobožnosti,  snad  přímo  modlitební 
průpovědi).  Výroky  slavných  znalců  oběti  se 
uchovávaly  a  znenáhla  vznikaly  tak  podrobné 
symbolistické  kommentářc  obětních  obřadů. 
Tyto  kommentáře  zachovaly  se  někdy  ve 
sbírkách  průpovědí  obětních,  za  průpo- 
vědmi  jistým  částem  obřadu  věnovanými  (tak 
zejména  v  recensích  t.  zv.  černého  Jadžur- 
védu, na  rozdíl  od  bílého  J.,  jehož  samhitá 
nemá  takovýchto  příměsků);  obyč.  však  vzni- 
kaly samostatné  spisy,  zvané  bráhmanam. 
Takových  bráhman  známe  počet  dosti  značný ; 

39 


586 


Indie  Východní  (literatura). 


jsou  to  spisy  často  složené  z  iiných,  před 
tím  samostatných,  rozličné  velikosti  i  ceny. 
Nejstarším  zda  se  býti  Tándja- hrál  manám 
(patří  k  Sámavédu),  největší  a  nejzajímavější 
je  Šatapatha-br.  (»stocestné  br.c,  k  bílému 
Jadiurv.,  překládá  Eggeling  v  Sacr.  Books  XII. 
XXVI,  XLl.  v  Oxforde  od  r.  1882),  dále  Áita- 
réja-br.,  KáuŠitaki-  č.  Šánkhájana-br.  fRgv.). 
čhdndófja-br.  (Sámav.),  Taittiríja-br.  (k  čer- 
nému Jadž.).  Gópatha-br.  (k  Atharv.)  a  i.  Vý- 
klady bráhman  jsou  namnoze  suchopárné  a 
nechutné,  ale  obsahují  i  hojně  dokladů  indi- 
ckých názorů  životních,  počátků  filosofování, 
staré  báje  i  zprávy  historické,  namnoze  zne- 
svářené applikací  k  jistému  obřadu.  K  nim 
se  počítávají  t.  zv.  áranjaka  (knihy  lesní)  a 
upanišadr  (seděni),  spisy  pro  vývoi  indické 
filosofie  vysoce  aůležité,  obsahující  formou 
pravidlem  dialogickou  hloubání  starých  mu- 
drců indických  (m.  j.  oněch,  kteří  na  sklonku 
žití  uchylovali  se  v  lesní  samoty)  o  podstatě 
a  vlastní  povaze  i  zařízení  všeho  míra  a  lid- 
ského žití  atd.  (nejdůležitější  překládá  M.  Můl- 
ler,  Sacred.  Books  I,  XV,  P.  Deussen.  Sechzig 
Upanishaďs  des  Veda  úbs. ,  Lipsko,  1897 
a  j.).  Stáří  jsou  bráhmana  rozličného,  nejstarší 
předpokládají  iiž  samhity  a  sotva  přesahují 
počátky  posledního  tisíciletí  př.  Kr.,  jsouce 
spíše  z  dob  mladších  (kdo  hledají  mantrové 
texty  ve  vyšší  minulosti,  posunují  ovšem 
i  bráhmana  výše);  poslední  výběžky  jejich 
(zvi.  v  četných  upanišadách)  sahají  do  dob 
velmi  pozdních,  z  části  do  nového  věku, 
ovšem  též  celým  rázem  se  lišíce  od  starých 
bráhman. 

Texty  obsažené  v  samhitách  a  bráhmanech 
mají  pravovcrní  Indové  jako  vše,  co  s  obětmi 
souvisí,  za  zjevené  (»vidčné«):  existovaly  sa- 
mostatně již  před  tím,  než  vyvoleným'  po- 
zemšťanům udalo  se  je  »vidět!«.  Shrnují  je 
též  v  jedno  slovem  šruti  (slyšení),  na  rozdíl 
od  smrti  (pamatování,  tradice),  textů,  obřadů 
a  pravidel  týkajících  se  lidského  žití  a  konání, 
posvátných  sice  též,  ale  spíše  pozemských. 
Podle  toho  liší  se  také  další,  nejmladší  vrstva 
vlastní  literatury  védské,  t.  zv.  sútra  {síltram 
vl.  »nit<,  asi  něm.  Le/(/rtc/ť>i)  v  sútra  íírutiová 
(srduta-)  a  smrtiová  {smarta-).  Obojí  vynikají 
neobyčejnou,  často  i  temnou  stručností  slohu. 
Sůtra  první  vykládají  postup  velkých  obřadů 
obětních,  druhá  jednak  obřady  domácího  ro- 
dinného žití  {^rhja-s.,  domácí  s).  jednak  zá- 
klady zákonného  obcování  pospolitého  (dhar- 
yna-s.,  s.  o  zákonech).  O  šutrech  obětních  a 
domácích  srv.  nyní  A.  Hillebrandt,  Ritual- 
Litteratur  v  Grundriss  d.  indo-ar.  Philolo- 
gie  III.  2  (Štrasburk,  1897J,  o  zákonech  J.Jollv 
Recht  und  Sitte  (t.,  II.  8,'  1896V 

K  literatuře  védské  počítávají  se  i  některé 
spisy  podružné,  mluvnické,  rituální  i  geome- 
trické (návody  k  vyměřování  obětního  místa 
a  j.)  a  pod.  Mluvívá  se  i  o  védě  lukovéni 
(nauky  o  vojenství),  životním  (lékařství)  a  p., 
ovšem  jen  ve  smyslu  přeneseném.  —  Srv. 
M.  Můller,  History  of  ancicnt  Sanskrit  Lite- 
ratuře, 1853  ;  K.  'Geldner  a  M.  Bloomrtokl, 
Vedische    Litteratur    (Grundr.    II.   1.,   posud 


ncvyd.) ;  J.  Zubatý,  O  literatuře  védské,  Listy 

filol.  XV.  (1888V 

2.  Staroindická  literatura  světská 
nepřehlednou  velikostí  předčí  daleko  nad  lite- 
raturu védskou,  nikoli  však  v^zns^mem  svým 
v  dějinách  osvětového  vývoje  lidského.  Okol- 
ností, která  zvláště  byla  nepříznivou  plnému 
a  přirozenému  její  vývoji,  jest,  že,  odecteme-li 
leda  snad  některé  kusy  literatury  naukové, 
které  jsou  na  hranicích  literatury  védské 
i  druhdy  k  ní  bývají  počítány,  naskrze  uží- 
vala jazyka  vlastně  již  mrtvého,  jazyka  san- 
skrtskéHo.  Užívání  jazyka  mrtvého  vedlo  při- 
rozeně k  jazykové  nepřirozenosti  a  k  uraěl- 
kování,  které  zvláště  v  pozdějších  dobách 
dosti  znechucují  čtení  děl  obsahem  sice  dosti 
poutavých  i  cenných.  Zejména  pozdější  poesie 
touto  věcí  trpí  více,  než  tušiti  lze  při  čteni 
překladu:  jsou  i  básně,  které  zúmysla  uměl- 
kování  (nepřirozený  pořádek  slov.  nekonečná 
složená  slova,  bombastické  opisování  pojmu 
atd.)  přehánějí  tak,  že  bez  kommentáiře  jim 
nesnadno  jest  porozuměti.  K  tomu  druží  se 
skoro  úplný  nedostatek  jadrné  prosy,  v  době 
starší  v  bráhmanech  skvěle  zastoupené.  Lite- 
ratura sanskrtská  z  největší  části  je  metrická 
(i  mathematika,  astronomie  a  p.  s  oblibou 
se  vykládá  veršem)  a  prosa  bývá  buď  úžasně 
suchá  nebo  plná  bombastu.  Velikost  litera- 
tury té  jest  ohromná  (a  vlastně  posud  se 
nepřestalo  v  Indii  sanskrtem  tvořiti),  ač  pře- 
hledů poněkud  úplnějších  není;  jen  nevydaná 
posud  díla  by  vydala  snad  více,  než  Je  litera- 
tura řecká  i  s  římskou. 

Literatura  sanskrtská  (v  užším  smyslu^  roz- 
padá se  dle  doby  zřetelně  ve  dvě  části,  jež 
ovšem  dosti  nestejného  jsou  rozměru  a  ještě 
nestejněji  zachovány.  Čásť  první  padá  ve  starý 
věk,  druhá  v  konec  jeho  a  v  střední  i  nový 
věk  dějin  obecných;  mezeru  mezi  nimi  (ve 
skutečnosti  asi  nikoli  úplně  prázdnou)  tvoří 
asi  I.  stol.  př.  Kr.  a  nejméně  dvě  stol.  po  Kr. 
(tak  dle  M.  Múllera,  India,  what  can  it  teach 
us).  V  době  teto,  patrně  z  veliké  míry  i  pů- 
sobením buddhismu,  jehož  nejvyšší  rozkvět 
padá  asi  v  poslední  dvě  stol.  př.Kr.  a  dobu 
bezprostředně  následující,  klesla  v  l-ii  zna- 
menitou měrou  znalost  sanskrtu,  jak  viděti 
z  nápisů  z  této  doby  i  některých  liných  pa- 
mátek literních,  a  tím  přirozené  i  písemnictví. 
Teprve  později  zase  studium  starých  mluv- 
nických spisů  ožilo  a  připravilo  půdu  fasi 
písemnictví,  které  Můller  trefně  nazval  re- 
naissancí  literatury  sanskrtské.  Bohužel  vrát- 
kost  chronoloiíie  i  v  těchto  dobách  nedává 
nám  jasně  viděti  v  těchto  zvláštních  osudech 
písemnictví  indického. 

L  i  t  e  r  a  t  u  r  a  k  r  á  s  n  á.  Epika.  Počátky  tvo- 
ření cpiokcho  hk-dati  musíme  najisto  v  do- 
bárh  ])rastar\'ch  a  některé  vážné  jeho  stopy 
zachovaly  sr  v  liti-ratuře  védské.  Nalézáme 
v  bráhmanich  vypravování  prosaická,  i  v  prose 
promíscné  strofami,  i  (v  Rksamhitě)  ukázky 
epiky  cistě  metrické.  J.sou  i  zprávy  o  starém 
pěstování  epiky  a  něktcTvch  jejích  thématech. 
Nejstarší  zachované  básně  epické  doby  san- 
skrtské   jsou    Mahábfiáratam    (»velká    báseň 


Indie  Východní  (literatura). 


58Í 


o  Bharatech*,  v,  t.),  a  Rámájafiam  i^>báseň 
o  Rámovi*,  v,  t)»  o  kterých  vlak  zase  nelie 
říci,  ze  které  jsou  doby.  Sotva  isou  z  doby 
staréi  nef  z  V,,  nejvýše  VL  stol.  před  Kjt.; 
k  tomu  Mahábháratam  rozmnožováno  a  mč- 
néno  bylo  jisté  déle  než  plné  tisíciletý  kdežto 
Rámájanam,  umělé  dílo  určitého  básníka  (Val- 
míkie),vcelku  změn  podobných  bylo  ušetřeno. 
Mahábháratam  je  sniiškoii  spousty  historií,  le- 
jjcnd.  pohádek  i  části  ryze  didaktických  na- 
nesených na  jádro  hlavního  déje  básné:  po- 
dobnými snůškami  bez  vlastního  jádra  jsou 
purdna  (»starc  pfíbóhy*).  Zachovaných  18  pu- 
rán  fa  18  upapurán,  » vedlejších  p.«)  pochází 
2  doby  novéjši  (nejsou  starší  nei  asi  1000  let), 
ač  zachováno  v  nich  lecco  starého;  zdá  se, 
ie  purána  starší  přepracována  byla  ve  smyslu 
roiL  sekt.  Purána  obsahují  výklady  kosmo- 
gQiiické  a  thcogonické,  historii  mythickou, 
nékdy  i  skutečnou  (tuto  obyčejné  v  podobě 
fingovaných  proroctví),  hojné  cpisod  atd.  Pře- 
klad Bhágavala-pu ránám  podal  Burnouf  (Pa- 
říž, 1840—44);  V^išnu  p.  přeložil  Wilson  (Bom- 
bay.  1867  a  v  sebr.  spisech)  Ostatní  epika 
je  umělá;  nejslavnější  básné  tohoto  způsobu 
JSOU  Kálidááovv  (VI.  sloL  po  Kr.),  Raghu- 
%*an5a  (pokolení  kaghuovo,  boha  slunce)  a 
Kumarasambhava  (narození  Kumára,  syna  bi- 
vova);  mimo  né  jest  nékolik  pozdéjéích  básní 
nezáživných  pro  umélkovanost  nékdy  víře 
nepodobnou  (jedna  týraiŽ  hláskami,  pomocí 
dvojsmyslů  a  pod.  hříček  vypravuje  déj  Ma- 
hábháráta  i  Rámájana  najednou:  KavirádŽovo 
Rá^havapándavíjam;  jiná  v  jednotlivých  kapi- 
tolách podává  etudy  nesnadnéjsích  partií 
mluvnice:  Bhattikánam  a  p.).  —  Pohádka 
a  bajka  v  pozdéjší  literatuře  jsou  velmi  oblí- 
beny a  rozšířeny;  zdá  se,  že  o  to  největší 
iáslúha  patří  kazatelům  buddhistským  a  diá- 
ín=í  V'M  .  .spoft  ncjd&lcžiléjši  sbírky  zdají  si 
h^  iij  nebráhmanského  a  prákrtského). 

O  ,1  pro  nepopiratelnou  jejich  podob- 
nost s  bajkou  aisópskou  byl  veden  spor  po- 
sud nerozhodnutý,  přejali-li  Indové  bajky 
přímo  či  nepřímo  od  Řeků  (A.  Weber),  ^\ 
stalo-li  se  naopak  (Th.  Benfcy).  Protoic  po- 
čátky bajky  u  obou  nárudů  jsou  staré,  možno, 
ic  teprve  v  pozdéjším  jich  vývoji  nastal  vliv 
snad  vzájemný.  Pohádky  a  bajky  indické  oby- 
čejné zachovaly  se  v  úpravé  t.  zv.  rámové: 
néjaký  déj,  druhdy  bezvýznamný,  jest  rámcem, 
v  néjl  při  rozlič-  příkiitostech  pro  poučení 
nebo  zábavu  osob  hlavního  déje  se  vkládají 
pohádky  a  bajky.  Takových  sborníků  je  mnoho: 
Paficatantťam  (»patcro' knih*;  existovalo  již 
v  VL  stoL,  ale  zachovalo  se  se  zménami  po* 
adéjáímí;  přel  Benfey,  1859,  ukázku  Vrťálko). 
fíitópadés  f»spasné  naučení*,  přel.  E  Kovář, 
Huslopcč,  1887),  ietálapa^tčavinsati  (»25  povi- 
dtk  čertových*)  a  j.  Nejvétším  svodem  po- 
hádek a  bajek,  psaným  asi  prákrtem  a  obsa- 
hujícím rozličné  jiné  sbírky,  byla  BrhatkathJ 
(* velké  vypravování*),  zachovaná  v  sanskrl- 
ském  metrickém  spracování  Sómadévové  (Ka- 
thásaritságaras  »moře  z  řek -pohádek*  asi  ze 
stoK  XL  po  Kr..  přel.  C  H.  Tawncy  v  Bibl. 
Indica)  a  Kšéméndrové.   Ncjoblíbcnéjlí  for- 


mou pohádek  a  bajek  jest  prosa  promíjená 
strofami  obsahujícími  líčení  poetická,  životní 
pravdy  a  pod.  O  stehování  jich  k  jiným  ná- 
rodům viz  Bajka  a  Bidpai.  —  Román, 
t.  j.  vl.  delší,  propracován  čiší  pohádka,  je  dosti 
řídký.  Počítají  setn  Dandinovo  Daiakumára- 
čariiam  (Příbéhy  10  princů)  ze  VT,  stol,  Su- 
bandhuovu  Vdiavadattu,  Bánovu  Kddambar{\ 
patřiti  by  sem  mohlo  i  hlavní  vypravování 
Sómadévova  Kathdsantsdgaru  a  j,  —  Ly- 
rika zastoupena  jest  v  první  řadě  drobnými 
básničkami,  jaké  byly  v  Indií  velice  oblíbeny. 
Vlastní  lyrické  básničkv  jsou  skoro  naskrze 
erotického  obsahu;  obyčejné  jsou  to  drobné 
genrové  obrázky  z  života  milenců,  řidčeji 
přťmý  výraz  jejich  citů,  nékdy  popisy  zjevů 
přírodních  a  j.  K  nim  se  druží  strofy  kon- 
templativní,  vyslovující  názory  o  živote  lid- 
ském a  béhu  svéta,  které  hloubkou  svou  a 
obyčejně  i  formou  řadí  se  mezi  nejlepší  plody 
písemnictví  ind.  Básničky  takovéto  znáti  a 
vplétati  v  hovor  bylo  patrné  požadavkem 
dobrého  vychování;  proto  stejnou  strofu 
čteme  často  v  rozličných  spisech  (zvi,  po- 
hádkových) a  proto  je  dosti  sbírek,  obsahu- 
jících jednak  strofy  původní,  jednak  sebrané 
odjinud.  Tak  sbirk^  Bhartrhanova  (asi  zq 
VIL  stol.  po  Kr.),  Šrngdtattlakam  (ozdoba 
lásky),  prý  Kálidásovo,  Sto  strof -4míirr/oiy^c/f, 
veliká  sbfrka  Šdmgadharova  z  XIV,  stoLaj. 
(Veliký  soubor  s  překL  Bohtlingk,  Ind.  Sprů- 
chc,  2.  vyd.  Petrohrad.  1870— 73  j  Včtií  básné 
lyrické  jsou  vlastné  řadami  samostatných  bás- 
niček, udržovaných  v  celek  více  méné  základní 
myšlénkou  básné:  nejslavnější  Kálidásův  Mé- 
ghadút  (oblak -posel  lásky),  prosba  ducha 
z  nebe  vypovézeného  k  ot^taku  o  poselství 
k  jeho  zené  (VL  stol),  líčení  ročních  počasí 
{fiíusamhJra),  témuž  básníku  připisované  a  j. 
Lyrika  duchovní  zastoupena  jest  hojnými 
hymny,  obyčejné  plnými  nechutného  bom- 
bastu* —  Lírama  méfo  patrné  staré  základy 
v  hrách  domácího  původu,  o  jakých  leckteré 
zprávy  se  zachovaly,  By!y  to  patrné  výlevy 
situační  lyriky  a  písně,  spojované  dle  potřeby 
vypravováním  nebo  mimickým  znázorňováním 
déje.  Ryze  domácí  drama  blíží  se  středo- 
vékým  mystériím;  známe  je  v  l,  z  v,  játrách 
(vL  processích)  bengálských,  provozovaných 
podnes  na  oslavu  Kršnovu,  a  z  Dlajadé- 
vova  (v.  t.)  Gitagóvinda.  Drama  vlastní  vy- 
vinulo se  podle  všeho  vlivem  dramatu  ře- 
ckého, které  Indové  poznali  za  Alexandra  a 
jeho  nástupců:  rozdélení  v  akty  a  jiné  kusy 
dram.  formy  k  tomu  ukazují  (Weber,  Win- 
disch).  Dle  látky,  počtu  osob  a  jednání  těchto 
(al  10)  rozeznávalo  se  více  druhů  dramatu; 
v  celku  nalézáme  drama  vážné  (se  šCastným 
zakončením)  a  frašky.  V  celku  jsou  indická 
dramata  více  dialogisovanými  historiemi  ncŽ 
dramaty  ve  smyslu  řeckém  či  moderním.  Po- 
čínají se  modlitbou  a  prologem,  dialog  pak 
veden  v  prose  dle  společenského  postavení 
osob  sanskrtero  nebo  prí^*^^' "^  •  *'**^''^*>vány 
v  néj  strofy  nebo  písnč.  >  Irama 

je  áů drakova  (prý)  Mr^.  ný  vo- 

zíček), dosti  tnáiná  ve  velmi  voiných  spraco- 


-'Jř-Í^ 


:n  iie  Vvchodiu   Literatura 


-^:*-.  :r.  ;it-7.ic.  aji  i  V  —  ^iT  af-i.  i'.  íCr  :r-.7-í 
~-iVi  K  á . ;  'i  i  i  o  7  a  i^  »t:j.,í    iř-r"..  Vjtmid 

:*  Ví  if/o  .  za  -'í-^r*.-a:..::ř;ÍL  íč  p-.-i-.ra:: 
'trarr.ata    £  "  a  t i "  .*  ^ '   ".  t  *      jr:z    ti-i i.ía.ci 

ra^-a  ^  r-í-:-. 
L :  t\ /a :  -  r a  r.  a  i  í  o  7  i  :í  Lrer. 7  sT-ý— .  l-ct: 

i  čiíí:  7  do!"^  T-idšíC-^  r  .'.:  5  :•'.*.  jcr.rí  vy- 
:7oř.ia  r.-fici./c  a.-. -i  ta  v  :  r..:.-2  j^r.  -Ť.crťr-: 
p".a:i  za  orV.'>:-.x-J  -'ř<--;r-  2  -.:.-.  ;=•:;- 
7 : .  r.a ■; ica.- :  o  j  -ičr. , : . .  --r :  r.   d  44: 1  p    -  i-.:  h  V.  :- 

O^ran-.ov.   c.  Ciá:::a:roT:.  ^-^    v.i=:r-:   .:~..<a 
T.a  píríiair.é  pccaTív  7  3"ar}'-!n  ínr.  íáíih  2. 

ipar..C»dácr. ;    z  d-.-.y   poiíř;:' 


3v  -       T.'^.-r^■: 

r     3  .  - . —  -  ^, 


• .  i^-....  ^^..< 


ďar.a     2ar.r.':,;i-<- 

7Íp;Ay  ros..  šO'^%tav.  j-jj.cn  tvjl.í-I 
< úd  váíy.c  1  Z'-;  ; ':  p r :V. . zr. é  daro  va: : .  r. -7  r-.  sa- 
r.'j;:  itř':CÍov':..: :  —  M:u7r-:ctv;  b>' j  p^5to- 
V ár.- ,•  9  T',\ ; ic  v  rr.  !Í  i . '. :  m  :  zdarem ;  v  : r. ,  -il  j  z  p  o- 
:ř':'r/V.  zr.i:.'  ávará  p^irr.a  a  d.'.-  T.iir.ost;  jirz 
roz-T.';ti  a  i;':.:i  S':  ía-í^r:--:  .S;..jí  Ciorr.oc- 
r;V-r.  jc  v'3d-rr.  ;•:  ■;■/•!:.  '^.-^r.'-  1  :.'.?:..  atorě 
dor^y  i,^jcr.ki':yi  STzr.irr.y  a  v^lí^ady  v-.di.<v:h 
a»ov,  traktáíy  r.!é:"».';'yi.-j."r.-'-  z  ^■■j;'i".>".''.i  k-irr.- 
m':r.!ář^:  'zv'.  -S-var-ovy  zt  XIV.  í:o.  p-j  Kr 
N>jsi"avri''.;í:  mj-vnict/která  j':-  zi-.'.i'i-.3:  váe-:!- 
pozdéjí /n  í»p:-L:  rr.iu v n:r :<<'::..  ;•:  Pír. :-.  :ova 
v  dohy  t^-jÍ.  k.aďr.á:  d.';  vš.r...  is:  i'.  Pi- 
r.:n;  rr*';z.  doV>j  =:ar4:cr-  :.rir.r.-..ir.  i  :. -.iddhiš- 
rr.':rr.  .  v  r:ž  rr..i-.r.. -:•."•  rr.iV.rii  s  .brir.  i  ;  .- 
droSríOstí  a  strr;''.r.  .-::'  -/-.d.-.  uhodr.-.  ■-:.  Z  i  .-- 
zďVsfih  v<lc:ad"i  ■■■' .  ~. ".; v r. ■.■■:•.■  r.- *- i. r.'-š: 
'';  Pa^aríďža:;'.-.-.  ^íl::j:řj=jJ^K  i-:  :v  II.  it. 
p*.  Kr  .  I  ^:',-.r.:,:-.  -^  r.^vir^  z-ač-i  řidii.  - 
^J'^j';,;^^  I:.-:-'.- •■  -<-.ro  r'.zri:;:  ud::-s:: 
por.*;/.:  :d  -v.:-;  r  .:;.  ■;:vv:  s':  -ti!':  v  mythick-: 
r;';So    r'.rr.i:*.   -v    ::.'/.■      A   t?^.:-- íiír"ý-:h    ud:i- 

í';d.^':  r..:\::.''  '.'.  -j/ž '-irž  hi-V^.r;'' -•'  d.i-j  v:r»: 
U-.;;  r'/  ?.'.•>.':  :■-•  Kiih-in  ..■.:^  /Vjí;j- 
taranjrlni  ř-^.:^  r.rJiW  :.>' ;r.';  K:í:í:r.irM  — 
V  *':  d  y  rr:  a  r  h '-. :.-.  a » i  •'.  \:  • :  ď / -í * ^ 'j p :  [  y  v  I  n  d : : 
'.  y-.oř:'';iO  -.*  ;;.:.♦':  ":-:  v  ^••.■w:r.'':tr;i  a  ariťr.T.'!:- 
'y.ř:    r;:/:  v  r:','ror.s::,.     ['-.'ír.:  a  pocítír;:  :ar:-.'.- 

r:;!::..-  ''";:;■''■:;.;  ':.';  h'..';TtřiVy  dtb^jtirr'-  dř- 
-.'i/:    sv'-*    Ir.':.:    ^  .\>;j-.!avr.'V-'í    Trjíith'rrr.út ■.''.:.' 

p.  ov.';;-.';  ;■-/,;  ArjaLriat  \'.— VI.  ?•:■..!  p^ 
K  r . . ,  i  i  h ;':  -. ;:  ?.  r  '  X  lí  stol;:  Tí*]í.  n  =-.1  r  ^  r.  ■ ;  n" 
\"  ;i  r  ;í  i-i  ;í  ::.  \'u\t    VI .  :- *  o! ., .  —  O  litemÍTi  ;."':- 

. ? '  / VI;  n  í  j  ř ;  r  o  d :. :'  r :,  v  .j  d  h r  íj  ^ •[;  r. c . i o  r: . ". .:  - 
v;?j;  za  í'i  '.  •'■  ř:  ;í  ř  -  r:  rí  ".iť-Tút^jra  má  n«'.k'/.,ř: 
j:;.'.rí.  y /.  !j /■.  ./' !  r.' Iz*-  .s  p!nou  jistotou  da- 
:'/.a*:.  ',■'■.■.:.' ^-;í  -p-^y  jáou  ^Čarakova 
.S".7 >/i // ./i  '  *  - ; .  'r r. .1  ^  a  S  u  "í  r  u  t  ň  v  Aju ^véJ  v •' d 
ŽIV. ta  .  I'rá  ■:  ii  .rt  ví  rr;á  záklaíl  v  dhan:-::- 
Miír''}i  •••'.d  ř:':  i.ťratury,  p'./di':j>i  '..ť.r;:tMra 
pí.da]a  -'.N  ír.vr;'-  zúkonriíky  d'uayma-'á  tr.i  . 
;•  /  •-/.  -výru-  k'.:ri:n'rit:l*ory  [lOriud  v  l-ii  j>-,;i 
;.  ■  1  í  or  i  t  a  ri  j  I .  N  *  j  >. !  a  v  n  ''•;.  A  i  j  o  z  áko  n  n  ík  M  a  n  u  u  v 


iá.  I  V  ťc:  z*:  Kr  1  JadíáaTalkjdT  — 
L  :-;ra:;ri  -a:  :  ítzi íLx  ž5.t:.i  •:  a*:bé  tc- 
...<tr::«:  T-rmani-  ztím.  z^it^rs,  T.a«t=é  3sč-a 
■v  5«  z«.«::tan  s*;ti:  :  -le.a  ri'ia  špiid  ÍLa»ie- 
-;:-    :ry:r-í  . -a:^    "-i*  =a  iř  s  veLÚEt  cisr. 

r.rri  .irerar-Ti  irj-.'_"za.":a:ca  "tíst  ..lerariira  hiíď 
:.*.it;<:ÍLi.  .ít-rra  -  *c7-:r-...:r.  t  i»i*ih:5rď  p^asa 
.=•:  áarLšvriirz.  Tt  acarš.rř:  5C -áech  o Tsem  ae 
.;:;."  scriTiy^.  Na-r^irne  tax.  iiojzost  i:70í»> 

:..--i_i  .-í^-iz-i  :  E-d-ihiT-.  šc -šď  Těrou-jný ch 

řii  '.iterarira 


T.ar.  :a  2  -•:-.-,  :i.<r  r:r.-.  r^rtrz  "zittzé  z<SMá 
i~j-T.a  "-;-  ..i"irar  in  Tvíisíca  a  íar.s.-irtiíta.  Zdá 
5^  'X.K-:.  íe  ■"•:;r.'ř  j-řy-ch  riziart.i  lini-t.o.  když 
íi-i-in  ; panova-  la  ;Tii-nv  skcro  jaiyk  sp:- 
•i-.\'T.y  Pra-írt"!  u.i:ti.:  ".aTzé  5p:5*3va"e-č  bud- 
■::.■.  iCiti  a   iiiir.š"::       .š-Tti  zi  víi-jm.  .  jid-:flo 

: Ťi.:.:5:r.4  t  i.a.  :.-^;  irazii::  :ir=:  a  j.  .  —  B  ud- 
dhiáiickaliicrit-ri  psaná irtsz  v  c.  ;t.  p ál i. 


r.-íj šraraim 'iiaekté  rrakrtskčni.  Nc-dd.-siirčjší 
je  77r::j.fcj«  Trífíz^k^m.  *:r:-kcsc  .  složené 
2  3  'iVi  o  í.t:c-í  Eui-ihovť  a  ;cho  učitelováni. 
:•  kain:  a  cbraďřch  a  o  iař:zcni  svéta  vix 
ri ■; d d h : 5 m  i- s  O  v^.-iávan;  sp-.áů  sem  slu- 
í.::ch  ptčuje  n;;v:ce  Pal:  Text  ^..^cieiy  v  Lon- 
■i.r.'-:  ■>!  r  1**'-  .  O  vlasmich  dějinách  liíc- 
r-^'.iry  :-=::■  p-«:5^d  skcro  ncby'o  pracováno.  — 
J •  s! 'j  niěn-ř  ir.in:'--  d  z  á :  n  š  k  •  j  u  I iieratuni 
pr:ikr:5k:j:  přístupny  is*^ a  jen  zlomky  ka- 
nónu. >:bsah'j;:'::h:'  11  růiných  sp.sů,  a  céktcrá 
vyprivovini  p-.-riinr  roztro-st-ná.  —  Spisy 
i  v  -ř :  2  k  č  h  o  o b sah 's  j s  :■  u  do s: i  n eč e tn y.  Po- 
:.:a::  ;-=<:  sen*,  nřc?  sp^sů  mluvnických  o  rozl. 
d :  í !  ■  k !  :■  ch  p  rak rt 5 k v ■:  r. .  m e :r :  c k\  ch  a  i .  Pa- 
n.atk;.  dŤ:v*p:inr?  :'uddh..  v  pa!:'  jsou"D:>«j- 
vj-.í  .  a  .i/jl-z.  j-?.-'.  Liieratura  krásná,  nepo- 
čítán:--!: svn:  t  uddh:síská  dzataka.  D/i.:mmj- 
jrjjjrn  a  p:d  spis"  rázu  spisir  náboženského. 
je  vv".n::  chudá  Cv-is::  y^si  cpickou  báseň 
Se::*:s':^:j  c.  R^vj'ij.jH  >  stavba  mosiu  či 
?:;.rí  Rá vanová,  vy;  rav:  o  phbč-zích  Rámo- 
vých .  připisovanou  Ká.idásovi  vyd.  a  přel. 
.'^.  G.i-s-zhn-.: ::  1>>  — S4  .  a  zvlásté  Hálovo 
Sjr:jij:jz:j:^K  ^s-^l-rr.  s-.tc  strof,  rozmnože- 
ných ;:  riničtky  r.a  U  ■  .  krátké  básnicky  skoro 
r::ii-:rz-.-  tró::ckř.  p.nč  půvabu  a  napódobici 
aš:  i  '.idovou  pots::  vyd.  5  překl.  A.  Weber 
v  L-.piku  1*»M  .  —  Sřv.  A.  Weber,  Akade- 
niischc  Vk.r'.es.  uber  Ind.  Literátu rgcschichte 
j.  vvd.  Eí.r'.:n.  ISTv  :  L.  v.  Schrocder,  Indi- 
':r.6  Literatur  ur.d  Lultur  .Lipsko,  ISSTl 

■i.  LitL-ratury  jazyků  novoindických 
j.-ou  sk^ro  veskrze  m.adcho  veku.  obsahu 
■  bycojr.".":  r:iniů  l-ii  má'.o  v^-znamného  .  ncjca- 
<l^'\  prt:k!ady  ze  sanskrtu,  populární  spraco- 
váni  r«jz"..  památek,  .^pisy  náboženské  a  jinak 
P'jurné  atd.  .  NjjvCtši  význam  má  lit.  v  Hindi 
a  H;nduslá"í  v.  t.  .  b«. r:;álská  (v.  t.'»  a  gu- 
'i.iaraí.-riá:  :ato  zajin-.ava  zvi.  pro  hojné  pra- 
n.'.r.y  ku  poznání  náboženství  a  života  Parsá 
li.dickýcii. 

5.  íílz  zvláít.  výzr.an:u  jest  pistmnictví  nc- 
á  r  i  j  ř  k  ý  ch  j  a  z  y  k  ů  v  1  n  d  i  c  k  v  ch  ^nehledíc  ke 


Indie  Východní  (umění  výtvarné). 


589^ 


spisům  arabským,  perským  a  nověji  angli- 
ckým a  j.),  jazykfl  drávidských.  Litera- 
tury drávidské  opírají  se  úplně  o  literaturu 
sanskrtskou.  Nejpozoruhodnější  a  daleko  nej- 
bohatší je  literatura  tamilská,  jejíž  pa- 
mátky sáhají  do  VIII.  stol.  po  Kr.  Ve  sto- 
letí IX.— Xin.  po  Kr.,  kdy  kvetl  u  Tamilů 
džainism,  rozvinula  se  zvláště  i  literatura  bo- 
hatě; z  doby  té  pocházejí  mimo  jiné  nejslav- 
néjší  básně,  jako  Sáladijár,  didaktická  báseň 
1330  slok  o  ctnosti,  moci  a  požitku.  Čintámani 
(báseň  o  výpravách  krále  Džívaka),  Kamba- 
novo  spracování  Rámájana  a  j.  Ve  stol.  XIII. 
a  XIV.,  kdy  zavládl  zase  áivaismus,  nalézáme 
hojně  hymnů  náboženských;  v  2.  pol.  sto- 
letí XVi.  po  delším  úpadku  král  Vallabha 
pokoušel  se  křísiti  literaturu  tamilskou  k  no- 
vému žití,  avšak  zmohla  se  jen  na  bomba- 
stické napodobeniny  děl  sanstartských  a  spisy 
sektářské.  Od  min.  století  počíná  asi  doba 
moderní,  beroucí  se  směrem  od  sanskrtu  méně 
odvislým ;  povstávají  i  překlady  spisů  evrop- 
ských, díla  poučná  a  j.  Ztý. 

Uměnf  výtvarné.  Mezi  zeměmi  asijskými 
vedle  Číny  vyniká  I.  prastarou  uměleckou 
kulturou,  v  níž  obrazí  se  věrně  základní  po- 
vaha národa,  změkčilost  citu  a  bujná  fantasie, 
projevující  se  fantastickými  formami  zhusta 
na  úkor  harmonického  učlenění  celku;  při 
tom  prozrazují  však  indická  díla  umělecká 
značný  smysl  pro  krásu  a  zbožnou  velebnou 
náladu.  Tak  v  architektuře  klade  se  důraz  na 
formy  oblé,  fantastickou  libovůlí  sečleněné 
k  docílení  dojmu  hrůzné  velebnosti  a  rovněž 
v  plastice  nenajdeme  pevných  konstruktiv- 
ních forem,  nýbrž  symbolické  tvoření.  Bujná 
příroda  indická  vyvrcholila  nepopiratelné  na- 
dání lidu  ve  směru  a  snaze  po  velikolepém  a 
kolossálním.  Třeba  sice  lišiti  dva  typy  umění 
indického,  podmíněné  oběma  náboženskými 
systémy  Indů,  bráhmanismem  a  buddhismem, 
avšak  přesného  rozdílu  v  každém  případě  ne- 
lze Činiti  z  toho  důvodu,  že  obě  vyznání  jak 
v  zevních  formách  kultu,  tak  i  v  umění  na 
vzájem  na  sebe  účinkuji;  z  pravidla  bývají 
však  díla  bráhmanského  umění  výstřednější 
a  fantastičtější.   Viz  Architektura  str.  671. 

Jako  na  architekturu  mělo  náboženské  vy- 
znání Indů  také  hlavní  vliv  na  jejich  sochař- 
ství. Buddhismus,  střízlivější  a  přísnější,  ne- 
přál sice  s  počátku  plastice  a  omezoval  se 
-en  na  vypodobování  Buddhy,  trůnícího  v  ko- 
ossálních  rozměrech  ve  skalních  chrámech; 
hloubka  duševní  a  dumavé  uzavření  se  v  nitru 
hledí  z  těchto  obrovitých  postav,  jež  prove- 
deny jsou  s  nejvétší  jednoduchostí  technickou. 
Mimo  to  nalézáme  v  plastice  buddhistické  také 
figurální  komposice  epického  slohu  (na  por- 
tálu topy  v  Sanchi).  projevující  ponékud  ži- 
vější pojímání.  Vetší  význam  má  plastika 
bráhmanů,  jejichž  fantastický  kultus  a  bujná 
obrazotvornost  vtiskla  plastice  ráz  spletitého 
snu;  formy  její  jsou  kolísavé  a  nejisté,  čet- 
nými symboly  přeplněné.  Připojímc-li  k  těmto 
formám  tajemné  přítmí  skalních  chrámů,  kde 
jsou  včesány  tyto  skulptury  bohů,  pocho- 
píme jejich  tajemný,  mystický  účin  na  diváka. 


i 


Pod  vlivem  bráhmanismu  pozbyl  také  bud- 
dhismus prvotní  své  přísnosti  a  čistoty  ná- 
boženské, tak  že  umění  jeho  počalo  se  smě- 
šovati s  bráhmanským.  Hlavním  předmětem 
indické  plastiky  jsou  bohové  a  z  těch  zejména 
Brahma,  Šiva  a  Višnu,  indická  trojice,  jejíž 
tajuplný  význam  zachycuje  plastika  zevnější 
symbolikou,  bez  pevných  a  jistých  forem. 
Idoly  brahmánů  mívají  několik  hlav,  ruk  a 
noh  nebo  i  zvířecí  těla.  Takovéto  symbolické 
výtvory,  obyčejně  v  reliéfu,  nalézají  se  na 
zevnějšku  i  ve  vnitřku  dagop  a  pagod.  Dle 
indického  způsobu  jsou  sochy  božstev  oděny 
v  bohatý  šat  s  četnými  šperky  a  tiáróu  na 
hlavě.  Jen  Buddha  vypodobňuje  se  bez  šatu. 
Hlavní  rozdíl,  kterým  se  indická  plastika  liší 
od  řecké,  jest  nedostatek  individualisace  a 
duševního  osobitého  výrazu;  vlastnosti  tyto 
nahrazují  Indové  jednak  svými  symboly,  ied- 
nak  kolossálními  rozměry  bohů  na  rozdíl  od 
člověka.  Během  celých  století  neučinila  proto 
plastika  indická  pokroku  přes  to,  že  pozo- 
rujeme v  rozvoji  stilistickém  směr  ku  svo- 
bodnějšímu tvoření;  hlavní  charakter  fanta- 
stičnosti  a  spletité  libovolnosti  potrval  vŽdy; 
kdekoliv  vyskytují  se  větší,  figurální  kompo- 
sice, jako  v  reliéfech  na  portálu  topy  v  Sanchi 
nebo  v  reliéfech  mahamalaipurských,  všude 
vládne  nejasná  spletitost  a  přeplněnost.  Jen 
v  těch  případech,  kdy  sochař  zobrazuje  je- 
dinou figuru,  spatřujeme  v  pose  těla  i  ve 
volbě  měkkých  splývavých  forem  zvláštní 
melancholickou  snivost  a  naivní  bezprostřed- 
nost uměleckou,  při  níž  nedostatek  indivi- 
duální charakteristiky  snáze  pohřešujeme; 
platí  to  zejména  o  postavách  ženských,  jež 
se  vyznačují  mnohdy  až  přílišnou  změkčilost í 
forem.  Doklady  možno  viděti  na  soše  bohyně 
krásy  (Lakšmi),  na  reliéfech  z  Elefanty,  Ellory 
a  iinde. 

Indická  díla  malířská  jsou  jednak  malby 
nástěnné  původu  staršího,  jednak  malby  mi- 
niaturní (knihovéj  z  doby  pozdější;  malby 
nástěnné,  nalézající  se  v  různých  skalnícn 
chrámech,  představují  průvody  a  výjevy  vá- 
lečné a  lovecké;  malovány  jsou  beze  stínů 
barvami  živými  a  sytými.  V  miniaturách  udr- 
žuje se  tradicionelní  sloh  a  jen  scény  ze  sku- 
tečného života  malovány  jsou  samostatnéji  a 
uchvacují  zvláštní  idyllickou  naivností  a  něž- 
ností citu.  Malířství  indické,  ač  stýká  se  s  ostat- 
ním světem  více  než  čínské,  zachovalo  přece 
jako  toto  svůj  starobylý  ráz;  souvislost  jeho 
se  starým,  původním  indickým  uměním  pro- 
jevuje se  hlavně  plností  dekorace,  jež  stejno- 
mérně.  plní  plochu  drobnými  motivy  na  te- 
plém tmavém  pozadí.  Indové  mají  podivu- 
nodný  smysl  pro  harmonii  barev,  který  spo- 
jen s  bohatostí  ornamentální  fantasie  působí 
přes  svoji  spletitost  a  přeplnénost  dojem 
v  pravdě  umčlecký.  Motivy  dekorativní  čer- 
pány jsou  ponejvíce  z  říšc  kvčtin  a  stilisace 
jejich  více  blíží  se  přírodě  než  egyptská,  as- 
syrská  a  řecká.  Naturalism  indický  nedochází 
však  k  plným  konsckvencím ;  nezná  zejména 
plastické  modelace,  podávaje  pouze  silhouettu 
věcí,  jejíž  obrys  hlubšími  barvami  na  světlém 


».:/!/ 


Indie  Východni  (hudba). 


,   .   ,.h  ...    M.|».»/|     I  ylii  lypiikí*  ínaky  irvajf 

I    .  .j.|  jt.Mi    vAiiliiii  vliv  iiialmký  :i  ptTKký. 

t.-liiii  liiiliiLa   Mhilliu  Knih  vykaxiijt!  \Anou 

-ii.  Ni.ilitl  h.|itlii(M  itiUiiiiin  ,  /vLUtiií  xpasuli 

I,). liiy    )i  ..I    HVkiiMii    itvu|íiii»   /Aklatlnfho 

Mi>rh«ii  Mdi  -iMt-Mihi  III.  Iť  |irrh  /likUiilnf  motiv 

lu.ttur   Iť  -|i.»nli  Mi*li»'iM' AiřUy.  klrn^  hv 

|.i  ,1.  «Ut  \h(«>i(  .1  liiiluuii^  loiM*.  tato  s{f, 
ii,  li -.  .ku.(  \\\i\K\  \"\\\\\\\**.  prnlMaMiiť  kiiuf 
l,iui  I     lutiik  ,.ii«  i4t.ll  \i  MMU«'ht  opojeni  ilívá 

lit      Uk-|ll>(( 

^i,|.,,^      tttl^l.iK\      IK  KN»i.tU\  l\l  i.p(\M«l«  llulU 

..!«.  ....     (II  \ -x-iii  II 4  |>i.u  t«  !\  UW\'\  V\'ti.  ťinai 


l. 


zlatnictví  seilepii  porést  má  Pendiáb,  ve 
Btříbrnictvi  Kažmir;  zvláitnosti  vyrábénon 
v  Madrasu  jest  svami,  předměty  s  podobami 
bohů  ve  stříbře  relieíné  tepanými.  Velmi  m- 
áifcny  i  sou  také  práce  ve  zlaté  a  stříbře  u- 
kládané  (tauširované,  hlavně  láhve  na  vodn 
zv.  5ťraf\  šperky  a  zbraně).  —  Ve  sbirkádi 
zbraní  (na  př.  v  Petrohradě  a  t  Londýne) 
nalc^zámc  skvostné  ukázky  indických  ručnic 
zv  XVI.  a  XVII.  stol.  —  Nádoby  hliněné 
projevuji  v  celku  týi  dekorativní  princip  ^o 
náiloliy  kovové;  faience  zdobeny  jsou  květi- 
nami v  modři  kobaltové  a  tyrkysové  na  bílé 
AiU^;  jako  zvláštnost  sluší  uvésti  nádoby 
pití  ze  žluté  hlíny  slabě  pálené  a  ěervené 


luVU^;  jako  zvláštnost  sluší  uvésti  nádoby 
i.  .1.  ....  '..  U4  ^u.ui. s  .  V.o\vi  a  por-  k  pití  ze  žluté  hlíny  slabě  pálené  a  ěervené 
i.i.  i.ti.ii     vi.  «vv    ii^^'u^k   p^  lim  i  I  malované:  nádoby  tyto  mají  velmi  tenké  stěny 


.  .»  \ 

\v  'k 

■.Umí 

''ínVhu. 

.i."v  U 

«1. 

u   un 

.^VkVo- 

... 

1    p   . 

.\.ul 

Olí\    'í 

-VO^X- 

. '  1 

...i\* 

^    ..^ 

.v:u    ' 

..^.•■.  u 

k-|.v>.i 

\v' 

i:'..U'. 

1      "*  ''v* 

M 

l-.V   il\ 

\  -1 

L>i.': 

'".•n:   a 

^■l.Uv 

i\: 

X'.  .r». 

'  ■   UV.Í. 

u 

U.l 

l.v. 

-»;;      .1 

vO  VU'.- 

'í' 

ii\\  ii 

Ltl«.» 

i!\a  1 

:oK-v 

u. 

v   '.      \ 

1 

!!M); 

\  a<i-: 

Stupni  dokonalosti  stojí  indické  práce 
'ť2  vvl  japansk\^ch  a  čínských  tun  se 


a  po  Doužití  se  odhazují.  Celkem  nejsou  ná- 
vK^by  nlinC^né  v  l-ii  v  takové  oblibě  jako  ko- 
vovo  a  modomí  věci,  které  z  tohoto  oboru 
Js»  Kvropy  přicházen',  pochodí  většinou  z  od- 
N«:v.c  skv>*.y  anglickou  vládou  založené.   Na 

1.  II  i'. 1.1.  ,11.    i-i.uv  iN^'.  .r».' ■  uv.í.  "..ikovi".  -i-Ž  vvl  japonských  ; 

ti.i.  .i.^a  ^«  uMv.i   liv^.i;.     .lvovu'.-  .:s:.  iť '.Au  ^Una  pouze  úloha  chrániti  malbu 

,ii.  .ii»     ,li..í.ii\\ii  iii.»i:\a  lioKrív      srv.  MvVTvnrV  Dcscription  of  Caslmiere).  — 

iwn  .Ix.iu.ui  \  I    ■  !!M)i  i\  asi:::  Z  oboru  tex::>.:ho  zmíniti  se  jest  o  indi- 

iii.i.^  K..WW,  ux  ■.*'•  Vv'.v-s;  s::us:  ckých  šálech.  s<iv»t>fných  sttlisovanými  květi- 

,  .  4,1.    ..I  .  ixi.'i.k\   viiiu*:. vN.:^»  pii::v.ys!u  novými  viorky;   obvyklý  dekorativní  motiv 

I     .1.1..  ...i.i   III,  ,ii    .  iwu  .1     -.nu     Kovniž  j esť tu  ind.oki  ra'rr.ecta.' skládající  se  z  dro- 

...    t.  ^  I    I  i.l.  .1   ..  u.i,lv»í»\  UjMv.v-.  c:::».»var.O  bouckych.  SiTivrwrh  vxorků,  které  základní 

,,i      I  »i  .1  i.u.  ..i  i,  v    u.i,U»l»  v^^  *ito  vyp*.yr.u'.a  tón  ú;:-'.r-t  :i"Nr\"\i;-.  J-k. 

,    .  í.     ...  i  "lil  ii.i\i\v^  K»  \violvív-h  kaš-       Hudba   vo   šrir^vřké  l-ii  pokládána  byla 

,.i  »^.i.   I  i.i..  i\Vvíi    .i\.u\u'  íSx^u  ;  tv^h.^o  primo  la  údř'.   S.^Ž5kv.   Mastní  bůh  hudoy 

i    ...  ».t.  ^  \...l«N\  lM,l.iiN\ť  :  l^ulani.  M;irs.'.i-  s.u'.  Nárií.1i.    tes  Sorišvati.   dobročinná  choť 

1  I  1.1  II    li  iw    k.4<  ■.^.l>l^^'  i*v^;:\ť.Y  sť  :i  rás  ':' rahnová.  kTťri  ".  í*:yu  darovala  čaromocný 

I..;.  xlx'l'x'   .v  ".i'.ó-.',i  p:.:vO  v  :r.ti.::  "..^<:r:;    :vir.v    •.  ::j.    ^y!a   její    pěstitclkou  a 

1     .k  .    '.i.  VI. II.   ^  .n.i  !v'\.vy.v'.    :*..iJ.obv   tvto  ocr.rj:r.<\-:.    rv-^::\i  rv^a  vukiíc  u  bohů  oblí- 


..l.N\  lM,l.iiN\v'  :  l^.vlani.  ^l;l^s.'.i- 

s'.'-'.  Nárií.1i.    t< 

,    k.4<  ■.^.l>l^^'  i*v^;:\ť.Y  sť  :i  rás 

•rah-ova.  ktť 

; .  X Ix '  1  'x'    > X  ".i'. v' •.' ,1  p :  .:v  0  v  :r.t ».: : 

"._<-.r:-    :vir.v 

i.ii.    ^  .n.i!v'\.vy.v'.    :*..iJ.oby   tyto 

ocr.r..r.<>7-.    ri 

^!  .    .  \- ooNsx,-!'.  'xrťso^    \t:s.- 

:xr.2.    -.íjC    ňV;V. 

.  \ .  o . ' s s v ': ■  >    K .^ v  .^v v  yzl" \  >'. 

:í>v    v    .::.::.": 

..:'.     N,     -^-x   ^\     \    N,-..;  u:    v. - 

-.-■■^_. -»  ■  -.■  ■--  - 

..   -x    ^\  ..'x    •■.•..- .'>\   "..;  v >•;.■.: 

<    r  ;v;7.i  >:  " . 

:::::  ^andharvové  a  apsa- 
;t.  jichž  úlohou  bylo 
~  a  tancrm  přispívati 
::   boíáíkých.    Nejstarší 

.    ..»  ^   ..  .'     v«  ...'n   .'....'.  :;%•':.'  •>,•.:  .:. -    v.ivjítky    h-/.;:-.   >,-.;•.-. jíly  s ' náboženským 

>  ,' '      \  ;\.    .'.:.. N    .■....:  .;  '.*:  :     -^^  :■.".  Hy -:••-.  ■.  x o  i-iť  a;  uvedené  počítaly 

\ i  .  I        . . : .  ..  \  .•..,•  .\  v  .. .'.  >\ ;' : , ; "  .v- ;.  v.  "  -    -  i  v .:  y     -- .:  > .     ^  ,■  .i < .- : -ť  7. '.  hudby  a  dávnověké 

i.  •  y ^    «...   .-x  .-x  V.     ."  ■.■.*'■:  ;."nVv:-.    ^;;-  .  "■;  .     .    ;-    -jí^.-.     ;.:h:  původstvi  zčásti 

.  .  "   '.v,:       .     \.  >     .  >:   >N.  ..    s.-.Ň"  :■    r,  -i*   >i  v .  ••  : -.  .  :*'  >::*.-.,-.  sdělován  v  bvly 
.    ,.    ..     i.í.x,"     XX    ..:  ,  .:s..--.:    :.--      ..::..'■-•.    >  v,   •.  I-.  %:iSřC  hudbě  účinky 

-v.         :.  ...       '.  v,  :..:.'.-•'.:  ■.     ■.■..'-.::-.    r*  y  .'  :  :iry.   tak  i  rágy  prý 

.    •,  wx^.:.     ..    >.     ■*;..■■■■..    ..:*..;.■.<:    -■;.:.  riirij-ju:  jedny  půso- 

.    N.    .'  .    >v,   I   :;..*:.  V.    s.š-         .    i;      >,    ■■ .  s    .-  ro.-.ř : .  rit:  se  vů! i  pěvce 

..     .-,        •..-,:    >:*.•-•.    ■>  ,-..-.>.    ;  ' .     ■  ^í   .:."r:-i"T  vsť':kt- druhy 

\  X.   X.      ,       ......   s  -  .■•.  : . ..  ■  ,      >.         -..-..  .. .:   .•.■:;-■;   -  i  «rí  pak  vůbec 

.  ,  ■    .»      .  X .    .  v  X .  •    v;:   .   "   ■ .     v ;  .■  >  ■   >  v. ."  : .     .  -  ■    >".-::. ri\y  leč  pod  ná- 

.    .     .'>,■.;..■>;..      .     -  :  • .      «...;.:.>.:       N  i  r  ?'  pěvec  Naik- 

^^         v.-     .  N.    .....'    .'.•.■.•.    .    ;     ..-■.;•    s:      •  ■  .    ..    .'    ...■- 5..  ;;;■;.-.:;- th.?  riru  sie- 

\.    š.  .    ^  '    .  ■  ■■;    Mvu  5Cil   ve   vodě. 

.  v.     .       ,  ;.  ^.  ...:>'..;-■,■  r.-ir-  u  !-dů  na 

..,....;..-..      X,  .  ..        ,;   _   .ítit-.rh-^Lrvrcůvý- 

.    v.  .    .     ;  ■  .    .    .      .  :        -         :     :.    ;--i.rik  iv.isrsimi 

.,  ,x  I  ..■  '     .  *  ^  >.v.—    5C-?-ě=  V5C- 

v.     ■    *  v.    ■    '  .  .       .  s:      Aťí:    'zt.í  :  také 

■v         -     >  *       .    ..->  71  M.=r.':*:3.:uvch 

:     v  *.:•-.       ...-.:        .        v    .'      .-   :■:■.    :íCí:"i.  5-:u>ť-iy 

,        .  .«»..'»..  ...  "     .  .     .        *'  .■;■"!?*    '."TLi-ltOU 


■>::u   r.a- 


Indie  Východní  (dějiny). 


591 


vyvinutého  citu  pro  lahodu  zvukovou;  úplné 
jich  pochopení  předpokládá  vSak  důkladnou 
znalost  jazyka  a  poesie,  poněvadž  instrumen- 
tální  hudba  sama  nebyla  v  l-ii  pěstěna  a,  po- 
kud provázela  9k>vo  nebo  tanec  mimický. 
závisela  co  do  rhythmického  útvaru  svého 
na  prosodii  jazyka  nebo  pohybu  tanečním. 
Charakteristickým  jest  pro  hudbu  indickou 
konservativism,  jímž  utkvěla  v  moderní  době 
nezměněně  na  stanovisku,  na  němž  ji  ve  staro- 
věku shledáváme.  O  theorii  indické  hudby 
zpravují  nás  díla  sanskrtské  literatury :  Rdga- 
darsanam  (zrcadlo  stupnic),  Sangita-daršanam 
(zrcadlo  melodiQ  a  Ragavibhéda  pojednávající 
o  rozdělení  tónd,  o  rhythmu,  o  hud.  nástrojích 
a  j.  Z  nich  dovídáme  se,  že  indickému  systému 
podkladem  byla  základní  stupnice  {svaragama) 
o  7  stupních  (svaraY  která  blíží  se  naší  tvrdé 
stupnici  a  sice  co  do  výšky  A-dur,  a  označo- 
vána jest  slabikami  podobnými  názvům  solmi- 
sačním:  sa  ri  ga  ma  pa  dha  ni.  Trojnásobné 
opakování  této  stupnice  tvořilo  diatonický 
materiál  o  21  neb  22  tónech.  Oktáva  dělena 
byla  ve  22  stupňů  zvaných  struti,  které  se 
srovnávaly  s  naší  chrómatikou,  pro  praxi 
však  byly  ovšem  bez  významu,  poněvadž, 
kdyby  možným  bylo  dělení  na  čtvrttóny, 
oktáva  dala  by  24  takových  stupňů.  Z  těchto 
strutů  skládány  byly  tři  druhy  iiitervallů  v  po- 
stupu diatonickém  blížící  se  našemu  velkému 
a  malému  celému  tónu  a  půltónu  (4,  3  a 
2  struti).  Že  však  theorie  měla  čtvrttóny  na 
mysli,  vyplývá  z  neutrálních  tercií  moaerní 
indické  hudby,  které  ležíce  mezi  naší  malou 
a  velkou  tercii  představují  intervally  o  '/4  tónu. 
Z  materiálu  toho  zbudováno  nepřehledné 
množství  tónin    (969.  dle  jiných  až   16.000), 

Í'ednak  tím  a  dle  toho  postupu,  jakým  ze  zá- 
kladní stupnice  naší  vvvedeny  jsou  mody 
církevní,  jednak  alteraci  1  nebo  2  strutů  bez 
porušem'  diatonického  rázu,  konečně  výpust- 
kami  1  nebo  2  tónů.  což  vše  dělo  se  ve  smyslu 
diatoniky,  ježto  stupnice  chrómatická,  v  naší 
soustavě  vedle  diatonické  stejně  oprávněná, 
nebyla  Indům  béžna.  Praxe  redukovala  celou 
tuto  záplavu  na  23—36  stupnic.  Notace  dala 
se  písmem  sanskrtským.  Z  jednotlivých  forem 
poznáváme  náklonnost  k  nerovným  taktům 
(Vv  Ví.  */•)•  Čisté  národní  formou  jest  raagni, 
v  jiných  novověké  badání  spatřuje  cizí  pů- 
vod a  vysvětluje  jej  dlouholetou  cizí  vládou 
v  l-ii.  Tak  lehčímu  genru  se  blížící  rekta 
bývá  zhustě  původu  perského,  pochodový 
tuppa  mongolského  a  terdna  (přednášená 
mužskými  hlasy)  arabského.  Z  nástrojů  nej- 
rozšířenější jest  svrchu  zmíněná  vínd  o  7  stru- 
nách, pak  serinda^  ravanastron,  loutnovitá  ma- 
goudi^  tumura,  z  dechových  tare  (pohřební 
pozoun),  buri^  tutare  a  kombu  (válečné  trubky, 
sestupné  dle  velikosti),  z  bicích  talarif  kintal, 
udukaiy  tamtam,  dole,  naladěné  zvonky  a  j.  ^ 
Dějiny.  Znalost  dějin  I.  trpí  velice  tím,  že 
Áriům  indickým, prvním  představitelům  osvěty 
indické,  scházel  skoro  úplné  smysl  pro  po- 
třebu dějin  skutečných.  Indické  prameny  hi- 
storické —  odečteme-li  nápisy  —  veskrze  ob- 
sahují jádro  pravdy  dějinné  zahalené  vrstvami 


cizích  přídavků  někdy  velmi  fantastických; 
viry  nejhodnější  jsou  nahodilé  zmínky  o  udá- 
lostech historických  velmi  po  řídku  roztrou- 
šené v  hymnech  védských  a  bráhmanech,  pak 
některé  církevní  zápisy  buddhistické;  i  t.  zv. 
historické  spisy  pozdější  zasluhují  víry  leda 
jen  pro  doby  pisateli  nejbližší.  Potřeba  chro- 
nologie pociťována  byla  teprve  v  dobách  velmi 
pozdních,  zdá  se  i,  že  především  vlivem  ci- 
zím; zde  zvi.  buddhisté  zapisováním  svých 
církevních  hodnostářů  a  pod.  asi  první  začali 
klásti  jakési  základy.  Proto  poněkud  zřetel- 
něji známe  dějiny  I  jen  tam,  kde  stýkala  se 
živěji  s  národy  cizími,  zvi.  válkami  a  nájezdv 
na  ni  podniknutými;  proto  chronologie  nej- 
starší doby  dějin  indických  jest  úplné  nejistá 
(jediný  pevnější  bod  v  ní  jest  život  Buddnův) 
a  nejistota  tato  trvá  daleko  do  dob  následu- 
jících ve  všech  věcech,  o  které  šlo  cizím  sou- 
sedům a  vetřelcům  menši  měrou  (na  př.  ve 
vývoji  literatury  a  osvěty  vůbec). 

Vědomosti  o  stycích  I.  s  cizinou  do  doby 
Alexandrovy  jsou  docela  nepatrný.  Obchodní 
styky,  jichž  prostředkovateli  byli  hlavně  Se- 
mité (po  moři  Foiničané,  karavanami  po  su- 
ché zemi  rozl.  kmeny),  sahají  zajisté  do  dob 
velmi  starých;  ve  Starém  Zákoně  zachovalo 
se  již  několik  slov  odtud  pocházejících  iOfir, 
I.,  ze  jména  kmene  Abhirů  jv.  od  ústí  Indu, 
šenhabbim,  zub  slona,  z  ind.  ibha,  slon  a  j.); 
i  sami  Indové  záhy  počali  konati  obchodní 
cesty.  K  tomu  druží  se  zprávy,  že  egyptský 
král  Ramses  nebo  Sesostris  podmanil  si  po- 
břeží až  k  l-ii  a  dostal  se  po  zemi  aŽ  na  Gangu, 
a  podobné  zprávy  o  assyrské  královně  Se- 
miramidě.  Zprávy  posleclni  bez  základu  ne- 
jsou; jméno  krále,  který  prý  odrazil  Semira- 
midu  {Stabarobates,  asi  Sthávarapati)  jest  in- 
dické a  v  Ninive  nalezena  vyobrazeni  indi- 
ckých zvířat.  Zdá  se,  že  sev.-záp.  kraj  I.,  čásC 
Afgánistánu  a  poříčí  Indu  byla  v  moci  assyr- 
ské a  přešla  pak  na  Médy  a  dále  na  Kyra; 
I  Dareios  kol.  r.  500  př.  Kr  podnikl  sem 
výpravu  a  podrobil  si  kraje  na  pravém  bř. 
Indu  od  Paropamisu  až  k  moři.  —  Z  památek 
indických  samých  víme,  Že  na  počátku  dob 
historických  dle  svědectví  hymnů  Rgvédu 
sídlili  Áriové  indičtí  v  poříčí  Indu,  v  Pendžábu. 
majíce  ještě  hojné  styky  i  spojení  se  západ- 
ními bratří  mi  íránskými.  Kterak  a  proč  od 
nich  se  odloučili  a  hledali  sídla  v  l-ii,  není 
známo  (byla  vyslovena  i  domněnka  málo 
pravděpodobná,  že  stalo  se  tak  z  různic  ná- 
boženských) Z  poříčí  Indu  nenáhle  se  šířili 
na  vých..  nejprve  v  poříčí  Gangy,  pak  i  v  čá- 
sti jižni  (již  v  VI.  stol  př  Kr.  Dekkan  z  části 
byl  podle  všeho  bráhmanisován);  v  hymnech 
védských  i  ve  starvch  pověstech  jest  hojně 
stop  o  bojích,  jež  kmenům  árijským  při  tom 
bylo  postupovati  s  národy  před  nimi  v  l-ii 
usedlými  a  často  i  mezi  sebou.  Dějiny  této 
kolonisace  jsou  v  podrobnostech  neznámy, 
zejména  jest  neznámo,  do  jaké  míry  již  ve 
starých  dobách  árijští  přistěhovalci  se  mísili 
s  plemeny  domácími.  Jisto,  že  v  dobách  hi- 
storických lid  indický  skládal  se  ze  4  kast, 
mezi   nimiž  byly  (a  z  části  jsou  posud)  roz- 


592 


Indie  Východní  (déjiny). 


díly  plemenné;  odečteme-li  nejnižší  kasty 
temných  áúdrů,  Živicí  se  nejrozm.  zp&sobem, 
ani  zbývající  kasty  >árijské<  nebyly  plemenně 
stejnorodé:  kasta  bráhmanská  (Icnéžská)  snad 
byla  vlastním  zástupcem  světlého  typu  indo- 
cvropského,  kasta  kšatrijská  (královská,  vo- 
jenská) byla  pleti  rudé,  kasta  váiáijská  (rol- 
nická, vzniklá  z  vlastního  lidu)  pleti  žlutavé. 
Ponévadž  vrchní  tři  kasty  po  jazyce  i  nábo- 
ženství cítily  se  jediným  národem,  muselo 
předcházeti  smíšení  národů  před  tím  různých; 
toto  dle  některých  učenců  udalo  se  teprv 
v  l-ii  samé. 

Od  nejstarších  dob  byli  Áriové  indičtí  roz- 
děleni v  řadu  kmenů  více  nebo  méně  od 
sebe  neodvislých,  ale  nebyli  bez  souvislosti 
osvětové,  zvi.  v  náboženských  obřadech  se 
jevící.  Již  v  nejstarších  hymnech  liší  se  pří- 
slušníci pozdějších  kast  velmi  ostře,  aČ  ne- 
víme, byly-li  meze  mezi  těmito  tak  nepře- 
stupný laico  později;  ba  zdá  se,  že  počátky 
kastovmho  zřízeni  sahají  do  dob  árijských 
(indoíránských).  JiŽ  v  nejstarších  hymnech 
nalézáme  rodiny  kněžské  vykonávající  obřady 
náboženské  zděděným  způsobem  u  »knížatc 
(sůriů);  mimo  ně  stojí  lid  obecný  (vii-).  a  ne- 
přátelsky živel  nepříbuzný  (ddsové  č.  dasju- 
ové  a  p.).  V  téže  době  známe  jiŽ  také  řadu 
jmen  rozl.  kmenů  árijských,  mezi  nimiž  vy- 
nikal spolek  pěti  národů:  Turvaáové,  Jaduové 
(tito  dle  některých- původu  neárijského),  Anu- 
ové,  Druhjuové  a  Púruové;  Púruové  v  dobc 
védské  během  času  nabyli  z  nich  nejvyšší 
moci.  Mimo  tato  jména  zachováno  několik 
jiných  i  několik  jmen  rozl.  knížat. 

V  době  bráhman  (v.  literaturu)  nalézáme 
řadu  kmenů  árijských  jiŽ  pevně  usedlých 
zvláště  v  t.  zv.  »kraji  středním*,  nesvětéjší 
části  I.  (mezi  pohořími  himalájským  a  vind- 
hijským,  na  západ  až  kde  ř  Sarasvatí  v  písku 
zaniká,  na  východ  ke  stoku  Džamny  a  Gan^). 
Byla  tu  řada  království  brzy  neodvislých.  brzy 
jiným  poplatných  a  podřízených.  Zvláště  vy- 
nikal kraj  Kuruů  (mezi  Sarasvatí  a  Dršadvatf^, 
v  němž  vláda  krále  Parikšita  slavena  za  nej- 
šťastnější (Kuruové  sami  dle  jedněch  jsou 
Bharatové  doby  védské,  dle  jiných  dřívější 
Púruové)  a  Paňčálův  (mezi  Džamnou  a  Gan- 
gouV  Odtud  nenáhle  osazeny  i  kraje  dále  na 
v^cnod,  a  nalézáme  tak  Konaly  (sev.-záp  od 
Gangy,  s  hl.  městem  Ajódhjou,  nyn.  Audh), 
Ďa  vých.  od  nich  Vidéhy  (hl.  m.  Mithilá), 
království  Kááí  (Benares).  na  dolním  toku 
Gangy,  hl  na  jih  od  ni  krai  Mágadhů,  vý- 
choQiště  buddhismu  a  j.  Zachováno  sice 
v  bráhmanech  i  v  epice  hojně  jmen  králů, 
rodokmenů  i  zpráv  o  rozl.  událostech,  ale 
podařilo  se  posud  málo  bezpečné  pravdy 
z  nich  vybrati.  Nejmocněji  otřásly  Životem 
kmenů  indických  patrné  události,  z  nichž  vy- 
vinul se  v  pověstech  děj  Mahábhárata.  Zdá 
se,  že  velikou  válkou  zničena  byla  stará  moc 
Kuruů,  kteří  podlehli  Paňčáiům  a  jejich  spo- 
jencům; ale  podrobnosti  ztrácejí  se  úplně 
v  mlhách  fantastických  pověstí.  Ztý. 

Druhé  období  déjin  indických  počíná  ře- 
ckou invasí  r.  327  př.  Kr   I    dokončila  zatím 


vývoj  buddhismu,  jenž  si  vítězně  razil  dráhu 
krajinami  vyznávajícími  bráhmanismus  a  vy> 
stupuje  poněkud  z  dosavadní  passivity.  Styky 
se  světem  západním  lze  stopovati  již  v  prvním 
období,  jednak  po  pevnině  mezi  Pendžábem 
a  Přední  Asií,  jednak  po  moři  mezi  E^pfany 
a  Foiničany.  Obzor  řeckých  dějepisců  Heka- 
taia,  Hérodota  a  Ktésia  konči  u  Indu.  Po- 
drobnější zprávy  o  l-ii  podávají  řečtí  spiso- 
vatelé teprve  od  doby  Alexandra  Vel.,  pře- 
devším Megasthenés.  Strabo,  Plinius  a  Arrian. 
Alexander  Vel.  (v.  t.)  překročil  r.  327  Ind, 
podrobil  si  země  mezi  m.  Taxilem  a  řekou 
Hydaspem  ^Džihlamem)  a  nedaleko  stoku 
Pětiříči  založil  město  Alexandrii  (Uč).  Po  jeho 
smrti  dostala  se  I.  jim  podmaněná  zakladateli 
syrské  říše  Seleuku  Nikétoru.  Seleukos 
hleděl  nejprve  upevniti  moc  svou  v  Sýrii  a 
teprve  r.  312  odebral  se  do  Baktrie  a  I.  pod- 
robit si  tam  menších  království,  která  hned 
po  odchodu  Alexandrově  byla  střásla  jho  ře- 
cké. Zatím  krátce  před  smrtí  Alexandra  Vd. 
dobrodružný  Čandragupta  {ZavdQÓxotxoq) 
použiv  zmatků  po  jeho  odchodu  dobyl  Yú. 
města  Pátaliputry  (n.  Patný)  v  Mágadé  a  usa- 
div se  v  údolí  ganžském  podmanil  si  siev.-záp. 
knížata  řecká  i  domorodá  a  založil  v  sev.  l-ii 
velikou  říši.  Seleukos  poznav  moc  Čandra- 
guptovu  vstoupil  s  ním  v  přátelské  styky, 
ponechal  mu  Pendžáb  a  údolí  kábulské,  ba 
dal  mu  i  svoji  dceru  za  chof  a  poslal  vyslance 
Megasthena  k  jeho  dvoru  do  Pátalipntry 
(306—298). 

Z  dynastie  Čandraguptou  založené  vzešel 
vnuk  jeho  král  Aáóka  (264—223),  který  jal 
se  energicky  šířiti  buddhismus.  Za  nástupců 
Seleuka  Nilcétora  nastaly  opět  nepřátelské 
styky  s  l-ií;  ve  II.  stol.  př.  Kr.  baktrický  král 
Eukratidés  porazil  Indy  u  Pataly  a  vysílal 
výpravy  do  Gudžarátu  a  krajin  sousedních. 
Rovněž  mince  řeckobaktrického  krále  Me- 
nandra  dosud  se  nalézají  v  severo-záp.  l-ii 
Zatím  však  duch  řecký  vykonal  značný  vliv 
na  rozvoj  indické  vědy  a  umění,  především 
na  astronomii,  lékařství,  stavitelství  a  skulp- 
turu, a  z  I.  pak  i  na  vývoj  vědy  arabské.  Říši 
řcckobaktrickou  rozbili  Škythové,  kteří  z  vý- 
chodu přišli  ku  břehům  Oxu,  odtud  přistě- 
hovali se  do  Afgánistánu  a  dvěma  proudy 
vpadli  do  I.;  jeden  vnikl  do  nížiny  ganžské. 
druhý  pouští  Sindskou  do  Gudžarátu.  Až  do 
1.  stol.  př.  Kr.  jsou  dějiny  jejich  temny;  te- 
prve ok.  r.  56  vystupuje  určitěji  král  Kani- 
ška  (KanerkeJ.  Náboženství  Skyóiů  byla  smě- 
sice původního  jejich  náboženství  s  kulty 
staroperskými,  vedle  nichž  i  bozi  řečtí,  egypt- 
ští a  zvláště  buddhismus  byli  uvedeni  ve 
skythský  pantheon.  Poslední  králové  z  dyna- 
stie Kaniškovy,  jež  vládla  asi  100  let,  úplně  se 
poindštili. 

Zatím  vystupuje  v  l-ii  nový  národ  zvaný 
Gupto  vé,  snad  poindštělí  přistěhovalci  z  roz'- 
bité  říše  řeckobaktrické,  kteří  následovali  po 
dyn.  Kaniškově.  Spojili  se  s  Indy  proti  dru- 
hému proudu  Skythu,  který  se  vřítil  do  Gu- 
džarátu a  Merváru.  V  již.  Řádžputáně  strhla 
se  mezi  oběma  děsná  bitva  u  Kahrúru  r.  78 


INDlCKi 


Deska    X    ocelové    skHnky    xUtcm    vykládané 
Č.  damaskované.  (Pcndiáb.) 


Dtájpun 


Kamenný  pilíř  a  vnitřku  velké  pagody 
v  Srí  Rangamu. 


Dřevený  sloup 
soukromého  domu  v  Patanu 

(Nepil). 


Kamenii 
z  postnumi  fa^ 


OTTŮV    SLOVNÍK   NAUČNÝ. 


E     UMÉNÍ. 


SK 


ské  emaily. 


!0iý  piHř,  14  m.  vys., 

{igady   chrámu    Gobindeova 

iidábáiiu  PCVI.  st.). 


Reliéf  v  Chadř.urau. 


Čelo  stříbrné  tepané  schránky  (Madura). 


Kreslil  y.  KóMer. 


Indie  Východní  (dějiny). 


693 


po  Kr.,  v  níž  Skythové  podlehli  a  ztratili  se 
z  déjin.  Rok  této  bitvy  stal  se  východištěm 
indického  letopočtu  Saka  n.  Salivahana. 
Dějiny  Guptů  od  bitvy  kahrúrské  jsou  zase 
neznámy;  Guptové  mizejí  poč.  IV.  stol.  a  na 
místo  nich  nastupuje  dynastie  původu  ind- 
ského.  Od  vpádu  SkythŮ  do  I.  aŽ  po  zánik 
dynastie  Guptů  byla  I.  beze  všech  styků  se 
západem.  Za  to  vsak  již  od  III.  stol.  př.  Kr., 
kdy  král  Aáóka  šíře  buddhismus  posílal  mis- 
sionáře  do  vých.  Asie  a  rozšířil  jej  především 
po  Číně,  nastupují  styky  I.  s  Čmou;  čínští 
mnichové  putovali  ku  sv.  místům  buddhismu 
a  psali  o  l-ii.  Vynikajícím  zjevem  je  v  r.  399 
až  415  po  Kr.  Číňan  Fa(t)-hien  (v.  t). 

V  2.  pol.  VII.  stol.  počaly  vpády  aiabské 
do  I.,  ale  omezovaly  se  na  krajiny  při  dol- 
ním Indu  a  Pendžábu.  Rovněž  invase  omaj- 
jovského  vojevůdce  MuhammedaKásima  r.  711 
neměla  trvalého  úspěchu;  r.  750  vytlačili  In- 
dové muslimy  úplné.  Koncem  X.  stol.  stá- 
vají se  radžové  poplatnými  sultánům  gazna- 
vovským.  Sultán  Manmúd,  syn  Sebukte- 
gínův  (997—1030),  porazil  radžu  lahórského 
u  PeŠávaru  r.  1001  a  podmaniv  si  Pendžáb 
učinil  z  něho  provincii  gaznavovskou.  Po-, 
tom  podnikal  vpády  do  Hindustánu  boře 
chrámy  a  modly  a  odvážeje  nesmírné  bohat- 
ství do  Gazny.  Nejslavnější  výpravu  podnikl 
v  1.  1026—1027  do.Gudžarátu,  jejímž  cílem 
byl  bohatý  chrám  Šivův  v  Somenátu.  Dyna- 
stie gaznavovská  zanikla  koncem  XII.  stol.  a 
po  krvavých  bojích  nastoupili  afj^nští  Gú- 
rovci  (v.  t).  K.  1152  poslední  Gaznavovec 
Bahrám  byl  svržen  s  trůnu  od  Alá-ud-dína 
Gúrovcc,  Gazna  zbořena  a  jen  hrobu  Mahmú- 
dova  ušetřeno.  Syn  Bahrámův  Chosrev  prchl 
do  I.  a  založil  první  muslimskou  říši  v  La- 
hóru.  Sestřenec  Alá-ud-dínův  Mu'izzuddín, 
známý  pode  jménem  Muhammeda  Gúrovcc, 
dobyl  r.  1176  Multánu  a  Lahóru,  zajal  Cho- 
sréva  a  vrhl  se  r.  1191  na  Dehli;  byl  však 
odražen.  Brzo  potom  povolal  jej  maháradža 
kanúdžský  na  pomoc  proti  Dehli  a  on  dobyv 
města  obrátil  se  proti  svému  spojenci  a  ve- 
hnal jej  s  vojskem  do  Gangy.  Panství  své 
rozšířil  až  k  Benaresu.  Muhammed  sídlil 
v  Gazně  znovu  vystavěné,  provincie  indické 
spravoval  jeho  otrok  Kutub-ud-dín.  R.  1206 
byl  Muhammed  zavražděn  a  Kutub-ud-dín, 
prohlásiv  se  za  sultána  delhijského,  založil 
t.  zv.  dynastii  otrockou  (1206—1290).  Rozšířil 
říši  svou  až  k  Brahmaputře  a  vůdce  jeho, 
dobrodruh  Bachtjár,  dobyl  Biháru,  Mágady 
a  Bengálska.  Za  této  dynastie  udal  se  lou- 
pežný vpád  Mongolů  pod  Džengizchánem. 
R.  1290  zmocnil  se  trůnu  Džalál-ud-dín,  dav 
posledního  sultána  otrocké  dyn.  zavražditi,  a 
po  něm  následoval  jeho  synovec  Alá-ud- 
dín  (1295—1317),  jenž  vyplenil  buddhistické 
chrámy  v  Bhílse  a  podnikl  dobrodružnou  vý- 
pravu proti  Deoghuru.  Vůdcové  Jeho  dobyli 
Gudžarátu  a  on  sám  vrhl  se  do  Rádžputány, 
dobyl  Citóru  a  podmanil  si  Mahráty.  Indové 
zdrceni  fanatismem  muslimským  a  jejich  rou- 
hačstvím  oddali  se  zoufalství;  islám  pak  šířil 
se  volné  do  Dekkanu.    Po  smrti  Alá-ud-dí- 


nově  vypukly  v  říši  jeho  revoluce,  až  r.  1321 
zmocnil  se  delhijského  sultanátu  pendžábský 
místodržící  Tuglak.  Za  něho  a  za  jeho  ná- 
stupce Muhammeda  (1325—1350)  ukázalo  se, 
že  I.  byla  výboji  muslimů  finančně  úplně  zni- 
čena, rokus  Muhammedův  o  nápravu  měny 
(zavésti  místo  zlata  měd^  vedl  k  úplnému 
úpadku  obchodu  a  finanční  anarchii.  Za  vlády 
jeho  zuřil  mimo  to  hrozný  hlad.  Za  nástupce 
jeho,  slabého  Fírúza,  rozpadala  se  říše  Tu- 
glakovců  a  připravovala  pudu  invasi  Timur- 
ícnga,  jenž  r.  1398  vřítil  se  s  Mongoly  do  I., 
dobyl  Delhi  a  dal  obyvatelstvo  posekati. 
Avšak  trvalého  výsledku  mimo  děsná  ukru- 
tenství  invase  Timur-lengova  po  sobě  neza- 
nechala. Po  Tuglakovcích  ujala  se  v  Delhi 
vlády  dynastie  Sejjidů  á  po  ní  afgánská  dy- 
nastie Lodi. 

Roku  1525  potomek  Timur-lengŮv  Báber 
vpadl  do  I.  a  poraziv  Ibráhíma,  posledního 
z  d]^.  Lodi,  u  Panipatu  založil  dynastii 
mogulskou,  jež  dle  jména  vládla  .až  do 
r.  1857.  I.  před  vpádem  Báberovým  v  Dek- 
kanu byla  rozdělena  ve  čtyři  království,  z  nichž 
nejmocnější  byla  Pandija  s  m.  Madúrou.  Po- 
slední král  Parakrámu  byl  vypuzen  Málikem 
Káfúrem  r.  1324,  ale  muslimům  nepodařilo  se 
na  Dekkanu  nabyti  trvalého  vlivu.  Od  XII. 
až  do  XVI.  stol.  ovládala  celý  jih  I.  říše 
Vidžájanágarská;  m.  Vidžájanágar  bylo  r.  1565 
vydrancováno  od  muslimů  a  dosud  leží  v  ssu- 
tinách.  Vedle  toho  vzniklo  na  Dekkanu  pět 
říší  muslimských,  jež  zničily  u  Talikotu  r.  1565 
říši  Vidžájanágarskou  a  válčily  pak  samy  mezi 
sebou.  Z  těchto  bojů  těžili  především  Angli- 
čané, ačkoli  tito  sultánové  přes  vnitřní  zápasy 
uchovali  si  samostatnost  až  do  konce  XVII.  st., 
kdy  šije  podmanil  mogulský  sultán  Aurangzíb. 
Báber  po  bitvě  u  Panipatu  rozšiřoval  říši 
mogulskou  v  Hindustáně;  po  jeho  smrti  na- 
stoupil na  trůn  Humájún  (1530—1556),  který 
vítězně  překonal  velikou  vzpouru  Afgáncu 
vedených  Šír-šáhem.  Syn  íeho  Akbar  (v.  t.) 
stal  se  vlastním  zakladatelem  říše 
mogulské  Podmaniv  si  Pendžáb,  zmocnil 
se  Citóru,  Adžmíru,  Audhu  a  Gudžarátu,  vy- 
hnal r.  1572  z  Bengálska  dynastii  afgánskou 
a  v  násl.  létech  připojil  k  říši  své  Orissu, 
Kábul,  Kašmír,  Sindh  a  Kandahár.  Syn  jeho 
Džihángír  (1605—1627)  učinil  hlavním  mě- 
stem říše  mogulské  Lahór;  za  panování  jeho 
usadili  se  Angličané  v  Suratu.  Nástupce  jeho 
Šáh  Džihán  (1627—1658)  vládl  za  největšího 
rozkvětu  říŠe  mogulské;  sídlil  nejvíce  v  An- 
glii a  zanechal  tam  po  sobě  překrásné  pa- 
mátky indské  architektury:  Tádž  Mahál,  palác 
a  perlovou  mesdžidu.  ťo  bratrovražedném 
boji  prohlásil  se  za  sultána  syn  jeho  Au- 
ran^rzíb  (1658—1707),  iehož  vláda  značí  nej- 
větší rozvoj  moci  mogulské,  ale  zároveň  i  po- 
čátek úpadku.  R.  1712  v  Hajdarábádu  prohlá- 
sil se  za  sultána  Nizám-ul-mulk  a  r.  1720 
Peršan  Sa*ádeť  Alí-chán  za  navába  v  Audhu, 
Mahrátové  drželi  západ  a  střed  poloostrova, 
v  Bengálsku  pak  založil  dědičnou  dynastii 
naváb  Muršid  Kuli-chán.  Od  smrti  Aurang- 
zíba  nebyla  I.  sjednocena  a  její  vnitřní  roz- 


594 


Indie  Východní  (déjiny). 


háranost  byla  nejlépiim  spojencem  Angličanů 
dobývajících  l-ii.  Dle  jména  vládla  dynastie 
moeulská  a2  do  r.  1857,  kdy  poslední  sultán 
Banádur  byl  vypovězen  ao  Rangúnu. 

Krátce  před  založením  říše  mogulské  v  l-ii 
oplul  Vasco  de  Gama  jižní  Afriku  a  přistál 
r.  1498  u  Kalikutu.  R.  1502  udélil  papež  Alex- 
ander VI.  Portugalcům  privilegia  na  plavby, 
výboje  a  provozování  obchodu  s  Aethiopií, 
Arábií,  Persií  a  l-ií.  Francisco  ďAlmeida  (1505) 
a  Albuquerque  (1507)  dobyli  země  kolem 
méfita  Goy.  v  XVII.  stol.  moc  jejich  však 
klesala,  poněvadž  HoUanďuié,  založivše  >Hol- 
landskou  společnost  východoindickou*,  hou- 
ževnatě s  nimi  konkurrovali.  Angličané  usa- 
dili se  na  východoind.  ostrovech  koncem 
XVI.  stol.,  založili  si  v  Londýně  •Východo- 
indickou společnost*  a  zjednávali  si  ob- 
chodní styky  s  indickým  pobřežím.  R.  1623 
donuceni  přeložiti  svou  Činnost  obchodní  do 
Přední  I.,  kde  měli  již  od  r.  1611  několik  ob- 
chodních agentur.  R.  1639  Francis  Day  kou- 
pil od  radže  čandragirského  území  madras- 
patamské,  vystavěl  tam  Ft.  St.  George  a  kolem 
něho  vyrůstalo  záhy  m.  Madras;  r.  1653  zří- 
zena v  něm  >  Madras  Presidency*.  Na  záp. 
břehu  indickém  bylo  střediŠtěm  angl.  ob- 
chodu m.  Surát;  Karel  II.  dostal  r.  1661  vě- 
nem s  chotí  Kateřinou  z  Braganzy  ostrov 
Bombayský  a  ponechal  ho  za  10  lib.  ročního 
poplatku  společnosti.  R.  1684  zřízena  »Bom- 
bay  Presidency*.  Osady  v  Bengálsku  založeny 
později;  r.  1700  koupila  společnost  tři  ves- 
nice, Sultánátí,  Kalikatu  a  Govindpur,  od 
'Azíma,  syna  Aurangzíboya,  u  nichž  vznikala 
Kalkutta,  a  zřízena  r.  1707  »Bengal  Presidency*. 
Tato  tři  prcsidentství,  nejprve  od  sebe  ne- 
odvislá,  byla  podřízena  sboru  ředitelů  {Court 
o/directors)  v  Londýně;  r.  1711  prcsidentství 
vzájemně  spojena,  ale  dozor  sboru  ředitelů 
trval  dále.  Vláda  v  každém  prcsidentství  sklá- 
dala se  z  presidenta  a  rady  (council);  civilní 
záležitosti  obstarávali  úředníci  z  Anglie. 

Politické  dějiny  nynější  Britské  říše 
v  I-ii  počínají  v  pol.  aVIIi.  stol.,  kdy  evrop- 
ské boje  mezi  Francií  a  Anglií  za  válek  slez- 
ských přeneseny  i  na  půdu  indickou.  Fran- 
couzi zmocnili  se  osad  na  pobř.  Koroman- 
dclském  i  s  Madrasem,  ale  na  krátko.  K  dalším 
bojům  vedly  protivné  snahy  obou  mocí.  Gen. 
Duplex  použiv  slabosti  říše  mogulské  dosadil 
na  trůn  haidarábádský  a  arkotský  své  kandi- 
dáty proti  angl.  stranniku  Muhammadu  *Alímu, 
jenž  se  však  pomocí  lorda  Clivea  udržel. 
R.  1756,  kdy  znova  vypukla  válka  mezi  Francií 
a  Anglií,  pokusili  se  Francouzi  o  restauraci 
svého  vlivu  v  I-ii,  ale  moc  jejich  zlomil  plu- 
kovník Coote  u  Vandivaše  r.  1760  a  dobyl 
m.  Pondišeri  r.  1761.  Společnosti  h-anc.  v  I-ii 
zanikly  r.  1797.  Nástupce  posledního  velikého 
navába  Alího  Vardí-chána  Sirádž-ud-deule 
v  Bengálsku  udeřil  r.  1756  na  Kalkuttu,  zajal 
146  Angličanů  a  uvrhl  je  do  děsného  vězení 
známého  odtud  jménem  >černá  díra*  (black 
hole).  Do  rána  udusilo  se  v  něm  v  tropickém 
vedru  123  a  ostatní  umírali.  Clive  a  admirál 
Watson  spěchali  pomstit  smrti  svých  rodáků. 


Kalkutty  dobyli  a  naváb  Sirádž-ud-deule  dal 
společnosti  náhradu.  Téhož  roku  vypukla 
válka  sedmiletá  a  Clive  obsadil  franc.  osadu 
Čandemagar.  Poněvadž  Sirádž-ud-deule  stra- 
nil Francouzům,  porazil  Qive  značné  vojsko 
jeho  u  Palási  (Plassey)  r.  1757  a  dosadil  na 
trůn  bengálský  zrádného  vezíra  Mír  Džafara, 
který  se  stal  loutkou  v  rukou  Angličanů; 
vlastním  vládcem  Bengálska,  Orissy  a  Bihám 
byl  Clive.  Bitvou  u  Palási  založeno  panství 
angl.  v  I-ii.  Za  trůn  zaplatil  Mír  Džafar  ne- 
smírné summy  peněz  a  odtud  počíná  výnosné 
angl.  obchodováni  a  trůny,  ríástupce  ieho 
Mlr  Kásim  hleděl  vymaniti  se  z  nadvlády 
anglické;  organisoval  vojsko  a  spojoval  se 
s  navábem  z  Audhu.  Povstání  vypuklo  v  Ben- 
gálsku, při  čemž  r.  1763  v  Patné  pobito  2200 
sipálů  a  Angličanů.  Major  Adams  porazil  Ká- 
sima,  ale  nástupce  jeho  Šáh  Alám  s  navábem 
audhským  živili  povstání  dále.  Tu  major 
Munro  potlačil  vzpouru  tím,  že  dal  24  ná- 
čelníků spiknutí  přivázati  k  ústí  děl  a  po- 
praviti; r.  1764  dobyl  Audhu  poraziv  Indy 
u  Baxaru.  Zatím  znovu  ujal  se  vlády  Clive; 
za  veliké  summy  prodal  Audh  novému  na- 
vábu  Šáhu  Alámu,  jenž  postoupil  společností 
finanční  administraci  v  Bengálsku,  Biháru  a 
Orisse;  Šáh  sám  pak  měl  pouze  soudnictví 
R.  1772  stal  se  guvernérem  bengálským  War- 
ren  Hastings,  který  použil  při  íinančm' 
správě  Evropanů  (collectors),  zavedl  cla  ze 
soli  a  opia;  pro  stálé  spory  s  Philippem  Fran- 
cisem,  radou  Společnosti,  nebylo  mu  lze  roz- 
vinouti všestranně  administrační  a  finančni- 
ckou činnost.  R.  1774  jinenován  generálním 
guvernérem  a  zůstal  jím  až  do  r.  1785.  Jak- 
koli způsob,  jímž  Hastings  naplňoval  pokladny 
společnosti,  nebyl  vždy  správn^^  a  poctívý, 
nelze  mu  přece  upříti  vynikajících  zásluh 
o  zabezpečení  angl.  panství  v  I-ii;  přispívaly 
k  tomu  reformy  nnanční,  soudní  a  především 
jeho  vyjednávání  s  radžou  Benareským  a  kníž. 
z  Audhu.  Bombayská  vláda  dle  příkladu  ostat- 
ních prcsidentství  snažila  se  nabyti  vlivu 
v  Púně ;  výsledkem  této  snahy  byla  smlouva 
surátská  r.  1775,  v  níž  praetenaent  trůnu  pán- 
ského Raghunát  Ráo  za  trůn  zavázal  se  po- 
stoupiti Angličanům  Salsettu  a  Bassein.  Tím 
počala  první  válka  s  Mahráty.  W.  Hastings 
jako  gener.  guvernér  dostí  nerad  táhl  Bom- 
bayským  na  pomoc.  Gen.  Godard  zmocnil  se 
Gudžarátu  a  Popham  Gwalioru;  z  války,  jež 
se  vlekla  až  do  r.  1782,  získali  Angličané 
Salsettu  a  několik  ostrůvků,  ostatek  zachován 
status  quo.  Bezohlednost  madrasské  vlády  způ- 
sobila povstání  Hajdara  Alího  z  Majsúru,  kte- 
rý sjednal  spolek  s  nizámem  dekkanským  a 
s  Mahráty.  Hastings  uzavřel  však  s  Mahráty 
mír  a  tím  byl  Hajdar  Alí  osamocen;  potom 
dal  se  s  ním  do  války.  Po  jeho  smrti  r.  1782 
syn  jeho,  známý  Tippu  Sáib,  ve  válce  pokra- 
čoval, ale  uzavřel  r.  1784  s  Hastingsem  mír. 
Význam  W.  Hastingsův  záleží  tedy  především 
v  tom,  že  Anglii,  která  v  té  době  vedla  ne- 
šťastný boj  s  bývalými  svými  osadami,  nově 
se  tvořícími  Spojenými  státy  v  Americe,  a 
stěží  uchovávala  ve  své  moci  ostatm'  osady 


Indie  Východní  (dějiny). 


595 


zámořské,  nejen  udržel  panství  v  l-ii,  ale  Je 
i  rozSířil  a  dal  mu  pevnou  organisaci.  Po 
Hastingsovi  stal  se  lord  Cornwallis  (1786 
až  1793)  gener.  guvernérem,  a  ten  zavedl 
v  l-ii  evropské  soudnictví  a  ustavil  nejvyšší 
soudní  dvůr  v  Kalkuttě.  Za  jeho  vlády  vy- 
pukla druhá  válka  majsúrská  (1790—92),  v  níž 
Mahraté  a  nizám  dekkansk^  stáli  na  straně 
anglické  a  udatný  sultán  Tippu  za  krutých 
podmínek  donucen  vzdáti  se;  vzpouru  svoji 
proti  panství  anglickému  odpykal  tím,  že 
polovici  jeho  území  zabrali  Angličané  a  jejich 
spojenci,  mimo  to  diktovali  mu  válečnou  ná- 
hradu 3,000.000  lib.  sterl. 

V  r.  1793—1798  zastával  gener.  guvernér- 
ství  sir  Tohn  Shore  (lord  Teignmouth).  Čin- 
nost jeho  týká  se  spíše  zdokonalování  vnitřní 
správy  než  výbojů,  neboť  za  jeho  vlády  mimo 
nékohk  menších  vzpour  neudalo  se  nic  politi- 
cky důležitého.  Ale  za  to  tím  bouřlivější  doby 
nastaly  za  jeho  nástupce  lorda  Morningto- 
na  (pozd.  marquisa  Wellesleye)  v  r.  1798  až 
1805.  Zásadou  toho  přítele  Pittova  bylo,  že 
Anglie  musí  býti  svrchovanou  vládkyní  nad 
polouostrovem  a  potírati  všude,  kde  se  udá 
k  tomu  příležitost,  vliv  Francie.  Když  Mor- 
nington  cestoval  do  I.,  dlel  Napoleon  v  Egyptě 
a  direktorium,  ba  snad  i  sám  Napoleon,  vedli 
tajnou  korrespondenci  se  sultánem  Tippu 
Saibem.  Vliv  Francie  sahal  však  ještě  dále; 
nizám  dekkanský  podléhal  ve  všem  Francii 
a  ve  vojsku  mahratské  konfederace  vedli  vá- 
lečný výcvik  francouzští  důstojníci  a  dobro- 
druzi. Momington,  jako  před  ním  lord  Corn- 
wallis, jal  se  jednati  nejprve  s  nizámem  Alím 
o  spolek  proti  Tippovi  a  výsledkem  toho 
jednání  bylo  rozpuštění  francouzských  pluků. 
Také  Mahraté  dali  se  získati  ku  spojenectví 
s  Anglií.  Osamotiv  takto  sultána  Tippa,  hledal 
záminky  k  válce,  maje  v  úmyslu  pokořiti  ho 
úplně.  V  té  době  nesly  se  l-n'  povésti,  že  Na- 
poleon chce  z  Egypta  vrhnouti  se  s  loďstvem 
na  pobřeží  malabarské,  a  lord  Momington  za 
takových  okolností  rozhodl  se  vyhlásiti  Tip- 
povi třetí  válku  majsúrskou,  která  počala 
r.  1799.  V  angl.  armádě  vystupuje  plukovník 
Arthur  Welleslcy,  známý  to  pozdější  vévoda 
Wellington.  Tippu  kladl  celkem  nepatrný 
odpor  a  uchýlil  se  konečně  do  svého  hlav- 
ního opevněného  města  Seringapatamu.  Ob- 
klíčen byv,  žádal  o  mír,  ale  podmínky  angli- 
cké byly  krutý,  ba  přímo  nepřijatelný.  Tippu 
je  zamítl,  řka:  »Raději  padnu  jako  voiák,  než 
bych  trávil  život  jako  naváb  v  pensi!«  V  květnu 
r.  1799  vzat  Seringapatam  útokem  a  Tippu 
nalezen  mezi  mrtvolami  bojovníků  u  brány 
města.  Říše  jeho  rozdělena  mezi  Angličany 
a  spojence  a  z  části  Majsúru  zřízeno  nové 
indské  království,  na  jehož  trůn  dosazena 
pod  ochranou  angl.  dynastie,  iiŽ  byl  Haj  dar 
Alí  vypudil.  Madrasské  presidentství,  rozší- 
řené o  celý  Karnatik,  nabylo  nynější  podoby 
a  hranic  a  lord  Mornington  odměněn  titulem 
marquisa  Wcllcslcya.  Angl.  vláda  zavedena 
mimo  to  i  do  Tandžóru  a  radža  tandŽórský, 
podobně  jako  naváb  karnatický,  stal  se  titu- 
lárním  knížetem. 


Tak  opanovali  Angličané  téměř  celý  polo- 
ostrov; britská  vláda  místo  domácí  ustálila 
se  v  Kamatiku,  v  Majsúru,  mezi  Kistnou  a 
Kolerúnem  a  po  celém  vých.  pobřeží;  mimo 
to  Tandžór,  Tričinopoli,  Tinnevelli  a  Madúra 
staly  se  angl.  provinciemi.  Odtud  počíná  se 
novy  rys  politiky  lorda  Wellesleye:  všecky 
domácí  státy  mají  uznávati  svrchovanost 
Anglie  a  nic  nepodnikati  bez  jejího  vědomí 
a  svolení.  Nizám  hajdarábádský  první  stal  se 
manem  britské  vlády,  ale  pejšva  v  Púně  přes 
značné  sliby  odmítl  přistoupiti  na  podmínky 
anglické.  Od  r.  1800  budil  úzkostnou  pozor- 
nost Wellesleyovu  rozvoj  moci  mahratské. 
Vojevůdce  máhratský  Džasvant  Rao  Holkar 
z  Indóru  vrhl  se  na  Pejšvu  Bádží  Raa  a  porazil 
iej  r.  1802  u  Púny.  Bádží  Rao  prchl  na  anglické 
lodi  do  Basseinu  a  podepsal  smlouvu,  dou- 
faje, že  ho  Angličané  dosadí  na  trůn  v  Púně. 
Důsledkem  smlouvy  basseinské,  která  značí 
důležitý  obrat  v  dějinách  I.,  musila  býti  válka 
s  Mahraty.  Bádží  Rao  byv  znovu  dosazen  na 
trůn  v  Púně  počal  zrádně  a  potají  jednati 
spolek  proti  Anglii  s  Deuletem  Rao  Sindiou 
a  s  Bhonslou  radžou  berárským,  a  tito  uznavše 
DŽasvanta  Rao  Holkara  za  maháradžu  indór- 
ského  získali  ho  za  spojence.  Plukovník  Wel- 
lesley  porazil  Mahraty  u  Assáje  r.  1803  a 
Bhonsla  i  Sindia  uprchlí;  hned  po  bitvě  jali 
se  Angličané  dobývati  pevností  a  porazili 
Mahraty  podruhé  u  Argaumu.  Zatím  gen. 
Lake,  veda  druhé  vojsko  z  Hindustánu,  zničil 
moc  Francouzů  s  Mahraty  spojenou  u  Alí- 
garhu  a  hned  po  té  zmocnil  se  mogulského 
města  Delhi.  Sultán  šáh  Alám  přijal  anglický 
protektorát  a  Lakc  zanechav  v  Delhi  angl. 
posádku  dobyl  Agry  a  porazil  Mahraty  u  Las- 
vari.  Sindia  a  Bhonsla  donuceni  podrobiti  se 
vládě  angl.  Jediný  Džasvant  Rao  zachoval 
dosud  neodvislost.  V  té  době  (1805)  odvolán 
Wellesley  pro  konílikt  se  »sborem  ředitelůc 
a  nahrazen  po  druhé  lordem  Cornwal li- 
sem, který  postavil  se  v  čelo  reakce;  na 
štěstí  však  ještě  téhož  roku  zemřel  a  nástup- 
cem jeho  stal  se  bývalý  stoupenec  politiky 
Wellesley  o  vy  sir  George  Barlow  (1805  aŽ 
1807).  Koncem  r.  1805  gen.  Lake  pronásle- 
doval DŽasvanta  Rao  Holkara  do  PendŽábu 
a  donutil  ho  podrobiti  se  angl.  vládě.  Po 
dvou  létech  nahrazen  Barlow  lordem  Min- 
toem  (1807— 1813),  který  prohlásil,  že  poli- 
tika angl.  má  státi  nad  stranami.  Ale  strach 
z  možné  invase  francouzské  nebo  ruské  do 
I.  donutil  ho  k  intervenci.  Válka  mezi  Anglií 
a  Francií  přenesena  i  do  vod  východních; 
lord  Minto  okkupoval  důležité  skladiště  fran- 
couzské, ostrov  sv.  Mauricia,  r.  1810,  a  když 
Napoleon  zmocnil  se  Hollandska,  vyslal  gu- 
vernér expedici,  jež  obsadila  Jávu.  Vedle 
toho  navázal  Minto  rozsáhlé  diplomatické 
I  styky  indické  vlády  s  dvory  pendžábskými, 
afgánistánským  a  perským. 

Minto  opustil  r.  1813  l-ii  a  v  úřad  guver- 

I  néra  dosazen  byl  lord  Moira  (1813—1823), 

pozdější  marouis  Hastings.  Byv  s  počátku 

I  odpůrcem  politiky  Wellesleyovy  změnil  v  I-ii 

I  svoje  politické  názory  a  stal  se  horlivým  jeho 


598 


Indie  Zadní. 


veliké  říše  a  podporovali  její  hmotný  i  kul- 
turní rozvoj.  Na  venek  vystupuje  pouze  ve 
válce  s  Afgánistánem  a  s  Barmou,  která  byla 
r.  1886  připojena  k  l-ii. 

Literatura.  Feistmantel,  Osm  let  ve  V. 
l-ii  (Praha,  1887);  Zeměpisné  poméry  Vých. 
I.  Britské  (Zemép.  Sborník,  Praha,  1886); 
Politické  poměry  Vých.  I.  Britské  (t,  1887); 
KořenskJ,  Cesta  kolem  svéta  (Praha,  1897, 

2  sv.);  Hunter,  Imperiál  Gazetteer  of  India 
(2.  vyd.,  Londýn,  1885—87,  14  sv.),  hlavní 
dílo,  z  něhož  o  sobě  vydán  díl  VI.  s  názvem 
The  Indián  Empire  (t.,  1886,  3.  vyd.  1895); 
Thomton,  A  tíazettecr  of  the  territories 
under  the  governement  of  the  East  India 
(2.  vyd.,  t.,  1857);  Orlích,  Indien  und  seine  Re- 
gicrung  (Lip.,  1859—61, 2  sv.);  H.  A.  R.  Schlag- 
mtweit,  Kesults  of  a  scientiňc  mission  to  India 
and  High-Asia  undertaken  between  the  years 
1854  and  58  atd.  (t.,  1869,  4  sv.  s  atlasem); 
Schlagintweit-Sakúnlinski,  Reisen  in  Indien 
und  Hochasien  (Jen?L,  1869—72,  3  sv.V,  Dun- 
can,  Geography  of  India  (Madras,  1876);  Dow- 
son,  Classical  dictionary  of  Hindu  mythology 
and  religion,  geography,  history  etc.  (Lon- 
dýn, 1879};  Temple,  India  in  1880  (t..  1880); 
Reclus,  Nouvelle  géographie  univ.  sv.  VIII. 
řL'Inde  et  llndochine,  Paříž,  1883);  Shlb 
Chunder  Bose,  The  Hindoos  as  they  are 
(Kalkutta.  2.  vyd.,  1883);  Smith,  Geography 
of  British  India  (Lond..  1883);  Hackel,  Indi- 
sche  Reisebriefe  (2.  vyd.,  Berlín,  1884);  Wer- 
ner, Das  Kaiserreich  Ostindien  (Jena,  1884); 
Mantegazza,  India  (Milán,  1884);  Balfour, 
Cyclopedia  of  India  (3.  vyd.,  Londýn,  1885, 

3  sv.);  Williams,  Modern  India  and  the  Indi- 
ans  (4.  vyd.,  t.,  1887);  Wilkins,  Modem  Hin- 
duism  (t.,  1887);  Garbe,  Indische  Reiseskiz- 
zen  (Berlín,  1889);  Schla^ntweit,  Indien  in 
Wort  und  Bild  (2.  vyd.,  Lipsko,  1890,  2  sv.); 
Baden-Powell,  The  land  systems  of  British 
India  (Oxford,  1892);  Watt,  Dictionary  of 
economic  products  of  India  (Londýn,  1893, 
6  sv.);  Schmidt,  Reise  nach  Súdindien  (Lip., 
1894);  Macgeorge,  Ways  and  works  in  India 
(Londýn,  1894);  Constable,  Hand  Atlas  of 
India  (Westminster,  1893);  Johnston,  Atlas  of 
India  (1:325.000.  Edinburg  a  Lond.,  1894). 

S.  Lefmann,  Gesch.  des  alten  Indiens  (Ber- 
lín, 1880  v  Ónckenově  Allg.  Gesch.  I.  3); 
Grundriss  der  indo-arischen  rhilologie,  hlavní 
pramen  a  repertorium  indologie,  jejž  za  úča- 
stenství vynikajících  učenců  vydává  G.  Bůhler 
ÍŠtrasburk,  od  r.  1896);  G.  Buhler,  Indische 
>aláographie,  1896  (Grundriss  1. 11);  Ábel  Ber- 
gaigne,  La  religion  védique;  A.  Hillebrandt, 
Vedische  Mythologie,  I.  (Vratislav,  1891);  H. 
Oldenberg,  Die  Religion  der  Veda  (Berlín, 
1894);  E.  Hardy,  Die  Vedisch-brahmanische 
Periodě  der  Religion  des  alten  Indiens  (Mni- 
chov, 1893);  A.  Hillebrandt,  Ritual-Litteratur. 
Vedische  Opfer  und  Zauber  (Grundriss  III.  2, 
1897);  P.  Deussen,  Das  System  des  Vedánta 
(Lipsko,  1883);  R.  Garbe,  Die  Samkhya-Philo- 
sophie  (t.,  1894);  týž,  Samkhya  und  Yoga 
(Grundr.  III.,  4, 1896);  J.  M.  Mitchell,  Hinduism 
past  and  present  (Londýn,  1885);  W.  Crooke, 


Introd.  to  the  popular  religion  and  folklóre  ot 
Nothem  India  (Alláhábád,  1894);  R.  Cust.  Les 
religions  et  langues  de  Tlnde  (Paříž.  1880); 
S.  Lévi,  La  science  des  religions  et  les  reli- 
gions de  rinde  (t.,  1892);  E.  W.  Hopkins. 
The  religions  of  India  (Boston,  1895);  HalL 
Rational  refutation  of  the  Hindu  philosophical 
systems  (Kalkutta,  1862);  Regnaud,  Matériaox 
pour  servir  á  Thistoire  de  la  philosophie  de 
rinde  (Paříž,  1876—78,  2  sv,);  Deussen,  Das 
System  des  Vedánta  (1883)  a  téhož  Philo- 
sophie des  Veda  bis  auf  die  Upanishads  (1894^ ; 
F.  Čupr,  Učení  staroindické  (1876—81,  4  sv.); 
Fergusson-Burgess,  Cave  temples  of  India 
(1880);  K.  Schnaase,  Gesch.  der  bildenden 
KQnste,  I.  sv.;  Birdwood,  The  industrial  arts 
of  India  (Londýn,  1880);  Ujfalvy,  Aus  dem 
westlichen  Himalaja  (Lipsko,  1884);  B.  H.  Eta- 
den  Powell,  Handbook  of  the  manufactures 
and  arts  of  the  Puniab  (Lahore,  1872). 

Indie  Zadni,  východní  ze  tří  velkých  jiho- 
asijských  poloostrovů,  nazvaný  také  polo- 
ostrov Indočínský  pro  shodu  svých  po- 
měrů přírodních  a  kulturm'ch  jednak  s  Činou 
na  výcn.,  jednak  s  l-ií  na  záp.,  prostírající  se 
mezi  92*'— 109*  v.  d.  a  27«— 1*  35'  s.  š.  a  ohrani- 
čený ze  Vi  mořem,  totiž  na  vých.  a  jihu  mořem 
Čínským  se  zálivy  Tonkinským  a  Siamským. 
na  záp.  úžinou  Alalackou,  mořem  Andaman- 
ským  a  zálivem  Bengálským.  Proti  pevnině 
asijské  nelze  Zadní  T-ii  přirozeně  ohraničiti, 
neboC  Himalaja  prostírá  se  na  záp.  nemnoho 
za  vých.  hranici  Přední  I.,  dále  k  vých.  jest 
sice  řada  vysokých  pohoří,  tato  však  netvoří 
přesné  hranice  majíce  směr  meridionální  a 
rovněž  neurčité  jest  i  severových.  omezení 
proti  Číně.  Proto  bére  se  na  pevnině  za  hra- 
nici politické  omezení  jednotlivých  částí  polo- 
ostrova, totiž  Barmy  na  záp.  a  Tonkinu  na 
vých.,  ve  kterýchžto  mezích  měří  rozloha 
Zadní  I.  2,126.500  km*.  —  Poloostrov  zado- 
indickj^,  tvořen  jsa  řadou  horských  pásem  vy- 
bíhajících vějířovitě  ze  širokého  trupu  Asie 
směrem  povšechné  poledníkovým,  jest  pcn 
měrně  úzký  a  dlouhý,  vytváří  poloostrovy 
podružné:  ťegovský  na  jz.,  Kambodžský 
na  jv.  a  nejvýznačnější  Malacký  na  jihu,  do 
břehů  jeho  pak  zabíhá  několik  velkých  zálivů 
mořských,  totiž  Tonkinský  na  vých.,  Siamský 
na  jihu,  moře  Andamanské  a  záliv  Bengálsk^ 
na  záp.,  kromě  celé  řady  chobotů  menšícli 
zvláště  na  jihu  a  vých.  Hlavní  mysy  jsou: 
Negrais  na  z.,  Buros  na  j.,  Kambodža  a  St. 
Jacques  na  jv. 

Hor  štva  táhnoucí  se  vesměs  parallelně  od 
severu  k  jihu  nebo  k  jj v.  tvoří  zadoindický 
systém  horský  vystupující  zřetelně  již  na 
32®  s.  š.  z  jihových.  Tibetu,  ač  teprve  na  ter- 
tiérním  území  Barmy  na  2671**  s.  š.  nastává 
pro  Zadní  l-ii  charakteristická  virgace  na- 
hromaděných zde  velehorských  hřbetů,  z  kte- 
rých odtud  vybíhají  čtyři  niŽší  podružné  sy- 
stémy probíhající  nejen  celý  poloostrov,  ale 
přestupující  i  na  přilehlé  k  němu  ostrovy. 
Pouze  na  krajním  východě  poloostrova  (v  Ton- 
kinu) za  řekou  Songka  nalézáme  od  jz.  k  sv. 
směřující,  zřásněné,  rovnoběžné  a  těsně  k  sobě 


Indie  Zadní. 


599 


přiléhající  výběžky  systému  čínského,  vysoké 
na  pobfeží  1000  až  1230  m,  uvnitř  země  až 
2000  m.  Západně  od  ř.  Songka  prostírá  se 
nejvýchodněiší  pásmo  systému  zadoindi- 
ckého,  zvané  dle  země,  kterou  probíhá,  též 
Annamským  pohořím,  u  města  Hanoi 
1870  m  vysoké,  dále  na  záp.  v  hoře  Phusanu 
2760  m,  v  průměru  pak  asi  2000  m,  jež  končí 
v  mysu  St.  Jacques  a  kryto  jest  většinou  lesy. 
Pobřeží  annamské  před  pohořím  tímto  ležící 
jest  od  ústí  ř.  Songka  k  mysu  Sanho  ploché 
a  písčité,  odtud  k  mysu  St.  Jacques  příkré, 
načež  přechází  v  obšírnou  deltu  ř.  Mekoncai. 
Na  ponoří  Annamské  hraničí  až  k  úvalu  Me- 
kongu  mohutná  homatina  břidličnatá  a  kří- 
dová místy  prostoupená  čedičem  (plateau 
Attopeu,  Pie  Lagrée  1000  m),  Mekong  sám 
pak  teče  planinou  pahorkatou,  která  spadá 
stupňovitě  k  jihu  a  jíž  probíhají  příčné  pásy 
spojující  pohoří  Annamské  se  středním  hor- 
stvem  zadoindickým.  —  Za  řekou  na  západ 
prostírá  se  neúrocná,  stepnatá  rovina  Ubon- 
ská  sahající  ke  druhému  pásmu  zadoindi- 
ckého  systému,  totiž  k  horstvu  Laoskému  a 
středosiamskému  pohoří  Dong-Phya-Phai  (Pu- 
rat),  které  vysílá  od  záp.  k  vých.  pás  příčný, 
Khao-Donrek.  Překročíme-li  tyto  řetězy  hor- 
ské, vstupujeme  do  úrodného  údolí  ř.  Me- 
namu,  které  zasahuje  jako  široká  rovina  allu« 
viální  hluboko  do  vnitř  země. 

Západní  mez  této  nížiny  tvoří  střední  pás 
zadomdického  systému  norského,  osa  to  ce- 
lého poloostrova,  začínající  mezi  prameny  řek 
Saluenu  a  Mekongu,  táhnoucí  se  k  jihu  mezi 
Barmou  a  státy  Šan  a  končící  až  na  již.  špici 
Malakky.  Pohoří  to  má  v  Barmě  jméno  Tanen- 
tungji,  na  vých.  od  ústí  Saluenu  pak  Kokari 
i  skládá  se  až  k  18®  s.  š.  z  několika  pásem 
rovnoběžných,  na  jihu  pak  rozpadá  se  v  Četné 
massivy  s  vysoko  se  pnoucími  kuželovitými 
vrcholky  ÍMolyit  2186  m).  Na  přič  je  prorý- 
vají  hluboké  úvaly,  na  isthmu  Krah  pak,  kae 
přestupuje  na  poloostrov  Malakku,  snižuje  se 
až  na  30  m,  avšak  dále  k  jihu  postupuje  zase 
jako  mohutné  lesní  horstvo  v  šířce  stále  té- 
měř stejné,  působíc  pouze  v  Peraku  parallel- 
ními  pásy  rozšíření  poloostrova  na  záp.  Vyšší 
hory  JSOU  zde  Ophir  (1770  m),  Gunung  Lasen 
a  Gunung  Robinson  (2400  m),  vyskytují  prý 
se  však  i  výšky  3000  m,  kdežto  na  záp.  i  vých. 
prostírají  se  před  ním  na  pobřeží  obšírné, 
bahnité  nížiny.  Západně  od  tohoto  hlavního 
3ohoří  zadoindického  tvoří  úzké  údolí  řeka 


horstvo  odděl uie  na  záp.  Saluen  od  úvalu 
ř.  Sitangu  a  aosahuje  v  hoře  Nat-Tungu 
2400  m,  před  ním  pak  u  zál.  Martabanskéno 
leží  ještě  pohoří  Pegu  Joma.  Horské  tyto  ře- 
tězy tvoří  východní  mez  rozsáhlé  tertiérní 
roviny  Barmské  rozkládající  se  podél  ř.  Ira- 
vadi,  za  níž  jako  poslední  pásmo  systému 
zadoindického  táhne  se  od  ohbí  ř.  Lohitu 
k  jz.  a  jihu  obloukovitý  pás  zvaný  nejprve 
Patkoi  nebo  Poage  a  končící  pode  jménem 
Arakan  Joma  v  mysu  Negrais.  Horstvo  Patkoi 


dosahuje  výše  aŽ  3500  »i,  mezi  ním  a  ř.  Ira- 
vadi  leží  protáhlý  hřbet  Kačin  s  několika 
hlubokými  sedly,  pohoří  Arakan  pak  počíná 
asi  na  obratníku  raka,  má  ráz  massivovitý  a 
dostupuje  v  hoře  Malselai  2164  m,  spadajíc 
v  mysu  Negrais  příkře  do  moře. 

Geologické  složení  Zadní  I.  jest  velmi 
rozmanité,  ale  v  podstatě  patmo.  Že  polo- 
ostrov ten  jako  díl  starého  podkladu  pevniny 
asijské  jest  výběžkem  archaicko-palaeozoi- 
ckého  jádra  kontinentu.  Útvar  prahorní  vy- 
stupuje na  vých.  a  ve  hlavním  hřbetu  polo- 
ostrova; v  území  Mekongu,  v  Tonkinu  a  na 
celém  vých.  břehu  spočívají  na  něm  palaco- 
zoické  břidlice  a  pískovce,  k  čemuž  přistu- 
pují při  ústí  Saluenu  a  v  Arakanu  vrstvy 
jurské.  V  údolí  ř.  Iravadi  zasahuje  hluboko 
do  vnitra  rovina  tertiérní  a  rovněž  tertiérní 
jest  isthmus  Krah.  Quarter  a  alluvium  pro- 
vázejí území  kol  ústi  Iravadi,  pak  údolí  Me- 
namu,  Mekongu  a  ř.  Songka,  jakož  i  břeh 
Malakky,  stopy  činnosti  vulkanické  nalézáme 
na  břehu  západním  i  vých.,  v  údolí  Iravadi 
a  při  zál.  Siamském.  —  Z  užitečných  ne- 
rostů chová  Zadní  |.  mimo  cín  a  zlato  a 
dosud  málo  zužitkované  rudy  stříbrné,  olo- 
věné, měděné,  antimonové,  kobaltové  a  že- 
lezné zvláště  drahokamy,  a  to  nádherné  sma- 
ragdy, safíry  a  rubíny  (tyto  v  Magoku  na 
vých.  od  středního  Iravaai),  jakož  i  nefrit 
u  Mogungu  v  Barmě.  Ložisko  kamenného  uhlí, 
v  němž  doluje  se  s  užitkem,  otevřeno  jest 
dosud  jen  u  Makumu  na  horní  Brahmaputře. 
Prameny  solné,  petrolejové  a  naftové  známy 
jsou  z  části  ve  spojení  s  bahenními  sopkami 
z  Arakanu.  Sůl  vyskytuje  se  u  Puelu  na  hor. 
Mekongu  a  ve  stepi  Ubonské. 

Vodstvo.  Následkem  divergence  horských 
pásem  Zadní  I.  tekou  hlavní  proudy  s  hor 
těch  stékající  rozličnými  směry,  zčásti  Zadní 
I.  samé  jen  se  dotýkajíce,  totiž  Kínšakiang 
na  východ  do  Číny,  Mekong  (Lantsankiang) 
na  jv.  poloostrova,  Saluen  (Lukiang)  na  jihu 
do  jihozápadní  části  poloostrova  a  konečně 
Branmaputra-Lohit  na  záp.  kraji  zadoindi- 
ckého systému  do  roviny  ganžské  na  jz.  Toto 
roztříštění  veletoků  do  všech  směru  umož- 
ňuje, že  se  mezi  nimi  mohou  vytvořiti  menší 
úvodí,  a  to  na  záp.  mezi  Brahmaputrou  a  Sa- 
luenem  Iravadi  se  svými  pobočkami  v  Barmě, 
ve  středu  mezi  Saluenem  a  Mekongem  siam- 
ský  Menam  a  na  vých.  mezi  Mekongem  a 
Kinšakiangem  Songka  v  Tonkinu.  Veškeré 
tyto  řeky  mají  prameny  své  na  jz.  od  pra- 
menů Jang-tse-kiangu  ve  plateau  Tibetském 
nebo  v  krajích  horní  Barmy  před  ním  se  roz- 
kládajících a  v  čínské  prov.  Jůn-nan,  i  vy- 
značují se  mimo  Saluen  rozsáhlými  delty, 
především  Iravadi  a  Mekong,  jejichž  nánosy, 
Pegovsk^^  (30.000  km*)  a  Saigonský  (70.000  km% 
postupují  jako  poloostrovy  do  moře.  Nejmo- 
hutnější z  nich  jest  Mekong  4500  km  dl.,  nej- 
více přítoků  má  Iravadi,  kdežto  Saluen  vů- 
bec v  Zadní  l-ii  většího  přítoku  nepřijímá, 
k  plavbě  nejpříhodnější  jest  Iravadi  splavný 
až  k  hornímu  toku,  pak  Songka  splavná  aŽ 
do  čínské  prov.  Jůn-nan,  kdežto  Menam  má 


600 


Indie  Zadní. 


před  ústím  mohutn^^  násep,  za  ním  v^k  jest 
splavný  v  dolním  i  stř.  toku,  na  Mekongu 
dospěly  parníky  pro  četné  prahy  pouze  k  14* 
s.  š.,  Saluen  jest  vŮbec  plavbé  nepřístupným. 
MenSí  jest  řeka  Tenasserim  (500  km)  na  istmnu 
Krah,  na  Malacc  vůbec  vétších  řek  není.  Je- 
diné vetší  jezero  jest  Tonlesap  napájené  ra- 
menem doí.  Mekongu. 

Klimaticky  náleží  Zadní  I.  do  australsko- 
zadoindíckého  území  tropického,  jsouc  pod 
vlivem  monsunů,  a  to  letního  (květen-říjen), 
jihozápadního,  deštivého  a  zimního  (listopaa- 
duben),  severovýchodního,  suchého.  Celkem 
jest  podnebí  teplé  a  vlhké,  tedy  v  pravdč 
tropické,  neboC  poloostrov  přesahuje  velmi 
málo  obratník  raka  a  hory  má  téměř  veskrze 
nižší  než  sněžná  čára  (2500  m).  Pouze  na  kraj- 
ním severových.  působením  chladných  větrů 
z  Číny  jest  zima  studenější  než  bývá  v  tro- 
pech. Bližší  vědomosti  máme  však  jen  o  po- 
břežních stanicích,  hlavně  o  Bangkoku,  a  tu 
jeví  Akjab  roční  teplotu  26•l^  v  nejchladněj- 
ším měsíci  lednu  21  S®,  v  nci teplejším  květnu 
29-3*,  Rangún  za  rok  26-4*,  v  lednu  24*3®, 
v  dubnu  291®,  Bangkok  za  rok  26*7®,  v  pro- 
sinci 23-8®,  v  dubnu  28-6®,  nejvyšší  teplota 
vůbec  obnáší  zde  35*4®  a  nejnižší  15*6*,  Man- 
dalái  za  rek  27*2*,  v  lednu  217®,  v  dubnu 
32*8®,  extrémy  roční  jsou  389®  a  16-7®,  Saigon 
za  rok  270®,  v  červnu  298®,  v  lednu  25*4®, 
Hanoi  za  rok  235®,  v  červnu  31*4®,  v  lednu 
14*3®.  Tropicky  velmi  stejnoměrnou  teplotu 
má  poloostrov  Malakka  s  ročním  průměrem 
26*7®,  v  nejteplejším  měsíci  květnu  27*6®  a 
v  nejstudenějším  lednu  25*6®.  —  Poměry 
srážkové  charakterisovány  jsou  velmi  dešť- 
natýin  pásem  prostírajícím  se  na  záp.  pobřeží 
od  Cittagongu  až  k  Singapuru,  kde  roční  výše 
srážek  obnáší  400—500  cm^  v  Akjabu  dokonce 
603  cm.  Odtud  však  množství  deště  k  východu 
rychle  ubývá;  Bangkok  má  již  jen  148  cm 
v  roce,  Mandaláj  70  cm,  celý  Annám,  Kočin- 
čína,  vých.  Barma,  Laos  mezi  100—130  cm,  a 
teprve  v  Hainanu  stoupá  množství  srážek 
opět  na  více  než  200  cm.  Sev.  od  11®  s.  š. 
pršívá  mimo  Annám  a  Tonkín  hlavně  v  čas 
jihozáp.  monsunu,  při  čemž  na  záp.  počínají 
a  končí  deště  později.  V  Annamu  a  Tonkinu 
nepřináší  jihozáp.  vítr  mnoho  srážek,  jichž 
nejvíce  připadá  na  říjen  a  listopad,  kdy  za- 
číná monsun  sev.-vých.  V  zimě  bývají  zde 
časté  a  dlouhé  mlhy,  málo  vydatné  prŠky,  po- 
něvadž pak  následkem  suclia Jest  zde  v  létě 
větší  horko  než  kdekoliv  v  Zadní  l-ii  a  na- 
opak zimy  jsou  studenější  než  jinde,  má  pod- 
nebí toto  ráz  značně  pevninský.  Malakka  má 
také  nejvíce  dešfů  na  podzim,  ale  i  ostatní 
měsíce  mají  hojně  vláhy,  tak  že  tvoří  pod- 
nebí to  přechod  k  podnebí  archipelu  malaj- 
ského. 

Obyvatelstvo  počítá  se  k  indočínské 
větvi  plemene  mongolského,  ježto  však  polo- 
ostrov otevřen  jest  severním  sousedům  i  pří- 
stupen z  jihu  malajskému  plemeni,  jeví  se 
Indočíňané  sice  v  hlavních  rysech  úzce  pří- 
buznými Mongoloidům,  patrno  však  jest  na 
nich  silné  pomíšení  s  malajskými   a  jinými 


živly.  Proto  také  netvoří  obyvatelstvo  zado- 
indické  jednotného  celku,  nýbrž  rozpadá  se 
v  řadu  smíšených  národů,  kterémuž  rozlUeni 
napomáhalo  i  rozdělení  země  horskými  pásy 
na  uzavřené  kraje.  Tak  odlišují  se  od  hlavni 
massy  na  vých.  Annamité,  střed  zaujímají 
Siamci  (Thai),  na  záp.  pak  sídlí  Barmani  a 
v  Kambodži  obývají  Khmerové.  Na  Malace 
nalézáme  'Malajce  a  mezi  tyto  více  méně  civi- 
lisované  národy  řadí  se  množství  divokých 
kmenů  horskýcn,  jako:  Moi,  Kha,  Lamla,  Ka- 
renni,  Kačin,  Mon,  Semang  atd.  V  průméra 
dosahují  Indočíňané  sotva  střední  výšky,  m^í 
žlutavě  hnědou  plet,  hlavu  mesokefalní,  od 
z  pravidla  nejsou  šikmé.  Po  stránce  duáevni 
možno  ie  označiti  jako  velmi  nadané  a  kul- 
tury scnopné,  ačkoliv  přílišný  vliv  Číňanů  a 
indických  Arijců  překážel  vývoji  samostatné 
vzdělanosti.  Mezi  přistěhovalci  důležité  místo 
zaujímají  Číňané,  kdežto  Evropanů  jest  na 
mále.  Většina  obyv.  přiznává  se  k  buddhismu, 
Malajci  přijali  islám,  křesťanství  pak,  šířené 
zde  od  r.  1624,  čítá  400.000  vyznavačů  katol 
a  90.000  protest.  —  Politicky  jest  Zadní  1. 
již  většinou  v  držení  mocností  evropskýdi, 
a  to  na  záp.  (Barma,  Arakan,  Lušai,  Kačin, 
Šan)  a  na  jihu  (Malakka)  Anglie  a  na  výdt 
(KoČinčína,  Tonkin,  Kambodža,  Annám)  Fran- 
cie, pouze  ve  středu  udržel  se  následkem  jich 
soupeření  nezávislý  domácí  stát,  Siam,  který 
však  čím  dále  více  upadá  pod  vliv  Francie, 
jíž  v  poslední  době  odstoupen  obšírný  kraj 
na  vých.  od  Mekongu.  Území  a  obyvatelstvo 
pod  panstvím  těchto  tří  říši  stojící  nelze 
přesně  udati,  neboť  v  kraji  nedostatečně  pro- 
zkoumaném nejsou  hranice  určité  vytčeny, 
i  odhadují  se  pouze  jednotlivé  tyto  državy 
takto:  anglické  na  826.248  km*  s  10,847.560  ob., 
z  čehož  připadá  na  Barmu  s  dependencemi 
736.250  km*  a  9,605.560  ob.  a  na  »Straits  Settle- 
mentsc  na  Malace  89.998 /cm»  a  1,242.000  ob.; 
francouzské  na  489.600  km*  s  18,691.446  ob., 
z  čehož  připadá  na  Annám  230.000  km*  a 
6,000.000  ob.,  Kambodžu  100.000  km*  a  814.756 
ob.,  Kočinčínu  59.6000  km*  a  1,876,689  ob.,  a 
na  Tonkin  100.000  fcm»  a  10,000.000  ob.;  ko- 
nečně panství  siamské  zaujímá  asi  520.000  km- 
s  5,000.000  ob. 

V  ohledu  hospodářském  jest  Zadní  I. 
zemí  poměrně  téměř  pustou,  jsouc  hustěji 
osídlena  a  intensivněji  vzdělána  pouze  v  ně- 
kterých krajinách  pobřežních,  v  angl.  Barmě, 
v  ústí  Menamu  a  při  hranici  čínské  v  deltě 
Songky.  A  přece  poloostrov  ten  předčí  té- 
měř i  Přední  l-ii  úrodností,  neboC  padá  i  pod- 
nebí jsou  všude  kultuře  co  nejpříhodnější  a 
znamenité  jest  i  bohatství  nerostné.  Rovněž 
příznivý  isou  přírodní  podmínky  obchodu, 
neboť  pravě  břehy,  na  nichž  se  obchod  sou- 
střeďuje, jsou  nejvíce  vzdělány  a  mají  zvláště 
na  poloostr.  Malackém  a  v  Annamu  přístavy, 
jež  možno  srovnati  s  nejlepáími  na  světě. 
Mimo  to  poloha  Zadní  I.  v  úhlu  pevniny  asij- 
ské mezi  Indickým  a  Tichým  okcánem  činí 
její  trhy  průchodišti  obchodu  mezi  oběma 
moři,  a  konečně  otevřena  jest  střední  Asii 
a  Číně,  kamž  vedou  nad  to  mohutné  dráhy 


A  P  A  D  N  I. 


MAiitkD  ismooaaoo. 


17-7]  &HMké  iS.t 


lTÉkijia«iii  J.imr  t:  iVitu*. 


INDIE 


l  lity.  áí'i.oú.i>vee»v^^^' 


A  P  A  D  N  I 


IfoMtiEo  j:  10.000000, 


Evropská  ŮtittYj, 


K       la 


M 


ÍT      E     ^ 


o      B.     El 


I 


^áidiiafnn  itti!^  t  rmiv-v 


Indie  Západní. 


601 


vodní  Iravadi  a  Songka.  Avšak  proti  témto 
výhodám  stojí  některé  překážky,  které  ho- 
spodářský vývoj  Zadní  I.  zadržely.  Jest  to 
především  meridionální  smér  lídolí  říčních, 
těchto  prvních  jevišť  vznikajícího  hospodář- 
ského rozkvětu,  neboť  směr  ten  působí,  že 
mezi  horním  a  dolním  tokem  řeky  jest  náhlý 
rozdíl  v  útvaru  pfldy,  v  podnebí,  zvířené  a 
rostlinstvu,  tak  že  obyvatelstvo  jen  pomalu 
a  s  nesnázemi  se  šířilo  v  jednom  říčním  údolí. 
Přechod  pak  z  těchto  údolí  zamezuji  vysoká 
pásma  horská  táhnoucí  se  rovnoběžné  s  toky 
vodními,  tak  že  osadníci  vždy  zastávali  ome- 
zeni na  menší  oblastí,  v  nicnž  ovšem  inten- 
sivní hospodářský  život  nastati  nemohl.  Je- 
diná větší  rovina  Zadní  I.  prostírá  se  v  Kam- 
bodži, rovnoběžné  s  mořem  mezi  úvodím  řek 
Menarau  a  Mekongu  kolem  jezera  Tonlesap, 
a  tato  rovina  skutečné  dala  vznik  starobylé 
samostatné  kultuře  khmerské.  Teprve  osady 
evropské,  obydlené  ovšem  domorodci,  slibují 
učiniti  konec  tomuto  nepatrnému  hospodář- 
skému rozvoji  krajiny  od  přírody  tak  na- 
dané, neboť  spojují  se  jednotlivá  údolí  říční 
pohodlnými  příčnými  cestami  a  především 
se  pracuje  na  vytvoření  snadného  a  rychlého 
spojení  s  Čínou.  Pokrok  tím  způsobený  jest 
již  patrný.  Vzdělané  země  přibývá,  divocí  ná- 
rodové stávají  se  přístupnějšími,  kommuni- 
kace  ve  všech  částech  poloostrova  vzrůstá  a 
s  tím  i  počet  a  blahobyt  ■  obyvatelstva,  tak 
že  dnes  jest  Zadní  I.  přední  zemí  pro  vý- 
robu rýže,  a  Rangún  v  Barmě,  Bangkok 
v  Siamu  a  Saigon  v  Kočinčíné  jsou  nej- 
důležitějšími světovými  přístavy  pro  vývoz 
rýže.  O  bližších  poměrech  jednotlivých  částí 
^adní  I.  viz  články:  Annám,  Barma,  Kam- 
bodža, Kočinčína,  Laos,  Malakka, 
Siam  a  Tonkin.  O  výzkumech  viz  Asie 
str.  872.  7sr. 

Indie  Zapadni,  souostroví  mezi  sev.  a 
již.  polovinou  pevniny  americké  mezi  10®  a 
23®  30'  s.  š.  a  60<»  a  85®  z.  d.,  oddělující  oblou- 
kem 3340  km  dl.,  od  polouostrovů  Floridy  a 
Yucatanu  aŽ  k  ústí  Orinoka  se  pnoucím,  Me- 
xický záliv  a  Karibské  moře  od  Atlantského 
okeánu.  Rozděluje  se  na  5  skupin:  1.  Baham- 
ské (v.  t.)  nebo  Lucayské  souostroví 
s  menšími  skupinami  zvanými  Caícos  a  Turky 
(v.  t)  v  celkové  výměře  14.535  frm';  2.  Velké 
Antilly,  jejichž  jméno  pochází  od  vybájeného 
ostrova  Antiglia,  jenŽ  od  r.  1424  vyznačoval 
se  na  mapách  pří  pobřeží  vých.  Asie,  a  k  nimž 
počítají  se  Kuba,  Jamaika,  Haiti  a  Puerto- 
Rico  o  celkové  výměře  216.259  frm'*;  3.  Vir- 
j^inské  nebo  Panenské  ostrovy  o  vý- 
měře 694  km",  4.  Malé  Antilly  zvané  též 
Ostrovy  návétrné  (hles  souš  le  vent^  hlas 
tarlo  viento)  neb  i  Karibské.  Angličané  ozna- 
čují ostrovy  ležící  sev.  od  ostrova  Martínique 
Windward  Islands,  ostrovy  jižní  až  po  Trini- 
dad Leeward  Islands ;  k  Malým  Antillám  patří 
z  větších  ostrovů  Sombrero,  Anguilla,  ostr. 
sv.  Martina,  sv.  Bartoloměje,  Saba,  ostrov  sva- 
tého Eustachia,  St.  Christopher,  Nevis,  Bar- 
buda,  Antigua,  Montserrat.  Guadeloupe,  Marie 
Galante,  Dominica  Martínique,  Santa  Lucia, 

Ott&v  Slovník  Nac^ný.  sv  XII.  iS  6  1897 


St.  Vincent,  Barbados,  Grenada,  Tobago  a 
Trinidad;  5.  Ostrovy  závětrné  nebo  Ve- 
nezuelské {hles  au  vent,  hlas  sotto  viento) 
ve  výméře  231  km^,  k  nimž  patří  z  větších 
Margarita,  Blanquilla,  Tortuga,  Orchilla,  Los 
Roques,  Bonaire,  Cura^ao  a  Aruba.  Celkový 
plošný  obsah  I.  Z.  jest  244.478  km^  a  počet 
ob.  5,480.000.  Ostrovy  počítané  k  l-íi  Z.  jsou 
zbytkem  velkého,  zprohýbaného  pohoří,  které 
na  četných  místech  bylo  porušeno.  V  něm 
rozeznati  lze  částečné  ještě  nyní  tři  stupně. 
Prostřední  z  nich,  jenž  tvořil  jádro  b^v.  po- 
hoří, lze  ještě  sledovati  v  souvislosti  pouze 
na  Velkých  Antillách.  Stupeň  ten  jest  charak- 
terisován  prahornímí  břidlicemi,  na  nichž  spo- 
čívají horniny  útvaru  křídového;  k  tomu  pak 
přiléhají  rozsáhlé  vrstvy  třetihorní.  Hornaté 
části  Vel.  Antill  náležejí  z  větší  části  tomuto 
střednímu  stupni.  Na  Virginských  ostrovech 
a  Malých  Antillách  pozorovati  jest  střední 
stupeň  pouze  na  ostrovech  Sta  Cruz,  An- 
guilla, Sv.  Martin,  sv.  Bartoloměj,  Antigua, 
Guadeloupe  a  Barbados.  Druhý  stupeň,  za- 
ujímající  vnější  oblouk  souostroví,  skládá  se 
z  hornin  středního  a  mladšího  tertiéru.  Na 
Malých  Antillách  nacházíme  ho  na  ostrovech 
Barbados,  Barbuda,  Anegada  a  Sombrero. 
Odtud  přechází  ostrovy  Bahamskými  do  Flo- 
ridy. Třetí  stupeň  konečně,  zaujímající  vnitřní 
oblouk,  složen  jest  z  mladších  hornin  sopeč- 
ných. Rozeznati  ho  lze  jiŽ  pouze  na  malých 
Antillách.  Jemu  náležejí  skoro  veškeré  západní 
ostrovy  této  skupiny  a  nacházejí  se  v  něm 
ještě  čmné  sopky.  Tomuto  stupni  přináležejí 
směrem  od  j.  k  s.  ostrovy  Grenada,  skupina 
Grenadín,  Sv.  Vincent,  Santa  Lucia,  Martí- 
nique, Dominica.  záp.  čásť  ostr.  Guadeloupe, 
Montserrat,  Nevis,  St.  Christopher,  St.  Eu- 
stache  a  Saba.  Pátá  skupina  I.  Z.,  totiž  ostrovy 
věnčící  sev.  pobřeží  Venezuely,  patří  horo- 
pisně  k  pevnině  jihoamerické  a  jsou  jednak 
pokračováním  Karibského  pohoří  ve  Vých. 
Venezuele  (Centinela,  Tortuga,  Margarita, 
Testigos),  jednak  náleží  k  soustavě  pohoří 
Sierry  Nevady  de  Santa  Marta  (Aruba,  Cu- 
ragao  a  Bonaire).  Podrobnější  vylíčení  horo- 
pisných  poměrů  viz  pod  jmény  jednotlivých 
větších  ostrovů,  dále  Bahamské  ostrovy, 
Virginské  ostrovy  a  Venezuela.  Rovněž 
i  o  poměrech  hydrografických.  Podnebí  I.  Z. 
jest  v  celku  mírně  tropické.  Doba  deštivá 
jest  pouze  jedna  a  sice  v  měsících  květnu 
až  listopadu ;  na  sev.  nastává  přirozeně  deštivá 
doba  poněkud  později.  Oproti  přilehlému  po- 
břeží ližní  Ameriky,  které  náleží  k  témuž 
podnebnému  celku,  maximum  srážek  nastává 
později,  na  Velkých  Antillách  aŽ  v  říjnu. 
Velký  vliv  na  rozdělení  srážek  mají  větry 
passatní.  Střední  množství  srážek  ročně  jest 
1630  mm.  V  Port  au  Prince  jsou  extrémy 
v  teplotě  38— 13•6^  na  Malých  Antillách  jest 
střední  teplota  24—28®,  na  Bahamských  ostro- 
vech 22— 30^  Jedním  z  nejpozoruhodnějších 
zjevů  jsou  cyklony  (tornaaos).  Vyskytují  se 
skoro  výhradně  jen  v  době  návratu  passátu 
v  měsících  srpnu  aŽ  říjnu.  Cyklon  počíná 
obyčejně  v  okolí  Barbadosu,  pohybuje  se  pak 

40 


602 


Indie  Západní. 


podél  sev.  pobř.  Malých  a  Velkých  Antill  a 
uhýbá  se  pak  smérem  Floridského  proudu. 

Kvetena.  I.  Z.  jest  čisté  neotropická, neboť 
na  horách  tamějáích,  poměrně  nízkých,  ne- 
jeví se  mírnější  bylinstvo,  ač  se  vyškytají 
často  jiné  druhy  v  horách  nežli  v  přímoří. 
Jest  v  celku  dosti  známa;  nejméně  jeŠtě  je 
známa  květena  Haiti,  pak  Kubv,  kde  poslední 
flora  Sauvalleova  má  3070  cír.  f.  Pro  Haiti 
napočítali  jsme  (Sitz.  Bóhm.  Gesch.  d.  Wiss. 
1896,  str.  98)  asi  3300  druhů,  dle  Tippen- 
hauera  2731.  Flora  ta  náleží  mezi  nejstarší 
známé  tropické,  studované  již  Swartzem,  Tus- 
sacem.  Descourtilzcm-Jacquincm.  Neivíce  zá- 
sluh o  ni  má  Grisebach,  jenž  o  ní  3  spisy 
vydal  ^Flora  brit  Antill.  Kuby  a  Karíbů  s  po- 
jednáním o  rozšíření  tamějlích  bylin),  ale 
I  Ocrsted,  Macfadyen  (Flora  Jamaiky),  Ritter, 
Pice,  Imray,  Guilding,  Wright,  Ramon  de  la 
Sagra.  z  nichž  poslední  dva  o  Kubě  jednají. 
Celé  bohatství  odhadl  Grisebach  (Veget. 
d.  Erde)  bez  Trinidadu  na  4500  druhá  cév- 
natých rostlin,  z  nichž  2240  jest  cndemických, 
a  je  tu  jistě  na  5000  jcvnosnubných ;  z  cn- 
demických bylo  1270  druhů  jen  na  jedi- 
ném ostrově,  na  Kubě  979.  na  Jamaice  275. 
V  Haiti  máme  ke  300  dr ,  z  nichž  něco  jest 
nejistých,  ale  Dommika  měla  jen  29  druhů, 
Martinique  jen  2  druhy  a  Guadcioupc  1  druh 
(Grisebach).  Grisebach  udal  dříve,  Žc  jest 
vůt)ec  640  b^'lin  neotropických  v  Antillách 
mimo  kapradi  a  orchidcc.  jichž  počítal  340  prv- 
ních a  22Ó  druhých,  z  nichž  roste  v  severu 
Jižní  Ameriky  6Ó5  druhů,  což  dokazuje  nej- 
větší příbuzenství,  v  Mexiku  však  již  jen 
105  druhů  a  v  Sev.  Americe  již  jen  85;  ale 
posledními  sbírkami  na  př.  E^gersc,  Sinte- 
nise  a  j.  změnila  se  poněkud  tato  čísla,  ze- 
jména co  se  týče  uvedených  bylin.  Grisebach 
počítal  vůbec  300  tropických  druhů  vodních 
a  zemních,  ale  později  jen  z  Mexika  udává 
jich  600.  Po  kapradích  nejsilnější  rodinv  jsou 
Leguminosy  2o2  dr.  (Gns.  Brit.  A  ),  órchi- 
dee  22o,  Rúbiaceac,  trávy  168,  Composity  loO, 
Euphorbiaceí  119,  Mclasťomaceí  101  druh.  Gri- 
sebach počítal  přes  100  endomických  rodů, 
z  nichž  60  monotypů  a  mnoho  zajímavých: 
Goetzea,  Cypsclea,  Canella.  Dacryodes,  Hy- 
pelate,  Lunaria,  Theophrasta,  Bcllonia,  Picro- 
dendron,  Peltostigma  a  j.  Největší  rody  jsou 
Epidendrum,  Plcurothallis  (Orchidea),  Croton, 
Rondeletia,Pilea,Psychotria,  Eupatorium,  Ipo- 
mea.  118  rodin  má  druhy  endemické  a  polo- 
vina všech  rostlin  jsou  dřevnaté  (v.  Grisebach, 
Vegetation  der  Erde,  I.  v^d.  str.  602).  Charak- 
teristická čísla  vykazuji  ještě  Umbelliferae 
6  dr.,  Bromeliaceae  37  dr.,  33  druhů  palem, 
10  dr.  Liliaceí,  Ericaceí  (Gris  \  2  z  rodu  Vi- 
burnum  na  Jamaice,  16  druhů  Lubeliaceí  (tytéž 
na  Haiti  mají  28  druhů,  mezi  nimi  8  endemi- 
ckýeh).  20  Gentianaceí  (týž)  atd. 

Zajímavá  jest  přítomnost  Magnoliaceí  (7a- 
laum.i  Plumievi  dosahuje  tu  26  m  výšky),  Cyril- 
laceí  (Cy lilia  antillana),  vrby,  Myriky,  slívy 
(3  dr.  z  rodu  Prunus),  Rhopaly  (jediné  Pro- 
leacee,  ale  jen  v  Trinidadu),  2  Hydrophyl- 
laceí,  ještě  5  dr.  konifer.  V  horách  jamaiských 


jsou  Cardamiiie  hirsuta,  Árenaria  diffusa^  dar- 
rya  Macfadyeni,  Vaccinia,  2  maliny.  Mimo  to 
uvádějí  se  některé  naše  druhy:  Viola  tricoior^ 
Siíene   gallica,    Geranium   pyrenaicum.     Dub 
(Querciis  cubana)   a   borovice    poukazují    na 
sever.  V  celku  pravé  jihoamerické  tvary  ne- 
překračují Trinidad,   ale  ovšem  jest   uvésti, 
že  Antilly  bývaly  pralesem  nyní  skoro  vyhy- 
nulým. I  kde  les,  jako  na  Haiti,  Jamaice  a  Kube, 
zanedbáním  sadu  zase  narostl,  jest  jiný.  Jako 
na  př.  houští  pimentové  na  Jamaice'    Před 
poslední  válkou  byly  na  př.  na  Kubě  Va  sa- 
dem,  Vj  lesem  a  jen   na  jižní  suché  straně 
někdy  travina;  nyní  asi  zase  více  půdy  za- 
růstá.   V   době  odkrytí  Evropany  kryly  Ja- 
maiku    skoro   celou   pralesy   mahagonové    a 
cedrové  (Cedrela,  Meliacea),  pak  utvořily  se 
na  jihu  savanny  a  šířily  se  Cactec,  ač  ne  tak 
bohatě  jako  v  Mexiku. 

Jen  z  Jamaiky  máme  obraz  o  pásmech  hor- 
natých, ač  jsou  dle  udání  Eggersa  na  Do- 
mingu  asi  podobná.  Značný  rozdíl  je  mezi 
suchým  jihem  a  vlhkým  severem.  Onen  má 
u  moře  mangrovy  a  sázené  kokosy.  Vápenné 
kopce  kryjí  Cactee  (též  v  jihu  Dominga  někdy 
druhy  z  rodu  Cereus  až  6  m  vys.)  a  mimosy, 
v  již.  Kubě  vyskytují  se  i  vysoké  traviny  (sa- 
vanny). Většinu  ostrovů  těch  zaujímá  nízká 
kopčina,  dřív  lesem  krytá,  která  po  opuštČm' 
sadů  zase  lesem  zarůstá,  zejména  cecropicmi, 
pimcntami  a  pod.  Vniti^ek  Jamaiky  byl  ještě 
za  Purdie  pralesem;  nejvyšší  strom  byl  (ale 
mimo  prales)  Enodendron  anfractuosum  do 
50 III,  pak  značily  prales  Bombaje  ceiba,  Sloanca 
(100'  end).  Cearela,  Mahagon,  3  palmy  (Ore- 
doxa  ole^acea  16  m),  bambusy  a  j.  Bylinstvo 
bylo  dle  Grisebacha  podobno  východním  Ka- 
ríbům,  ale  severní  svah  západním.  Nad  630  m 
nastupovaly  jiné  tvary  stromovité:  Melasto- 
maceae,  Paritium,  Sloanea,  vavřínovité  {Phoebc 
montana),  Nectandra,  Terminalia. 

Čím  výše  vystupujeme,  tím  více  ubývá  roz- 
manitosti stromoví,  až  nad  1250  m  zbývají 
skoro  jen  stromovitá  kapradí  (Gris.  jich  znal  14 
Cyatheí,  Hemitelií,  Alsophil  20  m  vys.  v  Mo- 
drých Horách),  k  nimž  se  druží  konifery 
(Juniperus  ba>  badensis),  nahoře  konečně  zbývá 
Podocarpus  coriacca  (16  m),  který  na  vrcholech 
pak  keřnati  s  Ericaceami  (Clethra).  Vacci- 
niemi  a  Lobeliaceami.  Týž  Podocarpus  jest 
v  horách  haitských,  dle  Tippenhauera  i  Pinus 
occidentalis  a  i  na  Kubě  jest  černý  les  {Pinus 
cubensis)  s  duby  a  třešněmi  (Cerasus  ocdden- 
t.ilis).  Tippenhauer  našel  na  Haiti  i  guayansko- 
brazilskou  rodinu  Humiriaceí.  V  celku  zdá  se 
Kuba  i  Domingo  nižší  nežli  ostatní  menší 
ostrovy.  Savanny  povstalé  působením  lidským 
na  Jamaice  tvoří  trávy  z  rodu  Panicům,  gui- 
nejská  {Panicům  maximum)  a  paraská  {Pau. 
mnllc).  Chudší  jsou  menši  ostrovy  Karibské. 
U  Grisebacha  vykazují  dohromady  1325  druhů 
jcvnosnubných,  dle  Eggersa  jest*  v  St.  Cro:x 
977  dr.  Nejchudší  pak  ovšem  jsou  Bahamy 
a  Bermudy  (v.  t.)  a  rázu  více  severního  (bo- 
rovice, chvojka).  P}'. 

Zvířena  I.  Z.  jest  rovněž  neotropická,  ale 
velmi  chudá,  pokud  se  týče  zejména  ssavcó 


Indie  Západní. 


003 


a  ryb  sladkovodních,  méné  ptákfi  neb  oboj- 
živelníků. Ze  ssavcd  pozemních  jsou  to 
skoro  jen  netopýrové  a  hlodavci,  aŽ  na  Tri- 
nidad, jenž  tvoři  přechod  k  Jižní  Americe  a 
kde  Vertcuil  udává  asi  30  druhů:  2  opice, 
vydru,  kunu,  kočku.  3  dr.  z  r.  Didelphys,  je- 
lena, 4  dr.  skupiny  Edentata.  Ale  již  na  Kubě 
jsou  jen  pekari,  aguti,  4  myši  (Capromys,  Pla- 
giodontia)  a  5  netopýrů  (dle  Ramona  de  la 
Sagra).  Bahamské  ostrovy  a  Bermudy  mají 
jen  netopýry,  Barbados  netopýry  a  krysy. 
Zvláštní  tvar  na  Domingu  jest  rejsek  So- 
lenodon  paradoxus  a  hlodavec  Plagiodontic 
aedium. 

Ptáky  nejnověji  popsal  Cory  a  uvádí  přes 
700  drunů,  tedy  tolik,  co  jich  mají  Spojené 
Obce  severoamerické,  s  jejichž  jihem  skoro 
souhlasí;  jsou  tu  však  některé  druhy  ende- 
mické.  Wallace  vypočítal  31  rodů,  což  však 
jest  již  zastaralé,  jediná  rodina  zde  výhradně 
Žijící  Todidy  (ač  se  jeden  druh  i  z  Mexika 
udává,  ale  nikoli  u  Salvina)  obsahuje  1  rod 

0  4  druzích,  jichž  mají  po  dvou  Domingo  a 
Kuba.  Zvláštních  prý  jest  tu  16  druhů  koli- 
bříků, 10  dr.  papoušků,  Tanagrid,  9  dr.  Coe- 
rebid  atd.  Wallace  udává  velký  počet  druhů 
endemických,  což  nám  nelze  kontrolovati, 
totiž  177  na  Kubě,  na  Bahamských  ostr.  40, 
na  Domingu  17,  na  Jamaice  41,  na  Porto- 
rice  15,  na  Malých  Antillách  24.  Na  jednom 
ostrově  jest  prý  140  druhů.  Na  Kubě  žije 
81  dr.  stéhovavých  (do  Scv.  Ameriky),  na  Ja- 
maice 31,  na  Portorice  12,  na  Trinidadu  jen 

2  druhy. 

Želv  zemních  udává  se  po  2  druzích  v  Kubě, 
Haiti,  Jamaice,  Martinique,  jen  Guadeloupe 
má  3  (více  o  Testitdo  caroUna)^  Portorico  1. 
Reichardt  počítal  celým  Antiílám  14  druhů 
(i  s  mořskými),  z  nichž  jmenujeme  Emys  ru- 
fosa^  scripta,  Testudo  tabulata^  Podocnemis 
Dumerilii  (Guadeloupe),  tedy  zástupce  severu 
a  jihu.  Ještěrů  je  více,  dle  Boulengera  106  dr.: 
21  Geckonidů.  3  Gonatody  (I  cndemický 
v  Tabagu),  1  Phyllodactylus,  Thecodactylus, 
Hemidactylus  (mabuja),  2  dr.  Aristelliger,  Ta- 
rcntola,  13  dr.  Sphaerodactylus,  47  Iguanidů 
(31  dr.  rodu  Anolis),  16  Anguidů,  18  Tejidů, 
6  Amphisbaenidů  a  jen  4  Scincidy.  Druhy 
tyto  jsou  nejzvláštnější  a  hlavně  na  velkých 
ostrovech.  Více  však  i  hadů  (59  dr.):  4  Ty- 
phlopidy,  15  Boid  (relativně  nejvíce),  38  Co- 
lubridů  (10  druhů  rodu  Liophis),  ze  17  rodů 

3  endcmičtí  (Uromaccs  3  dr.,  Hypsirhynchus 

1  dr.,  laltris  1  dr.,  jež  má  Domingo  všechny). 
Jedovatých  jen  dva  druhy  se  vykazují  a  to 
na  Trinidadu  1  Elaps  a  na  Malých  Antillách 
Bothrops  lanceolatus.  Celkem  vykazují  hadi 
málo  podobnosti  se  severem  neoo  západem. 
Žab  vyškytá  se  méně:  24  druhy.  Rodu  Den- 
drobates  patří  1  dr.,  který  má  Haiti  společný 
s  Již.  Amerikou  (na  Kubě),  2  dr.  Phyllobates, 
pstk  8  dr.  Hylodes,  2  dr.  Leptodactylus,  4  Bufo, 
6  Hyl  a  Pipa  americana;  z  rodů  není  žádný 
endemický,  ale  ovšem  více  druhů. 

Přirozeno  je,  že  pro  nedostatek  větších  řek 
málo  je  zde  ryb  sladkovodních.  Jen  Tri- 
nidad má  jich   přes   33   druhů,   mezi   nimiž 


llCharacin  (jihoamerických),  7  Silurid,  3Chro- 
midy  a  ještě  i  Polycentrus.  Z  Kuby  uvádí 
Poey  27  druhů,  10  dr.  rodu  Cyprinodont.  Ja- 
maiíca  má  2  dr.  rodu  Agonostoma,  čeleď  Mu- 
gilidae,  jdoucí  v  horách  do  2300  m;  jinak  tvrdil 
Gůnther,  že  má  tytéž  druhy  jako  Kuba.  Z  Haiti 
uvádí  dva  Cyprinodonty,  Poecilie  a  jiné.  — 
Z  nejzajímav^ších  jsou  podzemní  Ophiidac, 
(2  dr.  rodu  Lucifuga-Cuba),  8  dr.  Gobiidů, 
4  dr.  Mugilid,  Lepidosteus.  Menší  ostrovy 
mají  přirozeně  méně,  tak  Barbados  u  Gún- 
thera  jen  5  dr.  a  žádný  u  Schomburgka.  — 
Mořské  ryby  viz  Mexický  záliv.      fy. 

Z  užitkových  rostlin  pěstují  se  hlavně 
veškeré  plantážntcké  rostliny,  z  nichž  nejdů- 
ležitější jsou  cukrová  třtina,  zavedená  r.  1506 
na  Santo  Domingo  z  Kanárských  ostrovů, 
tabák,  kávovník,  zavedený  kapitánem  Decli- 
euxem  r.  1717  na  ostrově  Martinique,  a  ba- 
vlník.  jehož  druh  Gossypium  barbadense  je  zde 
domovem.  Mimo  to  vyniká  I.  Z*,  velikým 
množstvím  různého  ovoce,  hl.  ananasy,  po- 
meranči, dále  plody  sapotníku  (Sapote  Acliras), 
stromu  melounového  (Canca  Papaya),  pak 
plody  různých  druhů  stromu  Anona  (A.  mu- 
ricata,  A.  squamosa  a  j.).  Vedle  jmenovaných 
již  rostlin  plantážnických  pěstují  se  ještě  ve 
značné  míře  indych,  kakaovník,  bataty,  palmy 
kokosové  a  arekové  a  mnoho  druhu  koření 
přineseného  sem  z  Vých.  I.  (jmen.  zázvor, 
piment,  muškátové  ořechy  a  j.),  chlebovník 
přenesený  sem  z  ostr.  Tahiti.  Vanilka  pěstuje 
se  i  roste  divoce.  Z  obilí  pěstuje  se  větší 
měrou  pouze  kukuřice,  méně  již  pšenice.  Lesy 
poskytují  množství  užitkového  dříví  jednak 
k  účelům  stavebním,  jednak  k  výrobě  barviv. 
Tak  jmenovitě  strom  mahagonový,  cedrela, 
Haematoxylon,  Oreodoxa  a  j.  Podrobné  vý- 
kazy o  stavu  zemědělství  viz  pod  jmény  jecí- 
notí.  ostrovů.  Chov  dobytka  jest  nepatrný. 
Značný  jest  rybolov,  jmenovitě  na  ostrovech 
Bahamských,  kdež  se  i  sbírají  ve  značném 
množství  mořské  houby;  tam  loví  se  také 
perlorodky  a  želvy;  tvto  i  na  jamaice,  ústřice 
hl.  na  Jamaice  a  ijinrfe.  Z  užitečných  nerostů 
nalézá  se  zlato  na  Haiti,  měď,  železo  a  man- 
gan na  Kubě,  tamtéž  i  síra  a  asfalt;  sůl  mořská 
těží  se  hlavně  na  Virginských  ostrovech  a 
Malých  Antillách.  Obchod  jest  velmi  rozsáhlý. 
Hlav.  předmětem  vývozu  jsou  cukr,  tabák, 
bavlna,  rum,  káva,  kakao,  ovoce,  různé  druhy 
koření,  arrowroot,  chmová  kůra,  dříví  ba- 
revné i  stavební,  vosk.  měď.  kůže.  guano  a  j. 
Přivážejí  se  hl.  všeliké  látky,  zboží  kožené,  že- 
lezné a  rukodělné,  špek.  solené  maso,  tresky, 
máslo,  rýže,  mouka  a  uhlí.  Průmysl  omezuje 
se  skoro  výhradně  na  spracování  zeměděl- 
ských plodin,  hlavně  cukru  a  tabáku.  Mimo 
to  na  Kubě  vyrábějí  se  potřeby  k  osvětlování 
a  parfumerie,  i  z  řemesel  provozují  se  jen  nej- 
nutnější, kdežto  veškeré  jemnější  tovary  mu- 
sejí se  přivážeti  z  Evropy  a  Sev.  Ameriky.  Kom- 
munikace  děje  se  hlavně  pomocí  lodi;  paro- 
plavební spojení  jest  mezi  l-ií  Z.  a  veškerými 
hlavními  přístavy  evropskými  a  americkými. 
Ku  dopravě  uvnitř  větších  ostrovů  vystavěny 
železné  dráhy  a  měly  Kuba  r.  1890:  1600  fr»«, 


604 


Indie  Západní. 


Puerto  Rico  564  km,  Jamaika  r.  1891:  143  km 
a  Haiti  115  frm  drah.  Telegr.  linií  vnitrozem- 
ských měly  t.  r.  Kuba  5354,  Puerto-Rico  1082. 
Haiti  366,  Jamaika  1112  J^m.  Podmořský  kabel 
spojuje  Havannu  s  Floridou  (Oyster  Bay)  a 
Mexikem  (Punta  Collal),  Santiago  de  Luba 
přes  Kingston  s  Columbií  (Aspinvall),  Santo 
Domingo  s  Venezuelou  (Caracas  a  Portorico, 
San  Juan)  přes  dánské  Virginské  ostrovy  a 
Trinidad  s  Britskou  Guayanou  (GřeorgetownV 
S  Evropou  telegrafické  spojení  jest  jednak 
přes  Bahii,  jednak  přes  New  York. 

Původním  obyvatelstvem  I.  Z.  byli  Ci- 
buncjové  na  Kubě,  Tainiové  na  Haiti,  Luka- 
jovč  na  Bahamských  ostrovech,  kmenové  to 
cthnicky  nejbližší  některým  kmenům  středo- 
americkým,  na  ostatních  ostrovech  pak  bo- 
jovní anthropofagové  Karíbové  a  Arrovaci. 
Španělští  dobyvatelé  a  i  pozdější  osadníci 
z  jiných  zemí  nakládali  s  domorodci  surově 
a  ukrutně,  užívali  jich  k  tuhé  práci  na  plan- 
tážích, pro  kterou  konstituce  jejich  tělesná 
nebyla  s  dostatek  pevná.  Tím  stalo  se,  že  oby- 
vatelstvo domorodé  zcela  vyhynulo;  pouze  na 
ostr.  St.  Vincent  zachovaly  se  skrovné  zbytky 
Karíbů.  Již  krátce  po  odkrytí  ostrovů  byla 
pohroma  mezi  domorodém  obyvatelstvem  tak 
veliká,  že  r.  1524  z  Afriky  přivezeni  sem  byli 
černoši,  jejichž  tělesná  konstituce  vyhovuje 
více  těžké  práci  v  podnebí  tropickém.  Zaří- 
zení to,  které  původně  šlechetný *bigkup. Las 
Casas  za  účelem  humánním  způsobil,  mělo  za 
následek  úplné  zavedení  otroctví,  kteréž  se 
odtud  rozšířilo  i  do  Sev.  a  Jižní  Ameriky  a 
trvalo  až  do  nynějšího  století.  Nejprve  zru- 
šeno bvlo  na  ostrově  Haiti ;  zde  dekretováno 
zrušeni  r.  1798  konventem  francouzským,  ve 
skutečnosti  však  stalo  se  tak  již  od  r.  1791 
následkem  revoluce  mulatů  a  černochů.  Brit- 
ské kolonie  následovaly  r.  1834,  dánské  r.  1847, 
ve  franc.  koloniích  zrušeno  r.  1848,  ale  teprve 
r.  1854  senátem  franc.  dcfínitivně  prohlášeno 
pro  všecky  časy.  V  nizozemských  koloniích 
zrušeno  bylo  otroctví  r.  1863,  na  Porto- 
riku  r.  1873,  na  Kubě  r.  1880.  Nyní  pracuji 
negři  v  koloniích  veskrze  za  mzdu,  vedle  nich 
pak  ještě  kuliové  z  Vých.  Indie  a  Číny.  Po- 
tomci negerských  otroků,  otroci  osvobození 
a  roišenci  tvoří  hlavní  součást  nynějšího  oby- 
vatelstva. NesmíšenÝch  černochu  nejvíce  jest 
v  koloniích  španělských  a  to  407o.  na  ostat- 
ních ostrovech  jest  jich  87o-  Černoši  mluví 
dialekty,  které  povstaly  porušením  řečí  oněch 
národů,  pod  jejichž  vládou  se  nalézají  nebo 
nalézali.  Z  úhrnného  počtu  5*48  milí.  obyv. 
jest  asi  2  milí.  bělochů  a  přes  3  milí.  černochů 
a  mulatů.  Z  evropských  národů  nejčetněji 
zastoupeni  jsou  Španělové  (89%),  pak  Angli- 
čané (67o).  Francouzi  (57o).  Hollancfané,  Dani, 
Němci  a  Švédi.  Dle  náboženství  jest  skoro 
veškeré  obyv.  křesťanské  vyjímajíc  něco  málo 
negrů  na  španělských  ostrovech  a  většinu 
negrů  na  Haiti,  kteří,  ačkoliv  státním  nábo- 
ženstvím jest  vyznání  římsko-katol.,  hlavně 
ve  vnitrozemí  holdují  bohoslužbě  Vaudouově, 
zvláštnímu  to  smíšení  fetišismu  s  některými 
živly    bohoslužby   křesťanské.   Na   ostrovech 


,  128.147  km*  .  a,430253  ob. 

359    »     •       32.7S6  . 

I.130    »  45-162  » 

.      9.858    •     .     341.76a  » 


britských,  hollandských  a  dánských  s  velikým 
úspěchem  pracovali  mezi  negry  missionáfi 
methodističtí. 

Pouze  na  ostrově  Haiti  jsou  samostatné 
říše  a  sice  obé  negerské  republiky:  Haiti  a 
republ.  Dominická.  Ostrovy  Margarita,    Tor- 
tuga,  Orchilla,  Los  Roques  a  Ostrovy  ptačí 
(Isks  de  Aves)  patří  k  Venezuele,  ostatní  nále- 
žejí všecky  jako  kolonie  různým  státům  evrop- 
ským. Španělsku  patří  Kuba  a  Puerto-Rico. 
Afričanům  Jamaika,  vých.  ostrovy   skupiny 
Virffinské  a  z  Malých  Antill:  Sombrero,  An- 
^iíla,  St.  Christopher,  Nevis,  Barbuda.   Re- 
donda,  Montserrat,  Antigua,  Dominica,  Santa 
Lucia,  Barbados,  St.  Vincent,  Grenading,  Gre- 
nada,  Tobago  a  Trinidad,  konečně  Bahamské 
souostroví.  Anglické  državy  dělí  se  na  8  g:u- 
vemérství.  Francii  náleží  Martinique,   Marie 
Galante,  Guadeloupe,  sv.  Bartoloměj   a  čúst 
ostr.  sv.  Martina.  Dánské  jsou  ostr.  sv.  To- 
máše, sv.  Jana  a  Sta  Cruz  ze  skupiny  Vir- 
ginské.  Konečně  náleží  Hollanďanom  druhá. 
cásť  ostr.  sv.  Martina,  ostr.  Saba  a  sv.   Eu- 
stacha  v  Malých  Antillách  a  ostrovy  Bonaire, 
Cura^ao  a  Aruba  ze  skupiny  Zá větrných  ostr. 
Povrch  a  počet  obyv.  dle  držav  jest: 

I.  ŠpanéUké  drlavy  (1890)     . 
a.  Dánské  drtavy  (1890)     .   . 

3.  HollaiKUké  drtavy  (1890)  . 

4.  Francouitké  drtavy  (ibSg) 

5.  Britské  drtavy  (1891) 

a)  TrtDÍdad  a  Tabago    .   .  .  4  839  •  326.383  » 

b)  Windward  Islandt  ....  1.425  >  135  97^  » 

c)  Barbados 430  •  .     182.306  » 

ď)  Lwward  Islands     ....  1.827  »  127.603  » 

e)  Bahamské  ostrovy  ....  13.960  »  .       47-56S  » 

/)  Jamaika,  Turky,  Catcos   .    i2.ot8    »  646.635     » 

Úhrnem  drtavy  evrop.  stáifl  .   .  166.993    »     .  4,216.431     • 

6.  Dominická  republika  ....    48.577    »     .     417.000    » 

7.  Republika  Haiti 28.676    »     .     960.000     » 

Z.  I.  jest  klassickou  zemí  v  děiinách  obje* 
vení  Ameriky.  Na  ostrově  Guanahani  ve  sku- 
pině Bahamských  ostrovů  poprvé  12.  říj.  1492 
stanul  Columbus  na  půdě  americké.  Na  této 
své  prvé  cestě  objevil  ještě  Kubu  a  Haiti. 
Na  druhé  cestě  objevil  r.  1495  ostrovy  Maria 
Galante,  Guadeloupe  a  jiné  z  Malých  Antill, 
pak  ostrovy  Virginské,  r.  14%  Puerto-Rico 
a  Jamaiku,  r.  1498  Trinidad.  Z  chybného  do- 
mnění, že  dostihnuto  bylo  zde  části  Indie, 
nazvány  končiny  tyto  Z.  l-ií.  JiŽ  r.  1493  za- 
ložili Španělé  na  Haiti  první  svoji  osadu, 
která  nazvána  byla  ku  poctě  královny  Isa- 
bella.  R.  1503  započalo  se  s  rozdělováním 
veškeré  půdy  mezi  evropské  přistěhovalce, 
při  čemž  domorodé  obyvatelstvo  dostalo  se 
ve  stav  naprostého  otroctví.  Jen  několik  ostr. 
obývaných  bojovnými  Karíby  zachovalo  si  po 
delší  dobu  neodvislost.  Od  poč.  stol.  XVII. 
počali  i  Francouzi,  Angličané  a  Hollanďané 
obsazovati  některé  ostrovy.  Tak  obsadili  Fran- 
couzi r.  1635  Guadeloupe  a  Martinique,  r.  1659 
Grenadu,  r.  1719  ostr.  sv.  Vincence,  Hollanďané 
r.  1632  Tobago  a  Curagao,  Angličané  r.  1623  St. 
Christopher,  r.  1625  Barbados,  r.  1636  Antiguu. 
r.  1759  Dominiku,  r.  1763  Grenadiny.  Dánové 
získali  r.  1671  ostr.  sv.  Tomáše.  Držení  ostrovů 
se  strany  jednotlivých  států  průběhem  doby 
značně  se  pozměnilo,  jmenovitě  za  válek  Anglie 


Indienncs  —  Indigítamenta. 


605 


8  Francii  a  pAsobenim  flibustýrů.  R.  1763 
získala  Anglie  na  Francii  St.  Vincent,  r.  1814 
sv.  Lucii  a  Grenadu,  na  Španělsku  jiŽ  r.  1655 
dobyla  Anglie  Jamaiky  a  r.  1797  Trinidadu. 
R.  1630  zmocnili  se  francouzští  ílibust^ři 
sev.  části  Haiti  a  r.l697  postoupilo  Španělsko 
Francii  celou  vých.  část  toho  ostrova.  V  době 
velké  franc.  revoluce  byli  však  i  Španělé 
i  Francouzi  z  celého  ostrova  vypuzeni  velkou 
revolucí  mulatů  a  černocha.  Švédsko  získalo 
r.  1785  ostr.  St.  Barthélemy,  ale  postoupilo 
jej  již  r.  1877  Francii. 

Literatura:  Southey,  History  of  the  West- 
Indies  (Londýn,  1827);  Meinicke,  Versuch 
ciner  Geschichte  der  eur.  Kolonien  in  West- 
indien  (Výmar,  1831);  O.  Delitsch,  Westindien 
(Lipsko,  1871);  Bates,  Central  America,  West- 
Indies,  enslaved  and  free  (t.,  1883);  Elden, 
West  Indies  (t.,  1880);  Moister,  The  West- 
Indies,  enslaved  and  free  (t.,  1883);  Rosný, 
Les  Antilles  (Paříž,  1886);  von  Benco,  Reise 
S.  M.  Schiťf  Zrinyi  nach  Westindien  1885—86 
(Pulje.  1887).  Fke. 

ZadlMmes  [ěňdjěn] ,  franc,  viz  C  a  1  i  c  o  t  s. 

Zadiflérenoe  jako  termín  metafysický,  vza- 
tý z  něm.  filosofie  identity,  znamená  bezroz- 
<ulnost  čili  setření  rozdílu  mezi  objektem  a 
subjektem. 

Zndllléreiidni  bod  jest  ve  filosofií  Schel- 
hngové  vlastně  jeho  absolutno  samo,  poně- 
vadž v  něm  srovnány  jsou  veškeré  protivy 
(myšlení-bytí,  duch-přuroda,  subjekt- objekt 
a  jak  jinak  zváti  je  možno^,  jimiž  empiri- 
ckému názoru  našemu  ono  jed  i  no  se  pro- 
jevuje. 

Zndifférentlflmiifl  (novolat)  jest  lhostej- 
nost, ve  které  člověk  nedá  dotknouti  sebe 
(odtud  též  netečnost)  nějakému  vlivu  ani 
zevnímu  ani  vnitřnímu  do  té  míry,  aby  mu- 
sel buď  svým  citem  nebo  soudem  intellek- 
tuálníra  naň  reagovati.  Není  tedy  příčinou 
i-mu  ani  skromnost  ani  přesvědčení,  že  nelze 
rozhodnouti  se  ani  pro  ani  proti,  nýbrž  neodů- 
vodněné kladení  protiv  na  stejnou  váhu  a 
úmyslné  jich  zlhostejňovám'  jest  jeho  význa- 
kem.  Náboženství  stejně  jako  věda,  krása 
rovně  jako  dobro  Jsou  obory,  v  nichž  zhusta 
s  i-mem  se  potkáváme,  a  mluví  se  proto 
o  i-mu  náboženském,  filosofickém,  vědeckém, 
aesthetickém,  mravním,  politickém,  vlastene- 
ckém. I.  náboženský  pokládá  všecky  stávajíc! 
náboženské  formy  vždy  jen  buď  za  stejně 
dobré  nebo  stejně  špatné,  poněvadž  žádná 
není  zaručeným  výrazem  zjevení  pravého 
Boha.  I.  vědecký  se  špatně  tajenou  chabosti 
ducha  lhostejné  se  chová  k  záhadám  a  vý- 
zpytům  vědeckým;  i.  filosofický  ukazuje  nad 
to  i  ke  sporům  filosofie  a  bezvýznamnosti 
její  pro  výzpyt  reální  a  člověka.  I.  aestheti- 
cký  a  mravnostní  lhostejný  jest  u  věcech 
týkajících  se  vkusu  a  svědomí,  prohlašuje 
toto  za  přelud  a  onen  za  konvenci,  i.  politi- 
cký lhostejně  se  staví  k  různým  ústavním 
formám  státním,  i.  vlastenecký  kryje  se  světo- 
občanstvím  a  vlažným  jest  u  věcech  své  do- 
moviny. Lhostejnost  i-mu  může  se  však  roz- 
šířiti i  na  vlastní  zájmy  člověka  a  tento  stává 


se  stejně  lhostejným  k  radosti  jako  žalu, 
k  bolesti  jako  k  slasti.  Zb. 

IndUTerentni  (lat.V  lhostejný,  netečný, 
nerozlišený.  i.  v  onledu  mravním  znamená 
buď  člověka  k  mravním  zásadám  a  povinno- 
stem vlažného  neb  i  věc  mravně  lhostejnou, 
ani  dobrou  ani  zlou,  na  př.  logarithmus.  Po- 
dobně též  v  ohledu  aesthetickém  lze  užiti 
jména  toho  i  o  člověku  i  o  věci. 

Indiga,  řeka  v  ruské  gubernii  archangel- 
ské,  pramení  se  v  močálech  a  jezerech  T i- 
manské  čili  Malozemské  tundry,  teče  na  sz. 
Újezdem  mezenským  mezi  lučinatými  břehy, 
blíže  ústí  pak  mezi  skalami  pohoří  Timan- 
ského.  Po  toku  asi  85  km  dlouhém  vlévá  se 
v  Újezdě  archangelském  do  zátoky  Indig- 
skaja  guba  severního  ledového  okeánu, 
která  prostírá  se  mezi  mysem  Svjetým  No- 
sem a  Barminem  k  v.  v  délce  19  km,  šířce  při 
vstupu  z  moře  37  km  a  prům.  hloubce  6  m. 
I.  jest  řeka  rybnatá  a  splavná  ve  značné  délce 
svého  toku,  dos^ujíc  veliké  hloubky,  avšak 
před  samým  jejím  ústím  táhne  se  velmi  mělký 
nános  oddělující  ji  od  moře. 

ZndlMilát  (z  lat.  indigena,  domorodec, 
tuzemec)  jest  název  jednak  pro  státní  občan- 
ství, jednak  pro  domovské  právo.  V  prvém 
smyslu  užívalo  se  dříve  v  některých  zemích, 
na  př.  v  zemích  koruny  České,  též  názvu  in- 
kolát  (v.  t),  dnes  však  uŽívá  se  skoro  vý- 
hradně jen  terminů  státní  příslušnost  a 
státní  občanství. 

ZndigMoe  (lat.  indigestió),  porušené  zaží- 
vání a  trávení. 

ZndlcT^tes  viz  Indigítamenta. 

Zndiffirka,  řeka  v  sibiřské  oblasti  jakutské 
v  okresu  vrchojanském  a  kolymském,  vzniká 
na  sev.  svahu  Stanového  pohoří  ze  stoku  ří- 
ček Omjokonu  a  Kujdusunu  tekoucích  k  záp. 
divokými,  lesnatými  úžlabinami  skal  Vrcho- 
janskeho  pohoří.  Spojený  proud  obou  obrací 
se  k  s.  mezi  břehy  místy  lučinatými,  místy 
mezi  holými  útesy  břidličnatých  skal  a  vrchy 
s  řídkým  lesem  jehličnatým,  u  nichž  tvon 
řeka  četné  prahy.  V  dalším  toku  směřujícím 
k  sv.  jsou  břehy  nízké  a  močálovité,  od  70^ 
s.  š.  mizí  na  nich  lesní  rostlinstvo  i  mění  se 
v  rozsáhlou  tundru;  zde  také  nalézáme  v  řece 
mnohé  ostrovy.  I.  vlévá  se  v  sev.  Ledový 
okeán  čtyřmi  rameny,  z  nichŽ  vých.  nazývá 
se  Kolymské  a  záp.  Ruské,  a  kteráž  tvoří  del- 
tu širokou  SOkm.  Délka  toku  obnáší  1046  frm, 
povrch  úvodí  396.019  km*\  splavnou  jest  řeka 
ve  středním  a  dolním  toku  i  v  době  sucha, 
jest  však  málo  rybnata.  Krajinu  protéká  I. 
pustou  a  téměř  neobydlenou,  nebof  leží  na 
řece  pouze  10  osad  obydlených  několika  sty 
Jakutů  Elgetského  a  Ustjanského  ulusu  a  při 
ústí  osadníky  vrchojanskými ;  avšak  ještě  po- 
čátkem tohoto  století  patrný  byly  u  Ruského 
ústí  stopy  velkých  osad  vyhynulého  plemene 
Omokon.  Nejdůležitější  přítoky  s  levé  strany 
jsou:  Arga,  Rossocha,  Ujandina,  Alajka,  Jelon, 
Birjulach,  s  pravé  Mema.  I.  byla  objevena 
Rusy  r.  1638,  břehy  její  zaujali  teprve  r.  1649. 

Zndl^tamenta  sluly  ve  starém  Římě 
bohoslužebné  knihy  pocházející  prý  od  Numy 


606 


Indigkarmín  —  Indigo. 


Pompilia,  jež  byly  v  úzkém  vztahu  k  bohům 
zvaným  d  i  i  i  n  d  i  g  e  t  e s.  Nejobšírnější  zmínka 
o  nich  vyškytá  se  ve  zlomcích  ze.  14.  knihy 
Varronova  spisu  »Antiquitates  rerum  divi- 
narum«  ve  spisech  Tcrtullianových,  Augusti- 
nových a  Arnobiových.  Odtud  poznáváme, 
že  dii  indigetes  byla  božstva  jednak  chránící 
člověka  v  důležitých  dobách  životních  od  na- 
rození až  do  smrti,  dále  božstva  chránící  ži- 
^Totní  potřeby  (jako  pokrm,  šatstvo),  konečně 
božstva  chránící  práci  rolníkovu  a  vývoj  plo- 
din ;  charakteristickou  vlastností  skoro  všech 
jest  velmi  úzký  obor  jejich  působnosti,  obme- 
zený  mnohdy  jen  na  okamžik  života  lidského 
(odtud  etymologie  Reiíferscheidova,  jíž  se 
drží  R.  Peter,  od  indu-  a  agere :  deus  indiges 
=  bůh  působící  v  pfípadé  zcela  určitém,  a 
sice  jen  uvnitř  tohoto  a  v  žádném  jiném). 
Božstva  tato  nejsou  však  nikterak  vzata  ze 
živé  víry  lidu,  nýbrž  jsou  to  většinou  perso- 
nifikace abstraktních  pojmů  provedené  řím- 
skými kněžími,  obzvláště  pontifiky,  zajisté 
v  době,  kdy  nábožnost  měla  ještě  v  lidu  hlu- 
boké kořeny  (asi  IV.  a  III.  stol.  př.  Kr.  Srv. 
na  př.  bohyni  jménem  Adolenda,  známou 
z  protokollů  bratří  Arvalských:  Henzen,  Acta 
fratrum  Arvalium,  str.  147).  Někteří  dii  indi- 
getes  měli  své  svatyně,  oltáře  i  sochy;  mythů 
o  nich  vyprávěno  ^n  velmi  málo,  a  ty  jsou 
většinou  rázu  actiologického.  Již  ve  staré 
době  vědomí  významu  slova  dii  indigetes 
vymizelo ;  vykládají  je  =  di  indigenae,  patřit  — 
TjQtátg  íYZfÓQLoi  (tak  i  Verg.  a  Ovid.).  I.  pak 
byly  seznamy  oněch  dii  mdigetes  od  ponti- 
íiku  k  účelům  praktickým  pro  lid  pořízené, 
s  výkladem  jednotlivých  názvů,  při  nichž 
vždy  udáno,  ve  kterém  případě  které  božstvo 
bylo  vzjvati  (tak  Arabrosch,  Boissier,  R.  Pe- 
ter). Jiní  zase  (Prellcr,  Marquardt)  v  souhlase 
s  etymologií  Corsscnovou  (indigere=invocare) 
i.  pokládají  za  sbírku  modliteb  a  vzývání 
oněch  božstev,  méně  pravděpodobně.  Kdežto 
však  u  Varrona  uvádějí  se  vedle  vlastních 
dii  indigetes  též  božstva,  jichž  funkce  sahá 
také  mimo  onen  obor  v  l-tech  vytčený,  ne- 
jsouc jen  na  úzké  určité  pole  působnosti 
obmezena,  lze  se  naopak  domnívati,  že  vedle 
toho  kněží  sami  pro  své  účely  měli  ještě 
řadu  jiných  božstev,  která  v  l-tech  pro  po- 
třeby lidu  určených  obsažena  nebyla.  —  Srv. 
Stolz,  Zur  Bildung  u.  Erklárung  der  róm. 
Indigetennamen  (Archiv  f.  lat.  Lexikographie, 
X,  151—175).  klk. 

Zndigkaxmin  viz  Indigo  a  Indigotin. 

Zndisnuioe  (z  lat.),  mravní  rozhořčení,  roz- 
horlení. 

Zndlgnitas  (lat.)  značí  v  právu  dědickém 
nehodnost,  pro  kterou  dědic  pozbývá  dě- 
dictví. I.  byla  již  v  římském  právu  důvodem 
odnětí  dědictví  (viz  Ereptoriuro)  a  zná  ji 
též  právo  moderní.  Srv.  na  př.  §  540  a  násl. 
rak.  obč.  zák. 

Indigo,  též  indych,  barvivo  bylinné  od 
nejstarší   doby   používané,  pochází  z  Indie, 
ale  i  v  Evropě  jím  barvili;  jest  totiž  purpur  i 
starých  velmi  často  I.  alizarinem  přebarvené.  | 
Co  do  stálosti  a  krásy  jest  to  nejpřednější  i 


modré  barvivo  a  základ  různě  odstínovaných 
kombinací.    Zdrojem  Í-ga  jsou  indigoíery 
(v.  t.).  Nejvíce  l-ga  pochází  z  rostliny  Indigo- 
fera  tinctoría^  nejlepší  poskytuje  I.  pseudo- 
tinctoria.  V  Evropě  pěstovali  po  hospodár- 
sku  boryt,  z  něhož  domácí  i.  vyráběli  a  jím 
barvili.    Borytem   slynula   Normandie.   Pro- 
vence, Languedoc,  v  Německu  Slezsko,  okob' 
Magdeburku   a  Durynsko,   v  Čechách   zdo- 
mácnělo polygonům  indigonosné.  Tovární 
výroba  l-ga   Dylinného  v  Evropě   nikdy   se 
neujala,  aniž  jest  naděje,  že  kdy  se  uchytí. 
Za  to  umějí  chemikové  ze  sloučenin  deiáo- 
vých  vyráběti  indigotin  čistý,  posud  ovšem 
drahý,  jenž  bezpečně  vytlačí  barvivo  přiro- 
zené.  I.  nalezeno  též  v  potu,  hnisu  i  moči 
jakožto  produkt  rozkladů  bílkovin;  zde  sou- 
visí s  indolem.  V  indigoteriích  či  faktoriích 
ostavují  Hindové  byliny  pořezané  v  nádrž- 
kách s  vodou  jakémusi  kvašení;  indikan, 
látka  vehni  složitá,  vylouží  se  z  pletiva  by- 
linného a  rozštěpí  v  několik  látek  barvivo- 
tvorných  a  jakýsi  cukr.  Tekutina  téměř  bez- 
barvá stažena  promrskává  se  holemi  bambu- 
sov^mi  nebo  pomoci  strojů,  čímž  okysličí  se 
i  n  době  li,  látky  bezbarvé  v  tekutině  rozpu- 
štěné, v  nerozpustné  i.,  které  strhnuvši  s  se- 
bou různé  nečistoty  suspendované  i  zároveA 
se  vylučující  ssází  se  ke  dnu.   Toto  surové 
i.  jest  směsicí  mnoha  barviv  i  látek  výživných 
i  mikrobů  a  musí  se,  aby  zvláště  jeana  žhitá 
látka  se  zničila  a  nové  kvašení  barvě  škodné 
(černající)  se  zamezilo,  s  čerstvou  vodou  va- 
řiti.  Pak   se  suší  v  kousky   krásně   modré, 
lesku  plyšového,  refiexu  měďového.  Ze  100  kg 
suchých  bylin  vyjde  iVt— 2  kg  l-ga.  ~  Cen- 
ným principem  l-ga  jest  modrý,  barvivý  i  n- 
digotin,  jenž  v  prodejném  l-gu  kolísá  mezi 
20— 907©;  mimo  to  jest  tam  barvivo  červené, 
hnědé,  klihovina  a  látky  minerálně,  ba  v  ne- 
vařeném i-gu  jest  i  barvivo  žluté.  Tato  druhá 
barviva  mají  veliký  vliv  v  odstín  barvy,  ča- 
sem i  záhubný ;.  výroba  umělého  čistého  indi- 
gotinu  dala  by  barvířům  látku  určitou,  v  bez- 
pečně odstínované  kombinace  barvivé  usa- 
ditelnou.  Cena  prodejná  l-ga  kolísá  i  odhaduje 
se  prakticky  dle  struktury  a  vnějších  vlastno- 
stí, chemicKy  podle  množství  indigotinu.   I. 
jsouc  drahé  hojně  se  ovšem  falšuje  látkami 
rozmanitými:  škrobem,  zahuštěnými  výslazy 
různých  bylin,  modří  berlínskou  a  j.  Chemik 
to  snadno  pozná.  —  I.  přirozené  jakožto  látka 
ve  vodě  nerozpustná  a  chemicky  indiíferentní 
nemůže  přímo  tkaů  zabarviti  i  převádějí  je 
ve   zvláštních   nádobách,    kypách,   redukcí 
v  rozpustnou  indoběl.  Bezbarvým  roztokem 
napuštěná  tkáň  modrá  na  vzduchu  okysliče- 
ním  rychle.  Redukce  provádí  se  zelenou  ska- 
lici, auripigmentem  nebo  různými  kvašeními 
(bacillus  subtilis,  desmobakterie).    Od  r.  1740 
rozpouštějí  i.  v  dýmavé   kyselině   sírové  a 
barví  rozpustnými  solemi  látek  pochodem  tím 
vzniklých  (indigkarmín).  —  Literatura  o  l-gu 
jest    veliká;    nejstručnější    spis   jest  Jiřího 
Georgievicse:   Der  Indigo  vom  praktischen 
und  tneoretischen  Standpunkt  (Lipsko  a  Ví- 
deň, 1892).  Rn, 


Indigoftra 


607 


Zndigofera  L.,  modřit,  jest  rod  rostlin 
2  řádu  luštinatých  {Leguminosae  ]uss.)  rodu 
lékořic  {Glycyrrhixa  L.,  v.  t.)  příbuzný.  Ka- 
lich malý,  zvonkovitý  nebo  trubkovitý,  je 
stejné  5zubý  nebo  je  doleni  zub  ostatních 
delší.  Pavéza  je  obvejčitá,  podlouhlá  nebo 
skoro  okrouhlá,  krátce  nehetnatá,  křídla  po- 
dlouhlá s  člunkem  slabě  srostlá,  člunek  rovný 
nebo  slabé  prohnutý,  tupý,  řidčeji  špičatý,  a 
má  s  obou  stran  výbéíky  neb  ostruhy.  Dvou- 
bratré  tyčinky  jsou  všechny  stejné,  prašníky 
jejich  mají  žlaznatý,  špičatý  nebo  štétičkovite 
chloupkatý  přívěsek  (tak  zv. 
connectiv).  Semenník  přise- 
dlý nebo  krátce  stopkatý  a 
mnohosemenný  (řidčeji  1-  až 
2semenný)  nese  čnělku  krát- 
kou, nifovitou,  zřídka  jen 
uprostřed  rozšířenou  a  člun- 
kovité  prohlubenou,  řidčeji 
rovnou  s  hlaviČkovitou,  ča- 
sto štétičkovite  chloupkatou 
bliznou.  Lusk  je  kulatý,  po- 
dlouhlý, až  čárkovitý,  rovný, 
zakřivený,  někdy  i  hlemýžďo- 
vité  stočený,  oblý  neb  i  3-  až 
4hranný,  zřídka  jen  zploštélý 
a  uvnitř  přehrádkovaný.  Se- 
mena jsou  kulatá,  čtverhranná 
nebo  válcovitá.  Patří  sem  by- 
liny s  kořeny  jednoduchými 
neb  i  hliznaté  ztlustlými,  po- 
lokře  i  kře  přitisklými,  hvčz- 
dovitými  nebo  delšími  jedno- 
duchými chloupky  porostlé; 
listy  jsou  lichozpeřené,  řid- 
čeji prstovité  trojčetné,  na 
jeden  lístek  redukované  neb 
i  zcela  jednoduché,  lístky  je- 
jich cclokrajné  a  někdy  pa- 
lístky  opatřené.  Palisty  malé, 
štčtinkaté,  krátce  s  řapíkem 
srostlé.  Květy  z  pravidla  rů- 
žové nebo  purpurové  sesta- 
veny v  úžlabních,  často  lat- 
nate  směstnaných ,  stopka- 
tých,  pořídku  i  přisedlých 
hroznech  nebo  klasech.  Zná 
se  asi  250  druhů  v  celém 
tropickém  pásmu  rozšířených 
a  hlavně  v  tropické  Africe  a  Kapsku  hoj- 
ných. Nfjdůlťžitcjší  jest  modřil  srpatý 
(I.  tinctoria  L.),  polokeř  na  iVa  '«  vysoký, 
větvitý  s  4— ójařmými,  lichozpcřenými  listy, 
s  lístky  podfouhlc  obvcjčitými,  vezpod  oly- 
salými,  hrozny  listu  kratšími,  lusky  hustými, 
visutými,  oblými,  poněkud  srpovitě  prohnu- 
tými, se  špičkou  trochu  vzhůru  obrácenou, 
8 — lOsemennými.  Pochází  z  Vých.  Indie  a 
v    tropických    krajinách    se    všude    pěstuje. 

V  Jižní  Americe  roste  modřil  obecný  (I. 
Anil  L.),  jejž  také  pěstují  ve  Vých.  i  Žáp. 
Indii;  liší  se  od  předešlého  menši  výškou, 
je    přitiskle    pýřitý    a    má    lusky    zploštělé. 

V  E^ptě,  Arábii  a  Vých.  Indii  domácí  jest 
modřil  stříbrný  (I.  argentea  L),  keřík  1  m 
vysoký  s  listy  jen  1— 2jařmými  a  jako  větve 


:  stříbřité  hedvábitými.   Jako  tyto  jmenované 
I  druhy,  tak  celá  řada  iiných  pěstuje  se  v  tro- 
'  pech  pro  barvivo  incíych  čili  indigo  (indi- 
I  cum),  jež  jest   nejlepším  a  nejtrvanlivějším 
!  barvivem    rostlinným.    Indigo    obsaženo   je 
I  v  pletivu  modřilů  jako  nebarvená  šfáva,  která 
'  teprve  ve  styku  s  kyslíkem  vzduchu  zbar- 
vuje  se  na  modro.  Barví  se  jím  všechna  ple- 
tiva trvale  na  modro  a  jiné  barvy  lze  z  něho 
chemickou  cestou  získati.  Škrobových  tabu- 
lek jím  zbarvených  užívá  se  k  modření  prádla. 
Indigo  zná  se  asi  2000  let  a  již  Židé  je  pě- 


195 j.  Indígofera:  Rostlina  indigová,  kvetoucí. 


stovali.  V  Talmudu  (Mišně)  obsaženo  je  na- 
řízení, dle  něhož  nesměly  se  řezati  modřily, 
pokud  nebyly  3  roky  staré.  Od  nepamětných 
dob  modřily  pěstovali  také  ve  Vých.  Inaii  a 
odtud  již  za  časů  Dioskorida  a  Plinia  vy- 
váželi indigo  do  Evropy.  Staří  Řekové  je 
dostávali  z  Gedrosie.  Arrian  zove  je  néXav 
tvátxor,  Dioskoridés  td  tvdiytov  Iia(piyt6v, 
PÍ  i  ni  US  indicum  (pi^meiiium).  Portugalci  zvali 
indigo  anil,  nil,  což  je  z  indického  níla 
(=  modrý).  Přicházeloť  z  Vých.  Indie  pod 
jmény  inde,  anil,  indigo,  indiclcý  kámen 
do  obchodu.  Evropané  měli  je  po  příkladu 
Dioskorida  i  Plinia  za  kámen  pro  kost- 
kovou podobu  často  mu  dávanou,  teprve 
Marco  Pólo  ve  XIII.  stol.  vyhlásil  je  za 
látku  rostlinnou.  Dobývalo-li  se  všechno  in- 


608 


Indigotin  —  Indikan. 


dicum  starých  národů  jen  z  druhů  modřilů, 
není  zcela  jisto.  Modřily  putují  se  nejvíce 
na  Antillách,  Madagaskaru,  v  Egypte,  na 
Maltč  i  v  Pokavkazí.  Druhdy  užívalo  se  místo 
indi^  barviva  z  borytu  barvířského  (Isa- 
tis  Unctoňa  L.  v.  t.),  teprve  Hollandáné  jali 
se  je  v  XVII.  stol.  přivážeti  více  do  Evropy, 
což  v  Německu,  Itálii  a  zvlášté  ve  Francii 
způsobilo  pravou  revoluci ;  byloí  pod  trestem 
smrti  zakázáno  indigo  přivážeti  a  úředně  vy- 
hlašovalo se  za  barvivo  škodlivé.  Během  doby 
vešlo  však  přece  ve  všeobecné  užívání  a 
dnes  se  ho  asi  za  60  milí.  zl.  dováží  do  Ev- 
ropy zvláště  z  obou  Indií,  Jávy,  Egypta  i  Al- 
žírská. Hlavním  trhem  na  indigo  je  Londýn. 
Nejvýše  cení  se  indigo  guatemalské,  in- 
digo lauro  z  Curagaa,  méně  bengálské. 
V  indigu  objevena  byla  při  dcstillaci  prášku 
jeho  s  kyselinou  dusičnou  látka  zvaná  anilin, 
jež  hraje  dnes  v  barvířství  velikou  úlohu. 
Kořenů  a  listí  modřilů  užívají  ve  Vých.  Indii 
v  lékařství.  Vs, 

Zndii^Otin,  C^^H.^N^O^,  jest  látka  krysta- 
lická purpurově  zbarvená,  silně  dichroistická, 
jemně  lupenitá,  ve  vodě,  lihu  dřevném  i  ethyl- 
natém,  v  zředěných  kyselinách  a  Žíravinách 
nerozpustná,  pouze  v  amylnatém  alkoholu, 
terpentinu,  chloroformu,  nitrobenzolu,  para- 
finu i  anilinu  se  rozpou.štějící.  Roztoky  (zvláště 
chloroformový)  jeví  ve  spektroskopu  charak- 
teristické pásy  absorpční  mezi  D  di  d,  jimiž 
i.  ihned  se  pozná.  Zahřát  těká  v  parách  pur- 
purových. Okysličující  prostředky  mění  i. 
v  isatin,  dýmavá  kys.  sírová  jej  zprva  roz- 
pouští, pak  přeměňuje  vkys.  C^^hJsO^H)N^O^ 
(indigpurpur)  a  C,.//s(50,/O.Ň,0.  (jejíž 
sůl  sodnatá  slově  indigkarmín).  Činidla 
redukující  mění  I.  v  indoběl,  C^^H^^S^O^. 
Uměle  získán  i.  na  několika  cestách  od  slav- 
ného  Baeyera   a   žáků  jeho   ze   sloučenin 

v — 

O .  Q//^  _  c  =  chovajících.  Kyselinou  nitro- 

fcnylpropiolovou,  C,//4~^_?^  qq  fj 
z  níž  podle  rovnice: 

2  C^H.NO^  —  2  CO,  —  O,  =  C,^H,^S^O^ 
vzniká,  se  na  krátko  skutečně  barvilo.  Dnes 
jest  umělý  I.  dražší  než  přirozené  indigo  a 
tudíž  konkurrence  neschopný.  Rn. 

Indl^iupiir,  modř  purpurová,  viz 
Indigotin. 

Zndilutoe  (z  lat.),  příkaz,  nazývá  se  již 
od  dob  Galénových  soubor  okolností  nebo 
poměrů,  které  řídí  konání  lékařovo  při  každé 
vážnější  chorobě,  zejména  při  výkonu  chirur- 
gickém. I.  k  podání  určitého  léku  nebo  k  vy- 
konání některé  operace  řídí  se  nebo  vyplývá 
z  obrazu,  který  si  lékař  sestrojil  o  nemoci 
na  základě  anamnésy,  vlastního  vyšetření  ne- 
mocného všemi  vhodnými  prostředky  a  metho- 
dami,  a  pak  z  průběhu  nemoci  a  individuální 
povahy  nemocného.  Z  příčin  posléze  jmeno- 
vaných vyplývají  pak  často  též  kontra- 
indikace  výtconů,  které  jinak  jsou  zcela  nále- 
žité, v  daném  případě  však  nedovolují,  aby 
se  tento  výkon  provedl.  Někdy  vyskytuje  se 
i  t.  zv.  I.   vitální,  když  totiž  jest  ohrožen 


, -^ 


život  nemocného  tou  měrou,  že  lékaři  ne- 
zbývá než  provésti  výkony  přikázané  lék^- 
skou  vědott  k  zachovaní  života  i  bez  ohledu 
na  osobní  konstituci  nemocného  a  bez  ohledu 
na  následky  méně  příznivé,  které  takovýto 
výkon  může  míti  v  zápětí,  na  př.  zmrzačení 
nebo  zmaření  výkonu  některého  ústroje,  kte- 
réžto okolnosti  se  musí  jindy  před  výkonem 
vždy  bedlivě  uvažovati. 

Inflllm^i  ohjrba  jest  chyba  v  udání  no- 
nia  pří  měření  horizontálných  a  vertikálných 
úhlů.  Tato  chyba  jest  závislá  na  nesprávné 
poloze  nulloveho  bodu  nonia  (chyba  inde- 
xová ve  smyslu  užším)  a  na  kolmé  poloze 
optické  osy  dalekohleau  (přímky  zámémé) 
k  ose  otáčecí  dalekohledu  (chyba  kolli- 
mační).  Prvá  chyba  nemá  na  správnost  mě- 
řených úhlů  horizontálných  žádného  vlivu, 
jelikož  obieví  se  při  měření  ve  směni  obou 
ramen  úhlu  v  téže  velikosti  a  vyloučí  se  při 
stanovení  úhlu  z  rozdílu  udání  nonia  ve  směru 

obou  ramen 
úhlu.  Budiž 
Diy  osa  otá- 
čecí daleko- 
hledu aCi4  osa 
optická,  kte- 
rá odchyluje 
se  od  kolmi- 
ce k  ose  otá- 
čecí DD'  o 
úheUCB=ff. 
Je-li  h  úhel 
výšky  bodu, 
na  který  osou  optickou  CA  zaměřeno  bylo,  tu 
iest,  pofožíme-li  bodem  C plochu  kulovou  o  po- 
loměru =  1 ,  ve  sférickém  trojúhelníku  ZA'B, 
strana  A*&  =  a  odchylkou  osy  optické  od 
správné  polohy  a  úhel  protilehlý  'í^A'ZB  =  ^ 
značí  chybu  v  poloze  nullovébo  bodu  nonia 
na  horizontálném  kruhu.   Pro  úhel  J  platí 

rovnice  sin  á  = p,  jelikož  v  JZ'A'B*  jest 

cos  /i   •'  ■* 

<  ZB*A'  =  90®  a  strana  Z'A'=  W—h,  Chyba 

J  jest  tudíž  závislou  na  výšce  bodu,  na  který 

bylo  zaměřeno.  Mají-li  tedy  obě  ramena  hort- 

zontálného  úhlu  týž  sklon  k  horizontu,  má  »J 

pro  obě  ramena  uhlu  tutéž  hodnotu  a  rozdíl 

qdání   noniů   nebude   obsahovati    chybu   ^. 

Úhel    výšky  x,    který  obdržíme   odečtouce 

udání  nonia  vcrtikálného   kruhu,   udává  ve 

sférickém  trojúhelníku  strana  Z'B'  =  90*  —  a- 

a  jest:  sin  a*-= .  Rozdíl  mezi  obdržc- 

'  cos  a 

nÝm  úhlem  jr  a  skutečným  úhlem  výskyt  udává 
chybu  koUimační  v  úhlu  vcrtikálném.  I.  ch. 
v  měřeném  úhlu  vertikálném  se  vyloučí,  mé- 
říme-li  každý  úhel  výšky  také  proloženým 
dalekohledem  a  vezmcme-li  z  obou  udání 
nonia  arithmetický  průměr.  Mu. 

^t^Ai^^n  jest  beztvarý  složitý  glukosid 
bezbarvý  v  indigoferách  a  bylinách  rodu  Jsaíis. 
Látka  ta  není  chemickým  individuem,  nýbrž 
směsí  podobně  složených  látek.  Kvašením 
nebo  vlivem  kyselin  štěpí  se  v  modrý  indi- 
gotin,  červený   indirubín,    temně   hnědý 


Indikativ  —  Indikátor. 


609 


indihumin,  červeně  hnČdý  indtfuscin, 
zvláštní  hmotu  cukrovou  indiglucín  a  pry- 
skyřici indipetin.  Rn. 

IndikatiT  (lat.  modus  indicativus,  způsob 
oznamovací)  je  slovesný  tvar,  který  vy- 
jadřuje déj  nějaký  prosté 'jakožto  existující, 
nebo  8  negací  jej  prostě  popírá,  na  př.  nesu, 
nejedl  jsem  a  poá.  Jen  výjimkou  má  tvar  i-u 
nékdy  význam  jiného  způsobu,  na  př.  nena- 
biješ, \drdvi  dníti  a  pod.  l-ů  rozličných  mívá 
jazyk  tolik,  kolik  rozeznává  časů  {vedu,  vedl 
jsem,  poveduY  —  Tvaroslovně  nemívá  i.  znaku 
zvláštního,  lišícího  jej  od  jiných  způsobů 
jako  i.;  tak  v  jazycích  indoevropských  lišívá 
se  jen  koncovkami  osobnými,  na  př.  od  im- 
perativu, injunktivu  a  j.:  lat.  impt.  2.  os.  j.  č. 
iege,  mn.  č.  legite  z  *legete,  \.  legis,  legitis 
z  *legesi  *legetes,  nebo  tím,  že  jiné  způsoby 
mimo  kmen  I-u  mají  zvi.  znaky,  na  př.*  kmen 
opt.  ind.  bheroi',  ř.  (pe^oi-  z  přít.  kmene  bhero- 
a  opt.  znaku  f.  Ztý, 

Zndikáter  (z  lat.,  ukazatel):  1)  I.,  přistroj, 
jímž  stanoví  se  graficky  změny  tlaku  ve  stro- 
jích a  apparátech  pracujících  s  napnutými 
plyny  nebo  kapalinami,  a  to  vzhledem  na 
určitou  dráhu  resp.  dobu,  tedy  k  vyšetřování 
parních  a  plynových  strojů,  pump,  dmycha- 
del a  pod.  Podstata  přístroje  toho  od  Watta 
vynalezeného  spočívá  v  tom,  že  pára,  voda 
a  pod.  pomocí  malého  přesně  do  válečku 
zabroušeného  pistu  stlačuje  spirálné  péro. 
Známo-li  stlačení  spirály  při  určitém  známém 
tlaku,  možno  naopak  z  tohoto  stlačení  sou- 
diti na  velikost  tlaku  uvnitř  zavřeného  pro- 
storu na  př.  parního  válce.  Aby  se  pak  mohly 
též  stanoviti  variace  tlaku,  jalo  za  sebou  ná- 
sledují v  malých  intervallech  časových,  opatří 
se  píst  I-u  pístní  tyčí,  nesoucí  přímo  psací 
hrot,  jenž  na  proužku  papíru  kolmo  na  osu 
válečku  pohybovaném  jednotlivé  posice  pístu 
registruje  v  kontinuálném  obrazci  t.  zv.  in- 
dikátorovém diagrammu  (v.  t.);  stano- 
vení jeho  slově  indikováním  stroje.  Ta- 
kové zařízení  měl  původní  I.  Wattů  v.  Přístroj 
ten  vyhovoval  úplně  svému  účelu  při  stro- 
jích o  malém  počtu  obrátek;  při  rychlém 
chodu  však,  následkem  velké  dráhy  pistu  i-u 
jakož  i  vlivem  pohybovaných  hmot  poměrné 
těžkého  pístu  a  péra,  vznikaly  nesprávně  kre- 
slené dia^ammy.  Podstatné  zlepšení  provedl 
Richard  tím,  že  píst  jeho  I-u  koná  krátkou 
dráhu  (asi  20  mm)  a  péro  jest  rovněž  krátké, 
čímž  veškeré  hmoty  semo  tamo  se  pohybující 
mají  malou  váhu  a  tím  možno  indikovati 
i  stroje  rychloběžné.  Malý  zdvih  pístu  zvět- 
šuje se  pákovým  mechanismem  s  tužkou, 
čímž  se  obdrží  vysoké  a  zřetelné  diagrammy. 
Rovněž  zjednodušen  i  pohyb  papíru  navinu- 
tého na  bubínek,  jenž  v  jednom  směru  po- 
hybuje se  některým  dílem  stroje  (ku  př.  pístní 
tyčí),  zpáteční  pohyb  děje  se  spirálou  ulo- 
ženou v  bubínku.  —  Různé  systémy  l-ů  v  zá- 
sadě se  shodují,  liší  se  jen  zlepšením  ve  ve- 
dení pístu  a  tužky  (Thomsonův  I.)  nebo 
v  pohybu  a  napínání  papíru  (Darke  a  Elliot). 
Vyobr.  č.  1955.  představuje  při  parních  stro- 
jích vemi  užívaný  I.  soustavy  Roscnkran- 


zovy:  *  jest  malý  nepropustně  do  válečku  a 
zabroušený  píst,  na  nějž  ze  zpodu  působí 
tlak  páry,  svrchu  tlak  zpružíny  /.  Pohyb  pistu 
přenáší  se  pístní  tyčí  /  a  krátkou  ojnici  í  na 


mechanismus  m  tak  uspořádaný,  že  psací 
hrot  p  pohybuje  se  přesné  rovnoběžně  s  osou 
válečku.  Na  bubínku  h  navinut  jest  hladce 
papír  a  přidržován  péry  c.  Kol  zpodního  dílu 
bubínku  ovinuta  jest  šňůra  n,  jež  vedena 
jsouc  mezi  dvěma  kladkami  g  (v  novější  době 
užívá  se  výhradně  vodících  kladek  inženýra 
Staňka),  připojena  jest  k  apparátu  reduk- 
čnímu. Hlava  I-u  d  jest  kol  osy  válečku  a 
otočná,  čímž  se  hrot  ;?  dá  k  papíru  při- 
blížiti nebo  vzdáliti.  K  i-u  připojeno  jest 
zařízení,  iímž  velký  zdvih  stroje  redukuje 
se  na  malý  zdvih  bubínku  h.  Původně  uží- 
váno k  tomu  řady  kladek  a  převodních 
pák,  jež  pro  každý  jednotlivý  stroj  zvláště 
byly  konstruovány.  Lépe  osvědčily  se  re- 
dukční kladky  francouzských  l-ů  (Gar- 
nier,  Roux  a  jim),  jež  s  těmito  byly  přímo 
spojeny.  V  posledním  desítiletí  konstruovány 
mnohými  inženýry  reduktory  zdvihu,  jež 
umožňujíce  redukci  na  každém  stroji  nazvány 
universálními  redukčními  apparáty.  Jedním 
z  nich  a  všem  podmínkám  vyhovujícím  jest 
reduktor  inž.  Staňka  (vyobr.  č.  1956.).  Skládá 
se  z  kruhu  Á  se  stavěčími  šrouby  a  tyče  B. 
Stojan  ten  upevní  se  na  některý  pevný  díl 
I  parního  stroje  (základní  šroub,  válec  parní, 
j  šroub  víka  atd.)  stavěčími  šrouby,  tak  že  tyč 
je  do  kruhu  zašroubována  a  kolmo  stojí  na 


610 


Indikátorový  diagramm. 


jeho  roviné,  nebo  tyč  leží  v  roviné  kruhu. 
Při  tom  smér  tyče  B  k  i-u  jest  úplné  libo- 
volný a  jen  se  hledí  k  tomu,  aby  vzdálenost 
její  od  i-u  byla  co  možno  malou  a  tím  i  šňůra 
krátkou.  Na  tuto  tyč  upevní  se  vlastní  appa- 
rát  šroubem  a  objímkou.  Skládá  se  z  velkého 
plechového  bubnu  C  a  Šňůry  N  okolo  něho 
ovinuté,  jež  spojena  jest  s  pístní  tyči  stroje. 
Na  téže  ose  nalézá  se  malá  kladka  D,  jež 


C.  1936.  Staňkův  redukior  zdvihu. 

dle  redukce  zdvihu  se  dá  vymčniti.  K  ní  při- 
pevněna jest  šňůra  E,  jež  redukovaný  pohyb 
přenáší  k  I-u.  Šroubovým  vřetenem  posouvají 
se  při  každém  otočeni  C  ^  D  vždy  o  tloušťku 
šňůry,  čímž  navíjení  se  děje  v  pravidelných 
závitech  vedle  sebe.  Vodicí  kladky  F  a  -^/ 
pro  šňůry  E  a  -/V  jsou  tak  pohyblivý.  Že  šňůry 
k  I-u  a  pístní  tyči  mohou  se  uvésti  do  libo- 
volného směru  a  navíjení  a  odvíjení  vždy  se 
děje  tangentiálně  k  obvodu  klacíky  a  bubnu. 
Apparát  ten  dovoluje  tudíž  zcela  universální 
upotřebení  a  možno  ho  užiti-  při  kaídém 
stroji.  Postavení  jeho  může  se  díti  na  libo- 
volném místě  nám  pohodlném,  pouze  s  je- 
dinou tou  podmínkou,  aby  šňůra  N  běžela 
parallelně  s  osou  stroje,  čehož  vždy  náleži- 
tým otočením  kladky  M  lze  docíliti.  Leží-li 
šňůra  o  něco  výše,  upevní  se  prosté  na  příčné 
hlavě  nebo  pístní  tyčí  vertikálně  nebo  šikmé 
rameno,  na  něž  pak  se  uváže  šňůra  N.  — 
Indikování  děje  se  následovně:  Nejprv  uzavře 
se  kohoutek  /f,  načež  I.  přišroubuje  se  šrou- 
bem s  na  nálitek  parního  stroje  a  šňůrou 
spojí  se  s  pístní  tyčí  a  reduktorem.  Tím  vá- 
leček pohybuje  se  souhlasně  s  pístem  par- 
ního stroje  a  tužka  kreslí  čáru  pouze  vlivem 
atmosféricJcěho  tlaku,  čímž  se  obdrží  čára 
zv.  atmosférická.  Na  to  otevře  se  ko- 
houtek k,  čímž  pára  vniká  pod  píst  I-u,  jenž 
se  pohybuje,  a  tužka  registruje  tlaky,  jež  pa- 
nují na  téže  straně  parního  pístu  při  jedné 
obrátce  neb  jednom  dvojzdvihu.  Kohoutek  se 


opět  uzavře,  načež  diagramm  se  sejme  a  ana* 
lysuje.  Viz  Indikátorový  diagramm.  — 
Srv.  P.  H.  Rosenkranz:  I.  und  seine  Anwen- 
dung.  Ubn. 

l-y  šlovou  v  chemii  analytické  reagcncie, 
které  reakcí  oku  ostře  patrnou  (zpravidla 
změnou  barvy)  prozrazují  citlivě  přítomnost 
malých  sledů  určitých  látek.  Na  př.  modrý 
roztok  lakmusový  červená  sledem  kyseliny, 
tento  zčervenalý  roztok  modrá  opět  sledem 
nadbytečné  zásady.  Mísíme-li  tedy  roztok 
kysehny  a  zásady  za  přítomnosti  néco  málo 
lakmusu,  nastává  přechod  barvy  v  okamžiku 
vzájemného  nasycení.  Toho  užívá  3  prospě- 
chem analysa  chemická  volumetrická  (v.  t.). 
Tiné  příklady  l-ů:  bezbarvá  roztok  fenolfta- 
leinu  žíravinami  červená,  Kyseliny  to  zabar- 
vení ruší.  Kongočerveň  modrá  kyselinami. 
Spočívá-li  reakce  na  uvolnění  iódu,  jest  l-em 
maz  škrobový,  který  stopou  volného  iódu 
modrá.  Titrujeme-fi  roztokem  dusičnanu 
stříbmatého  roztoky  solí  halových,  jest  i-em 
slabý  roztok  chrómanu  draselnatého,  který 
první  nadbytečnou  kapkou  roztoku  stříbma- 
tého se  zabarví  červeně  vytvořeným  chró- 
manem  stříbrnatým.  OŠc. 

2)  I.  v  mineralogii.  Chccme-li  při  určo- 
vání hustoty  těles  pevných  použiti  těžkých 
tekutin,  na  př.  roztoku  Thouletova,  rozřeífu- 
jeme  tyto  obyč.  destillovanou  vodou.  Ke  kon- 
trole získané  již  hustoty,  nebo  chceme-li  teku- 
tinu takovou  i  vůbec  na  určitou  hustotu  zře- 
diti,  vhodíme  na  ni  tělíska,  nejlépe  zrnka  ne- 
rostů známé,  t.  j.  vyzkoušené  hustoty.  Tělíska 
taková  plavou  kdekoli  uprostřed  tekutiny,  když 
hustota  tekutiny  dosáhla  téže  hodnoty,  jakou 
má  hustota  jejich,  tudíž  ukazují  hustotu  ka- 
paliny a  šlovou  i-y.  Tak  má  křišfál  hustotu 
2-65,  adulár  257,  a  může  býti  í-em  onen  pro 
hustotu  265,  tento  pro  hustotu  2*57.     Bv. 

3)  I.  (znač nik)  u  ručnic  bezkohoutko- 
vých  jest  malá  tyčinka,  která,  když  zámek 
jest  natažen,  nad  rovnost  pažby  vystoupí, 
při  zámku  spuštěném  pak  zapadne  a  naopak, 
takže  střelec  nejen  zřetelně  vidí,  ale  i  hma- 
tem se  může  přesvědčiti,  je-li  zámek  jinak 
neviditelný  natažen.  U  některých  soustav 
užívá  se  také  l-ů  ukazujících,  zda  v  uzavřené 
komoře  se  nalézá  náboj  čili  nic.  Bs. 

Zndikiitorový  dlarramm,  indikátorem 
obdržený  obrazec  tlaků  na  parních,  plyno- 
vých strojích  nebo  pumpách,  jehož  plocha 
jest  proportionálná  práci,  již  stroj  buď  koná 
nebo  spotřebuje.  Délka  diagrammu  měřená 
na  ose  úseček  odpovídá  zdvihu  stroje,  jenž 
reduktorem  zmenšuje  se  dle  velikosti  bubínku 
indikátorového  na  60  -=-  100  mm.  Ordináty 
diaprammu  měřené  od  atmosférické  čáry  udá- 
vají přetlak  plynu  nebo  vody  nad  tlakem 
vnějším.  Měřítko  tlaku  závisí  od  vloženého 
péra  indikátoru,  jež  se  tak  volí,  aby  v^ška 
diagrammu  byla  přiměřena  výšce  bubínku. 
Z  diagrammu  vyšetří  se  průměrný  tlak  na  píst 
tak,  že  plocha  diagranmiu  buď  planimetrem 
Amslerovým  změřená  nebo  Simpsonovým 
pravidlem  vypočtená  přemění  se  v  obdélník 
stejné  délky  s  diaíjrammem  a  výšky,  jež  v  mě- 


Indikatrix. 


611 


řítku  péra  indikátorového  určuje  střední 
nebo  průmérný  indikovaný  tlak  pi.  Je-li 
činná  plocha  pístu  Fu,  zdvih  stroje  /,  počet 
obrátek  za  1  min.  n,  pak  počet  indikova- 


ných koňských  sil  iV/= 


značí-li  c  = 


2nl 


2.Fu.l.n.pi 
60  .  75      • 


čili 


též  N.= 


60 
FuPic 


prám.  rychlost  pístu,  jest 


75 


,  na   rozdíl   od  koňských 

sil  užitečných  neb  effektních,  které  ná- 
sledkem passivních  odporů  stroje  jsou  vždy 
menší  a  jež  se  jeví  na  nřídeli  setrvačníku.  — 
I.  d.  neudává  však  pouze  práci  stroje,  nýbrž 
podává  zároveň  obraz  o  vnitřním  průběhu 
práce  na  stroji,  o  funkci  rozvodu,  stavu  pístu 
a  rozvodových  orgánů,  jakož  i  o  výhodnosti 
užitého  motorickéno  elementu.  Vyobr.  č.  1957. 


C.  1957 
ladtkátorový  diagramm. 


znázorňuje  normální  diagramm  parního  stroje 
bez  kondensace.  Čára  AB  jest  čarou  atmo- 
sférickou, jež  odpovídá  tlaku  vzduchu.  Je-li 
píst  parní  v  levé  krajní  poloze  a,  jest  vpou- 
átěcí  kanál  tak  otevřen,  že  pára  má  skoro 
týž  tlak,  jaký  jest  v  parní  komoře.  Tlak  ten 
potrvá  skoro  konstantně  po  dráze  pístu  od 
a  do  b,  což  odpovídá  periodě  připouštění 
neb  admisse  páry.  V  b  kanál  vpouštěcí  se 
uzavře;  poněvadž  však  zavření  neděie  se 
okamžitě,  vznikne  v  diagrammu  oblouk  vy- 
puklý, jenž  značí  skrčení  páry.  Uzavřená 
pára  ve  válci  nyní  expanduje,  při  čemž  tlak 
klesá  až  do  c  (perioda  expanse).  Dříve 
nežli  píst  přiide  do  pravé  krajní  polohy, 
otevře  se  kanál  vypouštěcí,  čímž  křivka  klesá 
rychleji  (perioda  předchozího  výstupu), 
a  při  počátku  nového  zdvihu  dosáhne  skoro 
čáry  atmosférické.  Při  d  nastane  vypouštění 
»áry,  což  trvá  až  do  e  (perioda  vypou- 
tění  nebo  emisse),  načež  kanál  vypouštěcí 
se  uzavře  a  zbylá  pára  ve  válci  se  komprimuje, 
čímž  vstoupne  křivka  diagrammu  do  /  (p  e- 
rioda  kompresse).  V  ř,  bodě  předcho- 
zího vstupu  páry,  otevře  se  kanál  vpou- 
štěcí, čímž  tlak  stoupá,  až  dosáhne  opět  téže 
výše,  jaká  byla  na  počátku  při  a,  kde  nastane 
nová  perioda  admisse.  —  Chybv  provedených 
strojů  vyšetří  se  právě  srovnáním  jejich  í-ch 
d-ů  s  cíiagrammem  normálným.  Nejčastější 
jsou  opožděný  vstup  páry  (malý  lineární 
předstih  vpouštěcí),  čímž  vzniká  křivka  dia- 
grammu šikmo  vystupující.  Volným  otevře- 
ním kanálu  vpouštěcího  povstane  velké  škrce- 


I 


ní  páry  v  době  admisse.  Malv  lineární  před- 
stih vypouštěcí  neb  malé  průřezy  kanálu  vy- 
pouštěcího  zabraňují  náhlému  klesnutí  tlaku, 
čímž  vznikají  více  nebo  méně  ostré  rohy  a 
protitlak  se  zvětšuje.  Další  změny  mohou  na- 
stati při  expansi.  Aby  se  určila  správnost 
křivky  expanse  l-vého  d-u,  srovnává  se  tato 
s  křivkou  Mariottovou,  jeŽ  předpokládá,  že 
tlak  suché  páry  při  expansí  klesá  proportio- 
nálně  s  přibývajícím  objemem  a  že  nenastane 
v  této  periodě  ztráta  na  tlaku  kondensací 
páry.  Srovná-li  se  tato  theoretická  křivka  se 
skutečnou,  pak,  předpokládáme-li  úplnou  ne- 
propustnost  pístu  a  rozvodových  orgánů, 
ukazuje  se,  že  křivka  l-vého  d-u  probíhá  pod 
křivkou  Mariottovou,  pracuie-li  suchá  pára 
ve  válci,  jenž  není  topen.  Střední  tempera- 
tura  válce  jest  totiž  menší  než  teplota  páry 
vstupující,  čímž  nastane  v  první  polovici 
křivky  kondensace  a  tím  tlak  klesne.  V  druhé 
polovici  zahřeje  se  válec  tak,  že  teplo  pře- 
chází z  válce  do  páry,  tím  nastane  částečné 
odpaření  kondensační  vody  ve  válci  a  tedy 
stoupnutí  křivky  expanse  nad  křivku  Man- 
ottovu.  Je-li  válec  opatřen  parním  pláštěm, 
jímž  přivádí  se  tolik  tepla  v  periodě  expanse, 
že  kondensace  v  první  polovici  její  nena- 
stane, a  předpokládáme-li  úplnou  nepropust- 
nost  rozvodových  orgánů,  pak  souhlasí  úplně 
křivka  diagrammu  s  křivkou  Mariottovou; 
v  druhé  polovici  expanse  křivka  stoupá.  — 
Má-li  se  určiti  vliv  expanse  nějakého  stroje, 
nutno  předem  zkoušeti  nepropustnost  pístu 
a  rozvodových  orgánů.  Diagramm  dává  též  po- 
znati nepropustnost  v  mnohých  případech,  ale 
ne  vždy  s  jistotou.  Silné  klesnutí  křivky  ex- 
panse možno  přičítati  netěsnosti  pístu,  ale  téŽ 
zcela  dobře  netěsnosti  šoupátka  (resp.  ventilu) 
vypouštěcího ;  mimo  to  může  se  též  účinek 
této  propustnosti  na  diagrammu  vyrovnati 
současnou  propustností  šoupátka  ^ventiluj 
vpouštěcího.  Aby  příčiny  těchto  neaostatku 
určitě  se  vyšetřily,  jest  nutno  zkoušeti  di- 
rektně aspoň  jednotlivé  díly  a  pak  teprv 
možno  s  výsledkem  srovnati  i.  d.  s  křivkou 
Mariottovou.  Závěr  z  tohoto  srovnání  ply- 
noucí jest  pak  jednoduchý:  Stoupá-li  křivka 
expanse  diagrammu  již  od  bodu  b  nad  Ma- 
riottovu  křivku  a  pracuj e-li  stroj  bez  parního 
pláště,  jest  vpouštění  propustné,  t.  j.  čerstvá 
pára  vstupuje  do  válce  i  během  expanse. 
Žůstane-li  naopak  čára  diagrammu  též  v  druhé 
polovici  expanse  pod  křivkou  theoretickou, 
odpovídá  klesnutí  toto  direktní  ztrátě  páry 
vypouštěcím  šoupátkem.  —  Viz  Vólker,  Der 
Indikátor  (1878);  P.  H.  Rosenkranz,  Der  In- 
dikátor u.  seine  Anwendung  (Berl.).     Ubn, 

Indikatrix  (lat),  udavatelka,  jest  ku- 
želosečka, která  slouží  k  stanovení  křivosti 
všech  rovinných  řezů  plochy  v  určitém  jejím 
bodě.  Rovina  rovnoběžná  a  nekonečně  blízká 
k  rovině  tečné  v  libovolném  bodě  nějaké 
plochy  sestrojené  protíná  tuto  plochu  ve 
křivce,  která  svými  body  nekonečně  blíz- 
kými onomu  bodu  dotyčnému  a  svými  teč- 
nami v  těchto  bodech  sestrojenými  spadá 
s  1-icí,  mající  nekonečně  malé  osy. 


612 


Indikatríx. 


Je-li  rovnice  plochy  uvažované  i=f(x,x), 
při  čemž  rovina  xy  dotýká  se  plochy  dané 
v  počátku  soustavy  (O),  má  rovnice  l-icc  této 
plochy  v  bodu  O  tvar  rx*-{'2sxx  +  ty*  =  fr, 
kdei  dle  Mongeova  označení 


?x^ 


?xdy'  '  dy 
Je-li  rř  — 5*>0,  jest  I.  ellipsou  a  rovina 
tečná  neprotíná  plochu  v  okolí  uvažovaného 
bodu.  Bod  sám  nazývá  se  elliptickým  bodem 
plochy.  Je-li  r  /  —  5*  <^  O,  jest  I.  hyperbolou 
a  rovma  tečná  protíná  plochu  v  křivce,  jež 
v  uvažovaném  bodě  má  dvojný  bod.  Asym- 
ptoty l-ice  jsou  tečnami  této  křivky  v  onom 
bode.  Bod  jmenujeme  hyperbolickým  bodem 
plochy.  Je-li  rt  --s^^^u,  jest  I.  složena  ze 
dvou  rovnoběžných  přímek;  bod  nazývá  se 
parabolickým. 

I.  představujeme  v  deskriptivní  geometrii 
orthogonálným  průmětem  hlavního  řezu  plo- 
chy 2.  stupně,  která  ve  svém  vrcholu  osku- 
luje  libovolnou  plochu  v  některém  bodu  je- 
jím p  (vyobr.  č.  1958.),  do  roviny  tečné  to- 


C.  1958. 


hoto  bodu,  rovnoběžné  s  rovinou  onoho  hlav- 
ního řezu.  Jelikož  takových  ploch  2.  stupně 
oskulujících  ve  svém  vrcholu  nějakou  plochu 
v  určitém  bodě  jest  nesčíslné  množství,  jest 
takových  Í-ic  také  nesčíslně  mnoho;  avšak 
všechny  l-ice  jsou  soustředný,  podobny  a  po- 
dobně položeny.  Jsou-li  délky  ma,  mb  a  mp 
poloosami  a,  p  z  y  jedné  2  uvedených  ploch 
2.  stupně  oskulujících  plochu  nějakou  v  hoáhp 
a  jsou-li  r„  r,  poloměry  křivosti  hlavních  řezů 
mpa  a  mpb,  pak 

r,  =  — ,  r,=  í-...l). 

y  y      ^ 

Pomocí  těchto  rovnic  obdržíme  z  rovnice  l-ice 

známou  rovnici  Eulerovu 

_  =  _  cos  «^  -f  —  srn  V . .  -2), 

v  níž  r  značí  poloměr  křivosti  libovolného 
řezu  normálného  pmd,  tvořícího  s  rovinou 
hlavního  řezu  pma  úhel  9.  Theorie  l-ice  za- 
vedl do  geometrie  francouzský  mathematik 
Francois  P.  Ch.  Dupin  (v.  t.),  který  poukázal 
také  na  důležitost  l-ice  pro  praktické  upotře- 
bení, kterou  na  mnohých  příkladech  dokázal 
(ohýbání  dřeva  a  železa  atd.).  Z  rovnice  2. 
jest  patrno,  že  mezi  normálnými  řezy  plochy 
nějaké  v  bodě  p  se  vyskytují  dva  k  sobe 


kolmé  řezy  s  rovinami  pma  z.  pmb  spadajíct, 
z  nichž  jeden  má  největší  a  druhý  nejmenší 
poloměr  křivosti.  Oba  tyto  řezy  zoveme  hlav- 
ními řezy.  jejich  roviny  hlavními  rovi- 
nami a  jejich  poloměry  r,  a  r,  hlavními 
poloměry  křivosti.  Jsou-li  oba  hlavni  polo- 
měry křivosti  t\,r^  konečné  velikosti  a  té- 
hož směru,  který  pokládáme  za  positivní,  pak 
vzhledem  ku  vzorcům  1.  dle  toho,  zdali  polo- 
osu hlavní  y  volíme  positivní,  nekonečně 
dlouhou,  neb  negativní,  jsou  poloosy  a  a  /? 
konečné  a  reálné,  nekonečné  nebo  imagi- 
nární, tedy  plocha  oskulující  2.  stupně  jest 
ellipsoidem,  elliptickým  paraboloi- 
dem nebo  dvojplocným  hyperboloidem. 
I.  jest  pak  ellipsou  abod  jest  bodem  ellip- 
tickým a  plocha  jest  v  tomto  bodě  vypuk- 
lou (konvexní).  Je-li  r,  =  r„  pak  mají  všecky 
řezy  normálně  týž  poloměr  křivosti,  osa  y 
bude  osou  rotační  plochy  oskulační  2.  stupně, 
která  může  býti  i  plochou  kulovou;  1.  jest 
pak  kružnicí  a  bod  zove  se  kruhovým  nebo 
pupem.  Jsou-li  r,  a  r,  konečnými  a  mají-li 
směr  protivný,  ve  kterém  případě  má  plocha 
tvar  sedlový,  pak  jest  iedna  z  os  a  a  jtf  reál- 
nou a  druhá  imaginární,  nechf  dáme  ose  y 
směr  jakýkoli.  Plocha  oskulující  2.  stupně 
jest  jednoplochým  hyperboloidem,  který  se 
stane  pro  y  =  c»  hyperbolickým  paraboloi- 
dem, i.  jest  hyperbolou  a  bod  jest  bodem 
hyperbolickým  a  plocha  v  tomto  bodě  vy- 
pukl o- vy  dutou  (konvex  -  konkávní)  nebo 
bodem  protivných  křivostí.  Normálně  řezy 
procházející  asymptotami  l-ice  hyperbolické 
dotýkají  se  roviny  tečné  ve  třech  bodech,  pro- 
tože jejich,  poloměry  křivosti  jsou  nekonečné 
veliké  (v.  Inflexe).  V  těchto  rovinách  nor- 
málných  přecházejí  normálně  řezy  z  jedné 
strany  roviny  tečné  na  druhou.  Asymptoty 
l-ice  v  bodu  p  sestrojené  zovou  se  hlavními 
tečnami  nebo  inflexními  tečnami  plochy 
v  bodě  p.  le-li  jeden  z  hlavních  poloměrů 
křivosti  nekonečně  veliký,  skládá  se  I.  ze 
dvou  rovnoběžných  přímcV  a  oskulující 
plochou  jest  válec.  Bod  takový  jest  tK>dem 
parabolickým,  protože  tvoří  přechod  mezi 
oběma  dřívějšími  druhy  bodů,  jako  obecné 
parabola  mezi  ellipsou  a  hyperbolou,  ačkoliv 
i.  parabolou  není  a  nemůže  býti,  poněvadž 
její  střed  p  leží  v  konečnu.  Plochy  rozvinu- 
telné  mají  samé  body  parabolické.  Je-li  jeden 
z  hlavních  poloměrů  křivosti  na  př.  r,  rovný 
nulle  a  druhý  r,  velikosti  konečné,  jak  se  to 
na  křivce  vratu  rozvinutelné  plochy  vysky- 
tuje, pak  jsou  všechny  poloměry  rovny  nulle 
až  na  r,.  Jsou-li  r^  a  r,  rovny  nulle,  pak  jsou 
všecky  poloměry  r  rovny  nulle;  takový  bod 
vyskytuje  se  ve  hrotech  ploch  rotačních, 
které  povstávají  otáčením  křivky  kol  její 
tečny.  —  Hlavní  tečny  libovolné  plochy 
v  některém  bodu  jejím  jakožto  asymptoty 
jeho  l-ice  jsou  buď  reálné  a  různé,  buď  reálné 
a  ztotožněné  anebo  imaginární. 

S  theorií  l-ice  úzce  souvisí  věta  Meusnie- 
rova,  dle  níž  poloměr  křivosti  řezu  šikmého 
plochy  jest  průmětem  poloměru  křivosti  řezu 
normálného   jeho    se    dotýkajícího.    Z   toho 


Indikcc  —  Indium. 


613 


plyne,  že,  když  nějakou  tečnou  plochy  v  bodu  í 
p  položíme  roviny  sečné,  tvoři  středy  kři- 
vosti jejich  řezů  v  bodě  p  kružnici  a  pří- 
slušné kružnice  křivosti  plochu  kulovou.  Po- 
mocí l-icc  sestrojují  se  tečny  kprůscČnici  dvou 
se  dotýkajících  ploch  v  jejich  dotyčném- bodě, 
dále  evoluty  rovinných  průsečnic  nějaké  plo- 
chy a  jejích  průmětu.  Z  theorie  ^ice  vyplývá 
také  věta  Dupinova.  Je-li  nějaké '  ploše 
opsána  plocha  rozvinutelná,  pak  jsou  v  libo- 
volném bodě  p  křivky  dotyčné  její  tečna  a 
příslušná,  přínika  rozvimitelné  plochy  sdru- 
ženými průměry  l-ice  plochy  v  bodu  p.  Věty 
této  lze  užiti  k  sestrojeni  tečen  k  mezím 
stínu  vlastního  a  ke  křivkám  intensitnim.  — 
Na  theorii  i-ice  zakládá  se  také  sestrojování 
křivek  křivosti  ploch  2.  stupně,  kterouž  úlohu 
cestou  analytickou  řešil  poprvé  Monge.  E>e 
la  Gournerie  shrnul  všecky  výsledky  týkající 
se  křivosti  ploch  ve  svém  áíle:  Traité  de  geo- 
metrie dcscriptive,  sv.  3.  (1864).  Dále  súcast- 
nili  se  Gauss,  Staudigl,  Šolín,  Emil  a  Eduard 
Weyr,  Studnička,  Pelz,  Wiener,  Mannheim, 
Resal,  Machovec,  Vaněček,  Sucharda.  Pro- 
cházka a  j.  Pch.  črka. 

Indiko^  (římský  počet,  řec.  émvénrjaíg, 
lvdi%xi(ov)  jest  číslo,  které  naznačuje,  koliká- 
tým jest  jistý  rok  v  občasí  čili  cyklu  pat- 
nácti let.  Tato  patnátiletá  občasí  probíhají 
celým  letopočtem  křesťanským,  ale  kolik 
jicn  uplynulo,  k  tomu  se  nehledí,  nýbrž  jen 
k  roku  v  cyklu  samém.  Toliko  ve  Francii 
vyskytuje  se  výjimečně  počítání  celých  cyklá 
l-cí.  Datování  dle  í-cí  bylo  ve  středním  věku 
velmi  rozšířeno  a  po  dlouhý  čas  nahrazován 
jimi  stálý  letopočet,  ač  to  byla  náhrada  velmi 
nedostatečná.  Významno  je,  že  ve  starším 
středověku  datování  dle  i-cí  nevyskytuje  se 
jen  ve  Špančlích,  kde  jiŽ  záhy  vešel  v  uží- 
vání pevný  letopočet.  —  Epocha  l-cí  byla 
v  různých  dol>ách  a  v  různých  zemích  roz- 
ličná i  rozeznáváme  dle  toho  troje  I.:  1.  Nej- 
starší z  nich  je  i.  řecká  (indictio  Graeca, 
Constantinopolitana),  jež  počínala  dnem  1.  září 
jako  rok  v  říši  Byzantské.  Dle  ní  datováno 
na  východě  a  v  prvních  stoletích  středověku 
i  v  záp.  Evropě.  V  listinách  papežských  lze 
ji  dokázati  od  r.  584  a  datováno  tu  až  do 
r.  1087  jen  dle  tohoto  způsobu;  odtud  roz- 
šířila se  na  Sicílii.  V  listinách  císařských  obje- 
vuje se  za  Karlovců  od  r.  801—823  a  pak  zase 
za  Jindřicha  VII.  2. 1.  Bědo  va  (téŽ  ind.  caesarea 
zvaná)  začínala  24.  září.  Původ  její  jest  záhadný ; 
snad  vznikla  tím,  že  některý  předchůdce  Be- 
dův  chtěl  pohanské  datum  1.  září  zaměniti 
křesCanským  (24.  září  je  totiž  svátek  početí 
sv.  Jana  Křt.).  I.  tato  byla  velmi  rozšířena 
v  Anglii,  Francii  i  v  Itálii  (zvi.  ve  Florencii) 
a  v  Německu.  Také  u  nás  občas  jí  užíváno. 
Povšimnuti  zasluhuje  zvláštní  odrůda  této  I. 
vzniknuvší  v  Janově;  zde  totiž  podržena  epo- 
cha 24.  září,  ale  cyklus  l-cí  počítal  se  o  celý 
rok  později  než  jinde.  3.  i.  římská  (indictio 
romana)  čili  papežská  (ind.  pontiflcalis)  po- 
čínala 25  pros.  nebo  1.  lednem,  pročež  sluje 
též  l-cí  novoroční.  V  Římě  vyskytuje  se  již 
v  VI.  a  VII.  stol.,  ale  pak  byla  zase  zatlačena 


oběma  ostatními  i-mi.  V  kanceláři  papčžské 
nalézá  se  od  r.  1099  někdy  vedle  i.  řecké  a 
od  r.  1147  užíváno  tu  střídavě  všech  tří  druhů. 
Poněvadž  začínajíc  s  novým  rokem  na  západě 
všeobecně  obvyklým  byla  pohodlnější  než  obé 
I.  předešlé,  došla  největšího  rozšíření.  V  Něm- 
cích nabyla  od  XIII.  stol.  převahy  nad  řeckou 
i  Bedovou,  a  také  duchovenstvo  české  aŽ 
na  řídké  výjimky  datovalo  výhradně  dle  ní. 
V  české  kanceláři  královské  užíváno  jí,  jak 
se  zdá,  již  za  Přemysla  I.  a  určitě  za  Václava  I. 
a  Přemysla  II.  a  pak  -za  králů  z  rodu  Lucem- 
burského až  do  Václava  IV.  —  Počítání  dle 
l-cí  zaniklo  v  jednotlivých  zemích  v  různých 
dobách;  v  Čechách  mizí  od  poč.  XV.  stol. 
Nejdéle  však  udrželo  se  v  Němcích,  kdež 
říšský  soud  komorní  datoval  dle  nich  až  do 
svého  zaniknutí. 

Poměr  l-cí  k  letopočtu  našemu  je  takový, 
že  první  rok  prvního  jejich  cyklu  srovnává 
se  s  r.  3.  př.  Kr.  Chceme-li  tudíž  vypočítati 
indikci  některého  léta,  je  nutno  k  roku,  o  nějž 
jde,  přičísti  3;  dělíme-li  pak  součet  patnácti, 
dá  nám  zbytek  číslo  l-cí.  Při  i-ci  řecké  a  Be- 
dově  nutno  ještě  číslo  indikční  zvětšiti  o  1, 
když  datum,  o  něž  se  jedná,  připadá  do  doby 
od  l.~23.  září;  totéž  platí  o  I-ci  římské,  jde-fi 
o  datum  mezi  26.  pros.  až  1.  led.  (Při  I-ci 
janovské  nutno  daný  rok  zvětšiti  o  2,  sou- 
čet děliti  15,  načež  zbytek  dá  I-ci).  —  O  pů- 
vodu a  původním  významu  l-cí  nevíme  posud 
nic  určitého;  byla  o  tom  vyslovena  cela  řada 
hypothes  namnoze  nedosti  pravděpodobných. 
Tak  na  př.  Savigny  uváděl  I.  v  souvislost 
s  římskou  soustavou  berní  domnívaje  se,  že 
v  říši  římské  se  daň  pozemková  vyměřovala 
každých  15  let,  vyměření  daní  prý  slulo  ru- 
dictio  a  totéž  jméno  dostal  prý  i  berní  rok. 
Th.  Mommsen  zase  mínil,  že  inaictio  znamená 
původně  každoroční  ohlašování  terminu  ve* 
likonočního.  Naproti  tomu  De  Rossi  měl  za 
to,  že  počítání  dle  l-cí  je  původu  egyptského, 
a  snažil  se  vznik  jeho  uvésti  v  souvislost 
s  egyptskou  soustavou  berní.  Nejvíce  pravdě- 
podobně vyložil  původ  I-ci  O.  Seeck  doka- 
zuje, že  patnáctiletý  jejich  cyklus  souvisí 
s  odhadními  periodami  berními,  z  nichž  měla 
každá  po  pěti  letech,  a  Že  původ  jeho  sluší 
opravdu  hledati  v  Egyptě.  —  Srv.  Savigny, 
Vermischte  Schriften  II.  (Berl.,  1850,  str.  128); 

0.  Seeck,  Die  Entstehung  des  Indictionscyklus 
(Deutsche  Zeitschr.  f.  Geschichtswiss.  XII., 
str.  279);  Fr.  Riihl,  Die-Constantinischen  Indic- 
tionen  (|ahrb.  f.  klass.  Philologie  1888).  GFcK 

Zndir^ktni  (z  lat.),  nepřímý. 

Zndlskreoe  (z  lat.),  nesmlčenlivost. 

Zndlskretni  (z  lat.),  nesmlčenlivý,  vtífayý. 

Indium,  vzácný  prvek  z  přirozené  skupiny 
kovů  zemin.  Značka  /n,  atomová  hmota  112  8 
(H  =  1).  Sprovází  ve  skrovném  množství  (zpra* 
vidla  jen  do  OlV©)  rudy  zinkové  (sfalcrity) 
z  Freibcrku  v  Sasku,  v  kterýchž  rudách  je 
odkryli  (1863)  Reich  a  Richter  spektrálné, 
Honosíť  se  jeho  spektrum  skvostnou  čarou 
indigově  modrou  a  druhou  slabší  ňalovou. 

1.  jest  kov  bílý,  tažný,  měkčí  olova.  Hut- 
nota 7  3,  spec.  teplo  0056,  bod  tání  -f  176*. 


614 


Individualismus. 


Těká  nesnáze  než  zinek  a  kadmium.  Na  vzdu- 
chu jest  I.  stálé,  v  kyselinách  se  rozpouští 
na  bezbarvé  soli.  V  sloučeninách  jeví  troj- 
mocenství  (z  pravidla)  i  zřetelnou  chemickou 
obdobu  s  galliem  (v.  t.)  a  s  aluminiem.  Ky- 
sličník />i,0,  jest  ilut^,  chlorid  JnO^  jest 
bezbarvý,  sublimace  schopný.  Síran  dává  soli 
podvojné,  na  př.  ínt{NH^)^{SO^\. 24 H^O,  po- 
dobné složením  i  vlastnostmi  obdobným  solím 
aluminia  (kamencům).  I.  a  sloučeniny  jeho 
nemají  posud  zužitkování.  OŠc. 

IndlTldiialiBiiiiui  <lat.)  jest  výraz  pro 
snahu  udržeti  individuum  či  jedince  jako  ta- 
kového proti  hromadě,  obecnosti  a  zpovšech- 
néní.  Uskutečňuje  se  tudíž  i.  vědomým  vzpří- 
čením  se  všemu,  čím  vyrovnávají  se  rozdíly 
osobní  s  ostatním  celkem.  V  éthice  stoji  I. 
proti  altruismu,  který  žádá  sebezapření,  a  proti 
determinismu,  který  popírá  možnost  určovati 
sebe  podle  motivů.  I.  jest  příkrý,  bezohledný, 
nekompromissní ;  třeba  jednostranný,  přece 
jest  vždy  povahový  a  liší  se  tímto  právě  zře- 
telem od  egoismu,  jemuž  pro  vytýkání  důle- 
žitostí vlastního  iá  podoben  jest.  V  sociologii 
stojí  i  proti  kolíektívismu  a  všemohoucnosti 
státní;  v  národním  hospodářství  znamená  i. 
volnou  konkurrenci  obchodní  a  tržební  bez 
vměšování  se  autority  státní  jakoukoliv  akcí 
v  poměry  národohospodářské.  Jako  typy  filo- 
sonckého  Í-mu  platí  v  nové  době  Max  Stirner 
a  Bed.  Nietzsche.  K  filosofii  l-mu  přispěl  též 
Challemel-Lacour  studií  »Philosophie  indivi- 
dualiste,  étude  sur  Guill.  de  Humboldt«  (1864). 

Ve  vědách  společenských,  a  to  i  ve 
všeobecné  (t.  zv.  sociologii)  i  ve  speciálních, 
jakou  jest  na  př.  věda  národohospodářská,  vše- 
obecná státověda  atd.,  naznačuje  slovo  I.  pojem 
důležitý;  avšak  při  citelné  ncustálenosti  jejich 
názvosloví  panují  i  značné  rozdílnosti  ve  smy- 
slu, který  se  tomu  slovu  přikládá.  Týž  osud 
mají  ovšem  ze  stejné  příčiny  i  jiné  v  různých 
smyslech  užívané  názvy,  jako  na  př.  socia- 
lismus nebo  kommunismus.  Pokud  běží  o  slovo 
I.,  bude  lze  lišiti  dvojí  hlavní  smysl  jeho:  1. 1. 
jako  výhradný  ústrojný  základ  celých 
společenských  theorií.  Rozumíme-li  totiž 
sociální  či  společenskou  theorií  nauku  nějakou, 
která  nás  poučuje  o  původě  rozličných  spo- 
lečenských útvarů,  o  jejich  typičných  jevech 
jakož  i  pravidelnostech  (zákonnostech),  které 
panují  ve  vzájemných  vztazích  a  ve  vývojích 
těchto  jevů  —  tedy  budou  individualistickými 
ony  společenské  tneorie,  kter^  učí,  že  všeliké 
společenské  útvary  (zejména  i  nejvyšší  spo- 
lečenský organismus:  stát)  vznikají  pouze 
z  pudů,  potřeb,  snah  nebo  z  vůle  jednotlivců, 
že  ony  jsou  povolány  sloužiti  jenom  potřebám 
a  prospěchům  všech  jimi  zahrnutých  jedno- 
tlivcův a  mají  tedy  jen  ve  prospěších  těch 
jednotlivců  svůj  důvod  existenční.  Bude  takto 
na  př.  individualistickým  učení,  které  vykládá, 
že  stát  povstává  společným  dohodnutím  jedno- 
tlivců řsmlouvou  společenskou,  contrat  socicl)\ 
indiviaualistickou  bude  nauka  národohospo- 
•dářská,  která  vznik  a  všeliké  proměny  hospo- 
dářské společnosti  lidské  odvozuje  jen  z  osob- 
ních  potřeb  a  prospěchů  všech  příslušných 


jednotlivců.  K  vrcholům  svým  dospívají  učeni 
ta,  když  zásadně  zamítajíce  všecku  zámémoa. 
regulující  a  organisujíd   působnost    veřejné 
moci,  jediné  ve  volném  sebeurčeni  jednotlivců 
(v  incli viduální  svobodě)  spatřuj í  přirozený 
řád  všeho  Života  společnosti  lidské,  její  » při- 
rozený zákone.  ČirÝ  a  bezvýmineČný  politický, 
hospodářský  a  náboženský  liberalismus  jest 
tedy  logickým  důsledkem  podobných  učezu. 
Opakem  i-mu  jsou  tudíž  zase  všecka  učení, 
která  vycházejí  ze  základního  názoru,  že  jedno- 
tlivci jsou  jen  podřízené  součásti  rozličných 
společenských    celků,   jako    státu,    národa, 
církve  atd.,  že  jsou  účelům  těch   celků  na- 
prosto   podřízeni   a   že    v   případe    rozporu 
zájmy  a  důležitosti  celku  mají  vrch  nad  zvlášt- 
ními  prospěchy  a  důležitostmi   jednotlivců. 
Pro  tento  názor  společenský,  prve  řečenému 
naprosto  opačný,  není  již  dokonce  jednotné 
přijatého  názvu  a  užívá  se  označení  nejrozma- 
nitějších, ačkoliv  spor  obou  těch  základních 
theoretických  východišf  je  tak  starý,  jak  sta- 
rým jest  vůbec  lidské  badáni  o  statě  a  spo- 
lečnosti. V  pravdě  jsou  oba  ty  principy,  po- 
kud v  řečené  výhradnosti  platnost  svou  hájí, 
pouhými  axiómaty,  nedokazatelnými    výcho- 
dišti  společenských  theorií.  2.  I.  jako  jeden 
ze   mnohých    ústrojných    živlů    spole- 
čenských, které  vždy  zároveň  jsou  v  plat- 
nosti, byt  i  pokaždé  poměrně  rozličnou  silou 
a  účinnosti.  Tak  učili  na  př.  někteří  národní 
hospodáři,  že  původem  všech  hospodářských 
jevu  jest  buď  osobní  zištnostjednotlivců  nebo 
společenský  cit;  jiní  (Schaeffie)  mluví  o  třech 
organisačnich     principech    národohospodář- 
ských,  totiž  o  spekulativném   (sledování 
vlastních  osobitých  prospěchů  každého  jedno- 
tlivce), veřejnohospodářském  (pospolitá 
organisovaná  péče  o  společné  prospěchy  ve 
svazcích  jednotlivce  bez  ohledu  na  vůli  jeho 
vížících,  zejm.  ve  státním)  a  charitati  vném 
(dobročinné,  nezištné  obětovánQ-  Zde  I.  obje- 
vuje se  j>ořád  ještě  jako  totožný  pojem  s  ego- 
ismem,  osobní  zištnosti.  Jiní  v^ak  zase  (Sax) 
berou  i.  ve  smyslu  širším  naznačujíce  tím  slo- 
vem vůbec  společný  základ   všeliké  samo- 
činné působnosti  jednotlivců,  která  může  se 
jeviti  ve  trojí  podobě,  totiž  jako  egoismus, 
jako  mutualismus  (egoismus  modifikovaný 
vědomím,  že  svého  prospěchu  dosáhnu  jen  sou- 
časně slouže  prospěchům  jiných  ve  vzájemné 
podpoře,  na  př.  ve  společenstvo  výdělkov<^) 
anebo  jako  altruismus  (naprosto   nezištné 
obětování  se  prospěchu  jiných).  V  této  trojí 
své  stránce  stojí  pak  i.  jako  ústrojný  princip 
společenský  proti  kollektivismu,  principu 
to,  na  němž  zakládá  se  podstata  všelikých  tako- 
vých svazků,   které  ve  všech   dobách  a  na 
všech  místech  mezi  lidem  panovaly  a  panují, 
jakým  každý  jednotlivec  chtěj  nechtěj  bývá 
poařízen   a   které  samy  zase  naproti  jiným 
podobným  svazkům  (na  př.  státy  naproti  stá- 
tům) egoisticky,  mutualisticky  neb  altruisticky 
jednají.   Badatelé  se  tu  netáŽi,  který  z  uve- 
dených principů  jest  nebo  měl  by  ťýti  jedi- 
ným původem  společenských  útvarů,  oni  tu 
myšlénku  ani  nepřipouštějí,  nýbrž  účtují  s  nimi 


Individualisovati  —  Indoevropané. 


615 


jako  se  skutečnostmi,  kteréž  na  iistých  strán- 
kách lidské  přirozenosti  jsou  založeny,  vyše- 
třují a  třídí  na  působnosti  jejich  se  zakládající 
úkazy,  stopují  dosah  a  sílu,  jakou  každý  jedno- 
tlivý ztéch  principů  v  různých  dějinných  obdo- 
bích byl  v  platnosti,  ano  doufají,  íe  se  podaří 
objeviti  v  té  příčině  jisté  vývojové  pravidel- 
nosti. S  druhé  strany  zase  z  poznání  jistých 
nesrovnalostí  společenských  a  se  stanoviště 
určitých  éthických  požadavků  objevují  se 
snahy  platnost  toho  neb  onoho  principu  (na 
př.  hospodářského  egoismu)  obmezíti  ve  pro- 
spěch větší  platnosti  jiného.  Tak  na  př.  novo- 
věký socialismus  domáhaje  se  toho,  by  místo 
osobního  vlastnictví  na  hmotných  prostředcích 
výrobních  a  místo  svobodné  soutěže  zave- 
deny byly  jisté  způsoby  pospolitého  vlast- 
nictví a  jednotného  řízení  výroby  i  spravedli- 
vějšího rozdělování  důchodů,  velmi  krajné 
platnosti  zjednati  hledí  kollektivismu.  I  beze 
všeho  ohledu  na  ideály  a  programmy  podobné 
znamenati  jest  v  novověku  všech  vzdělaných 
států  —  v  rozhodné  protivě  k  jednostranně 
individualistickým  (liberálním)  směrům  z  konce 
XVIII.  a  1.  pof.  XIX.  stol.  —  postupné  roz- 
šiřování státní  působnosti  na  nejrozličnější, 
jindy  samočinnosti  jednotlivců  zůstavené  obory 
(vyučování,  dopravnictví,  mnohé  větve  pojišťo- 
vání a  bankovnictví  a  m.  j.),  kdežto  zároveň 
ve  mnohých  jiných  oborech  volnému  sebe- 
určení  jednotlivců  kladou  se  obmezení  zá- 
konná (srv.  na  př.  či.  Dělnická  otázka,  Děl- 
nické zákony  ochranné,  Dělnické  pojišťování). 
,  S  tím  právě  souvisí,  že  se  někdy  l-mem  na- 
značuje jen  vůbec  jaksi  směr  smýšlení  těch. 
kteří  senevrlým  protestem  obracejí  proti  této 
rostoucí  přemoci  státu  v  kulturních  a  hospo- 
dářských otázkách.  Bf. 

XnoiTldiuaisovati  (z  lat.),  výčet  znaků 
podávati,  až  z  pojmu  obecnějšího  pojem  jedi- 
nečný se  stane. 

XndÍTldlial|ta  viz  Individuum. 

IndiTidoáliii  (z  lat.),  zvláštní,  osobitý  (viz 
Individuum). 

IndiTidoálni práva  (též  immateriální 
práva)  viz  Právo. 

IndiTidmim  (z  lat.  in-dividere,  ne-dělití), 
čes.  jedinec,  jednotlivec,  jest  to.  co  jako 
celek  jednotný  chápáno  dělení  dále  podro- 
t>ováno  nebývá,  poněvadž  v  sobě  dalších 
celků  nechová.  Logickou  terminologií  říci 
možno:  i.  nemá  rozsahu  a  liší  se  takto  od 
druhu  a  rodu.  Každé  I.  myslíme  si  nějakými 
znaky  či  vlastnostmi.  Mnohé  z  těchto  znaků 
mohou  býti  společný  i  jiným  i -duím,  ale 
známky  ode  všech  odlišné  a  jen  danému  i-duu 
příslušné  zoveme  individuálními.  Tak  na 
př.  každý  člověk  pro  sebe  jest  I.,  má  mnoho 
znaků  s  jinými  lidmi  společných,  ty  znaky 
však,  které  působí,  že  jej  právě  jako  tohoto 
a  ne  jiného  poznáváme,  jsou  známky  indivi- 
duálně. Proto  jest  individuální  tolik  jaíco  samo- 
bytný,  svérázný,  charakteristický.  Znamená-li 
býti  l-duem  býti  odlišovánu  od  členů  sou- 
řadných svého  rodu,  znamená  individualita 
soujém  znaků,  kterými  kdo  sebe  l-duem  uči- 
niti dovede,  a  pak  i  člověka  samého,  jenž 


k  té  schopnosti  se  vypne,  aby  své  zvláštnosti 
ohraničil  a  omezil  proti  celku,  aby  nebyly 
setřeny  a  srovnány  s  ostatními. 

Indobél  viz  Indigo. 

Indoóinský  poloostrov  neb  Indočína, 
dosti  často  užívané  označení  Zadní  Indie 
jakožto  území,  kde  převládají  na  jedné  straně 
vlivy  indické  a  na  straně  druhé  Čínské. 

Indoevropané  (Áriové  v  širším  slova 
smyslu,  u  Němců  zvaní  Indogermáni)  na- 
zývá se  domnělý  pranárod,  který  mluvil  kdysi 
řečí,  2  níž  se  během  doby  rozlišila  řada  ja- 
zyků zvaných  indoevropskými.  Hypothesa 
této  prařeči  indoevropské  jest  dnes  nutným 
požadavkem  srovnávacího  jazykozpytu  (čímž 
se  ovšem  netvrdí,  že  jazyk  ten  musil  býti 
v  celém  okrsku  jednotný)  a  následkem  toho 
dlužno  i  přijmouti  existenci  prvotního  národa, 
který  řečí  tou  hovořil.  Nicméně  o  tom,  jak 
povstal,  odkud  přišel,  jak  se  vyvíjel  a  později 
rozpadl  na  řady  jiných  národu,  víme  dosud 
málo.  Téměř  vše,  co  se  o  tom  píše,  jsou  více 
méně  smělé  kombinace.  A  přece  mají  otázky 
tyto  dnes  již  celou  literaturu;  zejména  od  let 
šedesátých  vedou  se  o  původu  a  prvotním 
vývoji  í-nů  neustále  debatty  a  spory  vědecké. 
Nynější  stav  různých  těchto  problémů  jest 
asi  tento: 

První,  dosud  neivice  probíranou  otázkou 
jest,  kde  byla  kolébka  Arijů,  rozložených 
nyní  po  valné  části  Asie  a  v  celé  téměř  Evropě. 
Byla  v  Asii  či  v  Evropě  a  v  kterých  asi 
končinách.^  Po  dlouhou  dobu  byl  asijský  pů- 
vod l-nů  dogmatem,  zejména  dokud  mono- 
genismus  a  bible  ovládaly  názor  světový. 
A  když  Bopp  dokázal  vzájemnou  příbuznost 
hlavních  jazyků  indoevropských  a  ukázal,  že 
pošly  všechny  z  jedné  řeči  mateřské,  tu  staro- 
bylost a  zacnovalost  sanskrtu  zdála  se  na- 
svědčovati tomu,  že  tento  nejméně  se  vzdálil 
od  své  původní  vlasti,  že  tedy  vlasť  indo- 
evropská  byla  nedaleko  domoviny  sanskrtu 
a  zendu.  Někteří  přímo  na  Indii  soudili  (Fr. 
Schlegel,  F.  Eichhořf  a  ještě  A.  Curzon),  jiní 
na  Mesopotamii,  Medii  a  Arménii.  Největší 
čásť  badatelů  obracela  však  své  zraky  buď 
k  vysočině  pamírské,  nebo  o  něco  dále  na 
západ  do  roviny  rozkládající  se  v  poříčí  řek 
Amu-Darje  a  Syr  Darje  (starého  Oxu  a  Ja- 
xartu).  Tak  soudili  na  př.  J.  Rhode,  F.  Pott, 
W.  Schlegel,  Ad.  Pictet,  F.  Justi,  Chr.  Lassen 
atd.  a  soudí  podnes  téměř  všichni  ti.  kdož 
věří  v  původ  asijský.  První,  kdo  vystoupí! 
s  míněním  odchylným  a  za  kolébku  Arijů 
prohlásili  ne  střední  Asii,  ale  Evropu,  od- 
kudž se  Indové  a  Íránci  přestěhovali  do  Asie, 
byl  J.  Omalius  ďHaloy  v  létech  čtyřicátých. 
Ale  nevzbudil  interessu.  Toho  se  dostalo  te- 
prve dílu  R.  G.  Lathama  »Elements  of  com- 
parative  philolog}'€  (Lond.,  1862),  kde  rovněž 
dokazován  byl  původ  evropský,  a  Latham 
proto  znám  byl  až  do  nejnovější  doby  za 
prvního  zastance  této  nové  theorie.  K  Latha- 
movu  učení  přidali  se  ihned  W.  D.  Whitney, 
Theodor  Benfey,  L.  Geiger,  J.  Cuno.  Novou 
theorii  hájenou  těmito  silami  nebylo  již  možno 
jen   lehce  odbyti,  nastaly  sporý  vědecké,  a 


616 


InJoevropané. 


spory  ty  trvají  od  let  Šedesátých  až  po  dnešní 
den.  Jeáté  dnes  dlužno  přiznati,  že  otázka 
o  evropském  neb  asijském  původu  neni  na- 
jisto rozřešena.  Ale  není  pochyby,  že  dnes 
evropský  původ  má  nejen  více  zastanců,  ný- 
brž i  více  pravděpodobnosti.  Mezi  hajiteli 
jeho  vynikají  zejména  W.  Tomaschek,  Fr.  Spie- 
gel,  Th.  Poesche,  K.  Penka,  O.  Schrader, 
H.  Hirt,  A.  H.  Sayce,  G.  Rendall,  G.  de  La- 
ponge,  C.  J.  Taylor,  Th.  Huxley  a  j.;  pro 
Asii  bojovali  ještě  Ch.  Ujfálvy,  J.  Schmidt, 
Victor  Hehn,  Max  MOller,  někteří  semito- 
logové  a  j.  Dle  našeho  názoru  je  pravdě- 
pcxlobněji  hledati  kolébku  v  Evropě  a  sice 
tu  nejlépe  na  širokém  prostranství  jižního  a 
východního  pobřeží  Baltického  moře,  saha- 
hajícím  hluboko  do  nitra  Evropy.  Diůvody, 
o  něž  se  opírá  mínění  o  evropské  kolébce, 
zakládají  se  hlavně  1.  na  tom,  že  důvody  lingui- 
stické  palaeontologie  předvádějící  nám  z  po- 
jmů všeáríjských  obraz  fauny  a  fiory  prese 
všechnu  skepsi  moderní  svědící  spise  na  kraj 
odpovídající  evropské,  na  př.  námi  naznačoné 
kolébce;  2.  že  vývoj  tělesného  rázu,  jímž  se 
repraesentuje  jádro  l-nů,  přímo  ukazuje  k  Baltu, 
kdežto  Asie  lest  východiskem  rázu  jiného; 
3.  že  jsou  důkazy  topografické  o  prastarém 
obývání  l-nů  při  březích  Baltu  a  snad  i  4.  že 
bývalé  aralokaspické  moře  bylo  by  příliš 
velkou  překážkou  pro  posunutí  massy  vět- 
šiny l-nů  do  Evropy.  Přijímajíce  tuto  kolébku 
představujeme  si  pak  původ  a  počáteční  vý- 
voj l-nů  takto: 

V  době  diluviální  byla  Evropa  téměř  celá 
(mimo  sever)  osazena  lidem  dlouholebého 
typu,  jenž  se  s  odchodem  severních  ledovců 
šířil  stále  i  na  sever.  Počátkem  doby  alluvi- 
ální,  spadající  celkem  v  jedno  s  archaeologicky 
t.  zv.  mladší  periodou  kamennou  (neolithickou), 
objevuje  se  pojednou  ve  střední  Evropě  od 
východu  k  západu  běžící  pás  nového  typu: 
lidí  s  hlavou  poměrně  okrouhlou,  krátkou. 
Tento  pás  rozdělil  starší  dlouholebé  obyva- 
telstvo na  dvě  poloviny,  Jednu  zaujímající  jih 
Evropy,  druhou  zaujímající  kraje  na  sever  od 
Alp  a  Karpat.  A  z  této  poloviny  se  během 
doby  neolithické  —  asi  beze  všech  vlivů  ji- 
ných, beze  všeho  přestěhování  z  Asie,  vyvinul 
národ  indoevropský  na  prostranství  právě 
udaném.  Byl  to  lid  původně  pravidlem  dlouho- 
lebý.  K  této  vlastnosti  však,  která  byla  spo- 
lečná i  jiným  částem  praobyvatelstva  Evropy, 
zdá  se,  přistoupila  sekundárně  druhá  ieště 
vlastnost  tělesná.  Tam  u  břehu  Baltického 
moře  povstalo  totiž  (z  příčin  nedosti  známých) 
středisko  světlé  komplexe  řtotiž  víasů, 
pleti  a  očí  světlých)  a  toto  střeaisko  z  části 
se  krylo  s  územím  árijského  národa.  Jinými 
slovy:  I.  původně  dlouholebí  nabyli  během 
doby  z  části  i  typu  světlého.  Ale  zatím,  co  se 
tento  tělesný  vývoj  prováděl,  nastávaly  po- 
malu i  jiné  změny  v  rozvoji  indoevropského 
pranároda. 

Předně  jazyk,  ač  snad  nebyl  původně  nikdy 
zcela  jednotný,  začal  se  určitěji  na  různých 
místech  rozlišovati.  Tvořila  se  střediska  určitě 
vyznačených  dialektů,  tyto  se  čím  dále  více 


sílily,  a  poněvadž  se  leckde  dotvk  jednotli- 
vých středisk  seslaboval  (ku  př.  lířením,  od- 
dalováním), rozpadal  se  pomalu  jazyk  původně 
jediný  na  řadu  jazvků,  a  národ  puvcKlné  jed- 
notný na  řadu  oddělených  národů.  K  tomuto 
rozlišování  přispívalo  leckdy  i  to,  Že  se  jed- 
notlivé větve  přímo  oddělily,  odstěhovaly, 
zbavily  tak  všech  pojítek  a  styků  s  ostatními, 
zkrátka  úplně  se  isolovaly,  jinde  i  to,  že 
narazily  na  jinorodé  živly,  s  nimiž  se  pomí- 
sily  a  vlivem  toho  silněji  odlišily.  Tak  se 
stalo,  že  během  dlouhé  doby  rozšířil,  rozpadl 
a  rozešel  se  pranárod  indoevropský  po  valné 
části  Evropy,  čásť  zašla  i  do  Asie  a  utvořila 
se  z  něho  řada  národů,  s  kterými  se  pak 
setkáváme  v  pozdější  historii  Evropy:  Gal- 
lové  na  západě,  Italové  v  Itálii,  Řekové, 
Illyrové  a  Th  rakové  na  polouostrové  Bal- 
kánském, Frygové  a  Arménové,  kteří  se 
od  posledních  oddělili  a  přešli  Helléspontem 
do  Malé  Asie,  Germáni  na  severu  Evropy, 
Baltové,  kteří  zůstali  v  oněch  Hftístech,  káe 
byla  jejich  prvotní  kolébka,  a  Slované,  kteří 
se  od  Dněpru  rozšířili  pak  široko  do  střední, 
jižní  i  východní  Evropy.  Asijští  I..  Íránci  a 
Indové,  oddělili  se  na  východě  a  přešli  časně 
kol  moře  Kaspického  do  vjrsočin  íránských, 
odkudž  Indové  Pendžabem  vešli  do  Indie. 

Kdy  se  udalo  toto  rozdělení,  pověděti  nelze. 
Pravděpodobno  jen,  že  nebylo  současné  a 
že  ukončeno  bylo  asi  r.  2000  př.  Kr.  Dle 
toho  však  mohli  na  př.  asijští  kmenové  již 
dávno  býti  odděleni,  zatím  co  evropská  sku- 
pina nebyla  ještě  rozpadlá. 

Tím  jsme  zároveň  odpověděli  i  na  jiné 
sporné  otázky,  jakého  totiž  tělesného  rázu 
byli  staří  I.  a  jak  dlouho  trvali  ve  své 
jednotě.  Byli  hlavy  delší,  typu  u  severo- 
evropské  části  převážně  světlého;  jednota 
jejich  byla  již  2000  let  př.  Kr.  pravděpodobné 
rozpadla.  Jen  Slované  s  Balty  tvořili  ještě 
nějaký  čas  jeden  baltoslovanský  národ. 

Jiným  sporným  bodem  zůstává  ještě  obraz 
kultury,  k  němuž  došli  I.  ve  své  nerozdělené 
jednotě.  O  tom  nám  zprávy  podává  jednak 
předhistorícká  archaeologie,  předvádějíc  nám 
řadu  nálezů  z  doby  neolithické  z  končin, 
v  něž  jsme  položili  kolébku  pranároda,  jednak 
u  větší  ještě  míře  linguistika,  jeŽ  se  od  dob 
Pictetových  až  po  Schradera  pokoušela  na 
základě  telov  shodných  ve  všech  nebo  větši 
části  jazyků  sestrojiti  obraz  všech  pojmů,  jež 
byly  jednotě  indoevropské  známy.  Dnes  však 
se  na  tyto  výsledky  díváme  dosti  skepticky. 

Literatura.  O  aéjinách  řešení  otázek  spo- 
jených s  původem  a  existencí  prvotních  l-nů 
viz  zeiména  O.  Schradera  »Spradivergleichung 
und  Urgesch.«  (2.  vyd.  Jena  1890),  dle  něhož 
stručný  přehled  napsal  Dr.  E.  Kovář  do  »Živy< 
(1891,  I.),  a  Sal.  Reinacha  L'origine  des  Ary- 
ens  (Paříž,  1892).  Z  jednotlivých  prací  uvá- 
díme zde  jen  nejdůležitější  nebo  novější  díla: 
Adolf  Pictet,  Les  origines  indoeuropéennes  et 
les  Aryas  priraitifs  (Paříž,  1859—63,  II.  vyd. 
1877);  L.  Geiger,  Ober  die  Ursitze  der  Ináo- 
germanen  (1871);  Joh.  Schmidt,  EHe  Urheimath 
der  Indogermanen  und  das  europ.  Zahlen- 


Indoevropské  jazyky. 


617 


systém  (Abh.  Akad.  Wissensch.  Beriín  1890); 
C.  Rauli,  Die  Benennung  des  Lówen  bei  den 
Indogermanen  (Múnster,  1873);  V  Hehn,  Das 
Salz  (Berlín,  1873);  I.  van  den  Gheyn.  Le 
berceau  des  Aryas  (Brussel,  1881),  Les  mi- 
^ations  des  Aryas  (1882),  hlavně  ve  spise 
L'origine  curopéenne  des  Aryas  (Antverpy, 
1885);  Ch.  Morris,  The  Aryan  Race,  its  Origin 
and  its  Achievements  (Boston,  1888);  Fr.  Spie- 
gel,  Eranische  Alterthumskunde  (1878);  Die 
arischc  Periodě  und  ihre  Zustánde  (Lipsko, 
1887);  Th.  Poesche,  Die  Arier  (Jena,  1878); 
K.  Penka,  Origines  Ariacae  (Videft,  1883); 
Die  Herkunft  der  Arier  (t.,  1886);  Die  Heimat 
der  Germanen  (Mittheil.  anthr.  Ges.  1893); 
H.  Hirt,  Die  Urheimat  und  die  Wanderungen 
der  Indogermanen  (Hettners  Geogr.  Zeit. 
1895);  G.  Rendall,  The  cradle  of  the  Aryans 
(Londýn,  1889);  Fr.  Seiler,  Die  Urheimat  der 
Indogermanen.  Sammlung  gemeinverst.  Vor- 
tráge  (Hamb.  1894);  C.  J.  Tavlor,  The  origin 
oř  the  Aryans  (Lond.,  1890,  francouzsky  Pař.. 
1895  překl.  Varignyho);  R.  von  Ihering,  Vor- 
geschichte  der  Indoeuropaeer  (Lipsko,  1894, 
Franc,  v  Paříži,  1895,  překl.  O.  de  Meulenaere). 
K  Schraderovu  uvedenému  spisu  viz  i  P. 
Bradke,  Ober  Methode  und  Ergebnisse  der 
ar.  Alterthumswissenschaft  (Giessen,  1890). 
Srv.  i  knihu  dra  Niederla  >0  původu  Slo- 
vanů* (Praha,  1896).  Nle. 

Indoevropské  Jazyky  dělí  se  v  tyto  ja- 
zykové skupiny:  1.  áriiskouv  užším  smyslu, 
2.  arménskou,  3.  slovanskou,  4.  balt- 
skou č.  litevskou,  5.  albánskou,  6.  ře- 
ckou, 7.  italskou,  8.  keltskou,  9.  ger- 
mánskou. (Viz  o  nich  pod  zvláštními  hesly: 
Áriové,  Arménský  iazyk  atd.)  Nékteré 
I.  j.  zanikly,  hlavně  oanárodněním :  tak  jazyky 
skythské,  které,  jak  se  zdá,  byly  úzce  pří- 
buzný s  íránskými  a  ve  starověku  žily  v  ústech 
kočovných  kmenů  na  rovinách  sev.  od  Čer- 
ného moře,  jazyky  thrácké  (thraícké)  ve 
východ,  části  severní  poloviny  polouostrova 
Balkánského  (j.  makedonský  náležel  snad 
k  této  větvi),  j.  fryžský,  jenž  dle  zachova- 
ných památek  (nápisů,  jmen  vlastních  a  p.) 
najisto  byl  indoevropský  a,  jak  zdá  se,  byl 
odnoží  thráckou  (za  zbytek  jeho  někteří  mají 
armenštinu),  illyrský.  na  západě  od  thrá- 
ckého (zbytek  ve  mluvě  albánské).  V  nepa- 
trných zbytcích  zbyly  jazyky  keltské,  které 
žívaly  v  ústech  velikých  národů,  i  jazyky 
baltské  utrpěly  na  počtu  duší  jimi  mluvi- 
cích veliké  ztráty;  za  to  na  př.  jazyky  slo- 
vanské (v  ruštině)  a  germánské  (v  angli- 
čině)  šíří  se  měrou  daleko  přesahující  postup 
přirozený.  Vůbec  přenárodňováním  a  přichy- 
lováním  kmenů  cizích  k  indoevropským  a  po- 
chodem opačným  i  podobnými  úkazy  uvnitř 
kruhu  samých  národů  indoevropských  udaly 
se  ve  stavu  celku  indoevropského  i  v  době 
historické  změny  ohromné,  a  podobné  změny 
daly  so  zajisté  i  dříve. 

Vzájemná  příbuznost  í-kých  J-ků  jest  taková, 
že  na  její  základě  jazykozpyt  v  nich  vidí  vý- 
sledky vývoje  z  jediného  prajazyka.  Vývoj 
ten  na  základě  jazykového  materiálu  zacho- 

Ottáv  Slovnik  NauCný.  sv.  XII.  19  6  1897. 


váného  v  památkách  jazykových,  psaných 
i  v  živé  mluvě  různých  národu  v  indk)evrop- 
ských,  objasiíiti,  pokud  lze.  jest  úkolem  histo- 
rického (čili  dle  užívané  methody  srovnáva- 
cího) jazykozpytu  indoevropského.  V^voj  ten 
byl  ovšem  tak  složitý  a  ku  poznávaní  jeho 
poskytují  známé  fase  jazykové  poměrné  tak 
málo  prostředků,  že  jazykozpytu  sotva  kdy 
se  podaří,  onen  úkol  zcela  nepochybně  roz- 
luštiti. Nelze  si  zajisté  vývoj  l-kých  J-ků  před- 
stavovati jako  process  jednotný,  v  sobě  uza- 
vřený, ve  všem  přirozený.  Tak  zv.  prajazyk 
již  v  nejdávnějších  dobách  domyslu  dostup- 
ných nejspíše  byl  útvar  nejednotného  původu, 
vzniklý  míšením  různých  jazyků;  byl  jistě  již 
dávno  rozštěpen  v  řadu  dialektů.  Šířením 
přirozeným  i  pohlcováním  cizích  kmenů  pra- 
kmen  indoevropský  se  rozhojňoval,  ale  roz- 
hojňovaly se  současně  i  jazykové  rozdíly  v  jeho 
částech;  z  příčin  vnitřních  (stěhováním  pro 
nedostatek  výživy  i  z  pudu  kočovného  v  pri- 
mitivních poměrech  často  se  jevícího)  i  vněj- 
ších (nárazem  mocných  kmenů  cizích,  snad 
i  živlovými  převraty)  odlučovaly  se  v  různých 
dobách  části  stařeno  celku  a  stávaly  se  tak 
podobnými  středisky  dalšího  samostatného 
vývoje  jazykového.  Tak  stalo  se,  že  jistou 
čásť  prostředků  jazykových  lze  sice  jakýmsi 
právem  pokládati  za  bývalý  společný  majetek 
všech  i-kých  J-kův,  jiná  časť  může  býti  spo- 
lečná jen  některým  z  nich,  jiná  konečně  jest 
majetkem  některé  větve  indoevropské,  někdy 
celé,  jindy  pouhého  zlomku.  Podrobnosti 
oněch  osudů  jsou  právě  neznámy  a  pomůcek 
k  jejich  poznaní  ubývá,  čím  dále  ubíráme  se 
do  minulosti. 

Stupeň  příbuznosti  a  podobnosti  různých 
l-kých  J-ku  není  stejný.  Nejpříbuznější  jsou 
si  přirozeně  jazyky  jednotlivých  větvi  indo- 
evropských mezi  sebou,  na  př.  jazyky  slo- 
vanské. Ale  i  mezi  jednotlivými  větvemi  může 
býti  větší  podobnost,  svědčící  o  delším,  z  čá- 
sti nebo  úplně  společném  vývoji  jazykovém. 
Příbuznost  takovouto  jest  při  něhoto vosti  do- 
savadních výsledků  jazykozpytných  nesnadno 
dokazovati;  nalézáme-íi  týž  znak  jazykový 
u  dvou  různých  větví,  vŽdy  jest  míti  na  mysli 
možnost,  že  nevyvinul  se  v  obou  jakožto  ja- 
kémsi bývalém  celku,  nýbrž  v  každé  zvláště 
vývojem  samostatným.  Stejný  úkaz  hlásko- 
slovný  (na  př.  změna  k  v  c,  kterou  ve  velmi 
četných  jazycích,  často  najisto  nepříbuzných, 
nalézáme)  může  býti  výsledkem  stejného  pro- 
cessu  fysiologického,  možného  všude,  kde 
jsou  pro  něj  tytéž  podmínky;  nějaký  novo- 
tvar mluvnický  (na  př.  slovesné  tvary  s  pří- 
ponovým 'b'  v  jaz.  ital.  a  kelt.)  může  býti 
výsledkem  vlivu  téhož  cizího  kmene  na  různé 
I.  j.  Proto  jen  značný  počet  společných  jazy- 
kových znaků  a  jakost  jejich  můŽe  v  podob- 
nýcn  otázkách  rozhodovati,  a  proto  se  také 
v  této  příčině  značně  rozcházejí  mínění  růz- 
ných učenců.  Vůbec  se  uznává,  že  jazyky  slo- 
vanské mnohem  blíže  jsou  příbuzný  s  balt- 
skými než  s  jinými  l-kými  J.;  též  bližší  pří- 
buznost jazyků  keltských  s  italskými  často 
se  připouští.   V  dřívějších  dobách  značného, 

41 


618 


Indoevropské  jazyky. 


ač  nikoliv  jednomyslného,  uznání  požíval 
Schleicherův  rodokmen  i-kých  j-ků:  prakroen 
rozštěpil  se  ve  dvé  větve,  z  nichž  jedna  zase 
ve  větev  árijskou  a  jihozáp.  evropskou  (Kelto- 
Italové,  Albánci,  Řekové),  druhá  ve  větev 
germánskou  a  baltsko  -  slovanskou.  Později 
věřilo  se  hojně  v  těsnější  příbuanost  evrop- 
ských l-kých  j-kfl  (č.  teutských,  dle  spoleě. 
slova  teuta,  národ,  se  skupinou  severní:  Ger- 
mani,  Baltosl ováné  a  jižní:  Keltové,  Italové, 
Řekové)  vzhledem  k  jazykům  asijským  č.  árij- 
ským.  Dnes  velmi  rozšířeno  jest  rozdělení 
l-kých  J-ků  ve  dvě  větve,  pojmenované  dle 
latm.  a  avest.  znění  číslovky  100:  cent  umová 
(západní:  Řekové,  Italové,  Keltové,  Germani) 
a  satemová  (Áriové,  Arméni,  Frygové,  Thra- 
kové,  Illyrové,  baltské  kmeny,  Slované).  Jiní 
neuznávají  vůbec  rozdělování  podobného,  za- 
loženého na  nějaké  genetické  větší  či  menší 
příbuznosti,  zejména  platí  to  o  t.  zv.  vlnové 
theorii  (WeUcntheorie)  )oh.  Schmidta.  Dle  ní 
šířily  se  v  době  společného  bytu  různé  zvlášt- 
nosti jazykové  z  rozličných  středisk  (jako  ve 
vlnácn  kruhových)  po  území  okolním,  často 
nezachvacujíce  celého  území  Jndoevropského. 
I.  J.  byly  tak  původně  na  všechny  strany  spo- 
jeny nenáhlými  přechody  dialektickými  a  te- 
prve když  přechody  na  některých  místech 
zanikly,  vznikly  větve  samostatné,  které  vedle 
růzností  mají  však  vždy  brzy  s  tou,  brzy  s  dru- 
hou jinou  větví  i  některé  věci  společné.  The- 
orie  ta  v  plném  rozsahu  jako  jediný  výklad 
růzností  a  podobností  l-kých  J-ků  se  vůbec 
neuznává,  ale  vedle  jiných  pochodů  zajisté 
i  podobné  pochody  raěly  veliký  význam  u  vý- 
voji l-kých  j-ků. 

Mluví-li  se  v  jazykozpytě  dnešním  o  pra- 
jazyce  (původním,  nebo  i  na  př.  o  prajazyce 
slovanském,  germánském  a  p.)  a  konstatují-li 
se  prajazykové  hlásky,  tvary,  vazby,  slova 
a  p.,  nemá  věc  ta  již  dávno  takového  významu 
jako  dříve,  kdy  se  myslilo,  že  prajazyk  dá  se 
zrekonstruovati,  ba  kdy  Schleicher  i  bajky 
skládal  v  »prajazyce«.  Nehledíc  k  tomu,  že, 
jak  dnes  vidíme,  rekonstrukce  podobná  v  po- 
drobnostech pro  nedostatek  materiálu  věde- 
ckého prosté  jest  nemožná,  jisto,  že  i  prajazyk 
sám,  vidime-li  v  něm  jazyk  v  době  před  ko- 
nečným rozdělením  větví  indoevropských, 
zajisté  v  této  době  nebyl  vždy  stejný;  ště- 
pení prajazyka  v  různé  I.  J.  neudalo  se  asi 
najednou,  nýbrž  postupně:  a  v  které  době 
hledati  jest  tu  prajazyk?  Jest  ovšem  hojně 
případů,  kde  pro  shodu  všech  anebo  četných 
l-kých  J-ků  hlásku  nějakou  nebo  tvar  nebo 
jiný  úkaz  jazykový  lze  pokládati  za  část  spo- 
lečného jazykového  majetku  všech  l-kých  J-ků ; 
zde  spíše  z  praktických  potřeb,  pro  krátkost 
označení,  než  s  účelem  rekonstrukce  nějaké 
mluví  se  o  hláskách  atd.  prajazykových  (nebo 
za  podobných  okolnosti  o  praslovanských, 
pragermanských  a  p.). 

V  tomto  smyslu  připisují  se  prajazyku 
asi  následující  věci:  Hlásky  asi  tyto:  samohl 
a  e  o  i  u  SL  délky  týchže  samohl..  t.  zv.  neurčitá 
samohláska  9  (vznikla  z  plných  samohlásek 
vlivem  přízvuku;  zdá  se,  že  podobných  samo- 


hlásek bylo  více) ;  sporno  jest,  byly-li  i  samo- 
hláskami r  l^m  n  (jako  v  čes.  brk,  sedm) ;  dvoj- 
hlásky ai  ei  oiy  au  eu  ou^  dlouhé  Si  atd.,  snad 
i  91  9u.  Některé  samohlásky  a  dvojhlásky  stří- 
daly se  dle  jistých  pravidel  (v.  k  na  e  nos  tup, 
stupňování  samohlásek).  Souhlásky:  ex- 
plosivné  prosté  {p  by  t  d,k  g,  kv  gv\  nosové 
(m;  n  zubné,  předopatrové  a  zadopatrové), 
sykavé  (s  x),  tekuté  (/  r).  O  některých  sou- 
hláskách jsou  spory,  jaké  asi  povahy  původDc 
byly,  tak  o  j,  v,  pokud  byly  povahy  čisté 
souhláskové,  spirantové,  pokud  spíše  samo- 
hláskové (ob.  rozeznává  se  tak  dvojí  J  a  dvojí  v); 
o  t.  zv.  aspirátách  prajazykových  {ph  bh,  tk 
dh  atd.),  byly-li  skutečnými  aspirovanými  tx- 
plosivami  či  hláskami  třtvými  nebo  snad  afTirí- 
kátami ;  o  oné  řadě  souhlásek,  v  níž  nejrázněji 
rozcházejí  se  jazyky  centumové  od  satemo- 
vých  (ony  mají  za  ně  hrdelně  cxplosivy  net)o 
jejich  střídnice,  tyto  hlásky  sykavé.  na  př. 
lat.  centům,  řec.  hekaton,  něm.  hundert  — 
sanskrt.  éatam,  av.  šatem,  slov.  >9fo,  lit.  ^im- 
tas),  v  níž  někteří  vidí  pův.  explosivy,  jiní 
pův.  hlásky  sykavé.  Někteří  učenci  z  rozlič- 
ných příčin  přisuzují  prajazyku  i  rozličné 
hlásky,  jejichž  oprávněnost  jiní  popírají,  atd. 

Co  se  kmenu,  tvarů  a  skladby  týče, 
předpokládají  se  pro  prajazyk  především  ta- 
kové útvary,  jaké  nalézáme  v  nejzachovah  j- 
ších  l-kých  J-ycích;  ovšem  i  zde  jest  ješté 
mnoho  nejistého  a  sporného.  Základem  tvo- 
ření slovného  jsou  t.  zv.  kořeny,  jež  samy 
o  sobě,  prosty  nebo  zdvojeny,  ODycejně  po- 
mocí suffixů  mění  se  v  t.  zv.  ícmeny,  z  nichž 
dále  rozl.  prostředky  vznikají  hotová  slova; 
na  př.  lat.  kořen  dac-  duc-,  vésti,  km.  přít.  č- 
dace-  dačo,  3.  os.  j.  a  mn.  č.  iiaďt  (z  dace-ti), 
dacu-nt  (z  daco-ntí),  jmenný  km.  dne-,  vůdce, 
nom.  sg.  duc-s,  dux.  Jen  výjimkou  nalézáme 
v  l-kých  J-ycích  vedle  sufifixu  i  pracfixy  (na  př. 
t.  zv.  augment,  v.  t.)  nebo  infixy  (tyto  jen 
nosovkové;  na  př.  koř.  bheiď  bhid-,  štípati, 
přít.  km.  bhi-ne-d',  bhi-n-d-  a  p.,  skt.  bhi-na- 
ďmi,  štípám,  lat.  ^-íi-ť/-i-/  atd.).  Tvary  l-kých 
J-ků  vedle  důležitých  shod  jsou  velmi  rozma- 
nité, a  v  nich  jazyky  tyto  také  z  části  velmi 
silně  se  rozcházejí;  proto  také  jejich  vyklá- 
dání posud  jest  velmi  nejisté  (viz  Jméno, 
Sloveso). 

Zásoba  slov  v  různých  l-kých  J-ycích  po- 
dobně se  jeví  jako  jiné  stránky  jazykových 
prostředků:  jsou  slova  (na  př.  některé  čí- 
slovky, označení  rodinného  příbuzenství  a  j), 
která  bez  podstatných  rozdílů  (ovšem  s  roz- 
díly založenými  v  různých  hláskových  vlast- 
nostech toho  kterého  jazyka)  jeví  se  ve  všech 
jazycích  (na  př.  3:  skt.  tra  jas,  arm.  erekh, 
slov.  trhje,  \\i.'trys,  ř.  XQhii,  lat.  tris,  něm,  drti, 
stir.  tri),  vedle  tolio  hojněji  jiných,  iež  vy- 
škytají se  stejně  jen  v  některých  jazykových 
větvích,  při  čem  ovšem  shod  bývá  tím  více, 
čím  jazyky,  o  které  jde,  blíže  jsou  si  příbuzný, 
nejhojněji  takových,  která  jsou  majetkem  ja- 
zykové větve  jediné,  majíce  v  iaz.  jiných  leda 
jen  slova  příbuzná,  stejnokořenná  (na  př.  čes. 
hasnouti,  slov.  gasnqti  má  příbuzné  i  v  jazy- 
cích neslov.,   na  př.  lit.  gesti^  hasnouti,  ale 


Indofenoly  —  Indór. 


619 


nikde  není  slova  úplně  shodného),  často  ani 
takových  nemajíce  řna  př.  slovo  midh^  miď\ 
Studium  slovných  snod  a  růzností  mezi  rozl. 
i-kými  J.  pěstováno  namnoze  ne  pouze  jakp 
podstatná  čásť  jazykozpytu  indoevropského, 
nýbrž  i  jako  pramen  ku  poznání  vývoje  kul- 
tury indoevropské.  Soudívá  se,  že  pojmy  stej- 
ným způsobem  označované  v  různých  l-kých 
J-ycích  existovaly  již  v  době,  kdy  národové 
jazyky  těmito  mluvící  žili  pohromadě;  tímto 
způsobem  vyhledáván  stav  rodinný,  sociální 
atd.,  v  jakém  asi  žiH  Indoevropané  vůbec 
anebo  části  jejich  v  době,  kdy  nebyli  rozdě- 
leni ještě  tou  měrou  jako  později.  Tato  t.  zv. 
jazykozpytná  archaeologie  nalezla  zajisté  ně- 
které bezpečné  výsledky,  ale  v  celku  pohlíží 
se  k  ní  posud  dosti  skepticky;  jednak  jsou 
výsledky  badání  o  vzájemném  poměru  růz- 
ných l-kých  J-ků  posud  kusy  a  nedovolují 
tedy  plné  spoléhati  na  rozličné  slovné  shody, 
jednak  jest  možno.  Že  slovo,  které  stejně  nalé- 
záme u  všech  národů  indoevropských,  s  před- 
mětem, jejž  označuje,  rozšířilo  se  po  nich  teprv, 
když  již  žily  rozděleny,  anebo  se  strany  druhé 
možno,  Že  slovo,  jehož  v  některém  indoevrop- 
ském  jazyce  postrádáme,  zaniklo  v  něm  z  ni- 
jaké příčiny  (na  př.  v  jazycích  slovanských 
není  označení  pojmu  »otec«  příbuzného  se  škt. 
pits,  ř.  naxTJQ,  lat.  pater  atd.,  a  přece  nelze 
z  toho  činiti  závěrů  pro  vývoj  osvětový;  ne- 
mají-li  Indoíránci  s  evrop.  jazyky  společných 
slov  pro  pojmy  rolnické,  na  př.  setí  a  p.,  mohli 
je  ztratiti,  když  na  svém  dlouhém  stěhování 
přestali  pravidelně  pěstovati  rolnictví). 

Jsou-li  i.  J.' příbuzný  i  s  jinými  kmeny  ja- 
zykovými, zatím  nevíme.  Nehledíc  k  rozl.  po- 
kusům nevědeckým,  příbuznost  takovouto 
rozličnými  směry  vyhledávajícím,  vyhledávána 
občas  příbuznost  prajazyka  indoevropského 
8  jazykem  semitským,  někdy  i  e^ptským,  ale 
dokíxBtí  ji  nedovedl  posud  nikdo.  —  Srv. 
K.  Brugmann  a  B.  Delbrůck,  Grundriss  der 
vergleichenden  Grammatik  der  indogerma- 
nischen  Sprachen  (Štrasburk  od  r.  1886,  posud 
3  díly);  A.  Fick,  Vergl.  Worterbuch  der  indo- 
^erm.  Spr.  (4.  v.  Gotmky,  od  r.  1890);  Samm- 
ung  indogerman.  Wórterbiicher  (Štrasburk 
od  r.  1887);  Bibliothek  Indogerm.  Gramma- 
tiken  (Lipsko  od  r.  1876);  Zeitschrift  fiir  vgl. 
Sprachforschung,  zal.  A.  Kuhn  (od  r.  185^; 
Bcitrage  zur  Kunde  der  indog.  Spr.,  vyd.  A. 
Bezzenoerger  (Gotinky  od  r.  1877);  Indog. 
Forschungen,  vyd.  K.  Brugmann  a  W.  Streit- 
bcrg  (Štrasburk  od  r.  1892)  -R.  Meringer,  Indo- 
germ. Sprachwissenschaft  (Lip.  1897).  Ztj', 
Xndorenoly  jsou  modrá  barviva,  na  př. 

^=C^*=  0^*^*»  která  indigo  připomínají, 
ba  v  kypách  k  indomodři  se  přidávají  a  jako 
tato  teprve  po  redukci  do  vlákna  vnikají.  Rn. 
ZndOffennaiii,  jméno  užívané  jmenovitě 
od  národů  germánských  k  označení  skupiny 
národů  indoevropských.  Označení  to  zave- 
deno na  tom  základě,  že  nej východnějšími  a 
nejzápadnějšími  příslušníky  této  skupiny  jsou 
v  jedné  straně  mdové,  s  druhé  strany  Ger- 
mani  (Islanďané).  Viz  Indoevropané. 


li 


Indoly  chem.  sloučenina  C^H^N,  produkt 
rozkladu  bílkovin,  odtud  v  malém  množství 
v  lidsk]^ch  výkalech.  Také  z  indiga  lehko  jest 
jej  poříditi.  Lupénky  atlasově  lesklé.  Solnou 
kyselinou  okyselený  lihový  roztok  l-u  barví 
třísku  smrkovou  na  třešňově  červeno.     Rn, 

Indolenoe  (l^^O*  bezbolestnost,  bezcitnost, 
nevšímavost,  nedbalost,  lhostejnost,  nehyb- 
nost; Indolentnf,  bezbolestný,  lhostejný,  le- 
nivý, nevšímavý,  nedbalý,  vlažný. 

Indomanka,  řeka  64  km  dl.  v  ruských  gub. 
oloněcké  a  novgorodské,  levý  přítok  Kamy, 
pramení  se  v  již.  části  Újezdu  vytěgorského, 
teče  k  jz.  Újezdem  bělozerským,  má  dno  pís- 
čité, místy  kamenité,  břehy  nízké.         Tšr. 

iňdomodř  viz  Indigo. 

Indór  (Indore,  Indaur):  1)  I.,  vasallní 
stát  v  Britské  Indii  na  planině  Malvské,  mezi 
210  24'  —  24*  14'  s.  š.  a  74«  48*  —  79'  30*  V.  d., 
ohraničený  na  sev.  státem  Gvaliorem,  na  v. 
Devasem  a  Dharem  v  indobritském  distriktu 
nimarském,  na  j.  distr.  Khandešem  president- 
ství  bombayského  a  na  z.  územím  Bharvani 
a  Dharem,  příslušný  administrativně  k  Cen- 
trálním provinciím  indobritským ,  nazVáný 
úředně  »říše  Hol  karová*  (řfolcarls  Domi- 
nions)  a  zaujímající  s  některými  državami  od 
hlavního  území  odděleními  (na  s.  Rampur  a 
Medhipur,  na  j.  Dhie  a  j.)  24.928  /cm*.  1.  má 
ráz  vlnitého  údolí  prostoupeného  nízkými 
vrchy,  mezi  nimiž  jen  místy  se  zdvihají  vyšší 
příkrá  skaliska  náležející  na  scv.  k  pohoří 
Vindhijskému  a  na  j.  k  pásmu  Satpura.  Mezi 
oběma  těmito  horstvy  teče  od  v.  k  z.  hlavní 
řeka  l-u,  Narbada,  kdežto  na  s.  do  Gangy 
teče  Čambal.  Podnebí  jest  tropické,  teplé  a 
dosti  vlhké,  půda  úrodná  a  pokrytá  jednak 
lesy  a  neproniknutelnými  džunglemi,  v  nichž 
nalézáme  mnohá  cenná  dřeva  (teak)  a  kde 
žijí  tygři,  levharti,  hyeny,  rysi,  buvoli,  bisoni 
a  hadi,  jednak  dobře  vzdělaná  a  plodící  v  hoj- 
nosti pšenici,  rýži,  olejové  semeno,  proso,  ta- 
bák, cukrovou  třtinu  a  zejména  mák  ku  pří- 
pravě opia.  —  Obyvatel  jest  (1891)  1,009.990, 
převahou  indických  Mahratů,  mezi  nimiž  jest 
asi  81.000  muhammedánů  a  tolikéž  prabydlitelů 
Gondů  a  Bhílů,  zatlačených  v  dávných  do- 
bách do  hor.  O  vzdělání  oby  v.  dosti  jest  po- 
staráno, neboť  počítá  se  ve  státě  107  škol 
nižších,  1  vyšší,  3  školy  dívčí,  škola  při  sídle 
angl.  residenta  a  škola  missie  presbyterián- 
ské, pak  kollej  Radžkumar  vydržovaná  vlá- 
dou indobritskou  jakožto  odbočka  kalkutt- 
ské  university  pro  vzdělání  synů  vznešených 
rodin.  —  Téměř  výhradním  pramenem  výživy 
jest  orba,  kdežto  průmysl  jest  dosud  v  zá- 
rodku, neboC  omezuje  se  na  výrobu  opia  a 
spracování  bavlny,  pro  něž  maharadža  vy- 
stavěl v  hl.  městě  parní  závod.  Obchod  jest 
rozsáhlý  především  s  opiem.  Zemí  probíhá 
od  Khandvy  přes  město  I.  na  sev.  do  Nimače 
odbočka  dráhy  Bombaysko-alláhábádská,  vy- 
stavěná nákladem  indórského  panovníka.  — 
V  politickém  ohledu  stojí  I.  pod  protektorá- 
tem angl.  vlády,  jež  vyřizuje  zahraničně  jeho 
záležitosti  a  styky  s  domácími  státy,  uvnitř 
však  vládne  dosti  neobmezeně  kníže  (maha- 


620 


In  dorso  —  Indové. 


radža)  z  mahratské  dynastie  Holkar,  jenž 
vykoupil  se  z  poplatku  anglické  vládě  za 
udržování  vojenského  kontingentu  summou 
238.000  lib.  8t.  Příjmy  říše  obnášely  r.  1891: 
707.440  a  vydání  527.170  lib.  st,  vojenská 
moc  Čítala  5250  mužů  pěchoty,  3300  jezdců 
a  340  dělostřelců  s  24  děly.  —Dějiny.  Za- 
kladatelem indórské  dynastie  zvané  Hol  kar 
byl  prostý  pastýř  z  dekkanské  vesnice  Holu, 
Malhar  Rao  Holkar,  jenž  jako  vojín  ve  služ- 
bách mahratských  dostal  r.  1728  v  léno  I., 
který  zorganisoval  a  zanechal  svému  vnuku, 
jenž  však  záhy  zemřel.  Za  vlády  matky  tohoto 
Mali  Raa  Holkara  otřásaly  l-em  krvavé  spory, 
až  se  zmocnil  trůnu  Džasvant  Raó,  jenž  dal 
vojsko  své  vycvičiti  evropskými  důstojníky, 
zvítězil  nad  Sindhy  u  Pešvy,  avšak  ve  válce 
s  Angličany  přinucen  r.  1805  odstoupiti  jim 
čásť  svých  držav.  Za  nezletilosti  syna  jeho, 
Malhar  Raó,  přinutili  Angličané  I.  dosud  plat- 
nou smlouvou  Mandesarskou  r.  1818  k  uznání 
britské  svrchovanosti,  která  utvrzena  v  ne- 
pokojích za  nástupce  Malharova,  Hari  Raa, 
jemuž  vláda  ustanovila  následníkem  llletého 
Tukadži  Raa.  Panovník  ten  zůstal  Angličanům 
věrným  i  za  povstání  r.  1857,  začež  odměněn 
četnými  poctami  a  právem  jmenovati  si  ná- 
stupce, jímž  r.  1886  stal  se  jeho  starší  syn, 
Šivadži  Raó. 

2)  I.  (dříve  Indravar),  hlavní  město  státu 
I.,  na  1.  bř.  řeky  Katki  na  trati  l.-Nimač,  na 
22*42'  s.  š.  a  75*54'  v.  d.,  606  m  n.  m.  v  po- 
loze zdravé  s  (1891)  92.329  ob.  (52.427  mužů 
a  39.902  žen),  mezi  nimiž  jest  19.981  muham- 
medánů,  s  rozsáhlým  palácem  Holkara,  min- 
covnou, vyšší  školou  a  velikou  prádelnou 
bavlny.  Na  blízku  stojí  dům  angl.  politického 
residenta  na  velkém  pozemku  odstoupeném 
angl.  vládě  s  bazarem,  skladem  opia,  nemoc- 
nicí, koUejí  Radžkumar  a  kasárnami  pro  po- 
sádku agentury.  I.  jest  středem  svobodného 
obchodu  s  opiem  ve  střední  Indii.  Byvši  za- 
loženo r.  1767  proti  městu  D  ž  e  m  n  ě  čili 
Starému  l-u,  vzrostlo  město  nejvíce  teprve 
v  posledním  čtvrtstoletí. 

In  dorso  (lat.),  na  hřbetě,  na  rubu,  na 
obrácené  straně. 

Indossaoe  (z  ital.  indosso),  indosstment, 
indossant,  Indossatář,  viz  Giro. 

IndOMOvati  (též  girovati),  směnku  nebo 
jiný  papír  na  někoho  indossací  (girem)  pře- 
vésti. Viz  Giro. 

Indové,  v  širším  slova  smyslu  veškeří 
národové  obývající  na  polouostrově  Přední 
Indii,  nečítajíc  v  to  Živly  výslovné  původu 
mongoloidního  při  sev.  hranici;  v  užším  vý- 
znamu nazývají  se  tak  pouze  oni  národové 
a  kmenové,  kteří  jsou  původu  árijského,  více 
nebo  méně  pomísení  živly  cizími,  a  to  jednak 
takovými,  kteří  již  před  příchodem  Árijů 
v  Indii  byli  osedlí,  jednak  živly  později  při- 
stěhovalými. Pochod,  kterým  vzniknul  ny- 
nější stav  a  vzájemný  poměr  mezi  různoro- 
dými národopisnými  živly,  nyní  v  Přední  Indii 
usedlými,  byl  asi  ten,  že  do  Indie,  osazené 
původně  obyvatelstvem  tmavým,  negroidním, 
vnikli   nejprve   Arijové,  pak  kmenové  mon- 


golsko-muhammedánští,  kteří  původní  oby- 
vatelstvo částečné  zatlačili  k  jihu  a  západn, 
částečně  pak  se    s   ním  smísivše    vytvořili 
smíšená  plemena.  Smíšení  s  původními  i  při- 
stěhovalými živly  jest  tak  značné,  že  asi  sotva 
o  jediném  kmeni  lze  říci,   že  zachoval   čisté 
svůj  tělesný  ráz.  Poměrně  asi  nejpůvodnější 
ráz  zachovali  si  kmenové  obývající    na  sev.- 
záp.,  jmenovitě  Dardové.  I.  árijského  plemene 
jsou  vzrůstu  pravidelného,  průměrné    výšky 
185  m;  tvary  těla  jsou  zvláště  u  žen   pácné. 
nohy  a  ruce  malé.  Pleť  jest  tmavě  až  kávově 
hnědá,   ale  kolísá  i  od  pleti  žlutavé  bílé  až 
k  odstínu  úplně  černému,  což  jest  vždy  znám- 
kou větší  dávky  cizí  krve.  Poměrně  světlejší 
pleC  vyskytuje  se  u  příslušníků  vyšších  kast, 
jmenovitě  u  žen,  což  má  příčinu  v  přísnější 
endogamii  těchto  tříd.   Ale  i  dle  kmenů  lze 
stopovati  světlejší  odstíny  pleti.  Nejsvětlejší 
tóny  vykazují  obyvatelé  sev.-zap.  U  Rádžputů 
nezřídka   pleť  jest  světlejší  nežli  pleC  Jiho- 
evropanů.  Zde  Často  vyskytuje  se  pleť  značné 
světlá,  oči  světle  hnědé  nebo  šedé,  silný  měkkÝ 
vous  a  kaštanově  hnědé  vlasy.  Jinak  mají  I. 
vlasy   černé,  dlouhé,  hladce   splývající    neb 
i  slabě  zkadeřené,  ale  méně  husté  než  Evro- 
pané. Velké,  mandlovité  oči  jsou  černé,  obli- 
čej pěkný,  ovální,  nos  úzký,  často   zahnuty, 
rty  silné,,  brada  slabé  rozvinutá,  u  mužů  sil- 
ným   vousem    porostlá,   lebka   ovální,    buď 
střední  nebo  dlouhá.   Typ  tento  není  však 
nikde  ostře  ohraničen,  nýbrž  nepozorované 
kolísá  tu    k  typu   semitskému,  tu    k   typu 
mulatskému  a  malajsko-mongoloidnímu.   Pů- 
vodně byli  I.  povahy  bojovné,   ale  tento 
duševní  jejich   rys  jest   nyní   úplně  setřen- 
V  přítomné  době   T^značným   rysem  jejich 
povahy  iest  měkkost  a  dobrosrdečnost.  Z  do- 
brých Vlastností  Indů  vynikají  střídmost,  či- 
stota, trpělivost  a  učelivost.   Naproti   tomu 
jsou  velmi   smyslní,  podlízavi  a  Ihaví.   Měk- 
kost jejich  povahy  nevylučuje  mstivost,  ano 
i  ve  mnohém  náklonnost  k  ukrutenství. 

Oděv  Indů  jest  velmi  rozmanitý.  Nejjedno- 
dušší shledáváme  u  nižších  kast  m'žin,  kde 
mužové  spokoj  ují  se  kusem  látky  ovinuty 
kolem  boků,  ženy  pak  kťátkým  šátkem,  jejž 
ovinují  kolem  stehen  a  zavazují  na  rameni, 
tak  že  jeden  prs  zůstává  volný.  Šatem  vět- 
šiny obecného  lidu  jest  turban,  přiléhavá  ka- 
zajka a  šátek  uměle  skládaný,  který  zakrývá 
svrchní  čásť  nohou.  Oděv  vyšších,  civilisova- 
ných  kast  jest  veskrze  složitější,  vždy  vkusný 
a  ozdobnj^.  Při  tom  jeví  se  značný  rozdíl  mezí 
vých.  a  zap.  a  vliv  kastovního  odloučení.  Též 
muhammedanismus  projevil  vliv  svůi  na  kroj 
všude,  kde  jest  rozšířen.  I.  jsou  velmi  mar- 
niví a  nikde  neupotřebuje  se  tolik  a  tak  nád- 
herných šperků  jako  zde.  Nejčastějšími  ozdo- 
bami jsou  kroužky  menší  nebo  větší,  které 
oboje  pohlaví  nosí  v  uších,  nose  neb  i  za- 
tknuté do  horního  pysku.  Veliké  oblibě  těší 
se  též  náhrdelníky.  Ú  kast  nižších  oblíbeny 
jsou  kovové  kruhy  navlékané  na  nohou  i  rukou 
od  zápěstí  až  po  loket  a  od  kotníků  až  po 
kolena.  Tetování  u  Indů  árijských  není  ob- 
vyklé. Za  to  s  pomalováním  potkáváme  se  často, 


Indové. 


621 


zvláště  u  žen.  U  mužů  vyškytá  se  malováni 
z  důvodů  náboženských.  Tak  jmenovité  ma- 
lují se  bráhmani  v  obličeíi  Červeně  a  fakírové 
barvami  neobyčejně  křiklavými.  Sem  patří 
též  známka  sektová  nama,  která  se  maluje 
na  čelo,  prsa  nebo  rámě.  Původní  zbrani 
byl  luk,  jenž  však  při  vývoji  válečnictví,  jehož 
hlavními  činiteli  byly  válečné  vozy  a  sloni, 
průběhem  času  stal  se  výhradně  zbrani  pě- 
šího lidu.  Rovněž  k  nejstarším  druhům  zbraně 
čítati  jest  oštěpy,  jejichž  staré  formy,  tak 
jako  jest  i  u  luků,  přiléhají  úzce  k  formám 
africkým,  a  burdýře.  V  sev.-záp.  Indii  nej- 
rozšířenější jest  výzbroj  kulatým  koženým 
štítem,  šavlí,  dýkou  a  ručnicí.  Mimo  to  vy- 
vinuly se  u  Indů  velmi  četné  druhy  zbraní 
forem  namnoze  fantastických. 

Obydlí  Indů  jsou  nejrůznější,  od  nejprimi- 
tivnějšího až  k  nejskvostnějším  paJácům, 
od  pouhé  jeskyně  obydlené  jednotlivcem  až 
k  ohromným  městům.  Původní  typ  obydlí 
byl  dřevěný  dům  o  jednom  poschodí,  obv- 
čejně  asi  2  m  nad  zem  vyvýšený;  nad  ním 
pjaly  se  sloup^r,  nesoucí  daleko  přečnívající, 
ve  štít  vybíhající  střechu.  Mezi  sloupy  byly 
rozvěšeny  rohoŽe.  V  zadních  pokojích  Dydfily 
ženy.  Nyní  obvyklá  staveni  Indů  jsou  rozlo- 
žena kolem  jednoho  nebo  dvou  dvorů  a  při- 
pomínají svým  půdorysem  dům  římský.  Přes 
velikou  hustotu  obyvatelstva  nebylo  velkých 
měst  mnoho  a  většinou  vznikla  města  taková 
splynutím  četných  blízkých  vesnic.  Nejdůle- 
žitějším pokrmem  Indů  jest  rýže.  Ta  pře- 
vládá na  severu,  kdežto  dále  na  jih  nabývá 
významu  hlavně  proso.  I.  mají  mnoho  náoo- 
ženských  zapovědí  ohledem  na  jídla  a  jsou 
vegetariáni.  Z  požitkových  rostlm  užívá  se 
velmi  mnoho  betelu.  Veškerým  základem 
hospodářského  a  sociálního  života  Indů  jest 
zemédélstvi.  Nejdůležitější  rostlinou  zeměděl- 
skou jest  rýže,  jíŽ  rozeznává  se  na  sta  odrůd. 
Mimo  to  pěstují  I.  pšenici,  proso,  ječmen, 
luštěniny,  brambory  a  zeleninu.  Zemědělství 
věnuje  se  od  pradávna  péče  největší  a  všude 
xnámo  jest  umělé  zavlažování,  aC  ve  způsobe 
terass,  ať  ve  způsobe  příkopů  zavodňovacich. 
Řemesla  byla  u  Indů  zdárně  pěstěna  od  še- 
rého dávnověku.  Svou  trpělivostí  jsou  I.  zvláště 
způsobilí  ku  práci  drobné,  vymáhající  klidu, 
dlouhého  času  a  přesnosti.  Proto  dospěli  I. 
v  řemeslné  výrobě  na  vysoký  stupeň  umě- 
leckého tvoření  (viz  Indie  Vých.,  umění). 
Nyní  však  iest  domácí  průmysl  v  největším 
úpadku  následkem  konkurrence  velké  indu- 
strie Evropany  zavedené,  neboť  Ind  pracuje 
ještě  nyní  primitivními  nástroji  a  primitivní 
methodou.  Nejrozšířenější  řemesla  jsou  tkal- 
covství ,  kovářství ,  hrnčiřství  a  olejářství. 
Dále  jsou  I.  dovednými  zbroj íři  a  zlatníky. 
I  k  obchodu  jeví  náldonnost  a  schopnost,  aČ 
v  míře  poměrné  menší. 

Žena  zaujímá  nyní  u  Indů  postavení  nízké, 
což  zavinilo  asi  smíšeni  se  Indů  se  smyslněj- 
šími tmavými  plemeny  horkého  podnebí,  ne- 
boť v  dřevní  době  požívala  žena  u  Indů  úcty 
větší.  To  ještě  jeví  se  u  Rádžputů,  kteří  žen 
svých  si  více  váží  a  je  za  pomocníky  mužů 


pokládají.  I.  jsou  již  pro  své  kastóvní  zařfzenf 
endogamni.  Poněvadž  pak  náboženské  zřízeni 
Indům  nakazuje,  aby  starali  se  o  provdání 
svých  dcer,  kdežto  na  druhé  straně  provdání 
dcer  některých  kast  vyžaduje  značného  věna 
a  nákladu  na  obřady  svatební,  vyvinulo  se 
u  Indů  v  míře  strašlivé  vraždění  áétw  Žen- 
ského pohlaví,  což  hlavně  děje  se  v  kastě 
kšatríů.  Toto  vraždění  má  za  následek  kle- 
sáni počtu  žen,  kterých  namnoze  jest  jen 
polovic  co  mužů.  I  zde  Čestnou  výjimkou  jsou 
Kádžputové.  Základní  formou  manželství 
jest  jednoženstvi,  avšak  polygamie  vyvinula 
se  již  v  dávné  minulosti  a  do  dnes  se  udr- 
žuje. Též  polyandrie  vnikla  k  Indům  z  Tibetu, 
jmenovitě  k  Džátům.  Daleko  hlubším  nežli 
rozdělení  dle  rodin  a  rodů  jest  rozdělení 
dle  kast.  Původní  kastóvní  rozdělení  na 
bráhmany  (kněze),  kšatrie  (bojovníky),  vaisije 
(sedláky^  a  súdry  (vyloučence)  zakládalo  se 
na  rozdílech  ethnografických  mezi  živlem  árij- 
ským  a  neárijským.  Rozdělení  to  nemá  nyní 
důležitosti,  poněvadž  časem  k  dělidlům  pů- 
vodním přibyla  i  dělidla  jiná,  jmenovitě  dé- 
lidla  plynoucí  ze  zaměstnání  a  zeměpisné 
polohy.  Veliký  vliv  na  rozrušení  původní 
formy  kastovnictví  měl  buddhismus.  Tak  způ- 
sobeno, že  původní  velké  kasty  rozčlenily  se 
na  sta  kast  jiných,  že  jich  dnes  jest  asi  na  3000. 
Tím  ovšem  byly  setřeny  i  bývalé  ethnogra- 
íické  hranice  kast.  Původní  statní  zřízení  Indů 
bylo  despotické. 

Vlastnmi  náboženstvím  Indů  jest  hin- 
duismus  nebo  bráhmanismus,  jenž  jest  také 
nejrozšířenějším  náboženstvím  v  Přední  Indii 
vůbec.  Ovšem  průběhem  staletí  původní  na- 
uky hinduismu  podrobeny  byly  mnohým  a 
značným  změnám,  což  vedlo  k  vytvořeni  se 
četných  sekt.  Mezi  sektami  těmi  nejdůležitější 
rozdíl  vyvinul  se  mezi  šivaismem  a  lingaity 
na  jedné  straně  a  višnúismem  na  straně  druhé. 
Vlivem  škol  řízených  Evropany  vyvinulo  se 
v  mladší  generaci  hnutí  směru  deistického, 
jehož  hlavním  původcem  byl  Ram  Mohan- 
Roj  ze  vznešené  rodiny  kalkuttské  a  jež  sluje 
Brahmo-Samadž  (v.  t).  Hnutí  to  jest  reformní 
a  hlavními  činiteli  při  jeho  vzniku  a  vzrůstu 
byly  snahy  po  odstranění  některých  barbar- 
ských zvyků  hinduismu,  jmenovitě  odstranění 
sátí,  t.  j.  upalování  vdov  s  mrtvolou  manžela, 
zamezení  vraždy  dětí,  snaha,  aby  sňatky  byly 
uzavírány  teprve  v  létech  do^élosti,  a  ko- 
nečně brojení  proti  kastovním  předsudkům. 
Ve  směru  tom  působí  nyní  tři  náboženské 
společnosti  a  sice  Adi-Samadž,  New  Dispen- 
sation  a  Sadháran  Samadž.  Druhé  velké 
náboženství,  jehoŽ  kolébkou  jest  Indie,  bud- 
dhismus, panovalo  u  Indů  oa  r.  500  př.  Kr. 
až  do  r.  600 — 800  po  Kr.  Nyní  zastoupeno 
jest  mezi  Indy  jen  nepatrnou  měrou.  Křesťan- 
ství nedodělalo  se  u  Indů  značnějších  vý- 
sledků; nejčetněji  zastoupen  iest  katolicismus 
(850.195),  pak  syrská  církev  (304.396)  a  církev 
anglická  (164.487).  Mimo  to  mají  mezi  Indy 
přívržence  církev  skotská,  lutheránská,  ame- 
rická, arménská  a  řecká.  Daleko  značnější 
úspěchy  měl  muhammcdanismus,  jenž  mezi 


Bii 


Indoxyl  —  Indre. 


Indy  rozšířil  se  v  rúznÝch  dobách  vpády 
Arabů,  Afgánů  a  \.  Bližší  o  původních  sou- 
stavách náboženských  Indů  viz  Indie  Vý- 
chodní ťnáboženstvi).  Vzdélání  Indů  v  nové 
dobč  úplnó  pokleslo.  Velké  činy  indické  kul- 
tury náležejí  zúplna  minulosti.  Na  védeckém 
a  literárním  poli  jsou  I.  činni  ve  filologii, 
archacologii.  dójepisu,  zemépisu,  ethnografii, 
theologii  a  v  krásné  literatuře.  V\'tvamé  umční 
skleslo  zcela  na  stupeň  řemeslný.  Víz  Indie 
Vých.  (literatura  a  uméní). 

Jazykové  délí  se  I.  na  kmeny  mluvící  kaš- 
mirí  v  Kašmíru  a  DŽámu  (50.000),  pendžábí 
mezi  Indem  a  Satledžem  (l4.O0O.O0U),  hindí 
s  četnými  dialekty  v  Bengálsku,  Centrálních 
provinciích,  v  Severov<-chodních  provinciích 
a  v  Rádžputáné  (83,000.000),  sindhí  na  dol. 
Indu,  hl.  v  Sindhu  (2.000.000),  gudžarátí  na 
záp.  mezi  pohořími  Araval.ským  a  Vindhijským, 
maráthí  na  západ,  pobřeží  mezi  Damanem  a 
Goou  (17,000.000),  bengálí  v  dol.  Bengálsku 
a  Assamu  Í39,000.u00),  nepálí  v  Nepálu  (100.000 
v  britské  Indii)  a  konečně  urija  v  jihozápad. 
Bengálsku  a  Orisse  (7,000.000).  Za  řeč  pro- 
středkovací  slouží  hindí  smíšené  se  slovy 
perskými  a  arabskými,  t.  zv.  hindustání.  Eth- 
nograficky  můžt-me  u  Indů  rozeznávati  ná- 
roily  nížiny  a  národy  horské.  U  národů  nížiny 
jest  rozdélcní  na  kasty  více  vyvinuto  než 
u  skupiny  druhé.  Mezi  národy  skupiny  prvé 
přední  místo  zaujímají  Hindové  v  Bengálsku, 
Centr,  a  Scvcrových.  provinciích  a  Rádžpu- 
táné, dále  patří  sem  Džátové  v  Pendžábu  a 
sev.  Sindhu,  kteří  neznají  kastovníctví,  Si- 
khové,  taktéž  v  Penílžábu,  Rádžputové  v  záp. 
Hindustánu,  [)ři  horním  toku  Gangy  a  v  Malvě. 
Kurmiové,  rolnický  to  kmen  v  sev.-západ.  a 
střední  Indii  porůznu  usazený,  pastvecký 
kmen  (iudžáru  v  Kašmíru  a  Gudžarátu,  Ahi- 
rové  ve  střed.  Hindustánu,  Gvalové  v  Ben- 
gálsku a  Orisse.  Banianové  jsou  spíše  jen 
kastou  obchodnickou  než  samostatným  kme- 
nem ve  smyslu  ethnologickém.  Kmenové 
druhé,  horské  skupiny  jsou  ethnicky  čistéii 
zachováni  a  po  .stránre  tělesné  jsoupůvocí- 
nčjší  a  zachoval<jší.  .S«m  [Kitří  Dardové  na 
horním  Indu,  kt<TÍ  vsak  mají  značné  přimí- 
šení  krve  moní^olské,  .Sijáhpóšové  nebo  Káti- 
rové  v  Káfiristánn,  <líilc  různé  kmeny  osedlé 
v  ('litralu,  Kunáru,  Vakhamu  a  Badachsánu 
a  Ghurkové  v  Nepálu.  Jazykové  příbuzní  jsou 
s  Indy,  jnicnovitr  s  národy  na  dolní  Ganze, 
(.'ikáni.  takže  i)ravdépodol)ný  jest  názor,  že 
byli  pu vodné  jednou  z  oněch  nízkých,  opo- 
vrhovaných kast  indických.  Dnes  jsou  Cikáni 
ovsem  se  stanovi.ska  etlínologického  národem 
smíšeným,  jejž  jen  podmínečné  lze  přiřaditi 
k  Arijínn.  —  Srv.  Klliot,  Races  of  the  N.  W. 
IVovinces  :  Londýn,  1S6<|);  Dalton,'  Elhnolo-.^y 
•  >f  Hcnj^al  (Kalkutia,  IsTlii;  Sherring,  llindú 
Tribes  and  (astcs  ít.,  1879;;  Rislev,  The  Tri- 
bes  and  C  astes  of  Bengal^t.,  1892).      J1<e. 

Indozyl,  CJ/^^W)  (chem.),  jest  na  sírany 
vá/án  v  moři  býložravců  i  clo  veka.  V  orga- 
nismu vzniká  z  indolu.  Na  vzduchu  i  v  do- 
teku s  látkami  okysličujícími  promenuje  se 
rychle  a  i'ii)Iné  v  indomodř.  Rn. 


Xndim,  v  mythologii  indické  dob  v  védské 
vedle  Vanina  nejvyšší  božstvo.  V  íiytnnech 
védských  veleben  je  nejhojněji  ze  všech  bohů 
a  sice  v  první  řadě  jako  bůh  bouří  a  boje: 
na  bojovném  voze  taženém  plavými  oři,  pro- 
vázen zářivými  Mar  uty  (bohy  blesků  a  větrů), 
bojuje  proti  mocem  daemonsKým  (Vrtra  »za- 
víratelc,  Ahi  »drak«,  Šušna  >suchý«)  hro- 
movým klínem,  který  mu  v\tvořil  bůh  Tva- 
štá.  osvobozuje  proudy  vod  vězněných,  vrací 
světu  slunce  atd.  Je  též  pomocníkem  ctitelů 
svých  v  bojích  pozemských:  jej  vzjfA-ají  v  první 
řadě  před  bitvou  a  kterým  vojskům  on  po- 
máhá, ta  vítězí.  I  proti  příšerám  a  kouzelní- 
kům chrání  své  věrné.  V  době  po  védské  vý- 
znam l-rův  velmi  klesá;  má  sice  místo  vyni- 
kající v  obětech,  ale  božstvem  v  plném  smyslu 
není.  Jeví  se  asi  nadpozemským  králem ;  sídlí 
v  městě  Amarávatí  v  nebi  i»světě  l-rově<}, 
na  hoře  Méru  kdesi  v  Himálaji,  s  oddanou 
svou  ženou  Šačí  (»silouc),  obklopen  hojnými 
božstvy  nižšími,  zvi.  budoucími  a  tancieími 
Gandharvy  a  Apsarasami,  pak  vyvolenými  ze 
zemřelých' pozemšťanů;  ob  čas  ještě  podniká 
boje  s  nepřáteli  bohů.  Jezdi  buď  na  voze 
nebo  na  slonu  Airávatu;  vypodobňován 
obyč.  se  čtyřmi  rukami,  tělo  maje  poseté 
očima.  Ale  'se  vší  slávou  svou  je  bezvlád- 
ným tvorem  a  vykonavatelem  vůle  nejvyš- 
šmo  božstva,  i  jest  možno  komukoli  na  př. 
vytrvalým  pokáním  jej  svrhnouti  z  jeho  moci. 
V  dřívějších  dobách  byly  ovšem  i  sekty,  kte- 
rým I.  sám  byl  božstvem  nejvyšším;  dnes 
o  něm  v  Indii  není  skoro  řeči.  —  Někteří 
v  l-rovi  vidí  praindoevropské  božstvo  zosob- 
ňující oblohu,  totožné  s  řec.  Zevem  a  j.;  na 
jisto  postava  jeho  existovala  již  v  době  indo- 
íránské.  —  Srv.  Perry,  Indra  in  the  Rigveda. 
Journ.  of  the  Amer.  Or.  Soc.  XI.;  Holtzmann, 
Indra  im  Mahabhárata,  Zeitschr.  d.  Deutsch. 
Mor^T.  Ges.  XXXII.  Zři'-. 

Indragiri,  největší  řeka  ostr.  Sumatry,  ve 
střední  části  ostrova,  jejíž  horní  tok  jmenuje 
se  Umbiling,  střední  Kvantan,  zpodní  I., 
temeni  se  jihových.  od  Padangu  v  holland- 
ské  residencii  sPadanj^ské  vysočině«,  protéká 
pak  jezerem  Sinkara  na  'vysočině  Menang- 
Kabauské.  teče  na  to  celkem  k  vých.,  pro- 
téká pohořím  Rarissanskym  a  ústí  se  na 
0*^31'  j.  š.  trojramennou  deltou.  Pouze  dolní 
tok,  protékající  alluvialní  rovinou  sev.-vých. 
Sumatry,  jest  splavný.  Úvodí  dolního  I.  tvoří 
domorodou  říši  I.,  odvislou  od  HoUand- 
ska,  která  má  na  35.800  km-  asi  100.000  ob. 
a  hl.  mésto  a  sídlo  radžc  Kinfjat;  zástupce 
holi.  vlády  sídlí  v  Džapářc.  K.íšc  I.  tvořila 
dříve  čásť  velké  říše  Siaku. 

Indrapura:  1)  I.  (též  Pik  I.  nebo  Ko- 
ří ntž  i),  sopka  na  jihozáp.  břehu  Sumatry 
v  nizozemském  residentství  Bonkulenu.  3766  w. 
dle  jiného  měření  3fM>  m  vys.  —  2)  I.,  řeka 
tamže.  ústí  se  do  Indického  okeánu  u  města 
t.  jni.,  které  jest  hlav.  městem  sultanátu  l-ry, 
nékdy  mocného,  nyní  téměř  úplné  zaujatého 
llollandany.  Tsr. 

Indre  [chdr):  1)  I.,  řeka  ve  střední  Francii, 
vyvěrá   v  žulových   kopcích  de   St.   Marien 


Indre-et-Loire. 


623 


yř/l^y 


teče  celkovým  smé- 

Á    dep.  I.  a  přichází 

i  re,  v  němž  ústí  s  I. 

•'     mezi    Langeais   a 

Toursu  do  Loiry. 

stává  se  u  Ló- 

're  a  Indrois. 

do  veli- 

-^vincie 

'^e  a 


rV.'^  , 


v,  <.. 


<> 


>.?. 


>"         ^^ 


■'•- 


-     ^  ♦  oah- 

w  a  ne- 
c    výměře 
r^^  ^    -í"  ^.    <  4a,  sev.  náleží 

.'   ''.'^' .  .nímu.    Dep.  od- 

-  ■         '^  .ly  řek  náležejícími 

\  ^^^  -^jih  odvodňuje  Indre, 

^^  j lbových,  k  scv.-záp.  Pří- 

^  I.  str.  Vanvre  a  Bouzanne. 

^  *je  se  pobočkami  Cheru  Théol- 

»jem  a  Nahonem.  Jihozáp.  odvod- 
ase  s  přítokem  Langlinem   s  1.  str. 
,ou  s  pr.  str.  Podnebí  jest  mírné,  zdravé 
4  ijeniné,  pouze  v  Pays  de  Brenne  příliš 
nké    a  mlhavé.    Střední  roční  teplota  jest 
^20  C,  extrémy,  ale  dosti  řídké,  — IS^a  34«C. 
počet  ročních  srážek  jest  600  mm.  Dep.  jest 
vétšioou  zemědělský  a  produkuje  více  plodin, 
^g.jniéna  obilí,  nežli  spotřebuje.  Z  celého  po- 
vrchu připadá  4273  krn^  na  pole,  577  na  louky, 
261  na  vinice,  865  na  lesy  a  475  na  pastviny 
a    vřesoviště.    R.  1891    sklizeno   2,283.000  /// 
ovsa,  936.700  hl  pšenice,  679.000  hl  ječmene 
a  141.756  hl  žita.  Révou  osázeno  bylo  r.  1891: 
12.677  ha   a  vyrobeno   107.000  hl  vína   pro- 
střední hodnoty ;  nejlepší  druhy  rostou  u  Is- 
soudunu,  Concremiersu,  St.  Hilaire  a  Reuilly. 
Dále  pěstují   se   luštěniny,  brambory,  picni 
rostliny,  jetel,  řepa,  konopí,  olejnaté  rostliny, 
ovoce,  zejména  proslulé  kaštany  a  j.  Z  ovoce 
v  hojné  míře  vyrábí  se  mošt.    Lesy  posky- 
tují nojnost  dříví.    Chov  dobytka,  jmenovitě 
skotu  a  ovcí  s  výtečnou  vlnou  jest  značný. 
R.  1891  měl  dep.  26.451  koní,  asi  15.000  oslů 
a  mezků,  147.145  kusů  dobytka  hov.,  515.019 
ovcí,  36.000  koz  a  77.000  kusů  dobytka  vepř. 
Výnos   mléka   byl   r.  1889:    420.000  hl.    Též 
chová  se  mnoho  drůbeže,  hlavně  hus  a  krůt. 
Dep.  má  také  hojnost  zvěře.  Z  užitečných  ne- 
rostů nalézají  se  -  stříbronosné  olověné  rudy 
u  Draiges  a  Urciens,  železo,  vápenec  oby- 
čejný a   lithografický,  mramor,   kámen   sta- 
vební a  j.  Průmysl  jest  celkem  nepatrný.  Jsou 
zde  prádelny  lnu,  vlny  a  bavlny,  továrny  na 
sukno,  bavlněné  látky  a  klobouky,  koželúžny, 


výroba  pergamentu,  dřevěného  a  železného 
zboží,  hrnčířství  a  továrna  na  tabák.  Obchod 
jest  hlavně   exportní.   Vyvážejí  se   cerealie, 
berani  a  koně  a  něco  průmysl,  výrobků,  jme- 
novité lithogr.  kamenů.  Obchodu  slouží  295  km 
Železnic,  404  km  národních  silnic  a  13  km  vod- 
ních drah  (Cher).    Počet  obyv.  jest  292.868 
(1891).  z  nichž  cizinců  416.    Oproti  r.  1886 
jeví  se  úbytek  o  111%'  Vzdělání  obyv.  jest 
na  velmi  nízkém  stupni  a  zauiímá  I.  82.  místo 
mezi  franc.  dep.  (90)  a  Jest  daleko  pod  prů- 
měrem vzdělání  v  celé  Francii.  Z  vyšších  uči- 
*<  má  1. 1  lyceum,  3  obecné  kolleje  a  4  se- 
'ární  školy.    Dep.  rozděluje  se  na  4  arr. 
uroux,  Issoudun,  La  Chátře,  Le  Blanc) 
nů  a  245  obcí.  Hl.  m.  jest  Cháteau- 
Hubert,  Dictionnaire  historique, 
^iistique  de  1*1.  (Paříž.  1889). 
^oec  v  kantonu  a  arr.  Nantes  franc. 
i^oire-Inférieure,  skládá  se  z  osad  Basse 
.  na  pr.  bř.  Loiry  a  trati  Nantes-St.  Nazaire, 
Haute-I.    a   Indret  a  má   3517    ob.  (1891). 
V  Basse  I.  jest  železárna  a  ocelárna,  v  In- 
dretu  starý  vévodský  zámek  a  velká  strojírna 
se  1200  dělníky,  v  níŽ  vyrábí  se  lodní  stroje 
pro  válečné  loďstvo  franc. 

Indro-et-ItOire  [éndr-e-loár],  dep.  ve  stř. 
Francii  43.  co  do  velikosti,  utvořený  z  částí 
býv.  prov.  Touraine,  Orléanais,  Poitou  a  An- 
jou.  Hraničí  na  sev.  s  dep.  Loir-et-Cher,  na 
jv.  s  Indre,  na  jz.  s  Vienne,  na  záp.  s  Maine- 
et-Loire,  na  sz.  se  Sarthe  zaujímaje  6113*7, 
dle  výpočtu  minist.  války  6157  km^.  Povrch 
jest  nížina  100—150  m  n.  m.  a  náleží  veskrze 
oblasti  Loiry.  Střed  tvoří  široké  údolí  Loiry, 
pro  svou  úrodnost  zv.  zahradou  Francie,  na 
sev.  přikládá  se  tertiérní  plateau  Gátine,  jižné 
od  Loiry,  Cheru  a  Indru  neúrodné  plateau 
de  Stc  Maure,  přecházející  k  jihu  v  bažinaté 
Pays  de  Brenne  dep.  Indre.  Nejvyšší  výška 
v  aep.  jest  188  m  n.  m.  Středem  kantonu  pro- 
téká v  celé  jeho  šířce  Loira  od  sev.-vých. 
k  jihozáp.  S  pr.  strany  přijímá  pouze  nepa- 
trné přítoky,  z  nichž  pouze  Brenne  má  dů- 
ležitost; s  1.  strany  značné  velké  pobočky  a 
to  u  Cinq  Mars  la  Pile  Cher,  poněkud  doleji 
Indre  s  pobočkou  Indroye  a  u  Candes  Viennu 
s  lev.  pob.  Creusou,  která  opět  přijímá  Claisu 
a  Esyru.  Podnebí  jest  mírné,  stř.  teplota  roku 
12®  C,  množství  srážek  ročně  610  wm.  Půda 
jest  celkem  velmi  úrodná,  jihozáp.  od  Ru- 
chardu  jsou  vřesoviště.  Z  celého  povrchu  za- 
ujímají 3474  km'^  pole,  330  frm*  louky,  613  km^ 
vinice,  1056  km^  les,  269  km^  vřesoviště  a  Ve 
plochy  jest  neproduktivní.  R.  1891  oseto  bylo 
pšenicí  80.000 /w  a  docíleno  sklizně  1,195.600  W, 
ovsa  sklizeno  1,704.000  hl,  žita  105.600  hl,  ječ- 
mene 353.850  hl,  V  menší  míře  pěstovány  po- 
hanka, proso  a  kukuřice.  Vína  vytěženo  r.  1891 : 
875.300  hl\  nejlepší  druhy  pěstí  se  u  Vouvray 
a  Bourgueilu.  Krmné  řepy  sklizeno  2,325.000  q, 
cukrovky  91.800  q.  Mimo  to  pěstovány  luště- 
niny, brambory,  zelenina,  len,  konopí,  jetel  a 
ovoce,  hlavně  vlaské  ořechy  (1891:  30.000  hl\ 
jedlé  kaštany,  moruše,  švestky,  melouny  a  j. 
Ve  velkém  pěstují  se  také  anýz,  fenikl  a  ko- 
riander.  Chov  dobytka  jest  přiměřený;  r.  1891 


624 


Indret  —  Indukce. 


bylo  v  dep.  36.406  koní,  122.230  kusů  hov. 
dobytka,  126.235  ovci  a  55.160  kusů  dobytka 
vepř.,  dále  asi  12.000  mezků  a  oslů  a  23.000 
koz.  Mléka  r.  1889  nadojeno  1,142.000  hl.  Z  uži- 
tečných minerálů  jest  zde  železo,  aniž  se  na 
né  doluje.  Na  plateau  Faluniéreském  jest  ve- 
liké množství  mořských  lastur  a  organických 
zbytků,  poskytujících  výtečné  hnojivo.  Průmysl 
pomalu  se  vyvíjí  a  celkem  jest  nepatrný.  Jsou 
zde  mlýny,  koŽeluŽny.  továrny  na  vlnéné  a 
hedvábné  látky,  kotlarny,  továrna  na  střelný 
prach,  továrny  na  hřebíky  a  pilníky,  2  velké 
papírny,  knihtiskárny  a  j.  Obchod  jest  znač- 
nější než  průmysl,  aJe  omezuje  se  skoro  vý- 
hradně na  produkty  hospodářské.  Hl.  před- 
měty obchodu  jsou  víno,  obilí,  luštěniny  (hl. 
boby),  konopi,  dobytek,  ořechy,  sušené  ovoce, 
hl.  švestky  známé  pod  jménem  Pruneaux  de 
Tours.  Obchodu  slouží  683  km  železnic,  317  km 
národních  drah  a  217  km  vodních  drah,  z  nichž 
pouze  2*5  km  připadá  na  umělé  cesty  vodní, 
ostatek  na  řeky  Loiru,  Viennu,  Creusu  a 
Cher.  Počet  obyvatel  jest  337.298  (1891}.  z  če- 
hož jest  1143  cizinců.  Proti  r.  1886  jeví  se 
úbytek  o  1  06%-  Vzdělání  obyy.  vyniká  po- 
někud nad  průměr  pro  celou  Francii.  Z  vyš- 
ších učilišf  má  dep.  lyceum,  1  městskou  kol- 
lej,  1  ženské  lyceum  a  4  sekundární  škofy. 
I.  rozděluje  se  na  3  arr.  (Tours,  Chinon  a 
Loches),  24  kantonů  a  282  obcí.  Hl.  m.  jest 
Tours.  —  Srv.  Carré  de  BusseroUe,  Diction- 
naire  géogr.,  histor.  et  biogr.  ďl.  (Tours,  1878 
až  1884,  VI.  sv.);  Bardet,  Orographie  et  hydro- 
graphie  dujdép.  ďl.  (t.,  1886). 

Indret  [endre],  obec  franc,  viz  Indre  3). 

Indřlohov,  ves  mor.,  viz  Jindřich  o  v. 

Indrlk  (též  Jedinorog),  jméno  báječného 
zvířete,  vyskytující  se  s  četnými  obměnami 
v  ruské  památce  Golubinaja  kniga,  ve 
slovanských  přepisech  Fysiologu  a  v  Az- 
bukovniku.  Vysvětluje  se  zkažením  řeckého 
siovdivdQtúíp,  mořského  zvířete,  známého  z  Fy- 
siologu, nebo  évvdQiog^  vydra  (rus.  jenudra). 
V  různých  přepisech  I.  bývá  líčen  různě.  Na- 
zývá se  obyčejné  otcem  všech  zvířat,  žije 
v  podzemí  nebo  na  hoře  Tábor;  když  se 
obrátí,  všecka  zvířata  se  mu  klanějí,  nikomu 
nekřivdí,  chodí  rohem  po  podzemí  jako  slunce 
po  obloze  a  pod.  V  Azbukovnicích  popisuje 
se  jako  zvíře  podobné  psu,  žijící  v  Nilu  a 
hubící  krokodila. 

Indrlk,  první  nár.  básník  lotyšský  (♦  1783, 
1 1820),  oslepnuv  jako  5letý  chlapec,  žil  v  Ku- 
ronsku  a  zabýval  se  řemeslem  krejčovským 
a  obuvnickým.  Pod  vlivem  livonského  sbor- 
níku duchovních  písní  a  vedením  pastora  K. 
G.  Elwerfelda  jal  se  skládati  básně,  jež  vyšly 
r.  1806  s  názvem  Ta  nerediiga  \-a  D\esmas 
(2.  vyd.  1862).  Později  vydal  příležitostné 
básně  a  allegorii  za  příčinou  osvobození  lo- 
tyšského lidu  z  poddanství  (Briwestibas  pre- 
ces^ana).  Z  vlasteneckých  básní  jeho  nejzná- 
mější jest  píseň  o  Kuronsku  (Ak  Kur^eme  na 
jaukfj.  Jest  básníkem  lásky,  tichého  rodinného 
štěstí  a  dobrých  styků  Lotyšů  s  panujícím  živ- 
lem německým.  Baron  Schlippenbacn  s  řeče- 
ným pastorem  přeložil  jeho  básně  do  němčiny. 


ladriové,  poloopice  (řádu  Frosimií),  z  če- 
ledi mun  {Lemuridae),  z  nichž  nejznáméjií  jest 
indri  krátkoocasý  (Lichanotus  indri  UXig,, 
babakoto),  náležející  k  nejdokonaleišim  dru- 
hům čeledi.  Hlavu  má  v  poměru  ke  trupu 
malou,  na  čenichu  zašpičatělou;  oko  nevyniká 
zvláštní  velikostí  a  nepatrné  boltce  jsou  té- 
měř docela  v  srsti  ukryty.  Přední  končetiny 
nejsou  mnohem  kratší  zadních;  na  těchto  jest 
chodidlo  kratší  kostí  bércových.  Ocas  jest 
kratinký  (2—3  cm).  Chrup  má  na  rozdíl  od 
četných  jiných  poloopic  předních  zubů  (i)  V,, 
kly  (c)  Vif  mezemích  zubů  (pm)  Vi  a  stoli- 
ček (m)  7,;  stoličky  mají  na  žvýkacích  plo- 
škách po  4  hrbolcích.  Délka  těla  bývá  85  cm. 
Kromě  naČernalých,  téměř  lysých  lící  jest 
všecko  tělo  pokryto  hrubou  srstí,  jež  i  na 
svrchní  straně  prstů  až  po  nehty  sáhá.  Na 
čele,  na  skráních,  na  hrdle,  na  prsou  i  na 
vnitřní  straně  zadních  končetin  jest  srst  bílá, 
jinde  na  hlavě,  na  plecích  a  na  předních  ni- 
kách černá,  na  hřbetě  a  na  zadních  konče- 
tinách nahnědle  černá.  Podobně  zbarvený 
indrikorunatý(L.  mitratus  Illig.)  s  ocáskem 
trochu  delším  jest  asi  jen  odrůdou  druhu 
prvého.  Tento  Žije  na  Madagaskaru,  živí  se 
po  přednosti  ovocem  a  jest  na  rozdíl  od  čet- 
ných jiných  plemen  svého  řádu  dosti  hbit^ 
a  obratný.  Zevrubných  zpráv  o  způsobu  ži- 
vota není.  Br. 

In  dubio  (lat.),  v  pochybnosti,  v  pochyb- 
ném případě. 

Indnkoe  {inductio,  návod),  řec.  epagógé, 
induktivní  methoda.  Opak  dedukce  (v.  t.) 
jest  redukce,  t.  j.  postup  od  méně  obecného 
k  obecnějšímu.  Někdy  redukce  bývá  zvána 
l-cí  (v  Širším  smyslu),  ač  obyčejně  I.  (v  užším 
smyslu)  znamená  druh  redukce,  totiž  postup 
od  jednotlivých  pozorování  zvláštních  k  vě- 
tám obecným.  Každý  obecnější  soud  konec 
konců  nutně  jest  výsledkem  (úplnější  nebo 
méně  úplné)  i.  ze  soudů  jedinečných  (tedy 
především  vjemových).  Když  na  př.  shledáno 
bylo,  že  určité  některé  těleso  pevné  jest  ne- 
prostupné, a  jiné  těleso  pevné  taktéž  jest 
neprostupné,  a  opět  jiné  pevné  těleso  a  vů- 
bec kterékoli  (určité,  konkretnO  těleso  pevné 
jest  neprostupné,  docházíme  touto  l-ci  k  soudu, 
že  pevná  tělesa  jsou  neprostupná.  Podobnou 
l-cí  dojíti  můžeme  k  větě,  že  každé  těleso  te- 
kuté jest  neprostupné,  rovněž,  že  každé  tě- 
leso plynné  jest  neprostupné;  redukcí  pak 
těchto  obecných  soudů  v  soud  ještě  obec- 
nější nabudeme  soudu:  Všecka  tělesa  jsou 
neprostupná.  Anebo  když  shledáno,  že  2*  -|- 1 
jest  prvočíslo,  2*  +  l,  2»-|-l,  2»«-f  1...  atd. 
JSOU  taktéž  prvočísla,  vyslovila  se  induktivně 
nabytá  poučka  2(a")  -f  1  dává  prvočíslo.  Obec- 
né tedy  schéma  I.  či  induktivního  postupu  jest: 
S^—P  anebo      S^R^ 

S^—P  S—R^ 


S~P  S—R 

Třeba  lišiti  l-ci  jako  1.   psychologické 
faktum,   t.  j.   faktum,   že   každý  člověk   ve 


Indukce. 


625 


^  z  jednotlivých  pozorování 
iisté   obecné   soudy,   že 
''ání ,    své    zkušenosti 
normy;  2.  jako 
nůsob  védecké 
^'édecká  jeví 
-»zováním) 
'•^váníra 
'nak 


le- 
itav- 
itýzpů- 
piethoda. 
■eckou  (logi- 
^    de  větší  počet 
vání,  z  nichž  vy- 
soud  obecnější,  tím 
bbnost  onoho   soudu. 
^   dává  nám  tedy  naději, 
^ný  soud  stejnorodý  (dosud 
''  >ae  se  s  obecným  soudem,  jenž 

irf  i.,  shodovati.    Touto  nadějí  i. 
v^soudy,  které  stávají  se  prostřed- 
.^odítkem   badacím    či   heuristickým 
.jjevování   (nových)   pravd,   nových  po- 
etku. Zároveň  vŠak  neméně  jest  patrno,  že 
iřebas  jediný  případ  {instantia),  který  by  ne- 
souhlasil   s    obecným    soudem,    odvozeným 
z   dosavadních    položek,    vyvrací    obecnost 
(obecnou  platnost)  jeho.   A  I.,  t.  j.  indukční 
pochod  sám  sebou  nemůže  podati  plné  zá- 
ruky, že  soud  jí  nabytý  vskutku  a  bezpečně 
jest  pravdivý,  že  se  nevyskytne  případ  jej 
vyvracející,  námitka  (instantia  contraria).  Tak 
na  př.  hned  v  uveaeném  případě  o  prvo- 
číslech ukázal  Euler,  Že  obecné  pravidlo  od- 
tud vážené  jest  nesprávné,  poněvadž  2**4-1 
dává  číslo  641  dělitelné. 

Jest  ovšem  zřejmo,  když  bychom  někdy 
mohli  vyčísti  a  vyčetli  také  všecky  možné 
případy,  Že  by  pak  soud  touto  i-cí  vyvozený 
naprosto  byl  zajištěný;  dali  též  tomuto  pří- 
padu název  i.  úplná  {viductio  completa),  ťo- 
névadž  však  jest  rovněž  jasno,  že  soud,  jenž 
jest  takto  jen  soujem  (coUigatio)  všech  mož- 
ných případů,  nemůže  býti  prostředkem  a 
vodítkem  k  odkrytí  něčeho  dalšího,  nového, 
nějakého  případu  dotud  neznámého  (vždyť 
v  tomto  případě  by  žádný  již  nezbýval),  plyne 
z  toho,  Že  ^úplná  l.<  jest  methodologicky 
bezcenná.  Proto  někteří  ji  vůbec  upírají  ná- 
zvu I.  a  mají  pravdu,  ač  z  jiného  důvodu  než 
tohoto.  Především  totiž  jest  nepopíratelno, 
že  mluvíce  o  l-ci  máme  na  mysli  l-ci  tak  řeč. 
•neúplnou*  (incompleta)^  a  pak  rozdíl  mezi 
I-cí  »úplnou€  a  »neúplnou«  jest  podstatný. 
Kdežto  >úplná«  I.  jest  jen  jiná  forma  de- 
dukce (syllogismu,  a  to  takového,  jehož 
horní  návěst  jest  výčetný  nebo  rozdělovači 
soud),  I.  v  pravém  smyslu  (»neúplná<)  jest 
pochod  od  deduktivního  usuzování  naprosto 
rozdílný,  nelze  ji  převésti  na  syllogismus.  Že 
jsou  totiž  tyto  dva  pochod  v  v  souzení  roz- 
dílné, toho  důkazy  jsou:  1.  V  syllogismu  po- 


každé jsou  jen  2  návěsti  čili  praemissy,  u  I. 
aspoň  2,  ale  obyčejně  (2 -j- m)  návěstí.  2.  Na 
první  pohled  podobá  se  induktivní  usuzování 
syllogistickému  postupu  3.  nebo  2.  figury,  ale 
závěr  i.  nesouhlasí  nijak  s  pravidly  závěru 
těchto  figur  úsudkových.  3.  Nelze  vytvořiti 
syllogismu  platného  ze  samých  negativních 
praemiss,  ale  při  induktivním  usuzování  mo- 
hou všecky  položky  býti  negativní  (a  arci 
dávají  pak  závěrečný  soud  obecný  negativní). 
4.  V  závěru  syllogismu  nevyskytuje  se  spo- 
lečný (^střední«)  čleii  návěstí,  v  induktivním 
usuzování  však  určujeme  v  závěrečném'  soudu 
poměr  různých  členů  k  společnému.-  5.  Syl- 
logismus postupuje  (pravidelně)  od  obecného 
ku  zvláštnímu  nebo  aspoň  méně  obecnému, 
i.  naopak  od  jedinečného  k  obecnějšímu. 
6.  Modalita  závěru  v  syllogismu  řídí  se  mo- 
dalitou návěstí,  při  l-ci  však  jest  výsledek 
soudů  vždy  problematický,  t.  j.  induktivní 
postup  sám  o  sobě  nepodává  soudů,  jichž 
pravdivost  by  byla  zjištěna  nade  všecku  po- 
chybnost. 

A  přece  induktivní  methodou  mohu  dojíti 
k  poznatkům  neméně  jistým,  než  jsou  po- 
znatky vyvozené  deduktivně,  tehdy  totiž,  při- 
poj í-li  se  k  pozorování  a  souzeni  induktiv- 
nímu poznáni,  že  mezi  pozorovaný nái  zjevy 
jest  svazek  příčinnostní  (nexus  causalis). 
Kdybychom  sebe  více  viděli  červených,  bí- 
lýcn,  žlutých  atd.  růží  a  nikdy  růži  modrou, 
nemůžeme  s  naprostou  jistotou  vysloviti,  že 
růže  vždy  jest  buď  bílá  nebo  červená  nebo 
žlutá  áta.,  ale  nikdy  není  modrá;  naproti 
tomu,  dokáže-li  se  mi  na  př.  nějaký  fysikální 
zákon  jedním,  dvěma  atd.  experimenty,  získá- 
vám plně  platný  poznatek,  aniž  očekávám 
anebo  aniž  mohu  provésti  všecky  možné 
jednotlivé  úkazy  a  experimenty  onoho  zá- 
kona. Proč  to,  když  jest  v  obojím  případě 
pochod  induktivní?  Poněvadž  v  prvním  pří- 
padě nechápu  závislost  mezi  barvou  květiny 
a  ostatními  jejími  vlastnostmi,  nemám  po- 
znání, je-li  tu  svazek  příčinný  a  jaký,  v  dru- 
hém však  případě  pronikám  ono  spojení  pří- 
činné. Jinými  slovy:  Logikové  i  odborní  ba- 
datelé slovům  »Í.,  ind.  methoda*  přikládají 
obsáhlejší  smysl,  nemají  na  mysli  jen  induk- 
tivní postup,  nýbrž  rozumějí  tím:  1.  regi- 
strování co  možná  všech  (dotud  učiněnýcm 
speciálních  zkušeností  (pozorování,  objevů 
atd.),  které  se  v  něčem  společném  shodují; 
2.  provedení  souhrnu  těchto  jednotlivých  zku- 
šeností ve  skupinu,  >třídu«,  a  utvořeni  (induk- 
tivním postupem)  soudu,  že  o  celé  oné  sku- 
pině nebo  třídě  těchto  zkušeností  (pozoro- 
váni a  pod.)  platí  ono  společné;  3.  odhalení 
a  proniknutí  svazku  či  vztahu  příčinného  mezi 
jednotlivými  zjevy  a  oním  společným.  Patrno, 
že  první  moment  podává  materiál  k  věde- 
ckému spracování,  druhý  že  jest  vědoslovnou 
prací,  t.  j.  úkolem  logického  a  vědeckého 
myšlení  i  logické  a  vědecké  terminologie, 
třetí  však  že  jest  věcí  odborného  studia,  úko- 
lem pronikavého  ducha  odborníka,  odkrýva- 
jícího reální  vztah  v  jevech  pozorovaných, 
vyhledávajícího  příčiny  pozorovaných  účinků. 


626 


Indukce. 


Pro  tento  třetí  a  z  příčin,  jež  jsou  na  jeve 
z  výkladu  předešlého,  nejdůležitější  úkon  vé- 
deckého  badání  byla  také  již  stanovena  obecná 
pravidla  (kanóny),  jež  bývají  někdy  zvána 
•methodami  i.c,  >metho<]ami  experimentál- 
ního badání«  a  pod.  Zárodky  jejich  nacházíme 
již  u  Fr.  Bačo  na  (Nov.  Organon  11, 11—20), 
zvláátěpak  (nač  se  smahem  zapomíná)  u  Hu- 
mea  (Treatise  on  hum.  nat.  IIi,  15);  v  novější 
době  pak  zejména  Herschel  (A  preliminary 
discoiu-se  on  the  Study  of  Natural  Philosophy), 
Wh e WC  11  (History  of  inductive  science)  a 
především  J.  Stuart  Milí  (Syst.  of  logic  ÍII, 
9,  3)  je  formulovali.  Celkem  uvádějí  se  4 
(resp.  5)  pravidla,  jak  možná  konstatovati 
příčinný  svazek  mezi  nějakými  zjevy:  I.  Má-li 
několik  stejných  zjevů  společné  antecedens, 
možno  souditi,  že  toto  antecedens  jest  (aspoň 
částečnou)  příčinou  zjevu:  Pravidlo  shody 
(Method  of  AgreementY  II.  Dostaví-li  se  při 
jistých  antecedencích  (abc)  nějaký  zjev  {ABC), 
při  menším  počtu  pak  týchž  antecedencí  {ab) 
zjev  zcela  shodný  s  předešlým  až  na  jistý 
moment  (tedy:  AB),  možno  souditi,  že  ve 
scházejících  antecedencích  (c)  jest  (aspoň  čá- 
stečná; příčina  momentu,  jímž  oba  zjevy  se 
liší  (momentu  C):  Pravidlo  rozdílu  (.V.  of 
Dífferencé).  III.  Spojení  obou  pravidel*  shody 
a  rozdílu,  jímž  dochází  se  větší  zajištěnosti 
existence  onoho  příčinného  svazku.  IV.  Ví- 
me-li  při  složitém  zjevu  z  dřívějších  zkuše- 
ností a  l-cí,  že  jisté  antecedence  jsou  příči- 
nsmii  jistých  následků  v  něm,  soudíme,  že 
zbývající  následky  mají  příčinu  ve  zbývají- 
cích antecedencích:  Pravidlo  zbytku  {M. 
of  Residues).  V.  Mění-li  se  ve  složeninách 
jistý  zjev  stejnoměrné  s  jiným  zjevem,  s  ním 
stále  sdruženým,  soudíme,  že  tento  zjev  jest 
příčinou  onoho:  Pravidlo  sdružených 
změn  (Af.  of  concomitant  Variations). 

Pokud  se  týče  historie  I.,  třeba  připome- 
nouti, že  arci  prakticky  vědomě  a  úmyslně 
již  Sokrates  a  Platón  I.  užívali.  Začátky  theorie 
induktivní  zastihujemc  u  Aristotela,  ale  po- 
něvadž tento  praotec  logiky  má  na  mysli 
především  (ne  jediné)  l-ci  >úplnou«  a  ne- 
propracoval  nauku  o  l-ci  s  takou  důkladností 
jako  o  syllogismu,  nelze  stanoviti  u  něho  leda 
počátky  theorie  I.  Rovněž  tak  ani  epikurovci 
ani  stoikové  nevzdělali  theorie  i.  a  možno 
krátce  říci,  že  starověk  nedošel  vůbec  k  pro- 
blému I. ;  jemu  šlo  o  l-ci  především  jen  jako 
prostředek  k  rozhodování  sporných  otázek, 
prostředek  dialektický.  Pokud  se  týče  schola- 
stiky, pochopitelno.  Že  přejaty  i  tu  nauky 
antické,  ale  přece  nutno  upozorniti,  že  již 
Albertus  Magnus  připouštěl  převod  I.  na  ae- 
dukci  pouze  >materialiter<,  nikoli  vŠak  >for- 
maliter*,  jakož  ani  nejnovější  scholastika 
(Novothomismus)  nepřipouští,  že  by  forma  i. 
byla  převoditelna  na  formu  dedukce  (syl- 
logismu). Fr.  Bacon  býval  pokládán  za  za- 
kladatele induktivní  methody,  za  toho, 
jenž  proti  aristotelismu  razil  uznání  a  dráhu 
l-ci  a  ind.  methodě;  ale  čím  dále,  tím  více 
opravuje  se  nyní  toto  domnění  a  dochází  se 
k  poznání,  že  fiacon  přes  všecken  svůj  odpor 


k  logice  aristotelovské  nepovznesl  se  ani 
v  nauce  o  l-ci  nad  výši  aristotelismtL  První, 
kdo  narazil  na  záhady,  skrývající  se  v  theoríi 
I.,  byl  David  Hume  (InqMury  I  V- V  a  uv.  mí- 
sto z  Treatise).  Třeba  neužíval  ani  výslovné 
výrazu  >l.€,  přece  přirozeně  musil  pojedná- 
vati při  analysi  a  zkoumání  ponětí  přičin- 
nosti  o  záhadách  I.  Ovšem  Hume  neodloučil 
si  ještě  otázku  logickou  od  metafysické,  ne- 
odloučil ani  vlastní  indukční  myšlénku  od 
zákona  příčinnostního,  dospěl  však  k  pozoru- 
hodnému výsledku:  Poznání  kausálního  vztahu 
zakládá  se  jedině  na  zkušenosti,  nikoli  na  úsud- 
cích apriorních,  čili  jinak  řečeno,  nám  sroz- 
umitelněji: Nemůžeme  toto  poznání  zdůvod- 
niti cestQu  deduktivní,  syllogismy.  Nicméné 
Hume  pochybil  zase  v  dalším;  k  otázce  totiž: 
» Odkud  tedy  temeni  se  všecky  naše  úsudky 
ze  zkušenosti?*  neodpovídá,  ják  bychom  če- 
kali, že  z  jistého  zvláštního  způsobu  usuzo- 
vání, myšlení  (zvaného  právě  >induktivnímc), 
nýbrž  hlásá:  >Ze  zvyku  a  z  pocházejícího  od- 
tud věření  (belief)*.  Tomáš  Reid  učinil  Hu- 
meovi  sice  některé  případné  námitky,  ale 
jemu  zase  pochybené  stauovisko  základní  ne- 
dává proniknouti  k  věci. 

V  novější  době  hlavně  dvě  otázky  v  theorii 
I.  stojí  v  popředí.  Předně,  jak  se  má  i.  k  de- 
dukci, a  po  druhé,  co  jest  základem  I.,  in- 
duktivního souzení.  V  první  příčině  jsou  logi- 
kové (Trendelenburg,  Apelt,  Hamilton,  Lotze, 
Wundt  a  j.),  kteří  myslí,  že  indukční  postup 
lze  nějakým  způsobem  aspoň  převésti  na  de- 
dukci, anebo  se  domnívají,  že  I.  jest  neúplný 
syllogismus  (enthymém),  k  němuž  jen  třeba 
doplniti  některou  z  návěsti  (Tak  na  př.  již 
Wolflf,  Log.  I,  4,  5,  §  450  L  také  Milí,  Syst. 
of  log.  III,  2.)  Druzí  (Jevons,  z  části  Sigwart, 
Venn  a  j.)  pokládají  l-ci  za  obrácený  pochod 
dedukce.  Třetí  (B.  Erdmann,  z  části  O.  Seif- 
fert  a  Novothomisté,  jako  T.  Pesch)  mají  i-ci 
za  postup  myšlení  zcela  rozdílný  v  podstatě 
od  postupu  deduktivního.  Pokud  se  druhého 
problému  týče,  který  jest  základ  či  princip 
I.,  Milí  na  př.  jej  hledá  v  >stejnotvárnosti 
běhu  přírody«  {uniformity  of  the  course  of  ná- 
tuře), ve  větě:  >Za  týchž  okolností  děje  se 
vždy  totéž* ;  ale  věta  ta  sama  je  výsledkem 
i.  a  to  I.  z  jiných  .podružných  l-cí  reduko- 
vané, a  nemá  tedy  dostatečné  zajištěnosti 
k  tomu,  aby  byla  principem.  Jiní  hledali  prin- 
cip I.  v  základní  myšlénce  počtu  pravdě- 
podobnostního. Erdmann  pokládá  za  principy 

1.  dvě  věty:  1.  stejné  příčiny  budou  dány  a 

2.  stejné  příčiny  mají  stejné  účinky.  Druhá 
věta  jest  jen  jiný  výraz  kausálního  zákona 
(resp.  našeho  kausálního  nazírání  na  jevy), 
první  není  ničím  odůvodněna,  nýbrž  jest  po- 
žadavkem našeho  předvedení  ( Vorherwissen), 
neovládá  naše  myšlení  o  dřívějším  {Nach- 
denken),  nýbrž  myšlení  o  budoucím  {Vor- 
deuken).  Úsudek  pak  i  při  l-ci  konáme  dle 
zásady  substituce.  O  dosavadních  odpové- 
dech  lze  povšechně  říci,  že  dosud  není  do- 
statečně lišena  při  nich  I.  jako  faktický  po- 
chod myšlení  a  I.  jako  methoda  té  či  oné 
stránky  činnosti  vědecké. 


Indukce. 


627 


Literatura  k  l-ci  jest  velmi  hojná.  Z  na- 
šich srv.  Durdík,  Rozpravy  filosof.,  str.  137; 
Masaryk,  Počet  pravdépod  a  Humeova  ske- 

Í)se;  učebnice  logiky,  které  sepsali  Dastich, 
andečka,  Lindner.  Procházka,  Sedláček;  z  ci- 
zích: logiku  Oberwegovu  (5.  vyd.,  str.  422), 
Sigwartovu  (II,  401  a  j.,  2.  vyd.),  Erdmannovu 
(I.  564),  Lotzeho  (str.  125),  Wundtovu  (II,  1, 
20),  Millovu  (III.  kn.),  Bainovu  (II.  d.)  a  Tilm. 
Pesche  (Instit.  logic.  I,  437);  dále  monografie: 
Apelt,  Theorie  d.  Induct.  (Lip.,  1854);  La- 
chelier,  Ehi  fondement  de  Tinduction  (2.  vyd. 
Paříž,  1896);  Fliedner,  Syllogismus  u.  Induc- 
tion  (Frankf.,  1875)  a  dissertaci  O.  Seifferta 
(Vratislav,  1883).  K  dějinám  theorie  I.  srv. 
Liard,  Les  logiciens  anglais  contemp.  (2.  vyd. 
Paříž,  1884),  článek  Consbruchův  v  >Arch.  fůr 
Gesch.  d.  Philos.c  1892,  str.  302  a  Leuck- 
feldův  tamže  1895,  str.  33  a  353.  ča. 

I.  jako  methoda  učebná  zakládá  se  na 
i-ci  logické.  Zásadou  její  jest  vésti  od  vidi- 
telného a  patrného  k  méně  do  očí  bijícímu 
a  méně  patrnému  (tak  slova  rozkládají  se 
v  hlásky  a  slabiky,  v  geografii  jest  indukční 
postup  od  bydliště  k  okresu  až  k  symboli- 
ckým pouze  názorům  mapovým  a  j.).  Indukční 
methoda  počíná  pokud  lze  názorem  neb  aspoň 
jednotlivinami,  jež  tvoříce  řadu  souřadných 
představ  konkrétných  činí  možným,  aby  čle- 
nové mezi  sebou  byli  přirovnáváni,  společné 
znaky  podstatné  podržovány  a  ve  vyšší  před- 
stavu druhovou  nebo  po  případě  rodovou 
shrnovány.  Postupuje  se  zkrátka  od  známého 
k  méně  známému,  od  daného  k  všeobecnému. 
Methody  té  lze  užiti  stejně  ve  výuce  přírodní, 
jako  mluvnické,  tak  že  pokusem  provedeným 
v  několika  případech  se  dovozuje,  že,  co 
platí  o  některých  členech  souřadných,  platí 
i  o  ostatních,  tudíž  o  celé  třídě.  Při  vyučo- 
vání mluvnickém  pravidlo  nebudiž  dáváno 
předem  a  pak  teprve  příklady,  než  z  příkladů 
budiž  ono  odvozeno  ukazováním  na  shodnou 
formu  při  různosti  látky  věcné.  Srv.  Stručný 
slov.  paedag.  1893. 

I.  fy  si  kál  ní.  Faraday  objevil  r.  1831  zvláštní 
zjev  elektrický,  který  se  vyskytuje  v  proměn- 
livé soustavě  elektrické,  a  nazval  úkaz  tento 
l-cí.  Proudy  při  změně  soustavy  elektrické 
vznikající  nazývají  se  proudy  indukova- 
nými, obvod,  v  němž  I.  nastává,  zove  se 
obvodem  indukovaném,  také  induktorem. 
Obvodem  indukujícím  nazývá  se  pak  ona 
čásť,  jejíž  změna  jest  příčinou  I.  Faraday  do- 
mníval se,  Že  objeví  se  pro  elektřinu  v  po- 
hybu podobný  úkaz,  jaký  jeví  influence  (v.  t.) 
pro  elektřinu  v  rovnováze,  a  proto  zkoumal, 
bude-li  proud  elektrický  procházející  drátem 
působiti  na  jiný  drát  uzavřený.  Konečně  po- 
dařilo se  mu  objeviti,  že,  kdykoliv  proud  pů- 
vodní zavedl  nebo  přerušil,  v  drátě  vedlejším 
vznikl  proud  elektrický  krátkého  trvání.  Když 
pak  původním  obvodem  proud  procházel  ne- 
změněnou intensitou,  nebylo  ve  vedlejším  ob- 
vodě pozorovati  žádných  účinků  elektrických. 
V  přiloženém  obrazci  značí  A  zdroj  elektrický 
v  prvním  obvodě  proudovém  a  B  galvano- 
mér  ve  druhém  obvodě.    Zavedeme-li  proud 


v  prvém  obvodě  a  prochází-li  směrem  šipky 
v  ab  označeným,  vzniká  v  druhém  obvodě 
okamžitý  proud  směru  opačného  (m);  pře- 


ruáime-li  pak  původní  proud,  vzniká  opět 
okamžitý  proud  stejného  směru  (n).  Mění- 
me-li  intensitu  proudovou  v  prvním  obvodě 
proudovém  tím,  že  tuto  sesílíme  nebo  sesla- 
bíme,  vzniknou  v  druhém  obvodě  opět  proudy 
okamžité  a  sice  v  prvním  případě  proua  směru 
opačného  a  v  druhém  proud  směru  stejného. 
Oba  tyto  případy  lze  spojiti  v  případ  jediný. 
Při  zavedení  proudu  stoupá  intensita  prou- 
dová od  o— J,  při  sesílení  toliko  od  i—J.  Bu- 
dou tedy  indukované  proudy  kvalitativně, 
t.  j.  co  se  směru  týká,  stejné,  avšak  kvanti- 
tativně nestejné.  Podobný  případ  nastává  při 
přerušení  proudu,  neboť  zde  intensita  klesá 
v  případě  prvém  z  J—o,  ve  druhém  toliko 
J—i.  Prochází-li  vŠak  hlavním  obvodem  proud 
stále  stejnou  intensitou  a  pohybujeme-li  ob- 
vodem c  d  neb  a  h  neb  oběma  obvody  tím  způ- 
sobem, že  bud  relativně  se  sbližují  nebo  vzda- 
lují, vzniká  opět  proud  indukovaný  a  sice  při 
sbližování  proud  nestejnoměrný,  při  vzdalo- 
vání proud  stejnoměrný.  I  tento  případ  lze 
uvésti  ve  shodu  s  případy  předcházejícími  a 
zahrnouti  v  pravidlo:  Vzrůstá-li  působení  sil 
proudu  hlavního  na  obvod  vedlejší,  vzniká 
proud  nestejnoměrný,  ubývá-li  sil,  proud 
stejnoměrný.  Pro  poslední  případ  stanovil 
Lenz  následující  jednoduché  pravidlo:  Po- 
hybem drátu  vzniká  proud  takového  směru, 
že  vzájemný  účinek  elektrod ynamický  jest 
opačný  pohybu,  jejž  koná  drát. 

Faraday  objevil  i-ci  i  v  původním  obvodě, 
ve  kterém  hlavní  proud  prochází,  a  nazval 
tento  proud  extracurrent  Tuto  l-ci  můžeme 
nazvati  l-cí  vnitřní  na  rozdíl  od  I.  vnější, 
která  se  děje  v  druhém  obvodě.    Směr  této 
I.  jest  opačný  při  zavedení  proudu  a  stejno- 
směrný s  původním  proudem  při  přerušení 
proudu.   Vznikání  těchto  proudů  lze  si  opět 
vysvětliti  na  základě  pří- 
padů dřívějších.   Při  za-      \\UU\Ul\o 
vedení   proudu   stoupne     ^7  Vi^^ ÍWvv vV! 
intensita  ve  všech  závi-      /  \ 

tecli    od    o—J  a    proto     /  \ 

vzniká  ve  všech  soused- 
ních závitech  proud  směru  opačného  a  při 
přerušení  opět  směru  stejného.  Souhrn  všech 
předcházejících  případů  nazývá  se  také  l-cí 
Voltovou  na  rozdíl  od  I.  magnetické, 
která  vzniká  změnou  pole  magnetického;  i  tyto 
případy  Faraday  objevil  a  sice  následovně. 
Kolem  prstenu  železného  navinuty  jsou  dvě 


628 


Indukce. 


spirály  a  a  6.  Spoííme-li  spirálu  a  s  proudem 
hlavnun  a  6  s  galvanometrem,  vzniknou  pfi 
zavedeni    a   přerušeni    proudy   indukované 


S 


v  druhém  obvodě  h\  tyto  indukované  proudy 
při  vznikáni  a  zanikání  magnetismu  jsou  směru 
opačného,  a  sice  vzniká  při  zavedení  proudu 
indukovaný  proud,  který  vzrůstající  magne- 
tismus seslabuje,  a  při  přerušení  proud,  kter^ 
ubývající  magnetismus  sesiluje.  Konečně  vzni- 
ká indukovaný  proud  při  vzájemné  změně  po- 
lohy cívky  a  magnetu  a  směr  proudu  indu- 
kovaného určíme  nejsnadněji  dle 
pravidla  Lenzova.  Tvoří-li  cív- 
ka a  obvod  uzavřený  a  přiblí- 
žíme-li  se  k  cívce  této  sever- 
ním pólem  magnetu,  musí  dle 
pravidla  Lenzova  vzniknouti 
v  cívce  této  proud,  jenž  by  se- 
verní pól  magnetu  odpuzoval, 
vznikne  tedy  proud  směrem 
v  obrazci  označeným;  vzdaluje-li 
se  opět  severní  pól  magnetu, 
vznikne  v  cívce  proud  týž  pól 
přitahující,  tedy  směru  opačného. 

Správný  podklad  pro  výklady  proudu  in- 
dukovaného nalezneme,  položíme-li  zákon 
o  zachováni  energie  za  východiště  výkladu, 
jako  nejprve  Helmholtz  a  W.  Thomson  uči- 
nili. Proud  indukovaný  obsahuje  v  sobě  určité 
množství  energie  a  tato  nemůže  vzniknouti 
než  z  jiné  energie  spotřebované.  Induktor 
musí  se  pohybovati  směrem  takovým,  kte- 
rým se  energie  spotřebuje,  a  případ  ten  na- 
stává, když  se  pohybuje  směrem  sil  elektri- 
ckých směrem  vzájemného  působení.  Pohy- 
buje-li  se  kolmo  k  těmto  silám,  pak  se  ne- 
spotřebuje práce  žádná  a  tedy  také  nemůže 
vzniknouti  žádná  I.  Síla,  jakou  proudový  prvek 
ds  o  intensitě  i  ve  vzdálenosti  r  na  magneti- 
cké agens  m  působí, 
vyjadřuje  se  dle  Biot- 
Savartova  zákona 

r"*--,                             miVssina 
--.,m  ;;= ~ . 

značí  <iCi  který  svírá  prvek  ten  se 
r.    Síla  tato  stojí  kolmo  na  rovině 

f>rvkem  tím  a  magnetickým  bodem  položené, 
e-li  a  =  O  a  pohybuje-h  se  prvek  tím  způ- 
sobem, že  této  podmínce  a  =  o  se  vyhovuje, 
jest  i  ;?  =  o  a  při  pohybu  žádná  práce  by  se 
nespotřebovala  aniž  získala  a  proto  také  I. 
vzniknouti  nemůže.  Liší-li  se  a  od  nuUy,  je-li 
a  2: 0,  bude  míti  p  určitou  hodnotu,  která  při 
a  =  90*  stává  se  maximální.  Pohybuje-li  se 
však  prvek  ds  v  rovině  proudu  a  bodu  ma- 
gnetického, tedy  v  rovině  kolmé  k  silám  vzá- 
jemného působení,  tu  opět  by  se  práce  ne- 


kdež 
spojnicí 


spotřebovala  aniž  získala  a  proto  i  v  tomto 
případě  i.  jest  nemožnou.  I.  vzniká  v  případě 
tomto  jen  tenkráte,  když  se  prvek  proudový 
pohybuje  jiným  směrem  než  právě  uvedenýnL 
Přímka  spojující  prvek  s  bodem  magnetic^^ 
jest  silokřivkou  tohoto  bodu  magnetíckéno. 
Myslíme-li  si  tyto  silokřivky  vedené,  lze  zcela 
jednoduchým  pravidlem  stanoviti  podmínky, 
za  kterých  I.  vzniká:  vzniká  jen  tenkráte,  když 
prvek  tyto  silokřivky  protíná,  a  jest  tím  moc- 
nější, čím  větší  počet  silokřívek  se  protne, 
což  nastává,  když  a  =  90^  když  tedy  při  svém 
pohybu  silokřivky  kolmo  protíná.  Je-li  při  po- 
hybu a^^O^  neprotínají  se  silokřivky  a  také 
žádná  i.  nevzniká. 

Směr  proudu  indukovaného  lze  stanoviti 
dle  pravidla  Pfaundlerova  následovně.  Sledu- 
jíce zrakem  pohybující  se  prvek  myslíme  si 
jej  otočený  směrem  ručky  na  hodmách  do 
polohy  silokřivky,  kterou  právě  protíná,  tím 
směrem  pak,  který  vede  k  severnímu  pólu, 
proudí  elektřina  kladná.  Na  základě  svrchu 
uvedeného  zákona  lze  Í-ci  určiti  i  kvantita- 
tivně. Nechť  pohybu- 


Íe  se  vodič  AB  kolmo 
:  silokřivkám  stejno- 
rodého pole  magneti- 
ckého, na  příklad  hori- 
zontální složky  magne- 
tismu zemského.  Na 
základě  svrchu  uvede- 


Jí~ 


^B- 


ného  principu  o  zachování  energie  musí  ener- 
gie elektrická  l-cí  vzniklá  rovnati  se  práci  při 
pohybu  spotřebované 

kdež  JEt  značí  energii  elektrickou  získanou 
v  čase  t  {J  intensita  proudu  a  E  spád)  a  ^s 
spotřebovanou  energii  mechanickou  při  po- 
hybu vodiče  AB,  p  značí  sílu,  která  se  na 
dráze  s  překonaví  Dle  Biot-Savartova  zákona 
jest  síla  v  případě  tomto 

p  =  fí,J,AB, 
bude  tedy      HJ.AB.s  =  JEt, 


z  čehož 


iS  = 


řf.AB.s 


Jelikož  //.  jest  počet  silokřivek  připadající  na 
cm^,  AB  .5  pak  plocha,  kterou  pohybující  drát 
AB  opisuje,  jest  H.AB.s  počet  silokřivek, 
který  se  při  pohybu  protíná;  nazveme  tento 
počet  iV,  bude         p^-^ 

t.  j.  síla  elektromotorická,  která  při  pohybu 
vodiče  v  poli  magnetickém  vzniká,  rovná  se 
počtu  silokřivek,  který  se  v  jednotce  času 
protíná,  Dosadíme-li  do  svrchu  uvedeného 
vzorce  za  s 

7  =  "- 
t  j.  rychlost,  obdržíme 

E  =  H.AB.v, 
t.  j.  síla  elektromotorická  při  pohybu  vodiče 
v  poli  magnetickém  jest  přímo  úměrná  s  in- 
tensitou pole  magnetického,  s  délkou  vodiče 
a  s  rychlostí,  jakou  vodič  v  poli  magneti- 
ckém se  pohybuje.  Pohybuje-li  se  uzavřený 
vodič  v  poU   magnetickém,   lze   na  základe 


Indukční  apparaty  —  Indus. 


629 


předcházejícím  dovoditi,  že  síla  elektromoto- 
rická závislá  jest  na  změně  poČtu  silokřivek 
obvodem  tímto  procházejících.  Dp. 

Indukóni  apparaty  jsou  stroje  a  pří- 
stroje, kterými  lze  elektřinu  indukovanou  ve 
větší  míře  vyvinovati  nebo  zaměniti.  Dle  toho, 
jakým  způsobem  proudy  tyto  vznikají  a  ja- 
kému účelu  slouží,  nazývají  se  stroje  magneto- 
elektrické  neb  dynamoelektrické  (viz  Elek- 
trické stroje  a  Transformátory.    Dp. 

Indukóni  elektřina  viz  Indukce. 

Indukóni  váha  iest  přístroj  Hughesem 
r.  1879  vynalezený.  Přístroj  ten  (vyobr.  č.  1965.) 


Č.  1965.  Indukční  váha. 

skládá  se  ze  čtyř  cívek.  Jeden  pár  cívek  na- 
chází se  v  proudovém  obvode  batterie,  kdež 
i  přiměřený  přerušovač  se  nalézá.  Cívky  tyto 
jsou  od  sebe  tak  vzdáleny,  by  na  sebe  vzá- 
jemně nepůsobily.  Cívky  C  a  D  nacházejí  se 
ve  druhém  obvodě  proudovém,  do  kterého 
také  telefon  vložen  jest.  Prochází-li  prvním 
obvodem  proud  přerušovaný,  indukují  se 
v  cívkách  C  a  />  proudy  elektrické.  Jsou-li 
proudy  tyto  v  obvodu  proti  sobě  spojeny  a 
vzdálenost  cívek  C  a  Z)  od  příslušných  ^4  a  B 
přiměřeně  upravena,  budou  se  indukované 
proudy  v  C  a  Z>  rušiti,  vložíme-li  pak  do 
otvoru  primární  cívky  malou  desku  kovovou 
(peníz),  zruší  se  rovnováha  a  v  telefonu  sly- 
šeti zvuk.  Dp. 

Induktivní  methoda  viz  Indukce. 

Induktor  nazývá  se  při  elektrických  a 
dynamoelektrických  strojích  ta  čásť,  ve  které 
se  otáčením  proud  elektrický  vzbuzuje.  Srv. 
Indukce  fysikální. 

In  dnloi  Jubilo  (lat),  ve  slavném  já- 
sotu, začáteční  verš  staré  pololatinské  a  polo- 
némecké  vánoční  písně;  verš  druhý  s  prvním 
se  rýmující  je  německý  a  zní:  »nun  singet 
und  seid  froh«.  Za  skladatele  písně  pokládá 
se  Petrus  Dresdensis  (f  1440).  Zachovala  se 
v  rukop.  životopise  mystika  Jindř.  Susona 
ze  XIV.  stol. 

Indulgentia  [-éncia],  lat,  shovění,  pro- 
minutí; též  odpustky. 

Induliny  jsou  barviva  modrá  indigo  při- 
pomínající, ve  vodě  nerozpustná,  tanninem  ku 
vláknu  lnoucí.  Vznikají,  zahřiváme-li  amido- 
a^látky  s  chlórhydráty  zásad  aromatických. 
Čím  déle  na  př.  s  anilinem  vaříme,  tím  mo- 


dřejších nabýváme  odstínů.  Nejjednodušší  l-in 
jest  C^f^H^j,N^.HCl.  Rn. 

Indnlt  (lat.),  shovění,  prominutí,  dispen- 
sace  řv.  t.),  povolení  lhůty,  výsada.  Velmi  často 
užívalo  se  slova  tohoto  v  lenním  právu,  kdež 
znamenalo  povolení  delší  lhůty  k  vyžádání 
si  léna  {mdultum  feudale,  Gottesbrief).  ňnohdy 
znamená  i.  tolik  jako  moratorium  (v.  t). 
V  církevním  právu  slovem  I.  se  označuje 
právo  udělené  od  papeže  jednotlivým  oso- 
bám, jmenovitě  panovníkům  a  vysokým  cirk. 
hodnostářům  nebo  korporacím,  na  jehož  zá- 
kladě mohou  jednati  v  jistém  oboru  záleži- 
tostí dle  svého  vlastního  uvážení,  neohlížejíce 
se  na  všeobecná  právní  ustanovení.  Nejčastěji 
týkají  se  takové  i-y  obsazování  beneficií  a 
měly  v  historii  církve  francouzské  veliký  vý- 
znam. V  právu  mezinárodním  nazývá  se  l-em 
lhůta,  kterou  po  vypuknutí  nepřátelství  po- 
voluje stát  nepřátelským  obchodním  lodím,, 
aby  se  zachránily.  Tak  na  př.  povolila  Francie 
a  Anglie  r.  1854  ruským  lodím  I.  6  neděl. 

Induno:  1)  I.  Domén  i  co,  genrista  ital. 
(♦  1815  v  Miláně  —  f  1878  t),  původně  zlato- 
tepec,  vstoupil  na  akademii  a  do  atelieru 
Hayezova  a  byl  i  žákem  Sabatelliho  v  Římě. 
Hlavní  jeho  aíla  vyličují  život  a  mravy  lidu 
v  okolí  Milánu;  jmenujeme  z  nich:  Samuel  a 
David  (1840,  dvoř.  mus.  ve  Vídni);  Žebráci y 
Chléb  a  sl^jr;  Zastavdma;  Po  fár;  Podloudnici. 

2)  I.  Girolamo,  cavaliere,  genrista  ital. 
(*  1827  v  Miláně  —  f  1891  t.).  Poprvé  vy- 
stoupil obrazy  svými  r.  1855  v  Paříži,  kde 
vystavil  scény  ze  života  Garibaldiánů,  později 
genry  v  barokním  kostýmu  a  výjevy  vlaste- 
necké. Jmenujeme  z  prací  jeho:  Pn*ni sníh  po- 
blíže Monte  Rosa;  Milovník  starofitnosti {1B7^\ 
Návštěva  Garibaldiho  u  Victora  Emanuela  v  Ri- 
mé;  Politikové  (1888);  Dobrovolnici;  Bitva  u  Ma- 
genty ;  Eleonora  d  Este  podléhá  bolu  pro  Tassct 
(1870);  U  pramene;  mimo  to  různé  krajiny. 

In  duplo  (lat.),  dvojnásobně,  dvojitě. 

Induraoe  (z  lat.),  zatvrdnutí,  kterým  na 
místě  syfilitické  nákazy  jeví  se  první  příznak 
onemocnění  toho.  Po  předchozím  vředu  (vis 
Chancre)  vzniká  totiž  ostře  ohraničený,  chru- 
stavkovitý  nádor,  jemuž  brzy  následuje  zdu- 
ření  sousedících  žíaz  mízních.  Jý. 

In  durius  (lat.),  též  in  pejus,  znamená, 
v  právu  na  těžší  trest  (uznati). 

IndU8(v  sanskr.Sindhu,  cín.  Sam-po-ho> 
v  tibet.  jaz.  Sing-ge-chu,  persky  Níl-áb), 
nejdelší  veletok  Indie  Východní,  jejíž  se- 
verozápadní hranici  tvoří.  Vzniká  pod  jmé- 
nem (tibet.)  Sinh-ka-bab  v  málo  dosud 
známé  krajině  z  jezera  Argumtso  na  sever, 
svahu  horského  uzlu  Kajlásu  (sev.  Himálaia) 
poblíž  pramenů  Sanpu-Brahmaputry  a  Satledže 
na  32°  s.  š.  a  81*^  25'  v.  d.  u  výši  téměř  5000  m 
n.  m.  —  Himalájský  jeho  toíc  směřuje  z  nej- 
větší části  k  severozápadu.  Přijav  s  levé  strany 
přítok  Ghar  vstupuje  v  provincii  Rupšu  na 
79'^  v.  d.  na  půdu  britskou.  Řečiště  rychle 
klesá,  tak  že  u  Leh  na  77*  30'  v.  d.  nalézá  se 
již  v  3438  m  n.  m.  Pod  tímto  městem  přijímá 
od  jihu  dravou  řeku  Suru  (Sarap)  a  dále 
v  Baltistánu  značnou  řeku  Šajok  přicházející 


630 


Industrialismus  —  Industríální. 


z  Karakorum.  Nedaleko  pod  vtokem  Šajoku 
leží  město  Škardo  (Iskardo).  Spád  od  pra- 
menů až  sem  (970  m)  obnáší  průměrem  4*55  m 
na  km.  V  dalším  toku  nazývá  sel.  Aba-Sind 
t.  j.  »vla8tní  Sind*.  Mezi  75®  a  73*  v.  d.  a  35® 
a  36®  s.  š.  počíná  I.  měniti  dosavadní  severo- 
západní tok  v  jjzápadní  a  podržuje  jej  s  ne- 
velikými úchylkami  až  k  ústí.  V  této  končině 
přijímá  od  sz.  přítok  Gilgit.  Na  34®  25'  s.  š.  a 
72®  51'  v.  d.  vstupuje  I.  nedaleko  Derbendu 
v  šířce  pouze  90  m  do  Pcndžábu.  Za  chlad- 
ného počasí  lze  jej  zde  jc^tč  přebroditi.  Zde 
po  běhu  asi  1500  km  přechází  himalájský  tok 
l-u  v  rovinný.  První  vetší  město  na  l-u  v  Pen- 
džábu  jest  Attok.  Řečiště  l-u  leží  tu  jen  600  m 
n.  m.  Průměrný  spád  od  Škarda  do  Attoku 
(700  km)  činí  322  m.  Zde  vlévá  se  do  l-u 
s  pravé  str.  ř.  Kábul  (v.  t.).  Rychlost  řeky 
u  Attoku  bývá  v  létě  za  áéát,  počasí  22  km, 
v  chladném  počasí  pouze  8—11  km  za  hodinu. 
V  deštivé  periodě  stoupá  zde  I.  až  o  15  m. 
Proraziv  pak  o  150  km  dále  k  jihu  u  Kalabagu 
na  33®  8.  š.  Salt  Range  (Solné  pohoří)  stává 
se  I.  splavným.  Po  dalším  toku  600  km  směru 
téměř  jižního  přijímá  I.  u  Mithánkotu  s  levé 
strany  svůj  největší  přítok  Pandžnad  (v.  t.) 
skládající  se  z  pěti  řek  (odtud  jméno),  z  nichž 
daleko  největší  jest  Satledž.  Pandžnad  má 
při  svém  vtoku  téměř  1000  m  šířky,  nevelkou 
hloubku  4—5  m,  rychlost  pouze  3*2  km  v  ho- 
dině a  množství  vody  asi  2000  m'  ve  vteřině. 
I.  sám  jest  před  stokem  pouze  550  m  široký, 
za  to  však  hlubší,  tak  že  při  rychlosti  vody 
as  8  ^m  za  hodinu  průtok  vody  ve  vteřině 
obnáší  skoro  3000  m*.  Po  stoku  s  Pandžnadem 
mívá  I.  dle  počasí  ročního  někdy  až  11.000  m* 
vody  ve  vteřině.  Šířka  vody  kolísá  tu  dle 
stavu  vody  mezi  600  aŽ  1600  m,  hloubka  mezi 
1  až  8  m.  Průměrná  rychlost  obnáší  6—13  km 
za  hod.  Spád  vody  obnáší  mezi  Attokem  a 
Kalabagem  0*70,  mezi  Kalabagem  a  Mithán- 
kotem  (600  km)  019,  odtud  až  k  ústí  (760  km) 
pouze  009  m  na  km.  Na  28®  26'  s.  š.  a  69® 
45*  v.  d.  vstupuje  I.  do  provincie  Sindh,  jejíž 
značná  čásť  byla  utvořena  náplavem  veletoku, 
jenž  ji  protéká  směrem  téméř  jižním.  Veliký 
kdysi  východ,  přítok  l-u  Ghaggar,  n.  Hukrov  či 
Vahund,  úplně  jest  vyschlý  a  jen  široké  jeho 
koryto  znatelno.  V  okolí  Širkapúru  odbočuje 
od  l-u  rameno  Narra,  jež  však  bývá  pouze  za 
velké  vody  zcela  naplněno.  Ve  střední  části 
přimyká  se  naň  průplav  Mithrunský.  Zdá  se, 
že  ramenem   tímto  vyléval  se  kdysi  hlavní 

groud  l-u  do  Rannu  Kačského  (Cutch).  Nad 
lajdarábádera  150  km  od  moře  počíná  se  I. 
rozdělovati  v  deltu  a  ústí  pod  24®  s.  š.  a  mezi 
68®  až  70®  v.  d.  do  moře  Arabského.  Střední 
množství  vody  udává  se  na  5550  m',  nejmenší 
za  sucha  1156,  největší  za  povodně  na  17.500  m*. 
Delta  l-u  zaujímá  asi  8000  km^  a  délka  pobřeží 
jím  zaujatého  obnáší  od  Karáči  ke  Kači 
201  km.  Ramena,  jichž  jest  značný  počet,  mění 
se  téměř  neustále.  R.  1800  povstala  hlavní 
ramena  Bhagjár  a  Šitá.  Bhacrjár  byl  r.  1837 
opět  opuštěn.  Rameno  Khedcvári,  jež  bývalo 
důležitým  průplavem  směrem  k  Šáhbanciaru, 
bylo  r.  1819  zemětřesením  zaneseno.  Rameno 


Kakaivári  bylo  zaneseno  r.  1867.  Dnes  jest 
hlav.  průplavem  v  deltě  rameno  Handžamro, 
jež  bylo  do  r.  1845  splavno  pouze  pro  male 
lodi.  Delta  tvoří  téměř  úplnou,  bezlesou  ro- 
vinu s  rozsáhlými  pastvinami.  Jen  man^ovnik 
a  tamarišek  zde  rostou  a  slouží  za  pabvo.  Na 
některých  místech  daří  se  znamenitě  rýže. 
Do  moře  přináší  I.  ročně  124  m*  pevných  látek. 
Odnos  za  nízké  vody  (dle  váhy  Viat.  dle  ob- 
jemu Viio)  bývá  za  vysoké  2— 3kráte  převýšen. 
Následkem  tání  sněnu  počínají  vody  stoupati 
poč.  března,  stoupají  pak  pozvolna  a  pravi- 
delně, dosahují  maxima  v  srpnu  a  počínají 
opadávati  v  září.  I.  udržuje  vedle  svých  bfehů 
úzký  pás  vzdělávané  půdy,  jejž  však  tísní  od 
východu  velká  ppušC  indická.  Nepatrný  déát 
jenž  v  provinciích  Pendžábu  a  Sindhu  spadá, 
nestačí  k  dostatečnému  svlažení  půdy.  Pro- 
vádí se  zde  tudíž  rozsáhlá  irrigace  umělá. 
Vedle  čerpacích  a  zavodňovacích  studnic  růz- 
ných soustav  užívá  se  k  svlažování  vody  I., 
jež  se  hl.  v  době  povodní  a  vysoké  vody  roz- 
vádí pomocí  stok  daleko  do  polí.  Přesáhnou-li 
povodně  jistou  míru,  jsou  pak  účinky  jejich 
zhoubné.  Má  se  za  to,  že  následkem  zmizení 
ledovcových  jezer  v  Himálaji  a  zmenšení  deště 
vodstvo  l-u  značně  se  zmenšilo.  Příliv  a  odliv 
mořský  jest  v  řece  ještě  na  120  km  od  pobřeží 
znatelný.  Délka  řeky  udává  se  na  3200  km, 
úvodí  na  962.000—965.000  km\  Z  ramen  delty 
nedovoluje  žádné  přístup  mořským  lodím. 
Za  vlastní  přístav  l-u  lze  tudíž  považovati 
Karáči,  odkudž  vede  železnice  (Indus-Val- 
ley-State  Railway)  na  Hajdarábád,  načei 
sleduje  pravý  břeh,  přestupuje  u  Rohri  na 
levý,  jejž  však  brzo  opouští,  zaměřujíc  do 
Pendžábu.  Teprve  mezi  30®  a  32®  30'  s.  á.  sle- 
duje zase  levý  břeh  l-u  a  dosahuje  ho  ještě 
jednou  u  Attoku.  Zde  překročuje  železnice  I. 
směrem  na  Pcšávar.  Doprava  na  této  železnici 
zahájena  r.  1878.  Tím  vznikl  nebezpečný  kon- 
kurrent  posavadní  dosti  čilé  paroplavbě,  jež 
se  zde  provozovala  od  r.  1835.  leště  r.  1874 
bylo  tu  14  parníků  a  43  jiných  lodí  k  pravi- 
delné dopravě;  tato  musila  býti  r.  1882  úplně 
zastavena.  Domácí  obyvatelstvo  udržuje  ovšem 
i  dále  plavbu  na  různých  lodích,  jež  zde  mají 
zvláštní  jména,  t.  dúnhi,  béri  a  zaurak  (lodi 
nákladní  o  nosnosti  až  60  angl.  tun),  kauntal 
n.  kotal  (lodi  převozm'),  dúndó  (1.  rybářské). 
Ryb  jest  v  řece  hojnost.  Dnešní  obchod  na 
l-u  není  značný.  Z  pracovníků  o  l-u  budtež 
uvedeni  Carless,  Wood,  Dr.  Lord,  Cunnin- 
gham,  Elliot.  O  dějinách  delty  až  do  XIX.  stol. 
psal  Haig,  The  Indus  Delta  country  (Lond., 
1894). 

Zndiuitrialismiui  (lat.),  průmyslnictví. 

Indiuitrláliii  (lat.),  průmyslný. 

I.  kurs  jednoroční  může  býti  zřízen  při 
každém  c.  k.  učitelském  ústavě  pro  kandi- 
dátky, které  chtějí  nabyti  způsobilosti  vyučo- 
vati ženským  pracím  ručním  na  školách  obec- 
ných a  měšťanských.  Podmínky  přijetí  jsou 
I  průkazy  o  dokonaném  17.  roce  věku,  o  mravní 
1  zachovalosti  a  stavu  zdravotním,  o  znalosti 
!  jazyka  vyučovacího  a  zručnosti  v  žen.  ruč. 
!  pracích.  O  přijetí  rozhoduje  zkouška  z  vyuč 


Industriální  soustava  —  Infamia. 


631 


jazyka  a  íen.  ruč.  prací;  vyučuje  se:  paeda- 
gogice  a  methodice,  vyuč.  jazyku,  počtům, 
kresleni  a  ruč.  pracím ;  zároveň  konají  se 
praktická  cvičeni  na  c.  k.  cvičné  škole.  Vy- 
hoví-li  kandidátka  při  ukončení  škol.  roku 
v  literních  předmětech  a  ve  všech  druzích 
ženských  ruč.  prací  po  většině  nejméně  dobře, 
dostane  vysvědčení  učiti  žen.  ruč.  pracím  na 
školách  obecných  a  měšťanských;  nevyhoví-li 
v  literním,  aneb  obdrží-li  ve  většině  ze  žen. 
ruč.  prací  známku  dostatečnou,  obdrží  vy- 
svědčení pro  školy  obecné;  nevyhoví-li  vůbec, 
obdrží  vysvědčení  frekventační.  Vysvědčení 
způsobilosti  možno  též  soukromou  přípravou 
si  zjednati  po  vykonání  předepsané  zkoušky. 

XndustrUdal  soiuitava  viz  Industrijní 
soustava. 

Industrie  (z  lat.),  průmysl  (v.  t.). 

Xndiuitrljiii  SOiMtava,  název,  kterým 
u  některých  spisovatelů  bývalo  označováno 
národohospodářské  učení  Adama  Smitha  a 
jeho  následovců.  Slovo  to  neznačí  však  •sou- 
stavu průmyslovou*,  k  jakémuž  výkladu  by 
mohl  vésti  smysl,  který  se  v  němčině  dává 
slovu  Industrie^  a  vskutku  tím  snáze  často 
vedl,  protože  se  zároveň  lišívaly  dvě  starší 
školy,  které  se  označovaly  jako  soustava  mer- 
kantilistická  (obchodová)  a  soustava  agrikul- 
turní  (fysiokratism).  Správně  vyjadřují  slova 
i.  s.  asi  tolik,  jako  ^soustava  výrobní  prá- 
ce*, hovíc  tak  smyslu  angl.  slova  industry  a 
franc.  industrie,  kteráž  slova  i  pohříchu  v  če- 
štině bývají  v  překladech  ze  spisů  anglických 
a  francouzských  tlumočena  za  »prům^sU,  ča- 
sto k  nemalé  újmě  správnosti  v  podáni  smyslu. 
Nyní  název  l.s.  pro  nauku  Smithovu  dávno 
vyšel  z  obyčeje,  jako  vůbec  různění  fysiokrati- 
ckého  a  Smithovského  učení  jakožto  dvou 
rozdílných  škol.  (Srv.  Fysiokratism.)     Bf. 

ďZndy  [d«idy]  Paul  Marie  Theodor 
Vincent,  hud.  skladatel  franc.  (*  1851  v  Pa- 
říži), vzdělal  se  na  pařížské  konservatoři,  kde 
byli  učiteli  jeho  znamenitý  pianista  Louis 
Diémer,  Marmontel  st.,  M.  Lavignac  a  César 
Franck.  V  r.  1874—77  zastával  úřad  sbormistra 
v  koncertech  »Cháteletu«  a  nastudoval  Ber- 
liozovo  oratorium  »L*enfance  de  Christ*,  téhož 
symfonii  >  Romeo  et  Juliette«,  Beethovenovu 
devátou  symfonii  a  j.  R.  1885  obdařilo  jej 
město  Paříž  cenou  za  kantátu  Chante  de  la 
cloche,  r.  1887  Lamoureux  přijal  jej  za  sbor- 
mistra divadla  »£denu«,  aby  byl  mu  nápo- 
mocen při  studiu  Wagncrova  »Lohengrina«. 
d*l.  tvoří  nejvíce  na  poli  instrumentálním  a  po 
smrti  Franckově  pokládán  jest  za  hlavu  mladé 
franc.  školy  skladatelské.  Duchem  hudby  své 
blíží  se  franckovi,  jsa  stoupencem  Wagne- 
rovýro  a  Berliozovým ;  důkladností  práce  har- 
monické a  polyfonní  i  vzornou  stránkou  for- 
mální předčí  veškeré  své  vrstevníky.  Složil 
pro  orchestr  ouverturu  Antoine  et  Cléopdtre 
(op.  6J,  symfonii  s  klavírem  na  alpská  thé- 
mata  (op.  25),  symfonickou  balladu  La  forét 
enchantee  (op.  8;,  orchestrální  legendu  Sauge 
fleurie  (op.  21),  trilogii  Wallenstein  (op.  12), 
fantasii  pro  hoboj  s  prův.  orchestru  (op.  31) ; 
v  oboru   vokálním    scénu  La  chevauchée  de 


Cid  (op.  11)  a  kantátu  k  odhalení  pomníku 
Auguierova  (op.  37);  z  komorní  hudby:  smyč- 
cový kvartet  (op.  35)  a  klavírní  z  A-dur  (op.  7), 
trio  (op.  29)  a  suitu  (op.  24)  pro  klavír,  kla- 
rinet  a  violoncello ;  z  klavírních  skladeb  jeho 
oblíbeny  jsou  Poéme  de  Montagne  (op.  15)  a 
Tableau  de  voyage  (op.  33).  Komická  opera 
provedla  r.  1882  ďl-ovu  aktovku  Attende\- 
moi  souš  Vorme  se  slabým  úspěchem ;  nejinsik 
vedlo  se  nadmíru  těžké  t ří aktové  opeře  Fei-vťi<i/ 
(1889—95)  při  premiéře  v  Brusselu  r.  1897.  I? 

Zndyoh  viz  Indigo  a  Indigofera. 

Zndiir-sii,  dva  minerální  prameny  nasy- 
cené kyselinou  uhličitou  v  ruské  guj).  bakin- 
ské,  v  lenkoranském  Újezdě,  6Va  /rm  od  perské 
hranice  u  osady  Siana,  jichž  však  používají 
pouze  místní  obyvatelé.  Jméno  mají  od  fíkov- 
níkŮ  hojně  v  okolí  rostoucích  a  persky  ind\ir 
zvaných.  *  Tsř, 

Inedita  (lat.),  spisy  dosud  nevydané. 

Zn  efPeotii  (lat.),  vskutku,  skutečně. 

Zn  eíl^le  viz  Effigies. 

Zneptni  (z  lat.),  nevhodný,  neumělý,  zna- 
menalo ve  starém  písemném  řízení  soudním 
tolik  jako  nejasný,  protismyslný,  plný  odporů. 

laertla  (lat),  setrvačnost  (v.  t). 

Znes  Wojciech,  jesuita  polský  (♦  1620 
v  Malopolsku  —  f  1658  v  Krakově),  vydal: 
Lechias  Ducum,  Principům  ac  Regum  Poloniae 
abusque  Lecho  deductorum  etc.  (Krakov,  1655, 
2.  vyd.  t.,  1665,  Frankfurt  n.  O.,  1680  a  Po- 
znaň, 1733);  Acromatum  epigrammaticorum  la- 
tinopolonorum  (t.,  1653  a  1655,  Gdaňsko,  1655, 
Vroclaw,  1686);  Umbra  solis  theologici  (Kališ, 
1650)  a  j. 

ZnesMk  viz  Biancavilla. 

Inessentiálni  (lat.),  nepodstatný. 

Zn  eventnm  (lat.),  pro  případ. 

Zn  ezpensas  odsouditi  znamená  v  právu 
odsouditi  k  placení  soudních  nákladů. 

Znezpressibles  [-sibls],  angl.,  •nevyslo- 
vitelné*, užívá  se  v  Anglii  k  označení  kalhot, 
poněvadž  vlastní  výraz  brče ch es  v  singuláru 
(brdech)  značí  řiť,  zadnici. 

Zn  eztenso  O^t.),  dle  celého  rozsahu,  ob- 
šírně, úplně. 

Inez  de  Oastro  viz  de  Castro  1). 

Znfallibllni  (novolat.),  neomylná;  InfaUi- 
bilista,  stoupenec  nauky  o  neomylnosti  pa- 
pežské; infallibilita,  neomylnost. 

Tnfamia  (lat.)  podle  práva  římského  jest 
újma  cti  občanské,  která  i  co  do  důvodu 
svého  i  co  do  účinků  svých  jest  určena^ráv- 
ními  pravidly.  Slově  proto  u  novějších  I.  iu- 
ris  na  rozdíl  od  oné  nepočestnosti,  která  se 
zakládá  pouze  na  veřejném  mínění  a  nemá 
pevných,  právem  určených  následků  (t.  zv. 
turpitudo)  a  proto  I.  f  acti  se  nazývá.  Důvody 
l-ie  byly  určeny  jmenovitě  ediktem  praetor- 
ským  a  municipálním  řádem  Juliovým  stano- 
vícími, které  skutečnosti  činí  občana  nezpů- 
sobil]^m  činiti  za  jiného  na  soudě  návrhy  a 
dosíci  úřadů  a  hodností  obecních.  Podle  těchto 
a  později  přibylých  zákonů  I.  buď  teprve  byla 
následkem  odsouzení  pro  určitý  bezprávný 
skutek  (f.  mediata)  nebo  nastupovala  již  tím 
neb  oním  nečestným  činem  nebo  stavem  sa- 


632 


Infamní  —  Infekce. 


mým  (I.  immediata).  Právní  účinky  l-ie  ná- 
ležely z  převalné  části  právu  veřejnému.  Per- 
sonae  infames  pozbývaly  jmenovité  polit, 
práva  hlasovacího  a  zpAsobilosti  k  úřadům 
a  hodnostem  veřejným.  Pro  právo  soukromé 
bylo  důležité  hlavně,  že  infamis  byl  nezpů- 
sobilým za  jiné  na  soude  návrhy  činiti  (postu- 
lare)  nebo  býti  soudním  zástupcem.  Též  za- 
pověděn jistým  stavům  sňatek  manželský 
st)sotK>u  l-ií  stíženou.  I.  uznává  se  ješté  v  pra- 
menech práva  kanonického  a  v  starších  říš- 
ských zákonech  německých,  kterýmiž  případy 
i  účinky  l-ie  byly  ješté  rozmnoženy.  Do  dneš- 
ního práva  se  však  římská  i.  nedochovala. 
Soukromoprávní  následky  její  již  dle  Justi- 
niánského  práva  pominuly.  Veřejnoprávní 
účinky  nečestnosti  pak  a  případy,  kdy  nastá- 
vají,' jsou  dnes  určeny  na  základě  nových 
právních  ideí  způsobem  od  řím.  práva  se  od- 
chyluiícím.  Hý, 

Tnfa.iw«<  (lat.),  bezectný,  hanebný. 

Infandnm,  regina,  inbes  renovare 
dolorem.  nevýslovnou,  královno,  kážeš  ob- 
noviti bolest.  Vergil.  Aen.  II,  3,  kde  oslovuje 
tak  Aeneas  Didonu. 

InfaM  (l^t.)  znamená  původně  nemluvné, 
pak  dítě;  infant  i  a,  vék  dětský.  Pokud  běží 
o  význam  tohoto  stupně  lidského  věku  v  právu, 
viz  Dítě  a  Impubertas. 

Infant,  tnfantka  (špan.  infante,  infanta, 
z  lat.  infans,  dítě),  ve  Španělsku  a  Portugal- 
sku titul  princů  a  princezen  královských;  jen 
korunní  princ  má  ve  Španělsku  titul  »prince 
Asturského*  a  v  Portugalsku  (do  r.  1825) 
Brazilského.  Území  k  výživě  a  správě  i-ům 
udílená  slula  infantado  (lat.  infantagium), 
zvláště  nazývalo  se  tak  vévodství  v  Kastilii, 
které  r.  1469  bylo  uděleno  Diegóvi  Huerta- 
dovi  de  Mendoza  a  jež  později  dostalo  se  rodu 
Silva. 

Infantado  Nicolas  de  Silva,  vévoda, 
státník  špan.  (*  1773  —  f  1841  v  Madridě). 
Najal  na  pomoc  princi  asturskému  Ferdinan- 
dovi (VII.)  celý  pluk  a  podporoval  ho  proti 
Godoyovi ;  proto  byl  r.  1806  vypověděn  z  Ma- 
dridu i  provázel  prince  do  Bayonne  a  vstou- 
piv do  služeb  Josefových,  podepsal  ústavu 
od  Napoleona  7.  čce  1808  Španělsku  přede- 
psanou. Brzo  na  to  přešel  ke  Španělům  a 
kortezové  jraeno"v'ali  ho  r.  1811  presidentem 
špan.  rady.  R.  1812  musil  odstoupiti,  ale 
Ferdinand  VII.  jmenoval  ho  presidentem  ka- 
stilským;  r.  1820  vzdal  se  svých  úřadů  a 
r.  1823  stal  se  presidentem  vladařstva  od 
Francie  ustanoveného.  Ferdinand  VII.  po  ná- 
vrate svém  jmenoval  ho  gen.  kapitánem  voj- 
ska a  r.  1825  presidentem  státní  rady.  I.  však 
podlehl  straně  liberální  a  r.  1826  ustoupil  do 
života  soukromého. 

Infantaglnm  viz  Infant. 

Infantexie,  pěchota.  Název  románský 
pochází  od  slova  infant  (v.  t.);  tak  prý 
jmenována  pěší  stráž  tělesná  španělskýcn 
princů  královských.  --  Infanterista  (franc, 
fautassin,  angl.  foot  soldier,  ítal.  fantaccino, 
ném.  Infanterist),  voják  pěší,  pěšák.  — Srv. 
Pěchota.  FM, 


Infantioida  (lat.),  vrah,  vražednice  dítěte ; 
infantioidiom,  vražda  dítěte. 

Infarkt  (z  lat.),  záhal   Ucpe-Ii  se  menší 
tepna  (arterie)  vmetkem  (embolem),    na  př. 
při  vadách  srdečních  aneb  srážením  se  krve 
lokálním  (thrombosou),  vzniká  v  některých 
orgánech  a  to  směrem  k  jich  povrchu  ložisko 
klmovité,   krvavé   nebo   bílé  aneb    smíSené 
(v  centru  bílé,  na  periferii  krvavé),  je£   l-em 
zoveme.  I.  může  býti  krvavý  (haemorrhagický\ 
nebo  bílý  (anaemický  či    inhaemický)    nebo 
smíšený,   a   jednotlivé  tvary    l-u    závist    na 
zvláštnostech  uspořádáni  cevstva  doty^biých 
míst  i  na  jakosti  akce  srdeční:   ucpe-Ii    se 
totiž  nějaká  menší  tepna,  stane  se  okršlek  jí 
vyživovaný  bezkrevným  (anaemickým).   Je-li 
akce  srdeční  dobrá,  naplní  se  tento  okršlek 
krví   ze   sousedních   cev   zúplna   a  krev    tu 
v  hojné  míře  vtékající  vystupuje  z  cev  a  na- 
plňuje veškerou  tkáň  dotyčného  okrška   (I. 
haemorrhagický);    pakliže    akce    srdeční 
není  dostatečnou,  nenastane  také  kollaterální 
oběh  ze  sousedních  cev  a  tkáň  nejsouc  vy- 
živována propadne   únuti   (nekrose),   kteráž 
se  jeví  makroskopicky  tím,  Že  tkáň  se  stane 
bílou  a  hutnou,  jako  by  byla  sražena  (I.  anae- 
mický). Konečně  vyskytuje  se  i  ten  pfípad. 
Že  se  naplní  jen  čásť  tkané  krví,  a  to  bývají 
periferní  partie,   kdežto  centrálná  tkáň  ne- 
krose  propadá  (I.   smíšený).    I.  se   vyhojí 
resorpcí  nebo  jizvou,  kteráž  poslednější  způ- 
sobuje hluboké  vtaženiny  na  povrchu  orgánů. 
Jsou-li  ve  vmetku  nebo  v  thrombu  bakterie 
hnisání  způsobující,  tu  vzniklý  I.  rovněž  zhnisá 
nebo  sněti  (gangraeně)  propadá.  —  I.  dělohy 
jest  zatvrdnutí  i  zmohutnění  stěn  děložm'ch, 
které  vzniká  buď  zánětlivým  processem  (me- 
tritis  chronica)  neb  i  při  venostase,  ku  př.  při 
vadách  srdečních.  Hva. 

Infek9e  (z  lat),  nákaza.  V  lékařství  roz- 
umí se  i-cí  především  v  užším  slova  smyslu 
vniknutí  jistých  živočišných  nebo  rostlinných 
organismů,  majících  způsobilost  v  živém 
těle  růsti  a  se  množiti,  do  živých 
ústrojí  lidských  nebo  zvířecích.  Orga- 
nismy schopné  bujeti  v  živém  těle  Člověka 
nebo  zvířat,  jěž  vzhledem  k  význačné  této 
vlastnosti  nazývají  se  choroboplodnými  nebo 
pathogenními,  jsou  v  přírodě  velmi  značně 
rozšířeny.  Největší  význam  však  v  příčině  té 
přísluší  organismům  nacházejícím  se  na  hra- 
nicích drobnohledného  vidění  a  patřícím  k  nej- 
nižším stupňům  organického  života,  t  zv. 
mikroorganismům,  kterýmžto  označením  vy- 
rozumívají se  jak  organismy  rostlinné,  na  př. 
bakterie,  tak  organismy  živočišné,  jako  na  př. 
sporozoa.  Vniknutí  mikroorganismů  patho- 
genních  (mikroparasitů)  do  živého  těla  lid- 
ského může  se  díti  poraněnou  kozí,  ústro- 
jím dýchacím  (i  neporušeným),  rourou  za- 
žívací. Poraněnou  kozí  vnikají  do  těla 
mikroorganismy  pathogenní  zejména  násled- 
kem doteku  s  předměty,  na  jejichž  povrchu 
Ipějí  (tak  se  šíří  na  př.  syíilis,  pyaemická  neb 
septická  onemocnění,  tetanus  a  j.).  Cestou 
ústroií  dýchacího,  kde  vzduch  má  úlohu  přená- 
šejícího  media,   vniká   zejména    vyvolavatel 


Infekční  nemoci  —  Infibulace. 


633 


tuberkulosy  (bacillus  tuberctthsh),  mikropa- 
rasit  malarie  {plasmodium  malanae)  a  bezpo- 
chyby i  dosud  neznámí  mikroparasiti  nc'ktc- 
rých  exanthematických  onemocnění,  jako  jsou 
na  př.  neštovice,  spála,  tyfus  skvrnitý  a  j. 
Prostřednictvím  ústrojí  zažívacího  a  sice  s  vo- 
dou pitnou  nebo  pokrmem  vnikají  do  těla 
lidského  zejména  mikroparasiti  tyfu  střevního 
(bacillus  typhi)  a  cholery  (vibrio  cholery).  — 
V  širším  slova  smyslu  rozumí  se  l-cí  vůbec 
vniknutí  mikroorganismů  třeba  i  nepathogen- 
ních  do  hmot  nebo  tekutin  organické  látky 
obsahujících.  Tak  na  př.  již  vniknutí  mikro- 
orfjanismů  kvašení  mléčné  vyvolávajících  do 
mléka  nazývá  se  často  l-cí.  Rovněž  přimíšení 
mikroorganismů  pathogenních  do  mléka  (na  př. 
bacili  a  tyfového)  nebo  do  vody  pitné  jako 
I.  se  označuje.  Kl. 

Infekční  nemool,  nakažlivé,  sdělné 
nemoci,  jež  vznikají  a  šíří  se  infekcí.  Jsou 
to  zejména  tyf  (střevní  a  skvrnitý),  spála, 
spalničky  či  osypky,  neštovice,  neštovice 
plané,  ruŽe,  horečka  omladnic,  chřipka  (in- 
Huenza),  mázdřivka  {diphtheria^  croup),  cho- 
lera (asijská  i  domácí,  nostras),  úplavice  či 
červenka,  epidemický  zánět  blan  mozkových 
a  míšních  {meningitis  cerebvospinalis  epid,)^ 
nakažlivé  nemoci  bahcnní  či  malarické  (zim- 
nice), nakažlivé  nemoci  pohlavní,  tuberku- 
losa,  vzteklina,  uhlák  {anthrax),  ozhřivka  či 
červ,  mor  Či  mor  dýméjový  (pestilentia,  pestis 
bubonica)  a  ještě  některé  u  nás  celkem  vzác- 
nější druhy  onemocnění.  Aby  se  zabránHo 
ve|kému  siření  nejčastějších  í-ch  n-cí,  zave- 
de no  bylo  ve  všech  civilisovaných  zemích 
povinné  hlášení  vyskytnuvších  se  případů, 
zejména  prudce  probíhajících,  a  sice  na  úřa- 
dech správních  nebo  zdravotních.  Léčení 
může  se  díti  buď  v  rodině,  možno-li  provésti 
příslušná  opatření  zdravotní,  aby  se  nemoc 
nešířila  ani  v  nejbližším  okolí,  anebo  v  pří- 
padech nebezpečí,  že  by  nemoc  mohla  pro- 
puknouti epidemicky,  ve  zvláStních  infekčních 
nemocnicích  nebo  odděleních.  Doprava  osob, 
které  stiženy  jsou  prudce  probíhajícími  l-mi 
n-ccmi,  nebo  které  jimi  zemřely,  může  se 
státi  jen  za  zvláštních  opatření  zdravotních. 
Po  každém  případě  i.  n.  sluší  vykonati  řád- 
nou desinfekci. 

Inferi  sluli  starým  Římanům  obyvatelé 
podsvětí.  Jsou  to  především  bohové  pod- 
světí, Orcus,  Mania,  Genita  Mana,  Avia  Lar- 
varum,  Lara,  Larunda,  dea  Muta  nebo  Ta- 
cí ta,  Tellus  nebo  Terra  mater,  Furiac,  Fu- 
rina,  Laverna,  dále  božstva  z  cizích  mythů 
přejatá.  Dis  pater,  Proserpina,  Libcra,  Aera 
Cura,  Ataccina,  kdežto  božstva  úrody,  jako 
Saturnus,  Consus,  Ceres,  mají  pro  svůj  vztah 
k  podsvětí  pouze  příjmí  inferus,  infernus, 
ififernalis.  Dále  v  podsvětí  přebývají  duše 
zemřelých,  jež  představovány  jako  vzdušné, 
prchavé,  bezhmotné  (inanes)^  tmavé,  bledé, 
němé,  zasmušilé  stíny  (umbrae),  vidiny  {si- 
mulacra,  imagines),  jako  řecké  axiai,  tiScaka, 
jež  zachovaly  si  vědomí  své  osobnosti  a  cit, 
ano  i  božského  rázu  nabyly.  Duše  zemřelých 
vůbec.  Man  es,  téŽ  Lcmures,  zvány  proto 

Ottflv  Slovník  Naučoý,  iv.  \II.  ai  6  1897. 


též  di  I.  Mánes;  přikládána  jim  moc  ochranná 
vůči  rodu  a  potomkům  (di  \-rum  patentům 
nebo  di  parentes,  Lares  familiares,  di  geni- 
tales),  ale  též,  zejména  duším  zlých  lidí,  moc 
zhoubná  (Larvae).  Avšak  jen  duše  člověka 
řádné  pohřbeného  (bylo  třeba  mrtvolu  aspoň 
třikráte  posypat  i  prstí)  vešla  v  podsvětí,  ji- 
nak zejména  duŠe  sebevrahů  a  zavražděných 
těkaly  po  světě  a  mohly  jen  zvláštními  obřady 
nabývati  poklidu.  —  I.  přeneseně  znamená 
též  podsvětí  samo.  Vchody  do  něho  uvá- 
děny několikerý  (januae  nebo  spiracula  Ditis)^ 
tak  v  Itálii  Avernské  jezero  u  Cum,  Ampsankt- 
ské  jezero  na  hranici  Kampanie  a  Apulie  (zv. 
umbilicus  Italiae),  lesnatá  krajina  s  hlubokou 
jeskyní  u  Henny  na  Sicílii  (zv.  umbilicus  Si- 
ciliae).  Plutonium  u  předhoří  tainarského 
v  Řecku.  Obrazně  pak  znázorňoval  vchod  do 
podsvětí  v  každém  městě,  když  se  zakládalo, 
munduSf  t.  j.  okrouhlá  jáma,  do  níž  házeny 
jako  oběti  prvotiny  a  prsC  z  původní  vlastí; 
na  to  jáma  překlenuta  klenbou,  v  níž  pone- 
chán otvor,  který  uzavíral  kámen  (lapis  ma- 
nalis),  naplněna  prstí  a  nahoř .  postaven  oltář. 
Dne  24.  srpna,  5.  října  a  8.  list.  mundus  onen 
otvírán,  ježto  věřeno,  že  v  tyto  dni  duse 
zemřelých  vycházejí  na  svět.  Podsvětí,  jak 
je  vylíčil  Vergil  v  6.  zp.  Aeneidy,  skládajíc 
se  z  Elysia  a  Tartaru,  promíšeno  valně  živly 
řeckými.  —  Kult  bytostí  podzemských  značí 
se  též  rázem  většinou  pochmurným.  Oběto- 
vala se  jim  zvířata,  stromy,  ovoce  barvy 
tmavé  (znamením  smutku  byly  též  tmavě 
šaty),  zasvěcena  jim  zvířata  a  rostliny  ne- 
plodné; při  oběti  užíváno  ruky  levé  (odtud 
dii  laevi)\  pohřby  a  slavnosti  mrtvých  konaly 
se  většinou  za  noci.  Po  pohřbu,  v  úmrtní 
den  i  v  den  narození  zemřelých  hrob  jejich 
opatřen  krmí  a  nápojem  a  pořádány  tryzny. 
Hlavní  slavností  mrtvých  byly  dies  parentales 
od  13.— 21.  února.  Oběti  mrtvým  konané 
sluly  též  infeviae.  Jakož  pak  duše  zemřelých 
mohly  různými  obřady  a  kouzly  (nekroman- 
tie)  býti  z  podsvětí  vyvolávány,  tak  opětně 
i  Živi  a  jejich  majetek  mohli  bvti  za  jistým 
účelem  zasvěcováni  bohům  podsvětí,  čehoŽ 
se  užívalo  zvláště  proti  nepřátelům  vlasti  a 
soukromým,  anebo  i  sami  jim  pro  své  zlé 
skutky  propadávali  (devotio  ttconsecratioy  klk. 
Xnřériorita  (lat.)i  podřaděnost,  nižší  stu- 
peň protivou  k  superioritě,  povýšenosti. 
Iniemálni  (z  lat.),  podsvčtní,  pekelný. 
InfertUlta  (zlat.),  neúrodnost,  neplodnost. 
Znfemm  maře  (lat.,  nízké  moře)  nazývalo 
se  ve  starověku  moře  Tyrrhénské  proti  S  u- 
perum  (vysoké),  jak  slulo  moře  Jaderské. 
I  Xnflbnlaoe  (z  lat.)  jest  zvláštní  operativní 
opatření,  jímž  se  má  zameziti  soulož.  S  nej- 
různějšími methodami  praktikovanými  za  tím 
I  účelem  setkáváme  se  nejenom  u  všelikých 
I  národů  necivilisovaných,  nýbrž  i  u  vzdéla- 
I  ných  národů  všech  dob,  hlavně  u  těch,  kteří 
I  jsou  kulturou  přesyceni.  I.  vykonává  se  nej- 
častčji  u  žen  tím  způsobem,  že  se  lůno  sevře 
až  na  malý  otvor  buď  probodnutím  obou 
malých  pysků  stydkých  a  provlečením  drátu, 
,  který  se  zahne  v  malý  kroužek  a  pevně  spojí 

42 


634 


Infikovati  —  Infinitiv. 


v  sponku  (Jibula,  odtud  jméno  I.),  anebo  se 
okrvaví  kraje  téchto  py*skfl,  sešijí  a  nechají 
srůsti.  Odstraněním  sponky  nebo  opětným 
rozříznutím  jizvy  nastane  stav  předešlý.  U  mu- 
žů vykonává  se  i.  tím,  2e  se  kožka  povytáhne, 
napříč  probodne  a  pak  se  těmito  otvory  pro- 
vleče drát,  jenž  se  v  úzký  kroužek,  sponku, 
pevně  sevře. 

Infikovati  (z  lat.),  nakaziti  nemocí. 

Xnflltraoa  (z  lat.V  ukládání  cizích  hmot 
ve  tkanivech.  Cizí  nmoty  mohou  pocházeti 
z  věnčí  nebo  tvoří  se  v  organismu  samém. 
Tak  mluvíme  o  zevní  pigmentové  l-ci,  když 
prach  uhelný  se  ukládá  na  př.  v  plicích,  ve 
žlázách  mízních;  podobně  ukládati  se  může 
prášek  křemičitý,  Železit^,  vápenitý  atd.  (viz 
Pneumokoniosis).  Cizí  hmoty  v  organismu 
se  tvořící  jsou  na  př.  tuk,  amyloidnf  hmota, 
exsudát  zanětlivý,  nádory,  soli  močové,  žlu- 
čové, vápenné,  pigment  krevní  atd.  Tyto 
hmoty  ukládají  se  buď  ve  stromatu  vazivo- 
vém anebo  v  buňkách  jednotlivých  orgánů, 
infiltrují  tkáň,  a  tak  mluvíme  o  l-ci  tukové 
(na  př.  v  játrách),  amyloidní  (na  př.  v  já- 
trách,  slezme,  ledvinách),  zánětlivé  (zduření 
tkáně  exsudátem),  nádorovité  (když  nádor 
vzniká  a  prorůstá  i  substituuje  tkáň),  vápenné 
(když  soli  vápenné  se  ukládají),  vnitřní  pi- 
gmentové (melanaemia  při  malarii)  atd.  I. 
může  býti  někdy  pomíjejícím  stavem,  na  př. 
i.  tuková,  zánětlivá,  jindy  vŠak  způsobuje 
atrofii  dotyčných  orgánů.  Hva. 

In  flne  (lat.),  na  konci. 

Inflniteslmálni  počet  nazývá  se  diífe- 
renciální  a  integrální  počet  dohromady.  Před- 
mětem l-ho  počtu  je  počítání  mezních  hod- 
not, kterým  se  blíži  funkce  proměnných  ve- 
ličin, jestliže  tyto  klesají  nebo  rostou  do 
jistých  mezí,  zejména  blíží-li  se  nuUe  nebo 
rostou-li  přes  všechny  meze.  Při  tom  platí 
několik  zásadních  vět:  1.  Roste-li  nějaká  pro- 
měnná veličina  tak,  že  nemůže  přestoupiti 
jistou  konečnou  hodnotu  fr,  blíží  se  její  hod- 
nota jisté  mezi,  jež  je  menší,  nanejvýš  rovna 
veličině  k.  2.  Dvě  veličiny  nekonečně  ubý- 
vající (t.  j.  blížící  se  stále  nulle)  nebo  neko- 
nečně rostoucí  (t.  j.  přesahující  každou  veli- 
činu určitým  číslem  vyjádřitelnou)  nazývají 
se  nekonečně  malými  (velkými)  veličinami 
téhož  stupně,  je-li  mezní  hodnota  jejich  po- 
měru číslo  konečné.  Nekonečně  malé  (veliké) 
veličiny  1.  stupně  nazýváme  takové,  jichž 
poměr  k  žádným  jiným  nekonečně  malým 
? velikým)  veličinám  není  nekonečně  malým 
(velkým).  Nekonečně  malými  (velikýmij  veli- 
činami stupně  2.,  3.  .  .  .  nazýváme  veličiny, 
jejichž  poměr  ke  2.,  3.  . .  .  mocnině  neko- 
nečně malých  (velkých)  veličin  1.  stupně  jest 
konečný.  3.  Výraz  složený  sečítáním  z  ně- 
kolika členů  nekonečně  malých  jest  nekon. 
veličinou  toho  stupně  jako  člen  stupně  nej- 
nižšího a  mizejí  proti  tomuto  členu  všechny 
ostatní.  Obdobné  pro  veličiny  nekonečně 
velké.  4.  Poměr  dvou  proměnných  (koneč- 
ných) se  nemění,  nahradíme-li  obě  jinými, 
jež  se  od  původních  liší  o  nekonečně  malé 
veličiny.   5.  Součet  nekonečného  počtu  ne- 


konečně malých  veličin  může  míti  konečnou 
mez,  jež  se  nemění,  nahradíme-li  každý  člen 
tohoto  součtu  jiným,  od  něho  se  o  neko- 
nečně malou  veličinu  vyššího  stupni  lijí- 
cím, čír-fca. 

Infinitiv  (lat  modus  inflnitivus,  též  verbum 
infinitum,  způsob  neurčený,  sloveso  neurčené) 
se  stanoviště  abstraktní   mluvnice  jest    vy- 
jádření smyslového  obsahu  slovesa  beze  zřeni 
k  určitému  podmětu  (který  ovšem  časem  se 
dodává  zvláště)  a  ve  většině  jazyků    i   beze 
zření  k  určitému  času  a  j.  Nejzřetelněji  v  této 
platnosti  jeví  se  I.  ve  funkci  podmětu  vétjr, 
na  př.  dobře  se  miti  neni  jediný  cil  i^ivota.  Se 
stanoviště  historického  jest  základní  povaha 
jeho  aspoň  v  jazycích,  jichž  vývoj  blíže  zná- 
me, zejména  v  jazycích  indoevropských,  jiná: 
l-y  jsou  původem  svým  adverbia,  t.  j.  pádové 
tvary,  tvořené  ze  kmenů  jmenných,  odvoze- 
ných z  kořene  slovesného  (někdy  s  ním  i  to- 
tožných),   naznačujících    děj    slovesný    beze 
zření  ke  kategoriím,  jaké  rozlišuje  časoslovo 
ukončené  (verbum  finitum),  t.  j.  k  osobám, 
číslu,  rodu,  času  atd.  Tato  povaha  l-u  zvláště 
jasně  se  jeví  v  jazyku  védském,  kde  časem 
týž  kmen  infinitivný  jeví  se  v  rozličných  pá- 
dech, kterýchž  rozličných  tvarů  se  užívá  dle 
syntaktické  povahy  toho  kterého  pádu,  na  př. 
kártavS  nebo  kdrtavái  >k  činění«  (akt.,  med. 
i  pass.,  dativ  účelu),  kdrtós  (gen.  a  abl.,  ve 
spojeních  jako  jsem  schopen  činiti^  bráním  Či- 
niti)^ kdrtum  (akk.  cíle,  jako  supinum  u  sloves 
»jíti«,  »posílati«  a  pod.,  akk.  předmětu  u  slo- 
ves »chtiti«,  >moci«  a  pod.),  krt^a,  >po  uči- 
nění*, vl.  >učiněním<   (instrum.  průvodného 
děje).  Poněvadž  však  indoevropské  l-y  na- 
mnoze jsou  z  doby,  kdy  flexe  jmenná  nebyla 
ještě  provedena  úplně  dle  pozdějšího  způ- 
sobu, jsou  i  mezi   védskými  l-y   tvary,  při 
nichž  podobná  souvislost  s  tvořením  jmen- 
ným dle  tvaru  i  významu  jest  méně  zřetelná. 
Z  takovýchto  začátků  I.  v  rozličných  jazycích 
indoevropských  rozvíjel  se  rozličně  po  stránce 
syntaktické  i  tvarové;  v  jaz.  staroind.  na  př. 
(mimo  tvary  instrumentáné,  t.  zv.  gerundia 
č.  absolutiva)  z  přečetných  útvarů  infinitiv- 
ných  védských  opanoval  jediný  akkusativný 
s   koncovkou    -tum    (kdrtum)  ^    který    přejal 
i  úlohy  l-ů  zaniklých  a  vyvinul  i  některé  vý- 
znamy   nové    (ale   zůstal    tvarem   dle   času, 
z  části  i  dle  rodu  neurčitým),  v  jazyku  ře- 
ckém rovněž  některé  tvary  zanikly,  ale  rozli- 
šením zbylých  a  přitvořením  nových  vytvo- 
řeny l-y  pro  všechny  časy  a  rody.  V  užívání 
l-ů  jazyky  namnoze  během  času  nedbají  jejich 
původu;  nejvíce  se  ho  vzdalují,  kde  l-u  uží- 
vají jako  nominativu  fna  př.  jísti  a  píti  neui 
jediným  úkolem  fivota),  nebo  jej   dále  sub- 
stantivisují  (členem,  na  př.  něm.  das  Aufreiien, 
ř.  TÓ  ngáaativ  v  rozl.  pádech);  ani  v  té  véci 
jazyky  indoevr.  nepokročily  stejně  (jaz.  slo- 
vanské na  př.  l-u  nesubstantivisují  i  nomina- 
tivně  ne  často  ho  užívají,  jazyk  staroindický 
užívání  tohoto  vůbec  nemá).    Z  dob  již  pra- 
jazykových  pochází  namnoze  t.  zv.  absol  utni 
užívání  l-u,  ve  vypravování  (>l.  historicko*, 
na  př.  v  latině,  litevštině),  v  poroučení  (>l. 


Infirmaria  —  Informační  process. 


635 


rozkazovací*  v  rozl.  jazycích,  na  př.  č.  vstávat!) 
a  j.  —  Jazyky  slov.  mají  dle  tvaru  l-y  tři, 
z  nichž  dnes  vétším  dílem  zbyl  jediný:  I.  na 
-//  (pňv.  dat.  nebo  lokál  jmenného  kmene  na 
-//-  nebo  -/-),  na  -tu  (původně  dat.  nebo  lok. 
kmene  na  -/«-,  zachovaný  v  církevní  slovan- 
štině v  bytu  »býti«),  na  -/a  (č.  supinum,  akku- 
sativný  tvar  téíiož  kmene,  shodný  původem 
s  l-cm  sanskrtským  a  s  lat.  sup.).         Zty-, 

Inflmuiria  (lat.),  špitály  čili  nemocnice  a 
chorobincc.  Vzniksdy  poč.V.  stol.  v  Římě  a 
v  Itálii,  rozšířily  se  v  zemích  východních, 
hlavně  na  místech  poutnických  (i  máře  ty), 
a  pak  i  v  zemích  západních  spolu  s  šířením 
a  rozvojem  klášterů.  Proto  užívá  se  nyní  je- 
ště výrazu  I.  k  označení  klášterních  nemocnic. 

Xn  flagranti  (lat),  za  tepla,  viz  Flagrans. 

Inflamnutbilni  (z  lat.),  vznětlivý. 

Inflammaoe  (z  lat),  vzplanutí,  vznět,  zá- 
pal; v  lékařství  zánět. 

Tnffanty  viz  Livonsko. 

Inflatns  (lat.),  nadutý. 

Inflexe  (z  lat)  ve  fysice  viz  Ohyb. 

Inflezni  bod  (z  lat,  bod  obratu)  v  geo- 
metrii nazývá  se  zvláštní  bod  křivky  ro- 
vinné (/Q,  ve  kterém  ona  přechází  z  tvaru 


konvexního  ve  tvar  konkávní  vzWedem  k  ji- 
stému stanovisku.  Tečna  ( T)  v  takovém  bodě 
(V),  která  je  zároveň  příslušnou  kružnicí  kři- 
vosti, přetíná  též  křivku  v  tom  bodě;  má  s  ní 
tři  soumezné  body  společné.  Normála  (N)  v  l-m 
b-ě  je  asymptotou  evoluty  (E).  Črka. 

Znílezni  teÓny  čili  hlavní  tečny  plochy 
v  určitém  bodě  viz  Indikatrix. 

Zníloresoentia  [-ncia],  lat,  viz  Květen- 
s  t  v  í. 

Znílaenoe  (z  lat.  influeré).  Uvedeme-li  tě- 
leso neelektrické  na  blízko  jiného  tělesa  elek- 
trického, stává  se  l-cí  neb  indukci  elektri- 
ckým.   Těleso  neelektrické  B  obsahuje  obě 


6e 


^ 


3 


elektřiny  -f  a  —  ve  stejném  množství;  při- 
blížíme-Ii  je  k  tělesu  elektrickému  A,  jež  obsa- 
huje elektřinu  positivní,  bude  tato  přitahovati 
negativní  elektřinu  tělesa  B  a  odpuzovati  po- 
sitivní elektřinu  a  tím  jeví  těleso  B  positivní 


elektřinu.  Vzdálíme-li  isolované  těleso  B,  stane 
se  opět  neelektrickým,  jelikož  obé  elektřiny 
se  opět  sloučí.  Dotkneme-li  se  tělesa  B  vo- 
dičem, pokud  ještě  v  oboru  působení  A  se 
nachází,  odvedeme  tím  uvolněnou  elektřinu 
kladnou  na  povrch  zemský,  odstraníme-li  pak 
dotek  vodivý  a  vzdálíme-li  těleso,  stane  se 
trvale  elektrickým  a  sice  jeví  iníluenční  neb 
indukovanou  elektřinu  positivní,  Dp. 

Inílaendni  elektrika  viz  Elektrika  496. 

Inflnenóni  elektřina  viz  Influence. 

Inflaendni  stroj  viz  Elektrika  str.  496. 

Inflnenza  viz  Chřipka. 

Inflnxl oniemne  (lat.)  jest  náhled,  že,  ač 
duše  a  tělo  bytostmi  jsou  plně  různorodými, 
přece  vespolné  způsobem  přirozeným  na  sebe 
působí. 

Influxioniata,  stoupenec  influxionismu. 

Infloxne  physioiui  (lat.),  slovo,  jímž  se 
označuje  vliv  těl  mezi  sebou,  při  čemž  se 
myslí  poměr  příčiny  k  účinu  jako  nějaká  vis 
transiens  (síla  přecnodná").  Vliv  těla  na  duši 
tolikéž  bjvá  tak  jmenován. 

Xn  folio  (lat.),  ve  formátu  foliovém. 

Informace  (z  lat.),  poučení,  zpráva. 

Znformadni  kancelář  jest  ústav  k  po- 
dávání zpráv  o  úvěrních  poměrech.  I.  k-e 
jsou  buď  podnikem  soukromým  anebo  bývají 
zařizovány  při  větších  peněžních  ústavech. 
Jmenovité  každá  banka  má  své  informační 
oddělení,  kde  podávají  se  důvěrná  sdělení 
o  finančním  stavu  jednotlivých  obchodníků. 
Za  tou  příčinou  dá  ředitelství  zjistiti  hodno- 
věrnými osobami  původ  firmy,  hledí  vypá- 
trati, s  jakým  kapitálem  obchodník  začal  svůj 
závod  provozovati,  zjistí  směnečné  a  jiné  zá- 
vazky v  místě  a  vyšetří  případně  i  věno  man- 
želky. Zprávy  takové  zanesou  se  do  zvláštní 
listiny,  z  které  ředitelství  sděluje  diskrétně 
obsah  jen  tenkráte,  žádá-li  za  to  osoba  třetí, 
aby  se  přesvědčila  o  majetkových  poměrech. 
Informační  zprávy  ústavů  peněžních  bývají 
velmi  opatrně  a  spolehlivě  sestavovány  a 
slouží  za  měřítko  při  vyměřování  úvěru. 
Vedle  nich  jsou  též  ústavy  samostatné 
zřízené  od  osob  soukromých  na  základě  místo- 
držitelského  povolení.  I.  k-e  toho  druhu  po- 
dávají zprávy  továrnám  a  velkozávodům  na 
venkově  k, vyměření  úvěru  maloobchodníkům 
v  místě.  Ústavy  bankovní  poskytují  zprávy 
o  úvěru  obyčejně  zdarma,  samostatné  I.  k-e 
požadují  honoráře  někdy  dosti  značné,  zvláště 
když  osoba,  na  kterou  se  zákazník  táže,  není 
známa  a  její  poměry  se  teprve  musí  vyše- 
třiti. —  Jistou  I.  k-í  jest  však  každý  obchodní 
dům,  který  z  ochoty  sděluje  na  pouhé  do- 
tazy zprávy  komittentům  svým  o  úvěrních 
poměrech  třetích  osob.  JMHa. 

Znformadni  kurs  viz  Kurs. 

Xnformaóni  procese  (lat.  processus  infor- 
mativuSf  též  processus  inquisitiouis),  nazývá  se 
v  cirk.  právu  řízení,  které  koná  delegovaný 
papežem  biskup  (v  Rakousku  a  Bavorsku 
nuncius)  za  tím  účelem,  aby  se  vyšetřilo, 
má-li  kandidát  na  úřad  biskupský  potřebnou 
kvalifikaci  a  byla-li  volba  nebo  nominace  na- 
stávajícího biskupa  řádně  vykonána.  Zpráv 


i 


636 


Informátor  —  Injja. 


delegátova  o  předsevzatém  vyšetřování  jest 
pak  předmětem  nového  řízenf  před  konsisto- 
riální  kongregací  (t.  zv.  processus  definitivus). 
Neshledá-R  se  žádná  překážka,  potvrdí  papež 
volbu  {conflrmatio),  resp.  nominaci  biskupovu 
{htstitutio). 

Znformivtor  (lat.),  domácí  učitel. 

Znt^mlbTati  (z  lat.),  poučiti,  zpraviti. 

XnfraolavlonlarU  f-klavikulá-l,  lat.,  pod- 
klíčkový,  nazývá  se  híavné  mělká  jamka  pod 
klíčkem  (fossa  I.)  na  rozhraní  velkého  svalu 
hrudního  a  delto vce,  jež  bývá  u  různých  lidí 
nestejně  vyvinuta  a  do  jisté  míry  připouští 
úsudek  o  celkovém  tělesném  stavu  Člověka. 

InArakoe  (z  lat.),  nalomení,  nalomenina 
kosti. 

Znfraorbitalis  (lat.),  podočnicový;  na 
kostře  lebečné  nazývá  se  tak  zvláštní  jáma 
na  horní  čelisti  (fossa  I.  sivé  canina),  jejíž 
stopy  bývá  u  mnohých  lidí  téŽ  na  tváři  vi- 
děti. V  ní  ústí  se  na  vcnek  zvláštní  průchod 
podočnicový  (canalis  I.),  v  němž  probíhají 
cévy  a  nerv  (V.  2.),  jenž  vydává  odtud  vě- 
tévky k  horním  zubům  a  sám  se  pak  rozvět- 
vuje ve  zmíněné  jámě  jako  t.  zv.  menší  husí 
nožka  (pes  anseňnus  minor)  konče  se  v  kůži 
dolního  víčka,  tváře,  nosu  a  horního  pysku 
jedné  strany  obličeje.  Dle  průběhu  tohoto 
nervu  šíří  se  někdy  prudké  bolesti  zubů  do 
tváří  neb  i  do  hloubi  lebečné. 

InAraspinatiui  (lat .) ,  p  o  d  h  ř  e  b  e  n  o  v  ý,  na- 
zývá se  sval,  jenž  vyplňuje  jámu  pod  hřebe- 
nem lopatkovým  (fossa  \'ta),  usazuje  se  na 
větším  hrbolu  ramenním  a  svým  smrštěním 
odvrací  rameno  čili  otáčí  je  na  venek.  Toto 
místo  má  významnou  podobu  v  zádovém  od- 
díle trupu  a  bývá  proto  i  při  vyšetřování 
hrudníku  jako  orientační  místo  přiměřeným 
způsobem  zužitkováno. 

Znfnla  (lat.),  u  Římanů  vlněný  vínek  nebo 
pletenec  se  stužkami  na  obou  stranách  visí- 
cími, obyčejně  bílé,  řidčeji  nachové  barvy. 
Obkládán  byl  v  podobě  široké  pásky  na  způ- 
sob diadému  na  témě  aneb  ovíjen  jako  tur- 
ban  okolo  čela.  Byl  symbolem  nedotknutel- 
nosti, tudíž  attributem  kněží,  vestálck,  pro- 
scbníků  a  později  i  císařů  a  nejvyšších  úřed- 
níků. Též  obětní  zvířata  byla  jím  zdobena.  Cfe. 
V  církvi  kat.  jest  i.  (téžmitra)  vysoká  bi- 
skupská čepice,  obyčejně  z  drahé  látky  a 
krásně  vyšívaná.  Právem  nositi  I -li  bývají  vy- 
znamenáni též  opatové,  praeláti,  přednostové 
kapitol,  probošti  a  kanovníci,  pročež  slují  in- 
fulovaní  (v.  t.), 

Zn  foli  dress  viz  Drcss-circle. 

Infnlovaný  (z  lat.),  komu  dovoleno  infuli 
nositi,  l-mi  zovou  se  ti  praeláti  a  hodno- 
stáři církevní,  kteří  .jako  odznak  své  důstoj- 
nosti mají  infuli  čili  mitru,  jež  patří  mezi  in- 
signie pontifikální.  Kromě  papeže  mají  právo, 
respekt,  privilegium  infule  ještě  biskupové, 
kardinálové,  opati,  jakož  i  dignitáři  kapitol 
(v  Praze  u  sv.  Víta  a  jinde  všichni)  a  jiní 
praeláti.  Tpch. 

InfancUbiiliim  (lat),  nálevka,  význačný 
útvar  na  zpodině  mozkové  podoby  nálevko- 
vité,  jenž  vzniká  z  t.  zv.  šedého  hrbolu  a  na 


konci  má  podvěsek  mozkový  (hypophjrsis  ce- 
rebn)\  je  dutý,  ježto  do  něho  vybíhá  zvláStní 
chobot  střední  komory  mozkové. 

Xnftoe  (z  lat.),  vlití,  nazývá  se  buď  vlé- 
vání některých  tekutin  nebo  krve  do  žil  ki 
účely  léčebnými,  nebo  příprava  nálevu  (t«- 
fusum).  l^u  vlévání  tekutin  do  žil  užívá  se 
nejčastěji  fysiologického  roztoku  soli  kuchyň- 
ské (0*667o)»  "21  Pf-  P^*  silném  vykrvácení  'po 
poranění,  těžkém  porodu,  při  zhoustnutí  krve 
v  choleře  a  pod.  Vždy  má  takováto  I.  za  účel, 
aby  soustava  cévní  byla  naplněna  dostateč- 
ným množstvím  tekutiny,  aby  srdce  mohlo 
správné  působiti  a  tak  aby  se  zabránilo  vše- 
obecnému poklesnutí  sil  (koUapsu).  Jindy  vlévá 
se  do  žil  krev  defibrinovaná  (srv.  Transfusc) 
a  jen  zřídka  roztoky  léčebné.  Historicky  je 
I.  velmi  stará  operace,  v  moderní  době  však 
se  nahrazuje  méně  nebezpečnými  injekcemi 
podkožními  nebo  hypodermofelysou  (v.  t.); 
I.  praktikuje  se  ve  větším  rozsahu  ještě  ve 
zvěrolékařství. 

I.  v  pivovarství  jest  způsob  vaření  piva 
zavedený  v  Anglii  a  v  Hollandsku  (pořídku 
v  Belgii,' Francii  a  j.)  a  lišící  se  od  dekokce 
(v.  t.)  tím,  že  výroba  sladiny  provádí  se  za- 
hříváním vystírky  (sladové  tluči  s  vodou)  beze 
všeho  povařování  do  stupně  zcukrova- 
tění.  V  Anglii  provádí  se  I.  dvojím  způso- 
bem: a)  tluč  sladová  vystirá  se  do  teplé 
(60— 65^R)  vody  v  kádi  za  pilného  míšení, 
čímž  teplota  stírky  na  50— 52*'K  klesne,  načež 
se  připouští  zvolna  za  stálého  míšení  tolik 
vody  60— 65**R  teplé,  až  se  dosáhne  stupně 
58—60°  R ;  b)  slad  vystirá  se  do  studené  nebo 
vlažně  teplé  vody  v  kádi  připravené  a  za- 
hřívá se  pozvolnu  do  stupně  odrmutování 
58— 60'R.  Střední  cestou  ubírají  se  mnohé 
velké  pivovary,  kdy  slad  vystirá  se  do  vody 
nebo  s  vodou  (pomocí  vystěradla)  50—54^  Ř 
teplou,  čímž  stírka  klesne  na  40®  R,  načež  te- 
prve indirektní  parou  do  58— 60'*R  se  stup- 
ňuje. Odpočinek  (t.  j.  doba  účinku  diastase 
a  ssázení  se  mláta)  v  kádi  vyměřen  obecné 
na  2  hodiny,  u  výborných  sladů  jen  iVi  hod., 
u  chatrnějších  2 V*  hod.  (a  až  do  úplného 
zcukernaténí  stírky  vůbec).  Oproti  dekokci 
uspoří  se  při  i -si  času,  práce  a  paliva,  i  do- 
stačuje jednodušší  zřízení  varny,  za  to  po- 
třebí opatrnosti  při  práci  a  spracování  sladů. 
Pivo  l-sí  vyrobené  prokvašuje  hlouběji  a  jest 
spíše  vinného  než  chlebnatého  rázu.      Chý. 

Infasoxia,  zool,  viz  Nálevníci. 

Infasnm  (lat.),  nálev;  řidčeji  nazývá  se 
tak  (místo  infusc)  i  vstřiknutí  většího  množ- 
ství tekutin,  hlavně  léčivých,  do  žil. 

In|^  Willd.,  obaloš,  rod  rostlin  z  řádu 
luštinatých  (Leguminosae ]xilss.)  a  čeledi  ci- 
tlivko vitých  (.\fimoseae  R.  Br.).  Květy  5-, 
řidčeji  i  6cetné  mají  kalich  v  poupěti  chlop- 
nitý,  trubkovitý  nebo  zvonkovitý,  zubatý  nebo 
krátce  laločnatý,  korunu  trubkovitou  nebo 
nálevkovitou  s  plátky  do  poloviny  neb  i  výše 
srostlými,  tyčinky  mnohé,  více  méně  nitkami 
dole  v  trubičku  srostlé  a  daleko  čnějicí,  sc- 
menník  přisedlý,  mnohosemenný.  Plod  je  lusk 
sotva  se  pukající,  čárkovitý,  rovný  nebo  po- 


Ingaevoni  —  Ingelheim. 


637 


nékud  zakřivený,  plochý,  4hranný  neb  skoro 
oblý,  kožnatý  neb  ponékud  dužnatý,  švy  jeho 
nčkdy  ztlustlé.  Semena  jsou  z  pravidla  ob- 
<iána  sladkou,  moučnatou  dužninou.  Jsou  to 
stromy  neb  kře  s  listy  jednoduše  zpeřenými 
s  vřetenem  listovým  mezi  jařmy  lístků  často 
křídlatým,  olysalým  nebo  dlouze  stopečka- 
tými  žlázkami  pokrytým.  Květy  často  značně 
veliké  a  plstnaté  bývají  shloučeny  v  koulo- 
vité okoliky  nebo  hlavičky,  nebo  ve  vejčité, 
ano  i  prodloužené  klasy,  jež  sedí  jednotlivě 
nebo  shloučeně  v  úžlabí  listů,  nebo  jsou  na 
větvích  v  hustých  latách.  Známo  na  140  druhů 
v  tropických  a  jižních  subtropických  kraji- 
nách Ameriky  a  Žáp.  Indie  domácích,  z  nichž 
mnohé  poskytují  chutné  plody  a  také  v  lé- 
kařství, barvířství  a  koželužství  se  upotřebí- 
vají.  Nejznámějším  jest  o.  cukrový  (I.  vera 
Willd.),  strom  na  6  m  vysoký  s  rozkladitými, 
ponékud  se  sklánějícími  větvemi,  4— Sjařmými 
listy  a  dužnatými,  na  1  dm  dl.  a  2  cm  šir. 
lusky,  iichž  dužnina  jak  cukr  sladká  se  po- 
jídá; kůra  jeho  jako  adstringující  prostředek 
v  lékařství  a  taícé  v  barvířství  se  potřebuje. 
Roste  v  Brazílii  a  Záp.  Indii.  Podobného  upo- 
třebení docházejí  o.  jedlý  (I.  edulis  Mart.) 
v  Brazílii  pod  jménem  ingasipo  či  inga 
espada  známý,  o.  peruánský  (I.  FeuUlei 
DC.)  v  Peru  domácí  a  od  pradávna  tam  pě- 
stovaný, dále  o.  Bourgonův  (I.  Bourf^oni 
DC.)  v  Guayaně  rostoucí  a  j.  Vs. 

InSr&eTOni  viz  Ingevoni. 

Ingamie  (ital.),  podvod,  omyl;  per  i.,  pod- 
vodně, omylem. 

Ini^bert,  Sankt  I.,  město  v  bavorském 
vlád.  obvodu  falcském,  okresu  zweibrucken- 
ském,  na  ř.  Rohrbachu  blízko  pruské  hranice 
a  na  trati  Zweibriicken-Saarbrúcken  falcských 
drah,  s  10.847  ob.  (1890),  mezi  nimiž  je  2339 
evang.  a  66  židů.  V  městě  jsou  2  katol.  a 
1  (ívan^.  kostel,  synagoga,  progymnasium, 
vyšší  dívčí  škola,  obvodový  soud,  pš.,  tclegr., 
plynárna,  vodárna,  jatky,  znamenité  sklárny, 
veliká  ocelárna,  žclezoiijna,  strojírna,  dílna 
reparaturní,  prádelny,  kotlárna,  koželužny, 
továrna  na  moučku  Thomasovu,  střelný  prach, 
sodovou  vodu  a  mýdlo,  tak  že  I.  jest  středi- 
skem značného  průmyslu,  zvláště  železář- 
ského. Na  blízku  jest  uhelné  ložisko  180  m 
dlouhé  a  245  m  silné.  Tšr. 

Ingeborg  (franc.  Ingeburge),  královna 
franc.  (♦  1176  —  f  1237),  sličná  dcera  dán. 
krále  Valdemara  I.,  byla  r.  1193  provdána  za 
franc.  krále  Filipa  II.  Augusta,  který  však  ji 
den  po  svatbě  zapudil  a  když  arcibiskup  rc- 
mcšský  sňatek  jeho  za  neplatný  prohlásil, 
Anežku  z  Merana  za  choť  pojal.  Zapuzené  a 
v  klášteře  Beaurepaire  vězněné  l-y  ujal  se 
papež  Coelestin  prohlásiv  rozvod  za  neplatný 
a  Innocenc  III.  vyřkl  r.  1200  nad  Francií  inter- 
dikt. Teprve  r.  1213  byla  I.  povolána  ke  dvoru, 
ale  zemřela  bezdětná  v  Corbeili. 

Xns^ernexi  (-dže^érij:  1)  I.  Marco  An- 
tonio, hud.  skladatel  ital.  (*  kol  1545  v  Cre- 
moně  nebo  v  Benátkách),  byl  kapelníkem  ka- 
thedrály  cremonské  r.  1576,  později  ve  služ- 
bách vévody  Mantovského.    Claudio  Monte- 


verdi  byl  jeho  žákem.  Vydal  2  knihy  mší 
pěti-  a  osmihlasných  (1573,  1578),  4  knihy 
madrigálů  Čtyř-  a  pětihlasných,  2  kn.  Sacrae 
cantiones  pěti-  až  šestnáctihlasných  (1576, 1589) 
a  Responsoňa  hebdomadae  sanctae  (1581).  Ně- 
kolik skladeb  roztroušeno  jest  po  sbornících 

XVI.  stol.  Několik  motet  l-ových  vydal  Dehn 
v  >Sammlung  aiterer  Musik  aus  d.*XW.  und 

XVII.  Jahrh.«. 

2)  I.  Angiolo,  básník  ital.  (♦  kol  1550  v  Be- 
nátkách —  t  po  1613  v  Římě),  přeložil  r.  1572 
vottaváchOvidiova  »RemediaAmoris«  (l.vyd. 
Avignon,  1572;  2.  v.  Bergamo,  1604).  R.  1578 
poskytnul  Torquatu  Tassovi,  s  nímž  byl  spo- 
jen přátelstvím,  útulku  v  Tunně  a  dal  tisk- 
nouti r.  1581  v  Parmě  ^Osvobozený  Jerusa- 
lem*. R.  1583  hráno  bylo  od  něho  na  dvoře 
parmském  pastorále  La  Dan^a  di  Venere,  jež 
získalo  mu  přízeň  Ferranta  Gonzagy,  jenž  jej 
povolal  do  Guastaly.  Později  odešel  do  Říma 
do  služeb  kardinála  Aldobrandiniho,  protek- 
tora Tassova,  a  přátelsky  se  stýkal  s  Tassem. 
l-ovi  děkujeme  prý  dokonce,  že  byla  zacho- 
vána čásf  básně  >Sette  Giornate*.  R.  1599 
byl  ve  službách  dvora  urbinského,  r.  1608 
zdržoval  se  v  Turině,  r.  1613  vyšly  od  něho 
Versi  alla  vene^iana  (Benátky).  Jiná  jeho  díla 
jsou:  tragédie  Tomiri  (Neapol,  1602  a  1607); 
pojednám  o  třech  knihách  Del  buon  segretario 
(Řím,  1594);  rozprava  o  poesii  dramatické 
Discorso  della  poesia  rappresentativa  e  del  módo 
di  rappresentare  le  favole  sceniche  (Ferrara, 
1598),  kde  útočí  na  Guariniho  >Pastor  fido«. 

Xn^elfln^en,  město  ve  virtemberském  kraji 
jagstském  na  řece  Kocheře,  216  m  n.  m.,  má 
1351  ob.  (1890),  evang.  kostel,  starý  a  nový 
zámek  knížat  Hohenlohe-Ohringen,  na  blízku 
hrad  Lichteneck  a  zříceniny  Zarge  a  Kocher- 
stein,  továrnu  na  kamna  a  parní  přístroje, 
jirchárny,  velké  dílny  zlatnické  a  v  okolí 
mnoho  vinic.  I.  jest  od  r.  1290  hlavní  místo 
stavovského  panství  knížat  Hohenlohe-I.  (nyní 
Hohenlohe-Ohringen),  jež  jest  od  r.  1806  pod 
svrchovaností  virtemberskou. 

Ingelheim:  1)  i.  Dolní  (Nieder-l),  mí- 
sto v  hesské  provincii  Rheinhessen,  kraji  bin- 
genském,  3  km  od  Rýna  na  trati  Mohuč-Bingen 
hesské  dráhy  Ludvíkovy,  má  2688  ob.  (1890). 
evang.  a  katol.  chrám,  zbytky  starého  paláce, 
poštu,  telegr.,  pivovarství,  cementárnu,  to- 
várny chemické  a  na  umělé  hnojivo,  papírnu 
a  v  okolí  znamenité  vinice.  I.  D.  byl  dle  po- 
věsti rodištěm  Karla  Vel.,  jenž  zde  v  1.  768 
až  774  vystavěl  nádherný  palác  z  mramoru 
ravenskéno  a  žuly  odcnwaldské  ozdobený 
stem  sloupů,  řezbami  a  mosaikami  italskými. 
Palác  ten  obnoven  r.  1154  Bedřichem  I.,  r.  Í270 
vyhořel  a  přestavěn  Karlem  IV.  (1354),  avšak 
již  po  2  létech  zastaven  kurfirštskému  Falcku, 
načež  roku  1462  zničen  úplně  Mohučskými. 
Zbytky  z  něho  rozvezeny  na  různá  místa* (do 
Paříže,  Heidclberka.Wiesbadenu,  Mohuče  atd.), 
jen  některé  sloupy  zachovaly  se  v  ohradní  zdi 
katol.  chrámu  v  í-u.  Srv.  ílilz,  Der  Reichs- 
palast  in  I.  (Mohuč,  18ó8).  —  2)  I.  Horní 
(Obcr-I.),  místo  15  km  na  s.  od  před.  na 
ř.  Sclze,  někdy  město  říšské  a  dosud  opcv- 


638 


Ingelmunster  —  UIngeno. 


néné,  má  3279  ob.  (1890),  románský  evang. 
chrám  s  památnými  náhrobky  a  malbami  na 
skle,  synagogu,  trosky  starého  hradu,  poštu, 
telegr.,  soud  1.  stolice,  v  okolí  znamenité  vi- 
nice plodící  výborné  červené  víno.       TŠr. 

Ingalmtinater,  venkovská  obec  v  belgické 
prov.  Západní  Flandry,  arrond.  rousselaer- 
ském  na  ř.  Mandel  a  v  uzlu  žel.  tratí  l.-An- 
scghem,  Brugge-Kostrijk,  l.-Deynfe,  s  6224  ob. 
(1890)  a  krásným  zámkem  bar.  Gillčs.  Zname- 
nitý jest  zdejší  průmysl  přádelnický,  zvláště 
výroba  koberců,  gobelínů  a  krajek.  Dne  10.  kv. 
1794  udala  se  zde  srážka  Francouzů  s  anglo- 
hannoverským  vojskem  pol.  marš.  Freytaga. 

Zngelow  [indželó]  Jean,  básnířka  anglická 
(♦  1830  v  Bostonu  v  Lmcolnshiru).  Á  rhyming 
chionicle  of  incidents  and  feeling  (1850)  byl 
první  její  plod;  následovaly  Tales  of  Orris 
(1860)  a  sbírka  básní  Round  of  days  (1863), 
jež  založila  její  slávu.  Z  ostatních  sbírek  bás- 
nických jmenujeme:  Home  thoughts  and  home 
ícenes  (1865);  A  story  of  doom,  and  other  poems 
(1867);  Littlc  wonderhorn  (1872).  Jiné  sbírky 
veršů  vyšly  r.  1885  a  1886  {Lyrical  and  other 
poems).  Přední  díla  její  v  prose  jsou:  Studies 
for  stories  (1864) ;  Stories  told  to  a  child  (dvé 
řady,  1866  a  1874);  Mopsa  the  fairy  (1869, 
5.  vyd.  1891);  Off  the  Skelligs,  román  o  4  sv. 
(1872);  Fated  to  be  free  (1875,  3  sv.);  Don 
John  (1876,  3  sv.);  Sarah  de  Berenger  (4  sv. 
1881).  I.  pokládá  se  za  přední  básnířku  an- 
glickou, dědičku  slávy  Alžběty  Browningové; 
v  poesii  blíží  se  však  spíše  Tennysonovi,  ač 
jinak  je  originální  v  inspiraci  i  formč. 

Ingemann  Bernhard  Severin,  drama- 
tik a  romanopisec  dánský  (♦  1789  ve  Forkilds- 
trupu  na  ostr.  Falstcru  —  f  1862  v  Soró), 
studoval  na  universitč  v  Kodani,  kdež  na- 
dšen pro  oblíbenou  tehdy  poesii  Oehlen- 
schlágerovu  oddal  se  básnictví.  R.  1818  ce- 
stoval po  Francii,  Německu  a  Itálii  a  stal  se 
po  svém  návrate  lektorem  řeči  dánské  (1822) 
a  ředitelem  (1842)  akademie  v  Soro  Hol- 
bergem  založené.  První  jeho  básně  Digte 
(1811—12,  2  sv.)  byly  přijaty  s  obecnou  po- 
chvalou; vyznačovala  je  mdlá,  chorobné  sen- 
timentální nálada,  jakou  cítil  národ  sklíčený 
ztrátou  Norska  a  finanční  krisí.  Po  té  násle- 
dovaly básnické  práce:  Procne  s  lyricko-ero- 
tickou  novellou  Vamers  poetlske  Vaffdringar 
(1813);  Julegave  (1SÍ6) ;  De  sortě  Rt d Jere {ISló), 
romant.  epopea  líčící  světový  názor  temnými 
silhoucttními  fantastickými  obrazy;  tragédie 
Blanca  (1815);  Masaniello;  biblické  drama 
Rosten  i  Órkenen  (1815);  feerie  Reinald  Un- 
derbarnet  (1816);  Hyrden  af  Tolosa  (1816)  aj. 
Obsáhlá  produkce  tato  a  její  úspěch  vzbu- 
dily velkou  nepřízeň  u  některých  současníků, 
tak  u  P.  Hjorta,  jenž  proti  l-ovi  vystoupil 
v  listu  >Athene«,  u  N.  Sutofta,  jenž  složil 
o  něm  satirickou  komedii  Aaudemes  Maske- 
radě,  J.  L.  Heiberga,  jenŽ  persiťloval  tragédii 
»Blanca«  v  »Julespog  o^  Nytaarslujer*  a 
u  Haucha,  kdežto  jmi,  jako  Jens  MťUlcr, 
Grundtvig  a  Baggesen,  se  ho  čile  zastávali. 
Vznikl  z  toho  Hterární  boj,  především  mezi 
Grundtvigcm  a  Heibergem,  jehož  se  však  I. 


činně  nesúčastnil.  Druhou  periodu  literární 
činnosti  l-ovy  datují  od  jeho  návratu  z  cest, 
kdy  vydal,  povzbuzen  byv  slávou  Wallera 
Scotta,  cyklus  historických  románů  budících 
svou  vřelostí  nadšení  národní  a  cenných  spíše 
pro  literární  význam  než  historickou  věrnost ; 
zahájil  jej  historickou  básní  Valdemar  den 
Store  og  hans  Maend  (1824).  Vlastní  cyklus 
románový  tvoří:  Valdemar  Sejer  (1826,  2  sv.); 
Erik  Menveds  Barndom  (1828,  3  sv.);  Kong 
Erik  og  de  Fredlóse  (1833,  2  sv.) ;  Prinds  Otto 
af  Daumark  (1835,  2  sv.).  Ukončil  jej  básní 
Dronning  Margrethe  (1836).  R.  1827  vyšel  jeho 
znamenitý  cyklus  básní:  fíolger  Danske;  r.  1831 
báseň  Hutdregaverne  eller  Ole  Navnlóses  Livs- 
aeventyr  směřující  proti  jednostranné  kritice 
historické  v  románech  Molbechových.  Z  ostat- 
ních četných  jeho  prací  uvésti  sluši:  drara.  bá- 
seň Renegaten  (1838);  Salomons  Ring  (ls3<»); 
Skyhimlen  og  Stjaernebtlledernes  Symholik 
(1840);  povídky:  Kunnuk  og  Naja  {\%A2] \  Even- 
tyr  og  Fortaellinger  (3  sv.  1827,  48,  50);  ro- 
mán ze  současného  života  Landsbybórnene 
(1852),  plný  svěžesti  a  humoru;  náboženskou 
eschatologickou  báseň  Tankebreve  fra  en  Af- 
dód  (1855);  žalmy  a  nábožné  písně  Hójmesse- 
psalmer  (1825);  Mor  gen-  og  Aftensange  (183*J), 
neilepší  jeho  práce,  plné  jemné  elegičnosti 
a  lyrické  krásy,  l-ovy  Samlede  Sh-ifter  vyšly 
ve  4  dílech:  dramat,  práce  (1843,  6  sv.,  2.  vyd, 
1855),  hist.  básně  a  romány  (1847—51,  12  sv.\ 
povídky  (1847—64,  13  sv.)  a  romance  (1845 
až  1864,  9  sv.).  Dále  sepsal:  Min  Levnetsbo^ 
(1862);  Ttlbageblik  paa  mit  Liv  og  min  /-o- 
fattervirksomhťd  fra  tSíi  til  iSSj  (1863).  Kor- 
respondcnce  jeho  obsažena  v  Brere  til  og/ra 
I.,  vyd.  V.  Heisem  (1879)  a  v  Brevvexling 
mellem  Grundtvig  og  I.,  vyd.  Sv.  Grundtvigcm 
(1882).  Srv.  J.  Nurregaard,  l-'s  DigtcrstilHnjT 
og  Digtervacrd  (1886);  H.  Schwanenflůgel, 
l-^s  Liv  og  Digtning  (1886);  Rich.  Pcterscn. 
Mindesskrifl  om  B.  S.  I.  (1889).  HKa. 

Ing^ena  viz  Avranches. 

Zn  genere  (lat.),  všeobecně;  opakem  jest 
in  spt^cic,  ve  zvláštním  případě. 

Zngénienr  [enženjor],  íranc,  viz  Inženýr. 

I.  géographe  [-žéográfl,  inženýr  země- 
pise c;  původně  sbor  důstojníků  technicky 
vynikavě  vzdělaných  ve  vojště  francouzském, 
založený  jakožto  odvětví  generálního  štábu 
Napoleonem  Buonapartcm  na  konci  XVIII.  st., 
byl  zaměstnán  v  času  míru  pracemi  triangu- 
lačními, geodaetickými,  topografickými,  mapo- 
váním, sestrojením  a  opravováním  mapy  Fran- 
cie. V  době  války  spravovali  l-euři  g-phové 
mapovní  archiv  ve  hlavních  stanech  a  při 
vyšších  štábech,  prohlíželi  území  na  válčišti 
vclbcc  a  před  možnými  bitvami  zvláště.  Ve 
vojště  rak.  byl  takový  sbor  postaven  v  lé- 
tech 50tých  XIX.  stol.  a  i>o  krátkém  trvání 
zase  zrušen.  Práce  jemu  přísluševší  obstarává 
nyní  ve  všech  vojscích  generální  štáb.    FM. 

Ing^eniosni  (z  lat.),  přírodou  duševně  na- 
daný, důvtipný,  důmyslný. 

InKeniiim  (lat.),  nadání,  důvtip,  důmysl. 

Uugeno  [hndžěno],vl.  Andrea  Alovig i, 
malíř  ital.  z  Assissi  (♦  kol  1470).  Dle  některých 


Ingénue  —  Inghirami. 


639 


zpráv  byl  žákem  Niccola  Alunna  a  maloval 
"ve  způsobu  Fiorenza  di  Lorenzo.  Papežský 
«!iředník  téhqŽ  jména  na  poč.  XVI.  stol.  jest 
asi  s  malířem  tímto  totožný.  O  mnohých  dí- 
lech, která  bývala  mu  připisována,  v  novéjší 
době  se  pochybuje;  tak  zejména  Madonna 
s  dítétem  (v  londýnské  nár.  gal.)  přisouzena 
nyní  Pinturicchiovi.  Z  jiných  dél  připisují  sC' 
mu  hlavně  Madonny  ve  chrámech  S.  Giacomo 
a  S.  Andrea  v  Assissi  a  v  klášteře  benedik- 
tinek, v  S.  Michele  v  Orvietě,  pak  v  museích 
v  Neapoli,  Karlsruhe,  Louvrů,  Miláně  a  j. 

Iiu^éniie  [enženýj,  franc,  prostá,  upřím- 
ná, oivadelni  terminus,  jenž  označuje  úlohy 
prosté  a  naivní  dívky. 

Ing^naiui  (lat.)  slul  u  Římanů,  kdo  se  na- 
rodil ze  svobodné  matky.  Protivou  pojmu  I. 
jest  liber  ti  nu  s  (v.  t.).  I.  pozbývá  svého 
právního  stavu,  upadne-li  do  zajetí,  avšak 
návrat  do  vlasti  zjednává  mu  opět  restituci 
jich  (ii/5  postliminit).  Avšak  i  libertinům  mohla 
práva  ingenuity  od  císařů  býti  udělena  buď 
aktem  zvaným  restitutio  natalium  neb  iure 
4iureorum  anulorum  (t  j.  právo  nositi  zlatý 
prsten),  ve  kterémžto  druhém  případě  patro- 
nátní  právo  manumissora  a  jeho  potomků 
k  libcrtovi  trvá  sice  dále,  ale  jinak  takový 
propuštěnec  jest  pokládán  za  l-ua.         Pk. 

Ing^naiui  Decius  Laelius,  místodržitel 
Pannonie  a  jeden  ze  30  tyrannů,  vzbouřil  se 
proti  cis.  Gal  Heno  vi  a  dal  se  r.  258  prohlá- 
siti císařem.  Gallienus  zvítězil  nad  ním  r.  260 
v  bitvě  u  Mursy  a  I.  sám  asi  proklál  se  dýkou. 

Ing^renoe  (z  lat.),  vměšování  se,  vliv. 

Ingermanlanď,  švédské  jméno  Ingrie. 

Ingermanlandla  (rus.)  viz  Ingrie. 

Ingermanlanďská  kancelář  (též  Ižer- 
ská  a  Semenovská  k.)  zřízena  byla  brzo 
po  připojení  Ingrie  (Ižerské  země)  k  Rusku, 
a  sice  r.  1703  v  Semeno vském,  pročež  se 
s  počátku  nazývala  Semenovskaja  prikaznaja 
palata.  Jména  I.  k.  dostalo  se  jí  teprve  r.  1705. 
Byla  finančním  úřadem,  který  vybíral  daně  a 
poplatky  z  celé  Ingrie,  a  skládala  se  z  ně- 
Kolika  oddělení,  resp.  zvláštních  kanceláří  pro 
správu  jistých  poplatků.  Tak  byla  zvláštní 
kancelář  pro  poplatky  z  rybářství,  jiná  pro 
poplatky  z  medu  atd.  K.  1708  spojeny  všechny 
tyto  kanceláře  v  jednu  společnou.  Zrušena 
byla  I.  k.,  když  správa  Ingrie  přeložena  do 
Petrohradu.  Spisy  její  zavezeny  byly  r.  1719 
do  Petrohradské  pevnosti,  odkud  pak  se  do- 
staly do  státního  archivu. 

Xngersheiin,  ves  v  něm.  Horních  Elsasích, 
kraji  rappoltsweilerském,  kantonu  kaysers- 
berském.  na  řece  Fecht  a  žel.  trati  Colmar- 
Schnierlach,  má  2485  ob.  katol.  (1890),  goti- 
ckou radnici  ze  XVI.  stol.,  katol.  chrám,  po- 
stu a  telegraf,  nemocnici,  prádelnu  bavlny, 
draslárnu,  mlýny,  cihelny  a  v  okolí  328  ha 
vinic.    I.  uvádí  se  již  v  VIII.  stol. 

IngersoU,  město  v  kanadské  prov.  On- 
tariu, hrabství  oxfordském,  na  ř.  Themse  a 
iel.  trati  Great-Wcstern-Railwaye,  v  úrodné 
krajině,  se  4191  ob.  (1891),  železolijnou,  stro- 
jírnou, obchodem  obilním,  dřevařstvíra  a  sý- 
rařstvim. 


Ingesoe  (z  lat.),  vcházení  nebo  zavádění 
potravy  do  těla  přirozenými  cestami  (ústy, 
hltanem  a  jícnem). 

ZnjB^voni  (Ingaevones),  dle  Tacita  jeden 
ze  tři  hlavních  kmenů  v  staré  Germanii,  obý- 
vající v  krajinách  při  Severním  moři  od  ústí 
Rýna  až  na  poloostrov  Tutský.  Rozpadal  se 
v  množství  menších  nárůdků,  jako  byli  Frisii, 
Chauci,  Amsivarii,  Angrivarii,  Saxones,  Che- 
rusci,  Teutoni  a  j.  Jméno  své  odvozovali  prý 
od  Inga,  třetího  syna  Mannova. 

Inghe  viz  Enghien. 

Znghem  Ch  a  r  fe  s  C  r  o  m  w e  1 1 ,  malíř  irsko- 
amer.  (♦  1796  v  Dublině  —  f  1863  v  New- 
Yorku),  kde  byl  spoluzakladatelem  a  místo- 
předsedou národní  kreslířské  akademie.  Ma- 
loval velmi  četné  zdařilé  podobizny  a  mimo 
to  obrazy:  Smrt  Kleopatry)  Sněni \  Květi- 
na řka  a  j. 

Inghirami :  1)  I.  Tommaso,  humanista 
ital.  {*  1470  ve  Volteře  —  f  1516  v  Římě). 
Přišel  r.  1483  do  Říma  a  vynikl  zde  jako  he- 
rec v  představeních  starořímských  her,  jež 
pořádal  kardinál  Riario  ve  svém  paláci;  ze- 
jména líbil  se  v  úloze  Phaedry  v  soujmenné 
tragédii  Senecově.  R.  1495  provázel  kardi- 
nála Carvajala  na  dvůr  císaře  Maximiliána  I., 
jímž  za  básníka  byl  korunován  a  vyznamenán 
titulem  comes  palaťmus.  Později  jmenoval  iej 
papež  Julius  II.  správcem  bibliotéky  vatikán- 
ské a  professorem  výmluvnosti.  I.  vynikl  la- 
tinskými svými  básněmi  a  řečmi,  jež  vyjmouc 
Panegyrikus  na  sv.  Tomáše  byly  všecky  po 
jeho  smrti  vydány.  Tři  řeči  l-ovy  vydal  Ama- 
duzzi  ve  svýcn  Anecdota  litteraria  (Řím,  1773), 
dvě  vydal  Galletti:  T.  I.  orationes  duae  (t., 
1777).  Podobizna  l-ova  malovaná  samým 
RaíTaelem  chová  se  v  palazzo  Pitti  ve  Flo- 
rencii. 

2)  I.  Francesco,  archaeolog  ital.  (*  1772 
ve  Volteře  —  +  1846  v  Badii  u  Fiesole).  Stu- 
doval na  voj.  škole  v  Neapoli,  r.  1799  účast- 
nil se  války  proti  Francouzům,  později  vě- 
noval se  studiu  umění  starověkého,  stal  se 
bibliotékářem  ve  Volteře,  pak  ve  Florencii. 
Když  opatství  fiesolské  bylo  zrušeno,  založil 

1.  na  místě  jeho  ústav  literárně-umělecký 
»Poligrafia  Fiesolana«,  jenž  byl  určen  pro  vý- 
cvik mladých  umělců  a  pro  publikace  pamá- 
tek starověkého  umění  í-m  pořízené.  Z  těch 
uvádíme:  Monumenti  etruscki  (Florencie,  1820 
až  1827, 10  d.);  Galleria  Omericd  (t.,  1831—38, 

3  d.);  Pitture  dei  vaši  fittili  (t.,  1831—37,  4  d., 

2.  vyd.  1852);  Museo  etrusco  Chiusino  (t.,  1833, 

4  d.);  Lettere  di  Etnisca  erudi^ione  (t.,  1838 
až  1839).  Histor.  dílo  Storia  della  Toscana  (t., 
1841—45,  16  d.)  zůstalo  nedokončeno.  Mimo 
to  opatřil  2.  vyd.  L.  Lanziova  spisu:  »Notizic 
della  scultura  degli  antichi«  (Fiesole,  1824). 
Práce  l-ovy  maií  dosud  jistou  cenu  pro  bo- 
hatství materiálu  s  obrovskou  pílí  v  nich 
sneseného.  iy. 

3)  I.  Giovanni,  astronom  ital.  (*  1779  — 
f  1851).  Byl  profes,  astronomie  a  ředitelem 
observatoře  ve  Florencii.  Ze  spisů  jeho  vy- 
nikají: Effemeridi  delV  occulta^ione  delle  pic- 
cole   Stelle   sotto   la   luna   (1809—30);    Tavole 


610 


Ingleby  —  Ingoda. 


astronomische  universali  portatili  (1811)  a  Effe- 
meridi  di  Venere  e  Giove  (1821—24). 

Zngleby  [injs^lbij  Clcment  Mansfield, 
filosofa  literární  historik  angl.  (*  1823  v  Edg- 
bastonu  u  Birminghamu  —  f  1886  v  Lon- 
dýně), studoval  v  Čambridgei  mathematiku  a 
fifosoái  a  byl  v  1.  1855—58  profes,  logiky  a 
metafysiky  na  Midland-Institutu  rodného  mě- 
sta. R.  1870  byl  zvolen  za  přespolního  tajem- 
níka >Royal  Society  of  Literatuře*  a  pak  za 
místopředsedu.  I.  byl  z  předních  angl.  snakes- 
pearistů;  spadají  sem  důležité  jeho  práce:  Tlie 
Shakespeare  fabricatiotts  (1859);  A  com plete 
view  of  the  Shakespeare  controversy  (1861); 
Shakespeare's  centurie  of  prayse  (1869  v  »Jahrb. 
d.  deutschen  Shakespear  Gesellschaft«,  o  sobě 
1874,  2.  vyd.  rozmnožené  1879);  Was  Thomas 
Lodge  an  actor?  (1867);  Shakespeare* s  allusion- 
books  (IS14);  Shakespeare' s  hermeneutics  (1875); 
Shakespeare,  the  man  and  the  book  (1887—81, 
2  sv.);  Occasional  papers  on  Shakespeare  (1881); 
Shakespeare* s  bones  (1883) ;  Shakespeare  and  the 
enclosure  of  common  fields  at  Welcumbe  {\%%b). 
Byl  také  kurátorem  rodného  domu  Shakes- 
pearova a  členem  >New  Shakespeare  Society «. 
Z  ostatních  prací  jeho  stůjte  zde:  Outlines  of 
theoreticaliogic {1S66) ;  An  introduction  to  meta- 
physics  (1869);  The  revival  of  philosophy  at 
Cambridge  (1870);  Essays  (1888). 

Ingleáeld  [inglfíldj  Edward  Augustu s, 
sir,  britský  admirál  a  polární  plavec  (♦  1820 
v  Cheitenhamu  —  f  1894  v  Queensgate  u  Lon- 
dýna). R.  1834  vstoupil  do  vál.  námořnictva, 
sloužil  r.  1840  v  Levantě,  účastnil  se  mapování 
v  Malajském  archipelu  a  vyznamenal  se  r.  1845 
na  pobřeží  jižní  Ameriky.  V  1.  1852—1854 
podnikl  3  plavby  do  polárního  souostroví 
nad  Sev.  Amerikou  na  podporu  výprav  ku 
vyhledání  Franklina.  Na  parní  jachtě  »Isabel« 
(149  tun,  17  mužů)  opustil  10.  kv.  1852  An- 
glii, pobyl  v  Grónsku,  podél  jehož  záp.  po- 
břeží dosáhl  26.  srp.  1852  vchodu  do  Smith- 
Sundu,  kdež  nejprve  shledal  otevřené  moře, 
záhy  však  byl  na  78«  28'  21"  s.  š.  ledem  do- 
nucen k  návratu.  Na  zpáteční  cestě  vnikl  do 
otevřeného  Jones-Sundu  až  k  8®  10'  z.  d.  (po- 
dnes nejdále),  proplul  2.  září  Lancaster-Sun- 
dem,  dosáhl  7.  záfí  ostr.  Beecheyova  a  při- 
stál 10.  října  zase  v  Peterheadě  ve  Skotsku. 
Cestou  tou  dokázal,  že  Smith-Sund  a  íones- 
Sund  jsou  mořské  průlivy,  Whale-Sund  však 
zátokou.  R.  1853  vedl  ku  podpoře  Belchera 
výpravu  admirality  na  parníku  »Phoenix«, 
jemuž  přidružena  dopravní  loď  ^Breadalbane« 
pod  franc.  poručíkem  Bellotem.  Vnikl  Lan- 
caster-Sundem  do  archipelu  Parryova,  ztratil 
»Breadalbane«  a  poruč.  Bellota  a  navrátil  se 
7.  října  1853  přivážeje  poručíka  S.  G.  Cres- 
wella  jako  prvního  člena  výpravy  Mc'  Clu- 
reovy,  jenž  dosáhl  po  moři  arktickém  od  ůž. 
Beringový  okeánu  Atlantského.  R.  1854  vy- 
slán byv  znovu  s  lodí  ^Phoenix<  ku  podpoře 
výpravy  Belcherovy,  vrátil  se  s  částí  této  vý- 
pravy štastně  do  Anglie.  Byla  to  poslední 
výprava  admirality  ku  zjištění  osudu  Frankli- 
nova.  Zeměpisná  společnost  londýnská  od- 
měnila cesty  l-ovy  zlatou  medaillí.  I.  účastnil 


se  pak  ještě  jako  kapitán  války  krimské,  stal 
se  r.  1875  viceadmirálem,  r.  1879  admirálciu 
a  r.  1885  opustil  službu  vojenskou,  v  niž  se 
byl  vždy  těšil  zvláštní  přízni  král.  Viktorie. 
Ve  válečném  loďstvu  zavedl  mnoho  prakti- 
ckých zařízení.  Při  výzkumu  polárním  byl 
vždy  pro  malé  lodi.  Své  cesty  popsal  v  >Jonr- 
nal  of  the  R.  Geogr.  Society*  r.  1853  a  Iřs:^ 
i  v  samostatném  díle  A  summer  search  f.n- 
Sir  John  Franklin  (Lond.,  1853).  Mimo  to  na- 
psal A  new  theory  of  the  physical  causes  of 
terrestrial  magnetism  (t.,  1851).  Po  něm  na- 
zván mys  (Cape-I.)  v  moři  Kancové,  ledo- 
vec na  Špicberkách  (výpr.  Heuglin-Zeil  187o> 
a  I.  Hayes  překřtil  na  výpravě  r.  1860 — 61 
Whale-Sund  (záp.  Grónsko)  v  I -Gul f.     Sv. 

InglU:  1)  Sir  Robert  Harry  I..  státník 
angl.  (♦  1786  —  f  1855).  Vystudovav  práva 
věnoval  se  životu  veřejnému  a  působil  v  par- 
lamentě jako  poslanec  za  universitu  oxford- 
skou  proti  ústupkům  straně  katolické,  proti 
reformě  parlamentu  a  všem  zamýšleným  no- 
votám a  změnám  dosavadního  vládnmo  sy- 
stému. R.  1850  jmenován  byl  po  "Waltcru 
Scottovi  čestným  professorem  starožitností 
na  universitě  oxfordské. 

2)  I.  Henry  David,  cestopisec  angl.  (♦  1795 
v  Edinburce  —  f  1835  v  Londýně),  na  po- 
čátku obchodník,  později  cestoval  a  napsal: 
7a!es  of  the  Ardennes  pod  pseudonymem 
Derwent  Conway  (1825);  Journal  throu^k 
Norway,  Sweden  and  Denmark  (1826);  SoU- 
taiy  walks  through  many  lands  (1828);  Tour 
through  Swit\erland,  the  South  of  France  and 
the  fyrenees  (1830,  2  sv.);  Spain  in  i83o 
(1831,  2  sv.);  The  Tyrol,  with  a  glance  at  Ba- 
varia  (1833,  2  sv.);  Jreland  in  iS34  (183-1, 
2  sv.);  7he  Channel  islands  (1835,  2  sv.);  ro- 
mán The  new  Gil  Blas  (1832,  3  sv.)  a  Kam- 
bles  in  the  footsteps  of  Don  Qidxote  (1837) 
vyznačující  se  elegantním  líčením. 

3)  I.  John  Eardley  Wilmont,  generál 
brit.  (*  1814  v  Novém  Skotsku  —  f  1^'-^). 
Stav  se  r.  1833  poručíkem,  byl  poslán  do  In- 
die, kde  vyznamenal  se  proti  Sikhům  r.  1848 
a  zvláště  r.  1849  v  bitvě  u  Gudžerátu.  Za  po- 
vstání sipáhiů  r.  1857  byl  plukovníkem  v  Lak- 
nau  a  když  generál  Sir  Henry  Lawrencc 
těžce  byl  raněn,  velitelem  města  od  povstalců 
obléhaného.  Přes  mnohé  obtíže,  nakažlivé  ne- 
moci a  nedostatek  potravin  i  střeliva  odrážel 
útoky  povstalců  87  dní  až  do  příchodu  po- 
mocných sborů  generálů  Havelocka  a  Ou- 
trama.  Na  to  přispěl  k  vítězství  u  Kánpúru 
(28.  list.)  a  stal  se  tam  velitelem.  R.  1858  pro- 
tlačil povstání  ve  Gvalioru  a  stal  se  krátce 
na  to  velitelem  brit.  vojska  na  Iónských  ostro- 
vech. Zprávy  důležité  o  jeho  životě  obsahuje 
denník  jeho  Ženy  >Siege  of  Lucknow*  (1892). 

Ing^oda  (burjetsky  A  n  g  i  d  a,  tunguzky  J  e  n- 
ginda),  řeka  v  sibiřské  oblasti  Zabajkaiské, 
jeden  z  obou  toků  spojujících  se  v  ř,  Šilku, 
pramení  se  na  sev.  svahu  Zabajkala  (Čo- 
kondo)  v  okresu  akšinském,  teče  k  sv.  po- 
dél Jabíonného  pohoří,  pak  se  prudce  obrací 
v  oblouku  na  vých.  a  směřujíc  konečně  opětně 
k  sv.  vtéká  do  ř.  Onony,  s  níž  tvoří  ř.  Silku 


Ingol  —  Ingram. 


641 


majíc  asi  600  km  dclky.  V  hor.  toku  v  délce 
asi  170  km  teče  I.  v  úzkých  a  příkrých  úžla- 
binách  údoh'm  lesnatým,  nepřístupným  a  málo 
známým  zvláště  ve  hřbetu  Atadajském,  při- 
jímá množství  potoků  zjablonného  pohoří  a 
jest  asi  1  m  hluboká,  nejvýše  60  m  šiř.  majíc 
řečiště  skalnaté  s  četnými  prahy  (Kapitán, 
Bojcc  a  j.)  a  vodu  neobyčejně  čistou  a  prů- 
zračnou. Ve  středním  a  dol.  toku  jest  I.  prudší 
než  v  horním,  v  průmčru  3  m  hluboká,  60  až 
170  m  šir.  a  údolí  její  šíří  se  aŽ  na  3^/^  km, 
jsouc  v  době  povodní  zaplaveno.  V  řece  jsou 
četné  ostrovy  porostlé  vrbovím,  kdežto  v  době 
sucha  vystupují  na  povrch  podvodní  písčiny 
a  skaliska.  Splavna  jest  I.  toliko  v  stř.  a  dol. 
toku  i  slouží  jako  dopravní  cesta  obchodu 
s  průmyslovými  a  hospodářskými  výrobky 
určenými  pro  Amursko.  V  údolí  jejím  vysky- 
tují se  minerální  prameny  málo  nebo  vůbec 
nezužitkované,  lesnaté  hory  pobřežní  skládají 
se  ze  žuly,  ruly,  porfyru  a  břidlice,  ryb  jest 
málo,  za  to  mnoho  raků.  Hlavní  přítoky  jsou 
na  1.  bř.  Čita  a  Kručina,  na  pr.  Tura  a  Alen- 
guj.  —  Poprvé  projeli  l-du  až  k  Šilcc  a  Amuru 
v  r.  1654  kozáčtí  vojevodové  Bcketov  a  Pa- 
skov, r.  1735  zkoumali  ji  podrobněji  Gmelin 
a  Miller.  7sr. 

Ina^ol,  jezero  y  sibiřské  gub.  tomské  v  okr. 
ačinském,  mající  12  km  v  obvodu  a  36  m 
hloubky,  se  slabé  minerální  vodou  a  bahnem 
léčivých  vlastností.  Okolí  jeho  doporučuje 
se  jako  klimatické  místo  léčebné. 

líij^oldsby  Thomas,  pseudonym  angl.  hu- 
moristy Rich.  Harr.  Bar  hamá  (v.  t.J. 

Ingolstadt,  samosprávné  město,  sídlo  okr. 
soudu  a  pevnost  I.  tř.  v  bavor.  vlád.  obvodu 
Oberbayern,  na  1.  břehu  Dunaje  364  m  n.  m., 
střed  obranných  posic  bavorských.  Hl.  ulice 
jsou  Donau-,  Harder-,  Ludwigs-  a  Theresien- 
strassc.  Z  vynikajících  budov  zasluhuje  zmínky 
starý  zámek  a  při  ústí  ř.  Schutter  do  Dunaje 
t.  zv.  nový  zámek.  Oba  zámky  bývaly  kdysi 
residencí  vévod  bavorských,  dnes  slouží  úče- 
lům vojenským.  V  got.  chrámě  P.  Marie  (zal. 
r.  1427)  odpočívají  vévodové  Štěpán  a  Lud- 
vík >Hrbatý«,  dr.  Eck  a  j.  znamenití  mužové. 
Z  býv.  jesuitské  kolleje,  zal.  r.  1555,  zbylo 
jen  vých.  křídlo.  Dále  uvésti  jest  nový  evang. 
kostel,  voj.  a  civ.  nemocnici,  sirotčinec,  no- 
vou zbrojnici,  radnici,  divadlo  a  budovy  bý- 
valé university.  Tuto  založil  r.  1472  vévoda 
Ludvík  >Bohatý«.  R.  1549  přišli  sem  první 
jesuité  a  učinili  z  ní  metropoli  jesuitské  theo- 
logie. Koncem  XVL  stol.  měla  na  4000  stu- 
dentů. Učili  zde  Reuchlin,  Aventin,  Celtes, 
Locher,  Rhegius  a  j.  Dále  jest  tu  reálka,  pro- 
gymnasium  a  kláštery  františkánů  a  franti- 
škánek.  Značný  průmysl  provozuje  18  pivo- 
varů, 2  mlýny,  parní  pila,  2  tiskárny.  Z  pev- 
nostních staveb  vynikají  reduta  Tilly  a  Monta- 
lambertské  věže  při  mostu  na  pr.  bř.  Dunaje. 
Posádkou  jsou  tu  2Vi  praporu  pěšího  pluku 
č.  10,  pěší  pluk  č.  13,  vozatajský  prapor  č.  1, 
prapor  pluku  pěší  artillerie  č.  1  a  pion.  pra- 
por Č.  1.  Štáb  4.  pěší  divise  má  zde  své  sídlo. 
Mimo  to  jest  tu  dělolijna,  továrny  na  prach 
a  dělové  projektily.  Stýkají  se  zde  trati  bav. 

Ottav  Slovnik  Nauený,  iv.  XII.  256  1897. 


státních  drah  Mnichov- Bamberk-Hof,  Neu- 
ofťingen-l.  a  Řezno-Hochzoll.  Obyv.  r.  1895 
bylo  20.321  duší.  —  I.  objevuje  se  již  r.  770 
jako  král.  komorní  statek.  Ludvík  II.  často 
zde  pobýval.  Zvláštního  rozkvětu  doznal  I. 
ve  XIII.  stol.  Při  děleni  r.  1255  připadl  k  Hor. 
Bavorsku.  V  1.  1392—1445  sídlili  tu  bav.  vé- 
vodové. Nedlouho  na  to  připadl  pod  vládu 
landshutskou  a  r.  1503  na  linii  mnichovskou. 
Hradby  založené  r.  1539  osvědčily  se  r.  1546 
ve  válce  šmalkaldské  a  pak  ve  válce  30leté. 
Od  29.  dub.  do  4.  květ.  1632  obléhal  I.  Gu- 
stav Adolf.  Raněný  Tilly  zemřel  tam  mezitím 
30.  dub.  na  ránu  v  noze.  R.  1651  zemřel  zde 
kurfiršt  Maximilián  I.  V  1.  1703  a  1742  obsa- 
dili zdejší  pevnost  Rakušané  a  r.  1800  Mo- 
reau  pobyv  zde  3  měsíce  dal  pevnost  zničiti. 
Král  Ludvík  I.  v  1.  1826—48  proměnil  I.  opět 
v  pevnost  I.  třídy.  Od  r.  1871  byla  opevnění 
ještě  sesílena.  Šrv.  Kleemann,  Gesch.  der 
Festung  I.  bis  1815  (Mnichov,  1883). 

Ingorokva  Igjiatij  (pseud.  Ninošvili), 
spis.  gruzínský  (*  1864  —  +1894),  vzdělav  se 
v  tiílisském  semináři  byl  učitelem,  načež  ce- 
stoval po  Francii  a  Švýcarsku.  Literárně  čin- 
ným byl  od  r.  1887  a  první  díl  jeho  spisů 
vyšel  o  sobě  r.  1890.  Látku  k  svým  povíd- 
kám čerpal  z  prostého  venkovského  lidu  gru- 
zínského.  ze  zápasu  těchto  tříd  se  zkaženými 
vrstvami  města  a  z  boje  lidi  ideálních  s  ne- 
řestmi životními. 

IngOty  viz  Bessemerův  pochod  891. 

Ingonf  fengufj :  1)1.  Pier re  Charles,  ry- 
jec  franc.  (*  1746  v  Paříži  —  f  kol  1800),  žák 
Flipartův.  Ryl  obrazy  dle  Greuza  (Dobré  vy- 
chování), Willeho  (Spokojená  matka)^  Mierise 
(Mýdlové  bubliny)  a  j. 

2)  I.  Frangois  Robert,  ryjec  íranc.  (*  1747 
v  Paříži  —  t  1812  t.),  bratr  před.,  rovněž  žák 
Flipartův,  zanášel  se  hlavně  rytím  vignet  pro 
knihovou  illustraci  a  prováděl  vedle  toho 
plotny  pro  »Musée  fran^is<,  pro  >Voyage 
d'Égypte«  a  ryl  podobizny,  genry  a  obrazy 
dle  Kibery,  RaíTaela,  Freudenberga  a  j.  Byl 
členem  akademie  madridské. 

Inspra  čili  Ižora,  řeka  v  ruské  gubernii 
petrohradské,  levý  přítok  ř.  Něvy.  Pramení 
se  v  carskosclském  Újezdě,  má  délku  75  km, 
šířku  při  ústí  50  m,  hloubku  IVa—'*  "^»  ^^^ 
kamenité,  břehy  pískovcové  a  vápencové  a 
několik  prahů.  Ve  střed,  toku  tvoří  I.  nádržku 
300  m  širokou,  jejíž  voda  žene  četné  závody 
průmyslové  (Kalpinské)  a  po  níž  jezdí  par- 
níky. Při  jcjim  ústí  byli  Švédové  několikráte 
poraženi  Rusy,  a  to  r.  1240  pod  Birgerem  od 
knížete  novgorodského  Alexandra  Jaroslaviče, 
jenž  nazván  za  to  »Něvským«,  r.  1340  Nov- 
gorodcem  Anciferem  a  r.  1702  Apraksinem. 

Xnc^am  John  Kells,  polit,  oekonom  a 
filolog  angl.  (*  1823  v  hrabství  donegalském 
v  Irsku),  byl  od  r.  1852  professorem  řeč- 
nictví  a  angl.  literatury  na  universitě  dublin- 
ské,  od  r.  1866  prof.  řeckého  jazyka  tamtéž, 
od  r.  1879  bibliotékářem.  Nyní  jest  senátním 
sekretářem  university  dublinské  a  vicepresi- 
dentem irské  akademie  věd.  I.  napsal  řadu 
spisův  o  angl.  literatuře  a  o  řecké  a  latinské 

43 


642 


Ingrassias  —  Ingrie. 


etymologii,  nejvíce  vŠak  proslul  jako  poli- 
tický oekonom.  Pozornost  vzbudil  již  řečí 
vydanou  pod  názvem;  Tlie  Prcsent  Půsition 
and  Prospects  of  Polit ical  Economy  (Londýn 
a  Dublin,  1878,  přel.  do  mnohých' jazyků,  do 
něm.  od  Scheela:  »Die  notwendige  Reform 
der  Volkswirthschaftslehre*.  Jena,  1879).  Hlav- 
ním dílem  jeho  jest  však  Htstory  of  Polit  ical 
Economy  (1888;  přel.  do  mnoha  jazyků:  do 
něm.  od  Roschlaua,  Tubinky  1890;  do  rus. 
od  Miklaševského;  do  čes.  od  Jos.  Pelcla: 
Dějiny  vědy  národohospodářské  v  > Bibliotéce 
sociálních  a  polit,  nauk*  v  Praze  a  v  Chrudimi, 
1895).  Staré  škole  národohospodářské  vytýká 
I.  přílišnou  abstrakci,  nemístné  užívání  de- 
dukce, příliš  absolutní  povahu  theoretických 
a  praktick<'ch  vývodů  a  konečné  odloučení 
jevů  národohospodářských  od  ostatních  jevů 
sociálních.  Z  posledních  prací  l-ových  jest 
History  o/  slavery  and  serfdom  (1895). 

Ing^aésias  Giovanni  Filippo,  znám. 
lékař  ital.  (♦  1510  v  Recalbutě  u  Palerma  — 
1 1580  v  Palermu).  Lékařství  vystudovav  v  Pa- 
dově stal  se  záhy  prof.  lékařství  a  anatomie 
v  Neapoli.  R.  1560  vzdal  se  profcssury.  usadil 
se  v  Palermě  a  přijal  r.  1563  úřad  archiatra 
sicilského;  vyznamenal  se  zejména  ve  velkých 
morech  r.  1575  a  1577,  tak  že  si  získal  název 
•sicilský  Hippokrat*.  Vynikl  jako  anatom 
podrobným  spracováním  kostí  (r.  1546  objevil 
třmínek  v  uchu),  jako  patholog  vzděláním 
nauky  o  nádorech  a  jako  epidemiolog  rozum- 
ným prováděním  karantény  a  jiných  ochran- 
ných i  zdravotních  opatření.  Z  jeho  četných 
spisů  uvádíme:  fn  Galeni  librum  de  ossibus 
dociissima  et  experti.<sima  commentana  (Pal., 
1603  a  pozd.);  fatropologia,  liber,  quo  multa 
adversus  barbavos  medicos  disputantuv  (Be- 
nátky, 1544);  De  tumoribus  praeter  náturám 
(Neapol,  1553);  Informa\ione  del  pestifero 
e  contaggioso  morbo  .  .  .  di  Palermo  nelíanno 
iSjS  e  iSjó'  (Pal.,  1576). 

Ingredienoie  (z  lat.),  součástky,  hlavně 
kořenité,  složených  léku,  jindy  téŽ  všeliké 
přípravky  dávané  do  pokrmů. 

Ingremiaoe  (z  lat.),  přijetí  do  spolku, 
družstva  (grémium),  zvláště  duchovního. 

Ingres  |engr]Jean  August  c  Domin  ique, 
malíř  franc.  (*  1780  v  Montaubanu  —  t  ^S67 
v  Paříži).  Měl  býti  původně  hudebníkem,  ale 
náklonnost  k  malířství  vedla  ho  v  Toulouse 
do  atelieru  Roquesa,  Vigana  a  Briganta, 
odkudž  17letý  přestoupil  do  atelieru  Davi- 
dova v  Paříži.  R.  1801  dostalo  se  mu  řím- 
ského stipendia  za  obraz  Achilies  pfijimd  posly 
Af^amcmnonovy,  ale  pro  válku  nemoha  cestu 
do  Itálie  nastoupiti  zanášel  se  do  r.  1806 
hlavně  illustrováním  knih  a  studiem  v  Louvrů. 
R.  1806  odešel  do  Říma,  kde  pobyl  až  do 
r.  1820  studuje  díla  Raffaelova;  v  době  té 
provodí  cyklus  fresek  v  paláci  na  Monte 
Cavallo.  Potom  žil  4  roky  ve  Florencii  a  vrátil 
se  pak  do  Paříže,  kde  mezi  tím  projevil  se 
v  malířství  směr  romantický,  proti  němuž 
vzepřel  se  I.  kryje  svou  autoritou  směr  starší, 
eklektický  idcalism  antikisující,  začež  dostalo 
se    mu   přezdívky    ^gendarma   klassicismu*. 


V  době  té  maloval  nástropní  obraz  v  Louvrů 
Apotheosa  Homérova  a  r.  1834  stal  se  ředite- 
lem franc.  akademie  (do  r.  1841).  Vrátiv  se 
do  Paříže  shromáždil  kolem  sebe  odpůrce 
romantismu  a  zejména  jeho  hlavního  zástupce 
Delacroixa.  Pro  dějiny  moderního  malířství 
má  toto  závodění  dvou  hlavních  představitelů 
uvedených  směrů  značný  význam,  neboť,  ačko- 
liv romantism  v  dalším  průběhu  zvítězil,  do- 
stalo se  přece  ještě  r.  1855  l-ovi  na  světové 
výstavě  v  Paříži  velké  zlaté  medaille  a  vliv 
jeho  na  školu,  již  utvořil,  můžeme  stopovati 
ještě  daleko  do  druhé  polovice  našeho  stol. 
Hlavní  ze  žáků  jeho  jest  Hippolyte  Flandrin. 

1.  vynikl  přesnou  kresbou  linií  a  snahou  po 
klassické,  stupňované  kráse;  za  to  barva  jeho 
jest  chudá,  neboť  specifické  vlastnosti  ma- 
lířské, problémy  světla,  stínu  a  vzduchu,  ne- 
dovedl řešiti  omezuje  se  na  koloristické  tra- 
dice atelierní.  Z  děl  jeho  uvádíme:  V  Louvrů: 
Oidipos  před  Sfingou  (1808);  Odevzdám  klíčů 
Petrovi  (1820);  Rúdiger  osvobozuje  Angeliku 
(1819);  Jeanne  d* Are  při  korunovaci  Karla  Vil. 
(1854);  Pramen  (1856)  a  j.;  Bonaparte,  prvni 
konsul  (v  mus.  lutišském);  Zaslíbeni  Ludvi- 
ka XIII.  (kathedrála  v  Montaubanu);  Umu- 
čeni sv.  Symforiona  (chrám  v  Autunu);  Ossian 
(Quirinál  v  Rímč);  Francesca  da  Rimini  (1818'; 
Moirere  u  Ludvika  XIV.;  Jaro  (1858);  vlastni 
podobizna  (v  gal.  UÍTizi  ve  Florencii),  l-ovi 
dostalo  se  četných  vyznamenání:  r.  1824  kříže 
a  r.  1845  kommandérství  čestné  legie,  r.  18c2 
jmenován  senátorem  a  j.  Životopis  jeho  na- 
psali: Silvestře  (1862),  Merson  (1867),  Rcy 
(1867),  Montrond  (1869),  Delaborde  (1870)  a  j. 
Srv.  též  Muther,  Geschichte  der  Malerei  im 
XIX.  J.  J'k. 

JngreuBUM  (lat.),  vstup.  V  právu  kano- 
nickém mluví  se  1.  o  vstupu  do  církve  katol. 
(i.  in  ecclesiam),  jenž  děje  se  přijetím  křtu  sv.; 

2.  o  vstupu  do  řádu  (i.  ni  religionem),  který- 
počíná  obláčkou  a  končí  se  professí,  a  to 
v  kongregacích  professí  jednoduchou  {pro- 
fessio  simplex),  v  řádech  pak  formálních  pro- 
fessí slavnou,  kterou  však  nyní  z  nařízení 
Pia  IX.  pod  následky  neplatnosti  předcházeti 
musí  aspoň  trojletí  slibu  prostých;  3.  o  re- 
signaci  na  beneficium  observato  sibi  l-su, 
čímž  rozumí  se  resignace  beneficiátova  na 
beneficium  s  výhradou  návratu,  jestliže  re- 
signující  beneficiát  měl  ve  příčině  beneficia 
ju$  in  re,  jehož  nabyl  institucí  kanonickou. 
Resignace  taková  jest  hříšná,  svatokupecká 
a  neplatná;  dovolenou  stává  se  jen  z  licence 
papežské;  4.  o  interdiktu  i.  in  ecclesiam 
viz  Interdikt.  Tpch. 

Ingrie,  rus.  Ingcrmanlandija,  dle  livon- 
ského  letopisu  jméno  země  zvané  v  letopise 
slavjanském  Ižorskajazemlja,  švédsky  In- 
gcrmanland,  u  domorodců  Ingerinma  a 
obývané  čudskými  kmeny  Aurjamejset,  Vaťja- 
lajsct,  Ingrikot  a  Savakot.  Do  jejího  území 
náležela  Krajina  mezi  jezerem  Ladožským, 
ř.  Něvou,  Čuchonským  zálivem,  Narvou,  Pskov- 
kou  a  novgorodskou  gubernií,  tvořící  nyní 
větší  čásť  ruské  gub.  petrohradské  (Újezd 
jambužský,  petěrgofský,  carskoselský  a  čásC 


Ingrikoti  —  Ingvar. 


643 


petrohradského  a  schlusselburského).  V  sto- 
letí XI.  náležela  I.  s  jižní  částí  Čuchonska 
niéstu  Novgorodu,  pro  jehož  kupce  měla  ve- 
likou důležitost,  i  tvořila  kraj  Votskaja  pja- 
tina  zvaTiý.  S  druhé  strany  snažili  seji  opa- 
novati Švédové  za  pomoci  Livonců,  pročež 
Novgorodci  proti  nim  vystavěli  řadu  pevno- 
stí (Koporje,  Orěšek,  Jáma  a  j.),  avšak  přes 
to  Švédové  ve  XIV.  stol.  kraje  na  krátko 
dobyli.  Ve  stol.  XV.  po  pádu  Novgorodu  do- 
stala se  I.  moskevskému  caru  Ivanu,  jenž  za- 
ložil zde  pevnost  Ivangorod.  Od  té  doby  byla 
I.  jevištěm  téměř  nepřetržité  války  mezi  Švédy 
a  Rusy.  Švédové  zmocnili  se  ji  v  1.  1555  a 
1581,  r.  1595  odňata  jim  Borisem  Godunovem, 
ale  již  r.  1617  vydána  jim  opět  celá  se  všemi 
pevnostmi.  Tak  zůstalo  až  do  Petra  Vel., 
který  mírem  Niestadtským  nabyl  celého  po- 
břeží od  ústi  Něvv  až  k  ústí  Západní  Dviny 
a  tím  ovšem  i  I.  Vystavěním  Petrohradu  bylo 
ruské  panství  v  l-ii  upevněno  nadobro.  R.  1708 
při  rozdělení  Ruska  na  8  gubernií  utvořena 
ingcrmanlandská  gubernie,  v  jejíž  území 
náležely  nynější  gub.  petrohradská,  novgo- 
rodská,  pskovská,  oloněcká,  čásf  tvcrské  a 
jaroslavské  a  jurjevský  Újezd  livanské.  Avšak 
již  r.  1710  nazváp  obšírný  tento  kraj  guber- 
nií  petrohradskou  (v.  t.).  Tšr. 

Ingrikoti,  též  Ingrové  nebo  Ižora,  větev 
plemene  čuchonského  obývající  v  nynější  ru- 
ské gubernii  petrohradské,  asi  20.000  duší. 
I.,  jejichž  jméno  připomíná  se  poprvé  v  bulle 
papeže  Alexandra  III.  ve  stol.  XIL,  byli  vy- 
tlačeni ze  svých  původních  sídel  při  ř.  Ižoře 
od  Novgorodců;  jsouce  až  do  XIlí.  stol.  po- 
hany, byli  úplné  obráceni  na  křesťanství  až 
v  aVI.  stol.,  nyní  pak  se  většinou  poruštili. 

Xn  gn^sso  (ital.),  tolik  co  en  gros  (v.  t.). 

Ingrossovati  (středolat.),  velkým,  tučným 
písmem  (franc.  grossé)  opisovati,  na  čisto 
psáti,  zapisovati  do  soudních  knih  pozemko- 
vých; Ingrossace  (též  intabulace),  zapiso- 
vání do  řečených  knih;  Ingrossator,  úředník, 
který  obstarává,  provádí  ingrossaci. 

Ingrové,  finský  kmen,  viz  Ingrikoti. 

Ingrowitz  vizjimramov. 

Ingoines  (lat.),  tří  si  a,  totiž  obvod  na  po- 
vrchu těla  při  přechodu  přední  stěny  břišní 
v  přední  plochu  stehenní,  význačný  zejména 
ohybem  tříselným.  —  Ingulnalis,  tříselný, 
hlavně  průchod  {canalis  í.)  a  kýla  (hernia  I.), 
která  tudy  může  vystupovati. 

Ingniomerofl,  kníže  Cherusků  a  ujec  Ar- 
miniuv,  podporoval  tohoto  v  jeho  válce  proti 
Římanům  a  po  bitvě  na  poli  Idistavisu  ujal 
se  místo  raněného  Arminia  vrchního  velitel- 
ství nad  Cherusky.  Za  krátko  však  znepřátelil 
se  s  Arminiem  a  r.  17.  přešel  k  Marobudovi. 

Ingnl  (též  Velký  I.,  tatarsky  Jeni-gul, 
t.  j.  nové  jezero),  řeka  v  ruské  gubernii 
chersonské,  teče  z  Újezdu  jelisavct^radského 
nejprve  mezi  břehy  nízkými  v  řečišti  štěrko- 
vém, pak  Újezdem  chcrsonským  mezi  břehy 
vysokými  v  řečišti  žulovém  a  konečně  k  osadě 
Efindaru  v  řečišti  bahnitém.  Potom  rozlévá 
se  třemi  rameny  v  nízké  dolině,  tvoře  rybnaté 
jezero  Balucké  (2  km  dl.,  1  km  šir.),  z  ně- 


hož vpadá  s  leva   v  Bugský   límán  jedním 

řroudem,  jsa  345  km  dl.  a  při  ústí  b  m  hl. 
jest  splavný  pouze  v  délce  32  km^  údolí 
jeho  úrodné  a  hojně  zavlažované,  plodíc  zvlá- 
ště mnoho  zeleniny.  Na  řece  jest  řada  jezů 
se  stavidly,  četné  mlýny,  4  mosty  a  mnoho 
brodů.  Hl.  přítoky  s  pr.  str.  Sugakleja  a  Gro- 
mokleja,  s  levé  Kamenka  a  Sagajdak. 

lOfÚlBO  čili  Malý  Ingul,  řeka  na  roz- 
hraní rus.  gub.  jekatérinoslavské  a  cherson- 
ské, pramení  se  v  sz.  Újezdu  alexandrijského, 
teče  k  vých.  mezi  břehy  vysokými  a  mírně 
skloněnými,  pak  k  jihu  v  březích  příkrých, 
kamenitých  a  vlévá  se  po  toku  550  km  do 
Dněpra  u  ostr.  Somova.  Na  stř.  jeho  toku 
jsou  bohatá  ložiska  rudy  železné. 

Ingor,  řeka  na  záp.  ruské  oblasti  Zakav- 
kázské,  vzniká  ze  tří  pramenů  na  ledovcích 
již.  svahu  hlavního  hřbetu  kavkázského,  teče 
nejprve  na  sz.  a  záp.  vysokou  a  nepřístup- 
nou horskou  kotlovinou  Volná  Svanetija 
zvanou,  přijímajíc  četné  potoky  a  říčky,  pak 
na  jz.  v  úzké  a  hluboké  úŽlabině,  z  níŽ  vy- 
chází na  jih  v  údolí  širší,  a  konečně  teče  na 
jz.  v  obšírné  rovině  k  moři  Černému  třemi 
rameny.  Délka  l-u  177  km,  šířka  v  hor.  toku 
6—10  m,  v  dolním  až  100  m,  úvodí  s  čet- 
nými ledovci  (Canner,  Lekzyr  aj.)  asi  2800 /rm^ 

Ingnšové,  kmen  čečenský  v  Kavkazu, 
osídlený  v  oblasti  Těrské  při  řekách  Kom- 
buleji,  Sunžb  a  Asu  v  počtu  15.000—16.000. 

V  mravech  mají  mnoho  shodného  s  Osetinci. 
Zabývají  se  zemědělstvím  a  chovem  dobytka, 
čímž  liší  se  prospěšně  od  ostatních  Čečenců. 

V  XI.  stol.  byli  odvislí  od  Gruzínska,  v  první 
čtvrti  XV.  stol.  byli  v  podruží  Kabardinců. 
Jsou  většinou  munammedány,  asi  3000  jest 
křestanů,  ale  všichni  zachovali  si  ještě  mnoho 
názorů  z  doby  staré,  tak  jmenovitě  ctění  ji- 
stého božstva  z  dob  Tamary.  I  křesťanští  I. 
přidržují  se  mnohoženství. 

Ingvar  (IIiirBíipb),  skandinávské  jméno  ně- 
kolika knížat  švédských  a  ruských. 

1)  I.  (Ingwarz,  HinHarri)  příjmím  Vy- 
soký, vladař  upsalský  z  VI.  neb  VIII.  stol. 
po  Kr.  Uzavřev  mír  s  Dány  podnikl  několik 
pochodů  proti  zemím  východním,  nejspíše 
proti  Estonsku.  Zde  od  značné  přesily  po- 
ražen padl  a  pohřben  na  břehu  moře  Balti- 
ckého. Někteří  dějepiscové  švédští  vidí  v  něm 
ochránce  Krivičů  a  jiných  vých.  Slovanů  proti 
Rusům. 

2)  I.  Jaroslavič,  kníže  dorogobužský,  po- 
tom lucký,  byl  synem  Jaroslava  Izjaslaviče  a 
prapravnukem  Monomachovým.  R.  1180  při- 
pojil se  k  Rjurikovi  Rostislaviči  proti  Svja- 
toslavu  Vsevolodoviči  černigovskému.  >Slovo 
o  plku  Igorově«  zmiňuje  se  o  něm  jako  o  muži 
statečném  (né  chudá  gnč^da  šestokrylec).  Přes 
to  však  z  obavy  před  Jaroslavem  Osmomy- 
slem  nepřijal  u  sebe  v  Dorogobuži  syna  jeho 
Vladimíra  Jaroslaviče,  vypuzeného  z  Haliče 
(1183).  Usadiv  se  brzo  potom  v  Lucku  na 
místo  staršího  bratra  Jaroslava  poslán  byl 
do  Kijeva,  odkud  vypuzen  však  Rjurikem 
Rostislavičem.  R.  1204  účastnil  se  s  Alex- 
andrem Vscvolodovičem  belzkým  dobytí  Via- 


644 


Ingweiler  —  Inhabilita  soudců 


dimíru  Volynského,  kde  nějakou  dobu  vládl, 
ale  nejsa  oblíben  zaměnén  byl  knížetem  bclz- 
kým.  V  r.  1208—11  účastnil  se  bouří  halič- 
ských a  r.  1212  usadil  se  opět  v  Kijevě,  jejž 
dobrovolně  odstoupil  Mstislavu  Romanoviči 
Starému. 

3)  I.  Kozma  Igorevič,  kníže  rjazaňský, 
ujal  se  s  bratry  vlády  v  Rjazani  r.  1195.  Za 
pochodu  Vsevoloda  Ul.  na  jih  (1207)  očernčn 
byl  dětmi  Vladimíra  Gléboviče  ze  zrady  a 
vězněn  s  jinými  knížaty  rjazaftskými,  až  r.  1212 
osvobozen  Juriem,  nástupcem  Vsevoloda  III. 
R.  1217  Gléb  Vladimirovič  při  hostině  po- 
vraždil své  bratrance,  ale  I.  zmeškav  hostinu 
ušel  smrti  a  zavládl  sám  Rjazani,  načež  násl. 
roku  porazil  Glěba  i  s  Polovci,  jež  tento  při- 
vedl si  na  pomoc.  Téhož  roku  za  pomoci 
velkoknížete  vladimirského  Jurije  Vsevolodo- 
viče  způsobil  Polovcům  novou  porážku. 

4)  I.  Infí  var  cvič,  syn  před.,  za  pochodu 
Batyje  na  Rjazaň  unikl  jen  náhodou  smrti  a 
po  zpustošení  Rjazané  snažil  se  především 
uspořádati  poměry  svého  údělu.  R.  1252  při- 
pomíná se  již  jeho  bratr  Oleg  jako  kníže  rja- 
zaňský. Některé  letopisy  ztotožňují  jei  s  otcem. 

Ineweiler,  město  v  něm.  Dolních  Elsa- 
sích, Tcraji  zabernském,  kantonu  buchsweiler- 
ském,  na  ř.  Modeře  a  žel.  trati  Saargemúnd- 
Mommenheim,  s  2256  ob.  (1890),  mezi  nimi 
602  katol.  a  322  židy.  V  městě  jest  evang. 
a  nový  got.  katol.  kostel,  synagoga,  konsistoř 
augšp.  vyzn.,  pošt.,  telegr.  a  vrchní  lesní  úřad, 
nemocnice  »Asyl  Neuenburgc,  chudobinec, 
pletárny,  sklárny,  bělidla,  jirchárny,  pivovary, 
sirkárny  a  v  okolí  rozsáhlé  chmelnice.  I.,  při- 
pomínaný již  r.  742  pode  jménem  Ingonivilave, 
opevněn  byl  r.  1345  Ludvíkem  Bavorským 
i  má  podnes  zbytkv  hradeb. 

Znliablllta  soudoft.  Řádný  výkon  spra- 
vedlnosti předpokládá,  aby  soudce  záležitostí 
f)rávní  se  zabývající  měl  netoliko  všecky  ná- 
ežitosti  jej  k  zastávání  úřadu  soudcovského 
opravňující,  nýbrž  aby  byl  i  prost  všech  po- 
měrů a  vztahů,  které  mohou  vzbuditi  pochyb- 
nost o  jeho  naprosté  nestrannosti.  Poměry  a 
vztahy  ty  vypočítává  z  části  sám  zákon  na- 
řizuje, že  soudce,  u  něhož  se  ohledně  jisté 
záležitosti  právní  poměry  ony  objevily,  vý- 
konu svého  úřadu  se  vzdalovati  jest  povinen, 
z  části  dopouští,  aby  i  v  jiných  případech 
strany  samy,  kde  o  nepředpojatosti  soudcově 
s  důvodem  pochybují,  vyloučení  soudce  onoho 
se  domáhaly,  t.  j.  soudce  odmítly.  Existence 
nějakého  důvodu  soudce  z  výkonu  jeho  úřadu 
po  zákonu  v  určitém  případě  vylučují- 
cího zakládá  jeho  l-tu,  t.  j.  činí  jej  pro  tento 
případ  soudcem  nezpůsobilým  {judex  inha- 
bilis).  Důvody  ty,  pokud  se  jedná  o  pravo- 
moc ve  věcech  občanských,  vypočítává 
§  20  jurisdikční  normy  z  r.  1895,  která  po- 
dobné jako  právo  dřívější  zakazuje  soudci 
v  projednávání  a  rozhodnutí  té  které  záleži- 
tosti právní  se  súčastniti:  1.  je-li  soudce  sám 
v  záležitosti  oné  stranou  nebo  je-li  ku  straně 
v  poměru  spoluoprávněného  nebo  spoluza- 
vázaného;  2.  jedná-li  se  o  věci  jeho  manželky 
nebo  příbuzných  a  sešvakřených  v  linii  přímé 


vůbec  a  v  linii  pobočné  spřízněných  do  čtvrté- 
ho a  sešvakřených  do  druhého  stupně;  3.  jde-U 
o  věci  jeho  rodičů  adoptivních  nebo  pěstounů, 
jeho  dětí  adoptovaných  nebo  schovanců,  jeho 
poručenců  neb  opatrovanců;  4.  jedná-li   se 
o  věci,  ve  kterých  byl  nebo  ještě  jest  zřízen 
jako  zmocněnec  jedné   ze   stran;    5.    mél-li 
u  nižšího  soudu  při  vydání  rozsudku   nebo 
výměru  v  odpor  vzatého  jako  soudce    úča- 
stenství.  Kromě  toho  jest  6.  z  řízení  přelí- 
čení a  rozhodování  o  žalobě  zmateční  a  ža- 
lobě o  obnovu  řízení  vyloučen  soudce,  jehoi 
účastenstvím  v  rozhodnutí  prvého  sporu  ža- 
loba zmateční  nebo  jehož  chováním  se  žaloba 
o  obnovu  řízení  dle  §  530.  č.  4.  civ.  pr.  byla 
založena.  —  Soudce  trestní  jest  z  účasten- 
ství v  určité   záležitosti   právní   po    zákonu 
vůbec  vyloučen:  1.  byl-li  sám  činem  trest- 
ním, poškozen;  2.  je-li  s  obviněným  nebo  po- 
škozeným spojen  svazkem  manželským ;  3.  je-li 
obviněný,  poškozený,   státní   zástupec,  sou- 
kromý  žalobce  neb   obhájce   s  ním    v   linii 
přímé  vůbec  nebo  v  linii  pobočné  do  4.  stupné 
spřízněn  nebo  se*^vakřen,  nebo  stojí-li  k  nčmu 
v  poměru  adoptivním  nebo  v  poměru  poruč- 
níka  či  poručence;  4.  byl-li  mimo  svůj  úřad 
svědkem  činu,  o  který  jde,  nebo  v  téže  zá- 
ležitosti trestní  jako  svědek  nebo  znalec  byl 
již  vyslýchán;   5.  působil-li  v  téže  věci  jako 
obhájce,  zástupce  soukromého  účastníka  nebo 
Žalobce  nebo  jako  státní  zástupce.  Vedle  toho 
může  býti  soudce  trestní  vyloučen  jen  z  urči- 
tých úkonů  a  sice:  1.  onen  soudce,  který 
v  nějaké  záležitosti  trestní  jako  soudce  vy- 
šetřující byl  činným  nebo  podílu  měl  v  roz- 
hodnutí o  námitkách  proti  obžalobě  podaných, 
nesmí  se  súčastniti  na  přelíčení  hlavním  a 
rozhodnutí  v  záležitosti  této;  2.  soudce,  jenŽ 
při  hlav.  přelíčení  byl,  nesmí  býti  při  novém 
hlav.  přelíčení  v  téže  věci  následkem  odvo- 
lání  nebo   stížnosti   zmateČné   opakovaném; 
3.   členové    soudů   vyšších   jsou   vyloučeni: 
a)  z  projednávání  ve  věcech  trestních,  ve  kte- 
rých byli   u  nižší  instance  jako   vyšetřující 
soudci  činnými;  b)  z  projednávání  o  oprav- 
ných prostředcích  proti  oněm  rozhodnutím, 
ohledně  kterých  v  stolici  prvé  se  hlasování 
súčastnili ;  c)  z  funkcí  referenta  nebo  předsedy 
při  líčení  ve  věcech  trestních  jest  vyloučen 
soudce,  který  se  soudcem,  jenž  jako  soudce 
vyšetřující  nebo  jako  referent  v  instanci  nižší 
byl    činným,  nalézá  se  v  nějakém   poměru, 
který  dle  shora  uvedeného  soudce  pro  to 
které  řízení  trestní  vůbec  činí  nezpůsobi- 
lým. —  Porotce  jest  z  účastenství  v  přelí- 
čení vyloučen:  1.  je-li  k  stranám  nebo  jich 
zástupcům  v  takovém  poměru,  který  by  soud- 
ce z  výkonu  soudcovského  úřadu  vylučoval; 
2.  může-li  očekávati  z  odsouzení  neoo  osvo- 
bození žalovaného  nějaký  prospěch  nebo  ško- 
du; 3.  byl-li  v  trestní   záležitosti,   o  kterou 
jde,  svědkem  soudním,  nebo  vystoupil-li  jako 
udavatel,  žalobce,  obhájce  nebo  zástupce  sou- 
kromého účastníka,  nebo  byl-li  jako  svědek 
nebo  znalec  slyšen,  nebo  ještě  slyšen  býti 
má;  4.  jestli  se  v  dřívějším  hlavním  přelíčem* 
o  téže  věci,   která  nyní   znovu  projednána 


Inhaerence  —  Inhalační  choroby. 


645 


býti  má,  jako  porotce  súčastnil.  —  Důvodů 
soudce  po  zákonu  z  výkonu  jeho  úřadu  vy- 
lučujících  má   býti  vždycky   dbáno,   ať  jde 

0  řízeni  civilní  nebo  trestní,  z  povinnosti 
úřední.  Každý  soudce,  u  něhož  jest  důvodu 
takového,  jest  povinen,  o  tom  ihned  svým 
představeným  učiniti  oznámení,  vyčkati  jejich 
rozhodnutí  a  na  dále  všeho  úředního  jednáni 
v  záležitosti  oné  se  vzdalovati.  Toliko  úkony 
nutné,  neodkladné  smí  předsevzíti  i  soudce  po 
zákonu  vyloučený.  Výjimku  z  pravidla  tohoto 
činí  řád  trestní  pro  případ,  že  jde  o  man- 
želku, příbuzné  soudcovy  neb  osoby  sešva- 
křené,  nařizuje,  že  soudce  v  případu  tom  ne- 
smí provésti  ani  úkonů  nejpilnějších,  nýbrž 

S*e  ihned  soudci  nejbližšímu  přenechati  má. 
estli  přes  ustanovení  ta  súčastnil  se  něja- 
:ého  řízeni  soudce  po  zákonu  vyloučený,  má 
to  v  zápětí  zmatečnost  řízení  jím  nebo  za 
jeho  účastenství  provedeného  i  rozhodnutí 
na  základě  tohoto  řízení  vydaného.  Zmateč- 
nost tato  může  však,  pokud  jde  o  řízeni 
trestní,  býti  stížností  zmateční  (v  řízeni  pře- 
stupkovém  odvoláním)  jen  tehdáž  k  platnosti 
přivedena,  jestli  stěžovatel,  který  již  před 
hlavním  přelíčením  důvod  soudce  vylučující 
znal,  nebo  o  něm  během  řízení  vědomosti 
nabyl,  jej  hned  při  počátku  hlav.  přelíčeni, 
rcsp.  jakmile  se  o  něm  dověděl,  bezvýsledně 
vjrtýkal.  V  řízeni  civilním  možnost  provésti 
zmatečnost  řízení  účastenstvím  soudce  vylou- 
čeného způsobenou  není  nikterak  omezována. 
Soud  první  i  vyšší  stolice  má  sám  vždycky  z  po- 
vinnosti úřední  k  zmatečnosti  této  přihlížeti. 
Zejména  má  soud  vyšší,  pozná-li  vyřizuje  ně- 
jaký opravný  prostředek,  že  řízeni  v  instanci 
nižší  zmatkem  takovým  trpí,  i  ex  ořficio  roz- 
hodnutí v  odpor  vzaté  i  řízení  jemu  před- 
cházející, pokud  zmatkem  tím  jest  dotčeno, 
zrušiti  a  zpravidla,  nové  líčení  před  stolici 
nižší  naříditi.  Ba  i  když  rozsudek  v  rozepři 
civ.  vydaný  již  v  právní  moc  vešel,  může 
zmatečnost  jeho  v  tom  založená,  že  soudce 
rozepři  tu  rozhodnuvší  z  výkonu  soudcov- 
ského úřadu  po  zákonu  byl  vyloučen,  býti 
k  platnosti  přivedena  zvláštní  žalobou  zva- 
nou zmateční,  kterou  se  strana  domoci  může 
zrušení  rozsudku  již  pravoplatného  i  nového 
rozhodnuti  rozepře.  Žaloba  tato  jest  však  vy- 
loučena, pokusila-li  se  strana  zmíněný  důvod 
zmatečnosti  již  v  řízení,  které  konečnému  roz- 
hodnutí předcházelo,  bez  výsledku  provésti, 
nebo  mohla-li  jej  provésti,  však  učiniti  tak  opo- 
minula. Žaloba  zmateční  má  býti  podána 
u  soudu,  jehož  rozhodnutí  jest  bráno  v  odpor, 
(odporuje-li  se  současně  rozsudkům  různých 
instanci,  u  soudu  z  těchto  nejvyššího)  do  lhůty 

1  měsíce  ode  dne,  kdy  se  strana  o  důvodu 
soudce  vylučujícím  dověděla,  nej posléze  však 
do  10  let  po  právní  moci  rozsudku  v  odpor 
braného.  Pčk. 

Inhaerenoe  (z  lat.  inhaerere,  na  něčem 
viseti,  tkvěti)  jest  pojem,  jímž  si  myslíme 
tkvěni  vlastností  na  podstatě.  Myslíce  totiž 
věc  nějakou,  myslíme  ji  nejen  souhrnem  je- 
jich vlastnosti,  nýbrž  podkládáme  souhrnu 
lo.im  jednotného  a  bytného  nositele,  pod- 


statu, substanci  (ró  vjrojíCtUEvav)  a  tu  říkáme, 
že  vlastnosti  inhaerují  na  své  podstatě,  jež 
jest  jako  jejich  nositelem. 
^  Zxihaerentni  (z  lat.),  tkvící,  na  něčem  vi- 
sící; říká  se  tak  o  vlastnostech  a  znacích, 
pokud  si  je  myslíme  jako  na  podstatě  tkvící. 

Inhaiaoe  (z  lat.),  vdechování  hmot  léči- 
vých. Léčení  to,  zdokonaleno  a  vědecky  odů- 
vodněno byvši  Demarquayem,  jest  velmi  dů- 
ležitým faktorem  therapie.  Jde  tu  dílem  o  i-ci 
hmot  plynných  a  snadno  těkavých,  dílem 
o  vdechováni  léků  tekutých,  které  pomoci 
inhalačních  přístrojů  v  jemnou  mlhu  rozprá- 
šeny útrobami  dýchacími  bývají  absorbovány. 
Hmoty  plynné  snadno  pronikají  do  plicního 
oběhu,  rozprášené  kapalné  hmoty  vstupuji, 
jak  pokusy  tomu  nasvědčuji,  až  do  ma- 
lých průdušek.  Účel  I.  vyžaduje  upotřebení 
rozmanitých  prostředků.  Při  nedostatečné 
oxydaci  a  dekarbonisaci  krve  konáme  I-ci 
kyslíku  a  zabraňujeme  hrozící  asfysii,  při  bo- 
lestech prudkých  a  křečových  záchvatech 
zkoušen  bývá  aether,  chloroform  a  jiné  oma- 
mujíci  a  tišící  prostředky.  Mnohem  častéji 
upotřebujeme  I.  při  rozmanitých  affekcich 
ústrojí  dýchacích;  účelu  tomu  slouží  dílem 
hmoty  desinfikující  (kys.  bórová,  rozředěná 
kysehna  karbolová,  aqua  picea,  kys.  mléčná), 
dílem  balsamické  (oleum  terebinthinae,  oL  ju^ 
niperi,  ol.  pini^  bals.  Peru,  tinctura  Ben\oes)^ 
dílem  krev  stavící  (tannin,  sesquichlórid 
železitý),  dílem  léky  rozpouštivé  [natrium  chlo- 
ratum^  natrium  boricum,  natrium  hydrocarbo- 
nicum,  minerální  prameny),  dílem  svrašťující 
(tannin,  kamenec,  sulfát  zinečnatý).  Inhalační 
přístroje  přizpůsobeny  jsou  prchavosti  hmot: 
balsamické  hmoty  odpařuji  se  snadno  ve 
vroucí  vodě  a  dostačí  tudíž,  když  patient  se 
nalézá  v  ovzduší  nasyceném  parami;  hmoty, 
jež  se  neodpařují,  musí  nejprve  v  jemné 
kapky  nebo  v  mlhu  býti  převedeny,  aby  vnikly 
do  ústroji  dýchacích.  Toho  lze  docíliti  dílem 
vodní  parou,  která  lék  ve  vodě  rozpuštěný 
roztřišťuje  (Sieglův  apparát  a  rozmanité  modi- 
fikace jeho),  nebo  pomocí  zhuštěného  vzduchu 
(přístroj  Richardsonův),  který  tekutinu  jem- 
ným otvorem  z  nádoby  vypuzuje.         Mx. 

Inhalaóni  ohoroby  nebo-li  pneumo- 
k  o  n  i  o  s  y  jsou  choroby  živnostenské,  jež  vzni- 
kají  u  živnostníků  a  dělníků  zaměstnaných 
pracemi,  při  nichž  se  mnoho  prachu  vyvíjí, 
jako  u  kamenníků,  brusičů  kovů  a  kamenu  a  j. 
Vdýchá-li  se  prach  v  menším  množství,  bývá 
z  dýchadel  odstraněn  z  části  pohybem  řasinek 
buněk  poslizky  průdušnicové,  z  části  kašlem 
podrážděním  sliznice  vybaveným;  vdychuje-li 
se  však  prach  trvale,  pozbývají  řasinkové 
bui^ky  stálým  drážděním  změněné  své  úkon- 
nosti  a  kašel  nestačí  k  odstraněni  prachu, 
jenž  vniká  do  hlubších  částí  dýchadel,  ba  až 
do  sklípků  a  stěnami  do  tkané  plicní,  v  níž 
vzbuzuje  vleklý  zánět;  ten  pak  vede  k  moc- 
nému bujení  vaziva  tak  zv.  interstitiálního, 
kteréž  se  pak  smršťuje,  a  k  výsledným  změ- 
nám, jakož  jsou  rozšíření  průdušek,  vznik 
doupat,  částečný  rozpad  a  ncnáhlý  zánik 
tkané  dýchací  (fthisis).    Postižení  trpí  z  po- 


646 


Inhambáne  —  Iniciativa. 


čátku  katarrhy  průduškovýmí,  bolestným  ka- 
šlem, s  přibývajícími  pak  hlubšími  změnami 
dostavuje  se  dusnost,  nemocní  chudnou  ve 
výživé  a  konečné  podléhají  chorobě.  Nej- 
zhoubnější jest  účinek  prachu  složeného  z  čá- 
steček ostrých,  hrotnatých,  jak  to  vidíme 
u  brusičů  kovů  a  kamenů  a  u  kamenníků; 
prachy  organické  jsou  poměrně  méně  nebez- 
pečny, ač  nejsou-li  jedovatý  (jako  prach  ta- 
bákový), nebo  neobsahuj  í-H  zárodků  chorobo- 
tvorných,  jako  prach  z  nečistých  chlupův  a 
žíní.  na  nichž  mnohdy  lpí  zárodky  uhláku 
(anthrax);  ovšem  tu  pak  v  případě  onemoc- 
nění nemožno  mluviti  jiŽ  o  I.  ch-bě,  nýbrž 
jde  tu  o  otravu  nebo  infekci.  Nejméně  zhoub- 
no  jest  vdychování  sazí  a  prachu  moučného. 
Mnohdy  bývá  s  I.  ch-bou  sdružena  tuberku- 
losa,  jindy  mohou  vniknouti  zárodky  hniso- 
tvorné  a  tu  vznikají  v  plících  chorobně  změ- 
něných hlízky.  Podle  jakosti  prachu,  jímž  I. 
ch-ba  vznikla,  rozeznáváme  anthrakosis,  si- 
derosis,  chalikosis  neboli  aluminosis 
(viz  »Hutní  nemoci«),  tabakosis,  lyssi- 
nosis  (vdýchán-li  prach  z  bavlny)  a  j.  K  zame- 
zení vzniku  i-ch  ch-ob  slouží  používání  respi- 
ratorů  (v.  t.),  jichž  však  dělníci  neradi  upo- 
třebují  stěžujíce  sobě,  že  jim  překážejí;  proto 
nejlépe  prospěje  vhodné  zařízení  dílen  a  tu 
vydatné  větráni,  hlavně  pak  umístění  přístrojů 
prach  vssávajících  a  ocístraňujících  (cxhau- 
storů  a  j.),  srážení  prachu  z  atmosféry  pa- 
rami nebo  sprchou  a  raožno-li  zvlhčování 
předmětů  obdělávaných.  /?g. 

Inhambáne  [injanbán],  město  na  pobřeží 
portug.  vých.  Afriky  na  23*  50*  j.  š.  v  ma- 
lebné poloze  na  zátoce  a  říčce  t.  jm.,  má 
dobrý  přístav  pro  lodi  ponoru  3—9  m,  ob- 
chod s  kaučukem,  kopalem,  voskem,  koko- 
sovými ořechy  a  podzemnicemi.  Okolí  jest 
bažmaté  a  nezdravé.  Město  založené  r.  1764 
pokleslo  po  zrušení  obchodu  s  otroky  a  má 
jen  asi  2000  obyv.,  mezi  nimi  50  bělochů. 

Znhampara  viz  Limpopo. 

Inhibovatl  (z  lat.),  zakázati,  obstaviti; 
odtud  v  právní  terminologii  inhibice,  ob- 
stávka (v.  t.). 

Xn  hoo  sig^O  vinoes,  t.  j.  v  tomto  zna- 
mení zvítězíš,  dle  Eusebia  ohnivá  slova,  která 
se  objevila  Konstantinovi  Vel.  a  jeho  vojsku 
r.  312  po  Kr.  na  jeho  tažení  proti  Maxentiovi 
jednoho  dne  na  nebi  kolem  ohnivého  kříže 
nad  zapadajícím  sluncem.  Konstantin  dal  zna- 
mení to  na  korouhev  říšskou  a  pod  zna- 
mením tím  přešel  přes  Alpy,  zvítězil  u  Tu- 
rína a  Verony  a  27.  říj.  312  u  Mostu  Milvij- 
ského  (pons  Milvius),  kterým  vítězstvím  získal 
celé  císařství  římské. 

In  honorám  (lat.),  ku  cti,  na  počest. 

Xnoh  [inč],  míra  (palec)  angl.  o  12  čárkách 
(Unes),  Vii  angl.  stopy,  25*4  mm.  —  Square -i. 
[skvér-],  čtvereční  palec. 

TwftKh^ia  [Lnčb-J  Elisabeth  roz.  Simp- 
sonová,  herečka  a  spisovatelka  angl.  (*  1753 
v  Stanningfieldu  Suff.  — f  1821  vKensingtonu), 
vystoupila  poprvé  na  divadle  bristolském 
(1772)  v  úloze  Cordelie,  kdežto  manžel  její, 
herec  a  malíř  I.,  hrál  úlohu  Lcara.  Po  smrti 


jeho  (1779)  přešla  ke  Covent-Gardenu.  Na- 
psala řadu  prací  dramatických,  většinou  po 
francouzských  motivech,  a  několik  románů, 
z  nichž  A  simple  story  (1791,  4  sv.)  a  Sature 
and  art  (1796,  2  sv.;  mod.  vyd.  s  životopi- 
sem \V.  B.  Scotta)  jsou  z  lepších  plodů  své 
doby.  Paměti  a  listy  její  vydal  Boadcn  (2  sv 
1 1833). 

I     Xnoh  Oape  [inč  kép{  viz  Bell  Rock. 
I     Xnohmamook,  Inch-Marnoch  [inčmár- 
nok],  ostrov  ve  skotském  hrabství  Bute  (v.  t.). 
Xnohoativa  viz  Incohativa. 
Xnohofer  Melchior,  jesuita  uher.  (*  15S4, 
t  1648),  vystoupil  proti  nauce  Kopemíkově 
spisem    Tractatus  srliapticus    (1633)  a   vydal 
i  Annales    ecclesiasticl   regni    Hungariae    (Rím, 
I  1644). 

Znla  boliviensis  D*Orb.,  inie,  druh  ssavců 
i  kytovitých   (řádu  Cetacea)  z  čeledi   plíska- 
lvic  (Delphinidae),  jediný    druh    svého   rodu 
(I.  D'Orb.).  Tělo  dorůstá  délky  2—3  w  (u  sa- 
mic prý  as  jen  poloviny).    ÚzKý   čenich  jest 
pokryt  krátkými   a  tuhými  chlupy;  v  kzíždé 
čelisti  jest  66  nebo  68  zakřivených,  dosti  sil- 
ných zubů.    Nízká  ploutev  hřbetní  nalézá  se 
až  na  zadní  třetině  trupu;  přední  končetiny 
(ploutve)  jsou  dlouhé,  u  trupu  vykrojeny,  kíi 
konci  zúženy.  Tělo  má  bledou  barvu  namo- 
I  dralou,  vezpod  světlejší  než  nahoře  a  poněkud 
I  do  růžová;  ostatně  nejsou  inie  jinak  zbarvené 
I  (buď  po  všem  těle  světlejší,  buď  naopak  mno- 
'  hem  tmavší)  nikterak   vzácný.    Tito  k>'tovci 
I  jsou  domovem  v  řekách  jižní  Ameriky  mezi 
10—17"  s.  š.,  zejména  v  Orinoku  a  veletoku 
Amazonském;  obývají  ve  hlubokých  zátokách 
těchto  vod  nebo  poblíž  jejich  ústí.    z,iví  se 
malými  rybami  a  také   prý   plody  do   vody 
spadlými;  však  ani  domorodci  jich  neloví.  Br. 
Znloiála,  i  nic  i  alka  (z  lat),  velké  počá- 
teční písmeno  slova,  zejména  však  malované 
nebo  zdobené  počáteční  písmeno  knihy  neb 
odstavce.  V  rukopisech  středověkých  bývají 
i-ly  obyčejně  červenou  barvou  (rubrica)  ma- 
lovány; záhy  však  počínají  věnovati  písaři, 
illuminátoři  a  malíři  miniatur  i-lám  zvláštní 
péči  uměleckou  zdobíce  písmena  tato  nejen 
arabeskami,  ale  i  figurálními  motivy  přesné 
slohovanými.  Ornamentální  a  lineární  výzdo- 
bou svojí   zaujímají  zejména  staroirské  Í-Iy 
zvláštní  postavení;  jsou  bohatě  zdobeny  sple- 
titými arabeskami  a  páskami  a  jednotlivé  je- 
jicn  hlavní  linie  opatřeny  bývají  hlavami  ptáků 
a  plazů ;  vidíme  na  nich  rovněž  různé  ptactvo 
(volavky)  a  draky.   Z  českých,  velkými   l-mi 
zdobených  rukopisů  budiž  uvedena  zejména 
Bible  jaroměřská.  Vedle  malovaných  (illumi- 
no váných)  a  tištěných  l-ál  rozeznávají  se  ještě: 
i-ly  pouze  velikostí  svou  se  lišící  od  ostatního 
písma   (jednoduché);    I-ly  a  jour,   složené 
pouze  z  obrysů  barvou  nebo  černí  nevyplně- 
ných; lettres  historiées,  obsahující  plochu  pro 
obrazovou  výplň  (viz  I-ly  písmen  A,  E  a  H); 
I-ly  s  punktovou  obrubou;  I-ly  utvořené  z  pe- 
rel nebo  řetězu  po  způsobu  klenotů  a  pod.  J-k. 
Znloiatlva  (lat.),  podnět,  počin;  v  zá- 
konodárství právo  podávati  návrhy  na  zave- 
dení nových  nebo   zrušení  starých  zákonů. 


In  infinitum  —  In  integrum  restitutio. 


647 


V  moderních  konstitučních  monarchiích  ná- 
leží právo  zákonodárné  i-vy  z  pravidla  vládc 
i  čltnům  snéraoven.  Ve  dřívějších  konstituč- 
ních státech  vykonávala  I-vu  jen  vláda  (v  Ně- 
mecku až  do  r.  1848;  od  té  doby  náleží  v  Ně- 
mecku právo  I-vy  sněmům,  ačkoli  v  některých 
německých  státech  jednotlivé  záležitosti  jsou 
vyňaty  z  I-vy  sněmu).  Také  konstituce  Na- 
poleonská z  r.  1852  vyhrazovala  zákonodár- 
nou I-vu  jen  panovníkovi.  V  Rusku  má  do- 
dnes právo  I-vy  především  panovník,  a  teprve 
ve  druhé  řadě  senát,  synod  a  ministerstva, 
ivšak  jen  s  povolením  panovníkovým.  Ve 
Finsku  náleží  právo  I-vy  ruskému  císaři  ja- 
kožto velikému  knížeti  iinskému  a  od  r.  1886 
i  sněmu,  avšak  s  jistým  obmezením.  Jediným 
státem,  kde  jest  zavedena  aspoň  v  jistém 
směru  přímá  I.  lidu,  jest  Švýcarsko.  Ve 
Spojených  Obcích  severo-amerických  náleží 
právo  I-vy  pouze  kongrcssu.  Ve  státech  ostat- 
ních jest  i.  rozdělena  mezi  moc  zákonodár- 
nou (parlamenty  a  moc  výkonnou  (vláduj. 
Také  v  Rakousku  náleží  I.,  pokud  běží  o  zá- 
kony říšské,  nejen  vládě,  nýbrž  i  říšské  radě. 
Předlohy  vládní  mají  však  přednost  při  se- 
stavování denního  pořádku  a  nemusí  býti 
podporovány  určitým  počtem  poslanců.  Vláda 
má  úplně  na  vůli,  chce-li  předlohy  své  po- 
dati dříve  v  té  či  v  oné  sněmovně.  Pouze 
předlohy  finanční,  pak  zákon  o  odvodu  branců, 
návrh  na  schválení  zákonů  provisorních,  návrh 
na  suspensi  základních  práv  a  zpráva  kom- 
misse  zřízené  ke  kontrole  stát.  dluhů  maií 
b^ti  podány  dříve  ve  sněmovně  poslanců. 
Má-li  se  předloha  státi  zákonem,  musí  býti 
přijata  oběma  sněmovnami  a  schválena  císa- 
řem. Co  se  týče  I-vy  v  českém  sněmu,  srv. 
Cechy,  str.  553.  -dle, 

Xn  mflnitam  (lat),  do  nekonečna. 

Xn  integrum  restitatlo  [-úcio],  lat.,  na- 
vrácení KU  předešlému  právu,  záleží 
v  tom,  že  v  jednotUvém  případě  odnímá  se 
soudcovským  výrokem  právnické  skutečnosti 
zase  právní  účinek,  který  byla  způsobila  na 
škodu  jisté  osoby  podle  platného  práva,  ale 
v  odporu  s  požadíavky  slušnosti  (aequity).  Ta- 
kovou mimořádnou  pomoc  poskytoval  u  Ří- 
manů původně  vrchní  magistrát,  naimě  praetor 
sám  svým  dekretem  na  základě  vlastm'ho  vy- 
šetření věci  a  podle  volného  uvážení  svého. 
Časem  byly  hlavní  důvody  restituční  v  ediktu 
praetorském  stanoveny.  Fravovědou  pak  byla 
pravidla  o  užití  1. 1.  r-onis  určena,  víc  a  více 
dopodrobna,  tak  že  v  nejnovějším  právu  řím- 
ském mohlo  právo  k  udílení  I.  I.  r-onis  svě- 
řeno býti  soudům  řádným  i  nižším.  Podmín- 
kou I.  I.  r-onis  předkem  jest,  že  nastoupil 
právní  účinek,  který  má  v  zápětí  škodu  pro 
toho,  kdo  za  restituci  žádá,  a  že  tento  proti 
oné  škodě  není  chráněn  jinými  právními  pro- 
středky. Dále  se  žádá,  aoy  tu  byla  iusta 
causa,  t.  j.  že  okohiosti,  za  kterých  nastal 
škodlivý  účinek  právní,  ospravedlňují  s  hle- 
diska vyšší  spravedlnosti  ono  mimořádné 
zakročení  proti  němu.  Za  důvody  restituci 
ospravedlňující  jsou  zákonem  uznány  nezle- 
tilost,  nepřítomnost   a   podobné   okolnosti, 


donucení,  podvod  a  omyl.  V  příčině  prvního 
budiž  podotčeno,  že  I.  I.  r.  udílí  se  nezleti- 
lým proti  oněm  právním  škodám,  které  oni 
vzali  následkem  nezkušenosti  a  nerozvážlivo- 
sti  věku  svého  jednáním  neb  opominutím. ' 
Co  se  týče  druhého  důvodu  restitučního,  jest 
I.  I.  r.  i  zletilém  slíbena  proti  škodným  práv- 
ním následkům  opominutí,  když  příčinou  jeho 
byla  ospravedlněná  nepřítomnost  škodujícího 
nebo  kterákoli  nepřítomnost  odpůrce  jeho 
nebo  jiná  podobná  překážka.  Za  I.  I.  r.  mu- 
silo  býti  žádáno  v  klassickém  právu  římském 
do  roica  {annus  utilis)^  v  Justiniánském  právu 
do  čtyř  let  od  té  doby,  co  odpadly  okolno- 
sti restituci  odůvodňující.  Pravidla  římského 
práva  o  I.  I.  r.  byla  recipována  v  právu  obec- 
ném. Moderní  zákonodárství  však  nepřeje 
tomuto  zřízení  a  omezuje  nebo  vylučuje  je 
víc  a  více.  fíý. 

I.  I.  r  v  soudním  řízení.  Rozpor,  jcnŽ 
povstává  formalismem  soudního  řízení  mezi 
přísným  předpisem  processuálním  a  zásadami 
slušnosti,  hledí  positivní  předpis  zákona  od- 
straniti aspoň  z  části  tím,  že  v  případech 
zvláštního  ohledu  hodných  dovoluje  promi- 
nouti následky,  které  stranu  stihly  ze  zane- 
dbání formálních  předpisů  řízení  soudního. 
V  případech  těchto,  ve  kterých  určité  již  na- 
stsílé  účinky  se  odstraňují  a  onen  stav  zavádí, 
jaký  dříve  byl,  než  nastalo  ono  porušení  for- 
malit stav  nynější  vyvolavší,  mluví  věda  práv- 
ní o  navrácení  v  předešlý  stav  (I.  I.  r).  Tento 
ústav  právní  uznán  v  právu  rakouském  jak 
co  do  řízení  civilního  (sporného  i  nespor- 
ného), tak  i  trestního. 

A)  Řízení  sporné.  V  dosavadním  řízení 
sporném  spočívajícím  na  starém  soudním 
řádu  z  r.  1781  a  dodatcích  k  němu  vydaných 
byla   I.  I.  r.   poskytována   ve   4  případech: 

1.  pro  zanedbanou  lhůtu  {ob  fatale  elapsum), 

2.  pro  zmeškané  stání  {ob  terminům  elapsum), 

3.  pro  novoty  později  nalezené  {ob  nova  čili 
ob  noviter  reperta)  a  4.  pro  špatné  zastou- 
pení advokátem  {ob  malam  defensionem).  Ad  í. 
a  2.  V  prvních  dvou  případech  mohl  soud 
k  žádosti  strany,  kterou  pro  nedostavení  se 
k  stání  nebo  pro  zmeškání  lhůty  stihly  pří- 
slušné následky  (restituent),  po  výslechu  od- 
půrcově výměrem  následky  tyto  prominouti, 
dokázal-li  žadatel,  že  pro  nezaviněnou  a  ne- 
odstranitelnou  překážku  nebylo  mu  možno 
k  stání  přijíti  nebo  lhůty  dodržeti.  Žádost  za 
restituci  takovou  bvlo  podati  do  určité  pro- 
padné lhůty  (dle  různých  řízení  14-,  8-  nebo 
3denní)  počítané  ode  dne,  kdy  strana  se 
o  zmeškání  lhůty  dověděla  nebo  překážka 
k  stání  se  dostaviti  odpadla.  Bylo-li  žádané 
omluvení  přiznáno,  nebyla  stížnost  proti  to- 
muto vyřízení  moŽna.  Restituent  byl  však 
vždycky  odsouzen  nahraditi  odpůrci  útraty 
řízení  restitučního.  V  řízení  o  rušené  držbě 
byla  I.  I.  r.  vyloučena,  v  řízení  nájemném 
i  směnečném  v  platnosti  své  z  části  obme- 
zena.  Ad  3.  I.  I.  r.  ob  noviter  reperta  měla 
místo  tenkráte,  jestli  strana  teprve  po  ukon- 
čení projedná vacího  řízení  v  instanci  prvé  na- 
lezla nové  okolnosti  nebo  nové  průvody,  o  ktc- 


648 


In  integrum  restitutio. 


rých  bylo  lze  souditi,  že  by  byly  ve  sporu 
mely  příznivější  výsledek  pro  ni,  kdyby  v  čas 
a  náležitě  byly  uvedeny.  Strana,  která  chtěla 
okolnosti  a  průvody  takové  ještě  dodatečné 
přivésti  k  platnosti,  musila  u  soudu,  jenž  ro- 
zepři projednal,  domáhati  se  žalobou  rozhod- 
nutí soudcova,  že  tento  nový  materiál  pro- 
cessní  v  rozepři  pojat  a  spor  znovu  prove- 
den i  rozhodnut  býti  má.  O  žalobě  této  roz- 
vinul se  v  obyčejných  formách  řízení  spor, 
ve  kterém  bylo  zejména  na  restituentu,  aby 
podal  průkaz,  že  novoty,  které  dodatečně 
uvésti  chce,  vědomě  nezamlčel.  Po  provede- 
ném řízení  rozhodoval  soud  rozsudkem,  po 
případě  na  přísaze  závislým,  proti  kterému 
byly  možný  obyčejné  prostředky  opravné  (od- 
volání, dovolání).  Bylo-li  žalobě  restituční 
vyhověno,  vrátil  se  spor  původní  k  onomu 
stadiu,  v  němž  novot  oněch  již  původně  mělo 
býti  použito,  a  znovu  projednán  s  materiálem 
takto  rozšířeným.  Pouze  v  řízení  bagatelním 
a  směnečném  nebylo  třeba  jednání  o  resti- 
tuci od  obnoveného  jednání  v  rozepři  samé 
děliti,  nýbrž  obé  současně  provésti.  Restituci 
ob  noviter  reperta  bylo  lze  provésti  až  do 
promlčení  dotčeného  práva  restituentova.  — 
Ad  4,  Restitucí  ob  malam  dcfcnsionem 
měla  býti  chráněna  strana  proti  špatnému, 
nedbalému  počínání  advokátovu.  Byla  tudíž 
možná  jen  v  oněch  rozepřích,  kdy  strana 
osobně  nejednala,  nýbrž  advokátem  vystupo- 
vala, ztratila-li  spor  jeho  nedbalostí  nebo  ne- 
vědomostí. 1  tato  restituce  mohla  býti  ien 
žalobou  vymáhána,  kterou  bylo  do  14  dnů 
ode  dne,  kdy  strana  se  dověděla  o  nepří- 
znivém výsledku  processu,  proti  advokátu  a 
odpůrci  v  rozepři  původní  u  soudu  rozepře 
této  podati.  Rozhodováno  bylo  rozsudkem, 
kterým,  bylo-li  prosbě  žalobní  vyhověno, 
rozsudek  ve  sporu  původním  byl  zrušen  a 
straně  zůstaveno  spor  nově,  řádně  provésti.  — 
V  novém  civ.  řádě  soudním  z  r.  1895,  jenž 
vstoupí  v  život  dne  1.  led.  1898,  uznána  insti- 
tuce vrácení  v  předešlý  stav  v  podstatě  skoro 
v  celém  rozsahu  jako  v  právu  dosavadním 
jsouc  jen  ve  shodě  se  změnami  v  celém  ří- 
zení soudním  provedenými  jinak  a  sice  násl. 
způsobem  upravena:  Restituce  pro  zmeš- 
kané stání  a  zanedbanou  lhůtu.  Pod- 
mínkou této  restituce  jest:  á)  aby  straně  ne- 
předvídanou nebo  neodvratnou  událostí  bylo 
překaženo  v  čas  se  dostaviti  k  nařízenému 
roku  (stání),  nebo  processní  úkon  provésti 
ve  lhůtě  předepsané,  a  b)  aby  promeškání  toto 
způsobilo  nemožnost  opomenutý  úkon  do- 
datečně předsevzíti  (praecluse).  Restituce  ta 
může  býti  povolena  jen  k  návrhu  strany,  ve 
kterém  navrhovatel  má  udati  všecky  okol- 
nosti návrh  ten  zdůvodňující  a  prostředky 
k  jejich  průkazu  sloužící  a  současně  s  návrhem 
tím  provésti  i  opomenutý  sporný  úkon.  Návrh 
ten  budiž  učiněn  v  neprodlužitelné  lhůtě 
14  dnů  (v  řízení  bagatelním,  směnečném  a 
nájemním  8  dnů)  počítaných  ode  dne,  kdy 
překážka  zmeškání  zavinivši  odpadla.  Návrn 
opožděný  má  soudce  ihned  odmítnouti  a  není 
dovoleno  proti  zmeškání  této  lhůty  vydobyti 


si  opětného  navrácení  ve  stav  předešlý.  Ná- 
vrhem na  povolení  restituce  nestaví  se  po 
zákonu  další  chod  processu.  Soud  však  může 
k  žádosti    strany  naříditi,  že  spor  má  býti 
prozatím  přerušen,  jeví-li  se  nezbytná  potřeba 
opatření  tohoto,  by  domáhané,  a  jak  se  zdá, 
i  spravedlivé   restituci   mohl   býti   výsledek 
pojištěn,  a  nehrozí-li  z  přerušení  tohoto  pro 
odpůrce  restituentova  nižádná  větší  škoda. 
Je-li    process   v  době,  kdy  návrh  restituční 
učiněn,  projednáván  u  některé  vyšší  stolice, 
musí  tato  soudem  prvním  býti  ihned   zpra- 
vena o  podaném  návrhu  na  povolení  navrá- 
cení v  předešlý  stav.    O  návrhu  restitučním 
v  čas  podaném  projednává  soud   u   stání  a 
rozhoduje  výrokem  (usnesením);  shledá-li,  že 
restituent  zmeškání  své  dostatečné  omluvil, 
udělí  mu  žádané  navrácení  ve  stav  předešlý, 
ale  jinak  návrh  onen  zamítá.    Za  dostatečný 
důvod  restituce  nelze  uznat  okolnost,  kterou 
strana    již    dříve    návrh    svůj    na    odročení 
(zmeškaného)  stání  nebo  na  prodloužení  (opo- 
minuté)   lhůty    podporovala,   jestli    tenkráte 
soudce  důvod  tento  za  dostatečný  neshledal 
a  dotčenému  návrhu  nevyhověv  vyslovil  kon- 
tumaci  strany,  jež  se  od  stání  vzdálila  nebo 
do  lhůty  původní  uložený  úkon  neprovedla. 
Byla-li  žádaná  restituce  povolena,  jest  rekurs 
proti  výroku  tomu  vyloučen.  Proti  zamítnutí 
může  si  restituent  dle  všeobecných  pravidel 
stěžovati.  Ve  všech  případech  musí  restituent 
odpůrci  svému  nahraditi  všecky  útraty  s  jed- 
náním o  návrhu  restitučním  spojené,  pokud 
se  týče  i  ony,  jež  byly  v  rozepři  zameškáním 
jeho  způsobeny.  Byla-li  restituce  povolena, 
vrací  se  spor  ao  stavu,  ve  kterém  se  nalézal 
před  tím,  než  opomenutí  nastalo.    Byl-li  ná- 
sledkem opomenutí  toho  již  rozsudek  kontu- 
mační  vydán,  zruší  se.  Bylo-li  navrácení  v  pře- 
dešlý stav  uděleno  pro  zmeškání  stání,  může 
již  při  stání  k  projednávání  o  návrhu   resti- 
tučním   ustanoveném   s  jednáním  o  návrhu 
tomto   býti  spojeno  i  projednání  věci  samé 
neb   aspoň    ihned    předsevzato,   jakmile   se 
návrhu  restitučnímu  vyhoví.  Restituce  ta  jest 
vůbec   vyloučena  ve   sporech   pro  rušenou 
držbu  a  obmezena  v  řízení  směnečném  v  tom, 
že  nemá  býti   povolena,  nejednal-li   odpůrce 
restituentův  v  původní  rozepři  obmyslně  a 
pozbyl-li  v  mezidobí  již  všech  svých  nároků 
směnečných   proti  osobám  třetím  nebo  ne- 
může-li   již   pro    krátkost   času   je  provésti. 
V  řízení  nájemním   nepřipouští  se  restituce 
pro  opomenutí  lhůty  k  podání  námitek  proti 
výpovědi  nebo  rozkazu  přijetí  nebo  odevzdání 
předmětu  nájemního  ukládajícímu.  —  Výraz 
restituce  ob  noviter  reperta  (navrácení 
v  předešlý  stav  pro  novoty)  nevyskytuje  se 
sice  v  nových   rak.  zák.  processních.   avšak 
myšlenka  jeho  není  novému  civilnímu  soud- 
nímu  řádu    neznámou.    Stanoví  totiž   §  530 
č.  7,  že  strana,  která  po  skončeném  processu 
nabude  vědomosti  o  nových  skutkových  okol- 
nostech nebo  nalezne  důkazy   nebo  nabude 
možnosti  jich  použiti,  může,  jestli  by  před- 
nesení  a   použití   tohoto   nového   materiálu 
v  dřívějším  řízení  bylo  způsobilo  příznivější 


Inirida  —  Inja 


649 


pro  ni  rozhodnutí  věci  hlavní,  i  po  pravo- 
platném ukončení  rozepře  toho  dojíti,  by  ří- 
zení již  provedené  bylo  opakováno  a  v  novém 
řízení  k  novému  materiálu  processnímu  přimě- 
řené přihlíženo.  K  cíli  tomu  třeba  do  nepro- 
■dlužitelné  lhůty  jednoho  měsíce,  počítané  ode 
•dne,  kdy  straně  bylo  umožněno  použiti  fakt 
i  průvodů  později  shledaných,  nejposléze 
však  do  10  let  od  právní  mocí  rozsudku  spor 
onen  vyřizujícího,  podati  u  soudu  první  in- 
stance, který  rozepři  prvotní  rozhodl,  nebo 
jestli  toliko  rozsudek  vyšší  instance  se  v  od- 
por bére,  u  této  instance  vyšší  žalobu  o  ob- 
novu. O  žalobě,  je-li  v  náležité  době  i  formě 
a  u  soudu  příslušného  podána  a  opírá-li  se 
o  řádný  zákonný  důvod,  nařídí  soud  ústní 
přelíčení  a  po  jeho  provedení  rozhodne.  Vy- 
hoví-li  žalobé,  zrušuje  process  původní  i  jeho 
rozhodnutí,  který  znovu  doplněným  mate- 
riálem teprve  nyní  k  platnosti  přiváděným 
se  provede  a  rozhodne.  Žaloba  tato  jest,  jako 
restituce  ad  1.  a  2.  a  jako  bývalá  restituce  ob 
novitcr  rcperta,  obmezena  v  řízení  smencč- 
jiéra  způsobem  shora  uvedeným.  —  Resti- 
tuce in  integrum  ob  malam  defensio- 
Ticm  jest  novému  civ.  processu  neznáma, 
jen  částečnou  náhradu  za  ni  poskytuje  §  530 
c.  3,  jenž  dopouští  straně,  byl-li  rozsudek 
pro  ni  nepříznivý  přivodén  podvodným,  zá- 
konu trestnímu  podléhajícím  jednáním  jejího 
zástupce,  by  žalobou  o  obnovu  domáhala  se 
zrušení  tohoto  rozhodnutí.  O  žalobě  této  platí 
tytéž  předpisy  jako  o  žalobě  výše  sub  3. 
uvedené  s  tou  toliko  odchylkou,  že  lhůta 
judnoho  měsíce  k  podání  žaloby  této  určená 
počítá  se  ode  dne,  kdy  rozsudek  trestní  nebo 
výrok  zastavení  trestního  řízení  vyslovující 
\'ešcl  ve  právní  moc. 

li)  Řízení  nesporné.    Zákon   upravující 
řízení  ve  věcech  nesporných  (cis.  pat.  z  9.  srp. 
1854  č.  208  ř.  z.)  dopouští  v  §  17.  žádati  za 
r.  I.  í.  pro  zmeškané  stání  nebo  opomenutou 
lhůtu,  jestli  zmeškání  toto   způsobilo  straně 
nějakou  újmu  právní,  kterou  příslušným  úko- 
nem dodatečně  provedeným  nelze  odvrátiti. 
O  restituci   tu  lze  se  ucházeti   žádostí   kdy- 
koli podanou,  o  které  soudce  rozhoduje  vý- 
měrem, proti  némuž  stranám  příslušejí  oby- 
čejné opravné  prostředky.  Výslovně  jest  však 
vyloučena  n-stituce  tato  v  řízení  konkursním,  I 
ve   všech  záležitostech   na   zřízení  a   vedení  i 
knih  pozemkových  se  vztahujících  a  dle  no-  i 
vého  řízení  exekučního  i  v  řízení  e.xekučním  i 
a  zjišťovacím  (§  bH,  odst.  2.  exek.  ř.  z  r.  KS%). 
Restituce    ob   noviter   reperta   a  ob  malam 
defensioncm  jsou   vůbec  řízením  nesporným 
{exekučnímu,  zji.sťovacímu)  neznámy. 

C)  V  řízení  trestním,  zakládajícím  se  na 
trest,  řádě  z  r.  1873  (z  23.  kv.  ř.  z.  č.  119), 
uznáno  jest  navrácení  v  předešlý  stav  ve  dvou 
případech:  1.  pro  zmeškaný  termín  hlavního 
přelíčení;  2.  pro  zanedbanou  lhůtu  k  podáni 
prostředků  opravných.  Nedostavil-li  se  ob- 
žalovaný k  hlav.  přelíčení  u  sborového  soudu 
pro  zločin  nebo  přečin  nařízenému  a  bylo-li 
líčení  v  jeho  nepřítomnosti  odbyto,  má  právo 
jíroti   rozsudku  jej   odsuzujícímu   do   3   dnů 


po  jeho  doručení  podati  námitky,  může-li 
dokázati,  že  neodvratnou  překážkou  byl  zdržen 
k  líčení  se  dostaviti.  O  námitkách  těchto,  jež 
předložiti  jest  soudu  sborovému  prvé  stolice, 
u  něhož  řízení  bylo  provedeno,  rozhoduje 
sborový  soud  stolice  druhé.  Vyhoví-li  jim, 
ustanoví  se  nové  líčení.  Nedostaví-li  se  ob- 
žalovaný k  tomuto  líčení  opět,  vejde  tím 
rozsudek  již  původně  vydaný  ve  právní  moc. 
Nepřišel-h  obviněný  k  líčení  u  okr.  soudu 
nařízenému  (pro  přestupek)  a  byl  proti  němu 
vydán  rozsudek,  může  do  8  dnů  po  doručení 
rozsudku  podati  námitky,  nebylo-li  mu  obe- 
slání k  přelíčení  náležitě  doručeno  nebo  byl-li 
neodvratnou  překážkou  zdržen  dostaviti  se. 
O  námitkách  těch  rozhoduje  soud  okr.  po 
výslechu  žalobce.  Proti  zamítnutí  má  obvi- 
něný stížnost  na  sborový  soud  prvé  stolice, 
kterou  podati  jest  do  neprodlužitelné  lhůty 
3dcnní.  Bylo-li  námitkám  vyhověno,  ustanoví 
se  u  souau  nové  přelíčeni,  k  němuž  se  ob- 
viněný musí  dostaviti,  jinak  by  původní  roz- 
sudek stal  se  pravoplatným.  -^  Promeškal-li 
odsouzený  lhůtu  k  ohlášení  odvolání  nebo 
stížnosti  zmateční  proti  rozsudku,  může  si 
vydobyti  navrácení  v  předešlý  stav.  proká- 
že-li,  že  neodvratnými  příhodami  beze  své 
viny  lhůty  dodržeti  nemohl,  podá-li  do  tří 
dnu  po  odstranění  překážky  žádost  za  resti- 
tuci a  prdvedc-li  s  ní  současně  i  opomenuté 
ohlášení  odvolání  nebo  stížnosti  zmateční. 
O  žádosti  této  jest  žalobce  k  prohlášení  vy- 
zván, načež  předkládají  se  spisy  k  rozhodnutí 
onomu  soudu,  jenž  jest  povolán  vyříditi 
opravný  prostředek,  k  němuž  lhůta  byla  za- 
nedbána. Povolí-li  žádané  navrácení  v  předešlý 
stav,  rozhodne  soud  onen  ihned  i  o  odvolání 
rcsp.  o  předložené  stížnosti  zmateční.  Soud 
prvé  stolice,  u  kterého  byla  podána  žádost 
o  navrácení  v  předešlý  stav,  může  zatím 
výkon  vyneseného  rozsudku  trestního  zasta- 
viti. Stejná  restituce  poskytuje  se  odsouze- 
nému při  zmeškání  lhůty  k  podání  námitek 
proti  trestnímu  příkazu  okr.  soudů  vydanému 
v  řízení  t.  zv.  mandátním.  Pčk. 

Inirida,  největší  přítok  ř.  Guaviare  v  Již. 
Americe.  Vzniká  na  V  30'  s.  š.  v  Cerros  Yimbi 
vcolumbijském  territoriu  del  Caquctá,  protéká 
Llanos  de  Caquetá  a  vtéká  do  Guaviara  s  pravé 
strany  nedaleko  před  jeho  ústím  do  Orinoka. 
S  levé  str.  přijímá  přítoky  Chuculo,  Vifiu  a 
Bocon,  s  pravé  ř.  Papunaguu.  Na  jeho  horním 
toku  nalezl  Montolieu  r.  1872  osady  Adaru- 
cacruu,  Guacamayu  »  Maripari,  na  stř.  toku 
Cubaye. 

I.  N.  J.,  skratek  lat.,  In  nomine  Jesu, 
ve  jménu  Ježíšově. 

InJa,  řeka  v  sibiřské  gub.  tomské  v  okresu 
kuznéckém,  pravý  přítok  Obu;  pramení  se  na 
sov.  svahu  uzlu  Salairského  v  hornatinč  Ka- 
rakanské,  teče  k  sz.,  pak  k  jz.  v  délce  470  lem, 
šiřcc  4—60  m  a  hloubce  7-2—5  m  proudem 
volným  a  tichým.  Dno  její  jest  bahnito-hlinité, 
břehy  příkré,  dosti  zalidněné  a  vzdělané,  místy 
v  dolním  toku  stepnaté,  při  pramenech  les- 
naté, a  úvodí  proslulé  jest  nerostným  bohat- 
stvím (zlatý  písek,   stříbrná  a   železná  ruda, 


650 


Injakino  —  Injektor. 


uhelná  ložiska  atd.).  Značnější  přítoky  jsou 
všecky  na  pr.  břehu:  Bacat,  Ur,  Kasma,  Ta- 
rima  a  Izila. 

Iiijakino,  obec  v  ruské  gubernii  rjazanské 
v  úiezdé  spasském  s  3322  obyv.,  2  kostely, 
školou,  2  továrnami  na  sukno,  4  mlýny  a  j. 
závody  průmyslovými. 

Injasevo,  obec  v  rus.  gubernii  saratovské 
v  úiezdé  balašovském  s  3698  obyv.,  školou 
a  hlučným  trhem. 

Injekoe  (z  lat.^,  nastřikování.  vstřík- 
nutí.  V  lékařství  rozeznává  se  tento  dvojí 
druh  1.  tím,  že  jednak  naplňují  se  různá  dutá 
ústrojí,  hlavně  cévy,  různými  tekutými  nebo 
polotekutými  hmotami,  aby  se  pak  mohl  je- 
jich průběh  nebo  i  tvar  tím  lépe  poznati. 
Teprve  po  zdokonalení  těchto  nastřikovacích 
mcthod  možno  pozorovati  pravý  pokrok  v  po- 
znání cev,  hlavně  poměrů  vlascčnic,  různých 
vývodů  žlázových  a  pod.  Ba  i  při  studiu  drob- 
ných dutin  kostních,  jako  na  př.  při  poznání 
tvarů  a  polohy  vnitřního  ucha,  osvědčily  se 
výborně  I.  kovových  smíšen in.  Druhý  způsob 
i-cí  vykonává  se,  aby  se  přímo  do  organismu 
vpravily  látky  léčivé;  nejčastěji  děje  se  to 
vstřikováním  podkožním,  jako  na  př.  léků 
krotících  přílišné  bolesti  (I.  morfia  a  pod). 
Poměrně  velmi  zřídka  vstřikují  se  účinné  látky 
přímo  do  krevního  oběhu,  totiž  do  žil.  Při 
podkožních  f-cích  třeba  vždy  dbáti  nejpřís- 
nější antisepse,  jakož  i  toho,  by  léčivé  roz- 
toky pod  kůži  vstřiknuté  nepůsobily  zánětů 
nebo  jiných  nepříznivých  následků. 

Injektor,  proudový  apparát,  kde  parou 
dopravuje  se  voda  na  vyšší  niveau  nebo 
do  prostoru  o  vyšším  tlaku.  Původní  kon- 
strukce l-u  pochází  od  markýza  Mannonryho 
ďEctot,  první  však,  skutečné  potřebě  vyho- 
vující I.  sestrojil  Giffard  r.  1858  (vyobr. 
č.  1968.).  Zařízení  a  působení  jeho  jest  násle- 
dující: Rourou  A  a  kohoutkem  N  přivádí  se 
z  parního  kotlů  pára,  jež  několika  otvory 
vstupuje  do  roury  B  konicky  se  zužující  a 
z  této  vede  se  do  konického  hrdla  C,  čímž 
do  ssacího  prostoru  D  nassaje  se  voda  rou- 
rou H  a  pára  se  kondensuje.  Proud  směsi, 
icmuž  živou  silou  páry  (současně  však  též  její 
tvondensací)  sdělena  velká  rychlost,  zachytí 
se  hrdlem  E,  jcŽ  ku  konci  kuželovitě  se  rozši- 
řuje, čímž  rychlost  proudu  změní  se  v  tlak, 
jímž  ventil  F  se  otevře,  a  voda  vstupuje  do 
rourovodu  L.  Mezi  rourou  C  sl  E  nalézá  se 
prostor  /,  kam  s  počátku  odpadá  voda,  jež 
nemá  dostatečné  rychlosti,  aby  vnikla  do 
hrdla  E;  odvádí  se  rourou  G.  I.  Giffardův 
náleží  k  ssacím  (též  zv.  parním  aspirátorům), 
kde  voda  z  napájecí  nádržky  l-em  se  nassaje, 
na  rozdíl  od  oněch,  kde  napájecí  voda  musí 
býti  přiváděna.  Ssací  l-y  musí  býti  opatřeny 
regulováním  pro  páru  a  vodu,  by  nastalo  ná- 
kŽité  vakuum  a  tím  umožnilo  se  nassání  vody. 
Regulování  páry  děje  se  kónusem  A",  jenž  se 
buď  posouvá  (u  l-u  Giflfardova),  nebo  jest 
pevný  a  hrdlo  B  jest  pak  pohyblivé  (konstrukce 
Schánfer-Budenbergova  l-u);  přístup  vody  při 
starších  l-ech  regulován  byl  kónusem  B  neb  C 
a  to  buď  samočinně  neb  od  ruky  (při  Giflfar- 


dové  l-u  posouvá  se  roura  B  šroubem  3/>, 
u  novějších  děje  se  kohoutem.  Velmi  jedno- 
duché zařízení  mají  l-y  bez  ssání  (nemají  re- 
gulování vody  a  páry),  jež  mohou  i  malým 
tlakem  páry  býti  uvedeny  v  činnost  (na  př. 
výfukovou  parou  parních  strojů).  Vyobrazení 
č.  1%9.  naznačuie  universální  1.  Kórtin- 
gův,  jenž  působí  ssáním.  Jest  kombinací  dvou 
i-ů  jednoduchých  /  a  J,  uzavřených  do  spo- 
lečné nádoby  N;  /  přivádí  vodu  i-u  J,  jeni 
pak  ji  žene  dále.  Hrdlo  6,  jímž  se  přivádí 
pára  do  /,  má  takové  dimense,  že  I.  ten  ssaje 
vodu  bez  kónusu  K  (viz  obr.  předcházející) 
a  že  jest  možná  ssací  výška  až  6  m  (obyčejné 
však  se  jde  do  2  m).    Při  druhém  i-u  J  jsou 


■^ť 


IrjetiQT  Giťíaniňiř. 


'^'W 


průřezy  hrdel  tak  voleny  jako  u  l-u  bez  ssání; 
tento  I.  překonává  zcela  malý  tlak,  poněvadž 
voda  přiváděna  jest  l-em  /.  Práce  l-u  dělí  se 
tudíž  na  dvé ;  prvním  l-em  spotřebovaná  tře- 
tina veškeré  páry  se  kondensuje,  čímž  ohřeje 
se  voda  až  na  90®;  jelikož  temperatura  vody 
v  l-u  stoupá  celkem  o  17^—20®,  plyne  z  toho, 
že  možno  užiti  zde  k  napájení  vody  teplejší 
než  u  l-u  obvčejného.  Voda  tato  přivádí  se 
nyní  l-u  druhému;  ačkoliv  temperatura  její 
jest  značná,  přec  nastane  úplná  kondensace 
páry  (zbývajících  ^,'3)  v  l-u  druhém  •/,  poně- 
vadž přiváděná  voda  má  tak  vysoký  tlak,  že 
temperatura  v  mísícím  prostoru  jest  o  10® — 20* 
menší  než  bod  varu  vody  odpovídající  tlaku 
na  tom  místě  (což  jest  podmínkou  kompletní 
kondensace).  Spuštění  l-u  děje  se  tak.  Že  se 
otevře  vodní  kohout  a  pákou  (v  obraze  vy- 
nechanou) otočí  se  čep  o,  ienž  jest  excen- 
trický. Tím  pohybuje  se  páka  h  tak,    že  její 


Injunktiv  —  Injuria. 


651 


otočný  bod  nalézá  se  na  ventilu  V  a  ventil  v, 
jelikož  má  menší  plochu,  se  otevře.  Pára 
vstupuje  do  /.  jenž  ssaje  vodu,  která  s  po- 
čátku při  G  vytéká  kohoutem,  jenž  tyčí  (v  obr. 
vypuštěnou)  spojenou  s  čepem  o  současně 
se  otevřel.  Při  dalším  otáčení  narazí  ventil  v, 
tím  utvoří  podporný  bod  pro  páku  h  a  nyní 
zvedne  se  ventil  V,  až  rovněž  narazí.  Pára 
vstupuje  nyní  tímto  ventilem  a  voda  z  i-u  / 
dopravuje  se  do  y  a  dále  ventilem  Fa  rouro- 
vodem  připojeným  k  L  do  parního  kotlů.  V  té 
době  kohout  při  G  se  uzavřel.  Tyto  i-y  mo- 
hou dopravovati  vodu  až  70®  C  teplou,  mají 
vetší  výkon  než  obyčejné  I-y,  přivádějí  vodu 
o  vyšší  temperatuře  do  kotlů,  čím  tento  se 
velmi  chrám.  Kompendiosní  forma  a  snadné 
spuštění  jsou  rovněž  jeho  význačnými  znám- 
kami. Kórting  konstruoval  též  í.  bez  ssání. 
Při  něm  nutno  vodu  přiváděti,  ventily  jsou 
nahrazeny  pouze  jediným  v  parovodu,  tak  že 
pára  do  obou  l-ů  současně  vstupuje.  K  tomu 
připojen  zvláštní  předhřívací  apparát  rourový, 
jenž  ohřívá  napájecí  vodu  parou  výfukovou. 
Uspořádání  to  hodí  se  zvláště  dobře  pro  loko- 


.B/í 


Trjfnj.    V. 


kinr  KérlingĎv 


motivy.  —  Hlavní  přednosti  i-u  jsou:  doprava 
teplé  vody,  při  správné  konstrukci  oekono- 
mické  využiti  tepla  páry.  jednoduchost  kon- 
strukce, zvláště  při  novějších  l-cch,  málo  po- 
hyblivých dílů,  tím  snadné  uvedení  do  chodu, 
skoro  žádné  výlohy  s  udržováním;  zaujímají 
málo  místa  a  poskytují  větší  bezpečnost  do- 
pravy (zejména  proti  pumpám  o  větším  počtu 
obrátek).  Hlavní  vady  jsou,  že  nelze  obecně 
tlačiti  teplejší  vodu  než  45*^  C  (vyjímaje  i. 
Kortingův).  Při  l-ech  bez  ssání  musí  voda 
býti  přiváděna,  při  ssacích  jest  však  přípustná 
jen  malá  ssací  výška  (asi  2  w).  Též  trpí  I-y 
mrazem.  I  spotřebuje  sice  sedmkráte  větší 
množství  páry  než  pístová  pumpa  napájecí, 
ale  pára  ta  se  kondensuje  a  předhřívá  vodu, 
čímž  teplo  to  úplně  se  neztratí.  Přes  tyto 
vady  doznaly  I-y  značného  rozšíření  hlavně 
k  účelům  napájení  parních  kotlů  a  zatlačily 
skoro  úplně  parní  pumpy  pístové,  zvláště 
u  lokomotiv.  Též  při  lokomobilách  pro  jich 
kompendiositu  se  hojně  užívají;  při  stabilních 
kotlech  slouží  pak  jako  reservní  apparáty 
napájecí.  Vedle  toho  nalézáme  I-y  v  lázních, 
v  novější  době  při  topení  teplou  vodou  (praž- 
ská porodnice),  při  vodovodech  v  budovách 
zvláště  k  účelům  hašení  a  p.  Viz  Karmarseh, 
Injcctor.  Ub)t. 


I  Injnnktiv  (z  lat.),  způsob  připojovací,  uklá- 
!  dací,  někdy  totéž  co  konjunktiv  n.  opta- 
jtiv.  Dnešní  jazykozpyt  indoevropský  slova 
toho  užívá  k  označeni  tvarů,  lišících  se  ve 
tvaru  od  starých  imperfekt  a  aoristů  nedo- 
statkem augmentu;  tvary  takovéto,  hojné  zvi. 
v  památkách  staroindických,  měly  význam 
buď  též  prostě  vypravovací  (tak  i  u  Homéra), 
nebo  vj^zývací,  blízký  imperativnému  nebo 
konjunktivnému  (na  př.  stind.  dbharat,  nesl, 
hhdrat^  af  nese).  Některé  tvary  injunktivné  tak 
již  od  prajazykových  dob  slouží  za  impera- 
tivy, na  př.  ř.  Ařyetř,  lat.  legite,  2.  os.  mn.  č. 
imperat.,  vedle  í-Afystf,  t.  os.  imperf.     Ztý. 

Xn  Jaře  oessio  (lat.)  vyskytuje  se  ve  sta- 
rém právu  římském  jakožto  právní  jednání, 
kterým  se  ve  formě  processu  na  oko  učině- 
ného různá  absolutní  práva  zřizují  neb  i  zru- 
šují. Před  soudním  magistrátem  ten.  kdo  na- 
byti měl  řekněmež  vlastnictví  věci,  věc  tu 
vindikoval,  t.  j.  uchopiv  se  ji  tvrdil  slavnostně, 
že  jest  jeho  vlastní  (hanc  ego  vem  exjure  Qui- 
ritium  meam  esse  ajo).  Přítomný  vlastník  po- 
savadní,  byv  tázán  od  magistráta,  hodlá-li 
naproti  vindikantovi  vlast- 
nictví svoje  k  platnosti 
přivésti,  odpověděl  zápor- 
1  ně  nebo  mlčením.  Projevil 
tím,  že  se  vzdává  vlast- 
nictví ve  prospěch  vindi- 
kanta.  Na  to  magistrát  při- 
řknul věc  vindikantovi* 
který  tím  nabyl  vlastnictví 
quintského,  předpokláda- 
jíc, že  cedent  byl  quirit- 
ským  vlastníkem.  Popsa- 
ným formálným  aktem  pro- 
vedena býti  mohla  nejroz- 
manitější právní  jednání 
zcizovací,  jako  trh,  darování,  zřízeni  věna, 
aniž  jednání  to  (důvod,  causa  převodu  prá- 
va vlastnického)  musilo  býti  ve  formuli  I. 
j.  c-nis  uvedeno.  Náleží  tedy  I.  j.  c.  mezi 
smlouvy  abstraktní.  I.  j.  c.  nesloužila  pouze 
k  převodu  práva  vlastnického.  Bylo  jí  užito 
též  ke  zřízení  nebo  zrušení  služebností,  k  pře- 
vodu dědictví  (I.  j.  c.  hereditatis),  k  pře- 
vodu moci  otcovské  (datio  in  adoptionem 
v.  adoptió)  nebo  zákonné  moci  poručenské 
nad  ženou  (legitima  tittela  muliebris),  jakož 
i  k  propuštění  dítěte  z  moci  otcovské  (eman- 
cipatio)  a  propuštění  otroka  na  svobodu  (»».^- 
numissio  vindicta).  I.  j.  c.  vymizela  z  právního 
obchodu,  jak  se  zdá,  již  ve  IV.  stol.  po  Kr. 
Do  práva  Justiniánova  přejata  nebyla.  Hý. 

Injuria  (lat.)  v  římském  právu  znamená 
především  každé  bezpráví  a  tedy  i  urážku, 
jmenovitě  skutkem.  (Urážka  slovem  nazývala 
se  původně  convicium,  urážka  písmem  pak 
libcllus  famosus.)  Ale  v  užším  smyslu  jest 
I.  bezprávný  čin  spáchaný  zlovolně  s  vědo- 
mím, že  se  jim  projevuje  nevážnost  k  osobnosti 
druhého.  Tento  zvláštní  směr  zlovůlc  pacha- 
telovy zove  se  pak  animus  injuriandi. 
I.  v  užším  smyslu  jest  tu  netoliko,  když  kdo 
vědomě  ubližuje  i)římo  cizí  osobnosti,  dotý- 
kaje se  těla,  svobody  nebo  cti  druhého,  nýbrž 


<352 


In  jus  rapere  —  Inka. 


i  kdykoli  nékdo  jen  nepřímo  litoči  na  právní 
osobnost  druhého  tím,  že  jeho  právo  (veřejné 
nebo  soukromé)  porušuje  véda,  že  tím  zá- 
roveň osvědčuje  nevážnost  k  jeho  osobě,  jako 
když  animo  injuriandi  brání  druhému  užívati 
věcí  zůstavených  obecnému  užívání  všech 
nebo  vykonávati  právo  vlastnické,  nebo  ubli- 
žuje cizímu  zvířeti.  Podle  toho,  zdali  animus 
inj.  osvědčuje  se  slovy  nebo  skutky,  roze- 
znává se  i.  verbální  a  i.  reální.  Zákon  XII. 
tabulí  ustanovil  na  jednotí,  případy  l-ie  různé 
pokuty:  na  složení  hanlivé  písně  zmrskání, 
na  zmrzačení  údu,  nebylo-li  docíleno  dohod- 
nutí, odvetu,  na  zlomení  kosti  pokutu  tří  set 
assů,  na  každé  jiné  ublížení  na  těle  pokutu 
25  assů.  Ediktem  praetorským  byla  pak  pro 
tyto  a  všeliké  jiné  případy  l-ie  osobě,  které 
bylo  ublíženo,  propůjčena  do  jednoho  roku  pří- 
pustná soukromoprávní  actio  l-rum  aesti- 
matoria  na  pencžnou  pokutu,  kterou  měl 
soudce  stanoviti  podle  volného  uvážení  svého 
nepřekročuje  při  tom  summu,  na  kterou  ža- 
lobce sám  l-ii  ocenil.  Odsouzeného  stihla  in- 
famia.  Jak  lex  Comelia  (r.  81  př.  Kr.)  usta- 
novila, mohla  I.,  která  byla  spáchána  určitými 
násilnostmi,  býti  stíhána  podle  volby  uraže- 
ného buď  veřejným  trestným  řízením,  nebo 
uvedenou  soukromoprávní  actio  l-rum.  Tato 
actio  na  soukromou  pokutu  peněžnou  byla 
přejata  i  do  práva  obecného.  Ale  obecné 
právo  ponechává  to  na  vůli  osobě,  které  se 
stalo  příkoří,  aby  žalovala  na  místo  o  peně- 
žitou pokutu  po  případě  o  odvolání  nebo 
o  odprošení  aneb  o  uznání  cti.  Hý. 

Xn  Jas  rapere  (in  jus  v  o  care)  byl  v  řím- 
ském soudním  řízení  termín  pro  vyzvání  ža- 
lobcovo učiněné  žalovanému,  aby  se  za  pří- 
činou sporu  dostavil  před  praetora. 

Inka  (pán,  vládce^,  jméno  kečuaského 
kmene  peruánského,  Který  původně  usadil 
se  u  města  Kuska  a  okolí  a  založil  velikou 
říši  jihoamerickou  na  severoandských  náhor- 
ních  rovinách  a  podél  pobřeží  od  nyn.  re- 
publiky Ecuadorské  až  k  Rio  Maule  v  Chili. 
Dle  domácí  tradice  byli  Manko  Kapak  a  jeho 
sestra  a  spolu  choťOkíjo  zakladateli  m.  Kuska, 
přiŠLdše  z  jihu  od  jez.  Titikaky.  Dějiny  Inků 
od  jojich  příchodu  do  Peru  až  do  poč.  sto- 
letí XVI.  jsou  neznámy  a  neurčitý.  Vedle 
Manka  Kapaka,  zakladatele  města  Kuska,  říše 
a  kultu,  jmenují  se  králové  Sinči  Roka,  Ljoke 
Jupanki,  Majta  Kapak,  Kapak  Jupanki,  Inka 
Roka,  Jahuar  Huakak  Jupanki,  HuirakoČa  Inka 
Jupanki,  Pačakutik  Inka  Jupanki,  Tupak  Inka 
Jupanki,  Huaina  Kapak,  Huaskar  Inka  a  jeho 
nevlastní  bratr  Atahualpa,  jenž  byl  r.  1533 
na  rozkaz  Pizarrův  popraven.  Mnohem  lepší 
zprávy  zachovaly  se  nám  o  státním  a  spolc- 
-čcnském  zřízení  říše  Inků  z  doby,  kdy  špa- 
nělští dobyvatelé  přitáhnuvše  do  Peru  pomá- 
hali Atahualpovi  ničiti  vynikající  kulturu  těchto 
amerických  Egypťanů.  Nejdůležitějšími  autory 
v  té  příčině  jsou  Špančlé  Cieza  de  Leon,  Be- 
tanzos  a  Garcilaso  dc  la  Vega. 

Říše  Inků  dělila  se  ve  čtyři  provincie  (suju), 
z  nichž  každá  byla  podřízena  místokráli;  jemu 
k  pomoci  přidaná  byla  správní  rada.   Hlavni 


město  nebylo  zařadéno  v  žádnou  provincii, 
nýbrž  podřízeno  přímo  králi ;  v  městě  i  v  okolí 
bydlili  královští  vasallové,  jimž  nejvyšší  L  do- 
volil  zváti  se  Inky.   Obyvatelstvo   provincií 
dělilo   se   na    dekurie,  t.  j.  na  skupiny    po 
10  rodinách,  a  dekurie  tyto  byly  spravovány 
náčelníkem  zvaným  ču-nka-kamajoch   (desát- 
ník), jenž  pečoval  nejprve  o  výživu  své  čety, 
o  materiál  na  obleky,  nářadí  a  nástroje  a  o  za- 
chovávání zákonů.  Deset  dekurií  tvořilo  cen- 
turii, jíž  v  čele  stál  vyšší  náčehiík  pačach- 
kamajoch,  a  tisíc  rodin,  t  j.  10  centurií,  bylo 
spravováno   náčelníkem    huaranka-kamajoch, 
podřízeným  místodržiteli  provincie.  Uvedení 
náčelníci  byli  povinni  posílati  vyšším  úřadům 
měsíční  statistické  výkazy  o  porodech,  úmrtí, 
o  žních,  o  vojsku  atd.,  jež  zaznamenány  pís- 
mem uzlovým.  Orná  půda  byla  rozdělena 
na  tři  stejné  díly:  jeden  byl  majetkem  boha 
slunce,  druhý  určen  lidu  a  třetí  patřil  králi. 
Díl   královský   býval   poměrně    nejšpatnější. 
Každý  ženatý  niuž  obdržel  kus   země,   tupu^ 
a  pro  každého  nově  narozeného  syna  dostal 
opět  tupu,  pro  dceru  polovici.    Oženil-li  se 
syn,  dostal  od  otce  pozemek,  který  mu  při- 
padl při  jeho  narození,  provdala-li  se   však 
dcera,  připadla  polovice  tupu,  daná  otci  při 
jejím  narození,  obci.   Rozmnožilo-li  se  oby- 
vatelstvo některého  místa  tak,  že  se  nedo- 
stávalo pozemků,  braly  se  díly  buď  z  pozemkii 
boha  slunce  nebo  z  Inkovýcn.  Šlechta  {kúra- 
kas)  dostala  podíly  větší  než  lid  a  především 
ta,  jež  měla  jméno  Inků.  Pozemkových  podíl  A 
nebylo  lze  prodati,  koupiti  nebo  odkázati  ji- 
nému než  svým  dětem;  peněz  vůbec  neznali. 
Pozemky    vzdělávaly    se    společně ;    nejprve 
obdělána  pole  boha  slunce,  po  nich  pozemky 
chudých,  starců,  vdov  a  sirotků.  Potom  obdě- 
lával každý  pole  svoje,  při  čemž  druh  druhu 
pomáhal,  pak  došlo  na  pozemky  knížat  a  na- 
posledy na  díl  královský.  V  témž  pořádku  se 
také  sklízelo  a  obilí  ukládalo  se  do  veřejných 
sýpek;  v  každé  obci  byly  dvě,  z  nichž  do  jedné 
ukládalo  se  obilí  bona  slunce  a  královo,  do 
druhé  zásoby  pro  obec.  Ze  zásob  boha  slunce 
hradily  se  výdaje  náboženské,   výživa  knězi 
a  slunečních  panen,  z  důchodu  královského 
vydávalo  se  obilí  na  výživu  úředníků,  dělníků 
zaměstnaných  při  veřejných  stavbách  a  pro 
vojsko.   Za  neúrody  sáhalo  se  i  na  zásoby 
boha  slunce.  Dobytek  měli  pouze  král  a  bůh 
slunce;  vlnu   na  oděv  dostávali   poddaní  ze 
skladišť  královských,  maso  pak  při  obětech. 
Daní  a  cla  nebylo;    za  to  však  byl  lid  po- 
vinen obdělávati  pozemky  královské,  opatro- 
vati   obilí   na   sýpkách,    pásti    stáda,   stavěti 
vodovody,  mosty  a  silnice,  obstarávati  po- 
štovní službu  a  účastniti  se  válečných  výprav. 
Rovněž  řemeslnici  pracovali  pro  celý  národ. 
Kdož  byli   povoláni  k  vojsku,  ti  byli  stra- 
vováni ze  zásob  královských  a  pozemky  jejich 
vzdělávala  obec.  K  veřejným  pracím    nebyli 
bráni  královští  Inkové,  náčelníci  provincií  a 
mládež  až  do  25.  roku.   Právo  honební  nále- 
želo výhradně  Inkům.  Stálého  vojska  za  star- 
ších dob  nebilo;  hotovost  svolávala  se  od 
případu  k  případu.   Krátce  před  příchodem 


Inka. 


653 


Spanělů  musili  však  Inkové  vydržovati  mnoho 
tisíc  vojska  ozbrojeného  meči  z  tvrdého  dřeva, 
měděnou  sekyrou  a  kopím.  Také  pevnosti 
stavěli  Inkové  pozdější  počínajíc  prý  Pačaku- 
tikem  Inkou  Jupankim.  Touto  společnou  a 
organisovanou  prací  byla  zbudována  díla  sta- 
vitelská, z  nichž  mimo  paláce  a  chrámy  úžas 
budí  veliká  silnice  přes  Andy  z  Kuska  do 
Ouita  a  pevnost  Saksahuaman,  již  zbudovali 
Tupak  Inka  Jupanki  a  veliký  Huaina  Kapak, 
který  mimo  to  dal  vystavěti  druhou  velikou 
silnici  podél  pobřeží  z  Kuska  do  Quita.  Při 
Saksahuaman u  jsou  pozoruhodný  obrovské 
nestejné  balvany,  které  úplné  přesné  k  sobě 
přiléhají  a  bez  malty  jsou  kladeny. 

Zákonodárství  Inků  bylo  velmi  jedno- 
duché a  tradice  je  připisuje  zakladateli  říše 
Manku  Kapakovi;  důležité  opravy  v  soud- 
nictví zavedl  král  Pačakutik.  Zločiny  trestaly 
se  velmi  přísné,  většinou  smrtí,  ne  proto,  že 
se  jimi  uškodilo  bližnímu,  nýbrž  že  se  nepo- 
slechlo rozkazu  Inkova;  zákonodárce  byl  sy- 
nem slunce  a  tudíž  zločin  byl  urážkou  samého 
boha  slunce.  Vražda,  krádež,  cizoložství,  pod- 
platnost  soudů  trestány  smrtí,  nejkrutší  trest 
byl  však  ustanoven  na  svůdce  sluneční  panny; 
svedená  byla  za  živa  zakopána,  svůdce  zardou- 
šen,  celá  rodina  popravena  a  majetek  jeho  zni- 
čen. Peněžitých  pokut  ovšem  neznali.  V  každé 
vsi  ustanoven  byl  soudce  (kuraka)  pro  pře- 
stupky, z  jehož  rozsudku  nebylo  odvolání. 
Zločiny  přikázány  soudci  provinciálnímu  nebo 
provinciální  radě.  Sporné  záležitosti  provincií 
o  hranice  soudil  sám  Inka. 

Jako  zákonodárství  tak  i  náboženství 
bylo  velmi  jednoduché.  Manko  zavedl  prý 
kult  boha  slunce,  světla  a  tepla  Inti,  kterého 
prohlásil  za  svého  otce.  Bůh  slunce  ctil  se 
obětmi  ve  dni  slavnostní,  obětovaly  se  nej- 
více lamy,  králíci  a  ptáci,  obilí,  ovoce  a  zele- 
niny. Oběti  lidské  nebyly  pravidlem;  zdá  se 
však,  že  na  způsob  indické  sátí  obětovaly  se 
dobrovolně  ženy  i  muži  při  pohřbu  králů, 
aby  je  mohli  provázeti  na  onen  svět.  Vedle 
Inta  požívala  nevšední  úcty  jeho  choť  Mama 
Kilja  a  řada  jiných  bohů,  z  nichž  vyniká  Caska, 
jitřenka  a  večernice.  Ostatní  hvězdy  sloužily 
Kilji,  blesk  a  hrom  byly  ve  službách  Intových; 
též  duha  byla  ctěna.  Než  Inti  nebyl  sám  nej- 
vyšším bohem,  nýbrž  vedle  něho  byla  rozší- 
řena víra  v  nejvyšší  bytost,  tvůrce  člověka 
a  světa,  tedy  i  slunce  a  všech  hvězd.  Ale  tato 
víra  nebyla  uznávána  od  Inků  z  politických 
důvodů.  Zdá  se,  že  pokládal  se  za  bytost 
neviditelnou,  ačkoli  byl  různě  zobrazován; 
k  bohu  tomuto,  jenž  má  jméno  Huatan  nebo 
Tuapaka,  Peruané  se  modlili  a  klaněli  se  mu, 
jméno  jeho  pak  vyslovovali  s  největší  úctou. 
Když  byl  v  Peru  zaveden  jazyk  Kešua,  pře- 
měněna jména  jeho  v  račakamak  (světa 
tvůrce)  nebo  Huirakoča.  Proslaveny  byly  sva- 
tyně jeho  nedaleko  Limy  a  u  řeky  Huiljka- 
noty.  Vedle  toho  ctěny  nejrůznější  modly 
podobné  římským  penátům,  ba  i  mrtvoly; 
i  neživé  věci,  jimž  připisovaly  se  dobré  nebo 
zlé  vlastnosti,  zbožňovány  pode  jménem  hu- 
akas.  Inti  a  Mama  Kilja  zobrazovali  se  v  chrá- 


mech obrovskými  zlatými  nebo  stříbrnými 
plotnami.  Do  roku  slavily  se  čtyři  hlavní  slav- 
nosti, z  nichž  tři  byly  rázu  náboženského, 
čtvrtá  pak  více  společenského.  Nejdůležitější 
byla  Inti-raimi  (slavnost  slunce)  konaná 22.  čna ; 
byla  to  vlastně  slavnost  slunovratu,  jejž  určo- 
vali originálním  způsobem  amautové  (učcnci» 
kněží).  Druhá  slavnost  Kuski-raimi,  týkající 
se  orby,  konala  se,  když  prý  kukuřice  vypu- 
čela, třetí  pak  Situa-raimi  (si.  čištění)  připa- 
dala na  podzimní  rovnodennost  a  smysl  její 
byl,  že  lidé  pokládali  se  po  ní  za  očištěné  od 
nemocí  a  zlých  duchů.  Čtvrtá  konečně,  hua- 
rakuj,  podobala  se  asi  postřižinám,  již  však 
předcházela  zkouška  mladíků  ze  škol  amautů 
vyšlých  a  známé  u  Inků  probodávání  ucha 
zlatou  jehUcí.  Město  Kusko  slynulo  svým  chrá- 
mem slunce  (Inti  huasi)  nebo  zlatým  dvorem 
(Kori  kanča),  vzorem  všech  chrámů  peruán- 
ských. Základy  jeho  položil  dle  pověsti  Manko 
Kapak,  ale  skvělá  výzdoba,  již  v  něm  spatřili 
Španělé,  datuje  se  od  šestého  Inky  Jupan- 
kiho.  Hlavní  loď  chrámová  byla  z  jemné  tesa- 
ného kamene,  střecha  dřevěná  a  krytá  třti- 
nou; vnitřní  stěny  kryly  obrovské  zlaté  plotny. 
Na  stěně  východní  zářil  zlatý  obraz  slunce 
s  rysy  lidskými,  od  něhož  vycnázely  mohutné 
paprsky  zlata.  Rozložen  byl  po  celé  šířce 
stěny  a  před  ním  seděly  mumie  12  králů. 
Hlavní  vchod  se  strany  sev.  měl  zlatou  bránu, 
zvenčí  pak  zdobily  zdi  zlaté,  ve  zdech  zazděné 
pruhy  a  římsa  ze  zlatých  desk  na  loket  široká. 
Za  touto  lodí  rozkládal  se  čtvercový  dvůr^ 
z  něhož  vcházelo  se  pěti  dveřmi  áo  pěti 
velikých  síní,  z  nichž  každá  byla  kryta  py- 
ramidovou střechou.  Hlavní  síň  byla  zasvě- 
cena bohyni  luny  Mama  Kilji;  výzdoba  její 
byla  z  ryzího  stříbra  a  týchž  rozměrů  jako 
zlatá  výzáoba  hlavní  lodi.  Druhá  síň  zasvě- 
cena jitřence  a  ostatním  hvězdám  a  vyklá- 
dána opět  stříbrem;  třetí  síň  zlatá  byla 
sídlem  boha  hromu  a  blesku,  sluhy  íntova; 
čtvrtá  zlatem  zdobená  byla  síní  duhy  míru  a 
pátá  zase  zlatem  vyložená  určena  byla  pro 
kněžstvo  a  nejvyššího  kněze,  jímž  býval  zpra- 
vidla příbuzný  králův  zvaný  huiljajumu  (věš- 
tec). Kněží  byli  výhradně  z  rodu  Inků;  ženy 
do  chrámu  nesměly.  V  pokladnách  chrámo- 
vých nahromaděny  byly  báječné  poklady  zlata 
a  stříbra  uměle  spracované.  Chrám  v  kusku 
byl  vzorem  všem  ostatním  chrámům  boha 
slunce;  velekněz  i  v  nich  musil  býti  z  rodu 
Inků,  kněží  jemu  podřízení  vybírali  se  z  rodin 
vznešených  šlechticů.  —  Náboženskou  insti- 
tucí podobnou  římskem  vestálkám  byly  slu- 
neční panny  zvané  ajljá  (vyvolené),  jež  se 
vybíraly  z  Inků  v  dětském  věícu  a  žily  v  přísné 
odloučenosti  od  ostatního  světa  v  klášteře 
podrobeny  jsouce  přísnému  řádu.  Zaměstná- 
ním jejich  bylo  především  tkáti  oděvy  pro 
Inku,  jeho  choť  a  rodinu,  připravovati  kuku- 
řičný chléb,  jenž  se  požíval  o  slavnostech  boha 
slunce,  a  zvláštní  nápoj  z  kukuřice  zvaný  aka. 
Rovněž  dle  vzoru  tohoto  kláštera  v  Rusku 
zřizovány  v  provinciích  kláštery  podobné. 

Sňatky  byly  u  starých  Peruanů  aktem  úplně 
občanským.  Král  nebo  v  provinciích  místní 


654 


Inkamerace  —  Inkiinace. 


soudce  spojili  ruce  snoubenců,  při  čemž  pa- 
trné dbalo  se  na  přání  obou  stran.  Lid  žil 
nejvíce  v  monogamii,  ale  šlechticové  přibírali 
si  vedle  zákonných  žen  ženy  vedlejší.  Ná- 
sledník trůnu  zásnubo  val  se  se  svoji  nejstarší 
sestrou,  nebo,  nemél-li  jí,  s  nejbližší  příbuznou 
princeznou  z  královského  rodu:  jen  její  sy- 
nové méli  právo  na  trůn.  Rozumí  se.  že  mimo 
ni  mohl  míti  libovolný  počet  žen  vedlejších. 
Děti  vychovávány  přísně  a  tvrdé  hned  od 
mládí.  —  Vzdělaní  bylo  výhradným  privile- 
giem Inků  nebo  vyŠší  šlechty;  na  školách 
vyučovali  amautové,  kteří  se  zabývali  astro- 
nomií, statistikou,  mathematikou  a  krásnou 
literaturou.  Písma  v  našem  slova  smyslu  ne- 
měli; používali  však  velice  důmyslného  způ- 
sobu znázorňovati  myšlénky,  zvaného  kipu 
(uzel).  Kipu  skládal  se  z  jednoho  silnějšího 
provazce,  na  nějž  přivazovaly  tenčí  tkani- 
čky z  různobarvé  vlny  a  na  nich  vázaly  se 
uzly.  jež  měly  dle  barvy  a  spojení  zvláštní 
význam.  Kipu  registrovalo  především  stati- 
stiku říšskou  a  zvláštní  veřejní  úředníci  kipu- 
kamajoch  zabývali  se  jeho  sestavováním  a  ře- 
šením. 1  v  poesii  užívalo  prý  se  uzlového 
písma  tak,  že  písmo  to  aspoň  pomáhalo  pa- 
měti. Poesie  Inků  byla  dílem  dramatická,  dí- 
lem lyrická;  z  dramat  pěstovány  činohry  a 
veselohry,  jež  mladí  Inkové  hráli  před  krá- 
Jem.  Lyrické  básnictví  mělo  obsah  pravidelně 
erotický.  —  Rok  dělili  na  12  měsíců,  z  nichž 
měl  každý  jméno  a  určitou  slavnost.  Též 
týdny  měli,  ale  neznámo  o  kolika  dnech. 
Kozaíl  mezi  měsíčním  rokem  a  slunečním, 
jenž  se  určoval  dle  stínu  slunečních  sloupů 
v  Kusku,  býval  vyplňován  všeobecnými  slav- 
nostmi. —  Inkové  hledíce  plniti  své  nábo- 
ženské poslání,  provozovali  celkem  politiku 
míru.  I  když  výboje  podnikali,  šetřili  krve 
lidské  a  ponechávali  v  úřadech  domácí  šlechtu. 
Půda  peruánská,  pokud  bylo  možno  ji  obdě- 
lávati, musila  býti  uměle  zavodňována;  vodu 
dodávaly  z  daleka  obrovské  vodovody.  Role 
královská  musila  se  teprve  kanalisací  á  pode- 
zdíváním  připraviti  v  úrodná  pole.  Obchodu 
naprosto  nebylo;  všecku  výměnu  potravin 
měl  stát  ve  svých  rukou.  Vojsko  bylo  orga- 
nisováno  podobně  jako  obyvatelstvo  v  de- 
kurie  a  centurie;  zřídka  kdy  použili  Inkové 
proti  podmaněným,  kteří  se  stále  bouřili,  ná- 
silné kolonisacc  do  země  sobě  oddané.  Tak 
poskytuje  říše  Inků  obraz  míru  a  tím  větší 
vina  padá  na  Španěly,  kteří  tuto  kulturu  na- 
padlí, a  na  nešťastného  Atahualjpu,  jenž  se 
odvážil  sáhnouti  po  žezlu  královském  nejsa 
synem  slunce,  nýbrž  levobočkcm  posledního 
velikého  Inky  Huaina  Kapaka.  Těmto  dvěma 
činitelům  podařilo  se  rozvrátiti  říši  i  vzděla- 
nost Inků.  —  Literatura:  Cieza  de  Leon, 
Cronica  del  Peru  (1554);  Garcilaso  de  la  Vega, 
Commentarios  reales  (1609);  Prescott,  History 
of  the  conquest  of  Peru  (1838);  R.  Brehm,  Das 
Inkareich  (1885);  Middendorí,  Ollanta  (1S90). 
Inkameraoe  (z  lat.),  přivlastnění  statků  a 
finančních  práv  se  strany  komory,  t.  j.  hlavně 
fisku.  I.  daly  se  zvláště  na  základě  říšského 
deputačního  usnesení  z  r.  1803.   Opírajíc  se 


o  toto  usnesení  vydalo  Rakousko  3.  pros.  1 803 
t.  zv.  inkameracní  edikt,  dle  něhož  snažilo 
se  přivlastniti  si  četné  statky  ve  vých.  Švýcar- 
sku a  v  Bavorsku.  Edikt  způsobil  dlouholetá 
diplomatická  vyjednávání.  V  právu  manském 
znamená  i.  toliic  jako  konsolidace. 

Inkaroeraoe  (z  lat.),  uskřinutí,  sevření. 
sklíčení  útroby,  hlavně  střeva,  v  těsných  prů- 
chodech, doupatech  nebo  utažením  nepravi- 
delnými blanami  a  vazy,  jak  pozorovati  lze 
při  kýlách  uskřinutých. 

Inkamaoe  (z  lat.),  vtělení. 

Inkamát,  karnace  (z  lat.),  barva  pleti 
lidské.  Ze  slavných  malířů,  kteří  byli  mistr>- 
V  malbě  masa,  uvádíme  Tiziana,  Correggia  a 
Rubensa.  Z  českých  moderních  malířů  pro- 
slavil se  delikátním  vystižením  odstínů  pleti 
V.  Hynais.  J-k. 

Inkerman  (t.  j.  jeskvnní  pevnost),  též  In- 
kermanská  skála,  skaliska  v  obvodu  rus. 
města  Sevastopole  na  Krimu  na  pr.   břehu 
říčky  Černé  2  km  od  ústí  jejího  do  zátoky 
Sevastopolské  při  Žel.  trati  Losovo-Sevastopol 
s  rozvalinami  býv.  pevnosti,   zbytky  jeskyn- 
ního města  a  Inkermanským  klášterem.  Dosud 
zachovaly  se   zde   dva  jeskynní   chrámy   se 
dvěma  do  skály  vtesanými  chodbami,  vedou- 
cími v  bývalou  pevnost,  jejichž  obrazy,  oltáře 
a  vchody  obnoveny  a  při  nichž  r.  1850   za- 
ložen nevelký  klášter  sv.  Klimenta  a  Martina. 
Mnichům  za  celly  slouží  některé  z  četných 
zdejších  náhrobků,  které  však  namnoze  po- 
rušeny jednak  pozdějším  opětným  do  nich 
pohřbíváním,  jednak  založením  lomů,  z  jejichž 
krásného  kamene  (inkermanského)  zbudovány 
jsou  všechny  čelnější  budovy  sevastopolské. 
Zdejší  jeskynní  stavby  náležely  dle  jedněch 
(Thunmann)  řeckému  městu  Theodoro  čili 
bori,  důležitému  v  dějinách  Krimu,   dle  ji- 
ných (Bruhn)  osadě  Kalamita  italských  ná- 
mořníků, jimž  dobře  známý  záliv  Kalamitský 
jest  prý  nynější  rejda  sevastopolská.  —    Dle 
pověsti   konal  v  lomech  l-u  nucenou    práci 
papež  Kliment  I.  později  do  moře  vržený,  a 
v  VII.  stol.  po  Kr.  byl  sem  vypovězen  papež 
Martin.  —  I.  jest  památný  krvavou  bitvou,  sve- 
denou zde  dne  5.  list.  1854  za  války  krimské 
mezi  sesílenou  ruskou  armádou  knížete  Menší- 
kova a  anglo-francouzským  vojskem  obléhají- 
cím Sevastopol.  Menšikov  měl  v  úmyslu  odříz- 
nouti pozorovací  sbor  francouzský  od  oblé- 
hacího  sboru  anglického  a  rozděleného   ne- 
přítele zahnati  k  moři.   Avšak  útok.  smělým 
výpadem  ze  Sevastopole  podporovaný,  zdařil 
se  pouze  proti  Angličanům,  kdežto  Francouzi 
jej   odrazili  a  obrátili  se  na  pomoc  Angliča- 
nům, čímž  Rusové  přinuceni  k  nespořádanému 
ústupu.   Ztrátv  Rusů  udávaly  úřední  zprávy 
na  12.000  mužů.  Tšr. 

Xnklinaoe  (z  lat.),  náklonnost;  naklonění, 
odchylka.  I.  (sklon)  v  geometrii  značí  úhel 
dvou  rovin  aneb  úhel  přímky  s  rovinou, 
v  astronomii  úhel,  který  tvoří  roviny  příslu- 
šející drahám  planet  nebo  vlasatic  s  rovinou 
dráhy  zemské  čili  ekliptikou.  Pch. 

I.  magnetická.  Zavěsíme-li  magnetickou 
jehlu  v  těžišti  na  ose  vodorovné,  skloní  se 


Inklínacc, 


655 


v  naiich  krajinách  severním  pólem  o  jistý 
ú\il\  k  zemi;  tcnlo  úhel  jest  nestejný  v  raz- 
ných svislých  rovinách*  nejmenší  v  roviné 
magnetického  polední- 
ku (v,  t,).  Pozná  se  to 
na  jehle  inklinační 
(vy obr.  č.  19 TO.),  jež  se 
niti  že  otáčeti  kolem  osy 
vodorovné  i  svislé.  Ta- 
to se  vždy  postaví  do 
smem  silokřivky  ma- 
gnciického  pole  zemí; 
a  udává  v  každém  mí- 
stu smór  působeni  síly 
magnetické  naši  země. 
Uhel»  její  svírá  jehla 
tato  s  polohou  vodo- 
rovnou, slovc  magn,  I.; 
obnáší  v  Praze  nyní  asi 
64^  45*.  l-ci  magn.  po- 
prvé pozoroval  Norim- 
beréan  Jiří  Hartmann 
r  1544.  méfil  ji  popr- 
vé anglický  vyrabitcl 
kompasů  Robert  Nor- 
man r.  1576  v  Londý- 
ne a  shledal  71**  SfV. 
Přrsnřyáí  mčřcní  í.  dej c  se  přístrojem  inkli- 
natorium  nebo  boussola  inklinační  zva- 
ným (obr.  č.  1971.).  Podstatnou  jeho  částí  jest 
magnetka,  jejímž  tčžištčra  prochází  vodorovná 
osu,  kolmá  na  rovinu  kruhu  vertikálního  v  jeho 


C.  1970- 

tnWHrufnl  jehla. 


(íTiiitanuni. 


Středu,  na  jchoí  obvode  jest  stupnice  úhlová; 
tento  kruh  se  oláíí  kulem  osy  svislé  uprostřed 
kruhu  vodorovného,  opatřeného  rovnéž  stup- 
nici  úhlovou,  a  staví  se  do  maj^netického  po- 
ledníku. Na  kruhu  vertikálním  odečte  se  I. 
Odečítáni  dC^c  se  při  přesných  strojích   lu- 


pou. Přesná  inklinatoria,  na  pf.  od  Dovcra 
v  Londýne,  od  Edelmanna  v  Mnichovi^  dle 
návrhu  prof.  Wilda,  jsou  nákladná.  Pozoro- 
vání jimi  jest  obtíiné,  protože  osa  nejde  téméf 
nikdy  téiiátém  jeiily  a  ne&nadxio  &e  docílí,  aL^ 
se  osa  geometrická  shodovala  s  magnetickou 
osou  jehly,  následkem  čehož  se  jehly  musí 
obraceti  a  přemagnetovati.  Proto  se  zhusta 
pozoruje  í.  nepřímo^  dle  návrhu  Hrugmannova 
tím,  že  se  určí  magnetíčnost  v  měkkém  železe 
indukovaná  magnet ičností  zemskou,  jak  déje 
se  i>řístroiem  Lloydovýra  z  r.  Iš42,  nebo  La- 
montovým  magnetickým  theodolitera  cestov- 
ním, jenž  slouží  též  k  určeni  horizontální 
složky  intensity  zemského  magnetismu.  Nebo 
se  í.' nepřímo'  měří  proudy  indukovanými 
v  cívkách  zemskou  raagnctičností,  na  př-  dif- 
ferentiálním  zemským  índuktorem  a  indukč- 
ním inklinatoriem  prof.  L.  Webra,  nebo  ro- 
tačním indiikčnim  inklinatoriem  prof.  Wihia, 
I.  m.  v  různých  místech  povrchu  zemského 
|est  ríjzná.  VštHjbecnč  čím  dále  k  severu,  tím 
jest  vetší;  tak  jest  v  Bombavi  18'^  47\  v  Al- 
žíru 36^  45',  ve  Vídni  (1890)  íá^  IT2\  na  Spíc- 
berkách  78"— 8<>4^  Místo/ kde  í.  obnási  W\ 
slově  magnetický  pól  zemský.  Místo  to  bylo 
r  1831  objeveno  kapitánem  J.  Rossera  v  75^ 
5'  s.  š.  a  96°  46'  z.  d.  ód  Gr.  —  Uvádíme  f-ci 
českých  a  morav,  mést  v  n  1889—90  měře- 
nou drcm  Liznarcm  a  převedenou  na  epochu 
1.   led.   1890.  Sev.  liře      Vých,  délka     InkliMce 

Nové  Hrady.  .48M7*4ť'  14<^47*27'*  aS^STK' 
Budř-jovice  .  .48"5S'34'*  t4<»27'44"  04«  8M' 
Jmdř.  Hradec  .  49''  8^25'*  IS*  0*24"  64«  77' 
Písek  .  ,  ,  •  49*18' 43"  14"  íi*34"  64^1M* 
Klatovy.  .  .  ,  49^24'JU"  13ni!ťl4"  64"31'r 
ŽcHvo  .  .  .  .  49*31' 46''  15"  13'  6"  l>4"23  8' 
Příbram  .  .  .  49041*44"  13*^59'37"  64"39*4' 
PUtrň  .  ,  .  ,49" 45' 36"  13" 22* 46*'  64^44«l' 
Lilumysl  .  -  .  49*'52'21"  16*19'23"  f>4<»37*5' 
Planá  .  ,  ,  ,  .49^>2'10"  12''44'  9"  64*'52*«í' 
Čáslav  .  ,  ,  .  49*54' 34*'  15*23' 37"  64*37  0' 
Žamberk  .  .  50*  4' 55"  16*28' 27"  64*48*lí* 
Praha  ....  .  óo"  5' 19"  14«25'23"  64^533' 
(  hvsc  ....  50"  6' 26"  13*15'  1"  66*  — 
Fránt  Lózné  .50*  6*42"  12*2ri9"  65«15'8' 
Chlumec  n.  C  ,  50"  9*  8"  15^27' 5l**  64*42  5' 
Rychnov  .  ,  50*10'  O"  16*  16' 56**  64*508' 
Karlovy  Vary  .  5(»"13'30"  12*52*59"  65*12,7* 
Náchod  .  .  .  ,50*25'  5"  16*»  9*44"  65*  2  9' 
Chomutov.  .  .  50^27*15"  13*24' 52'*  65"  19  O* 
Vrchlabí  .  .  .  50"37*44"  15'3o'3r'  ó.V'15*2' 
Tuplicc  .  ,  ,  .  Tin^^SH'?!!"  13M9  13"  bS^Z^S' 
C,  Lípa  ....  5iř4r  5"  14*32'  4"  65"21  9' 
P.idmokly  .  .  .M  ^  IH^^  14'>13'39"  65"290^ 
c   .    .    .    ,  •  15*   4'   4"  65*27'4' 

ava(Lund  •   16*52' 48'  63*45*2' 

Hudonin  .  .  .  48VfO  á4'*  17*^  8' 27"  63*42-0' 
Znojmo  .  .  .  .48^->r35"  16*  2*52*'  63*50*2* 
Jihlava  .  .  .  .ri'^j;r 30"  15*35'  1"  64*175' 
Brno  ....  ,  4H  n  48"  16\35'32'*  64*í33' 
Ulomuc  ►    .    .    .4VJ3(,*    v*  17'^15'15'*  64''2ři*'i* 

Těšín 4«>*44'32"  18<*38'37*'  Ó4"17T* 

Opava     .    .    •    ,49'*57'14*'  17*54*44"  64*35  4* 

Směrem  k  rovníku  I.  ubývá*  poblíic  fiého 
stojí  magnetka  vodorovné;  na  jižní  polokouli 


656 


Inklinační  jehla  —  Inkolát. 


skloní  se  jižním  pólem  k  zemi  (I.  jižní).  Jest 
na  př.  v  Klu  de  Janeiro  — 12^  1*,  na  mysu 
Hoornském  —52®  50',  v  Kapském  městě  —57® 
15',  v  Melbournu  — 67®  5*.  Jižní  pól  zemské 
magnetičnosti  nebyl  posud  objeven,  avšak 
J.  Kossovi  podařilo  se  přiblížiti  se  mu  tak 
blízko,  Že  I.  obnášela  88®  56',  poloha  jeho  se 
udává:  73V2®  j.  š.,  1477,®  z.  d.  od  Gr. 

Směrem  východozáp.  lze  sledovati  místa, 
ve  kterých  I.  jest  stejná;  čáry  tato  místa  spo- 
jující šlovou  isokliny,  mají  v  celku  průběh 
kruhů  šířkových,  jsou  vŠak  různé  zprohýbané. 
Isoklina,  kde  jest  I.  O,  slově  aklina  nebo 
magnetický  rovník.  Dříve  taělo  se  za  to, 
že  se  shoduje  se  zemským  rovníkem,  ale  jest 
rovněž  zprohýbána  a  protíná  tento  v  několika 
místech.  Nejstarší  karty  isoklin  pocházejí  od 
Whistona  z  r.  1721;  zobrazují  rozložení  I.  v  An- 
glii a  Francii.  R.1768  Wilcke  poprvé  nakreslil 
isokliny  pro  celou  zemi,  později  vydali  vše- 
obecné isoklinické  mapy  Hansteen,  Gauss  a 
Weber,  Sabině,  Hann  v  Berghausové  fysi- 
kálné-zeměpisném  atlase,  G.  Neumaycr  (Atlas 
des  Erdmagnetismus),  Alexis  de  Tillo  a  j.  — 
Na  některých  místech  povrchu  zemského  uka- 
zují čáry  ty  velké  nepravidelnosti  nebo  ano- 
málie, prozrazující  se  ve  značných  záhybech; 
tak  jest  v  okolí  Paříže,  v  Dalmácii  a  zvláště 
velmi  nápadně  v  Rusku  v  okolí  města  Koče- 
tovky  (<p  =  51®,  X  =  8*  od  Pulkavy)  a  Petrov- 
ského,  které  leží  15  km  jižněji;  zde  na  místech 
málo  od  sebe  vzdálených  kolísá  i.  mezi  42® 
a  82®  13*.  ~  Karty  isoklin  mají  v  různých  do- 
bách velmi  nestejný  průběh,  neboť  I.,  dekli- 
nace a  intensita  jsou  podrobeny  ustavičným 
změnám.  Tyto  jsou  buď  pravidelné,  vyskytu- 
jící se  v  jistých  periodách,  a  šlovou  variace, 
net>o  náhlé,  nepravidelné,  obyčejné  denní  va- 
riace daleko  převyšující,  a  šlovou  poruchy 
nebo  perturbace;  lze  je  považovati  za  jakési 
magnetické  bouře.  Jsou  v  souvislosti  se  se- 
verními zářemi  a  elektrickými  proudy  zem- 
skými. Rovněž  se  shledává  soudobost  mezi 
výjevy  na  slunci  jako  se  skvrnami,  protube- 
rancemi a  magnetickými  bouřemi ;  o  příčinné 
souvislosti  obou  úkazů  náhledy  se  rozcházejí; 
někteří,  jako  lord  Kelvin  (Will.  Thomson),  ji 
upírají,  jmi  opět,  jako  Tacchini,  za  prokázanou 
ji  mají. 

Změny  pravidelné  mají  periodu  věkovou 
(saekulárni),  roční,  denní,  Šestadvacetidenní, 
shodující  se  s  dobou  rotace  slunce  kolem 
jeho  osy,  dále  jest  perioda  llletá  jako  u  skvrn 
slunečních,  tak  že  v  létech,  kdy  jest  počet 
skvrn  větší,  jest  též  amplituda  denní  variace 
větší.  Saekulární  změna  I.  nejdéle  se  pozoruje 
v  Londýně  a  v  Paříži.  BylaC  v  Londýně  r.l576: 
71®  50\  r.  1600:  72®,  r.  1676:  73®  30',  r.  1723: 
74®  42*,  kdy  dostoupila  největší  hodnoty, 
r.  1800:  70®  35',  r.  1830:  69®  3',  r.  1878:  67®  40'. 

V  Paříži  r.  1671:  75®  (maximum),  r.  1780: 
71®  48',  r.  1806:  69®  12',  r.  1825:  68®,  r.  1850: 
66®  42',  r.  1879:  65®  326'.  r.  1895:  65®  421', 
r.  1896:  65®  3'.  V  našich  krajinách  v  posledních 
50  létech  průměrně  ročně  ubývala  o  2-3  minuty ; 
v  Praze  bylo  r.  1850:  66®  52',  r.  1890  64®  53  3'. 

V  posl.  létech  ubývá  jí  v  našich  šířkách  méně, 


v  Paříži  o  1'2',  ve  Vídni  o  14,  v  jižní  Evropě 
více,  v  Neapoli  o  32',  v  Lisabone  r.  1S*>^ 
o  3* 7*.  Za  to  jinde  I.  zase  roste.  Severní  i. 
roste  v  sev.  Americe,  ve  vých.  Asii  a  v  Ja- 
ponsku. Jižní  I.  roste  v  již.  Africe,  ubývá  v  již. 
Americe,  v  Austrálii ;  na  Filippinách,  přes  které 
jde  aklina,  ubývá  v  sev.  části  severní,  v  jižní 
části  jižní  I.  ročně  o  29  minut  Patrno,  ze 
i  poloha  pólů  zemské  magnetičnosti  se  mém' 
během  věků.  Duperrey  určil  polohu  sever, 
pólu  r.  1825  9  =  70  1®  s.  ř.,  I  =  1031®  z.  d.  Gr  . 
J.  Ross  755®  s.  š.,  968®  z.  d.,  Gauss  a  Erman 
(1835)  73-5®  s.  š.,  94-8®  z.  d.,  G.  Neumayer  (188o> 
70-5®  s.  š.,  97-6®  z.  d.  K  vyšetření  leho  byla 
v  sev.  Americe  ustanovena  zvláštní  kommisse 
r.  1892.  —  Denní  periodu  I.  poprvé  objevil 
r.  1827  Arago.  Pro  Prahu  udával  Kreil  2  ma- 
xima, ve  3  hod.  a  v  10  hod.  dopol.,  a  2  mi- 
nima, v  7  hod.  dopol.  a  v  11  hoa.  večer.  Dle 
Hanna  dostoupí  dle  nynějšího  stavu  pozoro- 
vání i.  maxima  mezi  8—11  hod.  dopol.  a  mi- 
nima mezi  3—12  hod.  odp.,  v  různé  době  na  růz- 
ných místech.  V  Petrohradě  na  př.  maximum 
kil  hod.  dop.,  min.  10—12  hod.  večer.  Ampli- 
tuda denní  změny  jest  malá;  obnáší  v  Dublině 
průměrně  2'.  V  krajinách  polárních  jest  denní 
amplituda  větší,  na  př.  na  Jan  Mayen  18'.  V  létě 
jest  amplituda  denní  variace  větší  než  v  zimě. 
Mimo  to  na  většině  míst  jest  slabší  maximum 
a  minimum  v  noci.  Během  roku,  jak  poprvé 
shledal  Sabině  (1850),  dostupuje  I.  největší 
hodnoty  v  prosinci  a  lednu,  nejmenší  v  červnu 
a  červenci,  a  to  na  obou  polokoulích,  tak  na 
mysu  Hoornském  byla  v  lednu  jižní  I.  52* 
56-75',  v  čci  52®  51-22*.  Souvisí  to  se  vzdále- 
nosti země  od  slunce.  V  zimě,  kdy  jest  zemé 
slunci  blíže,  jest  I.  větší,  v  létě,  kdy  země  jvSt 
od  slunce  vzdálenější,  i.  se  menší.        Pka. 

Inkllnaóni  Jehla  viz  Inklinace. 

Xnldlnatoriam  viz  Inklinace  magne- 
tická. 

Inkoeroibilni  (z  lat.),  nezkrotitelný. 

Inkolát  (zlat.),  t.  j.  státní  příslušnost 
čili  právo  státního  občanství,  měl  až  úo 
pol.  XIX.  stol.  veliký  význam  v  právních  dě- 
jinách Českého  státu.  len  ten,  kdo  nabyl  v  ze- 
mích koruny  České  práva  obyvatelského,  monl 
tu  držeti  svobodné  zemské  statky,  měl  při- 
stup k  veřejným  úřadům  a  směl  vykonávati 
práva  politická.  I.  ten  byl  pro  všecky  zemé 
koruny  České  společný  a  byl  takto  nejlepším 
důkazem,  že  všecky  její  země  tvoří  jeden  spo- 
lečný a  nerozdílný  stát.  Cizinci,  kteří  nebyli 
přijati  za  české  obyvatele,  čili,  jak  se  později 
říkalo,  kteří  se  nehabilitovali  k  zemi,  nepo- 
žívali v  zemích  koruny  České  práv  shora  na- 
značených. Výsadu  tuto  vymohli  si  čeští  sta- 
vové již  na  Janu  Lucemburském  v  koruno- 
vačním diplome  z  r.  1310,  a  také  pozdější 
čeští  králové  musili  ji  potvrzovati.  Královská 
potvrzení  přejata  pak  byla  do  všech  zemských 
zřízení.  I.  nesluší  úplně  stotožftovati  s  mo- 
derním právem  státního  občanství.  BylC  prá- 
vem státního  občanství  s  hlediska  starého- 
státu  stavovského,  v  němŽ  vykonávání  poli- 
tických práv  záviselo  na  držení  nemovitých, 
statků  v  zemi.  Kdo  chtěl  v  některé  zemi  státu; 


Inkommensurabilní  —  Inkoust. 


657 


Českého  nabyti  veřejného  úřadu,  tomu  nesta- 
čilo pouhé  právo  obyvatelské.  Další  podmín- 
kou nabyti  úřadu  bylo,  aby  v  oné  zemi,  ve 
které  mčl  spravovati  úřad,  měl  také  nemovitý 
statek.  Čech  mohl  býti  úředníkem  zemským 
na  Moravě  nebo  ve  Slezsku  jen  tenkráte, 
mčl-li  tam  statek,  a  podobně  musil  Moravan 
nebo  Slezák  míti  statek  v  Čechách,  chtěl-li 
se  tu  státi  úředníkem.  AŽ  do  obnoveného 
zem.  zřízení  udělovali  v  českém  státu  I.  jen 
zemští  sněmové  společně  s  králem,  a  sice 
sněm  moravsk]^  právě  tak  jako  sněm  český. 
V  obn.  zem.  zřízení  vyhradil  si  však  Ferdi- 
nand 11.  právo  udělovati  i.  sám  beze  sněmu. 
Od  té  doby  používali  čeští  panovníci  při 
povolování  i-u  pouze  služeb  české  dvorské 
kanceláře.  Stavové  čeští  domáhali  se  později 
sice,  jmenovitě  v  desideriích  z  r.  1790,  aby 
král  udělovati  směl  i.  pouze  s  jejich  svole- 
ním, avšak  usilování  jejich  mělo  pouze  ten 
výsledek,  že  jenom  případy  pochybné  před- 
kládány jim  byly  od  zemského  výboru  k  roz- 
hodnuti. Kde  nebylo  závady,  tam  zemský  vý- 
bor sám  na  místě  stavů  až  do  r.  1845  radil 
dvorské  kanceláři.  R.  1845  usilovali  stavové 
na  novo,  aby  nabyli  vlivu  na  udílení  l-u, 
avšak  v  krátké  době  učiněn  byl  konec  celé 
stavovské  ústavě  a  s  ní  zanikl  i  někdejší 
český  i.  —  Viz  Kalousek,  České  státní  právo 
(2.  vyd.  Praha,  1892).  Srv.  též  Čechy  str.  621 
a  546.  -dle, 

XnkomiiMiurarablliii  (z  lat.)  čili  nesou- 
měřitelné nazývají  se  takové  veličiny,  které 
nemají  společné  míry,  na  př.  průměr  a  obvod 
kruhu,  strana  a  úhlopříčna  čtverce  a  j. 

Xnkommodita  (z  lat.),  nepohodlí,  nepří- 
jemnost; inkommodovati,  nepohodlí  činiti, 
obtěžovati. 

Xnkompatibiliii  (z  lat.),  nesrovnatelný, 
nestačitelný. 

Xnkompetenoe  (z  lat.),  nenáležitost,  nepří- 
slušnost —  I.  soudní  viz  Nepříslušnost. 

Xnkompetentni  (z  lat.),  nepříslušný. 

Xnkonrormiii  (z  lat),  nestejnotvámý.  Viz 
Konformní. 

InkOBi^mentiii  (z  lat.)  zovou  se  útvary 
neshodné.  Viz  Kongruentní. 

XnkonMkvenoe  (Z  lat.),  nedůslednost;  in- 
konsekventni,  nedůsledný. 

Inkontrová&i  (z  ital.),  přirovnání,  jest 
přirovnáni  účetních  položek  (účinů)  vespolek 
v  příčinném  spojení  stojících,  tak  sice,  že  vý- 
daj při  hospodářství  nebo  pokladně  jedné  (^4) 
nutné  vyžaduje  vzájemný  příjem  při  pokladně 
druhé  {é)  a  naopak.  S  účiny  podobnými  setká- 
váme se  hlavně  při  vícečlenných  hospodář- 
stvích, najmě  u  státu,  kde  súčtování  položek 
přídělových  (Verlagsgebarungen)  nejen  velmi 
často  se  opakuje,  ale  i  pro  rozmanitost  po- 
kladen jakož  i  súčastněných  odvětví  státní 
správy  (etátů)  veliké  důležitosti  nabývá.  Účiny 
přídělové  jsou  totiž  buď  skutečné  nebo  ien 
představované  odevzdávky  peněz  pokladny 
jedné  na  pokladnu  druhou.  Každý  obnos, 
který  u  některé  pokladny  postaven  byl  jako 
příděl  buď  v  příjem  nebo  do  vydání,  musí 
při   druhé  pokladně  objeviti  se  ve  vydání, 

Ottev  Slovnik  NauSo^.  sv.  XII.  3  7  1897. 


nebo  v  příjmu.  Vyšetřeni,  je-li  tomu  tak  ve 
skutečnosti,  stalo-h  se  totiž  vzájemné  to  súčto- 
vání u  súčastněných  pokladen  správně,  sluje 
pak  i.  Blmn. 

Inkorporaoe  (lat.,  vtělení)  znamená  ve 
státním  právu  při  vtělení,  připojení  ke  státu 
nového  území,  jež  dosud  bylo  buď  úplně  samo- 
statné, neb  aspoň  tvořilo  čásť  území  samo- 
statného, avšak  jen  tenkráte,  když  přivtělené 
území  ztratí  dřívější  státní  suverenitu,  když 
tedy  s  cizím  státem  splyne  v  jeden  celek 
(unum  corpus,  jedno  těleso).  Nic  nevadí,  po- 
drŽí-li  inkorporované  území  vlastní  civilní 
nebo  trestní  zákonodárství  a  po  případě  i  jiné 
právní  rozdíly.  Za  příklad  i.  sloužiti  může  při- 
pojení Krakova  k  Rakousku  r.  1846,  připojení 
Hannoverská,  Nassavska,  Šlesvicka  a  Hol- 
štýnska  a  j.  zemí  k  Prusku  r.  1866. 

l-cí  (přivtělením)  zove  se  v  právu  cirk.  spo- 
jení beneficia  s  nějakou  církevm'  korporací 
(kapitolou,  klášterem),  a  sice:  spojeno -li 
beneficium  s  korporací  tou  jen  quoad  tempo - 
ralia,  t  j.  jen  jeho  důchody,  jest  to  incorporatio 
jure  minus  pleno  {sloučeni  částečné);  spojeno-li 
s  ní  jak  quoad  temporalia  tak  quoad  spiritu - 
alia,  t.  j.  iak  důchody  tak  i  správa  duchovní, 
místo  má  hic.  jure  pleno  (sloučení  celkové), 
a  když  při  tom  i  jurisdikce  na  korporaci  se 
přenáší,  povstává  inc.jure  plenissimo.  V  prvém 
případě  jest  korporace,  resp.  praelát  (opat) 
jako  její  repraesentant,  parochus  prímitivus  či 
titularis,  a  jí  přísluší  též  důchody  obroční; 
duchovní  správu  vede  však  zástupce  {vicartus 
perpetuus)  na  praesentaci  korporace  biskupem 
ustanovený  a  korporací  vydržovaný;  v  dru- 
hém případě  je  korporace  parochus  primarius 
čili  habituaiis,  jež  však  aktuální  správu  du- 
chovni vede  skrze  svého  zástupce  (vicarius 
temporalis),  jí  jmenovaného  a  vydržovaného, 
ale  biskupovi  diécésnímu  za  vedení  správy 
duchovní  zodpovědného.  Přivtělování  bene- 
ficií  dělo  se  v  církvi  od  stol.  IX.  a  jmenovitě 
ve  stol.  Xíl.  bylo  velmi  časté.  Koncil  tri- 
dentský  (sess.  XXIV.  c.  13.  de  ref.)  stanovil 
však.  aby  příště  beneficia  farm'  s  korporacemi 
církevními  spojována  nebyla.  Tpch. 

Inkoust  (rus.  černila,  franc.  encre,  angl. 
ink)  jest  buď  roztok  barviva  nebo  kapalina, 
v  níž  se  jemná  barevná  ssedlina  zahuštěním 
(arabskou  klovatinou,  dextrinem,  cukrem) 
v  rozptýlení  udržuje.  Hlavní  dosud  I.  du- 
běnkový,  z  čerstvého  odvaru  nebo  zkvašc- 
ného  nálevu  duběnkového  a  zelené  skalice 
připravený,  zahuštěný,  omodřený  a  kreoso- 
tem  nebo  jinak  před  plesnivěním  chráněný, 
jest  příkladem  druhých;  přidá-li  se  k  němu 
tolik  kyselin,  hlavně  octové,  aby  modročerná 
ssedlina  v  něm  obsažená  se  rozpustila,  na- 
býváme í-u  alizarinového  (v.  t.)  nebo  an- 
thracenového. Laciné  černé  l-y  dělají  se 
z  odvaru  kampeškového  a  skalice  zelené,  mo- 
dré, kamence  a  dvojchrómanu  sodnatého.  Dá-li 
se  k  l-ům  více  zhuŠťovadla  a  glycerin,  pře- 
káží se  úplnému  vpíjení,  zasycháni  a  ustálení 
a  vzniknou  l-y  snímací.  Pestrobarevné  l-y 
vyráběly  se  dříve  z  barviv  přirozených  (čer- 
veného dřeva,  řešetláčků,  cervce  a  j.)  tím, 

44 


Inklmační  jehla  — 


v  P: 
více 

3 


656 

skloní  se  uíním  Pf^emk  zenu  (1.  jižní)  J^^ 

Hoornském— o2  ^" »  ^o  v     ližní  pól  zcroskc    ros 

ve  kterých  1.  jest  stejná;  l^J  f  °X      ai>ěh 
jujicí  šlovou  'sokhny.  maj    v  ce.       v-        é 
Vuha  šířkových.  JSOU  však  různé  zp  ony 
isoklina    kde  Jf^^-.^"' otvc  taélo  se  za.t. 

?sokUnv  pro  celou  lemi.  pozdéji  vydal 

kálné-zemépisném  ^'^^^^^i^^X^^^^ 
des  Erdmagnetismus),  Alexis  ae  ii 
Na  nékrerých  místech  povrchu  zems 
zují  čáry  ty  velké  nepravidelnosti 
malie   prozrazující  se  ve  znacnýc 
r^  test  v  okoli  Paříže,  v  Dal^^^ 
velmi  nápadné  v  Rusku  v  oko  í 
tovky(9  =  51^i  =  8•  odPulkf 
ského,  které  leží  15  km  jižnén ; 
málo  od  sebe  vzdálených  K 
a  820 13..  _  Karty  isoklin  r 
bách  velmi  nestejný  průbř 
nace  a  intensita  jsou  po' 
zménám.  Tyto  jsou  buď 

jící  se  v  jistých  penof  /*.i,^- 

nebo  náhlé,  nepravidf  *-  ♦  -^  4.*  .  . 

riace  daleko  převvř 

nebo  perturbace;  r  /  '  /     / 

magnetické   bouřr  '    /   .    . 

verními   zářemi  r  ' 

skými.   RovněŠ 
výjevy  na  sluf 
rancemi  a  mp 
souvislostí  ' 
někteří,  ja* 
upírají,  jr 
ji  mají, 
Zmř 
(saek 
shc 


71 

74"    4-', 

r.  1800: '70^ 

"^  Paříži   r 

71'  48\  r   1 

660  42'     r    i«?n'  ^^^   ^        ' 

r.  1896' 6^0  IřW  65<^   32-^%.     ,   ^ 

^  PosJ.  JétU  ublvá  )i^   x^^šich  šířkách  méné, ' 


167i 
ÍS06;  690 
1879; 


stu«. 


•  —  '«..   rwc  jic:  .\ 


tnkvisice. 


659 


vL  by 
váděf. 

_  •  LJi  slou- 
ovsktmu 

i  torů,  do- 
etářů,  ně- 
iafc    soud- 
pokladníka; 
pochopové^ 
ívédačů.  Po- 
:m   mimo  ka- 
ako  sodomité, 
iníci,    vrahové, 
.dloudníri    a  j. 
átáttii  pokladny, 
néiité.  Soud  za- 
/  každý,  kdo  jest 
"pravé  víry,  sám 
vykonal  pokání  a 
í;   ncdostavit-li  se, 
,  udání»  byl  na  roz- 
émén  a  přísni  stře- 
oudtií  za  přítomnosti 
Oblalo vánému  byla 
*  oly  svédků,  ale  jména 
^^     jakož  i  vsc,  t  čeho  by 
^         rodů  pT|,  by  svědkové 
^        jintstou  často  mocných 
%in  sám   směl   se  hájiti, 
ch  osob  svého  prokurá- 
vfdkv  vý vodní  a  označiti 
^     c  mofil  domnívati,  že  by 
ze  záští  nebo  zlomyslnosti 
vé  svědectví  se  zprvu  tre- 
ji,  zvláště  jednalo-Ii  se  o  zá- 
o  osoby  veliký  vliv  mající, 
oez  trestu.  Proti  obviněnému 
Žiti  jednou  tortury,  avšak  i  tu 
^správnosti  a  mučení  jako  po- 
pího bývalo  opakováno.    Roz- 
rýti předložen  sboru  kvalifiká- 
zen   od  velkoinkvisitora   každé 
jně  rozsudek  prohlášen  byl  všem 
o  čemž  viz  Auto  da  fé. 
cii,  kde  i.  vznikla,  prováděna  byla 
přísností  a  krutostí,  tak  že  lid  se 
al  důrazné,  by  byla  zrušena;  čeho 
;zmohly,  vykonala  četná  vzbouření 
'  r.  1234  v  Narbonně,  r.  1242  v  Tou- 

J posléze  v  Carcassoně,  kde  lid  roz- 
tcr  dominikánů  a  vyhnal  inkvisitory; 
»padla  I.  v  nevážnost  a  obnovena  byla 
r.  1535  za  Františka  I.  jako  Ch  ambře 
ite  (v.  t.).  —  Z  Francie  rozšířila  se  I. 
io  všech  sousedních  zemí,  i  v  Čechách 
e  zprávy  o  ní  z  r.  1318,  kdy  biskup  Jan 
ažic  musil  proti  pikhartům,  bekyním,  val- 
•ským  a  proti  zbytkům  katharů  zavésti  l-ci, 
^oť  téhož  roku  bylo  v  Praze  v  jednom  mě- 
-'  ^^P^^^^o  14  kacířů  obojího  pohlaví  a  množ- 
-7^  3 ic^  vykonalo  veřejné  pokání.  Inkvisitor- 
•*y  úřdá  obsazoval  arcibiskup  pražský;  úřad 
ten  byl  samostatný  a  měl  zvláštní  svou  bu- 
dovu na  Starém  městě  blíž  kostela  sv.  Jana 


'^» 


na  Zábradlí  (Tomek,  Děj.  Prahy.  III.  d.  223). 
Soud  pátral  po  kacířích  a  věznil  je  po  celou 
dobu  vyšetřování  ve  svém  vězení.  Kdo  při- 
znal se  k  blodo  a  odvolal,  byl  odsouzen,  aby 
vykonal  veřeiné  pokání,  načež  byl  propuštěn; 
kdo  neodvolal,  byl  odsouzen,  vydán  moci 
světské  ka  potrestání  a  dle  přijatého  v  Ce- 
chách zákona  upálen.  Jako  inkvisitoři  připo- 
mínají se:  bratr  íohl  z  Prahy  (1374),  Mikuláš, 
biskup  vladimířský  (1392),  a  Martin,  farář  pně- 
vický  (1395).  —  V  Itálii  na  radu  kardinála 
Caraffy  zřídil  Pavel  III.  r.  1542  novou  l-ci 
>Santo  Uflicio*,  které  podřídil  i  censům  knih, 
tak  že  bez  svolení  inkvisitorů  nesměla  býti 
žádná  kniha  tištěna;  povstal  známý  index 
(v.  t.);  knihy  zavržené  byly  veřejně  spalovány; 
bohužel,  že  často  s  knihami  byli  upalováni 
i  jejich  spisovatelé.  Pavel  IV.  l-ci  zostřil,  aby 
zamezil  protestantismu  cestu  do  Itálie;  po- 
stavil pod  ni  i  vyšší  duchovenstvo  a  učinil 
ji  strážcem  nad  životem  veřejným;  v  činnosti 
zůstala  i  v  pozdějších  stoletích,  zasahala  i  ve 
vědu,  jak  jednám  její  proti  Galileimu  (v.  t.) 
r.  1616  a  1633  dokazuje.  Napoleon  I.  ji  zrušil 
r.  1808,  ale  Pius  VII.  ji  obnovil,  že  trvala  až 
do  r.  1852.  —  Do  Německa  zavedl  ji  Kon- 
rád z  Marburku  v  1.  1231—33,  ale  neudržela 
se  tu,  než  obživla  v  XV.  a  XVI.  stol.  v  sou- 
dech proti  čarodějství  (viz  Čaroději  a  Oběti 
pověry,  Mat.  lidu  1871,  V.  č.  6.).  —  Bullou 
Jana  XXII.  z  1.  kv.  1318  zavedena  byla  I.  do 
Polska,  svěřena  dominikánům  krakovsk]5Jm 
a  užíváno  jí  dle  statutu  Vladislava  Jagaila 
z  r.  1424  proti  příchozím  z  Čech,  nepřináše- 
jí-li  s  sebou  nauky  husitské;  kacíři  bývali  upa- 
lováni. Poslední  známy  inkvisitor  jest  Mel- 
chior  z  Mošcik,  dominikán  Ivovský  (1570  až 
1591).  —  Portugalsko  dostalo  l-ci  r.  1557 
jako  úřad  státní,  neboť  velkoinkvisitor  byl 
od  krále  jmenován.  Pombal  užil  jí  proti  je- 
suitům; když  však  na  vyzvání  jeho,  by  slav- 
nostně odsoudila  jesuity,  že  učili  bludům,  I. 
neuposlechla,  rozpustil  a  obsadil  ji  r.  1761 
svými  stvůrami;  provedl  svou  vůli,  ano  vy- 
mohl, že  I.  odsoudila  apoštola  Brazílie,  šle- 
chetného Gabriela  Malagridu,  iako  kacíře 
k  smrti  a  provedla  rozsudek  ane  21.  září 
1761;  zrušena  byla  teprve  r.  1821. 

Nejvíce  vyvinula  se  I.  ve  Španělsku,  kde 
I.  biskupská  (z  XIII.  st.)  za  Ferdinanda  Katol. 
a  Isabelly  kastilské  přeměnila  se  zcela  v  soud 
státní,  obrácený  nejprve  proti  Maranům,  po- 
křtěným to  židům,  kteří  však  v  srdci  zacho- 
vávali starou  víru  a  doufali,  že  se  jim  podaří 
zříditi  ve  Španělsku  novou  říši  isráélskou. 
R.  1478  povolil  Sixtus  IV.  l-ci,  ale  ta  vešla 
v  činnost  teprve  král.  dekretem  z  2.  ledna 
1481  a  počínala  si  tak  krutě,  že  sám  papež 
přijal  odvolání  se  odsouzených  a  nařizoval 
mírnost  a  odpuštění.  Ještě  hůře  bylo,  když 
generálním  inkvisitorem  byl  jmenován  fanatik 
Thomas  de  Torquemada,  který  r.  1484  vydal 
novou  instrukci  o  l-ci  a  vymohl,  že  30.  bř. 
1492  byl  vydán  král.  dekret,  kterým  se  všickni 
nekřtění  Židé  vypovídali  ze  země;  na  30.000 
rodin  vystěhovalo  se  a  vláda  sama  dala  jim 
lodi  ku  přeplavení   do  Anglie  a  do  jiných 


658 


Inkrement  —  Inkvisice. 


že  výluh  jejich  smíchal  se  s  kamencem,  cí- 
novou solí,  phstou  a  j.  v  takovém  poměru 
nebo  s  takovou  dávkou  kyseliny  vinné,  bjr 
barevný  lak  zůstal  rozpuštěn.  Nyní  dostávají 
se  pouhým  rozpuštěním  barviv  dehtových 
(na  př.  methylové  violeti,  eosinu,  fuchsinu) 
ve  vodě  í-y  způsobilé  k  snímání,  dávající 
však  jen  výjimečně  písmo  tak  stálé  jako 
předešlé.  Zvláštní  l-y  jsou  tuše  (rozptýlené 
saze),  bronzové,  znamenací  (roztok  dusič- 
nanu stříbrnatého  neb  okysličovadcl,  jež  na 
tkanině  roztokem  anilinové  soli  napojené  a 
vysušené  v  páře  neb  při  žehlení  tvoři  anili- 
novou čerň),  razítkové  (barviva  s  glyceri- 
nem nebo  fermeží),  sympathetické  (roz- 
toky solí,  jež  nejsou  patrný  po  zaschnutí  a 
zbarví  se  teprve  zahřátím  nebo  protažením 
jiným  roztokem),  lithografické  a  j.  Schdr. 

Inkrement  (z  lat.  incrementum,  vzrůst)  při 
proměnných  veličinách  zvláště  v  mathematice 
značí  přírůstek  veličiny;  opak  toho  jest 
dekrement,  úbytek;  obyčejně  rozumějí  se 
l-em  a  dekrementem  nekonečně  malé  veličiny 
a  na  místě  těchto  názvů  užívá  se  nyní  obecné 
slova  difference.  Pch, 

I.  homologický  viz  Homologie. 

Inkrlmlnaoe  (z  lat),  obvinění  ze  zločinu; 
inkrimfnovati,  viniti  koho  ze  zločinu. 

Inkmstaoe  (z  lat.)  v  uměl.  průmyslu 
značí  všeobecně  vrstvu  z  určitého  materiálu 
položenou  a  zakrývající  materiál  předmětu 
v  podobě  desky,  lako  děje  se  na  stěnách  a 
jiných  částech  architektury,  kde  užívá  se  de- 
sek kamenných,  gypsových,  kovových  a  pod. 
V  užším  smyslu  užívá  se  slova  toho  o  vlo- 
žené ozdobě  do  plochy  předmětu,  ve  kte- 
rémž případě  zahrnuje  název  I.  také  mosaiku, 
intarsii,  tauširování,  niello,  email  a  pod. 

Inkubaoe  slul  u  starých  Římanů  zvláštní 
způsob  věštění  ze  snů,  od  Řeků  enkoi- 
mésis  (ťyxot>;?<jtff)  zvaný,  jemuž  zejména  ne- 
mocní se  podrobovali,  aby  zvěděli  ve  snu 
prostředek  k  vyléčení.  V  Řecku  věštírny  ta- 
kové bývaly  při  chrámech  Asklépiových;  neŽ 
také  Dionysova  věštírna  v  Amfikleji  ve  Fó- 
kidé  a  Amfiaraova  v  Órópu  byly  proslulými, 
v  Římě  pak  Aesculapiův  chrám  na  ostrově 
Tiberském.  Obyčejně  za  tou  příčinou  spávali 
ve  věštírně  nemocní  sami,  v  Plutonové  vě- 
štírně mezi  Trally  a  Nysou  v  Lydii  však 
kněží.  klk. 

I  v  lékařství  nazývá  se  období  mezi  ná- 
kazou a  propuknutím  nemoci.  U  různých  na- 
kažlivých nemocí  jest  období  to  nestejně 
dlouhé  kolísajíc  od  několika  hodin  nebo  dní 
do  týdnů  a  měsíců.  Tak  trvá  na  př.  i.  u  cho- 
lery několik  hodin  nebo  2—3  dny,  u  chřipky 
1—2  dny,  u  spály  7  hodin  až  17  dní  (prů- 
měrně však  7  dm),  u  mázdřivky  (difterie)  2 
až  7  dní,  u  spalniček  8—10  dm,  u  neštovic 
9  dni,  u  vztekliny  průměrně  40—60  dni, 
může  však  trvati  též  13  dní  a  více  než 
2  měsíce.  Období  í.  neprojevuje  se  nija- 
kými příznaky  nemoci  později,  propuklé,  kte- 
ráž zůstává  v  této  době  jako  utajena.  V  i-ci 
sesiluje  se  škodlivina  do  těla  vniklá  a  když 
náležitě    v    těle    zmohutněla,    propuká    pak 


vlastní  nemoc  tak  zv.  předběžnými  či  pro- 
dromálními  příznaky. 

Inkolpát  (žen.  rod  tnkulpátka,  z  lat.) 
zove  se  v  inkvisičním  řízení  osoba  obviněná 
z  těžkého  zločinu,  stíhaného  z  úřední  povin- 
nosti, avšak  jen  dokud  nedošlo  k  inkvisici 
speciální,  od  kteréž  doby  i.  nazýván  jest  in- 
k  visi  tem.  BěŽí-li  o  menší  přečiny,  které  se 
stíhají  jen  k  oznámení  uražené  osoby,  užívá 
se  místo  i.  výrazu  denunciát. 

Inknnabiue  viz  Prvotisky. 

Znkrirent  (z  lat.)  nazývá  se  v  inkvisič- 
ním řízení  vyšetřující  soudce;  Inkvirovati, 
vyšetřovati,  klásti  otázky  v  trestním   řízeni. 

Inkviflioe,  z  lat.  inquisitio  haereticae  pra- 
Vítat is,  t.  j.  vyhledávání  kacířské  nešlechet- 
nosti, též  Sancthm  ofjicium,  slul  původně  cír- 
kevní soud,  který  vyhledával  nejen  odpadlíky 
od  víry,  ale  také  ty,  kdož  se  prohřešili  proti 
křesťanské  kázni  a  řádům.  V  prvních  třech 
stoletích  bylo  užíváno  jen  trestů  církevních ; 
když  však  náboženství  křesťanské  stalo  se 
státním,  považovali  se  mnozí  panovníci  za 
ochránce  církve  a  proto  prohlašovali  bludař- 
ství  a  odpadlictví  od  víry  za  velezrádu  a  po- 
čali od  církevní  I.  odsouzené  stíhati  také  tre- 
sty hmotnými  (zabavováním  jmění),  tělesnými 
(vězcnímj,  ano  i  smrtí.  První  takový  případ 
zasáhnuti  světské  moci  do  působnosti  I.  cír- 
kevní bylo  popravení  Priscillianovo  a  4  jeho 
přívrženců  na  popud  dvou  biskupů,  Idacia 
z  Meridy  a  Ithacia  z  Osonuby,  od  vzdoro- 
císaře  IVÍaxima  r.  385  v  Treviru  nařízené  a 
vykonané.  Jednání  obou  biskupů  způsobilo 
veliké  rozčilení  na  dvoře  papežském  a  sv.  Mar- 
tin Tourský  a  sv.  Ambrož  Milánský  zavrhli 
rozsudek  jako  nezákonitý  a  násilnicícý.  Když 
ve  XII.  a  XIII.  stol.  počaly  vznikati  různé 
sekty  náboženské,  které  naukou,  obřady,  zří- 
zením, životem  i  snahami  od  církve  křesťan- 
ské se  lišily  a  mírnými  prostředky  od  bludů 
se  odvrátiti  nedaly,  pomýšleli  papežové  na 
nápravu  prostředky  přísnějšími,  zvláště  Inno- 
cenc  III.,  jenž  r.  1215  svolal  čtvrté  koncilium 
lateránské,  jehož  ustanoveni  ze  dne  8.,  20.  a 
30.  list.  týkají  se  hlavně  katharů,  manichaeů, 
valdenských  a  pantheistů.  Články  těmi  zřizuje 
se  f.  biskupská,  která  má  se  opírati  o  moc 
státní,  neboC  každý  křesťanský  panovník  má 
se  přísahou  zavázati,  že  nebude  trpěti  v  území 
svém  žádných  kacířů,  bludařů  a  odpadlíků, 
biskupové  mají  své  diécése  visitovati,  starati 
se,  by  lidu  jen  čistá  nauka  křesťanská  byla 
hlásána;  zvláště  farnosti,  ve  kterých  se  vy- 
skytovaly bludy,  měli  biskupové  aspoň  jed- 
nou do  roka  navštíviti,  některé  poctivé  ob- 
čany předvolati  a  je  přísahou  zavázati,  by  jim 
oznamovali  jména  osadníků,  kteří  jsou  blu- 
daři a  nevěrci;  biskupové  měli  pak  udané 
osoby  vyslechnouti,  napomenouti  a  kd^by 
slova  neprospěla,  i  trestati.  Ustanoveni  ta 
byla  roku  1229  na  synodě  toulouské  ještě 
zostřena,  neboť  zatvrzelí  kacíři  propadali  ne- 
jen klatbě  církevní,  ale  ztráceli  i  svou  občan- 
skou česť,  nesměli  zastávati  veřejných  úřadů 
a  byli  trestáni  zabavováním  jmění,  vězením  a 
smrtí.  Z  Francie  rozšířily  se  soudy  kacířské 


Inkvisice. 


659 


po  sousedních  zemích  a  dostávaly  se  do  ru- 
kou dominikánů,  kterýž  řád  zřízen  byl,  by 
bludné  valdenské  ku  pravé  víře  přiváděl. 
Úplně  do  moci  řádu  toho  dostala  se  I.  de- 
kretem Innocence  IV.  z  r.  1248;  později  slou- 
'  žila  též  účelům  státním,  dvoru  královskému 
a  zájmům  osobním. 

Každý  soud  skládal  se  z  2  inkvisitorů,  do- 
minikánů a  světských  kněží,  3  sekretářů,  ně- 
kolika kvaliíikátořů  rozsudku,  písaře  soud- 
ního, zástupce  státního  fisku  a  pokladníka; 
k  službám  byli  žalářník,  biřicové,  pochopové, 
ozbrojení  zřízenci  a  množství  vyzvědačů.  Po- 
zději podrobeni  byli  soudům  těm  mimo  ka- 
cíře také  zločinci  a  provinilci,  iako  sodomité, 
znemravnělci,  šejdíři,  podvodníci,  vrahové, 
zloději,  čaroději,  lichváři,  podloudníci  a  j. 
Náklad  lía  soud  placen  byl  ze  státní  pokladny, 
kam  zase  plynuly  pokuty  peněžité.  Soud  za- 
hájil činnost  provoláním,  aby  každý,  kdo  jest 
si  vědom,  že  se  odchýlil  od  pravé  víry,  sám 
dobrovolně  se  dostavil,  by  vykonal  pokání  a 
přijal  poučení  a  odpuštění;  nedostavil-li  se, 
na  kohož  učiněno  bylo  u  I.  udání,  byl  na  roz- 
kaz inkvisitorů  zatčen,  uvězněn  a  přísně  stře- 
žen. Výslech  řídil  písař  soudní  za  přítomnosti 
dvou  kněží  jako  svědků.  Obžalovanému  byla 
přečtena  žaloba  a  protokoly  svědků,  ale  jména 
jejich  jsou  zamlčována,  jakož  i  vše,  z  čeho  by 
mohl  le  poznati,  z  důvodů  prý,  by  svědkové 
byli  chráněni  před  pomstou  často  mocných 
přátel  obviněného;  on  sám  směl  se  hájiti, 
zvoliti  si  z  vynikajících  osob  svého  prokurá- 
tora, oznámiti  své  svědky  vývodní  a  označiti 
osoby,  o  kterých  se  mohl  domnívati,  že  by 
mohly  proti  němu  ze  záští  nebo  zlomyslnosti 
křivě  svědčiti.  Křivé  svědectví  se  zprvu  tre- 
stalo smrtí,  později,  zvláště  jednalo-li  se  o  zá- 
jmy státní  neb  o  osoby  veliký  vliv  mající, 
bylo  ponecháno  bez  trestu.  Proti  obviněnému 
bylo  dovoleno  užiti  jednou  tortury,  avšak  i  tu 
daly  se  časté  nesprávnosti  a  mučení  jako  po- 
kračování prvního  bývalo  opakováno.  Roz- 
sudek musil  býti  předložen  sboru  kvaliíiká- 
tořů a  potvrzen  od  velkoinkvisitora  každé 
země.  Obyčejně  rozsudek  prohlášen  byl  všem 
obviněným,  o  čemŽ  viz  Auto  da  fé. 

Ve  Francii,  kde  I.  vznikla,  prováděna  byla 
8  velikou  přísností  a  krutosti,  tak  že  lid  se 
rotil  a  žádal  důrazně,  by  byla  zrušena;  čeho 
prosby  nezmohly,  vykonala  Četná  vzbouření 
lidu,  jako  r.  1234  v  Narbonně,  r.  1242  v  Tou- 
louse a  posléze  v  Carcassoně,  kde  lid  roz- 
bořil klášter  dominikánů  a  vyhnal  inkvisitory; 
na  to  upadla  I.  v  nevážnost  a  obnovena  byla 
teprve  r.  1535  za  Františka  I.  jako  Chambre 
ardente  (v.  t).  —  Z  Francie  rozšířila  se  I. 
brzo  do  všech  sousedních  zemí,  i  v  Čechách 
máme  zprávy  o  ní  z  r.  1318,  kdy  biskup  Jan 
z  Dražic  musil  proti  pikhartům,  bekyním,  val- 
denským a  proti  zbytkům  katharů  zavésti  í-ci, 
neboť  téhož  roku  bylo  v  Praze  v  jednom  mě- 
síci upáleno  14  kacířů  obojího  pohlaví  a  množ- 
ství jich  vykonalo  veřejné  pokání.  Inkvisitor- 
ský  úřad  obsazoval  arcibiskup  pražský;  úřad 
ten  byl  samostatný  a  měl  zvláštní  svou  bu- 
dovu na  Starém  městě  blíž  kostela  sv.  Jana 


na  Zábradlí  (Tomek.  Děj.  Prahy,  HI.  d.  223). 
Soud  pátral  po  kacířích  a  věznil  je  po  celou 
dobu  vyšetřování  ve  svém  vězení.  Kdo  při- 
znal se  k  bludu  a  odvolal,  byl  odsouzen,  aby 
vykonal  veřeiné  pokání,  načež  byl  propuštěn; 
kdo  neodvolal,  byl  odsouzen,  vydán  moci 
světské  ku  potrestání  a  dle  přijatého  v  Ce- 
chách zákona  upálen.  Jako  inkvisitoři  připo- 
mínají se:  bratr  íohl  z  Prahy  (1374),  Mikuláš, 
biskup  vladimířslcý  (1392),  a  Martin,  farář  pně- 
vický  (1395).  —  V  Itálii  na  radu  kardinála 
Caraífy  zřídil  Pavel  III.  r.  1542  novou  l-ci 
>Santo  Ufficio*,  které  podřídil  i  censuru  knih, 
tak  že  bez  svolení  inkvisitorů  nesměla  býti 
žádná  kniha  tištěna;  povstal  známý  index 
(v.  t.);  knihy  zavržené  byly  veřejně  spalovány; 
bohužel,  že  často  s  knihami  byli  upalováni 
i  jejich  spisovatelé.  Pavel  IV.  l-ci  zostřil,  aby 
zamezil  protestantismu  cestu  do  Itálie;  po- 
stavil pod  ni  i  vyšší  duchovenstvo  a  učinil 
ji  strážcem  nad  životem  veřejným;  v  činnosti 
zůstala  i  v  pozdějších  stoletích,  zasahala  i  ve 
vědu,  jak  jednám  její  proti  Gal  i  lei  mu  (v.  t.) 
r.  1616  a  1633  dokazuje.  Napoleon  I.  ji  zrušil 
r.  1808,  ale  Pius  VII.  ji  obnovil,  že  trvala  až 
do  r.  1852.  —  Do  Německa  zavedl  ji  Kon- 
rád z  Marburku  v  1.  1231—33,  ale  neudržela 
se  tu,  než  obživla  v  XV.  a  XVI.  stol.  v  sou- 
dech proti  čarodějství  (viz  Čaroději  a  Oběti 
pověry,  Mat.  lidu  1871,  V.  č.  6.).  —  Bullou 

{ana  aXII.  z  1.  kv.  1318  zavedena  byla  i.  do 
'olska,  svěřena  dominikánům  krakovským 
a  užíváno  jí  dle  statutu  Vladislava  Jagaila 
z  r.  1424  proti  příchozím  z  Čech,  nepřináše- 
jí-li  s  sebou  nauky  husitské;  kacíři  bývali  upa- 
lováni. Poslední  známý  inkvisitor  jest  Mel- 
chior  z  Moácik,  dominikán  Ivovský  (1570  až 
1591).  —  Portujgalsko  dostalo  l-ci  r.  1557 
jako  úřad  státní,  neboť  velkoinkvisitor  byl 
od  krále  jmenován.  Pombal  užil  jí  proti  je- 
suitům; když  však  na  vyzvání  jeho,  by  slav- 
nostně odsoudila  jesuity,  že  učili  bludům,  I. 
neuposlechla,  rozpustil  a  obsadil  ji  r.  1761 
svými  stvůrami;  provedl  svou  vůli,  ano  vy- 
mohl, že  i.  odsoudila  apoštola  Brazílie,  šle- 
chetného Gabriela  Malagridu,  jako  kacíře 
k  smrti  a  provedla  rozsudek  dne  21.  září 
1761;  zrušena  byla  teprve  r.  1821. 

Nejvíce  vyvinula  se  I.  ve  Španělsku,  kde 
I.  biskupská  (z  XIII.  st.)  za  Ferdinanda  Katol. 
a  Isabclly  kastilské  přeměnila  se  zcela  v  soud 
státní,  obrácený  nejprve  proti  Maranům,  po- 
křtěným to  židům,  kteří  vŠak  v  srdci  zacho- 
vávali starou  víru  a  doufali,  že  se  jim  podaří 
zříditi  ve  Španělsku  novou  říši  isráélskou. 
R.  1478  povolil  Sixtus  IV.  l-ci,  ale  ta  vešla 
v  činnost  teprve  král.  dekretem  z  2.  ledna 
1481  a  počínala  si  tak  krutě,  že  sám  papež 
přijal  odvolání  se  odsouzených  a  nařizoval 
mírnost  a  odpuštění.  Ještě  hůře  bylo,  když 
generálním  inkvisitorem  byl  jmenován  fanatik 
Thomas  de  Torquemada,  který  r.  1484  vydal 
novou  instrukci  o  l-ci  a  vymohl,  že  30.  bř. 
1492  byl  vydán  král.  dekret,  kterým  se  všickni 
nekřtění  židé  vypovídali  ze  země;  na  30.000 
rodin  vystěhovalo  se  a  vláda  sama  dala  jim 
lodi  ku  přeplavení   do  Anglie  a  do  jiných 


660 


Inkvisiční  řízení  —  Inn. 


zemí.  Po  pádu  říše  maurské  stihl  osud  ten 
Maury,  neboť  z  návodu  druhého  velkoinkvi- 
sitora  Dezy  byl  20.  čce  1501  yyáin  pokřtě- 
ným Maurom  rozkaz,  aby  přerušili  všeliký 
stvk  8  Maury  nekřtčnými,  a  12.  ún.  1502  vy- 
áín  druhý,  by  všickni  přijali  křest,  anebo  se 
vystčhovsui.  V  té  dobé  bylo  nejvíce  auto- 
da-fé,  ale  zprávy  Llorenteovy  jsou  asi  značně 
přehnány  a  strannicky  uspořádány.  Karel  V. 
uvedl  l-ci  do  Nizozemí  a  šířila  se  také  do 
všech  špan.  kolonií.  Za  Filipa  II.,  jenž  byl 
přesvědčen,  ie  jednota  náboženská  přispěje 
k  utvrzení  a  sesilení  státu,  byla  i.  velice  pod- 
porována, ale  bylo  jí  také  užíváno  proti  oso- 
bám, které  uvalily  na  sebe  nelibost  královu, 
jako  proti  Perezovi.  nebo  proti  tomu,  kdo 
popudil  proti  sobě  l-ci,  jako  šlechetný  arci- 
biskup toledský  Bartolomeo  Carranza,  který 
podlehl  záští  a  tvrdosti  gen.  inkvisitora  Fer- 
nanda  Valesa.  Filip  II.  z  náboženské  tvrdo- 
šíjnosti provedl  v  Nizozemí  inkvisiční  usta- 
novení Karla  V.,  neustoupil  od  nich  a  raději 
ztratil  severní  hoUandské  provincie.  Ve  sto- 
letí XVII.  a  XVIII.  moc  I.  klesala,  r.  1808 
byla  zrušena,  r.  1814  od  Ferdinanda  VIL  ob- 
novena* by  podporovala  jeho  despotismus, 
ale  r.  1834  byla  na  vŽdy  odstraněna.  I.  sou- 
visí těsně  se  špan.  dějinami  a  vysvětliti  se 
dá  z  náboženské  nesnášelivosti,  z  národního 
záští  a  ze  snah  panovnických,  nabyti  soudem 
tím  neobmezené  moci  nad  poddanými;  něco 
přičísti  jest  duchu  a  rázu  oněch  století.  Roze- 
znávati se  musí  I.  církevní  od  politické,  ovšem 
tím  církevní  se  neomlouvá,  neboť  tak  krutě 
pronásledovati  a  trestati  pro  přesvědčení  ná- 
boženské zasluhuje  plného  odsouzení. 

Literatura.].  Llorente,  Híst.  critique  de 
Tinquisition  ďBÍspagne  (2.  vyd.  Paříž,  1820. 
4.  sv.);  Gams,  Kirchengesch.  von  Spanien 
(Řezno.  1879,  3  sv.);  Hetele,  D.  Card.  Xime- 
nes  u.  die  kirchl.  Zustflnde  Spaniens  am  Ende 
d.  XV.  u.  Anfang  d.  XVI.  Jhdts  (2.  vyd.  Tu- 
binky,  1851);  Theophil  Philalethes,  Die  kirchl. 
u.  polit.  Inquisition  (Vídeň,  1875);  F.  Hoffmann, 
Gesch.  der  Inquisition  (Bonn,  1872,  2  jív.); 
Amabile,  II  santo  officio  della  inquisizione  in 
Napoli  (Cittá  di  Castello,  1892);  Tanon,  Hist. 
des  tribunaux  de  rinquisition  en  France  (Pa- 
říž, 1893J;  Herculano  de  Carvalho,  Da  origem 
e  estabeíeci mento  da  inquisi^ao  em  Portugal 
(Lisabon,  1854—59,  3  sv.). 

Xnkvisióni  řizeni  při  processu  kanoni- 
ckém zavádí  se  z  povinnosti  úřední,  jestliže 
pověst  o  spáchaném  zločinu  veřejně  jest  roz- 
šířena, tak  že  pověsti  té  doví  se  i  drkevní 
představený.  Pak,  nečekaje  ani  na  žalobu  ani 
na  jakékoli  jiné  sdělení,  jest  povinen  zavésti 
ihned  process  kanonický.  Tpch. 

Znkvlsióni  sbor  zove  se  kongregace  řím- 
ská, jež  Pavlem  III.  r.  1542  byla  založena  a 
Sixtem  V.  reorganisována  jakožto  nejvyšší 
tribunál  ve  věcech  víry  a  mravů  se  týkají- 
cích. Officiální  název  její  jest:  Sacra  Cortgre- 
gatio  Romanae  et  Universalis  Jnquisitionis  nebo 
též  C.  5.  Officii.  Předsedou  jest  sám  papež, 
členy  kardinálové,  z  nichž  jeden  zastává  úřad 
sekretáře.    Kromě  toho  jest  tam  větší  počet 


konsultorá,  mezi  nimiž  nalézají  se  vidy 
Magister  Sacri  Palatii,  generální  představený 
řádu  8v.  Dominika  a  ještě  jeden  člen  fádu 
toho  (consultores  nati)^  dále  kommissař  s. 
Officii,  vlastní  to  vyšetřující  soudce,  který 
je  též  vždy  z  řádu  kazatelácého,  kvalifika- 
toři,  t  j.  učení  kanonisté  a  theologové,  jimi 
přísluší  kvalifikování  bludový(±  sentenci  a 
zkoušení  zvláště  důležitých  otázek  a  spisů,  a 
různí  jiní  úředníci  (notář,  archivář  atd.}.  Tpck, 

Znkvlsit  (lat.  inquisitus)  nazývá  se  v  in- 
kvisičním  řízení  obžalovaný. 

Znkvlsitor  (lat),  tolik  jako  inkvirent, 
inkvisiční  soudce.  Srv.  Ink  visíce. 

In  looo  (lat.),  na  místě,  místo . . . ;  In  locum, 
na  místo... 

In  ma^^iiis  ot  toIuUm  sat  est  (l^t 
z  Propertia  11,  10,  6),  ve  velkých  věcech  po- 
stačí dobrá  vůle,  dobrý  úmysl 

In  manil  (\dXX  v  ruce. 

In  marglna  (lat.),  na  kraji. 

In  madiai  r— ,  do  prostřed  včcí(HoraL 
List.  k  Pis.  v.  148,  kde  Horatius  pochvalně 

Craví  o  Homérovi,  že  posluchače  bez  dlou- 
ých  úvodů  hned  do  prostřed  děje  samého 
uVádí). 

In  m«4lo  O^t)*  uprostřed.  I.  m.  virtns 
uprostřed  (mezi  extrémy)  ctnost. 

In  memoriam  (lat.),  na  památku. 

Inn  (lat.  Oenus),  největší  přítok  horního 
Dunaje,  vzniká  v  Homim  Engadinu  (ve  Švý- 
carsku) z  několika  pramenů,  ieŽ  stýkají  se 
v  jezeru  Silském  (1796  m  n.  m.}.  Někteří  po- 
kládají tu  za  hlavní  pramen  potok  přicháze- 
jící od  sz.  z  Lago  di  Lunghino  (2488  m)  na 
Septimeru,  jini  největší  přítok  iez.  Silského, 
t.  potok  přicházející  od  jihu  z  Berniny  skrze 
Val  Fedoz.   Z  jezera  Silského  odtéká  I.  pod 

Í*m.  Lagiazól  do  jezera  Silvaplanského  (1794  «), 
:amž  se  vlévá  i  druhý  hlavní  pramen,  L  Feet- 
bach,  z  Val  Fex.  I.  protéká  dále  jez.  Cam- 
pferské  a  St.  Moritzské  (1767  m).  Nedaleko 
pod  výtokem  z  tohoto  tvoří  vodopád  a  teprve 
odtud  nazývá  se  Eent  č.  I.  Hořejší  tok  aŽ 
sem  nazývá  zdejší  obyvatelstvo  obyč.  Sela, 
v  listinách  též  La  Sala.  Pod  vsi  Celerinou 
vlévá  se  do  l-u  od  jihu  v  1718  m  n.  m.  mocný 
Flatzbach  a  odtud  teprve  přijímá  I.  ráz  sku- 
tečného toku.  Až  sem  byl  pouze  potokem. 
U  Zernetze  (1419  m)  přijímá  I.  přítok  Spoel. 
jenž  se  mu  skoro  rovná,  a  opouští  Honii 
Engadin.  AŽ  dosud  byl  směr  toku  docela  sv., 
nyní  nastupuje  na  krátko  ryze  severní,  jenž 
mezi  Šusem  a  Lavinem  přechází  ve  východní 
a  později  zase  v  severových.  Tok  Dolním 
Engadinem  jest  méně  klidný.  Pod  Martins- 
bruckem  opouští  I.  po  běhu  87  km  Švýcarsko 
v  divoké  roklině  Fúnstermůnzské  u  výši  828  m. 
Vstoupiv  na  půdu  tvrolskou  teče  v  příčném 
údolí  směrem  sz.  k  "Prutzu,  kde  zahýbá  nej- 
prve na  sever  a  brzo  na  to  k  sz.  U  Landecka 
(813  m)  vlévá  se  do  něho  s  levé  strany  Ro- 
sanna  (s  Trisannou).  Zde  počíná  se  nové 
dlouhé  údoh'  povšechného  směru  ws.,  jenž 
u  Telfsu  přechází  ve  vých.  a  u  Hallu  v  sv. 
(až  po  Kufstein).  Dlouhé  údoh'  to  dělívá  se 
ve  2  části:  Ober-Inn-Thal,  vysoko  pole- 


In  nátura  —  Innocenc. 


661 


2cné,  úzké  údolí  od  Landecka  aŽ  po  Zirl,  a 
Unter-Inn-Thal,  áirší.  úrodné  údolí  mezi 
povlovnÝmi  svahy,  často  považuje  se  traC 
od  Landecka  až  k  Wdrglu  za  podélné  údolí, 
trať  od  Wórglu  na  sever  za  příčné.  V  skutku 
sluší  však  rozeznávati  více  částí,  a  tu  jest  trať 
od  Landecku  až  k  Telfsu  čisté  údolí  podélné 
a  vlastné  pokračování  údolí  Patznaunského. 
Ráz  podélného  údolí  trvá  i  dále  až  po  Halí. 
Trať  od  Hallu  aŽ  na  hranice  Bavorska  nelze  po- 
kládati ani  za  čisté  podélné  ani  příčné  údolí, 
jakož  od  Wdrglu  dolA  jest  údolí  l-u  příčným 
pouze  vzhledem  ku Kaiser-Gebirge,  lemujícímu 
jc  na  vých.,  kdežto  na  záp.  běží  pásmo  Pend- 
iinžské  souběžně  s  údolím.  V  tyrolském  svém 
toku  má  I.  největší  svůj  spád  (3*5  m  na  1  km). 
Z  přítoků  pod  Landeckem,  veskrze  s  pr.  strany, 

Ímenujeme  ótzthaler  Ache,  Sill  a  Ziller.  Pod 
Cufsteinem  (487  m)  proráží  si  I.  koryto  v  příč- 
ném údolí  mezi  Severotyrolskými  a  Kitzbuchl- 
skými  Alpami,  tvoří  na  13  km  hranici  říš- 
skou a  vstoupiv  na  půdu.  bavorskou,  přijímá 
u  Rosenheimu  (449  m)  Mangfall  přicházející 
z  jezera  Tegemského  a  vstupuje  zde  do  pla- 
niny švábsko-bavorské.  Koryto  l-u,  co  opustil 
území  Tyrol,  jest  značně  široké  a  velmi  bo- 
haté na  ostrovy,  spád  vždy  ještě  značný,  břehy 
vysoké.  Horní  Bavory  probíhá  I.  v  oblouku 
k  sz.  vypnutém,  přijímá  s  pr.  strany  Alz,  odtok 
to  jez.  Chiemského,  a  na  hranicích  rakousko- 
bavorských  největší  svůj  přítok  Salzach  rovněž 
s  pr.  strany.  V  toku  hojnými  ostrovy  posetém 
tvoří  pak  I.  odtud  na  77  km  říšskou  hranici 
nejprve  ve  směru  sv.,  pak  v  se  v.  až  k  svému 
ústi  u  Pasová.  Zde  vlévá  se  283  m  n.  m. 
s  pravé  strany  do  Dunaje  v  šířce  292  m.  Střední 
množství  vody  l-u  obnáší  u  Pasová  686  m* 
ve  vteřině.  Délka  l-u,  jehož  údolí  jest  nejdel- 
ším ze  všech  alpských,  obnáší  510  km,  úvodí 
25.446  km\  z  čehož  připadá  1870  km*  na  Švý- 
carsko, 15.900  km*  na  Kak.-Uhersko  (Tyrol- 
sko 8355,  Vorarlberg  5,  Solnohradsko  5461. 
Hor.  Rakousy  2079),  ostatek  na  Bavorsko.  Až 
po  Halí  jest  i.  nejvýše  jen  pro  vory  splavn]^, 
odtud  i  pro  Čluny.  Čilejší  plavba  dříve  začí- 
nala teprve  v  Bavorsku  pod  Rosenheimem, 
parníky  pluvší  jen  v  dol.  toku  mezi  Simbachem 
a  Pasovém  již  od  třetí  čtvrtiny  XIX.  století 
zrušeny  jednak  pro  rvavou  prudkost  l-u,  jinak 
pro  nemožnost  soutěže  se  železnicí  téměř 
rovnoběžnou.  Téměř  celým  jeho  údolím  od 
Landecka  až  po  Pasov  vede  železnice. 

In  nátura  (lat.),  v  přirozené  podobě. 

XnnerMllld  viz  Kvilda  Horská. 

IniMr-Mhodeiiy  Švýcarský  polokanton,  viz 
Appenzell. 

Innerste,  největší  přítok  ř.  Leiny  v  pnis. 
prov.  hannoverské,  vzniká  z  několika  potoků 
u  Clausthalu  v  hor.  Harcu,  protéká  vládní 
obvod  hildesheimský  a  vlévá  se  po  toku  75  km 
v  právo  do  Leiny  pod  Sarstedtem.  V  právo 
vnímá  Nettu  a  Almu,  v  levo  Bruchgraben. 

IniMrvaoe  (z  lat.),  zakončení  nervu  v  ně- 
kterém ústroji  nebo  tkáni  a  pak  fysiologický 
význam  tohoto  spojení,  jenž  bývá  hlavně  dvojí : 
buď  se  na  základě  tohoto  spojení  převádí  po- 
dráždění z  obvodu  ke  středu,  jako  na  př.  při 


citlivých  nervech  z  kůže  a  čidel,  nebo  se  jím 
sdělují  popudy  z  ústředí  nervového  ku  tka- 
ním nebo  ústrojím,  jako  na  př.  motorickými 
nervy  ke  svalům  a  pod.  Anatomický  podklad 
těchto  spojení  jest  velice  složitý  a  naše  vědo- 
mosti o  něm  byly  v  nejnovější  době  na  zá- 
kladě pokročilýcn  method  vyšetřovacích  ne- 
obyčejně obohaceny. 

Zniies  George,  krajinář  amer.  {*  1825 
v  Newburghu  —  f  1894  ve  Skotsku).  Byl 
samouk  a  podnikl  dvě  stud.  cesty  do  Evropy. 
S  počátku  maloval  hladce  a  podrobně  po- 
střehuje více  formu  jednotlivostí  než  celko- 
vou náladu,  později  ovládal  širokou  smělou 
techniku  a  zachycoval  jevy  vzdušné  a  světelné 
po  způsobu  impressionistů.  R.  1867  stal  se 
známým  v  Evropě  obrazem  na  pařížské  svě- 
tové výstavě  Americký'  západ  slunce.  Jiná  díla 
jeho  jsou :  Vý-chod  slunce  (pinakot.  v  Mnichově) ; 
Jaro  (1881);  Stard  silnice;  Vodopddy  niagarské 
(1883);  Zimni  jitro  v  Montclairu;  Západ  slunce 
v  Montclairu  a  četné  jiné  náladové  pohledy.  — 
Syn  jeho  George  I.  ml.  (*  1854  v  New-Yorku) 
jest  malířem  zvířat  a  žákem  Bonnata  v  Paříži. 
Maloval:  Brod;  Fy-cha  kravinu  (1878);  Matka 
stáda  (1883)  a  j. 

Inmohen;  1)  I.,  ves  čes.,  viz  Meh  o  v  o. 

2)  i.,  méstys  v  Tyrolsku  v  okres,  hejtm. 
lienzském  nedaleko  pramenů  Drávy  ve  výši 
1166  m  n.  m.  na  žel.  trati  Villach-Franzens- 
feste  Rakouské  jíž.  dráhy,  s  984  ob.  (1890), 
poštou,  telegrafem,  románským  kapitolním 
chrámem  ze  XIII.  stol.,  krásnou  kaplí  Bo- 
žího hrobu  ze  XVU.  stol.  a  františkánským 
klášterem.  Pro  krásnou  svoji  polohu  na  roz- 
hraní údolí  Sextenhalsu  a  Pusterthalu  upro- 
střed velkolepých  hor  dolomitových  řE)rei- 
schusterspitz,  Neunerkofel,  Zwólferkofel)  jest 
i.  hojně  navštěvován,  rovněž  lázně  I.  3  km 
odtud  ležící  ve  výši  1332  m  s  prameny  sir- 
nými  a  železitými. 

Innooeno,  lat.  Innocentius,  jméno  13  pa- 
pežů. 

1)  I.  svatý  (402—417)  rodem  z  Albana, 
byl  po  papeži  Anastasiovi  I.  od  duchovenstva 
a  lidu  jednomyslně  za  papeže  zvolen.  Vyni- 
kaje moudrostí  a  obezřetností,  zasazoval  se 
o  to,  by  primát  římských  biskupů  jak  v  zá- 
padních tak  i  ve  východních  církvích  uznán 
byl.  Hájil  také  práva  papežů  souditi  důleži- 
tější věci  biskupů  (causas  majores).  Jeho  listy 
podávají  jasný  obraz  o  tehdejším  církevním 
životě  a  jeho  potřebách.  Na  podnět  sv.  Au- 
gustina dosáhl  toho,  že  císař  Honorius  vydal 
zákon  proti  Donatistům.  Statně  se  ujímal  sv. 
Jana  Zlatoústého  proti  jeho  protivníkům  Theo- 
filovi, patriarchovi  alexandrinskému,  jemuž  pro 
libovolné  vystupování  naproti  světci  dal  důtku, 
pak  proti  cis.  Arkadiovi  a  jeho  manželce  Eu- 
doxii.  V  zaslaném  listu  do  Kukusu  na  hrani- 
cích arménských,  kam  sv.  Jan  Zlatoústý  do 
vyhnanství  poslán  byl,  těšil  tohoto  trpitele 
a  napomínal  i  duchovenstvo  i  lid  cařihradský, 
by  věrně  stáli  k  Janovi  nespravedlivě  odsou- 
zenému. Když  církev  africká  byla  zmítána 
pelagiánskými  spory,  potvrdil  I.  usnesení  syn- 
od karthaginské  a  milevské  proti  této  sektě 


662 


Innocenc. 


a  vyloučil  Pelagia  a  Coelestina  s  jejich  stou- 
penci z  církve.  V  posledních  létech  života 
svého  byl  stíhán  útrapami,  neboť  Gotové 
pod  Alarichem  dvakráte  (r.  408  a  410)  Říma 
dobyli  a  město  poplenili.  Umřel  12.  břez.  417. 
Památka  jeho  slaví  se  28.  čce. 

2)  I.  II.  Í1130— 1143),  rodem  Říman,  proti 
němuž  zvolen  byl  vzdoropapež  Anaklet  II., 
jenž  zmocniv  se  chrámu  sv.  Petra  přinutil 
l-e  k  útěku  do  Francie.  Král  franc.  Ludvík  VI. 
jakož  i  iranc.  biskupové  žádali  na  sv.  Bernar- 
dovi, by  rozhodl,  kdo  iest  pravomocným  pa- 
pežem, a  ten  prohlásil  se  pro  l-e,  poněvadž 
byl  dříve  zvolen  a  kardinálem  biskupem  ostij- 
ským  řádné  vysvěcen.  Synoda  etampeskájej 
uznala  za  pravého  papeže,  načež  bvl  od  celé 
Francie  vynlášen  za  řádnou  hlavu  církve.  Brzy 
připojily  se  k  l-ovi  Anglie  a  Španělsko.  Z  Fran- 
cie odebral  se  jsa  doprovázen  sv.  Bernardem 
a  některými  kardinály  do  Lutichu,  kde  iej 
král  Lothar  II.  r.  1131  slavně  přivítal  a  ku 
přímluvě  sv,  Bernarda  mu  slibil,  Že  jej  do 
Říma  uvede.  Mezi  tím  upevnil  se  Anaklet 
v  Římě  a  získal  pro  sebe  Normany,  uděliv  vé- 
vodovi jejich  Rogerovi  korunu  královskou. 
Aby  pravého  papeže  v  Římě  usadil,  podnikl 
Lothar  dvojí  výpravu  proti  králi  Rogerovi  a 
dal  se  od  l-e  v  Lateraně  za  císaře  korunovati. 
Sv.  Bernard  výmluvností  svou  pohnul  četné 
biskupy  k  poslušnosti  l-e  II.,  jenž  od  r.  1138, 
kdy  Anaklet  zemřel,  bez  soupeře  drkvi  vládl. 
R.  1139  slavil  desátý  obecný  sněm  církevní, 
lateránský  druhý,  na  němž  zavrženo  bylo  učení 
Arnolda  z  Brescie  a  Petra  de  Bruis  a  nad  Ro- 
gerem  sicilským  vynesena  kletba.  Za  několik 
měsíců  po  všeobecné  synodě  lateránské  II. 
dal  Roger  svým  synem  papeže  přepadnouti 
a  jati,  nakládal  však  s  ním  s  velikou  šetr- 
ností, načež  oba  se  porovnali.  I.  rozřešil  Ro- 
gera  od  klatby  a  investoval  jej  Sicilií,  Apulií 
a  knížectvím  Capuanským  a  potvrdil  mu  titul 
královský. 

3)  I.  lÚ.  (1198—1216),  z  nejráznějších  a  nej- 
slavnějších papežů,  dříve  kardinál  Lothar 
z  rodiny  hrabat  Segniských,  nar.  r.  1160,  na- 
byl vzdělání  v  Římě,  v  Paříži  a  v  Bologni. 
Byl  mravů  Čistých,  obratný  v  úřadování  a 
velmi  zběhlý  v  bohosloví  a  v  právech,  ve  kte- 
rých oborecn  sepsal  též  několik  cenných  spisů. 
Maje  teprv  37  let  byl  po  smrti  papeže  Coele- 
stina III.  jednomyslně  na  stolec  papežský 
povýšen.  líejprv  opravil  papežský  dvůr  a  za- 
vedl jeho  bývalou  jednoduchost.  Šlechtická 
pážata  byla  propuštěna  a  úplatní  úředníci 
přísně  trestáni.  Potom  přikročil  k  obnovení 
světského  panství  papežského,  prohlásil  prae- 
fekta  města  Říma  za  papežského  úředníka, 
ustanovil  nové  soudce  a  uvedl  sousední  hra- 
bata, pány  a  města  v  poslušnost.  Pod  ním 
dosáhlo  papežství  vrcholu  své  moci.  I.  zasa- 
hoval do  poměrů  takořka  všech  křesťanských 
říší  a  jak  nestrannému  dějepisci  doznati  jest, 
by\o  to  jen  k  jejich  prospěchu,  nebo  právě 
tím  bylo  četným  bojům  zabráněno.  Císařovna 
Konstancie  zvolila  před  svou  smrtí  (1198)  l-e 
za  poručníka  svého  čtyřletého  syna  Bedřicha 
a  za  správce  obou  Sicilií,  obnovivši  za  pří- 


činou pojištění  svého  panství   lenní  pomčr 
k  papeži.  I.  nezklamal  její  důvěry,  nešetřil  ani 
namáhání  ani  oběti,  aby  Bedřichovi  proti  ji- 
ným nápadníkům  korunu  zachoval.  Kdyi  bylo 
tomuto  14  let,  složil  I.  poručnictví  a  přiměv 
Bedřicha  k  tomu,  by  se  zasnoubil  s  princeznoa 
aragonskou  Konstancií,  potvrdil  mír  v  zemi 
sněmem  svatogermanským  r.  1208.  V  Německu 
pojistil   sice   císař  Jindřich  VI.  nástupnictvi 
v  říši  svému  synu  Bedřichovi,  ale  po   smrti 
jeho  zvolen  byl  šváb.  vévoda  Filip  IV.,  kdežta 
strana  velfská  zvolila  Otu  IV.  I.  prostředkoval 
mezi  stranami,  ale  podporoval  Otu,  jenž  po 
zavraždění  Filipově  r.  1208  bvl  všeobecně  za 
krále  uznán  a  korunován.  Kayž  pak  Ota  do- 
pustil se  proti  l-ovi  nevděku,  dal  jej  týž  da 
klatby  a  přičinil  se.  Že  Bedřich  IL  stsd   se 
králem  a  císařem.   Statné  zasáhl  I.  i  do  po- 
měrů anglických.  Poněvadž  král  Jan  Bezzemek 
nechtěl   uznati   pravoplatně   zvoleného   arci- 
biskupa canterburského  Langtona  a  proti  du- 
chovenstvu zuřil,  vynesl  I.  na  Anglii  r.  120S 
interdikt  a  dal  krále  r.  1209  do  klatby.   Jan 
vida  nezbytí  podrobil  se  r.  1213  a  sám  pro- 
hlásil Anglii  a  Irsko  za  papežské  léno,   coŽ 
bylo   příčinou,  že   se  na  trůnu  udržel   i  se 
svým  rodem  a  že  Anglie  nestala  se  provincii 
francouzskou.  Král  franc.  Filip  August  pojal 
dánskou   princeznu   Ingeburgu  za  manželku 
r.  1193.  Nabaživ  se  jí,  pojal  r.  1196  Anežku, 
dceru  vévody  tyrolského,  za  choť,  obávaje  se 
však  klatby  podrobil  se  l-ovi  a  přijal  opět 
Ingeburgu.  Podobně  donutil  I.  krále  leonskébo 
Alfonsa  IX.,   že  se  vzdal  svého  manželství 
s  blízkou  příbuznou.  Petr  II.  aragonský  ode- 
bral se  r.  1204  do  Říma,  prohlásil  svou  zemi 
za  léno  papežské  a  obdržel  za  to  královskou 
korunu.  —  V  Polsku  vzal  I.  pod  svou  ochranu 
Leška  Bílého  na  základě  zákona  o  posloup- 
nosti proti  Vladislavovi  Laskonohému.  I.  sjed- 
notil s  církví  Bulhary,  povýšil  stolec  trnovský 
za  primatiální,  imenoval  biskupa  Vasila  patri- 
archou a  zřídil  dále   metropole   v   Pijaslavi 
a  Velbuždi.   Vévodu  Jana   Asěna  (Kalijana) 
dal  korunovati  za  krále,  povýšiv  Bulharsko  na 
království.  R.  1204  uznal  Přemysla  Otakara  I. 
za  krále  českého  a  název  ten  i  jeho  potomkům 
propůjčil   potvrdiv   důležité   výsady  nového 
království.   Za  něho  se  i  o  to  jednalo,   aby 
Čechy  v  církevním  ohledu  z  pravomoci  arci- 
biskupa mohučského  byly  vyloučeny  a  v  Praze 
samostatné  arcibiskupství  bylo  zřízeno.    Té- 
hož r.  1204  prohlásil  I.  na  prosby  Čechů  sá- 
zavského opata  Prokopa  za  svatého.  V  Uhřich 
smířil  rozvaděné  o  korunu  bratry  Emericha 
a  Ondřeje.   Armény  spojil  rovněž  s  církvL 
Praetendent  trůnu  norského  Inge  přenechal 
svou  při  rozhodnutí  papežovu.  —  I.  potlačil 
bludy   novomanichejské   cestou  apoštolskou 
i    křižáckou    výpravou    proti    Albigenským. 
Jeho  namáháním  sešla  se  veliká  křižácká  vý- 
prava k  dobytí  Sv.  země.  Činnost  svou  ko- 
runoval slavením  církevního  sněmu  laterán- 
ského IV.  r.  1215,  na  kterém  poprvé  učení 
o  svátosti  oltářní  přesně   slovem   >přepod- 
statnéníc   (transsubstantiatió)   se  vyjadřuje  a 
stanoví,  Že  každý  věřící  alespoň  jednou  v  roce 


Innocenc. 


663 


Ylastnímu  knězi  z  hříchů  svých  se  má  zpoví- 
dati a  o  velikonocích  svátost  oltářní  přijati. 
Povinností  světské  i  církevní  vrchnosti  jest 
bludy  odstraňovati.  I.  potvrdil  řády  františ- 
kánfi,  dominikánA  a  trinitárů.  Na  cestách  po 
Itálii  byl  v  Penigii  zimnicí  zachvácen  a  zemřev 
16.  čce  1216  v  56.  roce  věku  svého,  byl  tam 
pochován  v  chrámě  sv.  Vavřince.  Ze  spisů 
jeho  nejznamenitější  jsou:  De  contemptu  mundi 
libri  III;  De  sacro  altaris  ntysterio  libri  VI] 
Sermones  de  tempore  et  de  sancth  per  totum 
anni  círculum;  dále  některé  dosti  důležité 
listy. 

4)  I.  IV.  (1243— 54j,  dříve  kard.  Sinibald, 
z  janovského  rodu  r  ieschi.  Hned  na  počátku 
svého  panování  rozvíjel  velikou  činnost  snaže 
se,  ač  marně,  zachovati  křesťanům  Jerusalem. 
Císaře  Bedřicha  II.  hleděl  smířiti  s  církví, 
což  se  zdánlivě  podařilo,  neb  31.  břez.  1244 
byl  v  Římě  mír  učiněn  a  přísahou  od  cis. 
poslů  potvrzen.  Ale  císař  vykládal  články  míru 
jinak  než  papež  a  nechtěl  nic  církvi  vrátiti, 
co  byl  zabavil,  pokud  nebude  rozřešen  od 
klatby  na  něho  od  Řehoře  IX.  vznesené.  By 
se  nedostal  do  moci  císařovy,  prchl  I.  přes 
Janov  do  Lyonu  a  odtud  zval  listem  ze  dne 
3.  led.  1245  všechny  krále,  knížata  a  praeláty 
k  sobě  do  Lyonu  na  všeobecný  sněm,  aby 
s  ním  o  sporu  mezi  církví  a  císařem  a  o  po- 
moci Sv.  Zemi  se  radili.  V  2.  seděni  tohoto 
sněmu  byl  Bedřich  pro  násilnictví  a  pro  zlý 
život  od  mládí  svého  žalován,  ve  3.  seděni 
opět  do  klatby  dán  a  svých  důstojností  zba- 
ven. Papež  I.  prohlásil,  ze  jest  v  ooji  tomto 
hotov  i  život  svůj  obětovati,  a  udělil  kardi- 
nálům červený  klobouk,  aby  byli  svědky  jeho 
raučednictví.  Následkem  výroku  sněmovního 
byl  v  Německu  zvolen  za  protikrále  lantkrabé 
durynský  Jindřich  Raspe  a  po  jeho  smrti 
hollandský  hrabě  Vilém.  Rozřešen  od  klatby, 
zemřel  Bedřich  r.  1250  v  Apulii  ustanoviv 
za  svého  nástupce  Konráda  IV.  I.  jen  proto 
proti  němu  vystupoval,  že  Bedřich  považoval 
císařství  za  chahfát,  jemuž  církev  zbavená 
svých  statků  ve  všem  podrobena  býti  má. 
I  proti  Konrádovi  bylo  papeži,  který  se  nyní 
z  Lyonu  vrátil  do  Itálie,  bojovati.  Prostřed- 
nictvím některých  hrabat  nakloňoval  se  i.  ke 
Konrádovi,  který  však  r.  1254  náhle  zemřel. 
Na  to  usadil  se  papež  trvale  v  Římě  a  skonal 
z  lítosti  nad  nevděkem  Manfredovým  7.  pro- 
since 1254  v  Neapoli.  I.  vynikal  nad  jiné  v  cirk. 
právu.  Jeho  hlavní  dílo  v  tomto  oboru  jest 
Apparatus  super  quinque  libros  decretalium. 

6)  I.  V.,  dříve  kardinál  biskup  ostijský, 
byl  zvolen  po  smrti  Řehoře  X.  za  papeže 
21.  led.  1276  v  Arezzu.  Pracoval  o  smíření 
Velfův  a  Ghibellinů  v  Horní  Itálii  a  o  křižácké 
výpravě,  zemřel  však  již  22.  čna  1276.  Zů- 
stavil výklady  k  některým  knihám  Písma  sv. 

6)  I.  VI.  (1352—1362),  dříve  kardinál  biskup 
ostijský  Štěpán  Aubert,  pocházel  z  Mentu 
ve  Francii,  byl  muŽ  zběhlý  v  právech,  moudrý 
a  prostý,  jenž  všechen  přepych  z  pap.  dvora 
odstranil,  kardinály  k  přísnému  životu  napo- 
mínal a  hromaděni  cirk.  obročí  zakázal.  Ač 
nepotismu  prost  nebyl,  přece  lze  jej  nazývati 


nejlepším  papežem  avignonským.  Do  Itálie 
poslal  kardinála  Albornoza,  jenž  se  ve  čtyřech 
létech  zmocnil  celého  drkevního  státu.  Císaře 
Karla  IV.  dal  s  manželkou  Annou  Svidnickou 
od  kardinálů  Albornoza  a  Petra  Bertranda 
v  Římě  o  hodu  B.  velikonočním  5.  dub.  1355 
korunou  císařskou  korunovati.  Když  vydal 
Karel  IV.  r.  1355  a  1356  na  sněmích  v  No- 
rimberce  a  Metách  ^zlatou  bullu*,  kterou  upra- 
voval se  způsob  volby  krále  římského,  protivil 
se  |í  I.,  poněvadž  v  ní  nebyla  zmínka  o  po- 
tvrzení krále  římského  papežem,  avšak  obé 
mírumilovné  hlavy  křesťanstva  brzy  se  srov- 
naly. Méně  šťastným  byl  I.  ve  svých  pomě- 
rech ke  králi  kastilskému  Petru  Ukrutnému 
a  arag.  králi  Pedru  Krutému,  nadarmo  snaže 
se  oba  ukrutníky  v  jejich  krvavém  sporu  po- 
rovnati. Také  pomýšlel  na  křižáckou  výpravu 
a  spojení  východní  církve  se  západní.  K  tomu 
cíli  zahájil  vyjednávání  s  císařem  Janem  Pa- 
laeologem  prostřednictvím  karmehtána  Petra 
Tomáše.  Zemřel  12.  září  1362. 

7)  I.  VU.  (1404—1406)  pocházel  z  nízkého 
rodu  ze  Sulmony  v  Abruzzách  a  slynul  svými 
ctnostmi,  učeností  a  líbezným  obcováním.  Po- 
něvadž byl  veliký  rozkol  v  západní  církvi, 
pomýšlel  na  svolaní  všeobecného  sněmu,  ale 
litovati  jest,  že  padl  do  rukou  neapolského 
krále  Ladislava,  který  na  něm  vynutil  slib, 
že  v  církevních  věcech  nic  nepodnikne  neza- 
ručiv napřed  jeho  práv  k  Neapolsku.  V  Římě 
vzbouřili  se  Ghibellinové  a  papeži  bylo  prch- 
nouti do  Viterba.  Vyjednávání  mezi  l-em  a 
vzdoropapežem  avignonským  Benediktem  XIII. 
v  příčině  jednoty  církve  nepotkalo  se  se  zda- 
rem. I.  zemřel  mrtvicí  6.  list.  1406.  Při  všech 
svých  dobrých  vlastnostech  prost  nebyl  ne- 
potismu. 

8)  I.  VUL  (1484—1492),  dříve  kardinál  Jan 
Cibo,  pocházel  z  rodu  řeckého,  jehož  čle- 
nové nabyli  velikých  zásluh  o  Janov.  Mlád 
vstoupil  do  služeb  neapol.  králů  Alfonsa  a 
Ferdinanda,  oženil  se  a  teprve  po  smrti  své 
manželky  vstoupil  do  stavu  duchovního.  Jako 
papež  vybízel  knížata  k  pokoji  mezi  sebou 
a  k  válce  proti  Turkům.  Na  neapolském  králi 
Ferdinandu  žádal  jako  lenní  pán  poplatku, 
kterého  král  platiti  nechtěl,  a  proto  vypukla 
mezi  oběma  válka,  jež  skončila  mírem  r.  1486, 
když  neapolský  král  papeži  dosti  učinil.  Kři- 
žácké výpravy  proti  Turkům  nepřivedl  papež 
sice  ke  konci,  ale  přece  učinil  si  sultána  Ba- 
jazeta  II.  poplatným,  drže  u  vazbě  bratra  jeho 
Džema,  jenž  byl  pro  své  přívržence  sultánovi 
nebezpečný.  V  Anglii  smířil  dům  yorkský 
s  plantagenetským.  Přiměl  Španělsko  k  vy- 
puzení  Maurů,  začeŽ  po  dobyti  Granady  man- 
želům Ferdinandovi  a  Isabelle  udělil  titul 
>katol.  Veličenstvo*.  Vydal  ostrá  nařízení 
proti  processům  s  čarodějnicemi,  odstranil 
krutý  způsob  smrti  vrhati  odsouzence  s  Tar- 
pejské  skály,  staral  se  o  laciné  potraviny  lidu 
a  přál  učencům  a  umělcům.  Stín  na  něho 
vrhá  příliš  volný  život  v  mládí,  nežli  se  stal 
duchovním.  Sve  dítky  manželské  i  neman- 
želské obohatil,  ale  nedal  jim  účastenství  ve 
vládě  Církevního  státu.   Mezi  všemi   papeži 


664 


Innocentc  — •  Innokentij. 


téhož  jména  byl  nejméně  slavným.  Zemřel 
25.  čce  1492. 

9)  I.  IX.  (1591),  dříve  Jan  Fachinetto, 
byl  po  smrti  Řehoře  XIV.  jednomyslné  za 
papeže  zvolen  jsa  muž  šlechetný  a  uČený. 
Za  svého  krátkého  panování,  jež  trvalo  pouze 
dva  mčsíce,  podporoval  Španělsko  a  ligu  proti 
Francouzům. 

10)  I.  X.  (1644—1655),  dříve  Jan  Křtitel 
Pamfili,  byl  po  smrti  Urbana  VIII.  povýšen 
na  Petrův  prestol  maje  72  let.  Především  na- 
řídil přísné  vyšetřování  proti  Barberinům, 
kteří  jsouce  obžalováni,  Že  státní  peníze  zpro- 
nevěřili, následkem  toho  svých  důstojností 
byli  zbaveni.  Tito  uprchše  do  Francie  dovedli 
toho,  že  process  proti  nim  byl  potlačen  a  Že 
své  důstojnosti  a  statky  zase  obdrželi.  I.  byl 
sice  statným  pracovníkem,  ale  dovoloval  svým 
příbuzným  přílišný  vliv  na  vládu,  jmenovitě 
své  Švakrové,  vdově  po  svém  bratru,  Olim- 
pii  Maidalchinové  z  Viterba,  která  značné 
jmění  rodině  Pamfilů  přinesla.  Poměr  papežův 
k  této  švakrové  byl  však  prost  každé  mravní 
poskvrny,  jak  nejnověji  sám  protest,  děje- 
pisec Ranke  dokázal.  Co  o  tom  vypravuje 
odpadlík  Leti,  jest  pouhým  výmyslem.  I.  za- 
hájil boj  proti  jansenismu  tím,  že  zavrhl  5  vět 
z  knihy  >Augustinus<  Cornclia  Jansenia.  Pod- 
poroval katol.  Iry  proti  Angličanům,  Benát- 
cany  proti  Turkům  a  okrášlil  Řím  velkole- 
pými stavbami.  Protestoval  proti  některým 
číánkům  vestfálského  míru,  poněvadž  jimi 
církevní  statky  světským  knížatům  byly  při- 
děleny a  práva  církve  katol.  ztenčena. 

U)  I.  XI.  (1676—1689),  dříve  kard.  Ode- 
s  ca  leh  i,  osvědčil  se  pod  Urbanem  VITI.  a 
l-em  X.  jako  papežský  kjmmissař  v  území 
ankonskčm  a  jako  místodržitel  maceratské 
provincie,  pak  byl  v  Římě  horlivým  pracov- 
níkem v  kongregacích.  Jako  papež  netrpěl 
nepotismu,  trestal  prodaj nost  úředníků  a  na- 
stupoval všude  na  přísnou  mravnost.  Mel  boje 
s  franc.  králem  Ludvíkem  XIV.  o  právo  re- 
gální  a  t.  zv.  »svobodu  sídla  vyslancůvc.  Lud- 
vík získal  franc.  duchovenstvo  pro  své  názory 
v  regaliích  a  dal  na  sjezdu  téhož  duchoven- 
stva 4  články  odhlasovati,  které  byly  zákla- 
dem tak  zv.  »gallikánských  církevních  svo- 
bod*, ale  I.  články  ty  zavrhl.  Také  působil, 
aby  obydli  cizích  vyslanců  v  Římě  nebylo 
více  útočištěm  zločinců,  kterých  tam  sprave- 
dlnost dosíci  nemohla.  Všichni  panovníci 
evropští  uznali  to  za  spravedlivé  kromě  krále 
Ludvíka,  jemuž  však  konečně  bylo  se  v  té 
věci  podvoliti.  I.  nebyl  spokojen  s  násilným 
obracením  hugenotův,  jak  je  Ludvík  XlV. 
provádčl.  Za  to  podporoval  cis.  Leopolda  1. 1 
ve  válkách  tureckých  hmotně  i  mravné  jsa 
duši  spolku  mezi  cis.  Leopoldem  a  králem 
Janem  Sobieským  uzavřeného.  Zemřel  jako 
svčtcc  a  měl  býti  za  svatého  prohlášen,  ale 
Francie  to  zamezila. 

12)  I.  XII.  (1691—1700)  pocházel  ze  slavného 
rodu  Pignatelli,  byl  dříve  papež,  nuntiem 
ve  Florencii,  Polsku  a  Německu.  I.  Xi.  po- 
výšil jej  za  kardinála  a  arcibiskupa  ncapol- 
ského;  jemu  se  také  Pignatelli  jsa  zvolen  za 


papeže  nejvíce  ve  své  vládě  podobal.  I.  učinil 
přítrž  prodajnosti  v  úřadech,  odstranil  nepo- 
tismus  ustanovením,  že  žádný  papež  nesmí 
více  než  jednoho  synovce  učiniti  kardinálem. 
Císaři  Leopoldovi  dal  peníze  na  vedení  válek 
tureckých.  Krále  Ludvíka  XIV.  pohnul,  ie  ne- 
přátelství proti  pap.  Stolici  zanechal  a  svých 
4  gallikánských  článků  se  vzdal,  začei  I.  fran- 
couzské biskupy  králem  jmenované  potvrdil. 
Když  Evropa  nabyla  míru,  prohlásil  I.  r.  1700 
veliké  milostivé  léto.  Ujímal  se  chudých,  zvláště 
sirotkA.  Zemřel  v  85.  roce  včku  svého. 

13)  I.  XIII.  (1721--1724),  z  rodu  Conti.  byl 
dříve  nuntiem  ve  Švýcarsku  a  Portugalsku, 
stal  se  za  Klementa  XI.  kardinálem  a  oisku- 
pem  diécésí  osimské  a  viterbské.  Za  své  vládv 
podporoval  angl.  praetendenta  Karla  III.,  mi\ 
boje  s  cis.  Karlem  VI.,  kterému  dal  Neapolsko 
v  léno,  ale  císař  nebera  zřetele  na  2001etá 
práva  papežská  odevzdal  Parmu  a  Piacenzu 
špan.  princi  Donu  Carlosovi.  Trudné  pomčry 
církevní  ve  Španělsku  hleděl  I.  napraviti  ob- 
šírnou bullou,  kterou  dorozuměv  se  s  králem 
Filipem  V.  r.  1723  vydal.  Maltanské  rytíře  a 
Benátčany  podporoval  všemožně  v  boji  proti 
Turkům.  Donucen  jsa  franc.  dvorem  pode- 
psal se  slzami  dekret,  jímž  nehodný  ministr 
Abbé  Dubois  byl  jmenován  kardinálem.  Ze- 
mřel 7.  března  1724.  Ksl, 

I.,  ruské  bohoslovce  toho  jména  viz  pod 
heslem  Inokentij. 

Innooente,  innocentcmente  [-očé-1, 
ital.,  nevinné,  prostě  (hudební  předznamenal). 

Innooenzidorf.  Innozenzidorf,  osada 
v  Čechách  u  Tollensteinu,  hejt.  Rumburk, 
okr.  Varnsdorf,  fara  a  pš.Jiřctín;  34  d.,  304  ob. 
n.  (1890). 

LonokentiJ,  ruský  tvar  jména  Innoccnc. 

1)  I.,  bohoslovce  jihoruský,  viz  Gizel. 

2)  I.  Monastyrskij  (f  1697)  byl  rodem 
žid,  ale  přijav  pravoslaví  stal  se  igumenem 
kláštera  Kirillovského  a  účastnil  se  nábožen- 
ského a  politického  hnutí  na  Malé  Rusi  kon- 
cem XVII.  stol.  Napsal  polemický  spis  o  nejsv. 
svátosti  proti  Lichudům  a  účastnil  se  uče- 
ných hádání  v  Moskvě.  Zachovaly  se  též  jeho 
dopisy  k  Mazonovi  a  jiným  vynikajícím  osob- 
nostem. Srv.  Sljapkinovo  pojednání  v  »Žur. 
min.  nar.  prosvéščenija*  (1885,  sv.  X.). 

3)  I.  Néčajev  (♦  1722  —  f  1799),  žák,  po- 
zději praefekt  akademie  moskevské  slovansko- 
řccko-latinské,  od  r.  1763  biskup  korelský. 
pak  terský,  konečné  pskovský  a  od  r.  1770 
arcibiskup  a  člen  synodu.  Byl  vynikajícím 
bohoslovcem  za  Kateřiny  II.  a  sestavil  kom- 
mentář  k  jejímu  znamenitému  »Nakazu<.  Jako 
člen  ruské  akademie  účastnil  se  prací  věde- 
ckých, zejména  při  vydávání  Slovníku.  Mimo  to 
vydal  několik  spisů  bohosloveckých  a  kázání, 
jež  pokládala  se  za  vzorná.  Dopisy  jeho  k  Po- 
temkinu  uveřejnil  »Rus.  Archiv*  (1879,  sv.IIL). 

4)  I.  Poljanskij  (♦  1751  —  t  1794),  žák, 
potom  praefekt  semináře  rjazaúského,  pak 
duchov.  akademie  moskevské,  od  r.  1784  rektor 
petrohr.  semináře  a  od  r.  1788  biskup  voro- 
něžský. Byl  též  cleném  akademie.  Znám  jest 
svými'  kázáními,  jež  vydal  Jevfímij  Bolchovi- 


Innominátní  smlouvy  —  Inns  of  Court. 


665 


tinov  ve  Voroněži  r.  1799,  a  účastenstvím 
při  sestaveni  akadem.  slovníku. 

6)  I.  Smirnov  (♦  1784  —  f  1819),  přítel 
metropolity  Filareta  a  hlavní  Dojovník  proti 
mystícismu,  šířícímu  se  v  Rusku  za  Alex- 
andra I.  Byl  inspektorem  duchov.  akademie 
a  rektorem  semináře  v  Petrohradě.  Dosáhnuv 
doktorátu  bohosloví,  přednášel  v  akademii  a 
byl  členem  hlavní  správy  Skol  při  ministerstvo 
národní  osvěty.  Tako  duchovní  censor  schválil 
k  tisku  Staněvicův  spis  >PlaČ  na  grobé  mla- 
děncac,  ČeUcí  proti  ministru  národní  osvěty 
A.  N.  Golicynu  a  jiným  hodnostářům  přejícím 
inystidsmu,  zaČel  poslán  jako  biskup  do  Ufy 
a  pak  do  Penzy.  Zde  projevil  nevšední  péči 
o  svoji  diécési.  Napsal  Načertanije  cerkovnoj 
istoriji,  spis  z  větší  části  původní  a  první 
toho  druhu  v  rus.  literatuře  duchovní.  Mimo 
to  sepsal  Déjatéljnoje  Bogoslovije.  Některá  jeho 
kázání  otiskl  >Strannik<  Ti 86^— 71)  a  zajímavé 
listy  jeho  vydala  ve  svýcn  »Cteních€  moskev- 
ská společnost  přátel  starožitností.  Jeho  Pol- 
noje  sobranije  sočinénij  vyšlo  r.  1821  (2.  vyd. 
1845—47). 

6)  I.,  jinak  Ivan  Jevsějevič  Veniami- 
nov  (♦  1797  —  1 1879),  byl  knězem  v  Irkut- 
sku  a  vynikl  obracením  Aleutů  na  pravoslaví. 
R.  1838  domáhal  se  v  Petrohradě  zřízení  kam- 
čatského  biskupství  a  r.  1840  postaven  v  čelo 
tohoto  biskupství.  Procestovav  celou  vých. 
Sibiř,  přispěl  mnoho  k  duševnímu  i  hmot- 
nému rozvoji  místního  obyvatelstva  a  jeho 
péčí  Písmo  sv.  přeloženo  na  jazyk  aleutský, 
kurilský  a  jakutský.  R.  1868  stal  se  metro- 
politou moskevským  a  kolomenským.  Jeho 
Tvorenija  vydal  I.  Barsukov  (Moskva,  1887), 
jenž  napsal  i  jeho  životopis  (t.,  1883). 

7)  I.  Borisov,  vlastně  Ivan  Aleksějc- 
vič  (♦  1800  v  Jelci  —  t  1857),  vystudovav 
v  duchov.  akademii  kijevské,  byl  od  r.  1823 
professorem,  potom  inspektorem  duchovní 
akademie  v  Petrohradě,  od  r.  1830  rektorem 
duch.  ak.  v  Kijevě,  od  r.  1836  biskupem  či- 
girinským  a  vikářem  kiievského  metropolity, 
načež  r.  1841  stal  se  arcibiskupem  ve  Vologdě, 
později  v  Charkově  a  r.  1848  arcibiskupem 
chersonským  a  tavridským.  Jeho  zásluhou 
z  ruských  duch.  škol  odstraněna  byla  me- 
thoda  scholastická  a  zaměněna  mcthodou  hi- 
storicko-srovnavací.  V  Kijevě  zrušil  latinské 
přednášky  bohoslovecké  a  zavedl  zde  systém 

Í>anující  na  ^západě,  zejména  u  protestantů, 
eho  spisy  Ži\ň  ap,  Pavla;  Ži{ň  sv.  Kipriana 
a  Poslédmie  dni  \emnoj  Hi\m  I.  Christa  polo- 
žily základ  jeho  vědecké  vážnosti.  Z  ostatních 
zasluhují  zmínky  Pamjatnik  véry  (sbírka  vy- 
znání viry  od  poČ.  církve  do  nejnovější  doby); 
Istorija  christiamkej  cerkvi  v  Polšé  a  j.  V  Ki- 
jevě založil  a  vydával  týdenník  »Voskresnoje 
čtěnije*.  Zvláštní  zásluhu  získal  si  o  staro- 
žitné památky  v  místech,  kde  působil,  zejména 
o  restauraci  a  popis  památek  těch  na  Krimu 
a  na  Kavkaze.  V  Oděsse  založil  ústav  pro 
mladé  Bulhary,  kteří  se  zde  vzdělávali,  by 
později  působili  ve  své  vlasti.  Jsa  neobyčejně 
výmluvný  vynikl  též  jako  kazatel  a  Často  bývá 
přirovnáván  k  Bossuetovi.  Svými  rozsáhlými 


styky  osobními  i  svojí  činností  měl  veliký 
vliv  na  ústrojí  církevního  života  v  Rusku 
vůbec  Sbírka  jeho  kázání  a  jiných  spisů  vyšla 
v  Petrohradě  (1871—74).  Srv.  Butkevič,  I.. 
archiepiskop  chers.  (Petrohr.,  1887).  Rozsáhlá 
jeho  korrespondence  chová  se  ve  veřejné 
knihovně  petrohradské. 

Innominátní  smlonTy  (^bezejmenné  sm.), 
contractus  innominati,  nazývaly  se  v  řím.  právu 
ony  neformálně  smlouvy,  které  se  stávaly 
právně  závaznými  tím,  že  jeden  kontrahent 
ve  prospěch  druhého  něco  splnil  přijímaje 
od  druhého  kontrahenta  neformálný  slib 
vzájemného  plnění.  Formalismus  řím. 
práva  připouštěl  původně  jen  obmezený  po- 
čet pravoplatných  smluv,  které  byly  uzavřeny 
v  předepsaných  formách.  Teprve  později 
získala  si  půdu  zásada,  že  i  smlouvy  nefor- 
málně o  plnění  a  vzájemném  plnění  jsou  platné, 
jestliže  na  iedné  straně  nastalo  splnění.  Kdo 
slíbené  splnil,  mohl  actione  praescriptis 
verbis  žádati  na  druhém  kontrahentu  vzá- 
jemné plnění  nebo  condictione  vrácení 
svého  plnění,  pokud  se  týče  hodnotu  tohoto 
plnění  (jus  poenitendi).  l-mi  s-vami  nazvány 
byly  kontrakty  tohoto  druhu  proto,  že  nemají 
zvláštních  technických  jmen.  Dle  způsobů 
plněni  i  vzájemného  plnění,  iež  mohou  býti 
nějaké  dare  nebo  facere,  vřadovány  byly  tyto 
I.  s.  do  4  skupin:  do  ut  des,  do  ut  factas, 
facio  ut  des,  facto  ut  facias,  V  moderním 
právě,  v  němž  žalovatelnost  smluv  není  zpra- 
vidla vázána  žádnou  formou,  pozbyly  I.  s. 
svého  významu.  Užíváme-li  přes  to  ještě  dnes 
tohoto  pojmenování,  označujeme  jím  pouze 
onu  nekonečnou  řadu  smluv,  jež  v  živém 
a  různotvárném  právním  obchodě  mohou 
se  vyškytati  nespadajíce  pod  žádnou  v  zá- 
koně přesně  vymezenou  a  pojmenovanou 
smlouvu. 

In  nemine  (lat.),  ve  jménu,  z  rozkazu.  I. 
n.  Domini,  ve  jménu  Páně. 

Innsbmok  viz  Inšpruk. 

Inneká  ótvrť,  Innviertel,  nazývá  se 
část  Horních  Rakous  ohraničená  Dunajem. 
Inncm  a  Salzou  ve  výměře  asi  2200  km^ 
s  40.000  ob.  Největšími  městy  jsou  zde  Brau- 
nau  a  Scharding  na  Innu  aRied.  Až  do  r.  1779 
patřila  I.  č.  Bavorsku;  mírem  těšínským 
r.  1779  dostala  se  k  Rakousku,  byla  však  již 
r.  1809  mírem  vídeňským  opět  Bavorsku  po- 
stoupena. Teprve  r.  1816  připadla  definitivně 
k  Rakousku.  Srv.  Meindl,  Die  Vereinigung 
des  Innviertels  mit  Óstcrrcich  (Linec,  1879). 

Inns  of  Ooort  [-kórtj,  právnické  koUejc 
anglické  v  Londýně  počtem  4:  Lincoln's  Inn, 
Middle  Temple,  Inner  Temple  a  Gray's  Inn. 
Jsou  to  autonomní  korporace  zřízené  ještě 
po  způsobu  středověkém,  které  mají  právo 
připouštěti  žáky  své  k  advokacii  {to  call  to 
the  bar).  Advokátní  kandidát  musí  býti  žákem 
jedné  z  uvedených  4  kollejí,  čítati  při  svém 
vstupu  aspoň  21  rok,  podrobiti  se  zkoušce 
z  anglického  a  latinského  jazyka  a  anglických 
dějin  nebo  veřejné  zkoušce  na  anglické  uni- 
versitě, zaplatiti  vstupný  plat  55  lib.  sterl., 
prodělati  dvanáct  semestru  (3  léta)  předná- 


666 


In  nuce  —  Inokoština. 


£ek,  dokázati  účastnéním  se  společných  ve- 
čeří v  kollejní  síni,  že  navštěvuje  koUej,  a 
konati  4  roční  fsemestrové,  kvartální)  zkoušky 
a  jednu  zkoušku  závěrečnou.  Splniv  všecky 
tyto  podmínky,  jest  posluchač  připuštěn 
k  advokacii  a  může  konati  praxi  jako  barri- 
ster  (v.  t.).  Všechny  4  jmenované  kolleje 
mají  jednu  společnou  radu,  zv.  Council  of 
legal  Educaťion,  o  20  členech  volených  po 
5  z  každé  kolleje,  která  koná  zkoušky.  Také 
sbor  professorský  jest  společný.  Professorů, 
zv.  readers,  může  býti  nejvýš  osm ;  jmenováni 
jsou  od  rady  na  3  léta  s  platem  po  500  lib. 
sterl.  Kromě  nich  přednášejí  assistenti,  assi- 
stent  readers.  Rok  má  tyto  čtyři  kratinké  se- 
mestry (kvartály):  Hiiaiy  Term  od  11.  do 
31.  ledna,  Easter  Term  od  11.  dub.  do  8.  kv., 
Trinity  Term  od  30.  kv.  do  19.  čna,  Michael- 
mas  Term  od  2.  do  25.  listop.  Každá  kollej  má 
velkou  slavnostní  síů,  kde  se  konají  společné 
obědy  a  večeře  za  účastenství  též  mnoha 
barristerů.  Oba  temply  mají  jeden  společný 
kostel.  Obě  inny  po  jedné  kapli.  Kolem  koUejí 
seskupeny  jsou  kollejní  domy,  v  nichž  bar- 
risterové  mají  kanceláře  (chambers),  Barriste- 
rové  jsou  pod  dozorem  představených,  zv. 
Masteři  of  the  Bench,  Benchers^  v  jicnž  čele 
jest  pokladník,  treasurer,  volený  na  jeden  rok. 
Bencherové  mají  velkou  moc  disciplinární 
mohouce  jednotlivce  po  případě  i  vyloučiti 
z  kolleje  nebo  ze  stavu  barristerů.  —  Půvo- 
dem sv^m  sáhají  I.  o.  C.  až  do  XIV.  stol. 
Lincoln  s  Inn  má  jméno  po  hr.  z  Lincolnu, 
jehož  statky  zdědila  r.  1310  po  jeho  smrti. 
Oba  temply  tvořily  na  počátku  kollej  jedinou 
a  rozdělily  se  teprve  ve  stol.  XV.       -dle, 

In  nuoe  (lat.),  v  ořechu,  stručně,  jadrně. 

I&Ó:  1)  I.,  v  mythologii  dcera  Kadmova, 
choť  Athamantova  (v.  t.).  Za  to,  že  malého 
Dionýsa,  syna  sestry  své  Semely,  odchovala, 
stihl  oba  manžely  hněv  Héřin:  Athamas  ší- 
lenstvím jat  zabil  syna  Learcha,  s  druhým 
synem  Melikertem  však  matka  skočila  do 
moře,  kdež  I.  proměněna  v  bohyni  Leukotheu, 
Melikertés  v  Palaimona.  Božstva  tato  byla  po 
celém  Středozemním  moři  od  plavců  ctěna 
jako  ochranná;  již  Odyssea  l.-Leukothea  z  po- 
hromy mořské  zachránila  svým  závojem.  Od 
Římanů  pak  s  nimi  stotožňováni  Mater  Ma- 
tuta  a  Portunus.  klk. 

2)  I.,  asteroida  objevená  1.  srpna  1877  Bo- 
rellym  v  Marseilli.  Střední  jasnost  v  oppo- 
sici  11*0,  průměr  v  kilometrech  73,  označení 
@.  Gs. 

Inooarpiui  [j-kar-J  Forst.  (z  řec.  Hg,  Ivóg, 
vlákno,  a  nagnog,  plod),  vláknové c,  rost- 
linný rod  z  čeledi  sapotovitých,  dle  ji- 
ných z  čel.  stukačovitých  {Hemandieae), 
jehož  jednotlivé  květy  podepřeny  jsou  dvou- 
klanýra  listenem  a  mají  okvětí  nálevkovité, 
5klané,  10—12  obplodných  krátkých,  ve  dvou 
kruzích  postavených  tyčinek  a  volný  pestík 
s  bliznou  sedavou,  z  něhož  dorůstá  jedno- 
semenná  peckovice.  Jediný  užitečný  druh 
v.  obecný  (I.  edulis  Forst.)  daří  se  na  ostro- 
vech Jižního  okcánu  jako  statný  strom  s  muže 


C. 1972. 

Inoceramui  labiatus  Gein. 


tlustého  nízkého,  hranatého  kmene  a  kfivo- 
lakých  větví  s  listy  celokrajn^mi  a  s  drob^ 
nými  bělavými  květy  v  úŽlabičkoyých  listc- 
natých  hroznech.  Semen,  peckovic  asi  jako 
husí  vejce  velkých,  požívají  tuzemci  v  popělo 
upečených  jako  každodenního,  ačkoliv  těž- 
kého, pokrmu  a  odvaru  kůry  jako  učinil vého 
léku  proti  úplavici.  Déd, 

Inooellla  viz  Rhaphidia. 
Inooeramiui,  vymřelý  rod  mlžů  nestejno- 
svalných  (Heteromyaria)  s  miskami  v  obrysa 
vejčitými,  často  napříč  prodlouženými  a  oby- 
čejně sobě  nestejnými.  Ozdobou  povrchni 
obyčejně  bývají  sou- 
středěné rýhy  a  zá- 
hyby, vzácný  jsou  o- 
zdoby  paprskovitě  se- 
řaděné;  vrchol  jest  ku 
předu  pošinut  a  okraj 
zámkový  dlouhý  a  rov- 
ný. Zámku  není  a  za- 
stupuje jej  rovná  řada 
malých  jamek,  ve  kte- 
rých se  upínal  svaz. 
Vnější  vrstva  misek 
Často  bývá  velmi  mo- 
hutná a  skládá  se  z  ma- 
lých hranolků  kolmo 
na  misku  postavených. 
Obyčejně  bývá  roz- 
tříštěna a  zbývá  jen 
vnitřní  slabá  vrstva 
perleťová.  I.  jest  rod 
v  druhohorách  hojný;  v  křídovém  útvaru 
tvoří  několik  význačných  obzorů,  dle  kte- 
rých možno  vrstvy  z  rozličných  krajin  snadno 
přirovnávati.  Tak  jest  význačným  pro  ccno- 
manské  oddělení  druh  I.  virgatus^  pro  zpodní 
turon  I.  labiatus  (obr.  č.  1972.)  a  I.  Brongniarti, 
pro  svrchní  turon  I.  Cuvieri  a  pro  senon  I. 
Cripsi,  Většina  těchto  druhů  i  v  Čechách  se 
nachází.  (Viz  Schlúter,  Zur  Gattung  Inocera- 
mus,  1877).  Pa. 

Inoohodoev  Petr  Borisovi č,  astronom 
rus.  (*  1741  —  t  1806),  studoval  v  Gotinkách 
a  r.  1768  stal  se  adjunktem  astronomie  při 
petrohradské  akademii  nauk.  R.  1769  s  Geor- 
gem  Lowitzem  pozoroval  v  Gurjevě  na  Uralu 
přechod  Venuše  před  sluncem,  později  ko- 
nal pozorování  v  Caricyně  a  v  Saratově  a 
sotva  unikl  Pugačevu,  jenž  dal  jeho  soudruha 
oběsiti.  R.  1779  zjistil  zeměpisnou  polohu 
mnohých  měst  ruských  a  vrátiv  se  do  Petro- 
hradu (1783),  stal  se  členem  akademie  a  prof. 
astronomie.  Práce  jeho  vycházely  v  tehdejších 
odborných  listech  rus.  a  jeho  Extraits  des 
observations  météorologiques  vydal  Petrov  v  Mé- 
moirech  akademie  (díl  II.— IX.).  I.  přeložil  též 
z  Eulera  dílo  Universaljuaja  arifmetika  (Petr., 
1768  a  1788),  z  Kestnera  Načaljnyja  osnova- 
nija  matématiki  a  j. 

Inokoitiiia  (též  inokosna  kuéa^  na- 
zývá se  v  jihoslovanském  právu  prosta  (ne- 
složená) selská  rodina,  skládající  se  z  otce, 
matky  a  dětí.  Vedle  toho  existuje  rodina  slo- 
žená (sdružení  několika  rodin),  jeŽ  se  nazývá  z  á- 
druha  (zadruga,  zadružna  kuča  atd.).  Právní 


Inokulace  —  Inovec. 


667 


povaha  této  prosté  selské  rodiny  a  pomér 
její  k  rodiné  složené  jakož  i  k  rodiné  mést- 
ské  (dle  řím.  práva)  nebyly  do  nedávné  doby 
ještě  dosti  jasně  stanoveny.  Prosté  selské  ro- 
dině u  Jihoslovand,  která  se  na  první  pohled 
zdála  totožnou  s  rodinou  městskou,  nevěno- 
valo se  tolik  pozornosti  jako  rodiné  složené, 
zádruze,  a  tím  se  stalo,  že  i.  byla  identifíko- 
vána  s  rodinou  městskou.  Teprve  Bogišid 
dokázal,  že  právní  povaha  zádruhy  i  Í-ny  jest 
totožná  a  že  rozdíl  mezi  Í-nou  a  rodinou  měst- 
skou jest  veliký.  Stejně  jako  při  zádružné  ro- 
diné není  ani  při  rodiné  inokosné  otec  ro- 
diny vlastníkem  rodinného  jmění.  Jmění  ná- 
leží celému  sdružení,  všem  členům  rodiny,  a 
otec  žijící  s  dorostlými  syny  ve  společenství 
nemá  práva  disponovati  rodinným  jměním 
beze  svolení  synu,  a  to  nejen  co  se  týče  dis- 
posice mezi  živými,  nýbrž  i  co  se  týče  dis- 
posice na  případ  smrti,  tedy  ani  poslední 
pořízení  nemůže  učiniti  otec  i-ny  bez  svolení 
synů.  Stejně  jako  při  zádruze  jest  při  l-ně 
otec  rodiny  v  majetkovém  ohledu  pouze  sta- 
řešinou rodinného  společenství  a  může  jako 
stařešina  zaměněn  býti  jedním  ze  svých  synů, 
jestliže  z  jakékoli  příčiny  jest  nezpůsobilý 
zastávati  hodnost  stařešiny.  Také  v  í-ně  jako 
v  zádruze  mohou  synové,  zvláště  jestliže  se 
oženili,  žádati  za  rozdělení  jmění.  Po  smrti 
otcově  nastanou  v  l-né  tytéž  poipéry  jako 
v  zádruze.  Mění  se  jen  stařešina.  Všechno 
zůstává  in  státu  quo,  arci  chtěií-li  bratří  se- 
trvati ve  společenství  (v  nedílu).  Závěrky 
své  o  l-ně  a  zádruze  i  městské  rodině  učinil 
Bogišič  na  základě  pozorování  na  Černé  Hoře 
a  v  části  Hercegoviny,  avšak  totéž  možno 
pozorovati  zajisté  i  v  ostatních  zemích,  kde 
žijí  Chorvati  a  Srt)ové.  —  Srv.  Bogišič,  D'une 
formě  particuliére  de  la  famille  rurale  chez 
les  Serbes  et  les  Croates  (v  brusselské  •Re- 
vue de  droit  intemational  et  de  lég.  comp.c, 
1884),  srbsky  pod  n.  O  obliku  nazvanom  Ino- 
koština  u  seoskoj  porodici  Srba  i  H  rvát  a 
(Bělehrad,  1884).  -dic, 

Inolrolaoe  (z  lat),  očkování. 

Inomosti  viz  Inšpruk. 

In  optima  forma  (lat),  nejlepším  způso- 
bem, jak  se  sluší. 

Inorodoi  viz  jinorodci. 

I&OSit  (faseomannit,  dambosa),  jest 
cukr  z  řady  aromatické  o  vzorci  C^H^{Otf)^ . 
2//,0,povanou  chemickou  alkohol  šestimocný. 
Jest  v  přírodě  velice  rozšířen,  a  to  jak  v  živo- 
čišstvu  (ve  svalech,  játrách,  plících,  mozku 
a  j.),  tak  v  bylinstvu  (v  listech  ořechu,  dubu, 
zemáků,  révy  vinné,  v  četných  rostlinách 
motýlokvětých  a  j.).  I  lze  ho  upraviti  buď 
z  vodního  výslazu  masa  nebo  z  lihového  (607o) 
extraktu  uvedených  rostlin.  I.  tvoří  bezbarvé 
krystaly  při  217'  tající.  Rozpouští  se  dobře 
ve  vodě.  v  lihu  všsik  tím  méně,  čím  líh  jest 
silnější.  I.  neotáčí  rovinu  světla  polarisova- 
ného,  roztok  Fehlingův  neredukuje.  V  pří- 
rodě jsou  i  některé  deriváty  l-u  (methylethe- 
ry):  ku  př.  pinit  ve  šťávě  sosnové,  kvcbra- 
chit  v  ícůřc  kvebrachové.  Oba  mají  složení 
C^H^{0/í)^{Oaí,).  O  Se, 


Xnostranoev  Aleksandr  Aleksandro- 
vič,  geolog  ruský  (♦  1843),  vzdělal  se  na 
gymnasiu  a  na  universitě  v  Petrohradě  za- 
bývaje se  nejprve  chemií  a  pak  u  E.  Hof- 
mana a  P.  A.  Puzyrevského  geologií.  Ukončiv 
kurs,  stal  se  r.  1868  kustodem  nově  založe- 
ného geol.  kabinetu  a  r.  1869  zahájil  před- 
nášky na  universitě  jako  soukromý  docent, 
načež  r.  1871  poslán  na  vědeckou  cestu  za 
hranice.  Dosáhnuv  r.  1873  doktorátu  jmeno- 
ván mimoř.  a  r.  1880  řádným  prof.  geologie 
na  univ.  petrohradské.  Mimo  to  přednášel 
geologii  a  mineralogii  na  vyšších  ženských 
kursech,  v  technologickém  institute,  v  aka- 
demii gen.  štábu,  v  akademii  inženýrské  a 
vojensko-medicinské.  Jeho  zásluhou  geolog, 
museum  v  Petrohradě  stalo  se  jedním  z  nej- 
bohatších, obohaceno  byvši  hlavně  sbírkami 
z  cest,  jež  I.  v  r.  1872—1892  neúnavně  pod- 
nikal po  celém  evropském  Rusku,  po  Urale 
a  po  Kavkaze.  Od  r.  1877  jest  předsedou 
odboru  pro  geologii  a  mineralogii  v  petro- 
hradské společnosti  přírodozpytců  a  od  r.  1888 
předsedou  rus.  spol.  anthropologické.  Maje 
účastenství  při  všech  geolog,  mezinárodních 
kongresscch  jmenován  byl  též  dopisujícím 
členem  filadelfské  akademie  nauk.  Mimo  to 
účastnil  se  prací  v  kommissi  pro  kanalisaci 
Petrohradu,  Moskvy  a  j.  měst  rus.,  pro  zří- 
zení geolog,  komitétu,  dále  jeho  zásluhou 
uspořádány  geolog,  sbírky  rus.  cestovatelů 
Prževalského ,  Potanina,  Pěvcova  a  j.  Ko- 
nečně odchoval  řadu  odborníků,  z  nichž  pět 
jeho  žáků  zaujímá  stolice  mineralogie  a  geo- 
logie na  rus.  universitách.  Z  jeho  vědeckých 
prací  jsou  nejhlavnější:  PetrografiČeskij  ocerk 
ostrova  Valamo  r> Trudy*  I.  sjezdu  přírodo- 
zpytcův  a  lékařův,  1867);  GeognostiČeskoje 
strojeni  je  ^ap.  beregov  ÍMdo^skago  o\era  (•Ma- 
teriály dlja  gcologiji  Rossiji«,  1869.  díl  11.); 
Geologičeskij  očerk  Povinéckago  uje\da  i  jego 
rudn.  méstoro^dénij  (t,  1877,  díl  VII.);  Geo- 
logičeskija  t\slédovanija  na  séveré  Rossiji  (•Tru- 
dy* petr.  spol.  přírodozp.,  1872,111.);  Kořen* 
noje  méstorofdénije  platiny  na  Urale  řt.,  1893, 
XXII.);  O  formé  vydélenij  platiny  vkorennoj 
porode  Urala  (t.,  XXIII.);  C/ntersuchungen  uber 
Kalksteine  und  Doiomiten  (»Tscherm.  Miner. 
Mitth.c,  1872,  ].);  Ein  neues  áusserstes  Glied 
in  d,  Reiche  d,  amorphen  Kohlenstoffc  (»N. 
Jahrb.  fiir  Mineralogie*,  1880);  Ober  eine 
Vergleichungskammer  \ur  mikroskop,  Untersuch, 
(t.,  1885);  Podra\délenije  kamennago  veka  na 
periody  (>Žurnal  min.  nar.  prosvěšč.*,  1880); 
Sur  la  variabilitě  de  la  concentr,  et  de  la 
compos.  des  sources  mineraies (^Truáy*  III.  geol. 
kongr.,  1883)  a  mn.  j.  Sepsal  téŽ  objemnou 
rukojeť  geologie  (1885—87,  2.  vyd.  1889,  d.  I.). 

Inosurie,  vyměšování  i  no  šitu  močem, 
pozorované  jen  vzácně  při  albuminurii  a  úpla- 
vici  cukrové.  Hoppe-Seyler  však  tvrdí,  že  ka- 
ždý normální  moč  obsahuje  sledy  inositu.  ///. 

inovec,  vrch  1051  m  vysoký  v  uherské 
stolici  Trenčínské  v  pohoří  Hlohoveckém, 
mající  na  západ  k  řece  Váhu  spád  příkrý, 
na  východ  mírný  a  splývající  zvolna  s  nitran- 
skou rovinou,  říékdy  jméno  I.  dává  se  celému 


668 


Inowrocíaw  —  Inrotulace  spisů. 


úzkému  pásu  horskému  mezi  řekami  Váhem, 
Opavou,  Turcem  a  Nitrou. 

Inowrool&W  {Jung  BreslauY  Inowlo- 
claw,  krajské  město  v  prus.  vlád.  obvodu 
bydhošfském,  na  žel.  trati  Poznaň-Toruň,  I.- 
BydhošC,  l.-Kruáwica  a  poboč.  trati  Rogožno- 
I.  prus.  státních  drah,  89  m  n.  m.  na  sádro- 
vém návrší  v  nejúrodnéjáí  krajině  provincie, 
s  20.687  ob.  (1895),  mezi  nimiž  jest  6142  kat. 
a  1485  Židů.  V  městě  jest  zemská  rada, 
úřední  soud,  hlavní  celní,  zásobovací,  telegr. 
a  po$t.  úřad  I.  tř.  s  filiálkou,  nový  evang.  a 
katol.  chrám,  zříceniny  chrámu  P.  Maric 
z  XI.  stol.,  chrám  baptistů,  synagoga,  gymna- 
sium, vyšší  dívčí  škola,  nemocnice,  vodolé- 
čitelský  ústav«  iódové  a  brómové  lázně  a 
jatky.  Že  závodů  průmyslových  má  I.  3  železo- 
lijny  se  strojírnami,  dílny  reparatumí,  továrnu 
cnemickou,  na  cikorii  a  soau,  parní  pekárnu 
a  mlýn,  v  okolí  několik  cukrovarů.  Zname- 
nité jsou  zdejší  trhy  na  koně  a  dobytek. 
V  r.  1871  objeveno  u  l-i  v  hloubce  130  m 
bohaté  ložisko  solné,  z  něhož  v  král.  soli- 
varně  těží  se  ročně  asi  20.000  t  soli  a  z  dolů 
kamenné  soli  asi  50.000  /.  —  V  listinách  uvádí 
se  I.  poprvé  r.  1185. 

Inoiemoev  Fedor  Ivanovic,  lékař  rus. 
(♦  1802  v  Belkinu  gub.  kalužské  —  f.  1869 
v  Moskvě).  V  Charkově  vystudoval  nejdříve 
filologii  a  působil  pak  jako  profcssor  v  Kur- 
sku,  načež  teprve  se  mohl  věnovati  lékařství 
v  Charkově  a  Jurjevě.  R.  1833  nastoupil  vě- 
deckou cestu  do  zemí  západních,  r.  1835  se 
habilitoval  a  r.  1837  stal  se  řád.  profcssor em 
chirurgie  a  ředitelem  kliniky  v  Moskvě.  Byl 
vynikajícím  lékařem  i  učitelem,  osvědčeným 
organisátorem  ve  spolkovém  a  sjezdovém  ži- 
votě ruských  lékařů  a  plodným  spisovatelem. 
Z  jeho  prací  sluší  uvésti:  De  lithotomiae  me- 
thodo  bilaterali  (1833);  De  scirrhi  et  cancri 
genuini  fonte  et  progressu  (1845);  O  brjušnom 
raxdra{eniji  (1852,  4.  vyd.  1860);  O  léčeniji 
cholery  slo^noj  revennoj  nastojkoj  (1853) ;  Cha- 
lodno-revmatičeskíj  process  (1853);  O  naroď 
nom  vračebuo-ispravlennom  léčeniji  padučej  bo- 
U\ni  nastojkoju  landyša  (1861)  a  j. 

InoiemskiJ  přikaž,  též  inozemnyj  pr., 
nazýval  se  jeden  z  ústředních  úřadů  Moskev- 
ského státu.  Existoval  již  za  Fedora  Ivano- 
vice. R.  1680  spojen  byl  s  prikazem  rej- 
tarským.  I.  p.  spravoval  hlavně  záležitosti 
cizinců  sloužících  v  ruském  vojsku.  Jaká  byla 
mimo  to  jeho  působnost,  není  ještě  dosti  ob- 
jasněno, poněvadž  spisy  jeho  nebyly  dosud 
vydány  ani  prozkoumány.  Čásť  jejich  nalézá 
se  v  moskevském  archivu  ministerstva  spra- 
vedlnosti. 

In  parenthesi  (lat.),  v  závorce,  mimo- 
chodem. 

In  partibiui  infidelium  (episcopí),  též 
epis.  titulares  (lat),  biskupové  krajin  ne- 
věřících, kteří  nemohou  vykonávati  pravomoc, 
protože  jejich  diécése  jest  právě  v  moci  ne- 
křesťanů. Biskupové  tací  vyskytují  se  již  od 
VII.  stol.,  kdy  Arabové  dobyli  zemí  křesťan- 
ských v  Asii  a  v  Africe;  papeŽ  ponechal  je 
v  jejich  hodnosti,  pokládaje  v  zásadě  země 


ty  za  křesťanské,  a  jmenoval  jejich  nástupce. 
Po  válkách  křižáckých  rozmnožil  se  značně 
jejich  počet,  když  biskupství  zřízená  v  Přední 
Asii  dostala  se  zase  v  moc  muslimů.  Oby- 
čejně b]^vají  biskupové  I.  p.  I.  přidělováni 
jiným  biskupům  na  výpomoc  jako  světící 
biskupové  (episcopí  suffraganei  nebo  tp, 
auxiliares), 

In  perpetuam  rai  mamoriaiii  (lat),  na 
věčnou  věci  památku. 

In  perpetamn  (lat.),  na  vždy. 

In  petto  (ital.),  v  prsou,  pohotově. 

In  pleno  (lat),  v  plenu,  v  plném  shro- 
máždění. 

In  pontilloalibiui  (lat.),  ve  slavnostním 
kněžském  oděvu. 

In  praasentla  O^t.),  u  přítomnosti. 

In  praxi  (lat.),  v  jednání,  v  obyčejném  ži- 
votě, v  praxi  (na  př.  soudní). 

In  prompta  (lat.)  viz  Impromptu. 

In  punoto  (lat.,  v  bodě),  vzhledem  k  . . . 

In  parls  naturallbiui  (lat.),  v  pouhém 
přírodním  stavu,  čistonitý,  nahý,  iak  ho  Pán 
Bůh  stvořil. 

Inqulllnae,  podružnice,  podčeleď  žla- 
batek  pravých.  Larvy  jejich  buď  žijí  v  larvové 
komoře  vlastní  žlabatky,  která  brzo  hyne,  ko- 
mora pak  jest  rozdělena  tenkými  přehrad- 
kami  v  tolik  buněk,  kolik  podružnic  v  ní  žije, 
nebo  jest  komora  pravé  žlabatky  i  s  částí 
okolní  zničena  a  dutina  tím  vzniklá  rozdělena 
v  komůrky  podružnic ;  buď  larvy  žijí  ve  při- 
rozených dutinách  duběnky,  larvě  žlabatkové 
neubližujíce;  nebo  posléze  dělají  si  i>odruž- 
nice  samostatné  komůrky  v  pletivu  duběn- 
kovém.  Četné  druhy  rozděleny  jsou  v  rody: 
Synergus,  Sapholytus  a  Ceroptres,  Viz  dr.  G. 
Mayr.  Einmiethler  der  mitteleuropáischen 
Eichengallen  (Vídeň,  1872}.  Kpk. 

Inqiilflltlo  [inkvizício]  Jat ,  viz  I  n  k  v  i  s  i  c  e. 

Inqulflltorl  dl  stato  (ital.,  státní  inkvi- 
s i t  oři)  nazýval  se  v  Benátkách  sbor  3  soudců, 
kteří  byli  zároveň  členy  t.  zv.  rady  desíti,  od 
r.  1310  nejvyššího  soudu  v  Benátkách.  Po- 
něvadž inkvisitoři  tito  byli  jmenováni  od  rady 
desíti,  nazývali  se  od  r.  1539  I.  dei  Dieci; 
názvu  I.  d.  s.  dostalo  se  jim  teprve  r.  1596. 
Na  počátku  vedli  pouze  vyšetřování  v  trest- 
ních záležitostech  pro  vyzrazení  státních  ta- 
jemství cizincům,  kdežto  rozsudek  vynášela 
rada  deseti.  Později  přešla  do  rukou  státních 
inkvisitorů  vůbec  trestní  a  policejní  moc. 

In  rem  verslo  viz  Versio  in  rem. 

Inrotulaoe  spisů.  Podstatou  řízeni  pí- 
semného z  římsko -kanonického  processu 
i  v  Josefínský  soudní  řád  rakouský  z  r.  1781 
převzatého  bylo,  že  strany  probíraly  látku 
spornou  v  jednotlivých  spisech  (Žaloba,  od- 
pověď, replika  a  duplika,  po  případě  i  řeč 
a  odpověď  konečná),  dvojmo  podávaných, 
které  byly  sice  soudu  předkládány,  avšak 
hned  u  soudu  nezůstaly,  nýbrž  v  jednom 
stejnopise  podateli  vráceny,  v  druhém  od- 
půrci jeho  dodány.  Bylo  tedy,  když  to  které 
stadium  rozepře  ukončení  došlo  a  soudce 
mčl  přistoupiti  k  rozhodnutí,  třeba,  spisy  ony 
soudci  opět  předložiti,  by  na  jejich  základě 


In-Saláh  —  Insar, 


669 


učinil  výrok.  K  tomu  bylo  ustanoveno  zvláštní 
stání,  při  kterém  ze  spisů  oněch  zvláštní  zá- 
vitek  (rotulus  actorum)  zřízen  a  spisy  onjr 
seznamenány  a  složeny  (srotulovány)  býti 
měly.  K  stání  sloužícímu  k  složení  spisů  (w- 
rotulatio  actorum)  došlo  v  řízení  písemném 
především  po  skončení  řízení  projednávacího 
(instrukčního),  a  to  buď  ex  ofncio,  byl-li  pra- 
videlným postupem  sporu  připuštěný  počet 
řečí  vyčerpán,  nebo  k  žádosti,  jestli  buď  strana 
mající  právě  svůj  spis  podati,  práva  tohoto 
se  vzdala  a  za  složení  spisů  žádala,  nebo  když 
po  uplynuti  lhůty  k  podání  příslušného  spisu 
odpůrce  za  srotulování  spisů  ob  contuma- 
ciam  zakročil.  Způsob,  jakým  složení  spisů 
řízení  projednávacího  při  stání  se  provádělo, 
byl  různý  dle  toho,  dostavily-li  se  k  němu 
ODě  sporné  strany,  spisy,  které  měly  ve  svých 
rukou,  s  sebou  přinášejíce,  nebo  dostavila-li  se 
jen  strana  jediná,  nebo  nepřišly-li  vůbec  strany 
a  toliko  spisy  soudu  ke  stání  zaslaly.  V  pří- 
padě prvém  děla  se  I.  s.  tím,  že  každá  strana 
složila  spisy  odpůrcem  podané  a  jí  soudem 
doručené,  k  nimž  byly  připojeny  příslušné 
přílohy,  a  to,  pokud  šlo  o  originály,  stranou, 
která  je  v  rukou  měla.  V  případě  druhém 
zřízen  byl  celý  rotulus  actorum  ze  spisů  stra- 
nou přítomnou  předložených,  kdežto  v  pří- 
padě třetím  sestavil  soudce  sám  ex  ofncio 
způsobem  již  naznačeným  rotulus  ze  spisů 
zaslaných  a  spisy  přebytečné  po  stání  vrátil 
oné  straně,  která  je  byla  předložila.  Při  zři- 
zování rotulu  byly  jednotlivé  spisy  sporné 
znamenány  běžnými  čísly  římskými  (N.  Rot.  I., 
II.  atd.),  přílohy  označovány  byiy  týmž  způ- 
sol)em,  jakým  ve  spise  byly  citovány,  a  sice 
přílohy  žalobcovy  písmeny,  přílohy  žalova- 
ného číslicemi  arabskými.  Ostatní  spisy  v  ro- 
tulus patřící,  na  př.  žádosti  za  lhůty,  prohlá- 
šení se  odpůrce  o  žádosti  této,  žádosti  o  stání 
k  rekognici  originálů  a  pod.,  byly  chronolo- 
gicky seřaďovány  a  pod  běžným  označením 
zvláštním  (zpravidla  Vi.  Va.  U  ^^^')  k  jed- 
notlivým příslušným  spisům  připojeny.  O  stá- 
ní inrotulačním  byl  spisován  protokol,  v  němž 
všecl?y  spisy  v  rotulus  pojaté  byly  sezname- 
nány. —  Byf-li  v  řízení  písemném  připuštěn 
důkaz  svědky  nebo  znalci,  ustanoveno  po 
skončení  průvodního  řízení  nové  stání  k  sro- 
tulování řízení  průvodního,  v  němž  spisy  řízení 
projednávacího  v  rotulu  prvém  složené  jako 
islo  prvé,  pakpřísudek  důkaz  připouštějící, 
protokoly  o  výslechu  svědků  a  znalců  a  spisjr 
průvodní  stranami  podané  jako  Čísla  další 
byly  skládány  a  k  tomu  i  ostatní  spisy  bě- 
hem řízení  průvodního  vzešlé  připojovány. 
Byla-li  proti  rozsudku  podána  appelíace  nebo 
revise,  nebylo  již  třeba  ustanoviti  zvláštní 
inrotulační  stáni  řízení  opravného,  poněvadž 
jeden  stejnopis  spisů  opravných  u  soudu  byl 
ponecháván.  Spisv  ty  po  podání  odpovědi 
appellační  (revisní),  resp.  po  uplynuti  lhůty 
k  ní  soudce  sám  složil,  a  že  se  tak  stalo,  do- 
datkem v  protokolu  o  posledním  srotulování 
zjistil.  — Jak  z  uvedeného  patrno,  jest  vylí- 
čená i.  s.  možná  jen  tenkráte,  když  byl  spor 
písemně   projednán.    Když   však  jednáno 


I 


bylo  protokolárně,  t.  i.  když  strany  své  řeČi 
do  protokolu  u  soudu  diktovaly,  nemohla 
míti  již  toho  významu,  jako  v  řízení  písem- 
ném a  stala  se  nazvíce  jen  aktem  Čistě  for- 
málním záležejíc  v  tom,  že  se  po  ukončení 
posledního  prohlášení  stran  protokoly  u  sou- 
du sepsané  sporné  řeči  obsahující  sezná- 
menaly  a  tím  formálně  ukončení  řízení  pro- 
jednávacího konstatovalo.  V  případě  tom 
obmezovala  se  vlastní  I.  s.  toliko  na  založení 
příloh,  aČ-li  již  k  protokolům  nebyly  dříve 
připojeny,  a  byla-li  svého  času  žaloba  písemné 

Podána,  na  založení  jednoho  jejího  stejnopisu, 
okud  se  týče  srotulování  spisů  řízení  prů- 
vodního a  opravního,  chovala  se  praxe  v  řád- 
ném řízení  ústním  (protokolárním)  dle  před- 
pisů pro  řízení  písemné  daných,  kdežto  v  ří- 
zení stručném  a  v  řízeních  ostatních  dle 
vzoru  řízení  stručného  upravených  srotulo- 
vání spisů  řízení  průvodmho  a  opravního  vů- 
bec místa  nemělo.  Pádem  zásady  písemné 
v  civilním  řízení  sporném  pozbyla  také  I.  s. 
podmínky  další  své  existence  a  jest  tudíž, 
jak  v  řízení  bagatelním,  tak  i  vůbec  v  celém 
novém  processu  civilním,  který  již  z  plna  na 
zásadě  ústnosti  jest  upraven,  institucí  nezná- 
mou. Pčk. 

In-Baláli,  oasa  saharská,  viz  Ain-Saláh. 

Xnsallvaoe  (z  lat),  promíchání  sousta  sli- 
zem  a  slinami  v  ústech,  čímž  se  začíná  trá- 
vení. 

In  Mdvo  OatO»  v  bezpečnosti,  skrytý. 

iMangnine  Giacomo,  operní  skladatel 
ital.  (♦  1744  v  Monopoli  u  Neapole  —  f  1796 
v  Neapoli).  Vstoupil  na  konservatoř  »di  Sanť 
Onofrio«,  působil  tam  krátký  čas  jako  prof. 
kontrapunktu,  věnoval  se  na  to  výhradně  tvo- 
ření a  vyznamenával  se  velikou  plodností 
složiv  v  r.  1770—82  dvacet  oper,  z  nichž  zná- 
mější jsou:  Didone]  Adriano  in  Siria;  Arianua 
e  Teseo;  Medonte;  Vosteria  di  maře  chiaro\ 
fastu^ia  per  amore;  Tito  nelle  Gallie  a  Ca- 
iipso.  Dále  složil  4  mše,  2  Dixit,  Te  Deum^ 
Benedictus,  pašije  a  sonáty  pro  klavicymbál. 

Inianla  (lat.),  šílenství. 

Iniar,  újezdné  město  v  ruské  gubernii 
penzské  na  řece  Insaře  a  Isse,  má  6879  ob. 
(1894),  kathedr.  chrám  s  divotvorným  obra- 
zem Matky  Boží  Kazaňské,  čtyři  jiné  kostely 
pravoslavné,  4třídní  městskou  školu,  chlape- 
ckou i  dívčí  farní  školu,  zemskou  nemocnici 
a  lékárnu,  jirchárnu,  lihovar  a  několik  cihe- 
len. I.  byl  původně  pevností,  r.  1774  zpusto- 
šen Pugačevem,  r.  1780  učiněn  Újezd,  městem 
a  to  nejprve  v  penzském,  pak  simbirském 
náměstnictvu,  posléze  v  penzské  gubernii.  — 
Insarský  Újezd  vsev.  části  penzské  gub. 
s  4540  fcw*  má  povrch  vlnitý  s  hlubokými 
úvaly,  půdu  čemozemní,  jen  místy  hlinitou  a 
na  sz.  močálovitou,  dosahuje  největší  výšky 
ve  středu,  odkud  stékají  veškeré  řeky  (issa, 
Insar  a  j.),  vesměs  nepatrné,  a  chová  na  mno- 
hých místech  železnou  rudu,  na  niž  se  vŠak 
nedoluje.  Obyv.  jest  (1894)  204.706,  z  nichž 
188.141  pravosL,  16.582  muhammedánů  a  jen 
27  katol.  a  13  židů;  mimo  Rusy  žijí  zde 
Mordvini  a  Tataři.   V  Újezdě  jsou  2  žensko 


670 


Inscenovati  —  Insolace. 


kláStery,  92  pravosl.  kostely,  25  mešit  a 
66  škol.  Hlavním  zaměstnáním  obyv.  jest  orba; 
pěstuje  se  žito«  oves,  luštěniny,  brambory, 
ovoce  a  chovají  včely  a  mnoho  dobytka. 
Z  průmysl,  závodů  jsou  v  Újezdě  olejny,  jir- 
chárny,  lihovary  a  j.,  domácí  průmysl  pak 
vyrábí  hlavně  lopaty,  vozy,  dřevěnky  a  j.  dře- 
věné předměty.  V  Újezde  jsou  2  města  (I.  a 
ŠeSkjejev)  a  227  obcí  s  26.435  domy. 

ZnsoenovAti,  uvésti  hru  na  jeviště,  při- 
praviti ji  k  provozování  před  obecenstvem. 

Insoriptioiies  tendineae  (lat.),  vpisy 
šlachové,  jsou  krátké  desky  šlachové, JeŽ 
vkládají  se  napříč  v  průběh  přímého  svalu 
břišního  poskytujíce  jeho  vláknům  vhodný 
úpon.  Na  svalnatých  lidech  a  na  antických 
sochách  athletů  tvoří  na  přední  stěně  břišní 
význačné  příčné  brázdy,  mezi  nimiž  vystupují 
jednotlivé  oddíly  přímých  svalů  břišních  jako 
dvě  podélné  řady  přibližně  čtyřstranných 
vyvýSenin  svalových. 

useota  l-ekta]  viz  Hmyz. 

I&MOtivora  [-ekt-1  viz  Hmyzožravci. 

Inselsberg  (InselbergV  vrch  915  m  vys. 
v  sev.-záp.  konci  Durynskeno  lesa  na  hranici 
prus.  kraje  šmalkaldského  a  vévodství  Sasko- 
kobursko-gothského  v  t.  zv.  Rennsteigu,  hojně 
navštěvovaný  s  rozkošnou  vyhlídkou,  s  2  ho- 
stinci, meteorologickou  stanicí  a  hláskou. 

Znsolthal,  osada  v  Čechách  u  Paulus- 
brunnu,  hejt.  a  okr.  Tachov,  fara  Schónwald, 
pŠ.  Paulusbrunn;  5  d.,  44  ob.  n.  (1890),  lo- 
vecký zámeček  a  myslivna  Alfreda  knížete 
Windischgrátze. 

Inséparables  [-ábl]  fr.  viz  Papoušci. 

Inserát  viz  Insert. 

Znsoroe  (z  lat.)  v  anatomii,  úpon,  pevné 
spojení  šlachy  nebo  svalu  s  pevným  podkla- 
dem kostěným,  chrustavkovým  nebo  vazovým. 

I&Mrovati  (z  lat.),  vřaditi  do  veřejného 
listu  oznámení  nebo  zprávu  nějakou  (insert, 
an n on c i),  za  niž  vedle  insercnta  odpovídá 
i  zodpovědný  redaktor. 

Insert  (zlat,  správněji  než  inserát,  rus. 
oóiflBJíeHie,  fr.  annonce^  angl.  adverthement), 
návěští  v  novinách,  za  které  inserent, 
t.  j.  ten,  kdo  in  seru  je  (návěští  podává), 
musí  vydavateli  novin  zapraviti  určitý  po- 
platek, l-y  maií  ve  veřejném  životě  obzvláště 
pro  obchodníky  a  živnostníky  velikou  důle- 
žitost: jimi  nabízejí  a  hledají  se  prodeje, 
koupě  i  nájmy,  služby  a  práce,  nálezy  a  ztráty, 
ba  i  sňatky  aj.  Pro  noviny  pak  jsou  vydat- 
ným pramenem  příjmů,  bez  kterých  by  mnohé 
denní  listy  ani  neobstály.  Uveřejňování  l-ů 
v  rozličných  časopisech  obstarává  insertu í 
kancelář.  Srv.  Annonce. 

Insesflores,  ptáci  krmiví,  viz  Ptáci. 

Insidie  (z  lat.),  záloha,  úklady. 

Insignie  (z  lat.),  odznaky,  známky  nějaké 
hodnosti  a  moci,  světské  i  církevní,  na  př. 
u  panovníka  koruna  a  žezlo,  u  biskupů  infule, 
berla,  prsten  atd.,  u  rytířů  meč,  štít  a  pří- 
lbice atd.  I.  známy  byly  již  starověku.  Srv. 
Fasces. 

InsinoAoe  (lat.  insinuatio)  nazývalo  se 
v  římském  právu  úřední  registrování  a  po- 


tvrzení jistých  právních  aktů.  Obyčej  prohla- 
šovati před  úřady  za  účelem  publicity  a 
přesného  projevení  vůle  poslední  pořízení  a 
jmenování  prokurátorů  rozšířil  se  záhy  též 
na  darování  mezi  živými.  Prohlášení  před 
magistrátem  nazývalo  se  s  počátku  professio 
donationis  apud  octa,  později  insinuatio.  For- 
malita tato,  která  nebyla  původně  nutná,  stala 
se  od  dob  Konstantina  Chlóra  nevyhnutelnou. 
Za  Justiniána  předepsána  i.  pro  všechny  dary 
převyšující  summu  500  solidů,  a  sice  za  tou  pří- 
činou, by  obmezeno  bylo  mamotratnictví.  Bez 
I.  bylo  darování,  pokud  převyšovalo  summu 
600  solidů,  neplatným,  rouze  při  některých 
darech  nebylo  třeba  I.,  na  př.  při  darech 
panovníkem  nebo  panovníku  činěných,  při 
darování  movitých  věcí  vojínům  velitelem 
vojska,  při  darech  k  vystavění  zbořených 
budov,  při  zřízení  věna,  při  darech  k  výkupu 
zajatců.  —  Z  práva  římského  dostala  se  I.  do 

f>ráva  jednotlivých  států.  Ve  starém  právě 
rancouzském  předepsána  b^la  1.  rovněž  při 
darech  mezi  živými.  Obyčej  tento  však  po- 
zději vymizel.  Aspoň  od  druhé  pol.  VII.  stol. 
není  po  něm  stopy  v  soudních  spisech.  Na 
jihu  Francie  vzkříšen  obvčej  tento  ve  sto- 
lení XII.  Všeobecně  zavedena  byla  I.  na  novo 
pro  celou  Francii  ve  stol.  XVI.  a  udržela  se 
až  do  doby  nové.  l-cí  nazýval  se  ve  Francii 
nejen  zápis  sám,  nýbrž  poplatek  za  zápis 
placený  (viz  Francie  str.  501).  — V  moder- 
ních zákonnících  nahrazena  bývá  forma  soudní 
i.  formou  notářského  aktu.  Rak.  právo  na  př. 
vyžaduje  k  darování  bez  skutečného  odevzdá- 
ní věci  darované  formy  notářského  aktu 
(zák.  ze  25.  čce  1871  č.  76  ř.  z.).  Dle  saského 

f)ráva  jest  třeba  k  darům  převyšujícím  1000  to- 
arů  soudního  potvrzení,  podobně  předpisuje 
ř ruský  Landrecht  pro  darovací  slib  formu 
—  V  jiném  smyslu  užívá  se  výrazu  I.  v  právě 
processním,  kde  se  slovem  tím  rozumí  doru- 
čení soudních  aktů,  jmenovitě  doručení  Ža- 
loby žalovanému.  Insinuovati  žalobu  znamená 
tedy  doručiti  žalobu.  -dle, 

Insipidne  (lat.)  viz  Diabetes. 

Insktibovati  (z  lat.),  zapsati. 

Insktipoa  (lat.  inscriptio),  zápis  do  něja- 
kého rejstříku,  seznamu,  na  př.  i.  do  seznamu 
universitních  posluchačů  atd. 

Insolaoe  (z  lat.)  jest  ozáření  těles  slun- 
cem, zejména  povrchu  zemského.  Záření  slu- 
neční jest  hlavním  zdrojem  tepla  na  povrchu 
zemském  a  atmosféry  a  následkem  toho  pod- 
mínkou veškerého  života,  neboť  záření  mě- 
síce a  planet  od  slunce  vypůjčené  mizí  proti 
němu,  rovněž  i  záření  stálic  tak  jest  nepa- 
trné, zeje  téměř  měřiti  nelze,  jak  dokazují  vy- 
šetřování Langleyova  a  Maurerova.  O  měření 
záření  slunečního  viz  Aktinometrie. 

Zákony  I.  naŠí  země  byly  prozkoumány  od 
Halleye,  Lamberta,  Meecne,  Wienera,  v  nejno- 
vější době  od  Angota,  Maurera,  W.  Zenkera. 
Intensita  ozáření  plochy  nějaké  jest  úměrná 
cosinu  úhlu  dopadu  nebo  sinu  výšky  slunce. 
Mimo  to  závisí  velikost  i.  na  době,  po  kteros 
trvá.  Když  slunce  v  době  rovnodennosti  jest 
v  rovníku,  rovná  se  výška  slunce  výšce  rov- 


Insolace. 


671 


fiíka  světového  nad  obzorem.  V  tu  dobu  i.  od 
rovníku  k  točnám  pravidelně  ubývá  s  cosinem 
zeměpisné  šířky.  Kdyby  slunce  stálo  ustavičně 
v  rovníku,  což  by  bylo,  kdyby  osa  zemská/ 
stála  kolmo  na  rovině,  v  níz  země  obíhá  ko- 
lem slunce,  byla  by  I.  ve  velmi  jednoduchém 
poměru  se  zeměpisnou  Šířkou.  Avšak  během 
roku  vzdaluje  se  slunce  23**  27'  na  sever  a  na 
jih  od  rovníku,  čímž  vzniká  pro  každý  kruh 
povrchu  zemského  s  rovníkem  rovno- 
běžný periodická  změna  výšky  slunce 
v  poledne  a  délky  dne  a  tím  i  změna  i. 
Zákon,  dle  kterého  pak  sluneční  záření 
během  dne  a  během  roku  na  povrchu 
zemském  jest  rozděleno,  jest  velmi  slo- 
žitý, neboť  zmenšená  1.  ve  větších  země- 
pisných šířkách,  podmíněná  šikmým  do- 
padem slunečních  paprsků,  se  větší  dél- 
kou dne,  k  pólu  rychle  rostoucí,  konečné 
více  než  vyrovná.  Vyobrazení  č.  1973. 
od  Wienera  (Ober  die  Starke  der  Be- 
strahlung  der  Erde  durch  die  Sonne 
in  den  versch.  Breiten  und  Jahreszeiten 
v  Zeitschr.  d.  oesterr.  Gcsell.  f.  Meterol.* 
1879)  objasňuje  poměry  I.  v  rozličných 
zeměpisných  šířkách  v  době  od  jarní 
rovnodennosti  až  k  letnímu  slunovratu, 
při  čemž  se  nebéře  ohled  na  teplo  atmo- 
sférou pohlcené.  Za  jednotku  vzato  množ- 
ství I.,  které  dostává  rovník  dne  21.  března. 
Z  vyobrazení  vysvítá,  že  maximum  ozáření  dne 
21.  cna  dopadá  na  sev.  pól,  druhé  menší  maxi- 
mum na  43®  sev.  šířky;  mezi  těmito  maximy 
jest  při  62®  s.  š.  relativní  minimum,  ale  i  zde 
jest  I.  denní  větší  než  v  tu  dobu  na  rovníku. 


největší  na  rovníku  a  o  367o  ^^^^í  ^^ž  sou- 
časná na  rovníku. 

Protože  země  jest  za  léta  severní  polo- 
koule od  slunce  vzdálenější  (3.  čce  v  od- 
sluní)  a  za  léta  jižní  polokoule  ke  slunci  bližší 
(1.  ledna  v  přísluní)  a  protože  intensity  ozá- 
ření ubývá  se  čtvercem  vzdálenosti,  jest  in- 
tensita slunečního  záření  na  již.  polokouli  za 
jejího  léta  asi  o  Vit  větší  než  na  sev.  pólo- 


• 

•  1 

»1 

»  i 

B   J 

»  A 

0  J 

»  1 

li  í 

i  i 

«  1 

P  S 

m  4 

•  a 

•  1 

»  1 

% 

IV    1 

»  m 

TS 

2; 

■^ 

- 

^ 

^ 

@ 

rm 
no 

^ 

< 

^ 

^ 
^ 

s 

N, 

s 

Of*' 

/ 

W 

/ 

\ 

\ 

Ví 

M 

itv 

09* 

A 

!P 

^P 

/ 

/ 

'a 

\ 

\ 

\ 

uy* 

Á 

/ 

^ 

r- 

í 

m 

^ 

IftB 

^ 

/ 

^ 

': 

•*ř 

• 

h 

r 

\ 

oiS 

«•• 

/ 

///, 

9t  M  li   MM' 

M 

W  í 

MÍ 

h  ( 

, ; 

fe  i 

li  : 

10  ^ 

M»  . 

M  i 

»1 

P  š 

0  í 

10 

£.  1973.  Rozdéleof  slunečního  osáfenl  na  povrchu  xemském 

▼  dobé  od  jami  rovnodennosti  do  letního  slunovratu,  bez 

ohledu  na  atmosférickou  absorpci. 

K  jihu  intensity  slunečního  ozáření  stále  ubývá 
a  od  jižního  polárního  kruhu  až  k  pólu  není 
žádná.  Již  koncem  května  jest  množství  slu- 
nečního záření  na  sev.  pólu  větší  neŽ  na  rov- 
níku; vůbec  jest  28  dní  před  slunovratem  a 
tolikéž  po  něm  i.  na  pólu  větší  než  na  kte- 
rémkoli místě  na  povrchu  zemském  a  po  84 
dní  větší  než  současně  na  rovníku.  Dne 
21.  čna  jest  velikost  \.  pólu  o  207^  větší  než 


C  t974«  Vellkoit  Intotace  dle  semCpisné  Sirky  a  dle  ročnfch  dob. 


kouli  ve  druhé  polovici  roku,  což  se  nápadně 
jeví  na  př.  v  Austrálii  a  v  již.  Africe  na  roz- 
dílu teploty  na  slunci  a  ve  stínu. 

Za  to  v^  jest  jaro  a  léto  sev.  polokoule 
o  8  dní  delší  než  na  jižní  polokouli,  protože 
rychlost,  kterou  země  na  své  dráze  kolem 
slunce  postupuje,  jest  obráceně  úměrná 
vzdálenosti  její  od  slunce,  tudíž  v  odsluní 
zvolněji,  v  přísluní  rychleji  se  pohybuje. 
Tím  se  rozdíl  I.  obou  polokoulí,  pochá- 
zející  z  nestejné  vzdálenosti   od  slunce, 
úplně  vyrovnává,  tak  že  na  obou  polo- 
koulích ve  stejných  zeměpisných  šířkách 
roční  I.  jest  stejná,  jak  již  Lambert  doká- 
zal. Rozdíl  mezi  letem  a  zimou  jest  však 
následkem  toho  na  jižní  polokouli  větší, 
neboť  v  létě  jest  tam  intensivnější  ozáření 
sluncem  a  v  zimě  vychlazování  déle  trvá. 
Během  roku  se  I.  na  rovníku  málo  mění, 
takže  rozdíl  mezi  největším  a  nejmenším 
obnosem  činí  ien  1270 ;  a  sice  jsou  dvě 
maxima  v  dobách  rovnodennosti  a  dvě 
minima  v  dobách  slunovratu,  tedy  jsou  za 
rok  dvě  periody  I.  a  to  aŽ  do  12®  šířky 
po  obou  stranách  rovníku.    Od  15<>  šířky 
jest  již  jen  jedna  roční  perioda  I.  a  roz- 
díl mezi  největším  a  nejmenším  ozářením 
během  roku  stále  roste  se  zeměpisnou  šíř- 
kou, tak  že  již  na  20®  jest  třikráte  tak  velký 
jako  na  rovníku.  Ještě  rychleji  roste  rozdíl 
mezi  l-cí  v  létě  a  v  zimě  za  obratníky,  jak  vy- 
svítá z  násled.  tabulky,  kde  1000  znamená 
množství  I.,  jež  obdrží  rovník  dne  21.  března 
za  den  na  rozhraní  atmosféry: 

Severní  polokoule. 

30*      40»      50"      6o»      yoř  8o«  qo* 

91.  Červen     ro88    X107    1105    1093    1130  X184  2202 

at.  prosinec    502      355      197       56      o  o  o 


672 


Insolencc  —  Insolvence. 


Jtinl  polokoule. 

30*  40»  50*  6o^  70*  80^  90^ 
ai.  prosinec  1163  1183  1180  1x68  1207  1265  1284 
21.  Červen   487   332   184   5a   o    o    o 

Kolik  do  roka  obnáší  I.  na  jednotlivých  kru- 
zích šířkových,  lze  seznati  z  násl.  tabulky, 
v  níž  za  jednotku  vzata  velikost  záření  bě- 
hem středního  měsíce  na  rovníku: 

Zemép.  iiřka   o*    io«    ao*    30^  40*  50*  6o»  70*  8o*  90^ 
Po2et  mčilcfl  ta  ii'8  ix*3  xo'6  9*5  8*3  6-8  S'7  5'^  5*o 

Jak  patrno,  jest  blíže  rovníku  ubývání  1.  s  ro- 
stoucí zeměpisnou  šířkou  malé,  rovněž  tak 
poblíže  pólu;  nejrychlejší  změna  jest  mezi 
50^  a  60^  Pól  do  roka  obdrží  pouze  4lV,7o 
ozáření  slunečního,  které  za  tu  dobu  dopadne 
na  rovník,  celá  země  průměrně  asi  */«•  Abso- 
lutní množství  i.  co  do  účinku  tepelného 
udává  se  solární  konstantou  (viz  Aktino- 
metrie). 

Ne  všecka  energie  slunce  na  zemi  zářená 
dochází  až  k  povrchu  zemskému,  značná  čásť 
její  pohlcuje  se  atmosférou,  která  ji  zase 
k  zemi  vyzařuje.  Jaká  čásť  1.  dojde  až  k  po- 


vrchu zemskému,  závisí  na  tlouštce  ▼sdušné 
vrstvy,  kterou  paprsky  sluneční  musí  projiti, 
a  na  prostupnosti  vzduchu  (viz  Atmosféra 
str.  980:  Atm.  absorpce).  Angot  (Rccher- 
ches  théor.  de  la  chaleur  á  la  surface  da 
globe,  Paříž,  1885)  vzav  za  základ  transmissní 
koěfficienty  1,  0*9,  08,  0*7,  0-6,  vypočetl, 
kolik  tepla  zářením  slunečním  obdiif  libo- 
volný bod  povrchu  zemského  v  jednom  dni, 
kolik  obnáší  teplo  l-cí  dodané  v  některém 
místě  v  libovolné  části  roku,  na  př.  v  1  naé- 
síci  nebo  v  jedné  roční  době  a  jak  veliká 
jest  I.  v  kterékoli  šířce  za  cel^  rok.  Uve- 
deme za  přiklad,  kolik  tepla  i-ci  dostane  50* 
z.  š.  v  j^notlivých  měsících  bez  absorpce 
(koeflicient  transmissní  í)  a  předpokládají-]! 
se  pro  transmissní  koemcient  hodnoty  0*8, 
0'6.  Za  jednotku  bére  se  množství  tepla  zá- 
řené na  zemi  v  den  rovnodennosti  na  rov- 
ník na  rozhraní  atmosféry  při  střední  vzdá- 
lenosti země  od  slunce  na  plocha  1  cm\ 
V  kaloriích  to  obnáší,  přijme-li  se  Lang- 
leyova  hodnota  pro  solární  konstanta  (3), 
137511  kalorií. 


TransmUtnl 
koefficient 

Leden 

únor 

bfexen 

duben 

kveten 

enec 

•rp«n 

sán 

Hjen 

listop. 

pnM. 

I 
08 
0-6 

7-6 
3a 

ia-3 
65 
3-í 

II  8 
6-7 

a6-3 
108 

3i'5 
ai6 
140 

33-7 
833 
«5S 

3a-a 
aa*a 

14*4 

18-4 
11-6 

ao-4 
X3i 
7-6 

11 

x-5 

07 

Jak  viděti,  obdržíme  v  naší  zeměpisné  šířce 
v  prosinci  a  lednu  i.  jen  asi  za  jeden  den 
tepelný,  předpokládajíce  ještě  k  tomu,  že  jest 
obloha  jasná,  vezme-li  se  transmissní  koeffi- 
cient 0*6,  který  jest  nejvíce  pravděpodobný. 
Vyobrazení  č.  1974.  dle  Angota  ř»Journal  de 
Physique«  1886)  znázorňuje  l-ci  během  roku 
na  sev.  polokouli  ve  čtyřech  dobách  roč- 
ních; z  něho  patrno,  že  maximum  i.,  které 
by,  jak  svrchu  bylo  uvedeno,  se  nacházelo 
v  létě  na  sev.  pólu,  následkem  absorpce  tam 
mizí  a  vyskytuje  se  kolem  30^ 
Pravidelné  měření  záření  slunečního  na  po- 


vrch zemský  skutečně  přicházejícího,  které 
se  v  Montpellieru  od  r.  1883  provozuje  Cro- 
vovým  aktmografem,  ukázalo.  Že  během  dne 
I.  stoupá  a  mezi  lOVf—HVt  nabývá  největší 
hodnoty,  v  poledne  nastává  seslabení,  patrně 
následkem  zmenšené  prostupnosti  atmosféry 
pro  paprsky  sluneční  způsobené  vodními  pa- 
rami, načež  opět  i.  stoupá,  až  kolem  2.  hod. 
odp.  druhé  maximum  nastane,  načež  opět 
klesá  až  na  nullu  při  západu  slunce. 

Roční  průběh  velikosti  I.  dle  llletého  prli- 
měru  měření  v  Montpellieru  podává  následu- 
jící tabulka: 


Misie 

Délk.  dne 
v  hodinách 

Svit  sluneční 
v  procentech 

Intensita  in- 
solsce  v  kaloriích 

MnoistvI  tepla 
sa  den 

Pr&teplivost  atmo- 
sféry pxo 
slunce  v  zenitu 

Leden  .......... 

95 
10-5 
120 
I3*a 
147 
15-4 
150 
140 
za-6 
xio 
9-8 
90 

41 

:i 

46 
53 
56 
63 
67 
54 
48 
38 
36 

i-o6 

llO 

116 
ri6 
rii 

X'1I 

107 
108 
104 
105 
0-98 

8a 

li: 

3" 
«95 

9«5 

135 

©•70 

Onor 

0*64 

Březen    .  , •  . 

o"57 

Duben 

0'57 

Kveten 

0*51 

červen    ..•••.... 

0*48 

Červenec 

Srpen  ...••••... 

047 
0-48 

7iří 

056 

Říjen 

o'S9 

Listopad 

Prosinec  

067 
07/ 

Čísla  sloupce  druhého  udávají  procenta  sku- 
tečného slunečního  svitu  k  svitu  možnému. 
Intensita  f.  jest  udána  počtem  kalorií  za  1 
minutu  na  1  cm\  Ze  sloupce  posledního 
vysvítá,  že  v  zimě  jest  vzduch  pro  zá- 
ření sluneční  prostupnější  než  v  létě.  K  po- 
dobným výsledkům  vedla  měření  Savelje- 
vova  v  Kijevě  a  aktinometrická  pozorování 
v  Moskvě.  Pka, 

I.  v  lékařství  viz  Zážeh. 


Xnflolenoe  (z  lat.),  drzost,  nestydatost;  in- 
solentnf,  drzý,  nestoudný. 

Xn  solldiuii  (lat),  solidárně.  Viz  Soli- 
dární obligace. 

Xn  solutiim  datlo  [-dácio]  vii  Datio  in 
solutum. 

Xnsol^enoe  (z  lat.),  neschopnost  dostáti  pe- 
něžným  závazkům,  nedostojnost;  insolventnf, 
kdo  není  s  to,  aby  zaplatil  dluhy.  Srv.  Kon- 
kurs. 


r  „ 


INTARwSIE. 


s 

iiáĚá 

í 

sSř^To 

l#«»i4! 

m^^sr^t^v^-i 

'f^íBm\ 

■'  w 

.  ^'^Viwí^r    * 

1         AACCTO 

W 

P 

m 

M 

^ 

M 

1    'M 

žjI' 

1 

^S" 

^kB^BHHt' 

S' 

• 

L  Se  stolic  v  Collepo  del  Cinubio  v  Pítuí^íí.  2.  G.  Se  skříní  v  s;il<ri.stii  Ctmfrtitťriuty 
San  Benedelto  Bíhiico  vg  FlorPiu-ii.  Xk.  Se  stolic  rhorovyoli  v  Certoso  u  Pavíp. 
^1    Se  stolic  chórových  v   koslelw    Santa  Maria  Novella  ve   Froreiícii—iPodle  Teiricha  >. 


Plřtloha  k   Ottovu  xílovniku   A^áučnětnu. 


Insom  —  Instinkt. 


G73 


Zmoiu,  též  Insam,  sochař  rak.  (*  1776 
v  Casezu  v  Tyrolsku).  Byl  od  r.  1798  žákem 
Fontáno vým  ve  Florencii.  R.  1805  zařídil  si 
vlastni  dílnu  a  došel  pověsti  restaurací  sku- 
piny Giovanniho  da  Bologna  Herkules  bojuje 
s  Kentaurem  Séssem,  V  Bagno  di  Napoleone 
ve  Florencii  nalézají  se  dvé  jeho  sochy. 

Zn  ipe  0^^)»  v  naději,  budoucí. 

Xn  ipeoie  (lat.),  podle  druhu;  opak  in 
gcnere  (v.  t.). 

Znspekoe  viz  Dozor.  —  I.  těla  nazývá 
se  způsob  vyšetřování  lékařského,  kde  sou- 
díme dle  pozorovaných  změn  na  povrchu  tě- 
lesném na  proměny  uvnitř  těla  sběhlé.  Tento 
způsob  vyšetřování  podává  velmi  cenné  po- 
můcky diagnostické  a  řídí  se  v  jednotlivých 
oddílech  těla  přesnými  pravidly  vyšetřova- 
cími. Vždy  pak  tvoří  základ  všech  method 
dokonalá  znalost  normálního  tvaru  těla,  s  nímž 
srovnávají  se  pozorované  úchylky. 

Znipektor  (lat.),  dozorce,  v  státních, 
autonomních  i  soukromých  úřadech  název 
vyšších  orgánů  vedoucích  dohled,  inspekci 
nad  podřízeným  personálem  nebo  nad  jistými 
záležitostmi,  l-y  nazývají  se  na  př.  funkcio- 
náři Školní  (okresní,  zemští  školní  l-oři),  živno- 
stenští, hospodářští  atd.  —  Školní  I.  okresní 
viz  Čechy  str.  562.  — -  Školní  í.  zemský 
iest  c.  k.  úředníkem  6.  hodnostní  třídy,  je- 
hož dozoru  podřízeny  jsou  dle  zz.  24.  pros. 
1873  didakticko-paedagogické  záležitosti  škol 
středních  (gymnasií,  reálek  a  paedagogií),  kte- 
rýžto dozor  vykonává  inspekcemi  ředitelstev 
a  činnosti  sborů  učitelských  a  řízením  zkou- 
šek maturitních.  Jest  členem  zemské  školní 
rady,  v  níŽ  mu  náleží  samostatný  referát  jeho 
oboru. 

Znsperse  (z  lat.),  postříkání,  posypáni. 

Znspioient  (z  lat.),  dohlížitel.  V  diva- 
delnictví jest  í  pomocná  osoba  starající  se 
o  to,  by  všichni  účinkující  herci,  zpěváci  a 
vůbec  všechen  účinkující  personál  byl  za  ku- 
lisami pohotově  a  aby  v  čas  vstoupil  na 
scénu.  I.  iest  zároveň  přidán  k  rukoum  režiséra 
a  vykonává  jeho  rozkazy  vztahující  se  k  řád- 
nému vypravení  dramatického  díla  na  jeviště. 

Znipiraoe  (z  lat.),  vdechnutí;  vnuknutí, 
nadšení;  zjevení.  I.  v  lék.  viz  Dýchání. 

Znspiradni  oboe  viz  Inspirovaní. 

Zn  ■piritoallbai  O^t.),  v  duchovních  zá- 
ležitostech. 

Zniplriiuii  (lat),  doba  vdechu. 

Inspirováni,  Inspirované  obce,  jméno 
protestantské  sekty,  již  po  r.  1700  založili 
uprchlíci  franc.  camisardů  (v.  t.)  v  Anglii, 
Nizozemí  a  Německu.  Tito  sektaři  založili 
celé  obce  nadšených  Duchem  sv.,  jichž  čle- 
nové podobně  jako  u  camisardů  měli  dar 
prorocký  a  podnikali  veliké  cesty  pro  roz- 
šíření svých  nauk.  V  učení  shodovali  se 
s  evang.  církví,  zavrhovali  však,  poněvadž  na 
každého  z  nich  Duch  sv.  mohl  sestoupiti, 
kněžství  a  svátosti.  Od  r.  1725  počínají  se 
stěhovati  do  sev.  Ameriky;  rovněž  v  1.  1816 
až  1821  reorganisovaly  se  zbytky  í-ných  v  Ně- 
mecku pod  vedením  krejčíno  Krauserta  ze 
Štrasburku  a  když   úřady  jaly  se  je  stíhati, 

Ottflv  Slovoik  Naučný,  tv.  XII.  67  1897. 


Stěhovali  se  rovněž  do  sev.  Ameriky  a  zalo- 
žili tam  osady  dle  principu  kommunismu  ne- 
daleko Buffala.  Odtud  rozšířili  se  do  lowy  a 
Kanady. 

L  N.  8.  T.,  skratek  lat,  In  no  mi  ne 
Sanctac  Trinitatis,  ve  jménu  nejsvětéjší 
Trojice. 

Xnitallaoe,  nastolení,  uvedení  v  úřad;  také 
zařízení  na  př.  vodovodů,  plynovodů  a  pod. 
Srv.  Investitura. 

Xnstanoe  (z  lat.  instare,  na  něčem  státi, 
trvati),  původně  důtklivá  prosba,  návrh. 

I.  soudní.  Aby  náležité  konání  spravedl- 
nosti bylo  pojištěno,  dopouští  zákon,  aby 
rozhodnutí  soudů  nižších  bylo  podrobeno 
k  žádosti  strany  súčastněné  nové  úvaze  a 
novému  rozhodnutí  soudů  vyšších.  Vzhledem 
k  tomuto  principu  rozdělena  veškerá  činnost 
soudcovská  na  jednotlivé  stupně,  z  nichž  prvý 
zahrnuje  v  sobě  prvotní  rozhodování  zále- 
žitostí právních,  ostatní  obsahují  veškerou 
soudcovskou  působnost,  jejíž  cílem  jest  pře- 
hlídka a  kritika  rozhodnutí  soudů  jiných  (niž- 
ších). Tyto  stupně  činnosti  soudcovské  na- 
zývají se  í.  (stolice)  a  soudy  dle  této  různé 
činnosti  rozdělené  tvoří  soudy  různých  l-cí 
čili  různé  í.  soudní.  V  občanských  záleži- 
tostech právních  uznána  jest  možnost  tří  soud- 
ních l-ci.  Dle  dosavadní  organisace  a  kompe- 
tence soudní  tvořily  l-ci  prvou  soudy  okresní 
(bagatelní  soudové  obchodní),  soudy  krajské, 
zemské  a  obchodní,  í-ci  druhou  vrchní  soudy 
zemské  a  i-ci  třetí  nejvyšší  soudní  dvůr  ve 
Vídni.  Dle  nové  jurisdikční  normy  z  1.  srp. 
1895  zachován  jest  tento  rozvrh  jen  pokud 
jde  o  l-ci  prvou  a  třetí,  kdežto  co  do  i.  druhé 
jest  stanoveno,  že  vrch.  zem.  soud  má  býti 
na  příště  stolicí  druhou,  jen  pokud  jde  o  pře- 
hlídku rozhodnutí  soudů  krajských,  zemských 
a  obch.,  kdežto  vzhledem  k  soudům  okres- 
ním (i  okresním  pro  věci  obchodní  a  námoř- 
ské)  tvoří  stolici  druhou  představený  soud 
krajský,  zemský  a  obchodní.  V  záležitostech 
trestních  jest  uznána  možnost  jen  l-cí  dvou, 
a  sice  pokud  se  jedná  o  odvolání  proti  roz- 
sudkům soudů  okresních,  jest  stolicí  odvo- 
lací představený  soud  krajský  nebo  zemský, 
jde-li  o  rozhodnutí  soudů  sborových  (kraj- 
ských, zemských),  jest  k  rozhodnutí  o  zmateč- 
ních  stížnostech  proti  rozsudkům  povolán 
nejvyšší  soudní  dvůr  jako  soud  kassační, 
k  rozhodnutí  o  odvoláních  proti  rozsudkům 
a  stížnostem  proti  jiným  vyřízením  vrchní 
zem.  soud.  Pck. 

Zn  ftatu  qao  (lat.),  v  dosavadním  stavu. 

Znitanraoe  (lat.),  obnovení;  Instaurovatí, 
obnoviti. 

Zniter.  řeka  pruská,  viz  Instruč. 

ZniterDurg,  město  pruské,  viz  Instruč. 

Xnstijraoe  (lat.),  dráždění,  popuzování. 

XnfltiUaoe  (z  lat.),  vkapávání  léčebných 
roztoků  hlavně  v  lékařství  očním  a  ušním. 
Pro  správnější  odniěřování  velikosti  kapek  a 
pro  spolehlivější  odpočítávání  byly  též  vy- 
nalezeny zvláštní  nádobky. 

Inithikt  (z  lat.)  v.  Pud;  Instinktivní,  mimo- 
volný,  bezděčný. 

45 


674 


Institor  —  Institutiones. 


Znititor,  t.  j.  správce  živnosti,  byl  v  řím- 
ském právu  jakožto  zmocněnec  pána  živnosti 
z  právních  jednání  jménem  pánovým  podni- 
kaných sice  sám  přímo  zavázán,  avšak  vedle 
ného  zavázán  byl  již  dle  ediktu  praetorského 
nepřímo  téŽ  pán  Živnosti  (zmocnitel).  Proti 
zastoupenému  pánovi  živnosti  poskytnuta  byla 
totiž  oprávněné  třetí  osobě  actio  institoria. 
(Podobné  měla  se  věc  při  živnosti  plavecké. 
Viz  Excrcitor  navis.J  Od  konce  II.  stol. 
po  Kr.  dána  byla  proti  každému,  kdo  zmoc- 
nil někoho  k  právnímu  jednání,  actio  quasi  in- 
stitoria neb  if/i7/5  actio  ad  exemplum  institoriae. 

Xnstltoris:  1)  I.  Henricus,  salcpurský 
dominikán  a  inkvisitor  něm.  XV.— XVI.  stol., 
jenž  r.  1500  papežem  Alexandrem  VI.  byl  vy- 
slán na  Moravu  proti  bludařům,  zvláště  Če- 
ským bratřím.  Poučen  o  nich  od  biskupa  olo- 
můckého,  Stanislava  Thursy,  jal  se  I.  působiti 
živým  slovem,  kázáními  a  hádáními,  i  písmem. 
Tak  již  r.  1500  vytištěn  v  Olomúci  česky  i  la- 
tinsky traktát  Opus  perutile  sermonům  in  de- 
feúsione  s.  rom.  ecclesiae  adversus  Waldenses 
liaereticos,  namířený  nejspíše  proti  Petrovi 
Chclčickému.  Chybným  čtením  kopyta  (m. 
kapitul)  stal  se  tu  I.  původcem  pozdější  po- 
vésti o  »ševci«  Chelčickém  a  rozdělení  jeho 
spisu  na  >kopyta«.  Jiný  spis,  nyní  neznámý, 
čelil  proti  přijímání  pod  obojí  způsobou,  třetí 
opět  proti  Bratřím:  Sanctae  romanae  ecclesiae 
fidei  defensionis  clypeus  adversus  Waldensium 
seu  Pikhardorum  haeresim  ^Olom.,  1502).  Pře- 
svědčiv se  o  neúspěšnosti  svého  působení 
zvláště  osobním  stykem  s  Br.  Vavř.  Krasoni- 
ckým  a  Tůmou  Přeloučským,  opustil  I.  někdy 
po  r.  1502  Moravu.* Z  jeho  dřívější  liter,  čin- 
nosti připomíná  se  ještě  Malleus  maleficarum^ 
spis  o  čarodějnicích  složený  s  Jak.  Sprenge- 
rem  z  Kolína  n.  R.  (1489).  Viz  Jireček,  Ruko- 
vět  I.  297  a  A.  Voigt,  Acta  litteraria  II.  407. 

2)  i-  Michal,  též  Mossótcy  [mošócij,  t.  j. 
MoŠovský,  spisovatel  slovenský  (♦  1733  v  By- 
střičce v  Turci  —  t  1803  v  Prešpurku).  Jak- 
koliv byl  vychován  mezi  reformovanými  Ma- 
ďary v  Debrecíně,  přece  českým  helvetům, 
potomkům  českobratrským,  doKazoval  v  Po- 
třebném ponapraveni  řPrcspurk,  1785),  že  učení 
starých  Bratří  českýcn  s  učením  augspurského 
vyznání  evangelíka  nejlépe  se  srovnává,  ba 
že  s  ním  v  gruntu  jedno  jest,  ovšem  marně. 
Také  proti  francouzské  revoluci  horlil  spisky 
Strom  be\  kořene  a  čepice  be\  hlavy  (t.,  1793) 
a  Od  Boha  \lomend  pýcha  našich  i  bocích  ne- 
přátelu  (t.,  1799).  Ostatní  jeho  spisy  jsou  buď 
překlady  nábožných  knih  něm.  nebo  vlastní 
skladby  druhu  toho.  Téměř  46  let  jako  ev. 
kazatel  působě  v  Prešpurku  získal  si  zásluhy 
také  o  praktické  pěstování  řeči  českosloven- 
ské. Cennou  svoji  knihovnu  odkázal  >Insti- 
tutu  řeči  a  literatury  Československé*  při 
tamním  ev.  lyceu,  cu^kvi,  škole  a  chudině 
pak  veškeré  jmění  své.  Veršoval  latinsky, 
maďarsky  i  československy,  ač  v  novou  od 
Dobrovského  vystavěnou  prosodii  nijakž  se 
vpraviti  nemohl.  Viz  B.  Tablicovy  Poezye  III, 
1809,  §  14.;  Jar.  Vlček,  Čes.  Čas.  Hist.  III, 
1897,  94.  Včk. 


Initltaoe  (lat.  tnstitutiones),  ustanovení, 

zřízení. 

I.  kanonická  sluje  v  širším  smysla  celý 
úkon  právní,  jímž  uprázdněnému  beneficia 
nový  beneficiát  se  ustanovuje  (též  provisio 
canonica),  v  užším  smyslu  vlastní  udělení  bene- 
ficia (collatio  títuii,  institut io  coilativa  a  colla- 
tio  necessaria).  I.  kanonická,  jíž  nabývá  bene* 
fíciát  ve  příčině  beneficia  ius  in  re,  můie 
býti  provedena  jen  osobou  církevní.  A  sice 
ve  příčině  beneíicií  větších  (biskupství)  pří- 
sluší až  na  některé  výjimky  I.  kan.  od  sto- 
letí XII.  výhradně  Stolici  apoštolské,  jež  osobu 
volenou  resp.  postulovanou  nebo  nominací 
označenou  potvrzuje,  což  po  provedení  pro- 
cessu  informačního  či  inkvisičního  a  processa 
definitivního  děje  se  praekonisací  resp.  trans- 
lací; ve  příčině  beneficií  menších  přísluší  pak 
I.  kan.  diécésnímu  biskupovi  a  v  případe,  že 
by  někdo  jiný  než  biskup  měl  právo  uděliti 
diécésní  beneíícíum,  přísluší  biskupu  diécés- 
nímu vždy  aspoň  institutio  auctori\ahilis,  t.  j. 
oprávněni  či  zmocnění  beneficiáta  k  vedení 
správy  duchovní.  Tpch. 

I.  v  právě  řím.  viz  Institutiones. 

Znitituoirati  (z  lat.),  ustaviti,  zříditi. 

Znititut  (z  lat.),  ústav  (v.  t.).  ~  I.  v  práv- 
ním významu  viz  ustav  právní. 

Znititut  de  Frmnoe  [ěnstity  de  fráns]  viz 
Akademie  str.  582. 

biititutionei  |-ució-],  instituce,  sluly 
u  Římanů  učebnice  pro  začátečníky  určené, 
ve  kterých  byl  v  pořadu  systematickém  po- 
dán stručný  nákres  práva,  hlavně  sou)a*o- 
mého.  Mezi  učebnicemi  tohoto  druhu  vyni- 
kaly I.,  které  sepsal  ve  II.  stol.  po  Kr.  Gai  us 
(v.  t.)  Na  základě  této  a  jiných  učebnic  dal 
v  VI.  stol.  po  Kr.  císař  Justinián  sdělati  i.. 
které  měly  sloužiti  za  úvod  ve  studium  jeho 
velikých  sbírek  práv  (viz  Corpus  iuris  civ.). 
1  počínalo  se  v  dřívějších  dobách  právnické 
vyučování  na  universitách  s  výkladem  Insti- 
tucí Justiniánových.  Jakkoli  v  dnešním  práv- 
ním vyučování  římsKé  právo  jako  celek  ne- 
vykládává  se  již  podle  methody  exegetické, 
nýbrž  podle  moderní  soustavy,  jmenujeme 
nicméně  stručný  přehledný  výklad  řím.  práva 
soukromého,  kterýmž  začátečník  má  býti  při- 
praven k  dalšímu  zevrubnějšímu  studiu  Hm. 
práva  a  tím  uveden  v  právní  studium  vůbec, 
na  dále  institucemi.  Předmětem  jejich  jest 
čisté  právo  římské,  tak  jak  u  Římanu  platilo. 
VJklad  jest  spořádán  systematicky,  ale  oby- 
čejně připojuje  se  k  němu  vypsáni  dějinného 
vývoje  soukromého  práva  římského  od  nej- 
starších dob  až  do  smrti  Justiniánovy  v  ten 
způsob,  že  při  každé  části  systému  podávají 
se  celé  dějiny  její.  Hý. 

I.  juris  canonici^  učebnice  práva  kanoni- 
ckého sdělaná  dle  vzoru  Institucí  Justiniáno- 
vých, v  nichž  látka  dělí  se  n;»  tři  části:  první 
jedná  de  personis,  druhá  de  rébus  a  třetí  de 
actionibus.  Rozdělení  to  do  práva  církevního 
zavedl  Jan  Pavel  Lancelotti,  prof.  práva 
kanón,  na  universitě  perugijské  (+  1590),  je- 
hož dílo  z  rozkazu  papeže  Pavla  ÍV.  počaté, 
ale  teprve  za  Pia  IV.  dokonané  a  témuž  pa- 


Instradovati  —  Instrukce. 


675 


pcži  věnované  vyšlo  poprvé  o  sobe  v  Perugii 
r.  1563.  Dílo  to,  ač  veřejného  schválení  pa- 
pežského se  mu  nedostalo,  je  důležito  jednak 
pro  výtečnou  terminologii  právní,  jednak  pro 
poznaní  práva  cirk.,  jeŽ  ve  stol.  XVI.  v  církvi 
platilo.  Bývá  zhusta  připojováno  jako  appen- 
dix  ke  >Corpus  iuris  can.c  Po  Lanceíottim 
užili  rozdělení  toho  i  jiní  kanonisté,  z  no- 
vějších na  př.  De  Camillis.  Tpch, 

Instradovati  (z  ital.  strada^  cesta),  přede- 
psati, udati,  naříditi  cestu;  u  vojska  vyká- 
zati sboru,  pluku,  zástupu  vůbec  nebo  též 
jednotlivci  určenému  pochodem  do  jiné  po- 
sádky nebo  na  manévry,  nebo  na  válčiště 
dni,  kdy  má  provésti  pochod,  zdali  má  po- 
stupovati pěšky  nebo  železnicí  nebo  lodí,  vý- 
jimečně i  na  najatých  vozech,  kudy  má  bráti 
se,  a  osady,  kde  má  nocovati  nebo  na  delší  od- 
počinek se  zastaviti.  Instradování  vyjadřuje  se 
pro  celé  zástupy  rozvrhem  pochodu  {Marsch- 
plan)^  pro  jednotlivce  výkazem  poctioduči 
cesty  (Afarsehrouté)  a  koná  se  ve  hlavních 
stanech  vojsk  a  armádních  sborů,  u  zemských 
velitelství  v  jejich  obvodu  a  pod.        FM. 

Znstmd:  1)  I.,  něm.  Insterburg,  krajské  mě- 
sto v  prus.  vlád.  obv.  gumbinském  na  ř.  An- 
gerapě,  zvané  zde  již  Pregolou,  ač  v  řeku 
tohoto  jména  spojuje  se  teprve  2  km  níže 
s  Instrucí,  v  uzlu  tratí  Královec-Eydtkuhnen, 
l.-Lyck,  l.-Memel  a  Osterode-I.  prus.  státních 
drah,  s  23.546  ob.  (1895),  z  nichŽ  jest  pouze 
437  katol.  a  348  židů.  I.  má  2  evang.  chrámy, 
1  katol.,  1  reform.  církve,  1  apoštolské  obce, 
modlitebnu  baptistů,  synagogu,  krásný  vá- 
lečný pomník  a  starý  zámek  a  jest  sídlem 
zemského  a  úřed.  soudu  s  provinciální  trest- 
nicí, telegr.  a  pošt.  úřadu  I.  tř.,  štábu  37.  jízdní 
brigády  a  speciální  kommisse.  jest  zde  gy- 
mnasium, reálné  gymn.,  vyšší  dívčí  škola,  po- 
kračovací  škola,  bohaté  museum,  zkušebná 
hospodářská  stanice  pro  Litvu  a  Mazursko  a 
společnost  starožitnickl  Čilý  obchod  hlavně 
s  hospodář,  výrobky  a  koni  podporují  zvi. 
obchodní  a  živnost,  komora,  kommandita  říš- 
ské banky  a  záložna.  Průmysl  zastoupen  prá- 
delnami lnu,  strojírnami,  jirchárnami,  pivo- 
vary a  j.,  avšak  daleko  větši  význam  má  pro 
město  polní  hospodářství  a  především  chov 
dobytka,  zvláště  koní,  pro  nějž  zřízen  v  l-i 
zemský  litevský  hřebčinec  a  pořádají  se  roční 
velké  koňské  dostihy.  —  I.  byla  původně 
komthurským  hradem  Něm.  rytířů,  jenž  za- 
ložen r.  1336  a  jehož  podhradí  dostalo  teprve 
r.  1583  městské  právo.  R.  1690  stižena  byla 
velkým  požárem  a  v  1.  1709—11  morem. 

2)  I.,  něm.  Inster,  řeka  v  prus.  vlád.  obv. 
gumbinském,  prameni  se  na  sv.  od  Pillkallenu, 
teče  k  jz.  a  po  toku  75  km  spojuje  se  s  ře- 
kou Angerapou  2  km  pod  městem  Instrucí 
v  ř.  Pregolu.  Splavna  pouze  pro  malé  Čluny 
v  nejdolejším  svém  toku. 

Zniitnikoe  Hat.  instructio),  poučení,  návod, 
jak  se  kdo  ma  chovati,  nebo  jak  se  má  do 
něčeho  zasvětiti.  Dle  toho,  o  koho  a  oč  běží, 
jsou  I.  soukromé  jednotlivci  udílené  neb  i. 
veřejné  pro  celou  kategorii  osob  nebo  zá- 
ležitostí vydané,   na   př.   I.   soudní,   zákon 


o  vnitřním  zařízení  soudů  a  vyřizování  soud- 
ních záležitostí,  i.  zbrojní  pro  vojsko,  jak 
se  má  seznámiti  s  užíváním  zbraně  atd.  Často 
se  l-mi  nazývají  úřední  předpisy,  vydávané 
vládou,  jmenovitě  ministerstvem,  k  prove- 
dení zákonů  aneb  úřední  nařízení,  ii- 
miž  zákon  vůbec  jest  nahrazen.  Srv.  Čechy 
str.  461,  465,  473,  533,  551. 

i.  soudní  jest  soubor  předpisů  upravují- 
cích organisaci,  vnitřní  úřední  poměry  a  způ- 
sob úřadování  soudů,  postavení,  práva  i  po- 
vinnosti soudních  zřízenců.  Předpisy  tyto  ne- 
jsou v  Rakousku  shrnuty  v  jediný  zákon  spo- 
lečný. Pokud  jde  o  organisaci  soudů  a  soud. 
úřadů  na  venek,  platí  nejvyšší  nař.  ze  14.  září 
1852  vyhlášené  minist.  nař.  z  19.  led.  1853 
č.  10  ř.  z.,  k  čemuž  se  připojují  zákon  z  11.  čna 
1868  č.  59  ř.  z.,  kterým  oddělení  agendy 
správní  od  působnosti  soudcovské  bylo  zá- 
sadně vysloveno,  i  zákon-  ze  6.  dub.  1873 
č.  62,  stanovící,  jak  předsejíti  jest,  jde-li 
o  změny  místních  obvodů  těch  kterých  soudů. 
Pro  vnitřní  úřadování  soudní  i  pro  poměry 
soudních  zříz;^nců  jsou  nejdůležitější  cis.  pa- 
tent z  3.  květ.  1853  č.  81  ř.  z.,  stručně  l-cí 
soudní  zvaný,  a  nařízení  ministerstva  spra- 
vedlnosti ze  dne  16.  list.  1854  č.  165  ř.  z.,  kte- 
rým I.  pro  vnitřní  činnost  a  jednací  řád  soudů 
a  úřadů  trestních  byla  dána.  Cis.  pat.  z  r.  1853 
mající  nadpis:  >Zákon  o  vnitřním  zařízení  a 
jednacím  řádě  soud.  úřadů*  vztahuje  se  na 
všecky  soudy  vůbec  (civilní  i  trestní)  a  roz- 
padá se  na  dva  díly,  z  nichž  první  pojednává 
o  obsazení  a  řízení  soudních  úřadů  a  dohledu 
k  nim,  druhý  obsahuje  jednací  řád  soudů 
vůbec.  V  dílu  prvém  dána  jsou  ustanovení 
o  náležitostech  zřízenců  soudních,  o  obsazení 
soudních  míst,  o  úředních  povinnostech  soud- 
ních osob,  o  úřadování  soud.  osob,  o  udělení 
dovolené,  o  zastávání  uprázdněných  míst  a 
soud.  osob  nepřítomných,  o  výkonu  discipli- 
nární moci  nad  soud.  zřízenci  a  dohledu  na 
soudy  a  jejich  úřadování.  Díl  druhý  pojed- 
nává o  jednacím  řádě  u  soudů  sborových  a 
sice:  o  podacím  protokole,  o  určení  refe- 
renta, o  spracování  a  vyřízení  přikázaných 
záležitostí,  o  stáních  a  protokolech  o  nich 
spisovaných,  o  čistopisu  a  doručení  soud. 
vyřízení  a  o  uschování  spisů,  dále  o  způsobu 
úřadování  soudů  okresních.  I.  pro  soudy 
trestní  z  r.  1854  obsahuje:  1.  všeobecné  před- 
pisy o  úřadování  ve  věcech  trestních  a  úřední 
činnosti  osob  soudních ;  2.  o  dozoru  vrchních 
soudů ;  3.  o  zařízení  věznic  a  nakládání  s  vězni ; 
4.  o  uschování  peněz  a  předmětů  k  soudu 
v  záležitostech  trestních  cfošlých ;  5.  o  zapra- 
veifí,  súčtování  a  dobytí  útrat  trestního  ří- 
zení; 6.  jednací  řád  soudní  ve  věcech  trest- 
ních. K  těmto  hlavním  zákonům  vnitřního 
zřízení  soudního  se  týkajícím  přistoupila  ča- 
sem značná  řada  předpisů  novějších  uvedené 
zákony  doplňujících,  začasté  i  dosti  pozmé-  , 
ftujících.  Z  těch  bylo  by  se  zmíniti  obzvláště 
o  zák.  z  21.  kv.  1868  č.  46  ř.  z.,  kterj^m  upra- 
veno disciplinární  řízení  proti  soudcovským 
úředníkům,  pak  výkonný  předpis  k  trest,  řádu 
vydaný  nař.  minist.  z  19.  list.  1873  č.  152  ř.  z. 

4> 


676 


Instruktor  —  Instrumentál. 


i  nař.  z  25.  list.  1873  č.  14.956  vztahující  se  na 
výkon  trestní  pravomoci  ve  vécech  tiskových. 
O  ostatních  zvláštních  předpisech  k  vnitřní- 
mu zařízení  soudnímu  přihlížejících,  zejména 
o  přečetných  starších  normách  v  platnosti 
ještě  zachovaných,  kterými  ustanovení  soudní 
I.  byla  doplněna,  pojednává  Kaserer  v  >Hand- 
buch  der  oestcrr.Justizverwaltungc.  Nové  civ. 
zákony  processní  vstupující  v  život  dne  1.  led. 
1898  nedotkly  se  starších  zákonů,  pokud  ze- 
vnější organisaci  soudů  upravují;  co  do  vnitřní 
organisace  soudní  vydán  nový  zákon  ze  dne 
27.  list.  1896  č.  217  ř.  z.,  stručně  zákon  o  soudní 
organisaci  nazvaný,  jenž  dle  svého  nadpisu 
obsahuje  předpisy  o  obsazení,  vnitřním  za- 
řízení a  jednacím  řádě  soudním.  V  zákoně 
tom  výslovně  byly  ze  staré  soudní  I.  z  r.  1853 
zachovány  v  platnosti  četné  předpisy  o  ná- 
ležitostech zřízenců  soudních,  obsazení  slu- 
žebných míst  i  povinnostech  soudních  osob, 
uznána  i  další  působnost  zákona  z  r.  1868 
o  disciplinárním  řízení  proti  soudcovským 
úředníkům,  vedle  toho  však  dány  nové  před- 
pisy o  soud.  osobách,  soudech,  o  mocidiscipl. 
nad  úředníky  kancelářskými  a  sluhy,  o  správě 
spravedlnosti  i  právu  dozorčím  a  o  vnitřním 
úřadování  soudu.  Předpisy  tyto  došly  ještě 
zevrubných  provedení  a  vysvětlení  v  t.  z  v. 
jednacím  řádě  pro  soudy  prvé  a  druhé  sto- 
lice vydaném  nař.  min.  ze  dne  5.  května  1897 
č.  112.  ř.  z.  Pčk. 

Initruktor  (z  lat.),  domácí  učitel. 

Instrument  (z  lat.),  nástroj,  zvláště  hu- 
dební. —  I.  v  právn.  viz  Instrumentum. 

Xnfltromentaoe  jest  způsob,  jakým  sou- 
částky hudební  skladby  rozděleny  jsou  mezi 
jednotlivé  nástroje  orchestru  (odtud  nazývá 
se  také  orchestrací).  Na  primitivním  sta- 
novisku hudby  nástrojové  v  XV.  stol.  nebyla 
I.  nijakž  podstatnou  částí  tvořivé  činnosti, 
skladatelé  omezovali  se  na  detailovanou  osno- 
vu čistě  hudební  práce  a  ponechávali  diri- 
gentům, aby  dle  potřeb  svých  pořizovali  sobě 
Pci.  Teprve  počátky  opery  v  XVII.  stol.  při- 
nesly uvědomělé  zužitkovaní  zvláštní  povahy 
jednotlivých  nástrojů  skladateli  samými.  I. 
ovšem  závisela  na  vývoji  nástrojů,  z  nichž 
těžila  a  jichž  zánikem  pozbyla  praktické  ceny. 
Na  př.  skladby  XVII.  a  XVIII.  stol.  používa- 
jící nástrojů  později  nepěstěných  (thcorb, 
gamb  a  j.)  možný  jsou  jen  v  obnovené  í-ci 
vyhovující  požadavkům  doby  novější,  mezi 
jinými  téměř  veškera  díla  Bachova,  Otcem 
i.  ve  smyslu  moderním  jest  Haydn,  poně- 
vadž zavedl  individualisaci  jednotlivých  ná- 
strojových skupin  a  učinil  orchestr  způsobi- 
lým výraznosti  před  tím  neznámé,  tak  že  jím 
počínajíc  I.  odvažuje  se  jako  veledůležitá 
stránka  skladatclské  schopnosti.  Schopnost 
tato  v  míře  daleko  menší  jest  vrozena  než 
zkušenostmi  a  routinou  dosažitelná.  Nauka 
l-ci  vštěpující  obírá  se  předem  povahou  zvu-  ' 
kovou  jednotlivých  nástrojů,  jich  objemem  I 
tónovým,  způsobem  notace  a  technického  i 
ovládaní,  načež  na  základě  empirie  hlavně  ! 
četnými  příklady  z  praxe  poučuje  o  seřaďo-  I 
vání  jich  k  hromadnému  účinku.  Pacdagogi-  ■ 


cký  návod  sám  o  sobě  nevede  k  výsledkům 
zdárným,  není-li  dotvrzován  styky   s  živým 
prováděním  orchestru,  neboť  jedině  tím  po- 
stupem  upevňuje  se  v  nezkušeném    sluchu 
představa  o  úhrnném  zvukovém  dojmu.    Při 
nesmírném    pokroku,    který    instrumcntační 
umění  od  prostoty  klassiků  učinilo  romanti- 
ckou školou  (Weber,  Mendelssohn),  jcšté  více 
však  t.  zv.  novoromantickou  (Beriioz,  Wagncr, 
Liszt,  R.  Strauss  a  j.),  nelze  Í-ci  oddělovati 
od  vlastní  komposice,  tak  aby  tato  od  oné 
neodvisle  byla  předsebrána.   Naopak   má  již 
ve   skizze   myšlénka    hudební    přizpůsobena, 
býti  povaze  nástroje  a  nikoli  ji  vnucena,  t 
má  za  úkol  plasticky  zdvihnouti   jednotlivá 
vlákna  skladby  a  k  účelu  tomu  kořistiti  z  dy- 
namických a  barvitostních  kombinací  nástrojů 
v  orchestru  zastoupených.    V  moderním  or- 
chestru soustředěny  jsou  tři  skupiny  nástrojů: 
smyčcové,  vyznamenávající  se  největším  roz- 
sahem a  nejznačnější  pohyblivostí,  dechové, 
dělící  se  v  hebčí  dřevěné  a  massivnéjší   žc- 
sťové,  a  bicí  (krustické).  Kdežto  posléze  |inc- 
nované    nástroje    pouze    sesilují    rhythímus 
ostatních,  prvé  dvě  skupiny  buď  spolu  kontra- 
stují nebo  podporují  se  v  melodickém  spádu. 
I.  šetří  zřetele,  aby  v  duchu  skladby  propůj- 
čeno bylo  závažnějším  hlasům  větši  mocnosti 
sestavami  nástrojů  navzájem  se  sesilujicích 
oproti  hlasům  podřízenějším  a,  pokud  zužit- 
kovává veškerých  skupin  společně,  snaží  se 
vyhlazovati  růzností  barev   podmíněnou  dy- 
namickou nerovnost  a  soustřeďovati  tak  prvky 
nástrojové  k  jednolitému  hromadnému  zvuku. 
Učebnice  í.:  Beriioz,  Traité  ďinstrumentation 
et  ďorchestration  modeme  (Paříž,  1844);  Ge- 
vaert,  Nouveau  traité  ďinstrumentation  (1885) ; 
týž,  Cours  méthodique  ďorchestration  (1890, 
1.  díl);  Guiraud,  Traité  pratique  ďinstrumen- 
tation;  Kling,Populare  Instrumentationslehrc; 
Riemann,  Katechismus  der  Musikinstrumentc 
(Lipsko,  1888);   Hofmanu,  Praktischc  Instru- 
mentationslehrc (1893);  Jadassohn,  Lehrbuch 
der  Instrumentation  (1889);  j.  Srb-Debrnov, 
I.  čili  návod  k  poznání  nástrojů  hudebních; 
týž,  Příklady  k  I.  (Praha,  1883).  Srv.  Lavoix, 
Histoire  ďinstrumentation  (Paříž,  1878).     t^ 
Initnimentál  (z  lat.,  >pád  nástrojový«), 
v  jazycích  indoevr.  v  celku  pád,  v  nějž  vstu- 
puje jmenný  pojem,  s  nímž  ve  spojení  činný 
podmět  provádí  děj  nebo  se  jeví.  Jest  ovšem 
syntakticky  mnoho  druhů  ř-u:  zvláště  I.  so- 
ciativný,   označující   osobu   provázející;  í. 
vlastní,  ozn.  předmět,  pomocí  kterého  děj 
se  vykonává  {uo^em  krájeti]  sem   počítá vaji 
i  I.  činného  podmětu  u  passiva:  poslem  bylo 
o\námenó)\    I.   děje  průvodního   čili  I.   způ- 
sobu děje  (nejez  chvatem;    sem   v  někte- 
rých jazycích  instrumentálová  figura  etymol., 
na  př.  čes.  palmem  páliti)',  }.  jakosti  (staroč. 
nebyl  ni  v  čem{  mysliú  křivú);  I.  pros  toru  a 
času  {stranou;  tou  ^o6oi/)  a  j.  Zvláštností  jaz. 
slovanských  a  baltických  jest  I  výrokový 
{jsem,  stal  jsem  se,  \dám  se  pánem  a  pod.). 
Časem  v  rozl.  jazycích  indoevr.   sesilují  se 
různé  l-y  předložkami ;  tak  ve  všech  jazydch 
mimo  árijské  i.  sociativný  má  pravidlem  před- 


Instrumentální  —  Instrumentum. 


677 


ložku  (jdn  s  bratrem),  —  Tvoření  l-u  v  jazy- 
cích indoevr.  je  nestejné;  nalézáme  v  jeho 
koncovkách  jednak  dlouhé  samohlásky  (na  př. 
stind.  '3  u  rozličných  kmenů,  lit.  -u  z  pův.  -O 
u  o-  kmenů  v  1-e  sg.),  jednak  souhl.  6/t  a  m 
{na  př.  arm.  -b  i.  sg.,  stind.  -bhjdm  i.  du., 
'bhis  i.  pl.;  st  -a,  -m*  I.  sg.,  -wirt  I.  du.,  -mi 
i.  pl.J;  zvi.  tvar"  mívá  i.  pl.  kmenů  na  -o- 
<stind.  -ai5,  si.  -y^  lit.  -fli5,  z  pův.  -3í5\  I.  ja- 
kožto samostatný  pád  rozlišen  jest  oa  jiných 
jen  v  jazycích  árijských,  arménském,  balt- 
ských a  slovanských,  a  i  tu  v  dvoj.  č.  má 
stejný  tvar  s  dativem  a  ablativem;  mimo  to 
ve  staré  germanštiné  západní  má  zvi.  tvar 
v  jedn.  č.  muž.  r.  (sthněm.  tage  dat.,  tágu 
instr.);  v  jinoch  indoevr.  funkce  i-u  sloučeny 
jsou  s  jinými  (dativnými,  lokálnými,  ablativ- 
nými)  v  jediném  tvaru  a  tvary,  které  lze  srov- 
návati s  l-y  árijskými  a  j.,  vyškytají  se  v  nich 
leda  jako  ojedinélá  adverbia.  Nesrovnalost 
tato  vykládá  se  různé:  dle  nékterých  I.  byl 
původně  stejně  ve  všech  jazycích  indoevr., 
ale  časem  v  některých  zanikl,  dle  jiných  te- 
prve nenáhle  v  některých  jazycích  se  vyví- 
jel. —  Srv.  F.  Bartoš,  O  instrumentále  (Praha, 
1874,  Bibl.  paed.  VI.).  Ztý. 

XsJltmmentáliii,  k  instrumentu  se  vzta- 
hující; nástrojový. 

I.  filosofie  jest  název  dříve  logice  přiklá- 
daný, jakoby  tato  byla  nástrojem  (řec.  orga- 
non) a  průpravou  myšlení  vědeckého  učíc 
mysliti  správně  a  přesně.  Ve  slově  tom  kryje 
se  náhled,  že  logika  jest  uměním  a  nikoliv 
védou  o  myšleni  správném  a  vědoslovném. 

I.  hudba,  hudba  na  nástroje,  obmezuje 
se  v  prostředcích  reproduktivnich  jen  na  ná- 
stroje hudební  na  rozdíl  od  hudby  vokální, 
těžící  vždy,  třeba  ne  zcela  výhradně,  z  hlasů 
lidských  a  nemohoucí  obejíti  se  beze  slova. 
Jako  negativní  stránka  i.  hudby  mohla  by  býti 
naznačena  okolnost,  že  nepřipouští  spolupů- 
sobení zpěvu,  a  dle  toho  by  pod  pojem  její 
nespadala  hudba  nástrojová,  která  zpěv  pro- 
vází a  s  ním  jedině  pojí  se  k  harmonickému 
celku  nenabývajíc  samostatné  oprávněnosti, 
je-li  od  něho  odloučena.  Avšak  vývoj  pro- 
vázcci  a  čisté  I.  hudby  nedají  se  od  sebe 
odděliti,  poněvadž  tato  propůjčuje  oné  své 
vymoženosti  a  tím  určuje  její  stanovisko  a 
zjistiti  též  nelze,  je-li  ta  či  ona  původu  dáv- 
nějšího. Ovšem  faktura,  že  jednotlivec  vlastní 
zpěv  může  provázeti  si  na  nástroji  strunném, 
není  však  schopen  se  zpěvem  současné  býti 
činným  na  nástroji  dechovém,  vede  k  do- 
mněnce, že  ode  hry  na  nástroj  strunný  vyšla 
>provázecí«,  na  foukací  pak  čistá  I.  hudba; 
neboť  vyšší  stupeň  vývoje  teprve  svedl  ně- 
kolik individuí  k  společnému  provozování 
hudby,  ač  nekladlo-li  sobě  dalších  úkolů  než 
naznačovati  rhythmus.  V  VI.  stol.  př.  Kr. 
vyvinuta  byla  v  Řecku  sólová  hra  na  flétnu 
(anlésis)  a  ícitharu  (kitharisis).  Ale  primitivní 
stanovisko  starověké  hudby,  bez  mnohohlas- 
ností,  se  zdvojováním  v  unisonu  neb  oktá- 
vách, jakož  i  používání  nástrojů  k  cílům  pouze 
praktickým  (na  př.  Žesťových  k  signálům  vá- 
lečným), mělo  za  následek,  že  počátky  umělé 


i.  hudby  víčehlasné  sáhají  do  pozdějšího 
středověku  (při  dvorských  slavnostech,  my- 
stériích a  pod.),  při  čemž  ovšem  nemohlo 
býti  řeči  o  vlastním  instrumentálním  slohu, 
any  nástroje  pouze  napodobovaly  lidský  zpěv. 
Když  od  Ix.  stol.  mohutně  postupoval  vývoj 
nástrojů  smyčcových  a  základní  typ  jejich 
>íidulac  s  oblibou  přibírán  byl  troubadoury 
i  kočovnými  hudebníky  jednak  na  podporu 
zpěvu,  jednak  k  provázení  tanců,  dány  byly 
podmínky  vzniku  I.  hudby  zdánlivě  přízni- 
vější. Avšak  i  nástroje  smyčcové  sloužily 
v  kontrapunkticky  složitých  skladbách  vokál- 
ních k  posile  nebo  náhradě  lidských  hlasův, 
jež  mohly  dobře  dosaditi,  byvše  do  XVI.  st. 
stavěny  v  nejrozmanitějších  rozměrech  a  ob- 
jemech tónových.  Ze  vlivů  vokálních  vypro- 
šťovala se  I.  hudba  ponenáhlu  pěstěním  hry 
na  sólové  nástroje  mnohohlasné,  totiž  var- 
hany, loutnu  a  klavír.  První  krok  k  samo- 
statnosti tvoří  v  XVI.  st.  v  Benátkách  vzniklé, 
fugované  varhanní  skladby,  jejichž  formě  dány 
byly  názvy  ricercare  d,  fantasta]  určitěji  ještě 
charakter isuje  výprostný  postup  ten  A.  Ga- 
brieliova  intona\ione  a  can^ona  a  Merulova 
toccata.  Hra  na  loutnu  rozmohla  se  hlavně 
od  XVI.  stol.  a  na  ní  lze  pozorovati  nejlépe, 
jak  na  pohyblivost  instrumentálního  slohu 
přivedena  byla  tím,  že  za  náhradu  držených 
tónů,  jí  nedostupných,  zaváděla  koloraturu. 
Tento  způsob  přejala  i  sazba  klavírní  (ve 
Francii  Couperin  a  Rameau,  v  Itálii  D.  Scar- 
latti),  která  přičiněním  Bachů  splynula  s  var- 
hanní, rovněž  tímto  pochodem  se  vyvino- 
vavší.  Loutnový  i  klavírní  sloh  těžil  z  taneč- 
ních forem,  prvních  to  pokusů  I.  hudby  sólové 
vůbec,  které  počátkem  XVII.  stol.  řáděny 
byly  v  cyklické  suity,  předchůdkyně  pozdější 
sonáty  komorní.  Sonáta  ve  smyslu  moderním 
vzešla  z  monodického  duchovního  koncertu, 
t.  j.  z  jednohlasného  zpěvu  doprovázeného 
generálním  basem,  jehož  zásady  rozšířily  se 
i  na  melodicky  vystupující  sólový  nástroj 
(hlavně  houslef  s  průvodem  (forma  t.  zv.  ko- 
stelní sonáty).  Formální  pokroky  tyto  osvojila 
si  též  hudba  orchestrální,  která  původně  jen 
nahrazovala  čtyři  zpěvní  hlasy  v  úvodech  a 
ritornellech  operních  a  která  přes  barvitější 
ensemble,  t.  zv.  concerto  grosso,  probrala  se 
k  samostatným  formám  na  opeře  nezávislé 
ouvertury  a  symfonie.  Čím  spíše  v  moderní 
době  mnohohlasné  větě  propůjčováno  živlu 
melodického,  jehož  ve  středověku  jí  se  ne- 
dostávalo, tím  intensivněji  forma  prohlubovala 
se  do  vnitra,  tanečním  kusům  v  cyklických 
skladbách  popřáno  méně  místa,  zavedena  pro 
jednotlivé  oddíly  různost  tónin  a  princip  kon- 
trastu v  thematice  a  na  podkladech  těch  I. 
hudba  Beethovenem  dostihla  vrcholu.      t^ 

Znitrumentaxlam  (lat.),  soubor  nástrojů 
potřebních  k  určitému  výkonu  lékařskému 
nebo  k  jisté  skupině  výkonů ;  v  běžném  smy- 
slu myslí  se  tím  též  vhodné  pouzdro  nebo 
vůbec  schránka  pro  tyto  nástroje. 

Znitromentiim  (lat.)  jest  v  lat.  právní 
terminologii  název  pro  listiny  sepsané 
o  právních  jednáních;   svědci,  jichž  se  při 


678 


Instruovati  —  Inšpruk. 


sepisování  téchto  listin  užívá,  nazývají  se 
proto  svědky  instrumentními  (též  so- 
lenními,  slavnostními!  V  právu  tabulámím 
byl  v  Čechách  v  užívání  též  název  knihy 
instrumcntní  (vil  Čechy,  str.  471  a  Desky). 

Xnstmovatl  (z  lat.),  poučiti,  dáti  návod; 
též  opatřiti  doklady,  přílohami  a  pod. 

Znsubordiiiaoé  Tzlat,  insubordinatio,  franc. 
insubordination),  nekázanost,  neposlušnost 
rozkazů  vyááícn,  nekázeň,  odepření  posluš- 
oosti  představeným,  zvláště  ve  vojátě,  kde 
slepá  poslušnost  jest  nutnou  pro  udržení  kázně 
a  kde  se  tresce  i.  přísně  jakožto  zločin.  Nej- 
vyšší stupeň  I.  jest  pak  vzpoura.  Opak  i. 
jest  Subordinace  (v.  t).  FM, 

ZiunibrOTé,  kmen  gallský,  který  první 
usadil  se  v  sev.  Itálii  na  1.  bř.  Pádu  mezi 
Ticinem  a  Addou;  hl.  město  bylo  Mediola- 
oum.  Vynikali  velikou  udatností  a  ve  válce 
gallské  pod  svým  králem  Britomarem  spojili 
•e  s  Boji,  ale  u  Telamonu  byli  poraženi,  na- 
čež r.  223  př.  Kr.,  když  válka  byla  přenesena 
do  jejich  území,  zavřeli  s  Římem  smírnou 
smlouvu.  Když  konsul  Flaminius  proti  této 
smlouvě  území  jeiich  krutě  plenil,  vypuklo 
povstání  a  náčelníci  rozeslali  sochy  bonů  po 
všech  krajích  na  znamení,  že  vlast  jest  v  ne- 
bezpečí; r.  222  př.  Kr.  byli  u  Clastidia  od 
Marca  Marcella  poraženi  a  Mediolanum  od 
L.  Scipiona  dobyto.  Za  druhé  války  punské 
spojili  se  s  Hannibalem  a  po  válce  podporo- 
vali povstání  Hasdrubalovo  v  sev.  Itálii,  ale 
poraženi  jsou  r.  200  u  Cremony,  načež  nové 
povstání  potlačeno  bylo  od  Claudia  Marcella 
r.  197  a  196.  Vidouce,  jaký  osud  stihl  Boje, 
upustili  od  dalších  pokusů  a  r.  187  poddali 
se  dobrovolně  panství  římskému. 

Xnflala  (lat),  ostrov.  Ve  starém  Římě 
slul  tak  o  samotě  stojící  komplex  několika 
budov,  nebo  (a  to  obyčejné)  dům  obsahující 
bvtv  nájemné  a  oddělený  ulicemi  od  ostat- 
ních stavení.  O  činžovních  domech  v  Římě 
činí  se  zmínka  již  r.  456  př.  Kr.  Jest  zřejmo, 
že  majíce  poskytovati  obydlí  mnohým  rodi- 
nám a  jednotlivým  osobám  byly  jinak  sta- 
věny než  domy  rodinné,  v  nichž  majetník  sám 
8  rodinou  a  služebnictvem  přebýval.  Zdvi- 
haly se  do  výše  několika  pater,  zvláště  když 
na  počátku  doby  císařské  hrnulo  se  obyvatel- 
stvo ze  všech  končin  do  Říma,  tak  Že  Augu- 
stus  a  Trajanus  uznali  za  dobré  obmeziti  výš- 
ku jejich  zvláštním  nařízením  na  70  a  60  stop 
(stopa  =  0*296  m).  Nemajíce  svrchního  světla 
opatřeny  byly  okny,  a  do  jednotlivých  pater 
vedly  často  schody  přímo  z  ulice.  Konečně 
staveny  byly  mnohdy  s  neobyčejnou  po- 
vrchností a  lehkovážností,  tak  že  sřícení  se 
domů  nebylo  v  Římě  nic  neobyčejného;  kro- 
mě toho  řádily  časté  požáry,  a  proto  hleděli 
podnikatelé  stavěti  co  nejlaciněji  a  brali  ná- 
jemné co  nejvyšší,  aby  se  pojistili  proti  mož- 
ným ztrátám.  Srv.  Becker-Góll,  <iallus  II., 
str.  219.  Cfe, 

I.  v  anatomii,  ostrov,  jindy  též  i.  Rei- 
1  i  i,  je  čásť  pláště  mozkového  v  hloubi  brázdy 
Sylviovy  skrytá,  pod  níž  uložena  jsou  t,  zv. 
kmenová  jádra  mozková. 


Xnflulty  insultace  (lat),  napadení,  poha- 
nění, urážka;  insultovati,  napadnouti,  po- 
haniti, uraziti. 

Zn  fiiiiiiiio  cradu  (lat),  v  nejvyšším  stopni, 
vrchovatou  měrou,  svrchované. 

ZnrarMnt,  povstalec,  pak  uherský  domo- 
branec  z  dávnějších  časů.  Viz  Insurrekce.  — 
Insurgovati,  povstati,  k  povstání  rozněco- 
vati. FM, 

Xnsumkoe  (z  lat),  vzpoura,  povstání^ 
pozdvižení  obyvatelstva  nlavné  ozbrojenou 
rukou  proti  autoritám  vlády  považované  za 
nespravedlivou,  nepořádnou  nebo  nepřísluš- 
nou —  toto  poslední  nejvíce  ve  kraiích  zat»a- 
ných  vítězem  proti  vůli  občanstva.  V  Uhrách 
slula  tak  až  do  r.  1848  všeobecná  hotovost 
branná  šlechty  s  poddanstvem  na  obranu 
země.  Jakmile  v  nebezpečí  nepřátelského 
vpádu  král  velel,  každý  šlechtic  byl  povinen 
v  Čele  svých  poddaných  vytrhnouti  do  pole 
na  vykázané  místo  seřadění.  Pokud  boj  trval 
na  území  uherském,  vydržována  i.  nákladem 
těch  kterých  velmožů,  kteří  za  to  byli  na- 
dáni zvláštními  výsadami;  za  hranicemi  krá- 
lovství vedla  náklad  na  l-ci  země.  I.  vyzývána 
vojenským  praporem  vztyčeným  na  stoličních 
či  župních  úřadech  a  dříve  ještě  krvavou 
šavlí  nošenou  po  obcích  župním  zřízencem 
oděným  v  rudý  plášť  a  svolávajícím  pod  tre- 
stem smrti  všecky  povinné  k  jisté  době  na 
určené  shromáždiště.  Jedna  z  nejpamátnějších 
l-cí  se  značným  výsledkem  jest  ona  r.  1741 
proti  vpádu  pruskému  do  Slezska.  Ve  vál- 
kách proti  Napoleonovi  I.  na  spojení  XVni. 
a  XIX.  stol.  obnášel  někdy  počet  uherských 
insurgentů  pěších  i  jízdních  aŽ  i  50.000  m. 
Mnohdy  však  marně  vyzývána  I.,  odpor  šlechty^ 
plané  vyjednávání  a  různé  jiné  překážky  byly 
příčinou,  že  svolaní  scházeli  se  po  řídku, 
s  valným  opožděním  a  někdy  se  ani  nesešli 
vůbec,  pročež  na  i-ci  uherskou  složen  nejeden 
hanopis.  FAÍ. 

Zn  fospenio  (lat),  nerozhodno,  pochybno 
(býti,  nechati). 

Intea,  Ongia  Ula,  pohoří  v  Mongolsku 
mezi  108— 112^  v.  d.,  táhnoucí  se  rovnoběžné 
s  řekou  Hoangr-ho  v  délce  30— 40^m.  Záp.  část 
nazývá  se  Teil  Muni  Ula,  vých.  Syrunbulyk. 
Pokryto  jest  hojnými  lesy  a  pastvinami,  má 
množství  vody  a  dostupuje  2255  m  n.  m.  Pro- 
zkoumáno bylo  r.  1872  PrŽevalským.  V  staré 
době  bylo  hlavním  sídlem  kmenu  Hiung-nu. 

Znipmky  Innsbruck  (Inomostí),  lat. 
Oenipontum^  hlav.  město  hrab.  Tyrolského  na 
47®  16'  s.  š.  a  11^24'  v.  d.,  579  m  n.  m.,  po  obou  str. 
ř.  Innu  v  úvalu  5 /rm  šir.  otevřeném  k  vých.  a  záp., 
na  sev.  uzavřeném  vápencovými  Alpami  (Sol- 
stein,  Rafele-Kaar  a  j.)  a  na  jihu  obklopeném 
půvabnými  pahorky,  na  konci  údolí  Wipp- 
ského,  z  něhož  úzkým,  úžlabinovitým  řečištěm 
vlévá  se  u  l-u  do  Innu  ř.  Sill.  I.  uprostřed 
mohutných  velehor  alpských  má  podnebí  hor- 
ské s  dlouhou  zimou,  téměř  žádným  jarem, 
teplým  letem  a  krátkým,  krásným  podzimkem, 
avšak  následkem  ochrany  proti  sev.  větrům 
jest  klima  to  přes  vysokou  polohu  města  — 
jeť  I.  nejvýše  položeným  větším  alpským  mi- 


Inšpruk. 


679 


stem  —  poměrně  mírné,  neboť  průměrná  roční 
teplota  obnáší  8*3*  C,  stoupajíc  v  létě  ne- 
zřídka na  30<>— 32*  C.  Sev.  vítr  jest  vzácností, 
za  to  jiiní  a  jihozáp.  scirocco  vystupují  tím 
prudčeji,  zvláště  na  jaře  a  v  zimě,  přinášejíce 
hojnou  vláhu.  Dní  srážkových  jest  v  roce 
119  s  prům.  výškou  srážek  83  cm,  bouřky 
jsou  vehni  řídké  (5  v  roce).  Okolí  města  jest 
úrodné,  vegetace  bohatá  a  rozmanitá,  daří  se 
veškeré  severní  ovoce,  obiliny,  luštěniny, 
brambory,  réva  však  špatně,  svahy  hor  po- 
kryty jsou  bujnými  lučinami  a  jehličnatým 
lesem.  —  I.  zaujímá  asi  1*57  km*  a  skládá  se 
z  vlastního  města  a  z  předměstí  Dreiheiligen 
a  Kohlstadt  mezi  Inncm  a  Sillou,  pak  Maria- 
hilf  a  St.  Nikolaus  na  1.  bř.  Innu.  Mimo  to 
nutno  k  l-u  počítati  bezprostředně  k  němu 
přiléhající,  ač  administrativně  od  něho  oddě- 
lené osady  Wilten  na  j.,  Hótting  na  sev.  a 
Pradl  na  vých.,  takže  celková  rozloha  města 
i  s  nezastavěnými  plochami  obnáší  3*3  km*. 
Dle  sčítání  r.  1890  má  I.  21.343  ob.  (9606  m., 
11.737  žen,  98-37o  Němců,  97-97o  katol.,  1-3% 
evang.,  88*57o  znalých  čtení  a  psaní),  pak 
1977  mužů  voj.  posádky  a  840  domů.  Z  okol- 
ních míst  má  Wilten  6515  ob.,  Hótting  4718 
a  Pradl  1247  ob.  —  I.  má  v  celku  ráz  měst 
moderních  a  činí  příznivý  dojem  svojí  vý- 
stavností, ačkoli  ve  starších  čtvrtích,  zvláště 
ve  vnitřm'm  městě,  stísněném  dříve  hradbami, 
jsou  kromě  ústřední  třídy  vévody  Bedřicha 
ulice  ponuré  a  úzké  s  vysokými  domy  a  ne- 
dostatečným přístupem  vzduchu  a  světla. 
Nejoživenější  třídou  města  jest  třída  Marie 
Terezie  vedoucí  z  vnitřního  města  na  j.  v  šířce 
25 — 28  m  a  délce  500  m,  jejímž  pokračováním 
jest  Leopoldova  třída  vedoucí  předměstím 
Wilten  v  délce  1  km,  Vých.,  záp.  a  »Nová< 
čtvrt  města,  vystavěné  větším  dílem  v  posl. 
létech,  jeví  veskrze  sloh  moderní;  předměstí 
Mariahilf,  St.  Nikolaus,  Dreiheiligen  a  Kohl- 
stadt mají  sice  příjemnou  polohu,  avšak  domy 
staré  a  chatrné,  naproti  tomu  osady  Wilten, 
Pradl  a  Hótting  vyznačují  se  krásnými  stav- 
bami. V  městě  jest  málo  veř.  náměstí  (Mar- 
garcthenplatz),  za  to  Četné  soukromé  zahrady 
a  veřejné  sady  (dvorní  zahrada,  anglické  sady, 
park  na  1.  bř.  Innu  a  j.).  Oba  břehy  Innu  spo- 
juje železný  most,  žel.  lávka  pro  pěší,  most 
řetězový,  most  tramwayový  nesoucí  roury 
měst.  vodovodu  a  kamenný  most  Železniční. 
Ze  staveb  vynikají  především  chrámy 
inšprucké  v  počtu  11  kromě  8  klášterů,  a  tu 
na  prvním  místě  dvorní  čili  františkánský 
chrám  sv.  Kříže,  nejbohatší  uměleckými  po- 
klady kostel  celé  země,  s  náhrobkem  císaře 
Maxmiliána  I.  ozdobeným  sochami  a  řezbami 
A.  Collinse,  se  stříbrnou  kaplí,  v  níž  jest 
drahocenná  socha  P.  Marie  a  náhrobek  arci- 
vévody Ferdinanda  a  Filipiny  Velserovny, 
s  pomníkem  O.  Hofera,  nádhernými  varha- 
nami a  j.  Pozoruhodný  jsou  ještě  kostel  je- 
suitský čili  universitní  s  kupolí  60  m  vys., 
v  ohledu  stavitelském  nejdůležitější  stavba 
l-u,  far.  kostel  sv.  Jakuba  s  olt.  obrazem  od 
Cranacha,  náhrobkem  arcivév.  Maxmiliána  a 
freskami  C.  Damiana,  kostel  kapucínský,  nej- 


starší tohoto  řádu  sev.  od  Alp  a  j.  Ze  svět- 
ských budov  vynikají:  dvorní  hrad  císařský 
s  nádherným  sálem  (Riesensaal),  s  freskami 
od  Maulbertsche  a  dvorní  kaplí,  hrad  knížecí 
s  t.  z  v.  » zlatou  střechou  €  (Goldene  Dachl),  mě- ' 
děnou  to  silně  zlacenou  střechou  zřízenou 
cis.  Maxmiliánem  I.  (dle  pověsti  však  vév. 
Bedřichem  s  Prázdnou  kapsou),  býv.  sídelní 
palác  vévod  meranských  Ottoburg,  nyní  sou- 
kromý majetek,  palác  kníž.  Thurn-Taxisů 
řnyní  .pošta)  s  freskami  ozdobeným  sálem 
(Paris-Saal),  městské,  dříve  dvorní  a  národní 
divadlo  pro  1200  osob,  budova  t.  zv.  měst- 
ských sálů  (velký  480  m»,  malý  300  m»,  orlí 
a  j.)  s  nádhernou  terrassou  a  zahradou,  zem- 
ské museum  Ferdinandeum  se  skvostnou  fa- 
cadou  s  poprsím  umělců  a  učenců  tyroL, 
lidové  divadlo,  gymnasium  (dříve  rytíř,  aka- 
demie Teresianum),  budovy  universitní  a  j. 
Kromě  toho  uvésti  sluší:  Rudolfovu  kašnu 
zřízenou  na  památku  400letého  spojení  Tyrol 
s  Rakouskem,  sochu  Waltra  z  Vogelweide, 
sloup  Anenský,  vítěznou  bránu  a  městský 
hřbitov  s  pomníky  od  Nattera,  Gassera,  Gris- 
semanna,  Trenkwaldera,  Malfattiho,  Stolze  atd. 
a  s  náhrobkem  sochaře  Collinse.  Mezi  vzdě- 
lávacími ústavy  l-u  na  prvním  místě  stojí 
ovšem  Leopoldó-FrantiŠkova  universita,  zal. 
r.  1677  cis.  Leopoldem  I.,  r.  1810  Bavory 
zrušená,  načež  r.  1826  opětně  zřízena  fakulta 
právnická  a  filosofická,  r.  1857  theologická  a 
konečně  r.  1869  lékařská,  se  101  docentem, 
řl896)  a  981  posluchači  a  nádhernými  ústavy 
(anatom.,  pathol.,  botanická  zahrada  a  j.),  je- 
jíž knihovna,  založ.  r.  1745  Marií  Terezii  a 
doplněná  z  knihoven  zrušených  klášterů  je- 
suitských, čítá  144.372  svazky,  1653  inkuna- 
bulí  a  1047  rukopisů.  Dále  jest  v  l-u  gymna- 
sium z  r.  1562,  reálka,  ústav  učitelů  (s  relié- 
fovou mapou  Tyrolska,  19  m*)  a  učitelek, 
škola  průmyslová  s  bohatou  sbírkou  figurál- 
ních dekorací,  kadetní  škola,  obchodní  aka- 
demie, klášterní  škola  dívčí  a  j.  Zemské 
museum  obsahuje  římské  a  germánské  staro- 
žitnosti, sbírky  zoologické,  geologicko-palae- 
ontologické,  mineralogické,  sochy  a  řezby, 
památky  vlastenecké  (na  obhájce  země  proti 
Francouzům  a  Bavorům  Hofera,  Speckba- 
chera,  Haspingera  a  j.),  obrazárnu,(Defregger) 
a  knihovnu  (přes  30,000  sv.).  —  Ústavy  do- 
bročinné: nemocnice  postavená  njS kladem 
ly,  milí.  zl.  v  systému  pavillonovém  na 
40.000  m*,  sirotčinec  založený  od  J.  v.  Siebe- 
rera  pro  100  hochů  a  100  děvčat,  rozsáhlá 
zemská  porodnice,  vojenská  nemocnice,  svět- 
ský ústav  šlechtičen  a  j.^ 

I.  jest  město  s  vlastním  statutem  a  jako 
hl.  město  Tyrolska  sídlem  zemských  úřadů: 
místodržitelství,  vrch.  zem.  soudu  pro  Tyroly 
a  Vorarlberg,  zem.  soudu  pro  Tyroly,  zem. 
sněmu  a  výboru,  zem.  ředitelství  pošt.  atelegr., 
finančního,  železničního,  lesního  a  doménního, 
genijního,  zeměd.  rady,  14.  velitelství  sboro- 
vého a  zemského  pro  Tyroly,  Solnohrady  a 
Horní  Rakousy.  Mimo  to  jest  v  l-u  okresní 
soud  a  hejtmanství  pro  okolí  města,  velitel- 
ství místní,  velit.  14.  sboru  armádního,  8.  pěší 


680 


Intabulace  —  Intarsie. 


divise  a  15.  brigády,  obchodní  a  iivnosten-j 
8ká  komora,  filiálka  rakousko-uherské  banky,  | 
spořitelna,  městská  zastavárna  a  dělostřele- 
cké skladiště.  —  Hlavním  pramenem  výživy 
obyvatelstva  jest  obchod  a  průmysf, 
zvláště  značné  rozměry  má  obchod  průvozní, 
ačkoliv  ani  místní  obrat  není  nepatrný.  Prů- 
mysl provozuje  se  hlavně  v  malých  rozmě- 
rech, továren  jest  málo  a  průmyslná  činnost 
záleží  ve  tkaní  bavlny  a  víny,  tkaní  hedvábí, 
malt>ě  na  skle,  výrobě  stužek,  suken,  prádla, 
slaměných  klobouků,  nábytku,  strojů,  klihu, 
náhražek  kávových,  mýdla,  svíček,  piva  a  j. 
I.  má  městské  spojení  telefonní,  osvětlení 
plynové  a  z  části  elektrické  i  znamenitý  vo- 
dovod. Důležitým  činitelem  jest  i  návštěva 
cizinců,  jež  páčí  se  v  letních  měsících  na 
50.000  osob. 

Dějiny.  Na  místě  l-u  stála  již  v  době  řím- 
ské osada  Veldidena,  jež  shořena  za  stě- 
hování národů,  načež  teprve  r.  1128  vznikl 
zde  praemonstrátský  klášter  Wíltau  s  blíz- 
kým hradem  Ambras  (Omeras)  hrabat  z  An- 
dcchs-Mcranu,  Županů  údolí  innského,  jehož 
osada  u  důležitého  přechodu  přes  Inn  (odtud 
jméno  I.  lat.  Oeni  pons,  t.  j.  Innský  most)  po- 
výšena r.  1239  Ottou  z  Andechs-Meranu  na 
město.  Po  připoiení  Tyrolska  k  zemím  ra- 
kouským učiněn  I.  hlav.  městem  země  a  až  do 
r.  1665  byl  sídlem  tyr.  vétve  rodu  Habsbur- 
ského. Ve  válce  francouzsko-rakouské  r.  1809 
trpěl  I.  mnoho  střídavým  opanováním  města 
jednak  Francouzi  a  Bavory,  jednak  Rakušany, 
.načež  v  2.  pol.  tohoto  stol.  nastal  nový  jeho 
rozkvět.  —  Srv.  Zoller,  Gesch.  u.  Denkwiir- 
digkeiten  d.  Stadt  Innsbruck  (I.,  1816—23, 
2  d.);  Erler,  Innsbruck  (3.  vyd.  t.,  1880);  Gwer- 
chen,  I.  und  dessen  nSchste  Umgebung  (t., 
1880).  Tšr. 

Intabnlaoe  (z  lat.),  zapsání  do  desk, 
pův.  zápis  v  desky  zemské  (tabulae),  kte- 
rým práva  na  statcích  v  deskách  zem.  za- 
psaných byla  zakládána.  Zápis,  kterým  práva 
na  statcích  těch  založená  byla  zrušována,  tedy 
z  dcsk  (ex  tabulis)  vymazována,  slul  extabu- 
lace.  Rozšířením  předpisů  pro  desky  zemské 
daných  na  knihy  pozemkové  rozšířen  byl  i  vý- 
znam slova  í.  na  zápisy  do  všech  knih  po- 
zemkových vůbec  a  užívá  se  nyní  terminu 
toho  běžně  k  označení  knihovních  vkladů, 
t.  j.  všech  zápisů  knihovních,  jimiž  se  práva 
knihovní  k  předmětům  ať  v  deskách  zem- 
ských, ať  v  knihách  pozemkových  nebo  hor- 
ních a  železničních  zakládají,  převádějí,  obme- 
zují a  zrušují.  Ohledně  podmínek  a  prove- 
dení í.  viz  Knihy  pozemkové.  Pčk. 

Intafemei,  jeden  ze  7  Peršanů,  kteří 
r.  521  př.  Kr.  svrhli  LŽi-Bardiju  a  povýšili 
Dareia  na  perský  trůn.  Když  jednou  I.  po- 
hanil strážce  komnat  královských  uřezav  jim 
nosy  a  uši,  protože  ho  nechtěli  vpustiti  před 
krále,  byl  jako  velezrádce  s  celou  rodinou 
odsouzen  íc  smrti.  Nářkem  ženy  í-novy  byl 
Dareios  pohnut  i  vyzval  ji,  by  si  z  odsouze- 
ných jednoho  člena  vyorala;  i  vybrala  si 
bratra  a  odůvodnila  to  zcela  vedle  iránského 
ducha  rodinného   tím,   že   manžela   a  dítky 


může  ještě  dostati,  bratra  však  nikoliv,  po- 
něvadž otec  i  matka  již  zemřeli.  Dareios  po- 
chopil, že  chce  zachrániti  rod  od  úplného  vy- 
hubení, a  proto  propustil  jí  bratra,  ano  dal 
jí  i  nejstaršího  syna,  ostatm'  však  byli  utraceni. 

TntagHt  [-talie],  ital.,  prohloubeně  fezané 
kameny  na  rozdíl  od  kamenů  řezaných  ve  vy- 
puklém reliéfu.  K  řezbě  i-ii  užívá  se  hlavně 
amethystu,  achátu,  karneolu  a  hyadnthu.  1.  a 
kamee  zahrnujeme  slovem  gemma  (v.  t.).  J-fc. 

Zntaktni  (z  lat),  nedotknutý,  čistý,  nepo- 
rušený. 

Zntamitt  (ital.),  vykládaná  práce  ve  dřevě 
na  rozdíl  od  mosaiky,  která  tvoří  obrazy  ská- 
dáním  různobarevných  kamenů,  a  na  rozdíl  od 
zakládané  práce  (tausie,  tauširování),  která  do 
kovů  vkládá  kovové  ozdoby.  Vykládané  vzorky 
a  kresby  skládají  se  ze  dřev  různé  barvy.  Jako 
mosaika  přijímá  ku  pomoci  sklo,  užívá  i.  zhusta 
slonové  kosti  a  kovů  (stříbra,  zlata,  mosizu 
atd.).  V  tomto  širším  smyslu  užívá  se  místo  i. 
také  názvu  marqueterie.  Již  ve  středověku  uží- 
valo se  i.  k  vykládání  nábytku,  zejména  trohel, 
židlí  a  skříní,  ale  k  umělecké  dokonalosti  do- 
spěla i.  teprve  v  době  první  renaissance,  kdy 
počalo  se  jí  užívati  jako  ozdoby  výplni  stolic 
chrámových.  Četné  práce  zachované  z  doby 
této  svědčí  netoliko  o  značném  stupni  do- 
vednosti vykladačů,  ale  jsou  zároveň  sloho- 
vými vzory  v  rozdělení  barevných  dřev,  svět- 
lých ornamentů  a  tmavé  půdy;  pozdější  re- 
naissance neomezila  se  ovšem  pouze  na  věci 
chrámové,  nýbrž  chopila  se  i  nábytku  v  sou- 
kromém bytu  a  slohově  rozšířila  okruh  deko- 
rativních motivů  tím,  že  pokročila  k  bohaté 
arabesce  ano  i  k  fi^rálmm,  krajinářským  a 
zejména  architektonickým  komposicím  v  čet- 
ných barvách.  Tímto  způsobem  zdobené  před- 
měty XVI.  stol.,  jako  kassetty,  skřínky,  truhly, 
skříně,  činí  však  zhusta  dojem  neklidný  a  příliš 
pestrý.  Zvláštní  druh  i.,  který  zejména  na 
poč.  XVII.  stol.  velmi  byl  oblíben,  jest  z  čer- 
ného dřeva  a  slonové  kosti.  Slavnější  mistři 
I.  v  XV.  stol.  jsou:  Domenico  di  Niccoló  ze 
Sieny,  Giuliano  a  Benedetto  da  Majano,  Fran- 
cione,  Giuliano  da  Sangallo  a  j.;  na  poč. 
XVI.  stol.:  Giovanni  a  Ant.  Barili,  Baccio 
ďAgnolo,  rodina  Tasso,  Fra  Giovanni  da  Ve- 
rona. Fra  Damiano  da  Bergamo,  Fra  Vincenzo 
da  Verona,  Fra  Rafíaele  da  Brescia  a  j.  Poně- 
vadž í.  vyžadovala  mnoho  Času,  byla  zaměst- 
náním málo  výnosným,  tak  že  téměř  jen  mniši 
mohli  se  jí  s  prospěchem  věnovati.  Orna- 
menty a  komposice  prováděli  intarsiátoři  buď 
sami,  nebo  užívali  kreseb  jiných  umělců;  tak 
užil  Fra  Damiano  kreseb  Bernarda  Zenala, 
Bramantina  a  j.  pro  chrámové  stolice  v  S.  Do- 
menico v  Bergamě;  mimo  to  pracoval  dle 
kreseb  Salviatiho,  Vignoly  a  p.  Za  nejstarší 
(dle  Vasariho)  povaSijí  se  í.  představující 
perspektivné  pohledy  staveb;  hlavnější  z  nich 
jsou:  chrámové  stolice  v  domě  sienském 
(1503  od  Fra  Giovanniho  da  Verona),  divy 
sv,  Marka  v  sakristii  u  sv.  Marka  v  Benátkách 
(1520  a  dále,  od  Antonia  a  Paula  da  Mantova, 
Fra  Vincenza  da  Verona  a  j.),  I.  v  S.  Gio- 
vanni v  Parmě  a  jinde.  K  perspektivným  po- 


Integer  vitae  scelerisque  purus  —  Integrální  počet. 


681 


hledům  vykládaným  druží  se  pohledy  do 
skříní  s  knihami  a  různým  nářadím,  první 
umělecká  zátiší,  která  zdobí  zejména  dvéře 
skříňové.  Další  pokrok  přivodil  výzdobu  ara- 
beskami a  festony,  jaké  vyskytují  se  v  sa- 
kristii v  S.  Croce  nebo  v  S.  Maria  novella 
ve  Florencii.  Konečně  přistoupeno  k  l-iím 
figurálním:  v  Palazzo  pubblico  v  Sieně  (od 
Domenica  di  Niccola),  dvéře  v  audienční  síni 
v  Palazzo  vecchio  ve  Florencii  (od  Giuliana 
de  Majano),  chrámové  stolice  v  S.  Domenico 
v  Bologni  (od  Fra  Damiana)  a  j.  Mnozí  italští 
intarsiátoři  pracovali  rovněž  pro  Uhry  (Bene- 
detto  da  Majano  zhotovil  vykládané  truhly 
pro  Matyáše  Korvina).  Z  Itálie  přešla  I.  do 
Německa  a  Hollandska,  kde  rozkvět  její  spadá 
do  1.  pol.  XVII.  stol,  ačkoliv  všeobecně  roz- 
šířila se  teprve  ku  konci  toho  stol.,  v  době, 
kdy  těžké  skříně  v  podobě  architektonických 
fa^ad  vyšly  z  obliby  a  projevila  se  snaha  po 
nábytku  lehčím;  místo  vysokých  reliéfů  a 
plastických  sloupů  nastoupila  dekorace  ploš- 
ně vykládaná.  Umělecko-průmyslové  museum 
v  Praze  chová  norimberskou  skříň  z  2.  pol. 
XVI.  stol.  s  obrazy  4  evangelistů;  z  pozděj- 
ších prací  (z  r.  1779)  velmi  známy  jsou  dvě 
desky  v  Rak.  museu  ve  Vídni,  obsahující  vý- 
jevy ze  života  Coriolanova  s  četnými  figu- 
rami v  životní  velikosti  od  Davida  Kóntgena, 
které  přehnanými  svými  rozměry  svědci  již 
o  nepochopeni  této  dekorativní  techniky. 
Pěkné  práce  vykládané  zhotovovány  byly 
také  v  Čechách  v  XVII.  stol.,  zejména  v  Praze 
a  v  Chebu,  z  nichž  zachovaly  se  různé  skřínky, 
kabinety  a  p.  Jako  zvláštní  druh  f.  vyskytuje 
se  v  XVII.  stol.  vykládání  drahými  kovy  a 
želvovinou  (práce  zvaná  dle  uměleckého  tru- 
hláře Boulea).  Z  XVIII.  stol.  přešla  I.  pro- 
měnou slohovou  také  do  našeho  století,  slou- 
žíc více  přepychu  než  k  harmonické  ozdobě 
občanského  bytu;  jediné,  co  všeobecně  pod 
vlivem  I.  předešlého  věku  se  udrželo  a  roz- 
šířilo, jest  furnýrování  a  htezení  nábytku,  ale 
bez  různobarevné  kresby  ornamentální.    J-k. 

Integer  vitae  foeleriiqae  pumi  (muž) 
bezúhonný  životem  a  nepravosti  prostý  (Horat. 
carmina,  1,  22,  1). 

Inte^rrálni  počet  jest  druhou  hlavní  částí 
počtu  infinitesimálního.  Úlohou  diíTerenciál- 
ního  počtu  bylo  hledati  k  funkci  základní /(at) 
funkci  odvozenou  (derivaci)  /'  (jt),  kdež  defi- 
nováno je  /'  (x)  rovnicí 

f*{x)  =  lim  /Í£±A5lrZW_; 

základní  úlohou  l-ho  počtu  jest  k  dané  funkci 
odvozené /'(jr)  hledati  funkci  základní /(jr). 
Vzájemný  vztah  mezi  funkcemi  /{x)  a  /'  (x) 
jest  vyjádřen  v  počtu  dififerenciálním  rovnicí 

-^^-  =  /'(-v);  I.  p.  týž  vztah  vyjadřuje  for- 
mulí ^f*(x)dx=f(x),  což  čteme:  integrál 
f'{x)dx  jest/(jc).  Platí-li  tato  rovnice,  platí 
i  rovnice  f/'(jr)ť/jc=/(.r)  +  C,  kdež  C  jest 
libovolná  konstanta. 


neboC  též 


iL^Í^=/-(x). 


Hledání  funkce /(jr),  známe-li/'(jf),  nazýváme 

integrací  funkce  f'{x).    Integrál  V /'  {x)  dx 

nazývá  se  integrálem  neurčitým  nebo  ne- 
omezeným. 

Typickým  příkladem  a  ukázkou  užitečnosti 
integrace  nějaké  funkce  jest  problém  kvadra- 
tury křivky  rovinné  (určení  plochy  omezené 
tou  křivkou.  Budiž  rovnicí  y  =f\x)  určena 
jistá   křivka  rovinná   K  (vyobr.  č.  1975.)   a 


Č  vyobr.  1975. 


m 


'^^f 


''l  p,.   pi   Pé  Pi      p       "^ 

mějme  za  úlohu  určiti  plochu  obrazce  ome- 
zeného obloukem  křivky  A/q.V,  pořadnicemi 

těchto  bodů  (-V/Ó^o'  ^^)  a  částí  osy  x  (F^). 
Rozdělme  celou  plochu  přímkami  MlP^^  .Vj/^j.. 
(II  y)  na  úzké  proužky  o  šířkách 

l\Xq  ^^  "^l  ~~  "^0 

A-^1  =  A-,  —  jr, 

^x,  =  -x^s  —  .v. 
a  sečtěme   proužky   PQP^M,SÍ^-\-P^P^.\fiMx 
+  ...  Součet  ten  ma  hodnotu :  S  =  f\xQ) . ^xo 
+/'M  .  A^i  +/\Xi) .  A.>^.  + . . .  'Součet  ten 
bude  se  patrně  tím  více  blížiti  jisté  hodnotě, 

totiž  ploše  PqPMMq,  čím  menší  zvolíme  me- 
zery A-*"©*  A-**!  •  •  •  Této  hodnoty,  tedy  veli- 
kosti plochy,  přesně  nabudeme,  jak  se  dá 
ukázat,  jestliže  najdeme  k  funkci  f'(x),  kte- 
rou pokládáme  za  odvozenou,  funkci  základní 
f{x),  do  této  funkce  základní  vložíme  za  .v 
úsečku  počátečního  a  koncového  bodu  na- 
šeho oblouku  a  výsledky  odečteme;  najdeme 

tedy   hodnotu    integrálu    \f'{x)dx=f(x)   a 

utvoříme  rozdíl/(fr)  — /(<j).  Tento  výkon  ozna- 

b 

čujeme  rovnicí  \f{x)dx=/{b)^f{<i),  kte- 

a 
rýmžto  vzorcem  jest  hledaná  velikost  plochy 
b 

vyjádřena.  Integrál  i /'(a*)  í/a*  nazýváme  o  mc- 

a 
zeným  nebo  určitým;  ukázali  jsme  zároveň, 
jak  nabudeme  hodnoty  jeho,  známe-li  inte- 
grál neurčitý  \/'{x)dx.  Veličinu  <i  nazýváme 

z  pod  ní  nebo  dolní,  veličinu  6  vrchní  nebo 
hořejší  mezí  našeho  integrálu.  Na  př.  rov- 
nice paraboly  jest  y^  =  2px;  pro  body  ho- 
řejší poloviny  jest 


682 


Integrátor. 


Plochu  5=  OMP  (vyobr.  č.  1976.)  lze  tedy 
▼yjádhti 

C  vyobr.  1976. 


7 

J^ 

/ 

/" 

y 

0 

jr 

P 

\^ 


poněvadž 


a  jest  úsečka  bodu  M,  t.  j.  délka  OP,  jest 
tedy      a 

o  

kdež  b=P.\í=^  ^2pa.  Plocha  OAJP  jest  2  ob- 
délníku OPMQ, 

Každou  funkci  dovedeme  differencovati, 
t.  j.  ku  každé  funkci /(jt)  dovedeme  dle  obec- 
ných pravidel  počtu  differenciál- 
nmo  určiti  funkci  odvozenou.  Ne 
každou  však  funkci  dovedeme  in- 
tegrovati, t.  j.  nedovedeme  obecné 
k  Tunkci  /(jf)  nalézti  funkci  F(x) 
sestrojenou  pomoci  obecných  vý- 
konů početních,  aby 

Proto  nedovedeme  na  př.  plochu 
mnohých  křivek  vyjádřiti  pomocí 
rozměrů,  jež  ji  určují. 

Podobným  způsobem  určuje  se 
i  délka  oblouku,  krychlový  obsah 
těles,  různé  veličiny  mechanické  a 
fysikální  a  j. 

Integrace  různých  funkci  čili 
hledání  hodnot  integrálů  děje  se 
různými  methodami,  směřujícími 
veskrze  k  tomu,  by  daný  inte- 
grál převeden  b^l  na  některý  z  in- 
tegrálů základních,  jeŽ  odpovídají  základním 
vzorcům  diflferenciálniho  počtu.  Základní  vzor- 
ce integrální  jsou: 


dx 
j^^^^^ctgx; 

při  tom  všude  možno  přičísti  k  pravé  stranc 
libovolnou  konstantu  C,  jež  nazývá  se  i  n  t  e- 
grační  stálou.  Integrály  uvedené  týkaly 
se  funkcí  jedné  proměnné;  úvahy  Ixe  však 
rozšířiti.  Obecněji  lze  definovati  účel  l-ho 
počtu  takto:  Cílem  jeho  jest  nalézti  analy- 
tický výraz  pro  jednu  nebo  více  funkcí  jedné 
nebo  několika  proměnných,  známe-li  relace 
mezi  těmito  funkcemi  a  iich  derivacemi. 

Objev  i-ho  počtu  stal  se  při  příležitosti 
úvah  geometrických;  brzy  však  užití  ieho  roz- 
šířeno na  všecky  větve  vyšší  matnematiky 
a  theoretické  fysiky.  Objev  i  rozvoj  jeho  šc\ 
těsně  za  nalezením  počtu  differenciálního ; 
podstata  jeho  vyslovena  Leibnizem  poprvé 
určitě  v  pojednání  >Methodi  tangentium  in- 
versae  excmpla«  z  r.  1675,  otištěném  teprve 
Gerhardtem  r.  1855.  Newton  zmiňuje  se  o  l-m 
počtu  poprvé  v  rukopise  >Methodus  íiuxio- 
num  etc.<  z  r.  1671,  otištěném  v  angl.  pře- 
klade John  Colsonové  až  r.  1736.  Označení 
naše  pochází  od  Leibnize,  jméno  calculus 
integratis  místo  Leibnizova  c.  summatorius  za- 
vedl Jan  Bernoulli  (1690).  —  Literatura  l-ho 
počtu  jest  veliká.  Hlavní  kompendia  viz  ve 
článku  Differenciální  počet.  U  nás  v  l-m 


í 


x^dx  = 


xn-\-t  ^ 


(  a^      \  dx  c 

\axdx  =  —  \    I — =/jf;   \sinjrí/jir  =  -cosjr; 

icosjtí/a-^  sinjr;    V 

r   dx 
3  ťí^"^' 


=  isx> 


\ 


=  cot  jr; 


:arcsmjť; 


C    1977-  Inicgritor. 


počtu  vvnikli  Dr.  ¥r.  Studnička,  Weyr,  Aug. 
Pánek,  M.  Lerch  a  j.  Črkx. 

Integrátor  čili  momentní  planimctr. 
konstruovaný  r.  1856  prof.  J.  Amslerem,  slouží 
k  stanovení  plošného  obsahu  nebo  momentu 
statického  a  setrvačnosti  rovinného  obrazce 
vzhledem  na  osu  ležící  v  jeho  rovině.  Skládá 
se  z  vozíku  V  (vyobr.  č.  1977.),  jenž  pojíždí 
po  kolečkách  kk*  v  drážce  pravítka  L,  Na 
ose  uložené  na  vozíku  nalézá  se  třmen  /, 
v  něm  pak  jsou  osy  A,  A^,  A^  ozubených  kol 
C,,  Z),,  Ca  D.  Střední  z  nich  tvoří  dvojitý 
sektor  o  nestejně  velkých  kruzích  roztečných ; 
kola  C  a  Z)  jsou  stejná,  převod  kol  C  a  C, 
jest  1:2,  kol  O  sl  D^  1:3.  Ku  střednímu  kolu 
připevněna  jest  tyč  AD,  jež  nese  kladku  AT 


Integrita  —  Intellektualismus. 


683 


8  děleny  bubnem  a  počítacím  kolečkem;  na 
konci  ^  jest  hrot,  jímž  se  pojíždí  po  obvodu 
obrazce.  S  kolečky  C,  D  spojeny  jsou  kladky 
K^K^  s  počítadly  a  sice  tak,  že,  je-li  osa 
kladky  K  rovnoběžná  se  základní  čarou  XX^, 
jest  též  osa  kladky  AT,  s  ní  rovnoběžná,  kdežto 
osa  iC,  jest  k  tomuto  směru  kolmá.  Známky 
^  ^,  slouží  ku  správnému  postavení  apparátu 
na  momentovou  osu  obrazce,  jež  se  musí  sho- 
dovati se  základní  čarou  XX^,  Protizávažím  Z 
vyváží  se  váha  vozíku  a  s  ním  spojených 
časti  tak,  že  kladky  /T,  /:„  K^  a  hrot  B  pouze 
lehce  doléhají  na  papír. 

Theorie   l-u  (vyobr.  č.  1978.).    Základní 
čarou  jest  XX^,  jež  stanovena  jest  známkami 


C.  1978. 
Tbeorie  ÍDtegritoni. 

f  X,  a  jsouc  rovnoběžná  se  směrem  pohybu 
vozíku  prochází  A.  Sleduje-li  hrot  tento  směr, 
pak  kladka  K  se  neotáčí.  NechC  hrot  vykoná 
dráhu  BBy^  a  hledejme  příslušné  otočení  kladky 
K,  Nechť  tedy  AB  =  b,  BB,  =  x,  BE=x, 
^  BAX=^(p.  Vykoná-li  hrot  dráhu  x,  pak 
odvalený  oblouk  kladky  jest  w  =^x .sinfff 
čili  též  bu'=  bxsmq>  =  xy^  EBB'E\  t.  j.  opí- 
Še-li  hrot  úsečku  Bfí,  ||AA\.  udává  při  tom 
odvalený  oblouk  znásobený  délkou  tyče  AB 
obsah  obdélníku  EBB'E*.  Opíše-li  hrot  jakous 
uzavřenou  figuru,  jest  plocha  její  analogicky: 
F=zb,U,  koe  £/ značí  opět  odvalený  oblouk 
kladky.  Zavede-li  se  místo  oblouku  U  počet 
obrátek  kladky  n  a  obvod  její  m,  pak  též 
F«=.  (^u) .  ».  Způsobem  tím  určí  se  plocha  F. 
Abychom  též  stanovili  moment  statický  a  se- 
trvačnosti, mysleme  si  s  kolečky  C,  D  spo- 
jeny tyttÁ^B^  a^^i  téže  délky  b.  Opíše-li  B 
uzavřenou  figuru,  opíší  konce  B,,  B,  rovněž 
uzavřené  figury,  jejichž  obsahy  F,  a  F^  sta- 
noví se  podobně  jako  dříve  z  obvodů  u,  a 
u,  a  z  počtů  obrátek  n^  a  n,  kladek  K^  a  K^, 
t.  j.  Fj  =  {buA .  w,  a  F,  =  (^M,) .  n,.  Vytkněme 
v  každé  2  těcnto  ploch  elementárný  proužek 
stejné  délky  x  ==  Bfí*  =  B^B\  =  B^B*^  a  šířek 


BG=dy,  flj  G^  ->  dXi  a  B,  G, = </y„  pak  plochy 
těchto  tří  figur  jsou  f  =  [jcdy,  F,  =  \xdy^  a 

I.  jest  tak  zařízen,  že  AB  tvoří  s  AX  úhel  (p,» 
^,B,  úhel  90«— 29  s  A^X^  a  A^B^  úhel  3  «p 
s  A^X^;  tudíž 

X=BE=b  .sin<Pf  odtud  sirup  =  ^; 
Xt  —  B^E^  =.  ^  .  sin  (90®  —  2<p)  =  6  .  cos2«|?  ^ 

^  (1  —  2  sin*9)  =  d  1 1  —  2  ^  I 
j^j  =  B,  E,  — ■  ^ .  sin  3qp  ■=  ^  (3  sin  qp  —  4  sin  V)  ■" 

Differenco váním  rovnic  těchto  obdržíme: 

Vložením  těchto  hodnot  do  rovnic  hořejších 
obdržíme: 


•«-^r-r. 


xdy  ,y^. 


Avšak  IjTí/^'.^— .5  značí  moment  statický, 

\xdy  .^'^  •/  moment  setrvačnosti  prvé  figury 

vzhledem  na  XX^  jako  osu,  tudíž  srovnáním 
s  prve  uvedenými  formulemi  a  upravením  dle 
F,5aJmáme:  F  =  {bu),n,  5=(ií>X).  — n, 
a  J=  (i  b^u) .  n  —  (t',  í^m*)  .  M,.  Veličiny  v  zá- 
vorkách závisí  na  dimensích  apparátu,  jsou 
konstantní  a  pro  každý  přístroj  udány  me- 
chanikem; přesnost  jejich  zkouši  se  na  figuře 
známých  rozměrů.  Negativní  znaménko  při 
statickém  momentu  S  odstraní  se  obráceným 
číslováním  kladky  A',.  Při  Amslerově  l-u 
z  r.  1873  bylo  následující  dimensování:  F=  «, 
5bsO'6i,  a  J=:^n  —  04 «„  kde  za  jednotku 
délky  vzat  1  dm,  Ubn. 

Integrita  (lat.),  neporušenost,  bezúhon- 
nost, počestnost,  dokonalost.  V  dogmatice 
rozumí  se  i-tou  písma  sv.,  že  není  zfalšováno, 
zkráceno,  ani  zkomoleno. 

Xntegritatl  et  merito  O^t.),  počest- 
nosti a  zásluze,  heslo  rakouského  řádu 
Leopoldova. 

Integrn^ioi  (lat.),  podstatný,  k  podstatě 
věci  patřící. 

Integnmentum  (lat.),  pokrývka,  rouška, 
obal.  i.  v  botanice  viz  Vajíčko  rostlin- 
né. —  I.  commune,  v  anatomii  povšechná 
pokrývka  celého  těla,  totiž  kůže. 

Xntellekt  (z  lat.),  soudnost,  rozum. 

Intellektuallsmas  (z  lat.)  jest  onen  názor 
filosofický,  který  odpovídaje  na  otázku,  odkud 
poznáni  pochoai,  na  rozum  váhu  klade  a  jeho 
funkce  za  spoluurčující  zde  pokládá;  funkcemi 
těmi  rozumějí  se  vrozené  idee  a  formy  myšlení. 
I.  má  více  forem  podle  toho.  jak  velký  podíl 
na  poznávání  se  připisuje  zkušenosti  smyslové. 
Krajním  i-mem  jest  idealismus,  poněvadž  i  látku 


B84 


Intellcktuální  —  Intensitní  křivky. 


myšleni  z  intellektu  vy vo tuje.  Přímým  opa- 
kem i-mu  jest  sensualismus. 

Zntell«ktiiáliil  (z  lat),  rozumový,  o  dů- 
vody rozumové  a  nilcoli  tedy  o  názor  smyslný 
se  opírajicí.  i.  vzdélání,  že  jím  obohacujeme 
vědomosti  své,  klade  se  proti  vzdělání  mrav- 
nímu a  aesthctickému. 

I.  názor  nahrazuje  v  některých  systémech 
filosofických,  vyvozujících  vše  z  jediné  vety 
všeobecné,  poznávám  konající  se  od  případu 
k  případu  neb  usuzování  syllogistické  a  zba- 
vuje takto  trpké  cesty  sbírání  poznatků  po 
jednotlivu  a  tříbení  soudnosti.  Filosofičtí  my- 
stikové a  theosofové  rádi  činívají  podmínkou 
i-ho  názoru  osvícení  nadpřirozené  nebo  po- 
hroužení se  ve  vlastní  bytost,  kde  pak  se 
domnívají  včci  nadsmyslné  bezprostředně  zí- 
rati okem  duševním.  Tak  jmenovitě  v  nové 
době  bvl  I.  názor  Schellingovi  prostředkem 
poznáni  absolutna  jako  totožnosti  věcnosti 
a  idee,  byl  mu  i  základem  jeho  aesthetiky  a 
theorie  geniálnosti. 

XntelUs^enoe  (z  lat.),  rozumnost,  soudnost, 
l-ci  toliko  lidem  připisovati  jest  nepřípustné 
omezování  slova  toho,  jednak  že  i  mnohým 
zvířatům  I.  náleží,  jednak  že  nevíme,  nejsou-li 
i  jiné  ještě  bytosti  mimo  naši  zkušenost  to- 
likéž l-cí  obdařeny.  —  Jako  jméno  hromadné 
znamená  I.  vrstvy  vzdělanců. 

ZntelUffentni  (z  lat.),  rozumný,  vzdělaný. 

XnteUlglbiliii  (lat.),  domyslný,  t.  i.  jen 
pojmově  sestrojitelný,  poněvadž  ve  zkuše- 
nosti se  nevyskytující.  Leibnizovy  monady  a 
Hcrbartovy  reály  existují  v  prostoru  l-m, 
t.  j.  někde,  nač  naše  představa  prostoru  troj- 
dimensionálního nikterak  nesmí  býti  přená- 
šena, i.  charakter  u  Kanta  jest  projevem 
transcendentální  svobody  jako  kosmologi- 
ckého principu,  stojí  k  povaze  zkusné  jako 
svědomí  či  zákonodárce  a  činí  z  člověka  by- 
tost nadsmyslnou.  Svět  I.,  svět  nadsmyslný. 

Xntenoe  (z  lat.),  úmysl,  záměr,  účel. 

Xntendltnoe  neb  intendantura  (z  lat.), 
vrchní  správa,  vrchní  dozor. 

I.  divadelní  nazývá  se  u  velkých  divadel, 
zejména  dvorních  nebo  zemských,  úřad,  který 
vede  vrchní  dozor  (hlavně  umělecký,  avšak 
i  ockonomický)  nad  divadlem  nebo  divadly 
sobě  svěřenými.  Běží-li  o  vrchní  správu  něko- 
lika divadel,  nazýván  bývá  úřad  ten  zhusta 
generální  l-cí.  Náčelník  jmenuje  se  inten- 
dant  nebo  generální  intendant.  Pro  praž- 
ská zemská  divadla,  české  i  německé,  která 
jsou  podporována  zemí,  zřízeny  jsou  u  zem- 
ského výboru  království  Českého  dvě  I.:  jedna 
pro  české  Národní  divadlo,  jedna  pro  něm. 
zemské  divadlo.  Oba  intendanti,  kteří  jsou 
zároveň  přísedícími  neb  aspoň  náhradníky 
zemského  výboru,  mají  k  ruce  úředníka  z  v. 
intendančním  tajemníkem  čili  aktu- 
árem.  red, 

I.  vojenská,  úřad  a  soubor  úředníků  pro 
administrativní  záležitosti  vojska,  hlavně  pro 
dozor  na  náležitosti  peněžní,  potravní,  pícovní 
a  j.  pro  příslušníky  nebo  i  pro  zvířata  u  voj- 
ska, pro  poukázání  těch  kterých  náležitostí 
oprávněným  příjemcům,  pro  likvidaci  platu 


a  vj^služného  atd.  V  Rakousko-Uhersku  má 
svoji  i-ci  voj.  vojsko  řadové  a  svoji  každá 
zeměbrana  c.  k.  a  k.  uh.  a  jest  i.  voj.  zastou- 
pena u  všech  tři  ministerstev  vojenství  a  obou 
zeměbran,  u  velitelství  zem.  či  sborový-ch  — 
v  Uhrách  u  velit.  distriktních  (okružních)  — 
až  nejníže  u  divisí  vojskových.  Hodnostové 
I.  voj.  v  Rakousku  jsou:  odborní  před- 
nosta, nejvyšší,  pak  intendanti  generální 
a  vrchní  1.  a  2.  třídy  v  úrovni  plukovníků, 
pot.  podplukovníků  co  přednostové  jistých 
oddílu  u  ministerstev  a  náčelníci  i.  u  velitel- 
ství sborů,  pak  intendanti  v  hodnosti  ma- 
jorů u  štábů  divisí,  podintendanti  nástupní 
setníků  a  konečně  přidělení  důstojníci  vojenští, 
odbyvší  intendanční  kurs,  čekatelé  na  úřad 
intcndanční.  Oděv  je  u  intendantů  řadového 
vojska  a  c.  k.  zeměbrany  dvourohý  klobouk, 
tmavozelený  kabátec  s  výložky  z  karmínového 
aksamitu  a  černošedé  spodky,  u  řadového 
vojska  žluté  knoflíky,  u  zemské  obrany  bílé; 
u  uherské  zeměbrany  kučma  a  attila.     FM. 

Xntendandiii  kurs  viz  kurs  inten- 
danční. 

Intendant,  náčelník  intendance  (viz 
t.).  —  l-i  ve  Francii  viz  Francie  (právní 
dějiny  str.  495). 

Intendantura  viz  Intendance. 

Intense  (z  lat.),  napjetí,  činnost,  síla  vnitfní 
protivou  k  extensi,  rozpjetí,  rozprostranéní 
vnějšímu,  objemovému. 

Intensita  (z  lat.),  síla  účinu  nějakého,  stu- 
peň síly  činné,  světla,  tepla  atd.,  také  ducha. 

Intensltni  Uivky,  též  křivky  téže 
světlosti,  isofóty,  nazývají  se  v  deskrip. 
geometrii  Čáry  na  ploše  F  ozářené  jistém 
světelným  zdrojem  5,  které  spojují  stejné 
osvětlené  body.  Obyčejně  předpokládáme  pa- 
prsky světelné  rovnoběžné  (totiž  zdroj  své- 
telný  velmi  vzdálený);  mluvíme  pak  o  osvět- 
lení rovnoběžném  nebo  geometrálném.  Svět- 
lost s  bodu  m  mdlé  plochy  F,  tvořící  povrch 
osvětleného  tělesa,  při  takovém  osvětlení 
dána  je  vzorcem  s  =  /.  co5  ř,  kdež  s  jest  úhel 
dopadu,  t.  j.  úhel  paprsku  světelného  Sm 
s  normálou  N  plochy  F  v  bodu  m;  /  jest 
konstanta  závislá  na  jakosti  světla  a  opti- 
ckých vlastnostech  tělesa  osvětleného;  mů- 
žeme též  položiti  /  =  1  a  jest  tedy  5  =  cos  f . 
Všecky  body,  pro  něž  f  jest  stálé,  vyplňují 
Čáru,  které  říkáme  I.  k-ka  a  označujeme  ji 
zkráceně  číslem  udávajícím  desetiny  obsa- 
žené v  čísle  cojf. 

Obyčejně  vyhledáváme  na  ploše  čáry.  ná- 
ležející úhlům  dopadu,  pro  něŽcosf  =  0,  0*1, 

0*2 0  9, 1,  a  označujeme  tyto  I.  k.  ciframi 

O,  1,  2, 9,  10.  Je-li  co5ř t=  O,  jest  €  =  90**; 

paprsky  světelné  se  podél  příslušné  I.  k.  plochy 
dotýkají;  tato  isofóta  tvoři  mez  části  osvětlené 
a  části  ve  vlastním  stínu  a  nazýváme  ji  mezí 
světelnou.  Body,  pro  něž  co5ř  =  1,  nebo 
£  =  0,  nebudou  obecně  tvořiti  spojité  řady. 
nýbrž  jsou  jednotlivě  na  ploše  rozloženy;  pa- 
prsek světelný  dopadne  tam  kolmo  k  ploše; 
body  nazýváme  lesklými  body  plochy. 

Jest  patrno,  že  fysikální  význam  mají  jen 
isofóty  na  části  plochy  direktně  osvětlené; 


Intensivní  —  Intercellulární  prostory. 


685 


geometricky  lze  však  stejně  snadno  určiti 
na  stranč  od  světla  odvrácené  křivky  téhož 
významu;  tyto  I.  k.  označujeme  obdobně  jako 
na  části  přímo  osvětlené,  přidávajíce  však 
označení  — ;  tedy  O,  —  1,  —2 —10.  Sku- 
tečné konstrukce  l-ích  kiíivek  na  různých  plo- 
chách dějí  se  různými  způsoby;  základem 
pro  četné  konstrukce  jsou  I.  k.  kulové  plo- 
chy. Jsou  to  kružnice,  ve  kterých  plochu  ku- 
lovou protíná  osnova  rovnoběžných  rovin 
kolmých  ke  směru  osvětlení  a  dělících  kolmý 
k  nim  poloměr  na  10  stejných  dílů.  Při  tomto 
vyšetřování  dbáno  jest  na  světlost  abso- 
lutní bez  ohledu  na  pozorovatele,  jehož  mí- 
sto při  zobrazování  jevu  osvětlení  patrně  též 
padá  na  váhu.  Tuto  světlost  zdánlivou, 
relativní,  hledali  někteří  autoři  dle  vzorce 
s^^=cosi  .cosci,  kdež  c  opět  je  úhel  dopadu, 
a  pak  jest  úhel  paprsku  zorného  s  normálou 
plochy.  Příslušné  i.  k.  nazval  Burmester  proti 
isofótám  isofengy.  Bylo  však  zjištěno,  ze- 
jména Wienerem,  že  tím  nikterak,  zejména 
v  části  osvětlené,  nepřiblížili  se  pravdě  proti 
první  hypothese,.že  s  =  cosb.  Když  I.  k.  jsou 
konstruovány,  pokládají  se  plošky  jejich  ob- 
razy omezené  různým  počtem  polon  slabými 
barevnými  roztoky  a  dociluje  se  tím  přiblí- 
žení skutečnému  zjevu  při  osvětlení. 

Z  příslušné  literatury  uvésti  jest  mimo  starší 
práce  Bordoniho,  Egla,  Cohena  a  Stuarta  a  j. 
zejména  spis  Tilšrův  >Die  Lehre  der  geometr. 
Beleuchtungsconstructionen«  (Vídeň,  1862), 
první  to  soustavné  a  obsáhlé  dílo  o  tomto 
předměte,  vyznamenávající  se  pochody  ryze 
geometrickými.  Ještě  rozsáhlejší  je  spis  Bur- 
mesterův  (1871).  Studiem  speciálních  úkolů 
z  tohoto  oboru  zabývali  se  u  nás  Jarolímek, 
Jung,  Procházka,  Sobotka,  Sucharda  a  j.  Črka. 

Znteiuilvili  (z  lat.),  silný  vnitřním  půso- 
bením, protivou  k  extensivní. 

I.  veličiny,  veličiny  vnitřní  obsahové  síly 
protivou  k  prostorovým  (v.  Extensivní  ve- 
ličiny). 

I.  hospodářství  jakožto  protiva  hospo- 
dářství extensivní  ho  (v.  t.)  vyžaduje  vět- 
šího nákladu  (na  hnojiva,  píci)  a  větší  práce 
a  dosahuje  ovšem  také  většího  výtěžku  na 
menši  prostoře. 

Xnter  (lat.),  mezi.  —  I.  arma  silent  leges, 
mezi  zbraněmi  mlčí  zákony,  t.  i.  za  války  jsou 
zákony  bez  moci.  (Cic.  pro  Miíone  §  10.)  Dle 
toho  utvořeno  přísloví:  i.  a.  s.  M  usae,  v  době 
války  mlčí  Musy. 

Znteramiia  ve  starověku  město  v  Umbrii  na 
ř.  Naru,  rodiště  Cornelia  Tacita,  nynější  Terni. 

Znteroalaria  (lat.),  interkalámí  po- 
žitky v  širším  slova  smyslu,  jsou  příjmy  čili 
požitky  uprázdněného  beneficia  vůbec,  ve 
smyslu  užším  ta  část  požitků  těch,  která  musí 
býti  u  nás  odvedena  do  náboženské  matice. 
Názvu  >interkalár<  užívá  se  i  k  označení  doby, 
po  niž  beneficium  jest  uprázdněno.  —  Platí  pak 
o  interkalárních  požitcích  tyto  zásady:  Právem 
dekretálním  přikázány  interkalámí  požitky  jed- 
nak zadusí  kostela  beneficiálního,  jednak  ná- 
stupci. Později  stanovily  požitky  ty  t.  zwjus 
deportus,  jehož  mocí  biskupové,  později  i  pa- 


pežové sami,  zabírali  důchody  ony,  což  před 
tím  činívali  ve  příčině  uprázdněných  beneficii 
větších  panovníci,  ve  příčině  obročí  men- 
ších patronové.  Papežové  vykonávali  právo 
to  skrze  collectores  deportuum^  až  se  konečná 
papež  Martin  V.  na  koncilu  kostnickém  práva 
toho  zřekl.  Všeobecné  cirk.  právo  novější 
stanoví  o  důchodech  interkalárních,  aby  se 
odváděly  do  komory  papežské  na  podporu; 
missií;  než  nařízení  to  nevešlo  všude  v  ži- 
vot, a  proto  většinou  zachovávají  se  ve  pří- 
čině té  ustanovení  partikulární  a  obyčejová, 
dle  nichž  interkalární  příjmy  příslusejí  bud*" 
kostelu  kathedrálnímu  nebo  kostelu  beneficiál- 
nímu,  resp.  bcneficiu  samému  nebo  i  různým 
fondům.  V  Rakousku  přikázány  požitky  ty 
dvoř.  dekretem  z  28.  října  1783  náboŽenskd 
matici,  což  potvrzeno  i  či.  32.  konkordátu  a. 
§  59.  ze  7.  května  1874.  Tpch. 

Xnteroedendo  (lat.),  na  zakročení,  na  pří- 
mluvu. 

Xnteroedent  viz  Intercessio. 

Xnteroellalámi  prostory  (mezi buněč-^ 
né  prostory).  Pletiva  rostlinná,  dokud  jsou 
mladá,  skládají  se  z  buněk,  které  těsně  k  sobě 
přiléhají,  nenechávajíce  mezer  mezi  sebou;, 
naproti  tomu  dospělé  části  rostlinné,  na  př. 
listy,  lodyhy,  prostoupeny  jsou  v  parenchy- 
matických  pletivech  dutinami  namnoze  vzdu- 
chem naplněnými,  které  povstaly  tím,  že  buňky 
během  vývoje  pletiva  na  některých  místecn 
od  sebe  se  rozestoupily,  ana  stěna  buněčná,, 
původně  jednoduchá,  homogenní,  sousedním 
bui^kám  společná,  nejprve  tam,  kde  3  neb  4 
buňky  se  stýkají,  se  rozpoltila.  Způsobeno 
jest  to  snahou  buněk  při  dalším  svém  vzrůstu 
se  zakulatiti.  Tak  povstávají  dříve  či  později 
úzké,  namnoze  trojboké.  vzduchem  vyplněné 
chodbičky,  které  podél  hran  jednotlivých  bu- 
něk se  táhnou  a  s  chodbičkami  sousedních, 
buněk  kommunikují,  čímž  vzniká  síťovitě  spo- 
jený a  skrze  celé  pletivo  nepřerušené  se  tá- 
hnoucí systém  l-ch  p-rů.  Poněvadž  namnoze 
jen  parenchymatická  pletiva  prostoupena  jsou. 
l-mi  mezerami  a  ježto  parenchym  listů,  lodyh 
a  kořenů  jest  v  přímém  spojení  vzájemném, 
souvisí  také  spolu  I.  p.  řečených  částí  (údů)i 
rostlinných.  Systém  l-ch  p-rů  v  listech  a  lo- 
dyhách souvisí  spolu  také  přímo  s  vnější  atmo- 
sférou pomocí  pichů  čili  průduchů  (viz  t.)í 
Účel  l-ch  p-rů  záleží  v  usnadnění  výměny  ply- 
nův  a  par  mezi  vnitřními  buňkami  a  ovzdu- 
ším. Dýchání,  assimilace  i  vypařování  mohou 
se  tak  díti  snadněji.  V  některých  částech 
rostlinných  zveličuji  se  I.  p.  nad  míru  tím, 
že  jednotlivé  buňky  tam,  kde  se  sousedními, 
hraničí,  vyrůstají  v  ramena.  Buňky  rameny 
svými  se  stýkající  nechávají  takto  mezi  se- 
bou značné,  v  obrysu  namnoze  poněkud  troj- 
hranné  dutiny  vzdušné.  Dřeň  našich  druhůi 
rodu  Juncus  (sítina)  se  svými  tak  zvanými 
hvězdovitými  buňkami  poskytuje  pěkný  pří- 
klad takových  zveličelých  dutm  l-ch.  Mezi 
obrovské  i.  p.  počítati  jest  i  vzdušní  chodby 
u  leknínu  a  stulíku  (Nymphaea,  Nuphar)  v  řapi- 
kách  listových.  U  těchto  a  některých  jinjch 
vodních  rostlin  I.  p.  vzduchem  naplněné  cinL 


686 


Intcrcessio  —  Interdikt. 


dotyčné  orgány  velmi  lehkými  a  pflsobí,  Že 
tíhnou  k  povrchu  vody,  sloužíce  za  jakýsi 
druh  plovacího  apparátu.  Ič. 

Zntero6S0lo  O^t.},  i  n  t  e  r  c  e  s  s  e,  v  řím.  právu 
soukromém  převzetí  cizího  závazku,  děje-li  se 
8  očekáváním,  že  ten,  koho  závazek  se  vlastně 
týče,  sám  jej  splní.  Intercedent,  totiž  ten, 
kdo  závazek  přejímá,  může  převzíti  cizí  dluh 
buď  vedle  vlastního  dlužníka,  nebo  místo  ného. 
Podle  toho  rozeznává  se  i.  kumulativní  a  pri- 
vativní.  Tato  uskutečňuje  se  hlav.  novací  (pas- 
8ívní  delegací),  ona  hlav.  rukojemstvím.  I.  jest 
pojmem  praktickým  hledíc  k  tomu,  že  Sena- 
tusconsultuM  Velleianum  (r.  46  po  Kr.)  a  inter- 

{>retace  právnická  stanovily  za  právo,  že  vSe- 
iká  i.  osobv  ženského  pohlaví  jest  právně 
neúčinná.  Vůdčí  myšlénkou  tu  bylo,  že  ženy 
vzhledem  k  nezkušenosti  a  dobromyslnosti 
své  mají  býti  chráněny  proti  Škodlivým  ná- 
sledkům smluv,  jimiž  se  zavázaly  za  jiného 
očekávajíce,  že  samy  nebudou  muset  zaplatiti. 
Závazek  ženy  z  intercesse  jest  neplatný  ope 
exceptionis  (viz  Exceptio  str.  938),  ale  tsik, 
že  nezbývá  ani  obligatio  naturalis,  V  některých 
případech  jest  výjimečně  I.  pro  ženu  závaz- 
nou, jako  když  věřitel  jsa  od  ženy  oklamán 
nebo  v  jiném  nezaviněném  omylu  nevěděl,  že 
běží  o  intercessi  ženvi  podle  obecného  práva 
jmenovitě  též,  když  žena  se  zavázala  jako 
obchodnice.  Hý, 

Znteroldona^  bohyně  starořímských  indi- 
gitament,  chránící  šestinedělky  před  Silvanem 
vedle  Deverry  a  Pilumna.  Jméno  odvozeno 
odtud,  že  tři  mužové  v  noci  v  práh  domu 
udeřili  sekyrou,  pak  palicí  (odtud  Pilumnus), 
konečně  pometlem  jej  očistili:  neboC  tyto  tři 
S3rmbolické  výkony  vzdělanosti  lidské  řseky- 
rou  stromy  se  porážejí,  palicí  obilí  se  tluče  a 
pometlem  obilí  se  smetá)  prý  odháněly  boha 
lesů,  který  Šestinedělkám  úklady  strojil,  klk. 

Xntercuie  (z  lat.),  přeříznutí,  přerušení. 

Xnteroolamniiim  v.  Interkolumnium. 

XnteroostalU  [-kostá-]  lat.,  mezižeberní, 
prostory  mezižeberní  na  hrudníku,  svaly,  cévy 
a  nervy,  jakož  i  zvláštní  druh  neuralgie. 

Xnterdiotum  O^t.),  v  řím.  soud.  řízení  ci- 
vilním ústní  rozkaz,  kterým  soudní  magistrát 
k  návrhu  jedné  strany  processné  přikazuje 
nebo  zakazuje  straně  druhé  určité  jednání, 
ale  tak,  že  rozkaz  ten  jest  učiněn  závislým 
na  tom.  Že  jsou  tu  ty  neb  ony  magistrátem 
samým  dosud  nevyšetřené  okolnosti.  Teprve 
po  vydání  tohoto  podmíněného  magistr,  roz- 
kazu mohla  otázka,  jsou-li  tu  vůbec  okolnosti 
jei  odůvodňující  abylo-li  jemu  vyhověno,  býti 
učiněna  předmětem  pravidelného  soudního, 
to  jest  porotního  vyšetřování  a  rozsouzení. 
I.  mohlo  obsahovati  přikázání  Činnosti  posi- 
tivně a  slulo  pak  též  decretum,  nebo  obsaho- 
valo zákaz  a  nazváno  pak  I.  v  užším  smyslu. 
Hledíc  k  tomu,  že  dekretem  mohlo  býti  na- 
fízeno  buď  uvedení  v  předešlý  stav  {rest i- 
tuere)  nebo  předloženi  věci,  po  případě  před- 
vedení osoby  {exhihere)^  třídí  se  l-ta  v  širším 
smyslu  na  i-ta  restitutoria,  exhibitoría 
a  prohibitoria.  Podle  toho  pak,  čelí-li  roz- 
kaz proti  jedné  processné  straně  nebo  proti 


oběma,  rozeznávají  se  l-ta  simplicia  a  da- 
plicia.  Pro  onu  svou  zvláštnost,  že  při  ném 
nejprve  byl  vydán  (podmíněný)  magistrátský 
rozkaz  (I.  redditum)  a  teprve  dodatečné 
bylo  porotním  řízením  nalézáno  o  jeho  závaz- 
nosti, odlišováno  řízení  interdiktní  od  řízení 
jinak  obvyklého  a  různěny  proto  l-ta  a  actio- 
nes.  V  Justiniánském  pr^vu  odpadlo  toto 
zvláštní  řízení  interdiktní.  Že  i  nadále  jisté 
žaloby,  na  př.  držební,  zovou  se  l-ta,  zakládá 
se  na  tom,  že  kdysi  mělo  při  nich  průchod 
řízení  interdiktní  nahoře  popsané.         Hj^, 

I.  ecclesiae^  též  vetitum  ecclesiae,  zove 
se  v  manželském  právu  cirk.  zákaz,  před- 
stavenými církevními  z  důvodů  speciálních, 
ale  závažných,  ve  příčině  slavení  nějakého 
určitého  sňatku  daný.  Papež  může  sňatek  ta- 
kový zakázati  s  klausulí  sňatek  ten  pfes  zá- 
kaz církevní  uzavřený  neplatným  prohlašující, 
biskup  však  jen  s  klausulí  sňatek  takový  ne- 
dovoleným činící.  Mimo  to  snoubenci  i  jiní 
spolučinitelé  trestem  mohou  býti  stíháni. 
Také  duchovnímu  správci  přísluší  právo, 
resp.  povinnost,  z  důležitých  příčin  slaveni 
sňatku  na  čas  zakázati  a  odložiti  na  dobn, 
až  by  příčiny  ty  byly  odstraněny,  jako  na  př. 
nemají-li  snoubenci  všech  církví  i  státem  po- 
žadovaných dokumentů;  vznikne-li  podezření, 
že  zamýšlenému  sňatku  vadí  nějaká  překážka: 
nemají-li  snoubenci  dostatečných  vědomostí 
náboženských  atd.  Vždy  však,  a  zvláště  je-li 
případ  takový  pochybný,  má  duchovni  správce 
předložiti  záležitost  tu  biskupovi  a  jeho  dobro- 
zdáním  se  říditi.  Tpch. 

Xnterdiko«  sondni  {Tinterdiction  judid- 
aire)  jest  ve  francouzském  právu  soudní  opa- 
tření, dle  něhož  osoba  stížená  trvalou  choro- 
myslností,  ať  již  zletilá  či  ncxletílá,  zbavena 
jest  vykonávání  svých  civilních  práv.  l-ci  s. 
navrhují  příbuzní  nebo  manžel  osob^  trvale 
choromyslné,  resp.  státní  zastupitelství,  nikdy 
však  osoby  švakrovstvím  s  osobou  choro- 
myslnou  spojené  ani  choromyslný  sám ;  a  vy- 
slovena bývá  1. 1.  soudem  teprve  po  schválení 
rodinné  rady.  Interdikovana  osoba  má  ještě 
menší  způsobilost  k  právním  jednáním  než 
nezletilec.  Nemůžeť  ani  uzavírati  manželství, 
ani  činiti  poslední  pořízení;  ku  správě  její 
osoby  i  jejího  jmění  ustanoví  soud  kurátora. 

Xnierdikt  jest  censura  církevní,  zbavující 
všech  úkonů  bohoslužebných,  užívání  (resp. 
udělování)  některých  svátostí  a  církevního 
pohřbu.  Jsou-li  s  i-em  spojeny  všechny  tyto 
následky,  jest  to  I.  celkový,  jinak  jen  čá- 
stečný. Může  pak  býti  l-em  stižena  osoba 
mravní  i  fysická  i  místo;  ba  osoba  i  tak 
i-em  stižena  býti  může,  že  spolu  i  každé  místo, 
v  němž  by  se  nalézala,  po  tu  dobu,  co  se  tam 
zdržuje,  stiženo  jest  l-em.  Co  se  týče  bezpro- 
středních důsledkův  l-u,  rozumějí  se  úkony 
bohoslužebnými,  jím  zakázanými,  mše  sv.  a 
všechny  úkony  církevní,  jež  od  kleriků  slav- 
nostně a  veřejně  na  místě  k  tomu  stanove- 
ném se  dějí.  Nynější  disciplinou  církevní  od 
dob  papeže  Bonifáce  VIII.  zmírněn  tento  dů- 
sledek i-u  tak,  že  při  všeobecném  l-u  místním 
v  určité  svátky,  totiž  o  Božích  hodech,  Nanebe- 


Interess  —  Interference. 


687 


vzetí  P.  Marie,  o  Božím  Tele  a  v  oktáve  jeho, 
I.  vůbec  v  této  příčině  se  suspenduje,  tak  že 
mohou  tyto  funkce  bohoslužebné  slavnostně 
a  veřejné  konány  býti  u  přítomnosti  lidu,  ale 
s  vyloučením  těch,  kdož  l-u  byli  příčinou; 
v  jiné  dny  pak  dovoleno  to  s  t^mž  omezením 
konati  tiše,  při  zavřeních  dveřích  a  beze  zvo- 
nění; jde-li  o  speciální  1.  místní,  dovoluje  se 
jednou  v  témdni  ro^i  sv.  v  kostele  tom  slou- 
žiti za  účelem  obnov^pí  nejsv.  Svátosti  pro 
nemocné.  Podobně  zmfrněn  i  důsledek  ve  pří- 
čině přijímání  a  udělování  l-em  zakázaných 
svátostí,  jimiž  jsou  všechny  svátosti  mimo 
tdřest,  biřmováni  a  pokání;  a  také  ve  příčině 
xbavení  pohřbu  církevního  stanoveny  jisté 
výjimky.  —  Porušení  l-u  je  hříchem  a  klerik 
který  oy  jej  porušil  vykonáváním  nějaké 
funkce  přijatého  svěcení,  stává  se  za  jistých 
okolností  irregfulámím.  —  Výčet  l-ů  latae 
sententiae  nyní  platných  udává  konstituce 
Pia  IX.  >Apostolicae  Sedisc  z  r.  1869.  — 
Zvláštním  druhem  l-u  je  interdictum  ab  in- 
gressu  ecclesiae,  částečný  to  I.  osobní,  jenž 
na  klerika  uvalen  na  př.  buď  proto,  že  místní 
I.  způsobem  v  uvedené  konstituci  Pia  IX. 
(pod  č.  2.)  označeným  porušil,  nebo  že  ex- 
kommunikovaného  (je-li  vitandus)  k  funkcím 
bohoslužebným,  ke  svátostem,  k  pohřbu  cirk. 
připustil  atd.;  zbavuje  klerika  toho  vykoná- 
vání funkcí  posv.  svěcení  v  kostele  a  veřejné 
oratoři ,  přítomnosti 
při  službách  Božích, 
cirk.  pohřbu.      Tpch. 

XntereMrzlat.),ú- 
častenství,  důležitost, 
věc,  dobré,  prospěch; 
též  úrok. 

Interessantni 
(z  franc),  zajímavý, 
poutavý. 

Xnieresse  (id  quod 

1  w/eresí)  v  právu  zna- 
mená rozdíl  mezi  přítomným  objemem  jmění 
osoby  škodující  a  objemem,  který  by  jmění 
Co  mělo,  kdyby  škodná  událost  nebyla  nastala. 
Podle  práva  římského  jest,  kdo  stojí  za  škod- 
livé následky  určité  událostí,  z  pravidla  po- 
vinen, nejen  snad  zaplatiti  obecnou  hodnotu 
věcí,  kterou  druhý 
ékoduje,  nýbrž  plniti 
veškeré  I.  l-m  se  po- 
jímá nejen  to,  oč  po- 
savadni  jmění  škodu- 
jícího bylo  umenšeno 
(positivní  škoda,  tak 
2V.  damnum  emergens)^ 
nýbrž  i  zisk,  který  by 
jinak  byl  jistě  učiněn 
(ušlý  zisk,  lucrum  ces- 
sans).  Při  tom  se  před- 
pokládá, že  mezi  škodou  a  událostí  k  náhradě 
zavazující  byla  kausální  souvislost.  Jenom  onu 
škodu  třeba  napraviti,  která  jest  skutečným  — 
byť  i  jen  nepřímým,  nepředvídaným  a  ne  nevy- 
hnutelným následkem  oné  události.  Nahraditi 
se  musí  však  pouze  škoda  na  majetku  vzešlá; 

2  toho  důvodu  nehledí  se  k  hodnotě,  která 


se  zakládá  na  zvláštní  oblibě  (pretium  afec- 
tionis).  V  rakouském  obč.  zák.  plnění  I.  zove 
se  plným  dostiučiněním  (voUe  Genugthuung). 
Ale  podle  tohoto  zákona  musí  plněno  býti 
plné  I.  z  pravidla  jen,  když  škoda  byla  způ- 
sobena z  hrubé  nedbalosti  nebo  ze  zlého 
úmyslu.  Vzešla-li  ale  škoda  pouhým  nedopa- 
třením, má  z  pravidla  napravena  býti  pouze 
škoda  positivna*  (§§  1323.  a  násl.  obč.  zák.). 
Za  to  podle  obchodního  zákonníka  (či.  283.) 
může,  kdo  má  žádati  náhradu  škody,  pohle- 
dávati vždycky  celé  I.  Srv.  Fr.  NIommsen, 
Zur  Lehre  vom  I.  (1855);  Randa,  O  závazcích 
k  náhradě  škody  (5.  vyd.  1891).  Hý. 

XntereMent  (z  lat.),  účastník,  účastněnec, 
strana. 

XntereMOvatlf  zajímati,  dotýkati  se  ně- 
koho; I.  se  oč,  v  něčem  účastenství  míti, 
všímati  si  něčeho. 

Xnterference  (z  lat.).  Jestliže  v  tělese  sou- 
časně se  šíří  dva  nebo  více  vlnivých  pohybů, 
tak  že  částice  jeho  každým  z  nich  jsou  při- 
váděny do  pohybu,  skládají  se  tyto  pohyby 
v  jeden.  Toto  skládání  pohybů  některého 
bodu  slově  I -cí  čili  křížením  kmitáni  nebo 
chvění  a  skládání  kmitání  všemi  těmi  součas- 
nými vlněními  způsobených  pro  každý  bod  na- 
zývá se  l-cí  vlnění.  Jest  tedy  I.  skládání  po- 
hybů upotřebené  na  chvění  a* vlnění.  Při  tom 
se  částečné  pohyby  neruší,  nýbrž  po  l-d  každé 


C.  vyobr.  X979. 

vlnění  pokračuje,  jakoby  se  s  druhým  nebylo 
setkalo.  Z  rozmanilych  případů  křížení  vlněni 
uvádíme  néktcrč  důležitější.  Maji-li  interferu- 
jící vlny  stejný  směr  kmitání,  na  př.  jsou-li 
všecky  longitudiálni  nebo  transversálni  s  touž 
rovinou  kmitání  a  nejsou-li  výchylky   příliš 


C  vyobr.  1980. 

velké,  pak  výslední  elongace  jednoho  každého 
bodu  rovná  se  algebraickému  součtu  jedno- 
tlivých elongací.  Setkají-li  se  dvě  vlny  stejné 
dlouhé  v  témž  směru  postupující,  tak  že  padne 
vrch  na  vrch,  dol  na  dol,  což  děje  se,  když  roz- 
díl vykonaných  drah  rovná  se  nějakému  po- 
čtu celých  vln,  nastává  výslední  vlnění  stejné 


688 


Interference. 


délky  vlny,  jehož  amplituda  rovná  se  součtu  am- 
plitud (obr.  č.  1979.,  kdež  CSDS'E2lCMD.\Í'E 
znamená  vlny  interferující  a  CQDQ'£  vlnu  vý- 
slední) ;  setkavají-li  se  s  fasemi  protivními,  je-li 
totiž  jedno  vlnéní  proti  druhému  pozaciu  o  lichý 
počet  polovin,  rovná  se  amplituda  výsledního 


C.  vyobr.  1981. 


vlnění  rozdílu  amplitud  obou  vlnění  (vyobr. 
č.  1980.,  kdež  BMCSD  a  B\Í'CS*D  jsou  vlny 
interferující,  B.\Í"QS*'D  vlna  výslední);  jsou-li 
tyto  stejné,  nastane  klid.  Snacino  se  I.  vln  po- 
zoruje na  povrchu  kapalin,  na  př.  na  hladině 
vodní.  Hodíme-li  na  různých  místech  dva  ka- 
meny do  vody,  povstanou  dvě  soustavy  vln, 
které  se  pronikají  a  svou  dráhu  dále  sledují, 
a  to  každá  tak,  jakoby  se  s  druhou  nebyla 
ani  setkala.  Na  větších  vlnách  čeří  se  menší ; 
pohyb,  který  kaŽdý  bod  koná  následkem  jedné 
soustavy,  prostě  se  skládá  s  pohybem  uděle- 
ným mu  druhou  soustavou.  Tak  se  stává,  že 
bod  některý  koná  působením  oboiího  vlnění 
silnější  chvění,  než  by  konal  následkem  vlnění 
jednoho;  ale  výslední  chvění  může  míti  též 
menší  amplitudu  než  obě  složky,  ano  hladina 
vodní  může  současným  jejich  působením  zů- 
stati v  poloze  vodorovné.  Křížením  se  dvou 
vln  stejné  délky  a  amplitudy  a  stejné  roviny 
kmitáni  postupujících  ve  směru  protivném 
nastává  vlnění  stojaté  (viz  Vlnění).  I.  vy- 
skytuje se  při  všech  výjevech  přírodních, 
které  ve  chvěni  a  vlněni  mají  původ,  jest 
tudíž  I.  zvuku,  světla,  tepla  sálavého,  vln  elek- 
trických. 

I.  zvuku.  Vycházcjí-li  ze  dvou  identických 
zdrojů  tónů  X  a  fí  (vyobr.  č.  1981).  t.  j.  ta- 
kových, které  v  každém  okamžiku  vyvozují 
stejně  intensivní  a  v  témže  směru  dějící  se 
chvění,  tu  v  jejich  rovině  souměrnosti  setká- 
vají se  vlny  zvukové,  vykonavše  stejné  dráhy, 
se  stejnými  fasemi  a  v  celé  té  rovině  nastává 
sesílení  zvuku.  Ve  všech  l)odech,  ve  kterých 
jest  rozdíl  drah,  jež  vlny  z  bodů  ^  a  B  vycháze- 


I  jící  vykonaly,  sudý  počet  polovin,  nastává  rov- 
1  něž  sesílení,  v  bodech  však,  pro  něž  jest  roz- 
díl vykonaných  drah  lichý  počet  polovin,  se- 
1  tkávají  se  vlny  s  fasemi  protivný^mi  a  nastává 
v  nich  seslal>ení  zvuku.  Poněvadž  geometrické 
'  místo  bodů,  jichž  rozdíl  vzdáleností  od  droa 
pevných  bodů  jest  veličina  stálá, 
jest  hyperbola,  tvoří  tato  místa 
plochy  hyperbolické.  Pokusné  po- 
tvrzení I.  zvuku  provede  se  rozma- 
nitými způsoby,  nejjednodušeji  la- 
dičkou.  Uržíme-li  tuto  blízko  ucha 
nebo  nad  resonanční  rourou,  třeba 
zkoumavkou,  a  otáčíme  jí.  shledává- 
me, že  v  místě  </  a  /  (vyobr.  č.  19*2.) 
jest  zvuk  nejsilnější;  otáčíme-li  dák, 
seslabuje  se  tón,  až  v  poloze  hyper- 
boly gh  neb  ik  zmizí,  a  pak  opět 
se  sešil uje,  jak  již  bratři  Webrové 
shledali.  Nastrčíme-li  na  jedno  ra- 
meno ladičky,  když  tato  jest  v  po- 
loze, že  zvuk  zmizel,  trubku  skleně- 
nou, která  chvění  jeho  zadržuje, 
slyšíme  opět  znění.  Jiné  způsoby 
demonstrace  I.  zvuku  dějí  se  inter- 
ferenční rourou  Hopkinsovou  (z  r. 
1 835)  pomocí  obrazců  Chladného  rou- 
rou Norreml>ergovou  a  Quinckcovou 
přímo  sluchem,  přístrojem  Kondto- 
vým,  v  némž  se  dokáže  Kundtovými 
práškovými  obrazci,  Helmholtzovou 
dvojitou  sirénou  a  j.  Demonstrace 
rourou  Hopkinsovou  (obr.  č.  1983.)  jest 
následující:  přivede-li  se  deska  A  do  chvění, 
že  povstane  vyobrazený  obrazec  Chladného, 
mají  vždy  dvě  sousední  části  současné  fase 
protivné,  protější  části  fase  stejné;  postaví-li 


^  C  vyobr.  198a.  * 

se  roura  Hopkinsova  nad  znějící  deska  ra* 
měny  a  ^  c  nad  části  na  př.  f,  2,  tu  zvuk 
postupující  rameny  těmi  v  rouře  b  se  ruší  a 
písek  na  bláně  B  zůstává  v  klidu;  postaví-li 
se  ramena  a  2l  c  nad  části  /,  3,  tu  se  vlny 
oběma  rameny  postupující  v  b  sesilují  a  písek 
na  bláně  B  sesype  se  v  obrazec  Chladného. 


Interference 


689 


Hudebníkům  znám  jest  úkaz,  Že  dvé  sou- 
hlasně naladěné  pišťaly,  které  stojí  vedle  sebe 
na  témž  měchu,  nevydávají  současné  znějíce 
tón  dvojnásobně  silný,  nýbrž  jen  velmi  slabý; 
příčina  úkazu  iest,  že  tóny  oběma  píšfalami 
vydávané  se  liší  v  době  fase  o  půl  doby 
kmitu,  jak  to  dokázal  Kdnig  manometrickými 
plameny,  z  nichž  jeden  se  prodlužuje,  když 
druhý  se  zkracuje. 

Důležitý  případ  I.  zvuku  jest,  kříží-li  se  dva 
tóny  lišící  se  málo  svou  výškou.  Vlny  obou 
střídavé  se  sešil  ují  a  seslabují,  tak  že  nastane 
scsilování  a  seslabování  tónu  známé  pod  jmé- 
nem rázy  (zázněje, záchvěje).  Pozoruji  se  snad- 
no dvěma  ladičkami  na  týž  tón  naladěnými,  sní- 
iíme-Ii  tón  jedné  tím,  ic  na  ni  nalepíme  vosku. 
Čím  více  vosku  přidáváme,  tím  jest  počet 
rázů  větší;  rovná  se  počet  jich  za  1  sekundu 
rozdílu  absolutních  výšek  obou  tónů.  Rovněž 
pohodlně  se  pozoruji  dvěma  stejně  dlouhými 
píšCalami  otevřenými,  jestliže  jednu  Částečně 
zakrýváme  a  tím  její  tón  snižujeme.  TéŽ  dvě 
struny  skoro  na  týž  tón  naladěné  zřetelné 
dávají  rázy.  Sesilování  a  seslabování  vlnění 
při  tom  vznikající  lze  učiniti  viditelným  pří- 
strojem Lissajousovým  a  Desainsovým,  jenž 
skládá  se  ze  dvou  ladiček;  jedna  jest  pevná 
nesoucí  skleněnou  desku  počazenou,  druhá 
se  posouvá  a  nese  hrot,  jenž  na  skleněné 
desce  píše  vlny.  Rázy  znal  již  Sauveur  (1700) 
a  upotřebil  jich  ku  měření  výšky  tónů ;  slouží 
též  k  laděni  píšCal,  ladiček  atd.  Rázy  vzni- 
kají nejen  i-ci  tónů  vlastních,  ale  i  i-cí  tónů 
vrchních.  Ncní-li  jich  počet  za  sekundu  velký, 
rozeznáváme  je;  přesahuje-li  30,  nemohou  se 
více  rozeznávati  a  způsobují  drsnost  souzvuku 
tónů,  což  jest  příčinou  dissonance  (v.  t.) 
dle  Helmholtze,  před  nímž  to  již  Sauveur  (1700) 
a  po  něm  Robert  Smith  (1749)  tvrdili  (viz 
E.  Mach,  Popular-wissenschaftliche  Vortráge 
1896). 

I-cí  dvou  silných  tónů  vznikají  nové  tóny, 
kombinační  zvané,  jichž  výška  rovná  se  buď 
rozdílu  výšek  křižujících  se  tónů,  a  pak  šlo- 
vou differenční,  nebo  scučtu,  a  pak  se  na- 
zývají summační.  Differenční  tóny  pozorovali 
poprvé  Sorge  v  Hamburce  r.  1744,  Romieu 
v  Montpellicru  r.  1753  a  Tartini  v  Padově 
r.  1 754 ;  "podle  tohoto  nazývaly  se  i  tóny  Tar- 
tiniho.  Th.  Young  je  tak  vysvětloval,  že  vzni- 
kají z  rázů,  jdou-u  tyto  tak  rychle  za  sebou,  že 
splývají  v  jedno.  Helmholtz  však  je  vysvětluje 
takto:  Jsou-li  výchylky  kmitajících  se  bodů 
příliš  velké,  není  výslední  pružná  síla  pudící 
je  zpět  do  polohy  rovnovážné  prostě  úměrná 
první  mocnině  této  výchylky  a  neplatí  pak 
princip  superposice  malých  pohybů;  vezme-li 
se  do  počtu  závislost  síly  i  na  čtverci  vý- 
chylky, obdrží  se  nová  chvění,  jež  dávají  vznik 
jak  tónům  differenčním  tak  summačnim,  kte- 
réžto poslední  se  z  rázů  nikterak  vysvětliti 
nedají.  JsouC  dle  toho  tóny  kombinační  děj 
objektivní,  existuiící  jiŽ  ve  chvění  vzduchu. 
Tóny  kombinační  mají  velký  vliv  na  konso- 
nanci  akkordů.  I-cí  zvuku  původního  a  jeho 
zvuku  odraženého  od  stěn  v  uzavřené  míst- 
nosti, jestliže  výška  tónu  původního  rychle 

Ottiv  Slovník  Naořný,  »v.  XII.  6  7  1897. 


stoupá  a  klesá,  vznikají  kombinační  tóny  zva- 
né variační,  jež  objevil  Č.  Dvořák  (1874). 

I.  světla  jeví  se  všude,  kde  dva  nebo  více 
paprsků  současně  působí  na  tytéž  částice 
aetherové,  což  má  za  následek  zvětšení  nebo 
zmenšení  intensity  světla,  jako  jest  při  ohy- 
bu (v.  t.),  barvách  tenkých  vrstev,  křížení 
se  světla  polarisovaného  v  dvoilomných  kry- 
stalech. V  užším  smyslu  se  I-cí  světla  vyroz- 
umívá jen  působení  na  sebe  paprsků,  které 
na  své  dráze  pouze  se  odrazily  nebo  jedno- 
duše se  zlomily.  Zkušenost  učí,  že  ku  vzniku 
I.  viditelné  jest  potřebí,  by  křižující  se  pa- 
prsky vyšly  z  jednoho  svítícího  bodu,  čili 
aby  paprsky  byly  kohaerentními  a  aby  roz- 
díl vykonaných  drah  nebyl  příliš  veliký.  Ne- 
boť dva  ve  značné  vzdálenosti  od  sebe  se 
nacházející  body 
světelného  zdroje 
můžeme  si  mysliti 
jako  zcela  na  sobě 
nezávislé  (inko- 
haerentní)  středy 
vlnění,  tak  že  pa- 
prsky z  nich  vy- 
cházející mají  růz- 
né fase  a  různé 
směry  kmitů,  kte- 
ré se  u  obou  jinak 
a  to  nepravidelně 
mění.  l-ci  světla  lze 
ukázati  slav.  poku- 
sem Fr es ne le- 
vými zrcadly. 
Jsou  to  dvě  rovná 
zrcadla  kovová  ne- 
bo skleněná  a  na 
zadní  straně  černě 
natřená,  svírající  úhel  velmi  tupý.  Postaví 
se  tak,  že  hrana,  ve  které  se  stýkají,  jest 
rovnoběžná  s  úzkou  štěrbinou,  z  níž  papr- 
sky na  ně  pod  velkým  úhlem  dopadají;  na 
nich  se  odrazí  tak,  jakoby  vycházely  z  vir- 
tuálních obrazů  štěrbiny  v  obou  zrcadlech, 
a  po  odrazu  paprsky  od  jednoho  zrcadla  od- 
ražené stýkají  se  s  paprsky  odraženými  od 
druhého  zrcadla  a  poněvadž  roviny  kmitů 
svírají  úhel  velice  malý,  skoro  splývají,  inter- 
ferují. V  rovině  souměrnosti  obou  obrazů 
stýkají  se  odražené  paprsky,  vykonavše  stejné 
dráhy,  se  stejnými  íasemi  a  sesilují  se  (podle 
čary  a  A  ve  vyobr.  č.  1984.);  rovněž  sesilují 
se  paprsky  v  bodech  prostoru  interferenč- 
ního (podle  čar  a'A',  a" A'*),  pro  které  rozdíl 
vykonaných  drah  paprsků  od  obou  zrcadel 
odražených  jest  sudý  počet  polovin,  kdežto 
na  místech  mezi  těmito  (podle  čar  b'B\ 
b"B'\  b'*'B*'%  kde  iest  rozdíl  vykonaných 
drah  lichý  počet  polovin,  paprsky  úplně  se 
ruší.  Rozdělení  míst  úplné  tmy  z  této  úvahy 
samo  se  podává.  Jak  při  l-ci  zvuku  bylo  ře- 
čeno, tvoří  body,  v  nichž  se  stýkaií  paprsky 
stejných  rozdílů  vykonaných  drah,  hyperboly, 
jejichž  ohniska  jsou  imaginární  obrazy  štěr- 
biny (tato  pro  jednoduchost  budiž  pokládána 
za  Dod).  Tvoři  tedy  body  stejných  rozdílů 
fasí  konfokální  hyperboly,  jejichž  hlavní  osa 

46 


C.  1983.  Hopkinsonova  roun 
interferenini. 


690 


Interference. 


jest  dána  výrazem   2  m  ^  pro  body  největší 

jasnosti  a  (2ii  -f  1)  y  pro  body  nejmenší  jas- 
nosti, kdež  X  znamená  délku  vlny  světelné. 


C  vy  obr   1984, 


Otočí-li  se  tyto  soustavy  hyperbol  kolem 
spojnice  obou  ohnisek  jako  osy,  povstanou 
rotační  hyperboloidy  stejných  vlastností.  Celý 
interferenční  prostor  jest  tedy  prostoupen 
plochami  střídavě  tmavými  a  světlými.  Po- 
staví-li  se  do  interferenčního  prostoru  stěna, 


objeví  se  v  průsecích  této  s  uvedenými  plo- 
I  chámi  prouŽKy  střídavě  světlé  a  tmavé  a  sice 
I  uprostřed  nejsvětlejší.    Proužky  ty,  jak    pa- 
I  tmo,  jsou  tím  širší,  čím  jest  stěna  od  zrcadb 
I  vzdálenější.  Šířka  jejich  závisí  i  na  délce  vlny 
světelné.    Při    světle   červeném    jsou    nej- 
širší, postupně  užší  při  oranžovém    atd. 
nejužší  při  fialovém.  Upotřebí-li  se  tedy 
světla  bílého,  utvoří  každá  barva  svou 
soustavu    proužků;    uprostřed,    kd.- 
všecky  mají  největší  intensitu,  jeví 
se  proužek  bílý,  červeně  lemova- 
\  ný,  dále  pak,  proužky  různé  zbar- 

\  vené.  —   Úkaz   zp'ůsobený   in- 

terferenčními    zrcadly     bývá 
smíšen  s  úkazy  ohybu  světla 
na  hranách  žrcaciel.  Pokus 
zrcadly  byl  různé  modi- 
fikován. Fresnel  použil 
též  tři    zreadcl,    aby 
dokázal,  že  světlo  od- 
razem  na  hustším  li- 
st ředí  zpožďuje  se  o 
půl  vlny,  Lloyd  (18371 
nechal     interferovati 
světlo  přicházející  pří- 
mo    ze     štěrbiny    se 
světlem     od    zrcadla 
odraženým.      Michel- 
son  (1890)  použil  zr- 
^    cadel  svírajících  úhel 
It    skoro  pravý.  Fresnel 
i-ci  též   ukázal   svým 
dvojitým  hranolem,  t.  j.  hranolem 
velkého  úhlu  lámacího,  který  se  hra- 
nou  lámací  postaví  rovnoběžně  se 
štěrbinou.  I  jinými  způsoby  byla  i. 
vyvozena,    jako   od    Hilleta    dvěma 
poločočkami,    od     Jamina    dvěma 
k    sobě    nakloněnými    skleněnými 
deskami  a  interferenčním  refrakto- 
rem a  j. 

Barvy  tenkých  vrstev  jsou 
zvláštní  druh  úkazů  interferenčních. 
Průhledná  tělesa  v  tenkých  vrstvách 
j?ví  jak  ve  světle  odraženém  lak 
ve  světle  procházejícím  krásné  zbar- 
vení. Nejsnáze  jest  výjev  pozorovati 
na  bublinách  mydlinových,  na  te- 
nounké vrstvě  mastnoty  (na  př.  ter- 
pentinového  oleje)  na  vodě;  jeví 
se  též  v  tenkých  vrstvách  vzduchu 
obsaženého  v  trhlinách  krystalů  a 
znám  jest  pod  jménem  irisacc  (v. 
t.);  v  něm  má  původ  zbarvení  lesk- 
lých kovových  předmětů  v  plameni, 
pfi  čemž  se  pokrývají  tenkou  vrst- 
vou kysličníku  (napouštění  a  kalení 
oceli).  Barvy  ty  nesprávně  vysvětlo- 
val Newton  (1675)  theorií  emanační 
předpokládaje,  že  světelné  částice 
'  se  nacházejí  v  různých  stavech,  jež  nazval 
Jits  {vices,  změny),  následkem  kterých  při  ná- 
;  razu  na  rozhraní  dvou  prostředí'  v  jednom 
I  stavu  se  snáze  propouštějí,  v  druhém  snáze 
;  odrážejí.  Rob.  Hooke  10  let  před  tím  podal 
I  o  jejich  původu  správnější  náhled,  nedovedl 


Interferenční  zrcadlo  —  Interkolumnium. 


691 


"však  jednotlivosti  vysvětliti.  Theorií  undu- 
lační  vysvětlují  se  takto:  Dopadají-li  svě- 
telné paprsky  na  tenkou  průhlednou  vrstvu  L 
(vy obr.  č.  1985.),  odrážejí  se  částečně  na 
přední  ploŠe,  částečně  vnikají  dovnitř  a  lá- 
mou se,  na  druhé  ploše  opět  částečně  se 
odrážejí  a  částečně  vycházejí  ven  lámajíce 
se;  odražená  část  přijde  opět  na  první 
plochu,  zde  opět  částečně  se  odrazí,  částeč- 
né vychází  zpět  do  původního  prostředí  lá- 
majíc se;  tato  část  interferuje  s  odraženým 
paprskem  pocházejícím  od  jiného  paprsku  na 
přední  plochu  rovnoběžné  s  prvním  dopada- 
jícího a  dle  toho,  s  jakými  se  setkávají  fasemi, 
sesilují  nebo  seslabují  se.  Paprsek,  který  pro- 
5el  tenkou  vrstvou  tam  a  zpět,  proti  prvnímu 
o  něco  se  opozdil;  toto  zpoždění  závisí  na 
tloušťce  vrstvy,  na  rychlosti,  se  kterou  světlo 
vrstvou  postupuje,  tedy  na  indexu  lomu,  a 
na  úhlu  dopadu;  největší  zpoždění  jest  při 
dopadu  kolmém.  Mimo  to  uvážiti  jest,  že  při 


Č.  vy ob 


odrazu  na  ústředí  hustším  nastává  zpoždění 
o  půl  doby  kmitu.  Jestliže  při  kolmém  dopadu 
dvojnásobná  tloušfka  vrstvy  rovná  se  sudému 
počtu  polovin,  nastane  v  odraženém  světle 
seslabení,  protože  k  tomu  ještě  přistoupí  roz- 
díl dob  fasí  o  půl  doby  kmitu,  pocházející 
z  toho.  že  na  jedné  ploše  jest  odraz  na  ústředí 
hustším,  na  druhé  na  ústředí  řidším;  ve  světle 
procházejícím,  kde  u  jednoho  paprsku  oba 
odrazy  se  déjí  uvnitř,  tedy  oba  buď  na  hust- 
ším nebo  oba  na  řidším  ústředí,  tento  rozdíl 
nenastává  a  jeví  se  pak  sesílcní.  Je-li  vrstva 
všude  stejně  tlustá,  bude  při  světle  jedno- 
barevném na  celé  ploše  míti  stejnou  intensitu 
jasnosti,  ve  světle  bílém  bude  na  celé  ploše 
stejně  zbarvena  a  to  ve  světle  procházejícím 
v  barvě  doplňovací  ku  barvě  ve  světle  od- 
raženém. Má-li  vrstva  různou  tloušťku,  na  př. 
podobu  klínu,  jeví  proužky  světlé  a  tmavé 
ve  světle  jednobarevném,  různobarevné  ve 
světle  bílém.  Vliv  tloušťky  na  ten  úkaz  inter- 
ferenční nejlépe  se  vyšetřuje  na  Newtonově 
skle  (v.  t.). 

O.  Wiener  (1889)  docílil  l-cí  v  tenoun- 
kých vrstvách  kollodiových  s  chloridem  stří- 
břnatým  stojaté  vlnění  světelné  (Poggend. 
Ann.  1890).  Jako  se  kříží  paprsky  světelné. 


kříží  se  i  tmavé  paprsky  tepla  sálavého,  jak 
dokázali  r.  1847  Fizeau  a  Foucault  zrcadly 
Fresnelovj^mi,  Knoblauch  r.  1848  hranolem 
interferenčním  pomocí  velmi  citlivého  sloupu 
thermoelektrického.  Pka. 

Znterferendni  zroadlo  v.  Interference. 

Zn  tergo  (lat.),  na  hřbetě. 

Zniérieur  [enteričr],  franc,  vnitřek,  pohled 
do  viiitřku  pokoje,  budovy,  vyškytá  se  jako 
samostatný  genre  malířský  u  Nizozemců  na 
sklonu  Xvl.  věku,  tak  u  Hendrika  van  Steen- 
wnka,  P.  NeefTse  starŽího  a  j. 

Xnterim  (lat.),  zatím,  prozatím,  dočasné 
upravení  církevních  nebo  politických  záleži- 
tostí až  do  definitivního  jejich  řešení,  l-em 
rozumějí  se  zvláště  tři  pokusy  o  provisorní 
upravení  nábož.  poměrů  mezi  katolíky  a  pro- 
testanty za  panováni  cis.  Karla  V.,  jež  měly 
platiti  potud,  pokud  by  jich  církevní  sněm 
definitivně  neupravil:  1.  I.  Řezenský,  sjed- 
naný na  říšském  sněmu  v  Řezně  r.  1541  za 
přítomnosti  papežského  legáta  Contariniho. 
Kancléř  Granvella  předložil  sporným  stranám, 
jež  zastupovali  Eck  (katolíky)  a  Melanchthon 
(protestanty),  náčrtek  provisoria  o  jednotě 
učeni  církevního,  vypracovaný  theology  obou 
stran,  aby  se  o  něm  dohodly.  Dohodnuti  na- 
stalo sice  v  několika  podřízenějších  otázkách, 
ale  knížata  zdráhala  se  i.  přijmouti.  Po  válce 
šmalkaldské  umluven  byl  2.  Augšpurský  i. 
(v.  t.)  r.  1548.  Koncem  t.  r.  pozdvihl  se  vsak 
proti  Augšpurskému  l-u  odpor  a  nebylo  lze 
přinutiti  něm.  šlechtu  k  jeho  přijetí.  První 
jeho  modifikace  stala  se  v  Sasku.  3.  Kurfiršt 
saský  Mořic  svolal  protest,  theolog,  hlavně 
Melanchthona,  několik  katol.  biskupů,  univer- 
situ lipskou  a  vitemberskou  k  novému  jed- 
nání a  dne  22.  pros.  1548  přijali  stavové  saští 
na  sněmu  v  Lipsku  I.  Lipský,  jenž  svou 
nejasností  a  dvojsmyslnosti  vzbudil  odpor 
mezi  radikálnějšími  lutherány.  Augšpur- 
ský m  mírem  všecky  l-y  pozbyly  platnosti. 

uterimistloký  (z  lat.),  prozatímní. 

Xnterimistloiim  (novolat.,  též  proviso- 
rium),  prozatímně  opatření  úřední,  jmeno- 
vitě soudní,  kterým  se  jistý  sporný  nebo 
nevyjasněný  poměr  upravuje  do  té  doby, 
než  ve  věci  definitivně  bude  rozhodnuto. 
Také  prozatímná  správa  úřadu  nazývá  se 
někdy  I. 

Xnierlmmota  (německy  Beinote,  InierimS' 
Rechttiing,  Interims-ScheWy  též  Interlms-Nota) 
nazývá  se  v  kupectví  zatímní  účet,  který 
vydává  kupec  odběrateli  z  většího  množství 
zboží  najednou  koupeného.  V  účtu  tomto 
vyznačeny  jsou  hlavní  části  trhové  smlouvy. 
Podrobná  účet  dostává  odběratel  při  splat- 
nosti položky. 

Interjekoe  (z  lat.),  citoslovce  (v.  t.). 

Xnterkalámi  (z  lat.),  vložený,  vsunutý; 
přestupný  (rok). 

Xnierkolamnlum  (lat.,  řcc.  y^ioóaxvXov), 
mezisloupí,  prostora  mezi  dvěma  sloupy,  po- 
čítaná pravidelně  od  osy  jednoho  sloupu  k  ose 
sloupu  druhého.  Staří  architektově  rozezná- 
vali pět  různj^ch  druhů  l-ií:  araeostylos,  dia- 
stylos,  custylos,  systylos  a  pyknostylos  (Vi- 


692 


Interkommunikačni  vozy  —  Intermezzo. 


truvius  III,  2).  V  l-iích  umisťovány  byly  často 
sochy. 

Xnterkommnnikaóni  vosy,  železniční 
osobní  vozy  americké  konstrukce  opatřené 
rovn^i  stčnami  t>očními  a  celým  vozem 
procnázející  chodbou,  jež  jest  umístěna  buď 
stranou  nebo  uprostřed.  Dvéře  nalézají  se 
v  čele  vozu,  před  nimi  pak  jest  krytá  plat- 
forma, která  pohodlnými  schody  jest  pří- 
stupna. Tím  liii  se  i.  v.  od  vozů  systému 
anglického,  kde  celý  vnitřní  prostor  rozdělen 
iest  příčnými  stěnami  v  několik  oddělení  zv. 
kupé.  Dvéře  nalézají  se  v  podélných  stěnách, 
jež  jsou  ve  zpodní  části  vypuklé,  by  umožnil 
se  pohodlnější  vstup  do  vozu ;  mimo  to  jsou 
vozy  ty  opatřeny  stupátky  a  prkny,  po  nichž 
chodí  zřízenci  železniční. 

Xnterkonfesrtonálni  (z  lat.),  mezi  kon- 
fessemi  stojící,  upravující  jejich  vzájemné 
vztahy;  užívá  se  o  právu  a  zákonech. 

ZnterlAken  (z  lat.  inter  lacus,  t.  j.  mezi  je- 
zery), hlavní  místo  okresu  t.  jm.  ve  švýcar. 
kantoně  bernském,  na  1.  bř.  řeky  Aary  spo- 

Í*ující  jezero  Thunské  s  Brienzským,  v  roz- 
[oSném  údolí  Bódeli  ve  výši  567  m  n.  m.  na 
žel.  trati  Darlingen-Bóningen  dráhy  Jura-Sira- 
plonské  a  l.-Tnun  jezerní  dráhy  Thunské, 
spojené  průplavem  s  místy  Lauterbrunnen, 
Miirren  a  Schůnige  Platte.  Jméno  I.  označuje 
vlastně  pouze  ves  vzniklou  kolem  býv.  augu- 
stiniánského kláštera  I.,  tato  osada  pak  spojena 
rzději  se  vsí  Aarmůhle  táhnoucí  se  na  1.  bř. 
Aary  od  jezera  Brienzského  až  proti  mě- 
stečku Unterseen  v  jednu  obec  čítající  2028  ob. 
(1890).  z  nichž  jest  123  katol.  Obyčejně  však 
jmenuje  se  I.  v  širším  smyslu  celé  pobřeží 
ř.  Aary  v  údolí  Bódeli  s  vesnicí  Matten  a  pra- 
starém městečkem  Unterseen  (2015  ob.)  na 
řr.  bř.  Aary  na  úpatí  hory  Harder  (1530  m). 
má  pfl vábnou  polohu  na  rovině  prostírající 
se  v  délce  i  šířce  asi  4—5  km  mezi  jezery 
Thunským  a  Brienzským,  po  jejíž  podélných 
stranách  táhnou  se  mohutné  hradby  horské 
(Rothhorn,  Augstmatthorn,  Harder,  Hader- 
mannli,  Niesen,  Abendberg,  Mattenberg  a  po- 
někud dále  na  jih  Panna),  chránící  I.  před 
prudkými  větry,  především  severními.  Může 
sem  tudíž  proud  vzduchu  vniknouti  pouze 
ze  západu  nebo  vých.  přes  některé  z  obou 
jezer,  kdež  nasycuje  se  parami  vodními,  a 
proto  má  I.  podnebí  vlhké  a  velmi  mírné 
s  průměrnou  roční  teplotou  10®  C,  v  nejstu- 
denějším měsíci  prosinci  025* C  a  v  nejtep- 
lejším srpnu  20*9'*  C.  Mimo  to  stálý  pohyb 
vzduchu  podél  úboČí  horských  ve  dne  vzhůru 
a  v  noci  do  údolí  udržuje  atmosféru  čistou 
a  svěží,  takže  zdejší  ponebí  velice  se  hodí 
pro  nemocné  na  prsa  a  čivy,  rozkošná  pak 
poloha  na  blízku  horských  jezer  a  u  samého 
úpatí  alpských  velehor  činí  I.  jaksi  vstupem 
do  velkolepých  horských  partií  bcrnských, 
takže  místo  to  jest  středem  cizinecké  návštěvy 
ve  Švýcarsku.  Ročně  páčí  se  počet  návštěv- 
níků na  75—100.000,  pro  něž  zřízena  jest  celá 
kolonie  nádherných  hotelů  (Jungfraublick, 
Ritschard,  Viktoria,  Jungfrau,  Belvedere,  des 
Alpes,  I.,  Beau-Rivage  a  j.),  táhnoucí  se  téměř 


v  délce  2  km  pode  jménem  Hoheweg  jak: 
široká  třída  posázená  mohutnými  strocnv  oře- 
chovými s  překrásnou  vyhlídkou  na.  Panrs, 
lázeňskou  zahradou  a  domem.  Tato  návitéva 
cizinců  iest  také  hlavním  pramenem  výíirj 
obyvatel,  kteří  mimo  to  provoiují  řezbářstri 

f>arketářství  a  výrobu  likérů  (žaludečni  hork? 
ikér  z  alpských  bylin).  V  místě  jest  plynárrá 
a  pivovar,  evang.  kostel,  v  choru  býv.  rnist 
kláštera  augustin.  koná  se  bohoslužl^a  asgi- 
kánská,  v  mavní  lodi  jeho  katolická  a  v  met- 
ších  kaplích  bohoslužba  církve  franconzsU 
reformované,  skotské  a  ruské.  Býv.  ženský 
klášter  augustin.  změněn  na  vezeni,  ostatní 
klášterní  budovy  a  zámek  z  r.  1750  jsou  sídlem 
okr.  úřadů.  —  V  okolí  l-u  jsou  oblíbená  vý- 
letní místa:  Heimwehfluh,  Hohbúhl,  Schynige 
Platte,  Abendberg,  údolí  ř.  Lútschíne.  Grindeí- 
wald,  Lauterbrunnen,  St.  Beatenberg,  Fao!- 
horn,  Gieszbach,  Brienz,  Meiringen,  Ober- 
hasli,  Grimsel  a  j.  —  Srv.:  Mayer-Ahrens, 
I.  als  klimatischer  und  Molkenkurort  (Bern, 
1869);  Gerber,  I.  (Curich,  1870);  Delachaux, 
Der  klim.  Luftkurort  I.  (I.,  1885).  Tsr. 

Xnterlineámi  (lat.V  mcziřádkový.  I.  pře- 
klad, překlad  mezi  řádky  textu  napsaný  neb 
otištěný;  i.  glossa,  glossa  mezi  řádkami  na- 
psaná, naproti  glosse  marginální,  napsané 
na  okraji. 

XnterlOkllt(lat.  interhcutio,  interlocutorívm) 
nazýval  se  v  někdejším  soudním  řízení  nálcs 
soudní  vydaný  před  skoncováním  sporu  o  né- 
jaké  předběžné  otázce;  nejdůležitější  z  těchto 
předběžných  nálezů  byl  důkazní  I.,  nálei. 
který  činil  konečné  rozhodnutí  sporu  závislé 
na  výsledku  důkazu  stranám  uloženého. 

Xnterladium  Oat.),  mezihra,  krátká  sklad- 
ba pro  varhany,  zprostředkující  přechod  meii 
jednotlivými  verši  chorálu. 

Xnterlnilliim  (lat.),  meziluní,  doba  meň 
úplňkem  a  novým  měsícem. 

Xntermedium  (lat),  čas  mezi  dvěma  lhů- 
tami. 

Xntermesso  (ital.,  též  intermedio,  franc 
intermčde),  nazývaly  se  hudební  meziaktni 
zábavy  v  tragédii  a  opeře,  které  obvykly  byly 
v  Itálii  koncem  XVI.  stol.  l-za  prvotně  mezi 
sebou   nesouvisela,   každé   obíralo    si   jinoa 
látku,   z  mythologie   čerpanou.   Ponenáhlýra 
vývojem   l-za  jeonotlivých    dějství    splynula 
v  jcainé,  které  žertovným  dějem,  odehráva- 
ným v  přestávkách  vážného  díla,  s  tímto  kon- 
trastovalo. Takovým  i-zem  byla  na  př.  Pergo- 
lesiova  zpěvohra  >La  serva  padrona«.  l-za 
vyprostila  se  později  z  podružného  postavení 
k  samostatnosti,   čímž  vznikla  italská  opera 
buffa.    Nejstarší  l-za  ncpřidržovala  se  drama- 
tického slohu  florenckého  dramatu  hudebního 
(stile  rappresentativó)t  nýbrž  skládala  se  z  vo- 
kálních madrigálů,  tu  a  tam  s  instrumentál- 
ními se  střídavších.  Poněvadž  později  drama 
hudební  i  recitované  opíralo   se  o  slohovou 
jednotnost,  vymítilo  l-za.  jejichž  zbytky  shle- 
dáváme  nyní  jen   ve  vložkách  baíletních  a 
v  meziaktni  hudbě.  V  novější  produkci  hu- 
dební užívá  se  názvu  I.  pro  klavírní  skladby 
menšího  objemu,  bez  zvláštních  vztahů  k  vý- 


\ 


In  terminis  —  Internacionála. 


693 


xnamu  slova  toho.  Poprvé  tak  učinil  Schumann 
(op.  4.\  pak  Brahms,  St.  Heller  a  j.         t? 

Na  aivadlech  západních  bývalo  zvykem  vy- 
plňovati meziaktí  malými  kousky  většinou  rázu 
fraškovitého,  jež  sluly  intermedia.  Staré 
divadlo  španělské  a  italské  má  velik;^  reper- 
toir  takových  intermedií.  Ve  Francii  podal 
M  ol  iére  v  balletech  a  ceremoniích  her  >Mon- 
sieur  dc  Pourceaugnac«,  >Le  Malade  imagi- 
naire«,  »Bourgeois  gentilhomme«  a  j.  vzory 
interméd.  Později  v  aVIII.  stol.  přetvořil  se 
intermědev  úplnou  hru,  j  ež  však  nepřesaho- 
vala nikdy  jeden  akt.  Dnes  zanikl  úplně. 

In  terminis  (lat.),  v  mezích  (zůstati); 
I.  t-no,  v  určité  době. 

Intermittens  (lat.)  i.febrís,  v.  Střída vka. 
Xntermiindiiim  (lat.),  prostor  mezi  jedním 
a  druhým  světem  se  nalézající  (řec.  metakos- 
mion).  Obyč.  v  plur.  l-ia,  prostory  mezisvěté, 
v  nichž  podle  Epikura  bohové  sídli  a  blažený 
tam  život  tráví,  jsouce  odloučeni  od  světa. 
Xntemaoe  viz  Intemovati. 
Xntemaoionála  (z  lat.).  S  pojmem  i-ly 
(dělnické)  bývají  spojovány  představy  ne- 
jasné, zejména  představy  o  rozsahu,  tuhosti 
a  účinnosti  organisace  její  namnoze  příliš 
romantické  a  vůbec  přepjaté.  V  širším  smyslu 
naznačuje  nám  pojem  i.  vůbec  shodu  mezi 
zástupci  dělnictva  různých  národů  jak  v  pří- 
čině určitých  cílů  hnuti  dělnického,  tak  i  jeho 
prostředků,  po  případě  i  s  jistou  tomu  při- 
měřenou organisací.  Ale  právě  v  posléze 
dotčeném  směru  rozeznávati  jest  dvojí  období 
ve  vývoji  dělnického  internacionalismu.  V  prv- 
ním je  tu  sice  určitá  usnesená  pevná  orga- 
nisace, ale  nevalná  ještě  shoda  v  cílech  a  sna- 
hách; ve  druhém  platí  opak. 

A)  První  období  (1864—1876).  l-lou  roz- 
umí se  v  této  době  spolek  ^International 
Working  Men's  Association*  (Meziná- 
rodní spolek  dělnickýX  založený  z  usnesení 
dělnického  meetingu,  konaného  28.  září  1864 
v  Londýně.  Němečtí  socialisté,  z  domova  vy- 
povězeni, byli  již  r.  1840  založili  v  Londýně 
tajný  spoleK  >Bund  der  Gerechten«,  kte- 
rýž na  mysli  měl  všeobecnou  sociální  revo- 
luci a  tudíž  i  za  tím  účelem  propagandu  v  růz- 
ných národech.  Lapidárního  výram  došel  však 
tento  cíl  teprve,  když  vedeni  se  ujali  Karel 
Marx  (♦  1818  —  1 1883)  a  Bedřich  Engels 
(♦  1820  —  t  1895).  »Jednota  spravedlivých* 

!>roměněna  r.  1847  v  >Ligu  kommunistů« 
The  Communist  League,  1847—1852)  a  při- 
jala za  programm  historicky  velepamátný 
>Kommunistický  manifest«,  od  obou  řeče- 
ných mužů  vypracovaný,  kterýž  v  jádře  již 
obsahuie  všecky  význačné  nauky  Marxovy 
a  konci  pozevem :  >Proletáři  všech  zemí, 
spojte  se!*  Příležitost  k  opravdovému  po- 
kusu o  formální  uskutečněni  nadešla  teprve, 
když  dělníci  francouzšti,  navštívivše  světovou 
výstavu  londýnskou  r.  1862,  navázati  mohli 
zde  styky  s  anglickými,  kteříž  ve  svých  ko- 
aličnícn  snahácn  po  lepší  mzdě  a  příznivěj- 
ších podmínkách  pracovních  fviz  Dělnické 
koalice^  ohroženými  se  viděli  soutěží  hůře 
placenýcn  dělníků  pevninných  a  dovolávajíce 


se  mezinárodni  solidarity  prospěchů  dělni- 
ckých snažili  se  přesvědčiti  francouzské  sou- 
druhy o  potřebě  shodného  postupu.  Z  těch 
prvmch  podnětů  vyšlo  konečně  usnesení  výše 
dotčeného  dělnického  meetingu,  kterýž  ihned 
dosadil  výbor  ze  zástupců  různých  národnosti 
k  vypracováni  programmu  a  stanov.  Návrh 
programmu,  který  výboru  tomu  byl  předložen 
od  člena  jeho  Mazzmiho,  byl  zamítnut,  za  to 
schválena  Marxova  »inaugurální  adressa* 
i  stanovy  od  něho  navržené.  Obsah  inaugu- 
rální  adressy  liší  se  velice  od  >Kommuni- 
stického  manifestu*  Marxova.  Vyhýbat  se  ona 
v  úmyslné,  diplomaticky  obratné  nedůsled- 
nosti všemu  přesnému  vyznačení  konečných 
požadavků,  jak  jest  obsaženo  v  manifestu. 
Nalézá  spíše  pro  všecky  v  tehdejších  hnutích 
dělnických  různě  sledované  cíle  slovo  uznáni, 
tak  do  konce  i  pro  úspěchy  svépomocných 
dělnických  snah  anglických,  kteréž  přece  ryze 
spočivaíy  na  půdě  platných  právních  zřízení. 
Stavi  spíše  do  popředí  jen  společné  důleži- 
tosti dělnické  naproti  sporným  s  nimi  zájmům 
postupujícího  kapitalismu,  potřebu  emanci- 
pace z  toho  vyplývající  a  jako  prostředek 
k  ni:  dosaženi  politické  moci.  Závěrečným 
provoláním  manifestu:  Proletáři  všech  zemi, 
spojte  se!  končila  se  též  inaugurální  adressa. 
Spolek  měl  býti  ústřednim  orgánem  pro  zá- 
měrné spolupůsobeni  dělnických  spolčeni 
v  různých  zemích;  každoroční  sjezd  (kon- 
gress)  zástupců  jejich  měl  býti  orgánem  usná- 
secim,  generální  rada  výkonným.  Místa 
sjezdů  byla  pak:  r.  1866  Geneva,  r.  1867  Lau- 
sanne,  r.  1868  Brussel,  r.  1869  Basilej.  Marx, 
zůstávaje  duševním  vůdcem,  ač  nijak  nápadné 
do  popředí  se  nestavěl,  snažil  se  do  zásad- 
ních usnesení  těchto  kongressů  částem  svého 
programmu  kus  po  kuse  proklestiti  cestu. 
Kdežto  ještě  kongress  genevský  obmezil  se 
na  požadavky  ochrany  dělnické,  m.  j.  na  po- 
žadavek maximální  osmihodinné  doby  pra- 
covní pro  dospělé,  již  lausannský  žádá  sestát- 
něni  dopravm'ch  a  spojovacích  prostředků, 
na  to  brusselský  též  pozemků  a  dolů,  basi- 
lejský konečně  výrobních  prostředků  všech. 
Praktická  působnost  spolku  přestávala  na  pod- 
poře některých  stávek,  více  morální  než  hmot- 
né. Celkem  nebyla  ještě  půda  pro  Marxovy 
myšlénky  dosti  obecně  připravena.  Ostré 
zakročení  francouzské  vlády  proti  tamním 
odvětvím  l-ly,  když  z  pole  sociálního  zabočily 
na  politické,  rozhořčení  anglického  dělnictva, 
když  generální  rada  i-ly  vyslovila  své  sym- 
pathie  pařížské  kommuně,  a  silně  oživené  ná- 
rodní vědomí  dělnictva  německého  za  příčinou 
francouzsko-něm.  války  —  to  vše  vadilo  úspě- 
chu. Vnitřní  opposice  ve  spolku,  iejíž  názory 
byly  anarchistické  a  snahy  zásadně  re- 
voluční, k  nejpříkřejší  srážce  propukla  r.  1872 
na  siezdu  v  Haagu.  Michal  Bakunin,  vůdce 
její,  byl  tu  i  s  přívrženci  sice  vyloučen,  avšak 
tím  novým  oslabením  také  osud  l-ly  spečetén. 
Přeloženi  sídla  gen.  rady  do  N.  Yorku  bylo 
zástěrou,  aby  se  dovršený  nezdar  zakryl. 
R.  1876  nastal  formální  rozchod.  Pokus  sjed- 
nocení   Marxistův  a  Bakuninovcův  na  kon- 


é94 


Internacionální  —  Interpellace. 


gressu  gentském  (1877)  se  nepodařil.  •Vše- 
obecná unie  mezinárodních  socialistův  <  na 
tom  sjezde  usnesená  zastala  planým  náběhem. 
Agitacni  taktika  přívržencův  a  fantasie  postra- 
šených odpůrců  zveličila  představy  obecen- 
stva o  přívrženstvu  a  působnosti  i  hmotných 
prostředcích  ^mezinárodního  spolku  délni- 
ckého«  daleko  přes  onu  míru,  která  se  srov- 
návala s  pravdou. 

B)  Druhé  období.  Nyní  vyrozumíváme 
l-lou  prosté  skutečnost,  že  délnictvo  různých 
národů  chová  védomí  o  společenství  svých 
záimův  a  cílův  a  že  za  tím  účelem  se  roz- 
ličným způsobem  dorozumívá,  občas  pak  stej- 
ným tém  zájmům  na  mezinárodních  sjezdech 
dává  výraz.  V  příčiné  organisační  panuje  tu 
jen  spojení  zcela  volné,  nemá  středu  a  za- 
stoupení v  té  formé  zjevného  a  učlánkova- 
ného,  jako  spolek  dříve  uvedený;  formálné 
dosazeného  a  zmocněného  orgánu  ústředního 
není.  Jediné  tedy  na  občasných,  z  různých 
podnětů  svolávaných  mezinárodních  sje- 
zdech dělnických,  buď  všeobecných  nebo 
jen  od  délnictva  jednotlivých  výrobních  od- 
větví pořádaných,  vystupuje  ta  mezinárodni 
solidárnost  jaksi  officiálné  na  venek  k  mani- 
festacím agitačním  a  k  autoritativním  proje- 
vům. Takové  sjezdy  byly  dosud  zejména  dva 
mezinárodní  sjezdy  svolané  r.  1889  do  Paříže 
(jeden  od  t.  zv.  possibilistů,  druhý  od  strany 
GuesdovyX  na  nichž  vytčen  za  požadavek 
všeho  proíetariátu  osmihodinný  den  pracovní 
a  usnesena  mezinárodní  oslava  1.  května  jako 
svátku  dělnického.  Oba  sjezdy  dohromady 
označují  se  nyní  jako  první  všeobecný  mezi- 
národní sjezd  dělnický  (nové  řady).  K.  1890 
první  mezin.  sjezd  dělníků  hornicKých  v  Joli- 
montě;  r.  1891  druhý  všeobecný  mezin.  sjezd 
dělnický  v  Brusselu  (kdež  po  ostré  srážce 
vyloučeni  anarchisté^;  r.  1893  třetí  všeob. 
mezin.  sjezd  děln.  v  Curichu,  jehož  se  súčast- 
nili  i  zástupci  odborových  jednot  dělnických 
(Tradesunionisté)  z  Anglie;  r.  1894  první  mezi- 
národní sjezd  dělníků  textilních  v  Manchcstru ; 
r.  1896  čtvrtý  všeob.  mezin.  sjezd  dělnický 
v  Londýně.  Přes  tuto  jen  volnou  souvislost 
staly  se  však  duševní  pásky  mezinárodní 
spojitosti  dělnické  pevnějšími  tím,  že  za- 
tím idee  Marxovy  nabyly  rozšíření,  zjednavše 
sobě  nejprve  rozhodný  vrch  v  Německu  sply- 
nutím strany  Liebknechtovy  (marxovské)  s  ně- 
kdejší stranou  Lassallovskou  (1875  v  Gothé) 
a  nenáhlým  vítězstvím  toho  směru  nad  libe- 
rálně -  svépomocnými  hesly  Schulze-Delitz- 
schova  směru  a  proniknuvše  pak  mnohem 
účinněji  též  v  dělnictvu  národů  jiných.  I.  v  ny- 
nějším smyslu  znamená  tedy  1.  skutečnost 
mezinárodního  souhlasu  širokých  skupin 
dělnictva,  hlavně  ovšem  dosud  průmyslo- 
vého, ve  vzdělaných  státech  světa  o  jistých 
společných  zájmech,  snahách  a  cílech, 
při  čemž  vůdčími  myšlénkami  jsou  především 
nauky  Marxovy;  2.  volné  (neformální) 
spojení  národních  organisací,  hlavně  je- 
jich vůdců  i  tisku,  a  občasné  mezinárodní 
sjezdy.  Jiného  dosahu  to  slovo  na  ten  čas 
nemá.  Bf. 


Xntemaoionálni  (z  lat.),  mezinárodní. 

Internát  (lat.),  ústav  vychovávací  tak  zří- 
zený, že  žáci  zde  jsou  zároveň  stravníky ;  do- 
stávat se  jim  tu  vedle  výuky  a  výchovy  i  ce- 
lého zaopatření.  Bývají  tak  zřízeny  sirotčince 
a  ústavy  pro  dítky  slepé  a  hluchoněmé,  školy 
vojenské,  kněžské  alumnáty.  klášterní  insti- 
tuty pro  dívky  a  j  Vedle  stinných  stránek, 
jako  Ž2  se  odvyká  v  i-ech  smyslu  rodhinéma 
a  že  leckterá  nepřirozená  umélkovanost  (pře- 
tvářka) se  vpraví  do  povah  působením  šaí>Io- 
novitých  řádů,  mají  l-y  i  své  dobré  stránky, 
jako  že  se  zdarem  v  nich  se  péstí  smysl  pro 
kázeň,  pořádek  a  nadšení  pro  společnou  ideo. 
Opakem  l-u  jest  externát  (v.  t). 

Interní  (z  lat),  vnitřní.  —  I.  lékař- 
ství obírá  se  léčením  chorob  vni ticích,  totii 
skrytých  v  těle,  naproti  nemocem  zevním  či 
externím,  jež  jsou  již  na  povrchu  téla  patmy. 
Rozdíl  mezi  vnitřním  lékařstvím  čili  zkrátka 
lékařstvím  a  zevním  lékařstvím  býval  ve  dří- 
vějších dobách  daleko  přesnější  nežli  nyní, 
kdy  mnohé  nemoci  i.  léčí  se  již  chirurgicky, 
jako  na  př.  rakoviny  útrob  břišních,  kaménky 
žluční,  vnitřní  uskřinutí  střev  a  pod.  Dle  toho 
nazývá  se  internistou  lékař  obírající  se  vý- 
hradně léčením  nemocí  vnitřních. 

Internista  viz  Interní. 

Intemodlom.  bot.,  člen,  viz  Stonek. 

Intemovatl  (novolat.),  uvězniti  neb  aspoň 
naříditi  pobyt  v  určitém  místě  neb  území  se 
zapovědí  místo,  resp.  území  ono  opustiti 
Trest  internace  čili  konfinace  (ném.  ^'er- 
strickung)  jest  trestem  obmezujícím  svobodu, 
podobně  jako  trest  vypovědění.  Kdežto  však 
vypovědění  obsahuje  zápovčď  na  určitém  mí- 
stě se  zdržovati,  obsahuje  internace  zápověď 
určité  místo  opustiti.  Internace  nevyskytuje 
se  již  v  moderních  trestních  zákonech.'  Jen 
výjimečně  užívalo  se  jí  ještě  v  tomto  století 
proti  osobám  politicky  nebezpečným  anebo 
za  nebezpečné  pokládaným.  Nejznáméiší  pří- 
klad internování  jest  konfinace  Havlíčkova 
v  Brixenu.  Spojena  jsouc  s  policejním  dozo- 
rem má  internace  dnes  jen  povahu  policej- 
ního opatření. 

Internám  (lat),  nitro,  zvláště  vnitřní  po- 
měr členů  spolku,  kollegia. 

IntemontU,  stálí  vyslanci  papežští,  usta- 
novení při  některých  dvorech  2.  řádu  a  pa- 
třící do  II.  třídy  diplomatů ;  nalézají  se  v  Bra- 
zílii a  Hollandsku.  Tpch. 

Interosseus  (lat),  mezikostní,  prostory 
mezi  kostmi  předloketními  a  bércovými  a  pak 
blány,  cévy  a  nervy  tamtéž. 

Interpellace  (lat.)  znamená  v  soukromém 
právu  upomenutí  dlužníka,  aby  zaplatil  dluh ; 
v  právu  veřejném  nazývá  se  tak  formální 
dotaz,  jejž  členové  zákonodárných  sborů  či- 
niti mohou  k  vládě  žádajíce  za  vysvětlení, 
jak  nebo  proč  vláda  v  jisté  záležitosti  jistým 
způsobem  jednala  nebo  se  chovala  a  jak  se 
hodlá  v  podobných  případech  napříště  za- 
chovati. Právo  I.  přiznávají  poslancům  všechny 
moderní  ústavy,  ať  již  výslovně  ať  mlčky. 
V  Rakousku  máji  říšští  poslanci  právo  inter- 
pellovati  ministry,  v  Čechách  zemští  poslanci 


\ 


Intcr  pocula  —  Interrogativum. 


695 


právo  interpellovati  místodržitele.  I.  podávají 
se  písemně  předsedovi  sněmovny  a  musí  býti 
podepsány  ve  sněmovně  panské  nejméně  od 
1 0,  ve  sněmovně  poslanecké  a  na  sněmu  če- 
ském nejméně  od  20  poslanců.  Interpellovaný 
člen  vlády  mAi^na  Í-ci  odpověděti  buď  hned 
anebo  odpověď  pro  pozdější  dobu  slíbiti  nebo 
ji  i  odmítnouti  anebo  konečně  vůbec  ani  ne- 
odpověděti. Na  řiáské  radě  může  o  l-ci  za- 
hájeno býti  jednání,  nikoli  však  na  Českém 
sněmu.    Viz  Čechy  str.  555.  ^dlc. 

Xnter  pooQla  (lat.),  při  pohárech,  při  pití. 

Interpolace  (z  lat.)  sluje  ve  filologické 
kritice  změněni  textu  původního  rukou  cizí, 
zvláště  přidáním  jednotlivých  slov,  vět,  ano 
i  celých  odstavců.  Rukopisy  vykazující  ve 
větším  počtu  přídavky  pozdější  zovou  se 
intcrpolovanými,  původce  přídavků  sám 
interpolátor.  Nejednou  dalo  se  intcrpolo- 
vání  y  dobrém  úmyslu,  napraviti  chybu  vznik- 
lou v  podání,  zejména  způsobenou  vypuště- 
ním jednoho  nebo  více  slov.  Častěji  však 
hleděno,  jako  od  grammatiků,  výraz  neob- 
vyklý a  nejasný  nahraditi  slovem  běžným  a 
srozumitelnějším  i  učiniti  tak  znění  textu  čte- 
náři pochopitelnějším.  Jindy  zase  byl  zjevný 
úmysl  klamati  čtenáře  z  různých  důvodů, 
na  př.  náboženských,  politických  a  p.  Mnohdy 
konečně  cizí  přídavky  zavinil  písař  ve  své 
svědomitosti  nebo  prostotě  i  obmezenosti, 
maje  výklady  interlineární  nebo  marginální 
za  část  textu  památky,  již  opisoval.  Odhaliti 
i.  v  památkách  starých  a  odtud  je  vyloučiti 
jest  úlohou  kritikv  filologické.  —  Srv.  Blass, 
Hermeneutik  u.  Kritik  v  I\v.  Míillera  Hand- 
buch  der  klass.  Aherthumswissenschaft  I  1, 
str.  231.  RNk. 

Interpolovati  (prokládati)  v  mathe- 
matice  nějakou  dle  jistého  zákona  sestave- 
nou řadu  hodnot 

*i»  ^á»  ^3»  ^4  • '  •  <*ni,  íln  .  . .  . 
znamená  vřaditi  mezi  dva  sousední  členy  této 
řady  jistý  počet  takových  veličin,  aby  se  členy 
původní  řady  tvořily  řadu  novou,  dle  téhož 
zákona  zřízenou.  Je-li  dána  na  př.  arithmeti- 
cká  řada  1,  9,  17,  25,...  a  máme-li  mezi  každé 
dva  členy  vložiti  tři  nové  hodnoty  tak,  aby- 
chom obdrželi  zase  arithmetickou  řadu,  jest 
třeba  differenci  dané  řady  (d  =  8)  děliti  čtyřmi 

— 7—-,  máme-li  vřaditi  r  Členů),   takto   in- 

terpolovaná  řada  zní  1,  3.  5,  7,  9,  11,  13, 
15.17.... 

I.  užíváme  Často,  kde  z  řady  pokusů  chceme 
odvoditi  nějakou  obecnou  závislost  mění- 
cích se  veličin.  Pokládáme-li  úsečky  úměrné 
vždy  jedné  dvoiici  na  sobě  závislých  hodnot 
za  souřadnice  bodŮ  v  soustavě  pravoúhlé, 
dostaneme  tím  z  řady  pokusů  sérii  bodů, 
které  lze  spojiti  čarou.  Souřadnice  jednotli- 
vých bodů  této  čáry'  lze  mnohdy  pokládati 
přibližně  za  nové  dvojice  zkoušených  hodnot 
a  lze  tedy  z  takového  diagrammu  někdy 
takové  dvojice  dosti  přesně  určiti.  Rovnice 
této  Čáry  udává  pak  mathematicky  závi- 
slost obou  měnících  se  veličin.    Lagrangc 


podal  formuli,  která  při  n  určených  dvojicích 
závislých  hodnot  udává  jednu  z  nich  jako  ce- 
listvou algebraickou  funkci  n— Iho  stupně 
veličiny  druhé.  Črka, 

Interpret  (z  lat.),  tlumočník,  vykladač.— 
Interpretace,  výklad.  Viz  Exegese.  Pokud 
se  týče  výkladu  v  právnictví,  viz  Výklad  zá- 
kona. 

Interpunkoe  (z lat.)  jest  písemné  dělení 
slov  a  skupin  slovných  pomocí  zvláštních 
znamének,  t.  zv.  dělidel  č.  dělítek,  která 
sama  také  bývají  jmenována  i-mi.  Rozsah  a  způ- 
sob I.  u  rozličných  národů  a  v  rozličných  do- 
bách jest  rozličný,  jelikož  zakládá  se  na  zvyku ; 
někdy  (v  starýcn  nápisech)  l-cí  rozdělována 
všecka  jednothvá  slova,  při  čemž  nedbáno 
dělení  větového.  U  evropských  národů  doby 
nové  v  i-ci  známým  způsobem  užívá  se  těchto 
znamének:  tečky  (.),  středníku  č.  sémikóla  (;), 
dvojtečky  (:),  čárky  č.  kommatu  (,),  závo- 
rek ([]),  otazníku  (?),  výkřikníku  (!),  po- 
mlčky ( —  nebo  ...),  znamének  uvozovacích 
( „  "  ,  * ),  znaménka  pro  dělení  slov  složených 
nebo  ve  dvou  řádkách  psaných  (-).  (Srv.  Dě- 
lení v  mluvnici.)  Ale  ani  těchto  znamének 
neužívá  se  vždy  stejně;  na  př.  Francouz  nebo 
Angličan  často  nepíše  čárky,  kde  píšeme  ji 
my  a  naopak.  Ztý. 

Interregnum  (lat.),  mezikrálí,  bezkrá- 
loví,  doba  od  smrti  nebo  sesazení  krále  do- 
savadního až  k  volbě  nového.  Dle  Livia  první 
I.  nastoupilo  po  smrti  Romulově.  Zvláště 
sluší  vytknouti,  že  i  v  době  republiky  na- 
zýval se  I.  stav  obce,  kdy  nebylo  konsufů,  za 
jichž  předsednictví  by  volby  nových  konsulů 
v  komitiích  centuriátních  mohly  býti  předse- 
vzaty. —  V  Dánsku  bylo  I.  v  1.  1332—1348, 
v  Polsku  po  smrti  Ludvíka  Uherského  (1382) 
a  od  zavedení  království  volebního  r.  1572 
vladaření  arcibiskupa  hnězdenského.  V  Ně- 
mecku nazývá  se  I.  obecně  doba  od  smrti  Kon- 
ráda IV.  (Í254)  až  do  zvolení  Rudolfa  Habs- 
burského r.  1273.  Srv.  Interrex.     Pk.red. 

Interrex  (lat),  mezikrál:  l.  Ve  starém 
Římě  připadají  auspicia  po  smrti  králově 
opět  senátu,  jenž  volí  ze  sebe  losem  jednoho 
senátora  patricijského,  aby  vedl  správu  říše 
až  do  volby  nového  krále.  Senátor  ten  slul 
I.  Úřad  jeho  však  trval  pouze  pět  dní,  po 
jichž  uplynutí  jmenoval  svého  nástupce,  dru- 
hého l-rega,  a  ten  po  případě  dalšího,  až  volba 
krále  byla  vykonána.  První  I.  však  nebyl  opráv- 
něn předsevzíti  volbu  krále.  —  2.  V  králov- 
ství Polském  zastával  úřad  i-rega  primas 
království  Polského,  arcibiskup  hnězdenský; 
trvale  spojen  byl  úřad  ten  s  arcibiskupstvím 
hnězdenským  po  vymření  rodu  Jagajlovců 
r.  1572  zavedením  království  volebního.  Pri- 
mas stal  se  tím  prvním  po  králi,  svolával 
sněmy,  řídil  volby  krále,  přijímal  cizí  posel- 
ství a  vedl  zahraniční  politiku  místo  krále. 
Nebyl-li  v  době  interregna  stolec  arcibiskup- 
ství hnězdenského  obsazen,  byl  l-regem  bi- 
skup kujavský,  a  když  ani  toho  nebylo,  bi- 
skup poznaňský.  Srv.  Interregnum.  Pk.red. 

Interrogattvam  (lat.),  zájmeno  tázací. 


696 


ínterruptio  —  InterviiL 


Znterraptlo  [-pcio],  lat.,  přerušení. 

XntersakM  (z  lat)  v.  Dalekohled  str.  876. 

XnterMptum  (lat),  přepáika,  lejména 
bránice  jakožto  přepážka  dutiny  hnidni  a 
břišní. 

Xnteratate  OomiiMroe  [interstét  kóm*rs] 
nazývá  se  ve  Spojených  Státech  scv.-amer. 
obchod  mezi  jednotlivými  spolkovými  státy 
na  rozdíl  od  vnitřního  obchodu  jednotlivých 
států,  t.zv.  Internal  Commerce,  a  na  rozdíl 
od  obchodu  s  cizinou,  t.  zv.  Foreign  Com- 
merce.  Interstátní  obchod  upraven  jest  spol- 
kovým zákonem  Spoj.  Států  ze  4.  ún.  1887 
(Interstate  Commercc  Act  [Bili,  Law]), 
k  němuž  vydána  byla  novella  z  března  1889. 

Xnterstltiam  f-tícium],  lat.,  zove  se  inter- 
val či  doba,  která  dle  předpisů  církevních 
uplynouti  má  mezi  jednotlivými  svěceními. 
Nynější  disciplina  církevní  ve  příčině  té  sta- 
novena koncilem  tridentským.  Hlavní  její 
zásady  znějí:  1.  Délku  doby  mezi  jednotlivými 
svěceními  nižšími  stanoviti  ponecháno  bisku- 
povi; zavládl  pak  u  věci  té  obyčej,  že  všechna 
čtyři  svěcení  nižší  udělují  se  nyní  téhož  dne. 
2.  Mezi  posledním  svěcením  nižším  (akoly- 
thatem)  a  podjáhcnstvím,  podobně  mezi  pod- 
jáhenstvím  a  jáhenstvím  a  mezi  jáhenstvím  a 
kněžstvím  má  uplynouti  doba  jednoho  roku; 
avšak,  vyžadovala-li  by  toho  buď  nutnost  nebo 
prospěcn  církve,  mohou  biskupové  interval 
ten  mezi  těmito  jednotlivými  svěceními  zú- 
žiti až  na  jediný  den.  3.  Mezi  přijetím  svě- 
cení biskupského  a  svěceními  vyššími  má 
uplynouti  aspoň  půl  roku.  Mimo  to  platí  ještě 
toto:  Téhož  dne  není  dovoleno  téže  osobě 
uděliti  dvě  svěcení  vyšší,  ba  ani  svěcení  nižší 
a  subdiakonát.  K  tomu  je  potřebí  dispense 
nebo  privilegia  papežského,  jaké  dostali  na  př. 
františkáni  bosenští  r.  1544  a  1546.     Tpch. 

Xntertiatlo  [-rcíácio],  lat.,  tolik  jako  ane- 
vang  (v.  t.). 

Xntertrigo  (lat.),  zpruzení,  vlk. 

Xntertrltiira  (z  lat.),  otírání,  upotřebení 
třením. 

Xntenuiariam  Hat.)  neboli  commodum  re- 
praesentationis  (v.  t.),  v  kupecké  mluvě  r  abatt 
nebo  disconto  (v.  t.),  slově  rozdíl  mezi  hod- 
notou, kterou  má  v  přítomnosti  peněžná  po- 
hledávka teprve  budoucně  dospělá,  a  nomi- 
nálním obnosem  této  pohledávky.  Onu  pří- 
tomnou hodnotu  určíme  pak  tím,  že  vyhle- 
dáme kapitál,  který  by  s  připočtením  úroků 
vzrostoucích  do  dne  dospělosti  rovnal  se  no- 
minální summě  dlužné.  Hý. 

Přesně  se  vypočítá  I.  takto  dle  methody 
Hoffmannovy.  Zaplatí-li  kdo  ihned  částku 
peněžitou,  kterou  teprve  po  uplynutí  určité 
doby  měl  zapraviti,  zaplatí  částku,  kterou 
zvětšiti  sluší  o  úroky  za  dobu,  za  kterou  te- 
prve byla  splatná,  aby  se  vyrovnala  dluhu 
úplnému.  Tyto  úroky,  t.  j.  I.,  vypočítají  se 
přesně  v  následujícím  příkladě  takto:  Má-li 
kdosi  zaplatiti  dluh  1000  zl.  na  47o  za  rok, 
pak  srazí  se  mu  z  každých  104  zl.  po  jednom 
roce  splatných  4  zl.  a  z  1000  zl.  srazí  se 
looo/io*  X  ^  íl.  X  38*46  zl.  Jde  však  ještě  o  to, 
zdali  by   se  neměly  vlastně   počítati   úroky 


z  úroků,  jak  se  děje  dle  methody  Leibni- 
zovy.  Methody  první  zejména  se  užívá,  kde 
běží  o  malé  částky,  jichž  nelze  uložením  na 
úroky  zužitkovati.  Vedle  těchto  dvou  method 
užívá  se  theorie  Car  pro  vy,  dle  niž  se  i 
počítá  jednoduše  jakožto  úroky  z  kapitálu  za 
dobu,  za  kterou  byl  teprve  splatným.  V  na- 
šem případě  obnášelo  by  i.  tedy  40  zL,  tudíž 
o  (40  —  38-46  zl.)  1*54  zl.  více;  při  větších 
terminech  vede  tento  způsob  výpočtu  k  pra- 
vým absurdnostem.  Pth. 

Zntervml  (lat.  intervallum),  mezera,  vzdále- 
nost. —  l-em  v  hudbě  nazýváme  poměr  dvou 
tónů  vzhledem  k  Jejich  výšce.    Dle  vzdále- 
nosti, jakou  ol>a  tóny  tvoří  v  základm'  stup- 
nici, nebo  jakou  by  tvořily,   kdyby  nebyly 
opatřeny  posuvkami  ^rozhodovati  bude  tciiy 
jen  úvodní  alfabeticka  značka  bez  zřetele  na 
případnou  příponu),  jmenujeme  i-y  latinskými 
číslovkami  řadovými:  prima  (zdvojení  téhož 
tónu  unisono),  sekunda,  tercie,  kvarta, 
kvinta,  sexta,  septima  a  oktáva.    Další 
I-y  za  oktávou  odpovídají  prve  jmenovaným 
totiž  nona  sekundě,  decima  tercii  a  pod 
I-y  jsou  buď  harmonické  nebo  melodi- 
cké dle  toho,  ozývají-li  se  oba  tóny  pospolu 
nebo  za  sebou.    Veškeré  I-y  dělí  se  ve  dvé 
skupiny:  vkonsonantní  a  dissonantní; 
ony  působí  na  sluch  dojmem  uspokojivým, 
tyto   však   teprve   rozvodem  v  konsonantní 
usmiřují.  Konsonantní  I-y  utvořeny  jsou  z  tónů 
patřících  téže  zněně;  onv  skládají  tedy  tvrdou 
i  měkkou  konsonanci.  Jsou  to  všechny  t.  zv. 
č  i  s  t  é  I-y,  totiž :  prima,  oktáva,  kvarta  a Icvinta. 
pak  malá  i  velká  tercie  a  sexta,  jakož  všem 
jmenovaným  odpovídající  I-y  za  mezí  oktá- 
vovou (decima,  duodecima  atd.).  Dissonantní 
jsou  malá  i  velká  sekunda  a  septima  a  rov- 
něž jim   odpovídající   I-y,   pak   všechny   ty. 
které  vzniknou  z  konsonantnich  chrómatickým 
zvýšením  nebo  snížením  jich  tónů.  RozŠíří-li 
se  chrómaticky  I-y  čisté  a  velké,  vznikají  zvět- 
šené, zúží-li  se  chrómaticky  čisté  a  malé, 
vznikají  zmenšené  I-y.  O  převratu  Í-ů  mlu- 
víme, přehodíme-li  transposicí  jich  vyšší  tón 
do  nižší,   nebo   naopak   nižší  tón   do  vyšší 
oktávy.  Převrácené  čisté  I-y  dají  opět  čisté, 
velké  malé,  malé  velké,  zvětšené  zmenšené  a 
zmenšené  zvětšené  Í-y,  a  sice  tak,  že  z  primy 
vznikne  oktáva,  ze  sekundy  septima  atd.  dle 
schématu    12    3    4     5    6     7    8 
8     7     6    5    4     3    2     1 

Mathematicky  určují  se  I-y  poměrem  vyjadřu- 
jícím relaci  velikosti  vln  zvukových  a  rych- 
losti kmitů  jednotlivých  tónů.  Zkrátíme-h  na- 
pjatou strunu  o  polovinu,  vyloudíme  svrchní 
tón  (totiž  oktávu)  tónu  docíleného  chvěním 
struny  nezkrácené,  při  čemž  kmity  budou  vy- 
značovati se  dvojnásobnou  rychlostí;  jest  tu- 
díž reciprocita  mezi  poměrem  určujícím  veli- 
kost vln  (2:1)  a  počet  kmitů  (1:2^.  Vzhledem 
ku  kmitům  bude  relace  tato  při  í-ech  konso- 
nantních:  prima  1:1;  oktáva  1:2,  dvoj- 
oktáva  1:4,  trojoktáva  1:8;  kvinta  2:3,  duo- 
decima 1:3;  kvarta 3:4,  undecima3:8;  velká 
t  e  r  c  i  e  4 : 5,  velká  decima  2 : 5,  septdecima  1:5; 


Intervallum  lucidum  —  Intervence. 


697 


malá  tercie  5:6,  malá  decima  5:12,  malá  sept- 
decima  5:24;  velká  sexta  (převrat  malé  ter- 
cie) 5:8,  malá  tredecima  5:16.  Poněvadž  ve- 
ékeré   dissonantní   l-y  rozložiti   se   dají  tím 
způsobem,  že  od  jednoho  tónu  kroky  kvin- 
tovými  a  terciovými    dostane   se    ve   vyšší 
oktávě  k  tónu  druhému,  dojdeme  k  relaci  té 
takto:  počet  kmitů  hledaného  tónu  obdržíme 
součinem  kroků  kvintových  a  terciových,  po- 
ložíme-li  za  činitele  oněch  3,  těchto  5;  druhý 
tón    pak  představovati   bude    nejblíže  nižší 
nebo  vyšší  tomuto  součinu  mocnost  čísla  2, 
dle  toho,  zda  leží  pod  hledaným  tónem  nebo 
nad  ním.    I.  tak  určený  vždy  bude  užší  než 
oktáva,  má-li  býti  rozšířen  o  oktávu,  musí 
počet  kmitů  tónu  transponovaného  násoben 
býti  2.    Na  př.  zvětšená  sekunda  (c-dis) 
skládá  se  z  kroku  kvintového  (c-g)  a  dvou 
terciových  (e-h)  a  (h-disY  tedy  3  X  5  X  5  =  75, 
nejblíže  nižší  mocnina  čísla  2  =  64;  tedy  ma- 
thematické  označení  64:75;  zmenšená  sep- 
tima (dis-c',  převrat  zvětšené  sekundy)  75 :  128. 
Podobným  způsobem  stanoviti  lze  nepřehled- 
nou řadu  l-ů  dissonantních,  které  budou  míti 
různou  mathematickou  hodnotu  dle  různého 
svého  odvození  ze  systému  tónového.  —  Srv. 
Bellcrmann,   Die   Grosse  der  musikalischen 
Intervalle  als  Grundlage  der  Harmonie  (Berl., 
1873);  Drobisch,  Uber  reine  Stimmung  und 
Tem{>eratur  der  Tóne;  Hostinský,  Die  Lehre 
von  den  musik.  Klángen  (Praha,  1879).     t^ 

I.  v  názvosloví  rakouské  taktiky  základní 
(elementární,  theoretické)  rozstup,  mezera 
mezi  jednotlivými  oddíly,  setninami,  prapory, 
plukj  atd.  scšiko váného  vojska  vzhledem  na 
čelí,  tedy  na  šířku  celého  šiku,  na  rozdíl 
ode  vzdálenosti  do  hloubky  u  sešiku 
proudového,  oddistancc,  jak  pojmenována 
v  téže  taktice,  od  přednějších  oddílů  k  zad- 
nějším.  F.\/. 

Intervallum  laoldum  (lat.),  jasnémezi- 
dobí.  Již  starým  Římanům  bylo  známo,  že 
mysl  šílenců  není  vždy  stejně  zakalena  a  ša- 
lebnými představami  zmámena.  Uznávali  pří- 
četnost  a  svésprávnost  choromyslných  pro 
skutky,  které  byly  vykonány  za  jasných  oka- 
mžiků. Jasnější  mezidobí  v  průběhu  chorob 
duševních  mohou  trvati  i  celé  dny  a  měsíce. 
Rozhodnouti  však,  může-li  osoba  v  takých 
dobách  býti  pokládána  za  úplně  psychicky 
zdravou,  není  vždy  snadno  a  vyžaduje  mnoho- 
stranných odborně  znaleckých  zřetelů.  Kfr. 
Interrenoe  (z  lat.),  zakročení,  vložení  se 
v  něco.  —  l-cí  v  právnictví  nazýváme  vů- 
bec vstoupení  osoby  třetí  na  sporu  původně 
mezi  jinými  osobami  vedeném  nesúčastněné 
ve  spor  tento.  Positivní  právo  rak.  rozeznává 
dvojí  tuto  l-ci:  hlavní  a  vedlejší.  I.  hlavní 
nebyla  v  dosavadním  právu  našem  upravena 
zvláštním  zákonným  předpisem.  Teprve  nový 
civilní  řád  soudní  z  r.  1895  platný  od  1.  led. 
1898  obrátil  na  tento  právní  ústav  příslušný 
zřetel.  Hlavní  I.  záleží  v  tom,  že  osoba,  jéž 
na  věc  nebo  právo,  o  které  již  spor  mezi 
jinými  osobami  jest  veden,  činí  nárok,  žalo- 
bou svojí  proti  oběma  sporným  stranám  vy- 
stupuje a  uznání  a  pokud  se  týče  i  splnění 


svého  nároku  proti  oběma  sporným  stranám 
se  domáhá.  Žaloba  hlavního  intervenienta  po- 
dána musí  býti  u  soudu,  kde  původní  roze- 
pře byla  zahájena.  Hlavní  i.  jest  možná  od 
zahájení  prvotní  rozepře,  t.  j.  od  doručení 
původní  žaloby  žalovanému,  až  do  pravoplat- 
ného rozhodnutí  tohoto  sporu.  Pokud  o  ná- 
roku hlavního  intervenienta  nebylo  rozhod- 
nuto, může  jednání  ve  sporu  původním  k  ná- 
vrhu jedné  z  prvotních  stran  výrokem  soudu 
(senátu)  býti  přerušeno.  Obě  strany  sporu 
původního  ve  sporu  s  hlavním  intervenien- 
tem  roli  žalovaného  převzavší  mají  vůči  sobě 
postavení  společníků  rozepře  (litis  consortes)^ 
tak  že  rozsudek,  kterým  sporná  věc  nebo 
sporné  právo  hlavnímu  intervenientovi  jest 
přiznáno,  proti  oběma  stejně  působí.  Z  dů- 
vodu toho  nemůže  strana,  která  mezitím  ve 
sporu  původním  pravoplatně  snad  zvítězila, 
rozsudek  ten  proti  svému  soupeři  ■  provésti 
dříve,  než  nárok  hlav.  intervenienta  pravo- 
platně byl  zamítnut.  —  Podstata  I.  vedlejší 
spočívá  v  tom,  že  osoba,  která  má  právní  zá- 
jem na  výsledku  sporu  mezi  dvěma  osobami 
vedeného,  k  sporu  přistoupí,  aby  účasten- 
stvím svým  jedné  ze  sporných  stran  k  vítěz- 
ství dopomohla.  Účastenství  toto  začasté  bude 
i  v  zájmu  strany  sporné  samé,  která  dle  stá- 
vajících předpisů  jest  povinna  třetímu  mož- 
nost ve  sporu  činně  vystoupiti  poskytnouti, 
aby  še  sama  ubránila  povinnosti  náhradní  ji 
pro  případ,  že  by  ve  sporu  podlehla,  stíha- 
jící. Proto  jest  i  v  mnohých  případech  posi- 
tivním předpisem  právním  uloženo  osobu 
třetí  o  zahájeném  nebo  zamýšleném  sporu 
zpraviti  (litis  denuntiatio)  a  ji  k  sporu  tomu 
jako  dobrovolného  zástupce  (vedlejšího  inter- 
venienta) volati  (adcitaceV  Instituce  vedlejší 

1.  byla  známa  i  v  dosavaaním  právu  našem. 
Provedena  byla  totiž  myšlénka  její  jednak 
v  předpisech  §§  58  a  násl.  starého  soud.  řádu 
z  r.  1781,  kterými  zastoupení  strany  v  pro- 
ccssu  bylo  normováno,  jednak  poukázáno  na 
ni  v  §  931  obč.  zák.,  který  alespoň  pro  jeden 
určitý  případ  dal  výraz  zásadě  obecně  uzná- 
vané, že  každý,  kdo  zájem  má  na  výsledku 
sporu  jiným  vedeného,  jest  oprávněn  ve  spor 
ten  činně  zasáhnouti,  jednak  upravena  byla 
v  jednotlivých  předpisech  zákonných,  kterými 
přímo  vedlejší  i.  byla  vyhlášena  za  přípustnou. 
Předpisy  ty  jsou:  1.  čí.  194  a  195  obch.  zák., 
jež  dopouštějí,  by  ve  sporu  vedeném  od  do- 
zorčí rady  akciové  kommandity  nebo  vůbec 
od  akcionářů  kommanditních  proti  společní- 
kům osobně  ručícím  súčastnil  se  každý  akcio- 
nář na  útraty  své  jako  vedlejší  intervenient; 

2.  či.  226  obcn.  zák.,  jenž  dovoluje  akcionářům 
společnosti  akc.  vstoupiti  ve  spor  zahájený 
mezi  akcionáři  s  jedné  a  představenstvem 
nebo  dozorčí  radou  společnosti  se  strany 
druhé;  3.  §  25  zák.  z  9.  dub.  1873  č.  70  ř.  z.,  jenž 
právo  k  vedlejší  l-ci  přiznává  členům  spole- 
čenstva výrobního  a  hospodářského,  pokud 
jde  o  spory  mezi  společenstvem  samým  a 
jeho  představenstvem ;  4.  §  9.  zák.  ze  24.  dub. 
1874  č.  49  ř.  z.  a  §  3.  zák.  ze  24.  dub.  1874 
č.  48  ř.  z.,  jež  dopouštějí  jednotlivým  držitelům 


698 


Intervenient  —  Intiniace. 


part iál nich  dlužních  úpisů.  resp.  zástavních 
l:štů,  vstoupiti  jako  vecllejsi  intervr-nicnti  do 
sporu  vedeného  mezi  veškeroslí  téchto  drži- 
ivlú  a  společným  dlužníkem.  No  v  v  civiini 
soufiní  fád  uznává  jednak  výslovné  cfalSí  plat- 
nost téchto  zvláštních  předpisů  na  vedlejší 
l-ci  se  vztahujících,  jednak  všeobecným  před- 
pisem, že  každý,  kdo  má  právní  zájem  na  tom, 
a!>y  ve  sporu  mezi  jinými  osobami  vedeném 
jen  na  strana  zvítézila,  může  ke  strané  té  jako 
vedli  jší  intervenient  přistoupiti,  instituci  této 
zjednal  všeobecné  uznání.  lile  nového  práva 
může  přistoupeni  vedlejšího  mtervcnienta  ve 
spor  se  státi  od  zahájení  rozepře,  t.  j.  od  do- 
ručeni žaloby  žalovanému,  až  do  pravoplat- 
ného rozhodnutí  sporu.  fXje  se  prohláš^rním 
(při  sborových  soudech  písemné,  při  okres- 
ních i  protokolárně í  podaným,  v  némž  ve- 
dlejší intervenient,  poukazuje  na  svůj  právní 
zájem  na  výsledku  sporu,  vůli  svoji  jako  ve- 
dlejší intervenient  určité  strany  v  rozepři 
vstCfUfMti  projevuje.  Prohlášeni'  to  sděluje 
soud  obéma  stranám,  které  mají  právo  uči- 
niti návrh,  aby  tato  vedlejší  I.  nebyla  připu- 
štěna. O  návrhu  tom  se  ústné  projednává  a 
rozhoduje  výrokem.  Byla-li  vedlejší  i.  výro- 
kem tím  odmítnuta,  lze  si  proti  tomu  ihned 
stěžovati,  byla-li  však  za  dovolenou  vyhlá- 
šena, jest  rekurs  proti  tomuto  výroku  pouze 
vyhrazen  a  může  teprve  se  stížností  proti 
m  jblržšímu  odporovatelnému  výroku  býti  spo- 
jen. Jednání  o  připuštění  vecflejší  i.  nestaví 
hlavní  jednání  sporné.  Soud  však  může  na 
návrh  jednání  to  přerušiti.  Dokud  vedlejší  i. 
právoplatné  odmítnuta  nebyla,  má  právo  ve- 
íllejší  int(  rvenic-nt  v  rozepři  se  siičastniti  a 
niiiNÍ  ke  všem  stáním  býti  předvolán.  K  jjod- 
j)()ř(!  své  strany  (strana  hlavní  i  smi  použiti 
všech  útočných  i  obranných  prnstřiMlkú,  na- 
bízeti důkazy,  jako  strana  sir  dáti  ve  s])oru 
vyslýchati  i  ostatní  jjnnussní  úkony  přcdsi-- 
bráti,  jsa  toliko  tím  obmczen,  žr  nemůže 
platné  provésti  úkony,  které  s  úkony  strany 
hlavní  jsou  v  o<li)oru.  Jt.st-li  rozsudek,  jenž 
v  processu  tom  má  l)Vli  vydán,  povahou  spor- 
ného pfedniétu  nrl)o  dle  výslovného  i)íed- 
pisu  zákona  má  l;iké  pro  pomér  mezi  inter- 
venientem  a  stranou  hlavní  právní  účinnost, 
pííslu.ší  V(  (llejsímu  inlerv(  nientovi  ve  sporu 
stejné  jirávni  jx^slavení.  jaké  má  společník 
rozepře.  V  souhlase  obou  stran  může  vůbec 
býti  vedlejšímu  intervenienlu  svéreiio,  aby 
celý  s]»<ir  provedl  samostatné  místo  strany 
hlavní.  Vedlt  jšímu  intervenient  u  přísluší  ná- 
hrada útrat  sporných  ve  stejné  nnře  a  za 
tý(  hz  jxxhnínek  jako  straně  hlavní.       RA*. 

I.  v  právu  sménerném  viz  Honoráre. 

I.  v  mezinárodním  [»rávu  j«st  zasaho- 
vání ji;<lnolio  nebo  ví(^«-  státu  do  mezinárod- 
ních poměrů  jiných  států  anebo  zasahováin' 
do  vnitřních  záležitostí  druhého  státu.  Pokutl 
béží  o  samovolnou  i-ci  v  posledním  sméru, 
nemá  žádný  stát  právo  míchati  se  do  vnitř- 
ních záležitostí  jiného  státu.  Někteří  spiso- 
vatelé připotištějí  tu  výjimku  jen  tenkráte, 
zasahiije-li  civilisovaný  .stál  do  vnitřních  zá- 
K/itostí   státu   necivilisovaného.    Co  se  týče 


i.  v  mezinárodních  poměrech  jiných  států, 
rozeznává  se  přátelské  nabídnuti  dobrých 
služeb,  zprostředkování  (interposition  de  b<ws 
'^tjficei)  čili  t.  zv.  morální  i.  od  I.  zbrojné. 
Tato  jest  zpravidla  neoprávněna;  odporujet 
jednomu  ze  základních  principů  mezinárod- 
ního práva,  autonomii  státu  jako  suverén- 
ního nezávislého  celku.  Do  jaké  míry  se  do- 
pouštějí výjimky,  jest  vůbec  sporno.  Opráv- 
něna jest' i.  pouze  ve  případech  garancie 
i\.  t.>.  neboť  tu  není  svémocná.  a  pak  je-! i 
jí  nevyhnutelné  třeba  k  udržení  vlastní  viíéjší 
i  vnitřní  bezpečnosti  i  bezpečnosti  vlastních 
poddaných.  Rozhodné  neoprávněna  jest  i. 
v  tom  případe,  kde  byla  její  příčinou  ne- 
spokojenost s  vládní  formou  nebo  jinou  in- 
stitucí druhého  státu.  Příkladem  takovéto  ne- 
oprávněné I.  byla  i.  spojených  mocí  proti 
francouzské  revoluci  r.  1791  a  j.  —  Ve  spolku 
států  konává  za  jistých  okolností  ústřední 
vláda  i-ci  v  jednotlivých  státech  ke  spolku 
náležejících.  Srv.  Rotťek,  Das  Recht  der  Ein- 
mischung  (Frciburk,  1845);  Ilautefeudle.  Le 
principe  dc  non-intervcntion  (Paříž,  1863  ; 
Stapleton,  Intervention  and  Non-Intcrvention 
(Londýn,  1866);  Strauch,  Zur  Intorvcntions- 
lehrc  (1879');  Engelhardt.  Lc  droit  ďmterven- 
tion  et  la  Turquie  (Paříž.  1880);  hr.  Komarov- 
skij,  Načalo  nevměšatěljstva  (1874).      -dle. 

Intervenient  viz  Intervence. 

IntervenováAi  (z  lat.),  zastupování  (ně- 
koho ve  funkcích  úředních). 

Interview  |-vjú],  an^l.,  setkání,  schůze, 
návštěva,  rozmluva,  užívá  se  v  řeči  novinář- 
ské k  označení  zvláštního  zpravodajství  bez- 
prostřední návštěvou  a  otázkami  osob,  o  nichž 
se  jedná.  Původu  jsa  anglického  a  amerického 
i.  užíván  i  zneužíván  je  hojně  dnes  i  v  novi- 
nářstvu  evropském. 

Intet tátni  dědické  právo  ("dědické  prá- 
vo ze  zákona)  jest  děd.  právo,  které  někomu 
náleží  v  tom  případě,  zemřel-li  zůstavitel  bez 
testamentu.  Viz  Dědické  právo. 

Intettátni  pofloupnoft  viz  Dědická 
posloupnost. 

Intet tinam  (lat.X  střevo,  jindy  i-na  vůbec 
útroby  břišní.  -  -  Intestfnalis,  intestinální, 
střevní. 

Inthronifaoe  iz  lat.),  nastolení,  slav- 
nostní uvedeni  biskupa  v  jeho  úřad  a  tím 
i  v  držení  beneficia,  což  děje  se  dle  ritu  v  bi- 
skupském ceremoniále  předepsaného  uvede- 
ním biskupa  k(;  trůnu  v  kathedrálním  jeho  ko- 
stele, kdež  přijímá  homagium  od  diécé-sního 
duchovtrnstva.  Tfch. 

Intibuoa  |-úka].  departement  střcdoam^r. 
republiky  Honduras,  kraj  hornatý  a  vysoký, 
z  nejvýše  položených  končin  republiky,  ná- 
sledkem čehož  má  podnebí  chladné  a  velmi 
zdravé  s  občasným  sněhem.  Půda  jest  úrodná 
a  plodí  pšenici,  kukuřici  i  všeliké  ovoce 
chladnějšího  pásu.  Obyv.  jest  17.94'J.  Hlavní 
město  I.  nebo  La  Esperanza  leží  ve  výši 
lřiř)(»  m  a  má  4000  obyv.,  téměř  veskrze  in- 
diánu. 

Intimaoe  (z  lat.),  úřední  sdělení,  doručení 
stranám  úředního  rozhodnuti. 


Intima  cévní  —  Intimní 


699 


Intima  oevni  viz  Cévy  str.  338. 

Zntimát  (lat),  rozhodnutí  vyšší  instance 
sdělené  stranám  instancí  nižší. 

Zntimni  (z  lat.),  vnitřní,  důvěrný;  i.  stil 
v  poetice  protivou  k  pathetickému;  inti- 
mus,  důvěrný  přítel;  intimitti  důvěrnost 
přátelská. 

I.  jeviště  sluje  zvláštní  způsob  insceno- 
vání a  provedení  moderních  jemně  nálado- 
vých her,  o  nějž  se  pokoušejí  někteří  z  dneš- 
ních  literátů,  nespokojení  s  officielními  tra- 
dičními divadly  veřejnými.  Vytýkají  jim  tito 
reformátoři  předem,  že  nehodí  se  naprosto 
k   provozování  jemných,  psychologicky  po- 
drobně odstíněných  her  náladových,  jakými 
jest  většina  nejlepších  soudobých  kusů  reali- 
stického nebo   symbolického  umění;   Že  již 
velikými  rozměry  svými  nutí  herce  k  přepí- 
nání, zjednodušení  kresby  a  linií,  hrubému 
nanášení  barev,  pathosu  a  falši ;  Že  činí  kon- 
cessc    různorodému    širokému    obecenstvu, 
které  vidí  v  divadle  jen  zábavu,  místo  aby 
se    tu   scházelo   k  uměleckému   povzneseni. ; 
Švédský   dramatik   a  romanopisec  Strind-1 
berg  v  předmluvě  ke   své   experimcntálné  | 
hře  Slečna  Julie  žádá  výslovně  malé  hledi-j 
Stě  jako  podstatnou  podmínku  reformy  diva- 
delní. A  všecko,  co  víme  o  psychologii  davu, 
podepírá  jeho  názor:  čím  větší  hromada  lidí, 
tím  pánovitěiší  jest  její  vliv  na  jedince,  kteří 
ji  skládají,  tím  spíše  v  ní  utonou  a  tím  bez- 
myšlénkovitěji  podléhají  tlaku  průměrnosti  a 
prostřednosti,  předsudků  a  konvencí.    Dů- 
slední zastanci  pojmu  l-ho  jeviště  Žádají,  by 
zru.^en  byl  vůbec  dualismus  jeviště  a  hle- 
diště, aby  herec  volně  a  přímo  mohl  půso- 
biti suggescí  v  diváctvo  nečetné  a  zasvěcené. 
Žádají,  aby  herci  nelíčeni,  bez  mask,  přiroze- 
nou, nenanášenou   mluvou  hráli    v  přiroze- 
ných dekoracích,   ne   zvláště  aranžovaných, 
beze  všeho  strojnického  apparátu.  O  takovéto 
důsledné  i.  jeviště  pokusil  se  kroužek  spiso- 
vatelů a  umělců  mnichovských  z  iniciativy 
básníků  Halba,SchaumbergeraaPanizzy 
r.  1895.  První  představení  konáno  29.  dubna 
v  saloně  německo-uherské  spisovatelky  slečny 
Juliany   Déryové   bez   zvláštních   příprav 
scénických  před  úzkým  kruhem  zvaných  ho- 
stí; sehráni   nikoli  odbornými  herci,  nýbrž 
ochotníky,  ovšem  intelligentními,  se  silným 
účinem  Strindbergovi  Véřitelé.    Druhé  před- 
stavení pořádáno  v  parku  nedaleko  Mnichova 
31.  kv.  a  zvolena  k  němu  fantastická  veselo- 
hra staršího  básníka  Georga  Búchnera  Leonce 
und  Lena,    Později  provedeno  mnichovským 
l-m  jevištěm  drama  Caesara  Flaischlena  Toni 
Sturmer.  U  nás  vyskytl  se  první  podobný,  ač  ne 
zcela  důsledný  pokus  6.  bř.  1896,  podniknutý 
kruhem  literátů  seskupeným  kolem  » Moderní 
Revue«  v  Praze  v  malém  divadelním  sále  na 
Slovanech  s  komedií  něm.  básníka  R.  Lo- 
thara,  Ryiiř,  Ďábli  a   Smrt,  již  předcházela 
přednáška  o  účelu  pokusu  a  jež  byla  sehrána  i 
laké  ochotníky.  Podnikatelé  ustavili  se  brzy  I 
potom  ve  spolek  »Intimní  volné  jeviště*,  jenž  ' 
se  doplnil  i  z  širších  vrstev  obecenstva,  a  se-  j 
hráli  dosud  v  různých  místnostech  ještě  jedno- ' 


aktovky:  českou  Pomsta  od  O.  Vilda  a  norskou 
Sova  od  Gabriela  Finnea,  pak  Strindbergovy 
Věřitele,  pořádali  na  jaře  1897  řadu  přednášek 
o  thématech  z  moderních  literatur  ve  velkém 
sále  Typografické  Besedy  a  chystají  se  k  vět- 
ším ještě  krokům  scénickým. '  Šld. 

I.  krajina,  termín  malířský  pro  označení 
přirozených  a  nehledaných  motivů  krajinných 
oproti  heroické  krajině  (v.  t.)  komponované 
a  stilisované  v  imponující  skupiny  a  klassi- 
cké  linie.  V  nejširším  rámci  zahrnouti  lze  I.  kra- 
jinu v  naturalismus,  jako  heroickou  krajinu 
v  idealismus  umělecký.  Také  stafáží  liší  se 
oba  tyto  způsoby  krajinomalby :  kdežto  he- 
roická  krajina  užívá  postav  historických,  my- 
thologických a  biblických,  nalézáme  v  i.  kra- 
Í*ině  postavy  všední  ze  skutečnosti  přejaté, 
^očátek  I.  krajiny  možno  spatřovati  v  kraji- 
nářství  vlámském,  za  jehož  původce  považo- 
ván Patenier  (f  1524),  ačkoliv  zárodky  vý- 
voj né  nalézáme  již  u  T.  v.  Eycka,  Diericíca 
Boutse,  van  der  Weydena,  Memmlinga  a  j. 
Výsledek  tohoto  vlámského  studia  přenesli 
bratří  Brillové  v  2.  pol.  XVI.  stol.  do  Itálie, 
kde  pod  vlivem  eklektiků  rozvíjelo  se  kraii- 
nářství  heroické.  Sama  rodná  země  'vedla 
krajináře  vlámské  k  důvěrnému  nazírání  na 
přírodu,  naproti  čemuž  zase  klassická  půda 
Itálie  se  svými  horstvy  a  jižním  podnebím 
ukazovala  k  majestátním  liniím  a  rhétorické- 
mu  heroismu;  mlhy  a  páry  na  rovinách  flan- 
derských  působily  zvláštní  světelná  kouzla 
přitlumeného  koloritu  a  dojmy  prchavé,  in- 
timní; mají  tudíž  malby  dle  takovýchto  mo- 
tivů více  citový  a  náladový  ráz.  Nástupci 
Brillovi,  jako  byl  Gilles  ml;,  van  Coninxloo, 
Mostaertové,  Walkenborghové  a  j.,  malovali 
ovšem  ještě  zhusta  stafáze  historické  a  bibli- 
cké, ale  také  již  scény  posvícenské  a  muže 
i  ženy  při  práci  na  poli  a  v  lese.  Podobné 
nalézáme  v  dalším  rozvoji  krajinářstvi  při 
obou  velkých  školách,  které  utvořily  se  ko- 
lem Rubensa  a  Sametového  Breughela  (de 
Wadder,  Wildens,  van  Uden,  ďArthois  a  j.  — 
Stalbemt,  Govaerts,  Gysels,  Vincbooms  a  j.J. 
Konečně  Jan  Siberechts  řl627— 1703?)  přivedl 
i  co  do  dojmu  světla  a  vzduchu  i.  krajinu  vlám- 
skou  k  plné  dokonalosti;  s  tohoto  vrcholu 
sklání  se  krajinářstvi  od  konce  XVII.  stol. 
ponenáhlu  ke  slohované  krajině  italské,  hledá 
pathos  italských  scenerií  a  zapomíná  na  do- 
jmy prostého  kraje.  Přechod  tvoří  tu  Platten- 
berg,  de  Witte,  Immenraet,  Genoels,  Spie- 
rincks  a  bratří  Huysmansové.  Ze  smíšených 
vlivů  heroické  a  I.  Krajiny  vyrostla  pak  fran- 
couzská škola  Poussinova  a  Lorrainova.  Také 
hollandské  krajinářstvi  XVII.  stol.  vidělo  cíl 
svůj  ve  věrném  podání  intimity  domácího 
kraje;  krajináři  studovali  za  tím  účelem  přesně 
útvar  země,  rostliny,  stromy  i  tvary  mraků 
s  jejich  prchavým  zbarvením.  Řada  l-ch  holi. 
krajinářů  jest  veliká;  uvádíme  jen  některá 
jména:  van  Goyen,  Wynants,  van  der  Neer, 
Ruisdael,  van  Everdingen,  Hobbema,  Bakhui- 
zen,  Wouwermann,  Cuyp,  Potter  a  j.  Umělci 
tito  nekomponovali  krajin,  ale  provedli  prin- 
cipy realistické  malby  přírody,  její  vegetace  a 


700 


Intimovati  —  Intransigenti. 


všech  věcí.  Konečně  i  do  hollandského  kra- 
jinářství  pronikla  heroická  stilisace  a  zpro- 
středkovatelem byl  tu  Herm.  Swanevelt,  žák 
Lorrainův  a  Saftlebenův,  a  hlavním  šiřitelem 
Gcrhard  de  Lairessc.  Opětnou  snahu  po  ná- 
vratu k  I.  krajině  spatřujeme  v  XVIlf  stol. 
u  Watteaua  a  Thomasa  Gainsborougha.  Tento 
poslední  anglický  umělec  stal  se  zakladatelem 
moderní  krajiny  I.:  jeho  obrazy  ukazují  idylli- 
cký  klid  venkova  a  mír  lesů.  Smcr  ten  v  na- 
šem století  zvítězil,  ač  rozvoj  jeho  s  počátku 
tohoto  věku  ještě  jednou  byl  přerušen  styli- 
sací  heroickou.  Kolébkou  moderní  I.  krajiny 
jest  tudíž  Anglie  a  cestu  razil  jí  zejména 
Turner,  Constable,  Bonin^on  a  j.  Z  Anglie 
účinkoval  nový  názor  krajinářský  na  Francii, 
kde  stali  se  zakladateli  i.  krajiny  Th.  Rou- 
seau,  Corot,  Dupré,  Diaz  a  j.  V  dalším  roz- 
voji směr  tento  vedl  k  impressionismu.  Z  ně- 
meckých malířů,  kteři  připravovali  a  způso- 
bili rozvoj  I.  krajiny,  buďtcž  uvedeni:  S.  Gess- 
ner,  L.  Richter,  P.  Hess,  H.  Búrkel.  Spitzweg, 
H.  Kauflfmann,  A.  Lier,  O.  Fróhlichcr,  K. 
Heffner  a  konečně  impressionisté.  Z  českých 
krajinářů  budtcž  uvedeni:  Pucherna,  V.  Má- 
nes (Částečněj,  A.  Piepenhagen,  Navrátil, 
škola  Haushoferova  a  z  moderních  zejména 
Mařák,  Chittussi,  Zd.  Braunerová,  Holub,  Ka- 
ván,  Dvořák,  Slavíček,  Trsck  a  j.         J-k. 

Intimovati  (z  lat.),  úředním  způsobem 
sděliti. 

Intitulaoe  (lat.),  nadpis  na  aktech,  titul 
knihy. 

Intolerabilni  (z  lat.),  nesnesitelný,  k  ne- 
vystání. 

Xatoleranod  (z  lat.),  nesnášclivost,  hlavně 
k  jinověrcům.  —  IntolerantnI,  nesnášclivý. 

Intonace  (z  lat.).  Slovem  tím  označuje  se 
v  hudbě  z  pravidla  způsob,  jakým  podává  se 
co  do  správného  výstihu  výšky  své  tón,  kde 
tvorba  jeho  jest  v  moci  výkonného  podmětu, 
tedy  při  zpěvu  nebo  hře  na  nástroje  dechové 
a  smyčcové.  Je-li  podání  tónu  co  do  výšky 
vystiženo  přesně,  mluvíme  o  í-ci  čisté,  bez- 
vadné, správné,  v  případě  opačném  o  disto- 
naci  či  detonaci.  Jindy  znamená  I.  zkou- 
mavou činnost  nástroj ářskou,  směřující  po 
úplném  vypracování  mechaniky  k  tomu,  by 
odstraněny  byly  nepatrné  nerovnosti  zvukové 
barvy  a  naladění  lednotlivých  tónů,  na  př. 
při  klavíru  kontrola  polohy  a  okožení  kladí- 
vek, při  varhanách  změny  ladicím  nožem 
podnikané  na  rtech  při  labiálních  a  na  jazýč- 
cích při  jazýčkových  píšfalách.  —  V  grego- 
riánském  zpěvu  nazývají  se  i-cí  knězem  za- 
pěná úvodní  slova  antifony,  hymny  a  pod., 
po  nichž  vpadaje  pokračuje  choř.  V  tom  smy- 
slu mluví  se  o  l-ci  »Gloria«,  »Te  Deum«  a  p. 
I.  nebývá  vždy  stejná,  měníť  se  dle  povahy 
svátečního  dne,  taíc  že  předepsána  jest  jinaic 
pro  neděle,  jinak  pro  velké,  jinak  pro  menší 
výroční  svátky.  S  čistě  hudebního  hlediska 
má  I.  ten  význam,  že  určuje  tóninu,  v  níž  pak 
choru  jest  pokračovati  při  přednesu  dalšího 
textu  liturgického. 

Intoroetta  f-čéta]  Prospero,  sinolog  ital. 
(•  1626  v  Piazze  —  f  1696   v  Číně).   Z  jeho 


spisů  jmenujeme:  Sinarum  scientia  palitico- 
moralis  (1669);  De  cultu  sinensi  (Lyon,  1700) 
a  Compendiosa  narratione  dello  stato  dríla 
missione  Cinese  iSSi^i66g  (v  Římě  1672). 

Intoxikaoo  (z  řecko-lat.),  otrava. 

Intra  (lat.),  mezi;  i.  mu  ros,  mezi  zdmi. 
v  uzavřeném  místě,  v  soukromí. 

Intra,  okr.  m.  v  kraji  pallanzském  ital. 
pro  v.  novarské,  mezi  ústími  řek  San  Giovanoi 
a  San  Bcrnardo  na  záp.  bř.  Laga  Maggiore; 
má  nový  kostel,  technickou  a  průmyslovou 
školu,  pomníky  Viktora  Emanuela,  Garibal- 
diho,  plukovníka  Simonetty  a  chirurga  Ra- 
stelliniho  a  5745  ob.  (1881).  I.  jest  značným 
střediskem  průmyslovým ;  vyrábí  se  zde  zboží 
skleněné,  látky  bavlněné  a  hedvábné,  klo- 
bouky a  j.,  dále  jsou  zde  pily,  koželuiny, 
strojírny,  slévárny  železa  a  j.,  čilý  jest  též 
obchod,  jmenovité  se  dřívím,  podporovaný 
dobrým  přístavem.  V  půvabném  okolí  l-ry 
jsou  četné  villy;  do  Pallanzy  vede  koňská 
silniční  dráha.  —  Město  připomíná  se  již  ve 
Xll.  stol.  pod  jménem  I.  Ambrosjio  a  bylo 
v  držení  pánů  z  Viandrate. 

Intra  Giambattista,  spisovatel  italský 
(♦  1832  v  Calvenzanu  u  Bergama),  předseda 
mantovské  Acad.  Virgiliana,  studoval  v  Pavii 
a  Vídni  a  učil  od  r.  1856 — 69  na  středních 
školách ;  žije  v  Mantově  oddán  pouze  písem- 
nictví. >Archivio  storico  lombardo«  přinesl 
řadu  jeho  studií.  Z  jiných  jeho  prací  stůjte 
zde:  Manuále  del  contadmo  (Milán,  1867);  Ai 
bagui  di  maře,  novelly  (1869);  Agnese  Coh- 
\aga,  román  hist.  (1871);  //  sacco  di  Man- 
tova,  taktéž  (1872,  2.  vyd.  1887);  ísabella 
Ciara  ďAustria,  taktéž  (1878);  La  bflia  Ar- 
di\\ina  (1881);  Vultimo  dei  Bonaccolsi  (1874); 
/«  vilia,  novelFa  (1876);  La  cattedrale  di  Man- 
tova  (1886)  a  j 

Intraabdomlnalif  (latin.)  nitrobřišný, 
na  př.  tlak. 

Intráda  (ital.  entrata,  franc.  entrée),  vstup, 
úvod.  Bývaly  tak  nazývány  skladby  skvě- 
lého nátěru,  jichž  užíváno  za  předehry  k  ope- 
rám a  slavnostním  hrám,  v  starších  suitách 
a  serenádách  úvodní  kus  asi  toho  významu 
jako  nynější  polonéza.  l-mi  sluií  též  fanfáry 
pro  trubky  a  kotly  ve  chrámech,  na  divadle 
i  jinak  při  různých  příležitostech  slavnostních 
obvyklé. 

Intrados  (špan.)  slově  v  stavitelství:  1.  líc 
zděného  nebo  prkny  obloženého  ostěni  oken 
a  dveří;  2.  vnitřní  líc  klenutých  pásů;  3.  zpod- 
ní  líc  kleneb;  A.  pohled  na  klenuté  (^y; 
5.  pohled  na  klenby  nebo  jiné  uzavření  míst- 
ností vrchem.  Fka. 

Intraitable  [éntrétáblj ,  franc,  nepřístupný, 
svéhlavý. 

Intralobolarig  (lat.),  nitrolalůčkový,  např. 
zánět  plicní. 

Intramondánni  (lat.),  vnitř  světa  jsoud, 
k  němu  jakožto  součiástka  náležející.  Protiva 
jest  ext rámu ndán ní,  t.  j.  mimo  svět  jsoucí 
a  k  němu  nepatřící. 

Intransig^enti  (z  lat),  nesmiřitelní,  ná- 
zev různých  radikálních  stran  politických 
i  literárních. 


Intransitivum  —  Intussuscepce. 


701 


Intransitiviim,  z  lat.,  (sloveso)  nepře- 
chodné,  viz  Sloveso. 

Intraoonlaris  | -okula-],  lat.,  nitrooční. 

Intraperitoneallg  (lat.),  uvnitř  dutiny 
pobřišnicové. 

Intranteiiniui  (lat.),  nitroděložní. 

Intreoolo  [-ečoj,  ital.,  intrika,  krátká  hra 
divadelní. 

Intrika  (franc.  intrigue,  z  lat.  intricare, 
nesnáze  působiti),  pikle,  pleticha,  lest 
nebo  podvod,  jimiž  se  má  překaziti  přiro- 
zený a  spravedlivý  béh  a  rozvoj  věci.  Li- 
dem Istným  a  pletichářům  vůbec  říká  se  i  n- 
trikáni.  —V  dramatě  rozumějí  se  l-kou 
okolnosti  buď  bez  vědomí  jednajících  osob, 
ze  vnějška,  nebo  s  jich  úmyslem  přivoděné, 
jimiž  klidný  a  normální  vývoj  děje  má  býti 
porušen,  jimiž  tedy  hlavní  osoby  mají  býti 
buď  přelstěny  a  oklamány  a  k  činům  jim  ci- 
zím a  vzdáleným  svedeny  nebo  do  zvláštních 
situací  uvedeny,  v  nichž  vlastní  jádro  svého 
charakteru,  skryté  stránky  jeho  objeví.  I.  je 
tak  v  dramatě,  předem  v  tragédii,  zku- 
šebným kamenem  povah  a  podstatným  prvkem 
stavby  jeho.  Ve  veselohře  bývá  tomu  však 
začasté  právě  naopak:  i.  je  tu  cílem  sama 
sobě  a  rozmarné,  přemetne,  bystře  a  dů- 
myslně sestavené  její  hry  samy  o  sobě  pra- 
menem záliby.  V  těchto  t.  zv.  intrikových 
hrách  (protivou  ke  hrám  charakterovým) 
ju  hlavním  předmětem  pozornosti  dráždivost, 
komičnost  a  důvtipnost  intrik  a  charaktery 
stojí  v  druhé  řadě  spíše  jako  nositelé  jedno- 
tlivých intrik  nebo  oběti  jejich.  Španělské 
klassické  divadlo  pěstovalo  hry  intrikové 
velmi  horlivě  (t.  zv.  comcdias  di  capa  y  espada, 
komedie  pláštíkové  a  kordové);  Calderon 
na  př.  má  celou  řadu  neobyčejně  rozmarných 
a  důvtipných.  Z  Francouzů  Beaumarchais 
(Afariage  du  Figaro)  a  Scribe  mají  neoby- 
čejně jiskrné  hry  intrikové.  V  dobé  novější, 
kay  spíše  psychologičnost  charakterů  zajímá, 
ustupuje  i.  přirozeně  do  pozadí.  Jntrikán 
sluje  v  řeči  divadelní  charakter,  jenž  lstí, 
svodem,  zlými  radami  nebo  vůbec  z  motivů 
nízkých  v  rozvoj  dramatického  dění  zasáhá. 

In  triplo  (lat),  trojnásobně,  trojitě. 

Introdnkoe  (zlat),  uvedení;  při  sklad- 
bách instrumentálních,  ouverturách,  symfo- 
niích, kvartetech  a  pod.  více  neb  méně  roz- 
předený  úvod  v  pomalém  tempu  (adagio, 
largo),  jenž  thematicky  těžívá  z  myšlének  bez- 
prostředně naň  se  navazujícího  allegra.  Při 
opeře  nazývá  se  l-cí  předehra  orchestrální 
mezi  ouverturou  a  vyzdvižením  opony,  v  starší 
italské  opeře  však  celá  první  scéna. 

Introite,  nam  nX  hio  dli  ■ont,  vstupte, 
neboť  i  zde  jsou  bohové.  Latinský  překlad  slov 
Hérakleitových,  známých  z  Aristotelova  spisu 
de  partibus  animalium  I,  5.  Výroku  toho  užil 
Lessing  za  heslo  svého  dramatu  >Nathan  der 
Weise«. 

Introitiis  (lat.),  vstup;  zvláště  v  katoli- 
cké liturgii  vstupní  modlitba  tvořící  první 
čásť  mše,  zahajovaná  slovy  Introibo  ad  altare 
Dei  (vstoupím  před  oltář  Boží),  kterou  modlí 
se  kněz  střídavě  s  ministrantem  na  stupních 


oltářových.  Druhdy  I.  (v  ambrosianském  ritu 
zvaný  mgressa)  tvořil  žalm  zpívaný  chorem 
mezi  tím,  co  kněz  ze  sakristie  vstupoval 
k  oltáři,  v  přednesu  konečných  slov  Gloria 
Patři  et  Filio  střídal  se  choř  s  knězem,  pak 
následovala  antifona. 

I.  v  anatomii,  vchod  do  dutých  ústrojů 
těla,  zejména  pokud  jsou  z  venči  přístupny. 

Intubaoe  (z  lat.  in  a  tuba,  rourka)  jest 
zavádění  rourky  s  nepoddajnými  stěnami  ústy 
přímo  do  hrtanu,  aby  odstraněna  byla  dus- 
nost způsobená  zúžením  štěrbiny  dýchací. 
Zúžení  taková  mohou  nastati  z  příčin  růz- 
ných, nejčastěji  však  ze  zánětů  a  to  tím.  Že 
buď  sliznicc  sama  zduří,  nebo  že  se  na  ní 
ukládá  ještě  výpotek,  jako  se  děje  při  záškrtu, 
nebo  že  hrtan  na  některém  místě  bývá  jizvou 
stažen.  Již  za  dávných  dob  činěny  byly  po- 
kusy I.,  zanikly  však.  až  je  poč.  XVIÍI.  stol. 
obnovil  Monro.  Od  té  doby  užívalo  se  I. 
k  různým  účelům,  ale  jen  zřídka,  a  r.  1840 
Loiseau  udal  zvláštní  nástroje  v  tom  směru. 
Po  něm  Bouchut  r.  1858  počal  zaváděti  cévky, 
kathetry,  do  hrtanu  a  nazval  výkon  ten  tu- 
bage  [tybáž],  kterýž  výkon  pod  názvem  »ka- 
thetrisace  hrtanu«  byl  později  Montim  a  Wein- 
lechnerem  .  opětován,  ale  rovněž  opuštěn. 
V  pozdější  době  sestrojil  Schrotter  zvláštní 
přístroj  k  tybáži ;  pokusy  ty  však  zůstaly  vy- 
hrazeny jen  určitým  případům,  až  r.  1885  po 
pětiletých  pokusech  Američan  0'Dwyer,  zdo- 
konaliv nástroje,  uvedl  tybáž  opětně  a  to 
s  úspěchem  v  praxi.  Od  té  doby  I.,  jak 
0'Dwyer  zlepšenou  svou  mcthodu  nazval, 
šířila  se  po  celém  světě  vzdělaném.  Přístroj 
0'Dwyerem  zlepšený  skládá  se  z  kleští  k  ro- 
zevření úst.  z  řady  kovových  rourek  zvlášt- 
ního tvaru,  jež  mají  různou  velikost  dle  stáři, 
a  z  nástroje  k  zavádění  a  vyjímání  rourek. 
Ačkoliv  se  I.  v  četných  případech  osvědčila 
a  obliby  došla  proto,  že  jest  operací  nekrva- 
vou, přece  nelze  jí  v  každém  případu  použiti, 
jak  se  za  to  původně  mělo.  Zvlášť  obtížné 
jest  použiti  ji  mimo  ústavy,  poněvadž  vyža- 
duje, hlavně  při  záškrtu,  stálého  dozoru  lé- 
kařského ;  dále  v  některých  případech  nutno 
přece  jen  provésti  pozclěji  otevření  (krvavé) 
průdušnice  zvenčí,  t.  zv.  hrdlořez  (tracheoto- 
mii).  V  četných  případech  může  se  nemoc- 
ným ušetřiti  hrdlořez,  ale  tento  nebude  při 
záškrtu  nikdy  l-cí  úplně  vytlačen.  Nr. 

Intoloe  (z  lat.  intueri^  nazírati),  názornosti 
nazíravost.  Blouznivost  náboženská  a  také 
usus  mluvy  některých  filosofů  užívá  slova 
toho  pro  domnělou  mohutnost,  kterou  lze 
prý  nadsmyslno  bezprostředně  poznávati  čili 
nazírati.  —  Intuitivní  rozum  (lat.),  rozum  na- 
zíravý,  viz  Intellektuálni  názor. 

Intumesoentia  (lat.),  zduření,  nápuch, 
jakožto  zevní  viditelný  znak  zánětu.  V  ana- 
tomii dvě  nenáhlá  zduření  míchy  a  to  v  těch 
místech,  kde  z  ní  odstupují  nervy  k  horním 
a  dolním  končetinám. 

In  tamo  (lat.),  v  kruhu,  střídavě. 

Intns  (lat),  uvnitř. 

IntnMUf  oepoe  (z  lat.).  Kdežto  tělesa  ne- 
schopná botnání.  jako  na  př.  krystaly,  jen  tím 


702 


Intze  —  lnula. 


způsobem  rostou,  že  se  k  povrchu  jejich  stále 
nové  částečky  přikládají  (apposice),  tak  že 
vznikají  nové  a  nové  vrstvy  na  periferii  do- 
tyčných téles.  mohou  mnohá  tčíesa  imbibo- 
vaná  za  určitých  podmínek  daných  v  živém 
organismu  nebo  vyvolaných  cestou  umělou 
růsti  na  ten  zpflsob,  že  se  mezi  drobné  Čá- 
stečky jejich  (t  zv  micelly)  vkládají  čili  vsou- 
vají částečky  nové.  Tento  způsob  vzrůstu, 
zásadné  rozdílný  od  pouhého  přikládání  čili 
apposicc,  nazývá  se  l-cí  ^vkládáním),  Toutt> 
roste  na  př.  stěna  buněk  rostlinných  do  plo- 
chy, při  čemž  důležitou  úlohu  hraje  turgor, 
t.  j.  osmotické  napjeti  stěny  buněčné,  které 
oddaluje  částečky  blan  buněčných  od  sebe, 
tak  že  nové  micelly  cellulosní  snadno  mezi 
ně  vsunouti  se  mohou.  I  umělé  blány  poří- 
zené z  nějaké  organické,  ba  i  anorganické 
hmoty  bubřivé  jsou  schopny  vzrůstu  pomocí 
I.  Kapka  nasyceného  vodného  roztoku  nějaké 
soli  mčdbaté,  vpuštěna  do  zředěného  roztoku 
žluté  krevné  soli  (fcrrokyanidu  draselnatého). 
obklopí  se  na  obvodu  svém  blanou  červeného 
fcrrokyanidu  měďnatého.  Puchýřek  takto 
vzniklý  (zvaný  Traubova  buňka)  se  rychle 
zvětšuje,  poněvadž  siFným  osmotickým  tla- 
kem koncentrované  sofi  měďnaté  blána  se 
napíná  a  l-cí  nové  částečky  fcrrokyanidu 
měďnatého  mezi  dřívější  se  vkládají.  Podobné 
^Traubovy  buňky*  lze  poříditi  z  tekutého 
klihu  a  rozpuštěného  tanninu,  nebo  z  roz- 
pustného fosforečnanu  a  nějaké  vápenaté  soli 
Í tvoří  se  blána  fosforečnanu  vápenatého)  a  j. 
akkoii  i  tloustnutí  blány  buněčné  jest  theorc- 
ticky  možné  pomocí  I.,  neméně  iako  i  vzrůst 
Škrobových  zrn  (podle  Naegeíiho),  přece 
v  novcjáí  době  obecně  se  upouští  od  toho 
výkladu  a  zvláště  na  základě  pozorování 
Schmitzových,  Schimperových,  A.  Mayero- 
vých,  Saniových.  Strassburgerov^ch  a  j.  tento 
vzrůst  jejich  apposicí  se  vykládá.  Naproti 
tomu  protoplasma  se  sv^mi  orgány  (jádrem, 
chrómatofory  atd.J  múze  růsti  jenom  l-cí, 
kterážto  vlastnost  jest  pro  ni  právě  charakte- 
ristická a  velevýznamná.  Ič. 

I.  čili  invaginace  v  lékařství  znamená 
vsouknutí  střeva  do  sebe  tak,  že  čásť 
střeva,  na  př.  tenkého,  vsune  nebo  vchlípne 
se  do  sousedního  oddílu  bezprostředně  ná- 
sledujícího buď  směrem  k  žaludku  (I.  vystu- 
puj ící),  nebo  směrem  opačným  (I.  sestu- 
pující, častější).  Tím  způsobem  vznikají  po 
sobe  tři  roury  střevně:  nejsvrchnější  {intus- 
suscipiens)  tvoří  jakousi  pochvu,  která  v  sobě 
obsahuje  oddíl  vsunutý  (intunsusceptum),  při- 
rozenou měrou  dvojitý,  totiž  oddíl,  jenž  vsou- 
vá se  pod  pochvu,  a  vnitřní  oddíl,  jenž  vrací 
se  a  tvoří  pak  další  pokračování  střeva.  Při 
složitějších  případech  může  býti  vsunutí  slo- 
ženo i  z  pateronásobných  a  sedmerých  vrstev. 
Okraj  pochvy,  kudy  se  střevo  vsunulo,  na- 
zývá se  krčkem  a  konec  vsunutého  oddílu, 
jenž  je  skrze  pochvu  střevní  hmatný,  nazývá 
se  hrotem.  Ncjčastěji  vyskytuje  se  f.  na  vol- 
ném střevu  tenkém,  řidčeji  na  střevu  tlustém. 
I.  projevuic  se  všemi  příznaky  neprůchodno- 
sti střevní,  jež   naznačují  se  populárně  sou- 


borným názvem  >miserere«.  O  průběhu,  dia- 
gnose a  léčení  I.  viz  Střevo  (neprůchod- 
nost). Sr^. 

Intze  Otto,  inženýr  něm.  (*  1843  v  Laa^). 
Studoval  na  technice  v  Hannoveru,  naccz 
vstoupil  <Ío  státních  služeb  v  Hamburku. 
R.  1870  jmenován  professorem  inženýrských 
věd  na  technice  v  Cáchách.  Hlavní  zásluhu 
získal  si  o  zdokonalení  konstrukce  vodojemů 
a  plynojemů.  Napsal:  Obsr  Quaimauet  »i,  Stút^- 
mauern  u.  Thalsperren  (1875);  TabelUn  und 
Beispiele  fůr  die  rationelle  Verwendun^  des 
Ei$ens  xu  Baukonstruktionen  (Berlín,  1877), 
Obět'  Fabňkbauten  mit  Wal\eisenkonstruktioneH 
(t.,  1884);  Die  bessere  Ausnůt\wtg  des  Wassers 
und  der  Wasserkr^te  (t.,  1888)  a  j.  S  Hein- 
zerlingem  vydal  Ďas  deutsche  Sormalprofil- 
buch  fítr  Walxeisen  (Cáchy,  1889). 

iBOitOTé,  původní  jméno  Eskimáků 
(v.  t.). 

iBUla  L.,  oman,  rod  rostlin  z  řádu  sloi- 
nokvětých  a  čeledi  chocholičnatých. 
obsahuje  byliny  nejčastěji  vytrvalé,  pořídku 
i  křovité  a  rozmanité  chlupaté,  s  listy  pří- 
zemními nebo  lodyžními,  střídavými,  celokraj- 
nými  i  pilovitými.  Na  koncícn  vétvi  stojí 
úbory  jednotlivé  nebo  častěji  okoličnatě,  lat- 
natě  nebo  hroznovité  sestavené,  malé,  někdy 
i  veliké,  úhledné  se  samými  žlutými  kvéty; 
jen  pořídku  bývá  paprsek  bílý.  Zakrov  polo- 
kulatý  nebo  zvonkovitý  tvořen  četnými  lístky 
střechovitě  se  kryjícími,  z  nichž  vnitřní  bý- 
vají často  užší  a  suchomázdřité.  Lůžko  úborů 
bývá  ploché  nebo  vypouklé,  jamkovité.  Krajní 
květy  jsou  pestíkové,  jazykovité,  jednofadé, 
vnitřní  obojaké,  trubkovité.  Tyčinky  mají  na 
prasnicích  dole  2  šídlovité  přívěsky.  Nažky 
skoro  oblé,  4— Sžebré,  nebo  hladké  a  bezžebré, 
mají  chmýr  z  nečetných  až  mnohých  chlupů 
skoro  stejné  dlouhých,  hladkých,  draslavých 
neb  i  pérovitých.  Ze  60  hlavně  na  vých.  polo- 
kouli domácích  druhů  rozšířeno  jest  v  Če- 
chách 6  Nejznámější  jest  u  nás  pěstovaný, 
někdy  i  zdivočující  oman  pravý  (1.  Heie- 
nium  L.),  vytrvalý  druh  s  kořenem  svislým, 
tlustým,  větvitým,  dužnatým,  vně  kroužko- 
vaným a  žlutohnědým,  uvnitř  bílým  a  jedno- 
tlivými neb  několika  pohromadě  stojícími, 
1—2  m  vysokými,  jednoduchými  i  větvitými, 
brázdovanými,  dole  drsně  chlupatými,  nahoře 
huňatými  stonky.  Listy  jsou  střídavé,  svraskalé, 
nahoře  krátce  draslavé  chlupaté,  dole  same- 
tově plstnaté,  na  okraji  nestejně  vroubkovaně 
pilovité,  přizemní  velmi  veliké  s  řapíkem  až 
V4  »«  dlouhým,  žlabovitým,  na  1  m  dlouhé 
s  čepelí  vejčitou  nebo  podlouhle  veičitou, 
přišpičatěnou;  z  lodyžních  listů  ponenáhlu  se 
menšících  jsou  zpodnější  ještě  řapíkaté  zú- 
žené, hoření  srdčité  vcjčité,  přisedlé  a  polo- 
objímavé.  Úbory  až  8  cm  v  průměru  mající 
a  latnato-okoličnatě  sestavené  mají  vnější 
lístky  polokoulovitého  zákrovu  listovité,  vej- 
čité,  odstálé  a  plstnaté,  vnitřní  podlouhlé 
neb  kopinaté,  tupé.  Jazýčky  květů  paprsku- 
jících jsou  úzce  čárko  vité,  zákrovu  mnohem 
delší.  Roste  na  vlhkých  trávnících,  lukách 
i  v  příkopech  v  střední  a  jižní  Evropč-,  scv. 


Inulin  —  Inundační  obvod. 


703 


střední  Asii;  také  v  Americe  zdomácněl. 
Kvete  v  červenci  a  srpnu.  Kořen  omanu 
velmi  kořenné  páchnoucí  a  chutnající,  jejž 
znali  již  staří  národové,  sbírá  se  z  rostlin 
2— 3letých,  dokud  není  příliš  dřevnatý;  obsa- 
huje málo  aromatickou  kyselinu  omanovou, 
<ňá\c  chutí  a  zápachem  na  mátu  peprnou  upo- 
mínající  omanový  kafr  a  nevonný,  peprné 
chutnající  helenin  a  pak  inutin.  Pfisobí  vý- 
borné na  sliznice,  zvláStě  plicní,  proto  se  ho 
užívá  proti  neduhům  plicníra.  Také  se  z  ko- 
řene připravuje  s  přidáním  mol^u  víno  oma- 
nové, dobré  proti  sIal>ostem  žaludku.  Oman 
piavý  neroste  v  Řecku,  ale  za  to  v  Thessalíi, 
kde  užívají  kořene  jako  domácího  prostředku 
proti  prsním  neduhům.  Plinius  chválí //We- 
nium  jako  prostředek  k  udržení  krásy  žen, 
ale  zdá  se,  že  myslil  jím  druh  mateřídoušek 
(Thymus  incanus  S.  &  S.).  Z  druhů  u  nás  di- 
vokých je  na  travnatých  vápencových  strá- 
ních rozšířen  oman  srstnatý  (I.  hirta  L.) 
a  vrbolistý  {1.  salicina  L.).  Oba  druhy  mají 
úl>ory  dosti  veliké,  na  konci  lodyhy  a  vétví 
jednotlivé,  nažky  lysé.  Prvnéjší  je  odstálými, 
bul  vátými  chlupy  srstnatý  a  má  listy  po- 
dlouhle kopinaté,  celokrajné  a  hoření  zúže- 
ným zpodem  přisedlé,  druhý  je  oljrsalý,  listy 
má  tuhé,  lesklé,  zoubkaté  a  hoření  srdčitým 
zpodem  objímá vé.  Na  suchých  lesnatých  strá- 
ních roste  hnidák  (I.  cony^a  DC.J,  statný 
druh  s  ťibory  dosti  malými,  v  chocholičnatou 
latu  sestavenými,  květy  krajními  s  korunami 
kratičkými,  tence  trubkovitými,  3zubými  a 
načervenalými,  nažkami  srstnatými.  Listy  jsou 
elliptičné,  na  zpodu  krátce  plstnaté.  Všech 
těchto  druhů  užívalo  se  v  lékařství.       Vs. 

InuHn,  C^H^qO^,  jest  Škrobovina  obsažená 
v  kořenech  a  hlízách  víceletých  rostlin  složno- 
květých,  zejména  v  hlizách  Jiřinek  {Dahlia, 
odtud  d  a  hlín),  mimo  to  v  čekance,  některých 
houbách  a  j.  Stačí  šťávu  hliz  vylisovati  nebo 
horkou  vocíou  vyloužiti,  výslaz  zahustiti  a  vy- 
mrznutím  I.  vyloučiti.  I.  jest  bílý  prášek,  který 
sušen  nad  100®  má  složení  (C^H ^^0^)^,11^0. 
Taje  mezi  160'al70^  ve  voaě  se  rozpouští; 
roztoky  ty  otáčejí  rovinu  světla  polarisovaného 
v  levo  (asi  [a]D  =  — 37®).  Též  v  žíravinách  se 
rozpouští.  I.  jest  polysacharid,  který  hydro- 
lysi  kyselinami  zředěnými  poskytuje  fruk- 
tosu.  OŠc. 

Zaiinotlo  (lat.),  natírání,  vtírání,  zejména 
léčivých  mastí. 

Imindaee  (z  lat.),  zaplavení  nebo  zato- 
pení (vodou),  rozlití  se  vody  přes  okraje 
břehů,  může  býti  způsobena  vodami  tekou- 
cími (v  potocích  a  řekách)  i  vodami  stoja- 
tými (v  rybnících,  v  jezerech,  v  moři).  Původ 
může  I.  míti  v  prudkých  srážkách  ovzdušných 
(lijácích,  průtržích  mračen),  v  rychlém  tání 
sněhu,  v  zácpách  při  třenicích  ledových,  v  prů- 
tržích hrází  rybníků  a  nádrží  vodních,  v  prů- 
lomech hrázi  zátopných  a  ochranných,  ale 
vyvozuje  se  také  uměle  buď  za  účely  obran- 
nými (ícolem  pevností)  nebo  za  účely  hospo- 
dářství polního;  ve  všech  případech  vystu 
puje  hladina  vodní  nad  obyčejnou  svou  výšku, 
buď  že  vody  přibude,  nebo  že  se  omezí  její 


odtok.  I.  škodívá  pozemkům,  které  zasáhne, 
někdy  však  podmiňuje  blahobyt  obyvatelstva, 
jak  tomu  na  př.  jest  v  Egyptě,  kde  úroda 
polní  stojí  v  přímém  poměru  k  l-ci  Nilu;  ho- 
spodářství polnímu  prospívá  při  počátku  ve- 
getace a  to  zvláště  vodami,  jeŽ  obsahují  látky 
hnojivé  (spláchnutím  hmot  zvětralých  a  prsti 
se  strání  a  polí) ;  je-li  vegetace  již  pokročilá 
nebo  ie-li  dokonce  doba  sklizně,  působí  í. 
mnohdy  veliké  škody.  V  Jižní  Francii  užito 
s  prospěchem  I.  vinic  k  vyhubení  mšice  ré- 
vové. Zasahuje-li  i.  obydli  lidská,  působí  po- 
každé škodlivě,  jednak  zkázami  na  majetku, 
jednak  škodami  na  zdraví  následkem  vlhkosti 
bytů  a  následkem  pokažení  vod  ve  stud- 
ních. Plk. 

I.  ve  hradebnictví,  celé  zařízení  na  zato- 
pení vodou  příkopů  u  jednotlivých  hradeb 
a  i  celých  pevností  nebo  i  celého  okolí  tako- 
vých hradebnických  předmětů,  aby  oblehateli 
byla  ztížena  přeprava  přes  tyto  překážky  a 
tím  dobytí  toho  kterého  opevnění.  Rozumí 
se,  že  I.  možná  pouze  při  hradbách  založe- 
ných při  značných  vodách,  jako  při  moři,  je- 
zeru nebo  řece,  a  že  voda  se  pouští  do  pří- 
kopů pouze  v  čas  války,  když  ta  která  pevnost 
je  ohrožena  nepřátelskými  podniky,  kdežto 
v  době  míru  zůstávají  příkopy  a  inundační 
doliny,  kotliny  (ínundationskesset)  v  suchu. 
Hlavními  stavbami  pro  l-ci  jsou  stavidla 
vpouŠtěcí,  umístěná  u  řek  vzhledem  ke  směru 
jich  toku  arci  nad  pevností,  a  stavidla  vy- 
pouštěci,  vybudovaná  pod  pevností,  pak 
bátardeaux  (v.  t.).  U  českých  pevností  Te- 
rezína, Josefova  a  Králové  Hradce  jest,  po- 
tahmo  byla,  I.  zařízena  velmi  rozsáhle  a  dů- 
myslně, u  pevnosti  posléze  podotčené  byla 
po  bitvě  u  ní  bojované  3.  čce  1866  I.  velmi 
osudná,  ba  zhoubná  ustupujícím  z  bojiště 
c.  k.  zástupům  hledajícím  útočiště  v  pevnosti, 
do  níž  však  brány  byly  uzamčeny  a  zdvihací 
mosty  vyzdviženy,  nebo  nevědoucím,  že  jsou 
vodou  zatopeny  i  inundační  kotliny  ve  vůkolí 
pevnosti.  V  těchto  l-cích  mnozí  vojíni  se 
utopili.  FM, 

Inundační  hráz,  hráz  zátop ná  neb 
ochranná  (viz  Hráz  str.  765),  omezuje  ob- 
vod inundační;  při  řekách  zřizují  se  I.  h-e 
zpravidla  podél  toku  vodního,  někdy  na  obou 
březích,  a  připojují  se  buď  na  koncícn  k  území, 
jež  pro  svou  vysokou  polohu  není  zatopováno. 
nebo  tvoří  souvislou  stavbu  jako  hradby  kolem 
nějaké  pevnosti.  Plocha  l-mi  h-emi  chráněná 
nazývá  se  v  severozáp.  Evropě  polder.  a 
poněvadž  bez  stálého  dozoru  a  bez  náležitého 
udržování  v  dobrém  stavu  hráze  by  se  pro- 
trhly, sestupují  se  majetníci  příslušných  po- 
zemků ve  družstva,  jimž  připadá  starati  se 
o  to,  co  s  nimi  souvisí.  V  Hollandsku,  které 
skoro  celé  jest  nížina  l-mi  h-emi  na  moři  vy- 
dobytá a  kde  s  chloubou  říkají  »moře  stvořil 
Bůh,  břehy  my«.  zřízen  jest  zvláštní  sbor  in- 
ženýrský, de  Waterstaat,  jemuž  přísluší  pečo- 
vati o  celou  síť  tamních  hrází  a  tamního  vod- 
stva. Plk. 

Inundační  obTod  č.  rayon,  obvod  za- 
plavovaný (vodou),  jest  plocha,  kterou  voda 


704 


Inundační  otvor  —  Invarianty. 


pokrývá,  přcleje-li  se  přes  břehy  ji  obkliču- 
jící (v.  též  Inundace);  omeziti  se  maže  hrá- 
zemi. Plk. 

Inondadiii  otvor,  zátopný  otvor,  na- 
zývá se  ve  stavitelství  mostním  a  vodním 
otvor  mostu,  kterým  teče  voda  pouze,  když 
se  přelila  přes  břehy.  Takových  otvorá  bývá 
třeba,  zřizují-li  se  náspy  silničné  nebo  želez- 
ničné  na  přič  obvodů  řekami  zaplavovaných, 
pončvadž  by  jinak  voda  před  náspy  se  na- 
držovala a  tím  zátopa  zvětšovala;  také  by 
bylo  nebezpečí,  že  násyp  se  protrhne.  I.  o-y 
vyhovují,  mají-li  takové  šířky,  aby  se  ncza- 
tarasily  předměty  vodou  unášenými  a  aby 
proudy  vodní  jimi  probíhající  nevymílaly  půdu 
obvodu  zatopeného.  Plk. 

In  lumm  Delphlni  viz  Ad  usům. 

Inuiui,  zool.,  viz  Makakové. 

Inv.,  skratek  lat.  =  mvenit,  vymyslil,  vy- 
tvořil (podpis  na  rytinách  a  j.). 

Iňva,  řeka  v  ruské  gubernii  permské  v  so- 
likamském  Újezdě,  pravý  přítok  řeky  Kamy, 
640  km  dl.,  protéká  krajinou  husté  zalidněnou, 
v  toku  horním  žene  četné  mlýny,  v  dolním 
jest  splavna  od  ústí  pobočky  Ku  vy  a  přijímá 
na  pr  bř.  přítoky  Kotys  a  Jusvu,  na  1.  Kuvu, 
Velvu,  Doj  eg,  Paj  a  Isyl. 

Invaginace  (z  lat.),  vsouknutí  střeva,  viz 
Intussusccpce. 

Invalid  (z  lat.),  nedu  živec,  slabec,  nc- 
zdatník,  ncjčastčji  voják  nebo  vojenský  ná- 
mořník ke  službě  činné  již  neschopný  pro 
tělesnou  vadu  vnitřní,  zmrzačenost,  Hlavně 
v  bojích,  nebo  duševní  chorobu,  tedy  nedu- 
živý vysloužilec  vojenský,  l-i  jak  ze 
souboru  mužstva  tak  z  důstojnictva  bývají 
zaopatřeni  bud  ve  zvláštních  ústavech,  t.  zv. 
invalidovnách,  anebo  doživotním  výsluž- 
ným,  vypláceným  důstojníkům  mčsíčně  a  zva- 
ným též  pcnsc,  a  i-ům  od  šikovatcle,  nad- 
myslivcc,  strážmistra,  ohňoslrůjce  a  p.  dolů 
vypláceným  denně  v  jich  bydlištích,  platem 
to  ov.sem  velmi  nepatrným  a  mimořádně  po- 
někud zvýšeným  u  zmrzačených  ve  službě 
služebným  výkonem  a  hlavně  na  bitvišti  ne- 
přítelem. Ve  voj.  prostomluvě  přezdívají  i-ovi 
pindík,  což  pochází  prý  ze  slova  pětník, 
protože*  druhdy  denní  výslužně  u  prostých 
í-ňv  obnášelo  5  kr.,  což  přeneseno  i  na 
toto  výslužnc  a  na  samu  invalidovnu,  l-i  pře- 
bývající v  invalidovnách  jsou  pod  velením 
štáb.  důstojníka  nebo  j^encrála  po  vojensku 
spravováni  a  v  Rakousku  oděni  v  modrošedé 
kabátce  s  červenými  výložky  a  bílými  kno- 
flíky a  v  modré  kafhoty.  í  )ůstójníci  mají  dvou- 
rolié  klobouky  s  ctrrnýini  chocholy.       FM. 

I.  Kusskij  nebo  Vojennyja  Vědomosti, 
úřední  časopis  ruský  založený  r.  1813  P.  Fe- 
zaroviusctm.  Vycházel  v  jaz.  rus.,  něm.  a  pol- 
ském. R.  1814  převzala  jej  vláda  úplně  a  čistý 
výtěžek  věnujtt  Ibndu  invalidnímu.  Vychází 
denně  a  vedle  vládních  nařízení  zabývá  se 
hlavně  otázkami  vojenství. 

Invalidita  (z  lat.),  neduživost  (t.  j.  po- 
ru.šená  úkonnost  díiležitých  ústrojí,  pro  niž 
erlé  tělo  trpí)  z  chorob  nebo  stářím  vzešlá 
a  sešlost,  ztráta  nebo  neupotřebitelnost  ně- 


kterého důležitého  údu  neb  ústroji  a  nczpů- 
sobilost  k  výdělku.  V  lékařství  mluvíme 
také  o  l-tě  jednotlivých  ústrojí,  avšak  oby- 
čejně jen  o  l-té  mozku,  vycházející  z  chorob 
mozkových  nebo  z  úrazu  hlavy.  Osoby  l-té 
propadlé,  jež  byly  ve  veřejných  službách,  mo- 
hou dovolávati  se  zaopatření,  které  iim  dle 
zákona  náleží  (pense),  osoby  v  soukr.  službách 
a  námezdním  poměru  jsoucí  mají  v  případě 
l-ty  nárok  na  zaopatření  jen  tehdy,  mčly-li 
se  zaměstnavateli  zvláštní  smlouvu  nebo  sta- 
ly-li  se  invalidními  vinou  cizí,  při  čemž  iest 
vinník  povinen  k  náhradě,  anebo  pozbyíy-li 
dělnosti  úrazem  v  nějakém  podniku,  při  ňémž 
jest  povinnost  úrazového  pojištění  dělníků 
(zák.  z  28.  pros.  1887).  Postrádáme  doposud 
nuceného  všeobecného  pojištění  dělníků  pro 
případ  i -ty  z  dělných  chorob,  namáhavé  práce 
a  stáří  vzešlé,  které  v  některých  sousedních 
státech  již  jest  zavedeno. 

i.  vojínů.  Zaopatření  invalidů  záleží  (zák. 
z  30.  pros.  1875)  buď  v  pensi,  po  případě 
i  v  příspěvku  za  poranění  nebo  v  zaopatřeni 
v  invalidovně.  Pense  jsou  buď  trvalé  nebo  do- 
časné. Na  trvalou  pensi  mají  nároky  vojíni, 
kteří  se  stali  trvale  neschopnými  ke  službě 
a  výdělku  pro  utrpěné  poranění  (před  ne- 
přítelem nebo  ve  službě  vůbec),  pro  porušené 
zdraví  z  námah  válečných  anebo  ze  služby 
vzešlé,  pro  nějakou  duševní  chorobu,  padouc- 
nici,  ochrnuti,  oslepnutí,  nakažlivé  nemoci 
oční  nebo  pro  infekční  nemoci  panovavái  (epi- 
demicky nebo  endemicky)  v  místě,  v  němž 
vojín  sloužil.  Mimo  pensi  bývá  invalidům, 
kteří  byli  před  nepřítelem  nebo  jinak  ve  službě 
vážně  poraněni,  přisouzen  příspěvek  za  po- 
raněni, který  obnáší  dle  dosahu  poraněni  48 
až  144  zl.  Do  invalidovny  může  býti  přijat, 
kdo  strávil  aspoň  30  let  v  aktivní  službě  vo- 
jenské, nebo  kdo  byl  ve  válce  nebo  ve  služl)ě 
vůbec  poraněn,  kdo  ve  službě  oslepl,  one- 
mocněl padoucnicí  anebo  ochrnutím  a  potře- 
buje zvláštní  péče  a  ošetření,  kterého  by  se 
mu  jinak  dostati  nemohlo.  Řg. 

Invalidní  pojiitdni  viz  Dělnické  po- 
jišťování str.  233. 

Invalidovna,  rusky  uiiBa-iHAiiUH  ^omi. 
franc.  hótcl  des  iiivalides^  ital.  ospcdale  degli 
invalidi,  něm.  ínvalidcnhaus,  budova,  kde  in- 
validi bývají  zaopatřeni.  Lidumilé  zařízení  to 
nejprve  zahájené  ve  Francii  pochází  teprve 
ze  XVII.  věku,  rakouské  toho  druhu  ústavy 
založenv  teprve  ve  věku  XVIII.  a  nacházejí 
se  ve  Vídni  s  filiálou  v  N.  Lcrchenfeldu, 
v  Praze,  ve  Lvově  v  budově  nedávno  nové 
a  v  Trnavě  na  Slovensku  v  Uhrách,  ve  kte- 
rém posledním  městě  je  zvláštní  oddělení  pro 
invalidy  choromyslně.  (O  tom,  kdo  může  b<'ti 
přijat  do  i-ny,  viz  Invalidita.)  Nejslavnější 
i.  snad  na  světě  je  v  Paříži  Hotel  des  in- 
valid es  I  otel  dezěnvalíd!,  v  jehož  velechrámu 
ve  kryptě  pohřben  největší  vůdce  Francouzii 
Napoleon   I.  FM. 

Invarianty  (z  lat.)  v  mathematice  jsou 
jisté  výrazy  vyskytující  se  v  thcohi  forem 
altjebraických.  Základy  theoric  ínvar\,an<tní 
jsou    stručně   vyjádřeny  asi   tyto:    Algebrai- 


Invase  —  Inventář. 


705 


ckými  formami  nazýváme  celistvé  alge- 
braické funkce  homogenní;  nazýváme 
je  lineárnými,  kvadratickými,  kubi- 
ckými atd,  jsou-li  stupně  prvního,  dru- 
hého, třetího  atd.;  jmenujeme  je  binár- 
ními, ternárními,  kvaternárními  atd., 
obsahují-li  2-,  3-,  4proměnné.  Applikujeme-li 
na  takovou  formu  /(jt,,  .r„  jf„...jrn)  lineární 
substituci 

•^t  =  ^luTi  +  <^«r,  +  Ci.ri  +  . .  .  +  C^nyn 
^t  =•  CuXi  +  CttXi  +  C^iXt  +  •  •  •  +  CtnXn 


A-«=  CniXi  +  •  •  •  +  CnnXny 

obdržíme  novou  formu  téhož  stupně 

^(ri,  Xt . .  .r«). 

Nazveme-li  koeficienty  v  základní  formě  a^f 
a^,  tf, ...  a  souhlasné  koef.  v  nové  formě  b^, 
6„  6, . . .,  dají  se  sestrojiti  stejně  tvořené  vý- 
razy qp(tf„  tf, . . .),  qp(6i,  6, . . .),  které  vyhovují 
rovnici  <p  (í?„  6, . . .)  =  r*9(tfi,  tf, . . .)»  kdež  F 
jest  modulem  substituce,  t.  j. 

^11    ^\Í    ^IJ  •  •  '^l** 


r= 


.C,n 


Cfi]  Cfii  Cil)  .  .  .  Cnn 

Na  př.  máme-li  binární  kvadratickou  formu 
flii  x,*-f-2ťi„jiřijc,+  ^«i-*'j*  a  zavedeme  sub- 
stituci  Jr.  =  c„r.+c,.r, 

•^f —  ^líXťT'  ^tiXu 

dostaneme  novou  formu 

^uXl*+^^tX^Xt+f^uXt*'  ^  ^ 
l-tem  takové  formy  je  determinant 
neboť  platí  rovnice 


I  ^xt  ^t  \* 


kdež 


I  ^1    *M  I 


=  r» 


Výrazy,  konstruované  z  koefficientů  i  z  pro- 
měnných, které  vyhovuji  rovnici 

tí»(tf„a,...;jf,.jř,...)=:r*ip(6„6,...;^j,y,...), 
nazývají  se  kovarianty  dané  formy.  Jsou-li 
při  takové  substituci  oba  systémy  proměn- 
nách kontragredientní,  t.  j.  jestliže  mezi 
nimi  existují  tyto  soustavy  rovnic 

I-*"i  =  c.^Xi  +  c^iXt  +  •  •  •  +  CmXn 
•*•«  =  Ctiri  +  CitXt  +"•+  CjnXn 
X»-=«C«,Xj  -f  Cn,r»+  .  .  •  +  Cnny-n 
2  Jrí=  C„  Jf,  +  c„ Jr,  +  .  .  .  +  C^nXn 

\x»^<^i»^t  +  Ctn'Xt  +  -"  +  CnnXn, 
Čili  jsou-li  těmito  dvěma  soustavami  určené 
substituce  inversními,  tu  výrazy  utvořené 
z  koefficientA,  po  případě  i  z  proměnných 
obou  forem  substitucemi  těmi  spojených,  vy- 
hovující obdobným  rovnicím  jako  f.  a  kova- 
rianty, nazývají  se  kontravarianty  a  di- 
vá r  i  anty.  Příkladem  kovariantů  jsou  ema- 
nanty  a  kontravariantů  evektanty,  oboje 
nalezené  a  pojmenované  Sylvesterem.  — 
Základy  theorie  Í-tA  pocházejí  od  angl.  geo- 
OttAv  Slovník  NtaCný,  tv.  XII.  g';  1897. 


metrů  Cayleye  a  Sylvestera;  v  Německu 
zabývali  se  jí  zejména  Aronhold,  Clebsch, 
Gordan, Fiedleraj., unásEd.Weyr.  Črka, 

iBTase  (z  lat.  invasio),  nepřátelský  vnik, 
vpád,  nájezd  s  ozbrojenou  rukou  do  cizí 
země.  Fii. —  I.  v  lékařství,  zachvácení  ne- 
mocí jmenovitě  při  epidemiích. 

iBTOOta  et  lUata  (lat.,  věci  přivezené  a 
přinesené)  nazývají  se  v  řím.  právu  věci, 
které  nájemník  nebo  pachtýř  přivezl  nebo 
přinesl  do  najatého  stavení,  resp.  na  spachto- 
vaný  pozemek.  K  těmto  předmětům  má  pro- 
nájemce  a  propachtovatel  pro  své  pohledávky 
vyplývající  ze  smlouvy  nájemní,  resp.  pach- 
tovní, zákonné  zástavní  právo.  Nepřímo  vzta- 
huje se  toto  zástavní  právo  též  na  věci  pod- 
nájemníkovy a  podpachtýřovy.  Ustanovení  to 
bylo  přejato  do  zákonů  moderních,  na  př.  do 
rak.  ob.  zák.  obč.  (§  1101).  Dle  tohoto  zákona 
má  pronájemce  obydlí  pro  své  pohledávání 
nájemného  zákonné  zást.  právo  na  vnesených 
svršcích  nájemníkovi  nebo  podnájemníkovi 
náležejících  aneb  od  třetích  osob  jim  svěře- 
ných, pokud  v  čas  žaloby  v  místnostech  pro- 
najatých ještě  se  nalézají.  V  §  1101  obč.  zák. 
zřejmě  jest  ustanoveno,  že  zást.  právo  přísluší 
pronajímateli  jen  pro  pohledávání  nájemného; 
nepřísluší  mu  tedy  pro  jiná  pohledávání  ze 
smlouvy  nájemní,  tecfy  na  př.  pro  poškození 
najaté  věci.  Podnájemník  práv  jest  jen  do 
výše  svého  podnájemného  a  nemůže  namítati, 
že  podnájemné  napřed  zaplatil.  Co  se  týče 
věcí  nájemníkovi  nebo  podnájenmíkovi  svě- 
řených, náleží  pronajímateli  zást.  právo  jen, 
byl-li  in  bona  fide.  Přistěhoval-li  se  nájemník 
se  svršky  již  zabavenými,  má  přes  to  pro- 
najímatel přednější  zástavní  právo  než  dří- 
vější věřitel.  Podobným  způsobem  jako  pro- 
najímateli náleží  i  propachtovatel  i  zákonné 
zást.  právo  pro  pohledávání  pachtovného  na 
dobytku,  který  se  nalézá  na  zpachtovaném 
statku,  na  hospodářském  nářadí,  jakož  i  na 
úrodě  na  statku  ještě  se  nacházející.  I  stran 
podpachtýře  i  stran  věcí  pachtýři  nebo  pod- 
pachtýři  od  třetích  osob  svěřených  platí  to- 
též, co  řečeno  bylo  shora  stran  podnájemníka 
a  stran  věcí  jemu  nebo  nájemníkovi  svěře- 
ných. 

Zn^ektlTa  (lat),  ř  e  č  ú  t  o  č  n  á,  pak  u  r  á  ž  k  a, 
pohana. 

InTenoe  (z  lat.),  vynalézavost  i  vynález 
sám,  zvláště  u  hudebních  skladatelů  nápad 
v  oboru  melodického  krásna.  Druhdy  zna- 
mená I.  asi  tolik  jako  impromptu  (v.  t). 
t,  S.  Bach  nazývá  I -mi  dvouhlasné  skladby 
lavímí,  tříhlasné  I.  vŠak  >symfoniemi«. 

Xavráli  (lat.),  skratek  inv.,  vynalezl,  vy- 
tvořil, na  mědirytinách,  dřevorytinách  a  litho- 
graíiích  u  jména  autorova. 

iBTentiř  (z  lat.)  čili  po  písník  jest  se- 
znam veškerých  majetkových  kusů  jisté  osobě 
v  určité  době  příslušejících  nebo  určitý  ma- 
jetkový komplex  tvořících.  Účelem  l-e  jest 
zjednati  přesný  názor  o  jmění  jakož  i  seřa- 
aěný  a  snadno  pochopitelný  přehled  jedno- 
tlivých jeho  částí  (za  tím  účelem  užívá  se 
formy  tabulkové  a  rozvržení  v  rubriky  čili 

47 


ro6 


Inventář. 


oddíly  jmění),  dále  umožniti  přirovnání  po- 
čátečného a  konečného  jméní  po  uplynutí 
účetního  období  a  tím  i  sledovati  výsledek 
hospodářský,  najmě  pokud  se  týče  věcí  hyb- 
ného kapitálu,  přírodnin,  zásob,  hmot  a  zboží 
vůbec.  Dále  slouží  i.  ke  kontrole  v  případech 
jednacích,  které  se  v  účetním  roce  nahodily 
a  nutně  mají  v  zápětí  změnu  ve  stavu  jmění, 
na  př.  koupě  nebo  prodej  různých  věci,  jako 
nářadí  a  náčiní,  strojů  a  pod.  za  hotové  pe- 
níze, anebo  přírůstek  věci  výrobních  při  ho- 
spodářství, na  př.  zásob  naturálních,  obilí  a 
píce,  vína,  dobytka,  staviva  a  j.  Konečně 
slouží  i.  za  prostředek  kontrolní  ve  všech 
případech,  kde  majitel  hospodářství  z  jakých- 
koli příčin  nemůže  jmění  své  spravovati  sám, 
nýbrž  hospodářství  své  svěří  osobě  cizí,  v  kte- 
rémžto případě  majitel  součásti  svého  jmění 
této  druhé  osobě  inventárně  do  správy  ode- 
vzdává, i  musí  takovýto  í.  od  obou  stran  co 
do  úplnosti  a  správnosti  uznán,  datován  a 
stvrzen  býti,  což  stává  se  zejména  při  pro- 
nájmech hospodářství,  živností  a  obchodů, 
nebo  při  odevzdávkách  jmění  s  jednoho  ho- 
spodáře neb  účetního  na  druhého,  kde  platí 
zásada,  že  se  mají  oba  podepsati  ve  svých 
vlastnostech  jako  odstupující  a  nastupující 
správcové  jmění.  —  U  obchodníků  slouží 
i.  k  vylíčeni  veškerého  jméní,  a  sice  aktivního 
i  passivního,  necht  již  jmění  to  s  vlastním 
obchodem  souvisí  čili  nic  (jako  na  př.  po- 
zemky, domy,  kapitály).  Jmění  samo  rozvr- 
ženo bývá  dle  druhů  v  rubriky,  pročež  bu- 
deme míti  především  v  aktivech  nemovitosti, 
pozemky  a  stavení,  kapitály,  státní  i  soukromé 
dluhopisy,  akcie,  losy,  směnky,  hotovost  po- 
kladní, nedoplatky  aktivní,  zásoby  hmot,  pří- 
rodnin, nářadí  a  náčiní  ijinidus  instructus), 
práva  požitková  (servituty),  úložky  (deposita) 
a  cizí  jmění;  v  passivech  pak  vtělené  jistiny 
na  nemovitostech  našich,  nevýplatky  passivni, 
obíhající  směnky  dlužné  (akcepty),  služebnosti 
trpné,  úložky  a  cizí  jmění.  —  Při  hospodář- 
stvích, jichž  jmění  roztřiďuje  se  ve  jmění 
kmenové  a  výrobně  či  základní  a  provozovací, 
třeba  uvésti  nejdříve  součásti  jmění  kmeno- 
vého, načež  teprve  následuje  popis  jmění  vý- 
robného.  Každá  součást  jméni  obdrží  své  po- 
stupné číslo  v  arithmetickém  pořadí.  Závěra 
l-e  spočívá  ve  sloučení  jednotlivých  summ  ru- 
brikových  v  úhrn  aktiv  a  passiv  a  srovnáním 
obou  těchto  hlavních  summ  ve  vyšetření  či- 
stého aktivního  nebo  passivního  jmění.  Blmn. 
I.  může  býti  zřizován  buď  soukromé  účast- 
níky samými,  nebo  pod  auktoritou  veřejnou, 
t.  j.  soudem.  Soukromě  má  býti  sestaven  i. 
v  případech  následujících:  1.  Dle  článku  29. 
obch.  zákona  mají  obchodníci  při  započetí 
svého  obchodu  sepsati  své  pozemky,  pohle- 
dávky i  své  dluhy,  obnos  hotových  peněz 
i  jiné  objekty  majetkové  jim  náležející,  udati 
cenu  jednotlivých  předmětů  a  srovnáním  aktiv 
i  passiv  zříditi  náležitou  bilanci.  Každý  kupec 
jest  dále  povinen  tento  I.  i  bilanci  po  uply- 
nutí každého  roku  obnovovati,  zejména  i  se- 
znamenati  všecko  zboží.  ToliKo  kdyby  při 
velikých  skladech  a  zásobách  zboží   každo- 


roční soupis  zboží  působil  značnější  nesnáse, 
dostačí,  byl-li  I.  sestaven  každý  druhý  rok. 
Stejnou  povinnost  jako  kupci  jednotíivci  mají 
i  obchodní  společnosti  ohledně  inventováni 
jmění  společenského,  zejména  jest  ustano- 
veno, že  při  akciové  společnosti,  akc  kom- 
manditě  a  společenstvu  výrobním  a  hospo- 
dářském bilance  vždy  nej posléze  do  6  měsíců 
f)0  ukončení  správního  roku  musí  býti  před- 
ožena.  Zanedbání  těchto  povinnosti  obchod- 
níků stíhá  se  rozličnými  újmami  právními  a 
v  případě  konkursu  může  míti  i  vliv  na  trestní 
kvalifikaci  úpadku.  2.  Dle  §  1178.  obč.  zák. 
třeba  při  částečném  společenství  jmění,  t.  j. 
smlouvě  společenské,  která  se  vztahuje  jen 
na  jmění  přítomné  nebo  jen  na  jméní  bu- 
doucí, statky  ve  společenský  fond  spadajid 
náležitě  popsati  a  seznamenati.  Nezachování 
tohoto  předpisu  má  za  následek  neplatnost 
společenské  smlouvy  samé.  3.  Jako  další  pří- 
pad soukromého  soupisu  jmění  lze  uvésti 
t.  zv.  místopřísežné  seznání  jmění  pozůstalost- 
ního, které  záleží  v  tom,  že  dědici  sami  nebo 
svým  zmocněncem  sepíší  veškeré  jmění  zůsta- 
viteli  v  době  smrti  patřivší  dle  zásad  pro 
zřízení  l-e  pozůstalostního  platných  (viz  níie). 
Vypočtou  tedy  jednotlivé  objekty  maietkové 
v  pozůstalost  spadající,  naznačí  jejich  cenu, 
uvedou  dluhy  pozůstalostní,  načež  Čistou  po- 
zůstalost zjistí  a  údaje  tyto  co  do  úplnosti 
i  správnosti  na  místě  přísahy  svým  podpisem 
potvrdí.  Místopřísežné  seznání  jmění  vstupuje 
k  cíli  projednání  pozůstalosti  na  místo  i-e 
soudem  zřízeného  tehdáž,  jestli  svéprávní  a 
známí  dědici  se  bezvýminečně  přihlásili  k  po- 
zůstalosti a  není  jiného  důvodu,  pro  který  by 
po  zákonu  zřízení  soudního  l-e  bylo  nezbytno. 

I.  soudní  má  býti  všude  zřízen,  kde  buď 
soudu  jest  uloženo,  míti  péči  nad  nezkráce- 
ným zachováním  určitého  jmění,  nebo  kde 
soudu  přísluší  s  určitým  souhrnem  majetko- 
vých předmětů  provésti  určitou  disposici  pod 
soudní  auktoritou.  První  účel  jest  patrný  při  se- 
psání a  ocenění  jmění  příslušejícího  poručen- 
cům  neb  opatrovancům  pod  dozorem  soudu 
stojícím,  jež  ihned,  jakmile  soud  opatrovnictvi 
nebo  poručenstvi  se  ujal,  resp.  jakmile  ona 
osoba  jmění  takového  nabude,  předsevzíti 
jest,  aby  pro  budoucí  skládání  účtu  poručen- 
ského  neb  opatrovnického  a  pro  řádným  do- 
hled soudu  zjednán  byl  bezpečný  základ.  Účelu 
témuž  slouží  i  soupis  veškerého  jmění  za  své- 
řenský  majetek  věnovaného,  který  tvoří  pro 
všecky  budoucí  časy  podklad  při  rozhodo- 
vání otázek,  patří-li  ta  která  věc  v  rukou 
držitele  se  nalézající  k  podstatě  fideikom- 
missní  či  nikoli.  Z  části  účelu  prvému,  z  části 
druhému  vyhověti  má  I.  movitého  příslušen- 
ství statků  nemovitých  v  exekuci  pojatých, 
který  má  býti  předsevzat  dle  zásad  pro  po- 
psání zabavených  movitostí  daných,  jakož 
i  zejména  I.  pozůstalostní  a  I.  konkursní. 

I.  pozůstalostní  má  býti  zřízen,  jestli  se 
buď  dědici  svéprávní  přihlásili  výminečnť. 
t.  j.  s  výhradou  l-e,  nebo  věřitelé  pozůsta- 
lostní za  separatio  bonorum  zažádali,  nebo 
domáhá-li  se  dědic  nepominutelný  k  cíli  zji- 


Inventura  —  Inverness. 


707 


ňténi  svého  povinného  dílu  zřízení  l-e  o  pt)- 
zůstalostnim  jmění.  Kromě  toho  má  soudce 
z  [>ovinnosti  úřední  zříditi  i.  pozůstalostní: 
1.  je-li  některý  z  dědiců  nebo  pobyt  někte- 
rého dědice  neznám,  je-li  některý  z  dědiců 
pod  mocí  poručenskou  nebo  opatrovnickou 
nebo  je-li  pro  něho  k  vůli  projednání  pozů- 
stalosti ustanoven  opatrovník;  2.  jestli  celá 
pozůstalost  nebo  její  díl  připadá  chudým,  na- 
daci, obci,  kostelu,  veřejnému  ústavu  nebo 
státu;  3.  jestli  zůstavitel  uložil  dědici  za  po- 
vinnost pozůstalost  nebo  její  poměrnou  cásť 
třetím  osobám  vydati;  4.  o  fideikommisscch 
a  lénech,  když  na  jinou  osobu  přecházejí. 
I.  pozůstalostní  uvádí  v  prvém  oddělení  jmění 
pozůstalostní  (aktiva)  roztříděné  dle  jednotli- 
vých skupin  (hotové  peníze,  cenné  papíry,  šat- 
stvo a  prádlo,  nábytek,  předměty  hospodář- 
ské, pohledávky,  statky  nemovité),  v  druhém 
vytýká  dluhy  (passiva)  pozůstalostní  (útraty 
nemoci  a  pohřbu,  dluhy  neknihovní,  dluhy 
knihovní),  načež  po  srovnání  obého  naznačuje 
pozůstalost  čistou.  Jako  cena  cenných  papírů 
zařaďujc  se  do  Í-c  pozůstalostního  nominální 
hodnota  jejich,  cena  movitostí  odhadne  se 
znalci,  cena  nemovitostí,  se  buď  znalci  zjistí 
nebo  dle  berní  vypočte.  Úroky  kapitálů  aktiv- 
ních i  passivnícíí  až  do  dne  úmrtí  zůstavite- 
lova  zadržené  pojmou  se  vedle  kapitálů  v  I. 
a  na  listiny  pohledávky  ony  prokazující  nebo 
zakládající  se  poukáže.  Véci  v  pozůstalosti  se 
nalézající,  na  něž  třetí  osoba  nárok  činí,  rovněž 
do  l-c  se  zařadí,  však  cena  jejich  se  neudává 
aniž  počítá.  Při  zřízení  l-e  o  pozůstalosti  po 
obchodnících,  továrnících  a  živnostnících  třeba 
stav  jmční  obchodního  znalci  obch.  knih  vy- 
šetřiti a  učiněnou  bilanci  v  pozůstalostní  i. 
pojati.  Při  sepsání  f-e  o  pozůstalostech  po 
držitelích  obročí,  svčřenství  nebo  lén  nutno 
předsevzíti  i  separaci,  t.  j.  zjistiti,  co  patří 
ke  kmenovému  jmění  obročí,  svéřcnství  nebo 
léna  a  co  tvoří  volně  scizitelnou  (zpupnou) 
pozůstalost  zemřelého.  I.  pozůstalostní  zřizuje 
buď  soudní  zřízenec  nebo  notář  jako  soudní 
kommissař.  K  inventuře  mají  býti  přibráni 
dva  lidé  domácí  nebo  dvě  osoby  mužské  jako 
svědci  a  povoláni  všichni  účastníci  soudu 
známí  a  na  blízku  bydlící.  Osoby  přítomné 
mají  vedle  soud.  zřízence  (notáře)  sepsaný 
I.  podepsati.  Zřízení  l-e  jest  úkon  reálni  a 
přísluší  tudíž  vždy  onomu  soudu,  v  jehož 
obvodu  leží  jmění  inventované.    Nalézá-li  se 

Í*méní  to  v  obvodech  různých  soudů,  zřídí 
:aždý  soud  v  mezích  své  příslušnosti  I.  samo- 
statně, načež  z  těchto  l-ů  t.  zv.  dílčích  sestaví 
se  u  soydu  pozůstalostního  I.  hlavní,  spo- 
lečný. Útraty  zřízení  l-e  nese  pozůstalost, 
t.  j.  ten,  na  koho  jmění  jako  nástupce  zůsta- 
vitelova  přechází. 

I.  konkursní  má  za  účel  zjistiti  veškeré 
jmění  konkursní  podstatu  tvořící,  tedy  jmění, 
které  kridatáři  patřilo  v  den  vyhlášení  kon- 
kursu, pokud  řízení  konkursnímu  podléhá.  Se- 
psání l-e  konk.  nařizuje  vždy  ex  officio  soud 
konkursm'  hned  při  uvalení  konkursu.  Zřízení 
jeho,  které  v  podstatě  dle  týchž  zásad  pro- 
vésti se  má  jako  soupis  jmční  pozůstalostního, 


ukládá  se  buď  konkursnímu  kommissaři  nebo 
notáři.  K  inventuře  konkursní  třeba  přivolati 
správce  konk.  podstaty  a,  možno-li,  kridatáře 
a  potřebné  znalce,  kteří  mají  movitosti  od- 
hadnouti. Soudní  odhad  nemovitostí  jakož 
i  oněch  movitostí,  jejichž  popsání  a  ocenění 
by  vyžadovalo  mnoho  času  a  velkých  nákladů, 
nemusí  však  býti  hned  při  inventuře  kon- 
kursní předsevzato,  nýbrž  může  pozdějšímu 
rozhodnutí  výboru  věřitelského  resp.  věřitel - 
štva  býti  vyhrazeno,  má-li  vůbec  odhad  takový 
býti  proveden.  Pčk. 

I.  církevní  viz  Církevní  inventář. 

InTentiira  (z  lat.)  jest  l.  soudní  úkon  zá- 
ležející v  sepsání  jmění,  po  případě  též  dlu- 
hův  m-čité  osoby  k  určitému  účelu ;  2.  vůbec 
každé  sepsání  různých  věcí  k  témuž  celku 
náležejících,  zvláště  při  kupcích  a  obchodních 
společnostech.  (Srv.  Inventář.)  Éd. 

Xaveraray  [-rérij,  Inverary,  Inverurie, 
hl.  m.  skotského  hrabství  argyíského  při  sev. 
bř.  chobotu  Upper  Loch  Fyne  a  ústí  řeky 
Aray;  má  pěkný  kostel,  na  náměstí  obelisk 
na  paměť  17  Campbellů,  kteří  r.  1685  za  Ja- 
kuba 11.  jako  stoupenci  presbyterián  ismu  po- 
praveni byli,  stanici  Velké  severní  dráhy, 
obchod  s  dobytkem  a  obilím  a  822  ob.  (1891). 
Bezprostředně  u  města  jest  v  krásné  poloze 
l.-Castle,  zámek  vévody  z  Argyle,  vystavěný 
v  r.  1744—61  a  v  r.  1879—80  restaurovaný. 
Severně  od  nynějšího  I.  stávalo  staré  I.,  tíl. 
m.  záp.  horalů,  po  němž  však  nezbylo  již  ani 
památky. 

InveroargiU  [-kar-1,  hl.  m.  hrabství  South- 
landu,  při  ústí  řeky  New  Riveru  na  jižním 
pomoří  Jižního  ostrova  skupiny  Novo-Zca- 
landské,  na  menším  zálivu  Fovcauxské  úžiny; 
má  několik  kostelů,  jest  konečnou  stanicí  tří 
želez,  tratí,  má  5  bank,  přístav  přístupný  to- 
liko loděm  s  malým  ponorem ;  jsa  střediskem 
rozsáhlých  pastýřských  a  zemědělských  okresů 
ve  vnitrozemí  vyváží  vlnu,  žito  a  dříví.  Obyv. 
4950,  s  předměstími  8551  (1891). 

Invemesf ,  t.  j.  ústí  řeky  Nessa:  1)  I.,  hrab- 
ství v  sev.-záp.  Skotsku,  největší  v  království, 
zaujímající  značnou  čásť  ostrovů  Hebridských 
a  čásť  na  pevnině,  rozkládající  se  mezi  Sever- 
ním mořem  a  Atlantským  okeánem.  Ostrovů 
patří  k  hrabství  celkem  250  a  větší  z  nich 
jsou  Skye,  Raasay,  Již.  a  Sev.  Uist,  St.  Kilda 
a  Lewis,  jehož  sev.  čásť  však  'patří  k  hrabství 
rosskému.  Pevninská  čásť  hrabství  hraničí 
s  hrabstvími  Ross,  Naim,  Elgin,  Banťf,  Abér- 
deen,  Perth  a  Argyle;  záp.  m-anici  tvoří  Atl. 
okeán.  Pobřeží  ^ch.  jest  nízké,  provázené 
písčitými  mělčinami  Morayského  zálivu;  na- 
proti tomu  břehy  na  straně  atlantské  jsou 
strmé  a  rozryté  četnými,  hluboko  do  země 
vnikajícími  zářezy,  z  nichž  největší  jsou  Loch 
Linnhe,  L.  na  Nuagh,  L.  Nevis,  L.  Hourn, 
L.  Duich  a  L.  Carron.  Od  ostrova  Skye  od- 
dělena jest  pevninská  čásť  Sleat  Sundem  a 
Inner  Sundem.  Povrch  její  vyplněn  jest  nej- 
vyššími horskými  útvary  Vel.  Britannie  a  sklání 
se  celkově  k  sev.-v^ch.  Hluboké  úžlabí  Glen 
More  nan  Albin,*  táhnoucí  se  směrem  od  jz. 
k  sv.  od  Loch  Linnhe  v  Atl.  okeánu  k  Mo- 


708 


Inverse. 


ray  Firthu  Severního  moře,  naplněné  podél- 
nými jezery,  kteráž  spojena  jsou  mezi  sebou 
průplavem  Kaledonským,  rozděluje  hrabstvi 
na  dvě  stejné  části.  Vých.  tvoří  cásť  Strath- 
speyc,  sluje  na  vých.  Badenoch  a  prostoupena 
jest  v  celé  své  délce  Grampiany  vrcholícími 
v  Ben  Nevisu  (1343  m  n.  m.),  nejvyšší  to  hoře 
Anglie.  Od  Ben  Nevisu,  vypínajícího  se  na 
polouostrově  utvořeném  Lochy  Linnhe  a  Le- 
vin,  táhne  se  hlavni  hřeben  Grampianů  podél 
jižní  hranice  hrabstvi,  dostupuje  v  Ben  Alderu 
1113  m  n.  m.  a  v  Cairn  Celaru  1021  m  a  vy- 
sílá odtud  do  vzchod,  hrabstvi  odnož  Cairn 
Gorm  Range.  Spean  a  Spey  River  oddělují 
Grampiany  od  souběžného  pásma  Monadh- 
liadh  Mountains,  vrcholícího  v  Cairn  Ballochu. 
Záp.  čásť  vyplněna  systémem  vysočiny  severo- 
kaledonské  s  mnohými  vrcholy,  z  nichž  nej- 
znamenitější jsou  Ben  Edin,  Bhuic  Ben  (879  m), 
Ben  Seriál  (974  m).  Ben  Attow  (1219  m),  Mam 
Suil  (1177  m),  Scourna  Lapich  (1151  m)  a  Ben 
Vacher  (914  m).  Rozvodí  mezi  Atlantským 
okeánem  a  Sev.  mořem  tvoří  na  záp.  hřeben 
severokaledonské  vysočiny  od  Ben  Attowu 
až  po  ústí  Kalcdonského  průplavu.  Čára  tato 
přiléhá  celá  blízko  ku  břehům  Atl.  okeánu. 
takže  řeky  této  oblasti  jsou  jen  krátké  říčky 
pobřežní.  Zde  nalézají  se  uzavřené  krajinky 
pobřežní  na  polouostrovech  Glenelg,  ÍCnoi- 
dard  a  Mordard.  Z  větších  řek  dosahuje  Atl. 
okeánu  pouze  Spean  na  jihu,  jenž  odvodňuje 
sev.  svahy  záp.  Grampianů.  Veškeré  ostatní 
větší  řeky  spějí  k  Sev.  moři.  Tak  jmenovitě 
Beaulcy,  ríess,  Nairn,  Findhorn  a  Spey  River, 
všecky  bohaté  na  lososy.  Velmi  četná  jsou 
horská  jezera,  uložená  většinou  v  hlubokých 
úžlabinách.  Z  nich  největší  jest  Loch  Ness; 
z  ostatních  důležitější  jsou  ještě  L.  Cluany, 
L.  Garry,  L.  Quoich,  L.  Moror,  L.  Arkaig, 
L.  Lochy,  L.  Laggan  a  L.  Duntelchak.  Povrch 
kryt  jest  rozsáhlými  lesy,  vřesovišti  a  rašeli- 
ništi. Z  veškeré  rozlohy  ve  výměře  11.021  /fw* 
připadá  na  role  3'27o.  na  luka  2-27o  a  na  les 
6'27o.  Hlavním  pramenem  výživy  obyvatelstva 
jest  chov  dobytka;  r.  1890  bylo  zde  chováno 
8565  koní,  48.602  kusů  dobytka  hovězího, 
675.148  ovcí  a  3680  vepřů.  Mimo  to  značný 
výtěžek  poskytuje  rybolov,  jmenovitě  na  záp. 
pobřeží,  jimž  zaměstnává  se  1553  osob.  Do- 
mácí průmysl  omezuje  se  na  tkalcovství.  I.  má 
89.317  ob.  (1891),  t.  j.  8  na  1  km\  Z  nich  ještě 
17.276  (19'37o)  mluví  výhradně  jen  gaclsky 
a  44.C84  (49-47o)  gaelsky  a  anglicky.  Hrabstvi 
vysílá  do  parlamentu  1  člena. 

2)  I.,  hl.  m.  hrabstvi  I.  při  ústí  řeky  Nessu 
do  Moray  Firthu,  má  opevněný  zámek,  got. 
kathedráíu  sv.  Ondřeje  (1866—69),  got.  rad- 
nici, bursu  z  r.  1708,  Gaelskou  Společnost, 
2  vyšší  školy,  káznici  na  místě  býv.  zámku 
Macbethova,  tiskárny,  továrny  na  zboŽí  vlněné, 
koželuŽství,  strojírny,  železárny,  pivovary,  pily, 
loděnice  a  j.  Značný  jest  obchod  hl.  s  vlnou 
a  ovcemi.  I.  jest  hlavním  tržištěm  skotských 
horalů.  Obchodu  slouží  Kaledonská  banka. 
Město  má  velmi  dobrý  přístav,  k  němuž  ná- 
leží (1891):  59  lodí  o  5281  tunách  a  1794  ry- 
bářských člunů  o  11.494  t.  Vývoz  r.l891  činil 


27.800,  dovoz  63.009  lib.  sterl.  Hlavním  před- 
mětem rybolovu  jest  losos.  Okolí  jest  vehni 
dobře  vzdělané,  v  značné  míře  zalesněné  a 
malebné.  V  blízkém  okolí  jsou  zříceniny  zámku, 
ve  kterém  dle  podání  zavražděn  byl  král  Ehin- 
can  Macbethem,  a  bažina  Cullodenská«  pro- 
slulá bitvou  r.  1746,  ve  které  rozhodné  po- 
ražena byla  věc  Stuartovců.  V  VI.  stol.  bylo 
I.  hl.  m.  říše  Piktů. 

iBTerse  (z  lat.),  figura  slohová  povstáva- 
jící porušením  obyčejného  slovosledu  za  tou 
příčinou,  aby  se  význačné  slovo  dostalo  na 
nápadné  místo.  Z  téhož  důvodu  užívá  se  často 
i  i.  větné,  při  níž  vedlejší  okolnost  vyjadřuje 
se  větou  hlavní,  kdežto  věta  vedlejší  chová 
děj  hlavní.  Na  př.:  Již  té  noci  záře  vycházela, 
když  Jasoň  takto  promluvil. 

I.  v  lékařství,  obrácení  neboli  pře- 
místění útroby  v  polohu  nenáležitou.  Nej- 
častěji  se  I.  vyskytuje  při  měchýři  močovém 
(inversio  vesicae  urinarioe)  jsouc  provázena 
nedostatkem  přední  stěny  mechýřové  i  břišní, 
tak  že  se  sliznice  měchýřová  vychlipuje,  pak 
při  děloze  (inv.  uteri),  konečníku  a  při  pře- 
místění veškerých  útrob  trupových  (inv.  vis- 
cerum  čili  situs  viscerum  inversus).  I.  čili  vý- 
vrat  dělohy  nastává  poměrně  nejčastéi i  při 
porodu  a  řidčeji  v  době  pozdější  následkem 
různých  příčin;  může  pak  býti  buď  neúplná 
nebo  úplná  dle  toho,  jestli  se  vychlípila  celá 
útroba,  nebo  jen  její  dolní  čásť,  a  může  býti 
někdy  též  scíružena  s  úplným  vypadnutím 
nebo  výh řezem  (prolapsus  uteri  inversí).  Pří- 
pady ty  jsou  vžay  velmi  závažné  vyžadujíce 
zakročení  zkušeného  lékaře.  — Přemístění 
útrob  trupových  jest  poměrně  řídký  zjev. 
Obyčejně  pak  se  dotýká  všech  útrob  a  vy- 
značuje se  tím,  že  srdce  obráceno  je  na  stranu 
pravou,  játra  na  levou,  slezina  na  pravou  atd. 
až  do  nejmenších  podrobností  anatomických, 
jindy  však  se  omezuje  toliko  na  útroby  břišní. 
Tato  I.  útrob  zakláaá  se  na  úchylném  rozvoji 
tělesném  hned  v  době  zárodečné  a  nemá  pro 
pravidelné  úkony  tělesné  škodného  vlivu, 
neboť  lidé  l-sí  stížení  dosahují  téŽ  vysokého 
věku. 

I.  v  chemii  slově  hydrolyse  (v.  t.)  sacha- 
rosy  (cukru  třtinového)  zředěnými  kyselinami 
neb  určitými  fermenty  ve  směs  stejných  díl& 
glukosy  a  fruktosy, 

sacharosa  glukosa  fraktosa. 

Směs  výsledná  nazvána  cukr  invertní,  po- 
něvadž otáčí  rovinu  polarisační  v  levo,  kdežto 
sacharosa,  z  níž  se  vyšlo,  otáčela  v  právo. 
Příčina  v  tom  spočívá.  Že  vzniklá  fruktosa 
v  stejném  množství  otáčí  silněji  v  levo  nei 
glukosa  v  právo.  Kyselina,  kteiá  i-si  zavádí^ 
se  reakce  zdánlivě  neúčastní,  rozhoduje  však 
povaha  její  o  rychlosti,  s  kterou  I.  probíhá. 
Rychlost  tato,  kterou  možno  sledovati  polari- 
metricky  (jak  v  klassické  práci  ukázal  Wil- 
helmy  r.  1850),  jest  kriteriem  reaktivnosti 
kyselin  vůbec,  neboť  se  ukázalo,  že  i  studium 
jiných  pochodů  chemických  (viz  Katalyse) 
vede  k  stejnému  pořadí  v  reaktivnosti  kyselin, 
jak  vyplývá  z  jejich  mohutnosti,  kterou  působí 


Invertebrata  —  Involuce. 


709 


l-si  sacharosy.  Odtud  jest  pro  theorctickou 
chemii  studium  I.  důležito,  neboť  I.  jest  ty- 
pický a  snadno  měřitelný  případ  rychlosti 
reakční;  její  znalost  tvořiti  bude  jednou  zá- 
klady chemické  dynamiky.  OSc. 

I.  v  hudbé  znamená  ve  skladbě  převrat 
thematu,  záležející  v  tom,  že  intervaly  původ- 
ního útvaru  melodického  postupují  směrem 
opačným,  totiž  vzestupné,  kráčely-li  prve  se- 
stupné, a  naopak.  Na  př. 

Thémt. 


p^^s^^ 


Inverse  themata. 


^jL^j  J  f.i?-n^ 


^ 


i.  má  velikou  důležitost  pro  formy  imita- 
tomí,  kanón,  fugu  a  pod. 

I.  v  mathematice.  Inversními  nazývají  se 
dvě  funkce  /(jt),  ^(x),  platí-li  současně  rov- 
nice j^s^/íx)  a  jr  =  F(/).  Příklady  invers- 
ních funkcí  jsou:  x, — ;   e*,  lognatjť;   sinjr, 

arcsinjv.  Inversní  výkonv  se  ruší: 
f{F(x)]  =  F\f(x)]^x, 
na  př.  sin  (arcsin  x)  =*  arcsin  (sin  x)  =  x.  Črka. 

Invertebrata,  zool.,  t.  j.  Evertebrata 
(v.  t). 

Zavertin  jest  fcrment  kvasnic,  jenž  cukr 
třtinový  invertuje  (viz  Inverse).  Vodou  nebo 
glycerinem  lze  I.  z  kvasnic  vyjati  i  alkoholem 
beze  ztráty  jeho  účinnosti  sraziti.  Jest  to  prá- 
Sck  zažloutlý,  dusíkatý,  zdraví  lidskému  ne- 
škodný. Nejlépe  působí  kolem  52—53®,  při 
65®  nastupuje  ochabnutí,  při  70®  jest  zabit. 
Nízké  temperatury  seslabují  činnost  i-u,  téŽ 
přítomnost  žíraviny,  zvláště  na  vzduchu  ky- 
selina karbolová  a  salicylová,  trošek  kyse- 
liny sírové  mu  prospívá.  Čerstvé  ze  zdra- 
vých kvasnic  bez  pohromy  vyslazené  vzorky 
i-u  invertovaly  až  sto  tisíc  dtlů  cukru  třtino- 
vého. 

Zavertni  onkr  jest  produkt  dokonané 
inverse  (v.  t.)  sacharosy  zředěnými  kyseli- 
nami neb  termcnty.  Složky  jeho  jsou  stejné 
podíly  glukosy  a  íruktosy.  Ač  uměle  upra- 
vená směs  stejných  podílů  těch  cukrů  má 
stejné  vlastnosti  jako  i.  c,  nelze  se  naopak 
určitě  vyjádřiti  o  vzájemnosti,  ve  které  glu- 
kosa a  truktosa  tryají  v  i-m  o-u.  I.  c.  nalézá 
se  v  ovoci,  v  ďužnatých  plodech  některých 
bylin  i  v  květu,  odkud  přechází  do  medu. 
Připravujeme  jej  ze  sacharosy  působíce  v  ni 
dle  určitých  předpisů  kyselinami  (solnou, 
oxalovou),  na  př.  13'024^  sacharosy  rozpu- 
štěné v  75  cm*  vody  iahříváme  po  10  minut 
s  5  cm^  kyseliny  solné  11 88  hutné  na  te- 
plotu 70®.  —  I.  c.  jest  syrup,  který  nejeví 
ochotu  krystalovati.  Vodní  roztoky  otáčejí 
rovinu  světla  polari;  ováného  v  levo.  Okrouhle 
jest  [ajo  =  —  19®66.  Redukuje  činidlo  Fehlin- 
govo  (jím  ho  lze  stanoviti  vedle  sacharosy. 
Kteráž  nercdukuje),  kvasí  kvasnicemi.  V  cu- 


krovarství  hledí  se  docíliti  sacharosy  I -ho 
c-u  prosté.  Ošc. 

iBTemrle  [-rúri],  město  ve  skotském  hrab- 
ství  aberdeenském  na  ř.  Donu  a  Velké  se  v. 
dráze;  má  obchod  s  dobytkem  a  obilím  a 
3105  ob.  (1891). 

Invdsnoe  (od  lat.  investire)  v  hospodář- 
ském smyslu  znamená  plodné  uloženi  kapi- 
tálu v  nějakém  trvalém  podniku,  zejména 
v  nemovitostech.  Mluví  se  o  státních  inve- 
stičních půjčkách,  jestliže  stát  kontrahuje 
zápůjčku  za  tím  účelem,  aby  sebral  potřebný 
kapitál  k  založení  nebo  převzetí  velikých 
plodných,  na  léta  vypočtených  podniků,  na  př. 
za  účelem  sestátnení  drah.  V  případě  tako- 
vém říká  se,  že  stát  v  podobném  podniku  to- 
lik a  tolik  investoval  (uložil). 

InTditieovati  (z  lat.),  jíti  po  stopě. 

Investitora  (lat.)  vlastně  tolik  co  uve- 
dení v  úřad.  V  právu  církevním  označuje 
se  názvem  tím  t.  zv.  institutio  corporalis  čili 
institutio  quoad  possessionem^  jejíž  forma  ve 
příčině  biskupů  sluje  inthronisace,  ve 
příčině  kanovníkův  a  farářův  installace 
nebo  introdukce.  U  nás  užívá  se  názvu  i. 
obyčejně  na  označení  instituce  kanonické. 
Srv.  Borový,  Sloh  církevní  §.  147.       Tpch. 

Investovati  (z  lat.),  uvésti  v  úřad  zejména 
církevní. 

Invioem  (lat.),  vzájemně. 

Invidlomi  (z  lat.),  závistný.  nepřejný. 

Invlffilovatl  (z  lat.),  bdíti  nad  kým. 

In  ^uo  veritas  (lat.),  ve  víně  pravda, 
t.  j.  v  opilství  mluví  člověk  pravdu. 

Invitaoe  (z  lat.),  pozvání. 

Invita  Minerva  (lat),  proti  vůli  Mi- 
nerv i  ně;  říká  se  o  člověku  podnikajícím 
něco,  k  čemu  nemá  přirozeného  nadání. 

Invitatoriom  (lat.),  vyzvání  k  ranní  mo- 
dlitbě nebo  bohoslužbě. 

Invooavit  [-oká],  lat.,  jméno  1.  neděle 
postní  podle  introitu:  Invocavit  me  et  ego 
exaudiam  eum  (Vzýval  mne  a  já  jej  vyslyším). 
V  Čechách  sluje  tytýž  neděle  liščí  (děti  hle- 
dají na  zahradě  preclíky,  které  prý  tam  liška 
ztratila),  nebo  pražná  (od  praženi  puČálky). 

Involce  [invois],  angl.,  faktura  (v.  t.). 

Xnvokaoe  (z  fat.^,  vzývání. 

Involuoe  (z  lat.),  zavinutí,  nazývá  se 
v  lékařství  soubor  příznaků,  které  prová- 
zejí počínající  stáří,  u  ženy  pak  mínivá  se 
tím  též  zacházení  vnitřních  rodidel  v  době 
klimakteria  (v.  t.).  Počátek  i.  nedá  se  u  všech 
lidí  ste}né  stanoviti,  neboť  u  některých  po- 
číná dříve,  kdežto  u  lidí  zdravých,  zachova- 
lých a  v  příznivých  poměrech  žijících  dosta- 
vuje se  mnohem  později;  průměrně  považuje 
se  rok  45.— 50.  za  přechod  období  mužného 
v  stárnutí.  V  l-ci  ochabuje  činnost  všech 
ústrojů  tělesných  proto,  že  ztráta  ústroj ných 
látek  následkem  úkonů  jejich  nedovede  se 
tak  rychle  nahrazovati  jako  v  mládí  nebo 
v  období  mužném.  Proto  objevuje  se  náchyl- 
nost k  churavění  nebo  k  různým  nemocem, 
hojení  trvá  pravidelně  déle  nežli  v  mladším 
období  a  jako  ubývá  pružnosti  a  hbitosti 
v  úkonech  tělesných,  dostavuje  se  i  menší 


710 


Involuccllum  —  Inženýr. 


pružnost  duševní  a  stav  tento  konečně  pře- 
chází v  marasmus,  kterým  se  vyznačuje  po- 
kročilé stáří.  U  žen  bývá  involuční  období 
provázeno  ještě  zvláštními  příznaky  a  stavy 
podrobnými.  Ježto  se  I.  projevuje  na  všecn 
ústrojích  tělesných,  hlavně  pak  na  ústrojí 
zažívacím  a  krevním  (cévách  i  srdci),  je  z  toho 
patrno,  že  dieta  čili  Životospráva  má  býti 
v  době  té  zvláště  pečlivá.  red. 

I.  v  mathematice  znamenalo  ve  starších 
spisech  algebraických  umocňování  proti 
evoluci,  jak  nazýváno  odmocňování,  l-cí 
v  geometrii  novější  rozumí  se  takové  přiřa- 
dění  dvou  projektivných  soustav  soumístných, 
že  náleží-li  prvku  a,  první  soustavy  prvek  a^ 
soustavy  druhé,  odpovídá  prvku  a,,  počí- 
támc-li  jej  do  soustavy  první,  prvek  a^  v  sou- 
stavě druhé.  Na  př.  sdružené  průměry  kuželo- 
sečky jsou  v  takovém  vztahu.  K  průměru  A^ 
náleží  průměr  A^\  hledáme-li  k  A^  sdružený 
průměr,  přijdeme  zpět  k  A^.  óka, 

Involuoellum  (lat.)  viz  Květenství. 

iBVolaonun  [-úkr-],  lat.,  obal:  1)  I.  v  ana- 
tomii obal  hlavně  vnitřních  trupových  ústro- 
jů. —  2)  I.  v  botanice  viz  Květenství. 

InvolTentia  [-éncia],  lat,  jsou  prostředky 
obalné,  jimiž  se  mírní  nebo  zahaluje  perná, 
nepříjemná  nebo  ostrá  chuť  mnohých  léčiv; 
bývají  to  nejčastěji  oleje,  gelatinové  a  škro- 
bové přípravky  a  pod. 

InTolvovati  (z  lat.),  zavinovati,  zahrno- 
vati, obsahovati. 

Znzer,  řeka  v  ruské  gubernii  ufimské,  pra- 
mení na  výběžku  Uralského  pohoří  Bakté  a 
teče  v  délce  210  km  mezi  příkrými  břehy 
do  ř.  Simy,  přítoku  Bělé,  nejsouc  splavna. 
Na  březích  nalezeny  naftové  prameny. 

Inzersdorf,  ves  v  okr.  hejtm.  a  soud.  okr. 
hietzingském  v  Dol.  Rakousích,  na  potoce 
Liesingském  při  úpatí  Wienerberku,  na  žel. 
tratích  Meidling-Pottendorf  Jižní  dráhy,  Pen- 
zing-Kaiser  Ebcrsdort  státních  drah  a  lokální 
dr^e  Vídeň-Wiencr  Neudorf ;  má  stanici  po- 
štovní a  telegrafní,  zámek,  ústav  pro  choro- 
myslné,  tiskárny  kartounů,  výrobu  konserv, 
lihu,  tapet  a  zboží  ocelového,  největší  továrnu 
na  cihly  a  zboží  terracottové  v  Rakousku  a 
4091  ob.  (1890),  z  nichž  173  Čechů.  Sev.  čásf 
l-u  s  8507  ob.  připojena  r.  1890  k  10.  okresu 
vídeňskému.  Na  Wienerberku  (236  m  n.  m.) 
pomník  zv.  Spinnerin  am  Kreuz  nebo  Cri- 
spinuskreuz,  postavený  r.  1451.  I.  připomíná 
se  již  ve  XII.  stol. 

Inzov  Ivan  Nikitič,  generál  rus.  (♦  1768, 
t  1845),  vstoupiv  r.  1785  k  vojsku,  účastnil 
se  pochodu  tureckého,  polského,  italského  a 
válek  napoleonských.  R.  1805  byl  generálem 
v  armádě  Kutuzova  a  r.  1813  v  pol.  armádě 
Benigsena.  R.  1818  jmenován  předsedou  ko- 
mitétu o  kolonistech  na  jižní  Rusi  a  vynikl 
jako  svědomitý  administrátor.  KdyŽ  Puškin 
poslán  byl  na  jih  Ruska,  I.  stal  se  jeho  před- 
staveným a  svojí  shovívavosti  ulehčil  jeho 
vyhnanství,  dovoliv  mu  zejména  podniknouti 
s  Rajevskými  cestu  na  Kavkaz.  R.  1820  stal 
se  místodržícím  oblasti  Bessarabské.  Jeho 
korrespondenci  s  knížetem  Volkonským  uve- 


řejnila »Rus.  Starína*  (1883)  a  list  jeho  o  Pu- 
skinovi  ke  K.  J.  Bulgakovu  >Rus.  Archiv* 
(1863). 

ZnMnýr  (rus.  infenér,  angl.  engineer^  franc 
ingénieur,  něm.  Ingeniew)  byl  původně,  kdo 
vymýšlel,  navrhoval  a  řídil  práce  a  stavby 
k  dobývání,  hájení  neb  opevnění  míst  k  úče- 
lům vojenským ;  slovo  I.  odvozeno  ze  španěl- 
štiny, kteráž  řidiče  strojů  válečných  {ingenió) 
nazývala  ingenioros.  Později  nazýván  tsiké  i-em, 
kdo  řídil  práce  nebo  stavby  veřejné,  Jako 
silnice,  mosty  a  pod.,  a  to  po  příkladu  tran- 
cie,  kdež  ustaven  r.  1720  inženýrský  sbor 
mostní  a  silnicový  a  založena  r.  1747 
škola  polytechnická  a  r.  1795  škola  mostní 
a  silnicová  v  Paříži  k  vědeckému  vzděláni 
l-ů  tohoto  sboru.  Postupem  doby  a  násled- 
kem rozvoje  práce  technické  zaveden  na  roz- 
díl* od  l-ů  vojenských  název  l-ů  civilních, 
který  se  přikládá  zvláště  l-ům  pracujícím 
pro  průmysl  a  potřeby  soukromníků  a  který 
je  rozlišuje  na  l-y  horní  (báňské),  elektro- 
technické, námořní,  strojní,  želez- 
niční atd. 

V  Rakousku  stanoveno  přípravné  vzdělání, 
obor  působnosti  a  práva  l-ů  civilních  po- 
prvé vynes,  minist.  o  úředně  oprávněných 
soukromých  technicích  ze  dne  11.  pros.  1860 
č.  36413.   (Viz  Civilní  technikové.)  Brzy 
však  se  seznalo,  že  obor  působností   í-a  ci- 
vilního jest  příliš  rozsáhlý,  aby  dobře  na  něj 
stačila  jediná  osoba;  avšak  teprv  nařízením 
minist.  ze  dne  8.  list.  1886  zaved.no  jiné  roz- 
dělení soukromých  techniků,  při  němž  název 
I.  civilní  vypuštěn  a  působnost  jpho   rozdě- 
lena mezi  l-a  stavebního  a  Í-a  pro   stavba 
strojů.  I.  stavební,  pokud  se  týče  I.  stavební 
a  kulturní,  oprávněn  jest  k  stavbám  silnič- 
ným,  mostním  a  železničným,  pojímaje  v  to 
přímo  s  nimi  spojené  stavby  pozemní,  pokud 
se  týče  také  ku  všelikým   pracím  kulturně 
technickým,  musí  vykázati  vysvědčením  ně- 
které rak.  vys.  školy  technické,  Že  podstoupil 
s  úspěchem  II.  státní  zkoušku  nebo  zkoušku 
diplomovou   v  odboru   stavitelství    inženýr- 
ského, a  žádá-li   též  za  oprávnění  v  odboru 
kulturně-technickém,  musí   se   vykázati    vy- 
svědčením o  zkoušce  odborné  studia  zemč- 
dělsko-technického.    Praktickou    způsobilost 
musí  v  tomto  oboru  sobě  zjednati  a  proká- 
zati tak.  Že  po  pět  roků  byl  a  samostatné 
navrhoval  a  zřizoval  příslušné  stavby  buď  ve 
stavební  službě  státní,   zemské  neb  obecní, 
anebo  ve  službě  stavební  při  železnici  státní 
nebo  koncessionované,  nebo  při  úi^dně  oprav. 
l-u  stavebním,  po  případě  kulturním.  Mimo  to 
musí  podstoupiti  přísnou  zkoušku  písemnou 
a  ústní  (také  již  po  uplynutí  polovice  praxe) 
u  c.  k.  zemského  úřadu  politického.   I.   pro 
stavbu   strojů    oprávněn  jest   k   stavbám 
strojů  pojímaje  v  to  stavby  pozemní  přímo 
souvislé  se  zařízením  strojním,  musí  vykázati 
vysvědčením  některé  rak.  vys.  Školy  techni- 
cké, že  vykonal  II.  státní   nebo  diplomovou 
zkoušku  v  odboru  stavitelství  strojního  a  že 
po  pět  let  samostatně  spolupůsobil   při  na- 
vrhování a  zřizování  staveb  příslušných  při 


Inženýrství  —  lód. 


711 


úřadech,  společnostech  železničních,  strojír- 
nách atd.,  jako  uvedeno  při  l-ech  stavebních. 
Také  i.  pro  stavbu  strojů  musí  složiti  u  c.  k. 
zem.  úřadu  politického  přísnou  zkoušku  pí- 
semnou a  ústní  a  může  tak  učiniti  již  po 
uplynutí  polovice  praxe.  Plk. 

I.  vojenský,  v  Rakousku  druhdy,  v  jiných 
státech  posud  příslušník  sboru  inženýrského, 
zabývajícího  se  hradebnictvím,  nyní  v  c.  a  k. 
armádé  sluje  důstojníkem  hradebnického  štá- 
bu. Srv.  Hradebnický  štáb,  Hradeb- 
nictví,  Hradebnictvo.  l-y  voj.  vychová- 
vala dříve  ve  Vídni,  pak  v  Louce  u  Znojma 
inženýrská  akademie,  která  nyní  zase  přelo- 
žena jsouc  do  Vidné  zpět  a  přezvána  techni- 
ckou akademií  vojenskou,  připravuje  mladíky 
na  důstojníky  pro  dělostřelectvo,  zákopnictvo 
a  hradebnický  štáb.  Viz  Akademie  (techni- 
cká a.  vojenská)  str.  605.  FM. 

Inienýrstvi  zahrnuje  vědění  a  umění 
inženýra  a  spočívá  na  vědách  mathematických 
a  přírodních,  které  by  nikdy  nebyly  doznaly 
takového  prohloubení  a  rozšíření,  kdyby  I. 
neužívalo  jich  při  řešení  nesčíslných  úkolů 
praktického  života,  ba  kdyby  k  jejich  studiu 
přímo  nevybízelo;  vyžaduje  proto  přípravného 
vzdělání  theoretického,  iehož  nabyti  lze  na 
školách  odborných  (u  nás  na  vysokých  ško- 
lách technických,  pokud  jde  o  i.  stavební  a 
strojní,  na  akademiích  hornických  v  i.  hor- 
ním, na  akademiích  námořnických  v  I.  ná- 
mořním), a  mimo  to  třeba  vzdělání  prakti- 
ckého při  skutečných  pracích  a  stavbách 
inženýrských.  Vzdělání  theoretické  obsahuje 
vyšší  mathematiku,  fysiku,  deskriptivní  geo- 
metrii, kreslení,  geodaesii,  mechaniku,  sta- 
vitelství a  i.  Plk. 

Xaiiil  čili  IzynŽul,  stepná  řeka  v  sibiřské 
gubernii  jenisejské  v  okresu  ačínském,  pra- 
mení se  na  vysočině  napr.  bř.  ř.  Urjupa  a 
teče  ve  mnohých  oklikách  k  ssv.,  vsv.,  jv.  j., 
jz.  a  opět  k  j.,  načež  obrací  se  v  pravém 
úhlu  k  z.  a  sz.,  v  kterémžto  směru  vtéká  do 
Bílého  jezera  (32  km  dl.,  3—6  km  šir.).  I.  má 
tok  volný  a  tichý,  délku  320  km,  šířku  10  až 
30  m,  bahnité  dno;  přítoky  na  pr.  bř.  Soksa 
a  Bajtova,  na  1.  Karčaly  a  Solgon.  Okolí  řeky 
i  jezera  jest  rovina  stepnatá,  při  zavlažování 
úrodná  a  dosti  hustě  zalidněná,  neboť  na  l-u 
leží  19  osad. namnoze  velkých. 

16,  v  řeckém  mythu  krásná  dcera  krále 
argejského  Inacha,  první  kněžka  Héry  Argei- 
ské,  též  Kallithoé  nebo  Kallithyja  zvaná,  byla 
milenkou  Zevovou,  začež  od  Žárlící  Héry  pro- 
měněna v  bělostkvoucí  krávu,  k  níŽ  se  pak 
Zeus  přiblížil  v  podobě  býčí;  anebo  Zeus 
sám  ji  proměnil,  aby  zmařil  platnost  svých 
slibů  lásky.  Héra  si  pak  krávu  tu  na  Zevovi 
vyžádala  a  dala  ji  ostříhati  stookým  Argem 
Panoptem.  Ten  vŠak  byl  na  rozkaz  Zevův  od 
Herma  uspán  a  sCat;  oči  jeho  Héra  umístila 
v  ocas  páví.  Na  to  I.  střečkem  od  Héry  vy 
slaným  jsouc  štvána,  nastoupila  v  šíleném 
chvatu  svou  bludnou  cestu.  Přes  Dódónu, 
Iónské  moře  a  oba  Bospory,  po  ní  prý  na- 
zvané, Skythii,  kdež  od  Prométhea  zvěděla 
svou   další   cestu,   Kaukasos,   Frygii,   My  sil, 


Lydii,  Kilikii,  Kypros  dostala  se  do  Egypta, 
kdež  vlídně  jsouc  přijata,  jemným  dotykem 
ruky  Zcvovy  porodila  Epafa,  jimž  stala  se 
pramateří  rodu  Danaova.  A  jako  s  Epafem 
stotožňován  egyptský  Apis,  tak  I.  splynula 
s  Isidou  a  částečně  upomíná  i  na  foinickou 
Astartu.  I.  jest  vlastně  bohyní  měsíce,  jako 
Argos  symbolem  hvézdnatého  nebe;  důkazem 
toho  zejména  symbol  krávy,  její  bludné  ce- 
sty a  týž  význam  Isidin,  v  argejském  dialektu 
pak  l(ú  =  aBlrjvrj.  Mythus  ten  byl  v  poesii 
(Aischylův  »Prométheus«  a  »Prosebnice«, 
Sofokleův  »Inachos<)  i  v  umění  velmi  ob- 
líben. V  tomto  I.  zobrazuje  se  v  době  nej- 
starší a  v  pozdní  době  úpadku  jako  kráva, 
za  doby  rozkvětu  však  jako  panna  s  rohy 
kravskými  (dovyéQcng  nag&évog).  Zachované 
památky  znázorňuji  iednak  námluvy  Zevovy 
(na  př.  na  váse  berlínského  musea  u  Over- 
becka  Atl.  tab.  7,  8),  jednak  smrť  Argovu 
(na  př.  Ruvská  vása  v  Mon.  d.  J.  2,  tab.  59), 
jednak  její  přijetí  v  Egyptě  (na  dvou  pom- 
pejských  malbách  u  Helbiga  č.  138—139).  klk. 
16,  asteroida  objevená  19.  září  1865  Peter- 
sem  v  Clintonu  U.  S.  Střední  jasnost  v  oppo- 
sici  10*9,  průměr  v  kilometrech  70,  ozna- 
čení ^.  Gs. 

Zo.y  úřední  skratek  =  sev.-amer.  stát  lowa. 

Zoaklm  viz  Joakim. 

Zoann  viz  Ivan  a  Joann. 

I6d  (z  řec.)  jest  prvek  nekovový,  význačné 
jednomocný  ze  skupiny  prvků  halových.  Zna- 
čka /,  atomová  hmota  12589  (H^l).  Jest 
v  přírodě  hojně  roztroušen,  ale  nikde  ve 
značných  množstvích ;  není  nikdy  volný,  vŽdy 
sloučen  jest  s  kovy.  Vzácné  jsou  nerosty 
jako  iódargyrit  Agl  (iódid  stríbrnatý)  a  j. 
Surovému  Tedku  chilskému  přimíšen  jest  ió- 
dičnan  sodnatý  lO^Na.  Sledy  l-u  přimíšen y 
Jsou  některým  fosforitům.  lódidy  rozpuštěny 
JSOU  v  pramenech  léčivých,  iódových  (na  př. 
v  Hallu  v  hor.  Rakousku).  Pranepatrné  sledy 
i-u  chová  voda  mořská,  ale  mořské  chaluhy 
a  jiné  organismy  koncentrují  v  sobě  I.  z  vody 
mořské.  V  těle  zvířecím  jest  I.  vzácnosti; 
něco  málo  ho  v  sobě  tají  žláza  Štítná. 

I.  upravuje  se  z  popela  chaluh,  kterýž  slově 
kelp  čili  várek  a  obsahuje  asi  ViVo  l-n.  Při 
vyluhování  postupném  toho  popela  zbývají 
v  matečném  louhu  iódidy,  jeŽto  jsou  nejsnáze 
rozpustný,  zejména  iódid  horečnatý.  Ten  louh 
destillován  s  burelem  a  s  kyselinou  sírovou 
pouští  páry  iódové,  které  usazují  v  jímadlech 
hliněných  krystaly  l-u,  ieŽ  se  čistí  sublimací. 

I.  tvoří  lesklé  Krystaly  šedivě  namodralé, 
vzhledu  polokovového,  pronikavě  páchnoucí, 
4-95  hutné.  Při  lU^  taje,  při  184«  mění  se 
v  páry  fialové  {íoíidrjs  =  fialový),  ale  jiŽ  pod 
tou  teplotou  zřetelně  se  vypařuje.  Spec.  teplo 
l-u  jest  O  0541.  V  žaludku  působí  jakožto  jed, 
kůži  barví  pomíjej ícné  na  žluto  aŽ  na  hnědo. 
Rozpouští  se  v  5000  č.  vody,  snáze  v  alkoholu 
(iódová  tinktura)  nebo  v  roztoku  iódidu 
draselnatého,  barvou  hnědou,  mimo  to  v  síro- 
uhlíku  barvou  fialovou,  v  chloroformu  barvou 
růžovou.    Nad  míru  charakteristická  jest  n  - 


712 


lód. 


akce  volného  l-u  ve  Škrob.  Maz  škrobový 
barví  se  i  stopami  i-u  nad  míru  nepatrnými 
na  modro.  Proto  slouží  naopak  tinktura  ió- 
dová  ta  zkoumadlo  na  škrob  (v  papíru,  v  ře- 
zech rostlinných).  Na  základě  toho  lze  množ- 
ství volného  l-u  stanoviti,  přidáváme-li  čini- 
del I.  vížícich,  na  př.  sirnatanu  sodnatého. 
Volumetrické  methody  analytické  založené 
na  té  okolnosti  zahrnujeme  názvem  iódo- 
metrie.  —  I.  o  sobe  i  jakožto  iódoform,  ió- 
dol  aj.  slouží  v  lékařství,  iódidy  v  lékařství 
a  ve  fotografii. 

I.  jest  z  prvků  halových  nejméně  energi- 
cký: v  souhlase  s  tím  ho  chlór  i  bróm  vy- 
tisAují  ze  sloučenin.  S  vodíkem  se  slučuje  I. 
na  iódovodík  ///jen  při  záhřevu,  a  to  ne- 
úplně, neboC  iódovodík  rozkládá  se  teplem, 
tak  že  reakce    //,  4-  /,  —  2/// 

jest  zvratnou,  stav  rovnovážný  závisí  pak  pře- 
dem na  teplotě.  Slučování  podporuje  se  na  př. 
přítomností  platinovaného  asbestu.  Z  iódidů 
nelze  iódovodík  kyselinou  sírovou  uvolniti, 
neboť  ta  se  iódovodíkcm  redukuje;  i  připra- 
víme plynný  iódovodík  rozkládajíce  iódid  fos- 
forový P/,  vodou,  při  čemž  vzniká  kyselina 
fosforová  PO,//,: 

P/,  -f  3//,0  =*  3///  +  PO^H^. 
Iódovodík,  jenž  jest  plyn  bezbarvý,  ostrého 
zápachu,  hutnoty  4*2,  při  O®  tlakem  4  atm.  ka- 
palnějící,  jímáme  nade  rtutí  nebo  pohlcujeme 
vodou.  Roztok  ten  slově  iódovodíková  ky- 
selina (acidum  hydroiodlcum)  a  když  jest  při 
0*^ nasycený,  má  hutnotu  20.  dýmá  na  vzduchu 
a  obsahuje  80%  iódovodíku.  Při  záhřevu 
plynný  iódovodík  uniká,  až  hutnota  klesne 
na  1-7.  Jest  to  pak  iódovodík  57V»ní,  který 
vře  při  157'.  Slabý  vodný  roztok  iódovodíku 
získáme  též,  když  do  vody,  v  níž  jest  I.  roz- 
ptýlen, zavádíme  sirovodík  5//^,  až  zmizí  hnědá 
barva  i-u,  načež  stačí  od  vyloučené  síry  sííl- 
trovati :         /^  ^  5//^  _  2///  +  5. 

Vodn^  roztok  iódovodíku  rozkládá  se  na 
vzducnu  samovolně:  hnědne,  později  černá 
vyloučeným  l-em,  který  se  pak  sází  z  roz- 
toku krystalicky. 

Iódovodík  jest  cenné  Činidlo  v  chemii  or- 
ganické; zejména  dýmavý  jest  výborný  pro- 
středek redukční:  odstraňuje  z  látek  organi- 
ckých hydroxyly,  čímž  vznikají  buď  deriváty 
iódované  neb  až  původní  uhlovodíky.  Iódo- 
vodík se  z  kyselin  halových  nejsnáze  adduje 
ku  vazbám  dvojnásobným.  Tak  z  ethylenu 
C//,=  C//,  vzniká  éthyíiódid  C//, .  C//,/. 

I.  poskytuje  s  většinou  nekovů  a  se  všemi 
kovy  sloučeniny  zvané  iódidy.  Z  nekovů 
slučuje  se  přímo  se  sírou,  s  foslorem,  z  kovů 
na  př.  se  rtutí.  Iódidy  tvoří  se  též  účinkem 
iódovodíku  v  kovy  nebo  v  kysličníky  kovů. 
Rozpustné  iódidy  poznáváme,  že  s  roztokem 
dusičnanu  stříbrnatého  poskytují  žlutou  sse- 
dlinu  iódidu  stříbrnatého  v  ammoniaku  ne- 
rozpustnou, s  roztokem  chloridu  rtuCnatého 
červenou  ssedlinu  iódidu  rtuťnatého.  Vylou- 
číme-li  z  iódidů  I.  (kys.  dusičnou  dýmavou, 
vodou  chlórovou),  objeví  se  reakce  volného 


i-u :  modráni  mazem  škrobovým,  fialová  barva 
sírouhlíku  se  směsí  třepaného. 

S  kyslíkem  má  I.  z  prvků  halových  přibtix- 
nost  největší.  Působíme-li  dýmavou  kys.  du- 
sičnou v  I..  vzniká  iódična  kys.  /O,//  ja- 
kožto krystalky  bílé,  které  při  -f  170«  trati 
vodu  a  zůstavují  kysličník  iódičný  /^Oj,  prá- 
šek bílý,  který  se  vyšším  záhřevem  étěpi 
v  kyslík  a  ve  nalové  páry  i-u.  lódičná  kyse- 
lina se  iódovodikem  rozkládá  ve  vodu  a  vc 
volný  i.  /0,//-f  5///=3/„3//,0, 
pročež  slouží  v  chemii  organické  ku  zničení 
iódovodíku,  kde  by  tento  reakci  překážel. 
Soli  její  šlovou  ióaičnany  (iódáty)  a  vzni- 
kali obdobně  jako  chlórečnany,  když  na  al- 
kalie  účinkujeme  i-em  za  tepla: 

6a:o//  -f  3/,  =  5/a:,  io^k,  zh^o. 

^ódičnany  jsou    mocná   okysličovadla,   tratit 
horkem  kyslík  jako  chlórečnany. 

Známe  dále  soli  odvozené  od  kyseliny 
iódisté  /O4// (iódistany),  od  kys,  /O^//, 
i  od  jiných  kvsclin  složitějších,  kteréž  soli 
zpravidla  označujeme  jakožto  hyperiódáty. 
lódičnany  i  hyperiódátyjsou  látky  stálé  (oproti 
nestálým  obdobým  sloučeninám  chlóru)  i  pa- 
trná tu  vyslovená  afíinita  i-u  ke  kyslíku.    OŠc. 

Otravy  i-em  (iódismus)  jsou  skoro  vý- 
hradně nahodilé,  nejČastěji  meídicinálni  a  živ- 
nostenské, a  vznikají  buď  vdýcháním  iódových 
par  anebo,  a  to  nejčastěji,  po  užiti  větších 
dávek  léků  i.  obsahujících  (iódidu  draselná- 
tého),  nebo  že  omylem  byl  požit  roztok  ió- 
dový  {tinctura  iodi)  k  zevnímu  použiti  slou- 
žící, také  po  vstřiknutí  roztoku  do  dutin 
těla  —  tu  aochází  k  otravám  náhlým  (akut- 
ním), jindy  se  dostavuje  iódismus  provleklý, 
a  to  po  delším  užívání  iódidu  draselnatého,  po 
případě  jiných  sloučenin  iódových,  ale  i  po 
natírání  iódových  roztoků  a  mastí  na  kůži. 
Příznaky  náhlého  iódismu  záleŽejí,  vdýchá- 
ny-li  páry  iódové,  v  mocném  podrážděni  spo- 
jivek  očních,  sliznice  nosové,  hrtanové,  prů- 
dušnicové  a  průduškové,  vpraven-li  I.  do  ža- 
ludku, převládají  příznaky  od  podrážděné  sliz- 
nice ústrojí  zažívacího,  ač  i  tu  podráidění 
sliznic  dychadel  neschází.  Shledáváme  tudíž 
v  prvém  případě  mocné  slzení,  prudkou  rýmu. 
bolestný  kašel  mnohdy  s  krvavými  chrkly  a 
dusnost,  v  druhém  případě  pak  vrhnutí  a 
průjmy  s  bolestmi  v  životě;  ve  všech  pří- 
padech dostavují  se  záhy  prudké  l>olesti  hlavy, 
opitomění.  po  požití  iódoforrou  i  mocné  roz- 
čilení, ano  i  záchvaty  maniakálním  podobné 
a  křeče  —  obtížné  i  l>olestné  močeni,  a  jest 
tu,  jak  již  řečeno,  značná  dusnost,  obyčejně 
bývají  na  kůži  puchýřkovité  a  pupínkové  osu- 
tiny.  ~  Vleklý  iódismus  bývá  zahájen  rý- 
mou, katarrhy  průdušek  a  osutinami  kožními, 
brzo  jest  trávení  porušeno,  dostavuje  se  tlu- 
čení srdce,  nemocný  se  stává  nedokrevným, 
slábne,  hubne,  jest  Icachektického  vzezření  a 
propadá  marasmu ;  obyčejně  tu  bývá  i  vleklý 
zánět  ledvin.  VzeSla-li  otrava  z  užívaného  iódo- 
form u,  dostavují  se  i  poruchy  duševní,  zále- 
žející  v  stísněnosti,   přeludech   smyslových. 


lódargyrit  —  lolith. 


713 


pacitech,  slábnutí  paměti  a  j.  Při  pitvání  osob 
náhlým  iódismem  zemřelých  bývá  shledán 
mocný  zánět  sltznice  ústrojí  dýchacího  a  za- 
žívacího, nezřídka  zánět  pablanovitý,  v  ža- 
ludku bývají  defekty  poslizkové  (erose)  s  vý- 
ronky  krevními,  obyčejně  jsou  játra,  ledviny 
a  srdce  tukově  zvrhlé,  ledviny  mnohdy  za- 
nícené; anatomické  změny  vleklou  otravou 
učiněné  záležejí  v  obecné  sešlosti,  tukové  zvrh- 
losti jater,  ledvin,  srdce  a  svalů,  často  i  ve 
vleklém  zánětu  ledvin.  Jako  kazijedu  užívá 
se  při  náhlém  iódismu  Škrobu  nebo  bílku  va- 
ječného. Rg. 

Xódwri^yrlt  čili  iódit  jest  Agl  (v  %  A^ 
45-97,  /  54*03),  krystaluje  ve  tvarech-soustavy 
áesterečné,  krystalky  drobné  jsou ^asto  různo- 
polámé  vyvií^uty  a  dle  plochy  zpodové  ští- 
patelny.  r=l-5,  //=5'7;  barva  l-u  je  žlutá, 
citrónová,  zeleně  žlutá  neb  i  šedá,  lesk  mastně 
démantový.  Naleziště  vzácného  tohoto  mine- 
rálu jsou  řídká:  Dembach  v  Nassavsku,  Ma- 
zapil  v  státě  Zakatekas  v  Mexiku,  Chaftar- 
cillo  v  Chili  aGuadalajara  ve  Španělsku.  Uměle 
krystaluje  Agí  z  roztoku  souhlasně  s  přiro- 
zenou sloučeninou,  z  roztopeného  Agl  ve  tva- 
rech krychlových.  Vr. 

Xódáty  viz  I  ód. 

X6dhydr4ty  (hydroiódidy)  šlovou  po- 
dvojné sloučeniny  iódovodíku  z  pravidla  se 
zásadami  organickými,  na  př.  iódhydrát  ani- 
linu Q//,.AW,.W.  OŠc. 

Zéditaá  kyselina,  lódldnany  viz  I  ód. 

Z6dl4y  viz  I  ód. 

Xódlsmiui  viz  lód  (otravy). 

Xódlstá  kyMllna,  lódlstany  viz  lód. 

Xódlt  viz  lódargyrit. 

XÓdodlUllk  (iódid  dusíkový),  pravdě- 
podobně N/„  vzniká,  když  iód  v  ammoniaku 
vodném  roztíráme,  nebo  když  ammoniakem 
pásobíme  v  alkoholický  roztok  iódu.  Temně 
šedý  prášek  pereme  vodou,  posléze  alkoho- 
lem. Je-li  I.  úplně  suchý,  rozkládá  se  s  vý- 
buchem v  dusík  a  ve  fialové  páry  iódu  pou- 
hým dotekem  nebo  mocnějším  otřesem.   OSc. 

Xódoform,  C///„  jest  dle  složeni  svého 
triiódmethan.  Vzniká  vždycky,  když  látky,  ob- 
sahující skupiny  CH^.CO.C..., CH^.CH(0H) . 
C...  (na  př.  alkohol,  aceton,  aldehyd,  kyse- 
lina mléčná  atd.)  zahříváme  s  iódem  v  alka- 
lickém prostředí  (Liebenova  reakce  iódofor- 
mová).  Jeden  ze  způsobů  přípravy  jest:  32  d. 
drasla  rozpustí  se  v  80  d.  vody,  přičiní  se 
16  d.  95Voníbo  lihu,  zahřeje  na  70°  a  vnese 
se  do  směsi  té  zvolna  32  d.  iódu.  Když  barva 
iódu  zmizela,  sebere  se  vyloučený  I.  na  filtru. 
Z  filtrátu  lze  ještě  něco  l-u  upraviti  vhod- 
nou, manipulací.  Z  acetonu  vyrábějí  I.  účin- 
kem chlórnatanu  sodnatého  a  iódidu  dra- 
selnatého,  čímž  reakce  probíhá,  jakoby  pů- 
sobil iódnatan  sodnatý.  Nejnověji  upravují  i. 
elektrolysí  vodného  roztoku  iódidu  draselna- 
tého  i  acetonu  v  proudu  kysličníku  uhliči- 
tého (íodoformium  absolutum).  Látka  citrónově 
žlutá,  krystalická  nebo  lupénky  hexa^onálné 
soustavě  příslušejíd.  Taje  při  119°,  těká  však 
značně  již  za  obyčejné  teploty  šíříc  charakte- 
ristický velmi  pronikavý  zápach.  Též  s  vodní 


parou  těká  I.  V  alkoholu  málo  se  rozpouští, 
v  aetheru  snáze.  Na  světle  trpí  rozklad.  Stopy 
l-u  poznáme,  zahřejeme-li  nékoHk  kapek  al- 
koholického roztoku  jeho  s  něco  fenolu  a 
draselnatého  louhu.  Vyloučí  se  červenavá 
hmota,  která  se  rozpouští  v  alkoholu  barvou 
karmínovou.  1.  jest  výtečné  a  posud  nikoli 
zcela  nahrazené  antiseptikum:  vykonaíC  chir- 
urgii služby  znamenité.    Užívá  se  zevně  bud 

0  sobě  práškovaný  nebo  k  obvazům  jakožto 
gáza  iódoformová,  vata  iódo formová  nebo 
v  roztok  koUodia  pojatý.  Nemilý  zápach  l-u 
snažili  se  zakryti  různými  vonidly:  kumari- 
nem,  olejem  z. máty  peprné  a  j.  {iodoformium 
desodoratum^.  Také  jiná  moderní  antiseptika 
iód  obsahující  a  nepáchnoucí  navržena  místo 
l-u:  iódol  a  j.  OŠc. 

Xódol  jest  tetraiódpyrol  C^J^ .  NH.  Vzniká 
účinkem  iódu  v  alkoholický  roztok  pyrolu. 
Nažloutlý  prášek  nerozpustný  ve  vodě,  snadno 
rpzpustný  v  alkoholu,  něco  méně  v  aetheru. 
Účinkuje  antisepticky  i  používá  se  místo  iódo- 
formu,  před  nímž  má  tu  výhodu,  že  ne- 
páchne. OŠc. 

Xódometrltt  viz  Iód. 

XódOTá  tinktura  viz  Iód. 

XódOTá  zéÍBň  viz  Zeleň. 

XódOTOdlk  viz  Iód. 

XódOTý  škrob  viz  Iód. 

Xofón,  syn  Sofokleův,  skládal  rovněž  tra- 
gédie, ač  více  byl  odkázán  na  pomoc  slav- 
ného otce  než  své  nadání.  Pověst  o  jeho 
soudním  sporu  se  stařičkým  otcem  čísti  lze 
v  životopise  Sofokleově.  Ž  četných  jeho  tra- 
gédií (as  50)  zachováno  jen  nepatrně  ziomků 
(viz  Nauckovy  fragmenty  tragiků  řeckých). 

XokaJlté,  dcera  Thébana  Menoikea,  sestra 
Krcontova,  u  Homéra  a  starších  £p  i  kas  té, 
byla  chotí  Laiovou  a  matkou  a  později  chotí 
Oidipovou.  klk. 

Xolaoi,  v  řeckém  mythu  syn  Ifikleův  a 
Automcdusin,  věrný  přítel  a  soudruh  Héra- 
kleův;  byl  jeho  otěžnikem,  jakož  vůbec  jmín 
za  nejznamenitějšího  vozataje,  zvítěziv  spře- 
žením ve  hrách  olympijských  a  při  pohřeb- 
ních hrách  Peliových.  Dále  pomáhal  Héra- 
kleovi  v  boji  s  hydrou,  Kyknem.  doprovázel 
ho  proti  Géryonovi  a  do  Tróje.  Héraklés 
dal  mu  svou  cho(  Megaru  za  ženu,  když  se 
ucházel  o  lolu.  Konečně  1.  byl  přítomen  při 
smrti  Hérakleově  na  Oitě.  Když  Eurystheus 
potomky  Hérakleovy  pronásleduje  s  Athé- 
ftany  o  ně  válčil,  I.  vynikl  v  tom  boji,  chráně 
Hérakleovců,  a  zabil  Eurysthca  poraženého 
na  útěku;  Zeus  a  Hébé  na  jeho  prosbu  za 
tím  účelem  mu  vrátili  na  jeden  den  jeho 
mládí.  Dle  thébské  pověsti  1.  dokonce  z  hrobu 
povstal,  by  bránil  Hérakleovců  proti  Eury- 
stheovi,  načež  pohřben  ve  hrobě  Amfitryo- 
nově  v  Thébách;  tam  měl  před  branou  Proi- 
tovou  héróon-a  ^gymnasium  po  něm  zvané, 
kdež  konána  slavnost  VoXaeia  neb  'if^xAřwx. 

1  iinde  ctěn  vedle  Héraklea,  ku  př.  v  Athé- 
nách v  Kynosargu.  klk. 

Xolé  viz  Eurytos,  Héraklés,  Hyllos  a 
Ifitos  1). 
Xolith  viz  Cordierit. 


714 


lolkos  —  Iónikos 


Xolkov,  ve  starověku  mč-sto  při  sev.  zá- 
hybu zálivu  Pagasajského  v  thcssalské  kra- 
jině Magnesii,  odkud  dle  povésti  vyplul  lason 
8  Argonauty. 

Ion,  I6ny,  v  chemii  viz  Iont  v. 

Zón:  1)  I.,  dle  řecké  báje  syn  5Cuthav,  při- 
spél  Athénským  na  pomoc  proti  Thrakám 
Lumolpovým  v  Eleusiné,  začež  Athénští  ho 
zvolili  svým  vůdcem.  I.  rozdí-lil  Attiku  na  4 
fyly,  jimž  dali  jména  4  synové  jeho,  Gelcón,  ■ 
Xigikorés,  Argadés  a  Iloplés;  zařídil  pak 
v  Athénách  bohoslužebné  obřady.  Hrobjrho 
ukazován  v  dému  Potamos.  —  Dle  pozdé  ší 
báje  attické  (v  Euripidovč  tragédii  >Ión<i  I. 
jest  synem  Apollóna.  jenž  jej  zplodil  s  Kreu- , 
sou  ve  sluji  akropole  athénské.  Matka  odlo- 
žila novorozené  do  téže  sluje,  odkud  Hermes 
na  rozkaz  Apollónův  přenesl  je  do  Delf;  tam 
knéžka  l-a  vychovala  za  sluhu  chrámového. 
Erechtheus  dal  na  to  dceru  Kreusu  za  choť 
Xuthovi,  jenž  mu  pomohl  v  boji  proti  Chal- 
kódontovcům  na  Euboii.  Ježto  manželství 
toto  jest  bezdétnÝm,  odeberou  se  do  Delf, ; 
kdež  bůh  nařídí  Xuthovi,  by  uznal  za  syna ' 
toho,  jejž  nejprve  potká  vycHázejc  z  chrámu; 
tím  byl  I.,  syn  ApoUónův,  zatím  ve  spanilého 
jinocha  vzrostlý.  klk, 

2)  I.  z  Ch  i  a,  plodný  spisovatel  řecký  v  oboru 
poesie,  déjcpisectví  a  filosofie,  žil  v  V.  stol. 
př.  Kr.,  hojné  cestoval  a  zdržoval  se  hlavné 
v  Athénách  v  okolí  Kimónové.  Zde  též  pro- 
vozoval své  tragédie  a  po  jednom  vítézství  i 
obdařil  každého  občana  nádobou  chijského 
vína.  Své  vzpomínky  na  slavné  muže,  s  ni- 
miž se  v  Živote  setkal,  uložil  ve  zvláštním  . 
spise;  k  jeho  proso  núkžcl  též  historirký 
spis  o  založení  Chia  a  Jiný  .spis  obsahu  lilo- 
.sofického.  V  poesii  mimo  drama  pěstoval  té/ 
elegie,  hymny  a  dithyramhy.  Zemřel  před 
r.  421  př.  Kr.  Zlomky  jeho  prosy  viz  v  Múlle- 
rových  >Fra}ímenta  historicorum-,  tra^éílií 
v  N'auckových  zlomcích  Ira^^nkú,  lyrirkých 
básní  u  Ber^ka.  '    Sdič.      I 

Zonia   [ainiie   neb  inne\  irsky   Icolmkill, ' 
ve  .stícíiovéku  též  1,  lo,  Kona/lly,  Ilyona, 
I-Columb-Kille,  ostrov  ve  skupině  llebrid  ' 
tésné  u  ostrova  Mullu,  přináleží  ke  skotskému  ^ 
hrabství   arí^yUkému,  jest    majetkem    vévod  : 
z  Ar^yie,  má' výinéru  21  km-  a  247  ob.  (1.S91).  ' 
Diiležit  jest  jako  východišté  a  středisko  křc- 
sťan.ské  vzdělanosti.  Již  v  dobé  druidské  byl  . 
í)OSvátným,  ale   historie  j<ho   počíná   ti  prve 
r.   563,    kdy    irský    missit)nář    sv.   Coluniban 
s  12  urenníkv  sť  m  j)řibyl  a  z<le  postavil  klá- 
.sttr.    Sv.  Coíuinhan  odtud  pokřest:!  Pikty  a 
při  klášteře  zřídil  školu,  ktt  rá  po  kolik  sto- j 
letí  byla  j)roslulým  střediskem  irsko-skotské  . 
inissie.    Koncem    IX.  stol.    Dánové   klášterní 
budovu  sf»álili  a  mnichy  díK  m   pobili,  dílem 
vypudili.  V  XIII.  .stol.  církevní  stavby  na  loné 
byly  znovuzřízeny.  Dosud  zachovaly  se  zi)ytky 
mariánského   kostela   gotického    s  véží  21  m  ■ 
vys.,   dále   zří(Hrniny  dvou  klášterů  benedik- 1 
linských,   mužského   a   ženského,  a  na   hřbi- ! 
tové  kaple  sv.  Oraná,  druha  sv.  ("ohimbana.  : 
Na  hřbitove  pochován  mimo  jiné  krále  .skot- " 
ské  i  Macbeth.  i 


lonia  [aionie],  hl.  m.  hrabství  t.  jm.  státa 
Michiganu  Spoj'  Obci  sev.-amer.  na  Grand 
Riveru,  jenž  odtud  počíná  býti  splavným,  a 
na  třech  železo,  tratích,  má  dřevařský  prů- 
mvsl  a  obchod,  železniční  dOny,  káznici  a 
4482  ob.  (1890). 

Xonioiui  viz  Iónikos. 

Zónitt  (Yamor,  íonis),  starověká  řecká  kra- 
jina na  záp.  pobřeží  maloasijském  s  obyvatel- 
stvem iónským,  po  němž  její  jméno.  Počínali 
se  na  severu  zátokou  Kymskou,  na  jihu  pak 
proti  Dóridč  ohraničena  byla   zátokou  Bar- 
^■lijskou,  ale  při  ústí  řeky  Herma  byla  přeru- 
šena zátokou  Hcrmajskou.    Vedle  toho  pří- 
slušely k  l-ii  z  vétších  ostrovů  Chios,  Samos 
a  Ikaria,  z  menších  Léros  a  neobývaný  Path- 
mos.  Skládala  pak  se  I.  z  úzkého  a  namnoze 
nízkého  pobřeží,  do  něhož  ze  vnitrozemí  za- 
bíhají hornaté  výbéžky,  Sardéné  u   Fókaic, 
Olympos   a   Mastusia  u  Smyrny,   Mykalé  a 
Grión  po  obou  stranách  zátoky'^Iilétské,  ze- 
jména  pak   Mimas   a  Kór>'kos,   které   proti 
ostrovu  Chiu  rozšiřují  se  v  prostomý  polou- 
ostrov  Klazomenský.    Moře  Aegejské  vniká 
do  tohoto  pobřeží  četnými  velepohodlnými 
zátokami  a  průlivy,  z  nichž  znamenitéjšt  jsou 
vedle  již  řečených  Kymské,  Hermajské  a  Bar- 
g)'Iiiské  Kaystřijská  a  Maiandrijská ;   tato  na 
východ  zabíhala  do  zemč  hluboko   zátokou 
Latmickou,    nyní   nánosem   řeky   Maiandria 
zcela  zanesenou  a  v  nízký  pobřežní  kraj  pro- 
měnénou.  Se  zátokou  Latmickou  zmizel  úplné 
i  historicky  památný  ostrov  Lade  před  pří- 
stavem   milétským.    Širokými    údolími    řek 
Herma,  Kaystria  a  Maiandfa  spojena  byla  I. 
výhodné    s'  bohatou   nitrozemskou    Lydii  a 
skrajinami  na  planiné  anatolské;  odtucl  byla 
i    východi.štém    odvéké    obchodní   cesty  od 
more  u  Efcsa  vedoucí  údolím  Kaystrijským 
k  Sardům  a  skrze  střed  Malé   Asie   k  hor. 
Kuťrátu,  jež  za  dob  pcrsk<'ch  byla  zvána  •ce- 
stou   králov.skou».    Na    západe    posk\'tovalo 
moře  vítanou  příležitost  ku  plavbč  do  Evropy, 
jejíž  východořecké  břeh  v  s  pobřežních  výsín 
iónských  jsou  viditelný.  Líbezné  podnebí.do- 
statek  vláhy,  hojnost  plodin  a  velmi  úrodná 
prsť  náplavní  učinily  z  I.  kraj  velice  bohatý, 
soustředěný  politicky  ve  dvanácti  městských 
obcírh,   ni<'zi   nimiž   vynikala   města  Milétos. 
Kfesos,  Fókaia,  Teós.  Klazomcny  a  ostrovy 
Sam(;s   i   Chios.    Obce  t)'to,  obývané   lidem 
iónským,   ovládaly   i  okolí  své  a  spravovaly 
se  původně  králi,  kteří  původ  svůj  odvozo- 
vali od  Penthila,  svna  Kodrova;  pozdéji  moc 
královská  omezována,  až  přešla  v  oligarchii, 
ze  které  v  VI.  stol.  př.  Kr.  namnoze   se  vy- 
vinula tyrannis.    Společné  včdomí  kmenové 
utužovalo  se  sdružením  povahy  nábožensko- 
politické,  jthož  středem  politickým  i  obétním 
byla  svatyně  Poseidona  Hélikónského  na  mys'i 
Mykalé  v  území  priénském,  kteráž  odtud  zvána 
byla  Panióniem.  Kol  r.  700  př.  Kr.  spojila 
se   s  l-ií  i  aiolská  Smyrna,   čímž   poČet  ión- 
ských měst  na  13  dovršen.  Pšk. 

iónikos  slula  v  antické  metrice  stopa  sc- 
stidobá  tvaru  dvojího:  --^^  zvaná  iouicus 
a  ntaiore,  ^-'--  zvaná  ionicus  a  minote.  Stopa 


lonin  —  Iónské  moře. 


715 


druhu  prvého  vešla  u  ŘeXl  v  užíváni  teprve 
v  dobách  poklassických.  Za  Ptolemaia  Fil- 
adelfa  užíval  ho  Sótadés  k  básním  s  látkou 
vzatou  z  oboru  mythologie  a  obsahem  ne  vždy 
slušným.  U  Římanů  pěstován  byl  tento  verš 
sótadejský  (čtyřstopí  l-ka  a  maíore  se  sta- 
žením stopy  poslední  ve  spondeus)  od  Ennia, 
Varrona  a  Accia.  —  Mnohem  vetší  důleži- 
tosti nabyl  v  lyrice  i  v  básnictví  dramatickém 
I.  a  minore.  Stopa  tato  má  ráz  plačtivý,  i  uží- 
váno jí  bylo  zejména  v  chorech  žen  k  vyjá- 
dření bolu  a  nářku.  Též  u  Římanů  se  vysky- 
tuje; Horatius  užil  rozméru  toho  pouze  v  je- 
diné básni:  Poněvadž  stopa  tato  vícekráte  za 
sebou  opakována  jest  jednotvárná,  bývala  spo- 
jována již  záhy  se  stopami  jinými  téhož  roz- 
měru časovéno,  zejména  s  aipodiemi  stop 
trojdobých  na  př.  ve  verši  zv.  I.  dvaKkáfitvog 
tvaru:    ^^-w«w  —  ^  j^nj   ^usí   měřen   býti 

Zvláštností  l-ka  jest  anaklasis,  záleže- 
jící v  tom,  že  nejen  tam,  kde  sbíhají  se 
dvě  stopy  iónické,  nýbrž  i  uprostřed  stop 
vyraěňuie  si  někde  slabika  krátká  místo  své 
s  předcházející  slabikou  dlouhou,  na  př.  mí- 
sto -'^-i.-wwi^  přichází:  wwj.^_s^j.^, 

Xonin  Aleksandr  Semenovič,  diplomat 
ruský  (♦  1837),  vzdělal  se  v  Lazarevském  in- 
stitute vých.  jazyků,  načež  byl  plnomocníkem 
rus.  vlády  na  Černé  Hoře,  r.  1S83  správcem 
gen.  konsulátu  v  Sofíi  a  od  r.  1892  mimoř. 
vyslancem  a  plnomocným  ministrem  v  Brar 
zilii.  Vydal  dílo:  Po  ju{noj  Ameriké  (Petro- 
hrad. 1892—93,  3  d.). 

Xoniiaott  viz  Ionty. 

XÓnové  {"loavss  ze  staršího  'íáFovřc,  *íáovtg, 
kterýž  tvar  předpokládají  hicroglyfské  1>- 
v^n-na,  hebr.  Jdván^  ass.  lámánu),  vedle  Dóriů 
nejpřednější  kmen  starořecký,  dle  pověsti  po- 
tomci Ióna,  syna  Xuthova  a  pravnuka  Deuka- 
lionova,  dle  výsledků  novějšího  badání  pa- 
laeoethnického  a  staroorientálského  hellénský 
předvoj,  který  dříve  než  Dóriové  opustil 
středoevropská  prasídla  Hellénů  a  zaujal  sí- 
dla mezi  kmeny  palaeothráckými  na  západ- 
ních maloasijských  pobřežích,  na  ostrovech 
Archipelagu,  v  dalším  pak  postupu  na  Euboii 
a  protilehlých  březích  východořeckých.  (Srv. 
A.  Curtius,  Die  lonicr  vor  der  dorischen 
Wandcrung,  Berlín,  1855;  Prášek,  České  Mu- 
seum Filologické  II,  393  sld.;  Penka  v  Mittheil. 
d.  Wien.  antnrop.  Gcsell.  1897.)  Od  ostatních 
Hellénů  lišili  se  I.  nářečím  i  povahou.  Nářečí 
jejich,  vynikajíc  hlavně  užíváním  hlásky  ri 
místo  dlouhého  a,  jakýž  i  mnohými  staršími 
tvary,  jichž  jiná  nářečí  neměla,  projevuje  se 
již  touto  vlastností  jako  starší  nářečí  a  z  okol- 
nosti, že  tyto  zvláštnosti  nejhojněji  se  vysky- 
tují v  Malé  Asii  (Běloch,  Griech.  Gesch.  I, 
63),  lze  souditi,  že  byly  břehy  maloasijské, 
kde  již  byli  I.  známi  Egypťanům  doby  Ramsa  II. 
(1347—1280  př.  Kr.),  prvotními  jejich  řeckými 
sídly.  Nejstarší  historické  paměti  řecké  při- 
pomínají Ióny  na  maloasijském  pobřeží  od 
již.  hranic  Tróady  po  město  lassos,  na  Samu 
a  Chiu,  na  sev.  a  středních  Kykladech,  na 
Euboii,  v  již.  Boiótii  a  v  Attice,  anobrž  vy- 


skytují se  zprávy,  že  I.  před  příchodem  Dóriů 
do  Peloponnésa  obývali  i  na  sev.  pobřeží  pe- 
loponnéském,  v  pozdější  Achaii.  Dle  pověsti 
byl  otec  Iónův  Xuthos  zakladatelem  iónské 
tetrapole  v  sevcrových.  Attice,  kdežto  Ión 
řáděn  byl  mezi  nejstarší  panovníky  attické. 
Ovšem  třeba  při  zkoumání  pověsti  za  úče- 
lem historickým  jednati  velmi  opatrně,  neboť 
homonymie  a  vysvětlování  událostí,  které  se 
za  dob  historických  neshodovaly  již  se  sta- 
vem z  dob  homérské  poesie,  d*dy  podnět 
k  vymýšlení  pověstí  i  tendenčních.  Od  ostat- 
ních Hellénů  lišili  se  I.  charakteristickými 
rysy  povahy,  kultem  i  zřízením  společenským. 
Proti  těžkopádným  Dóriům,  v  obhroublých 
způsobech  si  libujícím,  jsou  I.  lid  pohyblivý, 
čilý,  se  zálibou  plavbě  a  obchodu  oddaný, 
obdařený  jemném  smyslem  pro  požitky  du- 
ševní. Nejstarší  řecké  písmo,  jehož  památky 
nepochybně  zachovaly  se  v  nedávno  objeve- 
ných kamenech,  písmem  ^aegejskýmc  popsa- 
ných, nazýváno  bylo  »iónským€.  I.  byli  pro- 
středníky nejstarších  kulturních  styků  mezi 
kraji  mesopotamskými  a  Evropou,  na  iónské 
půdě  v  Menší  Asii  vznikly  hrdinské  epos, 
filosofie  a  logografie,  iónská  Attika  jest  do- 
movem umění  řečnického  i  dramatického.  Po 
stránce  společenské  dělili  se  I.  až  dlouho  do 
dob  historických  ve  čtyři  fyly:  Hopléty,  Ge- 
leonty,  Aigikoreis  a  Argadeis,  významu  ne- 
jasného, patrně  však  s  neznámými  poměry  pů- 
vodní iónské  vlasti  souvislého ;  tyto  fyly  vy- 
skytovaly se  v  Athénách  až  do  Kleisthena,  rov- 
něž i  v  Milétu,  Efesu  i  jiných  iónských  městech 
maloasijských.  Každá  fyla  dělila  se  dále  ve  tři 
fratrie,  na  tuhém  rodovém  a  zvláštním  obět- 
nictvím  utvrzeném  svazku  založené.  Jsouce 
usazeni  na  ostrovech  a  pobřežích  obchodu 
příznivých,  prospívali  I.  v  obchodu  a  vzděla- 
nosti tou  měrou,  že  v  VIII. — Ví.  stol.  východ- 
ním národům  byli  repraesentanty  všeho  ná- 
roda hellénského,  od  něhož  i  krojem  se  lišili 
(Hdt.  V,  88).  V  VI.  stol.  př.  Kr.  upadli  malo- 
asijští I.  v  moc  lydskou  a  r.  546  př.  Kr.  pod- 
robeni králem  Kýrem  perským.  Odboj  jejich 
proti  Dareiovi  dal  podnět  k  válkám  řecko- 
perským.  Valnou  měrou  súčastňovali  se  I. 
i  zakládání  osad  na  březích  Archipelagu  a 
v  záp.  Středomoří.  Z  Miléta  založeny  oyly 
velmi  četné  osady  iónské  na  březích  Pro- 

f)ontidy,  Ponta  Euxeina  a  Maiotidy,  Teós  za- 
ožil  Abdéry,  Fokaia  Massalii.  Vítězstvím  Hel- 
lénů nad  PerŠany,  zejména  vítězstvím  Kimó- 
novým  nad  ústím  Eurymedonta  (kol  r.  467 
př.  Kr.),  dostalo  se  Iónům  nezávislosti  na 
Peršanech,  za  to  však  upadli  v  poddanství 
athénské,  jež  potrvalo  až  do  bitvy  u  Aigos- 
potamů  r.  405  př.  Kr.  Fsk. 

Iónská  flloiofltt  viz  Řecko  (filosofie). 

Iónská  repnblika  viz  Iónské  ostrovy. 

Iónská  stupniott  viz  Chorál  str.  320. 

Iónské  moře,  čás(  moře  Středozemního 
prostírající  se  mezi  břehem  jihoalbanským  a 
řeckým  na  vých.,  kalaberským  a  sicilským  na 
záp.  a  oddělená  od  moře  Jaderského  prahem, 
jenž  táhne  se  na  dně  úžiny  Otrantské,  kdežto 
na  jih  od  Sicilic  I.  m.  omezeno  jest  mělči- 


716 


Iónské  nářečí  —  Iónské  ostrovy. 


námi,  které  spojují  Sicílii  s  Tunisem  tvoříce 
podmořskou  áíji  známou  již  Strabónovi,  na 
vých.  pak  sahá  až  k  čáře  spojující  záp.  špici 
Kréty  s  pobřežím  Bárky,  konečné  na  j.  pře- 
chází v  moře  obou  Syrt.  I.  m.  tvoří  řadu  zá- 
livů, z  nichž  nejdůlezitéjší  jsou:  Artský  čili 
Ambrakijský,  Korinthský  čili  Lepantský  a 
Arkadský  na  vých.  a  Tarcntský  na  západě.  — 
Původně  označována  jménem  I.  m.  pouze 
úžina  mezi  ostr.  Korkyrou  a  Itálii  čili  jižní 
část  t.  zv.  italské  úžiny,  tvořící  vjezd  do  moře 
Jaderského,  brzy  váak  rozšířeno  pojmenování 
to  i  na  zmíněný  průliv  Italský  a  celou  jižní 
čásC  moře  Jaderského  (Hérodot,  Thukydidés). 
Strabón  klade  sev.  mez  I -ho  m.  na  předhoří 
Akrokeraunské,  nazývá  však  prostor  mezi 
Sicílií  a  Peloponnésem  »moře  Sicilské*.  Jméno 
moře  odvozuje  se  od  plavců  a  osadníků  ión- 
ských, kteří  rozšířili  se  po  sev.  a  záp.  bře- 
zích této  oblasti,  kdežto  staří  hledali  původ 
jeho  v  cestách  mythické  bytosti  ló  nebo  lón 
v  těchto  končinách. 

Iónské  niřeói  viz  Řecko  (jazyk). 

Iónské  ostrovy,  skupina  ostrovů  v  moři 
Iónském  při  záp.  břehu  Albánie  a  Řecka,  jež 
do  r.  1864  tvořily  samostatný  stát  pod  brit- 
skou svrchovaností,  nyní  pak  jsou  částí  krá- 
lovství Řeckého.  Skládá  se  ze  7  ostrovů  vět- 
ších: Zakynthos  (Zante)  s  427  Arm',  Kefallinia 
s  664  km^,  Ithaki  s  97  km^,  Leukas  s  285  km*, 
Kerkyra  (Korfu)  se  712  km*,  Paxos  s  19  km*, 
k  nimž  počítá  se  i  před  jižní  špici  Pelopon- 
nésu  ležící  Kythéra  (Cerigo)  s  277  km*,  a 
2  celé  řady  nepatrných  osírůvků,  majíc  úhrn- 
nou plochu "  2345 /fm*.  Ostrovy  ty  táhnou  se 
od  ssz.  k  jjv.  na  podmořské  zvýšenině  uvnitř 
200metrové  hloubkové  čáry,  označujíce  tudíž 
vlastní  záp.  kraj  pevniny.  Na  zevnější  straně 
spadají  příkře  do  moře  Iónského,  jehož  dno 
se  rychle  odtud  sklání  k  největším  hloubkám 
Btředomořským,  a  mají  tu  břehy  málo  roz- 
členěné, kdežto  pobřeží  obrácená  k  pevnině 
jsou  bohatá  na  zálivy,  přístupná,  nízká  a  dobře 
vzdělaná.  Orocrraficky  připojují  se  I.  o.  zřejmě 
k  pevnině,  jsou  vesměs  hornatý  a  z  ostrovů 
řeckých  vykazují  výšky  největší:  Ainos  na 
Kefallinii  s  1620  m,  Stavrotas  na  Leukadě 
s  1141  m  a  Pantokrator  na  Kortu  s  914  m. 
Podklad  jejich  složen  jest  z  hornin  křídových 
a  eocénnich,  hlavně  z  vápenců  a  břidlic,  vedle 
nichž  vyskytují  se  ve  značných  rozměrech 
i  vrstvy  pliocénní,  v  sv.  úhlu  Korfu  pak  i  jura 
a  trias.  Častá  a  zhoubná  jsou  zde  zemětřesení, 
zvláště  na  středních  ostrovech.  I.  o.  strádají 
nedostatkem  vody,  neboť  jen  Korfu  má  delší 
tok  vodní  nikdy  nevysychající,  říčku  Mes- 
songi,  pro  menší  lodky  na  krátkou  vzdále- 
nost splavnou.  Podnebí  iest  vlivem  moře 
mírné  a  příjemné,  půda  úrodná,  následkem 
toho  vegetace  bujná,  zvláště  skvostné  jsou 
olivové  náje  na  Korfu,  avšak  lesy  kryjí  již 
jen  vrcholky  hor  Kefallinských. 

Obyvatel  mají  I.  o.  238.783  (1890),  původu 
řeckého  a  albánského,  avšak  silně  pomíšc- 
ných  živlem  italským,  jehož  stopy  jeví  se 
i  v  italském  rázu  staveb.  Osady  soustřeďují 
se  na  březích  k  pevnině  obrácených  i  má 


každý  ostrov  jedno  velké  hlavni  město,  fk>uzc 
Kefallinia  vykazuje  dvě  takováto,  téméf  stejně 
veliká  vyniícající  místa.  Hustotou,  vzdéláním 
a  blahobytem  předčí  obyv.  l-kých  o-vů  ve- 
škeré ostatní  kraje  Řecka  zabývajíc  se  pě- 
stováním korinthek  (mimo  Korfu),  vina,  oleje 
(Korfu),  jižního  ovoce  a  obili,  které  všsik.  do- 
mácí potřebě  nestačuje.  Chov  dobytka  ome- 
zuje se  na  ovce  a  kozy,  průmyslu  těméř  není. 
za  to  kvetoucí  jest  obchod,  plavba  a  rybář- 
ství. V  dobrém  stavu  jsou  dopravní  cesty  na 
ostrovech,  spojení  mezi  jednotlivými  ostrovy 
a  s  cizinou  prostředkují  parníky  rakouské, 
italské  a  řecké.  —  V  ohledu  správním  tvoří 
I.  o.  3  řecké  nomy  zvané  dle  nejvétších 
ostrovů  na  severu  kerkyrským  (1092  km-  a 
114.535  ob.),  uprostřed  kefallinským  (815  km' 
a  80.178  ob.)  a  na  jihu  zakynthským  (438  Jbn* 
a  44.070  ob.),  kdežto  Kythéra  patří  k  nomu 
argolidskťmu.  Platí  na  nich  řecké  zákony 
mimo  soukromoprávní,  pro  něž  mají  ostrovy 
zvláštní  svůj  zákonník.  O  bližších  pomérecfa 
jednotí,  ostrovů  viz  dotyčná  hesla.  —  Srv. 
Unger,  Wissenschaftliche  Ergcbnissc  eincr 
Reise  in  Gricchenland  und  in  den  lonischcn 
Inseln  (Vídeň,  1862).  Tšr. 

Dějiny.  I.  o.  byly  obsazeny  od  Řeků  již 
v  dobách  hérójských.  R.  433—431  př.  Kr.  za- 
vdala Kerkyra  podnět  k  válce  peloponnéské: 
Římané  dobyvše  Řecka,  přivtělili  ostrovy  ku 

f)rovincii  Achajské  (146  př.  Kr.);  při  rozdě- 
ení  říše  římské  r.  395  po  Kr.  připadly  k  Vý- 
chodní říši  a  zůstaly  ve  svazku  tom  do  r.  1186. 
4cdy  se  jich  zmocnili  Normané  sicilští.  Po 
krátkém  panství  benátském  (1205)  připadly 
k  dospotátu  épeirskému  a  později  rodu  Anjou; 
Benátčané  zmocnili  se  r.  1386  ostrova  Korfu 
a  rozšířili  v  XV.  stol.  své  panství  i  nad  ostatní 
ostrovy.  R.  1797  obsadili  je  Francouzi,  ale  ne 
trvale,  neboť  ruský  car  Pavel  je  z  ostrovů 
vypudil  a  dle  smlouvy  s  Portou  21.  bř.  1800 
uzavřené  prohlásil  je  za  republiku  >sedroi 
spojených  ostrovů*,  nejprve  pod  svrcho- 
vaností tureckou,  později  ruskou;  v  I.  1809 
až  1810  drželi  je  Angličané,  načež  smlouvou 
mezi  Anglií,  Pruskem,  Rakouskem  a  Ruskem 
5.  list.  1815  v  Paříži  ujednanou  proměněny 
byly  v  » Spojeny  stát  7  l-kých  o-vů«  pod 
angl.  protektorátem.  Anglie  dostala  pi^vo 
vložiti  do  měst  posádky  a  spravovati  ostrovy 
zvláštním  lordkommissarem,  tak  že  vlastně 
byly  úplně  anglickými;  bylo  sice  jakési  ná- 
rodní shromáždění,  které  mělo  zvoliti  do- 
zorčí úřad,  ale  ten  byl  beze  vŠí  moci;  proto 
není  divu.  že  lid  se  stále  bouřil  a  přál  si,  by 
ostrovy  byly  připojeny  k  Řecku;  lordkora- 
missar  Howard  potíral  v  I.  1839—42  snahy* 
ale  ducha  odporu  neudusil.  Když  angl.  vláda 
r.  1848  odmítla  podanou  ji  petici  za  poctivou 
ústavu,  vypuklo  povstání,  které  po  velikém 
úsilí  bylo  potlačeno,  podobně  jako  30.  září 
1849  povstání  strany  Mladoiónů.  Snaha  po 
spojení  s  Řeckem  neochabla;  svobodomyslná 
strana  vystupovala  v  nár.  shromážděni  tak 
rázně,  že  sám  lordkom.  Young  přimlouval  se 
za  připojení  k  Řecku;  r.  1859  vláda  poslala 
Gladstona  na  ostrovy  s  mnohými  ústupky. 


Iónský  sloh  —  lowa. 


717 


ale  parlament  nepovolil,  až  teprve  po  zvoleni 
dán.  Jiřího  za  krále  řeckého  ustoupila  An- 
glie od  svého  odporu  a  5.  říj.  1863  v  nár. 
shromážděni  na  Korfu  bylo  spojení  s  Řeckem 
slavnostně  prohlááeno  a  smlouvou  Londýn- 
skou z  14.  listop.  ode  všech  mocností,  které 
podepsaly  smlouvu  Pařížskou  z  r.  1815,  po- 
tvrzeno. Ostrovy  vydány  byly  2.  čna  1864 
s  výhradou  stálé  neutrálnosti  pro  Korfu. 

Iónský  lloh  viz  Architektura  str.  673. 

Ionty  (zhusta  též,  ač  nesprávně,  iony)  šlo- 
vou dle  řaradaye  součásti,  ve  které  se  roz- 
kládá elektrolyt  primárným  účinkem  proudu 
elektrického  (viz  Elektrolyse).  Moderní 
elektrochemie  předpokládá,  že  elektrolyty 
jsou  v  roztocích  (zejména  vodních)  vlivem 
rozpustidla  částečně  neb  úplně  rozštěpeny 
v  I.,  jež  volně  se  mohou  pohybovati  (elektro- 
lytická dissociace,  ionisace),  a  vykládá  theo- 
rií  tou  úkazy  vodivosti  elektrické,  vznik  sil 
elektromotorických  a  j.  Bližší  viz  Elektro- 
chemie. —  I.  elementárně  liší  se  od  pouhých 
volných  atomů  prvkových  a  i.  složené  od  ra- 
dikálů chemických  tím,  že  nesou  náboj  elek- 
trický, kterv  při  elektrolysi  ztrácejí  na  elek- 
trodách, l-tum  připisují  se  osobité  vlastnosti 
ťysikálni  (zabarveni  a  j.)  i  osobité  reakce  che- 
mické. Nauka  o  l-tech  jest  plodnou  pomůckou 
theoriím  chemie  fysikálni  obdobně  jako  nauka 
o  atomech  oporou  chemii  vůbec.         OSc, 

loi,  nyní  Nios,  ostrov  v  kykladském  sou- 
ostroví Aegejského  moře  patřící  k  řecké  nom- 
archii  kykladské  (eparchie  therské),  20  km 
na  j.  od  ostr.  Naxu,  17  km  dl.,  až  8  km  šir., 
s  plochou  120  /rm',  hornatý  s  nejvyšším  vrcho- 
lem 734  w ;  má  břehy  členité  s  dobrými  pří- 
stavišti, úrodnou  půau,  která  plodí  obilí,  olej, 
bavlnu  a  víno,  a  2043  obyv.  (1890),  obratných 
to  námořníků,  kteří  kromě  plavby  provozují 
orbu  a  chov  dobytka.  —  Hlavní  město  I.  leží 
na  jz.  pobřeží,  má  dobrý  přístav  a  bylo  dle 
pověsti  rodištěm  matky  Homérovy  a  jeho 
pohřebištěm.  Tšr. 

16 ta  (/.  t),  řecké  písmeno  /. 

lótaoUmufl  (z  řec.  ióta  »  /)  jest  způsob 
vyslovovati  řecké  samohlásky  a  dvojhlásky 
tak,  jak  se  vyslovují  v  řečtině  nové,  kde  pův. 
i  X  ^  ^'  ^'  (někdy  i  e)  zní  jako  i  {ai  jako  e). 
O  stáří  l-mu  bývaly  časem  spory,  jichž  vlast- 
ním účelem  bylo  nalézti  pro  starou  řečtinu 
správný  způsob  vyslovování;  tak  zvláště  ve 
stol.  XVI.,  kde  hlavním  zastancem  l-mu  byl 
Reuchlin,  theoríi  pak,  že  uvedené  hlásky 
ve  staré  řečtině  byly  vyslovovány,  jak  se  píši, 
hájil  hlavně  Erasmus  Rotterdamský.  Stáří 
l-mu  nelze  určiti  pro  řečtinu  vůbec:  v  ně- 
kterých krajích  vyslovování  nové  vyvíjelo  se 
dříve  řněkdc  již  ve  II.  stol.  př.  Kr.  i  dříve), 
v  jinýcn  í  ve  středověku  aspoň  z  části  drželo 
se  vyslovování  staré.  Pro  dobu  klassickou  a 
starší  I.  dle  mínění  nejvážnějších  znalců  řeč- 
tiny oprávnění  nemá,  a  proto  je  zvykem,  sta- 
rou řečtinu  vyslovovati  způsobem  Erasmo- 
vým.  l-mu  říká  se  téŽ  itacísmus  (z  e/ď, 
/ftf  =  ^  a  Reuchlinísmus.  Ztý. 

Iow«  [ajova]  (úřední  skratka  I  a  neb  I  o), 
16.,  co  do  velikosti  24.  stát  Spoj.  Obcí  sev.- 


amer.  Náleží  do  skupiny  se  v.  států  a  rozkládá 
se  mezi  40®  20'  a  43*  30'  s.  š.  a  QO**  12'  a  96*>  38* 
z.  d.  mezi  ř.  Mississippi  a  Missouri  a  zaujímá 
145.099  km*.  Mezuje  na  sev.  se  státem  Minne- 
sotou, na  vých.  s  Wisconsinem  a  Illinoisem^ 
na  jihu  s  Missourim  a  na  záp.  s  Nebraskou 
a  Dakotou.  Hranice  tvoří  na  záp.  Missouri» 
na  vých.  Mississippi,  na  sev.  a  jihu  rovno- 
běžky. Povrch  jest  vlnitá  rovina  pokrytá  úrod- 
nými prairicmí  a  protékaná  čelnými  řekami^ 
jejichž  poříčí  jest  většinou  zalesněné.  Povrch 
od  vých.  k  záp.  nepatrně  stoupá  až  k  níz- 
kému rozvodí  mezi  ř.  Missouri  a  Mississippi,, 
načež  opět  klesá  k  Missouri.  Řeky  provázeny 
jsou  10—30  m  vys.  bluffy  (v.  t.).  Severovýchod 
státu  zaujímají  horniny  silurské  a  devonské,, 
severozápad  pokryt  jest  diluviálními  napla- 
veninami,  jih  a  západ  náležejí  k  útvaru  ka- 
menouhelnému.  Celý  stát  náleží  k  úvodí  Mis- 
sissippi, jenž  tvoří  vých.  hranici.  Řeky  ve 
stř.  a  vých.  části  státu  tekou  přímo  do  Mis- 
sissippi. Z  důležitějších  jsou  od  sev.  k  jihu 
Wapsipinican,  Red  Cedar,  lowa  a  Des  Moi* 
nes  čili  Krosagua,  odvodňující  s  četnými  po- 
bočkami střed  státu.  Záp.  hranici  tvoří  Mis- 
souri a  přítok  jeho  Bixsioux  River.  Obě  tyto 
řeky  odvodňují  západ  státu.  Z  větších  po- 
boček Missourských  jmenujeme  ještě  Little 
Sioux  River  s  Alaple  Riverem,  Boyer  Rivcr 
a  Nishnabatony.  Řeky  většinou  jsou  splavné 
a  jejich  vodní  síly  jest  v  hojné  míře  využit- 
kováno.  Četná  jsou  menší  jezírka,  jmenovitě 
ve  středu  a  na  sev.  Podnebí  mírné  a  z  nej* 
zdravějších  ve  Spoj.  Obcích.  Střední  roční 
teplota  10*  C,  v  létě  23^  v  zimě  —  3^  Z  ce- 
lého  povrchu  zaujímají  pole  44%,  pastviny 
12%  a  les  14%.  R.  1890  oseto  bylo  5,024.356  ha 
půdy  a  sice  kukuřicí  3,034.209  fia  (sklizeň 
313.130.782  bushelů),  ovsem  1,500.856  ha  (skli- 
zeň 146,679.289  b.),  pšenicí  234.219  ha  (skli- 
zeň 27,256.786  b.).  Mimo  to  pěstují  se  ve  vět- 
ším množství  žito,  ječmen,  pohanka,  bram- 
bory, len,  chmel,  tabák  a  víno.  I.  zaujímá  co. 
do  pěstování  kukuřice  a  ovsa  prvé  místo, 
mezi  státy  Unie.  Rovněž  chov  dobytka  jest 
na  vysokém  stupni.  Co  týČe  se  chovu  vepřo- 
vého dobytka,  jest  I.  rovněž  prvým  státem 
Unie,  v  chovu  hovězího  dobytka  předčí  ji 
pouze  Texas.  R.  1890  bylo  ve  státu  1,312.079- 
koní,  41.648  mezků  a  oslů,  4  milí.  kusů  do- 
bytka hovězího,  452.025  ovcí  a  7,100.000  kusů. 
dob.  vepřového.  Z  nerostů  největší  význam 
má  kamenné  uhlí.  Vyskytuje  se  v  územt 
18.000  frm»  velikém  a  r.  1889  vytěženo  4,061.704 
tun.  Hlavní  doly  uhelné  mají  Fort  Dodge, 
Moingona,  Des  Moines  a  Askaloosa.  Ve  vět- 
ším množství  těží  se  též  olovo.  Průmysl  pod- 
porovaný bohatstvím  uhelným  vzmáhá  se  vůči* 
hledě.  R.  1890  vyrobeno  v  7440  prům.  závo- 
dech 59.174  dělníky  zboží  za  125,049.183  doll. 
Nejdůležitějšími  výrobky  isou  zboží  masné  a 
melivo.  Mimo  to  má  stát  pily,  továrny  na 
vozy  a  hospodářské  stroje,  cihelny,  tovární 
výrobu  másla  a  sýra  a  j.  Čilý  obchod  pod- 
porován jest  velkou  sítí  splavných  řek  a  čet- 
nými železnicemi,  jichž  bylo  r.  1892  33.447  km. 
Obyvatel  měl  stát  r.  1838  23.000,  1840  43.112, 


718 


lowa  City  —  Iphofen. 


1850  192.214,  1860  674.948,  1880  1,624.615  a 
r.  1890  1,911.896,  z  nichž  jest  944.453  mužů, 
917.443  žen,  324.069  v  cizině  narozených.  Na 

1  km*  připadá  13  ob.  Dle  náboženství  pře- 
vládají protestante  různých  vyznáni.  Z  jed- 
notlivých vyznání  protest  nejpočetnější  jsou 
episkopalisté,  lutheráni,  baptisté  a  presbyte- 
riáni. Katolíků  r.  1890  bylo  473.324  s  biskup- 
stvími v  Davenportu  a  Dubuoue.  Školství 
jest  na  značném  stupni;  jest  zde  22  vydších 
škol  s  387  učiteli  a  7042  posluchači.  Z  nich 
důležitější  Jsou  Cornells  College  v  Mount 
Vemonu,  Drake-University  v  ues  Moines  a 
státní  universita  v  lowa  City  (y.  t.).  Dále  má 
I.  školu  rolnickou  a  řemeslnickou  u  Ames. 
R.  1890  bylo  dětí  školou  povinných  583.500 
a  školu  navštěvovalo  603.755.  Učitelů  bylo 
26.769.  Dle  ústavy  z  r.  1857  volí  se  guvernér 
na  2  léta,  senát  složený  z  50  členů  na  4  roky 
a  dolní  sněmovna  o  107  členech  na  2  roky. 
Zákonodárné  sbory  shromažďují  se  vždy  ve 

2  létech  v  Des  Moines.  Soudci  volí  se  na 
6  let.  Do  kongressu  vysílá  stát  11  členů  a 
při  volbě  presidenta  vládne  10  hlasy.  Od 
r.  1885  náleží  I.  k  státům  prohibičním  a  vý- 
roba i  prodej  alkoholických  nápojů  jsou  za- 
kázány. Ze  státních  ústavů  má  stát  2  ústavv 
pro  choromyslné,  po  jednom  pro  slabomyslné, 
slepce  a  hluchoněmé,  sirotčinec  pro  pozůstalé 
po  vojínech,  3  káznice  a  polepšovnu.  Příjmy 
státu  obnášely  r.  1890  1,673.254  doll.,  vydání 
1,420.608,  státní  dluh  245.435,  dluhy  hrabstvi 
3,416.889  a  dluhy  měst  6,391.772  doll.  Stát 
skládá  se  z  99  hrabství;  hl.  m.  jest  Des  Moi- 
nes. —  První  osadu  v  území  lowy  založil 
r.  1776  Kanaďan  franc.  národnosti  Dubuque. 
Pak  tvořila  I.  čás(  velkého  francouzského  ter- 
ritoria  Missouri,  které  r.  1803  zakoupily  Spo- 
jené Obce.  Od  r.  1823—36  tvořil  stát  čásf 
territoria  Wisconsinu,  pak  byl  samostatným 
territoriem  a  r.  1846  přijat  do  svazku  států. 

Zowa  Oity  [ajova  šity],  hl.  m.  v  hrabství 
johnsonském  státu  lowy  Spoj.  Obcí  severo- 
amer.,  jižně  od  Cedar  Rapids  na  vysokém 
bluffu  lowa  Riveru;  jest  důležitou  křižovat; 
kou  drah,  má  12  kostelů,  pěknou  budovu 
státní,  v  níž  nyní  umístěna  jest  universita 
státu  lowy  s  75  učiteli  a  950  posluchači,  zal. 
r.  1860,  státní  historickou  knihovnu,  obch. 
Školu,  ústavy  pro  hluchoněmé  a  slepce,  to- 
várny na  škrobový  cukr  a  olej,  silný  obchod 
a  7016  ob.  (1890).  I.  bylo  od  r.  1837—56  hl. 
m.  státu  lowy. 

Zow«  Biver  [ajova  rivr],  řeka  protékající 
státem  lowou  Spoj.  Obcí  sev.-amer.,  480  km 
dl.,  ústí  u  Nového  Bostonu  do  Mississippi. 
Z  malého  jezírka  teče  celkovým  směrem 
k  jihových.  S  pr.  strany  přijímá  Bear  Creek, 
English  River,  s  1.  str.  Red  Cedar.  Splavná 
jest  v  délce  130  km,  od  ústí  až  po  lowa  City. 
Levostranný  přítok  Red  Cedar  jest  značnější 
než  hlavní  řeka,  ale  nesplavný.  Vodní  síly 
obou  řek  jest  velmi  značnou  měrou  využit- 
kováno  pro  průmysl. 

Zpakojl  (HnaKOH),  v  pravoslavné  církvi 
název  zvláštní  skupmy  písní,  vypravujících, 
kterak  andělé  oznámili  ženám,  tyto  apošto- 


lům a  apoštolé  celému  světu  z  mrtvých  vstání 
Kristovo.  Název  odvozuje  se  z  řec.  ^Tcanovta 
(poslouchám)  a  ukazuje  k  tomu»  ie  křesfané 
se  zvláštní  pozorností  mají  naslouchati  zprá- 
vám o  vzkříšení  Kristové.  I.  jsou  součástí 
jitřních  a  večerních  služeb. 

ZpatlJ,  metropolita  kijevský,  viz  Pociej. 

ZpatIJttT-TroJloký  UáHer  (HnuTieirb- 
TpoRUidft  MOHacTHpb),  mužský  klášter  prvního 
řádu,  1  verstu  vých.  od  Kostrony,  založený 
r.  1330  zakladatelem  rodu  Godunových  mur- 
zou  četou,  nazvaným  při  křtu  Zacharijcm. 
Historicky  památným  stal  se  pobytem  Mi- 
chajila  Feodoroviče  Romanova,  jenž  14.  bř. 
1613  rozhodl  se  zde  přiimouti  carskou  ko- 
runu. Dům,  v  němž  bvcflil,  zachoval  se  re- 
staurovaný dosud.  Klálter  oplývá  bohatstvím 
cenných  uměleckých  památek,  církevních  ná- 
dob, věnovaných  hlavně  Godunovými,  stříbr- 
ných křížů  z  XVI.  a  XVII.  stol,  ikon  nej- 
lepších mistrů  ruských,  rukopisů  evangelií 
z  XV.— XVII.  stol.  a  j.  Čásť  bohatého  archivu 
vydal  I.  V.  Milovidov  a  P.  Ostrovskij.  Srv. 
Istoriko-statist.  opisanije  Kostromskago  perro- 
klassnago  kafedraljnago  Ip.  nunastyrja;  Zvé- 
rinskij,  O  monastyrjadi. 

ZpaTft,  V  i  páva,  něm.  Wippach  nebo  Wip- 
bachy  městys  v  okr.  hejtm.  pustojenském 
v  Krajině,  jz.  od  Lublaně  při  pomezí  gori- 
ckém,  na  pr.  bř.  Ipavšice;  sídlo  okr.  soudu, 
rfiá  stan.  pošt.  a  telegr.,  zříceniny  hradu  a 
2333  ob.  (1890),  skoro  výhradně  Slovinců. 
kteří  povahou  namnoze  podobají  se  Vlachům. 
I.  leží  v  krajině  nadmíru  úrodné  s  velmi 
mírným  podnebím,  nazývané  krajinským  rá- 
jem. Jmenovitě  daří  se  zde  vinná  réva  a 
všeliké  ovoce,  hlavně  fíky  a  též  olivy.  — 
Okres  ipavský  má  na  23019  km^  11.969  ob. 
(1890). 

Zpeoaoaanha  víz  Ipekakuanha  a  Ce- 
phaělis. 

Zpek.  město  v  tur.  vilájetu  kossovském, 
viz  Pec. 

Zpekakuanha  [-ekaku-],  dávivý  kořen, 
davič,  kořen  rostliny  Cephailis  Ipecacuanha 
Wlld.  rostoucí  v  Brazílii.  Viz  Cephaélis. 
Emetin  silně  dráždí  sliznice  i  kůži  a  požit  vzbu- 
zuje dávení  a  po  případě  zánět  sliznice  střevm'. 
I.  jest  oblíbený  lék;  potřebuje  se  buď  jako 
davidlo  nebo  'ještě  častěii  jako  expectorans 
při  různých  nemocech  plicních,  zejména  při 
vleklém  katarrhu  plicním  a  j.  Mimo  to  odpo- 
ručuje  se  z  mnohých  stran  proti  úplavici  a 
vleklému  katarrhu  střevnímu.  Jš. 

Zpel,  přítok  Dunaje  v  Uhrách,  viz  Ipola. 

Zphig^nia,  asteroida  objevená  19.  září 
r.  1870  Petersem  v  Clintonu  U.  S.  Střední 
jasnost  v  opposici  11*5,  průměr  v  km  42,  ozna- 
čení 0.  Gs. 

Zphofen,  město  v  okr.  scheinfelském  bav. 
vl.  obv.  Středních  Frank,  269  m  n.  m.,  na 
trati  Norimberk-Vircpurk  bav.  st  dr.,  má 
stanici  pošt.  a  telegr.,  krásný  got.  kostel 
z  r.  1590,  menší  kostel  poutničky,  radnici, 
nemocnici,  továrnu  na  sádFu,  sladovnu,  pivo- 
varnictví a  1855  ob.  (1890),  hl.  katol.  V  okolí 


I.  p.  i.  —  Ipse  dixit. 


719 


pěstuje  se  vinařství  a  zemědělství.  Nedaleko 
zámek  Schwanberg. 

X.  p.  L,  skratek  za  in  partibus  infi- 
delium  (v.  t.). 

Xpialei,  město  ve  státu  Cauca  jihoamer. 
rep.  Columbie,  těsně  při  hranici  ecuadorské 
na  Rio  Males,  2912  m  n.  m.,  má  asi  10.000  ob., 
vyšší  školu,  v  okolí  těžení  kovů. 

Xpo  viz  Antiaris. 

Xpola,  Ipel,  něm.  Eipel,  maď.  Ipoly,  levý 
přítok  Dunaje,  vzniká  pod  Polankou  při  roz- 
nraní  uher.  stolic  novohradské  a  zvoleňské, 
teče  zprvu  směrem  jz.,  obrací  se  u  Sečan 
k  záp.,  u  Šah  k  jihu  a  ústí  se  u  vsi  Sobu  pod 
Ostřihomem  po  toku  212*24  km,  S  L  str.  ne- 
přijímá značnějších  přítok  A,  s  pr.  str.  Lučenec, 
Moču,  ^rtiš,  Krupinu  a  Šťávnici. 

Xpolsrl  F-oIji]  Arnold,  archaeolog  maď. 
(*  1823  —  t  1886),  praelát  kathedrály  v  Báň- 
ské Bystřici  na  Slovensku,  psal  o  tomto  chrámě 
a  koruně  uherské,  dále  napsal  německy  dě- 
jiny tohoto  města  (Vídeň,  1875);  hlavním  dí- 
lem jeho  je  však  Magyar  mythologia  (Pešť, 
1854),  velice  cenná  sbírka  zkazek  a  pověstí 
lidových. 

Xpolysás^  [-Ijšág],  slovensky  Šáhy,  mě- 
sty s  a  ni.  místo  stol.  okresu  v  uher.  stolici 
hontské,  na  pr.  bř.  Ipoly  na  žel.  trati  Csata- 
Ďarmoty  uher.  stát.  drah,  s  3247  ob.  (1890), 
většinou  Maďary;  jest  sídlem  stoličních  úřadu, 
má  kat.  kostel,  synagogu,  spořitelnu,  poštu, 
telegraf  a  kamenný  most.  V  úrodném  a  pů- 
vabném okolí  l-u  pěstuje  se  hojně  vína,  obilí, 
kukuřice,  tabáku  a  melounů. 

Xpomoea  L.,  p  o  v  i  j  n  i  c  e,  rod  rostlin  z  řádu 
svlačcovitých  (Convolvulaceae  Vent),  ob- 
sahuje byliny  neb  i  kře  s  oplétavými,  pří- 
mými neb  i  poléhavými  a  pak  kořenujícími 
stonky,  jednoduchými  nebo  různě  laločnatými 
až  hluboce  dlanitodílnými,  zpravidla  bylin- 
nými listy  a  velikými,  buď  jednotlivými  nebo 
v  květenstvích  chochol íko vitých,  okolíkovi- 
tých,  hlávkových  i  latnatých  sestavenými 
květy,  jež  bývají  úhledně  nachové,  fialové, 
šarlatové,  modré  nebo  bílé.  Kalich  skládá  se 
z  5  lístků  stejných  neb  i  nestejných,  kožitých 
nebo  blanitých,  zpravidla  tupých,  stejně  dlou- 
hých nebo  vnitřních  delších  a  po  odkvětu  se 
mnoho  nezveliču jících.  Koruna  zvonkoví tá 
nebo  nálevkovitá  má  trubku  různě  dlouhou 
a  pětihranný  nebo  pětilaločný  okraj.  Nitky 
5  ven  ne  vyčnívajících  tyčinek  jsou  tenké, 
často  dole  chloupkaté,  prašníky  vejčité  až 
čárko  vité  se  po  vypílení  zkrucují.  Prstenco- 
vitý  terč  jest  často  poněkud  laločnatý.  Se- 
menník  zpravidla  2— 4pouzdrý,  s  pouzdry 
Isemennými  má  nitovitou  čnělku  zakončenou 
bliznou  buď  kulatou  nebo  ze  2  koulovitých 
laloků  sestávající.  Kulatá  nebo  vejčitá,  bla- 
nitá  i  kožitá  tobolka  puká  se  4  (zřídka  2) 
chlopněmi.  Semena  4  (někdy  i  méně)  tlustá, 
lysá,  krátce  chlupatá,  někdy  i  dlouze  hed vá- 
bíte vlnatá  mají  dělohy  široké  a  často  2la- 
ločné.  Známo  asi  300  cfruhů  ve  všech  tropi- 
ckých a  teplejších  krajinách  domácích,  z  nichž 
v  liž.^  Evropě  jen  2  jsou  rozšířeny.  Nejzná- 
mější jest  p.  jedlá  (I.  batatas  Lam.),  jedno- 


letý druh  ve  Vých.  i  Záp.  Indii  domácí  a 
všude  v  krajinách  tropických  ano  i  ve  Špa- 
nělích  a  Iónských  ostrovecn  pěstovaný  s  dlou- 
hým plazi vým,  řidčeji  oplétavým  stonkem, 
listy  srdčitými  vykrajovanými  nebo  3 — 71a- 
ločnými.  korunami  bílými  nebo  růžovými. 
Její  kořenové  hlízy,  bataty  zvané,  jako  pěst 
veliké,  válcovitě  vřetenovité,  bílé  nebo  na- 
chové, obsahují  hojnost  škrobu,  mají  sladkou 
chuť  a  jsou  jedlé  (viz  Bataty).  Jiný  důležitý 
druh  jest  p.  horní  (I.  purga  Hayne  či  Exo- 
goniumpurga  Benth.),  vytrvalá  byhna  s  temno- 
hnédým,  uvnitř  bílým,  dužnatým  a  silně  mléko 
ronícím,  až  10  cm  tlustým,  koulovitým  koře- 
nem hlavním,  jenž  vyhání  na  konci  neb  i  po 
stranách  výběžky  hlízovitě  naduřující.  Z  hlav- 
m'ho  kořene  vynikají  jednak  stonky  nadzemní, 
as  3  m  dlouhé,  oplétavé  a  větvité  s  listy 
dlouze  řapíkatými,  velikými  srdčitými  a  celo- 
krajnými,  jednak  vodorovné*  podzemní  šla- 
houny  místy  hlízovitě  naduřující.  Veliké  ko- 
runy jsou  pěkně  nachové.  Roste  na  vých. 
svazích  And  mexických  ve  vlhkých,  stinných, 
skoro  denně  zavlažovaných  lesích  ve  výši 
1500 — 2500  m;  na  ostrove  Jamaice  se  hoině 
pěstuje.  Hliz  rostliny  této  ode  dávných  dob 
užívá  se  v  lékařství  ku  počišCování  {Radix 
č.  Tuber  Jalapaé)  a  již  v  XVI.  stol.  se  při- 
vážely do  Evropy.  Jsou  štiplavé  chuti  a  ob- 
sahují pryskyřici  (12— 187o)  ^  lékárnách  pod 
jménem  Resma  Jalapae  známou,  jež  obsahuje 
důležitou  součástku  convolvulin,  jenž  jest 
bezbarvý  a  v  aetheru  nerozpustný.  Účinkem 
druží  se  k  aloe  nebo  rebarboře  a  užívá  se 
při  zácpě,  proti  cizopasným  červům  i  vod- 
natelnosti  jako  prášek  nebo  tinktura,  často 
se  také  s  jinými  prostředky  upravují  z  nich 
pilulky  počisťující  (Pillulae  purgantes).  Ve 
Vých.  Indii,  Austrálii  a  Polynesii  rostoucí 
p.  křídlatá  (I.  TurpethumR.lir.)  poskytuje 
kořen  turbitový  či  turbit  {Radix  Turpe- 
thí)^  za  čerstva  mléčnatý,  jehož  se  někdy  také 
v  lékařství  ku  počišťování  užívalo.  Jiný  druh 
p.  jalapa  (I.  Jalapa  Pursch.),  od  Mexika  po 
Floridu  rozšířený  s  kořenem  řepovitým,  20 
i  více  cm  tlustým,  plazivými  nebo  oplétavými 
a  krátce  chlupatými  stonky,  srdčitými,  celo- 
krajnými  nebo  laločnatě  vykrajovanými,  ve- 
zpod  huňatými  listy  a  velikými  bílými  květy 
s  fialovým  nádechem,  považoval  se  dlouho  za 
původní  rostlinu  pravý  kořen  jalapový  po- 
skytující. Také  tento  druh  poskytuje  hlízy 
slaběji  počisťující.  V  Záp.  Indii  a  Stř.  Ame- 
rice rostoucí  I.  pes  caprae  Sw.  jest  bylina 
dobře  se  hodící  k  upevňování  písku  na  bře- 
zích. V  našich  zahradách  pěstují  se  některé 
povijnice  pro  ozdobu,  na  př.  p.  nachová 
(I.  purpurea  L.),  jednoletý  druh  s  oplétavým 
nazpět  přitiskle  chlupatým  stonkem,  srdčitě 
vej čitými  listy  a  fialovými,  nachově  pruho- 
vanými neb  i  zcela  nachovými  nebo  bílými 
květy,  jichž  bývá  až  5  pohromadě.  Hodí  se 
dobře  k  zakládání  besídek.  Vs. 

Xpv,  řeka  a  město  dolnorak.  viz  Ybbs. 

Xpsara.  ostrov  Aegejského  moře,  v.  Psa r a. 

Xpstt  dlzlt,  lat.,  překlad  řeckého  aut  os 
efa  (v.  t.). 


720 


Ipse  fecit  —  Iquique. 


ZpM  fttoit  (lat.),  sám  učinil,  zhotovil. 

ZpMn  Peter  Alfred  Buntzcn,  spisova- 
tel dánský  (*  1852  v  Kodani).  Studoval  theo- 
lo^t  a  oddal  se  pak  žurnalistice.  Žil  několik 
let  v  ciziné.  Vyučoval  řečem,  byl  korrespon- 
dentem  londýnského  »Atenea€  a  haagského 
»Het  Vaderland«.  Vystoupil  poprvé  r.  1883 
se  sbírkou  básní  Ad  grónne  Stier,  jež  se  po- 
tkala s  úspěchem.  Následovaly  Sonetter  og 
Sange  (1884);  hlavní  jeho  dílo  Mefistofeles 
(1887),  satirická  báseň  na  orthodoxní  nábo- 
ženství, konservatismus  a  negativismus;  po- 
vídky Fortaellinger  (1889J;  báseň  Ftores  og 
Blansejlor  (1894)  a  nejlepší  sbírka  l-ova  Ekko 
(1895).  Napsal  též  cestopis  Holland,  četně 
librett  a  hudeb,  textů  a  překládal  z  Heineho, 
G.  Kellera,  Byrona  a  mladších  angl.  básníků. 
l-ovy  básně  jeví  rmutný  názor  životní  s  hlu- 
bokým náboženským  přesvědčením  a  jsou 
plny  téžkomyslnosti  a  resignace,  některé  pak 
místního  koloritu.  HKa. 

ZpiUiinut  verb*  (lat.),  nejvlastnější  slo- 
va, přímá  řeč  něčí. 

Zpiitz,  městys  v  Dolních  Rakousích,  viz 
Ybbsitz. 

Zpso  faoto  (lat.),  samým  činem. 

Zpso  Jore  (lat.),  po  právu  samu,  samo 
o  sobě;  výrazem  tím  má  býti  naznačeno,  že 
určité  účinky  nebo  důsledky  jiŽ  následkem 
předpisu  zákona  nastoupily,  aniž  je  třeba 
k  přivodění  jich  nějakého  výroku  auktority 
veřejné  nebo  Činnosti  stran.  Pčk, 

V  římském  právu  i.  J.  znamená,  že  ten 
neb  onen  právní  účinek  nastává  nebo  jest 
vyloučen,  aniž  je  potřebí  projevu  vůle  osob, 
jichž  se  týče,  nebo  činnosti  soudcovské  nebo 
magistrátské.  I  praví  se,  že  se  právo  nabývá 
I.  J.,  když  není  podmínkou  právního  nabytí 
projev  vůle  stran  ani  výrok  soudcovský. 
Právní  jednání  prohlašuje  se  za  neplatné  I.  j., 
nemusi-li  teprve  Žádáno  býti  za  zrušení  jeho 
právního  účinku.  Důvody  obranné,  ke  kterým 
v  processu  civilním  směl  porotce  přihlížeti, 
i  když  magistrát  to  prostředkem  exceptionis 
zvláště  nenakázal,  osvobozují  I.  J.  Ježto  to 
platí  hlavně  o  důvodech  ohraňovacích  podle 
práva  civilního,  znamená  I.  J.  mnohdy  tolik 
jako  iure  civili  (viz  Exccptio).       Hy. 

ZpiOl,  ve  starověku  město  frygické  v  Malé 
Asii,  proslulo  r.  301  př.  Kr.  velikým  vítěz- 
stvím Kassandrovým,  Lysimachovým,  Ptole- 
maiovým a  Seleukovým  nad  Antigonem  a 
jeho  synem  Démetricm.  Rokem  tím  končí  se 
doba  Diadochů. 

Ipiwloh  f-sič] :  1)  I.,  až  do  r.  1888  hl.  m. 
hrabství  Suftolku  v  jv.  Anglii,  nyní  saraost. 
hrabské  mésto  18  ^m  nad  vtokem  splavného 
Orwellu  do  Sev.  moře  a  na  křižovatce  Velké 
vých.  dráhy,  město  starobylé  s  klikatými  a 
úzkými  uličkami,  které  však  nyní  rychle 
ustupují  širokým  třídám  s  moderními  stav- 
bami. I.  má  14  kostelů,  z  nichž  vynikají  ko- 
stel St.  Mary  at  Tower  s  velikými  varhanami 
a  10  zvony  ze  XIV.  stol.  a  got.  kostel  St. 
Margaret.  Ze  světských  budov  jsou  pozoru- 
hodný radnice,  justiční  palác,  budova  pošty, 
obilní  bursa,  tržnice  a  kasárny.  Při  řece  jsou 


Í^ěkná  nábřeží,  dále  má  I.  3  velké  veř.  sady. 
e«t  zde  latinská  škola  z  r.  1565.  knihovna, 
přírodnické  museum,  divadlo  a  ústav  pro 
choromyslné.  Značný  průmysl  zabývá  se  vý- 
robou hospodářských  a  jiných  strojů,  oceli, 
šněrovaček,  oděvu,  obuvi,  papíru,  skla,  stro- 
jených hnojiv,  střelné  bavlny  a  j.  Mimo  to 
jsou  zde  velké  mlÝny,  značné  pivovary  a  lo- 
děnice. Doky  stačí  pouze  pro  lodi  s  pono- 
rem 5  m.  K  přístavu  r.  1891  patřilo  129  lodí 
námořních  o  8074  /.  a  76  člunů  rybářských. 
Dováží  sb  víno,  uhlí.  Železo  a  stavební  df íví. 
R.  1891  přivezeno  zboží  v  ceně  272.178  a  vy- 
vezeno za  50.846  lib.  sterl.  Obyv.  jest  57.360 
(1891).  Město  bylo  r.  991  a  1000  zničeno  Dány. 
R.  1471  narodil  se  zde  kardinál  Wolscy. 

2)  I.,  město  v  hrabství  esscxském  státu 
Massachusetts  Spoj.  Obci  sev.-amer.,  35  km 
sv.  od  Bostonu.  5  km  nad  stokem  řeky  l-e 
do  Maineského  zál.  Atlantského  okeánu,  niá 
několik  vyšších  učilišť,  ústav  pro  choromyslné, 
káznici,  výrobu  zboží  vlněného  a  bavlněného, 
továrny  na  obuv  a  zboží  prýmkářské  a  443^ 
ob.  (1890).  Zal.  r.  1633. 

3)  I.,  město  v  anglo- australské  kolonií 
Queenslandu,  38  km  z.  od  Rrisbane,  na  Bre- 
mer  Riveru  a  Velké  záp.  žel.  dráze  Brisbane- 
Roma,  má  průmysl,  školu,  knihovnu,  nemoc- 
nici, ústav  pro  choromyslné,  tkalcovny  vlny 
a  bavlny,  plynárnu,  vodárnu,  4  banky,  celnici 
a  7625,  s  předměstími  10.190  obyv.  (1890). 
V  okolí  jsou  rozsáhlé  uhelné  doly.  kterýmž 
město  v  přední  řadě  má  děkovati  svůj  vznik. 

Zpurina,  indiánský  kmen  v  Brazílii,  vých. 
od  Andu,  přísluší  ke  kmenům  Nu  (v.  L). 

Zpamma  viz  Mauritia. 

Zpnť,  řeka  v  rus.  gub.  mogilevské,  srno- 
lenské  a  černigovské,  levý  přítok  ř.  Sože, 
syst.  Dněpra,  pramení  se  v  močálech  klimo- 
vického  Újezdu  v  gub.  mogilevské.  teče  na 
sev..  sv.  aj.  roslavTským  Újezdem  gub.  srno- 
lenské,  pak  směrem  jz.  Újezdem  mglinským, 
suražským  a  novozybkovským  v  gub.  černi- 
govské, načež  v  új.  gomelském  gub.  mo£ri. 
levské  vtéká  do  ř.  Sože  u  města  Gomela. 
Délka  ř.  obnáší  375  km,  šíř.  8—26  m,  hloubka 
1—2  m,  místy  ještě  méně,  tok  jest  klikatý  a 
volný,  dno  hlinité,  břehy  nízké  a  močálovité, 
pokryté  lukami  a  lesy.  Na  jaře  rozlévá  se 
I.  do  šířky  3  frm,  i  plaví  se  po  něm  i  vétsí 
lodi,  ač  plavbě  překážejí  četné  mělčiny. 
Množství  vody  a  četné  přítoky  l-i  svědčí 
tomu.  že  by  se  dala  řeka  snadno  učiniti 
splavnou.  Přítoky  jsou  napr.  bř.:  Ržač,  Ma- 
konka,  Vichovka,  Očesa;*na  lev.:  Voronica, 
Nadva,  Učcča,  Turosna,  Veprinka,  Karna, 
Demjanka,  Zlynka,  Rakitna  a  Choroput 

Zqaiqutt  [ikíkcj,  hl.  m.  dep.  a  prov.  Ta- 
rapacá  v  jihoamer.  rep.  Chile,  na  20®  13'  s.  š., 
při  pobřeží  Velkého  okeánu  a  na  trati  žel. 
dráhy  do  Pisagiie  s  četnými  odbočkami  do 
okolních  dolů.  R.  1850  bylo  ještě  pouhou 
rybářskou  vsí,  nyní  čítá  kol  25.000  ob.  Rychlý 
vzrůst  svůj  děkuje  okolním  dolům,  hl.  loži- 
skům ledku,  pro  nějž  jest  nejdůležitějším  vý- 
vozním přístavem  republiky.  Město  mělo  dříve 
skoro  výhradné  domy  dřevěné,  mělo  i  dře- 


Iquitos  —  íránské  jazyky. 


721 


véné  kostely,  ulice  nedláŽděné,  lemované  dře- 
venými chodníky.  Byvši  r.  1868  a  1877  skoro 
lupině  zničeno  zemětřesením  a  r.  1880  zase 
postiženo  zhoubným  požárem,  nyní  velmi 
jest  zmodernisováno.  Má  prostorný  a  bezpeč- 
ný, ale  nesnadno  přístupný  přístav,  slévárny 
železa,  závod  pro  dobývání  stříbra  z  rud  araaf- 
gamováním  a  rozsáhlý  obchod.  R.  1892  vyve- 
zeno 377-26  milí.  kg  chilského  ledku,  46.396  kg 
stříbra  v  prutech  (z  blízkých  dolů  v  Huanta- 
jaya)  a  značné  množství  iódu.  Dováží  se  uhlí, 
dříví,  železo,  stroje,  hl.  hornické,  pytle  a  j. 
R.  1892  navštíven  zdejší  přístav  311  loďmi 
plachetními  o  273.878  t.  Okolí  mésta  jest 
pustá,  bezvodá,  solná  poušť,  pročež  panuje 
zde  nedostatek  pitné  vody,  která  musí  se  při- 
váděti z  Kordillery  vzdálené  160  km.  R.  1879 
svedena  u  I.  námořní  bitka  mezi  Peruany  a 
Chilany. 

XqnitOl  [ikítos],  hlavní  m.  dep.  loretského 
v  prov.  Bajo  Amazona*  jihoamer.  rep.  Peru, 
na  1.  bř.  hor.  toku  Marafionu,  má  od  r.  1853 
čilou  říční  paroplavbu,  obchod  se  solenými 
rybami,  slaměnými  klobouky,  tabákem,  ká- 
vou a  kaučukem,  železárny,  velkou  parní  pilu 
a  300e  ob.  (1889). 

Ir,  chemická  značka  pro  iridium. 

Ira,  hora  v  sz.  Messénii,  viz  Eira. 

Iráde  (arab.),  chtění,  projev  vůle.  V  Tu- 
recku zovou  se  i.  všecky  kabinetní  rozkazy 
sultánovy  adrcssované  velkovezírovi  za  úče- 
lem další  publikace.  Dk. 

Ira  faror  brevil  est  (lat.),  hněv  krátká 
zběsilost  jest,  úsloví  vzaté  z  Epištol  Horatio- 
vých  (I.  2.  62.). 

'Irák  Adimi  (I  perský),  zvaný  též  Dži- 
bál  n.  Kúhistán  (hornatina),  stará  Médie, 
nyní  nejdůležitější  z  11  krajin  perských.  Na 
sev.-záp.  hraničí  s  Azerbeidžáncm,  na  sev. 
s  Gílánem  a  Mázenderánem,  na  vých.  s  Cho- 
rásánem,  na  jihu  s  Fársistánem,  Chúzistánem 
a  Kermánem  a  na  záp.  s  Ardilánem  a  Lúri- 
stánem.  Plocha  odhaduje  se  na  358.000  km\ 
obyv.  asi  na  1  milí.  duší.  Hory  kurdské  pro- 
stupují *l.  A.  od  záp.  k  vých.  a  od  sev.-záp. 
k  jihových.  tvoříce  rozsáhlá  úrodná  údolí 
hamadánské,  ispáhánské,  jezdichastské  a  j. 
Řek,  iež  'I.  A.  protékají,  jest  celkem  málo; 
nejdůležitější  jest  na  sev.  Řeka  bílá,  Sefíd 
r  ú  d,  která  pramení  se  v  Kurdistánské  horna- 
tině  Pcnčegušt,  v  klikatém  toku  prodírá  si 
řečiště  horami  Elburskými  a  vlévá  šc  vých. 
m.  Restu  do  Kaspického  moře.  V  jihozáp. 
části  *l-u  A.  vznikají  přítoky  řeky  Kerchy 
Gomáz  a  Áb-i  Diz.  Ostatní  řeky  vnitrozem- 
ské ztrácejí  se  buď  v  poušti  nebo  zanikají 
v  bažinatých  solných  jezerech  Hauz-i  Sultán 
(ř.  Ab-i  Súr),  Derjá-i  Němek  a  Gaucháne  (ř. 
Sájende  rúdj.  Vých.  krajiny  *l-u  A.,  v  nichž 
prostírá  se  částečné  solná  poušť  Dešt-i  Kavír 
a  Dešt-i  Lút,  jsou  neúrodný;  na  záp.  používá 
se  hojně  zpodní  vody  k  zavlažování  krajiny, 
v  níž  daří  se  dobře  pšenice,  ječmen,  rýže, 
mák,  znamenité  víno,  mandle,  tabák,  šafrán 
atd.  Průmysl  irák-adžmijský  jest  celkem  ne- 
patrný; tkají  se  tam  látky  hedvábné,  bavlněné 
a  koberce. 

Ott&v  Slovnik  Naučný.  «v.  XII.  16/7  1897. 


*Irák  Arabi  (I.  arabský),  jméno  turecké 
krajiny  na  místě  staré  Babylonie.  Na  sev.- 
vých.  sousedí  s  'Irákem  Adžmí,  na  severu 
s  Džezírou,  na  záp.  jej  ohraničuje  poušť  Syr- 
ská a  na  jihu  Perský  záliv;  na  sev.  a  na  záp. 
jsou  hranice  *l-u  A.  neurčitý.  Celkem  zaujímá 
asi  165.000  km*  s  1,600.000  obyv.  Jest  to  širá 
rovina  na  dol.  toku  Eufratu  a  Tigridu,  do 
níž  ze  severu  vnikají  nízké  výběžky  hor  kurd- 
ských;  při  Šatt-el- Arabu  klesá  krajina  sráz- 
něj  i  směrem  k  Perskému  zálivu.  Na  dolním 
toku  Eufratu,  jakož  i  při  Šattu  jest  *l.  A. 
úrodný,  místy  bažinatý,  ale  mnohem  méně 
vzdělaný  než  za  starověku.  Obyvatelé  jsou  při- 
stěhovali Arabové  žijící  nomadicky  a  v  úplné 
téměř  neodvislosti  od  turecké  vlády,  jejíž 
pasa  sídlí  v  Bagdádu.  Z  kmenův  arabských 
vynikají  bení  Zobeid;  b.  Šammár,  b.  Lám  a 
b.  Muntefik.  Důležitá  města  irácká  jsou:  Bag- 
dád, Kerbela,  Hilla,  Nedžef  a  Basra. 

Irakli,  název  gruzínských  vladařů,  totéž  co 
Heraklius.  Nejvíce  proslul  I.  (Heraklius)  II. 
Vi^  Gruzie,  dějiny  str.  547. 

Írán,  Érán,  v  Zcndavesté  airi-óšajana 
(sídlo  Arijců),  v  pehlevských  nápisech  III.  st. 
po  Kr.  A  i  ran  nebo  Arján,  u  Strabóna  Ari- 
ana,  jako  protiva  Aníránu,  Anéránu  (v  nápi- 
sech Anairan,  Anarjan,  pozdějšímu  Turanu), 
značí  Arijce  a  jich  území  naproti  Nearijcům. 
(Srv.  Ariana.)  Obé  spojeno  vyskytuje  se 
v  titule  Sásánovců,  již  zvali  se  král  králů 
l-u  i  Aníránu.  Nejstarší  pojem  l-u  byl,  zdá 
se,  čistě  ethnografický  a  tím  vysvětluje  se, 
že  nelze  přesně  stanoviti  hranice  zeměpisné 
v  jednotlivých  dobách.  Teprve  za  vlády  Sá- 
sánovců rozšiřuje  se  pojem  na  veškeru  vy- 
sočinu íránskou,  území  to  jižné  Hindukušc 
a  pohoří  Elaurského,  mezi  Tigridcm  a  Indem 
na  jihu  k  Perskému  zálivu  a  Indickému  moři 
sáhající  asi  2,700.000  km^,  objímající  Afgáni- 
stán,  Belúdžistán  a  Persii.  Na  poslední  obme- 
zilo  u  domorodců  moderní  užívání  pojem  l-u, 
takže  I.  =  Persie,  l-í  t.  j.  Íránec  =  Peršan.  Srv. 
Spiegel,  Eran,  dcs  Land  zwischen  Indus  und 
Tigris  (Berlín,  1863).  Dk. 

Iránoi,  skupina  národů  mluvících  jazyky 
íránskými.  Byli  původně  i  plemcnně  příbuzní, 
nyní  však  jsou  valné  pomíšcni  na  záp.  ži- 
vlem semitským,  na  sev.  a  vých.  živly  mon- 
golskými a  dravidskými.  Původně  sami  na- 
zývali se  Árii;  v  starověku  náleželi  k  nim 
Médové,  Peršané  a  obyv.  Ariany  a  Baktrie. 
Nyní  patří  k  nim  Peršané  a  Pársové,  Tádži- 
kové,  Afgánci,  Belúdžové,  Kurdové,  Lúrové, 
Tatové,  Guranové,  Galčové  a  Kavkázští  Ose- 
tinci. 

iránská  dynastie  viz  Seldžúkové. 

Iránské  Jazyky  tvoří  s  indickými  t.  zv. 
árijskou  větev  jazyků  indoevropských.  Jméno 
své  mají  dle  Íránu,  území,  na  němž  v  celku 
od  počátku  až  podnes  s  nimi  se  setkáváme. 
Ve  vývoji  jazyků  repraesentují  í.  J.  periodu 
třetí  (1.  jazyky  indoevropské,  2.  íránsko-indi- 
cké,  3.  íránské),  přes  to  vynikají  svým  staro- 
bylým rázem.  Nejstarší  fase  l-kých  J-ků  (Ave- 
sta)  blíží  se  tak  velmi  staré  indičiné,  že  stačí 
v  celé  řadě  případů  pouhé  šetření  zákonů 

48 


722 


Irapuato  —  Iravadi. 


hliskoslovných  pro  překíad  vét  avestických 
do  staré  indičiny.  I  pozdéji  po  celou  dobu 
starší,  přes  blízké  styky  s  národy  sousedními, 
neUe  dokázati  žádného  patrného  vlivu  na 
starou  íránStinu  ani  se  strany  Indie  ani  se 
strany  národA  neárijských.  Teprve  zcela  po- 
zdé  setkáváme  se  hlavně  vlivem  pomérů  po- 
litických s  patrným,  ba  až  přílišným,  na  Štéstí 
jen  jednostranným  vlivem  jazyků  cizích  na 

Eozdější  fase  iránštiny,  míníme  západních 
emitu,  hlavné  (vyvracením  říše  Sásánovcň 
a  přijetím  islámu  651  po  Kr.)  vliv  aramej- 
štiny  na  střední  a  arabštiny  na  novou  per- 
štinu.  V  processu,  který  jazyk  zde  prodělává, 
klesá  perština  ponenáhlu  mezi  jazyky  írán- 
skými asi  na  podobný  stupeň  otřelosti,  jako 
anglíčina  mezi  jazyky  germánskými.  I  ostatní 
jazyky  íránské  podléhají  během  doby  vlivu 
cizímu,  ale  měrou  nepoměrně  skrovnější. 
Nejvíce  ještě  trpí  materiál  slovný.  V  této 
době  pozbývá  iránština  i  svého  domácího 
písma  nahrazujíc  je  semitskými.  (Viz  Per- 
ský jazyk.)  Nejvýznačnějším  repraesentan- 
tem  skupiny  l-kýcn  j-ků  jest  (západní  irán- 
ština) jazyk  perský  a  sice  1.  jazyk  staroper- 
ský,  známý  z  nápisu  staroperských ;  nejbližším 
jeho  příbuzným  jest  jazyk  Avesty  se  dvěma 
fasemi  vývoje  (Gathy  a  mladší  části  Avesty)  re- 
praesentující  se  íránštinou  východní;  2. střed- 
ní perština  čili  jazyk  Pehleví,  jazyk  doby 
Sásánovců  vyvinuvší  se  ze  staroperštiny ; 
3  pársí,  4  nová  perština  s  řadou  dialektů. 
Z  mimoperských  jazyků  spadá  sem  afgán- 
ština,  balúčí,  kurdština,  osctština, 
dialekty  pamirské,  Mázendcrání,  Gilakí  a  j. 
Jednotlivé  jazyky  vykazují  více  méně  boha- 
tou literaturu.  Avesta  tvoří  základ  iránského 
náboženství.  Více  viz  pod  jednotlivými  hesly. 
Soubornou  prací  o  l-kýcn  J-cích  jest  nyní 
W.  Gergera  a  E.  Kuhna  Grundrisse  der  ira- 
nischen  Philologic  (Štrasburk,  1895  a  n.).  Dk. 

Irapiiato,  hlavní  město  distriktu  mexi- 
ckého státu  Guanajuato.  42  km  jz.  od  Gua- 
najuata,  na  tratích  Mexiko -Gualajara  a  I.- 
Guanajuata  žel.  drah,  s  latinskou  školou  a 
15.000  ob.  (1889). 

Zráský  Jakub  (vlastně  Jirásky),  plukov- 
ník dělostřelecký  (♦  1766  ve  Vys.  Mýtě  — 
t  1836  v  Olomúci),  bojoval  ve  všech  válkách 
v  r.  1784—1815  a  byl  za  statečnost  svou  v  bitvě 
u  Montereau  vyznamenán  řádem  Marie  Te- 
rezie. Pro  těžké  své  zranění  přeložen  byl  ku 
pevnostní  službě  v  Olomúci  a  r.  1831  povýšen 
do  stavu  svob.  pánů  s  erbem  a  titulem  »vy- 
soce  urozený*.  Byl  upřímným  Čechem  a  nej- 
přednějším znalcem  dělostřelby  té  doby. 

Iratioe,  ves  mor.,  viz  jiratice. 

Iravadi,  na  angl.  map.  Irawadi  n.  Irra- 
waddy,  na  franc.  Iraouaddy:  1)  I.,  veletok 
v  Indii  Zadní.  Dolní  a  střední  tok  I.  dávno 
jest  znám.  prameny  jeho  však  byly  objeveny 
teprve  r.  1895  velikou  cestou  prince  Jindřicha 
Orléanského  mezi  Assamem  ajunnanem.  Dříve 
se  často  mělo  za  to,  že  I.  pramení  až  v  Ti- 
betu a  udáván  tu  Lu-tse-Kiang  za  jeho  hlavní 
pramen;  avšak  I.  vzniká  v  nejsevernější  části 
Barmy  ze  2  hlavních  řek,  jež  se  na  97*30'  v.  d. 


a  25'  40'  s.  š.  spojují.  Východní  i  nich,  Nam 
Dumai  (Mehka  dosav.  map),  vzniká  v  horách 
TsarongskÝch  jako  Turong  č.  Kiu-Kiang  mezi 
28  a  29*  s.š ,  98  a  99*  v.  d.  G.  To  jest  pravý 
pramen  I.  Největší  jeho  přítok  od  sev.  jest 
Tělo.  Západní  pramenná  řeka  I.,  Nam-Kiu 
(Mali),  vzniká  dále  k  jv.,  sev.-záp.  od  Kampti. 
Spojená  řeka  teče  směrem  zcela  jižním  až  po 
Bhámo  (200  m  n.  m..  1000  km  od  ústí)  na 
24*  s.  š.  Na  této  trati  přijímá  I.  161  A-m  nad 
Bhámem  s  pravé  strany  ř.  Mogaung  při  ústí 
550  m  šir.  a  prošed  dlouhou  soutěskou.  od 
vých.  ř.  Taping  nad  samým  Bhámem.  Na 
krátko  spěje  I.  pod  Bhámem  v  klikatém  toku 
povšechně  západním  a  přiiav  s  leva  Šveli, 
obrací  zase  k  jihu,  což  trvá  až  po  Mandalaj. 
kdež  se  do  něho  vlévá  Majit-nge,  přicházejid 
od  sev.-vých.  Po  nové  oklice  k  záp.  přijímá 
I.  s  pr.  strany  nejmocnější  svůj  přítok  Kajin- 
dvin  č.  Chiendwin,  tekoucí  od  sev.  z  hor 
Patkojských,  a  nedaleko  pod  jeho  ústím  razí 
si  ve  3  soutěskách  cestu  k  jz.,  přijímá  však 
zase  záhy  u  Paganu  směr  jižní,  jenž  trvá  až 
po  ústí.  AŽ  k  Prome  sáhá  alluviálni  rovina 
delty  I.  Zde  začíná  se  rozvětvovati  a  na  17*  45' 
s.  š.,  sev.  od  Henzady,  145  km  v  přímé  vzdá- 
lenosti od  ústí  počíná  delta.  I.  vysílá  tu  k  jz. 
nejzápadnější  své  rameno,  ,zv.  Basejnské  po 
městu,  okolo  něhož  teče.  Ústí  se  u  mysu  Ne- 
grais  do  zál.  Peguského.  Hlavní  rameno,  Ran- 
gúnské  (nazv.  rovněž  dle  města),  zachovává, 
směr  jižní,  při  tom  však  se  také  rozštěpuje 
tak,  že  moře  dosahuje  I.  celkem  v  9  hlavních 
ramenech.  Delta  zaujímá  téměř  47.000  km*  a 
náleží  k  ni  pobřeží  200  km.  Řeka  přináší  do 
moře  množství  hlinitých  a  písčitých  látek, 
z  nichž  se  tvoří  neustále  nové  ostrůvky,  čímž 
delta  vždy  dále  do  moře  se  šíří.  Délka  toku 
I.  obnáší  ók.  1500  km,  úvodí  přes  400.000  km-. 
Průměrné  množství  vody,  jež  za  rok  do  moře 
přináší,  páčí  se  na  428.000  milí.  m'.  Množství 
vody  jest  v  řece  velice  měnlivé,  I.  počíná 
stoupati  v  červnu,  dosahuje  nejvyššího  stavu 
v  září,  klesá  od  října  a  má  nejméně  Tody 
v  únoru  až  dubnu.  Za  nejvyššího  stavu  vody 
bývá  u  Proma  10  m  nad  stavem  za  sucha  a 
rychlost  vody  obnáŠívá  pak  8  Árm  v  hodině, 
v  měsících  červenci,  srpnu  a  září  tekou  v  I. 
V4  vší  jeho  vody.  Rozdíly  proti  ostatní  době 
jsou  tu  tak  ohromné,  že  na  př.  jednoho  dne 
r.  1877  ročl  I.  přes  50.000  m*  za  vteřinu,  v  nej- 
nižším však  stavu  téhož  roku  pouze  1400  m\ 
I.  jest  daleko  splavna  a  velmi  důležitá  pro 
spojení  s  vnitrem.  Velké  lodi  mohou  vnik- 
nouti do  řeky  pouze  ramenem  Rangúnským, 
kdežto  Basejnské  jest  splavno  pro  ně  pouze 
k  městu  Basejnu  (48  km).  »The  Irawadi  Flo- 
tilla  Company«  má  na  řece  množství  lodi. 
Z  Rangúnu  do  Basejnu  a  Mandaláje  jest  pra- 
videlné spojení  a  menší  parníky  pluji  po  celý 
rok  až  po  Bhámo.  Cesta  tam  trvá  proti  vodě 
7,  dolů  3  dni.  Ale  i  ještě  dále  v  horním  toku 
mohou  plouti  velké  prámy.  Domácích  lodí 
jest  na  I.  velmi  mnoho.  Proti  zátopám  pro- 
vedeno v  novější  době  mnoho  ochranných 
prací.  Delta  i  údolí  řeky  jsou  velmi  úrodný, 
jméno  I.  vysvětluje  Schlagintweit  z  Iravaťi, 


Irazú  —  Irena. 


723 


t.  j.  >vodu  mající«,  jiní  z  Airávati,  jména, 
jež  mythologie  Hindu  dává  slonu  Indry,  boha 
slunce.  —  Srv.  R.  Gordon,  Report  on  tne  Irra- 
waddy  River  (Rangoon,  1879,  3  díly)  a  mnoho 
článků  v  publikacích  londýnské  K.  Geogra- 
phical  Society. 

2)  I.,  divise  (správní  okres)  v  Dolní  Barmě 
mezi  15M5'  až  19^29'  s.  š.,  94M5'  až  96*  53* 
v.  d.,  zaujímá  43.522  km*  plochého  kraje  v  delté 
a  dolním  údolí  řeky  I.,  jež  tudy  teče.  R.  1891 
bydlilo  tu  1,552.166  britských  poddaných, 
z  nichž  bylo  1,453.748  buddhistů,  48.669  kře- 
sťanů, 15.697  Hindů,  13.810  muhammedánů  a 
20.192  pohané.  Délí  se  na  4  distrikty:  Thongua, 
Basejn,  Henzada  a  Thayetmyo.  Hl.  m.  jest  Ba- 
sejn,  z  ostatních  důležitější:  Henzada,  Prorae 
a  Thayetmyo,  všecky  na  řece  I.  .^i'. 

Irazú  nebo  Volcan  de  Cartago,  3417, 
dle  jiných  3500  m  vys.  sopka  v  costarické 
Kordilleře,  největší  nora  republiky,  sv.  od 
města  Cartaga,  pověstná  svými  výbuchy  r.  1 723, 
1825  a  j.,  kterými  Cartago  několikráte  bylo 
skoro  úplně  zničeno. 

Irbil  (Felis  I.  Ehrenb.),  veliká  šelma  koč- 
ko vitá  z  čel.  Felidae,  ze  sekce  pardalů.  Tělo 
její  dorůstá  délky  až  i  2*2  m  (v  tom  ocas  zdélí 
90  cm) ;  dolejší  partie  končetin  isou  štíhlejší 
než  u  příbuzných  koček.  Srst  jest  kromě  břicha 
všude  poněkud  kadeřavá,  barvy  bělavé,  trochu 
našedivčlé  a  zažloutlé,  uprostřed  na  hřbetě 
nejtmavší,  vezpod  jen  bílá;  na  hlavě,  na  hřbetě 
a  vezpod  na  těle  jsou  čemavé  skvrny,  na  krku 
kroužkovité  skvrny  téže  barvy  a  po  obou 
stranách  trupu  podobné  kroužky,  ale  s  čer- 
nou tečkou  prostřední.  Také  na  ocase  jsou 
skvrny  temné.  I.  žije  ve  střední  Asii,  zejména 
v  záp.  Sibiři,  u  pramenů  Jcniseje,  u  jezera 
Bajkalského,  pak  v  Tibetu  a  kolem  Perského 
zálivu  a  přebývá  tam  v  rovinách  hustou  tra- 
vou porostlých.  O  způsobu  života  nemáme 
podnes  zpráv  obšírnějších.  Br, 

Xrblt,  újezdní  město  v  ruské  gub.  permské 
na  ř.  l-ě,  s  5855  ob.,  3  kostely  pravosl.,  troj- 
třídním  městským  a  řemeslnickým  učilištěm, 
dívčím  progymnasiem,  2  nemocnicemi,  vel- 
kém tržištěm,  bursou,  divadlem,  četnými  ob- 
chody atd.  Důlcžit  jest  I.  svým  veletrhem, 
který  koná  se  zde  od  r.  1643  v  únoru  a  březnu 
a  na  němž  stýkají  se  výrobky  evropské  s  pro- 
dukty asijskými  ve  velkém  množství.  V  r.l893 
bylo  zde  zboží  za  48,409.800  rublů,  z  čehož 
prodáno  za  41,083.800  rub.,  z  toho  připadalo 
na  výrobky  evropské  36,669.000  r.  (prodáno 
za  30,673.000  r.),  a  to  hlavně  na  látky  bavlněné, 
vlněné,  soukenné  a  lněné,  na  sibiřské  zboží 
5,218.800  rub.  (prodáno  za  4,937.800  r.),  a  to 
hlavně  na  kožešiny  a  surové  koze,  z  ostatní 
Asie  přišlo  zboží  za  6,522.000  rub.  (prodáno 
za  5,473.000  r.).  hl.  čaje.  Kromě  tóno  koná 
se  v  l-ě  z  jara  trh  Čistě  místního  významu. 
Od  r.  1891  jest  při  městě  zřízeno  zemstvem 
vzorné  hospodářství.  I.  byl  založen  r.  1633 
jako  obec,  jež  r.  1781  učiněna  új.  městem.  — 
Irbitský  Újezd  zaujímá  plochu  10.135  írm* 
s  povrchem  na  v.  rovným,  na  z.  pak  vlivem 
Uralského  pohoří  pahorkatým,  z  velké  části 
pokryt  lesem.  Vodní  toky  újczda,  z  nichž  jest 


hl.  říčka  Nica,  náležejí  k  úvodí  Tobola,  vět- 
ších jezer  není.  Obyv.  páčí  se  na  141.931, 
většinou  ruských,  a  zabývají  se  hlavně  orbou, 
kromě  toho  i  povoznictvím,  méně  hornictvím 
a  rybolovem,  ómé  půdy  jest  asi  180.000  desja- 
tin,  i  pěstuje  se  žito,  oves,  pšenice,  ječmen, 
len,  konopí,  hrách,  méně  brambory  a  kuku- 
řice. Závodů  průmyslových  jest  v  Újezdě  135; 
jsou  to  hlavně  koželužny,  mydlámy,  lihovary, 
pivovary,  olejny,  mlýny,  hrnčírny  a  j. 

IrdnÍM,  městys  v  okr.  hejtm.  grdbming- 
ském  ve  Stýrsku  na  1.  bř.  l-y  a  Enže  a  tratích 
Steinach-I.-Bisphofshofen,  Steinach-I.-Selzthal 
a  Steinach-I.-Úže  rak.  státních  drah;  má  sta- 
nici poštovní  a  telegr.,  okr.  soud,  továrnu  na 
ledek  a  577  ob.  (1890)  něm. 

Xree,  městys  chorvatský,  viz  Irig. 

Ireland  [ajrlend]  William  Henry,  spis. 
a  impostor  angl.  (*  1777  v  Londýně  —  1 1835 
t.).  Opisoval  akU  stará  v  New  Inhu  a  nabyl  ta- 
kové obratnosti  falsatorské,  že  shotovil  celou 
řadu  dokumentů  podepsaných  Shakespearem, 
jimiž  byli  oklamáni  nejlepší  znatelé.  Hlavní  ' 
podvod  jeho  byl  však  objev  neznámé  tragédie 
Shakespearovy  Vortigem  and  Rowena^  na  okra- 
jích staré  kniny  napsané.  Bylo  to  úplné  fal- 
sum  l-ovo,  jež  však  teprve  později  bylo  roz- 
poznáno. R.  1 796  hrána  byla  tragédie  ta  v  Drury 
Lanu,  r.  1799  vydána  nádherně  tiskem.  Později, 
když  falsatorství  l-ovo  bylo  prokázáno,  upadl 
v  zapomenutí  a  stěží  protloukal  se  životem 
jako  pomocník  knihkupecký.  Napsal  řadu  prací 
ne  bez  talentu,  jako:  Ballads  in  imitation  of 
the  ancient  (1801);  Neglected  Genius  (1812). 
básně;  pak  The  woman  offeeling  (1803,  4  sv.); 
GonJef  the  Monk  (1805, 4  sv.)  a  j.  romány.  Šld, 

Iremel,  horská  skupina  v  již.  části  pohoří 
Uralského  v  ruské  gub.  orenburské  na  hra- 
nici új.  verchněuralského  a  troického  v  krajině 
močálovité.  Prostírá  se  od  jjz.  k  ssv.,  jest 
ohraničen  na  v.  údolím  ř.  Bělé  a  na  z.  ř.  Ju- 
rezen,  má  ráz  divoký  a  nehostinný  a  nejvyšší 
bod  na  50®  22*  s.  š.  asi  1600  m.  Holý  hřeben 
l-u  jest  téměř  stále  zahalen  mlhou,  prost 
sněhu  pouze  uprostřed  léta  a  složen  v  pod- 
statě ze  žuly,  nejvyšší  vrcholy  jeho  však  pro- 
stoupeny jsou  křemenem. 

Iren,  řeka  v  ruské  gub.  permské,  pramení 
se  v  lesnatých  močálech  jihozáp.  části  krásno- 
ufimského  Újezdu,  teče  k  s.  Újezdem  ostinským 
a  vlévá  se  v  új.  kungurském  u  města  Kun- 
gura  do  ř.  Sylvy  s  leva.  Délka  ř.  jest  160  km, 
šířka  20—60  m,  v  nížině  až  150  m,  hloubka 
1 — 4  m,  dno  písčité,  voda  průzračná,  ale  ne- 
příjemné chuti,  břehy  vysoké,  pravý  vápen- 
cový, levý  pískovcový,  údolí  řeky  zarostlé 
jest  listnatým  lesem.  I.  jest  splavná  a  slouží 
k  dopravě  dříví,  kovů  a  lihu.  Hlavní  její  pří- 
toky jsou  na  1.  břehu  Aspa,  Asman,  Turka  a 
Bym.  Proslulé  sádrové  jeskyně  kungurské  leží 
na  pr.  bř.  řeky  při  ústí  jejím  do  Sylvy. 

Irena  (slov.  írina),  z  řec.  Hgrjvrí  (mír), 
jméno  Ženské:  1)  I.,  císařovna  byzant.  (♦  752 
v  Athénách  —  f  803  na  Lesbu),  slynula  krá- 
sou, duchem,  ale  také  panovačností  a  vý- 
středním svým  Životem.  R.  769  stala  se  man- 
želkou Lva  IV.,  ale  otrávila  prý  ho  r.  780  a 


724 


Irenaeus  —  íréné. 


zmocnila  se  vlády  za  nedospělého  syna  svého 
Konstantina  VI.  Jsouc  horlivou  ctitelkou  ob- 
razň,  přispěla  platnČ  k  tomu,  že  ctěni  obrazA 
znova  bylo  zavedeno,  ale  v  politice  zahraniční 
nebyla  sfastna,  neboť  musila  si  i  vykoupiti  mír 
s  Araby.  Panstvíchtivost  její  svedla  ji  až  k  té 
krutosti,  že  dala  vlastního  syna,  když  podruhé 
r.  797  učinil  pokus  zbaviti  se  jejího  poručni- 
ctví,  uvrhnouti  do  vězení  a  oslepiti.  Výstřed- 
ností svojí  způsobila  r.  802  vzpouru,  ale  byla 
od  usurpatora  Nikéfora  poslána  na  Lesbos, 
kde  v  klášteře  zemřela.  Zajímavo  jest,  že  bylo 
pracováno  o  splynutí  říše  Francké  a  Byzant- 
ské tím,  že  bylo  vyjednáváno  o  sňatek  l-nin 
s  Karlem  Vel. 

2)  I.,  císařovna  b3rzantská  (f  1124),  dcera 
uher.  krále  Ladislava  I.,  byla  r.ll04  provdána 
za  Jana  II.  Komnena.  Pro  svatý  iejí  život  a 
pro  velikou  dobročinnost  prohlásila  ji  církev 
řecká  za  světici  a  světí  památku  její  dne 
15.  srpna. 

3)  I.,  královna  římskoněm.  (f  1208),  dcera 
byzant.  císaře  Isáka  Angela,  paní  krásná, 
mravů  ušlechtilých,  tak  že  od  Walthera  v.  d. 
Vogclweide  byla  opěvována  jako  »růže  bez 
tmí  a  hrdlička  beze  žlučic;  byla  provdána  za 
Rogera  III.  sicilského  a  po  jeho  smrti  pře- 
stoupivši k  církvi  římsko -katolické  přijala 
jméno  Marie.  Jindřich  VI.  r.  1197  provdal  ji 
za  svého  mladšího  bratra  Filipa  IV.  šváb- 
ského; zemřela  za  krátko  po  zavraždění  man- 
želově. 

4)  I.  Feo dorovná,  carevna  ruská,  man- 
želka Fcodora  Ivanovice  a  sestra  Borisa  Go- 
dunova,  který  tím  nabyl  nad  duševně  nedo- 
spělým Feodorem  velikého  vlivu,  tak  že  byl 
on  vlastním  vladařem  přes  odpor  strany  Šuj- 
ského.  Po  smrti  Feodorové  r.  1598  přál  si  ji 
národ  ruský  za  panovnici,  ale  ona  odmítla 
převzíti  vládu  a  9.  dne  po  smrti  manželově 
odešla  do  Novodévického  monastýru  a  při- 
javši klášterní  jméno  Alexandra  Žila  zbožňo- 
vána lidem  až  do  26.  října  1603.  Místo  ní  stal 
se  carem  Boris  Godunov  a  I.  blahoslavila 
jemu  jako  novému  caru. 

6)  I.  Paleologovna,  manželka  srbského 
despota  Jiřího  BrankoviČe,  lakotná  a  panství- 
chtivá,  zmocnila  se  po  smrti  manželově  r.  1457 
vlády,  ale  popudila  proti  sobě  vlastního  syna 
svého  Lazara  i  byla  r.  1458  z  jeho  návodu 
otrávena. 

6)  I.  Michajlovna,  nejstarší  dcera  Micha- 
jila  Feodoroviče  z  jeho  druhého  manželství 
(*  1627  —  t  1679),  byla  r.  1644  zasnoubena 
za  Kristiána  Waldemara,  pobočného  syna  dán- 
ského krále  Kristiána  IV.  Když  ženich  přijel 
do  Moskvy  a  nechtěl  přijmouti  pravoslaví, 
vznikly  zde  spory  o  víru,  vedené  se  strany 
ženichovy  pastorem  Felhaberem.  Akta  ona 
vydal  A.  Golubcov  s  názvem  Pamjatniki  prenij 
o  véré,  vo\mkšich  po  dělu  koroleviča  Voljdimara 
i  carevny  X-ny  Michajhvny  (Moskva,  1892). 
Obsahují  velmi  cenný  materiál  kulturně-histo- 
rický. 

Irenaeas :  1)  I.  sv.,  otec  církevní  ťf  202  po 
Kr.),  pocházel  z  Malé  Asie.  Prvního  vzdělání  na- 
byl ve  Smyrně,  kde  zvláště  byl  horlivým  poslu- 


chačem žáka  sv.  apoštolů  sv.  Polykarpa,  o  němž 
sám  praví,  že  s  takovou  horlivostí  jeho  učení 
naslouchal,  že  téměř  slovně  si  je  zapamatoval. 
To  jest  nad  míru  důležito  pro  tradici  církevní, 
tak  že  svědectví  sv.  l-ea  vlastně  jest  svěde- 
ctvím samých  apoštolů  a  tím  velikou  váhu 
má.  Právě  tím,  že  z  tak  dobrých  pramenů 
vzdělání  nabyl,  dlužno  vysvčtliti  jeho  hlubo- 
kou znalost  náboženství  křesfanského,  jak  jeví 
se  ve  spisech  jeho,  a  jeho  nadšení  pro  viru 
Kristovu,  když  ji  proti  nevěrcům  obhajoval. 
Současně  studoval  sv.  I.  i  pohanskou  filosofu 
a  jeví  takovou  znalost  věd  světských,  že  prá- 
vem nazývá  jej  Tertullián  >omnium  doctrina- 
mm  curiosissimum  exploratoremc.  Z  Malé 
Asie  odebral  se  I.  do  Lyonu  ve  Francii,  kde 
byl  od  biskupa  Pothina,  rovněž  z  Malé  Asie 
I>ocházeiícího,  na  kněze  vysvěcen.  I.  jako  kněz 
takovýcn  zásluh  o  církev  si  získal  a  tím  tak 
oblíbeným  se  stal,  že,  když  biskup  Pothinus 
asi  r.  177  v  žaláři  umřel,  I.  zvolen  byl  za  jeho 
nástupce.  I.  spravoval  biskupství  lyonské  v  těž- 
kých dobách,  kdy  s  jedné  strany  hrozilo 
pronásledování  křesCanů,  tak  že  žaláře  byly 
přeplněny  mučenu íky  za  víru  křesťanskou, 
s  druhé  strany  bludaři  proti  církvi  brojili. 
Čas  biskupování  l-eova  byl  stálý  boj  za  ar- 
kev  proti  jejím  nepřátelům,  hlavně  gnosti- 
kům. Gnosticismus  potíral  I.  vůbec  všemi 
možnými  prostředky,  ale  hlavně  ve  slavném 
svém  díle  "jEieyxoff  xol  avaxQonrl  xrjg  ^tví- 
iovvfiov  yvoianog^  jinak  Adversus  haereses  nazva- 
ném. Dílo  toto,  rozdělené  na  pět  knih,  obsa- 
huje výklady  gnosticismu  a  pak  jej  vyvracuje 
s  nevšední  učeností  a  bystrozrakem ;  hlavně 
ukazuje,  jak  gnostikové  neprávem,  aby  své 
učení  obhájili,  se  na  sv.  Pavla  odvolávají. 
Tímto  dílem  hlavně  postavil  se  I.  na  přední 
místo  mezi  apologety  křesťanskými.  Kromě 
něho  napsal  I.  dva  listy  svému  příteli  Flori- 
novi,  dříve  císařskému  úředníku  a  žáku  sv. 
Polykarpa,  později  knězi  a  posléze  odpadliku 
a  bludaři,  pak  homilie  a  jiné  spisy  spnolečen- 
ské.  Staral  se  i  nad  míru  o  zachovám  jednoty 
církve  a  dokázal  to  svým  úspěšným  zakroče- 
ním u  papeže  Viktora,  který  chtěl  arkve  v  Malé 
Asii  z  církve  vyobcovati,  protože  nechtěly 
slaviti  velikonoční  svátky  v  ten  čas,  kdy  se 
slavily  v  Římě.  Zemřel  mučennickou  smrtí 
za  Septimia  Severa  při  pronásledování  kře- 
sťanů r.  202.  —  Srv.  K.  Graul,  Die  christl. 
Kirche  an  der  Schwelle  des  Irenaeischen  Zeit- 
alters  (Lipsko,  1860);  Ziegler,  I.  der  Bischof 
von  Lyon  (Berlín,  1871);  A.  Guilloud,  St.  Iré- 
née  et  son  temps  (Lyon,  1876);  R.  A.  Lipsius, 
Die  Zeit  des  I.  von  Lyon  (v  Sybelově  »Histor. 
Zeitschr.c  XXVIII.) ;  Harnack,  Gesch.  der  alt- 
christlichen  Litteratur  bis  Eusebius  (Lipsko, 
1893  I.)  dk, 

2)  I.  Ruské  bohoslovce  toho  jména  viz  pod 
heslem  Ir  i  něj. 

Iréné:  1)  I.  čte  se  na  některých  alexandrín- 
ských stříbrných  mincích  Claudiových  a  Ne- 
ronových  místo  E iréné  (v.  t.).  klk, 

2)  I.,  asteroida  objevená  19.  kv.  1851  Hin- 
dem v  Londýně.  Střed,  jasnost  v  opposici  97, 
průměr  115  km,  označení  On.  Gs, 


Iren-dyk  —  Irgiz. 


725 


Iren-dyk,  též  fryn-dyk,  horský  pás  v  již. 
Urale  v  ruské  gub.  orenburské  v  jv.  části 
verchněuralského  Újezdu,  počíná  se  od  již. 
konce  pásma  Kyrkty  a  má  hlavní  směr  od 
s.  k  j.  mezi  dolinou  ř.  Uralu  s  jedné  a  údolím 
řek  Sakmary  a  Tanalyka  s  druhé  strany,  tvoře 
střední  ze  tří  rovnoběžných  řetězů  horských, 
na  něž  rozděluje  se  Urafské  pohoří  na  svém 
již.  konci.  Nejmenší  jeho  šířka  obnáší  11  km 
na  53*  s.  š.,  avšak  k  j.  rychle  se  zvětšuje, 
dosahujíc  u  Kyzylské  tvrze  svého  maxima, 
načež  se  I.  k  záp.  bř.  jez.  Tuban  opět  zužuje 
a  končí  horou  Suurgan  čili  DŽil-baš  (495  m) 
na  51®  48*  s.  š.  V  sev.  části  převyšuje  abso- 
lutní výška  l-u  1000  m,  ve  středu  se  však 
pohoří  to  značně  snižuje  (na  400  m),  tvoříc 
plochou  a  rovnou  zvýšeninu,  která  na  j.  končí 
Guberlinskými  horami.  Záp.  svahy  jeho 
jsou  příkřejší  a  kratší  než  východní,  tyto  na- 
proti tomu  velice  různotvárné  a  rozčleněné, 
neboť  na  v.  rozděluje  se  hlavní  pás  na  ně- 
kolik větví  pobočných.  Na  této  straně  jest 
také  několik  jezer,  z  nichž  jediné  značnější 
jest  Tuban.  Střední  hřbet  i  hlavní  jeho  po- 
bočná odhoří  pokryty  jsou  hustým  smíšeným 
lesem,  končina  přiléhající  k  údolí  Sakmary 
a  Uralu  jest  slep  pahorkatá,  pokrytá  nehlu- 
bokou  vrstvou  černozemní  a  porostlá  kovy- 
lem  a  vegetací  stepni.  Jižní  konec  l-u  jest 
zcela  bezlesý.  Pohoří  složeno  z  dioritů,  por- 
fyrů  a  břidlic  prostírajících  se  od  s.  k  j.  v  pá- 
sech větším  dílem  rovnoběžných  a  chovajících 
v  sobě  tenké  vrstvy  slepence,  které  vystupují 
význačněji  v  odhoří  než  v  hlavním  hřbetě. 
Pobočné  větve  jsou  také  bohatý  rudami  mě- 
děnými a  železnými  (hora  Uvaraš,  Šejnjak  a 
Ujdár-sakka-tau),  které  spracovávají  se  v  huti 
Freobraženské,  v  řečištích  pak  na  vých.  straně 
pohoří  nalézá  se  zlatonosný  písek,  ač  s  ma- 
lým obsahem  zlata. 

Irenika  (z  řec.)  viz  Hen  o  sis. 

Ireilne  L.  (z  řec.  tl^sauóvn  =  vlnou 
obtočeny  věnec),  oplstěn,  rostlinný  rod 
z  čeledi  laskavcovitých  (Amarantaceae) , 
tribu  věkostrazovitých  (Gomphreneae),  vy- 
značený květy  dvojakými,  podepřenými  2  li- 
steny a  složenými  z  Slistého  okvětí,  5  tyčinek 
buď  volných  nebo  u  zpodiny  srostlých  o  praš- 
níku  1  pouzdrem  a  z  oblého  semenníku  s  2—3 
skoro  sedavými  bliznami.  Plod  jest  nepukavý 
mčchýřík  s  1  plsťnatým  semenem.  Také  zbý- 
vající květní  částky  obrůstají  po  odkvetení 
plstí,  odkud  jméno  rodu.  I.  roste  asi  9  druhy 
v  Americe  jako  bylina  někdy  vytrvalá  i  1  m 
vÝšky  dosahující  s  listy  vstřícnými,  podlou- 
hlými nebo  kopinatými  více  méně  dlouze  za- 
končitými  a  s  velmi  drobnými  kvítky  v  úhled- 
ných, fatovité  květenství  skládajícícn  kláscích. 
Z  nejznámějších  i  v  sadech  vysazovaných  a  jako 
laskavec  (i4  m^ranřMs)  pěstovaných  druhů  jest 
sev.-amer.  I.  celosioides  L.,  o.  severní,  s  lody- 
hou brázděnou  v  kolínkách  uzlovitou  a  s  listy 
tečkovanými,  a  I.  elatior  Rich.,  o.  vyvýšená, 
z  Brazilie  s  lodyhou  hladkou  až  1*5  m  vys.  Dčd. 

Zřetioe,  ves  v  Čechách,  viz  Jiřetice. 

Ireton  [ajrtn]  Henry,  válečník  anglický 
(*  1611  v  Áttentonu  —  f  1651  v  Irsku).  Byl 


právníkem,  ale  vstoupil  do  vojska  protikrá- 
lovského  a  spojil  se  s  Cromwellem,  na  kte- 
rého měl  veliký  vliv,  tak  že  byl  hlavním  spolu- 
činitelem  tehdejšího  převratu  státního.  Byl 
povahy  zavilé,  zarputilé  a  nikdy  neupustil  od 
toho,  co  si  umínil.  Pojav  r.  1647  dceru  Crom- 
wellovu  za  manželku,  podporoval  tchána  svého 
co  nejúčinněji  a  vyjednával  jako  zástupce  voj- 
ska 8  králem  podávaje  mu  snesitelné  pod- 
mínky. Když  král  podmínek  nepřijal,  ano  proti 
Cromwellovi  a  l-ovi,  jak  se  tito  ze  zadrženého 
psaní  králova  manželce  dověděli,  kul  zradu, 
stal  se  I.  nesmiřitelným  nepřítelem  monar- 
chie; hlasoval  proto  v  mimořádném  soudu 
pro  smrt  Karlovu  a  naléháním  svým  donutil 
Cromwella  k  tomu,  že  poprava  byla  vyko- 
nána. Cromwell  obávaje  se  jeho  tvrdošíjnosti 
a  moci  odevzdal  mu  r.  1651  vrchní  velení  ve 
válce  proti  vzbouřeným  Irům  a  I.  vedl  válku 
mečem  a  ohněm,  vzal  27.  říj.  1651  Limerick 
a  dokonal  tak  podrobení  Irska,  zemřel  však 
za  krátko  nakažlivou  zimnicí.  Za  restaurace 
Stuartovců  byla  mrtvola  jeho  vykopána,  po- 
věšena na  šibenici  a  potom  spálena.  Vdova 
provdala  se  za  generála  Fleetwooda. 

Irg^en,  jezero  v  sibiř.  oblasti  zabajkalské 
v  okr.  nerčinském  při  pramenech  ř.  Chiloka, 
13  km  dl,  7Vt  ^*^  áir.  s  plochou  90  km*,  velmi 
rybnaté,  z  něhož  vytéká  jeden  z  pramenů 
Chiloka.  Bylo  objeveno  Rusy  v  2.  pol.  sto- 
letí XVII.  a  r.  1653  postavil  zde  Beketov  Ir- 
genskou  tvrz  později  zrušenou. 

iTgiz:  1)  Velký  I.,  řeka  v  ruské  gubernii 
samařské,  Újezdě  nikolajevském,  pramení  se 
v  jz.  výběžcích  Obščího  Syrta,  teče  Újezdem 
nikolajevským  k  sz.  a  pak  k  zjz.  tokem  ne- 
obyčejné klikatým  a  vlévá  se  třemi  rameny 
s  levé  strany  do  Volhy  u  Volgska.  Přímá 
délka  řeky  jest  320  km,  se  záhyby  960  km, 
šířka  při  pramenech  5 — 15  m,  dále  30—50  m 
a  při  ústí  80  m,  hloubka  1—3  m,  dno  nerovné, 
místy  bahnité,  místy  hlinité  a  písčité,  řečiště 
úžlabinovité,  břehy  příkré,  místy  proryté  rok- 
lemi a  zřídka  porostlé  lesem,  složené  z  vá- 
penců permských  a  z  pískovců  a  hlin  jur- 
ských, údolí  říční  úzké  (místy  ien  150  m) 
s  mnohými  močály  a  jezery,  avšak  hustě  za- 
lidněné, proud  volný,  voda  kalná,  nahořklá 
a  zapáchající,  avšak  neškodná.  Řeka  jest  ryb- 
natá,  splavná  od  města  Nikolajevska  a  má 
mnoho  mostů  a  jezů.  Přítoky  s  pravé  strany: 
Karalik,  s  levé:  ulušica,  Ovsjanka,  Sestřenka, 
Kamelik,  Sakmanovka,  Kušum  a  Majanga. 

2)  Malý  I ,  řeka  tamže,  vzniká  z  říčky  Čer- 
ná vky  a  Trostjanky,  teče  k  sz.  új.  nikolajev- 
ském a  vlévá  se  do  Volhy  dvěma  rameny 
s  leva  po  toku  160  km  dl.,  15—30  m  šir.  a 
Vj- 2  m  hlub.,  vysychá  však  v  létě,  tak  že  jest 
splavný  pouze  v  pravém  rameni  svého  ústí. 

3)  I.,  stepni  řeka  v  ruské  gub.  orenburské 
ve  stepi  kirgizské,  vzniká  ve  vrších  Tobol - 
ského  rozvodí,  teče  směrem  jv.  stepí  pahor- 
katou,  jejíž  návrší,  složená  z  pískovce  a  hlíny, 
pnou  se  do  výše  60  m  nad  hladinou  řeky, 
protéká  řadu  jezírek,  načež  spojuje  se  s  řekou 
Turgajem  v  ř.  Karasů  a  vpadá  do  jez.  Aksa- 
kalu.  Délka  řeky  jest  430  km,  šířka  20—30  m. 


m 


X-^  ví' /\  v  -•  tf". v Tt'..  ^ •'  •-•M.     '  -    1   ■    ir. '_     ,  ■.  fv 

?r:'.'jť\   -.i    ■^-    -^      íi-cvi-.í     "-"■.  .t     řl-tJ-L- 

,'   ř  I-,  v  iTi   ,ví  vyv.č';  i.  ;   ^'  tt  -;,r-.  LV.i 
i  'A?.«.  v     1 .  •.  v, -:  •. ,    r .  í . '.  - 1  r  v  z\  ck    ■-  v.    ."". . 


/vv: 


>T v   ;^v.. 


*//r..     <"•  r.  v.  v:*  .■;  :.-. : 

4  'i'  f  v>  K . '  >■  z.  > . ';  '. ;,  '-• '  .^ 

v  'íi*^**  i  ;,.'•.-•  v :  '^ •.  < :;. .  i 

i; '  2 1  /  <     :   ' ,  z  'f    v      :.  -,  i< ;,     o^  ■  •..    ',  \  \. -r..  '.  -  r- 

•,á:.\/^:  t>.  .\ ::Jt,  í  4  '  /.■ .  <»:  •  i  ; ':  í:  ::. .  v,  ->  ř-';  v*rr. 

iř. '>  ;, •. '> ,  ■ '.  :  vr  .  '■'  - / v: i^ r -. /' 'i    \\ *-, yr. '.  z \  v .r.i 

/  f;.r.'  ;/".':'/-  'Ir v:. '.o-   ;,í  v;-:':. -j-:  .*':J:c  I.  o'i 

' '  í'  ■  .  ' '  ;/.'',.*.  r  i^ .'. .  H ';  :. .  i  vr.':  ;^  o  b*.-  v  j,  „ - 
:./' í.  A:;,  ■'■.o  /  ?•  ri.  .'»4,  tJí\/k.*í':  -LyrzčiL 
^hi.í.*» .  * ' .   C / /: <   ;.:!':  y  ;j  o r :. .  r.    >: ry  stÁ . . r. .  •'#:  v  i h 


au;v 


;;í  'i',  jy.  '/''';.j  Z  f':#c  ;*;'.t  :.'.avr.:  I.  s  pr;:o/:y, 
j/iý  K  ,.';/. .:  *v',ř>;  řa':  „  ':/,>■  •:  O./'-.'.  ::-:z.':: 
v  ř.í-i*. .'.:.'  .  ;;  'j '.  y' r,  vy  •*:.'<..'.':  v  ;,;-''.:.í'.:. 
jti  /íhv  /./-  v  .:;.''  v  v*'  './ri  rwi^V:  ^'A-yi 
a  íia  jííř'.  •.':  r'-.z ■/'/';:'.  .  -.'/'iri  z  :.:'.:.  r.'.-:.: 
p.fi.;j  ;  \.'  \,',''..\\ .  'i  '.'.  '.'.  -.'I  *f'\;,'j::.',(..  z.i:fi'j' 
■A'aW.H  j/.V',"'  -.'/'ly  ;irt«' .  .;;ý.:..  -.r iiř:-''T.:^  '^  J*:- 
z':r  f...;;.'i  r.r.i  ..  *'•  j':'-t  ;•:':.:.'■  \*:*V.  (jiVri-dr- 
'lí-ij.  .  zv;jr,*'  K.r;':/.y  Ar.-*;:r:;i;,  s  r;!'^rhou 
:í'/r'j  fc/fi*  V'';  '.' ;j  .<•']  V  ú_':Z'>:  ucni,  JiOnZ': 
T.;i  ^v;J/.■' íi  hor  ■.l'j;'0'l/..jr  ..-.ý  h  irMzúuif:  i';~ni 
l«o'lr'/'.i.  v  ij'l',.í  l-'j  p;i.:  /./oviny  vríjovj  a 
i;j'-.k;ivřov''  l'';'lii' L;  y  A  pr  v  ni  risk':  s  pni'!- 
i-./iiii  \,í' I  í, ','*,•;,  íí  U  \,.'ft.t  ol>:já>:  v  roc:  '/, 
v  ílfíii;.  I  7  ,  v  /'!■.•:.' I  LM'  ,' .  v  řr.riu  02''  a 
/  I' 'li.'!  lif"  i'#«"ní  VV-'  .sr;iz':k  24  cm. 
íil,vv  <■  ■ »  .  .'.I  74 /'.'i.i  n-'':í  z  nirliž  1^% 
li  .t  »liv'  !i  .'  '/J.  í  i'y  kočovník ■;  l.'.-.''!Ií  jsou  iio- 
/.Éf  I  ;í  .'-li.;' i  i»'JVí|fiu  rrj-,/.<.iiO  i^jjím'  v  irj<':?>t'; 
I  li  ;i  v  I.;  í;:!iiíI;íí  l'.ř':m  1'orl''  :i  zalévají  s': 
iil»f  li'i'l'  .:.  ;:  oitfíu,  \.t\t  /,io  l-;oí'ovní  Kir;^izovr- 

•  liuv.^,  f!'iiivť  1.  'r.  h-'*'{:  57  431  koni,  .skotu 
'.í  .1 /'  O'.  IIH  VI  llíioin!!],  :í4m.íj(j1  ovcí  a  k<)Z 
I  jO.;,'i.í,  l<vl'V  l"ví  -S'.  lilavHí';  v  Arai^kí-ni 
,17.*  1*,  piinii\,!u  a  IiíiriiKlví  n';ní,  vz'l''Iilní 
j    .t    ii.i    iii  j.-ii/  '.iiii   :itiipni.  /.{;'. 

Irharliar  '-;/.  I;^liarp;liar. 
Irohol,    ni/.; v    lifhrt     v    palioruatiin';    srv. 
■i.t,    -,-.  V'     l..intf;nu    ciirisskť-lio,   tiíhnoiici  st- 
ih 1<  I    n  hni  ■.iin'rť-ni  (xi  jv.  k  sz.  od  Ncttcn- 

•  .11  liii  .\/.  k  I%'.'iin.  .Si:v.  svah  povlovnó  sklání 
■.  I.  I  lnu  i  ,  l.ili  /.h)  svalí  záp.  k  Kynu  a  svah 
,/    K    1 1... II  j:.<iii  pííkfi-jsí.  Tři  jz.  a  jv.  úpatí 


Izí.  'jrz,  -.nrtíi:    jit.iJii:  Zuřili.    "^  i 
Iziarst:  li  I r^ li.:    át  1.    ±r,.ízr:-.  =^^ 


•.-vif,  €      í-ij  ST.   tj,  :tir    5i:riY    :"isíí::l-. 

T.-:'\T-:  ■  .r.'..  "..«": V.  t'thC  íOlTůS  5--.ItÍ5€  TT^  7 
v    .Vl—.iŤ     1774.    4    5T 

3)  T:"T.a5  dt  I.  i^ii-r^^ki-r  .  sy-^.-^Ti: 
př*; -  ■  1 ' :••  Y  ''t ::LTř  Z.Í  i tn - r.r-r  — ' -i- : " ■ : 
v  y-  :r.':4     př.i-.  L:^y  ci.  Miir.  iu.  ?— i  vj 

c; r.'  - . '.:  i.  š: :  7.  u  i  p-t s: •:  tíI  r. oř. :  t  -:-  h  uc :  ^  :  \ . 
vře .\rr.  c: . t e . ».- z:  H i včno v\  =■  .  Z  žr^r. c : :: y  p: t  - 
lož;'.  rlzr.»:  v.-s/.ohr^.-.  ;.z  byly  hrány  v  íít.- 
cícr.  řirálovřký.r.  P'v  smr:;  strýcovt  jir-tr.- 
vin  byl  :.r'.-:'ů  iÁť/.-.rr.  v  5:^:"::::  svkr-^iinavj. 
r.  177'.  iir  h. vi.rvrTi  v  ~:r..ř:.r>:vj  voť-rs:;:. 
Př'.-':r.:  ^i  !;:  ■•.■-•j  ;šo.:  G!::i-w:;o.-^á  bis^ri  il-x 
Múxicj  17;'.  v  s:.vi':h  a  -Ls*  fjčuijs  iite^j- 
riaí  j  7  •  2  p ! r. •'•  sat i r . : "ri ýc r.  ;•  ■  • ; r. :  d o t v k á; .c: c h 
se  h  y:  :•.«:.■:• -h  l.tcrátú.  z  čthož  vzl-ša"  bišr»;;u 
mr.'/:.»f  tr;/.:osr:  sí-  S-dancr-i ,  MflvndťZírn 
a  j.  L;:'jrárr.i  i  umělecká  cena  it-jich  je  všiiic 
značr.á:  jš-jj  to  přední  k'.as<ickč  bajkv  spi- 
n»':i.-)p:':;  prv;ož*.:ny  jsou  do  četných  evropských 
jazyku  io  nvmč.  Fr.  Adiereiii.  1^91;  do  čiš. 
Jo.->.  ivdlá''f:'.m  v  čas.  »Nasi  iriládcžic  ISÍJ'. 
Psa;  lakú  dramata,  z  nich 2  La  seňorita  nul 
criada  s  •  [•■/lí.ádá  za  neiiLpsí.  Překládal  da.c 
Iloráf «:,  kttrýz  pn-kla"!  vzbudil  takt^  polemiku, 
počáifk  V'.r^M!;ovy  Acneidy.  napsal  monolog 
(ru^man  cl  li.tcnn  a  j.  »Obras«  jeho  vvs.y 
r.  17.*<7  v  (I  sv.  a  r.  18 '5  v  8  sv.  v  Madride. 
íiásH'':  v  (ii  sv.  >iiibl.  de  autures  espaň.«, 
výběr  v<:  Wolíovc  »Fiori;i>ta  dc  rimas  moder- 
nas  (astellanasc  (Paříž,  ls37,  2  sv.).  —  Srv. 
A.  ď  Kn-verret,  I.,  un  fabuliste  espagnol  au 
XVII l(;  sičcle  (t.,  1880;. 

Iriartea  R.  &  Pav.,  rozkročen,  rod  rosi- 
hn  ■/.  řá(hi  palem,  jest  zástupcem  stcjnojni. 
('•(■Irdi,  dí)  níž  se  počítají  statné  palmy  s  knic- 
nrni  shjupovitým,  uprostřed  často  vřeteno- 
vitť:  ztlustlým'  a  na  silných  vzdušných  ko- 
řenech spočívajícím,  s  listy  sudozperenými 
i  lichozptrrunými,  úkrojků  krátkých  a  širokých, 
3hranné  kosočtverečných,  často  značné  veli- 
kých, zubatých,  paprskovité  žilnatých  a  slabě 


Iridaceae  —  Iridium. 


727 


2pět  ohrnutých.  Palice  květní  obkličují  4^ 
krátkých  neopadavých  toulců.  Kvčty  jsou  jed- 
nodomé  nebodvoudomé.  Semenník  tvořen  jest 
3  plodolisty,  z  nichž  2  zpravidla  zakrň  ují,  tak 
že  plod  bývá  bobule  Isemcnná.  Rod  I.  má 
palice  kvčtní  jednoduše  rozvětvené  s  mno- 
hými neúplnými  toulci,  kvčty  na  nich  stojí 
v  3květých  klubíčkách  a  bývají  na  konci  větví 
prašníkové,  doleji  pcstíkové.  Tyčinek  v  kvě- 
tech prašnikových  je  6 — co,  Skorunní  lístky 
pestíkových  květů  jsou  skoro  jak  Slistý  kalicn 
dlouhé  a  široce  se  kryjí.  V  semenníku  vyvi- 
nují se  tři  semena  se  stejnorodým  bílkem. 
Vysoké,  statné  a  krásné  palmy  se  širokou 
korunou,  palicemi  pod  listy  nebo  mezi  listy 
stojícími  a  v  mládí  rážkovitě  zakřivenými. 
Známo  asi  10  druhů  od  Costa-Riky  přes  Co- 
lumbii až  k  vých.  svahům  Andu  bolivských  a 
v  celém  poříčí  Maraňonu  a  Orinoka  rozšíře- 
ných. Nejznámějším  je  r.  břichatý  (I.  ventri- 
cosa  Mart.),  mající  kmen  na  25  m  vysoký, 
dole  sotva  V4  w  silný,  ale  uprostřed  vřeté- 
novité  na  1  w  ztlustlý,  opírající  se  asi  o  10 
až  20  kořenů  na  2—3  m  ze  země  vyčnívají- 
cích. Korunu  tvoří  asi  10  listů  asi  4  m  dlou- 
hých, zpeřených  s  lístky  1  m  dlouhými  napřed 
chobotnatě  vykrajovanými.  Mezi  listy  vyni- 
kají až  3  palice  1  m  dlouhé  se  žlutými  květy. 
Bobule  jak  višně  veliké  jsou  kulovaté,  žluto- 
hnědé. Že  dříví  palmy  této  dělají  kyje,  šípy, 
domácí  náčiní,  z  nadufclých  části  kmenů 
čluny;  listím  kryjí  příbytky  a  Čluny  a  dčlaií 
z  nich  stany.  R.  štětinatý  (I.  setigera  Mart), 
nejmenší  druh  4—7  m  vys.,  na  řece  Maraňonu 
domácí,  má  dřeň  uvnitř  poměrně  měkkou, 
jež  se  z  kmene  trubicovitého  snadno  odstraní, 
jako  z  našeho  černého  bezu.  Indiáni  dělají  si 
z  palmy  té  foukačky  k  vystřelování  otráve- 
ných šípů.  Vs. 

Zridaoeae  R.  Br.,  kosatcovíté,  řád  rost- 
lin jednodě ložných,  do  něhož  počítají  se 
vytrvalé  byliny  s  tlustým  plazi vým  nebo  hlí- 
zovitým  oddenkem,  ano  i  cibulí;  jen  pořídku 
se  zde  pozorují  keře  s  ostrohrannými  vět- 
vemi a  jednoleté  byliny.  Listy  Jsou  buď  pří- 
zemni nebo  stojí  z  Části  na  přímých,  oblých 
nebo  hranatých  stoncích  a  lodyhách,  bývají 
2řadé  sestavené,  mečovité  a  jezdivé  nebo 
čárkovité,  vždy  celokrajné.  souběžně  žilnaté, 
z  pravidla  dosti  tuhé  i  kožnaté.  Květy  brzy 
jednotlivé,  konečné,  brzy  sestavené  ve  chudo- 
květá  květenství  klasovitá,  latovitá  nebo  vě- 
jí řkovitá  mívají  po  2  toulcovitých,  z  pravidla 
blanitých  listenech,  jimiž  před  rozkvetením 
bývají  uzavřeny.  Květy  jsou  obojaké,  pravi- 
delné nebo  medianně  souměrné  se  2  Často 
rozmanitě  vyvinutými  3četnými  korunovitými 
kruhy  okvětními  ve  více  méně  dlouhou  truoku 
srostlými.  Tyčinky  jsou  vyvinuty  vždy  3  vněj- 
šího kruhu  (stojí  tedy  před  vnějšími  okvět- 
ními lístky),  jsou  volné,  někdy  i  vespolek 
srostlé,  jich  praSníky  pukají  se  po  celé  délce 
na  vnější  straně.  Semenník  zpodní  jest  doko- 
nale 3pouzdrý  s  četnými  na  vnitřním  úhlu 
pouzder  v  1,  2  i  více  řadách  sedícími  ana- 
tropickými,  horizontálními  nebo  visutými  va- 
jíčky; výjimkou  bývá  1  pouzdry  se  3  nástěn- 


nými placentami.  Čnělka  jednoduchá  dělí  se 
ve  3  blízny  z  pravidla  nad  tyčinkami  stojící, 
jež  bývají  rozmanitého  tvaru  a  často  plátko- 
vitě  se  rozšiřují.  Plod  je  tobolka  3hranná 
nebo  3laločná,  pouzdrosečně  3chlopná,  chlopní 
blanitých  nebo  kožitých.  Četná  semena  jsou 
skoro  kulatá,  tlakem  hranatá  nebo  terčovitá 
s  okrajem  ostrým  až  křídlatým.  Těsta  je  bla- 
nitá  nebo  papírovitá,  někdy  koŽitá,  ano  i  duž- 
natá,  malý  klíček  uložen  v  dužnatém,  chru- 
pavčitém,  někdy  i  rohovitém  endospermu. 
Známo  na  700  druhů,  z  nichž  nejvíce  jich 
roste  v  Kapsku  (300)  a  již.  Americe;  v  mírné 
části  Evropy  a  Asie  vyskytuje  se  jich  po- 
měrně nejméně.  Novější  noristé  řadí  je  do 
3  čeledí:  1.  Crocoideae  s  květy  jednotlivými 
nebo  několika  úŽlabnímt  kolem  terminálního 
květu  centrifugálné  se  vyvíjejícími.  Byliny 
nízké  často  s  podzemní  stopkou  květní.  Sera 
patří  ze  známějších  rodů  Crocus  L.,  Rómu- 
lea  Maratti;  2.  Iridoideae  s  květy  mnohými, 
toulcovitýrai  listeny  obklopenými,  sestave- 
nými v  rozmanitá  květenství.  Rostliny  s  do- 
konale vyvinutým  stonkem  s  jezdivými  listy. 
V  toulcích  více  květů  pravidelných.  Sem  řadí 
se  rody  Iňs  L.,  Sisyrlnchium  L.  3.  Ixioideae 
liší  se  od  předešlé  čeledi  toulci  Ikvětými  a 
květy  často  souměrnými.  Sem  počítá  se  rod 
Gladiolus  L.  Vs, 

Zridaea,  bot.,  viz  Schizymenia. 

Iridektome  dialysU  viz  Duhovka  127. 

Iridektomie  (z  řec.)  viz  Duhovka  127. 

Ixidektopie  (z  řec.)  viz  Duhovka  127. 

Iridenoleisii  (z  řec.)  viz  Duhovka  127. 

Irideremitt  (z  řec.)  viz  Anirie. 

Ixideill  (z  řec.)  totéž  co  iridodesis. 

Iridiová  honba  viz  Houba  kovová 
str.  686. 

Iridium,  prvek  ze  skupiny  kovů  platino- 
vých, ale  vzácnější  než  platina.  Značka  /r, 
atomová  hmota  191* 7  (//  =  1).  Nachází  se 
skrovné  v  rudé  platinové,  mimo  to  jakožto 
samorodé  osmiridium,  kteréž  obsahuje  až 
6OV0  í-ia  V  tomto  materiálu  odkryl  I.  r.  1804 
Tenant.  K  výrobě  l-ia  slouží  zbjrtlcy  po  spra- 
cování  rud  platinových,  kteréž  se  v  lučavce 
královské  nerozpustily,  nebo  osmiridium,  které 
žíhá  se  dle  jedné  z  method  (Wóhler)  s  ku- 
chyňskou solí  v  proudu  vlhkého  chlóru,  při 
čeínž  prchá  chlorid  iridičitosodnatý.  Ten  pře- 
vádí se  v  chlorid  iridičitoammonatý,  jenž  ží- 
hán zanechává  1.  ve  tvaru  houby.  I.  celistvé 
barvou  a  leskem  připomíná  ocel.  Má  hutnotu 
224  (po  osmiu  nejhutnější  kov),  spec.  teplo 
00326,  taje  nesnadněii  než  platina.  Ze  šesti 
kovů  platinových  řacfí  se  i.  svou  chemickou 
povahou  v  trojici  osmium,  I.,  platinu.  V  slou- 
čeninách vystupuje  srovnale  s  platinou  jako 
kov  dvojmocný  nebo  čtyřmocný,  mimo  to 
dává  sloučeniny  obdobné  solím  železitým. 
Tak  známe  tři  kysličníky  frO,  JrO^  a  ír^O^, 
S  chlórem  spojuje  se  1.  v  červeném  žáru. 
Chloridy  odpovídající  těm  kysličníkům  jsou 
hnědý  fra^,  temně  rudý  frCl^  a  zelený  chlo- 
rid o  vzorci  buď  /rC/3  neb  Ir^Cl^.  (Ríizné  to 
zbarvení  solí  dalo  kovu  jméno:  ins  =  duha.) 
Chlorid  iridičitý,  IrO^,  poskytuje  s  chloridy 


728 


Iridodcsis  —  Iris. 


kovů  alkalických  soli  podvojné  jako  chlorid 
platičitý,  na  př.  chlorid  iridíčito-amraonatý 
či  salmiak  iridiový,  IrO^iNH^)^.  —  l-ia  skrovné 
se  užívá.  Čerň  iridiová  dodává  v  žáru  pékné 
černé  barvy  sklu  a  porculánu.  Slitina  platiny 
s  107o  í-ia»  jakožto  materiál  nad  míru  stálý, 
sloužila  k  hotovení  základních  etalonů  raér  a 
vah  metrických.  Též  některá  platinová  náčiní 
chemická  mají  v  sobe  podíl  l-ia.  OŠc, 

Iridodesis  (z  řec.)  viz  Duhovka  127. 

IridodlalyMS  (z  řec.)  viz  Duhovka  127. 

Iridodonesis  (z  řec.)  viz  Duhovka  126. 

Iridorhezis  (z  řec.)  viz  Duhovka  127. 

Iridosohiíma  (z  řec.)  viz  Duhovka  127. 

Iridotome  dialysis  viz  Duhovka  121. 

Iridotomla  (z  řec.)  viz  Duhovka  127. 

Xrig^,  Ir  eg,  městy  s  v  župani  ji  srjemské 
v  Slavonsku,  při  jižním  úpatí  Frušky-Gory; 
jest  sídlem  okr.  soudu,  má  státní  stanici  post. 
a  telegr.,  katol.  a  řecko-orient.  kostel,  značné 
vinařství,  pěstění  hedvábníků  a  6348  ob.  (1890), 
většinou  řecko-orient.  Srbochorvatů. 

Irlna  viz  Ireně. 

Xrlnaroh,  blahoslavený  rus.  církve  (♦  1547, 
t  1616),  syn  rolníkův,  věnoval  se  s  počátku 
obchodu,  pak  vstoupiv  do  Borisocrlčbského 
kláštera  rostovského  proslul  přísným  asketi- 
ckým  životem,  tak  že  Minin  a  Požarskij  před 
svým  pochodem  na  Moskvu  vyžádali  si  jeho 
požehnání.  Životopis  jeho  z  péra  žáka  jeho 
Alexandra  vydal  Amfilochij.  Srv.  Zabělin,  Bez- 
věstnyj  geroj  Smutnago  vremeni  (»Drevn.  i 
Nov.  Kossija*,  1875, 1.);  Platonov,  Drevněrus. 
skazanija  i  pověsti  o  Smutnom  vremeni;  Bar- 
sukov,  Istočniki  russkoj  agiograftji. 

IrlnéJ  (HpHHeň):  1)  I.  Klementjevskii, 
bohoslovec  a  kazatel  rus.  (♦  1751  —  f  1818), 
vzdělal  se  na  akademii  moskevské,  kde  po- 
zději vyučoval.  Byl  též  igumenem  v  různých 
kásterech  a  dvorním  kazatelem.  R.  1792  stal 
se  biskupem  tvcrským  a  r.  1796  arcibiskupem 
pskovským.  Dle  podání  car  Pavel  jmenoval 
jej  svým  gen.  pobočníkem.  Jeho  kázání,  vy- 
daná r.  1791  a  1794,  vynikají  psychologi- 
ckou analysí  a  zálibou  v  cizích  slovech  a 
příkladech  z  dějin  pohanských.  Byl  členem 
petrohr.  akademie  nauk  a  účastnil  se  též 
prací  při  akad.  slovníku.  Vydal:  I^brannyja 
Besedy  Zlatoústá  (Moskva,  1784);  Besedy  na 
poslartija  k  korinfjanam  (t.,  1806);  Besedy  ua 
posl.  k  rimljanam  (t.,  1806);  Slova  Gri^oňja 
Bohoslova  (t.,  1798);  Tolkovanija  na  poslanija 
k  jevrejam  (t.,  1787);  O  smerti,  sudé,  o  véč. 
bla{enstvé  i  věČ.  mučenijach  (Petrohad,  1795)  a 
mn.  j.  Srv.  N.  1.  Grigorovič,  I.  archijepiskop 
pskovskij  (»Rus.  Archive,  1869). 

2)  I.  Falkovskij,  bohoslovec  rus.  (f  1823), 
vzdélav  se  na  universitě  v  Budíne  a  v  duch. 
akademii  kijevské,  byl  professorem  a  od 
r.  1803  rektorem  této  akademie,  r.  1807  stal 
se  biskupem  čigirinským,  r.  1812  smolenským 
a  konečně  opět  čigirinským.  Byl  muž  ne- 
všedně vzdělaný,  skládal  žalmy,  hymny,  elegie 
a  písně  duchovní,  ano  komponoval  i  duch. 
hudbu.  V  duch.  akademii  kijevské  chová  se 
92  dílů  jeho  rukopisů.  Sám  vydal  Compen- 
dium  pravosl.  dogmatického  bohosloví  (1802, 


latinsky),  výklady  na  poslání  k  Římanům 
(1806),  ke  Galatům  (1807),  dva  kalendáře 
s  histor.  statěmi  (Kijev,  1797)  aj.  Zabýval  se 
též  filosoůí  a  hvězdářstvím,  zřídiv  si  k  toma 
účelu  pravidelně  zařízenou  observatoř.  Srv. 
G.  Bulašev,  I.  Falkovskij  (Kijev,  1883). 

3)  I.  Něstěrovič,  arcibiskup  irkutskí' 
(t  1864),  byl  žákem  kijevské  akad.  a  r.  182Ó 
biskupem  penzenským.  Dostav  se  r.  1831  do 
Irkutska,  proslul  zde  svým  od{>orem  proti 
moci  světské,  začež  prohlášen  od  gen.  gub. 
Lavinského  za  choromyslného  a  od  cara  Mi- 
kuláše zbaven  hodnosti.  Později  dostalo  se 
mu  satisfakce  a  jeho  správě  svěřen  klášter 
v  Jaroslavi.  Srv.  Rus.  Starina  (1872,  V,  1878 
XXin,  1879,  XXIV). 

IrinroTa  oesta  sluje  v  nordické  mytho- 
logii mléčná  dráha,  pojmenovaná  tak  podle 
bohatýra  Iringa,  kterýž  podle  NibelungíS  byl 
vasallem  Etziovým  a  padl  mečem  Hagenovým. 

IrU  f /919):  1)  I.,  řecká  bohyně  duhy,  z  je- 
jíhož zjevení  staří  soudili  na  vichr  á  déšt 
v  mythu  dcera  Thaumanta  a  Ókeanovny 
Élektry.  Vystupuje  již  záhy  (u  Homéra).  ač- 
koli původní  její  význam  i  ve  jméně  i  v  po- 
době jeií  prosvítá,  jako  rychlonohá  posel- 
kyně  bohů,  zejména  Zeva  a  Héry,  jež  s  větry 
o  závod  zlatými  nebo  růžově  třpj^nými  křídly 
uhání,  plna  jsouc  rosy,  v  níž  slunce  tisíct'- 
rými  barvami  se  láme,  by  vykonala  rozkazy 
jejich,  pronikajíc  až  do  hlubin  mořských  i  do 
Stygu.  Alkaios  uvádí  Eróta  jako  syiia  jejího 
a  Zefyrova.  V  Iliadě  až  na  24.  zpěv  jest  vý- 
hradně poselkyní  bohů,  kdežto  v  Odysseji 
tuto  tunkci  převzal  Hermes.  I.  tu  patrné  po- 
klesla na  pouhou  služebnici  Héřinu.  V  uméní 
vyobrazována  obyčejné  jako  Niké,  od  níŽ  se 
liší  pouze  kérykeiem.  klk, 

2)  I.  v  anatomii  viz  Duhovk.i. 

3)  I.,  asteroida  objevená  13.  srp.  1847  Hin- 
dem v  Londýně.  Střední  jasnost  v  opposici 
8*4,  průměr  167  km,  označení  (7^-  ^s. 

4)  I.  L.,  kosatec,  rod  rostlin  z  řádu  kosai- 
co  vitých  {Iridaceae,  v.  t.),  obsahuje  byliny 
s  oddenky  šikmými  nebo  plazivými,  tlustý-níi 
a  větvitými.  Přizemní  listy  jbou  četné,  stojí 
ve  2  řadách,  jsou  čárko  vité  nebo  mečovitc, 
jezdivé,  lodyžních  bývá  jen  několik,  stojí  od- 
dálené a  jsou  menší.  Úhledné,  značně  veliké, 
jednotlivé  nebo  v  květenství  vějířkovité  se- 
stavené květy  podepírají  listeny  bylinné  nebo 
více  méně  blanité.  Lístky  okvětní  ve  2  troj- 
listých kruzích  stojící  tvoří  na  zpodu  kratší 
nebo  delší  trubku,  jsou  dosti  dlouze  nehet- 
naté,  vnější  z  nich  bývají  uvnitř  uprostřed 
řadou  chlupů  dlouze  brvité  a  jsou  odstálé 
nebo  dolů  shrnuté,  vnitřní  jsou  vzpřímené 
nebo  k  sobě  skloněné.  Tři  tyčinky  do  okvětí 
před  bliznami  vetknuté  mají  nitícy  teninké. 
zploštělé  a  podlouhle  Čárkovité,  zpodinou 
upevněné  prašníky,  jež  se  pukají  na  zevní 
straně  podélnými  skulinami.  Semennik  troj- 
pouzdr^  obsahuje  četná  vajíčka,  přechází 
v  kratiřkou  trojhrannou  čnělícu,  jež  nese  tři 
veliké,  plátkovité,  nahoře  vyklenutě  vypouklé, 
na  koncích  2klané  a  pod  koncem  řáskou  kratší. 


Iris. 


729 


celou  nebo  vykrojenou  opatřené  blizny.  To- 
bolky veliké,  trojhranné  obsahují  hojná  více 
méné  zploštélá,  vodorovná  semena  se  silnou, 
leskle  hnědou  nebo  červenou  slupkou  a  ro- 
hovitým  Ijílkem.  Známo  na  100  druhů  po  te- 
plejších končinách  severního  mírného  pásma 
daleko  rozšířených  i  pěstovaných.  Většina 
známých  druhů  má  vnější  lístky  okvětní 
dlouze  brvité.  Sem  se  počítá  k.  bledý  (I. 
pallida  Lam.),  druh  v  již.  Evropě  a  Orientu 
domácí  a  v  zahradách  často  pěstovaný,  na 
Ví  ^  vysoký  s  listy  široce  mečovitými,  špi- 
čatými, květy  libovonnými,  velikými  (až  12  cm 
v  průměru),  bledě  fialovými  s  lístky  dole  hnědě 
žilkatými,  vnějšími  obvejČitými,  vnitřními  ellip- 
tičně  obvejČitými,  náhle  nehetnatě  zúženými 
a  jako  vnější  velikými,  laloky  bliznovými  vej- 
čitými,  tupými,  listeny  květními  veskrz  sucho- 
mázdřitými.  Tohoto  druhu  známější  jest  k.  ně- 
mecký (I.  ger manka  L.J,  až  1  m  vys.,  v  jižní 
i  střední  Evropě  domácí  s  listy  široce  mečo- 
vitými, z  pravidla  srpovitě  zahnutými,  špiča- 
tými, listeny  květními  jen  v  hoření  polovině 
suchomázdřitými,  květy  jak  u  predell,  druhu 


na  okrajích  suchomázdřitými,  květy  vonnými, 
okvětím  bílým  s  lístky  na  zpodu  hnědě  žil- 
natými. Další  známější  druhy  z  této  skupiny 
jsou  ještě  k.  dvojbarevný  {Ivariegata  L.) 
s  listy  srpovitými,  listeny  bylinnými,  lístky 


C.  1986.  Kvétenstvl  kosatec  (Iris). 

velikými,  ale  slabé  vonnými,  s  vnějšími  okvět- 
ními lístky  obvejČitými,  temně  fialovými,  dole 
žlutobílými  s  hnédofialovými  žilkami,  vnitř- 
ními okrouhle  obvejČitými,  poněkud  světlej- 
šími, náhle  v  nehet  zúženými  a  někdy  poně- 
kud vykrojenými.  Třetí  známý,  jihoevropský 
druh  jest  k.  florentinský  {\.  florentina  L., 
í^tff  IXXv^iují  dle  Theophrasta)  s  listeny  jen 


C.  1987.  Květ  kosatce  (Iris)  v  podélném  prfiřetu. 

okvětními  podlouhle  obvejČitými,  vnějšími 
žlutobílými  a  tmavofialové  žilnatými,  vnitř- 
ními i  s  bliznami  žlutými.  Roste  na  skalina- 
lých  stráních  v  Rakousích  i  na  již.  Moravěi 
Ve  vápencových  a  čedičových  skalách  v  stř. 
i  jižní  Evropě  roste  k.  český  (I.  bohemicci 
Schmidt),  jenž  také  v  Čechách,  na  př.  u  Chuchle 
a  v  Českém  Středohoří,  je  domácí.  Má  lodyhy 
smačklé,  jen  dole  s  několika  krátkými  listy, 
listy  přízemní  mcčovité,  často  srpovitě  za- 
hnuté, posléze  lodyh  květonosných  delší,  li- 
steny nafouklé,  bylinné  a  jen  na  okrajích 
slabé  mázdřité,  fialové,  lístky  okvětní  fialové, 
dole  bělavé  a  rudohnědé  žilnaté.  Kvete 
v  květnu.  Z  druhé  skupiny  druhů  s  lístky 
okvětními  vnějšími  nebrvitými  jest  nejzná- 
mější k.  žlutý  {\.  pseudaconts  L.),  statný  druh 
u  stojatých  vod,  rybníků  i  řek  rostoucí  a 
v  červnu  nebo  červenci  kvetoucí.  Okvětí  je 
žluté,  vnější  jeho  lístky  opak  vejčité,  nehet- 
natě, dole  hnědě  žilkaté,  vnitřní  čárkovito- 
kopinaté,  blizen  menší.  Na  vlhkých  lukách 
po  veškeré  Evropě  střední  roste  dosti  hojně 
k.  sibiřský  (I.  sibirica  L),  úhledný  druh 
s  lodyhou  oblou,  čárkovitých,  špičatých  listů 
delší  a  na  konci  3—4  menší  fialové  květy  ne- 
soucí. Některé  druhy  kosatců,  zvláště  k.  flo- 
rentinský, bledý  i  německý,  poskytují 
t.  zv.  fialkový  kořen,  pro  kterýž  tyto  druhy 
zvláště  v  okolí  Florence  ve  velkém  pěstuji. 
Oddenek  bývá  až  4  cm  tlustý,  zploštělý,  často 
vidličnatě  rozvětvený  a  zaškrcovaný  v  články, 
jež  jsou  nahoře  zbytky  listovými  kroužkaté  a 
dole  kořínky  opatřené.  Oddenky  tyto  jsou  za 
čerstva  dužnaté,  páchnou  nepříjemně,  chut- 


730 


Irisace  —  Irisové  sklo. 


nají  ostře  hořce,  vně  jsou  ilutohnědé,  uvnitř 
bdavé;  sbírají  se  na  podzim,  zbavují  se  kůry 
a  kořínků  a  rychle  suší.  Pak  teprve  nabudou 
příjemné  íialKového  zápachu  a  méně  ostré 
chuti.  Základni  jejich  pletivo  skládá  se  z  tlusto- 
blanných,  tečkovaných  buniček  parenchyma- 
tických,  jei  |sou  plné  škrobových,  okrouh- 
lých nebo  vejčitých  zrneček  a  tu  a  tam  mají 
í  krystaly  šCavelanu  vápenatého.  Oddcnky 
tyto  pod  jménem  Radix  irídis  florentinae  uží- 
vají se  k  přípravě  prášku  na  zuby,  pudru, 
voňavek,  prsního  thé,  k  posypávání  pilulek 
i  aromatisování  tabáku.  Také  se  dávají  ma- 
lým dětem  {Rhi\pma  iridis  pro  infanťtbus)^ 
jimž  se  zuby  řežou,  aby  si  jimi  dásně  třely; 
v  Itálií  vyřezávají  z  nich  růžence  i  ozdobné 
předměty.  V  Orientě  se  jimi  líčí,  ježto  ostrá 
šCáva  barví  trvale  na  červeno.  Kosatec 
žlutý  a  sibiřský  obsahují  jedovaté  Šťávy 
silně  počišťující  a  dávení  působící,  proto  se 
jich  užívalo  i  v  lékařství;  nyní  se  potřebují 
nejvýše  ve  zvěrolékařství.  Kosatce  žlutého 
užívá  se  někdy  ku  vyděláváni  a  barvení  na 
žluto.  Vs, 

Irisaoe,  hra  duhovými  barvami  (viz  i  Iri- 
sováni).  Při  hotoveni  pestrých  papírů,  tapet, 
tkanin  a  pod.  slově  l-cí  nenápadné  splývání 
několika  proužků  barevných  způsobujících 
dojem  duhy,  čímž  vzniká  irisový  papír, 
irisové  tapety  atd.  Též  slově  l-cí  barvení 
povrchu  kovového  galvanochromií. 

I.  mraků  jest  optický  úkaz  atmosférický, 
při  němž  mraky  jeví  krásné  duhové  barvy 
jak  uprostřed,  tak  zejména  na  krajích,  po- 
dobné barvám  perleti;  proto  se  mraky  ta- 
kové též  někdy  perleťovými  nazývají.  Nej- 
častěji  náležejí  do  třídy  řasovitých  (cirrus)  a 
na  okraji  jeví  se  barvy  červená  a  zelená;  ba- 
revné lemy  bývají  mnohdy  v,  několika  del- 
ších vrstvách  horizontálnícn.  Úhlová  vzdále- 
nost irisujících  mraků  od  slunce  nebývá  velká; 
vzdalují-li  se  od  něho,  mizí  jejich  barvitost  a 
,  stávají  se  bílými.  Celý  úkaz  seskupuje  se  ko- 
lem slunce  jako  středu,  avšak  neposkytuje 
pravidelného  geometrického  vytváření  jako 
jiné  podobné  úkazy  optické,  jako  jsou  velká 
a  malá  kola,  fiishopův  kruh.  Na  určitou  dobu 
dne  jejich  vyskytování  se  vázáno  není;  byly 
pozorovány  ve  dne,  při  východu  a  západu 
slunce  i  v  noci.  Výšku  jejich  udává  Mohn 
(•Meteorol.  Zeitschrift*  1893)  až  na  140  itm; 
avšak  byly  též  pozorovány  irisující  mraky 
ve  výšce  obyčejných  mraků  cirrových  3  až 
10  km.  Proto  dle  Kassnera  jest  rozeznávati 
dvojí  takové  mraky.  K  prvním,  jichž  výška 
jest  20—140  km,  počítati  jest  dle  všeho  i  tak 
zv.  svítící  mraky,  které  zejména  pozoroval 
O.  Jesse  v  Berlíně.  Dle  Mohna  jest  I.  mraků 
způsobena  přímým  světlem  slunečním  a  ná- 
leží k  výjevům  interferenčním,  buď  jako  barvy 
tenkých  vrstev  anebo  ohybová  spektra  na  ten- 
kých tyčinkách,  jak  tvrdí  J.  C.  M.  Conell.  Pka, 

Irisn  bank  fajriš  benkj,  angl.,  irský  násep, 
překážka  při  aostizích  koňských  záležející 
v  náspu  hlíny  1— 1*5  m  vysokém  a  tak  širokém, 
že  ho  kůň  nemůže  přeskočiti  na  ráz,  nýbrž 
na  dvakráte    (vyskočiti   a  seskočiti).    Často 


bývá  za  náspem  položen  ještě  přikop,  jenž 
se  musí  8  náspu  skokem  na  délku  přeskočiti. 

Irlsh  Oatholio  Assoolation  [airiá  k-k 
asosjéšnl,  náboženské  sdruženi  irské,  vzniklé 
r.  1825.  Zakladatelem  jeho  byl  0'Connel,  úče- 
lem jeho  agitace  k  odstranění  různých  ob- 
mezení,  jimiž  stiŽeni  byli  katolíci  Velké  Bri- 
tannie,  nejvíce  pak  Irsko  z  velké  vétáiny  ka- 
tolické, t  zv.  Tests  acts  (v.  t.)  Karla  U, 
z  r.  1673.  Působením  I.  C.  A.  vyšel  také  sku- 
tečně r.  1827  t.  zv.  Roman  Catholic  Reliéf 
Act,  jímž  zabezpečena  i  katolíkům  rovno- 
právnost. 

Irish  Stew  [airiš  stjú],  původně  irské  krmě 
národní,  jehněčí  maso  dušené  s  brambory, 
zelím,  cibulí  a  po  případě  jinými  zeleninami 
nebo  kořením.  Z  Anglie  rozšířilo  se  i  na  pev- 
ninu evropskou. 

IrUiin,  5(C;//,oOs)i/,0,jest  uhlohydrát  ná- 
ležející mezi  polysaccharidy  fruktosové  a  po- 
dobá se,  že  jest  totožný  s  triticinem  a  phlei- 
nem.  Wall  ach  objevil  I.  v  hlízách  kosatce 
Iris  pseudacorus.  Kaše  z  rozkrouhaných  ko- 
řenů, vodou  zředěná,  se  lisuje  a  vytěžená 
míza  čeří  se  octanem  olovnatým,  z  filtrátu 
odstraní  se  všechno  olovo  sirovodíkem,  načež 
alkoholem  poráží  se  I.,  jenž  zcedí  a  suší  se 
při  100—120^  Nabude  se  bílého  prásku,  jenž 
pod  drobnohledem  vidí  se  býti  složen  z  ku- 
liček řetězovitě  spojených.  Ve  studené  vodě 
rozpouští  se  čtyřnásob  silněji  inulinu,  ve  vodě 
teplé  je  tak  snadno  rozpustným,  že  ani  z  roz- 
toků silné  sehnaných  se  nevylučuje,  leč  vy- 
srážením  pomocí  alkoholu.  Polarisovaný  pa- 
prslek  otáčí  silně  na  levo,  až  o  — 51^  jako 
triticin,  pročež  Tollens  připouští  totožnost 
obou  těchto  látek.  I.  nekvasí,  není  reduk- 
tivní,  hydrolysou  štěpí  se  snadno  a  rychle 
na  fruktosu.  DC, 

Irisoyáni  čili  doužkování  sluje  pestré 
zbarvení  velmi  jemných  lupénků  miner^Uů  vý- 
tečně štěpných,  na  př.  slídy,  sádrovce  a  j., 
nebo  objevování  se  soustředných  pruhů  ba- 
rev duhových  na  jemných  trhlinácn  a  pukli- 
nách, zvláště  podle  plocn  štěpných,  jež  vznikly 
v  minerálech  čirých  nebo  jasně  zbarvených. 
I.,  které  lze  velmi  pěkně  pozorovati  na  bubli- 
nách mydlinových  jemné  vyfouknutých  a  na 
Newtonových  kruzích,  zakládá  se  na  inter- 
ferenci paprsků,  jednak  na  hoření,  jednak  na 
dolení  straně  velmi  jemné  vrstvy  odraže- 
ných. Vr. 

Irisové  sklo,  druh  obchodního  skla,  jež 
při  jinak  úplné  průhlednosti  hrá  na  povrchu 
skvostnými  barvami  duhovými.  Pokud  jest 
známo,  zhotovuje  se  tato  dekorace  skla  tím, 
že  horké  skleněné  předměty,  jak  přijdou 
z  peci,  vystaví  se  v  plechové  nádobě  nahoře 
nálevkovitě  zakončené  parám,  jež  vzniknou 
ze  směsi  dusičnanů  strontnatého  a  barnatého 
s  chloridem  cínatým  na  žhavém  plechu  roze- 
střené. Při  tom  předmět  volně  se  otáčí,  aby 
působení  par  bylo  stejnoměrné.  Po  několika 
vteřinách  se  vyjme  a  vloží  do  chladicí  peci. 
Změna,  jíž  zde  dozná  povrch  skelný,  spočívá 
asi  v  uložení  velmi  jemné  vrstvy  mléčného 
skla,  kysličník  cínatý  obsahujícího,  dle  jiných 


Irisové  tapety  —  Irkutsk. 


731 


vzniká  leptáním  povrchu  skelné  hmoty  chló- 
rovými parami  ze  směsi  vzniklými.  Toto  vy- 
světlení zdá  se  býti  správnější,  neboť  také 
parami  jódovými  lze  i.  s.  obdržeti.       Ubn. 

IrisoTé  tapety  viz  Irisace. 

Irisový  papir  viz  Irisace. 

Irltis  (řec.)  viz  Duhovka  str.  124  a  n. 

Irkeitam,  pevnost  v  sibiřské  oblasti  fer- 
gánské,  v  okr.  omském  na  hranici  čínské,  na 
pravém,  vysokém  břehu  ř.  Kyzyl-su  (Tarim), 
při  vtoku  Maltabaru  do  této  reky,  ve  výši 
2600  m  n.  m.;  chrání  úžlabinu,  kterou  vede 
cesta  z  čínského  Turkestánu  do  Fergánu,  a 
má  proto  značný  význam  strategický  a  ob- 
chodní. R.  1892  přivezeno  přes  I.  z  Číny 
zboží  za  295.585  rublů  (koze,  kamenec,  ko- 
berce a  j.)  a  vyvezeno  do  Číny  za  523.102  rub. 
(papír,  tkaniny,  železo  a  j.). 

l^kut,  řeka  sibiřská  v  irkutské  gubernii  a 
okresu,  levý  přítok  ř.  Angary,  vzniká  ve 
výši  1875  m  na  51* 5' s.  Š.  stokem  Černého 
a  Bílého  l-a,  z  nichž  onen  pramení  se  v  je- 
zeře Ilčini  na  sz.  konci  Tunkinských  hor  a 
tento  na  hoře  Nuku-Daban  a  ledovcích  Mungu- 
Sardyka,  teče  ve  směru  povšechné  východ- 
ním Klikaté  ve  velice  úrodném  údolí  oddělu- 
jícím hlavm' hřbet  Sajanského  pohoří  (Gurbi- 
Daban)  od  předhoří  hor  Tunkinských.  Dolina 
ta  tvoří  čtyři  rozšířené  kotloví ny  spojené 
užšími  úžlabinami  s  úrodným  nánosem,  ho- 
dícími se  výborně  k  orbě,  jejichž  úbočí  skládá 
v  horním  toku  žula,  syenit,  diorit  a  čedič 
místy  i  rula,  níže  pak  vápenec  a  pískovec 
s  plasty  kamenného  uhlí.  iSa  konci  údolí  se- 
tkává se  I.  s  massivovitým  hřbetem  Bajkal- 
ským i  obrací  se  k  sv.,  v  kterémž  směru 
vtéká  do  Angary  dvěma  rameny  naproti  mě- 
stu Irkutsk u,  tvoře  opět  rozsánlejši  úval  Ir- 
kutský.  Délka  řeky  obnáší  385  km,  šířka  v  stř. 
toku  80  m  a  v  dolním  kol  160  m,  hloubka  jest 
u  ústí  2  m,  ostatně  velmi  malá,  proud  bystrý 
s  četnými  prahy  (Zjajraak,  Charabajsin  a  j.), 
voda  kalná  barvy  zelenavé;  zamrzá  koncem 
října  a  rozmrzá  v  pol.  dubna.  Při  ústí  Zak- 
tuje  jsou  na  l-ě  minerální  prameny  sirovodí- 
kové. Plavební  ruch  není  pro  četné  mělčiny 
a  prahy  značný  a  omezuje  se  na  plavení  dříví 
a  polních  plodin  po  řece  dolů.  Hlavní  pří- 
toky: Turan,  Zangissan,  Chorbjaty,  Zemčik, 
Zon-Murin,  Tibelta,  Bystraja  a  Kaja  v  právo 
a  Uche-Ugun  a  Tunka  v  Icvo. 

Irkutsk,  hlavní  město  sibiřské  gubernie 
irkutské  na  52<»17'  s.  š.  a  104®  16*  v.  d.,  ve 
výši  454  m  n.  m,  na  pr.  bř.  ř.  Angary  na  níz- 
kém poloostrově  tvořeném  ústím  Úšakovky 
oddělujícím  předměstí  Znamenskoje,  naproti 
vtoku  Irkuta,  při  dráze  sibiřské,  s  drsným 
podnebím  (prům.  teplota  roku  —  0•9^  zimy 
—  19-4",  léta  16-2<»)  a  50.280  ob.  (1890),  z  nichž 
jest  29.155  mužů  a  21.125  žen,  37.813  pravosl., 
1664  katol.,  3211  židů  a  j.  I.  jest  z  nejkrás- 
nějších měst  Sibiře  a  má  94  ulic  se  6000 
domy,  1  ženský  klášter,  28  pravosl.  chrámů, 
1  katol.  a  1  luthcr.,  2  kaple,  synagogu,  ve- 
řejný sad,  dvě  vítězné  brány,  z  nichž  jedna, 
vystavěná  na  pamět  smlouvy  aigunské  r.  1858, 
má  nápis:   >Ccsta  k  Velikému  okeánu«,  a  3 


mosty.  V  městě  jest  51  ústavů  vzdělávacích 
s  4343  chovanci,  mezi  tím  duchovní  seminář 
a  škola  s  knihovnou  s  15.484  sv.,  gymnasium, 
učitelský  ústav,  pětitřidní  městské  a  čtyřtř. 
učiliště  cis.  Alexandra  IL,  škola  pro  plavbu 
a  geodaesii,  Šk.  průmyslová,  dívčí  gymnasium 
a  progymnasium,  přípravní  škola  kadetní,  voj. 
škola  ranhojičská  a  kurs  písařský,  hornická 
škola  a  j.,  tak  že  jest  I.  duševním  střediskem 
vých.  Sibiře.  Dále  jest  v  l-u  zeměpisné  mu- 
seum, magneticko-meteorol.  observatoř,  ve- 
řejná knihovna  a  divadlo,  ze  společností  pak 
jmenujeme:  východosibiřské  oddělení  cis.  rus. 
zeměp.  společnosti,  spolek  sibiř.  lékařů,  oddě- 
lení ruské  technické  společnosti,  irkutské  od- 
dělení duchovní  missie  a  komité  mission.  spo- 
lečnosti a  spolek  sibiř.  ochotníků,  kdežto 
dobročinným  účelům  slouží  7  spolků ;  kromě 
toho  veřejné  dobročinnosti  věnováno  jest 
mnoho  nadací  v  obnosu  6  milí.  rublů.  Časo- 
pisů vychází  zde  7,  z  nichž  4  jsou  úřední, 
kromě  publikací  vytčených  učených  spolků. 
O  b  ch  o  d  n  í  m  významem  svým  zaujímá  I.  první 
místo  mezi  sibiřskými  městy,  neboť  leží  na 
cestě  do  Číny,  Amurska  a  ostatních  krajin 
východosibiřských,  i  obnáší  roční  obrat  7  milí. 
rublů  (1892),  avšak  v  posl.  létech  se  obchodní 
ruch  zmenšuje  následkem  úpadku  zlatých  dolů 
a  pomořské  dopravy  asijského  čaje.  Mezi  vý- 
robky přicházejícími  z  Ruska  na  prvém  místě 
stojí  zboží  rukodělné,  galantcrní,  kožené.  Že- 
lezné a  j.,  z  asijského  zboží  čaj,  jehož  se 
ročně  prováží  městem  48.256  vozů  s  nákla- 
dem asi  1  milí.  pudů,  všeho  zboží  přiváží  se 
za  rok  asi  75.000  vozů.  V  2.  pol.  prosince 
bývá  v  l-u  znamenitý  trh,  mimo  to  jest  zde 
25  velkých  skladů  a  245  velkoobchodů,  pak 
3  tržní  náměstí  a  3  přístavy,  banka  městská 
a  Medvědnikovského,  oddělení  sibiřské  ob- 
chodní a  ruské  cis.  bíanky  a  městská  záložna. 
Vynikajících  závodů  průmyslových  není 
v  l-u  mnoho  a  lepší  náležejí  vypovězeným 
Polákům  a  židům;  továren  jest  celkem  60 
s  445  dělníky,  hlavně  4  lihovary  a  12  kožc- 
lužen;  řemeslníků  vůbec  jest  v  městě  4349 
(1892).  I.  jest  sídlem  gubernatora,  spolu  ^en. 
gubematora  gubernie  irkutské  a  jenisejské 
i  oblasti  jakutské,  štábu  pro  vojenský  obvod 
irkutský,  arcibiskupa  a  j.  úřadů.  —  I.  za- 
ložen byl  r.  1652  Ivanem  Pochabovým  na 
ostrově  v  ústí  ř.  Irkuta,  r.  1661  vystavěna 
tvrz  na  pr.  bř.  Angary,  r.  1669  ještě  iiné  dvě 
dřevěné  tvrze,  osada  při  nich  vzniklá  pový- 
šena r.  1686  na  újezdné  město,  iemuž  r.  1696 
dán  znak.  R.  1822  učiněn  I.  sídlem  hlavních 
úřadů  Vých.  Sibiře  a  r.  1862  přenesen  do 
něho  hlavní  celní  úřad  z  Kjachty.  I.  trpí  ča- 
stým zemětřesením  (v  1. 1725—1887  zazname- 
náno jich  184),  r.  1879  pak  zpustošen  byl 
hrozným  požárem.  —  Srv.  V.  P.  Sukačev,  I. 
(Moskva,  1891);  Larionov,  Gubernskij  gorod 

I.  (I.). 

Irkutská  gubernie  rozkládá  se  ve  vých. 
Sibiři  mezi  51<>— 62«30'  s.  š.  a  96«— 107°  v.  d. 
v  rozloze  743.472  fcm*,  z  čehož  připadá  na  čásť 
jezera  Bajkalského  v  gubernii  ležící  17.175 /rm* 
a  na  ostrov  Olchon  v  tomto  jezeře  600  /cm*, 


732 


Irkutsk. 


v  největší  délce  od  jz.  k  sv.  1390  km  a  šířce 
700  km,  ohraničená  na  s.  a  sv.  oblastí  jakut- 
skou,  na  v.  a  jv.  obi.  zabajkalskou,  na  j.  Čí- 
nou (Mongolském)  a  na  z.  gub.  jenisejskou. 
Povrch  irk.  gub.  jest  hornatý,  zvláště  v  části 
jihozáp.,  kde  táhne  se  nejvýznačnější  horstvo 
gubernie,  Sajanský  hřbet,  od  zsz.  k  vjv. 
po  hranici  čínské  s  nejvyšším  bodem  v  uzlu 
Mungu-Sardyk  (3490  m),  pokrytém  věčným 
sněhem  a  ledovci.  Od  této  hory  k  sz.  se  po- 
hoří Sajanské  snižuje  a  přechází  pode  jménem 
Ergik-targak-tajga  do  gub.  ienisejské, 
kdežto  na  v.  odtud  rozděluje  se  údolím  řeky 
Irkuta  na  dva  téměř  rovnoběžné  pásy:  iižni 
Gurbi-Daban  a  sev.  Tunkinské  bělky. 
Gurbi-Daban  rozděluje  se  na  četná  pásma 
pobočná  a  končí  na  v.  horskou  skupinou 
Chamar-Daban  2286  m  vys.,  hory  Tunkin- 
ské však  tvoří  jediný  massivovitý  hřbet  roz- 
rytý příčnými  úvaly,  jenž  rozvětvuje  se  pouze 
na  sev.-vých.  konci  a  dosahuje  výšky  1830  m; 
nesahají  tudíž  hory  ty  právě  takjako  Gurbi- 
Daban  nad  čáru  věčného  sněhu,  ač  vrcholky 
obou  horstcv  prosty  jsou  sněhu  v  čcrvnu- 
srpnu.  Výběžky  této  hornaté  jihozáp.  partie 
sahají  až  k  ř.  Angaře,  zvolna  se  snižujíce, 
střed  pak  gubernie  mezi  Angarou  a  jez.  Baj- 
kalským prostoupen  vrchy  Lenského  rozvodí, 
dosahujícími  ve  hřbetu  Bajkalském  na  sz. 
břehu  Bajkalu  výšky  prům.  1000—1500  m, 
mezi  prameny  Leiíy  a  Kircngy  docela  ISOO  m; 
nižší  jest  hřbet  Herezovský,  llimskýaj. 
Sev.-vých.  čásť  gubernie  jest  nejnižší  tvoříc 
vlnitou  krajinu  prům.  výšky  sotva  200  m.  — 
V  geologickém  složeni  gubernie  nejvý- 
značnějším rysem  jest  značné  rozšíření  hor- 
nin vulkanických:  čedičů,  doleritů,  tuflfů,  ob- 
sidianů  a  pemzy,  jež  nalézáme  na  Mungu- 
Sardyku,  při  ř.  Irkuté,  v  nížinách  ř.  Ilima,  na 
Angaře  a  j.  Horniny  sedimentární  náležejí 
hlavně  třem  útvarům  palaeozoickým:  silur- 
nímu,  devonskému  a  kamenouhelnému,  jež 
prostírají  se  širokým  pásem  podél  Angary  a 
dol.  toků  jejích  poboček,  dále  mezi  Angarou 
a  Lenou,  podél  Leny  a  j.,  kdežto  ostatní  for- 
mace vyskytují  se  buď  řídce,  nebo  vůbec  ne- 
byly v  gubernii  nalezeny.  —  Nerostným 
bonatstvím  jest  irk.  gub.  chudší  krajů  sou- 
sedních, neboť  zlato  nalezeno  pouze  v  jiho- 
záp. úhlu  okresu  nižněudinského,  pak  na  dvou 
místech  v  okr.  kirenském  a  některých  říčkách 
bajkalských,  i  dobyto  r.  1892  úhrnem  425  kg 
zlata,  kaežto  rudy  stříbrné,  olověné,  měděné 
a  cínové  v  gubernii  dosud  neobjeveny.  Za 
to  jest  hojně  železa,  uhlí  kamenného  (nedo- 
luje  se  však),  tuhy  a  soli,  jíž  r.  1892  do- 
byto za  170.929  rublů.  Mimo  to  pálí  se  na 
mnohých  místech  vápno,  dobývá  kaolin,  různé 
hlíny,  lámou  mlýnské  kameny  a  mramor,  vy- 
skytuje se  lapis  lazuli,  avšak  málo  jest  mine- 
rálních pramenů  (uhličitý,  sodnatý  a  j.).  — 
Veškeré  řeky  gubernie  patří  k  úvodí  Jeni- 
seje  a  Leny,  a  to  k  prvému  především  An- 
gara  čili  Verchnjaj a Tunguzka,  vytékající  zjež. 
Bajkalského  na  území  gubernie  a  protékající 
ji  k  sv.  v  délce  více  než  1000  km,  s  důleži- 
tými přítoky:  Irkut,  Kitoj,  Bělaja,  Oka  (s  přít. 


Ija  650  km  dl.)  a  Uda  v  levo,  Kuda,  Janda, 
llim  a  Kata  v  právo,  dále  Podkamennaja  Tun- 
guzka mající  v  gub.  pouze  prameny  a  Nii- 
njaja  Tunguzka  patřící  gub.  svým  homixn  to- 
kem a  přítokem  Nénou.  K  úvodí  Leny  ná- 
leží především  Lena  sama  zavlažující  gubernii 
v  délce  1700  km  s  přítoky  na  pr.  bř.:  Kirenga, 
Čaja,  Čuja  a  Vitim  (přít.  Mama)  a  na  1.:  liga. 
Kuta,  Peleduj  a  Njuja.  Z  jezer  gubernie  da- 
leko nejdůležitější  jest  Bajkalské,  k  němuž 
irk.  gub.  přiléhá  po  celém  jeho  sz.  břehu; 
ostatně  jest  v  gub.  mnoho  menších  iezer, 
2  nichž  však  Žádné  nepřesahuje  10  km  délky. 

Irk.  gub.  ležíc  daleko  od  moře  a  průměrem 
vysoko  nad  hladinou  okeánu,  pokrytá  nad  to 
neproniknutelnými  pralesy,  má  podnebí 
drsné,  čistě  pevninské  s  velkou  roční  ampli- 
tudou a  dlouhou  zimou,  s  průměrnou  teplo- 
tou roku  —  0-5®,  léta  16-3«  a  zimy  — 18'5», 
s  nejnižší  teplotou  v  lednu  — 45-6"  C  a  nej- 
vyšší v  čnu  34-6^  tedy  s  amplitudou  80-2®  C 
Stř.  výška  ročních  srážek  obnáší  380  mm, 
v  horách  více,  nejsušší  měsíc  jest  březen 
s  10  mm  srážek,  nejvlhčí  červenec  s  78  mm, 
někdy  až  180  mm;  převládající  smér  větrů 
jest  na  j.  gubernie  v  zimě  jihových.,  v  létě 
sev.-záp.,  na  s.  pak  v  zimě  záp.,  v  létě  vých. 
Rostlinstvo  jest  dosti  hojné,  zvláště  bujné 
vyvinuta  vegetace  lesní,  neboť  velká  čásť  gu- 
bernie pokryta  jest  neproniknutelným  lesem 
(taigou)  stromů  jehličnatých  (modřínů,  ce- 
dru, jedlí  a  smrků)  i  listnatých  (bříz,  osik, 
vrb,  topolů,  střemchy,  muku  a  na  jihu  ja- 
bloně), kdežto  na  vlhké  půdě  lesní  rostou 
lišejníky,  mechv,  houby,  kapradiny.  přesličky 
a  j.  Z  křovitých  rostlin  třeba  jmenovati  vel- 
bloudí chvost  (Caragana  jubata)  a  rakytník 
{Hippophae  rhamnoides).  Živočišstvo  jest 
velmi  rozmanité  i  vyskytuje  se  z  dravců  roso- 
mák,  medvěd,  jezevec,  sobol,  hranostaj,  vydra, 
vlk,  liška,  rys,  z  hlodavců  poletucha  {Sciurus 
volans),  veverka  pruhovaná  a  bílá,  zajíc  a  j., 
z  mnohokopytníků  divoký  kanec,  z  přežvý- 
kavců  pižmovec,  srnec,  los,  daněk  a  sob. 
V  Bajkalském  jezeře  žije  zvláštní  druh  tuleňů, 
něrpa  (Phoca  baicalensis),  z  hmyzů  význačným 
jest  toliko  osobitý  druh  kobylky,  Gomphocerus 
sibirica,  rozmnožující  se  silně  v  suchých  ro- 
cích a  ničící  osem  i  louky. 

Obyvatelstvo  gubernie  páčí  se  na  465.430 
(1892),  z  nichž  jest  249.151  mužů  a  216.279  žen, 
dále  usedlých  i  kočovných  Burjatů  117.811. 
Tunguzů  1ÍS54,  Karagasů  43L  V  ost  obyva- 
telstvu převládá  ruský  živel  dobrovolných 
i  nucených  osadníků  ze  všech  končin  Ruska, 
který  smísil  se  s  domorodci  a  vypovězenci 
jiných  národností  TPoláky,  Židy,  Tatary  a  j.) 
ve  zvláštní  typ  Sibiř  jak  a  s  místním  náře- 
čím. Hustota  oby  v.  jest  nepatrná;  na  1  km* 
připadá  v  okresu  balaganském  3  os.,  v  kiren- 
ském jen  01,  v  celé  gub.  jen  0-6;  nejhustěji 
jsou  zalidněna  údolí  řek  Angary.  Leny  a  Ir- 
kuta. Osad  s  více  než  500  rodinami  jest 
pouze  7.  Procento  narozených  obnáší  ročně 
4-37o  obyv.,  úmrtnost  3-6Vo.  skutečný  ročm' 
přírůstek  obyv.  i  s  přistěhovalci  jest  1*3%.  — 
\^  ohledu   náboženském   bylo   roku  1892: 


Irkutsk. 


733 


372.456  pravosI.«  64.945  šamanitů,  14.210  la- 
maitů,  6315  židů,  3485  katol.,  2843  muham., 
569  protestantů,  382  razkolniků  a  86  grego- 
riánů.  V  1. 1872—81  přijalo  pravoslaví  16.704 
osob,  hlavně  fiuriatů.  Mimo  města  jest  v  gu- 
bernii 223  kostelů  pravosl.,  2  kláštery,  216 
kaplí,  2  mečety,  2  dacany  a  5  modliteben. 
Vzdělání  oby  v.  jest  mimo  hlavní  město 
velmi  chatrné.  R.  1892  bylo  veřejných  učeb- 
ných ústavů  427  s  11.112  žáky,  již  tvořili  tu- 
díž 2l7o  obyv.  gubernie  a  12-27o  dětí  ško- 
lou povinných ;  selských  škol  bylo  366,  mimo 
to  v  osadách  107  škol  domácích  s  102d  žáky, 
na  nichž  vyučovali  osadnici  sami.  Rovněž 
dobročinných  ústavů  kromě  v  gubern- 
ském  městě  jest  málo,  totiž  8  chudobinců 
veřej.,  4  soukromé,  9  útulen,  13  nemocnic, 

3  etapní  lazarety,  14  jizeb  pro  nemocné  a 

4  lazarety  při  průmyslových  závodech. 
Hlavním  zaměstnáním  obyv.  jest  orba,  kte- 
rou neprovozují  pouze  olchonští  Buriati  a  ala- 
gujcvské  rody  kapsalské  správy,  pale  Tungii- 
zové  a  Karagasové.  Veškerý  sever  gubernie, 
t.  j.  větší  t&t  okresu  kirenského  a  severo- 
východ nižněudinského,  dále  skalnatý  břeh 
Bajkalu  s  ostr.  Olchonem  počítati  jest  ke  kra- 
jům neplodným.  Méně  úrodný  jest  z.  a  jz. 
gubernie  od  ř.  Udy  k  záp.  hranici,  kdežto 
část  střední  a  jižní  jsou  úrodný  s  půdou  hli- 
nitopísčitou  a  černozemní,  jež  nepotřebuje 
mrvy.  Oseté  země  r.  1892  bylo  348.400  de- 
sjatin,  nejvípe  v  okresu  balaganském  ř39-87o). 
nejméně  v  kirenském  (7*57p)»  na  nicnž  skli- 
dilo se  úhrnem  3,133.368  hl  žita,  pšenice,  ovsa, 
brambor,  méně  pohanky,  hrachu  a  prosa. 
Hojně  se  pěstuje  i  konopí,  ozim  sejí  v  okr. 
vercholenském  a  nižněudinském,  jař  v  bala- 
ganském a  irkutském,  úroda  jest  u  žita  pěti- 
násobná, u  pšenice  a  ovsa  trojnásobná.  Za- 
hradnictví provozuje  se  pouze  na  blízku 
několika  málo  větších  osad,  hlavně  kolem 
Irkutska,  i  pěstuje  se  ovoce  ( Alexandr ovskaj a), 
zelenina  (Galumet),  chmel  (Bélskaja,  ročně 
40.000  pudů),  tabák  (kolem  Irkutska,  ročně 
21.600  pudů),  lněná  semena  (tamže)  a  j.  Chov 
dobytka,  podporovaný  obšírnými  stepními 
pastvinami  ve  středu  gubernie,  slouží  jen 
účelům  zemědělským  a  netvoří  samostatného 
zaměstnání,  tak  že  nestačuje  domácí  potřebě 
a  přihání  se  tudíž  hlavně  do  Irkutska  a  zla- 
tých dolů  dobytek  ze  Zabajkalska,  Mongolská 
a  Tomska.  R.  1892  počítalo  se  v  gub.  292.111 
koní,  380.336  skotu,  356.408  ovcí,  51.112  koz, 
88.572  vepřů,  210  velbloudů  a  3930  sobů.  Dů- 
ležitým pramenem  výživy  jest  i  lov  zvěře 
a  ryb.  Lov  zvěře  tvoří  výlučné  zaměstnání 
Tunguzů  a  Karagasů,  pak  ruských  osadníků 
sídlících  v  pralese  a  krajinách  hornatých.  Loví 
se  bílá  veverka  a  ostatní  kožešinovitá  zvířata, 
medvěd,  divoký  kanec,  pižraák,  vlk,  tetřev,  ko- 
roptev, vodní  ptactvo  a  j.  a  zabývá  se  jím  asi 
5000  osob  s  roč.  výtěžkem  přes  100.000  rublu. 
Rybolov  provozuje  se  v  osadách  na  Leně, 
Angaře  a  hl.  na  jezeře  Bajkalském  asi  od 
1500  osob,  z  čehož  připadá  na  Bajkal  1171  os. 
8  9  velkými  loďmi;  roční  výtěžek  obnáší  asi 
66.000  rublů. 


V  dosti  značném  rozkvětu  jest  obchod 
díky  tomu,  že  prochází  gubernií  průchodní 
cesta  spojující  Evropu  a  záp.  Sibiř  se  Sibiří 
vých.  a  Čmou.  Přivezené  zboží  přichází  hlavně 
z  trhu  novgorodského  a  irbitského,  pak  z  Tom- 
ska, kdežto  z  gub.  dopravuje  se  dále  v  oblast 
jakutskou  a  zabajkalskou  a  částečně  i  v  gub. 
jenisejskou,  jest  pak  to  hlavně  obilí  domácí 
i  přivezené,  hh,  pivo,  koze,  železo,  sklo,  sukno, 
tabák  a  zboží  hrnčířské.  Místnímu  obchodu 
slouží  týhodní  a  sváteční  trhy  v  městech  a 
větších  vesnicích,  pak  trhy  výroční,  z  nichž 
nejdůležitější  kromě  irkutského  jest  5  trhů 
v  okr.  vercholenském  a  2  v  kirenském.  Hlavní 
obchodní  dráhy  po  suché  zemi  jsou:  moskov- 
ský  čili  velký  sibiřský  trakt  probíhající  gub. 
oci  z.  k  v.  a  jeho  prodloužení,  krugobajkalský 
trakt  kolem  Bajkalu;  od  něho  jdou  2  pobočné 
cesty  okresem  nižnéudinským ;  dále  jakutský 
poštovní  trakt  (l.-Žigalovskaja-Jakutsk);  za- 
angarský  trakt  (l.-Balagansk-Úsí-Uda)  a  pro- 
dlouženi jeho,  osinský  trakt;  šelašnikovský 
trakt  a  tunkinský  trakt.  Z  vodních  cest  nej- 
důležitější jest  spojení  po  Leně  a  Angaře, 
dále  po  jezeře  Bajkalském,  po  němž  plaví  se 
6  parníků.  Řemeslná  činnost  rozvita  jest 
slabě  a  slouží  hlavně  ku  potřebě  domácí^ 
jako:  bednářství,  výroba  těfeg,  kol  a  jiných 
dřevěných  předínětů,  pletení  sítí,  hotovení 
hrubých  suken,*"  vydělávání  kozí,  dobývání 
pryskyřice  ku  žvýkání  (místní  zvyk),  pálení 
uhlí  atd.  Po  celé  gub.  rozšířeno  kovářství, 
cihlářství  a  hrnčířství,  kdežto  důležitým  ve- 
dlejším zaměstnáním  obyv.  jest  povoznictví, 
práce  ve  zlatých  dolech,  plavba  a  doprava 
poštovní.  Povoznictvím  zabývají  se  hlavně 
obyvatelé  okresu  irkutského,  balaganského  a 
nižněudinského,  kdežto  v  okr.  vercholenském 
a  kirenském  rozšířena  jest  výroba  lodí  a 
plavba.  Ještě  chatrnější  jest  stav  velkého  prů- 
myslu, jehož  produkce  daleko  nestačí  místní 
potřebě  ani  množstvím  ani  jakostí  výrobků, 
tak  že  přes  vysoké  dovozné  dováží  se  hlavně 
železo,  sklo,  sukno,  zboží  hliněné  a  j.  Všech 
závodů  průmyslových  r.  1892  počítalo  se  116 
s  2235  dělníky  a  roc.  výrobou  za  2.027.210  rub. ; 
bylo  24  jircháren,  14  cihelen,  10  lihovarů,  2 
továrny  na  sukno,  2  na  zboží  hliněné,  1  žele- 
zárna, 4  solivary,  4  sklárny  atd.  —  V  ohledu 
správním  tvoří  irk.  gubernie  samostatný 
správní  celek  s  gubernatorem  v  čele,  který 
současně  jest  náčelníkem  správy  gub.  jeni- 
sejské  a  oblasti  jakutské,  a  dělí  se  na  5  okresů : 
irkutský,  balaganský,  nižněudinský,  vercho- 
lenský  a  kirenský,  které  rozpadají  se  opět 
v  18  obvodů  (učastok),  45  krajů  (volosť),  40 
správ  jinorodých  a  jednu  samostatnou  sel- 
skou obec.  Hlav.  městem  jest  I.,  mimo  to 
jsou  4  města  okresní  a  1  bez  obvodu. 

Děj  iny.  Dle  archacologických  výzkumů  po- 
sledních let  byla  irk.  gub.  obydlena  v  době 
kamenné  i  kovové,  neznámo  však,  jakým  ple- 
menem. Historické  zprávy  sahají  do  XII.  stol., 
kdy  zaujali  kraj  ten  Burjati,  při  příchodu  Rusů 
nejmocnější  a  nejčetnější  národ  země.  Hlav- 
ní zásluhy  o  zabrání  území  toho  Rusy  získal 
si  kozák  Maksim  Perfiljev  (1627),  setník  Petr 


734 


Irkutský  solivar  —  Irmisch. 


Bekctov  (1628)  a  Ivan  Galkin  (1630).  R.  1628 
postaven  na  Angaře  Rybinskij  ostrog.  po 
néraž  následovaljr  r.  163Ó— 31  Iliraskij,  Brat- 
skij  a  Usť-Kutskij.  R.  1652  vznikla  osada  na 
místč  nynějšího  Irkutska  a  Nižné-Udinska, 
r.  1654  postaven  uprostřed  Burjatů  kočov- 
ných Balaganskij  ostrog.  kdežto  kraj  tunkin- 
ský  podroben  až  r.  1709  založením  tvrze  tun- 
kinské.  R.  1719  utvořena  irkutska  provincie, 
r.  1764  irk.  gubernie  a  r.  1822  generální  gu- 
bernie. R.  1851  oddělena  od  irk.  gub.  oblast 
zabaikalská,  čímž  gub.  nabyla  dnešních  hranic 
a  velikosti.  Osazování  kraje  dělo  se  buď  pře- 
sídlením sedláků  a  nevolníků  dle  úředního 
rozkazu  nebo  dobrovolnými  přistěhovalci, 
hlavně  vŠak  vypovězenci,  mezi  nimiž  velkou 
ěásť  tvoří  trestnici  vojenští,  váleční  zajatci, 
hlavně  však  polští  povstalci  z  r.  1830—31  a 
1863.  R.  1890  přišlo  do  gub.  4019  vypově- 
zencfl.  mimo  to  usazeno  zde  po  odbytí  tre- 
stu 1088  trestanců,  kdežto  ve  vězeních  a  v  nu- 
cené práci  bylo  1682  trestanců.  —  Srv.  Ma- 
teriály dla  izslědovanija  Irkutskoj  gub.  (Mo- 
skva, 1890). 

Irkutský  okres  zaujímá  v  jihozáp.  části 
irk.  gub.  plochu  82.395  frm*,  z  čehož  připadá 
4340  km*  na  jez.  Bajkalské.  Jižní  čásC  okresu 
tvoří  krajinu  hornatou  prostoupenou  Četnými 

Eásy  Sajanu  s  nejvyšším  jeho  bodem  Mungu- 
ardykem  (3490  mj  a  horskou  skupinou  Cha- 
mar-Daban  pnoucí  se  na  jz.  konci  Bajkalu  do 
výše  2286  m,  od  níž  táhnou  se  po  sz.  břehu 
jezera  tohoto  hory  Bajkalské.  Veškerá  tato 
pohoří  skládají  se  hlavně  z  žuly,  syenitu  a 
ruly.  Na  scv.  okresu  prostírá  se  plochá  pla- 
nina přesahující  výšku  400  m  a  tvořená  hor- 
ninami sedimentárními:  pískovci,  vápenci  aj. 
útvaru  kamcnouhelného,  devonského  a  silur- 
ního.  Okres  jest  hojné  zavlažován  řadou  toků 
vodních,  z  nichž  hlavní  jest  splavná  Angara 
a  její  přítoky:  Irkut,  Kitoj,  Bélaja,  Oka  a  j. 
Z  nerostného  bohatství  důležito  jest  kamenné 
uhlí,  různé  hlíny,  drahokamy  a  solné  pra- 
meny. --  Oby  v.  jest  108.028  (1892).  mezi  nimi 
57.111  mužů  a  50.917  žen,  84.058  pravoslav., 
16.250  šamanitů,  5892  buddhistů,  685  muham., 
508  kat.,  380  židů,  196  sektářů  a  51  evang. 
Hustota  obyv.  jest  2  na  1  km-,  vzdělání  ná- 
sledkem malých  a  od  sebe  vzdálených  osad 
nepatrné,  skol  v  okresu  79,  1  klášter,  47  pravo- 
slavných kostcrlů.  53  kaplí,  2  mečety,  1  buddh. 
chrám,  1  modlitebna,  2  chudobince  kromě  ves- 
nických útulen  a  2  nemocnice.  Irk.  okr.  patří 
k  nejlépr  vzdělaným  v  f:jubernii,  půda  jeho 
jest  úrodná  a  bylo  r.  18K>  oseto  74.369  de- 
sjatin  hlavně  žitem,  pšenicí,  ovsem  a  ječme- 
nem. V  posl.  létech  rozkvetlo  znamenitě  za- 
hradnictví, které  péstuje  arbuzy,  dýně,  ka- 
pustu a  tabák.  Dobytek  chová  se  nejvíce 
v  lučnatém  údolí  řeky  Tunky  i  pocílá  se 
61.657  koní  a  91.856  skotu,  pák  několik  set 
velbloudu.  Průmyslových  závodů  jest  27 
(prádelna,  2  solivary.  í'  porculánky,  2  sklár- 
ny, 2  lihovary,  6  mlýnů  a  j.)  se  795  děl- 
níky. V  ohledu  správním  dělí  se  irkutský 
okres  na  10  krajů  (volostí)  a  11  správ  jino- 
rodných.  Tsr, 


Irkutský  soliTar,  osada  sibiřská  s  roz- 
sáhlým soli  varem  v  gub.  irkutské  a  okresu. 
10  km  oá  města  Irkutska,  na  1.  bř.  Angary. 
I  má  3988  ob.  (1892).  kteří  zabývají  se  kromé 
zemědělství  a  práce  v  solivaru  povoznictrÚD. 
dřevařstvím  a  zahradnictvím,  2  pravosl.  ko- 
stely, kapli,  2  školy,  chudobinec,  2  mlýny, 
sirkárnu,  koželužnu  a  j.,  ale  především  roz- 
sáhlý solivar  Závod  ten,  znovuzřízený  r.  1823, 
dobývá  sůl  z  9  pramenů  solných  s  průměr- 
nou solnatostí  /'/o  i  vyrobeno  roku  188^ 
231.000  pudů  soli,  která  vozí  se  z  části  do 
gub.  jenisejské,  z  části  do  oblasti  zabajkal- 
ské,  amurské  a  přímořské. 

Irma,  asteroida  objevená  5.  listop.  1877 
Pavlem  Henrym  v  Paříži.  Střední  jasnost 
v  opposid  12*4,  průměr  v  Irm  38,  označeni 
^.  Gs. 

^Imukk  (tur.),  řeka. 

Znnaim. Heinrich  Otto,  malíř  dekorací 
(*  1849  v  Upíci  v  Čechách).  Studoval  v  Ber- 
líně u  Laufbergra  a  Stunna,  později  na  ví- 
deňské akademii  u  Eisenmengra,  načei  stal 
se  prof.  na  umělecké  Škole  ve  Vratislan. 
Dekorativní  malby  od  něho  jsou  v  různých 
soukromých  domech  ve  Vídni  a  v  novém 
I  vládním  domě  ve  Vratislavi. 

Irmaos  |-áun$]  Serra  dos  Dous,  t.  j. 
>pohoří  dvou  bratří«,  jei  tvoří  na  hranici 
států  Piauhy  a  Pemambuka  v  sev.-vých. 
Brazilii  rozvodí  mezi  řekami  Sáo  Francisco  a 
Parnahybou.  Pokračuje  od  Serry  do  Piauhy 
k  sev.-vých.  v  délce  asi  250  km,  dosahuje 
výše  až  410  m  a  skládá  se  z  archaických 
I  břidlic.  Řeka  Piauhy  stéká  odtud  do  Parna- 
!  hyby. 

I     IrmenMd,  totéž  jako  H  e  r  m  a  n  f  r  i  d  (v.  t.]. 
I     Irmer  Karl,  krajinář  něm.  (♦  1834  v  Ba- 
j  biči  u  Wittstocku  v  Branibořích),  žák  A.  Be- 
!  ckera  v  Dcssavč  a  Gudeho  v  Dusseldorfu. 
Jest  dvoř.  malířem  anhaltským.  Maloval:  Kra- 
jina ^  HoHtynska  (1876,  Nár.  gal.  v  Berlíně); 
Východ  měsíce;  Kraj  tu  a  s  kravami.        J-k. 
Irmln,  též  Er min,  jméno  mythického  pra- 
I  otce  západogermanského  kmene   Hermionů. 
!  Uctívání  jeho  nebylo  však  obmezeno  jen  na 
kmen  ten,  nýbrž  i  jinde  konáno.  Tak  k  jeho 
I  poctě  zaráželi  pohanští  Sašové  vysoké  sto- 
I  žáry  (/rmi;i5Ú/i),  jež  pokládány  za   posvátný 
■  majetek  kmene.   Etymologicky  znamená  prý 
I.  tolik  jako  vznešený.  Kořen  jeho  (ra  =  zve- 
dati se)  uchoval  se  Ve  všech  dialektech  ně- 
meckých ve  významu  právě  uvedeném  (irmin- 
gor,  nejvyšší  bůh;  též  ve  jménech  vlastních 
ku  př.  Ermanrich,  Irmingard  a  j.). 
IrminsAli  viz  Irmin. 
IrmlBoh  J o h a n n  Friedrich  Thilo,  bo- 
tanik nčmccký  (*  1816  v  Sondershausech — 
t  1879  t.),  vystudoval  v  Halíc  a  byl  prof.  na 
gymnasiu  vesvém  rodišti.  Zabýval  se  s  úspě- 
chem tvarozpytnými  a  biologickými  studiemi 
rostlin   a    napsal' zvláště:    Zur'  Morphologii 
der  vwnokotyUdonischen  Knollen-  und  Zwiebel- 
gewáchse  (Berlin,  1850);  Beitráge  \ur  Biologie 
uKd  A/orpholofie  der    Orchideen  (Lip.,  1853); 
Beitt\\ge  \uy  vergleichende^t   Sforphologie  der 


\tM^^^ 


-V 

'  '11 
ní 

stal 


.   .;  pak 
Římu 
i   za  své 
I    (io  Bo- 
lí studiu 
•'lost  jako 
\í  univer- 
>  ijc  právu 
tnody  došel 
h    úspěchů, 
[)olognské  již 
*  největší.  T.  zv. 
atorové)  jest 
'  ástupce    l-iovy 
í'.'  své  učitelské 
'k^ou  praxí.  V  li- 
•    lvy  tuje  se  nékoli- 
'  nstvu  Jindřicha  V. 
' »   císaře,  který  jej 
pohnul  lid  k  volbě 
^té  několik  let  za 
-1137)  a  zemřel  asi 
-  spisovatelské  čin- 
za  jisté  pokládáno, 
, .  .  ^    ,    ťžitéjáí  práce  l-iova 
/   r  {   '-^^'la  v  glossování  děl 
'  V,  ,^_  *^  ssa).  O  glossách  těch 

^UVv-   '^  ^^^  ^^^^  a  zvláštní, 

.'-'-íl-,.  *^»  že  zcela  vlastní  silou 

?^-v\;.7^ricnitou  cestu.  I  byl  I. 

t    /^v-y^tele  nové  školy,  který 

\M^^      J^Qrpaje   bez  předchůdce 

;;^S^     J^^byl  až  do  nedávná  zji- 

a..  '^V:,P^^et  gloss  l-iových.  Te- 

5S   I   ^oylo  ukázáno  (Pescatore, 

^^\\"Ll^88),  že  se  na  nás  docho 

^^kolik  tisíc  gloss  l-iových 


vých. 


•  Irokové.  7, 

f  Od  ného  byly  dále  zdělány  četné  authe; 

ae  (v.  t.;.  Nad  to  nejnověji  teprve  se  di 

ze  tato  i  ona  spisovatelská  činno; 

'>roti  jiné  jen  podřízenější.  Dt 

í   Fitting,  že  dvě  jím  r.  189 

.no  Summa  Codicis,  systema 

rirn.  práva,   druhé   Questiom' 

t.jtibus,  obsahující  výklad  záhad 

'vení  právních,  a  k  tomu  připo 

.  láni   De  aequiiaie  jakož  dříve  ji; 

mpendium  jurís   pocházejí  vesmcs 

Nyní  nelze  sice  jii  tvrditi,  že  I.  všj 

<  crpal  a  bez  předchůdce  pracoval, 

to  jemu  přísluší  vyšší,  nepomíjiteiná 

ze  jest   prvním  a  zároveň   největším 

:natikem  středověku.  Všecky  toho  času 

-námé  skutečné  systematické  učebnice 

■nrucní  knihy  zdob  glossátorů  opírají  se 

;:no   nebo   nepřímo  o  díla  l-iova.  —  Srv. 

-  vi«rny,  Gesch.  d.  róm.  Rechts  im  Mittel- 

..  ler  (sv.  3);  H.  Fitting,  Summa  Codicis  des 

I.  (1894);  týž,  Questiones  dejuris  subtilitati- 

bus  des  I.  (1394).  Hy-. 

i       I.  B.  O.,  angl.,  skratek  za  Inland  Revc- 

nue  Office,  úřad  pro  důchod  vnitrozemský. 

Iro,  jezero  v  jižním  Vadáji  (stř.  Afrika) 

mezi  10—11®  s.  S.,  do  něhož  vtéká  Bahr  es 

Salámat.  Odtok  patrně  ku  ř.  Sárí.  O  jezeře 

slyšel  dosud  jediný  G.  Nachtigal,  ostatně  ho 

nespatřil  žádn^  z  evrop.  cestovatelů. 

Irokové  (řranc.  Iroquois,  domácím  jmé- 
nem Hodenosauni,  t.  j.  kmen  dlouhého 
domu),  společné  jméno  rozsáhlé  skupiny  In- 
diánů na  vých.  Sev.  Ameriky,  kteří  byli  spolu 
v  různém  stupni  příbuzni  jazykově  i  ethno- 
graficky  a  v  době  osazení  Severní  Ameriky 
evropskými  přistěhovalci  z  nejmocnějších  do- 
morodých kmenů.  Sídlili  při  jezerech  Hurón- 
ském, Erie  a  Ontariu  a  v  poříčí  ř.  sv.  Va- 
vřince. Rozděleni  byli  na  dvě  hlavní  skupiny, 
větší  sev.  a  menší  jižní.  Skupina  sev.  opět 
rozpadala  se  na  skupiny  vých.  a  západní. 
K  záp.  náleželi  Huroni  a  Attivandaroni.  Vých. 
skupina,  I.  to  v  užším  smyslu,  tvořila  až  do 
poč.  XVIII.  stol.  spolek  t.  zv.  pěti  národů, 
k  nimž  náleželi  Mohawkové  (Canienga),  Se- 
nekové (Senontiwana),  Cayugové,  Ononda- 
gové  a  Oneidové.  Síalili  na  jih  od  řeky  Sv. 
Vavřince  a  jez.  Ontaria  až  po  Hudson,  pra- 
meny Alleghany  Riveru  a  jezera  Erie.  Nej- 
východněji z  nich  byli  Mohawkové  u  Lake 
George  a  Lake  Champlain,  nejzáp.  Senekové 
u  LaRe  Seneca.  R.  1714  přistoupili  k  tomuto 
sdružení  ještě  Tuscarorové  ve  Virginii.  Zakla- 
datelství  sdružení  5  národů  připisuje  se  pohla- 
váru Onondagů  Hiawathovi.  K  již.  skupině  l-ků 
náleželi  Andastové  a  Konestogové,  kteří  sí- 
dlili od  zál.  Chesapeakského  až  k  Potomaku. 
Vzdálenějšími  příbuznými  l-ků  jsou  také  Či- 
rokové.  I.  byli  z  nejbojovnějších,  ale  i  nej- 
intelligentnějších  národů  indiánských.  Byli 
v  stálých  bojích  se  svými  sousedy  a  to  jed- 
nak se  sousedy  příbuznými,  jako  říurony,  jed- 
nak s  kmeny  algonkinskými.  Přes  svoji  bo- 
jovnost byli  však  i  výtečnými  zemědělci  a 
měli  značný  smysl  pro  umění  a  spořádané 
kmenové  zřízení.    Největší  moci  nabyli  poč. 


736 


Ironbridge  —  Iros. 


XVIII.  stol.  přemožením  Algonkinů  a  Hu- 
ronfi.  Přišedše  nejprve  ze  všech  Indiánů  zdej- 
ších v  bližší  styky  s  Evropany,  počali  již 
koncem  XVIIl.  stol.  zabývati  se  řemesly  a 
založili  si  již  v  této  době  několik  škol.  Evro- 
panům kladli  však  dosti  značný  odpor  a  byli 
i  důležitým  činitelem  v  bojích  mezi  Francouzi 
a  Angličany.  Ve  Spoj.  Státech  byli  však  po- 
nenáhlu  zatlačeni  za  pr.  bř.  Mississippi,  kdežto 
Mohawkovč  (1776),  pak  Tuscarorové  a  Onei- 
dové  odstěhovali  se  do  Kanady.  Zde  žije  jich 
8483  (1890),  ve  Spoj.  Obcích  7387  a  sice  v  re- 
servacích ve  státech  New- Yorku,  Pennsyl- 
vanii  a  Wisconsinu  a  v  Indiánském  území. 
Tuscarorové  i  sou  křesťany,  ostatní  pohany. 
Slovník  řeči  í-ků  pořídil  Abbé  Cuoq  (Mont- 
real, 1882].  Srv.  Cusick,  Sketches  of  ancient 
history  ot  the  six  nations  (Lewiston,  1825  a 
Lockport,  1848);  Schoolcraft,  Notes  on  the 
Iroc^uois  (New  York,  1846);  Hale,  The  Iro- 
quois  Book  of  ritcs  (Filadelfia,  1883);  Do- 
naldson,  The  six  nations  of  New- York  (Wa- 
shington, 1892). 

Ironbridge  [ajrnbridž|,  městys  v  angl. 
hrabstvi  salopském,  na  Scvernu,  přes  nějž 
postaven  r.  1779  železný  most,  má  žel.  huti, 
uhelné  doly  a  3154  ob.  Náleží  k  městskému 
okr.  Madeley. 

Ironie  (řec.  tlQm'fia)  sluje  v  poetice 
zvláštní  figura  pointující,  která  je  vlastně 
druhem  a  vyvrcholením  litotésc;  nechce-li 
litotés  říci  všecko,  co  by  se  říci  mělo,  říká  I. 
pravý  opak  toho,  co  je  přesvědčením  mlu- 
vícího. V  tomto  postupu  právě  leží  tendence, 
aby  kontrast  tím  úsilněji  vyniknul  a  byl  tak 
uveden  v  posměch  a  uóinčn  nemožným.  I. 
jsouc  založena  na  kontradikci  mezi  formou 
a  obsahem  předpokládá  vždy  důvtipně  nebo 
chápavé  poslucharstvo  nebo  čtenářstvo,  jež 
dovede  vycítiti  záměr  a  úmysl  autorův  a  po- 
staví se  na  jeho  stanovisko  a  jehož  se  tedy 
autor  při  1-ii  rád  dovolává;  proto  nejčastější 
formou  I.  bývá  otázka  nebo  způsob  rozka- 
zovací. Pravému  pochopení  i.  napomáhává 
řečník  již  tónem  hlasu.  Vedle  této  i.,  již  lze 
nazvati  subjektivní  a  která  jest  jen  for- 
mou vtipu,  je  jiná  I.,  objektivní,  jež  je 
z  nejdůležitějších  pojmuv  aesthetiky  a  jjřed- 
ním  prvkem  ideové  stavby  některých  děl 
básnických.  I.  objektivní  záleži  v  tom,  že  čin- 
nost nebo  snaha  nějaká  směřující  k  nějakému 
cíli  a  opravdové  a  vážné  se  tvářící,  jak  po- 
kračuje, tím  více  cíle  toho  se  vzdaluje  a  tak 
tedy  samu  sebe  niéí  a  uvádí  v  posměch.  Joli 
I.  tato  absolutní  a  ne[)odmíněná  (vlastní 
I.  osudová),  nenmže  než  působiti  nejtísni- 
véjším  tlojnieni  úplného  melafysického  nihi- 
lisnm,  poněvadž  ukazuje,  že  každá  činnost 
lidská  a  každé  napji  li  vůle  jest  liché  a  v'ý- 
směchu  hodné.  Má-li  i.  vůlnc  aestlu  ticky 
působiti,  musí  býti  relativní  a  tím  již  po- 
sitivní, t.  j.  n^r^^1ce  jrjí  musí  býti  jen  pro- 
středkem k  utvrzení  a  obhájení  kladné  hod- 
noty nějaké'.  Tím  vsak  vždycky  již  přechází 
i.  více  méně  do  oboru  humoru  (v.  t.),  je- 
hož bývá  j( dním  slailirni  a  jednou  sU)žkou 
a   sice    podřízenou    vyššímu    účinu   aestheti- 


ckému.  I.  pokládává  se  za  plod  zjemnčlejší 
kultury,  poněvadž  předpokládá  pomémé  mno- 
ho refiektivné  bystrosti.  Vyškytá  se  však  také 
naopak  v  lidu  přírodě  zvláště  blízkém;  tak 
horalé  někteří,  již  vůbec  bývají  vtipnější  a 
myslivější  než  obyvatelé  rovin,  pěstují  ji  se 
zálibou.  Jako  habituelní  stav  nnysli  a  éthická 
nebo  umělecká  methoda  vyškytá  se  i.  zvláště 
v  dobách  přechodných  nebo  úpadkových; 
není  náhodné,  že  Sokrates,  jenž  značí 
v  mnohém  převrat  éthických  hodnot  řeckých, 
užívá  i.  jednak  úmyslně  Jako  methody  paed- 
agogické,  jednak  bezděčně  jako  výrazu  své 
skepse.  —  Jako  literární  forma  a  slil  vyškytá 
se  I.  hlavně  v  romantismu  a  to  v  anglickém 
(Byron)  i  v  ruském  (hlavně  Lermontov), 
ale  především  v  německém,  kde  ie  vypéstéiu 
ve  zvláštní  methodu  uměleckého  nazírání. 
Celkem  lze  říci,  že  romantika  německá  při- 
bližuje se  více  méně  l-ii  osudové.  Solger  a 
Tieck  rozumějí  l-ií  volnou  hru  umělce  s  lát- 
kou, duševní  jeho  tvůrčí  neodvislost  a  objektiv- 
nou  neutralitu  nad  dílem  se  vznášející.  Po- 
slední důsledky  z  tohoto  názoru  vedl  Fr. 
Schlegel,  jemuž  i.  je  přímo  dobrodružnou, 
nezodpovědnou  a  superiorní  hrou  tvůrčí, 
podstatným  attributem  a  kriteriem  genia.  — 
I.  zvláště  pronikavá  sluje  sarkasmem.  ŠIJ. 

Iron  Molintain  [ajrn  mauntenj:  1)  I.,  ves 
a  želez,  stanice  v  hrabstvi  St.  Francois  státu 
Missouri  v  Spoj.  Obcích  sev.-amer.,  jižně  od 
St.  Louis,  s  1101  ob.  (1890).  Jest  zde  paměti- 
hodný žulový  a  portýrovy  pahorek,  327  m 
vys.,  vystupující  nad  vrstvy  silurské.  Pahorrk 
pokryt  jest  2—9  m  silnou  vrstvou  železné  rudy 
a  rozdělen  10-— 20  m  mocnou  žilou  takovcí 
rudy  ve  2  části.  Ruda  obsahuje  70 — 80%  kovu 
a  vytěženo  zde  dosud  asi  5  milí.  tun  rudy. 
Vyskytuje  se  zde  též  platina,  nikl   a  olovo. 

2)  I.,  město  v  hrabstvi  Menominee  ve  státu 
Michijían  Spoj.  Obcí  sev.-amer.,  na  stejno- 
jmenně řece,  dvou  tratích  železných  drah 
s  SSM^)  ob.  (1890).  Jest  střediskem  železář- 
ského okresu  Menominee  Rantje  s  ročním 
výtěžkem   \'2  milí.  tun  rudy. 

'Ironside  ;ajrnsajd],  t.  j.  železný  bok:  1)  I., 
příiini  an^l.  kráhí  Edmunda  II.  (v.  t.\ — 
3)  l-s  siuhi  jízda  (romwellova  (viz  Cromwťll 
Oi.,  sir.   72'.'.. 

Ironton  [ajrntn;,  hl.  m.  hrabstvi  Lawrencc 
ve  státu  Ohiu  Spoj.  Obcí  sev.-amer.,  227  km 
jjv.  od  Cincinnati,  na  pr.  br.  Ohia  a  několika 
želez,  tratích,  má  velké  železárny,  válcovny, 
továrny  na  hřebíky,  .strojírny,  kotlárny,  vv- 
soké  pece,  pily,  výrobu  ohnivzdorných' cihel, 
značný  obchod  se  železem  a  dřívím  alo.939  ob. 
(lS')Oi'.  Jest  střediskem  železářského  okrsku 
I  llanL,nn!j[  Rock. 

Ironwood  |ajrnuúd  ,  město  v  hrabstvi  Go- 
gebic  VL-  státu  Michiganu  Spojených  Obcí 
sev.-ann T.,  středisko  rozsáhlého  železářského 
okrsku  Go^ubic  Kanc^je  s  ročním  výtěžkem 
asi  l'_í  milí.  tun  rudy  a  7745  ob.  (1890). 

IrOB    (vlastně    Arnaios\    v    Homérově 
Odyssri  žebrák  na  Ithace,  který  od  Odyssea 
v  pěstním  zápase  byl  přemožen;  později  ná- 
■  zev  pro  neodbytného  žebráka. 


Irpeň  —  Irradiace. 


737 


Xrpe&,  řeka  v  ruské  gubernii  kijevské, 
pravý  přítok  Dnčpra,  pramení  se  v  újezdé 
skvirském,  protéká  ve  směru  vých.  a  pak 
sev.-vých.  Újezd  skvirský,  vasilkovský  a  ki- 
jevský  a  vlévá  se  do  Dnépra  u  osady  Bořky 
42  km  nad  Kijevem.  I.  jest  150  km  dl,  2  až 
100  m  šir.,  V«— 4  »«  hl,  v  době  povodní  roz- 
lévá se  až  na  IVs  km,  břehy  má  nízké  a  mo- 
čálovité, místy  porostlé  lesem,  není  splavná, 
ale  je  rybnatá.  Hl.  přítoky  jsou  Únava  v  právo 
a  Buča  v  levo.  Historicky  jest  I.  důležitá  tím, 
že  byla  některý  čas  hranicí  mezi  ruskou  a 
polskou  říší. 

Xrraoionálni  (z  lat.)»  n  e s  m  ě  r  n  é,  jest  re- 
álné číslo,  nedá-li  se  vyjádřiti  iako  zlomek 
o  celistvém  čitateli  a  jmenovateli.  Takovými 
čísly  jsou  na  př.  odmocniny,  logarithmy  aj. 
Obyčejné  vyjadřujeme  číslo  I.  zlomkem  de- 
setinným, ovšem  o  nekonečném  počtu  míst,  a 
neperiodickým.  Tato  vlastnost  některých  Čísel 
nazývá  se  irracionálnost  nebo  irracio- 
nalita  (též  asymmetrie  u  starších  mathc- 
matiků).    Při  počítání  s  čísly  i-mi  nahrazu- 


jeme je  zlomky  desetinnými  ukončenými  (ra- 
cionálními), které  se  s  nimi  shodují  v  urči- 
tém počtu  míst.  Podobné  nazýváme  porn  ér 
dvou  veličin  f-m,  nedá-li  se  vyjádřiti  pomě- 
rem dvou  celých  čísel.  Takové  I.  poměry 
vyskytují  se  často  v  geometrii;  klassickým 
příkladem  jest  poměr  obvodu  kruhu  k  jeho 
průměru,  jenž  jest  vyjádřen  t.  zv.  číslem  Lu- 
dolfovým        ,r  =  31415926... 

I.  hodnotu  mají  také  součty  mnohých  ne- 
konečných konvergentních  řad  a  součinů, 
na  př. 

e  =  2-7182818284 . . .  =  1  -f-  —  -f-  -  — 

+  OT3  +  l.->^^    ,+...ininf. 
nebo 


2.3.4 
n  _  2.2.4.4.6.6... 
2    ~"   1.3.3.5.5.7... 

Čísla  složená  z  čísel  Í-ch  a  racionálních 
jmenujeme  výrazy  surdickými  (dvojro- 
dými).  Jsou-íi  dva  výrazy  surdické  stejné, 


Obr.  I. 


Obr  fl. 


C.  1988.  Irradiace 


není  to  jinak  možno,  neŽ  Že  se  shodují  v  čá- 
stech racionálních  i  l-ch.  Tedy  z  rovnice 

X  4-  lF=  -^t  +  Vři 

plynou  rovnice  jf  =  .Vi  a  x=x^. 

Kovnice,  v  nichž  neznámá  vyskytuje  se 
pod  odmocninou,  nazývají  se  i. 

Vhodným  umocňováním  nebo  substitucemi 
lze  rovnice  takové  vždy  převésti  na  rovnice 
obyčejné  algebraické.  Črka, 

Zrradiaoe  (z  lat.)  jest  úkaz,  dle  kterého 
předměty  silněji  osvětlené  zdají  se  nám  býti 
většími  než  předměty  stejně  velké  slaběji  osvět- 
lené, zvláště  pozorujeme-li  je  z  větší  vzdále- 
nosti. Díváme-li  se  na  obr.  1.  ze  vzdálenosti 
3—4  m  (k  tomu  účelu  lépe  jest  provésti  jej  ve 
větších  rozměrech),  zdá  se  nám  bílý  proužek 
na  tmavé  půdě  býti  větší  než  stejně  velký 
pod  ním  stojící  černý  na  půdě  bílé.  Dojem 
silněji  osvětlených  předmětů  se  rozšiřuje  přes 
tmavé  okolí,  jak  ukazuje  obr.  2.,  v  němž  ob- 
délníky bílé  přes  černé  přesahují,  jakobv 
ipezi  těmito  byl  bíl^  proužek  je  spojující. 
Úkaz  pozoruje  se  zvláště  pěkné  podobnými 
deskami  skleněnými,  na  nichž  tmavé  části 
jsou  nahrazeny  neprůhlednými.  —  l-cí  srpek 
měsíce  přesahuje  značně  přes  ostatní  desku 

Ottfiv  Slovnik  Nau<ný.  av.  XII.  167  1897. 


měsíční  slabě  osvětlenou  světlem  dopadají- 
cím na  ni  ze  země.  Žhavý  drát  před  tmavým 
pozadím  zdá  se  býti  tlustším,  naopak  tmavý 
drát  mizí  před  plamenem,  vlas  proti  slunci 
není  téměř  viděti,  hvězdy  připadají  oku  jako 
světlé  kroužky,  aČ  pro  neskonale  malý  zorný 
úhel  měly  by  se  jeviti  jako  pouhé  body.  I. 
jest  silnější,  není-li  oko  akkomodováno,  avšak 
vyskytuje  se  i  při  úplné  akkomodaci  oka. 
l-ci  pozoroval  a  vysvětloval  již  Kepler  r.  1601. 
Plateau  (Mém.  de  lAcad.  Brux.  1839)  vysvě- 
tloval ji  řysiologicky  tím,  že  se  dráždění 
šíři  na  okolní  části  sítnice  přes  obrysy 
obrazu.  Již  Arago  r.  1839  vyslovil  náhled, 
že  i.  pochází  od  nedostatečné  achromasie 
oka;  Wrede  (1840),  Baden  Powell  (1849) 
vysvětlovali  ji  ohybem  světla  v  oku  po- 
važujíce úkaz  ten  za  fysikální,  nikoli  fy- 
siologický.  Helmholtz  (Physiologische  Optik 
1867  a  2.  vyd.  1889—1895)  vysvětluje  ji 
tím,  že  oko  není  prosto  ani  vady  chroma- 
tické,  ani  vady  sférické  a  Že  tvoří  se  na 
sítnici  místo  bodů  aberrační  kroužky  jako 
obrazy  svítících  bodů,  které  isou  větší  při 
silnějším  osvětlení  a  při  neciokonalé  akko- 
modaci oka.  Hering  se  opět  vrací  k  názoru 
Plateauovu.  Pka. 

49 


738 


Irrationalismus  —  Irregulární. 


Irration&lismQS  (lat.),  protirozumnost, 
protimyslnost,  nedostatek  rozumu. 

Xrredenta,  zkráceno  z  I  táli  a  I.,  t.  j.  ne- 
osvobozená  Itálie,  nazývá  se  v  Itálii  politi- 
cká strana  většinou  sociálních  demokratů  a 
republikánů,  která  si  obrala  za  úkol  sloučiti 
s  Itálií  všecka  okolní  území,  ve  kterých  žije 
italské  obyvatelstvo,  tedy  Korsiku,  Nizzu, 
Maltu,  jižní  údolí  švýcarská,  jižní  Tyrolsko 
(Trentino),  Gorici,  Gradišku.  Terst,  Istrii 
s  ostrovy  a  Dalmácii.  Zvláštč  mocné  vzpla- 
nulo hnutí  to  po  Berlínském  kongrcssu,  kde 
se  Itálie  marně  namáhala,  by  obdržela  čásť 
těchto  území.  V  čelo  postavil  se  Menotti 
Garibaldi  a  svolal  na  den  21.  čce  1878  ve- 
likou schůzi  do  Říma,  v  níž  usneseno,  by 
zástupy  dobrovolníků  obsadily  hned  Tren- 
tino a  Terst.  Usnesení  to  sice  nebylo  pro- 
vedeno, ale  vláda  Cairoliova  nevšímala  si  l-ty, 
ano  i  ji  podporovala,  tak  že  z  Itálie  vychá- 
zeli agitátoři,  kteří  hleděli  zvláště  v  Rak. 
Přímoří,  Terste  a  již.  Tyrolsku  šířiti  své  zá- 
sady. Teprve  když  r.  1885  I.  v  Terste  zosno- 
vala  plán  učiniti  pumový  attentát  na  císaře 
rakouského  a  kdvž  plán  byl  v  čas  prozrazen 
a  náčelník  l-ty  Oberdank  popraven,  všimla 
si  vláda  italská  hnutí  toho  a  dne  13.  bř.  1883 
ústy  ministra  Manciniho  prohlásila  je  za  státu 
nebezpečné.  Tím  poněkud  i.  byla  potlačena, 
ale  trvá  dosud  a  projevuje  nepřátelství  oby- 
vatelstvu slovanskému.  Viz  Haymerle,  Italicac 
res  (Vídeň,  1879). 

Xrreg^alarlta  (lat.,  vadóost)  jest  kanonická 
překážka,  pro  niž  ti,  kdož  stiženi  jsou  de- 
fektem právem  církevním  vyznačeným,  ne- 
mohou svěcení  dovoleným  způsobem  přijati, 
resp.  funkce  přijatého  svěcení  dovoleným 
způsobem  vykonávati.  Osoby  takové  zovou 
se  irregulares  (alieui  a  regula).  Tím  pečuje 
církev  o  to,  by  od  přijetí  svěcení  vyloučeni 
byli  ti.  jež  defekty  činí  neschopnými  k  za- 
stávání úřadu  církevního  a  kde  by  defekt 
ten  samému  stavu  klerikálnímu  byl  k  necti. 
Požadavek  ten,  již  ze  samé  povahy  věci  vy- 
plývající a  ve  Starém  i  Novém  Zákoně  odů- 
vodnění své  mající,  vyvozen  byl  blíže  posi- 
tivními předpisy  církevními.  Nékteré  z  irre- 
gularit,  jež  mohou  býti  buď  předchozí  nebo 
nástupné,  dle  toho,  vyskytnuly-li  se  před 
svěcením  nebo  až  po  něm,  zbavují  co  do 
důsledků  přijeti  všech  svěcení  nebo  vyko- 
návání všech  lunkcí  svěcení  jiŽ  přijatého, 
kdežto  jiné  pouze  přijetí  některých  svěcení 
a  vykonávání  některých  funkcí  svěcení  při- 
jatého zakazují,  z  čehož  zřejmo  rozdělení 
vadností  na  l-tes  totales  a  partiales; 
co  pak  trvání  se  dotýče,  některé  z  nich, 
kdyby  dispensí  nebo  jiným  způsobem  zákon- 
ným odstraněny  nebyly,  trvaly  by  na  vždy 
(=  l-tes  perpetuae),  kdežto  jiné  trvaií 
pouze  na  čas  (=  l-tes  temporales). 
Nejznámější  iest  vŠak  rozdělení  vadností  na 
l-tes  ex  defectu  a  ex  delicto,  ač 
vlastně  i  tyto  na  ony  redukovati  se  dají. 
Irregularity  ex  defectu,  jak  obyčejně  se 
uvádějí,  udávají  krátce  latin,  verše:  NataleSy 
animus,  libertas^  corpus  et  aetas^  Non  bigamus, 


lenis,  nec  malá  fáma  notet.  Jsou  to  tedy:  1.  Ne- 
dostatek manželského  zrození;  2.  nedosta- 
tečný věk;  3.  nedostatek  nezávislosti,  jeni 
vyplývá  jednak  ze  stavu  otrockého,  jednak 
ze  stavu  manželského  (za  živobytí  maniel- 
čina),  jednak  z  různých  úřadů  občanských  a 
jiných,  jednak  i  ze  stavu  vojenského;  4.  i>o- 
rušem*  svátostné  povahy  a  mystického  vý- 
znamu stavu  manželského  (I.  ex  defectu 
sacramenti),  aC  již  se  to  děje  bigamií 
sukcessivní  pravou  nebo  jen  domnélou.  a 
touto  jak  interpretativní  tak  napodobenou 
(jež  je  vlastně  I.  ex  delicto);  5.  sníženi  na 
cti  občanské  (I.  infamiae),  jež  však  aspoň 
z  větší  části  počítáno  bývá  mezi  l-tes  ex 
delicto;  6.  nedostatek  křesťanské  jemnosti, 
do  něhož  buď  ve  válce  nebo  při  soudu  hrdel- 
ním nebo  při  vykonávání  praxe  lékařské  a 
chirurgické  upadnouti  možno;  7.  nedostatky 
tělesné;  8.  nedostatky  duševní;  9.  nedosta- 
tečné vzdělání  a  10.  neosvědčená  stálost 
u  víře.  —  Co  pak  irregularit  ex  delicto  se 
dotýče,  jsou  příčinou  jejich  a)  jen  přeóiny 
a  zločiny,  jež  výslovné  a  jmenovité  v  záko- 
nech církevních  jako  takové  jsou  uvedeny, 
ať  veřejné  nebo  tajné,  a  b)  také  přečiny  a 
zločiny,  jež  infamií  právní  stíhány  jsou,  když 
v  obem  případě  jistým  podmínkám  odpoví- 
dají. Zločiny  a  přečiny  druhého  způsobu, 
infamií  právní  stíhané  a  irregularitu  působící, 
jsou  na  př.  souboj,  únos,  dvojžcnství  atd; 
přečiny  pak  a  zločiny  druhu  prvého  vypo- 
čítává verš:  Fonte  leus,  šacris^  censura^  cri- 
mine,  léto.  Jsou  to  tedy  1.  haerese,  apostasie 
a  schisma;  2.  zneužití  křtu  sv.;  3.  usurpace 
svěcení  ještě  nepřijatého  a  zneužití  svěcení 
již  sice  přijatého,  ale  censurou  zavazeného; 
4.  zabití  a  zmrzačení  člověka.  Mimo  to  pro- 
chází vadnost  též  z  nedůstojného  obchodo- 
váni s  menšími  stipendiemi,  jak  ji  ve  příčině 
kleriků  stanoví  dekret  posv.  kongregace  kon- 
cilu ze  dne  25.  kv.  1893.  —  Pomíjejí  pak 
některé  z  těchto  irregularit  samy  sebou  jed- 
nak pouhým  uplynutím  doby  (na  př.  vadnost 
nedostatečného  věku),  jednak  pominutím  pří- 
činy čili  mutatione  facti  (na  př.  nedostatek 
nezávislosti,  nedostatečné  vzdělání  atd.).  Vad- 
nost nemanželského  zrození  odstraní  se  le- 
gitimací, slavnou  professí  řádovou  a  dispensí; 
co  se  infamie  týče,  t.  zv.  infamia  facti  pomíjí 
s  pominutím  veřejného  mínění,  jež  nékteré 
hříšné  činy  infamií  stíhá;  infamia  juris  po- 
míjí pak  rehabilitací;  s  pominutím  infamie 
pomíjí  i  důsledek  její  —  irregularita.  Jinak 
ovšem  dají  se  vadnosti  odstraniti  též  dispensí, 
pokud  se  jí  vůbec  užívá;  neboť  v  některých 
příliš  ohyzdných  případech  dispense  od  irre- 
gularity se  neudělí.  Právo  dispensaČní  pří- 
sluší papeži;  však  i  biskupové  mohou  dispen- 
sovati  v  některých  případech,  a  to  buď  ex 
jure,  nebo  mocí  zvláštních  fakult  papežských, 
a  také  představení  řádoví  mají  v  té  příčině 
propůjčenu  jakousi  pravomoc.  Tpch. 

Irreg^lámi  (z  no  volat),  nepravidel- 
ný. —  I.  sbory,  nepravidelné  sbory, 
zástupy,  ač  s  účelem  bojovným,  válečným, 
přece  ne  po  vojensku  zařízené,  bez  výcviku, 


Irrelevantní  —  Irská  soustava. 


739 


takměř  více  méně  bez  kázně,  v  nestejném 
oděvu  a  vyzbrojení  a  shromažďující  se  nej- 
častěji  ve  válkách  na  podporu  vojska  pravi- 
delného. Ve  vojnách  občanských  rázu  národ- 
ního, když  pevná  vůle  a  vlastenecké  nadšení 
nahrazuji  poněkud  nedostatek  kázně  a  při- 
rozená chápavost,  obratnost  a  čilost  nahra- 
zují do  jisté  míry  nedostatek  výcviku,  I.  sbory 
mohou  hlavně  též  podrobnou  znalostí  území 
konati  služby  velmi  platné,  hlavně  ve  drobné 
válce;  kde  však  není  těchto  vzpruh  vyšších,  I. 
sbory  nejČastěji  se  zvrhají  v  roty  lupičské  a 
tak  bývají  postrachem  obyvatelstva.  Po  válce 
opět  bývají  rozpouštěny,  což  mnohdy  bývá 
velmi  nesnadno,  hlavně  když  v  državách  málo 
vzdělaných  mravní  cena  jejich  je  malá,  a  ty 
pak  znepokojují  a  týrají  občanstvo.  Podle 
válečného  práva  mezinárodního  příslušnici 
l-ch  sborů,  ani  když  nosí  jisté  odznaky  vojen- 
ské, nemají  nároků  na  ohledy  věnované  ve 
vojně  mezi  vojsky  vzdělanými  z  pravidla  za- 
jatcům válečným,  nýbrž,  byvše  nepřítelem 
přistiženi  se  zbraní  v  ruce,  bývají  považo- 
váni za  vzbouřence  a  utraceni  buď  náhlým 
soudem,  nebo  i  bez  okolků  hned  na  místě. 
Srv.  Bašibozukové,  Franctireur,  Gue- 
rilla, Hajduci,  Karlisté,  v  jisté  míře  též 
Sipojové  (povstalečtí),  Spáhijové  a  pod.; 
ve  smyslu  námořním  Flibustýři.      FAf. 

XrreleTaiitni  (z  novolat,),  bezvýznamný, 
nedůležitý. 

Irreligiosita  (z  lat.),  nedostatek  nábož- 
nosti, náboženského  ducha,  pak  přímo  nezna- 
božství,  bezbožnost. 

Irreparabilis  (z  lat.),  nenapravitelný,  ne- 
nahraditelný, l-le  tempu s,  čas,  jenž  jednou 
prchnuv  nedá  se  nahraditi. 

Irresdorf,  ves  v  Čechách,  viz  Lštín. 

Irresolntid  (z  lat.),  nerozhodný. 

XrrevokabUni  (z  lat.),  neodvolatelný. 

iTTgBJkgj  roztroušená  ves  v  Čechách,  hejt. 
Jáchymov,  okr.  Blatno,  fara  Pernink  (část. 
Blatno  a  Abcrtamy),  pš.  Pernink  a  Brciten- 
bach;  21  d.  s  147  ob.  n.  náleží  ke  katastr, 
obci  Perninku  a  11  d.  s  106  ob.  n.  Breiten- 
bachu  (1890).  Doly  železné. 

Irrigaoe  (z  lat.),  zavlažování.  —  l-cí 
v  lékařství  zove  se  splachování  nebo  zavla- 
žování ran  buď  čistou  vodou  nebo  různými 
roztoky  hlavně  antiscptickými.  K  léčebným 
účelům  užívá  se  i  nyní  ještě  s  prospěchem 
t.  zv.  trvalé  Čili  permanentní  I.,  zdokonalené 
Billrothem  a  Winiwarterem,  a  to  zejména  při 
zhmoždéní  končetin  nebo  při  rozsáhlém  hni- 
sání. 

Irrigator  (lat.),  válcovitá  nebo  kuželovitá 
nádoba  ze  zinkového,  železného  nebo  mosaz- 
ného plechu,  obsahující  as  Vj— 1  litr  vody  a 
opatřená  ve  dně  krátkým  nástavcem,  na  který 
se  navleče  gummová  rourka  libovolné  délky. 
Rourka  zakončena  jest  krátkou  trubkou  z  ko- 
sti, skla  nebo  kovu.  Voda  obsažená  v  l-u 
vytéká  tlakem,  jenž  jest  závislý  na  vertikální 
vzdálenosti  mezi  ústím  rourky  a  povrchem 
vody  v  nádobě  a  jenž  se  reguluje  prostým 
snížením  nebo  zvednutím  l-u.  Přerušení  prou- 
du vodního  děje  se  stisknutím  rourky  prsty 


neb  úplným  snížením  nádoby;  velmi  často 
opatřena  jest  rourka  k  témuž  účelu  uzavíra- 
cím kohoutkem.  —  V  lékařství  slouží  I.  ku 
zavlažování  nebo  vyplachování  jmenovitě  hni- 
sajících ploch.  Nejobvyklejší  I.  skládá  se 
z  plechové  nebo  skleněné  nádoby,  na  které 
stupnice  označuje  obsah,  a  z  kaučukové  roury, 
jež  vychází  obyčejně  ze  dna  nádoby,  bývá 
nestejně  dlouhá  a  na  konci  opatřena  různými 
násadkami  neb  strojky,  kterými  se  upravuje 
výtok  tekutin.  Při  vyplachování  l-em  sluší 
zachovávati  jistá  pravidla  opatrnosti;  dle  růz- 
ných účelů  (při  vyplachování  nosu,  žaludku, 
v  gynackologické  praxi  a  pod.)  bývají  l-y 
různým  způsobem  obměňovány  nebo  sestro- 
jovány též  na  jiných  principech,  nežli  jest 
běžný  druh  zde  uvedený. 

Initabilita  (z  lat),  dráždivost.  Dle 
Hallcra  zove  se  l-tou  zvláštní  schopnost  ně- 
kterých živých  tkaní  tělesných,  jež  na  zevni 
popud  buď  mechanický  nebo  chemicky  do- 
vedou se  smrštiti.  Nejvíce  jsou  draždivy 
srdce,  svaly  vůbec,  Žaludek,  střeva,  cévy, 
měchýř  močový,  děloha  a  žlázy  slizové.  Po- 
dobně jako  připisoval  svalovým  tkaním  dráž- 
divost, přiděloval  Haller  nervům  a  nervo- 
vým tkaním  citlivost  (sensibilitas).  Jeho  vý- 
klady těchto  zjevů  v  živém  organismu,  že 
dráždivost  a  citlivost  sídlí  v  základní  huspe- 
nině  tělesné  (gallerte),  nemohly  se  dlouho 
udržeti,  avšak  mcthody  zkoumací,  kterými 
k  dráždivosti  dospěl,  znamenají  v  dějinách 
fysiologie  velký  krok  ku  předu.  —  O  I -té 
duševní  viz  Dráždivost  psychická. 

Irritaoe  (z  lat.),  podráždění. 

Irritantia(z  lat.)  neb  erethistica  (zřec.) 
jsou  látky,  které  vůbec  ten  který  ústroj  těla 
dráždí;  vzbuzuji  buď  překrvení  nebo  zánět, 
tedy  anatomické  změny,  nebo  mají  za  násle- 
dek intensi  vnější  funkci  dotyčného  orgánu. 
Dle  ústroje,  na  který  účinkuji,  rozeznávají  se 
dermerethistica  (látky  dráždící  kůži),  sto- 
mcrethistica  (dráždící  ústa),  stomache- 
rethistica  (dráždící  žaludek),  entererethi- 
stica  (dráždící  střevo)  a  j.  Viz  též  Acria, 
Drastický  a  Rubefacientia.  Jš, 

Initovati  (z  lat.),  drážditi,  zlobiti,  hněvati. 

Irrltz.  ves  moravská,  viz  Jiřice. 

Irsa  [-šal,  městy s  v  okresu  monorském 
pešťské  stolice  v  Uhrách  na  trati  BudapešC- 
Czegléd  uh.  st.  drah;  má  stan.  pošt.  a  telegr., 
katol.  a  evang.  kostel,  synagogu  a  4429  ob. 
(1890)  hl.  Maďarů  (525  Slováků). 

Imee,  městys  na  Wertachu  v  okr.  kauf- 
beurenském  bav.  vl.  okr.  švábského,  s  kat. 
kostelem,  krajským  ústavem  pro  choromyslné, 
cihelnou  parní,  hnédouhel.  doly  a  1100  ob. 
(1890)  hl.  katol. 

Xrsohlngs,  ves  v  Čechách,  viz  1  i  ř  í  n. 

Zrsieglem,  ves  v  Čechách,  v.  Ji  říčko  v. 

Irská  soustava  (též  progressivni  s.) 
v  žalářnictví  jest  smíšená  soustava,  v  níž 
se  užívá  samovazby  i  společného  uvěznění 
trestanců,  a  sice  postupně  s  jednotlivými 
odstíny  od  t쎊ího  způsobu  uvěznění  ke  způ- 
sobu lehčímu  za  tím  účelem,  aby  vězeň  při- 
praven byl  pro  svobodu.  Tvůrcem  této  sou- 


740 


Irské  moře  —  Irsko  (horopisné  poměry). 


stavy  jest  sir  Waltcr  Crofton  (1854).  Trest 
avéznení  rozdělen  jest  na  4  stadia:  1.  vězeň 
přiide  na  9  měsfcfi  do  samovazby,  která  při 
dobrém  chováni  se  může  zkrátiti  o  1  měsíc; 
2.  dalším  stadiem  jest  spK>Iečná  donucovací 
práce  trestanců  v  pěti  odděleních;  chová-li 
se  trestanec  dobře,  pokračuje  z  odděleni  niž- 
ního do  vySšího,  až  pak  se  3.  dostane  do 
přechodnéno  vězeni  (intermediate  prison\ 
v  němž  požívá  již  větši  míry  svobody,  stoje 
v  dosti  volném  poměra  k  žalářní  správě; 
trestanecký  oblek  v  tomto  stadiu  bývá  od- 
kládán; nepolepšil-li  se  trestanec,  vrací  se 
do  nižšího  stadia,  kdežto  v  opačném  případě 
iest  4.  podmínečně  propuštěn  na  svobodu. 
Nalézá  se  totiž  pod  policejní  dohlídkou  a 
musí  dokázati,  že  se  poctivě  živí.  Ukáže-li 
se,  že  jest  propuštěný  svobody  nchoden,  po- 
zbývá nanovo  této  svobody.  Srv.  Holtzen- 
doríT,  Das  Irische  Gefángnissystem  und  die 
Zwischenanstalten  vor  Entlassung  der  StrSLÍ- 
linge  (Lipsko,  1859);  Bemerkungen  u.  Beob- 
achtungen  Qber  d.  gegenw.  Zustand  der  iri- 
schen  Gefángniseinrichtungen  (t.,  1862);  Krit. 
Untersuchungen  uber  die  Grundsfltze  und 
Ereebnisse  á.  ir.  Strafvollzugs  (Berlín,  1865). 

firské  moře.  angl.  Irish  Sea,  moře  mezi 
Irskem,  Anglií^  a  Skotskem,  čásf  okeánu 
Atlantského,  s  nímž  souvisí  na  severu  s  úz- 
k^  Severním  průlivem  (North  Channel),  na 
jinu  pak  mezi  Irskem  a  Walesem  širším  Svato- 
jirským průlivem  řSt.  George's  Channel).  Šířka 
jeho  od  záp.  k  výcti.  obnáší  230,  největší  délka 
od  jz.  k  sv.  320  km.  Kdežto  I.  m.  samo  jest 
klidné,  oba  zmíněné  průlivy  náležejí  k  nej- 
bouřlivějším vodám.  Mimo  ostrovy  Man  v  sev. 
a  Anglesey  v  jihu  není  tu  žádných  větších 
ostrovů.  Moře  jest  celkem  mělké,  zvláště  na 
východě.  Největší  hloubka  152  m  nalézá  se 
mezi  Dublinem  a  ostrovem  Anglesey. 

Irské  plátno  t.  co  polobavlněné  plátno. 

Irsko,  angl.  Ireland  [ajrlendj,  západní  a 
menší  z  obou  britských  ostrovů,  tvoří  krá- 
lovství spojené  s  Velkou  Britannií.  U  kelt- 
ského praoby vatelstva  slul  Eirin  neb  Erin, 
z  čehož  ve  starověké  a  středověké  geografii 
jména  lerne,  Ivernia,  Hibcrnia.  Ostrov 
obléván  jest  v  záp.  a  jihu  otevřeným  Atlant- 
ským okeánem,  kdežto  v  sev.  a  vých.  dělí 
jej  od  Velké  Britannie  nevelký  pruh  moře 
mající  skoro  ráz  průlivu,  proslulý  bouřemi  a 
příbojem  vln.  V  severu,  kde  se  I.  u  Fair 
Headu  nejvíce  blíži  Skotsku  (polouostrovu 
Cantire)  a  Velké  Britannii  vůbec,  nazývá  se 
tato  čásť  moře  Severním  průlivem  (North 
Channel),  na  nejužším  místě  pouze  20  km  šir. 
Ačkoliv  se  zde  nalézá  největší  hloubka  této 
části  moře  (273  m),  přece  jest  tu  znáti  nej- 
větší přírodní  souvislost  obou  ostrovů,  neboť 
irské  vrchy  antrimské  pokračují  za  North 
Channelera  dále  do  Skotska.  V  jihu  loučí 
průliv  Svatojirský  (St.  George's  Channel)  od 
sebe  hory  jihozáp.  Walesu  a  irské  kopce 
mezi  Liffeyera  a  Barrowem.  Část  moře  po- 
někud širší  mezi  oběma  průlivy  okolo  ostrova 
Man  nazývá  se  Irské  moře.  I.  obrysy  svými 
přibližuje    se   celkem    podobě   kosočtverce, 


jehož  podélná  osa  běží  od  js.  k  sv.  Nejsever- 
nějším bodem  ostrova  na  55*  23'  s.  L  jest 
Malin  Head,  nejjiž.  na  51*  26*  s.  2.  Mizen 
Head,  nejzáp.  na  10^  26'  z.  d.  Dunmore  Head 
(nejzápadn.  výběžek  Evropy  vůbec,  ještě  zá- 
padněji  několik  ostrůvků  a  skal),  nejvýchod- 
nějším  pobřeží  na  5^20'  z.  d.  naproti  Burial 
Islandu,  íižně  od  Donaghadee.  I.  zaujímá 
84.252  knfi,  z  čehož  638  km*  připadá  na  196 
malých  pobřežních  ostrůvků.  Nejdelší  osa 
ostrova  od  jz.  k  sv.  jest  497  Irm  dl.,  jinak 
největší  vzdálenost  mezi  severem  a  jihem 
činí  350,  průměrná  šířka  210,  největší  280, 
nejmenší  140  km.  Žádné  místo  na  ostrove 
není  přes  80  km  od  moře  vzdáleno.  Rozčle- 
nění pobřeží  jest  celkem  nevelké,  což  asi 
také  mělo  vliv  na  kulturní  vývoj  ostrova. 
Délka  pobřeží  obnáší  2250  km  a  počítáme-li 
i  s  drobnějšími  záhyby,  3750  km.  Množstvím 
krásných  přístavů  přírodních  předčí  sice  I. 
nad  Anglii,  avšak  pohříchu  nalézají  se  pří- 
stavy ty  až  na  jedinou  výjimku  na  straně 
západní,  od  Evropy  odvrácené,  kdeito  po- 
břeží východní  jest  ploché  a  jednotvárné. 
Jediným  dobrým  přístavem  na  pobřeží  vých. 
jest  Belfastský  (Belfast  Lough)  na  North  Chan- 
nelu.  Proto  přístavy  irské  v  poméru  kn  sou- 
sední Anglii  málo  jsou  oživeny  obchodním 
loďstvem,  skýtajíce  spíše  jen  útočiště  lodím 
rybářským.  Ha  pobřeží  sev.-záp.  nejdůležitěj- 
ším jest  hluboký  zářez  Lough  Swiny.  V  záp. 
hrabstvích  Donegalu,  Mayo,  Galway  a  Kerry 
upominaji  tvary  pobřežní  na  Skandinávii.  Vy- 
skytuji se  zde,  ovšem  v  menších  rozměrecii, 
fjordy,  značný  počet  táhlých  polouostrovu 
a  skupiny  malých  ostrovů  pobřežních.  Z  dů- 
ležitějších zátok  a  přístavů  pobřeží  záp.  jme- 
nujeme Donegalbai,  Clewbai  (chráněna  proti 
moři  Clareislandem,  463  m  vys.),  Galwaybai 
(nejrozsáhlejší  ze  všech  a  chráněná  proti 
moři  řadou  ostrovů  Aranských),  na  pobřeží 
jihozápadním  velice  rozervaném  nejlepší  pří- 
stav jest  Valentia  (východisko  atlantského 
kabelu),  Dinglebay,  zátoka  zv.  Kenmare  River 
a  Bantrybay.  Jižní  pobřeží  vykazuje  pro- 
stranný a  bezpečný  přístav  Cork.  Z  přírod- 
ních přístavů  l-ka  jest  14  přístupno  největším 
lodím,  kdežto  51  slouží  plavbě  pobřežní. 

Horoplsnó  poméry  l-ka  těsně  souvisejí 
s  geologickými  a  nelze  dobře  obé  od 
sebe  děliti.  Dobře  zastoupen  jest  silur,  devon 
a  karbon,  téměř  scházejí  dyas  a  jura  a  jen 
v  sev.-vých.  ostrova  vyskytuje  se  křída  a 
terciér.  V  této  části  shledáváme  se  také  se 
značným  územím  moderních  hornin  eruptiv- 
ních.  Starší  horniny  cruptivní  vyskytují  se 
ovšem  v  různých  krajích  l-ka  vůbec.  Doba 
ledová  postihla  téměř  celé  I.  a  zachovala 
četné  stopy.  Hory,  ovšem  nevysoké,  lemují 
téměř  celé  pobřeží  l-ka,  kdežto  celý  střed 
ostrova  zaujímá  rozsáhlá  centrální  planina, 
dosahující  pobřeží  jak  východního  (mezi  Du- 
blinem a  Dundalkcm),  tác  západního  (od  ústí 
Shannonu  až  k  horám  Connemarským),  čímž 
pobřežní  věnec  horský  v  míře  dosti  rozsáhlé 
jest  přerušen.  Případně  byla  podoba  l-ka 
přirovnávána   k   lastuře   mísovitě   položené. 


Irsko  (horopisné  poměry). 


741 


Hulí  děli  I.  mimo  centrální  planinu  na  násle- 
dující horopisné  kraje:  1.  Sev.-záp.  vrchy 
v  Donegalu  a  Derry;  2.  záp.  vrchy  v  Mayo, 
Galwayi  a  Connemaře;  3.  jihozápadní  vrchy 
v  Kerry  a  Corku,  k  nimž  se  druží  odloučené 
jinak  výšiny  Knockmealdown-Galty-,  Silver 
Mine- a  Slieve  Felim  Mountains;  4.  jihových. 
vrchy  Wicklowské  a  Dublinské;  5.  sev.-vých. 
vrchy  v  Moume,  Carlingfordu  a  Antrimu. 
Nejsou  to  vyvinutá  pásma,  nýbrŽ  jen  skupiny 
vrchů,  jichž  smér  se  shoduje  se  směrem  v  Skot- 
sku a  Walesu.  Vrchy  jsou  v  celém  l-ku  z  pra- 
vidla holé  (pouze  západní  a  jihových.  mají 
les),  často  však  divoké  a  skalisté,  tvarů  z  pra- 
vidla malebných.  Každá  ze  jmenovaných  sku- 
pin má  svůj  zvláštní,  nejen  geologick]^,  ale 
i  krajinný  ráz.  Záp.  a  sev.-záp.  pohoří  jsou 
nejstarší  hory  l-ka.  Rozdíl  v  krajinném  rázu 
vůči  mladší  planině  centrální  jeví  se  tu  ná- 
padně ve  tvaru  pobřeží.  Kopčité  krajině  od- 
povídá vysoké,  skalisté  a  rozervané  pobřeží, 
ježto  horniny  zdejší,  náležející  silně  meta- 
morfovaným  vrstvám  předsilurským,  dobře 
vzdorují  činnosti  vln.  Tam  však,  kde  karbon- 
ské  vápence  centrální  planiny  dosahují  moře, 
a  to  se  děje  v  plochém  pobřeží,  domohla  se 
voda  panství  na  úkor  souše  a  vytvořila  roz- 
sáhlé zátoky  u  Gallwaye,  Sliga  a  Ballyshan- 
nonu.  Tektonicky  i  jinak  upomínají  sev.-záp. 
a  záp.  vrchy  na  Skotsko.  Krajinný  ráz  těchto 
končin  jest  zvláštní,  vážn^,  ba  aŽ  zasmušilý. 
Slatiny  a  vřesoviště  střídají  se  tu  s  množ- 
stvím jezírek.  Vzdělávání  půdy  jest  nevý- 
nosné a  také  řídké.  Skutečně  velkolepý  obraz 
skýtají  pobřežní  ostrovy,  zvláště  Tory  Island 
a  ještě  více  Achill,  největší  z  irských  ostrovů 
(962  m  vys.).  Nikde  nevytvořuje  se  zde  pásmo; 
vrchy  vyskytují  se  porůznu  a  výše  Jich  ob- 
náší 650 — 800  m.  V  Donegalu  dosahuji  severo- 
západní vrchy  největší  výŠe  horou  Arigal 
(750  m),  v  hrabství  Mayo  pnou  se  záp.  vřeny 
nejvýše  v  hoře  Mweelrea  (>obr  západut  824  m), 
jež  přímo  z  moře  vystupuje.  Severnější  Ne- 
phin  Mountains  dosahují  v  stejnojmenné  hoře 
805  m. 

Největší  výše  v  l-ku  dosahuje  horstvo  jiho- 
západní, rozložené  hl.  v  hrabstvích  Kerry  a 
sousedních.  Tuto  část  l-ka  kryly  kdysi  de- 
vonské vrstvy  sladko  vodního  pískovce,  sle- 
pence a  břidlic.  Na  konci  doby  uhelné  byly 
mocným  tlakem  od  jihu  k  severu  zvrásneny 
i  s  karbonským  vápencem  nad  nimi  ulože- 
ným. Pozorujeme-li  geologický  profil  vedený 
kolmo  na  osu  zdejšícn  poTouostrovů  a  zátok 
mezi  nimi,  spatřujeme  v  polouost rovech  vrstvy 
devonské,  vzdoru  schopnější,  kdežto  zátoky 
nám  označují  místa,  kde  vápenec  karbonský 
v  synklinalách  uložený  podlehl  vlivu  moře, 
jemuž  na  pomoc  zde  asi  přispěly  déšť  a  mlhy. 
Na  polouostrově  mezi  zátokou  Ďingle  a  Ken- 
mare-rivercm  nalézá  se  krajina  Kiílameyská, 
proslulá  svými  krásami  přírodními,  zvláště 
jezerem  Killarneyským  (vlastně  Lough  Leane 
19  km*  vel.).  Na  jeho  jihozáp.  a  jihovýchodní 
straně  zdviná  se  nejvyšší  hřbet  celého  ostrova 
Carrantuohill  (1041  m)  a  jihových.  od  něho 
Mount  Mangerton  (840  m).    K  těmto  horám 


druží  se  geologicky  i  hory  dále  k  východu, 
tak  Knoc&iealdown  Mountains  (795  m)  a  nej- 
vyšší z  nich,  již  v  jižní  části  hrabství  Tippe- 
rary,  Galty  Mountains  (Galtymore  919  m). 
I  vrchy  v  sev.  části  hrabství  Tipperary,  t 
Silver  Mine  (Keeper  692  m)  a  Slieve  Felim 
Mountains,  jsou  devonské,  tak  že  je  sluší  po- 
čítati ještě  k  horstvu  jihozápadnímu,  ačkoliv 
se  nalézají  jako  ostrovy  v  planině  centrální. 
V  jihových.  části  l-ka  mezi  pobřežím,  řekami 
Barrowem  a  Liffeyem  nalézají  se  vrchy  Wick- 
lowské. Pobřeží  lemuje  zde  pás  cambria 
beze  všech  stop  pozdější  činnosti  eruptivní, 
kdežto  vznik  vrchů  padá  do  siluru.  Velikou 
roli  měla  zde  žula,  jež  na  mnoha  místech 
prorazila  vrstvy  zpodního  siluru  a  značně  po- 
změnila ráz  horstva.  Dříve  se  mělo  za  to,  2e 
zde  leží  v  horách  ohromné  bohatství  zlata, 
naděje  tyto  však  byly  zklamány.  Největší 
výše  dosahuje  zde  Lugnaquila  (927  m).  Sku- 
pma  ta  jest  velice  pusta,  téměř  liduprázdna, 
jinak  však  vykazují  vrchy  ty  proslulé  sluje, 
vodnaté  potoky  a  i  několik  jezer.  Jižně  od 
Lugnacjuily  dosahuje  Mt.  Leinster  793,  Mt 
Blacstaurs  734  m,  na  sever  od  Lugnaquily  h. 
Kippure  751  m.  Pobřeží  jest  zde  přívětivější 
než  vnitřek. 

Horstvo  v  sev.-vých.  l-ku  jest  sice  malých 
rozměrů,  avšak  neobyčejné  zajímavo.  Sledu- 
jeme-li  pobřeží  od  Dublina  na  sever,  přejdeme 
nejprve  centrální  planinu,  jež  sáhá  až  po 
Dundalk,  zde  však  vidíme  nejprve  vrchy 
Carlingfordské  a  za  Lough  Carlingfordem 
vyšší  Mourne  Mountains  (nejv.  Slieve  Do- 
nard  850  m).  Krajina  ta  byla  po  dlouhý  Čas 
svědkem  činnosti  eruptivní.  Silurský  podklad 
prorazily  tu  žuly,  syenity  a  dolerity.  Ještě 
zajímavější  jsou  vrchy  Antrimské.  Vnitřek 
hrabství  Antrímu  iest  sice  dosti  jednotvárný 
a  dosahuje  jen  zřídka  výŠe  500  m,  za  to  však 
pobřežní  pás  skýtá  zjevy  neobyčejné.  Zde  se 
nalézá  při  sev.  pobřeží  Antrimu  proslulá  če- 
dičová hráz  Giants  Causeway  (v.  t.).  V  hrab- 
ství vyskytuje  se  trias  (sůl  u  Carricksugusu), 
křída  na  pobřeží,  na  záp.  a  již.  hranici  tohoto 
kraje,  uvnitř  erupce  čediče,  pochodící  z  mio- 
cénu,  nikoliv  však  najednou  vyvřelé.  Největší 
však  část  celého  l-ka  jest  vlnitá  planina,  t.  zv. 
centrální,  jež  zaujímá  V4  celého  ostrova,  na- 
lézá se  z  pravidla  pod  50  m  n.  m.  a  jen  zřídka 
dosahuje  150  m.  Následkem  toho  stlačuje  se 
střední  výŠka  l-ka  na  23  m.  Pouze  místy 
spatříme  tu  skutečný  podklad  planiny,  nebof 
povrch  kryt  iest  hlavně  materiálem  zpodních 
morén  bývalé  ledovcové  pokrývky  a  mimo 
to  mladší  pokrývkou  v  podobě  rašehn  a  slatin. 
Jedna  z  nejrozsáhlejších  slatin.  Bog  of  Allen, 
nalézá  še  mezi  Dublinem  a  Tullamorem.  Cel- 
kový ráz  jest  ovšem  jednotvárný,  avšak  roz- 
sáhlé úrodné  pruhy  dodávají  celému  ostrovu 
svěží  zelené  vzezření.  Jezera  jsou  tu  hojna. 
Nížina  ta  náleží  sice  útvaru  uhelnému,  avšak 
ložiska  zdejšího  uhlí  jsou  nepatrná.  Aspoň 
dvakráte  bylo  I.  postiženo  dobou  ledovou. 
Ledová  pokrývka  za  prvé  ledové  doby,  jež 
byla  rozhodně  rozsáhlejší,  byla  nejméně  500, 
snad  však  i  900  m  mocna.  Upomínek  na  toto 


742 


Irsko  (vodopis,  podnebí,  kvetena). 


zalednění,  jež  zaujalo  snad  celé  I.,  podnes  tu 
dosti,  t.  hlína  glaciálni,  bludné  balvany,  dlouhé' 
náspy  štérku,  >eskers«,  škráby  na  skalách. 
Druhé  zalednění  bylo  i  zde  rozměrů  patrné 
menších.  Po  konci  doby  ledové  objevili  se 
v  l-ku,  jež  i  nyní  nějaký  čas  s  V.  Britannii 
souviselo,  ještě  jednou  velicí  ssavci  diluvi- 
ální,  mamut,  nosorožec  a  zvláště  pro  I.  cha- 
rakteristický a  pamětihodný  Megaceros  hiber- 
nicus.  šv. 

Vodopis.  I.,  náležející  celé  k  úvodí  Atl. 
okeánu,  jest  bohato  na  řeky,  jezera  a  prů- 
plavy. Největší  řeka  je  Shannon  (383  km  dl., 
18.168  km}  úv.,  200  m»  ve  vteřině)  až  k  Li- 
mcricku  splavná.  Na  jih  tekou  ještě:  Lee, 
Blackwater,  vlévající  se  po  běhu  150  km  do 
moře  u  Youghalského  přístavu,  a  Barrow, 
která  přibírá  3  km  nad  New-Rossem  přítok 
Noře  a  12  km  od  Waterfordu  přítok  Suir. 
Na  vých.  vlévají  se  do  moře:  Slaney  u  Wex- 
řordu,  Liťfey  u  Dublinu  a  Boyne  (113  km  dl.) 
s  přítoky  Ďeel,  Mattoch  a  Blackwater.  Na 
sev.  tekou:  Foyle  a  Bann  (137  km  dl.),  splavná 
až  ke  Coleraineu;  na  sev.-záp.:  Erne  (116  km) 
a  Moy;  na  západ  široká  a  dravá  Galway,  vy- 
tékající z  jezera  Corribského.  —  Z  jezer,  po- 
krývajícícn  úhrnem  plochu  2300  /fm*,  jest 
největší  Lough  Neagh  (397  /rm*,  3—6  m  hl.) 
v  sev.-vých.    I*ku;  jim   protéká  řeka  Bann. 

V  sev.-záp.  l-ku  jest  Lough  Erne,  kterým 
teče  řeka  téhož  jména;  skládá  se  ze  2  jezer, 
hořejšího  (Lough  Erne  Upper)  a  dolejšího 
(Lough  Erne  Lower),  jež  spojuje  rameno 
15  km  dlouhé.  Provincie  Connaught  má  je- 
zera: Conn,  Mask,  Corrib  (176  /cm*,  po  veli- 
kosti druhé  jezero  l-ka),  Allen  (60  Vm',  kte- 
rým teče  Shannon),  Ree  a  Derg.  V  Mun- 
steru  pak  je  proslulé  trojjezeří  Killarney.  Na 
záp.  od  L.  Corrib  roztroušeno  130  jezírek. 

V  hornatých  krajinách  vyskytují  se  také  je- 
zera glaciální.  Bohatá  na  jezera  jsou  hrab- 
ství:  Longford,  Westmeath,  Clare,  Antoim, 
Fermanagh,  Tyrone,  Galway  a  Mayo.  —  Dů- 
ležité průplavy  jsou:  Veliký  průplav  (Grand 
Canal)  128  km  dl.,  od  r.  1765;  počíná  u  Du- 
blina  a  končí  u  Ballinasloe  na  řece  Sucku; 
Royal  Canal  122  km  dl.,  od  r.  1789.  zbudo- 
vaný nákladem  1,421.954  1.  st.;  Lagau  Canal 
spojuje  Belfast  s  Lough  Neagh  a  Ulster  Ca- 
nal spojuje  Neagh  s  Lough  Erne.  Tvoří  tedy 
poslední  2  průplavy  vodní  dráhu  spojující 
západ  s  východem.  Newoy  Canal  vede  od 
horního  Bannu  a  L.  Neagh  ke  Carlingford 
Lough.  Barrow  Canal  slučuje  dolní  Barrow 
s  větví  Grand  Canalu.  jezero  Corrib  souvisí 
na  sev.  průplavem  s  jezerem  Mask.  Průplavy 
se  splavnými  řekami  tvoří  vodní  dráhu  dlou- 
hou 614  km. 

Podnebí  Í-ka  jest  úplně  závislé  na  vlivu 
Atlantského  okeánu.  Tento  vliv  charakteri- 
sují  zmírněné  proměny  teploty,  mírná  zima 
a  chladnější  léto,  hojné  srážky,  zvláště  zimní 
a  podzimní,  skoro  stále  zachmuřené  nebe  a 
značný  pohyb  vzduchu.  Nejstudenější  krajiny 
(nehledíc  ovšem  na  některá  pohoří)  jsou  ve 
vých.  a  severových.  l-ku.  Nejteplejší  však 
zima  jest  na  jihozáp.  a  jižním   pobřeží,  kde 


teploměr  jen  zřídka  klesá  pod  nullu.  Valentia 
má  ještě  po  7  měsíců  teplotu  přes  10*  C. 

8IP«dnr  tttploU  niktttrýeh  míst  v"C. 


Sev.  i  Výl. 

Lc- 

Du- 

Cer- 

^  .       RočrU 
Ř'J«°  tepl. 

Ciřka  1  n.  m. 

deo 

ben 

▼coec 

Belfast  .   .  . 

54»l6' 

30 

44 

8-4 

»5'4 

9a 

9' 3 

Dublin  .   .   . 

5  ■{•22' 

48 

4-7 

86 

154 

9-a 

Q-5 

Athlone 

53*^5' 

92 

3-6 

8-6 

,5-6 

9' 4 

92 

Valentta    .   . 

5«*55' 

7 

74 

9-6 

13-3 

11-6 

lo-ii 

Směrem  do  vnitra  země  a  k  východu  vů- 
bec jsou  proměny  teploty  poněkud  větší.  Na 
Valentii  má  leden  74^  červenec  153*^,  rozdíl 
7-9«;  Dublin  4•7^  15<  rozdíl  10*7^  Ježto  te- 
ploty na  jaře  jen  zvolna  přibývá  a  na  pod- 
zim zvolna  ubývá,  má  I.  relativně  chladnější 
jaro  a  teplejší  podzim.  Na  Valentii  stoupá 
teplota  od  ledna  do  dubna  o  2'2*.  Moře  hlavně 
v  době  zimní  je  teplejší,  v  létě  naopak  chlad- 
nější než  vzduch  na  týchž  místech;  má  tedy 
v  zimním  polouletí  oteplující  vliv,  hlavně  na 
západě  a  jihozápadě  l-ka.  Tomuto  vlivu  od- 
povídá také  bohatá  vegetace,  která  dala  l-ku 
názvy  »zelený  ostrov*,  >smaragdovy  ostrov* 
{Emerald  island),  »zelený  Erin*.  Vavřín  do- 
růstá (v  Tipperary)  ještě  výšky  10  m  a  zůstává 
v  zimě  bez  ochrany.  Množství  srážek  je  vli- 
vem moře  daleko  pravidelněji  rozděleno  neí 
v  Anglii  a  ve  Skotsku.  I.  má  2  maxima,  v  říjnu 
a  v  lednu;  duben  a  květen  jsou  na  deště  nej- 
chudší. Nejhojněji  vyskytuji  se  srážky  na  se- 
veru a  západě  l-ka,  který  na  deště  jest  da- 
leko bohatší  (1500  mm)  a  tudiž  i  vlhčí  ncili 
východ  (Dublin  740  mm).  Okolí  jezera  Killar- 
neye  je  málokdy  bez  deště;  jediný  den  s  2 
až  3  přeháňkami  pokládá  se  již  za  příznivý. 
Pravý,  l-ku  vlastní  déšť  trvá  po  3  neděle. 
Sníh  a  mrazy  ani  v  horách  dlouho  netrvají. 
Nebe  jest  silně  zachmuřeno,  zvláště  v  zimě,  a 
vzduch  nasycen  jest  stále  vodními  parami. 
Tím  zamezuje  se  prchání  tepla,  které  by  jinak 
působilo  k  tomu,  že  by  se  teplota  vlivem 
dlouhých  nocí  severních  značně  snižovala. 
Pozorování  průměrného  denního  trváni  slu- 
nečného svitu  v  1.  1881—90  vykazovalo  pro 
Armagh  3*3,  Markee  33,  Dublin  4,  Parsou- 
stown  37,  Valentii  41  hodiny.  Svítí  tudiž 
v  l-ku  slunce  denně  průměrem  jen  3 — 4  ho- 
diny. Stále  značný  tlak  vzduchu  na  jihozáp. 
a  v  zimním  polouletí  na  záp.  a  severozápadě 
trvající  minimum  způsobují  záp.  větry.  Vlhké 
a  deštivé  klima  se  zmírněnou  teplotou  jest, 
jako  v  Anglii,  příznivo  vzrůstu  travin.  V  létě, 
ač  vlhkém,  daří  se  ještě  pšenice.  Tím  přízni- 
vější jsou  tyto  klimatické  poměry  vzrůstu 
ovsa,  ječmene  a  luk.  Na  nejzazšim  severu, 
kde  léto  jest  daleko  chladnější,  vlhčí  a  de- 
štivější, daří  se  již  jen  oves.  BPfd. 

Květena  irská  jest  velmi  chudá  pro  nedo- 
statek lesů.  Co  není  v  l-ku  pole,  jest  bažina 
nebo  pastva  již  od  středověku;  větry  brání 
obnově  lesa.  Hory  nemají  zvláštních  tvarů  a 
bylinstvo  domácí  sotva  přesahuje  tisíc  do- 
brých druhů  (Wallace  udával  970,  Mackay 
940  dr.),  které  jsou  tytéž  jako  naše  až  na  ně- 
kolik jižnějších  na  jihozápadě  (28  dr.  dle  For- 


Irsko  (zvířena,  obyvatelstvo). 


743 


besa):  6  dr.  rodu  Saxifraga,  Erica  mediterra- 
nea^  cHiaris  a  mackjyaua,  Pinguicula  grandi- 
Jlora,  ale  hlavně  středomořský  Árbutus  unedo^ 
americké  Splvanthes  cenina  a  Sisyrynchium 
anceps  a  především  tropické  kapradí  hor  Kil- 
larneyských  {Trichomaites  radicans,  též  vsev. 
Pyreneích,  ale  i  v  Brazílii,  Indii  a  Madaga- 
skaru). Podobné  poměry  vyskytují  se  ukrypto- 
gamů  vyšších.  Tak  jsou  tu  mechy  některé 
rodů  tropických  (Hookeria  laeteviren<,  Da.to- 
nia  splacimoidea  z  Mexika,  Ulota  calvescens)  a 
i  jatrovky  {Lepidoiia  tnmidula,  Lejeunia,  Lu- 
nularia,  Flagiochila  decipiens). 

Zvfrena  jest  podobna  naší,  jenže  chudší. 
Není  tu  na  př.  plcha,  krtka,  veverky,  zajíce, 
ani  hadů,  ani  želvy,  jediná  ještěrka  {Lacerta 
vivipara),  skokan  a  ropucha  (žádná  Hýla), 
mlok  {Triton  taeniatus)  z  obojživelníků  (dle 
Forbesa).  Ptáci  titíž  jako  v  Anglii,  někdy 
přicházejí  s  bouřkou  hosti  z  jihu  {Anotts  sto- 
lidus)  nebo  z  Ameriky  {Procne  purpur ea).  Ryby 
jsou  chudší,  scházejí  na  př.  mík,  Cottus  gobio, 
Acerina  vulgaris,  lipan,  parma  a  jiné  kapro- 
vité.  Day  uvádí  okouna,  ježdíka,  pstruhy  (cn- 
demický  Coregonus  pollan),  štiku,  karáska  a 
5  cypnnid,  ouhoře,  jesetra,  mihuli,  celkem 
15  druhů.  Kapr  sem  uveden  r.  1605.  Hlavní 
výnos  poskytují  lososi  (prý  na  4  milliony  zl. 
ročně).  Lota  vulgaris  jest  známa  v  l-ku  je- 
diné jedním  exemplářem.  V  moři  záp.  jsou 
některé  teplejší  tvary:  Scorpaena  dactyloptera, 
Lophius  piscatoriuSj  Lampris  luna  a  j.  a  tvary 
hloubky  mořské:  Trichiurus  lepturus^  Lepido- 
pus  caudatus.  Výprava  lodi  »FingaU  přivezla 
22  druhů  z  hloubky  záp.  moře,  4  Macrury, 
středomořské  (Mora,  Molva)  a  arktické  tvary 
a  novou  rybu  Motellichthys  retvopinnatus, 
Greene  sebral  odtamtud  10  druhů,  mezi  nimi 
nový  druh  Solea  greene  i.  fy. 

Obyvatelstvo.  Původním  obyv.  l-ka  byli 
nepochybně  Iberové.  Utonuli  však  naprosto 
v  pozdějším  živlu  keltském,  jenž  v  sobě  po- 
hltil též  potomky  anglických  a  skotských  ko- 
lonistů. Z  těchto  elementů,  v  nichž  ovšem 
jádrem  do  dnes  jest  keltský  živel,  povstal 
dnešní  »Paddy<,  jak  se  Irům  říká  dle  jejich 
národního  světce  Patricka.  Přihlédneme-li 
k  tělesné  konstrukci  Irčana,  můžeme  roze- 
znati patrně  2  kontrastující  typy.  Tak  zvaní 
Milesiové,  bydlící  na  jihozáp.  í-ká,  překvapují 
nás  vzezřením  zúplna  jižním,  jež  asi  dalo  také 
původ  k  národní  pověsti,  Že  v  žilách  jejich 
koluje  krev  krále  Milcsia,  jchoŽ  synové  prý 
ze  Španěl  přišli  do  l-ka.  Vynikajíť  Milesiové 
svými  hustými,  černými  vlasy,  lesklým,  tma- 
vým okem,  obličejem  oválovým  a  jemnými, 
něžnými  formami  těla  vůbec.  Naproti  tomu 
obyv.  usazené  ve  středu  země  a  v  hornatých 
krajích  severozápadu  vyznačuje  se  vysokými 
lícmmi  kostmi,  tupým  nosem,  kulatém  obli- 
čejem, zrakem  šedivým,  hrubými,  hnědými 
vlasy,  tělem  svalovitým  a  zavalitým  vzrůstem, 
tedy  vlastnostmi  seveřana.  Ostatní  obyv.  l-ka, 
hlavně  na  východě,  nemajíc  v  sobě  krve  kelt- 
ské, nemá  tak  charakteristických  vlastností. 

Povaha  Irčana  jest  zvláštní,  budíc  dojem 
úplné  směsice  vlastností  rozhodně  si  odpo- 


rujících. Vlivem  nešťastných  poměrů,  hlavně 
však  vinou  neustálého  boje  s  převahou  an- 
glickou, stalo  se,  že  slabý  Irčan  hleděl  si  po- 
moci, jak  mohl,  a  v  důsledcích  toho  horší 
vlastnosti  dostaly  nad  lepšími  vrch.  Základ 
irské  povahy  tvoří  pohyblivá  a  rychlá,  v  si- 
tuaci se  vpravující  mysl,  s  níž  sice  na  jedné 
straně  souvisí  přirozeně  básnické  nadání, 
smysl  pro  umění,  láska  k  hudbě  a  výmluv- 
nost, na  druhé  však  zase  celá  řada  osudných 
chyb,  kotvících  v  nedostatku  rozvahy,  vy- 
trvalosti a  sebeovládání.  Irčan  jest  sice  vědy- 
chtivý,  bystrý  a  vtipný,  ačkoliv  z  prohnanosti 
dovede  se  také  stavěti  nechápavým  a  pro- 
sťoučkým,  avšak  jest  povrchním  při  práci 
hmotné  i  duševní,  při  prvé  nespolehlivým  a 
málo  vytrvalým,  při  druhé  pak  ne  dosti  oprav- 
dovým. Pro  svoji  těkavost  a  mělkost  není 
schopen  vyšších  úkolů  a  vážných  výsledků 
se  nikdy  nedodělá  při  sebe  větší  a  zimnič- 
néjší  činnosti.  Snivá  a  dobrosrdečná  povaha 
irská  stává  se  ihned  přístupnou  a  důvěřivou, 
z  lásky  k  příteli  jsouc  hotova  podniknouti 
věci  nejnesmyslnější.  S  druhé  strany  však 
zase  jest  Irčan  škodolibým  vůči  nepříteli,  ba 
i  proti  tomu,  kdo  mu  neublížil,  není-li  k  němu 
právě  vázán  svazky  ani  příbuzenskými  ani 
přátelskými,  tak  že  se  často  osvědčuje  uží- 
vané přísloví:  »kdyby  jednoho  Ira  na  rožeň 
napíchli,  hned  jest  druhý  hotov  jím  otáče- 
ti*. Jest  pochopitelno,  že  zrada  hrála  oškli- 
vou úlohu  ve  všech  irských  povstáních.  Ze 
svědomitosti,  jež  právě  Angličana  charakteri- 
suje,  Irčan  si  mnoho  nedělá  a  s  pravdou  to 
vždy  na  přísné  vážky  také  nebéře.  Jsa  lehce 
vznětlivým,  je  připraven  každou  chvíli  ku 
rvačce  a  násilí,  miluic  nevázané  a  bujné  ve- 
selí. Při  pohostinství  stává  se  marnotratným 
a  zapomíná  na  budoucnost.  Právě  tak  lehce, 
jak  uvykne  blahobytu,  snáší  i  nedostatek  a 
spokojí  se,  má-li  jen  brambor  ku  ztišení 
hladu.  Jest  ovšem  pochopitelno.  Že  při  těchto 
povahách  zákonodárství  anglické  naráží  v  l-ku 
stále  na  tuhý  odpor. 

Národnost  irská  jest  pojmem  velmi  pro- 
blematickým, ač  obyv.  l-ka  z  největší  části 
keltská  krev  v  žilách  koluje.  Rozhodně  assi- 
milovali  se  potomci  anglických  a  skotských 
kolonistů  domorodým  Keltům  do  té  míry, 
že  povahou  i  tělesnou  konstrukcí  na  staré 
Kelty  upomínají  a  tudíž  sluší  je  za  pravé 
Iry  považovati.  Avšak  národnostní  otázka  ne- 
dere se  v  l-ku  tak  do  popředí  jako  jinde, 
jsouc  zatlačována  bojem  náboženským  skoro 
naprosto.  Protestant  a  katolík  stojí  proti  sobě 
na  nůž,  ač  nedá  se  zase  upříti,  ze  při  jistých 
zájmech  národních  obě  strany  jdou  ruku  v  ruce 
proti  nenáviděným  Angličanům,  na  něž  s  patra 
hledí  jako  na  cizince.  Možno  říci,  mluví-li 
se  již  vůbec  o  irské  národnosti,  že  víže  se 
spíše  k  zemi  neŽ  k  předkům  a  mateřské  řeči. 
Irčan  protestant  jest  vzdělanější,  svému  i^ů- 
vodu  věrnější,  rozvážnější  a  v  požadavcích 
svých  spíše  umírněnější  než  katolický  dědic 
lehké  povahy  keltské;  ale  reklamuje  si  jedno- 
hlasně s  tímto  I.  pro  Iry,  byť  i  k  Anglii  jej 
poutala  víra  a  namnoze  i  dávný  původ  ro- 


744 


Irsko  (obyvatelstvo). 


dinný.  —  Pravé  takovou  potíž,  jako  s  národ- 
nosti, mají  Irčané  se  svým  národním  jazykem 
keltským.  Namáhání  spolku  »Society  for  the 

f)reservation  of  the  Irish«  zůstane  asi  bez  trva- 
ých  následků,  ačkoliv  se  mu  zdařilo  v  né- 
kolika  školách  zavésti  irštinu  jako  předmét 
vyučovací.  Roku  1851  mluvilo  irsky  ješté 
1,204.684  lidí,  r.  1871  již  toliko  817.875  (157o), 
r.l881  počet  ten  zase  stoupl  na  950.000(18-4%;, 
z  nichž  pouze  64.000  neznalo  anglicky,  ale 
r.  1891  sklesla  cifra  ta  rapidné  dolu,  totiž  na 
680.174  hlav  (13-6Vo).  a  z  téch  toliko  38.121 
anglicky  neznalo  (207o)-  Nejčetněji  udrželo  se 
toto  irsky  mluvící  obyv.  na  západě  a  severo- 
západě země,  zejména  v  Donegalu,  Mayu,  Gal- 
wayi,  Clare,  Kerry  a  v  odlehlých  krajinách 
Corku  a  Waterfordu.  Příčina  tak  rychlého 
ubývání  znalosti  irské  řeči  spočívá  v  té 
okolnosti,  že  ani  třetina  těch,  kdož  irsky 
znají,  není  pod  20  let  stará.  Naproti  tomu 
saský  živel  zaujímá  v  I -ku  větší  díl,  než  se 
pravidelně  za  to  má.  Ve  většině  jest  na  zá- 
padě v  protestantském  Ulsteru,  kde  zejména 
Skotové  a  Angličané  jsou  hlavním  jádrem 
obyv.  Od  Dublin  a  táhne  se  saské  plémě  stře- 
dem ostrova  až  k  Tipperary  a  Shannonu,  na 
jihovýchodě  ujalo  se  pevně  ve  Wexfordu  a 
Waterfordu.  Se  saskou  krví  smíšeni  žijí  po- 
tomci dobyvatelů  skandinávských.  Zkrátka 
lze  říci,  že  keltský  živel  ustoupil  před  ra^ou 
saskou  do  hornatých  krajin  západu  a  jihu. 
Na  východě  tvoří  keltské  obyv.  jedině  vý- 
jimku v  baroniích  Forthu  a  Wexfordu,  kde 
předky  jeho  r.  1169  Strongbow  usídlil  a  kde 
řeč  waleských  přistěhovalců  ješté  koncem 
XVIII.  stol.  se  ozývala.  Podřízenějšího  vý- 
znamu byli  Španělové,  kteří  se  v  Galwayi  a 
Kinsale  usadili,  a  protest,  exulanti  z  Falce, 
jež  lord  Southwell  v  XVII.  stol.  u  Limericku 
usadil  a  kteří  ještě  nyní  podstatně  liší  se  od 
lidu  je  obklopujícího,  ač  již  nemluví  svou 
mateřštinou. 

Počet  obyvatelstva,  jdeme-li  zpět,  jest 
nám  znám  aspoň  poněkud  v  bližších  udáních 
z  r.  1695,  kdy  se  odhadoval  na  1,034.102  duší; 
ok.  r.  1750  páčil  se  již  na  2,372.634  obyvatel; 
r.  1811,  kdy  počalo  pravidelné  sčítám,  činil 
počet  ten  5,937.856  hlav,  r.  1841  stoupl  na 
8,196.597  duší  a  r.  1845  konečně  vrcholil  po- 
čtem 8,295.061.  S  tímto  rokem  vzrůst  obyv. 
se  zastavil.  Dvě  léta  za  sebou  zklamala  skli- 
zeň bramborů,  vznikl  hlad  a  epidemické  ne- 
moci vyžádaly  si  na  tisíce  obětí.  K  tomu  při- 
stoupila ještě  nespokojenost  s  neblahými  po- 
měry, což  způsobilo  úžasné  stupňování  proudu 
vystěhovaleckého,  hlavně  do  Anglie  a  sev. 
Ameriky.  Výsledek  toho  všeho  byl,  že  počet 
obyv.  počal  klesati;  r.  1851  čítalo  se  jen 
6,574.278  obyv.,  r.  1861  5,798.967,  r.  1871 
5,412.377,  r.  1881  5,174.836  a  r.  1891  4,704.750 
obyv.  Dle  odhadu  r.  1895  mělo  I.  již  jen 
4,581.383  obyv.  V  1. 1851—91  vystěhovalo  se 
3,304.842  Irčanů  do  ciziny,  tedy  prům.  ročně 
82.621.  Tento  proud  rychle  stoupá,  hlavně  od 
r.  1880.  Od  1.  dub.  1871  do  r.  1881  vystěho- 
valo se  ročně  61.875  duší,  od  1.  dub.  1881 
do  r.  1891  počet  ten  vzrostl  na  76.810.    Ne- 


hledíc k  sev.  Americe  obrací  se  na  tisíce  Ir- 
čanů do  Velké  Britannie.  ČítaloC  se  r.  1891 
ve  Spojeném  království  dle  rodu  5,234.505 
Irčanů,  z  nichž  toliko  4,581.383  v  l-ku  by- 
dlilo. R.  1895  vystěhovalo  se  z  l-ka  do  Spoj. 
Obcí  sev.-amer.  52.047  osob.,  do  angi.  kolonií 
v  sev.  Americe  1119,  do  Austrálie  a  na  Nový 
Zealand  616,  do  jiných  zemí  567.  Ostatně  sluš 
tu  uvésti  i  dočasné  vystěhovalce,  jicbi  rok 
co  rok  odchází  asi  15.000  do  Anglie  a  Skotska 
pomáhat  při  žních. 

S  počtem  obyvatelstva  klesá  také  přirozeně 
počet  obydlených  domů.  Kdežto  r.  1881  ob- 
nášel ješté  914.108,  klesl  r.  1891  na  872.669. 
Naproti  tomu  neobydlené  stavby  vykazují  za 
posl.  10  let  vzrůst  o  18  9Vo-  K  snazšímu  po- 
rozumění stůjž  zde  tabulka: 


HnbstTi 

■■m 

l^ 

a 
provincie 

11 

e  "O  M 

li: 

Carlow.   .  . 

896 

i6-3 

40.936 

—12  I 

8.136  8«s 

Dablin.   .   .   . 

918 

i6-7 

419.216 

+007 

56.867    77  t 

Kildare     .   .   . 

1.694 

307 

70.206 

—  74 

13.034   84  1 

Kilkenoy     .  . 

2.063 

37-5 

87.»6i 

—12-3 

17160   949 

King'B  CooDty 

<'999 

363 

65.56Í 

—100 

12.831    889 

Longford     .   . 

1.090 

19-8 

52.647 

—13*7 

X0.371   9^4 

Louth  .... 

818 

»4-9 

71.038 

-85 

14578    9»7 

Meath  .... 

«.347 

42-6 

76.987 

— 12-0 

X6.056   93  t 

Oueen'BConnty  1.719 

312 

64.883 

—11-3 

13.137  8r8 

Westmeatb     . 

X.835 

333 

65.109 

—  9  3 

12.944    92  2 

Wexford  .   .   . 

a.333 

424 

111.778 

—  97 

22.l6l    91  5 

Wiclow    .   .   . 

3.024 

368 

62.136 

—11-7 

11.170   79*5 

Leiotter 

19.736 

338-5 

[.187.760 

—  7*1 

•09.485    8^2 

Clare    .... 

3.351 

6o'9 

124.483 

— ia*o 

a>.254   98  0 

Cork     .... 

7485 

1359 

438.432 

— 1I-5 

73587   905 

Kerry  .... 

4.799 

879 

179.136 
158.912 

— 10-9 

tg.tgt   967 

Limerick     .   . 

2.755 

50  0 

— ia'o 

27.434   949 

Tipperary    .   . 

4.296 

78  0 

173.188 

—13*2 

32.033   93-7 

Waterford   ._. 

1.868 

_  i3:9_ 

98.251 

—129 

18.023    947 

Munater  . 

a4'554 

4458 

1,172.402 

— ii-9 

toa.6í7   957 

Antrim     .   .   . 

3.084 

560 

428.128 

+   1-4 

81.795    »4  9 

Armagb  .   .   . 

1.328 

241 

X43.289 

—12-2 

30.454    46  I 

Cavan  .   .   . 

1.93a 

4.844 

351 

111.917 

—135 

22.478   809 

Donegal  .   .  . 

880 

185.635 

—  99 

5965   770 

Down  .... 

«.478 

450 

267.059 

—  19 

56.747   27  5 

FermanaKb 

1.831 

33-6 

74.170 

—12-6 

15.083   556 

Londonderry 

2.114 

384 

152.009 

-7-9 

29.884    447 

Monaghan  .   . 

1.204 
^264_ 
92.189 

23-5 

86.206 

—161 

18.425    73*3 

Tyrone     .   .   . 

593 

171.401 

—13-3 

35  560   546 

Ultter  .  . 

4030 

1,619.814 

—  71 

326.391    400 

Galway    .   . 

6.351 

«í5-3 

814.712 

—  »i'3 

39.323   9^** 

Leitrím    .   .   . 

1.38 -5 

288 

78.618 

—  130 

15.207    904 

Mayo    .... 

5.306 

100-0 

•19.034 

— 10-7 

39.496  97-6 

Roscommon    . 

2.459 

44*7 

"4.397 

-136 

21.533   965 

Sligo    .... 

1.869 

33-9 

98.013 

—  12-1 

18.607  910 

Connaught  17-773 

322-7 

724774 

— ix-8 

134.166    v55 

Celé  I.     . 

84.252 

15300 

1.704750 

—  91 

872.669   75  4 

Přihlížíme-li  k  zemi  narození,  shledáváme, 
že  narodilo  se  dle  sčítání  ze  dne  5.  dubna 
1891  do  l-ka  příslušných:  v  Anglii  74.523,  ve 
Skotsku  27.323,  v  l-ku  4,581.383,  v  britských 
koloniích  8430,  v  cizích  zemích  13.091,  v  Ně- 
mecku 940,  v  Rusku  1147,  ve  Francii  1232, 
v  Itálii  263,  vfc  Švýcarech  278,  v  Norvéžsku 
374,  ve  Švédsku  123,  v  HoUandsku  44.  v  Ra- 
kousko-Uhersku  50,  v  Belgii  163,  v  Dánsku 
64,  v  ostatní  Evropě  2451,  v  Americe  7705. 
v  jiných  krajích  279,  na  moři  191,  úhrnem 
4,704.750.  Celkem  tedy  mělo  I.  r.  1891  kol 
4,704.750  obyv.,  tedy  56  na  1  km^,  avšak  po- 


Irsko  (obyvatelstvo). 


745 


čet  ten  sklesl  uprostřed  léta  r.  1896  na 
4,547.779  duší.  Tvoří  tudíž  obyv.  irské  toliko 
12Vo  veškerého  obyv.  Spojeného  království. 
Dle  sčítání  z  r.  1891  nejhustší  obyv.  jest 
v  Ulsteru,  v  provincii  protestantské  a  prů- 
myslné,  kde  žije  78  duší  na  1  km*,  z  hrabství 
vynikají  Dublin,  Antrim,  Down  a  Armagh  se 
456.  139,  108  a  107  obyv.  na  1  km*.  Poslední 
tři  hrabství  patří  k  provincii  Ulsteru.  Nej- 
slabší obyv.  vykazuje  skoro  ryze  katolická 
provincie  Connaught.  Co  se  týká  mést,  ne- 
může se  I.  ani  z  daleka  rovnati  Anglii.  Toliko 
Dublin  a  Belfast  mají  více  než  100.000  ob., 
Dublin  sám  245.001,  s  předméstími  361.891, 
Belfast  273.055,  kdežto  mimo  tato  2  mésta  to- 
liko 16  vykazuje  více  než  10.000  hlav.  Jsou 
to:  Cork  (75.345  ob.),  Limerick  (37.155),  Lon- 
donderry  (33.893),  Waterford  (21.963),  Rath- 
mines  s  Rathgarem,  Pembroke,  Kingstown, 
Galway,  Newry,  Dundalk,  Lisburn,  Drogheda, 
Wexford,  Luxgan,  Kilkennya  Sligo.  Dohro- 
roady  však  čitá  téchto  18  mest  pouze  844.449 
hlav.  čili  17-97o  z  veškerého  obyv.  l-ka  řr.  1881 
teprve  15-97o)»  ^  toho  však  připadá  na  Dublin 
a  Belfast  10-77o.  Mezi  5000—10.000  ob.  kolísá 
na  23  mést;  ale  tato  menší  města  jeví  právě 
tak  silné  ubývání  obyv.  jako  venkov.  Vedle 
Irů  bydlilo  r.  1892  v  l-ku  74.523  Angličanů, 
kteří  nejvíce  se  táhnou  do  průmyslového  Ul- 
steru, pravé  jako  naopak  Irčané  od  r.  1851 
v  přístavních  a  průmyslových  městech  angl., 
jako  v  Londýně,  Liverpoolu,  Bradfordu,  New- 
castlu,  Greenocku  a  j.,  vytvořili  velké' irské 
čtvrti.  Dublin  a  Belfast  jsou  co  do  cizinců 
nejvíce  zaplaveny  Skoty,  jichž  žije  v .  l-ku 
27.323;  kromě  nich  napočítalo  se  tam  1232 
Francouzů,  940  Němců,  374  Italů,  263  Noru 
a  j.  R.  1892  přistěhovalo  se  do  l-ka  v  ná- 
.sledcích  ostrých  zákonů  antisemitských  1111 
židů  z  ruského  Polska. 

Náboženské  vyznání  má  v  l-ku  větší  vý- 
znam než  kde  jinde.  R.  1891  napočítalo  se 
3,547.307  katolíků  (75-4«Vo),  600.103  stoupenců 
protest. -episkopální  církve  (12-77o)»  ^44.974 
prot.  presbyteriánů  (9-5Vo)»  55.500  prot.  me- 
thodistů  (1-2%).  55.087  jiných  dissidentů  a 
1779  židů.  Protestantismus  jest  tedy  v  l-ku 
roztříštěn  na  sekty  jako  v  Anglii.  R.  1731 
tvořili  katolíci  toliko  65%  veškerého  obyv., 
r.  1834  však  již  8l7o»  ač  byli  dosti  pronásle- 
dováni. Církev  prot.-episkopální  do  r.  1871 
platila  za  státní,  avšak  toho  roku  byla  prae- 
rogativa  její  zrušena,  čímž  zároveň  byla  od- 
dělena i  administrativně  od  prot.-episKopální 
církve  v  Anglii.  Jmění  státní  církve  prot.- 
episkopální,  16*5  milí.  liber  sterl.,  bylo  kon- 
fiskováno, z  čehož  duchovním  a  osobám  byv- 
ším ve  službě  církve  vyplacena  buď  jednou 
pro  vždy  určitá  odškodněná,  nebo  poskyt- 
nuta jim  pevná  renta  (228.856  lib.  st.  činící). 
Hodnostáři  státní  církve  prot- episkopální 
přestali  býti  úředníky  státními,  následkem 
čehož  pozbyli  svého  výlučného  postavení, 
totiž  místa  a  hlasu  v  domě  lordů.  Prot.-epi- 
skopální  církev  irská  (Church  of  Ireland)  z  bý- 
valého jmění  svého,  jehož  jako  státní  církev 
požívala,  dostala  náhradou  toliko  1  milí.  1.  st.. 


bývalí  patronové  státní  církve  obdrželi  740.610, 
prot.-presbytcrianská  církev  751.625  a  katoli- 
cké Maynooth  CoUegium  372.330  1.  st  Pře- 
bytek asi  5*2  milí.  obrací  se  na  všeobecné 
dobročinné  účely,  jako  na  ústavy  pro  vý- 
chovu ošetřovatelek  nemocných,  na  volné  lé- 
kárny, na  ústavy  pro  slepce,  hluchoněmé,  na 
blázince,  chudobince  a  pod.  Nynější  prot.- 
episkopální  církev  irská  těšila  se  r.  1884  opět 
ročnímu  příjmu  190.611  1.  st;  v  čele  jejím 
stojí  2  arcibiskupové  se  sídly  v  Armagha  a 
Dublinu  a  11  biskupů.  Počet  míst  farářských 
páčí  se  na  1700.  Na  synodě  církevní  má  208 
duchovních  a  416  laiků  místo  a  právo  hlaso- 
vací, kdežto  ve  výboru  ze  synody  voleném 
(Repraesentative  Church  Body)  vedle  arci- 
biskupů a  biskupů  zasedá  jen  52  členů.  Z  pro- 
testantů žije  nejvíce  v  provincii  Ulsteru,  skoro 
na  60%  (789.036),  a  tu,  kde  také  Angličanů 
jest  největší  počet,  jeví  se  rozhodné  snahy 
unionistické,  hledící  zastaviti  odstředivý  proud 
irských  národních  stran  (Home-Rule).  Římsko- 
katolickou církev  spravují  4  arcibiskupové 
v  Armaghu,  Dublinu,  Cashelu,  Tuamu  a  23  bi- 
skupů. Jim  podřízeno  jest  2429  kostelů  s  3502 
duchovními,  pak  97  mužských  a  270  ženských 
klášterů. 

Pohyb  obyvatelstva  není  zjištěn  spo- 
lehlivými udaji.  Veškero  obyvatelstvo  páčí 
se  na  4,704.750  hlav,  z  nichž  jest  2,318.453 
mužů  a  2,385.797  žen,  tak  že  na  1000  mužů 
připadá  1029  žen.  Naproti  přirozenému  vzrů- 
stu obyvatelstva  za  desetitetí  1881  —  1891 
o  267.653  duší  stojí  ohromná  cifra  768.105 
vystěhovalců.  V  r.  1881—91  připadlo  prům. 
na  1000  živoucích  jen  24*4  narození  a  18*7 
úmrtí.  Čísla  ta  jsou  aspoň  zdánlivě  oprávněna 
udaji  o  stavu  občanstva  z  r.  1891,  kdy  na 
1000  obyv.  přišlo  263  manželství,  69  ovdo- 
vělých, 343  svobodných,  nečítajíc  ovšem  pod 
15  let.  325  dětí  a  z  těch  0-24Vo  nemanželských. 
R.  1890  připadalo  na  katolický  Connaught 
0'8Vo  porodů  nemanželských,  na  protestant, 
průmyslový  Ulster  47o-  R.  1895  počítalo  se 
22.963  sňatků,  106.113  porodů,  84.395  úmrtí, 
takže  zůstává  přebytek  21.718  porodů,  jenž 
však  mizi  úplné  naproti  proudu  vystěhova- 
leckému. 

Povoláním  svého  obyvatelstva  I.  překva- 
puje. Sotva  pětina  veškerého  obyvatelstva 
zaměstnává  se  zemědělstvím,  kdežto  více  nef 
polovina  jest  vůbec  bez  povolání,  z  čehož 
na  ženy  připadá  zase  více  než  dvě  třetiny. 
Povolání  obyv.  r.  1891  Muii  Ž«ny 

Zemědělství 845.691  .       91.068 

Obchod 81.012  .       21.161 

Obchod 27.580  .       20.609 

Spojovací  prostředky  .       53.432  .  552 

Průmysl 404.155  .     252.255 

Tisk      6.146  .         1.576 

Strojnictví 8.142  .  117 

Truhlářství 50.865  .  897 

Stavba  vozů 5.743  .  37 

Stavba  lodí         ....        4.282 .  2 

Chemický  průmysl   .   .         1.659  .  128 

Tabákový  prům.   ...  900  .  606 


746 


Irsko  (obyvatelstvo). 


Výroba  potravin  .  .  .  52.218  .      18.284 

Výroba  tkanin  •   .   .   .  46.369  .       83.515 

Oděvnictví 37.695  .     115.734 

Spracování  zvíř.  látek  .  2.083  .           645 

Spracování  rostl,  látek  9.340  .        2.319 

Hornictví     .....  39.927  .            749 

Zužitkování  odpadků  .  950  .           150 

Jiná  povolání 137.836  .       27.496 

Vyšší  povolání 138.971  .       75.272 

Úředníci 27.145  .        2.539 

Vojsko 37.674  .        — 

Duchovní,  učitelé,  lé- 
kaři, umělci  atd.  .   .  74.152  .       72.733 

Sluhové 34.490  .     220.654 

Bez  povolání 814.634  .  1,744.387 

Úhrnem  .    .  2,318.953  .  2,385.797 

Vzdělání  obyvatelstva  od  r.  1861  utěšeně 
pokročilo.  Tehdy  stálo  ještě  38-7%  na  stupni 
analfabetů,  kterýžto  počet  r.  1881  snížil  se 
na  26-37o»  r- 1891  na  18-47o,  ovšem  pokud  se 
týče  osob  výše  5  let  starých.  Že  ve  vzdělání 
zde  katolíci  daleko  zůstávají  za  protestanty, 
jest  dokázáno.  Zajímavými  kontrasty  v  tom 
jsou  opět  prov.  Connaught  a  Ulster.  R.  1891 
napočítalo  se  v  l-ku  22%  katolíků  neznalých 
čtení;  naproti  tomu  methodistů  toliko  4'47o» 
presbyteriánů  5'77o  a  z  členů  církve  prot- 
episkopálné  8*67o.  Podepsati  se  na  smlouvě 
svatební  nedovedlo  r.  1890  ještě  20-47o  mužů 
a  20'9Vo,ien.  —  Co  do  školství  jest  ele- 
mentární vvučování  na  školách  národních  zá- 
konem pronlášeno  za  povinné.  Průměrná  ná- 
vštěva školní  r.  1886  obnášela  490.484,  r.  1891 
již  506.336.  Národní  škola  stojí  pod  dohledem 
zvláštní  kommisse  (Commissioners  of  naiional 
education),  jejíž  členy  počtem  20  jmenuje  lord 
lieutenant  polovinou  z  protestantů,  polovinou 
z  katolíků.  Nár.  Školy  bezkonfessionální  jsou 
počtem  nejsilnější,  vzniknuvše  již  r.  1845.  Těší 
se  hoiné  státní  podpoře,  které  r.  1891  bylo 
poukázáno  969.853  lib.  sterl.,  kromě  dotace 
128.637  lib.  st.  určené  pro  stipendia,  odměny 
a  pod.  Vedle  těchto  existují  národní  Školy 
konfessionální,  jež  však  nepožívají  státní  pod- 
pory. Vjrdržovány  jsou  náboženskými  korpo- 
racemi, jako  jsou  Church  education  society, 
jež  má  na  starosti  260  škol,  a  Christian  bro- 
thers,  která  pečuje  o  103  školy.  Census  z  r.  1891 
uvádí  9177  nár.  škol  elementárních  s  685.074 
žáky;  z  těch  jest  7645  řádných  národ,  škol 
s  538.064  žáky,  84  ústavů  učitelských,  46  škol 
rolnických  a  310  klášterních.  —  Střední  škol- 
ství není  patřičně  organ isováno.  Zahrnuje 
v  sobě  celkem  490  škol,  z  nichž  jest  52  na- 
dačních, 26  duchovních,  92  klášterních,  226 
soukromých  a  16  kollejí.  Ze  stř.  škol  podro- 
bilo se  r.  1881  zkoušce  před  zvi.  kommissí 
6952  hochů  a  děvčat,  r.  1890  jen  5236.  — 
O  akademické  vzdělání  pečuje  prot.-episko- 
pální  universita  v  Dublině,  založená  r.  1592 
a  nadaná  bohatými  prostředky  (Trinity  Col- 
lege).  Vedle  této  byla  v  Dublinu  od  r.  1850 
Queen's  University,  přístupná  všem  studu- 
jidm  bez  ohledu  na  vyznání.  Tato  vysoká 
škola  byla  r.  1880  povýšena  za  universitu  krá- 


lovskou (Royal  University),  v  l-ku  jediné  ke 
zkoušení  oprávněnou.  Poboční  ústavy  její  jsou 
Queen's  College  v  Belfastu,  Corku  a  Galway, 
kdež  mají  také  ženy  přístup  ke  studiu.  Kato- 
lická universita  (Roman-Catholic-University) 
byla  založena  r.  1854;  skládá  se  z  University 
College  a  Medical  School  v  Dublině,  ze  St. 
Patrick's  College  v  Maynoothu  a  Carlowu, 
z  University  College  v  Élackrocku,  a  z  Hoíly 
Cross  College  v  Clonlifln&.  Ve  spojení  s  uni- 
versitami stojí  kolleje  navštěvované  skoro 
3500  studenty.  Katolické  Maynooth  Collegiura 
zal.  r.  1795  vzdělává  studující  theologie  na 
kněžství  a  jest  zřízeno  pro  520  chovanců. 
Nejslavnější  presbyteriánskou  kollejí  theolog, 
jest  General  Assembly  v  Belfastu.  Vedle  ni 
v  zájmu  téže  církve  pracuje  Magee  College 
v  Londonderry.  Katolíci  mají  celkem  7  kollejí. 
R.  1867  nastoupilo  na  místo  Musea  pro  irský 
průmysl  Collegium  věd.  Na  kolleji  této  vy- 
učuje se  hlavně  vědám  přírodním  a  mathe- 
matice.  Dělí  se  na  4  obory:  stavitelství,  země- 
dělství, inženýrství  a  manufakturu.  Studium 
trvá  3  roky,  z  nichž  poslední  věnuje  se  vzdě- 
lání speciálnímu.  Jest  to  vlastně  technika 
(School  of  science).  I.  má  též  svou  uměleckou 
a  hudební  akademii,  v  Glasnevinu  akademii 
zemědělskou.  Vyšší  vzdělání  ženám  poskytuje 
Alexandre-College,  založ.  r.  1866  v  Dublinu, 
dále  Gouvernant-Association,  Lady*s  Institute 
v  Belfastu  a  Queen's  Institute.  Kromě  toho 
jest  v  l-ku  10  medicínských  škol.  V  čele  uče- 
ných společností  stojí  Koyal-Society  v  Du- 
blinu a  Royal  Irish  Academy. 

Zločinců  ubývá  v  l-ku  přirozené  se  vzdě- 
láním ku  předu  kráčejícím  a  s  ponenáhlým 
zlepšováním  se  blahobytu.  Nelze  však  upříti 
v  této  věci  nemalou  i)ůsobnost  také  tomu, 
že  právě  mnohé  z  nejhorších  živlů  do  Vel 
Britannie  a  sev.  Ameriky  se  vystěhovalv,  jak 
zjistily  soudy  těchto  zemí.  V  posledních  čty- 
řech desetiletích  vykazují  porotní  soudy  ná- 
sledující výsledky: 


Počet  zločincfi 

Osvoboteot  zločinci 

Rok 

absolutní 

OA  100.000 
obyr. 

vČl8.absolat. 

Ví. 

X851 

14.684 

374 

X0.2&8 

4» 

1861 

5586 

104 

2.299 

4« 

1871 

4.482 

8j 

1.91Í 

4t 

r88o 

4.7x6 

88 

a.319 

49 

1881 

53ti 

JOJ 

a.443 

5» 

IÍÍ91 

S  xia 

45 

79a 

37 

Velké  číslo  osvobozujících  rozsudků  z  nej- 
větší části  jest  přičísti  vlivu  národní  ligy  a 
dřívější  zemské  ligy,  jichž  nátlaku  porotci 
se  obávali.  Počet  agrárních  zločinů,  které 
dle  zákona  z  r.  1882  byly  ostře  pronásledo- 
vány bez  spolupůsobení  poroty,  stoupl  od 
r.  1880  ze  2585  případů  do  r.  1881  na  4439, 
avšak  do  r.  1890  sklesl  zase  na  1512  případů, 
tak  že  r.  1892  byla  výjimečná  trestní  ustano- 
vení proti  agrárním  zločinům  zrušena.  R.  1891 
sedělo  ve  vězení  2748  lidí,  v  7  polepšovacích 
ústavech  (reformatories)  nalézalo  se  750  mla- 
dých zločinců,  v  74  průmyslových  školách 
8447  dětí,  jež  se  dopustily  nějakého  přečinu. 


Irsko  (zemědělství). 


747 


Policie  jest  v  l-ku  velmi  četná;  kromě  bez- 
pečnostní stráže  v  Dublině,  1226  mužfi,  čítá 
13.840  strážníků.  V^c. 

Zemědělství.  I.  celkem  jest  země  rolni- 
cká; plnému  však  rozvoji  vadí  jednak  pod- 
nebí nepříznivé  zdařilé  kultuře  druhů  obil- 
ních, jednak  nepříznivý  systém  vlastnický, 
v  zárodku  jiŽ  každý  mohutnější  rozvoj  ničící. 
Právo  vlastnické  v  l-ku  zakládá  se  nejvíce  na 
donacích,  pocházejících  zvláště  z  dob  pano- 
vání Jindřicha  VIII.,  Eduarda  VI.,  Alžběty  a 
Viléma  III.,  kdy  velké  konfiskace  statků  ir- 
ských následovaly  nevčasné  povstání  irské 
r.  1599  a  později.  Za  panovníků  těchto  i  za 
jejich  nástupců  přešlo  devět  desetin  veškeré 
irské  půdy  do  rukou  bohatých  velkostatkářů 
anglických,  z  nichž  většina,  stejně  jak  v  Itálii, 
na  statcích  svých  nepřebývala,  nýbrž  žila 
v  Anglii,  nechávajíc  statky  svoje  spravovati 
nesvědomitými  úředníky.  Tím  absentismus 
velkostatkářů  irských  nemalou  ránu  zasadil 
rozvoji  rolnictví  irského.  Většina  obyvatel- 
stva přirozeně  zchudla,  počet  svobodných 
držitelů  (freeholders)  domácích  byl  nepatrný, 
a  tak  zemědělství  irské  klesalo  se  stupně 
k  stupni.  Otázka  irského  zemědělství  jest  já- 
drem celé  t.  zv.  irské  otázky;  bohužel,  výsled- 
ky doposud  nevyhovují  potřebám.  —  K  při- 
pomenutým shora  příčinám  nezdaru  irské- 
ho zemědělství  přistupovalo  i  nesnesitelné 
(zvláště  v  dřívějších  dobách)  utlačování  a  po- 
kořování se  strany  Angličanů,  jež  Irčany  nu- 
tilo opouštěti  zemi  a  hledati  domov  v  kraji- 
nách zámořských.  Nedostatkem  obchodu  a 
průmyslu  s  jedné  a  špatným  systémem  malo- 
statkářským  se  strany  druhé  klesá  majetnost 
středních  vrstev  lidu,  čemuž  napomáhá  i  ne- 
příznivý systém  rodinného  dčlení  majetku, 
dle  kterého  rolník  i  nájemce  irský  statek  svůj 
před  smrtí  rozděluje  rovnoměrně  na  své  syny 
a  dcery;  tím  přirozeně  hospodářství  irské  hy- 
nouti musí.  Od  r.  1857  poměry  zásluhou  vlády 
z  části  se  zlepšily;  upraveny  smlouvy  pach- 
tovní, dle  kterých  pozemky  mají  býti  nají- 
mány na  61,  31  a  21  let  za  výhodnějších  podmí- 
nek pro  najimatele.  Prostřednictvím  »Encuni- 
bered  Estatcs  Courtu*  rozprodáno  středním 
vrstvám  lidovým  mnoho  pozemků  za  výhod- 
ných podmínek  platebních;  od  r.  1849—56 
prodala  tato  společnost  3547  statků  v  ceně 
25,190.839  lib.  st.  Mimo  to  utvořil  se  garanční 
fond  se  základním  jměním  33  milí.  lib.  sterl., 
jenž  umožňuje  nájemci  amortisací  v  době 
49  let  právní  nabytí  najaté  půdy.  Orné  půdy 
I.  má  z  celého  souostroví  britského  nejméně. 
Anglie  s  Walesem  má  orné  půdy  7879,  Skot- 
sko 297o»  I-  pouze  247©.  Z  provincií  irských 
nejméně  omice  má  Connaught,  toliko  157©; 
ostatek  tvoří  skalnaté  a  bažinaté  kraje.  Ne- 
patrná čásť  půdy  umělým  zavodňováním  při- 
způsobuje se  orbě.  Rašeliniště  z  části  jsou 
již  odvodněna  a  upravena,  takže  King's  County 
a  Meath  dle  posledního  udání  mají  již  237© 
orné  půdy;  provincie  Kerry,  ač  skalnatá,  tak 
je  upravena,  že  má  již  147©  orné  půdy.  Nejníže 
v  tomto  směru  stojí  severní  krajiny  irské: 
Ulstcr  s  velmi  drsným  podnebím  (hl.  krajina 


kolem  Belfastu  a  Lough-Neagh).  Z  obrazce 
následujícího  seznati  lze  rozdělení  irské  půdy 
v  určitých  dobách: 


V  aerech 

Rok 

ornice 

pastviny 

ka 

voda 

neúr.  pQda 

1841 

5238 

8.a26 

374 

681 

6303 

1851 

6054 

8.749 

305 

631 

5083 

1861 

5931 

9-534 

3»7 

627 

4413 

1871 

5642 

10.069 

325 

626 

4160 

1881 

5213 

10.093 

379 

625 

4563 

1891 

48.8 

10.299 

3«2 

622 

4769 

R.  1841  obnášela  velikost  pozemku  pach- 
týřem  najatého  průměrně  11*33  ha\  r.  1860 
stoupla  na  1376  ha,  r.  1881  na  15  ha,  r.  1891 
klesla  opět  na  14*53  ha.  —  Nájemných  dvorců 
r.  1891  nacházelo  se  v  l-ku  (v  aerech): 


Provincie     do,.c.|  ,^„  \,,^^\,J^,^ 


nad 
500 


Celkem 


Leinster  .  .  '  35.73o|  48.139   ap.o?!    9.65t  4x5  133.007 

Munster  .  .  36.1291  43.622    44.244  11.91  x  363  126.269 

Ulster  ...  I  38.313  »x8.585    39.103    4695  259  aoo.955 

Connaught .  |  18.920!  8o.?6ai  17.864!   4.833  530  iaa.409 

Irsko.   .   .   1 119.093 1 290.608 1 130.282!  31.091   1567    572.640 

lili 

V  poslední  době  připadá  průměrem  1432  ha 
na  jeden  najatý  statek.  —  I.  jest  zemí  pa- 
stvin; vlhké  podnebí  irské  přízni vo  iest  zdár- 
nému rozvoji  kultury  vegetace  luční,  nepřeje 
však  nikterak  vegetaci  obilní.  Příčinou  jest 
hlavně  nedostatek  plného  léta.  jež  nechalo 
by  plody  uzráti.  V  l-ku  hospodářství  obilní 
je  nedostatečné,  takže  nedostatku  obilnímu, 
zaviněnému  hlavně  studeným  podnebím,  na- 
pomáhá se  dovozem  tak  výhodným,  že  cena 
importovaného  obilí  častokráte  jest  nižší  ceny 
obilí  domácího.  Žeň  v  r.  1886—93  vynesla 
v  bushelech: 


Rok 

PSenice      Ječmen 

Oves 

Hrách 

Boby 

1886 
1887 
ih88 
1889 
1891 
1892 

1,879.987 
1,902.193 
2.553.4B6 
2,680.838 
3.615.000 
2,214000 

6,219.338 
4.647-272 
6,063.460 
7,277001 
7,426.000 
6,454.000 

53,779.607 
43,506.034 
50.631.576 

50,637.339 
54,086.000 
51,886.000 

17.935 
15.529 
16.182 
15.006 
18.000 
11.000 

183.260 
133.989 
"9.465 
125.571 
180.000 
149.000 

Pěstování  zemčat  jest  v  l-ku  domovem; 
tato  jsou  nejdůležitější  plodinou  irského  pol- 
ního hospodářství.  V  l-ku  jsou  zemčata,  stejně 
jako  v  sousedních  ostrovech  britských*  hlavní 
výživou  lidu  přes  to,  že  příliš  vlhké  počasí  ne- 
svědčí zcela  zdárnému  jich  pěstění.  R.  1885  skli- 
zeno 3247  milí.  kg\  r.  1886:  2711,  r.  1887:  3626. 
r.  1888:  2563,  r.  1889:  2893,  r.  1892:  4071  núW.kg. 
Přes  to,  že  sklizně  zemčat  jsou  dosti  veliké, 
nestačí  potřebě  domácího  obyvatelstva.  Prů- 
měrně připadá  na  hlavu  v  l-ku  690  kg  (v  Ně- 
mecku 500,  v  Belgii  415,  ve  Francii  292). 
Vývoz  jest  nepatrný;  r.  1887:  2478  kg,  r.  1888: 
2550  fríf.  Řepařství  irské  není  veliké.  R.1892 
osazeno  bylo  řípou  a  zelím  40.197  ha  a  skli- 
zeno 4,071.000  tun  zelí  a  747.000  tun  buryny. 
Sena  r.  1892  sklizeno  4,500.000  milí.  í.  Řepy 
užívá  se  téměř  jen  za  píci  dobytku.  Jeteli 
a  vojtěšce  co  rostlinám  pícním  věnuje  se  ná- 


748 


Irsko  (nerostné  bohatství,  průmysl). 


ležitá  pozornost;  r.  1892  oseto  bylo  jetelem 
a  vojtéškou  509.063  ha  půdy.  —  Lesní  ho- 
spodářství není  značné;  příčinou  toho  iest 
přirozená  povaha  zemé  —  přílišné  vlhko; 
pouze  1'6  proč.  půdy  osázeno  jest  lesy  a  po- 
rostem. Vétšinu  půdy  zaujímají  pastviska; 
s  ornou  půdou  kryjí  72%  povrchu. 

S  pastvisky  přirozené  souvisí  mocné  vy- 
vinutý chov  dobytka.  V  Anglii  připadá  na 
100  oby  v.  19  kusů  hovézího  dobytka,  v  l-ku 
však  81.  M lékařství,  raáselnictví  a  sýrařství 
irské  požívá  dobré  povésti;  zvlášté  Londýn 
zásobován  jest  hojné  podobnými  produkty. 
Stav  dobytkářství  znázorňuje  následující  ta- 
bulka: 


Rok  185 1  X871  i88z         189a  1893 


Koni  .  . 
Hovezl  dob. 
Ovce  .  .  , 

Vepř.  brav 


543312 
2,967.461 
3,123.128 
1,084.857 


478.134 

3.973.  Í03 

4,228.731 

I.6I6. 


754  I 


489.458  539-788 
3.954-479  4.53x.oa5 
3.358.583,4.827.702 

,088.041  1,115.888 


545.180 
4,464.026 

4.4ai-593 
1,152.565 


Většina  dobytka  vyváží  se  do  Anglie  na 
porážku,  jež  přes  to,  že  v  některých  provin- 
ciích až  507o  půdy  orné  nechává  se  pastvi- 
skem (jako  v  Shropshiru)  a  značná  pozornost 
věnuje  se  chovu,  nestačí  potřebě,  takže  vedle 
l-ka  dováží  se  mnoho  dobytka  i  konserv  ze 
zemí  okolních.  I.  vyváží  do  Anglie  hlavně  vy- 
krmený dobytek  na  porážku,  slaninu,  máslo, 
mléko  a  sýr.  — -  Kdežto  chov  hovézího  dobytka 
odkázán  jest  hlavně  na  kraje  podnebí  vlhkého, 
daří  se  chovu  ovcí  v  sušších  pásmech 
země,  hl.  v  jižních  částech  ostrova,  v  hrabství 
Kcrry.  Domácího  plemena  v  l-ku  není;  oby- 
čejně získává  se  plemeno  křížením  s  angli- 
ckým beranem.  Nejlepší  plemeno  chová  se 
v  sev.  krajích  provincie  leinsterské;  vedle 
toho  v  skalnatém  hrabství  Kerry,  Corku, 
Downu,  Sligu,  Clare  a  j.  daří  se  chovu  ovcí 
výtečně.  Na  100  obyv.  připadá  v  l-ku  64  kusů 
ovcí.  —  Chov  koz  není  veliký,  nemaje  po- 
třebných podmínek  k  zdárnému  bytí.  Jediné 
v  skalnatém  hrabství  Kerry  vyhánějí  se  kozí 
stáda  na  úbočí  hor,  kde  však  zpravidla  zdi- 
vočují.  R.  1889  zaznamenává  úřední  statistika 
počet  kozího  dobytka  okrouhle  na  303.000 
kusů.  —  Vepřovému  bravu  věnuje  se 
v  l-ku  značná  pozornost,  ježto  vývoz  jeho  a 
prodej  častokráte  nájemce  irského  vysvobo- 
zuje z  nesnází  finančních.  —  Kůň  irský  jest 
silný,  hlavně  k  tahu  užívaný,  chov  jeho  ne 
nepatrný.  Chov  oslů  a  mezků  není  veliký; 
r.  1889  napočítal  se  v  l-ku  206.601  kus.  — 
Drůbežnictví  irské  rok  od  roku  se  zvedá. 
R.  1851  obnášel  počet  irské  drůbeže  470.694, 
r.  1890  již  15,408.428  kusů.  —  Hospodářství 
rybářské  v  l-ku  jest  pozoruhodné  a  mohlo 
by  se  ještč  výše  povznésti,  kdyby  se  mu  vě- 
novala náležitější  pozornost  se  strany  domá- 
cího obyvatelstva.  Rvbaření  říčně  zabývá  se 
hlavně  lovením  lososu,  jichž  řeky  irské,  Shan- 
non,  Foyle,  Bann,  Boyle  a  j.,  dosti  chovají, 
takže  většina  exportu  rybářského  lososy  se 
hradí.  Mořské  rybaření  rozšířeno  jest  na  roz- 
manité druhy  jako:  sledě,  tresky,  makrely 
a  j.  Ústřice  loví  se  hlavně  na  pobřeží  wick- 


lovském.  Mořským  rybařením  iivilo  se  r.  1891 
25.354  lidí  se  6998  rybářskými  lodkamL  Vý- 
nos z  lovu  moř.  ryb  r.  1891  činil  308.627  lib. 
sterl.,  lov  říční,  zvláště  lososů,  vynesl  sám 
350.000  lib.  st. 

Nerostné  bohatství  l-ka  není  veliké.  Pří- 
činou nepatrného  rozvoje  hornictví  a  hutni- 
ctví jest  nlavné  nedostatek  mohutných  loži- 
sek Železných  a  uhelných,  takže  dolování 
nestojí  ani  za  náklad.  Z  kamenouhelných  lo- 
žisek nejvydatnější  jest  munsterské,  a  sice 
hlav.  v  hrabství:  Clare,  Limerick  (1650  fcw*), 
Tipperary,  Kerry  a  Cork.  Menší  ložiska  vedle 
uvedených  vyskytují  se  též  v  provincii  ulster- 
ské,  leinsterské,  avšak  v  nepatrném  množství. 
Výnos  kamen,  uhlí  r.  1892  činil  111.881  tun, 
čímž  přirozeně  domácí  potřeba  není  kryta, 
takže  hojně  dováží  se  hl.  z  Anglie,  Skotska 
a  j.  Hnědé  uhlí  v  menším  množství  vyškytá 
se  v  prov.  ulsterské  kolem  Lough-Neaghu. 
Rašeliniště  (bogs)  vyskytují  se  v  širých  pá- 
sech na  povrchu  l-ka.  Pokrývají  celkem 
6077  km*  roviny  a  2486  /cm*  pahorkatiny.  Ra- 
šeliniště ona  jsou  dílem  načervenalá,  často 
vřesem  porostlá,  dílem  černá  a  pevná,  čími 
skýtá  se  domácímu  obyvatelstvu  laciného  a 
dobrého  topiva.  —  Ze  dřeva  v  rašeliništích 
nalézaného  (bogwood)  vyrábějí  Irčané  rozma- 
nité drobnůstky.  —  Z  kamenů  vedle  žuly, 
jež  tvoří  geologický  základ  velké  části  ostrova, 
vyškytá  se  hojně  vápenec.  Mramor  láme  se 
v  několika  hrabstvích ;  černý  hlavně  u  města 
Kikenny  (prov.  Leinster),  bílý  u  Connemara 
a  Donegalu.  Čedičové  skály  táhnou  se  od 
ústí  Carrickfergu  až  ku  Lough-Foyle  a  odtud 
až  do  vnitrozemí  ke  břehům  jezera  Neagh, 
známy  jsouce  svým  sloupovitým  útvarem.  — 
Z  drahých  kovů  zlato  ryžuje  se  v  údolích 
řeky  Liney  v  hrabství  wicklovském,  stříbro 
nacnází  se  na  některých  místech  ryzí,  měd 
v  nepatrném  množství  se  vyskytuje ;  měděná 
ruda  pro  nepatrné  množství  doma  se  nespra- 
cuje,  nýbrž  posílá  se  většinou  do  waleských 
hutí.  Olovo,  ač  dosti  se  vyskytuje,  nesta6' 
potřebě  a  hojně  se  dováží  hlavně  z  Německa. 
Železná  ruda  nalézá  se  na  mnoha  místech, 
někde  i  v  dosti  velkém  množství;  nemůže  se 
však  spracovati  pro  nedostatek  potřebného 
paUva  hutím  (výnos  r.  1892:  76.739  tun).  Ka- 
menná sůl  vyškytá  se  hlavně  u  Carrickfer^; 
roční  výnos  kolem  35.000  tun.  Ostatní  druny 
nerostů  vyskytují  se  v  nepatrném  množstvu 
Síra  dobývá  se  hlavně  ze  železné  rudy  (u  Wick- 
lowu).  vedle  těchto  sádra,  antimon,  arsenik, 
kobalt,  kamenec  a  j.  dobývají  se  v  nepatrněn: 
množství.  EMa. 

Prfimyslu  rozsáhlého  jako  Anglie  I.  neml 
Toho  příčinou  jsou  hlavně  skrovné  přírodní 
prostředky  země  samé.  Nejlépe  kvete  prů- 
mysl Inářský,  jenž  dosáhl  nyní  značné  dů- 
ležitosti. Založil  jej  v  XVI.  stol.  hrabě  Straf- 
ford,  který  v  l-ku  zavedl  pěstování  lnu  a 
povolal  schopné  dělníky  z  Nizozemska  a  Fran- 
cie. Z  1,016.111  vřeten  a  28.612  mechanických 
stavů  ve  263  továrnách  připadalo  (1890J  na 
toto  odvětví  87%.  R.  1890  zaměstnáno  bylo 
71.788   osob   (23.848   mužských,    47.940   žen- 


irsko  (obchod,  správa  politická,  vojsko,  znak). 


749 


S^ch),  r.  1891:  88.603  osob  (59.391  žen).  Dů- 
itějáí  je  také  výroba  vlněných  a  bavlně- 
ných látekf  výroba  muselinu  a  krajek.  Hlav. 
střediskem  průmyslu  textilního  jsou  Ulster, 
Belfast,  hL  sídlo  irského  průmyslu,  zvláště 
plátenického  a  bavlnářského,  Dublin,  kde  vy- 
rábí se  polohedvábná  látka  poplin,  Limerick 
a  Cork.  —  Továrny  na  stroje  jsou  v  Dublině 
a  v  Belfastu,  loděnice  a  továrny  na  hřebíky 
v  Belfastu,  tabákové  továrny  v  Dublině  a  Li- 
mericku,  lihovary  (celkem  29)  na  př.  v  Corku, 
Limerícku  a  Dublině.  Pivo  vyrábí  se  (stout) 
v  Dublině,  ků2e  v  Limerícku;  dvě  chemické 
továrny  jsou  v  Dublině.  BPfd, 

Obchod.  I.  má  jen  nepatrné  přímé  styky 
obchodní  s  cizinou.  Vývoz  zprostředkuji  hf. 
Liverpool  a  Glasgow.  Vyvážejí  se  koně,  do- 
bytek jateční,  sádlo,  slanina,  máslo,  lněné 
zboží,  kořalka  a  pivo.  Přímý  vývoz  jest  ne- 
patrný a  činil  r.  1891  jen  253.799  lib.  sterl. 
Také  dovoz  z  ciziny  není  veliký.  R.  1S91  ob- 
nášel 9,868.973  lib.  st.  Přiváží  se  hlavně  obilí, 
koloniální  zboží,  petrolej,  tabák,  víno,  liho- 
viny, len  a  lněná  příze.  Novějších  dat  o  obchodu 
tom  se  nedostává.  —  Sí€  železniční  jest 
pravidelně  hustá.  Kapitál  v  železnicích  ulo- 
xcný  činil  t  r.  39  mifl.  lib.  st.,  hrubý  příjem 
3,489.000,  čistý  příjem  1,603.000  lib.  st.  Vlaky 
zde  jezdí  mnohem  pomaleji  neŽ  v  Anglii.  Že- 
lezniční trať  měla  r.  1865  délku  2957,  1875: 
3457,  1887:  4303  a  1896:  5107  km.  Obchodní 
loďstvo  r.  1891  6'talo  1168  plavidel  (z  toho 
283  parníků)  o  256.439  t,  T.  r.  připlulo  z  ciziny 
1169  lodí  o  808.562  f.,  v  pobřežní  pak  plavbě 
30.282  lodí  o  6,190.923  /.  O  vypluti  nedostává 
se  záznamův.  Pošta  r.  1895—96  dopravila 
112  milí.  dopisů,  14  milí.  korre^pond.  lístků, 
51  milí.  zásilek  časopisů  a  knih,  530.000  pošt. 
poukázek  v  ceně  1,358.000  lib.  st.,  telegraf 
v  téže  době  4,307.480  depeší.  O  průplavech 
stala  se  již  zmínka  v  č&ti  vodopisné. 

Správa  politická.  Od  poč.  XIX.  stol.  nemá 
I.  svého  parlamentu.  V  dolní  sněmovně  lon- 
dýnské zasedají  nyní  z  l-ka  103  poslanci,  z  nichž 
se  dnes  označuje  81  jako  irských  autonomistů 
(66  antiparnellistů,  12  pamellistů,  2  nationá- 
Jové),   16  konservativců,   5  liber,  unionistů, 

1  radikál.  Města  volí  sem  16  poslanců  (hl.  ir. 
autonom.^  university  2  (1  konserv.  a  1  liber, 
unionistů),  hrabstvi  85  posl.  (12  konservat., 

2  lib.  union.,  1  radikál,  70  ir.  autonom.].  V  horní 
sněmovně  zasedá  28  doživotních  peeru  irských. 
V  ministerské  radě  zasedají  lord-lieutenant 
č.  generální  guvernér  pro  I.  (nejv.  hodnostář 
irský,  r.  1897  earl  Cadogan)  a  lord  kancléř 
pro  I.  Gřener.  guvernérovi  jsou  k  ruce  hl. 
Chief-secretary,  Attorney-general  a  tajná  rada 
pro  I.,  jež  všcuc  velkého  vlivu  nemá.  Organi- 
sace  soudní  jest  podobna  anglické.  Jest  tu 
nejvyšší  soudní  dvůr  (Supreme  Court  of  Ju- 
dicature),  appellační  dvůr,  vysoký  soudní 
dvůr  (High  Court  of  Justice),  soud  admira- 
litní  (též  pro  dědictví  a  rozvody)  a  soud  pro 
úpadky.  Správu  každého  hrabstvi  vede  lord- 
lieutenant,  jmenovaný  od  gener.  guvernéra,  a 
smírčí  soudce,  jmenovaný  od  lorda  kancléře, 
dohromady  tvoří  t.  zv.  Grand  Jury,  jež  vede 


bemictví.  Správu  chudinskou  řídí  >Guardians< 
(volení  od  největších  poplatníků)  ve  spolku 
se  smírčími  soudci.  Finance  místní  správy 
rozvrhovaly  se  r.  1893—94  takto:  Příjmy  či- 
nily 4,747.785  lib.  st..  a  to  přímé  daně  2,993.032, 
nepřímé  454.634,  z  veřejného  majetku  108.522, 
příplatek  vlády  400.004,  půjčky  589.171,  z  ji- 
ných pramenů  202.422;  vydání  4,870.096  lib. 
st.,  a  sice  chudinství  1,309.287,  správa  měst- 
ská 1,360.479,  jiná  vydání  2,200.330  lib.  st.  Při 
spojení  l-ka  s  V.  Bntannií  ustanoven  příspě- 
vek l-ka  na  společné  potřeby  na  Vis>  ^yi^i 
však  činí  pouze  Vit-  Z  6,784.000  lib.  st.,  jež 
I.  r.  1892—93  zaplatilo  do  říšské  pokladny, 
užito  ku  správě  l-ka  4  milí.  lib.  st,  nepočí- 
tajíc v  to  náklad  na  vojsko.  Hlavní  vydání 
pro  1. 1.  r.  bylo:  soudnictví  a  policie  2,119.608, 
vyučování  868.334,  vnitřní  správa  255.679,  sta- 
vební správa  222.205,  zdravotnictví  135.437, 
železnice  107.371  lib.  st.  V  celku  se  finanční 
poměry  l-ka  za  vlády  královny  Viktorie  značně 
zlepšily,  ač  nikoliv  takovou  měrou,  jako  Bri- 
tannie  ostatní.  Příjem  zdaněný  obnášel  r.l862: 
237,  milí.,  r.  1892:  32  mil.  lib.  st.,  ačkoliv  byl 
dříve  census  100,  nyní  150  lib.  st.;  vklady  spo- 
řitelen r.  1851  činily  1,359.103.  r.  1892  však 
6,196.756  lib.  sterl.,  daň  z  dědictví  r.  1871: 
7,532.920,  r.  1892  již  14,083.000  lib.  sterl.  Při 
tom  sluší  uvážiti,  že  v  době  od  r.  1862—92 
obyvatelstvo  s  5,775.000  skleslo  na  4,704.750 
hlav.  Nápadný  jest  při  tom  vzrůst  chudiny. 
R.  1861  připadal  1  chudý  na  114,  r.  1871  na  72, 
r.  1881  na  47,  r.  1893  na  45  obyvatel. 

Vojensky  jest  I.  rozděleno  na  4  distrikty 
(Dublin,  Curragh,  Cork  a  Belfast)  a  8  sub- 
distriktů.  Stojí  tu  26  praporů  a  8  depotů  pě- 
choty, 6  pluku  jízdy,  10  batterii  dělostřelectva, 
5  setnin  pionérů,  úhrnem  asi  26.000  mužů. 
V  l-ku  samém  rekrutuje  se  18  batterii  pobř. 
dělostřelectva,  17  řadových  a  27  pluků  milice. 
U  Curraghu  jest  stálý  vojenský  tábor,  v  Du- 
blině jest  vojenská  škola  Royal  Hibernian 
Military  School. 

Znak  l-ka  nese  v  modrém  poli  zlatou  harfu 
se  stříbrnými  strunami.  Jako  národní  barvy 
užívá  se  obyčejně  zelené,  od  značné  části 
protestantů  oranžové  v  upomínku  na  Viléma 
Oraňského,  vlastně  však  barva  národní  jest 
světle  modrá.  V  Ulsteru  mnoho  vládne  Union 
Jack  (v.  t.). 

Literatura.  Hulí,  Physical  geology  and 
geography  of  Ireland  (Londýn,  1.  vyd.  1872, 
li.  vyd.  1892);  Kinahan,  Geology  of  Ireland 
(t,  1878);  Lasaulx,  Aus  Irland.  Reiseskizzen 
u.  Studien  (Bonn,  1877);  Dagg,  >Devia  Hiber- 
niac.  The  Road  and  Koute  Guide  for  Ireland 
of  the  R.  Irish  Constabulary  (Lond.,  1893); 
Murray,  Handbook  for  travellers  in  Ir.  (t, 
několik  vyd.);  Rodenberg,  Die  Insel  der  Hei- 
ligen  (Berlín,  1860,  2  sv.);  Trench,  Realities 
of  Irish  life  (Lond.,  1868,  něk.  vyd.);  Murphy, 
Ireland, industrial, political  and  sociál  (t.,  1870) ; 
Sullivan,  New  Ireland  (t.,  7.  vyd.  1882);  Re- 
ports  and  Papers  relating  to  tne  Tuke  Fund 
for  assisting  emigration  from  Ir.  (1885) ;  Shand, 
Letters  from  the  West  of  I.  (Lond.,  1885); 
Dennis,  Industrial  Ir.  (t.,  1887);  Curtin,  Myths 


750 


Irsko  (jazyk  a  literatura,  dějiny). 


and  folk-lore  of  Ir.  (t.,  1890);  Wood-Martin, 
Pagan  Ir.  (t.,  1895);  Haddon,  Peasant  Life 
and  Industries  in  Ir.  (v  Journ.  Soc.  of  Arts, 
1896,  sv.  44);  Martel,  Irlande  et  Cavemes 
Anglaises  (Paříž,  1897);  Borlase,  The  Dolmcns 
of  Treland  (Lond.,  1897).  Mimo  to  množství 
prací  v  Proceedings  of  the  R.  Irish  Academy; 
j.  Guth,  Na  zeleném  Erinu  (Kostelec  n.  Orl., 
1895).  Z  map  jsou  nejdůležitéjší:  General  Map 
of  Ireland  (t.  zv.  »One  inch  map«)  v  měřítku 
1:63.360,  ve  205  listech,  vydám  s  terrainem 
i  bez  terrainu;  Maps  of  counties  in  Ir.  (t.  zv. 
»Six  inch  map«)  v  méř.  1:10.560,  původně 
r.  1824—40  v  1907  listech  v  mědirytme  pro- 
vedená, od  r.  1864  nově  revidována  a  litho- 
graficky  reprodukována;  Maps  ofParishesin 
Ir.  (katastrální  mapa  v  měř.  1:2500),  z  nichž 
však  vydáno  jen  hrabství  dublinské  a  několik 
obcí  mimo  ně;  Maps  of  Towns,  jež  v  měř. 
1 :  500  neb  1 :  1056  podávají  plány  důležitějších 
měst  v  I -ku.  Z  map  vydaných  Stanfordovým 


Í;cogr.  ústavem  v  Londýně  jmenujeme:  Geo- 
ogicalMap  of  Ireland  by  E.  HuU  (1:486.830); 
Stanforďs  Wall  Map  of  Ir.  (1:316.800);  Stan- 


forďs  London  Atlas  Map  of  Ir.  (1 :  506.880) ; 
Stanforďs  Portable  Map  of  Ir.  fl:  570.240); 
Stanforďs  Large  School  Map.  ot.  Ir.,  vydal 
A.  C.  Ramsay  (1:486.830).  S  geologickým  ma- 
pováním l-ka  počato  r.  1845.  Jest  dokončeno 
a  geologický  kolorit  nanesen  na  mapy  měř. 
1 :  63.360.  Sv. 

Jazyk  a  literatura.  Irský  jazyk  náleží  mezi 
jazyky  keltské.  Jest  jeden  ze  žijících  jazyků 
tohoto  kmene,  současně  hlavni  repracsen- 
tant  jeho  gaelské  skupiny.  V  jazyce  možno 
rozeznávati  tři  fase:  starou  (VIII.— X.  stol), 
střední  (X.— XV.  stol.)  a  novou,  počínající 
XVI.  stol.  Nyní  mluví  irsky  venkovské  oby- 
vatelstvo l-ka,  dále  domácí  držitelé  statků 
v  Connaughtě,  Munsteru,  ve  vzdálených  čá- 
stech Ulsteru,  v  jižním  Leinsteru,  jakož  i  na 
záp.  pobřeží  l-ka.  Jazyk  různí  se  nyní  nikoli 
nepatrně  dle  jednotlivých  krajů.  Grammatiku 
starého  jazyka  podal  J.  C.  Zeuss,  Gramma- 
tica  celtica  (1856,  2.  vyd.  Berlín,  1871)  a  Win- 
disch,  Kurzgefasste  irische  Grammatik  (Lip- 
sko, 1879),  poslední  vydal  i  chrestomathii 
starého  a  středního  jazyka  (Irische  Texte  mit 
Wórterbuch,  Lip.,  1880  a  1884,  2  seš).  Slov- 
ník starého  jazyka  podal  Ascoíi,  Glossarium 
palaeo-hibernicum  jako  6.  díl  svého  Archivio 
glottologico.  Nejlepší  mluvnice  nové  irštiny 
jest  od  0*Donovana:  Irish  Grammar  (Dublin, 
1845h  jiné  podali  Bourke  (t.,  1856),  Joyce  (t, 
1879).  Slovník  irsko-anglický  podal  0'Reilly 
(t.,  1864,  nespolehlivý),  anglicíco-irský  Foley 
(t,  1855). 

Nejstarší  památky  jazyka  jsou  literárně  bez- 
vj^znamny.  Jsou  to  náhrobní  nápisy,  dále  irské 
gfossy  v  latinských  textech.  Teprve  ve  střední 
době  možno  mluviti  o  vlastní  literatuře,  jež 
pak  utěšeně  se  rozvíjí  na  základech  domácích 
i  vlivem  cizím.  Nejvýznačnějším  bodem  jsou 
různá  spracování,  z  části  na  starších  zákla- 
dech, četných  hrdinných  zkazek  domácích, 
veršem  i  prosou.  S  nimi  ruku  v  ruce  jdou 
spisy  historické  (annály  tighernašské,  ulster- 


ské,  inisfallenské,  connachtské)  a  genealogi- 
cké  (slavná  kompilace  Mac  Firbtsova  ze  sto- 
letí XVII. :  Leabhar  Genealach).  K  obéma 
druží  se  i  spracování  látek  náboženských, 
třeba  překlad  bible  od  biskupa  Bedela  nálcíí 
teprve  XVlí.  stol.  Z  části  jsou  psány  veršem 
(biblické  příběhy,  životy  svatých),  z  části  pro- 
sou (legendy,  kázání).  Poesie  biblická  náleží 
v  tom  ohlede  k  nejstarším  zjevům  duševní 
činnosti  irské.  Vynikají  zde  kniha  Arma- 
gova  (IX.  stol.)  a  o  něco  pozdější  kniha 
hymnů,  k  nimž  druží  se  svátečni  řeči  Aen- 
gus  Ceilea  z  téže  doby,  Tallaghtovo  Martyro- 
logium (X.  stol.)  a  jiné  od  Mariana  0*Gor- 
mana  z  XII.  stol.  Zajímavá  i  důležitá  jest 
i  právnická  literatura  irská,  počínajíc  zákony 
stésnanými  ve  stručné  formule,  k  nímž  bě- 
hem doby  přistupují  více  méně  obsáhlé  vý- 
klady. Rukopisné  zachovány  ze  stol.  XIV.  a 
XV.  zákony  Brehonské.  I  lékařství  pěstováno 
již  ve  stol.  XIV.  a  XV.  domácími  silami,  ale 
1  zde  setkáváme  se  již  s  vlivem  Evropy.  Že 
literatura  irská  vykazuje  i  hojně  přísloví,  jest 
samozřejmo.  Podotýkáme,  že  záhy  setkáváme 
se  i  se  spracováním  látek  cizích  (ciobytí  Tróje, 
příběhy  Alexandrovy  a  j.). 

Od  aVI.  stol.  datuje  se  úpadek  jazyka  i  lite- 
ratury, jež  pěstuje  od  té  doby  jen  četbu  lido- 
vou. Jediná  poesie,  jež  pěstována  na  zákla- 
dech starých,  rozšiřuje  se  o  druhy  nové  (po- 
esie válečná  a  politická,  i  satirická).  S  poč. 
XVII.  stol.  vyniká  elegik  Macan  Bhaird  a  hi- 
storikové, ale  i  básníci  a  náboženští  spisova- 
telé, G.  Keating,  považovaný  za  předního  klas- 
sika  irského  (hlavní  dílo  irské  dějiny),  a 
0'Clerígh,  spisovatel  annálů  království  od 
nejstarších   dob    do  r.  1616   (Dublin,  1848)^ 

Jinak  pokračuje  však  úpadek  tou  měrou,  že 
:dyž  počíná  se  v  pol.  XVIII.  stol.  jeviti  snaha 
otiskovati  irské  památky,  děje  se  to  s  veli- 
kými obtížemi  a  způsobem  velmi  neuspoko- 
jivým. Teprve  od  r.  1830,  kdyŽ  vláda  sama 
chopila  se  iniciativy  v  této  otázce,  počíná  se 
nový  rozkvět  studia  jazyka  a  i  literatury  irské. 
Činnost  soustřed\ije  se  tu  ve  dvou  korpora- 
cích, starožitnické  sekci  král.  irské  akademie 
a  v  irské  archaeologické  a  keltské  společ- 
nosti. Co  dalo  se  mimo  ně,  jest  s  nepatrnými 
výjimkami  podřízeného  významu.  Nejnověji 
založená  Gaelic  Union  for  the  preservation 
and  cultivation  of  the  Irish  language  stará  se 
o  vydání  laciné  četby  lidové.  O  literatuře 
irské  jedná:  0'Curry,  Lectures  on  the  manu- 
script  materials  of  ancient  Irish  history  (Du- 
blin. 1878);  ďArbois  de  Jubainville,  Essai  ďun 
catalogue  de  la  littérature  épique  de  Tlrlande 

g^aříž,  1883).  Sbírky  irských  rukopisů  chovají 
ublin,  Londýn  a  Oxford. 
Dé|íny.  Legendárné  dějiny  irské  počínají 
asi  pul  třetího  tisíce  let  př.  Kr.;  teprve  asi 
pět  set  let  př.  Kr.  stávají  se  poněkud  věro- 
hodnějšími. Na  počátku  doby  historické  nalé- 
záme v  l-ku  obyvatelstvo  původu  keltského, 
modrooké  a  rusovlasé,  silně  smíšené  —  zvláště 
na  západu  a  na  jihu  —  s  černookým  a  s  černo- 
vlasým plemenem  iberským  původu  jižněj- 
šího. Dobyvatelé  keltští  skládali  se  vedle  vět- 


Irsko  (dějiny). 


751 


siny  gaelské  také  ze  Živlů  kymerských,  pikt- 
ských,  hlavně  na  severu  usedlých,  jež  ve 
většině  ponenáhlu  utonuly.  Sociálním  stavem 
národa  byla  soustava  kmenová,  jež  se  na  zá- 
padním ostrově  ve  mnohém  ohledu  uchovala 
do  doby  velmi  pozdní.  Kmenové  zřízení  irské 
zakládalo  se  na  společném  domnělém  původu 
od  báječného  praotce  kmenového  a  tato  pří- 
buznost krevní  byla  pramenem  všech  práv 
i  povinností  jednotlivce.  V  popředí  stál  ná- 
čelník kmenový,  kníže,  jejž  svobodní  členové 
kmene  zvoliti  si  mohli  z  členů  knížecí  rodiny. 
Svobodní  příslušníci  kmene  sami  rozpadali 
se  ve  čtyři  třídy,  seřaděné  dle  výše  majetkové; 
dvě  vyšší  byly  šlechtické.  Příslušníků  nesvo- 
bodných bylo  také  několik  kategorií.  Půdu 
držel  kmen  vlastnictvím  kollektivnim,  některé 
pozemky,  jako  pastviny,  byly  vůbec  společně 
užívány  všemi  svobodniky,  polnosti  byly  v  urči- 
tých mezidobích  vždy  znova  rozdělovány. 
Kníže  a  lidé  určitého  povolání,  jako  breho- 
nové  čili  soudci,  kmenoví  dějepisci  a  p.,  byli 
dědičnými  vlastníky  ostatní  půdy,  jež  byla  jim 
přidělena  v  poměru  k  jejich  důstojnosti.  De- 
mokratický ráz  původního  kmene,  kde  všecky 
hlavy  rodin  měly  hlas  ve  shromáždění  po- 
radním, čím  dále  tím  více  ustupoval  zvětšující 
se  moci  náčelnické,  kterou  podpírali  Hdé,  již 
za  vykázaný  kus  půdy  z  jeho  pozemků  stali 
se  jeho  lenníky,  nejvíce  uprchlíci  z  cizích 
kmenů.  V  době,  kdy  kmenové  zřízení  ve  svých 
posledních  zbytcích  ještě  existovalo  v  l-ku, 
bylo  již  těžisko  veškeré  moci  přesunuto  úplně 
na  stranu  náčelníkovu.  Náčelníci  kmenů  byli 
původně  podrobeni  provinciálním  králům, 
jichž  bylo  čtvero,  později  patero  a  kteří  nad 
sebou  uznávali  velkokrále,  arďrigh^  ze  sebe 
volitelného.  Poněvadž  mezi  Irčany  stát  vlastně 
se  vůbec  nevyvinul,  také  právo  irské,  jež 
v  Ulsteru  se  udrželo  až  do  r.  1604,  mělo  ráz 
čistě  kmenový;  zločiny  stíhali  jen  přímo  po- 
škozeni nebo  jejich  příbuzní.  Na  všecky  pře- 
stupky a,  zločiny  ustanoven  byl  trest  peněžitý, 
i  vražda  smiřována  výkupným,  eric.  Irové 
neměli  pevně  učlánkované  viry,  jejich  drui- 
dové  byli  spíše  jakýmisi  přírodními  filosofy. 
Sem  tam  ukazovaly  se  stopy  kultu  přírodního, 
někde  možno  mluviti  i  o  modloslužbě.  Ne- 
dostatek semknuté  kněžské  kasty  způsobil, 
ie  křesťanství,  jehož  zavedením  počíná  histo- 
rická perioda  v  dějinách  irských,  tak  snadno 
se  v  l-ku  šířilo.  Sv.  Patrik,  jenž  v  l-ku  ptl- 
sobil  od  r.  432—465,  a  jeho  učenníci  také 
velmi  obratně  sloučili  zřízení  církve  s  insti- 
tucemi zakořeněnými  v  lidu.  Církev  irská  byla 
následkem  toho  veskrze  rázu  monastického, 
silné  smíšeného  s  prvkem  kmenovým.  Církvi 
sluší  děkovati  za  vznik  literatury  a  zjemnění 
mravů,  vyloučení  žen  z  bojišt  Oa  V.  do  konce 
VIII.  stol.  spadá  rozkvět  irské  vědy  a  církve, 
jejíž  missionáři  po  celé  záp.  Evropě  šířili  vě- 
dění a  křesťanství. 

Tento  rozvoj  byl  přerušen  vpády  Vikingů 
norských  a  dánských  do  l-ka,  opakujícími  se 
po  200  let.  Moc  Vikingů  zlomena  byla  teprve 
r.  1014  bitvou  u  Clontarfu,  ve  které  veliký 
král  CBrien  Bom  vetřelce  na  hlavu  porazil, 


ale  sám  v  boji  padl.  Válkami  těmi  způsobeno 
veliké  sesurovění  mravů,  vzrůst  záliby  ve  vá- 
lečném řemesle  a  úpadek  vědy  a  všech  po- 
kojnějších zaměstnání;  uvolněn  svazek  —  bez 
toho  dost  volný  —  mezi  králi  provinciálními 
a  králem  vrchním,  jenž  od  nynějška  měl  jen 
titul,  ale  skoro  žádnou  moc  a  takřka  nikdy 
nebyl  bez  soupeře.  Tento  stín  ústř.  vlády  živo- 
řil po  bitvě  clontarfské  po  více  než  150  let,  až 
konec  byl  mu  učiněn  vpádem  Normanů,  r.  1066 
po  bitvě  u  Hastingsu  Anglii  opanovavších.  Zá- 
minku k  tomu  dala  bulla  Hadriána  I  V.,  jediného 
Angličana,  jenž  kdy  seděl  na  stolici  sv.  Petra. 
Bulla  udělovala  za  jakýsi  poplatek  Jindřichu  II. 
právo  obsaditi  I.  a  zjednati  pořádek  v  tamější 
církvi.  Příležitost  využiti  této  bully  naskytla 
se  Jindřichu  r.  1172,  když  leinsterský  král 
Dermot  Mac  Morrough,  zapuzen  ze  země  po- 
sledním vrchním  králem  irským  Roderickem 
0'Connorem  connaughtským,  utekl  se  k  Jin- 
dřichu II.  o  pomoc.  Jindřich  vyslal  Dermotovi 
na  pomoc  několik  svých  manu,  přišel  později 
sám  a  ujal  se  držení  ostrova.  Normanští  ba- 
ronové, jimž  železná  jejich  brnění  a  převaha 
v  umění  válečném  dodávala  veliké  převahy 
nad  vojsky  domorodců,  dobyli  brzy  velikých 
částí  země;  tak  ve  stol.  VIII.  vidíme  —  vyjma 
Ulster  —  v  pestré  směsi  střídati  se  territoria 
domorodých  kmenů  a  území  vetřelců,  jichž 
poddaní  a  pak  i  oni  sami  neobyčejně  rychle 
se  poiršťovali.  Jednou  byli  spolu  ve  spolku, 
podruhé  ve  válce,  a  za  takového  stále  rostou- 
cího válčení  obecného  i  ta  čásť  země,  která 
organisována  byla  jako  kolonie  královská,  se 
stale  zmenšovala.  I.  rozpadlo  se  v  řadu  samo- 
statných státečků,  jichž  hranice  denně  se  mě- 
nily a  jichž  náčelníci  z  příčin  malicherných 
a  čistě  soukromých  spolu  válčili,  spolky  uza- 
vírali a  opět  rozbíjeli.  Irové  snažili  se  občas 
spojiti  se  proti  cizincům,  ba  r.  1315  povolali 
do  země  Edvarda  Bruče,  bratra  Roberta,  krále 
skotského,  jenž  však  po  tříleté  válce,  kterou 
veškeré  obyvatelstvo  hrozně  trpělo,  byl  r.  1318 
u  Dundalku  poražen  a  zabit.  Válka  s  ním 
otřásla  mocí  angUckou  měrou  nejvyšší,  neod- 
vislost  irských  clanů  a  normanských  baronů 
od  koruny  se  dovršila,  obvod  území  angL 
vládou  spravovaného  se  úžasně  scvrkl.  Sou- 
sedním irským  elánům  musila  koruna  platiti 
poplatky,  by  se  zdrželi  vpádů  na  území  an- 
glické, kdežto  současně  poiršťování  i  tohoto 
území  samotného  kvapně  postupovalo.  K  tomu 
všemu  vláda  z()ůsobila  nové  konflikty  s  angl. 
přistěhovalci  tím,  že  počala  při  jmenovámí 
úředníků  dávati  přednost  lidem  v  Anglii  samé 
zrozeným.  Postupující  hibernisaci  mělo  býti 
zabráněno  statuty  killkennyskými  z  r.  1367, 
které  pod  přísným  trestem  zakazovaly  užívání 
irské  řeči,  zvyku  a  kroje;  sňatky  s  Irčankami 
smrtí  se  měly  trestati  a  mezi  oběma  národy 
měla  býti  vyhloubena  nepřeklenutelná  pro- 
past. Rozšíření  platnosti  angl.  zákonů  na  do- 
morodce bylo  ustavičně  odpíráno,  jen  pěti 
t.  zv.  urozeným  kmenům  (sept)  dostalo  se  toho 
dobrodiní.  I  doznaná  vražda  >pouhého  Ira<, 
jenž  nebyl  z  těchto  pěti  sept,  nebyla  vůbec 
trestním  činem.   Vláda  Edvarda  III.,  jež  pro 


752 


Irsko  (dějiny). 


Anglii  tolik  znamenala,  byla  pro  I.  dobou  stále 
rozmáhající  se  anarchie:  ku  konci  XIV.  a  za- 
čátkem XV.  stol.  vzdoroval  mocný  náčelník 
leinsterský  Art  Mac  Morrough  Cavanagh  ve- 
škeré moci  angl.  Za  válek  červené  a  bílé  růže 
autorita  králů  ancl.  rychle  klesala  k  naprosté 
bezvýznamnosti.  Uznávána  byla  jen  v  péti 
hrabstvích  v  okolí  Dublina.  Jelikoi  i  parla- 
ment země  tak  nepřetržitými  nepokoji  zmí- 
tané okazoval  jakési  nábéhy  k  samostatnosti, 
byl  na  snému  droghedském  r.  1494  usnesen 
pověstný  zákon  Poyningsův,  který  uváděl  ve- 
škeré potomní  parlamenty  irské  v  naprostou 
odvislost  od  krále  tím,  ze  nesměly  jednati 
o  žádném  zákoně,  jehož  projednávám  nebvl 
král  již  předem  schválil.  Za  Jindřicha  VIII. 
zprvu  poměry  nic  se  nezměnily,  jen  že  král 
osvědčoval  rázněji  svou  moc,  podporován  isa 
v  bojích  se  zpumými  velmoži  neznámou  do- 
tud v  l-ku  dělostřelbou,  jíž  nadobro  zlomil 
moc  velikého  domu  earlů  kildareských. 

Věci  irské  došly  r.  1535  k  takovému  konci, 
že  Anglii  —  jak  praví  Joyce  —  nezbývalo 
než  buď  l-ka  zcela  se  vzdáti  nebo  s  veškerou 
mocí  vrhnouti  se  na  opanování  země.  Jin- 
dřich VIII.  rozhodl  se  pro  druhé.  A  jelikož 
nedlouho  před  tím  započal  veliký  spor  se 
stolicí  papežskou,  skončivší  tím,  ze  Jindřich 
stal  se  hlavou  anglické  církve,  tož  chtěl  býti 
hlavou  církve  i  v  l-ku.  Když  opposice  t.  zv. 
drkevních  prokurátorů,  jíž  po  třech  zasedali 
v  dolm'  sněmovně  za  každou  diécési,  byla  uml- 
čena prostě  jejich  vyloučením,  Jindřich  Vlil. 
byl  zákonem  prohlášen  za  hlavu  církve  irské, 
odvolání  ve  věcech  cirk.  do  Říma  bylo  zaká- 
záno, poplatky  kněžstvem  papeži  dosud  od- 
váděné přiřčeny  králi,  kláštery  zrušeny  a  jmění 
konfiskováno  nebo  rozdáno  velmožům.  Popí- 
rání královské  suprematie  nad  církví  bylo 
prohlášeno  za  zemězrádu.  Tím  vznikly  spory 
náboženské,  jež  pak,  když  nižší  forma  civih- 
sace  keltské  nutné  podlehla  své  sokyni  a 
když  vinou  zvláštních  okolností  i  národní  zá- 
pas stále  se  zmenšoval,  nastoupily  zcela  na 
místo  dřívějších  příčin  boje  a  učinily  boje 
tyto  mnohem  ostřejšími.  Politika  Tudorů  se 
však  nesla  zároveň  za  poangličenim  celého 
národa  irského.  Všechny  zákony  protiirské 
byly  obnoveny,  irskému  lidu  nakazováno,  aby 
mluvil  anglicKy,  šatil  se  anglicky,  i  účes  a 
vousy  byly  zákonem  předepsány.  Změny  za 
Jindřicha  VIII.  v  řízení  církevním  zavedené 
lidu  se  vlastně  nedotekly;  teprve  když  za 
Edvarda  VI.  začalo  se  v  zemi  šířiti  prote- 
stantství,  počal  se  národ  rozstupovati  v  men- 
šinu držící  se  nové  víry  a  ohromnou  většinu 
starověrců.  Během  pětiletého  panování  krvavé 
Marie  vše  bylo  opět  vráceno  ve  stav  bývalý, 
jen  statky  nebyly  církvi  vráceny.  Ovšem  na- 
stoupem'm  Alžběty  počalo  znovu  co  nejúsil- 
nější  šíření  protestantismu  a  tudíž  čím  dále 
tím  větší  rozstupování  se  národa  ve  dví, 
podle  víry,  čímž  také  rozdíly  mezi  katoli- 
ckými domorodci  a  jejich  spojenci,  katoli- 
ckými Angloiry,  počaly  mizeti.  Královna  usta- 
novovala po  zemi  kněze  protestantské,  veskrze 
Angličany  jazyka  lidu  neznalé,  a  tím  sama 


zamezovala  vítězství  nového  učení.  Pnmíck 
devět  let  vlády  Alžbětiny  bylo  vyplněno  vál- 
kou 8  náčelníkem  ulsterským  Shanem  (Janem) 
0'Neillem,  Člověkem  divokým,  ale  nepostrá- 
dajícím jisté  velikosti.  Po  jeho  smrti  Alžběta 
snažila  se  zlomiti  moc  těch  angloirských  lordů, 
kteří  zůstavŠe  katolíky  a  jsouce  od  komny 
i  po  vzrůstu  král.  moci  za  Jindřicha  pořád 
ještě  dosti  neodvislí  byli  přirozenými  spo- 
jenci papeže  a  mocí  katolických,  s  nimiž 
Alžběta  vedla  válku  na  život  a  na  smrt.  Proto 
v  1.  1569—83  s  malou  přestávkou  stále  trvah 
voina  proti  těmto  mocným  Geraldinům,  v  jichl 
čele  stál  hrabě  desmondský.  Skončila  vítěz- 
stvím Alžbčty  a  skoro  úplným  vyhubením  jejích 
odpůrců.  Obyvatelé  Munsteru,  kde  válka  nej- 
více zuřila,  byli  z  většiny  povražděni,  nebo 
pohynuli  hlady  a  Munster  osídlen  kolonisty, 
jako  za  Marie  katolické  Queens  a  Kingscoonty 
a  za  Jakuba  I.  Ulster. 

Sotva  tyto  války,  které  místy  vedeny  s  po- 
mocí papeže  a  Španělska,  byly  skončeny,  již 
počala  se  na  severu  hrozivě  vzpínati  moc 
posledního,  ale  nejslavnějšího  t  ulsterskýck 
0*Neillů  a  s  ním  tentokráte  spojeného  0'Doa- 
nella.  Spory  vypukly  r.  1595  ve  zjevný  odboj. 
Vůdce  jeho,  Hugh  0*Neill,  earí  t3^oneský, 
byl  proti  svému  předchůdci  Shaneovi  mol 
velice  vzdělaný  a  uhlazený,  znamenitý  diplo- 
mat a  výborný  generál,  jenž  téměř  všecky 
angloirské  lordy  a  irské  náčelníky  katolické 
spojil  ve  velikou  konfederaci.  R.  1598  zvítězí 
v  bitvě  u  Yellow  Fordu  nad  maršálem  Bage- 
nalem,  načež  papež  i  král  špan.  penězi  a  voj- 
skem přispěli  mu  ku  pomoci.  Než  po  ne- 
šťastné bitvě  u  Kinsalu  r.  1602  přes  vši  pomoc 
nemohla  konfederace  déle  vzdorovati  mod 
vítězů  nad  španělskou  armádou  a  0'Keil 
nucen  podrobiti  se  a  spokojiti  s  postavenín 
pouhého  velmože  místo  provinciálního  krále. 
To  se  stalo  několik  dní  po  smrti  Alžběty  a 
před  nastoupením  prvního  Stuartovce Jakuba  L 
když  pak  ani  v  tomto  postaveni  se  necítil 
bezpečen  a  když  na  základě  vy  bájených  udajá 
o  spiknutí  šlo  o  jeho  zatčení,  uprchl  s  ná- 
stupcem svého  spolubojovníka  0'Donnella  po 
lodi  do  Říma,  kde  r.  1616  zemřel.  Po  svém 
útěku  byl  0'Neill  parlamentem  prohlášen  za 
zrádce  a  pozemky  jeho  byly  konfiskovány  a 
Angličany  a  Skoty  osazeny.  JiŽ  před  tím 
r.  1604  platnost  zákona  brehonského  a  zvláště 
jeho  předpisy  o  dědění  byly  zrušeny  a  všickni 
Irové  podrobeni  zákonům  anglickým.  Tím  do- 
mácí instituce  ve  svých  zbytcích  vzaly  na 
dobro  za  své.  Při  osazovám' Ulsteru  nedbáno 
pranic  obyvatelstva  domorodého  a  bývalí  ma- 
jitelé a  spolumajitelé  půdy  z  většiny  stali  se 
sluhy  uchvatitelů.  Ačkoli  právo  angl.  stejné 
platilo  i  pro  Iry,  přece  nebylo  jim  dodržo- 
váno, a  za  vláay  Karla  I.  (nast  r.  1625)  po- 
koušel se  pověstný  lord  Strafford  na  základe 
nejnesvědomitějších  záminek  dokazovati.  Že 
přemnozí  majetníci  půdy  v  Leinsteru,  Mun- 
steru a  Connaughtu  nemají  plnoplatných  práv- 
ních nároků  na  své  statky,  vypudil  nmobé 
z  nich,  statky  jejich  daroval  dvorním  milcůin 
a  dal  si  za  slíbené  potvrzení  právních  tituld 


Irsko  (dějiny). 


753 


connaughtských  vyplatiti  veliké  summy  peněz, 
ale  potom  ničeho  nedodržel.  Tyto  křivdy 
jakož  i  denně  se  vzmáhající  hnutí  puritanské 
v  Anglii  a  ve  Skotsku,  které  otevřené  hlá- 
salo, že  vyhubení  katolíků  jest  jeho  cílem, 
dohnaly  Iry  k  velikému  povstání  r.  1641,  tak 
rfizně  posuzovanému.  Staroirové  i  Angloirové 
katoličtí  sestoupili  se  u  velikou  konfederaci, 
jež  v  městě  Killkenny  měla  svoje  sídlo  a 
kteréž  většina  země  byla  poslušná.  Královské 
síly  drželjr  se  skoro  jen  v  Dublině  a  v  opev- 
něných místech.  Vrcholu  dosáhla  moc  konfe- 
derace po  vítězství  u  Benburbu,  jehož  na  jaře 
r.  1646  nad  skotskou  armádou  pod  vedením 
MunroeovÝm  dobyl  výtečný  stratég  Owen 
Roe  0*NeiIl.  Po  té  nesvorností  mezi  Staroiry 
a  Angloiry,  z  nemalé  části  zaviněnou  intri- 
kami papežského  nuncia  Rinuccinia,  věc  irská 
upadala  a  Cromwellovi,  jenž  po  odpravení 
krále  Karla  I.  (30.  led.  1649)  s  velikou  armá- 
dou vpadl  do  l-ka,  byl  kladen  sice  hrdinský, 
ale  nesoustavný  odpor,  tím  bezvýslednější, 
že  mezi  tím  zemřel  0'Neill,  nejschopnější  voie- 
vádce  Irů,  jak  se  praví,  jedem.  Cromwell  do- 
byl útokem  Drognedy  a  Wexfordu,  dal  celou 
posádku  rozsekati  a  svým  barbarským  způ- 
sot>em  válčení  brzy  rozšířil  takovou  hrůzu, 
že.  i  když  po  nezdařeném  útoku  na  Clonmel 
vrátil  se  do  Anglie,  nástupci  jeho  brzy  upo- 
kojení země  dokonali.  Všickni  Irové,  kterých 
nebylo  nezbytné  v  zemi  třeba  jako  sluhů,  a 
zvláště  vyšší  třídy,  byli  zahnáni  do  nehostin- 
ného Connaughtu  a  ostatní  země  konfisko- 
vána a  rozdána  důstojníkům  a  vojínům  Crom- 
wellovým.  Že  tyrannie  zvláště  důkladně  se 
projevila  i  na  poli  církevním,  netřeba  zvláště 
vykládati. 

Po  nastoupení  Karla  II.  byly  sice  některé 
statky  Irům  vráceny,  ale  byli-fi  před  revolucí 
Irové  vlastníky  */»  půdy  ostrovní,  po  revoluci 
zůstala  jim  přece  jen  '/s-  Pozemky  rozdané 
vůdcům  a  vojákům  Cromwellovým  byly  jim 
sice  ponechány,  ale  národ  irský  tím  spíše 
získal  než  utrpěl,  přistěhovalci  ženili  se  s  Ir- 
čankami  a  jejich  děti  ničím  od  plnokrevných 
Irů  se  nelišily.  Ačkoliv  katolíkům  bylo  sná- 
šeti různá  obmezeni  a  sem  tam  i  některý 
z  nich,  jako  armaghský  primas  dr.  Plunkett, 
pikle  odpůrců  životem  zaplatil,  přece  byli 
ještě  připouštěni  do  parlamentu  a  nebylo  jim 
v  ohledu  náboženském  v  celku  tak  zle.  Za 
tříleté  vlády  Jakuba  II.  vedlo  se  katolíkům 
v  l-ku  dost  dobře.  Jakub  II.  stál  na  jejich 
straně,  velitelem  vojska  a  pak  i  místokrálem 
jmenoval  katolíka  Ťalbota,  earla  z  Tyrcon- 
nellu,  dosazoval  je  do  úřadů  a  dovoloval  ve- 
řejné a  neobmezené  vykonávání  jejich  obřadů 
náboženských.  Podobné  chování  se  jeho  v  An- 
glii způsobilo.  Že  musil  z  Anglie  utéci  se  ke 
dvoru  francouzskému.  V  l-ku  celá  země  kromě 
tří  ulsterských  měst  se  prohlásila  pro  Jakuba, 
jenž  v  slávě  uveden  byl  do  Dublina,  kamž 
svolal  parlament,  který  všecky  statky  prote- 
stantských odpůrců  do  Anglie  uprchlých  zaba- 
vil a  původním  majitelům  navrátil.  Ale  dobý- 
vání města  Londonderry  se  nezdařilo  pro  zou- 
falý odpor  obležených  a  když  r.  1690  vojsko  Vi- 

OttOv  Slovnik  NauCoý,  sv.  XII.  19  7  1897. 


léma  Oraňského  pod  vedením  Schomburgka 
a  Ginkela  pluky  královské  na  řece  Boyně  po- 
razilo, utekl  Jakub  podruhé  do  Francie.  Vilém 
na  to  bez  výsledku  obléhal  Limerick  a  musil 
r.  1691  svésti  u  Aghrimu  novou,  opět  proň 
vítěznou  bitvu  s  vojskem  irským,  jemuž  velel 
Francouz  St.  Ruth.  Pak  byl  Limerick  znovu 
obležen  a  po  hrdinské  obraně  vydán  králi, 
jenž  v  pověstné  smlouvě  zaručil  Irům  svo- 
bodu náboženskou,  jakou  měli  za  Karla  II.» 
a  zaručoval  všem  ve  zbrani  stojícím  Irům, 
usedlým  v  pěti  hrabstvích  vojskem  irským 
obsazených,  veškerá  práva,  výsady  a  nároky, 
jaké  měli  a  požívali  za  téhož  panovníka. 

To  byl  hlavní  obsah  slavné  smlouvy,  jeŽ 
však  z  největší  části  neměla  býti  dodržena. 
Tak  hned  téhož  roku  usnesl  se  anglický  parla- 
ment na  resoluci  všecky  katolíky  v  l-ku  z  úřadů 
a  ze  sněmu  vylučující,  coŽ  mělo  za  následek, 
že  několik  katol.  peerů  a  poslanců,  kteří  za- 
sedli v  prvním  irském  parlamentě  Viléma  III., 
bylo  nuceno  jej  opustiti.  Od  té  doby  aŽ  do 
svého  zrušeni  byl  parlament  irský  pouze  za- 
stupitelstvem malé  menšiny  protestantské. 
Dle  toho  také  vypadala  zákonodárná  činnost 
tohoto  sboru:  parlament  zakázal  katolíkům 
míti  zbraň  a  odňal  jim  veškerou  možnost  vzdě- 
lávati se;  učiteli  býti  nesměli  a  do  ciziny  za 
vychováním  odcházeti  co  nejpřísněji  bylo  za- 
povězeno. Všickni  biskupové  a  mniši  byli 
vyhoštěni  ze  země,  vrátivší  se  čekal  trest  nej- 
těžší. Ba  i  nižší  stupně  povolání  právnického 
byly  katolíkům  učiněny  nepřístupnými;  rov- 
něž tak  kůň  dražší  než  5  lib.  nesměl  býti  jejich 
vlastnictvím.  A  aby  mezi  oběma  vyznáními 
ani  časem  nenastalo  sblížení,  vydán  zákon, 
jenž  těžká  obmezení  ukládal  protestantům 
oženivším  se  s  katoličkami  —  i  z  parlamentu 
byli  vyloučeni.  Když  duch  a  písmena  lime- 
rické  smlouvy  tak  bezohledně  byly  porušeny, 
schválil  fi  parlament  přes  protest  několika 
spravedlivějších  lordů,  kteří  nechtěli  se  pro- 
půjčiti k  takové  komedii.  Za  královny  Anny 
protikatolické  zákonodárství  zdárně  pokra- 
čovalo. Syn  katol.  statkáře  přestoupením  uči- 
niti mohJ  svého  otce  pouhým  uživatelem  jeho 
majetku,  katolíku  nebylo  lze  koupí  nabyti  vů- 
bec jakéhokoliv  pozemku  a  najímati  nesměl 
půdy  na  více  než  na  31  rok  a  při  tom  ještě  ná- 
jemné musilo  obnášeti  plné  dvě  třetiny  vý- 
těžku. Katolíci  nesměli  býti  dědici  protestant- 
ských pokrevenců,  a  jmění  katolíků  —  docela 
Croti  duchu  a  předpisům  angl.  práva  —  musilo 
ýti  stejným  aílem  mezi  dědice  jejich  rozdě- 
leno, čimŽ  mělo  se  dosáhnouti  rozdrobení 
i  oné  jedenáctiny  půdy  zemské,  která  Irům 
zbyla  ze  třetiny,  již  měli  v  drženi  před  re- 
bellií.  Parlament  prohlásil  nejnižší  vyzvědač- 
ství  za  »úctyhodnou  službu  vládě«  a  veškeré 
úředníky,  kteří  by  v  provádění  těchto  •zá- 
konů* nebyli  dost  rozhodní,  za  zrádce  svo- 
bod zemských.  Katolíci  byli  vyloučeni  z  porot, 
ba  pod  trestem  zatčení  bylo  jim  zapovězeno 


přijíti  na  galerii  sněmovní. 

Nyní,  po  úplném  zhroucení  většiny  kato- 
lické, počaly  se  v  panující  menšině  prote- 
stantské  čím   dále    tím    mocněji    objevovati 

50 


754 


Irsko  (dějiny). 


snahy  po  samostatností,  jcí  za  vlády  Jiřího  I. 
(1714—27)  mocné  byly  podníceny  politickými 
satirami  slavného  Jonathana  Swifta.  Ony  při- 
spěly mocně  k  vytvoření  se  strany  zemské 
proti  straně  dvorní,  kterážto  poslední  ku  konci 
vládyjiřího  I.  a  po  větší  čásť  panování  Jiřího  II. 
(1727—60)  vedena  byla  arcibiskupem  dublin- 
ským,  drem  Boulterem,  na  jehož  podnět  bylo 
i  aktivní  právo  volební  katolíkům  odňato  a 
jenž  snažil  se  o  největší  rozcštvání  obou  stran. 
Přes  všecko  vzrůstání  protikatolického  ducha 
vzrůstalo  také  smýšleni  protianglické  a  strana 
vlastenecká  v  parlamentu  stále  rostla;  občas 
připravila  vládě  i  porážku,  ale  docíliti,  by 
veškeré  obchodní  a  výrobní  poměry  přestaly 
býti  řízeny  s  výlučným  ohledem  na  prospěcn 
Anglie,  nedovedli.  Při  nastoupení  Jiřího  III. 
r.  1760  byl  parlament  po  33  létech  rozpuštěn 
a  nové  volby  daly  silnou  menšinu  do  rukou 
»vlastenců«,  vedených  dublinským  lékárníkem 
drem  Lucasem  a  později  Jindřichem  Floodem. 
Vlastencům  se  sice  podařilo  dosáhnouti  skrá- 
cení  zákonodárné  periody  na  osm  let,  jinak 
ale  byl  boj  jejich  za  samostatnost  země  bo- 
jem vrchní  bohaté  protestantské  vrstvy,  která 
s  agitací  katolíků  domáhajících  se  rovnopráv- 
nosti, agitací  též  i  ze  sociálních  příčin  vychá- 
zející, neměla  nic  společného.  Mezi  vlastenci 
bylo  mnoho  idealistů,  ale  u  mnohých  oppo- 
sice  byla  snahou  dobře  své  hlasy  prodati,  jak 
se  potom  také  častokráte  stalo. 

Povstání  americké  přivodilo  však  v  l-ku 
dokonalý  obrat  Duch  neodvislosti  mohutněl 
takřka  s  každým  úspěchem  zbraní  amerických, 
podporován  jsa  obecnou  tísní  hmotnou.  V  té 
době  odvolána  byla  některá  z  nejkřiklavějších 
ustanovení  protikatolických  a  zároveň  vzniklo 
v  l-ku,  když  země  byla  ohrožena  francouzskou 
invasí,  známé  hnutí  dobrovolnické.  Když  takto 
hnutí  vlastenecké  bylo  podepřeno  brannou 
mocí  z  lidu  utvořenou  a  posíleno  příkladem 
americkým,  podařilo  se  r.  1780  vůdci  sně- 
movní strany  vlastenecké  Grattanovi  vymoci 
zrušení  všech  obmezení,  jež  vázala  ODchod 
irský;  během  násl.  dvou  let  podařilo  se  vy- 
moci pro  katolíky  další  ulehčení,  jako  svolení 
k  nabývání  pozemků  a  zrušeni  některých 
zvláště  tíživých  ustanovení  proti  katol.  kně- 
žím,  učitelům  a  poručníkům.  R.  1782—83  ko- 
nečně podařilo  se  Grattanovi  dosáhnouti  úpl- 
ného zrušení  veškeré  závislosti  dublinského 
sněmu  na  angl.  parlamentu  a  úplné  nezávi- 
slosti zákonodárství  zemského.  Ale  jelikož  za- 
sedali v  parlamentě  velikou  většinou  lovci 
míst  dobře  placených  a  pouhé  stvůry  něko- 
lika velmožů,  jichž  vliv  byl  rozhodující  v  ma- 
lých volebních  místech,  za  peníze  a  lordské 
patenty  dosáhla  od  něho  vláda  všeho.  Na  její 
popud  vzpírala  se  korrumpovaná  většina  par- 
lamentu s  úspěchem  všem  návrhům  na  re- 
formu parlamentární  na  základě  spravedlivého 
volebního  řádu. 

Nadešla  revoluce  francouzská  způsobila  mezi 
třídami  politicky  oprávněnými  hrůzu  nesmír- 
nou, jevící  se  v  rychlém  úpadku  sněmovní 
strany  vlastenecké,  lež  ostatně  byla  neschopna 
odstraniti  sociální  zla  hubící  zemi.  Za  to  rostla 


Wolfem  Tonem  založená  revoluční  strana  Spo- 
jených Irův.  Tu  vláda  na  roven  postavila  pro- 
testantům katolíky  v  ohledu  občanském,  ba 
udělila  jim  i  aktivní  právo  volební;  z  ostat- 
ních práv  politických  zůstali  vyloučeni.  Zí- 
skavši  takto  neutralitu  katolíků,  vydala  vláda 
přísné  zákony  proti  rozmáhajícím  se  společ- 
nostem Spojených  Irův,  kteříž  mezi  tím  v  lé- 
tech 1794—95  navázali  styky  s  republikou 
francouzskou  a  hleděli  ji  příměti  ku  vpádu 
do  l-ka.  Když  to  vše  nic  nespomáhalo,  byly 
odvolány  takřka  všecky  předpisy  anglické 
ústavy,  země  vojskem  přeplněna,  na  obyva- 
telstvu pácháno  hrozné  bezpráví,  aby  bylo 
vehnáno  do  vzpoury  dříve,  než  francouzská  po- 
moc přijde.  Ta  buď  nepřišla  nebo  přišla  v  míře 
nedostatečné,  tak  Že,  když  vlastenci  zoufajíce 
nad  beznadějným  stavem  země  ze  sněmu 
odešli,  vzpoura  propukla  a  to  hlavně  v  Lein- 
steru,  ale  udušena  byla  v  proudech  krve. 
Výsledku  míti  nemohla,  poněvadž  vláda  již 
před  tím  zmocnila  se  nejvyšší  rady  Spojených 
Irů,  z  nichž  někteří  v  boji  padli,  jako  známý 
lord  Edward  Fitzgerald,  a  jiní  byli  zvěšení, 
a  za  druhé  proto,  že  vzpoura  nebyla  všeobec- 
nou. Různé  malé,  opožděné  výpravy  fran- 
couzské mohly  docíliti  leda  toho,  že  do  rukou 
katových  vydaly  několik  ve  středu  vojska  fran- 
couzského se  vrátivších  irských  emigrantů, 
mezi  nimi  i  Wolfa  Tona.  Po  úplném  potla- 
čení povstání,  když  byli  lordové  Clare  a  Ca- 
stlcrcagh,  tehdejší  ředitelé  angl.  politiky  na 
ostrove,  dali  katolíkům  naději,  ze  po  splynutí 
obou  zemí  bude  možno  povoliti  rovnopráv- 
nost s  protestanty,  nejhanebnějším  způsobem 
podplacená  většina  irského  parlamentu  od- 
hlasovala unii  s  Anglií,  jež  nabyla  platnosti 
1.  lednem  1801. 

Unie  měla  pro  I.  ve  všech  směrech  škod- 
livé následky.  Způsobila  vzrůst  absentismu; 
šlechta  odstěhovala  se  do  Londýna,  paláce 
její  zpustly.  Dublin  vůčihledě  klesal  a  se  stou- 
pajícím přelidněním  poČal  se  hned  po  skon- 
čení válek  napoleonských  objevovati  hlad. 
Nepokoje  agrární  vzrůstaly  a  vláda  měla  pro 
ně  jediný  lék:  šibenici.  Habeas  corpus  acta 
byla  skoro  pořád  suspendována,  kdežto  zá- 
kony výjimečné  po  celé  století  téměř  z  plat- 
nosti nevycházely.  Velmi  špatně  za  své  služby 
při  uzavírání  unie  byli  odměněni  irští  katolíci: 
slíbená  jim  emancipace  odepřena  za  záminek 
zcela  nicotných.  Po  zavraždění  zcela  zpáteč- 
nického  ministra  předsedy  Percevala  reakce 
v  l-ku  stále  stoupala  tak  jako  v  Anglií,  kdeŽ 
dosáhla  vrcholu  v  pověstném  vraždéní  v  Pe- 
terloo  u  Manchestru.  Do  této  smutné  doby 
spadají  počátky  rychle  vzmáhajícího  se  vlivu 
0'Connellova,  jakož  i  sloučení  angloirských 
hnancí,  provedené  zcela  proti  duchu  aktu 
o  unii  na  velikou  škodu  irských  poplatníkův. 
Agitace  katolíků  hlásících  se  o  své  právo 
od  počátku  let  třicátých  stále  mohutněla. 
Katolická  associace  veaená  0'Connellem  způ- 
sobila ve  vnitropolitických  poměrech  l-ka 
úplný  převrat.  I.  bylo  dotud  zemí,  kde  kan- 
didáti místních  velkostatkářů  a  méně  vý- 
znamní angličtí  politikové  bez  překážky  do- 


Irsko  (dějiny). 


755 


sáhovali  mandátů.  Velkostatkáři  také  na  to 
hledéli,  by  na  svých  statcích  měli  co  největší 
počet  nájemců  platících  40  shillingů  dané  — 
poplatku  k  volbé  poslanců  opravňujícího.  Ná- 
jemce tyto  počala  associace  organisovati  a 
účinky  se  brzy  objevily  v  naprostém  mizení 
dosavadního  vlivu  landlordů  na  volby  a  opě- 
tovným vítězstvím  kandidátů  zavázavších  se 
ku  podpoře  emancipace  katolické.  Vrcholu 
dosáhla  agitace  tato  v  pověstné  volbě  v  hrab- 
ství  clareském,  kde  po  neslýchané  agitaci 
proti  vůli  všech  taméjších  landlordů  zvolen 
poslancem  sám  0'Connell,  ač  jako  katolík, 
jenž  nechtěl  vykonati  předepsanou  přísahu, 
nebyl  připuštěn  do  parlamentu.  Věci  dospěly 
tak  daleko,  že  ministerstvo  Wellington-Pee- 
lovo  mělo  jen  dvojí  volbu:  občanskou  válku 
neb  emancipaci,  jež  stala  se  skutkem  r.  1829. 

Léta  čtyřicátá  nebyla  proto  o  nic  pokoj- 
nější. Státní  církev  anglikánská  zůstala  v  ce- 
lém rozsahu  a  i  v  okresích,  kde  skoro  pro- 
testantů nebylo,  vymáhán  desátek  od  chudých 
dávkami  přetížených  nájemců  pro  sluhy  cizí 
církve.  Mnohdy  proudem  tekla  krev  až  do 
r.  1838,  kdy  desátky  byly  zrušeny  a  přemě- 
něny v  poplatek  z  pozemku,  kterýž  ovšem 
opět  nájemci  musili  nésti.  R.  1832  organiso- 
váno  bylo  národní  školství,  zcela  anglické, 
jež  zároveň  s  emigrací  brzy  dovršilo  hrůzu 
vzbuzující  úpadek  irštiny  jako  živé  řeči  v  zemi. 
Veliká  parlamentární  reforma  z  r.  1832  byla 
provedena  pomocí  stoupenců  0'Connellových, 
ale  pro  jeho  návrh  na  zrušení  unie  vyslovil 
se  rok  na  to  jen  jediný  poslanec  z  vlastní 
Anglie.  0'Connell  přes  to,  že  whigové  opě- 
tovně ho  zklamali,  podporoval  je  ještě  po 
několik  let.  Mezi  tím  agrární  poměry  irské 
se  stále  horšily.  Poněvadž  volební  právo  ná- 
jemců 40shillingových  současně  s  emancipací 
bylo  zrušeno,  neměli  landlordi  více  zájmu  na 
jich  udržení,  zákazů  usnadňujících  jejich  vy- 
povídání bylo  hojně  používáno,  renty  stále 
rostly  pro  přibývaní  obyvatelstva,  rostla  bída, 
blížila  se  léta  padesátá,  léta  velikých  hladů. 
Tu  0'Connell  přerval  veškeré  styky  s  whigy 
a  v  r.  1843,  v  »roce  zrušení  unie«,  svolal  ně- 
kolik obrovských  táborů  na  místa  historicky 
památná.  Statisícové  se  jich  súčastnili.  Věci 
dospívaly  rychle  ku  krisi,  k  zrušení  unie  nebo 
k  revoluci.  Tu  vláda  zakázala  další  tábory, 
postavila  0*Connella  před  porotu  strannicky 
sestavenou  a  dala  ho  odsouditi  na  2  roky 
do  vězení.  0'Connell  a  jeho  druhové  byli  sice 
angl.  horní  sněmovnou  uznáni  nevinnými,  než 
do  té  doby  sluší  klásti  počátek  0'Connellovy 
mozkové  choroby,  která  o  tři  léta  později  do 
hrobu  ho  sklátila.  Agitace  pro  odvolání  unie 
stále  klesala,  mezi  jm^m  seslabována  jsouc 
i  boiem  se  stranou  mladoirskou,  sdružením 
mladých  lidí,  kteří  nedoufajíce  ve  zdar  zákon- 
ných cest  0*Connellem  navržených  chtěli  si 
k  právu  pomoci  revolucí. 

Od  r.  1844 — 47  poskytuje  nám  I.  hrozné 
divadlo  země,  v  níž  desetitisícové  hlady  umí- 
rali, kdežto  lodi  plné  obilí  pryč  se  odvážely, 
aby  za  jejich  výtěžek  zapravena  byla  renta 
landlordů.  Hlad,  jemuž  hleděno  odpomoci  hro- 


madným, org[anÍ80vaným  vystěhovalectvím  a 
jenž  měl  býti  míměn  pracemi  veřejnými  na- 
nejvýš nerozumně  podnikanými,  vznikl  ná- 
sledkem sněti  zmocnivší  se  jediné  potravy 
farmářů  —  bramborů.  Nepokoje,  jeŽ  r.  1847 
strana  mladoirská  způsobila,  byly  za  takých 
okolností  snadno  potlačeny  a  skončily  depor- 
tací  vůdců  jejich,  jako  Mitchella  a  Smitha 
0'Briena.  Obyvatelstvo  ostrova  kleslo  úžasně; 
kdežto  sčítání  z  r.  1841  vykazovalo  v  l-ku 
8,175.000  duší,  r.  1851,  po  pěti  neúrodných 
letech,  bylo  ho  napočteno  pouze  6,555.000. 
Úpadek  byl  tak  veliký,  že  sbor  voličský  v  ce- 
lém království  ztenčil  se  na  60.000  osob;  ve- 
liké hrabství  Mayo  mělo  pouze  200  oprávně- 
ných voličů.  Léta  šedesátá  byla  pokračováním 
předešlých  dob  hospodářského  úpadku  a  po- 
litického zmatku.  K  veslu  se  dostala  t.  zv. 
>banda  mosazná*,  v  přeneseném  smyslu 
>banda  nestydatých*,  skupina  politických  do- 
brodruhů vedených  Sadleirem  a  Keoghem, 
již,  zvoleni  pod  heslem  nejkrajnější  opposice 
proti  vládě,  hned  po  svolám  parlamentu  vstou- 
pili do  strany  vládni ;  Sadleir  stal  se  členem 
kabinetu  a  zakládal  v  l-ku  četné  banky,  ale 
nezdařenými  spekulacemi  banky  padly,  tisíce 
malých  lidí  přišlo  o  své  úspory  a  Sadleir 
skončil  jedem.  Prostředky  konstituČní  upadaly 
v  neváznost  a  podníceni  válkou  občanskou 
v  sev.  Americe  živlové  revoluční,  t.  zv.  Fe- 
niané,  počali  vystupovati  v  popředí.  Možná, 
že  vůdce  spiknutí  Stephens  nebyl  bez  viny 
na  jeho  bezúspěšnosti ;  potlačeno  bylo  něko- 
lika popravami,  z  části  velmi  nespravedli- 
vými. 

Důležitý  krok  k  ozdravění  poměrů  v  zemi 
učinil  Gladstone  r.l867  zrušením  státní  církve 
anglikánské  v  l-ku,  z  jejíchž  pozemků  utvořeno 
bylo  6000  selských  usedlostí.  Snížení  censu 
volebního  rok  na  to  a  pozemková  akta  z  r.l870 
byly  dalšími  kroky,  jimiž  se  snažil  Gladstone 
problém  irský  rozluštiti.  Tak  zv.  ulsterski 
tři  F,  fair  rent  (spravedlivé  nájemné),  fixity 
of  tenure  (nevypověditelnost  nájmu  se  strany 
landlorda)  a  free  sole  (volný  prodej  práva 
nájemného  se  strany  nájemce),  stala  se  v  ce- 
lém l-ku  z  části  zákonem;  majiteli  uložena 
povinnost  náhrady  za  meliorace  provedené 
vypovězeným  nájemcem.  Koupě  najatých  po- 
zemků nájemci  usnadněna.  KonstituČní  strana 
irská  od  r.  1870  opět  počala  v  parlamentě 
zápas  za  práva  lidu  i  země  pod  vedením  Butta 
a  Shawa;  avšak  teprve  když  po  smrti  šlechet- 
ného, ale  málo  energického  Butta  byl  vůdcem 
zvolen  rázn^  a  neohrožený  Parnell,  národní 
strana  znenáhla  nabývala  v  parlamentu  nebý- 
valé dotud  váhy.  Vytrvalou  obstrukcí,  jež  vecfla 
ku  sněmovním  sezením  po  23  hodin  bez  ustání 
trvajícím,  práce  zákonodárné  byly  takřka  zne- 
možněny, kdežto  v  zemi  agitace  pozemkové 
ligy,  směřující  k  úplnému  vyvlastnění  land- 
lordů, vedla  k  rozsáhlým  a  mnohdy  i  krvavým 
agrárním  nepokojům.  Nejpřísnější  zákonná 
opatření  nedovedla  zastaviti  řádění  měsíčných 
čet  a  boykottování  a  zrovna  tak  neuspokojila 
pozemkovou  ligu  nová  Gladstonem  uzákoněná 
akta,  ustanovující  zvláštní  soudy,  které  z  moci 


756 


Irsko-římská  lázeň  —  Irša. 


úředni  měly  právo  vyméřiti  spravedlivý  ná- 
jem na  dobu  patnácti  let,  uzákoňovala  free 
sále  a  landlordfim  pouze  právo  předkupní 
ponechávajíc  proměnu  nájemců  ve  vlastníky 
znovu  usnadnila.  KdyŽ  to  všecko  nepomáhalo, 
dala  v  říjnu  r.  1881  vláda  zatknouti  Parnella 
a  ostatm'  vfidce,  ktcH  až  do  února  příštího 
roku  zůstali  ve  vězení,  kdež  s  nimi  však  vláda 
navázala  styky  přátelštější.  Výsledkem  jejich 
bylo  vyslání  nového  místokrále  do  l-ka,  lorda 
Cavendishe,  jenž  však  6.  kv.  1882  i  s  tajem- 
níkem Burkem  byl  Feniany  v  dublinském 
Phoenixparku  zavražděn. 

Gladstone,  kterýž  novou  opravou  volební 
%  r.  1884  sněm  westminsterský  důkladně  mezi 
tím  byl  zdemokratisoval,  odhodlal  se  svoliti 
k  znovuzřízeni  irského  parlamentu  a  podal 
r.  1886  —  dostav  se  pomocí  Irů  k  vládě  — 
návrh  zákona,  dle  něhož  vnitřní  záležitosti 
irské  měl  obstarávati  jednokomorový  sněm 
v  Dublině,  o  2  kuriích,  jemuž  domácí  vláda 
měla  býti  zodpovědná;  ze  sněmovny  londýn- 
ské měli  býti  poslanci  irští  vyloučeni.  Před- 
loha vzbudila  v  protestantském  Ulsteru  zajisté 
málo  odůvodněnou  obavu  před  možným  po- 
tlačováním se  strany  irské  většiny  příštího 
domácího  sněmu  a  mnoho  dost  umělého  roz- 
čilení; i  v  samé  Anglii  předloha  vedla  k  roz- 
štěpení liberální  strany  a  zamítnuta  7.  června 
r.  1886.  Salisbury  ujal  se  znovu  vlády  a  nový 
tajemník  pro  I.,  Arthur  James  Balfour,  počal 
nepokoje  znovu  propuklé  tlumiti  železnou 
vskutku  rukou,  aČ  ovšem  také  různými  zákony 
otázku  agrární  hleděl  řešiti.  Vůdce  strany 
irské,  Parnell,  byl  v  tu  dobu  zapleten  do  ve- 
likých processů:  s  »Timesy«,  které  iej  obvinily 
ze  spoiení  se  zločinci  fenianskými,  kterýž  pro- 
cess  skončil  pro  něj  vítězně;  podruhé  žaloval 
jej  člen  poslaneckého  klubu  irského,  kapitán 
0'Shea,  pro  cizoložství,  v  kterémž  processů 
Parnell  byl  odsouzen  v  list.  r.  1890.  Toho  ná- 
sledkem bylo  sesazení  Parnella  s  vůdcovství 
a  roztržka  ve  straně,  jejíž  menšina  se  ho  přes 
výrok  soudní  přidržela.  Ani  neočekávaná  smrt 
Pamellova  nezcelila  strany;  frakci  Pamellov- 
skou,  radikálnější,  vede  po  jeho  smrti  posla- 
nec Redmond. 

Při  volbách  r.  1892  Gladstone  opětně  s  po- 
mocí Irů  domohl  se  většiny  a  stav  se  mi- 
nistrem položil  13.  ún.  1893  aruhou  předlohu 
homerulovou  na  stůl  dolní  sněmovny  angl., 
jež  po  velikých  bojích  1.  září  schválena,  ale 
9.  v  horní  sněmovně  desateronásobnou  vět- 
šinou byla  zavržena.  Zemský  sněm  irský  měl 
býti  dle  ní  dvoj  komorový  a  ve  sněmovně 
londýnské  80  poslanců  irských  mělo  se  účast- 
ňovati  jednám  a  hlasování  o  věcech  celé  říše 
se  týkajících.  Brzy  potom  odstoupil  Gladstone 
z  veřejného  života  a  ustavičné  malicherné 
spory  mezi  irskými  poslanci  nepřispěly  jisté 
k  tomu,  aby  zmenšily  vlažnost,  s  jakou  se 
choval  k  hlavnímu  požadavku  Irův  jeho  ná- 
stupce lord  Roseberry.  Týž  r.  1895  parlament 
rozpustil  a  při  nových  volbách  koalice  kon- 
servativců  a  těch  litíerálů,  jiŽ  obnovení  sněmu 
dublinského  zamítají,  domohla  se  většiny.  Sa- 
lisbury stal  se  znovu  premiérem,   a  mladší 


bratr  bezohledného  lamače  irské  opposice 
v  minulém  ministerstvu  Salisburyové,  A.  J. 
Balfoura,  Gerald,  stal  se  tajemníkem  státním 
pro  I.  Tentokrát  však  politika  angl.  vlády 
vrcholila  v  heslu:  to  kill  homerule  by  kind" 
ness,  vlídností  zabiti  homerule.  Dále 'trvající 
rozdrobení  irské  strany  parlamentní  na  různé 
menší  frakce  usnadňovalo  vládě  její  úlohu, 
v  nemalé  míře  upomínajíc  na  politicky  tak 
Škodlivé  rozkouskování  ostrova  za  středo- 
věku. Za  těch  okolností  zajisté  nesnadno  či- 
niti jakékoliv  prognosy  o  nejbližší  budouc- 
nosti Irům  tak  drahého  homerulu. 

Z  literatury  s  irské  strany  uvésti  jest 
předem  velikou  kompilaci  z  původních  pra- 
menův  irských  provedenou  v  třetí  desetině 

XVII.  věku  čtyřmi  františkánskými  mnichy, 
pověstné  >Annals  of  the  four  mastersc,  vy- 
dané 0'Donnovancm  v  Dublině,  a  pak  Kea- 
tingovy  Dějiny  irské,  přeložené  americkým 
Fenianem  0'Mahonym  v  létech  sedmdesátých; 
pak  spisy  0'Sullivana  z  Boare,  Mac  Geoghe- 
gana,  0*Fihelya.  Starší  angličtí  autoři  jsou 
Davies,  Cox,  Leland,  Plowden.  V  tomto  století 
vyšlo  přehledných  historií  země  veliké  množ- 
ství :  Gordono  va,  Burdyo  va,  0'Driscollo  va,  Lin- 
dauova-Brandesova  (něm.),  Moorova,  0'Gra- 
dyova,  0'Connorova,  Hasenkampova,  Lawles- 
sové,  0*Connora  Morrisova  atd.  Za  nejlepší 
z  kratších  přehledů  pokládáme  Walpolovy 
Dějiny  irského  království  (Londýn,  1882),  Joy- 
covy  krátké  dějiny  irského  lidu  fDublin,  2.  vy- 
dání 1895)  a  Richeyeovy  Krátké  aějiny  irského 
lidu  až  oo  doby  osazení  Ulsteru  (t,  1887,  ne- 
dokončeno). Ze  spisů  jednajících  o  jednotli- 
vých periodách  budteŽ  uvedeny  tyto:  0*Curry, 
^lanners  and  customs  of  the  andent  Irish 
(Londýn,  1873,  3  sv,);  Gilbert,  History  of  the 
viceroys  of  Ireland  (Dublin,  1865);  Bagwell, 
Ireland  under  the  Tudors  (Londýn,  1885—90, 
3  sv.);   Froude,   English  m   Ireland   in   the 

XVIII.  century  (t.,  1881,  3  sv.,  se  stanoviska 
protiirského);  Leckyův  spis,  Ireland  in  the 
XVIII.  century,  nové  vydání  (t.  1892,  5  sv., 
objektivněji  psaný  a  k  Irům  spravedlivý);  té- 
hož Leaders  of  the  Irish  public  opinion  in  Ire- 
land (t..  1871).  O  starodávném  zřízení  irském 
jedná  Maine  (t,  1875);  o  agrární  otázce  novo- 
věké poslanec  0'Brien  (t.,  1887);  o  historii  její 
v  Irsku  Montgomery  (Cambridge,  1889).  O  hi- 
storii církve  irské  jednali  Montalembert, 
v  novější  době  Killen  a  Bellesheim;  spis  ame- 
rického jesuity  Thiébauda  z  r.  1873  (2.  vyd. 
N.  York,  1892)  podává  jakousi  íilosoni  dějin 
irských  se  stanoviska  ultrakatolického  a  při- 
čítá Irům  úlohu  rekatolisování  celého  světa. 
U  nás  máme  Tůmův  spis  »Z  dějin  potlačeného 
národa*  (Kutná  Hora,  1882,  populární  a  místy 
i  nesprávný);  Podhorský,  >ríástin  životopisu 
Floodova*  (1890).  JM.P, 

Zrsko-řimská  lázeň  viz  Lázně. 

Zria,  řeka  v  ruské  gubernii  volyňské  a 
kijevské,  levý  přítok  Tétěreva,  pramení  se 
v  Újezdě  žitomirském,  teče  na  sv.,  v.  a  jv. 
Újezdem  radomyšlským  a  vlévá  se  do  Tětě- 
r— -  "  ""Mdě.  I.  jest  33  km  dl.,  obyčejně 
ná  pro  vory  pouze  v  době  po- 


ír-šémeš  —  Irtyš. 


757 


vodní,  břehy  má  místy  močálovité  a  v  údolí 
ložiska  železné  rudy. 

ir-iémei,  město  slunce,  jméno  několika 
mést  biblických,  viz  Bethsames.         • 

Irtyi,  u  Kalnoyká  Erčis,  Ircis,  řeka  v  záp. 
Sibiři,  1.  přítok  tíbi,  jedna  z  největších  řek  Si- 
biře, vzniká  z  několika  pramenů  v  Číně  na 
jz.  svahu  Altaje  (Egtik-Altaj)  na  ledovcích 
hory  Kajratyn  na  4T  30'  s.  š.  a  88®  10'  v.  d., 
protéká  alpinským  jezírkem,  pak  v  délce  210  km 
horskými  úžlabinami,  z  nichž  vychází  na  stepní 
rovinu  mezi  Altajem  a  Tarbagatajem,  načež 
po  úhrnném  toku  900  km  vlévá  se  dvěma 
rameny  do  jez.  Zajsanu  zachovávaje  směr 
sev.-záp.  Šířka  jeho  jest  v  nejvyšším  toku 
40  m,  dále  700—1000  m,  dno  tvoří  četné 
prahy,  voda  jest  kalná  a  černá,  odkudž  horní 
tento  tok  nazývá  se  Kára- 1.  (Černý  I.).  Hla- 
dina řeky  leží  po  celém  tomto  toku  výše  neŽ 
400  m  n.  m.,  a  hl.  její  přítoky  jsou  v  pr.  Okurt, 
Kemer,  Kran,  Buurčum,  Kaba,  Belezek,  Alka- 
bek,  v  levo  Subtukurt,  Urunga  a  Ku-I.  Další 
tok  řeky  od  Zajsanu  až  pod  Semipalatinsk 
v  délce  700  km  možno  nazvati  střední;  jeho 
charakteristikou  jest,  že  hladina  převyšuje 
všude  200  m  a  že  břehy  tvořeny  jsou  pro- 
dloužením zvýšeniny  Altajské.  Od  výtoku  ze 
Zajsanu  do  ústí  Naryma  teče  I  k  ssv.  stepní 
zvýšeninou  mezi  rovnými  břehy,  pouze  u  ústí 
Naryma  horským  pásem,  Naryms kým  hřbe- 
tem. Dále  ubírá  se  I.  k  zsz.  údolím  hornatým, 
jehož  levé  břehy  tvoří  Kalbinské  hory,  výběž- 
ky to  altajské,  mezi  příkrými  skalami  břidli- 
covými, žulovými  a  dioritovými  a  tvoře  četné 
prahy  (Sedm  Bratří).  Pod  Usť-Kamenogor- 
skem  se  skály  od  břehu  vzdalují,  pouze  pravý 
břeh  zůstává  příkrý;  oba  jsou  složeny  z  bři- 
dlice a  na  konci  středního  toku  z  vápence, 
který  se  plaví  po  řece.  Hlavní  přítoky  stř. 
I-e  jsou:  Bukon,  Kyzyl-su,  Čar-gurban,  Ča- 
ganka  s  levé  str.,  Kurčum,  Narym,  Buchtarma, 
Ulba,  Uba  s  pravé.  Dolní  toíc  I-e  od  Semi- 
palatinska  má  délky  2600  km  a  směřuje  až 
ku  vtoku  Tobola  k  sz.,  odtud  obrací  se  k  sv. 
a  posléze  k  ssz.,  kde  vlévá  se  v  Ob  na  61® 
20'  s.  š.  a  68®  40'  v.  d.  Levý  břeh  jest  plochý 
a  převyšuje  pravý  pouze  pod  ř.  Tarou,  pravý 
jest  až  60  m  vysoko  nad  hladinou  řeky,  oba 
jsou  složeny  z  jílu  a  pískovce  a  chovají  v  sobě 
takové  množství  zkamenělin  terciémích,  že 
z  nich  v  Omsku  pálí  vápno.  Dno  řeky  jest 
písčité,  místy  i  hlinité,  hloubka  16—40  w, 
šířka  1000—1500  m,  tok  klikatý  i  tvoří  zálivy 
místy  až  na  5—15  km,  z  nichž  největší  jest 
t.  zv.  »Bagajskaja  luka<  pod  ústím  Bagaje. 
Hl.  přítoky  dol.  I-e-:  Om,  Tara,  Uj,  Šim,Tuj, 
Turtas,  Demjanka  v  právo  a  Išim,  Bagaj,  To- 
bol a  Konda  v  levo ;  vůbec  náleží  k  systému 
l-c  1250  řek.  Úhrnná  délka  toku  má  přes 
4200  km,  v  přímé  čáře  od  pramenů  do  ústí 
1900  km,  takže  náleží  mu  v  řade  řek  sibiř. 
místo  čtvrté.  Jestliže  však  považujeme  I.  za 
hl.  řeku  a  Ob  za  přítok,  ježto  tato  řeka  po 
stoku  obou  prudce  se  obrací  k  s.,  kdežto  I. 
směr  svůj  zachovává,  a  Ob  jest  kratší  I-e 
(3000  km),  měl  by  I.  s  dol.  tokem  Obi  asi 
5335  km  a  byl  by  první  řekou  Sibiře  a  z  nej- 


delších řek  světa  vůbec.  Úvodí  jeho,  7700  km 
obvodu  a  1,650.000  km*  rozlohy,  prostírá  se 
v  gub.  tomské,  tobolské,  permské  a  orenbur- 
ské  a  v  oblasti  akmolinské,  turgajské  a  semi- 
palatinské,  v  malé  části  i  v  Číně.  Jarní  po- 
vodně l-c  jsou  mohutné,  řeka  rozlévá  se  mí- 
sty v  šířku  5 — 15  km  a  hladina  její  zvyšuje  se 
o  6 — 9  m.  Ledem  pokrývá  se  I.  a  rozmrzá 
v  dosti  pravidelné  souvislosti  se  zeměp.  šíř- 
kou té  které  své  části;  v  Semipalatinsku  za- 
mrzá řeka  30.  října  —  18.  listopadu  a  rozmrzá 
31.  břez.  —  24.  dub.,  v  Taře  20.  říj.  —  8.  list, 
resp.  6.  dub.  —  28.  dub.,  a  v  Tobolsícu  10.  říj.  — 
16.  list.,  resp.  8.  dub.  —  5.  května,  takžejest 
I.  ledu  prost  v  Semipalatinsku  215,  v  Taře 
190  a  v  Tobolsku  189  dní  v  roce.  I.  zavla- 
žuje čásť  Čínské  říše,  oblasť  semipalatinskou, 
čásf  obi.  akmolinské  a  celou  gub.  tobolskou, 
maje  největší  význam  mezi  řekami  Sibiře 
svojí  výhodnou  polohou  zeměpisnou  i  množ- 
stvím přítoků,  které  sbližují  jej  s  úvodím 
Kamy  na  rozvodí  Uralském.  Zaujímaje  střední 
polohu  v  záp.  Sibiři,  tvoří  I.  s  Obi  a  přítoky 
svými  obsáhlou  vodní  cestu  rozbíhající  se  od 
města  Tobolska  na  všechny  strany  světa:  na 
s.  k  okeánu,  na  v.  do  vých.  Sibiře,  na  jihu 
k  záp.  krajům  Číny  a  k  ruským  středoasij- 
ským  državám  a  na  z.  do  Ruska,  po  níž  ubí- 
rají se  i  asijské  i  evropské  výrobky.  Splav- 
ným  jest  již  v  nejhořejší  části  své  po  vtoku 
Kaby  a  Kaldžira,  avšak  až  do  jezera  Zajsanu 
se  po  něm  plavba  téměř  neprovozuje.  Mezi 
Zajsanem  a  Semipalatinskem  neklesá  hloubka 
řeky  ani  v  mělkých  místech  pod  3  m  a  pouze 
v  září  tvoří  mělčiny  vážnější  překážku  plavbě, 
jinak  jest  tato  čásť  řeky  zcela  příhodná  zdej- 
ším plavidlům  zv.  karbasy  (dl.  20  m,  šir.  4  al 
5  w,  nákl.  do  25.000  kg),  avšak  z  plavených 
nákladů  jen  nepatrná  čásť  dostihuje  Semipa- 
latinska.  Mezi  jz.  Zajsanem  a  ústím  Buch- 
tarmy  plují  toliko  bárky  rybářské,  teprv  od 
Buchtarmy  nastává  čilejší  ruch  dopravou  le- 
štěnců z  blízkých  dolů  k  ústí  ř.  Uby,  roČně 
100.000  q.  Do  Semipalatinska  vozí  se  obilí 
všeliké  (163.800  kg),  měď,  olovo,  máslo  a  me- 
louny (80.000  kg).  Plavba  velkých  rozměrů 
provozovaná  i  paroloděmi  nastává  teprve  pod 
Semipalatinskem,  ačkoliv,  kdyby  se  měla  vy- 
tvořiti souvislá  a  bezpečná  vodní  dráha  z  Obi 
po  l-i  až  do  Semipalatinska,  bylo  by  třeba 
řeku  na  různých  místech  prohloubiti  a  upra- 
viti prahy.  Úhrnem  počítá  se  (1893J  na  l-i 
102  parolodí  se  7066  koň.  sil.,  300  lodí  bez 
páry,  mezi  nimi  200  t.  zv.  bar{i  s  nosností 
až  1600  t,  Poč.  května  plují  po  l-i  lodi  z  Iju- 
menu  s  evr.  zbožím  k  Semipalatinsku,  na  to 
plavba  do  konce  června  následkem  nízké 
vody  obmezuje  se  na  dolní  I.  a  v  srpnu  na- 
stává znova  a  odtud  až  do  konce  plavební 
doby  dopravuje  se  po  řec^  hlavně  zboží 
z  veletrhu  novgorodského.  Úhrnem  páčí  se 
roční  doprava  zboží  po  l-i  a  jeho  přítocích 
na  2,500.000  q  a  nejdůležitějšími  body  pro 
dopravu  tu  jsou:  Semipalatinsk,  Semijarsk, 
Lebjažij,  Pavlodar,  Černojarskaja,  Železinskij, 
Omsk,  Krasnojarskoje,  Tara  a  Tobolsk.  — 
Srv.  M.  S.  Čemyšev,  I.  (Petrohrad,  1887);  K. 


758 


Irun  —  Irving. 


Igumnov,  Sudochodstvo  po  rěkam  zap.  Sibiři 
(»Rus.  Sudochodstvo€,  1887).  Tír, 

Zraň,  Yrun,  město  v  distriktu  S.  Seba- 
stian baskické  prov.  Guipuzcoa  v  sev.  Špa- 
nělsku, \  km  oá  hranic  franc,  na  1.  bř.  ř.  Bi- 
dassoa  naproti  franc.  městu  Hendaye,  pohra- 
niční stanice  na  trati  franc.  ji2n{  dr.  a  $pan. 
sev.  dr.,  má  pěkný  rcnaissanční  kostel,  cel- 
nici, železárny,  cihelny,  kožclužny,  přístav 
s  čilým  obchodem  a  9264  ob.  (1887).  V  okolí 
jsou  železné  doly  a  železitý  pramen,  na  jihu 
▼rch  La  Haya  (987  m^  s  pěknou  vyhlídkou 
a  na  vých.  pahorek  San  Marcial,  o  nějž  ve 
válkácn  ápan.-franc.  a  karlistických  bylo  mno- 
hokráte bojováno.  R.  1874  obléhali  Karlisté 
I.  bez  výsledku. 

Zrvliia  |orvin|,  přístavní  město  ve  skot- 
ském hrabství  Ayru,  n  km  sev.  od  Ayru,  na 
obou  bř.  stejnojm.  řeky,  nedaleko  ústi  jejího 
do  zálivu  Clvdeského  a  na  Glasgowské  jz. 
dráze.  Má  zajímavou  zříceninu  Seagate  Castle, 
akademii,  továmv  na  mušelín  a  jakonctt,  slé- 
várnu železa,  továrnu  na  lokomotivy,  loděnice, 
koŽelužny,  výrobu  luČebnin,  značný  vývoz 
kamennéno  uhlí  a  železa  a  9086  ob.  (1891). 

Zrving  fór- J :  1)  I.  W  a  s  h  i  n  g  t  o  n,  spisovatel 
americký  (•  3.  dubna  1783  v  New-Yorce  — 
t  28.  list.  1859  u  N.-Yorku),  z  otce  skotského 
původu  a  matky  Angličanky,  studoval  od 
r.  1800  na  kolleji  Columbijské,  cestoval  po 
dvě  léta  po  Francii,  Itálii,  Nizozemí,  Švýca- 
rech,  Anglii,  v  19.  roce  vystoupil  řadou  hu- 
moristických listů  sebraných  později  ve  sbírku 
jako  Letters  of  Jonathan  Old  style.  Pět  let 
potom  psal  a  vydával  humoristický  list  »Sal- 
maguncíic  (1807—8),  z  něhož  vydal  později 
sbírku  Salmagundí  or  the  whimwams  and  opi- 
nions  of  Lancelot  Langstaff  and  others  (Lon- 
dýn, 1823,  2  sv.).  R.  1812  účastnil  se  války 
s  Anglií  jako  adjutant  generála  Tompkinsa. 
R.  1815  opustil  armádu  jako  plukovník  a  chtěl 
věnovati  se  obchodu,  jako  před  válkou;  ten 
však  zatím  zanikl  a  I.  ztratil  v  něm  jmění 
i  oddal  se  písemnictví.  Vynikl  v  něm  naráz 
sbírkou  The  sketch-book  of  Geojfroy  Crayon, 
Gent.  (Londýn  a  New  York,  1820,  2  sv.),  řa- 
dou realistických  maleb  ze  života  angl.  i  jem- 
ných fantasií  a  poetických  vzpomínek.  Brzy 
potom  vydal  Humorous  history  of  New  York 
by  Dietrich  Knickerbocker  TNew  York,  1823), 
satiru  ukazující  iiž  ve  sklaabě  talent  histori- 
ckého spisovatele,  a  Bracebridge  halí  or  the 
humorists  (Londýn,  1823,  2  sv.),  kde  líčil  staré 
mravy  provincií  angl.  V  létě  r.  1822  proce- 
stoval I.  Porýnsko,  zdržel  se  nějaký  čas 
v  Praze  a  Drážďanech  a  vrátil  se  r.  1824  do 
Anglie,  kdež  uveřejnil  Tales  of  a  Traveller 
(t.,  1824,  2  sv.).  Po  té  cestoval  po  již.  Francii 
a  pozván  r.  1825  do  Madridu  ministrem  Spoj. 
Států  Alex.  Everettem,  studoval  horlivě  v  Es- 
corialu  i  jinde  z  pramenů  dějiny  Krištofa  Co- 
lumba,  z  kterýchž  studií  vzniklo  nejpopulár- 
nější dílo  jeho  History  of  the  life  and  voyages 
of  Christopher  Columbus  (t,  1828—30,  4  sv.), 
neobyčejné  svěže  a  barvitě  vvpravované  a 
nadšením  povznášející,  a  doplněk  jeho  Voyages 
and  discoveries  of  the  companions  of  Col.  (t., 


1831).  Ze  Španělských  chronik  a  rukopisů 
Cent  Agapiay  čerpal  Chronide  of  the  conquest 
of  Granada  (t.,  1829,  2  sv.).  Pobyv  čtyři 
roky  ve  Španělích  a  poznav  důkladně  její 
obyvatele,  přijal  sekretářství  u  amerického 
vyslanectva  v  Londýně,  jež  zastával  r.  1829 
až  1831.  R.  1832  vydal  v  Londýně  Aihambra 
(2  sv.),  kde  spracoval  s  láskou  scén)'  z  poeti- 
cké minulosti  Maurů  španělských.  Oá  r.  1832 
usadil  se  ve  Washingtone,  odkud  podnikal 
mnohé  cesty  do  divokého  Západu  amerického, 
z  něhož  přmesl  si  mistrné  kusy  dcskriptivné 
poesie,  jaké  podává  na  př.  A  totir  on  the 
prairieSf  část  to  Miscellanies  vyd.  v  Ix>ndýně 
(1835—36),  jež  vedle  ní  obsahují  Abbotsford 
and  Newstead-Abbey  a  Legends  of  the  conquest 
of  Spain.  Pozdější  spisy  jeho  jsou:  Astona, 
or  the  enterprise  beyond  the  Rocky  Afountains 
(t.,  1836,  3  sv.) ;  Adventures  of  Captain  Bonne- 
ville  (t.,  1837,  3sv.);  History  of  Mahomet  and 
his  successors  (t.,  1849—1850,  2  sv.);  Oliver 
Goldsmith  (t.,  1849);  LifeofGeorge  Washington 
(New  York,  1855—59,  5  sv.).  R.  1841  jmeno- 
ván I.  vyslancem  na  dvoře  špan.,  kterýž  úřad 
složil  r.  1846,  když  tři  léta  před  tím  neznámý 
mu  ctitel  odkázal  mu  znamenité  jmění;  usadil 
se  na  statku  Sunnysideu  blíže  New  Yorku, 
kdež  i  zemřel.  I  v  historických  pracích  svých 
jeví  se  I.  popředně  jako  básník  sladkého  a 
důvěrného  kouzla,  který  roztomile  a  bystře 
až  do  nejmenších  podrobností  vypravuje  a 
oživuje  své  děje.  Souborná  vydáni  děl  l-ových 
vyšla  v  New  Yorce  r.  1848—50  v  15  sv.; 
v  Londýně  1851  v  10  sv.;  v  New  Yorce  1882 
v  27  sv.  (vydání  jubilejní);  v  New  Yorce  1886 
v  9  sv.  Ž  překladů  do  češtiny  kromě  jiných 
menších  jmenujeme:  J.  Malého  v  Bibl.  záb. 
čtení  1835—37,  sv.  I.,  li.,  V.  (Rip  van  Winklc, 
Příšerný  ženich,  Anninka  Delarbrová),  téhož 
překlad  >Alhambry«  v  Praze  1837,  >  Ameriky 
od  času  svého  odkrytí  až  do  nejnovější  dobyc 
(Praha,  1835—38)  a  Povídek  (v  Ústř.  knihovně 
č.  230);  Život  Kolumbův  od  Fr.  Douchy  a 
jak.  Malého;  Život  Mohametův  od  dra  Fr.  L. 
Riegra.  —  Srv.  Pierre  Irving,  Life  and  letters 
of  w.  I.  (Londýn,  1862—64,  4  sv.;  nové  vyd. 
1883,  3  sv.);  Laun,  W.  I.,  ein  Lebens-  und 
Charakterbild  (Berlin,  1870,  2  sv.);  Hill,  W. 
I.  (New  York,  1879);  Warner,  Bryant  and 
Putnám,  Studies  of  I.  (t.,  1880);  Warner,  W. 
I.  (Boston,  1881).  Šld. 

2)  I.  Edward,  zakladatel  sekty  t.zv.  Irvin- 
giánů  (*  1792  v  Annanu  v  hrabství  dumfries- 
ském  ve  Skotsku  —  f  1834  v  Glasgowě),  stu- 
doval bohosloví  v  Edinburcc,  stal  se  r.  1812 
ředitelem   vyšší   školy   v  Kirkcaldy,   r.    1819 

fíomocníkem  dra  Chalmcrsa  ve  chrámě  sv. 
ana  v  Glasgowě,  r.  1822  pastorem  kaledon- 
ské  církve  v  Londýnt;;  byl  zde  tak  oblíben. 
Že  místnosti  nestačily  pojmouti  jeho  poslu- 
chačstvo.  Kázání  jeho  stávala  se  stále  fanta- 
stičtějšími; hlásal  blízký  příchod  posledního 
soudu  a  odchyloval  se  i  jinak  od  učení  své 
církve;  r.  1827  byl  žalován,  že  učí,  že  Kristus 
přijal  člověčenství  hříšné,  a  r.  1829  odsouzen 
bvl  na  gen.  synodě  v  Kdinburce  jako  bludař, 
v  téže  době  hlásal,  že  v  církvi  je  síla  zna- 


Irvingia  —  Irvingiáni. 


759 


mění  a  divů  dosud  živa  a  pravověrní,  du- 
chem svatým  křtění  příslušnici  její  Že  mohou 
dosud  činiti  zázraky  jako  první  křesťané. 
K.  1830  počali  skutečné  někteří  stoupenci 
jeho  ve  shromážděních  vyrážeti  nesouvislé 
zvuky,  což  vyložil  I.  za  glossolalii  prvních 
křesťanů  a  účinek  ducha  sv.  R.  1832  zbaven 
byl  I.  kazatelského  úřadu  a  r.  1833  vyloučen 
z  presbyteriánské  církve.  Založil  paíc  volný 
sbor  v  Newmanstreetu  nazvaný  Apoštol- 
ská katolická  církev.  Neustálými  boji 
uštván  zemřel  brzy  potom  v  Glasgowě,  kde 
hledal  uzdravení,  l-ovy  >Collected  writings* 
vydal  Gavin  Carlyle  HLond.,  1865,  5  sv.).  Srv. 
životopisy  l-ovy  od  Wilksa  (2.  vyd.,  1860)  a 
Mrs  Oliphantové  (3.  vyd.  1865). 

3)  I.  Theodore,  spisovatel  amer.  (♦  1809 
v  New  Yorce  —  f  1880  t.),  synovec  l-a  1), 

f)rovázel  strýce  svého  na  cestách  po  Spánc- 
ích (1828)  jako  jeho  tajemník,  potom  byl  atta- 
chéem  vyslanectva  severoamer.  v  Paříži  a  Lon- 
dýně, až  r.  1836  jmenován  byl  prof.  dějin 
a  krásného  písemnictví  na  Genevské  kolleji 
v  New  Yorku,  působil  v  r.  1848—51  na  Free 
Acadamy  tamže.  R.  1854  přijal  svěcení  kněž- 
ské v  protest-episkop.  církvi  a  stal  se  rekto- 
rem církví  islandských,  po  nějakou  dobu 
rektorem  Dívčí  školy  sv.  Jana  v  New  Yorce. 
Napsal  kromě  jiných  práce:  Conquest  of  Flo- 
rida by  Hernando  de  Soto  (1835,  nové  vyd. 
1857);  Fountain  of  Living  Waters  (1854);  Tmy 
Footfall  (1869);  More  than    Conqueror  (1873). 

4)  I.John  Henry  Brodribb,  známý  jako 
Henry  I.,  slavný  herec  angl.  (♦  6.  ún.  1838 
v  Keintonu  u  GÍastonbury),  byl  pečlivé  vy- 
chován a  jevil  od  útlého  mládí  vášnivou  lásku 
k  divadlu;  r.  1856  vystoupil  poprvé  v  Suhder- 
landě  jako  Orleans  v  »Richelieuovic.  Potom 
hrál  půltřetího  roku  v  Edinburce  v  »Theatre 
royal*  a  25.  září  1859  debutoval  na  »Princess' 
theatrec  v  Londýně;  pobyl  tu  však  pouze 
tři  měsíce  a  po  řadě  přednášek  dramatických 
v  sále  Crosby  odešel  do  Glasgowa  (1860). 
R.  1861  hrál  na  král.  divadle  v  Manchestru, 
kde  pobyl  5  let  a  založil  si  pověst  hlavně 
sv^m  Soudamorem  v  Diona  Boucicaulta  hře 
»Hunted  downc.  R.  1866  engažován  byl  pro 
St.  James'theatre  v  Londýně,  kde  vynikl 
v  úloze  Doricourta  v  »The  Belle's  stratagemc. 
V  pros.  1867  přešel  do  Queens  theatre,  pak 
cestoval  po  venkově  a  vrátiv  se  do  Londýna 
dosáhl  obrovského  úspěchu  v  květnu  1870 
ve  Vaudevillu  jako  Digby  Grant  v  Alberyho 
komedii  »Two  rosesc  (300  předst.).  R.  1871 
objevil  se  poprvé  v  Lyceu,  z  něhož  učinil 
i  jako  herec  i  jako  ředitel  nejpřednější  di- 
vadlo londýnské.  Debutoval  tu  v  úloze  vraha 
(Matyáše)  z  »The  Bells<,  kusu  spracovaného 
podle  »Polského  židac  Erckmanna-Chatriana, 
hrál  pak  Richelieua  Bulwerova,  Karla  I.,  Eug. 
Arama  a  j.,  načež  r.  1874  odvážil  se  na  Ham- 
leta útokem  tak  smělým  a  hlubokým,  že  roz- 
vířil hluboce  vSechnu  kritiku  a  obecenstvo. 
Po  Keanovi  a  Kembleovi  odvážil  se  na  největší 
problém  herecký.  Ponětí  jeho,  zprvu  prudce 
diskutované,  je  dnes  přijato  již  a  tradováno 
dále.  Následovali  nové  tvorby  ze  Shakespeara: 


Makbeth  (1875),  Othello  (1876),  Richard  III. 
(1877),  Shylock,  Benedikt  a  j.,  jež  pojistily 
mu  slávu  prvního  herce  angl.  Zatím  stal  se 
také  ředitelem  a  majetníkem  Lycea  a  se  spo- 
lečností svou,  z  níž  vyniká  věrná  jeho  part- 
nerka miss  EUen  Terry,  podnikl  řadu  cest, 
z  nichž  přední  r.  1883,  1884  a  1886  po  Ame- 
rice. Z  jiných  tvoreb  jeho  poslednějšího  ob- 
dobí jmenujeme  Menstofela,  Filipa  Španěl- 
ského (v  Tennysonově  >Queen  Maryc),  Lud- 
víka XI.  (v  Boucicaultově  spracování  dra- 
matu Delavignyho),  Wernera  (Byronova)  a  j. 
I.  je  velikolepý  realistický  představitel  povah 
temných  a  zločinných  nebo  hloubavých  a 
spojuje  zejména  znamenitě  nejvyšší  žár  i  chlad 
ve  výtvorech  stejně  širokých  jako  ucelených. 
Není  virtuos,  nýbrž  pojímá  celý  kus  jako 
umělecký  celek  a  snaží  se  zejména  o  harmo- 
nickou souhru,  v  níž  i  druhové  jeho  přichá- 
zejí k  platnosti  přiměřené  jich  úkolům.  S  F. 
A.  Marshallem  vydal  kriticky  Shakespeara 
s  poznámkami  a  úvody  specialistův  (Glasgow 
a  Edinb.,  1887  a  n.,  11  sv.).  Dojmy  l-ovy 
z  Ameriky  vypsal  tajemník  jeho  Josef  Hatton, 
Henry  l-'s  impressions  of  America  (1884, 
2  sv.).  —  Srv.  Archer,  H.  I.,  actor  and  ma- 
nager (London,  1883).  šld. 

urvlng^  Hook.  f.,  rod  rostlin  z  řádu  hoř- 
koňovitých  (Simarubaceae)  s  květy  oboja- 
kými,  kahšními  lístky  4—5,  malými  střecho- 
vitými,  korunními  plátky  4 — 5  podlouhlými, 
předešlých  několikrát  delšími,  v  poupěti  stře- 
chovitými.  Tyčinky  8—10  na  zpodu  tlustého 
polštářkoviténo  terče  vetknuté  mají  teninké 
nitky  a  okrouhle  vejčité  prašníky.  Semenník 
2pouzdrý  s  pouzdry  Isemennými,  čnělkou 
šidlovitou,  zakřivenou  s  jednoduchou  bliznou. 
Plod  jest  dosti  veliká,  podlouhlá,  poněkud 
smáčkla,  jednopouzdrá,  jednosemenná  pecko- 
vice  s  tlustou  dužninou.  Semena  zploštělá 
mají  klíček  s  krátkým  pníčkem  a  ploskovy- 
pouklými  dělohami.  Stromy  někdy  veliké  s  te- 
ninkými  větvičkami,  krátce  řapíkatými,  koŽo- 
vitými,  lysými,  podlouhlými,  zpeřenoŽilnými 
listy  a  malými,  žlutavými,  jako  konvalinka 
páchnoucími,  stopkatými  ve  volné,  úžlabní 
nebo  konečné  laty  sestavenými  květy.  Ze  4 
známých  druhů  rostou  2  v  tropické  Africe, 
2  na  Malackém  poloostrově  a  v  KočinČíně. 
Plody  všech  4  druhů  se  pojídají,  zvláště  se- 
mena, v  jejichž  dělohách  podobně  jako  v  řa- 
pících  listu  a  kůře  nalézají  se  lysigenní  du- 
tiny arabin  obsahující,  obdané  pletivem  na 
tuk  bohatým.  Ze  semen  druhů  asijských  při- 
pravuje se  tuk  Cay-cay,  jehož  užívají  k  dě- 
lání svíček.  Z  pražených  semen  afrického 
druhu  \.  gabonensis  Baill.  připravují  tuk  dika 
zvaný,  jehož  lze  užívati  k  výrobě  mýdla,  po- 
mád a  pod.  Ze  semen  téhož  druhu  a  cukru 
připravují  lacinou,  dobře  chutnající  Čokoládu. 
Tvrdé  dříví  těchto  stromů  hodí  se  dobře  na 
dělání  kolu.  Vs, 

Irvingiáni,  náboženská  sekta  nazvaná  po 
svém  zakladateli  Edwardu  Irvingovi,  jeiíŽ 
přední  dogmatický  článek  jest  víra  v  blízké 
příští  Kristovo  a  jež  čítá  nyní  (1892)  asi  50.000 
stoupenců,  z  nichž  8000  asi  v  Německu.  Roku 


760 


Irwell  —  Isaak. 


1834,  kdy  Irving  zemřel,  mčli  I.  již  osm  kaplí 
v  Londýně.  Albury,  majetek  sira  Henryho 
Drummonda,  bankéife  londýnského,  maece- 
nááe  Irvingova,  byl  jejich  střediskem.  I.  při- 
jímají zřízení  apoštolská  a  jsou  přísně  hierar- 
chicky orjjanisováni.  R.  1835  ustavilo  se  dva- 
náct apoštolů,  jež  rozdělilo  zemi  ve  dvanáct 
okresů;  jim  podřízeni  jsou  proroci,  evange- 
listé, pastýři  —  obecné  to  úřady  církevní  — 
dále  andělé,  starší,  knéží  a  jáhnové,  úřady  to 
obce.  Ritus  l-nů  vypůjčený  z  církví  řecké, 
římské  a  anglikánské  je  veími  bohatý.  Apo- 
kalyptický mysticismus  charakterisuje  l-ny. 
Věří,  že  církve  protestantské  jako  katolická 
jsou  v  úpadku;  poslední  soud  je  blízek;  jen 
kdo  poddá  se  vedení  Ducha  sv.,  unikne  zkáze 
a  bude  zachráněn.  R.  1838  vyšli  z  Anglie 
věrověstové  irvingiánští  do  všech  zemí  evrop- 
ských, sešli  se  po  1260  dnech  (Apokalypsa, 
11,  2  a  n.)  v  Londýně,  vyrovnali  různé  roz- 
pory a  počali  znova  missionářskou  činnost. 
V  Německu  šířili  se  I.  hlavně  od  r.  1848; 
v  Berlíně  hlavně  osobnosti  z  vyšších  kruhů 
bvli  získány  k  l-nům  (mezi  jinými  duchovní 
K^opper,  spisovatel  Wagener  a  j.);  protidemo- 
kratický ráz  irvingianismu  a  apokalyptická  ro- 
mantika i  pompósnost  získávaly  tu  hlavně 
proselyty.  Ve  Slezsku  Lehnice  byla  semeni- 
štěm irvingianismu.  Také  mezi  katolíky  v  okolí 
Augšpurku  šířili  se  I.,  až  r.  1857  kněz  Lutz 
v  Oberrothu  s  jinými  l-ny  byl  exkommuni- 
kován.  Ve  Virtembersku  a  Kurhessích  šířil 
irvingianism  hlavně  býv.  protestantský  theo- 
log ř?.  W.  Thiersch.  Nyní  je  tato  sekta  v  zřej- 
mém úpadku.  Srv.  Jacobi,  Die  Lehre  der  Ir- 
vingiten  (2.  vyd.  1868);  Miller,  History  and 
doctrines  of  Irvingianism  (1878,  2  svazky); 
v.  Richthofcn,  Die  apostolischen  Gemeindtn 
(1884);  spisy  H.  W.  Hirschovy  (v.  t.). 

Irwell  |oruel],  pravý  přítok  Mcrscyc  ve 
stř.  Anglii,  vzniká  při  vých.  hranici  hrabství 
lankastciského  a  teče  nejprve  k  jihu,  u  Man- 
chestru,  jejž  odděluje  od  Salfordu,  obraci  se 
k  sz.  a  ústí  se  po  toku  50  km  u  Flixtonu. 
Pro  průmysl,  a  obch.  rozvoj  Manchestru  má 
I.  velkou  důležitost. 

Irsrn-dyk  viz  Iren-dyk. 

Is,  antický  název  mřsta  Hit  (v.  t.). 

Xsa,  osada  rus.,  viz  Issa. 

fsá.  (arab.):  1)  I.  v  koránu  Ježíš. 

2)  ben  I.,  marabút  ťlísský,  známý  z  bojů 
francouzských  o  Alžír  (f  18:i5),  z  ncjzuřivrj- 
sích  ncpřatrl  Francouzů.  Stoje  ve  služl)ách 
beje  constantinskcho  Hádží  Ahmeda  l")yl  st- 
Sídí  Sáidcm  původcem  povstání,  jež  potlačil 
generál  Berthozcne.  (i(*nerál  dc  Rovi^ro  užil 
ho  jako  prostředníka  [)ri  bezvýsk-ílném  vy- 
jednávání s  bejem  constantinskyin,  aby  tento 
dobrovolně  vzdal  sr  FranconzQm.  jeho  sy- 
novec stejného  jména  byl  velitelem  posádky 
constantinské  proti  Francouzům  r.  lS3h— 37 
a  zjednal  si  po  svém  vzdání  velikou  zásluhu 
o  upokojení  země.  Dk. 

Isaak:  1)  I.  ve  Starém  zákoně  syn  Abra- 
hámův a  Sáry  a  dědic  zaslíbení,  která  Abra- 
hámovi pro  jeho  nástupce  dána  byla.  Jméno 
I.  dáno  mu  z  přímého  rozkazu  Božího.  Když 


I.  trochu  povyrostl,  měl  býti  od  otce  vlast- 
ního obětován,  k  ěemuž  nedošlo,  když  Abra- 
hám poslušnost  naprostou  ukázal  a  l-ka  sku- 
tečně^ obětovati  chtěl.  Manželka  l-ova,  R<- 
beka,  s  počátku  byla  neplodnou,  posléze  po 
rodila  dvojčata,  Ésaua  a  Jakuba.  I.  v^-nikl 
v  životě  zbožností  a  trpělivostí,  pro  kterouž 
zvláště  sv.  otcové  l-a  za  předobrazení  budou- 
cího Messiáše  považovali.  Abrahámovi  uči- 
něná zaslíbení  byla  též  l-ovi  dvakráte  od 
Boha  opakována.  Zaměstnáním  l-ovým  byla 
orba  a  chov  dobytka,  v  obem  mu  Bůh  velice 
požehnal,  tak  že  bohatstvím  svým  až  závist 
budil.  Když  sestárl,  chtěl  Esauovi,  ač  nehod- 
nému, jako  svému  prvorozenci  dáti  požeh- 
nání, avšak  připuštěním  Božím  a  vinou  Re- 
beky a  Jakuba  dostalo  se  tohoto  požehnání 
od  slepého  l-a  Jakubovi,  který  boje  se  před 
bratrem  musil  do  Mesopotamie  prchnouti, 
kdež  si  nevěstu  nalézti  měl.  Když  se  Jakub 
po  20letém  pobytu  vrátil,  zastihl  svého  otce 
l-a  ještě  na  živu;  brzy  na  to  I.  zemřel  jsa 
180  let  stár.  dk. 

2)  I.  (Isaac,  Izac,  Ysach,  Yzac)  Hein- 
rich, slavný  kontrapunktik  (*  kol  1450  — 
1 1517  ve  Vídni),  prodlel  po  delší  čas  v  Itálii, 
zprvu  ve  Ferrařc,  načež  byl  varhaníkem  ve 
Florencii  za  Lorenza  Magninca  z  Medici  v  le- 
tech 1477—89,  konečně  obrátil  se  do  Říma, 
odkud  povolán  ke  dvoru  cis.  Maximiliána  I. 
do  Vídně.  O  původu  jeho  nejsou  hud.  histo- 
rikové sjednoceni.  Ambros  opíraje  se  o  tra- 
dici, jež  nazývá  jej  I.  von  Prag,  nevylučuje 
možnost,  že  pocházel  z  Prahy,  jiní  míni^  že  byl 
původu  něm.,  ježto  v  Itálii  jmenován  byl  >Ar- 
rigo  Tedesco<  (Jindřich  Německý).  Naproti 
tomu  odhalil  Edmond  van  der  Straetcn  v  Brus- 
selu  l-ovu  závěť  r.  1516  ve  Florencii  sepsa- 
nou, z  níž  vysvítá,  že  byl  vlastně  původu 
tlanderského  s  rodným  jménem  Henri  van 
Huj^ues.  To  nemálo  důležité  jest  proto,  žo 
I.  není  vlastně  skladatelem  něm.,  za  nějž  do- 
sud pokládán,  nýbrž  nizozemským,  čemuí 
ostatně  nasvědčuje  většina  jeho  skladeb,  ne- 
soucích se  rázem  druhé  doby  školy  nizozem- 
ské, k  níž  lnul  I.  pod  vlivem  styků  svých 
s  Josquinem  de  Pres,  Agricolou  a  j.  Sem  ná- 
ležejí mše.  z  nichž  zachovány  jsou:  Cfurgc 
de  deuil,  Misericordia  Domini,  Qitant  yav  au 
cor,  La  Spa^^iui,  Comme  femme  (vvd.  r.  15t»íí 
Petruccim  pod  titulem  Missae  Henrici  I.),  Salvě 
nos  a  Frólích  Wc^en  (v  Graphaeových  *Mis- 
sae  XIIN,  1539;,  O  praeclara  (v  Petrejově  »Li- 
her  XV  niissarum^'-,  1539),  Mi'isa  solemnis,  De 
^ipostoUs  (v  l-ově  Cliomle  Constantinum  1550'. 
Cai  iniuum^  IJti  musque  dc  B''scay  (v  Rhaw- 
sové  A()pus  decem  missarum«  1541)  a  některé 
rukojiisiK'-  v  l)ibl.  brusselské,  mnichovské  a 
vídenské;  [)ak  niotetta  zachovaná  v  četných 
sbornících  XVI.  stol.  Jinak  jest  zastoupen  ve 
skladbách  l-ových  živel  italský  menší,  něme- 
cký vét.sí  měrou.  Tímto  vyznačují  se  něm. 
písné  l-ovy  fpro  shoř)  obsažené  ve  sbírce 
>115  j^uter  newer  liedlein«,  vydané  r.  1544 
norimberským  nakladatelem  H.  Ottem.  Mno- 
hým z  nich  vytýká  se  drsnost  v  harmonii 
i    melodii,    av.šak    některé    pro    melodickou 


Isaak  ben  Abrahám  —  Isabella. 


761 


ušlechtilost  ještě  nyní  stavěny  jsou  jako  vzor 
svého  druhu,  na  př.  Afein  Freuď  in  aller  Welt, 
Bauern  Tóchterlein  a  j.  Melodie  písně  Inspruk, 
ich  muss  dich  lassen  ve  chrámícn  protestant- 
ských dosud  se  zpívá  na  duchovní  text  CtWelt, 
ich  muss  dich  lassen  a  Nun  ruhen  alle  Wálder, 
I.  započal  i  spracování  officií  na  všecky  ne- 
děle a  svátky  roku  církevního  na  základě 
gregoriánského  kantu  firmu  v  bassu  nastu- 
pujícího (Norimberk,  1555,  3  sv.),  v  Čemž  po- 
kračoval žák  jeho  L.  Senfl.  Zajímavo  jest,  že 
ve  zmíněné  svrchu  mši  Carminum  shledává 
Ambros  vtroušeny  staročeské  melodie  ta- 
neční, z  čehož  uzavírá  na  český  původ  l-ův.  ^ 

Isaak  ben  Abrahám,  židovský  učenec 
XVI.  stol.  (♦  v  Trocku  na  Litvě  —  1594).  Pro- 
slul spisem  Chisut  hammúnd  (obrana  víry 
proti  křesfanství),  jenž  jest  nejdůkladnějším 
spisem  svého  druhu  v  literatuře  rabbínské. 
Dokončen  Jos.  Malinovským.  Vydán  v  Amster- 
dame r.  1750,  opětovně  latinsky. 

laaakij:  1)  I.,  biskup  čemigovský,  přišel 
r.  1389  z  Cařihradu  na  Rus  a  několikráte  byl 
prostředníkem  mezi  Moskvou  a  Rusí  litev- 
skou.  R.  1397  provázel  metropolitu  Kipriana 
z  Kijeva  do  Moskvy  a  r.  1408  byl  v  průvodě 
Svidrigajla  Olgerdoviče,  knížete  litevského, 
u  dvora  velkoknížete  Vasilije  Dimitriieviče. 
R.  1415  účastnil  se  cirk.  sněmu  svolaného 
velkokníž.  Vitovtem  ku  volbě  Grigorije  Cam- 
blaka  za  metropolitu  kijevského. 

2)  I.  Boriskovič-Černčickij,  biskup  lu- 
cký a  ostrožský  (f  1641),  k  Žádosti  knížete 
K.  K.  Ostrožského  založil  roku  1602  klášter 
ostrožský,  kde  vydal  několik  církevně-slov. 
knih,  jako  Oktojich,  Dialog  o  sv.  víře  a  j.  Bi- 
skupem stal  se  r.  1621,  ale  již  po  dvou  létech 
byl  vypuzen  fanatickým  uniatským  biskupem 
I.  Pocapovským.  R.  1624  žádal  v  Moskvě  jmé- 
nem metropolity  Jova  Boreckého  o  přivtělení 
Malé  Rusi  k  Moskvě.  Do  r.  1632  řídil  své  bi- 
skupství z  Kijeva.  Srv.  V.  Ivanov,  Jepiskopy 
drevněj  luckoj  eparchiji  (Počajev,  1891). 

Xsabaaa  (izabój,  franc,  viz  Isabella  3). 

Xsabal,  barva,  viz  I  za  bel. 

Xsabal^  t.  Ysabel,  Isabella  č.  Mahaga, 
nejjižnější,  co  do  velikosti  druhý  ostrov  ve 
skupině  německých  ostrovů  Salomonských 
(vých.  od  N.  Gumee)  mezi  7<>24'— 8^39' j.  š., 
158*11'— 159*^54'  v.  d.,  zaujímá  s  přilehlými 
ostrůvky  5840  km*,  jest  v  nitru  ještě  málo 
znám,  celkem  hornatý  (Marescot  1189  m). 
Dobré  přístavy:  Prasfin  v  sz.,  Estrella  na 
vých.,  St.  George  v  jihu.  Manningstrait  dělí 
jej  v  sz.  od  ostr.  Choiseul,  Indispensablestrait 
v  jv.  od  ostr.  Manningu.  Melanesian-Mission 
půísobí  zde  domorodými  missionáři.  Ostrov 
objevil  9.  ún.  1567  Hernando  Gallego. 

Isabella,  portug.  a  špan.,  Alžběta,  jméno 
mnohých  královen. 

Xaapalla:  1)  I.  Sv.,  sestra  Ludvíka  sv.,  krále 
franckého  (f  22.  ún.  1271).  Založila  klášter 
Longchampský  u  Paříže.  Památka  její  světí 
se  v  její  den  úmrtní,  dále  31.  srpna. 

2)  I.,  královna  angl.,  dcera  franc.  krále  Fi- 
lipa IV.,  byla  r.  1308  provdána  za  Edvarda  II.. 
kterému  vsak  mnoho  věrnosti  nezachovávala. 


Byla  prý  neikrásnější  Ženou  té  doby,  ale  po- 
vahou podobala  se  svému  otci  jsouc  ctižádo- 
stivá, rozmařilá  a  udržovala  poměr  s  Roge- 
rem  Mortimerem.  Získána  od  strany  lanca- 
strovské  vystoupila  r.  1326  proti  Edvardu  II., 
porazila  ho  a  nabyla  takového  vlivu,  že  par- 
lament 30.  ledna  1327  prohlásil  Edvarda  za 
zbavena  koruny  a  jmenoval  syna  jeho  Ed- 
varda III.  nástupcem  pod  poručnickou  vlá- 
dou matky  jeho  l-ly,  která  však  řídila  se  vůlí 
Mortimerovou  a  svolila  k  tomu,  by  Mortimer 
Edvarda  II.  dal  úkladně  zavražditi.  Po  4  lé- 
tech ujal  se  Edvard  III.  sám  vlády  i  dal 
Mortimera  popraviti  a  l-lu  vězniti.  Zemřela 
r.  1357.  Pro  dějiny  důležitá  jest  tím,  Že  od 
ní  Edvard  III.  odvozoval  své  právo  na  ko- 
runu franc.  proti  rodu  Valoiskému. 

3)  I.  (Isabeau),  královna  franc.  (♦  1371  — 
t  1435),  dcera  bavor.  vévody  Štěpána,  byla 
provdána  za  Karla  VI.  a  od  r.  1392  za  du- 
ševní choroby  manželovy  předsedala  státní 
radě  a  vládě  podléhajíc  nejprve  vlivu  vévody 
Orléanského,  po  jeho  zavraždění  řídíc  se  ra- 
dou vévody  burgundského  Jana.  Správa  obou 
byla  velice  zištná,  tak  Že  r.  1417  sám  dau- 
phin  Karel  postavil  se  v  čelo  strany  pro- 
tivné, prohlásil  se  za  vladaře,  zabavil  jí  na- 
shromážděné jmění  a  dal  ji  střežiti  v  Toursu. 
Pomocí  Jana  Burgundského  uprchlá  a  2.  list. 
1417  vydala  ke  všem  městům  list,  že  před- 
sednictví v  státní  radě  a  vedení  vlády  ji  prá- 
vem náleží.  Jmenovala  burg.  vévodu  svým 
náměstkem  a  svolala  parlament  do  Amiensu, 
ano  14.  čce  1418  podařilo  se  jim  zmocniti  se 
Paříže,  i  vládli  krutě  pronásledujíce  přívržence 
dauphinovy.  Po  zavraždění  Janově  spojila  se 
s  Filipem,  synem  zavražděného,  a  21.  květ. 
1420  zavřela  v  Troyesu  smlouvu  s  angl.  Jin- 
dřichem V.,  za  kterého  provdala  svou  dceru 
Kateřinu,  a  jmenovala  ho  dědicem  a  vlada- 
řem celé  Francie.  Po  smrti  Karla  VI.  r.  1422 
ztratila  úplně  vliv  a  vážnost  ve  Francii  i 
v  Anglii. 

4)  I.  Kastilská,  též  Katolická,  královna 
špan.  (♦  1451  —  t  1504  v  Medině  del  Campo), 
dcera  krále  kastil.  a  leonského  Jana  II.,  pro- 
vdala se  z  lásky  za  Ferdinanda  V.  aragon- 
ského  (19.  října  1469)  a  byla  od  kortezů  po 
smrti  bratra  svého  Jindřicha  IV.  dne  11.  pros. 
1469  provolána  královnou  kastilskou.  Uhá- 
jivši trůnu  proti  nárokům  dcery  Jindřichovy 
Johanny,  spojila  své  území  s  manželovým,  a 
tak  učměn  byl  počátek  k  veliké  říši  Špa- 
nělské. Byla  to  paní  ducha  bystrého,  veliké 
spravedlnosti  a  péče  o  pořádek  a  klid  v  zemi; 
proto  na  ochranu  pořádku  a  veřejné  bezpeč- 
nosti spojila  se  r.  1474  s  městy  ve  Svaté 
sdružení  (viz  Santa  Hermandad)  a  r.  1480 
uložila  učenci  Alonsu  Diazovi  de  Montalvo, 
by  na  základě  starých  zákonníků  a  nálezů  se- 
stavil zákonník  nový,  který  by  vyhovoval  po- 
třebám země  a  poměrům  časovým.  Tak  r.  1484 
vyšly  pro  celou  Kastilii  >Ordenan(;as  reales«. 
Omezila  výstřednosti  šlechty;  zvýšila  státní 
příjem  ze  3Vs  niill.  dukátů  na  26  milí.,  dosa- 
zovala na  všecky  úřady  muže  schopné  a  zkou- 
šené a  vymohla  na  papeži  Sixtu  IV.,  aby  nej- 


762 


Isabelle  —  Isabey. 


vyiií  tfadoTé  drkevnf  byli  v  Kastilii  osazo- 
váni jen  rozenými  Španěly,  a  r.  1478  svolení, 
by  proti  židům  a  Maranům,  kteří  na  oko  se 
stali  křesfany,  zřízena  byla  inkvisice,  jež  král. 
výnosem  z  2.  ledna  1481  poprvé  vešla  v  Čin- 
nost. Rádci  svému  kardinálu  Ximenesovi  ulo- 
žila, by  provedl  mnohé  opravy  církevní  a 
klášterní,  a  konečné  r.  1491  v  ležení  před 
Granadou  podepsala  smlouvu  s  Krištofem 
Columbem.  Mela  5  dítek,  z  nichž  Johanna 
byla  provdána  za  Filipa  Sličného,  syna  Max- 
miliána I. 

5)  I.  Maria  Luisa,  královna  špan.  (*  1830), 
nastoupila  r.  1833  po  smrti  otce  svého  Fer- 
dinanda VIL,  který  zrušil  zákon  salický  a 
přenesl  na  ni  nástupnictví  pod  poručensfcou 
vládou  královny  Marie  Kristiny.  Ustanovení 
to  vzbudilo  v  zemi  válku  občanskou  (1833  až 
1840).  nebo  strana  vojska  apoštolského  pro- 
hlásila králem  Dona  Carlosa,  kterého  také 
Baskové  uznali.  Vladařka  opírala  se  o  stranu 
ústavní;  když  vŠak  po  vítězství  Esparterové 
nad  Carlisty  počala  vládnouti  proti  ústavě, 
byla  r.  1840  donucena  vzdáti  se  vladařství, 
kteréž  zůstalo  v  ruce  Esparterové  do  r.  1843, 
kdy  I.  byla  prohlášena  za  plnoletou;  vládla 
s  počátku  dobře,  snažila  se  smířiti  různé 
strany  politické  a  prokazovala  lidu  mnoho 
dobrodiní;  ale  vrozená  smyslnost  svedla  ji 
s  pravé  cesty,  neboC  zanedbávala  povinnosti 
své  a  zanechávala  vládu  svým  důvěrníkům  a 
milcům,  kteří  snažili  se  zavésti  zase  absolu- 
tismus. Země  neužila  klidu,  povstání  na  všech 
stranách  ohrožovala  vládu,  která  měníc  stále 
ministerstva  sama  sobě  podkopávala  půdu. 
Konečně  r.  1868  spojily  se  všecky  strany  re- 
voluční a  zřídivše  revoluční  juntu  prohlásily 
povstání  právě  v  době,  ve  které  I.  vyjedná- 
vala s  Napoleonem  lil.  o  obsazení  Říma  voj- 
skem špan.  I.  opustila  Španělsko,  vydala  pro- 
test proti  zřízení  republiky  špan.,  ale  25.  čna 
1870  vzdala  se  nároků  na  trůn  ve  prospěch 
svého  syna  Alfonsa  (XII.),  po  jehož  nastou- 
pení r.  1875  byl  jí  návrat  povolen.  Z  man- 
želství s  churavým  Františkem  ďAssisi  vyšel 
Alfons  XII.  (t  1886)  a  3  dcery:  I.  (♦  1851). 
provd.  za  prince  Gaětana,  hrabete  z  (iirgenti ; 
.Maria  della  Paz  (^  1862),  provd.  za  bavor. 
prince  Ludvíka;  Eulalia  (♦  1864),  provd.  za 
prince  Antonína  z  Montpensieru. 

I.,  asteroida  objevená  12.  list.  1879  J.  Pali- 
sou  v  Pulji.  Střední  jasnost  v  opposici  12*5, 
průměr  36  km,  označení  ^.  Gs. 

I.,  ostrov,  viz  Isabel. 

I.,  druh  koňský,  viz  Izabel. 

Isabelle  [-bel]  Charles  Edouard,  stavitel 
franc.  (♦  1800  v  Havru).  Cestoval  4  léta  po  Itálii 
studuje  taméjší  stavby,  načež  vrátil  se  do 
Francie  a  zařiáil  si  stavitelskou  kancelář. 
Z  budov  jím  provedeních  jmenujeme:  divadlo 
v  Béziersu,  lázně  ve  Vichy,  uměleckou  a  ře- 
meslnickou školu  v  Angersu,  celnici  v  Roue- 
nu  a  j.  I.  napsal:  Les  édifices  circulaires  et 
les  dómes  classés  par  odře  chronologique  (Paříž, 
1843—56). 

leabeilina  barva  viz  Izabel. 


Xeabellln  řád:  l.  Portug.  řád  založeny  od 
prince  regenta  Jana  (VI.)  pro  dámy  za  zásluhy 
o  sirotky  a  nemocné.  Znamení  řádové  jest 
zlatá  medaille,  ozdobená  kolem  zlatými  rů- 
žemi a  stuhami,  s  postavou  sv.  Alžběty  udě- 
lující almužnu  a  s  nápisem  Pauperum  soiatío 
(k  útěše  chudých),  stuha  jest  červenozlatá  s  bí- 
lým okrajem;  právo  řád  udíleti  má  jen  portug. 
královna. 

2.  Královský  americký  řád  Isabelly  Kastil- 
ské.  zal.  r.  1815  od  Ferdinanda  VII.  o  třech 
třídách:  velkokříŽe,  kompturského  a  rytíř- 
ského kříže.  Znamení  jest  červeně  emailo- 
vaný kříž  se  zlatými  paprsky  od  středu  mezi 
rameny  vybíhajícími,  na  nich  modrý  štít  se 
začátečními  písmeny  zakladatele  a  heslo  Por 
IsabeHa  CathoHca.  Kříž  visí  na  zeleném  véno 
vavřínovém  a  nosí  se  na  bílé  stuze  se  dvěma 
žlutými  pruhy. 

Isabey  [izabéj:  1)  I.  Jean  fiapt.,  franc 
malíř  miniatur  a  lithograf  (♦  1767  v  Nancy  — 
t  1855  v  Paříži),  žák  Girardeta,  Claudota  a 
po  r.  1786  Dumonta  a  Davida  v  Paříži.  Po- 
prvé upozornil  na  sebe  podobiznou  J/ar« 
Antoinetty\  později  (1805)  jmenován  od  Na- 
poleona I.  dvoř.  malířem  cis.  Josefiny,  načež 
stal  se  učitelem  kreslení  cis.  Marie  Louisy  a 
ředitelem  slavností.  Také  Karel  X.  jmenoval 
ho  dvoř.  malířem  a  Ludvík  Filip  konservá- 
torem veřejných  sbírek  (1837).  Na  podnět 
Talleyrandův  maloval  I.  podobizny  spino- 
mocněných  vyslanců  na  Vídeňském  kongressu 
r.  1814.  Hlavní  jeho  díla,  Vídeňský  kougress  a 
Přehlídka  vojska  prvního  konsula  v  Tuileriick^ 
nalézají  se  v  zámku  Windsorském  a  v  Louvrů. 
Z  ostatních  jeho  děl  uvádíme:  Sapoleott  (olej. 
podob,  v  Nancy);  Napoleonova  návštěva  v  to- 
várně v  Joiiy  (1806,  ve  Versaillech) ;  Král  Ge- 
róme  Bonaparte  (Drážďany);  podob,  velkovéw, 
badenského  (galerie  v  Baden-Badenu) ;  podob. 
Marie  Virtemherské  (1838);  podob.  Bonaparta 
jako  prvního  konsula  v  uniformě  gardových 
granátníků;  podobizny  Luávíka  XIÍI.^  krále 
pruského,  císaře  Alexandra  a  jeho  man^elky% 
velkoknífat  Michaela  a  Mikuláše ,  veikovévód- 
kyne  výmarské  a  j.  Jeho  malované  podobizny 
Napoleona  I.  patří  k  nejlepším,  jaké  máme; 
jako  zvláštnost  druží  se  k  nim  také  malba  na 
porculáně  Napoleon  se  svými  maršály  a  gene- 
rály (1805).  Mimo  to  lithografovaí  I.  také 
Cestu  po  Itálii  (30  listů).  Biografii  l-ovu  na- 
psal Taigny  (1859),  Částečně  na  základě  vlast- 
ních zápisek  umělcových.  J-k. 

2)  I.  Eugěne  Louis  Gabriel,  malíř  franc, 
s^n  a  žák  před.  (♦  1804  v  Paříži  —  f  1886  l.). 
Účastnil  se  výpravy  do  Alžíru  (1830)  jako 
královský  malíř  marin.  Z  jeho  děl  nalézají  se 
v  museu  versaillském  Bitva  u  Texelu  (1839), 
v  museu  bordeauxském  Pó^ár parníku  Austría, 
v  Nantech  Stroskotáni  korábu  Emery,  v  Mar- 
seille Vesnice  na  pobřeží,  v  Perpignanu  Potok, 
v  Montpellieru  Bouře,  v  Královci  Zakotvené 
loái,  v  Hamburku  Pobřefi  u  Entretatu  v  Nor- 
manáii.  Dále  provedl  díla:  Pohřeb  námořníka 
důstojníka  la  Ludvíka  XVL\  Alchymista',  /\>- 
kušení  sv.  Antonína  a  j.  V  pracích  svých  za- 
choval I.  z  části  romantické  tradice  kolori- 


Isaccea  —  Isajcv. 


763 


stické  pochodí cí  z  atelieru  Delacroixova,  čímž 
výhodně  odlišoval  se  od  svých  souvěkých 
kiassicistů;  vynikal  také  v  podání  skvostných 
kostýmů  a  drahocenných  látek.  J-k. 

iMOoea.  rum.  jméno  města  Izakča  (v.  t). 

iMiQSrar,  místo  na  sz.  Islandu  pří  menší 
zátoce  mořského  zálivu  Isafjardardjupu  s  vý- 
tečným přístavem,  zkvétajícím  obchodem  a 
8—900  ob. 

Xsagog^  (z  řec),  úvod,  uvedení,  průprava, 
hlavně  k  vědě  nějaké,  za  účelem,  by  stala  se 
tato  přístupnou.  Odtud  setkáváme  se  i  s  l-gou 
jako  názvem  různých  elementárních  knih, 
hlavně  úvodů  do  nauk  filosofických,  dále  do 
bible.  O  posledním  viz  Biblický  úvod.  — 
Isagogícký,  uvádějící  do  něčeho,  za  úvod 
sloužící.  —  Isagogika,  věda  mající  předmě- 
tem svým  isagogu. 

Isagon  (z  rec),  rovnoúhelník,  stejnoúhel- 
ník ;  isagonlcký,  rovnoúhlý,  stejnoúhlý,  stejno- 
hranný. 

Zsag^oras,  syn  Tisandrův,  po  vypuzení  Pei- 
sistratovců  náčelník  šlechty  athénské,  která 
nesouhlasila  s  opravami  Kleisthenovými.  Vy- 
zval svého  přítele,  spartského  krále  Kleomena, 
ku  pomoci,  a  ten  r.  508  př.  Kr.  zmocniv  se 
Athén  obsadil  všecky  úřady  Šlechtici;  I.  stal 
se  archontem  a  asi  700  podezřelých  rodin 
bylo  z  města  vypověděno.  Novým  řádům  po- 
stavila se  na  odpor  bule  a  tu  I.  chtěje  za- 
bezpečiti sobě  moc  a  ochranu  Sparty  ode- 
vzdal Kleomenovi  Akropoli.  Tím  pobouřen 
byl  lid,  tak  že  oblehl  Akropoli,  kam  se  byli 
také  náčelníci  šlechty  utekli,  a  donutil  Kleo- 
mena, že  se  po  třech  dnech  za  volný  odchod 
vzdal.  Přívrženci  l-rovi  byli  zjímáni  a  popra- 
veni, on  sám  uprchl  do  ciziny. 

Xnl  Katsušika,  japanský  kreslíř  pro  uměl. 
průmysl,  žák  Hokusaiův.  Jeho  skizzovníky  jsou 
v  četných  vydáních  po  Evropě  rozšířeny,  mezi 
nimi  zejména  dílo  s  illustracemi  dvorního  ži- 
vota (vyd.  1864  ve  2  sv.).  Od  l-e  pochodí 
také  buddhistická  modlitební  kniha  (1851)  a 
kniha  o  6  sv.  líčící  život  jakéhosi  buddhisti- 
ckého  kněze  (1858). 

Zsaiái:  1)1.  prorok  isr.  viz  Jcsaias. 

2)  I.  firatr  viz  Cibulka  Isaiáš. 

ZmíOS,  řecký  řečník,  syn  Diagorův,  vrstev- 
ník Isokratův,  pocházel  nejspíše  z  Chalkidy 
na  ostr.  Euboii.  Působil  po  válce  pelopon- 
nésské  a  dožil  se  vlády  Filippovy;  zachované 
řeči  pocházejí  z  let  390—340  před  Kr.  Žil 
v  Athénách  nejspíše  jsa  metoikos  a  živil  se 
vyučováním  řečnictví  a  spisováním  řečí  pro 
tý,  kdo  měli  nějaký  process,  neboli  byl  činný 
jako  logograf.  Jeho  jménem  kolovala  za  staro- 
věku jakási  učebnice  rhétorikv  {xéivrj)  a  64 
řečí,  z  nichž  14  považováno  bylo  za  nepravé; 
všecky  jeho  řeči  odnášely  se  ku  přím  soud- 
ním {yévoi  ítxavtxovj  a  to  soukromým  (Adyot 
lSuotLy.oi\  Nám  docnována  ien  skupina  řeČí 
týkajícícn  se  pří  o  dědictví  {Xóyoi  hXtjqlhoí), 
aSe  i  z  té,  počtem  původně  13  řečí,  patrně 
odpadnutím  posledních  listů  původního  ruko- 
pisu (archetypu),  máme  jen  10  celých  a  znač- 
nou cásf  11.  řeči.  Mimo  ně  máme  několik 
zlomků,  z  nichž  nejdelší,  Dionysiem  Halikar- 


nasským  zachovaný,  pochází  z  ře^  za  imávo 
občanské  jakéhosi  Eufiléta,  jejŽ  démos  Er- 
chia  chtěl  vyškrtnouti  ze  seznamu  svých  ob- 
čanů. I.  slynul  za  své  doby  jako  auktorita 
řečnická  ve  sporech  dědických;  byl  znám 
jako  dovedný  obhájce,  jenž  uměl  přes  zna- 
menitou přesnost  a  určitost  dědického  práva 
attického  všelijaké  uskoky  a  vytáčky  vložiti 
v  řeči  psané  pro  své  svěřence.  Pro  tento 
účel  také  formálně  řeči  jeho  prozrazují  větší 
uméní  nežnapř.  řeči  Lysiovy;  také  jsou  vy- 
pracovány pečlivěji  a  ozdobněji,  po  způsobu 
více  Isokratově.  Naproti  tomu  stránka  po- 
vahopisná  (i]9'onoUa)  v  nich  nevyniká  tak, 
jako  u  Lysia,  ač  to  snad  také  z  veliké  části 
spadá  na  vrub  rozdílnosti  látky  a  obvyklého 
předmětu  u  obou  řečníků.  Poměr  jich  obou 
již  starověký  životopisec  hledě  k  obratnosti 
l-ové  naznačil  slovy:  >Lysiovi  člověk  byl  na- 
kloněn věřiti,  i  když  hájil  nespravedlivého 
člověka,  kdežto  I.  býval  podezřelý,  i  když 
řádného  obhajoval.c  Vydání  řečí  l-ových  uspo- 
řádali: Schómann  (Greifswald,  1831),  Búrmann 
(Berlín,  1838),  Scheibe  (Lipsko,  1874),  mimo  to 
ve  sbírkách  řečníků  řeckých  Reiskeho,  Dob- 
sonově,  Bekkerově,  Baiterově  a  Sauppeho. 
Překlady:  Dobsonův  (latinský,  Lond.,  1828)  a 
Schomannův  (něm.,  Štutg.,  1829).  Více  o  nem 
viz :  Blass,  Attische  Beredsamkeit,  II.  díl ;  Jebb, 
The  Attic  Orators  from  Antiphon  to  Isaeus 
(2.  vyd.  Lond.,  1893,  II.  díl).  Ča. 

Isajav  Andrej  AI eksějevič, polit,  oeko- 
nom  ruský  (♦  1851).  Absolvovav  v  Petrohradě 
práva,  odebral  se  na  universitu  lipskou  a  hei- 
delberskou.  R.  1875  vstoupil  do  služeb  mosk. 
gubernského  zemstva  a  zabýval  se  studiem 
t.  zv.  kustarného  průmyslu  v  mosk.  gubernii. 
Později  konal  podobná  studia  v  Německu,  ve 
Francii  a  ve  Švýcarsku.  R.  1879  svěřena  mu 
stolice  politické  oekonomie  a  finančního  práva 
v  jaroslavském  právnickém  lyceu.  Téhož  roku 
podal  petrohradské  universitě  dissertaci  (Fro- 
myslennyja  tovarisčestva  vo  Franciji  i  Germa^ 
niji)  na  hodnost  magistra  polit,  oekonomie  a 
r.  1881  dissertaci  doktorskou  (Artéli  v  Rossiji), 
Od  r.  1888  jest  soukr.  docentem  polit,  oeko- 
nomie na  universitě  petrohradské  a  prof.  po- 
licejního práva  v  Alexandrovském  lyceu.  Lite- 
rární činnost  započal  I.  na  konci  r.  1874.  Psal 
tenkráte  do  Rus.  Vědomostí  články  o  oeko- 
nom.  otázkách.  Z  prací  jeho  sluší  uvésti:  iVo- 
mysly  Moskovskoj  guh.  (1876);  Za  dači  i  metody 
političeskoj  ekonomiji  (1879);  Osvobo^déniie  kre- 
sfjan  ot  krépostnoj  x^visimosti  v  Rossiji  (iSSl); 
O  ntérach  k  ra\vitiju  artUjnago  proi\yodstva 
(1882);  Gosudarstvennyj  kredit  (1886);  Očerk 
téoriji  i  politiki  nalogov  (1887) ;  Boljšije  goroda 
i  jich  vlijanije  na  ohščestvennuju  ;(i^ít  (1887);  Naii 
finansy  i  podochodnyj  nalog  (1887);  Nu^na-li 
lemskaja  statistika  (1888);  O  téchniČeskom  obra- 
\ovaniji  kak  měrě  sodéjstvija  kustarnym  pro- 
myslam  (1890);  Pereselenija  v  russ.  narodnom 
choijajstvé  (1S9Í)\  Néurofaj  i  golod  (1892;  pře- 
loženy do  franc.  a  něm.  jazyka);  Načaia  po- 
litičeskoj ekonomiji  (1894),  kterýžto  spis  patří 
k  nejlepším  rukovětím  politické  oekonomie 
v  ruském  jazyku.    Četné  články  l-a  přinesly 


764 


Isajlovič  —  Isametrály. 


též   časopisy  Juridičeskij  Včstnik,   Russkaja 
Myslj  a  j. 

iMjlovló  Di  mi  tri  je,  spisovatel  srbský 
(♦  1783  v  Dolju  ve  Slavonsku  —  f  1853  v  Bě- 
lehrade), vystudoval  v  Karlovcích  a  filosofii 
v  Pešti,  načež  byl  gymn.  professorem.  R.  1830 
povolán  ze  Somboru  do  Bělehradu  za  pro- 
fessora  na  tamějŠí  lyceum  a  r.  1838  stal  se 
zde  přednostou  v  ministerstvě  osvěty.  R.  1840 
jmenován  hlavním  sekretářem  senátu  a  r.  1848 
vrchním  inspektorem  všech  Škol.  Vydal:  Před- 
loženi je  istorije  pragmatičeske  kralj.  ugor$koj 
(1814);  Istorija  trgovine  ot  početka  světa  do 
naši  vremena  (1816);  Njemački  bukvar  s  pre- 
vodom  srbskim  {1S3^)]  Francouiiko-srbsk:  rječ- 
nik  (1850);  Latinská  gramatika  (1851)  a  j. 
V  r.  1832—33  byl  redaktorem  >Srbských  No- 
vin*. 

Isák  (Isaak),  jméno  dvou  byzant.  císařů: 
1)  I.  Komnénos  (1057—1059),  syn  Manuela 
Erotika  Komnéna,  měl  za  manželku  Kateřinu, 
dceru  bulh.  krále  Jana  Vladislava,  čímž  nabyl 
velikého  jmění  a  statků  v  Malé  Asii.  Byl  obrat- 
ným vojevůdcem  a  nabyl  takového  vlivu,  že 
mu  císařovna  Theodora  ze  žárlivosti  odňala 
vrchní  velitelství;  ale  po  její  smrti  r.  1057  pro- 
hlásil ho  patriarcha  s  ostatními  velmoži  proti 
Michalu  VI.  za  císaře.  í.  porazil  t.  r.  Michala 
u  Nikaie,  vstoupil  na  trůn  a  vládl  pevnou 
rukou  snaže  se  upraviti  pokleslé  finance  státní 
a  zavésti  opravy  v  úřadech  a  vojenství,  háje 
při  tom  účinně  zemi  ohrožovanou  Maďary  a 
Pečeněhy.  Když  patriarcha  mu  vyhrožoval, 
že  ho  zbaví  koruny,  kterou  mu  dal,  poslal 
ho  í.  na  Prokonésos  do  vyhnanství  a  dosadil 
patriarchu  nového,  tak  že  církev  stala  se  na 
vládě  závislou.  R.  1059  pro  churavost  uchýlil 
se  do  kláštera  učiniv  tu  chybu,  že  nejme- 
noval statečného  svého  bratra  Jana  nástup- 
cem svým,  ale  ministra  Konstantina  Duku. 
Zemřel  r.  1061. 

2)  I.  II.  Angelos  (1185—1195),  nástupce 
Andronika  Komnéna,  panovník  slabý,  rozma- 
řilý, povzbudil  svým  vydéračstvím  a  krutostí 
r.  1186  povstání  Bulharů,  kteří  od  té  doby 
zachovali  svou  samostatnost.  R.  1189  spojil 
se  se  Saladincm  a  odpíral  křižákům  převoz 
přes  Bospor,  až  donucen  byl  jej  povoliti.  Zlá 
vláda  jeho  a  neúspěchy  politické  byly  r.  1195 
příčinou  nového  proti  nčmu  vzbouření,  v  je- 
hož čelo  postavil  se  bratr  Alexios,  který  ho 
svrhl  a  zajal,  načež  I.  byl  oslepen  a  uvězněn. 
Za  4.  valkv  křížové  získal  l-ův  syn  Alexios  IV. 
křižáky,  kteří  r.  1203  dobyli  Cařihradu  a  do- 
sadili l-a  a  Alexia;  když  však  nemohli  splniti 
sliby  učiněné,  oblehli  křižáci  r.  1204  poznovu 
město,  ve  kterém  vznikla  vzpoura  vedením 
Alexia  (V.)  Murzufla;  Alexios  IV.  byl  sesazen 
a  I.  zemřel  ve  vězení. 

,  Isak  Argyrus,  mnich  a  hvězdář,  žil  kolem 
r.  1360  a  psal  o  cyklech  měsíčních,  o  zatměních 
slunce  a  měsíce,  o  scházení  se  slunce  s  mě- 
sícem, o  astrolabu,  jakož  i  o  přepočítávání 
údajů  Almagcstu  z  roků  egyptských  a  pole- 
dníku alexandrijského  na  roky  římské  a  pole- 
dník cařihradský.  VRý, 

Isakda  viz  Ižakča. 


Zsakov:!)  I.Jakov  Aleksějevič,  zakla- 
datel přední  knihkupecké  firmy  nis.  (*1811  — 
t  1881),  vydával  od  r.  1829  různé  sbírky  a 
spisy,  z  nicnž  zasluhují  zmínky  »Klasiiajabibuo- 
těkac,  »Zapiski  inostrancev  o  Rossiji<,  »Biblk>- 
těka  putéšestvij*,  »Polnoje  sobranije  sočiné- 
nij  A.  S.  Puškinac  a  j.  —  Srv.  V.  I.  Meiov. 
Sistěmatičeskij  katalog  nis.  knig,  vydaných 
firmou  l-a  (Petr.,  1877  a  1880). 

2)  I.  Nikolaj  Vasiljevič,  generál  ni^ý 
(*  1821  —  1 1891),  byl  rodem  šlechtic  mosk. 
gubernie  a  vzdělav  se  na  vojen,  akademii, 
účastnil  se  několika  výprav  na  Kavkaz,  po- 
chodu do  Uher  a  obrany  Sevastopolu.  Po 
válce  krimské  jako  plnomocník  ministra  vnitř, 
záležitostí  prozkoumal  stav  malých  rolniků 
v  pobaltických  guberniích  a  účastnil  se  pří- 
pravných prací  při  reformě  selského  stavu. 
R.  1859  jmenován  kurátorem  učebného  okruhu 
v  Moskvě  a  r.  1863  hlavním  náčelníkem  vo- 
jenských škol.  Jeho  péčí  a  přispěním  ministra 
Miliutina  podniknuta  úplná  reorganisace  Slóí 
těchto,  zakládána  paedagog.  musea,  knihovny 
a  zřízeno  mnoho  nových  ústavů.  R.  1881  se 
stal  členem  státní  rady. 

Zsakovló  Nestor,  spisovatel  srb.  (*  1806 
v  Novém  Sadě  —  f  1857  t.),  byl  professorem 
na  gymnasiu  novosadském  a  vydal:  Prímer 
otčinske  Ijubavi  (1840);  Iljada  i  jedna  nač  (1845i 
4  sv.).  Mnohé  jeho  práce  uveřejňoval  »Srbsk, 
Ijetopis*. 

iMlda  viz  Isolda. 

Isambart  [izánbér]  Francois  André, 
právní  historik  a  advokát  franc.  (♦  1792  v  Au- 
nay,  Eure-et-Loire  —  f  1857  v  Paříži).  Vystu- 
dovav práva  stal  se  r.  1818  advokátem  při 
kassačním  dvoru.  Byv  r.  1830  od  provisorní 
vlády  jmenován  redaktorem  publikace  Bulle- 
tin des  lois  a  radou  kassačního  dvora,  stal 
se  t.  r.  poslancem.  Byl  členem  opposice,  roz- 
hodným antiklerikálem.  Zvolen  po  únorové 
revoluci  r.  1848  za  Eure-ct-Loire  do  konsti- 
tučního  shromáždění,  náležel  k  pravici  a  vy- 
stupoval proti  socialistům.  Když  však  při 
volbách  do  legislativy  zvolen  nebyl,  vrátil  se 
r.  1849  ke  kassaČnímu  dvoru.  R.  1854  pře- 
stoupil k  protestantismu.  Vydal  ohromné  pu- 
blikace: Recueil  complet  des  lois  et  ordonnances 
a  compter  du  i.  avril  i8í4  (Paříž,  1820 — 30. 
17  sv.) ;  Recueil  général  des  anciennes  lois 
franqaises,  se  Jourdanem,  Decrusym,  Armetem 
a  Taillandierem  (t.,  1821—33,  29  sv.);  Annales 
politiques  ou  manuel  du  publicisté,  précédées 
ďune  dissertation  sur  le  droit  public  et  le  droit 
des  gens  (t,  1823,  5  sv.,  2.  vyd.  1826);  Traité 
de  la  voirie  (t.,  1825—30,  3  sv.) ;  Code  électoral 
et  municipal  (2.  vyd.  t.  1831,  3  sv.);  État  re- 
ligieux  de  la  France  et  de  VEurope  (t.,  1843 
až  1844,  2  sv.);  Histoire  de  Justinien,  překlad 
(t.,  1856,  2  sv.).  Znamenité  jsou  jeho  soudní 
řeči  Plaidorers  (1831,  3  sv.).  Spis  Pandecta 
fran^aises  a834,  2  sv.)  zůstal  nedokončen. 

Xskmbm.  zříceniny  egypt.,  viz  IbsamboL 

Isametrály  (z  řec.;,  čary  zavedené  Dovem, 
spojující  místa  povrchu  zemského,  na  kterých 
průměrná  teplota  za  některý  měsíc  v  jistém 
roce  má  stejnou  odchylku  od  normální  prů- 


Isandula  —  I  sar. 


765 


měrné  teploty  tohoto  měsíce,  odvozené  z  po- 
zorování za  delší  řadu  let.  Pka. 

Isandula,  Isandhiwana,  místo  v  jižní 
Africe  v  sz.  části  zemé  Zulů  poblíž  řeky  Buf- 
falo  na  cestě  do  Greytownu,  památné  bitvou 
22.  led.  1879,  v  níž  Cetewayo  se  svými  18.000 
Zuly  úplně  potřel  oddělení  1600  Angličanů 
pod  Chelmsfordem. 

Zaanamony  (z  řec),  čáry  spojuj ící  místa  stej- 
né průměrné  síly  větru ;  sestrojil  je  Brault.  Pka. 

uangrim  viz  Isegrim. 

Zsanomaly  holosférioké  viz  I  s  a  n  o  m  a  1  y 
thermické. 


sice,  jsou  též  I.  t.  roční  a  pro  jednotlivé  mě- 
síce. Anomálie  tepelná  hlavně  jest  způsobena 
nestejným  rozdělením  souše  a  moře,  moř- 
skými proudy  a  převládajícím  směrem  větrů. 
Na  jižní  polokouli  jsou  odchylky  od  středních 
teplot  rovnoběžek  nevelké;  tím  větší  jsou  na 
severní  a  sice  ve  větších  Šířkách  má  souš 
nižší,  moře  vyšší  než  průměrnou  teplotu; 
v  menších  šířkách  jest  to  naopak.  Karty  l-al 
sestrojili  Dove,  Teisserenc  de  Bort  (1878),  dále 
Spitaler  (1887).  S.  F.  Batchelder  (1894)  na  zá- 
kladě isothermických  kart  Buchanových.  Dr. 
Prccht  vzal  za  normální  teplotu  nikoli  pouhý 


Č.  X9S9.  Isanomaly  ročni  teploty  dle  PrechU. 
^  Teploty  nad  normálem.     ■■■■■■■  Teploty  pod  normálem. 


Iianomaly  ma^atioké  jsou  dle  Ale- 
xeje Tilla  čáry  spojující  místa  stejné  odchylky 
od  středních  hodnot  elementů  magnetiČnosti 
zemské  (deklinace,  inklinace  a  intensity),  kte- 
réžto střední  hodnoty  vypočetl  dle  map  od 
Hansteena,  Ermana  a  Petcrsena,  Sabina, 
Creaka  a  G.  Neumayera  a  j.  pro  každých  10* 
šířky  pro  doby  1829.  1842,  1880  a  1885  (Ale- 
xis  de  Tillo,  Tables  fondamentales  du  mz^ne- 
tisme  terrestre  a  Atlas  des  isanomales  et  des 
variations  séculaires  du  magnetisme  terrestre, 
Petrohrad,  1895).  O  l-lách  m-kých  jedná  též 
W.  v.  Bezold  (Der  normále  Erdmagnetismus 
v  Sitzungsber.  d.  Berl  Ak.  d.  Wiss.  1895).  Pka. 

Xaanomaly  tharmioké  jsou  dle  Dovea 
čáry,  které  spojují  místa  stejné  odchylky  (ano- 
málie) od  normální  teploty  příslušné  rovno- 
běžky. Normální  teplotou  nazval  Dove  prů- 
měrnou teplotu  šířkového  kruhu ;  tuto  obdržel 
tak,  že  určil  střední  roční  teplotu  36  bodů 
stejně  od  sebe  vzdálenj^ch  na  jednom  kruhu 
šířkovém  a  vzal  z  nicn  průměr.  Jako  jsou 
čáry  isothermické  roční  a  pro  jednotlivé  mě- 


průměr,  nýbrž  onu  teplotu,  kterou  by  ta  ona 
rovnoběžka  měla,  kdyby  na  povrchu  zemském 
suchá  země  a  moře  rovnoměrně  byly  rozdě- 
leny, a  na  základě  toho  sestrojil  nové  tepelné 
I.  (»Meteor.  Zeitschr.c  1894),  Sella  (t.,  1896) 
za  normální  teplotu  bére  průměrnou  teplotu 
dvou  bodů  stejně  od  rovníku  na  obou  polo- 
koulích vzdálených  a  nazývá  ji  holosférickou 
normální  teplotou,  na  rozdíl  od  Doveovy  nor- 
mální teploty  rovnoběžky  na  jedné  polokouli, 
kterou  lze  nazvati  hémisférickou ;  spojením 
míst,  která  mají  stejnou  odchylku  od  této  nor- 
málně teploty,  sestrojil  I.  hol  o  sférické.  Pka. 
laar,  2J\t.' Isarus,  ve  středověku  Ysara  neb 
Isura^  řeka  vznikající  v  Tyrolsku  téměř  sev. 
od  Inšpruku  v  údolí  Hinterauském  (Kar- 
wendelské  hory)  jako  Halleranger  Bach 
(později  Lafatscher  Bach),  1740  m  n.  m. 
Přijavši  několik  potoků,  proráží  22  km  od  pra- 
mene v  soutésce  Scharnitzské  (ant.  Porta 
Claudia)  vápencové  Alpy,  mění  dosavadní  záp. 
směr  v  severní  a  vstupuje  do  Bavor.  Přes 
Mittcnwalde  teče  takto  až  po  Krunn.  Odtud 


766 


Isara  —  Isatis. 


bére  se  východně,  přijímá  s  pravá  přítoky 
Riss,  Dirrach  a  Walchen  (z  jez.  Achenského, 
ústí  728  m  n.  m.),  obrací  se  od  ústí  ř.  Wal- 
chen zase  k  severu  a  počíná  se  v  alpském 
štěrku  záhy  rozvětvovati.  U  Tólze  (648  m) 
opouští  hory  a  provázena  jsouc  nyní  rovnými 
nebo  mírné  stoupajícími  břehy  uchyluje  se 
poněkud  více  k  ssz.  Tento  směr  převládá  až 
k  ústí  Loisachv  (s  leva  pod  Wolřratshausen. 
569  m  n.  m.).  Odtud  až  k  Freisingám  (472  m 
n.  m.)  jest  směr  řeky  ssv.  V  mnicnovské  ro- 
vině přestávají  vyšší  břehy  vůbec  a  krásná, 
zelená  I.,  protekší  Mnichovem,  ubírá  se  v  Šíři 
130—320  m  mezi  četnými  ostrovy  skrze  Erdin- 
ská  blata  k  sev.-vých.,  přijímá  pod  Moosbur- 
kem  (409  m  n.  m.^  svůj  největší  přítok  Am- 
meru,  jež  přináší  za  nízké  vody  22  m'  ve 
vteřině,  o  něco  dále  s  pr.  str.  menší  přítok 
Semptu  a  ústí  se,  urazivŠi  352  km,  u  Isar- 
múnde  (308  m  n.  m.)  pod  Deggendorfem  s  pr. 
str.  do  Dunaje,  jemuž  přináší  i  za  nízké  vody 
110  m»  ve  vteřině.  Úvodí  udává  se  na  90393  km^. 
Spád  činí  v  hor.  toku  4— 77oo»  ni^zi  Tólzem 
a  Freisingami  2*5,  odtud  až  k  Moosburku 
ok.  1-7,  načež  klesá  až  k  ústí  na  0*777oo-  Ná- 
sledkem tohoto  silného  spádu  jest  splavnost 
i  při  značném  množství  vody  nepatrná.  Počíná 
sice  I.  již  u  Tólze  býti  splavna,  avšak  jen  pro 
vory  a  pouze  po  vodě.  Na  hygienické  poměry 
Mnichova  má  I.  následkem  velkého  spádu  a 
poměrně  značného  množství  vody,  jež  vlivem 
kamenité  a  štěrkovité  povahy  dna  jest  velmi 
čistá,  rozhodně  příznivý  účinek.  I.  jest  národní 
řeka  bavorská.  Po  ní  byl  pojmenován  i  kraj 
isarský  (Isarkreis), )enz  zaujímal  nynější  Hor. 
Bavory.  Srv.  Gruber,  Die  I.  nach  ihrer  Ent- 
wickefung  u.  i.  hydrologischen  Verhaltnissen 
(Múnchen,  1889);  týž,  Die  Bedeutung  der  I. 
als  Verkehrsstrasse  (t.,  1890).  Šv. 

Isara,  starověké  jméno  franc.  řeky  I  sere. 

Xaaria.  Rodovým  jménem  I.  označují  se 
dosud  jisté  konidionosné  stavy  plodní,  jak  se 
zdá,  vesměs  příslušné  k  jistým  houbám  vře- 
ckatým  (Ascomycetes)  z  oddělení  tvrdohub 
(Pyrenomycetes).  Ačkoli  u  četných  druhů  rodu 
I.  dosud  se  neví,  ke  kterým  známým  formám 
askomycctů  přináležejí,  přece  u  některých 
příslušnost  ta  určité  neb  aspoň  pravděpo- 
dobně jest  prokázána.  Tak  dle  Fuckela  ná- 
leží I.  brachiata  ku  tvrdohoubě  Eleutheromy- 
ces  subulatus,  dle  Tulasnea  jest  I.  farinosa 
konidionosný  stav  tvrdohouby  Cordyceps  mili- 
taris  (v.  t).  Rod  I.  spolu  s  rody  Isariopsis, 
Dematophora  (v.  t.)  a  Dacrina  tvoří  skupinu 
Isariaceí,  význačných  konidionosnými  vlák- 
ny houbovými,  spojenými  v  přímé,  kolmo  ze 
svého  podkladu  se  zvedající  nitkovité,  kyjo- 
vité  nebo  sloupkovité  plodonoše  (stromata>, 
jež  v  hořejší  části  nesou  výtrusy  (konidie). 
Rod  I.  má  icyjovité  nebo  nitkovité  plodonoše, 
jež  namnoze  zůstávají  jednoduché,  zřídka  se 
rozvětvují,  při  čemŽ  plodní  vlákna  dole  na- 
vzájem rovnoběžná  nahoře  odstávají  a  na 
svém  konci  nebo  na  konci  svých  větvi  četné 
jednobuněčné  výtrusy  oddělují,  jimiŽ  plodo- 
noš  celý  jest  poprášen.  \.  farinosa  vyznačuje 
se  plocíonoši  2Va  až  5  cm  vysokými,  jedno- 


duchými  nebo   rozvětvenými,   kyjovitými    a 
stopkatými,  bílÝmí.   Kyj  bývá  konidiemi  po- 
moučen  a  skládá  se  z  rozvětvených  plodních 
vláken,  nesoucích  krátké  vstřícné  nebo  pře- 
slenité  basidie  s  řetízkem  konidií  na   konci 
každé.    Parasituje  na  housenkách  a   pupkách 
rozličných  motýlů.   Jak  de  Bary  zjistil,   vni- 
kají   kliční  vaky   z  vysetých   konidií   skrze 
otvory    průdušnic    do    těla    housenek,    kde 
v  krvi  tvoří  četné  válcovité  buňky  roznano- 
Žovací  (t.  zv.  cylindrické  konidie).  které  do- 
stávše se  do  celého  oběhu  krevního  housenke 
posléze  zahubí.  My  cellová  vlákna  z  řečených 
konidií  válcovitých  vzešlá  rozrostou  se  v  ce- 
lém těle  a  vysílají  pak  z  něho  četné  plodo- 
noše konidionosné.  I.  způsobuje  v  některých 
měsících  (od  srpna  do   listopadu)    zhoubné 
epidemie,  kterými  četní  motýlové  (téi  přá- 
stevník  borový)  berou  za  své,  I.  eleutherato- 
rum  má  plodonoše  až  6  mm  dlouhé,  zohýbané, 
větvité,  bílé,  pak  šedivé  a  usmrcuje   různé 
brouky,  zvláště  střevlíky  a  májky.    I.  spheay 
phíla  s  plodonoši  vláknitými  až  10  cm  dlou- 
hými, neroz větvenými,  světle  hnědými  para- 
situje na  vosách.  Některé  druhy  rodu  I.  na- 
cházeny bývají  na  odumřelých  částech  rost- 
linných.   Tak  na  listech   stromů,  kořenech, 
hnijících  houbách  bedlovitých   {Agarícineae) 
vyskytuje  se  I.  brachiata  s  plodonoši  přes 
1  cm  dlouhými,  tuhými,  barvy  bílé,  na  zpodn 
žlutými.    Náleží    prý  jako   konidiová    forma 
k  askomycetu  Eleutheromy  ces  subulatus.    Na 
hnijících  větvích  stromů  a  na  houbách  od- 
umřelých roste  I.  citrina  s  plodonoši  až  6  mm 
vysokými,  zprvu  jednoduchými,  pak  silné  roz- 
větvenými, žlutými,  na  koncích  zúženými  a 
hákoví  tě  ohnutými.    Na  topolových  a  buko- 
vých listech  odumřelých  vyvinuje  se  někdy 
I.  epiphylla  s  kyjovitými,  bílými,  al  6  mm  vy- 
sokými plodonoši.  Ič 

Iiariaoeae  viz  Isaria. 

Isaiar  viz  Issachar. 

Ifattn.  C^H^NO^,  oxydačný  produkt  indo- 
modři,  zářové  hranolky  při  200*  tající.  Téi 
syntheticky  umějí  jej  chemikové  poříditi.  Rm. 

Xaatta  L.,  bory  t,  rod  rostlin  z  řádu  křiio- 
květých  (Cruci/erae  ]u3S.)t  obsahuje  jedno- 
leté nebo  avouleté,  přímé,  větvité,  lysé  a  sivě 
ojíněné  neb  i  měkce  chlupaté,  pořídku  i  plst- 
naté  byliny  s  celými,  na  lodyhách  často  lípo- 
vitými  listy  a  zpravidla  žlutými,  bezlistennými 
květy  na  štíhlých,  za  plodu  často  visutých 
stopkách.  Kališní  lístky  jsou  stejné,  tyčinky 
volné,  bez  přívěsků,  mezi  nimi  na  lůžku  jest 
6  žlázek.  Sešule,  dosti  veliké,  smačklé,  čárko- 
vité,  podlouhlé  nebo  vejčitě  klínovité,  jsou 
jednopouzdré,  uprostřed  dřevnaté,  rohovíte 
nebo  jako  zkostnatělé  a  na  okrajích  ztluštělé 
nebo  lupenitě  křídlaté;  uvnitř  leží  jediné,  vi- 
suté semeno.  Ze  30  po  Evropě,  sev.  Africe 
a  sev.  i  střední  Asii  rozšířených  druhů  roste 
také  u  nás  b.  barvířský  (I.  tinctoria  L.). 
dvouletá,  až  1  m  vysoká,  větvitá,  lysá  a  sivé 
ojíněná  bylina  s  listy  dolejšími  řapíkatými, 
podlouhle  kopinatými,  hořeními  stfelovitým 
zpodem  objímanými.  Šešule,  podlouhle  klíno- 
vité, asi  3kráte  tak  dlouhé  jako  široké,  jsou 


Isaure  Clémcnce  —  Isel. 


767 


černohnědé,  napřed  ufaté,  vykrojené  nebo 
zaokrouhlené.  Kvete  v  květnu  a  v  červnu  na 
kfovinatých  stráních,  vinirích,  hrázích  i  bře- 
zích. Boryt  obsahuje  indigo  a  proto  druhdy 
jej  ve  velkém  pěstovali  zvláště  ve  Francii, 
Durínsku,  v  Lužici  a  Braniborsku  jakožto 
rostlinu  barvířskou  ku  barvení  na  modro  a 
zeleno;  nyní  se  pěstuje  sice,  ale  mnohem 
méně.  Za  časů  Rudolfa  Habsburského,  jenž 
r.  1209  dal  v  Durinsku  pobořiti  přes  60  hradů 


C.  1990.  iMtii  tinctoria  L.,  boryt  barvířský. 
a)  krét.  b)  kv<t  ▼  prflfexa ;  c)  plod  celý,  d)  prflfea  jeho. 

loupežných  rytířů,  seli  Erfurtští  na  rozvali- 
nách hradů  těchto  boryt  Julius  Caesar  vy- 
Sravuje  ve  svém  spise  o  válce  gallské,  že 
ritové  barvíce  se  borytem  (vitrum)  mívali 
v  bitvách  vzezření  velmi  strašné.  Druhdy  uží- 
valo se  bor3rtu  také  v  lékařství  (Herba  Isa- 
tídis  č.  Glastí).  Listy  borytu  třikrát  v  roce 
se  odřezávají,  v  chomáče  nebo  kuličky  sba- 
lojí  a  k  barvení  upotřebují,  ač  se  nyní  užívá 
více  indiga  pravého,  k  němuž  se  k  viíli  úspoře 
něco  bor3rtu  přidává.  Ze  semen  tlačí  se  tučný 
old,  jehož  lze  jako  lněného  upotřebiti.  Vs, 
Isanre  Olémanoe  [izór  klémáns]  viz  Clé- 
roence  Is. 

Zsavrla,  ve  starověku  krajina  v  Malé  Asii 
mezi  Pisidií,  Kilikií,  Lykaonií  a  Frygií,  na  jihu 
prostoupena  byla  svahy  Tauru,  na  severu 
přecházela  v  pustou,  bezvodou,  solnou  step. 
Hlavní  místa  byla  Isaura  a  Lystra.  Obyvatelé, 
Isaurové,  byh  příbuzní  s  Pisidy  a  za  válek 
perských  obývali  na  svazích  Tauru,  za  válek 
diadochů  rozšířili  se  na  sever,  ano  pronikli 
do  Kilikie,  odkud  jako  odvážlivi  mořští  lou- 


pežníci ohrožovali  vých.  části  moře  Středo- 
zemního. Konsul  Servilius,  který  obdržel  pří- 
jmí Isauricus,  ve  válce  78 — 76  př.  Kr.  zatlačil 
je  sice  od  břehů,  ale  nezničil,  což  nepodařilo 
se  ani  Pompejovi;  i  v  době  císařské  udrželi 
svou  samostatnost,  ano  proti  císaři  Gallienovi 
(253 — 268  po  Kr.)  povstal  tu  proticísař  Tre- 
bellianus,  který  prohlásil  Isauru  za  své  sídelní 
město.  Moc  Isaurů  zničil  teprve  východořím- 
ský  císař  Anastasios  I.  v  šestileté  válce  (492 
až  498). 

Isanrioiui.  t  j.  isaurícký,  čestné  příjmí 
konsula  Servilia  a  císařů  řec.  Zenona  a  Lva  III. 

Zsanrové  viz  Isauria. 

Zabosat,  fšbóšet,  původně  íšbaal,  syn 
a  nástupce  Saulův.  Při  smrti  otce  svého  byl 
351etý  I.  od  svého  strýce  Abnéra  (v.  t.)  za 
krále  prohlášen,  brzy  musel  však  ustoupiti 
Davidovi,  byv  Abnérem  opuštěn.  Zemřel  za- 
vražděn byv  ve  svém  vlastním  domě  v  Ma- 
hánaim,  kam  před  Filištinskými  se  uchýlil,  dk. 

Isoa  [-kaj:  1)  I.  Damnoniorum  viz  Exe- 
ter  1).  —  2)  I.  Silurům  viz  Caerleon. 

Zse,  pravý  přítok  Allery  v  pruském  vlád. 
obv.  lůneburském  v  Hannoversku;  vyvěrá 
z  malého  jezírka  sev.  od  Wittingenu  nedaleko 
hranic  saské  Staré  Marky,  teče  celkovým 
směrem  k  jjz.,  ústí  se  u  Gifhomu  a  jest 
50  km  dl. 

Isebel  (hebr.)  viz  Jesabel. 

IsaQord,  záliv  Kattegattu  na  sev.  pobřeží 
Sjaellandu.  Vchod  tvoří  záliv  Spodský,  načež 
rozvětvuje  se  zátoka  na  vých.  Roskildefjord 
a  záp.  I.;  tento  opět  dělí  se  na  Holb^Ucíjord 
a  Lammerfjord.  V  pozadí  l-u  jest  ostr.  Overft. 
V  zátoce  Bramnaswižské  nachází  se  od  r.  1882 
cvičebna  stanice  torpédového  loďstva  dán- 
ského. 

Isas^ham  [isechem],  město  v  arr.  rousse- 
laerském  belg.  provincie  Západní  Flandry, 
na  pr.  bř.  Mandelů  a  na  trati  Brúgge-Kor- 
trijk  záp.  ílanderské  železnice,  má  výrobu  kra- 
jek, plátna,  obuvi  a  klobouků,  tkalcovny  vlny, 
pěstění  tabáku  a  9965  ob.  (1890). 

iMégQTÍm  (larjyogCa),  v  demokratíck^^ch  stá- 
tech u  starých  Řeků,  zvláště  v  Athénácn,  rovné 
právo  každého  občana  epitimního,  aby  volně 
ve  sněmu  pronesl  své  mmění  o  záležitostech 
obecních;  právem  tím  se  demokratická  rov- 
nocennost občanská  zvláště  charakteriso- 
vala.  J-cW. 

Zsagrim,  stř.-hor.-něm.  isengrim,  t.  j.  se  že- 
lezným helmem,  st.-něm.  příjmí  bohatýrské, 
v  něm.  báji  zvířecí  jméno  vlka,  předního  reka 
jejího.  Jména  toho  dostalo  se  mu  asi  ve  Flan- 
dřích  na  konci  XI.  stol.  Z  pol.  XII.  věku 
(asi  1147)  datuje  se  již  latinská  báseň  Tsen- 
grimus  vlámského  klerika  magistra  Nivarda 
z  Gentu,  V3rprávějící  bajku  již  dříve  známou, 
jak  lev  byl  vyléčen  kozí  staženou  l-ovi. 

Isal  [ízl]:  í)  I.,  vrch  v  Tyrolsku  již.  od  In- 
špruku,  749  m  n.  m.  Test  s  něho  krásná  vyhlídka 
na  Inšpruk  a  údolí  Innu;  na  vrcholu  jsou 
pěkně  zřízené  sady,  velkolepá  zemská  střel- 
nice, museum  a  střelnice  tyrolského,  císař- 
ského pluku  mysliveckého;  několik  pomníků 
Tyrolanů  padlých  r.  1809,  1848,  1859  a  1866, 


768 


Iselastické  hry  —  Lago  ďlseo. 


mezi  nimi  pomník  Hoferův  od  Nattera,  odha- 
lený r.  1893,  vojenský  Slavín  a  i.  Vnitrem 
vrcnu  veden  653  m  dlouhý  lunnel  Brennerské 
dráhy.  R.  1809  byl  I.  jevištém  četných  bojů 
mezi  Tyrolany  vedenými  Hoferem,  Speckba- 
cherem,  Haspingerem  a  Teimerem  a  vojsky 
franc.  a  bav  ,  v  nichž  Tyrolané  konečně  pře- 
moženi. 

2)  I.,  přítok  Drávy  v  Tyrolsku.  Vzniká  na 
jihozáp.  svahu  skupiny  Vel.  Vcnedigeru  (Um- 
balkees  na  již.  svahu  Dreiherrenspitze)  a  teče 
nejprve  vjv.  až  k  Windisch-Matrei.  Toto  horní 
údolí  l-y  sluje  Virgenské.  U  Windisch-Matreie 
přijímá  I.  potok  z  údolí  Tauerského  a  tyoři 
25  km  dl,  široké  a  úrodné  údolí  Iselské.  Reka 
vlévá  se  po  toku  55  km  s  1.  str.  do  Drávy 
u  Lienzu.  Do  l-y  ústí  též  neobyčejné  roman- 
tické poboční  údolí  Kalserské  a  Deflfereg- 
genské. 

Zsalastioké  hry  sluly  u  Řeků  závody,  ji- 
miž vjezd  vítězů  do  rodného  města  ve  ve- 
řejných slavnostech  byl  oslavován.  Italastl- 
cum  byla  u  Římanů  odměna,  která  od  cí- 
saře byla  udílena  vítězi,  jenž  vjezd  svůi  sla- 
vil. O  obou  děje  se  zmínka  v  listech  Plinio- 
vých  X.  119  a  120.  C/e. 

iMlin:  1)  I.  I  sak,  filosofický  spisov.  něm. 
(♦  1728  v  Basileji  —  f  1. 1782)»  studoval  práva 
a  filosofii  v  Gotinkách,  pobyl  v  Paříži,  kde 
vešel  v  bližší  styky  s  Rousseauem  a  BufTonem, 
a  stal  se  po  svém  návratu  tajemníkem  státní 
rady  basilejské,  potom  deputovaným  sněmu 
spolkového.  Nejznámější  jeho  dílo,  jež  rychle 
v  5  vydáních  se  rozšířilo,  jest  Geschichte  der 
Memchheit  (Frankf.  1764,  2  sv.).  Mimo  to  po- 
cházejí od  něho:  Vermischte  Schriften  (1770, 
2  sv.^;  Ephemeňden  d.  Menschheit  (1776—82, 
7  sv.)  a  Paedagogische  Schriften  (vydal  Gó- 
ring  1882).^ 

2)1.  lizelenj  Henri  Frédéric,  sochař  franc. 
(♦  1824  v  Clairgouttu,  dep.  Haute  Saóne),  žák 
Kudeho.  Prováděl  allegorické  sochy,  jako  Ele- 
ganci pro  foyer  velké  Opery  v  Paříži,  a  četná 
poprsí  portraitní,  z  nichž  uvádíme:  marquisa 
Moustiera^  prince  BauffremonťCourtenaye^  hr, 
Rambuteaua^  generála  Moriciere^  OauJa  Ber- 
narda (vesměs  pro  mus.  versaillské) ;  poprsí 
Doni\ettiho  (pro  konservatoř);  básníka  Picarda 
(pro  Institut  de  France);  presidenta  Bof/euKd 
(v  mus.  Luxembourském)  a  j.  Dále  pochodí 
od  něho  ještě  mramorová  socha  cis.  Napo- 
leona III. 

3)  I.  Friedrich  (•  1829  —  f  1882),  působil 
jako  professor  na  střed,  školách  v  Bernu  a 
dobyl  si  velkých  zásluh  o  řádné  upravení 
školského  i  spolkového  tělocviku  ve  Švýcar- 
sku. Velice  cennou  jest  sbírka  jeho  dějinných 
studn'  v  oboru  tělocviku,  kterouž  po  smrti 
jeho  vydal  Dr.  Meyer;  Beitráge  {ur  Geschichte 
der  Leibesiibungen  (18S6).  Schnr. 

Isaliii  de  laanan  |izlán  ď  Ianó|,  jm.  šlecht, 
rodu,  ienž  na  Rolandě  v  Burgundu  vládl 
a  z  něnož  František  Claudius  ve  třiceti- 
leté válce  sloužil  v  řadách  vojska  císařského, 
kde  se  stal  plukovníkem  kyrysníkův  a  ge- 
nerálmajorem.  Sňatkem  s  Annou  roz.  šlech- 
tičnou Desfoursovou   a  vdovou  po  Mikuláši 


de  Nogrell  dostal  se  na  Žihobce  v  kraji  prá- 
cheňském.  V  Chebu  dobyl  17  švédských  ko- 
rouhví, kteréž  panovníkovi  svému  'osobné 
odevzdal,  začež  od  něho  zlatým  řetězem  ob- 
darován. Když  měl  v  Brusellu  vstoupiti  pod 
velitelství  prince  z  Aehrenberka,  urazen  jsa 
odřekl  se  svého  důstojenství  a  žil  se  svou 
chotí  v  Burgundsku,  kde  r.  1661  zemfel  a 
pochován  v  Mont  Boisonu;  choť  jeho  (f  1673) 
pohřbena  u  Dominíkánů  v  Besan^^onu.  —  Fer- 
dinand, Františkův  syn,  oblíbil  si  téi  stav 
vojenský  a  jako  podplukovník  uvázal  se 
r.  1683  v  Žihobce.  S  první  manželkou  svou 
Petronillou  hr.  z  Grandmont-Chasti lionu  mčl 
dceru  Hyacintu,  s  druhou  Annou  de  Maignio 
syna  Františka  Justina,  který  se  stal  set- 
níkem ve  vojsku  císařském  (f  1704  v  Mni- 
chově), a  Markétu  Alžbětu,  provdanou  ba- 
ronku Serini.  Dle  nápisu  na  zámku  žihobe- 
ckém  posud  zachovaného  vystavěl  zámek  ten 
Ferdinand  r.  1688  a  držel  k  Žihobci  též  Stra- 
šín  až  do  své  smrti  r.  1700.  Vdova  jeho  hrab. 
de  Maignin  koupila  r.  1700  Strádal  ke  zboží  po 
něm  pozůstalému  a  vše  r.  1701  sama  trhem 
ujavši  ve  prospěch  dětí  prodala  r.  1710  k  Ži- 
chovicům.  AT/f. 

Zsenáoimi  (středolat.)«  Eisenach. 

iMnbart  (izanbár |  Emile,  malíř  fr. {*  v  Be- 
sangonu  1846),  žák  Fouartův.  Maloval  krajiny 
ze  svého  domova:  Les  v  horách  u  Doubsm 
(1872);  Pramen  Dessoubru  (1876);  Skály  u  Plou- 
gastelu  (1879);  Potok  v  Černém  údoli  (VaJ- 
Noir,  1888);  Jitro  na  břehu  Doubsu  (1891); 
Dědina  Monthier-Hautepierreská  (1894)  a  j. 

Isanbarg  £.  W.,  missionář  něm.  (^  1806 
v  Barmenu  —  f  1864).  Vzdělav  se  v  Basileji, 
působil  nejprve  v  Habeši  (1834 — 44),  na  to 
do  své  smrti  v  Indii.  Z  literární  jeho  činno- 
sti uvádíme  Amharische  Grammatik  (Lond« 
1841).  Dk, 

z  Isanbarka  viz  ze  Železnice. 

Isanbiirg^,  samostatné  panství  roztroušené 
ve  velkovév.  Hesském  a  v  prus.  prov.  hcssko- 
nassavské,  825  km^,  hornaté,  ale  bohaté  na 
rudu  železnou,  na  sůl  a  půdu,  která  plodí 
výborný  len  a  tabák.  Rod  l-ů  náleží  mezi 
nejstarší  panovnické  něm.  rody,  neb  svým 
praotcem  Gerlachem  sahá  do  Xl.  stol.  Roz- 
dělil se  ve  veliké  množství  pobočních  větvi, 
z  nichž  vynikají:  1.  I.-Offenbach-Bigstein- 
ská  a  2.  I.  Búdingenská,  založena  hrab- 
Janem  Arnoštem  (f  1673).  Hlavou  prvé  větve 
jest  Karel  z  l-u  (♦  1838),  známý  svým  spi- 
sem Die  neue  Ara  m  Baden  (Frankf,  1866). 

iMiifrtm  viz  Isegrim. 

Isanhac^n,  ves  a  hl.  město  kraje  v  prus. 
vl.  ob  v.  liinneburském,  jest  sídlem  zemské 
rady,  soudu,  má  evang.  kostel,  ústav  šlechti- 
čen v  býv.  cisterciáckém  klášteře  a  124  ob. 
(1890).  —  Kraj  isenhagenský  má  na  817*57  km* 
v  72  venkovských  obcích  16.402  ob.  (1890). 

Lago  ď  Isao  [-izéo],  též  Sebino,  ant.  La- 
cus  Sebinus  n.  Sevinus,  jezero  flordovité  po- 
všechného směru  od  sev.  k  jihu  na  jižním 
úpatí  Alp  v  ital.  prov.  Brescii  a  Bergamu. 
Jezero,  utvořené  řekou  Oglio,  vlévající  se 
sem  na  sev.  a  odtékající  v  jihu,  nalézá  se 


Iscr  —  Isérc. 


769 


185  m  n.  m.,  jest  25  km  dl.,  2 — 5  km  šiř.,  má 
rozlohu  61*4  km\  stř.  hloubku  150  m,  nejvétší 
hl.  250  m,  tak  že  dno  jeho  nalézá  se  65  m 
pod  hladinou  mořskou.  Okolí  jest  velice  ma- 
lebné. Na  příkrém  záp.  břehu  nalézají  se 
skalní  terassy  Monte  Bronzona  (1330  m)  a 
Monte  Torezza.  V  jihu  mezi  Samicem  a  Iseem 
sáhá  jii  jezero  do  roviny.  Po  vých.  horském 
břehu  vede  z  Isea  do  Pisogna  směle  založená 
silnice,  nad  níž  se  zvedá  Monte  Guglielmo 
do  výše  1956  m.  Uprostřed  jezera  nalézá  se 
malebný  Monte  dlsola,  na  němž  jsou  rybář- 
ské vsi  Siviano  a  Peschiera  a  zříceniny  hradu. 
Vedle  tohoto  většího  nalézají  se  ještě  2  malé 
ostrůvky  San  Paolo  a  Loreto.  Důležitěiší 
místa  při  jezeře  Jsou  v  severu,  záp.  od  vtoku 
Oglia  Lovere,  jihových.  od  vtoku  Oglia  Pi- 
sogne,  ves  se  značným  průmyslem  železář- 
ským. V  jihu  při  výtoku  Oglia  Sarnico  se 
značným  průmyslem  hedvábnickým  a  lomy 
pískovcovými,  dále  k  vých.  Iseo,  místo,  jeŽ 
dalo  iezeru  jméno,  s  1981  ob.,  j.  obec  2546  ob. 
(1880),  pěstováním  oliv,  hedvábnictvím,  jir- 
chářstvím.  Také  rašelina  se  zde  nalézá.  Z  Isea 
a  Samica  vedou  trati  připojující  se  k  želez- 
nici Brescia-Bergamo. 

Zser,  něm.  jméno  ř.  Jizery. 

Zsara  fizéra],  místo  v  již.  Tyrolsku  u  Ro- 
vereda  (v.  t.), 

Mont  Zséran  [m6ntizeranj,  Col  d*l.,  prů- 
smyk  v  Alpách  Grajských  na  franc.  půdě  (dep. 
savojský)  blíž  hranic  ital.  mezi  krajinami  Ta- 
rentaise  (údoU  Iséry)  a  Maurienne  (údolí  ř. 
Are),  dosahuje  výše  2769  m  v  příčném  hře- 
benu, jenž  spojuje  skupiny  Sassiére  a  Vanoise. 
Jest  schůdný  pro  soumary  a  umožňuje  na 
franc.  územíspojení  mezi  Mal.  Sv.  Bernardem 
a  Mont-Cenis.  Hl.  rozvodí  mezi  Rh6nem  a 
Pádem  nalézá  se  dále  k  vých. 

Xsére  [izér]:  1)  I.,  ve  starověku  Isara, 
značný  levý  přítok  Rhdnu,  vyvěrající  ve  výši 
2400  4ft  n.  m.  z  ledovců  na  sev.  straně  Mont 
Iseranu  ve  franc  dep.  Savoie;  teče  klikatým 
tokem  k  záp.  přes  Seez,  Moutiers-en-Taren- 
taisc,  Albertville  a  Gresy,  přijímá  u  Chamous- 
setu  s  1.  str.  ř.  Are  a  vstupuje  u  Fort  Barraux 
do  dep.  I.  Zde  protéká  směrem  jihozápadním 
úrodné,  48  km  dl.  údolí  Graisivaudan,  jedno 
z  nejkrásnějších  údolí  Francie,  načež  u  Gre- 
noble obrací  se  k  sev.-záp.,  u  St.  Quentinu 
opět  k  jihozáp.,  kterýž  směr  zachovává  aŽ 
k  svému  ústí  nedaleko  Valence  v  dep.  Dr6me. 
I.  jest  290  km  dl.,  málo  široká,  ale  hluboká 
a  prudká,  splavná  v  délce  160  km,  ač  ne  bez 
obtíží.  Z  přítoků  důležitý  jsou  s  pr.  str.  Arly, 
ústící  u  Albertville,  Eure  v  dep.  I.  a  Her- 
basse  v  dep.  Dróme,  s  1.  str.  vedle  ř.  Are 
ještě  Breda  v  dep.  I.,  Drae,  ústící  pod  Gre- 
noblem, a  Bourne,  ústící  u  St.  Nozairé. 

2)  I.,  departement  v  jihozáp.  Francii, 
utvořený  ze  sev.  části  bývalé  provincie  Dau- 
phine, hraničí  na  sev.  s  dep.  Ain,  na  severo- 
východě s  dep.  Savoie,  na  jihozáp.  s  dep. 
Hautes  Alpes  a  Dr6me,  na  záp.  s  dep.  Ar- 
déche,  Loiře  a  Rhóne;  povrch  8289*34  /cm*, 
obyv.  572.145  (1891),  na  1  km*  69,  což  proti 
r.  1886  (581.680)  značí  značný  úbytek  164%. 

Ottflv  SlovnUc  NauCný.  iv.  XII.  27/7  1807 


Dep.  jest  větším  dílem  hornatý,  prostoupený 
na  jihových.,  na  1.  bř.  řek^  l-ry,  Kottickými 
Alpami,  v  nichž  vystupují  Aiguille  d*01an 
3883  m  n.  m.,  La  Meije  neb  Aiguille  du  Midi 
3916  m,  Grand  Pelvoux  4103  m,  Pie  de  Belle 
doně  2981  m,  St  Taillefer  2864  m,  Grandes 
Rousses  3475  m  a  j.  Na  pr.  bř.  l-ry  jest  sku- 
pina la  Grande  Chartreuse  2087  m  n.  m.  Odtud 
sklání  se  půda  celkem  k  záp.  a  sev.-záp.  část 
dep.  zaujímá  rovina  prostoupená  četnými 
pásmy  pahorků,  mezi  nimiž  jest  mnoho  jezer, 
bažin  a  rybníků.  Z  jezer  největší  jest  Paladru, 
rozsáhlé  bažiny  jsou  u  Burgoinu,  Cessieux, 
La  Múre  a  St.  Laurentu  du  Pont.  Dep.  náleží 
k  úvodí  Rh6nu,  jenž  tvoří  ieho  sev.  a  záp. 
hranici.  Středem  dep.  protéká  od  sev.-výcn. 
I.  Jihovýcn.  odvodňují  přítoky  l-ry 


Breda  a  Drae,  sev.-záp.  přítoky  Řhónu  Guiers, 
Bourbre,  Gěre,  Varéze  a  Dolon  a  pravé  pří- 
toky l-ry.  Podnebí  jest  celkem  zdravé,  v  alp- 
ském pásmu  spíše  studené  než  teplé,  ale 
značně  nestálé;  jmenovitě  v  hlubokých  údo- 
lích střídá  se  teplota  často  ve  velikých  extré- 
mech. Zima  jest  velmi  tuhá.  Z  celého  po- 
vrchu zaujímaly  r.  1891:  3237  km*  pole,  luka 
a  pastviny  649  km*,  300  km*  vinice,  565  km* 
vřesoviště  a  1809  km*  lesy.  Půda  jest  úrodná 
namnoze  jen  v  údolích,  z  nichž  vynikají  údolí 
Graisivaudanské  a  Oisanské.  Pěstují  se  pše- 
nice (r.  1891:  1,573.324  hl  na  114.009  ha),  žito 
(317.325  hl  na  21.555  ha\  oves  (429.748  hl\ 
pohanka  (201.139  hí),  proso,  kukuřice,  bram- 
bory (2*1  milí.  q),  konopí,  jetel,  luštěniny, 
řepka,  tabák  (23.954  q),  mnoho  ovoce,  jme- 
novitě jablka,  kaštany,  vlaské  ořechy,  mandle 
a  moruše,  víno  (281.286  hl  na  29.020  ha),  lé- 
kařské byliny  a  j.  Stav  dobytka  r.  1891: 
32.443  koní,  8672  mezků  a  oslů,  205.700  kusů 
hovězího  dobytka,  151.211  ovcí,  39.818  koz  a 
50.493  kusů  dobytka  vepř.  Znamenité  jest 
sýrařství  a  vynikají  jmenovitě  sýr  sassena- 
geský  a  sýr  oisanský.  Velmi  intensivně  pěstí 
se  bourci,  kteří  r.  1892  poskytli  297.464  kg 
hedvábí.  Včelařství  vykazuje  34.050  úlů.  Ry- 
bolov v  řekách  nevalný.  Ze  zvířat  volně  li- 
jících nacházejí  se  v  horách  svišti,  kamzíci 
a  tu  i  tam  též  medvědi  a  vlci.  Co  do  užiteč- 
ných nerostů  jest  I.  z  nejbohatších  dep.  Fran- 
cie. Nejdůležitější  jsou  železo,  kamenné  uhlí 
(1893  156.030  /),  rašelina  (2071  t),  stříbro, 
olovo,  aluminium,  břidlice,  mramor,  sádra, 
stevební  kámen  a  j.  Též  má  dep.  četné  mi- 
nerální prameny  a  lázně  (Allevard,  Uriage). 
U  Vifu  jest  pramen  zápalného  plynu.  Prů- 
mysl jest  velmi  značný.  Železné  hutě  a  oce- 
lárny, hl.  v  údolí  Gery,  r.  1893  produkovaly 
34.212  tun  surového  železa  a  5677  tun  oceli, 
dále  jsou  zde  továrny  na  výrobky  měděné  a 
zinkové,  na  niti,  sukno,  kartoun,  konopné 
plátno,  hedvábné  látky,  rukavice  (hl.  v  Gre- 
noble, kdež  zaměstnáno  jest  na  20.000  děl- 
níků), na  papír  (v  Rives  a  jinde  35  továren 
s  3500  dělníky),  na  čalouny,  sáčky,  mýdlo  a  j. 
Značná  jest  též  výroba  kořalky  a  likérů  (Char- 
treuse). Obchod  jest  dosti  čilý  a  vyvážejí  se 
hlavně  průmyslové  výrobky,  víno,  dříví,  ko- 
nopí a  vlna.    Splavných   vodních  drah  jest 

51 


770 


Iserin  —  Ischaemia. 


181  ilrm,  národních  silnic  5388  km.  Železných 
drah  410*7  frm.  Vzdělání  oby  v.  vyniká  daleko 
nad  průmér  celé  Francie.  Z  vyšších  Škol  jsou 
zde  3  fakulty  v  Grenoble,  lyceum,  4  kolleje 
a  10  škol  sekundárních.  Dep.  patří  k  XI.  ar- 
mádnímu sboru  a  rozděluje  se  na  4  arr.:  Gre- 
noble, La  Tour  du  Pin,  St.  Marcellin  a  Vienne 
s  45  kantony  a  563  obcemi.  Hl.  m.  Grenoble. 
Srv.  A.  Lanfrey,  Carte  physique,  politique 
et  économique  du  departement  de  TI.  (Gre- 
noble, 1889);  Crozet,  Description  topogra- 
phique,  historique  et  statistique  des  cantons 
du  dep.  de  11.  (1870). 

Zserln,  miner.,  viz  Ume  nit. 

Zsérlohn,  hl.  m.  kraje  v  prus.  vl.  obv. 
amsberském,  na  říčce  Baaru  v  přívětivé  hor- 
naté krajině,  246  m  n.  m.,  na  trati  Letmathe- 
Frdtidenberg  pruských  státních  drah.  sídlo 
pošt  a  telegr.  úřadu  1.  třídy,  zemské  rady, 
soudu,  hl.  iMsrního  úřadu,  obchodní  komory 
a  filiálky  říšské  banky,  má  3  evang.  a  1  kat. 
farní  kostel,  synagogu,  novou  radnici,  měst- 
ské reálné  gymnasium  s  reální  školou,  vyšší 
dÍTČÍ  ikolu,  královskou  školu  umělecko-prů- 
rayslovou  pro  odbor  kovové  industrie,  střední 
školu  pro  chlapce,  sirotčinec,  kovový  po- 
mník Viléma  I.  od  O.  Geyera  (1883)  a  oby- 
vatel 24.722  (1895).  I.  jest  z  nejstarších  prů- 
myslových a  obchodních  měst  Vestfálska. 
Prťbnysl  vyvinul  se  zde  již  v  XV.  stol.  Jsou 
zde  slévárny  železa,  strojírny,  ocelárny,  19  to- 
váren na  jehly  s  2000  děln.,  drátovny,  zin- 
ková huť,  továrny  na  zboží  bronzové,  mo- 
sazné, niklové,  s  nového  a  britannského 
stříbra,  z  nového  zlata  a  cínu,  8  továren  na 
udice,  továrny  na  kovové  svícny,  nábytek, 
vozy,  cestovní  potřeby,  lučebniny,  mlýnky  a  j. 
V  blízkém  okolí  doly  na  kalamín.  Šřícením 
starých  šachet  v  těcnto  dolech  bylo  město 
několikráte  ohroženo.  Obchod  velmi  rozsáhlý 
i  s  cizinou.  Na  blízku  veliký  železný  kříž  na 
paměC  bojů  za  osvobození  Německa  r.  1813  až 
1815.  I.  jest  rodištěm  theologa  G.  F.  Strausse, 
K  l-u  patří  též  část  blízkého  továrního  místa 
In  der  Grúne,  kde  objevena  byla  r.  1868 
Dechenská  jeskyně  krápníková.  —  Kraj  má 
na  332-47  km*  ve  3  městech  a  27  venk.  obcích 
70.002  ob.  (1890). 

Isamla,  hl.  m.  kraje  ve  středoitalské  prov. 
Campobasso  na  menším  přítoku  Volturna  a 
trati  Cajanello-I.  středomořské  síti  žel.  drah, 
malebně  položené  mezi  vrchy  Matese  a  Azzo, 
sídlo  biskupa,  má  papírny,  mlýny  na  olej, 
výrobu  krajek,  plátna,  sukna  a  zboží  hrnčíř- 
ského, minerální  pramen  a  7678,  jako  obec 
9015  ob.  (1881).  I.  jest  stará  samnitská  Aeser- 
»i/a,  kteráž  po  první  punské  válce  byla  zni- 
čena, ale  Augustem  znovu  postavena.  Zacho- 
valy se  zde  zbytky  vodovodu  vedeného  vá- 
pencovou skalou  a  zbytky  kyklopské  hradby, 
k.  1799  dobyli  města  Francouzové.  Trpělo 
mnoho  zemětřesením  r.  847,  1349,  1426  a 
1804  a  jest  rodištěm  pápeře  Coelestina  V. 
Kraj  má  129.346  ob.  (1881). 

Isarthal,  osada  česká,  viz  Jizerodolí. 

Isať,  řeka  v  ruské  gub.  permské  a  tobol- 
ské,  levý  přítok  ř.  Tobola,  systém  Obi,  pra- 


mení se  v  Újezdě  jekatěrinburském  na  vých. 
svahu  Uralu  v  jezeře  Isetském  {S^/^  km  áU 
4  km  šir.,  Vj— 2  m  hl,  s  obvodem  21  km), 
teče  k  j.,  vjv.  a  vsv.  új.  jekat érinburským, 
kamyšlovským,  šadrinským  a  jalutorovským. 
jest  asi  550 /fw  dl.,  ve  střed,  toku  40 — 60  w, 
v  dol.  toku  80—120  m  šir..  1—6  m  hl.  Břehy 
l-i  jsou  až  do  ústí  pobočky  Sinary  hornaté, 
vysoké  a  složené  z  žuly,  ruly.  břidlice,  pí- 
skovce a  vápence;  v  této  části  toku  jsoa 
v  řece  4  prahy  a  mezi  valouny  říčními  vy- 
skytují se  horské  křišťály,  chalcedony  a  kar- 
neoly.  Níže  jsou  břehy  rovné,  porostlé  listna- 
tým podrostem,  hlinité,  s  kostmi  a  zuby  ma- 
mutími. V  řece  jest  mnoho  ostrovů  a  raélan, 
splavna  jest  pouze  z  jara.  Při  pramenech 
vyskytuje  se  želez,  ruda.  láme  mramor,  mlýn- 
ský kámen  a  vápenec,  při  dol.  toku  prostírají 
se  krásné  luhy;  poříčí  l-i  jest  z  nejúrodněj- 
ších krajin  za  Uralem.  Na  řece  jest  někohk 
mlýnů  a  2  velkolepé  horní  a  hutní  závody: 
horno-isetský  a  dolno-isetský.  Přítoky  na  pr. 
bř.:  Sysert,  Uktus,  Sinara,  Těča,  Ďoměvka. 
Mijas,  na  1.:  Kamenka.  Mostovka,  Irjum. 

Isatsk  nebo  Isetskaja  sloboda  nebo 
Isetskoie.  obec  v  sibiřské  gub.  tobolskč 
v  okr.  jaiutorovském  na  řece  Iseti,  na  po- 
štovním traktu  z  Jalutorovska  do  Sadrín^a, 
s  4790  ob.,  pravosl.  kostelem.  Školou  a  výr. 
trhem.  Založen  byl  r.  1650  pode  jménem  I  set-  . 
skij  ostrog  kozákem  Davidem  Andrejevým  a  ' 
stal  se  hlavním  místem  Isetské  provincie, 
utvořené  r.  1737  z  distriktu  šadrinského,  iset- 
ského.  okuněvského  a  tobolského  býv.  gub. 
sibiřské,  zrušené  r.  1781  při  ustavení  gub. 
permské. 

Isfáhán,  město  v  Persii,  vix  Ispáhán. 

Is  feoit,  oni  prodast  (latO.  učinil  to. 
kdo  má  z  toho  prospěch.  Dle  této  věty 
hledá  se  nejen  v  právu,  nýbrž  i  v  obecném 
životě  pachatel  nějakého  skutku. 

Is.  Oaofhr.,  zoologický  skratek,  jímž  ozna- 
čen Isidor  Geoffroy  Saint-Hilaire. 

Ibnlshák  Muhammed  Abú  Abdalláb. 
arabský  historik  z  Medíny  (f  768  v  Bagdádu). 
Opustiv  r.  733  své  rodiště,  prodléval  nejprve 
v  Egyptě,  potom  v  Mesopotamii.  Zde  sepsal 
návodem  chalífy  Mansúra  své  proslulé  dílo 
biograíícké  Siřet  en-nabbí  (Život  prorokův), 
jež  stalo  se  v^chodištěm  všech  podobných 
děl  v  islámu.  Nám  zachováno  částečné  v  dě- 
jinách Tabarího,  dále  v  dovedném  výtahu 
arab.  filologa  Ibn  Hišáma  (f  833).  O  jiném 
díle  I.  1-0 ve.  týkajícím  se  dějin  chalífů,  ne- 
máme zpráv.  Dk, 

Ishpamin^  [iš-],  město  v  hrabství  mar- 
quettském  státu  michiganského  v  Spoj.  Ob- 
cích sev.-amer.  na  křižovatce  několika  žel. 
drah,  středisko  železářského  okrsku,  který 
produkuje  roČné  asi  1*8  milí.  tun  rud;  mimo 
to  doluje  se  i  na  zlato.  Obyv.  11.197  (1890). 

Isohaamla  (z  řec),  název  pro  lokáUií 
anaemii  Tviz  Anaemia).  l-ii  způsobuje  zúžení 
neb  ucpaní  tepny,  což  přivoděno  býti  může 
jednak  spastickým  stažením  její  svaloviny, 
např.  při  leknutí,  ergotinem,.  tlakem  zesou- 
seclstvi  účinkujíce  (nádor,  jizva,  křečovité 


Ischariot  —  Ischiocavernosus. 


771 


staženi  svalů),  změnami  pathologickými  sten 
cévních,  vmetkem,  thrombem.  Následky  uza- 
vření přítoku  krve  jeví  se  bledostí  tkaní, 
•ochlazením  a  trvá-li  uzavření  deUí  dobu, 
i  odumřením  tkáně  i  haemorrhagickým  in- 
farktem. Hva. 

Isohariot,  hebr.  Is-karjót,  t.  j.  muž  kar- 
jótský,  viz  Jidáš.  , 

Isóhia  fiskiaj:  1)  I.,  ve  starověku  lat. 
Aenaria,  řec.  Pithekusa^  ostrov  v  Neapolském. 
zálivu  Tyrrhenského  moře,  jihozáp.  od  mysu 
Misena,  oddělený  od  pobřeží  italského  úži- 
nou 10  km  šir.,  v  níž  iest  menší  ostrov  Pro- 
■cida.  Ostrov,  10  km  dl.  a  6  ^m  šir.,  má  po- 
vrch 45-9  km*  s  25.020  ob.  (1881)  a  náledí  ke 
kraji  pozzuolskému  provincie  neapolské.  Jest, 
hornatý  a  ze  13  jeho  sopek  nejvyšší  jest 
Epomeo  (792  m  n.  m.),  zajímavá  četnými  sir- 
laÝmi  jeskyněmi,  od  r.  1302  po  Kr.  vyhaslá. 
Ka  sev.-vých.  vlévá  se  do  moře  proud  lávy 
zv.  del  Arso.  Půda  jest  velmi  úrodná,  skládá 
se  vesměs  z  tufu  a  lávy  a  rodí  výtečné  víno 
a  skoro  všechny  druhy  jižního  ovoce.  Obyv. 
živí  se  zemědástvím,  chovem  dobytka  (hl. 
koz,  oslů  a  mezků),  rybolovem,  plavbou, 
hmčířstvím  a  pletením  slaměného  zboží.  Na 
l-ii  jest  množství  teplých  pramenů  minerál- 
ních, hojně  používaných.  Nejnavštěvovanější 
pramen  má  Casamicciola,  pak  Castiglione, 
San  Lorenzo  a  Santa  Restituta.  Lázeňská 
saisona  trvá  od  června  do  října.  Podnebí  jest 
mírné  a  zdravé.  V  létě  jest  pravidelné  paro- 
plavební spojení  s  Neapolí.  —  I.  byla  osazena 
nejdříve  kolonisty  řeckými  z  Euboie.  kteří 
však  ostrov  opustili  následkem  výbuchů  so- 
pečných. Rovněž  kolonisté  vyslaní  na  l-ii  ze 
Syrakus  r,  450  př.  Kr.  ustoupili  z  téže  pří- 
činy. Pak  ostrov  byl  po  delší  dobu  neobydlen, 
až  teprve  Římanům  podařilo  se  l-ii  trvale 
osaditi.  Za  panství  římského  byla  I.  oblíbe- 
ným letním  sídlem  bohatých  Římanů  a  též 
Augustus  měl  zde  palác.  Ostrov  trpěl  mnoho 
sopečními  výbuchy  a  prudkými  zemětřese- 
ními. V  posl.  stol.  byla  zemětřesení  r.  1828, 
1832,  1881  a  1883,  zejména  poslední  bylo 
velmi  prudké;  vyžádalo  si  2313  lidských  ži- 
votů a  pobořena  při  tom  skoro  úplně  města 
Casamicciola,  Forio  a  Lacco  Ameno.  — -  Srv. 
Johnston-Lavis ,  Monograph  of  the  earth- 
quakes  of  I.  (Neapol,  1886). 

2)  I.,  okr.  město  na  vých.  pobřeží  ostrova 
Ischie,  sídlo  biskupa  a  úřadů,  má  pěkný 
kathedrální  chrám,  tvrz  na  180  m  vys.  skal- 
natém polouostrově,  nyní  štítní  vězení,  dobrý 
přístav,  minerální  prameny,  mořské  lázně, 
rybolov,  hrnčíř^tltví,  tkaní  hedvábí,  obchod 
js  vínem,  dřívím  a  dobytkem  a  2860,  jako 
obec  6266  ob.  (1881). 

Zsohladlous  (řec.-lat.),  sedací,  týkající 
se  Části  těla,  na  které  na3edáme.  V  anatomii 
nazývají  se  tak  v  prvé  řadě  dva  výkroj ky 
kosti  sedací  {incisura  l-ctf  major  et  minor), 
podmiňující  zvláštní  podobu  při  východu 
pánevním;  mohutnými  vazy  přeměňují  se  oba 
výkroiky  v  otvory  (Jorameit  l-wm  majus  et 
minus),  kudy  prostupují  svaly,  cévy,  čivy, 
kýly.  Dále  nasývají  se  tak  dolní  cévy  a  čivy 


hýŽďové  a  pak  zvláštní  čiv  sedací  {nervus 
i.),  ienž  iest  vůbec  nejmohutnějším  čivem 
celého  těla.  Nerv  tento  vzniká  z  t.  zy.  ple- 
teně sedací  (jplexus  i.),  složené  z  dolních  be- 
derních a  horních  křížových  nervů  míšních, 
prostupuje  z  pánve  skrze  větší  díru  sedací, 
opatřuje  zadní  svalstvo  stehenní,  probíhá  pbd 
schylovači  stehenními  do  jámy  zákolenní  a 
na  této  cestě  se  rozdělí  v  zevní  a  vnitřní  nerv 
zákolenní,  jež  opatřují  svalstvo  a  většinou 
i  kůži  v  bérci  a  chodidle. 

Isoblagra  (z  řec),  bolest  v  kyčlích,  sou- 
střeďující se  hlavně  na  nerv  sedací,  proto 
celkem  totéž  jako  ischias. 

Isohlas  (z  řec),  také  i.  posti  ca,  neuralgie 
pleteně  sakrální  a  jjBJí  nejdůležitější  větve, 
nervu  sedacího.  Nejnápadnějším  jevem  jest 
v  kříži  a  v  dolních  končetinách  podle  nervo- 
vého kmene  a  jeho  jednotlivých  větví  se  ší- 
řící prudká,  Časem  i  úmorná  bolest.  Která 
chvílemi  zyláště  noČní  dobou  paroxysticky 
vzrůstá.  Zkušenost  učí,  že  neuralgie  vzác- 
nější jest  bolestí,  která  zaviněna  jest  anato- 
mickými změnami,  zvláště  zánětem  nervu  {neu- 
ritis  ischiadica).  Jelikož  však  zánět  vždy  dia- 
gnostikován býti  nemůže,  bývají  mnohé  jeho 
případy,  aspoň  lehčí,  jako  I.  diagnostikovány. 
Příčiny  pravé  í-ady  nejsou  četný.  Obviňují  se 
zvláště  vlivy  rheumatické,  konstitutionelni 
choroby  a  změny  krve  fúplavice  cukrová, 
dna,  anaemie),  některé  infekční  processy  (ma- 
larie,  syfilis).  Tím  častější  jsou  podmínky  za- 
vinující zánět  sedacího  nervu  a  sluší  jmeno- 
vati četné  pathologické  processy  panvičné 
dutiny  a  útrob  v  ni  se  nalézajících,  kloubu 
kyčelního  a  jeho  okolí,  stehna  i  bérce,  dále 
páteře,  plen  míšních  i  míchy  samé  na  místě, 
na  kterém  kořeny  sakrální  pleteně  míchu 
opouštějí  —  charakteristické  jsou  bolesti  ty 
při  tabes  dorsalis  a  nádorech  míchy.  Zdá  se, 
že  i  prudká  refri^erace  jest  příčinou  zánětu, 
ale  jinak  jest  řada  případů,  kde  původ  zů- 
stává neobjasněn.  Bolesti  při  pravé  neuralgii 
jsou  snesitelnější  a  méně  setrvačné,  jevy  vaso- 
motorické  a  troíícké  řídký,  nervy  povrchní 
nejsou  zduřeny.  Při  neuritidě  ischiadické  do- 
stavuje se  v  krátké  době  chudnutí  svalů  dol- 
ních končetin,  častý  jsou  rozmanité  vasomo- 
torické  a  troíícké  poruchy  pokožky,  osutiny, 
velká  bolestivost  i  patrné  zduření  nervových 
kmenů.  Také  se  velmi  často  jeví  lateralní 
vybočení  hrudqí  páteře  v  stoji  a  chůzi  (I. 
scoiioticá),  Neuritis  ischiadica  jest  úpornou 
chorobou,  která  i  v  příznivých  případech  te- 
prve po  měsících  se  hojí  a  snadno  recidi- 
vuje.  l-adě  i  neuritidě  společný  jsou  bole- 
stivé body  v  hýždích  i  končetině,  které  leží 
nad  štěpením  nervu  a  na  výstupp  z  hlubších 
vrstev  ku  povrchu;  tlakem  na  body  lze  bo- 
lest stupňovati.  Jelikož  bolesti  ischiadické  po 
zadní  plo^e  stehenní  a  bércové  se  šíří,  má  I. 
také  název  1.  posiica  na  rozdíl  od  I.  antica^ 
neuralgických  bolestí  nervu  krurálního,  který 
uživuje  svalstvo  a  pokožku  vnitřní  a  přední 
plochy  stehenné  a  bércové.  Mx. 

XiohiooAvamosiui  (řec.-lat\  sval  při  vý- 
chodu  pánevním,  jenž  vychází  t  předního 


772 


Ischioccle  —  Isidor. 


dílu  kosti  sedací  a  upíná  se  na  obaly  nadu- 
řivých  těles  genitálií,  čímž  nabývá  na  úkony 
těchto  ústroji  zvláštního  vlivu. 

Zsohiooaía  (z  řec.)  jest  vzácnější  druh 
kýly,  jci  vystupuje  z  pánve  větší  derou  se- 
dací (for amen  ischiadicum  majtts). 

Zliohlon  nebo  ischium  (z  řcc),  kosf  se- 
dací nebo  kyčel  vůbec,  jest  dolní  oddíl  pá- 
rové kosti  bíezejmenné,  jež  tvoří  hlavní  sou- 
část pánve.  Přikládá  se  z  dola  ke  kosti  kv- 
čelné,  tvoříc  čásC  pánvičky  kloubní,  z  přeou 
pak  stýká  se  s  kostí  stydkou.  Vyznačuje  se 
hlavně  mohutným  hrbolem  sedacím  (tuber 
ischii),  z  něhož  odbočují  mocné  vazy  ke  kosti 
křížové,  ohraničující  východ  pánevní,  a  pak 
svaly  schylující  končetmu  dolní  v  koleně;  na 
tento  hrbol  vždy  nasedáváme,  pročež  byla 
dle  něho  nazvána  též  celá  kost.  Nad  ním  na- 
lézá se  menší  výkrojek  sedací  {incisura  ischia- 
dica  minor)^  trn  sedací  {spina  ischii)  a  pak 
větší  výkrojek  sedací  (inc.  ischiadica  major), 
útvary,  jež  na  celé  pánvi  a  při  různých  umě- 
leckých reprodukcích  (tance  mrtvých,  znázor- 
ňování smrti  a  pod.)  bývají  dobře  patrný,  po 
případě  i  zneŠ varovány.  Sr^, 

Zsohlopani  (řec.-íat.),  zvláštní  zrůdnost 
podvojná,  kdy  dvojčata  spolu  srůstají  bokem. 

Zsohloraotalis  (z  řec.-latin.)  nazývá  se 
zvláštní  klínovitá  prostora  při  východu  pá- 
nevním, ohraničená  po  straně  zevní  hrboly 
sedacími,  shora  zvedačem  řitním,  na  vnitřní 
straně  pak  dolním  koncem  konečníku.  Topo- 
graficky je  zvláště  důležitá,  již  i  proto,  že  se 
tu  konává  řez  na  kámen. 

l0Ohl:  1)  I.,  řeka  v  Hor.  Rakousích,  vy- 
tékající z  jezera  sv.  Wolfganga  na  východ  a 
ústící  u  méstyse  l-u  do  Travný. 

2)  I.,  městys  a  lázeňské  místo  v  okr.  hcjtm. 
gmundském  v  Hor.  Rakousích,  468  m  n.  m. 
v  malebném  údolí  při  ústí  ř.  I-u  do  Travný, 
ve  středu  Solní  komory,  na  tratích  Attnang- 
Steinach  státních  drah  a  I. -Solnohrad  míst- 
ních drah  Solní  komory.  Jest  sídlem  okr. 
soudu  a  c.  k.  ředitelství  salinek,  má  katol. 
farní  kostel  z  r.  1755  s  pěknými  freskami, 
nový  protest,  kostel,  2  kláštery,  školu  kres- 
lířskou a  modelérskou,  divadlo,  lázeňský  dům 
a  salon  (kasino)  z  r.  1875,  císařskou  villu 
s  krásným  parkem  a  četné  jiné  villy,  pěkné 
sady,  z  nichž  předními  jsou  Sophienespla- 
nade,  Rudolfsgartcn  s  pomníkem  kor.  prince 
Rudolfa,  Wirerova  zahrada  s  pomníkem  dra 
Wirera  a  j.  a  2272,  jako  obec  8473  ob.  (1890). 
Vzrůst  I-u  jako  lázeňského  místa  vzbudil  čilý 
ruch  živnostníčky;  mimo  to  provozuje  se 
silné  obchod  se  dřívím.  Jsou  zde  též  lomy 
sádrové.  Vétši  důležitost  však  má  těžení  soli. 
Rapa  získaná  na  Ischelském  Salzbcrgu  (996  m 
n.  m),  vzdáleném  od  l-u  na  jihovýchod  4  km, 
jakož  1  rapa  z  Hallstadtu  vede  se  rourovody 
u  I-u,  kdež  v  solivárnč  r.  1771  zřízené  se 
odpařuje.  Sůl  těží  se  zde  již  po  300  roků  a 
r.  1893  výtěžek  byl  150 170  q.  Od  r.  1822 
jest  I.  též  místem  lázeňským  a  stal  se  pone- 
náhlu  jedním  z  nejnavštěvovanějších  evrop- 
ských míst  lázeňských.  Jsou  zde  pramen  sir- 
natý   Marie   Terezie   a  solný    pramen   Marie 


Luisy.  Rapa  lázeňská,  opatřovaná  vylouho- 
váním, obsahuje  23*6Vo  soli  kuchyňské,  dále 
sádru,  chlorid  sodnatý,  chlorid  hořečuatÝ, 
bromid  horečnatý  a  j.  Sirný  pramen  prýkí 
se  z  aptycbových  vápencft  jurských  a  obsa- 
huje v  1  litru  17  gr  kuchyňské  soli  a  4  /r 
síranu  sodnatého.  Vody  užívá  se  vnitřně  i  ke 
koupelím.  Jsou  zde  zařízeny  lázně  rapové, 
parní  lázně  rapové,  lázně  slatinné,  jehličnaté, 
ústavy  inhalační,  pro  léčení  studenou  vodoa 
a  pro  léčení  syrovátkou  a  mlékem  a  j.  Též 
odporučuje  se  I.  pro  své  mírné,  dosti  stejno- 
měrné podnebí  (stř.  tep.  v  létě  17-5*  C)  jako 
klimatické  léčebné  místo  pro  nemoci  ústrojí 
dýchacích.  Lázní  užívá  se  proti  krticím,  nc- 
mocem  vnitřních  ústrojů,  lithiasi,  dně  a  hae- 
morrhoidům.  Lázeňských  hostí  bylo  r.  1893: 
18.830.  K  obci  l-u  náleží  též  nejstarší  roěstys 
solní  komory  Laufen  nad  Travnou  s  pont- 
nickým  kostelem  a  408  ob.  (1890).  Na  blíz- 
kém Siriuskogelu  (598  m  n.  m.)  poskytuje 
rozhledna  císaře  Františka  Josefa  krásnou 
vyhlídku.  I.  jest  od  r.  1856  letním  sídlem 
císařské  rodiny  rakouské  a  udalo  se  zde  ně- 
kolik schůzek  císaře  íi*rantiška  Tdsefa  s  císa- 
řem Vilémem  I.  —  Okres  iscnlský  má  na 
788  29  fcm',  v  6  obcích  a  78  osadách  22.859  ob. 
(1890).  —  Srv.  von  Kottowitz,  Kurort  I.  in 
Oesterreich  (2.  vyd.,  Linec,  1882);  Reibmeycr, 
I.  als  Terrainkurort  (Vídeň,  1886);  I.  und  sci- 
ne  Umgebung  (10.  vyd.,  Gmunden,  1894).  — 
Ischlským  pohořím  nazývá  se  část  Alp 
Solní  komory  mezi  údolím  Salzy  (Salice)  a 
údolím  Travný. 

Isohnofonie  (z  řec),  slabý,  nezřetelný 
nebo  hektický  hlas,  jindy  též  nejvyšší  stupeň 
chraptivosti. 

Isoburla  (z  řec),  zadržení  moče,  v.  Moc. 

Isldiam  Ach.  zvány  byly  některé  formy 
korovitých  lišejníků,  ícde  povrch  stélky  vy- 
hání hojné  prstéčkovité  nebo  papillovité, 
kolmo  se  stavící  výrůstky.  Podobné  formy 
stélkové  vyskytují  se  na  př.  u  rodu  Pertu- 
saria  DC.  (I.  corallinum  Ach.  a  I.  coccodes 
Ach),  podobné  u  rodu  Acolium  (Ach.)  De 
Not  EBr. 

Isidor:  1)  I.  z  Alexandrie  (*  kol  31^ 
po  Kr.)  byl  žákem  sv  Antonína,  na  to  na 
knézc  posvécen  a  stal  se  ředitelem  hospice 
v  Alexandrii,  pročež  Xenodochos  nazýván 
bývá.  Pro  učenost  a  bezúhonný  život  t^il  se 
obecné  vážnosti,  což  dokazuje,  že  mu  byla 
vynikající  poselství  svéřena,  ba  i  patriarchou 
v  Cařihradé  se  státi  měl  před  sv.  Janem 
Chrysostomem.  Pozdéji  uchýlil  se  na  poušC 
jíž  byl  již  jako  žák  sv.  Antonína  poustevníka 
zvyklý,  odícudŽ  zahnán  odebral  se  jeŠté  s  ji- 
nými mnichy  do  Palestiny,  až  konečné  na- 
lezl útočiště  u  sv.  Jana  Chrysostoma.  Zemře) 
kol  r.  404  v  Cařihradé  a  ctí  se  jako  světec  dk. 

2)  I.  Pelusijský  (Pelusiota)  (♦  asi  370 
v  Alexandrii)  stal  se  knězem  a  později  opa- 
tem mnichů  poustevníků  na  hoře  u  Pelusía. 
Vynikal  znalostí  věd  profánních  i  písem  sv. 
Dějepisci  jej  chválí  jako  výmluvného  filosofa, 
řečníka  a  asketu.  Zemřel  kol  r.  440.  Vedle 
toho,  že  I.  měl  veliké  účastenství  v  tehdejších 


Isidorské  dekretalie. 


773 


sporech  theologických  s  bludaři  a  2e  vůbec 
veliké  vážnosti  u  samého  císaře  a  u  episko- 
pátu  požíval  pro  své  hájení  zájmů  veškeré 
církve,  vyniká  I.  jako  spisovatel  množství  listů 
dogmatických,  mravné  asketických,  exegeti- 
ckých  a  soukromých;  celkem  se  ješté  asi 
2000  listů  v  5  knihách  zachovalo  a  ve  všech 
jeví  se  veliká  podobnost  se  sv.  Chrysosto- 
xnem,  tak  že  se  I.  ne  neprávem  za  jeho  žáka 
považuje.  Nejvíce  listů  je  exegetických,  avšak 
i  ostatní  jsou  velice  důležitý,  hlavné  pro  cír- 
kevní archaeolo^i  a  liturgiku.  —  Srv.  H.  A. 
Nicmeyer,  De  Isidore  Pelus.  vita,  scriptis  et 
doctrina  (Halle,  1825};  GlUck,  l-i  Pel.  summa 
doctrinae  moralis  (Vircp.,  1848).  dk, 

8)  I.  z  Alexandrie,  filosof  řecký  z  konce 
V.  stol.  po  Kr.,  byl  náčelníkem  školy  novo- 
platonské  v  AÚiénách.  Odevzdav  řízení  její 
Hégésiovi  odebral  se  do  Alexandrie,  svého 
rodiště.  Byl  oddán  theosofii  a  mysticismu, 
nadšení  a  mspirace  vážily  mu  více  neŽ  přes- 
nost myšleni.  Jeho  životopis  podal  žák  jeho 
Damabcius  (Phot.  Bibliot.  p.  242,  reproduko- 
váno v  Cobetově  vydání  Diogena  Laertského, 
Paříž,  1850). 

4)  I.,  biskup  sevillský  z  počátku  VII.  stol. 

5 o  Kr.  Pocházel  z  Hispanie  a  zemřel  r.  636. 
a  svou  dobu  mél  velmi  značné  vědomosti, 
jsa  sečtělým  zvláště  ve  starším  písemnictví 
římském.  Jako  spisovatel,  čiiuiým,  byl  v  růz- 
ných oborech,  zejména  v  theologii,  historii, 
grammatice,  ale  neměl  náležité  soudnosti,  tak 
ze  dopouštěl  se  mnohých  chyb  a  omylů.  Mimo 
jiné  napsal  dějiny  od  nejstarších  časů  až  po 
svou  dobu,  historii  válek  Gothů,  Vandalů  a 
Suevů.  Nejdůležitější  dílo  jeho  jest  20  knih 
etymologii  (zv.  též  Or/pwřf)^  iferéi  složil  ku 
konci  svého  života,  ale  nedbkončil.  Jest  to 
encyklopaedický,  ale  neúplný  přehled  všech 
nauK,  zvaný  po  etymologických,  ovšem  na- 
mnoze zcela  libovolných  a  neoprávněných 
výkladech  jmen  předmětů,  o  nichž  tu  jed- 
náno. Látkou  svou  není  spis  ten  dílem  samo- 
statným, nýbrž  z  pramenů  starších,  jako  Sue- 
tonía,  Plinia,  Solina,  Vitruvia,  Lucretia  atd., 
váženým,  ale  přes  to  jest  důležit  rozmanitostí 
obsahu  svého,  jakož  i  tím,  že  užito  zde  i  spisů 
nám  již  nezachovaných,  jako  na  př.  Prát  Sue- 
toniových.  Rovněž  kompilací  jest  spis  De  ná- 
tura rerum  (o  přírodě),  jehož  ve  středověku 
hojně  se  užívalo.  Díla  l-ova  vůbec  těšila  se 
ve  středověku  přízni  čtenářstva  a  vedle  spisů 
Boěťhiových  a  Cassiodorových  měla  veliký 
vliv  ve  vzdělanost  a  literaturu  dobv  one. 
Hlavni  vydání  spisů  jeho  jest  od  F.  Are  vála 
(Řím,  1797—1803,  otisk  v  Migncově  sbírce 
sv.  81—84).  Srv.  též  H.  Dresscl,  De  l-i  ori- 
ginum  fontibus  (Turin,  1874).  RSk. 

5)  I.,  metropolita  ruský,  poslední  z  řeckého 
rodu  (t  1462  v  Římě),  jsa  rodem  z  Thessalie 
vysvěcen  byl  patriarchou  cařihradským  za 
metropolitu. kijevského.  Vyžádav  si  v  Moskvě 
u  knížete  Vasilia  Temného  svolení,  vypravil 
se  dne  8.  října  1437  do  Itálie,  by  účastnil  se 
zde  cirk.  sněmu  ve  Ferraře  (1438),  přenese- 
ného záhy  do  Florencie.  Zde  jako  zástupce 
Ruska  a  zároveň   antíochijského   patriarchy 


vystupoval  s  Vissarionem  jako  horlivý  pří- 
vrženec unie  a  podepsal  listinu  o  spojeni 
církví.  Tmetipváa  byv  zároveň  s  Vissarionem 
kardinálem  odebral  se  jako  papežský  legát 
pro  země  severní  do  Ruska  a  z  Uher  roze- 
slal biskupům  Utevským,  livonským  a  ruským 
pastýřský  list  o  sjednocení  církví.  V  litev- 
skýcn  zemích  neměla  akce  jeho  úspěchu,  po- 
něvadž velkokníže  Kazimír  postavil  se  proti 
papeži  EugenioTi,  přidav  se  na  stranu  proti- 
papeže  Felixa  V.  Ve  Volyni  I.  dosadil  bi- 
skupa Danijila,  přívržence  unie,  za  to  z  Ki- 
jeva,  dle  letopisu,  prý  jej  vyhnali.  Na  jaře 
r.  1441  stihl  I.  do  Moskvy  s  přátelským  po- 
sláním papeže  ke  km'žeti.  Ale  když  při  první 
bohoslužbě  modlil  se  za  papeže  a  když  diá- 
kon přečetl  usnesení  sněmu  florenckého,  I. 
k  rozkazu  knížete  okamžitě  jat  a  uvězněn 
v  Čudově  klášteře.  Záhy  však  podařilo  se 
mu  prchnouti  do  Tveri,  kde  opět  jat  a  držán 
ve  vězení.  NeŽ  i  odtud  prchl  do  Novgorodu 
litevského  a  pak  do  Říma.  Když  Turci  oblé- 
hali Cařihrad,  1.  jménem  papeže  nabízel  Kon- 
stantinovi pomoc  s  tou  podmínkou,  aby  řecké 
duchovenstvo  přijalo  usnesení  sněmu  floren- 
ckého. Upadnuv  do  tureckého  zajetí  vrátil  se 
později  opět  do  Říma.  Značná  čásť  zpráv 
o  dobytí  Cařihradu  od  Turků  čerpána  jest 
z  jeho  listů  k  papeži  a  kardinálům,  zejména 
Vissaríonovi. 

6)  I.,  metropolita  novgorodský  (f  1619),  byl 
dříve  igumenem  kláštera  Soloveckého  a  vy- 
nikl v  době  mezivládí,  kdy  pomohl  Vasifi- 
jovi  Šujskému  uzavříti  výhodnou  smlouvu  se 
švédským  plukovníkem  Ďelagardim.  Řídil  téŽ 
obranu  Novgprodu  proti  Švédům  a  když  tito 
vynutili  na  obyvatelstvu  přísahu,  že  zvolí  si 
za  panovníka  jednoho  ze  švédských  krále- 
vičů,  I.  vyžádal  Novgorodcům  u  cara  Micha- 
jila  Fedoroviče  odpuštění. 

7)  I.,  příjmím  Sidorka,  dle  pskovského  po- 
dání též  Matuška,  samozvanec  ruský  Lži- 
dimitrij  III.  Viz  Dimitrij. 

8)  I.,  vlastně  Jakov  Sergějevič  Nikol- 
skij,  bohoslovec  ruský  ř*  1799  —  f  1892), 
vzdělav  se  v  duch.  akademii  petrohradské 
byl  rektorem  orlovského  semináře,  později 
biskupem  plockým  a  vilenským,  od  r.  1840 
bisk.  mogilevským,  od  r.  1844  exarchou  gru- 
zínským  a  konečně  metropolitou  kijevským 
(1855)  a  novgorodským  (1860).  Vynikl  v  zá- 
pase s  unií  a  na  Kavkaze,  účinně  působil 
proti  muhammedánstvu,  založiv  zde  »Obšče- 
stvo  vozstanovlenija  christianstva  na  Kav- 
kazě«.  V  Petrohradě  založil  útulnu  pro  zchudlé 
osoby  duchovního  stavu  a  u  Novgorodu  školu 
pro  dívky  rus.  kněží.  Rozsáhlou  sbírku  listin 
a  rukopisů  věnoval  knihovně  duch.  akademie 
v  Petrohradě. 

Iftldomké  dekretAlle,  vlastně  Pseudo- 
isidorské,  jest  sbírka  zákonů  církevních 
čili  dekretalií  z  IX.  stol.  (mezi  r.  847—853), 
vznikší  v  západní  části  království  Franckého 
a  sice  pravděpodobně  v  provincii  remeŠské. 
Původcem  této  sbírky  není  sv.  Isidor  Sevill- 
ský, jak  se  myslilo  dle  nadpisu:  »Isidorus 
•peccatorc  neb:   »Isidorus  Mercatorc,  nýbrž, 


774 


Isígní  —  Isis. 


lak  9C  všeobecně  soudf,  Benedikt  Levita  Mo- 
hučský,  jehoi  sbírka  zákon  A  církevních  má 
velikon  podobnost  se  sbírkou  Isidorskou. 
Sbírka  tato  obsahuje  tém^ř  vrchný  věci  do 
práva  církevního  náležející  a  proto  čerpali 
z  ní  kanonisté  dob  pozdějších  až  do  XV.  stol. 
Teprve  v  tomto  století  se  shledalo,  že  nalézá 
se  ve  sbírce  mnoho  apokryfických  a  nepra- 
vých listin.  První  z  těch,  kteří  to  poznali,  byl 
Mikuláš  de  Cusa,  kardinál  a  biskup  brixenský. 
Nepravost  netýká  se  tak  obsahu,  jako  spíše 
formy  a  chronologie.  Původce  této  sbírky 
na  př.  mnohá  ustanovení  papežů  pozdějších 
pl4pisuje,  aby  jim  větší  váhy  dodal,  papežům 
dřívějším  a  prvním  sněmům  církevním  a  vů- 
bec právo  církevní,  které  za  doby  autorovy 
pliatilo,  připisuje  Časům  dávným.  V  Římě 
sbírka  ta  až  do  r.  858  papežům  známa  ne- 
byla, ač  z  m'  samé  zřejmo  jest,  že  již  před 
r.  853  byla  vydána.  dk, 

Zsignl  [izinil:  1)  I.,  I.  Calvados,  hl.  město 
kant.  v  arr.  Bayeux,  fr.  dep.  Calvados  na 
1.  bř.  Aury  10  ^  od  moře,  na  trati  Neuilly-I. 
záp.  dráhy,  má  kostel  z  XIII.  a  XIV.  stol., 
pěknou  radnici,  obchodní  soud,  přistav  pří- 
stupný loděm  o  ponoru  5  m  a  značný  obchod. 
Jmenovitě  vyváží  se  máslo  a  vejce  do  Anglie 
(ročně  za  7  milí.  fr.),  dobytek,  drůbež,  uzené 
maso  a  šunky,  cider,  ovoce,  luštěniny  a  j. 
Též  jsou  zde  značné  pily  a  pěstuje  se  rybo- 
lov. Obyv.  2235,  jako  obec  2808  (1891).  — 
Kanton  má  na  209'18/rm*  v  26  obcích  14.526  ob. 

2)  I.,  l-le-Buat  f-byá],  hl.  m.  kant.  v  arr. 
Mortain  fr.  dep.  Manche  na  pr.  bř.  Séluny  a  žel. 
trati  St.  L6-I.  s  356  ob.  —  Kanton  má  na 
72-94  km*  v  11  obcích  5187  ob. 

Iftls :  1)  I.,  egyptské  Eset,  později  Ese,  egypt- 
ská bohyně,  dcera  Seba  a  Nuty,  sestra  a  choť 
Osiridova  (viz  Osiris),  matka  Horova.  (Srv. 
Egypt  424.)  S  Osiridem,  s  jehož  osudy  a 
mythy  co  neiúžeii  jest  spojena,  náleží  k  nej- 
předněiŠím  bohům  egyptským,  jichž  kult 
dle  Hérodota  byl  nejvšeobecnější  v  celém 
Egyptě,  současně  k  bohům  nejstarším.  Nej- 
starší lokální  její  kult  shledáváme  jiŽ  v  horno- 
egyptské  This,  první  residenci  králů  egypt- 
ských, z  níž  dle  tradice  král  Menes  přenesl 
sídlo  do  nově  založené  Memíidy,  v  níž  pak 
rovněž  s  vynikajícím  kultem  bohyně  I.  se 
setkáváme.  Pokud  významu  se  týče,  jest  ne- 
pochybným, stotoŽňovati  I.  s  řeckou  Démé- 
trou.  V  ohledu  tom  již  Macrobius  považuje 
I.  za  zosobněni  země  nebo  (snad  ještě  lépe) 
celé  přírody,  rozvíjející  se  pod  vlivem  slunce, 
zvláště  jarního.  Jarní  slunce  jest  v  tomto  pří- 
padě Osiris  vzbuzený  v  mladém  Horovi.  I  sou- 
vislost Isidy  se  Siriem  dlužno  tak  vykládati. 
Dle  Plutarcha,  který  napsal  vlastni  traktát 
o  Isidě  a  Osiridovi,  září  duše  bohyně  I.  na 
nebi  jako  hvězda  Sothis  (eg.  Sopt),  což  jest 
právě  egypt.  jménem  hvězdy  Siria.  Skutečně 
zván  byl  Sinus  jako  hvězda  Isidě  zasvěcená 
přímo  hvězdou  Isidinou  (v  dekretu  Kano- 
pově).  V  Assuáně  byl  oběma  (l.-Sothus)  za- 
svěcen chrám.  Héliacký  východ  Siriův  byl 
zajisté  východištěm  občanského  roku  egypt- 
ského, jenž  byl  současně  i  počátkem  prací 


na  poli.  Tím  vysvětluje  se  přirozeně  i  vztab 
Isidy  k  rolnictvu.  Jako  jest  Osiris  vvnálezcem 
pluhu,  učí  I.  pěstovati  pšenici,  ječmen,  len. 
stávajíc  se  vůbec  dárkyní  potravy  a  bohyni 
úrody.  Slzami  svými,  jež  prolévá  pro  zavra- 
žděného Osirida,  iej  se  sestrou  Nefthys  hle- 
dajíc a  proň  truchlíc  působí  vystoupeni  řeky 
a  tím  zúrodnění  země.  Jako  bohyně  s účast- 
něná  při  rolnictví,  tomto  základu  společen- 
ského řádu,  stává  se  pak  I.  zákonodárk\-ni  a. 
řídíc  mravní  řád  světový  i  udržovatelkyni 
státu.  Hlavně  jest  i  zakladatelkou  manželství 
a  i  rádkyní  v  záležitostech  lásky,  již  podpo- 
ruje ve  svých  chrámech,  jež  pozdéji  stávají 
se  pověstným  sídlem  orgií  t  zde  na  eleusin- 
ské  mystene  upomínajíce.  Současné  jest  I.  tre- 
stající bohyní  pomsty,  egyptskou  Nemesí; 
hlavně  trestá  křivou  přísahu.  Upomínkou  na 
neblahé  následky  vystupování  Nilu  jeví  se 
funkce  její  jako  bohyně  sesílající  ncduhy» 
hlavně  otoky,  slepotu.  V  chrámech  jejích  byly 
též  inkubace,  hlavně  slepců.  Jako  matka  Ho- 
rova jest  na  druhé  straně  i  pomocnicí  při 
porodu.  I.  jest  i  bohyní  podsvětí,  jehož  klíče 
má  ve  svých  rukou;  i  tím  podobá  se  řecké 
bohyni.  Zobrazována  byla  v  podobě  krávy- 
nebo  i  v  podobě  lidské  s  rohy  kravími,  mezi 
nimiž  je  slunce  (Horus).  Často  i  syna  Hora 
má  na  klínu.  Nezřídka  nese  jako  účes  i  obraz 
trůnu,  hieroglyf  to  svého  jména.  Proslavená 
svatyně  její  mimo  již  uvedené  (This.  Memňs 
a  Assuán)  byla  v  Búsiris  na  ostrově  Filae. 
V  Saídě  měla  zastřený  obraz  s  nápisem.  Jsem. 
co  bylo,  jest  a  bude;  Žádný  smrtelník  Deod- 
halil  můj  závoj.  Když  stala  se  Alexandrie 
sídlem  světového  obchodu,  rozšířila  se  funkce 
Isidy  i  na  moře  a  ona  ctěna  hlavně  v  městech 
obcnodních,  kde  stavěny  jí  od  námořníků, 
zniknu vších  pohrom,  votivní  desky.  S  ob- 
chodem rozšířil  se  i  kult  její  daleko  široko, 
nejprve  do  Řecka  a  odtud  všude,  kam  za- 
sáhl vliv  řecký.  Četné  složeniny  jmen  s  I. 
jsou  jedním  z  důkazů  toho.  V  dobách  těch 
rozmohl  se  kult  její.  V  Římě  obětováno  Jí 
5.  března,  počátku  to  plavby  po  moři.  navi- 
gium  Isidis.  V  kultu  jejím  nabyly  ovšem  ča- 
sem převahu  tajemné  mjrsterie  se  zasvěco- 
váním, rázu  velmi  smyslného,  pro  něž  na  př. 
za  doby  Sullovy  I.  nejprve  s  Kapitolu  vypu- 
zena  usnesením  senátu,  později  kult  její  vůbec 
zakázán  a  chrámy  její  strženy.  Později  za  císaJHi 
z  domu  Flaviova  vzkvetl  vúk  kult  na  novo  a 
Domitian  zřídil  na  příklad  zvláštní  Iseum.  Kře- 
sťanství vytlačilo  konečně  její  kult  úplné.  X>lr. 

2)  I.,  asteroida  objevená  23.  května  1856 
Pogsonem  v  Oxfordu.  Střední  jasnost  v  oppo- 

sici  10*4,  průměr  70  km,  označení  /^.     Gs, 

vil*'* 
8)  I.  Lamour.,  rod  polypů  jcdnokruf- 
ných  {AIcyonaria)  z  čel.  Gorgonidae.  Tvoří 
trsy*  jichž  osa  jest  článkována  skládajíc  se 
střídavě  z  článků  vápenných  a  rohových. 
Z  Četných  druhů  známější  jest  v  moři  Středo- 
zemním žijící  I.  neapdlitana  v.  Koch.  Má  trsy 
20—100  cm  vysoké,  jejichž  osa  složena  z  bí- 
lých článků  vápenných  a  z  tmavohnědých 
rohových,  z  nichž  větve  vycházejí.   V  Indi- 


Iskander  —  de  Isla. 


775 


ckém  okcánu  žije  I.  lúppuris  L.,  tvořící  silné 
trsy  s  dlouhými  větvemi,  jeŽ  vynikají  z  vá- 
penných článků  osy.  JSc. 
4)  I.,  jméno  horního  toku  Temže  (v.  t.). 
Iskander  (zarabisované),  též  Iskcnder, 
Alexander,  pseudonym  rus.  publicisty  Alex. 
Iv.  Hercena. 

Iskanderbeg:  viz  II iň ski  6). 
Iskanderije,  Iskenderije,  tur.  pojme- 
nování Alexandrie  egyptské. 

Zskandér-knl,  jezero  v  sibiřské  oblasti 
saqiarkandské,  v  kotlovinč  na  scv.  svahu  po- 
hoří Hissarského  ve  výši  asi  2000  m,  podob  v 
trojúhelníkové,  dlouhé  10  km,  s  vodou  slacf- 
kou,  teplou  10' C.  Okolní  hory  zdvihají  se 
nad  1.  malebně  do  výše  1000  m,  jsouce  po- 
rostlé topoly,  břízami  a  jalovcem,  břehy  po- 
kryty jsou  pastvinami,  á  j.  vpadá  do  jezera 
říčka  Sary-tag,  na  s.  z  něho  vytéká  Iskandér- 
Darja  a  Jagnob-Darja. 

Iskander  Mnda,  od  evrop.  spisov.  také 
Paduka  Sri  zvaný  (1610—41),  nejslavnější 
sultán  atčínský,  za  néhoŽ  Atčín  dosáhl  vrcholu 
moci  a  bohatství.  Podmaniv  r.  1613  říši  Siak 
zahájil  opět  důrazné  boje  s  Portugaly,  od  nichž 
byl  však  dvakráte  tak  důkladně  poražen,  že 
je  až  do  r.  1640,  kdy  se  spojil  s  Hollanďany, 
nechal  na  pokoji.  Pomocí  těchto  učinil  pan- 
ství portugalskému  na  Malace  konec.  Zemřel 
bezdětek  a  po  něm  panovaly  po  58  let  na 
Atčínu  Ženy. 

lekanderůn,  Skanderún,  Alexandret- 
ta,  přístavní  město  syrské  na  vých.  břehu 
zálivu  Alexandrettského  se  7000  obyv.,  sídlo 
něm.  místokonsula  a  pošty  francouzské.  Kra- 
jina okolní  jest  nezdravá  a  bažinatá,  mezi 
obyvatelstvem  řádí  zimnice;  Evropané,  jakož 
i  zámožnější  domorodci  bydlí  přes  léto  v  hor- 
ské vsi  Beilánu,  jihových.  l-a.  Přístav  iskan- 
derúnský  jest  nejdůležitější  pro  sev.  Sýrii, 
ale  zanedbaný,  stanice  parníků  rakouských, 
anglických,  francouzských  aj.  Vyváží  se  do- 
bytek, vlna,  bavlna,  obilí,  mandle  a  j.  v  ceně 
45  milí.  fr.  1.  založen  od  Alexandra  Vel.  na 
památku  veliké  bitvy  s  Dareiem  III.  u  Issu 
a  pojmenován  Alexandria  ad  Issum  (333). 
Míval  druhdy  až  60.000  obyv. 
lekardo  viz  Škardo. 
lekenderljje,  Iskenderíje,  turecký  ná- 
zev egyptského  města  Alexandrie. 

Ílker  čili  Iskra,  u  starých  Řeků  Vaxips, 
ímanů  Oescus^  pravý  přítok  Dunaje  v  Bul- 
harsku, má  prameny  na  sev.  svahu  Rily  pla- 
niny, odkudž  stékají  do  kotloviny  somakov- 
ské  (960  m  n.  m.),  teČe  mezi  pohořím  Balká- 
nem a  VitoŠí  do  roviny  srědecké,  kde  dělí 
se  na  několik  ramen,  pak  prorálí  ve  směru 
sev.  Balkán,  proudě  mezi  Srědcem  a  Vracou 
v  úzkém,  klikatém  údolí  70  km  ál,  protéká 
dále  bulharskou  nížinu  a  vlévá  se  do  Dunaje 
po  toku  asi  300 /rm  nedaleko  zřícenin  anti- 
ckého města  Oeska.  I.  není  splavný  ani  pro 
vory  a  úvodí  jeho  měří  8792  km*. 
Iskimld  viz  Ismid. 

lekoroel,  město  v  ruské  gub.  volyňské 
v  Újezdě  ovručském  při  ř.  Uše,  s  2467  obyv., 
pravosl.  kostelem,  2  synagogami,  poštou,  ško- 


lou, mlýnem,  cihelnou  a  pivovarem.  I.  zvána 
dříve  Iskorostěn  (Korostén)  a  byla  ústřed- 
ním městem  Drevljanů,  kteří  r.  945  zabili  zde 
vel.  knížete  Igora,  jehož  manželka  Olga  zří- 
dila mu  na  blízku  yysokou  mohylu  dosud 
stojící,  ubila  na  ní  5ÓQ0  Drevljanů,  města  po 
dlouhém  obléhání  dobyla  lstí  a  spálila.  Nově 
vystavěná  osada  I.  učiněna  r.  1589  městem. 

lekrzycxsrn  [iskřičin],  ves  ve  Slezsku,  hejt. 
Bilsko,  okr.  a  pš.  Skocov,  fara  D^bowiec; 
62  d.,  396  ob.  pol.,  10  n.  (1890).  Fid.  statek 
náleží  arcivévodské  komoře  těšínské. 

lekndar  viz  Skutari. 

de  lela  José  Franci sco,  padre,  slavný 
satirik  španělský  (*  24.  bř.  1703  ve  Vidanes 
v  Leonu  —  t  2.  list.  1781  v  Bologni),  vstoupil 
v  útlém  věku  do  řádu  jesuitského,  studoval 
v  Salamance  a  byl  prof.  bohosloví  v  Segovii, 
Santiagu  a  Pampeluně.  Jíž  v  prvém  díle  svém 
Juventud  triunfante  (1727),  kde  prosou  i  ver- 
šem popisuje  kanón isační  slavnosti  Luisa 
Gonzagy  a  Stanislava  Kostky,  projevil  zna- 
menitý satirický  talent  obratně  ukrytý,  právě 
jako  v  El  dia  grande  de  Navarva  (Madr.,  1746 
a  1785),  k  nimž  daly  podnět  směšné  cere- 
monie při  příchodu  Ferdinanda  VI.  do  Pam- 
peluny.  Světové  slávy  došla  však  jeho  //i- 
storia  del  famoso  predicaJor  Fray  Gerundia 
de  Campa^as,  alias  Zotes,  jejíž  1.  svazek  vy- 
tištěn byl  bez  vědomí  básníkova  v  Madridě 
r.  1758  pod  jménem  Franc.  Lobona  de 
Salazar  a  rozebrán  ve  třech  dnech.  V  hu- 
moristickém románě  tomto  jde  de  I.  po  sto- 
pách Cervantesových  a  Rabelaisových  a  po- 
dává sytou  malbu  náboženského  a  mnišského 
života  svojí  doby,  satiricky  namířenou  hlavně 
proti  bombastickému  nevkusu  kazatelskému, 
jejž  autor,  sám  výtečný  a  slohem  přímo  klas- 
sický  kazatel  (1729—54),  vŽdy  všemi  pro- 
středky hubil.  Ačkoliv  dílo  to  r.  1760  Inkvi- 
sicí  bylo  odsouzeno,  autor  sám  přece  nechán 
s  pokojem.  R.  1767,  kdv  jesuité  byli  ze  Špa- 
něl  vypovězeni,  odebral  se  de  I.  do  Bologné, 
kdež  ochromen  mnoho  ještě  psal  a  posléze 
v  chudobě  zemřel.  Odtud  vydal  také  r.  1768 
druhý  díl  »Fraya  Gerundia*,  jehož  lepší  vy- 
dání tištěno  r.  1770  tajně  nesouc  jako  místo 
tisku  smyšlené  označení  »Campazas«.  K  po- 
zdějším vydáním  (Madrid,  1804,  3  sv.;  t..  1813. 
4  sv.)  připojen  byl  ještě  díl  třetí.  Z  jiných 
děl  jeho  jmenujeme  satiru  Cartas  de  Juan 
de  ia  Encina^  mysticko-rozjímavé  dílo  Fideli- 
simo  cristiano,  posmrtně  vydané  Cartas  fami- 
iiares  (Madrid,  1786—89;  1790.  6  sv.;  Barcel., 
1878),  psané  sestře,  jež  posud  platí  za  vzory 
slohu  listového.  Sermones  (Madr.,  1792,  6  sv.) 
a  znamenitý  překlad  »Gila  Blasa*  (t.,  1787, 
4  sv. ;  Barcel.,  1878),  jejž  označuje  jako  »dílo 
ukradené  Španělsku  a  vrácené  vlasti  zase 
Španělem«,  připisuje  autorství  jeho  jistému 
advokátu  andaluskému.  Mínění  to,  ostatně 
de  Islou  nijak  nedokázané,  bylo  dosti  dlouho 
hájeno  zejména  Španěly;  dnes  je  již  překo- 
náno. Rebusco  de  sus  obras  literarias  vydána 
r.  1797  ve  2  sv.  Nevydána  ještě  je  satirická 
báseň  o  12.000  verších  Ciceron,  jež  byla  na- 
lezena po  jeho  smrti  a  jejíž  rukopis  chová 


776 


Isla  Chrístina  —  Islám. 


se  v  Bostone.  >Obras  escogidas«  vyily  jako 
15.  sv.  »BibI.  de  aotores  espaftolesc  (Madríd, 
1850).  Kritické  vydání  »Fraya  Gerundia«  je 
Lidforssovo  (Lipsko,  1885,  2  sr.).  Srv.  J.  J. 
Tolra,  Compendio  historico  de  la  vida,  ca- 
racter  moral  y  literario  de  I.  (Madrid,  1803); 
C.  F.  Franccson.  Essai  sur  la  question  ae 
Toriginalité  de  »GU  Blas«  (Lipsko,  1857); 
Goudeau,  Les  prčcheurs  burlesques  en  Es- 
pagnc  au  XVIIÍe  siécle  (Paříí,  1891).    Sld, 

Isla  CnirlAtlna,  La  Higuerita,  osada 
v  ápan.  prov.  HuelvČ  v  okresu  Ayamonte  na 
malém,  bažinatém  ostrove.  Založena  byla 
katalonskými  rybáři  a  rychle  se  vzmáhá.  Má 
velmi  rozsáhlý  lov  sardmek  a  tuAáků,  dobý- 
vání mořské  soli,  vývoz  uzených  a  nasolených 
sardinek  a  5187  ob.  (1887). 

Islám  (arab.),  odevzdání,  název,  jejž  dal 
Muhammed  náboženství,  jež  založil.  Theolo- 
gové i'U  podávají  různé  výklady.  Dle  jed- 
něch znamená  I.  buď  odevzdání  se  do  vůle 
boží,  výklad  nejrozšířenější,  podepřený  i  Ko- 
ránem samým,  dle  jiných  značí  I.  zjednání  si 
pokoje,  výklad  spise  politický.  Korán  užívá 
slova  I.  v  súřc  lil.  v.  78—79;  tam  je  i  řeč 
o  muslimech  v  nejširším  smyslu  slova  jako 
těch,  již  bohu  se  odevzdali.  Dle  Kor.  II I.  17. 
jest  I.  pravé  náboženství  před  bohem. 

Jako  náboženství  spočívá  i.  na  Koránu  jako 
slovu  božím  (keldm-uNdhi)^  na  hadisu  (v.  t.), 
tradici  o  výrocích  a  skutcích  prorokových,  na 
t.  zv.  id{ma  (náš  conseniu$  ecclesiae)  a  konečně 
kijdsu  (analogii,  Jak  by  totiž  Muhammed  v  da- 
ném případě  asi  byl  jednal  dle  toho,  co  od- 
jinud víme).  Nejdůležitějším  jest  ovšem  Korán 
sám  jako  zjevené  slovo  boží.  Víru  (imdn)  de- 
finuje I.  jako  víru  srdce  a  vyznávání  úst. 
Obsahuje  pak  víra  tato  šest  hlavních  článků : 
1.  Víru  v  jednoho  boha,  2.  víru  v  anděly, 
3.  v  knihy,  4.  v  proroky,  5.  v  soudný  den, 
<j.  v  předurčení. 

1.  Jméno  svého  boha,  alldh  (v.  t.),  nalezl 
Muhammed  již  v  ústech  Arabů  i  náleží  Mu- 
hammedovi  jediné  bližší  jeho  vymezení.  Mu- 
hammed uznává  boha  jediného  známým  vý- 
rokem Id  ildha  illa-l-ldhu,  t.  j.  není  boha  mimo 
Alláha,  Na  tuto  absolutní  jedinost  a  jednotu 
boží,  zdálo  se  Muhammedovi,  že  musí  zvláštní 
důraz  položiti  a  ji  co  nejostřeji  vymeziti,  ježto 
křesťanství  po  názoru  muslimů,  třeba  jednotu 
tu  nepopírá,  tož  nicméně  dogn^atem  o  nejsv. 
Trojici  činí  ji  pochybnou.  Alláh  jest  bytostné 
jméno  boží  (ismu^-idt).  I.  mluví  i  o  ism-uť 
a^am,  t.  j.  jménu  největším,  ale,  iak  dí,  jest 
toto  lidem  neznámo.  Ku  jménu  aíláh  pojí  se 
99  attributů  (srv.  Kor.  Vil.  179),  vymezujících 
blíže  pojem  boha,  t.  zv.  jmen  přívlastkových 
{ismuS'Stfdť),  též  jména  krásná  (asmďul-husnd) 
zvaných.  Recitace  jmen  těchto  tvoří  nejoby- 
čejnější lormu  muslimské  pobožnosti,  t.  zv. 
fi/fr,  při  čemž  modlící  se  používá  zvláštního 
růžence  o  99  zrníčkách  {tasbíh).  Alláh  l-u  jest 
jeden,  bez  druha  i  kohokoliv  sobě  podobného, 
v  sobě  jednotný,  věčný,  bez  počátku  a  před- 
chůdce i  bez  konce  a  nástupce;  nepodléhaje 
smrti,  ncobmezen  časem  ni  místem  ani  jakým- 
koli jiným  určením,  jest  vždy  týž,  bez  jakého- 


koli nedostatku  —  výslovně  se  konstatiqe  ie 
nedřímá  ni  nespí  — ,  úpadku  a  změny.  Sám  ne- 
zrozen  a  nikoho  nezrodiv  nemá  hmnoty  oi  tram, 
aniž  čemu  existujícímu  jest  podoben.    Scdé 
na  immateriálním  trůnu  vznáší  se  nad  své- 
tem,  nekonečně  dalek  a  přece  vienia  blíz^ 
a  svědkem  všeho,  co  se  děje.  Jsa  všemo- 
houcím stvořil  nebe  a  zemi  a  vše  na  nich  a 
mezi  nimi,  ne  že  by  toho  byl  potřeboval,  stačit 
sobě  sám,  ale  že  chtěl.  Proto  jest  i  celý  svět 
jeho  královstvím  a  on  neobmezeným  pánem 
nad  ním.  Stvoření  stalo  se  bez  jakékoli  hmoty 
i  nástroje,  pouhým  pokynem  vůle  jeho:  Stan 
se  a  stalo  se.  Stvořil  vše  ve  své  nevyzpyta- 
telné moudrosti  a  zařídil  vše  způsol>em  nej- 
lepším, vyměřiv   všemu   dobu  i  dosah  pů- 
sobnosti.  Isa  dárcem  života,  jest  i   dárcem 
denního  chleba,  ovšem  na  druhé  straně  i  pů- 
vodcem smrti  všeho.  Nebo  nebesa  jsoa  svi- 
nuta v  jeho  pravici  a  všickni  tvorové  krčí 
se  v  jeho  dlani,  tak  že  nic  nemůže  tmiknouti 
dosahu  jeho  moci;  a  i  zde  odpovídá  vSe  nejen 
jeho  moudrosti,  ale  i  jeho  spravedlnosti.  Vě- 
dění jeho  objímá  nejen  vše  od  nejzazších  kon- 
čin země  po  nejzaziSí  končiny  nebes,  tak  ie 
rozeznává  i  atomy  ve  vzduchu  a  černého  mra- 
vence v  noci,  ale  i  veškeru  přítomnost,  mi- 
nulost a  budoucnost.  Ono  vztahuje  se  i  na 
věci  tajné,  ba  i  nejvnitrnější  hnutí  srdce  a 
myšlénky.  lest  to  vědění  k  bytosti  t>oií  ná- 
ležející, věčné  a  nic  mimo  bytost  bo2í  stojí- 
cího, získaného  v  čase,  jako  jest  tomu  u  vě- 
dění lidského.  Nemaje  sluchu  ani  zraku,  jako 
těla  vůbec,  slyší  a  vidí  nicméně  vše,  neobme- 
zován  v  tom  překážkou  nijakou,  vzdálenosti 
ni  temnotou.  Rovněž  mluví,  poroučí,  zakazuje, 
slibuje  a  hrozí,  i  to  věčným  slovem,  ležícím 
rovněž  v  jeho  bytosti  a  nikoli  hlasem  a  způ- 
sobem lidským,  bůh  i-u  jest  laskavý,  dobro- 
tivý a  zvláště  milosrdný.  1  když  odměňuje  dle 
svého  slibu  ty,  již  jsou  jeho  poslušní,   stává 
se  to,  ne  pro  jejich  zásluhu  nebo  z  nutnosti 
nějaké  —  nemužef  býti  nijak  vázán,  aniž  má 
ohled  nějaký— ,  nýbrž  proto,  že  jest  milosrdný. 
Při  tom  nechať  jest  odměna  nebo  trest  jaký- 
koli, nemůže   nikdy  býti   o  nespravedlnosti 
nějaké  řeči.  Ovšem  platí  všecko  to  jen  pro  mu- 
sí i  my,  kteří  těší  se  zvláštní  jeho  přízni.  Třeba 
může  ve  své  ncobmezenosti  dělati  a  dělá,  co 
chce,  a  ve  svém  nevyzpytatelném  úradku  vše 
předurčil,  toŽ  jest  vedení  věrných  sluhů  na 
cestu  a  po  cestě  přímé  a  k  poslušnosti  pro- 
roka a  jeho  druhů  jeden  z  předních  důkazů 
jeho  lásky  a  uchování  těch,  kdo  vydali  jed- 
nou svědectví,  »že  není  boha  mimo  bohac, 
prvý  článek  víry  l-u,  pochyb  a  nejistoty  ve 
věcech  víry,  tedy  dobré,  vynikajícím  oborem 
jeho  činnosti,   vůbec  jest  dokonalost  nevy- 
žadující nijakého  doplňku  předním  jeho  attri- 
butem.  Ona  vymáhá  mu  také  kult  již  sama 
sebou,    pouhým   diktátem    rozumu,    nehledě 
k  tomu,  že  ústy  proroků  sám  vyjádřil,  že  je 
tvorstvo  povinno  jemu  sloužiti.  Tvorové  po- 
znávají ho  rozumem,  jemu  patřiti  tváři  v  tvář 
dovoleno  z  jeho  milosti  a  přízně  jediné  nebe- 
šťanům. Patření  to  Jest  dovršením  jejich  ostat- 
ních radostí  (viz  K  áj).  Pojem  l-u  o  bohu  ne- 


Islám. 


777 


vykazuje  nic  nového,  nijaké  vyšií  pojimání 
boha,  jsa  složen  v  celku  z  prvků  židovských 
a  křesťanských,  z  části  i  pohanských;  na  druhé 
straně  sluší  však  konstatovati,  že  jest  prost 
všeho  nedůstojného. 

2.  Víru  v  andély  přejal  I.,  jak  i  jména 
hlavních  svědčí,  ze  Židovství,  třeba  ne  zcela 
věrně.  Dle  víry  l-u  jsou  andělé  (mafak  t.  j.  po- 
sely skutečné  bytosti,  stvořené  z  ohně,  vyni- 
kající naprostou  čistotou,  bez  rozdílu  pohlaví. 
Popírati  to  nebo  nenáviděti  andělů  stačí,  by 
muslim  prohlášen  byl  nevěrcem.  V  popředí 
andělů  jsou  čtyři  archandělé  {al-maldikatu-l- 
kirámu):  Isráfíl,  Mikáíl  (Michael),  Dži- 
b  r  á  i  1  (Gabriel)  a  A  z  r  á  i  1.  Gabriel  jest  vlastní 
posel  boží,  Michael  funguje  v  i-u  jako  patron 
židů,  IsráfŮ  jest  andělem  trouby  v  den  vstání 
z  mrtvých,  Azráíl  andělem  smrti.  Stvořil  je 
bůh,  jenž  svěřil  jim  záležitosti  tvorstva,  vy- 
konávání osudu  mezi  nimi  a  jich  řízení,  jakož 
i  řízení  světa  vůbec.  Nejrozsáhlejší  obor  pů- 
sobnosti má  Isráfíl,  jenž  svým  působením 
obsahuje  skutečně  téméř  celý  svět  (sedmero 
nebes,  sedmero  zemí,  větry,  genie,  lidi  ano 
i  divoká  zvířata).  Nad  nebem  bdí  Rizván,  nad 
peklem  Málik.  Vedle  těchto  všeobecných 
andělů  existují  andělé  vlastní  každému  člo- 
věku. Jeden  bdí  nad  potravou,  druhý  nad  ná- 

Soiem,  třetí  nad  dechem,  čtvrtý  nad  životem 
eho  trváním  a  koncem).  Zvláště  veliký  vý- 
znam mají  ctnípísaři  (ktrdm-ul-kátibin),  též 
zvaní  nohsledové  {muakkibát  t.  j.  jdoucí 
v  patách^,  z  nichž  jeden  stoji  stále  po  pra- 
vici, druhý  po  levici  každého  člověka,  každý 
skutek  jeno  zapisujíce,  prvý  dobré  na  bílý 
list,  druhý  zlé  na  černý.  Andělově  Muňkar 
a  Nakír,  černí  s  modrýma  očima  a  s  drápy, 
jimiž  zemi  rozrývají,  navštěvují  dle  víry  l-u 
Člověka  v  hrobě  po  jeho  pohřbení  a  posadivše 

Í*ej  vyšetřují  jeho  víru  v  boha  a  proroka, 
sou-li  spokojeni  s  odpovědí,  nechají  nebož- 
tíka klidně  spáti,  otevřevše  mu  po  straně 
u  hlavy  jeho  okno,  jímž  dívá  se  na  místo 
v  ráji  pro  něj  určené;  v  opačném  případě 
tlukou  nebožtíka  kyjem  železným  a  otevrou 
mu  okénko  s  vyhlídkou  do  pekla.  Muhammed 
sám  tvrdil,  Že  procházeje  se  hřbitovem  slyšel 
řev  trýzní' ných  nevěrců,  jímž  i  jeho  velbloud 
se  podfsil.  Padlým  andělem  (Korán  II,  33) 
jest  i  ďábel,  zvaný  iblís  (v.  t.)  nebo  šaitán, 
mající  rovněž  svou  družinu.  Mezi  anděly  a 
dábly  jsou  džinnové,  o  nichž  viz  článek 
Džinn. 

3.  O  knihách  viz  násl.  oddíl  Proroci  a 
článek  Korán. 

4.  Proroci.  Z  velkého  počtu  proroků,  jichž 
dle  tradice  muslimské  bylo  124.000  nebo  do- 
konce 224.000,  pověřeno  bylo  prý  313  obrá- 
cením lidstva  od  nevěry  a  pověry.  Z  těch 
šesti  dostalo  se  nových  zákonů,  z  nichž  ná- 
sledujícími odvolány  předchozí.  Těchto  šest 
proroků,  pro  jichž  poměr  k  bohu  má  i.  vlastní 
attributy,  jsou  v  pořadu:  Adam  zvaný  saftj- 
juUdhi  t.  j.  vyvolenec  boží,  Noe  (Núh),  zvaný 
nabbiuUdhi  t.  j.  kazatel  boží,  Abrahám  (Ibrá- 
hím),  zvaný  chaUl-ul-ldhi  t.  j.  přítel  boží,  Moj- 
žíš  (Músá),  zvaný   Kalim-ul-ldhi  t.  j.   s  nímž 


bůh  rozmlouval,  Ježíš  (Isá),  zvaný  Rúh-uNdht, 
duch  boží,  konečně  Muhammed  zvaný  Ra- 
súl'ul'ldhit,].  posel  boží.  Z  těch  obdržel  Abra- 
hám deset  ícnih,  Mojžíš  Tóru,  Těžíš  Evange- 
lium {Ind\il)  a  Muhammed  Korán.  Knih  pro- 
rockých vůbec  uznává  I.  104,  z  nichž  100 
(Adamových  10.  Setbových  [Síš]  50,  Heno- 
chových  [Idrís]  30  a  Abránámových  10)  šlovou 
sahifa;  k  nim  pojí  se  4  knihy  (kitdb):  Tóra, 
Žalmy  Davidovy  (-^iíWr),  Evangelium  a  Korán. 
Přívrženci  těchto  nauk  šlovou  ahl-uťkitdbi 
t.  j.  lidé  knih.  Muslimu  stačí  pouhá  znalost 
Korchiu,  jenž  obsahuje,  jak  odpovídá  skuteč- 
nosti, vše  z  ostatnícn  knih,  co  a  jak  právě 
zdálo  se  Muhammedovi  nutným  pro  muslima. 
Muhammed  sám  zove  se  i  v  tomto  ohledu 
pečetí  proroků  (chdtam-ul-anbijdi'^  na  znamení, 
že  jím  náboženská  evoluce  definitivně  je  uza- 
vřena. To  jest  důležito  i  se  stanoviska  mo- 
derního potud,  že  muslim,  považuje  I.  za  konec 
tohoto  processu,  pokládá  přijetí  na  př.  kře- 
sťanství za  návrat  do  stavu  nižšího  než  i.  a 
z  toho  důvodu  ie  odmítá.  Stejně  chová  se 
muslim  i  k  jakékoli  nové  činnosti  reforma- 
torské  ani  jí  nepřijímaje,  poněvadž  pevně 
věří,  že  Muhammedem  řada  proroků  neod- 
volatelně je  uzavřena.  I.  má  sice  své  sekty 
a  v  oboru  jich  různé  novoty,  ale  zde  jde 
z  pravidla  jen  o  osobu  a  politiku,  nikdy  však 
o  změnu  systému.  To  jest  velmi  důležité  pro 
pDsuzováni  sektářství  v  l-u. 

5.  Soudný  den,  po  arabsku  kijdmat  t.  j. 
vstání.  Doba  jeho  jest  dle  souhlasného  úsudku 
muslimů  známa  jediné  bohu.  Svět  bude  moci 
Jen  tušiti  jeho  blížení  se  dle  určitých  známek, 
jichž  uvádí  se  25  a  jež  všecky  značí  zvráce- 
nost poměrů  stávajících  (úpadek  víry,  návrat 
k  modlářství,  zničení  svatyně  mecké,  nepo- 
koje a  vzpoury,  velká  bída,  spousty  Gógu  a 
Magógu  [v.  t.],  válka  s  Řeky,  Turky  a  Židy,  vy- 
stoupení Antikristovo  [dadfd^dl],  objevení  se 
Ježíšovo,  příchod  imáma  Mahdíno  [v.  I  mám] 
aj.).  Vlastním  předchůdcem  bude  vyjití  slunce 
na  západu,  zatměni  měsíce,  mohutný  vichr 
atd.  Na  zatroubení  Isráfílovo,  a  sice  druhé 
(prvé  jest  jen  zatroubení  hrůzy,  při  němŽ 
se  hory  budou  hýbati,  země  kolísati  jako  loď 
na  vodě,  nebe  se  posune  se  svého  místa, 
tělesa  nebeská  se  zatmí  a  hvězdy  budou  pa- 
dati atd.),  svalí  se  dle  Koránu  (39,  68)  mrtvo 
k  zemi  vše,  co  je  na  nebi  i  na  zemi,  vyjma 
ty,  jež  bůh  chce;  dle  výkladu  zůstane  na  zemi 
pouze  Iblís,  na  nebi  čtyři  archandělově,  jako 

Eoslední  anděl  smrti;  i  ti  však  později  zhynou. 
He  víry  lidu  nastane  zkáza  světa  tím,  že 
anděl  smrti  položí  jednu  ruku  pod  sedmou 
zemi  a  druhou  nad  sedmé  nebe  a  srazí  je 
dohromady.  Když  vše  bude  mrtvo,  vzbudí 
bůh  opět  vše  a  sice  v  obráceném  pořádku, 
napřed  Isráfíla,  pak  ostatní  archanděly  atd.; 
po  názoru  l-u  oživí  bůh  i  zvířata,  mezi  nimi 
jako  prvé  koně  al-Buráka  (v.  t.),  s  kterým 
odeberou  se  pak  k  hrobu  Muhammedovu. 
Duše  lidí  vejdou  chrupavkou  nosu  do  svých 
těl,  jež  obživnou.  Lidé  shromáždí  se  na  pe- 
kelném mostě,  zatím  co  bůh  tuto  zemi,  poně- 
vadž na  ní  hříchy  byly  páchány,  změní  v  peklo, 


778 


Islám. 


kdežto  na  nové  zemi  z  béloskvoucího  kovu, 
již  pfine^e,  zřídí  ráj.  Dle  jiné  tradice  učiní 
tak  Gabriel,  umiste  ráj  po  pravici  a  peklo 
po  levici  trůnu  božího,  načež  napne  přes 
peklo  most  a  postaví  váhy.  Most  pekelný* 
jest  tenči  vlasu,  ostřejší  meče.  tmavější  noci. 
Dle  Koránu  (78,  18)  budou  se  ubírati  lidé 
k  soudu  v  houfech;  dle  tradice  bude  jich 
(Ivanáct,  různých  dle  povahy  lidí.  Toliko  jedna 
třída  (12.)  bude  zářiti  jako  mčsíc  v  úplňku 
a  přejde  rychlostí  blesku  přes  pekelný  most, 
ostatní  vstanou  s  příznaky  svých  neřestí  to- 
hoto svéta  (na  př.  kdož  jedli  zapovézené  jako 
svine,  nespravedliví  soudci  slepí  a  kol  hma- 
tajíce, lidé  ješitní  jako  hluší  a  némí  atd.).  Ne- 
vérci  půjdou  pešky,  véřící  pojedou  na  vozech 
nebo  statných  velbloudech.  Po  té  obdrží  každý 
knihu  svých  skutků,  dobrých  i  zlých.  Knihy 
ty  budou  poletovati  jako  vločky  snéhu  vzdu- 
cnem  a  každý  zachytí  svou,  bohabojní  pravicí, 
bezbožní  levicí,  nevérci  ponesou  je  na  svých 
zádech.  Skutky  dobré  i  zlé  každého  jedno- 
tlivcc  se  odvazují  a  dle  toho,  je-li  převaha 
dobrých,  přijde  člověk  z  milosti  boží  do  nebe 
(ráje),  nebo  do  pekla.  Nevérci  (nemuslimové) 
dostanou  se  do  pekla  již  cestou,  ježto  nedo- 
vedou přeiíti  most  pekelný  a  pro  jeho  kluz- 
kost  do  onné  spadnou. 

Ráj  (d^annat),  nebe,  má  osm  (dle  jiných 
sedm)  různých  oddělení,  v  tradici  8  bran  zva- 
ných, naproti  7  peklům,  na  znamení,  že  milo- 
srdenství boží  jest  větší  než  jeho  trestající 
spravedlnost.  Jsou  to :  1.  d{annat-ul-chuldi^ 
zahrada  věčnosti  (Kor.  25,  16;  ze  žlutých  pe- 
rel; 2.  ddr-u8'Salámi,  dům  pokoje  (Kor.  6. 
127)  z  červeného  jakutu;  3.  dár-ul-kdrari^  dům 
pobytu  (Koř.  40,  42);  4.  di{annatu  Adana^  za- 
hrada Edcn.ská  (Koř.  9,  72)  z  bílých  perel; 
5.  d{jnnat-ul-mavd^  zahrada  útulku  (Kor.  32, 
19)  ze  smaraíjdu;  6.  di{armat-un-nd tmi,  zahrada 
pohodlného  života,  rozkoše  (Kor.  6,  70)  ze 
stříbra;  7.  d\annatu  Illijjňtn,  zahrada  Illijjún- 
ská  (Kor.  83,  18)  z  bílých  korálů;  8.  d\annatu-l- 
Firdausi,  zahrada  rajská  (Kor.  17, 107)  ze  zlata. 
Obyvateli  jednotlivcích  rájů  jsou:  1.  proroci, 
poslanci,  mučenníci  a  lidé  štědří;   2.  zbožní; 

3.  kdož  rádi  dávali  almužnu  a  povinné  dávky; 

4.  kdož  nabádali  k  dobrému  a  odvraceli  od 
zlého;  5.  kdož  krotili  své  choutky;  6.  pout- 
níci mečtí;  7.  ti,  kdož  účastnili  se  svaté  války 
(džihádu);  8.  kdož  odvraceli  své  zraky  od  za- 
povězeného, konali  dobré,  byli  laskaví  k  pří- 
buzným, milosrdní  k  bližnímu  atd.  Podrob- 
nosti vylíčeny  jsou  v  Koránu  (súra  47,  55, 
56,  76  a  j.),  hlavně  pak  v  tradici,  způ.sobcm 
nejdobrodružnějším,  hovícím  co  nejvíce  smy- 
.<ílnosti.  Vše  zbudováno  z  nejskvostnějších 
drahokamů,  při  čemž  jednotlivé  brány  i  v  ji- 
ném pořadu  se  uvádějí.  Ráj  4.  (zahračla  cden- 
ská)  ční  nad  ostatními,  jež  kokm  něho  jsou 
seskupeny,  vynikaje  nade  všecky  svou  nád- 
herou. Rájem  protékají  čtyři  [)rameny:  vody, 
mléka,  vína  a  medu  (Kor.  47,  ló  a  n.),  sbíha- 
jící se  do  vodní  nádržky  Kausaru.  řeky  Mu- 
hammedovy,  a  vytékající  ze  čtyř  úhlů  kupole, 
každá  z  jednoho  slova  výroku:  bismi-lláhi- 
iTíj /i »i<jn/-rrťi/2i'mít.j.  jménem  boha  milosrdného 


slitovníka.  Stromy  rajské  nensychaji,  listí  Jejich 
neopadá,  plody  nemizejí.  Nejvétším  z  nich  jest 
Túbá  sáhající  až  k  podnoži  trůnu  božího,  zatím 
co  nejnižší  jeho  větve  jsou  v  zemském  nebi; 
proniká  celý  ráj,  jeniuž  dává  stín.  Ovoce  iebo 
jest  předmětem  touhy  nebeSCanfi;  při  vanka 
nárazem  listí  povstává  nejskvostnější  hudba. 
Pod  ním  sídli  ve  skvostném  stanu  sám  Mn- 
hammed.  Obyvatelem  ráje  jsou  húry  (v.  t). 
FozemšCanům,  t.  j.  těm  z  lidí,  již  do  ráje  se 
dostanou,  skýtá  se  všeho,  čeho  hrdlo  ráčL 
Jsou  věčně  mladí,  oděni  nejskvostnějžúni 
vzdušnými  šat)',  prosti  všeho  lidského,  sla- 
bosti a  neřestí  (plivání,  smrkání  atd.).  Naopak 
jako  na  světě  stáří  a  slabosti  přibývá  jim  svě- 
žesti a  krásy.  Toliko  pro  jídlo,  piti  a  man- 
želské obcování  dostává  se  jim  síly  lOOnásoboé 
jako  na  světě.  Přívrženec  Í-u  nalézá  tam,  čeho 
obyčejný  syn  pouště  postrádá  nebo  po  čem 
zvláště  touíží  (stín,  vodu),  vŠe  v  jakosti  nej- 
lepší a  v  hojnosti.  Patrně  měl  tento  odstavec 
nauky  býti  největším  lákadlem,  jak  se  i  ve 
skutečnosti  osvědčuje.  Obyvateli  ráje  stane 
se  i  10  zvířat  proslulých  v  i-u:  oslice  proroka 
Sáliha,  tele  Abrahámovo,  skopec  IsoiáílŮT, 
kráva  Mojžíšova,  velryba  Jonášova,  osel  Uzaj- 
rův  (Ezrův),  mravenec  Šalamounův,  dudek 
královny  ze  Sáby  Bilkís,  velbloudice  Muham- 
medova  a  pes  sedmi  spáčů.  Pobyt  v  ráji  trvá 
věčné. 

Peklo  muslimské  má  sedm  samostatných 
oddělení  (Kor.  15,  44),  jež  jsou:  D^ahannam 
(z  hebr.  géhinnóm\  peklo  určené  pro  muslimy; 
odpovídá  spíše  očistci,  ježto  dle  Koráno 
(19,  44)  není  jediného  muslima,  který  by 
nesestoupil  do  pekel,  naproti  tomu  všaKdle 
víry  í-u  žádný  muslim  nezůstane  v  pekle,  ný- 
brž vytrpěvše  dle  míry  svých  hříchů,  vejdou 
do  ráje.  Jinak  ovšem  prohlašuje  na  př.  Koř. 
23,  109  a  jinde  pobyt  v  ohni  za  věčný;  2.  Ul' 
^\'d  (Kor.  70, 15),  dle  výkladů  peklo  pro  dáblaa 
jeho  družinu,  dále  pro  mágy;  3.  Hutama  (Kor. 
104,  4),  dle  výkladů  peklo  pro  židy;  4.  Sdir^ 
peklo  pro  křesťany;  5.  Sakař  (Koř.  54,  58; 
74,  43),  peklo  pro  Sabejce;  6.  D^ahim,  peklo 
pro  modláře;  7.  fídvija  (Kor.  101,  8),  pro  po- 
krytce. Kdežto  názvy  pro  2.-6.  peklo  značí 
peído  jako  říši  ohně,  stejně  jako  i  hebr.  gé- 
hinnóm,  jež  jest  základem  1.,  jest  peklo  7.  be- 
zednou propastí.  O  místě  pekla  není  určitosti 
(pod  sedmou  zemí,  ale  srv.  i  777).  Uprostřed 
pekla  na  ohnivém  trůnu  sedí  jeho  strážce  Málik. 
I  peklo  vystrojila  fantasie  Muhammedova  způ- 
sobem nejdobrodružnějším.  Hloubka  jeho  je 
nedostižitelná  a  jednotlivá  pekla  jako  patra 
pod  sebou  umístěna  se  stupňovaným  žárem. 
Oheň  jeho  neuhasíná,  nesvítí,  nýbrž  jen  pálí  a 
žár  jeho  jest  takový,  že  by  musil  se  dvakráte 
hoditi  do  moře,  by  dalo  se  ho  použiti  ve 
světě.  Jestif  oheň  pozemský  ^/^f^  ohně  pekel- 
ného, dle  tradice  pouhý  kouř  ohně  pekelného, 
z  atomu  tohoto,  jejž  vyžádal  si  Gabriel  pro 
Adama  k  vaření  a  jenž  70krát  pohroužený 
v  proudech  rajských  ještě  roztavil  horu.  Pe- 
kelníci stenají  v  ohni  pekelném  v)'dávajícc 
zvuky  podobné  hýkání  oslů.  Oděv  jejich  jest 
krátký  šat  z  ohně,  nápoj  vroucí  voda  a  hnis, 


Islám 


779 


pokrm  ovoce  pekelného  stromu  zakkúm,  iež 
spaluje  jich  nitro.  Jsou  upoutáni  řetčzi  jdoucími 
ústy  a  zadkem,  levice  připoutána  ke  krku,  pra- 
vice vtlačena  do  srdce  a  vytaiena  mezi  lopat- 
kami. Každý  obyvatel  připoután  jest  řetězem 
k  jednomu  satanovi.  Tvář  jejich  je  černá,  oči 
Šedomodré,  na  ústech  mají  pečef,  biti  jsou  že- 
leznými kyji.  Touží  jen  po  smrti.  Vedle  ohně 
má  peklo  své  hady  jako  krk  baktrického  vel- 
blouda a  štíry  velké  jako  mezkové.  Ti  vra- 
cejí do  ohně  pekelníky,  snažící  se  uniknouti. 
O  i>ekle  muslimů  to  ovšem  neplatí.  Jeho  oby- 
vatelstvo složeno  jest  z  bezbožných  starců, 
odbojných  mladíků  a  prostopášných  žen.  Do 
pekla  dostáli  se  hlavně,  že  zanedbávali  mo- 
dlitby, zdráhali  se  dávati  almužnu,  pili  víno, 
lichvařili  a  v  mešitách  vedli  světské  řeči.  Muži 
budou  přivedeni  za  bradu,  ženy  za  vlasy  a 
offiny.  Nebudou  ani  sami  spoutáni  ani  se  sa- 
tany spřežení,  oči  nebudou  šedomodré,  na 
ústa  nevtlačí  se  pečeC  a  tvář  jich  nezčerná. 
Nebo  oheň  zachvátí  je  dle  míry  hříchů  po  pu- 
pek, jiné  po  hrdlo,  ale  nespálí  ani  Jejich  srdce, 
ježto  postili  se  v  Ramazánu,  ani  jejich  tváře, 
ježto  kořili  se  před  alláhem.  V  ohni  zůstanou, 
pokud  bůh  chce.  Z  jeho  milosrdenství  vyjdou 
na  přímluvu  Muhammedovu,  který  je  osobně 

Bropustí,  vSickni  ti,  již  vyřknou  vyznání  víry: 
íení  boha  mimo  boha  a  Muhammed  jest  boŽí 
prorok.  Ježto  jsou  ohněm  ňa  uhel  ztráveni, 
dovede  je  Muhammed  k  proudu  života,  ha- 
já vánu,  u  brány  rajské,  v  němž  se  umyvše 
vyjdou  jako  mladíci  s  hladkým  obličejem  do 
ráje,  kde  smaže  jim  bůh  na  iich  prosbu  i  po- 
slední stopu,  nápis,  dle  něhož  jako  bývalí 
pekelníci  od  ostatního  obyvatelstva  ráje  se 
rozeznávají.  Ostatní  pekelnici  vidouce  je  vy- 
cházeti z  ohně  volají:  O  žel,  kdybychom  byli 
muslimy,  vyšli  bychom  z  ohně.  Viz  i  Araf 
6.  Předurčeni  (takdir)  obsahuje  dle  ortho- 
doxního  názoru  l-u  vše  ve  světě,  ať  se  to  již 
stalo  nebo  teprve  stane,  af  jest  to  dobré  nebo 
zlé.  Nic  ve  světě  nemůže  nastati,  stav  žádný 
ni  úkon,  dobrý  ni  zlý,  poslušnost  ni  nepo- 
slušnost, víra  ni  nevěra,  choroba  ni  zdraví, 
bohatství  ni  chudoba,  život  ni  smrt,  by  nebylo 
od  věčnosti  bohem  stanoveno.  Vše  pochodí 
úplně  z  vůle  boží  a  neodvolatelně  zazname- 
náno na  t.  zv.  al-lauhul  mahfúj^  t  j  desce 
uchované.  Slovo  toto  vyskytuje  se  v  Kor. 
85,  22,  kde  se  praví,  že  i  Korán  na  ní  byl 
napsán.  Táž  deska  vyskytuje  se  v  Kor.  36, 11 
jako  imdmun  mubinun^  t.  j.  vůdce  jasně  mlu- 
vící. Nauka  o  praedestinaci  jest  původcem 
proslulého  fanatismu  muslimského,  neobáva- 
jícího se  pro  sebe  žádného  nebezpečí,  právě 
tak  jako  se  strany  druhé  úplné  indoíence, 
vrcholící  ve  všem  v  odevzdanosti  do  vůle 
boží  -  jak  bůh  chce  (má  sdlUhl),  Orientálovi 
jest  nejen  útěchou  v  jakékoli  zkoušce  životní, 
ale  i  pláštíkem  pro  jakýkoli  zločin,  nebof 
»nap8áno  v  jeho  předurčení*.  Se  strany  druhé 
stala  se  právě  ona  základem  spekulace,  nejprve 
náboženské,  kde  zavdala  podnět  ku  vzniku 
různých  sekt  v  l-u,  a  pak  i  filosofické,  pokud 
pohybuje  te  na  půdě  domácí.  I  orthodoxni 
názor  bylo  třeba,  ne-li   doplniti,  toŽ  aspoň 


vyložiti  v  tom  směru,  že  bůh,  jsa  původcem 
všeho,  dobra  i  zla,  dobro  usoudil  a  je  chce, 
k  němu  vede  a  v  něm  radost  má,  na  druhé 
straně  sice  i  zlo  ustanovil,  ale  neporoučí  ho, 
k  němu  nevede  a  v  něm  radosti  nemá.  Zlo 
jest  výsledkem  svedení  člověka,  bůh  ho  nená- 
vidí a  zakazuje.  Popírati,  že  bůh  nemá  zlo  a 
nevěru  v  ošklivosti,  činí  muslima  nevěrcem. 
Náboženských  úkonů  znal.  patero:  1.  vy- 
znání víry  {kalima),  t.  j.  recitování  vÝroku  Ko- 
ránu: Lá  iláha  illa  l-ldhu  va  Muhammadun 
rasúl-ul-ldhi,  t.  j.  není  boha  mimo  boha  a  Mu- 
hammed jest  prorok  boží;  2.  modlitbu  (5a/^ř, 
perské  iiemdi)\  3.  půst  (Ruid)]  4.  almužnu 
{^akdt)\  5.  pouí  k  posvátným  místům  do 
Mekky  a  Mecfiny)  iHadidi).  Korán  zve  těchto 
pět  úkonů  >pět  sloupů  či  základů«  praxe  i-u. 

1.  Vyznání  víry  uvedenými  slovy  Koránu 
jest  prvým  ze  sloupů  těch.  Do  l-u  zdá  se  býti 
přejato  liž  ze  starého  pohanského  kultu  arab- 
ského. Ono  žádá  se  na  těch,  již  k  l-u  se  obra- 
cen', jako  symbol  tohoto  obratu,  i  od  přísluš- 
níků l-u  a  sice  po  celý  život.  Výslovně  stanoví 
se,  že  je  musí  každý  muslim  prosloviti  hlasité 
nejméně  jednou  za  svého  života,  musí  pilně 
si  býti  vědom  jeho  významu,  musí  v  ně  věřiti 
»sracem<,  musí  vyznávati  je  do  smrti,  před- 
nášeti je  korrektně  a  znáti  se  k  němu  vždy 
a  vyznati  je  bez  váháni.  Naproti  tomu  nepři- 
pomíná se  obřízka  (chatua)  ani  jednou  v  Ko- 
ránu ni  tradici  a  není  závaznou  pro  dospělé, 
jimž  stačí  pouhé  vyznání  víry.  Přes  to  i  ona 
jest  institucí  l-u.  patrně  na  základě  zvyklosti. 

2.  Pojem  modlitby  v  l-u  jest  širší  neí 
pouhé  »obrácení  mysii  k  bohu«.  Žádá  se  pře- 
devším, aby  šat  i  tělo  bylo  čisté,  právě  tak 
jako  i  místo  modlitby  musí  býti  beze  všeho, 
co  je  znečišťuje.  Odtud  povinná  umývání  v  l-u 
před  každou  modlitbou  a  sice  vnfM,  t.  j.  oby- 
čejné umýváni  tváře,  rukou,  nohou  atd*,  a  gusl 
(v.  t.),  mimořádné  umývání  celého  těla  po 
větším  znečištění.  Modlitba  sama  připouští  se 
soukromá  i  veřejná  (v  mešitě),  ojediněle  i  ve 
společnosti,  při  čemž  bohoslužba  v  mešitách 
považuje  se  za  záslužnější.  Modlitba  musí  se 
absolutně  konati  po  arabsku,  z  čehož  plyne 
zákaz  l-u,  překládati  Korán  do  jiných  jazyků* 
Modlitba  koná  se  povinně  nejméně  pětkrát 
denně,  třeba  jediné  místo  Koránu  o  modlitbě 
jednající  (súra  30,  16  a  17)  uvádí  jen  čtyři 
denní  doby.  Doby  ty  jsou  večer  {masa),  ráno 
(^ubh),  poledne  {\unr)  a  odpoledne  (ašijj). 
Praxe  l-u  rozdělila  ve  shodě  s  předními  auto- 
ritami pojem  večera  na  pojem  západu  slunce  a 
doby  po  západu  slunce,  čímž  stanovena  5.  doba 
modlitby.  Modlitba,  jejíž  forma  (rak'a)  jest  ne- 
změnitelnou, počíná  stoje  s  rukama  po  stra- 
nách, t.  zv.  nijja,  t.  j.  úmysl,  následuje  takbir 
(slova  Alláh  akbar, bňh  je  veliký),  při  nichž  palce 
dotýkají  se  laloků  ušních,  plochy  rukou  jsou 
otevřeny  po  stranách  tváře,  po  té  kijám,  stání 
s  očima  pokorně  sklopenýma  a  rukama  na 
sebe  složenýma  (pravá  na  levé)  nad  pupkem ; 
některé  sekty  kladou  tu  ruce  na  prsa,  coŽ 
jest  i  všeobecným  zvykem  žen  bez  rozdílu 
sekty,  šiovci  nechávají  ruce  po  stranách ;  ná- 
sleduje taavvu\  či  *aúiu  billáhi,  t.  j.  utÓcání 


780 


Islám. 


•e  k  boha  před  klet^  satanem,  a  tasmijja, 
t,  j.  formule  bismillahi^r-rahmáni-rrahimi,  ve 
Jménu  boha  slitovníka  milostivého  s  fátihou 
(yix  FátihaV  Potom  následuje  Ubo volni  mo- 
dlitba z  Koránu,  nejméně  1  delší  neb  dva  kratší 
verše.  Ncjobyčejnéji  čte  se  súra  112.  Násle- 
dují t*ikbiri  ruku  (t.  j.  proslovení  formule  bůh 
jest  veliký  s  hlavou  a  tělem  nakloněným  a 
rukama  s  prsty  poněkud  roztaienými  polo- 
lenýma  na  kolena)  a  tasbíhi  ruku  (trojnásobné 
opakování  formule:  Velebím  svatost  svého 
pána  velkého,  v  téže  poloze).  Po  t  iv.  kijdmu 
idmfuUdh  t\  tasmfa,  t.  j.  stání  s  rukama  po 
stranách,  při  níi  modlící  se  ke  slovům  imá- 
movým  ^modlí-li  se  sám,  tož  je  i  říká)  »bůh  slyší 
toho,  kdo  jej  chválí«  odpovídá  pokonrým  hla- 
sem: O  pane!  tys  veleben.  Následuji  takbíri 
sldi(Ja,  proslovení  slov:  aUáh  akbar  (bůh  jest 
veliký)  na  kolenou,  tasbihi  sid{da,  t.  j.  slova 
velebím  svatost  svého  pána  nejvyššího,  po 
třikráte  v  poloze,  kde  modlící  se  klečíce  do- 
tknou se  nejprve  nosem,  pak  čelem  země,  a 
tokbiri  difalsa,  t.  j.  říkání  slov  alidh  akbar 
sedmo,  tak  sice,  ze  modlící  se  zvednuv  hlavu 
a  tělo  z  předešlé  polohy  sedne  na  lýtka,  maje 
při  tom  ruce  na  stehnech,  a  opět  takbirí  sidf- 
aa  a  tasbihi  sid^da.  Takbiri  kijdm,  t  j.  slova 
alldh  akbar  proslovená  stoje,  ukončuje  celou 
ralíu,  t.  j.  modlitbu,  jak  uvedena.  Modlitba 
ta  může  se  opakovati.  Nová  rak*a  počíná 
prvou  súrou  Koránu  (fátihou)  a  končí  právě 
tak  jako  celá  modlitba  vůbec  slovy  alláh  ak- 
bar sedmo,  t.  zv.  takhir-ul-kuúd.  Vžay  po  dvou 
fak'ách  recituje  modlící  se  kleče  na  zemi  tak 
tv.  tahijju^  pozdrav  svolávající  pokoj  a  po- 
žehnáni boží  na  proroka  a  dobré  sluny  boží, 
a  tašahhud^  proslovení  vyznání  víry  s  pozdvi- 
žením ukazováčku  pravé  ruky.  Konečné  mo- 
dlitby, proslovené  jako  tahijja  kleče  na  zemi, 
tak  sice,  že  sedí  si  modlící  na  levé  noze  a 
ruce  má  na  kolenou,  jsou  prosba  za  smilování 
boží  nad  prorokem  a  jeho  potomky  (d  rúd) 
a  prosba  modlícího  za  požehnání  v  tomto 
i  onom  životě  a  uchování  ohne  pekelného 
(dud).  Konec  modlitby  tvoří  pozdrav  {saldm) 
»pokoj  a  milosrdenství  boží  s  vámic,  proslo- 
vený s  hlavou  otočenou  v  levo  i  v  právo.  Šiovci 
vykazují  některé  nepodstatné  změny  v  uve- 
dených modlitbách,  buď  je  vynechávajíce  celé 
(na  př.  tahijju),  nebo  z  části  (durůd)  nebo  je 
a  gesta  obměňujíce  a  něco  přidávajíce. 

Povinnou  jest  modlitba,  jak  bylo  řečeno, 
pětkráte  denně  a  sice:  1.  ranní  mezi  úsvitem 
a  východem  slunce  (saldťul-fad^ri,  2.  rak'a)\ 
2.  polední  {salát  uf-^wAr),  jak  poČne  slunce 
klesati  (4.  r.),  4.  večerní  {sa  dťui-magrib), 
krátce  po  západu  slunce  (3.  r,),  3.  odpo- 
lední (saldťul-' asn\  mezi  oběma  předcho- 
zími (4.  r.)  a  noční  (saldt-ul-išd),  když  noc  na- 
stala (4.  r).  Těchto  pět  modliteb  poručeno 
prý  bohem  a  zovou  se  proto  fai-^,  K  nim  se 
druží  t.  zv.  sunna  (t.  j.  zvykové  modlitby), 

^ž  konají  muslimové,  protože  prý  konal  je 
uhammed.  Jsou  to  2  rak'a  před  modlitbou 
ranní,  4  r.  před  a  2  po  modlitbě  polední, 
4  libovolné  v  době  odpolední,  2  po  modlitbě 
po  západu   slunce   a   2   po   modlitbě   noční. 


k  tomu  4  libovolné  v  době  vyhrazené  5.  mo- 
dlitbě. Tak  zv.  nail  (nadbytek)  tvoři  modlitby, 
jei  se  doporučují,  jejichž  vynechání  však  ne- 
považuje se  za  nřich.  Jsou  to  vždy  2  nebo 
více  rak'a  po  modlitbě  polední,  Yečemí  a 
noční,  dále  8  r.  po  východu  slunce,  8  r. 
před  polednem  (o  11.  hod.  dop.)  a  9  r.  po 
půlnocL  Vitr  zove  se  podobná  nadbytečná 
modlitba  o  lichém  počtu  rak'a  po  modlitbě 
noční  (5.).  Jak  viděti,  stýkají  se  v  potx>inosti 
muslhnově  tyto  modlitby,  jejich  samostatnost 
jeví  se  tím,  že  počínají  vždy  znova  uvedenou 
z  počátku  niijou.  Jest  dovolena  i  přestárla 
mezi  nimi,  ale  zakázáno  jakékoli  se  obíráni 
světskými  věcmi  v  době  přestávky.  Modlitba 
muslimova  končí  tím,  že  rozpřáhnuv  ruce  tvář 
jimi  přejede,  symbolicky  tak  požehnání  nď>es 
na  sebe  přenášeje;  po  tomto  obřadě  modlí 
se  ještě  munddiat,  modlitbu  vzatou  z  Koránu 
nebo  tradice.  Modlitba  koná  se  doma  nebo 
v  mešitě,  jednotlivě  nebo  společně.  Společná 
modlitba  v  mešitě  počíná  t.  zv.  ikdma,  vy- 
bídnutí k  modlitbě,  když  zaujali  věi^cí  svou 
posici.  Formule  její  jest  tál  jako  ezánu.  t.j. 
volání  k  modlitbě,  ohlašovanému  zvláštním 
vyvolavačem  (mti^ťn,  v.  t.)  s  minaretu  (ma- 
ndret)  mešit,  u  menších  mešit  ze  dveři,  v  uve- 
deních pěti  dobách  denních.  Vedle  uvede- 
nýcfi,  takřka  oíhcielních  modliteb,  jsou  i  nx>- 
díitby  zvláštní.  Takovou  jest  na  př.  páteční 
modlitba  muslimů  o  2  rak'ách  po  denní 
modlitbě  polední  (sa.'dt-ul'd^um'a)  spojená 
s  kázáním  (viz  Chutba);  jestif  pátek  muslimu 
tolik  co  neděle  světu  křesCanskému  (víz 
Džum'a);  postní  modlitby  v  měsíci  Rama- 
zánu  a  pod.  V  době  války  modlí  se  vojínové 
t  zv.  seláťul-chauf  modlitbu  strachu  (2  rak'a), 
při  zatmění  slunce  a  měsíce  recitují  se  mo- 
dlitby seldťl-kusúf  a  seldťul-chasúf.  V  ži- 
votě muslimském  jest  obyčejnou  i  seláťml- 
istichdra  ^modlitba  za  vyprošení  si  dobra) 
před  spaním  (2  raVa),  Věřící  doufá,  ie  do- 
stane se  mu  ve  spánku  vnuknutí,  jak  by  pod- 
nik, který  má  před  sebou,  co  nejzdárněji  pro- 
vedl. Kazdou  modlitbu  koná  muslim  obracen 
ku  Ka'bě,  jež  zove  se  v  tom  smyslu  kiblou, 
t.  j.  směrem  modlitby.  Směrem  k  ní  obráceny 
jsou  proto  všecky  mešity.  Zvláštní  výklenky 
ve  zdi  mešit,  zvané  mihráby,  naznačují  směr 
tento.  Před  nimi  koná  i  imam  modlitbu. 

3.  Postu  vyhrazen  jest  devátý  měsíc  roku 
muslimského,  K  a  mazán.  Půst  trvá  tu  po  celý 
měsíc  a  sice  celý  den,  od  úsvitu  do  západu 
slunce.  Půst  počíná,  jakmile  některý  z  muslimů 
na  okamžik  ten  čekajících  může  prohlásiti,  že 
viděl  nový  měsíc.  Nclze-li  tak  pro  mračné 
nebe,  bére  se  za  počátek  postu  okamžik,  kdy 
dokoná  se  třicátý  den  měsíce  předchozího. 
Půst  jest  závazným  pro  dospělé  muslimy  vy- 
jmouc  nemocné  a  scsláblé,  dále  ženy  těhotné 
a  kojící.  I  cestující  jsou  vyjmuti,  mají  však 
právě  tak  jako  nemocní  nahra^diti  měsíc  postu, 
jakmile  jim  to  možno.  Náhrada  tato  zove  se 
kaid.  Půst  jest  úplný,  dotýkaje  se  nejen  jídla 
ale  i  pití;  ani  když  připadne  Ramazán  do 
doby  největšího  vedra,  nepřipouští  se  napiti 
se  ani  kapky  vody  na  uhašení  žízně.  Zásady, 


Islám. 


781 


fe  pití  neruií  půst,  I.  nezná.  Po  dobu  postu 
přistupuji  k  obyčejné  modlitbě  i  dodatečné 
modlitbý^dvačét  rkk*at  po  večerní  modlitbé, 
t.  zv.  tavdrih).  Po  příkladu  Muhammeda,  kter^ 
prý  pro  posledních  deset  dnů  postního  mě- 
síce uzavíral  se  jakémukoli  styku  s  ostatním 
světem,  jest  i  nyní  zvykem  zbožných  muslimů 
uzavírati  se  v  mešité  na  nějakou  dobu,  zdržo- 
vati se  jakýchkoli  styků  se  světem  a  obírati 
se  toliko  Četbou  Koránu.  Jest  to  t.  zv.  ittikáf. 
Původ  postu  v  měsíci  Ramazánu  není  jasný. 
Dle  Koránu  (2.,  181)  počalo  se  v  měsíci  tom 
zievení  Koránu  s  nebe.  Korán  sestoupil  tu 
dle  vj^kladů  v  jednom  svazku  k  nejnižšímu 
z  osmi  nebes,  jež  I.  uznává,  odkud  pak  byl 
dále  zjevován  po  částech  Muhammedovi  arcii- 
andělem  Gabrielem,  jak  se  právě  hodilo.  Noc, 
kdy  Korán  zjeven,  slově  noc  moci  {lailaťul- 
kádr!)  a  připadá  na  27  den  Ramazánu,  ač  dle 
"iných  uvádějí  se  i  dny  jiné  (21,  23,  25  a  29). 
Jsou-Ii  dle  víry  muslimů  po  celý  Ramazán 
brány  rajské  otevřeny  (brána  Rajján  jedině 
v  tento  měsíc)  a  brány  pekla  zavřeny  a  čerti 
k  řetězům  přikováni,  praví  Korán  o  této  noci, 
že  vyniká  nad  1000  měsíců,  že  v  ní  sestupují 
andělé  a  duch  s  dovolením  božím  do  každé 
věci  a  vše  jest  mír  ai  do  svítání.  Přednosti 
noci  té  Jsou  nesčetné  a  dle  víry  lidu  říše 
živočichů  a  rostlinstva  celá  klaní  se  v  po- 
korné úctě  všemohoucnosti  boží  a  vody  moř- 
ské stávají  se  v  okamžiku  sladkými.  Půst 
končí  každého  dne  západem  slunce,  kdy  může 
se  muslim  oddati  a  až  do  rána  trvati  v  rado- 
vánkách a  i  hodování  s  přáteli,  což  je  u  boha- 
tých muslimů  i  zvykem.  Tím  parallelisoval  Mu- 
hammed  sám  přísný  půst  dne  i  mohl  označiti 
jej  jako  lehký  a  ne  těžký,  naproti  postu  křc- 
sčmských  aslcetů,  jenž  snad  byl  Muhamme- 
dovi vzorem,  trvaje  stejně  dnem  i  nocí.  Půst 
Ramazánu  mění  opravdu  u  Části  muslim  A  den 
v  noc  a  noc  v  den. 

4.  Zakát  (slovně:  očista)  jest  terminus  pro 
almužnu  v  i-u  zákonem  stanovenou  na  rozdíl 
od  sada ky,  dobrovolné  almužny,  hlavně  o  id- 
ul'/itr.  Zakátem,  který  vybírá  se  v  zemích  pod 
správou  muslimskou  vládou,  organisováno  jest 
ctiudinství  I-u  způsobem,  jakým  snad  nikde 
v  Evropě.  On  jest  příčinou,  že  veliká  chudoba, 
s  jakou  v  Evropě  vedle  nadbytku  se  setká- 
váme, je  I-u  cizí.  Vlastními  žebráky  orientu 
jsou  jen  žebraví  mniši,  ovšem  v  orientu 
neobyčejně  četní,  dále,  jako  všude,  žebráci 
z  povolání.  Zakát  zapravuje  se  ročně  a  sice 
z  paterého  majetku,  pokud  byl  plný  rok  v  ma- 
jetku držitelově:  peněz,  dobytka,  obili,  ovoce 
a  zboží.  Zakát  stanoven  percenty  a  sice  velmi 
podrobně  Koránem,  z  části  i  zvykem.  Posled- 
nějším vysvětlují  se  při  celkové  jednotě  ně- 
které různosti.  Z  peněz  platí  se  tímto  způso- 
bem počínajíc  obnosem  200  drachem  (t.  z  v. 
nisdb)  27i%.  Z  dobytka:  z  ovcí  a  koz,  je-li 
jich  nad  čtyřicet,  ze  120  kus  1,  z  200  kusy  2, 
z  300  kusy  3  atd. ;  z  velbloudů  od  5—24  ovce 
nebo  koza;  25—35  roČní  velbloudice;  36—45 
jedna  dvouroČní  velbloudice;  46— 60  jedna  tří- 
roční velbloudice;  61—75  čtyřletá  velbloudice; 
76—90  2  dvouleté  velbloudice;  91—120  dvě 


tříleté  velbloudice;  nad  120  dvouletá  velblou- 
dice z  každých  40  kusů  nebo  tříletá  z  kaž- 
dých 50  kusů.  Pro  koně  existují  podobné 
sazby  jako  pro  velbloudy,  ač  možno  zapra- 
vovati  taxu  i  penězi  dle  ceny  koně.  Z  krav 
a  volů  platí  se  z  30  jednoroční  jalovice,  z  40 
dvouletá  jalovice  a  z  každých  následujících  10 

Í'ednoletá  jalovice.  Zvířata,  jichž  užívá  se 
:  jízdě  a  k  nošení  nákladu,  jsou  vyjmuta. 
Z  ovoce  a  obilí  platí  se  desátek;  bylo-li  nutno 
je  uměle  zavlažovati,  dvanáctina.  Ze  zboží  platí 
se,  a  sice  z  kapitálu  i  zisku,  při  základě  200  dra- 
chem 2Vt7o»  stejně  ze  zlata  i  stříbra.  Z  ná- 
lezů dolů  platí  se  V».  Ze  šatů,  dále  ze  dříví 
a  perel  se  neplatí.  Ze  zakátu  podporují  se 
chudí  kromě  potomků  prorokových,  již  ne- 
smějí se  mezi  nuzné  počítati  a  jako  tací  ne- 
smějí bráti  zakát  ni  sadaku,  dále  duchoven- 
stvo, jež  se  vydržuje  z  náboženských  legátů 
{vakf),  dále  z  darů  o  žních.  Dle  pravidel  i-u 
náleží  zakát  1.  poutníkům  meckým,  již  nemo- 
hou sami  hraditi  výdaje  cesty,  2.  žebravým 
mnichům,  3.  dlužníkům,  již  nemohou  zaplatiti 
své  dluhy,  4.  Žebrákům,  5.  chudým  cestujícím, 
6.  prosely tům. 

5.  PouC  do  Mekky  (had(df,  v.  t).  Dle  vý- 
roku Muhammedova  (Korán  22,  28)  jest  to 
instituce  božská  a  jako  taková  povinnou  pro 
všecky  muže  a  ženy,  kteří  mají  prostředky  na 
cestu  jakož  i  k  současnému  vydržování  svých 
rodin  doma  po  dobu  nepřítomnosti.  Kdo  maje 
prostředky  nečiní  tak,  dopouští  se  těžkého 
hříchu.  Poskytnouti  jinému  prostředků  na 
pouť,  považuje  se  za  zásluhu,  o  pouti  v  za- 
stoupení však  může  býti  řeči  jen  tam,  kde 
někdo  na  smrtelné  posteli  odkáže  potřebnou 
summu  za  tím  účelem  osobě  druhé.  Ve  sku- 
tečnosti jest  to  jedna  z  pověr  pohanských 
Arabů,  již  Muhammed,  chtěje  získati  je  pro 
svou  víru,  přejal  a  institucí  svého  nábožen- 
ství učinil.  Musí  se  nutně  odbyti  od  7.— 10.  dne 
měsíce  Zul-hidŽdža,  v  jinou  dobu  nemá  ná- 
vštěva Mekky  takové  platnosti.  Význam  pouti 
jest  takový,  že  každý  krok  směrem  ke  Ka'bě 
smazuje  jeden  hřích  a  zemře-li  kdo  cestou^ 
považuje  se  to  za  mučennictví.  Obřady,  s  nimiž 
pouC  jest  spojena,  jsou  celou  svou  povahou 
zbytkem  tradic  pohanských.  Ve  vzdálenosti 
5—6  mil.  angl.  od  Mekky  v  různých  směrech 
nalézají  se  shromáždiště  poutní  (mikdt  el- 
had^Jf)  počtem  6  Sem  dospěv  poutník  obleče 
ihrdm  (v.  t.).  Přišed  do  Mekky  a  vykonav  ob- 
vyklá umývání  bére  se  k  mešité  mecké  {maS' 
dfidul  hardmi)  a  políbí  černý  kámen  (fuxdfar  a! 
asvad,  v.  t.),  načež  obejde  (tavdf)  sedmkráte 
Ka*bu,  t  j.  kostku,  budovu  v  podobě  kostky 
uprostřed  svatyně  mecké,  v  jejíž  jedné  stěně 
jest  právě  kámen  černý  maje  ka*bu  po  levé 
straně.  Obejití  děje  se  třikráte  během,  čtyři- 
kráte volnými  kroky  (dle  výkladu  muslimů 
jest  to  symbol  pohybu  planet).  Odtud  ode- 
bere se  k  místu  Ibráhimovu  (Makdmu  íbrď 
hima),  kde  se  pomodliv  dvě  rak'at  vrací  te 
k  Černému  kameni  a  jej  políbí.  Branou  mešity 
vedoucí  k  pahorku  Šafá  vyjde  a  na  pahore» 
vystoupiv  běží  odtud  k  panorku  Marva  a  sice 
sedmkráte.  Na  temeni  pahorku  modlí  se  s  rU' 


782 


Islám. 


kama  k  nebi  pozvednutýma.  Druhý  den  pouti 
(tarviah)  včnuje  se  společné  bohoslužbě  na 
hoře  Mina.  Poutníci  ztráví  zde  i  noc,  načež  ' 
z  rána  třetího  dne,  po  ranní  modlitbé,  béží  . 
na  horu  Árifat,  kde  pomodlivše  se  s  imámem  ! 
dvé  raťat  a  vyslechnuvše  chutbu  zůstanou  ; 
do  západu  slunce.  Modlitbu  při  západu  slunce 
a  večerní  vykoná  poutník  na  Muzdalifé,  kde 
zůstane  i  přes  noc.  Nejbližšího  rána  o  velké 
slavnosti  zv.  idul  aihá  jde  na  tři  místa  v  Mine, 
označená  tolikéž  sloupy  {ci{amra)^  u  každého 
sebere  sedm  malých  kaménků  a  pomodliv  se 
nad  každým  a  fouknuv  naň,  hází  jej  na  jednu 
z  hromad  (t.  zv.  házení  kaménků,  ra  mjul- 
d{amarí).  Odtud  ubírá  se  na  obétní  místo 
v  Míné,  kde  vykoná  obyčejnou  v  den  ten 
(idul  a\hd)  obét  Teprve  po  této  obéti  dá  si 
ostříhati  vlasy  a  vousy  a  nehty  a  odloží  ihrám. 
Tím  jest  pouť  u  konce,  třeba  má  zůstati  jcšté 
další  tři  dny  v  Mekce  (ajjám  ut-tairík)  na  od- 
počinutí. Před  opuštěním  Mekky  opétuje  se 
taváf  aramjuddžamari,  načež  jde  se  do  Medíny 
k  hrobu  Muhammedovu. 

Plniti  uvedené  úkony  jest  povinností  nejen 
mužů  ale  i  žen,  třeba  tyto  z  pravidla  jich  se 
lEdržují,  což  zavdalo  v  l-u  skutečné  podnět 
k  nesprávné  domněnce,  že  nebudou  ženy 
účastný  odplat  ni  trestů  života  vezdejšího.  Jak- 
koli jsou  uvedené  náboženské  úkony  vše- 
obecným předpisem,  připouští  se  v  l-u  nic- 
méně možnost  dispensu  od  všelikého  úkonu 
vnějšího  a  sice,  kdykoli  muslim  ohrožen  jest 
proto  smrtí,  aniž  by  se  se  strany  druhé  s  urči- 
tostí prospělo  i-u  samému.  V  ohledu  tom 
křesťanský  pojem  mučennictví  v  l-u  neexi- 
stuje, leda  pro  ty,  již  zemřeli  ve  svaté  válce 
proti  nevércům(džihádu  v.  Džihád  a  str.  783.). 
Vyjmouc  tento  příklad  jest  muslimu  přímo 
zakázáno  vyhledávati  smrt  mučennickou  — 
snad  z  obavy  před  častým  opakováním  se 
toho,  jak  bylo  lze  se  nadíti  při  exaltované 
povaze  orientála,  snad  i  k  zamezení  zbyteč- 
ného chvastounství.  Mučcnníkcm  po  názoru 
muslimů  jest  na  př.  nevinné  zavražděný  rukou 
cizí,  oběť  moru,  kdo  náhodou  utonul,  koho  za- 
bila sesuvši  se  zeď,  kdo  uhořel,  kdo  zemřel  hla- 
dem nebo  na  mecké  pouti;  těch  netřeba  umý- 
vati před  pohřbem,  ježto  umyli  se  svou  krví. 

Ze  slavností  i-u  vzpomínáme  slavností 
id-ul'fitr  a  id-ul-a^hd  (viz  Bajrám),  dále  slav- 
nosti Ašúrá  (v.  t.)  v  10.  den  prvého  měsíce 
roku  muslimskc-ho  Muharramu,  po  zvyku  Mu- 
hammedově,  který  v  ten  den  se  postil.  U  ši- 
ovců  jest  prvých  10  dnů  Muharramu  dny 
pokání  a  smutku  nad  smrtí  Huseinovou  fviz 
Husein).  Z  jiných  dnů  památných  uvádíme 
lailat-ul-mubáraka  (noc  požehnanou)  15.  dne 
měsíce  Ša'bánu  (8.  měsíce  roku  muslimského), 
v  níž  dle  výroku  Muhammedova  zaznamenává 
bůh  vše,  co  se  po  celý  rok  má  díti.  Muham- 
med  doporučoval  celou  noc  bdíti  a  se  modliti 
a  následujícího  dne  se  postiti.  Moderní  ori- 
ent slaví  den  ten  zábavami  a  ohňostroji;  po- 
slední středa  {arbaaťul-dchiri)  měsíce  Ša- 
fářů (2.  měsíce  roku  musí.)  jest  upomínkou 
na  poslední  zlepšení  choroby  a  umytí  se  Mu- 
ihammedovo,  kdežto  12.  den  následujícího  mě- 


síce Rabí-ul-avvali  jest  výročním  dnem  smrti 
Muhammedovy.  Jest,  jako  z  pravidla  i  11  dní 
předchozích,  věnován  modlitbé  za  proroka  a 
četbě  jeho  výroků  a  spisů  k  jeho  chvále  slo- 
žených. Naší  neděli  a  židovské  sobotě  odpo- 
vídá u  muslimů  pátek,  jako  den  útéku  Mu- 
hammedova z  Mekky  (viz  Džum*a  a  Chutba). 
ale  bez  svátečního  rázu,  jaký  náleží  naší  ne- 
děli. V  intencích  Muhammedových  nebyl  nijak 
kult  světců.  Prvý  počátek  v  tom  směru  uči- 
něn v  i-u  kultem  proroka,  kult  světců  pak  byl 
jen  přirozeným  důsledkem  dalším;  nyní  jest 
častým  a  všeliký  odpor  orthodoxních  vyzna- 
vačá  l-u  proti  líěmu  osvědčil  se  marným. 

I.  vymezil  přívržencům  svým  netoliko' jejich 
náboženské  povinnosti,  ale  i  život  ostatní, 
soukromý  i  veřejný,  jednotlivce  i  celé  spo- 
lečnosti. Stalo  se  to  tím  způsobem,  že  nelze  ani 
určiti  hranici  zákonodárství  náboženského  a 
civilního.  Celý  život  muslima  —  bez  rozdílu 
jakýchkoli  kast  —  pohybuje  se  tu  mezi  dvěma 
extrémy,dovoleného  a  nedovoleného,  při 
čemž  možno  shledávati,  že  neliší  se  morálka 
l-u  nijak  nápadně  od  názorů  židovství  i  kře- 
sťanství, leda  že  je  více  přizpůsobena  pomé- 
rům  a  potřebám  života  lidského.  Obč  kate- 
gorie stanoveny  jsou  buď  pfímo  v  Korimi 
a  tudy  bohem  samým ;  v  tomto  pfípadé  mluví 
se  o  povinnosti  {JarO  muslimové,  konati 
něco,  opačné  o  nedovolenostt  toho  naprosté 
(h€urám).  V  jednotlivých  případech  může  na- 
stati pochyba  o  božském  ustanovení  i  mluví 
se  o  věci  jako  žádoucí  (vád^ib),  resp.  makrúk, 
t.  j.  co  se  všeobecně  zatracuje,  třeba  není  přímo 
nedovolené.  Jindy  rozhoduje  tu  zvyk,  příklad 
Muhammeda  samého,  který  tak  buď  sám  jed- 
nal, nebo  prohlásil,  že  se  tak  má  jednati, 
nebo  proti  jednání  podobnému  jsa  jeho  své- 
dek  ničeho  nenamítal,  opačné  jednání  za  ne- 
bezpečné a  zhoubné  (mufsid)  prohlásil.  Stupek 
dovolcnosti  nebo  nedovolenosti  podmiňuje 
v  l-u  i  pojem  hříchu,  jenž  je  buď  velký  (ka- 
bira),  pro  který  muslim,  není-li  u  něho  lítosti, 
propadá  peklu  pro  muslimy  určenému,  a  malý 
{í:a^'ťra).  K  velkým  hříchům  počítají  theolo- 
gové muslimští  nevěru,  stálé  konání  malých 
hříchů,  zoufání  nad  milosrdenstvím  božím,  ale 
opačné  i  domýšlení  se,  že  je  kdo  bezpečen 
před  hněvem  božím,  křivé  svědectví,  tíivé 
obvinění  muslima  z  cizoložství,  křivou  přísahu, 
kouzla,  pití  vína,  osobování  si  majetku  sirotků, 
lichvu  —  přesné  držení  se  slov  Koránu  ©chro- 
muje zde  ovšem  obchod  —  cizoložství,  smil- 
stvo, krádež,  vraždu,  útěk  z  boje  před  ne- 
věrci,  neposlušnost  k  rodičům.  Na  hříchy 
tyto  stanoveny  v  Koránu  resp.  tradici  i  tělesné 
tresty  (hadd):  na  odpadlictví  od  víry  zabití, 
ncvrátí-li  se  vinník  do  tří  dnů  v  lůno  l-u; 
opustí-li  zemi.  konfiskace  maietku  ve  pro- 
spěch dědiců,  již  zůstali  muslimy;  na  cizo- 
ložství ukamenování,  na  smilstvo  100  ran  holí. 
na  opilství  80  ran,  na  obvinění  muslima  z  ne- 
věry manželské  80  ran  holí,  na  krádež  usek- 
nutí ruky  atd.  Od  trestů  těchto  lišiti  jest 
případy,  kde  trest  na  skutek  sice  rovněž 
v  Koránu  jest  stanoven,  ale  kde  bližší  jeho 
vymezení  přenecháno  jest  rozhodnutí  soud- 


Islám. 


783 


covu  (kádí).  Vražda  podléhá  v  l-u  odvete 
(ktsds),  jež  náleží  nejbližšímu  příbuznému  za- 
vražděného, ač-li  nechce  spokojiti  se  s  vý- 
kupem (dija),  jehož  výše  Koránem  rovnéž  sta- 
novena. Stejné  posuzují  se  i  rány  způsobené. 
V  obor  zákazů  spadá  vedle  pití  vína  a  v  sou- 
vislosti s  tím  vůbec  všeho,  co  opojuje,  i  ne- 
dovolenost  různé  potravy,  hlavně  požíváni 
vepřového  masa.  I  potravu  délí  I.  na  dovo- 
lenou a  nedovolenou;  k  prvější  patří  zvířata, 
jichž  kopyta  jsou  rozpolténa,  jež  žvýkají  po- 
travu a  nejsou  dravci,  pak  ptáci,  již  potravu 
svou  zobají,  z  vody  jediné  ryby,  též  kobylky. 
Ale  ani  tato  zvířata  nejsou  sama  sebou  ještě 
dovolenou  potravou,  nebyla-li  zabita  způso- 
bem předepsaným  a  nebyla-li  nad  nimi  vy- 
řknuta slova:  bismilldhi  al-akbari,  »ve  jménu 
boha  největšího*.  Osoba  zabíjejícího  nepadá 
při  tom  nijak  na  váhu. 

Pokud  rodiny  se  týče,  považuje  I.  man- 
želství za  smlouvu  civilní,  jejíž  platnost  závisí 
na  dohodnutí  se  stran,  dosvědčeném  dvěma 
muži  nebo  jedním  mužem  a  dvěma  ženami 
jako  svědky.  Obřad  církevní  je  vedlejší  a  není 
nijaké  jednoty  v  praxi.  Nutnou  součástkou 
jest  tu  věno  {mahr),  jež  platí  manžel  své  choti 
ajehož  nejmenší  obnos  stanoven  10  drachmami. 
Náleží  ženě  pro  případ  rozvodu,  ač  jestliže 
sama  nežádala  za  rozvod.  Manželství  považuje 
se  za  povinnost  a  coeiibát  se  odsuzuje;  vy- 
skytuje se  i  mezi  členy  řádů  zcela  pravidelně. 
Ženy  dovoluje  Korán  4  svobodné,  ale  výslovně 
stanoveno,  aby,  kdo  se  obává,  že  nedovede 
jednati  k  ženám  spravedlivě,  vzal  si  jen  jednu 
rKor.  4,  3).  Existují  i  manželství  na  lhůtu 
(muťa),  aspoň  u  šiovců.  Rozvod  jest  velmi 
usnadněn.  Stanovíť  Korán  výslovné,  že  žena 
jest  majetkem  mužovým,  s  níŽ  on  může  na- 
kládati, jak  chce,  i  stačí  pro  rozvod  pouhé 
prohlášení  mužovo:  jsi  propuštěna.  To  jest 
t.  zv.  taldk  ahsan  čili  rozvod  nejkrásnější;  opě- 
tování prohlášení  tohoto  po  uplynutí  měsíce 
tvoři  taldk  hasan^  rozvod  krásný.  Naproti  tomu 
jest  trojnásobné  opakování  slov  těch  při  jedné 
příležitosti  rozvodem  nepravidelným  (taldk 
biddf).  Trojí  pronesení  slov  těch  čmí  nemož- 
ným jich  odvolání  a  vrácení  se  k  choti,  leda 
by  tato  zatím  pojala  chotě  nového  a  od  něho 
se  rozvedla.  Jediné  jich  pronesení  činí  na- 
proti tomu  možným  odvolání  jich  kdykoli, 
ovšem  se  svolením  choti.  Vedle  uvedených 
čtyř  žen  dovoluje  Korán  každému  muslimovi 
otrokyň,  co  mu  libo.  Tato  praxe  jest  jednou 
z  hlavních  příčin,  že  se  otroctví,  byvši  Mu- 
hammedem  sankcionováno,  v  l-u  trvale  zahní- 
zdilo, třeba  nelze  Muhammedovi  upříti  i  zá- 
sluha, že  učinil  osud  otroků  snesitelnějším 
vymezením  práv  i  povinnosti  pánových.  Pro- 
puštění otroka  vyskytuje  se  v  Koránu  stano- 
veno i  jako  trest  na  usmíření  určitých  vin. 
Otrokyně  stavší  se  matkou  přestává  býti  otro- 
kyní.  I  smrt  pánova  zjednává  z  pravidla  vŠem 
jeho  otrokům  svoboau. 

V  ohledu  politickém  jest  přesvědčením 
l-u,  ie  celý  svět  stane  se  jednou  muslimským. 
slovci  očekávají  tu  svého  imáma,  jehož  zje- 
vení bude  toho  známkou,  ostatní  muslimové 


čekají  jen,  až  poměry  se  tak  utváří,  že  bude 
vítězství  l-u  pravděpodobným.  V  souvislosti 
s  tím  rozdělil  si  I.  celý  svět  na  dva  díly: 
ddr-ulA.,  území  l-u  a  druhé  ddr-ul-harb,  území 
války,  t.  j.  území  nemuslimské.  Územím  války 
jest  zváno  proto,  že  nejen  dovoleno  jest 
muslimům  na  ně  útočiti,  kdykoli  jim  libo, 
nýbrž  i  slušno.  Korán  doporučuje  tu  opě- 
tovně přímo  ubíjení  nemushmů,  kdekoli  mu- 
slimové je  napadnou;  těm,  kdo  tak  činí  pro 
víru,  nejen  že  se  to  nezapomene,  ale  oni  budou 
míti  přímo  přednost  přede  vŠemi  ostatními 
nebešťany  v  ráji.  Osobám  zemřelým  v  boji  pro 
víru  náleží  v  prvé  řadě  titul  sahid  (mučenník). 
Více  o  povaze  tohoto  boje  viz  v  hesle  Džihád. 
O  tom,  do  které  kategorie  některé  území  patří, 
není  nyní  v  l-u  shody;  celkem  převládá  ná- 
zor, že  i  území,  jehož  pány  jsou  nemuslimové, 
zůstává  územím  l-u,  pokud  i.  v  zemi  pře- 
vládá. Ovšem  na  druhé  straně  odporuje  sta- 
novisku l-u,  by  muslimové  byli  poddanými 
nebo  poplatníky  nemuslimův.  Ťheorie  stanoví 
v  takovémto  případě  pro  muslimy  /iiVjfr//,  vy- 
stěhování se  (vystěhovavší  se  jest  muhddfír)^ 
jež  ovšem  praxe  většinou  činí  nemožným. 
Ovšem  obmezen  i  džihád  postupem  času  na 
závaznost  boje  proti  těm,  již  nemají  nábožen- 
ství zjeveného  (hlavně  modlářům),  proti  ostat- 
ním, pokud  ohrožují  existenci  l-u.  Přijetím 
l-u  stal  se  nevěrec  svobodným  občanem  státu 
muslimského,  kdežto  placením  daně  z  hlavy 
d^iije  (v.  t.)  stavěl  se  pod  patronát  l-u,  tak 
že  mohl  vyznávati  svou  víru,  ovšem  bez  jaké- 
koli okázalosti  a  snahy  ji  šířiti.  Stavěni  no- 
vých kostelů  a  synagog  na  území  l-u  vůbec 
zakázáno.  Toliko  modlářství  twlo  naprosto 
vyloučeno  z  území  l-u  a  násilně  potlačováno 
a  modlárny  bořeny. 

Hlavou  í-u  jako  víry  i  říše  byl  Muhammed 
a  jeho  oprávnění  nástupci,  chalífové  (viz 
Chalífa);  nyní  jsou  jím  sultánové  turečtí, 
z  nichž  Selím  I.,  dobyv  Egypta  r.  1516,  dal 
prý  na  se  přenésti  jedním  z  potomků  chalífů 
bagdádských  titul  cnalífy.  Se  stanoviska  l-u, 
jenž  zná  volitelnost  chafífŮ,  žádaje  dále,  by 
chalífové  byli  z  kmene  Kuraiš,  jest  to  vlastně 
usurpace,  jíž  legálnosti  zjednala  jen  politická 
moc.  Skutečně  také  vyskytuje  se  jméno  sul- 
tánovo v  chutbě  (v.  t.)  ^en  na  uzemí  ture- 
ckém; na  ostatním  úzenír  l-u  jméno  jeho  mu- 
slimského vladaře,  v  Indii  jméno  královny 
anglické.  Moc  náčelníka  v  l-u  vycházela  pů- 
vodně od  Hdu,  který  volil  chalífu  svobodnou 
volbou,  tak  že  tento  byl,  jak  hovělo  patri- 
archálnímu názoru  Arabů,  jen  prvý  mezi  rov- 
nými. Autorita  jeho  opírala  se  jen  o  Korán 
a  tradici.  Chalífové  tito  byli  jaksi  patriardiy 
Arabů.  Později  setkáváme  se  s  dědičnými  cha- 
Hfy  jako  vladaři  (mdlik),  knězi  (imdm)  a 
soudci  (kddf).  Při  rozsáhlosti  úženu  svěřuji 
správu  provincií  ámilům  fslovné  agens)  jako 
svým  zástupcům.  Příjmy  l*u  tvořil  1.  ^akdt 
muslimů,  vybíraný  původně  ve  třech  katego- 
riích, z  území  ladem  lelevSího,  jež  muslimové 
vzdělali,  z  území  těch,  již  dobrovolné  přijali 
I.  a  z  území  odňatého  nevěrcům  jako  válečná 
kořist;  2.  chums,  t.  j.  pětina  válečné  kořisti; 


784 


Islám. 


3.  chérdd(^  pozemková  daň  ncmusHmských 
poddaných  placená  dle  povahy  a  úrodnosti 
pozemko,  jež  přemožení  drželi;   a  konečně 

4.  dfiija  jako  daň  z  hlavy  křesťanů  a  Židů, 
obnášející  u  bohatých  4,  u  chudých  2  dináry 
ročně.  I  vydržování  vojska  připadalo  ovšem 
na  účet  dobytého  území.  KaeŽto  náboženské 
povinnosti  muslima  zůstaly  vždy  a  všude  tytéž, 
jak  stanovil  je  původní  i.,  nastaly  časem  ve 
zřízení  ostatním  i-u  větší  nebo  menší  úchylky, 
podmíněné  poměry  geografickými  i  politi- 
ckými. Týká  se  to  hlavně  praxe  právní  a  zří- 
zení státního.  V  obou  ohledech  osvědčily  se 
poměry  a  vlivy  vnější  mocnějšími,  nežli  písme- 
na původního  zákona,  i  jest  to  již  jen  Čásť  du- 
chovenstva, která  žehrá  fí5  to.  že  původní 
ustanovení  I-u  nejsou  iiž  všudy  rozhodujícími. 
V  nejpříznivějších  případech  možno  konsta- 
tovati parallelní  soudnictví  náboženské  a  ci- 
vilní, při  němž  ponechána  muslimům  volnost 
užiti  toho  neb  onoho.  V  celku  možno  říci, 
že  přestal  býti  I.  mocí  politickou  a  zůstal  pou- 
hým náboženstvím,  jeŽ  ovšem  Časem  i  dnear 
dovede  platně,  platněji  neŽ  tomu  v  Evropě, 
zasáhnouti  v  dynastické  poměry  jednotlivých 
říší  i-u.  Platí  to  zvláště  o  jednotlivých  sektách, 
jimž  ovšem  bývá  náboženství  většinou  jen  plá- 
štíkem zakrývajícím  tendenci  politickou. 

I.  jest  náboženství  lehké,  hovící  měrou  nej- 
plnější lidským  slabostem.  Tato  okolnost,  pů- 
sobící hlavně  na  národy  primitivní  nebo  jen 
poněkud  pokročilé,  se  strany  jedné  a  fana- 
tismus prvých  šiřitelů  I-u  se  strany  druhé 
byly  příčinou,  že  i.  rozšířil  se  s  rychlostí,  jaká 
nemá  příkladu  v  dějinách  světových.  Tím  se 
stalo,  že  I.,  prvotní  to  náboženství  Muham- 
meda  a  jeho  družiny,  stal  se  v  krátce  nejen 
vyznáním  všech  Arabů  —  třeba  beduínové 
jako  podnes  nikdy  oň  se  mnoho  nestarali  — 
nýbrž  rozšířil  se  všude,  kam  vítězné  zbraně 
Arabů  pronikly.  Tím  způsobem  opanoval  ne- 
jen veškeru  přední  a  střední  Asii,  ale  mocně 
zasáhl  i  do  Indie  a  Číny.  N.i  straně  druhé 
zanesen  byl  výboji  muslimskými  do  Egypta, 
odkudž  podnikl  vítězné  taženi  po  sev.  a  sev.- 
záp,  Africe  a  i  do  jižní  Evropy  přešel.  Zbraně 
turecké  zjednaly  mu  později  nadvládu  i  v  části 
Evropy,  do  níž  moc  Turku  zasáhla.  V  ohledu 
tom  jsou  dějiny  I-u  neodlučitelny  s  jedné 
strany  od  dějin  výbojů  arabských,  se  strany 
druhé  úzce  souvisejí  s  jednotlivými  zeměmi, 
v  nichž  I.  se  rozšířil.  Dnes  čítá  i.  na  celé 
zemi  na  244  millionů  vyznavačů,  z  nichž  při- 
padá 6 — 7  millionů  na  Evropu  (Turecko  ev- 
ropské; 3,850.000,  evropské  Rusko  2,830.000, 
ostatní  státy  jihocvropské  44.000),  přes  146  milí. 
na  Asii  (asijské  Turecko  12,750.000,  Persie 
s  Afgánistánem  a  Belúdžistánem  12,300.000, 
Arábie  samostatná  3.690.000,  Indie  Přední 
57.200.000,  Zadní  Indie  650.000,  ostrovy  vý- 
chodoindické 30  míli.,  Čína  20  milí.,  asijské 
Rusko  7,658.000,  mimoruská  střední  Asie 
2,650.000)  a  90  milí.  na  Afriku.  Rusko  má 
10*5  milí.  muslimů,  Anglie  49'6  milí.,  s  vasall- 
skými  státy  o  7*8  milT.  více.  V  Africe  je  I. 
posud  na  postupu  do  vnitra,  šíře  se  s  arab- 
ským obchodem  a  jazykem.   V  Asii  možno 


sledovati  vzrůst  jeho  v  Tatarsko.  Celkem 
náleží  l-o  asi  14'6V«  všeho  lidstva.  Malé 
ostrůvky  existují  i  v  Anglii  (Liverpool  a  Man- 
chester) a  v  Americe  (N.  York).  Přes  rozsáh- 
lost a  rozkouskovanost  území,  jež  rozhodné 
I-u  škodí,  neliší  se  detaily  kultu  isláoiského 
v  různých  zemích  měrou  patrnou.  Příkaz,  aby 
jazykem  kultu  byla  všude  arabština,  co2  se 
v  celku  skutečné  zachovává,  přispěl  zajisté 
nejvíce  k  této  jednotě.  1.  nahradil  orientu 
skutečně  chybící  mu  pojem  vlasti,  stav  se 
páskou,  jež  pouti  živly  nejrůznější.  Ani  Hat 
dogmatická  nejeví  podstatné  úchylky  —  leda 
v  jednotlivostech  — ,  třeba  sekt&stvi  v  I-u 
vždy  kvetlo  —  již  od  počátku  I-u  —  a  mu- 
slimové celkem  o  72  sektách  mluví.  Vedle  ne- 
popiratelných vlivů  tradic  jednotlivých  území 
se  strany  jedné,  novotářství  se  strany  druhé, 
k  nimž  oběma  přistoupila  na  konec  snaha  re- 
formační, vrátiti  I-u  formu  původní,  byly  to 
vesměs  ohledy  politické,  jež  vznik  sektářství 
podporovaly.  Sekty  samy  vyvolávaly  i  nové 
státy,  ponejvíce  malé.  Více  o  sektách  viz 
Islámská  literatura  a  jednotlivá  hesla. 
Vliv,  jaký  měl  I.  na  civilisaci  zemí,  v  nichž 
se  rozšířil,  byl  velmi  podstatný.  Rozkvět  zemí 
těch  v  ohleau  hmotném  i  duševním,  jaký  sle- 
dovati možno  po  celá  staletí  hlavně  v  Sýrii, 
Egyptě,  Sev.  Africe  a  ve  Španělsku,  jest  nej- 
lepším toho  dokladem.  Hlavně  pak  padá  na 
váhu,  že  rozkvět  blahobytu  týkal  se  nejen 
měst,  v  nichž  již  dříve  byl  a  kde  vlastně  právě 
tak  jako  v  horách  nalézal  I.  největší  odpůrce, 
ale  1  venkova,  s  nímž  vcházeli  prví  Šiřitelé 
I-u  ve  styk  nciužší,  jenž  osvědčil  se  pak  nej- 
bezpečnější zárukou  úplného  vítězství  I-u. 
Křižácké  války,  icž  znamenají  zadržení  I-u, 
se  své  strany  měly  v  zápětí  i  v  Evropě  vliv 
I-u,  jehož  instituce  jednotlivé  sem  přenesly. 

Náboženskou  hlavou  v  I-u,  třeba  ne- 
právem, jak  řečeno,  jest  nynější  sultán  tu- 
recký. Zástupcem  vladařovým  ve  věcech  ná- 
boženství a  tím  skutečnou  hlavou  I-u  iest 
jím  jmenovaný  Šeich-ul-l  (Šeich  I-u)  se  sídlem 
v  Cařihradě.  Úkolem  jeho  jest  vykládati  zá- 
kon, mimo  to  jest  hlavou  veškeré  hierarchie. 
Vlastními  rozhodčími  ve  věcech  zákona,  ná- 
boženských, morálních,  civilních  i  trestních 
jsou  káli  (rozhodčí,  soudce)  a  parallelní  s  ním 
mu/ti,  ienž  zákon  vykládá  a  v  obtížných  přípa- 
dech kazím  u  fctvy  vydává.  Skutečným  du- 
chovním ve  smyslu  našem  jest  tmám  (v.  t.). 
Řada  jiných  titulů  označuje  členy  hierarchie 
buď  ve  stadiu  průpravném,  nebo  jíž  hotové 
se  zřetelem  na  menší  nebo  vyšší  stupeň  vě- 
dění, konečně  i  se  zřetelem  na  zvláštní  obor 
jejich  studia.  O  všem  tom  viz  jednotlivá  hesla. 
I  řádová  duchovenstva  vykazují  své  názvy, 
nejen  vzhledem  k  své  příslušnosti,  ale  i  vzhU:- 
dem  k  stupni  dokonalosti,  jehož  kdo  do- 
stoupil. (Srv.  Dervíš,  Fakír,  Súfism.)  Ti- 
tuly vlastní  náležejí  i  potomkům  proroka  jakoŽ 
i  světcům  I-u. 

O  I-u  jedná  nepřehledná  literatura  v  ja- 
zycích orientálních  (srv.  Islámská  litera- 
tura). Z  evropských  prací  uvádíme:  Grimme, 
Muhammed  II.  System  der  koranischen  Theo- 


Islámábád  —  Islámská  literatura. 


785 


lo^ie  (Múnster,  1895)  a  starší  G.  de  Tassy, 
Llslamisme  ďaprés  le  Coran  (3.  vyd.  Paříž, 
1874),  dále  o  i-u  v  celém  rozsahu  jednající 
Hughes,  Notes  on  Muhammedanism  (3.  vyd. 
Londýn,  1894)  a  týž.  Dictionary  of  I.  (t.,  1885); 
Deutsch.  der  I.  (6erl..  1873);  Dozy,  Het  Isla- 
misxne  (Haarlem,  2.  vyd.  1880);  R.  B.  Smith, 
Mohammed  and  Monammedanism  (3.  vyd. 
Lond.,  1889);  o  l-u  v  Indii  G.  de  Tassy,  Les 
particularités  de  la  religion  musulm.  dans 
rlnde  ďaprčs  les  ouvrages  hindoustanes  (2.  v. 
Pař.,  1869);  W.  Hunter,  The  Indián  Musul- 
nians  (Lond.,  1872);  G.  A.  Herklots,  Quanoone 
I.  or  the  Musulmans  of  India  (Madras,  1895); 
o  l-u  v  Číné  Dabry  (v,  Čína  str.  712);  v  Al- 
žíru L.  Rinn,  Marabouts  et  Khouan,  étude 
sur  ri.  en  Algérie  (Alžír,  1884).  Pro  déjiny 
vývoje  l-u  jest  důležit  R.  Dozy,  Die  Israelitcn 
zu  Mekka,  Beitráge  zur  Erforschung  des  Ur- 
sprunges  des  l-s,  něm.  překl.  z  holH  (Lipsko, 
1864);  dále  Goldziher,  Muhammedanische  Stu- 
dien  I.,  poměr  arabství  k  Muhammedovu  ná- 
boženství, II.  tradice  a  kult  svatých  v  l-u 
(Halíc,  1890);  John  ).  Pool,  Studies  in  Mo- 
hammedanish  historical  and  doctrinal  (West- 
minster,  1892).  Srv.  i  Oelsner,  Des  effets  de 
la  religion  de  Mohammed  pendant  les  3  pre- 
miers  siěcles  de  sa  fondation  (Paříž,  1810)  a 
F.  Siessl,  Zur  Entwickelungsgeschichtc  des  I. 
(1878).  Dějinami  l-u  jest  dílo  A.  Múllera,  Der 
I.  im  Morgen-  und  Abendlande  (Berl.,  1885—87, 
i  sv.).  Srv.  i  Mills,  Histoire  du  Mahométismc 
řPařiž,  1825);  Lůttke,  der  I.  und  seine  Vólker 
(Giitersloh,  1878).  Vlivu  l-u  na  národy  jei  vy- 
znávající týká  se  Pischon,  Der  Einfluss  des  I. 
auf  das  háusliche,  soziale  und  politische  Leben 
seiner  Bekenner  (Lipsko,  1881)  a  zvláště  Hauri, 
der  I.  in  seinem  Einfluss  aut  das  Leben  sei- 
ner Bekenner  (Lejda,  1882),  jakož  i  starší  po- 
dobný spis  Oelsnerův  (Frankf.,  1810,  něm. 
překl.).  Se  stanoviska  nlosoíického  l-em  se 
obírá  Kremer,  Geschichte  der  hérrschenden 
Ideen  des  Islams  (Lip.,  1868);  poměru  ku  kře- 
sťanství dotýká  se  J.  M.  Arnold,  der  I.  nach 
Geschichte,  Character  und  Beziehung  zum 
Christenthum  (Gútersloh,  1878),  k  ostatnímu 
náboženství  H.  Derenbourg,  La  science  des 
religions  et  Tlslamismc  (Pař.,  1886).  Srv.  Ch. 
Forster,  Mahometanism  unveiled  (Londýn, 
1829)  a  Ch.  R.  J.  Haines,  I.  as  a  missionary 
religion  (Lond.,  1889).  Apologií  l-u  proti  kře- 
sťanství jest  Rahmet-ul-láh,  Izhár-ul-hakk 
(Objevení  pravdy,  franc.  překl.  od  Carlettiho, 
Paříž,  1880,  2  sv.).  Eschatologii  l-u  náleží  M. 
Wolřf,  Muham.  Eschatologie  (Lipsko,  1872)  a 
J.  B.  Rúling,  Beitráge  zur  Eschatologie  des  I. 
(t,  1895),  novověkému  l-u  Vambéry,  der  I. 
des  19.  Jhrh.  (t.,  1875)  a  A.  le  Chatelier,  L'l. 
au  XIX.  siécle  (Pař.,  1888);  budoucností  l-u 
se  obírá  du  Perron,  L'Islamisme,  son  insti- 
tution,  son  infíuence  et  son  avenir  (t.,  1877) 
a  W.  Scawen  Blunt,  The  future  of  I.  (Londýn, 
1882).  Specielními  otázkami  se  obírá  Krehl, 
Beitráge  zur  Charakteristik  der  Lehre  vom 
Glauben  im  I.  (Lip.,  1877).  Srv.  i  Senúsí,  Be- 
gríflísentwickelung  des  mohammed.  Glaubens- 
bekenntnisses,  překl.Wolffův(t.,1848);  Snouck 

Ottfiv  Slovník  NauCný,  tv.  XII.  31  7  1S97. 


Hurgronje,  Het  Mekaansche  Feest  (Lejda,  1880) 
a  podobně  S.  Soubhy,  Pélerinage  á  la  Mecque 
et  a  Mcdine  (Káhira,  18M)  a  j.  Srv.  i  hesla 
Muhammed  a  Korán.  Pk. 

Islámábád,  město  vých.-ind.,  víz  Chitta- 

Iglámiká  Uteratnra.  l-kou  l-rou  vyroz- 
umíváme soubor  spisů  literatury  arabské  od- 
nášejících se  k  islámu.  Dle  povahy  islámu, 
který  vedle  náboženství  stanovil  1  všecky 
právní  poměry  společenské,  jsou  to  v  prvé 
řadě  spisy  náboženské  a  právnické. 
K  nim  druží  se  i  filosofická  literatura  arab- 
ská, ježto  i  ona,  pokud  jde  o  filosofii  původní, 
a  v  pozdějších  dobách,  kdy  pěstována  ňlo- 
sofie  na  základech  řeckých,  o  filosofii  ortho- 
doxní,  rovněž  od  Koránu  vycházela  a  k  němu 
se  vracela. 

Pokud  týče  se  literatury  theologické, 
jsou  v  prvé  řadě  základem  jejím  Korán  (v.  t.) 
a  hadí s  (v.  t.).  K  oběma  řadí  se  id^má  (v.  t.), 
áá\e  kijds  (viz  Islám  str.  776.).  Všecky  Čtyfi 
tvoří  základy  islámu.  Spisy  jimi  se  ODÍrající 
vykazují  společný  název  Usúl,  t.  j.  základy. 
Nejpopulárnější  spis  toho  druhu  jest  Abdal- 
láha  bna  Ahmeda  (f  1311)  Manár. 

Dogmatiku  svou  zove  islám  akát dx'}-  články 
víry.  V  rozsáhlé  literatuře  jich  se  týkající  vy- 
niká slavný  orthodoxní  filosof  arabský  Gazálí 
(v.  t),  dále  Omar  an-  Nazaři  (f  1142),  podle 
něhož  posud  na  všech  školách  se  přednáší, 
Abdalláh  an-  Nazafí  (t  1310),  jehož  >Pilíř 
víry«  sunnovců  vydal  Cureton  (Lond.,  1843), 
a  Senúsí  tt  1^90). 

Vlastní  kategorii  tvoři  v  theologii  islámu 
i  kommentáry  ke  Koránu,  zvané  ta/sír.  O  nich 
viz  Korán.  Konečně  počítá  orient  v  obor 
theologie  i  biografii  Muhammeda  a  jeho  ná- 
stupců, t.  zv.  sijar,  t.  j.  životopisy,  odpovída- 
jící církevním  dějinám  u  nás.  (Viz  Muham- 
med.) 

Zákon  náboženský  i  civilní  tvoří  t.  zv.  fikh 
či  právo.  Prvky,  z  nichž  vyvinulo  se  právo 
muslimské,  jsou  různé.  Četné  instituce  islámu 
upomínají  tu  na  podobné  názory  na  př.  he- 
brejské, svědčíce  o  prastarém  původu  vše- 
semitském.  Takový  všesemitský  ráz  jeví  na  př. 
právo  trestní,  v  němž  snad  jen  v  jednotlivých, 
zvláště  krutých  ustanoveních  možno  shledá- 
vati vliv  perský.  Jinak  sluší  vysvětliti  si  různé 
odchylky  od  typu  všesemitského  pozdějším 
samostatným  vývojem  u  Arabů.  Z  obchodních 
a  politických  styků  Arabů  s  Byzantinci  a  Ří- 
many, zvláště  v  dobách,  kdy  Arabové  dobyli 
území,  jež  někdy  těmto  národům  náleželo, 
vyplynuly  stopy  práva  římsko-byzantského, 
hlavně  v  právu  obchodním,  jehož  jednotlivá 
ustanovení  až  slovně  se  kryjí  s  ustanoveními 
práva  římského.  Za  speciňcky  arabské,  třeba 
1  zde  základ  je  všesemitský,  považovati  jest 
právo  dědické,  nejskvělejší  výtvor  práva  mu- 
slimského, a  právo  manželsko. 

Prameny  tohoto  práva  jsou  vedle  Koránu, 
jehož  valná  čásC  právních  záležitostí  se  týká 
a  který  proto  byl  vždy  prvým  a  nejsvětěj- 
ším  základem  práva  muslimského,  i  tradice 
o  právních  výrocích  a  výkonech  Muhamme- 

52 


786 


Islámská  literatura. 


dových,  jehol  roisudky  zůstávaly  i  pozdéj- 
šfm  vzorem  pro  podobné  pHpady,  pro  než 
Korán  nevystačoval.  K  oběma  přidružila  se 
právni  roznodnutí  prvých  chalifů  (dsár),  jeŽ 
tito  učinili  ve  smyslu  Muhammedové,  jak 
on  totiž  dle  jejich  domnění  v  daném  pří- 
padě asi  by  byl  učinily  a  jeŽ  brzy  zazname- 
nány byvše —hlavně  delší  texty  —  tvoří  vedle 
Koránu  nejstarší  psané  památky  literatury 
arabské.  Nejpozději  poč.  II.  stol.  H.  počalo 
se  se  systematickém  uspořádáním  těchto  tra- 
dic v  Medíné  v  ialcýsi  corpus  práva  božského 
a  lidského.  Prví  z  velkých  spisovatelů  na  poli 
práva  muslimského  jsou  tu  Anas  ben  Ma- 
tik (f  705),  jehož  sbírka  tradic  al  Muvattd 
stala  se,  hlavně  názory  o  civilním  a  trestním 
právu,  základem  systému  práva  muslimského, 
vedle  něho  Buchárí  (v.  t).  Díla  obou  vyvo- 
lala nepřehlednou  řadu  obrovských  děl  téhož 
oboru,  jež  brala  se  z  části  směrem  stejném, 
z  části  nové  cesty  volila.  Kdežto  škola  Ma- 
líková (viz  Mál  i  kove  i)  zůstala  přesné  histo- 
rickou školou  práva,  založenou  na  tradici, 
vyvíjí  se  současně  s  ní  v  úvodí  Eufratu  ra- 
cionalistická  škola  Hanífova,  zvaná  a<hábu 
raj,  t.  j.  druhové  názoru  "racionalisté,  jež  ku 
Koránu  a  tradici  jako  základ  své  školy  prak- 
tického soudnictví  přijala  i  analogii  {kijds), 
dle  které  řešila  pak  spory  právnické,  jež 
v  prvějších  neměly  praecedencf,  později  i  sou- 
hlas lidu  (id^md-ul-umma).  Viz  Hanifovci. 
Obě  školy  daly  podnět  k  čilé  práci  na  poli 
nábožensko-pravnickém,  jíŽ  obor  ten  octl  se 
brzy  v  popředí  vědecké  činnosti  arabské. 
Žák  Málikův  Šáfi'{  (f  820)  stal  se  v  Bagdádě 
zakladatelem  zprostředkující  školy  Šáfiovců 
(v.  t),  jež  uznávajíc  celkem  kijás  přece  více 
k  historické  škole  Málikově  se  klonila.  Spi- 
sem rlm-ul  usúl  (véásL  o  základech),  jenž  jedná 
o  základech  civilního  a  kanonického  práva, 
stal  se  zakladatelem  vědy  této,  obsahující 
pravidla  o  užívání  míst  Koránu  a  tradice, 
výkladu  jich  a  způsobu  dedukce  z  nich  při 
rozsudcích  soudcovských.  Žák  Šáíi'ího  Ahmed 
ibn  Hanba  I  (f  855^  stal  se  konečně  zakla- 
datelem čtvrté  školy  po  něm  Hanbalovci 
(v.  t.)  zvané,  maiíci  úmysl  očistiti  islám  od  po- 
zdějších přídavků  tím,  že  lpí  na  písmeně  tra- 
dice. Všecky  tyto  systémy  uznány  v  oboru 
theologie  i  práva  za  orthodoxní.  Ony  platí 
i  podnes  za  takové  v  islámu,  jenž  v  rázných 
územích  svých  tím  neb  oním  systémem  se 
spravuje.  Vedle  hlavních  systémů  utvořily  se 
i  systémy  vedlejší,  celkem  rovněž  na  půdě 
orthodoxní  stojící,  na  př.  blízký  purismem 
sv^m  Hanbalovcům  Dávúd  ibn  Alí  (f  894), 
jenož  systém  pronikl  až  do  Španěl,  v  Sýrii 
Auzáí,  v  Azerbeidžánu  a  Arménii  Abú  Saur 
a  pod.,  třeba  právnické  názory  nevykazují 
zdaleka  té  různosti,  jako  stanovisko  nábožen- 
ské a  zvláště  politické.  Povstaly  ovšem  i  sy- 
stémy neorthodoxní,  zvláště  v  Persii  mezi 
šiity  (v.  t.).  Perská  tato  škola  zákona  zove  se 
ímámijja.  Původcem  jejím  je  šestý  imám  Džafar 
Sádik,  jehož  Žákem  v  právu  byl  p'ůvodně  i  Abú 
Hanífa.  Zákonník  imámiije  vydal  Baillie:  A. 
Digest  of  the  Imámía  Code  (Londýn,  1869). 


Tím  způsobem  ustavila  prvá  3  století  H, 
veškery  právní  poměry  islámské.  Činnost  dob 
následujidch  obmezuje  se  na  vysvětlování 
v  obrovských  kommentárech  jednotlivých 
škol  a  srovnáváni  jich  mezi  sebou.  O  novoty 
se  nikdo  nepokusil,  ježto  zakladatelé  uvede- 
ných čtyř  směrů  orthodoxm'ch  považováni 
za  světce,  s  iejichž  naukami  závo4^ti  budo- 
váním novýcn  systémů  mělo  se  sa  nemožné. 
1  přes  to  naleží  právu  muslimskému  ve  svété 
právnickém  čestné  místo,  přímo  po  právu  řím- 
ském, i  jsou  Arabové  jediným  národem  ran- 
ního středověku,  který  právo  své  nejen  velko- 
lepě založil,  ale  je  i  vědecky  zpracoval.  Právo 
to  udrželo  se  posud  nejen  v  zemích  muslim- 
ských, nýbrž  i  v  zemích,  jeŽ  Evropou  byly 
annektovány  (Alžír,  Kavkaz,  Jáva  a  j.).  Pokud 
povahv  právních  sbírek  se  t^Če,  k  nimž  srv. 
hesla  Hanbalovci,  Hanifovci,  Málikovci 
a  Šáfiovci,  postrádají  tyto  sice  přesného 
rozdělení  logického,  za  to  vynikají  prakti- 
ckým uspořádáním  dle  hesel.  Srv.  Kremer, 
Culturg.  des  Orientes  unter  den  Chalifen  I. 
470—647.  Z  literatury  srv.  Abú  Šudžá*.  Préds 
de  jurisprudence  musulmane,  vydal  Keijzer 
(Lejda,  1859J;  Querry,  Droit  musulman  (Pa- 
říž. 1871);  Sautayra  et  Cherbonnéau,  Droit 
musulman  (t  1873—54);  Tornauw,  Moslimi- 
sches  Recht  (Lipsko,  1875h  van  der  Berg, 
De  beginselen  van  het  Mohammedaanscl^ 
rcgt  TBatavia,  1874);  týž,  Principcs  du  droit 
musulmann  sclon  les  rites  ďAbou  Hanifah 
et  de  Cháfii,  z  holland.  (Haag,  1895). 

Dalo-li  různé  stanovisko,  s  jakého  svrchu 
uvedení  doktoři  islámu  pohlíželi  na  Korán 
a  tradici,  podnět  ku  zmíněným  čtyřem  sektám 
{maihúb)  orthodoxním,  v  theologii  i  právu, 
stala  se  filosofická  spekulace  o  Koránu 
a  jednotlivých  bodech  jeho  nauky  základem 
ostatních  sekt  více  méně  od  pravé  nauky 
islámu  odchylných.  Sekt  těchto,  zvanýcn 
m/7/ťi,  čítá  islám  72,  z  kteréhož  počtu  32  při- 
padají na  šiity,  ostatní  na  sunníty,  Jak  zo- 
vou  se  muslimové  orthodoxní  jako  pfivrienci 
tradice.  Naproti  nábožensko-právnimu  rázu 
sekt  orthodoxních  vyznačuje  tyto  sekty  spe- 
kulace filosofická.  V  ohledu  tom  stal  se  is&ro 
i  vlastním  tvůrcem  filosofie  arabské,  abstra- 
hujeme-li  od  praktické  filosofie  prostonárodní, 
s  jakou  ovšem  i  u  Arabů  před  islámem  se 
setkáváme  a  jeŽ  nijak  neuchyluje  se  od  filo- 
sofie všesemitské,  jak  ji  známe  i  u  Hebraeů 
z  bible.  Dokud  považován  Korán  ve  smyslu 
islámu  za  autoritu  božskou,  nebylo  pro  filo- 
sofickou spekulaci  vůbec  místa.  Jakmile  na- 
stoupilo místo  slepé  víry  v  božskou  autoritu 
Koránu  badání  o  jednotlivých  naukách  — 
snad  vnějším  vlivem  ze  Sýrie  a  Qialdaie  — 
dostavila  se  přirozeně  nejprve  haeresie  (sek- 
tářství  náboženské);  zbraně,  jichž  haeresie 
používala,  totiž  věda  a  dialektika,  proměnily 
pak  přirozeně  sektářské  školy  náboženské  ve 
školy  filosofické.  Prvým  bodem  nárazu 
stalo  se  tu  dogma  o  přeaurčeni,  osudu  (viz 
Islám  str.  779.),  ieŽ  vyvolalo  dvě  proti  sobě 
stojící  školy  kaa aritu,  hlasatelů  svobodné 
vůle  určující  všecky  skutky  člověka,  dobré 


Islámská  literatura. 


787 


i  zlé,  popírající  jakoukoli  praedestinaci.  a 
džabaritů  jato  absolutních  fatalistd,  hla- 
satelů absolutní  nutnosti,  ií2  člověk  ve  všem 
svém  konání  podléhá.  Dttbarité  prohlásili 
boha  za  bytost  abstraktní  bez  attributů  a  ko- 
nání i  vyvolali  sektu  sifátí,  přívrřenců  attri- 
butů, již  berouce  slovné  veškeré  attributy, 
jež  Korán  bohu  přikládá,  zabředli  v  hrubý 
anthróporaorfismus.  Proti  všem  vyvstali  ve 
II.  stol.  H.  mutazilité,  učící,  2e  bůh  jest 
pramenem  dobra  ale  ne  zla  a  člověk  2e  má 
svobodnou  vůli,  jeŽ  jediné  Činí  možným  zjed- 
návání si  zásluh  i  trestů,  a  attríbuty  boží  jako 
samostatné  zavrhující,  připouštějící  jen  inhae- 
rcnci  jich  v  bytosti  boží  atd.  Sami  rozpadli 
se  na  celou  řadu  sekt.  Mutazilité  octli  se 
naukou  svojí  v  odporu  nejen  s  haeresií  ale 
i  orthodoxii,  proti  nimž  oběma  bylo  jim  se 
hájiti.  Zbraně  skýtala  jim  »věda  slovac^/m  al 
keldm^  která  jimi  povznesena  na  vědu  nábo- 
ženskou, ježto  výhradně  Koránem  se  obírala, 
tak  že  možno  považovati  ji  za  terminus  tech- 
nicus  pro  dogmatiku  nebo  scholastickou  theo- 
logii. Kdož  j7  se  obírali,  zváni  mutek-iUimin. 
S  nastoupením  Abbásovců  nastalo,  jak  zná- 
mo, propagování  vědy  řecké  mezi  Araby, 
v  prvé  řade  véd  praktických,  lékařství/astro- 
nomie,  fysiky,  ale  s  těmi  byla  nerozlučně 
spojena  i  filosofie.  A  právě  pro  ni  byli  Ara- 
bové dialektikou  svých  škol  náboženských 
nad  jiné  dobře  vycvičeni.  Od  té  doby  datují 
se  hojné  arabské  překlady  řeckých  děl  filo- 
sofických, hlavně  Aristotela.  Překlady  poří- 
zené většinou  učenci  křesfanskými,  hlavně 
Nestoriány,  vynikají  věrností;  v  pozdějších 
dobách  pifekládáno  dosti  špatně  z  hebrejštiny. 
Tak  přeložena  řada  dél  Aristotelových,  ně- 
která opětovně.  Z  překladatelů  vynikají  Hu- 
nain  ben  Ishák  (f  873)  a  zvláště  syn  jeho 

Ishák,  dále  v  X.  stol.  Jahjá  ben  Adí  a 
sá  ben  Zeráa.  Vedle  Aristotela  samého 
?>řeloŽeni  i  jeho  přední  řečtí  vykladatelé  Por- 
yr.  Alexander  z  Afrodisie,  Themi.stios 
a  Joannés  Filoponos.  Z  jtíjich  výkladů 
poznali  Arabové  i  filosofii  Platónovu,  ale  te- 
prve později  dovídáme  se  o  překladech  i  ně- 
kterých jeho  spisů.  Filosofie  Aristotelova 
opanovala  pak  úplně  ve  všech  školách  arab- 
ských, v  nichž  bez  rozdílu  stanoviska  stejně 
horlivě  studována,  třeba  stávalo  se  to  na 
velikou  škodu  náboženství  a  na  podporu  bez- 
božnosti a  haeresií,  jak  do  toho  spisovatelé 
arabští  přímo  si  stěžují.  Brzy  setkáváme  se 
v  IX.— XI.  stol.  i  s  vlastními  arabskými  vy- 
kladači filosofie  Aristotelovy,  z  nichž  zvláště 
vynikají  al  Kindí  (v.  t),  křesťan  Hasan  ben 
Savár,  al-Fárábí  (v.  t),  Ibn  Siná  (v.  t.). 
Ve  steiném  směru  jako  tito,  hlavně  Avicenna 
<ibn  Siná)  na  východě,  proslul  ve  XII.  stol. 
Averroes,  Ibn  Rušd  (v.  t.),  jja  západě.  Ari- 
stoteles byl  většině  tilosofů  arabských  ne- 
omylným; jiní,  jako  Maimonidés(v.  t.),  sdí- 
lejíce celkem  obdiv  pro  jeho  nauku,  obme- 
zovali platnost  její  v  celku  jen  na  tento  svět, 
v  jednotlivých  názorech  s  ním  se  i  rozchá- 
zejíce. Hlavní  snahou  jejich  při  tom  bylo 
sjednati  nauku  islámu,  hlavně  jedinost  boží. 


s  filosofií  Aristotelovou.  Stalo  se  to  vnáše- 
ním cizích  prvků  do  jeho  nauky,  čímž  na- 
proti prvotným  sektám  povahy  náboženské 
vznikaly  nově  školy  povahy  převážně  filoso- 
fické, jež  vypověděly  rázem  válku  všem  ško- 
lám náboženským  bez  rozdílu,  od  nichž  pak 
navzájem  sekta  filosofů  vůbec  prohlášena 
za  nevěrce;  uvedení  slavní  filosofové  aspoň 
za  podeiřelé  pokládáni.  Hlavním  kamenem 
úrazu  byla  metafysika.  Sekty  náboženské 
v  polemice  své  nuceny  byly  užívati  týchž 
zbraní  jako  filosofové  i  značena  jest  doba  tato 
dialektiky  mutekaUimin  (hebr.  medaberrím), 
vzhledem  k  otázkám,  jimii  po  výtce  se  obí- 
rala, usúlijjm  (t.  j.  fundamentm'ci,  t.  i.  kardi- 
nálními otázkami  víry  se  obírající,  hebr.  Šorď 
iijjimY  se  snahou  podříditi  filosofii  nábožen- 
sjtví.  I  oni  sami  rozděleni  byli  v  různé  třídy. 
Účelem  všech  bylo  dokázati  stvořenost  Ari- 
stotelovy pralátky  a  tím  existenci  boha  stvo- 
řitele, jediného,  nehmotného,  k  čemuž  hodila 
se  jim  atomistická  theorie  Démokritova,  je- 
hož spisy  i  ze  syrštiny  přeloženy,  ovšem  pro 
jejich  potřeby  upravená,  se  zničením  vší  pří- 
činnosti  a  všech  svazků  v  přírodě.  Vrcholu 
svého  i  přehnanosti  dostoupila  dialektika 
v  X.  stol.  v  sektě  Aš'ariovců  (viz  Ařarí), 
jichž  škole  náleží  původně  i  slavný  Gazálí 
(v.  t.),  dokazující,  že  celá  filosofie  nestačí 
k  dokázání  toho,  co  namítá  resp.  vystavuje 
proti  víře.  Výkvětem  dialektiky  jsou  i  fchvdn" 
us-safd  (viz  Akademie  syrsko-irácká). 

Studium  novoplatonismu  přivodilo  nový 
element  do  filosofie  arabské.  Ze  sekt,  na  něž 
se  vlastní  filosofové  dělili,  vynikají  zde  novo- 
platoničti  maššdijjin  t.  j.  pěšáci,  peripatétikové 
s  jakousi  theorii  emanacní  a  isrdkijjin  t.  j.  vý- 
chodní, klonící  se  více  k  mysticismu.  K  po- 
slednějším náleželi  snad  filosofové  Ibn  Bádže 
(v.  t.)  a  Ibn  Tufail  (v.  t.).  Srv.  i  Aben  Ga- 
birol.  Stol.  XII.  končí  rozvoj  filosofie  arab- 
ské. Hlavní  příčinou  úpadku  filosofie  je  tu 
rozvoj  a  vliv  zmíněné  orthodoxní  sekty  Aš- 
'ariovců,  jež  rozšířila  se  ve  XII.  stol.  daleko 
široko  po  světě  muslimském,  pronikši  i  do 
Egypta  a  na  západ  až  do  Španěl.  Pronásle- 
dování, jakých  zakusil  ve  Španělsku  poslední 
velký  filosof  arabský  Averroes,  sluší  klásti  jen 
na  její  vrub.  Tenkráte  bylo  možno  obírati  se 
filosofií  jen  pot^í.  proti  filosofům  star^  i  no- 
vým kázáno  veřejně  i  v  mešitách  a  díla  jejich 
spalována.  Ani  orthodoxní  filosof  Gazálí  nebyl 
z  plna  ušetřen.  V  této  době  nalezla  filosofie 
své  útočiště  u  židů,  u  nichž  i  většinou  za- 
chována, v  překladech  nebo  hebrejských  trans- 
skripcích  textu  arabského.  Od  nich  přešla  dále 
zachována  a  s  ní  z  části  i  Aristoteles  ve  středo- 
věké latině  do  filosofie  scholastické,  v  níž  vliv 
její  Jest  patrný.  Poslední  vážnou  sektou  islá- 
mu jsou  Vahhabit^  z  pol.  XVJII.  stol.  Povstali 
ze  snahy  po  očištění  islámu  od  všech  přt- 
datků.  jimiž  během  dob  se  pokazil.  Více  viz 
Vahhábité.  —  Slovník  arabské  filosofie  po- 
dal v  XIII.  stol.  al-Kiftí,  Tárích  al-hukan  á. 
Z  evropské  literatury  srovnati  jest:  Bruckcr, 
Historia  critica  philosophiae  III. ; .  Schmólders, 
Documenta  philosophiae  Arabům  (Bonn,  1836) 


788 


Island  (pobřeží,  půda). 


a  Essai  sur  les  écoles  philosophiqucs  chez 
les  Arabes  (Pař.,  1842,  velmi  neúplné);  Ritter, 
Ober  unsere  Kenntniss  der  arab.  Pnilosphie 
(Gotinky,  1844);  Munk,  Mélangcs  de  philoso- 
phie  juive  et  arabc  (Pař..  1859);  Renan,  Aver- 
roés  ct  rAvcrroísme  (t.,  1854).  O  sektách 
islámu  pojednal  polemicky  Spanél  Ibn  Hazm 
(t  1063).  hlavně  však  srovnávacím  způsobem 
Sahrastání.  Knihu  posledního  vydal  Cureton, 
Book  of  religions  and  philosophical  sects 
(Lond.,  1842—46,  2  d.),  ném.  překlad  Haar- 
brůcker  fHalle,  1850—51.  2  d.).  Dk. 

Island,  franc.  Islande,  angi.  Iceland,  t  j. 
země  ledu  (viz  D  á  n  s  k  o  9).  dánský  ostrov  v  sev. 
Atlantském  okeánu,  po  Britannii  největší  ze 
všech  evropských  a  atlantských  vůbec.  Leží 
mezi  63^  24*  (Dyrhóla-ey)  a  66«  33*  s.  š.  (mys 
Rifstangi)  a  13*  31'  (m.  Gcrpir)  a  24«  29^ 
z.  d.  (ra.  Bjartangar).  Od  Norska  (m.  Stade) 
jest  vzdálen  nejméně  1000  km,  od  sev.  cípu 
Skotska  830  km,  od  Farór  450írm,  od  Grónska 
300  km.  Leží  na  téže  podmořské  mělčině  jako 
Britannie,  jest  politicky,  národopisně  i  kul- 
turně dependencí  Evropy  a  bývá  tudíž  k  ní 
čítán,  ač  některé  jiné  momenty  zdají  se  na- 
svědčovati jeho  příslušnosti  k  Americe.  I.  má 
rozlohu  104.785  /fm*.  největší  délku  od  záp. 
k  vých.  přes  500,  největší  šířku  od  jihu  k  sev. 
přes  300  km.  Podoby  jest  oválovité  s  výběž- 
kem poněkud  klinovitým  k  jihu. 

Pobřeží  jest  nejméně  rozčleněno  na  jihu, 
kde  vykazuje  mnoho  pobřežních  lagun  a  del- 
tovitých  ústí  řek,  má  však  celkem  ráz  jedno- 
tvárný. Na  vých.  pobřeží  setkáváme  se  s  mno- 
hými fjordy  upomínajícími  na  Norsko,  na  ce- 
lém pak  pobřeží  střídají  se  značné  zálivy 
s  polouostrovy  ízálivy  od  vých.  k  záp. :  Thi- 
stilfjórdur,  Axarfjórdur,  Skjálfandi,  Éyjafj6r- 
dur,  SkagaQórdur,  Hunaflói),  nejvíce  však 
rozčleněna  jest  sev.-záp.  a  záp.  část  ostrova. 
K  sev.-záp.  vybíhá  velký  (13.700  frm»)  polou- 
ostrov  Vestfjirdir,  jenž  s  ostatním  ostrovem 
spojen  šíjí  sotva  10  km  šir.  Polouostrov  ten 
jest  sám  zase  velice  rozčleněn.  Na  jih  od  to- 
hoto polouostrova  vybíhají  do  moře  3  větŠí 
polouostrovy  (Dala,  Snaefeílsnes,  Gullbrúngu), 
oddělené  oa  sebe  zálivy  (Breidi-,  Hvamms-, 
Faxa-Fjórdur).  Ostrovy  jsou  nepatrné,  po- 
břežní, vystupují  zde  obyčejně  pospolitě, 
zvláště  v  Breidi  Fjórduru.  Z  větších  jmenu- 
jeme nejsevernější  Grimsey,  na  jihu  pak  Kaup- 
stadur.  Kolem  celého  ostrova  krouží  teplý 
proud  severoatlatitský. 

Půda.  I.  jest  zbytkem  rťwsáhlejší  souše,  jež 
se  v  těchto  končinách  Za" terciéru  nalézala, 
zemí  planin,- vybudovanou  ze  starších  a  mlad- 
ších sopečných  vyvřelin.  Starší  útvary  než 
terciér  nebyly  zde  nikde  nalezeny.  Terciemi 
horniny  tvoři  planinný  podklad  ostrova,  je- 
hož střední  výše  obnáší  500—600  m.  Hlavní 
horniny  jsou  Čedič  a  palagonitová  breccie. 
Největší  čásť  záp.,  sev.  a  výcn.  pobřeží  skládá 
se  z  Čediče.  Čedičové  massy  na  pobřeží  jeví 
se  pozorovateli  od  moře  jako  ohromné  ky- 
klopské  hradby  se  svislými  stěnami.  Vznikly 
sopečnými  výbuchy  v  terciéru.  Mocnost  zdej- 
ších čedičů  odhaduje  se  na  3000  m.  Hnědo- 


uhelný útvar  miocénní  dělí  čedičovou  massa 
ve  2  niveau.  Kolem  pobřeží  nalézají  se  menší 
plochy  liparitu,  odrážejícího  se  svou  světlou 
barvou  od  černého  čediče.  V  jihov^ch.  části 
ostrova  nalezeno  i  gabbro.  Vnitřní  líiist  ostr. 
skládá  se  z  formace  palagonitové,  jež  vyka- 
zuje zde  jemné  tuffy,  hrubé  brecd^  prach 
a  popel  sopečný  a  zdá  se  celkem  býti  mladší 
než  formace  čedičová.  Velikou  roli  při  vy- 
tváření dnešní  podoby  l-u  měly  pohyby  tekto- 
nické, dislokace  různého  druhu,  zvláště  pro- 
padliny  příkopové  a  kotlinné.  V  záp.  polovici 
vykazují  planiny  řadu  zlomů,  dle  nichž  po- 
vstaly veliké  zálivy.  Polouostrovy  a  ostrovy 
zůstaly  jako  horsty  mezi  nimi  státi.  Vlast- 
ních pásmatých  horstev,  utvořených  postran- 
ním tlakem,  na  l-u  není.  Detailní  vytvoření 
zdejších  forem  erosí  lze  tu  studovati  při  kaž- 
dém kroku.  Nad  starším  planin ným  podkla- 
dem lávovým  nalézají  se  mladŠi  vyvřeliny 
sopečné,  jež  lze  děliti  v  předledové  a  pole- 
dové.  V  miocénní  čedičové  zóně  severu  na- 
lezneme jen  málo  hor  přesahujících  1000  m. 
Nejvyšší  hory  celého  severu  jsou  patrně  Ri- 
mar  1262  m  a  Heljaríjall  1258  m.  Na  velkém 
polouostrově  severozápadním  dosahuje  Glamu 
901m.  Se  značnou  výší  1789  m  shledáváme  se 
v  Eyriksjókullu  vnitř  ostrova.  Z  pravidla  jeví 
se  vnitřek  ostrova  jako  mírně  zvlněná  ná- 
horní  planina,  spadající  stupňovitě,  ntítdy 
dosti  příkře  k  sev.  pobřeží,  kdežto  jinak  jest 
povšechný  sklon  od  vých.  k  západu,  zvláště 
jihozápadu.  Nejmohutnější  sopečná  činnost 
lovila  se  vždy  v  jižní  části  ostrova,  kdež  na- 
lézají se  také  nejvyšší  hory  zdejší.  Nejvyšší 
Oráfa  JókuU  (1959  m)  trčí  zde  poblíž  pobřeží 
z  Vatna  jókuUu,  ohromného  ledovcového  pole 
v  jihových.  části  ostrova.  Severně  Vatna  J6- 
kullu  zdvihá  se  vnitř  ostrova  TróUadyngja 
do  1491  m.  V  nejjižnější  části  ostrova  má 
Eyjafjalla  J.  1705  m,  sevemější  Hekla,  nej- 
známější hora  l-u,  pouze  1555  m. 

Uvnitř  l-u  zaujímá  mladší  láva  aspoň  11.000 
až  20.000  /rm*,  novější  sopečné  útvary  vůbec 
asi  50.000  km*.  Lávová  pole,  prost írajírí  se 
v  značnější  výšce  nadmořské,  jsou  velice 
smutná  postrádajíce  vší  vegetace.  Největší 
souvislá  lávová  poušť  jest  Odádahraun  sev. 
Vatnajókullu.  Leží  600—1200  m.  n,  m.  a  za- 
ujímá 4000  km*.  Byla  vytvořena  asi  20  sop- 
kami. Pokud  víme,  bylo  od  osídlení  ostrova 
činno  více  než  20  sopek.  Hekla  chrlila  prý 
21kráte,  Katla  12kráte.  Následky  byly  často 
velmi  zhoubné.  Nejhroznější  zdejší  výbuch 
za  historické  doby  udal  se  na  řece  Skaptá 
r.  1783.  Tehdáž  vznikla  U  km  dl.  puklina, 
na  níž  se  utvořilo  33  nízkých  kráterů.  Při 
výbuchu  tom  vyteklo  za  4Vj  měsíce  v  8  hlav- 
ních erupcích  27  milliard  m*  eruptivnich 
hmot,  jež  pokryly  900  km*.  Ze  všeho  roha- 
tého dobytka  l-u  zahynula  při  tom  polovice, 
koní  777o,  ovec  SOVo-  V  následujících  2  létech 
zahynulo  hladem  a  nemocmi  9300  lidí,  tedy 
asi  Ví  všeho  obyvatelstva.  Nejčastější  typ 
sopek  jest  řada  nízkých  kráterů  na  puklině, 
obyčejný  jest  kupovitý  tvar  typu  havajského, 
zcela  řídký  kuŽelovitý  tvar  typu  vesuvského. 


Island  (vodopis,  podnebí). 


789 


Někdy  vytéká  láva  z  pukliny  na  obě  strany 
(na  př.  Trólladyngja),  aniž  utvoří  kráter  nebo 
vlastní  sopku.  Jest  hospodářsky  důležito,  ro- 
zeznávati na  l-u  lávu  předledovou  a  poledo- 
vou,  neboť  mladší,  těžce  zvétrávající  lávy  ne- 
připouštějí vzdělávání,  kdežto  starší,  v  značné 
míře  kryté  štěrkem  mořenovým,  jsou  do  jisté 
míry  úrodný.  Dříve  se  mělo  za  to,  Že  sopky 
na  l-u  jsou  vázány  pouze  na  palagonitovou 
breccii,  není  však  tomu  tak,  neboť Thoroddscn 
nalezl  je  i  v  čediči.  Na  sta  jest  v  l-u  teplých 
pramenů.  Jsou  v  úzkém  spojení  s  tektonikou 
kraje.  Rozeznávají  se  solfatary,  fumarolv  a 
mofetty.  Uvádíme  zvláště  solfatary  na  pofou- 
ostrové  Snoefellsnesu  a  vnitř  ostrova  nej- 
velkolepější v  Kcrlingarfjdllu  u  Hofsjdkullu, 
jež  odkryl  Thoroddsen  r.  1888.  Fumaroly 
liší  se  zde  v  laugar,  hverjar  a  geysiry. 
Světoznámý  geysirový  kraj  nalézá  se  v  ma- 
lém údolí  u  Haukadalru  v  jihozápadní  části 
ostrova.  Na  solfatary  a  fumaroly  má  veliký 
vliv  zemětřesení,  jež  se  ostatně  v  l-u  neob- 
mezuje  pouze  na  kraj  sopečný,  nýbrž  jest 
i  původu  tektonického,  souvisejíc  s  disloka- 
cemi západní  části  ostrova.  Poslední  značné 
zemětřesení  udalo  se  koncem  srpna  a  poč. 
září  1896.  Velké  plochy  kryje  vát^  písek, 
jenž  vzniká  obyčejné  z  palágGdsitového  tuffu. 
Bývá  bouřně  zmítán,  zvtášté  na  planinách 
vnitřního  ostrova,  čehož  následek  jest  silně 
znatelný  na  skalách.  Také  suchá  hUna  glaci- 
ální  a  pemzový  prach  přicházejí  zde  do  oběhu. 
Značná  čásť  l-u  jest  kryta  ledovcem.  Tho- 
roddsen udává  plochu  zdejších  ledovců  na 
13.400  klk*.  Největšrm  souvislým  pólem  ledo** 
vým  (přes  8000  km^)  jest  Vatna  Jókiril.  Zdejší 
drsné,  studené  a  vlhké  podnebí  podporuje 
neobyčejně  tvoření  se  ledovců.  Vzezření  je- 
jich má  ráz  polární.  Ledovec  Breidamerjókull 
sestupuje  na  jižní  straně  až  na  20  m  ku  hla- 
dině mořské,  na  sev.  straně  pouze  do  765  m 
n.  m.  Zvláštností  l-u  jsou  t.  zv.  >jókuhlaupc 
(strže  ledovcové).  Vznikají  při  výbuchu  so- 
pek ledem  krytých.  Značné  množství  písku 
nalézající  se  pod  ledovcem  bývá  při  tom  od- 
plaveno a  valící  se, vodstvo  způsobuje  kata- 
strofy. Tak  na  př.  r.  1350  při  výbucnu  Óra- 
fajdkullu  bylo  40  dvorců  a  2  kostely  najednou 
odplaveno  do  moře.  Ze  štěrku  dnešních  a 
dřívějších  ledovců  vznikly  t.  zv.  »sandr«, 
velké  plochy  písku  a  štěrku,  lemující  zvláště 
jižní  pobřeží  s  jeho  haffy  a  deltami.  Na  star- 
áích  z  nich  usadila  se  již  vegetace.  Jest  ne- 
pochybno,  že  I.  zažil  aspoů  2  periody  le- 
dové. Ledová  pokrývka  podobala  se  asi  ny- 
nější pokrývce  Grónska  a  mocnost  její  od- 
haduje se  na  1000  m.  Některé  sopky,  na  př. 
Snoefellsjókull,  byly  činný  před  dobou  ledo- 
vou i  po  ní.  Škráby  ledovcové  jeví  směr  od 
vnitrozemských  planin  k  pobřeží.  Dolcritové 
proudy  lávy  vnitř  ostrova  vykazují  zřetelně 
ikraby  ledovcové.  V  době  poledavé  nalézáme 
zde  mnohé  stopy  negativního  pošinování  po- 
břežního pásu,  zvi.  v  sev.-záp.  části  ostrova. 
Jsou  tu  seter,  hl.  v  niveau  70—80  a  30—40  m 
n.  m.,  příbojové  terrassy,  značné,  patrně  pří- 
bojem utvořené  jeskyné,  velrybí  kosti,  staré 


dřevo  mořského  náplavu  daleko  od  moře. 
Na  konci  doby  ledové  byly  všecky  nížiny 
kryty  mořem,  od  té  doby  čára  pobřežní  stále 
klesala. 

Vodo  pit.  I.  jest  zemi  dobře  zavlažovanou. 
Rozvodí  vede  téměř  středem  ostrova  od  záp. 
k  východu,  při  čemž  však  sev.  úvodí  jest 
vetší  než  jižní.  Téměř  všecky  řeky  a  potoky 
zdejší  tekou  kolmo  na  směr  pobřeží,  násled- 
kem čehož  jsou  krátké,  nejdelší  110— 150  Afm, 
za  to  však  značně  široké,  velmi  vodnaté  a 
prudké,  s  četnými  nádhernými  vodopády. 
Ústí  má  často  ráz  fjordů.  Původ  vody  říční 
jest  zde  snadno  rozeznati.  Kdežto  obyčejné 
vody  horské  jsou  tu  jako  křišťál  čisté,  mají 
řeky  a  potoky  vzniklé  z  ledovců  vodu  špi- 
navou, barvy  bělošedé  nebo  mléčné,  ježto 
odnášejí  množství  hlenu  ledovcového,  hlíny 
a  písku.  Řeky  mění  často  svůj  tok  (někd^r 
následkem  činnosti  sopečné).  Následkem  tání 
sněhu  a  ledu,  zvláště  vody  ledovcové  Qd- 
kulsdr,  sing.  jókulsď)  v  létě  velice  a  náhle  se 
zvětšují.  Tehdáž  rychlost  řek  dostupuje  nej- 
vyšší míry.  Největší  řekou  celého  jihu  iest 
Thjorsá,  nejdelší  řeka  l-u  vůbec;  přichází 
až  ze  sev.  části  ostrova  a  přijímá  od  východu 
největší  svůj  přítok  Tungná  s  Kaldakvíslem. 
Do  moře  vlévá  se  na  pobřeží  iihozáp.  O  něco 
dále  k  západu  ústí  mocná  Hvítá.  Největší 
její  přítok  Sog  jest  odtokem  Thíngvallavatnu. 
Od  stoku  se  Sogem  dosahuje  Hvitá  šířky  aŽ 
400  m  a  mění  své  jméno  v  Ol  f  usá.  Ústí  Thjorsy 
souvisí  na  jihovýchod  s  velmi  rozvětveným 
ústím  Markarfliotu.  Z  řek  dále  k  východu 
zasluhuje  zmínky  zvláště  Skaptá  a  Skeidará. 
Na  záp.  pobřeží  ústí  velice  vodnatá  ř.  Hvítá, 
na  rozdíl  od  již  uvedené  zvaná  Hvítá  í  Bor- 
garfirdi.  Vzniká  stokem  3  řek:  Nordurá, 
Thverá  a  Nordlíngafljót.  Na  sev.  pobřeží  teče 
řada  velkých  řek,  tak  Blanda  s  mléčnou 
vodou,  Hérardsvótn,  Skiálfandafljót 
(dlouhá  řeka  s  mnohými  vodopády),  Laxá 
(jez.  odtok  Mývatnu).  Jókulsá  á  fjóllum 
ústí  deltovitě.  Má  velkolepý  vodopád  asi  80  m 
vysoký;  šířka  vody  nad  ním  obnáší  200  m. 
Na  sev.-vých.  pobřeží  ústí  těsně  vedle  sebe 
Jdkulsá  ábrú  a  Lagarfljót,  jež  má  téměř 
jezero  vitou  šířku.  —  Jezer  jest  na  l-ě  množ- 
ství, ačkoliv  většinou  malých.  Vyskytují  se 
tu  nejrozličnější  typy:  na  náhorní  planině 
velké  skupiny  jezer  mořenových,  v  čedičo- 
vých údolích  hluboké  bassiny  vzniklé  erosí, 
tak  Že  na  př.  povrch  Lagarfljótu  leží  26  m 
nad,  dno  pak  84  m  pod  hladinou  moře,  v  ně- 
kterých krajích  lávových  jezera  vzniklá  pro- 
padnutím se  části  terrénu,  t.  Mývatn,  místy 
typická  jezera  kráterová.  Někde  také  vytvo- 
řila se  v  novější  době  jezera  nadržením  se 
ledovcových  řek,  t.  Dyngjuvatn.  Krajinu  je- 
zerni  (Fiskivótn)  nevídané  krásy  objevil  Tho- 
roddsen r.  1889  západně  Vatnajókullu.  Jsou 
to  skupiny  kolossálních  černých  kráterů,  na- 
plněných zelenavou  vodou  lezerní,  bez  níŽ 
by  činily  dojem  krajiny  měsíční. 

Podnebí.  I.  leží  na  záp.  hranici  teplého 
proudění  severoatlantského.  Čímž  se  v  první 
řadě  vysvětluje  poměrně  mírné  podnebí.  Jen 


790 


Island  (květena,  zvířena,  obyvatelstvo). 


zHdka  dosahuje  studený  proud  arktický  sev. 
břehů  l-u.  V  tom  případe  přináší  ovšem  to- 
lik ledu,  Že  sev.  pobřeží  stává  se  lodím  ne- 
přístupným. Vedle  toho  jeví  se  zde  účinek 
blízkého  Grónska,  krytého  ohromnou  pokrýv- 
kou ledovou.  Za  to  však  dosahuje  ostrova 
pravidelné  vítr  od  východu,  přinášející  teplý 
vzduch  sev.-záp.  Evropy.  Vedle  východních 
převládají  ještě  vétry  sev.-vých.,  kdežto  záp, 
a  jihozáp.  mají  zde  jen  podřízenou  úlohu. 
Nejstudenější  pro  I.  včtry,  od  sev.-západu  a 
severu,  isou  velmi  řídké.  Na  jih  od  l-u  na- 
lézá se  barometrické  minimum  severoatlant- 
ské.  Pozorování  tlaku  na  ostrově  vykazují 
maximum  v  kvétnu,  minimum  v  červnu.  Vů- 
bec mění  se  zde  tlak  vzduchu  měrou  úžas- 
nou. Během  13  let  vyskytla  se  difference 
94*5  mm  (786'5  a  692  mm  v  hladině  mořské). 
Celkem  má  zdejší  podnebí  s  mírnou  zimou 
a  chladným  létem  ráz  okeánický.  Reykjavík 
má  stř.  teplotu  února  —2  5®,  dubna  1*4*,  čer- 
vence 121«,  říina  7«,  roku  3•3^  stř.  roční 
extrémy  —15*5^  a  20*8*,  absolutní  minimum 
— 21*5®.  Na  sev.  břehu  v  Akreyri  bylo  ovšem 
pozorováno  v  létě  maximum  24®,  v  zimě  mi- 
nimum —34®.  V  úzkých  údolích  bývá  v  létě 
neobyčejně  horko,  v  zimě  chladněji  než  jinde. 
V  horách  vnitra  panuje  ovšem  podnebí  té- 
měř polární  a  vykazuje  tu  ještě  větší  pro- 
měnlivost než  na  pobřeží.  Jaro  bývá  na  l-ě 
sotva  znatelným  přechodem  (koncem  dubna) 
ze  zimy,  téměř  8  měsíců  trvající,  ku  krátkému 
létu,  jež  přechází  koncem  září  nebo  poč. 
října  v  zimu,  tak  že  podzim  téměř  mizí.  Staro- 
islandský  kalendář  zná  také  jen  zimu  a  léto. 
Deště  spadá  nejvíce  v  zimě,  od  října  do  února, 
nejméně  v  červnu,  pak  v  dubnu  a  květnu. 
Reykjavík  vykazuje  75  cm^  Stykkisholm  68  cm 
(do  roka  217  deŠt  dnů),  Grimsey  pouze  41  cm 
deště.  Bouřky  jsou  poměrně  řídké  (111  ve 
23  létech  ve  Stykkisholmu),  nejčastější  v  zimě 
od  listopadu  do  února,  50®/©  všech  v  pro- 
sinci a  lednu.  Vzduch  na  pobřeží  jest  vlhčí 
než  uvnitř,  což  se  značí  i  ve  výši  sněžné 
čáry,  jež  se  nalézá  na  jižní  straně  Vatnajó- 
kullu  v  600,  na  sev.  v  1300  m.  Dnů  se  sně- 
hem čítá  se  ve  Stykkisholmu  82  do  roka. 
Bez  sněhu  jsou  pouze  srpen  a  září.  Vnitř 
vvskytují  se  sněžné  vánice  někdy  i  v  létě. 
Nejkratší  den  trvá  zde  4,  nejdelší  20—21  hod. 
Od  května  do  září  není  vlastně  téměř  žádná 
noc,  zvláště  na  sev.  pobřeží,  v  zimě  pak 
silné  polární  záře  činí  dlouhou  noc  méně 
citelnou.  ^i'. 

Květena  jest  dle  Babin^tona  (Jour.  Lond. 
Lin.  11.  st.  2S3)  svým  základem  evropská  a 
sice  skandinávská,  jen  3  druhy  jsou  arkti- 
cké  a  jen  62  dr.  schází  Anglii,  z  nichž  zna- 
menáme severní  Rhododendron  lapponhum, 
Diapensia  lappomca,  Kónl^ia  islandica^  Papá- 
ver  alpínum.  Žádná  vyšší  bylina  není  l-u 
vlastní.  Babington  má  433  phanerogam  a 
34  kapradí.  Spisy  o  floře  islandské  (18  u  Ba- 
bingtona)  vydali  kónig  (1770),  Zoega,  Hookcr, 
Vahl,  Lindsay  a  j.,  nejlepší  obrazy  isou  v  díle 
> Flora  Danica«.  Mnoho  bylin  udáno  bez  ji- 
stých nalezišť.    Scházejí  stromy  kromě  bříz 


(do  4  m  Betula  glutinea,  teď  nejvíce  od  člo- 
věka vyhubených).  Jsou  tu  jen  traviny,  mo- 
čály rašclinné  a  místy  keříčky  na  skalách  — 
vrby,  chvojky,  vřesy,  vaccinie.tmpetnim.  Ku- 
bus saxatilis^  2  růže.  Hlavní  však  výnos  po- 
skytuje zde  seno  a  do  jaké  nouze  zde  někdy 
dohnán  bývá  člověk,  dosvědčuje  poiíváni 
lišejníku  islandského  (Cetraria  islandica). 
Mnoho  jest  zde  našich  bylin,  nejvíce  ročnídi, 
ale  ani  jahody  zde  nedozrají  každý  rok  a  jen 
brambory  lze  sázeti  u  včtŠí  míře. 

Zvířena  jest  ještě  chudší.  Není  zde  ssavce 
pozemního  kromě  lišky  ledové,  jen  mořské 
tuleně  a  někdy  přichází  sem  medvěd  lední 
s  ledem  grónským  (až  13  zanes.)  a  uvedená 
člověkem  domácí  zvířata  a  myši.  Reptilií  a 
amfibií  není,  nedostatkem  žab  množí  se  ko- 
máři, že  v  létě  tvoří  mračna  nad  jezerem  My- 
vatn.  Sladkovodních  ryb  není  kromě  pstruhů 
{Salmo  alpinus),  z  moře  přicházejí  hlavně  lo- 
sosi. Mořských  ryb  u  Preyera  jest  50:  tresky, 
sledi,  platejsi,  úhoři,  nejvíce  gadid  a  pleuro- 
nectidy.  ostatní  jsou  ryby  arktické.  Zbývá  jen 
15  ptáků  zemních  (mimo  nahodilé)  a  66  vod- 
nícn,  z  nichž  většina  se  stěhuje:  sluky,  husy. 
kachny  a  j.;  vůbec  málo  tvarů  arktických: 
sůva  ledová  {Nyctea  nivta),  Falco  mcticus, 
stěhule  {Lagopus  isl.)^  Fttctrofanes  nivalis,    /V. 

Obyvatelstvo  l-u  náleží  ke  skandinávsko 
čeledi   kmene   germánského.   Více   než    kde 

Í'inde  udržel  se  zde  národ  v  původní  čistotě, 
slanďané  jsou  vysoké,  silné  postavy,  v  cho- 
vání svém  jednoduší  a  rozvážní,  zdvořilí, 
zbožní,  svobody  milovní.  Na  starých  zvycích 
a  svém  přesvědčení  Ipějí  měrou  takovou,  že 
často  způsobují  hádky,  ač  jinak  jsou  povahy 
klidné.  Šat  jejich  jest  z  pravidla  temné  barvy, 
střihu  západoevropského.  Jen  ženy  zachová- 
vají zvláštní  domácí  kroj.  Zcela  zvláštní  jest 
zdejší  obuv.  Obydlí  na  venkově  bývá  ze 
země  a  kamene  a  jsouc  zcela  kryto  drnem 
neliší  se  od  ostatní  půdy  leč  svým  zvýšením. 
Úplně  zařízený  >baer«  (dvorec)  vykazuje  oby- 
čejně 7  domů,  z  nichž  iedcn  jest  obydlen  a 
má  2  až  3  světnice.  Celkem  jsou  venkovská 
tato  obydlí  tmavá  a  špinavá,  téměř  veskrze 
velice  vlhká  a  tudíž  i  nezdravá.  Pouze  v  ku- 
chyni nalézá  se  ohniště  ku  připravování  po- 
krmů, jinak  jsou  zde  kamna  věcí  neznámou. 
V  pobřežních  místech  obchodních  jsou  obydlí 
poněkud  pohodlnější,  stavěná  buď  ze  dřeva 
neb  otesaného  kamene.  Domy  v  Reykjavíku 
z  modravého  islandského  doleritu  činí  do- 
cela příjemný  dojem.  Všude  jest  velký  ne- 
dostatek paliva,  pouze  nejbohatší  rodiny  topí 
dováženým  uhlím.  V  některých  místech  užívi 
se  zetlelých  ptáků  za  palivo.  Potravu  po- 
skytují zvláště  nasolené  sušené  ryby,  mléčná 
jídla,  ovčí  a  ptačí  maso  a  jako  zdejší  specia- 
lita chléb  z  isl.  lišejníku.  Značná  jest  spo- 
třeba kořalky.  Obývati  lze  na  l-ě  pouze  na 
42.068  km^. 

Počet  oby  v.  r.  1890  obnášel  70.927.  z  toho 
33.689  mužů,  37.238  žen.  Vých.  část  ostrova 
jest  sotva  z  polovice  tak  hustě  obydlena  jako 
záp.  a  jižní.  Oby  v.  jest  nejhojnější  v  obchod- 
ních r^i"*'-'^^  •»  v  oněch  krajinácn,  jež  se  hodí 


Island  (hospodářství). 


791 


k  rybářství.  Téméř  po  celé  XVIII.  stol.  ubý- 
valo zde  obyvatelstva  (50.444  r.  1703,  46.201 
r.  1769,  38.142  r.  1786),  v  XIX.  stol.  zase  ho 
znenáhla  přibývalo  až  do  r.  1880  (47.240  r.  1801, 
57.094  r.  1840.  66.987  r.  1860,  69.763  r.  1870, 
72.445  r.  1880).  V  posledním  desetiletí  jeví 
se  zase  úbytek.  Ženy  tu  počtem  vždy  silně 
převládaly  nad  muži.  Vysvětluje  se  to  zvláště 
stěhováním  se  mužů  do  Ameriky  a  pak  i  tím, 
že  mnoho  mužů  co  rok  hyne  při  nebezpeč- 
ném rybolovu.  Nepatrné  jen  přibývání  (časem 
ubývání)  obyv.  vysvětluje  se  velikými  živel- 
ními nehodami,  jako  povodněmi,  výbuchy  lá- 
vovými, zemětřesením,  po  nichž  následují 
z  pravidla  léta  hladu,  dále  zhoubnými  epide- 
miemi, nezdravým  způsobem  života  v  nezdra- 
vých obydlích,  nehodami  na  moři.  Z  nemocí 
bývá  tascmnice  (od  ovcí^  velmi  častá,  asthma 
zjevem  obyčejným  a  epidemicky  zde  vysky- 
tuje se  i  malompcenství  č.  lepra;  tuberkuie 
'  ;st  značná.  Pouze 
,  dožije  se  60,  */• 
_  ^ ^  ^ ry  poněkud  pří- 
znivější, u  dětí  jest  úmrtnost  velmi  značná. 
Porodů  je  mnoho,  mezi  nimi  téměř  207©  ne- 
manželských. V  posledních  desetiletích  stě- 
hovalo se  mnoho  Islanďanů  do  Ameriky^  kdež 
jich  někteří  6000,  jiní  až  12.000  počítají.  Oby- 
čejně usazují  se  v  Manitobě  (Kanada),  kdež 
ve  Winnipegu  vycházejí  3  islandské  časopisy. 
Teprve  v  posl.  létech  vystěhování  ubývá. 
R.  1878—80  vystěhovalo  se  741  osob. 

Dle  vyznání  náboženského  jsou  obyv. 
l-u  vesměs  luther.  evangelíci,  pouze  několik 
osob  přiznává  se  k  jiné  konfessi.  —  Vše- 
obecné vzdělání  lidu  jest  zde  takové,  že 
jen  s  těží  nalezneme  v  Evropě  střední  a  nižší 
vrstvy  lidové  na  takové  výši.  Ovšem  věnuje 
se  na  vzdělání  celá  Ví  budgetu  islandského. 
Každý  zde  umí  čísti  a  téměř  každý  psáti. 
Školy  se  sice  nalézají  jen  v  obchodních  mí- 
stech pobřežních,  avšak  zákonem  z  r.  1880 
zavázáni  jsou  rodiče  zaopatřiti  dětem  zná- 
most čtení,  psaní  a  počítání;  kde  by  toho 
snad  opomíjeli,  jest  povinen  duchovní  dáti 
to  obstarati  na  jejich  útraty.  V  Rcykjavíku 
nalézá  se  znamenitá  učená  či  latinská  škola 
{hinn  laerdi  skóli),  rovnající  se  asi  našemu 
gymnasiu,  mimo  to  od  r.  1847  škola  theolo- 
gická, na  níž  se  také  učí  filosofii,  a  od  r.  1876 
1  lékařská.  U  Akreyri  nalézá  se  škola  reálná. 
Ostatně  jsou  isl.  studující  na  vys.  školách 
v  Kodani  vládou  vydatné  podporováni.  Mimo 
to  jest  několik  škol  dívčích,  hospodářských 
a  pokraČovacích.  Spolek  studentů  studenta- 
/élag,  t.  j.  lidí,  kteří  studovali  střední  školu, 
vyučuje  v  neděli  bezplatně  rybáře  a  dělníky, 
kteří  se  hojně  dostavují.  V  Rcykjavíku  na- 
kzá  se  mimo  to  od  r.  1816  důležitá  společ- 
nost pro  literaturu  (hid  islen\ka  bóknmenta- 
fdag\  jež  vydává  každoročně  poučné  a  uži- 
tečné knihy  v  islandštině.  Podobným  smě- 
rem nese  se  Činnost  >spolku  přátel  lidu€ 
{thjódvinaféla^).  Společnosti  starožitnické, 
vzniklé  r.  1880,  děkujeme  založení  musea 
starožitností  v  Reykjavíku.  Poměrně  značné 
jsou  knihovna  zemská  a  knihovna  latinské 


školy,  menší  knihovny  jsou  v  Akureyri  a  fsaf- 
jórduru.  Obyv.  čte  zde  velmi  mnoho,  zvláště 
populárně  vědecké  spisy,  a  sotva  nalezneme 
v  Evropě  země.  kde  by  se  v  poměru  k  počtu 
obyv.  tolik  knih  tisklo  a  prodávalo,  jako  na 
l-ě.  Tiskařství  bylo  sem  zavedeno  r.  1530. 
Jest  tu  5  tiskáren  a  tiskne  se  asi  10  novin  a 
8  Časopisů  (počet  ten  mění  se  téměř  každo- 
ročně). Nejstarším  isl.  časopisem  jest  >Thjó- 
dólfrc. 

Hospodářsky  dělí  Islanďané  svůj  ostrov 
ve  3  části:  obývaný  kraj  se  zahradami  a  lu- 
činami (byad  a'  byggd),  kraj  horských  pastvin 
(a/rettur)  a  neobydlenou  poušC  {pbygdir).  Na 
tuto  poslední  připadá  asi  237p  váí  plochy. 
Před  časy  selo  se  zde  něco  obilí,  dnes  však 
převládá  hospodářství  luční  a  zahradní.  Hno- 
jená půda  náležející  ke  dvorci  nazývá  se  tún 
a  vyniká  výtečnou  travou.  Nejdůležitějším  při 
ní  jest  řádné  odvodňování.  V  zahradě  pěstují 
se  obyčejné  zcmčata,  někdy  zelí  a  bílá  řepa. 
Dobře  se  také  daří  rybiz  a  pod.  i  řeřicha. 
Louky  mimo  >túnc  dávají  tmavou  trávu  da- 
leko norší  jakosti.  Značnou  část  kraje  zaují- 
mají slatiny,  v  jejichž  přeměně  v  louky  spa- 
třují někteří  (na  př.  C.  Rosenberg)  budouc- 
nost l-u.  Sklizeň  sena  počíná  obyčejně  mezi 
24.  červnem  a  polovicí  července  a  trvá  až  do 
září.  Dále  od  dvorců  vzdálené  pastvy  jsou 
důležitý  zvláště  pro  chov  ovec.  Pro  zlepšení 
půdy  děje  se  nyní  mnoho.  Několik  hospodář- 
ských spolků  bylo  založeno  a  zřízeny  4  ho- 
spodářské školy.  Vlastních  lesů  zde  v  po- 
ledové  době  nikdy  nebylo,  pouze  březoví  bylo 
dříve  více  rozšířeno,  avšak  následkem  chovu 
ovec  jest  zpustošeno.  Bříza  {Betula  intermedia) 
zřídka  přesahuje  výšku  muže,  na  jednom  však 
místě  východu  našel  Thoroddsen  břízy  10  m 
vysoké.  Stejné  výše  dosahuje  zde  i  oskeruše 
(Sorbus  aucuparia).  Daleko  největší  čásť  oby- 
vatelstva, totiž  asi  737o.  iíví  se  chovem  do- 
bytka, především  ovec,  jichž  prý  tu  jest  asi 
1  million.  Maso  a  vlna  jejich  jsou  prý  zna- 
menité. K  chovu  jich  hodí  se  výborně  okraj 
vnitřní  planiny,  říčná  údolí,  jakož  i  travnaté 
nížiny.  Chov  hovězího  dobytka  byl  dříve  mno- 
hem důležitější  než  dnes.  Plemeno  zdejší  ve- 
lice se  chválí.  Maso  jeho  dnes  málo  se  cení,, 
za  to  však  mléko.  Jest  tu  asi  20.000  krav. 
Chov  ovec  jest  ovšem  mnohem  výnosnější. 
Koně  zdejší,  počtem  30.000,  jsou  malí,  uče- 
li  ví  a  neobyčejné  vytrvalí.  Pro  horské  cestj" 
hodí  se  znamenitě.  Islanďané  sami  jsou  vý- 
borní jezdci.  Koz,  dříve  četných,  jest  dnes 
málo,  ještě  méně  vepřového  dobytka;  psů 
velmi  mnoho,  kočka  v  každém  dvorci,  drů- 
bež nechová  se  téméř  žádná.  Chov  dobytka 
jest  vůbec  schopen  značného  ještč  zvelebení. 
Bohatství  ryb  v  moři  a  řekách  jest  ohromné. 
Výnosné  rybářství  v  moři  kol  l-u  provozují 
hlavně  Angličané  a  Francouzi  na  větších  lo- 
dích, Islanďané  sami  s  nesmírnou  odv.ihou 
na  malých  loďkách.  Na  zaopatření  si  větších 
lodí  nedostávalo  se  dříve  prostředků  a  te- 

f>rve  v  novější  době  učiněn  i  v  tom  počátek, 
est  však  úkazem  málo  potěšitelným,  že  oby- 
vatelstva rolnického  zde  ubývá,  rybářského 


792 


Island  (průmysl,  ústava, jazyk) 


přibývá.  Již  r.  1880  bylo  12%  všeho  obyv. 
rybáři.  Bohatství  řek,  zvlááté  na  lososy  a 
pstruhy,  málo  se  dosud  zužitkuje.  Důležitý 
jest  lov  ptactva.  Minerální  bohatství  jest 
nepatrné  a  ani  několika  užitečných  nerostů, 
jež  I.  chová,  nelze  pro  nedostatek  paliva  a 
pro  obtíže  spojené  s  dopravou  využitkovati. 

Průmysl  býval  kdysi  na  vyšáím  stupni  než 
dnes,  kdy  jest  skutečné  nepatrný.  Vétáina 
potřeb  domácích  hotoví  se  v  kruhu  rodin- 
ném. Pouze  27o  všeho  obyv.  vénuie  se  ře- 
meslu, jež  vyrábí  jen  hrubé  předměty.  Ob- 
chod nyní  zase  vzrůstá;  za  starých  áob  byl 
mnohem  značnější.  Zhoubně  naň  účinkoval 
dánský  monopol,  jenž  teprve  r.  1854  byl  zru- 
šen. Ještě  nyní  jest  překážkou  obchodu  malý 
oběh  peněz  na  ostrově.  Obchod  jest  často 
výměnný,  v  nejnovější  době  však  zřizují  se 
také  domácí  akciové  spolky  obchodní,  z  nichž 
nejdůležitější  jest  »Gránufélag«  v  sev.  Části 
ostrova,  a  r.  1885  byla  zřízena  v  Reykiavíku 
docela  i  zemská  banka.  Ve  vývozu  hlavní 
místo  zaujímají  slané  ryby  a  produkty  rybo- 
lovu vůbec,  maso,  ovce,  ovčí  kůže,  vlna,  koně, 
peří,  hrubé  punčochy  a  rukavice,  v  přívozu 
obilí,  mouka,  káva,  cukr,  koloniální  zboží  vů- 
bec, tabák,  kořalka,  víno,  sůl,  petrolej,  plátno, 
kůže.  lodní  náčiní,  Železné  a  ocelové  zboží, 
dříví  a  uhlí.  R.  1894  obnášel  přívoz  z  Dánska 
3,236.000,  vývoz  tam  2,717.000  dán.  korun. 
Obchod  s  Dánskem  dosud  převládá.  Největší 
obchodní  místa  jsou  Reykjavík,  Isafjórdur  a 
Akure>ri,  po  nich  následují  Seydisfjórdur, 
Hafnarfjordur  a  Stykkishólmur.  Celkem  jest 
na  l-é  asi  30  obchodních  míst  a  mimo  to  něko- 
lik přístavů,  kde  se  smí  obchod  provozovati. 

Spojovací  prostředky.  S  cizinou  jest 
I.  spojen  hlavně  přes  Kodaň  (asi  12  pravidel- 
ných paroplaveb  ročně).  Plavba  tam  přes 
Granton  a  Thorshavn  trvá  10—11  dní.  Od 
r.  1873  jest  na  ostrově  pravidelná  pošta.  Po- 
štovní parník  objíždí  asi  5kráte  do  roka  celý 
ostrov.  Uvnitř  ostrova  obstarávají  poštu  jízdní 
poslové.  Poštmistr  v  Reykjavíku  jest  zároveň 
nejvyšším  poštovním  úředníkem  ostrova.  Udr- 
iováni  a  zřizování  cest  bylo  regulováno  záko- 
nem r.  1875.  Přece  však  jest  cest  málo,  sil- 
nice vůbec  žádné,  tak  že  veškeré  spojení 
děje  se  téměř  výhradně  na  koních.  Neschůd- 
nost  cest  jest  na  l-ě  příslovečná.  Nedostatek 
brodů  a  mostů  stěžuje  při  velkém  počtu  řek 
cestování  po  ostrově  neobyčejně,  zvláště  ^- 
zinci  těmto  nesnázím  méně  zvyklému. 

P  e  n  í  z  e,  m  í  r  y  a  v  á  hy  jsou  dnes  stejné  jako 
v  Dánsku.  Jako  zvláštní  míry  užívá  se  favn  = 
3  alen  =  17119  cm,  pro  obilí  t6nde=:136  dán- 
ských pott  =  13139  /,  pro  tekutiny  kutting'^ 
5  pott  =  4-83  /. 

Ústava  z  r.  1874  dává  l-u  téměř  úplnou 
samostatnost.  Postavení  l-u  k  Dánsku  bylo 
vytčeno  již  zákonem  z  2.  ledna  1871.  Dle  to- 
hoto jest  I.  »neoddělitelnou  částí  monarchie 
8  vlastním  právem  zemskýmc.  Dánsko  uzná- 
vajíc nesprávnosti,  jichž  se  vůči  l-u  dopu- 
stilo, dává  každoročně  ostrovu  60.000  korun 
a  nese  výlohy  na  isl.  správu  v  Kodani  i  na 
poštovní  spojení  s  ostrovem.   Jeden   z  dán- 


ských ministrů  jest  zároveň  ministrem  {rdth^ 
gjj/i)  pro  I.  a  jako  nejvyšší  isl.  úředník  králi 
zodpověděn,  ^konodárná  moc  spočívá  v  ru- 
kou krále  a  althingu.  Althing  čítá  30  od  lidu 
volených  (dolní  sněmovna)  a  6  od  krále  jme- 
novaných (horní  sněmovna)  poslanců  (na  6 
let).  Volební  právo  mají  i  vdovy  a  samostatné 
ženy  přes  25  let  staré.  Althing  schází  se  kaidý 
druhý  rok.  Nejvyšším  úřednflcem  na  ostrove 
jest   zemský  guvernér   (landskó/thinf^i),   jeni 
řídí   veškeru   exekutivu   a  jest   zodpověděn 
ministrovi.    Nejvyšším  sudím  na  ostrově  ic 
justiarius,  předseda  zemského  soudu  v  Reyk- 
javíku, nejvyšší  soudní  instanci  vůbec   nej- 
vyšší soud  dánský.  Ostrov  dělí  se  politicky 
ve  4  kraje  (ómt^  plur.  umthaemi),  totiž  jižní, 
západní,  východm  a  severní  (sudur-,  vestur^, 
northur-,  austur-ómt),  jež  se  zase  rozpadají  ve 
22  okresů  (sysla,  plur.  syslur)   a   tyto    zase 
v  obce  (sókfiir).  —  Duchovní  správu  vede 
evangelicko-lutheránský  biskup  v  Reykjavíku. 
Až  do  r.  1801  byla  tu  2  biskupství,  totiž  v  Hó- 
laru  a  Skálholtu.  Biskup  ve  spoUcu  s  okres- 
ními přednosty  řídí  církevní  a  školské  zále- 
žitosti. Ostatně  panuje  svoboda  náboženská. 
Země  je  rozdělena  ve  20  proboštství  (pró/ast- 
sdaemi),  141  far  {prestakalt)  a  299  osad.  Z  299 
kostelů  jest  217  ze  dřeva,  75  z  rašeliny  a  7 
z  kamene.    Dříve  byl  počet  kostelů  vetší  a 
byly  tu  i  ženské  i  mužské  kláštery.  Nejvyšším 
finančním  úředníkem  jest  zemskf  fojt  Uand- 
fógeti)  v  Reykjavíku.  Příjmy  zemsicé  pokiadnv 
spočívají  ve  clu  na  lihoviny  a  tabák,  různých 
daních  a  ročním  příspěvku  dánském.  V  bud- 
getu dánském  na  r.  1896—97  stojí  pro  správu 
l-u   86.764  korun.   Vojska  na  ostrově  neni. 
V  ohledu  zdravotním  jest  I.  rozdělen  na  20 
okresů  vždy  s  okr.  lékařem  v  čele.    Kaidý 
okres  děli  se  v  několik  obvodů  babických.  Nej- 
vyšší dohled  má  zemský  fysikus  {landlaeknir) 
v  Reykjavíku,  jenž  jest  zároveň  ředitelem  lé- 
kařské školy.   Nemocnice  jsou  v  Reykjavíku 
a  Akureyri.  Hl.  městem  a  sídlem  nejvyšších 
úřadů  na  ostrově  jest  Reykjavík.    Úřední 
vlajka  jest  dánská;  vedle  této  však  užívá  se 
také  zvláštní  islandské,  jež  má  bílého  sokola 
v  modrém  poli. 

Jazyk  islandský  jest  jedním  ze  čtyř  hlav- 
ních jazyků  skandinávských,  původně  norskt, 
vlastně  všeskandinávský,  ktei^m  mluvili  osad- 
níci v  IX.  stol.  Při  památkách  až  z  konce 
XII.  stol.  často  nelze  rozeznati,  je-li  památka 
norská  nebo  islandská;  pak  nastávají  znač- 
nější odchylky,  hlavně  tvaroslovné,  poněvadž 
isl.  jazyk  setrval  na  stanovisku  XlII.  stol.. 
pak  též  hláskoslovné.  V  době  klassické  (1200 
až  1350)  liší  se  od  norského  hlavně  zachová- 
váním nlásky  h  ve  skupinách  /»/,  /i«,  hr,  pře- 
chodem dlouhých  <5,  6y  v  d,  ey  a  přísným 
provedením  přehlásky  u.  V  době  nové  na- 
stávají dalekosáhlé  změny  hláskové,  tak  že 
samohlásky  mají  zcela  noVou  výslovnost,  ač 
se  píší  staírým  pravopisem:  á  přechází  v  aj\ 
d^au;  é'^jé]  au^ój]  n,  d^ó;  ó^^aw. 
Nominativní  koncovka  -r  píše  se  -ur  (vysl. 
ór).  Dialektů  neni,  jazyk  dělí  se  na  starý  čili 
isl.  jazyk  vůbec,  kdežto  novější  od  XVl.  si. 


Island  (literatura). 


793 


nazývá  se  novoislandátinou.  Nepřetržitou 
řadou  památek  od  XI.  stol.  aŽ  na  naše  dny 
stává  se  isl.  jazyk  graúimaticky  velice  zajíma- 
vým. Mluvnictví  isiandské  začíná  již  v  XII.  st. 
v  dobé  renaissance  staré  literatury,  první 
mluvnici  vydal  Runolf  Jónsson  (1651),  první 
slovník  od  Andreae  vyíel  r.  1683.  Mezi  ny- 
néjáími  grammatiky  vyniká  Vigfusson  svým 
Icelandic-English  lexicon  (Oxford,  1869—75). 

Literatura.  Sotva  minulo  kol  r.  930  bouř- 
livé šedesátiletí  zabírání  země  a  ustavila  se 
islandská  republika  se  svým  althingem,  již 
jeví  se  Islandáné  národem  básnickým.  Pří- 
činy toho  jsou  různé;  jednak  vystehovali  se 
pravé  potomci  básnicky  nadaných  rodin,  pak 
ostrov  se  svými  malými  poměry  nestačil 
touze  po  činnosti,  jevící  se  u  mladých  šlech- 
ticů, a  jelikož  i  doba  vikingská  jiŽ  se  klonila 
ke  konci,  nezbývalo  mladíkovi  chtěj ícímu  na 
zkušenou  do  světa  neŽ  přijmouti  službu  u  ci- 
zího krále  nebo  jarla.  Aby  však  pojat  byl  do 
družiny  královské,  musil  se  cizozemec  vyká- 
zati zvláštním  uměním,  a  tím  bylo  básnictví. 
Tak  poesie  přispívá  k  výživě  chudého  ostrova; 
zvláště  jest  to  Norsko,  stará,  nezapomenutá 
vlast  ke  které  se  Islandán  vždy  obrace],  kam 
vedla  jej  vždy  první  cesta  z  vlasti;  nejraději 
u  krále  norského  sloužil  jako  bojovník  i  jako 
skald.  Na  ostrově  se  pak  skoro  výhradnč 
pěstovala  tato  zvláštní  kastovní  poesie;  kdo 
se  vypravil  do  ciziny,  složil  obyčejně  jiŽ  doma 
pochvalnou  báseň  na  knížete,  naučil  se  ji  na- 
zpamět  a  vyžádal  si  dovolení,  aby  ji  směl 
přednésti.  Za  to  byl  pak  odměněn  přijetím 
do  družiny,  kde  měl  význačné  místo,  a  pobyl 
tu  aspoň  přes  zimu.  Zároveň  nebo  při  roz- 
chodu obdržel  také  dar:  prsten,  meč,  kopí, 
oděv.  Služba  jeho  ncobmezovala  se  pak  jen 
na  to,  že  bavil  knížete  a  družinu  vlastními  a 
staršími  básněmi,  hlavně  improvisacemi  jed- 
notlivých strof,  nýbrž  provázel  ho  z  pravidla 
i  do  boje  a  bjjl  vysílán  s  důležitými  posel- 
stvími. Někteří  zůstali  pak  stále  v  cizině,  oby- 
čeině  se  však  po  málo  letech  vrátili  do  l-u. 
Básně  jejich  zachovávaly  se  ústním  podáním 
po  celé  generace;  ještě  kolem  r.  1200  byly 
známy  všechny  důležité  básně  z  IX.  stol. 

Poesie  skaldská  obsahuje  hlavně  chvalo- 
zpěvy na  knížata,  pak  básně  satirické;  vzácné 
jsou  naproti  tomu  básně  milostné,  ač  se  zpí- 
valy; bylyť  na  l-ě  zákonem  zapovězeny.  Vý- 
znam většiny  zpěvů  je  více  historický  než 
aesthetický;  zpěvů  těchto  užívá  jako  pra- 
menů historie  skandinávská  a  anglická,  po- 
někud i  ruská  a  slovanská  vůbec.  Není  lehké 
porozuměti  strofám  skaldským:  za  prvé  se 
slova  řadí  k  sobě  bez  ohledu  na  souvislost, 
tak  že  první  podmínkou  porozumění  jest  kon- 
statovati přirozený  slovosled.  Další  záhadu 
tvoří  hojné  užívání  zástupek,  t.  zv.  kennin^. 
Jsou  to  především  metafory,  zkrácená  při- 
rovnání; kde  bychom  četli  na  př.  v  antické 
poesii,  že  loď  se  zdvihala  na  vlnách,  jako 
kůň  se  vzpíná,  řekne  skald:  oř  vln  se  vzpínal, 
a  více  ani  nemohl  říci  při  stručnosti  a  vá- 
zaností veršů  svých.  Podobně  z  přirovnání 
vzniká  pojmenování  každého  muže  dle  kte- 


réhokoli boha,  na  př.  Odin  mečů,  ženy  dle 
bohyně  zlata  Idun  a  pod.  jako  pak  tíomér 
místo  Zeus  mohl  říci  manžel  Héřin,  tak  činil 
i  skald,  jenže  měrou  větší  s  využitkováním 
celé  mythologie  aŽ  do  nejmenších  dctailův. 
Fafnir  ležel  na  zlaté,  proto  je  zlato:  Fafni- 
rovo  lože,  lože  hada,  ale  že  tento  poklad  byl 
pak  hozen  do  Rýnu,  jest  to  též  lesk  Rýnu 
nebo  slunce,  oheň.  Žár  Rýnu.  Každý  hrdina 
jest  krmi  tělem  vlků,  každá  žena  je  stromem 
nebo  tyčí  zlata.  Počet  takových  kenning  jest 
pro  jisté  pojmy  často  se  vyskytující  velmi 
značný,  ve  výboru  jeiich  jevila  se  umělost 
skaldova.  Tolik  umělostek  vyžadovala  těžká 
forma  skaldská,  jejíž  hlavní  rozměr  jest  drótt- 
kvaett,  rozměr  družiny  královské  xax*  t^o^p; 
jest  to  osmiřádková  strofa  o  verších  z  pra- 
vidla šestislabičných;  v  sudých  je  vždy  první 
slabika  hlavní  alfiterací,  v  lichých  jsou  dvě 
alliterující  slova,  dále  každý  verš  obsahuje 
assonanci  (hending),  t.  j.  stejné  souhlásky 
po  týchž  nebo  různých  samohláskách.  Z  to- 
hoto metra  vyvinul  se  dále  značný  počet 
různých  noyýcn  rozměrů,  na  př.  hrynhent, 
kde  řádky  jsou  osmislabičné,  runhent  s  rý- 
mem dle  našeho  způsobu  a  j.  Z  takových  vis 
(strot)  skládaly  se  drápy,  básně  nejméně 
20strofové,  rozdělené  stefem  (refrainem) 
na  oddělení,  nebo  flokky,  kratší  básně  bez 
refrainu,  nebo  krátké  improvisaee,  lausa- 
vísur,  jež  zaznívaly  při  každé  příležitosti. 

První  skaldové  královští  byli  Norové,  po- 
slední z  nich,  Eyvindr  Finnsson,  složil  báseň 
na  všechny  Islanďany,  za  niž  se  mu  odměnili 
stříbrnou  sponou  50  hřiven  těžkou,  kterou 
v  hladovém  r.  976  musil  dáti  za  potraviny.  — 
Z  islandských  skaldů  na  prvním  místě  stojí 
Egil  Skallagrimsson  (asi  r.  900—980); 
velmi  mlád  vyjel  se  starším  bratrem  na  do- 
brodružství, t.  j.  na  loupežné  plavby  vikin^- 
ské.  Sloužil  králi  anglickému  Aethelstanovi, 
kdež  byl  označen  křižem,  ale  křtu  nepřijal, 
aniž  jeví  někde  vlivu  křesťanského.  Oženil 
se  po  smrti  bratrově  sjeho  vdovou,  příbuz- 
nou norského  přítele  svého  Arinbjdrna,  a 
aby  nabyl  dědictví  po  tchánovi,  vyjel  opět 
do  Norska,  kdež  mu  však  bylo  odepřeno,  co 
mu  patřilo,  libovůlí  krále  Éirika  a  královny 
Gunnhildy.  Tu  Egil  zabil  švakra  dědice  i  syn- 
ka králova,  postavil  králi  nídstdng,  t.i.  tyč 
s  koňskou  hlavou  a  zaklinači  formulí.  Fo 
těchto  neslýchaných  urážkách  odebral  se  zase 
domů,  ale  vypravil  se  po  třetí  do  Norska, 
když  Eirik  byl  odtud  vypuzen ;  avšak  loď  jeho 
ztroskotala  se  právě  na  břehu  Nordhumbrie, 
kterou  vládl  Eirik  jako  earl  anglický.  Věrný 
Arinbjórn,  který  krále  doprovásel,  prosil  za 
milost,  ale  marně,  jen  do  rána  ho  směl  cho- 
vati u  sebe.  Tu  mu  radil,  aby  za  tuto  noc 
složil  drápu  na  Eirika,  a  ten  skutečně,  ovšem 
donucen  Arinbjórnem,  daroval  mu  život  a 
ona  báseň  nazvána  dle  toho  Hófudlausn  (vý- 
plata hlavy);  ie  to  báseň  plná  síly,  složená 
v  runhent.  V  Norsku  pak  novýtni  souboji 
dobyl  svého  dědictví  a  po  čtvrté  cestě  do 
Norska,  kde  pro  krále  riakona  pro  popla- 
tek   vykonal   nebezpečnou    zimní    cestu  do 


794 


Island  (literaturaj 


Vermlandu,  vrátil  se  domů.  Jeho  syn  se  mu 
utopil,  což  ho  tak  dojalo,  že  se  chtěl  hladem 
umořiti;  ale  dcera  jeho  lsti  ho  odvedla  od 
tohoto  úmyslu  a  přiméla  ho,  aby  utišil  svůj 
bol  básní,  Krásným  Sonatorrek^  jednou  z  nej- 
cituplnčjšich  básní  islandských.  Icdiné  poesie 
jest  to,  která  otci  poskytuje  lítéchy,  báseft 
icst  velkým  výrazem  vdéčnosti  za  to,  íe  mu 
bůh  dopřál  říci,  co  trpí.  Přítele  Arinbjórna 
oslavil,  když  došel  na  novo  velké  cti,  svou 
Arinbjarnarkvida^  výrazem  přátelství.  Ostatní 
jeho  básné  jsou  ztraceny  mimo  nékteré  im- 
provisace.  Égil  je  největší  postava  básnická 
z  celého  germánského  pohanství;  jeho  umění 
zůstalo  rodu  jeho  věrným.  Prvním  vlastním 
skaldem  družmným  z  l-u  jest  Glúm  Geirs- 
8 on,  skald  Háralda  gráfelda,  jako  slavnéjší 
Kormák  Ógmundarson  (935—970),  básník 
četných  stroT  erotických.  Einar  Hel^ason 
Skálaglamm,  mladší  přítel  Egilův  (♦  950), 
byl  skald  Hakona  jarla,  s  nímž  bojoval  proti 
Jomsvikingům;  slavná  jeho  báseň  o  Hakonovi 
nazývá  se  VeUekla  (nedostatek  peněz),  snad 
pro  úmysl,  kterým  je  básněna.  Einar  ieví 
vyšší  hledisko,  než  je  obvyklé,  chválí-li  kní- 
žete; co  do  víry  byl  věrný  bohům  starým, 
kdežto  Kormák  věřil  jen  ve  svou  sílu.  Pří- 
buzný Egilův,  Bj&rn  hitdoelakappi,  je  zná- 
mější svou  šlechetnou  povahou  a  svými  do- 
brodružstvími, pro  které  žárlivý  Thórdr  ho 
konečně  zabil,  neŽ  básněmi  jen  zlomkovitě 
zachovanými.  Ulí  Uggason  básnil  v  po- 
sledních dobách  pohanství  svou  Húsďdpa 
o  mythech  vyobrazených  na  stěnách  iistého 
domu.  Do  boje  nové  a  staré  víry  uvádí  nás 
věrný  skald  Olafa  Tryggvasona  (f  1000) 
Hallfred  Vandrádaskald  (H.  >obtíže  pů- 
sobícíc),  kteréžto  příjmení  dostal  od  krále, 
protože  se  nechtěl  cfáti  pokřtiti,  nebude-li 
král  sám  mu  kmotrem,  a  že  hrozil,  nevy- 
slechne-li  král  jeho  báseň,  že  zapomene  celé 
učení,  jež  beztoho  není  tak  poetické  jako 
ona.  I  později  upadal  zpět  v  pohanství,  ale 
krále  vroucně  miloval,  ba  chtěl  ho  pomstiti 
a  dojemně  ho  po  smrti  jeho  opěval.  Báseň 
křesťanská  [/ppreistarjrdpa^  kterou  mu  král 
velel  složiti  za  pokutu  pro  sňatek  s  pohankou, 
je  ztracena.  Emilův  vnuk  Skuli  sloužil  jarlu 
Eirikovi,  kdež  se  zavděčil  ženichu  vnučky 
Egilovy,  Helgy,  Gunnlaugovi,  Ormstunga  zva- 
nému Tento  zmeškal  dobu,  do  které  platilo 
zasnoubení,  a  toho  vy  užitkoval  Hrafn,  sok 
jeho  u  dvora  švédskéno,  a  poial  Hel^  za 
ženu.  Jejich  souboj  zůstal  nerozhodnut  (1007) 
a  měl  za  následek,  že  Islandané  holmgangu 
vůbec  zakázali,  jeli  tedy  do  ciziny,  aby  jej 
vybojovali,  a  padli  oba.  Z  četných  básní 
Gunnlaugových  jen  jednotlivé  strofy  se 
zachovaly.  Thormód  Kolbrúnarskald, 
jenž  měl  příjmí  po  dívce  opévané,  jel  až  do 
Grónska,  aby  pomstil  pobratima,  a  vykonal 
po  létech  povinnou  pomstu  za  velkých  obtíží; 
pak  věrně  sloužil  králi  Olafu  Svatému,  jehož 
vojsko  starobylým  Bjarkamál  vzbudil  k  po- 
slednímu boji  u  Stiklastadir  řl030),  a  když 
král  padl,  nechtěl  ho  přežiti.  Z  Jeho  děl  za- 
chována  jen    báseň    na    pobratima.    Ottar 


Černý  jako  Egil  vykoupil  si  básní  hlavu  od 
Olafa  uraženého  básní  opěvající  královu  ne- 
věstu, švédskou  Ástridu.  Skvělými  popisy 
bojů  vyznamenává  se  tato  drápá. 

Předním  skaldem  sv.  Olafa  byl  však  Sig- 
vat  Thordarson,  jehož  král  původně  ne- 
chtěl slyšeti,  poněvadž  se  Štítil  pohanské 
fraseologie  v  básních,  který  však  došel  zna- 
menitého vlivu.  On  prostředkoval  sňatek  krá- 
lův, osmělil  se  býti  královu  levobočku  kmo- 
trem a  dáti  mu  cizokrainé  jméno  Magnus. 
Trpce  litoval.  Že  za  poslední  bitvy  kráJovy 
byl  na  pouti  do  Říma,  ale  tím  mu  bylo  umož- 
něno opěvati  krále  po  smrti.  Žil  pak  ve 
Švédsku,  neztráceje  s  očí  králevice  Magnusa, 
a  když  tento  se  stal  králem  a  upevniv  svou 
vládu  v  zemi  počal  pátrati  po  vinnících  smrti 
otcovy  a  stával  se  tím  ukrutným,  tu  praví 
přátelé  královi  radili  se,  jak  odvrátiti  ho  od 
sebevražedného  počínání.  Sigvat  byl  zvolen, 
aby  královu  mysl  obměkčil,  a  skvěle  to  pro- 
vedl svými  fítvsóglivisury  t.  j.  upřímnou  písní, 
kteroužto  mistrnou  básm',  opěvající  králova 
otce  a  výstražný  jeho  konec,  pak  zbožňova- 
ného Hakona  dobrého,  ukazuje  na  zbytečnost 
a  škodlivost  nových  bojů,  vytýká  jemné  králi, 
že  nedostává  slovu,  a  končí  chválou  krále 
samého.  Básník  šlechetného  svého  úmyslu 
dosáhl,  Magnus  změnil  chování  své  tou  mě- 
rou, že  byl  nazván  Dobrým.  Si^at,  jemuž 
tento  čin  zabezpečuje  místo  mezi  nejšlechet- 
nějšími básníky,  vyznamenával  se  téi  příslo- 
večnou lehkostí  veršování;  mluvil  verši  skoro 
tak  rychle  jako  prosou;  pout  verše  pro  něho 
není.  Též  Thórarin  loftunga  musil  vy- 
koupiti básni  hlavu  svou  od  Icrále  Knuta, 
jehož  urazil  tím.  Že  básnil  na  něj  ílokk,  ale 
drápu  odměnil  pak  král  nejen  hlavou,  nýbrž 
i  50  hřivnami  stříbra.  Arnór  jarlaskald 
o  Magnusovi  pěl  svou  Hrynhenda  a  Mas^nns- 
drdpa,  U  krále  Haralda  Hardráda  žil  Thjó- 
dolfArnórsson,  upjatý,  sebevědomý  dvorní 
básník,  a  Sneglu-Halli,  spíše  šašek  králův, 
který  směle  a  zručně  improvisoval. 

Po  smrti  tohoto  krále  (1066)  nastává  úpa- 
dek skaldského  umění;  staré  kenningy  se 
zapomínají  nebo  užívá  se  jich  zcela  mechani- 
cky. Markús  Skeggjason,  který  na  l-é  po 
23  let  zastával  nejvyšší  úřad  lógs6gumanna, 
opěval  švédského  krále  Ingi  a  dánského  sv. 
Knuta.  Na  konci  XI.  stol.  Halldór  skvaldri 
dlel  u  dvorů  devíti  knížat  a  opěval  v  Útfa- 
rardrdpa  cestu  krále  Sigurda  clo  Jerusalema; 
o  témž  králi  pěli  Četní  skaldové,  mezi  nimi 
i  Einar  Skúlason,  potomek  Egilův;  ten 
r.  1135  vrátil  se  do  l-u,  byl  vysvěcen  na  kněze, 
ale  vrátil  se  zase  do  Norska  a  byl  vyzname- 
nán králem  Eystcinem,  na  jehož  popud  bás- 
nil. Při  zřízení  norského  arcibiskupství  před- 
nesl u  hrobu  sv.  Olafa  umělou  báseň  Geislt 
(1152).  Dánský  král  Sveinn  nechal  ho  bez 
odměny  za  báseň,  což  je  v  starší  době  bez^ 
příkladu.  Einar  jest  poslední  znamenitý  skald 
starší;  po  četných  ostatních,  jež  Snorn  vyFK>- 
čítává,  nezachovalo  se  mimo  jméno  ničeho. 
Koncem  XII.  stol.  nastoupen  krok  zpět  ke 
starým  skaldům,  zároveň  objem  látek  skald- 


Island  (literát  ara). 


795 


ských  se  velice  rozšířil;  tak  v  Hugsvlnnsmdl 
přeložena  známá  Disticha  Catonis  (vyd.  1831), 
rovněž  dle  latiny  spracována  M^rlinússpd, 
proroctví  Mcrlinovo,  od  mnicha  Gunnlauga. 
Vrcholu  dosáhla  tato  Činnost  epigonská  v  po- 
tomku Egilovu,  spisovateli  Eddy.  Snorri 
Sturluson  (♦  1178)  byl  vychován  u  mou- 
drého Jóna.  vnuka  proslaveného  Sámunda, 
po  jehož  smrti  dédéním  a  sňatky  stal  se  nej- 
mocnéjšim  mužem  na  l-é.  V  Norsku  v  r.  1218 
až  1220  vstoupil  v  manský  poměr  ke  králi 
Hakonovi  a  snažil  se  pak  uskutečniti  úmysly 
j.jho  směřující  k  přivtélcní  ostrova  vnitřními 
boii  rozeštvaného  k  Norské  říši.  Dvakráte 
byl  lógsdgumannem,  ale  průběhem  dalších 
sporů  domácích  r.  1241  zavražděn.  Jeho  bás- 
nická činnost  (o  ostatní  níže)  vrcholí  v  básni 
Hdttatal,  jejíž  každá  strofa  má  jiný  rozměr; 
první  díl  velebí  krále  Hakona,  druhý  jarla 
Skuli.  Snorri  na  některý  čas  skaldskou  poesii 
znova  vzkřísil  svým  příkladem,  vlivem  a  zna- 
menitou svou  poetikou,  Eddou.  Vlastní  jeho 
Icvobočck  O  rak  j  a  básnil  o  Valdcmaru,  man- 
želu Dagmařině,  synovec  Snorrův  Olaf  Thor- 
darson  (t  1259)  opěval  všechny  panovníky 
s!;andinávské  a  zvláště  poslední  skald  dru- 
žinný  Sturla  řl214— 12ř<4),  pravý  dědic  du- 
cha strýce  svéno,  vynikal  v  skaldství  jako 
ve  vypravování  prosy.  I  on  úzce  byl  připoután 
k  norskému  dvoru  jsa  vysokým  hodnostářem 
na  ostrově. 

Brzo  po  přivtělení  k  Norsku  jest  konec 
umční  skaldského;  udrželo  se  jen  v  duchov- 
ním básnictví,  neboť  i  na  l-ě,  jako  všude 
v  Evropě,  od  XII.  stol.  nastává  převaha  bás- 
níků duchovních.  Na  místo  mythologických 
l..tek  nastupují  legendy;  z  četných  těcnto 
dráp,  které  většinou  nejsou  tištěny,  uvádíme 
I  lác''tú$drápa  z  konce  XII.  stol,  přečetné 
básně  mariánské;  z  pozdější  doby  je  nejslav- 
nější LUja  od  Eysteina  Asgrimssona 
(f  1360),  život  Spasitelův  (vyd.  Magnusson 
1870).  Dlouho  jjště  živořil  starý  tento  způsob 
v  klášteřích,  až  i  na  zač.  XVI.  stol.  básnil 
Halí  Óirmundarson  svou  Krossdrdpn  (psv. 
křížil  Mariuvisur,  a  Tón  Arason,  poslední 
katolický  biskup  na  l-ě,  jako  svým  houžcv- 
ratým  odporem  proti  reformaci  a  násilnými 
prostředky  proti  ní  připomíná  staré  pohan- 
ské své  předky,  tak  byl  i  posledním  skal- 
dem  drápy  skládajícím. 

Na  skaldech  so  však  sláva  ísl.  literatury 
nezakládá;  její  zlatou  dobou  jest  na  rozdíl  od 
literatur  ostatních  doba  klassické  prosy.  Ve 
dvou  stoletích  (XII.— XIII.)  v  netušené,  samo- 
rostlé  kráse  vzkvétá  islandská  sága,  a  o  tuto 
slávu  nemusí  se  děliti  s  norskou,  jako  o  skald- 
ství. Jest  to  historické  vypravování,  které 
podává,  nebo  aspoň  chce  podávati  skutečné 
události  zachované  po  staletí  ústní  tradicí  a 
zapsané  v  těchto  dvou  stoletích.  Nejstarší  a 
nejcennější  jsou  domácí  ságy:  Islendinf^asógur 
(vyd.  v  Kodani  1843  a  n.^.  Pevn^  základ,  pro 
který  nemohli  nikdy  příliš  daleko  se  vzdáliti 
od  nistorické  pravdy,  dává  jim  genealogie 
rodin  islandských,  zapsaná  hned  r.  1134 
prvním  islandským  spisovatelem  Ar  i,  jehož 


hlendingahók  z  r.  1134  obsahuje  stručné  dě- 
jiny ostrova  od  osazení  do  r.  1120  (vydal 
Jónsson  1887).  Ari  pravým  historickým  smy- 
slem daleko  převyšuje  spisovatele  současné. 
Zároveň  s  ním  žil  Samu nd  (1050—1133),  pro 
své  velké  vědomosti  až  podezřívaný,  kter^ 
však  psal  asi  latinsky  historii  domácí.  K  nej- 
starším  vlastním  ságám  patří  z  XII.  stol. 
Droplangarsonasaga  (vydal  Gislason  1847)  a 
blízká  jí  Heidarvigasaga  líčící  boje  slavné  ze 
stejné  doby  ok.  r.  1014.  Hoensa  Thórhraga 
vypravuje  o  muži,  který  ok.  r.  950  obchodo- 
val s  drůbeží.  V  dobu  pravého  rozkvětu  patří 
důležitá  Laxdoelasaga  z  první  čtvrtiny  sto- 
letí XI.,  napsaná  po  r.  1220,  jejíž  hrdinoa 
jest  Ólaf,  prazet  slavného  Egila.  Pestrý  život 
Egila  samého  zachovala  nám  krásně  a  uměle 
psaná  Egilisaga  (vydána  5krát,  Jónsson  1896); 
z  téže  doby  je  Ljósveinhigasaga  o  mocném 
Gudmundovi  živším  ok.  r.  1000  a  málo  mladší 
Vtga  Glum>$aga^  kulturně  historicky  velmi 
důležitý  životopis  mocného  a  násilného  Gluma 
ze  severu  ostrova.  Na  vých.  vede  nás  Vdpii' 
firdingasaga  s  dějem  z  X.  stol.  a  Hrafnkels* 
sága  Freysgoda  o  Hrafnkelovi  ok.  r.  960,  jení 
vše,  co  mu  bylo  milé,  věnoval  bohu  Freyovi 
(Sommerfcldt,  1879).  Hardarsaga  napsaná 
ok.  r.  1245  připomíná  osudovou  tragédii,  Gi$' 
lasaga  a  Hallfredarsa^a  vypravují  osudy 
skaldů  Gísli  (950— 1000)  aHallfreda.  Eyr- 
byggjasaga  uvádí  nás  zpět  na  západ  ostrova 
mezi  potomky  Egiiovy;  je  to  život  goda 
Snorri  (ok.  1000),  znamenitého  vy  právo  vatele 
(vydal  Vigfusson  1864),  a  současná  s  ní  Gunn- 
laugssaga  (ok.  r.  1250)  má  za  hrdinku,  aČ 
passivní,  Egilovu  vnučku  Helgu  (vydal  Mogk 
1886).  Zcela  obdobný  případ  vypravuje  Bjar* 
na  sai^a  hiřdoehikappa;  krevní  pomstu  před- 
vádí nám  Hdvardarsa^a  (Thordarson  1860)  a 
Fó  tbroeď asaga  (O  pobratimech,  Gislason 
1852),  dějiny  skalda  Thórmoda  a  pobratima 
jeho  Thórgeira.  Zajímavý  soudní  spor  z  doby 
ok.  r.  1050  poznáváme  z  Bandamanuasagy^ 
napsané  v  2.  pol.  XIII.  stol.  (Cederschióld 
1874).  Obsahem  nad  míru  důležitá,  aČ  formou 
ne  právě  šťastna,  jest  Njdlssaga,  životopis 
znamenitého  Njála,  o  jehož  upálení  ve  vlast- 
ním domě  r.  1011,  isíandské  krvavé  svatbě, 
se  dlouho  vypravovalo.  Sturlungasaga  o  rodu 
Snorrově  vypravuje  děj  skoro  současný  a 
stává  se  přibráním  starších  sag  historií  ce- 
lého ostrova  (Vigfusson  1878),  jako  Landnď 
mabók,  seznam  všech  osadníků  a  genealogi- 
cké  řad  v  jejich  potomků,  částečně  ďílo  Stur- 
lo  v  o.  Ne  již  zcela  historická  jest  Kormdkssaga, 
hlavní  pramen  pro  poznáni  skandinávského 
souboje,  a  ještě  méně  Vat\doelasaga  vzniklá 
koncem  XIIl.  stol.  s  pozdějším  zcela  vymy- 
šleným pokračováním  Finnbogasaga,  Ještě 
r.  1310  napsány  příběhy  z  doby  osazení  sev. 
krajin  Svarfdoelasaga  a  zcela  nehistorické 
Thoťdarsaga  Hredu  a  Fiójmanuasaga  o  vy- 
myšlených cestách  Thórgilsových.  Živci  le- 
gendární mísí  se  do  sag  o  pokřtění  ostrova 
Krhtnlsafíy  a  životopisu  prvních  5  biskupů 
země  (Biskupasógur,  vyd.  1858)  sepsaných  od 
pol.  XIII.  do  pol.  XIV.  stol.,  jimiž  končí  za- 


796 


Island  (Iiteratui*a). 


pi30ván{  věcí  domádch*  a  ustupuje  stručným 
Kronikám  dle  způsobu  kontinentálního  (ísltni- 
kir  Anndlar,  vydal  Storm  1843). 

Od  pol.  XIII.  stol.  počínají  Islanďané  zapi- 
sovati dějiny  norské,  především  životopisv 
jednotlivých  králů,  nejprve  obou  pokřestitelů 
země.  Olafsiaga  Trrggvasonar  (f  1000)  za- 
chována 3  texty  z  5CIII.  stol.,  o  Olafovi  sv. 
^t  1030)  máme  dvě  ságy,  starší  legendární 
(vyd.  Keyser  a  Unger  1849)  a  mladší  přesné 
historickou,  snad  od  Snorra  (vyd.  Munch  a 
Unger  1853).  Sverristagu  o  Sverrirovi  napsal 
Karl  Jónsson,  Hákonarsagu  Hdkonarsonar 
Sturla  Thórdarson.  Všechny  tyto  spi- 
sovatele předčil  Snorri  Sturluson  svou 
Heimskringla  (kruh  světa),  která  vypravuje 
dějiny  norských  králů  od  praotce  jejich  boha 
Freye  až  do  r.  1177  (vydal  Unj^er  1868). 
Snorri  jest  moderní  historik,  nikoli  kronikář 
středověký;  strofy  starých  skaldů  jsou  hlav- 
ními jeho  prameny,  ale  on  jich  uiivá  s  roz- 
vahou a  srovnávaje  různé  zprávy  odhaduje 
jejích  spolehlivost.  Sborník  z  ostrova  Flatey 
na  sev.  t-ě  Flatey jarbók,  sepsaný  od  dvou 
knéží  v  r.  1387—95,  obsahuje  Eymundarsagu, 
důležitou  pro  ruské  dějiny,  jako  jest  Jomt- 
vikingasaga  pro  děje  polabských  Slovanů  — 
na  jejichž  území  se  usadila' boiovná  četa, 
která  padla  v  boji  s  norským  králem  r.  994. 
Mimo  Norsko  zabývala  se  činnost  Islanďanů 
také  ostatními  zeměmi  skandinávskými,  jako 
KnytUngasaga  Dánskem. 

K  těmto  ságám  historickým  druží  se  jiné, 
založené  především  na  star^'ch  básních,  jako 
důležitá  pro  historii  pověsti  germánské  Vóť 
suugasaga  o  Sttsfurdovi,  jeho  předcích  a  po- 
tomcích a  Hrólfssaga  o  národním  hrdinovi 
dánském  Hrólf  Kráki:  podobného  původu  jest 
asi  Hervararsaga  a  Órvar  OdJssaga.  Novější 
a  zcela  nehistorická  svými  udaii  o  kultu  Bal- 
derově  jest  Fridthjo/ssaga,  která  v  nové  době 
došla  takové  slávy  spracováním  Tegnéro- 
vým.  —  Na  pramenech  cizích,  francouzských 
básních  a  jejich  překladech,  zakládá  se  pak 
celá  řada  sag  cizích,  jako  Magussaga  o  sy- 
nech Ajraonových,  Parcevals-  Erex-  Partalopa^ 
floreS'  Alexanderssaga;  skupina  Bretasógur 
o  britském  Artušovi;  Veraldarsjga,  kronika 
světová;  Gýdingasa^a  o  Makabcjcích  tvoří 
přechod  k  četným  legendám  křesťanským, 
spracovaným  v  Homiliubók,  Postulasógur 
(o  apoštofích),  Heilugramar.nasógur  (životy 
svatých)  a  Xfariusaga  (vydal  Unger  1871).  Na 
pouhých  výmyslech  zakládají  se  pak  lýgi- 
s6gur,  jako  Ánssaga  o  slavném  lukostřeTci, 
Bósasaga  (vyd.  Jiriczek),  Thórsteinssaga  o  otci 
Fridthjofové  a  j. 

Z  vědecké  činnosti  mimo  historii  zname- 
nitě zase  vyniká  Snorri  Sturluson,  spi- 
sovatel Eddy,  t.  j.  poetiky.  Jest  to  poučení 
pro  skaldy  o  mythologii  {Gylfaginning,  tak 
se  zovc  podle  poetického  roucha,  král  Gylfi 
hledá  poučení  u  Asů),  pak  o  vlastním  skald- 
ství  Skaldskaparmdl  (Bůh  Agir  bére  poučení 
u  Braga)  a  kommentář  k  Hdttatal,  básni,  která 
svými  102  strofami  podává  příklady  tolikéž 
rozměrů.  Konečně  SkaUatat,  literární  historie. 


podává*  sftztíam  skaldů  dle  pořádka  králů 
jimi  opěvaných.  Čteme  mimo  to  ve  starSi 
islandské  literatuře  Physiologa  a  různé 
úvahy  zeměpisné.  Také  zákony  island^é 
zachovávaly  se  původně  ústně  a  bylo  z  po- 
vinností Idgsógumanna,  aby  je  přednášel 
na  althingu.  Tak  zachován  nejstarší  Ulfjóts- 
l5g,  vypracovaný  r.  930  dle  norského  vzoru, 
pak  soubor  dalších  zákonů  do  r.  1117  Haftl- 
daskrd,  konečné  křesťanské  právo  i  r.  1123. 
Zapsány  byly  ve  dvou  rukopisech  t.  zv.  Grď 
gd<  (šedá  nusa)  (vydal  Finsen  1850 — 1879). 
Roku  1271  obdržel  ostrov  norský  zákonník 
Jdrnsťdu^  ale  ten  pro  nehotovost  svoa  byl 
r.  1280  nahrazen  Jóntbókem, 

Ve  XIV.  a  XV.  stol.  upadá  i  prosa  a  lite- 
rární činnost  86  omezuje  na  opisování  sta- 
rých rukopisů  a  sestavovám'  sborníků.  I  my- 
thologické a  bohatýrské  t>ásné  staronorské 
sestaveny  ve  sborník  neprávem  Sdmundovou 
Eddou  nazvaný.  Vedle  toho  vyvíjí  se  nový 
druh  literatury:  rímur.  Na  místo  dráp  a  sag 
nastupují  rýmované  básně  dle  vzorů  jižních, 
ale  se  starou  alliterací  a  assonanci  vnitř. 
Říma  jest  báseň  epická,  jejíž  úvodem  bývá 
milostná  píseň;  látKu  svou  čerpaly  ze  sta- 
rých sag,  a  tak  v  téže  době,  kdy  ve  Francii 
a  Německu  staré  básně  epické  byly  přepsány 
v  prosaické  romány,  proměněny  islandske 
ságy  v  rímur,  písně  k  tanci,  iež  mezi  lidem 
žily  přes  celý  středověk  aŽ  do  doby  nové. 
Nejstarší  známá  ie  Olafsrima  Einarova  (1395). 
něco  pozdější  Skidarima^  satirická  báseň  od 
Si^raa  Thórdarsona,  o  žebrákovi,  jenž  ve 
Valhalle  přichází  mezi  hrdiny  a  bohy. 

Novoislandská  literatura  začíná  s  re- 
formací, která  vnikla  do  země  právě  tak 
zevně  a  povrchně,  jako  kdysi  křesťanství. 
Jón  Arason  zavedl  r.  1530  do  země  knih- 
tiskařství,  ale  to  sloužilo  cílům,  jichž  byl  ne- 
přítelem; r.  1540  tištěn  nový  zákon  přeložený 
Oddem  Gudhskalkssonem,  nástupcem 
jeho,  a  r.  1584  celá  bible  přeložená  dle  Lu- 
thera  od  Gudbranda  Thórlakssona.  Nej- 
krásn<^jŠí  výkvět  náboženské  poesie  nové 
]sovi  Ž-ihhY pašijni  oá  Hallgrima  Pjeturs- 
sona  (1614—1674),  které  vyšly  r.  1666  a  do- 
sud se  znova  tisknou  a  vroucně  čtou.  Jest 
to  padesát  žalmů,  v  nichž  historie  umučení 
pojí  se  nerozlučně  s  lyrickými  a  didaktickými 
zpěvy  v  organický  celek;  vŠe  v  nejumělejší 
formě  s  rýmy,  assonancemi,  alliteracemi,  zna- 
menitá poetická  postilla,  vedle  prosaické  Vi- 
dalinovy  (1718).  Podobného  básníka  jako 
Hallgrima  Pjeturssona  I.  již  nezrodil;  liter, 
činnost  nové  doby  jest  více  vědecká  nti 
básnická.  Po  stoletém  zapomenutí  stará  lite- 
ratura byla  vzkříšena;  ok.  r.  1600  zájem  pro 
ni  byl  vzbuzován  z  Dánska  učeným  Olaem 
Wurmsem  a  Arngrim  Jónsson  (1567  až 
1648)  byl  první,  jenž  počal  sbírati  staré  ruko- 
pisy. Měl  hojné  následovníků,  z  nichž  biskup 
Brynjúlfr  Sveinsson  nalezl  a  pojmenoval 
starší  Eddu.  Záhy  počaly  se  islandské  rukopisy 
přenášeti  na  pevninu  a  zachraňovati  tím  v  po- 
slední téměř  chvíli  před  vlivy  podnebí  island. 
V  tom  zvláště  vynikal  Arni  Magnusson. 


Island  (dějiny). 


797 


Nová  doba  dala  l-u  mnoho  básníků,  ale 
málo  velkých  talentů.  Eggcrt  Olafsson 
(1726—1768).  cestovatel  a  básník  směru  Po- 
peova,  vydal  islandská  Georgica  Bunadarbať 
kur  (1783)  a  první  vědecký  popis  ostrova 
Iter per patriam  (1772);  Sigurd  Pjetursson 
(1759—1829)  psal  veselohry  dle  vzoru  Hol- 
bergova,  Jón  Thórlakssan  (1744—1829) 
přeložil  Miltonův  » Ztracený  ráj«  v  metrech  ed- 
díckých,  dále  Popeův  >£ssay  on  mane  a  Klop- 
stockova  »Messiáše<;  Benedikt  Grdndal 
vydal  llion  kvádi(lS2S>)  a  Sveinbjórn  Egil  s- 
son  Odvsseu,  tuto  prosou.  Po  této  poesii  v  du- 
chu XVllI.  st.  přihlaSuje  se  i  na  l-ě  romantika. 
Zahajuje  ji  Bjarni  V.  Tbórarensen  řl786 
až  1841)  svým  jediným  svazečkem  lyricicých 
básní,  mezi  nimiž  i  vlastenecká  hymna,  do- 
sud zpívaná.  Jsou  to  básně  plné  vlastenectví, 
s  nímž  Jónes  Hallgrimsson  (1807—1845) 
pojil  pěkný  smysl  pro  přírodu;  i  on  vydal 
jediný  svazek  básni,  které  jsou  částečné  již 
pod  vlivem  Heineovým.  Jón  Thóroddsen, 
první  novellista  islandský  (1819—1868),  r.  1848 
bojoval  s  Dány  jako  dobrovolník  proti  Něm- 
cům a  byl  pak  úředníkem  v  domově  svém. 
Jeho  Pjaltur  och  stúlka  (Jinoch  a  dívka,  1850 
a  1867)  je9t  první  pokus  o  novellu  s  pěkným 
vylíčením  lidu  islandského.  Po  smrti  jeho  vy- 
dány jeho  básně  r.  1871  a  nedokončená  po- 
vídka Madur  och  koná  (Muž  a  Žena).  V  nej- 
novější teprve  době  napodobeny  v  poesii 
cizí  vzory  bez  alliterace,  ale  v  látkách  a  po- 
nětí vládne  starý  romantism  se  starou  pře- 
žilou mythologií  a  směrem  vlasteneckým.  Nej- 
novějším plodem  této  poesie  jsou  dramata 
přeložená  a  původní,  která  se  provozují  gym- 
nasisty  a  ochotníky  v  Reykjavíku.  Knihy 
islandské  nemají  ostatně  tak  obmezený  krun 
Čtenářů,  jak  by  se  zdálo  při  jazyku  mluve- 
ném 50.000  duší.  V  celé  Skandinávii  zajisté 
učí  se  starému  jazyku  na  školách,  čímž  i  díla 
nová  stávají  se  lehce  srozumitelnými. 

O  staré  literatuře  obyčejně  ve  spojení 
8  norskou  jedná  mnoho  děl  a  mnoho  je  po- 
můcek k  poznání  jejímu ;  jmenujeme  jen :  Ko- 
senberg,  Nordboernes  Aandsliv  fra  Oldtiden 
til  vore  dage  (Kodaň,  1878—1885);  F.Jónsson. 
Den  oldnorske  og  islandske  Litteraturs  hi- 
storie 1.  (1895);  Mogk  v  Paulově  Grundriss 
der  germanischenPhilologie;  o  novější:  Kúch- 
ler,  Geschichte  der  islžlndischen  Dichtung 
der  neuen  Zeit  (1896);  Jón  Thórkelsson,  Om 
Digtningen  paa  I.  i  15.  og  16.  Aarh.  Antho- 
logii  z  nové  literatury  (ze  starší  jsou  velmi 
četné)  vydal  Bog,  Th  Nlelstedi  Sýnisbók  islenz- 
kra  bókmenta.  Ks. 

Dějiny.  Pravdě  se  podobá,  že  I.  odkryli 
Keltové  z  Irska  koncem  VIII.  stol.  Irský  mnich 
Dicuilus  podává  v  díle  »Liber  de  mcnsura 
orbis  terrae«  psaném  ok.  r.  825  (vyd.  Wal- 
ckenaer  v  Paříži  1807)  první  zprávu  o  ná- 
vštěvě irských  kleriků  na  ostrově  »Thile«. 
Ok.  r.  860  byl  norský  viking  Naddothr  při 
plavbě  na  Faróry  sem  zanesen  a  odkryl  tak 
I.  znovu.  Přistál  u  mysu  Rcytharfjallu  na  vých. 
pobřeží  a  nazval  zemi  tu  Snaeland.  Ne- 
dlouho na  to  přišel  sem  Švéd  Garthar  Sva- 


farsson,  oplul  celý  ostrov  a  přezimoval  v  scv. 
části  ostrova  (dnešní  Húsavík).  Po  návratu 
jeho  do  Norska  zván  byl  ostrov  Garthar s- 
hólmr.  Na  zprávy^Naddothra  a  Garthara  vy- 
hledalfOk.  r.  865  Flóki  Vilgertharson,  >velký^ 
pirát*  norský,  znovu  ostrov  a  dal  mu  dnešní 
jeho  jméno.  Skutečné  osídlení  l-u  počíná  te- 
prve r.  874,  když  Ingdlfr  Arnarson  musil  opu- 
stiti Norsko  a  sem  se  uchýlil.  R.  877  založil 
Reykjavík.  Jméno  jeho  dosud  žije  v  pověstech 
islandských.  Ve  větším  rozměru  počíná  se 
stěhování  na  J.  teprve  od  r.  884,  když  oby- 
vatelé Norska  a  Skotska  sem  houfně  utíkali, 
chtějíce  ujíti  přísné  vládě,  již  provozoval  Ha- 
rald  hárfagri.  Léta  886—900  znamenají  pro 
I.  pravou  kolonisační  éru  a  r.  920  zdá  se  tato 
kolonisace  ve  velkém  ukončena.  Obyvatel- 
stvo tehdejší  cení  se  na  25.000  hlav.  Okolo 
r.  930  vzniká  státní  organ isace  l-u.  Až  dosud 
byly  zde  pouze  obce  od  sebe  neodvislé  Uo* 
thorth),  mající  za  své  středisko  nějaký  chrání. 
Nyní  pověřen  byl  Ulfjótr,  starý  Nor,  vypra- 
cováním státního  zřízení  pro  celý  ostrov  plat- 
ného, což  provedl  dle  vzoru  norského.  Vše- 
obecný sněm,  althing,  měl  se  každého  léta 
scházeti  u  dvoru  Thingvelliru.  Na  jistý  čas 
dosazený  nejvyšší  úředník  zemský  zv.  íógsó* 
gumathr  předsedal.  Jako  nejvyšší  soud  úřa- 
doval lógrétta  (soudní  výbor).  Zřízení  toto 
doplněno  r.  965.  Ostrov  rozdělen  na  4  kraje, 
z  nichž  3  měly  po  3,  čtvrtý  4  thingsókhir, 
tak  že  v  celku  bylo  13  thingsóknir,  každý 
zase  po  3  gothorth.  V  althingu  oddělena  zá- 
konodárná moc  od  soudní.  Vývoj  tohoto  stát- 
ního zřízení  lze  pokládati  r.  1006  za  ukon- 
čený. Některé  jen  modifikace  provedlo  na 
něm  vzrůstající  zde  křesťanství.  Koncem  sto- 
letí X.  působili  v  pohanském  dotud  l-ě  mis- 
sionáři  křesťanští,  jako  saský  biskup  Fried- 
rich (981-986),  Islanďané  Thorvaldr  Kothráns- 
son,  Stcfnir  Thorgilsson  (996-997),  Němec 
Tangbrand  (996-999).  Výsledek  toho  byl,  že 
althing  r.  1000  křesťanství  prohlásil  za  státní 
církev.  JiŽ  r.  1055  vidíme  prvního  domácího 
biskupa  Isleifra  ve  Skálholtu.  Znamenitý  ieho 
syn  Gizurr  založil  druhé  biskupství  v  Hólaru. 
První  klášter  (benediktinů)  vznikl  počátkem 
XII.  stol.  v  Thingeyraru  v  se  v.  Části  ostrova. 
Církevně  příslušel  I.  až  do  r.  1103  ke  stolici 
hambursko-brémské,  od  1103—52  k  Lundu  a 
později  k  Trondhjemu.  Stol.  XI.  a  1.  pol. 
XII.  stol.  jest  věkem  míru,  nejšťastnější  do- 
bou svobodného  státu  islandského.  Kulturní 
stykv  tehdejšího  l-u  s  Evropou  byly  značné. 
Mladici  islandští  studovali  tehdáž  na  vyso- 
kých školách  Francie  a  Itálie  a  navštěvovali 
i  Orient.  Ku  konci  X.  stol.  bylo  odtud  od- 
kr>'to  Grónsko  a  od  r.  1000  i  břehy  severní 
Ameriky. 

Pád  svobodného  státu  isl.  přivodily  hlavně 
vnitřní  příčiny.  Rozbroje  mezi  jednotlivými 
mocnými  a  ctižádostivými  náčelníky  (godeu) 
vedly  ke  krvavým  srážkám  domácím  (bitva 
u  Orlygsstathiru  1238).  Dle  nejdůležitějšího 
rodu,  jenž  ve  všech  těch  bojích  stál  v  po- 
předí, nazývá  se  doba  od  r.  1230—62  Stur- 
lungaóld,  t.  j.  věk  Sturlungů.  K  těmto  různi' 


798 


Island  (dějiny) 


cfm  přistoupily  různice  mezi  státem  a  církví. 
Tak  se  stalo,  ze  republika  byla  zralá  buď  ku 
proměné  v  domácí  monarchii  pod  nejmocněj- 
lím  náčelníkem  nebo  ku  přivtělcní  ke  krá- 
lovství norskému.  Jií  od  poč.  XII.  stol.  opě- 
tovaly se  pokusy  králů  norských  dostati  I. 
pod  své  panství,  teprve  však  Hákon  V.  toho 
dovedl  r.  1262.  Cestou  zcela  mírnou,  beze 
všeho  krveprolití  učinil  nástupce  ieho  Mag- 
nus  VI.  LagabÓte  r.  1264  konec  zdejší  repu- 
blice, l-u  vymínéna  značná  privilegia,  totiž 
fitaré  zřízení,  ochrana  proti  vnějším  nepřáte- 
lům, jisté  vchody  ve  spojení  s  Norskem  a 
Jen  nepatrné  dané.  Záhy  však  počali  králové 
nedbáti  této  smlouvy.  Staré  zřízení  soudní 
bylo  nahrazeno  zákonníkem  z  r.  1271.  Nový 
zákon  z  r.  1280,  t.  zv.  >Jónsbók«,  stál  již  té- 
měř zcela  na  p^dě  norské.  Brzo  začaly  staré 
různice  znovu.  Úředníci  norští,  ukládajíce  lidu 
značnější  daně  a  dopouštějíce  se  násilností, 
stali  se  záhy  tak  nenáviděnými,  Že  konečně 
propukla  vzpoura,  jež  vedla  r.  1361  ku  bitvě 
u  Grundu,  neměla  však  pro  Islanďany  žádou- 
cích výsledků.  I.  zůstal  při  Norsku  a  byl 
i  8  tímto  unií  Kalmarskou  r.  1380  spojjn 
s  Dánskem,  při  němž  již  trvale  zůstal.  Theo- 
reticky  byly  i  po  tom  uznávány  jisté  výsady 
ostrova,  v  praxi  však  se  o  ně  nikdo  nestaral. 
I.  klesal  rapidně.  Jíž  uprostřed  XIV.  stol  byl 
obchod  8  l-em  prohlášen  za  regále,  koncen- 
trován v  Bergen  a  stižen  velikými  dávkami. 
Až  do  konce  stol.  XV.  nalézal  se  hlavně  v  ru- 
Icou  Angličanů,  potom  měst  hanseatských. 
K  tomu  se  přidružily  veliké  pohromy  živchu, 
hlavně  výbuchy  sopečné.  Níor  v  1.  1402—04 
•chvátil  7,  všeho  obyvatelstva.  Ostrov  byl 
nyní  navštěvován  i  anglickými  piráty,  proti 
nimž  musila  vystoupiti  zemská  hotovost. 
V  bitvě  u  Mannskathahóllu  r.  1434  byli  po- 
raženi. 

Nové  krvavé  boje  nastaly,  když  Kristián  III. 
Jal  se  násilně  zaváděti  reformaci  v  1.  1540 
až  1550.  Hólarský  biskup  Jón  Arason,  jenž 
se  tomu  postavil  ener^cky  na  odpor,  byl  po- 

fraven  r.  1550  a  s  mm  několik  jeho  synů. 
:eformace  zde  r.  1551  provedená  byla  i  zde 
nástrojem  ku  zvýšení  moci  královské.  Statky 
kostelu  a  klášterů  byly  prohlášeny  za  ko- 
runní, biskupové  a  faráři  dosazováni  od  vlády. 
Nejhorším  však  zlem  bylo  monopolisování 
obchodu.  Kupci  dánští  bezohledně  ochudili 
I.  Vedle  špatné  vlády  stíhaly  ostrov  i  jiné 
nehody.    R.  1627  a  1687  přepadli  I.  alžírští 

J>iráti  a  odvedli  mnoho  lidu  do  otroctví.  Ne- 
tovicím  r.  1707  podlehla  Vj  obyvatelstva  (asi 
18.000  osob).  Také  neúrodnými  léty  byl  I. 
v  XVIII.  stol.  navštíven.  V  1. 1784  a  1785  ze- 
mřelo zde  9000  lidí  hladem.  Z  důležitějších 
|>olitických  a  administrativních  déjů  v  těchto 
dobách  iest  uvésti  zákonité  uznání  dědičné 
jamovlády  krále  dánského  také  pro  I.  (1662), 
dosazení  zemského  fysika  a  4  lékařů  obvod- 
ních r.  1760,  dosazení  stiftsamtmanna  na  I. 
sídlícího  r.  1770,  zrušení  obchodního  mono- 
polu r.  1786  (do  jisté  míry  zůstal  i  tehdáž 
4)t>chod  ještě  obmezeným  a  úplné  svobod- 
il ým    stal   se    teprve   r.  1854).    Po   9001  etém 


trvání  byl  r.  1800  zrušen  althing  a  na  jeho 
místě  zřízen  vrchní  zemský  soua  v  Rcykja- 
víku.  Jest  se  skutečné  diviti,  že  národnost 
islandská  pod  těžkými  ranami  osudu  tak  kruté 
po  staletí  ji  pronásledujícího  nejen  se  udržela, 
ale  právě  ve  smutné  době  XVIII.  stol.  znovu 
vzmáhati  se  počala.  Z  vlastního  popudu  za- 
loženy uprostřed  XVIII.  stol.  společnosti  za 
účelem  vzdělání  lidu  a  i  počátky  nové  lite- 
ratury islandské  sáhají  do  této  doby.  R.  1809 
za  války  Anglie  s  Dánskem  přistál  zde  na 
ozbrojené  olxrhodní  lodi  anglické  dobrodnih 
Jórgen  J6rgensen,  bývalý  dánský  námořník, 
zajsu  dánského  guvernéra  hraběte  Trampe  a 
poslal  jej  do  Londýna,  prohlásil  21.  čna  re- 
publiku Islandskou,  ovšem  pod  svou  vládou, 
zřídil  si  svoji  gardu  a  vládl  autokraticky,  ale 
jen  2  měsíce,    v  srpnu  objevila  se   v  Keyk- 

Í'avíku  válečná  loď  anglická,  sesadila  >kiale 
órgensena«  a  dopravila  jej  jako  zajatého  do 
Londýna.  Tím  tato  tragi-komická  episoda 
skončena.  R.  1814  spojen  I.  (jenž  byl  r.  1801 
prohlášen  za  zemí  s  Anglií  spřátelenou)  zase 
s  Dánskem.  V  1.  1824  a  1825  dostavil  se  zase 
hlad,  roku  1827  epidemie,  čímž  obyvatelstvo 
skleslo  na  40.000.  Nyní  počalo  se  také  poli- 
tické postavení  l-u  zlepšovati.  R.  1834  ob- 
držel I.  zastoupení  na  sněmu  dánském,  r.  1843 
vrácen  mu  sněm,  ovšem  jen  Jako  slK>r  po- 
radní. Energický  a  vytrvalý  oapor  Islandánů 
proti  úplnému  sloučení  s  Dánskem  měl  Žá- 
doucí výsledek.  Jako  vůdce  ostrovanů  vynikl 
zvláště  Ion  Sígurdsson.  Co  žádáno,  byla  vlastně 
personální  ume  s  Dánskem,  dědičná  vláda  rodo 
dánského,  úplná  samospráva,  vlastní  minister- 
stvo, rodilý  Islanďan  jako  zástupce  ostrova 
ve  státní  radě  dánské  a  vlastní  místo  Jako 
samostatné  říše  v  titulu  královském.  Po  dlou- 
hých bojích  politických  přijal  dánský  sně  ji 
2.  led.  1871  zákon  o  postavení  l-u  ke  králov- 
ství Dánskému  a  5.  led.  1874  přijat  konečné 
ústavní  zákon  pro  I.  Když  1.  srp.  1874  I.  sla- 
vil lOOOleté  jubileum  svého  osídleni,  dostavil 
se  Kristián  IX.  sám  do  Reykjavíku  přinášeje 
ostrovanům  listinu  ústavní.  Ústava  tato  dosud 
na  l-u  trvá,  ačkoliv  se  děly  se  strany  Islan- 
dknů  i  od  té  doby  pokusy  o  její  změnu. 

Literatura  o  l-u  jest  rozsáhlá.  V  polární 
biblio^afii  Chavanneově  pouze  geografid.á 
literatura  do  r.  1875  činí  630  čísel.  Důleži- 
tější díla  jsou:  Olafsen,  Ennarationcs  histo- 
ricae  de  nátura  et  constitutione  Islandiac 
(Kodaň,  1759);  Olafsen  et  Povelsen,  Reise 
durch  I.  1752—57  (Kodaň  a  Lipsko,  1774); 
Olaus  Olavius,  Oekonomische  Reise  durdi  I. 
1775—77  (Drážď.,  1787);  Hooker,  Journal  of 
aTour  in  Iceland  (Yarmouth,  1811;  Londýn. 
1813);  Mackenzic.  Travels  in  the  island  of 
Iceland  1811  (Edinburk,  1812);  Henderson, 
Iceland  or  the  journal  of  a  residence  1814 
and  1815  (t.,  1818);  Thienemann  u.  Gúnthcr, 
Reise  im  Norden  v.  Europa,  vorz.  in  I.,  in 
1820—21  (Lip.,  1824);  Barrow  jun,,  A  visit  to 
Iceland  in  the  Summerofl834  (Lond.,  1835) ; 
Voyage.  en  Islande  et  au  Groenland  sur'Ȓa 
Rechcrčhe*  en  1835—36  (Paříž,  1838  a  n.); 
Marmicr,  Lettres  sur  TI.  1835—36  (t.,  1837); 


Utandský  mech  —  Isle. 


799 


Dillon,  A.  WImnr  in  Iceland  and  Lapland 
^Loac^^  1840);  Sartorius  v.  Walter3hausen, 
nysikalisch-geographische  Skizze  v.  I.  (Go- 
tinky,  1847);  Schleissner,  I.  (Kodaň,  1849); 
Ebcí,  Geographische  Naturkunde  v.  I.  (Krá- 
lovec, 1850);  Pfeiffer  Ida,  A  Visit  to  Iceland 
(Lond.,  1854);  DufTerin,  Letters  from  High 
Latitudes  (t.,  1856);  Edmond,  Voyage  dans 
les  mers  du  Nord,  á  bord  de  la  >Reinc  Hor- 
tensec  (Paříž,  1857);  Forbes,  Iceland,  its  vol- 
canoes,  geysirs  and  glaciers  (Lond.,  1860);- 
Winkler,  I.  (Brunšvik,  1861);  t.,  I.,  der  Bau 
seincr  Gebirgc  (Mnichov,  1863);  Preyer  und 
Zirkel,  Reise.  n.  I.  im  Sommer  1860  (Lipsko, 
1862);  Paijkull,  £n  sommar  p&  I.  (Štokholm, 
1866,  angl.  1868);  Shepherd.  The  North-West 
Peninsula  oř  tne  I.  (Lond.,  1867);  Burton, 
Ultima  Thule  oř  a  summer  in  Iceland  (t., 
1875,  2  sv.);  Rosenberg,  Fra  I.  i  Nutiden 
(Kod.,  1877) ;  Kaalund,  Bidrag  til  en  historisk- 
topograíisk  Bcskrivelse  af  I.  (t.,  1877—82, 
2  sv);  Watts,  Across  Vatna  řLond.,  1877 V, 
Thoroddsen,  Lýsinjg  Islands  (Kodaň,  1881); 
Grónlund.  Islands  Flora  (t.,  1881);  týž,  Cha- 
rakteristik af  Plantevoexten  paa  I.  (t..  1884); 
Lock,  Guide  to  Iceland  (Charíton.  1882);  Hel- 
land,  Hdidemaalinger  fra  I.  (Christiania  1882); 
Keilhack,  ReisebiTder  aus  I.  (Gera,  1885  r, 
Schweitzer,  I.,  Land  u.  Leute  (Lip.,  1885); 
Poestion,  I.  (Vídeň,  1885);  I.  u.  Grónland  zu 
Anfang  des  XVII.  Jahrh.  von  D.  Fabricius; 
herausg.  v.  K.  Tannen  (Brémy.  1890);  Tho- 
roddsen, Landfraedissaga  Islands  (Rcykjavík, 
1892  a  n.);  Baasch,  Die  Islandfahrten  der 
Dcutschen,  nam.  d.  Hamburger,  vom  XV.  bis 
XVII.  Jahrh.  (Hamburk,  1889);  Thoroddsen, 
Reiscn  in  I.  u.  einige  Ergebnisse  seiner  For- 
schungen  (Verh.  d.  Ges.  f.  Erdkunde,  Berlin, 
1893);  Č.  Zíbrt,  Daniela  Fettera  Islandia.  Vy- 
tištěná v  Praze  r.  1673  (Praha,  1894);  Ahle- 
nius,  Olaus  Magnus  och  nans  K&nnedom  om 
Nordens  gcograíi,  studíer  i  geografiens  hi- 
storia  (Upsala,  1895) ;  O  neznámém  dosud  vy- 
dání mapy  l-u  Olaa  Magna  z  r.  1548  (Vést. 
kr.  čes.  spol.  nauk,  Praha,  1895);  Thoroddsen, 
Gesch.  der  isl&nd.  Geographie  (Lipsko,  1897). 
Největší  dosud  mapa  l-u,  Olsenova  a  Gunn- 
laugsonova  Uppdrátur  Islands  (4  listy  v  měř. 
1 :  480.000)  z  r.  1845.  byla  ve  zmenšeném  mě- 
řítku 1 :  920.000  r.  1849  a  nově  r.  1866  vy- 
dána. Geologický  přehled  nejlépe  na  Carte 
géol.  intemationale  de  TEurope,  1 : 1,500.000 
(Berlín,  1894,  listy  AI.  AII,  BI.  BII).  R.  1890 
započalo  dánské  loďstvo  s  novým  měřením 
pobřeií.  Z  českých  turistů  navštívil  I.  řed. 
jozek,  Guth,  Kořenský.  5v. 

Xilandiký  meoh  viz  Cetraria. 

ZaUi  de  ZtOboi,  Lobos,  Tulení  ostro- 
vy, tři  ostrovy  při  peruánském  pobřeží  ná- 
IcŠeiící  k  peruánské  prov.  Lambayeque.  Nej- 
větší z  nich,  Lobos  de  tierra,  Icií  na  6*  27'  j.  š. 
a  vzdálen  jest  od  pobřeží  25  km,  oba  menši 
ostrovy,  Lobos  de  Afuera,  leží  na  6®  57*  j.  š. 
Ostrovy  důležitý  jsou  pro  množství  guana, 
jei  páčí  se  na  8  milí.  tun.  R.  1876  bylo  zde 
1650  ob.;  po  ukončení  války  s  Chiiem  zasta- 
veno právo  těžení  guana  republice  Chilské. 


franc,  novým  pravopisem  tle, 


Zilai  OluifaiinMi  v.  Chaferinské  ostr. 

Islay :  1)  I.  [ajlej,  ostrov  jižních  Hebrid  ná- 
ležející ke  skotskému  hrabství  Argyle.  Islay 
Sund  dělí  jej  v  sv.  od  ostrova  Jury.  I.  jest 
40  km  dl.,  35  km  šir.,  má  nepravidelnou  po- 
lohu a  skalnaté,  těžce  přístupné  břehy.  Ve- 
liká zátoka  Loch  Andail  od  jihu  sem  vnika- 
jící dělí  jej  s  protilehlou  severní  téměř  ve 
dvě  části,  z  nichž  větší  východní  jest  zároveň 
hornatější  dosahujíc  uprostřed  vých.  břehu 
v  Beinn  Bhanu  439  w,  v  sev.  v  Scaribhu  365 
a  v  jihu  352  m.  Většinou  jest  to  kopčina  se 
slatinami.  V  údolích  vzmáná  se  orba.  I.  jest 
nejúrodnější  z  Hebrid.  Obyvatelstvo  r.  1891 
čítalo  7375  hlav.  Z  těch  mluvilo  1164  jen 
gaelsky,  ostatní  vedle  toho  i  anglicky.  Mine- 
rální bohatství  spočívá  v  železe,  mědi  a  olovu. 
Chov  dobytka,  výroba  whisky.  Nejdůležitější 
místo  jest  ves  Bowmore  při  vých.  břehu 
Lochu  Andailu  o  848  ob.  (1891).  Ve  středo- 
věku sídlili  na  I.  pánové  Hebrid. 

2)  Puerto  de  I.,  přístavní  místo  asi  s  500 
obyv.,  dříve  nejdůležitější  na  pobřeží  peruán- 
ského departementu  Arequipy,  na  17*  j.  š. 
v  pusté  a  nezdravé  krajině  na  příkrém  ná- 
vrší, jež  korunuje  Cerro  I.  (1018  m).  Přístav 
bezpečný  a  prostranný  velice  utrpěl  otevře- 
ním železnice  z  blízkého  Mollenda  do  Are- 
quipy. 

Isle  |íl|. 
ostrov. 

Isle  |íl|:  1)  I.,  řeka  v  již.  Francii,  vyvěrá 
v  dep.  Haute-Vienne,  jv.  od  Nexonu  v  pásmu 
pahorků  Limousinských,  teČe  celkovým  smě- 
rem jihozáp..  protéká  dep.  Dordogne  a  vlévá 
se  s  pr.  str.  do  Dordogny  u  Liboume  v  dep. 
Gironde  po  toku  235  km.  Dolní  tok  poiímá 
i  větší  námořní  lodi ;  řeka  sjplavna  jest  v  cfélce 
145  km  až  po  Périgeux.  Přijímá  u  Coutras 
s  pr.  str.  Dronnu  asi.  str.,  nad  Périgueuxem, 
Haute  Vézěre. 

2)  L'l.  Adam  [líladanj,  hl.  m.  kant.  v  arr 
Pontoíse  fr.  dej).  Seině  et  Oise,  na  ř.  Oise 
a  želez,  trati  Paříž-Creil ;  kostel  ze  XVI.  stol.. 
2  staré  mosty,  výroba  papíru,  tužek  a  zboží 
porculánového  a  3387  ob.  (1891).  lest  oblí- 
beným letním  sídlem  Pařížanů.  Z  I.  pochází 
rodina  pánů  z  Villiers  L'l.-Adam.  —  Kanton 
má  na  171*52  km^  a  ve  23  obcích  18.669  ob. 
(1891).  _ 

3)  L'l.-en-Dodon  |líl  an  dodon),  hl.  m. 
kantonu  v  arr.  St.  Gaudens  fr.  dep.  Haute 
Garonne,  190  m  n.  m.,  na  1.  bř.  ř.  Savé,  ko- 
stel z  XV.  stol.,  výroba  sukna,  vinařství  a 
2424  ob.  (1891).  —  Kanton  má  na  222  41  km^ 
v  23  obcích  10.382  ob. 

4)  l.-sur-le-Doubs  |íl  syř  le  dú|.  hl.  m. 
kant.  v  arr.  Baume-les-Dames  fr.  dep.  Doubs, 
297  m  n.  m.,  na  Doubsu  a  žel.  trati  Dóle-Bel- 
fort;  zámek,  drátovny,  výroba  zboží  soustruž- 
nického  a  2558  ob  (1891).  —  Kanton  má  na 
163-98  km^  v  24  obcích  8937  ob. 

6)  L'l.-Jourdain  (lil  žurděňl,  hl.  m.  kant. 
v  arr.  Lombez  fr.  dep.  Gers,  140  m  n.  m.,  na 
pr.  bř.  ř.  Savé  a  želez,  trati  Auch-Toulouse; 
pěkný  kostel,  tkalcovství.  hodinářství,  nožíř- 
ství, koželužství,  výroba,  dře^ěnek  a  4442  ob. 


800 


Isle  Bonaparte  —  Ismáíl. 


(1891).  —  Kanton  má  na  18055  km*  v  16  ob- 
cích 10.383  ob. 

6)  L'l.  - 1  o  u  r  d  a  i  n,  hl.  m.  kant.  v  arr.  Mont- 
morítlon  fr.  dep.  Vicnne,  na  pr.  bř.  Vienne; 
románský  kostel,  koieluiny  a  1145  ob.  (1891). 
Kanton  má  na  339-97  itrm*  v  10  obcíchl2.017  ob. 

7)  I.  sur  Serein  [fl  syr  8*ren|«  hl.  m. 
kant.  v  arr.  Avallon  fr.  dep.  Yonne,  45  km  j.-v. 
od  Auxerre,  na  pr.  bř.  Sereinu  a  Želez,  trati 
l.-Joigny;  pěkný  kostel,  cementárny  a  917  ob. 
(1891).  —  Kanton  má  na  19088  km*  v  14  ob- 
cích 6191  ob. 

8)  L'l.  sur  la  Sorgue  [lil  syr  la  sorg|, 
hl.  m.  kant.  v  arr.  Avignon  fr.  dep.  Vaucluse, 
na  ř.  Sorgue  a  želez,  trati  Avignon-Pertuis ; 
pěkný  kostel  ze  XVÍI.  stol.,  zbytky  starých 
opevnění,  nemocnice,  plátenictví,  prádelny 
hedvábí,  v^oba  koberců,  vlněných  látek, 
klobouků,  remenáfského  zboží,  konserv,  pa- 
pírny, lomy  na  sádru,  vinařství  a  6003  ob. 
(1891).  Jest  rodištěm  hudebního  skladatele 
Fr.  Aymonda  (1779—1828).  —  Kanton  má  na 
172-55  km*  v  9  obcích  14.093  ob.  (1891). 

Xile  BonMarte  [íl-part|,  r.  1809—14  ná- 
zev ostrova  Ké unionu. 

lale  d*Aix  [íl  dé],  ostrov  zálivu  Vizkaj- 
ského,  viz  Aix  4). 

lale  ďAlbi,  město  ve  Francii,  víz  Li  sic 
ďAlbi. 

lale  de  Bourbon  [íl  de  burb6n],  až  do 
r.  1789  a  r.  1814—48  název  ostrova  Ré- 
unionu. 

Xale  de  Fimnoe  [íl  de  fráBs],  viz  Ile  de 
France. 

lile  dea  Plna  [íl  dé  pSi},  Isle  of  Fi- 
nes, Uen,  franc.  ostrov  ve  Velkém  Okcánu, 
na  220  38*  j^  §^  ^  167®  65*  v.  d.,  sev.-vých.  od 
Nové  Kaledonie;  jest  hornatý  a  dostupuje 
místy  až  600  m  n.  m.,  půda  jeho  jest  velmi 
úrodná  a  podnebí  příjemné.  Má  na  160  km* 
2500  ob.  a  slouží  účelům  deportačním. 

Žala  Boyala  |íl  roajálj,  starší  název  ostr. 
Cape  Breton  v  Britské  Americe. 

lalabina  viz  Agricola  6). 

Zalattaa   [ilčt],  Défílé   des   I.,  nejjižnější 

Erůsmyk  v  Argonne  vedoucí  z  Clermontu  do 
te  Menehouldu,   11  ^m  dl.,  300—500  m  šir. 

lalawortb  |ajzl-  neb  ajluerthj,  místo  v  angl. 
hrabstvi  middlesexském  na  Temži,  22  km  záp. 
od  London  Bridge  na  Londýnské  jihozáp. 
dráze,  má  velké  ovocné  a  zelinářské  za- 
hrady, četné  villy  a  15.884  ob.  (1891).  Neda- 
leko světoznámá  mydlárna  Pearsova  a  Sión 
House,  bývalý  to  klášter  jeptišek,  zal.  r.  1414, 
nyní  venkovské  sídlo  vévody  Northumber- 
landského. 

Zllimjai  tur.  jméno  bulh.  města  Slivna. 

laling^ton  [izl-tn{,  předměstí  londýnské, 
3  km  sev.  od  kathedrály  sv.  Pavla,  spojené 
úzce  s  Londýnem.  Vyniká  množstvím  vzdě- 
lávacích a  dobročinných  ústavů. 

lalo^a  (v  či.  Andy  str.  309  chybně  Istuga), 
sopka  v  hlavním  pásmu  Andu  na  hranici 
chilsko-bolivské  asi  100  km  na  východ  od 
pobřeží  na  19<>  12'  j.  š..  68'>  52*  z.  d.,  5486  m, 
dle  jiných  5200  m  vysoká.  Na  vých.  svahu 
u  výši  4267  m  leží  ves  I.  a  dále  k  východu 


šíří  se  velká  solná  rovina  Aullagas.  Na  úpatí 
průsmyk  Pichuta. 

Véd  Žaly  íílí].  Kčka  vznikající  ve  vých. 
Marokku  a  tekoucí  povšechným  směrem  ssv., 
vlévá  se  na  alžírské  půdě  do  ř.  Taftiy.  Fran- 
couzský maršálek  Bugcaud  napadl  14.  srpna 
1844  s  10.000  muži  leženi  Múleje  Muhammeda^ 
syna  marockého  sultána  Abd  Rahmáoa, 
u  Diarf-el-Akdaru  na  břehu  I.,  6  km  xáp.  od 
města  Udžda.  V  nastalé  bitvě,  jež  se  nazÝvá 
bitvou  u  I.,  rozprášeno  vojsko  marocké,  uko- 
řistěno  11  děl.  18  praporů  a  všecky  stany. 
Bitva  ta  měla  rozhodný  vliv  na  upevnění 
franc.  vlády  v  Africe  a  vynesla  Bugeaudovi 
titul  vévody  z  I.. 

ďZaly  [dílíj  Th.  R.,  vévoda,  viz  Bugeaud 
de  la  Piconnerie. 

Zamáél  ve  Starém  Zákoně  syn  Abrahámův 
z  egyptské  otrokyně  Hagar.  Slíbené  od  Boha 
požehnáni  provázelo  I -a  přes  to,  že  mu  bylo 
opustiti  dům  otcovský  na  doléhání  Sáry,  tak 
že  stal  se  zakladatelem  kmene  mocného,  dle 
dvanácti  synů  svých  na  dvanáct  menších 
kmenů  rozděleného.  Abrahám  nezapomnět 
nikdy  na  svého  uprchlého  syna  a  obdaroval 
hojně  již  za  živobytí  svého  l-a,  který  s  Isaa- 
kem  dle  Písma  sv.  v  bratrské  shodě  žil  a 
zemřel  137letý.  Potomci  l-ovi  brzy  uchvátib 
do  svých  rukou  veškerý  obchod  mezi  Eufra- 
tem a  Egyptem  a  usadili  se  hlavně  na  polou- 
ostrově  sinajském  a  v  Arábii,  vedouce  volný 
život  bcduinský  až  do  dnes.  dk. 

Zamaéllté  viz  Ismáílovci. 

Zamall,  město  bessarabské,  vizlzmai>. 

Zamáil,  arabský  tvar  za  hebrejské  Ismáél. 

Zamáil:  1)  I..  šáh  perský,  zakladatel  dv- 
nastie  Safijjovců  (♦  ok.  r.  1480  —  f  1523). 
Byl  synem  šeicha  Haidara  a  dcery  turkmen- 
ského  knížete  Uzun  Hasana  z  kmene  Ak-Ko- 
juklu;  Haidar  usadil  se  v  Ardebílu,  rodišti 
svého  předka  šeicha  Saíijjud-dína  (f  1335).  a 
šířil  své  panství  na  úkor  knížat  z  Širvánu. 
Když  v  boji  proti  nim  r.  1488  padl,  byli  tři 
synové  jeho  intemováni  do  Istachru,  odkud 
se  však  161etému  l-u  podařilo  prchnouti  do 
Ardebílu.  Tam  shromáždil  pod  svým  prapo- 
rem učedníky  šeicha  Safího  a  svého  děda 
Džuneida  r.  1499,  sestavil  si  fanatickou  četu 
>červenohlavců«  (ky^yl-baš)  a  ještě  t.  r.  po- 
razil a  zabil  šírvánského  šáha  a  zmocnil  se 
hl.  města  Šamáchne.  R.  1501  zničil  moc  vnuka 
Uzun  Hasanova  Élvenda  u  Nadževánu  a  Mu- 
ráda  u  Hamadánu  r.  1502,  zabral  Azerbeidžán 
a  usadil  se  jako  šáh  v  Tebrízu.  Šest  let  po 
tom  rozšířil  panství  své  do  Kurdistánu,  Ar- 
ménie, Dijárbckru,  Iráku  arabského  a  Bag- 
dádu, odkud  obrátil  se  na  východ  a  proná- 
sleduje horlivě  sunnity  zmocnil  se  po  krot- 
kém boji  s  Muhammedem  Šeibánovccm  Cho- 
rásánu  a  tím  trvale  rozhodl  o  perské  povaze 
své  říše.  Ujímaje  se  všude  šiitů,  vpadl  I. 
do  říše  Turecké,  ale  u  Čaldyranu  porazil  je) 
nástupce  Bajezídův  sultán  Selím  1.  a  odAal 
mu  Kurdistán,  Dijárbekr  a  sev.  Mesopotamii. 
Ostatek  panování  l-ova  byl  mfrný. 

2)  I.  hádží  (Mauleví  Muhammed),  re- 
formátor islámu  v  Indii  (*  1781   u  Dihlí  — 


Lsmáílijja  —  Isméné. 


801 


t  1831).  Spolčiv  86  se  Sejjidem  Ahmedem, 
muiem  rovněž  nadšeným  pro  reformaci  islámu 
v  Indii,  porušeného  domácím  náboženstvím, 
odešel  oo  Mekky  a  přijal  tam  za  své  ná- 
zory vahhábovské.  Vrátiv  se  do  Indie  kázal 
tam  ve  smyslu  Vahhábovců  návrat  k  pro- 
stému původnímu  islámu  a  získal  si  nejen 
mnoho  proselytů,  nýbrž  i  nepřátel,  hlavně 
mezi  muslimským  duchovenstvem,  k  němuž 
přidala  se  i  angl.  vláda  pronásledujíc  stou- 
pence l-ovy.  Proto  vystěhoval  se  I.  do  Pen- 
džábu,  zmocnil  se  Pešáváru  a  chtěl  založiti 
theokratický  stát  za  podpory  afgánského  chána 
Omara  Ti  829).  Krátce  potom  Afgánci  se  od 
ného  odtrhli,  on  donucen  k  útěku  z  města 
a  r.  1831  padl  v  boii  se  Sikhy.  —  Srv. 
>The  Journal  of  the  K.  Asiatic  Šoc.<  1852, 
sv.  XIII. 

3)  I.  pasa,  generál  turecký,  rodem  Čer- 
kes  (♦  1805  —  1 1861  v  Cařihradě).  Súčastnil 
se  války  rusko-turecké  r.  1829  a  výprav  do 
Sýrie,  Kurdistánu,  Bosny  a  Černé  Hory 
v  r.  1846—51;  Za  války  krimské  bojoval  proti 
Rusům  v  Rumunsku  a  odměněn  byl  titulem 
raušíra. 

4)  1.  pasa,  státník  a  lékař  tureck;^  (*  1812 
u  Smyrny).  Rodem  jsa  Řek,  prodán  byl  za 
otroka  smy renskému  lékaři  Ishákovi  a  po- 
turčil  se.  Vzdělav  se  u  něho  v  chirurgii, 
studoval  potom  v  Cařihradě,  v  Paříži  a  v  Pise, 
načež  postoupil  až  na  mušíra  a  ministra  ob- 
chodu, orby  a  veřejných  prací.  Od  r.  1852 
byl  ředitelem  lékařské  školy  v  Cařihradě  a 
zorganisoval  lékařskou  službu  v  Turecku. 

5)  I.  paš  a,  chedív  egyptský  (*  31.  pros. 
1830  v  Káhiře  —  f  13.  čna  1893)  Otec  jeho 
Ibráhím  pasa  poslal  jej  s  bratrem  Ahmedem 
na  studia  do  Paříže,  kdež  na  École  ďétat- 
major  setrval  až  do  r.  1849.  Vrátiv  se  do 
Egypta,  postavil  se  nepřátelsky  proti  místo- 
krali  Abbásu  pašovi ;  záhy  potom  vydal  se 
na  cestu  do  Cařihradu,  kde  dostal  od  sul- 
tána titul  paše.  Když  r.  1854  ujal  se  vlády 
v  Egyptě  Sáid  pasa,  jenž  přál  snahám  po- 
krokovým, vedl  I.  diplomatické  poselstvo  do 
Paříže  a  Říma  s  nádhernými  dary  papeží. 
Vrátiv  se  byl  povolán  do  státní  rady  a  když 
r.  1861  Sáid  pasa  podnikl  cestu  do  Šv.  země 
a  do  Evropy,  ujal  se  místo  něho  vlády;  kon- 
cem t.  r.  poslal  ho  chedív  se  14.000  muži 
potlačit  vzpouru  v  Súdánu.  Po  smrti  Saída 
paše  byl  I.  ustanoven  jeho  nástupcem  18.  led. 
r.  1863.  Hned  na  počátku  své  vlády  založil 
Museum  starožitností  v  Bulaku,  jehož  prvním 
ředitelem  stal  se  franc.  egyptolog  Mariette, 
uial  se  energicky  proti  intrikám  anglo-ture- 
ckým  stavby  Suezského  průplavu  a  podpo- 
roval ji  8  nesmírnými  obětmi:  průplav  byl 
za  ieho  vlády  r.  1869  otevřen.  I.  stavěl  žel. 
dr^y  v  deltě,  prováděl  velkolepé  stavby 
přístavní  v  Alexandrii  a  podporoval  štědře 
školství.  Tím  však  Egypt  upadal  do  dluhů, 
až  velmoci  uznaly  za  nutno  zříditi  finanční 
kommissi  evropskou,  která  převzala  téměř 
celé  státní  hospodářství  egyptské.  Politické 
dějiny  za  jeho  vlády  viz  Egypt,  str.  431. 
I.  poděkovav  se  26.  čna  1879  ve  prospěch 

Ottfiv  Slovník  Nao^oý   iv   Xíl  9  8  1897. 


svého  syna  Tevfika  paše,  odebral  se  do  Nea- 
pole, poněvadž  nebylo  mu  dovoleno  bydliti 
v  říši  Turecké.  Zákaz  ten  byl  však  záhy  zru- 
šen a  I.  Žil  až  do  své  smrti  v  Cařihradě,  ob- 
držev civilní  listy  50.000  lib.  sterK,  beze  všech 
styků  s  dvorem  sultánovým  a  beze  všeho 
politického  vlivu.  , 

XsmáiliJJa:  1)  I.,  egyptské  město  upro- 
střed orůplavu  Suezskéno  na  sev.  břehu  je- 
zera Timsáh,  od  Suezu  72,  od  Port  Saidu 
75  km  vzdálené.  Město  bylo  založeno  r.  1863 
a  pojmenováno  po  chedívovi.  Tehdáž  bylo 
středem,  z  něhož  se  řídila  stavba  průplavu. 
Po  dokončení  stavby  I.  klesala  a  dnes  jest 
mrtvým  místem  s  velmi  nezdravým  podnebím, 
vnějškem  však  činí  příjemný  dojem.  Ulice 
jsou  pravidelné,  široké,  vroubené  pěknými 
domky  uprostřed  zahrad.  Hlavní  ulicí  jest 
Quai  Mehemet  Alí,  iež  vede  podél  přístavu 
a  sladkovodního  průplavu  zv.  Ismáíliije, 
jenž  vede  z  Káhiry  přes  l-ji  do  Suezu.  Ná- 
břeží to  počíná  búzárcm  a  mešitou  v  arabské 
čtvrti  a  končí  chedívovým  zámkem.  Na  něm 
nalézá  se  budova  vládní  (sídlo  moháUze  č 
podguveméra),  úřad  průplavní  a  villa  Les- 
sepsova.  Na  Pláce  Poponet  jsou  vystaveny 
památk]^  nalezené  v  Pithomu.  S  káhirou, 
rort-Saídem  a  Suezem  má  I.  železniční  spo- 
jení, obyvatelstva  jen  asi  2000.  —  2)  I.,  měst- 
ská čtvrf  v  Káhiře  (v.  t).  téměř  jen  Evro- 
pany obydlená.  —  3)  I.,  osada  na  hor.  Nilu. 
založená '  Bakerem  pašou  v  dubnu  1871  po- 
blíž opuštěného  Gondokora  (v.  t). 

Ismáilovoi,  Ismáílité,  t.  j.  potomci  Is- 
máilovi.  1)  I.,  kmen  arabský,  viz  Arábie, 
str.  579.  —  2)  I.,  sekta  muslimská,  jež  se 
odštěpila  za  prvých  Abbásovců  od  šiovců 
(šiitů).  Jméno  své  odvozuií  od  Ismáíla,  syna 
Džafara  as-Sádika  (f  765;,  potomka  Ahova 
(viz  Imámovci).  Jinak  zváni  i  bdtinijja^  t.  j. 
vnitřní,  vzhledem  k  allegorickému  pojímání 
Koránu,  jaké  jest  u  nich  výhradné.  Nejvýraz- 
nějším článkem  jejich  učení  jest  nauka  o  vtě- 
lení (inkarnaci).  Učíf,  že  zjevil  se  bůh  světu 
v  chalífu  Alím  a  jeho  potomcích  až  na  vzpo- 
menutého Ismáíla.  Ismáíl  jako  poslední  účast- 
ník této  inkarnacc  že  zmizel  ze  země,  žije 
však  jako  skrytý  imám.  čekaje  doby.  kdy 
jako  mahdi,  pravý  vůdce,  znovu  se  objeví. 
V  islámu  repraesentují  jakýsi  druh  gnosti- 
cismu. Křižákům  známi  byli  jako  sekta  šeicha 
z  hor  {seich  ul'd{abal)  Politického  významu 
dodal  jim  Hasan  Ibn  Sabbáh  (v.  tX  Od  té 
doby  stávala  se  jednotlivcům  pláštucem  pro 
jich  umělecké  choutky.  (Srv.  Assassini,  Fá- 
timovci.  Karmatl)  Politickou  slávu  svou 
však  nepřečkala,  tak  že  dnes  možno  mluviti^ 
o  troskách  Jejích  jen  v  Sýrii  a  v  Indii,  kde 
známi  isou  jako  sekta  CnodioYa  o  něko- 
lika tisíci  rodinách,  hlavně  v  Kattjaváru,  Sindu 
a  Bombayi  a  jejich  okolí,  dále  na  Zanzibaru 
Pokud  tyče  se  nauky,  jest  vlastním  zakla- 
datelem učení,  jež  jeví  se  šiovcům  závadným. 
Abdalláh  ben  Maimún  al  Kaddáh.         Dk, 

Isméné:  1)  I.,  dle  báie  thébské  dcera 
Oidipova  a  lokastina,  milenka  Theoklyme- 
nova,  byla  při  schůzce  s  ním  od  Tydea  na 

53 


802 


Isménios  —  Isnik  Gól. 


podnět  Athénin  usmrcena  u  stejnojmenného 
pramene.  klk. 

2)  I.,  asteroida  objevená  22.  září  1878  Pe- 
tersem  v  Clintonu  U.  S.  Střední  jasnost 
v  opposici  12'0,  průměr  v  km  110,  označení 
^  Gs, 


s- 


Zsméaiot  slul  Apollón  v  Thébách  dle  řeky 
Isménu;  v  chrámě  jeho  Isméniu  se  sochou 
z  cedrového  dřeva,  dílem  to  Sikyóňana  Ka- 
nacha,  konány  dafnéforie.  klk. 

Isménoi  slul  v  řecké  báji  bůh  řeky  Théb- 
ské,  syn  Ókeanův  a  Téthydin  nebo  Apollónův 


Xmiir,  tur.  název  Smyrny. 

Xmard  [isnár]  Max  i  min,  státník  franc. 
(♦  1758  v  Grasse  —  f  1825  t.),  bohatý  ob- 
chodník s  voňavkami,  vzdělaný  a  v^íuvn^-. 
byl  od  Varu  zvolen  do  shromádéni  zákono- 
dárného a  útočil  tu  prudce  proti  emigran- 
tům a  proti  kněiim  odpírajícím  vykonati  pří- 
sahu občanskou;  vymohl  krutý  zákon  proti 
emigrantům  a  naléhal  vášnivými  řečmi  na 
krále,  by  Frantiáku  II.  vypověděl  válku. 
V  konvente  jako  Girondista  hlasoval  pro 
bezodkladné  popravení  krále  a  pomáhal  zři- 
zovati výbor  pro  obecné  blaho,  jehož  členem 


C.  1991.  Iiobary  v  lednu. 
I  Vyioký  tUk.    ■■■■■■■  Nizký  tUk.    Šipky  oxnačuji  panujfd  iinér  vetru. 


a  Meliin.  Jeho  dcery  byly  Dirké  a  Strofié. 
Dle  jiné  verse  má  své  jméno  odtud,  že  nej- 
starší synAmfionův  a  Niobin,  1.,  protčen  jsa 
Apollónovým  šípem,  do  řeky  se  vrhl.    klk. 

Ismld,  Iskimid,  Isnikmid,  stará  Niko- 
medie,  turecké  město  maloasijské  při  zálivu 
Ismidském  {sinus  Astacenus)  ve  vilájetu  chu- 
dávendikjárském,  sandžaku  skutarském,  s  asi 
25.000  oby  v.  V  l-u  sídlí  turecký  pasa,  řeck^ 
metropolita  a  arménský  arcibiskup.  Přes  I. 
jde  ze  Skutari  žel.  dráha  na  m.  Ada  Bázár, 
Eski  Šehr  a  do  Angorv.  Přístav  ismidský, 
vnikaje  hluboko  z  moře  NIarmarského  do  země, 
poskytuje  lodím  bezpečný  útulek.  Město  vy- 
niká velikými  bázáry  a  lázněmi,  jakož  i  bo- 
hatými historickými  památkami  z  nádherného 
hl.  m.  bithynského  staré  Nikomedic,  zničené 
Góty  r.  358  a  zemětřesením.  Justinián  znovu 
ji  dal  vystavěti  a  r.  1326  dobyli  jí  Turci.  I. 
vede  značný  obchod  s  vínem,  hedvábím  a 
bavlnou ;  z  odvětví  průmyslových  vyniká  nej- 
více průmysl  hedvábnický  a  firnčířský. 

Ismln,  město  rak.  Přímoři,  viz  2min. 


se  také  stal.  Nesouhlasil  s  řáděním  strany 
jakobínské  a  proto  byl  2.  čna  1793  od  kon- 
ventu obžalován  a  unikl  popravě  jen  útěkem 
z  Paříže.  R.  1795  vydal  obranu  sebe  Proscrip- 
tion  ď\.  (Pař.,  1795;,  která  byla  mnoho  čtena 
a  byla  Chénierovi  podnětem  k  návrhu  1  8.  bř. 
r.  1795,  by  vypovědění  Girondisté  byli  opět 
povoláni  do  konventu.  I.  zasedl  r.  1795  v  kon- 
vente na  stranu  protijakobínskou,  přispěl  ku 
pádu  strany  jakobínské  a  potlačil  její  vzpouru 
v  Toulonu;  r.  1796  stal  se  členem  rady  500 
a  r.  1799  tribunátu,  ale  r.  1804  odstoupil 
z  veřejného  života. 

Zmlk.  stará  Nicaea,  město  v  maloasij- 
ském vilájetu  chudávendkjárském  y  sandž. 
brusském  na  vých.  břehu  jez.  Isnik-gjdl. 
Má  asi  4000  obyv.  a  průmysl  hedvábmcký 
a  vede  obchod  se  suknem,  iiedvábím,  faien- 
covým  nádobím.  Turci  pod  Orchanem  dobyli 
města  r.  1330. 

Isnik OJ51,  Ajan,  Isnické  jezero ^Locik 
ascanius),  menší  jezero  v  tureckém,  vilájetu 
chudá vendikjárském  v  Malé  Asii,  tvořící  la- 


Isny  —  Isobary. 


80J 


gunu  35  km  dl.  a  5—10  km  sir.' směru  od 
vých.  k  záp.  Ze  záp.  cípu  jez.  vytéká  krátká 

f>obřežn{  říčka  Gól  Dere,  odvodňující  I.  do 
ndiirského  limanu  Marmarského  moře.  Při 
vých.  cípu  leží  mésto  Isnik. 

Xuj,  město  v  amtě  wangenském  dunaj- 
ského kraje  ve  Virtembersku,  \S  km  vých. 
od  Wangenu,  704  m  n.  m.,  při  bavorské  hra- 
nici, na  trati  Herbertingen-I.  virtemb.  stát. 
drah,  má  stanici  poŠt.  a  telegr.,  krásné  ko- 
stely katol.  a  evang.,'pčknou,  starou  radnici, 
bývalé  benediktince  opatství  z  r.  1090,  nyní 
sídlo  hrabat  z  Quadt-I.,  nemocnici,  výrobu 


té  ovšem  jest  ohled  vzíti  i  na  ubývání  te- 
ploty s  výškou.  Poprvé  je  sestrojil  AI.  Bu- 
chán (The  mean  pressure  of  the  atmosphere 
and  the  prevailing  winds  for  the  montn  and 
for  the  year.  Edinb.  Roý.  Soc.  Trans.  1869). 
Vypočet!  pro  velký  počet  míst  povrchu  zem- 
ského prům.  tlak  během  roku  na  hladinu  moř- 
skou redukovaný,  zanesl  jej  na  mapy  a  spojiv 
místa  stejného  tlaku  čarami,  obdržel  I.  roční; 
podobně  provedl  I.  pro  jednotlivé  mě- 
síce. Dříve,  bezmála  do  konce  padesátých  let 
tohoto  stol.,  se  předpokládalo,  že  při  hladině 
mořské  jest  skoro  všude  stejný  průměrný  ^ak 


Č  1991.  Isobiry  t  Červenci. 
»  Vysoký  Uik.    ■■■■■■■  Niský  tlak.   šipky  osnaeajl  panujicl  smér  vitni. 


niti.  Šicího  hedvábí,  zboží  prýmkářského,  cí- 
vek, bičů,  vozů  a  kočárů,  hřebenů,  dále  drá- 
tovnu, ocelové  hamry,  strojírnu,  mydlárnu, 
koželuŽny,  pivovary,  obchod  sýrem  a  dřívím 
a  2600  ob.  (1890),  z  nichž  315  katol.  I.  při- 
pomíná se  již  v  VIII.  stol. ;  za  město  povýšeno 
r.  1200.  R.  1365  stalo  se  svob.  říšským  mě- 
stem, r.  1803  nabyli  ho  hrabata  z  Quadtu, 
T.  1806  přišlo  pod  svrchovanost  Wirtemberska. 
Srv.  Vmcenz,  Chronik  der  Sudt  I.  (I.,  1854). 

Z0O-  [izo]  (řec  taog,  stejný,  rovný),  st ej  n o-, 
rovno-;  praeíix  v  četných  slovecn  složených, 
na  př.  isobary,  isochimeny,  isothermy  atd. 

XsottBiylaikoliolv.Přiboudlinalíhová. 

Isobary  (z  řec.)  jsou  čáry,  které  spojují 
místa  povrcnu  zemského,  na  kterých  jest 
stejný  tlak  vzduchu.  Aby  se  tlaky  na  místech 
různé  vysoko  nad  hladinou  mořslcou  ležících 
mezi  sebou  mohly  porovnávati,  převedou  se 
všecky  na  hladinu  mořskou  (viz  BarometrV 
Zobrazují  tedy  I.  rozdělení  tlaku  atmosféri- 
ckého, jak^  by  byl,  kdyby  pevniny  vesměs 
sníženy  byly  k  hladině  mořské.    Plfi  redukci 


vzduchu  kolem  760  mm ;  dle  toho  by  nebyly 
žádné  I.  roční.  Tomu  však  neli{  tak,  jak  ukazuje 
průběh  l-ar  pro  měsíc  červenec  a  leden  (vyóbr. 
č.  1991.  a  1992.).  Kolem  rovníku  jest  tlak 
vzduchu  poměrně  nízký,  od  rovníku  na  obou 
polokoulích  se  zeměpisnou  šířkou  rost^  a  do- 
stoupí největší  hodnoty  na  sev.  polokouli 
kol  35*  v  lednu  764*1  mm,  v  čci  760*7  mm, 
na  jižní  polokouli  kolem  30*  v  lednu  761*3  mm, 
v  čci  765*7  mm,  odtud  dále  na  obou  polo- 
koulích opět  ho  ubývá  až  ke  kruhu  polárnímu, 
načež  na  sev.  polokouli  až  k  pólu  se  zvětšuje; 
zdali  tomu  tak  i  na  jižní  polokouli,  nemohlo 
posud  pro  nedostatek  pozorování  býti  kon- 
statováno, ale  jest  to  pravdépodobno.  Ačkoli 
se  tlak  vzduchu  mění  celkem  se  zeměpisnou 
šířkou,  nejsou  1.  všude  rovnoběžné  s  kruhy 
šířkovými.  Jsou  kraje,  kde  jest  tlak  vzduchu 
největší,  a  tyto  šlovou  barometr  i  cká  ma- 
xima; od  nich  pak  na  vše  strany  tlaku  ubývá 
až  k  územím,  kde  jest  tlak  vzduchu  nejmenší 
a  která  se  nazývají  barometrická  minima. 
I.  tvoří  kolem  barometrických  maxim  a  minim 


804 


Isobathy  —  Isoěteae. 


iáry  ponejvíce  uzavřené.  Různost  tlaku  po- 
chází od  nestejného  ohřívání  se  povrchu  zem- 
ského. Teplem  vzduch  se  roztahuje,  sloupec 
vzdušný  nabývá  větší  výšky,  tím  ve  výši  po- 
vstává nad  místem  teplejším  vetší  tlak  a 
vzduch  odtud  proudí,  následkem  čehoí  při 
povrchu  zem.  tlak  vzduchu  kJesá ,  tim  se  vy- 
svétluje  hlavné  pás  nízkého  tlaku  vzduchu  kol 
rovníku.  Za  to  k  pólům  tlaku  vzduchu  přibývá, 
protože  ve  výši  tam  vzduch  přitéká  a  tím 
váha  sloupce  vzduchu  roste.  Pozorování  do- 
kazuje, ie  horní  proud  vzduchu  většinou  jil 
kolem  30^  k  zemi  klesá,  a  proto  jest  ma- 
ximum mezí  30^  a  40^  Mimo  to  na  ohřívání 
se  povrchu  zemského  má  veliký  vliv  rozdě- 
lení suché  země  a  moře.  Nad  souší  se  vzduch 
v  létě  silněji  zahřívá,  roztahuje  se  a  nahoře 
odtéká,  nastává  tam  tudíž  menší  tlak  vzduchu, 
naopak  nad  chladnějšími  moři  klesá  k  zemi 
a  povstává  tam  větší  tlak ;  v  zimě  zase  suchá 
země  silněji 'vychladne  než  moře  a  povstává 
úkaz  obrácený.  Pevniny  a  moře  jsou  středy 
proudění  atmosférického  jak  ve  směru  verti- 
kálním, tak  ve  směru  horizontálním.  Jest  pří- 
činná souvislost  mezi  tepelnými  isanomalami 
(v.  t.)  a  l-rami.  Všude,  kde  jest  anomálie  te- 
pelná positivní,  jest  nízký  tlak  vzduchu  a  na- 
opak, bližší  pozorování  kart  l-ar  (pro  každých 
5  mm)  to  potvrzuje.  V  lednu,  nejvýznač.  měsíci 
zimním  sev.  polokoule  fvyobr.  č.  1991.)*  jsou 
barometrická  maxima  velmi  vysoká  nad  oběma 
velkými  kontinenty  této  polokoule  a  to  větší  ve 
vých.  Sibiři  vých.  od  jezera  Bajkalského  (přes 
778  mm)  a  poněkud  menší  (768  mm)  v  Sev.  Ame- 
rice; současně  nad  mořem  v  téže  zeměpisné 
šířce  nad  sev.  částí  Atlantského  a  Tichého  oke- 
ánu  panuje  velmi  nízký  tlak,  jižně  od  Islandu  jen 
746  mm,  jiŽně  od  ostrovů  Aleutských  752  mm. 
Naopak  na  jižní  polokouli,  která  má  v  tu 
dobu  léto,  jsou  barometrická  maxima  jižně 
od  obratníku  Kozoroha  nad  moři  Atlantským, 
Indickým  a  Tichým  (více  než  766  mm),  kdežto 
nad  pevninami  jsou  minima.  —  V  čci  (vyobr. 
č.  1992.)  zase  jsou  na  sev.  polokouli  barometri- 
cká maxima  nad  velkými  moři,  sev.  Atlantským 
a  nad  Tichým  okeánem  sev.  od  obratníku  Raka 
(více  než  768  mm),  minima  nad  oběma  velkými 
pevninami,  hlubší  v  jihových.  Asii  (pod  748  mm) 
a  druhé  v  Mexiku  (pod  756  mm),  naopak  na  jižní 
polokouli  jsou  v  tu  dobu  maxima  nad  souší 
a  to  nad  jižní  Afrikou  (více  než  768  mm)  a 
nad  Austrálií  (764  mm),  minimum  nad  mo- 
řem antarktickým,  kde  klesá  tlak  vzduchu 
na  746  mm,  S  rozdělením  tlaku  vzduchu  sou- 
visí rozdělení  panujících  větrů  na  země- 
kouli, zejména  passátů  a  monsunů  (v.  t). 
Vedle  i-ar,  které  spojují  místa  stejného  prů- 
měrného tlaku  vzduchu  pro  jisté  doby,  ^sou 
též  I.,  které  znázorňují,  jak  jest  v  určitém 
čase  nad  některou  částí  povrchu  zemského 
tlak  vzduchu  rozdělen,  na  čemž  pak  směr 
i  rychlost  větrů  a  povětmost  závisí  a  ná- 
sledkem toho  i  předvídati  se  může.  (Viz  Po- 
větrnost,  též  Depresse  barometrická 
a  Cyklony.)  Pka, 

Isobathy,  (z  řec),  linie  spojující  na  ma- 
pách stejné  hloubky  mořské  neb  jezerní. 


Isobronty  (z  řec.),  čáry,  zavedené  Bezol* 
dem,  jež  spojují  místa,  na  nichž  při  bouřce 
poprvé  součaisné  zahřmí.  Sestroj í-fi  se  na  pf. 
pro  každou  čtvrthodinu,  má  se  jimi  zobraziti 
šíření  se  bouřky  co  do  času  i  co  do  prostoru. 
Dle  Ferrariho  lépe  se  k  tomu  účelu  hodí  i  so- 
ch r  ony  (v.  tX  Pka. 

Isobvtylalkohol  viz  Přiboadlina  li- 
hová. 

IsobutylootOTá  kyMUa*  vis  Hexoy- 
lové  kyseliny. 

Xsooardl*  Lamarck,  rod  mlžů  z  řádu  Emla- 
meUihranchia  podřádu  Submytilacta  z  čeledi 
Carditidae^  význačný  spirálovité  zatočenými 
vrcholy  (směrem  ku  předu),  jei  však  uvnitř 
jsou  vyplněny  vápennou  hmotou  lastury,  tak 
že  se  tedy  zvíře  anatomicky  naprosto  žádným 
posunutím  svých  ústrojů  neúčastni  v  tomto 
vinutí.  Rozeznáváme  asi  5  druhů  ve  4  pod- 
rodech (I.  cor  L.  v  severoevropských  mořích), 
jež  žijí  v  mořích  evropských  a  čmsko-japon- 
ských.  Fossilní  formy  uvádějí  se  od  siluru, 
avšak  příslušnost  palaeozoických  druhů  k  to- 
muto rodu  čítaných  neobstojí  při  nynější  kri- 
tice konchyliologické.  V  druhohorách  byl 
velmi  příbuzný  rod  Ánisocardia  Munier-Chal- 
mas,  v  třetihorách  nalézáme  jii  typické  zá- 
stupce tohoto  rodu.  B^. 

Zsodimoríto  (z  řec.)  viz  Isomorfismus. 

Zsodnlolt  viz  Rhamnosa. 

Isodynamy  (z  řec.),  čáry  spojující  mista 
na  povrchu  zemském,  na  nichž  jest  stejná  in- 
tensita magnetičnosti  zemské,  a  sice  jsou  I. 
stejné  totální  intensity,  stejné  horizontální  a 
steiné  vertikální  složky  této  intensity.     /%d. 

ísolSteaa,  šídlatkovité,  řád  Uinosnub- 
ných  rostlin  cévnatých  o  jediném  rodu  Jsoětes 
(v.  t.).  I.  jsou  příbuzné  se  řádem  vranečko- 
vitých  (Selaginelleae),  od  nichž  se  liší  krát- 
kým, hlizovitým  oddenkem  dvou-  al  čtyřla- 
ločn^m.  nerozvětveným ,  nesoucím  nahoře 
dlouné,  čárkovité,  sítinovité,  hustě  shloučené 
a  spirálně  rozestavené  listy.  Tyto  jsou  na 
zpodu  pochvovitě  rozšířené  a  tam  na  vnitřní 
straně  obsahují  ve  zvláštní  dutině  po  jedné 
výtrusnici.  Některé  mají  t  zv.  velkovýtmsnice 
{macrosporangia)  s  méně  hojnými  velkový- 
trusy  {macrospora),  jiné  pak  malovýtrusnice 
(micrvsporangia)  a  velmi  četnými  arobnými 
výtrusy  (matovýtrusy,  micigDspora).  Prvnf  se 
tvoří  na  zevnějších  listech  fertilní  rostliny, 
druhé  na  listech  více  dovnitř  postavenýco, 
nejvnitrnější  listy  jsou  neplodné.  Při  klíčeni 
malé  výtrusy  vytvoří  uvnitř  své  blány  nepa- 
trný (zakrnělý)  prvokliček  samčí  v  podobě 
malé  buňky,  jeŽ  se  na  zpodu  výtrusu  odkrojí. 
Zbylá  větši  buňka  rozdělí  se  ve  čtyři  buňky 
dceřinné  —  vlastní  to  ústroj  samČi  (pelatka, 
antheridium),  velmi  redukovaný  — ,  z  nichž 
dvě  vytvoří  uvnitř  po  jednom  spermatožoidu. 
Puknutím  episporu  (vnější  blány  výtrusnč) 
osvobodí  se  spermatozoidy,  jež  i  sou  nitko- 
vité,  na  obou  koncídi  zašpičatělé  a  tamtéž 
opatřené  několika  dlouhými  brvami.  —  Silné 
redukován  jest  též  samicí  prvokliček,  tvořící 
se  uvnitř  velkovýtrusu.  Skládat  se  z  několika 
drobných  buněk,  které  celý  vnitřek  spory  vy- 


Isoětes. 


805 


plňuji.  Také  zde  prvokliček  zflstává  uvnitř 
velkovýtnisu  ukryt  a  jenom  ona  čásť,  ve  které 
se  tvoři  zárodečniky  čili  arohegonie,  posléze 
malinko  z  rozpuklé  blány  výtru^né  vyčuhuje. 
Zárodečniky  jsou  ponořeny  do  pletiva  prvo- 
kličku.  Hrdélka  iejich  skládají  se  ze  čtyř  řad 
buněčných,  objímajících  s  počátku  dvě  tak 
zvané  hrdlokanálni  buňky,  jichž  rozplynutím 
vytvoří  se  kanálek  ústící  na  venek  a  vedoucí 
k  buňce  vaječné  hloubčji  v  pletivu  ležící. 
Oplozením  a  dělením  této  povstane  zárodek 
čili  embryo  s  jednou  dělohou.  iá, 

ZflO?St6S,  lídlatka,  jediný  rod  a  zástupce 
fádu  iidlatkovitých  (isoéteae,  v.  t.)  se  znaky 
jeho.  Druhy  sem  příslušné  jednak  žijí  ve  vo- 
dách iezer  a  rybníků  ponořené  (naše  druhy), 
jednak  též  rostou  na  místech  periodicky  za- 
vlažovaných nebo  na  suché  zemi  (druhy  jiho- 
evropské).  Všechny  činí  dojem  sítinovitý,  mají 
krátký  hlízovitý  až  sploštěle  terčovitý  odde- 
nck,  zcela  nebo  z  velké  části  podzemní,  po- 
malu do  délky  a  do  šířky  rostoucí,  s  vege- 
tačním kuželem  a  jeho  terminální  buňkou 
ukrytými  na  dně  ploské  nálevkovité  dutiny. 
Odaenky  (zvláště  starší),  dvou-  až  trojlaločne, 
isou  hlubokými  na  zpodu  se  sbíhajícími  rý- 
hami znamenány,  ze  kterých  vznik  berou  četné 
opětovné  dichotomicky  rozvětvované  kořeny 
v  pořádku  akropetálním.  Listy  jsou  více  méně 
četné  (až  70),  hustě  shloučené,  oddenek  úplně 
pokrývající,  spirálně  uspořádané,  na  fertílních 
exemplářích  vnější  s  velkovýtrusnicemi,  pro- 
střední 8  malovýtrusnicemi  a  nejvnitrnější 
(nejhořejší)  neplodné,  tytéž  u  našich  druhů 
kratší,  u  suchozemských  šupinovité  a  posléze 
chruplavčité  a  leskle  hnědé.  Listy  plodonosné 
až  60  cm  dlouhé,  šídlovité,  listům  sítiny  po- 
dobné, prostoupené  podél  čtyřmi  přehrádko- 
vanÝml  kanálky  vzdušnými,  na  zpodu  rozší- 
řené v  silnou  trojhranně  vejčitou  pochvu,  na 
venek  více  méně  vypuklou,  čímž  povstává 
cibulovitý  dojem  oddenku  s  jeho  hustě  po- 
hromadě stojícími  zpodinami  listovými.  Uvnitř 
jest  pochva  plochá  nebo  slabě  vydutá,  tamtéž 
s  hlubokou  podlouhle  elliptičnou  až  okrouhlou 
vy  dutinou  \jovea\  jejíž  kraje  tupě  neb  ostře 
končí  nebo  se  prodlužují  v  tenkou  blánu  (pla- 
chetku,  velům)  zahalující  úplně  výtrusnici 
uvnitř  dutiny  ležící.  Nad  každou  výtrusnici 
v  pochvě  listu  nalézá  se  jamka  v  podobě 
příčné  štěrbiny  {foveola),  ze  které  vyniká 
jemný  blánovitý  lazýček  {ligulaY  jehož  do- 
lejší stlouitělá  čásť  (noha  jazýčka,  glossopo- 
dtum)  od  listového  pletiva  zřejmě  se  odli- 
suje; dolejší  kraj  jamky  prodlužuje  se  v  t.  zv. 
pysk  (latium),  Odiunirající  listy  buď  odpadá- 
vaií  celé,  nebo  zanechávají  stvrdlou  a  zčer- 
nalou zpodní  čásť  pochvy  (noha  listová, /^/iW/o- 
podium)  na  oddenku.   Na  zpodu  listů  někdy 


tičná  až  okrouhlá,  uvnitř  nedokonale  pj 
hrádkovaná  četnými  příčnými  lištnami  nebo 
blanami  (frabeculae).  Velkovýtrusnice  obsa- 
hují dosti  četné  velkovýtrusy  sféricky  čtyř- 
stěnné,  s  lištnami  na  hranách  a  vnější  blanou 


{exosporium)  zřídka  hladkou,  obyčejné  roz- 
manitými výrostky  posázenou.  Malovýtrus- 
nice  8  výtrusy  velmi  četnými,  podobné  kva- 
drantu kulovému,  na  povrchu  hladké  nebo 
rozmanitými  lokálními  stlustlinami  opatřené. 
Asi  50  druhů  rodu  I.  rozšířeno  po  celé 
zemi.  Podle  způsobu  jejich  života,  anatomie 
listů,  přítomnosti  nebo  nepřítomnosti  šupin 
a  phyllopodií  dělí  se  dle  A.  Brauna  rod  I. 
ve  čtyři  sekce:  I.  Aquaticae  svodní  šídlatky), 
kamž  náležejí  naše  dráhy,  IL  Subaquaticae 
(v  mělkých  vodádi  rostoud  druhy  severo- 


C.  1993.  IsoCtes  bcustris  L. 

á)  Sfdlitlu  jexernl.  niAlo  smenlená ;  b)  list  a  výtrusnioemi 

na  dolejtku,  c)  tyt  v  prflřezu. 

americké,  novohollandské  a  novozealandskéV 
III.  Amphibiae  (obojživelné  šídlatky),  kamž  ná- 
ležejí jihocvropské  druhy  I.  velata,  dubia,  Malin- 
vemiana^  setacea  a  j.,  IV.  Terrestres  f pozemní 
šídlatky),  mezi  nimiž  nalézají  se  ava  jiho- 
evropské  druhy:  I.  Hystrix  a  Duriaei,  —  Ve 
střední  a  severní  Evropě  v  jezerech  (také 
v  Čechách)  vyskytují  se  druhy:  I.  lacustris 
(šídlatka  jezemí)  a  I.  echinospora  (šídlatka 
ostnovýtrusná),  oba  příslušné  do  skupiny 
Aquaticae.  Statnější  I.  lacustris  Durieu  s  listy 
5—30  cm  dlouhými,  oblými,  krátce  přišpičat^ 
lými,  tuhými,  tmavozelenými,  výtrusnicemi 
tenkoblannými,  makrosporami  na  povrchu 
zrnitě  bradavkatými  roste  na  dně  jezer,  zvlá- 
ště v  severní  £vropě  od  Ruska  a  Finska 
počínaje  až  do  Norska,  Anglie  a  Francie. 
Též  v  Severní  Americe  se  nalézá.  Česká  nale- 
ziště (t Velký  rybníkc  v  Krkonoších  a  tČerné 
jezeroc  v  Šumavě)  stojí  uprostřed  mezi  sta- 


806 


Isofoty  —  Isokratés. 


nátiskem  lágersce  v  Salzburku,  stanovisky 
v  Černém  lese  (Feldsee,  Titisee)  a  v  Prusku. 
Na  dně  Černého  jezera  v  hloubce  2  až  3  me- 
trů tvoří  I.  lacustris  celé  palouky  smaragdově 
zelené.  —  I.  echinospora  liší  se  slabším  vzrů- 
stem, listy  namnoze  jen  5  až  15  cm  dlouhými, 
dlouhou  špičkou  končícími,  ohebnými,  svétle- 
zelenými  a  makrosporami  posázenými  ble- 
dými, lámavými,  dlouhými  ostny.  Má  podobné 
rozšíření  jako  předešli.  Jediné  známé  stano- 
visko její  v  Čechách  jest  Plóckcnsteinské  je- 
zero v  Šumavé,  kdež  na  dně  pobřežním 
v  hloubce  2—3  m  tvoří  nepříliš  husté  pohro- 
madě rostoucí  světlezelené  trsy.  Nejblíže  od- 
tud nalézá  se  opět  v  jezerech  Černého  lesa 
v  Německu.  IČ, 

Zsofo^  (z  řec.)  viz  Intensitní  křivky. 

ZsoftalOTá  kyMlixui  jest  jedna  ze  tří 
isomerických  kyselin  ftalových  C^Hy.{CO^H)^, 
Vzniká,  okyslicíme-li  metaxylol.  Oatud  po- 
loha karboxylů  Q^4<co  ^  Í3J  i^^^^)-  ^ry- 
staluie  v  jehlicích,  které  nad  300*^  tají  a  bez 
rozkladu  sublimují.  OŠc. 

IsOMOthtrmj  (z  řec),  čáry  spojující  na 
mapách  místa  země,  na  kterých  jest  stejná 
teplota  půdy  v  hloubce,  ve  které  mizí  variace 
roční. 

Zsogoiiiímiui  (z  řec),  rovnoúhlost,  viz 
Isomorfismus. 

IsOMiiy  (z  řec),  čáry  spojující  místa  na 
povrchu  zemském,  na  nichž  jest  deklinace 
magnetická  stejná  i  co  do  velikosti  i  co  do 
směru.  Čáry  takové  poprvé  sestrojil  Edmond 
Halley  roku  1701.  Viz  Magnetická  dekli- 
nace. Pka. 

Isografl^  (z  řec),  franc  methoda  (Magnea) 
starý  otisk  chemicky  tak  připraviti,  že,  pře- 
táhne-li  se  válcem  čerstvou  barvou  natřeným, 
přiiímá  tuto  pouze  čerA,  papír  však  nikoliv. 
Takto  znovu  vzbuzený  otisk  možno  rozmno- 
žiti na  lithograíickém  kameni  nebo  zinku.  Viz 
též  Anastatický  tisk. 

Zsohy^ty  iz  řec)  jsou  čáry  spojující  místa 
povrchu  zemského,  ve  kterých  jest  stejné  prů- 
měrné množství  atmosférických  srážek  vod- 
ních, deštěm,  sněhem,  kroupami  atd.  Má  se 
jimi  zobraziti  rozdělení  hojnosti  srážek  buď 
na  jistém  omezeném  území  nebo  na  celém 
povrchu  zemském.  Viz  Dešťopis.       Pka. 

Zsohypsy  (z  řec),  vrstevnice,  linie  spo- 
jující na  mapách  místa  stejné  výšky  nad  mořem. 

Isoohasmj  (z  řec)  jsou  Čáry  spojující  mí- 
sta povrchu  zemskéno,  v  nichž  se  severní 
záře  stejně  často  pozorují;  sestrojil  je  poprvé 
Loomis,  pak  H.  Fritz.  Na  kartách  s  i-mami 
se  jeví,  že  severní  záře  nestávají  se  nejčet- 
nějšími při  severní  toČně,  ani  při  sev.  pólu 
magnetickém,  nýbrž  jižněji  kolem  60*  s.  S. 
v  Sev.  Americe.  Jižní  záře  posud  příliš  málo 
byla  pozorována,  aby  se  I.  pro  ni  mohly  se- 
strojiti; její  zeměpisné  rozšíření  zobrazil  W. 
Boiler:  Uber  das  Stidlicht  (1896).  Viz  Po- 
lární záře.  Pka, 

Zsoohimtny  (z  řec^  jsou  čáry  spojující 
místa  na  povrchu  zemském,  jež  mají  stejnou 
průměrnou  teplotu  zimní.  Pka, 


Zsoohromatioký  (z  řec),  stejnobarvý. 

ZsoohrómoTá  iMrmtft  hotoví  se  smíše- 
ním 250  g  hrubé  mletého  mastigu,  125  ^  jem- 
ného prášku  skelného  a  1125  /  terpentino- 
vého  oleje.  Směs  nechá  se  asi  25  dnů  ustáti, 
načež  se  po  přidání  500  g  benátského  terpen- 
tinu  vystaví  po  několik  dnů  slunci  a  zcedí 
se.  l-vé  f-e  užívá  se  hlavně  k  přetíi^ní  olejo- 
vých obrazů,  ale  též  barevných  mědirytin,  jei 
pak  nabudou  vzhledu  olejových  maleb. 

Zsoohronloký,  isochronní  (z  řec),  stej- 
ného času,  trvání. 

ZsoohronUmiis  (z  řec),  stejná,  doba. 

Isoohronj  (z  řec)  nazval  Čiro  Ferrari 
čáry  spojující  místa,  na  nichž  jest  t>oařka 
současně  ve  hlavní  fasi,  za  kterouž  dle  ná- 
vrhu prof.  Oavisa  přijal  okamžik,  kdy  počíná 
pršeti  (^Meteor.  Zeitschr.«  1888.  str.  4).  Oka- 
mžik ten  má  výhodu,  že  shoduje  se  s  dobou 
nejmenšího  tlaku  vzduchu  a  nejvyšší  teploty. 
Zobrazují  se  jako  isobronty  pro  každou  čtvrt- 
hodinu nebo  aspoň  pro  každou  hodinu  a  po- 
dávají pak  obraz  šíření  se  bouřky.       Pka. 

ZsoJantarOTá  kyMliiut  viz  Jantarová 
kyselina. 

Isoklinj  (z  řec)  viz  Inklinace  (magne- 
tická). 

Zsokólon  (z  řec),  rovnodennost,  jako  fi- 
gura řečnická  rovnost  odpovídajících  sobě 
členů  věty,  pokud  se  týče  počtu  slabik. 

Isokratés,  nejslavnější  epideiktický  řeč- 
ník řecký  (♦  436  v  Athénách  ~  f  338  př.  Kr.). 
Jeho  otec,  Theodoros,  pocházel  z  dému  Er- 
chie  a  byl  zámožný  majitel  »to várny «  na  pí- 
Sťaly.  Syna  velice  pečlivě  vychoval;  uvádějí 
se  jako  učitelé  l-tovi  sofista  ťrodikos,  rhéto- 
rové  Gorgias,  Teisias  a  Théramenés;  mimo 
to  —  aspoň  zprvu  —  zajisté  byl  v  blízkých 
stycích  se  Sókratovci,  jak  souditi  lze  z  ve- 
liké chvály,  kterou  mu  vzdal  Platón  na  konci 
dialogu  Faidra,  vysloviv  tu  naději,  že  I.  vy- 
nikne znamenité  1  ve  filosofii.  Avšak  pozdní 
došlo  mezi  l-tem  a  Platónem,  jak  velice  se 
pravdě  podobá,  k  úplné  roztržce.  I.  nemínfl 
filosofii  se  oddati,  nýbrž  zvoliv  praktičtější  a 
výnosnější  povolání  založil  kol  r.  390  v  Athé- 
nách školu  řečnictví.  Před  tím  byl  nějaký  čas 
činný  jako  logograf,  nemoha  se  pokusiti  pro 
slabost  hlasu  a  ostýchavost  vystoupiti  ve- 
řejně jako  řečník  samostatný.  Prognunm  školy 
své  ohlásil  zcela  jasně  řečí  Pi-oti  sofistům, 
v  níž  ohradil  se  nejen  proti  planým  hádkám 
sofistů,  ale  i  proti  filosofickým  školám  učí- 
cím ctnosti.  Platón  l-tovi  nezůstal  odpověď 
dlužen  a  v  dialogu  Euthydemu  trpce  se  zmi- 
ňuje o  polovzdělancích,  kteří  osobují  si  pě- 
stování pole  nalézajícího  se  mezi  filosofií  a 
politikou,  při  tom  v&k  ničeho  z  toho  kloudně 
neznajících.  Oblibě  l-tové  nicméně  odpor  Pla- 
tónův neuškodil ;  mezi  žáky  l-tovými  nalézáme 
nejen  pozdější  slavné  řečníky  Isaia,  Lykur^, 
Aischina,  Hypereida,  tragika  Theodekta,  děje- 
pisce Theopompa  a  Efora,  jakož  i  hojně  bo- 
hatých občanů  athénských,  jako  Timothea, 
syna  Konónova,  a  j.,  n^bri  i  cizince,  jako  Ni- 
koklea,  potomního  krále  na  Kypru.  Základem 
vyučování  v  této  své  škole  I.  činil  vypraco- 


Isokratés 


807 


vanou  svou  theorii  řečnictví,  především  však 
nabádal  žáky  své  k  náležitému  pracování  řečí 
praktickými  ukázkami  a  vzory  vlastních  řečí 
svých,  kurs  v  této  škole  trval  3—4  léta  a 
platilo  se  honoráře  asi  1000  drachem  (asi 
450  zl.)*  i  pochopujeme,  že  takto  I.  nabyl 
slušného  jméni.  Vážnosti  však  a  slávy  do- 
cházel především  epideiktickými  svými  a  po- 
litickými řečmi,  kterých  sice  neproslovil,  ale 
vydáváním  jích  hleděl  působiti  na  rozvoj  po- 
litických událostí.  Čím  více  pak  se  šířila  sláva 
l-tova,  tím  více  přicházel  ve  styk  s  mocnými 
lidmi,  jako  na  př.  s  lasónem,  tyrannem  Per- 
ským, spartským  králem  Archidamem,  králem 
kyperským  ETuagorou  a  Filippem,  vládcem 
nu^edonským.  Z  těchto  styků  hleděl  kořistiti 
i  politicky  pro  svou  vlast  a  uskutečnění  ideálu, 
jejž  si  vystavil  a  který  ukazuje  nám  stejně 
šlechetnost  l-tovu  jako  malou  prozíravost  po- 
litickou Jeho.  Nabádaje  neustále  ke  svornosti 
všecky  Reky,  rád  by  byl  docílil  sjednocení 
jich,  aby  jako  jeden  muž  vrhli  se  na  nená- 
viděného barbara  a  potřeli  jej,  třebas  pod 
vůdcovstvím  —  Filippa  makedonského,  úhlav- 
ního to  nepřítele  Athéňanů.  1.  neprohlížel  zá- 
měry tohoto  lstivého  panovníka,  nýbrž  do- 
mníval se,  že  jej  ovládají  úmysly  jen  nezištné 
a  řekomilné.  Teprve  bitva  u  Chairóneie  ote- 
vřela mu  oči  a  tu,  jak  vypravuje  arci  velmi 
nespolehlivá  pověst,  raději  hladem  se  umořil. 

Za  ženu  mel  Plathanu,  kterou  pojal  v  po- 
kročilém věku  jako  vdovu  po  sofistovi  Hip- 
piovi  a  jejíhož  syna  Afarea  adoptoval;  mimo 
něj  zůstavil  dceru,  kterou  měl  s  hetérou  La- 
giskou.  Žák  jeho  Timotheos  dal  l-tovi  po 
smrti  zhotoviti  sochu  umělcem  Leocharem  a 
adoptovaný  jeho  syn  poprsí ;  nám  dochována 
podoba  jeho  poprsím  nalézajícím  se  v  římské 
ville  Albani. 

Za  starověku  připisovali  l-tovi  učebnici  řeč- 
nictví  (xéivrň,  ale  již  Quintilianus  (II,  15.  4) 
vyslovil  pocnybnosti  o  její  pravosti;  zdá  se, 
že  to  byla  ien  pravidla,  jež  sestavili  žáci  po- 
dle výkladu  svého  učitele.  Jeho  jménem  ko- 
lovalo dále  60  řečí,  z  nichž  však  již  za  staro- 
věku uznávalo  se  za  pravé  jen  25—28.  Nám 
dochováno  vedle  10  listů  l-tových,  jichž  au- 
thentíčnost  ovšem  jest  více  než  pochybná, 
řečí  21,  které  od  dob  Wolfových  spořádány 
bývají  pravidelně  tak,  že  po  3  paraenetick<'ch 
řečech  následuje  12  epideiktických  a  paíc  6 
soudních;  soudní  jsou  nejstarší,  pocházejíce 
z  doby  logoj^rafic  l-tovy,  t.  j.  asi  z  let  402  aŽ 
390  př.  Kr.  Ze  všech  těchto  řečí,  mezi  nimiž 
o  leckteré  vysloveny  vážnější  nebo  méně 
vážné  pochybnosti,  pokud  se  týče  původu 
l-tovského,  nejznámější  jsou  a  nejdůležitější 
(mimo  dotčenou  již  řeč  >proti  sofistům*)  tyto: 
K  Démámkovi  (řeč  1.),  obsahu  krásného,  plná 
ušlechtilých  průpovědí  a  životní  moudrosti, 
ale  nejednotná  a  co  do  původu  dosti  po- 
chybná. Pro  nás  má  ostatně  zajímavost,  že 
byla  přeložena  do  Jazyka  našeho  již  Václa- 
vem Píseckým  (Praná,  1512.  Srv.  k  tomu  člá- 
nek Fr.  Lepaře  v  tListech  filolog.*  roČ.  I.). 
Nejslavnější  řeč  i-tova  jest  čtvrtá, /\iw^^ri7f05 
(»řeč  slavnostní*),  kterou  uveřejnil  asi  r.  380, 


když  byl  na  ní  10  let  (dle  jiné  zprávy  do- 
konce 15  let)  pracoval.  Řečník  finguje  si,  ja- 
koby mluvil  k  Řekům  shromážděným  v  Olym- 
pii  k  slavnostnímu  shromáždění  (navrJYVQig), 
dokazuje,  že  Athéňanům  pro  jejich  zásluhy 
o  celou  Helladu  náleží  alespoň  hegemonie  na 
moři,  i  přimlouvá  se,  by  všichni  Řekové  se 
sjednotili  a  společně  podnikli  výpravu  proti 
barbarům,  která  prý  nemůže  se  minouti  se 
zdarem.  Podobnou  myšlénku  rozvádí  v  po- 
slání K  Pilippovi  (řeč  5.).  v  němž  vyzývá  to- 
hoto panovníka,  by  zjednal  mír  a  dohodnutí 
mezi  Řeky  a  v  jich  čele  táhl  podrobit  Per- 
šanů.  Poněvadž  pak  v  »Panégyriku«,  vychváliv 
důkladně  zásluhy  Athéňanů  a  jejich  ústavu, 
nemile  dotkl  se  zajisté  myslí  Spartských,  hle- 
děl odčiniti  trpkost  tuto  řečí  "AQxidaitog  (ř.  6.), 
kterou  vkládá  v  ústa  Archidamovi,  synu  krále 
spartského  Agésilaa,  a  kterou  vybízí  Spar- 
ťany.  by  se  nevzdávali  Messénie.  jak  chtěli 
na  nich  Thébané.  —  l-tovy  krátkozrakosti  po- 
litické důkazem  jest  dále  řeč  O  Areopagu 
(ř.  7.),  vydaná  asi  r.  354.  v  níž  velebí  blahé 
účinky  bývalé  ústavy  Solónovy  a  Kleisthe- 
novy  a  přeje  si,  by  Areopag  nabyl  dřívější 
vážnosti  a  kompetence.  Jiná  řeč  jest  Euagoras 
(ř.  9),  chvalořeč  to  na  zesnulého  vládce  ky- 
perského, a  Chvalořeč  na  Helenu  (ř.  10.),  dů- 
ležitá mimo  jiné  i  pro  poměr  l-tův  k  sofistům 
i  Sókratovcum.  V  pozdním  věku  složil  I.  řeč 
O  vjhnéné  (wfpl  avti^díířooff,  ř.  15.)  z  r.  353. 
Když  totiž  o  bohatství  l-tově  rozšířily  se 
v  Athénách  přemrštěné  zprávy,  jakýsi  Lysi- 
machos  nutil  po  dvakráte  l-ta  ía  po  druhé  jej 
také  donutil),  aby  převzal  náklad  na  trier- 
archickou  leiturgii,  nebo  aby  dle  zákona  atti- 
ckého  vyměnil  s  ním  své  jmění.  I.  napsal 
proto  onu  řeč,  aby  jednak  opřel  se  před- 
sudkům o  něm  rozšířeným,  jednak  aby  závist 
odzbrojil  poukazem  k  velikým  svým  záslu- 
hám o  vzdělání  mládeže.  Ještě  později  jako 
stařec  97lctý  vydal  chvalořeč  na  oslavu  Athén, 
Panathénaikos  (řeč  12.),  v  níž  rovněž  sebe- 
vědomě vypravuje  o  účinku  řečí  svých  na 
žáky. 

l-tův  význam  jako  politika  přes  to.  že  úsilné 
se  snažil  zamilovaný  svůj  ideál  panhellenismu 
přivésti  k  uskutečnění  svými  řeČmi,  jest,  jak 
podotčcno,  nepatrný,  poněvadž  nejen  zůstal 
pouhým  theoretikem,  ale  nad  to  i  jako  theo- 
retik  ukázal  se  značně  neprozíravým  ve  volbě 
prostředků  k  dosažení  konečného  cíle.  Mno- 
hem však  větší  význam  než  politickými  svými 
brošurami  měl  jako  učitel  na  následující  ge- 
neraci a  to  jak  řečníků  především,  tak  i  spi- 
sovatelů v  jmých  oborech.  Umělým  a  pečli- 
vým vypracováním  svých  řečí  stal  se  I.  vskutku 
zakladatelem  umělé  a  vybroušené  prós^  ře- 
cké. Sloh  ieho  již  od  starých  byl  označován 
jakožto  náležející  k  »střednímu  aruhu«  (iiécos^ 
xaQantíJQ).  Píše  čistě  attickým  dialektem,  mírné 
užívá  figur  a  ozdob  řečníck^^ch,  za  to  však  vě- 
nuje velikou  péči  zamezení  hiátu,  docílení  pro- 
saického  rhythmu  a  náležitému  budování  pe- 
riod; zejména  v  poslední  této  věci  jeví  mi- 
strovskou dovednost.  Za  to  leckdy  značné 
pokulhává  za  formou  obsah,  tak  že  čtenáři 


808 


Isokyanidy  —  Isolační. 


nynéjiímu  jeho  řeči,  xejména  v  pozdním  veku 
sepsané,  zdají  se  málo  obsažné,  prázdné. 

Vydány  byly  řeči  l-tovy  častéji ;  mimo  známé 
sbírky  řeckýcn  řečníků  (keiske,  Dobson,  Bek- 
ker,  Baiter  a  Sauppc^  vyšly  řeči  tyto  sou- 
borně: Jeronýmem  Wolfem,  vulgáta  (Basilej, 
1551),  Dindorfem  (Oxford,  1823).  Benseler- 
Blassem  (Lip.,  1882);  s  poznámkami  vydává 
je  Rauchenstein-Rcinhardt  (Berlín)  a  Schnei- 
der (Lipsko).  Překlady:  latinský  Dobsonův 
(LondÝn,  1828),  Baiterův  (Paříž,  1846).  ném. 
Benseferův  (Lip.,  1854)  a  i.  Více  o  ném  srv. 
Blass,  Attische  BeredsamKeit,  IL  díl;  J.  G. 
Pfund,  De  l-tis  vita  et  scríptis  (Berlín,  1833); 
Schrdder,  Quaestiones  l-teae  (1854);  P.  San- 
neg,  E>e  schola  l-tea.  Diss.  (Halle.  1867) ;  Bruno 
Keil,  Analecta  l-tca  (Praha,  1885).  K  otázce 
poměru  l-ta  k  Platónovi  a  sókratovcům  srv. 
L.  Spengel,  I.  und  Platon  (Mnichov,  1855)  a 
ve  »PhiloIogu«  XIX,  597;  Uberweg  ve  »Phil.« 
XXVII,  175;  C.  Reinhardt.  De  l-tis  aemulis 
(diss.,  Bonn,  1873)  a  G.  Teichmůller,  Littera- 
rische  Fehden  I,  259—285;  Uscner  v  >Rhei- 
nisches  Museum«  XXXIII,  131.  ča, 

Isokyanidy  šlovou  sloučeniny  jednomoc- 
ného  radikálu  isok3ranu  — NC,  jehož  volná 
valence  náleží  dusíku.  Jsou  to  tuaíž  látky  iso- 
merícké  s  kyanidy,  které  obsahují  radikál 
kyan  —  CN,  jehož  volná  valence  náleží  uhlíku. 
Isokyanidy  radikálů  organických  šlovou  oby- 
čejné isonitrily  či  karbylaminy.  Na  př. 
methylkarbylamin,  C//, .  NC  Připravují  se, 
když  kyanidem  stříbrnatým,  který  má  složení 
AgNC,  působíme  v  iódidy  alkylnaté.  Jsou  to 
látky  protivné  zapáchající,  ližicí  se  reakcemi 
podstatné  od  ni  trii  ů  (kyanidů  radikálů  orga- 
nických). Žíraviny  se  jich  netýkají,  kdežto 
nitrily  se  žíravinami  přeměňuji  v  příslušné 
kysehny;  minerálně  kyseliny  Stepí  isokyanidy 
v  kyselinu  mravenčí  a  v  aminy.  OSc. 

Zsola  [izo-],  městys  v  rakouském  Přímoří, 
viz  Izla. 

Zsola  Frant.  Pavel,  baron,  viz  Lisola. 

Isola  Balla  viz  Borromejské  ostrovy. 

Isolao#  (z  ital.  isola,  ostrov),  osamocem', 
odloučení  (viz  Isolovati);  1.  ve  fysice  viz 
Isolator. 

I.  v  lékařství.  Z  nejdůležitěiších  opatření, 
aby  se  nemoci  sdělné  (nakažlivé)  nešířily,  jest 
i.  nemocných.  O  mnohých  nemocech  sdělných 
můžeme  8  určitostí  tvrditi,  že  by  se  nemohly 
rozšířiti  a  nabyti  povahy  epidemické,  kdyby 
první  onemocnělí  byli  vždy  hned  od  zdravých 
odděleni.  Z  té  příčiny  nařizují  zdravotní  zá- 
kony všech  kulturních  států  i-ci  jako  první 
opatření  proti  šíření  nemocí  infekčních  a  proto 
nařizují  obecním  úřadům  i  hlášení  každého 
případu  infekční  nemoci  a  to:  neštovic,  spály, 
osypek,  difterie,  tyfu  břišního  a  skvrnitého, 
cholery,  úplavice  a  sdělného  zánětu  omozeč- 
nic.  Provedení  i.  jest  vŠak  spojeno  s  mnohými 
obtížemi,  ba  mnohdy  nemožno;  snadno  jest 
provésti  ji  ve  větších  bytech  u  zámožných, 
nemožno  však  nemocného  od  zdravých  od- 
děliti v  bytech  malých;  tu  by  bylo  jediným 
prostředkem  dopraviti  nemocného  do  isolační 
nemocnice;  proto  jest  u  nás  zákonem  naří- 


zeno, ie  samostatné  zdravotní  obce  a  zdra- 
votní obvody  pro  případ  hrozícího  nebezpečí 
epidemie  cholery  a  ostatních  uvedených  sdél- 
ných  nemocí  mají  míti  pohotově  dočasné  ne- 
mocnice, veřdné  pak  nemocnice  isolační  od- 
dělení pro  osoby  infekčními  nemocemi  stížené. 
Podobalo  by  se  tudíž,  že  jest  v  té  příčině 
dostatečně  postaráno;  avšaJc  na  závadu  jest, 
že  nikdo  nemůže  býti  nucen,  aby  sebe  jsa  ne- 
mocen nebo  svého  nemocného  v  takové  ne- 
mocnici ošetřovati  dal.  Nemůže-li  nemocný 
spolehlivě  býti  isolován,  jest  hleděti  k  tomu, 
by  isolován  byl  byt,  po  případě  celý  dům, 
v  němž  nemocný  jest;  zapovídají  se  tudii  zby- 
tečné návštěvy,  zakazuje  se  návštěva  školy 
dítkám  z  bytu  nebo  domu  zamořeného  atd 
I.  musí  trvati,  dokud  se  nemocný  nepozdravil 
nebo  nezemřel  a  dokud  desinfekce  provedena 
nebyla.  Kromě  i.  nemocných  můžeme  mluviti 
v  dobách  epidemií  i  o  l-d  celých  obcí,  kra- 
jin, zemí  zamořených,  s  nimiž  se  styk  okrsků 
doposud  nezamořených  omeraje;  ovšem  jest 
taková  i.  velmi  neúplná  a  také  není  radno 
hranice  zamořených  okrsků  úplně  uzavříti, 
jelikož  jest  na  pováženou  zamezením  obchodu 
a  kommunikace  poškoditi  materiální  zájmy 
obyvatelstva,  z  čehož  by  nepřímo  i  vážné  po- 
škození zdravotních  poměrů  vzejíti  mohlo.  Rg, 

Isoladni,  odloučení,  osamoceni,  isolaci 
(viz  Isolovati)  způsobující. 

I.  hmoty,  špatné  vodice  tepla,  jimiž  pokrý- 
vají se  parní  válce,  parovody,  pami  kotíy, 
zeiména  lodní,  aby  zamezeny  byly  ztráty  tepla 
sáláním.  I.  hmoty  nesledují  však  pouze  tento 
cíl  oekonomický,  nýbrž  zavedeny  i  z  ohledu 
hygienického,  ámysl  pro  potřebu  hmot  těch 
vyvinul  se  dnes  tak,  že  výroba  jich  tvoří 
zvláštní  odvětví  průmyslové.  Před  sedmdesá- 
tými léty  užíváno  bylo  l-ch  hmot  pouze  oje- 
diněle a  byly  velmi  primitivné,  jako  pro- 
vazce  slaměné  s  obalem  hlíny  nebo  bez 
něho,  dřevěné  skříně  a  pod.;  k  lepším  ná- 
ležela již  plsť  nebo  staré  opotřebované 
pytle.  Záhy  pomýšleno  na  to,  užiti  hmot 
plastických  a  malé  ceny.  Dle  starých  časo- 
pisů, v  nichž  uveřejňovány  různé  patenty, 
skládaly  se  hmoty  takové  hlavně  z  popela, 
mletých  strusek,  prachu  dřev.  uhlí,  hlíny,  sy- 
rupu,  chlupů,  látek  to  poměrně  značné  speci- 
fické váhy.  V  obchodě  známy  byly  tjrto  I.  hm. 
pode  jménem  Leroyovy  massy.  Teprve 
r.  1872,  kdy  použito  infusoriové  země,  po- 
čaly se  připravovati  hmoty  plastické  malé 
váhy  a  racionálního  složení.  Prvně  připravena 
v  továrně  na  výrobu  modři  v  Marienberku 
těstovitá  hmota  smíšením  klihu  a  chlupů  tele- 
cích,  jež  proužky  látky  upevněna  na  stěny 
parovodu.  Brzy  na  to  pokročilo  se  dále  a  hle- 
dělo se  zhotoviti  hmotu,  jež  by  i  mechani- 
ckým vlivům  vzdorovala  (neotloukla  se  a  p.) 
a  na  předmětech  držela  bez  bandážc;  což  pak 
vedlo  k  tomu,  že  přidávány  hlína,  hoblovačky, 
vodní  sklo  a  j.  —  Dnes  užívané  I.  hmoty  jsou 
povahy  animálné,  minerálně  nebo  vege- 
tabilně. K  animálným  náležejí  hedvábí 
a  kravské  chlupy.  Hedvábí,  jehož  se  užívá 
jako  odpadků,  jest  sice  velmi  špatný  vodič 


Isolační. 


809 


I 


tepla,  ale  pN  vyéši  temperatuře  nenf  stálé; 
mimo  to  vadí  jeho  samozápalnost  a  dychti- 
vost  po  vodě.  Kravských  chlupů  uiivá  se 
přímo  nebo  jako  plsti;  ale  stálost  jeií  jest 
velmi  nepatrná  a  vedle  toho  jest  i  hygro- 
skopická.  Zapálení  chlupů  nenastává  sice  sa- 
movolné, ale  při  vyšší  temperatuře  snadno 
seiehají.  Zminerálnich  látek  upotřebují  se 
strusková  vlna,  kieselgur,  asbest,  hlí- 
na, vápno  a  sádra.  Vlna  strusková  působí 
ruSivé  na  obložené  díly  železné,  rozpadá  se 
znenáhla  v  prach,  jenž  pro  ruce  a  oči  dél- 
níkovy  jest  velmi  škodlivý.  Při  strusce  obsa- 
hující simík  draselnatý  vzniká  mimo  to  siro- 
vodík. Proto  málo  se  ií  užívá.  Kieselgur  tvoří 
základ  jednotlivých  plastických  hmot;  asbest 
slouží  za  tkanivo  při  hmotácn  plastických,  ale 
samotného  nelze  užiti,  ponévadŽ  jest  dobrým 
vodičem  tepla.  Hlína,  vápno  a  sádra  slouží 
jako  spojující  nebo  vazné  látky.  K  vegeta- 
bilním počítáme  dřevo,  hoblovačky,  dře- 
vené  uhlí,  rašelinu,  korek,   slaméné 

rovazce,  dřevenou  vlnu,  vlákna  ko- 

osová  a  bavlnu.  Je-li  korek  správně  spra- 
cován,  jest  nejlepší  i.  hmotou,  z  kteréž  pří- 
činy jeho  upotřebení  čím  dále  více  se  rozmáhá. 
Mimo  korek  jsou  všechny  uvedené  látky  zá- 
palný a  užívá  se  jich  velmi  málo  přímo  k  iso- 
taci;  dřevená  vlna  a  vlákna  kokosová  slouží 
za  tkanivo  při  hmotách  plastických.  —  Aby 
oekonomie  páry  při  užívání  l-ch  hmot  lépe 
vynikla,  uvádíme  následující:  Při  tlaku  páry 
6 — 7  atmosfér  zhusti  se  v  parovodu,  jenž 
není  opatřen  isolačnim  obalem,  pro  1  m* 
vnitřní  plochy  rour  a  hodinu  4-5  kg  páry; 
dobrou  isolací  možno  ztrátu  tuto  redukovati 
až  na  0*6  kg,  Ubn. 

I.  koberce  zabraňují  přístup  zevnější  vlh- 
kosti, udržují  stálou  temperaturu  v  místnosti 
(v  zimě  teplo,  v  létě  příjemný  chlady  a  zmír- 
ňují v  budovách  pouliční  hřmot.  Skládají  se 
z  tlusté  vrstvy  zhotovené  z  odpadků  vlně- 
ných, která  podložena  jest  silným  papírem 
balicím  a  dohromady  slepí  se  dřevním  cemen- 
tem* Vedle  toho  pokrývají  se  l-mi  koberci 
dřevěné  stěny,  by  se  jimi  lépe  udrželo  teplo 
a  zamezil  průvan ;  mimo  to  slouží  jako  suchý 
podklad  pod  čalouny,  jimiž  mají  se  pokryti 
vlhké  stěny,  též  jako  podložky  pod  nohy  a  j. 
V  novější  aobě  velmi  hojně  nahrazují  se  1.  ko- 
berce linoleem. 

I.  odpor  viz  Isolátor. 

I.  soustava  ve  vězeňství  viz  Samovazba. 

I.  stolička  (trnož^  Jest  stolička  opatřená 
isoluiícími  podstavci  (skleněnými,  kaučuko- 
vými), na  kterou  se  postaví  osoba,  která  se 
má  zelektrovati.  Skleněné  podstavce  se  oby- 
čejně potírají  šelakem,  aby  se  na  nich  neusa- 
zovala  vlhkost  ze  vzduchu.  Pka, 

I.  vrstvy  šlovou  ve  stavitelství  ony  polohy 
hmot,  jimiž  má  se  zabrániti  atmosféncH  úči- 
nek na  jednotlivé  části  budovy,  po  pnpadč 
i  na  budovu  celou.  Má  se  jimi  zabrániti  v  prvé 
řadě  vnikání  a  stoupání  zemni  vlhkosti  do 
zdí.  Za  tím  účelem  rozloží  se  1.  vrstvy  nej- 
méně ve  výšce  15—75  cm  nad  terrainem  po  ce- 
lém půdoryse  všech  zdí  budovy.  I.  vrstvy  mo- 


hou býti:  1.  Asfaltované  plstěné  plotny 
7—10  mm  tlusté  počítajíc  v  to  i  povlak  písko- 
ví ny.  I.  plotny  asfaltované  dodávají  se  ve  svit- 
cích až  23  m  dl.  a  81  cm  šir.,  které  rozřezá- 
vají se  na  plotny  libovolně  široké  dle  tloušťky 
zdí  a  kladou  se  ploše  na  zdi  maltou  vodo- 
rovně vyrovnané  s  přesahováním  5—8  cm. 
Vahou  vrchního  zdiva  spojí  se  přeložky  do- 
konale hlavně  tehdy,  když  plotny  na  styku 
jsou  přetřeny  horkým  lakem  asfaltovým.  Váha 
1  m»  od  13  do  18  kg.  Spotřeba  pro  1  m*  o  4Vo 
více.  I.  vrstvy  pro  klenby  upravují  se  z  ta- 
bulí 10—13  mm  tlustých  max.  délky  2  m.  Pře- 
sahování tabulí  po  celém  obvodě  8  až  10  cm 
jest  u  tabulí  po  spádu  takové,  že  zpodní  ta- 
bule jest  krjfta  vrchní.  I  zde  musí  se  pře- 
ložky opatřiti  horkým  nátěrem  z  asfaltového 
laku.  v  bocích  kleneb  upravují  se  z  plstě- 
ných l-ch  ploten  žlaby,  z  nichž  třeba  vodu 
odváděti.  Váha  1  m«  od  19  do  24  kg.  Spotřeba 
pro  1  m»  15—20%  více,  než  co  činí  čistá  plo- 
cha klenby.  2.  Asfalt  v  tloušťce  15— 40  mm. 
Přirozeného  asfaltu  spotřebuje  se  25  kg  pro 
1  m*  při  tloušťce  15  mm,  nebo  30  kg  při  tlouštce 
20  mm.  Na  posyp  spotřebuje  se  luromě  toho 
10  až  15  kg  hrubozrného  písku  křemičitého. 
Strojeného  asfaltu  spotřebuje  se  na  1  m'  1. 
vrstvy  20—25  mm  tlusté  7  až  9  kg.  3.  K  iso- 
laci  užívá  se  též  lepenky  buď  čís.  O  tloušťky 
4  mm  nebo  čís.  1.  tloušťky  5  mm^  s  přesaho- 
váním 8—10  cm.  Lepenka  přichází  do  obchodu 
ve  svitkách  až  10  m  dl.  a  1  m  šir.,  které  opět 
se  rozřezávají  na  kusy  libovolné  šířky  dle 
tloušťky  zdi  a  kladou  se  na  úrovně  zdí  maltou 
vyrovnané.  4.  Olověné  plechy  v  tloušťce 
1-6  mm,  jichž  1  m*  váží  18*2  kg,  poskytují  t<:ž 
velmi  dobré  I.  vrstvy.  Plechy  na  styku  spojí 
se  měkkou  pájkou,  která  se  upravuje  ze  17 
dílů  cínu  a  10  dílů  olova.  5.  Lite  tabu- 
lové sklo  16—20  mm  tlusté,  zazděné  do 
25—30  mm  tlusté  vrstvy  cementové  malty, 
jejíž  poměr  cementu  k  prosátému  drobno- 
zmému  písku  jest  jako  1:3  (dle  objemu). 
6.  Vrstva  malty  z  pouhého  cementu 
y  tloušťce  nejméně  3  cm.  7.  Dvě  nebo  tři 
vrstvy  ostře  vypálených  (seskelnatělých) 
klinkrů  do  cementové  malty  zazděných. 
8.  Břidlicové  tvrdé  plotny  min.  4— 5  cm 
tlusté,  položené  do  cementové  malty  dříve 
udaného  poměru.  9.  Má-li  se  Í-mi  vrstvami 
zameziti  pronikání  studena  nebo  horka  něja- 
kou zdí,  klenbou  nebo  střechou,  používá  se 
k  tomu  zvláště  připraveních  ploten  korko- 
vých nebo  ploten  sádrovýcn  se  zalitými  stébly 
nebo  rohožemi  ze  stavebního  rákosu.  Kor- 
kové plotny  přicházejí  do  obchodu  ve  veli- 
*     /sif  "/jo  a  *V4$  c^  a  mohou  podle  po- 


kosti 


třeby  i  ve  větších  rozměrech  býti  dodány, 
při  tloušťce  3,  4  až  5  cm  osvědčují  se  výborné 
co  isolující  hmota  proti  zimě,  horku  a  vlhku 
a  hodí  se  pro  svou  poměrně  malou  tíži  (spe- 
cifická váha  jest  0*3)  ve  formě  cihel  a  desek 
výborně  ku  pokryti  střech  továren,  střech 
stinných,  střech  a  stropů  při  sušírnách  a  skla- 
dištích cukru,  k  obkládání  prkenných  sten 
pro  lednice  a  skladiště  ledu,  pro  vlhké  chlévv 
a  studené  stěny,  pro  obkládání  parních  kotlů, 


810 


Isola  dcUa  Scala  —  Isolátor. 


nádriek  na  vodu,  proti  zmrznuti  a  pocení. 
Korkové  plotny  právem  vytlačily  dosud  uží- 
vané obklady  dřevené  nebo  vrstvy  massy 
teplotu  držící,  neboť  jednak  láce,  jinak  i  spo- 
lehlivost a  nepřekonatelná  působivost  jejich 
razila  jim  cestu.  Podle  toho,  co  se  má  isolo- 
vati, řídí  se  způsob  použití.  Střechy  a  stropy 
se  korkovými  plotnami  buď  podbíjejí  nebo  se 
korkové  plotny  kladou  po  způsobu  pobíjení 
nad  krokve  a  plotny  zpodem  mezi  krokvemi 
se  drží  pocínovanými  dráty,  nebo  se  plotny 
připevňují  k  laťovým  podkláďkům,  čímž  docílí 
se  též  i.  vrstvy  vzduchové.  Velikého  upotře- 
bcni  dochází  korek  i  jako  obklad  parních  trub 
a  kotlů  a  pod.  zařízení  strojnických.  K  iso- 
lování zdí  lednic  užívá  se  korkových  ploten 
30X25X4  cm.  25X21X6  cm  neb  25X45X6  cm 
velikých,  které  jsou  asfaltem  napojeny,  buď 
jednoduše  nebo  dvojité  vedle  sebe  kladených 
se  zálivkou  asfaltovou.  Na  1  m*  takové  I.  vrstvy 
spotřebuje  se  buď  1  nebo  2  m*  korkových  plo- 
ten a  asi  20  nebo  30  kg  asfaltu.  10.  Méně 
se  užívá  í-ch  vrstev  rákosových.  Přicházejí 
do  ot>chodu  ve  velikostech  25X50X4  cm  až 
30X60X5  cw.  Plotnv  připevňují  se  podobné 
jako  plotny  korkové.  10.  Účinnou  I.  vrstvou 
jest  i  vrstva  vzduchová.  Dvojnásobnými 
okny,  kde  mezi  sklenénými  tabulemi  oken 
venkovských  a  vnitřních  jest  uzavřena  vrstva 
vzduchu  24  cm  mocná,  zabráni  se  za  zimního 
času  promrzáni.  Zdi  lednic  net>o  topných  ko- 
mor jakož  i  jejich  klenby  dělají  se  dvojité 
s  vrstvou  vzduchovou  8 — 16  cm  silnou,  by  se 
zabránilo  pronikání  zimy  nebo  horka.  (Viz  též 
1  sol  ač  ní  zdi.)  Dobře  větraný  takový  pro- 
stor vzdušný  prospěje  i  kde  jsou  vlhké  stěny. 
11.  V  Americe  užívá  se  nyní  s  výhodou  za 
i.  vrstvy  massy  složené  v  podstatě  ze  sazí 
a  nějakého  pojidla.  Fka. 

I.  zdi  slouží  k  tomu,  by  zdi  sklepů  netrpěly 
vnikáním  zpodního  vlhka  z  půdy  je  obklopu- 
jící. Za  tou  příčinou  staví  se  před  sklepové 
zdi  do  ulic  nebo  do  dvorů  I.  zdi  47  až  60  cm 
silné  tak  daleko,  aby  mezi  nimi  a  zdmi  bu- 
dovy byla  vzduchová  prostora  nejméně  30  cm 
široKá.  Vydatného  provětrávání  této  prostory 
docílí  se  průduchy,  které  se  založí  v  hlavních 
zdech  budovy  a  vyúsťují  ve  výšce  asi  60  cm 
až  1  m  nad  chodníkem.  Takto  získaná  pro- 
stora v  rovině  chodníku  se  překlenuje  nebo 
překládá  plotnami  a  předláždí  se.  Stavební 
řád  pro  Prahu  s  okolím  předpisuje  v  §  52. 
zřizování  l-ch  zdí.  Fka. 

Zsola  dtUa  Soala  [izo-  ská-|,  hl.  město 
distriktu  v  ital.  prov.  veronské,  na  Tartaru 
a  jeho  přítoku  Piganzu  a  na  trati  Verona- 
Legnago-Rovigo  adriat.  sítě  želez,  drah;  má 
výrobu  konop.  provazů,  čilý  obchod  a  4585, 
jako  obec  6005  ob.  (1881).  Zde  r.  1799  rak. 
gen.  Kray  porazil  Francouze  pod  Schérerem. 

Isola  dtl  Uri  [izó-  li-],  město  v  kraji  sor- 
ském  ital.  prov.  casertské  na  ostrově  v  řece 
Lin,  která  zde  tvoří  2  pěkné  vodopády,  a  na 
trati  Roccasecca-Arce-Sora  středomořské  sítě 
želez,  drah,  má  výrobu  papíru  a  čalounů,  stro- 
jírny, prádelny  a  tkalcovny  a  4569,  jako  obec 
6489  ob.  (1881). 


Zsola  d#*P#soatori  [izó-  -skató-J,  v.  Bor. 
romejské  ostrovy. 

Isola  do  Prinoipo,  ostrov,  viz  II ha  do  P. 

loola  OroMa,  i.  Lunga  v.  Otok  Dagi. 

loola  Madro  v.  Borromejské  ostrovy. 

loolanl  neb  Isolano  Giovanni  Luígi, 
generál  cis.  (♦  1586  —  1640),  udatný,  ale  ve- 
lice surový  náčelník  jízdy,  jenž  loupežením 
nabyl  velikého  jmění,  pocházel  ze  staré  cy- 
perské  rodiny;  vstoupiv  do  vojska  cis.  bojo- 
val do  r.  1603  proti  Turkům,  na  to  jako  plu- 
kovník chorvat.  jízdního  pluku  na  Bílé  Hoře, 
dále  proti  Mansfeldovi  a  získal  si  svou  odvái- 
livostí  přízeň  Valdšteinovu,  který  mu  u  LQ- 
tzenu  svěřil  vrchní  velení  nad  jízdou  levého 
křídla.  Za  zásluhy  ty  byl  jmenován  polním 
zbroimistrem  a  r.  1634  povýšen  do  stavu  hra- 
běcího;  za  věrnost,  kterou  zachoval  císaři 
proti  Valdšteinovi,  dostal  r.  1634  od  cis.  dvora 
Friedlandské  statky  Zásadku  a  Chocnéjovice 
lénem  a  cis.  resolucí  z  5.  čce  1636  dědičně 
Český  Dub  s  Friedátcinem  v  ceně  158.585  zl. 
na  zaplacení  jednoměsíčního  platu  pro  jeb© 
pluk  a  za  zásluhy  válečné  i  s  právem  spra- 
vedlnosti; později  obdržel  statek  Domaslavice 
a  r.  1638  Rovné  a  Budichov,  byl  zároveň  při- 
jat za  obyvatele  království  Českého  s  právem 
přenésti  hodnost  hraběcí  na  své  zetě.  Bojoval 
udatně  u  Nordlink,  v  Pikardii.  Hessku,  r.  1638 
v  Pomořanech  a  r.  1639  proti  vévodovi  vý- 
marskému,  spravuje  zároveň  dtatky  své  s  ve- 
likou krutostí.  red. 

I.  pocházel  ze  šlechtické  rodiny  původu  prý 
cy perského,  z  otce  Jana  Marka  l-ho,  jenž 
v  Uhrách  r.  1596  proti  Turkům  bojoval.  Po- 
stoupil až  za  cis.  vojenského  radu,  komor- 
níka a  generála  nad  lehkou  jízdou.  Zemřev 
zůstavil  Český  Dub  s  příslušenstvím  dvěma 
dcerám,  Anně  Marii  Alžbětě  a  Regině. 
Anna  provdala  se  za  hraběte  ze  Saurau  a 
když  r.  1648  zemřela,  připadl  Dub  sestře  její 
Regině,  která  vstoupila  do  řádu  sv.  Augu- 
stina u  sv.  Jakuba  ve  Vídni  a  tam  abatyši  se 
stala;  panství  Dubské  darovala  témuž  klášteru 
r.  1653.  Zásadku  a  Chocnéjovice  odkázal  J.Pav- 
lov i  hrab.  z  Aldringen,  biskupovi  tripolskému, 
jenž  jich  pro  nepřítomnost  v  zemi  málo  užil, 
tak  jako  i  bratr  a  dědic  jeho  Jan,  biskup  s«- 
gavský.  Tento  postoupil  práva  svého  Jero- 
nýmovi de  Clary,  císařskému  nejvyššími], 
r.  1652.  Obraz  I -ho  zachoval  se  v  C.  Dubě 
na  děkanství  a  představuje  muže  mladého 
v  chorvatském  kroji,  jehož  tvář  svědčí  o  ráz- 
nosti a  malována  tak,  že  má  oči  upřené  vidy 
na  pozorovatele.  V  Čechách  připomíná  se  ještě 
Jan  Bapt  I.,  jenž  byl  rytmistrcm  ve  vojšté 
cis.  a  r.  1640  inkolát  obdržel,  ale  více  o  něm 
nevešlo  nám  ve  známost.  Kiř, 

Isolátor.  Opatříme-li  dobrého  vodiče  vo- 
dičem špatným  tak,  aby  elektřina  z  vodiče 
toho  do  okolí  odváděna  nebyla,  pravíme,  že 
vodiče  isolujeme  (isolace).  Těleso,  kterým 
jiného  vodiče  isolujeme,  nazývá  se  l-em.  Jsou 
tedy  l-y  špatnými  vodiči  elektřiny,  jako:  por- 
culán,  sklo,  slída,  pryskyřice,  kaučuk,  ebonit, 
stabilit,  mikanit,  hedvábí,  oleje,  suchý  vzduch 
a  j.  Odpor,  jímž  1.  zabraňuje  rozšiřování  dek- 


Isolda  —  Isometrická  projekce. 


811 


třiny  do  okolí  z  vodiče  dobrého,  nazývá  se 
odporem  isolačnim.  Viz  Kabel.     '  Dp. 

Zsolda:  1)  I..  Isalda,  stfranc.  Iseut,  ve 
starofranc.  a  staroněmeckých  románech  dvor- 
ských manželka  krále  Marka  a  milenka  Tri- 
stana  (v.  t.). 

2)  i.,  asteroida  objevená  10.  prosince  1879 
J.  Palisou  v  Pulji.  Střední  jasnost  v  oppo- 
sici  11*5,  průměr  v  kilometrech  76,  ozna- 
čení ^^,  Gs. 

Zsoltpis,  botan.,  viz  Scirpus  L. 

Isolovati  (z  lat.),  odděliti,  odloučiti;  ve 
strojnictví  obaliti  strojní  díly,  iež  nutno 
chrániti  před  ochlazením,  isolacnimi  hmo- 
tami (v.  t.);  ve  stavitelství  zadržeti  vlh- 
kost isolačními  vrstvami  a  zdmi  (v.  t.]; 
v  nauce  o  elektřině  odloučiti  tělesa  špat- 
ným vodičem  zv.  isolátorem  (v.  t.)  od  země 
nebo  jiného  vodiče  elektřiny. 

Zsoinjioi  Jazyky  viz  Jazyk. 

Isomaltosa  jest  cukr  C^Jj^^O^^  isomerí- 
cký  s  maltosou  (v.  t.),  který  jest  dle  Lintnera 
produktem  hydrolyse  škrobu  diastasou.  Určité 
připraven  cukr  s  maltosou  isomerický  E.  Fi- 
scherem kondensací  glukosy  koncentrovanou 
kyselinou  solnou.  OŠc. 

Zsomátolná  kysolina,  C^H^O.  rozvedené 
(CH^\,CH.CO^H,  obsažena  jest  v  chlebě 
svatojanském,  v  koření  rostliny  Arnica  mon- 
tana  a  j.,  připraví  se  však  nejlépe  okysliče- 
ním  isobutylalkoholu.  Jest  to  kapalina  nepří- 
jemně páchnoucí,  při  20®  hutná  0*950,  při  155® 
vroucí.  Její  sůl  zinečnatá  jest  v  horké  vodě 
nesnáze  rozpustná  než  ve  studené.      OSc, 

Zsomorloké  slonóonlny  viz  Isomerie. 

Zsomorlo  ^z  řec.)  slově  v  nejširším  smyslu 
vztah  sloučenm  chemických  stejného  složení 
empirického  (stejný  procentový  obsah  týchž 
prvků),  ale  vlastností  různých.  Sloučeniny  ty 
šlovou  ísomerické  čili  prosté  isomery. 
Pokud  toho  jest  příčinou,  že  množství  atomů 
každého  prvku  sloučeniny  jedné  jest  nnásobné 
množství  atomů  téhož  prvku  sloučeniny  druhé, 
tedy  molekulárná  hmota  nkrát  tak  veliká,  mlu- 
víme z  pravidla  o  polymerii  (v.  t).  S  vy- 
loučenf-n  těch  případů  jest  I.  vztah  sloučenm 
stejných  hmot  molekulárních,  ale  vlastností 
různých,  což  vykládá  chemie  růzností  ustro- 
jení molekulárního,  různou  konstitucí  či  struk- 
turou chemickou,  budovanou  na  základě  theo- 
rie  valence  prvků  (viz  Formule  chemické). 
I.  může  býti  náhodnou,  když  se  u  sloučenin 
chemickou  povahou  různých  shodují  hmoty 
molekulární,  na  př.  obyčejný  alkohol  C//, . 
C//, .  OH  a  aethcr  methylnatjj  CH, .  O .  C//,. 
kterýž  jest  látka  plynná,  mají  stejné  složení 
C^Hfi,  Případy  takové  jsou  rázu  podřízeněj- 
šího, avšak  důležitý  jsou  shluky  látek,  které 
projevují  l-ii  a  jsou  dle  určitého  hlediska 
chemicky  obdobné.  Tu  pak  může  míti  1.  pří- 
činu dvojí.  Buď  jest  její  příčinou  nestejnost 
radikálů  (1.  radikálová,  někdy  zvaná  meta- 
merie),  na  př.  estery  empirického  vzorce 
QZ/jO,  jsou  tři  možné: 

H ,CO,OC^H^  mravenčan  propylnatý,  bod 
varu  82®; 


CH.CO,OC^Hi  octan  éthylnatý,  bod  varu 
77®; 

QfTj .  CO .  OCH^  propionan  methylnatý,  bod 
varu  80®. 

Estery  ty  liší  se  po  stránce  fysikální  body 
varu  (rovněž  hutnotou),  po  stránce  chemické 
podstatně  tím,  že  draslem  se  rozštěpují  v  sou- 
části nestejné:  pořadem  v  mravenčan,  octan, 
propionan  draselnatý  a  v  alkoholy:  propyl- 
natý, éthylnatý  a  methylnatý.  Anebo  má  I. 
příčinu  svou  v  různé  poloze  některých  prvků 
nebo  skupin.  Známe  dva  uhlovodíky  empiri- 
ckého vzorce  C^T/,,,. 

C//, .  Cf/, .  CHt .  C//,  butan,  bod  varu   + 1®. 

^^»\C//.  C^,  isobutan         »      »     — 17«. 

Podobného  rázu  jest  i.  v  řadě  sloučenin  aro- 
matických, kde  rozhoduje  vzájemná  poloha 
skupin  na  jádru.  Na  př.  známe  tři  dimethyl- 
bcnzoly  či  xyloly  vzorce  Q//io  ^i  Q'^4(^^i)i» 
kde  rozhoduje  vzájemná  poloha  obou  me- 
thylů (C//3)  na  šestiúhelníku  značícím  jádro 
benzolové.  Buď  sousedí  oba  methyly  (poloha 
1,  2,  orthoxylol,  bod  varu  142®)  nebo  jsou 
odděleny  jedním  uhlíkem  (poloha  1,  3,  meta- 
xylol,  b.  v.  139®)  anebo  dvěma  uhlíky  (po- 
loha 1,  4,  paraxylol,  b.  v.  138®).  Srv.  Benzo- 
lová theorie.  Kdy  nutno  l-ii  vykládati  for- 
mulemi prostorovými,  viz  Stereochemie. 
Chemické  vlastnosti  isomerických  sloučenin 
jsou  v  nejrůznějších  vztazích  dle  povahy  1.  a 
povahy  samotných  skupin  i-ii  způsobujících. 
K  nejzajímavějším  zjevům  chemické  dyna- 
miky patří  vzájemná  přeměna  isomerů,  zvfašté 
děje-li  se  vlivem  energie  vnější  v  jediné  pouze 
molekule.  Tak  záhřevem  jde  před  se  pře- 
smyknutí 

NC.O.NH^   zi   co(nh;)^ 

kyanatan  ammonatý  močovina 

až  do  jisté  hranice.  Reakce  jest  zvratná.  — 
Fysikální  vlastnosti  isomerických  sloučenin 
jsou  některé  téměř  shodné  (ráz  additivní), 
na  př.  lámavost  a  rozptyl  světla,  jiné  se  dle 
způsobu  struktury  liší  ^ráz  konstitutivnO,  na 
př,  elektrická  voaivost  kyselin  isomerických. 
V  celku  však  jsou  rozdíly  ve  vlastnostech 
tím  menší,  čím  vyšší  jest  molekulární  hmota, 
čím  tedy  jsou  rozdíly  strukturové  relativné 
méně  význačné.  Liší-li  se  látky  isomerické 
význačně  jen  vlastnostmi  fysikálními,  mlu- 
víme o  l-ii  fysikální,  se  zřetelem  k  pouhé 
formě  krystalové  o  dimorfismu,  obecně 
o  polymorfismu  (v.  t.).  U  prvků  mluvíme 
z  pravidla  o  allotropii  (v.  t.).  Prvé  případy 
I.  chemické  studovali  Wóhler  a  Liebig  (1824), 
jméno  I.  zavedl  Berzelius.  OSc, 

Zsomory  (z  řec.)  šlovou  sloučeniny  pod 
společné  hledisko  chemické  spadající,  které 
stojí  ve  vztahu  isomerie  (v.  t.). 

ZsomotriokikpTOj^roo  (viz  Axonome- 
trie)  jest  orthogonálná  projekce  Williamem 
Farishem  (1820)  zavedená,  při  níž  promítající 
paprsky  s  každou  osou  soustavy  pravoúhemé 
X,  y,  Z  tvoří  týž  úhel  =  54®  44'  8",  pročež  se 
všechny  délky  ve  směrech  každé  z  těchto  os 
v  témž  poměru  1 :  0*8165  skracují.  Nanášíme-li 
však  na  průměty  os  neskrácené  délky,  čími 


812 


Isometrie  —  Isomorfismus. 


sestrojeni  měřítka  skrácených  délek  ušetříme, 
jsou  patrné  všecky  délky  ve  směru  os  X,  Y,  Z 
v  poměru  1 :  0*8165  =  1*225  zvětšeny.  Průmětv 
t&hto  os  jsou  zároveň  od  sebe  stejné  od- 
chýleny tvoříce  úhel  =  120*.  Pro  snadné  se- 
strojeni takových  l-kých  p-cí  používalo  se 
tohoto  způsobu  zobrazování  namnoze  ke 
zobrazováni  nástrojů  a  strojů.  Krychle,  jejíž 
hrany  mají  polohu  os  X,  Y,  Z,  zobrazuje  se 
jako  pravidelný  šestiúhelník,  v  je))o2  středu 
JSOU  dva  vrcholy  její  vyjádřeny.  Uhlopříčna 
tyto  vrcholy  spojující  a  rozpolovací  roviny 
stěnových  uhlů  touto  úhlopnčnou  procháze- 
jid  jsou  s  promítajícím  paprskem  rovnoběžný 
a  proto  v  bodu,  resp.  v  přímkách  v  isome- 
trickém  obraze  vyjádřeny.  Proto  není  tento 
druh  axonometríckého  zobrazování  vhodným 
pro  tělesa,  jejichž  důležité  přímky  neb  roviny, 
na  př.  roviny  souměrnosti,  onen  směr  mají, 
tedy  na  př.  pro  krystalické  formy  pravidelné 
■oustayv.  Tiné  axonometrické  obrazy  posky- 
tují lepší  obrazy  a  možno  je  stejně  snadno  se- 
strojiti. Dle  Pohlkeovy  věty  lze  sestrojiti 
nesčíslné  množství  isometrických  obrazů  kli- 
nogonálných.  Vedeme-li  z  li  do  volného  bodu 
tři  přímky  stejné  délky  v  libovolných  smě- 
rech, lze  je  považovati  za  obrazy  klinogonálné 
stejně  dlouhých  délek  v  osách  X,  y,  Z  vytče- 
ných. Užiti  klinogonálné  axonometrie  jest 
tehdy  odůvodněno,  je-li  průmětna  rovno- 
běžná s  některou  rovinou  základní  XY,  YZ, 
ZX,  Každý  rovinný  útvar  rovnoběžný  s  touto 
průmětnou  má  s  ním  shodný  útvar.  Osa  kolmá 
k  této  rovině  může  pak  míti  průmět  v  libo- 
volném směru.  Zvoume-li  za  průmětnu  ro- 
vinu rovnoběžnou  s  rovinou  XZ  ^  průmět 
osy  ytak,  aby  byl  v  témž  úhlu  (135»)  ku 

rumětům  os  Xz  Z  nakloněn,  obdržíme  t.  zv. 
.  avalírni  perspektivu;  paprsek  klinogo- 
nálné promítající  tvoří  psík  s  průmětnou 
(II  s  rovinou  XZ)  úhel  a,  jehož  cotangenta  se 
rovná  1  řa  =  45*).  Zvolíme-li  za  týchž  okol- 
ností průmětnu  rovnoběžnou  s  rovinou  XY, 
obdržíme  t  zv.  perspektivu  vojenskou, 
poněvadž  se  této  projekce  při  takové  pod- 
mínce užívalo  hlavně  k  sestrojení  plánů  vo- 
jenských. Avšak  pojmenování  to  nemá  mnoho 
významu,  jelikož  se  ho  užívá  i  při  různých  ji- 
ných variacích  axonometrických  obrazů.  J\:h. 

Zsomttrl^  (z  řec),  stejnoměrnost;  iso- 
mttricky,  stejnoměrně. 

ZsomorlUniiiis  (z  řec.}  čili  soutvarost 
jest  vlastnost  analogně  složených  hmot  vy- 
tvořovati krystaly  podobných  řad  krystalo- 
vých, t.  j.  tvary  takové,  které  lze  vztsmovati 
na  velmi  podobné  tvary  základnL  Jelikož 
hmoty  jednak  lučebně,  jednak  morfologicky 
jsou  sobě  podobny,  musí  též  jejich  vlastnosti 
Tysikální  býti  sblíifeny;  není  tudíž  1.  totožný 
s  isogonismem  (rovnoúhlostí),  který  vy- 
žaduje toliko  podobný  úklon  stejnojmen- 
ných ploch  krystalových,  nikoli  analogii  lu- 
čebného složení  a  vlastností  fysikálných  a 
tudíž  hlubšího  významu  nemá.  Nejnápadněj- 
ším jest  isogonismus  na  krystalech  soustavy 
krychlové;  stejnojmenné  tvary  soustavy  této, 
avšak  hmot  různých,  mají  úklony  ploch  na- 


r 


prosto  shodné,  jeví  tudíž  úplný  isogonismus. 
aniž  jsou  soutvaré.  Za  isomorfní  lze  krystaly 
krychlové  považovati  jen  tehdy,  json-li  výi  • 
vytčené  podmínky  vyplněny,  maJí^-U  tudiŽ 
analogní  lučebné  složení,  po  případě  obdobný 
srůst  dvojčatný,  podobnou  štipatelnost  atď 
Za  isomorfní  sluší  považovati  v  soustavě 
krychlové  minerály  skupiny  spinelu:  spinel. 
MgÁlfi^ ;  hercynit,  FeAlfi^ ;  automolit,  ZnAlfi^ ; 
chromit,  FeCr^O^;  magnetovec,  FeFe^O^  atd.; 
tvar  jest  naprosto  stejný,  lučebné  slofeni 
analogní,  srůst  dvojČatný  sleduje  týž  zákon. 
Podobně  jsou  soutvaré:  sůl  kamenná,  NaO\ 
sylvin,  KQ\  salmiak,  NH^Q,  Isogonálnimi,  ale 
nikoli  soutvarými,  jsou  na  př.  leštěnec  olo- 
věný nebo  galenit,  FbS,  a  kazivec  nebo  fluo- 
rit, CaF^;  ač  tvar  obou  nerostů  jest  napro- 
sto stejný,  nejeví  obdobného  lučebného  slo- 
žení, prvý  Štípe  se  dle  ploch  krychlových, 
fluorit  podle  osmistěnu.  V  soustavách  ostat- 
ních se  pozoruje  vždy  jen  sblížený  isogonis- 
mus; isogonální  v  tomto  smyslu  jsou  na  př. 
jasnorudek  nebo  proustit,  Ag^S^^  a  vápenec 
čili  calcit,  CaCO^,  nebo  augit,  (MgFé)SiO^  a 
borax,  Na^B^O^ .  10/ř,O.  Velmi  známý  přiklad 
soutvarosti  skýtá  skupina  rhomboedrických 
uhličitanů,  jejichž  štěpný  tvar  jest  sbUžený, 
fysikální  vlastnosti  podobné  a  lučebné  slo- 
žení analogní;  náleží  do  skupiny  této: 

vápenec  GiCO,  s  úhlem  štěpného  klence 
o  105*5*; 

dialogit  AfnCO^  s  úhl.  št.  kl.  o  106*  15': 

ocelek  FeCO,  s  úhl.  št.  kl.  o  107*0'; 

magnesit  MgCO,  s  úhl.  št.  kl.  o  107*  20*; 

kalamín  ZnCO^  s  úhl.  št.  kl.  o  107*40'. 

Dvě  nebo  více  soutvarých  hmot  ve  spo- 
lečném roztoku  obsažeaýcn  nevylučuji  se  při 
krystalisaci  jednotlivě,  nýbrř  tvoří  krystaly 
homogenní,  jež  jsou  směsí  isomorfních  hmot 
v  roztoku  obsažených.  Takové  lučebné  mí- 
šence  nazýváme  isomorfní  směsí.  Skalice  bílá, 
ZnSO^  .VH.Oz  sůl  hořká,  MgSO^  .IH^Ov  po- 
měru  neurčitém  ve  vodě  rozpuštěny,  vylučují 
se  co  soutvaré  směsi  v  podobě  stejnorodých, 
tvarem  svým  oběma  uvedeným  solím  podob- 
ných krystalů  z  roztoku.  Podobně  jest  t.  zv. 
dolomit,  (QiA/jpr)CO,,  isomorfní  směs  hmoty 
vápencové  a  magnesitové.  Několikráte  bylo 
již  pozorováno,  ze  analogně  složené  hetero- 
morfní  čili  různotvaré  hmoty  v  různých  mo- 
difikadch  svých  soutvarost  Jeví  a  vlastnost 
tato  nazvána  i  s  o  d  i  m  o  r  f i  í .  2(aj ímavý  příklad 
pozoruje  se  na  NaNO*  a  KNO, ;  hmota  prvá 
krystaluje  jakožto  ledek  chilský  v  klendcb 
podobných  tvarům  vápence,  ale  za  jistých 
podmínek  obdržíme  krystaly  hmotv  této,  jež 
JSOU  kosočtverečné,  podobné  tvarům  vysky- 
tujícím se  obyčejně  na  ledku  draselnatém, 
ATATO,,  jež  jsou  podobny  tvarům  aragonitu; 
avšak  hmota  ledku  draselnatého  za  jistých 
podmínek  tvoří  krystaly  klencové,  sblížené 
tvarům  ledku  chilského.  Pozorování  tato, 
zvláště  však  okolnost,  že  z  roztoku  společ- 
ného analogně  složených,  o  sobě  různě  kry- 
stalovaných  hmot  krystalují  isomorfní  směsi 
těchto,  opravňují  k  názoru,  že  hmoty  ana- 
logně složené,  jevící  tvar  různý,  jsou  hmo- 


Isonandra  —  Isorachie. 


813 


amí  heteromorfníroi  a  čín(  skupiny  isodi- 
morfní.  Tak  na  pf.  jednoklonná  skalice  ze- 
lená, FeSO^ .  7//, O,  a  analo^č  složená  koso- 
^verečná  skalice  bílá,  ZnSO^ .  7f/,0,  ve  vodě 
rozpuštěny  nekrystalují  2  roztoku  vedle  sebe, 
krystaly  vzniklé  isou  isomorfní  smČsi  obou 
solí  rozpuštěných  a  jeví,  obsahují-li  méně 
neí  15Vo  skalice  zelené,  kosoětverečný  tvar, 
podobný  tvaru  skalice  bílé,  jinak  tvar  jedno- 
klonný, sblížený  tvaru  skalice  zelené,  patrný 
to  důkaz,  že  hmota  skalice  bílé  i  zelené  jest 
hmotou  heteromorfni  a  že  jednotlivé  modi- 
fikace solí  těchto  jsou  soutvaré  a  činí  tudíž 
skupinu  isodimorfní.  Vr. 

Isonandra  Gutta  Hook,  botan.,  viz  Pala- 
quium  Blanco. 

Iaon#fjr  (z  i^ec.)  jsou  čáry  spojující  místa 
povrchu  zemského,  v  nichž  jest  stejné  prů- 
měrné pokrytí  oblohy  mraky.  Teisserenc  de 
Bort  (Étude  sur  la  distribution  moyenne  de 
la  nebulosité  á  la  surface  du  globe,  1884)  za- 
vedl k  tomu  cíli  11  stupfiů,  z  nichž  O  zna- 
mená jasnou  oblohu,  10  úplné  pokrytí  její; 
jiní,  jako  Renou,  P.  Ělfert.  udávají  oblačnost 
v  procentech  pokryti  oblohy  a  vedou  čáry 
pro  každých  10^9  (po  připa<Í6  i  pro  každýcn 
57t).  jsou  I.  roční,  pro  jednotlivé  doby  roční 
i  pro  měsíce.  I.  zobrazující  oblačnost  na  celé 
zeměkouli  mají  v  celku  průběh  rovnoběžek. 
Pás  největší  oblačnosti  jest  při  rovníku;  od 
15^  Šířky  tato  klesá  k  35*^,  kde  jest  nejmenší, 
načež  s  rostoucí  šířkou  opět  stoupá  až  k  50^ 
odtud  opět  k  pólům  jest  menši.  Souvisí  to 
s  prouděním  vzduchu;  kde  tento  má  pohyb 
vzestupný,  jest  pokrytí  oblohv  mrakv  větší, 
protože  při  vystupování  vzducn  se  ochlazuje, 
kde  k  zemi  klesá, jest  menši,  protože  se  vzduch 
při  tom  zahřívá.  Žerně  obklopené  horami,  jako 
Čechy,  Sedmihradsko,  mají  oblačnost  menší. 
Viz  Mraky.  Pka, 

Zsonltruy  viz  Isokyanidy. 

Zsonzo  |iz6nco],  řeka  v  Gorici,  viz  Soča. 

laop  viz  Hvssopus. 

laopathl^  (z  řec),  výstřelek  homoeopathíe, 
dle  něhož  léčily  se  nemoci  chorobnými  vý- 
měšky nebo  výplody  týchž  onemocnění,  na  př. 
propuknutí  neštovic  podáváním  zpráškova- 
ných  příškvar  neštovičných  a  pocf.  Na  ne- 
bezpečnost podobného  počínám  není  zajisté 
třeba  upozorňovati. 

laoperimetrioký  problém  jest  v  histo- 
rické podstatě  své  úkol,  určiti  tvar  obvodu 
rovinného  obrazce  nebo  plochy  povrchové 
velikosti  dané  tak,  aby  tu  omezena  část  pro- 
storu, onde  omezená  čásť  roviny  byla  co 
možná  největší,  maximum.  Jestiť  nekonečně 
mnoho  obrazců  rovinných,  majících  stejný  ob- 
vod, a  podobné  nekonečné  mnoho  těles,  mají- 
cích stejný  povrch  co  do  velikosti ;  avšak  jen 
kruh  a  koule  honosí  se  maximálním  obsahem, 
čtverečným  v  případě  prvém  a  krychlovým 
v  případe  druhém.  Obecně  pak  ukládá  I.  p 
stanoviti  daný  integrál  tak,  aby  na  stejném 
základě  byl  jiný  integrál  hodnoty  dané,  kdežto 
prvý  pak  dosahuje  Hodnoty  buď  maximální 
nebo  minimální,  coŽ  řeší  se  pravidly  tak 
zvaného  počta  variačního  (v  t.).  S  úkoly 


sem  patřícími  zanášeli  se  již  řečtí  geometrové, 
jako  Pythagoras,  Archimédes,  Theón, 
Pappos  a  j.,  dovozujíce  zároveň,  že  v  pří- 
rodě jest  podle  toho  vše  zařízeno,  svět  tedy 
jest  kulatý,  poněvadž  se  do  tohoto  útvaru 
prostorového  nejvíce  obsahu  dá  směstnati, 
že  včely  mají  soustavy  Šestibokých  buněk  při 
daném  množství  vosku  tak  zakončeny,  aby  se 
do  nich  nejvíce  medu  vešlo,  a  pod.  Geome- 
trické jejich  dedukce  byly  teprve  v  novém 
věku  nahrazeny  počtem  variačním  a  to  po- 
čínajíc Jak.  Bernou  11  i m  r.  1697  až  do  L. 
Eulera,  který  spisem  svým  »Methodus  in- 
veniendi  lineas  curvas  maximí  minimive  pro- 
prietate  gaudentes,  sivé  solutio  problema- 
tis  isoperimetrici  latissimosensuaccepti<, 
1744,  obecně  řešil  úkol  i-kého  p-u.  Bližšího 
poučeni  jak  o  dějinách,  tak  o  řešení  í-kého 
p-u  najdeš  ve  spise  »0  počtu  variačním*,  se- 
psal dr.  F.  J.  Studnička,  1872.  FStd. 

Iaopoda,8tejnonozí  korýši,  v.  Stejno- 
nožci. 

Zaopropylalkohol,  C^H^O,  rozvedené 
CH^ .  CHIOH) .  C//„ 
jest  nejjednodušší  sekundárný  alkohol  řady 
mastné.  Získá  se  na  př.,  když  redukujeme 
aceton  C//, .  CO .  CH^  amalgamatem  sodíko- 
vým. I.  jest  kapalina  při  83*^ vroucí,  0*789  při 
20**  hutná.  OŠc. 

laopsrrom  L.,  zapal  ice,  rod  rostlin  z  řádu 
pryskyřníkovitých  {Ranunculaceae  juss.), 
obsahuje  malé,  vytrvalé  byliny  s  listy  nej- 
častěji  trojenými,  květy  jednotlivými,  koneč- 
nými, nebo  okoličnatě  nebo  hroznovité  se- 
stavenými a  často  1—2  listenci  podepřenými. 
Kalich  jest  5— óčetný,  korunovitý  a  opadaný, 
koruna  chybí  nebo  je  redukována  na  malé, 
s  kališními  lístky  se  střídající  (pořídku  jen  4^, 
trubičkovité,  šikmo  skrojené  nektarie.  Tyči- 
nek bývá  málo  více  než  10,  pestiků  2—20, 
volných,  přisedlých,  3-  až  mnohovaječných, 
v  měchýřky  uzrávajících.  Známo  na  17  druhů 
po  Evropě,  stř.  Asii  i  sev.  Americe  rozšíře- 
ných, z  nichž  v  stř.  i  jižni  Evropě  a  také 
u  nás  v  Čechách  (ač  pořídku)  na  lesních  lu- 
kách a  stinných  místech  roste  v  dubnu  kve- 
toucí z.  Žlutuchovitá  (I.  thahctroides  L.)r 
bylina  asi  2  dm  vysoká  s  lodyhou  jednodu- 
chou, toliko  hořeji  listnatou,  s  listy  2  palisty 
blanit^mi  opatřenými,  děleními  2kráte,  hoře- 
ními jednoduše  trojenými  (neb  i  nedělnými)r 
s  lístky  nestejně  3clílnými  nebo  3laločnými, 
zpředu  stříhané  vroubkovanými.  Květy  jsou 
bílé.  úžlabní,  nevelké.  Vs. 

Isorachie  (z  řec.)  jsou  dle  Whewella  čáry 
spojující  místa  současného  početí  přílivu  (co- 
tidai  Unes).  Dle  náhledu  dříve  panovavšího 
vznikne  vlna  přílivu  ve  Velkém  okeánu  a 
šíří  se  do  ostatních  moří  s  rostoucím  zpo- 
žděním, čímž  se  vysvětloval  úkaz,  že  uplyne 
více  méně  dlouhá  doba  mezi  okamžikem- 
největšího  působení  síly  příliv  způsobující 
a  skutečným  nastoupením  přílivu,  kterýŽta 
rozdíl  nazýval  se  stářím  přílivu.  Avšak  to- 
muto názoru  odporuje  skutečnost,  že  příliv 
a  odliv  nastává  i  v  mořích  uzavřených,, 
jako  v  moři  Středozemním,  Baltickém,  anc 


814 


Isoseisty  —  Isothery. 


i  na  velkých  jezerech  severoamerických.  V  no- 
véjší  doDě  pozbyly  I.  více  méné  svého  vý- 
znamu; Whewell  sám  uznal,  že  zobrazení  jich 
průběhu  v  okeánech,  odkud  scházejí  pozo- 
rování, jest  pouhá  smyšlenka,  a  přišlo  se 
k  poznání,  že  jen  podle  pobřeží  se  nechají 
sestrojiti  a  mají  nějaký  význam.  Viz  Dmutí 
moře.  Pka. 

IsOMlsty  (z  řec),  čáry  spojující  místa,  na 
kterých  zemětřesení  se  stejnou  silou  se  po- 
zorovalo. Pka, 

Zsosporeae,  stejnovýtrusné,  nazývají 
se  tajnosnubné  cévnaté  (Cryptogamae  vascu' 
lares),  jež  mají  jen  jediný  druh  výtrusů  (stejné 
velikosti  a  téhož  tvaru),  z  nichž  při  klíčeni 
povstává  více  méné  objemný  prvoklíček  (pro- 
thallium)  —  mnohokráte  větší,  než  jest  výtrus 
sám  —  na  němž  se  tvoří  obyčejně  obojí 
ústroje  pohlavní:  antherídie  (pelatky)  i  arche- 
gonie  (zárodcčníky)  pospolu.  Oplození  pak 
děje  se  namnoze  mezi  pohlavními  orgány  té- 
hož prvoklíčku.  Řidčeji  (u  přesliček)  některá 
prothallia  (samicí)  vyvíjejí  sne  mohutněji  a  ne- 
sou archegonia,  jiná  (samČí)  slaběji  a  vytvo- 
řují antheridia.  Nicméně  tento  rozdíl  ponlaví 
není  na  výtrusech  žádným  způsobem  patrný 
ani  velkostí,  ani  tvarem,  a  krom  toho  mohou 
prvoklíčky  obojího  pohlaví  vzniknouti  z  vý- 
trusů jednoho  a  téhož  sporangia.  Mezi  i.  ná- 
ležejí plavuňovité  (Lycopodiaceae),  přesličky 
(Equisetaceae)  a  kapradiny  {FWces).  —  Naproti 
tomu  Heterosporeae(různovýtrusné), kamž 
náležejí  kořenoplodé  (Rhi^ocarpeaé),  vranečko- 
vité  {Selaginelleae)  a  šídlatkovité  (ísoětaceaé), 
vyznačují  se  tím,  že  u  nich  rozdíl  pohlaví 
jeví  se  již  různou  velikostí  a  povahou  vý- 
trusů. Jsouť  tu  výtrusy  dvojí:  velkovýtrusy 
a  malovýtrusy.  První  jsou  větší  než  druhé, 
ale  tvoří  se  v  menším  počtu  uvnitř  svých 
výtrusnic  (t.  zv.  velkovýtrusnic).  Při  klíčeni 
poskytují  prvoklíček  samicí  s  archegoniemi. 
Uruhé  jsou  menší,  ale  za  to  vznikají  ve  vět- 
ším poctu  ve  svých  výtrusnicích  řmalovýtrus- 
nicíchV  Z  nich  při  klíčeni  vyrůstají  menší 
prvoklíčky  samčí  s  antheridiemi.  Také  skul- 
ptura výtrusův  obojích  u  jednoho  a  téhož 
druhu  často  nebývá  stejná.  /<f. 

Zsostaslt  (z  řec),  rovnováha,  a  IsosUti- 
cká  theorie  viz  Hory  647. 

Isotaohy  (z  řec),  linie  stejné  rychlosti 
proudu  na  průřezech  vodních  drah. 

Zsotaltia  {laoxékua),  ve  starověkých  Athé- 
nách čestné  privilegium  jednotlivým  zaslou- 
žilým metoikům  od  lidu  udělované.  Záleželo 
v  tom.  že  postaven  byl  na  roven  občanu,  co 
se  týkalo  břemen  obecních;  neplatil  přede- 
vším daně  cizinské  {ykftoUiov)  ani  větši  dané 
válečné.   Nebyla  však  s  tím  spojena  aktivní 

f)ráva  občanská  (účastenství  na  snému,  vo- 
ební  právo  atdA  J-chL 

Isoihtoium  Brid.,  monotypický  rod  me- 
chů listnatých  (Musei  foliosi),  bokoplo- 
dých,  z  tribu  roicytovitých  {Hypnaceae), 
zastoupený  i  v  Čechách  druhem  I.  myurum 
Brid.,  od  jehož  tenké  plazivé  hlavní  osy  vy- 
bíhají silnější  přímé  stromkovitě  se  rozvět- 
vující obloukoví  té  větévky  s  listy  nebrázdě- 


nými,  podlouhle  vejčitými.  krátce  xakonči- 
tými,  velmi  dutými  á  ku  konci  hrubé  pilovi- 
tými. Žíla  jejich  končí  se  nad  polovicí  čepele, 
vyznačené  ve  vydutých  křídlech  okrouhJe 
šestibokými  tlustostěnnými  buňkami.  Mech 
dvoudomý  s  puštičkou  na  lesklém  nachovém 
štětu  rovněž  červenou,  přímou,  podlouhlou, 
skoro  válcovitou  s  víčkem  kužclovitým.  tupé 
zobanitým  a  */«  délky  puštičky  dosahuj ícim. 
Obústí  vnější  srovnává  se  s  rokytovým  {Hyp- 
num)  majíc  zuby  téže  délky  jako  nerozčlenéné 
výběžky  obústí  vnitřního  srostlého  s  brvamL 
Plody  dospívají  buď  pozdě  na  podzim  nebo 
záhy  z  jara.  Tvoří  rozsáhlé  kypré  povlaky  na 
balvanech,  skalách  (aC  pískovcových  nebo  ku- 
lovitých), kmenech  a  kořenech,  zvláště  buko- 
vých, pořídku  na  pouhé  prsti  lesnatých  kra- 
jin na  vyšších  rovinách  a  hornatých  konči- 
nách českých  pohoří  a  ostatního  evropského 
horstva.  Déd. 

Isothennobathv  (z  i^ec),  plochy  stejné 
teploty  ve  hlubinách  mořských.  Pka, 

Xsoth^rmy  (z  řec.)  jsou  čáry  spojující 
všecky  body  jedné  polokoule  naší  země,  na 
kterých  jest  stejná  průměrná  teplota  pro  ji- 
stou dobu,  na  př.  pro  celý  rok,  pro  doby 
roční,  nebo  pro  jednotlivé  měsíce.  Dle  toho 
jsou  I.  roční,  letní  (isothery),  zimní  (i so- 
ch i  měny)  a  i.  měsíční.  Jimi  se  má  zobraziti 
rozděleni  teploty  na  povrchu  zemském.  Aby 
se  obraz  zjednodušil,  nutno  jest  převésti  tyto 
teploty  na  stejnou  výšku  a  sice  pravidelnč 
se  to  činí  na  hladinu  mořskou.  Uclávají  tedy 
i.  rozdělení  myšlené  teploty  vzduchu  na  po- 
vrchu zemském,  jaké  by  bylo,  kdyby  všecka 
místa  pozorovací  byla  snížena  na  hladinu 
mořskou,  nikoli  rozdělení  skutečné  teploty. 
Teploty  vzduchu  s  výškou  rychle  ubývá,  dle 
Hanna  prům.  o  0*5*  pro  100  m  výšky,  kdežto 
ve  směru  horizontálním  od  rovníícu  Ic  točnám 
s  rostoucí  šířkou  velmi  pomalu  se  zmenšuje, 
mezi  30— 70*  zeměpisné  šířky  pro  1*  o  0*75®. 
pro  I  km  pouze  0*0068*,  tedy  skoro  1000  zvol- 
něji  než  ve  směru  vertikálním.  Následkem 
tóno  nelze  na  jednom  obraze  znázorniti  stejné 
přesně  rozdělení  teploty  ve  směru  horizon- 
tálním a  zároveň  ve  směru  vertikálním;  na- 
nejvýš tam,  kde  se  jedná  o  schématické  zná- 
zornění rozdělení  teploty  ve  velkých,  vše- 
obecných rysech,  na  př.  aby  se  rozšíření  nej- 
důležitějších tepelných  pásem  na  celém  po- 
vrchu zemském  přehledně  ukázalo.  Poprvé 
sestrojil  i.  a  je  pojmenoval  AI.  v.  Humboldt 
r.  1817;  použil  střední  roční  teploty  pouze 
57  míst;  Dove  r.  1864  již  měl  k  disposici 
střední  teploty  asi  ze  2000  míst.  Novéiií  I. 
pro  celou  zemi  jsou  od  Julia  Hanna  (Atías 
der  Meteorologie  z  r.  1887  v  Berghaosovč 
fysikálně  geografickém  atlase),  od  AI.  Buchaná 
(Report  on  atmospheric  Circulation,  r.  1889, 
v  The  Physics  and  chentístry  of  H.  M.  S. 
Challenger  Part  V.),  dále  v  Debesové  příruč- 
ním atlase.  Vedle  l-rem  pro  celou  zeměkouli 
jsou  i.  pro  jednotlivé  čáísti  více  métiě  velké 
povrchu  zemského.  Pka, 

Zsoth^rombrosy  (z  řec.),  letní  isohyety. 

Isothery  (z  řec)  vrz  Isothermy. 


Isotopické  zvířeny  —  Ispáhán. 


815 


Zsotopioké  zviřtny  viz  Heterotopi- 
cké  zvířeny. 

Zsotroploká  télesa  jsou  taková,  která 
ve  všech  směrech  mají  stejné  fysikální  vlast- 
nosti, jako  pružnost,  tvrdost,  pevnost,  stej- 
né se  teplem  roztahují,  stejné  teplo  vedou, 
ve  kterých  se  vlněni,  tedy  i  zvuk,  světlo, 
elektřina,  na  všecky  strany  stejné  rychle 
šíří;  k  tomu  jest  nutno,  aby  poměr  pružno- 
sti k  hustotě  byl  ve  všech  směrech  stejný. 
Taková  tělesa  jsou  kapaliny  a  plyny,  z  těles 
pevných  látky  amorfní,  t.  j.  nckrystalované. 
Tělesa,  která  v  různých  směrech  mají  různé 
vlastnosti  fysikální,  šlovou  anisotropická 
nebo  heterotropická;  takové  jsou  všecky 
látky  krystalované,  vyjímajíc  ony  v  soustavě 
tessulámí,  všecky  látky  štípateíné,  ať  kry- 
stalované neb  ne,  dřevo  a  j.  Vyříznou-li  se 
na  př.  ze  špalku  dřevěného  co  možná  rovno- 
rodého tyčky  v  různých  směrech  a  určí-li  se 
jich  koefncienty  pružnosti,  shledá  se,  Že  tyto 
nejsou  stejné.  U  všech  tyček,  které  jsou  vy- 
říznuty podél  vláken,  jest  koefíicient  pruž- 
nosti stejný,  rovněž  i  u  všech,  které  jsou  vy- 
říznuty kolmo  na  vlákna,  ale  u  těchto  jest 
jiný  než  u  oněch.  Anisotropie  těles  v  opti- 
ckém ohlede  jeví  se  úkazy  dvojlomu  (v.  t.). 
1. 1.  jako  sklo  stávají  se  anisotropickými  tla- 
kem nebo  zahřátím,  též  elektrickým  napjetím, 
což  se  jeví  tím.  že  se  stávají  dvojlomnými  Pka. 

Zsonard  jizuár]  Nicolo,  hud.  skladatel, 
ve  Francii  vůbec  známý  pod  svým  jménem 
křestním  (♦  1775  na  ostrově  Maltě  —  f  1818 
v  Paříži),  v  útlém  mládí  poslán  byl  do  Paříže 
připravovat  se  ku  dráze  vojenské  a  námoř- 
nické, ale  po  výbuchu  revoluce  nucen  na- 
vrátiti se  do  otčlny,  kde  po  vůli  rodičů  vstoupil 
do  bankovního  závodu,  vedle  toho  hudbou 
horlivě  se  obíraje,  jmenovitě  studiem  fugy 
u  kapelníka  Azopardiho.  Aby  vytržen  byl 
z  hudebních  přccfstav,  poslán  otcem  do  Pa- 
lerma; zde  však  zasvěcen  byl  Amendolou 
v  umění  starých  mistrů  a  když  na  to  do  Nea- 
pole byl  přeložen,  oddal  se  hudbě  zcela.  Sála 
a  Guglielmi  vypěstili  jej  k  hotovosti.  R.  1795 
debutoval  ve  Florencii  prvotinou  Ávviso  ai 
maritati,  příznivějšího  přijetí  však  došel  v  Li- 
vomě  operou  Artaserse.  Na  to  byl  jmenován 
ve  Valettě  varhaníkem,  později  kapelníkem 
řádu  maltézského,  po  jehož  zrušení  pro  tamní 
divadlo  složil  celou  řadu  zpěvoher  z  části  na 
vlašský,  z  části  na  francouzský  text.  Z  nich 
dal  I.  provésti  v  Paříži,  kamž  povolán  byl  po 
kapitulaci  Malty  r.  1799,  operu  Le  tonnelier, 
po  ní  následovaly:  La  siatua  ou  la  femme 
avarůf  Le  baiser  et  la  quittance^  již  složil  s  Mé- 
hakm,  Kreutzerem,  důvěrným  svým  přítelem, 
a  Boieldieuem,  r.  1780  Le  petit  page  ou  la 
príson  ďétat  (s  Kreutzerem)  a  r.  1801  ve 
Velké  opeře  Flaminius  a  Corinthe,  Mocnější 
vzrušení  vzbudil  však  I.  teprve  zpěvohrami 
Míchel  Ange  (1802),  Le  confidences  et  lé  médicin 
ture  (1803),  Léonce  ou  le  fíls  adoptif  a  Cintrigue 
aux  fenétret  (1805),  jež  povznesly  jej  mezi 
nejpřednější  skladatele  jeho  doby.  Nemálo 
k  tomu  přispělo,  že  Méhul,  Kreutzer  a  Che- 
rubini,  zaměstnaní  Velkou  operou,  l-ovi  po- 


přávali  pole  k  úspěchům  v  Komické  opeře, 
jež  z  jeho  péra  v  1.  1805—11  opatřena  byla 
novými  14  operami,  mezi  nimi  Cendrillon 
(•Popelkat,  1810)  a  Le  billet  de  loterie  (1811). 
pod  tísní  chvatu  složenými  a  proto  zhusta  dost 
nedbale  propracovanými.  Návratem  Boieldieu- 
ovým  z  Ruska  postaven  byl  i.  vstříc  ne- 
bezpečnému soku.  Soutěž  tato  neminula  se 
s  blahodárným  vlivem  na  jeho  práci,  neboť 
vzpružila  jej  k  nejlepším  výtvorům:  Jeannot 
et  Colin  a  Joconde  (IBÍA).  Veliká  obliba  oper 
l-ových  měla  svůj  aůvod  jednak  v  působivém 
sloučení  živlu  italského  s  francouzským,  jed- 
nak v  obratnosti,  s  jakou  dovedl  skladatel 
i  při  volbě  látek  i  při  vhodném  obsazení  úloh 
vpraviti  se  do  požadavků  tehdejšího  vkusu. 
Proto  udržel  se  I.  na  repertoiru  i  po  boku 
mnohem  nadanějšího  Boieldieua.  Poslední 
operu  Aladin  ou  la  lampě  merveilleuse  zů- 
stavil nedokončenu ;  nespořádaný  život  a 
trpkost,  že  po  Méhulovi  osiřelé  místo  v  Aka- 
demii propůjčeno  bylo  Boieldieuovi,  uspíšily 
jeho  smrt  Celkem  složil  I.  38  oper,  mimo  to 
několik  mší,  motet,  žalmů  a  kantát.  Velice 
cennou  jeho  bibliotéku  získala  z  části  pa- 
řížská konservatoř.  p 

Zsovalerová  kyMliiut,  Qf/,oO„  rozve- 
dené (CH^\.CH,CH^,CO^H,  obsažena  jest 
v  kořeni  rostliny  VaUHana  officinalis^  v  plo- 
dech kaliny  (Viburnum  opulus)  a  j.,  vzniká 
i  rozkladem  albuminátů,  takže  jest  přítomna 
i  v  starém  sýru,  připraví  se  nejlépe  okysli- 
čením  isoamylalkoholu,  hlavní  to  součásti 
přiboudliny.  I.  k.  jest  kapalina  nepříjemně 
páchnoucí,  při  20*  hutná  0*931,  při  176*  vroucí. 
Sůl  zinečnatá  slouží  v  lékařství.  OSc, 

Ispáhán,  Isfáhán,  perské  město  v  prov. 
Irák  Adžemí,  dle  velikosti  druhé  město  per- 
ské. Je  položeno  na  stepní  řece  Sájende  rúd, 
1695  m  n.  m.  v  krajině  krásné  a  zdravé.  To- 
liko na  podzim  vyskytuje  se  zde  zimnice. 
Důležitější  bvla  jeho  poloha  na  Královské 
cestě  vedoucí  z  Teheránu  k  zálivu  Perskému 
(přístav  Bušírsk^^  jakož  i  na  cestě  vedoucí 
z  Tebbes  do  Melhedu  a  přes  Kirmán  do  již- 
ního Afghánistánu.  Tato  poloha  učinila  z  l-u 
nejen  důležité  středisko  obchodní,  ale  opě- 
tovně i  residenci  Persie.  Oběma  děkoval  za 
svůj  velkolepý  rozkvět,  jaký  hlavně  v  XVII.  st. 
vykazuje.  Tenkráte  rozkládal  se  obvod  mě- 
sta s  předměstími  na  30  /rm*,  obyvatelstva 
pak  bylo  od  600.000  —  do  1  milí.,  naproti  ny- 
nějším 8  km*  s  70—90.000  ob.  Nynější  město 
jeví  se  býti  jen  zbytkem  starého  města,  je- 
hož rozvaliny  daleko  široko  se  spatřují.  Stře- 
dem města  jest  zpustlé  Královské  náměstí 
{Maiddni  ía/i),  největší  na  světě,  845  m  dl.  a 
227  m  šir.,  obklopené  do  kola  dvojnásobnou 
řadou  krytých  k)ubí.  V  sousedství  jeho  jest 
velkolepý  palác  čihil  sutún  (40  sloupů)  upro- 
střed nádherné  zahrady  se  sloupovím  z  mra- 
moru a  se  zrcadly,  jez  umístěna  v  hojném 
počtu  i  vnitř  paláce.  Velký  sál  vykazuje  fre- 
sky ze  života  zakladatele  šáha  Abbása.  Jiný 
palác  Abbásův  Hašt  bahišt  (8  rájů)  rovněž 
v  zahradě  vykazuje  četné  fontány.  Kolem  pa- 
láců táhne  se  násep  ze  země  v  délce  5  fem. 


816 


Ispán  —  Isráélíté. 


V  levo  řeky,  jež  odděluje  jižně  ležící  annen< 
ské  předměstí  Džulfa  (z  r.  1603,  nyni  2000 
ArmenA  se  6  chatrnými  kostely  a  klášterem, 
jenž  je  sídlem  arménského  biskupa)  od  mě- 
sta, jsouc  překlenuta  velkolepým  mostem  o  34 
obloucích  ve  dvou  řadách,  asi  6'5km  od  středu 
města,  rozkládá  se  v  zahradě  Saádetábád  t.  zv. 
Sedm  dvorů  (ffa/t  dast)^  nejpflvabněiši  mí- 
sto celého  l-u.  Jihových.  náměstí  stojí  Krá- 
lovská meiita  (Masdžidi  Sáh)  se  slavnou 
kolleií,  nejkrásnější  v  Iránu,  sev.-vých.  me- 
šita  Lutf  Alláh.  Vedle  nich  ještě  10  velkých 
mešit,  vedle  řady  menších,  18  velkých  lázní 
(všech  na  100)  a  137  palácÁ,  většinou  pobo- 
řených; jen  některé  jsou  obydleny.  K  tomu 
druží  se  50  koUejí,  četné  bázáry  v  délce  té- 
měř 5  Irm  a  asi  20  karavánserají.  Zmínky  za- 
slouží i  Četné  a  rozsáhlé  zahrady,  rovněž  zby- 
tek staré  slávy.  Moderní  budovy  nevynikají, 
ísou  chudobné  a  ulice,  jež  tvoří,  úzké  a  křivo- 
laké.  Jako  středisko  průmyslu  a  obchodu  vy- 
kazuje I.  výrobu  sametů,  látek  hedvábn^cn, 
bavlněných,  vlněných,  provaznictví,  sealář- 
ství,  zbraně  sečné  i  střelné,  skvosty,  prach 
a  j.  V  úrodném  okolí  pěstuje  se  ovoce,  víno, 
opium  a  obilí.  I.  je  staré  medské  Aspadana; 
založeno  prý  Židy  v  době  zajetí.  Ač  trpělo 
válkami,  vykazuje  jiŽ  v  X.  stol.  rozkvět.  Ve- 
likost jeho  datuje  se  od  Dželál-ud-dína  Málik- 
šahá,  který  přenesl  sem  z  Chorásánu  resi- 
denci. Timur  pobil  r.  1392  jeho  obyvatelstvo. 
Na  novo  rozkvetlo  město  za  šáha  Abbása  Vel., 
který  učinil  je  místo  Kazvínu  residencí  Per- 
sie.  Tenkráte  byl  I.  městem  světovým.  První 
vážnou  ránu  zasadili  mu  Afgánci,  již  r.  1722 
pod  Mírem  Mahmúdem  m&sta  dobyli  a  je 
zpustošili.  R.  1749  dobyli  ho  Kurdové  pod 
Kerím  chánem,  který  přenesl  residenci  do 
Šírázu.  Když  r.  1796  Fath  Alí  učinil  konečně 
Teherán  residencí  perskou,  bylo  po  slávě  l-u. 
Co  zůstalo,  vzalo  za  své  jeanak  ve  válkách 
občanských,  jednak  zemětřeseními. 

Ispán  [iš-J,  maď.  ze  slov.  župan,  viz  Ko- 
mitát 

Zsperioh  viz  A  spař  uch. 

Zsploa  [-ka],  údolí  u  sicil.  města  Módi  ca. 

Zspireson  |-ésku]  Petre,  spisov.  rumunský 
(♦  1830  v  Bukurešti  —  f  1887  t.).  byl  nejprve 
tiskařem,  pak  majetníkem  knihtiskárny.  R.  1862 
vyšly  první  jeho  povídky  v  časopise  >Tzeranul 
romm«.  První  jejich  sbírka  jest  z  r.  1872 
{Legendě  ^  hasme  ale  Rominilor  s  hádankami 
a  příslovími),  druhý  svazek  z  r.  1874,  třetí 
z  r.  1876.  T.  r.  popsal  také  lidovým  tónem 
>Činy  a  život  Micnala  Udatného«  (2.  vyd. 
1885).  R.  1873  vydal  Siroave,  lidové  povídky 
lehčího  zrna  (2.  vyd.  1879),  r.  1879  /bve^ři 
morale  a  Púve^tile  unchia^ului  sfátos  (Příhody 
kmotra  Povídala).  R.  1885  vydal  nejdůleži- 
tější své  dílo  folkloristické  a  národopisné 
o  hračkách  a  hrách  dětských,  r.  1886  v  >Li- 
teraturolu«  své  paměti.  1.  jest  nejlepší  ru- 
munsky prosaista,  jenž  látky  lidové  spracoval 
opravdu  lidovým  slohem  a  jadrným  jazykem. 
Srv.  »Familia«  24,  158,  Rev.  N.  1,  84. 

Zspravnik  nazývá  se  v  Rusku  náčelník 
újez<&é  policie,  resp.  újezdné  politické  správy. 


Hodnost  jeho  může  se  srovnati  s  úřadem 
našeho  okresního  hejtmana.  Funkce  l-a  zří- 
zena byla  Kateřinou  11.  a  změnila  se  od  té 
doby  několikráte.  Do  r.  1889  spočívala  újezdni 
policejní  správa  na  principu  koUegiálném, 
sestávajíc  %  celého  sboru  osob.  Od  r.  1S89 
skládá  se  pouze  z  i-a  a  jeho  ^  pomocníka. 
Kdysi  býval  1.  samosprávným  zřízencem,  vo- 
leným od  šlechty.  Dnes  dosazuje  i  propooM 
jej  gubemátor,  který  při  jmenování  není  vázán 
pravidlem,  že  čin  (úřední  hodnost)  odpoví- 
dati má  výši  úřadu.  Jako  or^[án  nejvyššího 
státního  úředníka  v  gubernii  (gubematora) 
pečuje  I.  o  zachování  všeobecné  bezpečnosti, 
o  to,  aby  všichni  poddaní  v  Újezdě  konali 
státní  povinnosti,  a  konečně  o  to,  aby  pod- 
řízení orgánové  újezdné  policie  zastávali  ná- 
ležitě svou  službu.  Moc  i-a  vztahuje  se  na 
celý  Újezd  vyjímajíc  gubemská  a  některá  jini 
města,  jež  mají  svou  zvláštní  policii.  Sídlo 
své  má  i.  v  újezdném  městě,  jezdí  však  dva- 
kráte do  roka  na  revisi  po  Újezdu,  při  čemž 
nejen  kontroluje  úřední  činnost  podřízených 
orgánů,  nýbrž  poskytuje  jim  též  podporu 
proti  renitentním  jednotlivcům,  zločincům, 
zběhům  a  pod.  osobám.  Při  revisi  své  obřad 
též  pozornost  na  četné  záležitosti  politické 
správy,  na  př.  na  stav  kommunikaci,  staveb 
atd.  Na  i-a  přešly  též  některé  povinnosti, 
které  kdysi  náležely  mírovým  prostředníkům. 
I.  stará  se  na  př.  o  to,  aby  sedláci  v  čas  a 
správně  odváděli  dané  a  jiné  dávky,  potvr- 
zuje a  propouští  polní  a  lesní  hlídače  atd 
Nad  úředními  zřízenci  volostné  a  selské  správy 
vykonává  i.  správně  trestní  moc.  Srv.  či.  1. 
v  rus.  Encyklop.  Slov.  Andrejevského,  Arsc- 
újeva  a  Petruševského.  -dle. 

Zsráélité  (hebr.  Jisrá'él),  jméno  staro- 
věkého národa  semitského,  předchůdce  ny- 
nějších Židův,  a  spolu  důležitého  státu  se 
zvláštním  národním  i  náboženským  zařízem'm, 
jehož  dějištěm  byla  jižní  třetina  Sýrie,  zvaná 
Kanaanem  a  později  dle  řeckého  způsobu  Pa- 
lestinou. Obyčejně  vykládá  se  význam  jména 
Jisráél  jako  »ten,  jehož  pán  bůh  jest«,  původ 
pak  jeho  datoval  se  dle  posvátné  hebrejské 
tradice  z  dob  Jakobových,  jemuž  prý  bonem 
jako  zvláštní  vyznamenání  (Gen.  32, 29;  35, 10) 
udělen  byl.  Nejstarší  známý  údaj,  kde  vy- 
skytuje se  jméno  I.  kmen  značíc,  jest  stéla 
faraóna  Merenpty  z  V.  roku  králova  (1277 
př.  Kr.),  Flindersem  Petriem  r.  1896  nalezená 
(Spiegelberg,  Sitzb.  Berl.  Akad.  1896,  596, 
Steindorff,  Zeitschr.  f.  alttest.  Wiss.  1896,  330. 
Hommel,  Neue  Kirchl.  Zeitschr.  1896,  591,  Prá- 
šek, Pražské  Nov.  1896,  čís.  180).  ale  kmen 
jménem  tímto  označený  má  minulost  mnohem 
dávnější,  zachovanou  v  podání  Jahvistově  a 
částečně  i  ve  Velikém  Papyru  Harrisově  i 
ve  zlomcích  egyptského  lidového  podání,  Ma- 
nethonem  užitých.  Předkové  l-tů  byli  lid  pů- 
vodu arabského,  příbuzní  pozdějším  kmenům 
aramským  (Hommel,  Die  Altisraeiitische  Ober- 
lieferung  in  inschriftlichcr  Beleuchtung,  Mni- 
chov, 1897),  původně  kočující  se  stády  svými 
v  krajích,  politicky  na  dolnomesopotamské 
říši  Urské  závislých,  odkudž  nepochybně  za 


ISráClíté. 


817 


velikého  hnutí  národů  předoasijských,  vznik- 
lého z  vnitřní  Arábie  ku  konci  III.  tisíciletí 
př.  Kr.  a  s  elámskými  vpády  současného, 
dali  se  nejprve  proti  Eufratu  na  severozápad 
do  semitské  říŠe  Hárránské,  odkud  pak  ve- 
deni jsouce  Abrahámem  (bab.  Abi-ramu,  nyní 
i  monumentálně  zjištěné  a  sice  v  době  krále 
Chammurabi,  vítěze  nad  elámskými  dobyva- 
teli) táhli  směrem  dříve  již  mnohými  národ- 
ními proudy  užitým  do  jižní  Sýrie.  Tu  spřá- 
telil se  Abrahám  s  domácími  vládci,  snáše- 
jícími po  delší  již  čas  tvrdé  panství  elámského 
výbojce   KedorIa*omera,   a   přispěl    platnou 

t emocí  k  osvobození  země.  Ježto  porážka 
^lámských  v  Palestině  jest  současna  se  vzni- 
kem říše  Chammurabovy  v  Babylóně  a  dle 
nejnovějších  nálezů  jest  identita  Kcdorla'omc- 
rova  s  Kudurlugmalem  nebo  Kudurlagamalem, 
elámským  soupeřem  Chammurabovým,  pro- 
kázána, lze  příchod  Abrahámův  a  jeho  lidu 
kol  r.  1900  př.  Kr.  zařaďovati.  Příchodem 
Abrahámovým  počínají  tudíž  kol  r.  1900  př.  Kr. 
isráélské  dějiny,  jež  dělíme  v  pět  dob: 

I.  Nejstarší  doba  zahrnuje  v  sobě 
události  od  příchodu  Abrahámova  do 
Palestiny  až  po  návrat  z  Ec^ypta.  tudíž 
dobu,  za  níž  neveliký  arabský  klan  přeměnil 
se  v  mocný  kmen.  Abrahám  sám  přebýval 
nejvíce  v  jižní  Palestině  v  lidoh'  Hebronu, 
vykonávaje  patriarchálním  způsobem  nad  pří- 
slušníky svého  rodu  moc  knížecí.  Dle  po- 
svátného podání  byli  jeho  potomky  syn  Isák 
a  mladší  vnuk  Jakob,  než  i  z  řídkých  údajů 
podáni  vidí  se,  že  rodové  sdružení  potomkův 
Abrahámových  za  Isáka  a  Jakoba  bylo  mno- 
hem rozsáhlejší  než  za  dob  Abrahámových; 
ve  vypravování  o  odchodu  bratrovce  Abra- 
hámova Lota  skrývá  se  zajisté  pamět  o  za- 
brání jižních  a  východních  krajin  zájordán- 
ských  skrze  bhzce  příbuzné  l-tům,  kmeny 
Moabské  a  Ammonské,  a  vypravování  o  sporu 
Jakobově  s  prvorozeným  bratrem  Esauem  a 
o  důsledcích  tohoto  sporu  iest  upomínkou 
na  vÝyoj  samostatného,  l-tum  však  velice 
blízkého  kmene  Edoma,  kteráž  upomínka  jest 
spolu  i  důležitým  chronolUgickým  momentem 
pro  určení  doby  Jakobovy ;  neboC  prvá  egypt- 
ská zpráva  o  Edomu,  jakož  nyní  známo  (srv. 
W.  Max  MĎller,  Asien  und  Europa  in  alt- 
ágypt.  Denkmálem,  135;  Winckler,  Gesch. 
to^els,  189),  pochází  z  doby  XIX.  dynastie 
(+,.1270  př.  Kr.)  a  tudíž,  ježto  starší  zprávy 
a  zejména  zprávy  amarnské  ještě  Edoma  ne- 
jmenují, sluší  počátky  jeho  a  tedy  i  dobu 
Jakobovu  sotva  klásti  před  r.  1500  př.  Kr. 
Právě  však  v  téže  době  jmenují  se  kmenové 
Jakob  a  Jošep  na  hieroglyiských  památkách 
z  doby  Thutmesa  III.  (1503—1449  př.  Kr.)  a 
sice  v  krajinách  středopalestinskýcn.  Vidno 
tudíž,  že  Isák  a  Jakob  nevyplňují  celou  řadu 
tak  zvaných  »patriarchů<,  nýbrž  že  mezi  Abra- 
hámem a  Jakobem  uplynula  doba  víc  než 
400  let  dlouhá.  Zdá  se,  že  vědomím  této 
okolnosti  vysvětlují  se  nepřiměřeně  dlouhé 
životní  doby,  jež  podání  starozákonné  při- 
kládá prvým  třem  patriarchům.  Zatím  roz- 
hojnil se  neveliký  původně  kmen  isráélský 

Ottfiv  Slovník  Uviioft  tr.  XII.  ai;8  1897. 


novými  soukmenovci  z  Hárrána  přišlými,  kteří 
v  podání  jahvistickém  zahrnuti  jsou  potom- 
stvem Jakobovy  choti  Rachely  a  v  dalších 
dějinách  součinili  mocný  kmenjoseíitů,  načež, 
patrně  za  vítězných  válek  Thutmesa  III.  v  Sýrii, 
byli  nejprve  Joseíité  a  později  i  kmen  Jakob 
do  Egypta  v  zajetí  převedeni  (kol  r.  1480 
př.  Kr.).  l-tům  i  jiným  syrským  kmenům  pů- 
vodu semitského  vyká^na  sídla  na  vých. 
pomezí  pélusijského  hrdla,  v  krajině  dotud 
toliko  kočovníkům  příhodné,  kdež  spravovali 
se  staršími  svými,  egyptským  úředníkům  pod- 
řízenými; jedna  cist  obdržela  sídla  podél 
vých.  hrdla  nilského  a  počala  se  obírati  orbou. 
Monumentální  zprávy  potvrzují,  že  čásť  l-tů 
v  Kanaanu  zůstala;  výslovně  jmenují  egyptské 
prameny  kmen  A  šer  a  Že  kmen  Juda  alespoň 
z  části  v  Palestině  zůstal,  lze  vyšetřovati  i  z  ny- 
nějšího stavu  podání  biblického.  Kmen  Ašer 
měl  za  egyptských  dob  i  svého  knížete.  Ježto 
po  více  než  dvě  stě  let  byl  Kanaan  příslu- 
šenstvím říše  Ejgyptské,  možno  bylo  nepře- 
rušené obcováni  í-tův  egyptských  s  palestin- 
skými. Za  dob  XVIII.  dynastie  byly  poměry 
egyptským  l-tům  příznivý  a  tu  jest  na  snadé, 
že  účinkem  stálých  sídel  i  počet  jejich  se 
rozhojnil.  Mezi  jinými  kmeny  semitskými  na 
popraŽí  východodeltském  však  nehrubě  vy- 
nikali i  byli  v  ústech  Egypťanů  společným 
s  nimi  označením  kanaanských  Semitův  Amu 
zahrnováni.  Chabas  a  dle  něho  i  někteří  no- 
vější pokoušeli  se  sice  shledávati  l-ty  ve 
kmeni  Aperiu,  v  hieratických  papyrech  ča- 
stěji  jmenovaném,  ale  výklad  ten  sluší  od- 
mítati, ježto  jménem  *Ibrim,  za  jehož  egypt- 
skou obměnu  jméno  Aperiu  pokládáno,  ozna- 
čováni býti  mohli  I.  teprve  po  přechodu 
Jordána.  Stéla  Merenptova  dosvědčuje  na- 
proti tomu  přímo,  že  bylo  jméno  I.  Egypťa- 
nům známo  a  jimi  i  užíváno.  Nastoupením 
XIX.  dynastie  (+.  1360  př.  Kr.)  a  utužením 
moci  kněžstva  Ammonova  změnily  se  poměry 
s  neprospěchem  l-tů.  Příčiny  byly  zajisté 
mnohé,  ale  nejdůležitějšími  byly  protiva 
egyptského  kultu  s  prostými  a  v  podstatě 
své  monotheistick^mi  zvyky  semitskými,  jimž 
se  v  Egyptě  oddávali,  a  úpadek  egyptského 
panství  v  Sýrii,  způsobený  jednak  postupem 
Hittitů,  jednak  i  společnými  útoky  různých 
semitských  kmenů  z  pouště,  kteří  ve  zprávách 
amarnských  zovou  se  buď  chabbat{,  t.  j.  pleni- 
teli,  nebo  chabiri  sdruženými.  Proti  Winckle- 
rovi,  Zimmcrnovi  i  j.,  kteří  prohlašují  identitu 
chabírů  s  'Ibrím-l-ty,  mluví  vážné  důvody, 
historické  i  chronologické:  Chabiri  napadali 
jižní  Palestinu,  kdež  vyvrátili  odvěký  kněžský 
stát  jerusalemský,  a  střední  Sýrii  ve  spolku 
s  Hittity,  než  isráélské  vpády  do  krajin  se- 
verně Hermóna  položených  jsou  naprosto 
neznámy.  Chabiri  byli  dále  současníky  Amen- 
hotepa  rV  (+  1400  př.  Kr.),  ale  stéla  Me- 
renptova jmenuje  l-ty  v  Egyptě  ještě  r.  1277 
př.  Kr.  Farao  Seti  I.  utužil  tudíž  egyptské 
jho  nad  l-ty  a  syn  jeho  Ramsés  II.,  zřídiv 
si  při  sídlech  isráélských  své  oblíbené  sídlo, 
jal  se  je  utiskovati  ve  mnohých  příčinách, 
zvláště  pak  těžkými  robotami  při  stavbách 

54 


818 


Isráélité. 


veřejných.  Jednotlivé  pokusy  odporu  pře- 
moci egyptskou  snadno  zmařeny,  ale  uprchlí 
nespokojenci,  mezi  nimiž  jmenuje  podání 
v  prvé  řade  Mojžíše,  nepřestali  z  pouště 
podněcovati  l-tů  k  dalšímu  odporu  a  vy- 
bízeti k  návratu  .do  Kanaana.  Účinky  toho 
zřejmý  byly  po  smrti  Ramsové,  za  nástupce 
jeho  Mcrenpty.  R.  1277  př.  Kr.  napadli  Egypt 
ze  severu  a  západu  různí  kmenové  libyjští, 
čehož  Semité  v  Deltě  užili  k  odboji.  Mercnpta 
sice  odrazil  útok,  ale  odboj,  jehož  vůdcem 
dle  hiero^lyfských  zpráv  byl  Syr  Arsu,  dle 
Manethona  Osarsif  a  dle  nejúplnějšího  v  té 
příčině  podání  biblického  Mojžíš,  vzmohl  se 
za  Seti  tou  měrou,  že  v  Egyptě  vznikla 
mnoholetá  anarchie.  ToC  doba,  do  níŽ  sluší 
klásti  (kol  r.  1265  př.  Kr.)  odchod  l-tů  z  Delty. 
Za  déle  než  dvěstěletého  pobytu  v  Egyptě 
značně  jich  přibylo  a  rovněž  i  vzdělanost 
egyptská  v  některých  věcech  zjednala  si  u  nich 
práchod.  Toliko  původní  monotheism  Élův 
zůstal  neporušen  a  byl  odtud  nejpřednějším 
znakem,  jímž  se  I.  i  od  kmenů  nejblíže  spří- 
zněných lišili.  S  l-ty  táhli  i  jiní  lidé,  kteří 
osvobodili  se  současně  z  poroby  egyptské, 
ježto  však  hlavní  a  jediná  cesta,  z  Egypta 
do  Palestiny  přímořskou  nížinou  vedená,  byla 
chráněna  egyptskými  posádkami  a  alespoň 
předjordánská  Palestina  až  do  smrti  Ramsa  III. 
(+  1208  př.  Kr.)  byla  ještě  egyptskými  ná- 
městky spravována,  přinucen  Mojžíš  vésti 
l-ty  obtížnou  cestou  pouští  Sínajskou.  Oasa 
Kadeš  na  poušti  Páránské  byla  po  delší  čas 
středem  l-tů,  kteří  odtud  se  stády  šířili  se 
po  pastvinách  západoedomských.  Veliké  vpády 
národů  námořských,  kteří  za  prvých  let  pa- 
nování Ramsa  III.  po  suchu  i  po  moři  pro- 
nikli až  do  jižní  Palestiny,  byly  patrně  hlavní 
příčinou  dlouhého  pobytu  l-tů  v  poušti,  za 
něhož  pojali  do  sebe  některé  kmeny  pouště, 
zejména  Kénity,  vešli  v  blízké  styky  se  svými 
soukmenovci  v  Palestině  a  počinem  Mojžíšo- 
vým přijali  hlavní  náboženské  i  společenské 
zásady,  kterými  způsoben  přechod  ze  života 
dosti  volně  sdruženého  kmene  v  organiso- 
vaný  a  proti  sousedním  národům  zvláštními, 
samostatně  přijatými  názory  se  označující 
národ.  Za  pobytu  v  poušti  položeny  zajisté 
základy  i  ku  theokratické  soustavě  státní, 
jejímž  ohniskem  byl  zidealisovaný  bůh  Él, 
odtud  po  dávném  zvyku  arabském  Jahve 
zvaný  —  stopy  Jahvovy  bohocty  zachovaly  se 
vedle  l-tův  i  v  Edomu  a  ve  středosyrsícém 
Haraátu  —  trůnící  na  daleké  hoře  v  poušti, 
Sínai  zvané  řpo  prastarém  semitském  bohu 
měsíce  Sinovi).  Jahve  byl  dle  učení  Mojžíšova 
mocným  bohem  lidu  isráélského,  jemuž  svou 
zemi  Kanaan  v  držení  zaslíbil,  za  to  však 
přísně  plnění  povinností  dekalogem  naříze- 
ných a  oběti  příjemné  si  žádal.  Jahve  byl 
spolu  pramenem  vší  auktority  v  národě  isráél- 
ském,  jemuž  ve  vážných  clobách  vůli  boží 
zpytovati  náleželo.  Světodějný  výsledek  po- 
bytu l-tů  v  poušti  jest  tudíž  přechod  z  při- 
rozených zvyků  bohocty  ke  zjevenému  a 
na  etnických  základech  zbudovanému  nábo- 
ženství. 


II.  Od  návratu  z  Egypta  po  rozdělení 
říše.  Když  rozptýlili  se'  národové  námofstí, 
doznaly  palestinské  poměry  velikých  změn. 
Z  národu   námořsk^xh   setrvali    v  Palestině 
nadále  toliko  Pélistové  nebo  Filistaiové 
(v.  t.),  kteří  uprostřed  XII.  stol.  př.  Kr.  pevně 
se  usadili  v  pěti  městech  jihozápadního  po- 
moří  a  jsouce  vojensky  zorganisováni  usilo- 
vali o  panství  nad  Předjordáním.    Z  někdej- 
ších Chabirův  uchoval  se  v  moci  nepochybTié 
toliko  kmen  Jebús,  jehož  hlavním  sídlem  byl 
Jerusalem.  V  Zajordání  pevné  se  usadili  kme- 
nové Moab  a  Ammon  a  ze  střední  Sýrie  tam 
pronikli  Amorští,  kteří  zabrali  Bášán  a  kraje 
při  ústí  jordánském.  V  pevných  městech  přeď- 
jordánských  drželi  se  původní  kanaanšti  oby- 
vatelé, hojnými   knížaty  spravovaní,   a  mezi 
nimi,   hlavně  v   horách  severovýchodních  a 
na  planinách  kol  Hebróna,  zdržovali   se  po- 
tomci těch  l-tů,  kteří  v  Palestině  zůstali.  Mojžíš 
pokoušel  se  poprvé  proniknouti  do  Palestiny 
z  jihu,  kdež  asi  tou  dobou  z  původních  palestin- 
ských l-tův  a  z  různých  menších  kmenů,  jako 
Jerachm'el,  vznikl  mocný  kmen  Juda.  Ježto 
však  překážkou  byli  i  Jebúsité  i  hojná  kanaan- 
ská  města  na  pozdějším  rozhraní  efraimsko- 
júdském,  jakož  i  zbývající  ještě  državy  egypt- 
ské, odhodlal   se  k  útoku  na  amorsícé  státy 
v  Zajordání,  jichž  území,  hlavně  k  chovu  do- 
bytka  příhodná,    zabrali    kmenové   Re*úben. 
Gada  Makir.  Mojžíšův  nástupce  Jóšua,  přešcd 
Jordán  opodál  ústí  jeho,  udeřil  na  roztříště- 
né kanaanské  živly  ve  středním  Předjordání 
a  šťastnými   boji  opanoval  efraimské   vyso- 
činy až  po  kraj  nížiny  jizreelské.   Jará  sila 
l-tů  pobytem  v  poušti  otužilých  osvědčovala 
se  zvláště  v  hornatých  končinách,  kdež  Ka- 
naanitům  neprospívaly  ani   iízda  ani  zbrojné 
vozy  jejich.  Znenáhla  rozsaaili  se  I.  ve  všech 
hornatých   částech    předjordánských   a   záhy 
počali  se  děliti  ve  kmeny,  jejichž  eponymove 
pokládáni  za  syny  Jakobovy.  Nejmohutnějším 
kmenem  byli  J  osefité  uprostřed  Předjordání 
kol  kmenové  své  svatyně  Šila,  národní  po- 
svátnost  (»archu  úmluvy*)  v  sobě  uschováva- 
I  jící.  Josenté  rozstoupili  se  ve  kmeny  Efraira, 
Mcnaše  a  Benjamin  a  vykonávali  jistou  míru 
nadpráví  i  nad  kmeny  Zebulunem,  Nafthali 
a  Isašar,  obývajícími  v  hornatých  končinách 
mezi  Tyrským  přímořím  a  prameny  jordán- 
skými.  Kmen  Ašer  upadl  v  dočasnou  závis- 
lost na  Tyru.  V  sousedství  kmene  Juda,  jenž 
zůstal  stále  v  sídlech  jihopalestinských,  usadil 
se  na  severozápadě  kmen  Dán,  na  jihu  kmen 
Sim'on.    Tato  rozptýlenost  byla  l-tům  znač- 
nou závadou.   V  Předjordání  toliko  Josefité 
a  kmen  Juda  nabyli  znamenitějšího  významu, 
Josefité   však    svatyní   Silo,   která  jmína   za 
nejpřednější    obětiště   národní,   domáhali   se 
prvenství  v  národě.    Kromě  této  svatyně  a 
víry  v  Jahve  nebylo  jiné  ústřední  auktority 
a  proto  v  boii  s  Kanaanskými  pokračováno 
bez  značnějšího  úspěchu;  ano  v  některých 
stranách  zřejmý  byly  stopy  přátelského  spolu- 
žití obou  národů,  kteréž  nezůstaly  bez  účinku 
v  náboženské  názory  l-tů.    Ba  I.  osvojili  si 
tou  dobou  i  jazyk  Kanaanitů,  kmenově  ovšem 


Isráélité. 


819 


blízce  spřízněných.  Doba  tudíž  úmrtím  Jóšuo- 
vým  zahájená  jest  dobou  nehotových  pomérův 
a  volného  vývoje,  nedbajícího  řádů  Mojžíšo- 
vých, jež  předpokládaly  výlučné  držení  vší 
Palestiny  skrze  I -ty,  a  tudíž  příhodného  pro 
vynikající  působeni  jednotlivců.  Potřeba  pevné 
organisace  doléhala  však  více  a  více  příčinou 
opětujících  se  vpádů  kočovnických  kmenů 
z  pouště  Syrské  i  Sínajské,  Ammonských, 
Midjanitův  a  Amaléků,  jimž  otevřená  sídla 
isráélských  rolníků  mnohem  více  byla  v  po- 
spasy vydána  než  hrazená  města  kanaanského 
obyvatelstva.  Sestupovali  se  tudíž  za  dob 
okamžité  tísné  kmenové  sousedští,  mnohdy 
i  ve  větších  rozměrech,  v  obranné  skupiny 
a  svěřovali  vedení  vynikajícím  mužům,  na- 
daným i  myslí  bohatýrskou  i  rozšafnou  po- 
vahou, kteří  zapudivše  útočníky  moc  svěře- 
nou až  do  smrti  podržovali  a  >soudci«  (řó- 
fetim)  se  zvali.  Výslovně  však  jest  vytknouti, 
že  >soudcové«  nftcinili  nikdy  řady  nepřetržité, 
aniž  spravovali  osudy  celého  národa.  Přes 
to  trvaly  i  dále  spory  mezi  kmeny,  z  nichž 
nejznámější  jest  krvavý  boj  okolních  kmenů 
íi  Benjaminity,  a  smělí  mužové,  jako  lair, 
drobili  sílu  národní  výboj nými  podniky  vlast- 
ními. Z  neurovnaných  takto  poměrů  vysvě- 
tlují se  mnohé  ztráty,  jichž  I.  v  různých  stra- 
nách doznali,  zvláště  tehdy,  když  Pélištové 
zmocnili  se  jihozápadního  pětiměstí.  Zásluhu, 
že  vědpmí  národního  a  náboženského  spole- 
čenství neutuchlo,  mají  věštci,  zásadám  Moj- 
žíšovým oddaní  a  důvěrou  v  budoucnost  ná- 
roda naplnění,  kteří  lidu  rady  udíleli  a  ve 
víře  v  Jahve  jej  utvrzovali,  při  různých  obě- 
ti štích  sídla  majíce. 

Slabost  l-tů  dodala  odvahy  městům  ka- 
naanským.  Různé  zprávy  dosvědčují,  že  Ka- 
naanité  hleděli  nabyti  půdy  ztracené.  Zřejmě 
jmenuje  se  chasorský  král  Si  sera,  jenž,  spojiv 
se  s  kanaanskými  knížaty  nížiny  jizreclské, 
2le  sužoval  severní  kmeny  isráélské.  Proti 
němu  způsobila  nadšená  věštkyně  Debórá 
íípolek  severních  kmenů  s  Josefity,  u  Tha*- 
nacha  Sisera  poražen  a  na  útěku  zahuben. 
Spolkem  kmene  Menaše  se  severními  kmeny, 
jehož  vůdcem  byl  Jerubba'l  nebo  Giďon, 
odražen  divý  útOK  Midjanských,  načež  vítězný 
Giďon  způsobem  v  pravdě  královským  spra- 
voval Josefity  a  severní  kmeny  až  do  smrti. 
Když  však  syn  jeho  Abímélech  dal  se  ve 
spolku  s  Kanaanity  Sichemskými  za  krále 
provolati,  zavražděn.  Giďonovcem  Tholou 
toto  >království  manassejské«  zaniklo  a  to 
právě  asi  v  době,  kde  Pélištové  vší  silou 
počali  se  vrhati  na  kmeny  jihozápadní.  Nej- 
prve podlehl  útokům  jejich  kmen  Dán,  jenž 
přinucen  uchýliti  se  na  sever  a  zaujati  nová 
sídla  v  sidonském  dříve  Laiši,  současně  pak 
Ammonští  obnovili  vpády  své  do  Zajordání. 
Útok  Ammonských  zdržel  na  čas  nrdinný 
Jifthá  (Jefte),  za  to  však  Pélištové  s  velikým 
úspěchem  napadali  kraje  júdské  a  efraimské, 
čelíce  proti  nížině  jízreelské.  Efraimité  hle- 
děli síly  své  soustřediti  v  rukou  velekněze 
Eli  v  Šíle,  potomka  Ithamara,  mladšího  syna 
bratra   Mojiiiova  Aharóna.    Eli   po    dlouhá 


léta  byl  i  politickým  náčelníkem  josefitských 
kmenu,  ale  vláda  jeho  nezůstavila  pamět  pří- 
znivou. U  Afeka  západně  Jerusalema  zvítězili 
Pélištové  nad  Josefity  a  ukořistili  i  archu 
úmluvy,  čímž  nabyli  svrchovanosti  ve  všem 
jižním  Předjordáni.  Tehdy  zanikla  neznámým 
způsobem  i  obětnice  v  Šilo,  potomci  pak 
Elíovi  přenesli  důstojenství  velekněžské  ku 
svatyni  v  Nobu. 

Po  delší  dobu  snášeli  I.  tvrdé  panství  Pé- 
lištův,  až  v  osobě  věštce  Šemuela  z  Rámy 
vyvstal  muž  způsobilý  ku  sjednocení  všech 
sil  národních  k  úspěšné  obraně.  Nadán  jsa 
vzácnými  dary  ducha  a  věrností  k  zásadám 
Mojžíšovým,  zjednal  si  Šemuel  v  národě  vý- 
znam ze  všech  soudců  nejdůležitější  a  vštípil 
svým  soukmenovcům  přesvědčení,  že,  jsouce 
národem  Jahvovým,  lišiti  se  mají  zřejmě  od 
polytheistických  svých  sousedů.  Při  tom  dbal 
i  lepší  organisace  vojenské  a  dovedl  vítězný 
pochod  Pélištů  zadržeti,  anobrŽ  některé  okresy 
benjaminské  i  vysvoboditi  z  rukou  jejich. 
Historický  význam  Šemuelův  projevuje  se 
sloučením  rozptýlených  sil  v  jeden  národ  se 
živě  probuzeným  vědomím  společného  pů- 
vodu i  náboženství.  Když  však  sestaral  a  úřad 
odevzdal  dvěma  synům  sobě  nerovným,  na- 
padeni byli  I.  ze  tří  stran,  Ammonskými,  Pé- 
lišty  a  Amaléky.  Tu  seznali  i  Šemuel  i  lid, 
Že  třeba  národu  pevné  formy  státní,  načež 
na  sjezdu  v  Mispě  zvolen  Benjaminita  Saul 
za  krále  (+  1030  př.  Kr.).  Než  zvolna  toliko 
dočinil  se  Saul  uznání  nového  důstojenství. 
Osobní  vlastnosti  jeho,  udatnost  a  patriar- 
chálný  mrav  hojnou  měrou  k  tomu  přispí- 
valy, neméně  i  stálé  nebezpečenství  se  strany 
sousedů,  jemuž  čelil  Saul  hrdinsky  a  nikoli 
bez  úspěchu.  Vítězstvím  nad  Ammonskými 
získáno  veškero  Zajordání,  Amalékové  pak 
utrpěli  porážku  téměř  zničující,  takže  veškeří 
I.  kromě  kmenů  Pélištům  poddaných  súčast- 
nili  se  shromáždění  Saulem  z  moci  královské 
do  Gilgala  svolaného.  Benjaminská  Gib*á 
stala  se  sídlem  královským,  odkudž  Saul  se 
strojil  k  rozhodnému  boji  s  Pélišty,  podpo- 
rován jsa  hrdinným  synem  Jónátánem.  Vítě- 
zící již  Pélištové  v  okolí  Gib*y  poraženi  a 
veškera  jižní  čásť  země  kromě  západních 
okresů  púdských  z  rukou  jejich  vytržena.  Saul 
jal  se  vítězně  válčiti  i  se  sousedy  jižními  i  vý- 
chodními, Moabem,  Edomem  a  Sobou  (na 
vysočině  hauránské),  avšak  vítězný  postup 
jeho  zadržán  osudným  sporem  se  sbory  kněž- 
skými a  se  stařičkým  Šemuelem.  Příčina  není 
známa,  následkem  jejím  však  jest  vzpoura 
Davida  Júdského  a  druhá  válka  s  Pélišty. 
Nedůvěřivý  Saul  přispěl  sám  ku  vzpouře 
Davida,  v  lidu  judskem  oblíbeného,  stíhaje 
ho  i  oddané  jemu  kněžstvo  v  Nob,  až  David 
u  Pélištů  hledal  útočiště.  Pomocí  Pélištů  zřídil 
si  David  v  jižních  krajích  íúdských  panství 
téměř  nezávislé,  jehož  sídlem  byl  hraniční 
Siklag,  Pélištové  pak,  těžíce  ze  sporŮv  isráél- 
ských, vtrhli  mocné  aŽ  na  pokrají  nížiny  jíz- 
reelské, kdež  Saul,  poražen  byv  na  hoře 
Gilboi  a  ztrativ  Jonátána  sama  třetího  ze 
synů  svých,  sám  mečem  se  zahubil  (+  1010 


820 


Isráélité. 


př.  Kr.)  Zdálo  se,  ie  I.  upadli  vesměs  v  moc 
vítězů,  nebo  David  dal  se  v  Hebrónu  pro- 
volati za  krále  júdského,  kdežto  jediný  i>o- 
zůstalý  Saulův  svn  I$ba*l,  podporován  jsa 
hrdinným  vojevůdcem  Abnérem,  z  Má- 
chán a  im  spravoval  pouhé  Zajordání.  Než 
Abnér  získsa  čas  úniluvou  s  Pélišty  a  po 
krátké  době  zahájil  proti  nim  úspěšný  boj 
v  Efraimu.  Tím  znepokojen  jsa  David,  jal  se 
rovněž  moc  svou  na  sever  ao  Efraima  šířiti 
a  tak  ocitl  se  v  boji  se  stoupenci  rodu  Sau- 
lova. Ve  veliké  bitvě  u  Gib'ona  zvítězil 
Davidův  vojevůdce  Joab  nad  Abnérem,  načež 
tento  přešel  k  Davidovi  a  uznal  jej  za  krále 
všeho  národa.  Nedlouho  potom  úkladně  za- 
hynuli i  Abnér  rukou  Joabovou  a  Išba*l  zradou 
svých  důstojníků.  Ježto  z  rodu  Saulova  zbýval 
toliko  Jónátánův  syn  Meriba'l,  došel  David 
doznání  obecného  i  počal  se  zváti  králem 
isráélským. 

Počátek  panství  Davidova  udal  se  za  okol- 
ností velmi  příznivých,  ježto  obě  velmoci, 
které  svrchovaností  nad  Sýrií  domáhaly  se 
politické  přednosti  v  tehdejším  světě,  Egypt 
1  Assyrie,  tou  právě  dobou  dočasně  poklesly. 
Proto  mohl  pomýšleti  David  na  zbudování 
samostatného  státu  isráélského,  jemuž  by  pod- 
robeni byU  i  okolní  národové.  Zmocniv  se 
náhlým  přepadem  pevného  Jerusalema  Tebú- 
sitův,  učmil  jej  sídlem  svým  a  zjednal  národu 
politicky  sjednocenému  pevný  přirozený  střed, 
obestřený  významem  odvěké  posvátnosti  a 
položený  na  rozhraní  obou  předních  kmenů, 
Judy  i  Joseíitů.  Spolu  učiněn  Jerusalem  i  stře- 
dem bohoslužby  státem  upravené  a  veleknězi 
králem  ustanovenému  podřízené,  do  něhož 

Eřcncsena  téŽ  archa  úmluvy.  Z  pevného  to- 
oto  středu  a  opíraje  se  o  svazky  přátelské 
se  sousedními  panovníky,  s  Hirámem  I.  tyr- 
ským  a  Nachašcm  ammonským,  později  i  s  fa- 
raónem egyptským,  zdvihl  David  boj  s  Pélišty, 
jež  porazil  bitvami  u  Ba*l  Perásím  a  mezi  Geze- 
rem  a  Gib*onem  a  tím  panství  jejich  nad  l-ty 
konec  učinil;  ba  mnozí  Pélištové  se  jménem 
Kréthi  a  Pléthi  vstoupili  za  krátko  i  do  osobní 
stráže  královské.  Vítězství  nad  Pélišty  vzbudilo 
obavy  Moabských  a  Edomských,  ale  branný 
pokus  jejich  bezohlednou  přísností  Davidovou 
povalen,  oni  pak  k  poddanství  přinuceni; 
edomský  královský  rod  vyhuben.  Toho  zalekl 
se  ammonský  král  Chanun,  syn  NachaŠův, 
i  spokojil  se  s  árámskými  sousedy  kol  vyso- 
činy hauránské  osedlými  proti  Davidovi.  Než 
isráélští  vojevůdcové  Joab  a  Abišai  porazili 
spolčence  a  strojili  se  obléhat  Rabbat  Ammon, 
čímž  k  boji  vyzván  byl  mocný  král  Soby  Ha- 
dadeser,  jehož  panství  šířilo  se  až  do  severo- 
západní Mesopotamie.  Takto  vznikl  boj  o  pan- 
ství nad  veškerou  Sýrií,  ale  v  rozhodném 
boji  u  Chelama  utrpěl  Hadadeser  porážku, 
země  jeho  isráélským  vojskem  opanována  a 
Damašek  i  árámské  státy  středosyrské  v  po- 
platnost uvedeny.  I  hittitský  král  Thoi  v  Ha- 
máthu  stal  se  Davidovým  spolčencem.  Pod- 
manění Ammonitů  bylo  přímým  následkem 
vítězství.  Tak  založil  David  isráélskou  vele- 
říši,   která   zabírala  veškeru  jižní  i  střední 


Sýrii  a  zůstala  potomstvu  ideálem  slávy  ná- 
rodní Než  David  dal  říši  této  i  pevnou  správu, 
ovšem  zachovávaje  vždy  rozdíl  mezi  vládnou- 
cími l-ty  a  kraji  podrobenými,  na  něž  uvalena 
těžká  poplatnost.  Veleříše  Davidova  [>ospolu 
udržována  velikou  mod  vojenskou,  již  král 
zařídil;  než  neobvyklé  povinnosti  vzbudily 
v  lidu  nespokojenost,  vzmáhající  se  více,  kd3rí 
projevovady  se  různým  zptisobem,  zejména 
pak  neobvyklým  přepvchem,  i  despotické 
snahy  Davidovy.  Z  toho  vznikaly  vzpoury, 
s  počátku  ve  prospěch  rodu  Saulova,  později 
však  postavil  se  v  čelo  nespokojencův  i  cti- 
žádostivý králevic  Abša lom,  jenž  strhl  ksot>é 
nei větší  čásť  země,  ba  i  hlavní  město  Jeru- 
salem, odkudž  bylo  Davidovi  prchnouti.  Ale 
lehkomyslného  Abšaloma  porazil  Joab  v  lese 
E  í  r  a  i  m  u  (v  jiŽmm  okolí  máchanaimském),  na- 
čež Abšalom  na  útěku  zah3rnul.  Říše  Davidova 
obnovena  a  utvrzena  odstraněním  protivníků, 
zejména  rodu  Saulova  a  jeho  stoupencův. 
Spojil-li  Saul  l-ty  politicky,  náleží  Davidovi 
zásluha,  že  dal  náxodu  v  Jerusalemě  přepevné 
hlavní  město  a  spolu  i  obětní  střed,  jímž 
znenáhla  dávná  obětiště  měla  býti  v  pozadí 
zatlačena.  Toliko  v  rodině  své  nebyl  David 
šťasten,  ježto  mezi  četnými  jeho  syny  vznikly 
spory  o  nástupnictví.  Stárnoucí  již  E^vid  ko- 
nečně po  libosti  choti  své  BathŠcby  prohlásil 
za  nástupce  syna  Salomona,  jehož  pod- 
porovali mužové  znamenití,  jako  prorok  Na- 
than, velekněz  Sadok  a  náčelník  osobní  stráže 
Benajá.  Naproti  tomu  velekněz  Ebjathar 
z  potomstva  Elíova  a  Joab  přidržovali  se 
králevice  A  d  o  n  j  e,  oblíbence  převážné  většiny 
národa. 

Jakmile  David  zemřel  (973  př.  Kr.),  byli 
na  rozkaz  Salomonův  odstraněni  Adonjá  i  Joab, 
Ebjathar  pak  vypověděn  z  Jerusalema,  načež 
velekněžský  úřad  zůstaven  trvale  Sadokovi 
a  jeho  potomstvu.  Tyto  události  nezůstaly 
bez  ozvěny  u  národů  podrobených  a  zvláště 
mezi  zbytky  Kanaanitů.  Salomon  hledal  po- 
moci ve  spolku  s  egyptským  faraónem  Piseb- 
chanenem  n.  a  s  Hiramem  tyrským.  Piseb- 
chanen  poslal  Salomonovi  dceru  v  manželství 
a  vyvrátil  malé  kanaanské  království  Gezer 
v  jihozáp.  části  země,  jež  dal  dceři  věnem. 
Za  neznámých  okolností  podrobeny  zbytky 
kanaanské,  zejména  Megiddo,  čími  jednak 
dovršeno  scelení  isráélského  národa,  jednak 
i  válečná  moc  Salomonova  rozmnožena  jízdou 
a  vozy  zbrojnými.  Ale  nad  okolními  národy 
nebylo  lze  Salomonovi  uchovati  svrchova- 
nosti. V  západním  Edomu  zmocnil  se  panství 
poslední  potomek  vyhubeného  rodu  králov- 
ského Hadad,  který  po  delší  čas  byl  žil 
v  Egyptě,  ve  střední  pak  Sýrii  zřídil  si  smělý 
námezdník  Reson  samostatné  panství  v  Da- 
mašku. Přestávala  tudíž  odtud  na  severu  říše 
isráélská  na  vřídlech  jordánských.  Než  i  zúžená 
říše  zkvétala,  neboť  Salomon  byl  muž  pod- 
nikavý, který  ve  spolku  s  Hirámem  provo- 
zoval po  moři  obcnod  do  východní  Arábie  a 
Elámu  (=  Oíir)  a  tím  nabyl  takového  bohat- 
ství, že  mohl  podnikati  nákladné  stavby, 
hlavně  v  Jerusalemě,  fiylo  to  ovšem  jen  tím 


Isráélité. 


821 


umožněno,  že  Salomon  obeznámil  nevzdělaný 
dosud  a  v  prostých  formách  života  rolnického 
si  libující  isráélsk^  národ  se  vzdělaností  sou- 
sedů, zejména  Foiničanův  a  Egypfanů.  Hrad 
královský  v  Jerusalemě,  slavný  chrám,  jehož 
veleknězem  stal  se  Sadok,  a  mnohé  jiné  stavby 
zjednaly  Salomonu  pověst  slavnou.  Také  za- 
vedena spořádaná  správa,  založením  pak 
chrámu  položeny  základy  k  dalšímu  vývoji 
náboženské  idee  Mojžíšovy.  Ale  nákladné 
stavbjr  a  skvěly  dvůr  vyčerpaly  záhy  i  krom- 
obyčejné  důcnody  královy,  načež  Salomon 
přinucen  ukládati  těžké  aaně.  Hnutí  proti 
tomu  vzniklé  v  krajinách  Josefitských,  jehož 
vůdcem  byl  Jero'bam,  bylo  sice  na  čas  po- 
tlačeno a  Jerob*am  přinucen  k  útěku  do 
Egypta,  kd^  právě  tehdy  Šešonkem  I.  na- 
stoupila nová,  XXII.  dynastie;  když  však 
+.930  př.  Kr.  Salomon  zemřel  a  Rehab'am 
u  vládu  se  uvázal,  propuklo  mocně  hnutí 
v  národě.  Desatero  severních  kmenů,  kteří, 
pokládajíce  se  za  repraesentanty  všeho^  ná- 
roda, zváti  se  odtud  počali  l-ty  proti  panují- 
címu kmeni  Júdě,  žádali,  aby  král  břemen 
ulevil,  když  pak  dostalo  se  jim  odpovědi  pří- 
kré, odtrhli  se  a  zvolili  králem  Jerob*ama. 
Rehab*amovi  toliko  zůstali  věrni  kmen  Juda, 
Šim'on  a  některé  okresy  benjaminské. 

III.  Dějinv  l-tův  až  po  konec  říše 
isráélske.  Odtržením  se  severních  kmenů 
rozdělen  národ  isráélský  ve  dva  státy,  od 
sebe  různé  a  dlouho  nepřátelsky  spolu  zá- 
vodící. Dědicem  ideí  Davidových  zůstal  jižní 
stát,  zvaný  říší  Júdskou,  jenž  podržel  i  svr- 
chovanost nad  vých.  Edomem.  Byl  sice  státem 
menším,  ale  pevně  utuženým,  jednak  dynastií 
Davidovou,  která  udržela  se  v  panství  po 
350  let,  a  auktoritou  velekněžského  rodu 
Sadokova,  jednak  i  mohutným  a  přepevnýna 
hlavním  městem,  jehož  chrám  i  za  mezemi 
říše  Júdské  byl  pokládán  za  přední  svatyni 
národní.  Ve  shodě  s  poměry  vytčenými  počal 
vyvinovati  se  v  Jerusalemě  mocný  stav  kněž- 
ský, jenž  byl  nemalou  podporou  vlády  Davi- 
dovců.  Také  hospodářsky  říše  Júdská  prospí- 
vala, ježto  byl  Jerusalem  důležitou  stanicí  na 
cestě  od  Rudého  moře  do  přístavů  foini- 
ckÝch.  Severní  říše,  která  v  Júdě  Efraimem 
zvána  byla,  sama  pak  si  jméno  říše  Išráél- 
ské  přikládala,  domáhajíc  se  zastupování 
zájmů  všeho  národa,  byla  mnohem  rozsáhlejší 
a  podržela  z  výbojů  Davidových  po  delší  ještě 
čas  svrchovanost  nad  Moabem  i  Ammonem, 
neměla  však  potřebné  pevnosti  vnitřní.  Je- 
rob'am  dosáhl  panství  odbojem  proti  samo- 
vládným  ustanovením  Davidovým  i  Salomo- 
novým i  byl  přinucen  z  příčiny  té  obnovo- 
vati starší  volné  řády  náboženské  i  státní, 
zejména  volbu  králů,  která  odtud  byla  přední 
překážkou  zdárného  rozvoje  státního,  ježto 
záhy  za  nedostatku  činitele  veškeren  národ 
právně  zastupujícího  volba  králů  stala  se  vý- 
hradným právem  vojska.  Z  politických  ohledův, 
abv  lid  netíhl  k  Jerusalemu  a  jeho  chrámu, 
zřfdil  Jerob^am  královské  svatyně  v  Béthélu 
á^Dánu,  čímž  rozvolněna  náboženská  jednota 
Davidem  a  Salomonem  způsobená.  Ano  proti 


arše  úmluvy  a  bohoctě  nezobrazitelného  Jahve 
v  Jerusalemě  obnovil  Jerob*am  i  dávné  patri- 
archálně oběti  Jahvovi  ve  způsobe  zlatého 
býka.  Říši  isráélske  nad  to  nedostávalo  se 
s  počátku  ani  stálého  středu  ani  skvělého 
dvora  královského.  Přímým  následkem  roz- 
tržení říše  byl  však  houževnatý  zápas  mezi 
oběma  částmi,  který  trval  déle  než  50  let  a 
oba  státy  povážlivou  měrou  oslaboval,  v  té 
právě  době,  když  árámští  králové  v  Damašku 
pokoušeli  se  o  spojení  vší  střední  i  jižní  Sýrie 
v  rukou  svých.  Jerob*am  proti  Rehab*amovi 
povolal  na  pomoc  faraóna  Šešonka  I.,  jenž 
vpadl  do  říše  Júdské,  zloupil  Jerusalem  i  chrám, 
avšak  neušetífil  ani  jihozápadních  končin  isráél- 
ských  (Maspero,  La  liste  de  Sheshonq  á  Kar- 
nak,  Londýn,  1890).  Ve  válce  s  říší  Isráélskou 
pokračoval  i  Rehab*amův  nástupce  Abiam 
a  syn  jeho  As  a.  Když  však  syn  Jerob'amův 
Nádab  utrpěl  od  Asy  porážku,  která  získala 
říši  Júdské  některé  okresy  benjaminské,  a 
náhradu  hledal  v  pélištské  pevnosti  Gíbbe- 
th o  nu,  již  oblehl,  propukla  vzpoura  vojska. 
Nádab  a  veškeren  rod  Jerob*amův  povražděn, 
vůdce  pak  vzpoury  Ba*ša  z  kmene  Isašcha- 
rova  za  krále  provolán. 

Pád  rodu  Terob*amova  pokládán  za  trest 
boží  a  horliví  proroci  vyvstali  na  všech  stra- 
nách, lidu  dovozujíce,  že  jediným  bohulibým 
obětištěm  jest  chrám  jerusalemský,  ba  iúdský 
král  Asa  jsu  se  v  Jerusalemě  rušiti  cizí  boho- 
cty,  neušetřiv  při  tom  ani  báby  své  Ma*ky. 
Tím  moc  júdská  sesílena  a  na  isráélske  straně 
dočinila  se  nejen  klidu,  nýbrž  i  některých 
přímých  úspěchů.  Po  desíti  létech  obnovil 
však  sám  Ba*ša  bo),  načež  Asa  povolal  na 
pomoc  Benhadada  I.,  krále  města  Damašku. 
S  dvou  stran,  z  Tudy  a  ze  severu,  napadena 
říše  Isráélská.  Uprostřed  boje  zemřel  Ba'ša, 
ale  proti  synu  a  nástupci  jeho  Elovi  vznikla 
vzpoura.  Ela  zavražděn  a  původce  vzpoury 
Šimri  za  krále  provolán.  Tu  však  odepřelo 
poslušenství  voisko  obléhající  město  Gíbbe- 
thon  a  prohlásilo  vojevůdce  Omri  za  krále. 
Šimrí  spálil  se  s  palácem  svým,  když  pak 
i  nový  soupeř  Thibni  po  čtyřech  létech  ze- 
mřel, uznán  Omri  všeobecně.  Jeho  vláda  zna- 
mená vojenské  království  v  Isráélske  říši, 
blížící  se  ve  zvycích  i  způsobech  sousedům; 
odtud  tuhý  odpor  proroků  proti  Omrovi  i  jeho 
rodu.  Ale  jednáni  Omrovo  odůvodněno  jest 
událostmi,  ježto  obě  říše  isráélske  vážně  byly 
ohroženy  jednak  převahou  Damašku  a  jednak, 
a  to  měrou  mnohem  povážlivější,  moci  assyr- 
skou.  Jestiť  Omri  prvý  král  isráélský,  jehoŽ 
jméno  čte  se  na  památkách  assyrských,  a  dle 
jeho  jména  (Bít  Chumri)  zvána  důsledně  v  As- 
syrii  nadále  říše  Isráélská.  Proto  Omri  hledal 
přátelských  styků  s  říší  Júdskou,  kdež  po 
Asovi  nastoupil  rozšafný  Josafat,  založil 
nové  hlavní  město  Šomron  nebo  Samarii, 
pevností  s  Jerusalemem  závodící,  přinutil  mo- 
abského  krále  Kemošmeleka,  jenž  se  ze  zá- 
vislosti chtěl  vytrhnouti,  k  tužšímu  poddan- 
ství a  ujednal  spolek  s  tyrským  králeni  Itto- 
baMem,  jehož  dcera  I  zebe  I  stala  sé  choti 
nástupce  trůnu  A  chabá.   Toliko  proti  Da- 


822 


Isráélité. 


maiku  hlt;<}čl  úmluvami  zbýti  se  nebezpečen- 
ství; proto  postoupil  Benhadadu  některá  mě- 
sta zájordánská,  zejména  Rámu,  a  svolil  ku 
založení  árámské  čtvrti  v  Samarii.  Touto  po- 
litikou říSe  Isráélská  zachována;  horlivě  sice 
obracely  se  snahy  proroků  proti  králi,  ale 
zřejmé  úspěchy  Omrovy  nepřipustily  změny 
v  mysli  lidu.  Achab  veškero  úsilí  obrátil 
proti  Damašku;  proto  rozmnožoval  obranné 
prostředky  země  a  ujednal  přátelský  spolek 
s  Josafatem  júdským.  NeŽ  snahy  tyto  s  po- 
čátku potkávaly  se  s  nezdarem,  ba  říše  isrá- 
élská ztratila  i  nadvládu  nad  Ammonem  a 
Benhadad  II.  oblehl  již  i  Samarii.  Zpupnost 
Benhadadova  zachránila  Achaba,  načež  tento 
roku  následujícího  nad  Benhadadem  u  Afeka 
slavně  zvítězil  a  spolek  proti  assyrskému  králi 
Salmanassaru  III.  ujednal.  Po  boku  Benhadada 
a  jiných  knížat  syrských  i  Achab  r.  854  př. 
Kr.  u  Karkara  v  severní  Sýrii  nešťastné  bo- 
joval proti  králi  assyrskému.  Po  bitvě  napadl 
Benhadad  opět  území  isráélské,  jež  chránila 
spojená  vojska  isráélská  i  júdská;  tu  před 
Rámou  Achab  r.  853  nebo  852  př.  Kr.  smrtelně 
raněn. 

Překážkou  snah  Achabových  byly  rozjitřené 
poměry  náboženské.  Královna  Izebel  přivedla 
do  Samarie  způsoby  foinické,  čímž  prorocké 
kruhy,  jichž  mluvčím  byl  drsný  sice,  ale  ne- 
ohrožený Elia,  podníceny  k  tuhému  odporu. 
Záhy  staly  proti  sobě  královská  moc  a  pro- 
roci, některé  pak  činy  královy,  Izebelou  pod- 
nícené, jako  smrt  Nabotha  Jizreelského,  byly 
strašnou  zbraní  v  rukou  proroků  proti  ^bez- 
božnému* pokolení  královskému.  Izebel  hle- 
děla vystříci  se  bezohledným  pronásledováním 
prorokův,  ale  lid  stál  na  straně  jejich,  i  když 
hlásati  počali  potřebu  nové  dynastie.  Teprve 
po  smrti  Achabově,  jež  byla  za  pokutu  vraždy 
nad  Nabothem  spáchané  prohlašována,  nabý- 
valy prorocké  snahy  ohlasu,  ježto  Izebel  i  za 
synů  svých  mocně  se  vkládala  do  věcí  vlád- 
ních a  zasnoubivši  dceru  svou  Athalji  júd- 
skému  králevici  Toramu  i  v  Júdské  říši  roz- 
hodovala. Achabuv  syn  Achazj  á  vládl  maličko 
a  nešťastně,  neboť  moabský  král  Meša  opa- 
noval valnou  Čásť  území  kmene  Gad  a  vytrhl 
se  z  isráélského  nadpráví.  Bratr  a  nástupce 
jeho  Joram  dbal  upřímně  spolku  s  Júdou  a 
snažilse,  ač  marně,  usmířiti  stranu  prorockou; 
kořistě  z  výprav,  jež  assyrský  Salmanassar  III. 
r.  850  a  849  př.  Kr.  proti  Damašku  podnikal, 
vypravil  se  spolu  s  Josafatem  júdským  skrze 
Edom  proti  Moabu,  ale  Meša  mocný  útok 
tento  odrazil.  Když  nedlouho  potom  Josafat 
zemřel,  tu  syn  a  nástupce  jeho,  též  Joram 
se  zovoucí,  pokusil  se  o  obnovu  své  svrcho- 
vanosti v  Edomu,  ale  bez  úspěchu.  Tím  ztra- 
cen poslední  výboj  Davidův:  Tyto  nezdary 
byly  nepochybné  příčinou,  že  znova  vzpla- 
nuly války  syrské.  Benhadad  II.  opět  oblehl 
Samarii,  ale  vpád  assyrský  r.  846  př.  Kr.  do 
Damašku  uchránil  isráélské  hlavní  město  i  říši. 
Joram  isráélský  odvážil  se  tímto  úspěchem 
k  útoku  na  Rámu  ve  spolku  s  júdským  krá- 
lem Achazjou,  synem  a  nástupcem  Joramo- 
vým;  ale  vrah  a  nástupce  Benhadadův  Cha- 


zaél  porazil  před  Rámou  Isráélity,  při  čemř 
Joram  raněn.  Za  nepřítomnosti  jeho  vznikla 
vzpoura  a  vůdce  vojska  Jehu,  tajný  vyvolenec 
strany  prorocké,  prohlásil  se  za  spolupůsobení 
Eliova  žáka  Elisy  králem,  opanovav  Rámu. 
Nic  netušící  Joram  i  s  Achazjou  zavražděni 
a  veŠkeren  rod  Omrův  vyhuben.  Izebel  svr- 
žena s  oken  královského  paláce  v  Samarii  a 
s  ní  pobiti  i  knéží  božstev  foinických.  Toliko 
vdova  Achazjova  Athaljá  uchovala  se,  po- 
vraždivši všechny  mužské  členy  rodu  Davi- 
dova kromě  pacholete  Joaše,  jenž  potají 
vychováván  veleknězem  Jojadou.  Znamená 
tudíž  vláda  Jehu  (Jaua  nápisův  ass.)  reakci 
náboženskou  ve  prospěch  jahvismu  proroky 
hlásaného.  Ano  Jehu  byl  i  ochoten  obnoviti 
salomonskou  jednotu  kultu,  k  čemuž  ovšem 
bylo  třeba  podrobiti  si  říši  Júdskou,  ale  snaha 
tato  zmařena  byla  energickým  odporem  Atha- 
liiným.  Za  to  naproti  Damašku  byla  řiŠe  isrá- 
élská malomocná  a  )ehu  přinucen  hledati 
ochrany  krále  assyrského,  jemuž  zavázal  se 
poplatkem  (Černý  obelisk  Salmanassara  IIL). 
Za  syna  a  nástupce  jeho  Joachaza  sice  pod- 
lehla Athaljá  spiknutí  strany  kněžské  a  Joas 
na  trůn  nastolen,  než  spolek  s  říší  Isráélskou 
již  neobnoven  a  obě  říše  záhy  žily  opět  ve 
zjevném  nepřátelství.  Joachaz  po  mnohých 
porážkách  přinucen  ku  pokořujícímu  míru; 
také  Juda,  když  Chazaél,  vyvrátiv  pélištský 
Gath,  strojil  se  obléhati  Jerusalem,  vykoupiti 
si  musila  mír  poklady  chrámovými.  Rozhoř- 
čení z  toho  vzniklému  v  oběť  padl  Joaš,  na- 
čež ku  vládě  povolán  syn  jeho  A  mas  já.  Te- 
prve když  po  r.  806  př.  Kr.  assyrský  král 
Rammánnirár  III.  obnovil  útoky  proti  Da- 
mašku, nabyly  obě  říše  Isráélské  volnosti. 
Říše  severní  ovšem  přinucena  Assyrům  platiti 
poplatek,  k  němuž  zavázal  se  král  Joaš,  syn 
Joachazův.  Když  však  Joaš  chystal  se  z  móci 
Damašku  vytrhnouti  Zajordání,  počal  s  ním 
boj  Amasjá,  vítězstvím  nad  Edomity  zhrdlý; 
ale  Joaš  vzal  Jerusalem  a  strhl  značnou  čásť 
hradby,  Amasjá  pak  na  útěku  od  svých  za- 
vražděn. 

Uprostřed  vítězných  bojů  v  Zajordání  zemře  I 
Joaš,  načež  synem  jeho  Jerob*amem  II.  do- 
stalo se  říši  severní  panovníka  nejslavnějšího. 
Tab'elu,  králi  damašskému,  odňal  všechno 
Zajordání  a  obnovil  na  severu,  východu  i  jihu 
původní  hranici  říšskou.  Moab  zavázán  poplat- 
ností, v  říši  pak  zavládly  pořádek  a  bezpeč- 
nost. Ale  za  tohoto  panovníka  vyvstal  prvý 
spisující  prorok,  Amos  Thekojský,  a  zaíhájit 
bezohlednými  řečmi  osudný  rozpor  mezi  ná- 
rodní a  náboženskou  ideou,  jímž  zaviněna  ko- 
nečná zkáza  obou  říší  isráélských.  Jsouce  ne- 
spokojeni způsoby  a  mravy  vznešených  vrstev 
národních,  pokládali  proroci  za  nezbytný  dů- 
sledek dosavadních  poměrů  brzký  a  neod- 
vratný pád  politické  samostatnosti  isráélské. 
při  čemž  doufali,  že  říše  júdská  zkázy  bude 
uchráněna.  Podporou  byly  prorokům  poměry 
v  říši  isráélské,  kdež  po  dlouhém  panování 
Jerob'ama  II.  syn  a  nástupce  jeho  Ze  kar  já 
po  půl  létě  i  s  veškerým  rodem  královským 
zahuben.  Vrah  Sallum  byl  již  po  měsíci  svr- 


Isráélité. 


823 


žen,  načež  vojevůdce  Menachera  zmocnil  se 
vlády.  Chtčie  se  v  panství  udržeti  přes  od- 
por veliké  části  národa,  která  v  Egvptč  po- 
moci hledala,  podrobil  se  r.  738  př.  Kr.  Mena- 
chem  assyrskérau  králi  Tiglatpilesaru  III.,  aby 
však  veliký  poplatek  sehnal,  přinucen  ukládati 
téžké  dané.  Když  po  krátkém  panování  Me- 
nachem  zemřel,  zavraždil  syna  jeho  Pekahju 
vůdce  protiassyrské  strany  Pekah,  odepřel 
Assyrům  poplatek  a  spojil  se  s  králem  da- 
mašským  Resincm.  Ježto  judsky  král  Achaz  — 
po  Amasjovi  vládl  syn  jeho  Azarjá  neb  Uz- 
zia,  když  pak  tento  stižen  byl  malomocen- 
stvím, syn  jeho  Jotham,  otec  Achazův  —  ke 
spolku  protiassyrskému  přistoupiti  se  zdráhal 
doufaje,  že  pomocí  Assyrů  obnoví  politickou 
jednotu  národní,  vpadli  Pekah  a  Resin  do 
území  j lidského  a  oblehli  Jerusalem,  chtěj íce 
říši  Túdskou  mezi  sebou  rozděliti.  Achaz  při- 
volal k  pomoci  Assyry.  Když  pak  tito  blížili 
se,  způsobil  Hosea  v  říši  Isráélské  vzpouru. 
Pekah  zabit,  krajiny  Galii,  Nafthali  a  Zajor- 
dání od  říše  Isráélské  však  odtrženy,  k  As- 
syrii  připojeny  a  přednější  obyvatelé  do  Assy- 
rie  odvlečeni.  Nad  zbytkem  ustanovil  Tig[at- 
pilesar  III.  Hoseu  králem  poplatným.  Tím 
vášnivěji  bouřila  strana  protiassyrská  proti 
assyrské  převaze  přes  všechen  odpor  mužů 
prozíravých,  kteří  poznávali  krajní  již  nebez- 
pečenství, hrozící  po  pádu  Damašku  (r.  732 
př.  Kr.).  Mluvčím  těchto  kruhů  byl  nadšený 
prorok  Hosea,  spatřující  jedinou  možnost 
záchrany  ve  formě  theokratické,  upravené 
shodně  se  zákony  Jahvovými.  KdyŽ  r.  727 
př.  Kr.  nastoupil  Salmanassar  V.,  přidal  se 
i  král  Hosea  ke  straně  protiassyrské  a  ode- 
přel poplatek.  Salmanassar  vŠak  vpadl  rychle 
do  říše  jeho,  Hosea  se  vzdal  a  do  Assyrie 
odvlečen,  po  tříletém  pak  obléhání  vzal  r.  721 
př.  Kr.  nový  král  Sargon  Samarii  útokem. 
Království  Isráélské  odstraněno,  27.000  oby- 
vatel hlavního  města  do  Assyrie  odvlečeno 
a  když  r.  720  př.  Kr.  ve  spolku  s  Egyptem 
a  Ilubidem  Hamathským  obyvatelstvo  isráél. 
pokusilo  se  o  nový  odpor,  uvedeni  do  země 
hojní  osadníci  z  Babylónie,  Eláma  a  končin 
západoíránských. 

IV.  Říšejúdská.  Dědicem  národních  i  ná- 
boženských snah  isráclských  stala  se  nyní  říše 
Judska,  jejíž  záchrana  proti  mocným  králům 
assyrským  Sargonu  a  Sanheribovi  jest  záslu- 
hou největšího  proroka  isr.  Jesaie,  kazatele 
i  povzbuzovatele  horlivého  a  výtečného  stát- 
níka, který  byl  předním  rádcem  Achazova 
syna  a  nástupce  Čhizkie.  Ježto  Sargon  zplna 
zaměstnán  byl  na  jiných  stranách,  spokojil 
se  po  porážce  Egypťanů  u  Raíie  (r.  717  př. 
Kr.)  júdským  poplatkem,  Chizkiá  pak  mohl 
pomýšleti  na  opravy  správní,  vojenské  i  ná- 
boženské. Především  hleděl  zjednati  platnost 
přáním  kněžstva  jerusalemského  po  výlučné 
jednotě  bohoslužby  ve  chrámě  jcrusalemském, 
zrušiv  obětiště  na  výšinách,  masseby  i  koly 
Ašeřiny  a  odstraniv  z  chrámu  měděného  hada 
Nechustána,  pak  vyhledával  spolČenců  proti 
Assyrům,  proti  zřejmé  radě  Jesaiově,  ale  ve 
shodě  s  kruhy  kněžskými.  Pélištové  poraženi 


a  veškero  území  až  po  Gázu  jim  odňato,  síly 
pak  zbrojné  i  obranné  značnou  měrou  roz- 
množeny. Po  smrti  Sargonově  přistoupil  Chiz- 
kiá zřejmě  ku  protiassyrskému  spolku  Egypta, 
Arabův  a  států  jihosyrských,  spatřuje  vhod- 
nou příležitost  v  mocné  vládě  faraóna  Šabaka. 
Ale  Šabak  zemřel  r.  703  př.  Kr.  a  za  slabého 
nástupce  jeho  Sebichoa  sevřel  assyrský  král 
Sanherib  Tyros,  porazil  Egypťany  u  Elteke 
a  strojil  se  k  obléhání  Jerusalema  (701  př.  Kr.). 
Neočekávané  zprávy  z  Babylóna  zmařily  tento 
úmysl,  i  přestal  Sanherib  na  obnově  júdského 
poplatku.  Když  však  r.  691  př.  Kr.  ujal  se 
v  Egyptě  vlády  Tirhaka,  obnoven  v  jiŽ.  Sýrii 
spolek  protiassyrský,  k  němuž  i  Chizkiá  při- 
stoupil. Do  této  doby,  r.  691—685  př.  Kr., 
spadá  obléhání  Jerusalema  skrze  Sanheriba. 
Tehdy  Jesaia  dodával  odvahy  Chizkiovi,  pa- 
trně čerpaje  důvěru  do  blížící  se  egyptské 
moci;  než  náhlým  morem  přinucen,  Sanherib 
odtáhl  dříve  než  egyptská  pomoc  přišla.  Juda 
byla  zachráněna,  ale  země  tak  zpustošena  — 
Sanherib  chlubí  se,  Že  za  prvé  výpravy  od- 
vlekl z  Judy  do  zajetí  200.000  lidí  —  že  žádný 
král  júdský  již  neodvážil  se  Assyrii  čeliti. 
I  dřevní  poplatnost  zůstala  v  platnosti.  Tím 
nabyly  mocné  podpory  snahy  prorocké,  ježto 
lid  do  dalších  pokusů  odporu  neměl  důvěry 
a  předpovědi  proroků  v  hlavních  částech  udá- 
lostmi byly  splněny. 

Chizkiá  zůstavil  vládu  12letému  synu  Mc- 
naše,  za  jehož  dlouhého  panování  stal  se  po- 
kus reakce  proti  opravám  náboženským  a  sice 
chtěl  Menaše  ve  svém  království  zavésti  způ- 
soby bohocty  assyrské.  Znova  ožily  oltáře 
na  výšinách,  vzýváni  Baal  i  Astarta,  ba  i  ve 
chrámu  jerusalemském  vzdávány  oběti  bohu 
slunce  Samši  a  vztyčen  kůl  Ašeřin.  Ctitelé 
Jahvovi  krutě  pronásledováni  a  původní  se- 
mitský sabaeism  bohocty  »všech  zástupů  ne- 
beských«  (slunce,  měsíce  a  hvězd)  Šířil  se  po 
vší  zemi.  Viděti  z  toho,  že  Menaše  byl  assyr- 
ským velkokrálům,  Assarhaddonua  Assurbani- 
palu,  věrně  oddán,  i  vyskytuje  se  častěji  v  se- 
znamu vládců  poplatných.  Po  stránce  hmotné 
ovšem  země  prospívala,  válek  po  dlouhá  léta 
jsouc  ušetřena.  Také  někdejší  Isráélská  říše, 
jsouc  novými  osadníky  zalidněna,  vzkvétala 
znova  a  ku  prosbám  domácího  i  přistěhova- 
lého obyvatelstva  svolil  Assurbanipal  k  ob- 
nově někdejší  svatyně  a  bohocty  v  Béthélu; 
ovšem  jahvism  severních  krajin  isráélských 
neosvojil  si  novot  v  Júdé  zaváděných  a  se- 
trval na  původních  zásadách,  z  čehož  vyvinulo 
se  později  zvláštní  náboženské  společenství 
Samar itů  (v.  t.).  Syn  a  nástupce  Menašův 
Amon  pokračoval  ve  šlépějích  otcových,  za- 
vražděn však  po  dvouletém  kralování,  načež 
ujal  se  vlády  syn  jeho  Jošiá  a  sice  za  zřej- 
mého úpadku  moci  assyrské.  Proto  Jošiá 
r.  623  př.  Kr.  v  platnost  uvedl  nový  zákon- 
ník  »knihu  zákonůc  nebo  Deuteronomium, 
o  němž  tvrdil  velekněz  Chilkiá,  že  nalezl  jej 
ve  chrámě.  Zákonníkem  tím  nařízena  výlučná 
bohocta  ve  chrámě  jerusalemském  a  zaká- 
zána i  zkažena  všechna  ještě  zbývající  dávná 
I  obětiště,  jichž  kněží  pode  jménem  Levitů 


824 


Isráélité. 


povoláni  k  niiiím  bohoslužebn^^m  úkonům 
v  chrámu  jerusalemském.  Vpád  Skythů,  kteří 
tehdy  smt  Judu  pronikli  aŽ  po  egyptské 
hranice,  a  bouřlivé  události  s  ním  spojené 
nezůstaly  bez  účinků  v  mysl  lidu  isráélského, 
kterýž  bez  odporu  slíbil  poslušenství  novému 
zákonníku.  Moc  Tošiova  tím  značně  se  po- 
vznesla a  král  monl  za  zřejmé  slabosti  Assyrie 
pomýšleti  na  obnovu  politické  jednoty  v  ná- 
rodě. Skutečně  opanoval  Efraim,  kdež  krva- 
vým způsobem  odstranil  bohoctu  v  Béthélu, 
a  nepochybně  i  některé  části  galílské  a  zájor- 
dánské.  Když  však  říše  Assvrská  zoufale  bo- 
jovala o  bytnost  svou  s  Médy  a  Babyloňany, 
usiloval  o  vládu  v  Sýrii  farao  Necho  IL  a 
vtrhl  vojensky  do  Palestiny.  U  Me^dda  ztratil 
r.  608  př.  Kr.  Jošiá  bitvu  i  život.  Vojsko  sice 
provolalo  mladšího  syna  jeho  Jehoachaza, 
tento  však  Nechem  svržen  a  poplatným  krá- 
lem júdským  ustanoven  starší  syn  JoŠiův  Eli- 
akim  nebo  Jehojakim.  Závislost  na  Egyptě 
trvala  však  toliko  po  tři  léta,  nebo  již  r.  605 
babylónský  králevic  a  maličko  později  král 
Nebukadnesar  II.  porazil  Egypťany  u  Karche- 
miše  nad  Eufratem  a  opanoval  Sýrii.  Obecné 
bylo  domnění,  že  se  blíží  zkáza  říše,  zejména 
v  kruzích  zbožných,  které  horšily  se  nad  lho- 
stejným chováním  se  Jehojakimovým  k  důle- 
žitostem náboženským,  nešetřícím  ani  velikého 
a  v  lidu  oblíbeného  proroka  lirmije.  Pro- 
následování ctitelů  Jahvových  skrze  krále  uči- 
něn r.  601  př.  Kr.  konec  příchodem  Nebu- 
kadnesarovým.  Jehoiakim  přinucen  k  poddan- 
ství a  poplatku,  nabádán  však  jsa  válečnou 
stranou  a  sveden  sliby  egyptskými  porušil 
již  r.  598  př.  Kr.  závazek.  Ale  Nebukadnesar, 
spojiv  se  s  okolními  kmeny,  chystal  se  k  ob- 
léhání Jerusalema.  Tu  zemřel  Jehojakim  a  zů- 
stavil vládu  synu  svému  Jojakinu  nebo  íe- 
konjovi  teprve  18letému,  kterýž  se  poddal 
Nebukadnesarovi  a  r.  597  př.  Kr.  do  Babylóna 
odvlečen  se  7000  předních  obyvatel.  Také 
poklady  paláce  a  chrámu  pobrány  a  do  Baby- 
lóna OQvezeny. 

Nad  zbytkem  obyvatelstva  učiněn  králem 
Jošiův  syn  Matthanjá,  jenž  přezván  Sidkiá. 
Ale  těžké  ztráty  nebyly  s  to,  aby  lid  júdský 
přivedly  ku  pravému  poznání.  Velmoži  a  kněží, 
mužové  to  namnoze  nezkušení,  kteří  zaujali 
místa  do  zajetí  odvlečených,  popouzeli  Sidkiu, 
by  ve  spolku  s  Egyptem  svrhl  jho  babylónské. 
Nfarně  Jirmijá  varoval  a  na  nezbytnou  zkázu 
říše  poukazoval,  marný  byly  prosby  zajatců, 
mezi  nimiž  tehdy  počal  působiti  prorok  Je- 
chezkel.  Po  vyzvání  faraóna  Psamméticha  II. 
vznikl  protibabylónský  spolek  Edoma,  Moaba, 
Ammona,  Tyra  i  Sidona,  k  němuž  po  někte- 
rém zdráhání  přistoupil  i  Sidkiá.  Lidu  isrá- 
élského  zmocnila  se  fanatická  bojechtivost 
podněcovaná  proroky,  Jirmijovi  odpírajícími. 
Když  pak  r.  589  př.  Kr.  nastoupil  farao  Apriés, 
odpor  počal  na  všech  stranách.  Ale  Nebu- 
kadnesar, položiv  se  ve  středoasyrské  Rible, 
obklíčil  s  částí  vojska  Jerusalem  a  osadil  jud- 
sky venkov.  Výprostné  vojsko  egyptské  po- 
raženo a  v  červnu  r.  586  (=  9  Tammuza) 
př.    Kr.   Jerusalem    vzat.    V    Rible   vykonal 


Nebukadnesar  přísný  trest  nad  náčelníky 
júdskými.  Synové  Sídkiovi  odpraveni  přeď 
očima  otce  svého,  který  pak  oslepen  a  v  ře- 
tězích  do  Babylóna  odvlečen,  potom  Jeru- 
salem shořen,  chrám  i  palác  spáleny,  náčel- 
níci kněžstva  i  vojska  popraveni  a  všechny 
zámožnější  rodiny  městské  i  venkovské,  rov- 
něž i  vojínové  a  kněží,  do  Babylóna  v  zajetí 
posláni.  V  zemi  ponecháni  toliKO  vinaři,  rol- 
níci a  kněží  nižších  řádů,  nad  nimiž  vládcem, 
na  babylónském  králi  závislým,  ale  bez  názvu 
královského,  ustanoven  Gedaljá  se  sídlem 
v  Mispě  Benjaminské.  Toť  byl  poslední  zbytek 
júdského  státu,  z  něhož  ovšem,  za  příznivých 
poměrů,  mohl  se  dřevní  stát  obnoviti.  Ale 
zbytkové  vojínů,  vůdcem  majíce  Davidovcc 
Išmá'éla,  zavraždili  Gedalju  ijjrchli.  nesouce 
s  sebou  Jirmiju,  do  Egypta.  Tím  dán  původ 
isráélské  diaspoře  v  Egyptě.  Nebukadnesar 
odstranil  potom  i  zbytek  samosprávy  a  ještě 
r.  581  př.  Kr.  značný  počet  lidu  júdského  pře- 
sídlil do  Babylónic. 

V.  Od  vyvrácení  říše  Júdské  po  ko- 
nec náboženské  obce  júdské  v  Pale- 
stině. Pádem  říše  Júdské  umlkají  politické 
dějiny  l-tův,  ustupujíce  dějinám  náboženské 
obce,  vzniklé  v  zajetí  babylónském.  Veliký 
počet  zajatců,  pošlých  veskrze  z  vrstev  zá- 
možnějších i  vzdělanějších,  nemohl  zůstati 
bez  jisté  organisace,  byť  i  závislé  na  veřejných 
Činitelích  babylónských.  Osud  zajatců  byl  dosti 
mírný,  ba  po  hmotné  stránce  i  příznivý ;  i  bibli- 
cké zprávy  i  babylónské  dsky  smluvně  potvr- 
zují, že  mnozí  z  l-tův  obchodem  nabyli  v  Ba- 
bylóně bohatství  i  vážnosti,  l-tům  nejtěžším 
bylo  pokořením,  že  obývali  mimo  vlast  svých 
předků,  v  zemi  > nečisté*  a  že  vzdáleni  byU 

Jediného  přípustného  obětiště  ve  zpustošenán 
erusalemě.  Proto  nevzdávali  se  naděje,  že  se 
navrátí  do  vlasti ;  kd3rž  však  moci  babylónské 
přibývalo,  vznikala  mezi  l-ty  zmalátnělost  a 
nedůvěra  ve  všemohoucnost  Jahvovu,  proti 
níž  účinném  způsobem  vyvstal  prorok  íechcz- 
kel.  Dle  jeho  přesvědčení  zasloužili  si  í-té  po- 
nížení skrze  hříchy  otcŮ  svých,  ale  spolu  hl^al 
Prorok  ustavičně,  že  Jahve  opět  lid  svůj  do 
alestiny  odvede  a  že  obnoveny  budou  město 
i  chrám.  Na  obdivuhodné  nábožensko -poli- 
tické soustavě  Jechezkelově  spočívá  nábo- 
ženské zřízení  obce  isráélské,  judaismem 
zvané,  a  spojené  s  ním  řády  theokratické. 
Předním  živlem  v  národě  byl  odtud  stav  kněž- 
ský v  čele  maje  potomky  Sadokovy,  jichž 
hlava  byl  nyní  nazýván  veleknězem  národa. 
Po  návrate  z  Babylóna  byl  velekněz  první 
auktoritou  v  národe.  Tak  ještě  v  zajetí  vznikla 
gól  a  neboli  národní  obec,  která  v  lidu  udr- 
žovala vědomí  národní  i  náboženské  pospo- 
litosti, hleděla  si  styků  se  soukmenovci  v  Pa- 
lestině pozůstalými  a  zvolna  připravovala  l-ty 
na  návrat  do  vlasti.  Mocnou  podporou  byly 
kněžím  staré  památky  písemnické,  historické 
i  prorocké,  jež  bedlivě  sbírány  a  opatrovány. 
Po  smrti  Nebukadnesarově  osud  zaiatců  se 
značně  ještě  zlepšil,  ano  i  bývalý  král  Jojakin 
propuštěn  z  vazby  37leté.  Současně  vývoj  říše 
Méoské  a  počátky  moci  krále  Kýra  perského 


Isráélité. 


825 


dodávaly  l-tům  nových  nadějí.  Tehdy  vyvstal 
veliký  prorok  jména  neznámého,  obykle  zvan^ 
Deuterojesajou,  ježto  řeči  jeho  pozděii 
nedověcne  spojeny  s  řečmi  Jesaiovými,  a  hlá- 
sal, že  K^ros  jest  nástrojem  Jahvovým,  který 
vyvrátí  říši  Babylónskou  a  I -ty  do  vlasti  pro- 
pustí. 

Když  r.  539  př.  Kr.  Kýros  dobyl  Babylóna, 
svolil  l-tům,  aby  navrátili  se  do  vlasti  a  zbu- 
dovali znova  město  i  chrám.  Pohnutkou  hlavní 
byly  Kýrovy  záměry  proti  Egyptu.  R.  638  př. 
Kr.  uložil  Kýros  zemésprávci  ŠeSbassarovi  a 
dvořanu  svému  Mithradatovi,  aby  l-ty,  kteří 
by  chtěli,  do  Palestiny  převedli,  spolu  vrá- 
cen v  posvátné  nádoby  chrámové  a  l-tům  v  Pa- 
lestině povolena  značná  míra  samosprávy. 
Nižší  soudnictví  a  veřejnou  správu  měla  vy- 
konávati rada  dvanácti  starších,  v  níž  prvé 
místo  měli  Davidovec  Zerubbabel,  vnuk 
Jojakinův,  a  velekněz  Josua;  rozhodování 
příslušelo  veliké  obci,  odvolávání  pak  díti  se 
mělo  k  perskému  satrapovi  zemí  »za  řekou*, 
t.  j.  za  Eufratem  položených.  Celkem  vrátilo 
se  asi  50.000  lidí;  veliká  cásf  zůstala  v  Baby- 
lónii,  podporovala  však  soukmenovce  hmotně 
i  mravně  způsobem  vynikajícím.  Tito  příchozí 
z  Babylón  ie  nesmísili  se  vsak  s  obyvatelstvem 
někdejší  říše  Isráélské,  nýbrž  pokročilé  řád^r 
bohoslužebné  způsobily  mezi  oběma  částmi 
národa  propast  zející.  Starousedlí  vzdávali 
Jahvovi  pocty  původním  způsobem  ve  chrámu 
na  hoře  Garizim  a  rychle  počali  si  osvojo- 
vati jazyk  árámský,  čímž  poslední  vnější  spo- 
jení s  gólou  jerusalemskou  přerušeno.  Na- 
proti tomu  I.  v  Egyptě  pěstovali  živé  stykv 
s  Jerusalemem  a  osvojili  si  i  náboženské  zá- 
sady judaismu.  Odtud  na  místo  l-tů  nastupují 
dvě  náboženské  obce,  hojně  se  od  sebe  lišící, 
Samarité  v  někdejší  říši  Isráélské  a  JúdŠtí 
v  Júdě,  Babylónii,  Egyptě  a  po  vší  pozdější 
diaspoře.  KayŽ  vykonaná  nejdůležitější  nová 
ustanovení,  přikročil  r.  537  př.  Kr.  Zerubbabel 
k  novostavbě  chrámu,  čímž  nastal  prvý  spor 
mezi  Júdskými  a  Samarity,  ježto  tito,  chtějíce 
míti  účastenství  ve  stavbě  i  v  budoucí  boho- 
službě, byli  Zerubbabelem  odmítnuti.  Na  žá- 
dost jejich  Kýros  skutečně  pokračování  ve 
stavbě  přerušil.  Teprve  Dareios  I.,  svěřiv  Ze- 
rubbabelovi  úřad  hyparcha  júdského,  satra- 
povi zemí  »za  řekou*  podřízeného,  další  stavbu 
chrámu  povolil  a  r.  520  př.  Kr.  počato  se  stav- 
bou ze  základů  novou.  Tímto  svolením  po- 
jištěno poslušenství  Júdských  a  zmařena  snaha 
části  lidu,  která,  vedena  jsouc  prorokem  Se- 
karjou  a  těžíc  z  nepokojů  v  Persii,  chtěla  Ze- 
rutn>abela  za  krále  provolati.  R.  515  stavba 
chrámu  dokončena.  Úřad  hvparcha  v  rodě 
Davidově  neměl  však  dlouhého  trvání.  Také 
góla  judska  ohrožována  byla  na  všech  stra- 
nách protivenstvím,  zvláště  když  syn  vele- 
kněze joiady  z  uražené  ješitnosti  založil  chrám 
Samaritu  na  hoře  Garizim  a  tím  trvale  Sama- 
rity od  společenství  s  íúdskými  odloučil.  Byl 
proto  vítán  příchod  druhého  zástupu  baby- 
lónských zajatců,  jež  r.  457  př.  Kr.  přivedl 
kněz  Ezra  (v.t.).  Naplněn  jsa  zásadami  theo- 
kratickými, obnovil  Ezra  gólu  a  r.  444  př.  Kr. 


předčítal  lidu  shromážděnému  zákon  Penta* 
teuch  obsahující  i  zavázal  všechen  lid  poslu- 
šenstvím k  němu.  Ježto  i  Ezrovi  v  cestu  kla- 
deny obtíže  všeliké,  vyžádal  si  královský 
číšník  isráélského  původu  Nehemia  od  Ar- 
taxerxa  I.  r.  444  př.  Kr.  svolení  k  návštěvě 
Jerusalema  a  opíraje  se  o  přízeň  královu  a 
přivolující  listy  jeho,  zbudoval  přes  úklady 
mocných  protivníků  júdského,  samaritského 
i  ammonského  původu  nové  hradby  jer  usalem- 
ské,  spořádal  náboženské  i  společenské  po- 
měry júdské  góly  a  po  12letém  pobytu  iako 
zeměsprávce  perský  vrátil  se  ke  dvoru  králov- 
skému. Později  vrátil  se  podruhé  do  Jerusa- 
lema a  uspořádal  poměry  lidu  júdského  dle 
přísných  ustanovení  zákona  a  s  krajním  při- 
hlížením k  náboženské  i  společenské  výluč- 
nosti lidu,  zapovídající  všechno  míšení  se  se 
sousedy,  Samarity  nevyjímajíc.  Odtud  klidně 
vyvíjela  se  obec  júdská  za  panství  perského 
i  makedonského.  Veliký  převrat  způsobený 
výboji  Alexandra  Velikého  nedotkl  se  nijak 
poměrů  v  isráélských,  jakkoli  za  válek  dia- 
dochů  mnohé  rozhodnutí  (bitva  u  Gázy  r.  312 
př.  Kr.,  v  níž  zvítězil  Seleukos  I.)  udalo  se 
na  půdě  palestinské. 

Po  bitvě  u  Ipsa  r.  301  př.  Kr.  přidělena 
Palestina  k  Egyptské  říši  Ptolemaiovců,  než 
zvláštní  postavení  góly  júdské  tím  nebylo  po- 
rušeno. Naopak  se  strany  slavných  prvých 
Ptolemaiů  prokazována  veliká  šetrnost  nábo- 
ženským řádům  júdským  a  hojní  I -té  stěho- 
vali se  do  Egypta,  kde  nabývali  hellénistického 
vzdělání,  důležitých  úřadů  i  bohatství.  V  Alex- 
andrii dvě  východní  pětiny  města  měly  oby- 
vatelstvo isráélské.  V  té  době  pozoruje  se, 
že  I.  mimopalestinští,  hlavně  v  Babylóně  a 
v  Alexandrii,  počali  se  oddávati  světovému 
obchodu,  jsouce  tak  nástupci  blízce  spřízně- 
ných původem  i  jazykem  Foiničanů.  Spolu 
však  pronikati  počalo  i  hellénistické  vzdělání 
s  euhémeristickým  směrem  náboženským  do 
kruhův  isráélských,  způsobujíc  vývoj  stran 
a  u  stoupenců  svých  povážlivou  vlažnost 
k  zděděným  řádům  náboženským  i  společen- 
ským. Tito  stoupenci  řecké  vzdělanosti  byli 
Saducei  proti  rariseům,  orthodoxním  to 
horlivcům  pro  zachovávání  formálně  stránky 
zákona;  naproti  tomu  Essenští,  pohoršujíce 
se  nad  způsoby  současníků,  hledali  ukojení 
vnitřní  snahy  své  v  askétickém  životě  v  hor- 
natině  u  Mrtvého  moře.  Vnější  osudy  isrá- 
élské nezměnily  se,  když  r.  218  poprvé  a  r.  202 
př.  Kr.  trvale  připojena  byla  Palestina  Anti- 
ochem  IlI.  Velikým  k  Syrské  říši  Seleukovců. 
Ale  neblahé  poměry  v  rodě  velekněžském 
upozornily  Antiocha  IV.  Epifana  na  zvlášt- 
nosti júdské,  v  nichž  dvorské  kruhy  anti- 
ochijské  spatřovaly  zjev  státním  zájmům  se 
protivující.  Z  malicherné  příčiny  povstal  proti 
veleknězi  O  n  i  o  v  i  III.  správce  chnimu  Š  i  m*o  n 
za  krále  Scleuka  IV.  Filopatora  a  vybízel  krále 
k  oloupení  chrámu,  což  moudrým  jednáním 
Oniovým  překaženo.  Ale  za  prvých  let  mla- 
dého Antiocha  IV.  svrhl  Oniu  bratr  jeho 
lasón,  zjednav  si  přízeň  královu  vzácnými 
dary  a  slibem,  že  podporovati  bude  v  zemi 


8  26 


Isráélite. 


řecké  způsoby  (175  př.  Kr.).  Onias  odešel  do 
Egypta  a  tam  blíže  Leontopole  (nyni  Telí 
el-Jehúdíjé)  založil  nový  chrám  za  pomoci 
Ptolemaia  VI.  Filométora  I.  dle  vzoru  chrámu 
salomonského  a  s  přísným  zachováváním  zvy- 
ků zákonem  předepsaných.  S  témito  polito- 
váni hodnými  událostmi  v  lůné  obce  júdské 
současna  byla  snaha  Antiocha  IV.  povznésti 
náboženské  názory  řecké  za  státní  nábožen- 
ství po  veškeré  říši  syrské.  Když  r.  169  př.  Kr. 
vracel  se  Antiochos  z  Egypta,  vzniklo  v  Jeru- 
saleme proti  němu  srocení  lidu.  jež  krvavé 
bylo  potlačeno,  a  při  tom  i  zloupen  poklad 
chrámový.  R.  167  př.  Kr.  počalo  zjevné  pro- 
následování pravověrných  l-tů.  Volnost  boho- 
služby obmezena,  obéti  řeckým  božstvům  při- 
kazovány a  když  někteří  odhodlaní  mužové 
královských  rozkazů  pomíjeli,  nastalo  krvavé 
stíhání.  Pocity  lidu  uráženy,  chrám  zneuctčn, 
slavnost  sabbathu  orgiemi  všelikými  hano- 
bena, obřízka  zakázána,  posvátné  knihy  pá- 
leny a  lidé  násilím  nuceni  k  požívání  masa 
vepřového  a  k  obétem  pohanským  bohům. 
Slabší  lidé  podvolovali  se  násilným  rozkazům, 
mnozí  však  dávali  přednost  mučennické  smrti. 
Když  konečně  i  na  velikém  obétišti  v  nádvoří 
chrámovém  založen  oltář  Diův  a  na  něm  obě- 
továno, chopili  se  Júdští  zbraní  k  zoufalému 
odporu. 

V  čelo  lidu  postavil  se  kněz  Mattitjá 
(Mattathias)  se  svými  syny  Júdou,  zvaným 
Makkabi,  po  němí  veŠkeren  rod  i  doba  se 
zovou  Makkabejskými,  ]onátánema  Šimo- 
nem.  V  rodišti  svém  Modinu,  kamž  se  před 
Syrý  z  Jerusalema  uchýlil,  zabil  Mattitjá  l-tu 
na  řeckém  oltáři  obětujícího  i  Syrá  Appella 
spoluiičastněného  a  prchl  s  pěti  syny  do  hor, 
kamž  jej  následovali  četni  I.  zákonu  věrní. 
V  drobném  záškodnickém  boji  způsobil  Mat- 
titjá Svrům  hojné  škody  a  umíraje  r.  166  př. 
Kr.  odevzdal  velení  třetímu  svému  synu  J li- 
doví, jenž  již  odvážil  se  k  útoku.  Po  pět  let 
bojoval  Juda  hrdinsky  s  přemoci  syrskou, 
porazil  syrské  vojevůace  Apollónia  a  So- 
róna,  načež  Antiochos  uložil  Lysiovi,  aby 
l-ty  vyhubil,  ale  u  Emmausa  způsobil  Júdá 
s  hrstkou  l-tů  Sýrům  zdrcující  porážku  (165 
př.  Kr.).  O  rok  později  poražen  Lysias  opět 
u  Bethsura,  načež  Juda  opanoval  Jerusalem 
a  očistil  zneuctěný  chrám.  Také  útoky  okol- 
ních kmenův  odraženy,  kdežto  Šim'on  osvo- 
bodil Galii  a  Jonátán  Zajordání.  Když  i  nová 
výprava  syrská,  již  vedl  Nika  nor,  byla  od- 
ražena, osvobozeni  I.  ode  iha  cizího.  Král 
Antiochos  V.  Eupator  podnikl  sice  r.  162  př. 
Kr.  výpravu  s  110.000  muži,  ale  přes  veškeru 
přemoc  přinucen  vzpourou  v  Antiochii  k  úmlu- 
vě s  Júdou.  Když  Juda  i  jeho  bratři  v  hrdin- 
ských bojích  padli,  stal  se  druhý  syn  Šim'o- 
nův  Jan  Hyrkanos  veleknězem  a  náčelníkem 
lidu,  dle  jména  na  Sýrii  závislým,  ve  skuteč- 
nosti všaic  samostatným.  Tak  vzniklo  panství 
Hasmonovců  v  rozměrech,  které  rovnaly 
se  rozsahu  někdy  říše  Saulovy  a  zabíraly  tudíž 
i  Júdské  i  Samarity.  Hyrkanos  i  jeho  nástupci 
hleděli  si  přátelství  s  Římany  a  přisvojili  si 
důstojenství  královské.  Za  nich  alespoň  zjevně 


národ  sloučen,  ježto  chrám  na  hoře  Garizim 
byl  zbořen  a  Samaritům  uloženo  v  Jerusaleme 
obětovati.  Také  Edomští  podrobeni  byli  i  při- 
stoupili k  judaismu.  Ale  v  lůně  dynastie  i  ná- 
roda  vznikly  spory  mezi  vlažnými  a    pravo- 
věrnými  l-ty,  čehož  za  slabého  H vrkaná  U. 
užil  edomsícý  Antipatros  k  záměrům  sot>e- 
ckým.  R.  63  př.  Kr.  Pompeius  vzal  Jerusalem 
útokem,  načež  Hyrkanos  učiněn  veleknéxem 
a  ethnarchem  Římanům  poplatným.   Vlaste- 
necká strana,  v  čele  majíc  Hyrkanova  bratra 
Aristobula  a  jeho  syna  Alexandra,  marué 
pokoušela  se  o  odpor.  Caesar  rozřešil  spor 
tím.  že  ustanovil  Hyrkana  veleknězem,  světské 
však  panství  odevzdal  Antipatrovi.  Takto  pod- 
jata berla  od  Júdy«  a  vláda  svěřena  dynastii 
edomské.  Syn  Antipatrův  Héródés  I.  nazval 
se  králem  júdským,  po  něm  pak  vládli  ještě 
tři  Herodové  buď  v  celé  zemi  nebo  jako  te- 
trarchové v  částech,  ovšem  pod  svrchovaností 
římskou.  Za  okolností  takových  panství  řím- 
ské a  s  nim  i  zvyky  řecko-řimské  více  a  více 
se  utužovaly,    Římané  pak,    kteří  s  počátku 
ku  zvláštnostem  isráélským  chovali  se  Setmě, 
znenáhla  počali  jimi  povrhovati,  anobri  i  je 
rušiti.  Následkem  toho  vznikala  mezi  l-ty  ne- 
návist, která  konečně  r.  66  po  Kr   za  místo- 
držitele  Gessia  Flora  dala  podnět  k  povstání. 
Rychle  veškeren  národ  chopil  se  zbraně  proti 
Římanům   a   kladl   odpor   neobyčejné   tuhý. 
Památno  jest  obleženi  galílského  města  lota- 
paty,   jež  řídil  Josefos  Flavios.    Když  Icgát 
syrský  Vespasián  se  stal  císařem,   uložil  po- 
koření l-tů  svému  synu  Titovi,  který  r.  70  po 
Kr.  po  delším  obléháni  vzal  a  zbořil  Jerusa- 
lem. Národ  bojem  tím  nesmírně  byl  ztenčen 
a  pozbyl  hlavního  města  i  středu  bohoslužeb- 
ného. Spolu  počali  se  I.  šířiti  po  veškeré  riši 
Římské,   tvoříce   zvláštní   osady  náboženské 
v  jednotlivých  městech.  Když  císař  Hadrianus 
na   troskách   jerusalemských   založil    kolonii 
Aelia  Capitolina,  vzniklo  poslední  povstání, 
jehož  vůdcem  byl  Šim'on  Bar  Koch  ba;  než 
i   toto   povstání   bylo   pokořeno   a   sice  tak 
krvavě.  Že  isráélské  obyvatelstvo  v  Palestině 
1  téměř  zcela  bylo  vyhubeno.  —  Srv.  Ewald. 
i  Geschichte  des  Volkes  Israel  (Gotinky,  1866); 
Hitzig,  Gesch.  d.  Volk.  Israel  (Lipsko,  18691), 
,  Kóhler,  Lehrbuch  d.  bibl.  Gesch.  Alten  Testa- 
ments(Erlangen.  dosud  neúplné);  Wellhausen, 
I  Gesch.  d.  Volk.  Israel  (Berlin.  1878. 1.);  Stade, 
Gesch.  d.  Volk.  Israel  (t.,  1881);  Renan,  L'hi- 
'  stoire  du  peuple  ďlsraél  (Paříž);  Edersheim, 
I  History  of  Israel  and  Judah  from  the  decline 
I  of  the  two  Kingdoms  to  the  Assyrian  and 
I  Babylonian  Captivity  (Londýn,  1887);  Castelli, 
I  Storia  degl*  Israeliti  dalle  origine  hne  alla  mon- 
'archia  (Milán,  1888);   Kittel,  Geschichte  der 
I  Hebráer  (Gotha,  1892);   C.   Niebuhr,    Gesch. 
des  'Ebráischen   Zeitalters  (Berlín,  1894,  I), 
Winckler.    Gesch.    Israels    in    Einzeldarstel- 
lungen  (Lipsko,  1895, 1.);  Klostermann,  Gesch. 
j  des  Volkes  Israel  bis  zur  Restauration  untcr 
I  Ezra  und  Nehemia  (Mnichov,  1896).       Pík. 

Náboženství  ísráélského  základem  jest 
původní  semitský  monotheism,  který  však 
dochoval  se  dob  historických  toliko  v  jižní 


Isráélité. 


827 


Arábii  a  v  kněžském  státě  jerusalemském. 
Předkové  l-tů  vzývali  jediného  boha,  jejž 
zvali  Él  ŠaJdaiy  i  v  Uru  a  v  Harránu,  odkudž 
odešli  do  Kanaana.  Tato  nejstarší  dobaisráél- 
ského  náboženství  má  ráz  velmi  jednoduchý: 
bůh  obcuje  s  muži  vyvolenými,  užívaje  k  služ- 
bě své  andělů;  oběti  byly  mu  vzdávány  na 
výšinách,  avšak  i  na  »místcch  božích«  (bétli 
él),  která  významu  svého  nabyla  zvláštní  udá- 
lostí (sen  Jakobův).  Původně  byly  přinášeny 
i  oběti  lidské,  které  však  v  Palestině  symbo- 
licky nahrazovány  obětmi  zvířecími.  Pobyt 
v  Egyptě  nezůstal  bez  účinku  v  prosté  řády 
isráélbké,  kteréž  pomísily  se  se  zvyky  egypt- 
skými, pročež  Mojžíš  po  odchodu  z  Egypta 
na  poušti  původní  názory  monotheistické 
prohloubil  a  uvedl  v  pevnou  soustavu.  Od- 
tud bůh  nazýván  Jahve  sl  za  sídlo  jeho  poklá- 
dána ^hora  boží*  Choreb.  Obřízka  jako  vnější 
znak  všecky  příslušníky  Jahvovy  spojující 
ponechána,  ale  zavedeny  pevné  a  složité 
řády  bohoslužebné  s  určitými  předpisy  spo- 
lečenskými, právními  i  očistnými,  jichž  úhrnem 
jest  sínajský  dekalog  Mojžíšův.  Středem  boho- 
služby byla  přenosná  svatyně  egyptským  způ- 
sobem upravená,  v  níž  uschovávána  přední 
posvátnost  národa  »archa  úmluvy*.  Jahve  byl 
bohem  i  politickou  hlavou  národa,  v  jehož 
jméně  všechny  podniky  konány,  proto  boj, 
jejž  Mojžíš,  Jóšua  a  nástupci  vedli  s  Kanaa- 
nity,  vypsán  v  »Knize  válek  Jahvových*;  od- 
tud Jafive  trestal  všechna  prohřešení  proti 
svým  příkazům,  chránil  svůj  lid  a  udílel  mu 
rady  věštbami  skrze  unm  a  tummím.  Zásadně 
byl  kult  Jahvův  bezobrazný  a  měl  býti  sou- 
středěn v  jediné  svatyni,  ale  po  příchodu  do 
Kanaana  účinkem  styků  s  obyvatelstvem  do- 
mácím I.  odchylovali  se  valně  od  obou  těchto 
příkazů.  ZobrazovaliC  Jahve  podobou  býka 
nebo  hada  (měděný  had  Nechuštán  ve  chrámu 
jerusalemském^  a  přinášeli  mu  oběti  na  vý- 
šinách {bamoth)  a  pod  stromy.  Svatyní  při- 
bývalo (v  Sile,  Nobu,  Ofře,  Dán  a  j.),  v  nich 
pak  ctěny  symboly  Jahvovy,  zvané  efody, 
jichž  pravá  povaha  nebyla  však  dosud  se- 
znána. Spolužití  s  Kanaanity  a  zejména  sňatky 
s  nimi  uzavírané .  způsobily  další  znesváření 
řádů  Mojžíšových.  Jahve  vzýván  vedle  Ba*la, 
na  výšinách  přinášeny  oběti  i  Ba'lovi  a  bo- 
hyním Ašeře  a  Astarté;  toliko  v  Sile,  jehož 
kněží  původ  svůj  od  Aharóna,  bratra  Mojží- 
šova, odvozovali  a  kdež  i  archa  úmluvy  uscho- 
vána, původní  bohocta  Jahvova  se  udržela. 
Zásluhu,  že  nezanikly  řády  Mojžíšovy,  mají 
věštci  (^vidoucí«),  kteří  vědomí  ryzího  ná- 
rodního náboženství  zachovali  a  v  hojných 
školách  vnímavé  muže  o  zásadách  jeho  po- 
učovali. 

Nejznamenitějším  byl  z  nich  Šemúél,  pů- 
vodně věštec  v  Rámě,  jenž  však  nabyl  veliké 
vážnosti  v  lidu  a  byl  i  jeho  soudcem  a  voje- 
vůdcem a  sice  v  době,  když  svatyně  Silo 
skrze  Pélišty  byla  zkažena  a  archa  úmluvy  na 
různých  místech  útulku  hledala.  Šemúél  ob- 
novil platnost  řádů  mojžíšských,  vytkl  neslu- 
čitelnost jejich  se  zvyky  kanaanskými  a  když 
zvolen  Saul  za  krále,  nlcděl  důstojén.ství  krá- 


lovské učiniti  závislým  na  vůli  Jahvově  po- 
mazáním krále  ve  jménu  Jahvově  a  radami 
i  výtkami  při  výkonech  jednotlivých.  Saul 
necntěl  se  ve  všem  podrobiti  názorům  Šc- 
múélovým  a  proto  padl  i  s  rodem  svým; 
za  to  však  David  dovedl  princip  theokratický 
sloučiti  s  absolutismem  královským  a  čerpal 
I  z  něho  posilu  pro  své  záměry.  David  přenesl 
!  archu  úmluvy  na  jerusalemskou  horu  Sión, 
na  místo,  kde  od  věků  byl  uctíván  Él  Éljón, 
a  činil  přípravy  k  založení  královského  kultu 
při  arše  úmluvy,  ne  však  ještě  výlučného, 
nýbrž  toliko  královským  svým  původem  nad 
jiná  obětiště  povzneseného.  Kněžství  u  archy 
úmluvy  svěřil  David  kněžím  dvěma,  Sadokovi 
a  Ebjátharovi,  kteří  za  veleknězi  královské 
svatyně  pokládáni.  Současně  vyskytují  se  při 
dvoře  Davidově  i  »proroci«  (nebím)  nebo 
•mužové  boží*,  kteří  v  důležitých  dobách 
králi  vůli  Jahvovu,  začasié  i  nelibost  jeho, 
oznamovali.  Zejména  jmenují  se  Gád  a  Na- 
than. Salomon  nastoupiv  na  trůn  svrhl 
Ebjáthara  a  učinil  Sadoka  jediným,  dědičným 
veleknězem  chrámu,  jejž  zbudoval  na  nej- 
I  vyšším  místě  hory  Siona.  Než  vedle  archy 
'  úmluvy  obětoval  Salomon  při  nastoupení 
svém  1  na  bámě  v  Gib'onu  a  po  libosti  cizo- 
krajným  manželkám  svým  zřizoval  v  okolí 
jerusalemském  i  oltáře  Dožstvům  cizím.  Vý- 
lučnost bohoslužby  v  novém  chrámě  jerusa- 
lemském dlouho  ještě  v  očích  hdu,  anobrž 
i  proroků  byla  ustanovením  nepřístojným.  Za 
Rehab'ama  spatřovaly  se  dle  slov  starožitného 
kněžského  vypravovatele  oltáře,  efody  a  háje 
na  každém  pahorku  a  pod  každým  stromem 
zeleným,  zbytky  pak  dávného  podání  na- 
svědčují, že  již  pouhá  myšlénka  stavby  chrámu 
potkávala  se  s  odporem  kruhů  prorockých. 
Prorok  Achiá  ze  Šila  byl  souspiklencem  Jc- 
rob*amovým  a  prorok  Šemajá,  jakkoli  Je- 
rob'am  založil  nové  královské  svatyně  v  Bé- 
thélu  a  Dánu,  kdeŽ  vzýván  byl  Jahve  po 
dávném  zvyku  v  podobě  býka  zlatého,  pře- 
kazil přece  ve  jménu  Jahvové  boj  Rehab'a- 
mův  s  Jerob'amem.  Anobrž  za  bratrovražedl- 
ných  bojů  mezi  králi  isráélskými  a  júdskými 
a  účinkem  sňatků  jednotlivých  králů  s  kněž- 
nami cizokrajnými  pronikaly  i  cizí  kulty  do 
země.  Toliko  kněžstvo  jerusalemské  jednalo 
na  dále  v  duchu  Semúélově  i  Davidově, 
obracejíc  se  zcimcna  proti  Jahvovu  kultu 
v  Béthélu  a  Danu.  Pád  rodu  íerob'amova 
vykládán  za  trest  Jahvův,  že  Jerooam  uchýlil 
se  od  čistší  bohocty  siónské,  a  proroci,  kteří 
dříve  stranili  Jerob'amovi,  přichýlili  se  k  júd- 
skému  králi  Asovi,  horlíce  proti  vzýváni  ci- 
zích božstev  a  obrazů  jejich,  lidu  pak  při- 
mlouvajíce. Že  jediné  na  Siónu  sluší  Jahvovi 
obětovati.  Asa  zrušil  svatyně  cizích  božstev 
a  spálil  obrazy  i  sochy  jejich,  výšin  však 
nedotkl  se.  Tím  zahájena  velikolepá  činnost 
proroků,  horlících  za  soustředěním  kultu  a  za 
očistou  bohocty  Jahvovy. 

Předním  působištěm  proroků  byla  říše  se- 
verní. Ovládáni  jsouce  obdivuhodným  nadše- 
ním pro  ideální  stránku  jahvismu  a  podpo- 
rováni  zvláštní   povahou   národního  jazyka, 


828 


Isráélité. 


imponovali  proroci  vznešeném  i  lidu  řečmi 
svými,  obyčejné  allegorisujícmii,  při  tom  však 
i  básnicky  velebnými,  a  neostýchali  se  zřejmě 
oznamovati  vůli  Jahvovu  i  králům  nejmoc- 
nějším. Starší  z  nich,  Eliá,  Elísá,  Amos  i  j., 
žili  i  způsobem  askétickým,  mocně  i  prostým 
zevnějškem  a  životem  plným  odříkání  v  sou- 
vekovce  působíce.  Tito  výhradně  řečmi  lid 
napomínali.  Se  vzpružením  snah  prorockých 
současný  byl  vznik  dynastie  Omri,  jejíž  druhý 
král  Achab  sňatkem  s  Izebelou  a  podporo- 
váním foinického  kultu  Ba*la  a  Astarty  záhy 
se  s  Eliou  znesnadil.  Izebel  chtěla  odpor  pro- 
roků zlomiti  jich  pronásledováním,  ale  Eliá, 
Michá  i  jiní  zachránili  se  útěkem.  Veliké  su- 
cho, které  tehdy  stihlo  Isráél  a  Foinikii  (Me- 
nandros  Efes.  u  Jos.  Flav.  Ant.  lud.  VIII, 
13,  2),  vykládáno  skrze  proroky  za  trest,  jejŽ 
Jahve  seslal  pro  Izebel  a  její  modlářství,  na- 
čež lid  horlivěji  počal  proroky  podporovati 
v  jejich  snahách.  Ve  jménu  Jahvově  hlásali 
proroci,  že  Achábův  rod  bude  vyhuben,  a  žák 
Eliův  Elísá  potají  za  krále  pomazal  Jehu,  pro- 
rockým ideám  oddaného.  Proto  nastoupiv 
na  trůn,  vyhubil  Jehu  krvavě  kult  Ba*lův  a 
Astartin,  chtěje  pak  dle  vůle  prorokův  i  je- 
diný kult  Jahvův  na  Sioně  zavésti,  počal  boi 
8  Judou.  říež  záměry  tyto  nedošly  provedeni, 
což  spolu  3  nezdary  proti  Damašku  způso- 
bilo v  lidu  zmalátnělost  a  nedůvěru  v  řeči 
proroků.  Panování  Terob*áma  II.  význačno 
jest  dočasným  úpadkem  snah  prorockých. 
Ku  konci  vsak  jeho  kralováni  vyvstal  An>os, 
prvý  z  proroků  spisujících,  a  domlouval  lidu, 
horle  nejen  proti  králi  a  královské  svatyni 
v  Béthélu,  nýbrž  i  proti  kněžím  jcrusalem- 
skj^m.  Jím  počíná  se  působení  velikých  pro- 
roků, kteří  proti  dosavadní,  formálně-rituální 
stránce  bohocty  Jahvovy  hlásali  potřebu  kultu 
éthicky  prohloubeného  a  místo  obětí  žádali 
si  obrody  srdce  lidského  a  povznesení  jeho 
k  Jahvovi.  Prorok  Hosea  spatřoval  již  hřích 
ve  všech  způsobech  veřejného  života  a  oče- 
kával spásu  toliko  ve  zkáze  politické  moci, 
již  íahve  způsobí,  načež  lid  prošlý  těžkou 
školou  utrpení  navrátí  se  k  Jahvovi  a  účasten 
bude  milosti  jeho.  Nejznamenitější  ze  všech 
proroků  Jesaiá  ze  zkázy  říše  Isráélské  nabyl 
přesvědčení,  že  Jahve  tresce  hřích,  a  proto 
domlouval  slovy  velebnými  lidu  júdskému, 
by  se  polepšil.  Froti  Amosovi  a  Hoseovi  vy- 
znamenává se  Jesaiá  hlubokým  vzděláním  a 
širokým  rozhledem  státnickým.  Řeči  jeho,  mo- 
hutné obsahem,  unášející  vzletem  a  dokona- 
lou formou,  jsou  klassickým  zjevem  v  hebrej- 
ském písemnictví.  Král  Chizkiá  řídil  se  ra- 
dami jeho,  nezanedbával  však  ani  rad  kněží 
jerusalemských;  proto  náboženská  oprava 
jeho  nevybočila  z  mezí  rituálních.  Zrušilf 
oběti  na  výšinách,  zkazil  masscby  i  koly  Aše- 
řiny  a  kázal  roztlouci  měděného  hada  Ne- 
chuštána  ve  chrámě  jerusalemském.  Jesaiovi 
a  jeho  soudruhům  oprava  tato  nepostačovala 
i  věstili  již  zkázu  říŠe  Júdské  a  chrámu.  Od- 
tud vzešel  zřejmý  rozpor  mezi  prorockým 
směrem  Jesaiovýra  a  kněžstvem  jerusalem- 
ským.  Za  nástupců  Chizkiových  Menaše   a 


í 


Amona  zaváděny  opět  hohopocty  cixokrajné, 
ano  i  ve  chrámě  jerusalemském    vzdávány 
oběti  bohům  assyrským.  Když  však  nastoupu 
Jošiá,  slavily  zásady   prorocké   ve   spolka 
s    tužbami    jerusalemských   kněží    vítězství. 
V  XVra.  roce  íošiově  (623  př.  Kr.)  objevA 
velekněz  Chilkiá  ve  chrámě  »kmha  zálEonův«, 
obvykle  zvanou  Deuteronomiem.  Kniha  tato 
byla  původu  staršího  a  byla  známa  již  Amo- 
sovi, avšak  jsouc  zákonníkem  obsahu  výlučně 
theokratického,  jenž  nařizoval  oběti  výhradně 
ve  chrámě  jerusalemském  a  odstranění  všedi 
idolů,  nenabyla  dotud  významu  praktického, 
ale  tehdy,  za  změněných  poměrů  politíckýdi, 
příhodná  byla  doba,  abv  uzákoněním  »kmhy 
zákonů«  byl  »smír  s  Jahvemc  dokonán.  Na- 
řídil tudíž  fošiá  závaznost  obecnou  Deutero- 
nomia a  lid  všechen  poslušenstvím  k  nérnn 
zavázal.  Kněží  dosavadních  výšin  a  venkov- 
ských svat^  se  jménem  Levitů  převedeni 
k  chrámu  ierusalemskému  a  tam   k  niiiim 
úkonům  bonoslužebným  určeni.  Svatyně  v  Bé- 
thélu zbořena  a  znesvěcena,  Samarité  viak 
do  společenství  s  l-ty  pojati  nebyli,  jakkoli 
bohocta  Jahvova  mezi  nimi  rozkazem  assyr- 
skeho  krále  Assurbanipala  obnovena.  Refor- 
mou Jošiovou  nabvla  rituálná  stránka  jáhvismn 
úplného   vítězství,   ale   prorocké    snahy   za 
obrodou  mravní  zůstávsuy  daleky  vypméoL 
Proto  veliký  prorok  Jirmijá,  jakkoli  sám 
byl  kněžského  původu,  neustal  horliti  proti 
kněžím  a  hrozil  zkázou  říše,  města  i  chrámu. 
Hrozby  jeho  se  vyplnily.  R.  597,  586  a  581 
př.  Kr.  odvedl  Nebukadnesar  nejdůležitější 
vrstvy  národa  do  Babylóna  a  zkázou  chrámu 
přerušena  i  bohoslužba.  Mezi  zajatci,  proro- 
ckým slovům  více  než  kdy  jindy  přistupnÝmi, 
vyvstal  však  prorok  Jechézkel  a  sliboval,  že 
navráceni  budou  do  vlasti  své,  že  zbudován 
bude  znovu  chrám  a  že  vzejde  nové  spole- 
čenství s  Jahvem  lidu  hříchů  zbaveného.  Slova 
jeho  vzbuzovala  naději  mezi  zajatci,  kteří  se- 
stoupili se  v  náboženskou  obec  (góla),  kte- 
ráž potrvala  i  po  návratu  r.  539  před  Kr. 
Další  viz  Židé. 

Státní  a  společenské  zřízení  l-tů 
vyvinovalo  se  zvolna  z  prostých  řádů  kme- 
nových. Abrahám  a  patriarchové  byli  náčel- 
níky kmene,  kteři  i  oběti  bohu  přinášeli 
i  v  čas  potřeby  byli  vůdci  v  boji.  Hodnost 
tato  byla  dědičná  dle  práva  prvorozenství 
Příslušníci  kmene  pokládáni  za  sluh^r  náčel- 
níkovy, jakkoli  osobně  byli  svobodni.  Když 
rozdělil  se  původní  kmen  ve  více  menšídi 
kmenů,  poměry  tyto  se  nezměnily.  Ženy  po- 
žívaly volnosti  dosti  značné,  ano  byly  veiice 
váženy.  Za  pobytu  v  Egyptě  projevují  se 
stop>r  jakési  ústřední  spravy,  jiz  vykonávali 
>staří  israelští*  {\tkné  Jitráél).  Mojžíšem  za- 
vedeny řády  nové,  opět  však  jednoduché, 
na  základě  kmenovém.  Když  se  I.  usadili 
v  Palestině,  řády  tyto  značnou  měrou  uvol- 
něny, ježto  jsou  stopy  projevující,  že  v  lůně 
jednotlivých  kmenů  vznikaly  organisace  niž- 
šího řádu.  Tím  ovšem  jednota  národní  byla 
povážlivě  ohrožena.  Když  vŠ^  bojovní  sou- 
sedé počali  napadati  isráélstá  sídla,  obírali 


Israels  —  Issoirc. 


829 


si  jednotliví  kmenové  soudce,  kteří  byli 
ve  válce  vůdci  a  v  míru  jpřesuzovali  spory. 
Semúél  byl  již  soudcem  všeho  národa  kromě 
částek  jižních,  PéliSty  opanovaných.  Když 
vzniklo  království,  melo  ráz  vojenský  a  de- 
spotický. David  a  Salomon  zavedli  řádnou 
správu,  v  Jerusalemě  soustředěnou,  rozdělili 
zemi  na  12  berních  okresů  v  a  upravili  pevně 
i  povinnost  válečnou.  Řády  tyto  potrvaly 
i  v  řiši  Júdské;  říše  Isráélská  přeměnila  se 
naproti  tomu  ve  vojenskou  monarchii,  pro- 
stou pevného  zákona  o  posloupnosti,  kdež 
mocní  vojevůdcové  rozhodovali.  Po  návratu 
ze  zajetí  za  perských  dob  byla  góla  samo- 
správná a  dozor  vykonával  satrapa  syrský 
(»za  řekou*).  Podobný  poměr  byl  i  za  Seleu- 
kovcův  a  za  Římanů,  za  kterýchž  dob  syrský 
epitropos  a  později  římský  prokurátor,  syr- 
skému prokonsulu  podřízený,  přihlíželi  k  auto- 
nomii spočívající  v  rukou  velekněze  a  star- 
ších lidu.  fík. 

Israels  Jozef,  malíř  holi.  (*  1824  v  Gro- 
ninkách),  žije  v  Haagu.  Z  náklonnosti  k  umění 
stal  se  r.  1844  žákem  Krusemana  v  Amster- 
damu, později  odešel  do  Paříže,  kde  studo- 
val u  Picota  a  na  École  des  beaux  arts  za  ve- 
dení Delarochea.  Pravidly  Delarocheovy  hi- 
storické komposice  řídil  se  I.  také  po  svém 
návratu  do  Amsterdamu  (1848),  kde  kompo- 
noval první  svá  větší  díla,  jako:  Aaron  na- 
léhá ve  stanu  mrtvoly  svých  synů ;  P^inc  Mořic 
Nassavský  u  mrtvoly  otcovy  a  j.  Nejznámějším 
v  tomto  starém  historickém  směru  kompono- 
vaným obrazem  jeho  jest  však  Vilém  Oranieu- 
ský  vzdoruje  dekretům  Filipa  II.  (vystaven 
1855).  Onemocněv  odebral  se  I.  k  léčeni  do 
rybářské  vesnice  Zantvoortu  u  Haarlemu,  od 
kteréžto  doby  počíná  nová  perioda  jeho  umě- 
leckého nazírání;  zanechal  starých  tradic  atc- 
liémích  a  akademických,  aby  studoval  a  líčil 
prostý  život  pobřežních  rybářů,  mezi  nimiž 
žil;  všední  projevy  jejich  života,  práci  a  útrapy 
zachycoval  s  náladovou  intimitou  upomínající 
na  genristy  hollandské  XVII.  stol.  Přes  to 
jest  jeho  pojímání  lidu  zvláštní  a  osobni  a 
vyznačuje  se  jím  jako  jemný,  sensitivní  tem- 
perament  a  malíř-poeta;  hlavním  účelem  jest 
mu  nálada,  které  podřizuje  celkové  výjevy  a 
jíž  dosah uie  mnohdy  prostředky  nejprostšími. 
Z  jeho  děl  uvádíme:  Temnosti  k  světlu;  Podél 
hřbitova;  Markéta  Parmská  a  Vilém  MlČelivý; 
Matka;  Na  břehu \  Nic  vice  (muž  u  mrtvoly 
své  ženy);  Škola  pro  šití  v  Katwijku  (1881); 
Špici  dítě  (1883);  Návrat  (1884);  Délnici  moře; 
Sama  na  svité;  Návrat  %  práce;  Večer  před 
rozchodem;  Vesnický  interieur;  Mateřské  sta- 
rosti; Unavena  a  j.  Mimo  to  provedl  I.  také 
různé  aquarelly  a  ryl  několik  listů.  Od  r.  1888 
jest  čestným  členem  mnichovské  akademie 
umění.  Srv.  Zilcken,  Peintres  hollandais  mo- 
demes  (1893).  J-k, 

Xsráélské  království  viz  Isráél. 

XsráfU,  jeden  ze  čtyř  archandělů  islámu. 
V  den  z  mrtvých  vstání  zavzní  jeho  trouba, 
by  probudila  mrtvé. 

Israhel  vsa  Meokenem,  ryjec  (*  kol 
1440  v  Meckenheimu  —  f  1503  v  Bocholtu). 


Byl  velmi  plodný  a  listy  jeho,  jež  obyčejně 
značil  Israhel  tzu  Bockholt,  docházejíce 
obliby,  často  z  opotřebovaných  desk  znovu 
byly  tištěny,  tak  že  vykazují  celou  řadu  stavů. 
Prováděl  také  rytiny  jako  předlohy  pro  umění 
zlatnické.  Ryl  dle  Šchongauera,  dle  E.  S.,  dle 
Holbeina  st.,  Důrera  a  j.  Z  nejlepších  prací 
jeho  jest  cyklus  12  genrů,  představující  hu- 
debníky, hráče  v  šachy  a  p.  Sbírky  jeho  rytin 
nalézají  se  v  Cambridgei,  v  Britsfcém  museu 
a  ve  dvorní  knihovně  ve  Vídni. 

Zssa,  též  Jsa,  osada  v  ruské  gub.  penzské 
v  Újezdě  insarském  s  4142  ob.,  velkým  ovčí- 
nem, olejnami,  zemskou  nemocnicí  a  poštou. 

Zssaohar,  ve  St.  zákoně  pátý  syn  Jakuba 
a  Lie.  Při  přestěhování  do  Egypta  měl  I.  již 
4  syny,  kteří  založili  čtyři  hlavní  rodiny  kmene 
I.  ría  poušti,  když  národ  isráélský  táhl  do 
země  zaslíbené,  bylo  místo  kmenu  I.  východně 
od  archy  úmluvy  vedle  kmenu  Juda  a  Zabu- 
lon.  V  zemi  zaslíbené  připadla  kmenu  I.  za 
podíl  část  na  sever  od  Manassa,  která  patří 
k  nejúrodnějším  v  Palestině.  Tím  se  vysvět- 
luje i  zmohutnění  kmene  I.  Z  kmene  I.  vy- 
niká v  dějinách  národa  židovského  soudce 
Thola  a  dřívější  vojevůdce,  pozdější  král 
Baasa.  dk. 

Zsssl  viz  Yssel. 

Zssel  Artur  o,  přírodopisec  italský  (*  1842 
v, Janově),  prof.  na  universitě  janovské.  Na- 
psal řadu  pozoruhodných  prací  vztahujících 
se  hlavně  k  palaeontologii,  malakologii  a  geo- 
logii, jež  jednak  vyšly  jako  paměti  a  pozoro- 
vání v  publikacích  italské  společnosti  v  Mi- 
láně, akademie  v  Turině  a  akademie  věd  v  Pa- 
říži, jednak  vydány  jsou  o  sobě,  jako:  Mála- 
cologia  del  mar  Rosso  (Pisa,  1869);  Tstruiioui 
per  Postricoltura  e  la  mitiUcoltura  (Janov,  1882) ; 
Le  Oscilla\ioni  leňte  del  suolo  (t,  1883);  Ti- 
aggio  nel  mar  Rosso  e  tra  i  Bogos  TMilán, 
1885 V,  Bibliogr,  scient,  deila  Liguria  Qanov, 
1887);  Carta  geologica  delle  rivieře  Liguri 
e  delle  Alpi  (1887);  Liguria  geologica  e  pre- 
istorica  (Janov,  1892,  2  sv.  s  atlasem)  a  j.  Se- 
znam jiných  menších  prací  l-ových  v  »Cata- 
logue  oř  scientific  papersc  Král.  spol.  lon- 
dýnské. 

Zssslbnrfl^,  město  v  kraj  i  reeském  pruského 
vl.  obv.  dússeldorfského,  poblíž  nizozemských 
hranic  na  Staré  Issele,  má  stanici  poštovní  a 
tekgr.,  katol.  a  evang.  kostel,  radnici,  zbytky 
starých  opevnění,  velkou  železnou  huC  a  slé- 
várnu, strojírnu,  smaltovnu,  továrnu  na  zboží 
kameninové,  výrobu  dřevěnek  a  1736  oby  v. 
(1890),  většinou  katol.  I.  založen  byl  r.  1441 
jako  pohraniční  pevnost  klevská. 

Zsselhorst,  ves  v  kraji  bielefeldském  prus. 
vl.  obv.  mindenského,  na  žel.  trati  Brunšvik- 
Hamm,  s  ev.  kostelem,  textilním  průmyslem, 
strojírnou,  slévárnou  a  1124  ob.  (1890). 

Zssoire  [isoár],  hl.  město  kant.  a  arrond. 
ve  franc.  dep.  Puy  de  Dóme,  32  km  j.-v.  od 
Clermontu,  na  ř.  Couze  ďl.  a  na  trati  St. 
Germain  des  Fossés-Nimes  Středomořské 
dráhy,  sídlo  soudm'ho  dvora  I.  instance  a 
obch.  soudu,  má  románský  kostel  z  X.  stol., 
městskou  kollej,  útulnu,  výrobu  sukna,  zboží 


830 


Issos  —  Issyk-kul. 


prýmkářského,  slaměných  klobouků,  obuvi, 
hospodářských  strojů,  vinopalny,  obchod  s  ví- 
nem, ovocem  a  dobytkem  a  5750,  jako  obec 
6029  ob.  (1891).  —  I.  jest  staré  gallské  Icio- 
durum  a  bylo  v  náboženských  válkách  r.  1573 
a  1574  skoro  úplné  rozbořeno.  Narodil  se 
zde  kardinál  Duprat.  —  Arrondissement  má 
na  1796*59  km}  v  9  kant.  (Ardes,  Besse,  Cham- 
peix,  I.,  Jumcaux,  Latour,  St.  Gerraain-Lem- 
bron,  Sauxillanges  a  Tauves)  ve  117  obcích 
92.934  ob.  Kanton  má  na  164  30  km}  v  16  ob- 
cích 15.189  ob.  (1891).  —  Srv.  Longy,  Hi- 
stoire  de  la  ville  ďl.  (Clermont-Fcrrand,  1890). 

IflSOS,  ve  starověku  město  v  Kilikii  při  malé 
pobřežní  rovince  a  na  zátoce  téhož  jména 
(nyn.  záliv  Iskcnderunský),  klíč  k  soutéskám 
syrským  přes  pohoří  Amanus,  proslulo  r.  333 
př.  Kr.  velikým  vítězstvím  Alexandra  Make- 
donského  nad  Dareiem  III. 

Issondnn  [isúden],  hl.  město  kantonu  a 
arrond.  ve  franc.  dep,  Indre,  27  km  sev.-vých. 
od  Cháteauroux,  na  pr.  bř.  ř.  Thčols  a  na 
žel.  trati  Orléans-Limoges,  sídlo  soudu  I.  in- 
stance, obch.  soudu,  živnostenské  a  zemčdél- 
ské  komory,  má  got.  kostel  St.  Cyr  z  XV.  stol., 
zbytky  opevnění  z  XIII.  stol.,  městskou  kol- 
lej,  knihovnu  o  6000  sv.,  museum,  divadlo, 
nemocnici,  sirotčinec,  věznici,  tovární  výrobu 
sukna  a  pergamenu,  strojírny,  výrobu  hospo- 
dářských strojů,  zboží  nožířského  a  zámečni- 
ckého, hydraulického  vápna,  pivovarství,  ko- 
želužství,  četné  mlýny  a  pily,  obchod  se  dří- 
vím a  11.331,  jako  obec  13.564  ob.  (1891). 
V  okolí  rodí  se  výtečné  bílé  víno  issoudun- 
ské.  —  Arrondissement  má  na  117878  km*  ve 
4  kantonech  (l.-Nord,  l.-Sud,  St.  (rhristopht- 
en-Bazelle  a  Vatan)  a  49  obcích  50.422  ob.  — 
Kanton  l.-Nord  má  na  26796  km^  vil  obcích 
14.414  ob.,  l.-Sud  na  36102  km*  v  14  obcích 
15.943  ob. 

Issne  department  [išju  dipá-!,  cedulové 
oddělení  banky  anglické.  Viz  Banka  str.  249. 

Is-Ior-Tille  fisyrtij],  hl.  m.  kant.  v  arrond. 
dijonském  franc.  dep.  Cóte  ďOr,  278  m  n.  m., 
na  ř.  Ignonu  a  žel.  tratích  Chatillon-Gray  a 
Dijon-Langres,  má  textilní  průmysl,  slévárnu 
mědi,  železné  doly,  výrobu  piva  a  kořalky  a 
1945  ob.  (1891).  —  Kanton  má  na  35103  km* 
v  23  obcích  8874  ob. 

Iiey  [isi]:  1)  l.-les-Moulineaux  [-lé  mu- 
lino], obec  ve  franc.  dep.  Seině,  arrond.  Sceaux, 
kanton  Vanves,  na  pr.  bř.  ř.  Seiny  ve  výši 
30—93  m  n.  m.,  t  km  na  zjz.  od  Paříže,  na 
žel.  trati  Paříž-lcs-Moulineaux,  má  12.830  ob., 
4  veřejné  a  8  soukr.  škol,  seminář  sv.  Sul- 
pice  v  býv.  zámku  Markéty  z  Valois  s  kaplí 
vystavěnou  dle  vzoru  kaple  Santa  Casa  v  Lo- 
rcttě,  důležité  museum  zkamenělin,  6  klášterů, 
2  nemocnice,  sirotčinec,  poštu,  telegraf,  pří- 
stav na  Seině  (roČnč  přes  55.000  f),  důležitý 
výroční  trh,  pivovary,  továrny  na  obuv,  ce- 
ment, barvy,  chemikálie  a  likéry,  lihovary, 
tiskárny,  hrnČírny  a  j.  Skvostný  zámek  kní"! 
z  Conti,  od  r.  1871  v  rozvalinách,  na  hřbi- 
tově ponmík  vojínů  padlých  ve  válce  r,  1870 
až  1871.  —  I.  připomíná  se  již  v  VI.  stol. 
pode  jménem  Issiacum  nebo  hciacum^  ve  sto- 


letí XVI.  bylo  zde  panství  Markéty  z  Valois 
zv,  Petit-Olympe,  r.  1660  připadlo  semináři 
sv.  Sulpice,  r.  1790  stalo  se  hlav.  místem  kan- 
tonu, záhy  však  přiděleno  kantonu  Sceaux  a 
r.  1893  kantonu  Vanves.  Mnoho  utrpělo  za 
obležení  Paříže  v  1. 1870—71.  —  2)  l.-1'Évéquc 
Mevěk],  hlavní  místo  kant.  ve  franc.  depart. 
feaóne-et-Loire,  arrond.  Autun,  na  již.  úpatí 
vrchu  Tharot  ve  výši  349  m  n.  m.,  na  bř.  řeky 
Sommy,  má  2188  ob.,  2  školy  veř.,  1  soukr', 
2  kláštery,  poštu,  telegraf,  9  výr.  trhů,  mlýny, 
výrobu  dřevěných  předmětů  a  na  blízku  lo- 
žiska raŠeliny.  Tsr. 

Issyk-kul,  t.  j.  teplé  jezero,  též  Tur-kul 
(solné  jezero),  čínsky  Že-chaj  (teplé  jezero), 
mongolsky   Temurtu-nor   (železité   jezero i, 
jezero   v  jižní  části  sibiřské  oblasti   semirje- 
činské  mezi  42«  10'  38"  a  42*  59*  30"  s.  š,,  v  ši- 
roké kotlovině  mezi  zailijským  Altajem  na  s, 
a  Tian-šanem  na  j.,  ve  výši  1615  m,   od   rjz. 
k  vsv.  200  km  dlouhé,  do  70  km  šir.,   s  plo- 
chou 6655  km*,   tak  že  zaujímá   páté   místo 
mezi  ruskými  jezery,  hluboké  až  400  m,  avšak 
s  klesající  hladinou.    Na  sev.  břehu   i-u   zv. 
Kungej  pne  se  zailijský  Altaj  do  výše  1500  m 
s  velmi  příkrými  svahy,  avšak  mezi   ním  a 
jezerem  prostírá  se  asi  10  km  široká  rovina 
přerušená  pouze  nevysokým  horským  výběž- 
kem  Kese-sengyr.    Na  v.  prodlužuje  se   ro- 
vina I-u  na  75  km  k  průsmyku  Santaši  spo- 
jujícímu Tian-šan  se  zailijským  Altajem  1800  m 
vys.,  i   protékají  ji  oba   hlavní  přítoky   I-u, 
Tjub  a  Džirgalan.  Jižní  pobřežíjezcra  zv.  Těr- 
šicej  ohraničeno  jest  svahy  Tian-šana  méně 
I)říkrými,  před  nimiž  jest  dolina  10—20  km 
šir.,  protékaná  množstvím  říček,  z  nichž  dů- 
ležitá jen  Zauku.    K  z.  táhne  se  údolí  I-u  až 
k  vysokému  horskému  uzlu  spojujícímu  Altaj 
s  Tian-šanem,  s  něhož  stéká  k  jez.  ř.  Koškar 
nebo  Ču  mizející  v  močále.  Přes  vysokou  po- 
lohu a  velmi  studené  zimy  nezamrzá  I.  nikdy 
zcela,  nýbrž  jen  jeho  zálivy  a  pobřežní  pás 
12  km  šir.  Dno  jezera  složeno  jest  z  červené 
železité  hlíny,  na  březích  jsou  železité  pra- 
meny a  železná  ruda  krevelová,  voda  jest  ze- 
lenavá, průzračná,  slaná  a  nepitná.    Ryb  jest 
v  jezeře  mnoho,  zvláště  v  pobočních  zálivech. 
(r.  1890  vyloveno  jich  28.800  fr^,  hl.  kaprů  >, 
mimo  to  hojné  jest  raků.    Hory  okolní  slo- 
ženy jsou  z  žuly,  syenitu,  porfýru,  avšak  údolí 
samo  má  podklad  z  červeného  konglomerátu, 
půdu  pak  písčitou,  jen  místy  za  umělého  za- 
vlažování úrodnou,  porostlou  křovinami  ro- 
ky tníkovými  a  jen  při  řekách  stromy  (topoly). 
Kolem  I-u  kočují  hlavně  v  zimě  Kirgizové  ix. 
Buruti  a  to  na  v.  rod  Bogu,  na  z.  Sara-bagiš. 
uchylující  se  v  létě  do  hor.  —  V  historii  vy- 
stupuje I.  již  ve  11.  stol.  př.  Kr.,  kdy  usadil 
se  při  něm  středoasijský  kmen  Usunů,  kteří 
I>ři  ústí  Tjuby  založili  město  Čigu,  jehož  stopy 
pod  vodou  řeky  dosud  jsou  patrný.  V  1.  stol. 
I)ř.  Kr.  objevili  se  zde  Hunnové,  brzy  po  té 
Číňané,  v  VII.  stol.  po  Kr.  přišli  sem  čínští 
buddhističtí  missionáři,  ve  XIV.  stol.  nesto- 
riánští  křesťané,  kteří  na  sev.  bř.  zal.  klášter; 
v  XV.  st.  zpustošil  údolí  jezera  Timur.  Rusové 
pronikli  sem  a  opanovali  celý  kraj  r.  1856. 


Istaevoni  —  Isthmus. 


831 


Issyk-kulský  Újezd  v  oblasti  semirječin- 
ské,  ohraničen  na  j.  a  jv.  Čínou,  na  z.  a  sz. 
iSjezdem  tokmakským  a  na  s.  a  sv.  věměn- 
ským,  s  plochou  47.227  frm*,  jest  hornatý. 
V  sev.  jeho  části  pne  se  zailiiský  Altaj  nad 
cáru  věčného  snéhu,  na  j.  pak  se  táhne  od 
mohutné  horské  skupiny  Chan-Tengri  k  pra- 
menům řeky  Koškara  hřbet  Tian-sanu  přes 
5000  m  vysoký  zvaný  Kircrizy  Mustag  čili  Tér- 
skej,  přes  který  jediný  dobrý  přechod  tvoří 
údolí  ř.  Zauku.  Mezi  úbočími  těchto  horstev 
leží  obšírné  doliny  2—20  km  sir.,  hojné  zavla- 
žované říčkami  a  pokryté  bujnými  pastvinami. 
Hydrograficky  nejdůležitější  jest  jez.  I.  s  pří- 
toky; kromě  toho  protéká  jz.  újezda  ř.  Naryn 
svými  prameny  a  její  přítok  Malý  Naryn.  Po- 
dél řek  rostou  jehličnaté  a  listnaté  lesy,  záp. 
polovice  Újezdu  má  půdu  kamenitou,  nepří- 
hodnou  k  orbě  i  jest  téměř  pusta,  kdežto  na 
v.  jest  půda  hlinitá,  místy  i  černozemní  a 
osetá  prosem,  pšenicí  a  ječmenem.  Z  užiteč- 
ných nerostů  nalezeno  zde  zlato,  sádra,  mra- 
mor a  j.  —  Obyvatelstvo  újezda  páčí  se  na 
93.877,  hlavně  kočovných  fcirgizů;  ruských 
osadníků  jest  málo,  podobně  Kalmyků  i  Ta- 
tarů. Hlav.  zaměstnáním  oby  v.  jest  chov  do- 
bytka (74.178  koní,  4399  velbloudů,  231.410 
ovci  a  13.010  skotu),  orbou  zabývají  se  Ru- 
sové a  Kirgizové,  kromě  toho  provozují  ruští 
osadníci  i  včelařství  a  lov  ryb  v  l-u.  Obchod 
jest  nepatrný,  průmyslu  není.  Ústředním  mě- 
stem jest  Prževalsk  (dříve  Karakol),  mimo  to 
jsou  3  větší  ruské  osady:  Preobraženskoje, 
,Ujtal  a  Sazanovka,  na  sev.  břehu  l-u  jest 
pravosl.  klášter.  —  Srv.  Majer,  Materiály  dla 
statistiky  Turkestana.  TŠr, 

Istaevoni.  též  Iskaevoni  a  Istvaeoni, 
jeden  ze  tří  hlavních  kmenů  germánských  po 
obou  březích  dolního  Rýnu ;  odvozovali  jméno 
své  od  báječného  hrdiny  I  sta  neb  Iska,  syna 
Mannova,  a  splynuli  ve  III.  stol.  po  Kr.  s  ostat- 
ními kmeny  (Tenchtery,  Usipii,  Sigambry, 
Bruktery,  Chamavy,  Chatuarii  a  j.)  ve  spolek 
Franků  Ripuarských. 

al-Istaohri  Abú  Ishák  al  Fárisí,  vynika- 

Í*ící  cestopisec  arabský  z  pol.  X.  st.  po  Kr.  Dílo 
-ovo  Suvar-ul-akdlími  (Tvary  klimat)  zaujímá 
jako  čistý  cestopis  přední  a  mezi  velikými 
cestopisy  nejstarší  místo  v  cestopisné  litera- 
tuře arabské.  Plánem  l-ovým  bylo  podati  po- 
pis zemí  islámu.  Vedle  toho  vsak  zmiňuje  se 
i  o  zemích  cizích,  pokud  částmi  k  území 
islámu  náležely,  při  čemž  u  říší  v  politice 
a  kultuře  vynikajících  dovídáme  se  zpráv 
i  o  území  ostatním.  Hlavní  předností  jest 
při  tom  I -ovo  líčení  zemí  na  základě  vlast- 
ních cest  rozsáhlých  a  to  způsobem,  na  jehož 
základě  možno  opraviti  i  zprávy  cestopisců 
pozdějších.  V  ohledu  tom  osvědčil  se  jeho 
cestopis  důležitým  nejen  pro  dobu  starší,  ale 
jako  původní  pramen  i  v  moderní  geografii. 
Vydán  de  Goejem,  Bibl.  geogr.  arab.  I.  (Lejda, 
1870,  něm.  překl.  Móllerův,  Gotha,  1839).  Srv. 
téhož:  Die  Balch!  I.-Frage  (Zeitschr. d. deutsch. 
roorgenl.  Ges.,  XXV.  str.  42  a  n.).        Dk. 

Iraimbol,  turecký  název  Cařihradu.  —  I. 
agasy,  název  nejvyššího  náčelníka  janičárů; 


zván  tak  i  místní  velitel  cařihradský.  —  I. 
e  fen  d  i  si,  městský  soudce  cařihradský. 

Istandla.  Standia,  viz  Dia. 

Istar,  bohyně  semitská,  viz  Astarta. 

Istebnik,  ves  slezská,  viz  Jistebník. 

Ister,  starověké  jméno  dolního  Dunaje. 

Isterábád  viz  Asterábád. 

Istesso  (ital.),  týž.  V  hudebním  písmé 
označuje  se  tím  zkráceně  TI.  tempo  (týmž 
tempem,  pohybem)  zvláště  při  změně  taktu, 
by  co  do  tempa  řídil  se  taktem  předešlým. 
I.  píše  se  též  průběhem  notace  v  prázdných 
taktech  k  naznačení,  že  poslední  notovaný 
takt  má  se  opakovati. 

Isthmioke  hry  slaveny  byly  v  posvátné 
smrčině  Poseidonově  na  isthmu  Korinthském, 
bezpochyby  na  jaře  každého  druhého  a  Čtvr- 
tého roku  Olympiády,  k  poctě  boha  Posei- 
dona, jemuž  pověst  připisovala  i  jejich  zalo- 
žení. Odchylné  však  znění  pověsti  prohlašo- 
valo za  původce  jich  Thésea.  Řízem  her  ob- 
starávali Korinťané  a  když  město  jejich  bylo 
shořeno,  Sikyoňané  až  do  té  doby,  než  Cae- 
sar  Korinth  znova  vystavěl.  Élejští  byli 
ze  slavnosti  vyloučeni;  naproti  tomu  byla 
Athéňanům  vyhrazena  tak  řečená  proedria 
t.  j.  právo  zasedati  na  místě  čestném.  Jako 
o  jiných  národních  slavnostech,  tak  byly 
i  o  isthmiích  zavedeny  obvyklé  závody  gym- 
nické  a  jezdecké;  závod  musický  přistoupil 
k  nim  dle  všeho  teprve  v  době  pozdější, 
ježto  zprávy  o  věnčení  citárníků,  básníků  a 
pěvců  pocházejí  z  doby  císařské.  Vítěz  v  zá- 
vodech (isthmioníkos)  obdržel  palmovou 
ratolest  a  věnec,  dle  Pindara  miříkový;  dle 
jiných  zpráv  udílen  byl  v  staré  době  věnec 
z  ratolestí  smrkových,  kterých  později  vý- 
hradně se  užívalo.  Před  početím  her,  jež 
trvaly  několik  dní,  byl  ohlášen  boŽí  mír  jako 
před  začátkem  slavností  olympijských;  taktéž 
byli  v  nich  zasloužilí  muži  veřejně  oslavo- 
váni a  věnčeni,  jakož  i  smlouvy  a  jiné  důle- 
žité události  v  obecnou  známost  uváděny. 
Srv.  Stengel,  Die  griech.  Sakralaltertúmcr 
v  Můllers  Handbuch  V.,  str.  147,  kde  i  ostatní 
literatura  jest  uvedena.  Cfe. 

Isthmionikos  viz  Isthmické  hry. 

iBthmos  (řec,  šíje  zemská,  převlaka)  na- 
zývala se  ve  starověku  obecné  Korinthská 
šíje  mezi  zátokou  Sarónskou  a  Korinthskou, 
spojující  Střední  Řecko  s  Peloponnésem.  Jest 
prostoupena  srázným,  79  m  vysokým  hřbetem 
na  jihozápadě  v  pobřežní  rovinku  přecháze- 
jícím, kde  stával  chrám  Poseidonův  a  sla- 
vily se  hry  isthmické;  severně  byl  >Diolkos«, 
t.  j.  vlečná  dráha,  po  které  se  zboží  i  menší 
lodi  přepravovaly  do  zálivu  Sarónského.  Již 
Periandros  korinthský  chtěl  I.  prokopati,  ale 
myšlénka  jeho  provedena  byla  z  části  teprve 
Neronem,  který  dal  zjistiti  směr  a  spád,  avšak 
díla  nedokonal.  R.  1881  ustavila  se  společ- 
nost, která  uživši  směru  Neronova  I.  proko- 
pala ;  průplav  byl  6.  srp.  1893  slavnostně  ote- 
vřen a  plavbě  odevzdán. 

Isthmiui  (lat.),  z  řec.  ia^^ióc,  zemská  úžina, 
převlaka,  téŽ  okřídlí;  po  výtce  šíje  Ko- 
rinthská (viz  Isthmos). 


832 


Isthuanfius  —  Istrie  (horopis). 


I.  zove  se  téŽ  správní  obvod  v  Egyptě 
ve  výměře  6238  km*  po  obou  stranách  Suez- 
ského  průplavu.  Vzdělané  půdy  jest  2762  km\ 
obyvatel  32.247  (1882),  z  nichž  jest  8193  ci- 
zinců a  234  Beduínů.  Správní  obvod  I.  dělí 
se  na  2  guvemérství  (port-saídské  s  21.296  ob. 
a  suezské  s  10.951  ob.)  a  na  6  distriktů.  Hlavni 
město  Port  Saíd. 

I.  v  anatomii  viz  Fauces  a  Hltan. 

Xsthuaiiflas  viz  Istvánffy  Miklós. 

Istib  viz  Štip. 

Xstla,  vlákna  listů  různých  ananasovitých 
rostlin,  zejména  karatasu  (Bromelia  silvestrís 
W.).  Vlákna  tato  zbaví  se  na  zvláštním  stroji 
šťavnatých  součástí,  načež  se  perou  v  horké 
vodě  sé  sodou  a  suší  se  na  vzduchu.  Užívá 
se  jich  jako  surrogátu  v  kartáčnictví,  nebo 
spřádají  se  ve  tvar  tyčinek  za  náhradu  ko- 
štice  při  výrobě  šněrovaČek.  Hlavně  se  I. 
spracovává  ve  státech  mexických. 

Zstino  viz  Panama. 

Xstobnoje:  1)  I.,  osada  v  ruské  gub.  kur- 
ské  Újezdě  starooskolském  při  pramenech 
ř.  Orlika  s  3666  obyv.  —  2)  I..  též  Istoben- 
skoje,  Stěbenka,  osada  v  gub.  voroněžské 
Újezdě  nižněděvickém  při  údolí  kulmenském 
s  6973  obyv.,  kteří  provozují  hlavně  orbu,  a 
s  farní  školou. 

Istomin:  1)  I.  Vladimír  Ivanovic,  ad- 
mirál rus.  (t  1855"),  vzdělav  se  v  námořnické 
škole  přidělen  byl  k  eskadře  na  Středozem- 
m'm  moři  a  účastnil  se  navarinské  bitvy.  Při 
bitvě  sinopské  (30.  list.  1853)  velel  korábu 
>Paříž«  a  při  obležení  Sevastopole  náležel 
k  předním  jeho  obhájcům.  Zde  7.  břez.  1855 
též  padl. 

2)  I.  Fedor  Michailovič,  ethnograf  rus. 
(♦  1856  v  Archangelsku),  vzdělal  se  na  pctrohr. 
universitě  a  r.  1883  stal  se  tajemníkem  ethno- 
graňckého,  oddělení  při  petrohr.  spolku  země- 
pisném. Účastniv  se  vědeckých  výprav  do 
archangelské  gub.  (1884)  a  do  kraje  pečor- 
ského  (1889  a  1890)  přidělen  byl  též  k  ex- 
pedici, jež  vypravena  byla  na  útraty  carovy 
do  sev.  gubernií,  aby  zde  sbírala  národní 
písně  (1886  a  1890).  Vydal:  Toničeskaja  téo- 
rija  v  slavjanskom  národ,  tvorčfstvé  (»Sbor- 
níkc  žáků  V.  Lamanského,  1883);  Pojeidka 
v  PeČorskij  kraj  (>Izvěstija«  zcmep.  spolku, 
1890);  Etnografičeskoje  iiuČenije  Pečorskago 
kraja  (>Trudy<  VIII.  sjezdu  přírodozpytců, 
1890);  O  religio^nom  sostojaniji  Pečorskago 
kraja  (>Cerkovnyja  Vědomostic,  1890—91); 
PriČitanija  i  pláči  OlonéckoJ  i  Archangeljskoj 
gub,  (>Živaja  Starina*,  1892)  a  konečně  Pésni 
ruskago  národa^  sobrannyja  v  gub.  Archangelj- 
skoj i  Olonéc.  (Petrohr.,  1894,  nápěvy  napsal 
G.  Ďutš).  Cenné  pokyny  a  zprávy  obsahují 
též  jeho  recense  v  >Žurnále«  ministerstva 
nár.  osvěty,  jako  o  práci  Golochvastova  (Zá- 
kony národ,  russkago  sticha,  1855);  J.  Roma- 
nova (Bělorusskij  sbomik,  1886),  r.  Šejna 
(Materiály  dlja  izučenija  Sěv.-Zap.  kraja,  1888) 
a  N.  Palcikova  (KresCjanskija  pěsni  Uňnskoj 
gub.). 

IstTAndia-dag,  horská  krajina  turecká  ve 
vilájetu  edirnském  při  břehu  Černého  moře. 


nazvaná  dle  vsi  Istrandže  na  nhových.  svahu 
l-u.  Nejvyšší  hora  Majada-dag  dosahuje  1035  m. 

ZstMS  [istrj,  hl.  m.  kantonu  v  arrond.  Aix 
franc.  dep.  Bouches-du-Rh6ne,  při  jezírku 
L*01ivier,  s  kterým  souvisí  Etang  de  Berre, 
na  žel.  trati  Avignon-Cavaillon-Marseille,  voá. 
značnou  výrobu  mořské  soli  a  sody,  chov 
dobytka,  pěstění  ovoce  a  2277,  jako  obec 
3405  ob.  (1891).  —  Kanton  má  na  26216  km* 
ve  4  obcích  7702  ob. 

Xstria,  asteroida  objevená  8.  února  1878 
J.  Palisou  v  Pulji.  Střední  jasnost  v  opposid 
12*6,  průměr  v  km  36,  označení  K^JN.       Gs. 

dlstrla  Dora  viz  Dora  ďlstria. 

Istrlanln  viz  Konsul  Štěpán. 

Istrie,  markrabství  říše  Rakousko-Uherské, 
náleží  politicky  do  Přímoří  rak.-illyrského  a 
rozkládá  se  na  sev.-vých.  straně  Jaderského 
moře  mezi  44*  27'  a  46*  45'  s.  š.  a  13*  40'  a 
14*  60'  v.  d.  Jest  to  poloostrov  podoby  troj- 
úhelníku, jehož  základna  připíná  se  k  pev- 
nině, pak  ostrovy  ve  K varném,  z  nichž  jsou 
největší  Čres,  Krk  a  Losin.  Na  sever  hraničí 
I.  s  Goricí  a  Krajinou,  na  východ  s  Rjekou 
a  Chorvatskem;  mořský  břen  obnáší  365  km 
bez  ostrovů.  S  ostrovy  má  I.  4941-5  km\ 

Horopis.  I.,  jejíž  průměrná  výška  obnáší 
190  m,  jest  z  větší  části  hornatá,  takže  vlast- 
ních nížin  ani  není.  Sklání  se  od  gorického 
a  krajinského  Krasu  směrem  k  jihu  a  k  jiho- 
západu a  pokrývají  ii  nesčetné  kamenité  hře- 
beny, jež  přerývají  hluboké  rokle,  podobné 
vlnám  zkamenělého  moře.  S  Učky,  nejvj^šší 
hory  I.,  lze  spatřiti  celou  l-ii  jako  kamenitou 
poušť,  ve  které  jsou  údolí  řek  jako  oasy  roz- 
děleny. Pohoří  prostírají  se  od  jihových.  smě- 
rem k  sev.-záp.  a  stávají  se  ve  směru  tom 
stále  nižšími  Na  straně  jihových.  zdvihá  se 
skupina  Učky  (1396  m),  spadající  srázné  do 
moře.  Celý  poloostrov  níží  se  od  sev.  k  jihu. 
Sev.-vých.  čásť  poloostrova  jest  vysoká  ro- 
vina, která  směrem  k  jihu  se  snižuje  a  zove  se 
Vysoká  I.  nebo  Čičarije.  Krajina  ta  sklání 
se  příkře  ku  Střední  l-ii,  která  se  různí  od 
Čičarije  půdou  a  oblejšími  tvary  vysočin. 
Hlavní  horské  hřebeny  spojují  se  s  pněnými 
hřbety  a  zavírají  vykotlené  doliny,  takže  se 
celá  í.  podobá  veliké  síti.  Čičarije  jest  nej- 
pustější krajinou  1^  bez  1q6Ů,  a  pouze  jedno- 
tlivé skupiny  dubů  a  jalovcové  keře  pořídku 
pokrývají  kamenitou,  Šedou  a  bílou  pudu,  od 
které  se  odráží  slunce,  takže  krajina  ta  prá- 
vem se  zove  Bílou  l-ií;  Čičarije,  ve  které 
není  ani  jediné  tekoucí  vody,  prostírá  se  500 
až  600  m  n.  m.  od  hranice  gorické  ku  Rjece 
a  sice  15  km  na  šířku  a  57  Irm  zdéli;  pravá 
to  kamenitá  poušt  Dlouhé  hřbety  dělí  Čiča- 
riji  na  tři  terassy.  Holý  kámen  jest  tisíce- 
rým způsobem  a  vlivy  atmosférickými  roze- 
rván a  rozpukán  a  úskalí  zdvihají  se  jako 
ostré  hroty.  V  prohloubených  dolinách  shro- 
mažďuje se  naplavená  červená  země,  kterou 
sem  voda  zanáší.  Chudobné  obyvatelstvo  to- 
hoto pásu  plodné  půdy  uprostí^ed  kamenité 
pustiny  pilně  pracuje  na  obdělání  jejím.  — 
Na  úpatí  bílé  I.  počíná  Žlutá  I.,  jejíž  půda 


Istrie  (geologie,  vodopis) 


833 


skládá  se  z  Červeného  pískovce  {tásselio).  Z  to- 
hoto tvoří  se  žlutá  a  žlutočervená  země,  ve 
které  si  toky  vy  brázdily  hluboká  koryta.  Střed, 
výška  žluté  I.  obnáší  285—380  m  a  pokrývají 
ji  zaoblené  vrcholky.  Kde  se  objevuje  vápe- 
nec, jest  půda  holá.  Na  kamenitých  výšinách 
nacházejí  se  od  pradávna  lidské  osady  a  pod 
nimi  vyvinula  se  v  rovnějších  krajinácn  z  roz- 
mélněného  pískovce  plodná  pole.  Ve  žluté  l-ii 
nacházejí  se  rozsáhlé  travnaté  prostory,  pole, 
ano  i  celé  lesy,  jako  na  př.  kolem  Buzeta  a 
Pažina.  V  hlubokých  korytech  vinou  se  po- 
toky a  na  mírnýcn  svazích  prostírají  se  pole 
a  vinohrady.  U  Dragučc  jest  nejdůležitější 
úvodí  I.,  odtud  táhne  se  směrem  k  jihozápadu 
dosti  široká  dolina  Dragy  s  travnatými  břehy. 
Potok  Fojbica  připomíná  na  krajiny  alpské. 
Žlutá  I.  sahá  aŽ  k  Pažinu.  Odtud  se  rozkládá 
směrem  k  jihu  červená  I.  Zde  jsou  pohoří 
nízká,  zřídka  přes  300  m,  ponejvíce  nižší  než 
100  m;  doliny  jsou  rovinaté  a  plodná  červená 
země  skýtá  obyvatelstvu  jakýsi  blahobyt.  Pás 
žluté  I.  .sáhá  až  ku  břehu  vých.  I.,  kde  setkává 
se  země  bílá  a  Červená. 

Geologie.  1.  iest  v  ohledu  geologickém 
země  mladá;  skládá  se  téměř  celá  z  útvaru 
křídového,  třetihorního  a  z  alluvia,  při  čemž 
její  geologická  soustava  jest  velmi  jedno- 
duchá. Na  polouostrové  a  na  ostrovech  za- 
ujímá křída  největší  prostor,  vedle  ní  pak 
útvar  třetihorní.  Přes  ostrov  Krk  táhnou  se 
tři  rovnoběžné  pruhy  třetihorní  od  jihový- 
chodu k  severozápadu  a  pokračují  jako  dosti 
Široký  pás  podél  nranice  kraňské  přes  Klane 
kolem  Rjeky  k  Terstu.  Odtud  prostírá  se  útvar 
třetihorní  v  kompaktní  masse  od  Pirana  přes 
Pažin  k  Fianoně,  kdež  končí  přerušen  jsa  již 
křídou  při  ústí  Raše.  Křída  vniká  do  massy 
této  širokém  zářezem  u  Kastva  a  sáhá  ke 
Kozinu  bhže  Terstu.  K  jihu  od  čáry  Piran- 
Pazin-Raša  převládá  výjimečně  křída,  kterou 
přerušují  pouze  nepatrné  alluviální  vrstvy 
podél  řeky.  Ostrov  Čres  skládá  se  téměř  celý 
z  křídy  a  na  ostrově  Losini  převládá  útvar 
třetihorní.  Geologické  sestavení  podmíněno 
jest  značně  hydrografickými  poměry.  Křídový 
vápenec  jest  velmi  zvětralý  a  vsakuje  vodu 
tak,  že  se  potoky  pouze  tam  vyvinuly,  kde 
tvoří  podklad  tvrdší  třetihorní,  numulitní  vá- 
penec a  pískovec  (flysch).  Hlavní  kameniny 
v  l-iř  jsou  vápenec,  eodénský  pískovec  a  místy 
i  slin.  Křídový  vápenec  jest  poněkud  bělejší 
nežli  šedý  vápenec  třetihorní,  který  rovněž 
jest  tvrdý,  ale  vegetace  jest  na  obou  stejná. 
Křídový  vápenec  provází  červená,  křemenitá 
země  —  terra  rossa  — ,  o  které  někteří  tvrdí, 
že  jest  residuum  zvětralého  vápence,  druzí 
pak,  že  jest  vzhledem  ku  své  křemičité  pří- 
sadě samostatným  minerálem.  Terra  rossa 
není  všude  stejné  rozdělena;  drží  se  ve  hlu- 
binách a  v  nižších  polohách,  tak  že  vyšší 
hory,  jako  na  př.  Slavnik  a  Planik,  jsou  jí  zcela 
prosty.  Křída  objevuje  se  až  do  nejvyšších 
výšin  a  Učka  (Monte  Maggiore,  1396  m)  jest 
složena  z  křídového  vápence. 

Názvy  9Červená«  a  ^bllá«  í.,  kterých  se  ča- 
sto užívá,  lze  pokládati  za  správné  pouze  ctím 

Ottfiv  Slovník  NauCný,  iv.  XII.  tilS  1897. 


grano  salis.  Terra  rossa  jest  čei-vená  pouze  tam, 
kde  jest  právě  prokopána,  a  sivohnědý  písko- 
vec (flysch),  který  zaujímá  dosti  prostoru, 
není  také  bílý.  Téměř  bílý  jeví  se  křídový 
vápenec  v  jižním  kraji,  kde  jest  vypálen  sil- 
ným sluncem.  Pravý  opak  činí  temně  hnědý, 
pahorkovitý  pískovec,  na  kterém  se  vegetace 
o  mnoho  lépe  rozvíjí  a  tvoří  souvislé  lesy  se 
světlým  holým  vápencem.  Pískovec  skládá  se 
z  měkké.  Železem  promíšené  kameniny  s  jílo- 
vitými  a  neplodnými  slínovými  vrstvami.  Vlaši 
jej  jmenují  macegno  nebo  tassello,  Slované  pak 
lovdan,  kterýž  jest  totožný  se  švýcarským 
»flyschem€.  fsterský  flysch  počíná  úzkým  pru- 
hem u  Terstu  a  Síří  se  ve  vrstvách  stále  šir- 
ších severní  l-ií  k  Buj  i  a  k  jezeru  Čepičskému 
na  jih.  Tyto  vrstvy  pískovce  vroubí  vápno 
eocenu,  které  jest  nejmocnější  v  Čičariji  a  trčí 
z  pískovce  místy  v  podobě  útesů,  jež  jme- 
nují >griže«  a  jeŽ  ve  křídě  na  př.  kolem  sv. 
Martina  u  Labina  jako  jednotlivé  ostrovy  se 
objevují.  Zvětralý  vápenec  a  pískovec  tvoří 
isterskou  naplaveninu.  Geologický  pohyb  půdy 
v  l-ii  trvá  dosud  a  recentní  lastury,  které  so 
nacházejí  v  křemičité  půdě  (terra  rossa)  u  Puljc 
30  m  nad  hladinou  mořskou,  podávají  jasn(^ 
svědectví  o  tom,  že  se  I.  v  nejmladší  době 
geologické  ještě  značně  zvýšila.  Západní  I.  vy- 
kazuje množství  zkamenělin  velikých  ssavců, 
jinak  pak  hlavně  Živočichů  bezpátcřnatých 
(mořské  ježky  a  zoofyty).  Ryby  a  ještěři  na- 
cházejí se  poskrovnu.  Numulitní  vrstvy  kolem 
Buzetu  a  Nogly  vyznačují  se  krásnými  zkame- 
nělinami na  př.  velikého  rejnoka. 

Poločerné  kamenné  uhlí  bez  lignitních  pří- 
sad tvoří  dosti  značné  vrstvy,  které  sáhají 
od  Lipice  k  Terstu  přes  Roču  u  Buzeta  k  Buji 
na  západ,  dále  na  jih  přes  Pažin,  Pičan,  Kršan, 
Labin  a  Rabac  k  Folju  na  ostrově  Krku.  Uhlí 
tvoří  žíly  14—50  cm  silné,  které  u  Karpana 
při  ústí  Kaše  jsou  aŽ  na  1  m  mocné. 

Vodopis.  Moře  jest  asi  40  km  kolem  po- 
břeží na  60—65  m  hluboké.  Výška  příboje 
obnáší  0'3— 2  m  a  mění  se  podle  panujících 
větrů.  Nejnižší  odboj  spadá  do  února  a 
nejvyšší  příboj  do  září.  Mořský  proud  teče 
podle  břehu  od  jihu  k  severu  a  obrací  se 
od  Terstu  k  Benátkám.  Ve  Kvarneru  jest 
také  protiproud,  který  jest  v  kanálech  mezi 
ostrovy  dosti  prudký,  ježto  však  nesáhá 
hlouběji  nežli  7—8  m,  zdržují  jej  větry  dosti 
snadno  a  obracejí  jej  z  jeho  toku  na  stranu. 
Isterský  břeh  jest  nižší  nežli  břehy  kraské, 
příznivější  a  mnohem  více  rozčleněný  nežli 
ostatní  břehy  Krasu,  při  čemž  úzké  zálivy, 
podobající  se  fjordům,  sáhají  hluboko  do  pevné 
země.  Severní  břeh  jest  dobře  rozčleněn  a 
mnohé  ostrovy  se  zde  spojily  s  pevnou  zemi 
(Kopar,  Izola,  Piran).  Památné  jsou  zálivy  Milj- 
ský,  Koparský  a  Piranský.  Mys  Žalborna  (Sal- 
vore)  jest  nejzápadnější  Dod  I.,  na  kterém  stojí 
maják.  K  jihu  od  Umaga  jest  břeh  veskrze 
plochý,  jižně  od  Poreče  provázejí  břeh  skalnatě 
ostrůvky.  Zde  jest  zaříznut  záliv  Leme,  široký 
1—1*5  km,  12  km  má  až  ke  Kanfanaru^  Jižně 
od  45<»  dělí  Fazanský  průplav  ostrovy  Br i- 
onské,  které  chrání  vchod  do  zátoky  Pulj- 

55 


834 


Istrie  (podnebí). 


ské.  od  pobřeží.  K  jihu  od  Pulje  stává  se 
břeh  stále  nižší  až  k  nejjižnějšímu  před- 
hoří  I.  Kamenjaku  (Promontore).  Pulj,  která 
jest  hlavním  vojenským  přístavem  Rakousko- 
uherského  mocnářství,  s  mocnými  pevnostmi 
a  arsenálem,  nachází  se  v  nejsazsím  konci 
zálivu  5  km  dlouhého,  který  jest  v  nejužším 
místé  pouze  450  m  široký,  rřed  polouostro- 
vera  Kamenjakem  8  km  dlouhým  a  úzkým  na- 
chází se  na  malém  ostrůvku  Poreni  velmi  dů- 
ležitý, 34  m  vysoký  maják.  Odtud  zahýbá  se 
isterský  břeh  rovnou  k  severu,  pln  jsa  malých, 
ale  dobrých  zátok.  Medulinský  záliv  jest  pln 
mělčin  a  úskalí  a  proto  málo  navštěvován. 
Rašský  záliv  jest  16  km  dl.;  ve  starověku  byla 
zde  hranice  Liburnie  a  I.  Od  Černého  mysu 
k  severu  stává  se  břeh  stále  strmějším  a  vege- 
tace stále  slabší.  Zálivy  jsou:  Marmin,  Dlouhý 
a  Rabac.  Plominský  prostranný  záliv  není 
před  bouřemi  jistý.  U  Plomina  počíná  průplav 
Farazinský  a  moře  jest  zde  tak  hluboké,  že 
lodi  mohou  téměř  u  břehu  přistáti.  Dále  ná- 
sledují záliv  Ický,  Lovranský  a  Voloscký,  po- 
tom Prilucký  blíže  Rjeky.  Kvarnerský  záliv  Qi- 
nak  Černý  roh)  dělí  četné  ostrovy  na  tyto 
průplavy:  mezi  Čresem  a  i-ií  iest  průplav  Fara- 
zinský 4*5  km  široký,  mezi  Cresem  a  Krkem 
průplav  Střední,  vedoucí  k  jihu  do  Kvame- 
rolu.  Záliv  Puntakrišský  jest  mezi  Čresem  a 
Losiní.  Průplav  di  Maltempo  dělí  Krek  od 
břehu  chorvatského.  Jako  v  l-ii,  tak  i  na 
ostrovech  jest  dostatečný  počet  dobrých  pří- 
stavů. 

jezer  I.  nemá  nazbyt.  Pod  Učkou  jest  8  km* 
veliké,  močálovité,  až  na  4  m  hluboké  jezero 
Čepičské,  24  m  nad  mořem;  na  Čresu  jest 
jezero  Vranské  18  km  dl.  a  na  Krku  malá  je- 
zera Ponikve  a  Jezero.  Na  potoky  jest  I.  také 
dosti  chudá,  nebof  mnoho  vody  tratí  se  ve 
vápeníte  půdě  a  mnohé  potoky  ztrácejí  se 
v  podzemních  jeskyních  a  vycházejí  do  moře 
jako  podmořské  prameny.  Tak  se  tratí  Foj- 
bica  ve  velikolepém  jícnu  u  Pažina  a  neví  se, 
kde  opét  vychází.  Hlavní  řeky  jsou:  Mirna, 
Rasa,  Dragonja  a  Rižana.  Isterské  řeky  jsou 
krátké  a  maií  málo  vody,  proto  nejsou  pro 
obchod  niiak  důležitý,  kromě  při  ústí,  kde 
tvoří  dlouhé  a  úzké  zálivy.  Mirna  jest  45  km 
dlouhá  a  jest  na  svém  dolním  toku  na  13  km 
splavna.  Kaša  jest  22  km  dl.  a  jest  ve  spojení 
s  jezerem  Čepičským.  Dragonja  jest  30  km  dl. 
a  padá  u  Pirana  do  moře,  s  kterým  ji  spojuje 
umělý  průkop  sv.  Oldřicha.  V  rozkošné  do- 
lině Kižany,  která  se  ústí  u  Kopru,  rozvinul  se 
dosti  živý  průmysl.  —  Minerálních  vřídel  a 
teplic  má  I.  velmi  málo.  Poblíž  Motovuna  jest 
sírnaté  38^  C  teplé  vřídlo  sv.  Štěpána  a  u  Izoly 
slabý  minerální  pramen  17*C.  Tím  důležitější 
jsou  mořské  lázně,  které  svým  neobyčejně 
příznivým  podnebím  vábí  hosty  se  všech  stran 
světa.  Ma  isterském  břehu  nachází  se  v  pře- 
krásné krajině  uprostřed  vavřínových  lesu  na 
úpatí  Učky  světoznámá  Opat  i  e  a  uprostřed 
korálových  polypů  nacházejí  se  v  zálivu  Pi- 
ranském  mořské  lázně  Porto  Rose. 

Podnebí.  Podnebí  I.  jest  vlahé,  při  tom 
příznivé  i  lidem.  Celá  země  spadá  do  roční 


prům.  teploty  od  14'C..  1.  j.  v  I-ii  jest  tak 
teplo  jako  na  př.  v  Cařihrade  mnohem  jiiněji 
položeném.  Rozhraní  letní  a  zimní  tempera- 
tury  závisí  na  dvou  hUvnich  faktorech.  V  £im4 
činí  bóra  zvláště  vyšší  krajiny  a  Čičariji  velmi 
chladnými  a  v  létě  holé  vápeníte  kamení, 
které  pohlcuje  každou  srážku,  rozmnožuje  žá- 
rem svým  ještě  více  úpal.  Temperatura  se 
v  l-ii  rovněž  i  v  létě  velmi  náhle  mění,  net>of 
bóra  přináší  tak  chladný  vzduch.  Že  se  během 
12  hodin  může  temperatura  o  8 — 16®  C  snížiti. 
Není-li  bóry,  počíná  zima  kolem  vánoc,  ale 
v  Opatiji  lze  viděti  i  o  nový  rok  kvetoucí 
růže  bez  všeliké  ochrany.  Snín  a  led  jsou  na 
jihozápadě  od  Čičarije,  která  se  žalostně  vy- 
jímá nejen  svou  neplodnou  půdou,  ale  i  pod- 
nebím drsným,  pouze  výjimečnými  zjevy.  Ony 
kraje,  jež  Učka  chrání  před  bórou,  jsou  pra- 
vými klimatickými  oasami  a  cestovatel  může 
v  zimě  z  ledu  a  sněhu,  jenž  pokrývá  alpské 
krajiny,  za  několik  hodm  po  železné  dráze 
dostihnouti  bujnou  zelenou  zahradu,  prostí- 
rající se  od  Volosky  až  do  Sovrany  a  Iky. 
Převládá-li  jižní  vítr,  vznikají  zvláště  kolem 
Pulje  zimnice,  které  však  nejsou  právě  ne- 
bezpečny. V  únoru  často  již  počíná  nový  ži- 
vot Flory,  který  však  přece  pak  trpí  bórou, 
jež  může  zimu  až  do  dubna  prodlouiiti.  To 
nadchází  počasí  deštivé,  a  sice  v  měs.  květnu, 
a  pak  veliký  úpal,  jenž  trvá  do  pozdní  jeseně. 
Modré  nebe  a  průzračný  vzduch  připomínají 
nám  přírodu  řeckou.  V  září  a  říjnu  jest  bóra 
řídká,  proměny  jsou  nepatrné  a  rostlinstvu 
se  nejlépe  daří.  Roční  doby  jsou  ve  vnitřní 
l-ii  a  v  Části  jižní  přesněji  omezeny  nežli  v  kra- 
jinách severozápadních,  čičarije  má  ve  sku- 
tečnosti pouze  tři  doby  roční,  neboC  iaro  bývá 
Často  velmi  krátké;  zima  tu  trvá  od  listopadu 
do  dubna,  přináší  mnoho  sněhu  a  teploměr 
klesá  i  na  10*  C  pod  nullu.  V  nižších  krajinách 
jest  zima  mírná  a  zvláště  přímoří  má  pod- 
nebí příznivé.  Teplota  střední  obnáší  v  Pul  ji 
14*C,  nejmenší  — 8'4*,  největší  34-8';  v  Losini 
17-2*.  nejmenší  — 10*  a  největší  36'C  Srážek 
přibývá  od  jihozápadu  k  severovýchodu  a  jsou 
nejznačnější  na  kraských  výšinách.  Pulje  má 
949  mm,  Piran  1060  mm  srážek.  Nejvydatnější 
jsou  srážky  v  zimě  (60Vo)  ^  perioda  deště 
trvá  od  říina  do  prosince;  nejméně  srážek 
vykazuje  doba  od  února  do  července.  Ježto 
se  v  červenci  3*8  mm  vody  vypaří,  jest  rost- 
linstvo v  létě  jako  vyprahlé.  Střední  tlak 
vzduchu  obnáší  na  sever,  pobřeží  761*5  mm, 
k  jihu  tlaku  ubýváu  V  přímořských  krajinách 
mění  se  počasí  podle  větrů,  z  nichž  převládá 
bóra  a  východai  vítr  (ixtočnjak-levante).  Bóra 
má  různé  směry,  které  jsou  závislé  na  kon- 
figuraci půdy.  óna  věje  od  sev.-sev.-východu, 
od  sev.-východu  a  od  východního  severo- vý- 
chodu. Bóra  přerušuje  často  ve  vysokých 
krajinách  každou  kommunikaci  a  zvláště  v  zá- 
livech, jež  s^  otvírají  k  moři,  vane  tak  silné. 
Že  převrhuje  i  těžké  naložené  vozy.  Bóra  činí 
i  plavbu  ve  Kvarneru  velmi  nebezpečnou  a 
z  nenadání  vyráží  mocnými  údery  {refoíi), 
které  trhají  plachty,  lámou  stěžně  a  nejsil- 
nější pně  vyvracejí.   V  létě  bývá  bóra  řídká 


Istrie  (flora,  zvířena,  obyvatelstvo). 


835 


SL  trvá  pouze  dva  nebo  tři  dny,  v  zimě  9 — 15 
<iní.  Bóra  čisti  oblohu  a  činí  vzduch  zdravým 
a  suchým,  který  však  přece  Škodí  chorým  na 
phce.  Bóru  vystřídává  vítr  jihovýchodní,  který 
přináší  vzduch  mírný  a  moře  silně  vzdouvá; 
i  v  zimě  zvyšuje  teplotu  na  15®  C,  ale  na  člo- 
věka působí  tísnivým  dojmem.  Na  jaře  a  v  létě 
duje  často  pravý  jih  (ostro)  a  jihozápadník 
^libeccio),  který  vrhá  pěnu  mořskou  na  35  m 
vysoko  na  břeh.  Méně  významné  Jsou  vítr 
severozápadní  (maestral)  a  severní  (sjevemik^ 
tramontaná)^  nemajíce  veliké  síly. 

Flora.  Na  malém  prostoru  isterského  polo- 
ostrova shromáždila  se  bohatá  a  zvláštní  kvě- 
tena. Na  sev.  konci  stýká  se  flora  alpská  a 
baltická  s  pontskou,  která  vládne  v  nitru 
země,  a  středozemskou,  jež  zaujíiná  jižní  díl 
poloostrovaa  jeho  pobřeží.  Mimo  to  existuje 
páté  rostlinné  úfitmí,  které  moiĎo  nazvati 
vkraskou  florouc,  nebo,  jak  ji  Pospíchal,  nej- 
novější badatel  isterského  rostlinstva,  nazývá, 
»neutrálnou  florouc.  Od  julských  Alp  zablou- 
dil malý  počet  rostlin  alpských  na  v&penitou 
půdu  sev.  I.  Právě  tak  zaujímá  baltická  flora 
pouze  neznačnou  část  sev.  I.  v  dolině  Rjeky. 
Pontská  flora  zaujímá  přes  polovici  celého 
prostoru,  ačkoliv  je  i  tu  počet  rostlin  dosti 
malý,  jelikož  právě  směrem  k  východu,  odkud 
flora  ta  má  svůj  vznik,  vysoké  hory  jí  vstup 
do  I.  zabraňují.  V  Čičariji  rozvinula  se  pontská 
flora  nejlépe,  sem  také  spadají  Serratula  ra- 
diata,  Crepis  rigida,  Opoponax,  Delphinium  fis- 
sum,  JSdraianthus.  V  l-ii  samé  nalézá  se  Otr- 
pinus  betuluSf  Carpinus  orientalis,  Corylus 
avellana,  Corylus  colurna^  Fagus  silvatica, 
Quercus  pedunculata  a  zřídka  Quercus  hirď 
ana  Vukotinovié,  Quercus  croatica  Vukot., 
Quercus  Cerris  atd.  Vedle  uvedených  rostlin 
nacházejí  se  v  1-íi  i  byliny^  které  rostou  záro- 
veň i  ve  střední  Evropě.  Středozemská  flora 
jde  po  45®  s.  S.,  podél  pobřeží  ještě  dále  k  se- 
veru. Význačné  pro  ni  jsou  vždy  zelené  >ma- 
kije«,  které  pouze  kolem  Pulje  skutečně  roz- 
kvétají Rostliny,  jež  tvoří  »makije<,  šíří  se 
jediné  na  severozáp.  konci  I.  a  na  isterském 
pobřeží  k  Kaši.  Sem  patří  Bojeania,  Micro- 
meria,  Crucianella^  Scabiosa  multiseta,  Jfyosď 
amus  Itlbus,  Cyclamen  repandum,  Melica  Ma- 
gnoiii,  Lychnis  coronaria.  Nejsilnější  rostliny 
jsou  lnula  graveolens,  Orchis  papilionacea^  Ane^ 
mone  stellata,  Lathyrus  anuus,  které  sáhají  aŽ 
do  Salvore,  a  Bellevalia,  která  v  Itálii  pouze 
jižně  od  Florencie  se  daří,  nachází  se  u  Pi- 
rana.  Neutrální  flora  obmezuje  se  hlavně  na 
bílou  l-iL  Toto  pásmo  nerůzní  se  pouze  do- 
statečným počtem  endemických  druhů,  ale 
i  tím,  že  v  něm  rostliny  baltického  území  a 
střední  Evropy  přijímají  zvláštní  podoby,  tak 
ie  se  vzhledem  k  tomu  mohou  zařaditi  ve 
xvláštni  druhy.  Tak  zastupuje  Carpinus  betu- 
tus  v  teplých  krajinách  C.  duinensis;  Capsellu 
bmrsu  pastoris  zastupuje  C.  robella.  Od  ame- 
rické agavy  na  Brijonských  ostrovech  až 
k  buku,  který' sáhá  až  k  vrcholkům  Učky, 
sastoupeny  jsou  v  l-ii  všechny  rody  a  druhy 
ík>ry  jihoevropské.  Oliva  roste  v  celé  střední 
SL  jižni  J-ii  a  sáhá  od  pobřeží  až  k  Terstu  a 


Rjece.  Kaštan,  vavřín  a  oliva  nalézají  se  na 
Učce  do  vÝše  300  m,  do  500  m  sáhají  různé 
druhy  dubů  a  ještě  výše  buky.  Myrta  pro- 
spívá zároveň  s  vavřínem  na  Brijonských 
ostrovech  a  vedle  dubu  korkového  čili  plutu 
{Quercus  suber)  kolem  Pulje.  Nejrozšířenější 
strom  jest  dub  (Quercus  ilex  i  cerris),  po  něm 
jilm,  buk,  habr  {Carpinus  betulus),  jasan  {Fra- 
jfiwiis),  javor,  potom  jalovec  {Juntperns  commu- 
nis).  v  nížinách  rostou  topoly  a  vrby.  Mo- 
ruše, cypřiše,  akacie  a  platany  daří  se  výborně, 
plamének  bílý  {Oematis  vitalba)  bujně  zde 
roste,  vyjímaje  vápenité  výšiny.  Z  ovocných 
stromů  nejobyčejnější  jest  ořech,  mandlovník 
a  líska  {Corylus  avellana),  řidší  jest  kaštan. 
Dobře  se  daří  hrušni,  jabloni,  třešni,  slívám, 
meruňkám  {Ffunus  armeniaca),  broskvím,  révě 
a  smokvím.  Vedle  obyčejné  středoevropské 
zeleniny  daří  se  i  artišoky,  mořena  {Řubia 
peregrina)  a  pravý  šafrán  {Crocus  sativus). 
Střemcha  bobková  {Prunus  laurocerasus)  daří 
se  kolem  Pulje,  rovněž  mastika,  která  dává 
známou  pryskyřici.  U  moře  rostou  různé  řasy. 

Zvířena  I.  jest  celkem  středoevropská.  Di- 
voké zvěře  má  I.  dosti  málo.  Vlci  a  medvědi 
objevují  se  někdy  v  Čičariji,  jinak  jsou  zde 
jezevci,  zajíci,  veverky,  lišky  a  kuny.  Z  divo- 
kých ptáků  dlužno  zaznamenati  mnoho  ho- 
lubů, koroptví  a  křepelek,  které  přicházejí  na 
své  pouti  k  jihu  do  I.;  dále  jsou  zde  sluky. 
Divoké  kachny,  čápi  a  jiní  vodní  ptáci  shro- 
mažd\iií  se  v  zimě  na  jezeře  Čepičském  a  po- 
dél řcK.  V  Čase  stěhování  přilétají  ptáci  se 
všech  stran  světa  do  I.  a  lov  na  ně  jest  velmi 
vydatný.  Bohatá  jest  zvířena  isterská  zvláště 
korýši  a  rybami  mořskými.  Podél  východního 
pobřeží  iest  ryb  na  100  druhů,  z  kterých 
JSOU  nejdůležitější  tuňák  {Thynnus)  a  sardele; 
nejušlechtilejší  jsou  makrela  {scombro\  luben 
rdruh  Štiky,  brancin),  ploska  {stoje)  a  štipák 
{barboní).  Cancar  norvegicus  nachází  se  zvláště 
kolem  Čresu.  Mořských  hub  nachází  se  něco 
málo  u  Pulje. 

Obyvatelstvo.  V  l-ii  obývají  pomíšeni  mezi 
sebou  Slované,  Romani  a  Němci.  Slované 
jsou  Chorvaté  a  Slovinci  a  dělí  je  dolina 
Draganje.  Slovinci  v  sev.-vých.  l-ii  jmenují 
se  Brki ni.  Kolem  Buzetu  bydlí  kajkavští  Fu- 
čkové.  Territoriální  hranici  mezi  Chorvaty  a 
Italy  nelze  přesně  naznačiti.  Chorvaté  zaují- 
mají 4400  km*,  V  l-ii  převládá  čakavŠtina  (na 
ostrovech  mluví  ca)  a  ikavština,  v  západní 
části  pak  štokavština.  Italský  jazyk  panuje 
zvláště  v  záp.  přímoří  a  po  městech.  Čiči 
odvozují  svůj  původ  od  Rumunův  a  mluví 
z  části  ještě  posud  rumunsky.  Vlaši  Arbanaši 
na  jih  Kaše  jsou  dalmatští  Chorvaté.  R.  1890 
bylo  44.418  Slovinců,  140.713  Srbo-Chorvatů, 
118.027  Italů  a  5004  Němci.  Hlavní  města 
jsou:  Pulj  26.742  (1890),  Rovinj  9662,  Kópar 
8191,  Piran  7724,  Vodnjan  5087,  Losin  Malá 
4928,  Iiola  4896,  Čres  4645,  Mile  3357,  Buje 
2728,  Poreč  2685,  Labin  2404,  Punat  2120, 
Baška  2058,  Pažin  1792,  Opatie  1192,  Voloska 
1118.  V  městech  více  než  2000  oby  v.  čítají- 
cích obývalo  23-8Vo  všeho  obyvatelstva,  jehož 
čítá  se  na  320.000  duší.  V  l-ii  přichází  922*9 


836 


Istrie  (hospodářství). 


žen  na  1000  mužů.  Relativní  obyvatelstvo 
obnáší  64  na  1  km*;  piranský  kraj  jest  oby- 
dlen nejvíce  fl73'6  na  1  frm*),  Cres  nejslaběji 
(246  na  1  km^.  Vzrůst  obyvatelstva  jest  dosti 
značný,  neboť  r.  1857  byl  počet  duií  v  l-ii 
pouze  230.328.  Svatby  se  pořádají  oboustranně 
pozdě;  největší  počet  nevěst  jest  mezi  20—30, 
ženichů  mezi  24—30.  rokem. 

Jak  obyvatel  1.  jest  v  životě  šetrný,  tak 
i  jeho  kroj  jest  dosti  jednoduchý,  v  barvách 
tmavých.  Ostrované  rádi  se  oblékají  zvláště 
do  černých  krojů;  zcela  bílý  plátěný  oděv 
v  l-ii  nelze  spatřiti.  Čičové  nosí  v  létě  i  v  zimě 
hnědé  pláště  z  tlustého  sukna,  které  se  po- 
dobají hábitům  františkánským,  a  svojí  neči- 
stotou a  špinavými  příbytky  rozeznávají  se 
od  ostatních  obyvatelů,  kteří  přes  svou  chu- 
dobu velmi  si  hledí  čistoty.  Stavení  jsou 
spořádaná,  z  kamene  zděná,  ale  zvláště  v  sev. 
krajinách  velmi  chudobně  zařízená,  často  bez 
oken  a  komínů.  Ve  své  kamenité  půdě  k  šetrno- 
sti jsa  nucen,  žije  obyvatel  I.  velmi  střídmě, 
proto  jest  pijáctví  a  marnivé  hodování  téměř 
neznámo.  Národ  jest  Čilý  a  zdravý  a  těla  ne 
právě  silného,  ale  souměrně  vyrostlého.  Ostro- 
vané zvláště  se  liší  hezkou,  malou  nohou  a 
rukou.  Obyvatelé  I.  jsou  velmi  pobožní  a  hledí 
přísně  na  mravnost,  byť  i  vzdělanost  byla  na 
dosti  nízkém  stupni,  neboť  analfabetů  počítá 
se  přes  707o.  Nemanželské  porody  jsou  velmi 
řídký;  bylo  jich  r.  1892  2-667o  z  novoroze- 
ných a  z  těchto  bylo  později  2197o  lejfitimo- 
váno.  Obyvatele  I.  zdobí  některé  přednosti: 
jest  pracovitý,  opravdový  a  střízlivý,  přívětivý 
vůči  cizincům  a  mírumilovný  mezi  svými, 
poslušen  oproti  svým  představeným  a  věren 
svému  jazyku.  Jest  vytrvalý  v  práci  a  povahy 
velmi  konservativné,  tak  že  k  novotám,  třeba 
byly  právě  prospěšný,  dosti  těžko  přistupuje. 
Zemi  svoji  miluje  vřele  a  velmi  nerad  se 
stěhuje  do  cizích  krajů. 

Hospodářství.  Zemědělství  jest  v  l-ii  ještě 
na  nízkém  stupni,  ale  mohlo  by  se  vzhledem 
k  poměrům  přírodním  značně  povznésti.  Po- 
kroku brání  s  jedné  strany  suchá  a  neplodná 
půda,  s  druhé  pak  nedostatek  racionálního 
vzdělávání  půdy.  I.  má  pouze  6l7o  plodné 
půdy.  Nejlepší  půda,  která  se  pilné  vzdělává, 
nachází  se  na  západě  I.,  zvláště  kolem  Kopru 
a  Pulje,  nejslabší  jest  půda  kolem  Pažinu, 
Volosky  a  na  ostrovech.  Z  plodné  půdy  za- 
ujímala r.  1895omice  58*589 /w,  louky  33-823  ha, 
vinohrady  43.736  ^a;  15.311  ha  bylo  osázeno 
kaštanem,  olivou  a  moruší.  Pastviny  vykazují 
158.340  ha,  lesy  165.349  ha.  Hlavní  obilniny 
jsou  pšenice,  ječmen,  žito,  oves  a  kukuřice. 
Jeden  ha  dává  průměrně  6*6  ^  pšenice,  43  q 
oleje,  11*3  hl  vína.  Nejdůležitější  přírodninou 
I.  jest  víno,  ačkoliv  polovina  vmonradů  posti- 
žena fylloxerpu,  a  r.  1895  vytěženo  325.346  hl; 
po  té  olej  (21.376  q).  Olivové  sady  zaujímají 
8334  ha.  Pokud  se  týče  hodnoty  agrárních 
produktů,  byla  r.  1895  průměrná  cena  pše- 
nice 6*79  zl.,  ječmene  302  zU,  žita  4*22  zl., 
ovsa  368  za  1  hl,  T.  r.  obnášela  sklizeň  obil- 
nin 148.797  q,  kukuřice  141.830^,  bramborů 
93.077  q*  Méně  závažné  pol.  plodiny  jsou  hrách 


a  čočka  (10.219  hí),  fazole  a  bob  (15.705  A/), 
dále  pohanka,  řepa  a  zelí. 

O  pokrok  rolnictví  stará  se  >Socicta  agra- 
ria  i8triana«  již  od  r.  1868,  ale  ježto  nemá 
mnoho  členů,  jest  její  úspěch  dosti  slabý. 
O  rozdílení  bezplatného  semene  a  vzorného 
rolnického  nářadí,  dále  o  odměny  za  dobré 
obdělávání  polí,  za  umělé  hnojeni  a  za  nej- 
lepší polní  výrobky  pečuje  c.  k.  ministerstvo 
orby,  aby  rolm'ky  pokud  možno  přimělo 
k  nejlepšímu  obdělávání  jich  polí.  Ježto  jest 
víno  nejdůležitějším  rolnickým  produktem  I., 
přihlíží  se  nyní  k  osvěžení  vinohradů,  které 

Ísou  postiženy  révokazem,  a  sice  vysazováním 
:eřů  amerických.  Kdežto  sklizeň  vína  jest 
dosti  značná,  přece  není  sklepní  manipulace 
dostatečné  vyvinuta,  tak  že  vinařství  jest 
i  nyní  ještě  na  dosti  nízkém  stupni.  Nej- 
ušlechtilejší víno  jest  malvaz,  hl  za,  70 — 80  zl. ; 
reforské  stojí  18—30  zl.  za  hl.  Nejlacinější 
jest  vino  na  Čresu  a  Losini  a  sice  /ti  za  11  zl. 
Ani  oliva  nepěstuje  se  tak  pečlivě,  jak  by 
toho  vyžadovala  potřeba,  a  mnoistvi  její 
roční  sldizně  jest  velmi  rozličné  (r.  1871  pouze 
4763  a  r.  1874  20.739  q).  Oliva  se  sází  buď 
v  celých  lesích  anebo  také  po  vinohradech; 
nejlépe  se  daří  kolem  Rovinje,  Pirana  a  na 
Čresu.  Kromě  státních  lesů  v  l-ii  lesnictví 
téměř  nem'.  Převeliký  vývoz  dříví  do  Terstu 
a  Benátek  zničil  z  veliké  části  lesy  a  o  zalo- 
žení nových  nikdo  se  nestaral.  Krásných  bu- 
kových lesů  jest  ještě  dnes  podél  kraňské 
hranice,  kde  se  vyrábí  dřevěné  uhlí  a  ckižiny. 

V  podgrajském  kraji  a  kolem  Buzeta  jsou 
rovněž  Krásné  lesy.  Nejvíce  lesů  jest  v  okresu 
losiňském  (227o)»  nejméně  v  koparském  (9*9Vo)- 

V  posledních  létech  (od  r.  1886)  počalo  se 
pracovati  o  zalesnění  isterského  Krasu,  avšak, 
jak  se  zdá,  doposud  s  úspěchem  dosti  slabým. 

Chov  dobytka  jest  v  l-ii  na  nízkém  stupni. 

V  isterském  hospodářství  jest  něco  kusů  do- 
bytka vepřového  a  oslů,  kdežto  větší  hospo- 
dáři chovají  i  voly.  Ježto  se  o  píci  Spatné 
pečuje  ^ani  vody  nebývá  často  dosti),  jest  do- 
mácí zvířena  slabá.  Následkem  toho  často  se 
zpozdí  včasné  obdělávání  polí,  pro  která  není 
ani  řádného  hnojiva.  Ani  chov  ovcí  nepokra- 
čuje, neboť  se  o  plemenění  málo  dbá  a  ovce 
bývají  i  v  zimě  bez  přístřeší.  Přes  ostré  zá- 
kazy chovají  obyvatelé  I.  přece  dosti  koz, 
neboť  dávají  bez  veliké  péče  hojného  mléka. 
Koní  nachází  se  v  I-ii  velmi  málo  a  o  chov 
jich  nikdo  se  nestará.  Jediný  Krk  má  dobré 
koně.  Celkem  domácího  dobytka  jest  velmi 
málo ;  na  1  km*  připadá  pouze  20*8  kusů.  Po- 
sledně napočteno  v  celé  l-ii  3369  koní,  hov. 
dobytka  51.645  kusů,  1847  mezků,  15.088  oslů^ 
244.504  ovcí  a  29.486  kusů  dobytka  vepřo- 
vého. Dosti  pečlivě  chová  se  drůbež  a  to  kro- 
cani a  slepice.  O  včelařství  nelze  ničeho  po- 
dotknouti. V  posledních  létech  možno  postříci 
vlivem  vlády  jakýsi  pokrok.  Zařizují  se  při- 
pouštěcí  stanice  s  plemennýrai  býky  a  berany 
a  místa  k  napájení  dobytka.  Hcdvabnictvi  takč 
zvolna  pokračuje  a  kozy  trpí  se  pouze  v  nej- 
chudších chatách.  Rybolov  jest  posud  slabě 
rozvinut  a  spíše  upadá,  což  zavinuje  i  ta  okol- 


Istrie  (bohat.  minerální,  správa,  poměry  nábož.,  průmysl,  obcho^. 


nost,  že  benátští  »čoroti«  provozuji  rybářství 
hlavué  jen  na  hlubokém  moři.  Rybářství  vy- 
náší pouze  kolem  700.000  zl.  ročně;  mnohé 
zahrazené  rybní  nádržky  v  zálivech  jsou  nyní 
napuštěny. 

Bohatství  minerální.  Hlavní  minerálm'  pro- 
dukt I.  jest  kamenné  uhh\  které  se  dobývá 
hlavně  ve  starším  eocénu  u  Karpana.  Těží 
se  ročně  400.000  q  uhlí  a  vyváží  se  do  Itálie. 
Železo  nachází  se  na  Učce,  ale  nedoluje  se 
na  ně.  U  Sovinjaka  doluje  se  na  síru,  u  Pulje, 
Labina  a  Rabce  vyrábí  se  hydraulický  cement. 
Z  okolí  Pulje  a  z  Brionských  ostrovů  vyváží 
se  křemen  do  benátských  skláren  na  Muranu. 
Výtečný  stavební  kámen  (isterský  mramor) 
nachází  se  na  mnohých  místech  a  kámen 
2  ostrovů  Brionských  na  mnohé  benátské  pa- 
láce poskytl  stavivo;  taktéž  nalézá  se  něco 
asfaltu  u  Matavuna.  Z  mořské  vody  vaří  se 
sůl  a  největší  solnice  (solné  ohrady)  jsou 
o  Pirana  a  Kopru.  Při  vjrrábění  soli  jest  za- 
městnáno v  letních  měsících  na  5000  lidí. 
Roční  výtěžek  činí  kolem  500.000  q,  které 
státní  erár  jako  monopol  prodává.  Kromě  soli 
nachází  se  kamenné  uhli  u  Karpana,  kde  se 
kopalo  již  v  XVII.  stol,  a  jest  zde  nejdůleži- 
tějším minerálním  produktem.  Zde  leží  uhlí 
bezprostředně  na  vápně  a  zaujímá  prostor 
76  km  dlouhý  a  38  km  šir.  Žíly  jsou  2 — 34  cm 
mocné  a  některé  vrstvy  až  na  100  cm  silné. 
Koňská  dráha,  7*2  Irm  dlouhá,  odváží  uhlí  do 
Raše  z  dolů,  které  mají  5*68  km  koňské 
dráhy. 

Správa  zemé.  Podle  císařského  nařízení 
z  20.  čce  1868  dělí  se  I.  na  6  okresů  (hejt- 
manství), kdežto  Rovinj  má  svoji  vlastni 
správu.  I.  sama  nemá  hlavního  města.  Terst- 
ské  místodržitelství  jest  nejvyšší  politickou 
vládou  také  pro  l-ii,  kdežto  v  Poreči  schází 
se  zemský  sněm.  Politické  okresy,  které  se 
opět  dělí  na  16  okresů  soudních,  jsou:  Ko- 

Í)ar,  Poreč,  Pažin,  Pulj,  Voloska  a  Losin.  Po- 
itické  obce  (počtem  50),  které  se  zovou  žu- 
panije,  jsou  v  l-ii  co  do  rozměru  velmi  veliké. 
Tak  na  př.  má  politický 
okres  Kopar  na  824*5  fcm' 
se  74.755  dušemi  pouze 
pět  politických  obcí  nebo 
županijí  (katastral.  obcí 
41)  s  2  městy  a  116  vše- 
mi. Zemský  sněm  o  33 
členech  schází  se  kaž- 
dého roku  v  Poreči;  do 
říšského  sněůiu  vysílá  I. 
4  členy.  V  Terstu  jest 
soud  třetí  instance  a  také 
ředitelství  lesů  a  císař, 
statků ;  zde  jest  sídlo  ústř. 
námořní  moci,  jíž  podří- 
zeny jsou  přístavní  kapi- 
tanaty  v  Rovinji,  Pulji  a 
Losini.  —  Znak  I.  tvoří  zlatá  koza  s  červe- 
nými rohy  a  kopyty  v  modrém  poli  (vyobr. 
č.  1994.).  Zemské  barvy  jsou  žlutá,  čer- 
vená, modrá. 

'Poměry  náboženské.  I.  má  tři  biskupství: 
terstské,  porečské  a  kršské  (Veglia),  které 


C.  1994.  Znak  Istrie. 


jsou  podřízeny  illyrskému  metropolitovi  v  Go- 
rici.  Veliká  většina  obyvatelstva  hlásí  se  k  víře 
římsko-katolické.  Číslo  jinověrců  není  značné. 
Kolem  Fasany  jest  218  lidí  řecko-východní 
víry,  kteří  se  r.  1658  vystěhovali  z  Černé 
Hory  a  Boky.  Klášterů  rázných  mužských 
i  ženských  řadů  jest  23. 

Průmysl.  V  průmyslu  zůstala  I.  pozadu, 
teprve  v  novější  době  ukazuje  se  pozvolný 
pokrok.  Hlavní  odvětví  průmyslu  jsou  stavby 
lodí,  hedvábnictví,  příprava  oleje  a  vína.  Pře- 
kážkami úspěšného  a  velikého  průmyslu  jsou 
zvláště  nedostatek  vodní  síly  a  kapitálu,  ne- 
produktivnost  země  samé  a  nedostatek  pra- 
covních sil,  ježto  obyvatelé  I.  nejraději  ob- 
dělávají pole.  Nejznamenitější  loděnice  jsou 
na  Losini,  kde  se  ještě  dnes  staví  větši  dře- 
věné lodi  plachetni  (jedrenjače)  po  10—12 
každého  roku  v  ceně  1,200.000  zl.,  potom  ve 
Sv.  Rochu  u  Milja,  kde  »Lloydc  má  svoji 
loděnici,  dále  u  Kopru.  Ostatní  istrijské  lo- 
děnice, v  Piranu,  Poreči,  Lovraně,  Ice,  Ve- 
losce,  Črěsu  a  na  Veliké  Losini,  očividně 
klesají  a  vyrábějí  pouze  menší  lodice.  Nej- 
důležitější istrijský  průmyslový  podnik  jest 
c.  a  k.  arsenál  v  Půli  i,  ve  kterém  jest  za- 
městnáno na  1600  dělníků  a  jenž  slouží  vo- 
jenskému námořnictvu.  V  krajině  koparské 
soustředil  se  istrijský  průmysl  a  vyrábějí  se 
zde  kromě  lodí  také  ještě  různé  tkaniny  a 
vyšívání.  Zde  jsou  stroiírny,  kovárny  a  mlýny. 
Jinak  po  celé  l-ii  není  viděti  továrny,  nepo- 
čítají-li  se  mlýny  a  lisovny  oleje.  Kolem  Vo- 
losky  vyrábí  se  domácím  průmyslem  dře- 
věné zboží,  jako  nádoby,  dužiny,  obruče, 
vesla  a  j.  Dosti  důležité  odvětví  jest  hoto- 
vení konserv.  V  Izole  dováží  zvláštní  parník 
úhoře  z  benátských  lagUn,  které  se  rovněž, 
jako  i  ruské  sardinky,  v  plechových  pouzdrech 
rozesílají  do  světa.  Konservované  luštěnin  v, 
pak  zvláště  švestky  z  Bosny  jdou  zvláště  do 
Anglie,  Ameriky  a  Skandinávie.  Veliká  to- 
várna na  tabák  s  800  pracovníky  nachází  se 
v  Rovinji.  Domácím  průmyslem  vyrábějí  se 
v  Izole  krajky  podle  benátských  vzorů  a 
škola  krajkářská  napomáhá  tomuto  prů- 
myslu. Parních  mlýnů  jest  6  a  na  Losini 
jsou  také  větrníky.  V  mnohých  staveních 
melou  ženy  mouku  na  žernovech.  Lisy 
olejně  pohánějí  koně.  Zátky  do  láhví  a  jiné 
předměty  2  ícorku  vyrábějí  se  v  továrně 
v  Žalborně.  Sklárna  jest  pouze  jedna  v  Pi- 
raně.  Hydraulický  cement  připravuje  se  na 
ostrově  Sv.  Ondřeje  u  Rovinje  a  na  mno- 
hých místech  obdělává  se  kámen,  který  se 
odváží  do  ciziny. 

Obchod  počal  v  l>ii  v  posledním  čase  ná- 
sledkem konkurrence  z  Benátek  klesati.  Kromě 
Lloydových  parníků  křižují  v  istrijských  pří- 
stavech mnohé  místní  parníky  soukromníků. 
Původní  zboží  jest:  víno,  olej,  sůl,  vlna,  kůže, 
kamenné  uhlí,  tesaný  kámen,  dřevo,  ryby, 
vavřínové  listí  a  kaštany  jedlé  z  okolí  Vo- 
losky.  Čičové  prodávají  dřevěné  uhlí  a  s  vin- 
ným octem  přicházejí  až  do  Čech.  Přiváži  se 
stavivo  k  lodím,  obilí,  mouka,  sklo,  hrnčířské 
výrobky  a  módní  zboží. 


838 


Istríe  (kommuníkace,  dějiny). 


Kommunlkaol  slouží  železnice  z  Divače 
do  Pulje  123  km  dlouhá,  vystavěná  r.  1876, 
majíci  21  iSrm  dl.  postranní  trať  z  Kanfanara 
do  Rovinje.  Železniční  traC  Rjeka-Terst  pro- 
chází jen  částečně  sev.  l-ií.  Jest  přirozeno, 
že  vzhledem  k  pobřežnímu  vývoji  mají  že- 
leznice poměrně  malou  důležitost.  Isterské 
přístavy  slouží  hlavně  kommunikaci  místní  a 
světové  zboží  (káva,  cukr,  koření  a  jižní  ovoce) 
přichází  do  nich  přes  Terst.  Povšechný  ob- 
chodní obrat  obnášel  r.  1893  pouze  971.894  q 
dovozu  a  2,811.647  q  vývozu.  Dovoz  byl  nej- 
silnější v  Pulji  (462.19&  q)  a  vývoz  z  Losini 
(137.754  q).  R.  1895  vyřídila  pošta  na  25  pošt. 
stanicích  2.374,000  dopisů  a  kol  10.000  telegr. 
od  20  telegrafních  útadů.  Dr.  Hranilovič. 
DiJIny.  První  hi^oricfcé  zprávy  podavší 
nám  r.  230  př.  Kr.  římské  prameny  zazna^* 
menávajíce,  že  v  l-ii  obývali  Istrove  od  Ti- 
mava  k  Rasi,  Japydové  až  k  Sněžce  Lázské 
a  Libumové  při  zátoce  Kvarnerské  a  na 
ostrovech.  Loupežnictvím  svým  vyvolali  Istro- 
ve r.  178  před  Kr.  válku  s  Římem,  kterou 
mistrně  vylíčil  Livius  a  opěval  básník  Ho- 
stius;  byli  poraženi  a  I.  byla  přivtělena  ku 
provincii  cisalpinské.  Římané  zabezpečovali 
panství  své  zakládáním  kolonií  a  vojenských 
osad,  tak  že  kromě  Aquileie  z  r.  281  př.  ICr. 
vznikly  osady  Tergeste  a  Póla;  potlačivše 
Japydy  vystavěli  silnici  z  Tereeste  do  údolí 
Mirnv  (Quieta)  a  odtud  do  roly  a  zavedli 
v  celé  zemi  zřízení  římské;  venkov  rozdělen 
byl  v  Župy  (poputt)^  tyto  opět  v  dědiny  (v/ci, 
pagi),  platil  daně  a  desátky,  ale  při  tom  ne- 
požíval žádných  práv;  kolonie  a  města  měly 
samostatné  zřízení  a  byly  sídly  průmyslu  a 
obchodu.  R.  50  př.  Kr.  byli  podrobeni  Libur- 
nové,  načež  vlastní  I.  byla  připojena  ke  Gallii 
cisalpinské,  Japydia  a  Liburnia  ku  provincii 
illyrské.  Za  válek  občanských  (44—42)  stály 
země  ty  na  straně  republikánské,  na  dvě  léta 
měl  je  Antonius  a  na  to  Octavianus,  který 
potlačil  povstání  od  republikánů  vznícené, 
rozbořil  Pólu  a  zavedl  přísné  řády,  za  nichž 
země  počala  zkvétati  obchodem  a  zeměděl- 
stvím, tak  že  I.  nazývána  byla  krásnou  za- 
hradou; vznikala  nová  města,  která  okrašlo- 
vána byla  velkolepjrmi  stavbami,  jako  Pietas 
tulia,  kterou  Octavianus  na  místě  rozbořené 
*oly  vystavěl,  Colonia  Julia  (Poreč),  Albona. 
Cissa  a  j.  R.  476  po  Kr.  připadla  I.  ku  pan- 
ství Odoakrovu,  načež  od  r.  539  setrvala  pod 
panstvím  byzantském  v  klidu  a  míru,  nebo 
stěhování  se  nároclů  germánských  málo  se  ji 
dotklo;  až  teprve  r.  601  počali  se  na  severu 
a  uvnitř  země  usazpvati  Slované.  R.  752  zmoc- 
nil se  jí  Aistulf,  ale  již  r.  753  byla  vrácena 
Byzantské  řiši,  se  kterou  zůstala  do  r.  789, 
kdy  stala  se  součástí  říše  Francké. 

Germánské  lenní  zřízeni,  které  bylo  zavá- 
děno, rušení  práv  a  institucí  městských,  lou- 
pežné nájezdy  Saracenů,  Neretvanů  i  Chor- 
vatů  ničily  znenáhla  zemi,  a  proto  nebylo 
divu,  že  se  r.  898  obrátily  ostrovy  k  republice 
Benátské  a  Že  zavázaly  se-  za  poskytnutou 
pomoc  platiti  roční  poplatek;  přikladu  toho 
následovala  též  mnohá  přístavní  města,  vstu- 


povala s  Benátkami  ve  zvláštní  smlouvy,  tak 
že  tím  živel  italský  zvláště  v  městech  po> 
břežních  byl  značně  utvrzován.  R.  952  stala 
se  I.  Částí  marky  furlanské  pod  vrchní  sprá- 
vou bavorskou,  r.  976  dána  byla  od  Otty  IL 
pod  správu  korutanskou  a  posedej  i  byla  udé< 
fena  lénem  hrabatům  Adalbertu  a  Jindřichu 
z  Eppensteina,  r.  1120  rodu  Sponnheimskéma 
ar.  1175  hrabatům  z  Andechs-Meranu.  Vši<^ni 

Sanovníci  tito  byli  příliš  zabavováni  v  říši 
lěmecké  a  nemohli  věnovati  pozornost  své 
zemi,  a  tak  stalo  se,  že  byla  města  odkázána 
sama  na  sebe,  že  k  zabezpečení  obchodu  za- 
vírala ochranné  spolky  s  městy  dalmatskými 
a  počala  pod  vrchním  vedením  Pulje  pomý- 
šleti na  zrušení  všech  smluv  s  repabUkou 
Benátskou.  Pokus  ten  se  však  nezdařil  a 
r.  1149  města  donucena  jsou  obnoviti  dří- 
vější poměr  a  zavázati  se  k  tomu.  že  budou 
přispívati  určitým  počtem  lodí  ke  všem  vý- 
pravám benátským,  zač  jim  republika  přislí- 
bila pomoc  proti  všelikým  nepřátelům. 

Tak  rozšířilo  se  panství  benátské  po  po- 
břeží a  na  ostrovech,  kdežto  vnitřek  a  se- 
verovýchod země,  kam  v  létech  1000 — 1200 
bylo  uváděno  obyvatelstvo  slovanské,  jednak 
chorvatské,  jednak  slovinské,  stál  pod  mar- 
krabími výše  jmenovanými  až  do  r.  1209. 
kterého  roku  Jindřich  z  Andechsa  pro  pode- 
zření, že  měl  podíl  na  zavražděni  Filipa  IV.. 
byl  úřadu  svého  zbaven  a  I.  až  na  hrabství 
Istrijské,  které  v  XIII.  stol.  vedle  markrabství 
se  vyskytuje,  dána  byla  lénem  aquilejskému 
patriarchovi  Volcheru,  který  sám  ji  nespra- 
voval, ale  svěřil  správu  zvláštnímu  úředníku 
v  Kopru  sídlícímu.  Markrabství  obsahovalo 
celý  skoro  jihozápadní  polouostrov,  hrat>stvi 
pak  sev.-vých.  čásC  jeho  s  hl.  městem  Pazi- 
nem  a  sáKalo  až  k  Učce  Goře,  Rasi  a  Mime, 
majíc  obyvatelstvo  po  většině  slovanské, 
které  zabývalo  se  polním  hospodářstvím,  ale 
trpělo  velice  řády  feudálními  a  útisky  oá 
úředníků  páchanými.  Správa  markrabsťvi  ne- 
byla štastna,  nebo  patriarchové  nepřáli  svo- 
bodám městským  a  také  Benátčanům  záviděli 
jejich  moc  a  vliv  v  l-ii.  Z  toho  vznikaly  vzá- 
jemné spory,  které  se  skončily  r.  1331  ví- 
tězstvím republiky;  v  násl.  létech  trpěla  mésta 
útoky  loďstva  janovského  a  když  patriarchové 
r.  1378  přistoupili  ke  spolku,  jejŽ  král  uher- 
ský LuQvík,  vévoda  Leopold  ÍII.,  lanov  a 
Padova  proti  Benátkám  utvořili,  vzplála  válka 
znovu  a  země  byla  pleněna  jak  od  vojska 
spojenců  tak  od  benátského. 

Výsledek  války  byl  mír  Turinský  r.  1381. 
kterém  Benátčané  nabyli  ztracených  mist» 
jejichž  počet  na  poč.  aV.  stol.  ještě  roz- 
množili; městům  ponechána  jsou  stará  zřízení 
a  samospráva,  ta  však  v  některých  městech 
dostávala  se  v  držení  bohatých  rodin,  které 
počaly  tvořiti  zvláštní  třídu  patrícijskou ;  z  té 
byly  osazovány  všecky  úřady,  rada  městská, 
sbor  soudní,  od  něhož  Šlo  odvoláni  do  Be- 
nátek, a  všecky  výkonné  orgány,  tak  že 
vzniklo  tím  velmi  mnoho  městskýcii  republik. 
V  XVI.  stol.  učinila  republika  krok  k  zave- 
dení jednoty  u  svých  držav,  neb  zřízen  byl 


Istrijský  vévoda  —  Išim. 


839 


pro  l-ii  benátskou  zvláštní  appeitacm  dvfir, 
který  stal  se  později  i  nejvyšší  moci  politi- 
ckou a  přispíval  plnou  mérou  k  tomu,  by 
země  trvale  se  podřídila  prospěchu  republiky. 
Totéž  provedla  na  ostrovech  Kvamerských, 
z  nichž  Krk  byl  jiŽ  před  r.  1018  poplatnj^m 
a  od  r.  1126  úplně  odvislým;  republika  jei 
záhy  postoupila  lénem  rodině  Frankopanu 
(v.  t),  poprvé  do  r.  1243  a  po  druhé  v  r.  1260 
až  1480,  kdy  Jan  Frankopan  postoupil  jej 
znovu  republice,  která  pak  spravovala  jej 
zvláštním  provedittorem  podobné  jako  Čres 
a  Losiii.  Hrabství  Istrijské  čili  Pazinské  do- 
stalo se  r.  1248  ke  Goricl  a  r.  1374  dle  dě- 
dičné smlouvy  rodu  Habsburskému,  který 
je  opět  uděloval  lénem,  nebo  zastavoval  a 
pronajímal  různým  rodům  a  osobám,  coŽ  dalo 
se  až  do  r.  1766. 

Země  všecka  trpěla  jednak  neustálými  vál- 
kami, jednak  loupežením  Uskoků,  kteří  ne- 
mohouce po  moři  pronikli  po  suchu  kolem 
Kvarnera  a  vtrhnuvše  na  polouostrov  pusto- 
šili a  plenili  benátskou  část,  která  r.  1615 
byla  celá  od  vojska  císařského  obsazena. 
K  útrapám  válečným  přidružovaly  se  nakaž- 
livé nemoci  a  mor  z  r.  1630  řádil  tak  krutě, 
že  mnohá  lidnatá  kdysi  města  čítala  jen  málo 
set  obyvatelů;  proto  vláda  habsburská  pod- 
porovala stěhováni  se  Chorvatů  z  Bosny  a 
Hercegoviny  a  uvedla  také  na  Kras  román- 
ské a  živlem  chorvatským  silně  promišené 
Čiče.  Podobně  počínala  si  republika  a  usa- 
zovala ráda  Chorvaty  z  Dalmácie,  Bosny, 
Hercegoviny  a  z  hrabství  Pazinského  ve  svém 
území,  i  na  venkově  i  v  městech.  Tak  živel 
italský  zůstal  omezen  jen  na  několik  měst. 
VHv  republiky  utrpěl  pak  velice,  když  r.  1717 
byla  oci  Karla  VI.  prohlášena  svobodná  plavba 
po  Jaderském  moři  a  r.  1718  Terst  a  Rjeka 
staly  se  svobodnými  přístavy,  a  zanikl  úplně, 
když  r.  1797  dle  předběžného  míru  Luben- 
ského  obsadilo  cis.  vojsko  celý  polouostrov. 
R.  1805  mírem  Prešpurským  byla  benátská 
čásC  postoupena  Napoleonu  I.,  který  připojil 
ji  k  nově  zřuenému  království  Italskému,  ale 
franc.  správa  znechutila  se  obyvatelstvu,  neb 
Napoleon  zrušil  všecku  samosprávu,  zabral 
statky  církevní  a  četné  loďstvo  jednotlivých 
mést  vřadil  do  loďstva  francouzského.  R.  1809 
mírem  Vídeňským  postoupena  byla  Napo- 
leonu i  část  rakouská,  která  byla  spojena 
s  italskou  v  jeden  správní  obvod  1.  (Inten- 
den^a  ďlstria)  a  tvořila  s  Terstem  a  Goricí 
jednu  ze  sedmi  provincii  illyrských,  kdežto 
ČásC  sev.  od  Učky  Gory  připadla  ku  provincii 
chorvatské.  R.  1813  obsadilo  vojsko  císařské 
l-ii  a  za  pomoci  obyvatelstva  vyhnalo  Fran- 
couze ze  země,  která  byla  pak  rozdělena 
v  kraj  terstský  a  rjecký;  r.  1825  byly  oba 
kraje  sloučeny  v  kraj  istrijský  a  za  hf.  město 
prohlášen  Pažin;  cis.  rozhodnutím  z  26.  ún. 
1861  pak  I.  byla  prohlášena  za  korunní  zemi 
se  samostatným  zemským  sněmem  v  Poreči. 
Země  za  správy  rakouské  zkvétá,  ač  dosud 
není  provedena  úplná  rovnoprávnost  ná- 
rodní, neb  menšina  italská  dosud  jest  u  vesla 
a  užívá  proti  slovanské  straně  prostředků  ta- 


kových, že  vláda  prohlásita,  že  sídlo  sněmu 
přeloží  z  italské  Poreče  do  Pulje. 

Literatura.  Hist-geogr.-statistische  Dar- 
stellung  d.  Istr.  Halbinsel  nebst  den  Quar- 
nerischen  Inseln  (Terst,  1863);  Benussi,  Ma- 
nuále di  geografia  dciristria  řt.,  1877);  Klaid, 
Zemljopis  zemalja,  u  kojih  ooitavaju  Hrvati 
(Záhřeb,  1883);  Sila,  Trst  in  okolica  (1882); 
Yriarte,  Trieste  e  Tlstria  (1875);  Rutar,  Trst 
in  mejna  grofija  Istra  (Lublaň,  1896);  E.  Po- 
spíchal, Flora  des  ósterr.  Kiistenlandes  (Lip- 
sko, 1897). 

Zitrijiký  vévoda  viz  Bessiěres  Jean 
Bapl. 

ístroiy  starořecké  jméno  Dunaje. 

de  Zstnris  Don  Francesco  Xavier, 
státník  špan.  (♦  1790  v  Cadizu  —  f  1871  v  Mad- 
ridě), byl  strůjcem  povstání  z  1.  led.  1820, 
na  to  r.  1823  předsedou  kortesů,  ale  za  restau- 
race odsouzen  hrdla,  protože  hlasoval  pro 
suspendování  krále.  Uniknuv  žil  v  Londýně 
a  r.  1834  vrátil  se,  opustil  stranu  radikální, 
ano  r.  1836  utvořil  nové  ministerstvo,  které 
však  t.  r.  musilo  odstoupiti.  Přijav  konstituci 
stal  se  opět  předsedou  kortesů  a  r.  1846 
minist  předsedou,  na  to  byl  vyslancem  v  Lon- 
dýně, Petrohradě  a  v  Paříži. 

Litiránflý|išt-],lat.  IsthuanfiusMiklós, 
historik  uhersky  (♦  1538  v  Kiaszonyfalvě  — 
1 1615),  konal  humanitní  studia  v  Padově  a 
Bologni,  bvl  r.  1562—68  sekretářem  primasa 
Oláha,  za  Maxmiliána  II.  sekretářem  při  uher. 
dvorské  kanceláři  ve  Vídni  a  od  r.  1581  zá- 
stupcem palatinovým.  Byl  důvěrníkem  Ru- 
dolfa II.  a  zasvěcen  v  běh  tehdejší  politiky 
císařské;  proto  také  jeho  dílo  Historiarum  ae 
rébus  hungaríds  libri  34,  v  nichŽ  líčí  dějiny 
uherské  od  smrti  Matyášovy  až  do  r.  1608, 
mají  pro  dobu  tu  velikou  důležitost.  Pro 
Živost  slohu  a  vlastenecký  nádech  nazýván 
bývá  I.  uherským  Liviem.  Rukopis  díla  toho 
odkázal  kardinálu  Pazmánovi  a  ten  dal  spis 
vytisknouti  r.  1622  v  Kolíně  n.  R.;  2.  vyd., 
Vídeň  r.  1685,  s  krátkým  přídavkem  o  obleženi 
Vídně  r.  1683.  Maďar,  překlad  byl  vydán 
r.  1870. 

Liura,  středověké  jméno  řeky  Isar. 

Zsylloi  z  Epidauru,  řec.  básník  z  konce 
III.  stol.  př.  Kr.  Při  výkopech  podniknutých 
v  Asklépieiu  epidaurském  objeveny  byly  ka- 
meny, do  nichž  vtesány  jsou  tři  básně  l-lovy: 
dvě  složené  hexametrem,  třetí  jest  paian  na 
Apollóna  a  Asklépia.  Básně  ty  vydal  a  kom- 
mentárem  opatřil  Wilamowitz  (I.  aus  Epidau- 
ros,  Berlín,  1886),  kritické  příspěvky  k  nim 
podali  Baunackové,  A.  Ludwich  a  j. 

Zia,  řeka  sibiřská  v  gubernii  toroské,  okrese 
bijském,  pravý  přítok  řeky  Katuně,  pra- 
mení se  v  horách  Čadar,  teče  k  s.  a  ssz., 
pak  obrací  se  náhle  k  jz.  a  ústi  se  do  Katuně 
u  ostr.  Starosurtajskaje  po  toku  160  km.  Dno 
řeky  jest  písčitokamenité,  břehy  nízké,  po- 
rostlé březovým  lesem  a  křo vinami,  údolí 
místy  močálovité. 

Zilm:  1)  I.,  u  Kirgizů  zvaný  Isel  nebo 
Esel,  největší  levý  přítok  ř.  Irtyše  systému 
Obi  v  sibiřské  oblasti  akmolinské  a  gubernii 


640 


liimova. 


tobolské,  prameni  se  v  okresu  karkaralin- 
ském  v  oblasti  semipalatinské  nedaleko  hranic 
oblasti  akmolinské  na  hoře  Nijaz-tau,  teče 
k  z.  okresem  akmolinským  a  atbasarským 
v  délce  asi  540  km,  pak  obrací  se  pmdce 
k  s.,  potom  znenáhla  k  v.,  opisuje  až  k  městu 
Petropavlovsku  oblouk  obrácený  k  z.,  dále 
teče  k  s.,  pouze  u  mésta  Í-a  tvoří  velikou 
okliku  k  v.,  načež  vlévá  se  do  IrtyŠe  u  osady 
UsMiimska.  £)élka  l-a  obnáší  asi  2350  km, 
v  přímé  čáře  od  pramenů  k  ústí  pouze  900  km, 
áiřka  v  obi.  akmolinské  kolísá  mezi  4 — 80  m, 
v  gub.  tobolské  mezi  40^-120  m,  hloubka 
v  horním  toku  Vi— ^  "*»  ^  dolním  1—8  m, 
dno  jest  při  pramenech  kamenité,  dále  hlinito- 
písčité,  tok  volný  a  klikatý,  tvoře  v  okresu 
iiimském  a  těrském  rozlivy  až  na  15  km. 
V  nejhořejším  toku  svém  proudí  I.  v  těsném 
skalnatém  údolí,  které  se  níže  rozšiřuje  v  rov- 
nou a  prostrannou  lučnatou  rovinu,  ač  břehy 
zůstávají  příkré  a  vysoké,  zdvihajíce  se  do 
40  m  nad  hladinu  řeky.  Zvláště  úrodný  kraj 
zavlažuje  I.  v  dolním  svém  toku  v  obi.  akmo* 
linské  a  ^b.  tobolské,  t.  zv.  Išimskou  step, 
prostírající  se  podél  l-u  od  Petropavlovska 
až  k  Irtyši,  prostoupenou  od  v.  k  z.  pásy 
pahorků,  úrodnější  a  vlhčí  na  s.  než  na  j., 
porostlou  lesem  jehličnatým  a  z  části  i  pod- 
rostem březovým.  Půda  stepi  té  jest  písčito- 
hlinitá  s  vrstvou  čemozemní  až  Ví  ***  hlubokou 
a  pokrytá  bujnými  luhy  a  četnými  jezery, 
zbytky  to  dřívějšího  řečiště.  I.  zamrzá  dle 
zeměpisné  šířky  té  které  své  části  mezi 
1.--25.  říjnem  a  rozmrzá  mezi  22.  březnem 
a  1.  květnem,  ledu  prost  jest  u  Akmolinska 
202  dny,  u  Petropavlovska  188  dm'  a  u  Í-a 
180  dní.  Test  chůd  rybami  a  splavný  pro 
menší  lodi  na  velikou  vzdálenost,  v  gub. 
tobolské  i  pro  větší,  avšak  v  době  sucha 
jsou  plavbě  na  závadu  mélčiny,  mlýnské  jezy 
pak,  jichž  jest  na  řece  12,  i  v  době  velké 
vody,  takže  plavba  provozuje  se  pouze  od 
osady  Vikulova  do  ústí  v  délce  160  Arm.  Mostů 
(kolových)  vede  přes  I.  17,  dráha  sibiřská 
přetíná  jej  u  Petropavlovska;  mésta  na  řece 
jsou  pouze  3:  Akmolinsk,  Petropavlovsk  a 
Išim.  —  Přítoky  jest  I.  bohat,  nejsou  však 
příliš  značný;  hlavní  jsou  na  pr.  bř.:  Čertandy, 
Kalguton,  Atbasar,  Akan-Burluk  (v  obi.  akm.), 
Ir,  Abak,  Borovlanka,  Teniz  a  Tava  (v  gub. 
tob.),  na  1.  bř.:  Ters-Akan,  Taldy,  Karakol 
(v  obi.  akm.),  Karasul,  Černaja  a  Ik  (v  gub. 
tobolské). 

2)  I..  okresní  město  v  sibiřské  gubernii 
tobolské  na  1.  bř.  ř.  l-a  při  velkém  sibiřském 
trakte,  20  m  nad  hladinou  řeky,  má  867  domů 
a  asi  8000  obyv.  (4300  mužů  a  3700  žen), 
2  pravosl.  kostely,  chudobinec,  měst  nemoc- 
nici, farní  i  okr.  školu,  dívčí  progymnasium, 
obecní  knihovnu  a  15  závodů  průmyslových 
(parní  mlýn,  pivovar,  cihelnu,  mydlárnu,  svíč- 
kárnu,  4  koželužny,  2  olejny.  4  lojárny^.  V  l-u 
koná  se  na  zimu  výroční  trh  patřící  k  nei- 
důlcžitějšim  trhům  sibiřským,  s  obratem  5  miíl. 
rub.,  na  němž  prodávají  se  hlavně  výrobky 
okolní,  bohaté,  stepní  krajiny  a  kde  shro- 
mažďuje se  na  3000  kupců.    Mimo  to  jsou 


v  l-u  dva  trh  v  významu  místmlio  s  obratem 
200.000  rublů.  Vnitřní  obchod  města  jest 
ostatně  nepatrný  a  podporován  jest  méstskou 
bankou  s  kapitálem  pouze  10.000  mWŮ.  — 
I.  založen  byl  r.  1670  pode  jménem  Korkin- 
skaja,  r.  1720  utvořena  zde  samostatná  obec 
a  r.  1782  okružní  město  nazvané  dle  řeky  I. 

Išimský  okres  zaujímá  v  jižní  čás^  gub. 
tobolské  asi  43.000  Irm*  širé  stepní  roviny 
složené  z  hlinito- písčitých  nánosů  vodou 
snadno  rozemílaných  a  rozryté  hlubokými 
koryty  řek,  z  nichž  hlavní  je  I.  protékajíd 
okres  od  iz.  k  sv.  v  délce  340  fcm,  av^ak  bez 
hospodářského  významu,  pak  Bagaj  *122km\ 
Solonovka,  Velký  a  Malý  Jemec  a  ^aiaklaj, 
kdežto  ostatních  120  řek  nemá  žádné  důleži- 
tosti. Jezer  jest  v  okresu  150  kryjících  10*;^ 
jeho  povrchu,  jsou  vesměs  mělká,  nemají  od- 
toku, břehy  jejich  jsou  ploché,  rákosovité, 
dno  bahnité,  voda  Žlutavá  a  více  ménČ  slaná, 
jsou  rybnatá  až  na  ta,  která  zamrzají  až  ke 
dnu  (zv.  »pustá€),  avšak  všecka  za  naší  dobv 
vysychají  následkem  hubení  lesů  a  na  jicíi 
místě  vznikají  jednak  rozkošné  luhy,  jedínak 
slatiny.  Hlavní  jsou:  Čemoje,  Běloje,  Zvéri- 
noje,  Njemino,  Medvěžje  (slané),  Staniščnojc, 
Tavolžanoje,  Kurtan  a  Fomino.  Močály  za- 
ujímají docela  187o  okresu,  jsou  pokryty 
jedlovím,  šíchou  a  rákosím,  v  létě  nevysychali 
a  největší  z  nich  jsou:  Gniloje  (680  kmA, 
Bystroje  (540  km*\  Balaklejskoje  (450  km^) 
a  Čirkojevskoje  (380  km*),  —  Kromě  malého 
množství  soli  v  slatinách  a  jez.  Medvčžim  a 
raŠeliny  v  močálech  nemá  okres  išimský  uži- 
tečných nerostů.  —  Půda  jest  čemozemní  a 
úrodná,  sev.  Část  okresu  lesem  zarostlá  (18*/e), 
na  j.  ohromné  lučiny.  —  Podnebí  jest  přízni- 
vější než  v  ostatních  okresích  gubernie  mimo 
kurganský,  průměrná  teplota  roku  jest  01*. 
ledna  —  20*1<>  a  července  18*9®.  —  Obyvatel 
má  okres  (1891)  249.665,  t.  j.  6  na  1  km\  ve- 
skrze pravoslavných  a  většinou  Velkorusů, 
škol  farních  jest  v  okresu  asi  30.  Hlavním 
zaměstnáním  obyv.  jest  orba,  jejíž  výrobk3r 
(obilí,  len,  konopí)  se  vyvážejí,  ovocnářství 
se  neprovozuje  a  zahradnictví  (tabák)  jen  pro 
domácí  potřebu.  Chov  dobytka  kvete  viižm* 
části  okresu «  odkud  se  vyváží  skot  do  báň- 
ských míst  a  koně  do  Orenburku,  včelařství 
rozmáhá  se  od  20  let,  rybolov  jest  nepatrný. 
Průmyslová  činnost  (167  závodů  s  2034  děl- 
níky a  193.500  rub.  výroby)  soustředVije  se 
na  jz.,  obchod  prostředku  je  kromě  trhu  v  l-u 
7  výročních  trhů  (v  os.  Abatsku  s  obratem 
1  milí.  rub.)  a  26  trhů  menších  s  úhrnným 
obratem  15  milí.  rublů.  Tsr. 

lilmOTa  Aleksandra  Josifovna,  spiso- 
vatelka ruská  (»  1804  —  f  1881),  žila  nějakou 
dobu  s  otcem  v  sev.  guberniích,  načež  r.  1825 
dosáhnuvši  milosti  pro  otce  přestěhovala  se 
s  ním  do  Petrohradu,  kde  založila  školo.  Vy- 
dávala měsíčníky  pro  mládež  »Zvězdočka< 
(1842— 63)  a  »Luči«  (1850—60).  Z  iejích  sbor- 
níků pro  děti  jsou  nejznámější  Raiska^jr 
staruški  (Petr.,  1839);  SvjaŠČennaja  istoríja 
v  ra^govorach  (t.,  1841  a  později);  Kolokoljcik 
(t.,  1841);  Istoríja  Rossiji  v  raiska^ach  (t,  1841), 


IškariotK-r-  Itálie. 


Ul 


vyínatócnaná  Cenou  Demidova/a  j.  Do  čcs. 
přel.  ^Snéženkýc  íos*  Bačkorou  <v  »Nové 
knihovně  pro  mtádel*  1879)  a  >Život  Petra 
Velikého*  (t.  1878).-   ^ 

likarioth  (hebrO,  íg-kar|ót,  viz  Isoha> 
riot. 

XikOdra,  m*  albánské,  via  Skuťart. 

Zt.,  skratek  lat.  i  tem,  rovněl 

Zta,  palma,  viz  Mauritia. 

Ztablrá  d  o  M  a  1 1  o  Den  t  r  o,  město  v  brazil- 
ském státu  Minas  Geraes,  100 /rm  téměř  scv. 
od  Our^  Preta^  má  dnes  jen  nepatrné  zlaté 
rýže.  Nedaleká  Seťra  ďl.  jest  bohatá  na 
železo.  ' 

Ztabirlty  hornina  vrstevnatá,  svoru  po- 
dobná, ale  klastického  původu,  složená  hlavně 
ze  křemene  a  slídy  krevelové,  mimo  to  mívá. 
přimísený  hojný  ina^etit,  něco  chloritu, 
taUcu  a  zlato  ryzí.  Vyskytuje  se  jako  člen 
tu  kambrických,  iinde  sibiřských  vrstev  v  Bra- 
zílii (s  itakolumttem<  sdružen  zejména  u  Ita- 
biry),  pak  v  Kanadé^  Norsku  a  v  Africe.    Bu. 

ítaoinniui  (novolat.)  viz  Etacismus  a 
Reuchlin. 

Ztaooluml  [-ako-J  jest  z  nejvyšších  hor 
Serry  do  E^pinha^o  v  braz.  státu  Minas  Ge- 
raes. Nalézá  se  8  Arm  k  jjv.  od  města  Ouro 
Preta  a  dosahuje  výše  1744,  dle  jiných  1752  m. 
Jméno  náleží  nářečí  Tupift  a  různé  se  vy- 
světluje. Po  hoře  \.  nazývá  se  důležitá  hornina 
itakolumit  (v.  t.). 

Zta  99t  (lat.),  tak  jest. 

Ztanki  Taisuke  hrabě,  japanský  politik 
(♦  1837)v  Byl  neobyčejné  horlivýín  bojovníkem 
za  ústavu  japanskou  a  za  parlament  volený 
od  lidu  a  náčelníkem  liberální  strany,  jež 
proti  vládě  provozovala  nejradikálnější  oppo- 
«ici.  Přes  to  však  povýšil  ho  císař  do.  stavu 
hraběcího.  Od  r.  1888  jest  jako  vůdce  libe- 
rální strany  z  nejdůležitějších  osobnosti  Ja- 
panu. 

Ztajahy  |-žáhy|:  1)  I.,  přístavní  město 
v  braz.  smtu  Santa  Catharina  při  ústí  řeky 
l.-Assů  na  26*54' j.  S.,  s  5000  obyv..  má  pravi- 
delné spojení  s  Hamburkem  a  jest  vývozním 
přístavem  pro  něm.-brazilské  osady  Badenfurt, 
Blumenau  a  Brusque. 

á)  l.-Assú,  pobřežní  řeka  v  braz.  státu 
Santa  Catharina,  vzniká  v  pohoří  Geralském 
stokem  I.  do  Nořte  a  I.  do  Sul,  teče  nej- 
prve k  severu,  tvoří  pěkné  kaskády,  obrací 
se  u  Badenftjrtu  k  vzchodu,  stává  se  u  Blu- 
menau (70  km  od  ústí)  splavnou  i  pro  parníky, 
přijímá  s  pravá  I.  Mirim  a  ústí  sev.  od 
ostrova  SSo  Francisco  u  města  I.  do  okeánu 
Atlantského.  Pouze  parníky  ponoru  nejvýše 
4  m  mohou  vniknouti  do  ústi. 

Ztakolumlt  slově  zvláštní  břidličnatý  pí- 
skovec, jenž  v  Brazilit  skládá  rozsáhlou  homa- 
tinu  provincie  Minas  Geraes  á  pojmenován 
byl  po  taraějším  vrchu  Itacolumi  blíže  města 
Villa  Rica.  Náleží  tam  ku  vrstvám  zpodního 
siluru  a  jest  původu  zřetelně  klastického. 
Makroskopické  součástky  jeho  jsou  hlavně 
křemen,  jemužto  přimísený  bývají  zvětralé 
živce  a  něco  světlé  slídy  (někdy  talku  nebo 
chloritu),  pak  i  něco  magnetitu  a  někdy  i  zlato. 


Barva  l-íu  jest  bělavá^  někdy  od-Červénavého 
prášku  rud  železnýdi  načervenalá,  místem 
paki  trochu  od  chloritu  nazelenalá.  Některé 
vrstvy il-u  skýtají  štípáním  ohebi^. desky,  jež 
lze  ohýbati  několika  směry.  Q  příčinách  oheb- 
nosti té  .badatelé  podávají  různé  dpniněnky. 
Tuším,,  že  neposlední,  přičinoii  ohebnosti  té 
jsou  četné  vnitřní,  pukl inky. jemnější  i  hrubší 
ve  vzorcích  takových  patrné^  neboC  při  ohý- 
báni iedna  strana,  vždy  se  roztáhne,  druhá 
se.  stlačí,  což,  by  bylo  sotva  možno,:  kdyby 
místa  nebylo  ku  pošinování  součástek.  Pev- 
nějších vrstev  i:^>otřebnjí.jia  stavbu  silnic 
Mimo  Bcazilii  vyskytuje  se  h  v  Se vj  Americe, 
ve  Vých.  Indii  a  na  Urale.  \.  brazilský  skýtá 
zlato  á  démanty,  a  podobně  vysk3^ují  se 
démanty  také  v  J-u  Výcl>.  Indie  jl  na  Urale. 
Soudím,,  že  by  bylo  snad  aspoň ,  zajímavo 
zjistiti  původní  hommu,  ze  které  I.  kde  vznikl, 
a  v  jejich  zvětraninách  poohlédnouti  se  také 
po  démantech.  .  ..  Bv.. 

ZtakonoTá  ksrsellna,  Q//9O4,  tvoří  sky- 
sehnou  citrakonovou  a  mesakonovou  trojici 
isomerických  theoreticky  zajímavých  kyselin. 
Vzniká  mezi  jiným  destillací  kyš.  citrónové. 
Krystalky  při  lól^tající,  rozpustné  ve  vodě, 
v  alkoholu  i  aetheru.  OŠc, 

Ztála,  název  nejstaršího  latinského  pře- 
kladu bible.  Pro  Starým  zákon  spočívá  na 
Septuagintě.  Překlad  náleží  II.  stbl.  po  Kr. 
i  považován  za  nejlepší  překlad  bible.  K  roz- 
kazu papeže  Damása  podrobil  jej  sv.  Jeroným 
revisi  v  části  Novozákonm',  kdežto  Zákon 
Starý  přeložil  nově  z  hebr. ;  jeho  revise,  známá 
jako  Vulgáta,  zatlačila  pak  l-lu  úplně.  Nyní 
existují  z  l-ly  značné  zlomky,  jichžto  nej- 
cennější části  je  t.  zv..  Lyonský  Pentateuch. 
I  Žalmy  vvkazuií  hojně  staré  l-ly.  Srv.  Rdnsch, 
I.  und  Vulgáta  (2.  vyd.  Maribor,  1875)  a  Burkitt, 
The  old  Latin  and  the  I.  (Cambridge,  1896).  Dk. 

Ztalia:  1)  l^  latinské  a  italské  jméno  Ita- 
lie  (v.  t.). 

2)  I.,  bohyně  Itálie.  Hlava  její  vyskytuje 
se  na  mincích. . 

Ztalia  Irredsnta.viz  Irtedenta. 

Ztalloa  I -kaj:  1)  I.,  ve  starověku  město 
v  římské  prov,  baetícké  v  Hispanii,  založené 
r.  207.  př.  Kr.  od  Scipiona  Afrikána,  proslulo 
jako  rodiště  císařů  Trajána,  Hadriána  a  Theo- 
dosia.  -*  2)  I.,  hl.  město  Italů  za  války  spo- 
jenců r.  90.— 88.  př.  Kr.,  viz  Corfinium. 

Ztaliól  (I  talikové),  tak  od  III.  stol.  ph  Kr. 
nazývali  Římané  své  itaL  spojence. 

ZtáUeké  Jazyky  viz  Italikové. 

Ztalloiui  [*:ikus],  syn  Flavův  a  synovec 
Ariminiův,  byl  r.  46.  po  Kr.  na  krátko  kníže- 
tem Chcrusků. 

Ztalle,  království  (Regno  ď  I  táli  a),  jež 
zaujímá  prostřední  ze  3  velkých  poloostrovů 
jíhoevropských,  ostrovy  Sicílii,  Sardinii  a  řadu 
menších.  Zároveň  se  Sicílii  fod  níž  jest  od- 
loučena průlivem  Messinským)  dělí  celé  Stře- 
dozemní moře  ve  2  velké  bassiny,  západní 
a  východní.  V  této  centrální  poloze  na  moři 
Středozemním  spočívá  jádro,  dějin  1.,  jež  po 
značnou  dobu  ve  starověku  a  částečně  i  po- 
zději vnutila  ostatním  národům  svou  vůli  a 


643 


Itálie. 


učinila  Je  dependenci  Říma.  Vzhledem  k  polo- 
ostrovům Pyrenejskému  a  Balkánskému  jest 
I.  ve  výhode  jednak  štíhlostí  svou,  jež  umož- 
ňuje u  vétli  míře  blahodárný  vliv  mořské 
kommunikace  a  podmiňuje  jisté  výhody  kli- 
matické, jednak  i  tím,  že  k  ní  náležeií  neivétáí 
a  nejdůldUtčiSí  ostrovy  středomořské.  Africe 
blíží  se  v  úimé  túnisko-sicilské  až  na  150  km, 
poloostrovu  Balkánskému  v  úžiné  Otrantské 
na  72*8  JIrm.  Ačkoliv  sev.  L  má  ráz  kontinen- 
tální, přece  nejdůležitější  její  velkoměsta 
Turín  a  Milán  jsou  pouze  105,  resp.  120  km 
od  moře  vzdálena,  ve  střední  pak  l-ii  i  nej- 
vnitrnější body  sotva  100  km.  Nejsevernějším 
bodem  I.  jest  Monte  Trugnoni  v  Alpách  Rar- 
nických  na   46*  40-8*  s.   š.,  nejjižnější  bod 

toloostrova  mys  Spartivento  37*55'  s.  š.,  na 
icilii  Faro  di  Cozzo  Spadaro  u  mysu  Passero 
na  36*41'  sev.  š.  a,  počítáme-li  i  s  malými 
ostrovy,  tedy  Punta  di  Kala-Maluk  na  ostr. 
Lampeduse  na  35*  29-6*  s.  š.;  nejzápadnějším 
bodem  jest  Monte  Tábor  u  Bardonecchie  na 
6*33*8'  v.  d.,  nejvýchodnějším  Cap  Otranto 
na  18*  31*3'  v.  d.  Největší  délka  poloostrova 
obnáší  od  j.  k  sev.  1025  km,  šířka  severní 
kontinentální  části  780,  šířka  vlastního  polo- 
ostrova 130—150  km. 

Plošná  rozloha  I.  se  dosti  rychle  mění, 
neboC  při  rychlém  odnosu  denudovaných  lá- 
tek do  mělicého  moře  vzrůstá  zde  pobřeží. 
Pečlivá  planimetrická  měření  římského  geo- 
grafického ústavu  vojenského  r.  1896  udávají 
286.650*9  km*  a  počítá-li  se  k  tomu  i  plocha 
rep.  S.  Marino  (60*9  fcm'),  úhrnem  286.711*8  ibw'. 
Měření  téhož  ústavu  roku  1884  vykazovalo 
286.589  km*  (mimo  S.  Marino).  Během  12  let 
přibylo  tudíž  l-ii  62  km*  půdy,  hlavně  náno- 
sem severoitalských  řek.  Z  toho  dle  měření 
r.  1884  připadá  na  l-ii  kontinentální  a  polo- 
ostrovní  236.402  km*.  —  Z. ostrovů  největší 
jsou:  Sicílie  25.461,  Sardinie  23.800,  Elba  224, 
S.  Antioca  TSardinie)  109,  Pantelleria  83,  S. 
Pietro  (Sardinie)  52,  Asinara  51,  Ischia  46, 
Lipari  38,  Salina  TLipari)  27,  Giglio  21,  Vul- 
cano  21,  La  Madaiena  (Sardinie)  20,  Capraja 
20,  Favignana  (Egadi)  19,  Caprera  16,  Marit- 
timo  (Egadi)  13,  Stromboli  13,  Capri  10,  Pia- 
nosa  10  km*.  —  Pozemní  hranice  jsou  do- 
sti přirozené.  Úhrnná  jejich  délka  obnáší 
1900  km,  z  čehož  naléziá  se  495  km  proti 
Francii,  655  km  proti  Švýcarsku  a  750  km 
proti  Rakousko-Uhersku.  Republika  S.  Marino 
má  hranici  38*5  km.  Na  západu  hraničí  I.  na 
Francii.  Hranice  počíná  západně  od  ústí  ř. 
Roje  do  moře  Ligurského  a  východně  franc. 
pobřežního  města  Mentone.  Hranice  tato  jest 
v  první  své  části  jazyková,  kdežto  v  severu 
drží  se  hřebenu  Alp.  Od  Mont-Blanku  začíná 
hranice  severní,  ještě  klikatější  než  západní. 
I.  má  tu  sousedem  neiprve  Švýcarsko.  Po 
nejvyšších  hřebenech  alpských  vede  tu  hra- 
nice švýcarsko-italská  až  ku  pramenům  Toče 
a  Ticina.  Jezera  Maggiore  a  Lugano  náležejí 
tu  z  větší  části  l-ii.  Na  Col  di  Stelvio,  vý- 
chodně horní  Addy,  počíná  hranice  proti 
Rakousko-Uhersku,  jež  do  I.  hluboko  zasáhá 
velikým  výběžkem  tyrolským,  v  jehož  jižní 


části  hranice  ponechává  severní  cíp  Lago  di 
Garda  Rakousko-Uhersku.  Od  Monte  i  m- 
gnoni  poblíž  Kreuzberku  až  k  údolí  Kanal- 
skému  tvoří  hřeben  Alp  Kamických  ostrou 
přirozenou  hranici  a  pouze  východní  hranice 
proti  Rakousko-Uhersku  jest  méně  přirozená 
a  dosahuje  v  Porto  Buso  při  ústí  řeky  Ausso 
moře  Jaaerského. 

Pobřeží.  Délka  pobřeží  I.  na  pevnině  udává 
se  na  3657  km,  z  čehož  připadá  na  trať  od 
hranic  francouzských  k  ústi  ř.  Magry  360, 
od  Magry  k  Fioře  351,  od  Fiory  k  Tcrra- 
cině  223,  od  Terracinj  k  Torre  di  Scilla  706^ 
čili  na  západní,  t  j.  ligursko-tyrrhenské  po- 
břeží 1440  km,  od  Torre  di  Scilla  k  mysu 
S.  Maria  di  Leuca,  či  na  jižní  kalabro-iónské 
pobřeží  784  km,  od  niysu  S.  Maria  di  Leuca 
až  k  Fortore  546,  od  Fortore  k  Po  di  Voláno 
465,  odtud  ku  hranici  rakousko-italské  222  km^ 
tudíž  na  výdiodní,  t  jaderské  pobřeží  1233  ibis, 
Z  větších  ostrovů  má  Sicílie  pobřeží  1098, 
Sardinie  1017,  Elba  118  Irm.  Na  východním 
pobřeží  sluší  rozeznávati  dvě  morfologicky 
různé  části,  totiž  pobřeží  od  Monfalcone 
(v  nejsev.  cípu  Jaderského  moře  na  45**  47'  s.  L) 
až  ke  Gabice  (145  km  sev.  od  Pesara),  a  čásf 
druhou  odtud  až  k  mysu  S.  Maria  di  Leuca. 
Čásf  severní  jest  pobřeží  naplavené,  čásf 
jižní  pobřeží  podélné.  Čásf  severní  přetvořuje 
se  jeStě  tím,  že  Pád,  Adiže  a  j.  řeky  severo- 
italské neustále  moři  nové  usazeniny  přiná- 
šejí, jež  proud  mořský  zde  od  sevem  k  jihu 
směřující  v  právo  zatlačuje.  Vítr  a  příboj 
vytvořují  zde  přesypy  (lidi),  za  nimiž  se  na- 
lézají laguny,  skýtající  dočasné  přístavy.  Lid- 
ská ruka  zbudovala  zde  na  lagunách  proslulé 
středověké  emporium,  Benáticy,  a  byla  pří- 
činou, že  Pád  pošinuje  své  delta  neustále  do 
moře.  Dříve  roznášel  Pád  usazeniny  své  do 
okolní  roviny,  již  zvyšoval,  v  novější  době 
byl  však  regulací  donucen  donésti  je  až  do 
moře  a  usaditi  při  svém  ústí.  Nejsevernější, 
zimnicí  zle  navštěvované  pobřelí  jest  téměř 
beze  všech  větších  osad  a  pouze  několik 
ostrovů  v  lagunách,  j.  Commachio,  Chiog^a 
(laguna  407  km*),  Benátky  a  Burano,  soustře- 
ďují zdejší  přímořský  život.  Celý  krai  jest 
podroben  velikým  změnám  a  zdá  se,  že  ldesá« 
nebof  v  Benátkách  a  Ravenně  bylo  objeveno 
staré  dláždění  pod  hladinou  moře  Jaderského. 
Od  Gabice  až  k  S.  Maria  di  Leuca  na  čáfe 
835  km  sleduje  pobřeží  směr  Apennin,  jež  až 
po  Monte  Gargano  vzdalují  se  asi  na  50  Im 
od  pobřeží,  na  němž  nalézá  se  jediný  sice, 
avšaJc  důležitý  přístav  Ancona.  Od  Ancony 
až  k  Ořtoně  směřuje  pobřeží  téměř  rovně 
po  175  m  k  jjv.  a  ještě  dalších  100  km  json 
poměry  pobřežní  vehni  nepříznivé.  Přistav 
Pescara  jest  přístupen  pouze  menším  lodím. 
Od  Ortony  počíná  se  poněkud  prohloubené 
příkré  poořeží,  dále  však,  od  Tremoli  aš 
k  Rodi,  nalézá  se  ploché,  pusté  a  liduprázdné 
pobřeží  s  dunami  a  pobřežními  lafi[unami. 
Mezi  Rodi  a  Manfredonií  dosahuje  pláň  Gar- 
ganská  moře  v  příkrém  pobřeží  (v  jihu  200 
až  300  m  vys.),  jež  však  přece  již  vykazuje 
několik  zátok.    Severně  od  Gargana  nalézají 


Itálie  (horopis). 


843 


se  3  malé  ostrůvky,  Tremiti.  Poloostrovem 
Garganským  utvořena  jest  zátoka  Mantredo- 
nia,  nejdůležitější  vývozní  přístav  Apulie 
s  dobrou  rejdou.  Odtud  až  k  fiarlettě  táhne 
se  po  48  km  ploché,  nezdravé  pobřeží.  Ani 
nejplošší  bárky  nemohou  se  zde  dostati  ku 
břehu.  Zcela  jiného  rázu  jest  pobřeží  dále 
odtud  až  k  mysu  S.  Maria  di  Leuca. '  Směr 
jest  sice  až  po  Otranto  týž,  Jihovýchodní,  po- 
měry však  jsou  zde  příznivější,  třebas  po- 
břeží jest  příkré.  Při  příznivém  pozadí  vy- 
tvořilo se  zde  více  přístavcích  mest,  t  Bar- 
letta,  Trani,  Bisceglie,  Molfetta,  Giovinazzo, 
Bari,  Mola,  Polignano,  Monopoli.  Nejdůležitější 
ze  všech  jest  Bari.  -Od  Nlonopoli  stává  se 
pobřeží  zase  méně  přiwfvým,  ano  nepřístup- 
ným. Neúrodný,  baži)iatý  kraj  táhne  se  po 
159  Am  až  po  Otranto.  Na  20 — 30  km  ne- 
setkáváme se  tu  ani  se  vsí.  Neobyčejnou  vý- 
jimkou a  tudíž  tím  důležitější  jest  přístav 
Brindisi  na  velké  čáře  světového  spojení. 
Přistav  tento  jest  z  nejkrásnějších  celého 
Středomoří.  Od  nejjižnějšího  mysu  Apulie 
(S.  Maria  di  Leuca,  správněji  špice  Ristola) 
a  Čapo  Colonne,  jenž  se  nalézá  12S  km  kjz. 
na  vých.  břehu  Kalabrie,  prostírá  se  pro- 
stranný záliv  Tarentský  s  pobřežím  437*5  km, 
Apulská  jeho  strana  jest  málo  rozčleněna, 
z  osad  zde  jen  GalHpoli  důležitější.  Na  celém 
dalším  jeho  břehu  utvořil  se  jen  jediný  dů- 
ležitý přístav  Tarent  v  nejhlubším  místě  zá- 
livu. Až  dosud  bvlo  pobřeží  většinou  ploché. 
Takové  jest  i  dále  až  k  ústí  ř.  Sinni.  Za  tímto 
dosahuje  Apennin  až  těsně  na  pobřeží,  jež 
se  stává  přucrým.  Poblíž  Cotrone  leží  místo 
t.  jm.  na  skalnatém  výběžku.  Od  mysu  Co- 
lonne  až  k  m.  Rizzuto  pobřeží  má  směr  té- 
měř jižní,  dále  pak  šíří  se  záliv  Squillace 
s  plochýníi  břehy.  Odtud  až  do  úžiny  Messin- 
ské  (226  km)  má  pobřeží  zase  plochý  ráz, 
postrádá  větších  sídel,  vykazuje  však  přece 
více  menšieb  zátok.  Pouze  snad  na  m.  Spar- 
tivento  dosahuje  horstvo  až  samého  břehu. 
Mimo  tento  bod  jest  pobřeží  ploché  a  písčité, 
vzniklé  náplavem.  I  v  úžině  Messin&é  zů- 
stává břeh  kalaberský  daleko  za  sicilským 
protějškem  a  Re^o  samo  má  jen  místní 
význam.  K  moři  Tyrrhenskému  spadá  Ka- 
labrie příkře,  jakož  vůbec  příkré  pobřeží 
v  moři  Tvrrhenském  převládá.  Příkrý,  záro- 
veň nepříznivý  ráz  trvá  na  500  Xrm  až  k  zál. 
Neapolskému.  Delší  ploché  pobřeží  nalézá  se 
tu  skoro  jen  při  zál.  Gioja  a  S.  Eufemia.  Na 
mysu  Liscosa  počíná  prostranný  záliv  Salern- 
ský,  uvnitř  rovněž  s  plochým  pobřežím.  Sey. 
jeho  břeh  jest  hustě  osídlen.  Daleko  všaW 
příznivější  jsou  poměry  v  zálivu  Neapolském, 
jenž  jest  maritimmm  středem  celé  záp.  I. 
Ostrovy  při  vstupu  do  něho  (Capri,  Ischia, 
ostr.  Pontinské^,  v  pozadí  pak  Vesuv  utvo- 
řily z  něho  jeano  z  nejkrásnějších  míst  Ev- 
ropy. Zde  jest  severní  hranice  strmého  po- 
břeží jižní  i.  a  severněji  počíná  v  zálivu  Gačt- 
ském  ploché,  naplavené  pobřeží  středoitalské, 
bez  přístavů,  jež  pokračuje  v  ještě  plošším 
zál.  Terracína  a  převládá  aŽ  k  ústi  ř.  Magry. 
Na  čáře  665  km  zatlačují  zde  nepříznivé  po- 


měry pobřežní  a  zdravotní  (malarie)  veškerý 
život  dále  do  vnitra.  Radí  se  tu  sice  záliv 
na  záliv,  všecky  jsou  však  neobyčejně  ploché, 


nepřístupné.  Jen  střední  Toskiina'  skýtá  po- 
někud příznivější  poměry, 
jednotvárné  jest  pobřeží  od  Livorna  k  ústí 


y,  za  to  však  nejvýše 


Magry  na  trati  65' 5  km.  Proud  mořský  roz- 
děluje zde  nánosy  řek  velmi  stejnoměrně. 
Místy  setkáváme  se  tu  s  rozsáhlými  dunami. 
Již  tyto  nepříznivé  poměry  pobřežní  vysvětlí 
nám,  proč  Řím  vznikl  původně  jako  pozemní 
moc  a  teprve  přivtělenim  Kampanie  jako  ma- 
ritimní  existovati  počal.  Při  ústí  Magry  po- 
číná pobřeží  ligurské,  iež  v  celé  své  délce 
335  km  má  ráz  podélného,  strmého  pobřeží. 
Až  po  Voltri  (sz.  od  Janova,  44*  25*  36"  s.  š.) 
jest  směr  jeho  od  jv.  k  sz.  a  V  celé  této 
části  nese  název  Riviera  di  Levantě,  od  Voltri 
ku  hranicím  francouzským  má  směr  západní 
a  zove  se  Riviera  di  Ponente.  V  Rivieře 
Vt  všeho  obchodního  loďstva  I.  má  své  sídlo. 
Východní  čásC  jest  příkřejší,  západní  vzdělá- 
vatelnější,  příjemnější.  Nedaleko  místa^  kde 
se  obě  Riviery  stýkají,  vytvořil  se  největší 
přístav  I.  Janov  (Genová),  vedle  něhož  i  pěkný 
jinak  přistav  Savona  nemůže  vyniknouti. 
Spezzia,  asi  na  půl  cesty  mezi  Livornem  a 
Janovem,  jest  z  nejkrásnějších  válečných 
přístavů  světa.  Pobřeží  jest  na  Rivieře  mí- 
sty tak  příkré,  že  železnice  zde  musí  pro- 
rážeti veliký  počet  tunnelů  a  i  silnice  na 
některých  místech  jen  s  těží  mohla  býti  po- 
řízena. Tyto  poměry  měly  účinek  na  velice 
nestejné  rozdělení  obyvatelstva.  Kdežto  mezi 
Sestri  Levantě  a  Levantem  bydlí  sotva  25  až 
60  ob.  na  km\  tak  Že  území  to  jest  z  nej- 
slaběji obydlených  celé  I.,  obývá  v  kraji 
mezi  Voltri  a  Sestri  Levantě  až  300  obyv. 
na  Jtrm*.  Na  Rivieře  di  Ponente  vyvinula  se 
místa  Voltri,  Oneglia,  Porto  Maurizio,  San 
Remo,  Bordighera,  Ventimiglia  a  j.  Pobřeží 
toto  jest  rájem  Evropy.  Sv. 

Horopis. 

Horopisně  nejvýznačnější  části  I.  jest  mladé, 
zvrásněné  pohoří  Apennmské,  připínající  se 
k  soustavě  Alp,  jejichž  jižní  srázný  svah  patří 
politicky  k  l-ii.  K  Alpám  v  nejužším  vztahu 
je  též  rovina  Lombardská,  kdežto  západní, 
tyrrhenská  čásC  |.  není  horopisně  vázána 
s  Apenninem,  jsouc  jednak  zbytkem  staré 
Tyrrhenidy  (Toskána,  souostroví  Toskánské, 
Korsika  a  Sardinie^,  jednak  jsouc  následkem 
vulkanické  činnosti  dodnes  působící.  A  jako 
západ,  tak  i  východ  (Gargano  a  Apulská  ta- 
bule křídová)  nedá  se  poj*^ti  do  systému 
Apenninského,  jsa  příbuzný  spíše  soustavě 
illyrské. 

Svah  alpský  dělí  se  v  l-ii  Adiží  na  dvé, 
Alpy  Benátské  od  Soče  ^Isonza)  a  Alpy  Zá- 
padní, polokruhovitě  zakřivené  Alpy  Benát- 
ské tvoři  velké  skupiny  horské  rázu  kraso- 
vého a  jsou  prostoupeny  periferickým  zlomem 
(frattura  periadrica,  či  Bellunská  údolí  Piave 
a  Tagliamenta)  dělícím  pokleslé  horstvo  kří- 
dové a  terciemi  od  vyšších  hor  triasových. 
Celkem  podobají  se  Alpy  ben.  schodišti,  je- 


844 


Italje  (horopis). 


hož  výšky  s  přibývající  Šífkou  k  východu 
ubývá.  Skupiny  horské  odděleny  jsou  od  sebe 
řekou  Felle-Tagliamcnto  —  východní  Alpy 
Friaulské  (Canin  2479  m);  k  západu  odtud 
po  Piave  «•  západní  Alpy  Friaulské  řna 
severu  zv.  Camia,  na  jihu  A.  Premaggiorsfcé, 
Paralba  2690.  Premaggiore  2476  m);  třetí  část 
mezi  Piavem  a  Brentou=  Alpy  Cadorské 
(Marmolada  3344  m),  čtvrtá  odtud  k  Adiži  •« 
Colli  dei  sette  Communi  aMonti  Lessi- 
n  i  (Cima  Dodici  2325  m  a  Passubio  2233  m), 
Gardské  jezero  jest  synklinála  mezi  Monte 
Baldo  a  Tremalsou  erosí  rozšířená.  —  Zá- 
padní Alpy  tvoří  skupiny  na  hranicích  ty- 
rolských: Ortler^  Adamello  a  Brescián- 
ské  A.  (Listino  2756  m)  ohraničené  zlomem 
judicarským,  i!idolím  Bormia  a  Val  Camoni- 
cou.  Od  Adamella  ke  Cohiskému  jezeru  smě- 
řuje hřbet  Alp  Bergamoských  (M.  Redorta 
3039  m)  ohraničených  sev.  tektonickou  linií 
veltlínskou,  která  pokračuje  na  příČ  přes 
Como,  Lugano  a  Maggiore  do  údolí  Toče. 
Scv.  od  této  linie  jsou  Alpy  rhetickéťcen- 
trum  Bernina)  a  i  icinské,  jižně  pak  kop- 
činy Brianza,  Monti  della  Tremezzina. 
Valtrovaglia  a  ji2.  od  Maggiore  miocenní 
Varesotská.  —  Dále  na  západ  jdou  vlastní 
Západní  AIj>y  Peninské,  Grajské,  Cottické  a 
Přímořské  a  Ligurské  (viz  A 1  p  y).  Vrásy  vá- 
pence k  severu  skloněné  v  Ligurských  Al- 
pách pokračující  diskordantně  na  franc.  půdě 
Alp  Přímořských  jsou  tektonickým  pojítkem 
Alp  a  Apenninů.  Nížina  Lombardská  jest 
starý  záliv  moře  Jaderského  v  pliocénu  vy- 
schlý, pokrytý  usazeninami  od  pohoří  k  Pádu 
a  od  záp.  k  vých.  mladšími.  Větší  účast  na 
stavbě  nižiny  Lombardské  mají  ř.  Alpské, 
hojností  vody  a  štěrku  tlačí  Pád  k  Apenni- 
nům»  Co  do  materiálu  lze  rozeznávati  4  pásy: 
pás  morenní,  hrubší  štěrk  glaciální,  pás  jem- 
ných hlin  a  alluviálních  usazenin  a  močály 
na  pobřeží  moře.  Nejdůležitější  jest  pás  třetí, 
jenž  se  táhne  i  pod  štěrkem  a  drží  vodu 
(fontanilli).  Od  meridionálně  směřující  ní- 
žiny Piemontské  zúžené  u  Turína  udávají 
svah  tato  čísla:  Cuneo  455,  Turin  250,  Cre- 
mona  44,  Modena  36,  Ferrara  8,  Ravenna  4  m. 
Z  roviny  vynikají  mezi  Veronou  a  Padovou 
dvě  skupiny  pahorků,  Monti  Berici  (419  m) 
a  Colli  Euganei  (605  m)^  se  zbytky  dávné 
činnosti  sopečné.  Šynklinálou  údolí  Tanaru 
oddělena  jest  od  Apenninů  pahorkatina 
Monferatská  s  erodovanými  širokými  údo- 
lími a- kulatými  formami  vrchů;  je  to  pecka 
v  propadlinném  poli  nížiny  Lombardské  do- 
sahující dosud  výšky  716  m  v  Bric  della 
Maddalena. 

Apenniny  a  I.  jsou  pojmy  nerozlučitelné; 
členitost  horizontální  s  vertikální,  podnebí, 
schůdnost  i  historické  vztahy  I.  jsou  určovány 
Apenniny.  Test  to  pohoří  zvrásněné,  nejmladší 
v  Evropě,  bez  jezer,  bez  většího  systému  říč- 
ního, bez  lesů,  chudé  na  nerosty,  kovy  a 
uhlí.  Tektonicky  celkem  pro  zvrásněná  po- 
hoří typem  není,  parallelismus  řetězů  na  jihu 
mizí,  ba  Kalabrie  obsahuje  i  jádro  krystali- 
nické,  jež  jest  se  soustavou  horstva  po  apen- 


ninskU  ^erciérem)  spojeno.  Adri^ský  srah 
Apenninů  jest  celkem  užší,  vnitřní  svab  pří- 
křejší, ale  předsunutím  částí,  jež  někteří  zvou 
Subapennin  a  Praeapennin,  širší.  Šířka  celého 
pohoří  obnáší  40—60  km,  v  Neapolsku  až 
100  km.  Hranicí  mezi  Alpami  a  Apenniny 
uvádí  se  nyní  cesta  ze  Savony  a  Cévy  (přes 
CadiboBU  a  Altare  436  m).  geologicky  pří- 
pustná jest  i  hranice  u  Giovi.  Severní  Apen- 
nla,  skládající  se  %  Ligurského  a  Toskánského, 
sáhá  k  prosmyku  Scheggii  za  h.  Nezone.  Li- 
gurský  Apennin  tvoří  dlouhá  příční  údoH 
severojižní,  západ  po  Giovi  jest  nízký  dena- 
dand,  od  Giovi  začíná  jihových.  apennin^cý 
směr  a  přestávají  krystalinické  horniny.  Lig. 
Ap.  počítá  se  obyčejné  po  Magm,  ale  jii  ckÍ 
ř.  Aveta  a  Lavagna  začíná  kuhsovitá  stavba, 
která  jest  význačnou  pro  tektonika  Apen- 
ninů Toskánského  čili  Etruského;  sedm 
takových  stupňů  příčkami  spojených  se  čítá, 
oddělených  podélnými  údolími  řek  Varní, 
Magry,  Serchia,  Ombrona,  Sieva,  Ama  a  Ti- 
beru, údolí  to  synklinálni,  kdežto  sev.  svah 
má  příčná  erosni;  nejvyšší  stupeň  jest  pro- 
střední, v  něm  M.  Cimone  2165  m.  feetěz 
mezi  Cievem  a  Amem  zve  se  Prato  Magno 
(1580  ffi),  mezi  Amem  a  hor.  Tiberem  Aipe 
di  Catenaja  (1460  m).  Hranicí  Tosk.  Apen- 
ninů udává  se  Tiber  a  Metauro  (průsmyk 
Bocca  Trabaria),  jiní  ji  kladou  ža  h.  Nerone 
1527  m.  Zde  začíná  Apennin  Střední  až  po 
údolí  ř.  Gangra,  dělíd  se  opět  údolími  ve- 
hna  á  Tronta  v  Ap.  Římský  a  v  Abruzzy. 
Tektonicky,  charakteristické  jest  zde  před- 
kládání vedlejších  řetězů  horských  před  hlavní, 
tak  že  rozvíjejíce  se  tvoří  pak  vedlejší  tyto 
řetězy  skupinu  orograficky  ohraničenou,  a  tak 
objevují  se  tu  dva,  jižnéji  tři  parallelní  řetězy 
(podle  MaxincUiho  Apennin,  Subapennin  a 
Praeapennin);  údolí  i  tu  zůstávají  na  straně 
tyrrhenské  podélná.  Severně  tvoří  bl.  řetěz 
rozvodní  Apennin  Římský  (M.  Panto  1572  ^i). 
od  prorvaného  řekami  hřbetu  hor  Sibillin- 
ských  oddělený  synklioálni  kotlinou  Came- 
rinskou.  Sibillinske  hory  (Monte  Vettore  al 
2477  m)  pak  zahýbají  k  jihozáp.  a  končí  nad 
Velinem  v  M.  Teminillo  (2213  m).  Abruzzy 
pokračují  v  Apenninách  směrem  ŠibilUnských 
nor,  pak  zahýbají  skoro  rovnoběžkově  v  Gran 
Sasso  ďltalia  a  dosahují  v,  M.  Comu  nejv. 
výšky  pevniny  (2921  m).  Úzký  hřbet  Mor- 
rone  pokračuje  od  Abruzz  a  váže  k  nim  osa- 
mělý massiv  Majella  (M.  Amaro  2795  m). 
Homatina  mezi  Abnizzami  a  Šancem  a  Sal- 
tem, již  Fischer  nazývá  vysočinou  Ab- 
ruzzskou,  má  stř.  výšky  600—700  m;  v  ní 
jsou  kotliny  a  údoU  Apenninského  sÉméru, 
sev.  Amatnce,  již.  Solmenská,  jež  dělí  četné 
vrásky  ód  kotliny  Fucinské;  tu  jsou  skupiny 
M.  Velino  (2487  m)  a  M,  Sirente  (2349  m)  a 
jižnéji  za  Sangrem  La  Meta  (2241  m)  a  osa- 
mělý M.  Cairo  (1669  m)  svažující  se  k  Vol- 
tumu  a  Liri.  Západ  oddělený  podélnými  údo- 
lími Nery,  Velina-Salta  a  Liri  po  Tiber  a  Sacco 
jmenuje  se  na  s/pveru  hornalnn^u  Umbri- 
ckou  (mezi  Nerou  a  Tiberem,  Torre  Mag- 
giore 1119  m),  jižnéji  pohoří  Sa6inské, 


Itálie  (horopis). 


845 


jehoř  jižní  čásť  za  příčným  údolím  Anicna 
zve  se  pohořím  Hernickým  (v  onom  Pan- 
crazio  1026  m,  Pcllechia  1368  m,  v  tomto  M. 
Autore  1853  m  a  Viglio  2156  m).  Dlouhá 
tektonická  rýha  od  Arna,  Chiany,  Tiberu 
k  Soccu-Liri  a  Volturnu  děh'  tu  západ  zvaný 
často  též  Praeapenninem  či  Antlapen- 
nem  (Marinelli),  ale  jednoty  název  ten  oprav- 
ňující tu  není,  protože  Část  nornatiny  Toskán- 
ské je  zbytek  staré  Tyrrhenidy  a  jih  výplo- 
dem Činnosti  vulkanické.  Synklinálami  údolí 
Magry  a  Serchia  od  ApenninA  odděleny  a 
jimi  jen  nízkým  hřbetem  spojeny  jsou  Apu- 
any,  pohoří  vřásené,  ale  starší  než  Apenniny. 
Zde  jest  M.  Pisanto  (1946),  prorvou  Serchia 
souvisí  s  nimi  stejnorodé  Monti  Pisani  (M. 
Serra  918  m). 

Údolím  Chiany  oddělena  od  ApenninA 
kopěina  Toskánská,  jejíž  záp.  část  od  Elsy 
a  Ombrona  zove  se  Catena  Metallifera; 
je  to  vlnitá  kopčina,  na  východě  s  pásmy 
směru  (M.  Chiarti)  ApenninA  stř.  výšky  500  m, 
jižní  část,  protože  plutonická,  je  vyšší.  Jí  Žní 
čásť  Cateny  mezi  Cecinou  a  Ombrone  dosa- 
huje nejvýše  v  M.  Cornate  (1059  w),  vedle 
toho  osamělé  skupiny  Massoncello,  Calvi, 
BaUone  a  vých.  M.  Alto  797  m  (doly  mě- 
děné, stříbrné  a  cínové).  Jižní  částí  pahor- 
katiny tosk.  jsou  trachyty  Aniaty  (1734  m), 
jih  od  Aniaty  charakter iso ván  jezery  vulk. 
původu  Balsena  Vico  a  Bracciano,  isolov. 
kužely  dosahují  až  1000  m  (Monte  Cennio 
1056  m).  —  Archipelag  Toskánský,  hl. 
Elba,  souvisí  těsně  s  Catenou  Toskánskou 
a  jest  mostem  spojujícím  tyto  staré  části 
Tyrrhenidy  s  Korsikou  a  Sardinií  (v.  t.).  Před- 
zemí  apenninské  ve  středním  Apenninu  tvoří 
hory  Albánské,  Lepinské  a  Ceprejské. 
Albánské  hory  jsou  zbytkem  velkého  ku- 
žele vulkanického  a  dosahují  v  M.  Cavo  949  m. 
O  tektonickém  pAvodu  brázdy  dělicí  hory 
Lepinské  od  Sabinských  svědčí  jednak  bývalá 
sopečná  činnost  f Rocca  Moníina  a  staré  vul- 
kány u  Frosinone)»  jakož  i  četné  otřesy.  Le- 
pinské  hory  liší  se  i  geologicky  od  Apen- 
ninA jsouce  křídové,  snad  podob.  Apulii; 
v  nich  převládají  i  náhomí  plochy  Semprevisa 
1536  m.  Třemi  příčnými  brázdami  rozděleno 
jest  celé  pohoří  Volské  ve  skupiny;  nejjižnější 
v  Ceprejských  horách  Petrella  (1533  m). 
Za  řekou  Linm  ční  osamělý  vulkán  Rocca 
Monfina. 

Jiiní  i.  dá  se  horopisně  rozděliti  v  patero 
částí:  a)  Nížina  Kampanská  (30—50  m), 
dělená  výrony  vulkanické  činnosti  ve  dvé 
flegrejskými  poli,  starým  to  vulkanickým  ku- 
želem 8  krátery  a  jezírky  a  solfataramí,  a 
Vesuvem  (nynri282J  činným  v  periodách 
lOletých,  PonraČováním  flegrejských  polí  isou 
ostrovy  Nirida,  Procida  a  Ischia,  v  ten  okres 
spadají  i  ostrovy  Pontinské  (vyjímajíc  Za^ 
none);  b)  Apennin  Neapolský  a  Basili- 
cata;  tu  není  patrný  parallelismus  řetězA, 
starší  pohoří  rozkouskováno  a  zbudováno  ze 
slabě  zprohýbaných  vrstev  křídových  a  jur- 
ských a  charakteristické  jsou  tu  náhomí 
plochy  a  příkře  vystupující  vápen,  massivy. 


Takový  jest  dvouhřbetý  Matese  (2050  m)  spo- 
jený u  Isernie  se  severní  terciemi  vysočinou, 
zabírající  i  východ  parallelné  erosí  rozbrá- 
zděný,  východně  od  plochy  malé  (700—800  »»i) 
Campo  Basso  začíná  hřbet  Apenninu  apul- 
ského  (Marinelli)  v  Comacchii  až  1151  m  do- 
sahující. Jí  zněj  i  jest  šírá  vysočina  s  plochými 
hřbety.  Jediný  vulkán  na  adrijském  svahu 
Apenninu  jest  Vulture  vzniklý  na  příčném 
zlomu  Vesuvském  (1330  m).  —  Tyrrhenská 
čásC  Neapolského  Apenninu  dělí  se  ř.  Sele 
ve  dvé,  na  sev.  Kampanský  Ap.  a  jižní 
Lucanský.  Na  severu  vyniká  skupina  Ta- 
burnská  (1393  m),  Avella  (1591  m),  Cersialto 
(1810  m),  s  tou  částí  shodno  i  pohoří  tvořící 
poloostrov  Sorentský  a  ostrov  Capri.  Údolí 
Vale  di  Diano  a  Tanagra  dělí  od  kopčiny 
Basilicaty  Apennin  zvaný  na  severu  vysočiny 
Cilentské  Ap.  Lucanský,  divoký,  roklinatý, 
sáhající  až  k  moři,  v  němž  vystupuje  tabu- 
lovitý  M.  Alburao  (1742  m)  a  vyšší  Cervati 
(1889  m).  K  této  části  poji  se  i  oddělené  dva 
massivy  přímořské,  Monte  Stella  (1130  m).  a 
Bolgheria  fl224  m).  Plošinatá  pahorkatina 
táhne  se  oa  Vulturu  až  k  Potenze  (M.  Croze 
až  1427  m)  a  tu  začíná  jihovýchodními  hře- 
beny křídový  Apennin  Basilicaty*  M.  Voltu- 
rino  (1836  m),  nizkÝ  hřeben,  dělí  kotlinu  Agri 
a  Vale  di  Diano.  Na  jihu  spojena  jest  vyso- 
čina Cilentská  vysokými  hřbety  s  hornatmou 
jižní  Lucanie:  M.  del  Papá  (2007  m)  a  la 
Spina  až  k  M.  Pollino,  jímž  spadá  tento  vá- 
pencový Apennin  (Dolcedormise  2271)  příkře 
proti  rulovému  Silskému  do  údolí  Crati;  po- 
kračování jeho  k  jihu  jest  hřbet  pobřežní 
srAstající  Čucuzem  se  Silou.  —  c)  Pollino 
počítají  někteří  k  Apenninu  Kalaber- 
skému  (protože  vezpod  i  v  Cucuzzu  jest 
krystal),  jehož  charakteristické  Části  jsou  mas- 
sivy Sila  a  Aspromonte,  na  nichž  není  stopy 
po  zvrásnění,  neboC  pliocenní  plášf  v  Žulo> 
vém  údolí  Crati  byl  jen  zvýšen  (až  do  výšky 
1200  m)  vrcholy  Sily  Bette  Dovato  1930  m. 
Úžinou  kalaberskou  oddělený  Aspromonte 
dosahuje  v  Montaltu  1958  m.  —  Apennin  tíh- 
noucí íc  záp.  pobřeží  tyrrhenskému  nechává 
místo  jednak  Garganu  mímě  sváženému 
(M.  Calvo  1056  m),  oddělenému  od  Apenninu 
krajem  jen  100  m  vys.,  a  křídové  tabuli 
Apulské.  jejíž  sev.  čásť,  nížina  stepní,  sluje 
Murgie  (M  Caccia  686  m),  jih  na  poloostrov- 
ním  výběžku  Serre,  příkřejším  svahem  při- 
vrácena jest  plocha  ta  k  Apenninu,  jen  mezi 
Monopoli  a  Brindisi  hrana  ta  leží  na  strapč 
adrijské.  JiŽni  čás(  oddělena  snížením  na27  m. 
Sicílie  svojí  stavbou  přimyká  se  k  soustavě 
Apenninské  co  do  povahy  i  vnitřní  stavby. 
K  moří  Tyrrhenskému  příkře  se  svažují  hory, 
povlovně  stranou,  analogicky  adrijské.  Horo- 
pisně jest  Sicílie  jednoduše  stavěna,  planina 
k  severu  nejvyšší  sklání  se  k  jihozápadu, 
v  severu  jsou  útvary  nejstarší,  v  jihu  nejmladší. 
Erosi  přístupné  horniny  vytvořily  chaos  pa- 
horkA  zaokrouhlených.  Celkem  lze  zde  děliti 
v  7  částí-  1.  Monti  Pelloritani,  roklinaté. 
divoké  pokračování  Silu  a  Aspromontu,  do- 
sahují 1228  m  v  Pizzo  di  Pólo.   Tektonická 


846 


Itálie  (geologie). 


čára  nížiny  Messinské  nepřesahuje  hloubku 
100  m ;  proudy  mofské  vytvořily  níiinku  Far- 
ské Špice,  na  nfž  leží  Milazzo.  2.  Monti  Ne- 
brodi  aequatomího  směru  dosahují  výiky 
1846  m  (M.  Sori)  a  sedlem  Gangským  dělí  se 
od  3.  Madonií  fl975  m\  kteréž  pohoří  končí 
při  příčné  pronlubinč  označené  železnicí 
z  Tcrmini  do  Girgenti.  4.  Sicilie  západní 
od  oné  čáry  jest  kopčina  zvaná  v  jedné  části 
M.  Palermitant  či  della  Conca  ďOro,  za  sedlem 
Piccou  pak  Montagna  Grande  di  Trapani. 
Západní  pobřeží  jest  nížina  kvarterní;  ostrovy 
Aegatské  stojí  na  konsolí  a  vykazují  stejnou 
stavbu  se  západní  Částí  ostrova.  5.  Střední 
část  ostrova  jest  charakteristická  terciemi 
hornatina.  erosi  tak  přístupná,  že  pro  klou- 
zání hor  ani  stromy  nerostou  (za  to  pšeničná 
pole!).  Jest  to  okres  sírných  dolů;  střed  okolí 
Caltanissety.  6.  Hyblejské  pohoří,  nízkým 
sedlem  od  Apennin  609  (Caílagirone)  oddě- 
lené čedičové  skupení  celkem  mající  ráz  plo- 
chého kužele  radiálně  rozbráděného.  7.  Etna 
(v.  t.)  do  výše  3313  m  se  pnoucí.  Nepochybně 
k  l-ii  náleží  skupina  ostrovů  Maltských 
složená  z  rovnoběžných  vrstev  křídových, 
kdežto  t.  zv.  ostrovy  Pelagické  (Pantel- 
leria,  Lampadosa  a  Livoza)  jsouce  vulkani- 
cké Jsou  jaksi  neutrální,  ač  politicky  k  l-ii 

náležejí.  ^     ,     ,  ^Vt- 

'  Ceologfe. 

Obě  horstva,  která  tvoří  osy  tektonického 
utváření  se  1.,  Alpy  a  Apenniny,  jsou  původu 
mladšího,  třetihorního.  StarŠi  vrstvy  náležejí 
skoro  výhradně  západu.  Vůbec  zaujímají  třeti- 
hory  asi  %  veškeré  rozlohy  I.  a  proti  tomu 
zastoupení  čtvrtohor  a  starších  útvarů  jest 
dosti  nepatrné.  Alpy  na  záp.  od  L^o  Mag^ 
gtore  až  po  záliv  Janovský  náležen  ovšem 
k  centrálnímu,  archaickému  pásmu  Alp  a  sklá- 
dají se  z  krystalinických  hornin,  svoru,  žuly 
a  břidlice  a  vrstvami  amfibolitů,  serpentinu 
a  j.,  ale  na  vých.  od  řečeného  jezera  setká- 
váme se  výhradně  s  horninami  mladšími  a 
sice  v  alpských  předhořich  hlavně  s  vápenci 
a  pískovci  třetihomími  a  křídovými,  kdežto 
vyšší  polohy  pohoří  náležejí  jurským  vápencům 
a  dolomitům.  Apenniny  skládají  se  převahou 
z  mohutných  vrstev  vápenců  i  pískovců  eocé- 
nových  a  z  vápenců  jurských  a  křídových, 
které  skládají  hlavně  Apennin  Římský  a  Nea- 
polský.  Apennin  Kalabrijský  naproti  tomu 
obsahuje  vrstvy  prahorní,  žulu,  rulu  a  krysta- 
linické  břidlice,  tu  a  tam  pokryté  naznače- 
nými vrstvami  křídových  vápenců.  Na  záp. 
v  Toskánsku  přiléhají  k  Apenninům  rozsáhlé 
vrstvy  pliocénové.  zvané  útvarem  subapen- 
ninským.  Zde  a  dále  na  jih  vyskytují  se  též 
vrstvy  křídové,  jurské,  triasové  a  permské. 
Vých.  strana  Apenninu.  počínajíc  Apenninem 
Ligurským.  provázena  jest  úzkým  pruhem 
miocénních  a  plíocénních  vrstev,  které  táhnou 
se  až  k  zálivu  tarentskému  a  skládají  nižší 
stupeň  horstva.  Mladší  vrstvy  třetihorní  při- 
léhají též  na  všech  stranách  k  prahornimu 
jádru  Apenninu  Kalabrijského,  isolujíce  jej 
tak  od  přímoří.  Téhož  složení  jako  Apennin 
Kalabrijský  jest  i  Aspromonte,  jehož  pokra- 


čováním jsou  prahorní  rulové  vrstvy,    sklá- 
dající sev.-vých.  cíp  Sicilie.  Tjrto  útvary  pra- 
horní jakož  i  prahorní  jádra  ostrovů  Korsiky 
a  Sardinie  jsou  zbytky  dřívějšího  prahomibo 
massivu,  jenž  byl  rovnot>éžný  s  Apenniny  a 
koncem  periody  druhohomí  začal  se  rozru- 
šovati a  zapadávati,  takže  dnes   z  největší 
části  pokryt  jest  vodami  moře  Tyrrhenskébo. 
Také  ostrov  Monte  Argentarío,  který  připojil 
se  v  mladší  době  dvěma  rameny  k  pevnině, 
náleží  k  tomuto  staršímu  pruhu.    Zbytky  to- 
hoto prahomího  jádra  na  sev.-východě  Sicilie 
zapadají  na  záp.  a  jihu  pod  vrstvy  triasové, 
jurské  a  křídové  a  tyto  zase  pokryty  jsou  ve 
značné  rozloze  vrstvami  eocénními,   vápenci, 
sliny  a  sádrovcem,  v  nichž  uloženy  jsou  jme- 
novitě  v  provinciích  caltanissetske  a  girgent- 
ské  rozsáhlé  sloje  síry.  Alluvíální  nížina  Pádu 
děkuje  původ  svůj  jednak  náplavům  řek,  jed- 
nak činnosti  ledovců,  jimiž  v  ledové  dob^^ 
byly  pokryty  nejen  Alpy,  ale  i  Apenniny  až 
po  Gran  Sasso.  Při  sev.  okraji  nížiny  Pádské 
vyskytují  se  rozsáhlé  haldy  štěrků,  označující 
mořeny  ledovců  doby  ledové.  Ale  jeátě  nyní 
častý  jest  v  l-ii  úkaz  rychlého  sešinováni  se 
vrstev   horských;  parailelně  k  tomu  vrstvy 
alluviálnf  pokračují  a  delty  řek  vzrůstají.  Velmi 
rozsáhlá  jsou  v  l-ii  území  vulkanická.  Roze- 
znávati jest  dvě  hlavní  skupiny,  severní  při 
alpské   linii   zlomu  a  daleko  větSí   skupina 
střední  a  jižní  při  apenninské  linii  zlomiL 
K  první  skupině  náležejí  Monti  Berici  u  Vi- 
cenzy  a  Colli  Euganei  u  Padovy,  pahorky  to 
skládající  se  z  trachytů,  čedičů  a  tuflFů  a  vy- 
stupující  ze  samého  středu  nížiny  Pádské. 
E>aleko  rozsáhlejší,  rozmanitější  a  důležitější 
jest  skupina  druhá,  roz^lujíci  se  opět  ve  dvé 
skupiny  menší:  středoitalskou  a  Kampanskou. 
Středoitalská  skupina  počíná  se  na   severu 
trachytovým  Monte  Amiata  scv.-záp.  od  Jezera 
Bolsenskeho,  jenž  spolu  se  sopečnými  útvary 
kolem  jezera  tvoří  stupeů  vulainský.  Jižně  od 
něho  u  Viterba  a  Lago  di  Vico  rozkládá  se 
stupeň  ciminický,  pak  následuje  stupeň  saha- 
ti nský  při  jezeře  Braccianském  a  u  Tolfy  a 
konečně  stupeň  latinický,  lenž  se  konči  na 
jihu  pohořím  Albánským.  Odtud  přechod  ke 
skupině    Kampanské    tvoří    Rocca    Moníina. 
V  sev.  části  skupiny  Kampanské  zdvihá  se 
jediná   činná  sopka   pevniny,  Vesuv,   jehož 
činnost  počala  v  době  čtvrtohorní.  Pak  ná- 
sledují vulkanské  útvary  Flegrejských  poli. 
Římská  Campagna  a  Kampanie  skládají  se  hl. 
z  tuffů  vyvrhnutých  krátery  Rocky  Monfiny. 
Flegrejských    polí    a    Vesuvu.    Pokračováni 
Kampanské  skupiny  do  moře  tvoří  trachy- 
tové  ostrovy  Procida,  Ischia  a  Isole  Pontine, 
ač   nejsou-h  ostrovy  tyto   zbytky  samostat- 
ného, příčného  systému  vulkanického;  Na  vý- 
chodní straně  Apenninu  nalézá  se  jediný  so- 
pečný útvar   menší  Monte  Vulturc  u   Melíi. 
Třetí   samostatná  skupina  sopečná,   systém 
hyblaejský,  nalézá  se  na  Sicilii  a  objímá  če- 
dičovou  skupinu   Etny,  jedné   z   největších 
sopel^  světa,    a    vyhaslou    skupinu    Monte 
Lauro  v  jihových.  cípu  ostrova.   Na  sev.  od 
Sicilie  jest  systém  liparítský,  obsahující  do- 


Itálie  (vodopis). 


847 


sud  činné  trachytové  sopky  na  ostrovech 
Stromboli  a  Volcano.  Značnější  území  sopeč- 
ného původu  jsou  též  na  záp.  Sardinii.  V  l-ii 
častý  jest  také  zjev  sopek  bahenních,  z  nichž 
jisté  sopečné  povahy  jsou  hlavně  Macaluba 
u  Girgenti  a  bahenní  sopka  Patemská  při 
jižním  úpatí  Etny.  Zemětřesení  jsou  v  l-ii 
velmi  častá  a  zhoubná,  ale  z  valné  části  tek- 
tonická a  ne  vulkanická.  Hlavně  trpí  jimi 
Kalabríc  a  sev.-vých.  Sicílie,  méně  některé 
krajiny  na  pevnině.  Valná  většina  prací  o  geo- 
logii I.  uložena  jest  v  9Bolletino  del  R.  Co- 
mitato  geologico  ďltalia*.  red, 

Vodopis. 

Vodopisné  poměry  I.  jsou  zcela  zvláštní. 
Protiva  mezi  alpinskou  a  poloostrovní  l-ií 
jeví  se  tu  úplná.  Zvláště  nepříznivě  utvářejí 
se  poměry  vodopisné  v  části  poloostrovní. 
Nepříznivé  rozložení  horstva  po  celé  délce 
poloostrova  nepopřává  vzniku  větším  úvo- 
dím, půda  sama  pohlcuje  velmi  mnoho  vody 
a  srážky  připadají  téměř  jen  na  zimu.  Množ- 
ství vody,  čím  dále  jdeme  k  jihu,  ubývá  a 
docela  v  jihu  panuií  již  spíše  poměry  severo- 
africké než  evropské.  Reky  zde  v  létě  často 
docela  vysychají.  21e  všech  poloostrovníčh  řek 
pouze  Amo,  Tiber  (Tevere),  Garigliano  lze 
pokládati  za  splavné  a  i  v  těchto  bývá  stav 
vody  během  roku  velice  kolísavý.  Všecky 
větái  řeky  ústí  se  zde  do  moře  Tyrrhenského. 
Příznivější  jsou  vodopisné  poměry  I.  severní. 
Řeky  mají  tu  stejné  množství  voay  téměř  po 
celý  rok.  Zde  také  vytvořila  se  velká  řeka 
Páa  (Po),  jež  mívá  více  vody,  než  by  dle 
úvodí  a  délky  toku  se  čekalo,  a  náleží  vůbec 
k  nejvodnatejším  řekám  Evropy.  K  tomu  za- 
jisté v  první  řadě  přispívají  velká  jezera  alp- 
ská, jež  regulují  po  celý  rok  stav  vody  ve 


velkých  severních  přítocích  Pádu.  Hlavní 
z  těchto  přítoků  jsou  Ticino,  Adda,  Oglio, 
Mincio,  vesměs  splavné,  jakož  i  Pád  sám  jest 
splavný  na  543  km,  až  ke  Casale  Monferrato. 
Již  však  jižní  přítoky  Pádu  jsou  chudší  na 
vodu.  Největší  z  nich  jest  Tanaro.  Z  ostat- 
ních přítoků  moře  Jaderského  pouze  dolní 
Adiže  (Adige)  jest  splavna  a  skutečně  vod- 
nata.  Byla  dříve  přítokem  Pádu  a  teprve 
v  novější  době  stala  se  samostatnou.  Avšak 
již  ostatní  řeky  benátské,  jako  firenta,  Piave 
a  Tagliamento,  postrádajíce  horských  bassinu 
jezemích,  mají  ráz  spíše  jihoitalský.  G.  Ma- 
rinelli  podává  následující  hydrografické  roz- 
dělení 1.  dle  jednotlivých  částí  moře,  při  čemž 
ovšem  k  moři  Benátskému  připočítává  i  horní 
toky  italských  řek  nalézající  se  na  půdě  švý- 
carské a  rakouské:  QWMtvib«« 
Moře  Benátské  (Maře  di  Venezia)  .  122.600 
»     Abruzzské  (M.  degli  Abruzzi)    19.540 

>  Apulské  (M.  delle  Puglie)  .  .    16.960 

>  Tarentské  (M.  di  Taranto)  .  19.760 
Záliv  Squillacký  (M.  di  Sqiiilace)  .  4.030 
Moře  Kalaberské  (M.  di  Calabria)  .      8.100 

>  Neapolské  (M.  di  Napoli)  .  .    22.450 

»      Latinské  (M.  Latino) 23.150 

»     Toskánské  ÍM.  Toscano)    .  .    21.020 
»     Ligurské  (M.  Ligure)    ....      3.480 

Na  Sardinii  odtéká  na  sever  do  zálivu  Asi- 
narského  vodstvo  ze  3409  km\  na  západ  ze 
7842,  na  jih  (záliv  Cagliarský)  ze  6799,  na  vý- 
chod do  moře  Tyrrhenského  z  6027  km*.  Ze 
Sicílie  odtéká  na  sever  do  moře  Sicilsko- 
Tyrrhenského  z  6676,  na  jihozápad  do  moře 
Sicilsko-Afrického  ze  7985,  na  východ  do  moře 
Sicilsko-Iónského  z  10.872  km*.  Odkazujíce  ku 
článkům  o  jednotlivých  řekách,  podáváme  zde 
tabulku  dle  G.  Marinelliho: 


ft  •  k  •  vsnlká  na  (v)  v  m  n.  m 

feeky  benátské: 

Tagliamento  .   .  Varco  di  Mauria 1203 

Livenza   .   .  ^  .  La  Santissima  (Polcenigo)  .     36 

Piave M.  Peralba .   .  2198 

Brenta ....  L.  di  Caldonazzo  .  .  .  449 
Bacchiglione  .  .  Camisino  (Vicenza)  ...  43 
Adiže  (Adige)  .  Jez.  Reschen  v  Tyrolsku  .  1471 
Pád  (Po)  ....  Jez.  na  Piano  del  Re  .  .   .  2041 

Řeky  romagnské: 

Reno M.  Pruneta 1130 

Savio Poggio  del  Bastione  n  M. 

Coronaro ? 

Foglia M.  Belbo  a  Alpe  di  S.  Cri- 

stoforo 1407 

Metauro  .  .  .     M.  Maggiore 1214 

Řeky  abruzzské: 

Chienti    .   .   .   .  M.  Cavallo     ? 

Tronto  .  .  .  .  M.  della  Laghetta  ....  1800 
Atemo-Pescara  .  Čapo  Cancelli  (M.  Civitella)  1200 
Bifemo  ....  Bojano  nel  Matese  ....  490 
Fortore       ...  ve  Val  Fortore 835 

V^  Apulii 

Ofanto Angeli  u  Torella  dei  Lom- 

bardi 700 


ú»ir  u  (do) 

Porto  Tagliamento  .  . 
Porto  Sa.  Margherita  . 
Porto  di  Cortellazzo  . 
Laguna  di  Chioggia  . 
Laguna  Veneta  .  .  . 
Porto  Fossone  .... 
Bocche  del  Po     ... 


délkt 
v  km 

.  166 
.  105 
.  220 
.  160 
.  113 
410 
.652 


u  Primara  do  m.  Jaderského  220 

•cv.  od  Cervie  do  m.  Jad.  100 

u  Pesara  do  m.  Jad.  .       .   90 
jižné  od  Fano  do  m.  Jad.  .  110 

u  Clvitanova  do  m.  Jad.  .    75 
jv.  od  S.  Benedetto    ...  115 

u  Pescary 152 

sev.  od  Campomarino    .   .    95 
sv.  od  Chienti 98 


Avodr 


2.590 
2.690 
4.100 
2.300 
1.600 
13.896 
69.382 

4.688 

624 

657 
1.305 

1.125 
1.142 
3.130 
1.275 
1.562 


•cv.  od  Barlctty 166      2.590 


848 


Itálie  (podnebí). 


Řtki 


vsniké  na  (v) 


Do  zál.  Tarentského: 

Bradano  ....  Lago  di  Pesole 793 

Basento    ....  Timpa  Volpaccia  u  Pignaly  1000 

Agri Piana  del  Lago 1280 

Sinni Monte  Giumenta  .   .  •    .    .  1300 

Crati     .....  Serra  Macinello 1500 

Do  moře  Neapolského: 

Sele Čapo  Sele 426 

Tanagro,  přítok 

Sele      .   .   .     Serra  Malombra 1300 

Volturno  .   .    .   .  M.  della  Rocchetta  (Čapo 

Volturno) 548 

Calore  Irpino, 

přít.  Volt.    .   .  M.  Accellica 900 

Líri-GarigUano  .  M.  Aninzo  u  Petrelly  .   .   .1100 
Do  maře  Latino: 
Tiber  (Tevere)  Vene  del  Tevere  u  m.  Fu- 

maiuolo 1266 

Z  Toskány: 
Ombrone     .   .   .  Colli  del  Chianti  u  Campi  .    530 

Arno Falterona  (Čapo  ďArno)   .  1354 

Serchio    ....  Alpe  di  Sillano  (passo  Ro- 

mecchio) 1400 

Magra Monte  Tavola 1166 

Na  Sicílii: 

Simeto         .   .   .  M.  Sori 1700 

Imera  n.  Salso  .  Pizzo  Cerasa  a  Pizzo  S.  Gi- 

orgio 1200 

Platani S.  Stefano  Quisquino  .   .   .    700 

Na  jezera  jest  I.  bohatá.  Olinto  Marinelli 
pokusil  se  nedávno  roztříditi  je  dle  jich  vzniku 
a  vypočítává  následující  hlavní  skupiny:  1.  Je- 
zera cirková  (Jaghi  di  circo)  na  jižním  svahu 
Alp  a  v  sev.  Apenninech,  2.  údolní  jezera 
alpská  {I,  vallivi  alpinfj,  3.  velká  jezera  před- 
alpská  (grandi  laghi  prealpini),  4.  vlastní  je- 
zera mořenová  (/.  degli  anfiteatri  morenici), 
jako  na  př.  jezera  v  amfiteátru  Ivrejském, 
5.  jezera  krasová  (/.  carsici)  ve  vysokých  Apen- 
ninech,  6.  jezera  vulkanická  (/.  vulcanici),  t. 
jez.  Bolsena  a  Bracciano,  jez.  v  poh.  Albán- 
ském a  polích  Flegrejských,  7. "jezera  po- 
břežní (/.  costieri).  Velká  tektonická  jezera 
v  severních  a  stř.  Apenninech,  zbytky  to  bý- 
valého moře  pliocenního,  buď  již  oyla  vy- 
sušena nebo  se  vysušují,  jako  Lago  Trasi- 
meno,  Chiusi  a  Montepulciano.  V  následují- 
cím podáváme  přehled  jezer  italských  dle 
K.  Peuckera  (a  Marinelli  a  Agostini) 


jůstr  ■  (do) 

u  Torre  dei  Mattoni .   .   . 
již.  od  Metaponto  ... 
u  Lago  del  Přete       .   . 
Bosco  della  Rivolta    .   . 
jz.  od  Čapo  Schisó    .  . 

Torre  di  Sele 

Q  Contursi  do  Sele    .   . 

jz.  od  Castelvolturno     .   . 
v  údolí  Solopaca  do  Vol- 

turna  .  .   .   .* 

Q  Pantano  di  Sessa       .   . 


jv.  od  Ostie 


Bocca  ďOmbrone 
jz.  od  Pisy    .  .   . 


sz.  od  Pisy 
u  Čapo  Corvo 


ÚélkM 

v  km 

Avodl 

vA'jit» 

167 
149 
136 

101 
93 

2.4S0 
1.477 
1,740 
1.303 
2.317 

73-5 

3.176 

92 

1.790 

175 

5,677 

116 
158 

3.052 
4.950 

393 

16.721 

166 
248 

4.200 
8.444 

110 
65 

1.167 
1.512 

j.  od  Catanie  do  m.  Jon. .  116      4.387 


u  Licaty  do  m.  Sic.-Afr. 
Čapo  Bianco  do  m.  Sic.-Afr. 


Jtstri  italtk* 


jMtri  iUltká 

Lago  di  Albano  v  Latiu 

L.  di  Alserio  v  hor.  I 

L.  di  Annonc_v  hor.   I 

L.  di  Ďolsena'  (Vulsinio).  v  Latiu  . 

L.  di  Bracciano  v  Latiu 

L.  di  Candla  (Morenni  jezera  Ivrej* 

ská  V  hor.  I.) 

L.  di  Comabbio  v  hor.  J.    .   ,    '.   . 

L.  di  Como  v  hor.  I . 

L.  di  Sta  Croce  v  hor.  I 

L.  di  Fucino  vttř.  L  (uméle  vysul.) 

L.  di  Garda  v  hor.  I 

L.  ďldro  v  hor.  L  (Brescia)  .    .    . 
L    ďlseo  v  hor.  1.  •Bergamoj  .   . 


Vyika    p,    .       Nejv. 

nad  m-     'i:  ,  hloubka 

6  156? 

1-44        81 

571       IX 

»'4"53  140? 

57*47  «9a? 


vm 

a6o 
226 
305 
164 


226 
236 


x-6> 

3*59 


199      144-4 
3S»  4-72 


655 
65 

368 
185 


160 

370 
10*87      123 

6r4      250 


7*3 
7*7 
409 
34 

33 

346 


L.  di  Letina  v  stř.  I 

L.  dl  Lugano,  na  hran.  tvyc.  .  . 
Lr.  Maggiore,  na  hran.  ivýc. .  .  . 
Lr.  di  Mantova  (3  jea.  v  bor.  L)  . 

L.  di  Martignano  v  ttř.  I 

L.  di  MassaciuccoH  v  stř.  I.  .   .   . 

L.  di  Mergosao  v  bor.  I 

L.  di  Mezzola  v  hor 

L.  di  Monate  v  hor.  I 

L.  del  Moncenitio  r  hor.  L   .   .   . 

L.  di  Nemi  v  ttř.  I 

L.  ďOrta  v  hor.  I.  (Novara   .   .   . 

L.  di  Paola  v  Latiu  . 

L.  di  Piediluco  v  stř.  I.  (Pcrugia) 

L.  di  Pusiano  v  hor.  I 

L.  di  Ripa  Sottile  v  stř.  L  (Pefugia) 
L.  di  Spínone  tu  Endine  v  kor.  1. 

(Bergamo)     • 

L.  di  Trasimeno  nebo  di  Perugia 

v  stř.  I 

L.  di  Varano  v  stř.  L  (FoggM*    . 

L.  di  Várese  v  hor.  I 

L,  di  VIverone  (mor.  jes.  Ivrcják^ 

v  bor.  I.)  ....  ' 

Podnebí. 

Podnebí  I.  přičísti  sluší  klimatické  provincii 
stfedomořské,  v  první  řadě  charakterisované 
rozdělením  srážek,  které  obmezují  se  hlavně 
na  dobu  zimní  a  podzimní.  Nížina  Pádská 
mezi  Alpami  a  Apenniny,  jsouc  horami  od- 
loučena od  přímého  vlivu  Středozemního 
moře,  otevřena  pouze  moři  Jaderskému  oa 
východě,  má  celkem  ráz  kontinentální.  Prů- 
měrná roční  teplota  bývá  tu  13*  C.  Amplitudy 
roční  obnášejí  23— 24<>C,  v  Benátkách  22«C. 
V  létě  jest  temperatura  v  nížině  velice  inačnl 


Afr. 

144 

1.980 

c.-Afr. 

110 

1.717 

V^ka 

Plocha 
v  Ant' 

NeJT. 

nad  m. 

hloubka 

vm 

vm 

I 

5«'4 

2? 

266 

50-46 

288 

»94 

ixa-a 

37« 

lyiS 

9*9 

4-8-5 

207 

fl'5 

80? 

t 

6-89 

a-4 

X96 

f8 

7* 

aoo 

585 

80S 

26S 

a-5 

34 

1913 

1-3 

31 

31a 

x-7 

3a 

290 

i8-t 

X43 

I 

3*9 

xo 

368 

1*57 

ao 

a58 

5*3 

«4-3 

37a 

i'i 

75 

338 

ri 

10? 

159 

xaS-7 

8? 

X 

*36 

605 
15 

4' 

230 

5-7« 

\ 

V^      ,K      i^O 


Vu    if       ř-:       R       S     íaK      o 


errrfrr  jn/w?rhc 


Kíákllldpfll   J.llllv  ir    l>i>^Ai« 


Itálie  (podnebí) 


849 


Absolutní  maximum  obnáší  35— 37^C.  Nej- 
teplejší měsíc  je  červenec,  kdy  18  dní  má 
průmérnou  teplotu  přes  25®  C.  Milán  má  v  čer- 
venci 24-7«,  Alessandria  241«,  Benátky  24•6^ 
Bologna  25•5^  Turin  23-2<>C.  Studené  jsou 
kraje  v  nížině  Pádské  nejníŽeji  položené,  ježto 
se  tam  hromadí  studený  vzciuch  od  severu  a 
jen  zvolna  odtéká  na  východ.  Zima  bývá  v  ní- 
žině Pádské  velmi  značná,  větší  než  na  př. 
v  Anglii.  Zimní  minimum  [klesá  až  na  —15  až 
— 17®  C.  Milán  má  v  lednu  0*5,  Alessandria 
—  0-3®,  Benátky  2•7^  Bologna  20«C.  Zvláštní 
klimatickou  oasu  tvoří  pás  vinoucí  se  skoro 
nepřetržitě  od  jezera  Maggiore  až  k  Terstu, 
kde  jest  léto  chladnější,  zima  však  teplejší 
než  v  nížině  Pádské.  Tak  Villa  Carlotta,  le- 
žící u  jezera  Comského,  má  průměrnou  te- 
plotu v  lednu  2-5®,  v  únoru  41®  C,  v  květnu 
7*9®,  v  list.  80*  a  v  pros.  4-5*C.  Jezero  Como 
má  v  lednu  ještě  6*8®  C.  I  ligurské  pobřeží  má 
mírnou  zimu;  leden  má  prum.  8— 9*C.  Sníh 
objevuje  se  v  nížině  Pádské  průměrně  9  dní 
mezi  30.  říjnem  a  14.  dubnem.  Stalo  se  však 
také,  že  sníh  několik  týdnů  pokrýval  nížinu 
a  tínil  ještě  v  Romagni  obtíže  jízdě  Želez- 
niční. Ve  střední  l-ii  je  rozdíl  teploty  mezi 
létem  a  zimou  ještě  dosti  značný.  Zimní  mi- 
nima klesají  ještě  na  —  6®,  —  10®C;  absolutní 
maximum  dosahuje  ve  střední  l-ii,  jakož 
i  v  jižní  l-ii  40— 41«C.  Průměrná  roční  te- 
plota ve  stř.  l-ii  14— 15®C  jest  něco  větší  na 
straně  tyrrhenské,  něco  menší  na  adrijské. 
V  červenci  jest  teplota  v  Římě  24-8*,  ve  Flo- 
rencii 25•4^  v  Chieti  24*8®.  Roční  tempera- 
tura  v  týchž  místech  činí  15•3^  14-8*  a  14-7<>C. 
Sníh  a  led  jen  zřídka  se  objevuje;  vlastní 
zima  vyškytá  se  toliko  v  horách.  Dobře  daří  se 
v  nížinách  olivě.  Pravé  středomořské  podnebí 
má  teprve  jižní  I.  s  přilehlými  k  ní  ostrovy. 
I  zde  jest  adrijská  strana  v  zimě  chladnější, 
v  létě  teplejší.  Průměrná  roční  teplota  ob- 
náší 16— 18®C.  Zimní  minima  klesají  v  Nea- 
poli na  —  4*^0,  na  Sicílii  sotva  na  —  2**C. 
Sníh  jen  velmi  zřídka  se  vyškytá.  Palermo  má 
v  leclnu  teplotu  IIO^C,  v  červenci  25-4'^ C. 
Neapol  v  lednu  8'2',  v  červenci  24-3";  roční 
teplota  těchto  míst  činí  17'9*  a  IS^^^C 
TtploU  míst  iUItkýoh. 
Místo  ^^íi*    *******  duben   čncc      říjen      rok 

Ajaccio  .  .  .  Í8      10-2    14-6    25-6    19*4    17*6 
Palermo  .  .  72     110   154   254    198   179 
Milán  ....  14-7     0-5    132    247    13*3    128 
Turin  ...    275       0*2    124   232   124    120 
Alessandria   98   —0-3   129   241    127   123 
Modena    .  .  64       1-3   134   24 6   136    132 
Janov  ....  54       78   144   246    17*3    159 
Livomo    .  .  24        71    139    243    164    154 
Urbino  .  .   451       2*9   114   231    131   125 
Ancona ...  30       55   144   263    16*8   156 
Lecce    ...  72       8*7    151    25  7    182   170 
Veliký  ovšem  vliv  na  podnebí  I.  má  moře, 
které  v  zimě  otepluje  a  v  létě  ochlazuje  vzduch 
na  pevnině.   Střeaozenmí  moře  otepluje  se 
v  létě  více  než  okeán  na  stejné  zeměpisné 
Šířce.  Teplota  vody  na  povrchu  stoupá  na 
26— 28^  zvláště  ve  výdi.  části  moře  Středo- 

OftiW  Slovník  Naučný,  iv.  XIL  as  8  1897. 


zemního.  Ježto  se  voda  jen  zvolna  ochlazuje, 
má  v  zimě  značnou  převahu  teploty  nad  vzdu- 
chem na  pevnině.  Tak  v  okolí  Palerma  jest 
povrch  vody  v  zimě  o  31  ^  v  létě  o  0*4®, 
ročně  o  1®  teplejší  nežli  vzduch. 

Srážky  v  sev.  l-ii  vyskytují  se  hlavně  na 
podzim  a  v  zimě,  ale  i  v  květnu  bývají  ještě 
dosti  hojné.  Čím  dále  k  jihu,  ubývá  dešťů 
jarních  a  letních  a  v  jižní  části  subtropické 
jest  léto  téměř  úplně  bez  deště;  omezujeť  se 
déšť  jen  na  dobu  zimní.  Sev.  I.  má  na  45Vs 
až  46»  s.  š.  v  zimě  157o.  v  létě  307o.  nížina 
Pádská  na  45<>  v  zimě  207o,  v  i^tě  24%,  stř. 
I.  na  42V,«  v  zimě  257o.  v  létě  177o,  ji^ní  ^ 
na  40V,«  v  zimě  3l7o,  v  létě  llVo,  Sicilie  na 
37y,«  v  zimě  397o»  v  létě  37o,  Malta  na  36* 
v  zimě  487o,  v  létě  27o  srážek.  Roční  množ- 
ství srážek  obnáší  na  jižní  patě  Alp  121  cm, 
v  nížině  Pádské  81  cm,  ve  střední  l-ii  84  cm, 
v  jižní  80  cm,  na  Sicilii  60  cm,  na  Maltě  55  cm. 

V  sev.  l-ii  jsou  nejbohatší  na  deště  měsíce 
květen  a  říjen.  Srážek  tu  přibývá  od  Apen- 
ninů  k  Alpám.  Alessandria  má  671,  Pavie  743, 
Milán  966,  Villa  Carlotta  1512,  Luzano  1667, 
Bologna  536,  Padova  866,  Videm  1384  a  Tol- 
mezzo  (nejbohatší  kraj  na  deště  v  l-ii  vůbec) 
2437  mm.  Ve  střední  l-ii  prší  nejvíce  v  říjnu 
a  listopadu,  nejméně  v  červenci.  San  Remo 
má  ročně  735,  Řím  769,  Florencie  1076  mm 
srážek.  V  Jižní  l-ii,  na  Sicilii  a  Maltě  omezeny 
jsou  srážky  výhradně  na  dobu  zimní.  Nejvíce 
pršívá  v  listopadu  a  v  prosinci.  Letní  srážky 
JSOU  tu  vůbec  tak  řídké,  Že  na  př.  v  Palermé 
od  května  do  říjn^  někdy  vůbec  neprší.  V  Nea- 
poli obnášejí  srážky  ročně  826,  v  Molfettč 
543,  v  Palermě  591,  v  Syrakusách  464  mm. 
Nejpravidelněji  jsou  rozděleny  po  celé  l-ii  a 
přilehlých  ostrovech  deště  říjnové.  Řím  má 
2  měsíce  chudé  na  deště,  Neapol  3,  Sicilie 
(na  jižním  a  jihových.  pobřeží)  4V»,  Malta  5 
měsíců. 

S  těmito  poměry  souvisí  také  rozdělení 
vlhkosti.  Ubývá  jí  směrem  k  jihu  a  východu 
a  obnáší  průměrně  v  roce  60— 727o-  Čaltani- 
setta  na  Sicilii  má  v  létě  377o  řročně  6l7o). 

V  červenci  má  Florencie  497o»  Urbino  51%, 
Řím  557o,  Foggia  407o,  Lecce  487o,  Palermo 
627o  a  Syrakusy  617©-  Na  Ligm-ském  pobřeží 
jest  největší  sucho  kolem  Janova.  I.  vyzna- 
menává se  neobyčejně  jasnou  oblohou  a  jas- 
ným svitem  slunečním.  Oblačnost  činí  v  sev. 
l-ii  50— 607o  a  klesá  v  létě  na  30— 407o;  v  již. 
l-ii  obnáší  20— 307o-  Ostrou  hranici  činí  v  tom 
vzhlede  Alpy;  v  zimě  je  více  slunných  dní 
jižně  od  Alp  než  na  severu.  V  jižní  l-ii  a  na 
Sicilii  vane  suchÝ  a  palčivý  (v  noci  35®)  vítr 
scirocco  z  pouští  severoafrických. 

Zhoubně  působí  v  l-ii  malaria  neb  ar  i  a 
cattiva  (zkažený  vzduch),  škodlivé  to  vý- 
pary, jichž  příčmou  je  zbažinatění  celých 
krajů  nedostatkem  odtoku  vody  a  špatný 
vzduch,  který  se  tvoří  v  létě  při  velikých 
parnech  hnitím^  organických  látek  ve  stoja- 
tých vodách.  Z'  69  provincií  italských  prosty 
jsou  malarie  Janov,  Porto  Maurizio,  Massa- 
Carrara  (tedy  Ligůrie),  Florencie,  Pesaro  a 
Piacenza,  v  20  z  nich  zhoubně  působí.    Celé 

5G 


850 


Itálie  (květena,  zvířena) 


pobřcii  8  přiléhající  pahorkatinou  toskánskou 
jižné  od  Livorna  jest  liduprázdná  pustina, 
která  zabírajíc  Kampanii  a  bažiny  Pontinské 
táhne  se  až  k  Terracinu.  Střední  I.  oddélena 
jest  od  moře  pruhem  malarickým  sáhajícím 
od  zálivu  Spezzijského  k  Terracinu.  Na  ně- 
kterých místech  v  Toskáné,  Kalabrii  a  Sicilii 
bávají  úředníci  železniční  večer  posledním 
vlakem  odváženi  na  místa  bezpečnéiáí,  ráno 
zase  přiváženi,  při  černi  z  8  úředníku  1  ročně 
umírá.  V  Cosenze  připadá  na  1000  mužů  ročně 
1500  onemocnění.  1  t.  zv.  Graecia  magna  je 
pruhem  malarickým  obemknuta.  Dějí  se  ovšem 
kroky  k  zamezení  zhoubného  účinku  malarie, 
jako  v  Toskáně,  kde  se  upravuje  odtok  vody 
a  vysoušejí  bažiny  (delta  Arna  kol  Pisy  a  údolí 

^•"-y)  Kveten..  ^'5^'' 

Květena  I.  je  t>ohatá.  Dle  Arcangeliho  jest 
tu  4%3  druhu  jevnosnubných  (889  rodů  a  87 
kapradí).  nicméně  jest  květena  ta  chudší  nežli 
španělská.  Dle  téhož  autora  má  I.  183  druhíi 
vlastních  neb  endemických  (u  jiných  217),  ale 
některé  se  nyní  vyskytly  v  Albánii,  jejíž  kvě- 
tena italské  jest  nejbliíší.  Příčinou  toho  bo- 
hatství jest,  že  se  tu  stýká  trojí  flora:  alpin- 
ská  v  Alpách  a  Apenninech,  Madoniech  a  na 
Etně,  středoevropská  v  údolí  Pádu  a  niž- 
ších Apenninech  a  třetí  vlastní  středomořská 
v  Ligurii  a  pří  moří  západním  a  jižním  (asi 
od  Gargana  —  přechod  tu  povlovný).  Zvlášt- 
nosti jsou  v  první  (na  jižní  straně  Alp)  a 
třetí  (zejména  v  Ligurii),  avšak  náhledy  spi- 
sovatelů jsou  tu  rozličné.  Parlatore  udává  33 
zvláštních  trav,  ale  Arcangeli  jen  10!  Nejbo- 
hatší rodiny  jsou  tu:  Composity  (739  druhů, 
22  zvláštních),  Iťguminosy  393  dr.,  trávy  385 
druhů  atd.  Zvláště  bohatý  jsou  crucifery, 
250  dr.,  ale  jen  3  zvláštní,  kdežto  z  92  li- 
liaceí  jest  10  dr.  zvláštních.  Příčinou  toho 
byla  asi  ledová  doba,  která  působila  přímo 
na  sever  až  do  Toskány  (močálů  Bientin- 
ských).  Své  zvláštní  druhy  mají  též  Sicílie 
(45  dr.)  a  Sardinie.  Některé  orientální  byliny 
zdivočely,  z.jména  na  Sicilii,  jako  papyrus 
(u  Syrakus),  ale  mnohem  patrnější  jsou  by- 
liny uvedené,  jako  opuntie  a  agávy  americké, 
datlovníky  a  cypřiše. 

Některé  zvláštní  byliny  již  vyhynuly,  tak 
Primula  Palinuri  na  předhoří  Faíinurském, 
tropická  Apinagia  preissii  a  2  sicilské  byliny, 
které  ještě  nás  Presl  popsal  (Allium  rubellum 
a  Linum  pUigerum),  Teplejší  podnebí  na  jižní 
straně  Alp,  zejména  u  velkých  jezer,  usnad- 
nilo tam  založení  krásných  zahrad,  jako  Bor- 
romcjské,  jejichž  jižní  bylinstvo  však  v  již- 
nější rovině,  ba  ani  v  Toskáné  se  nejeví. 
Lépe  vylíčeny  jsou  jen  dvě  krajiny,  severní 
střed  od  Cesatiho  a  neapolský  jin  od  Tenora, 
jehož  výtečná  práce  sloužila  pozdějším  všem 
za  vzor.  Tak  jsou  dubové  a  bukové  lesy  po 
celých  Apenninech  až  do  Sicílie.  Avšak  jiho- 
východ Apulie  jest  bczvodá  step  od  Gargana 
do  Tarentu,  kde  jen  nízké  křoviny  nebo  po 
jarním  dešti  rychle  vyrážející  bylinky  živí 
ovce.  Zpodní  lesy  všude  bývají  dubové,  ho- 
ření černé  a  bukové,  ale  ještě  Sila  svými  bo- 


rovicemi  a   orlíčníkem    upomíná    na    sever 
Zvláštností  jsou  jasany  Kalabrie,   z  nichž  se- 
sbírá   manna,    dříve   v  léčení   tak    dáležná. 
Avšak  v  celku  krásných  velkých  lesů  jii  je 
málo,   nejvíce   tu   keřin    nízkých    rozlezlých- 
Proslavené  jest  jen  ÍHnetum  ravennské,  kde 
v  přímoří  bývaly  krásné  staré  pinie.  Luk  zde 
není,  leda  v  zavlažovaném  údolí  Pádu.  Avšak 
celá  Lombardie  zdá  se  cestujícím  po  dráze 
býti  lesem,  nebo  všude  jsou   aleje    momií, 
hlavně  i  topolů,  po  kterých  se  vedou  třebas 
i  révy.  Kaštanové  lesy  šíří  se  více  v  scvoti, 
v  Tessinu,  pak  na  Korsice,  zde  tak  hojné,  ic 
navrženo  je  vysekati,  by  lidé  musili   praco- 
,  váti,  a  na  Sicilii.  Vždy  zelené  husté  křoviny 
I  (macchie)   mají   zvláště   Korsika   i    Sardinie, 
I  kde  bávají  útočiirěm  banditů.  Jsou  to  malo- 
I  listé  rnamnee,  phillyree,  Paliurus,  mvrty,  len- 
,  tisky,  méně  vavříny,  Arbutus  unedo,  v  Li^gurii 
jsou  omezeny  zahradnictvím  a  stNdají  se  s  řiď 
*  kými  lesíky  borovic  přímořských.    Tu  u  sa- 
'  mého  moře  u  Portonna  (blíi' Janova)  roste 
endemická  Saxi/raga  cochiearia  a  vedle  kfo> 
<  vitá  Euphorbie  upamatujíd  na  Afriku  nebo 
>  Aphyllanthes  (liliac.)  z  rodiny  australské.  Tak 
se  tu  protivy  stýkají. 

I      Krásné  jest  bylinstvo  I.  vlastně  jen  z  jara, 
i  když  bují  orchioee  a  pestrokvěté  cibulovité; 
!  v  létě  je  vše  vyprahlé  až  na  kožené  listy  vidy 
I  zelených   stromů.    Avšak   pro  cizince,   kteří 
;  v  zimě  se  severu  přicházejí,  jest  přijemným 
'  úkazem  v  Ligurii  a  pod  Alpami,  že  bylinstvo 
I  neustává  nikdy  zcela  růsti,  2e  na  př.  o  nový 
I  rok  v  Nizze  kvetou  ilutý  Cheiranthus,  čer- 
I  vený  Centranthus,  bílé  vibumum  timus  a  2c 
I  květy  agav   přetrvávají.   Proto  bylinstvo   I. 
více  se  vychvaluje,  nežli  proti  jiným  zaslu- 
huje; také  proto,  že  v  l-ii  vzniklo  moderní 
zahradnictví,  kteréhož  teprve  později  Francie 
se  ujala.  zvířen..  "^ 

Zvířena  I.  neliší  se  sice  celkem  mnoho  od 
ostatních  částí  střední  Evropy,  ale  přece  ne- 
postrádá jistých  zajímavostí.  Šsavce  popsali 
Cetti,  Costa,  Betta,  Savi,  Bonaparte,  posléze 
Giglioli  přidal  více  nových  druhů  (drobných, 
všeobecně  neuznaných^.  Comelia  uvádí  93 
druhů  (15  mořských,  delfínů,  tuleňů  a  velryb), 
z  nichž  23  netopýrů,  10  hmyzožravých,  15 
dravců,  19  hlodavců,  jelena,  daňka,  srnce, 
kamzíka  (byl  i  v  Apenninech),  kozorolce 
(u  Monte-Kosy  již  pouze  pod  ochr.  vlády), 
muflona  (divokou  ovci  v  horách  Sardinie  a 
Korsiky)  a  kance  (v  Sardinii).  Velbloudů  ně- 
kolik chovají  ve  dvoře  S.  Rossore  ode  dvou 
století.  Většina  jest  druhů  našich,  až  na  ahi- 
ckého  netopýra  v  jihu  (Dysopts  ctstoní).  Ves- 
penigo  maurus  (Alpy,  severy  druhy  netopýrů 
Bonapartových,  jihocvropského  rejska  (So- 
rex  etruscus),  jižní  kunu  {Putorius  boccameía 
od  Sardinie  az  k  Maltě),  dikobrazy  a  divoké 
daňky. 

Ptáků  vypočetl  Salvadoři  419  druhů,  402 
jistých,  jiní  více  nebo  méně  dle  nahodilých 
(9?  dr).  Jest  zde  125  druhů  stálých,  69  dr. 
letních,  26  dr.  zimních,  55  dr.  stěhová vých 
pravidelných  a  28  dr.  nepravidelných.  Endc- 


Itálie  (obyvatelstvo) 


651 


mických  druhů  ptačích  není  a  jelikož  se  ptáci 
italští  stehují  přes  Čechy  do  Skandinávie,  jest 
většina  pt^ů  našich.  Schá^jí  jen  nékteří 
naši  hosté  ze  severovýchodu,  za  to  zde  při- 
bývá hostů  z  Afriky  (Aquila  wahlbergii,  Me- 
rops  egyptius,  Chenalopex  egyptiacus,  Porphy- 
rio  3  oř.,  Eupodotis  undulata).  Jsou  tu  i  ně- 
které formy  v  středomoří  domácí:  Neofron 
percnopterus,  Picus  lUfordii,  Acredula  irbis,  více 
sylviid,  plamenák  a  vyhubený  teď  frankolin. 
Orientální  formy  některé  má  teprve  Sicilie  a 
ještě  více  Malta  {Caprimulgus  ru/lcoUis,  Am- 
momanes  lusitand), 

Zaiímavější  jsou  reptilie  (36  dr.  dle  Betty: 
S  želv,  15  ještěrů  a  16  hadů)  i  amfibie  {\1 
:žab  a  8  salamandridů),  neboť  jest  tu  poslední 
zbytek  tropických  ještěrů  v  Evropě:  Pkyllo- 
áactylus  europaeus  (na  Sardinii  a  ostr.  výchA 
nejmenší  jest  ér  Notofolis  fit\ingeri  10  cm  dl. 
<tamže),  Perigps  hippocrepiS'.{^miit\  Vipera 
^mmodytes,  Dise^glossus  pictus  (najinu)aen- 
<lemické  tvary:  Salamandra  corsica,  pirspicil- 
Jata  a  Euproctes  rmsconii.  Ostatní  tvary  jsou 
středomořské.  Chudší  jsou  ryby  sladkovodní. 
Canestrini  uvádí  48  dr.,  z  nichž  jest  33  druhů 
v  Lombardii,  39  v  Benátsku  a  jen  13  v  Nea- 
polsku.  Jsou  to  rody  naše  až  na  následující: 
Oasterosteus  aculeatuš^  Atherina  lacustris,  Blen- 
nius  vulgaris  (oba  v  jezerech  scv.),  4  dr.  rodu 
•Gobi US  a  Cyprínodóti  calaritanus  (víc  ve  vo- 
dách polosfaných).  Vi^ak  i  jiné  druhy  zejména 
cyprínidů  (jiné  2  dr.  rodu  Barbus,  3  rodu 
iJeuciseus,  2  rodu  Chondrostoma),  tak  že  na- 
šich jen  22  dr.,  mřcnky,  štika,  placka,  jeseter, 

ouhoř  a  j.  ^.        .  ,  -  /y. 

-*  Obyvatelstvo. 

Obyvatelstvo  I.  čítá  se  k  národům  román- 
ským. Povstalo  smíšením  různých  živlů  a  vy- 
kazuje proto  také  ve  svém  fysickém  typu  ná- 
padné rozdíly.  Vlastní  Italové  obývali  pouze 
v  malé  krajině  v  jižním  výběžku  poloostrova 
apenninského.  Jméno  tohoto  nepatrného  kmc- 
Tie  teprve  pomalu  na  celoa  zemi  přecházelo, 
zpbecněvši  zúplna  až  za  dasů  Caesarových. 
Úrodné,  na  vodstvo  bohaté  údolí  pádské  bylo 
původně  osídleno  Etrusky,  kteří  tvořili  tu 
12  městských  republik,  ale  asi  kolem  r.  400 
př.  Kr.  zaujaly  sev.  l-ii  gallské  kmeny,  které 
£trusky  zatlačily  směrem  jihových.  až  k  Ti- 
beru a  samy  potom  v. krajích  pádských  jako 
Oallii  transpadanské  a  cispadasské  obývaly. 
Na  pobřeží  jihoítalském  a  sicilském  kvetly 
bohaté  řecké  kolonie,  tak  že  jih  poloostrova 
apenninského  Vel.  Řeckem  {Graecia  Magna) 
byl  nazýván.  Toliko  střed  a  částečně  i  jih  I. 
zaujali  národové  latinští:  Latini,  Sabini,  Ve- 
«tini,  Marrucini,  Aequi,  Marši,  Paeligni  a  ]. 
Touže  měrou,  jakou  Řím  své  panství  po  l-ii 
rSířil,  šířila  se  také  mluva  jeho  po  krajinách 
•dobytých,  tak  že  počátkem  doby  císařské  mlu- 
'vila  již  skoro  celá  I.  latinsky.  Avšak  ač  národ 
římský  politicky  i  ethnograficky  sloučil  l-ii 
v  jedmý  celek,  přece  celek  ten  byl  jen  pe- 
strou mosaikou,  v  níž  měli  podíl  nejen 
všichni  obyvatelé  1,  nýbrž  i  národové  celé 
f  íSe  Římské.  Nemalou  úlohu  hrál  tu  i  veliký 
<lovoz  otroků.    Rovněž  záhy  vJiv  svůj  uplat- 


nila centrální  poloha  I.  při  obchodním  moři, 
jež  otvíralo  styky  se  severem  i  jihem.  Ko- 
nečně pestrost  italských  národností  doplnila 
stěhovací  bouře,  jež  koncem  starověku  a  po- 
čátkem středověku  zmítajíc  Evropou  zanesla 
do  I.  národy  germánské,  na  sever  Ostrogothjr 
s  Langobardy,  na  jih  Normanny.  Na  Sicilii 
kromě  toho  delší  dobu  vládli  Arabové,  a 
v  následcích  své  vnitřní  politické  rozhára- 
nosti stala  se  pak  I.  častokráte  kořistí  cizích 
mocností,  jako  Německa,  Francie  a  Španělska. 

Přirozeně  všechny  tyto  živly  vtiskly  více 
méně  svůj  ráz  v  povahu  i  mluvu  Itala,  hlavně 
však  vieno  tělesnou  konstrukci.  Jihoital 
jest  malý  a  síly  nevelké,  za  to  vyniká  sou- 
měrnou a  krásnou  stavbou  těla.  Lebka  bývá 
pravidelně  úzká,  vlasy  veskrze  černé  a  plef 
lehce  snědá  u  žen,  u  mužů  osmahlá.  Naproti 
tomu  vyskytují  se  v  severní  l-ii  typy  čisté 
germánské,  jež  překvapují  nás  výtkou  a 
nřmotností  postavy.  V  Široké  dutině  lebeční 
jest  mozek  více  vyvinut  než  u  Jihoitala,  vlasy 
bývají  bledé,  plef  jemná  a  zrak  méně  jiskrný. 
Ale  také  na  severu,  právě  tak  jako  na  jihu, 
potkáváme  se  často  se  značným  počtem  oby- 
vatelstva tělesně  zakrnělého,  což  přičísti  jest 
na  vrub  nezdravých  obydlí  a  nedostatečné 
výživy,  hlavně  však  na  účet  zle  řádící  zim- 
nice ťmalarie),  následkem  které  stoupá  nc- 
způsobilost  ke  službě  vojenské  v  jednotlivých 
krajinách  až  na  397o-  Z  odvedených  branců 
má  jen  147o  přes  1*70  m  výšky,  47%  pod 
162  m.  Nejmenší  mužové  postavou  připadají 
na  jižní  l-ii  a  ostrovy,  největší  na  Lombardii 
a  £íenátsko. 

Vzhledem  k  povaze  charakterisuje  Itala 
váŠnivost  a  vznétlivost  až  k  úplnému  sebe- 
zapomenutí  se  stupňující,  bezcitnost  vůči  němé 
tváři  a  hbitost  duševní ;  u  větší  míře  platí  to 
o  Jihoitalcch.  Rychlá  chápavost,  ohnivá  fan- 
tasie a  vrozený  instinkt  pro  společenský  takt 
jsou  údělem  celého  národa;  smysl  pro  poesii, 
hudbu,  krásu  a  výtvarná  umění  jest  u  většiny 
národa  hluboce  vyvinut.  Podivuhodný  vzmach 
za  posledních  desetiletí  dokazuje  patrně.  Že 
italskému  lidu  dostává  se  také  vytrvalosti, 
smyslu  i  náklonnosti  k  vážné  práci  a  k  pě- 
stění věd.  Ale  přes  to  nevědomost  a  povér- 
čivost  jsou  ještě  silně  rozšířenjr  i  tam,  kde 
by  toho  nikdo  neočekával.  Na  jedné  straně 
překvapuje  nás  hrozný  stav  obydlí  chudiny, 
na  druhé  lesk  a  nádhera  budov  veřejných  a 
repraesentativních  staveb  boháčů,  ale  v  těch 
i  oněch  se  zapomíná  na  vzdušnost  a  zdraví 
prospěšnou  prostornost,  ba  často  i  nečistota 
nás  zaráží  třeba  i  ve  vyšších  vrstvách  spo- 
lečenských. Intimní  scény  života  rodinného 
odehrávají  se  klidně  na  ulici  v  úplné  nahotě 
své  něžnosti  i  brutálnosti.  Ač  Italové  vlasť 
svou  vášnivě  milují,  přece  vyskvtují  se  též 
povahy,  které  z  touhy  po  zevnějším  přepychu 
a  jasu  nelekají  se  obětovati  blaho  rodiny, 
obce  I  státu. 

Počet  oby  v.  dle  Bělocha  páčil  se  asi  na 
7  milí.  za  císaře  Augusta,  kol  r.  1650  na  něco 
1770  skoro  na  13  milí, 
1800  na  více  neí 


přes  11  mřU.,  kol  r.  177( 
r.  1775   na  167,  m»ll-»  r. 


852 


Itálie  (objrvatelstvo). 


18  milí.  R.  1816  stoupl  počet  ob3rv.  na  18*3  milí., 
r.  1848  na  23*6  milL,  dnem  1.  ún.  1857  (dle 
Maestriho)  na  257  milí.,  r.  1861  na  25,016.801. 
Rokem  1871  počíná  ve  sjednocené  l-ii  první 
řádné  vládní  sčítání,  jež  bylo  provedeno  také 
r.  1881,  ale  od  té  doby  ii2  nikoliv  z  příčin 
na  snadě  jsoucích  —  z  obtíží  finančních.  Nutno 
tedy  spokojiti  se  mimo  ona  2  léta  toliko  při- 
bližným odhadem. 


Rok 

Po««t  obyv. 

Rok 

Pofiot  oby*. 

1871  . 

.  26.801.154 

1883. 

.  28,837.134 

1872  . 

.  26,967.001 

1884  . 

.  29,025.887 

1873  . 

.  27,132.848 

1885  . 

.  29,214.640 

1874  . 

.  27,298.695 

1886  . 

.  29.403.393 

1875. 

.  27,464.542 

1887  . 

.  29,592.146 

1876. 

.  27,630.389 

1888  . 

.  29.780.900 

1877  . 

.  27.796.236 

1889  . 

.  29.969.654 

1878  . 

.  27.962.084 

1890. 

.  30,158.408 

1879  . 

.  28,127.932 

1891  . 

.  30,348.261 

1880  . 

.  28,293.780 

1892. 

.  30.535.848 

1881  . 

.  28,459.628 

1893  . 

.  30,724.897 

1882  . 

.  28,648.381 

Vzrůst  obyv.  jest  sice  příznivý,  ale  stálý 
proud  vystěnovalecký  přece  jej  zdržuje.  Za 
desetiletí  1881—91  přibylo  1,887.633  obyv., 
což  činí  6*67o-  Průměrem  obnáší  roční  pří- 
růstek 0*627o.  Na  stát  převahou  oekonomický 
jest  I.  až  nustě  obydlena,  jsouc  v  Evropě 
v  tom  předčena  toliko  Hollandskem,  Belgii  a 
Velkou  firitannií.  R.  1881  připadalo  na  1  km* 
99  obyv.,  dle  odhadu  z  r.  1893  číslo  kolísavé 
mezi  107  a  108.  AvSak  proti  této  absolutní 
hustotě  celku  vykazují  jednotlivé  správní  ob- 
vody ohromné  diťference  v  hustotě  relativní. 
Krajní  extrémy  ze  16  compartimentů  před- 
stavuje nám  Kampania  (190  ob3rv.  na  1  km*), 
Li^ria  (183),  Lombardia  (164)  —  naproti  tomu 
stojí  Sardinie  (31),  Basihcata  (55)  a  Umbria 
(62).  V  provinciích  dosahuje  průměrná  hu- 
stota největší  výše  v  Neapolsku  (1242  ob3rv. 
na  1  km*),  v  Milansku  (397)  a  v  Livorně  (363), 
nejníže  klesá  v  Sassari  (27).  v  Grossetu  (27) 
a  v  Cagliarí  (34^.  Z  circondariů  posléze  nej- 
řídčeji  jest  obydlen  Tempio  Pausania  (11  obyv. 
na  1  km*)  a  Ozieri  (14).  Tyto  nízké  cifry  jsou 

Eoučny,  neboť  se  vztahuji  veskrze  k  ostrovu 
ardinii ;  patří  totiž  Ozieri  i  Tempio  Pausania 
k  Sassari,  jež  vedle  Cagliari  tvoří  druhou 
provincii  sardinskou.  Vsimneme-li  si  však 
blíže  jednotlivých  kraiin,  nepřihlížejíce  ku 
správním  obvodům,  shledáváme  se  s  nejřid- 
čím  obyv.  v  římské  Campagni,  kdež  jen  0*264 
hlavy  na  1  /rm*  se  čítá.  Jest  tedy  Řím  v  okruhu 
20—25  km  liduprázdnou  pouští  obklíčen,  jeŽ 
k  pobřeží  se  táhne,  severně  k  Livomu,  jižné 
k  Terracině  sáhajíc.  A  podobně  jest  tomu 
v  pobřežních  lagunách  a  močálech  severní 
Adrie.  Vůbec  jest  to  zvláštnost  pozoruhodná. 
Že  v  l-ii  ne  malostatek,  pevnina  a  vysoká  po- 
hoří vykazují  liduprázdné  pouště,  nýbrž  velko- 
statek, ostrovy  a  bažinaté  roviny,  v  nichž  pra- 
videlně zle  zuří  malaria.  Nejlépe  však  o  po- 
měrné hustotě  obyv.  poučí  nás  přehledná  ta* 
bulka  na  str.  853.  a  854. 

Dodatkem  podáváme  ještě  počet  ob3rv.  pro- 
vincií dle  odhadu  ze  dne  31.  pros.  1895:  Pie- 


mont  3,325.733,  Ligurie  976.654,  Lombardie 
4,032.668,  Benátky  3,080.153,  Emilia  2,292.097^ 
Toskána  2.310.534,  Marky  973.807.  Umbrie 
604.987,  Lazio  1.019.198,  Abruzzi  e  Molise 
1.384.355,  Kampanie  3,128.223,  Apulie  (Puglie) 
1,854.180.  Basilicata  (Potenza)  546.600.  Kalabrie 
1,338.264.  Sicílie  3.484.125,  Sardinie  751.255, 
úhrnem  31,102.833  obyv. 

R.  1881  měla  I.  8254  obcí  s  6,240.874  oby^ 
dlenými  domy  a  4,469.500  rodinami.  Obý\-á 
tedy  průměrně  asi  100  rodin  v  72  domech  a 
na  100  rodin  připadá  455  členů.  Ve  mnohých 
krajinách  nelze  ani  mluviti  o  dědinách  v  na- 
šem slova  smyslu,  jako  na  př.  na  Sicílii,  kde 
existují  obce,  jež  sice  titulu  mést  nemají,  ale 
počtem  obyv.  i  nmohá  města  daleko  předtí. 
Vůbec  v  jižní  l-ii  je  nesnadno  činiti  rozdíly 
mezi  obyv.  venkovským  a  městsky.  neboC 
tamějšf  sedláci  rádi  bydlí  v  městech.  Nejvýše 
tedy  lze  rozlišovati  obyv.  dle  toho.  zda  bydlí 
rozptýleně  nebo  kompaktně.    Do  prvé  kate- 

§orie  čítá  se  na  7,775.000  osob  čili  27-3*/o» 
o  druhé  20,684.255  čili  72r»/o.  Počet  obyv. 
Žijícího  v  hlavních  městech  69  provincií  ob- 
nášel r.  1881  kol  4,509.159,  ve  215  místech  dr- 
condarů  2,573.009,  v  jiných  obcích  21,377.465. 
Přes  100.000  ob3rv.  ma  12  měst,  mezi  30.00e 
až  100.000  obyv.  má  55  měst.  Nejvíce  obv-v. 
mají  tato  města: 


Métto 

sartinr  z 

r.188í 

Odhad  X  r 

1896 

Neapol   . 

.  463.172 

obyv. 

.  527.192  obvv. 

Milán     . 

.  295.543 

451.682 

Řím    .    . 

.  273.268 

.  471.801 

Turín     . 

.  230.183 

.  348.124 

Palermo 

.  205.712 

.  282.698 

Janov  .   . 
Florencie 

.  138.081 

.  224.197 

.  134.992 

.  206.481 

Messina  . 

.  131.240 

.  150.373 

Benátky 

.  129.445 

.  155.428 

Bologna 

.  103.998 

.  148.023 

Vzhledem    k    náboiens^kému    vyznání 

Í*est  skoro  veškero  obyv.  vyznání  řimsko- 
:atoUckého  (99-77o).  R.  1861  bylo  21.720.363 
řím.  katolíků.  32.684  protestantů,  22.458  isráé- 
litů  a  1829  jinověrců,  1. 1871  bylo  26,662.580 
katolíků,  58.6&1  prot,  35.356  isr.  a  44.567  ji- 
ných. Při  sčítám  r.  1881  vláda  sice  po  vy- 
znání se  netázala,  ale  z  28,459.628  obyv.  bylo 
dle  výkazů  nekatolických  duchovních  pouze 
38.000  isráélitů  a  62:000  prot,  mezí  něž  jest 
vpočteno  též  22.000  valdenských,  kteří  žijí 
v  kraji  Pinerolo,  tedy  na  jednom  z  ostrůvků 
franc.  oblasti  jazykové,  coŽ  jest  nemálo  vý- 
znamno.  Valdenští  řídí  se  bonoslužbou  drkve 
helvetsko-prot.  —  Dle  stanovení  fundamen- 
tálního statutu  ze  dne  4.  bř.  1848  iest  řím.- 
katol.  církev  církví  státní,  ostatní  vyznání 
jsou  dle  zákona  jen  trpěna,  avšak  požívajf 
práva  k  veřejným  bohoslužbám  a  nevylučují 
svého  stoupence  z  práv  občanských  a  poli- 
tických. Praerogativy  římského  papeže  jakožto 
hlavy  církve  řím.-kat.Jsou  zaručeny  zákonem 
ze  dne  13,  kv.  1871.  Papež  pozbyl  sice  svět- 
ského panství,,  ale  ponechána  mu  čtvrť  Vati- 
kánská, což  právě  vede  ke  konfliktům  se 
státní  mocí.  Italská,  vláda  nabídla  také  papeži 


Itálie  (obyvatelstvo). 


853 


Provlnelt  ■  eomptrtlmtnta 


Roslohs 
v  km* 


sartánr 

I  31.  pros. 
r. 


.  i88t 


Odhad 

s  3Z.  pro*. 
r.  1893 


Odhad 

c  3Z.  piot. 

r.  1893 


PrAm. 
huatota 
TMI  km* 


5 

6 

II. 

7 
8 
9 

10 

11 

12 

13 

14 

III. 

15 
16 
17 
18 
19 
20 
21 
22 
IV. 

23 
24 
25 
26 
27 
28 
29 
30 
V. 

31 
32 
33 
34 
35 
36 
37 
38 
VI. 

39 
40 
41 
42 
VII. 

43 
Vlil. 

44 
IX. 

45 
46 
47 
48 
X. 


Alessandria    .    . 
Cuneo  .... 
Novara    .  , 

Turin 

Picmont   .   .   . 

Janov   .    .   .   .   . 
Porto  Maurizio 
Liguric     .    .   . 

Bcrgamo  .   .    .   , 
Brescia    .   .   .   , 
Como  .... 
Crcmona     .   .    . 
Mantova .   .   .   . 

MUán 

Pavia 

Sondrio   .   .   .   . 
Lombardie.  . 


Belluno < 

Padova    .       .   .  •  , 

Rovigo 

Treviso 

Udine , 

Benátky  .....< 

Verona 

Vicenza 

Benátky    .   .   .  .  , 

Bologna 

Fcrrara 

Forli 

Modena  

Parma  ...... 

Piacenza  

Ravenna  

Reggio  neir  Emilia  . 
Emilia 


Arezzo  .... 
Florencie  .  .  . 
Grosseto  .  .  . 
Livomo  .  . 
Lucca  .  ... 
Massa  e  Carrara 

Pisa 

Siena 

Toskána  .   .   . 


Ancona    

Ascoli  Piceno  .  .  . 
Macerata  .... 
Pesaro  e  Urbino  .  . 
Marky    .  ... 

Pcrugia  ..... 
Umbric        .... 

Róma 

Lazio  (Latium)   .   . 

Aquila  degli  Abruzzi 
Campobasso  .... 

Chieti 

Teramo  .  ... 
Abruzzi  e  Molise 


5.052 

7.466 

6.613 

10.247 

29.378 

4.099 
1.179 
5.278 

2.844 
4.781 
2.826 
1.799 
2.363 
3.169 
3.343 
3.192 
24.817 

3.349 
2.133 
1.774 
2.488 
6.582 
2.420 
3.077 
2.725 
24.548 

3.752 
2.621 
1.879 
2.558 
3.238 
2.471 
1.852 
2.269 
20.640 

3.298 
5.867 
4.503 
344 
1.445 
1.780 
3.055 
3.812 
24.104 

1.974 
2.063 
2.816 
2.895 
9.748 

9.709 

9.709 

12.081 

12081 

6.436 
4.381 
2.947 
2.765 
16.529 


729.710 

635.400 

675.926 

1,029.214 

3.070.250 

760.122 
132.251 
892.373 

390.775 
471.568 
515.050 
302.138 
295.728 

1,114.991 
469.831 
120.534 

3,680.615 

174.140 
397.762 
217.700 
375.704 
501.745 
356.708 
394.065 
396.349 
2,814.173 

457.474 
230.807 
251.110 
279.254 
267.306 
226.717 
225.764 
244.959 

2,183.391 
238.744 
790.776 
114.295 
121.612 
284.484 
169.469 
283.563 
205.926 

2,208.869 

267.338 
209.185 
239.713 
223.043 
939.279 

572.060 
572.060 
903.472 
903.472 

353.027 
365.434 
343.948 
254.806 
1,317.215 


780.333 

655.455 

737.721 

1,097.479 

3^0.988 

816.394 
142.200 
958.594 

417.196 
489.438 
559.745 
305.899 
308.974 

1,247.166 
497.238 
131.605 

3,957.261 
176.097 
437.703 
238.274 
403.519 
525.802 
379.254 
425.697 
436.538 

3,022.884 

486.059 
249.488 
271.200 
287.462 
272.040 
229.039 
223.478 
249.816 
2,268.582 

243.340 
817.980 
122.291 
124.902 
289.053 
179.562 
304.268 
207.351 
2,288.747 

272.925 
216.201 
242.756 
234.526 
96a408 
597.930 
597.930 
994.400 
994.400 

377.068 
378.593 
349.290 
265.017 
1,369.968 


784.935 

657.278 

743.340 

1,103.684 

3,289.237 

821.511 
143.104 
964.615 

419.599 
491.062 
563.808 
306.241 
310.179 

1.259.181 
499.730 
132.612 

3,982.412 

176.275 
441.635 
240.146 
406.049 
527.985 
381.300 
428.574 
440.191 
3,042.155 

487.985 
251.186 
273.026 
288.208 
272.470 
229.250 
223.943 
250.257 
2,276.325 

243.758 
820.454 
123.018 
125.202 
289.468 
180.479 
306.151 
207.481 
2,296.0U 

273.433 
216.839 
243.032 
235.570 
968.874 
600.282 
600.282 
1,002.667 
1,002.667 

379.253 
379.789 
349.777 
265.945 
1.374.764 


6 
4 
6 
5 
21 

5 
2 
7 

3 

5 
3 
3 

11 
5 
4 
1 

35 

7 

8 

8 

8 

17 

7 

11 

10 

76 

3 
3 
3 
3 
3 
2 
3 
2 
22 

1 
4 
1 
2 
1 
3 
2 
2 
16 

1 
2 
2 
2 
7 
6 
6 
5 
5 

58.93  4 

86-69  3 

118-69  3 

96-18 1  2 

83171  2 


155-35 
8804 
112-41 
107-71 
11196 

200-42 
121-38 
182^76 

14754 
102-71 
199-51 
170-23 
131-26 
397.34 
149-49 
41-55 
16377 

52-64 
207-05 
135-37 
163-20 

80-22 
157-56 
139-28 
161-54 
123^ 

13006 

95  84 

145-30 

112-67 

84-15 

92-78 

120-92 

11029 

110^29 

73-91 
139-84 

27-32 
363-96 
200-32 
101-39 
100-21 

54-43 

95-25 

138-52 

10511 

86-30 

81-37 

99^39 

61-83 
6183 

8300 
83-00 


854 


Itálie  (obyvatelstvo). 


Provlnol«  •  •empartliiiMta 


RosJoka 


ttlXémi 

z  31.  pros. 

r.  1B81 


Odhad 

a  ai.DToa. 

r.  1 892 


Odhad 

a  3x.  proa. 

f.  1893 


Prfi*. 
buatota 

naiirm' 


1^= 

Si! 


49 
50 
51 
52 
53 
XI. 

54 

55 

56 

XII. 

57 
XIII. 

58 

59 

60 

XIV. 

61 
62 
63 
64 
65 
66 
67 
XV. 

68 

69 

XVI. 


Avellino 

Benevento  

Caserta 

Napol 

Salerno 

Karopanie   .... 

Bari  dclle  Puglie  .   . 

Foggia 

Lecce • 

Apulie  ....    *  jf 

Potenza 

Basilicata   .... 

Catanzaro 

Cosenza 

Reggio  di  Calabría  . 
Kalabrie 

Caltanissetta  .... 

Catania 

Girgenti 

Messina 

Palermo 

Siracusa  

Trapani       .... 
Sicílie   

Cagliari   ...... 

Sassari 

Sardinie  .   . 

Itálie 


3.037 
2.118 
5.267 
906 
4.964 
162.92 

5.350 

6.963 

6.797 

191.10 

9.%2 
9.962 
5.258 
6.653 
3.164 
150.75 

3.273 
4.966 
3.035 
3.227 
5.047 
3.735 
2.457 
25.740 

13.483 
10.595 
24.078 

286.589 


392.619 
238.425 
714.131 

1,001.245 
559.157 

2,896.577 

679.499 
356.267 
553.298 
1,589.061 
524.504 
524.504 

433.975 

451.185 

372.723 

1,257.883 

266.379 
563.457 
312.487 
460.924 
699.151 
341.526 
283.977 
2,927.901 

420.635 

261.367 

682.002 

^,459.628 


412.242 
245.834 
736.960 

1,115.007 
568.541 

3,0}8.584 

773.080 

397.205 

626.960 

1,797.245 

541.865 
541.865 

460.029 

465.842 

395.167 

1321.088 

312.904 
648.761 
340.534 
509.587 
801.204 
401.224 
350.726 
3364.940 

453.839 
282.575 
736.414 

30,535.848 


414.026 
246.508 
739.036 

1,125.350 
570.212 

3,095.132 

781.589 

400.927 

633.656 

1316.172 

543.443 
543.443 

462.398 

467.175 

397.208 

1326.781 

317.133 
656.515 
343.082 
514.006 
810.483 
406.652 
356.794 
3,404.665 

456.858 

284.504 

741362 

30,724:897 


136-33 
11639 
140-31 
124211 
11487 


18998!   19 


146  09 
57.58 
93-23 
95<H 

64-55 
5455 

87*94 

70-22 

125-54 

88<»1 

96-89 
132  20 
11304 
15928 
160-59 
108  88 
145  22 
132-27 

33  88 
26-85 
30^79 

lOIU 


3 
3 

4 

10 

4 

4 

4 

4 

3 

11 

3 
4 
3 
4 
4 
3 
3 
24 
4 
5 
9 

284 


jakožto  odškodněnou  za  ztracené  území  roční 
dotaci  3,225.000  lir,  ale  papež  jí  nebéře.  Kurii 
přísluší  sice  volné  obsazováni  všech  duchov- 
ních úřadů  a  beneíicií,  ale  k  installaci  je  nutno 
cxcquatur  královské.  Kromě  6  kardinálů-bi- 
skupu  řím.  je  v  l-ii  49  arcibiskupství,  221  bi- 
skupství, 11  opatství  a  20.465  far.  Bezpro- 
středně papeži  podřízeno  jest  76  biskupství 
a  12  arcibiskupství.  Počet  řím.-katol.  svět- 
ských duchovních  páčí  se  na  100.000,  kostelů 
a  kaplí  na  55.263.  Zákonem  ze  7.  kv.  1866 
bylo  nařízeno  povlovné  zrušování  všech  klá- 
šterů a  náboženských  organisací  kromě  těch, 
jež  pečují  o  nemocné  a  vyučování.  Do  konce 
r.  1892  bylo  zrušeno  42.529  náboženských  or- 
ganisací, 18.528  jich  zůstalo.  Saekulansované 
jmění  zrušených  organisací  odhadnuto  na 
480  milí.  lir,  ale  cena  ta  je  nízká,  neboť  pouze 
budovy,  jež  stát  přejal  a  které  k  prodeji  ne- 
jsou, mají  hodnotu  851  milí.  lir,  ostatní  ne- 
movitosti pak  cení  se  na  649  milí.  a  z  těchto 
již  jest  za  612  milí.  lir  odprodáno.  Členové 
zrušených  náboŽen.  organisací,  z  nichž  bylo 
r.  1892  ještě  12.148  mnichů  a  8918  jeptišek, 
dostávají  od  státu  z  nábožen.  fondu  roční 
pensi.  Tato  činila  r.  1892  kolem  6*7  milí.  lir. 
Protestantská  a  židovská  organisacc  spravují 
si  své  záležitosti  samostatně. 

Co  do  národnosti  není  snad  v  Evropě 
velmoci,  jež  by  byla  jednolitější  než  I.,  aČ 
právě  na  její  pudě  tolik  národů  se  vystřídalo. 


I  Mimo  italské  království  žijí  Vlachové  kom- 
Ipaktně  v  části  jižního  Švýcarska,  v  jižním 
Tyrolsku,  v  Terstu,  Gorici,  v  pobřežních  mě- 
stech istriiských  a  dalmatskýcn,  pak  na  Kor- 
sicc  a  Maltě.  Přirozeně  má  italština  mnoho 
nářečí,  z  nichž  nejvíce  od  spisovné  mluvy 
se  odchyluje  furlanské  v  provincii  videmské; 
dialekt  jeho  je  velice  podoben  nářečí  ladin- 
skému  a  čítá  asi  430.000  hlav.  V  Alpách 
piemontských  udrželo  se  asi  120.000  Fran- 
couzů, mluvících  nářečím  proven^alským  a. 
tvořících  tu  3  jazykové  ostrůvky;  největší 
z  nich  táhne  se  údolím  říčky  Dora  Baltea  a 
střediskem  jeho  jest  Aosta,  druhý  poříčím 
Riparia  a  Chisone,  nejmenší  pak  prostírá  se 
iižně  od  Monte  Viso  v  kotlinách  pramenů 
Varaita.  V  benátských  Alpách  mluví  se  ně- 
mecky ještě  tam,  kde  stávalo  kdysi  tak  zva- 
ných 13  a  7  germánských  obcí  severně  od 
Verony  a  Vicenzy,  a  potom  jižně  od  Monte 
Rosa.  Počet  těclito  Němců  páčí  se  na  20.000,. 
v  celé  l-ii  vůbec  na  25.000.  Kde  Furlansko 
přiléhá  ke  Gorici,  bydlí  37.000  Slovinců.  Slo- 
vanské kolonie  existují  také  v  provinciích 
Molise,  Acquaviva,  San  Felice  Slávo  a  Monte- 
mitro  jakožto  zbytky  kolonisace  srbské  ze  sto- 
letí XV.  Jest  jich  asi  5000.  V  Apulii,  Kalabrii 
a  na  Sicilii  žijí  rovněž  od  XV.  stol.  Albánci 
v  počtu  75.000;  v  prvních  dvou  comparti- 
mentech,  hlavně  mezi  Lecčem,  Gallipolí  a. 
Otrantem,  jakož  i  v  Benátkách  jsou  zastou- 


Itálie  (obyvatelstvo). 


855 


peňi  také  Řekové  (20.000  hlav),  jsouce  ostatně 
jako  obchodníci  rozptýleni  po  celé  zemi.  V  mé- 
sté  Algheruajeho  okolí  na  Sardinii  žijí  Ka- 
talonci  (7000),  na  Malté  a  Pantellerii  konečné 
mluví  se  i  arabsky,  ovšem  jen  v  nižších  vrst- 
vách. Židé  nejvíce  se  objevují  v  horní  a  střední 
l-ii,  ba  i  několik  tisíc  ArmenQ  je  v  Benátkách. 
Přihlédneme-li  k  povolání  oby  v.,  setká- 
váme se  s  třemi  charakteristickými  ciframi: 
skoro  třetina  veškerého  obyv.  zaměstnává  se 
zemědělstvím,  více  než  pětina  jest  bez  po- 
volání a  sedmina  zanáší  se  prámyslem. 
Povolání  (r.  1881)  Muži  Žony 

Zemědělství 5,124.431  .  3,048.951 

bez  povolání  a  udání  1,307.691  .  4,998.965 

prámysl 2.281.317  .  1,904.144 

renty  a  pensc    .  .  .     427.456  .     535.425 

sluhové     265.605  .      447.800 

spojovací  prostředky    310.347  .         2.664 

obchod 246.618  .       33.155 

chov  dobytka  a  včel     213.556  .       30.896 
civilní  správa  ....     167.252  .         3.400 
zemská  obrana  .  .  .     160.155  .         — 
hostinští  a  oděvníci       51.500  .       99.594 

kultus    103.161   .       28-424 

dělníci 121.562  .  8.267 

vězni  a  žebráci  .  .  .        !73.188  .       56.493 

vyučování 32.908  .        46.887 

zahradnictví 58.914  .       14.425 

hornictví  a  solařství       59.692  .  575 

zdravotnictví  ....  44.333  .  15.384 
lesní  hospodářství  .  53.22o  .  6.425 
rybářství  a  honba  .       47.901  .  340 

krásná  umění  ....  31.174  .  4.450 
podomní  živnost  .  .       28.993  .         5.457 

soudnictví 28.248  .  2 

vědy 19.740  .  35 

V  uvedených  však  právě  cifrách  jest  obsa- 
ženo na  3,249.955  mladistvých  pracovních  si 
mezi  9.  a  14.  rokem  tělesného  vývoje.  Z  těch 
jest  1,658.630  hochů  a  1,591.325  děvčat.  Při 
zemědělství,  chovu  dobytka  a  zahradnictví  je 
činno  678.042  dětí,  při  průmyslu  309.377.  Pro 
otázku  sociální  je  to  v  l-ii  zajisté  zjev  významný. 
Co  se  týká  pohybu  obyvatelstva,  byly 
poměry  v  1.  1872—90  následující: 

Rok              porody  (na  loo  ob.)    limrtf  přtbyttk 

1872  ....  37-85  3069  716 

187a     .  .  .  36-31  3000  6'31 

1874  ...  .  34-86  3030  456 

1875  ....  37-70  30-70  7*00 

1876  ....  39-22  2882  1040 

1877  ....  3702  28-34  868 

1878  ....  36-21  29  09  712 

1879  ....  37  83  2975  808 

1880  ....  33  85  30-75  311 

1881  ....  37-99  27-55  1044 

1882  ....  37-04  27-48  956 

1883  ....  37-16  27-54  9*62 

1884  ....  38-96  2689  1207 

1885  ...  .  38-54  2695  1159 
188).  ..  .  36-97  28-72  825 

1887  ....  38*96  2801  1095 

1888  ....  37-59  2755  1004 

1889  ....  38-35  2563  1572 
1390 ....  35-91  26 39  952 


Pohyb  obyvatelstva  r.  1893  prokázal  se  ná- 
sledujícími výsledky:  228.103  sňatků  (0-7477o), 
1,126.296  porodů  (3-688Vo)»  776.713  úmrtí 
(2-5447o)  a  46.254  mrtvě  narozených  (0-15lVo). 
Nejvíce  zmírá  lidí  v  compartimentech  toskán- 
ském (2-364%),  ligurském  (2-3147o).  piemont- 
ském  (2-235%)  a  benátském  (2-09l7o)-  Za  10 
minulých  let  připadalo  průměrně  na  1000 
obyvatel  ročně  8  sňatků,  38  porodů  a  27 
úmrtí;  na  1000  porodů  připadalo  74  neman- 
želských a  27  mrtvé  narozených  dětí.  Dle  po- 
hlaví bylo  r.  1881  14,265.383  mužů  a  14,194.245 
žen,  tak  že  na  1000  mužů  připadá  995  žen^ 
Tento  nepatrný  přebytek  silnějšího  pohlaví 
vzrůstá  nejvýše  v  provincii  římské,  kde  na 
1000  mužů  toliko  862  žen  připadá.  Za  rozvod 
od  stolu  i  lože  žádalo  r.  1891  asi  1426  osob 
a  vyhověno  628. 

Proud  vystěhovalecký  v  l-ii  způsobuje 
veliká  hustota  obyv.  a  Spatný  stav  poměrů 
národohospodářských.  Za  posl.  let  proud  tento 
silně  mohutní.  Vystěhovalců  bylo  roku  1892 
v  Piemontě  33.863,  Ligurii  4251,  Lombardii 
21.902,  Benátkách  82.777,  Emilii  5900,  Toskáně 
11.701,  Markách  836,  v  Abruzzách  a  Molisc 
9045,  Kampanii  22.259,  Apulii  1675.  Basilicatě 
7327.  Kalabrii  10.013,  Siciln  11.912,  Umbrii  a 
Sardinii  82.  Třeba  rozeznávati  vystěhovalcc 
dočasné  a  trvalé.  První  pocházejí  nejvíce 
z  horní  I.,  totiž  z  Benátská,  Lombardie  a  Pie- 
montu,  a  obracejí  se  jako  zedníci,  kamenníci, 
lamači  skal,  stavěči  železničních  tratí,  kolo- 
vrátkáři a  pod.  do  Francie,  Rakousko-Uherska, 
Švýcarska,  Německa  a  j.  Proud  trvalých  vy- 
stěhovalců, nehledíc  k  Ligurii,  kde  silný  ob- 
chod mořský  to  vysvětluje,  vychází  z  horna- 
tých krajin  jihu,  z  provincií  Potenzy,  Cosenzy, 
Salerna  a  Campobassa.  V  Kampanii,  na  Sicílii 
a  v  Kalabrii  jest  tento  proud  tak  silný,  že 
ve  mnohých  místech  není  ani  mužů,  kteří 
mezi  20—40  lety  tvoří  %  vystěhovalců.  Pří- 
činou je  velkostatek  s  vyděračským  pachtov- 
ním systémem.  Hlavní  proud  vystěhovalců 
dolnoitalských  obrací  se  do  Brazilie,  Argen- 
tiny, Uruguaye  a  do  Spoj.  Států.  Vystěho- 
val ci  jsou  ponejvíce  rolníci  a  malořemeslníci, 
pak  obchodníci  s  plodinami.  Za  mořem  hle- 
dají často  zaměstnání  nejnižšího  druhu,  dou- 
fajíce, že  s  malým  kapitálem  domů  se  vrátí. 
Ale  nezdaří  se  to  ani  polovině;  ti  pak,  kteří 
zbohatnou,  volají  své  rodiny  za  sebou.  Vět- 
šina vystěhovalců  se  v  cizině  odnárodňuje. 
R.  1891  počítalo  se  Italů  v  cizině  žijících  na 
1,988.144  osob.  V  evropských  státech  žilo  jich 
kol  470.732,  tedy  asi  V4,  v  Americe  1,429.241, 
v  Africe  75.211.  Z  toho  připadalo  na  Francii 
295.741,  na  Rakousko-Uhersko  52.198,  na  Švý- 
carsko 41.881,  na  Brazílii  554.000,  na  Argen- 
tinu 452.000,  na  Spojené  Státy  286.520,  na 
Uruguay  100.000.  Naproti  tomu  napočítalo  se 
v  l-ii  r.  1881  pouze  59.956  cizinců,  z  nichž 
dle  státní  příslušnosti  jest  16.092  z  Rakousko- 
Uherska,  12.104  ze  Švýcar,  10.781  z  Francie, 
7301  z  Anglie,  5234  z  Německa,  1234  z  Ame- 
riky a  1387  z  Ruska. 

Statistika  zločinů  vykazuje  v  l-ii  čísla  dosti 
vysoká.  V  1. 1890—92  připadalo  na  100.000  ob. 


856 


Itálie  (zemědčlství). 


celkem  2124-99  zločinů,  z  nichž  1324  6ní 
vraidy,  258*59  télesná  ublížení.  18  04  zločiny 
proti  mravopočestnosti  a  řádu  rodinnému, 
39*47  podvody.  362*82  krádeže  a  8*41  bandit- 
8tví  a  loupežnictví.  Poslední  zločiny  bují  ze- 
jména na  Sardinii,  Sicilii  a  v  Laziu,  v  jmých 
zločinech  kromé  zmínéných  compartímentů 
vyniká  ještě  Kalabric,  Kampanie  a  Molise.  V&c. 

Zemědělství. 

Včtáina  půdy  italské  jest  způsobilá  pro  nej- 
různější plodiny  a  jen  13Vo  půdy  jest  i^epro- 
duktivní.  Hlavně  úrodné  jsou  části  celé  se- 
verní I.,  kde  rovinatý  kraj  vyniká  kyprou, 
hlinitou  půdou.  Ve  střední  l-ii  zvláště  rovina 
Kampanská  (hl.  provincie  casserská  zv.  Cam- 
pania  felice)  co  do  úrodnosti  zaujímá  prvé 
místo.  Plodnost  půdy  italské  dokazují  trojí 
žně,  ovšem  tím  způsobem,  Že  současné  sázejí 
se  trojí  druhy  bylin  postupně  uzrávajících. 
Úrodnost  půdy  není  všude  stejná.  V  Piemont- 
sku  je  nejúrodnější  okolí  Turina,  nížina  Lom- 
bardská, zvi.  Brianza,  náleží  ke  krajům  nejúrod- 
nějším. V  Benátsku  dobrou  úrodu  poskytují 
nížiny,  v  Emilii  Fcrrarsko,  v  Ligurii  vytrvalostí 
neobyčejnou  podařilo  se  řádným  spracováním 
připraviti  i  svahy  k  žádoucí  úrodě.  V  Toskán- 
sku přirozenou  úrodností  vyniká  údolí  Chi- 
any,  Serchia  a  rovina  Pratská  uvnitř  provin- 
cie ;  pobřežní  kraje  t.  zv.  Maremmy  Toskánské 
Í*sou  opuštěny  pro  zimničné  výpary.  V  Mar- 
tách a  Umbrii  dobrou  prstí  slyne  zvláště  údolí 
řeky  Chicnty  a  Tibera.  V  oblasti  adrijské  jest 
proslulé  Barsko.  Pobřeží  Kapitanaty  iest  ne- 
úrodné, ježto  půda  nasáklá  jest  vodou  sla- 
ných močálů  po  celém  pobřeží  rozšířených. 
Úrodná  jest  také  pánev  bcneventská.  V  Sicilii 
je  s  dostatek  prsti  úrodné,  avšak  zanedbávané; 
nejúrodnější  jest  Conca  ďOro  u  Palerma, 
jejíž  půda  skládá  se  ze  zvětralé  lávy. 

Produktivnosti  italské  půdy  z  velké  části 
napomáhá  na  vysoký  stupeň  vyvinuté  zavla- 
žování půdy  a  odvodňování.  Rozloha 
pozemku  uměle  zavlažovaných  páčí  se  na 
1-5  milí.  ha,  z  čehož  dobrá  polovice  připadá 
na  Piemont  a  Lombardii,  kde  mezi  Ticinem 
a  Addou  rýsuje  se  celá  síť  struh,  průplavů 
a  pramenů.  Z  průplavů  zvláště  důležit  jest 
Cavourův  v  Piemonte,  spojující  levý  břeh 
Pádu  (u  (Jhivassa)  s  pravým  břehem  Ticina; 
překrucuje  mnohé  řeky,  z  nichž  nejdůležitější 
jsou  Dora,  Elvo,  Cervo,  Sessia.  Stavba  stála 
přes  80.000  milí.  lir,  vyplácí  se  však,  ježto 
se  jím  zavlažuje  110.000  ha  půdy  v  okolí  měst 
Vercelli  a  Novary  a  kraj  Lomellina.  Vedle 
Piemontu  a  Lombardie  honosí  se  hustým 
síťovím  menších  průplavů  Toskána  a  Kam- 
panie. V  ostatních  částech  práce  zavodňovací 
nedostoupily  lakově  výše  jako  v  uvedených, 
ač  mnohé  kraje  by  toho  nutně  potřebovaly. 
Vláíla  nyní  sama  věci  se  chápe  a  tudíž  lze  se 
nadíti,  že  na  př.  projektovaný  průplav  v  Emilii, 
jenž  dle  projektu  třikrát  má  býti  větší  ('avou- 
rova  (277  km),  dojde  uskutečnění.  Odvodňo- 
vání nachází  se  na  vvsokém  stupni,  horlivě 
jsouc  podporováno  víádou,  takže  zemědělství 
rok  od  roku  tímto   odvětvím   velice  získává. 


Tak  zvláště  Ferrarsko  y  Emilii  tak  dalece 
jest  vysušeno  a  osázeno,  že,  kde  dříve  byla 
krajina  nezdravá  a  neplodná,  daří  se  nyní 
konopí  a  kukuřice.  Z  dalších  melioračních 
prací  důležitý  jsoa  xvlášté  práce  podniknuté 
v  Toskánč  (vysošování  maremm),  v  údolí  Cbi- 
any,  v  Laziu  a  v  Benátsku,  kde  získáno  Uk 
80.000  ha  dobré  půdy;  v  Neapolsku  vj^sošeno 
20.000  ha  půdy.  Jediným  prostředkem  zlepšo- 
vání výnosu  půdy  italské  jest  zavlažován:, 
odvodjiování,  úhoření  a  zapalování  plevele. 
Mrvení  jest  známo  pouze  v  Lombardii,  kde 
zvi.  umělým  hnojivem  docílí  se  znamenitých 
výsledků. 

Nerovné  rozdélení  půdy  v  l-ii  jest  příči- 
nou malé  výnosnosti  půdy  italské,  jež  byla 
by  zajisté  vetší,  kdyby  pozemky  náležely 
malostatkářům.  Avšak  většina  půdy  nachází 
se  v  rukou  velkostatkářů,  kteří  ji  rozparccl- 
lo vanou  na  malé  díly  pronajímali  drobnému 
rolnictvu.  Majitelů  půdy  jest  kolem  3*4  milí. ; 
v  Piemonte,  Ligurii.  Abruzzech  a  Sardinii 
drží  samostatně  půdu  kolem  1*2  milí.  málo- 
rolníků.  V  ostatních  provinciích,  hlav.  v  Lom- 
bardii, Benátsku,  Kampanti,  Kalabrii,  Toskáně, 
Piemontu,  Umbrii  a  v  Markách,  převládá  pro- 
najímání půdy.  Celkem  zaujímají  pole  a  za- 
hrady v  l-ii  39*97of  vinice  6*3,  louky  a  past- 
viny 25,  lesy  15'7;  neplodná  půda  13*lV«  vši 
italské  půdy.  Školy  íc  povznesení  italského 
zemědělství  jsou  hojné;  důležitější  jsou:  vyšší 
hospodářská  Škola  v  Miláně  a  v  Portici  a' ze- 
mědělský ústav  v  Římě;  menší,  okresní  rol- 
nické Školy  jsou  ve  všech  provinciích. 

Rolnictví  italské  nenachází  se  v  přítom- 
nosti na  takové  výši,  jaké  těšilo  se  v  minu- 
losti. Veškeré  snahy,  zlepšiti  stav  selský  v  l-ii, 
rozbíjejí  se  o  zastaralý  systém  velkostatkářsky, 
jenž  rozvoj  stavu  rolnického  nadobro  zadr- 
žuje. Majitelé  většiny  půdy  nestarají  se  o  ni 
pronajímajíce  ji,  čímž  půdě  nedostává  se  péče 
žádoucí.  Správu  panství  v  rukou  mají  správ- 
cové, kteří  hledí  v  čase  co  nejkratším  půdu 
vyssáti,  by  ^ páni  jejich,  většinou  celý  čas 
v  Neapoli,  Římě  i  v  Paříži  bydlící,  dočasné 
měli  příjmy  co  největší.  O  budoucnost  půdy 
se  nestarají.  Tím  vysvětluje  se  špatné,  na- 
mnoze nerozumné  zdělávání  půdy.  Podobné 
poměry  jsou  příčinou,  že  v  l-ii  získává  se 
z  1  ha  půdy  průměrem  11  hi  obilí  oproti  15. 
20,  23,  32  ve  Francii,  Belgii,  Německu  a  v  An- 
trlii.  —  Obilí  věnováno  jest  přes  80.000  km'^. 
Dle  agrární  statistiky  z  r.  1879—83  obnášely 
průměrná  žeň  a  výnos: 

Oteto  Sklixeft  Výnos 

na  ha  v  milí.  hl  z  \  ka 

1'senicc     ....  4,438.006     46,655.000     lOSl. 

Žita 160.000  .    1,840.000  .  11'50. 

Ječmene   .        .    .     338.000  .    3,850.000  ,  11-39. 

Ovsa 437.000  .    6.481.000  .  1483. 

Kukuřice  .  .  1,893.000  .  29.661.000  ISóT. 
Kýžc  .  .  .  .  2)1.000  7,381.000  3672. 
Luštěnin  .  .  .  720.000  .  6,144.000  8  53- 
Žné  tyto  nestačí  úplně  potřebám  domácího 
obyvatelstva;  průměrně  připadlo  za  pětiletí 
1879—83  na  hlavu  1  64  hl  pšenice,  006  hl  žita, 
O  14  hl  ječmene,  104  ///  kukuřice  a  0*26  hl  rýže. 


Itálie  (zemědělství). 


857 


Doválí  se  hlavně  pšenice.  Příčinou  toho  také 
jest  nízká  cena  obilí,  pročež  také  půda  čím 
dále  tím  více  se  osazuje  rostlinami  výnosněj- 
šími. 

Z  celkové  sklizně  připadá  polovina  na  pše- 
nici, kterou  se  osévá  průměrně  4Vf  min.  ha, 
dávajídch  prům.  45  milí.  hl,  či  105  hl  z  1  ha. 
Co  do  úhrnného  množství  sklizně  stojí  I.  hned 
za  Francií  a  Ruskem,  ale  vzhledem  k  průměr, 
výnosu  daleko  za  nimi.  Nejvíce  pěstuje  se 
pšenice  v  již.  l-ii  a  v  Sicílii;  celkem  jest  však 
rozšířena  po  celé  l-ii.  Spotřeba  její  jest  dosti 
veliká;  tak  v  r.  1879—83  obnáíšela  164/  na 
hlavu.  Dovoz  r.  1893  obnášel  861.418  tun 
v  ceně  146*4  millionu  lir.  R.  1890  sklizeno 
47-2  milí.  W,  r.  1893:  424  milí.  hl.  —  Stejně 
jako  pšenice  seje  se  po  celé  l-ii  žito,  ale 
v  malých  rozměrech,  takže  Žeň  je  nepatrná. 
Na  mnohých  místech  posekává  se  ještě  zelené 
na  píci;  v  údolích  alpských  nechává  se  do- 
zráti a  jako  chléb  jest  důležitou  součástkou 
výživy  tamějších  noralů.  Spotřeba  žita  na 
hlavu  006  hl;  sklizeň  žita  r.  1891:  1,613.942  hl. 
Dlouhé  žitné  slámy  užívá  se  ku  pletení  klo- 
bouků a  k  výrobě  tak  zv.  virginských  dout- 
níků. —  ječmen  pěstuje  se  rovněž  nepatrně, 
ve  větší  však  míře  než  žito.  Hlavně  seje  se 
(338.000  ha)  na  Sicílii,  která  prům.  3*9  milí.  hl 
dodává.  Mimo  to  pěstuje  se  v  Sardinii  a  jiŽ. 
l-ii  vůbec.  R.  1890  sklizeno  ječmene  3* 76  milli- 
onu hl,  r.  1893:  2* 71  milí.  hl,  —  Oves  seje  se 
v  menším  množství  všude  (na  prostoře  asi 
450.000  ha);  výnos  celkový  r.  1693:  6*5  milí.  hl. 
Nestačí  však  rovněž  potřebě,  takže  průměrně 
9  milí.  hl  musí  se  dovážeti. 

Kukuřici,  požadující  vláhy,  rok  od  roku 
věnuje  se  větší  péče.  Tak  hlavně  vysušené 
močáy  ve  Ferrarsku  v  Emilii  osázeny  byly 
kukuřicí,  jíž  výtečně  se  daří.  Mimo  Emilii  daří 
se  jí  v  nojné  zavlažované  Lombardii,  Be- 
nátsku  a  Piemontsku,  kteréž  krajiny  také 
z  větší  části  poskytují  sklizeň.  Na  Sicílii  a 
Sardinii  pro  nedostatek  vláhy  se  nepěstuje. 
Půda  kukuřičná  dává  větší  výnos  než  pše- 
ničná, totiž  15-67  hl  z  hektaru.  R.  1893  obná- 
šely žně  27,576.000  hl;  přes  to  rovněž  nestačí 
domácí  spotřebě,  takže  musí  se  dovážeti,  hlav. 
z  Ruska.  R.  1889  dovezeno  za  221 7  milí.  lir 
kukuřice.  —  Rýži  dostalo  se  v  l-ii  vynikají- 
cího místa  v  zemědělství.  V  Evropě  zaujímá 
prvé  místo  ve  směru  tom.  Jest  to  také  jediná 
vývozná  plodina  I.  Rýži  daří  se  ovšem  hlavně 
v  krajinách  nejvíce  zavlažovaných,  hl.  v  nížině 
pádské,  v  okolí  měst  Vercell,  Novary,  San- 
thi  a  v  Piemontě  v  okolí  Mortary  a  Vige- 
vany,  v  Lombardii  a  v  menší  míře  též  v  Be- 
nátsku  a  Emilii.  V  ostatních  provinciích  pě- 
stování rýže  není  značné.  Sklizeň  rýže  r.  1891 
obnášela  7*9  milí.  hl;  za  dvě  léta  na  to  násled- 
kem klesání  cen  obilních  vůbec  klesly  žně  téměř 
o  2  milí.  hl  (r.  1893  6,018.000  milí.  hl).  Italskou 
rýží  zaplavují  se  trhy  evropské.  R.  1893  činil 
vývoz  33.948  tun  v  ceně  11*24  milí.  lir.  Nej- 
větší vývoz  byl  r.  1886:  za  24  milí.  lir.  Pě- 
stuje se  asi  na  2300  km\  Proso  seje  se  ve 
větším  množství  v  Benátsku  a  Lombardii.  Po- 
hanka pěstuje  se  v  malé  míře,  sloužíc  více 


za  píci  než  za  potrava  lidskou.  —  Cirok 
(sorghum^  pěstuje  se  z  části  pro  semeno, 
jehcS  užívá  se  za  píci,  z  Části  i  k  výrobě 
košfat  —  Špalda  málo  se  vyškytá. 

Z  luštěnin  žeň  v  l-ii  r.  1891  byla  dosti 
veliká:  5,335.000  hl.  V  r.  1879—83  nasázeno 
bylo  luštěnin  průměrem  ročně  na  720.000  ha 
a  výnos  z  hektaru  byl  8*53  hL  Vývoz  luštěnin 
jest  dosti  značný.  Vikev  pěstuje  se  v  Toskáně ; 
jinde  v  nepatrném  množství.  Hrách  hojněji, 
zvláště  více  na  pochoutku  (zelený),  jenž  po- 
sílá se  z  jara  na  trhy  evropské.  Čočka  seje  se 
rovněž  v  malém  množství.  Nejhojněji  z  luště- 
nin pěstují  se  jedlé  boby,  hl.  na  Sicílii,  Sar- 
dinii a  v  Umbrii;  boby  ícoňské  sázejí  se  pro 
píci.  —  Zelina  italská  poživa  dobré  pověsti 
ve  světě  obchodním.  Hlavně  tomuto  odvětví 
zahradnickému  věnuje  se  péče  v  jihu  I.  Ze 
zelin  největšímu  vývozu  se  těšících  sluší  jme- 
novati: chřest  lamellinský,  peronský  (u  Na- 
vary)  a  bassanský ;  cibule  hlavně  v  okolí 
Comy  a  Massy,  celer  z  Feltre,  zelí  v  okolí 
Florencie,  rajská  jablíčka,  salát,  nová  zem- 
čata.  artičoky  hlavně  v  jižní  l-ii.  —  Bram- 
bory nejsou  v  l-ii  tak  rozšířeny  jako  v  ostatní 
Evropě:  r.  1889  vybráno  jicli  605  milí.  kg. 
úroda  však  rok  oa  roku  stoupá. 

Stromy  ovocné  pěstují  se  vŠude  s  ne- 
obyčejným zdarem,  takže  můžeme  říci,  že 
ovocnářství  vůbec  jest  jedním  z  nejvíce  cha* 
rakteristických  příznaků  zemědělství  italského. 
Prvé  místo  zaujímají  zde  agrumy,  jichž  nej- 
více se  vyváží  na  trhy  střední  a  severní  Ev- 
ropy, ano  i  ve  velké  části  do  Spoj.  Obcí 
severoamerických  a  jejichž  pěstění  sáhá  do 
dávných  dob.  Hlavním  sídlem  pěstění  agru- 
mů  jest  Sicilie,  kde  výtečně  se  jim  daří  v  okolí 
palcrmském,  dále  v  okolí  Partinica,  Cariny, 
Messiny  a  Catanie.  Po  Sicílii,  jež  dvě  třetiny 
plodů  roční  sklizně  dává,  nejvíce  pěstěny  jsou 
v  Kalabrii  (okolí  Reggia  2*6  millionu  stromů 
s  750  milí.  plodů),  v  Ligurii  zvi.  Porto  Mau- 
rizio  (28  milí.  plodů),  v  Sardinii  (22  millionu), 
v  Markách  (5  milí.),  v  Lombardii  (3*5  milí.). 
Mimo  to  pěstují  se  i  jinde,  ale  v  nepatrném 
množství.  Plody  vyvážejí  se  hlavně  doRakou- 
sko-Uherska  a  Německa,  kam  vedle  plodů 
celých  i  mnoho  kůry  citrónové  se  vyváží. 
Počet  agrumových  stromů  v  pětiletí  1879—83 
obnášel  průměrem  1^'6  milí.,  z  čeho  10  milí. 
připadá  na  Sicílii.  Nejlepší  ovoce  dodávají 
háje  messinské.  Sklizeno  v  tomto  pětiletí  prů- 
měrně 3745  milí.  kusů  v  ceně  80  milí.  lir. 
R.  1893  vyvezeno  1'97  milí.  q  v  ceně  29*8  milli- 
onu lir.  ledlé  kaštany  po  agrumech  jsou 
největší  důležitostí,  přispívajíce  namnoze  k  vý- 
živě obyvatelstva,  hlavně  v  krajinách  toskán- 
ských. Sázejí  se  na  půl  milí.  ha  a  klidí  se  jich 
průměrem  35  milí.  g  ročně.  Nejvíce  hájů  ka- 
štanových nalézá  se  v  Toskáně,  hlavně  v  okolí 
Massy  a  Carrary,  v  Piemontě,  v  Cunejsku  a 
v  okolí  Turina,  v  Lombardii  v  okolí  Valca- 
moniky;  téŽ  v  Comsku  a  Bellunsku  se  zdarem 
se  pěstují,  jedlý  kaštan  pěstuje  se  namnoze 
i  pro  dřevo  k  stavbě  lodi.  R.  1893  sklizeň 
obnášela  2,094.628^.  Mandlovníkům  daří 
se  nejvíce  na  Sicílii  a  v  Apulii;   r.  1893  vy- 


858 


Itálie  (zemédélství). 


vezeno  135.229  q  mandlových  plodů  v  ceně 
22*5  milí.  lir.  Švestky  sázejí  se  hlavně  na 
Sardinii,  broskve  v  okolí  Lesy  na  Lago 
Maggiore  a  v  Umbrii,  meruňky  v  menií 
míře  zvláStč  v  horní  l-ii,  pistacie  se  vyvá- 
žejí, rovněž  vlaské  a  lískové  ořechy 
(avellany),  kterým  daří  se  hlavně  v  Bene- 
ventsku  a  Bcllunsku.  Roh  o  v  nik  (svatojanský 
chléb)  vyskytuje  se  hlavně  v  již.  l-ii,  dat  I  o  v- 
níku  pro  malou  teplotu  se  nedaří,  smok- 
voft  (fík)  rozšířen  jest  po  jiŽ.  l-ii,  odkudž 
sušené  jeho  plody  rozvážejí  po  l-ii  i  vyvážejí 
do  Rakousko-Uhcrska.  Nejlepší  fíky  máFiume- 
freddo,  Bruzzio  a  Apulie.  Jabloním  a  hruš- 
ním daří  se  hlavně  v  Umbrii  a  Markách. 
Oliva  italská  těší  se  zvláštní  péči  pro  své 
plody  a  věnuje  se  jí  9000  km*  půd  v.  Zvláště 
stolní  olej  vyrábí  Ligurie  ^Porto-Maurizio), 
Lucca,  Apuhe  (Bari)  a  Sicílie  (Palermo);  na 
olivovníky  jest  Apulie  nejbohatší.  Bari  jest 
již  ve  XIV.  stol.  známo  svým  obchodem  v  oleji. 
Průměrný  roční  výtěžek  33  milí.  hl. 

Z  ostatního  ovoce  sluší  uvésti  srstku,  rybíz, 
jahody,  maliny,  granátová  jablka,  mišpule,  me- 
louny, z  lékárnických  rostlin  kosatec  florenc- 
ský  (zv.  v  obchode  kořínky  fialkové),  jalovec, 
čekanku  u  Pisy,  Bari,  Říma.  Z  oleinatých 
rostlin  menši  důležitosti  jest  skočec  (olej 
ricinový^,  hl.  u  Mantovy,  Neapole  a  j.  Řepka 
a  slunečnice  vyškytá  se  v  malém  množství, 
rovněž  sezam  a  mořena,  užívaná  k  výrobě  ani- 
linových barev.  Z  koření  uvésti  sluší  listy 
bobkové  hl.  v  horní  l-ii,  kapary  ze  Sicilie, 
šafrán  v  okolí  Aquileje,  papriku  ve  Voghersku; 
hořčici  z  Puglie  a  Cremony,  anýz  v  Aquilejsku, 
Puglijsku,  Ascolsku.  Chmel  pěstuje  se  v  ne- 
patťném  množství,  takže  z  největší  části  se 
dováží. 

Lesnictví  italské  ncsmírnýrti  vyhlazováním 
stromů,  proměňováním  rozsahlýcn  lesů  v  pa- 
seky a  potom  v  zahrady  pokleslo  tak,  že  ne- 
může se  nyní  spotřeba  krýti  domácím  výno- 
sem. Nejlepší  lesy  uchovala  si  Sardinie;  okolí 
města  Cagliari  bohato  jest  bujnými  lesy.  Stejně 
dobře  zalesněna  jest  i  Ligurie;  v  Toskáně  jsou 
pěkné  lesy  v  okolí  Valombrosy,  Arezza,  Massy 
a  Carrary  (hlavně  lesy  dubové),  v  Lombardii 
hlavně  v  krajinách  norských  kolem  Brescie, 
Bergama  a  j.  V  Piemonte  nejvíce  zalesněno 
jest  okolí  Cunea,  Aosty  a  Novary.  Stavební 
i  lodní  dřiví  dodává  se  hlavně  z  lesů  benát- 
ských a  to  nejvíce  z  vidcmských  a  bellun- 
ských.  V  Emilii  okolí  Ravcnny  zvláště  známo 
jest  svými  piniovými  lesy  táhnoucími  se 
podél  pobřeží,  stejné  jako  Kalabrie  v  horské 
skupině  Sila.  Na  dubové  lesy  bohatá  jest  dále 
Perugia  v  Umbrii,  Gargana  v  již.  oblasti,  Trc- 
mitské  ostrovy  a  Abruzzy.  Sicilie  téměř  jest 
bczlesá.  Lesy  apenninské  skládají  se  ponejvíce 
z  buků,  dubů  a  kaštanů.  Na  hoře  Amiatě 
táhne  se  pás  kaštanových  stromů  od  600  do 
950  ni  výše,  pás  buků  od  950—1734  m,  4ia 
Etně  na  vých.  straně  rostou  jednotlivě  ka- 
štany již  ve  výši  600  m;  ale  vlastní  pás  lesa 
kaštanového  táhne  sfe  t)d  900—1300  m,  načež 
přichází  pás  dubového  lesa  do  výše  1800  m, 
potom  buky  do  2100 m,  střídajíce  se  s  břízou 


(Betula  alba),  Z  druhů  sosnových  smrk  vy- 
skytuje se  zřídka,  spíše  borovice  {Pinus 
Silvestr is).  Vedle  těchto  z  jehličnatých  stromů 
vyskytuje  se  ještě  jalovec,  tis  {Taxus),  tento 
i  v  dicilii. 

Hlavně  skládají  se  horské  lesy  v  l-ii  zc 
stromů  listnatých,  jako  kaštanů,  buků, 
dubů  ív  Sicílii  zvi.  Quercus  ilex);  porůznu  vy- 
skytuji se  lípa,  jasan,  osika,  jilm  a  jiné  druhy. 
V  lesích  nížin  nejrozšířenější  je  dub,  vedíc 
toho  pak  rozmanité  jehličnaté  stromy,  hlavně 
pinie.  V  Sardinii,  Apulii,  Toskáně  a  j.  roz- 
troušen jest  divoký  olivovník.  Dub  roziířen 
je  ve  4  druzích  hl.  v  Ligurii,  Toskáně.  Laztu, 
Sicilii  a  Sardinii  (zde  hl.  dub  korkový).  Buky 
jsou  hl.  v  Toskáně,  Markách  a  Umbni.  Vrba 
sází  se  porůznu  a  proutí  upotřebuje  se  na- 
mnoze k  výrobě  klobouků.  Blahovičnik  ^do- 
vezený z  Austrálie)  zdomácněl  v  okolí  Říma. 
Javoru,  jenž  porůznu  se  sází,  užívá  se  za  pod- 
poru vinné  révy,  hloh  sází  se  podél  plotů. 
Z  lesních  rostlin  dlužno  jmenovati  vřes,  jenž 
na  úpatí  alpském  v  l-ii  a  hl.  v  Apenninu 
ligurském  se  sbírá  a  vyváží  hlavně  do  Lom- 
bardie, kde  se  ho  užívá  v  hedvábnictví.  Les- 
ního rákosí  upotřebuje  se  jako  tyčí  k  vinné 
révě,  vavřín  sbírá  se  v  okolí  Brescie,  kde 
z  bobulí  jeho  tlačí  se  olej. 

Lesy  italské  zaujímají  15*77o  pť^dy,  tedy  ko- 
lem 3*4  milí.  ha.  Ubývá  jich  však  stále;  co 
do  absolutní  rozsáhlosti  lesní  stojí  I.  v  Evropé 
na  8.  místě.  Roční  výtěžek  činí  kolem  50  milli- 
onů  lir,  z  čehož  připadá  11  milí.  na  palivo, 
14  milí.  na  dříví  stavební  a  lodní,  10  milí.  na 
výrobu  uhlí,  15  milí.  na  rozm.  jiné  produkty. 
Dub  korkový  pěstěný  hlavně  v  Laziu,  na  Si- 
cilii a  Sardinii  dává  kůru  korkovou,  jež  se 
vyváží  k  hotovení  zátek.  Tříslo  připravuje 
se  hlavně  v  Brescijsku,  Umbrii  a  Cunejsku. 
Z  Piemontu  vyvážejí  se  duběnky.  Scáva  jasa- 
nová (manna^  spracovává  se  hl.  na  Elbě,  v  již. 
l-ii  a  na  Sicilii;  vyváží  se  jí  ročně  1600  q.  Vý- 
těžek domácích  lesů  nestačí  spotřebě;  vývoz 
ovšem  není  žádný.  Dovoz  hlavně  zprostřed- 
kuje Rakousko-Unersko  (Korutany,  Chorvat- 
sko, Istrie),  pak  Švýcarsko  a  Bavorsko.  — 
Lov  v  l-ii  neposkytuje  takové  hojnosti  jako 
v  jiných  zemích  evropských.  Liška,  divoký 
kanec,  zajíc,  králík,  ježek,  vlk  (zřídka)  tvoři 
zvířenu  lesní.  Kamzík  vyhynul  úplně,  ač  ještě 
r.  1880  u  Gran  Sassa  byl  viděn.  Lov  stého- 
vavého  ptactva  hlavně  v  střední  l-ii  jest  vý- 
živou chudých  tříd  lidových,  jež  často  bez 
l>otřcby  ubíjejí  ptáků  do  millionů.  Lesnický 
ústav  má  I.  ve  Valombrose  u  Florencie. 

Vinařství  italské  proslulo  jiŽ  v  dobách 
nejstarších.  L  zvána  Oinotrií  (»vínonosná«), 
kteréhož  názvu  dnes  tím  spíše  by  zasluhovala, 
ježto  produkce  vinařská  v  l-ii  v  nynější  době 
nalézá  se  na  daleko  vyšším  stupni  pěstění 
než  ve  starověku.  Ze  států  evropských  plodí 
I.  vína  nejvíce;  předčilaC  i  samu  Francii,  jež 
považována  dosud  za  první  vínorodou  zemi 
evr.  Poměrně  nejvíce  a  s  největším  zdarem 
pěstuje  se  réva  v  jiŽ.  krajích,  zvláště  na  Si- 
cilii, odkudž  žnárae  druhy  vína  marsalského. 
muškátového,  malvasíru  a  j.  V  Toskáně  a  Pie- 


Itálie  (zemědělstvi). 


859 


montu  daří  se  druhům  zvaným  brolio,  po- 
mino,  barolo,  barbera,  grignolino»  v  Benátsku 
zvlááté  druh  negrara,  refosco,  valpolicella 
a  j.  těší  se  bedlivému  pěstění.  Ač  podmínk)r 
klimatické  neobyčejné  napomáhají  vinařství 
Italskému,  nedanlo  se  ve  starověku,  středo- 
věku i  na  počátku  tohoto  století  italskému 
vinařství  tak,  jak  zasluhovalo  by  pro  příhod- 
nost půdy  í  jakost  révy;  příčinou  toho  bylo 
jednak  zanedbávání  starých  vinic,  nedosta- 
tečné podpory  vládní,  jednak  (a  to  v  našem 
století  hlavně)  špatná  kommunikace  s  cizinou, 
čímž  výtěžek  odkázán  domácí  spotřebě,  což 
přirozeně  mělo  za  násleSek^lesání  cen  vína 
v  létech  úrodných.  Vedle* uvedeného  zasadilo 
hlubokou  ránu  kultuře  révy  řádění  révokazu 
(Phylloxera  vastatrix)  v  r.  1850,  jež  vinice  na- 
mnoze úplně  zničilo.  —  Dle  úředních  dat  za- 
ujímaly vinohrady  v  r.  1890  3*4  milí.  ha  půdy, 
tedy  asi  6-37o  vsí  půdy.  Vinobraní  r.  1890 
vyneslo  29*5  milí.  hl  (dlé  jiných  až  36*8  milí.) 
vina,  r.  1891  35  milí.  hl.  Nejvíce  révy  poskytla 
v  těchto  létech  Sicilie  (512  miU.  hl),  nejméně 
Ligurie  (034  milí.  hí). 

Víno  vyváží  se  v  sudech  i  v  láhvích  hlavně 
do  Francie,  kde  se  ho  upotřebuje  k  přípravě 
exportních  vín.  V  r.  1886  vyvezeno  do  Fran- 
cie 253.567  hl  vína  sudového  v  ceně  10' 7  mil  li- 
onů lir  a  331.000  láhví  v  ceně  102  milí.  lir. 
Následkem  celního  boje  mezi  Francií  a  l-ií 
klesl  dovoz  sudového  vína  francouzského  se 
čtvrt  millionu  hl  (r.  1891)  na  8495  hl  v  ceně 
339.800  lir.  Celkový  výnos  italského  vína,  jenž 
r.  1896  obnášel  2*33  milí.  hl  vína  sadového 
v  ceně  84  milí.  lir  a  2'3  milí.  láhví  v  ceně 
4*33  milí.  lir,  klesl  za  potomních  6  roků  vehni ; 
tak  r.  1891  činil  vývoz  Jen  12  milí.  hl  vína 
sudového  v  ceně  37  milí.  lir  a  2  milí.  láhví 
v  ceně  3*4  milí.  lir.  Tím  ovšem  utrpěla  I.  ve- 
likých škod,*kteréž  největší  byly  v  r.  1885—87, 
kdy  I.  ztratila  87  milí.  franků.  V  r.  1888—91 
vývoz  opět  se  zlepšil.  Nízké  ceny  vína  ital- 
ského, zaviněné  jednak  nedostatkem  kommu- 
nikačního  spojení,  jednak  špatnými  sklepy, 
stouply  r.  1866,  kdy  Francie  velkou  škocfu 
utrpěla  révokazem.  Hlavně  však  následkem 
velkého  klesání  cen  obilních  obrácen  zřetel 
k  pěstění  révy  a  horlivě  tudíž  za  pomoci 
vládní  vinohrady  domácí  jednak  zvelebovány, 
Jednak  znova  zakládány.  Zvláště  důlcžit  v  dě- 
jinách vinařství  ital.  jest  r.  1880,  kdy  sáhnuto 
k  révě  americké,  jež  dílem  sázena  samo- 
statně, dílem  vštěpována  na  staré  trsy  domácí 
révy,  čímž  dospělo  se  výsledků  skvělých.  Sku- 
tečně vinařství  italské  den  ode  dne  vzrůstá, 
takže  škody,  které  l-ii  vzešly  zrušením  celních 
smluv  francouzsko-italských  r.  1888,  napravují 
se  stále,  hlavně  uzavíráním  nových,  výhod- 
nj^ch  celních  smluv  s  Německem  a  Rakousko- 
Uherskem.  Více  než  Francie  sama  škodí  vi- 
nařství italskému  peronospora  zavlečená  do 
I.  sazenicemi  americkými.  Vinných  hroznů 
užívá  se  jednak  co  ovoce  stolního  (vývoz  hl. 
do  Ameriky),  jednak  v  průmyslu  vinařském. 
Nejvíce  vína  dařilo  se  die  údajů  z  r.  1879—83 
na  Sicílii  (7-8  milí.  /i/),  v  již.  l-ii  (524  míli. hl), 
Picmonté  (3-98  milí.  hl),  Romagni  (1-91  milí  hl\ 


Lombardii  (1*74),  Benátsku  (138  milí.  hl),  na 
Sardinii  (1*17  miíl./i/),  v  Ligurii  (0-6086  míli.  hl). 
Důkladné  mrvení  půdy,  rozumné  pěstění  a 
výběr  druhů  révy  přiměřených  půdě  i  kli- 
matu, jakož  i  účinná  pomoc  vládní  a  dobré 
celní  smlouvy  s  Německem  a  Rakousko-Uher- 
skem  opravňují  l-ii  k  naději,  že  zachová  si 
i  pro  budoucnost  jméno  >vínonosné«.  Péče 
vlády  v  příčině  té  jeví  se  hlavně  založením 
a  podporováním  vinařských  škol  v  Coneglianě, 
Avellině  (vyšší  učiliště)  a  v  Albě,  Catanii  a 
Cagliari  (nižší). 

Pěstěni  cuk  rovky  v  I-ii  je  nepatrné.  K  vý- 
robě rumu  užívá  se  cukr  o  vniku,  jenž  pě- 
stuje se  zejména  v  okolí  Avoly  na  Sicílii; 
cukrovka  sama  sází  se  v  nepatrném  množství 
v  údolí  Chiany,  Marciana  a  Fajana.  Přirozený 
následek  toho  jest  nepatrný  průmysl  cukro- 
varnický,  jakož  i  velký  dovoz  cukru  zahra- 
ničného.  V  l-ii  jest  několik  cukrovarů,  ale 
téměř  všechny  pracují  se  surovým  materiálem 
dovezeným.  Dva  důležitější  vyrobily  celkem 
za  kampaň  1889—90  636  tun;  dovoz  cukru 
nečištěného  r.  1889  obnášel  77.782,  čištěného 
398  /.  —  Pěstováni  tabáku  jest  v  l-ii  mono- 
polem státním  (od  r.  1884).  Ačkoliv  pěstění  ta- 
báku půda  i  podnebí  neobyčejně  isou  příznivý, 
přece  dle  úředních  zpráv  stale  klesá.  R.  1889 
byl  ještě  pěstován  ve  14  provinciích,  v  ny- 
nější době  jen  v  Beneventě,  Vicenze,  Bellunu, 
Anconě,  Arreze,  Perugií,  Avellinu  a  Lecce. 
R.  1880  pěstoval  se  ještě  na  4972  ha  {m.lIZ 
kusů  s  výnosem  61.346  q),  klesá  však  stále, 
takže  r.  1889  pěstěn  pouze  na  1621  ha  (27.908 
kusů  s  výn.  250.000  /).  Domácí  spotřebě  ne- 
stačí; dováží  se  hlavně  z  Uher,  Elsas.  Balkánu, 
Virginie,  Kentucky.  Průměrná  spotřeba  v  lé- 
tech 1885—89  obnášela  2948  míli.  lir  (692  gr 
na  hlavu). 

Květinářství  nejvíce  daři  se  v  krajinách 
podalpských  v  okolí  Lago  di  Garda,  L.  Mag- 
gíore,  L.  di  Como  a  j.,  dále  v  okolí  Flo- 
rencie a  v  Ligurii,  hlavně  kamelie  a  růže  za- 
sílají se  zímnino  času  do  měst  jihoitalských 
i  za  hranice  do  Terstu,  Vídně,  Prahy,  Ber- 
lína. Bordighera  známa  jest  vývozem  palmo- 
vých listů  (hl.  do  Hollandska  a  Německa).  — 
Z  rostlin  vláknitých  ztrácí  pěstění  lnu  v  l-ii 
půdy.  V  r.  1870—74  bylo  ho  nasázeno  ještě 
průměrem  na  82.453  /w,  v  létech  1879—83  na 
68.340  ha,  r.  1890  na  55.271  ha  a  r.  1891  jen 
na  52.098  ha,  ač  hektarový  výnos  utěšeně 
stoupá.  Tak  v  r.  1870—74  výnos  z  1  ha  činil 
285  q,  r.  1891  již  36a  Lněného  přediva  r.  1891 
vyrobeno  úhrnem  187.000^.  —  Kóno  pí  ital- 
ské jakosti  cení  se  nejvýše  z  evropského. 
R.  1880  výroba  konopného  přediva  obnášela 
96  míli.  kg,  vývoz  40  míli.  kg  a  domácí  spo- 
třeba 56  míli.  kg\  v  r.  1883—85  vyrobeno  73*4, 
v  r.  1890  7920  milí.  kg.  Dvě  třetiny  konopí 
italského  dává  Emílie  (zvláště  Ferrarsko  a 
Bolognsko).  Vedle  těchto  zvláště  hledáno  je 
konopí  cesenské,  casertské;  v  Benátsku  plodí 
je  zvi.  okolí  Icndinarskť''^  pak  Carmagnolsko  a 
Plnerol^ko  v  Piemontě.  Únrnem  konopí  r.  1890 
pěstěno  na  110.000  Aa.  —  Baví  nik  pěstován 
byl  v  l-ii  hlavně  za  času  občanské  války  ve 


860 


Itálie  (zemědělství). 


Spoj.  Státech  sev.-amer.,  kdy  bavlny  mnoho 
se  vyváželo;  později  pěstění  ochablo,  hlavně 
pro  abstinenci  Anglie  ve  vývozu.  R.  1864  ob- 
nášela výroba  63  milí.  kg,  r.  1873  15  milí.  kg 
a  r.  1886  klesla  na  2  milí.  kg.  Pěstuje  se 
bavlník  hlavně  na  Sicílii  a  v  Apulii.  Z  dal- 
ších rostlin  textilních  uvésti  sluSí  v  ne- 
patrné míře  pěstěné:  čínskou  trávu  {Urtica 
nivea)  u  Chiavari,  ramii  {Urtica  tenacissima) 
v  Salernsku,  agavu  v  Palermsku;  na  ple- 
tivo užívá  se  kavyly  (esparto)  hl.  na  SicUii 
rostoucí. 

Chov  dobytka.  I.  jest  celkem  na  dobytek 
chudá;  pouze  severní  část  může  vykázati  se 
chovem  jeho  ve  větším  slohu,  v  jižní  l-ii 
v  části  střední  nachází  se  chov  dobytka  zvi. 
hovězího  v  podobném  stavu  jako  v  Řecku. 
Příčinou  toho  jest  nedostatek  píce;  pastviny 
zvláště  v  již.  l-ii  jsou  nepatrné  a  nad  to  jsou 
namnoze  závislé  na  hojném  zavodňování,  čímž 
píce  velmi  se  zdražuje.  —  Hovězí  dobytek 
chová  se  ve  větší  míře  zvláště  na  nížmách 
horní  I.,  hl.  v  Lombardii.  Zde  v  Alpách  jest 
dostatek  přirozené  pastvy,  o  niž  netřeba  se 
starati  umělým  zavodňováním.  Pastviska  tato 
jsou  velmi  dobrá  a  za  léto  až  i  šestkráte  bý- 
vají posekávána,  čímŽ  s  dostatek  píce  na  zimu 
se  zaopatřuje.  Vůbec  pícovnictví  v  sev.  l-ii 
velice  jest  vyvinuto,  hlavně  v  Piemontě  a  To- 
skáně.  Chov  hovězího  dobytka  největší  jest 
v  Lombardii,  kde  připadá  jedno  dobytče  na 
27  ha,  potom  v  Emilii  (31  ha),  Benátsku 
(3-2  ha),  Piemontě  (34  ha)  a  v  Ligiirii  (6  ha). 
Nedostatek  hovéz.  dobytka  na  Sicílii  jest  ta- 
kový, že  jedno  dobytče  hovězí  připadá  na 
23  ha.  Ač  v  severní  l-ii  prostředky  přírodní 
k  chovu  dobytka  hovězího  isou  veliké,  přece 
výnos  z  chovu  tohoto  není  takový,  jaký  by 
se  právem  očekávati  mohl.  K  tahu  užívá  se 
vedle  mezků  polských  volů.  Nejčetnější  stáda 
dle  úř.  výkazu  z  r.  1881  vykazuje  riemont: 
0  844  milí.  kusů,  pak  Lombardie  0*840  milí.. 
Benátsko  0-739,  Ligurie  O  116,  Emilie  0*659, 
Toskána  0"313,  Campagna  0096,  Marky  a 
Umbrie  O  291,  Sicílie  0125  milí.  Úhrnem  bylo 
r.  1881  dobytka  v  l-ii  4*783  milí.  kusů.  Za 
dccennium  1881—91  stoupl  počet  hov.  dobytka 
na  5  milí.  kusů.  —  Mléko  obrací  se  z  větší 
části  k  výrobě  sýra,  jehož  mnoho  druhů  oby- 
čejného i  pochoutkového  se  vyváží;  zvláště 
dobrého  jména  v  obchodě  lahůdkářském  po- 
žívá sýr  parmesanský,  strachinský  a  gorgon- 
zolský.  Spotřeba  sýra  v  l-ii  jest  veliká,  daleko 
větší  než  v  kterékoli  jiné  zemi  evropské. 
Vedle  výroby  sýra  přihlíží  se  pilně  ku  má- 
sclnictví.  Ze  sýrů  vyváži  se  hlavně  parme- 
sanský a  gorgonzolský ;  v  okolí  Lodi  (Lom- 
bardie) nachází  se  300  sýráren.  Výroba  činila 
r.  1891  7615  milí.  kg  sýra  a  16*54  milí.  kg 
másla.  Vývoz  másla  i  sýra  jest  značný;  r.  1891 
vyvezeno  50.490  q  másla  v  ceně  11*95  milí.  lir 
a  66.397  q  sýra  v  ceně  10*96  milí.  lir.  Sýrem 
a  máslem  vyrobeným  hlavně  v  Lombardii  a 
Piemontě  zásobuje  se  vedle  zahraničních  zemí 
i  velká  čásC  střední  a  jižní  I.  Celkem  chov 
hovězího  dobytka  v  l-ii  rok  od  roku  stoupá, 
v  r.  1875—81  o  3S^o. 


Chov  ovec  v  l-ii  nachází  se  na  vyšším 
stupni  než  chov  dobytka  hovězího,  zvlá^é 
v  posledních  létech  znamenitě  stoupá.  S  nej- 
větším úspěchem  provozuje  se  na  planině 
apulské  a  po  té  T  římské  Campagni,  která 
zvláště  výtečnou  pastvu  poskjrtuje.  Vedle 
těchto  ještě  pohoří  umbríiské,  Abnizry  a  to- 
skánské maremmy  jsou  sídlem  ovčáctvi  Stře- 
dem obchodu  8  ovcemi  jest  město  Grosseto 
v  Toskánsku.  Ovce  chovají  se  jednak  pro 
vlnu,  jež  se  z  Grosseta  v  obchodní  svét  roz- 
váží, jednak  pro  mléko,  z  něhož  vyrábí  se 
výborný  ovčí  sýr,  a  konečně  pro  maso.  Střed 
I.  vůbec  hodí  se  dobře  k  ovčáctvi  svým  by- 
linstvem  a  povahou  půdy.  Tak  Fischer  ph- 

Pomíná,  že  skály  vrchu  Pellegrína  V3máiejí 
alermu  roč.  nájmu  25.000  lir.  Počet  kusů 
rok  od  roku  stoupá;  tak  r.  1890  bylo  ovd 
6,900.000,  r.  1893  8,600.000,  z  nichž  připadá 
7  milí.  na  stř.  a  jižní  l-ii.  Výroba  domácí  vlny, 
ač  ovčářstvi  tak  jest  vyvinuto,  nestačí  domád 
spotřebě.  Dováží  se  asi  88.983  q ;  domácí  vý- 
nos obnáší  9*6  milí.  kg.  —  Stejná  péče  vénuje 
se  i  chovu  koz,  pro  něŽ  zvláště  jih  jest  pří- 
hodným. Koza  chová  se  tu  hlavně  pro  mléko. 
R.  1881  napočteno  jich  něco  přes  2  milL, 
z  čeho  připadá  na  jih  1*3  milí.;  avšak  pro 
škodlivost  jich  vzhledem  k  mladému  stromoví 
chov  jejich  klesl  r.  1890  na  1*8  milí.  —  Ve- 
přový dobytek  není  tak  omezen  na  určité 
kraje,  jako  ovce,  dobytek  hovězí  a  brav,  ný- 
brž jest  rozšířen  po  celé  zemi.  Pomémé  nej- 
méně péče  věnuje  se  chovu  jeho  v  Sicílii, 
největší  v  okolí  Milána  a  Bologně,  kde  z  masa 
jeho  vjrrábějí  se  známé  šalami  milánské  a  bo- 
lognské.  R.  1890  obnášel  počet  vepř.  dobytka 
18  milí.  kusů.  Dovoz  vepř.  dobytka  kryje  se 
téměř  s  vývozem.  Tak  r.  1893  vyvezeno  kusů 
27.308  a  dovezeno  30.098. 

Chov  koní  jest  nepatrný;  pouze  v  rovi- 
naté Apulii  a  Kampanii  římské  věnuje  se  ma 
větší  péče.  Pro  nepříhodnost  krajiny  dovoz 
koní  jest  větší  než  vývoz,  který  jest  nepa- 
trný. R.  1890  napočteno  koní  720.000  kitóů, 
r.  1893  dovoz  činil  10.713,  vývoz  toliko  1102 
kusů.  Větší  význam  pro  rolníka  italského  než 
kůň  mají  mezek  a  osel,  bez  nichž  při  svých 
pracích  by  se  neobešel.  Počtem  jich  i.  daleko 
převyšuje  všechnv  ostatní  státy  evr.  V  r.  1891 
napočítalo  se  zde  300.000  mezků  a  1  milL 
oslů.  Chov  jejich  hl.  na  jiŽ.  l-ii  připadá.  — 
Drůbež  chová  se  hlavně  na  severu  a  chov 
její  jest  pro  potřebu  domácí,  hlavně  výživu, 
nemalé  důležitosti,  takže  se  i  v  značné  míře 
vyváží.  R.  1870  vyvezeno  vajec  za  3  milL  lir, 
r.  1893  již  236.524  q  v  ceně  3075  milí.  lir. 

Velké  důležitosti  jest  chov  bourců  a  spo- 
jené s  ním  hedvábnictví,  rozšířené  po  celé 
l-ii.  Z  těch  příčin  pěstuje  se  horlivé  moru- 
Šovník,  jenž  vedle  listí  pro  bource  i  ovoce 
poskytuje.  Hedvábnictví  italské  zaujímá  v  ny- 
nější době  prvé  místo  v  Evropě.  Výnos  sa- 
rového  hedvábí  obnášel  v  pětiletí  1871—75 
průměrem 39 milí. kg,  v r.  1886—1890 3'5 milli- 
onů  kg.  Výtěžek  kokonový  byl  v  jednotlivých 
létech  následující:  r.  1865;  26,430.000  kokond, 
1870:  47,700.000  k.,  1875:  46,095.000  k.,  1880: 


Itálie  (zemědělství). 


861 


41,573.000  kok.,  1885:  32,266.000  kok.,  1886: 
41,397.000  kok.,  1887:  43,026.000  kok.,  1888: 
43,899.000  kok.,  1889:  34.332.000  kok.,  1890: 
40,774.000  kok.,  1891:  37,923.000  kok.,  1893: 
46,000.000  kokonů.  Hedvábnictví  daří  se  hl. 
v  sev.  l-ii,  méné,  však  ještě  dosti  vydatné,  ve 
střední;  na  prvém  místě  Jest  Lombardie,  pak 
Benátsko,  Piemont,  Emilie,  Marky,  Umbrie, 
Toskána.  Vývoz  přes  všechny  nemoci,  jež 
bource  ničily,  stoupá  tak  velice.  Že  v  posled- 
ním čase  dosahuje  ceny  320  milí.  lir,  z  čehož 
250  milí.  připadá  na  samu  Lombardii. 

Rybářství,  ač  poměry  přírodní  nejsou 
právě  nejpříznivější,  dosti  jest  vyvinuté,  tak 
že  jest  důležitou  součástkou  výživy  chudého 
lidu;  lov  však  nepostačuje  potřebám.  Provo- 
zuje se  hlavně  na  pobřeží  moře  Jaderského, 
zvláště  v  lagunách  benátských  a  comacchij- 
ských.  Ročně  vynáší  15  milí.  lir.  Zvláště  bo- 
hatý na  ryby  jsou  mělčiny  kolem  toskánské 
Gorgony  (hl.  sardinky),  dále  mělčiny  táhnoucí 
se  na  jihozáp.  od  ostrova  Sardinie.  Tuňák 
hlavně  na  záp.  pobřeží  se  vyskytuje.  —  Lov 
korálů  jest  plně  v  rukou  italských;  provo- 
zuje se  nejenom  ve  vodách  domácích,  ale  i  na 
pobřeží  alžírském  a  tuniském,  kde  zvláště 
širé  mělčiny  bohatý  jsou  na  vzácné  druhy 
koralo  vité.  Lovem  koral  &  živí  se  zvláště  oby- 
vatelstvo z  okolí  města  Mazzary  (Sicílie),  ostr. 
Capri  a  Torre  del  Greco,  jež  většinu  Života 
svého  stráví  na  moři.  Přirozeno,  že  i  průmysl 
korálový  vlastní  své  sídlo  má  v  l-ii;  hlavně 
města  Neapol,  Janov,  Livorno  a  dříve  Tra- 
pani  jím  se  zabývají.  Rybářů  živících  se  lovem 
korálů  jest  asi  5000,  výnos  pak  činil  20  milli- 
onů  lir.  Rybolov  provozuje  se  i  v  t.  zv.  ton- 
narách,  zvláště  na  sever,  pobřeží  sicilském  a 
v  jihozáp.  části  Sardinie.  Rybářství  v  záto- 
kách a  přístavech  dodává  ponejvíce  úhoře  a 
jesena  mořského;  hlavně  v  přístave  comac- 
chijském  lov  jest  zdatný.  Mycí  houby  loví  se 
hlavně  v  pásmě  od  sicil.  města  Trapani  po- 
čínajíc k  tuniskému  pobřeží. 

Hornictví.  I.,  jak  přirozeno  při  geologi- 
ckém jejím  složení,  chudá  jest  na  nero- 
stové bohatství,  nejchudší  ze  3  poloostrovů 
jižní  Evropy.  Hlavním  nedostatkem  minerál- 
ním jest  uhlí,  jehož  jen  nepatrné  množství 
v  l-ii  se  doluje,  takže  větší  čásť  potřeby  cizo- 
zemským dovozem  se  kryje.  Kamenné  uhlí 
v  l-ii  vůbec  se  nevyskytuje ;  pouze  v  nevelké 
míře  uhlí  hnědé,  lignit  a  rašefina.  Hnědé  uhlí 
hlavně  doluje  se  v  Toskáně,  Umbrii,  Sardinii 
(216.486  tun).  Rašeliniště  lombardská  dávají 
ročně  průměrně  150.000  tun  topiva,  v  poslední 
době  však  dobývání  pokleslo.  Lignit  vysky- 
tuje se  v  eocénu  iglesientském  u  Connessy 
(ročně  12.000  f).  —  Doly  na  zlato  jsou  ne- 
cetné,  hlavně  v  piemontských  Alpácn  se  vy- 
škytá, nikde  však  v  takovém  množství,  aby 
řádně  mohlo  se  dolovati;  na  mnoha  místech 
se  ryžuje,  bez  velikých  však  výsledků.  Že  ry- 
žovalo se  zlato  v  starých  dobách  v  l-ii  se 
zdarem  větším  než  v  přítomnosti,  dokládá 
Plinius  připomínaje  ve  knize  své  rozkaz  vy- 
dán]^ obyvatelstvu  vercellskému,  dle  kterého 
úřady  se  zakazuje,  by  více  než  5000  lidí  ryžo- 


váním zlata  se  nezabývalo.  Zlato  (v  železné 
rudě  přimíšeno)  vyškytá  se  na  východ,  straně 
hory  Rosa.  Výtěžek  r.  1891  obnášel  7729  tun 
zlaté  rudy,  čistého  zlata  284  fr^.  —  Na  stříbro 
doluje  se  hlavně  na  Sardinii  (přimíšeno  le- 
štěnci olověnému).  Výtěžek  roční  činí  kolem 
2206  ř,  čistého  bylo  r.  1891  37.600  kg.  Rtu- 
ťové doly  znamenitější  jsou  v  jižní  Toskáně, 
hlavně  kolem  městečka  Castell'  Azzara  ve 
větší  míře  se  doluje.  Antimon  těží  se  u  So- 
vanny  a  della  Selva  (nedaleko  Pari)  ve  vetší 
míře,  v  menší  na  Sicilii  u  městečka  Fiume- 
dinisi.  Bohatá  ložiska  olověná  a  zinková  na- 
cházejí se  v  Sardinii  kolem  města  Iglesias, 
kde  těží  se  v  novější  době  140.000  t  olověné 
a  zinkové  rudy  v  ceně  15  milí.  lir;  hutnictvím 
a  hornictvím  vyživuje  se  v  krajině  této  více 
než  10.000  lidí.  —  Na  borax  doluje  se  hlavně 
v  rudóhoří  toskánském,  zvi.  v  údolí  horní 
Ceciny  a  Cornie,  u  Castelnuova  (r.  1888:  4630  t 
v  ceně  1,800.000  lir).  —  Dolování  mědi  v  l-ii 
jest  prastaré;  tak  připomínají  se  ve  starých 
annalech  již  Etruskové  jako  prví  dobyvatelé 
měděné  rudy  v  Monte  Catini,  v  okolí  Cam- 
piglia  a  Massy,  jakož  i  v  Montieri  fMons  aeris). 
Ve  středověku  dařilo  se  zde  dobývání  mědi 
neméně;  v  novověku  pokleslo  a  teprve  ve  sto- 
letí XIX.  opět  k  staré  slávě  se  vrací.  V  To- 
skáně doluje  se  jako  za  starověku  u  Monte 
Catini  (1888:  2000  0  a  Massa  (1888:  1000  ř). 
Mimo  to  doluje  se  něco  málo  měděné  rudy 
v  provinciích  grossetské,  pisské,  bellunské 
a  j.  —  Na  železo  I.  jest  bohatá.  Nejrozsáh- 
lejší ložiska  železné  rudy  nacházejí  se  ve  vých. 
časti  ostrova  Elby,  dále  na  ostrově  Saráinii 
a  v  provinciích  bergaraské  a  brescijské.  Staří 
Římané  i  potomci  jich  těchto  dolů  bedlivé 
střehli.  Množství  železné  rudy  v  l-ii  jest  témčř 
nevyčerpatelné;  tak  nacházejí  se  silná  ložiska 
železné  rudy  vedle  shora  připomenutých  míst 
i  v  dyasových  a  triasových  vrstvách  lombard- 
ských Alp,  v  provinciích  bergamské,  comské, 
brescijské;  Plinius  sám  na  několika  místech 
zmiňuje  se  o  slavném   ocelářství  comském. 

V  dobách  středověkých  zvláště  Milán  a  Ber- 
gamo  vyráběly  z  domácí  oceli  znamenité 
zbraně,  jeŽ  bývaly  hledány  v  celém  válečném 
světě  středověkém.  Za  Karla  Velkého  vyzna- 
menával se  zvláště  hojným  bohatstvím  rudy 
železné  horský  hřbet  táhnoucí  se  od  města 
Bugolina  aŽ  po  Gardone,   tak  zv.  Trompia. 

V  přítomné  době  sídlem  železářského  prů- 
myslu jest  hlavně  město  Brescia  v  Lombar- 
dii. V  Sardinii  železná  ruda  dobývá  se  hlavně 
u  San  Leoně.  Výtěžek  úhrnný  nebývá  každo- 
ročně stejný.  Tak  r.  1881  získáno  400.000  t 
železné  rudy,  r.  1888  již  jen  177.400  t.  Suro- 
vého železa  r.  1885  získáno  16.000  f,  r.  1886. 
1887  a  1888  po  12.000  tun,  r.  1889  a  1890 
po  13.000  t.  R.  1888  dobývalo  železné  rudy 
1060  horníků,  již  vytěžili  177.400  tun  v  ceně 
1,951.400  lir. 

Co  se  týče  dobývání  síry,  zaujímá  I.  mezi 
evropskými  státy  místo  prvé.  Hlavně  těží  se 
v  největším  množství  na  Sicilii,  a  to  v  části 
střední  a  jižní  v  okresech:  Caltanisetta,  Ca- 
tania,  Leonforte,  Sommatino,  Casteltermini, 


862 


Itálie  (průmysl). 


Lcrcara  a  j.  Mtmo  Sicílii  téží  se  síra  i  na 
pevnině,  a  sice  v  italských  Alpách  u  A^^orda 
a  v  miocénu  romai^skéni  (Pcrticara,  Cesena), 
kde  již  v  XV.  a  XVI.  stol.  sírné  doly  kvetly 
(hl.  u  Avellino,  Fonte  a  j.).  R.  1891  výnos 
síry  obnášel  395.528  /.  Dolování  daří  se  dobře; 
r.  1883  dolovalo  se  v  330  dolech,  r.  1891  již 
v  611.  Roční  výtéžek  stoupl  na  40  milí.  lir. 
Nejdůležitějším  horním  městem  jest  Calta- 
nisctta  na  Sicílii  se  znamenitou  školou  hor- 
nickou. Dobýváním,  dopravou  atd.  zaměstnáno 
bývá  do  roka  kolem  30.000  dělníků.  —  Na 
sol  není  I.  chudá.  Důležité  Jsou  hlavně  solné 
doly  volterrské,  Salsomaggiore  mezi  Píacen- 
zou  a  Parmou,  dále  doly  tavolarské  a  lun- 
grcjské;  kamenná  sůl  těží  se  hlavně  u  Priola. 
Solnictví,  ač  znamenitě  zavedené,  přece  nevy- 
náší tolik,  kolik  by  vynášeti  mohlo,  kdyby 
zmenšeno  bylo  vývozní  clo.  Roční  výtěžek 
kamenné  soli  obnáší  31.285  t\  sůl  mořská, 
daleko  lacinější  kamenné,  těží  se  hlavně  na 
pobřeží  sicilském,  sardinském  a  jaderském; 
tkjvedným  vypařováním  získává  se  ročně 
347^74  t.  Solné  prameny  (hlavně  u  Volterry) 
dávaií  ročně  9258  t  soli.  —  Asfalt  dobývá 
se  hl.  na  Sicílii  (v  okolí  Syrakus)  a  v  Abruz- 
zách  (28.180  ř),  petrolej  v  provincii  piacenz- 
ské,  tuha  v  provincii  turinské,  mangan  na 
Sardinii  a  v  Ligurii  (ročně  2429  t),  kamenec 
v  provincii  romagnské  (40001);  jantar  vy- 
škytá se  hlavně  na  Sicílii  při  ústí  Símeta  (od- 
tud Costa  dcír  Ambra).  —  Z  kamenných 
dolů  po  celém  světě  jako  ve  starověku  a 
středověku,  tak  i  v  novověku  známy  jsou 
doly  na  carrarský  mramor  v  okolí  měst 
Massy,  Car r ary  a  Seravezzy;  zaměstnáno  jest 
při  lámání  kamene  a  dopravě  jeho  přes  8000 
dělníků.  —  Celkem  italské  hornictví  utěšeně 
zkvétá.  R.  1870  získáno  za  vytěženou  rudu 
v  úhrnné  summé  42  milí.  lir,  r.  1885  63'5  míli. 
lir,  r.  1891  80  míli.  lir.  Dolů  napočítalo  se 
v  l-íi  r.  1891  977,  horníků  a  dělníků  při  do- 
lech zaměstnaných  r.  1885  bylo  52.000,  r.  1891 
již  58.453.  Vývoz  rudy  byl  značný.  Tak  rudy 
zinkové  vyvezeno  v  r.  1893  v  ceně  1528  milí. 
lir,  rtuťové  v  ceně  1  milí;  síry  r.  1893  vy- 
vezeno 310.873  t  v  ceně  24*87  milí.  lir,  soli 
157.362  t  v  ceně  1*73  miU.  lir.  Surového  mra- 
moru r.  1893  vyvezeno  129.293  tun  v  ceně 
15-2  milí.  lir.  o        .  EMa. 

Průmyslná  vyspělost  I.  není  ani  z  daleka 
úměrná  bohatství  plodinnému  i  nerostnému, 
jež  při  jiných  poměrech  vytvořilo  by  průmysl 
daleko  vyvinutější.  Na  prvém  místě  dokona- 
lému rozvoji  vadí  sama  povaha  italského  oby- 
vatelstva, apathická  k  intensivnější  práci,  sta- 
vící překážky  každému  kroku  na  dráze  oeko- 
nomického  zlepšeni;  na  druhém  místě  vadí 
nedostatek  domácího  paliva,  jež  nejdůleži- 
tější jest  podmínkou  plného  rozvoje  velkého 
průmyslu.  Nedostatek  uhlí  způsobuje,  že  I. 
v  průmysl,  rozvoji  zůstává  daleko  za  Anglií, 
Francií,  Německem,  Belgií  i  Rakouskem,  takže 
jen  menšímu  průmyslu,  vodní  silou  pracují- 
címu, poměrně  lépe  se  daří.  Že  však  průmysl 
italský  se  zvedá,   nasvědčuje  přibývání  pra- 


covních sil;   tak   stoupl  počet  železářských 
dělníků  v  r.   1881—1891    ze  5732   na  11,395, 
rovněž  tak  počet   tkalcovských   dělníků   se 
stoupající  potřebou  utěšeně  roste.    R,    1881 
zaměstnáno  bylo  v  průmyslových   závodech 
italských  2,281.317  dělníků  a  1,904.144  ieo  a 
dívek,  dohromady   4,185.461    osob.    Potřeba 
dělnická  hrazena  byla  ponejvíce   ienami  a 
dětmi  (hl.  v  prádelnách),  takže  vláda   sama 
přísnými  zákony  (hl.  11.  února  18S6)  nucena 
byla  zakročiti.    Užívání  strojů  v  l-ii   i  dn.-s 
málo  jest   rozšířeno;   poměry   dělnické   jen 
z  hniba  jsou  upraveny,  takže  i  v  tomto  směru 
zůstává  I.  za  všemi  jinými  zeměmi,  i  roenimii, 
pozadu.    Parních   kotlů  r.  1890   bylo    9983 
o  160.000  kg  koň.  silách  (r.  1876:   4459  par. 
kotlů);  vodní  síla  r.  1891:  496.320  koň,  sflv. 
Vynálezů  patentovaných  r.  1885  bylo   154Ó, 
r.  1891  2139;  z  nich  však  přes  50%  připadá 
na  vynálezy  cizozemské.  Co  se  týče  sociálniho 
postavení  délntctva,  postaráno  jest  o  ně  nc- 
hrubě;  v  poslethildíi  létech  poměry  se  lepší 
hlavně  zařizováním  dělnických  komor  Te  vět- 
ších městech,  majících  účel  podpůrný  a  čtri- 
néných  městskými  zastupitelstvy.    Zákonem 
ze  dne  15.  června  1893   stanoven  jest    dle 
vzoru  francouzského  zvláštní  smírčí  soud  děl- 
nický {collegi  di  probi  viriy\  úrazové  pojišů>- 
váni  dosud  zavedeno  není.  Ze  spolků  nejdů- 
ležitější pro  délnictvo  jest  Societa  di  mittwo 
soccorso  e  coQperathe  a  804.000  členy  (1885) 
a  jměním   30  milí.  lir;   též   Národní    banky 
(B€utch f  popolari)  isouútileiity.  Ze  stávek  byla 
největší  r.  1885  ▼  Římě   (9150   cihlář^^ch 
dělníků)  a  r.  1888  v  Comé  (5000  tkalců).' 

Nejdůležitějším  odvětvfan  průmyslovým  v  l-ii 
jest  průmysl  hedvábnický.  Ve  výrobě  su- 
rového hedvábí  předčila  I.  samu  Francii,  sto- 
jící na  prvém  místě  v  hedvábnickém  prů- 
myslu evropském  vůbec;  tak  v  l-ii  r.  1888 
vyrobeno  surového  hedvábí  *  3^  míli.  it/r, 
kdežto  1400  závodů  francouzských  se  45.000 
dělníky  vydalo  pouze  798.000  kg.  Chovem 
bourců  zaměstnávalo  se  v  posledních  létech 
585.000  osob,  v  závodech  surové  hedvábí 
spracovávalo  172.356,  z  nichž  Vto  ^^  ^  <^^- 
Výroba  surového  hedvábí  kolísá  mezi  2  až 
3  milí.  kg  (r.  1872  3-6,  1880  2-87,  1885  2*45, 
1889  2-88,  1890  315  míli.  kg).  Průměrné  tedy 
ročně  313  milí.  kg,  R.  1890  bylo  tomuto  od- 
větví věnováno  5246  menších  závodů  s  1,534.849 
vřeteny.  Výrobu  zdržují  hlavně  opakující  se 
nemoci  bource  italského.  Hedvábnicťvi  daří 
se  hlavně  v  Lombardii  (Como)  a  Piemontě; 
pak  v  městech  Janově,  Casertě,  Turíně  a 
Neapolí.  Aksamity  a  brokát  janovský  ndržely 
si  dodnes  svou  dobrou  povést  ve  světě  ob- 
chodním. Průmysl  hedvábnický  nestačí  spra- 
covávati  značný  domácí  materiál,  takže  se 
vyváží,  hlavně  do  Francie.  Plnému  rozvoji 
vedle  jiného  vadí  i  silná  konkurrence  čínská 
a  japanská.  —  Průmyslu  vlnařskému  věnuje 
se  pozornost  hlavně  v  Piemontsku,  okresu 
milánském,  vícenzském,  casertském  a  j.;  r.  1892 
pracovalo  28.000  dělníků  na  345.000  vřete- 
nech se  9000  strojními  a  ručními  stolicemi; 
vedle  domácího  materiálu  spracovává  se  do- 


Itálie  (obchod). 


863 


vezená  vlna  australská.  Bavlnářský  průmvsl 
kvete  nejvíce  v  Lombardii,  Ligurii  a  v  Sa- 
lerné;  pracuje  na  47.000  strojích  a  1,800.000 
vřetenech  (1890)  a  zaměstnává  82.000  děl- 
níků. —  SpracQvání  lnu,  kopopíajuty  rok 
od  roku  stoupá,  takže  výhodně  Čelí  se  do- 
vozu zahranicnému.  Pracovalo  se  v  tomto 
odvětví  na  60.000  vřetenech  se  750  strojními 
stolicemi  s  roč.  výnosem  60 — 80  milí.  lir.  — 
Průmysl  koželužský  hlavně  sídlí  v  Turíně, 
Brescii,  Miláně,  Parmě,  Modeně,  Livornu  a  j. 
(10.000  dělníků,  100  milí.  lir  užitku).  Výroba 
nábytku,  slaměných  klobouků  (r.  1892 
vyvezeno  klobouků  za  3*37  roill.  lir^  a  koší- 
kářského  zboží  sídlí  hlavně  v  Toskánsku 
(celkový  vývoz  1893  za  10  milí.  lir).  S praco- 
vání tabáku  věnovalo  se  r.  1892  18  zá- 
vodů se  14.615  dělníky  a  spracovalo  se 
16.88  milí.  kg. 

Stroj  nic  tví  jest  v  plénkách,  hlavně  pro 
nedostatek  paliva,  takže  I.  závislá  jest  na  do- 
vozu zahraničném,  zvláště  anglickém.  Větší 
závody  strojnické  pracují  v  Janově,  Turíne, 
Milane,  Neapoli,  Pietrarse  a  j.  Výrobu  kon- 
sumuje  hlavně  stát  Roční  výroba  obnáší 
100  milí.  lir  (1860:  12  milí.  lir).  Železničně 
vozy  vyrábí  zvláště  závod  milánský,  k  lodnímu 
stroinictví  v  Ligurii  se  přihlíží.  Nástroje 
hudební  vyrábějí  se  ve  všech  větších  mě- 
stech italských  (zvi.  v  Cremoně).  Celkem  do- 
mácí výroba  strojů  nestačí  potřebě;  r.  1893 
dovezeno  do  I.  za  33*77  milí.  lir  strojů  a 
nářadí. — Průmysl  slevačský  a  hutni- 
cký není  valný,  opět  hlavně  pro  nedostatek 
f>aliva.  R.  1891  vyrobeno  164.598  t  surového 
eleza,  75.925  t  oceli,  18.500  t  olova,  37.600  kg 
stříbra,  284  kg  zlata,  5977  t  mědi,  218  /  anti- 
monu, 330  /  rtuti.  Výnos  úhrnný  87  milí.  lir. 
Dovoz  železa  a  oceli  činil  r.  1893  473  milí.  lir; 
ostatních  kovů  dovezeno  za  20  milí.  lir.  Vy- 
váží se  stříbro  (7  milí.  lir).  Sídlem  železář- 
ského průmyslu  jest  firescia  se  svými  továr- 
nami nožířskými  a  zbrojovkami,  Como  a  Mi- 
lán. —  K 1  e  n  o  t  n  i  c  t  v  í  jest  důležitým  odvětvím 
uměleckého  průmyslu  italského,  zachovávajíc 
si  dávnou  dobrou  svoji  pověst.  Zlaté  řetězy 
benátské,  bronzové  výrobky  turinské  v  dobré 
jsou  pověsti.  Hlavním  sídlem  průmyslu  kle- 
notnického  v  l-ii  vedle  Benátek  jest  Řím, 
Neapol,  Janov  a  Turin.  R.  1893  vyvezeno 
zlatých  a  stříbrných  hodinek  za  19*16  milí. 
lir.  —  Sochařský  a  kamenický  průmysl 
jest  značný  hlavně  pro  dostatek  dobrého 
materiálu;  520  lomů  zaměstnávalo  r.  1890 
6257  děln.  a  nalámáno  242.334  t  mramoru.  — 
Průmysl  keramický  vyrábí  zvláště  vkusné 
umělecké  drobnůstky,  zboží  faiencové  a  por- 
culánové;  kamnářství  a  výroba  mosaikového 
zboží  kvete  v  Římě,  Neapoli  a  Florencii. 
Broušení  korálů  obstarává  se  zvláště  v  Ja- 
nové a  Livorně;  alabastr  spracovává  se  ve 
Volteře.  Sklářství  jest  znamenité  (zrcadla 
benátská),  pokleslo  však;  vedle  obyčejného 
laciného  zboží  skelného  vyrábějí  se  i  skleněné 
perle,  zboží  luxuriosní  a  rozmanité  drobnosti. 
Průmysl  sklářský  zaměstnává  průměrně  ročnó 
£5.000  děln.;  výroba  zboží  za  103  milí.  lir. 


Dovoz  s  vývozem  téměř  se  kryjí.  V  chemi- 
ckém průmyslu  I.  odolává  statečně  konkur- 
renci;  vyrábějí  se  hlavně  aetherické  oleje, 
čistí  se  síra,  vyrábějí  svíčky,  zápalky  (ni. 
voskové),  mýdlo,  střelný  prach  a  j. 

Průmysl  plodinový  a  zemědělský 
hlavně  v  mlýnských  výrobcích  se  zračí.  MlÝnu 
má  I.  30.000.  Z  dobré  pšenice  pekou  se  známé 
ncapolské  makaróny,  jež  spotřebují  k  výrobe 
ročně  80  milí.  kg  pšenice.  Vinopal  ni ct  ví 
vydalo  r.  1892  227.700 /i/  (hl  v  Piemontsku) ; 
pivovarnictví  jest  nepatrné  (106.100  M  vý- 
roby domácí,  68.686  hl  dovoz).  Na  výrobě 
cukru  pracují  2  větší  továrny  s  roční  vý- 
robou 15.724  q\  hroznový  cukr  vyrábí  5  to- 
váren (ročně  28.206  q).  Čekan ka  spracovává 
se  v  257  menších  závodech  (ročně  19.902  q). 
Uzenářský  průmysl  vyváži  hlavně  klobásy 
bolognské,  uzenářské  výrobky  ferrarské,  mor- 
tadellu  a  pod.  —  V  uměleckém  průmyslu 
má  I.  soupeře  jen  ve  Francii ;  janovský  Campo 
Santo  (hřbitov)  sotva  má  sobě  rovného.  — 

V  celkovém  přehledu  I.  v  průmyslovém  roz- 
voji již  po  delší  dobu  stojí  za  státy  evrop- 
skými značně  pozadu.  EMa. 

Obchotl. 

Poloha  I.  pro  obchod  jest  velice  příznivá. 
Země  má  pobřeží  velmi  dlouhé^  mnoho  do- 
brých přístavů,  značné  lodistvo  i  síť  železniční 
dosti  rozvětvenou.  Pro  rychlé  spojení  střední 
a  záp.  Evropy  se  zeměmi  na  okeánu  indi- 
ckém jest  ještě  dnes  důležitou  zemí  prů- 
chodní. Od  vzniku  sjednoceného  království 
rostl  obchod  velmi  rychle  po  celé  desetiletí. 

V  r.  1872—1882  jeví  se  jakási  stagnace.  Od 
r.  1882  počaly  se  jeviti  následky  odstranění 
nuceného  oběhu.  Přívoz  rychle  stoupal  až 
do  r.  1887,  vývoz  pak  klesal.  Všeobecné  kles- 
nutí cen,  jakož  i  poměry  obchodně-politické, 
zvlášť  obchodní  válka  s  Francií  od  r.  1887, 
měly  osudný  vliv  na  obchodní  bilanci  po- 
sledního dcsetiletL  Všeobecný  celní  tarif 
platný  od  1.  června  1888  má  ráz  prohibitivní 
a  byl  od  té  doby  v  jistých  Částech  ještě 
zostřen.  Jisté  celní  úlevy  jsou  vyhrazeny  ně- 
kterém státům,  jako  Rakousko-Uheršku,  Ně- 
mecKu  a  Švýcarsku.  Vývoj  tohoto  obchodu 
za  poslední  čtvrtstoleu  podává  (v  milí.  lir) 
následující  tabulka: 

Přivos  Vývos  Transit 

Rol^  .K«#i       drahých        ,.    ,.     drahých 

**^*^  kovi  »*>*>**        koífl 

1870   .  .  894-4  .  1-4  .  7553  .     10  .  993 

1880   .  .  1186-8  .  38-8  .  11041  .  282  .  116-9 

1890  .  .  1319-6  .  57-6  .  895*9  .  66-7  .  60*8 

1891  .  .  1126-6  .  54-3  .  8768  .  62  7  .  712 

1892  .  .  1173-4  .  440  .  9582  .  539  .  51  5 

1893  .  .  1191-2  .  43*0  .  964-2  .  942  .  497 

1894  .  .  1094-6  .  1081  .  10265  .  315  .  578 

1895  .  .  1187-3  •  7-3  .  10377  .  213  .  808 
Přívoz,  vývoz  i  transit  lze  ceniti  úhrnem 

na  23  milliardy  lir.  Při  tom  nehledí  se  ku 
značnému  obchodu  uvnitř  státu.  Pro  nitro- 
zcmský  obchod  zvláště  důležitá  místa  jsou 
Milán,  Turin,  Florencie,  Bologna,  Řím  a  Nea- 
pol. O  obchodních  stycích  jednotlivých  zemí 


^64 


Itálie  (obchod) 


s  l-ií  poučuje  nás  následující  tabulka  (pro 
r.  1895  v  milí.  lir): 

Z*m<  Přfvos         Vývos 

Anglie    234-7  .  .  114*6 

Nizozemí 4*0  .  .    10  8 

Belgie 27-6  .  .     18*2 

Francie 162*0  •  .  136*4 

Švýcarsko 1  .     45*6  .  .  187-3 

Rakousko-Uhersko '.  .  133*0  .  .  114*4 

Némecko 144*1  .  .  170*2 

Rusko 103-8  .  .     12*7 

Švédsko  a  Norsko 91..      3*3 

Rumunsko 12*6  .  .      1*5 

Evrop.  Turecko 18*8  .  .    18  9 

Řecko 6*4  .  .      6*5 

Malta 0*7  .  .      90 

Španělsko  ^ 11*3  .  .    11*8 

Ostatní  Evropa 2*0  .  .      3*5 

Asijské  Turecko 4*0  .  .      2*4 

Britská  Indie 59*5  .  .     19*6 

Ostatní  Asie 21*7  .  .      21 

Egypt 9*3  .  .     12*2 

Ostatní  Afrika 9*4  .  .    12*5 

Sp.  Obce  sev.-amer.  a  Kanada  124*2  .  .  101*8 

Brazilie  .  .  .  , 70..     158 

Argentina 256  .  .     356 

Ostatní  Amerika 8*5  .  .    146 

Austrálie 2*4  .  .      20 


Úhrnem  , 


1187*3  .    1037-7 


Pokud  se  týče  dopravních  cest,  převládá 
v  přívozu  doprava  lodní,  tudíž  obchod  ná- 
mořsky  C^SVoJf  u  vývozu  doprava  pozemní, 
železniční  (65Vo)-  Jak  jednotlivé  předměty 
v  přívozu  a  vývozu  jsou  zastoupeny  (pro 
r.  1895,  v  milí.  lir,  dle  kategorií  celního  ta- 
rifu), vidíme  v  této  tabulce: 

PFívos  Vý»of 

Obilí 131-2  Hedvábí    ....  3250 

Hedvábí    ....  1208    Víno 49*3 

Bavlna 968  Olivový  olej  .  .  464 

Uhlí 861     Konopí 40*5 

Kůže 47-3    Agrumy 330 

Železo 45-3    Vejce 321 

Stroje 43-2  Dřev.  zboží  .  .  .  314 

Vlněné  tkaniny  35*6  Hedv.  tkaniny .  296 

Dříví 33-4    Kůže    266 

Ryby 31-6  Dobytek    ....  25*5 

Káva 28-8  Korálové  práce  21*9 

Barvy 28-6  Ovoce  (m.  man- 

Vlna 280  dle  a  agrumy)  21*0 

Chemikálie  .  .  .  26-3    Síra 20*6 

Dobytek    ....  25*8  Bavln,  tkaniny  .  20-4 

Tabák 252  Vinný  kámen    .  15 6 

Bavln,     tkaniny  230    Mandle 15*4 

Hedváb,  tkán.  .  224    Barvy 13*5 

Cukr 19*8  Mramor  a  ala- 

Klenotyadraho-  bastr   .....  135 

kamy 19*2    Drůbež 12-9 

Semena 18*5    Sýr 12*9 

Guma  a  prysky-              Rýže 12*4 

řiče 17*7    Máslo 10*7 

Petrolej 120 

Lněná  příze   .  .  11*7 

Z  celého  přívozu  připadalo  na  suroviny 
51*77o.   "21  potraviny  a  poživatiny  24*2,  vý- 


robky 21*5,  zvířata  2*6,  z  vývozu  na  suroviny 
53'2,  potraviny  a  poživatiny  29*6,  výrobky 
14  1,  zvířata  3l7o. 

Obchodní  loďstvo  vykazovalo  1.  ledna 
r.  1895  násl.  stav:  6231  plachet,  lodí  o  571.605 
registr,  tunách  a  328  parníků  o  207.530  t, 
úhrnem  6559  lodí  o  779.135  ř.  Náleží  tudií 
loďstvo   to  mezi  největSí   obchodní  loďstva 


vůbec.  Nejvíce  parníků  mají  (r.  1893)  Janov 
(118  p.  o  107.810  0.  Palermo  (69  o  52.002  t\ 
Bari  (14  o  9461  ř).  Neapol  (23  o  8451  O.  Be- 


nátky (21  o  5967  t).  Plachetních  lodi  má  nej- 
více Camogli  (197  o  83.092  0»  Janov  (1« 
o  79.349  0.  Procida  (116  o  25.031  /),  Meta 
(52  o  22.202  ř).  Torre  del  Greco  (508  o  20.3601). 
Zmenšil  se  tudíŽ  od  r.  1871  stav  plachetních 
lodí  o  5239  lodí  a  422.307  /,  kdežto  stav  par- 
níků stoupl  o  122  pam.  a  36.854  I.  Lodžtvo 
rybářské  koncem  r.  1893  čítalo  21.243  lodic 
o  59.536  t 
Lodní  ruch  r.  1895  byl  následující: 
Připlulo  Úhrntm  Z  toho 

v  dlouhé  plavbé     lodi  taa        parnlLft        tun 

pod  iul.  vlajkoQ  .  .  axai  .  1.985.720.  1.531.  1,444.381 
pod  cist  vlajkou  .  .  0.620  .  6,273.540  .  5.29'  .  6,io7.9te 
v  dlouhé  plftvbé  .   .    15.741.    8,259.260.    6.8x3.    7*53>.36i 


v  pobř.  pUvbé 
pod  hal.  vlajkou    . 


87.39'  •  i5.761.909  •  a^4»6  .  13,444.179 

4.1 19  .    3.836.623  .   3.940  .    3.801.296 

9X.510  .  X9,S98.S34  .  30.366  .  i7.«45-*75 

X07.151  .  a7.837.794  •  S7.X79  •  a4.797.836 


pod  dal  vlajkou 

v  pobř.  plavbé  . 

Úhrnem  pfíplulo 

Vyplulo: 

v  dlouhé  plavbé  .  x 5.776  .  8,S7o.aoS  .  7.008  .  7,858.387 
v  pobf.  plavbé  .  .  90.959  .  I9,a6x.8i7  .  30.15^  .  16,929. 36a 
Úhrnem  vyplulo    .  X06.73S  .  37,832.025  .  37.166  .  24.787.949 

Skutečný  náklad  obnášel  při  přívozu  80.061 
lodí  s  24,362.670  /,  při  vývozu  74.444  lodi 
s  21,066.721  /.  Za  útočiště  sloužily  r.  1895 
přístavy  I.  12.288  lodím  o  1,079.096  t.  Nej- 
důležitější paroplavební  společností  italskou 
jest  Navigazione  Generále  Italiana,  dříve 
Florio-Rubattino.  Hlavní  přístavy  I.  (dle  ru- 
chu lodního  r.  1893)  jsou:  Janov  (7,338.929  /), 
Neapol  (4,714.628),  Livomo  (3,276.731),  Mes- 
siná  (3,147.466),  Palermo  (2,867.351),  Benátky 
(1,962.317),  Bari  (1,549.150),  Ancona  (877.242), 
Šavona  (826.782),  Cagliari  (765.131  ř). 

Ústavy  peněžní.  Zákonem  z  10.  srpna 
r.  1893  {legge  bancaria)  upraveny  poměry  ce- 
dulových bank.  Dříve  bylo  6,  od  nynějška 
pouze  3  emissní  banky,  t.  Banca  d'ItaUa, 
vzniknuvší  sloučením  se  3  do  té  doby  stá- 
vajících, Banca  di  Napoli  a  Banca  di  Sicilia. 
Banca  d'Italia  má  300  milí.  lir  nominálního 
(300.000  akcií  1000  lir)  a  210  vplaceného 
kapitálu,  Banca  di  Napoli  a  di  Siciha  mají 
6075  milí.  lir  vplaceného  kapitálu.  Koncem 
r.  1892  nalézalo  se  v  oběhu  za  341*4  milí.  1. 
státovek  a  1138*4  milí.  bankovek.  Mimo 
emissní  banky  bylo  koncem  r.  1891  v  l-ii 
150  kreditních  bank  (societa  ordinarie  di  credito) 
s  vplaceným  kapitálem  283  milí.  1.,  759  bank 
lidových  (banche  popolari)  a  kreditních  spo- 
lečenstev (societa  cooperativt  di  credito)  s  vpla- 
ceným kapitálem  92*5  milí.  1.  Uložení  kapi- 
tálu koncem  r.  1892  sloužilo  218  spořitelen 
{casse  di  risparmio)  se  174  filiálkami  a  vkla- 
dem 1215  milí.  1.  a  4666  pošt.  spořitelen  {casse 


Itálie  (kommunikace). 


865 


postáli  di  rispannió)  s  vkladem  365'1  milí.  1. 
Clearingových  míst  (staňme  di  compensa^ione) 
bylo  původně  6  a  to  Janov,  Milán,  Řím, 
Bologna,  Catania  a  Florencie.  Koncem  roku 
1889  odpadla  Catania.  koncem  r.  1893  Bo- 
logna. Obrat  jejich  obnášel  14.772  milí.  1. 
r.  1890,  13.423  milí.  lir  r.  1891,  14.060  milí. 
r.  1892,  17.971  milí.  r.  1893  a  15.150  milí.  lir 
r.  1894. 

Mince,  míry  a  váhy.  I.  náleží  k  latinské 
mincovní  konvenci.  Již  zákonem  z  r.  1826 
zavedla  Sardinie  dle  francouzského  vzoru  po- 
měr Vio  drahých  kovů  v  mincích.  Poměr 
zlata  ku  stříbru  označuje  se  zde  15'/,:  1.  Ital- 
ská lira  nuova  má  100  centesimů  a  kolísá 
mezi  40—50  kr.  r.  č.  Zlatou  20lirovou  minci 
zovou  Italové  doppia,  stříbrnou  5liru  scudo. 
Dle  jména  má  sice  I.  zlatou  měnu,  ve  skuteč- 
nosti však  trpí  nedostatkem  mincí  nejen  zla- 
tých a  stříbrných,  nýbrž  i  drobných.  —  Míry 
a  váhy  jsou  metrické.  Byly  zavedeny  v  sev. 
l-ii  již  r.  1803,  úplně  zavedeny  v  Sardinii 
r.  1850  dle  zákona  z  r.  1845,  v  l-ii  ostatní  po- 
stupně s  přivtělováním  pod  dům  Savojský 
(zák.  z  28.  čce  1861).  Od  r.  1871  ovládly  úplně. 
Názvy  jsou  ovšem  italisované  (miriametro^ 
chilometro,  ettometro^  decastero^  metrocubo,  de- 
cistero  [10  m'],  eitolitro,  chilogrammo  atd ). 

Kommunikace. 

Dráhjr  vodní.  Splavná  síCřek  a  průplavů 
jest  v  l-ii,  zvláště  v  severní,  velice  značná  a 
JSOU  zde  dráhy  vodní  větším  konkurrentem 
železnic  než  jmde,  neboť  doprava  na  nich 
jest  mnohem  lacinější.  Délka  splavné  dráhy 
řek  udává  se  zde  na  1775  km.  Celé  Va  při- 
padají z  toho  na  6  větších  řek.  Tak  jsou  Pád 
fia  543,  Adiže  212,  Tiber  144,  Arno  106,  Li- 
venza  78  a  Sile  77  km  splavny.  K  tomu  při- 
stupuje asi  40  důležitějších  průplavů.  Délka 
všech  průplavů  obnáší  1055  km.  Z  toho  při- 
padají Vs  °3  Lombardsko  a  Benátsko,  kdež 
se  také  nalézají  nejdůležitější  a  nejlépe  pro- 
vedené průplavy.  »Ž  větších  jmenujeme  Canal 
Bianco  89*5  km  dl.,  Adigetto  76*4  km,  Naviglio 
Grande  di  Milano  50  km,  Naviglio  della  Mar- 
tesana  45  km.  Veškeré  tyto  průplavy  nalézají 
se  na  severní  straně  ř.  Fádu,  kdežto  na  jižní 
vede  dlouhý  Naviglio  di  Voláno  (80  km) 
k  moři  Jaderskému.  Některé  průplavy  ovšem, 
jako  na  př.  Cavourův  a  Muzza  od  ř.  Lzunbre 
k  Addě,  slouží  ien  zavlažování  okolí.  K  těm- 
to vodním  drahám  přistupuje  v  severní  l-ii 
ještě  řada  táhlých  alpských  jezer,  na  nichž 
se  provozuje  poměrné  čilá  paroplavba.  Dél- 
ka veškeré  vodní  dráhy  v  l-ii  páčí  se  na 
3000  km. 

Silnice  byly  v  l-ii  za  panství  římského 
tak  znamenité,  Že  moderní  inženýři  kráčejí 
zde  vlastně  jen  ve  šlépějích  svých  antických 
předků.  Ovšem  úpadek  od  doby  římské  byl 
v  tomto  ohlede  tak  ohromný,  že  na  př.  Sicilie 
r.  1863  měla  pouze  9  km  silnic  a  přímořské 
město  Sciacca  s  20.000  obyv.  nemělo  ještě 
r.  1875  jediné  sjízdné  silnice.  Dnes  rozezná- 
vají se  v  l-ii  silnice  zemské  (stradě  nacio- 
nálí, 7891  km  koncem  r.  1890),  provinciál- 
Ott&v  Slovník  NauCný,  tt,  XII.  26,8  1897. 


ní  (stradě  provinciali,  34.778  km)  a  obecní 
(stradě  comunali  obbligatorie,  36.965  km),  K  to* 
mu  přistupují  ještě  stradě  comunali  non  ob^ 
bligatorit  a  stradě  vicinali,  o  nichŽ  však  se 
nedostává  statistických  dat.  Průměrem  při- 
padá na  100  km*  28  km  silnic.  Nejhustší  síť 
silnic  jest  v  Lombardii,  Benátsku,  Emilii, 
Toskáně  a  Piemontě,  nejméně  silnic  v-Pu- 
glii,  Basilicatě,  Kalabrii  a  nejméně  vůbec  na 
Sardinii. 

Železnice  datují  vlastně  teprve  od  sjed- 
nocení I.  Ještě  počátkem  r.  1860  bylo  pouze 
2189  km.  Od  r.  1861  pozorovati  jest  stálý 
vzrůst.  Koncem  r.  1871  bylo  ^de  6377  km, 
r.  1880  již  8713,  r.  1890:  13.149  a  r.  1895: 
15.425  km.  Silniční  Železnice  a  parní  tramway, 
jež  se  počítají  do  statistiky  železniční,  méfy 
r.  1893  délku  2539  km.  Ku  stavbě  železnic 
bylo  zde  skutečně  třeba  více  odvahy  neŽ 
jinde.  Aby  I.  vešla  ve  spojení  s  ostatní  žel. 
sítí  evropskou,  bylo  třeba  několikráte  pro- 
kopati nebo  překročiti  Alpy,  aby  spojeno 
bylo  pobřeží  západní  s  výcnodnun,  musily 
býti  překročeny  Apenniny.  Pobřežním  liniím 
přímořským  hrozila  veliká  konkurrence  paro- 
plavby  a  tak  vlastně  jen  v  bohaté  rovině 
pádské  kynul  zisk.  Veškeré  tyto  obtíže  byly 
překonány.  Až  do  r.  1885  sít  italská  dělila 
se  v  5  hlavních  částí:  1.  Hornoitalská  dráha, 
od  r.  1876  majetek  státu,  jenŽ  r.  1878  i  správu 
převzal ;  2.  Římská,  převzatá  ve  správu  státní 
r.  1877;  3.  Jižní,  majetek  soukromé  společ- 
nosti, 4.  Kalabersko-sicilská,  vystavěná  stá- 
tem a  od  r.  1882  na  15  let  přenechaná  správě 
společnosti  Jižních  drah;  5.  Sardinská,  pri- 
vátní se  sídlem  v  Římě.  Od  r.  1885  rozezná- 
vají se  následující  3  sítě:  Středozemská  (Aíe- 
diterranea),  Adrijská  (Adriatica)  a  Sicilská 
(Sicula).  K  nim  se  druží  ještě  nepatrná  Sar- 
dinská (Sarda).  S  okolními  státy  jest  sít  ital- 
ská spojena  pobřežní  drahou  z  Janova  přes 
Ventimiglii  do  Nizzy  a  drahou  z  Turina  tun- 
nelem  Mont  Ceniským  ve  směru  na  Lyon 
(se  sítí  francouzskou),  tunnelem  Sv.-Gotthard- 
ským  se  sítí  švýcarskou,  s  drahami  rakou- 
skými pak  železnicí  Brennerskou  a  tratěmi 
Vidém-Pontebba  a  Vidém-Kormin  (Cormons). 
Nížina  Pádská  má  velikou  a  hustou  síť  že- 
leznic. Hlavní  středy  její  jsou  Turin,  Milán, 
Padova,  Bologna.  Dvě  veliké  trati  spoiují 
Turin  s  Benátkami,  jedna  severní  přes  Milán, 
Brescii  a  Padovu,  druhá  jižnější  běžící  v  ne- 
velké vzdálenosti  od  ř.  Pádu  přes  Pavii,  Cre- 
monu  a  Mantovu.  Třetí  trať  jižně  ř.  Pádu 
vede  z  Turina  přes  Parmu  a  Bologni  do  Ri- 
mini  na  pobřeží  moře  Jaderského.  S  ostatním 
poloostrovem  jest  nížina  Pádská  spojena  tra- 
těmi z  měst  Janova,  Parmy,  Bologné  a  Faenzy. 
Podél  celého  pobřeží  I.  vede  železnice.  Zvláště 
důležitá  jest  železnice  adrijská,  jeŽ  mezi  Ri- 
minl  a  Brindisi  tvoří  čásť  velké  mezinárodní 
cesty  z  velkoměst  západní  Evropy  do  Egypta 
a  Indie.  Spojení  mezi  oběma  břehy  tvoři  přes 
Apennin  několik  tratí,  t.  trať  Rimini-Faenza- 
Florencie-Livorno,  Ancona-Foligno-Řím,  Pes- 
cara-Solmona-Řím,  Manfredonia-Foggio-Be- 
nevento-Neapol,  Brindisi-Tarent-Potenza-Sa- 

57 


86G 


Itálie  (školství  a  ústavy  vědecké  a  dobročinné). 


lerno    Mimo  jmenované  jsou  jcšté  2   vetší 
trati  mezi  Florencií  a  Římem.  Na  Sicílii  vede 

Po  celém  sev.  pobřeží  trat  z  Mcssiny  přes 
alermo  do  Castellamare,  na  vých.  pobřeží 
z  Messiny  přes  Catanii  do  Syrakus  a  dále 
v  nevelké  vzdálenosti  pobřeží  jižního  do  Li- 
caty.  Na  pobřeží  záp.  iest  pobřežní  trať  z  Tra- 
pani  na  Marsalu,  oakudž  pak  protíná  záp. 
cásf  ostrova.  Středem  poloostrova  vede  icdna 
trať  z  Cerdy  do  Girgenti,  druhá  z  Cerdy  do 
Licaty,  od  níž  odbočuje  jiná  ve  směru  vých. 
na  Catanii.  Sardinii  protmá  ve  směru  od  jihu 
k  severu  hlavní  trať  Cagliari-Oristano-Sassari, 
od  níž  odbočuje  několik  menších  tratí  k  roz- 
ličným místům  ostrova.  Výkon  veškerých  že- 
leznic I.  byl  r.  1890  následující:  dopraveno 
50,855.569  cestujících  (25,530.309  r.  1872), 
kteří  urazili  úhrnem  2213  milí.  km  (1204  milí. 
r.  1872),  a  17.459.601  q  zboží  (5,985.736  r.  1872). 
Úhrnný  hrubý  příjem  činil  255,687.108  (r.  1872 
125,559.807),  ěistý  zisk  82,307.684.  hrubý  pří- 
jem na  1  km  19.635  (19.140  r.  1872),  čistý 
zisk  na  1  km  6321  (8713  r.  1872)  lir.  Čistý 
zisk  dle  jednotlivých  síti  velice  se  různi, 
tak  byl  na  Středozemské  8555,  na  Adrijské 
7453,  na  Sicilské  2400  lir  na  1  km,  kdež- 
to sardinské  železnice  pracovaly  s  velikým 
deficitem.  Jistina  uložená  koncem  r.  1890 
v  železnicích  cení  se  na  4138  milí.  lir, 
kterýžto  kapitál  zúrokuje  se  z  výtěžku  asi 
27o-  Ježto  pak  většinu  železnic  buď  stavěl 
stát.  vypůjčiv  si  peníze  na  57o»  nebo  ga- 
rantová[  jistý  výtěžek  společnostem,  vidno, 
jak  neolaný  vliv  mají  železnice  na  budget 
státní,  pro  nějž  znamenají  ročně  jho  asi 
55  milí.  lir.  Šv. 

I.  měla  r.  1894  4733  poštovních  úřadů 
(1  na  62  6  km^  a  6116  oby  v.)  s  22.922  zřízenců 
a  dopravila  484,242.294  zásilek  pošty  listovní; 
na  100  oby  v.  připadlo  847  psaní  a  500  novin. 
Příjem  pošty  obnášel  19,901.009  zl.  a  výdaje 
21,363.686  zl.  Telegraf  čítal  2949  státních  a 
2122  železničních  stanic,  4824  apparátů.  Délka 
sítě  obnášela  39.210  km  a  151.609  km  drátu; 
jedna  telegrafní  stanice  připadla  na  57  km*  a 
6033  obyv.  Telegrammů  spracováno  8.959.631 
a  přijato  6,330.114  zl.  HJa, 

Školství  a  ústavy  védeckó  a  dobroČínnó. 

I  sice  učinila  u  vzdělání  svém  v  posledních 
desetiletích  veliké  pokroky,  avšak  ještě  dnes 
v  té  příčině  stoji  jak  kvantitativně  tak  kvalita- 
tivně daleko  za  západní  a  střední  Evropou. 
Ještě  r.  1893  bylo  ze  100  konskribovaných 
39  64%,  ze  100  ženichů  38  97,  ze  100  nevěst 
.S6  43  analfabetů  O  rozšíření  obecného  vzdě- 
lání dle  jednotlivých  krajin  v  l-ii  poučuje  násl. 
tabulka. 

An«lf«b«lů  z* 
Compartim«nta  toolenichS  loonevčst  lookonskrib. 

Piemont 822  1339  17'54 

Ligurie 16-55  2610  20-51 

Lombardie  .  .  .  16  34  2187  20  83 

Benátsko   ....  23  83  4657  2731 

Emilie 39  76  5554  3753 

Toskána 33  41  5815  38  31 

Marky 49  58  7479  49  76 


CompsrUmtnU  Analfabet*  mm 

lootenkhfi  loomiit  soo  lor^b-::: 

Umbrie 4820         73-19  4v^ió 

Róma 30  98        54-02  29  42 

Abruzzi  e Molisc  5328         81-72  5163 

Kampanie ....  51*49         73*72  54  71 

Apulie 63  60         8221  61  52 

Basilicata  ....  70 92         8582  51S1 

Kalabrie 68  77         88-84  6152 

Sicílie 59-25  7629  63  62 

Sardinie 57*46         80*62  60  So 

Vysvítá  z  toho,  že  vzdělám  jest   v  l-ii  tni 
menší,  čím  dále  od  severu   na   jih  a  od  ££- 
pádu  na  východ.  Ostrovy  jsou  ješté  zanedba- 
nější než  poloostrov.   Sever  a  jih   I.  stoji  t:j 
v  příkré  protivě  proti  sobě.  Uvědomíme-li  si, 
že  statistika  vzdělání   z  pravidla   jest   vždr 
lepší   než   skutečnost,   musíme    usouditi,  i 
ženy  celé   dolní  I.  jsou   téměř    beze   všeho 
litenuho  vzdělání  jeŠté  dnes  po  201eténi  trván: 
jinak  znamenitého  plánu  školního.  Že  se  jicík 
stal  velký  pokrok,  nelze  popříti.  Ješté  r.  1872 
v  provincii  tiurinské  527^  ve  sňatek  vstupu- 
jíach  musilo  udělati  křížky  místo    podpiso, 
r.  1893  však  již  jen  67o.  Vzdělání  ve  městech 
pokročilo  daleko  více  než  na  venku.    Z  ie- 
nichA  a  nevěst  bylo  r.  1893  analfabetů  v  Mi- 
láně 5,  Janově  10,  ve  Florencii  14,  v  Římě  15, 
v  Bologni  17*/o.  V  celé  l-ii  bylo  r.  1866  tém^ 
60%  ženichů  a  797o  nevěst,  r.  1871  jeátě  58'., 
ženichů    a    77%    nevěst    analfabetu.     Zákcsi 
z  15.  čce  1877  zavazuje  k  návštěvé  národnich 
škol  veškeré  děti  u  věku  od  6  do  9,  po  pří- 
padě do  10  let.    Vyučování  jest  bezplatné  a 
náklad  na  ně  nesou  obce.  Pro  děti  mladší  6  let 
jest  8  dostatek  opatroven.    R.  1891  bylo  ko 
vzdělání  učitelů  a  učitelek  (těchto  jest  v  l-u 
mnohem  více  než  učitelů)  149  ústavů  (scuoU 
normále),  z  těch  101  státní,  chov.  bylo  18,029. 
Ústavy  takové  jsou  přístupny    absolventům 
4.  třídy  školy  obecné  a  skládají  se  z  dvouletého 
běhu  přípravného  {cor$o  preparatorio),  jedno- 
ročního  nižšího  (scuole  prímarie  tnferiori)  ^ 
dvouletého  vyššího  běhu  (scuole  normali  sm- 
periori).  Počet  žáků  na  školách  elementárních 
byl  1,008.674  ve  škol.  roce  1861—62,  1,484.5^ 
r.  1867—68,   1,722.947   r.   1871—72.    2,487.803 
r.  1892—93.  Mimo  to  bylo  r.  1891—92  7131  ve- 
černích a  nedělních  šícol  pro  dospělé  i  děti 
se  224.301  žáky.  Tyto  jsou  rozděleny  na  stu- 
peň nižší,  opakovači,  a  vyšší,  pokračovacL 
Náklad    na   elementární    školy    činil    téměř 
62  milí.  lir  r.  1891,  tudíž  ok.  2  lir  na  hlava. 
O  elementárním   Školství  vydává  se  každo- 
ročně   Statistka    delV    istru\\one    elementart. 
Školství   střední   dělí  se  na  klassické  a 
reální  č.  technické.  Nižším  stupněm  klassi- 
ckých  škol  jsou  pětitřídní  gymnasia  {pn-^ 
nasii,  r.  1891—92  735,  z  těch   178  státních^ 
do  nichž  se  připouštějí  i  dívky,  vyšším  stup- 
něm dvojtřídní  lycea  (/icři,  321,  z  nich  113 
stát.V  Na  lyceích  vyučuje  se  vedle  běžných 
předmětů  též  fysice,  chemii  a  fys.  jEeměpiso. 
Náboženství  a  kreslení  se  ani  na  gymnasiu 
ani   na   lyceu   nevyučuje.    Statistický  vývoj 
klassického  školství  jeví  se  dle  počtu  žactva 
takto: 


Itálie  (školství  a  ústavy  vědecké  a  dobročinné). 


867 


Skolnt  rok 

Oymnatla 

LyoM 

statni 

oitatnl 

•tátnl       ottatni 

1861—62 

7.221 

— 

3005          — 

1867—68 

9.107 

— 

3641         — 

1871—72 

8.269 

— 

3773         — 

18S1— 82 

13.785 

29.026 

6623      5767 

1891—92 

25364 

32.082 

9385      6273 

Reální  školství  děli  se  ve  Školy  techni- 
cké {scuole  tecnici,  399,  z  nich  184  státních 
r.  1892),  ústavy  technické  {istituti  tecnici  74, 

2  těch  54  státních)  a  ústavy  pro  obchodní 
námořnictvo  (ist.  di  marina  mercanttlé).  Vývoj 
těchto  škol  dle  počtu  žáků  znázorněn  v  násl. 
přehledu: 

školy  t«ohn       Uttavy  ttohn.    Útt  nim. 
Školní     L  oboh. 

statni   ostatní   stálnf   ost.   statni  ost. 

1861—62  2.200  —             1231  265 

1867— 6S  5.993  —             4199  600 

1871—72  6.189  —             4849  718 

1881—82  7.510  17.323  5555    2303  758    60 

1891—92  19.920  13.623  7840    1552  1472    10 

Náklad  na  střední  školství  r.  1891  činil 
18,965.515  milí.  lir,  z  nichž  8,734.176  hradil 
stát,  2,349.204  lir  provincie  a  7,882.135  lir 
obce. 

Vysokéškolství.  I.  trpí  přebytkem  ústavů, 
jež  jsou  následkem  toho  nedostatečně  opa- 
třeny. Sotva  3—4  z  21  universit  italských  lze 
xa  takové  uznati,  přiložíme-li  měřítko  středo- 
evropské. Nejstarší  universita  jest  v  Bologni 
od  r.  1119.  Úplná  universita  italská  skládá 
se  z  fakulty  lékařské,  právnické,  vědecké 
(scien-{e)  a  filosoficko-litcrární  {fllosofia  e  leť 
terč).  Z  21  universit  jest  17  státních,  4  svo- 
bodné. V  závorce  uvádíme  počet  posluchačů 
v  zimo  1895—96.  Ze  státních  universit  jest 
11  úplných  a  to:  v  Neapoli  (4956),  Turině 
(2434),  Římě  (1914),  Padově  (1664),  Bologni 
(1375),  Pavii  (1345),  Palermu  (1343),  Janově 
fl089),  Pise  (1066),  Catanii  (890),  Messině 
i551).  University  státní  pouze  s  3  fakultami 
(lékařskou,  právnickou  a  scienze)  jsou  v  Parmě 
(482),  Modeně  (411),  Cagliari  ř223),  university 
8  fakultou  jen  právnickou  a  lélcařskou  v  Sieně 
(231)  a  Sassari  (116),  státní  právnická  fakulta 
v  iMaceratě  (313).  Svobodné  university  jsou 
ve  Ferraře  (3  fakulty,  87  posluchačů),  Perugii 
(298),  Camerině  (235)  a  Urbině  (92),  poslední 

3  pouze  o  2  fakultách.  Při  universitách  zří- 
zeny jsou  školy  pro  vědy  inženýrské,  far- 
macii, notáře  a  prokurátory,  babictví  a  j. 
Také  některá  lycea  (v  Aquile,  Bari,  Catan- 
zaře)  jsou  takovými  školami  opatřena.  Jako 
vysoké  Školy  počítají  se  ještě  inženýrské 
školy  v  Římě,  Turíně  (380).  Neapoli  (230), 
Bologni,  Istituto  tecnico  v  Miláně  (432J,  Aca- 
demie scientifica  letteraria  tamže  (97),  Isti- 
tuto di  studí  superioři  pratico  e  di  profeziona- 
mento  ve  Florencii  (587),  Scuola  normále 
superiore  v  Pise,  zvěrolékařské  školy  (Scuola 
superiore  di  medicína  veterinaria)  v  Neapoli 
(177),  Miláně  (100)  a  Turině  (91).  Vyšší  speci- 
ální školy  jsou  Istituto  di  scienze  sociali  ve 
Florencii,  vyšší  obchodní  školy  v  Janově, 
Benátkách  a  Bari,  vyšší  hospodářské  školy 
v  Miláně  a  Portici,  Museo  industrialc  v  Tu- 


rině, lesnický  ústav  {Istituto  forestale)  ve 
Vallombrose,  Istituto  di  roagistero  feminile 
ve  Florencii  (127)  a  Římě  (94).  Mimo  to  exi- 
stuje značný  počet  ústavů  odborných,  totiŽ: 
32  hospodářských,  172  obchodních  a  průmy- 
slových. 4  hornické,  15  pro  krásná  umění, 
6  hudebních  a  i.  Úhrnem  bylo  šk.  r.  1875—76 
na  uníversitácn  8894,  na  vyšších  institutech 
1265  studujících,  r.  1881—82  na  univ.  12.225. 
na  v.  inst.  1375,  na  vyš.  školách  speciálních  397. 
r.  1891—92  na  univ.  17.906,  na  v.  inst.  2033, 
na  v.  šk.  sp.  860  studujících.  Až  do  r.  1880 
kolísá  počet  studujících  universitních  jen  ne- 
patrně, od  toho  roku  však  jeví  se  značné 
stoupání.  Náklad  na  státní  university  r.  1892 
až  1893  činil  8,429.404  lir.  O  středním  a  vys. 
školství  vydává  se  ročně  Statistica  delV  Istru' 
lione  secondaria  e  superiore.  —  Knihoven 
bylo  zde  1852  (r.  1891).  z  nichž  44  státních. 
Vypůjčeno  bylo  r.  1890—91 : 1,167.462  svazků. 
Největší  knihovny  jsou  Reg.  Biblioteca  Nazio- 
nale  Centrále  ve  Florencii,  jež  konc.  r.  1895 
měla  444.685  tišt.  sv.,  475.419  menších  spisů, 
a  Biblioteca  Naz.  Centr.:  Vittorio  Emanuele 
v  Římě  (366.418  tištěných  svazků,  196.866 
menších  spisů  konc.  1895).  Jak  Florencie  tak 
Řím  mají  mimo  to  řadu  jiných  důležitých 
knihoven.  Jmenujeme  z  nich  jen  proslulou 
Biblioteca  Vaticana,  jež  má  250.000  sv.  a  přes 
25.700  vzácných  rukopisů.  Obyčejné  univer- 
sitní knihovny  o  200—300.000  sv.  má  celá 
řada  míst,  t.  Padova.  Turin,  Neapol  a  j. 

Z  vědeckých  ústavů  velmi  důležitý  jsou 
některé  centrální  ústavy  státní.  Uvádíme  zde 
nejdůležitější.  R.  1867  byl  založen  ve  Flo- 
rencii Comitato  geologico,  jenž  r.  1873  byl 
přenesen  do  Říma.  Od  r.  1870  uveřejňuje 
>Bulletino<,  od  r.  1872  též  »Memorie«.  O  geo- 
logii I.  má  vehké  zásluhy,  ačkoliv  energičtější 
pokrok  v  tomto  směru  jeví  se  teprve  od 
r.  1877,  kdy  byl  založen  Ufficio  geologico. 
Hydrografický  ústav  byl  založen  r.  1872  a  jej 
následoval  r.  1873  vojensko-geografický  ústav 
ve  Florencii.  Týž  nalézá  se  nyní  v  Římě  a 
náleží  k  nejskvělejším  ústavům  toho  druhu. 
Hydrografické  prače  na  pevnině  italské  pře- 
vzalo ministerstvo  zemědělské.  Důležít  jest 
též  Ufficio  centrále  di  Meteorologia  e  Geodi- 
namica  v  Římě  a  ještě  více  proslulý  stati- 
stický ústav  italský,  vzorně  řízený,  jenž  od 
r.  1878  vydává  znamenité  »Annuario  statistico 
italianoc,  jeden  z  předních  pramenů  pro  zná- 
most I.  Veliký  vliv  na  pokrok  vědy  v  l-ii  mají 
akademie  a  učené  společnosti,  jichž  tu  veliké 
množství.  Jmenujeme  tuto  pouze  nejdůleži- 
tější: Accademia  dei  Lincei  v  Římě,  Reále 
accademia  delle  scienze  v  Turině  (zal.  1783), 
Societa  Reále  di  Napoli  (zal.  1808),  Accademia 
Gioénia  v  Catanii,  Accademia  della  Crusca 
ve  Florencii,  Societa  italiana  ďantropologia, 
etnologia  e  psicología  comparata  tamže,  So- 
cieta Asiatica  italiana  tamže.  Societa  Romana 
di  storia  Patria  v  Římě,  Museo  civico  di  sto- 
ria  naturale  v  Janpvě  (vydává  od  r.  1870 
»Annali<),  Societa  geologica  italiana  (odr.  1881 
»Bulletino«),  Societa  metcorologica  ital.,  Soc. 
sismologica  ital.,  Club  alpino  (vydávají  každá 


868 


Itálie  (státní  zřízeni). 


sv6j  >Bulletíno«).  Ze  zemépisných  společností 
Societa  geografica  ital.  v  Říme  (zal.  r.  1867) 
vydává  »Bonetino«  a  >Memorie«,  Societa 
d*£spIorazione  Commerciale  in  Afríca  v  Mi- 
láne (zal.  r.  1879)  vyd.  9L*£splorazione  com- 
merciale e  TEsploratorec.  Societa  africana 
ďltalia  v  Neapoli  (zal.  1886)  »Bolletino«,  So- 
cieta Ligustica  di  Scienze  Naturali  e  Geo- 
grafiche  (zal.  1890)  >Atti«.  Societa  di  studi 
geografici  e  coloniali  ve  Florencii  (zal.  1895), 
jejímž  orgánem  jest  >Rivísta  geograňca  iud.«, 
důležitá  pro  zeměpis  I.  vůbec.  Mimo  jméno* 
váné  jest  důležit  zeměpisný  časopis  >Co8mos«. 
jejž  vydává  prof.  Cora  v  Tarině.  Některé 
cizí  státy  vydíržují  v  l-ii  ústavy  vědecké  veli- 
kého významu,  jako  jsou  École  fran^aise  de 
Róme  (zal.  1873),  Academie  de  France  v  Římě, 
K.  deutsches  archáologisches  Institut  v  Římě, 
Istituto  storico  Prussiano  tam..  Istituto  Austri- 
aco  di  studi  storici  a  pro  biologické  studium 
zvláště  slavná  Stazione  zoologica  v  Neapoli. 
Třebas  dnes  I.  vědecky  stojí  za  svými  sou- 
sedy, umělecky  jest  odvěkým  střediskem,  kamž 
spěchá  všechen  umělecký  dorost.  Po  staletí 
byly  odvlékánv  skvělé  výrobky  italského 
umění  do  celého  světa,  ale  přece  zbylo  ještě 
tolik,  že  sotva  bychom  nalezli  v  Mi  lepšího 
města,  jež  by  nemělo  sbírku  maleb,  skulptur 
a  starožitností.  Zde  lze  vzpomenouti  jen  na 
Řím  s  jeho  sbírkami  vatikánskými,  kapttol- 
skými,  lateránskými,  galerie  Borghese,  Doria, 
Colonna  a  Corsini,  na  Florencii  (Palazzo 
Pitti,  Uflizi,  Bargello),  Národní  museum  v  Nea- 
poli, akademii  a  palác  dožecí  v  Benátkách, 
Brcru  v  Miláně,  sbírky  v  Turíně.  Bologni, 
Janově,  Veroně,  Parmě,  Perugii,  Sieně,  Pa- 
Icrmě  a  j. 

Dobročinnost  má  v  l-ii  ode  dávna  ta- 
kové rozměry,  jako  v  málokteré  jiné  zemi. 
Ústavů  dobročinných  jest  tu  nejen  veliké 
množství,  ale  vládnou  i  velikými  summami. 
Dle  poslední  řádné  statistiky  z  r.  1880  bylo 
zde  21.769  dobročinných  ústavů.  Z  toho  bylo 
1209  nemocnic,  894  sirotčinců,  787  dětských 
útulen,  244  asylů  pro  schudlé,  85  nalezinců, 
57  ústavů  pro  schřadlé.  K  tomu  ještě  sluší 
přičísti  578  půjčoven  a  1%5  ústavů,  jež  za- 
půjčují obili  (mont i frumentar i).  Většina  ústavů 
rozděluje  pouze  podpory.  Stát  sám  zřizuje 
nalezince  a  ústavy  pro  choromyslné  pouze 
v  oněch  provinciích,  v  nichž  takových  ústavů 
jinak  není.  K  veřejné  dobročinnosti  vztahují 
se  zákony  z  23.  srp.  1862  a  17.  čce  1890  a 
ústavy  dobročinné  jsou  podrobeny  dozoru 
provinciální  deputace.  Jmění  dobročinných 
ústavů  r.  1880  udávalo  se  na  1890  milí.  lir, 
hrubý  příjem  90,362.917  lir,  z  čehož  vydáno 
16  milí.  lir  na  správu,  15  milí.  dani  a  8  milí. 
břemen  patrimoniálních,  tak  že  zbylo  51  milí. 
na  skutečnou  podporu.  K  tomu  přistoupil 
ještě  příspěvek  provincií  asi  31  milí.  1..  jakož 
i  příspěvky  obecní  a  jiné,  tak  že  úhrnem 
skutečné  podpoře  věnováno  96  milí.  lir.  Z  toho 
bylo  věnováno  na  nemocníce  28*2,  na  sirot- 
čince 15*2,  na  almuŽnické  ústavy  9*8,  na  útul- 
ny 5*4,  na  nalezince  2,  na  dětské  útulny 
1*5  milí.  atd.  (nepočítaje  v  to  náklad  obcí  a 


provincií).  V  1.  1880—1894  vzrostl  kapitál 
k  dobročinným  účelům  o  237  milí.  1.,  z  čehoi 
připadá  na  jednotlivé  compartimenty :  na 
Piemont  51.489.039,  Ligurii  37,873.530,  Lom- 
bardii 64.179.122,  Benátsko  12,742.473,  Emilii 
13,876.301.  Marky  4,682.660,  Umbrii  1,669.935. 
Řím  6,377.760.  Abnizzi  e  Molise  1,134-384. 
Kampanii  10,393.926,  Apulii  7,258. 741 ,  Basilicatu 
1,789.348.  Kalabrii  1.180.074.  Sicilii  7.935.895 
a  na  Sardinii  1,595.763  lir.  Kapitál  k  dobro- 
činným účelům  jest  velmi  nestejně  rozdělen 
dle  lednotlivých  krajů.  Ačkoliv  dle  zákona 
každá  obec  má  míti  úřad  chudinský  (confere- 
gaiione di caritá),  přece  mělo  jej  koncem  r.  ISSO 
pouze  1958  obcí.  Z  příjmů  celé  %  pfi padly 
na  hlavni  města  provincii  (a  distriktů  v  Be- 
nátsku),  jež  měla  tehdáž  jen  7  milí.  (tudíž  '  J 
všeho  obyvatelstva.  Největší  ČásC  přijmu  při- 
padá na  nemocnice,  iichž  tu  bylo  1209  s  pří- 
jmem 41,979.131  1.,  dále  57  ústavů  pro  ne- 
vyléčitelné a  chronické  nemoci,  894  sirotčinců, 
3863  ústavů  almužních,  244  ústavů  pro  staré 
a  zcela  schudlé  lidi  (čase  di  ricovero  di  men- 
dicitá).  Příjem  ústavů,  jež  rozdělují  věna, 
obnášel  3  milí.  1.  Dobročinnost  obcí  obme- 
zuje se  nejvíce  na  udělování  almužny.  Dle 
dat,  jež  se  sešla  na  úřední  dotaz  z  r.  1887, 
bylo  od  6115  obcí  uděleno  769.809  osobám 
10*9  milí.  lir  peněžitých  podpor,  tak  že  na 
hlavu  přišlo  14  1.  V  1727  obcích  nedostávalo 
se  vůbec  prostředků  na  uděleni  jakékoliv  ve- 
řejné podpory.  šv. 

SUtni  zřízení. 

Království  Italské  iest  repraesentativní  mon- 
archie. Trůn  jest  dědičném  (dle  zákona  Sa- 
lického)  v  mužském  kmeni  domu  Savojskťho. 
Státním  základním  zákonem  iest  vlastně  ústava 
bývalého  království  Sardinského  ze  dne  4.  bř. 
1848,  ieŽ  byla  přijata  vždy  pro  země,  jež  od 
té  doby  připadly  domu  Savojskému.  Král, 
sídlem  v  Římě  (od  r.  1871),  má  dle  zákona 
ze  17.  bř.  1861  titul:  *z  boží  milosti  a  vůle 
národa  král  l.«  Přiznává  se  s  rodinou  svou 
k  víře  římsko-katolické.  Dokončiv  18.  rok 
věku  svého,  stává  se  plnoletým  a  skládá  při 
svém  nastoupeni  trůnu  v  přítomnosti  členů 
obou  sněmoven  přísahu  na  ústavu.  Ovládá 
veškerou  státní  moc  výkonnou  a  ve  spojem 
s  národním  parlamentem  i  zákonodárnou.  Po- 
tvrzuje zákony,  jest  nejvyšším  pánem  vojen- 
ským na  zemi  i  na  moři.  jmenuje  veškeré 
statni  úředníky  a  uděluje  řády.  Národní  parla- 
ment děli  se  ve  2  sněmovny,  t.  senát  a  sně- 
movnu poslanců.  Senát  č.  camera  vitaíi\ia 
skládá  se  ze  členů,  jež  král  na  čas  života 
jmenuje.  Počet  jich  není  obmezen.  Jsou  vy- 
bíráni z  různých  (21)  kategorií  státních  ob- 
čanů (t  arcibiskupové,  president  sněmovny 
poslanců,  ministři  a  státm'  sekretáři,  vyslanci, 
náčelníci  některých  vysokých  úřadů,  někteří 
členové  akademie  věd,  osoby,  jež  po  3  léta 
platí  aspoň  3000  lir  přímých  daní  a  |.).  Prin- 
cové  královské  rodiny  stávají  se  senátory  po 
svém  21.  roku  věku,  kdežto  pro  ostatní  se- 
nátory jest  podmínkou  věk  40  let  Předsedu 
i  místopředsedy  senátu  jmenuje  král.   Počet 


Itálie  (státní  zřízení). 


869 


senátorů  byl  78  r  1848.  155  r.  1860.  346 
r.  1876,  390  r.  1892.  Sněmovna  poslanců  {ca- 
mera  dei  deputati  č  camera  elettiva)  skládá 
se  z  508  poslanců  volených  v  tolikéž  voleb- 
ních okresích  na  normální  dobu  5  let.  Asi 
na  60.000  obyvatel  pfipadá  průměrem  1  po- 
sslanec.  Nelze  býti  zároveň  členem  sněmovny 
poslanecké  a  senátu.  Volba  děje  se  přímo  a 
tajně  hlasovacími  lístky.  Voličem  iest  každý 
příslušník  státu  italského,  jenž  dosánl21.  roku 
věku,  umí  Číst  a  pbáti.  požívá  občanských  a 
politických  práv,  platí  aspoň  19*8  liry  pří- 
mých daní,  nebo  také  osoby  mocí  svého  po- 
.stavení  a  osobní  kvalifikace.  Počet  voličů  byl 
418.6%  r.  1860,  621896  r.  1879.  2.112.563 
-dle  zák.  z  r.  1882  a  2.121.125  při  volbách 
r.  1895.  Přišlo  tudíž  na  100  obyvatel  asi  7  vo- 
ličů. K  volebnímu  osudí  dostavilo  se  239.583 
voličů  r.  1860,  369.627  r.  1880, 1,639.298  r.  1892 
^  1,256.244  (tedy  59  23%)  r.  1895.  Mimo  du- 
chovní, státní  úředníky,  představené  měst, 
ílcny  rady  provinciální  a  osoby,  jež  od  sub- 
vcncionovaných  společností  berou  služné 
.nebo  mzdu,  jest  každý  aspoň  30  let  starý 
volič  volitelným.  Také  však  ministři,  státní 
sekretáři,  vyšší  důstojnici  a  professoři  na  vy- 
sokých školách  jsou  volitelní,  avšak  počet 
poslanců  této  katejjorie  obmezen  jest  na  40. 
Sněmovna  poslanců  volí  si  sama  své  praesi- 
dium.  Král  svolává  každoročně  senát  i  sně- 
movnu. Sezení  jich  jsou  veřejná.  Senát  jest 
zároveň  soudním  dvorem  (alta  corte  di  giu- 
sti\ia)  nad  svými  členy  a  nad  ministry,  jež 
itnémovna  poslanců  dala  v  obžalobu.  Králov- 
ství jest  rozděleno  na  69  provincií.  Nejvyšším 
zástupcem  vládním  v  každé  provincii  je  pre- 
fetto,  od  krále  jmenovaný,  lemu  k  ruce  stoji 
a  o  záležitostech  provinciálních  rokuje  rada 
provinciální  (consiglio  provinciale),  počtem  20 
až  60  Členů,  jež  jest  volena  na  6  let  dle  zá- 
kona z  11.  července  1894.  Každá  3  léta  se 
částečně  obnovuje.  Starší  zákon  z  11.  února 
1889  ustanovoval  volbu  na  5  let  a  obnovo- 
vání Vi  členů  každoročně.  Rada  provinciální 
volí  ze  svého  středu  výbor  provinciální  (de- 
puta^ione  provinciale)  6— lOčlenný.  Provincie 
dělí  se  v  kraje  (circondari),  jichž  jest  v  ce- 
lém království,  vyjmouc  Benátsko  a  Mantov- 
sko,  197.  V  Benátsku  a  Mantovsku  jest  87 
distriktů.  Zástupcem  výkonné  moci  v  circon- 
daru  jest  sotto-prefetto.  V  Benátsku  a  Man- 
tově,  kdež  se  udrželo  z  dob  rakouských  roz- 
dělení na  distretti,  stojí  v  čele  takových 
commissari  distrettuaíi.  Administrativním  prv- 
kem jest  v  l-ii  obec  (comuné).  Koncem  r.  1894 
bylo  v  l-ii  8258  obci.  Obec  spravuje  na  5  let 
consiglio  comunale  (obnovuje  se  Částečně  po 
3  létech^  a  z  toho  volená  giunta  municipale, 
jež  mívá  2—10  členů,  kteří  se  nazývají  as- 
sessori,  I  consigliu  i  giuntě  předsedá  sindaco. 
Tohoto  v  hlavních  městech  provincií,  cir- 
condariů  a  v  oněch  městech,  jež  mají  přes 
10.000  oby  v.,  volí  consiglio  comunale,  kdežto 
v  obcích  menších  jmenuje  ho  král.  V  obou 
případech  má  sindaco  charakter  úředníka  stát- 
ního. Vláda  může  v  důležitých  případech  roz- 
pustiti zastupitelstvo  obecní  a  sesaditi  sin- 


daka.  Každá  obec  má  si  opatřiti  obecního 
sekretáře.  Vedle  toho  jest  v  každé  provincii 
giunta  provinciale  amministrativa,  jež  rozho- 
duje spory  administrativní  i  stížnosti  obcí  a 
vede  dozor  nad  dobročinnými  ústavy.  Jejími 
Členy  jsou  prefetto,  2  členové  jmenovaní  mi- 
TTistrem  vnitra  a  4  členové  fa  2  náhradníci) 
volení  radou  provinciální.  Mimo  to  zřízena 
v  každé  provincii  provinciální  školní  rada, 
zdravotní  rada,  finanční  intendantura,  ústřední 
úřad  stavební  a  poštovní  ředitelství.  Mimo 
to  jest  I.  rozdělena  na  9  telegrafních  ředi- 
telství, 34  departementů  lesních  a  8  horních 
úřadů.  Veřejnou  bezpečnost  řídí  v  provinciích 
inspektoři  a  delegáti  (podřízeni  prefettovi 
nebo  náměstku  jeho  sotto-prefettovi).  ve  12 
velkých  městech  questoři  s  inspektory. 

Správu  státní  řídí  11  ministerstev  a  sice: 
1.  vnitra  (interno),  2.  zahraničních  záležitostí 
(affari  esteri),  3.  financí  (Jnanie),  4.  pokladu 
ltesoro\  5.  milosti,  spravedlnosti  a  kultu  (gra^ 
lia,  giusti\ia  e  culti),  6.  války  (guerra),  7.  ná- 
mořnictva (marina)f  8.  vyučováni  {istruiione\ 
9.  veřej nýcn  prací  {lavori  pubblici),  10.  země- 
dělství, průmyslu  a  obchodu  (agricoltura,  indu- 
stria  e  commercio),  11.  pošt  a  telegrafů  {poste 
e  ielegrafi),  Ministrprcsident  (presidente  del 
consiglio)  zastává  obyčejně  nějaký  odbor.  Mi- 
nistři jsou  zodpovědní  králi  i  parlamentu. 
Neodvislé  postavení  má  účetní  dvůr  a  státní 
rada  (consiglio  di  stato),  jejíž  členy  jmenuje 
král. 

Soudnictví.  Nehledíc  k  soudům  kassač- 
ním  rozeznávají  se  v  l-ii  2  instance  soudní. 
V  obcích  rozhodují  civilní  pře  (pokud  před- 
mět nepřesahuje  100  lir^  soudcové  smírčí 
(gludici  eonciliatori),  jicnž  iest  8450.  Soudce 
tyto  ustanovují  jménem  královským  presi- 
dentové appellačních  dvorů.  V  soudních  okre- 
sích (mandamenti),  jež  tvoří  buď  jedna  nebo 
více  obcí  dohromady,  ustanoveni  jsou  jednot- 
liví soudcové  (pretori),  kteří  soudí  trestné 
přestupky  nižšího  řádu  a  mají  větší  kompe- 
tenci ve  věcech  civilních  a  obchodních  než 
soudové  smírčí,  od  nichž  se  lze  zároveň  k  nim 
odvolati,  přesahuje-li  předmět  přes  50  lir, 
nebo  ve  sporu  o  kompetenci  smírčího  soudu. 
Jest  jich  1535.  Ještě  větši  kompetenci  ve  vě- 
cech civilních  i  trestních  mají  tnbunali  civili 
e  penalt,  jichž  jest  162.  Od  r.  1888,  kdy  byli 
zrušeni  soudové  obchodní,  soudí  tyto  tribu- 
nali  i  ve  věcech  obchodních.  Těmto  tribu- 
nálům jsou  pro  jisté  věci  trestní  přidány 
poroty  (corti  di  assise).  To  jsou  soudy  I.  in- 
stance. Druhou  instanci  tvoři  24  appellačních 
dvorů  (corti  ďappello).  Mimo  to  existuje  5  kas- 
sačních  dvorů  (corti  di  cassa\ione)  a  to  v  Římě, 
Turíně,  Florencii,  Neapoli  a  Palermu.  Ve  vě- 
cech trestních,  fiskálních  a  politických  jest 
však  z  nich  jediné  kompetentním  kass.  dvůr 
římský.  Ve  13  velkých  městech  jest  pro  věci 
trestné  ustanoven  zvláštní  soudce  (pretore 
urbano),  R.  1892  rozhodli  soudcové  smírčí 
728.994  pří,  pretorové  192.280,  tribunali  jako 
I.  instance  66.648,  jako  soudy  appellační  13.452, 
corti  ďappello  11.339  a  corti  di  cassazione 
2478  pří  civilních  a  obchodních.    Trestních 


870 


Itálie  (vojenství). 


MM 


č.  Z995.  Znak  lulie. 


věcí  rozhodli  t.  r.  pretorové  293.308,  tribu 
nali  v  I.  ínst.  62.569,  jako  soudy  appell.  29.080, 
corti  ďappello  26.791,  soudy  porotní  2472, 
kassační  soud  v  Římě  10.141.  Vojenské  soud- 
nictví v  l-ii  jest  veřejné. 

Řádů  má  království  Italské  5.  Nej- 
vyšší z  nich  jest  řád  delV Annunciata  založený 
Amadeem  VÍ.,  vévodou  savoiským.  Poslední 
stanovy  jeho  podiázejí  z  15.  března  1840.  Má 
pouze  1  třídu.  Řád  sv,  Mauricia  a  Lazara 
založil  27.  pros.  1816  Viktor  Emanuel  I.,  král 
sardinský;  má  5  tříd.  Vojenský-  řád  savoiský 
založil  14.  srp.  1815  týž  král  Viktor  Ema- 
nuel; má  5  tříd.  Savojský  řád  pro  občanské 
lásluhy,  založený  29.  říj.  1831  Karlem  Alber- 
tem, králem  sardinským,  má  1  tř.  Rád  koruny 
italské,  zal.  20.  února  1868  Viktorem  Ema- 
nuelem II.,  má  5  tříd.  —  Znak  má  ve  štítu 
stříbrný  VÍii  v  červeném 
poli  (vybr.  č.  1995.),  okolo 
něhož  jsou  řetězy  a  stu- 
hy všech  italských  řádů. 
Dva  zlatí,  zpět  hledící  lvi 
drží  Štít,  ienž  nese  otevře- 
nou přílDu  se  zlatou  při- 
krývkou a  >žeIeznou  ko- 
runou«.  Nad  tím  pne  se 
purpurový,  zlatem  protká- 
vaný  a  hermelínem  pod- 
Šitý  baldachýn,  jenž  má 
na  špici  italskou  korunu 
královskou.  Nad  baldachýnem  jest  stuha  ná- 
rodních barev  italských  na  zlaté  žerdi  ozdo- 
bené korunovaným  orlem.  —  Válečnávlajka 
skládá  se  ze  3  kolmých  pruhů:  zeleného,  bí- 
lého a  červeného.  V  bílém  pruhu  nalézá  se 
modrým  okrajem  vroubený  znakový  štít  s  bí- 
lým křížem  v  červeném  poli;  nad  ním  zlatá 
koruna.  Obchodní  vlajka  jest  stejná,  štít 
však  nemá  koruny. 

Osady  zámořské.  I.  má  osady  pouze 
v  Africe.  Mimo  Eritreu  (v.  t.')  na  Rudém 
moři  má  zde  čásť  pobřeží  somálského  a  sice 
od  ústí  řeky  Džubu  až  k  zálivu  Adenskému, 
vyjímajíc  britské  území  severně  8°  s.  š.  a  zá- 
padně od  49®  z.  d.  (dle  dohodnutí  anglo- 
italského  z  5.  května  1894).  Přístavy  na  po- 
břeží somálském  Brava,  Merca,  Mogadisciu  a 
Uarsceich  náležejí  sice  k  Zanzibaru,  jsou  však 
od  16.  čce  1893  v  italské  správě.  Na  západ 
vymezena  jest  sféra  zájmů  italských  smlouvou 
z  r.  1891.  Proti  britské  Ibei  tvoří  tu  hranici 
ř.  Džub  od  ústí  až  k  6®  s.  š.  Ostatní  ohra- 
ničení dle  této  snalouvy  stalo  se  výbojem 
Habešanů  bezvýznamným. 

Finance  jsou  Už  od  sjednocení  I.  velmi 
neutěšené.  Nákladné  války,  převzetí  dluhu 
bývalých  států  italských,  nepřiměřený  náklad 
na  vojsko  a  loďstvo,  drahé  a  rozsáhlé  stavby 
železniční  stav  ten  dostatečně  vysvětlují. 
V  prvních  létech  sjednocené  I.  býval  pra- 
vidlem ohromný  schodek.  Znenáhla  se  situace 
lepšila  a  r.  1881  byl  v  budgetu  již  přebytek 
50  milí.  lir.  Znova  dostavil  se  schodek  r.  1887, 
když  l-ii  nastal  obchodní  boj  s  Francií.  Tento 
byl  vůbec  pro  l-ii  osudný.  R.  1887—88  mimo- 
řádné vydání  na  železnice  stouplo  ze  196  na 


297  milí.  1.  R.  1888—89  mimořádné  vydási 
pro  vojsko  stouplo  ze  76  na  153,  pro  loiřstvo 
z  24  na  63  milí.  1.  Následkem  toho  objcni 
se  r.  1888—89  schodek  230*6  milL  L  Přehkd 
státního  hospodářství  I.  podává  následojid 
tabulka  (v  milí.  lir.): 

Rok  Příjmy  Vydinf  Rosdn 

1888—89  .  .  1866-7  .  .  2097-1  .  .  —  230*6 

1889—90  .  .  1903  2  .  .  1879*6  .  .  -f-    23-6 

1890—91  .  .  1898  2  .  .  1852  4  .  .  4"    ^5-8 

1891—92  .  .  17480  .  .  17961   .  .   —     481 

1892—93  .  .  1748  4  .  .  17391  .  .  +      9*3 

1893—94  .  .  1853  3  .  .  1912  1   .  .   —    58-9 

1894—95  .  .  1807-4  .  .  1807  O  .  .   -f-       0-4 

Finanční  rok  počítá  se  od  1.  července  do 
30.  června.  Rozpočet  na  r.  1896 — 97  jest  ná- 
sledující: Příjem  řádný.  Renty  ze  státních 
aktiv  13,929.330,  železnice  72,212000,  daň  po- 
zemková 106,400.000,  daň  domovská  88,500.000, 
daň  z  pohyblivého  majetku  286,662.300,  daň 
z   převodu    majetku    a   právních    zálciitosn 
213,745.000,   cla   240,000.000,   daň    konsumni 
52,350.000,    monopol    tabákový    191,000.000, 
monopol  solní  72,700.000,  jiné  konsumni  dané 
44,000.000,  loterie  64,500.000,  pošta  52,000.000, 
telegraf  12,600.000,  jiné  veř.  ústavy  19,375.000, 
splátky  38,200.000,  béžné  příjmy  68,943.839, 
mimořádné  příjmy  80,802.016,  úhrnem  s  novými 
dluhy  1727,979.187  lir.  —Vydání.  Minister- 
stvo pokladu  (státní  dluh,  pcnse,  civilní  lista, 
parlament,  statky)   846,898.062,   ministerstvo 
financí   195,785.907,  ministerstvo   zahraničné 
9,498.280,  ministerstvo  spravedlnosti  a  kultu 
32,838.817,  ministerstvo  veřejného  vyučovám' 
41,496.033,  ministerstvo  vnitra  58,505.273,  mi- 
nisterstvo pro  veř.  práce   81,449.653,   mini- 
sterstvo  pošt   a  telegrafů    56,327.694,   mini- 
sterstvo války  269,475.843,  ministerstvo  ná- 
mořnictví 99,336.646,  ministerstvo  pro  zemé- 
dělství,  průmysl  a  obchod  10,978.258,  úhrnem 
1712,571.466  lir.   Jevil  by  se  tudíž  přebytek 
15,407.721  1.    Vedle   toho  jest  budget  pro- 
vincií (r.  1891  přiiem  90-4,  vydání  970,  tudii 
schodek  73  milí.  1.)  a  obcí  (r.  1889  příjem 
i  vydání  po  640*3  milí.  1.).    Příjem  obcí  za- 
hrnuje v  sobě  příjmy  ze  jmění  obecního,  daň 
z  konsumu,  přirážky  ke  státní  dani   pozem- 
kové a  domovní  a  některé  zvláštní  dávky. 

Státní  dluh  jest  vzhledem  k  ňnančnisOe 
země  přílišný.  Počítá  se  na  12—13  milliard  lir 
a  vyžadoval  r.  1895—96  ku  svému  zúročení 
595,377.987  1.  Mimo  to  7,615.287  1.  věnováno 
na  amortisaci.  Na  konsolidovaný  dluh  (větši- 
nou na  57o)  připadá  úroků  466,538.151  lir. 
Věčná  renta  papežské  stolice  obnáší  3,225.000 1., 
veřejný  dluh  obcí  r.  1889  obnášel  1037*4, 
dluh  provincií  170*4  milí.  lir.  Jmění  I.  od- 
hadoval na  r.  1890  Bodio  na  54  milliard,  a  to 
majetek  movitý  16,  nemovitý  38  milliard  lir.  Sp. 

Vojenství. 

Nejvyšší  velitelství  nade  vším  vojskem  vede 
král,  vrchní  správu  ministerstvo  vojenství 
(ministero  delta  guerra).  Zákonem  z  r.  1875 
zavedena  všeobecná  povinnost  branná,  která 
počíná  20.  rokem  věku  a  přestává  39.  rokem, 


Itálie  (vojenství). 


871 


trvá  tudíž  19  rokA.  Branci  schopni  ke  službě 
roztříděni  ve  tři  třídy,  2  nichž  jen  první  bývá 
v  řáděna  v  řadové  vojsko,  2.  třída  je  náhradní 
zálohou  a  3.  tvoří  zemskou  milici  {mUi\ia  terri- 
torialé).  Služební  povinnost  1.  třídy  trvá: 
á)  u  pěchoty,  dělostřelectva  a  hradebnictva 
v  řadovém  vojsku  3  léta  ve  zbraní,  5  let  na 
dovolené,  v  hybné  milici  {miliiia  mobile)  4  léta 
a  v  zemsicé  milici  7  roků;  b)  u  jízdy:  v  řado- 
vém vojsku  3  léta  ve  zbrani,  6  rokA  na  do- 
volené, v  zemské  milici  10  roků;  c)  jedno- 
roční dobrovolníci  zůstanou  ve  stavu  aovolené 
vojska  řadového  déle  o  tolik  let,  oč  jich 
sloužili  méně  v  tomto  vojsku.  Služební  po- 
vinnost 2.  třídy  trvá  v  řadovém  vojsku  8  let 
na  dovolené,  v  hybné  milici  4  roky  a  v  zem- 
ské milici  7  roků;  3.  třída  má  povinnost 
pouze  v  poslezŠí  milici  po  celých  19  roků. 
Vojsko  italské  složeno  ze  tři  řad:  /.  řadové 
vojsko  (esercito  permanente),  2.  hybná  milice, 
S,  zemslcá  milice.  1.  řada  sestává  z  8  roč- 
níků 1.  třídy,  2.  řada  ze  4  ročníků  mužstva 
vyslouživších  z  1.  třídy  a  ze  4  ročn.  2.  třídy, 
3.  řada  ze  7  ročníků  1.  třídy,  7  ročn.  2.  tříay 
a  z  19  ročníků  3.  třídy.  I.  rozdělena  na  12  ob- 
vodů sborových  velitelství,  kteráž  se  roz- 
padávají každé  ve  2  divise.  Jsou  to: 


Armidnf  tbory: 

I.  v  Turiné 
II.  v  Alesundrii 

III.  v  Miláne 

IV.  v  Piacense 
v  ve  Veroné 

VI.  v  Bologní 
VII.  r  Anconé 
Vm  ve  Florencii 
IX.  v  klmé 


X   v  Neapoli 
XI    v  Bari 
XII    v  Palermé 


Divls«: 


I 

v  Turiné 

a. 

v  Novaře 

3. 

v  Alessandrii      4. 

v  Cuneo 

5. 

v  MiUné 

6. 

v  Brescii 

7 

v  Piacenze 

8. 

v  lanové 
v  Pádové 

9- 

ve  Veroné 

10. 

11. 

v  Bolognt 

13. 

v  Ravenné 

13 

v  Anconé 

14 

v  Chieti 

»5 

ve  Florencii 

x6. 

v  Livorné 

17. 

v  ftiraé 

18. 

v  Pemgii 

vo)    velitelství 

na  ostrove  Sardín 

ském  v 

Cagliarí. 

'9 

v  Neapoli 

20. 

v  Salemé 

2t 

v  Bari 

2a. 

v  Catanzaru 

23 

v  Palermé 

24. 

v  Messiné 

Pod  každým  velitelstvím  sboru  jsou  v  době 
míru:  2  divise  o  2  brigádách  pěších,  každá 

0  2  plucích,  celkem  tedy  8  pluků  pěších; 
2  pluky  dělostřelecké  (1  sborový,  1  divisijní); 

1  setnina  zdravotnictva;  1  setnina  zásobovací. 
Ostatní  druhy  vojska  nejsou  přiděleny  stejno- 
měrné ke  sborům,  které  tudíž  v  míru  máji 
silu  velice  nestejnou.  Včas  války  má  armádní 
sbor  míti:  2  divise  o  2  brigádách,  každou 
o  3  plucích,  a  1  brigádu  divísijního  dělo- 
střelectva  o  4  batteriích;   1   pluk  jezdecký 

0  6  setninách ;  1  pluk  bersaglierský  o  3  pra- 
porech ;  1  pluk  sborového  dělostřelectva  o  8 
batteriích  M8  děl);  3  setniny  hradebnictva; 

1  setninu  zaravotnictva ;  1  setninu  zásobovací. 
Jízdní  pluky  sborům  armádním  nepřidělené 
sestavují  se  ve  vojně  v  samostatné  divise 
jízdní  o  2—3  brigádách  o  2  plucích  a  2  jízd- 
ních batteriích  (12  děl).  Pluky  alpských  my- 
slivců (alpini)  nejsou  vtříděny  do  žádného 
arm.  sboru. 

I.  rozdělena  pro  záležitosti  doplňovací  a 
odvodní  ve  5  velikých  pásem  odvodních: 
1.  piemontské,  2.  lombardobenátské,  3.  středo- 
italské,  4.  neapolské  a  5.  kalabrosicilské.  Každý 
pluk,  vyjmouc  alpské  myslivce,  doplňován 
smíšené  z  jistých  okresů  všech  5  pásem.  K  vůli 


hospodářské  správě  je  I.  rozdělena  mimo  jiŽ 
uvedené  obvody  sborové  a  divisijní  ve  12 
vrchních  velitelství  krajů  {comando  superiore 
di  distretto),  sídlících  v  bydlištích  velitelství 
sborů,  a  oněm  12  vrchním  velitelstvím  pod- 
řízeno 87  pod  velitelství  krajů  (comando  di 
distretto)  na  obstarávání  doplňovacích  zále- 
žitostí. Vedle  těch  jest  pro  zvláštní  druhy 
zbraně  po  celém  království  14  ředitelství 
dělostřeleckých,  19  ředitelství  hradebnických, 
12  ředitelství  voj.  zdravotnictva  a  12  ředitel- 
ství voj.  kommissariátu. 

Síla  italské  armády.  1.  Řadové  voj- 
sko {esercito permanente):  2  pluky  granátnické 
(jgranatierí)  o  3  prap.  (každý  o  4  setninách 
a  1  setníně  dépótové),  94  pluků  pěchoty  (Jan- 
teria,  1.— 94.)  stejného  složení;  těch  96  pluků 
po  2  tvoří  48  brigád  naznačených  ne  čísly, 
nýbrž  jmény  kraje,  královských  manželů  nebo 
měst;  12  pluků  bersaglierských  stejného  slo- 
žení jako  pluky  předešlé;  prapory  číslovány 
1—36  bez  ohledu  na  svaz  plukovní.  7  pluků 
myslivců  alpských  (alpini),  úhrnem  22  praporů 
(75  setnin  s  čísly  1—75)  a  7  dép.  1  pluk  ky- 
rysnick^  gardový  {corra^ieri  guardie),  24  pluků 
jezdeckých  {cavalleria)  o  6  setninách  a  1  dép.. 
pluky  1.— 4.  jsou  řadové  (di  linea),  1.— 10. 
jsou  kopinnické  {lancieriY  11.— 24.  lehké  (caval- 
leggiert).  Těch  24  pluků  tvoří  9  brigád  jízd- 
ních o  2—4  plucích.  12  pluků  polního  áělo- 
střelectva  sborového  (artiglieria  di  corpo 
ďarmata)  1.-12.  o  2  odaílech  po  4  batteriích, 
6  dělových,  2  setninách  vozatajstva  a  1  dép.  12 
pluků  polního  dělostřelectva  áivisijního  (arti- 
glieria di  divisioné)  13. — 24.  stejného  složení 
vyjmouc  vozatajstvo,  jehož  má  každý  pluk 
pouze  1  setninu.  1  pluk  iízdního  dělostřele- 
ctva {artiglieria  a  cavallo)  o  3  oddílech  po 
2  batteriích  šestidělových  a  o  4  setninách 
vozatajstva.  1  pluk  horského  dělostřelectva 
o  3  oddílech  po  3  batteriích  6dělových.  5  pluků 
dělostřelectva  pevnostního  25.-29.  různě  slo- 
žených. 5  setnin  řemeslníků  dělostřeleckých. 
4  pluky  hradebnické  {genio)  různě  složené 
ze  setnin  průkopnických,  telegrafních,  mostař- 
ských,  lagunových,  Železničních  a  vozatajských 
a  z  dép.  12  setnin  zdravotnických  {sanita), 
12  setnin  zásobovacích,  12  legií  karabinýrů 
(četníků,  carabinieri)  a  7  setnin  disciplinárních. 

Závody  vojenské.  5  hřebčinců  {deposit i 
allevamento  cavalU),  2  dílny  zbrojovné  {ar$e* 
nali  di  costru\ione),  3  slévárny  děl  {fonderie), 
2  továrny  na  prach  střelný  {poíveri^cio),  1  dílna 
přesných  zbraní  {laboratorío  přeci sione),  2  á\\ny 
ohňostrojné  (lab.  pirotecnico),  4  továrny  na 
zbraně  {fabbnche  ťf  arm  f).  —  V  o  j  e  n  s  k  á  uči- 
liště. Válečná  škola  v  Turiné  pro  generální 
štáb,  applikaČní  škola  dělostřelecká  a  hradeb- 
nická  a  vojenská  akademie  tamtéž,  vojenská 
škola  v  Modeně,  poddůstoj nicka  škola  v  Ca- 
sertě,  zdravotnická  škola  ve  Florencii,  6  vo- 
jenských kolleií,  ústř.  škola  střelecká  v  Par- 
mě, Jezdecká  škola  v  Pienrole,  ústř.  škola  dělo- 
střelecká v  Nettuně,  škola  Šermířská  v  Římě 
a  5  národních  konviktů  vojenských. 

Hybná  milice  {miliiia  mobile):  48  pluků 
pěších  o  3  praporecn,  18  praporů  bersaglier- 


872 


Itálie  (vojenství) 


ských  o  4  setninách,  22  setnin  myslivců  alp- 
ských, 12  oddílů  dčiostřelectva  polního  o  4 
battehích  a  1  setnině  vozatajstva,  3  oddíly 
dělostřelectva  horského  o  3  batteriích»  34 
setnin  délostřclectva  pevnostního,  13  setnin 
vozatajstva  délostřeleckého,  15  setnin  průkop- 
níků, 6  setnin  podkopníků,  4  setniny  mostaf  ů, 
2  setniny  železniční,  3  setniny  telegrafistů, 
1  setnina  lagunská,  4  setniny  vozatajstva,  12 
setnin  zdravotnických,  12  setnin  zásobova- 
cích. Zvláštní  milice  na  ostrove  Sardi- 
nii: 36  setnin  pěších,  1  setnina  bersaglierů, 
1  setnina  jezdectva,  2  batteric  polní,  1  setnina 
vozatajstva,  1  setnina  pevnostního  dčiostřele- 
ctva, 1  setnina  průkopníků,  1  setnina  zdra- 
votnická, 1  setnina  zásobovací.  Zvláštní 
milice  na  Sicilii:  4  batterie  polní,  2  set- 
niny dělostřelectva  pevnostního,  1  setnina 
vozatajstva.  —  Zemská  milice  {miliiia  terri- 
toriaie):  320  praporů  pěších  o  4  setninách, 
75  setnin  myslivců  alpských,  100  battcrií  dělo- 
střelectva, 30  setnin  hradebnictva,  26  setnin 
pomocných. 

Stejnokroj.  Kabátce  v  celém  vojsku, 
fraky  u  karabinýrů  vesměs  tcmnomodré,  vý- 
ložky  na  nich  u  generálů,  u  pěchoty  a  u  ka- 
rabinýrů černé,  u  generálního  štábu  světlo- 
modré,  u  granátniků  a  kyrysníků  (gardy) 
Červené,  u  Wírsaglierů  karmmové,  u  alpských 
myslivců  zelené,  u  jezdectva  různé,  u  dělo- 
střelectva lemy  žluté,  u  hradebnictva  lemy, 
u  zdravotnictva  výložky  karmínové.  Kalhoty 
u  generálního  štábu,  u  bersaglierů,  u  kyrys- 
níků, karabinýrů,  dělostřelectva  a  hradebni- 
ctva tmavomodré,  u  generálů,  pěchoty  a  iízdv 
světlošcdé  se  vnějšími  pruhy  u  generálu  bí- 
lýrai,  u  generálního  štábu  a  u  dělostřelectva 
žlutými,  u  jezdectva  dle  výložků,  u  hradebni- 
ctva a  zdravotnictva  karmínovými,  u  pěchoty 
a  jízdy  má  mužstvo  pruhy  černé.  Knoflíky 
na  kabátcích  u  generálů,  granátníků,  pěchoty, 
alpských  myslivců,  jezdectva,  karabinýrů  a 
zdravotnictva  bílé,  u  gener.  štábu,  dělostřele- 
ctva a  hradebnictva  žluté.  Pláště  má  celé 
vojsko  modrošedé.  Na  hlavách  nosí  gene- 
rálové, řadová  jízda  (první  4  pluky)  a  kyrys- 
níci přílby,  generální  štáb,  pěchota,  dělo- 
střelectvo,  hradebnictvo  a  zdravotnictvo  kcpi, 
bersaglicři  širostřeché  klobouky  s  kohoutími 
chocholy  visutými,  alpští  myslivci  kloboučky 
jako  občanské,  jezdecké  pluky  čís.  5.  až  24. 
černé  beranice,  karabinýři  dvourohé  klobouky. 
Všickni  důstojníci  nosí  polní  pásy  světlo- 
modré  přes  plece  ke  kyčli.  Každý  příslušník 
činného  vojska  má  pětihrotou  hvězdu  z  bí- 
lého kovu  na  ohnutém  límci  (čctníci  a  ky- 
rysníci mají  límce  stojaté).  Stupně  důstojni- 
cké  a  poddůstojnické  naznačeny  na  rukávech 
více  méně  bohatým  ošňořením  spletitým  a  na 
hlavokrytech  prýmy,  u  důstojnictva  stříbr- 
nými nebo  zlatými  dle  knoflíků,  u  poddůstoj- 
níků vlněnými. —  Ozbrojena  je  pěchota, 
bcrsaglieři  a  alpští  myslivci  puškou  zadovkou 
soustavy  Vetterli-Vitaliho,  jízda  karabinami 
zadovkami  téže  soustavy,  pádnými  šavlemi  a 
mimo  to  pluky  č.  1.— 10.  pikami  s  korouhvi- 
r'  ami  světlomodrými.  Polní  děla  jsou  zadovky 


íst. 
amatetvo 


dvojí  ráže,  zcela  stejné  jako  u  rakouských, 
ač  jinak  pojmenovaná,  totiž  lehčí  x  broozu 
lanové  a  těžší  z  lité  ocele  9  cm,  a  mají  závor 
s  okrouhlým,  částečně  plochým  klínem  Krup* 
povým.  J^M. 

Dle  úředních  údajů  byla  síla  italské  armády 
r.  18%  následující: 

v  mim:  DAitqinlct 

(bes  afrického  voiaka)         a  úřednici 

Štáb  a  různé  ústavy 

346  prap.  pěchoty  a 
98  distr.  setnin  .  .    7.148 

144  setnin  jtzdy  a  24 
dcpots 865 

207  battcrií,  76  dělo- 
střeleckých a  40 
vozatajských  setnin 

64  genijních  a  10  vo- 
zatajských setnin  .       285 

12  setnin  zdravotních       191 

12  zásobov.  setnin  .       126 

12  pluků  (legionů)  ka- 
rabinýrů           562 

1  veterinářský  sbor  .       196 


3.558         4.230       &0^ 


127.670       2.891 
23.289     19.150 


1.307       30.016     13.423 


7.376 
2.375 
1.865 

23.639 


689 

31 

2 

4.461 
9 


Úhrnem  14.238    220.460     48.744 


Stav  vilačnýs 

Důstojníků{14.431  ak- 
tivních, 6036  dovol, 
stálého  vojska,  4385 
z  hybné  milice,  5636 
z  territoriální  mili- 
ce, 1075  pomocných 
a  6579  reservnich 
důstojníků)    ....  38.142 

Mužstva  stál.  voiska  220.460 

Dovolenců  stálého 
vojska  (5094  kara- 
binýrů, 364.955  pě- 
ších, 19.707  jezdců, 
84.732  dělostřelců, 
21.631  genijních, 
9031  zdrav,  sboru, 
4961  zásob,  sboru 
atd.) 510.1U 

Hybná  milice  (1229 
karab.,  252.345  pě- 
ších, 45.551  dělostř., 
11.734  genijních, 
8761  zdrav,  sborů, 
2904  zásob,  sborů, 
3543  gendarmerie 
a  jiné.J 326.067 

Territonalní  milice 
(15.158  karabinýrů, 
256.281  pěchoty, 
49.398  jezd.,  43.238 
dělostř.,  19,976  ge- 
nijních, 9810  zdra- 
votních, 3096  zá- 
sobovacích sborů, 
3106  gendarm.)  .  .  400.063 


Úhrnem  .  .  1,494.843  mužů 


Válečné  loďstvo  nalézá  se  rozhodně  na 
vyšším  stupni  než  vojsko  pozemní.  Po  brit- 
ském a  francouzském  jest  to  nejsilnější  loď- 


Itálie  (vojenství). 


873 


stvo  světa.  Nešťastná  pro  l-ii  bitva  u  Visu 
r.  1866  měla  za  následek  vybudování  zcela 
nového  loďstva.  Zákon  ze  dne  10.  kv.  r.  1877 
určoval  stav  lodSstva  na  16  bitevních  lodí 
1.  tř.,  10  bit  lodí  II.  tř.,  20  bit.  lodí  III.  tř. 
Tím  byl  zřejmé  loďstvu  italskému  přiřknut 
úkol  oflfensivní.  Loďstvo  staveno  dle  tohoto 
plánu  a  obrnčnci  Duilio,  Italia,  Lepanto  te- 
prve v  nejnověiáí  dobé  co  do  velikosti  byli 
předstiženi  anglickými.  Zákon  z  23.  srp.  1885 
a  12.  Čce  1888  upravil  povinnost  ke  službě 
ve  vál.  loďstvu.  Mužstvo  dělí  se  ve  3  kate- 
gorie, z  nichž  první  slouží  4  léta  aktivně.  Kii 
válečné  službě  jsou  námořníci  zavázáni  po 
18  let.  Zákon  z  r.  1892  ustanovil  počet  muž- 
stva v  případě  úplné  mobilisace  na  81.865. 
Nový  stavební  plán  pro  loďstvo,  jakož  i  plán 
pro  obranu  pobřeží  dokončen  r.  1887.  R.  1894 
provedena  klassiíikace  lodí  dle  počtu  tun. 
Celá  země  rozdělena  jest  na  3  obvody  ná- 
mořnické: Spezia,  Neapol  a  Benátky.  Hlavmm 
přístavem  jest  Spezia,  kde  se  nalézá  perma- 
nentní kommisse  válečná  a  ústav  hydrografi- 
cký. Technické  ústavy  námořské  nalézají  se 
v  Janově  a  Livomě.  V  Livorně  jest  též  ná- 
mořní akademie  pro  důstojníky.  Vedle  Spezie 
jsou  ještě  hlavní  vál.  přístavy  v  Neapoli  (Ca- 
stellamare),  Benátkách  a  v  Tarentě,  kdež  se 
od  r.  1885  buduje  velkolepý  přístav.  Nej- 
důležitější opevněná  města  pobřežní  a  úto- 
čiště pro  loďstvo  jsou  Janov,  Civitavecchia, 
Gaěta,  Porto  Ferrajo  a  Porto  Longone. 
V  posledních  létech  byla  silně  opevněna  zá- 
toka Maddalena  na  sev.  cípu  Sardinie.  Místní 
nám.  obrana  pobřežní  byla  r.  1887  rozdělena 
ve  3  velitelství  s  33  torpédovými  (14  hlav- 
ních, jež  jsou  zařízeny  vždy  pro  9,  a  19  ve- 
dlejších, každá  pro  3  torp.  lodi)  a  93  signálo- 
výuřlí  stanicemi.  Vše  jest  telegraficky  spojeno. 
Koční  náklad  na  válečné  loc&tvo  činil  v  posl. 
létech  kol  100  milí.  lir.  Síla  válečného  loďstva 
udává  se  roku  1896  takto:  12  bitevních  lodí 
1.  tř.,  4  b.  1.  II.  tř..  6  b.  1.  III.  tř,  5  b.  1.  IV.  tř., 
8  b.  1.  V.  tř.,  13  b.  1.  VI.  tř.,  2  b.  1.  VII.  tř., 

5  torpédových  lodí  I.  tř.,  94  t.  1.  II.  tř.,  38  1. 1. 
III.  tř.,  21  t.  1.  IV.  tř.,  2  pomocné  lodi  I.  tř., 
8  p.  1.  II.  tř.,  11  p.  1.  III.  tř.,  18  p.  1.  IV.  tř., 
30  lodí  přístavních,  24  dopravních,  9  baggerů, 

6  lodí  na  lagunách,  16  torp.  Šalup  a  8  po- 
mocných křižáků,  úhrnem  340  lodi  o  379.555 
tunácn  a  573.228  koň.  silách,  s  555  děly  s  kalib. 
přes  10  cm  a  posádkou  24.883  mužů.  K  bitev- 
ním lodím  1.  tř.  se  počítají:  Andrea  Doria, 
Dandolo,  Duilio,  Italia,  Ruggiero  di  Lauria, 
Lepanto,  F.  Morosini,  Re  Umberto,  Sardegna, 
Sicilia,  Ammiraglio  Saint-Bon,  Emanuele  Fili- 
berto,  do  II.  tř.  patří:  Varese,  V.  Pisani, 
Carlo  Alberto,  Garibaldi,  do  III  tř.:  Aflfonda- 
tore,  Ancona,  Castelfidardo,  Marco  Pólo,  Maria 
Pia,  San  Martino,  ku  IV.  tř.:  Etna,  Fiera- 
mosca,  Giovanni,  Bausan,  Stromboli,  Vesuvio. 
Mimo  to  má  I.  1  podmořskou  loď.  Ve  stavbě 
se  nalézají  2  obrnění  křižáci  po  6500  tun.  a 
13.000  koň.  silách  a  1  křižák  o  2500  tun.  a 
7000  k.  s.  Stav  důstojnictva  a  mužstva  byl 
r.  1895  následující:  1  admirál,  6  viceadmirálů, 
13  contreadmirálů,  53  kapitánů  řadových  lodí, 


70  fre^tních  kap.,  70  korvetních  kap.,  311  po- 
ručíků, 167  podporučíků,  115  gardes-marine, 
80  iqgenieurů,  204  strojních  důstojníků,  174 
zdravotních  důst.,  285  důst.  zásobního  sboru, 
úhrnem  1549  důstojníků;  lodní  mužstvo:  140 
palubních  poddůstojníků,  1504  kormidelníků, 
6372  námořníků,  3330  dělostřelců.  1914  mužů 
k  obsluze  torpéd,  130  ajutantů,  1320  stroj níků, 
3700  topičů,  412  dělníků,  úhrnem  18.822;  po- 
břežní mužstvo:  1021  dělostřelců,  349  mužů 
k  obsluze  torpéd,  1080  námořníků,  282  hu- 
debníků, 518  ošetřovatelů  nemocných,  660 
furýřů,  79  tele^afistů.  200  plavčíků,  úhrnem 
4189  osob.  Činí  tudíž  stav  vál.  námořnictva 
v  míru  24.560  osob.  Z  literatury  srv.  Die 
Wehrkraft  Italiens  im  J.  1874  (2.  vyd.  Vídeň, 
1875);  Italiens  Wehrkraft,  ein  Blick  auf  die 
gegeÁwárfige  militár.  Machtentwickelung  des 
Kónigreichs  (Berlín  1884);  Randaccio,  5toria 
delle  marine  militari  italiane  1750—1870  (Řím 
1886,  2  sv.);  Schuler,  Italienische  Wehrkraft 
(Vídeň,  1889). 

Literatura  o  l-ii  jest  velmi  rozsáhlá.  Nej- 
lepší přehled  o  veškerých  poměrech  podává 
Marinelli  v  La  Terra.  IV.  díl:  L'Italia,  jejž 
psali  G.  Marinelli,  Taramelli,  de  Marchi,  Pao- 
letti,  Fiori.  Hillyer,  Giglioli,  Pullé  (Milán, 
1895  a  n.,  dosud  neukončen).  Z  německé  lite- 
ratury znamenité  jest  dílo  Fischerovo  Das 
Halbmselland  Italien  v  Kirchhoífově  Lánder- 
kunde  von  Europa,  IV.  sv.  (Praha,  1893),  z  po- 
pulárních přehledů  E.  Reclusova  Nouvelle 
Géographie  univcrselle,  1.  sv.  (Paříž,  1876). 
Z  ostatních  všeobecných  prací  uvádíme: 
Zuccagni-Orlandini,  Corograna  íisica,  storica 
e  statistica  delťltalia  (15  sv.,  1844,  Florencie); 
Pozzi,  Geografia,  politica  e  statistica  deiritalia 
(Milán,  1864);  velké  dílo  L' Italia  sotťaspetto 
řisico,  storico,  artistico  e  statistico  ve  třech 
odděleních;  Dizionario  corografico,  Trattati 
scientifici  suiritalia  a  atlas  o  150  mapách  (vyd. 
Amati,  Stefani,  Bertolini,  Correnti  a  j.,  Milán, 
1852  a  j.);  Brachelli,  Géographie  u.  Statistik 
des  Kgr.  Italien  ve  Steinove  Handbuch  d.  Géo- 
graphie u.  Statistik  (Lipsko,  1871);  Studi  sulla 
geografia  naturale  e  civile  deiritalia  (vyd.  Soc. 
geogr.  Ital.,  Řím,  1875);  Altavilla,  ll  regno 
d'ltalia.  Dizionario  geografíco,  storico-stati- 
stico  (Turin,  1875);  Nissen,  Italische  Landes- 
kunde  (I.  sv.,  Berl.,  1883),  Straftorello,  La 
Patria,  geografia  deiritalia  (Turin,  1889  a  n.); 
Premoli,  L'ltalia  geografica  illustrata  íMilán, 
1891, 2  sv.);  Dizionario  dei  Comuni  del  Kegno 
ďlt.  (Řím,  1892);  Dizionario  geografico  po- 
stale  (vyd.  pošt.  správa  t.).  Z  del  jednotli- 
vých odboru  se  týkajících  jmenujeme:  Lan- 
ciani,  L'ltalia  sotto  aspetto  idrograíico  (Řím, 
1878);  Nicolucci,  Anthropologie  de  Tlt.  dans 
les  temps  anciens  et  modernes  (Neapol,  1887); 
Cantoni,  L*agricoltura  in  Italia  (Milán,  1885); 
Eheberg,  Agrarische  Zustande  in  Italien  (Lip- 
sko, 1886);  Ernst,  Die  Montanindustrie  Italiens 
(Vid.,  1882);  Brussa,  Das  Staatsrecht  des  Kgr. 
Italien  (Freiburk,  1892);  Bodio,  Di  alcuni  m- 
dici  misuratori  del  movimento  economico  in 
Italia  (2.  vyd.,  Řím,  1891);  Cantani,  Elementi 
di  Economia  naturale  deiritalia  (Turin,  1893); 


874 


Itálie  (literatura). 


Morpurgo,  La  finanza  italiana  (Řím,  1874); 
Sachs,  L'It.,  ses  finances  et  son  développe- 
ment  économique  depuis  l'unification  du  roy- 
aume  (t..  1885);  Cucheval-Clarigny,  Les  finan- 
ces de  l'It.  1866—1885  ed  1870—1891  (t,  1885 
a  1890):  Jung  í.,  Grundriss  der  Geographie 
von  Italien  u.  aem  Orbis  Romanus  (Mnichov, 
1897);  Hehn,  Italien,  Ansichten  u.  Streiflichter 
(4.  vyd.,  Berl.,  1892);  Gregorovius,  Wander- 

Í'ahre  in  Italien  (5  sv.,  Lip.,  1857—77);  Du 
^ays  et  Joannc,  Itinérairc  de  Tlt.  et  de  la 
Sicilie  (Pař.,  1880—83,  3  sv.);  Gsell  Fels, 
Ober-Italien  (Lip.,  více  vyd.) ;  týž,  Mittel-It.  (t.) ; 
týž.  Unter-It.  u.  Sizilien  (t.);  týž,  Italien  in 
60  Tagen  (t.,  Meyers  ReisebúcherV,  Baedeker, 
Ober-Ttalien  (Lipsko,  1894);  t.,  Mittel-It.  und 
Rom  (t.,  896);  t.,  Unter-It.,  Sicilien  u.  Sardi- 
nien  (t.  1895);  t.,  Italien  (t.,  1895,  1  sv.).  Dů- 
ležity  pro  zeměpisné  a  j.  poměry  I.  jsou 
publikace  vědeckých  ústavů  státních,  jakož 
i  zeměpisných  společností  italských  (v.  Škol- 
ství a  vzdělanost  v  l-ii).  Zvláště  cenné 
příspěvky  pro  zeměpis  I.  přmáší  časopis  »Ri- 
vista  geografica*.  České  publikace:  Palacký  J., 
Horopis  I.  (.Krokc  VI- VIII,  1892-94);  Dě- 
deček, O  středním  školství  italském  (»t.,  III, 
1889);  Frejlach,  Z  universit  italských  (t..  1893). 
Z  map  nejdůležitější  vydal  italsky  vojenský 
ústav  zeměpisný.  Carta  topojgranca  d'Italia 
v  měř.  1  :  100.000,  spočívající  na  měření 
r.  1862—78.  vychází  od  r.  1879,  a  ze  277  listů 
jest  přes  200  vydáno,  tak  že  bude  v  něko- 
lika létech  hotova;  vychází  v  několika  vy- 
dáních a  pořízeno  dle  ní  také  vydání  laciné 
v  měř.  1  :  75.000.  Důležitější  části  vycházejí 
také  v  měř.  1  :  25.000  a  1  :  50.000;  Carta 
itineraria  v  měř.  1  :  300.000  (24  listů).  Carta 
coroprafica  deiritalia  v  měř.  1 :  500.000  (dobrá 
přehledná  mapa  v  35  listech,  vyd.  1889—83); 
Fritzsche,  Carta  politica  speciále  del  Regno 
ďltalia  1 :  500.000  řl893).  Ministerstvo  země- 
dělské vydává  důležitou  Carta  idrografica 
1  :  100.000  (s  textem  od  1884  a  téměř  skon- 
čena). Z  jiných  důležitějších  map  jmenujeme: 
H.  Kiepert.  Nuova  carta  generále  deirit.  me- 
ridionale  1:800.000  (Berlin,  1882);  Carta  co- 
rografica  ed  archcologica  deirit.  centrále 
1  :  250.000  (1881);  Cora,  Carta  altimetrica 
c  barometrica  ďltalia  1  :  2,000.000  (Turin, 
1888);  Vogel.  Italien  in  4  Bláttern  1:1,500.000 
(Gotha,  ze  Stilerova  atl.,  udržuje  se  v  evi- 
denci). Na  severní  a  střední  l-ii  vztahuje  se 
též  mapa  rak.  geografického  ústavu  vojen- 
ského v  měř.  1  :  200.000  a  1 :  750.000.  Z  ná- 
mořských  map  byly  uveřejněny  mapy  po- 
břeží v  měř.  1  :  100.000  (30  listů),  důležitější 
přístavy  a  části  pobřeží  v  měř.  1 :  2500  a  j.  m., 
přehledné  plavecké  mapy  pro  Adrii  1:350,000 
(4  listy)  a  1 :  1,000.000.  Geologický  ústav 
uveřejňuje  geol.  mapu  I.  v  měř.  1  :  50.000 
(téměř  hotova  jest  dolní  I.  a  Sicilie),  vydal 
přehlednou  mapu  Sicilie  a  Calabrie  v  mě- 
řítku 1:500.000  a  Carta  geologica  generále 
ďltalia  1:1,000.000  (2.  vyd.,  Řím,  1889). 
V  Carte  géologique  internationale  de  TEurope 
1 :  1,500.000  tvoří  I.  listy  C— V.  a  C— VI.  (Ber- 
lín, 1896).  Šv. 


Literatura. 

První  období:  XIII.  století  až  do  vystou- 
pení Dantova  r.  1283.  Počátky. 

Doba  tato  je  dobou  kvasu,  .v  níi  misí  a 
tmelí  se  prvkv,  jei  mají  ustaviti   literaturu 
italskou:  prvek  domácí  a  lidový  předem, 
jenž    přinesl    nové    literatuře   výraz   slovný-, 
nový  jazyk  italský,  vznikší  z  miluvené  *a- 
tiny  vulgárně;    dále    římsko- klassický  a 
rytířsko -germánský,  jež   vlivem   antácy. 
v  l-ii  stále  živějším  než  jinde,  a  literaturou 
proven^alskou  a  severofrancouzskou  av€^deny 
JSOU  v  rodící  se  písemnictví  italské  a  skýtají 
mu,  alespoň  pro  začátky,  všecky  skoro  formy 
a  všechen  skoro  obsah.  Mladá  literatura  ital- 
ská  je  v  těchto  směrech  co  nejtěsněji  odvislá 
jednak  od  střední  literatury  latinské,  jež  v  l-íi 
žije  déle  než  jinde  (od  V.  do  XÚI.  veku), 
jednak  soudobé  literatury  provengalské  a  firan> 
couzské.  Tak  nalezla  již  italská  literatura  celou 
řadu  nejdůležitějších  genrAv  a  způsobů  lite- 
rárních hojně  a  pečlivě  vzdělávaných,  předem 
kroniku,  báseň   historickou,   legendu   nábo- 
ženskou,  nejrůznější  genry  vědecké,  didak- 
tické, moralistické  (allegoncké),  lyrika  nábo- 
ženskou i  zárodky  poesie  dramatické   (my- 
stéria, ludi  scenici).  Také  bohatýrské  povésti, 
obsah  mnohých  a  důležitých  děl  pozdější  lite- 
ratury italské,  dostaly  se  do  I.  aspoň  v  hlav- 
ních rysech  svých  z  Francie;  na  půdě  italské 
byly  doplněny  pověstmi  o  Attilovi,  o  založeni 
různých   měst  (cykly  municipálně)  a  rodů  a 
většinou  latinsky  spracovány. 

Starší  sesterské  literatury,  proven^alská 
i  severofrancouzská,  působily  však  velice 
i  přímo,  formou  a  stilem  svým,  v  rodící  se 
písemnictví  italské.  Provengalská  literatura 
vnikla  do  I.  dříve,  hlavně  politickými  a  ob- 
chodními styky,  jež  byly  mezi  severní  I-ii  a 
jihem  francouzským.  Již  na  konci  XII.  stol. 
někteří  znamenití  troubadourové,  tak  Peire 
Vídal,  Raimbaut  de  Vaqueiras,  Gaucelm  Fai- 
dit,  byli  s  nádherou  hostěni  na  šlechtických 
dvorech  italských,  hlavně  na  dvoře  markýzů 
monferratskýcn.  Na  poč.  XIII.  stol.,  kdy  kří- 
žové tažení  albigenské  zničilo  kulturu  Pro- 
vence, vystěhovala  se  jich  celá  řada  do  I.. 
kdež  umění  jejich  vzbudilo  četnou  řadu  učňův 
a  napodobitelů.  Brzy  Italové  sami  skládali 
provengalské  verše  podle  proven^alských 
vzorů.  První  z  nich  co  do  Času  jest  Ramber- 
tino  fiuvalelli  z  Bologně  a  markýz  Alberto 
Malaspina  (f  1210).  Z  ostatních  stůjte  zde 
přednější:  Lafranco  Cigala  a  Bonifazio  Calvo. 
oba  z  Janova,  Bartolomeo  Zorzi  z  Benátek 
a  především  Sordello  z  Mantovy,  Dantem  pro- 
slavený. Zvláštní  látky  i  formy  provengalské 
poesie  byly  těmito  básníky  věrnou  tradicí 
vzdělávány  a  předány  pak  nástupcům,  kteří 
je  napodobili  dále,  ale  již  iazykem  italským. 
Vliv  literatury  provengalské  ovšem  slábne 
stále  více,  jak  roste  a  individuálně  se  vyvíjí 
písemnictví  italské,  trvá  však  hluboko  ješté 
do  stol.  XIV.  —  Také  známost  francouzského 
písemnictví  rozšířila  se  brzy  v  l-ii.  Jongleuři 
i  a  pěvci  přinesli  do  I.  velmi  záhy  epické  básně 


Itálie  (literatura). 


875 


francouzské,  chansons  de  geste  (tak  píseň  o  Ro- 
landovi  známa  je  za  Alpami  již  v  1.  pol.  sto- 
letí XII.),  a  dali  tak  vznik  zvláštní  literatuře 
francouzsko-italské,  jež  zejména  v  území 
benátském  má  své  střediŠté.  Epika  francouz- 
ská byla  tu  pozměňována  a  přetvářena  v  látce 
i  formé.  Frančina  více  a  více  prostupována 
tvary  a  slovy  domácích  nářečí.  Beuvon  ďHan- 
stone,  Berte,  Karleto,  Berte  e  Milone,  Ogier 
le  Danois,  Macaire,  vesměs  části  jedné  sbírky, 
byly  takto  spracovány  v  XIII.  a  XIV.  věku. 
Jiné   podány  frančinou  italianisovanou  a  též 
invencí  jsou  z  části  majetkem  italským,  tak 
Entrée  de  Spagne  od  anonyma  padovánského 
a  Prise  de  Pampelune  od  Niccola  da  Ve- 
rona (pol.  XIV.  věku).  Jiné  konečně  psány 
jsou  smíšenou  řečí  italsko-francouzskou,  v  niž 
převládá  dialekt  italský,  a  i  jinak  odkloňují 
se  stavbou  od  eposu  francouzského,  tak  Bovo 
ďAntona   od   benátského   anonyma.    V   této 
franc.-italské  epice,  jež  teprve  v  poslednější 
době  pracemi  A.  Mussafia,  Gastona  Parisa, 
Pia    Rajny,    Thomasa    a  .j.    jest    osvětlena, 
sluší  hledati  látky,  jež  v  pozdějších  věcích 
mistry  italskými,  předem  Ariostem,  byly  spra- 
covány. 

S  prvními  plody  literatury  ryze  italské  se- 
tkáváme se  teprve  na  poč.  XIII.  věku.  Všecky 
literární  památky  přea  tuto  mez  kladené  jsou 
velmi  pochybné:  tak  pravost  rýmovaného 
nápisu  ferrarského  vztahujícího  se  k  r.  1135 
a  zlomku  dějepravné  básně  z  Belluna  o  udá- 
lostech z  r.  1198;  pochybné  je  dále  datum 
t.  z  v.  Ritmo  cassinese  a  toskánské  Cant  tlena 
giullaresca.  S  prvními  stopami  italské  literatury 
setkáváme  se  u  proven^l.  básníka  Raim- 
bauta  de  Vaqueiras  (konec  XII.  věku),  jenž 
do  proven^alské  básně  své  vložil  několik  strof 
italských.  Vlastní  italská  poesie  zrodila  se 
teprve  v  1.  pol.  XIII.  věku  a  sice  na  jihu  ital- 
ském, v  okolí  a  blízkosti  skvělého  dvora 
hohenštaufského  císaře  Bedřicha  II.  Tato  první 
škola  básnická,  t.  zv.  škola  sicilská,  skládá 
se  většinou  z  dvořanův  a  sluhů  Bedřichových, 
kteří  pocházeli  ze  Sicílie  nebo  Apulie,  nebo 
odjinud  na  jih  přišli.  Přední  pěvci  této  školy 
wou:  císař  Bedřich  II.  (1194—1250);  král 
Enzio,  syn  jeho  (1225—1272);  Pietro  della 
Vigna  (f  1249),  kancléř  jeho;  Giacomo  da 
Lentini,  notář  a  kancléř  jeho,  jeden  z  nej- 
plodnějších a  nejdokonalejších  představitelů 
tohoto  směru;  Řinaldo  ďAcjuino;  Rug- 
giero  ďAnvici,  guvernér  Sicihe;  Giacomo 
Puglicse,  svěžejšího  a  přirozeného  tónu,  je- 
hož asi  nabyl  vlivem  poesie  lidové ;  O  d  o  d  e  1 1  a 
Colonna,  někdejší  senátor  římský;  Quido 
delle  Colonne,  Messiňan,  soudce  a  j.  Škola 
sicilská  napodobila  většinou  otrocky  látku, 
formu  i  stil  poesie  provengalské  tehdy  iiž 
stárnoucí  a  namnoze  scholasticky  strnulé. 
Básníci  sicilští  zpívají  o  lásce  a  to  týmž  ce- 
remonářem  jako  Provengalové;  kanzona  (brzy 
ovšem  přizpůsobená  ital.  jazyku)  jest  formou 
nejoblíbenější.  Jen  málo  plodů  jeví  snahu  po 
originálnější  a  svěžejší  notě  a  vymyká  se  po- 
někud tradici  provengalské;  tak  v  přední  řadě 
hádka  (cottír^sto)  mladíka  a  dívky  *  Roia  fresca 


aulentissima*.^  připisovaná  mylně  básníku  Ciul* 
lovi  ďAlcamo  (málo  po  r.  1231),  jest  plod 
lidový  znamenité  síly. 

Z  jihu  italského,  kde  ostatně  pádem  Štauf&v 
na  Sicílii  vyhynulo,  přeneslo  se  hnutí  básnické 
hlavně  dvořany  a  úředníky  štaufovskými  do 
I.  střední,  kamŽ  dojížděli  za  posláními  poli- 
tickými nebo  vojenskými,  a  ujalo  se  zvláště 
bohatě  v  Toskáně,  ve  městech  strany  cí- 
sařské. Tak  v  Arezzu  básní  maestro  Ďan- 
dino  a  Giovanni  dali'  Orto,  v  Sienné 
rytíř  Folcacchiero  de*  Folcacchieri, 
v  Pise  Ciollo  della  Barba  a  j.,  vesměs  sta- 
rou tradicí  sicilskou.  Jedním  z  posledních 
zástupců  této  školy  jest  Buonagiunta  Or- 
bicciani  degli  Overardi,  v  jehož  zpěvníku 
lze  sledovati  již  přechod  k  nové  Škole  to- 
skánské. 

Osvobození  poesie  italské  od  výlučného 
poddanství  provengalského  jest  dílem  básníků 
toskánských  a  bolognských,  tak  zv.  školy 
učené  f kvetla  v  r.  1260—1280),  která  uvedla 
do  veršů  svých  látky  filosofické,  náboženské 
a  politické,  prohloubila  milostnou  lyriku  thco- 
riemi  a  rozbory  lásky,  hleděla  přiblížiti  se 
latinskému  stilu  a  vedle  kanzony  pěstovala 
i  sonet.  Guittone  del  Viva  (ďArezzo, 
1220—1294)  podnikl  první  pokusjr  v  tomto 
směru.  Z  počátku  napodobil  poesii  proven- 
^skou  temnou  a  násilnou  mluvou,  později 
psal  básně  filosofické,  moralistní  a  politické 
(poslední  nejlepší).  Často  velice  prosaické  a 
suché.  Po  vzoru  jeho  kvete  pak  politická 
poesie  ve  Florencii,  Pise  a  j.  V  Bologni, 
středisku  života  učeného,  šla  poesie  také  delší 
dobu  stopami  provengalsk^mi  a  Guittonovými, 
až  nové  dráhy  jí  vykázal  vroucí  a  hluboký 
Guido  Guinizelli  (1230—76),  jejž  Dante 
zove  maximus  Guido  zpadre  mio  (Purg.  XXVI, 
97),  básník  právě  modernímu  cítěni  blízký. 
Malá  jeho  sbírka  výlučně  z  kanzon  a  sonetů 
složená  jest  hluboká  psychologická  poesie 
neobyčejně  ryzí  formy,  plná  obrazů  měkkých 
a  harmonických.  Guidonovi  podařilo  se  spo- 
jiti hluboký  filosofický  obsah  s  básnickém  a 
uměleckým  nazíráním,  jako  nikomu  přea  tím. 
Utvořil,  jak  praví  Dante,  dolce  stil  nuovo. 

Pokračovatele  nalezl  Guinizelli  ve  Floren- 
c  i  i,  která  přebírá  nyní  primát  v  poesii  italské. 
Chiaro  Davanzati  (asi  1230—80)  sledoval 
ve  svých  četných  básních  nejprve  školu  pro- 
ven^lskou ,  pak  doktrinářsko  -  scholastický 
směr  Guittonův  a  naposledy  rozvíjel  pojmy 
•sladkého  stilu  nového*  způsobem  připomí- 
najícím v  idealismu  svém  a  velebě  již  pozdější 
plody  Danta,  Čina  a  Cavalcantiho.  Rustico 
da  Filippo,  vrstevník  Davanzatiho,  básnil 
sonety,  v  nichž  jednak  dobře  podal  bolesti 
lásky,  jednak  postihnul  první  humoristické  a 
satirické  tóny  společenské.  Brunetto  La- 
tini (c.  1220— 95)  je  vedle  četných  děl  v  prose 
také  autorem  allegoricko-didaktické  básně  7>- 
soretto  (2940  verŠů),  prvního  plodu  tohoto 
způsobu  později  v  í-ii  tak  znamenitě  vzdělá- 
vaného. 

Náboženská  lyrika  děkuje  vznik  svůj 
lidovému  hnutí  náboženskému  v  XIII.  stol., 


876 


Itálie  (literatura). 


navázanému  na  působení  sv.  Františka 
z  Assisi  fl  182—1226).  Mysli  nábožně  dojaté 
hledaly  průchodu  citům  svým  v  hymnických 
skladbách  řečí  lidovou,  jež  nahradila  tak  cír- 
kevní latinu.  Františkovi  z  Assisi  připi- 
suje se  několik  písní  náboienských,  jež  však 
asi  až  na  velebné  prostou  cantica  del  sole  ne- 
pocházejí od  něho.  Z  okolí  sv.  Františka  vy- 
nikal Frate  Pacifico  (Guglielmo  da  Lisci- 
ano,  1 1232),  z  jehož  poesií  se  nám  nic  ne- 
dochovalo. Členové  řehole  Františkovy  a  po- 
zději bratrstva  flagellantů  (po  moru  z  r.  1258) 
způsobili,  že  starý  latinský  zpěv  liturgický  za- 
niknul a  místo  něho  ujala  se  lauda,  jež  kvetla 
hojné  ve  XIV.  i  XV.  věku.  Jsou  to  drsné  a 
hrubé  často,  ale  také  vroucí  a  jimavé  zpěvy, 
jež  blíží  se  formou  Jballadě.  Autoři  jejich  z  nej- 
větší Části  jsou  neznámí  vyjmouc  lacopa  dei 
Benedetti  Qacopone  da  Todi,  c.  1230  až 
1306),  hranatou,  ale  silnou  básnickou  figuru, 
nejznamenitějšího  představitele  této  asketické 
lidové  poesie,  v  jehož  některých  dialogických 
laudách  lze  vidět  i  východisko  dramatické 
poesie  italské. 

V  horní  l-ii  pěstuje  se  ve  Xm.  stol.  lido- 
vým jazykem  v  ťopádí  mluveným  hlavně  ná- 
božensko -  didaktická  a  moralistická 
poesie  mnichy  a  kněžími,  jež  má  za  účel 
působiti  v  lidu  proti  světskému  proudu  jon- 
gleurů.  Nejstarší  z  těchto  didaktických  bás- 
níků jest  Gherardo  Patecchio  z  Cremony 
(Splanamento  de  li  proverbii  de  Salomone)^  jiný 
Ugoccione  da  Lodi,  autor  básně,  v  niž 
různé  části  do^atiky  a  dějepravy  církevní 
jsou  setkány,  Pietro  da  Barsegapé,  básník 
dlouhé  historie  bibl.,  Bonvicino  da  Riva 
(t  asi  1313),  jenž,  daleko  předešlých  nadanější, 
ukázal  v  Četných  hádáních,  legendách  a  jiných 
plodech  didaktických  talent  hladkého  a  plod- 
ného veršovce,  a  Fra  Giacoraino  da  Ve- 
rona (v  2.  pol.  XIII.  věku),  jenž  v  básních 
De  Jerusalem  coelesti  a  De  Babylonia  civitate 
infernali  jeden  z  prvních  pokusil  se  o  vy- 
psání života  posmrtného  v  ráji  a  pekle  dle 
lidových  názorů  a  tudíž  jest  tak  —  ovšem 
jen  látkou,  a  ne  uměním,  poesií  a  stilem  — 
předchůdcem  Dantovým.  Také  náběhy  k  epi- 
cké  poesii  vyskytují  se  v  horní  l-ii,  nehledíc 
ani  ku  zvířecímu  eposu  Reinardo  e  Lesen- 
grino  spracovanému  neznámými  benátskými 
spisovateli,  jež  se  nás  dochovalo  ve  dvou 
versích  a  iež  jazykově  zaujímá  místo  ještě 
italštině  bližší  než  uvedené  již  epos  tíovo 
ďAntona.  Dějepisné  poesii  náleží  dlouhý  sir- 
ventes  bolognský  o  bojích  mezi  Guelfy  a  Ghi- 
belliny (po  r.  1280),  lokálního  charakteru  a 
v  dialektu  sepsaný.  Vedle  těchto  vždy  více 
méně  umělých  plodů  stála  asi  bohatá  poesie 
čiře  lidová,  tak  již  uvedený  contrasto  ne- 
obyčejně živý  a  prudký,  charakterisující  vý- 
borně typus  sicilský.  Jihu  italskému  náleží 
také  několik  velmi  starých  strambotti.  Bohatší 
jsou  památky  lidové  literatury  z  Popádí,  z  nich 
nej  více  charakteristické  bolognskéballady, 
iež  lidem  k  tanci  při  veřejných  příležitostech 
byly  zpívány,  plné.  drsného  a  hrubého  rea- 
lismu a  satirické  příchuti. 


Vznik  italské  literatury  prosaické  spadá 
teprve  do  2.  pol.  XIII.  věku.  Učené  spisj 
vážné  tendence  píší  Italové  dlouho  boa  la- 
tinsky, buď  francouzsky,  tak  Martino  da  Ca- 
nale  svou  Chrom quedes  Venidens,  Rustíciano  da 
Pisa  prosaické  spracováni  některých  románů 
ze  Stolního  kola  (kol  r.  1270)  a  vypravováni 
cesty  Marka  Póla,  Brunetto  Latini  svou  cn- 
cyklopaedii  veliké  kulturní  důležitosti  Uvres 
dou  Tresor  (1262—66).  První  plody  italské 
prosy  jsou  překlady  z  latiny  a  frančinT 
zájmu  více  filologického  než  literárního:  nej- 
jasnější a  nejobratnější  z  nich  jsou  diletn  Flo- 
renčana  Bona  Giamboniho  a  Anonima 
senese  {Favole  di  Esopo  in  volgart,  později 
často  přepracovávané  ve  XIV.  stol.}-  Pů- 
vodní .plody  prosaické  na  počátku  literatury 
italské  dají  se  dosti  nesnadno  s  jistotou  pro- 
kázati a  obmezují  se  na  listy,  malou  kroniko, 
traktát  a  novellu.  Veřejná  epistolografie 
zůstala  latinskou.  Výjimkou  isou  dvacet  dva 
listy  Guittona  ďArezzo,  které  složitým  a 
násilným  často  stilem  blíží  se  jeho  kanzonám 
a  vykazují  i  celé  verše. 

Didaktická  prosa  bére  počátek  v  l-ii 
spisem  Hetorica  nova  odFrata  Gaudentia 
da  Bologna  (mezi  r.  1 254—66).  Řadí  se  k  rá 
četné  anthologie  myšlének  a  výroků  nazývané 
fiore,  tak  zejména  Fiore  di  virtii  bolognského 
mnicha  Tommasa  Gazzadiniho.  Astrono- 
mii popularisuje  klerik  Ristoro  ďArezzo 
v  díle  Della  composi\ione  del  mondo  (1282). 
Nejslavnějším  pomníkem  staré  prosy  toskán- 
ské je  však  Bona  Giamboniho  z  Florence 
huroduiione  alle  virtii^  allegoricko-didaktické 
dílo  polovědecké  polobelletristické,  pod  vli- 
vem Boethia  a  Psychomachie  Prudentipvy  psa- 
né. —  Historická  prosa  tohoto  období  je 
chatrná,  beze  všeho  umění  a  vší  komposice. 
Dlouho  ještě  píší  se  kroniky  po  latinsku.  Cro- 
naca  fiorentina^  mylně  Brunettu  Latinímu  při- 
pisovaná, a  La  batagUa  di  Montaperto  od 
Anonima  senese  budtež  zde  uvedeny 
z  Časnějších  pokusů  tohoto  směru. 

Literárně  nejzajímavější  plody  staré  prosy 
italské  jsou  však  n  o  v  e  1 1  y,  které  záhy  zvlášt- 
ními kočovnými  novel látory  (favolátory)  na 
toskánských  a  lombardských  dvorcích  byl3r 
vyprávěnjr  a  ve  sbírky  ukládány.  Takovými 
jsou  Conťt  ďantichi  cavalieri,  složené  Ano- 
nymem toskánským  ve  2.  pol.  XIII.  věku, 
většinou  kratší  novelly  spracované  ne  bez 
obratnosti  z  pramenů  latinských  a  francouz- 
ských. Libro  di  novelle  e  di  bel  parlar  gentUe, 
obyčejné  Novellinó  zvaný,  jehož  již  na  konci 
XIII.  stol.  máme  řadu  redakcí,  sbírka  nej- 
různějších látek  biblických,  klassických,  ro- 
mantrcko-francouzských  i  italských,  v  jazyce 
zvláště  čistém,  hybném,  bujném,  asi  od  Flo- 
renčana  nějakého  pořízená,  je  předchůdkyni 
pozdějších  daleko  umělečtějších  výtvorů  Boc- 
caccia  a  Sacchettiho. 

Období  druhé.  Doba  toskánská  (1283 
až  1375).  Od  působeni  Dantova  až  ke  smrti 
Petrarky  a  Boccaccia. 

Toskánskou  nazývá  se  tato  doba  předně 
proto,  že  z  Toskánska  pochází  i  květ  spíso- 


Itálie  (literatura). 


877 


vatelstva,  geniové,  kteří  utvářejí  rozptýlené 
posud  prvky  literární  v  pevné  umělecké  typy, 
slívají  ie  vlastně  teprve  v  literaturu  a  vtiskuií 
tak  celé  italské  literatuře  pečeť  nesmazatel- 
nou, i  duchové  druhého  a  třetího  řádu,  vedle 
nichž  mizí  několik  malých  autorů  z  jiných 
krajin  italských,  kteří  ostatně  také  jdou  ce- 
stou Toskánci  vykázanou.  Po  druhé  řeč  Danta, 
Petrarky,  Boccaccia  bylo  nářečí  florenckého 
lidu  —  toskánština  — ,  jež  jest  odtud  po  výtce 
výrazem  literárním.  Konečně  literární  formy 
tohoto  období,  ballada  a  novella,  jsou  útvary 
toskánské  nebo  jiné,  kanzona,  lironika,  ro- 
mán, byly  tu  propracovány  k  výši  umělecké. 
Dobu    tu    lze    rozvrhnouti    ve   dvě    menší 
periody,  jejichž  rozhraním  jest  veliký  mor 
r.   1348.    První  období  je  charakter isováno 
Dantem  a  vlivem  jeho,  Dantem,  jenž  jest 
synthesou  středověku  a  křesfansko-středově- 
kého  genia  italského  po  výtce,  druhé  Petrar- 
kou  a  Boccacciem,  předchůdci  humanismu  a 
renaissance,  již  snažili  se  o  návrat  k  antice. 
Dantovské    období    (1283—1348)    cha- 
rakterisuje  v  poesii  rozvoj  školy  di  dolce  stil 
tíMovo,  idealisticko-metafysického  lyrismu,  jenž 
po  stopách  Quida  Guinizelliho  vytvořil  celou 
dialektiku  a  tradici  lásky,  celý  systém  pojmů 
metafysických  a  éthických,  celou   ontologii 
lásky,  již  vyslovovala  bohatým  a  ušlechtilým 
apparátem   obrazovým,   stilem   volnějším   a 
jasnějším  neŽ  bolognšti  její  předchůdci  v  kan- 
zóně  a  sonetu  nebo    balladě,   již   převzala 
z  poesie  lidové.   Nejdokonalejší  představitel 
tonoto   směru   kromě    Danta,  jehož   básně 
z  mládí  Can^oniere  a  Vita  nuova  (r.  1283  lze 
s  bezpečností  datovati  první  sonet  Dantův) 
sem  spadají,  ie  »první  přítel*   (Vita  nuova 
III,  59)  jeho  guido  Cavalcanti  (asi  1255 
až  1300),  jenž  sice  hraničí  někde  se  schola- 
stikou  a    abstrakcí    poetickou,   iinde  však, 
hlavně  ve  svých  sonetech  a  bafladách,  po- 
dává s  neobvcejnou  hloubkou  a  kontempla- 
tivní   ryzostí^  nejsubtilnější  a  nejzhuštěnější 
city  a  stavy  extase.  V  podobném  kruhu  my- 
šlenkovém pohybuje  seiLapo  Gianni  del 
Ricevuto  a  Dino  Frescobaldi  (f  1313). 
Na  přechodu  mezi  touto   první  a  pozdější, 
druhou  generací  školy  »di  dolce  stil  nuovo* 
stojí  Čino  (Sigisbuldi)  da  Pistoja  (c.  1270 
až  1336),  man^ovaný  někdy,  ale  jinak  velmi 
jemný  básník  velikého  důvtipu  a  citu,  jenž 
napovídá  již  v  lecčems  elegický  psychologis- 
mus  petrarkovský.  K  druhé  generaci,  jež  pojí 
tóny  a  způsoby  dantovské  s  petrarkovskými, 
náleží  Sennuccio  del  Bene  (f  1349),  přítel 
Petrarkův,  Matteo  Frescobaldi  (c.  1308 
až  1348)  a  někteří  básníci   homoitalští,  tak 
Quido  Novello  da  Polenta,  pán  Ravenny 
(c.  1273—1330),  a  j. 

K  této  skupině  vznešené  lyrické  školy  flo- 
rencké  připíná  se  skupina  humoristická 
a  satirická,  jeiímž  burleskním  způsobem 
ani  někteří  básníci  »di  dolce  stiU  nepohrdali 
(tak  Dante,  Cavalcanti).  Přední  představitel 
její  je  však  Cecco  Angiolieri  ze  Sieny 
(po  1250  —  asi  1319?),  jenž  hlavně  v  sonetecn 
vyzpíval  svou  smyslnou  lásku  a  rozmary  bíd- 


ného osudu  svého  v  řeči  lidovému  spádu 
blízké,  plné  realistických  obratů,  neobyčejné 
Životné  a  takového  komického  a  humoristi- 
ckého dojmu.  Že  je  vzácností  u  člověka  stře- 
dověkého. Burlesknímu  tónu  náleží  Foťgore 
da  San  Gemignano,  Ceně  dalla  Chi- 
tara  z  Arezza,  Pieraccio  Tedaldi  z  Flo- 
rencie (c.  1285  — c.  1350),  Pietro  Faiti- 
nelii  Mugnone  z  Lukky  (c.  1290—1349), 
jehož  humor  jest  jiŽ  politického  zabarvení. 
Takto  přiblížila  se  tedy  humoristická  poesie 
historické  a  připravuje  půdu  t.  zv.  měšfanské 
poesii  ve  2.  pol.  XIV.  stol. 

Jiný  neobyčejně  mohutný  proud  básnictví 
této  doby  jest  učená  poesie  allegorická, 
která  v  Toskáně  zase  prospívá  vlivem  hlavně 
francouzské  allegoricko-satirické  básně  Ro- 
manu de  la  Rose  Guill.  de  Lorris  a  Jehana 
de  Meung,  která  již  snad  za  času  Brunetta 
Latina  poprvé  v  t.  z  v.  Detto  ď  Amore  byla 
spracována.  Jiný  pozdější  nám  blíže  neznámý 
autor  (pokládají  za  něho  D  uran  ta  na  konci 
XIII.  a  poč.  XIV.  stol.)  přebásnil  jej  ve 
232  sonety  t.  zv.  Fiore,  v  nichŽ  zvláště  sati- 
rickým prvkům  dával  přednost,  počínaje  si 
velmi  volně  se  znamenitou  svobodou  smý- 
šlení a  svěží  plností  verše.  Neznám  jest  nám 
také  autor  InteHigen\x  (připisuje  se  bez  do- 
statečných důvodů  kronikáři  florenckému 
Dinu  Compagnim.u),  básně  o  309  devíti- 
veršových  stáncích,  v  níž  užito  hojně  středo- 
věkého materiálu  učeného  a  nešťastně  čet- 
ných allegorických  konstrukcí.  Francesco 
da  Barberino  (1264—1348)  jest  autorem 
dvou  allegorických  básní  Documenti  ďamore^ 
k  nimž  napsal  latinský  kommentář  důležitý 
hlavně  pro  dějiny  literatury  provengalské,  a 
Del  reggimento  e  costumi  di  donne^  velmi  to- 
pomých  a  umělecky  chudých.  Z  tohoto  su- 
choparu a  pouště  veršovnické  zvedá  se  jako 
zázrak  nesmírná  postava  Danta  Alighie- 
riho  (1265—1321),  největšího  vedle  Shakes- 
peara a  Goetha  moderního  genia  básnického, 
který  pro  italskou  literaturu  má  význam 
prvního  základního  a  nejmohutnějšího  skle- 
nutí celé  její  stavby.  Do  mládí  Dantova  spadá 
Canioniere,  sbíílca  milostných  a  allegoricko- 
filosofických  kanzon,  šestin,  ballad  a  sonetů,, 
jež  v  prvních  nejstarších  číslech  svých  nese 
ještě  stopy  troubadourské  tradičnosti.  Asi 
v  r.  1294 — 95  napsána  byla  Vita  nuova,  hlu- 
boký básnický  denník,  nejjemnější  a  nejsub- 
tilnější nálady  psycholc^ické  a  symbohcko- 
allegorické,  podávající  kromě  básní  {rime, 
jsou  to  sonety  a  kanzony)  i  vypravování 
událostí  {narra\ioniS,  jeŽ  je  podnítily,  a  kom- 
mentář je  vysvětlující  {divisioni,  parti\ioni)  — 
všecko  však  sepjato  v  celek  neobyčejně  jed- 
notný a  vzájemně  podmíněný.  Čonvivio,  asi 
z  prvních  let  vyhnanství,  mělo  podati  mo- 
rálně filosofickou  encyklopaedii  své  doby  ve 
formě  kommentáře  ke  čtrnácti  allegoricko- 
fílosofickým  kanzonám  básníkovým,  stanulo 
však  nedokončeno  na  čtyřech  dílech*  či  trak- 
tátech místo  původně  rozvrženích  patnácti. 
Traktát  De  vulgari  eloquentia  (nedokončen, 
ze  čtyř  knih  původně  rozvržených  podána 


'Pír, 

^r^i 

*    - 

:  X  '. 

í     í.i 

V..: 

-*•  ■ 

^  ^  r. 

".\ 

'-•'.*'  ".r 

I.f 

<r  *. 

%     C.-4. 

'.Z.\- 

"      í' 

*•:• 

J    ' 

.*        -; 

i  * 

.-.i.:.-.. 

-.I--, 

"^i-*— 

T7.^. 

*.!.«    - 

€1 

..'t'' 

'I.'  ', 

rjí 

•  rf-' 

•-  :,'. 

T    ■ 

1Í-. 

-     -^.• 

."  .      ". 

v. 

2      -. 

.í.:  .- 

.r 

lil" 

r    : 

X-i  .• 

■ ;     - 

řyuí 

» -^ 

4 

■  .1  ■" ". 

■  -  * 

*  '^\ 

"".  *.•' 

■i". 

■    - 

• '.  ■■' 

-4 

-.-. 

.Tra  _  ..  i 


■".-.'Lr  :*".     .      ^''.^-       —  "  .t-x-l    _._•"      ".      .i"!      ILI    J"  ".Ť"       1    II"-" 


].'i.  f :.:.'.''   ■-:  •.•/.'■:.'.•      ]:   :' ■  rA  ř:  ■::■•■':.■■  2^-  C.'':r  '••;  ;-    :.-^z\l.  ;■:-;   s^m    R:^  ..tk   :  ..  v.:--.m 

Jí^:.:r:;.    z'    :-.■:.>      '     Vi-.      "^V.^    'n::^•:...;■  Vú:::r-  ^ehyr..  u.  :    V  ';ú-;-:  :;:^.-;f  ^:.  \ -: '    -"'r- 

v    •.•.■>.:.:;. oř;:    .*''.;>':.  ^ir-.z  .^:1^ :.  r.L '*:š:  n:í.r;    r::v-.;.    r:.:r:r.i    >or-.:u      .>IT     o.s.      á 

s»..  ^/'./•^:.-:    ':.-.r'zz'j     í-I'/- ::.    r.  Í':V.   r.y  a  řiir.iior.y     _-    r:a..!.   z   r.:c".".í    :ť:.;'    u:.^    „nO 

:-..'//,' r. i   v   .or.'^-y  ;.  :i  ririr.z  #:.:•' :i  h;-."  r.  T'  n.-  s".:ivr.'í-:r.;    a    p:.;r.vt;-~k«.'    ť-TTr.v.    •  r  .  :.  ■    -..ko 

říj  .-!.;>     'J;    ^i    •i:.*'i    z    í  i-^r' r.ř.i':     0,tiL  ^i.Wj  í]áv»lT:;'>:  a  vhv.-':!r.''->;  k  ba>;r:.-k-.::.u    !;  r.> 

dAm',.*'  \''i.'./.  .  ::.'r'i    s-ri;  t:i:.'i  bl-zká  '.yr;''.-  ť.-oru.    k    zrichyC'::'.:    k:iž«i-      >•.  b.     >".'-:-;-š:  2 

íí.'' '.*.!:. ■.l:'j-:.-.".';r. •*  '.!-:♦'■      \-'}T::v,\i     [ií"/.:!:- k*'  pr':h;iV'V<.    r.á'a«:ly.    Kroir.''-    íoh.>    :::.'._;:'     se 

.s::i,r;,    j  .ou    v.;í.1:.í';    t.ik'':    [ir'.rórtví,    r,;:    p:'.  v  (  ar.zór.:'.rL:  i  s*. st:r.y.  bal.Liílv   -^   n-iMir.,;..  v. 

.Stř,;,j,y    '1' 'ii';    r  ;í.í,  ; .    rTj:j.'.ha  í!or'r:i;k''ho.  jrž  >:<:«.:    ní.;.soi:    vvr.álczy   Pctr^írxovv::-.:  ^  .•=.- 

j' /    .'    i:I;i'l'^'i  '\'}  r.  i:í;H.   j-.mi    v^ak  :i-i  j-o-  sf.r.-j    r.alt.z'.     troubařiour    Arr.aut     lUi:--...!    a 

Z'!'  Hi>tori'.ká     \H)*  ^iv     rozvij:     >•■  v  l:í»  ratiiru    ital^kru    uviď;    l.^ar.t*..    ..b'   p> 

V  »■''■/ 'l'*b':  V;  f'ir;ii'':  rn.y  11  s  :r  v<:r.  t  •  -. »i.  a!-:  ij'.'.fli':í  JíjOU  pak    jjuvcmÍu    lidovOho  .   ii :  vš:íň 

I  I/. I    ".a^ly  a  ía.-itar'-.    N*  j<j»í;«  Ziť'jsi  z  r..í:!i  s  j«ho  jmcRcm  i  vlivem  by'y  Já'c  tr.-.vi.ivár,v. 

y  .1   ';ir.';:r'    /.i  r*?  .7  di   Irrvio  cla  m',ytcdi  Pctrarca    je    přcíí' ni    básník    hariiior.ivkv   5 

('.'.ii\.'t  lu  ir  ťll.i  S-  ala  'A  t  o  s  k  á  n  s  1:  ♦'■  i.  o  a  n  o-  formální'    (i')kona'.v :    on   vývarová!    so   vs  n 

ny:.-!.-!  r.'.'/  v  r'ii  tvrdostem  básníka  přt-dchbzích.    alř  opiiitilJ 

V  '\',\}>'-  t\:.:Ai,':  )/■  poríná  í,ik«'  b  /:.atí:  roz-  ho  Sřm   tam  i  jejich    síla,  a  zabředl    pak   ve 

kv'!   prosy  jta!^k<:,  kťrá  lak*'  zř-jnu'- stojí  mdlobu  piVJZ'-   slovní   harmonie,    v  přkVrou- 


Itálie  (literatura). 


879 


áenou  a  strojenou  rhétoriku,  jež  pod  různými 
jmény  v  různých  dobách  vleče  se  jako  cho- 
Toba  celými  dějinami  literatury  italské.  Cha- 
rakter Petrarkuv  jest  vůbec  jiný  než  Dantův: 
měkčí,  užší,  epigonštější.  Lze  to  sledovat 
i  v  jejich  pojetí  lásky.  U  Danta  láska  a  ctnost 
jedno  jsou,  láska  jest  pojem  metafysický  a 
symbolický,  Petrarca  již  oba  pojmy  rozlišuje, 
jest  vůbec  daleko  realističtější  —  na  místo 
dantovského  mysticismu  a  metafysiky  nastu- 
puje elegičnost  a  někde  i  sentimentálnost. 
Petrarca  jest  vůbec  hravější,  chytá  nálady 
prchavé  a  ojedinělé  a  nedosahuje  nikde  toho 
stupně  abstraktní  grandiosity  jako  Dante. 
Kde  pak  přímo  chtěl  se  vnořiti  v  allegoricko- 
abstraktni  stil  Dantův  —  v  Trionfi  psaných 
ve  formě  vise  a  v  tercině  (počaty  1357}  — 
přes  všecko  mistrovské  ovládání  formy  zů- 
stal chladným  a  strojeným. 

Vliv  Petrarkuv  převládne  záhy  ve  2.  pol. 
XT  V.  stol.  v  literatuře  italské  a  nelze  nazvati 
jej  právě  ve  všem  šfastným.  Zabředá  záhy  ve 
formální  manýrování  a  scholastiku,  v  pře- 
broušenost  a  důvtipkovanost.  Od  F  a  z  i  a  d  e  g  1  i 
Uber  ti,  posledního  ghibellinského  básníka 
{c.  1310—70),  autora  nezáživné  didaktické 
básně  Dittamondo,  napodobící  povrchně  a 
neštastně  Danta,  máme  hojnou  sbírku  mi- 
lostné i  politické  lyriky,  daleko  zdařilejší  než 
uvedené  epos,  jež  hlásí  se  většinou  ke  stilu 
petrarkovskému.  Novellista  S  a  c  ch  e  1 1  i  (zvlá- 
ště pěkné  ballady  a  madrigály)  sem  také  ná- 
leží. Z  ostatních  Petrarkistů,  jichž  vyskytuje 
se  hojně  i  v  ostatních  krajích  I.,  stůjte  zde: 
Ricciardo  degli  Albizzí,  Buonaccorso 
da  Montemagno  starší  z  Pistoje,  jeden 
2  nejšťastnějších  epigonů,  a  kritikou  minulých 
dob  nejvíce  ctěný,  Giovani  Dondi  z  Pa- 
dovy. 

Giovanni  Boccaccio  (1313—75)  vedle 
obsáhlé  činnosti  literární  směřující  k  rozší- 
ření a  podpoře  studií  humanistických  napsal 
řadu  italských  děl  veršem  i  prosou.  Z  prvních 
zasluhují  zvláštní  zmínky  eposy  podávající 
klassická  thémata,  ale  ovšem  ve  formě  stře- 
dověké a  rytířské,  tak  Teseide,  Filostrato, 
zvláště  zdařilý  ve  stavbě  a  kresbě  figur,  a 
zvláště  měkce  spředené  idyllické  epos  Mw- 
/ale  Fiesolano,  vesměs  v  ottavě  rimě,  kte- 
réžto formě  typické  pozdějšímu  dobrodruž- 
nému a  hrdinskému  eposu  italskému  věnoval 
tu  Boccaccio  první  umělecký  kultus,  třeba 
nebyl  jejím  vynálezcem.  V  prose  kromě  tří 
románů,  Fihcolo,  Ameto  a  nejzajímavějšího 
Fiametta,  kde  vylíčil  lásku  svou  k  Marii 
ďAquino,  dvorské  slečně  neapolské,  způso- 
bem od  podobných  zpovědí  a  rozborů  Dan- 
tových a  Petrarkových  podstatně  různým, 
daleko  bližším  běžné  průměrné  skutečnosti, 
proslul  nejvíce  sbírkou  jednoho  sta  no  velí 
Decamerone,  jež  vložil  do  úst  veselé  společ- 
nosti sedmi  mladých  dam  a  tří  mladíků  flo- 
rcnckých  uprchšich  před  strašným  morem 
T.  1348  do  pěkné  villy  za  městem,  kde  vy- 
pravováním příběhů  a  jinou  zábavou  udržují 
se  při  dobré  mysli.  Umělecká  cena  Decame- 
rona  leží  ve  veliké  lehkosti  a  rozmanitosti 


fabulační  vlohy  Boccacciovy,  jež  je  vlastním 
charakterem  jeho  genia,  jeho  velikého  výpra- 
vo vatelského  umění  neobyčejně  názorného  a 
dramatického,  v  umění,  s  jakým  nejrůznější 
hrubé  prvky  učené,  historické  i  lidové,  le- 
gendární i  soudobé  stmelil  v  dílo  životné  a 
Jiskrné,  plné  vřelosti  a  elegance,  jemnosti  a 
bystrosti  pozorovatelské,  s  jakým  y  úzký  rá- 
mec podřízeného  genru  vměstnal  nejrůznější 
typy  lidské  a  nejširší  obraz  soudobé  společ- 
nosti. Boccaccio  dovedl  novellu,  tento  po 
výtce  italsky  druh  literární,  na  nejvyšší  stu- 
peň umělecké  dokonalosti:  na  jedné  straně 
uvedl  do  ní  dramatický  rozvoj  dějový,  na 
druhé  popis  vnějšího  světa.  Svět  Boccacciův 
jest  úzký  a  nízký,  nezná  o  mnoho  více  než 
komickou  a  smyslnou  stránku  života,  ale  tuto 
podal  se  znamenitým  uměním. 

Ve  2.  pol.  XIV.  stol.  v  poesii  vedle  uve- 
deného již  petrarkismu  kvetou  písně  ve 
formách  madrigálu  a  ballady  a  populárnější 
ještě  caccia  a  frottola.  Ze  vzdělavatelů  tohoto 
nižšího  lyrického  genru  jmenujeme  zde  uče- 
nějšího a  těžkopádnějšího  Antonia  Bec- 
cariho  z  Ferrary  (1315—  c.  1364)  a  lidověj- 
šího a  realističtějšího  Antonia  Pucciho 
z  Florencie  (c.  1310  —  c.  1380).  Poučná  poesie, 
také  velmi  hojná,  napodobí  vnějškem  (formou 
vise  a  terciny)  Danta,  jak  již  činili  Petrarca 
(Trionfi)  i  Boccaccio  (Amorosa  visione).  Vedle 
Fazia  degli  Uberti,  mezi  lyriky  již  zmí- 
něného, stůj  zde  Federico  Frezzi  z  Fo- 
li gn  a  (před  1350—1416),  jehož  Quadriregio, 
báseň  v  invenci  velice  chatrná,  obrazovým 
plastickým  stilem  jest  z  nejlepších  svého 
druhu.  Jacopo  del  Pecora  z  Montepul- 
ciana  (♦  1385)  je  autorem  dantovsko-petrar- 
covské  allegorie  Fimerodia. 

Výpravná  poesie  historická  i  ro- 
mánová má  znamenitý  rozvoj.  Rozšiřuje  se 
i  o  kroniku  rýmovanou,  k  níž  lze  přičísti 
dvě  historické  básně  uvedeného  již  Ant. 
Pucciho  (Guerra  di  Pisa  v  ottavě  a  Centi- 
loquio  v  terziněj  a  řadu  jinoch  plodů.  Romá- 
nové básně  podávají  hlavni  látky  francouzské 
pověsti  z  cyklu  Karla  Velkého.  Přední  básně 
tohoto  směru  jsou  Buovo  d*Antona,  Rinaldo 
da  Montalbana  od  neznámých  autorů  a  Spagna 
připisovaná  Sostegnovi  di  Zanobi  da 
Strada.  Básně  tyto  jsou  článkem  v  rozvoji 
látek  a  forem,  jež  Boiardem  a  Ariostem  do- 
jdou svého  uměleckého  výrazu.  Ant.  Pucci 
jest  autorem  i  kratších  epických  básní  ro- 
maneskních,  jako  jsou  Reina  ď  Orient e^  Apoť 
lonio  di  Tiro  a  j. 

Na  Boccaccio va  Decamerona  navazuje  se 
znamenitý  rozkvět  prósyitalské.  Pod  pří- 
mým vlivem  jeho  stojí  několik  no  vellistů, 
předem  Franco  Sacchetti  z  Florencie 
(c.  1335—1400,  Trecento  novelle),  jehož  no- 
velly  jsou  většinou  jen  anekdotické,  ale  živé 
a  věrně  jinak  malují  vnitřní  život  středních 
a  nižších  vrstev  florenckých  řečí  čipernou 
a  nenucenou.  Giovanniho  da  Firenze 
Pecorone  (sbírka  padesáti  vypravování)  je 
chatrné  invence  a  bezbarvá.  Giovanni 
Sercambini  jest  také   bezcenný.    Mravo 


880 


Itálie  (literatura). 


učnému  a  náboženskéma  účelu  chtěl  podfí- 
diti  novellu  dominikán  Jacopo  Passa- 
vanti  2  Florencie  (f  1357)  ve  Specchio  di 
¥tra  peniten^a,  asketickém  traktáte  pěkného 
a  jasného  jinak  stilu  i  znamenité  svěžesti 
výpravné,  jímž  chtěl  působiti  proti  Decame- 
ronu  a  do  něhož  pojal  tedy  novelly  podle 
známých  pramenů  středověkých  spracované 
8  tendenci  odstrašiti  před  peklem. 

Nejvyšším  pomníkem  náboženského  ducha 
v  italské  literatuře  XIV.  stol.  jsou  však  lite- 
rární památky  po  sv.  Kateřině  ze  Sieny 
(Benincasy,  1347—1382),  dialog  o  božské 
prozřetelnosti-  (1378)  a  skoro  čtyři  sta  listů 
zaníceného  života  vnitřního,  mystického  žáru 
a  při  tom  velikého  pozorovatelského  daru 
při  posuzování  lidí,  v  řeČi  plné  naivních  a 
silných  obrazů,  plynné  a  vyrovnávající  se 
nejlepší  prose  florencké.  K  nim  druží  se, 
třeba  jich  nedosahovaly,  nábožné  listy  sv. 
Giovanniho  Co lombiho  ze  Sieny  (1320 
až  c.  1367),  Giovanniho  dalle  Celle 
z  Catignana  a  traktáty  sv.  Giovanniho 
Dominiciho  z  Florencie  (1355  —  c.  1420). 

Z  prosy  nejvíce  pěstována  je  kronika. 
Kvete  ve  Florencii  i  v  jiných  městech  ne- 
obyčejně bohatě.  NeidůlcŽitejší  kronikáři  flo- 
renčtí  tohoto  období  jsou:  Matteo  Villani 
(1300—63),  bratr  Giovanniho  a  pokračovatel 
jeho  ve  vypisování  dějin  florenckých  způso- 
bem bratrovým  až  asi  do  smrti  své ;  syn  jeho 
Filippo,  jenž  připojil  několik  kapitol  k  dílu 
otcovu;  Baldassarre,  obyčejně  Marchi- 
one  Stefani  zvaný  (c.  1320—85),  spisovatel 
díla  Istoria  florentina  od  počátku  světa  do 
r.  1385;  Donato  Velluti  (1313— 70),  jenž 
napsal  domád  kroniku  podávající  dobrý  obraz 
života  rodinného.  Hojněji  vyskytují  se  také 
ve  XIV.  věku  již  cestopisy  z  popisů  krajin 
a  vypravování  příhod  a  dobrodružství  setkané, 
tak  Libro  ďoltramare  od  minority  Niccola 
da  Poggibonsi,  dále  cestopis  Leonarda 
Frescobaldiho  a  Simona  Sigoliho, 
vesměs  líčící  pouť  do  Svaté  Země. 

Ve  XIV.  věku  konečně  methodicky  a  účelně 
počíná  se  studovati  věk  klassický,  zvláště 
římský.  Počátek  tvoří  učenci  a  básníci  školy 
padovánské:  Albertino  Mussato  (1262  až 
1330)  a  Ferreto  Ferreti  (1297—1337), 
v  jejichž  latinských  spisech  historických  a 
básnických  jeví  se  již  napodobení  klassiků 
velmi  silně.  Petr  ar  ca  a  Boccaccio  jsou 
pak,  jak  již  ukázáno,  předními  průkopníky 
a  zahajiteli  studia  i  nadšení  humanistického. 
Petrarca  miluje  vřele  římské  a  řecké  au- 
tory, pátrá  po  jejich  dílech,  velebí  je  v  epi- 
štolách, píše  elegantní  a  vybroušenou  latinou, 
proti  níž  latina  Dantova  je  hrubě  a  barbar- 
sky středověká.  Boccaccio  má  u  set>e  3  léta 
učitele  řečtiny  Leontia  Piláta,  čte  Homéra 
v  originále,  překládá  jej  slovně  do  latiny  a 
činí  tak  přístupným  i  ostatním  vzdělancům, 
jimž  byl  znám  skoro  jen  dle  jména.  Popula- 
risuje  mythologii  (v  encyklopedii  De  genealo- 
giis  deorum  gentilium,  1350 — 60),  píše  země- 
pisný a  historický  slovník  k  latinským  a 
řeckým   básníkům   k   snazšímu  jich  pocho- 


peni {De  montibtis,  siMSf  fimtihms  . . .).  Ve 
Florencii  zvláště  pilné  pěstuji  se  humani- 
stická studia.  Tam  působí  horliví  huma- 
nisté Luigi  Marsili  (1330—94)  a  kanc- 
léř republiky  Coluccio  Salutati  (1330  ai 
1406).  Příští  doba  stojí  jiŽ  cele  ve  známem' 
humanismu. 

Období  třetí:  Renaissance,  do  smrti 
Angela  Poliziana  ([1375—1494). 

Doba  ta  je  charakterisována  mohutným  roz- 
květem studií  klassických,  jimž  cesty  při- 
pravovali v  předešlém  období  již  Petrarca  a 
Boccaccio.  Nejlepší  duchové  věnují  se  s  hor- 
livosti neobyčejnou  studiu  i  napodobeni  an- 
tiky a  odlučuji  se  skoro  úplně  od  života  pří- 
tomného a  národmlio.  Jednu  chvíli  zdá  se, 
jakoby  latina  úplně  chtěla  vyhubiti  volgare 
a  jakoby  literatura  jen  v  ni  měla  býti  pěsto- 
vána. Dva  proudy  postupují  oddělené  celým 
tímto  obdobím:  na  jedné  straně  stoji  učený 
klassicismus,  na  druhé  lidová  a  národní  tra- 
dice. Oba  začnou  se  později  pronikati  a  při- 
f>ravují  tak  dobu  nového  obrozeni  italské 
íteratury,  dobu  klassickou.  Zásluhou  tohoto 
období,  v  mnohém  směru  průpravného,  jest, 
že  literaturu,  jež  až  posud  byla  v  podstatě 
toskánskou,  rozšířilo  po  celé  l-ii,  učinilo  ji 
opravdu  národní  tím,  že  účastní  se  v  ní  od- 
tud celý  národ.  Různá  střediska  literární  kul- 
tury vznikají  v  tomto  období:  vedle  Florencie 
v^rstupuje  do  popředí  Neapol  a  Ferrara,  dále 
Řím,  Mantova,  Benátky,  Milán  a  Bologna. 
Nadšení  pro  studia  klassická  stoupá  celé 
XV.  stol.  Hnutí  zachvátilo  světské  i  duchovni 
vládce.  Vladařům  je  vlastni  nejen  maecenáš- 
ství,  ale  skutečné  pochopení  a  vysoká  kul- 
tura literární  a  umělecká.  Mediceové,  Ludo- 
vico  il  Moro,  papežové  Eugen  IV,,  Mikulái  V. 
a  Pius  II.  jsou  sami  literáty,  znateli. 

Florencie  zaujímá  přední  místo  v  tomto 
snažení  humanistickém.  Z  nejdůležitějších  hu- 
manistů zde  působících  jmenujeme  jen  Leo- 
narda Bruniho  (1369—1444),  Poggia  Braccio- 
liniho  (1380—1459),  Marsilia  Ficina  (1433  až 
1499),  překladatele  a  vykladače  Platónova  a 
zakladatele  platónské  akademie,  jež  hraje  ve- 
likou úlohu  ve  filosofické  i  kulturní  renais- 
sanci,  Cristofora  Landina  (1424—1504),  An- 
gela Poliziana  (1454—1494),  mistra  elerant- 
ního  stilu  latinského  prosou  i  veršem.  V  Nea- 
poli, kde  jest  ochráncem  těchto  snah  zvláště 
Alfons  I.  Aragonský,  vyniká  Antonio  Becca- 
delli  (1394—1471)  a  zvláště  Giovanni  Pontano 
(1426—1503),  zvláště  šťastný  lyrik  latinský. 
Římu  náleží  proslulý  grammatik  a  syntaktik 
Laurentius  Valla  (1407—57),  Pomp.  Laetas 
z  Neapole  (1428—98),  Aeneas  Silvius  Piccolo- 
mini  (1405—64,  potomní  papeŽ  Pius  II.)  a  j. 
Fcrrarské  skupině:  Guaríno  Guarini  z  Verony 
(1370—1460),  Giovanni  Aurispa  ee  Sicílie 
(1369—1460),  Battista  Guarini  (asi  1445  až 
1505*).  V  Miláně  delší  dobu  žil  nepokojný  a 
svárlivý  Francesco  Filelfo  (1398—1481)  a  syn 
jeho  Giovanni  Mario  (1436—80),  Gaspare  Bcr- 
zizza  (1370—1430)  a  syn  Guiniforte.  Činnost 
většiny  těchto  humanistů  nenáleží  však  do 
dějin  italského  písemnictví,  jen  několik  z  nich. 


Itálie  (literatura). 


881 


Leonardo  firuni,  Landino  a  Filelfo, 
psali  také  v  prose  volgare. 

Vedle  tohoto  pnoudu  cizího  pokračuje  ná- 
rodní v  tradici  dob  předešlých,  zejména  v  To- 
skáně  jde  se  stopami  trecentistů  až  do  pol. 
XV.  stol.  Petrarkisté  jsou  z  téchto  toskán- 
ských tradičníků  nejčetnéjší,  tak  Čino  Ri- 
nuccini  (1350—1407),  Buonaccorso  da 
Montemagno  mladší  z  Pistoje  (f  1429)  a 
předem  Říman  Giusto  de'  Conti  (f  1449), 
autor  sbírky  Bella  mano  v  ryzím  stilu  petrar- 
kovském.  Mezi  učeným  a  lidovým  stilem  po- 
hybuje se  Simoně  Serdini,  zvaný  il  Sa- 
viozzo  da  Siena  (1360—1420).  Z  ostatních 
básníkd  a  spisovatelů  různého  rázu  a  snažení 
stůite  zde:  potulný  zpěvák  Niccoló  Cieco 
z  Arezza;  Giovanni  Gherardi  z  Prata 
(1367—1445),  básník  allegor.  Filomeny  v  ter- 
cinách  a  asi  také  románu  Pat-adiso  degli  Ať 
berti;  mnohostranný  a  učený  Leon  Battista 
Alberti  (c.  1407—72),  autor  pojednání  Della 
famiglia  a  četných  dialogů  filosofických  a 
uméleckých;  Matteo  Palmieri  z  Florencie 
(1406—75),  básník  didaktické  Cittá  di  vita  po 
stopách  Dantových;  Gentile  Sermini  ze 
Sieny,  novellista  velmi  vulgární;  Gregorio 
D  a  tt  i  z  Florencie  (1363—1435),  spisovatel  Isto- 
ria  di  Firen\e\  Neri  Capponi  (1388—1457), 
také  kronikář;  Buonaccorso  Pitti  z  Flo- 
rencie (1354— 1430), autor  pamětí  svých;  Gio- 
vanni Cavalcanti,  vypravovatel  dějů  flo- 
renckých  od  r.  1423—1440;  Feo  Belcari 
2  Florencie  (1410—84),  autor  náboženských 
dramat  v  ottavě;  Andrea  Magnabotti 
(c.  1372—1431),  kompilátor  rytířských  románů 
prosou  {Reati  di  Francia,  Guerino  ti  Meschino), 
Domenico  di  Giovanni,  zvaný  il  Bur- 
chiello  (c.  1390—1448),  vzdělavatel  burlcskní 
a  měšťanské  poesie  trecenta,  kterou  ještě 
ryze  lokální  a  lidovou  jazykovou  komikou 
překonal  a  stal  se  tak  tvůrcem  zvláštní  hojné 
pěstované  manýry  (alla  Burchiellesca). 

Znamenitý  význam  tohoto  období  jest  v  bás- 
ní ch  rytířských,  jež  konsolidují  se  stále 
více  v  epos,  kterému  se  pak  dostane  v  tomto 
období  první  umělé  formace  básnické  Pulcim 
a  Boiardem.  Orlando  jest  epos  v  šedesáti  zpé- 
vích  a  spracován  v  ottavě  rimě  pro  tento  gen  re 
charakteristické.  Vedle  rytířského  eposu  kvete 
znamenitě  v  tomto  období  náboŽenskédra- 
ma,  rappresentazione  sacra,  jehož  roz- 
voj z  náboženské  poesie  předchozích  dob  byl 
již  výše  naznačen.  V  duchovní  lyrice 
hlavně  lauda  hojně  je  vzdělávána  tradicí 
XIV.  stol.;  přední  představitelé  její  jsou  F. 
Belcari.  L.  de'  Medici,  F.  ď  Albizzo.  C. 
Castellani.  Ve  světské  lyrice  převládá 
forma  písně  k  tanci  původu  toskánského 
a  strambottOf  původu  jižního.  Záhy  zušlech- 
ťují se  tyto  formy  klassicismem,  jak  ukazují 
již  plody  Leonarda  Giustinianiho  z  Be- 
nátek (1388—1446). 

Od  pol.  XV.  stol.  stoupá  italština  a  její 
literatura  z  vrstev  nižších  a  středních  do  vyš- 
ších, jest  předmětem  péče  kruhů  vzdělaných 
a  zubech  tuje  se  tak  brzy  formální  vytříbe- 
ností  antiky.  Je  to  hlavně  následek  politické 

Ottfiv  Slovnik  NauCny,  tv   XII    978  X897. 


situace,  která  mnohého  vládce,  jako  na  př. 
Lorenza  de'  Medici,  vedla  mezi  lid  a  učila  ho 
slavnostmi  veřejnými  a  zvýšeným  leskem  od- 
vraceti pozornost  od  politiky.  Také  trvalý 
čtyřicetiletý  mír,  jemuž  se  I.  v  této  době  těší 
a  jenž  stupňuje  její  potřebu  luxu  a  duševní 
zábavy,  má  znamenitou  zásluhu  o  toto  po- 
vznesení italského  písemnictví.  Tři  jsou  hlavně 
centra  italského  písemnictví  v  tomto  období 
Neapol,  Ferrara  a  Florencie. 

V  Neapoli  kvete  italská  literatura  zvláště 
za  Ferdinanda  I.  aragonského  řl458— 74)  a 
má  tu  znamenitou  řadu  zástupců,  malé  však 
ceny  umělecké,  kteří  snažili  se  zušlechtiti  do- 
mácí nářečí  neapolské  na  jazyk  spisovný,  za- 
vádějíce v  ně  různé  prvky  latinské  a  toskánské. 
Ze  spisovatelů  těch  stůjte  zde :  Pierjacopo 
de  Gennaro  (1436—1508),  básník  sonetů, 
kanzon,  ballad,  strambottů;  Pier  Antonio 
Caracciolo,  skladatel  allegoricko- satiri- 
ckých farsí;  Serafino  Ciminelli  z  Aquily 
(1466—1500);  novellista  To  mm  as  o  Guar- 
dati  zvaný  Masuccio  ze  Salerna  (c.  1420—90). 
Nad  ně  všecky  pozvedá  se  neobyčejně  vy- 
soko velikou  svou  uměleckou  kulturou  já- 
copo  Sannazaro  z  Neapole  (1458—1530), 
školovaný  nejdokonalejší  tradicí  humanisti- 
ckou, žák  a  přítel  Pontanův,  sám  velmi  bril- 
lantní  bá^níř  latinský.  Italské  rime  jeho  drží 
se  sice  z  hrubá  v  tradici  petrarkovské,  vy- 
kazují'však  zvláštní  svěžest  formy  a  výrazo- 
vou plnost  stojící  vysoko  nad  průměrnými 
epigony  petrarkovskými.  Hlavní  dílo  jeho 
italské  je  však  Arcadia  (1489),  pastýřský  ro- 
mán v  prose  a  verších,  jenž  vzbudil  obdiv 
v  l-ii  i  mimo  ni  a  je  v  mnohém  směru  již 
intonací  svou  příznačný  pozdějšímu  rokoko- 
vému umění.  S  velikou  bystrostí  a  znameni- 
tou formální  virtuositou  jsou  tu  spředeny 
nejrůznější  prvky  v  celek  sladký  a  melodický, 
ale  také  mdlý. 

V  severní  l-ii  kvete  literatura  italská 
hlavně  v  Miláně,  Mantově,  Bologni  a  předem 
ve  Ferraře  pod  ochranou  rodu  Este.  Z  au- 
torů těchto  území  jmenujeme:  Gaspara 
Viscontiho  z  Milána  (1461—99),  velmi  vy- 
broušeného petrarkistu ;  BernardaBellin- 
c  i  o  n  i  h  o  z  Florencie  (1450—92),  lyrika  i  dra- 
matika; Antonia  Cornazzana  z  Piacenzy 
(c.  1440—1520),  didaktika  i  novellistu;  děje- 
pisce milánského  Bernardina  Coria  (1459 
až  c.  1510);  přebroušeného  dvorního  lyrika 
Panfila  Sassiho  z  Modeny  (c.  1455—1527); 
Antonia  Tibaldea  zFerrary  (1456—1537). 
epigrammaticky  a  uměle  pointujícího;  Gio- 
vanniho  Sabbadina  degli  Arienti 
z  Bologné  (1450—1510),  autora  novellistické 
sbírky  Pórrettane;  Pandulfa  Collenuccia 
z  Pesary  (1444—1504^,  autora  »Dějin  neapol- 
ského  království*  a  j.  Nejmohutnější  zjev  se- 
verní I.  je  však  Matteo  Maria  Boiardo, 
hrabě  ze  Scandiana  (c.  1434—94),  humanista 
a  překladatel  z  řečtiny,  šťastný  lyrik  petrar- 
kovský  plný  jemností  a  elegantností  verSov- 
nických  a  předem  básník  první  romantické 
básně  v  italské  literatuře  Orlando  innamorato. 
•Zamilovaný  Roland*  jest  ve  své  době  veliký 

58 


882 


Itálie  (literatura). 


umělecký  čin,  veliká  obnova  rytířské  básně, 
která  dotud  byla  pouhým  beztvarým  a  ne- 
ustáleným sujetem  pěvců  lidových.  Boiardo 
zušlechtil  lidové  prvky  a  sloučil  je  s  klassi- 
ckými,  héroické  a  dobrodružné  motivy  cyklu 
karolinského  a  bretonského  protkal  prvky 
homérovskými  a  vergilovskými,  celku  pak 
vdechl  pravou  hybnost  a  temperamentnost 
italskou;  vadami  jsou  rozvleklost  vypravo- 
vání, nedostatek  komposice  a  nevyrovnaný 
stil. 

V  Toskáně  soustřeďuje  se  všecka  skoro 
literární  činnost  ve  Florencii,  kde  kvete  pod 
aegidou  Mediceů,  v  staré  tradici  a  v  starých 
genrech  kroniky  a  novelly,  laudy  a  nábo- 
ženského dramatu,  básně  rjrtířské,  kanzony 
i  ballady,  která  však  brzy  je  zde  proniknuta 
humanistickým  duchem  a  jím  podstatně  změ- 
něna. Z  řady  menších  spisovatelů  florenckých 
stůjte  zde:  Cristoforo  Landino  (1424 
až  1504),  kommentátor  Danta;  Luca  Pulci 
(1431 — 1470,  román  veršem  Civifo  Cahaneo 
z  kruhu  karolinského);  burleskní  básník  Mat- 
teo  Franco  (1447—94);  Bernardo  Pulci 
(1438—88)  a  j.  Prudkým  duchem  asketickým 
proniklé  jsou  úvahy,  kázání  a  básně  bratra 
Girolama  Savonaroly  z  Ferrary  (1452 
až  1490),  známého  nešťastného  reformátora. 
Girolamo  Benivieni,  pomocník  jeho, 
jest  básník  náboženský  a  allegorický  formy 
klassické.  Nad  všecky  tyto  důležitější  jest 
L  u  i  g  i  Pulci  z  Florencie  (1432—84),  básník 
romantického  eposu  Morgante  o  dvacetiosmi 
zpěvích  v  oktávě,  jež  líčí  dobrodružství  Ro- 
landa  vypuzeného  ze  dvora  Karlova  na  Vý- 
chodě a  je  založena  dějem  na  starších  dvou  bá- 
sních výše  dotčených,  »Orlando«  a  »Spagna«. 
Za  to  jest  dílem  Fulciho  tenor  básně,  polo- 
pathetický  poloironický  tón  její,  jakým  trak- 
toval italský  měšťák  a  kupec  a  náboženský 
skeptik  látku  rytířskou  a  náboženskou.  Látce, 
která  v  lidu  byla  spracována  ryze  dobro- 
družně, vtiskl  Pulci  svého  ducha,  vtip  a  ten- 
denci, které  náležejí  i  jeho  době,  a  vytvořil 
tak  zajímavý  odstín  nové  komiky  stilem  ne- 
obyčejně čiperné,  pružné  a  rozmarné,  daleké 
VŠI  monotónní  těžkopádnosti,  jež  charakteri- 
suje  lidové  zpěváky  téže  látky. 

Lorenzo  de*  Medici  (1448—92)  je  také 
mnohostranně  literárně  činný  a  vyniká  v  mno- 
hém nad  prostřednost.  V  milostné  lyrice,  so- 
netech a  kanzonách  jde  šťastně  stopami  dan- 
tovskými  a  petrarkovskými,  v  Selve  ď Amore 
užívá  obratné  oktávy  v  lyrickém  poli,  »Corin- 
tem«  a  »Nencií  da  Barberino«  se  zdarem 
zkusil  se  v  idyllách;  kromě  toho  psal  dra- 
mata náboženská,  dialogy  veršem  (Alterca- 
lione),  dramatická  vypravování  {Caccia  col 
falcone),  satiry,  ballady,  canti  carnascialeschi, 
laudy  —  velmi  rozmanitá  činnost,  která  jed- 
nak se  připíná  k  starším  stilům  trecenta,  jed- 
nak zušlechťuje  lidové  a  tradiční  formy  klas- 
sickým  duchem.  Nejvyšší  formální  talent  to- 
hoto období  je  však  učený  humanista  An- 
í(elo  Ambrogini,  zvaný  Poliziano  (1454 
až  1494),  jenž  v  nedokončené  Stance  per  la 
giostra,   jinak    špatně    komponované,    podal 


oktávy  velikého  umění,  znamenité  pružnosti 
a  plnosti,  jež  se  vyrovná  již  Ariostově  i  Tas- 
sově.  V  Ór/eo  podal  první  dramatické  dílo 
italské  světského  obsahu.  V  balladách,  stram- 
bottech  i  rispettech  snaží  se  všude  pfiblíiiti  se 
duchu  a  vážnosti  poesie  klassické  a  inspiraci 
národní  vyslovovati  formou  klassickou. 

Období  čtvrté,  klassické,  do  dokon- 
čení »Osvobození  Jerusalema*  Tassova  (1494 
až  1575). 

Čtvrtá  doba  jest  nejbohatší,  nejplodnéjii  a 
umělecky  nejdokonalejší  v  dějinách  italského 
písemnictví.  Oba  živly,  národně  romanticky 
a  klassicistický,  které  v  předešlém  období 
stojí  nesloučeny  vedle  sebe,  prolnou  se  v  ob- 
dobí tomto  v  dílech  veliké  dokonalosti  for- 
mové i  ryzího  výrazu  ducha  italského.  Duch 
italský  v  době  této  sebral  před  politickým 
i  kulturním  úpadkem  svým  ještě  nai>osIed 
všechny  síly  a  vytvořil  jimi  díla  stejné  roz- 
manitá, jako  svérázná.  Druhá  čás(  období 
toho  ukazuje  však  již  rozkladné  a  úpadkové 
prvky,  jež  se  prodírají  na  povrch  úplně  v  ob- 
dobí příštím,  španělském.  Torquato  Tasso. 
Hgura  plná  melancholického  smutku,  biósník 
v  jádře  své  duše  zlomený  a  ztroskotaný,  cha- 
rakterisuje  ve  mnohém  přechod  tohoto  ob- 
dobí, klassického,  v  následující,  úpadkové. 
Dusná  reakce  náboženská,  tísnící  a  podlamu- 
jící přímost  a  sílu  duševní,  manýrovaná  mdloba, 
ztráta  politického  určení,  svíravé  bezvětří  du- 
ševní jsou  podmínkami  a  příčinami  tohoto 
dlouho  trvajícího  processu  duševního  klesání 
a  vyčerpanosti. 

Na  prahu  období  tohoto  stojí  zdravý,  roz- 
marný, kypící  zjev  básníka  > Zuřivého  Ro- 
landac  Ludovika  Ariosta  (1474—1533), 
i  jinak  mnohostranně  činného  v  poesii,  ly- 
rika, satirika,  básníka  komedií  a  elegika.  Ari- 
osto  je  pokračovatelem  Boiardo vým  a  pře- 
jímá z  něho  epické  jádro,  boj  Karla  s  Agra- 
mantem  a  lásku  Rolanda  k  Angelice,  avšak 
rozmnožuje  velikou  fabulační  vlohou  a  opřádá 
takřka  tento  střed  řadou  mistrně  setkaných 
a  v  bohaté  arabesky  sepředených  dějů  ve- 
dlejších. Ryze  jeho  jest  veliké  umění,  s  ja- 
kým těmto  dějovým  prvkům  vdechl  zvláštní 
život  a  básnické  kouzlo  zvláště  lehké  a  iro- 
nicky zabarvené  nálady,  jež  vyznačuje  jeho 
poměr  k  romantické  látce.  Tempo,  jiskrná 
hravost,  fabulační  kouzlo,  ironický  skepti- 
cismus tohoto  díla  isou  něco  specificky  ital- 
ského a  učinily  je  drahým  italskému  n^odu; 
»je  to  nejlepší  obraz  naší  bytosti,  našeho 
způsobu  myšlení,  našich  názorů  mravm'ch,« 
praví  literární  historik  Settembrini.  K  tomu 
přistupuje  veliké  umění  básnické  plastikv 
i  rozmanitosti,  reliéfu  i  jemných  přechodá, 
nejvybranější  smysl  umělecké  harmonie.  •Zu- 
řivým Rolandem«  dostalo  se  romantické  básni 
hrdinské  zakončení  uměleckým  pomníkem, 
který  nebyl  překonán  žádným  z  četných  na- 
podobitelů,  jichž  se  vyskytuje  celá  řada  a  jež 
zde  uváděti  nemá  smyslu.  Zmíniti  jest  se  však 
o  spracování  Boiardo  vy  básně  Franceskcm 
Bernim  (Orlando  rifattó),  jež  zastřelo  pů- 
vodní ploa  Boiardův,  a  Ludovikem  Do- 


Itálie  (literatura). 


883 


Jin  e  n  i  ch  i  m  (f  1564,  Orlando  nformato)  a  plo- 
-dech  Benátčana  Ludovika  Dolceho  (1508 
-až  1566),  z  nichž  vyniká  Prime  imprese  d^Or- 
Jando.  Spracování  Éerniho  hraničí  již  s  par- 
odií, ještě  daleko  za  Berního  zašel  v  tomto 
směru  Teofilo  Folengo  (1492—1544),  zná-  j 
mý  básník  raaccaronický,  v  Ital.  básni  Orlan- , 
^ino  a  maccaronské  Baldo  de   Opad  o.   Nej- ; 
hrubší   a   nejrozpustilejší,   někdy  velice   ne- 
chutná komika  nahrazuje  tu  jemnou  ironii  a 
-superiomí  humor  Ariostův. 

Epika  kvete  vůbec  v  tomto  období  ne- 
obyčejně požehnaně.  Vedle  Ariosta  stojí  řada 
^piků  jiného  směru  a  jiné  snahy,  daleko  bližších 
Iclassické  poetice  aristotelovské,  kteří  chtěli 
látky  karolinské,  brctonské,  španělské  nebo 
domácí  podati  v  přísnější  komposici  a  přís- 
nějším stilem,  než  jest  nesoustředěné,  vířivé, 
šumivé  a  opravdu  romantické  dílo  Ariostovo. 
Tak  Gian  Giorgio  Trissino(1478 — 1550), 
jenž  v  ítalia  libevata  dai  Goti  podle  Iliady 
ve  »versi  sciolti*  popisoval  boje  Belisarovy; 
Francesco  Bolognetti  (1508— 74),  autor 
«posu  Costante;  Luigi  Alamanni  (1495  až 
1556),  známý  i  jako  satirik  a  didaktický  bás- 
ník, jenž  napsal  dva  eposy,  G irone  il  cortese 
a  Avarchide,  a  předem  nejnadanější  z  nich 
Bcrnardo  Tasso  (1493—1569),  otec  Tor- 
<\  lata,  jehož  Amadigi,  sepředený  podle  špa- 
nělského románu  »Amadis  de  Gaula«,  v  Tas- 
sově  době  velmi  oblíbené  lektury,  ve  stu 
zpěvech  vyniká  jazykem  velmi  vytříbeným, 
někdy  až  přebroušeným ;  za  to  však  kompo- 
sicí jsou  zpěvy  ty  nepodařeny  a  charakteri- 
stika osob  chatrná  a  únavně  monotónní. 

Požadavkv  antického  umění,  jednotu  děje, 
slavnostní  formu  a  dokonalou  komposici  spo- 
jiti s  volnou  vynalézavostí  romantického  bás- 
nictví rytířského  v  díle  plném  lahody  a  zvlášt- 
ního vnitřního  stesku,  podařilo  se  v  Gerusa- 
Jemme  iiberata  Torquatu  Tassovi  (1544 
až  1595),  jehož  i  lyrické  básně,  listy,  dia- 
logy a  dramata  jsou  z  nejlepších  soudobých 
plodů  italských.  Tasso  jest  neobyčejně  čistá 
a  opravdová  duše  básnická  v  nínohčm  ne- 
soucí rys  typicky  moderní;  hloubavost  a  kri- 
tičnost úzkostlivá,  skrupule  aesthetické  i  ná- 
boženské rozhlodaly  toto  veliké,  neklidné 
-a  neskonejšené  srdce,  zle  pronásledované 
dvorským  životem  plným  intrik,  roztrpčené 
tupými  a  pedantickými  kritikami  útočícími 
na  jeho  dílo,  duši  příliš  svědomitou,  poctivou 
a  sensitivní,  jež  žila  v  době  pusté,  pokry- 
tecké, malicherné  a  strojené.  Melancholický 
a  clegický  dech  visí  nad  jeho  životem  a  dílem 
a  činí  jej  pravým  básníkem  doby  přechodné, 
jejíž  mučedníkem  vlastně  byl.  Kritičnost  a  svě- 
domitost  jeho  jest  jiný  rys  velice  moderní; 
ony  zavedly  jej  k  úplnému  přepracování 
>Osvobozeného  Jerusalema*  v  báseň  Gemsa- 
4emme  conquistata^  v  níž  chtěl  vyhověti  všem 
scholastickým  předpisům  poetiky  i  nábožen- 
ským skrupulím  svým  a  v  níž  místo  svěží 
básně  původní  podal  jen  suchopar  akade- 
micky. Ale  i  po  stránce  ryze  formální  je  Tasso 
v  nejednom  směru  dekadcnt;  dikce  jeho  je 
již  někdy  přebroušená,  neobyčejné  jemná  sice, 


ale  také  mdlá  a  přeplněná  obrazy  často  násil- 
nými, zejména  za  antithesí  (concetti)  se  honící. 

Pro  lyriku  cinquecenta  jest  charakteri- 
stický návrat  k  Petrarkovi,  jenž  zvláště 
vyhovuje  elegantní  dvorské  společnosti.  Pie- 
tro  Bembo  z  Benátek  (1470—1547),  vysoko 
ceněný  dobou  svojí  a  každým  způsobem  zna- 
menitý talent  formálný,  je  průkopník  tohoto 
směru  ve  svých  Rime  i  v  dialozích  filoso- 
fických Asolani  a  v  Prose  della  volgar  lingua. 
Z  petrarkistův  ostatních  stůjde  zde.  Gio- 
vanni  Guidiccioni  (1500—1541).  Luigi 
Alamanni  a  Ludovico  Martelli  (1499  až 
1527h  Francesco  Maria  Molza  (1489  až 
1544),  básník  velmi  měkkého  kouzla;  Ludo- 
vico Paterno  z  Neapole;  Domenico  Ve- 
nieroz  Benátek (1517-83).  Tor c^uato  Tasso 
i  v  lyrice  vyniká  samostatností.  Michelan- 
giolo  Buonarroti  (1475— 1564) má  také  svou 
neobyčejně  vážnou  a  hlubokou  notu,  v  níž 
je  slyšet  něco  jako  echo  dantovské;  Luigi 
Tansillo(1510— 6&)a  Angelo  di  Costanzo 
(1507—91)  vedli  si  také  více  méně  samostatně. 
Mnoho  jest  v  tomto  období  také  básnířek  a 
nestojí  nijak  pod  mužskými  soupeři  svými, 
anobrž  vynikají  nad  ně  často  mužným  a 
hlubším  tónem.  V  čele  jejich  stojí  vitto- 
ria  Colonna  (1492—1547),  básnířka  velice 
čistého  naladěni,  silné  a  vysoké  inspirace  íilo- 
soficko-náboženské;  za  ní  jdou:  Ve  r oni  ca 
Gambara  (1485—1550);  Gaspara  Stampa 
(1523—54);  Tarquinia  Molza  (1542— 1617), 
Laura  Terracina  zNeapole(1525  — c.  1570). 
Opposici  proti  petrarkismu  neobyčejné  prud- 
kou vedl  Nicccoló  Franco  z  Beneventa 
(1515—1570).  známý  pamHetář  a  satirik,  a 
Claudio  Tolomci  ze  Sieny  (1492—1555), 
jenž  chtěl  zavésti  »novou  poesii  toskánskou* 
( ^V^5I  e  regole  della  nitova  poesia  toscatta,  Řím, 
1539),  opírající  se  o  metriku   latinské  lyriky. 

Básnictví  žertovné  má  předního  před- 
stavitele svého  veFrancescu  Bernim (1497 
až  1535),  zakladateli  zvláštního  genru  po  něm 
»berneskním<  zvaného,  jenž  spojoval  burlesku 
a  frivolnost  s  formou  velmi  pečlivě  propra- 
covanou. Nejproslulejší  jsou  jeho  sonetti  a 
capitoli,  parodie  pctrarkistů  a  moralistních 
pedantů.  Stopami  jeho  šli:  Giovanni  Mauro 
(c.  1490—1536),  Ant.  Francesco  Grazzini. 
zv.  Lasca  (1503—84)  a  Césare  Caporali 
(1531—1605).  Satiru  o  klassické  vzory  opře- 
nou pěstovali:  Antonio  Vinciguerra  z  Be- 
nátek, Ar  i  o  sto  (znamenitých  sedm  satir), 
Ercole  Bentivoglio  (1505—72),  Luigi 
Alamanni  a  Pietro  Nelli  ze  Sieny. 

Pod  vlivem  klassickým,  zejména  Vergilovým, 
obrodila  se  v  cinquecentu  didaktická  po- 
esie italská  pěstovaná  ve  » versi  sciolti* 
nebo  ottavě.  Ze  vzdělavatelů  jejích  stůjte  zde: 
Giovanni  Rucellai  z  Florence  (1475—1525, 
Le  Api);  Lui^i  Alamanni  (Coltivaiione); 
Erasmo  da  Valvassone  (c.  1523— 93,  La 
Caccia);  Bernardi  no  Baldi  z  Urbina  řl553 
až  1617,  Nautica);  Girolamo  Muzio  (1496 
až  1576,  Arte  poeťicay,  Gregorio  Ducchi 
(Scaccheide)  a  j.  První  dva  z  nich  nejvíce  vy- 
nikají, Rucellai  vládne  zejména  jazykem  velmi 


--  _/ 


884 


Itálie  (literatura). 


ryzím  a  má  některá  popisná  místa  velmi 
zclařilá. 

Dramatická  poesie  XVI.  vdku  stojí  tak 
pod  rozhodným  vlivem  antickým,  v  poraéru 
naprosté  odvislosti  od  ného.  Duchovní  drama 
{rappresent avione  sacra)  mizí  na  konci  XV.  stol. 
z  veřejného  života,  ustupuje  do  kláštera  a  činí 
tak  místo  hrám  světským,  jeŽ  jsou  nejprve 
v  původním  jazyce,  později  v  překladech  pro- 
vozované hry  antické  a  teprve  později  kusy 
italské,  ovšem  otrocky  následující  formu  a 
většinou  i  obsah  her  těchto.  První  pravidel- 
nou tragédii  klassickou  v  italštině  napsal 
Gian  Giorgio  Trissino  {Sofonisba,  1515), 
jinak  zcela  slabý  plod  chatrné  invence  a  mdlé 
dikce.  Všichni  ostatní  básníci  tragičtí  napo- 
dobí úzkostlivě  klassiky,  hlavně  Euripida, 
Sofokl  a,  Seneku,  způsobem  koncepce  i  stav- 
bou. Jmenujeme  z  nich:  Giov.  Ruccellaie 
(Rosmunda  ?L  Orcsřř),  Sper  on  a  Speroniho 
(1500—88),  Giamb.  Giraldiho  (1504—73, 
Orbecche  a  j.),  známého  pamfletistu  Pie  tra 
Aretina  (1492—1556,  Oraiia),  Torquata 
Tassa  (Torrismondo). 

Lepší  výsledky  ukazuje  komedie.  Latin- 
sky vliv  (Plautus,  Terentius)  sice  také  pře- 
vládá, ale  přece  uniká  mu  několik  autorů, 
kteří  z  plného  života  současného  tvoří  typy 
životné  i  šťavnatí^  dialog.  První  místo  z  nicn 
zaujímá  slavný  historiograf  Niccoló  Mac- 
chiavelli  veselohrou  svou  Mandragola  (kol 
r.  1513),  kde  s  velikým  uměním  realistické 
charakteristiky  zachycuje  život  zkažené  spo- 
lečnosti, takže  hra  tato  plastikou  figur  a  děje 
a  svěžestí  dialogu  náleží  mezi  nejlepší  plody 
italské  komedie  vůbec.  Pietro  Aretino, 
výše  již  zmíněný,  napsal  v  prose  pět  kome- 
dií, jež  ukazují  přes  všechnu  hrubost  formy 
a  špmavost  děje,  jak  veliký  talent  dramatický 
dřímal  v  tomto  pamfletáři.  Jest  nejoriginál- 
nější dramatik  cinquecenta,  mistr  v  kresbě 
společenských  typů  v  celé  jich  nahotě  a  bez- 
prostřednosti. Ludovico  Aríosto  dal  l-ii 
ve  svých  několika  komediích  veršem  a  někde 
prosou  psaných  první  komedie  stavby  klas- 
sické  a  třeba  nebyly  originální  invence  a  či- 
stého jazyka,  mají  přece  živý  spád  a  dobrou 
charakteristiku. 

Vedle  těchto  tří  stůjte  zde  jiní  ještě  skla- 
datelé komedií,  tak  Florenčané:  Rernardo 
Dovizi,  zvaný  Bibbiena  (1470—1520,  Ca- 
lartdria);  Giambattista  Gelli  (1493—1563. 
Spoita,  Errorf);  Lorenzino  dc'  Medici 
(151A— AS,  Aridosió);  Francesco  ďAmbra 
(c.  1500—58,  Furto  a  j.);  Anton  Franc. 
Grazzini  a  Giovanni  Maria  Cecchi 
(1518—87),  zvláště  obratní,  svěží  a  vynal<?zaví. 
Ferraře náleží  satirik  Ercole  Bentivoglio, 
autor  tří  vtipných  komedií:  Geloso,  Fantasmt\ 
Romiti, 

Vedle  této  učené  komedie  prospívá  zna- 
menitě komedie  lidová,  pěstovaná  hlavně 
v  Neapoli,  Toskánč  a  speciálně  v  Sieně  (ko- 
medie venkovská)  a  v  Benátkách,  kde  působí 
básníci  dramat  dialektických  Angelo  Be- 
olco  zvaný  Ruzzante  (1502— 42)  a  Andrea 
Calmo   (c.  1510—71).    Lidová   komedie   má 


stálé  své  komické  typy,  > masky «,  které  Jsoa 
z  části  prastarého  původu  a  z  nichi  jsou 
Arlecchino,  Brighella,  Pantalone,  Tartagiia, 
Colombina  nejznámější.  Tato  komedie  s  patra 
herci  hraná  a  jen  v  nejhrubším  postupu  scc- 
nariem  určovaná  {commedia  deWarte,  a  soggettc) 
těší  se  od  polovice  XVI.  až  do  přol.  X V^lII.  stol 
vedením  znamenitých  a  důvtipných  hercfi  bo- 
hatému rozkvětu  v  l-ii  a  oblibě  i  za  hrani- 
cemi; Goldoni  v  XVIII.  stol.  tKDJuje  s  ní  jcšré 
marný  boj.  Vedle  ní  drama  učené,  literároú 
klassické,  stojí  ve  stínu. 

Do  cinquecenta  padá  také  rozkvět  dramata 
pastýřského  {pastorále),  jež  vzniklo  asi 
z  dialogisované  eklogy  a  záhy  velmi  bylo  oblí- 
beno v  dvorské  a  galantní  společnosti.  Sacri- 
ficio  Agostina  Beccariho  z  Ferrary  (c.  1510 
až  159(^,  ponejprv  hrané  r.  1554,  ie  první  ty- 
pický již  plod  tohoto  útvaru.  Tiní  básníci  drá- 
matu pastýřského  jsou:  Alberto  Loilio 
fc.  1500—69,  Aretusa),  Agostino  Argenti 
\Sfortunato)  a  předem  Torquato  Tasso 
{Áminta  z  r.  1573)  a  Battista  Guarini 
z  Ferrary  (1538—1612;  Pastor  Jido  z  r.  15S1). 
Oba  posléze  jmenovaní  podali  v  pastorálech 
svých  plody  vysoké  kultury  umělecké,  která 
u  Guariniho  hraničí  již  na  marínismus  a  ná- 
leží vlastně  přebroušené  úpadkové  periodě 
příští,  a  našli  četné  stoupence  a  epigony 
v  době  následující. 

Ohromný  je   rozvoj  italské   historio- 
grafie v  tomto  období,  které  je  charaktcri- 
sováno   hlubokým   roztřesením  celé  společ- 
nosti, boji  politickými  a  církevními,   novými 
útvary  státními,  zánikem  starých  republik  a 
zřízením  nových  knížectví  —  nejprudšími  kri- 
semi   politickými  a  společensktoi,  jež  při- 
rozeně vedly  jednak  k  historickému   proba- 
dáni co  možno  nejpečlivějšímu,  jednak  k  hlub- 
šímu badání  o  příčinách,  k  politickým  a  státo- 
vědeckým  iheoriím.  Obojí  stránka  ztělesněna 
je  v  činnosti  největšího  historického  a  poli- 
tického spisovatele  ital.,  Nicola  Maccnia- 
velliho,    FlorenČana    (1469—1527),    »muže 
nejméně  chápaného  a  nejvíce  pomlouvaného, 
jejž  zná  historie,*  jak  praví  ve  výborné  mo- 
nografii jeho  P.  Villari.  Macchiavelfi  jest  veliký 
pcssimista,  znatel   zlé  lidské  povahy  a  jeho 
politická  theorie,  nejjasněji  vyložena  v  Prin- 
cipe, jest  prosta  vší  ideologie,  počítající  se 
střízlivostí  až  mrazivou  se  skutečnosti,  která 
v  době  jeho  byla  přímo  strašná;  cíl  jeho  při 
tom  však  byl   ideální:   šlo  mu  o  povznesení 
národa  kleslého,  znemravnělého  a  jej  doufal 
vyléčiti  jen  předpisuje  mu  jed,  jak  praví  Ranke. 
Discorst  sopra  la  prima  decade  di  T.  Livio  jsou 
úvahy  o  starém  Římě,  o  republikánské  formě, 
jejímž   stoupencem    byl,  jiných   zřízeních  a 
rozvoji    státu,    doplněk    k    »Principec.   Arit 
della  guerra  jsou  rozmluvy  o  tom,  jak  sesta- 
vovati vojsko  a  vésti  je  proti  nepříteli;  Mac- 
chiavelli  vychází  od  římské  legie  jako  ideálu 
vojenského.  Istoriefiorenťme  v  8  knihách  s  ne- 
obyčejným smyslem  pro  kausalitu  historickou 
a  věcnost  dějinnou  psané  jsou  úplně  prosty 
všeho   kronikářství    středověkého   na  jedné 
a  humanistické  rhétoriky  na  druhé  straně,  ja- 


Itálie  (literatura). 


885 


zykein,  dikcí,  stilem  prostým  a  při  tom  mí- 
sty plastickým  a  vřelým  povznášejí  se  také 
dyiny  tyto  vysoko  nad  své  předchůdce.  Bel- 
letristická  činnost  Macchiavelliho  byla  také 
značná  a  nadprůměrná.  O  komedii  Mandra- 
gola  stala  se  zmínka  výše;  sarkasticky  za- 
barvený pessimismus  vyznačuje  satiricko- 
allegorického  Asino  ďoro  v  tcrcinách  a  také 
satiru  na  manželství  Novella  di  Belfagor^ 
dále  sem  náležejí  historické  básně  Decennali, 
elegickomoralistické  Capitoli  a  Canti  carna- 
scialeschL 

Vedle  Macchiavelliho  a  za  ním  stojí  celá  řada 
florenckých  historiků  politických,  z  nichž  na 
prvém   místě  třeba  jmenovati   Francesca 
Guicciardiniho  (1483—1540),  jenž  nestojí 
sice   na  theoretické  výši  Macchiavelliho,  vy- 
značuje se  však  jinak  bystrým  soudem  a  po- 
zorovacím darem.  Vedle  Discorsi  intomo  alle 
mutaiioni  e  rif  ořme  del  govemo  fiorentino  a 
Del  reggimento  di  Firen^e  vyniká  jeho  Istoria 
ďltmlia  jako  nejlepší  dějepisné  dílo  XVI.  stol. 
neobyčejnou  střízlivosti  a  důkladností.  Z  ji- 
ných stůjte  zde  .-JacopoNardi  (1476—1565), 
republikán,    autor    protimediceovské    Istoria 
della   cittá  di  Firen\e\oá  r.  1375—1538;   Be- 
ne d  c  1 1  o  V  a  r  ch  i  (1 503—65),  spisovatel  ko- 
medií,  básní,   dialogů,   napsal   v   znamenité 
prose  dějiny  florencké  od  r.  1527— 38;  Ber- 
nardo  Segni  (1504—58);   Filippo  Nerli 
(1485—1556),  obhájce   Mediceů;   Vincenzo 
Borghini  (1515—1580),  přední  badatel  o  flo- 
rcnckých  starožitnostech  v  Discorsi;  Scipi- 
onc    Ammirato    (1531—1601)   a  j.  Jiným 
městům  a  zemím  náležejí:  Paolo  Paruta 
2   Benátek   (1540—98,   Della   perfeiione  della 
vit.i  polit ica;  Discorsi  politici;  Istoria  vene^iana, 
1513—51);  Giovanni  Botero  z  Bene  v  Pie- 
montě  (1540—1617),  jenž  polemisoval  v  Ra- 
gion  di  Stato  s  Macchiavellim ;  C  a  m  i  1 1  o  P  o  r- 
zio  z  Neapole  (1526—1580);   Giampietro 
M  a  f  f  e  i  z  Bergama  (1535—1603),  historik  ná- 
boženský; Carlo  Sigonio  z  Modeny  (1523 
až  1584),  přední  historický  kritik  své  doby. 
Giorgio  Vasari  z  Arezza (1511— 74)  podal 
ve  svých   Vité  de*  piit  eccellenti  pittori^  scul- 
to  i  e  architetti  základ  k  italským  dějinám  vý- 
tvarných umění.  Značnou  kulturní  i  literární 
cenu  má  autobiografie  Benvenuta  Celli- 
niho  z  Florencie  (1500—71). 

Novellisté  v  XVI.  stol.  velmi  jsou  hojní 
a  ne-li  vždy  literárně,  aspoň  kulturně  důle- 
žití, poněvadž  postihují  stránky,  jež  jiní  za- 
nedbávají, a  dávají  znamenitý  obraz  kleslé 
společnosti  tehdejší.  Sledují  většinou  »Deca- 
mtTona*  i  co  do  plánu  i  látkou  a  formou. 
Na  předním  místě  stojí  Matteo  Bandello 
2  Castelnuovo  di  Scrivia(c.  1490—1561),  »lom- 
bardský  Boccaccio*,  autor  214  no  velí,  živě 
vypravovaných.  Antonio  Franccsco  Graz- 
2ini  (Las ca)  podal  ve  třech  ceně  příběhy 
florencké  znamenitě  vypravované  v  svCží,  či- 
perné řeči;  Agnolo  Firenzuola  vpletl 
deset  novell  velice  špinavého  obsahu,  ale 
jemné  stilisovaných  do  svých  »Ragionamenti 
ďamorec;  Giambattista  Giraldi  je  auto- 
rem >£catommiti<,  sta  novell  v  deset  dekád 


rozdělených,  zdrželivějších  než  podobné  plodv 
cinquecenta;  Sebastiano  Erizzo  z  Benátek 
(1525—85)  napsal  třicet  šest  (Sei  giornate) 
většinou  historických  novell  s  moraJistickou 
tendencí;  od  Ascania  de  Moři  z  Mantovy 
(1550  — c.  1590)  dochovalo  se  nás  patnáct  no- 
vell. Jiní  novellisté  jsou  ještě:  Giovanni 
Fortegucrri  z  Pistoje  (1508—82);  Nic- 
coló  Granucci  z  Lukky  (1521—1603);  Gi- 
rolamo  Parabosco  z  Piacenzy  (f  1560), 
autor  Diporti;  Scipione  Bargugli;  Giu- 
stiniano  Nelli  (Novelle  amorose)^  Franc. 
Molza  a  j. 

Řečnickáprosajest  v  cinquecentu  také 
dosti  pěstována,  ačkoliv  většinou  je  strnulá 
a  akademická.  Z  řečníků  a  skladatelů  řečí 
jmenujeme  Giovanniho  della  Casa,  G. 
Guidiccioniho,  Sperona  Speroniho, 
Bart.  Cavalcantiho  z  Florencie  (1503  až 
1562),  Lorenzina  de'Mcdici,  vraha  vé- 
vody Alexandra  a  obhájce  svého  činu,  Al- 
berta Lollia  a  církevní  řečníky  Cornelia 
Musso  z  Piacenzy  (1511 — 1574)  a  Franc. 
Panigarolu  z  IVfilána  (1548—94).  —  List 
pěstuje  se  v  XVI.  stol.  velmi  často  s  lite- 
rární tendencí  a  bývá  pak  neobyčejně  na- 
bubřelý a  šroubovaný.  Nejlepší  zástupci  stilu 
listového  jsou  Torquato  Tasso  a  Anni- 
balc  Car  o  (1507—66). 

Forma  dialogická  (dialoghň  jest  velmi 
užívána  k  účelům  jednak  satirickým,  jednak 
poučným,  kdež  pak  věnována  nejrůznějším 
oborům.  Nejvíce  z  nich  proslul  Cortegiano 
hraběte  Baldassarra  Castiglione  zMan- 
tovska  (1478—1529),  podle  výroku  Karla  V. 
nejlepšíno  rytíře  své  doby,  pověsti  světové 
a  do  mnohých  jazyků  přeložené.  Jest  to  ná- 
vod k  ideálnímu  dvorskému  životu,  kniha 
životní  moudrosti,  dobrého  tónu  a  dvorské 
učenosti  v  jazyce  neobyčejně  čistém  a  vy- 
broušeném. Obsahem  a  účelem  blíží  se  mu 
Galateo  praelata  Giovanniho  della  Casa 
z  Florencie  (1503—56).  íiní  autoři  dialogů 
jsou:  Pietro  Bembo  (gU  Asolani,  rozho- 
vory o  lásce;  Pi^se  della  volgar  lingua  o  ital- 
štině); Giamb.  Gel  li  satiricky  přiostřený, 
moralistickou  tendenci  sledující  (Capricci  del 
bottďo,  Circe);  Sperone  Speroni,  jenž 
napsal  mnoho  nejrozmanitějších  morafisti- 
ckých  úvah;  Pier  Franc.  Giambullari 
(//  Gello,  dialog  o  původu  toskánštiny) ;  A  n- 
ton  Franc.  Doni  (1513—74,  Marmi,  Moral 
filosofa);  Torquato  Tasso,  z  nejlepších 
i  formou  i  obsahem. 

Z  filologů  a  kritiků  této  doby  buďtcž 
uvedeni:  Leonardo  Salviati  z  Florencie 
Í1540 — 89),  odpůrce  Tassův,  učený  grammatik 
(Avvertimenti  della  lingua  sopra  il Decamerone); 
ui  rolám  o  Muzio,  autor  Arte  poetka  a 
spisů  proti  Varchimu  namířených,  gramma- 
tického  obsahu  ;BenedettoVarchi,  spiso- 
vatel dialogu  Ercolano  směru  filologického; 
Ludovico  Castelvetro  z  Modeny  (1505 
až  1571),  vykladač  Poetiky  Aristotelovy,  by- 
strý filolog  i  kritik;  Giovanni  Maria  Bar- 
bicri  z  Modeny  (1519—1574),  spisovatel  dia- 
logu DelV ovigine  della  poesia  rimata^  a  Fran- 


886 


Itálie  (literatura). 


cesco  Patrizio  (1629—1597),  autor  spisu 
Poetica, 

Období  páté  od  r.  1575  do  poL  XVIII. st. 
Doba  úpadku. 

I.  v  tomto  období  jest  pod  politickou  i  kul- 
turní nadvládou  Španělska.  S  úpadkem  poli- 
tickým a  občanským  a  s  reakcí  náboženskou 
ruku  v  ruce  jde  úpadek  literární,  jenž  jeví 
se  v  prázdném  bezobsažném  formálním  hrač- 
kářství, v  barokní  šroubovanosti  a  zvrhlosti 
slohové.  Jesuitismus,  smyslnost  ukrývaná  za 
falešnou  naivnost  nebo  fingovanou  mrav- 
nostní tendenci,  jalovost  pathosu,  pokažený 
pomčr  autora  k  dílu  i  obecenstvu  charakte- 
risují  toto  literární  období.  Jazyk  a  forma 
plodů  jeho  jest  většinou  nabubřelá,  emfati- 
cká,  přeplněná,  plná  affektace  a  slovních 
hraček,  uměle  a  s  krkolomným  důvtipem 
hledaných  antithesí  a  jiných  concettů.  Vy- 
počítaná šroubovanost,  nejtužší  formalismus 
a  schematismus  veršovnický  nahrazuje  inspi- 
raci a  plodnou  obsahovou  plnost  životní. 
Pouze  zvuková  harmonie  a  mdloba  přebrou- 
šených  obrazů  je  v  této  poesii,  nemužné  a 
zženštilé,  takže  —  a  to  je  velice  charakteri- 
stické —  víc  a  víc  ustupuje  hudbě.  Zvláštní 
dekoračně  popisný  stil,  pojednávající  o  nej- 
prostších předmětech  způsobem  nejzamota- 
nějším,  jest  básnickou  normou.  Náběhy  k  tomu 
pobloudění  vkusu  (t.  zv.  scicentismo)  na- 
lézají se  pravda  již  v  dobách  předchozích: 
semtam  u  Petrarky,  daleko  více  u  jeho  epi- 
gonů v  XV.  st.  a  Dczprostředně  před  dobou 
španělskou  leckde  u  T assa,  v  lyrice  předem, 
kde  vládne  již  někde  pouze  rhétorický  effekt, 
slova  a  obrazy  uměle  vydestillované,  melan- 
cholická mdloba.  Manýrou  jest  to  již  u  Giam- 
battisty  Guariniho.  Krok  dál  a  jsme  v  plném 
básnicfcém  rokoku.  Učinil  jej  Giambattista 
M  ar  i  ni  z  Neapole  (1569—1625),  který  skoro 
v  systém  uvedl  všecky  choutícy  zkaženého 
vkusu  doby.  Vyhověl  ji  tak,  že  jeden  čas 
pokládány  jeho  plody,  lyrická  allcgorie  Ádone 
nebo  náboženské  epos  La  strage  degli  inno- 
centi,  za  díla  nepřekonatelná,  kodexy  poesie. 
Marini  byl  skutečně  básnický  duch  bohaté 
nadaný,  zkažený  však  svou  dobou,  literární 
módou  analogickou  španělskému  gongorismu. 
Typ  dvořana  učinil  z  poesie  něco  jako  cti- 
ketní  systém;  duchaplnost,  násilnost,  narážky 
mythologické  a  jinaká  učenost,  virtuosní  bra- 
vura —  a  při  tom  žádný  obsah  ideový  —  ta- 
ková jest  jeho  poesie.  Celá  řada  básníků, 
dvorských  a  příležitostných  předem  (t.  zv. 
marinisté),  jde  jeho  stopami,  tak  Girolamo 
Preti  (1590—1626),  Claudio  Achillini 
z  Bologně  (1574—1640),  Verginio  Cesa- 
rini  (1595—1624)  a  j.,  kteří  nevědomky  ka- 
rikují  vážné  tendence  svého  mistra  a  budí 
cclí^mu  směru  odpůrce.  Ale  vliv  Mariniho  je 
tak  silný,  že  i  ti,  kdož  mu  odpírají,  vskutku 
více  mu  podléhají,  než  sami  tuší.  JeC  mari- 
nismus  vůbec  nemocí  doby,  chorobou  lite- 
rární a  kulturní  vůbec,  širší  sociologický  jev, 
jehož  příčiny,  jak  vyšetřil  dc  Sanctis,  sluší 
hledati  v  bezcílnosti  a  bezobsažnosti  celého 
tehdejšího  života  národního.  I.  ztratila  v  sto- 


letí XVI.  své  světové  poslání,  všechen  život 
strnul  a  hrál  si  sám  se  sebou.  »Poněvadi  1. 
ztratila  všechen  účel  národní  činnosti  a  byl2 
nucena  prosaicky  opakovati  život,  jemuž  ani 
nerozuměla  a  iehož  ani  si  neuvédomovala,. 
stávala  se  její  literatura  stále  konvenčnéjší. 
od  Života  oddělenou  formou,  hrou  ducha 
bez  všeliké  vážnosti  a  proto  také  pod  nejbo- 
hatýrštějším  a  nejvážnějším  povrchem  v  jádře 
fri volní  a  rhétorickou.* 

Proto,  jak  naznačeno,  zabředl  i  smér,  jenf. 
opřen  o  vzory  řecké  a  římské,  chtěl  jich  při- 
rozeností a  velebnou  jednoduchostí   překo- 
návati   pompósní    marinism.    Došel    k    téic 
schematičnosti  a  k  témuž  titěrnému   forma- 
lismu a  malichernosti  často,  třeba  v  jiné  fornié, 
jako  marinismus.    Z  básníků  toho    klassi- 
cistického  směru,  jak  jej  lze   zváti,  jme- 
nujeme v  první  řadě  Gabrieli  a  Chiabreru 
ze  Savony  (1552—1638),  jenž  snažil  se  o  ly- 
riku pindarovskou  a  anakreontickou,  kdcžta 
v  epice   a  pastorálích    následoval    Tassa  a 
Guariniho,  a  Fulvia   Testi  ho   z   Ferrar\' 
(1593—1646),  jenž  nejlepšího  dosáhl  v  občan- 
ských  a   vlasteneckých   thematech    a  lyrice 
horácovské.    Mužným  myšlenkovým  chodem 
nesou  se  verše  filosofa  a  reformátora  Tom. 
Campanelly  (1568—1639)    mimo    všechen 
směr  literární  stojícího.  Taxe  Alessandra 
Marchetti   (1632—1714),    básník    formálně 
dokonalých  sonetů  a  kanzon,   slavný   lékař 
a  filolog  Francesco  Redi  (1626 — 98),  má- 
my  svým    dithyrambem    Bacco    in    Toscana, 
kde  ve  střídavém  rhythmu  velebí  vína  toskán- 
ská, mathematik  a  hvězdář  Eustachio  Man- 
fredi  (1674—1739),  jenž  snažil   se   obnovili 
přesný  petrarkismus  první  půle  XVI.  stol., 
vymkli  se  více  méně  krajnostem  marinismu. 
Boj  se  zvrhlým  vkusem  učinila  si  program- 
mem  akademie  Arcadia,  založená  v  Kímé 
r.  1690  švédskou  královnou  Kristinou  a  na- 
podobená  brzy   podobnými    instituty,   filiál- 
kami,  >koloniemi<   v  každém   skoro    větším 
městě  italském.  Zakladateli  jejími  byli  theo- 
retikové:  Giovan  Marico  Crescimbeni 
'  (1663—1728),  historik,  a  Giovan  Vincenzo 
Gravina    (1664—1718),    aesthetický    kritik, 
autor  poetiky  klassicistické   Pagion  poetice- 
.  Hlásán  byl  návrat  k  prostým  formám  a  líčení 
prostého  života  —  tím  mmili  tito  arkadikové 
čeliti  raffinovanosti  marinismu.  Ve  stilu  arka- 
diků   lze  rozeznávati   několik   manýr:  první 
z  nich    hlavně   pěstovala   sonet    amadrigaJ 
duchaplně    pointovaný ;    z    básníků    tohoto 
útvaru  jmenujeme:  Car  1  a  Marii  Maggiho 
(1630— 99),  Franc,  di  Lem ene  (1634— 1704\ 
Giambattistu     Zappiho    (1667—1710). 
Druhá  skupina  pěstovala  rokokovou  a  galantní 
píseň  milostnou;  tak  Tommaso   Crudcii 
j  (1703— 1745), Pa Olo  Rolli  (1687— 1765), také 
.  librettista  a  překladatel   Miltonova  »Ztrac'  - 
,  ného  rájc«,  a  předem  proslulý  lyrický  a  operní 
dramatik  PietroMetastasio  z  Říma  (1698 
až   1782),  velmi  jemný  a  melodický  epiku- 
'  rejec.    Náběhy  k  Širšímu  a  většímu  uméní, 
I  k  pompósní  poesii  klassické  ukazuje  Carlo 
I  Innocenzo  Frugoni  (1692— 1768),  módou 


Itálie  (literatura). 


887 


pokažený  a  dobou  svou  nesmírné  přeceněný 
(jesuita  Bettinelli  kladl  jej  nad  Danta!)  dvorní 
básník  parmský,  jenž  může  tak  býti  typem 
obřadného  a  rhétorického  tónu  arkadického. 
Vážnému    eposu    hrdinskému    daří 
se  v  tomto  období  nade  všecko  bídné.  Ne- 
povzneslo  se  výše  než  k  chudým   imitacím 
Tassovým,  jimiž  se  na  poč.  XVII.  stol.  přímo 
hemží  literatura  italská.   Jmenujeme  z  nich 
jediné    slušnější    Conquisto    di    Granata    od 
Girolama  Grazianiho  z  Pergoly  (1604  aŽ 
1675).   Daleko  lépe  jest  na  tom  epos  ko- 
mické, které  v  tomto  období  nalézá  svého 
tvůrce  a  šťastného  vzdělavatele  v  duchu  ne- 
obyčejně volném  a  neodvislém  Alessandru 
Tassonim    z   Modeny    (1565—1635),   jenž 
v  básni  Secchia  rapita  vládne  Často  nepopi- 
ratelnou silou  komickou  a  není  také  často 
dalek  hlubší  tendence.  Francesco   Brac- 
ciolini  z  Pistoje  (1566—1644)  napsal  satiru 
proti   mythologisování    Schemo    degU    Dei  a 
přel  se  s  Tassonim  o  prioritu  v  genru  komi- 
ckého eposu.  Jiní  komičtí  epikové  jsou  ma- 
líř Lorenzo  Lippi  z  Florencie  (1606—64, 
úplné   fantaskní    Afalmantile  racquistato),   G. 
Lalli   (t  1637,   Moscheide,   Franceide,   proti 
umělcům  namířená  a  Eneide  travestita),  Bart. 
Corsini  (1606—73.  Torracchione  desolato)  a 
předem  Niccoló  Forteguerri  z  Pistoje 
(1674—1735),  jenž  v  Ricciardetto  podal  z  části 
karikaturu,  z  části  parodii  epiky  ariostovské. 
V  čelo  satiriku  stavíme  Arkaďana  Be- 
nedetta  Menziniho  z  Florencie  (1646  až 
1704),  jenž  zkusil   se  i  v  poesii  didaktické 
(Corte  poetka),  toskánsky  vtipného  a  útoč- 
ného, malíře  Salvátora  Rosu  z  Neapole 
(1615—73),  jenž  velice  výmluvně  a  čiperné 
bije  do  mnohé  nesrovnalosti  soudobé,  a  Lu- 
dovica   Sergardiho   ze   Sieny   (1660   až 
1726),  autora  elegantních  latinských  satir  li- 
terárních, jež  později   sám  přeložil  do  ital- 
štiny. Bodavé  satiry  v  prose  proti   literár- 
ním i  politickým  slabostem  doby   směřující 
píše  architekt  Trajano  Boccalini  zvaný 
»il  Romanoc  (1556—1613,  Ragguagli  di  Par- 
naso),  jenž  odvahu  svou  odpykal   smrtí  byv 
umrskán    pytlíky    pískem    naplněnými    {sac- 
cheggtaío).  Mezi  satirou  a  burleskou  pohybují 
se  Antonio    Malatesti  (f  1672,  Bnndht 
de*Ciclopi).  Francesco  Lazzarelli  (f  1694, 
Cicceide),   Franc.    Baldovini   z   Florence 
(1634—1716,  Lamento  di  cecco  da  Vartungo)  a  j. 
Z  didaktické  poesie  stojí  za  zmínku  T. 
Campailla  (1668—1740,  Addamo  ovvero  ti 
mando  creato)  a  Giambattista   Spolve- 
rini  (1695—1762,   Coltiva\ione  del  riso*). — 
Novel  I  a  jest   velice   pokleslá;    jmenujeme 
jediný  Pentamerone  Giamb.  Basile  kolem 
r.  1620  v  neapolském  nářečí  sepsaný.  Drama 
italské    v   XVII.   stol.    stojí    velice    nízko. 
Z  dramatických  genrá  v  předešlém  včku  pě- 
stovaných těší  se  pouze  drama  pastýřské 
vetší  přízni;  vzdělávají  je  po  stopách  Tassa 
aGuariniho  Francesco  Čontarini  z  Be- 
nátek (Fida  Sin/a,  Finta  Fiametta),  Ch  i  a  b- 
rtX2^(M€ganira)^  Ercole  Pellicciari  z  Mo- 
deny (t  1619)  a  předem  Gu  id  ubal  do  Bo- 


narelli  z  Pesara  (1563—1608,  Filli  di  Sciro). 
Michelangiolo  Buonarroti  il  giovane 
(1568-16481,  synovec  slavného  sochaře,  na- 
psal florencké  selské  komedie  Tancia  a  Fiera 
živým  a  svěžím  jazykem.  Do  této  doby  spadá 
také  vznik  melodramatu,  jehož  první  do- 
klady podal  Ottavio  Rinuccini  (1564  až 
1621,  Dafne,  Euridice,  Arianna).  Genre  tento, 
záhy  velmi  oblíbený,  pěstovali  dále  Chiab- 
rera.  Testi,  Guidi  (Endimione)  a  Apo- 
stolo  Zeno  (1669—1750),  dvorní  básník 
vídeňský,  jenž  snaží  se  jej  ne  bez  vlivů  kri- 
tiky francouzské  reformovati.  Nejvýše  v  oboru 
tomto  vyniká  však  nástupce  jeho  Metasta- 
sio  (t  1782),  jehož  činnosti  všimneme  si 
v  období  následujícím. 

Commedia  a  soggetto  stojí  v  sto- 
letí XVII.  často  nad  divadlem  pravidelným, 
je  tu  skvěle  zastupována  i  za  hranicemi  ital- 
skými mimy  Flaminiem  Scalou  (f  1620), 
který  vydal  také  sbírku  scenarií,  a  Tibe- 
riem  Fiorillem  (f  1694,  Scaramucciou). 
V  učené  komedii  pracují  Neapolitán  G.  della 
Porta  (1538—1615),  který  jde  stopami  Plau- 
tov^mi,  přibírá  však  do  svých  her  i  různé 
prvky  lidové,  Se.  Errico  (literárně  satirická 
komedie  Rivolte  di  Parnasso)  a  pozdější  Ja- 
copo  a  Giacinto  Cicognini,  kteří  velmi 
nešfastně  napodobí  španělskou  komedii  si- 
tuační, lepší  Niccoló  Amenta  (1659—1719) 
z  Neapole  a  Giovanbattista  Fagiuoli 
(1660—1742)  z  Florencie,  jichž  jazyk  alespoň 
bývá  čistý  a  ryzí.  V  náboženském  dra- 
mat ě  stojí  za  zmínku  G.  Andreiniho 
(1678—1662)  Adamo,  z  něhož  prý  (věc  po- 
chybná) převzal  některý  detail  Milton  do 
•Ztraceného  rájec 

Osmnáctému  století  teprve  náleží  zá- 
sluha. Že  se  pokusilo  o  tvorbu  moderního 
dramatu.  Ovšem  daly  se  pokusy  ty  pod 
vlivem  cizím,  předem  francouzským  (Corneille, 
Racine,  Moliěre,  pozd.  i  Voltaire  a  Shake- 
speare). Jitřenkou  italské  poesie  dramatické 
je  tragédie  Merope  Scipiona  Maffeiho 
z  Verony  (1675—1755),  ^inak  učeného  anti- 
kváře a  archaeologa,  jejíž  úspěch  i  před  kri- 
tikou evropskou  (Voltaire)  byl  pozoruhodný. 
MaíTei  povznesl  se  tu  slohovou  ušlechtilostí 
nad  své  předchůdce,  nad  Arkadika  Gra- 
vinu  (Andromeda,  Servio  Tutlio  a  j.)i  Dot- 
toriho  {Aristodemo)  a  j.  K  francouzským 
vzorům  1  formou  přimknouti  se  chtěl  Pier 
Jacopo  Marielli  (1655—1721)  a  přenesl 
tak  alexandrín  do  italské  poesie  (verso  mar- 
teihano).  Epigony  francouzského  klassicismu 
jsou  abbate  Antonio  Cont i  z  Padovy  (1677 
až  1749),  jenž  v  římských  tragédiích  svých 
Giiinio  Bruto  a  j.  je  bezprostředním  před- 
chůdcem Alfieriho,  a  Gi  rolamo  Gigli  (1660 
až  1722),  jenž  také  v  komedii  chatrně  napo- 
dobí Moliéra  (v  »Don  Pirlone*  Tartuffa). 

Nejvyšší   duševní    činnost   tohoto   období 

nenáleží  však  krásné  literatuře,  nýbrž  vědě. 

Sem   utekla  se  hybnost  duševní,  jíž  reakce 

'  strojila  úklady    na  poli    veře|ném.    Váže  se 

I  hlavně   na   světové  jméno    Galilea   Gali- 

leiho   (1564—1642),    který  i   pro    literaturu 


888 


Itálie  (literaturaj 


italskou  má  veliký  význam  jako  tvůrce  ná- 
zorné, přesné  a  silné  dikce  vědecké,  která 
pak  stala  se  tradicí  zásluhou  přátel  a  žáků 
jeho  Benedetta  Castelliho  (1577—1664), 
Bonav.  Cavalieriho  (1598—1647).  E van g. 
Torricelliho  (1608—1647)  a  Vincenza 
Vivianiho  (1622—1703).  V  historickém 
badáni  a  dějcpisectví  za  to  doba  tato 
nijak  zvláště  nevyniká.  Spíše  s  kulturního 
než  jazykového  stanoviska  zasluhuje  zmínky 
Paola  Sarpiho  z  Benátek  (1552  —  1623) 
Istoria  del  concilio  trldentino,  psaná  s  hledi- 
ska kurii  nepřátelského,  na  niž  odpověděl 
Sforza  Pallavicino  z  Říma  (1607—67)  ji- 
nými dějinami  téhož  koncilia  s  hlediska  právě 
opačného.  Enrico  Caterino  Dávila  (1576 
až  1631)  líčí  živé  a  elegantně  ve  své  htorii 
delle  guerre  civiii  di  Francia,  Guido  Benti- 
voglio  hledaně  v  Guerra  di  Fiandra.  Da- 
niello  Bartoli  (1608—85)  napsal  přeplně- 
ným a  živým  slohem  Storia  della  Compagnia 
di  Gesu.  — Čilá  činnost  rozvíjí  se  na  poli 
grammatickém  a  linguistickém.  Zde 
sluší  vytknouti  předem  Carla  Datiho  (1619 
až  1675),  pilného  pracovníka  na  slovníku 
Crusky,  dále  grammatikáře  Marcantonia 
Mambelliho  (1582—1644)  a  Benedetta 
Buommatteiho  (1582—1647),  kteří  defini- 
tivně ustavili  pravidla  italské  řeČi,  dále  filo- 
loga Celsa  Citadiniho  řl553— 1627),  jímž 
počíná  se  methodické  badání  o  latinském 
původu  románských  jazyků.  Girolamo  Gi- 
gli  ze  Sieny,  uvedený  již  mezi  dramatiky, 
psal  se  znamenitým  humorem  »veselou  filo- 
logii* v  Gawetťino  a  Vocabulario  Cateriniano. 
V  počátek  XVIII.  stol.  spadají  také  první 
pokusy  o  dějiny  italské  literatury. 
S  abstraktního  stanoviska  podnikl  pokus  ten, 
jenž  ovšem  se  nezdařil,  Giac.  Gimma  (Idea 
della  storia  deWItalia  letterata,  Neapol,  1723). 
Speciálnímu  badání  historickému  oddali  se 
pak  s  velkou  pílí,  ač  menší  kritičností,  uve- 
dený již  G.  M.  Crescimbeni  {Istoria  e  co- 
meníari  della  volgar  poesia,  defin.  vydání 
posmrtné  1730—31)  a  jesuita  Saverio  Qua- 
drio  (1695—1756,  autor  Della  storia  e  della 
ragione  ďogni  poesia,  1739 — 52),  kteří  při- 
pravují tak  půdu  pozdějším  velikým  pracím 
1  iterárně  historickým,  předem  G  i  r  o  1  a  m  u 
Tiraboschimu  z  Bergama  (1731—94),  jenž 
vlastně  náleží  již  periodě  následující  a  jehož 
Storia  della  letteratura  italiana  (1.  vyd.  v  Mo- 
deně 1772—92)  je  podnes  základem  literárné 
historických  prací,  třeba  vnitřní  psychologi- 
cké a  aesthetické  cenění  jí  skoro  úplné  chy- 
bělo. Hrabě  Giovanni  Maria  Mazzu- 
chelli  z  Brescie  (1707—68)  napsal  podrobný 
biograficko-bibliografický  slovník  G/í  scrittori 
d  Jtalia  (1753  a  n.,  6  sv.,  nedošel  za  prvá  dvě 
písmena).  —  Období  toto  vidí  také  první 
opravdovější  pokusy  o  kritiku  aesthetickou 
a  literární,  které  v  následujícím  období,  pod- 
porovány celým  naladěním  předrevolučním, 
se  stupňuji.  První  zjevy  toho  směru  lze  vi- 
děti v  PiOginna>mi poetici  Benedetta  Fio- 
r  e  1 1  i  h  o  (1579—1642).  Snahy  tyto  stupňují  se 
u    Arkadika    G.    V.    Graviny    (1664—1710, 


Della  ragione  poetica)  a  vynikají  jasně  u  vš:^- 
stranného  a  učeného  historika  L  u  d  o  v  i  k  - 
Antonia  Muratoriho  (1672—1750),  jcní 
vedle  kritického  badání  v  oboru  italských 
dějin  podal  i  v  Osserpa\ioni  al  Petrarca,  7vi- 
flessioni  al  huon  gusto  a  Delta  perfetta  jpocs:ji 
příspěvky  kritické  a  aesthetické. 

Období  šesté:  2.  polovice  stol.  XVIII 
a  stol.  XIX.  Nový  rozkvět  {risor gimento) . 

Od  počátku  XVlII.  stol.,  jak   jsme    řekli. 
lze  již  v  italském  písemnictví  pozorovati  či- 
lejší ruch,  prudší  tepnu,  bohatší   život,  jení 
jeví  se  nejprve  v  probuzenějším  snažení  kri- 
tickém a  reformním.    V  politice   odi>o- 
vídá  tomu  zlepšené  postaveni  I.  vůbec.     Mír 
Utrechtsko-rastattský  (1713)  zbavil  l-ii  dlouhé 
vlády  španělské  a  mírem  Cášským  (1748)  byi 
i  vliv  Rakouska  obmezen  na  Lombardsko  a 
Mantovu.    Periodický  tisk  tehdy   poprvé 
stává  se   orgánem    kritiky   literární.    Pře<lní 
představitel  její  na  počátku  tohoto   období 
jest  Gaspare  Gozzi  (1713— 1786),  jenž  podle 
vzoru  anglického  >Spectatora«  zakládá  týden- 
ník »Osservatore«  (od  r.  1761),  kde  právě  jako 
ve  svých  satirách  Sermoni  bojuje   proti  pře- 
vrácenému  vkusu   a  módě.    Stejně   vede    si 
G.   Baret  ti  (1719—89)  ve   Frusta   letteraria 
(od  r.  1763),  s  větši  prudkostí  ješ  ě   a  také 
z  vlivu  anglického,  jejž  poznal  za  pobytu  svého 
v  této  zemi.  Do  doby  této  spadá  také  kriti- 
cký spor  o  význam  Dantův,  jejž  proti  útokům 
jesuity  S.   Bettinelliho  hájí  zmíněný    Ga- 
spare Gozzi.  Spor  měl  hlubší  pozadí,  'poně- 
vadž v  jádře  běželo  o  barokní  manýrovanost 
a  arkadická  klinkání,  jež  tu  v  osobě  J.  Fru- 
goniho  byla  stavěna  nad  silnou  genialitu  sta- 
rého Florenčana. 

Úroveň  poesie  pozvedá  se  však  velmi  po- 
malu. Alfonso  Varano(1705— 1788)  vesvých 
Visioni,  vynikajících  jinak  nad  jeho  tragédie, 
snažil  se,  ač  s  nezdarem,  jíti  stopami  Danto- 
vými. Didaktické  poesie  bez  zvláštní  ceny 
píše  Vincenzo  Imperiali  (Stato  rusticoj, 
Bartol.  Lorenzi  (1732  —  1822,  Coitiva- 
\ione  dei  monti)  a  j.  Silná  individualita,  jei 
překonala  daleko  své  vrstevníky,  je  teprve 
Giuseppe  Parini  z  Bosisia  (1729—1799), 
básník  ód  moderním  duchem  občanským  a 
filanthropicky  pokrokovým  provanutých  a  sa- 
tirické mravoličné  básně  //  giorno  ve  versi 
sciolti,  kde  postavil  ničemnému  životu  zhý- 
ralé šlechty  lombardské  zrcadlo  v  slavné  a 
životné  minulosti  činných  předků.  Vedle  jeho 
silné  a  zdravé  poesie,  v  níž  cítiti  jest  již  větry 
budoucích  dob,  ustupují  do  pozadí  ostatní 
satirikové  teto  doby,  tak  Giamb.  Časti 
(1721—1803),  dvorní  básník  vídeňský,  autor 
parodistické  burlesky  velníi  povrchní  a  na 
Berního  upomínající  Animali  parlanti  (kromě 
ní  napsal  v  ottavě  frivolní  novelly  a  řadu 
komických  oper),  bajkář  abbate  Gian  Carlo 
Passeroni  (1713  až  1803),  jenŽ  v  Ciceronu 
dobromyslně  a  nudně  se  posmíval  součas- 
ným poměrům,  a  j. 

Ve  vlastní  lyrice  převládá  dosud  epigon- 
ství  arkadické,  mythologická  rhétorika,  pře- 
brouŠenost  concettů.  Z  lyriků  tohoto  období, 


Itálie  (literatura) 


881^ 


-duchem  a  rázem  předrevolučního,  stůjte  zde 
známější:  elegantní  a  umírněný  anakreontik 
a.  elegik  Ludovico  Vittorio  Savioli  z  Bo- 
logne  (1729— 1804),  A.  Paradisi,  básník  ho- 
rácovských  ód  (1736—83),  Luigi  Cerretti 
<1 738— 1808),  známý    ódou   »Alla  posteritá«, 
Angelo  Maz  za  z  Farmy  (1741—1817),  libret- 
tista  Carlo  Castone  Rezzonico  z  Coma 
<1 742— 1796),    oblibující    si    tón    filosofický. 
<j  i  ován  ni  Fantoni  (1755 — 1807),  známéjsí 
pod   arkadickým  Jménem  Labindo,  básník 
<5d   politických,   Giovanni   Gherardo  De 
Rossi  (1754—1827),   autor   Scher^í  pittorici 
e   poetici,  Jacopo  Vittorelli  (1749—1835), 
básník    tónů    rodinných    a   náboženských   a 
vedle   toho   milostný   anakreontik,    konečné 
svěží  zjev  sicilským  dialektem  píšícího  Giov. 
Meliho  (1743—1815),  také  básníka  rozmar- 
ného komického  eposu  Don  Chisciotte.  Bajky 
píší  učený  fysik  Lorenzo  Pignotti  (1739 
až  1812,  Favole  e  Novelle),  Luigi  Fiacchi 
Clasio  (1754—1825)  aj.  V  didaktické  poesii 
nejvýše   stojí   L.  Mascheroniho   (1750   až 
1801)  »Invito  a  Lesbia  Cidonia«. 

Také  vlivy  cizích  literatur  se  obje- 
vují a  rostou.  Macphersonovým  »Ossianem< 
doufal  obroditi  kleslou  poesii  soudobou  Mel- 
chiore  Cesarotti  (1730— 1808),  ienž  vůbec 
v  celé  řadě  studií  kritických  a  filosofických 
{S^iggio  sulla  filosofia  delle  lingue,  Saggio  sulla 
Jilosq/ia  del  gusto  atd.)  bojuje  proti  staré  tra- 
dici. S  německým  písemnictvím  seznamuje 
l-ii  AurelioBertólařl753— 98),jehožvlastní 

Elody  jeví  také  vliv  Gessnerův  a  Youngův. 
tudiem  Shakespeara  zanášel  se  hrabě  AI ess. 
Verri  (1741—1816),  který  kromě  různých 
prací  prosaických  (Notti  románe  al  sepolcro 
deiíli  Scipioni)  napsal  i  několik  tragédií,  a 
před  ním  již  povrchněji  Bettinelli  aConti. 
Nejsilnějším  je  však  v  druhé  půU  XVIll.  stol. 
vliv  francouzský,  zejména  na  divadle  a  v  prose 
filosofické,  politické  a  literárně  kritické.  Je 
to  důsledek  osvětného  vlivu  Francie  v  této 
době  vůbec.  Nikde  nebyly  přijímány  idee 
encyklopedistů  s  takovou  vroucností  jako 
v  Itálii,  kde  působením  nejlepších  myslitelů 
předchozích  dob  půda  jim  byla  připravena 
jako  nikde  jinde.  Žádná  země  neobracela 
jednu  dobu  toužcbnéji  zraků  k  Francii  než  I., 
která  čekala  od  ní  slovo  spásy  a  svobody. 
Emancipační  snaha,  jež  se  projevovala  všude, 
v  životě  veřejném  a  politickém,  zjednala  si 
průchodu  i  na  poli  jazykovém.  Proti  jazykové 
autoritě  a  puritánskému  exclusivismu  aka- 
demie Crusky  zvedá  se  odpor  i  žádá  se  jazyk 
běžný,  třeba  gallicismy  porušený.    (Uvedený 

1'iž  Cesarotti  je  obhájcem  tohoto  názoru.) 
e  to  rys,  který  souvisí  s  kosmopolitismem 
tehdy  v  l-ii  převládavším,  jenž  praegnantně 
jeví  se  ještě  v  Hstě  Alficriho  Barrasovi  z  r.  1798 
vcvétě:  »jmenuju  se  Vittorio  Alfieri,  rodiště 
mé  je  I.,  vlast  nikde.c  Teprve  později,  když 
revoluce  francouzská  nepřinesla  očekávané 
spásy,  nastupuje  vystřízlivění  a  reakce,  jež 
má  za  následek  růst  individualismu  národ- 
ního, historismus  a  na  poli  jazykovém  pu- 
rismus.  Předákem  Školypuristů,  ježv  dva- 


cátých létech  příštího  století  bojuje  s  >2al- 
licisty*,  jest  Antonio  Cesari  z  Verony 
(1760—1828),  neůmorný  křísitel  studia  sta- 
rých autorů.  Puristé  uznávali  za  jediný  pramen 
správnosti  trecentisty  a  v  tomto  smyslu  pů- 
sobiU  také  stoupenci  Cesariho  Michele  Co- 
Jombo  (1747—1838)  a  Giulio  Perticari 
(1779—1822). 

Z  encyklopaedistů  ital.  stojí  za  zmínku: 
Francesco  Algarotti  (1712—64),  popula- 
risátor  Newtona  (Neutanismo  per  le  donne), 
napodobitel  Montesquieua  v  ^Congresso  di 
Citera«,  kritik  umělecký;  jesuita  Saverio 
Bettinelli  (1718—1808),  jenž  navštíviv  Vol- 
taira  ve  Ferneyi  stal  se  pro  vždy  nohsledou 
jeho  názorů  aesthetických ;  Lombard  Cé- 
sare Beccaria  (1738— 1794),  filosof  trestního 
práva  světového  jména  a  vydavatel  osvětář- 
ského  časopisu  >ll  Caflfé* ;  krajané  jeho,  hra- 
bata Pietro  (1728—97),  národohospodář,  a 
výše  uvedený  Alessandro  (1741  až  1816) 
Verri.  V  Neapolsku,  vedle  Lombardská  nej- 
zanícenější zemi  italské  v  této  době,  působí 
Ant.  Genovesi  (1712 — 69),  pro  něhož  byla 
r.  1755  v  Neapoli  založena  první  stolice  ná- 
rodního hospodářství  vůbec,  Gaetano  Fi- 
langieri  (1752—88),  reformátor  národní  vý- 
chovy, a  j.  Padově  náleží  uvedený  již  filolog 
Melchiore  Cesarotti. 

Divadlo  italské  ve  druhé  pol.  XVIII. 
stol.  kvete  bohatě  a  mohutně.  V  komedii  je 
jeho  reformátorem  Benátčan  Carlo  Gol- 
doni  (1707—93),  jenž  snažil  se  je  vyrvati 
z  bažin  španělského  manirismu  i  beztvaré 
surové  fraškovitosti  a  bezuzdné  fantastiky  a 
libovůle  commedie  delVarte;  chtěl  učinit  z  ní 
logický  celek,  umělecké  dílo,  které  by  po- 
dávalo zápletky  živých  a  skutečných  cha- 
rakterů, jak  tomu  je  u  Moliěra.  Goldoni, 
střízlivý  racionalista,  souvisí  i  s  politickými 
snahami  třetího  stavu,  měšCanstva,  třebas  ne- 
byl básník  tendenční.  Z  odpůrců  Goldoniho 
zasluhuie  zmínky  jediný  Carlo  Gozzi  (1720 
až  1806),  fantaskní  a  bizarrní  básník  »fiabí<, 
jenž  držel  se  starého  hdového  tónu.  Veselo- 
hry Alessandra  Pepoliho  jsou  slabší 
Goldoniových.  Gherardo  De  Rossi,  výše 
již  dotčený,  je  lepŠí  básník  doby  goldoniov- 
ské.  Camillo  Fcdcrici  (1749—1802)  je 
autorem  četných  komedií  lehkého  zrna.  V  ly- 
rickém dramatě  a  opeře  je  v  skrovněj- 
ších mezích  retormátorem  Pietro  Meta- 
s  tas  i  o  (1698—1782),  jenž  zavedl  rovnováhu 
mezi  slovem  a  hudbou,  prostší  děj,  účinnější 
motivy,  ano  chtěl  i  v  některých  operách  po- 
zvednouti se  k  výši  tragédie  francouzské  a 
soutčžiti  s  ní.  Vrstevník  jeho  Giamb.  Lo- 
renzi  (f  1805),  dlouho  zapomenutý,  psal  své 
drasticko-komické  texty  v  nářečí  neapolském. 

Nejvyšším  zjevem  italského  dramatu  je  však 
hrabě  Vittorio  Alfieri  (1749—1803),  mo- 
hutný básník,  duch  prudký,  plný  vášně  a 
hněvu,  odpůrce  tyrannie  v  každé  formě,  po- 
zději odpůrce  revoluce,  jako  s  počátku  její 
přítel.  Alfieri  stvořil  moderní  tragédii  ital- 
skou a  vyslovil  v  ní  jakož  i  v  jiných  básních 
lyrických  nebo  satirických  idee  spravedlnosti 


890 


Itálie  (literatura). 


a  práva,  idee  opravdu  revoluční,  řečí  ne- 
obyčejné silnou,  třebas  drsnou  někdy,  a  váš- 
nivou; tragédiím  jeho  schází  ovšem  s  mo- 
derního hlediska  psychologická  malba,  jsouC 
spíše  personifikovanými  nebo  ideovými  ten- 
dencemi, ale  jinak  vedeny  jsou  grandiosné 
spádnými  konflikty  k  silným  katastrofám  a 
působí  tak  opravdu  mohutným  doimem.  Ve 
stínu  Alřieriho  mizí  přirozeně  několik  dra- 
matiků dosti  talentovaných,  jako  Alessandro 
Pepoli  (tl796)  i  větší  Giovanni  Pinde- 
monte  (l 751— 1812)  a  j. 

Revoluční  a  napoleonské  období  je  reprae- 
sentováno  kromě  Alficriho  dvěma  ještě  bás- 
níky mohutného  dechu,  třeba  různého  cha- 
rakteru. Vincenzo  Mont i  z  Alfonsi  (1754  až 
1828),  duch  nepevný  a  přizpůsobující  se  okol- 
nostem, ale  pružný  a  vznětlivý,  jejž  Carducci 
charakterisuje  znamenitě  jako  největšího  eklck- 
tika  italského,  napsal  kromě  několika  tragé- 
dií {Arístodemo,  Galeotto  Manfredi,  Gaio  Grac- 
co),  k  nimž  byl  povzbuzen  vlivem  Alficriho 
i  Shakespeara,  dvě  politické  vise,  La  Bassvil- 
Hana  (1793)  a  Mascheroniana  (1801),  v  nichž 
dantovskou  tercinou,  ne  bez  klassicistické 
rhétoriky,  ale  také  ne  bez  síly  a  reliéfu  za- 
chytil momenty  současné  historie  v  pósách 
často  velmi  charakteristických  s  hlediska, 
které  při  druhé  z  nich  vyniká  povýšenou 
objektivností  nad  prvé.  ifgo  Foscolo  ze 
Zante  (1778—1827),  známý  básník  psycholo- 
gicko-politického  románu  Ultime  lettere  di 
Jacopo  Ortis^  vystihnul  hned  melancholicky, 
hned  velebně  a  jasně  ušlechtilé  a  životné 
kouzlo  antiky  veršem  plastickým,  jako  ničí 
dotud,  a  dovedl  v  jeden  mohutný  akkord 
sloučiti  neirůznějŠí,  hned  elegické,  hned  sati- 
rické, hnea  filosofické,  hned  vlastenecké  tóny 
své  arcibásně  Dei  Sepolcri  a  podal  nad  to  ve 
fragmentární  Carme  alle  Grante  náběh  k  di- 
daktické poesii  širokého  obzoru  a  vyššího 
stilu.  V  příteli  Foscolově,  měkkém,  melan- 
cholickém Ippolitu  Pindemonte  (1753 
až  1828,  Poesie  campestri),  mísí  se  forma  řecká 
a  latinská  s  duchem  básníků  anglických.  Cé- 
sare Arici  z  Brescie  (1782—1836)  je  di- 
daktik {Coltiva\ione  de^Vi  ulhi),  Giuseppe 
Z  a  no  i  a  (1752—1817)  pokračovatel  v  satiře 
Pariniho. 

Z  prosaistů  tohoto  období  stojí  v  první 
řadě  historik  Carlo  Botta  (1766—1837), 
jeden  z  prvních  a  nejvřelejších  stoupenců 
svobody  I.,  který  Šířkou  a  vážností  stilu 
svého  připomíná  cinquecentisty.  Z  jiných  hi- 
storiků současných  stůjte  zde:  Vincenzo 
Coco  (1770—1823,  Sagfíio  starko  sulla  rivo- 
Iw^ione  di  Na  poli  del  1799),  Rosario  Gre- 
goři o  (1753—1809),  historik  Sicílie,  dále 
Lazzaro  Papi  (1763—1834),  nestranný  hi- 
storik revoluce  francouzské,  Pietro  Col- 
letta  (1775—1831),  dějepisec  Neapolska  od 
r.  1734—1825.  Z  veseloherních  básníků  ne- 
valné vyniká  Giovanni  Giraud  (1776  až 
1834). 

V  náladě  všeobecného  skoro  vystřízlivění 
z  revoluce  a  napoleonismu  hlásí  se  o  slovo 
v  italské  literatuře  nová  škola  nebo  lépe 


směr  romantický,  »drzá  Škola  severní*, 
jak  ji  nazval  v  jedné  z  posledních  básní  svých 
Sermone  sulla  mitologia  Monti,  sestředéná 
hlavně  v  Lombardsku,  kde  literární  vliv  Ně- 
mecka a  ciziny  vůbec  byl  větší  a  snazší,  kdežto 
střed  italský  dlouho  zůstal  tvrzí  starých  tra- 
dic. Romantikové  odpírali  po  kolika  směrech 
klassikům.  Cítí  nechuť  k  jich  střízlivému  roz- 
umářství, mythologické  komparserii,  chladné 
učenosti  —  žádají  si  umění  vniternějšího,  vře- 
lejšího, bližšího  lidu  a  změněným  i>otřebám 
doby.  Proti  abstraktnímu  kosmopolitismu 
obracejí  se  k  národnímu  a  historickčma  in- 
vidualismu,  uvědomují  si  jej  teprve  náležité. 
Mezi  romantiky  nejsou  jen  básníci,  jsou  i  hi- 
storikové a  filosofové  (t.  zv.  lombardsko- 
piemontští  Novoguelfové).  Jako  reakce  proti 
materialistickému  XVIII.  stol.  zvedá  italská  ro- 
mantika namnoze  na  štít  křesťanství  a  středo- 
věk, nezašla  však  nikdy  v  mystiku,  jako  ně- 
mecká, —  k  tomu  byla  příliš  srostlá  s  národním 
životem:  stala  se  záhy  nositelkou  bojovných 
ideí  vlasteneckých  a  politických,  které  také 
dosti  záhy  vyrovnaly  směrové  rozdíly  umě- 


mantika  nevykristalisovala  se  tak  ostře  jako 
v  jiných  zemích.  Ani  křesťanství  lombardsko- 
piemontské  skupiny  nebylo  cizí  národnímu 
životu  politickému,  naopak  shodovalo  se  s  ji- 
stým proudem  politickým,  jenž  jeden  čas 
chtěl  snahy  osvobozovací  opírati  o  liberálm' 
papežství.  Historismus  romantický  není  také 
samoúčelný,  nýbrž  velmi  záhy  je  více  méně 
otevřeně  pointován  do  přítomnosti. 

Boj  mezi  novým  hnutím  a  klassiky  otevřel 
se  r.  1818,  když  romantikové  založili  časopis 
>I1  Conciliatorc*.  kdež  hlasitě  bili  do  mjrtho- 
logie  a  žádali  poesii  pro  lid;  klassikové  od- 
povídali jim  v  »Biblioteca  italiana«.  Již  před 
tím  však  r.  1815  uveřejnil  Alessandro  Man- 
zoni  z  Milána  (1785—1873),  v  mládí  ctitel 
Montiho  a  autor  mythologické  básně  Urania^ 
záhy  hlava  romantiků,  čtyři  fnni  sacri^  kde 
stojí  již  na  stanovisku  positivního  křesťanství. 
»Conciliatore«  byl  sice  po  necelém  roce  trvám' 
rakouskou  vládou  zastaven,  když  počal  hlá- 
sati idee  národní,  ale  hnutí,  jednou  zahájené* 
rostlo  dále.  R.  1819  vydal  Manzoni  tragédii 
Carmagnola,  kde  zřekl  se  klassických  jed- 
not a  schémat  a  přiklonil  se  k  historické 
pravdě  a  vystižení  ovzduší  dobového,  r.  1821 
ódu  Cinque  Masgio^  báseň  podávající  sou- 
časný moment  světových  dějin  s  onromnoa 
grandezzou  perspektivy  a  velebnou  prostotou 
intonace,  rok  na  to  dokončil  tragédii  Add^hi 
širšího  námětu  a  roztříštěnější,  než  byla  prvá, 
dosahující  však  v  chórech  třetího  a  čtvrtého 
aktu  nejvyšších  lyrických  krás  pravého  vnitř- 
ního ryzího  posvěceni.  Promessi  sposi,  histo- 
rický román  vydaný  r.  1827,  je  s  velikým  ná- 
ladovým uměním,  znamenitě  chyceným  ovzdu- 
ším a  neobyčejnou  historickou  intuicí  tvůrčí 
vyvolaný  obraz  civilisace  italské  v  XVII.  stol., 
v  němž  hraje  se  prostá  historie  lásky  a  utr- 
pení dvou  duší  z  lidu  nakreslených  liniemi 


Itálie  (literatura). 


891 


jímavé  ryzosti.  Jimi  daroval  Manzoni  l-ii  mc 
demf  román  historický.  Manzoni,  jenž  pohlížel 
na  život  i  uméní  s  olympické  v^šky,  nese- 
stoupil  nikdy  do  vřavy  polemické  a  nestal 
se  nikdy  vůdcem  školy  v  obmezeném  smyslu 
slova,  rřes  to  seskupila  se  kolem  něho  řada 
talentů,  jež  lze  s  větší  menší  přesností  po- 
čítati za  romantiky.  Náleží  sem:  Giovanni 
Torti  z  Milána  (1774— 1852),  jenž  stojí  ještě 
v  mnohém  uprostřed  mezi  stilem  klassickým 
a  romanticko-elegickým  ;GiovanniBerchct 
z  Milána  (1783—1851),  jemuž  básně  jeho,  ohni- 
vou nenávistí  k  cizincům  dýŠící,  zjednaly  příjmí 
•  vlaského  Tyrtaea« ;  Giuseppe  Borghi 
z  Bibbieny  (1790—1847),  napodobitcl  Man- 
zoniho  »Posvátných  hymen «  ;  Tom  mas  o 
Gross  i  z  Bellana  (1791—1853),  přední  epik 
a  historický  romanopisec  školy;  Si  lvi  o  Pel- 
lico  ze  Saluzza  (1789—1854),  autor  četných 
lyrických  dramat,  předem  tragédie  Francesca 
da  Riminif  proslulý  však  nejvíce  knihou  Mie 
prígiont ;  mysticko  -  sentimentální  lyrik  S  a- 
muele  Biava  z  Be^ama  (1792—1870);  Giu- 
seppe Nicoliniz  Brescie  (1788—1855),  pře- 
kladatel Byrona;  Luigi  Carrer  z  Benátek 
(1801—1850).  svého  času  ceněný  balladista  a 
idyllik,  takc  kritik;  Goffrcdo  Mameli  z  Ja- 
nova (1827—1849),  básník  vlasteneckých  písní 
bojovných;  Bartolommeo  Sestini  (1792 
až  1825),  autor  intimní  idylly  veršové  Pia 
de'Tolotnei,  jeden  z  nejčasnějších  stoupenců 
romantismu  v  Toskáně;  Alessandro  Poe- 
rio  z  Neapole  (1802—49)  a  i.  Na  Manzoniho 
>Snoubencec  navazuje  se  celý  proud  histori- 
ckého romanopisectví.  Vedle  zmíněného  již 
Gross  i  ho  budiž  zde  uveden  předem  zeť 
Manzoniho  Massimo  ďAzeglio  z  Turína 
(1798— 1866),  jehož  jinak  malířské  práce  mají 
již  určitou  politicko-národní  tendenci  {Ettore 
Fieramosca  a  Niccolb  de^Lapi^  Francesco 
Domenico  Guerrazzi  z  Livorna  (1804  až 
1874)  je  také  autor  rhétorických  tendenčních 
historicko- vlasteneckých  románů,  zjev  velmi 
bizarmí,  mnohde  romantik  šeredná. 

S  romantismem  souvisí  i  mocný  rozkvet 
studia  historického.  Romantismu  přímo 
náleží  historik  Césare  Cantů  (*  1807), 
zřejmý  katolík,  autor  velmi  populárního  hi- 
storického románu  Margherita  Pusterla.  Cé- 
sare Balbo  z  Turína  (1789—1853)  je  na 
poli  dějepiseckém  a  politickém  předním  zá- 
stupcem národního  romantismu.  K  nim  lze 
přidružiti  také  Florenčana  GinaCapponiho 
(1792—1876),  zakladatele  Autolo^ic  (1821)  a 
Archivo  storico  italiano  (1842),  jež  značně  při- 
spěly k  sbratřcní  rozdělených  Italů,  a  Nca- 
politána  Carla  Troyu  (1784—1858,  Stoná 
ďltalia  del  Medievo).  S  romantismem  souvisí 
i  křídlo  filosofů,  z  nichž  jmenujeme  Ant. 
Rosminiho  Serbatiho(1797— 1855),  Vine. 
Giobertiho  (1801—1852)  a  agitátora  Giu- 
seppa  Mazziniho  (1809— 1872),  otce  »Mladé 
Italie«,  jenž  napsal  i  řadu  stkvělých  úvah 
literárních  se  stanoviska  romantismu. 

Proti  Manzonimu  jako  křesťanskému  ro- 
mantikovi staví  obyčejně  literární  historikové 
jako  kontrast  pessimistického  a  nihilistického 


klassika  Giacoma  Leopardiho  z  Recanati 
(1798—1837)  a  navazují  na  ně  i  kontrast  dvou 
škol:  romanticko-lombardské  a  klassické,  jejíž 
adepti  pocházeli  většinou  z  Romagně.  Počí- 
nám toto  není  však  docela  správné,  poněvadž 
Leopardi  prese  všecko  přilnutí  k  antické  formě 
a  filosofii  má  tóny  podstatně  moderní,  tóny 
bolestné  set>eanalysy,  hořké  pitvy  vlastního 
já  a  při  tom  ryze  spiritualistického  kouzla. 
Ohromný  zjev  této  přehluboké  a  ryzí  duše 
stojí  vůbec  skoro  osamocen  v  italské  litera- 
tuře a  nepůsobí  také  nijak  význačněji  v  básni- 
cké potomstvo,  aby  mohl  býti  kladen  v  čelo 
školy. 

Ve  střední  l-ii  ovšem  držel  se  klassicis- 
mus  déle,  při  čemž  hrála  někdy  úlohu  i  po- 
litika protipapežská,  ale  záhy,  jak  výše  po- 
věděno, ztratily  oba  směry  původní  výlučnost 
a  mísí,  prostupují  se  a  obměňují  se  velmi 
záhy  vespolek.  Největší  zjev  klassicismu  je 
mohutný  dramatický  básník  Giambattista 
Niccolini  (1782— 1861),  jenžalfierickou  formu 
rozšířil  a  v  lecčems  romantismu  přiblížil.  Jiný 
dramatik,  Carlo  Marenco  (1800—1846),  ve 
svých  středověkých  dramatech  šel  touže  ce- 
stou. Na  Agostina  Cagnoliho  z  Reggia 
(1810—1846^  působí  vedle  antiky  silněji  i  Leo- 
pardi. Ke  klassikům  náleží  také:  Dionigi 
Strocchi  (1762—1850),  Luigi  Biondi  (1776 
až  1839),  Giovanni  Marchetti  (1790—1851), 
Terenzio  Mamiani  (1799—1885,  Inni  sacri 
v  blankversu),  Césare  Montalti  (1770  až 
1840)  a  j.,  kteří  překládali  většinou  klassiky 
řecké  a  římské  a  psali  jazykově  vybroušené 
plody  pod  jich  větším  menším  vlivem.  Nej- 
větším prosaikem  klassiků  ie  Pietro  Gior- 
dani  z  Piacenzy  (1774—1848),  obhájce  theorií 
klassických,  mistr  kritického  stilu,  jenž  v  Leo- 
pardim  pozdravil  pýchu  klassické  školy.  Kom- 
mentátor  Dantův  Paolo  Costa  z  Kavenny 
(1771—1836)  napsal  DeWelocu\ione  a  Sermoni 
suWarte  poetica,  v  nichž  vykládá  také  aesthc- 
tické  nauky  klassicismu. 

Největší  básník  toskánský  tohoto  období 
je  Giuseppe  Giusti  (1809—1850),  největší 
satirik  italský,  blízký  jako  žádný  druhý  duši 
lidu,  při  tom  veliký  umělec  nejmenšími  pro- 
středky a  duše  znamenité  hloubky  a  vážnosti, 
duch  povýšený  a  jemný,  plný  vnitřní  noblessy. 
Stranou  literárních  směrů  stojí  také  hrabě 
Jacopo  Sanvitale  z  Parmy  (1785—1867), 
který  v  lecčems  upomíná  na  Foscola,  v  lec- 
čems zase  na  Manzoniho,  v  celku  je  však  svůj 
a  neobyčejně  jímavý  ve  vzbouřené  a  z  kořene 
básníkova  bytí  tryskající  elegii  >Nostalgicc 
(Stesk  po  vlasti). 

Zdruhé  generace  romantiků  jmenu- 
jeme Francesca  DalTOngaro  (1808  až 
1873),  jejž  učinily  známým  toskánské  »Stor- 
nelli  politici*;  Gi use pp a  Regaldiho  z  No- 
vary  (1809—1893),  jednak  básníka  vědecky 
didaktického,  jednak  pestrého  lyrika,  a  přede 
všemi  Alearda  Aleardihoz  Verony  (1818 
až  1878),  básníka  velice  měkkého  kouzla  a 
malířského  tekutého  koloritu,  a  velice  širo- 
kého Giovanniho  Pratiho  z  Terstu  (1815 
až  1884),  jenž  z  původního  melancholicKého 


892 


Itálie  (literatura). 


a  barevného  romantismu  dopracoval  se  po- 
zději k  notám  meditativným  a  filosofickým, 
leckdy  ne  vzdáleným  antiky.  Prudký  básník 
vlastenecký  je  Luigi  Mercantini  řl821 
až  1872),  ryzí  náladový  Luigi  Sani  (1821 
až  1877),  melodický  a  obrazný  NiccolóŠole 
(známá  báseň  >Déjiny  perly c).  Žhavý  ideali- 
stický vzlet  vládne  ve  škole  sicilské,  kterou 
rcpraescntuje  Felice  Bis  a  z  za  (1809— 1867) 
a  po  něm  žák  jeho  Lizio  Bruno  (♦  1837). 
Sicil  Tommaso  Cannizzaro  (*  1838)  ie 
básník  tónů  velmi  různých,  hned  hravých, 
jinde  meditativných,  vždy  ušlechtilý  a  vřelý. 
Stranou  stojí  Gi  o  van  ni  Daneo  (*1824),  my- 
stický idealista  hlavně  na  trecentu  vzdělaný. 
Klassickému  křídlu  je  nejbližší  kněz  Gia- 
comoZanella  (1820— 88j,  šťastný  zvláště  v  di- 
daktické poesii.  Jasné  ušlechtilé  formy  a  váž- 
ného zrna  jsou  uzrálé,  klassicismu  vnitřně 
také  příbuzné  plody  Alessandra  Arna- 
b  o  1  d  i  h  o  (♦  1827),  básníka  širokého  rozhledu 
myšlenkového.  Dome  ni  ca  Gnoliho(*  1836. 
>Ódy  Tiberinskéc  a  »Nové  ódy  Tiberinské«), 
básníka  poněkud  chladného  a  šedého,  ale 
jadrného  a  obsažného,  lze  přičísti  také  do 
této  řady. 

Od  ní  odlišuje  se  velmi  ostře  skupina  bás- 
níků veristy  zvaných.  Verismus  vystoupil 
jako  heslo  na  veřejnost  literární  sice  teprve 
Olindem  Guerrinim  (pseud.  Stecchetti, 
♦  1845),  ale  tóny  podobné  zazněly  v  italské 

Poesii  již  dříve.  Vysoce  nadaný  Emilio 
raga  (1839—75)  ve  mnohých  bizarrních  a 
apartních  tónech,  upomínajícich  z  dálky  někdy 
na  Musseta,  jindy  na  Baudelaira,  jest  daleko 
»vcrističtější«  než  sám  dosti  krotký  a  šedý 
Guerrini.  Jiným  způsobem  fantastická  a  bi- 
zarrní  nota  ozvala  se  v  básních  známého 
librcttisty  a  skladatele  ArigaBoita  (♦1842). 
Verismus  byl  pokus  uvésti  do  poesie  látky 
a  představy,  jež  pro  smělost,  divokost  nebo 
ohyzdnost  a  cynismus  svůj  z  ní  byly  vy- 
loučeny, pokus  sloučiti  naturalismus  s  ro- 
mantismem a  stvořiti  tak  poesii,  jak  se  do- 
mnívali, právě  moderní.  V  tomto  smyslu 
chopila  se  ho  řada  nevykvaŠených  básníků 
a  v  polemikách  nad  to  pomatena  celá  otázka 
tak,  že  jménem  tímto  pohazováni  byli  dlouho 
i  básníci  tak  silní  a  ryzí  jako  Carducci  nebo 
později  ďAnnunzio,  jen  proto,  že  buď  se  znali 
k  světovému  názoru  anticko-materialistickému 
a  evolučnímu,  nebo  razili  poesii  nové  cesty 
náladové,  dojmové  a  psychologické. 

Giosuě  Carducci  (♦  1836)  je  veliký 
obnovitel  moderní  italské  poesie.  V  senti- 
mentálnou  elegičnost,  tlachavou  titérnost  a 
heinovské  manyrisování  zazněla  jeho  prudká, 
vášnivá,  často  i  nenávistná  píseň  jako  projev 
velikého,  celého,  žhavého  ducha,  jenž  objal 
skoro  celý  moderní  i  historický  svět  kulturní. 
Nové  silné  dojmy  a  silné  idee  bylo  mu  dáno 
vyslovit  ve  vzácné  novosti  a  ryzosti  linií  a 
neotřelé  svěžesti  a  hutné  plnosti  slovní.  An- 
tika měla  na  něho  silný  vliv,  ale  on  ji  celou 
spracoval  a  assimiloval  si  ve  své  duši  roz- 
dmychané  stále  jako  tavírna  a  vyslovil  jí  tak 
věčný  tok  života  a  sily,  evolutivní  názor  mo- 


derní, 9novopohanský<.  Veliký  malíř  slova  a 
ještě  větší  snad  ryiec,  stvořil  l-ii  náladovou 
poesii  krajinnou  i  kulturní  i  osobní  velikou 
oekonomii  výrazových  prostfedků  a  neobjr- 
čejnou  intuici  rhythmickou  (»Ody  barbarské*;. 

Vedle  něho  tratí  se  přirozené  do  stínu  ř^ÓA 
básníků    vrstevnických,   tak   Enrico    Pan- 
zacchi   (♦  1841),  básn^  pljrnný  a  otevřeny, 
též  literární  kritik;  literární  essay ista  A 1  b er  t  o 
Rond  ani   (*  1846),   iehož   sonety    mají   již 
mnohde  moderní  zachmuření  i   náladovost; 
Mario  Rapisardi  (*  1843),  mnohostranně 
činný   a   neúnavné   bojovný   autor    velikých 
allegoricko-filosofických  konceptů  a  abstrákd 
epických.    V  Quida  Mazzoniho    ^*  1852;. 
moderního  realistu  a  básníka  intimního,  jed- 
noho z  nejvýše  ceněných  mladých,  působil  zna- 
telně Carducci.  Giovanni  Marradi  (*  1852, 
Nuovi  Canti,  Ricordi  lirict)  je  básník  plynné 
a  zdravé  inspirace.    Moderní,  hned  nervósm' 
a  těkavé,  hned  hloubavé  tóny  mají    Luigi 
Gualdo  (♦  1847),  známý  i  jako  jemný  ro- 
manopisec moderní,  aFerdinando   Fon- 
tána (♦  1850).  Giovanni  Pascoli  (-WT^ri- 
cae^  1894)  jest  jemný  básník  často    malého 
a  utištěného  života  v  úzkém  rámci.    Seve- 
rino    Ferrari,    také    v   lecčems   poddaný 
Carduccimu,  má  vedle  tónů  archaisticky  za- 
barvených a  historický  stil  napodobicích  i  jiné. 
primitivní  a  přímé.  Stranou  stojí  silný  medi- 
tativný    pessimista    leopardianský.    turinský 
professor  a  přední  vedle  Carducciho  z  mla- 
dých literárních  historiků  italských,  Artur  o 
Graf  (*  1848,   Medusa,   Dopo   il   tramonto). 
Prudký  krevní  básník,  na  jihu  velice   popu- 
lární, je  Domenico  Milelli  (♦1841)  z  Pa- 
lerma. Básník  širokého  Štětce  a  plavých  barev 
jest  Neapolitán  Colautti. 

Největší  však  a  nejtypičtější  zjev  nejmladší 
generace  italské  jest  Gabriele  d*A  n  n  u  n  z  i  o 
(*  1862),  milenec  absolutní  krásy,  stejně  zna- 
menitý iako  náladový  a  symbolický  lyrik  i  jako 
psychologický  romanopisec,  jehož  jméno  má 
dnes  slávu  evropskou.  Stělesňuje-li  Carducci 
realistický  klassicismus  a  materialismus,  je 
ďAnnunzio  moderní  symbolista  a  mystik. 
Jako  básník  lyrický  {V Iníerme^io,  Ulsottioela 
Chiméra^  Fúema  paradisiaco)  není  nezávislý 
od  italských  trecentistů,  francouzských  de- 
kadentů  a  ang1k:kých  praeraffaelistů,  ale  přece 
vtiskuje  všemu,  co  projde  jeho  duŠí.  zvláštní 
pečeť  ryzosti  a  plnosti  básnické,  jediiné  pro- 
lnutí krásy  duševní  i  formové  v  řeči  zcela 
nervové  a  zcela  hudební,  hned  vyrudlé  a 
těžké  jako  staré  látky,  hned  průzračné  a  te- 
kuté, v  duševním  soumraku  přcjemných  sta- 
rých kultur.  V  románech  svých  (//  Piaccre, 
Linnocente,  Trionfo  della  Mořte,  Vergini  delle 
Rocce  a  j.)  prošel  velikou  drahou  vývojovou, 
jejímiž  etapami  jsou  naturalismus,  psycholo- 
gismus  bourgetovský,  vlivy  Dostojevského  a 
Tolstého  a  konečně  pokusy  o  rcnaissanci  a 
zbožnění  krásy  i  síly.  Všem  je  však  vlastní 
nanejvýše  malířské  a  plastické  kouzlo  nála- 
dové, ryzost  a  hloubka  obzorů  ideových  ne- 
obyčejná a  v  l-ii  posud  neznámá,  právě  jako 
prolínavost  osvchologické  intuice. 


Itálie  (literatura). 


893 


I 


Z  řady  poslední  nejmladší  generace  zvučné 
jméno  i  mimo  l-ii  zjednala  si  Ada  Negri 
(*  1870,  Fatalita^  Tempeste),  prudká  a  mužná 
básnířka  širšího  sociálního  naladění.  Z  ostat- 
ních poetek  moderní  generace  jmenujeme 
starší  již  Marii  Ricci  Paternó-Castello, 
básnířku  některých  iemných  sonetů  analyti- 
ckých hořkého  Kouzla,  Contessu  Larua 
nejnovější  Annii  Vivanti.  Starší  romanti- 
cké generaci  náleží  Neapolitánka  Giusep- 
pina  Guacci  Nobile  (1808— 1848).  G i u- 
seppa  Turrisi  Colonna  (1822—1848), 
Francesca  Lutti  Alberti  (1831—1878), 
autorka  cenné  povídky  veršem  Alberto,  Er mi- 
nia Fuá-Fusinato  (1834—1876),  plamenná 
Sicilka  Mariannina  Coffa-Caruso  (1842 
až  1S78)  a  filosofické  notě  oddaná  Maria 
Alinda  Brunamonti-Bonacci  (^1842). 
Z  básníkfi  stojí  za  vzpomenutí:  Emilio 
Costa  (♦  1866).  Alfredo  Baccelli  (Divá 
Nátura,  Vittime  e  Ribelli),  básník  věaecký 
a  sociální,  Ulisse  Tanganelli  (La  buona 
Dea),  Luigi  Pinelli  (Le  reliquie),  Pietro 
Mast r i  (Frammenti,  La  Certosa)^  Angelo 
Orvieto  {Sposa  místka,  1893).  Giov.  Tar- 

ioni  Tozzetti,  A.  G.  Petři,  Giuseppe 
»1anni  a  j. 

Dramaitalské  žije  v  době  romantické  i  mo- 
derní velice  čile.  Jmenujeme  Alberta  Notu 
(1775— 1847),  básníka  veseloher.  Paola  Gia- 
comettiho  (1816—82),  velice  plodného  bás- 
níka tragédií  i  komedií.  Giuseppa  Rivere 
(*1812),  St.  Morelliho(»Andreinod'Ivrea«), 
Nap.  Giottiho.  F.  Barattiniho  C^  1825). 
básníka  tragédií  lyrických.  AntoniaGazzo- 
lettiho  (San  Paolo  a  Róma)  aj.  Tommaso 
Gherardi  del  Těsta  (1818—1881)  napsal 
velice  oblíbené  veselohry  v  živé  toskánštině 
se  zdravou  tendencí  rozumovou.  U  Paola 
Ferrariho  (1822— 1889),  bystrého  technika 
a  v  mnohém  žáka  francouzského  jeviště,  vy- 
skytují se  již  pokusy  o  komedii  sociální. 
Paolo  Fambri  (♦1827).  také  humoristický 
romanopisec,  Riccardo  Castelvecchio 
(hrabě  Pullé  otec,  1817—94)  a  Leodi  Ca- 
stelnuovo  (hrabě  Pullé  syn)  byli  oblíbení 
komédopísaři  své  doby.  Lidové  drama  s  úspě- 
chem pěstují  Valentino  Carrera  (*1834) 
a  Vittorio  Bersezio  (♦1830).  také  hi- 
storik a  povídkář,  z  části  v  milánském  a  pie- 
montském  dialektu  píšící.  Achille  Torelli 
(♦  1844)  jest  jiný  básník  komedií  často  s  hlub- 
ším charakterovým  podkladem.  Ferdinando 
Martino  (♦  1841),  essayista  i  epik.  a  benát- 
ským nářečím  píšící  G  i  a  c.  G  a  1 1  i  n  a  (*  1852) 
vynikli  na  témže  poli.  Nejmohutnější  zjev 
dramatické  literatury  italské  v  XIX.  stol.  jest 
Pietro  Cossa  z  Říma  (1830—1881),  líčící 
geniální  intuicí  mohutné,  ponuré  a  rozvrácené 
charaktery,  postihující  znamenitě  kolorit  doby, 
duch  k  nejvyššímu  napjatý  a  ve  vášni  obvyklé 
rozměry  směle  přestupující.  Z  mladší  gene- 
race dramatiků  italských  stůjte  zde:  Felice 
Cavalotti  (♦1842),  politik,  básník,  kritik 
neobyčejné  prudkosti,  který  však  v  drama- 
tech nejvíce  působí  tóny  idealistickými,  Ge- 
rolamo  Rovetta,  Marco  Praga,  který 


podal  některé  prohloubené  kusy  komedie 
sociální,  Giuseppe  Giacosa  (♦  1847), 
mnohdy  nepopiratelně  silné  charakteristiky, 
Camillo  Antona-Traversi  (I Robeno) a '}, 

Román  a  novella  jsou  v  XÍX.  stol.  hor- 
livě vzdělávány.  Romanticko  -  historického 
směru  v  těchto  gcnrech  bylo  výše  se  do- 
tčeno. Giulio  Carcano  (1812—84)  maloval 
v  Novelle  campestri  jeden  z  prvních  život  lidu 
lombardského.  Vedle  něho  Antonio  Ra- 
nieri  (1809—1888,  Ginevra.Vorfana  della  Sun- 
\iata)  pokoušel  se  o  sociální  théma  s  mravní 
opravdovostí.  Jesuita  G.  Bresciani  (1798 
až  1862)  znám  je  tendenčním  románem  Lcbreo 
dt  Verona  dosti  nepatrné  ceny  umělecké,  ale 
dobrého  jazyka.  Z  ostatních  starších  romano- 
pisců stůjte  zde:  Niccoló  Tommaseo, 
Dalmatinec  ze  Šibeníku  (1802—74),  autor 
románu  Fede  e  beUex\a\  Ippolito  Nievo 
(1832—61.  Cou/essioni  di  un  ottuagenario); 
Antonio  Ghislanzoni  (1824—93,  Memorie 
di  un  gatto\  Artisti  da  tfieatro);  Enrico  Ca- 
stelnuovo  (♦1839);  humorista  C  Donati 
(♦1826);  svčži  vypravovatelka  Aurelia  Ci- 
mino;  lidový  spisovatel  Ant.  Caccianiga 
(♦1823);  Em.  Maineri  (♦1836),  někdy  bi- 
zarrné  naladěný;  Gherardo  Molmenti 
(♦  1851)  a  j. 

V  pozdější  době  jest  patrný  antagonismus 
mezi  idealistickým  a  romaneskním  stilem  a 
realistickým  také  v  románě,  ačkoliv  ani  tu 
v  l-ii  nepřiostřily  se  protivy  tak  jako  v  ii- 
ných  zemích,  zejména  ve  Francii.  Z  idealistův 
stojí  nejvýše  Antonio  Fogazzaro  (♦l842). 
o  jehož  básnické  činnosti  stala  se  již  výše 
zmínka  a  jenŽ  v  prose  spojuje  s  idealistickou, 
někdy  i  spiritualistickou  náladou  jemnou  často 
malbu  psychologickou  (Daniele  Cortis,  Ma- 
lombra,  Fedelt).  Veliké  popularitě  těší  se 
Salvátore  Farina  (♦  1846),  jenž  v  humo- 
ristickém způsobu  podal  nejlepší  ukázky  svého 
talentu.  Anton  Giulio  Barrili  je  také 
oblíbený  romanopisec  staré  tradice. 

Z  francouzského  naturalismu  a  impressio- 
nismu  čerpá  iniciativu  škola  veristická, 
dosti  nepřesná  to  etiketta  pro  řadu  talentů 
velmi  různorodých,  kteří  všichni  pokoušeli  se 
o  individualistictější  způsob  než  romanticko- 
idealistické  tradice.  Přední  z  veristů  jsou; 
Luigi  Capuana,  Sicilan  v  Miláně  žijící 
(♦  1839),  ironický  talent,  který  nejprve  vy- 
stoupil literárními  essayemi  a  napsal  nejlepší 
věci  v  novelle  {Le  Paesane,  Le  Appasionate); 
Giovanni  Verga,  také  Sicilan  v  Miláně 
usedlý  (♦  1840),  zkusil  se  v  různých  genrech. 
v  románě  velkého  světa  a  novelle  {Nedda 
1877.  Novelle  rusticane.  Vita  dei  campi,  Don 
Candeloro  e  C,  1894)  i  v  historii  rodiny 
v  rozvoji  jejím  (Aíalavolgia)  a  ve  mnohých 
směrech  ukázal  bystrý  svůj  talent  pozorova- 
telský; vášnivý  satirik  společenský  Césare 
Tr  on  co  ni  (»Prokletá  vášeft«;  »Matky  pro 
smích*;  »Komédie  Venušiny«;  broŠura  »Zlo- 
Činy«)  a  k  dekadenci  sklonný  Carlo  Dossi 

řvi.  jm  Alberto  Pisani);  dále  Domén  i  co 
liampoli,  Chelli  a  j.  Ve  mnohém  směru 
verismem    zúrodněna   je    Matilda    Serao 


894 


Itálie  (filosofie). 


(♦  1856),  básnířka  silných  dramat  vážné  ai 
viny,  nezvyklé  u  ien  vážností  a  opravdovosti, 
daleká  vší  medové  sentimentality.  Vážné  soci-  ^ 
ální  a  umělecké  cíle  sledují  také  jiné  dvě ' 
přední  romanciérky  italské:  Bruno  Speranij 
(paní  Speraníz  )vá},  tendenčnější,  a  ríeera 
(paní  Rádiusová),  jemnéjší  a  psychologičtéjší 
básnířka  humanitní  a  zvláště  ženské  otázky. 
Neera  je  zvláště  otevřená  a  hluboká  malířka 
moderní  duše  ženské,  jejíž  bolestný,  ale 
psychologicky  mistrovský  portrait  podala 
zvláště  v  Knize  světové  pověsti  LAnima  soia, 
Z  ostatních  neobyčejně  četných  moderních 
spisovatelek  italských  stdjte  zde:  Contessa 
Lara  (pí.  Evelina  Mancini),  marchesa  Co- 
lombi  (pí.  Torelli-Viollicrová),  Emma  Pe- 
rodi,  Anna  Vertua  Gentili,  Ida  Bac- 
cini,  Olga  Lodi,  Regina  di  Luanto, 
v  mnohém  naturalistka,  aj.  Edmondode 
Amicis  (*1846)  podal  řadu  charakterových 
maleb  ze  života  vojenského  a  barevných  ob- 
razů poesie  popisné,  prohlubuje  se  však  stále 
víc  a  více  k  širší  a  grandiosnější  malbě 
utrpení  a  běd  společenských  a  přechází  zcela 
otevřeně  v  tábor  socialismu.  Ž  řady  mladší 
a  nejmladší  generace,  v  níž  zvláště  psycho- 
logická íinessa  převládá  nebo  nota  společen- 
ská a  v  niž  hlavně  francouzská  literatura  živě 
působí,  stůjte  zde:  Onorato  Fava,  Amil- 
car  Laurie,  A.  G.  Cagna,  Emilio  de 
Marchi,  Carlo  del  Balzo,  Ragusa  Mo- 
leti,  Luigi  Gualdo,  Giuseppe  De  Ros- 
si,  Roberto  Bracco.  Federico  Di  Ro- 
berto,  Enrico  Butti  a  jemný,  kosmopoli- 
ticky  vzdělaný  essay ista  V  ittor  i  o  Picca. 

Z  literárních  historiků  a  filologů 
italských  XIX.  stol.  jmenujeme  nejznameni- 
tější: Paola  Emilianiho  Giudiciho  ze 
Sicilie  (1812—72);  Franceska  de  Sanctis 
z  Morra  Irpino  (1818—83).  Luigiho  Set- 
tembriniho  z  Neapole  (1813—76);  Adolfa 
Bartoliho;  P.  Villariho;  Giosiu  In- 
vernizziho  ;Uga  Ang.  Canello;  Bern. 
Morsolina;  Giac.  Zanellu;  D*Anco- 
nu;  slavného  linguistu  Ascoliho  (♦  1829); 
Bonghiho;  D'Ovidia;  hraběte  Angela 
de  Gubernatis:  Attilia  Hortisa;  Del 
Lungo;  Monaciho;  Morandiho;  Nen- 
cioniho;  Gios.  Carducciho;  PiaRajnu; 
Artura  Gráfa;  Panzacchiho;  zemř.  Ca- 
meriniho;Tabarriniho;Vltt.  Imbria- 
niho;  Pitrého  a  j. 

Srovnej  kromě  děl  v  textu  jmenovaných: 
Vrchlický,  Studie  a  podobizny  (1892)  a  Nové 
studie  a  podobizny  (1897);  Poesie  italská  nové 
doby  (1884);  pak  překlady  Danta,  Ariosta, 
Tassa,  Foscola,  ('annizzara  a  Carducciho,  dále 
Tři  knihy  vlaské  lyriky  (Vzděl.  bibl.  čís.  22), 
většinou  s  úvody.  Dále:  Ginguené,  Histoire 
littéraire  ďltalie  (Paříž,  1811—19,  9  sv.); 
Lombardi,  Storia  della  letteratura  italiana 
nel  secolo  XVIII  (Modena,  1827—30);  De 
Tipaldo,  Biografia  degli  Italiani  illustri  .  . . 
(Bcn.,  1834—45,  10  sv);  Maffei,  Storia  della 
letteratura  italiana  (Milán,  1825;  3  vyd..  Flor. 
1853);  Emiliani-Giudici,  Storia  della  lettera- 
tura italiana  (Flor.   1865);  Settembrini,  Le- 


zioni  dt  letteratura  italiana  (NeapK>U  186Q — 72. 
3  sv.);   De  Sanctis,  Storia   della   letteratura 
ital.  (1870—71,  2  sv.);  D*Ancona,  Origini  dťl 
teatro  italiano   (2.  vyd.  Flor.    189 L,  2   st.\ 
týž,  La  poesía  popolare   italiana    (IJvomo. 
1878);    A.    Bartoli,    Storia    della    letteratura 
italiana  (Neapol,  1878—89,  7  sv.,  neukončeDo); 
Storia  letteraria  d*Italia  scritta   da   una  so- 
cieta di  amici  sotto  la  direzione  di  Pasqoalc 
Villari   (Milán,   1878  a  n.  6  sv.)  účasU'   Ta- 
magniho  a  ďOvidia,  Bartoliho,  Invernizzibo, 
Canella,  Morsolina,  Zanelly;  Ferrieri,  Stoná 
della  letteratura  italiana  (Milán,   1893   a  n.); 
D'Ancona  a  Baccí,  Manuále  della  letteratura 
italiana  (1892—94,  5  sv.);  Pitrě,  Profili    bio- 
grafici  di  contemporanei  Italiani  (1864,  1868); 
Camerini,  Nuovi  profili  letterarii  (Milán,  1875), 
Rubieri,  Storia  della  poesia  popolare  italiana 
(Flor.,  1878);  Fomaciari,  Disegno  storico  della 
letteratura  italiana  (6.  vyd.  Flor.,  1891);  Finzi, 
Lezioni  di  storia  della  letteratura  ital.  (Turín. 
1887   a  n.  4  sv.);   Gaspary,  Geschichte   der 
italienischen  Litteratur  (Berlín,  1884 — 88, 2sv., 
neukonč.) ;  G,  Kórting,  Geschichte  der  Litte- 
ratur Italiens  im  Zeitalter  der  Renaissaoce 
(3  sv.,  1878—84);  Roux,  Hist.   de  la  littéra- 
ture  contemporaine  en  Itálie  (Paříž,  1870  al 
1896,   4  sv.).    Odborné   listy   literární  jsou: 
Nuova  Antologia  (od  r.  1866);   II  Propugna- 
tore  (od  r.  1868);  Giornale  storico  della  lette- 
ratura italiana  (od  r.  1883,  Graf,   Renier  a 
Novati);  Rivista  di   filologia  romanza  (1872 
až  1876),  po  níž  následovaly  Giornale  di  filo- 
logia  romanza  a  Studj  di  filofogia  romanza.  Šid. 
Casopisectvo  zmohlo  se  v  l-ii  teprve 
v  novéjši  době.  Časopisů  vycházelo  v  l-ii  331 
r.  1856,  765  r.  1871.  1897  r.  1893.  Z  těch  byk) 
13H  denníků.  Dle  obsahu  bylo  596  politických, 
191   národohospodářských.  318  právnických 
a  státovědeckých,  143  literárních,  126  přírodo- 
vědeckých   a    medicínských,    145    nábožen- 
ských atd.  Nejvíce  Časopisů  vychází  v  Říme 
(265),  Milánu  (223),  Turinu  (130).   Florencii 
(103),  Neapoli  (86).  Má  tudíž  I.  jak  politických 
tak  jiných  časopisů  velmi  mnoho,  ovŠem  ani 
největší  polit,   denníky  italské  nemají  tolik 
odběratelů,  jako  hlavní  časop.  české.  O  žurna- 
listice italské  viz  Časopis  str.  872.      Šv. 

Filosofie. 

I.,  někdy  slavná  domovina  klassického  elea- 
tismu  a  filosofie  pythagorské,  jest  v  době  řím- 
ské jen  slabém  odleskem  spekulace  řecké, 
třeba  že  nescnázelo  ani  na  opravdu  silné  bás- 
nické koncepci  filosofických  problémů  (u  epi- 
kurovce  Lucretia,  f  5^  př-  Kr).  ani  na  mravní 
opravdovosti  život  zařizovati  podle  přijatých 
přísných  zásad  stoicismu  (Seneca,  ThraJsea 
Paetus,  Helvidius  Priscus,  Marcus  Aurelius). 
Eklekticismus  a  mírný  skepticismus  Ciccro- 
nův,  jakož  i  synkretismus  školy  sextiovské 
(z  1.  stol.  po  Kr.)  jsou  vŠe,  co  jeŠté  zbývá, 
by  naznačen  byl  obrys  o  filosofii  římské,  jd 
teprve  zase  až  ve  stol.  V.  novjm,  zároveň 
však  i  posledním  se  ohlašuje  projevem.  Stát- 
ník a  duchaplný  polyhistor  Boěthius  (480 
až  525)  psal  tu  v  útrapách  svého  života  s  plným 


Itálie  (filosofie). 


895 


sebevědomím  filosoficky  osvíceného  pohana 
r>e  consolatione  philosophhe  a  —  v  čemž  pře- 
-dem  jeho  význam  záleží  —  snesl  v  době  té 
svými  studiemi  o  Aristotelové  logice,  dílem 
ji  překládaje,  dílem  kommentuje,  materiál,  jenž 
na  dlouho  byl  jediným  pojítkem  mezi  filosofií 
řeckou  a  myšlením  occidentálním  a  určoval 
směry  scholastické  až  do  XI.  stol.  Stát  řím- 
ský zahynul  (476)  a  I.  při  nenáhlc  se  konající 
přeměně  svých  živlův  jazykových  v  novou 
řeč  vstupovala  do  znamení  svčtovlády  papež- 
ské, jejíž  theokratickou  myšlénku  filosoficky 
podepřel  a  v  systém  uvedl  sv.  T  o  m  á  š  A  q  u  i  n- 
ský  (1224—74),  více  universální  filosof  kře- 
sťanský než  italský.  Jemu  po  bok  staví  se 
básnický  veleduch  Dante  Alighieri  (1265 
až  1321),  jehož  prací  filosofický  význam,  jme- 
novitě kommcntáře  díla  //  Čonvito  a  Božské 
Komedie,  vystižen  mfiže  býti  jen  na  základě 
thomismu,  jehož  přívržencem  Dante  byl  a 
jemuž  ve  svých  názorech  o  náboženství,  církvi, 
státu  a  řeči  lidské  Tač  s  patrnými  příměsky 
platonismu)  průchod  zjednával.  Ovšem  theo- 
logické cíle  dodávaly  všemu  tomuto  filoso- 
fování rázu  křesťanské  všeobecnosti,  filosofie 
byla  tu  s  theologií  těsně  spřežena  a  nebylo 
tudíž,  čím  by  myslitelé  italští  při  splynutí 
duchů  všech  v  jednom  dogmatu  a  při  slou- 
čem'  snah  všech  k  jednomu  cíli,  by  dogma  to 
filosoficky  myslitelným  učiněno  bylo,  se  byli 
rozlišovali  od  jiných.  Filosoficko-scholasticKý 
směr  takto  založený  vyvíjel  se  dále  oběma 
tehda  možnými  proudy  nominalismu  a  rea- 
lismu i  v  l-ii,  na  jedné  straně  hleděno  zpět 
k  Aristotelovi,  na  druhé  k  Platónovi.  Kon- 
ceptualismus  Tomáše  Aquinského  nalézal 
oporu  v  aristotelském  nominalismu,  ienž  svou 
empirickou  povahou  zřetelně  se  odlišoval  od 
realismu,  jak  z  Platóna  vyvíral. 

Patrnou  reakci  proti  Aristotelovi  znamená 
Petr  ar  ca  (1304—74),  jeden  z  nejhorlivějších 
šiřitelův  klassicismu  a  předchůdců  literární 
renaissance  (mezi  jinými  hlavně  ve  spise 
De  sua  ipsius  et  multorum  ignorantia).  Posily 
platonismu  dodal  tolikéž  Byzantinec  Gemi- 
sthus  Plethón,  jenž  r.  1438  přišed  do  I. 
v  diplomatickém  poslání,  zde  šířil  známost 
Platóna  vykládaje  jej  ovšem  ve  smyslu  novo- 
platónském,  a  kardinál  Bessarion  (f  1472). 
jehož  nejslavnější  spis  v  tomto  směru  jest 
In  Calumniatorem  Hatonis^  mířený  proti  Ji- 
římu z  Trebizondu,  který  i  jinak  proslul  jako 
málo  spolehlivý  překladatel  Aristotela  a  Pla- 
tóna. Po  pádu  Cařihradu  (r.  1453)  zahájeno 
hnuti  renaissanční  na  celé  čáře.  Výsledek 
odtud  vzešlý  byl,  že  utvrzeno  konečně  stejno- 
právné  aspoň  postavení  rozumu  vedle  auto- 
rity církevní,  z  níž  úprava  duchův  již  před 
tím  ponenáhlu  se  vymaňovala.  Celkem  možno 
říci,  že  ve  stol.  XV.  a  XVI.  nesl  se  proud 
doby  jednak  křesťanskými  ideami,  jednak 
platonismem,  a  potřeba  vyhověti  oběma  dala 
vznik  onomu  křesťansko-nlosofickému  plato- 
nismu, který  hověl  potřebám  metafysickým 
koncipujícím  ve  velkých  rysech,  aniž  při  tom 
vyloučena  byla  přesnost  a  subtilnost  podrob- 
ného myšlení,  jak  jest  viděti  ze  studii  jazyko- 


vých, filologické  akribie  a  z  praktického  vý- 
sledku obou:  z  umělecky  propracovaného 
slohu  formy  písemné  i  mluvné.  Překladatelské 
umění  Marsilia  Ficina  (1433—99),  zakla- 
datele platónské  akademie  ve  Florencii,  jenž 
tak  znamenitě  tlumočil  na  jazyk  latinský  lam- 
blicha,  Porfyria  a  jmenovitě  Platóna,  v  němž 
viděl  přední  podporu  nauky  křesťanské,  jest 
nejtypičtějším  zjevem  proudu  toho,  jenž 
obecně  humanismem  se  zve.  Do  doby  té  padá 
t^é  rozštěpení  školy  aristotelské  v  naturali- 
stickou větev  alexandrovců  (Hermolaus  Bar- 
barus  f  1493,  Pomponatius  f  1525),  kteří  zpět 
jdouce  po  stopě  studia  pramenů  dovolávali 
se  slavného  kommentátora  Aristotelova  Alex- 
andra z  Afrodisie,  a  pantheisticky  blouznivou 
větev  averrhoistův  (Niphus  f  1546,  Caesal- 
pinus  t  1603);  sporův  jich  jevištěm  po  dlou- 
hou dobu  byla  universita  padovská. 

Proti  humanismu  počal  ponenáhlu  přichár 
zeti  v  popředí  též  interess  přírodovědecký, 
na  první  ráz  hned  tak  znamenitě  vytknutý, 
aspoň  pokud  mechaniky  se  tkne  a  pro  exakt- 
nost vědeckou  též  mathematiky,  Leonardem 
da  Vinci  (f  1519).  Básnické,  personifikující 
nazírání  na  svět  jako  celek  jediný,  prodchnutý 
jedním  životem  proniká  uGiordana  Bruna 
(1548-1600)  v  pantheistickém  pomyslu  o  světa- 
duši  jako  svrchované  monadě,  v  níž  všechny 
věci  tolikéž  jako  monady  existují,  kterýmž 
pluralismem  mělo  umožněno  býti  spojení  se 
světem  přírodního  dění.  Na  experiment  a  po- 
zorování jako  reformu  methody  vědecké  proti 
aristotelskému  scholasticismu  naléhají  mezi 
jinými  Telesius  (f  1588),  Galilei  (1564  až 
1641)  a  Campanella  (l568— 1639),  dopo- 
ručujíce studium  jednotlivin  a  sil.  Na  pod- 
kladě empirickém  tolikéž  stojí  materialisticko- 
atheistický  přírodník  L.  Vanini  (f  1619). 
Otázku  sporu  mezi  všemocností  státu  a  právem 
individua  zabývá  se  Macchiavelli  (f  1527) 
ve  svém  //  Principe,  kterýž  spis,  budiž  si  psán 
s  jakoukoliv  tendencí,  ať  ve  smyslu  politické 
satiry  na  popouzení  proti  tyrannii,  nebo  jako 
vážné  míněný  návod  k  despocii,  vždy  drsné 
skutečnosti  Bližší  jest  a  proto  pro  vědeckou 
politiku  a  filosofii  historie  mnohem  více  zna- 
mená než  nejkrásnější  utopické  sny  státo- 
tvorné. Vyvozováním  trvání  států  a  národů  a 
I  možnosti  jich  případného  obrození  z  jejich 
původní,  empiricky  konečně  vždy  postižitelné 
"  disposice  kulturní,  jak  Macchiavelli  i  na  jiných 
místech  ještě  činí  (v  Discorsi  sopra  la  prima 
decade  di  Tito  Livio\  byla  theorie  své  doby, 
kdy  studium  politicKé  do  theologie  odkazo- 
váno, první  vědecky  založena.  Docela  opačně 
než  Macchiavelli  staví  se  později  k  filosofii  hi- 
storie a  spolkovědě  V  i  co  (1668—1743),  jenž 
stopuje  zákony  duchového  žití,  jak  ono  v  řeči 
a  dějinách  se  jeví,  jako  z  předurčení  božského 
ducha  vycházející,  ten  pak  pro  svou  periodu 
význam  má,  že  proti  cartesianismu,  svět  mecha- 
nicky vysvětlujícímu,  váhu  klade  na  historis- 
mus a  srovnávací  studium  psychologie. 

V  nové  době  utkávají  se  v  italské  filosofii 
dva  směry.  Jest  to  Condillacův  sensualismus, 
z  něhož  čerpal  a  s  úspěchem  hájil  své  vý- 


896 


Itálie  (výtvarná  uméní). 


vody  proti  vrozeným  ideám  a  duševním  mo- 
hutnostem Roraagnosi  (1761—1835),  vedle 
něhož  mezi  stoupence  empirismu  se  počítají 
paedagog  Soave,  Alf.  Těsta,  statistik  mravo- 
védy  MeTchior  Gioja  a  j.  Proti  tomuto  sméru 
stoji  idealistický  rationalismus  hájený  vedle 

Íiných  (kardinál  Gerdil,  Ermenegildo  Pini. 
^asquale  Galluppi)  hlavně  Rosminim  a  Oto- 
bertim,  jiŽ  oba  spekulaci  svou  spojovali 
s  ideami  náboženskými,  ano  i  hierarchickými 
(Gioberti).  Rosmini  Serbati  (1797—1855), 
Descartesem  a  něm.  idealismem  značné  pod- 
míněn, staví  proti  skepticismu  jistotu  vlastni 
jsoucnosti  jako  východisko  vSí  spekulace  (od- 
tud zove  svůj  systém  ideologickým  psycho- 
logismem)  a  proti  sensualismu  přiříká  formy 
poznáni  tvůrčí  moci  intellektu,  jakož  i  ideu 
absolutna  za  vrozenou  prohlašuje.  K  stoupen- 
cům Rosminiho  náleží  Ruggiero  Bonghi,  bás- 
ník Manzoni,  biskup  Pietro  Maria  Ferré,  sna- 
žící se  dokázati  shodu  Rosminiovy  nauky 
s  Tomášem  Aquinským,  P.  Paganini  a  j.  Vin- 
cenzo  Gioberti  (1801—51)  z  let  čtyřicátých 
známý  jako  publicista  a  státník,  stojící  v  cele 
mravně  politického  obrození  I.,  filosofuje  na 
podkladě  zjevení,  jež  prohlašuje  za  nezbytnou 
podmínku  všeho  theoretického  poznávání,  a 
opouští  tak  kritickonoetické  stanovisko  Ros- 
miniho. Idea  Boha  má  v  každém  oboru  věd- 
ním pronikati,  kdyžtě  jest  Bůh  základem  všech 
věcí.  Soustavu  svou  zove  ontologismem. 
K  stoupencům  nauky  té,  jež  jmenovité  na 
Sicílii  došla  rozšířeni,  patři  Vincenzo  di  Gio- 
vanni  a  Pietro  Luciani.  Tolikéž  za  sblížením 
vědy  s  náboženstvím  a  reformami  katolicismu 
jde  básník  a  platonisující  filosof  Mamiani 
(1800—1885).  Thomismus  zastoupený  jmény 
z  církevních  učilišť  (P.  Liberatore)  a' i  mimo 
(Taparelli,  Audisio,  Cornoldi,  Rubini  a  j.)  po- 
sílení došel  encyklikou  papeže  LvaXIII.  z  roku 
1879,  odporučující  studium  filosofie  té.  Z  ji- 
ných směrů  nejsoustředěnější  jest  positivis- 
mus,  jenž  se  rozstoupil  ve  větev  celkem  Com- 
tovi  (Pasquale  Villari,  Arist.  Gabelli,  Angiulli) 
a  materialismu  bližší  (R.  Ardigo,  G.  Ser^i)  a 
druhou,  jež  positivismus  Kantovým  kriticis- 
mem  zdůvodňuje  (Pietro  Siciliani).  Kantovu 
směru  náleží  tolikéž  Pasquale  Galluppi,  Fe- 
lice  Tocco  a  především  Carlo  Cantoni. 
Směr  Heglův  v  létech  čtyřicátých  do  I.  uve- 
dený posud  se  drží  a  rozšířenější  jest  než 
kterýkoliv  jiný  (na  př.  Herbartův).  Sem  náleží 
Marselli,  ďErcole,  právník  Salvetti,  esthetik 
Tari.  Skepticismus  zastupují  Ferrari  (f  1876), 
Ausonio  Franchi  a  novokantovec  Cesca.  Mo- 
nismus  dynamický  jako  pravý  typ  filosofování 
italského  hájí  E.  Caporali,  poněvadž  v  něm 
vidí  nově  probuzenou  filosofiii  Pythagorovu 
a  Brunovu.  A  tak  jest  XIX.  stol.  charakteri- 
sováno  ne  sice  původností,  ale  za  to  vše- 
strannou snahou  filosofickou,  jež  jednak  nej- 
různějšími směry  se  nese  a  jest  na  výši  doby, 
na  druhé  straně  však  i  tam,  kde  na  thomismu 
trvá,  usiluje  pomocí  jeho  vésti  theologické 
filosofování  k  pokroku.  —  K  literatuře  srv. 
Ferri,  Essai  sur  Thistoire  de  la  philosophie 
en  Itálie  (1869);  Giovanni,  Storia  della  filo- 


sofia  in  Sidlia(1879);  Werner,  Die  ital.  Philos. 
des  XIX.  Jahrh.  (1884—86,  5  sv.);  Uiberweg- 
Heinze,  Grundriss  d.  Gcsch.  <L  Philos.  (1897, 

^  Výtvarná  umenf. 

Na  půdě  italské  výtvarná  umění  třikráte 
vypučela  v  nádherný  květ.  Kvét  ten  byl  jxk 
každé  výrazem  jiné  kultury,  byl  obrazem  ros- 
ných nálad  duševních  nepozbývaje  při  lom 
vzájemné  souvislosti.  Po  více  než  dvacet 
věků  tato  požehnaná  země  jest  vlastí  všech 
tří  sesterských  umění,  od  Sicílie  po  úpatí 
Alp,  od  moře  k  moři  jest  po  ní  v  bohaté 
hojnosti  a  rozmanitosti  rozseto  pomníků  ne- 
vyčerpatelné tvořivosti  umělecké,  výmluv- 
ných svědků  dávné  kultury,  umévší  i  impulsy 
odjinud  vnímané  přetvořiti  v  celek  nový, 
svérázný  a  určitě  národní. 

Umění  římského  starověku  V3rmyká  se 
z  rámce  našeho  stručného  nástinu  vývoje 
umění  italského.  Počneme  líčení  svoje  do- 
bou, kdy  v  I.  stol.  po  Kr.  malá  obec  vyzna- 
vačů Kristova  učení  v  Římě  činila  první  ne- 
smělé pokusy  nalézti  umělecký  tvar  pro 
potřeby  novéno  kultu  a  nový  formový  výrai 
pro  nové  názory  a  tanutí  tlulevní.  Od  těchto 
počátků,  kotvících  ještě  hluboce  v  kultuře 
klassické,  rozvíjí  se  umění  italské  —  po  ně- 
kolik věků  arci  vpády  barbarů  jsouc  uhně- 
teno a  zpětěno  —  přece  krok  ke  kroku  dále, 
přijímajíc  cizí  vlivy,  je  assimilujíc,  obrážejíc 
náladu  doby  a  povahu  různých  lokálních  strc- 
disk,  umdlévajíc  na  chvíli  za  zevních  nepří- 
znivých okolností  a  zase  znova  se  vzpružujíc, 
u  míře  vyšší  než  v  kterémkoli  jiném  národě, 
přivádějíc  k  platnosti  cit  pro  krásu  tvaru  a 
vrozený  pud  umělecký. 

Umění  starokřesťanské.  Uméní  kře- 
sťanské vzalo  vznik  v  katakombách.  Nalezíf 
kult  mrtvých,  obzvláště  arci  mučenníků,  umě- 
lecký výraz  dříve  než  potřebu  bohoslužby, 
neboť  za  dob  pronásledování  bylo  uctívání 
nebožtíků  jedinou  úřady  trpěnou  formou  ve- 
řejných schůzek  vyznavačů  nauky  Kristovy. 
Katakomby,  jež  se  prostíraly  pod  zemí,  po- 
dél hlavních  silnic,  mimo  zdi  města,  sestá- 
vajíce z  pletiva  dlouhých  chodeb,  až  i  v  pěti 
patrech  pod  sebou  uměle  vyhloubených, 
s  hlediska  uměleckého  zajímají  ovšem  hlavně 
svojí  výzdobou.  Výzdoba  tato  obmezuje  se 
na  malby,  kteréž  pokrývají  klenby  a  stěny 
nejbohatěji  tam,  kde  ve  zvláštních  kryptách 
byli  pohřbeni  papežové  a  mučennickou  smrtí 
skonavší  křesťané.  Malby  ty,  jsouce  ještě 
zcela  ve  smyslu  antické  dekorace  rozvrženy 
s  použitím  týchž  rostlinných  motivů  oma- 
mentálných,  obmezují  se  zprvu  dlouho  na 
pouhé  symbolické  znaky,  které  jen  zasvěce- 
ným byly  srozumitelnými.  Mnohá  na  pohled 
genrová  scéna  tajila  v  sobě  pro  vyznavače 
nauky  hluboký  význam  a  samy  jednotlivé 
články  k  dekoraci  použité,  nebo  jako  malé 
obrázky  mezi  závity  ornamentu,  ratolesti  révy 
neb  akanthu  vsunuté,  vyobrazení  ryby,  kotvy, 
lodi  na  vlnách  se  kymácející,  holuba,  páva 
nebo  kohouta,  nebyla  hlavním  motivem  vý- 
zdoby, ale  výmluvným  symbolem  pro  zasvě- 


Itálie  (výtvarná  uměni). 


897 


cence.  Kristova  podoba  sama  dlouho  se  taji 
pod  obrazem  dobrého  pastýře,  který  jako 
pohanský  Hermes  nese  na  ramenou  beránka, 
ba  i  samých  scén  z  antické  báje  —  Orfea  di- 
vou zvěř  krotícího,  Odyssea  svodům  Sirén 
odolávajícího  a  p.  —  užito  někdy  ve  smyslu 
jinotainém.  Nesnadno  stanoviti  chronologi- 
cký sled  maleb  v  katakombách  více  než  dvě 
století  obsahujících.  Tolik  jisto,  že  čím  starší, 
tím  bližší  jsou  dekoračnímu  umění  doby 
klassické,  tím  půvabněli  účinkuje  směs  vy- 
třibenosti  formové  i  tklivé  naivnosti  a  vrouc- 
nosti prvních  projevů  ducha  křesťanského. 
Takové  jsou  malby  v  coemeteriu  Priscilljr, 
zjevně  ze  sklonku  1.  stol.  po  Kr.  pocházející, 
v  katakombě  Praetextata  z  II.  stol.  a  j. 

Architektura  starokřesťanská  před 
vlivem  byzantinským.  Je-li  nepopíratel- 
no,  že  v  malbách  katakomb  zvolna  se  vyví- 
jela a  prohlubovala  schopnost  obraziti  le- 
gendu a  symbolicky  vyznačovati  jednotlivé 
články  věrouky  křesCanské,  toŽ  otázka,  ne- 
sluší-li  v  úpravě  krypty  mučenníka  hledati 
základní  myšlénku  k  basilice  křesťan- 
ské, zdá  se  býti  již  určitě  záporně  zodpo- 
věděna. Že  za  doby  pronásledování  křesťan- 
ské obce  v  katakombách  k  bohoslužbám  se 
scházely,  iest  pověst  vyvrácená  podrobným 
probadáním  těsných  prostor,  jen  při  kryp- 
tách mučenníků  v  malé  kaple  se  rozšiřujících, 
kdež  arci  v  určité  dny  na  počest  nebožtíků 
bohoslužby  se  konaly.  Bližší  basilice  jsou  ony 
prostornější  kaple  na  hřbitovech,  kde  kře- 
sťané pod  záminkou  pocty  mrtvým  volné  se 
scházeti  směli.  Kaple  ty  vybíhaly  v  apsidu, 
byly  z  předu  otevřené,  tak  že  obec  pod  ší- 
rým nebem  shromážděná  na  kněze  u  oltáře 
viděla.  Jest  pravdépodobno,  že  první  basiliky. 
jež  vznikly  za  Konstantina  z  těchto  kaplí 
tradicí  posvěcených  podržely  mnohý  detail, 
připojivše  k  tomu  trojlodní  dvoranu,  k  níž 
buď  tržní  nebo  privátní  basilika  byla  vzorem. 
Při  tom  lze  důvodně  předpokládati,  že  zá- 
kladní typus  basiliky  jen  zvolna  se  ustaloval 
a  že  také  všude  stejně  se  nevyvinul,  jak 
okazují  též  nejnovější  objevy  starých  basilik 
na  půdě  africké. 

Římská  basilika  IV.  a  V.  stol.,  kdy  typus 
jest  ustálen  a  východními  vlivy  dosud  ne- 
dotčen, jest  podobou  svojí  dokonalým  vý- 
razem potřeb  kulturních.  Stojí  volně,  má 
pravidlem  ochoz  a  bývá  obklopena  zdí  jsouc 
orientována  od  východu  k  západu,  za  star- 
ších dob  tak,  aby  kněz,  když  stál  za  nízkým 
oltářem,  čelem  k  obci  byl  obrácen.  Před 
vlastní  basilikou  za  vestibulem  rozkládalo 
se  atrium  sloupením  obklopené  se  stud- 
nou, později  baptisteriem  uprostřed.  Zde 
za  starších  dob  bylo  místo  kajicníkům  vy- 
hrazené. Do  basiliky  vstupovalo  se  skrze 
porticus,  úzkou  to  sloupeň,  v  řecké  církvi 
narthex  zvanou.  Odtud  vedly  dvéře  bohatě 
ornamentované,  často  kovem  obkládané,  do 
nitra  vlastního  chrámu,  pravidlem  sloupořa- 
dím rozděleného  na  tři  lodi,  z  nichž  pro- 
střední byla  vyšší.  Sloupy  brány  z  budov 
antických   a   nestejnosti    dříku   srovnávány 

dtav  Slovník  Naučný,  sv.  XII.  1/9  1897. 


zkracováním.  Na  ně  kladen  do  IV.  stol.  pra- 
vidlem rovný  architrav,  později  pnula  se  nad 
nimi  řada  oblouků.  Vysoká  stěna  hlavní  lodi 
prolomena  okny.  někdy  otevírala  se  v  galerii 
nad  pobočními  loďmi  vedenou.  Stěny  mezi 
okny  pokrývaly  malby,  někdy  v  několika  pru- 
zích nad  sebou,  a  nad  jejich  měkkými,  tlu- 
menými barvami  tměly  se  trámy  otevřeného 
krovu,  při  bohatších  basilikách  asi  již  záhy 
tabulovaný  strop.  Mezi  hlavní  loď  a  širo- 
kou apsidu  kladla  se  pravidlem  loď  příční, 
bohaté  vyzdobeným  obloukem  triumfálním 
od  ní  oddělená.  Polokruhový  výběžek  apsidy 
sloužil  k  umístění  oltáře  často  ozdobným  ci- 
boriem  vyznačeného,  křesla  pro  biskupa  a 
sedadel  pro  ostatní  kněžstvo.  Klenutí  apsidy, 
oltáři  pozadí  tvořící,  vyzdobeno  z  celého 
chrámu  nejbohatěji  mosaikami,  iichž  třpyt  a 
lesk  později  přešel  i  na  triumfální  oblouk  a 
stěny  basiliky.  Celkový  dojem  stavby,  kteráž 
takto  buď  z  potřeb  kultu  samoděk  nebo  na 
daném  základě  budovy  původně  jiným  úče- 
lům sloužící  se  vyvinula,  jest  vážný,  slav- 
nostní; jest  to  dílo  architektonické,  jemuž 
co  do  jednotnosti  účinku  ideu  formou  vy- 
jadřujícího jen  kathedrála  gotická  se  rovnati 
může.  Dílo  umělecké  jest  basilika  ovšem  jen 
svým  vnitřkem,  neboť  vněišek  všech  starých 
basilik  římských  byl  zcela  prostý.  Dojem 
fagady  někdy  bohatším  činila  předsíň  se 
sloupení,  jako  při  S.  Lorenzo  fuori  le  můra, 
nad  niž  střední  loď  s  oknem  vystupovala. 
Prosté,  hubené  římsoví,  někdy  slepé  arkády 
lisenové,  oživují  jedině  stěny  strany  boční 
a  apsidu.  Věž  pravidlem  kulatá,  která  vůbec 
,  teprve  později  se  staví,  z  části  k  účelu  obran- 
nému v  zlých  dobách,  z  části  k  umístění 
zvonů,  není  nikdy  s  basilikou  organicky 
spojena. 

Ze  starých  basilik  v  Římě,  kdysi  tak  hoj- 
ných a  dnes  ještě  stojících,  žádná,  až  na  S.  Sa- 
bmu  a  do  jisté  míry  S.  Clementé,  není  za- 
chována v  původním  stavu.  Z  obou  největ- 
ších a  nejnádhernějších  pětilodních  basilik 
římských  Svatopetrská  srovnána  se  zemí  před 
stavbou  nového  chrámu  renaissančního,  ba- 
silika S.  Paolo  fuori  le  můra  ze  stol.  IV. 
shořela  sice  ve  třetím  desítiletí  našeho  věku, 
avšak  znovuzřízena  co  do  celkové  disposice 
I  způsobem  tak  věrným,  že  se  svými  nádher- 
I  nými  dlouhými  sloupněmi  přes  nesprávně 
I  řešenou  výzdobu  přece  živě  vyvozuje  dojem 
basiliky  starokřesťanské.  Vedle  Říma  jediné 
v  Ravenně  do  dnešního  dne  zachovaly  se 
rozměrnější  stavby  basilikální  ve  stavu  prvot- 
ním. S.  Ambrogio  v  Miláně  jest  úplné  pře- 
stavěn, ve  Veroně  S.  Lorenzo  zachoval  si 
aspoň  některé  partie  k  stol.  VI.  nebo  Vil. 
poukazující,  podobné  dóm  v  Poreči  (Paren zo). 
Vzácně  zajímavou  stavbou  je  dóm  torcellský 
po  r.  670  vybudovaný,  jak  se  zdá,  dle  vzoru 
staršího;  vnitřní  zařízení  s  třemi  apsidami, 
presbyterium  se  starou  biskupskou  kathe- 
drou,  k  níž  po  stupních  se  stoupá,  okna 
alabastrovými  deskami  vyplněná  a  mnoho 
jiných  detailů  ještě  jest  ryze  starokřesťan- 
skýcu.    Stavby    ravennské    zaujímají    místo 

59 


-  j'*  ízat^c  wyz^^sna.  uzieci  - 

j-:*^-.!-:  ':r.v-;  r'--:  <z-:Tř.<\..     '.)  irT-.ii.íTLr..-  ;.  ~.rÁ  zyzďSiZStL-zZo  vlivu  "crvla  v  I-.,  vj.:. 

':<•;     '■'-'/  .''■•'<■■  zřvT.:.,  :-:  ■:.-:  -i^-i  2iv-  š:-:;^a. 

zciT.  "..•:.  Z:  -.ti. -"j  77;-:  J  ;*r.r.ir:- t:  Tir-ixlv:;-.        Ni  ;.h-;  itilsk-ř:^.    ť-ísí    z-ziinó:*:    ri.-ilTr.- 

■  :  zrri^-.LT.--;    i    A:.-,  .'i,—:   r..--Vj  2.  p.^i.ic;?:  7   ú-".i-.:r.    ?; '.;-_":.    7'..-    z.\  .azci-r    jí    :*-■■- 

ř;    Apó.^:r.a.r-i   :r.  '..a.?-.-;   :.i""r.  .ví',  r   =':   i<".rj  Hnu:;   ciri-.iri.r-TCxř    krc-ri   z    v^/ch-iiiu  v- 

'•  :/-iV-j':r.:  L,-'^'^^"".':.  j^v^:*:  7Í'.-:hr.7  :7.ii:r.  .řT;  yiá  .-j  ::...-i    -iziř":-!.    7.: 7    by^ar.tfky   7  •;::. 

', r- "j  r6V':r.rLT.\':    -.'.tvr;'/   <' .".iri.-ctvr. í*  •Iií-:'.    w-  l-.i  '  .■a'T  i':^'......     .a~i,   v.í^i-*^    r^ir^ín^  i-  - 

.■.-'■  -í.::  j^!  v /<- rr/-:'j  r  ..--;■->  ar :r..Lrí7\:  T.rry   =e    ::r7M   tí.-'-   :::-~-ř-:".7     Ni   5::. 

r.i.:á7:-,  r.ád  -.av:'::.  .:  i    .".  -jí:  :2prri7.i  vr.-';-  1  ".r.  s-.ir  :!<r .-?!  .:ij-..úcy,  rr«;l<j.  iŇUýi.i  i  :•='- 
ř.-c .    '-i.::  v-;ž;  —  ť:  :y  r.-.<:..!C  ^'t—vr-ri.  ;-::     :-.r.::7y  a  .^  :  ni  stc;  tam  7..-.-^.-  ar^-f.Ňr.  r:  : 

za -:^^;'i^7ř:cu  7  ?:^r:u  r-mi-:=ic;n:  č:4:y  pro-  z.liát-i    -a:;:r:i    *— -^ť      yiř.iTi'.     1    i-zt: 

T.r-iV.vár.:  '  --t^ltlí  7  Pil.rr.ř    7  L.fa^i  a  ;:-:-  rí,-: 

ř  r-.  •>fa'.-,.'Cýrh  % :  a  v  -  -j  c  -:  r. :  r  á '.  r. :  :r..  Ž-r  r.--  :  ?.  -.-  r..  ;=:.■- ř  !.i:  30  v  1  citráte  ":  i  ri: : 
•::..."  'zr.:.-.:  .1:  '''■"■'^-  ř^y-i*'::.  7y:r±::  r  -.irí^^rh  ští7:b  šřv-rn^' r:i7rh-m  iti-  y 
ií  r  .hV  žr:  v  kÍTL^  -■^<:-:r : 'c-i-hví- -í  1:^^-  :  ;:\  výzi.zv.  k;:7:c-:  hlurroe  v  trí::::.\: 
tr:.;::;  sta.rjy  rái-jžr;:  ,:  r:->::ir-.~  7ýtv:ru:n  •;:  :r:  .-ir:;h.  V  Ř::::-}  santv—  vliv  r.7:i--.. 
-•■.rolcř^isía-C-k^-h-j  vtív  :•:-:.:  ^a:^  iat-ri-š^O  /-  v  raiu  :-.:^jrací  se  obrlii.  k  iei:-:  Ki- 
>-i;.:.3t':r:  ;m.  .S.  »..-.:  ar /a.  .S  V.':''.'  o  Mař-  ■.•r.r.a  a  ř.o:-ívj:  Ecr.átky  mu  2;ev-č  :r.a:- .■- 
' •  .  r.o  z '■i'/'iy  ^r.i'i  ;  ■-"•'-  př-l<or.s:rtr.r:r-sk'-.  T./ryi  j.->í.'.r:  y  2  phóln  zevr-ích  p- 'i ■■:-• 
*.  .Sť:fan'j  kot.r.i/z  V.  -:>:  •  rrr.trálr.:  :y  ;í:<j  ?-.h  itaiíký'  M.::  5:aTba.-r:i  ri7v:r.r.?:<iv-: 
*-.'-ivr,y  7zr.>:;y  a-:  r.a  z:-l-.'.a'i':  p*. ..;a':i  z  'i'ý  ý  j^:  :  ■•  Z';mčr.a'S  Vita*.:-  52íí— -5-*<:.  .  o?r.:rllr 
ř/a-".:';^';.  z-j-f:-:^a  k-:!a:vrh  -a  vi  :h':r  -.  hy.a  -■:  .7-;a  i^ryti  kuiol:  vyzdviienou  z  hrr:-  -lo 
'■■j  v;'S.r.-/i'ha7j:.-'.:':r:a.' z  nr.'..:  Tr.r.irrl  \,t  »-  s  .>-■  zaf-třČL-r.y.rh.  kťjrai  <i-.:a:'.y  arch:t:  x:- - 
rr.''"*:r.a  ^.■oz''i':;:  v  rr.rJ.r.y  :".-rr.L  '/.-  s:a7':J-  r..  <ýrr.:.  sa-r.ýr".  ^úioryšíLm  a' r.vjvico  ar.. 
r'/r.o  'ir';r.-j  v' ^'•V.r.i  I-'::  ;.-^iv!á:a;í  rr.r.':-::  r-.-r.a:  <".:  7ýz«l:bou  — -.-áa  :.-;..■  v  _-u  pr:  :ra:-. 
'.a:,!:sr'.T:-;nn  r^  r- r.-k''  v  :-:-jr.-:ri:!-;r:':a  start.-  -.-^iv.  r.-j-ii  př:n:o  soucir.r.os:.  umCl-iú  Ju?t:-- 
■r.ř':-.tir>:-:»':  Jist-':  ra.-rií -s:  r-.  S  I^^rvn:  >  v  Mi-  ár...x.  z  Byzancie  povolaných. 
l.-ln'':,  'iórp.  ''ir-s--:, •.>:>'  a  .S  F-.siia  v  Tor-  .S'.'charšké  umění  starok  r-.- 5ťan>k 
řr.-.i-j.  C^r/.rá!".:  ^r.-rv/a  V-Zí^vky  —  1  *-!:7eni  vbn-.-jZuj-í  se  skiro  výhra-ir.-.-  r.a  vy i. !■::■. - 
k.a-rsií-^ýrh  přikladli  —  'r.-,'.a  voi-na  ť-f  ^rj  váni  sark-ifa^ú.  Církev  r.v:řa'a  p!a-t.::kvn-- 
hrorjky.'?*I*:Zi  tvrr.ito  náhró:  r.i  pon;n:k  Thoo-  z  •/•.•rázová  ni  jcinotlivých  typů  5pa:ř-j:c  v  *.- 
r]';ric':''i7  v  kav^nn*':  z  as-:  Z7'áitn:  n-.ísto  za-  chach  zbytky  p-.hanství.  a  taxe  p  vara  arv.--.- 
T./r:.;l  j-.  v-'  v;  šv--  rT-itn-:  ;n:;/-  -a^itn:-?*:  t  vktury  <:ari -kh  ^fanškv.  kt.ra  vi-L-orni  v.- 
:.'  r.í.ir  .  j  r"i'r.':nn';'i  /ry*'i'ju  !•••■■ -iky  ni-.t.v  :  ijb-j  na  vn:tř'  k  ..bn:^;ova!a.  r.-  ;?  j-i:  .  r.'.;\t 
r.-,-.>  :.  t  .í.  •:  ::<'■-:./.  -'vi  h;--ia::' řú^:  sp>-  rzv.nut;  un:.;-.-.-ký.:h  ich  .-^n-st:  <— Vr.n:  < 
if'  Sní  '.-:.•.  .'.-rr -.;■*'/.•!.  )  j- -.:■..'.  r.  .-:  a  r.*  '.  ^k-':tuř«;  'i-k-.raíivn:.  S;chy  .-  :  rvnii:;:  5*.. 
^•■;^y    ■  .v  ;    ::•  r:.:::-.-!-:--;:  -     :.-'i  ■:    -•■-'■-*■  ■■•  :  j  Kr    v  l-:i  :a:r:^.-vanv  cmviu;:  ^    takřka  '-.r. 

.'\r'  :i  .*  -.-'.'.'ir::    .V:   -i:::    /a    \    ::  i    riá  ■  -t\ř';    a   na  iIvO-  tr:  5L":hy   r:  .:*a  r«-Ttra.tn:^ 

\' v- :v;'I  jrirr.  -  :■■■      1    ;    :ir  !..:■  k*  :r  i    .:a'-xa  -a::,  z  n:.:hi  br  .n:.  >  :cha  <v.  Pv  tra  v  chrarrr 

':'':ř'.':j  ■    v/'   ;::.    v   !;■    '■:.-:■■    '.  v- :".a.;-    '.:"'..    tz>  -^  .'iť^ipf.trskLm   v  R:mé   svoji   p-jrr.črn- lU  '.I   • 

:-.  v  .-.  j  •■''■'1    :'    ■        ..  -■/-.■I    r-  rr..::*.- :  h  j  a  k- .r..:'.  j.-::'    !"..'rn:á!ni    k   «:-Jchu    ř:"-.^k'.-    ar.::kv 

j. '/■■'.  í   ■'.:     •■"  .     ■■.   v'.l.   -I:.:   ř.--  kř-i-  pr:'.- haíci    y:    tak    oj-.ťhnť.-iá.    !%•    původ  yh 

•".■.'.■V.'    :..'..       .  ■..:■:  v;. V.:.:- :.:  t>p-  n'kť  rýnu    ari*haLO'.o^y  až  i  tlo  rannť   rená>- 

í  ;.:     .         :.  .    v       "     1  ..    ;■;  :    •-  '•:    řl"-::I   n»-  .-aTíii:    byl   p-;Ainut.    .S-irkorai^y.    jichz    z  <:-:■•  v 

r    '.■       .    .  ;.    a-'        :    :  .:.  ■-.  ■':  :v':     p.-í   nou  luI   II.   -íViI.    po   Kr.    ťi-^  V.  a 'VI.    sti.-'..    h.--:. 

•  •::       .     I  ■;  :    :.;:   "'.    :  ■   :.- ■■  ■'  >.f  :í    pr.:-:r.u^;  řa-ia    >•■    zachwala     vtlký     výbřr    v    M\:ř^v' 

,  '     /.   '  ..  ;.!  1     .;   ■;  ./.  :"'i  v\V'j:.  ťr.stian-*  v-    \'at:kanO",  v  Latoránč,  vpisskř:: 

...  I  .:;"'■  ']     :.  *.:■:     '■::•.:::. 1  «i  !  prv..:-;  lainpo   >:into  a  j.  .  jcví.   pokud    >tar>:ch   >'. 

•  .:     .  ■    ■.■■    '.-■  '   ■■■:•    .'.:.  N..  .■  .  :   jl-'  :  ■.■■:r   :..-  ■'.  :vt\-.   narnnoJL-  ve  svých   reli:.-t"V:ch   n:-o:.v. 
'  .;.'  :  ;  •'    '.:  .':  .   ':   /■   :;.•'. .a  t  " ':  :. ■.':'.   '■     :  '  ..;■.■  \  i.-r.ar.škř.  Křesťanská  sy:r:b''''.:ka  vk  .1- 

:  .      ".     j.k'--^  :   :.    .    •  :.  .   t    ..'•  '.-.i  -*  :.r-:  •::..•.    'lo    n:ch   ;:ný   význam    a'i>i.^u    ;c  :::■  "- 

.  *    :    ■  .:  .     ■    >  ■•.■!:.  /■■■.:■'      ;    -  i\-  ■  -•...-.-  :-.r:i!iy     k   ncáirirtL-lno.sli    a    vzkríš-.-ní   V..-: 

•■    .  ■   .     .:.•:.:    '.::  /:■      !  :        *■->..    :    ■  xy  \\  ;.  <  ^1    poc.    stol.    IV.    vvikylujo    Sí.-    ivi.ir.::.-: 

.'■':.    'r.'!.'!    r.  ■■       v    <  .■.:.!.:■::;    •.    r:..:".-  •  r- 'In.riů  na  ri-'.ioíVi*h   sarko:a^ovvch    1.:  ;   ■ 

;         ■     ■    •.•    !■  '  :'    :   •    r   '     /.■;■■■:  -k''    ;:  /:  -i.r-  v:-.ii    .1  syrnl'i)!irk(-   [>ostavy    i   fli'"c"    ii-' :■ 

.•   '■  ■!'   I.-'.-      :.■..!■!.   ■    I-  :   ■  ..  :■^    :.;.  .:;.:■.;-'. ;.'  ;   ;;  .-ij*  f.ui  bil^Iicko-hi.sturickým.   V  tu  ^^■:  "- 

i  /  :-  .:'    ■    -r. .,.'1,1  .'.r'  ■  .'     .;;::;;■:  ij-  !.<.r':.  .  :«'/.  «.•;  'i!i>ti  >v  iljilnč  starsi  —  antický  —  ::  ■.:■ 

,\   i.,  /i!'-  i.. i  i;.:  ť    .>!■■:■.■.:.::  d-j  :■  •«!r. -1 ':.')-!:  .--I*  n«  ]»p  trz:íiho  rLlicfu  a  plochy  sarko:';';^;- 

t-.!'.  -f  .' '.-.i.- :'i.  ;-.?■  f'/    <i;.  r.i;-    ■-■    '»  i.i-ili--::'.  'l".í  si-  .siijiipky  v  jednotlivá   obrazová   pi'!-. 

-'.1.   .' ■■!'..  ■ii   ■.."i   r\'.  /.'.'a'.'-'    ;-y.:..:-.t-!-.i.'l:  j  S!;irá    d«.'V(  dni>st    technická    rovnťž    poOina 

»:■.■■..'  .-::.■.■■.'-;:      :    í..',:'   I.,\l;ť:-    r^.-ri    ".;-  t;;  ;:daí.    lypy    stávají    se    hrubšími,    postav\ 

■'.;:■:.    ;■.    ./.    í:.-..'-  :.  ■     ri.,iil.  :;    i,;l:  ,::ky.    jvz  .-ražrni';-^:níi.  sochaři  pozbývají  citu  pro  Vv\- 

Lr  •.  •  a  j.::í  /.::]  'r;:';  \!.vii  l-y.i.ir.í-kjii ':;  [jTk.::  ni-^t  pv;i\bu   a   harmonii   postoje  —  nastav- 


Itálie  (výtvarná  umění). 


899 


zvolna  ono  strnuti  a  ona  zhrubělost,  která 
druhdy   mylně    se   považovala    za    následek 
vlivů  byzantských.  Zvláštní  ráz  jeví  sarkofágy 
v  Ravenné  zachované,  většinou  ze  stol.  V.  až 
VII.  pocházející.    V  pozdějších  z  nich  ustu- 
puje   figurální    výzdoba    ornamentu    bohaté 
symbolickými    znaky   prostoupenému,   který 
vykazuje  byzantské  tvary  stylisace  rostlinné, 
jak  se  na  rezbách  diptycha  a  jiných  byzant- 
ských   pracích   ze   slonové   kosti    vyvinuly. 
Tato  drobná  skulptura,  která  ostatně  většinou 
v  I -i i  byla  přímým  importem  z  Byzancie,  vy- 
myká se  z  rámce  tohoto  stručného  přehledu. 
Malířství  starokřesťanské  vzavší  vznik 
v  naivních  a  půvabných  malbách  katakomb, 
o  nichž  jsme  se  již  zmínili,  od  dob  Konstan- 
tinových  obmezuje   se   téměř   výhradně   na 
výzdobu  basilik.  Víme  z  památek  písemných, 
že  na  stěnách  basilik  rozvinovaly  se  bohaté, 
důmyslně   seřaděné   cykly   maleb,  jichž   di- 
daktický ličel  zvyšován  byl  připojenými  ná- 
pisy. Čím  však  dále,  tím  více  význam   po- 
učovací  ustupoval  snaze  po  důstojné  výzdobě 
chrámu.  Dílo  malířovo,  v  katakombách  vzné- 
cující  symbolickými  znaky  duši  mladé  obce 
křesťanské,  pozaěji  se  zálibou  v  cyklech  vy- 
pravující výjevy  ze  Starého  a  Nov.  zákona 
k  poučení  nově  získaných  vyznavačů  učení 
Kristova,  za  dob  moci  a  slávy  uznané  církve 
snaží  se  krášliti  stěny  chrámů  všude  nově 
vznikajících  a  užívá  místo  prostých  tahů  štět- 
cem barvitosti  emailu  a  třpytu  zlata.  Techniku 
mosaiky  emailové  starokřesCanští  umělci  zdě- 
dili   od   svých    pohanských    učitelů   a   také 
mluva  formová  a  drapene  do  konce  V.  stol. 
prozrazuje  vlivy  antické.  Jedna  z  nejstarších 
mosaik  římských  v  kostele  Sv.  Konstancie,  se 
svými  závity  z  révoví  a  výjevy  z  vinobraní, 
myšlena  jest    docela  v   duchu    pohanském. 
Spojení  antických  reminiscencí  s  duchem  kře- 
stanským   u   vzácném   souladu   jeví    krásná 
mosaika  v  chrámu  Sv.  Pudentiany  ze  stol.  V., 
dílo  svého  druhu  jediné,  proti  němuž  vše, 
co  později  v  Římě  bylo  provedeno,  znamená 
stagnaci  a  na  konec  úpadek  slohu,  kterýž  se 
snad  jen  proto  tímto  směrem  nevyvinul,  že 
na  umění  římské  dolehla  tíseň  zevních  po- 
měrů. Většina  mosaikových  obrazů  ze  i  V.  st. 
má  za  předmět  oslavu  Spasitele.  Typus  Kri- 
stův z  mladicky  bczvousého  pozměnil  se  ve 
sličnou  tvář   muže  zralého  s  plnovousem  a 
později,  pod  vlivem  byzantinským,  ustálil  se 
v  onu  hubenou   podobu  s   velkýma  očima, 
vousem  do  špičky  vybíhajícím,  často  strnule 
nevlídnou,  která  na  ikonách  ruských  dodnes 
se  zachovala.  Mosaiky  V.  stol.  předvádějí  se 
zálibou  bohaté  cykly  tendence  dogmatické. 
Z  těchto  pozdějších  buďtež  uvedeny  mosaiky 
ze  S.  Maria  Maggiore  (mezi  nimi  mnohé  silně 
restaurované),  mosaika  z  triumfálního  oblouku 
v  S.  Cosma  c  Damiano.    Tou  dobou  podléhá 
mosaiková  malba  i  v  samém   Římě  již   do 
jisté  míry  vlivům  byzantským  živoříc  ještě 
na  počátku  stol.  Vlfl.  přes   nepříznivé  po- 
měry zevní.  Pak  nastává  —  jak  praví  Rossi  — 
noc  dvě  století  trvající,  dělící   tuto  periodu 
od  onoho  vzmachu,  jímž  vykázati  se  může 


církevní  uměni  římské  v  stol.  XI.,  opět  vlivem 
řeckých  mnichů  do  kláštera  v  Monte  Cassino 
povolaných. 

Co  mimo  Řím  za  prvního  tisíciletí  v  ma- 
lířství bylo  provedeno,  zachovalo  se  jen  ve 
zbytcích  zcela  nepatrných.  Jediná  Ravenna, 
jež  tak  dlouho  byla  městem  sídelním,  činí  tu 
výjimku.  Jako  v  architektuře  a  v  sochařství, 
tak  i  v  malířství  Ravenna  následkem  svých 
styků  s  východem  zaujímá  místo  zvláštní. 
Co  tu  v  V.  stol.  na  podnět  Gally  Placidie 
vzniklo,  jest  ještě  v  duchu  latinském  cítěno. 
Týká  se  to  zejména  bohaté  mosaikové  vý- 
zdoby mausolea  Gally  Placidie,  vynikající 
klidnou  harmonií  barevnou,  pružnou  kresbou 
a  volnou  draperií  postav.  Však  ani  výzdoba 
basiliky  S.  Apollinare  nuovo,  S.  Apollinare 
in  Classe,  ba  ani  S.  Vitale,  jehož. architektura 
prozrazuje  tolik  vlivu  východního,  nejsou 
byzantské  v  tom  smyslu  slova,  v  jakém  do 
nedávná  byzantské  umění  se  pojímalo.  Tyto 
mosaiky,  closud  celkem  dobře  zachovalé,  po- 
krývající stěny,  kupole  i  apsidy,  jsou  duchem 
příbuzný  oněm,  jež  před  vládou  Justiniáno- 
vou  byly  provedeny.  Ještě  ozývá  se  v  nich 
studium  přírody,  nikde  nepozorujeme  kon- 
vencionalismus  v  pohybu  a  strnulost  výrazu ; 
obratnost,  s  kterouž  umělci  komposici  při- 
způsobili architektuře,  neskrovnou  měrou  při- 
spívá k  dojmu  celkovému.  Sluší-li  toto  umění 
považovati  za  smíšeninu  latinského  a  byzant- 
ského živlu  uměleckého,  nebo  sluší-li  vše, 
co  za  Justiniánovy  vlády  v  Ravenné  vzniklo, 
považovati  za  lokální  odnož  umění  ryze  by- 
zantského, jest  otázkou  spornou.  Badáním 
nejnovějším  se  poznalo,  že  umění  byzantské, 
stejně  jako  umění  jiných  středisk  uměleckých, 
mělo  svůj  rozmanitý  vývoj,  že  strnulost  ne- 
byla nijak  příznakem  pro  ně  ve  všech  do- 
bách charakteristickým.  Jaká  síla  a  schopnost 
k  novému  vzmachu  v  něm  spočívala  ještě 
v  I.  stol.  po  roce  1000,  o  tom  svědčí  nád- 
herné mosaikové  výzdoby  v  chrámech  sicil- 
ských a  starší  mosaiky  chrámu  Sv.  Marka, 
provedené  pod  vlivem  byz.  umění,  namnoze 
i  bezprostřední  součinností  byz.  mosaistů.  — 
Pokud  byzantské  vlivy  v  italských  malbách 
rukopisných  prvního  tisíciletí  po  Kr.  se  ob- 
rážejí, jest  nesnadno  doložiti  již  pro  skrovný 
počet  zachovaných  prací  té  doby  zaručené 
v  l-ii  vzniklých.  O  značném  významu  byzant- 
ské drobnomalby  na  vývoj  obrazového  okruhu 
mosaik  chrámových  není  zde  místa  se  roz- 
hovořiti. 

Perioda  slohu  románského.  Tři  první 
století  po  r.  1000,  za  nichž  ve  střední  a  záp. 
Evropě  vyvinul  se  t.  zv.  sloh  románský,  vy- 
kazují v  l-ii  obraz  zvláštního  kvašení,  vzni- 
kání nového  na  základech  starých,  obraz  roz- 
různění  lokálního,  které  ještě  po  dalších  tři 
sta  let  ostává  charakteristickým  příznakem, 
vývoje  umění  italského.  Středověká  archi- 
tektura ital.  jest  především  dílem  městských 
obcí,  které  tou  dobou  budí  se  k  samostat- 
nému životu,  jsou  plny  ruchu  a  proniknuty 
vzájemnou  řevnivostí,  i  v  činech  uměleckých 
k    největšímu    náponu    sil    pobádající.   Jeli- 


900 


Itálie  (výtvarná  umění). 


architektura  románská  v  Německu  a  ve  Fran- 
cii hlavně  dílem  sdruženi  kláStemích  a  pro- 
zrazují-li  se  stavby  téhož  řádu  všude  rysy 
příbuznosti,  tož  v  l-ii  ve  stol.  XI.,  XII.  a  XjII. 
jest  takřka  tolikero  slohů  co  okrsků  měst. 
Jediné  Lombardsko  vykazuje  skupinu  staveb 
chrámových  ve  vnitřní  disposici  a  úpravě  ze- 
vnějšku aspoň  obdobných  a  na  tyto  se  vždy 
především  myslí,  mluví-Ii  se  o  románské 
architektuře  italské.  Tato  lombardská  ar- 
chitektura chrámová,  vvkazující  některé 
zvláštnosti  do  jisté  míry  snodné  se  slohem 
později  v  Německu  se  ustálivším,  byla  před- 
mětem různých  domněnek,  pokud  se  týče 
vzniku  jejího.  Mnozí  badatelé  něm.,  mezi 
nimi  hl.  MOthes,  připisují  zásluhu  o  utváření 
tohoto  slohu  Longobardům,  spatřujíce  vlivy 
germánské  i  ve  stavbách  vzniklých  v  době, 
kdy  Longobardská  invase  již  dávno  byla 
minula.  Domácí  odborníci  italští  proti  tomu 
upírají  germánským  kmenům  l-ii  opanovav- 
ším jakýkoli  vliv  ve  vývoj  umění  poukazu- 
jíce k  tomu,  že  ze  severních  vlastí  svých 
nepřinesli  s  sebou  Žádných  zárodků  osobité 
vyšší  kultury.  Střízlivějá  posuzovatelé  něm., 
nejnověji  Zimmermann,  připouštějí  vliv  vkusu 
longobardského  v  některých  pracích  dekora- 
tivních, jichž  zvláštnosti  jinak  vysvětliti  nelze, 
na  př.  křtitelnice  v  Cividale  kól.  r.  740  pra- 
cované, kamenné  omamentiky  z  té  doby 
v  Pavii  a  j.  Některé  z  nových  motivů  deko- 
rativních —  šňůrové  závitky.  zvláštní  stylisace 
akanthového  listu,  časté  užití  podoby  zvířat 
a  pod.  —  naskytují  se  i  ve  slohu  románském 
na  severu,  v  Lombardsku  udržel  se  ráz  orna- 
mentu toho  snad  vlivem  pevně  organisované 
sochařské  školy  mistrů  comacinských  po 
delší  dobu.  Pokud  konstrukce  se  týče,  ne- 
vykazují chrámové  stavby  XI.— XIII.  stol. 
žádný  element,  který  by  aspoň  v  zárodku 
nebyl  již  obsažen  v  starokřesfanské  basilice 
a  v  slohu  byzantském.  Novým  není  užívání 
lodi  příční,  nanejvýše  její  určitější  akcento- 
vání, myšlénka  prohloubení  či  prodloužení 
apsidy  sama  sebou  se  naskytla,  když  počet 
kněžstva  se  rozmnožil.  Kupole,  jež  u  staveb 
t.  zv.  románského  slohu  v  l-ii  jest  častá, 
převzata  ze  slohu  byzantského,  rovněž  empory 
nad  loďmi  pobočními  mají  vznik  na  východě, 
konstrukce  klenbová  nevykazuje  proti  staro- 
římským  nic  nového.  Propracování  vnějšku 
a  snaha  po  uměleckém  článkování  jeho  ne- 
vznikla zajisté  též  bez  vlivu  východu  a  bylo 
nejnověji  v  té  příčině  s  důrazem  poukázáno 
ke  stavbám  syrským.  Ostatně  jiŽ  ve  starých 
stavbách  basilikálních  v  Římě  a  více  ještě 
v  Ravenně  jsou  zjevný  pokusy  po  rozřešení 
fa<;ady  a  ozdobnější  úpravě  vnějšku;  vývoj 
portálu  naskytl  se  bezděčně  odstraněním  před- 
síně, která  přestala  býti  kultovou  nutností. 
Častější  užívání  pilířů  vysvětluje  se  nedo- 
statkem zbytků  staveb  antických,  mnohá 
zvláštnost  v  dekoraci  vychází  z  povahy  ma- 
teriálu, kterým  v  Lombardsku  byly  často 
cihly  a  z  něhoŽ  snad  též  obloučko vý  vlys, 
jednoduchý  i  se  protínající,  tak  často  užívaný 
na  místě  kaii2en!i^'ch  říms  2  konsolek   dá  se 


vysvětliti.  Kapitely  a  římsoví  jeví  smés  zhru- 
bělých motivů  starořímských  a  byzantinských, 
zvláštní  ráz  středověku  hlásí  se  v  zálibe  na 
fantastických  i  naturalisticky  podaných  zví- 
řatech, mezi  zákruty  ornamentu  vpletcných, 
na  hlavicích  pilířů  za  listovím  se  skrývajíách, 
sloužících  za  konsoly  i  za  podnože  sloupiI 
Tak  sloh  chrámů,  které  za  stoL  XII.  a  XlIL 
v  Lombardsku,  Toskánsku,  ve  střední  a  jixni 
l-ii  byly  postaveny,  v  ničem  nezapírá  sonvi- 
slosti  8  vývojem  starší  architektury  italské, 
spočívaiíci  jednak  na  základě  umění  klassi- 
ckého  Kíma,  jednak  nezavírající  se  vlivům 
říše  Východořímské ,  jež  byla  po  několik 
století  předním  nositelem  kultury  křesCanské. 
Že  na  základech  daných  dovedl  stvořiti  pro 
nové  potřeby  nový  typ  architektonický,  jest 
první  nový  čm  vzpruženého  ducha  národního, 
v  kommunách  k  uvédomělosti  a  lokálníma 
vlastenectví  se  probírajícího,  onoho  ducha, 
jenž  připravoval  ono  obdivuhodné  hnutí,  jež 
pozděii  v  renaissanci  dojíti  mělo  výrazu. 

V  době,  která  se  dle  oblíbeného  dělení  na 
jednotlivé  periody  slohové  přikazuje  archi- 
tektuře románské,  Řím  trvá  na  statích  tra- 
dicích; staví  se  tu  málo,  při  přestavbách,  pro 
vetchost  basilik  nutných,  dokonce  i  k  rov- 
nému architravu  se  vrací.  Nový  motiv  deko- 
rativní vnáší  se  do  architektury  stavt>ou  kří- 
žových chodeb  (San  Lorenzo  fuori  le  roura, 
S.  ťaolo,  S.  Giovanni  in  Laterano),  při  nichž 
k  půvabnému  effektu  užito  různě  ozdobených, 
točitých  i  barevně  inkrustovaných  dvojic 
sloupových.  Rodina  Cosmatů  přivedla  k  plat- 
nosti zvláštní  způsob  dekorace  na  ambonech, 
sloupkách  baldachýnů,  trůnech  a  oltářích, 
totiž  mosaiku  z  různých  druhů  mramoru  a 
porfyru  sestavenou.  K  pracím  těm  rozřezáno 
množství  pozůstatků  staveb  starořímských. 
Zvláštní  použití  fragmentů  různého  druhu, 
mramorových  i  terracottových,  vykazuje  t.  zv. 
dům  Rienziho,  jehož  fagada  celá  z  kusů  říms, 
cassett  a  konsol  jest  slátána. 

K  formě  starokřesfanské  basiliky  vrátila  se 
Florencie,  když  se  jednalo  o  postavení  no- 
vého chrámu  na  místě  vetché  staré  stavby 
na  návrší  za  branami  města.  Tak  povstal  pů- 
vabný skvost  S.  Miniato  al  Monte  s  fasádou 
umělecky  oživenou,  iež  zároveň  jest  přesným 
výrazem  vnitřní  rozlohy,  inkrustovanou  ta- 
revným  mramorem,  s  plastickým  detailem 
antické  formy  připomínajícím,  v  disposici 
harmonicky  vyváženou,  z  jemného  citu  umě- 
leckého vyšlou.  O  něco  starší  jest  asi  cen- 
trální stavba  battistera,  dříve  domu  S.  Gio- 
vanni, s  osmihranným  půdorysem  a  kupolou, 
rovněž  inkrustací  zdobená,  uvnitř  obdivu- 
hodně ryzí  detaily  vykazující.  Bohatostí  a 
velkolepostí  rozlony  předčila  nad  Florencii 
Pisa  stavbou  svého  dómu  s  budovami  po- 
družnými, ku  kteréž  po  r.  1063  přikročila 
uŽivši  k  tomu  kořisti  dob3rté  vítězstvím  nad 
muhammedány  u  Palerma.  Staviteli  jmenují 
se  Busketus  a  Rainaldus  a  jim  —  je-li  lze 
spolehnouti  se  na  datování  jiných  román- 
ských chrámů  —  by  náležela  zásluha,  že  po- 
prvé umělecky  rozřešili  zevnějšek  křesťan- 


Itálie  (výtvarná  umění). 


901 


ského  chrámu,  uméjíce  dekoraci  nejen  fagady, 
ale  i  stran  bočních  a  apsidy  dodati  žádoucí 
článkovanosti  a  pro  disposice  vnitřku  nalézti 
přiměřené  vyjádření  v  komposici  a  výzdobé 
vnějšku.  Hlavním  motivem  dekorace  jsou  tu 
sloupne  v  přizemí  ke  zdivu  přilinající,  s  oblou- 
ky řízné  profilovanými  na  antikisující  hlavici 
spočívajícími,  v  hořeních  patrech  fagady  a 
apsidy  obíhají  volné  galerie  s  oblouky  něco 
převýšenými.  Skvostné  vrstvení  černého  a 
bílého  mramoru  doplňuje  dekoraci,  v  níž  ani 
plastický  ornament  neschází.  Nitřek  je  pěti- 
lodní basilika  s  klenutím  v  obou  lodích  boč- 
ních, s  transseptem  poprvé  trojlodním.  Po- 
užitím galerie  v  patře  hořením  a  převýšením 
oblouků  dosažen  krásný  dojem  vzdušnosti. 
Ovální  kupole,  vrstvená  ornamentace  stěn, 
kulaté  zakončení  příční  lodi,  převýšené  ob- 
louky připomínají  Orient,  s  nímŽ  Pisané  byli 
v  živém  styku;  spracování  těchto  vlivů  vý- 
chodních a  rozvinutí  principií  v  starokřesťan- 
skou  architekturu  z  klassického  Říma  pře- 
vzatých jest  v  znamenitém  tomto  díle  XÍ.  st. 
provedeno  úplněji  než  kdekoli  jinde.  Bapti- 
stcrium  (s  dekorací  namnoze  pozdější)  a  pro- 
slulá šikmá  věž,  v  témže  duchu  jako  chrám 
řešené,  doplňují  znamenitý  ten  celek,  jenž 
nalezl  ozvěnu  v  řadě  obdobných  staveb  v  sa- 
mé Pise  a  v  sousední  Lucce.  Chrámy  Lom- 
bardská ze  sklonku  stol.  XI.  a  XII.  datované 
jsou  fantastičností  a  zhrubělostí  detailů,  ma- 
teriálem, rozlohou  půdorysu  bližší  stavbám 
románského  slohu,  jak  se  vyvinul  v  Něme- 
cku a  některých  krajích  Francie.  Že  to  není 
následek  impulsu  ducha  germánského,  Lon- 
gobardy  zprostředkovaného,  již  výše  jsme 
podotkli.  Spíše  sluší  vysvětlení  hledati  v  tom, 
že  vzorů  antických  v  Lombardsku  jen  po- 
skrovnu se  zachovalo,  pak  v  nedostatku 
lomů  mramorových  a  také  ovšem  v  tom,  že 
úrodný,  plochý  kraj  s  oblibou  barbary  osa- 
zovaný nejvolněji  se  probíral  k  novému  ži- 
votu, uchovav  si  zbytky  staré  kultury  a  dávné 
řemeslné  umělosti  jen  v  některých  středi- 
skách městských.  Chrámy  lombardské  jsou 
pravidlem  i  v  lodi  střední  sklenuty,  s  čímž 
užití  pilířů  souhlasí.  Na  čtverníku  zvedá  se 
začasté  kupola.  Fasáda  bývá  buď  jednotná 
nebo  tak  odstupňovaná,  že  loď  střední  se- 
dlovou střechou  krytá  a  obě  poboční  se 
střechami  pulpitovými  jsou  akcentovány.  K  de- 
koraci fagady  použito  liscn,  oblíbených  ga- 
lerii sloupcčkových,  oken  sloupkem  dělených 
a  často  i  mohutné  růžice.  Charakteristické 
jest  vyvinutí  portálu  dovnitř  se  sbíhajícího, 
bohatě  vykrášleného.  Chrámy  v  Pavii  (S.  Mi- 
chele),  Piacenze  a  Parmě  náležejí  k  typu  fa- 
^d  jednotných,  také  S.  Ambrogio  v  Miláně, 
který  však  v  disposici  má  velmi  mnoho  star- 
šího. Typ  druhý  zvláště  pěkně  zastupují  dóm 
modenský  (1184  zasv.)  a  S.  Zeno  ve  Ve- 
roně. Živci  latinský  ustupuje  zcela  do  po- 
zadí při  slavném  díle  republiky  Benátské, 
chrámu  Sv.  Marka.  Náleží  v  periodu  ro- 
mánskou jen  dobou  vzniku  —  bylť  r.  1085 
vysvěcen  —  rázem  svým  měl  by  býti  přiřa- 
dén  ke  stavbám  byzantským.   Repraesentuje 


ovšem  pozdější  vývoj  východní  architektury 
nežli  S.  Vitale  v  Kavenně.  Na  S.  Marku  sta- 
vělo a  hlavně  zdobilo  se  ještě  dlouho,  aniž 
tím  pozbyl  jednolitého  charakteru.  Svého 
druhu  v  l-ii  jest  jediný,  zvláštností  svojí 
obrážeje  zvláštnost  města,  které  si  ho  zbu- 
dovalo. Půdorys  jeho  jest  řecký,  ač  prolo- 
mení silných  pilířů  jeví  jisté  přizpůsobení 
okcidentální  snaze  po  lehkosti.  Kupoly  jsou 
konstrukcí  i  obrysem  ryze  byzantské,  byzant- 
ská je  také  přebohatá  výzdoba  mosaiková, 
vedle  níž  pro  žádný  ornament  plastický  není 
místa.  Svojí  energickou  barvitostí  propůjčuje 
se  mosaiková,  silně  zlacená  dekorace  vý- 
borně malebným  effektům  rozmanitého  roz- 
vržení jasná  a  temna,  jehož  nestejným  osvě- 
tlením jednotlivých  prostorů  docíleno.  Pro 
zevnějšek  linie  kupolí  jsou  charakteristické; 
fagada  se  svojí  přeplněnou  neorganickou  vý- 
zdobou k  různem  věkům  poukazující  s  pěti 
oblouky,  nad  nimiž  mosaiky  jsou  umístěny, 
jest  nejslabší  částí  chrámu.  —  Vlivy  byzant- 
ské ve  styku  se  starými  tradicemi  latinskými, 
s  příměsícem  vkusu  normanských  dobyvatelů 
a  více  ještě  poražených  Saracenů,  jeví  archi- 
tektura Sicílie  a  jižní  I.  Zmínili  jsme  se  jiŽ 
o  těsné  souvislosti  kultury  říše  Východo- 
římské  s  touto  částí  I.  Stavby  za  vlivů  těch 
vzniklé  náležejí  veskrze  do  XII.  stol.  Ze 
staveb  chrámových  jest  to  dóm  monrealský, 
trojlodní  basilika  uvnitř  celá  pokrytá  nádher- 
ným kobercem  mosaik,  Capella  palatina  v  Pa- 
lermě,  se  stalaktitovým  stropem  a  převýše- 
nými oblouky,  na  vnějšku  barevnými  deskami 
mramorovými  inkrustovaná,  dóm  palermský, 
jen  zevně  v  původní  podobě  zachovaný  s  vě- 
žemi jako  minarety  štíhlými,  vysokými  ostro- 
lukými  arkádami  a  cimbuřím  rovněž  archi- 
tekturu maurskou  připomínajícím.  Z  menších 
staveb  S.  Giovanni  degli  Eremiti  v  Palermč, 
kvadrát  s  pěti  prostými  kupolemi,  jest  do- 
cela byzantskj^,  palácové  stavby  La  Zisa  a 
La  Čuba  pak  činí,  zejména  vnitřní  úpravou, 
dojem  přímo  maurský. 

bloh  gotický.  Středověká  architektura 
italská  má  také  svoji  dobu  vlády  slohu  goti- 
ckého, avšak  vláda  tato  není  nikterak  obecnou 
a  obsahuje  sotva  dvě  století.  Systém  gotický 
jest  v  l-ii  cizím  importem  a  chopili-li  se  na 
konec  i  stavitelé  domácí  nového  slohu,  do- 
vedli mu  sice  dodati  rázu  zvláštního,  ale  do- 
vodili zároveň,  že  v  podstatu  jeho  nevnikli, 
více  jen  zevních  stránek  jeho  se  přidržujíce. 
Soudilo  se  dlouho,  že  gotiku  uvedli  do  I. 
Němci,  že  S.  Francesco   v  Assisi  je   první 

frotická  stavba  na  půdě  italské  a  že  stavite- 
em  tohoto  památného  chrámu  je  jakýsi  Ja- 
copo  Tedesco.  Avšak  před  několika  lety  do- 
kázal již  Thode,  že  Vasari  tohoto  Jacopa 
»Němce<  si  vymyslil,  nejnověji  pak,  hlavně 
badáním  franc.  archaeologa  Eularta,  vyšlo  na 
jevo,  že  gotika  přinesena  do  I.  přímo  z  vlasti 
její,  Francie,  a  to  ještě  o  několik  desítiletí 
dříve  nežli  do  Německa.  S  prvními  chrámy 
v  slohu  got.  vyzdviženými  setkáváme  se  v  Ro- 
magni  a  sluší  za  nejstarší  z  nich  považovati 
klášterní  chrám  ve  Fossanuově  v  Pontin- 


902 


Itálie  (výtvarná  umění). 


ských  bažinách  v  1.  11S7— 1208  zbudovaný. 
Staviteli  byli  mniši  cisterciáčtí,  ktcfí  sloh  si 
přinesli  ze  své  vlasti,  z  Burgundska.  Z  toho. 
ie  to  byla  hmotnéjáí  gotika  burgundská  a 
nikoli  elcgantné  vznosiu  gotika  sevcrofran- 
couzská,  jíž  nový  sloh  do  I.  byl  uveden,  vy- 
světlují se  snad,  aspoň  z  části,  téŽ  odchylky, 
jimiž  italské  stavby  got.  od  severních  pra- 
vidlem se  odliSují.  Současným  s  chrámem 
fossanuovským  jest  menáí  kostel  cisterciácký 
v  Ceccanu,  také  ryze  burgundský  v  kon- 
strukci i  disposicích,  a  jim  příbuzný  jsou 
chrámy  v  Barlettč  a  Vercclli.  Ód  cisterciáků 
převzali,  jak  se  podobá,  gotické  tradice  fran- 
tiškáni. Italští  stavitelé  oblíbili  si  smčlé  kom- 
binace klenbové  v  novém  slohu  se  jevící, 
zalíbil  se  jim  hrotitý  oblouk  a  tvary  pilířů 
i  kružby,  přetvořili  tyto  elementy  zvolna  po 
svém,  přizpůsobujíce  je  vkusu  jižnímu,  přes 
to  však  aspoň  starší  gotika  italská  nezapírá 
svého  původu  burgundského.  Vedle  tohoto 
impulsu  od  cisterciáků  vyšlého  lze  stopovati 
jeSté  smér  druhý,  pozdější,  který  však  jen 
na  nékolik  málo  staveb  se  obmezil  —  pro- 
vcngalské  vlivy  v  království  Neapolském  ko- 
lem panovnického  rodu  z  Anjou  soustředěné. 
S.  Lorenzo  v  Neapoli  z  2.  pol.  XIII.  stol. 
s  véncem  kaplí  kolem  choru  jest  nejvýznač- 
néíSí  z  téchto  staveb,  snad  přímo  franc.  archi- 
tekty postavených. 

Italská  gotika  stol.  XIII.  a  XIV.  nevykazuje 
period  organického  vývoje  slohu,  neboť  prin- 
cipů jeho  dostalo  se  jí  hotových;  za  to  do- 
vedli stavitelé  italští,  co  z  gotiky  francouzské 
I)řevzali,  přetvořiti  a  spracováti  způsobem 
daleko  osobitějším  než  národové  severní. 
Jednotlivé  obce  městské  pak  dovedly  slohu 
gotickému,  a  to  nejen  při  chrámě,  ale  i  při 
budově  světsko,  dodati  rázu  mi.stního  daleko 
ostřeji  se  fxlli.šujícího,  nežli  tomu  jest  ve 
Francii  nebo  v  Německu.  Proti  tomu  v.sem 
italským  stavbám  got.  spolrčno  jest  ulpí- 
vání na  zevních  známkách  slohu,  zji-vné  ne- 
pochopení pod.staty  smělých  konstrukcí  kltMi- 
Í)oví  se  systémem  <jpěracích  pilířů  a  oblouků 
Italští  stavitelé  přijali  klenuli  j^otické,  ale 
iic|)rov('ílli  ho  do  těch  konsekvt-ncí,  jichž 
vyžadují  opory  zdí  hojně  okny  prolomených. 
V  iiitřku  není  oněch  vzdušných  vysokých 
lodí  středních,  ani  .širokých  oken  s  kr  už  ho- 
vím, opory  stojí  řidčeji,  jsou  to  v  pozdějších 
stavbách  vždy  prosté  pilíře  bez  sloupečků 
žíbroví  odpovídajících,  a  pne  se  nad  nimi 
klrnbí)ví  nižší  a  ří<léeji  rozložená  okna  po- 
nechávají na  stěnách  dost  místa  malbám. 
Proto  také  na  vněj.Šku  chrámu  marně  se  ohlí- 
žíme po  pilířích  liálami  korunovaných  a  ob- 
loucícli  opěracích,  krabolci  zdobených.  Jen 
hrotitý  obUnik  a  kružba  oken,  sem  tam  de- 
tail římsoví  a  hlavice-  lisírn,  prozrazují  stavbu 
^olicki)U.  Celá  zásoba  ^ot.  detailů  ornamen- 
tiihiích  rozkládá  se  za  to  často  po  fasádě. 
Tato  není  nikde  s  vrženu  or;^Mnicky  spojena 
a  pravidlem  bývá  v  její  dekoraci  horizontála 
mnolu-m  určiiéji  akcentována  než  v  gotice 
severní.  Často  jest  fa^^ada  jen  jakousi  deko- 
rací, jež  bohatě  jest  vykráslena  ornamentem 


í  plastickým  i  mramorovou,  od  románské  valně 
i  se  nelišící  inkrustací:  zřídka  kdy  bývá  oním 
logickvm  obrazem  vnitřka,  jakým  jest  fagada. 
kathedrály  francouzské. 

Vedle  staveb  Romagné,  o  nichž  jsme  se 
již  zmínili,  jeví  nejvíce  severního  rázu  kostel 
Sv.  Františka  v  Assisi  (c.  1228— 1253'.    Tento 
dlouho  za  první  got.  stavbu  v  I -i  i  pokládaný 
I  podvojný  chrám  má  důsledně  utvářený  pilíř 
;  se  svazky  sloupečkovými,  rozpon  klenčb  jest 
již  po  italsku  široký 'a  na  stěnách   vyšetřen 
všude  dostatek  místa  pro  malířskou  výzdobu. 
Pisa  zbudovala  za  dob  gotiky    svůj  '  krásný 
Campo  santo,  zevně  zcela  prostý,  vnitř  s  okny 
sličným   kružbo  vím   vyplněn<Tr-i,   a   S.  Maria 
della'  Spina,  malý  kostelík  bohatě  plastickými 
ornamenty  dekorovaný,  dílo  Giov.  Pisaniho 
bližší  gotice  francouzské  než  kterákoli  jiná 
stavba  italská  té  doby.  Živý  temperamcnt  to- 
hoto sochaře-architekta  obráží  se  též  v  kom- 
posici la^ady  dómu  v  Sieně,  s  typickým  stří- 
dáním   vrstev    mramorových,    které    uvnitř 
chrámu  svojí  pestrotou  nepokojně  působí  a 
s  gotickými  detaily  článkovaných  pilířů  a  že- 
broví  dobře  se  nesnáší.  Dóm   v   Orvietě, 
sienskému  podobný,  dílo  Lorenza  Maitaniho 
ze  školy  Pisaniho,   vznikl   na  rozhraní  sto- 
letí XIII.  a  XIV.  jeho  fasáda  je    snad  nej- 
krásnější ryze  italskou  fagadou  gotickou,  spo- 
léhající na  účinek  barevný,  s  třemi  prohlou- 
benými portály  jako  v  kathedrále  francouzské, 
s  galerii  nad   nimi  po  šíři  fagady    vedenou, 
se  zdobnou  růžicí,  se  svazkem  pilířů  fialami 
korunovaných,    avšak   prese    všechny    tvto 
shody    přece    od   dojmu    průčelí    severního 
chrámu    gotického    odchylná    a    v    podstatě 
přece  jen  pouhá  ladná  dekorace,   postavená 
před  jádro  budovy,  která  zvláštní  konstrukce 
gotické  ncpodržela  zde  ani  klenbu   důsledně 
provedenou.  Ve  Florencii  záhy  na  místo  člán- 
kovaného  pilíře  gotického,  svazkem  žebroví 
obloženého,  volí  se  čtverhranný,  osmihranný 
nebo  hladký  kulatý  pilíř.    Takové    nalézá  se 
již  v  S.  Trinitá  (stavba  Nic.  Pisaniho).  V  obou 
výtvorech  Arnolfem  di  Cambio  založených  — 
n'e-li   provedených  —  v  dómu   a    ve   chrámě 
S.    Croce,    dochází    konsckventního    řešem* 
snaha   po   značné  prostornosti,    po    širokém 
rozepnutí  kleneb  a  obmezení   počtu  podpor. 
Arnolfova  díla  se  svým  chladným,  skoro  pu- 
stým dojmem  vnitřku  a  jednotvárnou  dekorací 
mramorové  inkrustace  mají  do  sobe  již  málo 
středověké  malebnosti.   Za  to  půvabným  dí- 
lem jest  campanile    dómu,  po  r.  1334  vede- 
ním   Giottovým    postavené,    které    v    ničem 
nezapírá,  že  malířem  bylo  koncipováno.  V  sou- 
těži s  Florcnckými  založili  v  Bologni  ohromný 
chrám  Sv.  Petronia,  který  však  nedokončen. 
Záhy  též  Benátky   ujaly  se  pěstování   no- 
vého  slohu.  S.   Maria  de  Frari    jest  cihlová 
stavba  františkánského  řádu,   snad  již   před 
r.  12r)0  započatá  (dle  jedněch   Nic.    Pisancm 
navržená),  jež   nemá    ve    své   střízlivosti   do 
s(rbe    nic    specificky    benátského.    .Současné 
(asi  1234—1300)  povstal  dominikánský  chrám 
S.  Giovanni  e  Paolo  s  neobyčejně   prodlou- 
ženým chorem  a  lodí  příční  výklenky  zákon- 


Itálie  (výtvarná  uméni). 


903 


cenou.  Tyto  chrámy  benátské  neostaly  bez 
vlivu  na  radu  staveb  v  městech  sousedních, 
tak  ve  Viccnze  a  zejména  ve  Veroně,  která 
se  vykázati  může  některými  velmi  pěknými 
gotickými   fagadami.    Nejmladší  z  gotických 
chrámu  ital.  jest  dóm  v  Comě,  na  jehož  prů- 
čelí ještě  za  renaissance  po  goticku  se  sta- 
vělo, pak  nejnádhernější  ze  všech,  dóm  mi- 
lánský. Tento  jediný  v  sev.  l-ii  jest  vypraven 
s  celou  nádherou  kružboví,  opěracích  oblouků, 
krabolců  a  fial  severních.   Přece  však  široce 
rozložená  fagada  icho  jest  lombardsky  my- 
šlena a  italská  je  také  poměrná  nízkost  střední 
lodi;   severní   gotice   náleží   tvar   podpor  a 
těsnost  jejich  seřadění,  velkost  oken,  hmot- 
nost opěracích  pilířů  a  všechen   ten   oma- 
mentálný  detail  z  bělostného   mramoru  vy- 
tesaný, jenž  po  několik  století  byl  doplňován 
a  kterým  celá  budova  jest  vykrášlena  s  bo- 
hatou štědrostí,  však  bez  citu  pro  původní 
význam  a  účel  jednotlivých  motivů  dekorace. 
Dvěstěletá    episoda   gotická    arci    zanechala 
v  l-ii  daleko   více  památek,  nežli  jsme  zde 
uvedli,  kde  jen  hlavních  typů  jsme  se  do- 
tknouti mohli.  Výsledků  zcela  osobitého  rázu 
dodělala  se  gotika  italská  pak  v  četných  stav- 
bách profánních,  v  oněch  radnicích,  loggiích 
tržiště  a  náměstí  zdobících,  v  nemocnicích  a 
domech  spolkových,  jimiž  za  svěže  vzkvéta- 
jící samosprávy  obcí  jednotlivá  města  a  v  nich 
zase  jednotlivé  korporace  mezi  sebou  sou- 
peřily. Všude  skoro  má  tato  soukromá  archi- 
icktúra  lokálně  přibarvený  ráz  a  je  při   ní 
také  často  výborně  použito  ornamentiky  ter- 
racottové.  Svoje  paíazzi  communali  ze  XUI. 
a  XIV.  stol.  mají  Piacenza,  Cremona,  Siena, 
Ptstoja,  Pcrugia,  nejproslulejší  paláce  vládní 
Florencie  se  svým  Palazzo  vccchio  od  sta- 
vitele dómu  navrženým,  stavbou  jako  tvrz 
mohutnou,  mocnou  římsou  korunovanou,  a 
menší  Palazzo  dcl  Podesta  (Bargello)  a  Loggia 
dei  Lanzi,  v  jejichž  vzdorné  kráse  a  prostotě 
obráží  se  republikánský  duch  obce  Florentin- 
ské  Benátky  mají  svůj  Palazzo  ducale  s  hmot- 
ným sloupeníra  v  přízemí  a  vzdušnou  galerií 
kružbovím  opředenou  v  patře  hořením,  nad  níž 
vysoce  se  vypíná  uzavřená  stěna  routovitě 
inkrustovaná.   Tento  pohádkově  fantastický 
sloh,  v  němž  skrze  gotiku  Orient  pronikati 
tušíme,  dává  Benátkám  ráz,  opakuje  se  v  ře- 
šení vždy  jinak  půvabném  na  četné  řadě  sta- 
veb soukromých.    Kdežto   pak  tyto  paláce, 
obrážející  svá  sličná  malebná  průčelí  ve  vo- 
dách lajTun,  mají  ráz  pohodlných  bydlišť  bo- 
hatých kupců  v  klidu  ovoce  svého' přičinění 
užívajících,  domy  patricijských  rodin  floren- 
ckých   jsou  hrdé    tvrze,  z  pevných  kvádrů 
namnoze  jen  z  hrubá  otesaných  zbudované, 
za  kterýmiž  majitel  cítil  se  bezpečným  v  do- 
bách bitek  a  bojů  stran,  s  nemnohými  prostě 
vyzdobenými  okny,  úzkými   vraty  k  obraně 
vnodnými;  jen  dvory  s  loggiemi  jsou  tu  po- 
hodlí přizpůsobeny. 

Středověkou  skulpturu  a  malbu  ital- 
skou nesnadno  by  bylo  děliti  na  periodu  ro- 
mánskou a  gotickou.  Impuls  z  Francie  vyšlý, 
kterým  do  I.  přinesena  gotika,   netknul    se 


přímo  sochařství.  Toto  vyvinulo  se  ve  sto- 
letí XII.  ze  základů  byzantským  drobným 
uměním  daných,  způsobem  zcela  zvláštním  — 
studiem  antiky.  Tato  protorenaissance  spo- 
juje se  pravidlem  se  jménem  NicolyPisana. 
avšak  poznalo  se,  že  práce  tohoto  kromoby- 
čejně  nad  svůj  věk  předčícího  mistra  před- 
cházely pokusy  obdobné,  tak  že  by  nebyl 
zákopníkem,  ale  předním  repraesentantem 
hnutí,  které  dříve  ještě  nežli  v  Toskánsku 
v  jižní  l-ii  počalo  se  projevovati.  Zdá  se  býti 
nicméně  zjištěno,  že  rodina  Pisanů,  jíž  měl 
připadnouti  tak  značný  úděl  ve  vývoji  so- 
chařství italského,  pocnázela  z  okolí  Pisy  a 
nikoli  z  Apulie,  jak  sem  tam  se  za  to  mělo. 
Lze  předpokládati,  že  záliba  ve  studiu  anti- 
ckých sarkofágů,  zřejmá  z  některých  hrubých 
skulptur  sem  tam  v  Toskánsku  (jako  ve  Vol- 
teře  kazatelna  v  dómu,  v  Sieně)  a  jinde  se 
vyskytujících;  též  z  Nicoly  Pisana  (1207.^—78) 
udělala  napodobitelc  antiky.  Nic.  Pisano  ve 
svých  nejlepších  pracích  není  pouhým  ko- 
pistou; pochopil  však  na  svoji  dobu  obdivu- 
hodně bystře  ducha  sochařství  antického; 
měl  cit  pro  vržení  draperie,  pro  klidnou 
krásu  typu,  pro  harmonické  linie  pohybu. 
Jeho  ruka  však  je  přece  jen  ještě  neobratná 
a  také  vzory,  jež  měl  před  sebou,  nenáležely 
k  nejlepším,*  ač  Nicolo,  zcestovav  velkou  čásť 
I.,  mohl  poznati  dosti  památek  klassického 
sochařství.  Proporce  jeho  postav  jsou  proto 
stlačené,  formy  zavalité,  pohyby  někdy  ná- 
silně přizpůsobené  reliéfu  a  komposice  pře- 
plněná. Hlavním  dílem  Nicolovým  jsou  reliéfy 
na  slavné  kazatelně  v  battisteru  pisském,  re- 
liéf snětí  s  kříže  nad  portálem  dómu  lucckého, 
výzdoba  hrobu  Sv.  Dominika  v  Bologni  a 
pozdější  kazatelna  v  Sieně,  na  níŽ  se  svým 
synem  Giovannim  pracoval.  Ze  žáků  mistro- 
vých nejvěrněji  sledoval  jeho  směr  Fra  Gu- 
gíielmo  ďAgncllo  (kazatelna  v  Pistoii  a 
mnohé  náhrobky).  Též  slavný  stavitel  dómu 
florcnckého  Arnolfo  di  Cambio  byl  sochařem 
a  jako  taký  žák  Nicolův,  jenž  sám  také  mnohé 
dílo  stavitelské  provedl.  Zároveň  s  protore- 
naissančním  směrem  v  Toskánsku  se  ujavším 
vyvíjela  se  v  jižní  l-ii  a  z  části  i  v  Apulii 
zvláštní  škola  místního  rázu,  jež  nese  patrné 
stopy  vlivů  byzantských.  Na  severu,  v  Lom- 
bardsku,  pěstovala  staré  tradice  sochařského 
umění  rodina  či  snad  spíše  bratrstvo  Cam- 
pionesů,  kteří  svými  silné  byzantinisujícími 
pracemi  vyzdobovali  chrámy  ve  Veroně,  Mo- 
deně, Miláně  a  j.  Antikisující  směr  Nicolův 
zprostředkoval  Lombardsku  Giovanni  di  Bal- 
duccio. 

Giovanni  Pisano  (1240—1320)  záhy  se 
odchýlil  od  směru  umění  svého  otce.  Jeť 
právem  považován  za  prvního  repraesentanta 
naturalismu  v  umění,  pokud  pak  obsahu  a 
ducha  jeho  prací  se  dotýče,  za  nejvlastněj- 
šího představitele  středověku  a  tím  za  před- 
chůdce Giottova.  Též  on  studoval  antiku  a 
v  leckteré  postavě  allegorické  jsou  remini- 
scence studií  těch  zjevný;  při  tom  však 
otevřeným  zrakem  studoval  život  přítomný, 
nebál  se  uŽiti  kroje  doby,  nevyhýbal  se  hla- 


904 


Itálie  (výtvarná  umění). 


vám  portraitníra  a  ohnivý  temperament  jeho 
spolu  s  exaltovaným  cítěním  pohnuté  doby, 
jež  zrodila  Danta,  podmínily  onu  vášni- 
vou živost  v  pohybu  a  posunu,  kterou  na- 
vzdor všem  zákonům  reliéfu  díla  jeho  kypí. 
Na  látkový  okruh  jeho  tvorby  středověká 
scholastika  bez  vlivu  neostala,  ^sa  též  jako 
architekt  mnohonásobně  zaměstnáván,  nemohl 
arci  vše.  co  se  mu  připisuje,  sám  provésti. 
Nejvlastnější  prací  jeho  je  kazatelna  v  Pi- 
stoji  s  reliéfy  plnými  úchvatně  životného  vý- 
razu, pak  kazatelna  v  dómu  pisském  později 
rozebraná  a  reliéfy  na  kašně  v  Perugii  s  celým 
systémem  personifikací  a  allegorii  podivně 
vymyšlených.  Pokud  na  reliéfy  zdobící  fasádu 
v  Orvietě  měl  bezprostřední  vliv,  není  zji- 
štěno, podobně  pokud  se  týče  skulptur  v  pis- 
ském Čampo  santo.  Ve  své  Madonně  nad 
již.  vchodem  k  dómu  florenckému  vytvořil 
postavu  matky  Boži  plnou  přirozené  důstoj- 
nosti a  stvořil'  tak  typus,  kterémuž  třetí  z  Pi- 
sanů,  Andrea,  vdechnouti  dovedl  jemnou  grá- 
cii a  něhu,  v  kteréžto  podobě  se  může  měřiti 
s  nejlepšími  sochami  kathedrál  francouzských. 
Giov.  Pisano  založil  trojí  školu  v  městech, 
kde  nejvíce  byl  zaměstnán:  v  Sieně,  Pise  a 
ve  Florencii.  V  Sieně,  kde  v  1.  pol.  XIV.  st. 
vzruch  politický  též  v  bohatě  vyvinutém  zá- 
jmu pro  umění  nalézal  výraz,  Pisanova  škola 
po  pul  století  kvetla  majíc  za  hlavního  re- 
praesentanta  Lorenza  Maitaniho,  stavitele 
dómu.  Pisská  větev  školy  Giovannovy  záhy 
s  florenckou  se  spojila  a  zejména  Andrea 
Pisano  a  jeho  syn  Nino  průběhem  XIV.  stol. 
udržovali  umění  sochařské,  v  těsném  styku 
s  malířstvím  a  architekturou,  na  onom  stupni, 
od  něhož  k  renaissanci  již  daleko  nebylo. 
Andrea  Pisano  spojuje  antikisující  ryzost 
tvaru,  cit  pro  harmonii  hnie  se  živostí  výrazu, 
kteráž  u  něho  v  klidnou  vroucnost  je  stlu- 
mena.  Andrea  byl  sochařem  i  zlatotepcem, 
podobně  syn  jeho  Nino.  Sochařem  býval 
chvílemi  i  Giotto,  který  ve  svých  plastických 
pracích  vášnivostí  výrazu  a  realismem  někdy 
samého  Giovanniho  předčil  freliefy  na  zvo- 
nici dómu),  a  Orcagna  (Anarea  di  Cione), 
který  podobně  byl  architektem,  malířem  i  so- 
chařem zároveň.  Čelné  dílo  jeho,  tabernakl 
v  Orsanmichelc  (1359)  na  tržišti  florenckém, 
jeví  sílu  výrazu  a  niternost,  pro  gotickou 
periodu  charakteristickou,  spojenu  s  jemnj^m 
citem  pro  formu  plastickou.  V  Benátkách 
vyvinula  se  ve  XIV.  stol.  samostatná  škola 
sochařská  rázu  idealisujicího,  avšak  nikoli  an- 
tikisujícího,  jejímiž  čelnými  zástupci  jsou  Fi- 
lippo  Calendario  a  na  sklonku  století  oba 
Massegnové. 

Malířství  italské  došlo  vysokého  stupně, 
kterého  již  za  středověku  dostoupilo,  jinými 
cestami  nežli  sochařství.  Nevybavilo  se  z  pout 
konvencionalismu  studiem  antiky,  ale  vlivem 
duševní  nálady  doby,  mocí  genia  několika 
mistrů,  kteří  národnímu  duchu  v  té  době 
k  uvědomění  se  probírajícímu  dovedli  dodati 
výrazu.  Vývoj  umění  toho  od  byzantinismu 
k  Giottovi  nelze  od  stupně  k  stupni  stopo- 
vati a  díla  tohoto  velkého  mistra,  jímž  po- 


čínajíc Fiorencie  po  dvě  století  uhajaje  si 
vedení  v  malířském  umění  italském,  zdají  se 
býti  skoro  tak  zázrakem,  jako   Dantova  EH- 
vma   Commedia,   zázrakem    umožnéným   ne- 
obyčejným   geniem,   jakých    rodí  jen    doby 
kvasu,  všeol^cného  vzruchu  a  vzletu  dušev- 
ního. V  stol.  XIII.  stejně  jako  ve  XIV.  jsou 
to  táž  dvě  města,  v  nichž  obrození  malířství 
se  připravuje,  Florencie  a  Siena.    Rodákem 
florenckým  jest  Giov.  Cimabue   (1240?  ai 
po  1302),  který  první  umí  se  emancipovati 
od  vázanosti  umění   b^antského  a   jako  ti 
spisovatelé,  kteří  první  píšou  v  živém  jazyce 
národním,  vlévá  v  zcvni  tvary  tradicí  dané 
nový  život,  který  i  zvyklosti  komposiční  i  kon- 
vencí   posvěcené    předpisy    posunku,     snad 
proti  vůli  umělcově,  leckde  mění  a   poráii. 
Nejzjevněji  poznáme  reformační  snahy  Cima- 
buovy  v  jeho  malbách  nástěnných  a  to  zvlá^é 
ve  zbytcích  fresk  v  horním  chrámu  Sv.  Fran- 
tiška v  Assisi.  Vzácnější  jsou  tabulové  obrazy, 
pokud  jsou  zjištěny,  nicméně  i  jeden  z  těch. 
slavná  Madonna  v  Sta  Maria  Novella,  v  níž 
slavnostní  blahosklonnost  oživena  zábleskem 
přirozené  líbeznosti,  jest  do  jisté  míry  výra- 
zem doby  nové,  vynikajíc  i  provedením  nad 
běžnou   produkci   rázu   byzantského.    Skoro 
současně  s  Cimabuem  působí  v  Sieně  Duccio, 
původce  velké   komposice    oltářní   v  dóroě, 
nyní  rozebrané.   Jest  něžnější   než  Cimabne 
a  živý  cit  pro  krásu  jest  příkladem  jeho  opět 
získán  malířskému  umění  italskému.    V  sto- 
letí XIV.  Florencie  velkým  jménem  Giotto- 
vým  vládne  umění  celé  téměř  I.  Poprvé  zase 
po  dlouhé  době  individualita  malířova  při- 
chází k  platnosti.  Když  Giotto  (vlastně  Am- 
brogio  di  Bondone,  ♦  1276)  dokončil  fresky 
v  kostele  Sv.  Františka,  jméno  jeho  nabývá 
všude  zvuku  slavného,  papežové  a  králové, 
republiky  a  panovníci,  kláštery  a  obce  měst- 
ské ucházejí  se  o  jeho  práci ;  umělec  s  celou 
neúmornou  silou  nového  svěžího  umění  svého 
stačí   všem   objednávkám,   pracuje    v  Římě, 
v  Padově,  v  Pise,   v  Urbině,    v  Neapoli   a 
jinde,   nejvíce  však  přece  jen   ve  své   užší 
vlasti,  a  nikde  lépe  a  výrazněji  neŽ  v  oněch 
freskách,  objednaných  františkány  k  výzdobě 
dolního  kostela  v  'Assisi  (kol  1314).    Giotto 
je  prav^   typ   florencký;    chápaje    mystická 
tanutí  cioby,  nenechá  se  jimi  unésti  na  úkor 
jasného  úsudku  a  umí  pravdu  a  Život  vnuk- 
nouti   dogmatickým    formulím.    Po    dlouhé 
době  opět  studuje  přírodu,  dívá  se  kolem 
sebe  vlastním  bystrým  zrakem,  činí  se  věr- 
ným tlumočníkem  nauky,  ale  nezadává  v  ni- 
čem svobodě  uměleckého  výrazu.  Ve  svazku 
se  svým  učitelem  Cimabuem   vymaloval  na 
stěně  horního  kostela  z  Assisi  scény  ze  ži- 
vota  sv.    Františka,   v   kostele    dolním   ony 
čtyři   allcgoric  ctností   mnišských,  jei  snad 
sluší  považovati  za  nejvyšší  umělecký  výraz 
středověkého  ideálu  náboženského.    I  nedo- 
statky nevyspélé  ještě  mluvy  formálně,  kon- 
vencionálni  zbarvení  a  nedostatky  komposice 
k  dojmu  celkovému  jen  přispívají.  Formálně 
stojí  výše  cyklus  maleb  v  kapli  dell* Aréna 
v  Padově,  v  nichž  realistický  tah  v  povaze 


Itálie  (výtvarná  umění). 


905 


Giottové  založený  přimo  k  platnosti  přichází. 
V  nich  ozývá  se  již  obdivuhodné  komposiční 
uméní  mistrů  renaissance,  výmluvnost  jejich 
pós,  nenucená  zřetelnost  pohybu,  cit  pro 
skladbu  těla  a  výraznost  hlav.  Z  fresek  ve 
florencké  Santa  Čroce  jen  čásť  je  zachována, 
ještě  méně  z  maleb  v  Pal.  dellTodestá  a 
skrovnější  ještě  je  počet  pověřených  obrazů 
tabulových.  Škola  Giottova  zachovala  svůj 
ráz  až  do  druhé  generace,  tak  silná  byla  in- 
dividualita mistra,  pod  jehož  vedením  přímo 
nebo  prostředně  žáci  pracovali.  Z  bezpro- 
středních žáků  Giottových  Taddeo  Gaddi 
spíše  realistického  rysu  v  povaze  Giottově  se 
f»řidržel  (malby  v  Cap.  Baroncelli  v  S.  Croce). 
Z  mladších  syn  Gaddiho  Agnolo,  který  rov- 
něž v  .S.  Croce  pracoval,  budiž  uveden,  pak 
Franc.  Traini  a  zejména  Orcagna  (1308—68), 
o  němž  jiŽ  jako  o  sochaři  zmínka  se  stala, 
tvůrce  tn  velkých  nástěnných  obrazů  v  kapli 
Strozziů  v  S.  Maria  Novella.  V  nich  —  ob- 
zvláště v  ráji  —  Orcagna  prozrazuje  ruku 
umělce  v  ovládání  formy  zase  již  nad  mistra 
Giottu  předčivšího,  v  harmonii  linií  v  klidné 
kráse  tvaru  již  renaissance  se  ozývá.  Vedle 
zjištěných  prací  zbývá  mezi  zachovanými  ná- 
stěnnými malbami  v  chrámech  florenckých 
jcštč  dost  takových,  jichž  původce  určiti  ne- 
můžeme, které  však,  jako  záp.  stěna  v  S.  Croce, 
fresky  špan.  kaple  v  S.  Maria  Novella,  určitě 
náležejí  škole  Giottové.  Škola  malířská,  která 
kvetla  v  Sieně  za  periody  největší  moci  města, 
brala  se  zprvu  v  šlépějích  Ducciových.  Si- 
moně di  Martino.  Lippo  Memmi  a  i.  vyzna- 
menávali se  smyslem  pro  něžný  půvab,  pro 
ladné  vrženi  roucha  a  jemným  provedením 
miniaturám  ne  nepodobným.  Později  Giottův 
vliv  i  Simona  se  dotkl,  ícterý  však  vždy  ži- 
votnost a  pohyb  dovedl  spojiti  s  grácií,  jež 
sem  tam  i  studium  antiky  prozrazuje.  Dále 
pokročili  bratři  Lorenzové,  Pietrofz  obou  méně 
slavný,  jemuž  mylně  některá  freska  v  pisském 
Campu  santu  byla  připisována,  a  jeho  bratr 
Ambrogio,  Lorenzetti  zvaný.  V  rozměrných 
malbách  v  radnici  rodného  města  odvážil  se 
na  obsáhlou  komposici  allegoricko-histori- 
ckou,  znázornění  dobré  a  Špatné  vlády.  Scho- 
lastické podivnůstky,  reminiscence  na  umění 
antické,  detaily  z  přítomného  života  slučují 
se  ve  zvláštních  těchto  malbách  v  celek  nijak 
disparátní,  ku  podivu  obratně  rozvržený, 
který  obrážeje  vrchol  středověkého  cítění  jest 
zároveň  ryze  italsky  národní.  Po  Lorenzettim 
škola  sienská  již  jen  živoří.  V  Pise  poskytly 
rozsáhlé  stěny  Campa  santa  místa  k  fresko- 
vým malbám  brzy  po  zbudování  jeho  zapo- 
čatým, v  nichž  různé  ruce  po  celé  XIV.  stol. 
pokračovaly.  Některé  z  nich  Orcagnovi,  ně- 
které Lorenzettimu  se  připisovaly  a  zase 
upíraly. 

Renaissance.  Obrození  ideí  a  forem  klas- 
sického  starověku,  kteréž  od  prvních  let 
XV.  stol.  zahajuje  novou  epochu  všech  vý- 
tvarných umění,  neopanovalo  mysli  a  snažení 
italských  umělců  náhle  a  bez  předchozích  po- 
kusů. Sochařské  upomínky  na  starou  civili- 
saci  nepřestaly  vlastně  nikdy  působiti  na  ty. 


kdož  v  l-ii  dlátem  zacházeli,  a  detaily  archi- 
tektury starořímské  jen  za  intermezza  gotiky 
byly  na  chvíli  zapomenuty.  Literatura  přede- 
šla právě  za  doby  tohoto  intermezza  umění 
výtvarné  v  přilnutí  ke  tradicím  antickým,  a 
když  Brunelleschi  se  vrátil  z  Říma,  kam  za 
studiem  klassické  architektury  r.  1403  se  byl 
vypravil,  byla  půda  florencká  básníky,  archaeo- 
logy  a  sběrateli  ku  vzklíčení  nového  slohu  již 
příznivě  připravena.  Florencie  stala  se  koléb- 
kou renaissance  v  architektuře,  v  sochařství 
i  malířství,  protože  již  před  tím  dlouho  byla 
hlavním  střediskem  duševního  ruchu,  již  hlu- 
boce za  středověku  jsouc  ohniskem,  z  něhož 
všechny  novotářské  snahy  vycházely,  a  ve- 
škerým svým  životem  veřejným  nejšfeistněj- 
ším  ústředím  pro  tříbení  duchna  vývoj  talentů. 
Na  požehnané  půdě  florencké  dospělo  ke  dvo- 
jímu nejvyššímu  vyjádření  toho,  co  středověk 
italský  ze  sebe  vyvoditi  dovedl,  tam  i  velkolepý 
převrat  duševní,  z  něhož  nová  doba  vzešla, 
vzal  svůj  vznik.  Retrospektivní  hnutí,  jaké  by 
bylo  vyšlo  z  theoretické  snahy  po  obrození 
klassické  kultury,  o  sobě  by  nebylo  arciť 
stačilo  k  vytvoření  umění  nového;  renais- 
sance italská,  byť  si  toho  i  repraesentanté  její 
nebyli  vědomi,  souvisela  mnohým  svazkem 
s  kulturou  středověku  a  v  prvních  svých 
harcovnících  se  opírala  o  život  přítomnosti 
místním  patriotismem  proniknutý. 

Sama  architektura  renaissance,  ač  stu- 
dium památek  starořímských  k^í  základ  dalo 
bezprostředněji  než  sochařství  i  maUřství,  je 
daleka  imitace  antiky.  Zdravý  pud  uměle- 
cký byl  příliš  silný,  aby  nebyl  především 
hledal  v  stavitelském  díle  výraz  potřeby  do- 
bové, a  tvořivost  mistrů  byla  tak  obdivu- 
hodná, že  tvary  odjinud  převzaté  dovedli 
slíti  v  celek  podstatně  nový.  Odkazujíce, 
pokud  se  týče  charakteristiky  konstrukce, 
rozvržení  a  výzdoby  architektury  ren.,  na 
obšírný  rozbor  v  článku  Architektura,  ob- 
mezíme  se  na  stručné  vylíčení  zevních  pod- 
mínek vzniku  a  vývoje  arch.  ren.  a  charakte- 
ristiku místního  rozvoje  její,  téŽ  individua- 
litou jednotlivých  architektů  přibarveného, 
ovšem  jen  čelné  výtvory  tu  jmenovitě  uvá- 
dějíce. 

Obdivuhodný  rozkvět  architektury  ve  sto- 
letí XV.  byl  podmíněn  ctižádostí  jednotlivých 
obcí  a  žízni  po  slávě  vládců,  jež  se  zálibou 
vtělovaly  se  v  provádění  velkolepých  děl  stavi- 
telských. 1  obcím  i  knížatům  dostávalo  se  pro- 
středků s  dostatek  a  kde  nebylo  architektů  do- 
mácích, povolávali  se  z  jiných  měst  italských. 
Zejména  stavitelé  florenčti  v  průběhu  celého 
XV.  stol.  byli  voláni  na  různá  místa  I.  a  zů- 
stavili stopy  své  činnosti  po  celé  zemi  od 
Neapole  až  po  Milán.  Co  nazýváme  rannou  re- 
naissancí,  jest  vlastně  renaissance  florencká, 
jediné  Lombardsko  a  Benátky  dovedly  vedle 
ní  ještě  svůj  vkus  místní  uplatniti.  Prvním 
architektem  renaissance  jest  Brunelleschi, 
jenž  počátkem  XV.  stol.  se  svým  přítelem 
Donatellem  do  Říma  se  vypravil  za  cílem 
studia  zbytků  klassického  umění  stavitelského. 
Navrátil  se  do  vlasti  zásoben  podrobnými  ná- 


906 


Itálie  (výtvarná  umění). 


črtky,  nabyv  zevrubné  znalosti  konstrukcí 
římských,  nadšen  pro  obrození  klassických 
tvarů  architektonických.  Při  tom  však  zdravý 
pud  doby  tvořivé  uchránil  ho  před  kopíro- 
váním toho.  čemu  se  obdivoval,  a  Brunel- 
leschi  chopiv  se  díla,  dovedl  nalézti  výraz 
pro  potřeby  a  snahy  své  vlastní  doby.  Na 
zdi  gotického  dómu  florenckého  ummíl  si 
vyzvednouti  kupolu  Pantheonu  A^ippova, 
vsak  vytvořil  při  tom  dílo  vlastni;  paláce 
Quaratesi  a  Pitti,  jež  započal,  jsou  sídly 
Horenckých  velmožů  přes  detail  z  antikjr 
převzatý  a  slučují  v  ideální  souhře  harmonii 
klassickou  s  účelností  dobovou,  stejně  Badia 
u  Florencie,  nalezinec  flor.  a  Capella  Pazzi. 
Typus  palácový  Brunelleschim  stanovený  a 
následovníkem  jeho  Michelozzim  dále  vy- 
vinutý (Pal.  Riccardi)  s  mohutnou  rustikou. 
okny  obloukovými,  síoupkcm  dělenými,  s  vý- 
značnou prostou  římsou  ostává  charakteri- 
stickým pro  celou  renaissanci.  Nelze  upříti, 
že  se  v  typu  tom  ještě  zachoval  ohlas  středo- 
věku a  že  snad  tento  zbytek  místních  tradicí 
gotické  Florencie  dodává  mu  Živé  malebnosti 
u  srovnání  s  výtvory  vytříbené  renaissance 
vrcholné.  Velký  theoretik  Leon  Bat.  Al- 
berti vybavuje  se  rozhodné  ode  vši  tradice 
středověké,  horuje  pro  návrat  k  formám  a 
ideím  klassického  starověku,  snaží  se  ve 
svých  chrámových  stavbách  po  těsném  při- 
lnutí k  architektonickým  myšlénkám  staro- 
římským.  S.  Francesco  v  Rimini  a  S.  Andrea 
v  Mantově  mají  fagady  ve  způsobe  triumfál- 
ních bran;  v  architektuře  privátní  však  i  on 
se  vrací  ke  starému  typu  florenckému  a  pal. 
Ruccellai,  nejčelnější  dílo  jeho  toho  druhu, 
jeví  další  propracování  typu  palácové  fagady 
přidáním  pilastrů.  Benedetto  da  Majano  jest 
Florenčanem  i  v  dílech  architektury  soukromé 
mimo  rodné  město  zbudovaných,  jako  v  řím- 
ském Pal.  di  Venezia,  více  ještě  arci  v  pa- 
láci Strozzů  ve  Florencii,  jejž  navrhl;  klassi- 
cká  studia  projevují  stavby  chrámové,  jako 
S.  Marco  v  Římě.  Též  Cronaca,  jenž  Pal. 
Strozzi  dokončil,  užívá  starořímských  forem 
přesněji  ve  stavbách  chrámových  (S.  Fran- 
cesco a  Monte).  Z  architektů  flor.  budtež 
uvedeni  ještě  oba  starší  bratři  S.  Gallo  (Pal. 
Gondi,  Madonna  delle  Carccri  v  Pratu).  Baccio 
Pintelli  hlavně  v  Římě  působil,  dávaje  chrá- 
movým stavbám  z  2.  pol.  XV.  stol.  (S.  Ago- 
stino,  S.  Maria  del  Popolo,  Sixtinská  kaple) 
pečeť  svého  ducha,  jenž  bez  vlastní  iniciativní 
myšlénky  dovedl  obratně  využitkovati  vymo- 
ženosti svých  předchůdců.  Jako  on  v  Římě, 
tak  krajan  jeho  Giuliano  da  Majano  byl  za- 
městnán v  Neapoli ;  do  Milána  zase  vlivy 
florencké  zanesli  Filarete,  Michelozzo  a  po- 
zději Bramante.  Z  ostatních  měst  ital.  Siena 
k  Florencii  se  přimyká;  má  též  několik  do- 
mácích architektů,  z  jejichž  řad  někteří  z  roz- 
kazu Pia  11.  přetvořili  starý  městys  ve  vý- 
stavné nové  město  Pienzu. 

V  Lombardsku  stará  náklonnost  k  cihlové 
konstrukci  a  terracottové  dekoraci  trvá  i  za 
ranné  renaissance.  Fagady  chrámové  nabývají 
originálního  rázu  oním  přetvořením   klassi- 


ckých tvarů,  jichž  materiál  vymáhal,  výbor- 
ných účinků  dosahuje  se  v  ochozech  dvorů 
(slavný  dvůr  Certosy  v  Pavii)  a  pří  stavbč 
palácové  (Bologna,  Pal.  Fava,  Bevilaqua  a  j.  . 
Benátky,  ač  renaissance  tam  poměrné  pozdě 
vytlačila  gotický  způsob  stavby,  přispěly  svxm 
způsobem  k  rozvoji  nového  slohu.  Nescházelo 
tu  prostředků  hmotných,  bez  obmezení  mohio 
býti  použito  vzácných  materiálů,  nebylo  však 
dosti  volné  prostory  v  úzkých  uličkách,  na 
těsných  náměstích  a  na  rošty  bylo  nesnadno 
vkládati  těžká  břemena.  Za  takovýchto  okol- 
ností architekti  nemohli  působiti  smélými 
konstrukcemi,  ani  harmonií  ploch  a  jích  člán- 
kováním. Ba  snad  by  byl  talent  stavitelů  t>e- 
nátských  nestačil  na  úkoly  podobné.  V  da- 
ných podmínkách  však  vytvořili  tito  mistři, 
z  nichž  celá  řada  náležela  rodině  Lombardi. 
pozoruhodná  díla  bohatě  dekorovaná  a  ma- 
lebnou Živostí  s  fasádami  gotickými  soupeřící. 
Pro  stavbu  palácovou  podržela  se  celkem 
stará  disposice  s  okny  seskupenými,  přízemí 
jeví  někdy  rustiku  z  Florencie  převzatou  (pal. 
Corner-Spinelli).  Fasády  chrámů,  jichž  vnitřek 
často  malebné  průhledy  vykazuje,  jsou  pů- 
vabné dekorační  kusy  bez  organického  vztahu 
k  disposicím  nitřka  (S.  Maria  de*  Miracoh. 
S.  Giovanni  Crisostomo  a  j.).  V  průčelích 
budov  bratrstev,  Scuole  zvaných,  tento  vý- 
lučné dekorační  sloh  dochází  nejzdobnějšího 
výrazu,  rozvinuje  na  poměrně  malých  plo- 
chách barvitou  hru  desk  mramorových,  por- 
fjrrových,  serpentinových,  jimž  mramorové 
pilastry  jsou  půvabným  orámováním. 

S  obratem  století  počíná  architektura  bráti 
na  sebe  jiný  ráz.  Poslední  zbytky  středověké 
malebnosti  jsou  nadobro  překonány,  záliba 
v  bohatém  detailu  se  ztrácí,  tendence  k  pro- 
strannosti  a  prostornosti  se  stupňuje,  staro- 
římská  architektura  znova  se  studuje,  měří  a 
porovnává;  cit  pro  harmonii  poměrů  se  bystří, 
celek  jest  přesně  organicky  členěn,  detail, 
kde  ho  je  užito,  jest  delikátně  propracován, 
ryzí  a  architektonicky  cítěný.  Výtvory  této 
periody  asi  půl  stol.  osahující  znamenají  vy- 
vrcholení renaissance,  arci  na  úkor  bohaté 
rozmanitosti  a  životné  svěžesti,  kterou  se 
honosí  díla  ren.  ranné.  Čelným  repracscn- 
tantem  a  zakladatelem  vrcholné  renaissance 
jest  Bramante,  rodák  z  Urbina.  Výsledky 
činnosti  jeho  mladých  let  v  Miláně  se  sou- 
střeďující náležejí  ještě  spíše  periodě  před- 
chozí. Teprve  v  Římě,  kde  znova  studoval 
starořimské  památky,  prodělala  umělecká  jeho 
individualita  podivuhodný  převrat.  Bramante 
u  vzácné  všestrannosti  propracoval  renaiss. 
stavbu  centrální,  odvážil  se  smělých  kon- 
strukcí, stanovil  na  dlouhou  dobu  typy  vnitrní 
dekorace,  vytvořil  novou  fagadu  palácovou, 
uměje  též  k  platnosti  přivésti  přísnější  a 
střízlivější  tvary  a  řády.  a  rozřešil  ze  všech 
nejlépe  dvůr  palácový.  Palác  Canccllarie.  Pal. 
Giraud,  vnitřek  chrámu  S.  Lorenzo,  malý  ku- 
latý chrámek  při  S.  Pietro  in  Montorio.  účast 
na  paláci  Vatikánském  a  na  projektech  no- 
vého chrámu  Svatopetrského  vyplůují  léta 
jeho  působení  ve  službách  papežských.  Bra- 


Itálie  (výtvarná  umění). 


907 


maňte  stanovil  archtitektuře  Říma  ráz  na  další 
dobu.  Co  tu  stavěli  přítel  jeho  Raffaci  a  žák 
toho  Giulio  Romano,  který  později  v  Man- 
tově  působil,  nese  se  duchem  příbuzným,  ač 
určitou  individualitou  obou  umělců  přibar- 
veným. Také  Baldassare  Peruzzi  jest  věrný 
následník  Bramantův;  měl  značný  podíl  ve 
stavbě  chrámu  Svatopetrského,  stavěl  Pal. 
Massimi,  Farnesinu  a  některé  menší  paláce 
v  Římě  a  též  v  Sieně.  Odměřená  chladnost, 
v  zárodcích  již  obsažená  v  umění  Braman- 
tové  stupňuje  se  v  střízlivost  v  některých 
stavbách  o  dvě,  tři  desetiletí  později  vznik- 
lých, tak  i  v  palácových  průčeUch  Ant.  de  San 
Gallo.  V  celé  1.  pol.  XVI.  stol.  jest  Řím  stře- 
diskem bohaté  činnosti  stavitelské  a  vycházejí 
z  něho  podněty  k  novým  myšlénkám  stavitel- 
ským, jako  dříve  z  Florencie.  Ovšem  žádný 
z  architektů  zde  působících  nebyl  Římanem. 
Periodu  vrcholné  renaissance  uzavírá  tu  svými 
velkolepými  výtvory  M  i  ch  e  I  a  n  g  e  1  o.  Výtvory 
tyto  —  především  ovšem  stavba  Svatopetr- 
ského chrámu  s  velkolepou  kupolou  —  za- 
ujímají jakožto  výraz  mohutné  individuality 
místo  zcela  zvláštní.  Nicméně  mnohou  my- 
šlénkou, mnohým  zvláštním  použitím  neb  pře- 
tvořením článků  architektonických  přes  svoji 
osobitost  nebo  snad  právě  pro  ni,  působily 
stavby  Michelangclovy  dalekosáhlým  vlivem 
na  vývoj  ren.  architektury,  kterouž  každý 
další  krok  přibližuje  imposantním  výstřed- 
nostem baroku. 

Mimo  Řím  jsou  v  XVI.  stol.  hlavním  stře- 
diskem vývoje  architektury  Benátky.  Flo- 
rencie vykazuje  za  periody  vrcholné  renais- 
sance jen  skrovnou  činnost.  Dle  Raffaclových 
návrhů  postaveny  tu  dva  půvabné  paláce;  co 
mimo  ně  nejlepšího  vzniklo,  jest  dílem  Baccia 
ďAgnolo.  V  území  republiky  Benátské  vedle 
jiných  působili  Michelc  Sanmichcli  a  Jacopo 
Sansovino.  Znamenitý  pevnostní  inženýr  San- 
michcli vystavěl  ve  Veroně  několik  účelně 
řešených  bran,  tamtéž  pak  i  v  Benátkách 
zůstavil  v  některých  palácích  díla  vážného 
ducha,  organicky  řešená,  uprostřed  maleb- 
ných půvabů  benátských  drsnou  skoro  přís- 
ností dojmu  se  odlišujících.  Stavby,  jež  Ja- 
copo Sansovino  po  několik  desítiletí  jako 
architekt  republiky  řídil,  dávají  jednotný  ráz 
všemu,  co  za  doby  vrcholné  renaissance  v  Be- 
nátkách bylo  postaveno.  Ač  Florenčan  rodem 
a  zprvu  následník  Bramantův,  stal  se  Sanso- 
vino pravým  Benátčancm  a  co  taký  přede- 
vším zručným  dekoratérem.  Jeho  stavby  jsou 
bohaté  článkováním,  namísto  hravé  výzaoby 
inkrustací  z  ranné  renaissance  nastupují  polo- 
sloupy,  pilastry,  klassické  římsoví,  balustrády, 
festony  a  reliéfy,  však  duch,  který  je  v  celek 
sloučil,  čelí,  podobně  jako  dříve,  především 
k  eífektu  dekorativnímu.  Z  přečetných  Sanso- 
vinových  staveb  budteŽ  uvedeny:  Bibliotéka 
na  Piazettě,  býv.  mincovna,  Pal.  Corner  della 
Cagrande,  Pal  Manin,  Loggetta  pod  campa- 
nilem. 

Změny,  které  architektura  v  2.  pol.  XVI. 
stol.  prodělává,  obráží  zřetelně  individualitu 
jednotlivých  architektů.    Lokálního  rázu  po- 


í  zbjvá  při  tom  napořád  více.  Celkem  možno 
I  říci,  že  se  jeví  více  snahy  přimknouti  se 
k  zákonům  starořímských  slohů,  že  čím 
dále  tím  více  refíexe  obmezuje  volný  vzlet 
tvůrčí  obraznosti.  Jednotlivé  arch.  články  bý- 
vají markantnější,  detail  často  hrubší,  plasti- 
cký ornament  ustupuje  aspoň  na  vnějšku 
nadobro.  Je  to  doba  theoretiků,  jakým  byl 
Vignola,  ve  svých  stavbách  (nejznámější  Vigna 
di  Papá  Giulio  u  Říma  a  zámek  Caprarola) 
střízlivě  chladný.  Také  známý  biograf  umělců 
ital.  Giorgio  Vasari  byl  architektem,  a  to  někdy 
dost  šťastným,  jako  při  stavbě  Uffizií  floren- 
ckých.  Na  Florencii  obmezila  se  skorém  vý- 
lučně činnost  Bart.  Ammanatiho,  jenž  přepjal 
Arno  jedním  z  nejkrásnějších  mostů  a  vytvořil 
typ  fasády  palácové  rázu  soukromějšího,  na  bo- 
hatou výzdobu  sgraffittovou  spoléhající.  Zcela 
svůj,  novotář  na  základě  nejpodrobnějšího 
studia  starořímských  památek,  jest  Andrea 
Pal  lad  i  o.  Ve  svém  rodišti  Vicenze  provedl 
řadu  staveb  profánních,  t.  z  v.  Basilica,  Teatro 
olimpico,  Rotonda  a  řadu  soukromích  pa- 
láců. V  jejich  rozměrech  a  disposicícíi  vnitř- 
ních vše  jest  vypočteno  na  imposantní  dojem. 
Nikdo  nedovedl  snad  lépe  využitkovati  archi- 
tektonických článků  profánní  architektury 
klassického  Říma,  žádný  z  architektů  renais- 
sance neobětoval  však  také  tak  ochotně  účel- 
nost a  pohodlí  utkvělé  myšlénce  umělecké. 
Ve  svých  stavbách  chrámových  (v  Benátkách 
S.  Giorgio  magg.  a  Redentore)  využitkoval 
při  vnitrní  úpravě  úspěšně  disposicí  therm 
a  j.  p.  budov  římských;  na  fagadé  Palladio 
první  použil  jediného  pořadí  hmotných  vy- 
sokých sloupů  od  přízemku  ke  štítu  vystu- 
pujících. Tato  novota  (starší  chrámy  renais- 
sanční  vykazují  patrovou  disposici  středo- 
věké úpravě  fasády  příbuznou,  vnitřní  dis- 
posici aspoň  do  jisté  míry  naznačující)  přešla 
pak  do  XVII.  stol.  vyhovujíc  vkusu  archi- 
tektů baroku.  Zvláštní  typus  palácový  vy- 
vinul se  v  lanově,  pokud  se  týče  úpravy 
schodiště  a  dvorků.  Stoupající  terrain  využit- 
kován  tu  k  účinkům  malebně  rozmanitým. 
Z  architektů  v  bohatém  tomto  městě  přístav- 
ním činných  budiž  tu  Gal.  Alessi  uveden. 

Skulptura.  Ranná  renaissance.  Re- 
naissance sochařství  a  malířství  nevznikla, 
jak  jsme  již  pověděli,  nepřipravena.  Oba 
zdroje,  z  nichž  vyvřela  —  studium  antiky  a 
studium  přírody  —  již  za  středověku  v  l-ii 
nebyly  neznámy.  Toskánsko  stalo  se  kolébkou 
renaissance  na  poč.  stol.  XV.,  jelikož  mělo 
již  v  předchozích  stoletích  bohaté  a  živé 
umění.  Ze  studia  antiky  samého  nebyl  by 
mohl  vzejíti  onen  obdivuhodný  květ  umění 
svrchovaného,  kdyby  vše,  co  předcházelo, 
nebylo  připravilo  uvolnění  duchů,  studium 
přírody,  individuálně  nazírání  na  skutečnost 
a  potřebu  životného  znázornění  člověka. 
V  XV.  stol.  ve  Florencii  realismus  a  idea- 
lismus  střetly  se  nejen  v  jednotlivých  reprae- 
sentantech,  ale  často  v  produkci  téhož  umělec, 
a  tento  rozpor,  kterýž  nalézá  sjednocení  a 
vyrovnání  ve  vyslovené  individuálnosti  tvorby, 
dodává  umění  té  doby  zvláštního  rázu  živosti  a 


908 


Itálie  (výtvarná  umění). 


sympathické  svěžesti.  To  platí  zcjménao  Flo- 
rencii. Jako  předchůdce  velkých  mistrů  doby 
sluší  označiti  dva  skromné  sochaře,  kteří  na 
severních  dveřích  dómu  flor.  vytesali,  ještě 
před  r.  1400,  bohaté  obruby  antikisující  v  orna- 
mentu i  figurální  přízdobé;  byli  to  Piero  di 
Giovanni  Tedesco  a  Niccola  di  Piero  de  Lam- 
berti.  Rozhodující  obrat  v  sochařství  datuje  se 
od  konkursu  na  ozdobné  dvéře  k  baptisteriu, 
r.  1401—1402,  jehož  účastnili  se  Ghiberti, 
Brunelleschi  a  Jacopo  della  Quercia  a  z  kte- 
rého Lorenzo  Ghiberti  vyšel  co  vítěz.  Ihned 
potom  vypravil  se  Brunelleschi  do  Říma 
v  průvodu  svého  mladšího  druha  Donatella. 

V  těchto  prvních  letech  stol.  XV.  byl  roz- 
hodnut osud  moderního  umění  a  přede  všemi 
Donatello,  nejmohutněji  vyvinuta  invidualita 
ze  všech,  jako  Atlas  na  svých  ramenou  nese 
hrdou  stavbu,  kteráž  několik  věků  měla  pře- 
trvati. Ze  starších  druhů  a  soupeřů  jeho 
Jacopo  della  Quercia  (1347 — 1438),  jenž  svojí 
činností  hlavně  na  Sienu  se  obmezuje,  ne- 
zasáhl přímo  ve  vývoj  ren.  sochařství.  Druhý, 
Lorenzo  Ghiberti  (1378—1453).  je  před- 
stavitelem idealismu,  směru,  jenž  ve  stopách 
antického  sochařství  se  bére,  tíhna  k  harmo- 
nické vyrovnanosti,  kráse  tvaru,  lahodě  linie. 

V  jeho  reliéfech  na  se  v.  dveřích  baptisteria 
florenckého  lze  ještě  postřehnouti  dosti  re- 
miniscencí; zcela  svůj  je  v  proslulé  výzdobě 
dveří  východních.  Malebností  úpravy  scény 
s  bohatými  pozadími,  svěží  odstupí^ovaností 
reliéfu  jest  tu  Ghiberti  zcela  proniknut  du- 
chem moderním,  ve  vržení  draperií  ozývají 
se  reminiscence  antické,  jemný  cit  pro  lahodu 
formy  a  vyváženost  komposice  je  výrazem 
jeho  vlastní  povahy  umělecké.  Týž  osobitý 
krasocit  ve  třech  sochách  na  Or  San  Michele 
je  zřejmý.  Svůj  jemný  cit  pro  formu  děkoval 
Ghiberti  snad  téŽ  tomu,  že  byl  prvotně  zlat- 
níkem, jakož  ostatně  skoro  všichni,  kdož 
v  XV.  stol.  stáli  na  vrcholech  uměleckého 
snažení  —  sochaři  i  malíři  —  vyšli  z  dílen 
zlatnických. 

Přímým  a  bezprostředním  vlivem  podmanil 
si  svůj  věk  Donatello  (1386?— 1466).  Stu- 
doval v  Římě  s  vášnivou  vnímavostí  zbytky 
antického  sochařství;  navrátiv  se  pomáhal 
vévodovi  Cosmovi  zakládati  proslulou  jeho 
sbírku  antik,  pokládán  za  předního  znalce 
klassického  sochařství  a  byl  přítelem  četných 
humanistů.  Avšak  přes  to  neslevil  ničeho  ze 
své  osobitosti.  Jeť  vůči  antice  napodobitelem 
jen,  když  toho  na  něm  žádáno,  v  některých 
prácech  žákem,  který  pochopil  zásady  svých 
klassických  soudruhu,  dle  jejich  příkladu  rou- 
cho upravuje,  postoje  vyvažuje,  pohyb  záko- 
nům plastickým  přizpůsobuje.  A  náhle  zase 
stává  se  tento  znalec  antiky  skrz  naskrze 
synem  stol.  XV.,  vášnivým,  dramatickým,  ne- 
couvaje  před  škaredostí  a  disharmonií,  běží-li 
o  docílení  dojmu.  Donatello  naučil  ital.  so- 
chaře do  podrobná  studovati  přírodu,  jest 
prvním  umělcem  moderním  i  proto,  že  umění 
sochařskému  dobyl  práva  temperamentu,  ži- 
vosti a  živoťhé  pravdy.  Jsa  obdivuhodně  vše- 
stranným, podal  svým  následníkům  příklady 


různého  spracování  bronzu,  mramoru,  dřeva 
a  zejména  i  vzory  rozmanitého  řešení  reliefiL 
od  vysokého,  od  plochy  téměř  plně   odstu- 
pujícího, po  nízký,  jemně  odstupňovaný.  Prrr: 
díla,  jež  po  návratu  z  Říma  provedl  (Sv.  Pcír 
a  Marek  na  Or  San  Michele),  zjevné  antiki- 
sují,   za  to   postavy   pro   campanile   prove- 
dené jsou    zcela    bezohlednými    doknmentr 
pravdy.  Následuje  perioda,  v  níž  oba  sraérý 
navzájem  se  vyrovnávají,  v  níž  vznikli  sedíó 
Jan  Evangelista  a  slavný  Sv.  Jiří,  a  s  Michc- 
lozzim  provedena  řada  náhrobků  i  půvabné 
reliéfy  dětské  v  Sieně  a  na  kazatelně  v  Pratu, 
k  nimž  později  ještě  přibyly  d^ší  tančía  a 
budoucí  děti  na  reliéfech  pro  dóm  fiorencky. 
Florencie  chová  ve  výzdobě  dveří    sakristif 
S.  Lorenza  zajímavý  doklad  sochařského  dí^ 
směle  se  vymykajícího  dosavadní   vázanost: 
podobných  prací  a  stavícího  snahu  po  živosti 
pohybu  a  rozmanitosti  postavení  nad  poža- 
davky  komposice    dekorativní.    Delší   doba 
trávil  Donatello  v  Padově,  kde  mimo  četné 
práce  v  »Santu<  vytvořil  proslulou  jezdeckou 
sochu  condottiera  Gattamelaty.  Kromě  prad 
přímo    dekorativního   účelu   zanechal    četné 
reliéfů  a  soch  menších,  mezi  nimi  Icrásného 
bronzového  Davida,  a  několik  portraitních  po- 
prsí, jichž  životná  svěžest  a  charakteru  plná 
říznost  dlouho  ještě  nalézá  ozvěnu  v  portrait- 
ním   sochařském   umění   flor.,  jehož    vzácni 
cena  vlastně  teprve  nejnovější  dobou  došla 
zaslouženého   ocenění.    Vedle   Ghibertiho  a 
Donatella  honosila  se  Florencie  v  požehna- 
ném tom   půlstoletí  ještě  jedním    umělcem 
zcela  osobitým,  kter^  k  idealismu  Ghibertiho 
dovedl  přidružiti  milou  naivnost  a  vroucnost 
výrazu  a  z  pravdymilovnosti  Donatellovy  si 
vybral  jen  tolik,  kolik  k  oživení  jeho  pro- 
cítěných a  líbezných  výtvorů  bylo  potřebí. 
Luca  della  Robbia  (1400— 1482)  pracoval 
v  mramoru  i  bronzu,  ale  proslul  pracemi  z  pá- 
lené a  polévané  hlíny,  většinou  to  barevnými 
reliéfy,  kterýžto  druh  prací  i  druhá  generace 
Robbiů,  synovec  Lukuv  Andrea  a  jeho  dva 
synové,  ještě  do  XVI.  stol.  v  stejném  téměř 
duchu  s  úspěchem  dále  pěstovali.  Díla  jejich 
sloužila  ponejvíce  k  dekoraci  vnějšku  budov, 
úěelu  tomu  i  v  barvě  i  traktamentu  se  zna- 
menitým taktem  se  podřizujíce.  Mnohé  z  ta- 
kových celků  dekorativních  jsou  společnou 
prací  školy  a  nesnadno  jest  rozlišiti  je  dle 
jednotlivých  původců.  K  nejkrásnějším  z  nich 
náležejí  medaillony  s  nemluvňaty  na  nalezind 
flor.,  četné   lunetty  nade  dveřmi  chrámů  a 
klášterů,  hlavně  ve  Florencii,  reliéfy  oltářni 
a  pod.;  jedna  z  nejpozdějšich  prací  školy  je 
vlys  na  hospitálu  v  Pistoji,  se  vzácným  taktem 
prostředkům  materiálu  přizpůsobený.  V  od- 
vislosti  od  Donatella  vyvinul  se  Michelozzo, 
hlavně  jako  architekt  činný;  Donatellova  láska 
k  pravdě  a  mužná  opravdovost  došla  odezvy 
v  dílech  Andrea  Verrocchia   (1435— Íi8í. 
Z  jeho  ponejvíce  v  bronzu  provedených  prací 
nejslav.  jest  jezdecká  socha  vojevůdce  Col- 
leoniho  v  Benátkách,  vyznamenávající  se  říz- 
ným realismem  v  koncepci  a  obdivuhodnou 
silou  výrazu.    Následníkem  Donatellova  rea- 


Itálie  (výtvarná  umění). 


909 


lismu  je  také  Ant.  Pollajuolo  (1429—98), 
jenž  techniku  lití  bronzu  ještě  valné  zdoko- 
nalil. Vážná  opravdovost  jeho  koncepce  na- 
lézá nejvyšší  výraz  v  pomnících  náhrob- 
ních (hrobka  Sixta  IV.  a  Inocence  VIII.  ve 
Svatopetrském  chrámě);  také  reliéfu  bronzo- 
vému dovedl  dáti  osobitou  živost.  Mezi  Do- 
natellem  a  Robbiem  jest  asi  místo  Ant.  Ros- 
selina  (četné  pomníky,  zvi.  náhrobek  kardi- 
nála Portugalského  v  Š.  Miniatu).  Desiderio 
daSettignano,  dekorator  i  portraitista,  vští- 
pil svému  žáku  Minu  da  Fiesole  jemný  cit 
pro  ornament  a  delikátní  způsob  práce.  Minovi 
svěřeny  i  četné  objednávky  v  Římě,  po  výtce 
náhrobky,  kteréž  řešil  v  ustálené  již  zpfisobě 
florencké:  sarkofágu,  nad  nímž  postava  ne- 
božtíkova odpočívá,  obklopeného  dekorací 
architektonickou,  bohatě  přizdobenou  posta- 
vami allegorickými,  nahoře  nad  sarkofágem 
místo  pro  medaillon  s  postavou  Madonny  po- 
nechávajíc. Jeho  náhrobek  Pavla  II.  v  chrámě 
Sv.  Petra  jest  nyní  rozebrán,  v  domě  fiesol- 
ském  nalézá  se  od  něho  ozdobný  oltář  a  po- 
mník biskupa  Salutatiho,  jenž  jako  oltář  ve 
Volteře  a  četná  jiná  díla  jeho  vynikají  onou 
dokonale  harmonickou  souhrou  ornamentu  a 
figurální  přízdoby,  možnou  jen  v  době,  kdy 
sochař  byl  zároveň  architektem,  lemu  pří- 
buzný, ač  k  ideálnějšimu  pojmutí  skíonn^,  jest 
luccký  MatteoCivitali,  snad  rovněž  žak  De- 
sideriův.  Jeho  činnost  obmezovala  se  hlavně 
na  rodné  město,  kde  zanechal  díla  plná  la- 
hody formové.  Podobné  též  architekt  Bene- 
detto  da  Majano,  když  dláto  vedl  při  hoto- 
vení allegor.  postav  k  účelům  dekorativním, 
nechá  se  ovládati  citem  pro  harmonii  linií  a 
vyrovnanou  krásu  tvarů,  kdežto  ve  svých 
portraitních  poprsích  je  naturalistou  obdivu- 
hodné živosti. 

Vedle  sochařů  florenckých,  kteří  daleko  za 
meze  své  užší  vlasti  bývali  zváni  a  voláni, 
jen  několik  málo  jmen  jiných  nabylo  slavněj- 
šího zvuku.  Z  nich  sienský  sochař  J  a  co  po 
dellaQuercia  byl  současníkem  Ghibertiho. 
Zanechal  v  Sieně  a  jinde  v  Toskánsku  ně- 
kolik monumentálních  děl,  v  nichž  s  počátku 
ještě  duch  gotiky  potýká  se  s  novým  směrem. 
Do  Bologne  byv  povolán,  provedl  tam  plasti- 
ckou výzdobu  chrámu  Sv.  Petronia,  kteráž 
svým  živým  vypravujícím  slohem  neostala 
bez  vlivu  na  vývoj  sochařství  ranné  renais- 
sance  v  sev.  l-ii.  Nicméně  scházeli  Lombard- 
sku  a  Benátsku  po  celé  století  umělci,  kteří 
by  vyhraněné  individuálnosti  byli  dovedli 
dáti  výraz.  Tesalo  a  zdobilo  se  mnoho,  hlavně 
ve  chrámech,  a  vytvořeny  četné  práce  for- 
málně vyrovnané,  avšak  z  legie  uváděných 
jmen  málo  jich  vyniklo  nad  prostřednost. 
Těmto  severoitalským  sochařům  nescházelo 
nadšení  pozorovací  a  rádi  se  obraceli  k  pří- 
rodě, přece  však  nikdy  nedovedou  pravdi- 
vostí uchvátiti;  nicméně  v  dílnách  a  rodi- 
nách uměleckých  vyvinula  se  tradice  citu 
pro  krásu  a  bystrého  smyslu  pro  účinek  de- 
korativní, tradice,  která  v  těchto  požehnaných 
dobách  povznáší  i  práce  podřízených  pra- 
covnuců  k  vvši  díla  uměleckého.  Z  lakovvch 


rodin  či  snad  spíše  kolonií  sochařských  buď- 
teŽ  tu  jmenováni  Lombardové,  kteří  v  celé 
2.  polovici  XV.  stol.  byli  činní.  Od  jednoho 
z  nich,  Alessandra,  pochází  krásný  náhrobek 
doze  Vendramina  v  S.  Giovanni  e  Paolo.  Re- 
miniscence antické  v  dílech  těchto  severo- 
italských sochařů  pronikající  nezdají  se  býti 
výsledkem  přímého  studia  antiky,  nýbrž  zpro- 
středkujícího vlivu  soudobého  malířství,  ze- 
jména školy  padovanské.  Četná  kolonie  so- 
chařů jmen  méně  známých  soustředila  se 
kolem  výzdoby  Certosy  u  Pavie,  s  níž  kol 
r.  1470  započato.  Do  stol.  XV.  náležejí  re- 
liéfy, fa^dy  uvnitř  chrámu,  zvláště  mnohé 
pomníky  v  klášterních  dvorech,  pak  sličná 
dekorace  z  pálené  hlíny.  Jako  umělce  osobité 
individuality  sluší  jmenovati  Modeňana  G  u  i  d  a 
Mazzoniho,  jenž  svými  zcela  dle  skutečnosti 
sestavenými  sousošími  (nejčastěji  hořekování 
nad  mrtvým  tělem  Ježíšovým  znázorňujícími) 
s  postavami  tím  živěji  účinkujícími,  když  z  ba- 
revné terracotty  jsou  provedeny,  dosel  nej- 
zazšich  mezí  onoho  naturalismu,  který  celému 
XV.  stol.  byl  vlastní. 

Vrcholná  renaissance.  Se  zač.  XVI. stol. 
nastává  i  v  sochařství  zvolna  obrat,  jsa  výra- 
zem změněných  poměrů  veřejných  a  také  pod- 
míněn individualitou  umělců  svojí  tvorbou 
století  ráz  dávajících.  Ostatně  směr,  jímž  so- 
chařství ital.  od  svého  znovuzrození  až  k  po- 
klesnutí se  bralo,  jest  totožným  s  cestami, 
kterými  šlo  každé  umění  pokračující  od  na- 
podobeni přírody  k  jejímu  idealisování,  kteréž 
vždy  po  dlouhé  době  nejvyššího  rozkvětu 
strne  v  chladnou  akademičnost  a  po  chvíli 
propadá  výstřelkům  baroku.  Sochařství  XVI. 
stol.  jsou  maecenáši  církev  a  mocní  jednot- 
livci, neboť  svoboda  obcí  městských  namnoze 
jest  zničena,  občanské  korporace  pozbyly  sebe- 
vědomí a  s  ním  lásky  k  umění.  Zřídka  vy- 
týká se  sochaři  již  za  úkol  výzdoba  zevnějšku 
budov  a  také,  co  pro  vnitřek  chrámů  určeno, 
pozbývá  napořád  více  oné  těsné  souvislosti 
s  architekturou,  kterou  se  vyznamenávalo  so- 
chařství stol.  XV.  Výtvor  plastický  má  o  sobě 
působiti  co  dílo  umělecké  a  snaha  umělcova 
tíhne  k  tomu,  aby  ve  vŠem  ryze  plasticky 
účinkovalo.  Formy  se  tříbí,  studuje  se  se 
zvýšenou  pečlivostí  tělo  lidské,  draperie  má 
promyšlené  vrženi,  silhouetta  jest  jemně  vy- 
vážena. Objednavatelé  přicházejí  umělci  vstříc 
s  jinými  požadavky  neŽ  dříve.  Pozbylyť  naiv- 
ního potěšení  z  pravdivého  podáni  skuteč- 
nosti a  ku  lahodě  výrazu  musí  se  přidati 
trochu  rhétoriky.  Nastává  doba  allegorií  a 
personifikací,  jejímž  zlatým  věkem  jest  pak 
barok,  vedle  podnětů  církevních  žádají  se 
postavy  z  antické  mythologie.  Studuje  se 
znovu  antika,  však  s  jiného  stanoviska  nežli 
dříve;  kdežto  v  XV.  stol.  umělci  citem  vy- 
tušili jejího  ducha  a  tak  od  ní  se  učili,  tito 
se  zralým  úsudkem  hledí  si  uvědomiti  zákony 
tvorby  plastické.  Jednotliví  umělci  té  doby 
dovedli  arciC  pracím  svým  vtisknouti  pečeť 
své  osobnosti,  ale  takových  individualit  jest 
v  XVI.  stol.  daleko  méně  neŽ  ve  věku  před- 
chozím,  riorencie  nepřestaia  býti  kolébkou 


910 


Itálie  (výtvarná  umění). 


nových  snah  uměleckých.  Dílny  následníků 
Donatellových,  Verrocchia  a  Pollajuola,  od- 
chovaly řadu  sochařů  i  malířů,  kteří  ve 
vrcholné  renaissanci  náležejí  k  předním.  Byl 
mezi  nimi  též  Lionardo  da  Vinci,  avšak  z  jeho 
tvorby  plastické  ničeho  se  nezachovalo ;  z  Pol- 
lajulovy  školy  vyšel  i  Andrea  Sansovino 
(1460—1529),  v  jehož  výtvorech  k  vytříbené 
ryzosti  a  ušlechtilosti  forem  pojí  se  ještě 
sýmpathická  svěžest  XV.  stol.  Sansovmovi 
byla  svěřována  oráče  v  různých  městech 
mimo  Florencii  (křest  Kristův  na  baptiste- 
riu  a  j.),  najmě  v  Římě  (náhrobky  biskupů 
v  S.  \iaria  del  Popolo),  v  Janově  a  na  jiných 
místech.  V  loretské  Casa  Santa  provedena 
z  části  jeho  prací,  z  části  dle  jeho  návrhů  vý- 
zdoba plastická.  Jeho  ušlechtilá  dikce  a  vzác- 
ný krasocit  nalezly  ohlas  u  mnohých,  kteří 
v  1.  pol,  XVI.  stol.  pracovali,  najmě  u  mistrů 
severoitalských,  z  nichž  Jacopo  Tatti  (1477 
až  1570),  po  svém  učiteli  Sansovino  zvaný, 
jeho  sloh  později  do  Benátek  přenesl.  V  pra- 
cích Jac.  Sansovina  jeví  se  umění  mistra  jeho 
o  hodně  zpovrchněno,  cit  pro  harmonii  a 
krásu  často  hladkým  půvabem  nahrazen,  lad- 
nost pohybu  a  vyváženost  komposice  ne- 
zřídka dosaženy  na  úkor  vřelosti  výrazu.  Ve 
Florencii  ješt^-  vznikla  socha  Baccha  se  svě- 
žím citem  pro  formu  modellovaná,  hold  antice 
složený,  z  benátských  prací,  kdež  umělec 
skoro  půl  století  působil,  jsou  nejznámější 
sochy  na  loggii  pod  campanilem,  bronzové 
dvéře  v  choru  chrámu  S.  Marka,  obě  kolos- 
sální  postavy  Marta  a  Neptuna  před  scho- 
dištěm v  paláci  dožů.  Žákem  Jac.  Sansovina, 
však  duchem  bližší  Andreovi,  jest  z  floren- 
ckých  sochařů  Tribolo  (1485—1550),  v  Loretě 
a  později  v  Bologni  činný.  Do  této  řady  ná- 
leží též  Benvenuto  Ccllini  (1500—1572), 
v  jehož  osobnosti  řemeslo  a  umění  se  slu- 
čují způsobem  pro  renaissanci  nad  jiné  cha- 
rakteristickým. Z  tvorby  jeho  může  zde  být 
ovšem  jen  zmínkou  poukázáno  k  jeho  skvost- 
ným pracím  zlatnickým ;  také  jeho  vlastní  díla 
sochařská,  z  nichž  poprsí  Cosima  I.  a  socha 
Persea  s  hlavou  Medusy  uvádíme,  jsou  veskrze 
kovová,  jevíce  vedle  živého,  individuálního 
pojetí  onu  vytříbcnost  formy,  která  umělci 
ponejvíce  v  drobnějším  rozměru  jemně  pra- 
cujícímu byla  běžná.  Skrze  Jacopa  Sansovina 
i  žáka  jeho  Tribola  provozovalo  sochařství 
florencké  vliv  na  vývoj  skulptury  v  l-ii  se- 
verní. Nicméně  vyskytují  se  tu  individuality 
samostatné.  Alfonso  Lombardi  z  Ferrary, 
jehož  silný  k  naturalismu  sklonný  tempera- 
ment  v  Bologni,  kde  nejvíce  byl  zaměstnán, 
snad  pod  dojmem  líbezných  prací  Quercio- 
vých  nebo  vlivem  Tribolov^m  se  vyrovnal. 
Pak  Antonio  Begarelli  z  Modeny,  v  jehož 
malebně  živých  skupinách  jako  bychom  po- 
střehovali stopy  vlivu  umění  Correggiova; 
také  typy  jeho  mají  zvláštní  líbeznou  měkkost. 
Begarelli  neměl  ideálního  vzletu,  ale  vrozený 
krasocit,  jenž  ho  chránil  před  triviálností. 

V  největším  ze  synů  Florencie,  M  i  chel an- 
gelovi (*  1475  v  Caprese),  jako  sochařovi 
dovršeno  jest,  co  dvě  staletí  vývoje  uměle- 


ckého tu  připravovala.   Jest  v  něm  mystiks 
Giottova,  naturalism  a  opravdovost   mistrů 
ranné  renaissance,  ie  v  něm  vliv  antiky,  n^ 
níž  umění  se  obrodilo.  Široký   obzor  hun»- 
nisty  a  vzdorné  sebevědomí  občana  svobodiH 
Florencie  v  duši  jeho  se  slučují,  jest  stejné 
velkým  umělcem  jako  vlastencem.  A  při  tom 
více  ještě  nežli  synem  své  doby,  je  sám  se- 
bou a  právě  proto,  že  jest  o  tolik  více  nei 
výsledkem  své  doby  a  svého  prostředí,  bť 
vliv  jeho  na  ty,  kdož  po  něm   následovala 
tak  ohronmý  a  také  tak  málo  příznivý.  Byl 
žákem  Dom.  Ghirlandaja,  ale  více  než  tomuto 
děkoval  studiu  antiky  v  zahradách    Medice;- 
ských  a  vlivu  umění  Donatellova.    Některč 
práce  let  mladických  (hlava  Faunova,  reliéf 
boje  Lapithů  s  Kentaury)  jsou  přímými  do- 
klady studia  antik,  studmm  prací  Donatello- 
vých nejzřejměji  se  obráží  v  prvních  Madon- 
nách  a  reminiscence  na  Donatella  provázejí 
Michelangela  po  celý  život,  v  soše  Davida, 
ba  ještě  v  soše  Mojžíše  výrazu  docházejíce. 
Michelangelo.jsa  mužem  čtyř  duší,  byl  v  přední 
řadě  přece  jen  sochařem.  Sám  se  podpisoval 
scultore  a  právě   v  jeho  plastických  dílech 
nejzřejměji  obráží  se  umělecká  jeho  povaha. 
Životní  osudy  Michelangelovy  souvisely  těsnť 
s  historií  jeho  rodného  města.    Zde  ovšem 
není  možno  než  jen  stručně  naznačiti  postup 
jeho  tvorby  sochařské.    Prvm'   práce,  ktcrč 
jsou  více  než  pokusy  a  studie,  provedl  v  Bo- 
logni, kam  po  pádu  Mediceů  na  čas  se  uchýlil. 
Jest  to  socha  Sv.  Petronia  a  klečící  anděl 
kandelabr  držící.  Když  Michclangelo  po  krat- 
ším pobytu  ve  Florencii  do  Ěima  se  odebra!, 
dolehly  tam  zprvu  na  něj  mocně   zase  vliv)- 
antiky,  socha  Amora  a  proslulý  Bacchus  jsoíi 
toho  výrazem.  V  Římě  koncipoval  však  také 
Pietu,  s  kterouž  od  názoru  pohanského  se 
odvrací  k  mystice,  používaje  k  vyjádření  stavu 
své  duše,  též  smutným  koncem  Savonaroiy 
zkrušené,  veškeré  formálně  hotovosti  studieni 
antiky  nabyté.  V  Pietě  i  v  sochách  a  relié- 
fech Madonn  po  ní  následujících   Žije  duch 
Donatellův.  Podobně  v  postavě  Davida,  kte- 
rého co  zcela  neoděného  mladého  pastýře 
zobrazil,  vtěliv  ve  výraz  jeho  tváře  vzdornou 
sílu  a  napjetí   intelligence  právě  florencké. 
Ve  službách  papeže  Julia  II.  dolehla  na  Mi- 
chelangela starost  dlouhých  let  života,  projekt 
pomníku  náhrobního.  Schvalován  a  zamítán, 
odložen  a  zase  započat,  došel  projekt  po  smrti 
Juliově  jen  kusého  provedeni.  K  němu  měly 
náležeti    sochy    zajatců,    nyní   v   Louvrů  á 
v  zahradách  Bobolských  se  nalézající,  na  něm 
umístěna  socha  Mojžíše,  nepřekonaný  obraz 
násilím   spoutané   mohutné   vůle  a  energie. 
Dokonale   vyjádřiti,   co    zamýšlel,   bylo   mu 
přáno  v  hrobkách  Mediceů  v  S.  Lorenzu  ve 
Florencii,  se  sedícími  sochami  obou  vévodů 
a  proslulými  ležícími  sochami  dob  denních. 
Výtvory  svými  vnesl  Michclangelo  do  sochař- 
ství některé  nové  snahy,  principy  a  zvlášt- 
nosti —  přísné  studium  anatomie  a  u  spojení 
s  tím  smělé  obraty  těla  a  sešinováni  údů, 
posun  a  výraz  jakoby   vnitřním   napjetím  a 
nervovým  vzrušením  prochvělý,  úpravu  dra- 


Itálie  (výtvarná  umění). 


911 


peric  od  stop  současného  kroje  i  od  antik!- 
sujícího  roucha  docela  se  lišící,  o  sobě  vý- 
raznou, novoty  v  traktování  vousů,  očí  a  ve 
vedení  dláta  vůbec.  Všechny  tyto  zvláštnosti 
vzali  následníci  Michelangelovi  za  své,  ne- 
pochopujíce  vnitřního  jich  významu  a  pře- 
hánějíce, co  v  nich  b^lo  i  méně  závažného, 
zcela  subjektivního  a  len  kouzlem  velké  indi- 
viduality zdůvodněného  —  výsledkem  jejich 
snah  bylo  na  konec  sochařství  barokové. 
Michelangelův  mohutný  duch  strhl  k  napo- 
dobování nejen  ty,  kdož  s  ním  byli  v  pří- 
mých stycích,  jako  Montorsoli,  Rafael  da 
Montelupo,  ale  též  ty,  kdož  s  ním  rivaliso- 
vati  chtěli.  BaccioBandinelli  získal  si  sou- 
peřnictvím  proti  velkému  sourodáku  neblaze 
zvučné  pověsti.  Mohutnost  forem  Michelange- 
lových  výtvorů  v  rukou  Bandinellových  se 
zvrnla  v  nabubřelost,  dramatická  síla  výrazu 
v  planý  pathos,  čímž  Bandinelli  se  stal  pra- 
vým předchůdcem  baroku.  Daleko  sympa- 
thiČtější  individualita  byl  Giovanni  ai  Bo- 
logna (z  Douay),  ve  Florencii  mnohonásobně 
zaměstnávaný.  Byl  tak  absolutním  sochařem 
jako  Benvenuto  Cellini  a  jemu  leckterým 
tahem  své  umělecké  povahy  příbuzen.  Měl 
více  citu  pro  rhythmus  obrysu  než  kterýkoli 
jiný  sochař  té  doby,  a  sochy  jeho,  jakkoli 
směle  jsou  vybudovány  a  malebně  živé  v  trak- 
tamentu,  nevy mykají  se  přece  z  mezí  sochař- 
ského způsobu  vyjádření. 

Malířství.  Ranná  renaissance.  Též 
pro  malířství  jest  republika  florencká  koléb- 
kou nového  života,  ač  brzy  také  v  jiných 
městech  vznikají  školy  svým  způsobem  k  ob- 
rození malířského  uměni  přispívající.  Mezi 
smělými  novotáři  a  malíři  středověku  stojí 
několik  mistrů,  kteří  duchem  ještě  cele  my- 
stice oddáni,  nevymkli  se  vlivu  nových  směrů 
co  do  způsobu  výrazu  svých  tanutí  vnitřních. 
Jest  mezi  nimi  Gen  tile  da  Fabriano  z  Umbrie 
a  slavný  Fra  Angelico  da  Fiesole  (1387  až 
1455).  Fiesolovy  obrazy  tabulové,  kde  na  zla- 
tém pozadí  odrážejí  se  jemně  malované,  jasné 
zbarvené  postavy  líbezných  andělů,  důstoin^ch 
svatých  a  krásných, smutných  Madonn,  zdají  se 
býti  posledním  ohlasem  miniatur  byzantských. 
v  dominikánském  klášteře  Sv.  Marka  vyma- 
loval Fra  Angelico  chodby  i  celly  řadou  fre- 
skových obrazů,  v  nichž  náboženská  vrouc- 
nost se  zvláštní  líbeznou  něhou  se  slučuje. 
Ve  freskách,  jimiž  vyzdobil  kapli  Mikuláše  V. 
ve  Vatikáne,  padesátiletý  mistr  pokořil  se 
požadavkům  doby  nové,  prozrazuje  dokonce 
studium  antiky  a,  aniž  od  idealismu  koncepce 
ustoupil,  dovedl  postavám  dodati  více  život- 
nosti a  reálnosti.  Tvůrcem  nového  slohu  jest 
Masaccio  a  předchůdcem  jeho  Masohno 
da  Panicale.  Když  tito  vystoupili  s  epo- 
chálním dílem  výzdoby  kaple  Brancacciů  (ač 
sluši-li  považovati  za  jisté,  že  Masolino  vskutku 
v  kapli  té  maloval),  živořilo  malířství  vedle 
obrozené  již  skulptury,  jsouc  repraesento- 
váno  posledními  nohsledy  Giottovými.  Maso- 
lino ve  svých  freskách  v  Castiglione  ďOlona 
první  podal  důkaz  studia  přírody  a  pozoro- 
vání skutečností,  Masaccio  v  proslulých  mal- 


bách v  kapli  Brancacciů  dovedl  k  živosti  a 
přirozenosti  přidružiti  velký  ideální  tah  a 
rázem  jakoby  mu  byly  bývaly  vnuknuty  zá- 
sady komposice  velkého  slohu.  Jeho  Adahi 
s  Evou  a  postavy  novokřtěnců  jsou  první 
formálně  vyrovnaný  doklad  studia  nahého 
těla  v  dobře  pochopeném  pohybu,  roucha 
apoštolů  jsou  první  krásně  vrženou  draperií, 
rozestavení  skupin,  rozvržení  plochy  poprvé 
jeví  snahu  po  harmonicky  vyvážené  kompo- 
sici. Pro  svoje  vysoce  umělecké  kvality  a 
ono  smíření  krásy  s  pravdou  poprvé  v  do- 
konalou harmonii  zde  dovršené  stala  se  kaple 
v  Carmine  Masacciem  vyzdobená  takřka  aka- 
demií všech  mladých  malířů  flor.  Vrstevník 
Masacciův  PaoloUccello,  jakkoli  práce  jeho 
jeví  namnoze  ještě  konvencionalísm  posled- 
ních Giottovcu,  je  nadšeným  novotářem  ve 
svých  snahách  tneoretických,  jsa  z  prvních, 
kdož  se  obírali  zákony  perspektivy.  Umění, 
k  němuž  v  Carmine  základ  byl  položen,  na- 
lezlo pokračování  v  dílech  Filippa  Lip- 
piho  (t  1469),  freskových  malbách  v  choru 
dómu  v  Pratě  a  četných  obrazech  tabulových. 
F.  Lippi  nebyl  schopen  ideálního  vzmachu 
Masacciova,  ale  líbeznou  upřímností  výrazu 
malířského,  živostí  hlav  pokud  možno  por- 
traitních,  skutečnosti  odpozorovaných,  naiv- 
ními detaily  jest  pravým  Florenčanem  a  v  tom 
předchůdcem  celé  skupiny  malířů  v  2.  pol. 
XV.  stol.  činných.  Z  těch  nejstarší,  Benezzo 
Gozzoli  (*  1420),  v  ničem  neprozrazuje  žáka 
Fiesolova.  Jeho  naturalism  má  do  sebe  arci 
ještě  dost  primitivní  naivnosti.  Vrcholem 
jeho  tvořeni  jsou  freska  v  pisském  Campo 
santo,  kde  s  radostnou  horlivostí  zobrazil 
přirozeně  půvabnými  postavami  různé  výjevy 
ze  Starého  zákona.  Současníci  Noemovijsou 
ovšem  oblečeni  v  kroj  XV.  stol.  a  při  stavbě 
věže  babylonské,  docela  podobné  florenckému 
paláci,  tvoří  sbor  diváků  občané,  jací  na  hlav- 
ním náměstí  umělcova  rodného  města  k  radě 
se  scházívají.  Má-li  roztomilá  hovornost  Goz- 
zoliho  ještě  ledacos  primitivního  do  sebe, 
tož  naturalism  jevící  se  v  některých  malíř- 
ských pracích  obou  sochařů-zlatníků,  Polla- 
juoly  a  Verrocchia,  je  zralý  naturalism  re- 
naissance, považující  studium  přírody,  za  zá- 
klad tvoření.  Významnější  než  tvůrčí  činnost 
bylo  Verrocchiovo  působení  na  četné  žáky, 
v  dílnách  jeho  zaměstnané,  z  nichž  Lorenzo 
Credi  ještě  mezi  mistry  ranné  renaissance 
náleží,  kdežto  soudruh  jeho  Lionardo  da 
Vinci  na  základech  naučení  svého  učitele 
o  anatomii,  perspektivě  a  vedení  světla  vy- 
tvořil díla  duchem  zase  jiŽ  době  dalšího  květu 
náležející.  Jiná  skupina  malířů  2.  pol.  XV.  st. 
odvozuje  svůj  směr  od  Fil.  Lippiho.  Žák  jeho 
Sandro  Botticelli  (1447—1510)  jímá  kou- 
zlem zvláštní  individuality.  Jeho  postavy,  věrné 
florencké  v  typu  a  někdy  i  v  kroji,  dýší 
vyšším  životem  bytosti  jemné  ostruněných. 
V  úsměvu  plných  rtů  jest  něco  tklivě  zá- 
dumčivého,  hubené  tváře,  štíhlé,  pružné  po- 
stavy mají  ráz  vrozené  ušlechtilosti  bytostí 
vyvolených.  Monumentální  malby  Botticelliho 
(v  Sixtinské   kapli   ve  Vatikáne)   nemají   té 


912 


Itálie  (výtvarná  umění). 


váhy,  jako  jeho  tabulové  obrazy  provedené 
se  vzornou  pečlivostí,  jasné  v  tónu,  se  zřejmé 
akcentovanou  kresbou.  Jsou  mezi  nimi  Ma- 
donny  sličnými  andély  obklopené,  několik 
podobizen  a  ony  mythologické  obrazy  a  alle- 
gorie,  jichž  zvláštní  snivé  kouzlo  si  podma- 
nilo na  sklonku  naSeho  století,  po  vzoru  an- 
glickém, část  umélectva  moderního.  Botticelli 
odkázal  svému  žáku  Filippinovi  náklonnost 
k  studiu  antiky,  a  vliv  jeho  tak  personálního 
produševněnéno  typu  ženského  obráží  se 
dlouho  v  tabulových  obrazech  Filippinových. 
Ve  svých  dekorativních  malbách  (v  kaplích 
Brancacciů  a  Strozzů,  též  v  Římě  v  S.  Maria 
sopra  Minerva)  Žák  Botticellův  jest  synem 
svého  otce  FiHppa  a  následm'kem  Masaccia, 
k  jehož  památným  freskám  v  Carmine  při- 
pojil řadu  nových.  Filippino  je  tu  výborným 
vypravovatelem  a  komposice  maleb  jeho  při- 
myká se  zevně  k  Masacciovým  freskám,  je- 
jichž ideálního  vzletu  arci  nedosahuje.  Nej- 
ryzejšího výrazu  dochází  onen  florencký  na- 
turaíism,  který  v  radostném  vědomí  duševně 
bohatého  svérázného  života  současného  nej- 
raději  zobrazuje,  co  kolem  sebe  vidí,  ve  fre- 
skácn  Domenica  Ghirlandaja  (1449— 98). 
Také  tento  mistr  pracoval  při  výzdobě  kaple 
Sixtinské,  významnější  však  jsou  jeho  malby 
ve  Florencii,  v  S.  Trinitá  a  zejména  v  S.  Maria 
Novella  provedené.  Čelní  občané  jeho  rod- 
ného máta,  sličné  paní  v  přiléhavých  bro- 
kátových šatech  s  úzkými  rukávy  tvoří  jako 
choř  provázející  různé  výjevy  posvátné.  Při 
tom  má  Ghirlandajo  tolik  taktu  uměleckého, 
v  jeho  postavách  ideálních  je  tolik  životnosti 
a  v  podobiznách  tolik  ušlechtilé  míry,  že  oba 
živly,  z  nichž  scéna  se  skládá,  jednotí  se 
v  celek  zcela  přirozeně  sharmonisovaný. 

V  Sieně  za  stol.  XV.  umění  malířské  chudě 
živoří,  nevykazujíc  iména  pozoruhodnějšího. 
Za  to  bohatá  na  talenty  jest  tou  dobou  Um- 
brie.  Některými  z  nich  souvisí  tu  vývoj  ma- 
lířství úzce  s  Florencií.  Piero  degíi  r  ran- 
ce schi  byl  vážný  theoretik,  jehož  technika  ma- 
lířská (jeho  obrazy  jsou  provedeny  směsí  ba- 
rev temperových  a  olejových),  perspektiva  a 
hlavně  anatomie  stejně  zajímaly.  Tuto  svoji 
odbornou  učenost  vštípil  i  svým  žákům,  z  nichž 
Melozzo  da  Forli  hlavně  v  Římě  působil,  kdež- 
to Luca  Signorelli  (1441—1523)  je  zpola 
Florenčanem  a  děkuje  mnoho  vlivu  Verroc- 
chia  a  Pollajuola.  V  anatomii  a  perspektivě 
záhy  byl  Signorelli  přece  daleko  více  než 
theoretikem.  Jeho  nadání  ovšem  zvolna  se 
kvasilo,  zkoušeno  na  malbách  freskpvých 
i  tabulových.  Nicméně  byl  Signorelli  již  pro- 
slulým, prve  než  provedl  své  čelné  dílo,  malby 
v  dómu  orvietském.  Zde,  zvlášté  v  znázornění 
posl.  soudu,  obraznost  mistrova  rozvila  se 
k  celé  mohutnosti  dojmu  a  kreslířské  umění, 
v  obražení  skratek  a  sešinutí  perspektiv- 
ních dochází  zde  vrcholu.  Umění  malířské 
učinilo  tu  opět  nový  krok  k  cíli,  jehož  v  dí- 
lech velkých  mistrů  vrcholné  renaissance 
dosáhlo,  k  duchu  starších  umělců  zbožné 
Umbrie  přimknul  se  docela  Pietro  Vannucci, 
Pcrugino  zvaný  (1446—1524).    Ač  ve  Flo- 


rencii poznal  a  studoval  díla  nového  ducha 
a  ve  směru  jejich  také,  když  chtél,  volné  vy- 
jádřiti se  dovedl,  obmezoval  se  Perugino  — 
snad  vzhledem  k  zálibě  krajanů   a  objedna- 
vatelů —  pravidlem  na  opakování  variací  na 
jedno   théma,   sladké    vzrušení    náboženské, 
vyjádřené  v  komposicích  schematicky   váza- 
n^rch,   se   značnou   měrou   citu   pro    půvab, 
hladkou,  vyrovnanou  technikou,  v  živém  za- 
mlouvajícím se  koloritu  barev  temperových, 
neb  oněch  poloolejových,  jichž  ve  Florencii 
tehda  zhusta  užíváno.  Ze  žáků  Pcruginových 
Raílael  vlivem  Florencie  dostal  se  na  dráhy  od- 
chylné, Pinturicchio,  jehož  činnost  čaisové 
i  slohově  náleží  ještě  XV.  stol.,  je  dobrým 
vypravovatelem   sladkou    vroucností    svého 
mistra  Jen  zevně  dotčeným.    V  librerii   při 
dómu  sienském  dostalo  se  mu,  snad  poprvé 
za  renaissance,  úkolu  zobraziti   události  ne- 
dávno sběhlé,  historii  papeže  Aenea  Sylvia. 
Umělec  zhostil  se  úkolu  nejinak,  než  jako  by 
maloval  výjevy  ze  života  svatých,  užívaje  po- 
stav v  kroji  svých  současníku  a  jeviŠté  déje 
zcela  libovolně  upraviv. 

Vlivem  učeného   antikváře  Franc.  Squar- 
ciona  vyvinula  se  v  Padově  zvláštní   škola 
malířská,  jejíž  vodítkem  bylo  studium  antiky. 
Čelným  zástupcem  směru  jest  Andrea  Man- 
tegna  (1430—1506),  dlouhá  léta  v  službách 
vévody   v   Mantově  zaměstnaný,   jenž    med 
všemi  umělci  cinouecenta  nejvíce  přilnul  k  so- 
chařství   starověku.   Jeho   velká    kom(>osice 
triumfu  Caesarova,  nyní  v  Hampton-Courta 
chovaná,  jest  nejzjevnějším  dokladem  těchto 
jeho  studu'.  V  jeho  nástěnných  malbách  i  ta- 
bulových   obrazech   vychází   na   jevo    reali- 
stický tah  Florenčanům  příbuzný.    Byl  také 
ryjcem,  jedním  z  prvních  svého  věku.  Nový 
motiv,  který  do  malířství  vnesl,  jest  zavedem' 
nástropních  maleb  na  pohled  zdola  zkurco- 
vaně  traktovaných  TCamera  degli  Sposi  v  Man* 
tově),  zvláštnost,   kterou  později  Correggio 
převzal  a  k  dokonalosti  přivedl.   Vliv  Man- 
tegnův  obráží   se  do  jisté   míry  v  prvních 
samostatných  projevech  školy  benátské.  Zde 
poměrně  pozdě  umění  malířské  se  vymanilo 
z  vlivů  byzantských;  bez  episody  gotického 
mysticismu  nastupuje  vládu  duch  renaissance 
v  dílech  Bartol.  Vivarinihb,  v  Padově  vzdě- 
laného. Školu  benátskou  zvláštního  rázu  za- 
hajují oba  bratří  Bellinové.  V  jejich  dílech 
renaissance  a  antikisující  tvrdost  padovan- 
ská  ustupují  do  pozadí,  náklonnost  k  slav- 
nostní vázanosti  a  nesenosti  stýká  se  s  vro- 
zeným realismem  a  pozorovacím  nadáním  a 
do  popředí  vystupuje  stará  náklonnost  be- 
nátská k  svěžesti  a  stkvělosti  barvy,  byzant- 
skou nádherou  živená  a  snad  i  v  klimatických 
podmínkách  polohv  založená.  Platí  to  zejména 
o  tvorbě  z  jejich  let  pokročilejších,  kdy  po- 
čali též  užívati  barev  olejových  seznavše  je 
prostřednictvím   Antonella   z  Messiny,  žáka 
Van  Eycků.  Z  obou  bratří  Giovanni  stál  výše 
a  v  jeho  dílech  právě  ráz  specificky  benátský 
poprvé  zvláště  určitě  se  ohlašuje.  Jeho  čin- 
nost   byla    obdivuhodně    bohatá,    obsahujíc 
malby    dekorativní    s    historickými    sujety 


Itálie  (výtvarná  umění). 


913 


oltářní  obrazy,  podobizny  i  —  poprvé  —  po- 
kusy ve  výjevech  genrových.  Ze  žáků  a  sou- 
časníků obou  Bellinů  Cima  da  Conegliano 
přimknul  se  ke  Giovannimu,  ač  nebyl  jeho 
žákem,  hlavné  co  do  koloritu  a  techniky. 
Kdežto  umélci  tomuto  zvláště  oltářni  obrazy 
se  dařily  (obraz  v  dómu  města  Conegliano), 
Vittore  Carpaccio  obírá  si  za  vzor  velké  kom- 
posice rázu  vypravujícího  od  Gentila  malo- 
vané. Hlavním  dílem  jeho  jest  cyklus  ze  ži- 
vota Sv.  Uršuly  v  obrazárně  akademie  be- 
nátské. Čím  I.  mimo  tato  čelná  střediska 
umělecká  v  XV.  stol.  se  vykázati  může,  jest 
důležitosti  podřadné.  Severní  města  jeví  na- 
skrze čilejší  ruch  umělecký  nežli  jih,  tak  Mi- 
lán, Verona,  Brescia,  Řím  po  celou  tu  dobu 
nemá  svého  vlastního  života  uměleckého,  jsa 
odkázán  na  umělce  cizí,  hlavně  florencké. 
Těm  také  bylo  určeno  na  rozhraní  XV.  a 
XVI.  stol.  zahájiti  epochu  dalšího  vyvršení 
renaissance,  čehož  předním  jevištěm  právě 
Řím  se  státi  měl. 

Malířství  vrcholné  renaissance.  Jako 
v  architektuře,  tak  i  v  malířství  jest  1.  pol. 
XVI.  stol.  periodou  rozvinutí  všeho  snažení 
po  osvobození  umění  od  pout  tradice  středo- 
věké a  vytříbení  všech  pokusů  a  veškeré 
práce  čelící  k  technickému  zdokonalení  vý- 
razu uměleckého.  Co  mnozí  jednotlivci  v  sto- 
letí předchozím  pracně  vypátrali,  po  čem 
v  theorii  a  praxi  se  snažili,  toho  výsledek 
iest  nyní  shrnut  v  životním  díle  několika  ve- 
likých osobností,  ba  i  v  osobnosti  jediné. 
Seicento  jest  i  věkem  velkých  individualit  a 
osobitost  obráží  se  v  jejicn  dílech  více  než 
povšechný  lokální  ráz  školy.  Vedle  geniálních 
mistrů  stojí  duševně  podřízení  žáci.  kteří  jen 
zevní  vlastnosti  práce  svých  učitelů  si  osvo- 
jivše upadají  záhy,  když  vůdčí  ruky  pozbyli, 
v  bezduchý  manýrismus.  Jediná  škola  benát- 
ská, se  silnou  a  zdravou  tradici,  přetrvává  ve 
svěžesti  hluboko  do  XVII.  stol  Z  velkých  zá- 
stupců skvělé  epochy  té  nejstarším  jest  Leo- 
nardo  da  Vinci  (1452—1519),  jenž  svými  díly 
stejně  jako  svými  spisy  a  soustavnou  činností 
učitelskou  zahájil  novou  periodu  umění,  onoho 
umění  o  sobě  a  pro  sebe  platného,  kteréž  může 
dospěti  k  nejvyšším  metám,  samo  o  sobě  metu 
znamenajíc,  ale  zároveň  již  přece  nese  v  sobě 
zárodek  úpadku,  k  němuž  dojíti  musí  v  tu 
chvíli,  kdy  dokonale  vyhraněná  forma  stane 
se  výhradným  cílem  umělcovým.  Nebyl-li 
Leonardo  da  Vinci  největším  malířem  své 
doby,  byl  jistě  nejgeniálnějším  její  reprae- 
sentantem.  Byl  zároveň  nejuniversálnéjším 
mužem  věku,  ícterý  na  všestranné  umělce  byl 
tak  t>ohat.  Jsa  malířem,  sochařem,  architektem, 
inženýrem,  hudebníkem,  básníkem,  mathema- 
tikem,  theoretikem  svého  umění  a  vynaléza- 
vým mechanikem,  spojoval  u  způsobe  jediné 
střízlivě  badavý  rozum  se  schopností  geniální 
intuice,  praktickou  hotovost  se  spekulativním 
rozpoložením  ducha.  Stal  se  ve  Florencii  žá- 
kem Verrocchiovým  a  tam  již  položen  základ 
k  jedné  stránce  leho  povahy  umělecké,  po- 
drobnému nadání  pozorovacímu  a  oné  lásce 
k  přírodě,  jejíž  synem  chtěl  vždy  býti  zván 

Oitflv  Slovnik  Naučný,  iv.  XU.  3  9  1897. 


a  nikoli  synovcem.  Tohoto  pozorovacího  na- 
dání nejzjevnějšími  doklady  jsou  portraity, 
jichž  několik  zjištěných  z  ruky  Leonardovy 
se  zachovalo,  mezi  nimi  zejména  proslulá  po- 
dobizna Giocondy  v  Louvrů.  Také  obdivu- 
hodnou techniku  jeho,  výsledek  nesčíslných 
pokusů  a  též  badání  vědeckého,  na  nich  nej- 
lépe lze  posouditi.  Co  z  obrazů  Madonn  a 
Sv.  rodin  pod  jménem  Leonardo vým  v  mu- 
seích uváděných  jest  originálem  a  co  kopií 
nebo  dokonce  prací  žáků,  jest  předmětem 
rozporů  již  často  různé  rozhodovaných  auto- 
ritami na  slovo  branými.  Z  děl,  jeŽ  vznikla 
v  Miláně,  kde  Leon.  da  Vinci  byl  v  službách 
vévodových,  jest  Večeře  Páně  v  refektáři 
chrámu  S.  M.  delle  Grazie  nejvyšším  výrazem 
ducha  mistrova.  Síla  výrazu  a  charakteristiky 
v  jednotlivých  postavách  vtělená  a  v  celeíc 
obdivuhodné  soustředěnosti  usjednocená  činí 
z  této  malby  dílo  svého  způsobu  jediné.  Obraz 
sám,  na  stěnu  malovaný  barvami  zvláště 
upravenými,  nalézá  se  ve  stavu  dosti  poru- 
šeném ;  k  hlavám  apoštolů  a  Krista  zachovala 
se  v  různých  sbírkách  řada  výkresů  za  origi- 
nály mistrovy  pokládaných,  některými  ba- 
dateli ovšem  zase  v  pochybnost  braných. 
Karton,  jejž  Leonardo  na  objednávku  signorie 
provedl  za  svého  pobytu  ve  Florencii  r.  1503 
až  1504  a  který  zobrazoval  výjev  z  bitvy 
u  Anghiary,  známe  jen  ze  zpráv  písemných 
a  z  fragmentu  rytinou  provedeného.  Z  frag- 
mentu toho  soudíc  bylo  to  dílo  úchvatné 
dramatickou  soustředěností  výrazu  a  energií 
pohybu,  o  němž  Benvenuto  Cellini  praví,  že 
s  kartonem  Michelangelovým,  současně  pro- 
vedeným, bylo  školou  pro  všechny  umělce 
světa.  K  němu  putovali  malíři  jako  dříve 
k  freskám  Masacciovým.  —  Ze  Žáků  mistro- 
vých přiblížil  se  mu  nejvíce  Bernardino  Luini, 
jenž  půvab  mladistvých  hlav  jeho  jemně  vy- 
cítil a  se  vzácnou  měkkostí  ho  reprodukovati 
dovedl.  Luiniho  obrazy,  v  nichž  Madonna, 
svati  a  světice  v  nenucené  přirozených  po- 
sách  srovnány  jsou  do  líbezně  klidných  sku- 
pin, staly  se  typem  nalézajícím  odezvu  u  čet- 
ných umělců  lombardských,  jako  jsou  Andrea 
Salaino,  Francesco  Melzi,  Gaudenzio  Ferrari, 
jenž  však  i  jiným  vlivům  podléhal,  a  Sieňan 
Sodoma  (Ant.  Bazzi). 

Význam  Michelangela  Buonarrotiho 
pro  malířské  umění  spočívá  ve  vlastnostech 
podstatně  jinvch  než  Leonardův.  Kdežto 
tento  především  mistrovstvím  v  barvě,  jemné 
modelaci  a  zacházení  se  štětcem  současníky 
okouzloval  a  vedle  toho  svým  uměním  po- 
zorovacím a  schopností  tvořiti  na  základě 
skutečnosti  význačné  individuálně  charaktery, 
Michelangelo  uchvacoval  svým  uměním  kre- 
slířským, znalostí  anatomie  a  později  gran- 
diosností  koncepce  jakémukoli  napodobeni 
nedostupné.  V  prvních  pracích  malířských 
je  M.  Angelo  věrným  žákem  svých  floren- 
ckých  mistrů,  ač  i  tu  jeho  personalita  hledá 
si  již  výraz.  Kartonem  koupajících  se  vojínů, 
který  zároveň  s  kartonem  bitvy  Anghiarskó 
od  Leonarda  se  stal  »Školou  umělcůc,  po- 
staveno poprvé  před  zraky  žasnoucích  sou- 

60 


914 


Itálie  (výtvarná  umění). 


časníků  dokonalé  zobrazení  lidského  těla 
s  mistrnou  pevností  nakresleného.  S  volnou 
jistotou  řeckého  mistra  zobrazená  těla  sval- 
natých, pružných  vojáků,  při  koupání  nepří- 
telem zaskočených,  odpovídala  dokonale  pří- 
rodě, ale  nesla  na  sobě  již  zároveň  pečeť 
subjektivního  nazírání  na  model,  oné  ideali- 
sace  tvarů,  která  nevycházela  ze  snahy  po 
kráse,  ale  ze  síly  obraznosti,  jež  pro  stav 
duáe  hledá  vlastní  formový  výraz.  Konečným 
dosažením  této  snahy  a  tužby  jsou  malby  na 
stropě  kaple  Sixtinské,  nejvelkolepější  výkon 
malířství  moderního,  jsou  prvním  příkladem 
důmyslně  zosnované  komposice  cyklické,  po- 
prvé postavy,  které  jsou  vyššími  organismy 
než  lidé  každodenní,  v  celé  přirozené  a  pře- 
svědčivé tělesnosti  mohutnými  tahy  štětce 
vybaveny  z  tvůrčí  fantasie  umělcovy.  Ještě 
jednou  Michelangelo  sáhl  ke  štětci,  aby  pro- 
vedl velký  úkol  monumentální.  Bylo  to  o  čtvrt 
století  později  v  téže  kapli  Sixtmské;  avšak 
Poslední  soud  prese  všechnu  dramatickou 
sílu  výrazu,  přirovnán  k  malbám  stropním, 
přece  jen  prozrazuje  ochabování  tvůrčí  obraz- 
nosti a  onu  nadvládu  formálního  mistrovství 
v  anatomii  a  v  kresbě  skurc,  která  u  násled- 
níků Michelangelových  —  sochařů  i  malířů  — 
přivodila  neumělecké  výstřelky  vkusu  a  ma- 
uýru.  Michelangelo  neměl  žáků  ve  vlastním 
smyslu  slova,  ale  učni  a  napodobiteli  jeho 
stali  se  skoro  všichni,  kdo  kolem  něho  a 
bezprostředně  po  něm  malovali  a  tesali. 
Osobně  nejblíže  stá!  mu  Sebastiano  Vene- 
ziano  zvaný  del  Piombo,  umělec  benátský, 
jenž  v  Římě  se  usadiv  a  do  styků  s  Michel- 
angelem  vstoupiv  pokoušel  se  živý  kolorit 
spojiti  s  přesnou  kresbou.  Michelangelo  kre- 
slil mu  někdy  návrhy;  pro  známé  Vzkříšení 
Lazara  snad  jen  některé  partie.  Pod  vlivem 
Michelangelovým  stál,  aspoň  nějakou  dobu, 
i  Daniele  daVolterra,  jehož  krásný  obraz 
Snětí  s  kříže  v  S.  Trinitá  ai  monti  náleží 
k  dílům,  k  nimž  i  prostřední  talent  někdy  se 
vzpruží  pod  vlivem  příkladu  mocné  indivi- 
duality. 

jakkoli  velkolepými  uměleckými  podniky 
papežů  Řím  se  stal  střediskem  architektů, 
sochařů  a  malířů  z  celé  téměř  I.,  nepřestala 
Florencie,  jejíž  přední  synové  řídili  duševní 
ruch  města  papežů,  býti  sídlem  čilého  života 
uměleckého.  Na  poč.  XVI.  stol.  působil  tu 
Baccio  dclla  Porta, později  Fr a  Bartolomeo 
zvaný,  jeden  z  posledních  věrných  synů  Flo- 
rencie, přítel  Savonarolův,  vážná  a  opravdová 
povaha  umělecká.  V  jeho  Madonnách  se  sva- 
tými, jež  jsou  skutečnými  obrazy  oltářními, 
v  jeho  proslulé  Pietě  jeví  se  vzácný  cit  pro 
lahodu  linií,  pro  harmonické  rozsícupení  a 
rozvrženi  plochy  obrazové.  Fra  Bartolomeo 
nebyl  klestitelem  nových  drah,  ač  novoty  — 
jako  malbu  olejovou  —  rád  přejímal,  ale  též 
on  přispěl  svojí  hřivnou  k  vývoji  všech  strá- 
nek malířského  účinku  —  naučil  Raffaela  a 
řadu  jiných  s  nim  a  po  něm  komponovati 
obraz  oltářní.  Také  Andrea  del  Sarto, 
o  málo  let  mladší  (♦  1486),  octnul  se  pod 
jeho  vlivem,  pokud  komposice  se  týče,  rázem 


své  tvorby  prozrazuje  aspoň  ve  svých  roz- 
měrnějších freskových  malbách  jistou  příbuz- 
nost s  povidavými  realisty  2.  pol.  XV.  stol. 
Byl  při  tom  nejlepší  kolorista  školy  florenckc. 
svěžím  krasocitem  dařen,  ale  někdy  povrchn: 
ve  výrazu,  a  dovedl  zřídka  formální  hotovosi 
a  vyrovnanost  prodchnouti  oním  citovým  živo- 
tem, který  je  odleskem  hlubší  duše.  "Umělců, 
kteří  se  ve  Florencii  kolem  těchto  dvou  čel- 
ných zástupců  řadili,  jest  značný  počet  — 
není  ovšem  lze  ani  jména  jejich  tu  uvésti; 
oni  repraesentují  poslední  odnože  Školy,  jii 
po  dvě  století  náleželo  vedení  všeho  téměř 
uměleckého  ruchu  v  l-ii. 

Vlivem  Florencie  z  doby,  kdy  na  rozhraní 
XV.  a  XVI.  stol.  vrcholná  renaissance  díly 
Leonarda  a  Michelangela  v  ní  vznikala,    stá^ 
se  též  mladý  umělec  z  Umbrie   pocházející^ 
jenž  v  dílně  Peruginově  vyrostl,  tím,  čím  po- 
zději se  okázal   býti  ve  velkých    výtvorech 
k  přání  papežů  v  Římě  koncipovaných.   R  a  f- 
fael,  syn  Giov.  Santiho,  vUrbinu  r.  1483  roz^ 
vstoupil  do  dílny  Peruginovy  r.  1499,  stráviv  - 
snad  -  před  tím  nějaký  čas  u  Timotca  Vitiho. 
Mystika  školy  umbrické  duchem  středověku 
ještě  proniknutá  vychovala  v  mladém  umělci 
stránku   citovou;   spanilý   obraz   zasnoubeni 
Marie,  dvacetiletým  jinochem  malovaný,  jest 
ve  vývoji  Raffaelově  vrcholným  výrazem  této 
periody.  Umělec  renaissance  z  něho  udělala 
teprve   Florencie,   kam  r.   1504  se   odet^^. 
Zde  splatil  povinný  tribut  antice,  zde  studo- 
val v  kapli  Brancacciů,  učil  se  anatomii  na 
kartonu  Michelangelově.  pohnutému  výrazu 
na  komposici  bitvy  Anghiarské,  obdivoval  se 
životnosti   portraitů    Leonardových.    přilnul 
k  Fra  Bartolomeovi,  jehož  zbožně  váižná  mjrsl 
jemu,  v  ovzduší  Umbrie  vychovanému,  pří- 
buznou se  zdála  a  jehož   vyrovnané    umění 
komposiční  a  vytříbená  technika  se  mu  sym- 
pathicky  zamlouvaly;.    Za  všech  těchto  vlivů 
vznikla  tu  řada  nejlíbeznějších   obrazů  Ma- 
donu,  několik  portraitů  a  na  konec    obraz 
Kladení  Krista  do  hrobu,  v  němž  vše,  co  ve 
Florencii  poznal,  co  v  sebe  pojal  a  na  sebe 
působiti  nechal,  je  v  jednotný ,  osobitý  celek 
soustředěno  a  ujednoceno.  Čeho  k  úplnému 
rozvití  všech  stránek  genia  Raťfaelova  ještě 
se  nedostávalo,  poskytl  mu  Řím,  kam  papež 
Julius  ho  povolal.  Tam  postavil  se  freskami 
v  síních  Vatikánských,  svojí  Disputou  a  Ško- 
lou athénskou  a  ostatními,  záhy  rovnomocně 
do   řady   největších.    Deset   let   byl  Raffael 
vázán  na  výzdobu  nustností  sídla  papežova, 
po  Juliovi  zaměstnával  ho  tu  Leo  A.;  avšak 
pozdější  freska  jak  v  stanzích   tak   v  lo^i 
nerovnají   se  již   koncepcí    ani   provedením 
prvním.  Z  velkých  cyklických  komposic  jsou 
to  zase  kartony  k  tapetám,  v  nichž   Raffael 
sílu  dramatické  koncepce  dosud  netušenou 
k  výrazu  přivádí  mistrovstvím  kresby  těl  zá- 
vodě se  samým  Michelangelem.  Tato  stránka 
jeho  individuality  umělecké  ještě  jednou  se 
projevuje  v  posledním  díle  jeho  ruky,  v  pro- 
slulé Transfiguraci.  Duše  umělce,  který  pod 
vlivem   Peruginovým  vyrostl  a  z   vlivu  Fra 
Bartolomea  ani  v  Římě  zcela  se  nevybavil. 


Itálie  (výtvarná  umění). 


915 


nejindividualněji  se  obráží  v  obrazech  Ma- 
donn,  jež  od  něžné  cudné  Madonny  del  Gran 
Ducá  po  Sixtinu,  nepředstižený  a  nedostižný 
obraz  oltářní,  grandiosní  v  koncepci  a  při 
tom  vroucí  něhou  jemné  melancholie  pro- 
dchnutý, jeví  stupnici  malířských  výtvorů,  jež 
samy  v' sobe  by  byly  stačily  umělce  nesmrtel- 
ným učiniti.  Avšak  vatikánskými  freskami, 
Madonnami,  podobiznami  a  vším  —  čeho 
ovšem  zde  ani  nácvem  se  dotknouti  možno 
není  —  tvorba  Raffaelova  není  vyčerpána. 
Také  pohanský  element  v  kultuře  vrcholné 
renaissance  i  v  samém  Říme  papežově  tak 
silný  ozval  se  ve  známém  obraze  Galatey  a 
v  cyklu  o  Amorovi  a  Psýché  na  stropě  villy 
Farnesiny.  Při  všech  velkých  komposicích, 
zejména  při  malbách  freskových,  připadl  znač- 
ný díl  práce  na  žáky  a  pomocníky  mistrovy. 
Dle  výsledků  nejnovějších  badání  soudíc  byli 
vlastními  žáky  Kaffaeíovými  jen  Giulio  Ro- 
mano a  Peřin  del  Vaga,  ostatní  byli  spíše 
pomocníky  při  rozsáhlých  podnicích  dekora- 
tivních. Ostatně  žáci  i  pomocníci,  jakmile 
vedení  mistra  pozbyli,  okázali  se  v  celé  pro- 
střednosti  nadání;  nejvíce  schopný  mezi  nimi, 
Guilio  Romano,  kterýž  se  octnul  ve  služ- 
bách vévody  mantovského,  klesl  ku  podivu 
záhy  v  manýru  a  jeví  odporné  sesurovění 
citu  formového. 

Kdežto  škola  florencká  byla  iako  předurčena 
k  tomu,  aby  vyvodila  ze  sebe  mistry,  kteří 
po  dvě  století  přiváděli  umění  malířské  krok 
po  kroku  blíže  k  dokonalosti  formové  co  do 
studia  přírody,  kresby,  znalosti  anatomie, 
perspektivy,  komposice,  ušlechtilosti  typu, 
hloubky  výrazu  a  produševněnosti  účinku, 
umělcům  severu  italského  bylo  dáno  údě- 
lem čisté  malířské  stránky  umění  malířského 
propracovati  a  k  vrcholu  přivésti.  Toto  tech- 
nické dovršení  snah  vrcholné  renaissance 
vykvasilo  se  ovšem  o  dvě,  tři  desetiletí  po- 
zději. Antonio  Allegri  dle  rodiště  Cor- 
reggio  zvaný  (1494.^ — 1534)  byl  snad  ze  všech 
umělců  italských  nejvíce  malířem.  Co  bylo 
skulpturálního  ve  způsobu,  jímž  Florenčané 
se  vyjadřovali,  přesný  obrys,  určitá  modelace, 
odvážené  budování  skupin,  u  něho  ustupuje 
měkkosti  pohybu,  volné  nepravidelnosti,  roz- 
plynulosti.  Correggio  místo  krásy  staví  smysl- 
ný půvab,  místo  vroucnosti  sladkost,  místo 
iSčinku  linie  účinek  barvy,  hru  světla  a  stínu, 
místo  praecisnosti  kresby  pravdivě  vystiženou 
životnost  modelace.    Že  je  Žákem  Mantegny, 

Í>rozrazuje  jediné  zvláštním  traktováním  ma- 
cb  stropních  z  konsekventně  provedeného 
podhledu.  Correggio  první  se  snaží  po  věr- 
ném vystižení  úcmků  světelných,  lépe  než 
kdokoli  před  ním  maluje  skutečnou  pleť  a 
měkké  živé  tělo.  Postoje  a  pohyby  jeho  po- 
stav jsou  plny  okamžitosti,  nevyhýbá  se  roz- 
vráceným údům  a  nelibě  se  křižujícím  liniím 
f)aží  a  nohou.  Z  tabulových  obrazů  jeho  nej- 
epší  zdobí  galerie  mimoitalské.  Jsou  to  po- 
nejvíce obrazy  Madonny  s  dítětem  v  prů- 
vodu svatých  a  andělů,  v  motivu  často  do- 
cela genrovité.  Dekorativní  malby  Correg- 
giovy  —  půvabná  komposice  s  putty  v  be- 


sídce z  révoví  v  klášteře  S.  Paolo  a  hlavně 
kupole  v  dómu  a  v  S.  Giovanni  v  Parmě  — 
měly  značný  vliv  na  vývoj  dekorativní  malby 
XVIII.  stol.  svojí  volnou  komposicí,  před- 
pokládající pohled  do  prostor  nebesk^^ch  na- 
plněných oblaky,  na  nichž  se  vznášejí,  sedí, 
odpočívají  postavy  Krista,  Madonny,  svatých 
a  celé  zástupy  andělů  sličných  nahých  údů, 
zvláštnostmi  perspektivního  traktování,  sví- 
tivostí barvy,  živostí  pohybů,  celým  tím  stup- 
ňovaným anektem  neobrážcjícím  stav  duše, 
ale  sloužícím  za  vítaný  motiv  malebných 
účinků.  Z  umění  Correggiova  tak  eminentně 
osobitého  arci  jen  zevnější  vlastnosti  v  pra- 
cích žáků  jeho  mohly  nalézti  odezvu.  Nebylo 
jich  ostatně  mnoho  a  právě  ten,  jenž  pravdě- 
podobné ani  nebyl  přímo  žákem  mistrovým, 
Francesco  Mazzuola,  Parmeggiano  zvaný, 
stoji  mu  nejblíže,  skvělou  techniku  jeho  vý- 
borné si  osvojiv. 

Také  v  Bologni,  Ferraře,  Sieně  a  j.  mě- 
stech čilejšímu  duševnímu  životu  v  XVI.  stol. 
ještě  se  těšících  kvetly  samostatné  školy  ma- 
lířské, jichž  čelní  repraesentanté  tu  k  tomu, 
onde  k  jinému  z  čelných  vůdčích  duchů  se 
přimykali.  Není  zde  ovšem  místa  o  nich  po- 
drobněji se  rozepsati.  Škole  flor.  čelila  na 
zač.  XVI.  stol.  jediná  ze  škol  sev.  I.  —  škola 
benátská.  Druhá  generace  malířů  po  Bellinech 
následující,  na  sklonku  XV.  stol.  rozená,  má 
mezi  svými  hlavními  zástupci  talenty  co  do 
osobité  individuálnosti  mistrům  florenckým 
se  rovnající;  nedosahují-li  jejich  hloubky  du- 
ševní a  mohutného  vzmachu  ideální  koncepce, 
obrážejíce  celkem  vybroušeně  požívavou,  klid- 
ně patřivou  náladu  Života  toho  prostředí, 
v  němž  se  vyvíjeli  a  kteréž  uznáním,  porozumě- 
ním a  láskou  k  umění,  k  ozdobě  života  je  ob- 
klopovalo, předčí  nad  všechny  ostatní  italské 
malíře  souvěké  —  jediné  Correggia  vyjíma- 
jíc —  technickými  vlastnostmi  svých  prací. 
Nejohnivější  temperament  z  těchto  Benátčanů 
vrcholné  renaissance,  Giorgio  Barbarelli 
zv.  Giorgione,  Žák  Belliniho,  má  do  sebe 
ještě  mnoho  oné  svěží  mízy,  ze  které  vypučel 
květ  umění  cinquecenta.  Ž  toho,  co  v  krát- 
kém svém  životě  vykonal,  jen  poskrovnu 
obrazů  tabulových  zjištěno  nade  všechnu  po- 
chybnost, malby  dekorativní  pak,  jimiž  četně 
průčelí  domů  benátských  pokryl,  veskrze  za- 
nikly. Že  jeho  obrazy  oltářní  působily  ne- 
odolatelným kouzlem  zářivých  barev,  onou 
individuálně  životnou  propracovaností  jednot- 
livých postav,  k  sobě  stojících  u  vztahu  klidné 
harmonie  příbuzné  nálady  duševní,  toho  dů- 
kazem jest  slavný  obraz  nad  oltářem  v  castel- 
franckém  chrámě  S.  Liberale,  jenž  náleží  k  nej- 
krásnějším dílům  malířství  benátského.  Z  čet- 
ných maleb  obsahu  profánního,  představují- 
cích reálné  osobnosti  v  krásné  přírodě  roz- 
jímající, hudbou  se  bavící  a  p.,  jen  některé 
asi  ze  štětce  Giorgionova  vskutku  pocházejí; 
poslední  dobou  i  t.  zv.  koncerty  v  Louvrů 
a  v  gal.  pal.  Pitti  se  mu  odpírají.  Giorgione 
dovedl  vytvořiti  obdivuhodné  celky  plné 
harmonie  umělecké  z  podobných,  jím  poprvé 
se   zálibou  volených  obrazů   klidné,  každo- 


916 


Itálie  (výtvarná  umění). 


denní,  avšak  jakousi  aristokratickou  vybrou- 
šeností  prostoupené  existence,  pojímaje  je 
v  souladu  s  krajinou,  a  svým  ohnivým,  teplým 
koloritem  i  silou  charakteristiky  jednotlivým 
postavám  životnosti  dodává,  jako  kouzlem  fan- 
tasii jímaje.  Pravým  Benátčanem  jest  Jacopo 
Palma  Ve cchio(*  1480).  Maje  méně  tempe- 
ramentu  nežli  Giorgione,  je  výborným  líčite- 
lem  krás^  žen  benátských,  které  Madon  nám 
a  světicím  stejné  jako  Venušíin  slouží  za 
model.  Jakkoli  téměř  žádný  z  obrazů  uměl- 
cových není  datován,  lze  postup  prací  jeho 
do  jisté  míry  sledovati  dle  způsobu  malby  a 
barvitosti,  od  tvrdší  manýry  Bellinimu  blízké 
postupem  dospěvši  k  plavým  tónům  a  ži- 
votně měkké  modelaci  posledních  prací  mi- 
stra, kterýž  padesátého  roku  se  nedočkal.  Pro 
tvorbu  Palmy  staršího  nejvíc  jsou  charakte- 
ristické t.  zv.  svaté  konversace,  pak  podo- 
bizny hmotných,  plavých  krásek  města  lagun. 
Sdružení  Madonny  se  svatými,  plné  bezpro- 
střední reálnosti,  nejsou  obrazy  oltářní,  ale 
patrně  pro  soukromé  objednatele  malované, 
s  Čímž  souhlasí  i  formát  a  horizontálně  roz- 
vinutá komposice  podmiňující  daleko  volnější 
seskupení  a  vedení  linií  nežli  obvyklá  verti- 
kální komposice  obrazu  oltářního.  Žákem 
Palmy  st.  byl  Rocco  Marconi,  vrstevníkem  a 
soudruhem  jeho  v  dílně  Belliniho  Lorenzo 
Lot  to,  jehož  činnost  dlouho  se  soustřeďovala 
mimo  Benátky,  v  marce  Anconské,  zejména 
v  Lorettě.  Lotto  je  zajímavý  umělec,  dlouho 
nedoceněný,  který  v  nejedné  stránce  podání 
barevného  dojmu  pokládati  se  mohl  za  před- 
chůdce Correggiova.  Byl  obdivuhodně  činný, 
ač  skoro  výhradně  v  malbě  náboženské  a 
v  portraitu. 

Ve  velké  postavě  Tizianově  (1477— J575) 
jest  v  jedno  shrnuto,  co  předchůdcové  školy 
jednotlivě  propracovali  a  za  cíl  si  byli  vytknuli. 
On  je  resujtátem  předchozích  snah,  podobně 
jako  Michelangelo  ve  Florencii.  Ke  své  výši 
nedospěl  arci  rázem,  vývoj  jeho  není  vŠak  vý- 
sledkem vnějších  vlivu,  nýbrž  plodem  uzrá- 
vání  umělecké  povahy.  Techniku  a  koloristi- 
cké  vymoženosti,  k  nimž  oba  Bellinové  byli 
položili  základy,  dovedl  k  nejvyšším  metám 
toho,  co  za  určité  daných  podmínek  bylo 
dosažitelno,  Giorgionovu  znalost  lidského 
těla,  pohanský  element  v  jeho  povaze  umě- 
lecké, jeho  schopnost  individualisovati  vy- 
tříbil a  prohloubil,  mnohostranně  ji  rozvinuv, 
starému  vypravovacímu  uměni  Bellinů  uměl 
přidati  náponu  dramatické  pohnutosti,  klid- 
nou radost  z  existence,  zdravě  smyslný  cit 
pro  půvab  ženského  těla  v  dílech  Palmy  star- 
šího se  ozývající  dovedl  přivésti  k  samé  metě 
vysoce  uměleckého  citu  pro  krásu  formy 
teplem  života  prosycené.  Za  svého  téměř 
stoletého  života,  vždy  úspěchem  provázen, 
všemi  poctami  a  výhodami  vyznamenán,  tvořil 
Tizian  ve  všech  oborech  malířského  umění: 
obraz  oltářní  s  celou  repraesentativní  slav- 
nostností komponovaný,  obrazy  pro  pobož- 
nost soukromou  s  rázem  rodinné  intimnosti, 
dekorativní  malby  (pravidlem  na  plátno  ma- 
lované), mezi  nimiž  i  sujety  historické,  bitvy 


a  pod.,  mythologické  podněty  v  duchu  klas- 
sických  spisovatelů  vypravované,  allegoric^ 
někdy  s  krajinářským  pozadím  ve  vcSkých 
tazích  zachyceným,  podobizny  panovn&ů^ 
státmlců,  mužů  duchem  vynikajídch  a  spanj- 
lých  žen.  Tizianova  činnost  neobmezovala  se 
na  republiku  Benátskou.  Byl  zaměstnáván 
císařem  Karlem  V.,  vévoda  urbinský,  před 
tím  Gonzz^ové,  vyhledávali  jeho  uméni.  Čím 
dále  častěji  svěřoval  stárnoucí,  objednávkami 
zahrnovaný  mistr  čásť  práce  svým  lákům. 
Tyto  však  sluší  spíše  označiti  jako  pomoc- 
níky, neboť  Tizian  neměl  ani  vůle,  ani  času. 
se  svým  uměním  mladším  soudruhům  sou- 
stavně se  sdíleti.  Obratní  z  nich  se  naučili 
při  práci  mistrově  pomáhajíce.  K  těm  vedle 
Andrea  Schiavona,  ze  Šibeníka  v  Dalznaci:, 
přičísti  jest  členy  rozvětvené  rodiny  Vecellú ; 
Giacomo  Bassano,  Tintoretto,  Paris  Bordone 
jistě  po  néjaký  čas  též  v  dílné  Tizianově  praco- 
vali. Ke  škole  benátské  přimknuli  se  zcela  z  Ve- 
rony pocházející  Bonifaziové.  Také  uměld 
z  ostatních  mést,  s  Benátkami  sousedících,  pod- 
lehli vlivu  Školy.  Tak  Pordenone,  který  samo- 
rostle  se  vyvinuv  svým  trochu  drsným,  řízné 
dramatickým  způsobem  se  vjnadřoval,  a  j.  v. 
Vážný  a  něžný  Moretto  da  Brescia  (Ales- 
sandro Bonvicino),  hlavně  v  rodišti  svém 
činný,  náleží  mezi  vzácné  mistry,  kteří  pří- 
kladem velkých  benátských  koloristů  se  ří- 
díce přece  dovedli  si  uchovati  samostatný 
způsob  vyjádření  malířského.  Vedle  jmeno- 
vaných ještě  mnozí  jiní  umělci  jen  průměr- 
ného nadání  dovedli  na  základě  zdravých 
realistických  zásad  školy  podati  pozoruhodná 
dfla. 

Tyto  zdravé  zásady  udržely  malířské  umem' 
Benátek  při  svěžím  životě  hluboko  do  stoL 
XVI.,  kdy  jinde  v  l-ii  bezduché  napodobem' 
velkých  mistrů  florenckÝch  a  konvencioi^ní 
opakování  naučených  od  nich  hotových  umě- 
leckých tvarů  dusilo  a  ubíjelo  samostatný 
vzlet.  V  Benátkách  také  napořád  dostávalo  se 
malířům  takových  úkolů,  na  nichž  v  širo- 
kých tazích  obratných  vypravovatelů  a  líči- 
telů  skvěle  nádherných  divadel  mohli  rozvi- 
nouti celou  bohatost  své  palety.  Z  obou  čet- 
ných zástupců  umění  2.  pol.  XVI.  stol.  Ja- 
copo Tintoretto  (Robusti),  zůstávaje  Be- 
nátčanem, přece  se  snaží  osvojiti  si  též  ele- 
menty prvnímu  směru  benátského  malířství 
cizí  a  je  spojiti  s  kolorismem  a  realistickým 
pojetím  školy,  jíž  náleží.  Chce  býti  drama- 
ticky pohnutým,  studoval  Michelangela  a  rád 
by  mohutnou  velkost  jeho  dikce  vnesl  do 
svých  děl;  zalíbily  se  mu  smělé  skurcy  a 
přesná  modelace  i  stávalo  se  mu,  že  užívaje 
podrobností  z  jiného  ducha  vyšlých  ztrácí 
ledaco  z  původní  svěžesti  a  harmonické  jed- 
notnosti svého  koloristického  nadání.  Tinto- 
retto, jehož  produkce  byla  obrovská,  náleží 
k  malířům  tvoři  vším  díla  ceny  velmi  nestejné. 
Vedle  brillantně  a  svědomitě  provedených 
dekorativních  maleb  v  paláci  dóžů,  v  domech 
bratrstev  a  v  klášterech  zanechal  plátna  leda- 
byle odbytá  a  vedle  nich  zase  výborné  po- 
dobizny. Vyrovnanější  individualita  je  Paolo 


Itálie  (výtvarná  umění). 


917 


Veronese  (Caliari).  Jeho  ambice  umělecké 
nešly  tak  daleko,  spokojil  se  s  úlohou  líčitele 
výjevů  slavnostních  a  tlumočníka  spokojené 
existence  a  výborného  malíře,  jenž  se  svými 
velkými,  skvělou  barvitostí  zářícími  plátny, 
na  nichž  tlum  osob  shrnut  v  působivé  sku- 
piny a  jež  jsou  plny  života  a  radosti  ze  ži- 
vota, jest  předchůdcem  oněch  effektních  t.  zv. 
historických  obrazů  našeho  věku,  kteréž  před 
dvaceti  roky  považovány  byly  za  vrchol  umění. 
Mimo  různé  >Svaté  konversace*  a  četné  de- 
korativní malby  v  paláci  dóžů  proslul  Paolo 
Veronese  svými  obrazy  hostin  biblických, 
často  v  obrovských  rozměrech  vylíčenýcn. 

Perioda  baroku  obsahuje  v  I -li  stol.  XVII. 
a  více  než  první  pol.  XVIIl.  Umění  té  doby, 
jsouc  výrazem  změněných  poměrů  politických 
a  společenských,  jakkoli  co  do  tvarů  a  okruhu 
látkového  jest  pokračováním  renaissance,  nese 
přece  zjevné  na  sobě  odznak  epochy  jiné. 
Z  projevů  uměleckých  —  architektuře,  so- 
chsrfství  i  malířství  jest  vlastnost  ta  spo- 
lečná —  stírá  se  ráz  národní ;  od  Neapole  po 
sever  a  západ  evropský,  pokud  sahá  vláda 
katolické  církve,  takměř  stejně  se  staví, 
stejné  sochy  se  tesají  a  z  části  i  stejné  de- 
korativní malby  do  chrámů  se  hotovi. 

Architektura  baroková,  za  dob  t.  zv. 
očisty  slohové  kaceřovaná  a  odsouzená,  do- 
čkala se  v  novější  době  oceněni,  ba  i  napo- 
dobování. Došla  ocenění  hlavně  pro  velikou 
summu  talentu  v  ni  výraz  nalézajícího,  pro 
nedostižnost  malebných  účinků  a  rozmanitost 
variací,  svědčící  o  nevšední  vynalézavosti 
architektů.  Co  prese  všechny  tyto  vlastnosti 
ji  činí  nesympathickou,  jest  duch  reakce,  z  ně- 
hož vznikla,  a  nedostatek  Čistě  uměleckých 
intencí  v  ní  se  obrážející.  Řekli  jsme  svrchu, 
že  střízliví  theoretikové  2.  pol.  XVI.  stol., 
vedle  nich  architekti  na  velký  effekt  pracu- 
jící, jako  Palladio,  připravovali  půdu  baroku. 
On  také  není  zprvu  než  zveličením  a  zhrubě- 
ním toho,  co  připraveno  vývojem  renaissance. 
Živý,  přezdobený,  malebný  sloh,  jejž  italští 
stavitelé,  jako  Maderna,  Borromini,  Bernini, 
později  Pozzo  a  j.,  v  stol.  XVII.  stvořili,  liší 
se  dost  podstatné  od  exklusivní  strnulosti 
a  nucené  velikosti  prvních  staveb  porenais- 
sančních.  Zásadou  jako  by  se  byl  stal  na- 
prostý opak  klidu  architektonickéno.  Sloupy 
se  skrucují,  římsy  lámou,  štíty  prohýbají  a 
ohýbají,  samy  stěny  se  vlní,  když  se  to  archi- 
tektovi zdá  vhodným  pro  effekt.  Články  kon- 
struktivní slouží  za  element  dekorace  a  co 
taký  napořád  bohatěji  se  profiluji,  neboť 
s  ornamentem  rostlinným  se  naprosto  ne- 
počítá. Při  stavbě  chrámu  kolossálnost  a  bo- 
hatost výzdoby  jest  jediným  cílem.  Fagada 
stává  se  pouhou  představenou  a  dekorovanou 
stěnou,  přechod  od  širšího  zpodku  k  užšímu 
svršku  bývá  zprostředkován  mohutnou  vo- 
lutou. Ku  zdánlivému  zvětšení  a  rozprostra- 
néní  budovy  jest  užito  všelikých  uskoků,  často 
obdivuhodně  dobře  vymyšlených.  Vnitřek, 
často  o  jediné  vysoké  lodi  s  valeným  kle- 
nutím co  nejšíře  rozepjatým,  vykazuje  mo- 
hutné pilíře,  daleko  od  sebe  vzdálené.  Kupole 


stává  se  skoro  pravidlem  a  osvětlení  jejího 
velmi  obratně  využito  k  zvýšení  dojmu.  Ne- 
jen kupola,  ale  i  klenba  pokrývá  se  malbami, 
které  s  barevnými  plochami  mramoru  pra- 
vého nebo  napodobeného,  s  bílými  a  zlace- 
nými štukovými  ozdobami  a  se  sochami  plní- 
cími výklenky  všude  umístěné,  po  římsách 
i  mezi  oblouky  sedícími,  na  štítech  se  rozklá- 
dajícími, tvoři  nádhernou  dekoraci,  oko  mass 
oslňující,  avšak  čím  dále  tím  více  prozrazující 
úbytek  citu  pro  harmonii  a  vzájemný  vztah 

Proporcí  jednotlivých  článků  výzdobných.  — 
aláce  rozprostraňují  se  jako  chrámy.  Musí 
v  nich  býti  místo  pro  množství  služebnictva, 
žoldnéřů  a  příživníků  a  bohatý  repraesenta- 
tivni  život  mocné  Šlechty.  Na  fasádách  akcen- 
tuje se  mezzanin  skoro  jako  patro,  cihlová 
stavba  se  maskuje  omítkou,  efiektně  článko- 
vané obruby  portálů  a  oken  a  bohaté  ko- 
runování patra  nejhořejšího  jsou  hlavními 
motivy  dekorace.  Nádherně  a  se  značným 
vynaložením  prostory  traktuje  se  schodiště, 
připravené  pro  nával  hostí,  dvory  nevykazují 
sice  již  ony  krásné  vzdušné  ochozy  renais- 
sance, ale  bávají  často  znamenitě  malebné 
různými  průnledy  a  všelikými  uměle  upra- 
venými prostředky  na  rozprostranění  účinku 
vypočtenými.  Tím  silnější  jest  arci  dojem, 
když  poloha  se  propůjčuje  malebnému  seši- 
nutí, vystupování  a  sestupování,  terassám  a 
schodištím,  pavillonům,  fontánám  a  všem  těm 
článkům  dekorace,  s  nimiž  italští  architekti 
baroku  tak  výborné  uměli  zacházeti.  Jak  jiŽ 
praveno,  nemá  architektura  baroku  rázu  míst- 
ního; ani  individualita  jednotlivých  umělců 
určitéji  se  neobráží  v  jejich  dílech.  I  archi- 
tekt jako  jesuita  Pater  Pozzo,  který  byl  též 
theoretikem  principií  baroku,  spíše  jest  tlu- 
močníkem ducha  řádu,  jemuž  náležel,  než 
určitou  osobností  uměleckou.  K  střízlivějším 
mistrům  ještě  v  XVI.  stol.  působícím  náleží 
Dom.  Fontána  a  jeho  synovec  Maderna,  pak 
oba  Lunghiové;  repraesentanty  nejvlastněj- 
šího baroku  jsou  Borromini,  slavený  Bernini, 
tvůrce  krásné  kolonnády  před  chrámem  Svato- 
petrským, P.  Pozzo,  Ferd.  Fuga  a  mnozí  jiní, 
jež  zde  jmenovati  nelze. 

Sochařství  barokové.  Mezi  Michelange- 
lem  a  Berninim,  kterýž  skulptuře  stol,  XVII. 
vtiskl  ráz,  leží  skoro  celé  století,  jehož  první 
polovina  jest  dobou  epigonů  a  napodobitelů 
Michelangelových.  Druhá  polovina  nevyka- 
zuje žádného  pozoruhodného  jména,  tesá  se 
a  modeluje  v  manýře,  na  niž  mají  vliv  po- 
slední ohlasy  Michefangelovy  velikosti  a  vedle 
toho  virtuosní  půvaby  umění  Giov.  z  Bo- 
logně.  V  těchto  posledních  výběžcích  renais- 
sančniho  sochařství  zjevná  jest  mdloba  opo- 
třebovanosti  všech  starých  prostředků  účinku. 
Upřímně  výstřední  díla.  jaká  pak  vyšla  z  ruky 
Berniniho,  stojí  uípělecky  výše  než  ony  slabé 
odvary  dávné  velikosti.  Postava  Lorenza 
Berniniho  (1598—1680)  ovládá  veškeré  so- 
chařství XVII.  st.  Byl  roaem  Neapolitán,  avšak 
působení  jeho  vztahovalo  se  na  celou  l-ii  a  da- 
leko za  její  hranice,  neboť  skulptura  baroku, 
nic  jinak  než  architektura  té  doby,  neměla  rázu 


918 


Itálie  (výtvarná  umění). 


národního,  tím  méně  místního.  Vedle  jeho 
jména  vysoce  vynášeného  jen  málokteré  jiné  se 
uplatnilo.  Mezi  témi  několika —  Alessandro 
A 1  gard  i.  Car  1  o  Madcrna.Corradiniznich 
tu  buďtež  uvedeni  —  naskytují  se  četná  jména 
cizinců,  Nízozemčana  Duquesnoye  a  sochařů 
francouzských,  kterým  mnohé  práce  tu  byly 
svěřovány.  Při  stavbách  chrámu  pak,  v  XVlí. 
stol.  tak  četných  a  nákladných,  vzrostly  řady 
sochařů,  o  jejichž  jména  nikdo  se  nestará, 
kteří  obstarávali  zástupy  soch  a  vysokých 
reliéfů,  všechny  ty  nesčíslné  anděly  a  putty, 
jež  všude  se  hemžily  nad  hlavami  věřících, 
sedíce  v  mramorových  a  štukových  oblacích, 
často  své  údy  daleko  přes  římsy  a  Štíty  vy- 
strkujíce. Objednávek  bylo  po  celé  XVII.  stol. 
a  hluboko  do  XVIII.  napořád  hojně  a  roz- 
manitých. Byly  to  skupiny  na  oltáře,  velké 
a  pompósní  pomníky  náhrobní  s  celou  spou- 
stou allegorií  i  personifikací  a  podobiznou 
nebožtíkovou,  byly  to  sochy  k  účelům  deko- 
rativním, svatí  a  světice  na  průčelí  kostelů, 
skupiny  a  jednotlivé  postavy  mythologické  a 
allegoncké  do  parků  a  jinam,  pomníky  jezde- 
cké, fontány  i  busty  portraitni.  Vše,  co  takto 
vytvořeno,  má  mnoho  společného  se  součas- 
ným malířstvím.  Naturalistický  tah  leží  v  po- 
vaze všcchněch  umělců,  avšak  není  to  ona 
zdravá  touha  po  pravdě  a  životnosti,  z  kteréž 
bylo  vyrostlo  umční  renaissance,  ale  banální  a 
malicherná  snaha  po  fikci  a  docílení  věrného 
zdání  v  znázornění  pleti  a  masa,  různé  textury 
látek  a  pod.  Tento  mechanický  realismus  jest 
sloučen  s  touhou  po  effektech  dramatické  po- 
hnutosti,  vycházeje  z  naprostého  nedostatku 
citu  pro  prostou  krásu  a  imposantní  klid 
koncentrovaného  výrazu.  Pohyb  a  postoj 
mění  se  v  posunek,  který  chce  a  musí  býti 
stůj  co  stůj  výrazem  vzrušeného  stavu  vnitř- 
ního, ani  řasy  roucha  nesmějí  klidně  spa- 
dati, ale  dmou  se  a  poletují  jako  ve  vi- 
chřici. Podmínky  účinku  materiálem  dané  se 
směle  obcházejí,  dělají  se  mramorová  oblaka, 
na  jejichž  chomáčích  postavy  se  vznášejí. 
Kámen  se  všelikým  způsobem  brousí  a  leští, 
spracování  mramoru  až  k  virtuosním  hračkám, 
znázorňování  tenkých  závojů,  přediva,  sítí 
a  pod.  se  stupf^uje.  Prese  všechno  nicméně 
někdy  v  aflfektovaně  pronášených  frásích  pro- 
bleskuje přirozený  cit,  zachvivá  se  struna 
starou  dobrou  tradicí  národní  naladěná.  Ne- 
úmomý  pozorovatelský  talent  často  při  podo- 
bizně dotíhne  k  výbornému  účinku  a  nezřídka 
jsme  donuceni  k  obdivu  nad  lehkostí  a  ob- 
ratností, s  kterouž  se  luští  nejsložitější  úkoly 
dekorativní. 

Malířství  stol.  XVII.  a  XVIII.  Po  smrti 
velkých  mistrů  vrcholné  renaissance  malíř- 
ství propadá  bezduchému  napodobování.  Ně- 
kolik desítiletí  živoří  takto  umění  malířské 
všude  mimo  Benátky,  různé  zvláštnosti  toho 
onoho,  do  nedávná  slavného  mistra  opakujíc, 
manýře  propadajíc,  vždy  jen  k  slupce,  nikdy 
k  jádru  nepřihlížejíc.  Bylo  zásluhou  školy 
boíogneské  s  obéraa  Caracci  v  čele,  že  na 
sklonku  století  nastoupeny  dráhy  nové.  Také 
ony  nedovedly  umČní  k  pravým  cílům  —  ani 


zásady,  jimiž  se  řídili,  ani  vzduch,  jej2  dý- 
chali, nebyly  příznivý  vývoji  velikých  indivi- 
dualit —  ale  vyvedly  je  aspoň  ze'  strnulosti 
k  novým  pokusům.  Škola  eklektiků,  Caracdm 
založená,  není  organickým  důsledkem  před- 
chozího vývoje.   Tradice  renaissance,  trvajíc 
mechanicky  a  formálně  v  ní   dále,    duševní 
před  tím  již  byla  přerušena    Od  Giotta  pt> 
Michelangela  umění  Toskánska  a  s  ním  velké 
části  I.  rozvíjelo  se  z  týchže  duchem  a  živo- 
tem národním  daných  základů,  vyrostlo  z  po- 
třeby národa  a  tlumočilo  ducha    národa,   at 
již  občanská  hrdost   nebo  Štědrost    velkých 
maecenášů  mu  byly  vzpruhou  a  záštitou.  Uméní 
XVII.  stol.  není  kmenem  přirozené  ze  zdravé 
půdy  vypučelým,  ale  rostlinou  umele  a  z  roz- 
myslu vypěstěnou.  Její  pěstitelé  vědí,  co  chtéji. 
ale  právě  že  to  vědí,  nemohou  toho  plné  do- 
sáhnouti. Stará  tradice  dílen,  v  nichž   mladí 
lidé  co  pomocnici  mistrů  základy  umění  svého 
si   postupně  osvojovali,  jest  přerušena,  na- 
stupuje škola  —  akademie  —  v  m*ž  žáci  jsoo 
vedeni  ke  studiu  mistrů,  aby  tak  od  každého 
něčemu  se  přiučili  a  všechny  vymoženosti 
kreslířské  dokonalosti,  komposičního  uméní. 
anatomie,  koloritu  a  techniky  si  osvojili.  Dík 
talentům,  přece  jen  ještě  napořád   v  pože- 
hnané l-ii  hojným,  dopadly  výsledky   přece 
ještě  lépe,  nežli  dle  methody  by  se  dalo  oče- 
kávati.   To  i  proto,  že  proud  k  naturalismu 
tíhnoucí,  z  části  vedle  směru   eklektického, 
z  Části  8  ním  ruku  v  ruce  postupující,  přece 
jen  sem  tam  vedl  k  přímému  studiu  přirodv. 
Přes  půldruhého  století  šlo  malířství   italské 
těmito  drahami,  na  nichž  organický  rozvoj 
nebyl  možný  a  rozmanitost  jen  různosti  indi- 
vidualit byla  podmíněna,  a  konečné  fáse  byly 
důsledkem   nutného   vyžití.    Doba   a  nálada 
duchů  měly  své  požadavky,  jimž  umělci  mu- 
seli hověti  a  také  l)ezděky  hověli.   Jako  ve 
skulptuře  tak  v  malbě  vládla  touha  pK>  stupňo- 
vaném affcktu  a  dramatičnosti  výrazu.  Doba 
protireformace  nespokojuje  se  s  tichou  vrouc- 
ností zbožnosti,  žádá  extasi  a  vytržení  s  blou- 
zněním hraničící.  Bez  akce  a  affektu  není  pro 
ni  účinku  uměleckého.    I  typy  se  mění  dle 
požadavku  doby,  ve  všem  zjevno,  že   život 
občanský  je  v  l-ii   mrtev,  Že  jsou  tu  již  jen 
páni   a  proletáři.    Zevnější   pompa  snáší  se 
v  umění  jako  ve  skutečném  živote  souvékém 
dobře  s  vnitřním  sesprostačením ;  záliba  v  lí- 
čení martyrií  a  smrti  je  odznakem  sesurovéni 
mass,ceremoniosnost  výjevů  posvátných, pro- 
vázených zástupy  přisluhujících  andělů,  ob- 
ráží zvyky  kruhů  církevních  i  světských,  jež 
je  u  malířů  objednávaly.  Jest  to  doba  velkých 
obrazů  pro  oltáře  rozměrných  chrámů  a  roi- 
lehlých  freskových  maleb  důmyslné  sestavc- 
nýcn  a  virtuosňě  do  prostoru   komponova- 
ných. Při  malbě  dekorativní  v  kupolách  a  na 
klenbách  chrámů  rozvádějí  se  sméle   zásady 
(Jorreggiovy ;  bez  podhledu  nedá  se  malba 
podobná  již  ani    mysliti,  kotouče    oblakové 
slouží  postavám  za  podnož  i  pozadí,  prostor 
je  dole  často  malovanými  balustrádami  ohra- 
ničen, později  pravidlem  vyplněn  obrovskými 
malovanými  architekturami,  perspektivně  s  ob- 


Itálie  (výtvarná  umění). 


919 


divuhodnou  zručností  traktovanými.  Také  ba- 
revně   snaží   se   umělci  zejména    průběhem 
rozvoje  této  malby  dekorativní   dostihnouti 
svétlé  svítivé  skály  Correggiovy,  arci  s  vý- 
sledkem nestejným.    Ve  fresku  ostatně  jsou 
co  do  koloritu  tito  umělci  XVII.  stol.  celkem 
šťastnější  než  v  olejovém  obraze  tabulovém. 
Jakkoli  studovali  Benátčany  i  Corregia,  jsou 
obrazy  jejich  barevně  beze  všeho  pfivabu  a 
v  tónu  falešné,  neboť  chtějíce  s  koloritem 
Benátčanů  spojiti  určitější  kresbu  a  eífekt- 
néiší  modelaci,  způsobili  si  těžké  stíny  a  do- 
cela nepřirozenou  karnaci.  V  čele  školy  bo- 
lognské  stál  Annibale  Caracci.  Jest  hlav- 
ním představitelem  eklekticismu,  hlavně  Mi- 
chelangelo   a  Correggio   byli   mu  kýženými 
vzory;  při  tom  je  v  povaze  jeho  silný  sklon 
k  naturalismu,  ne  tak  co  snaha  po  pravdě, 
jako  spíše  suchý  školský  verismus.  Ze  všech 
stoupenců   směru   nejnadanější  jest  Guido 
Re  ni,  umělec,  který  ve  větší  době  by  byl 
dovedl  tvořiti  uchvacující  díla.  Studova^  an- 
tiku, měl  jemný  smysl   pro  barvu  a  nikdy 
nepropadl  brutalnostem  falešného  effektu,  ba 
dovedl  v  šťastnějších   chvílích  jemnější  zá- 
chvěvy citu  přirozeně  podati.  Domenichino 
ve  svých  freskách  nejblíže  ke  Correggiovi  se 
přimknul,  dovedl  rozměrné  obrazy  důmyslně 
rozvrhnouti  a  nejednou  podařil  se  mu  náběh 
k  velikosti  dojmu.    Malířů  za  své  doby  sla- 
vených jest  ve  stol.  XVII.  v  l-ii  legie.  Jejich 
obrazy  ztemnělé  a  popraskané  naplňují  velké 
pusté  sály  světových  obrazáren.  Bylo  by  ne- 
místno  zde  je  uváděti.    O  těch,  kteří  mezi 
nimi  výše  dospěli  a  aspoň  některými  pracemi 
ještě  i  dnes  jsou  pozoruhodní,  iako  Guercino, 
Sassoferrato,  Albani,  Carlo  Dolci,  aspoň  jmé- 
nem budiž  zmínka  učiněna.  Na  jihu  I.  a  v  Ří- 
mě nalezl  překvapující  ohlas  příkrý  natura- 
lismus, s  nímž  vystoupil  MichelangeloAme- 
righi  daCaravaggio.  Naturalismus  jeho  ne- 
zdá se  vycházeti  z  umělecké  touhy  po  životné 
pravdivosti  dojmu,  jako  spíše  z  vulgárnosti 
povahy,   libující   si  v  drsnosti   a  sprostotě. 
V  mezích,  které  si  vytkl,  jest  dobrým  v  barvě, 
ač  příkré  stíny  a  ostrá  světla  jeho,  podmíněná 
uzavřeným,  jako  v  sklepních  krčmách  nebo 
žalářích  studovaným  osvětlením,  měla  neblahé 
následky  nejen  pro  školu,  kteráž  bezprostředně 
k  němu  se  připojila.  Z  jeho  žáků  Giuseppe 
Ribera  zvaný  Spagnoletto  duševně  jest  mu 
nejbližší,  k  druhé  generaci  malířů  školy  v  Nea- 
poli a  Římě  činných  náležejí  někteří  malíři 
bitev,  pak  Salvátore  Rosa,  ve  figurálních 
svých  výtvorech  často  sprostý,  pln  energi- 
ckého výrazu  v  malbě  krajin,  jejíŽ  jest  v  l-ii 
vedle  cizinců  tou  dobou  v  Římě  meškajících 
předním    repraesentantem.    Také    pověstný 
Luca  Giordano,  jenž  za  24  hodin  dovedl  vy- 
malovati  kupoli,  vyšel   ze  školy  neapolské. 
Solimena,  Conca  a  mnoho  jiných  šli  po  jeho 
stopách  směrem  námi  již  vý.se  naznačeným; 
Benátky  mají  svého  Tiepola,  v  němž  stará 
tradice  školy  dochází  effektního  dozvuku. 

V  době,  kdy  ve  Francii  geniální  dekoratcři 
rokoka  se  suverénní  jistotou  ovládali  tech- 
niku  malířskou,   trávila  I.  již   z   posledních 


zbytků  své  někdejší  slávjr.  Ve  2.  pol.  XVIII. 
stol.  umělecký  ruch  v  Římě  ovládají  cizinci; 
vedle  nich  ozývá  se  jediné  jméno  Pompea 
Battoniho,  který  s  úspěchem  snažil  se  vnik- 
nouti v  tajemství  půvabu  Correggiova  kolo- 
ritu. Obnovu  umění  na  základě  studia  sta- 
rých mistrů  renaissance  hlásal  tu  první  Ra- 
fael Mengs,  Winckelmannovým  vlivem  křísilo 
se  studium  antiky.  Výsledkem  obnovených 
studií  starořímských  staveb  jsou  obzvláště 
stavby  Mich.  Simonettiho  v  paláci  Vatikán- 
ském. Pod  vlivem  klassicismu  vyvinulo  se  na- 
dání Canovy,  v  jehož  osobě  staré  sochařské 
nadání  italské  znova  se  vzpružilo  a  jehož 
jméno  vedle  seveřana  Thorwaldsena  nejúžcji 
je  spojeno  se  snahami  po  očistě  umění  so- 
chařského na  základě  vzorů  antických.  V  Ca- 
novovi  bylo  tolik  vrozeného  citu  pro  pří- 
rodu, že  nepřestal  na  pouhém  napodobení  a 
že  v  těch  dílech,  kde  reminiscence  selhávaly 
a  on  zcela  samostatně  tvořil,  jako  v  někte- 
rých svých  pomnících  a  portraitech,  mocný 
fond  individuálního  nadáni  najevo  vystupuje. 
Na  rozhraní  stol.  XVIII.  a  XIX.  umělecký 
život  římský  byl  zcela  internacionální;  Fran- 
couzové, Němci,  Angličané,  Dánové,  Rusové 
hledali  tu  středisko  pro  svoje  studie,  a  nej- 
zvučnější jména,  která  se  odsud  ozývají,  ná- 
ležejí cizincům.  Camuccini,  Landi,  Benvenuti, 
jenž  v  Miláně  školu  založil,  a  někteří  jiní 
ještě,  kteří  tehda  špatně  malovanými  kom- 
posicemi klassických  sujetů  v  l-ii  docházeli 
dočasně  slávy  i  u  druhé  generace  italského 
umělectva,  nenalézali  napodobitelů.  I.  jako  by 
se  byla  vyčerpala  co  do  do  vznětů  uměle- 
ckýcn  rucfiem  staletí  předchozích  a  také  tíseň 
poměrů  politických  dusila  volnější  projevy 
nového  ducha.  Co  nejlepšího  za  desítiletí 
sjednocení  I.  předcházejících  se  provedlo, 
vzniklo  na  základě  starých  domácích  pamá- 
tek —  jsou  to  četné  dobré  restaurace  chrámů 
starokřesťanských,  plastické  práce  i  mosaiky, 
na  nichž  zbytky  starých  technických  umělostí 
se  křísí.  Sjednocena  I.  zastihla  v  četných  mě- 
stech poloostrova  zárodky  lokálních  skol  so- 
chařských a  malířských.  Avšak  ještě  v  létech 
šedesátých  uměni  italské  netlumočí  nijak 
vzlet  nového  ducha,  jaký  by  bylo  lze  oče- 
kávati co  ohlas  změněných  poměrů.  Dnes  má 
I.  legie  umělců  —  sochařů  i  malířů  —  má  ve 
Florencii,  v  Benátkách,  v  Miláně,  v  Neapoli, 
v  Římě  i  jinde  kvetoucí  školy  umělecké.  Její 
sochařství  má  dnes  i  svůj  určitý  ráz.  Nedává 
mu  ho  monumentální  skulptura,  ač  v  sjedno- 
cené l-ii  postaveno  sta  pomníků,  nedává  mu 
ho  individuální  nota  jednotlivých  vážných 
umělců,  jako  byl  Florenčan  Dupré,  mužný, 
energický  Monteverde  a  j.,  ale  ona  realisti- 
cká drobná  bronzová  plastika  a  hlavně  ona 
virtuosně  provedená  mramorová  skulptura, 
která  nicotnosti  povrchně  pojatého  a  luště- 
ného sujetu  hledí  dodati  zajímavosti  natura- 
listickým propracováním  jednotlivostí;  tato 
skulptura  určená  pro  vývoz  na  výstavy  svě- 
tové a  také  doma  hledaná  bohatými  turisty 
jest  arci  spíše  industrii  než  uměním.  Také 
malířství  italské  dnes  jest  hluboké  opravdo- 


920 


Itálie  (hudba) 


vosti  starých  dobrých  dob  více  vzdáleno  než  t 
snad  umění  kteréhokoli  jiného  národa.    Při  I 
tom  však  Italové,  kteří  před  pětadvaceti,  tři- ' 
ceti  roky  malovali  nemožnými  barvami  ko- 1 
Žcné  pojaté  historie,  Pilotyho  za  ideál  si  sta-  ' 
více,  dnes  mají   zástupy   malířů  v  technice 
virtuosních.    I  dekorativní  úkoly  řeší  někdy  ' 
v  moderní  manýře  docela  šťastně;  Castelli,  I 
Mariáni,  Maccari  budlcž  tu  uvedeni  z  umělců,  i 
jimž  větší  úkoly  toho  druhu  zejména  v  Římě  | 
byly  svěřeny.  Hlavním  oborem  činnosti  jest  i 
vsak  pro  moderní  malíře  italské  obraz  gen- 
rový.  Malíři  italští  jsou  dobrými  obchodníky 
a  proto  zřídka  kdy  sáhají  k  většímu  plátnu, 
které  nesnadno  se  prodává.    Také  ve  volbě 
předmětů  jsou  prozíraví.    Nenajdeme  u  nich 
ani  malovaných  neduhů,  běd  a  smutku;  mají 
zrak  a  smysl  jen  pro  to,  co  je  veselé,  jasné, 
šprýmovné   neb   aspoň   hezké,   a  to    malují ' 
s  celou  chutí,  Často  s  vtipným  akcentováním 
novellistické  zápletky.  Jejich  drobné  figurky  i 
jsounejčastěji  výborné  modely  vybrané  z  lidu,  | 
který  je  zevnějškem  a  živými  posuňky  svými  i 
pro  malíře  tak  vděčným  podnětem ;  někteří  | 
obírají  8i  za  speciaUtu  kroj   rokokový,  jiní 
malují  napořád  komické  scény  dětské.  Z  této  i 
řady  jména  z  výstav  po  celém  světě  dobře  ' 
známá,  Vinea,  Tito,  Monteverde,  Conti, 
Rossi,  buďteŽ  tu  uvedena.  Na  mnohé  z  mo- ' 
derních  Italů  měl  vliv  Fortuny  se  svojí  zářivou,  I 
třpytnou  barvoskálou.   Vše  se  svítí  a  pestří 
na  těchto  svěže  malovaných  obrázcích  slun- ! 
cem  jihu  ozářených.  Také  krajinomalba  italská  j 
má  tento  charakter  ve  stálém  se  opakování 
týchž  světlých  barvoskál  až  jednotvárný.  Jsou 
ovšem  mezi  malíři  moderní  I.  individuality  | 
vážnější,  kteří  nad  stinnými  stránkami  života 
očí  nezavírají,  jako  BenatČan   Luigi  Nono, 
který  též  náladou  barevnou  s  jemným  citem 
zvyšovati    umí    měkkou    melancholii    svých 
maleb.    Luštěním    světelných    problémů    ve 
smyslu  nejmodernějším  se  italští  malíři  málo 
obírají,  z  výjimek  snad  docela  modernistický, 
výborný  portraitista  Boldini,  pak  Miláňan 
Giov.  Segantini   jsou   nejpozoruhodnější. 
Segantini  jest   opravdový   pracovník,   který 
drsnou  přírodu  alpskou  zobrazuje  s  novými, 
smělostí  překvapujícími  effekty.  Na  cestě  ta- 
kového opravdového  studia  různotvarné  pří- 
rody italské  a  různotvarných  typů  jejího  lidu 
kyne  umění  italskému  budoucnost;   že   pod 
mohutným    dojmem  minulé  slávy  umělecké 
nepodlehlo  směru  retrospektivnímu,  jest  zá- 
rukou možnosti   nových  úspěchů,  aŽ  proud 
doby  metu,  k  níž  se  má  spěti,  výše  vztyčí, 
než  nyní  stojí. 

Literatura  o  umění  italském  jest  tak  bo- 
hatá, že  jen  nejčelnější  a  nejvíce  směrodatné 
z  novějších  publikací  —  ovšem  s  pominutím 
monografií,  jichž  jest  na  sta  —  tu  uvádíme: 
Crowe  and  Cavalcaselle,  A  new  history  of 
painting  in  Italy  (Londýn,  1864—1866);  Ra- 
faele Cattaneo,  L'architettura  in  Italia  dal 
sec.  VI.  —  sec.  XI.  (Benátky,  1889);  Mothes, 
Die  Baukunst  des  Mittelalters  in  Italien  (Jena, 
1884);  Camillo  Boito,  Architettura  dcl  Medio 
evo  in   Italia  (Milán,  1880);  C.  Eulart,  Les 


origines  frangaises  de  Tarchitecture  gothiqoe 
en  Itálie  (Paříž,  1894);  Schulz,  Denkmálcr 
der  Kunst  des  Mittelalters  in  Unter-Italien; 
Burckhardt.  Geschichte  der  Renaissance 
in  Italien ;  týž.  Der  Cicerone,  Eine  Anleítirag 
zum  Gřenuss  der  Kunstwerke  Italiens  (5.  vy- 
dání, spracoval  Bode,  Lipsko,  1884);  H.  Hett- 
ner,  Italienische  Studien  (Brunšvik,  1879) 
Bode,  Die  ital.  Plastik;  Ch.  C  Pertcins,  Les 
sculpteurs  italiens  (překlad  z  angl.  od  Haus- 
souUiera,  Paříž,  1869);  Eugěne  Múntz,  Les 
Arts  á  la  cour  des  papes  (Paříž,  1878);  týt 
Les  précurseurs  de  la  renaissance  (t.,  1882': 
týž,  L'histoire  de  Tart  pendant  la  renais- 
sance (3  sv.);  Lermolieťf-Morelli,  Die  Werke 
ital.  Meister  in  den  Galerien  von  Múnchcn, 
Dresden  und  Berlin  (Lipsko.  1880);  téboi 
kniha  o  obrazech  italských  v  galeriích  Bor- 
ghese  a  Panfili  a  poslední  spis  jeho,  Kunst- 
historische  Studien  uber  ital.  Malerei,  dic 
Galerie  zu  Berlin,  vydal  Dr.  G.  Frizzoni 
(Lip..  1893).  „^^^^  Tá. 

S  Německem  a  Francií  tvoH  I.  trojici  zemí 
s  vývojem  umění  hudebního  co  nejtěsněji 
spojených.  Jí  přičítá  se,  že  hudbě  darovala  nej- 
větší kouzlo,  totiž  krásno  melodické,  v  době, 
kdy  hrozila  nadobro  státi  se  předmětem  suché, 
theoretické  spekulace  a  ztratiti  tak  svou 
vlastní  bytost.  Vynikajícího  postavení  tohoto 
dopracovala  se  hudební  I.  až  v  novověku, 
v  něm  teprve  shledáváme  plný  nepřetržitý 
proud  dějinný,  jenž  pádně  zasáhl  a  též  pod- 
manil si  na  dlouhou  dobu  civilisovaný  svět, 
vytvořiv  nové  formy  schopné  plemeniti  se 
do  nedozírna  cestou  evoluční.  Co  předchá- 
zelo, upravovalo  půdu  a  theoreticky  upevňo- 
valo povšechné  stanovisko  hudby,  toho  L 
v  míře  skrovnější  a  jen  po  různu  se  účast- 
nila, než  povolána  byla  vystoupiti  dominují- 
cím způsobem  na  světové  jeviště.  Ve  staro- 
věku o  samostatné  hudbě  italské  nebylo  ani 
nejmenších  příznaků.  Ve  státě  římském  ve- 
škeren  zřetel  soustředěn  byl  k  válečnictví, 
vědě  právní  a  stavitelství,  Že  hudba  byla  po- 
kládána jen  za  prostředek  zábavný,  nikoli, 
jako  u  Řeků,  za  vzdělávací.  Hudební  zaměst- 
nání bylo  v  rukou  kočovných  tanečnic  a  zpě- 
vaček, které  v  domech  velmožů  veliké  telily 
se  oblibě,  ve  veřejném  životě  pak  hudba  po- 
nejvíce v  divadle  nalezla  místo  v  mimických 
tancích,  které  v  I.  stol.  po  Kr.  dostoupily 
vrcholu  smyslnosti  a  byly  proto  i>odnétei!i 
otcům  církevním,  aby  dá  tklivě  křesťanstvo 
zrazovali  před  návštěvou  divadel.  Největšího 
rozkvětu  popřáno  hudbě  za  Nerona,  ne  tak 
z  lásky  k  umění  jako  z  přepychu  tehdy  v  Římě 
se  rozmohšího,  ale  v  dobách  pozdějších  umění 
hudební  přímo  za  hanlivé  bylo  pokládáno  a 
pěstění  jeho  oddávaly  se  výhradné  osoby 
zhýralé. 

S  pádem  pohanské  moci  a  tím  zároveň  ve- 
škerého umění  antického  utekla  se  hudba 
v  lůno  křesťanství,  byla  tu  oživena  novým 
duchem,  pokud  ze  starého  uměni  těžila,  a 
očistným  processem  probrala  se  koné&ié 
k  samostatnosti  v  liturgických  zpěvích,  které 


Itálie  (hudba). 


921 


dílem   papežů  Ambrože  a  Řehoře  spořádány 
a  s  theorií  v  souiad  uvedeny  byvše  pode  jmé- 
nem chorálu  byly  daleko  přes  středověk  mí- 
chou veškerého  snaženi  hudebního  (viz  Cho- 
rál). V  prvním  tisíciletí  po  Kr.  vidíme  hudbu 
tápati  v  nejistotách,  k  jichž  zaplašení  bylo  se 
utíkáno  opét  a  opět  k  řecké  theorii,  jíŽ  ani 
Řehořova  reforma  nemohla  se  vyhnouti.  Zá- 
hady   notového  písma  chorálního  t.  zv.  ne- 
umového, které  grafickým  názorem  jen  při- 
bližně a  nikterak  neomylné  podporovalo  hu- 
dební  paměť,  nutkaly  křesťanstvo  ke  studiu 
pramenů    s    řeckou    theorií    seznamujících, 
z  nichž  Bo:thiovo  (f  624)  dílo  De  musica  bylo 
nejhledanějším.   Veškera  snaha  rozšířiti  zna- 
lost chorálu  co  nejvíce  brala  se  směrem  prak- 
tickým a  pěvci  z  Říma  do  jiných  zemí  vysí- 
laní cvičeni  byli  bez  podkladů  theoretických, 
zatím  co  jinde  písmo  notové  bylo  zdokona- 
lováno a  rozbřesklo  se  již  o  prvních  počát- 
cích vícehlasnosti,  I.  nic  neučinila  do  XI.  stol. 
pro  zvelebení  vědy  hudební.    Teprve  mnich 
Guido  z  Arezza  (kol  1020)  obrsd  si  za  úkol 
sestrojiti  elementární  theorii  hudby,  přede- 
vším zdokonaliti  notové  písmo.  Již  před  ním 
byly    neumy   (notae    romanae)    kladeny    pro 
snazší  přehled  na  jednu,  později  na  dvě  Unie 
barvou  od  sebe  odlišné,  Guido  přidal  k  nim 
dvě  černé  a  využitkoval  i  mezer  mezi  nimi 
a  tím,  Že  počátek  linií  označoval  písmeny, 
položil  základ  k  sloučení  neumového  písma 
s  literním  a  tudíž  i  k  moderní  notaci  vůbec. 
V  oboru  harmonickém  dospěl  Guido  asi  tam, 
kam  Hucbald,  ač  nepochybně  ani  neznal  jeho 
spisů;   zdvojoval   totiž   souběžné    s   melodií 
kvarty,  méně  i  kvinty  a  sestrojil  tak  tří-  až 
čtyřhfasnou  větu.  Z  četných  jiných  vynálezů 
Guidonovi  přičítaných  (třeba  ne  zcela,  ježto 
základ  jich  odvozuje  se  již  z  IX.  stol.  a  do- 
vršení jich  bývá  historiky  označováno  jako 
dílo  jeho  žáků)  zasluhují  zmínky  ony,  které 
souvisely  se  zdokonalením  zpěvu  a  theorii 
nepřímo  vedly  na  nové  dráhy:  totiž  solmi- 
sace  s  mutací  a  dělení  tónového  systému 
v  hexa chordy  (škály  o  6  stupních).  Čímž 
učiněn  bvl  konec  starořeckým  tetrachordům. 
V  dobách  po  Guidonovi  ničeho  nebylo  uči- 
něno k  povznesení  hudby  vinou  hierarchie, 
která  úzkostlivým  konservativismem  bránila 
se  přijati  notové  písmo  v  XII.  stol.  zlepšené 
a  s  opovrhováním   všeho   světského   tkvěla 
houževnatě    na    tradicích    zpěvu    gregorián- 
ského.    Tak  oproti  Francii,  kde  oblíben  byl 
již  discantus  {déchant),    I.  zůstávala  pozadu, 
jako  jí  předstižena  byla  co  do  pokroků  ja- 
zykových, ježto  mluvu   lidu   (lingua  volf^are) 
počínala  teprv  uváděti  ve  spisovnictví,  když 
již  řeč  troubadourů,  podobné  jako  v  Něme- 
cku řeč  minnesingrů,  na  spisovnou  se  byla 
povznesla.  Že  však  světské  umění,  nepovšim- 
nuto  a   odstrkované,    přece    zatím    rostlo, 
o  tom  svědčí  jednak  přečetné  nástroje  hu- 
dební jakož  i  rozmanité  kratochvíle  a  slav- 
nosti, jež  zřídka  asi  minuly  bez  spolupůso- 
bení tance  a  zpěvu,  nevyjímajíc   ani  t.  z  v. 
mystérie.  Nových  plodů  literárních  i  hudba 
se  ihned  zmocňovala,  na  př.  madrigály,  jež 


napsal  básník  Lemmo  da  Pistoja,  ve  Floren- 
cii r.  1280  uvedl  v  hudbu  skladatel  Čase  11  a, 
zvěčněný  v  Dantové  ^Pekle€  (11.  16).  Sou- 
časníkem Casellovým  byl  Marchetto  de 
Pádu  a,  spisovatel  děl  Lucidarium  in  arte 
musicae  planae  (1274)  a  Pomerium  in  arte  mu- 
sicae  mensuratae  (1309),  stoupenec  Franka 
z  Kolína,  vynálezce  mensury;  vývody  jeho, 
které  snahu  jiných  národů  o  zlepšení  mnoho- 
hlasnosti  (harmonie)  živě  probouzely  k  plat- 
nosti, nebyly  po  zásluze  ceněny,  poněvadž 
praxe  nevšímala  si  valně  suché  spekulace, 
ba  přímo  za  zbytečnou  ji  pokládala,  a  theo- 
retikové  ve  školách  pěveckých  z  pohodlnosti 
raději  vyhýbali  se  všemu  novému.  Pozoru- 
hodno  jest,  že  Marchetto  v  nejednom  vzhlede 
odlišuje  se  od  proslulého  theoretika  Johanna 
de  Muris,  jenž  v  krátké  době  po  něm  ve 
Francii  rozvinul  své  působiště  a  týmiž  před- 
měty, totiž  harmonií  a  mensurou,  se  zabýval. 
Zatím  co  ve  Francii  theorie  připravovala 
přechod  od  diskantu  ke  kontrapunktu  (viz 
Francie,  str.  554),  jehož  rozkvět  konečný 
spadá  na  účet  obou  škol  nizozemských  s  Du- 
fayem  a  Okeghemem  v  čele,  v  l-ii  zabývali 
se  tímto  prakticky  ve  XIV.  stol.  pouze  flo- 
renčti  hudebníci.  Jména  jejich  zapadla  v  ne- 
povšimnuti, jediný  Francesco  Landino 
(kol  r.  1360^  zachoval  na  sebe  paměť  jako 
výtečný  varhaník.  Poč.  XV.  stol.  vystupuje 
několika  spisy  vykladač  Johanna  de  Muris  a 
mathematicko-hudební  theoretik  Prosdoci- 
mus  de  Beldomandis,  kterýžto  v  traktátu 
z  r.  1412  v  náhradu  za  >diskant<  uvedl  název 
»kontrapunkt«  stále  se  rozšiřující.  Diskantu 
nemohla  se  přes  zákaz,  aby  gregoriánský  zpěv 
nebyl  podrobován  změnám,  ani  církev  zří- 
kati, k  čemuž  nemálo  přispělo  zajetí  papež- 
ské v  Avignone  (1305—1376),  tak  že  papeŽ 
Jan  XXII.  (1316—1334)  s  jistým  obmezením 
dovolil  jeho  užívání.  Tamže  zkvétal  nov^ 
útvar  harmonický  zvaný  faux-bourdon  (v.  t), 
jenž  nabvl  pro  vývoj  harmonie  asi  té  důle- 
žitosti jako  diskant  pro  vývoj  kontrapunktu, 
neboť  k  Hucbaldovým  kvartám,  kvintám  a 
oktávám  přistoupily  a  došly  svého  práva  ter- 
cie a  sexta.  Tyto  pokroky  cizinou  učiněné 
a  jejich  recepce  v  l-ii  vznítily  snad  i  nad 
zásluhu  vážnost  k  zjevům  domácím.  Tak  var- 
haník Antonio  Sguarcialupo,  též  Anto- 
nio dagli  Organi  zvaný  (kol  r.  1430  při 
domě  florenckém),  za  života  byl  velice  slaven, 
ač  ve  varhan ictví  nemohl  dospěti  k  pokro- 
čilému stanovisku,  které  teprve  Bernard 
Německý  v  Benátkách  r.  1470  vynálezem 
pedálu  a  rozšířením  manuálu  na  2  oktávy 
propůjčil  nástroji  tím  do  ohromná  vyrost- 
šímu.  Rozvoj  duševního  života  ve  2.  pol. 
XV.  věku  a  spojená  s  ním  záliba  na  umění 
výtvarném  probudily  i  všeobecný  zájem  pro 
hudbu:  při  dvorech  zřizovány  kapely  a  na 
školách  utvořeny  stolice  pro  hudbu  (na  př. 
v  Neapoli,  Miláne  a  j.)  obsazované  přísluš- 
níky školy  nizozemské.  Styky  s  posléze  jme- 
novanými vytříbil  se  domácí  theoretik  Fran- 
chino  Galurio  (viz  Gafori);  více  než  jeho 
snaha  oživiti  starořecké  spisy  o  hudbě  zna- 


922 


Itálie  (hudba). 


mená,  že  pravidla  o  mcnsuře  a  kontrapunktu 
rozšířil  a  zřetelněji  rozvinoval.  Vedle  Gafuria 
počátkem  XVI.  stol.  zasluhuje  zmínky  theo- 
retik  Pietro  A  ar  on  (+  1475  ve  Florencii). 
Zmínéný  vliv  Nizozemců  na  l-ii  zvýšen  byl 
vynálezem  pohyblivých  typů  notových,  na 
néž  připadl  Ottaviano  Petrucci  (r  1466) 
dle  vzoru  tisku  literního.  Celé  sbornÍKy  skla- 
deb stilu  póly fon  mho  bylo  lze  vydávati  na 
to  s  nákladem  proti  minulosti  nesmírně  sní- 
ženým. Avšak  nejpodstatnější  příčinou  nad- 
vlády nizozemské  v  l-ii  byla  okolnost,  že 
četní  italští  skladatelé  XIV.  stol.  odchýlili  se 
od  přirozeného  vývoje,  který  Nizozemce  vedl 
k  usilovnému  snažení  kontrapunktickému,  a 
vrozenou  svou  náklonnost  k  slohu  homofon- 
nímu  nedovedli  potlačiti.  Ovšem  nelze  tuto 
homofonii  pojímati  ve  smyslu  užším,  totiž 
jako  stil  harmonicko,  nýbrž  pouze  jako  peč- 
livý ohled  na  kantilénu  svrchního  hlasu  za 
současného  zanedbávání  hlasů  ostatních. 

Počátek  věku  XVI.  způsobil  značný  obrat 
v  hudebních  osudech  I.,  která  nyní  působila 
zpětným  vlivem  na  Nizozemí,  a  sice  t.  zv. 
školou  benátskou.  Zakladatelem  jejím  bvl 
Adrian  Willaert  (1480—1562),  žák  Josqui- 
nův  de  Prčs,  rodák  nanderský,  strávivší  však 
většinu  života  v  l-ii.  Willaert  od  r.  1527  účin- 
koval jako  kapelník  při  benátském  chrámě 
sv.  Marka,  po  papežské  kapli  nejproslaveněj- 
ším středisku  hudby  kostelní.  Architektoni- 
cké zřízení  chrámu  tohoto,  po  byzantském 
způsobu  opatřeného  na  obou  stranách  hlav- 
ního oltáře  galeriemi  s  dvojími  varhanami, 
vnuklo  mu  myšlénku  postaviti  proti  sobě  dva 
sbory,  které  by  zprvu  antifonicky  sobě  od- 
povídaly a  na  konec  spojily  se  ke  společnému 
působení.  Neslýchaný  účinek  tohoto  složení 
ihned  rozšířil  užívání  jeho  po  celém  světě, 
oč  ovšem  nejvíce  starali  se  žáci  Willaertovi, 
jenž  první  mezi  skladateli  používal  většího 
počtu  hlasů,  totiž  6  až  7.  V  motetech  svých 
jeví  se  čistým  Nizozemcem,  ve  světské  kom- 
posici proslavil  se  hlavně  tím,  že  z  madri- 
gálu  utvořil  uměleckou  formu.  Madrigál  bral 
se  před  tím  střední  cestou  mezi  motetem  a 
italskými  světskými  formami  hudebními,  k  nimž 
náležely  m.  j.  frotolla,  vilanella,  vilotta 
a  canzon  alla  Napoletana.  Tyto  formy 
byly  rázu  ryze  národního,  text  jejich  komi- 
cký, způsob  skladby  primitivní;  oproti  nim 
madrigál  zásluhou  Willaertovou  humor  vylu- 
čoval, byl  obsahu  erotického,  vynikal  umě- 
lečtějším spracováním  polyfonním  a  stál  tak 
nejvýše  ze  světských  útvarů  proti  duchov- 
nímu motetu.  Po  Willaertovi  madrigál  (zpra- 
vidla pětihlasný)  přispěl  nemálo  ku  zjemnění 
vkusu  skladatelů  i  obecenstva;  nebylť  psán, 
jako  církevní  skladby,  na  cantus  firmus,  nýbrž 
ponechával  volnost  fantasii  a  podrobován  byl 
proto  co  největší  rozmanitosti  formální  i  ústroj- 
né,  brzy  v  jednodušším,  brzy  v  složitějším 
stilu  byv  vypracováván.  Poptávka  po  madri- 
gálech  byla  v  době  školy  benátské  tak  značná, 
že  komposice  jich  stoupla  do  desetitisíců.  Nej- 
starší sbírkou  jsou  MaJiigali  ituovi  z  r.  1533, 
jiná  z  r.  1536  přináší  Verdclottovy  madrigály 


ve  Willaertově  úpravě  pro  zpěv  a  loutna.  Ke 
škole  benátské  příslušejí  Willaertovi  žáci:  Ci- 
priano  de  Rore  (1516 — 50),  průlomce  chro- 
matiky  moderní,  jenž  se  emancipoval  z  vý- 
jimečných záměn  v  modech  církevních ;  slavií  v 
theoretik   Gioseffo   Zarlino  (1517 — 159*^:. 
jeden  z  největších  myslitelů  v  oboru  speku- 
lativní  harmonie;   Fra    Costanzo    Porta 
(t  1601),  skladatel  četných  mši  i  madrigáJů, 
pak  Claudio  Merulo  (1533—16042,  varhaník 
u  sv.  Marka  a  druhý  nástupce   Girolama 
Parabosca.  Měnilo  zanechal  první  památky 
samostatného  slohu  instrumentálního  ve  svých 
skladbách  varhanních:  Toccate  ďintavolatura 
ďorgano  a  Ricercari  ďintavolatura   ďorgOMO. 
Nástupci  Mer úlovými  byli  Gabrieliové,  a 
sice  Andrea  (1510—86)  u  prvých,  Giovanní 
Gabrieli   (1557—1613)   u   druhých    varhan. 
Ti  dovedli  školu  benátskou  na  vrchol  slávy; 
vyznamenávalif  se  především  bohatou  tvoři- 
vostí, všímali  si  náležitě  deklamace  a  dokonce 
popřáli  místo  i  dramatičnosti,  ovšem  jak  da- 
lece po  názoru  tehdejší  doby  bylo   moino. 
Mladší  Gabrieli  proslul  nejvíce  vokálními  i  in- 
strumentálními    »symfoniemÍ€     ( Sjrmphoniae 
sacrae  1597  a   1615).    Nesmírného    významu 
dodělali  se  Gabrieliové  jako  pěstitelé  skladby 
varhanní.   Z  forem  sem  příslušejících  uvésti 
sluší  předem  contrapunti  a  intonaztont; 
ony  jsou  cvičeními  v  jednoduchém  kontra- 
punktu na  úryvky  stupnice  v  dlouhých  no- 
tách, tyto  kadencemi,  jichž  úkolem  bylo  při- 
praviti posluchače  na  příští  skladbu.    Z  roz- 
šířených intonací  vznikla  to  cca  ta  plná  ozdob, 
rozložených  akkordů  a  spíše  harmonického 
než  polýfonního  spracování.    Jiným  druhem 
byla  canzon  a,  skladba  imitatorně  provedená 
na  podkladě  modelu,  jenž  míval  typický  rhyth- 
mus  deklamační  -  -  *^  |  ^^^>^  )  ,přejatEý  z  kan- 
zón  francouzských,  a  proto  zvána   byla  téŽ 
canzon  alla  francese.    Sonáta  nesla  se 
vážnějším  rázem  motetovým  a  fuga  (jež  ne- 
měla nic  společného  s  pozdější  formou  té- 
hož jména)   nelišila  se   od   canzony  praco- 
vána byvši  jako  tato  thematicky.  Nejvyvinu- 
tější formu  varhanní  představuje  ricercare, 
jež  spojovala  v  sobě  veškeré  positivní  vlast- 
nosti  uvedených   forem,  totiž  polyfonii  so- 
náty a  kanzóny  a  brillantnost  toccaty,  avšak 
nebrala  se  cestami  předešlých,  nýbrž  přihlé- 
dala  k  technice  nástrojové  a  svou  neodvislostí 
od  slohu  vokálního  zarazila  nový  stil  instru- 
mentální.   Nejstarší  sbírku  Ricercari  da  can- 
tare  e  suonare  ďorgano  e  ďalti  stromenti  (2 
díly,  1547, 1549)  již  před  Gabrielim  i  Merulem 
vydal  GiachettoBuus,  Nizozemec,  v  1. 1541 
až  1551  varhaník  u  sv.  Marka.  Na  rozdíl  od 
sonáty  varhanní  vytknouti  sluší  sonáty  in- 
strumentální pro  větší  počet  nástrojů,  zacho- 
vané pouze  od  mladšího  Gabrieliho;  patmo, 
že  účelem  jich  bylo  vzbuzovati  náladu  k  určité 
komposici  církevní.  Ovšem  s  naší  modernější 
sonátou  neměly  mimo  název  ničeho  příbuz- 
ného, zneuznati  však  nelze,  že  v  nich  uložen 
jest  historický  základ  k  potomnímu  vývoji. 
Neboť  záhy  odštěpila  se  od  instrumentální 
sonáty  komorní  (sonáta  di  camera),  která 


Itálie  (hudba). 


923 


í 


nejprve  vymítila  dechové  nástroje  a  i)ozději 
zúžila  se  na  houslový  hlas  s  generálním  ba- 
sem obstaraným  cembalem,  sonáta  kostelní 
(s.  di  chiesa)  s  varhanami*  obě  pak  byly  vý- 
chodiskem éře  housloyé  virtuosity  v  X Vil.  stol. 
Z  ostatm'ch  stoupenců  Školy  Willaertovy 
zasluhují  zmínky:  Nicolo  Vicentino,  křisitel 
řecké  chromatiky  a  enharmoniky  a  konstruk- 
tor  enharmonického  klavíru  i  varhan;  Al- 
fonso della  Viola,  autor  nejstarších  téméř 
dél  hudebné-dramatických  zvaných  pasto- 
rál es,  provozovaných  při  dvoře  ferrarském 
a  přidržujících  se  slohu  madrigálového  v  dia- 
logu i  v  monologu,  ježto  průvod  nástrojový 
chyběl;  dále  Giovanni  dalla  Croce  (1560 
až  1609).  žák  Zarlinův,  OrazioVecchi  (1550 
až  1605),  skladatel  hudební  frašky  Amfipar- 
nassOf  commedia  armonicaAxi  napodobil  Adri- 
ano Banchieri  v  drastičtější  jeŠté  Pruden\a 
giovenile;  pak  Giovanni  Matteo  Asola, 
pozoruhodný  tím,  Že  církevní  skladby  opa- 
třoval průvodem  varhan  ve  formě  číslova- 
ného basu;  konečně  učitel  Monteverdiův 
Marc' Antonio  Ingcgneri  (1545 — 1591). 
Mlčením  nelze  pominouti  též  skladatelův  ně- 
meckých buď  přímo  odchovaných  školou  be- 
nátskou, neb  aspoň  vlivu  jejímu  podrobe- 
ných. Jsou  to:  Hans  Leo  Hasler  (od  r.  1584 
žil  v  Benátkách), Jacobus  Gallus,  Gregor  Aichin- 
;er  a  j.  Škola  benátská  rozvíjela  se  v  době, 
:dy  v  l-ii  v  umění  výtvarném  a  literatuře 
mocně  rozpjaly  se  renaissanční  snahy  a  v  ce- 
lém duševním  životě,  hlavně  v  náboženském, 
nastával  netušený  obrat;  ona  jest  jakýmsi 
přechodem  italské  hudby  z  cizího  poaručí 
k  samostatnosti.  Nizozemci,  kteří  vedli  dotud 
hlavní  slovo  ve  světové  hudbě,  založili  v  Nea- 
poli a  Římě  nové  školy  pro  umělecký  zpěv, 
působili  i  v  papežské  kapli  vedle  Francouzů 
a  Španělů  (teprve  v  XVII.  stol.  nahrazených 
kastráty),  byli  Italům  učiteli  a  uvedše  je  pak 
nazpět  na  cestu  přirozeného  vývoje  zmizeli 
se  světového  divadla. 

Současně  se  školou  benátskou  proslavila 
se  škola  římská,  jejíž  rozdílnost  od  benát- 
ské určena  byla  již  rozmanitým  ovzduším 
obou  měst.  Jako  byl  Řím  vůbec  střediskem 
všeho  života  náboženského  a  proto  veške- 
rým národům  se  otevíral,  tak  i  v  XVI.  stol. 
hudební  produkce  v  něm  nespěje  určitým 
ústředním  směrem,  nýbrž  po  iednotlivu  před- 
stavována jest  skladateli  různého  původu. 
Patří  sem  Constanzio  Festa  (f  1545),  první 
kontrapunktik  spojující  hloubku  školy  nizo- 
zemské s  italskou  melodikou,  Španěl  Cristo- 
fano  Morules  (kol  r.  1540),  Jacob  Arca- 
delt  (kol  r.  1540),  proslulý  madrigalista, 
ClaudeGoudimel  (viz  Francie  str.  556), 
učitel  Palestrinův,  a  konečně  předchůdce 
tohoto  v  kapelnictví  u  sv.  Petra  v  Římě  G  i  o- 
vanni  Animuccia  (kol.  r.  1570).  Teprve 
Giovanni  Pierluigi  da  Palestrina  (152o 
až  1594)  zahajuje  vlastní  římskou  školu  a  zá- 
roveň klassickou  epochu  hudby  italské.  Dě- 
jinný význam  jeho  spočívá  v  reformě  církevní 
skladby  uskutečněné  nikoli  novými  formami, 
nýbrž  prohloubením  posavadního  slohu  poly- 


fonního  po  vniterné  stránce  obsahové.  Pale- 
strina neskládal  jen  za  účely  technickými, 
technika  skladební  sloužila  mu  jen  jako  pro- 
středek výrazu  a  nejednou  k  projevům,  které 
zobrazovaly  celé  jeho  nitro.  Tak  na  př.  ve- 
lebná Improperia  (1560),  složená  ku  provozo- 
vání v  papežské  kapli  o  velký  pátek,  tlumočí 
svízele,  jimž  Palestrina  byl  vystaven,  byv  pro- 
puštěním z  kaple  Sixtinské  s  rodinou  zbaven 
výživy.  Improperia,  v  nichž  poprvé  vystupuje 
genius  skladatelův,  jak  se  byl  zhostil  vlivu 
mistrů  nizozemských,  vzbudila  proň  obecný 
zájem  a  rozhodla  též  o  další  jeho  dráze. 

V  1.  1545— 63  zasedal  koncil  Tridentský, 
jenž  obíral  se  revisí  kultu  katolického  a  v  se- 
zení 22.  a  24.  řešil  otázku,  jak  hudba  na 
tehdejším  stanovisku  vyhovovala  postavení, 
které  jí  vykázáno  bylo  v  liturgii.  Vady  školy 
nizozemské,  totiž  přílišná  kontrapunktická 
umělkovanost,  která  vrcholila  v  hádankovi- 
tých  kanonedi,  nepatrný  obsah  melodický, 
hlavně  však  naprostá  nesrozumitelnost  zpíva- 
ného slova,  byly  dávno  před  tím  již  přetřá- 
sány a  poukazováno  nad  to  k  profanisaci 
církevní  skladby,  že  podkladem  národní  písně, 
která  jí  i  jméno  propůjčovala,  pozornost  vě- 
řících odvracela  od  bohoslužby.  Sněm  Tri- 
dentský nebyl  toho  dalek  po  návrhu  četných 
hodnostářů  vyloučiti  zúplna  figurální  hudbu 
chrámovou  a  naříditi  výhradné  pěstění  cho- 
rálu gregoriánského ;  prozatím  však  se  usnesl, 
aby  přítrž  učiněna  byla  vkrádání  se  světského 
živlu,  jmenovitě  národních  písní,  v  hudbu  cír- 
kevní, a  svěřil  provedení  úřady  své  Karlu 
Borromejskému  a  kardinálu  Vitellozimu.  Tito 
svolali  po  skončení  koncilu  r.  1564  kommissi, 
složenou  mimo  ně  ze  6  kardinálů  a  8  zpě- 
váků papežské  kaple,  která  ncjšíře  přetřásala 
otázku  nesrozumitelnosti  textu  ve  skladbách 
nizozemských  a  ve  dvojí  mínění  se  rozbíhala. 
Jedna  strana  totiž  pokládala  návrat  ke  zpěvu 
gregoriánskému  za  nejvhodnější  rozřešení  po- 
žadavku srozumitelnosti,  druhá  naproti  tomu 
skladbu  figurální  zásadně  nezamítala,  pouka- 
zujíc na  Palestrinova  ^Improperia€,  v  nichž 
přes  vícehlasnost ,  závad  vytýkaných  nebylo 
lze  postřehnouti.  Účastníci  shodli  se  konečně 
na  tom,  aby  do  mší  a  motet  nebyly  vkládány 
texty  cizí,  aniž  nadále  byly  připouštěny  mše 
na  nápěvy  světské  a  moteta  na  texty  neli- 
turgické,  a  mimo  to  usnesli  se  vybídnouti 
Palestrinu,  by  skladbou  nové  mše  JDrakticky 
provedl  důkaz,  že  umění  polyfonní  sloučiti 
lze  se  srozumitelností  slova  a  při  tom  do- 
držeti sloh  důstojnosti  chrámové  přiměřený. 
Ze  tří  mší  Palestrinou  předložených  poslední, 
proslulá  Missa  papat  Marcelli^  tak  nadchla 
všechny  kommissaře,  že  jednohlasně  sloh  její 
prohlásili  za  jedině  způsobilý  pro  potřeby 
církevní.  Tím  stal  se  Palestrma  zachráncem 
figurální  hudby  chrámové,  na  jejíž  odstranění 
ovšem  potom  přestalo  se  pomýšleti. 
I  Doba  Palestrinova  zvána  jest  >velkou  pcri- 
\  ódou  italské  hudby«,  jí  dosáhla  vokální  skladba 
I  »a  cappella«  svého  vrcholu.  Jakkoli  Palestrina 
'jest  intellektuálním  původcem  t.  zv.  školy 
I  římské,  která  představuje  dokončení  vývoje 


924 


Itálie  (hudba). 


výprostného    ze    složitosti    kontrapunktické, 

Í*ehož  počátky  shledáx^me  již  u  Josquina  de 
^rés,  větších  zásluh  o  její  propa^ci  dobyl 
si  Palestrinův  stoupenec  a  Goudimelův  žák 
Giovanni  Maria  Nanini  (1540—1607^. 
On  založil  v  Římě  školu  skladatelskou,  z  niž 
vyšla  celá  řada  odchovanců;  všichni  viděli 
svůj  ideál  ve  slohu  Palestrinově  a  v  jeho 
duchu  vymítali  imitatomí  hříčky  a  nahra- 
zovali je  bohatším  počtem  hlasů.  Na  rozdíl 
od  školy  benátské  přidržovala  se  škola  řím- 
ská zprvu  principu  jcdnosborového  (ponej- 
více osmihlasného)  a  nerozdělovala  hlasy  jako 
ona  ve  skupiny  sborové.  Byl-li  Palestrina  čin- 
ným jen  jako  skladatel  církevní,  Nanini  roz- 
šířil zásady  školy  římské  i  na  obor  profánní, 
totiž  madřigál  a  canzonettu.  Synovec  jeho 
Giovanni  Bernardino  Nanini  (1560  až 
1624)  pozornost  budí  nejvíce  motety  1-  až 
5hlasnými,  k  nimž  používá  varhanního  prů- 
vodu v  číslovaném  basu,  a  tím  zasáhá  již 
v  další  epochu  italské  hudby.  Znamenitým 
stoupencem  Palestrinovým  byl  Tom  maso 
Ludovico  da  Vittor  i  a  (1540— 1608),  nej- 
bližší svému  vzoru.  Z  Naniniovy  školy  proslul 
nejvíce  Felice  Arnerio  (1560—1630),  ie- 
hož  mnohá  díla  omylem  bývala  přičítána  Pale- 
strinovi;  Ruggiero  Giovanelli  (1560  až 
1615),  jenž  ve  svém  Jubilate  Deo  (osmihlas- 
ném)  použil  různých  effektů  nástrojových 
v  lidských  hlasech;  Francesco  Soriano 
(t  1549),  jenž  upravil  Palcstrinovu  mši  Mar- 
cellovu  pro  8  hlasů;  pak  slavný  madrigalista 
Luca  Marenzio  (f  1599).  Skladby  tohoto 
vynikají  mistrným  líčením  nálad  celkových 
a  z  theoretické  stránky  blíží  se  velice  mo- 
derní tónalitě,  any  ku  docílení  snazší  modu- 
lace stejně  znějící  tóny  označují  brzy  J|,  brzy 
s  t^.  Tento  chromatický  směr,  Vicentinem  a 
Ciprianem  da  Rore  započatý,  jenž  již  počát- 
kem XVI.  stol.  přiváděl  na  stopy  tempero- 
vaného ladění,  získával  sobě  stále  dalších  pří- 
vrženců. Z  nich  uveden  buď  zde  Domén  i  co 
Mazzochi  (v  1.  pol.  XVII.  stol.),  pěstitel  řím- 
ského i  současného  melodického  slohu  a  vy- 
nálezce dynamických  značek. 

Nejpověstnějším  z  římské  školy  stal  se 
Gregorio  Allegri  (1560—1652)  a  sice  dvoj- 
sborovým  4 — 5hlasným  Miserere,  které  cho- 
váno bylo  jako  tajemství  papežské  kaple,  až 
Mozart,  uslyšev  je  r.  1770  v  Římě  a  po  pa- 
měti je  napsav,  rozšířil  známost  jeho  po  světě. 
Avšak  čistokrevným  stoupencem  Palestrino- 
vým nemožno  již  Allegriho  zváti.  V  době, 
kdy  četní  příslušníci  Školy  římské  žili  a  tvo- 
řili, dramatický  výraz  počínal  docházeti  ši- 
roké platnosti,  že  posléz  i  skladba  církevní  ne- 
odolala jeho  vUvu  a  tím  zkalen  byl  sloh  Pale- 
strinův nikoli  vinou  autorů,  kteří  bezděčně 
od  něho  se  uchylovali  přes  zjevnou  snahu 
jeho  pevně  se  držeti.  V  podvojné  periodě 
této  vedrala  se  do  církevní  skladby  nádhera, 
která  projevovala  se  v  dělení  sboru  na  množ- 
ství skupin,  tak  že  mše  bývaly  skládány  až 
pro  24,  moteta  až  pro  96  nlasů,  a  jako  prve 
nizozemské  umělůstkářství  kontrapunktické, 
tak  nyní  přílišné  skupení  hlasové  svedlo  vý- 


;  voj  hudby  církevní  namnoze  k  výstřednímu, 
'  povaze  její  nijakž  přístojnému  snáéru.   Mimo 
Allegriho   spadá   do   této   doby    Agostino 
I  Agazzari  (1578  až  1640),  Antonio  Cifra 
1  (1575— 1638),  Pietro  Francesco  Valentini 
(t  1654),  Antonio  Maria  Abbattini  (1595 
I  až  1677),  Vincenzo  Ugolini  (f  1626),  mimo 
'  to  nejpřednější  představitelé  skladby  mnoho- 
,  sborové:  Paolo  Agostini  (1593   až  1629:. 
I  Francesco  Foggia  (1604 — 84),  Giaseppi 
Ercole   Barnabei   (1620—87),   hlavně   pak 
'  Orazio  Benevoli  (1602—72),  kterého  sou- 
I  časníci  stavěli  nad  Palestrinu  pro  jeho  mistr^ 
i  nost  v  ovládání  techniky  komposice  mnoho- 
!  sborové.  Kultus  zásad,  jeŽ  určovaly  smér  školy 
I  římské,  s  jistými  modifikacemi  pozdějším  vý- 
vojem hudby  podmíněnými,  stopovati  lze  u  tó- 
ných  skladatelů  až  do  XVIIl.   i   XIX.  stol. 
Ruch  palestrinský  u  samého  zřídla   zastavil 
jen  na  krátký  čas  pověstný  šarlatán  Johann 
Hieronymus   v.  Kapsberger,   avšak  ne- 
hledě  k   této   episodě  stále   nadšeně   hájen 
a  udržován  směr  římský  a  mnoho  vyTiikají- 
cích    skladatelů    i   za    změněných    okolností 
kráčelo  po  stopách  Palestrinových,   z  nichž 
na  prvním  místě  jmenován  budiž  Tommaso 
Haj  (1650— 1714),  proslavivší  se  po  Allegriové 
nejlepším  Miserere^  pak  Giuseppe  Ottavio 
Pitoni   (1657—1743),   Claudio    Cascolini 
(kolem    roku   1700),    Bcrnardo    Pasquint 
(XVII.  stol),  Giovanni  Biordi  (XVIU.  stol) 
v  dobách   nejnovějších   Giuseppe  Janna- 
coni  (1741 — 1816),  proslulý  životopisec  Pa- 
lestrinův Giuseppe  Baini    (1775 — 1844)  a 
Francesco  Basify  (1766—1850). 

Palestrinova  škola  tvoří  první  velikou  epo- 
chu italské  hudby,  vrchol  výkvětu  vokální 
skladby  nedoprovázené;  souběžně  s  ní  zdo- 
konalovala se  hudba  instrumentální  a  sice 
předem  na  podkladu  skladby  varhanní,  jak 
ji  Merulo  a  oba  Gabrieliové  již  uváděli  na 
určité  formální  typy,  ovšem  ještě  v  područí 
slohu  vokálního,  bez  význačnější  samostat- 
nosti. K  ní  učiněn  byl  první  krok  t.  zv.  ko- 
lor ací,  která  záležela  v  ozdobách  držených 
tónů  (intervally  chrómatickými  a  pod.)  při 
skladbách  varhanních,  co  do  vedení  hlasů 
vyrostlých  po  způsobu  vokální  polyfonie. 
Prostoupení  stilu  vokálního  kolorací  vedlo 
totiž  komposici  varhanní  k  rozdělení  v  jed- 
notlivé odrůdy,  které  vlastním  způsobem  se 
vyvíjely  dále  z  počátků  mistry  školy  benátské 
položených  k  jasnějšímu  stále  stupni  výraz- 
nosti. Z  varhaníků  XVI.  stol.  uvedeni  budtei: 
Girolamo  Diruta,  žák  Merulův,  Luzzasco 
Luzzaschi,  Alexandre  Millevilla  a  syn 
jeho  Francesco,  žák  téhož  Ercole  Pas- 
quini,  jehož  vyučenec  a  nástupce  u  sv.  Petra 
v  Římě  Girolamo  Frescobaldi  (1583  až 
1644),  patří  k  nejslavnějším  varhaníkům  vů- 
bec, okazuje  v  zenithu  umění  varhanní  v  l-ii, 
I  kteréž  odtud  přesunulo  se  k  dalšímu  roz- 
'  květu  na  sever.  Frescobaldi  jednak  formy 
'  benátské,  totiž  kanzónu  a  tokkatu,  vytříbil 
'  k  jednotnosti  slohové,  v  čemž  veškera  sou- 
I  časná  činnost  na  oboru  instrumentálním  pod- 
*  ničena   byla  jeho   příkladem,  jednak   forem 


Itálie  (hudba). 


925 


tanečních  {balletto,  gaf^liarda^  corrente,  passa- 
caglia,  claconna)  používal  ke  koncertní  po- 
třebé  ve  spracování,  jež  přidílelo  touž  melodii 
různým  tancům  a  touto  rhythmickou  promě- 
nou její  bylo  předzvěstí  formy  variace  na- 
zývané tehdy  i  v  pozdějších  dobách  partita, 
Frescobaldiově  kontrapunktice  přičísti  sluší 
k  zásluze,  že  odstraněny  byly  pasáže  benát- 
ských skladeb  varhanních  a  aosazeny  thema- 
tickou  prací;  jeho  vynálezem  jest  též  fuga 
ve  smyslu  moderním.  Po  něm  zaujímá  první 
místo  Bernardo  Pasquini  (1637—1710) 
v  řadě  varhaníků  italských,  jejichž  tradice  Jo- 
hann  Jacob  Froberger  (1637—41  v  Římě) 
přenesl  do  Německa  k  dalšímu  bujnému  vý- 
voji. 

Po  dvojí  stránce  do  XVII.  stol.  pomohla 
I.  urychliti  rozvojný  postup  hudebního  umění, 
přivedši  jednak  vokální  skladbu  k  její  vrcho- 
lům a  položivši  základ  k  instrumentální  hudbě 
z  východiska  umění  varhanního.  Avšak  různé 
směry  a  jich  představitelé  ztráceli  ponenáhlu 
ostře  vyznačený  svůj   ráz  pod  nátlakem  re- 
formy,  která  na   samém   prahu  stol.  XVII. 
z    Florencie   vyšedši    strhla    za   sebou   celý 
osvícený  svět.  Když  již  v  ostatních  oborech 
duševního   života  dovršena   byla   snaha   po 
obnově  antických  vymoženosti  (renaissance, 
i7   resorgimento),  připadlo   posléze  vznešené 
společnosti,  zv^né  camerata,  y\i  ve  svém  domě 
shromaždbval    florencký    hrabě    Giovanni 
Bardi  da  Vernioapozdějimaecenáš  hudební 
a  skladatel  Jacopo  Corsi,  obroditi  i  staro- 
řeckou hudbu.  K  společnosti  této,  jež  předem 
obírala  se  otázkou,  jak  vzkřísiti  řeckou  tra- 
gédii, náleželi  m.  j.  šlechticové  Vincenzo 
Galilei  a  Girolamo   Mei,  skladatelé  Ja- 
copo Peri,  Giulio  Caccini,  Emilio  del 
Cavalieri,    Pietro    Strozzi,    Marco    da 
Gagliano  a  básníci   Ottavio  Rinuccini 
a  Gambattista  Doni.    Bardiho  mínění,  že 
řecké  truchlohry  a  veselohry  byly  naveskrze 
zpívány,  došlo  souhlasu  celé  společnosti,  již 
však  nebylo  taj  no,  že  provésti  prakticky  ideu 
obnovy  nebylo  lze  bez  rozporu  se  současným 
stavem  hudební  skladby.    Přetřásána  přede- 
vším otázka,  jak  na  rozdíl  od  církevní  i  madri- 
gálové  komposice  sluší  nakládati  se  slovem, 
aby  dosti   učiněno  bylo  požadavkům   sroz- 
umitelnosti a  spádu  rhythmického  i  melodi- 
ckého. Galilei  (otec  proslulého  mathematika), 
jenž  ve  spise  Dialogo  della  musica  antica  e  mo- 
derna horoval  pro  antickou  hudbu,  první  po- 
kusil se  o  zhudebnění  Ugolinovy  scény  z  Dan- 
tova »Pekla€  a  lamentací  Jeremiášových  pro 
jeden  hlas  s  průvodem  nástrojovým. 
Sloh  tento,  zv.  monodie^  zdokonalen  byl  Čac- 
cinim,  který  ve  sbírce  madrigálů  a  árií  na- 
zvané Le  nuove  musické  (1601)  průvodu  vtiskl 
samostatnost    a    při    deklamační    správnosti 
obracel   náležitý  zřetel  na  stránku  melodi- 
ckou. Nový  směr  přenésti  na  pole  dramati- 
cké obrali  si  za  úkol  Caccini  s  Perim;  tento 
jižr.  1594  učinil  první  pokus  dramatem  Dafne^ 
avšak  epochálním  zjevem  pro  dějiny  hudby 
dramatické  jest  tragédie  EMriť/rcf  (1600),  kterou 
oba  skladatelé  spracovali  na  text  Rinucci- 


niův,  nazvavše  ji  tragedia  per  musica,  první  to 
vůbec  opera  v  moderním  slova  smyslu.  Oboje 
spracování  podstatné  od  sebe  se  lišilo:  Cac- 
ciniovo  přihlédalo  k  melodickému  vedeni  zpěv- 
ního hlasu,  Periovo  neslo  se  čistě  deklamačně 
po  způsobu  recitativu,  slohem,  jenž  nazýván 
brzy  stile  recitativo,  brzy  rappresentativo  nebo 
parlante,  bez  šetření  rozdílné  povahy  tohoto 
a  onoho.  Stil  recitativní  totiž  pečoval  o  sroz- 
umitelnost slova,  nevylučoval  však  zásadně 
ani  ozdob  ani  opětování  jednotlivých  slov  a 
proto  Caccini  může  býti  jmín  jeho  zaklada- 
telem; proti  tomu  stil  rappresentativní,  zvláště 
způsobilý  pro  živel  dramatický,  nepřipouštěl 
ani  koloratury  ani  opětování  slov  a  poněvadž 
Peri  výhradné  jemu  holdoval,  nesluší  ani 
jemu  upírati  účast  v  tvůrcovství  monodie  oba 
slohové  druhy  v  sobě  spojující.  Průvod  prv- 
ních skladeb  monodických  psáván  na  jediný 
systém  notový  na  způsob  generálního  basií, 
jehož  vynálezcem  nezaručeně  zhusta  ozna- 
čován bývá  Ludovico  da  Viadana  (1564 
až  1645),  ač  sám  za  něj  se  nevydává.  Za  to 
jest  Viadana  tvůrcem  koncertu  duchov- 
ního (concerto  ecclesiastico),  skladby  vokální 
jedno-  i  vícehlasné,  provázené  číslovaným 
basem,  z  níž  později  vytvořila  se  forma  kantáty. 
Dějinný  význam  hnutí  florenckého  spočí\?á 
hlavně  v  emancipaci  hudby  z  ovzduší  chrá- 
mového, jemuž  až  do  těch  dob  byla  podro- 
bena výhradně,  tak  že  podstata  hnutí  toho 
nejlépe  může  být  oceněna,  stopuje-li  se  bez 
ohledu  na  skladbu  církevní,  jím  rovněž  dotče- 
nou, na  profánních  formách  jím  vyvolaných, 
předem  na  opeře.  Prvotiny  Periova  a  Cacci- 
niova  jen  v  zásadě,  nikoli  v  provedení  do- 
stihly svého  účelu;  překážkou  obrodu  anti- 
ckého dramatu  byla  tehdy  obvyklá  nádhera 
při  dvorech  šlechtických,  jež  nesnášela  se 
s  prostou  velikolepostí  jeho.  Avšak  právě 
tento  zevní  lesk  přispěl  nemálo  k  oblibě  i  roz- 
šíření opery  v  prvních  jejích  počátcích.  Platné 
pro  budoucnost  pravidlo,  že  slovní  stránce 
musí  se  hudební  podřizovati,  již  tehdy  bylo 
stanoveno  a  dále  docíleno  toho,  že  propůjčen 
byl  určitý  výraz  znázorňování  různých  stavů 
duševních  nejen  jedinců  (v  recitativu),  nýbrž 
i  hromadnosti  (ve  sborech).  Z  čistě  hudební 
stránky  první  skladby  monodické  ukazují 
mizeni  tónin  církevnicn,  dosazovaných  měk- 
kým i  tvrdým  tónorodem,  a  předznamenání 
pouze  s  l?»  kdežto  jf  pouze  akcidenčně  se  vy- 
skytuje. Na  poli  opery  učinil  krok  v  před 
Marco  da  Gagliano  (1575— 1642J,  skladatel 
Dafne  (1607  v  Mantově);  propůjcilC  recita- 
tivům  větší  živosti  a  melodice  symmetrického 
členění.  Ve  Florencii  samé,  nepomíjejíc  Cac- 
ciniovy  dcery  Francesky,  jež  v  opeře  La  li- 
beraiione  di  Řuggiero  da  Visola  ďAlcina  (1625) 
umístila  »arii«  v  náhradu  za  ustavičný  proud 
deklamační,  poutá  pozornost  ClaudioMonte- 
verdi  (1567—1643).  Zprvu  Palestrinovec,  po- 
zději novotář  v  harmonice,  operami  svými, 
jichž  řadu  zahájil  zpěvohrou  Orfeo  (1607), 
proslavil  se  jednak  pokročilostí  slohovou, 
ježto  recitativní  partii  zvelebil,  na  místě  secco- 
recitativu  použiv  provázeného  (obligátního) 


026 


Itálie  (hudba). 


a  z  části  i  ariosa,  jakož  i  zavedením  dvojzpévu 
(duetta),  jednak  velikým  pokrokem,  jejž  jím 
učinila  instrumentace.  Peri  i  Caccini  obsadili 
orchestr  klavírem  (gravicembalo),  basovou 
loutnou  (chitarrone),  tenorovou  loutnou  (líuto 
grosso)  a  kontrabasem  (lira  grande),  u  Monte- 
verdiho  skládá  se  orchestr  ze  smyčcového 
kvinteta  a  nástrojů  dechových  a  z  této  stránky 
disposiční  sluší  v  něm  shledávati  základ  mo- 
derní instrumentace.  Co  do  výrazu  dramati- 
ckého byl  orchestr  Monteveroimu  prostřed- 
kem nad  míru  důležitým,  sloužil  mu  mimo 
jiné  k  tónomalbě,  jíž  dociloval  používáním 
eflfektů  na  kombinacích  barvitostních  odpo- 
zorovaných. Tčmito  pomůckami  dosáhl  pra- 
vého jádra  hudby  dramatické,  totiž  indivi- 
dualisace  jednotlivých  postav  samostatným 
charakteristickým  vedením  orchestru. 

Vedle  opery  zplodila  doba  stilu  monodi- 
ckého formu,  která  vyvinula  se  na  místě 
z  chrámů  vyloučených  středověkých  mystérií 
a  po  delším  vývoji  ustálila  se  koncem  XVI. 
stol.  v  duchovní  drama,  zvané  oratorium 
(v.  t.).  První  dílo  toho  způsobu  La  rappre- 
senta^ione  di  animo  e  di  corpo  složil  Emilío 
delCavalieri  (t  1599.^),  jenž  zasluhuje  proto 
býti  jmenován  jako  třetí  zakladatel  školy 
florencké.  S  reformou  florenckou  souvisí  ne- 
malé pokroky  theoretické,  vyplynuvší  ze  stu- 
dia hudby  řecké,  jež  v  dramatice  a  modulaci 
projevuje  v  praxi  Don  Carlo  Gesualdo 
daVenosa,  jinak  opodál  hnutí  reformačního 
stojící.  Ještě  před  vznikem  monodie  vystu- 
povala snaha  uvésti  antickou  theorii  v  soulad 
s  praxí  a  samému  Zarlinovi  byl  vzorem  Lu- 
dovicoFojgliani(t  1539),  mimo  nějž  studiu 
antiky  oddávali  se  Francesco  Patrizzio 
(1529— 97)aErcoleBottrigari(1531— 1612). 
Není  s  podivením,  že  novoty  Gesualdovy  a 
Monteverdiovy  jako  Gabrieliovy  vzbudily  po- 
lemiky konservativních  theoretiků.  jimž  při 
jich  náklonnosti  ke  kaceřovanému  kontra- 
punktu nedostávalo  se  porozumění  pro  vy- 
víjející se  harmonii.  Sem  náležejí  Giovanni 
Maria  Artuši  (kol  1600),  Scipione  Cer- 
reto,  Orazio  Tigrini  a  Ludovico  Zac- 
coni;  naproti  tomu  uvedený  svrchu  Giam- 
battista  Doni  traktáty  svými  propagoval 
reformační  idec  hnutí  florenckého.  Monodie 
rozšířila  se  záhy  po  celé  l-ii,  ba  i  církevní 
skladba  byla  jí  pohlcena,  čímž  ovšem  zba- 
vena byla  velebnosti  Palestrinou  jí  vtisknuté. 
Ze  skladatelů  církevních  holdovali  novému 
sméru  zvláště  Radesca  da  Foggia,  Otta- 
vio  Durante,  Girolamo  Marinoni,  Do- 
menico  Mazzochi  a  j.  Mimo  Florencii  vy- 
stupuje nový  sloh  v  Bologni,  kde  uvedl  jej 
Girolamo  Giacobbi  {Andromeda,  1610), 
hlavně  však  v  Benátkách,  kde  kromě  Monte- 
verdiho  činni  byli  Francesco  Manelli, 
Paolo  Sacrati  a  zvláště  Pier-Francesco 
Caletti-Bruni,  známý  pod  jménem  Cavalli 
(1600— 76V  Jako  žák  Monteverdiův  pokračo- 
val Cavalli  na  dráze  mistra  svého  a  předčil 
jej  ne  sice  půvabnosti,  avšak  za  to  v  ohledu 
formálním;  on  zřetelné  odděloval  ariosa  od 
recitativu,  vedle    strofické    árie    pokusil   se 


I  o  trojdílnou,  prohloubil  charakteristiku  a  ob- 
I  zvláštní  péči  obětoval  na  propracování  sbo- 
'  rove  partie  v  opeře  Ercole  (ku  sňatku  Lud- 
víka XiV.,  1662).  Sbor,  vedle  balletu  nejdů- 
ležitější součást  opery  francouzské,  počal  mi- 
.  zeti   z  opery  italské,  jakmile   se    k   dalšímu 
I  vývoji  uchýlila  z  Florencie  do  Benátek^  a  vy- 
tratil se  docela  v  polovině  XVII.  stol-  minío 
opery  pro  Francii  skládané;  na  př.  Cavalliův 
Giasoue  psán  jest  beze  sborův.  Za  tento  ne- 
dostatek  odškodAují   Benátčané    čísly    sólo- 
vými, spojením  recitativního  živlu  s  článko- 
vaným ariosem,  povznášejíce  je  k  bohatě  za- 
loženým scénám  dramatickým,  mimo  to  hojně 
popravajícc  místa  duetu   i   recitativům   vice- 
hlasným,  konečně  předesílajíce  před  prologem 
ouverturu   ve   formě   intrády  net)o    skladby 
o  3  i  více  větách  pro  orchestr,  těžící   slože- 
ním svým  z  rozšiřujících  se  stále  čeledí  ná- 
strojů nudebnich. 

Nový  směr  otevřel  se  nejen  opeře,  nýbrž 
veškeré  hudbě  v  XVll.  stol.,  když  Giacomo 
Carissimi  (1604—74)  ovoce  reformy  floren- 
cké  zachránil  před  jednostranností,   do  níž 
hrozila  upadnouti  v  bezohledné  reakci  proti 
kontrapunktu.  Jemu  podařilo  se  monodickému 
slohu  vlíti  nový  život  polyfonií,  již  osvojil  si 
studiem  veleděí  Palestrinových.  Opera  nebyla 
polem  Carissimiovým,  jeho  nadáni  svědčila 
epická  šířka  oratoria  s  mohutnými   sbory  a 
pak  forma  kantáty,  jejíž  tvůrcovství  nezcek 
oprávněně  se  mu  připisuje  (viz  Kantáta). 
Stoupenci  Carissimiovými  v  zájsadě  jsou  Ago- 
stino  Steffani  (1655—1730),  skladatel  oper. 
komorních  duet  psaných  stiíem  imitatorním. 
Alessandro    Stradella    (1645—81),    Sal- 
vátor Rosa  (1615—73)  a  mn.  j.   S  Carissi- 
mim  sdílí  žák  jeho  Marc'  Antonio   Cesti 
(1620—69)  zásluhu,  že  hudbě  XVII.  stol.  při- 
činili melodický  půvab.    Cesti  sám  v  ojMířc 
vznesl  se  nad  Monteverdiho  i  Cavalliho,  přc- 
neslť  na  Jeviště  Carissimiho  komorní  kantátu, 
odstranil  tak  starý  jednotvárný  recitativ  a  ne- 
jednou s  úspěchem  dopřál   zastoupení   živlu 
komickému   duchem   národním.   Avšak    tato 
nadvláda  melodie,  jež  proti  intencím   zakla- 
datelů opery  italsícé  v  dobách  pozdějších  se 
všeobecně  pojímala  jako  charakteristikou  jcií, 
počala  se  šířiti  na  škodu  dramatické  pravdi- 
vosti a  vedla  v  XVIII.  stol.  k  zjevnému  úpadku. 
Stalo  se  tak  hlavně  z  ústupnosti  k  virtuos- 
ním  zpěvákům.  Na  nich  spočívala  při  prvm'ch 
operách  nemalá  úloha,  totiž  oživovati  před- 
nesem suchopárný  recitativ.   Ohledy   na  né 
vychovaly    ponenáhlu    dlouhou    éru    pěvců 
i  pěvkyň  italských.    Tyto  v  prvních   dobách 
opery    prováděly    ženské   partie   na   jevišti. 
avšak  po  zákaze  papeže  Klimenta  XII.  musili 
ustoupiti  kastrátům,  kteří,  jako  dříve  falsetisté, 
povoláváni  byli  i  do  chrámů  obstarávati  hlasy 
ženské  se  zřetelem  na  církevní  předpis  vy- 
lučující ženy  z  působení  při  zpěvu  chrámo- 
vém.   Umění  kastrátů  dostoupilo  znamenité 
výše  ve  škole  neapolské,  jejímž   zakla- 
datelem jest  Carissimiův  žák  Alessandro 
Scariatti  (1659—1725^,  patřící  k  nejplod- 
nějším a  nejvšestrannějším  hudebním  duch^ 


Itálie  (hudba). 


927 


vůbec,  kontrapunktik  i  melodik  stejné  zna- 
menitý, dovršitel  dvoudílné  »dacapo-aria<  a 
provázeného  recitativu,  při  čemž  orchestr  po- 
chody déjové  příhodné  charakter iso val.  Po- 
zoruhodná jest  Scarlattiova  předehra  k  opeře 
{sinfonia),  jež  má  mezi  dvéma  vétami  rychlého 
pohybu  umístčnu  vetu  pomalou  a  může  poklá- 
dána býti  za  předchůdkyni  symfonické  formy 
cyklické.  V  nepřehledné  řacié  děl  Scarlattio- 
vých  všeho  druhu  zasluhují  zvláštní  zmínky 
vedle  kantát  intermedia  čili  intermezza,  malé 
komické  scény  dramatické,  jež  vkládány  bý- 
valy v  meziaktí  her  vážných  a  později  mezi 
sebou  souvisely  a  oddělivše  se  k  samostat- 
nosti založily  počátky  opery  komické  {opera 
buffa).  Ze  žáků  Scarlattiových  proslul  nejvíc 
Francesco  Durante  (1684—1755),  po  výtce 
církevník  a  snaživec,  jenž  setřásti  hleděl  ne 
vždy  s  úspěchem  vliv  své  doby  a  přimknouti 
se  ke  škole  římské,  zvláště  výborný  jiŽ  in- 
strumentátor  obratný  v  manipulaci  s  nástroji 
foukacími  a  kromě  toho  paedagog  nejskvě- 
lejších výsledků  se  dodělavší.  Jeho  odcho- 
vanci byli:  Giovanni  Batt.  Pergolese 
(1710 — 36),  na  jehož  Stabat  mater  a  kom. 
opeře  La  serva  Padrona  shledáváme  neapol- 
skou  školu  tak  dalece  v  úpadku,  že  přílišnou 
péči  o  melodii  nevyvažovala  rovným  zřetelem 
k  činitelům  jiným;  Leonardo  Vinci  (1690 
ažl732),  NicoíoJommelli(1714— 74)aDo- 
menico  Terradellas  (1711—51).  K  Du- 
ranteovi  druží  se  Leonardo  Leo  (1694  až 
1740)  obíravší  se  na  rodil  od  onoho  sklad- 
bou dramatickou,  jež  však  pro  překonané 
dnes  stanovisko  zůstává  pozadu  proti  jeho 
dílům  církevním,  Gaetano  Greco  (♦  1680), 
téhož  žák  Nicolo  Porpora  (1686—1766), 
šablonovitý  operista  bez  vnitřní  ceny,  ale 
znamenitý  učitel  zpěvu,  jako  Francesco 
Feo  (♦1699);  pak  Nicolo  Logroscino 
(1700—63),  jímž  ^bufl^a«  z  prvních  počátků 
dostala  se  o  krok  v  před  pomocí  ensemblů 
vkládaných  na  konec  Jednotlivých  dějství, 
Tommaso  Traetta  (1727—79)  a  j. 

Vrchol  školy  neapolské  v  oboru  vážném 
i  komickém  představuje  Nicolo  Piccini 
(1728— 1800),  jenž  >da-capo-ariÍ€  dosadil  for- 
mou rondovou,  první  uvedl  ^f^nale«  o  růz- 
ných tóninách  a  tempech,  a  Pietro  Gu- 
gíielmi  (1727—1804).  Sláva  Picciniova  v  l-ii 
měla  v  zápětí.  Že  povolán  byl  do  Paříže  para- 
lysovat  proti  své  vůli  reformátorskou  činnost 
Gluckovu  (viz  Gluck  str.  111).  Druhým  sou- 
peřem Gluckovým  byl  tu  Antonio  Sac- 
chini  (1734—86),  ve  prostředcích  svých  nad 
míru  prostý;  avšak  on  i  další  příslušnici  školy 
neapolské  nepopřou,  že  jednak  vliv  Gluckův, 
jednak  delší  pobyt  jich  v  cizině  k  tomu  přispěly, 
aby  mnohem  vážněji  pojímali  úlohu  svou, 
než  u  souvěkovců  jejich  lze  pozorovati.  Ná- 
leží sem  Giuseppe  Sarti  (1729—1802),  učitel 
Cherubiniův,  Giovanni  Paesiello  (1741  až 
1816),  Nicolo  Antonio  Zingarelli  (1:32 
až  1837),  z  nichž  druhý  operou  77  barbiere  di 
Seviglia  docílil  úspěchu  v  pravdě  sensačního. 
Za  to  nezkaleným  Neapolcem  jeví  se  býti 
Paesiellův    soupeř   Domenico    Cimarosa 


(1749—81),  jehož  kom.  opera  //  matvimonio 
segreto  pro  humoristický,  co  nejšťastněji  po- 
stižený ráz  a  melodickou  vřelost  trvale  udr- 
žela se  v  moderním  repertoiru.  Pro  úplnost 
nezůstaň  nepovšimnut  církevní  skladatel  Fe- 
dele  Fenaroli  (1732—1818),  žák  Duranteův 
a  učitel  Cimarosův  i  Zingarelliův.  Vedle  jme- 
novaných i  ostatní  četní  přívrženci  školy  nea- 
polské mají  pro  sebe  společnou  vlastnost: 
báječnou  plodnost,  která  ovšem  na  způsob 
práce  nemohla  působiti  než  zhoubně,  ji  při- 
čítati sluší.  Že  i  italská  opera  seria  i  buffa 
přestala  míti  na  zřeteli  potřebu  výrazu  drama- 
tického a  sklesla  na  pouhou  směsici  bezvý- 
znamných recitativu  střídajících  se  s  áriemi, 
jež  bez  ohledu  na  požadavky  deklamace  a 
vnitřní  pravdivost  dějovou  po  ničem  jiném 
se  nepachtily,  neŽ  aby  stále  vzrůstající  pěve- 
cké virtuositě,  najmě  koloraturní  dovednosti, 
připravily  co  nejvděčnější  pole.  K  tomu  při- 
stoupila ještě  jalovost  a  šablonovitost  textů, 
které  ani  jednoty  děje  nešetřivše,  ani  jinaké 
požadavky  logičnosti  neuspokoj  ovávše,  operu 
italskou  dovedly  k  úpadku,  tak  že  konečně 
jméno  její  nebylo  prosto  příchuti  přímo  han- 
livé. 

Nežli  poukázáno  bude  k  počátku,  příčinám 
i  účinkům  tohoto  úpadku,  totiž  k  speciální 
éře  virtuosní,  nutno  ještě  pohlédnouti  nazpět, 
jak  mimo  Neapol  utvářela  se  hudba  v  l-ii, 
zvláště  církevní.  Jak  bylo  poukázáno,  drama- 
tický živel  neminul  se  s  účinkem  na  přečetné 
skladatele,  kteří  jinak  vědomě  nepřidávali  se 
k  reformě  florcncké  a  pouze  mimoděk  strženi 
byli  jejím  vírem.  V  dobách  těch  dvojnásob 
odráží  se  druhá  Škola  benátská,  ana  sloh 
chrámový  chrání  před  pohlcujícími  ji  vlivy 
světskými.  Včele  jejím  stojí  Giovanni  Leg- 
rcnzi  (1625— 90)  a  žák  jeho  Antonio  Lotti 
(1667—1740);  onen  kladl  zvláštní  důraz  na 
instrumentální  partii  a  rozšířil  orchestr  chrá- 
mový na  34  členů,  tento  vokálními  kompo- 
sicemi a  cappella  vyluzoval  účinky  přímo 
palestrinovské.  Současníci  Lottiovi  Tom- 
maso Albinoni  (1674 — 1745)  a  Antonio 
Vivaldi  (t  1743),  jakož  i  jeho  nejpřednější 
žák  Giov.  Batt.  Pascetti  byli  hojné  činni 
v  hudbě  nástrojové,  kdežto  jiný  Žák  Baldas- 
sare  Galuppi  (1706—85)  proslul  v  komické 
opeře.  Po  Lottim  zaujímá  jako  církevník  první 
místo  Legrenziův  žák  Antonio  Caldara 
(1670 — 1736),  nade  všecky  vypíná  se  však 
Bcnedetto  Marceli  o  (1686— 1736),  poslední 
ratolest  onoho  kmene,  jenž  v  Benátkách  bu- 
jeti počal  v  dobách  Wilfaertových.  Díla  jeho 
charakterisuje  přílehlost  ke  slovu  a  ušlechtilá 
jednotnost  i  vznešenost;  nejslavnějším  z  nich 
jest  hudba  ke  Giustinianovu  spracování  50 
žalmů  Davidových  Estro  poetico  armonico^  za- 
jímavému nad  to  předmluvou  autorovou,  z  níž 
mluví  láska  k  antické  hudbě,  jakáž  vyzírá  i  ze 
spisu  jeho  //  teatro  alla  móda  (1720),  kaceřu- 
jícího  nemilosrdně  současnou  tvorbu  operní. 
Ostatní  Benátčané  této  doby  mají  význam  pod- 
řízenější, jako  Pierro  Zanini,  Giovanni 
Porta  a  j.  —  Totéž  úsilí  po  zachování  bý- 
valé slávy  pozorovati  lze  i  v  Římě,  kde  vystu- 


928 


Itálie  (hudba). 


puje  Francesco  Gasparini  (1668—1737), 
učitel  Marcellův  a  Scarlattiův,  a  Giov.  Batt. 
Casali  (na  sklonku  XVIII.  stol.).  Třetím 
ústředním  městem  jest  pak  Bologna,  kde 
hudební  školu  založil  Giovanni  PaoloCo- 
lonna  (1640 — 95);  z  ní  vyšel  Giovanni 
Batt.  Bononcini  zvaný  mladším  (v  pol. 
XVIII.  stol.),  pověstný  rivalitou  s  Hándelem  a 
konečnou  svou  porážkou.  Giovanni  Maria 
Bononcini  starší  (1640— 78)  jako  theoretik 
vynikl  spisem  o  kontrapunktu :  Musíco  pratico. 
Žákem  tohoto  byl  Antonio  Pacchioni 
(1654—1738),  ostatními  stoupenci  školy  bo- 
lognsképak:  Jacopo  Antonio  Pert i  (1661 
až  1756),  Giov.  Carlo  Maria  Clari  (1669 
ažl738), Giuseppe  Aldobrandini,  Luca 
Antonio  Predieri  (1688—1769),  Giov. 
Antonio  Ricieri  (f  1746),  dále,  pokud 
theoretiků  se  týče,  Angelo  Berardi  (Do- 
cumenti  armonichi^  1687)  a  obzvláště  Gam- 
battista  Martini  (zv.  Padre  Martini, 
1706—84).  autor  obsáhlé  nauky  o  kontra- 
punktu doložené  příklady  od  dob  Josquino- 
vých  až  po  jeho  současníky  a  na  slovo  vzatý 
badatel  v  historii  hudební;  směrem  týmž  po- 
kračoval jeho  žák  Giuseppe  Paolucci  (1727 
až  1777).  V  ostatní  l-ii  na  sebe  upozorňují 
Francesco  Calegari,  Francesco  Va- 
lo tt  i  (1697— 1780),  Luigi  Sabattini  (1739 
až  1809),  Francesco  Conti  (1682—1732). 
Emanuele  Astorga  (f  1736  v  Praze),  skla- 
datel pro  svou  vřelost  nezapomenutého  Stabat 
mater,  a  konečně  povlaštěný  Čech  Josef  My- 
sliveček, známý  v  l-ii  pod  jménem  ^Vena- 
torini«  neb  ^I1  éoémo«. 

Úpadek,  připravený  opeře  školou  neapol- 
skou  i  bolognskou,  který  za  následek  měl, 
že  k  dalšímu  vývoji  dramatická  hudba  opu- 
stila území,  kde  vyrostla,  třeba  jen  z  počátků 
praskrovných,  spočíval  vlastně  již  v  hudební 
stránce  prvých  norenckých  pokusů  o  hudební 
drama.  Suchopárná  recitativní  stránka  sklá- 
dala veškeren  úspěch  na  bedra  zpěváků,  již 
přednesem  svým  povoláni  byli  ji  oživovati. 
Tím  ovšem  zapuštěny  byly  kořeny  k  repro- 
duktivní  individualitě,  o  níž  polyfonní  doby 
dřívější  neměly  ani  zdání.  Povolnost  sklada- 
telů ku  výkonným  silám  zavinila,  že  tyto  stá- 
valy se  střediskem  veškerého  zájmu,  v  druhé 
řadě  teprve  k  dílu  samému  se  obracejícího. 
V  řadě  velikých  pěvců  XVII.  stol.  vyniká 
Loreto  Vittori,  ze  zpěvaček  Vittoria 
Archilei,  Leonora  Baroni,  Francesa 
Caccini  a  j.  Pěvecké  školy,  které  církev 
zakládala  ve  středověku  k  cvičbě  chorálu, 
udržovaly  se  sice  v  XVII.  stol.  dále,  avšak 
na  místě  španělských  falsetistů  i  v  hudbu 
chrámovou  trpěno  uvésti  kastráty;  prvým 
z  nich,  jenž  připuštěn  do  papežské  kaple,  oyl 
Girolamo  Rossini  (f  1644).  Ve  stol.  XVIII. 
kastráti  dostali  se  na  jeviště  a  pěvecké  umění 
jimi  dostoupilo  vrcholu.  Zpěv  umělý  bral  se 
směrem  dvojím:  umělečtějším  komorním,  jejž 
vychovala  Carissimiova  komorní  kantáta,  a 
divadelním,  vypěstěným  operou  Scarlattio- 
vou;  onen  cvičila  bolognská,  tento  neapolská 
škola  a  v  ní  vedle  zmíněných  již  mistrů  Por- 


\  póry,  Leona  a  Feona  Francesco  Antonio 
Pistocchi  (1659—1717)  a  Antonio  Bi-r- 
nacchi  (1690 — 1756).  Jiné  vynikající  ško  v 
řídili  Pier  Francesco  Tosi  (1647—1727^ 
v  Londýně,  Giambattista  Mancini  (171t) 
až  1800)  a  i.  Ze  zpěváků-kastrátů,  kteří  faeno- 
menální  hlasovou  technikou  v  pravdě  hýbali 
světem,  dopomohli  si  mnozí  k  velikému  bo- 
hatství a  nejednou  i  k  nesmírnému  vlivi] 
u  hlav  korunovaných,  zvláště  o  třech  zazna- 
menávají se  správy  přímo  neuvěřitelné.  Jsou 
to:  BaldassareFerri  (zv. Perugí no,  lól*> 
až  1680),  Carlo  Broschi  (Farinelli,  ITtó 
až  1782)  a  Gaetano  Maj oráno  (Ca f fa- 
ře lli).  Knim  druží  se  mezzosopranista  Fran- 
cesco Bernardi  (Senesino,  1680 — 1739, 
Giovanni  Carestini  (1705—60),  z  pozdéj- 
ších  pak  Girolamo  Crescentini  (17ot> 
až  1846).  Operní  ženské  hvězdy  XVIII.  stol 
představují  pověstné  sokyně  FaustinaBor- 
doni  (Hasseová,  ♦1693)  a  Franccsca 
Cuzzoni  (1700—70),  Anna  Maria  Strada, 
Vittoria  Tesi-Tramontini  (f  1778),  Ma- 
rianna  Bulgarelli  a  j. 

Pro  produktivní  umění  mnohem  většího  vý- 
znamu než  pěvecká  dopracovala  se  virtuosita 
nástrojová.  Začala  bujeti,  jakmile  instrumen- 
tace  v  operách  poněkud  probrala  se  z  prvých 
nejistých  pokusův  k  určitější  spořádanosti. 
V  XvII.  stol.  proslula  na  dechové  nástroje 
rodina  Besozziúv  a  pokud  klavíru  se  dotyce, 
jenž  činil  velice  podstatnou  součástku  orche- 
stru, stvořil  proň  nový  stil  DomcnicoScar- 
latti   (1683—1754),  syn  Alessandru  v   a  iák 
Gaspariniův,  načež  klavírní  hudba   epochál- 
ními  jeho   novotami  netušené   se    rozvíjela, 
zvláště  když  mechanika  nástroje  zdokonalena 
byla  strojivem  kladívkovým,  jež  vynalezl  Bar- 
tolomeo  Cristofari  (1653— 1731).  D.  Scar- 
latti  jest  otcem  klavírní  sonáty,  která  sice 
u  něho  jest  jednovětou,  avšak  zřetelné  oka- 
zuje již  na  pozdější  první  sonátovou  vetu. 
K  vývoji  sonátové  formy  moderní  přispěla  I. 
nejvydatněji  obsáhlou  řadou  skladatelů,  kteří 
po  skvělých  výsledcích  houslařských  rodin 
Amatiovy,  Stradivariovy  a  Guamcriovy  vrhli 
se  s  celou  silou  na  tvorbu  literatury  nového 
nástroje  (viz  Housle).  Ač  sonáta  Gabrieliova 
s  pozdější   formou   neměla  nic  společného, 
přece  jakási  souvislost  její  s  pozdější  jest 
patrná;  komorní  sonáta  i  kostelní   soustře- 
ďovaly již  pozornost  na  houslový  hlas,  pro- 
vázený u  oné  klavicymbalem,  u  této  varha- 
nami. Arcangelo  Corelli  (1653— 1713)  psal 
sonáty  komorní  i  kostelní  o  několika  větách, 
při  nichž  hlavně  s  tanečními  formami  pra- 
coval, čímž  ovšem  sonáty  tyto  čerpalv  z  týchi 
zřídel  jako  suita.  S  druhé  strany  působil  na 
sonátu  koncert  komorní,  zavedený  v  první 
pol.  XVII.  stol.  pro  2  housle  a  generální  bas, 
jenž  v  tak  zvaném  concerto  grosso  Giusep- 
pem   Torellim   (t  1708)   rozšířen   byl  na 
2  housle   s  průvodem  houslí,  violy  a  gen. 
basu  a  Corellim  na  3  housle.  Antonio  Vi- 
valdi  (1670—1743)  přivedl  komorní  i  velký 
koncert  na  stupeň  rozkvětu,  od  něhož  nebylo 
daleko  do  rozštěpení  se  jeho  v  klassickou 


Itálie  (starověká). 


929 


formu  sonátovou  a  formu  koncertu  v  mo- 
ci ernim  smyslu  slova. 

Xakto  I.  i  instrumentální  hudbé  moderní 
iipra.vila   půdu,   ale  další   formální   pochod 
odebral  se  v  Německu,  které  od  dob  Bacho- 
výcli  v  dějinách  hudebních  zaujímá  nejdůle- 
žitější místo,  zastiňujíc  l-ii  od  druhé  polo- 
viny XVIII.  stol.  Kdežto  na  vrub  Německa 
spadá  reforma  Gluckova,  v  něm  odehrává  se 
historické  divadlo  klassicismu  a  romantismu 
instrumentálního  i  operního,  nevyskytuji  se 
již  v  l-ii  epochální  směry,  jež  by  celé  řady 
vyznavačů  sbíraly  v  jediný  šik.  V  XIX.  stol. 
klesá  I.  na  hudební  zem  ciruhého  řádu,  pod- 
robenou vlivu  ciziny.  Výběžky  směru  holdují- 
cího absolutnímu  melodickému  krásnu  v  opeře 
nepřihlížejíc  k  jeho  dramatickému  zdůvodnění 
představuje  např.  VincenzoBellini  (1801 
až    1835),   pamětihodný  tím,  že   při   pečlivé 
práci  od  neplodné  koforatury  vrátil  se  k  ne- 
senému zpěvu.   Současník   téhož  Gaetano 
Donizetti(1797— 1848),  stejně  plodný  voboru 
komickém  i  vážném,  originální  invencí  čistý 
Italy  bére  se  směrem,  jakým  prorazil  jmeno- 
vitě buffami  svými  duchaplný   Gioachino 
Rossini  (1792—1868).    Na  sklonku  činnosti 
své  naklonil  se  Rossini  Tellem  (1829)  velké 
opeře  pařížské,  které  i  Luigi  Cherubíni 
(1760—1842)  a  Gasparo  Spontini  (1774 
až  1851),  prvý  docela,  druhý  s  míšením  rod- 
ného Živlu  s  francouzským  přináležejí.  Nemo- 
hou-Ii  oba  posléz  jmenovaní  zapříti  nad  to 
vliv  německé  školy,  zjevněji  područí  ciziny 
osvědčuje  GiuseppeVerdi(*  1813).  V  prv- 
ních operách  byv  Italem  nepokrytým,  slučo- 
val později  vymoženosti  francouzského  slohu 
s  Rossiniovým  i  Donizettiovým,  v  Aidě  (1873) 
zaujal  na  dooro  stanovisko  francouzské  opery 
a  Že  alespoň  v  principu  uznává  idee  reformy 
Wagnerovy,  o  tom  svědčí  jeho  Otello  (1887) 
a  ještě  více  F alsiaff  {1S93).  Wagnerovu  směru 
holduje  též  librettista  posléze  jmenovaných 
dvou  oper  Arrigo  Boito  (*1842)  v  jediné 
své  opeře  Mefistofele  (1858). 

Co  do  kvantity  v  operní  produkci  stojí  I. 
ze  všech  zemí  aŽ  dosud  nejvýše,  avšak  při- 
rozeno,  že  ze  záplavy  každoročně  na  jeviště 
uváděních  her  pouze  nepatrná  menšina  pro- 
nikne ao  širšího  světa  hudebního.  Z  Verdio- 
vých  současníků,  tu  více,  onde  méně  dotče- 
ných Wagnerovou  reformou,  stůjtež  zde  Am  i  1- 
care  Ponchielli  (1834— 86),  Filippo  Mar- 
chetti  (♦1835),  řranco  Faccio  (*1841), 
FrancescoCortesi,CarloPedrotti,Ciro 
Pinsuti  a  mn.  j.  V  době  nejnovější  (od  let 
90tých)  čilý  rozruch  způsobil  t.  zv.  verismus 
operní,  který  přenesl  v  operu  realistické  su- 
jety moderní  a  oproti  pozdějším  dramatům 
Wagnerovým,  rozpřádajícím  se  v  psycho- 
logicky hlubokém  svém  rozvedení  do  nut- 
ných délek,  co  nejrychlejším  spádem  dějo- 
vým řešil  otázku  dramatické  působivosti.  Po- 
čátek učinil  PietroMascagni(*  1863)  tragi- 
ckou aktovkou  Cavalleňa  rusticana  (1890),  po 
něm  krátce  nato  Ruggiero  Leoncavallo 
(♦  1858)  dvojaktovkou  /  PagliaccL  Obě  opery 
staly  se  jakýmsi  typem,  jejichž  dějový  poci- 

OttQv  Slovník  Naufný,  tv.  XII.  49  1897. 


klad,  obírající  si  za  théma  cizoložství,  v  nej- 
rozmanitějších versích  znovu  a  znovu  dostával 
se  na  jeviště,  až  konečně  nastalo  ochlazení 
prvotního  enthusíasmu,  jež  teprve  ve  střízli- 
vější rozvaze  odkrylo  nepůvodní,  ledabyle 
propracovanou  hudební  stránku  pouze  bru- 
tálními násilnostmi  si  pomáhajícího  nového 
směru,  který  nejen  že  v  l-ii  mžikem  zjednal 
si  přívrženců  rPierantonio  Tasca,  Um- 
berto  Gioraano,  Ciléa,  do  jisté  míry 
i  Giacomo  Puccini),  ale  i  německé  skla- 
datele nutkal  k  napodobení.  —  Pro  instru- 
mentální hudbu  není  v  l-ii  pěstitelů  četných; 
z  nich  na  prvním  místě  vyniká  Giovanni 
Sgambati  (♦1843).  žák  Lisztův.  Také  vir- 
tuosita instrumentální  zastoupena  jest  ve  sto- 
letí XIX.  dosti  slabě.  Jako  bývalá  sláva  hou- 
slařská  vymizela  a  zanechala  stopy  jen  ve 
fabrikaci  střevov]^ch  strun,  i  houslová  vir- 
tuosita slavného  jména  váže  se  k  několika 
jménům:  Niccoló  Paganini  (1782—1840), 
Ernesto  Camillo  Sivori  (1815—53),  An- 
tonio Bazzini  (1817—97),  Maria  Mila- 
nollo(1832— 48),TeresaMilanollo(*1827), 
Luigi  Arditi  (♦  1822),  Guido  Papini 
(♦  1846)  a  Teresina  Tua  (*  1867).  —  Čím 
méně  I.  zasáhá  aktivně  v  rozvoj  hudební 
sklonkem  XIX.  stol.,  tím  pozorněji  sleduje 
v  nejnovější  době  činnost  ciziny,  zakládá 
konservatoře  s  organisací  moderní,  má  své 
koncertní  instituce  a  i  ve  vědě  hudební  pra- 
cuje. Z  historiků  hudebních  zasluhuje  zmmky 
Francesco  Florimo  řl800— 88),  Fede- 
rigo  Polidoro  (*  1845),Baldassare  Ga- 
mu c  c  i  (1822—92)  a  biograf  Gaetano  Gaspari 
(1807—81).  —  Srv.  co  do  rozvrhu  Stecker, 
Všeob.  dějepis  hudby.  !? 

Italfe  starověká. 

I.  slul  původně  jihozápadní  výběžek  polo- 
ostrova Apenninského,  jižní  Bruttium,  kdež 
seděli  Italové  vlastně  tak  řečení,  příslušní  ku 
kmeni  latinskému.  Řekové  přenesli  jméno  I. 
na  jižní  část  poloostrova  vůbec  a  Římané 
rozšířili  je  na  zemi  celou  až  k  řece  Rubikonu. 
Za  Augusta  pak  dáno  i  krajinám  popádským. 
I.  tedy  prostírala  se  mezi  Alpami  a  mořem 
Středozemním  (Maře  Internum).  Části  Alp 
při  l-ii:  Alpes  Maritimae,  Cottiae,  Graiae, 
Penninae,  Lepontiae,  Raeticae,  Camicae,  lu- 
liae.  Části  moře  Středozemního:  Maře  Adria- 
ticum  č.  Superum,  v  němž  Sinus  Tergestinus 
(záliv  Terstský)  a  S.  Flanaticus  (Quamero), 
M.  Jonium,  v  němž  S.  Tarentinus  a  S.  Scylle- 
ticus  (z.  Squillaceský),  M.  Tyrrhenum  č.  In- 
ferum,  do  něhož  vede  Fretum  Siculum  (Faro 
di  Messina)  a  v  němž  S.  Hipponiates  č.  La- 
meticus  (z.  S.  Eufemijský),  S.  Paestanus  (z. 
Salernský),  S.  Cumanus  (záliv  Neapolský)  a 
S.  Caietanus  (záliv  Gaětský),  dále  pak  jest 
S.  Ligusticus  (z.  Janovský^,  uvnitř  jest  I.  pro- 
stoupena Apenniny.  Tu  buďtež  uvedeny: 
Mons  Argentarius  (Monte  Argentaro),  M.  Ci- 
minius  (M.  Cimino),  M.  Soracte  (M.  di  San 
Oreste),  Fiscellus  M.  (Gran  Sasso),  M.  Tifer- 
nus  (M.  Matese),  Montes  Sabini,  M.  Lucre- 
tilis  (M.  Gennaro),  M.  Albanus-  (M.  Cavo),      % 

61 


930 


Itálie  (starověká). 


M.  Algidus  (Monti  di  Velletri).  Ms  Tusculani 
(Mi  di  Frascati).  Aequorum  Ms  (Mi  ďOle- 
vano).  Volscorum  Ms  (Mi  Volsci),  Massicus  M. 
(M.  Massico),  Tifata  M.  (M.  Tifo),  M.  Vesno- 
dus,  Gaurus  M.  (M.  Gauro),  M.  Lactarius 
(M.  di  Lettere^,  Tabarnus  M.  řM.  Tabarno), 
M.  Alburnus  (M.  di  Postiglione).  Sila  Saltus 
(M.  Sila),  M.  Garganus  (M.  Gargano),  M.  Vul- 
tur  (jehož  vrchol  Pizzuto  di  Melfi).  Mysy: 
Promontorium  Populonium,  P.  Circeiura  (Čapo 
Circello),  P.  Caietae,  P.  Misenum  (C.  Miseno), 
P.  Minervae  (Punta  della  Campanella),  P.  Po- 
sidium  (Punta  Licosa),  P.  Palinurum  (C.  Pa- 
linuro),  Leucopetra  P.  (C.  deirArmi),  Zephy- 
rium  P.  (C.  Spartivento),  Lacinium  P.  (C.  delle 
Colonne  č.  di  Nao),  Sallentinum  č.  lapygium 
P.  (C.  di  Leuca). 

Řeky  moře  Jaderského  z  Alp:  Padus  (Po, 
Pád),  Áthesis  c.  Atagis  (Adiže),  Mcduacus 
minor  (Bacchigiione)  a  maior  (Brcnta),  Plavis 
(Piave),  Liquentia  (Livcnza),  Tilaventus  (Ta- 
gliamento),  Sontius  (Isonzo.  Soča),  Arsia  ^Arsa 
v  Istrii),  rozhraní  mezi  l-ií  a  Illyrií.  Přítoky 
Pádu  po  levém  břehu:  Duria  minor  (Dora 
Riparia),  Stura,  Duria  maior  (Dora  Baltea), 
Ticinus  (Ticino),  Addua  (Adda),  Ollius  (Oglio), 
Mincius  (Mincio).  Po  pravém:  Tanarus  (Ta- 
naro),  Trebia  (Trebbia),  Tarus  (Taro),  Parma, 
Secia  (Sechia).  Panarus  (Panaro),  Renus  (Re- 
no),  Silarus  (Silaro).  Řeky  moře  Jaderského 
z  Apenninů:  Rubico  (Pisatello),  Ariminus 
(Marecchia),  Crustumius  (Lonca),  Pisaurus 
(Foglia),  Metaurus  (Metauro),  Aesis  (Esino), 
Truentus  (Tronto),  Heloinus  (Tordino),  Vo- 
manus  (VomanoJ,  Aternus  ^terno,  Pescara), 
Sangrus  (Sangro),  Trinius  (Trigno),  Tifernus 
(Biferno),  Frento  (Fortore),  Aquilo  (Celone), 
Cerbalus  (CervaroV  Aufidus  (ófanto).  Řeky 
m  Iónského:  Bradanus  (Bradano),  Casuentus 
(Basiento),  Aciris  (Agri),  Siris  č.  Semnus 
(Sinno).  Crathis  (Crati),  do  něhož  vtéká  Sy- 
baris  (Coscile)  a  Busentus  (Busento),  Neaethus 
(Neto),  Sagrus  (SagrianoJ.  Řeky  m.  Tyrrhen- 
ského:  Metaurus  (Marro),  Medma  (MesimaX 
Laus  (Lao),  Silarus  (Sele),  Sarnus  (Samo), 
Volturnus  (Volturno),  do  něhož  Calor  (Ca- 
lore)  se  Sabatem  a  Tamarem,  Liris  TGari- 
gliano)  s  Tolerem,  Tiberis  řTevere),  Minio 
íMignone),  Marta,  Albinia  (Albegna),  Umbro 
(Ombrone),  Caecina  (Cecina),  Arnus  (Arno), 
do  něhož  vtéká  Anser  (Serchio),  Macra  (Ma- 
gra),  rozhraní  mezi  l-ií  a  Ligurií.  Do  TihŇeru 
vlévá  se  po  pravé  straně  Clanis  (Chiana) 
s  Pallii,  Cremera  (fosso  della  Valchctta),  po 
levé  Nar  (Nera)  s  Hirnellou  (Imele),  Tolerem 
(Turano)  a  Aventem  (Velino),  Allia  (fosso  di 
Marcigliana),  Anio  (Teverone).  Řeky  m.  Li- 
gurského  z  Alp:  Varus  (Var),  jenž  dělil  I-ii 
od  Gallie.  Jezera:  Lacus  Verbanus  (Lago 
Maggiore),  L.  Cerosius  (L.  di  Lugano),  L.  La- 
rius  (L.  di  Como),  L.  Sevinus  (L.  ďlseo), 
L.  Benacus  (L.  di  Garda),  L.  Trasimenus 
CL.  Trasimeno  č.  L.  di  Perugia),  L.  Clusinus 
(L.  di  Chiusi),  L.  Volsiniensis  (L.  di  Bolsena), 
L  Ciminius  (L.  di  Vico),  L.  Sabatinus  (L.  di 
Bracciano),  L.  Vadimonius  (L.  di  Bassano), 
L.  Albanus  (L.  di  Castello),   L.  Nemorensis 


(L.  di  Nemi).  L.  Regillas  (L.  Re^Ho  č.  Li- 
ghetto),  L.  Gabinus  (L.  di  Castigiione),  I 
Fucinus  (L.  di  Celano),  L.  Pantanus  (L  - 
Lesina),  L.  Veranus  (L.  di  Varano),  L.  Atit 
nus  (L.  Avemo),  L.  Lucrinus  (L.  Lacitc 
Jihovýchodně  od  ústi  Tiberu:  Paludes  Por 
ptinae. 
I.  dělila  se  na  sev.  (l-ia  Superior),  středr 

Íl-ia  Propria)  a  jižní  (l-ia  Inferior^  č,  VcLk- 
^ecko  (Graecia  Magna).  I.  severní  k  I-ii  pč- 
vodně  se  nepočítala.  V  ní  prostíraly  se:  L 
guria,  Gallia  Cisalpina,  Venetia,  Istfíia.  V  Li- 
gurii  (nazvané  tak  dle  Ligurů,  již  sedéji  f: 
na  Korsice)  byla  města:  Nicaea  (Nizza),  P^^'- 
tus  Hercuhs  Monoeci  (Monaco).  Albioio  ím^- 
melium  (Ventimiglia).  Albium  In|^UDain  (X- 
benga),  Sávo  (Savona),  Genua   (Genová,  Ja- 
nov), Ricina  (Kecco),  Segesta  (Sestri),  Porm 
Veneris  (Porto  Venere),  Augusta  Vagieimo- 
rum  (Saluzzo),  Alba  Pompeia  (Alba  nad  Ta* 
narera),  Pollentia  (PollenzaV  Asta  (Asti),  Fc- 
rum  Fulvii  (Valenza),  Iria  (Voghcra),  DertoE: 
(Tortona),  Aquae  Statiellorum  (Aqui).  G^LÍh 
Cisalpina  (Předalpská),   zvaná  tak   dle  obv- 
vatelu  Gallů   a  na  rozdíl  od   Gallie   Trans- 
alpiny  (Záalpské,  nyn.  Francie),  délila  se  na 
Transpadanu  (Zapádskou)  a  Cispadanu  (Před- 
pádskou).  V  Transpadaně  byla  města:  Tas- 
rasia  č.  Augusta  Taurinorum  (Torino).  kolec: 
niž  Taurini,  kmen  ligursko-kcltský,   SegusKJ 
(Susa),   Augusta  Praetoria    (Aosta)   v   újcm. 
Salassů,  Eporedia  (Ivrea),  Vercellae  (Verceili . 
Novaria  (Novara),  Ticinum  (Pavia),  Laus  Poie- 
peii   řLodi   Vecchio),   Mediolanum    (MilaBo\ 
hlavni  město  keltských  Insubrů,  založené  však 
od   Etrusků,  jimž    slulo    Melpum,    Comoni 
(Corno),  Bergomum  (Bergarao),  Brixia  (Bres- 
cia),  Cremona,  Mantua,  u  níž  Andes  (PietoleV 
Verona,    založená    Raety   a   potom    osaxeni 
keltskými  Cenomany.    V  Cispadaně:   Clasti- 
dium  (Casteggio),  Placentia  (Piacenza),  Par- 
ma, Regium  Lepidum  (Reggio  d*Emilia),  Mu- 
tina  (Modena),  Bononia  (Bologna),  pfivodm- 
Felsina,  založená  Etrusky  a  potom   osazená 
keltskými   Boji,   dle   nicHž   i   přejmenována. 
Faventia  (Faenza),  Forum  Livii  (ForliV  Cae- 
sena  (Cesena),  Ravenna  a  Ferraria  č.  Fonun 
Alienorum  (rerrara)  v  území  keltských  Lin- 
gonfl.    Ve  Venetii,  zvané  tak  dle  obyvatelů 
Venctů,   kmene    illyrského:    Hatria   (Adria), 
Ateste  (Este).  Brundulum  (Brondolo),  Pata- 
vium  (Padua),  Vicetia  (Vicenia),  Tarvisium 
(Treviso),  Altinum  (AltinoJ,  Opitergium  (Odcr- 
zo),  Concordia,  Gradus  ((jrado),  Aquileia,  Fo- 
rum lulii  (Cividale).  V  Istrii,  zvané  dle  Istrů. 
kmene  illyrského:  Tergestc  (Terst),  Aegida 
(Čapo  ďlstria),  Piranum  (Pirano),  Parcnlium 
(Parenzo),  Ruginium  (Rovigno),  rola  (Puije). 
Piquentum  (Pmguente). 

V  I-ii  střední  prostíraly  se:  Etruria  č.  Tus- 
cia,  Umbria,  Picenum,  území  drobných  kmenů 
sabellských,  jako  byli  Sabini  a  j.,  Samnium, 
Latium,  Campania.  V  Etrurii,  vlasti  Etrusků 
č.  Tuskň  č.  Tyrrhenfl,  města:  Luna,  Lucca. 
Pistoria  (Pistoja),  Pisae  (Pisa),  Faesulae  (Fie- 
sole),  Florentia  (Firenze,  Florencie).  Portus 
Pisanus  ad  Herculem  (Livomo),  Volatcrrac 


Itálie  (starověká). 


931 


řVolterra),  Sena  (Siena),  Arretium  (Arezzo), 
Cortona,  Perusia  (Perugia).  Clusium  (Chiusi), 
Vetulonia  (Torre  Vccchia),  Populonia,  Ru- 
sellac  (Roselle),  Telamon  (TalamoneJ,  Sa- 
turnia,  Suana  (Sovana),  Volsinii  (Boisena), 
Volsinii  urbs  vetus  (Orvieto),  Cosa  (Anse- 
donia),  Tuscania  (Toscanella),  Blera  (Bieda), 
Tarquinii  (u  Corneta),  Sutrium  (Sutri),  Nepet 
(Nepi),  Falerii  (Falari  u  Civitá  CastellanyX 
Capena  (u  Fiana),  Věji  (u  vsi  Isola  FarneseK 
Caere,  dříve  Agylla  (Cerveteri),  Alsium  (Palo), 
Pyrgi  (Santa  Severa),  Centumcellae  (Civitá 
Vecchia).  V  Umbrii,  zvané  dle  Umbrů,  kmene 
italského  vétve  umbro-sabellské,  města:  Ari- 
minum  (Rimini),  Pisaurum  (Pesaro),  Fanum 
Fortunae  (Fano).  Sena  Gallica  (Sinigaglia) 
v  území  keltských  Senonfl,  Sarsina,  Pitinum 
<Pitino),  Sestinum  (Šestino),  Tifernum  Me- 
taurense  (San  Angelo  in  Vado),  Urbinum 
Hortense  (Urbino),  urbinum  Metaurense  (Ur- 
bania).  Forum  Sempronii  (Fossombrone),  Ca- 
lis  (Cagli),  Tifernum  Tiberinum  (Tifi),  Sen- 
tinum  (Sentino),  Aesis  (Jesi),  Iguvium  (Gub- 
bio),  Attidium  (Attigio),  Matilica  (Matelica), 
Nucena  Camellaria  (Nocera),  Camerinum  (Ca- 
merino),  Assisium  f  Assisi),  Hispellum  (Spcllo), 
Mevania  (Bevagna),  Fulginii  (Foligno),  Tre- 
bia  (Trevi),  Spoictium  (Spoleto),  Tuder  fTodi). 
Interamna  (Terni),  Ameria  (Amelia),  Narnia 
(Narni),  Ocriculum  (Otricoli).  V  Picenu,  zemi 
Picenů,  kmene  italského  větve  umbro-sabell- 
ské: Ancona,  Numana  (Umana),  Potentia 
(Potenza),  Tinna  (Tenna),  Firmum  (Fermo), 
Castrum  Truentinum  (Tronto),  Hatria  (Atri), 
Auximum  (Osimo),  Cingulum  (Cingoli),  Ri- 
cina  (Rosina),  Treja,  Tolentinum  (TolentinoJ, 
Urbs  Salvia  (Urbisaglia),  Faleria  (Falerone), 
Pausulac  (Pausula),  Asculum  Picenum  (Ascoli), 
Interamnium  (Teramo).  V  území  drobných 
kmenů  sabellských:  a)  v  území  Sabinu:  Nur- 
sia  (Norcia),  Interocreum  (Antrodoco),  Reatc 
(Rieti),  Cutilía  (Contigliano),  Falacrinum  (u  Ci- 
vitá Reale),  Foruli  (Kocca  di  Corno),  Ami- 
ternum  (AmatriceJ,  Cures  (Corrcse),  Eretum 
ťMonte  Rotondoť),  Trebula  Matuesca  (?); 
h)  v  úz.  Vestinů:  Aveia  (u  Aquily),  Aufinum 
(Ofena),  Pinna  (Penna),  Angulum  (Civitá 
S.  AngeloJ,  Aternum  (Pescara);  c)  v  úz.  Mar- 
rucinQ:  Teate  (u  Chieti);  d)  v  úz.  Paelignů: 
Corfínium  (u  Pentimy),  Sulmo  (Solmona); 
€)  v  úz.  Marsů:  Marruvium  (Morrea  u  S.  Be- 
nedetta),  Antinum  (Antino);  /)  v  úz.  Fren- 
tanů:  Ortona,  Auxanum  (Anciano),  Histonum 
(Vasto),  Buca  (Termoli),  Larinum  (Laritio); 
g)  v  úz.  Aequů:  Alba  Fucentia  (Alba),  Car- 
sioli  (Carsoli),  Sublaaueum  (Subiaco),  Třeba 
(Trevi).  V  Samniu,  vlasti  Samnitů,  nejsilněj- 
šího kmene  sabellského:  Aufidena  (u  Aln- 
dcny),  Truentum  (Trivento),  Bovianum  vetus, 
»caput  Caracenorum  Samnitiumc  (u  Pietrab- 
bondante),  Aesemia  (Isemia),  Vcnafrum  (Ve- 
nafro),  Bovianum,  9capQt  Pentrorum  Samni- 
tiumc, též  Bov.  Undecimanorum  (u  Bojana), 
Sacpinum  (Sepino),  Allifae  (AUife),   Telesia 

Íu  vsi  Tělese),  Saticula  (u  S.  Agata  de'Goti  ?), 
Jeneventum,  dříve  Maluentum  (Benevento) 
v  území  Hirpinů,  Caudium  (u  Mon tesař chia), 


u  něhož  Furculae  Caudinae  (soutéška,  kde 
teď  osady  Arpaja  a  Forchia),  Abellinum 
(Avellino).  Compsa  (Conza),  Aquilonia  (Ace- 
dogna).  V  Latiu,  zemi  tak  zvané  dle  Latinů, 
hlavního  kmene  větve  západoitalské  č.  latin- 
ské, byla  města:  a)  v  území  Latinů:  Róma, 
Ostia,  Laurentuni  (Tor  Paterno),  Lavinium 
(u  Pratiky),  Ardea,  město  Rutulů,  Satricum 
(u  Casale  di  Creca),  Trestabemae  (u  Cisterny), 
Sulmo  (Sermoneta),  Setia  (Sezza),  Norba 
řNorma),  Cora  (Corh),  Signia  (Šegni),  Velitrac 
(Velletrň,  Artena,  Lanuvium  řCivitá  La- 
vigna),  Čorioli  (zbořeno),  Aricia  (Áriccia),  Al- 
banum  (Albano),  kdež  villy  Pompeiova  a  Do- 
mitianova,  Alba  Longa  (u  jezera  Albánského), 
Bovillae  (u  Osterie  dellé  Fratocchia),  Tuscu- 
lum  (u  Frascati),  Labicum  (Colonna),  Prae- 
neste  (Palestrina),  Gabii  (u  Castiglione),  Ti- 
bur  (Tivoli),  kdež  na  blízku  villa  Hadriani. 
Nomentum  (Mentana),  Fidenae  (u  Castel 
Giubilea);  b)  v  úz.  Herniků:  Anagnia  (Anagni), 
Ferentinum  (Ferentino),  Frusino  (Frosinone), 
Verulae  (Veroli);  c)  v  úz.  Volsků:  Antium 
(Porto  d*Anzo),  Astura,  Circeii  (Circello), 
Tarracina  č.  Anxur  (Terracina).  Lautulac 
(u  Portella),  Forum  Appii  (u  San  DonataV 
Privernum  (Piperno),  Fregellac  (u  Ceperana), 
Arx  Fregellensis  (Arce),  Fabrateria  (Falva- 
terra),  Arpinum  (Arpino),  Sora,  Atina,  Aqui- 
num  (Aquino),  Casinum  (Monte  Casino); 
ď)  v  území  Aurunků:  Fundi  (Fondi),  Caieta 
(Gaéta),  Formiae  (u  Molo  di  uačta),  Mintur- 
nae  (u  Trajetta),  Suessa  (Sezza),  Sinuessa 
(u  Castel  Rocca  di  Mandragone).  V  Campa- 
nii:  Teanum  Sidicinum  (Teano),  Cales  (CalVi), 
Casilinum  (Capua),  Capua  (S.  Maria  di  Ca- 
pua),  Suessula  (u  Maddaloni),  Calatia  (Ga- 
lazza),  Atella  (u  Aversy),  Acerrae  (u  Acerrv), 
Abella  (Avella),  Nola,  Nuceria  Alfaterna  (No- 
cera), Eburum  (Eboli),  Volturnum  (Castel- 
voltumo),  Liternum  (Torre  di  Patria),  Cumae 
(nedaleko  jezera  Avernského,  na  výběžku 
hory  Gauru),  Puteoli  (Pozzuoli),  Baiae  (blíže 
mvsu  Misena),  Neapolis,  dříve  Parthenopc 
(Napoli),  Herculaneum  (kdeteďResina),  Pom- 
peii,  Stabiae  (u  Castellamare),  Surrentum 
(Sorrento),  Salernum  (Salerno),  Picentia  (Vi- 
cenza). 

V  l-ii  jižní  prostíraly  se:  Lucania,  Bruttium, 
Apulia  a  Calabria.  V  Lucanii,  zvané  dle  Lu- 
kanů,  kmene  sabellského,  byla  města:  Pac- 
stum  č.  Posidonia  (nedaleko  Capaccia),  Velia 
č.  Elea  (u  Polliky),  Buxentum  č.  Pyxus  (Po- 
licastro),  Vulci  (Vaílo),  Forum  Popiíii  (Polla), 
Atina  (Atena),  Grumentum  (u  Palazza?),  Élanda, 
Neralum  (Castelluccio  neb  Orinolo),  Muranum 
řMurano),  Siris  (Torre  di  Senná),  Heraclca 
(u  Policora),  Metapontum  (stálo  při  ústí  Bra- 
dana),  Pandosia  (u  Anglony),  Anxia  (Anzi),  Po- 
tentia (Potenza),  Bantia  (Banzi),  Forentum  (Fo- 
renza).  V  Bruttiu,  dle  sabellských  Bruttiů  po 
jmenovaném:  Cerillae  (Cirelía),  Clampetia 
(Amantea),  Terina  (u  S.  Ěufemie),  Tempsa  č. 
Temesa  (u  Torre  del  Lapi),  Hipponium  č.  Vibo 
Valentia  (Bivona),  Medma  (u  Rosarna),  Scyl- 
lacum  (Scilla),  Rhegium  (Reggio  di  Calabria), 
Locri  Ěpizephyrii  ^  Gerace),  Caulonia  (Ca- 


932 


Itálie  (starověká). 


stelvetere),  Scyllacium  (Sauillace),  Croton 
(Cotrone),  Petelia  (Strongoli),  Ruscia  (Ros- 
sano),  Ťhurii  č.  Copiae  (u  Terra  Nuovy), 
Sybaris  (nad  řekou  Crati  blíž  ústí  řeky  Co- 
scile),  Consentia  (Cosenza),  Acherontia  (Ce- 
renza).  V  Apulii,  dle  Apulů,  kmene  illyrského 
(iapyžského)  pojmenované:  Urium  (u  Rodi), 
Mermum  (u  Vieste^,  Matinum  (u  Punta  Ma- 
tinaty),  Sipontum  (u  Santa  Maria  di  Siponto 
blíže  Manřredonie),  Salapia  fSalpi),  Auňde- 
num  (Torre  del  Ofanto),  Barauli  č.  Barulum 
(Barletta),  Tm-enum  (Trani),  Nutiolura  (Bis- 
ceglia),  Barium  (Bari),  Gnathia  č,  Egnatia 
(Torre  ďEgnasia  blíže  Monopoli)^  Teanum 
Apulorum  (u  Ponte  Rotta),  Arpi  (Arpe  blíže 
Foggie),  Luceria  č.  Nucena  Apulorum  (Lu- 
cera),  Aecae  (u  Troie),  Herdoniae  (Ordona), 
Vibinum  (Bovmo),  Ausculum  Apulum  (Ascoíi 
di  Satriano),  Canusium  (Canosa  di  ruglia), 
mezi  Canusiem  a  Barulem  Cannae  (bojišté 
kanenské:  Campo  del  sanguine),  Rudiae  (Ro- 
tigliano),  Rubi  (Ruvo),  Butuntum  (Bitonto), 
Gramům  (Grumo),  Venusia  (Venosa),  Silvium 

Íu  Garagone),  Blera  (u  Graviny),  Genusia 
Genosa),  Mateola  (Matera).  V  Calabrii  č. 
apygii,  zvané  jednak  dle  Calabrů,  jednak  dle 
lapygů,  kmenů  původu  illyrského:  Brundu- 
sium  rBríndisi),  Lupíae  (Lecce),  Rudiae 
(Rugge),  Hydrantům  (Otranto).  Castrum  Mi- 
nervae  (Castro),  Leuca  (Santa  Maria  di  Leu- 
ca),  Veretum  (Alessano),  Uzentum  (UgentoJ, 
Aletium  (Lizza),  Callipolis  č.  Anxa  (GaUipoli), 
Neretum  (Narao),  Manduria,  Uria  (Oria),  Ta- 
rentum  (Taranto). 

Ostrovy.  Sicilie,  nazvaná  dle  Šikulů, 
kmene  příbuzného  Latinům,  slula  též  Tri- 
nakria  a  Triquetra.  Hory:  Maroneos  Mons, 
Nebrodes  M.,  Myconius  M.  fMadonia,  M.  Pělo- 
riani  č.  Dinamari),  Heraei  M.  (Mi  Sori),  Aetna 
^tna  č.  Mongibello),  Eirkta  (M.  Pellegrino), 
Eryx  (M.  San  Giuliano),  Ecnomus  M.  7m.  di 
Licata).  Mysy:  Pelorum  (C.  di  Faro),  Plem- 
myrium  (Punta  di  Giganta),  Pachynum  (C  Pas- 
saro),  Odysseum  (Punta  di  Circea),  Lilybaeum 
(C  Bočo  č.  di  Marsala).  Řeky:  Asinius  č. 
Acesines  (Alcantara),  Symaethus  (Giaretta), 
Anapus  (Alfeo),  Asmarus  (Fiume  di  Noto), 
Helorus  (Abisso^,  Gela  (Fiume  di  Terra 
Nuova),  Himera  (Fiume  Šalso),  Halycus  (Pla- 
tani),  Hypsas  (Bělice),  Crimissus  (S.  Barto- 
lomeo  nebo  Freddo),  Himera  (Fiume  Grande 
č.  S.  Lionardo).  Města:  Messana,  dříve  Zan- 
kle  (Messina),  Naxus,  později  Tauromenium 
(Taormina),  Catana  (Catania),  Leontinoi  (Len- 
ti  ni),  Megara  Hyblaea  (Agosta).  Syracusae 
(Siracosa;,  Abolla  (A vola),  Helorus  (nad  ústím 
Abissa),  Motyca  (Modica^,  Camarina  (u  ba- 
žiny Lago  di  Camarina),  Gela  (při  ústí  Fiume 
di  Terra  Nuova),  Agrigentum,  dříve  Akragas 
(Girgenti),  Heraclea  Mmoa  (při  ústí  řeky  ťla- 
tani),  Sehnus  (u  Castelvetrana),  Mazara  (Maz- 
zara),  Lilybaeum  (Marsala),  Moťye  (na  ostrůvku 
Isola  di  Mezzo),  Drepanum  íTrapani),  Segesta 
(u  Castellamare),  Hyccara  fu  Carini),  Panor- 
mus  (Palermo),  Solus  č.  Soluntum  (Castel  di 
Solanto),  Himera,  později  Therraae  (Termini 
Imerese),    Cephaloedium     (Cefalu),     Halesa 


(Torre  di  Pitineo),  Holuntium  (Čapo  di  Or- 
lando^,  Agathymum  (Santa  Agata),  Tynda- 
ris  (Čapo  Tindaro),  Mylae  (Milazzo),  Ama- 
stratus  (Mistretta),  Engyum  (Gangi),  Petra 
(Petralia),  Enna  (Častro  Giovanni),  Agyrium 
řArgiro),  Centuripae  (Ccntorbi),  HacEranum 
(AdernoJ,  Hýbla  maior  (Patemo),  Aetna 
(S.   Maria  di   Licodia).    K  Sicílii    přiléhají: 

a)  Aegates  Insulae,  jako:  Hiera  (MarítimaX 
Aegusa   (Favignana).  Phorbantia  (Levanzo), 

b)  Aeoliae  č.  Vulcanicae  c.  Lipareae  Insulae, 
jako:  Ericussa  (Alicudi),  Phoenicussa   (Fili- 
cudi),  Didyme  (Panaria),  Lipara  (Lipari),  Ther- 
missa  č.  Hiera  (Vulcano),  Euonymus  (Salini). 
Strongyle   (Stromboli),   c)   Gaulos     (G0220), 
Mellta  (Malta).  Sardinie,  ostrov  pojmenovaný 
dle  Sardů,  kmene  iberského.   Hory:  Montes 
Insani  (kdež  Monte  Genargento).   Mysy:  Ez- 
rebantium  (C  Santa  Reparata),  Gorditanum 
(C.  Falcone),  Chersonesus  (C.  Teulada).  Řeky: 
Šaeprus  (Flumendosa),  Caedris  (Cedre),  Thyx- 
sus  (Tirso).  Města:  Nora,  Caralis  (Cájgliari), 
Sarcapus  (Sarcopi),  Olbia  (u  Terranova  při 
zálivu  di  Volpe),  Turris  Libyssonis    (Porto 
Torres),  Carbia  (Caloia),  Bosá,  Othoca  (Torre 
de    Orfanopuddu),    Neapolis    (NabuH,    Lesa 
řAles),  Forum  Traiani  (u  Fordungiana;,  Uselis 
(Uselías),  Curulis  (Cuglieri).    K  Sardinii  při- 
léhají ostrovy:  Plumbaria  (S.  Antioco),  kdei 
bylo  město  Sulci,  Accipitrum  I.  (S.  Pietro), 
Caniculariae  Insulae  (ostrovy  Bucdnarské), 
Herculis  I.  (Asinara).  Fretum  Gallicum  č.  Ta- 
phros  (Bocche  di  Bonifacio)  dělilo  Sardinii 
od  Korsiky.  Korsika  jmenovala  se  dle  Korsů, 
kmene    iberského,    k    němuž    však    přil  -lo 
drahné  Ligurů  aj.  Hory:  Aureus  M.  (M.  d*Oro). 
Rhoetium  (Punta  del  Pinsolo).  Mysy:  Sacrum 
Pr.  (C  Corso),  Attium  (C.  Rivelfata).   Řeky: 
Tuola  (Golo),  Rhotanus  (Tavignano).  Města: 
Centurium  (Porto  di  Centuri),  Cluniom  (S.  Ca- 
tarina),   Mariana  (při  ústí  Gola),   Aleria   č. 
Alalia  ťpři  ústí  Tavignana),  Alista  (Torre  Ali- 
stro),  Syracusanus  Portus  (Porto  Vecchio), 
Palla  (Porto   PoUo),   Mariánům   (Boni£acio), 
Adiacium  (Ajaccio),Urcinium  (Orcine).  Z  droln 
ných  ostrovů  buďtež  uvedeny:  II va  (Elba\ 
kdež  Argous  Portus  (Porto  Ferrajo),  Capraria 

g^aprajal,  Urgo  (Gorgona),  Planaria  (Pianosa), 
glasa  (Monte  Christo),  Igilium  (Giglio>,  Pon- 
tiae  Insulae,  totiž:  Palmaria  (Palmarola),  Pon- 
tia (Ponza)  a  Pandateria  řVandotenaJ,  dále 
Aenaria  (Ischia),  Prochyta  (Procida),  Caprcae 

SCapri).  —  Corpus  inscríptionum  Latinarmn ; 
:i.  Ptolemaei  geographia,  ed.  Ch.  Múller; 
Niebuhr,  Vortrlge  uber  alte  Lánder-  und 
Vaikerkunde;  K.  O.  MůUer,  Die  Etrusker; 
Heisterbergk,  Ober  den  Namen  Italien ;  Kie- 
pert,  Lehrbuch  der  alten  Geographie;  Nics- 
sen,  Ital.  Landeskunde;  Desjardins,  Essai  sur 
la  topographie  du  Latium;  Pinto,  Róma,  Tagro 
romano  e  i  centri  abitabili;  Běloch,  Topo- 
graphie,  (jeschichte  und  Leben  der  Umge- 
bung  Neapels  im  Alterthum;  Fr.  Lenormant, 
La  Grand-Grčce;  Jung,  Geographie  und  Crc- 
schichte  des  rdmischen  Alterthums  v  Múl- 
lerové  Handbuch  der  klassis.  Alterthums- 
wissenschaít  Éra. 


Itálie  (dějiny). 


933 


Dějiny. 

Nejstarší  nám  známí  obyvatelé  I.  byli  Uqu- 
rove,  usedlí  původně  v  Popádí,  ale  později 
toliko  v  záp.  částech  jeho  a  při  zálivu  Ligur- 
ském  č.  Janovském,  příbuzní  snad  španělských 
Iberů.  Ž  kmenův  indoevropských  osadili  se 
v  l-ii  Veneti  a  lapygové,  původu  illyrského, 
a  pak  Italikové.  Veneti  osadili  se  ve  Venetii, 
přibyvše  tam  po  suchu,  a  lapygové  v  Apulii 
a  Kalabrii,  připluvše  tam  po  moři  Jaderském. 
Italikové  přišli  od  severovýchodu  a  zabrali 
Popádí,  odkudž  Ligury  vytlačili  dále  na  západ; 
avšak  musili  z  Popádí  ustoupiti  Etruskům, 
již  se  na  ně  vyrojili  z  Alp,  i  osadili  se  po- 
tom ve  střední  a  jižní  l-ii  a  pronikli  až  do 
Sicilie.  Etruskové  opanovali  Popádí  mezi  Ve- 
nety  a  Ligury  a  zabrali  též  zemi  dle  nich 
zvanou  Etrurií  (Tuscia,  Toscana).  Ok.  r.  400 
byli  z  Popádí  v^uzeni  od  GallA,  načež  země 
ta  nazvána  Gallií  Předalpskou  (G.  Cisalpina). 
Italikové  rozdělili  se  na  západní  a  východní. 
Latiny  a  Umbro-sabelly.  K  Latinům  náleželi: 
Latinové  (v  užším  slova  smyslu),  Hemikové, 
Volskové  a  Aurunkové  v  Latiu,  Ausonové 
v  Kampanii,  Oenotrové  v  Lucanii  a  Bruttiu, 
kdež  seděli  téŽ  Italové  vlastně  tak  řečení,  a 
Šikulové  v  Sicílii.  K  Umbro-sabellum  nálejleli: 
Umbrové,  Picenti,  Sabinové,  Aequové,  Mar- 
šové, Paelignové,  Vestini,  Marrucini,  Fren- 
tani,  Samnité,  Lukani  a  Bruttiové.  V  jižní 
l-ii  založili  četné  osady  Řekové,  odkudž  její 
název  Veliké  Řecko.  Veškeré  kmeny  tyto 
podmanili  Římané,  kmen  latinský,  a  sjedno- 
tivše l-ii  zbudovali  velikou  říši  kolem  moře 
Středozemního  (v.  římské  dějiny). 

Doba  římská  trvala  až  do  r.  476.  Tehdy 
Odoakar,  válečník  germánský  (herulský)  ve 
službách  římských,  svrhl  císaře  zápaaního 
Romula  Augustula  s  trůnu  i  zmocnil  se  I., 
kteráž  tudy  se  stala  královstvím  osobitým, 
avšak  pod  svrchovaností  císaře  východního. 
Odoakar  dlouho  nepanoval.  Byl  přemožen  a 
zabit  od  Theodoricha,  krále  ostrogotského, 
jenž  tudy  r.  493  nastoupil  na  jeho  místo. 
Panství  ostrogotské  nad  l-ií  vzalo  za  své 
r.  555,  načež  království  Odoakarovo  a  Theo- 
dorichovo  zase  přivtělcno  bylo  k  císařství 
Římskému  (východnímu),  avšak  toliko  na 
krátko.  R.  568  totiž  vpadli  do  I.  Longobardi. 
Král  Alboin  (f  572)  dobyl  Popádí,  Toskány 
a  Umbrie.  Nástupce  jeho  Klef  (t  574)  založil 
vévodství  Beneventské.  Král  Agilolf  (f  615) 
zmocnil  se  Padovj^,  Crcmony,  Mantovy,  Pe- 
rugie  a  pohrozil  i  Římu.  Řotharis  (f  652) 
opanoval  pobřeží  od  Alp  Přímořských  až 
po  Toskánu  Hanovsko  č.  Gcnovese  a  Luni- 
gianu).  Aistult  (f  756)  dobyl  Ravenny  s  oko- 
Hm  ČI  Exarchatu  a  zabral  i  Pentapolis  (Ri- 
roini,  Pesaro,  Fano,  Sinigaglia,  Ancona).  Cí- 
saři římskému  (byzantskému)  zbyly  toliko 
jižní  výběžky  poloostrova  Apenninského, 
Apulie  a  Kalabrie,  města  kampanská  Nea- 
pol, Gaěta,  Amalň,  pak  Řím  s  okolím  a  po- 
břeží Venetské.  I.  vpádem  Longobardů  byla 
roztržena  a  stav  ten  potrval  až  do  doby  nej- 
novější. 


V  Římě  a  v  okolí  nezadlouho  po  příchodu 
Longobardů  ve  vládu  se  uvázal  papež,  anté 
císař  a  místodržitel  jeho  č.  exarcha  v  Ra- 
venně  o  to  se  nestarali.  Papež  Řehoř  L  Ve- 
liký (590—604)  vládl  již  nad  Římem  a  okolím 
jako  král  i  hájil  města  proti  Longobardům, 
kteřížto  s  ním  jednali  jako  s  panovníkem 
samostatným.  Týž  papež  pomocí  královny 
Theodolindy,  manželky  Autharisovy  a  potom 
Agilulfovy,  ariánské  dotud  Longobarcfy  na- 
vodil, aby  přistupovali  k  víře  katolické.  Za 
doby  této  působí  v  dějiny  italské  dva  hlavní 
činitelé:  papežství  římské,  jež  hodlá  vlád- 
nouti světem,  a  království  longobardské,  jeŽ 
hledí  podrobiti  poloostrov.  Vedle  těch  důle- 
žitosti nabývají  Benátky,  Janov,  Amalfi  a  i. 
jakožto  zástupci  živlů  plaveckých  a  obchod- 
nických. Císařství  Byzantské  ustupuje  v  po- 
zadí, majíc  činiti  s  Avary  a  se  Slovany,  s  Per- 
Šany  a  potom  s  muhammedánj.  Když  pak 
Leo  III.  Isaurský  (717—741)  boj  zahájil  proti 
obrazům,  povstalo  v  l-ii  všeobecné  rozhořčení. 
Italové  hrozili,  že  zvolí  císaře  nového  a  že 
ho  i  zavedou  do  Cařihradu.  Tomu  však  od- 
porem se  postavil  sám  papež  Řehoř  II.  (715 
až  731)  boje  se,  by  z  ruchu  protibyzantského 
nekořistil  Liutprand,  král  longobardský  (712 
až  744V  Král  ten  pokusil  se  (729)  o  Řím, 
avšak  Řehoř  II.  ho  přiměl  k  míru.  A  když 
po  některé  době  Liutprand  nové  konal  pří- 
pravy k  válce,  papež  Řehoř  III.  (731—741), 
na  císaře  spoléhati  nemoha,  o  pomoc  uchýlil 
se  ke  Karlu  Martelovi  do  Francie.  Ten  vlak 
nepomohl,  antě  byl  churav  a  krátce  potom 
se  rozžehnal  se  životem.  Papež  Zacnariአ
(741 — 752)  ujednal  s  Liutprandem  mír,  a  že 
s  obrazoborci  byzantskými  shoda  moŽná  ne- 
byla, hleděl  si  přátelství  se  synem  Karla  Mar- 
tela  Pipinem  Krátkým,  kterého  i  uznal  za 
krále  franckého.  Za  nástupce  jeho  Štěpána  II. 
(752—757)  král  longobardský  Aistulf,  dobyv 
Exarchatu  a  Pentapole,  hodlal  zmocniti  se 
i  Říma.  Tu  papež,  u  císaře  Konstantina  Ko- 

Pronyma  nepochodiv,  o  pomoc  požádal  krále 
ipina,  kterého  i  jmenoval  patriciem,  totiž 
ochráncem  církve  Římské  a  lidu  sv.  Petrovi 
poddaného.  Pipin  odňal  Aistulfovi  Exarchát 
a  Pentapolis  i  daroval  je  papeži,  jemuž  kromě 
toho  zaručil  panství  nad  Římem  a  okolím 

Ír.  755).  Od  doby  této  datuje  se  stát  církevní, 
^atrimonium  Sancti  Petři.  Syn  Pipinův,  Karel 
Veliký  (768—814),  pojal  za  choť  dceru  krále 
longobardského  Desideria.  Avšak  přátelství 
mezi  Franky  a  Longobardy  nemohlo  míti 
trvání.  Longobardi  chtěli  míti  Řím,  jenž  byl 
pod  franckou  ochranou,  a  Frankové  již  ode 
dávna  chtivými  zraky  pohlíželi  po  l-ii.  Když 
pak  Desiderius  se  jal  dotírati  na  papeže  Ha- 
driána  1.  (772—795)  a  proti  Karlovi  se  ujímal 
synů  bratra  jeho  Karlomana,  král  francký 
vrazil  do  I.,  i  dobyv  Pavie  a  Desideria  zajav, 
uvázal  se  r.  774  v  říši  Longobardskou,  kdež 

Potom  také  zavedeny  francké  řády  a  zákony, 
apeži  potvrdil  Karel  a  též  i  rozmnožil  da- 
rování Pipinovo,  ale  vyhradil  si  jakožto  pa- 
tricius  římský  v  zemícn  jeho  vrchní  vládu. 
Vévodové  iurlandský,  spoletský  a  benevent- 


984 


Itálie  (dějiny). 


ský  podrobili  se  novému  králi  longobard- 
skému,  jenžto  pak  v  l-ii  vládcem  ustanovil 
syna  svého  Pipma  (t.  781). 

Karel,  král  francký  a  longobardský.  nej- 
mocnější tehdy  panovník  světa  křesCanskébo, 
zatoužil  po  koruně  císařské  i  dosáhl  jí  po- 
mocí nástupce  Hadriánova,  Lva  111.  Papež 
tento  (796— -816)  potřeboval  ochrany  jeho 
proti  velmožAm  římským,  novým  to  nepřá- 
telům Stolice  Petrovy.  V  hod  Boží  vánoční 
r.  800  korunoval  Karla  v  basilice  Svatopetrské 
za  císaře.  Karel  nepřeložil  sídlo  své  do  Říma, 
nýbrž  dal  se  tam  zastupovati  stálým  missero 
neboli  legátem.  Míssus  tento  chránil  papeže, 
konal  jménem  císařovým  vrchní  vládu  a  nej- 
vyšší pravomoc  soudní  a  zastupoval  císaře 
i  při  volbách  papežských.  Papež  nesměl  býti 
posvěcen,  aniž  volba  jeho  stvrzena  byla  od 
císaře.  Právo  toto  provodili  někd^  císařové 
byzantští  a  Karel  se  v  ně  uvázal  jako  v  dě- 
dictví po  nich.  Od  doby  této  dějiny  italské 
hlavně  se  točí  kolem  papežství  a  císařství. 
Syn  Karlův  Pipin  pokoušel  se  o  dobytí  ve- 
škeré I.,  avšak  nadarmo.  Po  smrti  jeho  (810) 
jmenován  králem  italským  syn  jeho  Bernard. 
Nástupce  Karlův,  císař  Ludvík  Pobožný  (814 
až  840),  rozdělil  r.  817  Hši  franckou  mezi  své 
syny  a  přikázal  l-ii  s  korunou  dsařskou  nej- 
staršímu z  nich  Lotharovi  (840—855).  Proti 
tomu  však  Bernard  se  postavil  odporem.  Ita- 
lové, chtíce  míti  krále  národního  (první  to 
případ  takový),  přidali  se  k  němu,  a  pánové 
longobardští' toužili  po  obnovení  říše  De- 
sideriovy.  Nicméně  pokus  o  vytržení  I.  ze 
svazku  s  císařstvím  ostal  bez  úspěchu  a  Ber- 
nard zemřel  následkem  oslepení  (818).  Za 
dob  těch  počali  na  l-ii  nájezdy  konati  Sara- 
ceni.  By  znikla  nebezpečí  od  muslimů  špa- 
nělských, Korsika  dala  se  pod  ochranu  Karlu 
Velikému  a  Sardinie  nástupci  jeho  Ludvíkovi. 
Sicílie  však  stala  se  (od  r.  827)  kořistí  mu- 
slimů afrických,  a  ti  obsadili  nezadlouho  po- 
tom i  Tareiit  a  Bari.  Tehdy  papež  Řehoř  IV. 
(827—844)  k  ochraně  Říma  založil  pevnost 
Novou  Ostii.  Za  nástupce  jeho  Sergia  II. 
(844—847)  Saraceni  afričtí  připluli  k  ústí  Ti- 
beru, chtíce  zdrancovati  Řím,  a  nedobyvše 
města,  vyplenili  a  zhanobili  basiliku  Svato- 
petrskou (846).  Avšak  Lev  III.,  nástupce  Ser- 
giův  (847—855),  učiniv  spolek  s  Amalfi,  Gaě- 
tou  a  Neapolí,  způsobil  jim  r.  849  pomocí 
knčžice  Ncapolského  Caesaria  u  Ostie  po- 
rážku. Týž  papež  opevnil  proti  nájezdům 
jejich  čtvrť  Vatikánskou,  kdež  nové  město 
povstalo,  jemu  na  počest  nazvané  Civitas 
Leonina. 

Po  smrti  císaře  Lothara  I.  připadla  I.  s  ko- 
runou císařskou  nejstaršímu  s^nu  jeho  Lud- 
víkovi II.  (855—875).  Postaveni  nového  císaře 
bylo  nad  míru  svízelné.  Meltě  činiti  netoliko 
se  Saraceny,  nýbrž  i  s  feudálními  pány  a 
knížaty  italskými,  jichžto  moc  mezi  tím  velmi 
se  byla  povznesla.  Saracenům  odňal  sice  Bari, 
avšak  byl  o  kořist  tam  nabytou  oloupen  od 
vévody  beneventského  Adalgisa,  jenž  ho  zajal 
a  na  svobodu  propustil  teprve,  když  přísahou 
se  zavázal,  že  se  nebude  mstíti  a  že  nikdy 


s   vojskem    nevstoupí   do  jeho    země   (871). 
Kromě  toho  poměr  mezi  papežem  a  ci^fem 
již  nebyl  takový  jako  za  Karla  X^elikého.  Pa- 
pežové těžce  nesli  závislost  na  císaři  a  hle- 
děli se  z  ní  vymaniti.  Tak  Sergius  li.  se  dal 
posvětiti,  aniž  volba  jeho  císařem   byla  po- 
tvrzena. Od  doby  Lva  III.  papežové  a  nikoli 
císařové  byli  olinájci  I.  od  Saracenů.    A  za- 
jatec vévody  beneventského  ztrácel    se   na- 
proti papežům,  jako  byli  Mikuláš  I.  (858  až 
867),    Hadrián  11.  (867—872)  a  Jan  VIL  (872 
až  882).  Ludvík  II.  chtěl  nástupcem  míti  strýce 
svého  Ludvíka  Němce.  Avšak  Jan  Vili.,  jenito, 
podobně  jako  Hadrián  II.,  byl  odpůrcem  Ně- 
mecka (což  na  př.  i  dokázal  v  příčině  sv.  Mc- 
thodéjc),   císařem   korunoval   Karla   Holého, 
krále  francouzského  (876).  Tehdy  zvítčxila  zá- 
sada, že  císařství  jest  darem  nástupce   Pe- 
trova a  nikoli  dědictvím  po  otci,  jakož  mínili 
Karlovici  dřívější.   Nový  císař  dal  se   mimo 
to  v  Pavii  od  velmožfi  zvoliti  za  krále   ital- 
ského, kdežto  předchůdci  jeho,  Pipin,  Ber- 
nard, Lothar  I.  a  Ludvík  11.,  na  trůn  italský 
dosazeni  byli  od  císaře.  Za  Karla  Holého  moc 
císařská  a   královská  v   l-ii  vůbec   poklesla 
hluboko.  Hrabata  si  dělali,  co  chtěli,  velmo- 
žové utiskovali  lid  obecný,  svobodníci  musilt 
se  jim  dávati  v  nevolnictví  a  zemi  suiovali 
nejenom  Saraceni,  nýbrž  i  četné  roty  loupež- 
nické. Karlovici  udíleli  praelátům  immunlt>% 
a  Karel  Holý  propůjčil  biskupům  i  moc  miš- 
satickou,  t.  j.  právo  dozírati  na  úředníky  ve 
svých  diécésích.  Jan  VIII.  mínil,  že  ho  Karel 
Holý  podporovati   bude   proti   zbůjníkům  a 
Saracenům,    avšak    musil    si   pomáhati    sám 
I   porazil   Saraceny   u   mysu   Circina.    Neza- 
dlouho potom  císař  přitáhl  do  I.,  avšak  usly- 
šev, že  na  něj  táhne  bratrovec  jeho  Karlo- 
man,   dal  se  na  pochod  zpáteční,   na  němž 
i  zemřel  (877).  Karloman  potom  v  Pavii  uznán 
za  krále  —  první  to  panovník  německý,  jenž 
ozdoben  korunou  říše  Italské,  koruny  císař- 
ské však  od  papeže  na  Němce  nevražíoho 
se  mu  nedostalo.   Brzy  potom  Jan  Vlil.,  od- 
nikud nemaje  pomoci,  musil  Saracenům  se 
zavázati  k  poplatku,  i  nemoha  spoléhati   na 
syna  Karla  Holého,  Ludvíka  Koktavého,  ni 
na  Bosá,   hraběte   provencsko-viennského  a 
potomního  krále  dolnoburgundského.  koru- 
noval císařem  bratra  Karlomanova  Karla  Tlu- 
stého (881).   Ten  však  l-ii  pomoci  nedovedl 
a  Saraceni,  zbudovavše  poblíže  Trajetta  nad 
Gariglianem  pevnost,  drancovali  zemi  takměř 
bez  překážky.  Karel  Tlustý  spojil  celou  skoro 
říši  Karla  Velikého  pod  svým  žezlem.  Avšak 
když  r.  887  pro  neschopnost  a  zbabělost  byl 
svržen  s  trůnu,  država  jeho  se  rozpadla.  Síly 
odstředivé  nabyly  vrchu,  a  v  l-ii  koruna  se 
stala  hříčkou  velmožů.   Za  krále  zvolen  Be- 
rengar,  markrabí  furlandský,  avšak  zároveň 
od   strany   druhé   vévoda   spoletský   Guido. 
Guido  dosáhl  i  koruny  císaiřské,  již  potom 
zdědil  syn  jeho  Lambeit.  Papeži  Štěpánovi  V. 
(885—891)  byl  by  milejší  býval  císař  záalpský. 
Proto  také  vyzýval  po  Svatoplukovi  Morav- 
ském krále  německéno  Arnolía,  by  přijda  do 
I.  dal  se  korunovati  na  císařství.  Arnolf  při* 


Itálie  (dějiny). 


935 


táhl  tam  teprve  za  papeže  Formosa  r.  896. 
Avšak  sotva  že  odtáhl,  císařství  jeho  za  své 
vzalo.  Papež  Štěpán  VI.,  přívrženec  Lamber- 
tův,  pohnal  dokonce  zemřelého  Formosa  před 
synodu.  Umrlec  odsouzen,  tělo  jeho  smýkáno 
ulicemi    a   vrženo    do   Tiberu    (897).    Fapež 
Jan  IX.  (příznivec  Mojmíra  II.)  potvrdil  Lam- 
berta  císařem,  ten  však  krátce  potom  zemřel 
(898)  a  strana  jeho  přidala  se  ku  králi  Be- 
rengarovi.  Ale  když  tento  r.  899  nad  Brentou 
byl  poražen  od  Maďarů,  nespokojenci  králem 
zvolili  Ludvíka,   syna  Bosova,   krále  dolno- 
burgundského.  Ludvík  dosáhl  i  koruny  cí- 
sařské, avšak  strana,  jež  ho  povolala,  odpadla 
od  něho  i  musil  utéci,  a  když  se  vrátil,  Be- 
rengar  ho  zajal  a  dal  oslepiti.  Mezitím  co  dvé 
knížat  se  potýkalo  o  korunu  longobardskou, 
v  Římě  papežství  bylo  kořistí  stran  šlechti- 
ckých. Šlechta  římská,  nemajíc  již  nad  sebou 
missa  císařského,  domáhala  se  na  papeži  práv 
a  svobod  vždy  větších  a  větších,  až  konečné 
v  čelo  správy  a  moci  soudní  postaven  ná- 
čelník její   vyvolený   a  papežem   potvrzený 
jakožto    consul   nebo    senátor    Romanoruni. 
Tím  tehdy  byl  Theofylactus,  manžel  pověstné 
Theodory  a  otec  neméně  pověstné  Marocie, 
choti  Albericha,   vévody   spoletského.   Ženy 
tyto  vládly  Římu  a  po  nějaký  čas  i  papeže 
dosazovaly.  Vlivem  Theodořiným  dosáhl  tiary 
najmě  Jan  X.  (914—928),  jenž  (915)  Beren- 
gara  korunoval  za  císaře  a  (916)  vyvrátil  pev- 
nost, již   byli  Saraceni  postavili  nad  Gari- 
glianem.  Proti  novému  císaři   nespokojenci 
postavili   Rudolfa  II.,    krále  hornoburgund- 
ského.  Berengar  pozval  si  na  pomoc  Maďary, 
aniž  mu  to  však  co  plátno  bylo,  i  zavražděn 
ve  Veroně  r.  924,  třetí  a  poslední  císař  pů- 
vodu  italského.    Po   smrti  jeho   velmožové, 
nechtíce  míti   krále  jenom  jednoho,  povo- 
lali  na  trůn   Huga,   velmože   provencského 
(926).  Brzy  potom  Marocia  za  papeže  pový- 
šila syna  svého  Jana  XI.  a  nového  krále  Huga 
pojala  za  manžela,  hodlajíc  mu  zjednati  též 
i  císařství.   Avšak   druhý   syn  její  Alberich 
zosnoval  povstání  vyzvav  Římany,  by  svrhli 
jho   ženské   a   Burgundy,    otroky   to   někdy 
světovládné  Rómy,  z  města  vyhnali.   Tehdy 
Hugo  utekl  Marocii  opustiv,  Alberich  pak  od 
Římanů  zvolen  za  kníže  (932).   Pokusy  krále 
Huga  o  dobytí  Říma  ostaly  bez  účinku,   a 
když  proti  Maďarům  si  vedl  zbaběle,  sesazen 
jest  a  králem  uznán  syn  jeho  Lothar  (946). 
Proti  tomuto  povstal  Berengar,  ivrejský  mark- 
rabí, a  když  Lothar  r.  950  se  rozžehnal  se 
životem,  dal  se  spolu  se  synem  svým  Adal- 
bertem v  Pavii  zvoliti  a  korunovati  za  krále 
italského.    Vláda  jeho  však  byla  krutá,   což 
melo  za  následek,  že  pánové  a  praeláti  v  brzku 
se  od  něho  odvraceli,  zření  majíce  ku  vdovč 
po  králi  Lambertovi  Adlétě. 

Věci  tyto  s  pozorností  sledoval  král  něme- 
cký Ota  I.  (936—973).  Přišed  r.  951  do  Lom- 
bardie, pojal  Adlétu  za  manželku,  přijal  titul 
krále  italského  a  domáhal  se  i  koruny  císař- 
ské. Avšak  kníže  Alberich  mu  nedovolil  vstou- 
piti do  Říma.  S  Berengarem  učiněna  smlouva, 
takže  ostal  králem,  avšak  Otovi  se  zavázal 


k  vasallství  (952).  Pohříchu  brzy  potom  obrátil 
se  proti  papeži  a  tím  sobě  připravil  záhubu. 
Krátce  po  smrti  knížete  Albericha  Římané 
papežem  zvolili  syna  jeho  Jana  XII.  (955  až 
964),  takže  moc  světská  znovu  spoiena  byla 
s  mocí  duchovní  a  Řím  opět  měl  papeže- 
krále.  Panství  jeho  však  obmezeno  bylo  toliko 
na  některé  krajiny  okolní.  Země,  jež  sv.  Petru 
darovali  Pipin  Krátký,  Karel  Veliký  a  Karel 
Holý  —  a  to  byla  skoro  celá  střední  a  jižní 
1.  — ,  budto  nikdy  se  nedostaly  v  držení  pa- 
pežovo, nebo  byly  rozchváceny;  Exarchát  a 
Pentapolis  na  př.  měl  tehdy  Berengar.  Jan  Xll. 
si  umínil,  že  zemí  těch  dobude,  byl  však  za 
krátko  tak  sevřen  od  Berengara,  že  musil  na 
pomoc  povolati  krále  německého.  Ota,  přibyv 
r.  962  do  Říma,  korunován  na  císařství,  za- 
vázav se  papeži  přísahou,  že  ho  bude  chrá- 
niti a  že  sv.  Petru  odevzdá,  cokoli  z  darování 
mu  kdy  učiněných  se  dostane  v  jeho  ruce. 
Slibu  toho  však  dbal  nehrubě,  a  Jan  XII.  se 
tedy  spojil  s  Berengarem  i  hledal  pomoci  též 
u  Řekův  a  u  Maďarů.  Tu  Ota  ho  dal  ssaditi 
a  papežem  zvoliti  Lva  VIII.,  Římané  pak  do- 
nuceni ke  slibu,  že  bez  svolení  císařova  již 
nikdy  nebudou  papeže  voliti,  nerci-li  ordino- 
vati. Práva  takového  císařové  předešlí  neměli, 
Karlovici  toliko  papeže  duchovenstvem  a  řím- 
ským lidem  svobodně  volené  potvrzovali,  na- 
čež potvrzeným  u  přítomnosti  císaře  nebo 
missa  jeho  se  dostávalo  posvěcení.  Násilným 
skutkem  Otovým  církev  katolická  uvedena 
byla  v  područí  německé  (963).  Brzy  potom 
Berengar  zajat  i  zaveden  do  Bamberka.  Po- 
kusy, jež  Římané  činili  o  svržení  jha  něme- 
ckého, účinkem  měly  toliko  záhubu  původců. 
Ota  I.  jakožto  král  italský  veleti  chtěl  celému 
poloostrovu  Apenninskému.  Vévodové  kapu- 
anský  a  beneventský  poddali  se  mu,  i  hledčl 
nabyti  též  Apulie  a  Kalabrie,  a  to  sňatkem 
syna  svého  Oty  II.  s  princeznou  byzantskou 
Theofanou.  Ota  II.  (973-7-983)  o  země  ty  se 
pokusil  mocí  brannou,  byl  však  (982)  kdesi 
u  Kotrony  poražen  od  Saracenů,  s  nimiž  Ře- 
kové byli  učinili  spojenství.  Proti  synu  jeho 
Otovi  III.  (983—1002)  V5řpukla  v  Římě  vzpoura, 
avšak  potlačena  a  původce  její  Crescentius 
popraven.  KdyŽ  pak  císař  město  papežovo 
učiniti  chtěl  svým  sídlem,  Římané,  nevražíce 
na  Němce  a  chtíce  sami  doma  pány  býti,  po- 
vstali proti  němu  opětně.  Ota  obležen  v  pa- 
láci na  hoře  Aventinské  a  stěží  jen  znikl  po- 
hromy. Za  vlády  blouznivého  panovníka  toho 
moc  císařská  velice  poklesla,  kdežto  papež- 
ství nemálo  se  povzneslo  najmě  přičiněním 
geniálního  Silvestra  II.  Po  smrti  Oty  III.  po- 
kusila se  I.  o  vybavení  z  područí  něnieckého. 
V  Římě  syn  Crescentiův  Jan  zvolen  patriciem 
a  v  Pavii  korunován  za  krále  Arduin,  mark- 
rabě ivrejský.  Avšak  nástupce  Oty  III.,  Jin- 
dřich II.  (1002—1024),  zemi  rozervanou  znova 
připravil  pod  jařmo  německé,  a  nejenom  Ka- 
pna a  Salerno,  i  Neapol  a  Amalfí  podrobily 
se  mu.  Současník  jeho  papež  Benedikt  Vílí. 
hleděl  vypuditi  z  I.  Řeky  a  Saraceny.  Tito, 
držíce  Sardinii  asi  od  r.  875,  doráželi  na  To- 
skánu,  avšak,  zahnáni  a  Sardinie  jim  (1022) 


936 


Itálie  (dějiny). 


odňata  od  Pisanů.  Proti  Řekům  papež  pod- 
poroval vzbouřence  apulské  Mela  a  Datta. 
T ehdᎠ přibyli  do  jižní  I.  první  rytíři  z  Nor- 
mandie. S  počátku  sloužili  brzy  tomu,  brzy 
onomu,  ale  záhy  již  hleděli  dobyti  sobě  držav 
vlastních  a  panství  samostatného.  Jindřich  II. 
činiti  měl  se  vzpourami  při  korunovaci  v  Pa- 
vii  (1004)  jakož  i  v  Římě  (1014).  Vzpoury 
podobné  vypukly  též  za  nástupce  jeho  Kon- 
ráda II.,  prvního  to  císaře  z  dynastie  francké 
(1024 — 39).  Bouře  tyto,  rázu  celkem  jenom 
místního,  byly  za  krátko  potlačeny,  horší  však 
bylo  povstání  v  Lombardii,  jemuž  v  čele  byl 
arcibiskup  milánský  Aribert,  který  se  pokořil 
teprve  synu  Konrádovu  Jindřichovi  III.  Kon- 
rád n.  vydal  zákon  o  dědičnosti  lén  a  k  utvr- 
zení vlády  německé  na  jihu  přijal  rytíře  nor- 
manského  Rainulfa  z  Aversy  za  vasalla.  Za 
Jindřicha  ní.  (1039—66)  převaha  císařství  nad 
papežstvím  dostoupila  vrcholu.  Vinou  bídného 
Benedikta  IX.  povstala  papežská  trojice.  Cí- 
sař vSecky  tři  papeže  sesadil  a  na  stolec 
Petrův  povýšil  Němce  Klimenta  II.  (1046). 
Římané  zavázali  se,  že  nikdy  již  nezvolí  pa- 
peže bez  vůle  císařovy,  a  přenesli  na  Jin- 
dřicha a  nástupce  jeho  patriciát,  jehož  vel- 
možové římští,  Cresccntiové  a  hrabata  Tu- 
skulská,  zneužívali  k  osazování  apoStolské 
Stolice.  Mimo  to  císař  obnovil  vrchní  moc 
nad  knížaty  a  městy  jihoitalskými  a  přijal  za 
vasally  rytíře  normanské,  již  byli  mezitím 
opanovali  Apulii  (1047).  Tito  vsak  dali  se 
nedlouho  potom  (1053)  s  hrabaty  svými  Ri- 
chardem Averským  a  Humfredem  Apulským 
v  ochranu  a  vasallství  sv.  Petra. 

Za  Jindřicha  IV.  (1056—1106)  panství  ně- 
mecké v  I -i  i  bylo  podkopáno  a  převaha  císař- 
ství nad  papežstvím  podvrácena.  Volby  pa- 
pežské vyňaty  z  moci  císařovy  dekretem  pa- 
peže Mikuláše  II.  (1059),  aby  papežové  bu- 
doucně voleni  byli  od  karainálů.  Boj  pak, 
jenž  za  Řehoře  Vil.  (1073—85)  mezi  papežem 
a  císařem  vzplanul  o  investituru,  byl  vlastně 
bojem  o  vládu  nad  světem  katolickým,  jížto 
papežové  proti  císařům  se  domáhali,  a  splý- 
val s  bojem  o  vybavení  I.  z  područí  něme- 
ckého. Papež  stál  v  čele  netoliko  strany  re- 
formační, nýbrž  i  národního  ruchu  italského. 
Sjednotil  kolem  stolce  Petrova  všecky  živly 
protiněmecké  i  obecný  lid  lombardský  (Pa- 
taria),  jenžto  se  snažil  o  nápravu  církve  a 
zároveň  se  domáhal  práv  a  svobod  oproti 
biskupům,  svatokupcům  to  a  náhončím  krále 
německého,  pak  hraběnku  toskánskou  Ma- 
thildu  a  rytíře  normanské,  Jimž  tehdy  vládli 
Richard  z  Aversy  a  Robert  Guiscard.  Richard 
opanoval  Kapuu  a  Robert  dobyl  Kalabríe 
i  zdědil  po  bratru  svém  Humfredovi  Apulsko. 
Bratr  Robertův  Roger  odňal  Saracenům  Si- 
cílii. Knížata  tito  byli  vasally  sv.  Petra,  opo- 
rou papeže  proti  císaři.  Ale  ještě  výše  než 
Rchoř  VII.  povznesl  papežství  Urban  II.  (1088 
až  1099),  postaviv  se  v  čelo  ruchu  křižáckého. 
Sláva  jeho  v  Clermontě  r.  1095  byla  jako  do- 
plňkem ponížení  dsařova  v  Canosse  r.  1077 
důkazem,  že  staré  císařství  pominulo  a  stře- 
diskem dějin  křesťanských  že  skála  Petrova. 


Boj  o  investituru  skončen  za  Jindřicha  V 
(1106—25)  a  papeže  Calixta  IL  (1119—24)  kon- 
kordátem  wormským  (1122)  ku  prospěchu 
církve. 

S  bojem  tímto  souvisí  též  mohutný  rozvoj 
italských  měst,  najmě   severních.    Města  ta 
byla  za  doby  longobardské  pod  správou  vé- 
vod  a  za  doby  francké  pod  správou  hrabat 
Císařové  němečtí  pravomoc  hrabécí  vétsíir 
dílem  přenesli  na  biskupy.  Tito  městům  áo 
sazovali  úředníky,  moc  svoji  světskou  opíra- 
jíce o  Šlechtu,  totiž  o  vasally  řeč.  kapitány, 
kteří    zase  měli    podvasally   řeč.    valvasorý. 
Valvasoři,  jsouce  za  Konráda  II.  utiskován 
od  kapitánu,  vzbouřili  se,  zvolili  si  nájčelniky 
a  uhájili  postavení  svého  najmě  pomoci  zá- 
kona Konrádova  a  dědičnosti  lén.    Podobné 
jednotila  se  později  také  bohatá  a  vzdělaná 
třída  měšťanská,  kupci,  umělci,  právníci  aj^ 
a  domáhala  se  práv  a  svobod  oproti  áledité 
a  biskupům.   Z^  sporův  o  investituru   kaidé 
snad  město  severoitalské  mělo  dva  biskupy, 
císařského   a  papežského,   kteříž    oba    stali 
o  přízeň   občanů.   Tehdy  stavové,  kapitáni, 
valvasoři  a  bohatí  měŠfané  znamenajíce,  že 
je  chvíle  příhodná  k  odstranění  panství  bi- 
skupského, dorozuměli   se  a  zakládali   svo- 
bodné obce  městské  č.  kommuny,   k  čemui 
biskupové  chtíce  nechtíce  dávali  svolení.  Ná- 
čelníci  stavů   dotčených    sestupovali    se  ve 
sbory  a  nazývali  se  konsuly.  Konsulové  byli 
správci  a  soudci  v  míru  a  veliteli  ve  válce. 
Později  voleni  zvláštní  konsulové  soudní  řeč. 
consuíes  de  placitis,  kdežto  ostatní  jmeno- 
váni consules  de  commune.   Konsulové  vo- 
leni bývali  na  2  léta  nebo  také  jen  na  rok  a 
počet  jich  býval  rozličný.   Ku  pomoci  byla 
jim  rada  č.  credentia,  tH  od  občanů  volená, 
a  to  hlavně  z  právníků.  Členové  obce,  šlechta 
a  zámožné  meštanstvo  scházeli  se  na  snteuch 
č.  parlamentech.  K  účelům  válečným  občan- 
stvo bylo  rozděleno  dle  čtvrtí  nebo  farností 
na  pluky,  z  nichžto  každý  měl  svého  prapo- 
rečníka  (gon&loniere)  a  vojevodu  (capitano). 
Později  nastupoval  na  místo  konsulů  de  com- 
mune a  někdy  též  na  místo  konsulů  de  pla- 
citis magistrát  řeč.  podesta  (potestas).   Ten 
konal  správu  a  soudy  rázněji  než  konsulové, 
iižto  mezi  sebou  nezihídka  byli  nesvorní,  i  vo- 
láni k  úřadu  tomu  z  pravidla  šlechtici  z  obce 
jiné,  ježto  se  mínilo,  ti  že  si  povedou  ne- 
stranněji.   Podobné  poměry  jako  v  městedi 
severoitalských  byly  též  v  Římě,  jen  £e  moc 
papežova  moci  biskupův  obyčejných  daleko 
byla  silnější.   Proto  také  neměly  pokusy  Ří- 
manův o  založení  samostatné  republiky  trva- 
lého úspěchu,  a  bez  úspěchu  zůstalo  i  de- 
magogicko-reformatorské  působení  Arnolda 
z  Brescie.    Papež  vítězným  bojem  o  investi- 
turu a  ruchem  křižáckým  vysoko  povznesen 
nad  císaře,  byl  ovšem  ve  státě  svém  pánem 
zcela  samostatným  a  državy  jeho  přimnožila 
Mathilda  Toskánská,  ustanovivši  sv.  Petra  za 
dědice. 

Darování  toto  králové  italští  ovšem  poklá- 
dali za  neplatné.  Císař  Lothar  III.  (1125—37) 
přijal  zboží  Mathildino  od  Innocence  II.  v  léno. 


Itálie  (dějiny). 


937 


nechtěje  o  ně  míti  s  papežem  spory,  kteréžto 
však  znova  se  podnítily  za  Hohenstaufů.  In- 
nocenc  II.  (1130— 43)  měl  protipapežem  Ana- 
kleta  II.  Tohoto  podporoval  Koger  II.,  syn 
hraběte  sicilského  Rogera  I.  a  dědic  Guis- 
cardův.  Anaklet  spojence  korunoval  za  krále 
sicilského.  Král  pak  Koger  I.  (1130—54),  odo- 
lav  Lotharovi  IIL,  zmocnil  se  za  nástupce 
jeho  Konráda  III.,  prvního  to  krále  italského 
z  dynastie  Hohenstaufské  (1138—52),  města 
Neapole.    I  sjednotiv,  čeho  rytíři  normanští 
dobyli  v  jižm'  l-ii,  založil  velikou  říši,  kterážto, 
jsouc  lénem  sv.  Petra,  byla  oporou  papežův 
a  zároveň  i  baštou  živlů  protiněmeckých,  po- 
dobné jako  svobodná  města  lombardská.  Ro- 
ger  I.  hleděl,  jako  již  Robert  Guiscard,  opa- 
novati země  řecké,   odkudž  tehdy  také   do 
Sicilie  přeneseno  hedvábnictví.  A  když  císař 
byzantský  Manuel  (1143—80)  proti  němu  spo- 
lek učinil  s  Konrádem  III.,  vešel  on  zase  ve 
spojenství  s  Ludvíkem  VIL,  králem  francouz- 
ským, s  králem  uherským  Gejzou  11.  a  s  Velfy. 
Za  Konráda  III.  vzniklo  v  Německu  nepřátel- 
ství mezi  rodem  Velfským  íGuelfy)  a  Hohen- 
staufským  č.  Vaiblinským  (Ghibelliny).  V  l-ii 
Guelfové  byli  strana  papežova  a  Ghibellini 
strana  císařova.  Tito  chtěli,  by  světu  křesťan- 
skému vévodil  císař,  aby  I.  byla  pevně  sjed- 
nocena pod  jeho  vládou,  i  přiznávali  se  vět- 
šinou  k    zásadám   aristokratickým.   Naproti 
tomu  Guelfové  se  klonili  k  zřízení  demokra- 
tickému a  I.  měla  dle  nich  býti  foederací  pod 
svrchovaností  papeže,  jenž  zároveň  měl  býti 
pánem  světa  křesťanského.  Boji  mezi  Guelfy 
a  Ghibelliny  byla  I.  zmítána  po  několik  sto- 
letí. Bratrovec  a  nástupce  Konráda  IIL,  Be- 
dřich I.  Rudovous  (1152—90),   umínil  si,  že 
zásady  ghibellinské  provede.  V  tom  však  byly 
mu  překážkou  svobodné  obce  severoitalské, 
vlastenci  římští,  již  blouznili  o  republice  sta- 
rých Quiritův,  a  zejména  papež,  nad  kterým 
cntěl  vládnouti  asi  iako  Jindřich  III.  neb  Ota 
Veliký.   Bedřich  dal  se  přes  odpor  Římanů 
v  basilice  Svatopetrské  korunovati  na  císař- 
ství (tehdy  vydal  papeži  Arnolda  z  Brescie), 
dalšími  pak  výpravami  do  I.,  na  kterých  mu 
i  Češi  (král  Vladislav  1.)  pomáhali,  hleděl  zni- 
čiti svobody  severoitalských  měst.  Ta  však 
se  proti  němu  sjednotila  v  ligu,  a  s  tou  spojil 
se  i  papež  Alexander  III.  (^1159—81).    Císaři 
nic  neprospělo  vítězství  nao  Miláňany  dobyté 
^1162).  Poražen  byv  u  Legnana  (1176),  musil 
(1177)  v  Benátkácti  s  papežem  a  s  městy  se- 
veroitalskými (1183)  v  Kostnici  učiniti  mír, 
jímžto  věc  ghibellinská  navždy  vzala  pohromu. 
Císař  podržel  sice  zboží   Mathildino,   avšak 
samostatnost  papežův  a  samospráva  měst  do- 
tčených byly  zabezpečeny.   Bedřich  I.  hleděl 
též  opanovati  království  Sicilské.  K  cíli  tomu 
dospěl  sňatkem  syna  svého  Jindřicha  VI.  s  dě- 
c^ičkou  říše  té,  královnou  Konstancií,  r.  1184. 
Úspěch  takový  byl  ovšem  solí  v  očích  pa- 
pežům, již  byli  vrchními  pány  državy  někdy 
Rogerovy  a  teď  mezi  NěmecKem  a  áicilií  se 
ocitli  jako  mezi  dvěma  balvany.  Na  štěstí  Jin- 
dřich Ví.  řll90— 97),  krutý  despota,  kterého 
přirovnávali  k  Nebukadnezarovi,  brzy  umřel. 


syna  ostaviv  nedospělého  Bedřicha  IL,  a 
v  Německu  nastalo  dvékráloví  (Filip  Svábský- 
Ota  Brunšvický).  Tu  I.  skoro  všecka  se  vzcho- 
pila proti  cizákům,  královna  Konstancie  vy- 
pověděla Němce  ze  země  a  Řím  postavil  se 
v  čelo  ruchu  národního.  Papež  Innocenc  III. 
(1198—1216)  povznesl  moc  a  vážnost  Stolice 
apoštolské,  jako  nikdo  před  ním  ani  po  něm, 
i  byl  vskutku  a  vpravdě,  jakož  Guelfové  chtěli, 
ředitelem  I.  a  pánem  světa  katolického.  Po 
smrti  jeho  císař  Bedřich  II.  (1212—50)  zahájil 
znova  osudný  boj  císařství  proti  papežství 
o  vládu  nad  světem  křesťanským,  avšak  úsilí 
jeho  všecko  bylo  nadarmo.  Država  sicilská, 
již  zvelebil,  vládna  tam  po  způsobu  osvíce- 
ných despotů  stol.  XVIIL,  skytala  mu  sice 
hojných  prostředků  k  válce,  Německo  však, 
jež  zanedbával,  pomáhalo  mu  nevalně.  Města 
lombardská  bylo  sice  možná  poraziti  (u  Corte- 
nuovy  1237),  avšak  nikoliv  i  podrobiti.  A  když 
papež  Innocenc  IV.  (1243—54)  císaře  dal  do 
klatby  a  poddané  jeho  vyvázal  z  poslušenství 
(na  koncilu  lyonsícém  r.  1245),  moc  Hohen- 
staufská  se  již  nevzpamatovala.  Innocenc  IV. 
hlásal,  že  plémě  dračí  (rod  Bedřicha  II.)  musí 
býti  zničeno,  a  touž  zásadou  řídili  se  i  ná- 
stupci jeho.  Synové  císařovi  Konrád  IV.  (1250 
až  1254)  a  Manfred  (1254—66),  bojovali  za  věc 
ztracenou  a  pád  náčelníka  Ghibellinů  severo- 
italských, Ezzelina  da  Romano  (1259),  zlou  byl 
předzvěstí.  Papež  Urban  IV.  (1261—65)  po- 
dal, následuje  v  tom  Innocence  IV.,  králov- 
ství Sicilské  jakožto  léno  sv.  Petra  Karlovi 
z  Anjou,  a  ten  za  Klimenta  IV.  (1265 — 68) 
přitáhl  do  I.  Manfred  padl  v  bitvě  s  nim 
u  Beneventa  (1266)  a  syn  Konráda  IV.  Kon- 
radin,  poražen  byv  u  Tagliacozza,  zajat  a  po- 
slán na  popraviště  (1268). 

Takový  byl  konec  panství  německého  v  jižní 
l-ii.  Nový  král  sicilský  Karel  I.  (1266—85)  chtěl 
jakožto  hlava  Gueltů  vévoditi  všemu  polo- 
ostrovu Apenninskému  a  dobyti  též  císařství 
Byzantského.  Že  však  utiskoval  poddané,  způ- 
sobil si  obecné  záští  a  tím  záměry  jeho  pa- 
novačné byly  zmařeny.  Siciljané  povstali  proti 
němu  (nešpory  sicilské)  a  na  trůn  dosadili 
Petra  IIL,  krále  aragonského  (1282).  Karel  I. 
a  nástupci  jeho,  Karel  IL  (1285—1309),  Ro- 
bert (1309—43)  a  i.,  obmezeni  byli  na  pouhé 
Neapolsko.  V  Sicilii  po  smrti  Petra  III.  (1285) 
nastoupil  syn  jeho  Jakub  II.  Dynastie  ara- 
gonská  smýšlela  ghibellinsky  a  tudy  se  pro- 
tivila papežům.  Bonifác  VIIL  řl294— 1303) 
hleděl  Jakuba  II.  ze  Sicilie  vypuditi  i  dokázal 
toho,  že  král  ten,  nastoupiv  mezi  tím  na  vládu 
v  říši  Aragonské,  Sicilie  se  vzdal  a  za  ni  od 
papeže  v  léno  přijal  Sardinii,  o  kterou  se 
přeli  Pisané  a  Janované  (1295).    Avšak  Sicil- 

Íané  se  nedali,  nýbrž  králem  si  obrali  bratra 
akubova  Bedřicha.  Toho  pak  uznal  i  Boni- 
fác VIII.  (1302);  toliko  se  musil  nazývati  krá- 
lem ostrova  Trinakrie  a  titulu  kr^le  sicilského 
ponechati  králi  neapolskému.  Úspěch  Sicil- 
janů  byl  zároveň  úspěchem  Ghibellinů.  Za  to 
však  věc  ghibellinská  ztrátu  brala  v  Toskáně. 
Za  válek  křižáckých  vzmohly  se  obchodem 
se  zeměmi  východními  najmě  Benátky,  Janov 


938 


Itálie  (dějiny) 


a  Pisa.  Benátky  dostoupily  vrcholu  moci  za 
čtvrté  výpravy  křižácké  (1203—04)  dobytím 
četných  mést  a  ostrovů  v  říši  Byzantské.  Ja- 
no váné  zvelebili  moc  svoji  spolkem  s  Micha- 
lem Palaeologem,  jenžto  jim  udělil  hojně  vý- 
sad a  otevřel  Čemomoří,  začež  mu  pomohli 
vvvrátiti  císařství  Latinské  (1261).  Obchodní 
obce  tyto  neustále  spolu  měly  války.  Janov 
a  Pisa  zápasily  o  Sardinii  a  o  Korsiku,  již 
papež  Urban  il.  (1098)  v  léno  dal  biskupu 
pisskému.  Janované  porazili  loďstvo  pisské 
(1284)  u  ostrova  Meloríe  a  zmocnili  se  potom 
Korsiky.  Pisa  byla  zničena  a  následkem  po- 
hromy obce  té  ghibellinské  strana  guelfská 
se  rozmohla  po  celé  Toskáně.  K  posilnění 
jejímu  přispěl  také  Bonifác  VIII.,  jenž  chtěl 
býti  papežem  a  císařem  zároveň  a  na  Ghi- 
belliny povolal  Karla  z  Valois,  bratra  Filipa 
Sličného,  krále  francouzského.  Tehdy  Ghi- 
bellin] vyháněni  z  měst  — Dante  vypuzen(1302) 
z  Florencie  —  a  vyobcovanci  (banditi)  živili  se, 
jak  mohli,  i  loupeží.  Guelfům  ovšem  od  Ghi- 
bellinů rovným  za  rovné  spláceno,  a  bídy  a 
záští  tudy  přimnožováno  do  nekonečna. 

Pádem  rodu  Hohenstaufského  moc  císařská 
byla  podvrácena,  a  když  papež  Kliment  V. 
(1305-— 14)  se  usadil  v  Avignone,  jenž  odtud 
po  delší  dobu  byl  sídlem  nástupců  Petro- 
vých, I.,  nemajíc  papeže  ni  císaře,  spravována 
byla  vládami  domácími,  ovšem  nesvornými, 
tak  že  plna  byla  válek  a  rozbrojů.  Guellové 
pokládali  náčelníkem  krále  neapolského  a 
Ghibellini  krále  sicilského.  Za  válek,  jež  mě- 
sta italská  vedla  jednak  mezi  sebou,  jednak 
s  Hohenstaufy,  nastupovali  tam  na  místo  oby- 
čejných podestu  náčelníci  volení  na  čas  delší 
(signorové).  Moc  jejich  stávala  se  doživotní 
a  potom  i  dědičnou,  a  pončvadž  nezřídka  ně- 
kolik měst  sobe  zvolilo  téhož  signora,  vzni- 
kaly tak  i  državy  rozsáhlejší.  Císař  Jindřich  Vil. 
(1308—13)  hocllal  l-ii  podrobiti  a  na  místo 
signorů  postaviti  své  vikáře.  Avšak  nemaje 
k  tomu  dost  moci,  nucen  byl  dáti  vikářství 
říšské  v  Miláně  Matteovi  Viscontovi,  ve  Ve- 
roně Canovi  della  Scala  a  jinde  jiným  sig- 
norům. Po  smrti  jeho  zvolen  byl  v  Němcích 
od  strany  guelfské  Bedřich  Sličný  (1314—30) 
a  od  strany  ghibellinské  Ludvík  Bavor  (1314 
až  1347).  Tehdy  Kliment  V.  prohlásil  zása- 
dou, že  do  řádného  osazení  trůnu  císařského 
vykonávání  práv  říšských  náleží  papeži,  a 
ustanovil  tedy  krále  neapolského  Roberta 
generálním  vikářem  v  Lombardii.  Tím  moc 
signorů  měla  minouti,  ale  neminula,  nýbrž 
za  sporů,  jež  Ludvík  Bavor  měl  s  Janem  XXll., 
ještě  se  utužila.  Za  zmatků,  jimiž  I.  tehdy 
byla  zmítána,  některá  města,  jako  Brescia, 
Parma,  Lucca,  dala  se  pod  ochranu  krále  če- 
ského Jana.  Proti  tomu  však  spolčili  se  (1332) 
Azzo  Visconti,  Martino  della  Scala,  mantovšťí 
Gonzaghové,  ferrarŠtí  Estové,  republika  Flo- 
rencká  a  král  ncapolský  Robert  a  panství 
Janovo  vyvráceno.  Ze  signorů  nejmocnější 
byli  Viscontové.  Těm  poddali  se  (1353)  i  Ja- 
nované, vzavše  veliké  ztráty  od  Benátčanú 
v  opětné  válce  o  obchod  na  Černém  moři. 
Za  to  způsobili  Benátčané  proti  Viscontům 


ligu  všech  sousedů  jejich,  avšak    Karel  IV. 
(1346—78)  přišed  do  I.  zjednal  mír  a  dal  se 
potom  korunovati  za  krále  longobardského 
(1355).    Nedávno    před    tím    blouznivý    Cela 
Kienzi  učinil  v  Římě  pokus  o  vzkříšeni  světo- 
vládné republiky  starých  Quiritů  (1347).  Ten 
ovšem  se  nezdařil,  a  k  bídě,  jíž  I.  strádaia, 
přistoupil  (1348)  děsný  mor,  jejž  vylíčil  Boc- 
caccio.    Dante  jásal   nad  příchodem   Jindři- 
cha VII.  a  Petrarca  nad  příchodem  Karla  IV. 
Tento  však  byl  státník  rozumný,  jemuž  na- 
prosto se  nechtělo  míchati   se  do   zmatkův 
italských  a  napravovati,  co  vůbec  se  nedalo 
napraviti.    Přijav  v  Římě  korunu   císafskou 
vrátil   se   do   Německa.   Tehdy   válka    proti 
Viscontům  vzplanula  znova  i  vedena  hlavně 
rotami  žoldnéřskými  z  Němec,  Francie  a  Bn- 
tannie.  Viscontové  tu  přišli  o  Janov  a  Bonofii: 
(1359).  Války  této  Benátčané  se  nesúčastni:i. 
majíce  činiti  s  králem  uherským   Ludvíkem, 
jemuž  mírem  (1358)  postoupiti  musili  vše,  co 
dotud  drželi  v  Dalmácii.   Viscontové  ovšem 
nezůstali  dlouho  pokojní  a  tudy  utvořila  se 
(1362)  proti  nim  liga  nová,  ku  které  přistoupil 
i  papež  Urban  V.  Naieho  žádost  vypravil  se 
Karel  IV.  po  druhé  do  I.,  když  se  papež  od- 
hodlal  odstěhovati  se  z  Avignona  do  Říma. 
Tehdy  Viscontové  slíbili  papeži  náhradu.  Po- 
hříchu  papež   vkrátce    potom   se   vrátil   do 
Avignona  a  po  smrti  nástupce  jeho  Řehoře  XI. 
(1378)  nastala  papežská  dvojice:   Urban  VI. 
v  Římě  a  Kliment  VII.  v  Avignone.    Téhož 
roku  znova  vypukla  válka  mezi  Janovany  a 
Benátčany,  proti  nimž  opět  také  vytáhl  Lud- 
vík Uherský,  a  skončena  mírem  turinským 
(1381)  bez  prospěchu  pro  jednu  nebo  druhou 
stranu. 

Mezi  tím  co  v  l-ii  severní  Viscontové  mi- 
lánští, Scalové  veronští,  Carrarové  paduanští, 
Benátčané,  Janované  a  j.  navzájem  se  potírali, 
v  l-ii  střední  zuřily  boje  mezi  stranami  všeho 
druhu:  mezi  Gueífy  a  Ghibelliny,  mezi  pří- 
vrženci   papeže    římského    a   avignonského. 
Florencie  zmítána  byla  rozbroji  mezi  měšťan- 
stvem vyšším  a  nižším  {popolo  grosso  a  m/- 
9tuto),  V  Římě  řádily  fakce  šlechtické,  Orsi- 
niové  a  Colonnové,  a  jinde  ve  státě  p^pei- 
ském  různí  tyrannové  feudální  a  roty  lou- 
pežnické. V  jíiní  pak  l-ii  nebylo  hrubé  lépe. 
V  Neapolsku  po  smrti  krále  Roberta  nastou- 
pila dcera  jeho  Johanna  (1343—81),  provdaná 
za  Ondřeje,  bratra  Ludvíka  Uherského.  Ondřej 
zabit  ajohanna  jmína  spoluvinnicí.  Král  uher- 
ský dvakráte  vpadl  do  Neapole,  avšak  ustal 
od  války,  když  Johanna  od  papeže  Klimenta  VI. 
prohlášena  za  nevinnou.  Nicméně  v  Neapolsku 
pokoje  nebylo.  Zemé  strádala  pletichami  stran 
uherské  a  francouzské,  a  když  Johanna  s  kar- 
dinály francouzskými  ve  spolku  k  tiářc  po- 
mohla Klimentoví  VII.,  Urban  VI,  ji   dal  do 
klatby.  Tehdy  bratranec  její,  Karel  Dračský, 
pomocí    uherskou   zmocnil   se   království  a 
Johanna  zhynula  ve  vězení.    Po  smrti  Karla 
Dračského  nastoupil  syn  jeho  Ladislav  (1385 
až  1414),  maje  však  proti  sobě  Ludvíka  II. 
z  Anjou,  jejž  držela  strana  francouzská  a  pa- 
pež avignonský.  Tou  dobou  rozšířeno  panství 


Itálie  (dějiny). 


939 


Viscontské  Janem    Galeazzcm   (1385—1402), 
jemuž    Václav  IV.    (1378—1419)    udělil   titul 
vévodský.  Janované  dali  se  ze  strachu  před 
ním   pod  ochranu  krále  franc.  Karla  VI.,  a 
když  Jan  Galeazzo  výbojně  vystoupil  i  v  To- 
skaně  a  v  zemi  papežské,  Florenčané  a  Bo- 
nifác IX.  způsobili  proti  nému  ligu  a  povo- 
lali na  pomoc  Ruprechta  Falckého.  Ten  však, 
poražen  byv  od  kondottierů  milánských  blíže 
jezera  Gardského,  vrátil  se  do  Němec,  načež 
Jan   Galeazzo  dobyl  Bononie  a  oblehl  Flo- 
rencii. Když  pak  Václav  IV.  nepřijel  do  I., 
vévoda  milánský  chtěl  se  prohlásiti  za  krále 
italského.   Po  smrti  jeho  država  Viscontská 
opět  ztenčena,  a  Benátčané,  vyvrátivše  panství 
Carrarů,   rozšířili   území   svoje  až   k  jezeru 
Gardskému  (1405).    Dvojice  papežská  měla 
býti  odstraněna  zvolením  Alexandra  V.  sně- 
mem Pisským  (1409).  Že  však  papežové  do- 
savadní neodstoupili,  vznikla  papežská  trojice. 
Papeže  římského  Řehoře  XII.  ujímal  se  La- 
dislav, král  neapolský,  chtěie  dobyti  panství 
nad  Římem  a  snad  i  nad  celou  l-ií.  Nástupce 
Alexandra  V.,  Jan  XXIII.,  dal  (1412)  vyhlá- 
šiti  všeobecné  odpustky  věřícím,  kteří  by  mu 
proti  králi  neapolskému  buď  zbraní  buď  pe- 
nězi poskytli  pomoci,  na  kteroužto  věc  ne- 
slušnou se  rozhorlil  mistr  Jan  Hus.   A  když 
Ladislav  (1413J  dobyl  Říma,  Jan  XXIII.  do- 
hodl se  s  králem  Si^undem,  aby  svoláno 
bylo  všeobecné  koncilium  do  Kostnice.  Tam 
trojice  papežská  odstraněna  zvolem'm  Mar- 
tina V.  (1417),  ienž  pak  vstoupiv   do  Říma 
ve  státě  papežském  hleděl  zjednati  pořádek. 
Država  Viscontská  zvelebena  opět  vévodou 
Filipem  Marií,  jemuž  poddali  se  i  Janované. 
Avšak  když  po  příkladu  otcově  výbojů  hledal 
i  v  území  papežském,  Martin  V.  způsobil  proti 
němu   ligu,  k   níž   přistoupilo  též  Savojsko 
králem  Sigmundem  (1416)  za  vévodství  po- 
výšené a  (od  r.  1418)  spojené  s  Piemontem. 
Panství  Viscontské  tudy  opět  ztenčeno,  i  od- 
padli od  něho  (1435)  též  Janované.  Touž  do- 
bou Benátčané  rozšířili  državu  svoji  na  újmu 
krále  Sigmunda  v  Dalmácii,  využivše  svízelů 
jeho  s  Turky  a  Husity.  Filip  Maria  byl  tyrann 
jakož  i  otec  jeho  a  vůbec  většina  pánův  ital- 
ských. Jím  vymřel  r.  1447  rod  Viscontský, 
načež  v  Miláně  obnovena  republika.  Té  však 
učinil  již  r.  1450  konec  zeť  Filipa  Marie  Fran- 
tišek Sforza,  bývalý  kondottiere,  i  uznán  od 
císaře  Bedřicha  IIl.  (1440—93)  za  vévodu.  Syn 
jeho  Galeazzo  Maria,  zhýralý  ukrutník,  byl 
zavražděn,  ostaviv  syna  Jana  Galeazza,  teprv 
osmiletého  (1476).  Nad  tím  byl  poručníkem 
strýc  jeho  Ludvik  Moro,  ienžto  poručencc 
vydávaje  za  blbého  požádal  císaře  Maximili- 
ána  I.  (1493—1519),  by  mu  propůjčil  Milánská 
jakožto  léna  říše  Německé.    Maximilián  mu 
byl  po  vůli  a  vstoupil  i  v  manželství  se  sy- 
novkyní  jeho  Blankou  Marií  (1494).   V  Nea- 
polsku  vymřel  rod  Anjouský  sestrou  krále 
Ladislava  Johannou  II.   r.   1435     Panovnice 
tato   dala   příčinu  k  bojům   o  posloupnost, 
ustanovivši    nástupcem  jednou   Alfonsa   V., 
krále  aragonského  a  sicilského,  jednou  Lud- 
víka III.  z  mladší  větve  Anjouské  a  po  něm 


bratra  jeho  Renata.  Alfons  V.  zmocnil  se 
Neapolska  a  po  něm  nastoupil  tam  neman- 
želský syn  jeho  Ferdinand  1.  (1458),  kdežto 
v  Sicílii  a  Aragonii  na  trůn  dosedl  bratr 
Alfonsův  Jan.  Ferdinand  I.  byl  panovník  rázný, 
avšak  i  krutý.  Proti  němu  a  nástupci  jeho 
Alfonsovi  II.  činili  nároky  k  Neapolsku  syn 
Jana  aragonského  Ferdinand  Katolický  a  král 
francouzský  Karel  VIII.  jakožto  dědic  rodu 
Anjouského. 

Mezi  tím  ve  Florencii  za  bojů  mezi  stra- 
nami a  za  válek  proti  Viscontům  na  prvé 
místo  povznesl  se  bohatý  rod  Medicejský. 
Jan  Medici  (f  1429),  důvěrník  šlechty  i  lidu, 
ostavil  syna  Kosmu,  jenž  Florencii  vládl  asi 
jako  Penklés  Athénám  (f  1464).  Byl  štědrým 
podporovatelem  umění  renaissančmho  a  studií 
humanistických.  Zjednal  přátelství  s  Franti- 
škem Sforzou  a  s  Benátčany,  bjfl  bedliv  míru 
a  hleděl  k  tomu,  by  mezi  státy  italskými  byla 
rovnováha.  Po  něm  následoval  syn  jeho  Petr 
(t  1469).  Synové  Petrovi  Vavřinec  a  Julián 
podráždili  na  se  papeže  Sixta  IV.  a  čásť 
šlechty,  jež  pak  zosnovala  spiknutí.  Julián 
byl  zavražděn,  ale  Vavřinec  jen  lehce  pora- 
něn (1478).  Vavřinec  (f  1492)  panoval  v  duchu 
děda  svého  Kosmy.  Ve  státě  římském  pape- 
žové byli  pány  jenom  dle  jména.  Země  roz- 
chvácena  byla  různými  tyranny  a  města  Řím, 
Bologna,  Perugia  vedla  sobě  samostatně.  Po- 
měrů těchto  papežové  tak  snadno  změniti 
nemohli.  Nástupce  Martina  V.,  Eu^cnius  IV. 
(t  1447),  měl  činiti  s  koncilem  Basilejským  a 
s  protipapežem  Felixem  V.  Mikuláš  V.  (f  1455) 
podporoval  humanismus  a  renaissanci,  po- 
dobné jako  Kosma  Medici  nebo  Alfons  V. 
neapolský.  Calixtus  III.  (f  1458)  pomýšlel  na 
výpravu  proti  Turkům,  jiŽto  se  (1453)  zmoc- 
nili Cařihradu,  a  k  témuž  hleděl  i  Pius  II. 
(t  1464J,  protivník  Jiřího  Poděbradského. 
Pavel  11.  (t  1471)  úsilí  svoje  obrátil  proti 
Husitům.  Sixtus  IV.  (f  1484)  lekl  se  Turků, 
když  dobyli  Otranta,  avšak  když  byli  zapu- 
zeni, nedbal  ničeho,  leda  jak  by  příbuzné 
opatřil  statky  a  důstojnostmi,  a  nástupce  jeho 
Innocenc  VIII.  (f  1492)  hleděl  podobně  opa- 
třiti své  syny.  Teprve  za  Alexandra  Ví.  (f  1503) 
a  syna  jeho  Césara  Borgie  vláda  nad  zbožím 
sv.  Petra  vyrvána  velmožům  a  soustředěna 
v  rukou  panovníkových. 

Koncem  XV.  stol.  čelné  mocnosti  italské 
byly:  Sicilie  (spojená  s  Aragonii),  Neapolsko, 
stát  Papežský,  Florencie,  Ferrara  (k  níž  ná- 
ležely Modena  a  Reggio),  Janov,  Savojsko* 
Piemontsko,  Milán,  Mantova  (k  níž  r.  1536 
připadl  Montferrat)  a  Benátky.  Rozervaný 
stav  země  byl  pobudkou  Karlovi  VIII.  fran- 
couzskému, by  se  pokusil  o  Neapolsko  (1494). 
Savojskem  a  Montferratskem  měl  volný  prů- 
chod. V  Miláně  Ludvík  Moro,  jakožto  ne- 
přítel Ferdinanda  I.  neapolského,  mu  byl 
spojencem.  Ve  Florencii  Savonarola  v  něm 
spatřoval  posla  Božího  a  Petr  Medici,  nástupce 
Vavřincův,  nevida  zbytí,  poddal  se  mu. 
V  Neapolsku  Ferdinand  1.  zemřel  a  syn  jeho 
Alfons  II.,  v  národě  neoblíbený,  odevzdal 
korunu  synu  svému  Ferdinandovi  II.  Avšak 


940 


Itálie  (dějiny). 


i  proti  tomu,  když  Francouzi  se  přiblížili, 
vypukla  bouře,  tak  že  musil  utéci.  Karel  VIII. 
vjel  bez  překážky  do  Neapole  i  hodlal,  úspéchy 
osmélen,  dobyti  nejenom  I.,  nýbrž  i  Cařihradu 
a  Jerusalema.  Tu  však  povstala  proti  nému 
liga  všech  skoro  mocností  italských,  k  níž 
přistoupil  také  císař  Maximilián  I.  a  Ferdi- 
nand Katolický.  Karel  Vlil.  musil  na  kvap 
odtáhnouti  z  I.,  a  Ferdinand  II.  vrátil  se  do 
Neapole.  Avšak  nástupce  Karla  VM.,  Lud- 
vík XIL,  nároky  na  Neapol  obnovil  a  do- 
máhal se  též  Milánská,  jakožto  vnuk  Valentiny 
Viscontovy.  Ludvík  Moro  poražen  a  zajat 
u  Novary  (1500)  a  I-udvík  XIL  obsadil  Milán, 
jejž  pak  oa  císaře  Maxim ilíána  I.  přijal  v  léno. 
K  dobytí  Ncapolska  spolčil  se  s  Ferdinan- 
dem Katolickým.  Nástupce  Ferdinanda  II., 
Bedřich,  vzdal  se  Francouzům,  avšak  když 
došlo  k  délení,  spojenci  se  nepohodli.  Tehdy 
Francouzi  od  Gonsalva  da  Cordova  poraženi 
a  Neapolsko  připojeno  ke  Španélsku  (1504). 
Nezadlouho  potom  povstala  liga  Cambrai- 
ská  (1508),  již  ujednali  proti  fienátčanům  pa- 

f>ež  Julius  II.,  Ferdinand  Kat,  císař  Maximi- 
ián  1.  a  Ludvík  XII.  (a  k  níž  také  přistoupil 
král  český  a  uherský  Vladislav  Jagelovec). 
Julius  II.,  odňav  Césaru  Borgiovi,  echo  se 
byl  zmocnil  ve  státě  Papežském,  a  dobyv 
i  Perugie  a  Bologné,  hodlal  vypuditi  Benat- 
čany  z  měst,  jež  byli  opanovali  v  papežské 
Romagni,  a  Ferdinand  Katol.  hodlal  jim  vzíti 
města,  v  něž  se  byli  někdy  uvázali  v  Neapol- 
sku.  Maximilián  I.  táhl  se  k  Veroně.  Padově 
a  Trevisu,  jakožto  k  příslušenství  říše  Ně- 
mecké, a  Ludvík  XII.  chtěl  opět  dostati,  čeho 
byl  sv.  Marku  postoupil  v  Milánště.  Benát- 
čané  ligu  rozbili,  davše  papeži  a  Ferdinan- 
dovi Katol.,  oč  jim  běželo.  Maximilián  pak 
a  Ludvík  XII.,  chtíce  papeže  potrestati,  že 
se  od  nich  odtrhl,  způsobili  (1511)  sněm  cír- 
kevní v  Pise,  jenž  měl  provésti  opravu  církve 
v  hlavě  i  v  údech,  ale  ovšem  namířen  byl 
proti  osobě  Julia  II.  V  odvetu  papež  ujednal 
s  Benátčany,  s  Ferdinandem  Katol.  a  se  Švý- 
cary Svatou  ligu  a  proti  koncilu  Pisskému 
svolal  církevní  sněm  Lateránský.  Nástupce 
jeho  Lev  X.  učinil  s  Maximiliánem  mír,  a 
císař  stal  se  členem  Svaté  ligy,  ku  které 
přistoupil  i  Jindřich  VIII.,  král  anglický. 
Tehdy  Francouzi  přišli  v  l-ii  o  všecko,  a  do 
Milánská  uveden  od  Švýcarů  syn  Ludvíka 
Mora  Maximilián  Sforza.  Avšak  nástupce  Lud- 
víka XIL,  František  I.,  poraziv  Švýcary  u  Ma- 
rignana  (1515),  donutil  Maximiliána  Sforzu 
k  odstoupení  za  roční  plat  a  dal  si  Milán  od 
císaře  uděliti  lénem.  Zároveň  zmocnil  se  též 

Íanova,  jenž  závisel  již  na  předchůdci  jeho 
-udvíku  XII.  Úspěchy  tyto  však  v  niveč 
uvedeny  válkou,  jeŽ  brzy  potom  (1521)  vzpla- 
nula mezi  Františkem  I.  a  císařem  Karlem  V. 
František  poražen  a  zajat  v  bitvě  u  Pavie 
(1525)  i  donucen  mírem  Madridským  (1526) 
vzdáti  se  všech  nároků  v  příčině  I.  V  Mi- 
láne uvázal  se  ve  vládu  František  Sforza, 
poslední  svého  rodu. 

Císař  Karel  V.,  jakožto  král  španělský,  ně- 
mecký, sicilský  a  neapolský,  byl  Stolici  Řím- 


ské ovšem  nebezpečnější  než  někdy  Hohen- 
staufové.    Proto   papež   Kliment   VIL    vesc. 
s  Františkem  L,  s  Jindřichem  VIIL.  s  Benát- 
čany, Florencií,  Milánem  a  Švýcary  proti  němí: 
v  ligu.  Ve  válce  potom  Řim  désně  zpustošen 
od  vojska  císařova  (1527),  úspěchy  Francx)uzú 
zmařeny  morem  a  odpadnutím   Jan  ovanu  z 
mírem  Cambraiským   (1529)   moc   španělská 
v  l-ii  zabezpečena.  Karel  V.,  spořádav   po- 
měry italské  dle  své   vůle,  dal  se   od   Kli- 
menta  VIL  v  Bologni  korunovati  na  cisařství. 
Roku  potomního  Florencie,  jež  byla  vypu- 
dila   Medicejské   a   králem    provolala    Pána 
Krista  (dílo  to   stoupenců    mnicha    tribuna 
Savonaroly,  upáleného  r.  1498),  donucena  při- 
jati za  vládce  Alexandra  Medicejského,  kte- 
rého Karel  V.  povýšil  za  vévodu  (1530).  Alex- 
ander  (f  1537)   a  nástupce  jeho    Cosma  L 
(t  1574)  byli  ovšem  Ghibellini,  a  moc  cif- 
rová vzrostla  ještě  více  zabráním   Milánská 
po  smrtí  Františka  Sforzy  (1535)  a  vymřením 
markrabat  montferratských  (1536).  Montferrat 
přikázal  Karel  V.  věrnému  Bedřichu  Gonza- 
govi  Mantovskému,  Milánsko  pak  udélil  synu 
svému  Filipovi  (1540).  Francouzi  ovšem  ne- 
přestávali se  pokoušetí  o  podvrácení  moci 
španělské,    ale    nadarmo.    Papež    Pavel    Úl. 
(1534—49)  držel  se  císaře,  jenž  bojoval  proti 
Turkům  a  protestantům  a  pak  také   dovolil 
aby  svatý  otec  nemanželskému  synovi  svému 
Petru  Ludvíku  Farnesovi  udělil  Parmu  a  Pia- 
cenzu,  jichžto  se  l>yl  zmocnil  Julius  II.  V  Ja- 
nově přívrženec  Francouzů  hrabě   Fiestíio 
de  Lavagna,   chtěje   zlomití   moc   Doriův  a 
strany  císařské,  utopil  se  (1547).    Pavel    III. 
svolal  Tridentský  koncil,  založil  řád  jesuitský, 
zostřil   inkvísici,  a  za   něho   vydán   i   první 
Index.  Studia  humanistická,  podporovaná  od 
papežů  dřívějších,  byla  v  nenávistí  jakožto 
pohanská  a  spolu  prý  jedna  z  příčin   oněch 
zmatků,  jež  tehdy  rozrývaly  církev  katolickou. 
Moc  španělská  byla  sice  na  prospěch  katoli- 
cismu, na  škodu  však  l-ií.  rapež  Pavel  IV. 
hleděl  se  z  ní  vymanití.  Učinil  spolek  s  Jin- 
dřichem II.,  králem  francouzským,  prohiasil 
syna  Karla  V.,  Filipa  II.  španělského,  za  zba- 
vena koruny  neapolské,  jiŽ  pak  nabídl  vé- 
vodovi Františkovi  z  Guise,  avšak  bitva  Saint- 
Quentinská  a  mír  v  Cateau-Cambrésis  (1559) 
záměry  jeho  zmařily  a  moc  španělskou  upevnily. 
1.   válkami   a  rozbroji   znavená    podléhala 
vlivu  a  duchu   cizáckému,   slabí  a   nehodní 
knížata  její  kořili  se  Filipovi  II.,  život  poli- 
tický i  kulturní  hynul,  blahobyt  klesal,  rolni- 
ctva ubývalo,  ale  přibývalo  bravů  a  brigantů. 
Příčinou  úpadku  hmotného  byl  téŽ  obrat,  jejž 
ve  věcech  obchodu  světového  přivodili  Co- 
lumbus  a  Vasco  da  Gama,  k  čemuž  se  ještě 
družily  ztráty  od  Turků  způsobené  zejména 

Íanovanům  a  Benátčanům.  Papežové  vedle 
:rále  Španělského  jakožto  pána  Sicílie,  Sar- 
dinie, Milánská  a  Neapolska  politicky  toliko 
živořili.  Z  knížat,  jimžto  vzorem  byl  Macchia- 
vellův  Principe  a  jichžto  paláce  nezřídka  byly 
pelechy  nepravosti,  vynikal  Kosma  I.,  jejž 
Pius  V.  povýšil  za  velkovévodu.  Za  papeže 
toho  dobyto  slavné  vítězství  nad  Turky  u  Le- 


Itálie  (dějiny). 


941 


panta  (1571).  Nástupce  jeho  Řehoř  XIII.  pro- 
slul opravou  kalendáře.  Sixtus  V.  (f  1590) 
vládl  přísně  a  zbavil  stát  Papežský  banditů. 
Zvelebil  Řím,  avšak  nešetřil  památek  umění 
antického.  Byl  nepřítelem  Španélů,  podobné 
jako  zvelebitel  Toskány,  velko vévoda  Ferdi- 
nand I.  Odpůrci  Španělů  byli  též  Benátčané, 
Gonzagové  Mantovští  a  Janované,  tito  bojíce 
se  vévody  savojského  Karla  Emanuela  I.,  jenž 
podobně,  jako  otec  jeho  Emanuel  Filibert,  byl 
horlivým  přívržencem  vlády  madridské.  Po- 
hříchu I.  sama  si  pomoci  nedovedla,  a  Francie 
jí  pomoci  nemohla,  zubožena  jsouc  válkami 
hugenotskými.  Avšak  když  nových  sil  nabyla 
péčí  Jindřicha  IV..  jejž  Kliment  VIII.  Filipu  U. 
na  vzdory  ku  přímluvám  též  velko  vévody 
Ferdinanda  uznal  za  krále,  moc  španělská 
v  I -li  počala  klesati.  Učený  Baronius  hlásal, 
že  církev  Římská  nižádnému  národu  nedě- 
kuje tolik,  kolik  francouzskému,  a  s  Jindři- 
chem IV.  v  přátelství  vešel  sám  vévoda  sa- 
voiský  Karel  Emanuel.  Nenávist  proti  Špa- 
nělům  jevila  se  i  v  Neapolsku,  kdež  proti 
nim  vzpouru  způsobil  blouznivý  mnich  Tomáš 
Campanella.  Jindřicha  IV.  vyzývali,  by  v  zá- 
pletky italské  zasáhl,  on  však  toho  neučinil. 
Francie  zakročila  v  l-ii  teprve  po  jeho  smrti, 
když  Španělové  s  císařem  Ferdinandem  II. 
ve  spolku  se  zmocnili  strategicky  důležité 
Valtelliny.  Filip  IV.  donucen  vzdáti  se  ji  ku 
prospěchu  Grisonů  (1626).  A  když  brzy  potom 
(1627)  v  Mantově  vymřeli  Gonzagové,  kardinál 
Kichelieu  donutil  císaře  Ferdmanda  II.  ke 
smlouvě,  jíž  Mantova  a  Montferrat  propůjčeny 
francouzské  větvi  Gonzagů,  rodu  říeverskému 
(1631).  Richelieu  a  papež  Urban  VIII.  byli  by 
rádi  státy  italské  spojili  v  ligu  proti  Španělům 
a  císaři,  avšak  pro  různé  zájmy  a  řevnivost 
knížat  k  tomu  nedošlo.  A  jako  Richelieu 
vkládal  se  ve  věci  italské,  též  Mazarin  i  hleděl 
obzvláště  kořistiti  ze  zmatků  neapolských  (Ma- 
saniello).  1.  však  z  velikého  boje  Bourbonů 
proti  Habsburkům  těžiti  nedovedla.  Z  knížat 
2.  pol.  XVII.  stol.  vynikali  velkovévoda  Fer- 
dinand n.  (t  1670),  za  něhož  ve  Florencii 
kvetla  studia  mathematická  a  fysikálni  (Tori- 
celli,  žák  Galileu  v),  a  vévoda  savojský  Karel 
Emanuel  II.,  jenž  zejména  dobrou  správou 
vojenskou  (podobně  jako  veliký  kurfiršt  v  Bra- 
niborsku) cesty  rovnal  potomkům  k  dosažení 
koruny  královské  a  postavení  velmocenského. 
Benátcané  za  dob  těchto  válčili  s  Turky 
o  Kandii  (1645—1669).  Ztrativše  ji,  spolčili 
se  proti  Turkům  s  císařem  Leopoldem  I.  a 
mírem  Karloveckým  (1699)  nabyli  Moree,  ale 
jen  na  krátko. 

Počátkem  stol.  XVIII.  nastaly  v  l-ii  veliké 
změny  následkem  války  o  španělské  dědictví 
(1701—1714).  Většina  státův  italských  přála 
si,  by  dědicem  posledního  Habsburka  španěl- 
ského Karla  II.  byl  vévoda  z  Anjou  Filip  V., 
ale  v  příčině  zemí  italských  se  tak  nestalo. 
Mírem  Utrechtským  (1713)  a  Rastattským 
(1714)  Milánsko,  Neapolsko  a  Sardinie  přiká- 
zány císaři  Karlovi  VI.,  Sicílie  pak  spolu  s  ti- 
tulem královským  vévodě  savojskému  Viktoru 
Amadeovi  II.  Císař  zabral  mimo  to  i  Mantovu, 


jež  tudy  z  řady  svobodných  státův  italských 
vyloučena.  Na  místo  moci  španělské  nastou- 
pila v  l-ii  moc  rakouská,  ovšem  mírnější. 
Španělsko  (Alberoni)  snažilo  se  ztracených 
zemí  italských  opět  nabyti,  avšak  nadarmo. 
Zápletkami  tudy  způsobenými  Benátcané  přišli 
o  Moreu  (1718)  a  Viktor  Amadeus  II.  musil 
císaři  odstoupiti  Sicílie  a  vzíti  v  náhradu 
Sardinii  (1720).  Od  té  doby  on  a  potomci 
jeho  nazývali  se  králi  sardinskými,  avšak  sí- 
dleli v  Piemontě,  neboť  v  zemi  této  bylo  jádro 
moci  jejich.  Nové  změny  nastaly  vymřením 
rodu  Fameského  v  Parmě  (1731;  a  Medicej- 
ského  ve  Florencii  řl737).  K  Parmě  táhla  se 
Alžběta,  manželka  krále  španělského  Filipa  V., 
a  syn  její  Don  Carlos  dosáhl  vévodství  toho 
i  s  Piacenzou  bez  valných  obtíží.  Svízelnější 
byla  věc  v  příčině  dědictví  Medicejskéno. 
Nlinistr  Ludvíka  XV.  kardinál  Fleury,  jenž 
v  Polsku  Karlovi  VI.  na  vzdory  podporoval 
Stanislava  Lcščinského,  umínil  si  tehdy  Habs- 
burky vypuditi  z  I.  Don  Carlos  měl  odevzdati 
Parmu  a  Piacenzu  bratru  svému  Donu  Fili- 
povi a  uvázati  se  v  Neapol  a  Sicílii.  Král 
pak  sardinský  Karel  Emanuel  III.  měl  dostati 
Milán  a  postoupiti  za  to  Francii  Savoiska; 
ale  záměry  tyto  zúplna  se  nezdařily.  Mírem 
Vídeňským  (1735)  a  Pařížským  (1738)  Don 
Carlos  sice  dosáhl  Neapolska  a  Sicílie,  Ka- 
rel VI.  však  podržel  Milánsko,  k  němuž  při- 
pojil i  Parmu  a  Piacenzu,  králi  sardinskému 
toliko  dav  Novaru  a  Tortonu,  Toskána  pak 
udělena  zeti  císařovu  Františkovi  Štěpánovi. 
Dalšího  rozmnožení  državy  Bourbonské  do- 
cíleno mírem  Cášským  (1748),  jímžto  dědička 
Karla  VI.  Marie  Terezie  bratru  krále  neapol- 
ského  Donu  Filipovi  postoupila  Parmu  a  Pia- 
cenzu. Zároveň  pak  král  sardinský  nabyl  ně- 
kterých částí  vévodství  Milánského.  S  novými 
dynastiemi  dostavila  se  též  nová  vládní  sou- 
stava: osvícený  despotismus,  při  čemŽ  hlav- 
ními činiteli  byli  v  Neapoli  Tanucci  a  v  Parmě 
Dutillot  Zaváděny  reformy  asi  jako  u  nás 
touž  dobou  působením  Marie  Terezie  a  Jo- 
sefa II.  Naproti  tomu  stát  Papežský,  Janov 
a  Benátky  ponechávaly  vše  při  starém,  a  i  král 
sardinský  Viktor  Amadeus  Ul.  pepřál  nmoho 
reformám,  hledě  si  hlavně  jen  vojska  a  nad 
učence  klada  bubenniky.  O  státě  Papežském 
pověděl  tehdáž  kdosi,  že  co  do  špatné  správy 
nad  něi  předčí  pouze  Turecko.  Republika  Ja- 
novská slábla  čím  dále  tím  více,  a  když  Kor- 
sové  proti  ní  povstali  (Paskal  Paoli),  nemo- 
houc je  přivésti  k  poslušnosti,  prodala  ostrov 
králi  Ludvíku  XV.  (1768).  Benátky  pak  živo- 
řily, držíce  od  míru  Požarevackého  (1718) 
kromě  území  svého  v  l-ii  toliko  ostrovy  Jón- 
ské, Dalmácii  a  čásť  Albánie.  Despotismus 
knížat  italských  doléhal  především  na  ducho- 
venstvo a  nevrazil  najmě  na  jesuity,  jichžto 
řád  i  zrušen  od  Klimenta  XlV.  (1773}.  Pa- 
novníci bourbonští  i  habsburští  způsobili 
mnoho  dobrého,  nicméně  vlastenci  žalovali 
s  Alfierím,  že  I.  dosud  není  zbavena  Gotů 
a  Žezlo  pánův  od  severu  přišlých  že  je  kruté. 
Za  takovéhoto  myslí  rozpoložení  překva- 
pena I.  francouzskou  revolucí.  Třídy  měšCan- 


942 


Itálie  (déjiny). 


ské  a  svobodomyslná  čásť  šlechty  vítaly  ji 
s  jásotem  a  skládaly  v  novou  Francii  veliké 
naděje  Knížata  však,  polekání  převraty  nad 
Seinou,  prohlásili  se  proti  ní  a  hledali  opory 
jednak  u  šlechty  a  duchovenstva,  jež  nedávno 
ještě  potlačovali,  jednak  u  lidu  obecného, 
jehož  dříve  si  všímali  nehrubé.  První  při- 
stoupil ke  koalici  proti  Francouzům  (1792) 
král  sardinský  Viktor  Amadeus  III.  a  příkladu 
jeho  následoval  (1793)  Ferdinand  IV.,  král 
neapolský.  Avšak  síly  knížat  italských  byly 
nedostatečný.  Proto  také,  když  u  velitelství 
nad  vojskem  francouzským  (1796)  nastoupil 
Napoleon  Bonaparte  a  svět  úžasem  naplnil 
vítězstvími,  jeden  po  druhém  se  ucházel  o  mír, 
a  k  tomu  po  boji  tuhém  donuceno  01797) 
i  Rakousko.  Viktor  Amadeus  III.  musil  Fran- 
couzům odstoupiti  Nizzy  a  Savojska  (1796) 


v  Lunéville,  Madridě  a  Florencii  (1801).  Tem; 
republiky  Cisalpinská  a  Ligur^á  uznány, 
v  Římě  však  uvázal  se  v  panství  papei 
Pius  VII.  a  Neapolsko  vráceno  Ferdinan- 
dovi IV.  Vévoda  parmský  odstoupil  semé 
své  Francii,  avšak  syn  jeho  Ludvík  obdrieí 
Toskánu  jakožto  království  Etrurské.  Moc 
francouzská  pak  zabezpečena  posádkami  v  Lí- 
vomě,  Anconě,  Tarentě,  Otranté  a  Brindis; 
Republika  Cisalpinská  jmenovala  (1802)  Na- 
poleona presidentem  i  nazvána  Italskou,  .. 
když  Napoleon  ve  Francii  (1804)  prohlááen 
byl  za  císaře,  prohlásila  ho  za  krále  (1S05 
načež  on  tam  vicekrálem  ustanovil  pastorka 
svého  Eugena  Beauharnaisa.  Ligurie  pfivté- 
lena  k  Francii,  tak  jako  již  dříve  Piemont  a 
později  Parma.  Vévodství  Piorobinské,  k  ně- 
muž připojena  Lucca,  dáno  sestře  Napoleo- 


papež  musil  vzdáti  se  Romagně  (1797).  Re-  j  nové  Elise,  provdané  za  Paskala  Baccioccba. 
publikaBenátskázrušena;  území  její  východně  I  Následkem  míru  Prešpurského,  jímž  (v  pro- 
od  Adiže  spolu  s  benátskou  Istrií,  Dalmácií, '  sinci  1805)  skončena  byla  třetí  válka  koaliční. 
Kotorem  a  Dubrovníkem  dáno  císaři  Fran- 1  království  Italské  rozmnoženo  rakouským  Be- 
tiŠkovi,  jenž  za  to  se  vzdal  Milánská  a  vé-  nátskem,  benátskou  dříve  Istrií,  Dalmácii.  Ko- 
vodství  Mantovského.  Z  území  vzatého  papeži  |  torem  a  Dubrovníkem.  Král  Ferdinand  IV.. 
a  císaři,  z  krajin  benátských  západně  od  Adiže,  i  Že  přistoupil  ke  koalici,  zbaven  Ncapolska, 
z  Modeny,  Massy  a  Carrary,  zřídil  Bonaparte  |  jež  dáno  bratru  Napoleonovu  Josefovi  (1806). 
republiku  Cisalpinskou.  Nedlouho  potom  Ja- 1  Napoleon  vládl  tudy  celému  poloostrovu 
nov  proměněn  v  republiku  Ligurskou,  jížto  I  Apenninskému  a  byl  i  pánem  moře  Jader- 
tak  jako  Cisalpinské  dána  ústava  demokrati- '  ského.  Sestře  Elise  přidal  Massu  a  Carrani. 
cká  dle  vzoru  francouzského.  Když  pak  za  !  sestře  Pavlíně,  provdané  za  knížete  Borghesa, 
nepokojů  v  Římě  od  vojáků  papežských  za-  i  přikázal  Guastalla,  Talleyrandovi  udělil  Be- 


střelen  francouzský  generál  Duphot,  vrazili 
Francouzi  do  města  a  generál  Berthier  pro- 
hlásil Papežský  stát  Římskou  republikou 
(v  ún.  1798).  Papež  Pius  VI.  odveden  k  roz- 
kazu direktorů  francouzských  do  Valence  a 
tam  v  zajetí  držán  až  do  smrti  (1799).  Mezi 
tím  mocnáři  evropští  spojili  se  proti  Francii 
ve  druhou  koalici  a  nedočkavý  král  neapolský 
pustu  se  první  do  boje.  Vojsko  jeho  vpadlo 
do  Říma,  avšak  bylo  vypuzeno.  Francouzi 
vedením  generála  Championeta  po  některém 
boji  s  lazzarony  opanovali  Neapol,  kdež  pak 
(v   lednu   1799)   založena   republika   Parthc- 


nevento  a  Bernadottovi  rontecorvo.  Králov- 
ství Etrurské  (1807)  zabráno  a  (1808)  přivtě- 
leno  k  Francii,  království  pak  Neapolské,  kdví 
Josef  přeložen  do  Madridu,  Napoleon  odevzi^ 
svatu  svému  Muratovi  (1808).  Papeži  Piovi  VIL, 
když  nechtěl  býti  nástrojem  politiky  francouz- 
ské, odňaty  Ancona,  Macerata.  Fermo  a  Ur- 
bino  i  připojeny  ku  království  Italskému.  Ko- 
nečně pak  prohlásil  Napoleon  (dekretem  ze 
dne  17.  května  1809),  že,  cokoli  Pipin  Krátký 
a  Karel  Veliký  Stolici  Apoštolské  darovali, 
propůjčeno  jí  bylo  toliko  v  léno,  i  dal  jakožto 
prý  nástupce  panovmlců  dotčených  átát  Pa- 


ňopská.  Král  s  dvorem  utekldo  Sicílie,  kdež  i  pežský  obsaditi  a  Pia  Vil.  zavléci  do  zajetí 
se  udržel  pomocí  Angličanů.  Král  sardinský    Římsko  a  Spoletsko  připojeno  potom  k  říši 


Karel  Emanual  IV.  musil  (již  v  pros.  1798) 
vzdáti  se  Piemonta  i  odešel  do  Sardinie. 
Podobné  velkovévoda  Ferdinand  IIÍ.,  bratr 
císaře  Františka,  musil  (v  březnu  1799)  vzdáti 
se  Toskány.  Avšak  když  na  bojiště  italské  se 
dostavili  Rakušané  a  Rusové  (Suvorov).  Fran- 
couzům zle  se  vedlo.  Šlechta  a  lid  obecný  ne- 
náviděli jich  již  zprvopočátku,  že  pak  ne- 
zřídka si  vedli  krutě  a  veliké  daně  vymáhali, 
odvracela  se  od  nich  ponenáhlu  i  třída  mě- 
šťanská. Největší  proti  nim  nenávist  byla 
v  Neapolsku.  Tam  postavil  proti  nim  kar- 
dinál Kufifo  vojsko  sanfedistů  čili  obhájců 
sv.  víry.  Na  obranu  vlasti  a  království  spěli 
do  boje  i  briganti,  jako  Fra  Diavolo,  a  v  Nea- 
poli vzbouřili  se  lazzaroni.  Král  Ferdinand  IV. 
vrátil  se  ze  Sicílie,  a  Francouzi  musili  ustou- 
piti i  z  Říma  a  Milána.  Z  pohromy  vytrhl  je 
však  mír  s  carem  Pavlem  a  vítězství  konsula 


Francouzské.  Následkem  míru  Vídeňského 
(v  říjnu  1809)  připojeno  ku  království  Ital- 
skému jižní  Tyrolsko,  avšak  odtrženy  od  něho 
benátská  Istrie,  Dalmácie,  Kotor  a  Dnbrov- 
i  nik,  jež  přivtěleny  k  tak  zv.  provinciím  lUyr- 
I  ským.  Napoleon  zaváděl  v  l-ii  řády  a  zákony, 
jako  byly  ve  Francii,  měl  péči  o  blahobyt  a 
pořádek  i  prokázal  Italům  mnoho  dobrého. 
Pohříchu  despotismus  jeho  a  najmě  kruté 
jednání  s  papežem  odcizovaly  mu  sxdce  ná- 
roda milovného  volnosti  a  lnoucího  k  církvi 
katolické.  Tehdy  povstal  dle  vzoru  společ- 
nosti zednářské  tajný  spolek  karbonáru.  svo- 
bodomyslných to  mužů  z  tříd  vzdělaných,  na- 
kloněných dříve  Francouzům,  a  nenávist  proti 
vládě  cizáků  jevila  se  i  v  literatuře  (Ugo  Fos- 
colo).  Když  pak  z  nešfastné  výpravy  do  Ruska 
ze  27.000  vojínů  italských  domů  se  vrátilo 
jenom  něco  přes  300,  živlové  protifrancouzští. 


Napoleona  u  Marenga  (10.  června  1800).  Další  I  republikáni,  karbonáři,  sanfedisté  a  j.  všady 
pak  úspěchy  jejich  měly  za  následek  míry  I  se  zdvihali,  a  když  Napoleon  poražen  byl  u  Lip- 


Itálie  (dějiny). 


943 


ska  (1813),  byla  věc  jeho  v  l-ii  ztracena  na- 
dobro. Eugen  Beauharnais  a  Murat  byli  ne- 
svorní, ba  Murat  (v  lednu  1814)  přidal  se 
k  spojencům,  začež  měl  podržeti  své  králov- 
ství. Brzy  potom  Eugen  nevida  zbytí  vzdal 
se  všeho,  a  pod  ochranou  spojenců,  najmě 
Rakušanů,  obnoven  v  l-ii  s  některými  ovšem 
změnami  starý  stav  věcí  a  potvrzen  konečně 
na  sjezdu  Vídeňském  (9.  čce  1815).  Rakousko 
dostalo  kromě  provincií  Illyrských  celou  čásť 
horní  I.  až  k  Pádu  a  Ticinu,  t.  j.  Benátsko, 
Milánsko  a  Mantovsko,  z  kterýchžto  zemí  pak 
utvořeno  království  Lombardsko-Benátské. 
V  Toskáně  obnovena  rakouská  sekundogeni- 
tura,  i  připadla  země  ta  opět  velkovévcKlovi 
Ferdinandovi  III.  Parma.  Piacenza  a  Guastalla 
dány  manželce  Napoleonově,  císařovně  Marii 
Luise,  i  stanoveno,  aby  po  smrti  její  připadly 
větvi  Bourbonské,  jíž  od  Napoleona  byly  od- 
ňaty. Větvi  této,  totiž  infantce  Marii  Luise, 
vdově  po  králi  etrurském  Ludvíkovi,  přiřčena 
Lucca,  které  však  vévoda  tamní,  až  by  na- 
stoupil v  držení  Parmy,  vzdáti  se  měl  ku 
prospěchu  velkovévody  toskánského  (což  se 
i  stalo  r.  1847).  V  Modenu  (dědictví  Estské, 
od  něhož  jakožto  léno  Stolice  Apoštolské 
papežem  Klimentem  VIII.  r.  1597  odtržena 
byla  Ferrara)  uvázal  se  bratranec  císaře  Fran- 
tiška, František  IV.,  syn  arciknížete  Ferdi- 
nanda (t  1806).  zetě  posledního  vévody  tam- 
ního z  rodu  Este  Hercula  Rinalda  III.  (f  1803). 
Matka  Františka  IV.,  Maria  Beatrix  Estská, 
dostala  Massu  aCarraru.  Král  sardinský  Viktor 
Emanuel  I.  obdržel,  čeho  předchůdci  jeho, 
Viktor  Amadeus  III.  a  Karel  Emanuel  IV., 
donuceni  byli  odstoupiti:  Nizzu,  Piemont. 
Savojsko.  a  mimo  to  dána  mu  ještě  repu- 
blika Janovská.  V  Neapolsku  navracen  k  pan- 
ství král  Ferdinand  IV.,  ježto  Murat,  spojen- 
cům se  zpronevěřiv,  se  přidal  k  Napoleenovi, 
když  tento  (v  ún.  1815)  mocnostem  evrop- 
skýna  na  vzdory  z  Elby  do  Francie  se  vydal 
proti  Ludvíku  XVIII.  Murat,  pokusiv  se  o  říši 
ztracenou,  zajat  a  zastřelen.  Stát  Papežský 
ovšem  obnoven  tolikéž,  avšak  bez  Avignona 
a  Venaissinu,  jež  ostaly  při  Francii.  Z  ně- 
kdejších republik  italských  udržela  se  pouze 
neškodná  repubhka  San  Marinská. 

Pod  záštitou  Sv.  Alliance  prováděno  v  l-ii 
hanebné  zpátečnictví.  Odstraňovány  netoliko 
reformy  Napoleonovy  a  Muratovy,  nýbrž  i  re- 
formy, jež  byli  zavedli  Marie  Terezie,  Josef  II . 
Tanucci  a  j.,  jakožto  prý  původ  a  počátek 
všeho  zla,  jeŽ  postihlo  starou  soustavu  mon- 
archickou a  hierarchickou.  Ba  panovníci  ně- 
kteří počínali  si  tak,  že  krutost  jejich  mír- 
niti musilo  samo  Rakousko.  Rozumně  a  hdu- 
milně  vedli  si  Leopold  II.  Toskánský  a  vé- 
voda lucký  Karel  Ludvík.  Papež  Pius  VII 
obnovil  jesuity  a  inkvisici  a  vrátil  šlechtě  a 
duchovenstvu  skoro  všecky  staré  privilejc 
Karel  Felbc,  nástupce  Viktora  Emanuela  I., 
obnovil  robotu  a  zakázal,  aby  děti  rodičů, 
kteří  by  neměli  aspoň  1500  lir  ročních  důchodů, 
se  neučily  čísti  a  psáti.  Ferdinand  IV.  zrušil 
ťl816)  ústavu  sicilskou,  prohlásil  se  králem 
Obojí  Sicílie  jako  Ferdinand  I.  a  pod  ochra- 


nou vojska  rakouského  provozoval  kruto- 
vládu.  Proti  karbonárům,  jižto  se  domáhali 
ústavy,  ministr  jeho  Canosa  postavil  kalde- 
rary,  spolek  ultra-royalistický.  Avšak  když 
v  Madridě  (1820)  vypukla  revoluce  a  prohlá- 
šena byla  ústava,  vypuklo  vzbouření  také 
v  Neapolsku  a  král  donucen  dáti  konstituci. 
To  však  se  protivilo  Sv.  Allianci  (sjezd  v  Lu- 
blani a  v  Opavě),  a  rakouský  generál  Frimont 
poslán  do  Neapole,  načež  Ferdinandovi  I. 
vrácena  předešlá  moc  a  povstalci  krutě  po- 
trestáni (v  bř.  1821)*  Hned  potom  jiné  vojsko 
rakouské  vedením  hraběte  z  Bubna  vtrhlo 
do  Piemontu.  kde  tolikéž  byla  vypukla  re- 
voluce za  příčinou  zřízení  ústavního,  i  obno- 
vilo tam  starý  pořádek.  Zároveň  pak  odkryto 
spiknutí  v  Miláně,  kdež  se  chtěli  připojiti 
k  Piemontu.  Náčelníci  odsouzeni  na  smrt, 
z  milosti  však  odvezeni  na  Špilberk  (Confa- 
lonieri.  Maroncelli,  Silvio  Pelíico).  Mezi  vla- 
stenci vzmáhalo  se  zoufalství  TLeopardi,  ital- 
ský Byron).  Tu  však  v  politické  dusno  jako 
blesk  z  čistá  jasná  uhodila  zpráva  o  pařížské 
revoluci  červencové  (1830J.  Král  neapolský 
Ferdinand  II..  nástupce  Františka  I.,  slíbil, 
že  zavede  reformy,  a  téhož  čekáno  i  od  Karla 
Alberta,  krále  sardinského  (od  r.  1831).  V  Mo- 
deně, v  Parmě  a  ve  státě  Papežském  (v  Ro- 
magni)  strhly  se  t)ouře.  Vůdcové  povstalců, 
v  jichžto  čele  stál  někdejší  rakouský  generál 
Zucchi,  učinili  provolání,  kterým  vlastence 
italské  zvali  na  sněm  do  Bologně  (v  ún.  1831). 
Avšak  vojsko  rakouské  vedením  Frimonto- 
vým  potlačilo  povstání  iak  v  Modeně  a  Parmě 
tak  i  v  zemi  Papežské  (v  březnu  1831).  K  ná- 
vrhu Francie  vláda  papeže  Řehoře  XVI.  vy- 
zvána, by  hleděla  zavésti  nutné  opravy.  A  když 
odkládala,  strhlo  se  (1832)  vzbouření  znova, 
avšak  i  tentokráte  potlačeno  vojskem  rakou- 
ským vedením  Hrabovského. 

Následek  pařížské  revoluce  červencové  tedy 
byl,  že  I.  ještě  více  byla  zotročena,  a  poněvadž 
se  tak  stalo  hlavně  pomoci  vojsk  císařských, 
povstala  tam  všeobecná  nenávist  proti  Rakou- 
sku. Že  pak  vzpoury  doma  byly  bez  úspěchu, 
nespokojenci  jali  se  pikle  kouti  za  hranicemi. 
Mazzini  založil  (1831)  v  Marseilli  spolek  řečený 
Mladá  I.  fGiovine  Italia).  Karbonáři  domáhali 
se  poměrů  ústavních,  na  tom  však  nemajíc 
dosti,  Mladá  I.  hodlala  sjednotiti  vlast  u  ve- 
likou   demokratickou    republiku.    Počátkem 
k  tomu  měl  býti  vpád  Mazzinistů  dO  Savoj- 
ska  (v  únoru  1834),   avšak   skončil   se   nad 
míru  žalostně,  načež  I.  po  některou  dobu  byla 
zemí  mrtvých.  Nicméně  idea  jednoty  a  svo- 
body neutuchla,  a  nenávist  proti  Rakousku 
rostla  prese  všechnu  lidumilnost  císaře  Fer- 
dinanda Dobrotivého  a  péči  vlády  jeho  o  bla- 
hobyt v  království   Lombardsko-Benátském. 
Čilejší  ruch  nastal.  kdyŽ  po  smrti  Řehoře  XVI. 
I  (1846)   na  stolec   Petrův   povýšen  Pius  IX. 
!  Nový  papež  naklonil  se  k  žádostem  vlastenců 
I  italských  a  jal  se  zaváděti  rozličné  opravy,  pře- 
;  nášeje  zejména  největší  čásť  veřejné  správy, 
I  jež   dotud  byla  v  rukou   duchovenstva,   na 
j  úředníky  stavu  světského.  Národ  jásal  i  sklá- 
'  dal  v  nej  naděje  aŽ  přemrštěné.    Rakousku 


944 


Itálie  (déjiny). 


ovSem  věci  takové  se  nelíbily.  Sesiiilo  po- 
sádku ve  Ferraře,  a  ministr  kníže  Metternich 
ziednal  (1847)  s  vévodou  parmským  a  mo- 
denským  smlouvu,  kterou  jim  slíbena  branná 
pomoc,  když  by  poddaní  jejich  žádali  svobod 
a  práv  ústavních.  Tím  veřejné  mínění  znova 
se  pobouřilo  proti  Rakousku,  a  nenávist  ta 
jevila  se  v  Lombardsku  a  Benátsku  zejména 
týráním  lidu  voienského  a  zákazem  kouřem 
rakouského  tabáku.  Tehdy  Mladá  I.  jala  se 
z  Londýna  kouti  pikle  na  vše  strany  a  na- 
strojila (v  lednu  1848)  v  Sicílii  a  v  Neapolsku 
povstání,  jímž  Ferdinand  II.  donucen  dáti 
konstituci.  Tuto  pak  dali  brzy  potom  dobro- 
volně velkovévoda  toskánský  Leopold  a  král 
sardinský  Karel  Albert.  Mezi  Toskánou.  Sar- 
dinií a  papežem  byla  krátce  před  tím  umlu- 
vena celní  jednota,  i  počalo  se  také  jednati 
o  zřízení  nějaké  jednoty  politické  mezi  státy 
italskými,  asi  dle  vzoru  spolku  Německého, 
8  papežem  v  čele.  Guelfská  myšlénka  tato 
nelíbila  se  ovšem  Rakousku,  proti  němuž  na 
zprávu  o  revoluci  pařížské  a  vídeňské  (v  bř.) 
vypukly  bouře  v  Miláně  a  v  Benátkách.  Mezi 
povstalci  však  nebylo  jednoty.  Jedni  chtěli 
Karla  Alberta  a  druzí  republiku,  kteráž  v  Be- 
nátkách i  provolána  (Maninem).  Na  zprávu 
o  vzpouře  milánské  Karel  Albert,  postaviv 
se  konečně  v  čelo  snahám  o  sjednocení  I., 
vpadl  do  Lombardská  (koncem  března).  Ra- 
kouský velitel,  maršálek  Radecký,  ustoupil 
za  Mincio,  a  král  sardinský,  opanovav  Milu- 
ško, zmocnil  se  i  Parmska  a  Modenska.  Pa- 
pež, velkovévoda  toskánský  a  král  neapolský, 
ačkoli  jim  vůdcovství  krále  sardinského  po 
chuti  nebylo,  podrobili  se  nátlaku  veřejného 
mínění  a  poskytli  mu  vojenské  pomoci.  Ra- 
decký zaujal  postavení  chráněné  quadrilate- 
rem  č.  čtverohranem  pevností  Verony,  Pe- 
schiery,  Mantovy  a  Legnana,  i  zabezpečiv  si 
odtud  Benátsko,  obrátil  se  proti  Karlu  Al- 
bertovi. Vítězstvím  u  Custozzy  (25.  čce)  opa- 
noval opět  Lombardii,  a  vojsko  rakouské 
obsadilo  též  Parmu  a  Modenu.  S  Karlem  Al- 
bertem ujednáno  přiměří  (6.  srpna). 

Následkem  porážkv  krále  sardinského  vzmo- 
hla se  v  některých  částech  I.  na  chvíli  strana 
republikánská.  Náčelníci  její  vyhlašovali,  co 
králi  se  nepovedlo,  to  že  dozajista  se  podaří 
národu.  Cestou  k  tomu  mělo  býti  podvrácení 
monarchie  v  celé  l-ii,  a  počátek  učiněn  vzbou- 
řením v  Livorně,  odkudž  republikáni  donu- 
tili velkovévodu  Leopolda  ku  zřízení  mini- 
sterstva s  nimi  sdruženého  V  Římě  pobou- 
řena chátra,  a  šlechetný  vlastenec  ministr 
hrabě  Rossi,  jenž  hleděl  papeže  Pia  zachovati 
při  šetření  snah  svobodomyslných  a  zjednati 
dorozuměni  mezi  ním  a  králem  sardinským, 
hanebné  zavražděn  (15.  list.).  Krátce  potom 
papež,  v  nenávist  pojav  revoluci  a  zároveň 
i  veškeren  liberalismus,  uchýlil  se  do  Gae^ 
pod  ochranu  krále  neapolskeho.  Tu  pak  zří- 
zena v  Římě  vláda  republikánská  i  vydáno 
pozvání  k  obecnému  ústavodárnému  sněmu 
Italskému,  jenžto  měl  uskutečniti  záměry 
Mladé  I.  Tehdy  papež  (v  ún.  1849)  požádal 
o  pomoc  krále  Ferainanda  II.  a  tří  mocností 


katolických,  Rakouska,  Francouzska  a  Špa- 
nělska. Mezi  tím  jednalo  se  na  sjezde  v  Bnis- 
selu  o  mír  mezi  Rakouskem  a  SardiniL  Avšak 
měl-li  Karel  Albert  zabrániti  zakročeni  Ra- 
kouska ve  státě  Papežském  (jakož  i  v  To- 
skáně),  jehož  následkem  nemohlo  býti  lec 
nové  rozšíření  moci  rakouské,  nezbývalo  mu 
nic  jiného  než  zkusiti  znovu  štéstí  své  zbraně. 
Vypověděl  tedy  (16.  bř.^  příměří  dotad  pro- 
dluiované,  avŠ^  válka  skončena  neočekávané 
rychle  vítězstvím  Radeckého  u  No  vary  (24.  bf  '. 
načež  Karel  Albert  se  vzdal  koruny  a  syn  a 
nástupce  jeho  Viktor  Emanuel  II.  požadaJ 
o  příměří.  Potom  Radecký  vypravil  vojsko 
jednak  do  Toskány.  jednak  do  zetné  Papež- 
ské, kdež  generál  Wimpfen  dobyl  Bologné 
a  opanoval  i  Anconu.  Další  postap  Rakou- 
ska předešel  Ludvík  Napoleon,  předseda  re- 
publiky Francouzské,  vypravením  loďstva  z 
vojska  k  Římu  vedením  maršálka  Oudinota 
Republikáni,  jimžto  velel  Garibaldi,  bránili 
se  déle  než  2  měsíce,  musilí  však  (k^oncem 
června)  se  vzdáti,  načeŽ  panství  papežské 
obnoveno.  Krátce  potom  fkoncem  srpna) 
padla  též  republika  Benátská,  a  podobné  po- 
tlačeny již  dříve  vzpoury  v  království  Obojí 
Sicílie.  Tehdy  zřízení  konstituční  rušeno, 
účastníci  pokořeného  hnutí  národního  pro- 
následováni, a  všestranná  reakce  svědčila 
o  úmyslu  vlád  nakládati  s  poddanými  jako 
před  r.  1848. 

Nadějí  vlastencův  italských  bylo  však  krá- 
lovství Sardinské,  kde  nový  panovník,  Viktor 
Emanuel  II.,  zjednav  s  Rakouskem  mír,  ústavu 
zachoval  a  obklopiv  se  muži,  jako  byli  ďAzc- 
glio,  Cavour  a  Lamarmora,  zdatně   pracoval 
o  zvelebení    země,  by  ve   chvíli  rozhodné 
v  čelo  národního  rucnu  italského  s  větším 
úspěchem  se  postavila,  nežli  možno  bylo  za 
Karla  Alberta.  Sardinie  připojila  se  k  Anglii 
a  Francii  ve  válce  Krimské,  a  když  potom 
(1856)  na  sjezdu  v  Paříži  o  mír  jednáno  s  Ru- 
skem, zástupce  její  Cavour,  uživ  té  příležitosti, 
jal  se  vykládati  o  strastiplném  stavu  I.,  jehol 
hlavní  vinu  dával  Rakousku.   Z  toho  císař 
Napoleon  III.  vzal  sobě  příčinu  k  vyjednáváni 
s  Rakouskem  o  záležitostech  státu  Papežského, 
a  když  se  to  protahovalo,  jal  se  vytýkati  též 
jiné  věci.  Zatím  král  sardinský  valným  zbro- 
jením zavdával  Rakousku  příčinu  k  obavám, 
a  slova,  jež  Napoleon  při  novoročním  blaho- 
přáni (1859)  pronesl  k  vyslanci  rakouskému 
baronu  Húbnerovi,  byla  důkazem,  že  schva- 
luje snahy  Cavourovy.  Vlastenci  iúlšti,  davše 
výhost  romantismu  a  mysticismu  v  záležito- 
stech politických  a  v  úvahu  berouce  skutečný 
stav  věcí  a  nutné  potřeby  národa,  seřadili 
se  kolem  trůnu  krále  »poctivce«,  mezi  nimi 
též  republikáni  jako  Manin  a  Garibaldi.  Ra- 
kousko, rozhořčeno  jsouc  jednáním  Sardinská, 
vyhlásilo  mu  válku,  a  hned  potom  (30.  dub.) 
vojsko  jeho,  vedeno  Maďarem  hr.  Gyulayem, 
přešlo  přes  Ticino.  Sardiňanům  přišli  na  po- 
moc Francouzi,  a  Rakušané  poraženi  (20.  kv.) 
u  Montebella,  (4.  června)  u  Magenty  a  ko- 
nečně  (24.  června)  i  u  Solferina.   Tu  vsak 
Napoleon,  boje  se  zápletkův  evropských  a 


Itálie  (déjinyl 


945 


Tiechtějc,  aby  král  sardinský  příliš  se  vzmohl, 
ř-ijednal  Qiž  7.  čce)  příměří  a  vyžádal  si  osob- 
Tíího  sjezdu  s  císařem   Františkem  Josefem, 
ke  němuž  (11.  čce)  také  došlo  ve  Villafrance. 
Tam   pak   na  základč   rozprav   mezi    oběma 
mocnáři  sjednána  (12.  Čce)  předběžná  smlouva, 
Ixterou  císař  rakouský  postoupil  Napoleonovi 
1<  dalšímu  odevzdání  Sardinsku  celé  západní 
polovice  království  Lombardsko-Benátskcho. 
Parma,  Modena  a  Toskána,  odkudž  panovníci 
za  války  byli  odešli,  měly  navráceny  býti  ve 
stav  předešlý.  Mezi  státy  italskými  měl  zřízen 
t)ýti  spolek,  k  němuŽ  náležeti  měla  také  ra- 
kouská polovice  království  Lombardsko-Bc- 
nátského,  a  předsedou  jeho  měl  býti  papež. 
INa  základě  tom  mělo  se  jednati  o  konečný 
mír  na  všeobecném  sjezde  evropském  v  Cu- 
richu.  Avšak  obyvatelé  Parmy,  Modeny  a  To- 
skány,  jakož  i  severních  provincií  papežských 
ó.  Légací,  jižto  se  byli  vzbouřili,  nechtěli  se 
nikterak  již  vrátiti  pod  vládu  dřívějších  pa- 
novníků. Mír  Curišský  celkem  ujednán  (10.  li- 
stopadu), jak  ustanoveno  bylo  ve  Villafrance, 
ale  bez  ohledu  na  něj  staly  se  vkrátce  potom 
limluvy  mezi  Napoleonem  a  králem  Viktorem 
Emanuelem,  dle  kterých  Sardinsko  Francii 
postoupilo  Savojsko  a  Nizzu  a  za  to  uvázati 
se  mělo  v  Parmu.  Modenu,  Toskánu  a  Legace 
papežské.  To  se  také  stalo,  když  obyvatelstvo 
k  tomu  svolilo  všeobecným  hlasováním  (v  bř. 
r.  1860).  Ihned  nastaly  bouře  též  v  království 
Obojí   Sicílie,   kde    František  II.,    nástupce 
Ferdinanda  II.  (od  r.  1859),  v  ničem  se  ne- 
odchyluje  od  despotické  soustavy  otcovy  a 
prese  všecky  rady  nic  slyšeti  nechtěje  o  re- 
formách a  konstituci,  sám  si  připravoval  po- 
hromu. Tehdy  Garibaldi  vyplul  z  Janova  jako 
bez  vědomí  vlády  do  Sicílie,  maje  s  sebou 
1067  dobrovolníku  a  4  děla,  i  přistál  (12.  kv.) 
u  Marsaly.  Se  všech  stran  sbíhali  se  k  němu 
bojovmci,  a  šťastný  válečník,  dobyv  ostrova, 
vyplul  (19.  srpna)  k  Reggiu  i  vytáhl  proti 
Neapoli.  František  II.,  jenož  plukové  skoro 
všudy  se  dávali  na  útěk,  uchýlil  se  do  Gaety, 
a  (7.  září)  Garibaldi  vkročil  do  Neapole  jako 
vítěz.   Odtud  mínil  táhnouti  na  Řím  a  pro- 
volati na  pahorku   Quirinálském  jednotu  1. 
Toho  však  nedopustil  Napoleon.   Ježto  pak 
nebylo  lze  vlasti  Neapolsku  bez  spojení  s  ostat- 
ními zeměmi  krále  Viktora  Emanuela,  vojsko 
sardinské,  jemuž  veleli  Fanti  a  Cialdini,  vra- 
zilo do  státu  Papežského  a  porazivši  gene- 
rála  Lamoriciéra    u  Castelficfarda  (18.  září) 
zmocnilo  se  Marek  a  Umbrie.  Viktor  Ema- 
nuel, povolán  byv  obecným  hlasováním  oby- 
vatelstva, vjel  (7.  list.)  do  Neapole,  načež  Ga- 
ribaldi se  odebral  na  Capreru.  František  II. 
musil  (13.  února  1861)  z  Gaety  odtáhnouti, 
a  mimo  Řím  a  okolí,  jež  chránila  posádka 
francouzská,  a  kromě  Benátská  I.  sjednocena 
byla  pod  žezlem  krále  sardinského.    Tehdv 
sestoupil  se  (18.  února)  v  Turině  první  ital- 
ský parlament  a  Viktor  Emanuel  provolán 
italským  králem.  Brzy  potom  (6.  června)  ze- 
mřel Cavour,  avšak  nástupci  jeho,  Ricasoli, 
Ratazzi,    Menabrea,    Lanza,    pokud    jednoty 
italské  se  týče,  všichni  kráčeli  v  jeho  šle- 

Ott&v  Slovník  Nauený,  sv.  XII.  14*9  1897. 


pějích.  Ježto  pak  Turín  za  středisko  I.  se  ne- 
hodil, sídlo  vlády  (v  únoru  1865)  přeloženo 
do  Florencie.  Garibaldi  pokoušel  se  o  Řím, 
avšak  pokusy  ieho  mařeny  vládou,  jež  ohlížeti 
se  musila  na  Napoleona.  Mimo  to  pozornost 
od  Říma  odvrácena  zápletkami  mezi  Rakou- 
skem a  Pruskem,  jichžto  vláda  využiti  hodlala 
k  dobytí  království  Benátského.  Za  tou  pří- 
činou sjednán  (8.  dubna  1866)  mezi  Pruskem 
a  I-ií  spolek  na  útok  i  na  obranu  a  (20.  čna) 
vyhlášena  Rakousku  válka.  V  této  poraženo 
vojsko  italské  (24.  čna)  u  Custozzy  a  loďstvo 
(20.  čce)  u  ostrova  Visu.  Nicméně  za  pro- 
střednictví Napoleonova  Benátsko  získáno 
(3.  října)  mírem  Vídeňským.  Řím  pak  opa- 
nován (20.  září  1870),  když  Francie  za  války 
s  Pruskem  ze  země  Papežské  odvolala  po- 
sádku a  Napoleon  u  Sedanu  vzdáti  se  musil 
nepříteli.  Papeži  zaručeny  zvláštními  zákony 
(v  kv.  1871)  práva  a  pocty  suverénního  pa- 
novníka, určité  důchody  a  exterritoriální 
držení  Vatikánu.  Jednota  I.  byla  dovršena, 
sídlo  vlády  (30.  června)  přeloženo  do  Říma 
a  Viktor  Emanuel,  vstoupiv  tam  (2.  čce), 
usadil  se  v  paláci  Quirinálském. 

Jednota  italská  stála  ovšem  také  mnoho 
peněz.  Nová  říše  měla  celkem  as  10.000  milí. 
franků  dluhů  a  schodek  (na  r.  1872)  obnášel 
80  milí.  fr.  Předním  úkolem  parlamentu,  za- 
hájeného v  Římě  (27.  list.  1871},  tedy  bylo 
postarati  se  o  nápravu  financi.  Odstraniti 
schodek  bylo  však  nesnadno  hlavně  proto, 
že  I.  jakožto  jedna  z  velmocí  míti  musila 
značné  vojsko,  za  kteroužto  příčinou  zave- 
dena býti  musila  i  všeobecná  branná  povin- 
nost. Zrušením  klášterů  získáno  (do  konce 
července  1873)  něco  přes  400  milí.  fr.,  ale 
věci  se  tím  valné  nezlepšily.  Schodek  zů- 
stal a  proti  předlohám  finančního  ministra 
Selly  povstala  mocná  opposicc.  Tehdy  Lanza 
a  Sella  odstoupili  a  Minghetti  sestavil  (v  čer- 
venci 1873)  nové  ministerstvo.  Za  tohoto, 
poněvadž  Francie  a  papež  sjednocené  I-ii  ne- 
přáli, sjednáno  přátelství  s  Německem  a  Ra- 
kouskem. Viktor  Emanuel  zajel  (v  září  1873) 
s  Min^hettim  do  Vídně  a  do  Berlína,  kteréžto 
návštěvy  (1875)  oplaceny  příjezdem  císaře 
Františka  Josefa  do  Benátek  a  císaře  Viléma  I. 
do  Milána.  Stav  vnitřní  však  stále  byl  ne- 
uspokojivý. K  nesnázím  finančním  a  k  svíze- 
lům  s  klerikály  přistupovalv  potíže  obzvláště 
se  socialisty.  V  Neapoli  řádila  Camorra  a  na 
Sicilii  Mafna.  Opposice  na  sněme  rostla  a 
v  březnu  1876  Minghetti  zadal  za  propuštěnou. 
Depretis  a  Nicotera  utvořili  nové  minister- 
stvo z  levice,  v  němŽ  kromě  radikálů  a  Gari- 
baldovců  zastoupeni  byli  Jihoitalové.  Strana 
staropiemontská  (Consorteria),  jež  dotud  (od 
r.  1860)  měla  vládu  v  rukou,  byla  tudy  svr- 
žena. Novými  volbami  (v  listop.}  nová  vláda 
dodělala  se  většiny  skoro  300  hlasů  i  hodlala 
provésti  některé  důležité  reformy,  upraviti 
daně  a  rozšířiti  volební  právo.  Ale  sotva  že 
podala  předlohy,  vlastní  strana  proti  ní  se 
obrátila.  Mimo  to  většina  řevnivostmi  a  sna- 
živectvím  předáků  se  drobila  ve  frakce.  Dů- 
ležité reformy  se  zdržovaly  a  zákony  o  nu- 

62 


946 


Itálie  (dějiny). 


ccné  návštěvě  školy  obecné  a  vyloučení  osob 
duchovních  a  úředních  z  poslanectví  neuspo- 
kojily nikoho.  Proto  ustavičné  krise  a  změny 
v  ministerstvu.  Viktor  Emanuel  zemřel  (9.  lea. 
1878)  krátce  před  Piem  IX.,  jemuž  nástupcem 
zvolen  osvícený  a  šlechetný  Lev  XIII. 

Nový  král  italský  Hurabert  vstoupil  ovšem 
ve  šlépěje  otcovy.  Radikál  Cairoli  sestavil 
nové  ministerstvo.  Zaváděl  reformy  ve  směru 
samosprávném,  ale  že  po  válce  rusko-turecké 
I.  na  kongressu  berlínském  ničeho  nedostala 
(přála  si  Albánie),  musil  (v  pros.  1878)  vzdáti 
se  vesla,  načež  opět  nastoupil  Depretis.  Tento 
však  úřadoval  pouze  něco  málo  měsíců,  načež 
(v  Červenci  1879)  znova  povolán  Cairoli.  Nový 
předseda  odevzdal  za  nedlouho  Depretisovi 
řízení  vnitra.  Oba  pak,  nevražíce  na  Rakousko 
pro  Bosnu  a  Hercegovinu,  nedbali  ohledů 
k  mocnostem  císařským,  nýbrž  provodili  po- 
litiku volné  ruky  a  přáli  též  irredentě.  Dou- 
fali ve  Francii,  ale  když  tato  (1881)  se  zmoc- 
nila Tunisu,  vypukla  ve  sněmu  bouře.  Cairoli 
odstoupil  a  Depretis,  jmenován  předsedou, 
zasadil  se  o  reformu  volební.  Komu  bylo 
21  rok  a  platil  20  lir  daní,  tomu  přiřčeno 
volební  právo,  i  vzrostl  tudíž  počet  voličů 
z  632.000  na  2,600.000.  Stav  vnitřní  se  lepšil, 
avšak  lid  byl  nespokojen,  že  nedostává  se 
l-ii  úspěchů  zahraničních.  Ministr  Mancini, 
sblíživ  se  opět  s  Německem  a  Rakouskem 
i  upevniv  tudy  postavení  v  Evropě,  zahájil 
politiku  koloniální.  Dal  osaditi  Assab  na  Ru- 
dém moři  a  (1885)  Massavu.  Tím  však  ura- 
žen císař  habešský  Jan,  a  Že  v  Massavě  voj- 
sku bylo  nezdrávo,  nastalo  jitření  a  Mancini 
musil  (v  červnu  1885)  odstoupiti.  Opposice 
obořila  se  však  i  na  Depretisa,  že  nuance 
klesají,  a  nová  bouře  se  podnítila,  když 
z  Afriky  přišla  zpráva  o  porážce  u  Dogali 
(y  lednu  1887).  Ministr  záležitostí  zahraničních 
Kobilant  se  poděkoval,  Depretis  pak  obnovil 
kabinet,  do  něhož  přijati  Crispi  a  Zanardelli 
(v  dubnu  1887).  Krátce  před  tím  (v  březnu) 
byl  Robilant  s  Rakouskem  a  Německem  ujed- 
nal trojspolek,  ježto  Francie  si  vedla  hrozivě 
a  též  strana  klerikální  vystupovala  čím  dál 
tím  směleji.  Proto  také  Crispi,  po  smrti  De- 
pretisově  (29.  čce^  jmenován  byv  předsedou, 
svazky  s  Rakouskem  a  najmě  s  Německem 
jeŠtč  více  upevnil.  Přátelství  mezi  Quirinálcm 
a  Berlínem  posilněno  vzájemnými  návštěvami 
císaře  Viléma  II.  (1888)  a  krále  Humberta 
(1889).  Vojsko  a  loďstvo  rozmnožováno  i  mlu- 
vilo se  o  válce  proti  Francii.  V  Africe  císař 
Jan  padl  v  boji  s  derviši  a  nástupce  jeho 
Menilek  sjednal  s  l-ií  přátelství.  Krajiny 
kolem  Massavy  obsazeny  a  území  to  zařízeno 
co  Colonia  Eritrea.  Zatím  veden  mezi  I-ií  a 
Francií  boj  na  poli  finančním  a  vláda  hledala 
i  v  této  příčině  opory  v  Rakousku  a  Něme- 
cku. Velmocenská  politika  pohlcovala  úžasné 
summy  a  škody  veliké  působilo  i  lehkomyslné 
hospodářství.  Tu  Crispi  navrhoval  jednak 
úspory,  jednak  zvýšení  daní.  Proti  tomu  však 
zdvihl  se  odpor  a  ministerstvo  (31.  ledna 
1891)  svrženo.  Rudini  sestavil  nový  kabinet. 
Politika  zahraniční  zůstala,  jak  byla,  s  Nčmc- 


ckem  a  Rakouskem   skoncovány  (1892^   ob- 
chodní smlouvy.  Nicméně  Rudini  za  nedlouho 
se  blížil  k  Francii  a  hledal  styků  i  s  Ruskem. 
Úspory  a  zvýšené  daně  nestačily  na  velmo- 
censké potřeby  vojska  a  loďstva,  z  toho  nová 
krise  a  Rudini'  (v  květnu  1892)  se  i>odéJcova! 
Odpůrce  a  nástupce  jeho  Giolitti  hledél  pří- 
jmy a  vydání  uvésti  v  rovnováhu   bez   no- 
vých daní,  av.šak  postavení  jeho  podvráceno 
(na  podzim  1893)  neplechami  v  bance   řím- 
ské a  neapolské,  do  kterých  zapleteni   bvH 
někteří  ministři,  poslanci  a  senátoři.  Giolihi 
(v  listop.)  odstoupil  a  předsednictví  ujal  po 
něm   Crispi.    Nepokoje  v  Sicílii    od    spolků 
dělnických  způsobené  potlačeny  vojskem   a 
stavem  výjimečným,  načež  vydány  přísné  zá- 
kony na  anarchisty  a  rázné  vystupováno  proti 
socialistům.    Finanční  ministr  Sonnino  pro- 
hlásil,   že   schodek   (na  r.  1894—95)    obnáší 
177  milí.,    i   navrhl   úspory  a    další    zvýšení 
daní,  což  vláda  i  prosadila.  Ale  za  nedlouho 
(v  pros.  1894)  propukly  skandály  bankovní 
znova.  Giolitti  předložil  v  sněmovně  doklady, 
že  hlavním  vinníkem  Crispi,  toho  však  drieía 
koruna.   V  Africe  I.  se  dodělávala   úspéchů. 
Arimondi  porazil  (v  prosinci   1893)   dervišc 
u  Aj^ordatu,  Baratieri  dobyl  (v  červenci  1894) 
na  nich  Kassaly  a  (v  lednu   1895)   přemohl 
knížete  tigreského  Rasa  Mangašu  u  Koatitu. 
následkem   čehož   získány  Adua   a   Adigrat. 
Avšak  úspěchy  tyto  zmařeny   všecky,   když 
Baratieri  (1.  března  1896)  pluky  císaře   hia- 
bešského  Menilka  na  hlavu  poražen  u  Adue. 
Pohroma  tato  podvrátila  zároveň  i  postaveni 
Crispovo,  které  se  bylo  volbami  roku  přede- 
šlého značně  posilnilo.  Crispi  musil  ustoupiti 
bouři,  jež  se  proti  němu  rozpoutala  po  celé 
zemi,  a  nástupce  jeho   Rudini  prohlásil,  že 
rozpínavé  politiky  koloniální  neschvaluje,  ný- 
brž hodlá  s  Menilkem  sjednati  mír.    K  tomu 
také  došlo  v  Addis  Abebé  (26.  října  1896). 
I.  uznala  nezávislost  Habešska  a  hranicí  mezi 
nim  a  osadou  Eritrejskou  stanovena  čára  od 
Marebu  k  Beleše.    Zároveň  vláda  všemožně 
pečovala  o  upokojení   myslí,   upevnění  po- 
řádku a  nápravu  neblahých  poměrů  sociál- 
ních, zejména  v  Sicílii.  Když  pak  (v  červenci 
1896)  v  řízení  věcí  zahraničních  se  uvázal  zku- 
šený Visconti-Venosta,  sblížila  se  I.  s  Francii 
a   též   s  Ruskem,   a   princ   Neapolský   vešel 
(24.   října)  ve  sňatek   s  princeznou  Jelenou 
Černohorskou. 

Literatura:  Muratori,  Rerum  italicaruni 
scriptores  praecipui,  a  téhož  Annali  ďltalia: 
Cantů.  Storia  ďl.;  La  Farina,  St.  ďl.;  Zeller. 
Histoire  resumée  d*I.;  Leo,  Geschichte  der 
ital.  Staaten;  Troya,  St.  ďl.  del  medio  evo; 
Gregorovius,  Gesch.  der  Stadt  Rom  im  Mittcl- 
alter;  Ficker,  Reichs-  u.  Rechtsgesch.  Italiens; 
Botta,  St.  ďl.  dair  1490—1814;  tvž,  St.  ďl. 
dair  1789—1814;  La  Farina.  St.  ďl.  dei  1814 
al  1850;  Tivaroni,  L*I.  durante  il  dominiofran- 
cese  a  L'l.  durante  11  dom.  austriaco;  Anelli. 
St.  ďl.  dcl  1814  al  1863;  Bclviglieri,  St.  ďl. 
del  1804—66;  Bertolini,  St.  del  risorgimento 
italiano;  Bacci,  Ricordi  del  risorgimento  ita- 
liano  1849—89;   Sirao,  St.  dcllc  rivoluzioni 


Italikové  —  Italinskij 


947 


ďl.  del  1846  al  1866;  Chiala,  VI.  del  1858—92; 
Savelli,  Gli  Italiani  in  Africa;  Rey,  Histoire 
<ie  la  rcnaissance  politique  dc  Tltalie;  D'Aze- 

fjlio,  L*I.  de  1847  k  1865,  correspondance  po- 
itique;  Bazancourt,  La  campagne  ďl.  dc  1859; 
Duquet,  La  gucrre  ďl.  1859;  Reuchlin,  Gcsch. 
Italicns  von  der  Grůndung  der  rcgierenden 
Dynastien  bis  auf  die  Gegenwart;  Ruth,  Gcsch. 
von  J.  1815—50;  Rústow,  Annalen  des  Kónig- 
reiches  I.  1861—63;  týž,  Der  it.  Krieg  1859 
a.    1860.  Šra. 

Italikové.  V  užším  smysle  rozuměji  se 
l-ky  obyvatelé  staré  Itálie  mluvící  jazyky  pří- 
'k>uznými  s  latinou.  Není  mínění  docela  ustá- 
lené, které  z  národů  staroitalských  pokládati 
jest  za  l-ky;  néktcří  počítají  k  nim  i  Etrusky 
(Deecke),  ozvaly  se  i  domněnky,  že  i  Sike- 
lové  k  nim  patří,  a  j.   Obyčejně  jmenují  se 
l-ky  jen  kmeny,  o  kterých  v  této  příčiné  po- 
chybnosti   není.   Tyto   dčlí  se  dle  jazykové 
příbuznosti  ve  dvé,  dle  zeměpisné  polohy  ve 
tři  skupiny.  I.  Skupina  latinská  zajímá  čásf 
kmenů  Itálie  střední;  patří  k  ní  najisto  Lati- 
nové (Římané),  Kalíškové  (na  sev.  od  Latia) 
a  Maršové,  jak  souditi  jest  ze  zachovaných 
nápisů,   dle  polohy  zeměpisné  pak  i  Hernici 
a  Rutulové.  2.  Skupina  umbro-samnitská 
obklopuje  na  severu,  východe  i  jihu  přísluš- 
níky skupiny  latinské.    Patří  k  ní  dle  zacho- 
vaných památek  najisto  na  severu  Umbrové, 
2  kmenů  středoitalských  Marrucini,  Paeligni 
a   Volskové,   dle   polohy  asi    též   Picentové, 
Sabini,  Vestini,  Acquové,  Aurunkové,  na  jihu 
pak  kmeny  rozličné  (Frentani,  Samniti  Č.  Sa- 
belli,  Hirpini,  Campani,  Lucani  a  j.)  nazývané 
samnitskými  (sabellskými)  aneb  i  oskými.  Kme- 
nem  samnitským  byli  i  Mamcrtini,  kteří  na 
čas   dovedli  usaditi  se  v  Messaně  na  Sicilii. 
Jazyky    italické    tvoří   zvláštní   skupinu 
jazykův  indocvropských,  která  zejména  má 
v  Keltech  větev  sobe  poněkud  více  příbuz- 
nou; nějaké  zvi.  příbuznosti  latiny  a  tím  ja- 
zyků itaíických  vůbec  s  řečtinou  dnes  se  již 
nevěří  (viz  Graecoitalové).   Patří  k  t.  zv. 
centumové    skupině  jazyků   indocvropských 
(v.  t.),  mají  tedy  explosivy  hrdelně,   kde  ja- 
zyky větve  satemové  mají  sykavky  (na  př.  lat. 
centům,  vysl.  kentum,  si.  sáto),  a  často  explo- 
sivy  hrdclné  s  přídavkem  retným  (labialiso- 
vané),   kde  tyto  mají  hrdelnice  čisté  (na  př. 
lat.  qui  atd.,  si.  A-3/0,  kdo).  Zvláštní  znaky  je- 
jich jsou  mimo  jiné,  že  staré  jasné  explosivy 
přídechové  se  změnily  ve  spiranty,   nejč.  / 
(lat.  famus,  fui^   si.  dýmz,  byti^  skt.   dhnmas, 
koř.  bha-  a  p.).  Že  (s  jaz.  kelt.  a  řec.)  roze- 
znávají zřetelněji  původní  samohlásky  a  o  e, 
které   v   ostatních  jazycích   indocvropských 
všelijak  splývají;  společným  zvláštním  majet- 
kem jsou  jim  dále  hojné  útvary  tvaroslovné 
(pády  tvarem  i  počtem  v  celku  v  té  míře, 
v  jaké  je  má  latina,  některé  tvary  slovesné 
i  j.),  větové,  lexikálně  a  j.  Jazyky  patřící  k  téže 
větvi  italické  byly  si  velice  podobny,  lišíce 
se  od  sebe  spíše  jako  nářečí  než  jako  roz- 
ličné jazyky;  ale  rozdíly  mezi  jazyky  patří- 
cími k  větvím  různým  byly  značné,  vetší  než 
mezi  jazyky  slovanskými,  takže  na  př.  Umber 


nebo  Samnit  s  Římanem  si  jistě  nerozuměli, 
leda  v  jednotlivých  slovech.  Zvláště  rázné 
rozdíly  mezi  oběma  větvemi  jsou:  umb.-sam. 
p  b  za.  lat.  qu  gu  (na  př.  umb.-osk.  pis  =  lat. 
guis),  lat.  b  za  umb.-sam.  /  v  středu  slova  (na 
př.  lat.  tibi,  umb.  tefe,  srv.  skt.  tubhjamj,  ne- 
hledíc k  nesčetným  rozdílům  drobnějším  ve 
tvarech  i  slovecn. 

Jako  v  jazyce,  i  v  životě,  víře  atd.  nalé- 
záme u  l-ků  vedle  shod  i  rozdíly :  víme  o  nich 
v  té  příčině  ovšem  méně  než  o  jazyce,  po- 
něvadž nejdůležitější  a  nejznámější  kmen 
z  l-ků,  Římané,  podlehl  zde  z  veliké  míry 
vlivu  řeckému  (před  tím  i  etruskému).  Ale 
společné  hlavní  rysy  náboženské  (nejv.  bůh 
Jupiter,  Diana  a  j.}  i  obřadové  dají  se  přece 
konstatovati.  Obřadový  sloh  slovesný  na  př. 
u  všech  l-ků  jest  charakterisován  snahou  po 
rázných  alliteracích. 

Osudy  kmenů  a  jazyků  itaíických,  ovšem 
nám  jen  z  části  přímo  známé,  byly  zajisté 
velmi  zajímavý.  V  Itálii  jako  kraji  výběžko- 
vém  setkávaly  se  kmeny  velmi  rozmanité, 
cizí  i  příbuzné,  které  všelijak  se  tísnily  a  po- 
tlačovaly. O  Italicích  víme  z  archaeologie.  Že 
přišli  na  poloostrov  ze  severu  a  přinesli  do 
nové  vlasti  osvětu  jiŽ  značně  pokročilou;  mu- 
sili  ovšem  vytlačovati  nebo  podmaňovati  zde 
dříve  usedlé  kmeny.  Později  sami  trpěli  od 
nových  přistěhovalců;  Etruskové,  jak  se  zdá, 
vytlačili  kmeny  větve  latinské  ze  sídel  sevcr- 
nějších,  takže  vtěsnali  se  mezi  kmeny  větve 
druhé,  na  východním  pobřeží  usazovaly  se 
kmeny  illyrsícé,  na  jihu  osadníci  řečtí,  v  době 
historické  přišli  i  Gallové  a  Germani.  Nej- 
mocnějším živlem  italským  vůbec  objevili  se 
Latinové,  kteří  s  mocí  státní  a  osvětovou 
vůbec  šířili  i  jazyk  svůj  po  Itálii  i  přes  její 
hranice;  po  přemožení  posledního  vážného 
odporu  vzniklého  v  Itálii  samé,  po  válce  se 
spojenci,  jazyky  nelatinské,  které  z  části  již 
dávno  před  tím  latině  ustupovaly,  s  úžasnou 
rychlostí  zanikají  a  v  1.  stol.  po  Kr.  jest  Itahe 
skoro  čistě  latinská. 

Jazykové  památky  po  1-icích  mimo  ohrom- 
nou literaturu  latinskou  jsou  velmi  skrovné. 
Jsou  to  vesměs  nápisy  na  kamenech  a  rozl. 
předmětech;  nejobsažnější  z  nich  jsou  um- 
berské  desky  eugubijské  (v.  t.),  hojnější  jsou 
nápisy  oské  (na  př.  deska  bantijská,  v.  Ban- 
tina  tabula),  něco  zachováno  nápisů  paeli- 
genských,  po  ostatních  kmenech  zbylo  velmi 
málo,  nejčastěji  nic.  —  Srv.  E.  Kovář  a  J.  Zu- 
batý v  List.  íil.  XVI.  (tam  i  literatura);  R.  v. 
Planta,  Grammatik  der  oskisch-umbrischen 
Dialekte  (Štrasburk,  1892  a  1897).         Ztf. 

Italinskij  Andrej  JakovleviČ,  archaeo- 
log  ruský  (♦  1743  v  Kijevě  —  t  1827  v  Ří- 
mě), studoval  lékařství  v  Petrohradě,  Lon- 
dýně a  Edinburce,  načež,  byv  představen 
v  Paříži  velkoknížeti  Pavlovi,  stal  se  tajem- 
níkem rus.  vyslanectví  a  r.  1795  vyslancem 
v  Neapoli.  Později  poslán  do  Cařihradu,  kde 
r.  1812  s  Kutuzovem  podepsal  výjimky  míru 
bukurešťského,  ar.  1817 jmenován  vyslancem 
v  Římě.  Seznámiv  se  v  Itálii  s  Hamiltoncm, 
přilnul   k   studiu    starožitností,    napsal   čásť 


918 


Italioti  —  Italský  jazyk. 


textu  pro  jeho  sbírku  vás  (Neapol,  1791  až 
1809,  4  sv.)  a  shromáždil  rozsáhlou  sbírku 
rukopisů  a  starožitností,  kterou  včnoval  asij- 
skému institutu  v  Petrohrade,  jakož  i  bohatou 
knihovnu  o  30.000  svazků.  Byl  též  členem 
pctrohr.  akademie. 

Italioti,  za  staré  doby  název  řeckých  oby- 
vatelů Dolní  Itálie  a  Sicílie. 

Italiqiie  [italikj  zovou  ve  Francii  ležaté 
písmo  latinské,  které  slouží  k  vyznačování 
důležitějších  jmen  a  míbt  v  sazbě  a  jež  u  nás 
kursivou  nazýváme.  Angličané  jmenují  písmo 
to  italic. 

Italos  {'ítttXóg)  slul  dle  řeckoitalské  báje 
starý  král  Sikelů  neb  Oenotrů  v  nejjižnější 
části  Itálie  (mezi  zálivem  Napetským  a  Sky- 
lackým),  jež  nejdříve  mela  název  Itálie.  I.  z  pa- 
stýřského národu  učinil  usedlý,  rolnický,  dal 
jemu  zákony  a  zřídil  syssitic.  Syny  jeho  jme- 
nují se  Ausón,  Sikelos,  Rómos.  kik. 

Italská  vina  jsou  podle  krajiny,  z  které 
pocházejí,  různá  (severoitalská  obsahují  7  až 
13%  alkoholu,  naproti  tomu  jihoitalská  sladká 
až  20%),  v  celku  však  kromé  několika  druhů 
vyhlášené  pověsti  jsou  jakosti  málo  vynika- 
jící následkem  ledabylé  úpravy.  Teprve  v  po- 
sledních a.si  20  létech  přičiněním  vlády  a 
některých  společností  zvelebilo  se  vinařství, 
hlavně  pokud  se  úpravy  vina  týče,  tou  mě- 
rou, že  vývoz  je  značnější.  K  nám  teprve  ne- 
dávno otevřena  cesta  í-kým  vínům  obchodní 
smlouvou  mezi  Itálií  a  Rakouskem.  VPicmontu 
v  okolí  Turina  a  Alexandrie  pěstují  se  nej- 
lepší červená  vína,  která  však  se  nevyrovná- 
vají  francouzským;  vína  lombardská  nerovnají 
se  piemontským  a  hodí  se  většinou  jen  za 
stolní  vína  (vino  da  pasto),  lisurská  vína 
podobají  se  piemontským,  jsou  však  s  menší 
péčí  upravena;  vína  z  Emilie  (Ferrara,  Mo- 
dena, Parma,  Reggio,  Ravenna)  pocházejí  sice 
z  velmi  dobrých  druhů  révy,  jsou  však  ná- 
sledkem ledabylé  úpravy  trpká  a  kyselá.  Pro- 
vincie Verona,  Treviso,  Belluno  a  Videm  po- 
skytují vína  výborné  jakosti.  V  střední  Itálii 
jest  červené  víno  (vino  nero,  v.  rosso) 
prostřední  a  bílé  víno  (vino  bianco)  špatné 
jakosti,  zase  následkem  povrchní  úpravy.  ZTo- 
skány  pochází  vyhlášené  víno  chianti,  z  již. 
Italic  světoznámá  vína  marsala  a  lacrimae 
Christi,  jinak  vína  z  již.  Italic  příliš  nevyni- 
kají. Červená  vína  sicilská  a  sardinská  nebý- 
vají náležitě  vykvašena  a  proto  jsou  sladká 
a  kalná  a  nevyhovují  proto  požadavkům  kla- 
deným na  červená  vma;  velmi  dobré  jest 
bílé  víno  sardinské,  vino  secchi,  a  dessertní 
víno  vernaccio,  dále  jsou  velmi  dobrá  vína 
monaco  a  torbato.  Ze  všech  l-kých  vin 
vůbec  těší  se  nejlepší  pověsti  lacrimae  Christi, 
marsala  a  chianti.  Lacrimae  Christi  jest 
ohnivé  víno  aromatické  jemného  bouquetu, 
obsahující  asi  12-57o  alkoholu;  pěstuje  se 
v  okolí  Neapole.  Marsala,  sladké  likérové 
víno  ze  Sicílie,  jest  ohnivé,  poněkud  madeir- 
skému  podobné,  ale  sladší,  barvy  tmavě  žluté; 
bílé  (obyčejnější)  obsahuje  17"67o»  červené 
17-97o  alkoholu.  Chianti,  červené  víno  z  pro- 
vincie Sieny,  má  zvláštní  aroma,  ale  význač- 


nou známkou  jeho  jest  zvláštní  přitrpklost; 
obsahuje  13%  alkoholu.  Obzvláště  jemné  od- 
růdy jeho  jsou  canajolo  a  montepulci- 
ano.  U. 

Italské  Jazyky  viz  Italické  jazyky. 

Italsko-rakoiiská  válka  r.  1859  a  I86ó 
viz  Rakousko-Uherská  říše  (déjiny)^ 

Italský  Jazyk  náleží  ke  skupině  jazykS 
románských;  vyvinul  se  v  Itálii   z  vulgární, 
mluvené  latiny,  která   zatlačila    ostatní    tam 
panovavší  jazyky,  berouc  ovšem  na  se  v  roz- 
ličných krajinách   dle   dosavadních    poměrů 
jazykových    rozličnou   podobu.    Co    se    roz- 
sahu l-kého  j-a  týče.  užívá  se  ho  jako  ja- 
zyku obcovacího  a  spisovného  kromé   krá- 
lovství Italského  ještě  na  Korsice,   ve   švýc. 
kantonu  Tessinu,  v  některých  údolích  kan- 
tonu  Graubúnden,  v  jižním  Tyrolsku,  Goríci, 
Istrii  a  na  pobřeží  dalmatském.  Všechna  ná- 
řečí italská  (vyjímaje  sardická,  o  nichž  níže) 
vyznačují  se  Jako  společným  znakem   proti 
ostatním  jazykům  románským  po  stránce  hlá- 
skoslovné  ztrátou   zásloviíého  5a/  {tempo 
z  lat.  tempus,  ama  z  lat.  amat)^  zachováním 
náslovných  skupin  sř,  se,  sp  (stato  proti  ápan. 
estato,  iranc.  f/ť),  změnou  skupiny   cl  v  chi 
[chiamare   z  lat.  clamarc),   ve    flexi    pozoru- 
hodným plur.   na  -a  (le  braccia)^  četnějšími 
čím   dále   k  jihu,   a   tvořením   kondicionálu 
s  pcrf.   místo    imperf.  slovesa  habei-e  {awre- 
vcbbe).    Dialekty   italské,  jichž  Dante   jíž   ve 
svém  spise  »De  vulgari  eloqucntia*  14  roze- 
znává, rozpadají  se  nyní  ve  3  skupiny:  jiho- 
italskou  s  dialekty  sardickými,  sicilskými  a 
neapolsko  -  kalaberskými,   středoitalskoo 
s  dialekty  římským,   umberským   a    toskán- 
ským, a  severoitalskou  s  dialekty  gallo- 
italskými,  a  benátským.    Zvláštní  místo  mezi 
nimi  zaujímá  dialekt  střední  a  severní  Sardi- 
nie,   vyznačující   se   přede    všemi    ostatními 
jazyky  románskými  značnou  starobylosti  po 
strance  hláskoslovné  i  tvaroslovné,  takŽc  je 
přední  znatel  dialektologie  italské  Ascoli  záro- 
veň s  dialekty  gallo-italskými  shrnuje  v  samo- 
statnou skupinu,  vzdálenou  stejné  od  soustavy 
l-kého  j-a  jako  od  ostatních  jazyků  román- 
ských. Silnou  protivu  možno  pozorovati  mezi 
nářečími  severně  a  jižně  Apenninu;  severně 
zaujímá  zvláštní  místo  nářečí  benátské  svou 
blízkou  příbuzností  k  toskánskému.  —  Tato 
oblast   l-kého  j-a  obsahuje  některé  ostrovy 
jazyků  jiných:  albánského  a  řeckého  v  Apulii, 
Kalabrii  a  na  Sicílii,  katalanského   na  Sar- 
dinii, slovanského  v  Udině  a  Molisi  a  něme- 
ckého v  okolí  Verony. 

Dějin  v  l-kého  j-a.  Ojedinělé  doklady  tvarů 
a  výrazš  italských  poskytují  lat.  listiny  od 
r.  513,  zřejměji  a  hojněji  od  stol.  VII.  a  Vlil 
Souvislým  textem  psaným  v  čisté  italštině 
je  teprve  listina  z  r.  964,  obsahující  krátkou 
výpověď  svědků.   Jednotný    spisovný  jazyk 

Í)očíná  se  vyvíjeti  teprve  na  počátku  sto- 
etí  XIII.  na  Sicílii  při  dvoře  Bedřicha  R, 
dochází  však  vypěstění  a  zdokonaleni  teprve 
ve  střední  Itálii,  jmenovitě  ve  Florencii;  na 
rozdíl  od  latiny  (lingua  grammatica,  grarama- 
tice  loqui)  a  dialektů  (lingua  vulgaris,  volgarc) 


Italus  —  Itatiaia. 


949 


nazývá  se  vulgare  illustre  řaulicum,  cu- 
ri ale,  cardinale).  Že  se  základem  jazyka 
spisovného  stalo  nářečí  florencké,  vykládá  se 
postavením  Florencie  ve  XII.  a  AlII.  stol. 
jako  střediska  kultury,  zeměpisnou  polohou 
její  a  okolností,  že  toto  nářečí  latine  nejblíže 
stojí,  především  vŠak  tím,  že  Dante,  Petrarca 
i  Boccaccio  i  ostatní  spisovatelé  XIV.  stol. 
ho  užívali,  pocházejíce  sami  včtšinou  z  Flo- 
rencie. V  XV.  stol.  ustupuje  sice  působením 
humanismu  jazyk  národní  s  počátku  latině, 
ale  již  od  pol.  stol.  přichází  zase  k  platnosti 
a  dosahuje  opět  zvláště  ve  Florencii  svého 
květu.  Ve  stol.  následujícím  pozbývá  však 
toto  město  s  ustupováním  Toskány  do  po- 
zadí vrchního  vedení  a  na  jeho  místo  nastu- 
puji jiná  střediska  literárního  života,  Milán, 
Benátky,  Neapol  a  j.  V  praxi  podrží  však 
přece  vrch  obhájci  t.  zv.  »trecentismu«,  zvi. 
obě  akademie,  Umidi  a  Crusca.  V  XVII.  a 
až  přes  polovici  XVII I.  stol.  působil  zhoubně 
vliv  frančiny,  hlavně  literaturou  filosofickou, 
tak,  že  mnozí  spisovatelé  psali  vlastně  fran- 
couzsky italskými  slovy ;  proti  směru  tomuto 
staví  se  v  posledních  desetiletích  stol.  XVIII. 
a  na  poč.  tohoto  stol.  jednak  Gozzi  a  Alfieri, 
s  druhé  strany  puristé  (hl.  Cesari),  s  nejlep- 
ším úspěchem  pak  romantikové  v  čele  s  Man- 
zonim,  kladouce  za  vzor  jazyka  literárního 
živou  mluvu  florenckou.  Proti  tomu  obrací 
se  však  opět  hlavně  Ascoli  s  jinými,  kteří 
dopřávají  působení  ostatním  dialektům  jen 
tam,  kde  nářečí  florencké  nestačí.  V  poslední 
době  zdá  se,  že  se  spor  poněkud  utišil,  když 
byli  i  spisovatelé  severo-italští,  jako  Milaňan 
Manzoni  a  Piemonťan  de  Amicis,  vystoupili 
pro  zušlechtěný  obcovací  jazyk. 

Grammatického  spracování  dostalo  se  J-u 
l-kému  v  Itálii  již  ve  stol.  XVI.  První,  kdo 
počal  sbírati  pozorování  grammatická,  byl 
kardinál  Bembo,  který  vydal  r.  1525  dílo 
»Prose«,  psané  ve  formě  dialogické  a  opíra- 
jící se  hlavně  o  Boccaccia  a  Petrarku.  S  pra- 
cemi lexikografickýrai  započato  v  témže  stol. 
Z  pozdějších  nejpověstnější  jest  »Vocabo- 
lario  degli  Academici  della  Cruscac,  který 
se  s  pedantickou  přísností  obmezoval  skoro 
úplně  na  spisovatele  stol.  XIII.  a  Florcnčany 
a  sbíraje  pilně  všemožné  zkomoleniny  a  vý- 
razy luzy  zanedbal  úplně  řeč  obcovací  i  ja- 
zyk věd  a  umění.  Nejlepší  vědecká  mluvnice 
l-kého  J-a  jest  od  W.  Meyera-Lúbke,  Italie- 
nische  Grammatik,  Lipsko  1890,  nejbohatší 
a  nejlepší  slovník  Valentini,  Gran  dizionario 
ital.-tedesco  e  tedesco-ital.  (Lipsko,  1831—32, 
2  sv.),  nejnovější  Michaelis  (Lipsko,  1892, 
8.  vydání).  V  češtině  máme  malou  italskou 
mluvnici  Liškovu,  dále  převody  Mussafiovy 
mluvnice  od  Herzra,  od  P.  Malečka  a  jiné. 

Italus  viz  Italos. 

Itamaraoa  [-ka],  ostrov  brazilský,  v.  Igua- 
rassu. 

Itaparloa  [-ka],  ostrov  brazilský,  v.  Bahia. 

Itapemirlm,  příst,  město  v  brazilském 
státu  Espirito  Santo  při  ústí  stejnojm.  řeky, 
má  vývoz  cukru,  bavlny,  rýže,  kukuřice  a 
dříví  a  2000  ob. 


Itapioorů  [-iku-] :  1)  I.,  řeka  v  brazil.  státu 
Bahii,  vzniká  na  vých.  svahu  Serry  da  Cha- 
pada,  teče  s  počátku  pustým  krajem  k  sev.- 
východu,  mění  směr  později  ve  východní  a 
konečně  v  jihových.  Po  toku  660  km  vlévá 
se  na  11*  43'  j.  š.  do  okeánu.  Od  moře  jest 
na  95  km,  t.  aŽ  k  místu  I.  grande,  splavný. 
Horní  tok  provázejí  horké  prameny. 

2)  I.,  t.  I.  mirim,  řeka  v  braz.  státu  Ma- 
rannSo,  vzniká  na  sev.  svahu  Serry  do  I., 
obrací  se  po  krátkém  vých.  toku  u  Mirador 
na  sever  a  ústí  se  po  toku  asi  1000  km  na- 
proti ostrovu  S.  Luiz  de  Maranh3o  do  zátoky 
S.  José.  V  hor.  toku  přijímá  s  1.  str.  přítok 
Alpercatas,  větší  než  vlastní  I.  Parníky  plují 
od  moře  až  k  místu  I.  mirim,  'JO  km  od  ústí, 
kamž  se  svážejí  výrobky  vnitra. 

Xtapua,  Posadas,  město  a  pevnost  v  pro  v. 
corrientské  Argentinské  republiky  na  1.  bř. 
Parany,  má  značný  obchod  a  asi  5000  ob. 
Na  pr.  bř.  Parany,  jiŽ  v  rep.  Paraguayské, 
jest  Villa  della  Éncarnation  s  2000  ob., 
kteráž  se  původně  zvala  I.  a  nyní  tvoří  pouhé 
předměstí  l-ue  argentinské.  Villa  d.  Enc.  za- 
ložena byla  r.  1614  jesuity;  zničil  ji  diktátor 
Francia,  načež  těžiště  obchodu  přeneseno  na 
druhý  břeh  řeky  do  Argentiny. 

Xtaqiii  [-ki],  město  ve  státě  Rio  Grande 
do  Sul  Brazilské  republiky  na  1.  bř.  ř.  Uru- 
guaye  proti  argentinskému  městu  Alvearu, 
má  čilý  obchod  s  paraguayským  čajem  a  ja- 
tečným  dobytkem  a  asi  3000  ob. 

Xtard  [itárj  JeanMGaspard,  lékař  franc. 

Í*  1775  v  Oraisonu  depart.  Basses-Alpes  — 
■  1838  v  Paříži).  Byl  zprvu  bankovním  úřed- 
níkem, jenž  při  odvodu  přihlásil  se  jako  lékař 
a  byl  též  jako  podlékař  přidělen  vojenské 
nemocnici,  kdež  neobyčejnou-  pílí  nahradil 
nedostatek  předběžného  vzdělání,  takže  se 
pak  stal  znamenitým  lékařem  vojenským,  jme- 
novitě zručným  operatérem.  R.  1789  staj  se 
lékařem  ústavu  hluchoněmých  v  Paříži.  Úkol 
svůj  pojal  velmi  opravdově  a  uveřejnil  tu 
řadu  prací  o  ústrojí  sluchovém,  iimiŽ  pro- 
slulo jeho  jméno  po  Evropě  a  zároveň  byl 
podán  základ  moderního  lékařství  ušního. 
Napsal  mnoho  odborných  prací  a  pojednání, 
ze  kterých  sluší  uvésti  aspoň  Traité  des  ma- 
ladies  de  Voreille  et  de  Vaudition  (Paříž,  1821, 
2  sv.;  2.  vyd.  1842)  a  Le  mutisme  produit  par 
lésion  de%  facuUés  intellectuetles  (1824). 

Italka,  1  tas  ca,  malé  jezero  v  sev.  části 
severo- amerického  státu  Minnesoty  na  47* 
13'  s.  š.  a  na  rozvodí  řek  tekoucích  jednak 
na  sever,  jednak  k  Mexickému  zálivu.  Jezero 
má  podobu  podkovovitou,  10—12  km  délky, 
4 — 5  km  šířky,  jest  nehluboké  a  pokládá  se 
dnes  za  hlavní  pramen  Mississippi,  jenž  vy- 
téká z  něho  jako  potok  4—5  m  široký  a  pouze 
V4— V»  w  hluboký.  Nadmořská  výška  jezera 
udává  se  na  467,  dle  jin.  478  m.  í-ku  objevil 
Schoolcraft  13.  čce  1832. 

Itatiaia,  Itatiava,  t.  Itatiaiossu  (jméno 
náleží  nářečí  TupiA),  nejvyšší  hora  Brazílie 
v  pohoří  Mantiqueirskéra  na  styku  států  Rio 
de  Janeiro,  Minas  Geraes  a  SSo  Paolo,  dosa- 
huje výše  2712  m,  dle  jiných  2994  m.   Druhý 


950 


Itava  —  Ithyphallicus. 


vrchol  hory  jest  as  o  150—180  m  nižší.  R.  1871 
vystoupil  na  ni  Glaziou. 

Itava,  Itawa,  Etawah,  hl.  město  distriktu 
v  divisi  Agra  Indobritských  Sev.-záp.  provin- 
cií«  v  tnaíebné  poloze  na  1.  bř.  Dzamny,  na 
26«  46'  s.  á.  a  79*  3'  v.  d.  na  želez,  trati  Alá- 
hábád-Agra,  má  angl.  posádku,  rozsáhlou,  nyní 
pobořenou  tvrz,  vezení,  velkou  mešitu,  staré 
hindské  chrámy,  obchod  s  máslem,  bavlnou 
a  obilím  a  38.721  ob.  (1891).  —  Distrikt  itav- 
ský  má  na  4387  km^  722.371  ob.,  z  nichž  jest 
679.274  Hindů  a  41.437  muhammedánů. 

Itaa  L.,  rostlinný  rod  z  čeledi  lomikamc- 
no vitých  (Saxi/ragineae)  s  kalichem  malým, 
zbarveným  a  stálým,  Sklaným,  s  plátky  téhož 
počtu  kopinato-čárkovitými  ku  kalichu  při- 
rostlými a  s  tyčinkami  v  jícnu  vetknutými  a 
vyznačenými  okrouhlými  prašníky.  Čnélka 
jest  válcovitá  s  tupou  vykrojenou  bliznou, 
tobolka  2chlopní,  2pouzdrá,  mnohosemenná. 
Roste  v  mírném  i  tropickém  pásmu  Ameriky 
i  Asie  několika  druhy,  z  nichž  severoamerická 
I.  virginica  L.  pěstuje  se  i  u  nás  ve  vlhké 
písčité  půdě  jako  keřík  více  než  2  m  vysoký 
s  hsty  roztroušenými,  kopinatými,  pilovitými 
o  naccrvenalých  řapíkách  a  s  bílými  úhled- 
nými kvítky  v  konečných  latách.  Déd. 

Ztalmen,  Italmenen,  vlastní  jméno  Kam- 
čadalů. 

Itam  (lat.),  rovněž. 

Ita,  mlssa  est  (lat.),  jděte,  propuštěna 
jest,  totiž  společnost,  shromáždění  (concio), 
slova,  jimiž  kněz  k  lidu  jsa  obrácen  konec 
mše  ohlašuje.  Při  slavnostní  mši  je  odzpě- 
vuje  jáhen.  Jméno  mše,  latinské  missa,  má 
svůj  původ  z  této  formule. 

Itanez,  dolní  tok  brazilské  řeky  Gua- 
poré  (v.  t.). 

Itar  (lat.),  cesta,  jedna  ze  služebností 
polních,  jež  poskytuje  právo  po  služebném 
(cizím^  pozemku  jiti,  na  koni  jeti  nebo  v  no- 
sítkách dát  se  nésti.  Ze  starého  práva  řím- 
ského dostala  se  do  práv  moderních. 

Itaratlvam  (z  lat.),  opakovači  sloveso. 

Ith,  úzký,  lesem  porostlý  hřbet  na  hranici 
brunšvického  kraje  Holzmmden  a  kraje  Ha- 
meln  prus.  vl.  ob  v.  hannoverského.  Táhne 
se  v  délce  22  km  směrem  od  jv.  k  sz.,  má 
průměrnou  výšku  360  m  (nejvyšší  bod  jest 
Lauensteiner  Kopf,  405  m  n.  m.)  a  oddělen 
jest  mělkým  sedlem  od  hřbetu  Hilsu,  jenž 
v  témž  směru  táhne  se  Brunšvickem. 

Ithaoa  lithckel,  hl.  město  hrabství  tomp- 
kinského  v  státě  New-York  Spoj.  Obcí  scv.- 
amer.,  jihozáp.  od  Syracuse,  na  2  žel.  tratích 
při  již.  bř.  jezera  Cayuga,  na  němŽ  provozuje 
se  paroplavba,  má  tovární  výrobu  zboží  že- 
lezného, vlněného,  bavlněného  a  papírového 
a  11.079  ob.  (1890).  Jest   sídlem  Cornell-uni- 
vcrsity,  jedné  z  nejváženějších  v  Unii;  škola  i 
ta,  zaf.  r.  1865,  má  126  prof.  a  docentů,  1702 
posluchače  a  knihovnu  o  185.000  svazcích  a ' 
o  30.000  brošurách  (1896).  S  Cornell-universi- 1 
tou  spojena  jest  také  státní  zemědělská  kolloj.  i 
\^  okoh  města  jsou  četné  romantické  vodo- 1 
pády,  z  nichž  Taughanic  Falls  jsou  05  m  vys.  i 

Ithaka  viz  Ithak  i.  'i 


IthaU:  1)  I.,  starořecky  Ithaka,  v  lidu 
Thiaki,  ostrov  Iónského  souostroví  v  moř. 
Iónském  na  z.  od  řecké  krajiny  Akamame 
mezi  ostr.  Leukas  na  s.  a  Kefallinia  na  j±u 
s  plochou  97  km\  I.  jest  dlouhý  a  úzký  hor- 
natý ostrov,  složený  hlavně  z  vápence,  do- 
sahující na  s.  výšky  808  m,  s  několika  men- 
šími zálivy  na  z.  a  velkým  zálivem  Molem  na 
v.,  jímž  dělí  se  ve  dvě  polovice  spojené  úzkou 
převlakou;  spadá  všude  příkře  do  nooře. 
Obyvatel  má  8821 ,  zalidněn  jest  nejhustěji  na 
severu  a  tvoří  s  ostrůvky  Atokem.  Kastem 
a  Kalamem  eparchii  ithackou  nomarchie  ke- 
fallinské.  Ostrov  plodí  hojně  vína,  korintek 
a  oleje,  méně  obilí,  mimo  to  chovají  se  kozy. 
hlavním  však  zaměstnáním  obyv.  jest  plavba, 
obchod,  lov  ryb,  hub  a  korala.  —  Za  staro- 
věku ostrov  prosí,  jako  rodiště  Odyssea,  je- 
hož sídlo  hled^í  někteří  ve  zříceninách  na 
Eřevlace  u  zál.  Mola,  jiní  v  nejsev.  části  poi 
ořou  Exogi,  avšak  politicky  byl  hcz  vý- 
znamu. Ve  středověku  zpustl  nájezdy  pirári 
a  válkami  tureckými  a  povznesl  se  teprve  íí 
vlády  benátské. 

2)  I.,  též  Vathy,  hlavní  a  přístavní  městu 
před.  ostrova  při  zálivu  Molu,  má  36S8  oí . 
(1889),  kteří  provozují  plavbu,  loďařství  a  ry- 
bářství, a  jest  sídlem  biskupa.  Srv.  Partsc  . 
Kephallenia  und  I.  (Gotha,  1890);  Mengc,  I. 
(Gútersloh,  1891). 

Zthómatas  ('Id-atuttag),  příjmí  Zeva  uctí- 
vaného na  messénské  hoře  Ithómé,  kde  dle 
báje  epichórické  se  narodil  a  byl  vykoupán 
v  pramenu  Klepsydře.  Pěstounky  jeno  sluly 
Ithómé  a  Nedá  (Pausan.  4,  33, 1).  Kněz  Zcva 
Ithómatského  a  slavnost  na  počest  Zcvova 
('{^(ůtiaia)  připomínají  se  na  nápise:  BuUcUn 
de  corresp.  hellénique,  1881,  str.  155.  Srv. 
Preller  Robert,  Griech.  Mythologie.  I.,  12o, 
137  a  866. 

Ithómé,  ve  starověku  vrch  v  Messénii, 
802  m  vys.  a  strmě  do  údolí  Pamisa  spada- 

Íící.  Vrchol  jeho  byl  opevněn  mohutnými 
iradbami  a  měl  vydatný  a  dobrý  pramen 
vody;  tu  ctěn  byl  bůh  Zeus  Ithómatas. 
Pevnost  ta  proslula  zvláště  za  první  (743  až 
724  př.  Kr.)  a  za  třetí  války  messénské  (464 
až  455).  Ve  válkách  Thébanů  se  Sparťany  za- 
ložil Epameinondas  na  úpatí  l-my  hlav.  město 
Messénu,  takže  byla  pevnost  městu  ochranuu 
až  do  časů  římských. 

Ith3rfall08  (řcc),  u  Řeků  vztyčený  mužský 
úd  (fallos),  zhotovený  z  červené  kůže,  jeni 
připevněn  jsa  na  holi  (obyčejně  ze  dřeva 
fíkového)  nošen  byl  jako  symbol  plodnosti 
o  venkovských  Dionysiích,  při  čemž  zpívány 
příslušné  písně  (fallické,  fallikon  neb  ithyíaí- 
likon).  Srv.  Fallos. 

Ithyphallioas  slul  v  antické  metrice  verš 
tvaru  -  w  -  ^  -  -,  jejž  rhythmicky  třet)a  vy- 
ložiti jakožto  čtyřstopí  trochajské,  jehož  stopa 
třetí  a  čtvrtá  staženy  jsou  každá  v  jednu  délku 
trojdobou,  tedy:  -  •*  I  -  "^  I  •—  I  * — •  Verše  to- 
hoto užívali  starší  básníci  jen  zřídka  ve  spo- 
jení řadovém;  mnohem  častěji  objevuje  se 
jako  verš  závěrečný,  jímž  se  končí  řady  buď 
daktylské  (v.  Archilochova  strofa  čtvrtá) 


Itineraria  —  Iturea. 


951 


buď  trochajské  buď  logaedícké.  V  básnictví 
moderním  jest  veršík  tento  zvláště  jako  zá- 
věrka vcršá  trochajských  velmi  oblíben.  Knr. 

Itineraria  zvali  Římané  jednak  sbírky 
jmen  a  vzdáleností  jednotlivých  stanic  po- 
chodových, zřízené  po  způsobe  našich  knížek 
cestovních  (adnotata  čili  scr/přťi),  jednak  karto- 
j^rafická  vyobrazení,  zdělaná  po  způsobe  ny- 
nějších map  cestovních  (;?/cřfl).  Z  druhu  prvého 
dochovalo  se  nám  í.  Antoníni  (v.  Antoníni 
A.  l-ium),  pak  i.  Burdigalense  (v.  t.)  a  ko- 
nečné I.  Alexandři  Magni,  nárys  pochodu 
Alexandra  Vel.  říší  Perskou.  Památka  ta  zho- 
tovena hlavně  na  základě  Arrianovy  Anabase 
(II.  stol.  po  Kr.)  pro  výpravu  císaře  Kon- 
stantia  proti  Parthum  (340—345)  a  věnována 
témuž  vladaři.  Vydání  těchto  cestopisů  uspo- 
řádal P.  Wesscling  (Amsterdam,  1735),  pak 
Fortia  ďUrban  (Paříž,  1845).  —  Ukázkou  karto- 
grafických l-ií  jest  Tabula  Peutingeriana 
chovaná  v  dvorní  knihovně  vídeňské  a  zvaná 
tak  po  někdejším  majiteli,  augšpurském  rad- 
ním Konrádovi  Peutingerovi.  Mapa  ta  byla  sice 
načrtána  teprve  r.  1265,  ale  zakládá  se  na  ja- 
kési mapě  z  pol.  III.  stol.,  kteráž  zase  spo- 
čívala na  mapě  doby  Augustovy,  zdělané 
M.  Vipsaniem  Agrippou.  Představuje  nám 
na  12  širokých  pergamenových  pruzích  svět, 
jak  Římanům  znám  byl  (pouze  čásť,  jež  zobra- 
zovala firitannii  a  Hispanii  se  ztratila),  a  to 
v  podobě  od  severu  k  jihu  sploštěné,  za  to  od 
západu  k  východu  značnéji  protáhlé,  i  podává 
mezery  mezi  jednotlivými  městy,  jež  dle  své 
velikosti  rozlišována  jsou  znaménky.  —  Srv. 
K.  Miller,  Die  Weltkarte  des  Castorius,  ge- 
nannt  die  Peutingersche  Tafel,  in  den  Farben 
des  Originals  (vcrklcincrt)  herausgcgeben  und 
cingeleitet  (Ravensburg,  1888).  RSk. 

Itinerariom  (lat.),  zvláštní  sonda  neboli 
pátradlo,  jehož  se  užívá  při  některých  způ- 
sobech řezu  na  kámen  (lithotomie)  a  při  řezu 
roury  močové  (urethrotomie).  Rg. 

Itío  in  partes  viz  Jus  eundi  in  partes. 

ItO  Hirobumi  hrabě,  japanský  státník 
(♦  1840).  Zvelebil  dle  vzoru  amerického  ja- 
panské  mincovnictví  a  naléhal  na  stavbu  první 
dráhy  mezi  Tokiem  a  Jokohamou.  Stav  se 
r.  1878  ministrem,  přičinil  se  s  Itagakim  a 
Gótóem  o  zavedení  ústavy  v  Japane  dle  vzoru 
pruského,  za  kterýmž  účelem  dlel  r.  188'J 
v  Berlíně.  Zastával  vysoké  úřady  státní  a 
byl  naposled  r.  1892  minist.  předsedou. 

lion  [-ton],  levý  přítok  Kury  v  sev.-záp. 
Francii,  vyvěrá  při  úpatí  Mont  Chauvetu 
(299  m  n.  m.)  v  pahorkaté  krajině  Perche 
v  dep.  Orné,  teče  směrem  sev.-vých.  dep. 
Eure,  ztrácí  se  mezi  Damville  a  Evrcux  v  délce 
více  než  8  km  pod  zemí  a  vlévá  se  po  toku 
140  km  nad  Louviersem  do  Eury. 

Itónia,  příjmí  Athény  uctívané  v  thessal- 
.ském  městě  I  tónu,  odkudž  kult  její  rozšířil 
s  •  po  Thcssalii  a  odtud  pronikl  do  Boiótic, 
zejména  v  okolí  Koróneie.  Také  do  Athén 
vnikl  kult  Athény  Itónské  z  Thessalic;  chrám 
jtjí  v  Athénách  stál,  jak  se  zdá,  na  blízku 
brány  itónské,  jež  jméno  své  od  kultu  tohoto 
mela.    V  Thessalii  a  na  Amorgu  slavena  na 


počest  Athény  Itónské  slavnost  Itónia, 
v  Thessalii  byl  podle  ní  nazván  měsíc  Itó- 
nios.  Srv.  Preller-Robert,  Griech.  Mythologie, 
I,  86,  121,  187,  214,  220,  868. 

Itri,  obec  v  kraji  gaetském,  ital.  prov.  Ca- 
sertě,  jv.  od  Fondi,  se  zříceninami  hradů  a 
6375  ob.  (1881).  Zde  byl  domovem  Fra  Dia- 
volo. 

Itsokiiiima,  ostrov,  viz  Hiroshima. 

Itiang,  město  v  Číně,  viz  Ičan^- 

lišili,  sandžak  v  tur.  vilájetu  adanském 
v  Malé  Asii,  zabírající  poříčí  ř.  Góksu;  má 
asi  45.000  ob.,  hl.  m.  jest  Ermenek. 

Xttenbaoh  Franz,  malíř  něm.  (*  1813 
v  Kónigswinteru  —  f  1879  v  Dússeldorfu). 
Obíral  si  k  obrazům  látky  náboženské,  které 
prováděl  střízlivým  a  suchým  způsobem. 
R.  1839  cestoval  s  Degerem  a  bratry  MůUery 
do  Itálie,  aby  připravil  se  na  figurální  vý- 
zdobu kostela  sv.  Apolináře  v  Kemagenu ; 
v  kostele  tomto  maloval  později  obrazy : 
Sv.  Petr;  Sv,  Apoilindr;  Cesta  P,  Marie  do 
chrámu ;  Joachim  a  Anna  ;  Kristus  jako  za- 
hradník'^ Smrt  P.  Marie;  Obétováni  ve  chrámě 
a  j.  Mimo  to  pochodí  od  něho  fresky  v  ko- 
stele sv.  Quirina  v  Neussu,  oltářní  obrazy 
v  kostele  sv.  Remigia  v  Bonnu,  v  kostele 
sv.  Mikuláše  ve  Vratislavi,  v  zámecké  kapli 
knížete  Liechtensteina  ve  Vídni,  cestovní 
oltář  pro  hrab.  Schónborna  a  Madonna  pro 
císařovnu  Eugenii.  Zdařilejší  než  monumen- 
tální práce  jsou  jeho  menši  obrazy  stojanové 
{Sv.  rodina,  1868,  v  nár.  gal.  v  Berlině).  Do- 
stalo se  mu  korunního  řádu  pruského  a  belg. 
řádu  Leopoldova.  Byl  professorem  a  čestným 
členem  umělecké  akademie  vídeňské. 

Xta,  město  v  státě  Sáo  Paulo  Spoj.  Obcí 
Brazilských  nedaleko  značného  vodopádu 
řeky  Tiete  pod  I.  částečně  splavné  a  na  že- 
lezniční trati  do  S2o  Paulo,  má  pěkný  kostel, 
františkánský  klášter,  nemocnici,  slévárnu  že- 
leza a  bronzu,  továrnu  na  zboží  bavlněné,  pě- 
stění kávovníku  a  5000  ob. 

de  Iturbide,  Don  Augustin,  císař  me- 
xický (♦  1783  v  Morelii  v  Mexiku  —  f  1824 
v  Padille),  syn  špan.  šlechtice  a  matky  kreolky, 
sloužil  ve  špan.  vojsku  proti  povstalcům  a 
stal  se  r.  1816  velitelem  se  v.  armády.  Když 
byl  obžalován  z  vyděračství,  přešel  ku  po- 
vstalcům a  roznítil  r.  1820  povstání,  dobyl 
hl,  města  Mexika  a  dne  21.  ún.  1821  vydal 
Igualský  plán.  kterým  navrhoval,  aby  v  samo- 
statném Mexiku  zavedena  byla  vláda  konsti- 
tuční  pod  některým  špan.  princem.  KdyŽ  se 
svolaný  kongress  nemohl  o  ústavě  shodnouti, 

řrohlásila  posádka  mexická  l-da  za  císaře,  a 
důstojnost  tu  přijal  a  dal  se  21.  čce  1821 
jako  Augustin  I.  korunovati.  Proti  němu 
ve  Veracruze  vznikla  r.  1823  mocná  opposice 
a  I.  poznav,  že  by  se  neudržel,  vzdal  se  23.  bř. 
trůnu  a  zavázal  se,  že  opustí  zemi,  bude-li 
mu  vyplácen  stálý  roční  důchod.  R.  1824 
vrátil  se  zpět,  avšak  kongress  prohlásil  ho  za 
psance  a  dal  ho  19.  čce  1824  zastřeliti. 

Iturea  řhebr.  letúr),  ve  starověku  krajina 
rozkládající  se  nejspíše  na  vých.  svazích  po- 
hoří Džebel  Hauránu  v  Sýrii,  s  obyvatelstvem 


952 


Ituri  —  von  Itzstein 


arabským,  jež  Genesis  nazývá  syny  Ismáélo- 
výrai.  což  potvrzují  četné  řecké  nápisy,  které 
uvádějí  jména  bohů  domácích  arabská  a  ne 
syrská.  V  době  Makkabejských  připomíná  se 
I.  jako  krajina  při  Antilibanonu,  sahající  na 
sever  až  do  Coelesyrie.  Odtržení  její  od  říše 
Syrské  provedl  Aristobulos  I.  r.  107  př.  Kr.; 
r.  66  př.  Kr.  podrobil  ji  Pompcius  a  Octa- 
vianus  Augustus  postoupil  ji  Herodovi  Veli- 
kému, po  jehož  smrti  obdržel  ji  tetrarcha 
Filip,  r.  49  po  Kr.  byla  vřadéna  v  provincii 
syrskou.  I  Strabón  udává  polohu  její  na  Li- 
banonu a  Antilibanonu.  Někteří  považují  Itu- 
rcjské  za  praotce  Drúzů. 

Ituri,  Itiri,  jméno  hor.  toku  Aruvimi 
(v.  t.). 

Itómp,  též  Etorpu,  největší  z  ostrovů 
Kurilských,  mezi  mořem  Ochotským  a  sev. 
Ledovým  okeánem  na  45**  s.  š.  a  149^  v.  d., 
dlouhý  od  sv.  k  jz.  245  km,  široký  do  60  Um 
s  plochou  2800  km^,  prostoupený  několika 
pásy  hor  převyšujících  sněžnou  cáru  a  po- 
fcrytých  ledovci,  mezi  nimiž  jest  mnoho  sopek, 
jedna  na  sv.  konci  ostrova  dosud  činná.  Břehy 
jsou  vysoké  a  útesovité,  tvoří  četné  zálivy 
oddělené  vysokými,  skalnatými  mysy  s  dobrý- 
mi přístavišti  (zál.  Urbič).  S  hor  stéká  množ- 
ství ručejů  z  části  s  vodopády  (až  30  m  výšky), 
na  ostrově  jest  jediné  okrouhlé  jezero  ležící 
v  kráteru  vyhaslé  sopky.  Půda  jest  úrodná, 
krytá  lesy  (jedle,  bříza,  olše,  modřín,  jeřa- 
bina),  vysokým  rákosím  a  bujnými  travinami, 
na  ostrove  zdržuje  se  černý  medvěd,  sobol  a 
liška.  Obyv.  l-u  páčí  se  na  300  osob  plemene 
ainského,  na  nichž  patrný  jest  vliv  japanský, 
a  hlavní  Jejich  osada  ohrazená  příkopem  leží 
na  jihozap.  konci  ostrova  na  úpatí  vysoké 
hory  Urbiče.  Tsr. 

Ityi  (u  Homéra  Itylos)  viz  Aédón  a 
Filoméla. 

liz,  pravý  přítok  Mohanu,  vyvěrá  v  Durin- 
ském  lese  při  záp.  úpatí  Blessberku  u  obce 
Stelzen,  tcČe  celkovým  směrem  jižním  Sasko- 
Meiningenskem,  Sasko-Koburskem  a  bavor. 
vl.  obv.  Horními  Frank>r,  přibírá  s  pr.  str. 
Grúmpen  a  Roden  a  ústí  se  po  toku  80  km 
pod  Rattelsdorfem. 

Itzehoe  [icehoj,  hl.  m.  steinburského  kraje 
v  prus.  vl.  obv.  slesvicko-holštýnském,  18  m 
n.  m.,  24  km  sev.  od  Gliickstadtu  na  splavné 
ř.  Stóřc  a  na  tratích  "Wrist-I.  a  Elmshorn- 
Hvidding  prus.  st.  drah,  je  sídlem  zem.  rady 

Sro  steinburský  kraj,  soudu,  trestní  komory, 
1.  berního  a  katastrálního  úřadu,  hl.  celního 
úřadu,  námořního  úřadu,  pošt.  úřadu  I.  třídy, 
telegr.  úřadu,  Švédského  konsula,  má  velmi 
starožitné  stavby,  2  cvang.  kostely  a  sice 
sv.  Laurentia  z  r.  1180,  znovu  přestavěný 
r.  1716,  a  druhý  z  r.  1240,  radnici  z  r.  1695, 
dům  stavovský  (1835),  pomník  císaře  Viléma  I. 
(1890),  reálné  progvmnasium,  ústav  šlechtičen 
v  býv.  ženském  klášteře  cisteriáckém  z  r.  1256 
s  pomníkem  abatyše  Juliany  Hesské,  vyšší 
dívčí  školu,  pokračovací  školu  živnostenského 
společenstva,  sirotčinec,  útulek  sv.  Jiří  pro 
starce,  zal.  r.  1240  hrabětem  Adolfem  IV.,  ne- 
mocnici, krajskou  věznici  a  13.903  ob.  (1895), 


tkalcovnu  bavlny,  prádelnu  vlny,  barvírr.^ 
továrny  na  kůže,  lepenku  a  tapety,  slevárn 
železa,  strojírnu,  závody  pro  výrobu  zlxv 
zlatnického  a  střibrnického,  velké  továray  r- 
portlandský  cement,  kávové  náhražky  á  n 
tabák,  rafinerie  cukru,  pivovar,  vinopalny, 
loděnice,  jatky  a  j.  Obchod  jest  velmi  ču\ 
hl.  s  dobytkem,  obilím,  dřívím,  vínem,  rak**- 
dílným  a  koloniálním  zbožím.  Říční  pHsOii 
v  I.  jest  přístupen  lodím  o  ponoru  35  m  ^ 
r.  1892  připlulo  do  něho  2314  lodí  (253  ni^- 
mořních)  a  vyplulo  2300  lodí  (246  námoř- 
ních). —  I.  jest  nejstarším  městem  provincií 
Nejstarší  čásť  města,  Burg,  zal.  byla  r.  809  za 
Karla  Velkého  hrabětem  Egbertem  na  obranu 
proti  Dánům  a  Vendům,  slula  Essesfelth,  p'> 
zději  Ezeho  a  byla  od  XII.  stol.  resident. 
holštýnskÝch  hrabat.  R.  1238  udélí!  hraiv: 
Adolf  IV.  Novému  městu  právo  městské ;  Staře 
město  obdrželo  je  teprve  r.  1303.  R.  1644  a 
1657  dobyto  I.  Švédy.  Od  r.  1835—1864  za- 
sedalo zde  shromáždění  holšt<'nských  stavů. 

Itzenplltz:  1)  Heinrich  Friedrich  Au- 
gust,  hrabě,  státník  pruský  (♦  1799  ve  Velké 
Sehnici  u  Nauenu  —  f  1883  v  Kunersdorřu 
[Kundraticích]  uWriesen  |Viřiska]).  Studoval 
v  Berlíně  přírodní  vědy,  pak  tamtéž  a  v  Go- 
tinkách  práva.  Vstoupiv  pak  do  státní  služby, 
působil  nejprve  v  oboru  soudnictví  a  potom 
v  oboru  administrace.  R.  1848  ze  státní  služby 
vystoupiv,  věnoval  se  správě  svých  statků  a 
byl  zároveň  činným  politicky.  Nejdříve  zvolen 
byl  do  panské  kurie  všeobecného  zemského 
sněmu,  pak  do  prvé  komory  a  na  to  do  sně- 
movny panské,  do  níž  r.  1854  na  doživotí  byl 
povolán.  R.  1862  svěřena  mu  správa  mini- 
sterstva orby  a  v  prosinci  t.  r.  správa  mini- 
sterstva obchodu.  Ve  své  železniční  politice 
nebyl  šťastný.  Připouštěje  užívání  soustavy 
generálního  podnikatelství,  kterou  zavedl  v  Ně- 
mecku Strousberg,  způsobil  I.  proti  sobě  od- 
por a  byl  nucen  poděkovati  se  r.  1873  z  úřadu 
minist. 

2)  I.  Adolph,  sochař  něm.  (♦  1821  v  Magde- 
burku —  1 1883),  žák  L.  Wichmanna,  cestoval 
do  Itálie  (1847)  a  dokončil  v  Římě  práce  one- 
mocnělého dvoř.  sochaře  dessavského  Wolt- 
recka.  R.  1848  vrátil  se  do  Berlína  a  prováděl 
různá  portraitní  poprsí  a  dekorativní  práce. 
Jeho  hlavní  díla  jsou.  Merkur  (nadživ.  vel., 
pro  berlínskou  bursu,  1865);  Penelopt  usnuvši 
při  párání  svého  odivu  (četné  v  odlitcích  roz- 
šířeno). Mimo  to  provedl  podobiznu  jazyko- 
zpytce  F.  Boppa  a  napsal  několik  umélecko- 
kntických  článků. 

von  itzstain  Johan n  Adam,  politik  nora. 
(♦  1775  —  t  1855  v  Hallgartenu  na  Rýně), 
vstoupil  do  služeb  badenských,  stal  se  r.  1819 
radou  soudního  dvoru  v  Mannheimu  a  bvv 
r.  1822  zvolen  do  zem.  sněmu  badcnského 
přidal  se  k  liberální  straně,  jejíž  vynikajícím 
členem  se  stal.  Znovu  zvolen  r.  1831  působil 
v  témže  směru  jako  dříve  a  stal  se  osobnosti 
velice  populární.  R.  1844  ražena  na  počest 
jeho  pamětní  mince.  V  parlamentě  frankfurt- 
ském přidržel  se  tolikéž  strany  radikální  a 
účastnil  se  pak  dále  ještě  r.  1849  sněmování 


lulis  —  Ivan. 


953 


ve  Štutgartě.  Badenského  povstání  se  ne- 
súčastnu. 

lolls,  starověké  město,  nyní  Kea  (v.  t.). 

loliis  viz  Ascanius  1). 

Zva.  kořalka  řebříčková,  viz  Achillea. 

Ivain  [iven]  franc,  I  wei  n  něm. Jméno  reka 
z  kruhu  pověstí  artušovských,  jehož  příběhy 
spracovány  byly  ve  XII.  stol.  dvěma  předními 
básníky,  francouzským  a  německým,  v  eposy 
dvorské.  Kolem  r.  1170  napsal  Chrétien 
de  Troyea  dvorské  epos  Chevalier  au  lion^ 
v  němž  vypravuje  boj  l-flv  s  rytířem  chrá- 
nícím kouzelnou  studnu,  jejž  přemůže  a  je- 
hož vdovu  Laudinu  vezme  si  za  ženu,  naklo- 
niv si  ji  pomocí  Lunetty.  Základem  jest  tu 
stará  povídka  o  vdově  lehko  smířené  se 
světem  po  smrti  manželově,  o  »efesské  ma- 
troněc.  Brzy  však  přemluven  přítelem  Gau- 
vainem  (něm.  Gawein),  který  upozorní  jej, 
že  muž  stále  doma  sedící  ztrácí  snadno  přízeň 
ženy,  vyjede  na  nová  dobrodružství  do  světa, 
je  však  později  zapuzen  Laudinou,  poněvadž 
se  nenavrátil  v  době  jí  ustanovené.  Sešílcv 
hořem  projíždí  odtud  I.  svět  provázen  lvem, 
jejž  vysvobodil  v  boji  jeho  s  hadem,  a  po- 
máhaje utištěným  a  slabým,  až  na  konec  utkav 
se  v  nerozhodném  souboji  s  přítelem  nepo- 
znaným Gauvainem  dojde  zase  pomocí  Lu- 
netty ztracené  přízně  své  ženy.  Eposu  Chré- 
tienova  přidržuje  se  dosti  věrně  něm.  básník 
Hartman  v  on  Aue  ve  dvorském  eposu 
/wein  der  Lówenritter  sbásněném  na  rozhraní 
XII.  a  XIII.  stol.,  formálně  to  nejdokonalejším 
díle  středověké  poesie  německé.  Zachovalé 
prosaické  spracování  ve  walesštině  (kymricko- 
keltskéj  Chwedl  iarllesy  Fjynnawn  (vyd.  Rhý- 
aem  a  Evansem,  Red  book  of  Hergest,  Oxford, 
1S87)  není  pramenem  básně  franc,  nýbrž 
stojí^již  pod  jejím  vlivem.  Srv.  Fórsterovo 
vyd.  »Chevalier  au  lione  (Halle,  1887). 

Ivakara  Tomomi,  japan,  státník  (*  1815  — 
1 1S87).  Až  do  let  šedesátých  byl  z  největ- 
šíď  odpůrců  evropské  civilisace  deroucí  se 
do  Japanu.  Upadnuv  však  u  dvora  v  nemilost, 
uznal  blahodárný  vliv  Evropy  na  svou  vlast 
a  až  do  své  smrti  stál  v  čele  reform  zavádě- 
ných do  Japanu. 

Ivuit  tolik  co  Jan,  jméno  světce  a  čet- 
ných hrdin  lidových  pověstí,  knižat,  carů  a 
duchovních  hodnostářů,  zejména  ruských. 

1)  I.  sv.,  dle  legendy  syn  chorvatského  kní- 
žete Gostimysla.  Stav  se  křestanem  uchýlil 
se  za  časů  knížete  Neklaná  do  Čech,  kde 
v  jeskyň,  při  potoku  Loděnici  žil  jako  pou- 
stevník. Zde  našel  jej  i  kníže  Bořivoj  pro- 
následuje na  lovu  laň.  Přes  prosby  jeho 
i  chotí  jeho  Ludmily,  by  uchýlil  se  na  Tetín, 
zůstal  I.  m  svém  místě,  kde  i  zemřel  a  po- 
chován. Boiivoi  vystavěl  zde  kostelík  ke  cti 
P.  Marie,  sv.  Kříže  a  sv.  Jana  Kř. 

2)  I.  Carevič,  oblíbený  hrdina  ruských  po- 
hádek, obyčeině  nejmladší  syn  starého  cara, 
miláček  Štěstěny,  kterému  slouží  ochotně  šerý 
vlk,  havran  a  baba  Jaga,  ukazující  mu  cestu  ke 
kouzelnému  zánku,  kde  nalézá  se  krasavice,  cíl 
jeho  cest.  Četné  pohádky  o  něm  vydali  Afa- 
nasjev,  Sadovnikov,  Erienvejn,  Chuďakov  a  j. 


3)  I.  Danilovič,  bohatýr  rus.,  připomínaný 
též  letopisem  r.  1136,  hrdina  jedné  byliny 
cyklu  Vladimírova.  Poslal  svého  syna  proti 
Tatarům  a  když  se  nevracel,  vydal  se  sám 
na  Tatary,  ale  omylem  byl  by  v  zápase  má- 
lem zavraždil  vlastního  syna.  Srv.  A.  N.  Ve- 
selo vskij,Južnorusskija  byliny;  M.  Chalanskij, 
Velikorus.  byliny  kijevskágo  cikla;  Vs.  Miller, 
Byliny  o  Saurě  i  srodnyja  po  soděržaniju 
(»Žurnal  Min.  Nar.  Prosv.«.  1893). 

4)  I.  Godinovič  (Goděnovič,  Gordi- 
nyč),  bohatýr  ruských  bylin  cyklu  Vladimí- 
rova, známý  hlavně  zápasem  se  svým  soupe- 
řem Koščejem  Tripetovem.  Se  svolením  Vladi- 
mírovým a  v  průvodu  lije  Muromce,  Dobryně 
Nikitice,  Aleše  Popoviče  a  Vasilije  Kazimcr- 
ského  I.  G.  jede  si  pro  nevěstu  do  Černigova 
a  když  její  otec  Dmitrij  zdráhá  se  mu  ji  vjr- 
dati,  poněvadž  jest  již  zasnoubena,  odveze  ji 
mocí.  Na  zpáteční  cestě  posílá  své  průvodce 
pronásledovat  divoké  zvíře,  ale  když  zůstane 
samoten  se  svojí  nevěstou,  přepadne  jej  sou- 
peř jeho  Koščej,  jenž  s  pomocí  nevěsty  spoutá 
l-a  G-e  a  přiváže  jej  ke  stromu.  Tou  dobou 
přiletí  vrána  a  posmívá  se  Koščej  i,  ze  nedo- 
stane Marie  Dmitrijevny.  Rozhorlený  Koščej 
vystřelí  na  vránu,  ale  střela  se  obrátí  a  skolí 
samého  střelce.  Marie  obávajíc  se  pomsty 
chce  odseknouti  hlavu  l-ovi  G-i,  ale  meč  se 
smekne  a  přetne  jeho  pouta,  načež  on  ztresce 
nevěrnou  nevěstu  krutou  smrtí.  Bylina  tato 
má  mnoho  parallel  a  zejména  jest  jí  blízka 
maloruská  píseň  o  Ivanu  a  Marjanočce  (Kol- 
berg,  Pokucie  II.  str.  17),  kde  zachovány  ne- 
jen podrobnosti  byliny,  ale  i  jméno.  Srv.  A. 
Veselovskij  v  »Žurnale  Min.  Nar.  Prosv.«  (263, 
str.  35).  jihoslovanské  parallely  přivádí  Cha- 
lanskij  (Velikorusskija  byliny  kijevskágo  cikla, 
str.  115).  Ruská  bylina  jest  patrně  spracová- 
ním  pohádkového  motivu  o  nevěrných  že- 
nách, vyskytujícího  se  často  ve  východ,  po- 
věstech. Srv.  O.  Miller,  Ilja  Muromec  a  A. 
Veselovskij.  Russkij  epos  i  novyje  jego  izslě- 
dovatěli  (»Věst.  Jevropyc,  1888). 

5)  I.  Gostinyj  syn  (t.  j.  kupecký  syn), 
hrdina  několika  bylin  ruských,  z  nichž  jedna 
líčí,  kterak  matka  prodala  jej  kupcům  zámoř- 
ským, kdežto  ostatní  vypravují  o  jeho  zápase 
na  dvoře  Vladimírově.  Zápas  rozhodne  jeho 
bujný  kůň,  jenž  překoná  všecky  ostatní.  By- 
liny tyto  jsou  původu  pozdějšího  a  vznikly 
bezpochyby  v  eub.  novgorodské.  Srv.  A.  N. 
Veselovskij,  Južnorusskija  byliny. 

6)  I.  Rostislavovič,  zvaný  Berladnik 
nebo  Bertjadnik,  kníže  haličský,  syn  Rosti- 
slava Volodareviče,  byl  po  smrti  otcově  od 
strýce  svého  Vladimírka  vvhnán  ze  svého 
údělu  a  sloužil  rus.  knížatům.  R.  1147  vy- 
pravil ho  Jiří  Dolgoruki  proti  Novgorodu, 
ale  výprava  se  nezdařila  a  Dolgoruki  vydal 
ho  jeho  nejúhlavnějšimu  nepříteli  l-ovi,  synu 
Vladimírkovu.  Pomocí  patriarchy  uprchl  a  žil 
u  vel.  knížete  Izjaslava,  po  jehož  smrti  ode- 
šel do  Soluna,  kde  zemřel  otrávením.  Syn 
jeho  Rostislav  v  době  opanování  Haliče  od 
Maďarů  vpadl  s  hrstkou  dobrovolníků  do 
údělu  otcova  doufaje,  že  lid  se  s  ním  spojí; 


954 


Ivan. 


zklamal  se  i  pustil  v  boj,  ve  kterém  byl  těžce 
ranén.  Zemřel  v  Haliči  r.  1189. 

7)  I.  Danilovič,  příjmím  Kalita  (měšec), 
velkokníie  moskevský  (1325—41),  vnuk  Alex- 
andra Něvského,  nastoupil  po  svém  bratru 
velkoknižeti  Jiřím,  za  něhož  již  dříve  vedl 
správu  zemé  moskevské.  Jsa  výborným  a  vy- 
počítavým hospodářem,  získal  si  ohromné 
jmění,  kterého  užíval  k  ozdobení  Moskvy, 
kde  založil  Kreml,  ke  skutkům  dobročinným 
a  konečně  k  velikým  darům  chánu  Uzbeku 
Čolchánu,  tak  že  ho  tento  r.  1327  jmenoval 
velkoknížetem.  Chtěje  učiniti  Moskvu  hlav- 
ním městem  celé  země  ruské,  přebýval  v  ní 
a  přiměl  patriarchu  Petra,  že  přeložil  své 
sídlo  z  Vladimíře  nad  Kljasmou  do  Moskvy, 
čímž  stala  se  tato  politickou  i  církevní  hla- 
vou vší  Rusi.  Nevedl  válek  a  přece  rozšířil 
své  panství  koupěmi,  Tverem  a  Novgorodem, 
který  se  mu  dobrovolně  poddal.  Před  smrtí 
svou  přijal  roucho  řeholní  s  jménem  Kalita, 
po  velikém  měšci,  který  stále  nosil  a  z  něhož 
almužnu  udílel. 

8)  I.  Ivanovic  (*  1326  —  t  ^359).  syn 
před.,  obdržel  po  smrti  otcově  iSdél  Zveni- 
gorodský  a  nastoupil  na  velkoknížecí  stolec 
moskevský  r.  1355  po  smrti  svého  bratra  Si- 
meona.  Byl  povahy  mírumilovné,  až  v  slabost 
přecházející. 

9)  I.  III.  Vasiljevič,  car  vší  Rusi  (*  1440 
a  panoval  1462—1505),  syn  velkokníŽete  Va- 
silije  Vasiljeviče,  který  ho  ještě  za  svého  ži- 
vota jmenoval  spolu  vladařem,  byl  panovník 
mocný  a  rázný,  který  od  otce  soustředěné 
panství  nejen  rozmnožil,  ale  také  upravil  a 
sesílil.  Když  novgorodští  r.  1471  od  Moskvy 
se  odtrhli  a  přijali  za  svého  pána  litev.  kní- 
žete Michajla,  porazil  je  a  při  druhé  vzpouře 
r.  1478  donutil  je,  by  složili  mu  přísahu  jako 
hosudaru,  čímž  samostatnost  republiky  za- 
nikla. Podobně  když  kníže  tverský  Míchají 
Horisovič  se  spojil  s  Kazimírem  polským,  po- 
kořil I.  r.  1485  Tver,  načež  se  mu  poddala 
KJazaň  a  I.  zmocnil  se  i  údělů  svých  bratří 
Jiřího  a  Ondřeje.  Zároveň  šířila  se  jeho  moc 
proti  Tatarům,  tak  že  nežádal  ani  za  potvr- 
zení své  u  chána  Zlaté  hordy  a  odepřel  vů- 
bec odváděti  poplatek;  když  pak  chán  Ahmed 
vpadl  do  území  moskevského,  porazil  ho  I. 
r.  1472  a  1480  dvakráte  a  po  chánovo  smrti 
r.  1480  spojil  se  s  chánem  krimským  Mcgli 
Gírejem  a  přivodil  tak  potlačení  vlivu  Zlaté 
hordy  a  konečné  r.  1502  i  pád  hl.  sídla  hordy, 
pyšného  Sarájc.  Podobné  vystoupil  proti  chá- 
nátu  Kazaňskému,  kde  r.  1487  dosadil  Ahmeda 
Amína  pod  svrchovaností  ruskou,  čímž  pan- 
ství tatarské  nad  Rusí  úplné  pominulo,  ano 
Rusko  počalo  se  šířiti  přes  Ural,  když  r.  1472 
vzdalo  se  mu  město  Perm,  tak  že  Rusové 
přecházeli  do  krajin  asijských  až  k  Irtyši  a 
Obi.  V  téže  době  poddávala  se  mu  mnohá 
knížata  litcvská  a  I.  krajiny  ty  ve  válce  s  Alex- 
andrem litevským  nejen  Moskvě  zachoval,  ale 
i  rozmnožil  r.  1503  mírem,  neb  podržel  Čcr- 
nif^ov  a  Novgorod  Severský.  Nabyv  i  proti 
řádu  mečových  rytířů  značných  výhod,  při- 
pravoval se  potlačiti  vzpouru  v  Kazani,  ale 


zemřel  za  příprav  k  válce.  By  po  soirti  jefcc 
mezi  syny  nevypukly  spory,    prohlásil   nq* 
staršího  syna  svého  Vasilja   sa  hosadara  vii 
Rusi  a  donutil  ostatní  syny  k  slibu,  že  ne- 
budou se  proti  bratrovi  domáhati   žádných 
zemí,  ano  že  uprázdněná  od  úmrtí  odeTzd2-i 
hosudarovi;  tím  byl  vydán  nový  domácí  řad 
pro  rod  Rjurikovců.    Pojav  prostřednictvícj 
papeže  Pavla  II.  řeckou  princeznu  Žoňi  P2- 
laiologovnu  za  manželku,  osvojil  si  přepych 
a  nádheru  dvora  byzantského,   zavedl  túzc 
obřadnosti  dvorské  a  přijal  při  zavření  prviL 
smlouvy  s  Alexandrem  litevským    z    r.  14^- 
titul  »hosudara  vší  Rusi«;  spojiv  pak  černého 
byzant  orla  se  znakem  Moskvy    (sv.  Jiřím 
ustanovil  znak  říšský.  Spojeni  se  dvorem  by- 
zantským mělo  pro  Rus  tu  důležitost,  íc  po- 
voláváni byli  na   Rus  řečtí   umělci,   učenci 
průmyslníci  a  horníci;  tehdy  ozdobena  byla 
Moskva  velkolepými  stavbami,  jako  palácezi 
carským   na  Kremlu,  chrámem   Uspenskýi^, 
Archangelským  a  Blagověščenským,  v  Urili: 
počalo  se  pravidelně  pracovati,  kdežto  pro 
celou  říši  pracováno  bylo  o  novém   sudeb- 
niku. 

10)  I.  IV.  Vasiljevič,  příjmím   Hrozav 
(♦  1530  —  t  1584).  Při  smrti  otce  svého  býi 
teprve  tříletý  a  proto  vedla  vládu  poruční- 
ckou  jeho  matka  Helena  Gliňská  a  po  její 
smrti  r.  1538  zvláštní  bojarská  rada  pod  ve- 
dením Vasilije  Šujského.  Rada  ta,  chtějíc  sama 
vládnouti,  zabavovala  l-a  malichernými  vécmi. 
probudila  však  v  bystrém  duchu  jeho  odpor 
a  nenávist  a  přispěla  tak  k   vývoji  násilnč 
jeho  povahy.    R.  1543  uchopil  se  vlády  sám 
a  při   korunování  svém  r.  1547  dal   si   tital 
care  veškeré  Rusi.    Měl  pevný  úmysl  zhojiti 
rány  vládou  bojarskou  zemi  zasazené  a  nakil 
v  manželce  své  Anastasii  Romanovné  ochot- 
nou pomocnici  a  osvědčenou  rádkvni.    Tak 
r.  1550   svolal    zástupce    celého    národa  ve 
sněm  a  slíbil  opravy,  a  skutečně  již  r.  1550 
byl   vydán   nový  Sudebník,   r.  1551    zavedla 
zvláštní  l-em  svolaná  synoda  reformy  v  církvi 
ruské,  r.  1553  zřízena  jest  v  Moskvě  první 
knihtiskárna  a  zavřena  první  obch.  smlouva 
s  Anglií.    Chtěje  zříditi  vojsko  po  způsobu 
západních  států  a  zavésti  do  země  své  prů- 
mysl a  vzdělanost  západní,  vypravil  již  r.  154<) 
zvláštní  poselstvo,   by  v  záp.  zemích  získalo 
vzdělané  a  zkušené  důstojníky,  obratné  řeme- 
slníky, umělce  a  průmyslníky  všech  odborů: 
když  Němci  ze  žárlivosti  poselstva  nepropu- 
stili, zřídil   si  sám  stálé  vojsko  a  opatřil  jť 
palnou   zbraní  (střelci).    I   na  zevnějšek  vy- 
stupoval rázně  a  opatrně;  tak  r.  1552  uživ 
vzpoury    v  Kázaní    dobyl    města^  a  vyvrátí 
chanát  Kazanský;  vůdcové  jeho  očistili  Volhu 
od  loupeživých  kmenů  Čeremisů,  Mordvinů. 
Cuvašů  a  Baškirů,  a  r.  1554  dobyl  Jiří  Pronský 
Astrachaně.    Když  ustanovený  chán  přísahu 
poddanskou  zrušil,   jest   r.  1556    vy  puzen  a 
celá  Volha  dostala  se  do  rukou  l-ových ;  záhy 
pak  poddali  se  mu  mnozí  nárůdkové  pod- 
kavkázští,  tak  že  říše  jeho  sahala  od  Sever- 
ního ledového  moře  až  po  Kaspické  jezero 
a  po  Kavkaz.  Touha  l-ova,  by  nabyl  přístupu 


Sv.  Ivan  —  Ivančice. 


955 


také  k  Baltickému  moři,  způsobila  mu  mnoho 
nesnázi  a  válek.  První  válka  se  Švédskem 
skončila  r.  1554  smlouvou  Moskevskou,  kte- 
rou obchodníkům  švédským  dovolován  byl 
průchod  zeměmi  ruskými  za  obchodem  clo 
Asie  a  ruským  zase  skrze  švédsko  do  Anglie 
a  do  měst  hanseatských.  Druhá  válka  byla 
s  Livonskem,  kde  města  německá  nechtěla 
platiti  daní  z  území  Dorpatského.  I.  sám 
vpadl  r.  1558  do  Livonska,  vzal  Narvu,  Dorpat 
a  na  20  měst,  čím  velmistr  rytířů  mečových 
Jan  Kettler  byl  tak  zastrašen,  že  postoupil 
Poláku  Livony  a  sám  přijal  Kurony  a  Semi- 
^zVú  jako  léno  polské.  Tím  v:ržena  ve  válku 
i  říše  polskolitevská  a  I.  sám  vytrhl  r.  1563 
do  poL*,  vzal  Polock  a  válčil  dosti  šťastně 
až  do  přiměří  r.  1573.  Dobytého  Livonska 
nepodržel,  ale  dal  je  s  rukou  své  neteře  dán- 
skému princi  Magnusovi.  Zatím  nastaly  zá- 
pletky se  sultánem  Selimem,  který  r.  1569  se 
spojil  s  Tatary  krimskými,  by  odíral  l-ovi 
Astrachaň;  výprava  ta  se  nezdařila,  za  to  však 
r.  1571  Tataři  spálili  Moskvu  až  na  Kreml  a 
odvedli  na  150.000  lidí  do  otroctví;  další  ná- 
jezdy tatarské  byly  odráženy  již  strážnými 
sbory  na  hranicích.  Klid  na  západě  netrval 
dlouho,  neb  Němci  podrželi  mčsta  livonska 
ve  svých  rukou  a  Švédové  šířili  se  v  Eston- 
sku; proto  r.  1577  vytrhl  I.  sám  do  pole,  ale 
Revel  se  uhájil  a  Rusové  byli  r.  1578  u  Ven- 
dena  poraženi;  Magnus  poddal  se  Štěpánu 
Báthorimu,  který  r.  1579  vzal  Polock,  r.  1580 
Vcliž,  Usvjat  a  Veliké  Luky  a  r.  1581  i  Pskov, 
kdežto  Švédové  opanovali  Karelii  (1580)  a 
Narvu  (1582).  Přičiněním  papeže  Řehoře  XIII., 
jenž  chtěl  l-a  získati  pro  unii  s  Římem  a  vy- 
pravil proto  r.  1582  do  Ruska  a  Polska  je- 
suitu Posevina,  bylo  sjednáno  příměří  na 
10  let;  I.  postoupil  Polákům  Polock  a  Livon- 
sko.  Švédům  pak  Jem,  Ivangorod  a  Koporje. 
Ztráty  ty  byly  zase  uhrazeny  na  východě, 
neb  r.  1582  přišla  od  atamana  Jermaka  zpráva, 
že  Sibiř  jest  dobyta.  Od  smrti  manželky  jeho 
Anastasie  r.  1560  nastal  obrat  v  jeho  povaze; 
vrozená  mu  ncdůvčřivost  a  prchlivost  vzrostly 
ve  vášeň  a  myšlenka,  že  se  od  bojarů  strojí 
proti  němu  úklady,  pronásledovala  ho  stále, 
rroto  nedůvěřoval  nikomu,  svč  dřívější  dů- 
věrníky, ďáky  Adašcva  a  Silvestra,  dal  uvěz- 
niti a  jejich  stoupence  popraviti;  konečně 
r.  1564  uchýlil  se  do  Alexandro vské  slobody 
a  prohlásil  národu,  že  se  vzdává  vlády.  Lid 
uprosil  ho  ústy  metropolity,  ale  I.  výstřed- 
ností nezanechal,  nýbrž  obklopiv  se  zvláštní 
stráží  zvanou  Opričníky,  hýřil  a  pil  s  nimi, 
a  běda  osobě,  která  ho  podráždila;  neušetřil 
nikoho,  ani  syna  svého  l-a  (viz  I.  Ivanovic), 
ani  bratrovce  svého  Vladimíra  Andrejeviče, 
kterého  dal  i  s  rodinou  utratiti  na  pouhý 
klep,  že  se  chce  poddati  králi  polskému.  Nej- 
krutěji potrestal  Novgorodské,  neb  když  roku 
1570  dostaly  se  mu  do  rukou  písemné  důkazy 
o  jejich  vyjednávání  s  Poláky,  sevřel  město 
a  v  6  nedělích  dal  na  60.000  obyv.  popraviti. 
Proto  dostalo  se  mu  příjmí  » Hrozný*,  ale  lid 
selský  a  obecný  ho  miloval,  protože  ho  chrá- 
nil před  bojary. 


U)  I.  Ivanovic  (*  1554  —  y  1582),  druho- 
rozený  a  nejmilejší  syn  l-a  IV.,  který  ho  sám 
seznamoval  s  ústrojím  státním  a  tak  mu  dů- 
věřoval, že  učinil  ho  svědkem  svých  ukrut- 
nosti.  Když  r.  1582  vyjednávalo  se  s  Poláky 
o  mír,  žádal  I.  otce,  oy  dovolil  mu  přispěti 
obleženému  Pskovu  ku  pomoci;  car  v  do- 
mnění, že  chce  mu  ve  vyjednávání  odporo- 
vati, udeřil  ho  několikráte  žezlem  a  zranil  ho 
na  hlavě  tak,  že  carevič  za  4  dni  zemřel. 

12)  I.  V.  Alexejevič  (♦  1666  —  f  1696), 
syn  cara  Alexeje  z  prvního  manželství,  byl 
slabý  tělem  i  duchem  a  proto  po  smrti  Fe- 
dora  Alexejeviče  r.  1682  byl  z  vůle  národa, 
patriarchou  Joakimem  svolaného,  ustanoven 
carem  lOletý  bratr  jeho  Petr,  nad  nímž  po- 
ručnická  vláda  připadla  jeho  matce  Natálii. 
Z  návodu  sestry  l-ovy  Žofie  přepadli  střelci 
Kreml  a  vynutili  tu,  ze  oba  bratři  I.  a  Petr 
mají  vládnouti  pod  poručnictvím  Žofiiným. 
Když  r.  1689  dosedl  Petr  na  trůn,  zůstal  I. 
vedle  něho  carem  dle  jména,  neb  o  věci 
státní  se  nestaral.  S  manželkou  svou  Pra- 
skovií  Soltykovou  měl  5  dcer,  z  nichž  Anna 
r.  1730  stala  se  carevnou. 

Sv.  Ivan,  ves  v  Čechách,  viz  Sv.  Jan  pod 
Skalou. 

Iv&ň:  1)  I.  (Eibis),  farní  ves  na  Moravě, 
hejt.  Hustopeč,  okr.  Židlochovice,  pš.  Vrano- 
vice;  135  d,,  680  ob.  č.,  24  n.  (1890),  kostel 
sv.  Bartoloměje,  2tř.  šk..  hájovna.  Připomíná 
se  poprvé  r.  1086.  —  2)  I.,  ves  t.,  hejt.  Pře- 
rov, okr.  Kojetín,  fara  a  pš.  Tovačov;  117  d., 
643  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk. 

Ivanoov-Platonov  A 1  e  k  s  a  n  d  r  M  i  ch  a j- 
lovič,  bohoslovec  ruský  (♦  1835),  žák  duch. 
akademie  moskevské,  od  r.  1872  professor 
mosk.  university  a  od  r.  1875  doktor  boho- 
sloví. Hlavní  jeho  pojednáni  jsou;  Očerk  isto- 
riji  christiansiva  u  slavjan  (» Pravoslav.  Obo- 
zrěnije*,  1869);  Istonja  otdélcnija  cerkm  ^a- 
padnoj  ot  vostočnoj  (t.,  1868);  Rimskokatoliče- 
skoje  učenije  o  vlasti  papy  (t.,  1868);  Světskaja 
vlast  papy  (t.,  1868);  Religioinyja  dvi{enija 
na  Vostoké  v  IV.  i  V.  věkách  (t..  1880—81); 
Jeresi  i  raskoly  Irech  pervych  vékov  christiau- 
štva  (t.,  1876 — 77);  Christianskoje  uČenije  o  Ijubvi 
k  čelovéčestvu  sravnitěljno  s  krajnostami  wce- 
nij  socialističeskich  (1870);  Čto  takoje  f/^w  (t., 
1872);  Sv.  Kivill  i  Mefodij  (t.,  1871);  Religija 
i  nauka  (1.,  1879);  Konstantinopoljskij  patriarch 
Fotij  (t,  1891)  aj.  Mimo  to  vydal  dopisy  A. 
S.  Chomjakova  k  Palmeru  a  uveřejnil  řadu 
pojednání  o  současných  otázkách  církevních 
a  v  »Internationale  theolog,  Zcitschrift*  nové 
výzkumy  o  patriarchovi  Fótiovi  (1894).  O  sobě 
vydal  kázání  Za  dvadcaC  lét  svjaščenstva  (2.  vy- 
dání, 1884).  Práce  jeho  vzbudily  pozornost 
i  cizích  bohoslovců. 

Ivandioa  viz  Chorvatsko  aSlavonsko 
str.  326,  si.  2. 

Ivančice,  též  Evančice,  Vančice  (něm. 
Eibenschit\),  okr.  město  v  hejt.  brněnském  na 
Moravě  na  levém  břehu  Jihlavky  při  stoku 
řek  Oslovky  a  Rokytny,  v  úrodné  kotlině, 
má  památný  starožitný  děkanský  chrám  ze 
XIV.   stol.    (fara    ivančická    podřízena    byla 


956 


Ivančin-Pisarev  —  Ivanišcv. 


v  dávných  létech  přímo  arcibisk.  pražskému, 
kterémuž  i  poplatek  odváděla),  okr.  soud, 
zemsko  ústav  hluchoněmých,  obč.  záložnu, 
nižší  nospod.  školu,  5tř.  školu  ob.  chlap,  a 
dívčí  a  3tf .  měst  rovněž  chlap,  a  dívčí,  měst- 
skou opatrovnu  a  zahrádku,  mimo  to  4— 5tř. 
něm.  školu  soukromou  a  3tř.  veřejnou  Školu 
něm.,  která  zrušena  nálezem  soudního  dvora, 
posud  však  neuzavřena  a  spojena  pod  jednou 
správou  se  soukromou  školou  něm.,  710  d. 
s  4456  obyv.,  3944  č..  490  n.  a  22  různé  ná- 
rodnosti (4100  křesťanů  a  356  židů  r.  1890), 
kteří  živí  se  po  většině  rolnictvím.  Pěstuje 
se  zde  světoznámý  ivančický  chřest.  V  po- 
sledních létech  vzmáhá  se  tu  i  průmysl,  hlavně 
hrnčířství  a  tkalcovství.  I.  jsou  město  pra- 
staré; pověst  dí,  že  založeno  bylo  od  sv.  Vá- 
clava r.  936;  to  není  ovšem  správné,  ježto 
sv.  Václav  již  r.  935  zemřel.  Poprvé  uvádějí 
se  I.  r.  1224.  Ve  válkách  Jošta  a  Prokopa 
připadly  I.  Prokopovi,  který  zde  podporoval 
husitství,  tak  že  I.  staly  se  později  hlavním 
sídlem  husitů  a  Moravských  bratří,  kteří  zde 
nákladem  Znaty  z  Lomnic  a  Jana  ze  Žerotína 
zařídili  škol  v.  Žde  vzala  původ  svůj  i  Bible 
kralická,  oyvši  zde  r.  1577  překladatelem 
Ondřejem  Štěpánkem  a  M.  Mikulášem  Alt)er- 
tem  z  Kaménku  započata.  Práce  překladatelské 
byly  však  smrtí  prvého  přerušeny  a  opětně 
z  jara  r.  1578  započaty,  ne  však  již  v  I -cích, 
ale  v  Králikách  pod  vedením  bratra  Cibulky. 
Pověst  města  v  těch  dobách  Šla  po  veškeré 
zemi.  Roku  1608  byl  v  l-cích  sjezd  pánů 
moravských,  na  kterém  se  usnesli,  že  při- 
stoupí k  jednotě  Matyášově  proti  Rudolfovi  II. 
Po  bitvě  bělohorské  byly  I.  vojskem  císař- 
ským drancovány.  I.  jsou  rodištěm  spisova- 
tele a  básníka  B.  M.  Kuldy.  —  Okres  ivan- 
čický má  na  254  km*  33.759  obyv.  (31.529  č.), 
kteří  bydlí  v  1  městě,  ve  3  městysích  a  33 
vsích. 

Ivandin-PisarevNikolaj  Dmitrijevič, 
spisovatel  ruský  (*  1794  —  f  1849  v  Moskvě), 
byl  ctitelem  Karamzina  a  spolupracovníkem 
>MoskviCanina«.  Básně  jeho  přinášel  též  >Věst- 
nik  Jevropy«.  O  sobe  vydal :  Sočinéuija  i  pere- 
vody  v  stichach  (Moskva.  1819);  Novéjsija  sti- 
chotvorenija  (t.,  1828);  Cém  bogat,  těm  i  rad 
(t,  1832);  Otéčestvennaja  galereja  (t,  1832}; 
V^gljad  na  starinnuju  russkuju  poe\iju  (t.,  1837); 
Duch  Karamiina  ili  iihrannyja  mysli  i  čuvstvo- 
vanija  sego  pisatéfja  (t,,  1827)  a  j.  Sebral  též 
bohatou  galerii  obrazů. 

Ivanda,  ves  v  okresu  par  dánském  uh.  sto- 
lice torontálské,  má  řecko-orient.  kostel,  pra- 
meny hořké  vody,  která  se  ve  značném  množ- 
ství rozesílá,  a  1545  ob.  (1890),  hlavně  Srbo- 
chorvatů. 

Ivanelió  feehoř,  malíř  jihoslov.  z  konce 
XVII.  a  poč.  XVIII.  stol.,  rodem  z  Dubrov- 
niku,  byl  mnichem  a  vzdělání  své  dovršil 
v  Itálii.  Zachovaly  se  od  něho  dva  obrazy 
v  Dubrovníku  a  sice  Bičováni  Krista  a  Maří 
Magdalena, 

Ivangorod:  1)  I.,  starobylá  pevnost  v  ru- 
ské gub.  petrohradské  v  ůj.  jamburžském  na 
příkrém  vrchu  Děvičím  na  pr.  bř.  ř.  Narvy 


proti  městu  Narve,  jejíž  část  n>Tií  tvoři,  jsocc 
s  ní  spojena  mostem.  I.  založil  r.  1492  Ivai! 
Hrozný,  tvrz  opanována  mnohokráte  Švédy, 
kterým  r.  1617  vydána  s  Ingrií  mírem  Štol- 
bo vským,  r.  1704  pak  mírem  Nýštadtskýn 
vrácena  Rusku.  Dosud  zachovaná,  dosti  ob- 
sáhlá pevnost  jest  ohrazena  vysokou  hrad- 
bou s  10  baštami.  —  2)  I.,  polsky  I  van  grótl 
|-grud|,  pevnost  II.  třídy  v  gub.  lublinské  líj 
novoalexandrijském  při  vtoku  ř.  Vepře  do 
Visly  na  žel.  dráze  l.-dombrovské  a  Varáavsko- 
těrespolské,  jest  sídlem  pevnostního  štábu, 
ředitelství  dělostřeleckého  a  pevnostního  in- 
ženýrského, intendantury,  má  2  prapory  pev- 
nostní pěchoty  a  odděl,  pevnost,  délostře- 
lectva,  zásobovací  sklad,  vojenskou  nemoc- 
nici, pravosl.  chrám,  obecnou  školu,  poštu  a 
telegraf.  I.  založen  byl  r,  1831  po  potlačení 
povstání  polského,  sesílen  r.  1837  opevněním 
levého  břehu  Visly  a  r.  1870  vnějšími  hrad- 
bami. —  3)  I.,  město  v  gub.  černigovské  új, 
borzenském  při  obšírném  močále  Ostěru  s4200 
obyv.,  2  pravosl.  kostely,  školou  a  4  výr.  trhy 
hlavně  na  zboží  rukodělné,  kožené  a  skot. 

Ivanndd  viz  Ivangorod  2). 

Ivanloa,  město  v  ruské  gub.  poltavské  új. 
prilukském  na  říčce  Smoži,  má  3417  obyv., 
3  pravosl.  kostely,  židovskou  modlitebnu,  ná- 
rodní Školu,  3  olejny  a  lihovar.  I.  zal.  r.  1775 
jako  stanice  vojska  ukrajinského. 

Ivanló,  král.  svob.  město  a  pevnost  v  chor- 
vatské župě  belovarsko-křiževecké  na  1.  bř. 
Lonje,  má  katol.  a  řecko-orient.  kostely,  ob- 
chod s  medem  a  voskem  a  848  ob.  (l890), 
hl.  srbskochorv.  Asi  3  km  se  v.  jest  i.-Kloštar 
s  františkánským  klášterem  a  1227  ob.  (1890). 

Ivanln  Michajil  Ignafjevič,  generál  ru- 
ský (♦  1801  —  t  1874),  účastnil  se  v  1.  1839 
až  1840  výpravy  do  Chivy,  r.  1854  jmenován 
správcem  kirgizské  hordy  a  pozdéji  sloužil 
na  Kavkaze.  Sepsal  cenný  spis  O  vojennom 
iskusstvii  \avojevanijach  mongolo-tatar  i sredni- 
a\iatskich  narodov  prí  Čingischaně  i  Tamerlani 
(1846,  2.  vyd.  1875). 

Ivániska,  město  v  ruské  gub.  radomské 
új.  opatovském  na  říčce  Pokřivjance  s  5232  ob, 
obec.  školou,  chudobincem  a  parní  pilou.  Kve- 
toucí někdy  město  I.  bylo  spáleno  Rákóczym 
a  zůstalo  dlouho  v  rozvalinách. 

Ivanliev  Nikolaj  Dmitrijevič,  právník 
a  historik  ruský  (♦  1811  —  f  1874),  vzdélal 
se  v  duchovních  školách  a  v  paed^.  ústavě 
v  Kijevě,  načež  poslán  byv  za  hranice  stu- 
doval též  v  Praze  a  navrátiv  se  přednášel  na 
kijevské  universitě  právo  policejní.  Dosáhnuv 
dissertací  O  platě  ^a  ubijstvo  v  drevněrttsskom 
i  drugich  slavjanskich  ^akonodatéljstvack^  v  sraih- 
néniji  5  germanskoju  viroju  (1840)  doktorátu, 
stal  se  řád.  professorem  a  v  1.  1862 — 65  byl 
rektorem.  Hlavní  zásluhu  získal  si  jako  člen 
archaeologické  kommisse  kijevské  podnikaje 
výzkumy  v  archivech  i  na  pohřebištích.  Jeho 
péčí  vydány  »Pamjatniky«  společnosti  (4  díly), 
Letopis  Veličkův  (3  d.)  a  Hrabjankův.  Životo- 
pis Kurbského  a  skoro  všecky  díly  >Archivu 
Jugo-Zap.  Rossiji«.  V  1.  1865—67  byl  členem 
právnické  kommisse  ve  Varšavě.  Hlavni  práce 


Ivanisevič  —  Iv^nov. 


957 


jeho  jsou:  Drevnéje  právo  Čechov  (»Žurnal 
min.  nar.  prosvěščcnijac,  1838);  Ob  Ideje  Uč- 
nosti  v  dřevném  pravě  bogemskom  i  skaudinav- 
skom  (t.,  1841,  do  češtiny  přel.  A.  Strohbach 
v  Musejníku,  1843);  O  dřevních  seijskich  ob- 
šč'nach  v  jugo^apadnoj  Rusi  (»Rus.  Beseda*, 
1857);  Svédénija  ob  uniji  (t,  1858)  a  Postanovle- 
nija  dvorjanskich  provincialjnych  sejmov  vjugo- 
xapadnoj  Rossiji  {K\]qv ,  1860).  Srv.  Romanovič- 
Slavatinskij,  Žizň  i  dějatčljnosťN.  D.  l-a  (Petro- 
hrad, 1876). 

Zvaniievió  (Giovannizio)  Ivan,  básník 
dalmatský  (♦  1608  v  Dolu  na  ostr.  Brači  — 
Ý  1665),  kněz,  byl  kanovníkem  a  gen.  viká- 
řem kapitoly  hvarské.  Nějakou  dobu  žil  v  sou- 
kromí a  teprve  r.  1660  přijal  úřad  opata 
v  Pavljanech.  Vydal  sbíťku  básní  Kita  cvitja 
raiiikoga  (Benátky,  1642),  které  došly  obliby, 
a  zůstavil  několik  rukopisných  práci  boho- 
sloveckých. 

Zvanité  (Congregatio  fratrum  eremitarum 
dlvi  Ivani^  též  C  /.  e,  a  sancta  Maria\  bra- 
trstvo poustevníků,  jichž  vznik  padá  do  poč. 
druhé  čtvrtiny  XVIII.  stol.    Počet  poustev- 
níků byl  se  do  té  doby  dosti  rozmnožil  a 
stávalo  se  dosti  často,  že  ne  všickni  oddávali 
se  životu  pouze  rozjíraavému.   Bylo  o  mno- 
hých zlořádech  slyšeti  a  k  tomu  přistupovalo 
i  to,  že  začasté  docházelo  ke  sporům  s  du- 
chovenstvem světským  i  řeholním,  zejména 
když  se  k  pobožnostem  jednotlivých   pou- 
stevníků  zhusta  scházeli   i  lidé  z  dalekého 
okolí.  To  bylo  asi  hlavní  příčinou,  že  arci- 
biskup pražský  Ferdinand  hrabě  Khuenburk 
začal  zasazovati  se  o  uvedení  všech  poustev- 
níků v  řádnou  organisaci.  Dosáhnuv  r.  1725 
povolení  od  duchovní  i  světské   vrchnosti, 
Klimenta  XII.  i  císaře  Karla  VI.,  ku  zřízení 
podobného  bratrstva,  ohlížel  se  po  muži,  jenŽ 
by  mohl  nové  kongregaci  postaven  býti  v  celo. 
Za  takového  hodil  se  zvláště  dobře  Domi- 
nik  Antonín   Stcy,  jenž   k  vyzvání  arci- 
biskupovu   složil    řeholní    pravidla    nového 
bratrstva,  jimž   dostalo   se   28.  dubna  1732 
potvrzení  od  duchovní  vrchnosti.    Členové, 
kteří  s  přijetím  řehole  měli   přijmouti  také 
jméno  některého  ze  svatých  otců,  oděni  byli 
sukní  hnědé  barvy  se  špičatou  kápí  a  ška- 
pulířem,  kříž  a  růženec  měli  nositi  u  pasu; 
nad  to  byl  ještě  krátký  pláštík  částí  jejich 
oděvu,  vázáni  byli  k  určité  poustevně,  v  níŽ 
každý  sám  měl  bydliti  a  nikdy  jí  bez  svolení 
vrchnosti  své  opustiti.   Jeden  z  přednějších 
měl  býti  představeným  bratrstva,  ale  vedle 
toho  vždy  jeden  z  kanovníků  pražských  jme- 
nován byl  visitatorem  řádu.   Současně  naří- 
zeno, aby  každý  poustevník  kdekoliv  žijící 
přistoupil  k  novému  bratrstvu,  jinak  Že  bude 
poustevny  své  zbaven.  Nařízení  bylo  častěji 
opétQváno,  ale  přece  sotva  kdy  všichni  pou- 
stevníci v  Čechách  náleželi  ke  kongregaci. 
Ovšem  brzo  po  vydání  tohoto  dekretu  bylo 
bratrstvo  nejčetnější.   Členové  jeho  roztrou- 
šeni byli  po  celých  Čechách  a  těšili  se  značné 
oblibě,  jak   tomu   nasvědčují   četná   nadání, 
jakých  se  jim  dostávalo  od  rozličných  vrchno- 
stí, šlechticů  i  měst.  V  Praze  samé  hofmistr 


hrabat  Hrzanů  z  Karasova  Josef  Ludvík  • 
náležel  mezi  velké  jejich  příznivce,  jejichž 
štědrost  umožnila  některým  bratřím  již  dříve 
zde  bydlivším  vystavěti  si  domek  s  kaplí 
blíže  místa,  kde  dříve  stával  kostel  sv.  Jana 
(u  Slepé  brány).  Domek  ten  býval  pak  stálým 
bydlištěm  několika  bratří,  kteří  sbírali  po 
Praze  almužnu  a  otvírali  pohostinně  dvéře 
svého  příbytku  jednotlivým  členům  kongre- 
gace, kteří  do  Prahy  zavítali.  Vedle  toho  ča- 
stější zmínky  dějí  se  o  poustevnících  na  Vy- 
šehradě, v  jeskyni  sv.  Prokopa,  v  Malé  Chu- 
chli, v  Olšanech  u  Prahy  a  jinde  po  Čechách. 
Dostává  se  nám  zpráv,  že  i  členové  jiných 
řádů,  chtéli-li  se  oddati  životu  poustevnické- 
mu,  přistupovali  k  l-tům.  Ale  ponenáhlu  do- 
stavoval se  úpadek.  Štědrost  zbožných  laiků 
sice  ještě  dlouho  potom  obrací  se  k  jedno- 
tlivým poustevníkům,  ale  začasté  již  mnozí 
z  těchto  nebývají  ani  členy  bratrstva.  Tak, 
ačkoli  dle  zachovaných  zpráv  bylo  v  Čechách 
poustevníků  mnohem  více,  úřední  seznam 
z  r.  1768  uvádí  jen  32  l-tů.  Nad  to  pak  za- 
čala se  i  kázeň  a  mravy  uvolňovati;  i  sama 
vláda  viděla  se  nucenu  naříditi  dekretem  gu- 
bernia ze  14.  pros.  1771  důkladné  Setření 
o  stavu  bratrstva,  zejména  o  jmění  jednotli- 
vých pousteven.  Patentem  císaře  Josefa  II. 
z  12.  ledna  1782  život  poustevnický  zakázán 
a  bratrstvo  l-tů  úředně  zrušeno,  členům  pak 
dostalo  se  různého  zaměstnání  při  službě 
chrámové  a  j.  O  úpadku  kongregace  nejlépe 
svědčí,  že  při  rozpuštění  uvádí  se  vedle 
66  poustevníků,  kteří  nestáli  v  kongregaci 
(a  počet  ten  ještě  není  úplný),  pouze  17  l-ů, 
na  Vyšehrade,  v  Olšanech,  u  Mimoně,  u  Č. 
Lípy,  u  Chabařovic,  u  Police  n.  M.,  na  Kře- 
mesníku  u  Pelhřimova,  v  Berouně,  v  Přelouči, 
v  Lounech,  na  Kalvárii  u  Cviková,  v  Lukavci 
u  Klatov,  na  Lysé  hoře  u  České  Kamenice, 
v  Opatové  u  Litomyšle,  ve  Vlčicích  u  Tur- 
nova a  ve  dvou  poustevnách  blíž  Dolní  Te- 
plice. —  Srv.  J.  Svátek,  Poustevníci  v  Čechách 
v  >Obrazech  z  kulturních  dějin  Českých* 
(Praha,  1891);  týž.  Děje  Čech  a  Moravy  za 
Karla  VI..  díl  I.;  Bílek,  Statky  a  jmění  koUejí 
jesuitských  (Praha.  1893). 

Ivánkovo!  (M  e r  ž a  n  o  v  k  a),  osada  v  ruské 
gub.  chersonské  új.  alexandrijském  na  říčce 
Cybulnici  na  místě  stár.  zaporožského  zimního 
tábora,  s  4121  ob.,  farní  školou  a  poštou. 

Ivan  Kapalo  viz  Kup  a  I  o. 

Ivanoiió  Antun,  spisovatel  chorvatský, 
byl  farářem  v  Čadjavici  a  vydal  řadu  spisů 
náboženských  a  příležitostných,  z  nichž  uvá- 
díme: Svemoguči  neba  i  \emlie  stvoř itelj  (Zá- 
hřeb, 1788);  Hač  laručnke  (t.,  1786);  Pisma 
od  u\etja  turske  gradiške  (t.,  1789)  a  pod. 

Ivanov:  1)  I.  Michajil  Matvějevič, 
malíř  ruský  (♦  1748  —  f  1823),  vzdělal  se 
v  malířské  akademii  v  Petrohradě,  pak  v  Pa- 
říži a  v  Římě,  načež  vrátiv  se  r.  1779  do 
Ruska  cestoval  po  Gruzii  a  Armensku.  Násl. 
roku  povolal  jej  Potemkin  ku  své  armádě 
a  jmenovav  jej  majorem  bral  jej  na  své  vý- 
pravy. Z  té  doby  pochází  množství  jeho 
aquarellových  krajin  krimských  a  podunaj- 


958 


Ivanov. 


akých,  jakož  i  pohledů  válečných.  Útok  ua 
Očakov,  Petr  Veliký  na  Ptuté  a  j.  R,  1785 
jmenován  akademikem  a  r.  1792  stal  se  ku- 
stodem sbírky  vykřesá  v  Erraitáži,  kde  chová 
se  většina  jeno  obrazů.  Pozdéji  byl  správcem 
krajinářského  oddělení  petrohradské  akade- 
mie. V  koloritu  a  kresbě  je  slabý,  za  to  vy- 
niká vkusem  a  smělosti  tvorby. 

2)  I.  Andrej  Ivanovic,  malíř  rus.  (♦  1775, 
t  1848),  vzdělav  se  v  malířské  akademii  pe- 
trohradské vyučoval  zde  kreslení.  R.  1800 
jmenován  za  obraz  Adam  a  Eva  s  détmi  aka- 
demikem a  za  obraz  Souboj  knífetc  Mstislava 
Udatného  s  Rededeji  professorcm  histor.  ma- 
lířství. Vyniká  v  kresbě,  jakož  i  silným,  po- 
někud ostrým  koloritem.  Práce  jeho,  svého 
času  velmi  ceněné,  zdobí  mnohé  pctrohr. 
chrámy.  Pocházejí  od  něho  též  ikonostasy 
pro  chrámy  v  Pekingu  a  v  Tiflisc.  Z  histor. 
obrazů  jeho  hlavní  jsou:  Episoda  ^  obleveni 
Kijeva  od  PeČenčhů  (v  Ermitáži)  a  Smrt  Pe- 
lopova  (v  mosk.  vcř.  museu).  Byl  učitelem 
Brjullova  a  svého  syna  A.  A.  l-a. 

3)  I,  Fedor  Fedorovič,  dram.  spis.  rus. 
(♦  1777  —  1 1816  v  Moskvě),  vzdělav  se  v  gym- 
nasiu a  na  universitě  v  Moskvě,  vstoupil 
do  státní  služby.  Z  jeho  prací  největší  úspěch 
mělo  drama  Semejstvo  Sta-ičkovych  a  komedie 
Si  vse  \oloto,  čta  blestit.  Básně  jeho  objevo- 
valy se  v  tehdejších  časopisech.  Soubor  prací 
původních  i  překladů  se  životopisem  od 
Merzljakova  vyšel  r.  1824. 

4)  I.  Petr  Ivanovic,  archi valní  badatel 
(*  1794  ~  t  1864),  vzdělal  se  na  moskevské 
universitě  a  vstoupiv  do  státní  služby  stal 
se  ředitelem  mosk.  archivu  ministerstva  spra- 
vedlnosti. Maje  v  úřední  činnosti  nejednou 
příležitost  poznati  mosk.  archivy,  jal  se  vy- 
dávati bohaté  jejich  materiály,  seznamoval 
s  jejich  dějinami  a  nynéjsíiii  jejich  stavem, 
čímž  získal  si  nemalou  zásluhu  o  archivální 
studium  v  Rusku.  Z  četných  jc-ho  prací  jsou 
hlavní:  Opisanije  gosudarstvovi^i^n  ra^rj:iJ- 
tiago  archiva  (NIoskva,  lS42i;  Putčvoditčl  yo 
gosudarstvennym  archimwi  .  .  .  ít.,  1845);  Opi- 
sanije gosudarstvenna;:o  archiva  starých  dél 
(t.,  1851);  Sistčmatičeskoje  ubt)\rčnije  pomčsť 
nych  prav  i  objaiannosíéj,  v  Rossiji  suščestvo- 
vavsich  (t.,  1836);  Obo^rénijc  piscových  kuig 
po  Moskovskoj  guberniji  (t.,  1840);  Ob.  pisc. 
knig  po  Sovgorodu  i  Pskovu  (t.,  1841);  Opyt 
istoriČeska^o  i\slčdovanija  o  me\evaniji  \cmel 
v  Rossiji  (t.,  1846);  Sborn ik  paleografičeskich 
snimkov  (t.,  1844);  Sbor)iik  snimkov  s  drevuich 
pečatěj  (t.,  1858);  Alfavituyj  ukazatel  fami lij 
i  iic,  upomiuajenuych  v  bnjarskich  knii^a.h  .  .  . 
(t.,  1853);  Obo\rénije  prav  i  obja-{annostéj  ros- 
sijslcago  kupcčestva  .  .  .  (t..  1826,  2  části ) ;  O  zna- 
kách, ^amčňavšich  podpi^i  v  JrevnCj  Rossiji 
(Petrohrad.  1839)  a  j.  ^Mnoho  zpráv  podal 
v  »Moskviťaninr€  a  ve  »Čteních«  historického 
a  archaeol.  spolku  v  Moskvě.  O  sobě  uveřej- 
nil též  zprávy  o  prvních  ijcodactických  mě- 
řeních v  Rusku  (Obo-{rčnije  í:coJéiičeskich  ra- 
bot,  t.,  1853)  a  podrobnosti  o  známém  zvonu 
v  Kremlu  {IstoriČcskija  >včJt'nija  o  boljšom 
kolokoé  . . .,  Moskva,  1835). 


5)  I.  Aleksandr  Andreje  vič,  svn  l-i2'. 
malíř  ruský  (*  1806  v  Petrohradě  —  flS3St! 
vzdělav  se  v  petrohradské  akademii  hlávci 
pod  vedením  otcovým  obrátil  na  sebe  po- 
zornost obrazy:  Príamos  ^dJcijici  \a  mrtnii 
Hektorovu  (1824);  Josef  v  ^aláři  vykládá  svr 
(1827)  a  Bellerorón  táhnoucí  proti  Chimtff. 
načež  petrohradská  společnost  ku  podpoře 
umění  poslala  jej  r.  1830  za  hranice.  I.  (xfe- 
bral  se  přes  Německo  do  Itálie,  kde  studora! 
mistry  XIV.  a  XV.  stol.,  pořizoval  kopie  vy- 
nikajících děl  a  zabýval  se  studiem  života. 
o  čemž  svědčí  několik  jeho  aquarcllovÝcb 
genrů  (Říjnový  svjt»/e-  itclka  kupujici  {Ute 
véci\  Ave  Maria).  V  Říme  ukončil  r.  1S34 
obraz  Kristus,  zjevuje  se  .^fjgda.ené  (majetek 
petrohr.  Ermitáže),  jenž  pro  ušlechtilost  sloha 
komposici  i  provedení  setkal  se  s  úspěchem 
v  Rimě  i  v  Petrohrade,  ač  umělec  nezhostil 
se  v  něm  ještě  zcela  tradic  akademických 
Dílo  to  získalo  umělci  titul  akademika  (183ó). 
Povzbuzen  tímto  úspěchem,  jal  se  pracovati 
o  dávno  zamýšleném  obraze  Zjeveni  Messiáif, 
který  po  dvacetileté  namáhavé  práci  uměle- 
cké (přes  200  etud,  chovaných  v  předních 
galeriích  ruských)  a  duševním  kolísání  ná- 
sledkem Straussova  spisu  o  Kristu  ukonól 
(1835—57)  a  odvezl  do  Petrohradu.  Dfio  to 
mělo  rozhodující  vliv  na  mladou  uměleckou 
generaci  ruskou  a  v  dějinách  ruského  uméc: 
naleží  mu  vynikající  místo.  Shledávaje  úkol 
malířského  umění  ve  spojení  techniky  Raf- 
faelovy  s  ideály  nové  civilisacc.  I.  nepokládal 
dílo  to  za  vrchol  svého  umění,  nicméně  při- 
spěl jím  k  obrození  ruského  malířství,  óo 
něhož  vnesl  mnoho  nových  živlfi,  předovsin 
realistické  tlumočení  typů  a  krajin  a  hla\T.i 
ui)římnou  snahu  po  samostatno.sti.  Vítéz>tri 
svých  ideí  však  se  nedočkal ;  zemici  upro- 
střed živých  sporá  a  bojů,  stiž^-n  byv  cbo- 
Ktou.  Obraz  zakoupil  car  a  vénoval' jd  ve- 
řejnému museu  v  Moskvě.  I.  náležel  k  ónOra 
umělcám,  kteří  nade  vše  váží  si  svých  umě- 
leckých zásad,  nepropujčujíce  svého  šléíce 
pracím  příčícím  se  vnitřnímu  jejich  prcsvcd- 
čení.  ^j^- 

6)  I.  Anton  Andrej  cvič.  sochař  ru>k: 
(t  1852),  vzdělav  se  v  1.  1824—36  v  p)elrohr. 
akademii,  pobyl  nějakou  dobu  v  Římě  a  jme- 
nován byv  aka'demikem  pracoval  při  výzdobc 
chrámu  Spasitelova  v  Moskvě.  Z  jchó  pne: 
jsou  hlavnější:  Kristus  u^Jrnvttje  slepce:  C^dra- 
veni  ďáblem  posedlého  (basroliefy>,  socha  apo- 
štola Petra,  mramorové  poprsí  A.  S.  Šiskóvi 
a  mramorové  sochy  Pariít  a  Síladý  Lomonosoi- 
ve  své  vlasti  (majetek  petrohr.    Ermitáže':. 

7)  I.  Ardalion  Vasiljcvič,  filoio?  rus. 
přednášel  ruskv  jazyk  v  hornické  a  právni- 
cké škole  petrohradské.  Vydal :  Rus.  srramjr.j- 
tiká  (Petr.,  1834  a  později'  asi  20  vyd.);  /Vi;- 
fXramma  rus.  grammatiki  i  osnuvjítjij  \-toýcsnos'i 
(1841);  Sboruik  sočinénij  v  pro-^é  i  sí'c':jcí 
(185ť  a  1857).  Přeložil  též  několik  drama: 
z  tVančiny  a  vydával  »Dramatičeskij  aijraa- 
nachc. 

8)  I.  Nikolaj  Aleksějevič,  historik  rus. 
[*  1811  —  t  1869),  vzdělal  se  v  Kazani  a  Jur- 


Ivanovice. 


959 


jevě,  odkud  poslal  Bulgarinovi  dílo  Rossija 
tf  istoričeskom,  statístičeskom,  geograjfčeskom 
i  litératuntom  oínoŠenijach  (Petrohrad,  1837), 
které  vydal  Bulgarin  se  svým  jménem,  jme- 
novav  l-a  jen  jako  spolupracovníka  části 
statistické.  Dílo  samo  došlo  pochvaly  Šafa- 
ří ka  a  Kotljarevského.  Dosáhnuv  doktorátu 
dissertací  Cultus  popularis  in  Rossia  origines 
ítc  progressus  adumbvatio,  jmenován  byl  prof. 
déjin  v  Kazani  a  r.  1856  v  Jurjevé.  Vydal 
jesté:  Kratkij  ob^or  russkich  vřeme nni kov,  na- 
choďaščichaja  v  Moskvě  i  S.-Petérburgé  (Kazaň, 
1 843)  a  Obščeje  pofíatije  o  chronografach  i  opi- 
sanije  ytčkototych  spiskov  jich  (t.,  1843),  oba 
spisy  založené  na  pečlivém  studiu  rukopis- 
ných pramenů. 

9)  I.  Nikolaj  Ivanovic,  herec  rus.  (*1811 
+  1891),  byl  synem  továrníka  Bjardnikova  a 
zpěvákem  v  Kostromé.  Oblíbiv  si  divadlo. 
byl  později  z  prvních  soukromých  div.  ře- 
ditelů v  Rusku  a  navštívil  se  svojí  společ- 
ností téméř  všecka  města  ruská.  Odchoval 
též  řadu  herců,  mezi  nimi  V.  V.  Samojlova, 
P.  V.  Vasiljeva,  Andreje va-Burlaka  a  j.  Uve- 
řejnil Vospommanija  antérpre*téra  (»lstorič. 
Véstnik*,  1891). 

10)  I.  Ivan  S.,  politik  a  vlastenec  bulhar. 
(*  182S  v  Lěskovci  u  Trnová),  po  předběž- 
ném vzdělání  domácím  poslán  r.  1857  na  uni- 
versitu kijevskou,  načež  sloužil  při  diploma- 
tické kanceláři  v  Petrohradě,  později  byl 
učitelem,  inspektorem  a  kurátorem  bulhar- 
ských kolonii  v  Bessarabii,  o  které  získal  si 
nemalé  zásluhy,  založiv  v  nich  národní  školy 
s  vyučovací  řečí  bulharskou.  Maje  styky  s  čel- 
ními Slavjanofil^  ruskými,  náležel  k  činite- 
lam  připravujícím  osvobození  Jihoslovanů  a 
události  v  r.  1876—78.  Byl  zejména  pomoc- 
níkem Černaje va  a  působil  k  utvoření  dobro- 
volnického  oddělení  bulharského.  Za  okkupace 
Bulharska  byl  vicegubernátorem  v  Plovdivě, 
pak  gubernátorem  v  Slivně  a  v  Kišiněvě. 
Vydal  též  dva  spisy  přispívající  nemálo 
k  poznání  poměrů  bulharsko-srbských,  Boiéfi 
i  Vspominamja  po  Bigarskoto  Opičeni  je  (Pe- 
trohrad, 1889)  a  S^bija  i  Bolgarija  so  vre- 
meni  V"ost.  Rnmel.  Perevorota  6.  Sept.  l88S. 
Hlavní  zásluhu  získal  si  jako  organisátor  bul- 
harské brannné  moci  a  jako  obhájce  zájmů 
bulharských  před  ruskou  společností,  začež 
jmenován  by!  skutečným  státním  radou  ru- 
ským a  vyznamenán  četnými  řády. 

il)  I.  Nikolaj  Kozmiř,  tenorista  rodem 
Malorus  (f  1880  v  Bologni),  ke  konci  let  20tých 
byl  zpěvákem  dvorní  kapely,  načež  poslán 
do  Itálie,  odkud  již  se  nevrátil.  Zpíval  v  Nea- 

Í>oli,  Paříži  a  Londýně  vynikaje  pěknou  ško- 
ou  a  krásným,  lahodným  hlasem. 

12)1.  Aleksandr  Vladimíro vič,  lékař 
ruský  (•  1836  —  f  1880).  Lékařství  vystudo- 
val v  Moskvě  a  Montpéllieru,  načež  věnoval 
se  výhradně  očnímu  lékařství  v  Heidelberku 
a  ve  Vídni,  r.  1869  pak  stal  se  prof.  očního 
lékařství  v  Kijevě.  Vynikl  svými  studiemi 
o  drobnohledné  a  pathólogické  anatomii  oka. 
Práce  své  psal  německy  a  francouzsky;  uvá- 
díme t  nich:    Zur  Anatomie  des   Glaskórpers 


(1864);  Zur  Pjthologic  der  Retina  (1866);  Trois 
cas  de  décollement  de  ťhyalotde  (1868);  Das 
Oedem  der  Setihaut  {IB69);  Beitráge  \ur  Ana- 
tomie des  Ciliarmuskels  {1Á69)',  Mikroskopische 
Anatomie  des  Uvealtraktes  und  der  Linse  (1874, 
v  >Handbuch  der  gcs.  Augenheilkunde«  od 
Graefa  a  Sámische);  Zur  patliologischen  Ana- 
tomie des  Trachoms  (1878). 

13)  I.  Petr  VasiljeviČ,  ethnograf  ruský 
(♦  1837  v  Čugujevě),  sloužil  ve  vojsku,  pafe 
byl  učitelem  v  Kupjansku  a  v  r.  1877—84 
inspektorem  národních  Škol.  Uveřejnil  ve 
•Sborníku*  charkovské  historicko-filologické 
společnosti  rozsáhlé  stati  o  pověrách  lidu 
maloruského,  o  zvycích  a  hrách  národních  a  j. 
Mnohé  práce  jeho  otištěny  jsou  též  v  »Ruské 
Starině*.  Za  nejlepší  pokládá  se  jeho  pojed- 
nání o  maloruských  národních  legendách 
v  »Etnograř.  Obozrěniji*  (1892—93). 

14)  I.  Aleksěj  Fedorovič,  básník  rus., 
zvan^  Klassik  (*  1841  —  f  1894),  jsa  synem 
rolníka  jaroslavské  gub.  dostal  se  s  otcem 
do  Petrohradu,  kde  měl  věnovati  se  obchodu. 
Touha  jeho  po  vzdělání  získala  mu  přezdívku, 
kterou  podržel  pak  jako  pseudonym.  První 
tištěnou  jeho  prací  byla  báseň  Sa  smerf  Si- 
kttma  (1S61).  V.  S.  Kuročkin  učinil  jej  stálým 
spolupracovníkem  svého  satirického  časopisu 
»Jiskra«,  načež  jeho  básně  satir,  rázu  počaly 
objevovati  se  i  v  jiných  časopisech  humori- 
stických. O  sobě  vyšly  jako  PČsni  Klasínka  a 
Xa  ra\svělé.  Své  upomínky  na  zahraničnou 
cestu  vydal  s  názvem  Vcselyj  poputčik  (1889). 
Básně  jeho  mají  po  většině  ráz  časový,  ale 
vynikají  svižnÝm  veršem. 

16)  I.  Michajil  Michajlovič,  hudební 
kritik  a  skladatel  ruský  (♦  1849  v  Moskvě), 
studoval  na  mosk.  technice,  pak  věnoval  se 
hudbě.  Byl  žákem  P.  I.  Čajkovského  a  Liszta, 
načež  stál  se  hudebním  kritikem  >Nového 
Vremene«,  kde  uveřijnil  řadu  odborných 
feuilletonů.  Psal  též  do  jiných  časopisů  od- 
borných. Složil  písně,  symfonii,  východní 
suitu,  hudbu  k  básni  Polonského  »Kuzněčik 
muzykant«,  operu^f^cmkinova  slavnost*  a  j. 

16)  I.  Ivan  Ivanovic,  současný  literární 
kritik  rus.,  ukončiv  studia  na  universitě  mo- 
skevské obrátil  na  sebe  pozornost  literárními 
úvahami  v  »Artistu«,  »Rus.  Mysli«,  »Rus. 
Vědomostech*  a  j.  Jako  znalec  divadla  a 
západoevrop.  literatur  stal  se  Členem  mosk. 
divadelního  komitétu. 

Ivanovice:  1)1.,  Vejvanovice,  chybné 
Ncnovice  {Seunowit\),  ves  na  Moravě,  hejt 
a  okr.  Brno,  fara  a  pš.  Tuřany;  167  d.,  151  ob. 
č.,  1050  n.  (1890),  2tř.  něm.  šk.,  žel.  stanice 
Mor.-slezské  sev.  dr.  (Nezamyslice-Sternberk), 
pivovar,  sladovna.  —  2)  I.,  Vejva novice 
\Eiwanowit\\  městy s  t.  na  lev.  bř.  Hané,  hejt. 
a  okr.  Vyškov;  435  d.,  2474  ob.  č.,  131  n., 
1  j.  (1890),  kostel  sv.  Ondřeje,  5tř.  šk.,  Itř. 
něm.  souícr.  žid.  Šk.,  čctn.  st.,  pš.,  telegr.,  žel. 
st.  Mor. -slez.  sev.  dr.  (Bmo-Nezamyslice), 
sladovna,  akc.  roln.  sušárna  na  čekanku  a 
řepu.  Alod.  panství  (1143'51  ha  půdy)  se  sta- 
rým pevným  zámkem,  dvorem,  pivovarem  a 
cihelnou,  majetek  arcivévodkyné  Maric  Te- 


960 


Ivanovic  —  Ivanovskij. 


rczie  Rakouské  ďEstc.  I.  připomínají  se  již 
r.  1167. 

Ivanovic:  1)  I.  Tomáš,  farář  dubrovni- 
cký  (t  1804),  vydal:  Nauk  krstjansid  (Dubrov- 
nik.  1784);  Bogoljubstvo  dubrovačko  (t.,  1804); 
Jhvjestnica  crkve  dubrovačke  (t.,  1804)  a  j.  — 
2)  I.  Marko,  kanovník  kotorský,  rodem  z  Du- 
brovníka,  vydal  Spivanja  od  odkupljena  svieta 
(Benátky,  1815).  —  3)  I.  Pavel,  vydavatel 
díla  Istorija  najva{nijich  dogadjajah  u  Srbiji 
od  god.  t4Sg  do  23.  sept.  i8r3  (Nový  Sad, 
1847). 

Ivanov-Ippolltov  Michajil  Michajlo- 
vič,  hud.  skladatel  rus.  (*  1859),  vzdélav  se 
v  petrohradské  konservatoři,  byl  ředitelem 
hudební  školy  a  opery  v  Tirtise,  načež  jme- 
nován prof.  v  konservatoři  moskevské.  Složil 
balladu  Lésnoj  car  (Lesní  král)  pro  sólo,  sbor 
a  orkestr,  symfonický  obraz  Jar-chmél  a  operu 
Ruth. 

Ivanovka:  1)  I.,  Ivanovskoje,  město 
v  ruské  gub.  jekatérinoslavské,  új.  slavjano- 
serbském  při  řič.  Olchové  na  poštovní  silnici 
ze  Slavjanoserbska  do  Taganrogu,  s  3630  ob., 
správním  úřadem,  školou,  2  výročními  trhy, 
mydlárnou  a  lihovarem.  Na  blízku  ložisko 
výborného  anthracitu  (roční  výroba  6000  q) 
a  naleziště  hlíny  porculánové  a  cihlářské.  — 
2)  I.,  osada  tamže  v  új.  alexandrovském  na 
ř.  Volčeji,  s  4885  ob.,  školou,  obilním  skla- 
dem a  obchodem  s  hospodářskými  výrobky. 

Ivanovo:  1)  I.  (Janovo),  osada  v  ruské 
gub.  grodnénské,  új.  kobrinském  s  2939  ob., 
1  kostelem  pravosl.  a  1  katol ,  4  židovskými 
modlitebnami,  selskou  školou,  7  mlýny  a 
5  výroč.  trhy.  Pověstná  jest  svými  »bogo- 
maz'y«,  t.  j.  sběrateli  darů  pro  kostely  a  klá- 
štery. 

2)  l.-Vozněscnsk,  mimoújezdné  město 
v  gub.  vladimírskc  a  új.  šujském  po  obou 
březích  ř.  Úvody  na  šujsko-ivanovské  želez., 
skládá  se  z  býv.  os.  I.,  Dmitrovskaja  a  Iljin- 
sUaja  na  pr.  bř.  a  ze  čtvrti  Voznčscnsk  s  os. 
Troickou  na  1.  bř.,  zaujímá  14  km-  půdy  hli- 
nité a  dobře  zavlažené  a  má  asi  40.000  ob. 
(1895).  Jest  zde  11  pravosl.  chrámů,  mezi 
nimi  6  farních,  1  starovérecká  modlitebna  a 
'J  kaple,  pak  ženské  gymnasium,  reálné  uči- 
listc',  kreslicí  škola,  12  škol  měšťanských, 
10  farních,  několik  továrních  a  I  soukromá, 
mechanicko-technické  učiliště,  vcř.  knihovna, 
knihovna  při  Pokrovské  kathedrále  a  čí- 
tárny tovární,  6  chudobinců,  útulna,  4  ne- 
mocnice (1  zemská),  družstvo  pomocné  a  do- 
bročinné a  při  všech  továrnách  lazarety.  I.  jest 
vynikající  místo  průmysl nr,  čítajíc  TU  velkých 
závodů  a  továren  s  úhrnnou  roční  výrobou 
za  38  mili.  rublů,  hlavnr  plátna,  sukna,  látek 
bavlněných,  příze  a  j.  Dělníků  s  rodinami  po- 
čítá se  26.000  osob.  Také  obchod  rozkvétá; 
r.  1890  přivezeno  drahou  asi  20  milí.  kt^  zboží 
a  odvezeno  přes  3  milí.  kt;;  obraty  peněžní 
prostřcdkuje  obecní  banka.  Znamenitým  bo- 
hatstvím města  jsou  ložiska  rašcliny,  jež  pro- 
stírají se  na  blízku  na  ló';.,  ha,  jsouce  větši- 
nou v  majetku  soukromém.  —  Na  místě  l-va 
stála  od  pradávna   osada   Mcrjanů,  po  nichž 


zachovalo  se  mnoho  kurhanfi ;  jméno  I.  Čteme 
až  v  XVI.  stol.,  kdv  obce  přešla  z  majctki 
koruny  na  knížata  Šujská  a  později  Čerkďs- 
ská.  R.  1723  bylo  I.  již  velkou  osadou.  jc;i: 
obyvatelé  provozovali  čilý  obchod  a  průmýsí 
plátenický  a  soukenický.  Žsl  Petra  Vel.  zřízena 
v  l-vč  první  továrna/  r.  1751  byly  zde  jií 
3  velké  závody,  které  od  r.  1803  spracová- 
valy  anglickou  přízi,  r.  1825  bylo  125  továrMi 
Roicu  1871  spojeno  několik  osad  okolních 
v  mimoújezdné  město  I.  —  Srv.  J.  P.  Garclis, 
Gorod  I.  (Šuja.  1885).  Ur. 

Ivanovskij:  1)  I.  Ignatij  lakinfovič. 
právník  ruský  (*  1806  —  f  1886).  Studoval  na 
univ.  vilenské,  moskevské  a  na  professorském 
ústavě  v  Jurjevé.  Povýšen  tam  byv  na  dokton 
za  dissertaci  De  litera  mercatura  poslán  hi 
na  další  studie  do  ciziny.  R.  1835  vrátil  se 
do  Ruska  a  byl  jmenován  professorem  mezi- 
národního práva  a  diplomacie  na  petrohrad- 
ské  universitě  (1836—71).  Vynikaje  neobv- 
čejným  vzděláním,  uměl  zároveň  podati  svij 
předmět  se  vzácnou  jasností  a  získal  si  tak 
jméno  znamenitého  učitele.  Kromé  meziná- 
rodního práva  přednášel  I.  na  université  Xéi 
státní  právo  důležitějších  evropských  státi 
a  vedle  toho  byl  prof.  i  na  jiných  vyšších 
ústavech  petrohradských  (v  Alcksandrovském 
lyceu  přednášel  statistiku  a  polit,  oekonomii . 
Z  prací  jeho  sluší  jmenovati  zvlááté:  Kratk^j 
v^gljad  na  nauku  diplomatiji  voobŠče  (>ŽurtaI 
Min.  Nar.  Prosv.«  1836.  č.  IX.);  O  načaloi^ 
postépennago  u  soverŠenstvovanija  gosudarsm 
(t.,  1837,  c.  XIII.);  Opravách  Daníji  na  Zuna- 
skij  i  Beljtskij  prolivy  (t,  1848,  č.  LIX.);  /?»- 
kovodstvo  statistiki  jevropejskich  gosudanvf 
(Petrohrad,  1856). 

2)  I.  Anton  Domini  kovič,  bibliotékiř 
veřejné  knihovny  petrohradské  a  prof.  boho- 
sloví na  tamější  řím.-kat.  akademii  duchonii 
(t  1873).  Vydal:  Doč  kupca  (Petrohrad,  186i;; 
O  kijevskom  uro^encé  P.  Dubrovskom  (Kijev, 
1869);  Archeolog ičeskija  Iislédovanija  kanclaa 
N.  P.  Rumjanceva  imitrop.  Jevgenija  (t.,  1869;; 
F.  I.  Prjanisuikov  i  jego  kartinnaja  gallerejj 
(Petr.,  1870);  Russkije  déjatéli  (1872);  Btsiir 
o  Pctré   Vel.  a  j. 

3)  I.  Nikolaj  Ivanovic,  církevní  spii 
rus.  (♦  1840),  vzdělal  se  v  duchovní  akadcmu 
petrohradské,  načež  přednášel  dějiny  rozkolu 
na  duchovní  akad.  kazaňskc.  Obhájiv  disser- 
taci Kritičeskij  ra^bor  učenija  néprijemljuiacA 
svjaičcnstva  staroobrjadcev  o  cerkvi  i  tajimti^'- 
(Kazaň,  1883,  2.  vyd.  t.,  1892),  stal  se  xdc 
řád.  proř.  \'edle  četných  statí  v  cirk.  listech 
zejména  v  casop.  >Pravoslavnyj  Sobcsédnik*. 
vydal  o  sobě:  Rukovodstvo  po  istoriji  i  otH- 
čenlju  slaroobrjadčeskago  raskola  (t..  l88o. 
2.  vyd.  1887);  Obličenije  raskola  s  prisovoka- 
plenijem  svédénij  o  sektách  racionallstiČeskk^ 
i  mističcskich  (t.,  1887,  2.  vyd.  1888).  Oba  spisy 
jsou  důležitou  pomůckou  k  poznání  rozko'- 
nické  otázky  v  Rusku,  kterou  I.  snaží  se  ře- 
šiti též  prakticky  pořádaje  od  r.  1871  častč 
besedy  s  rozkolníky  nejen  v  Kazani,  ale  i  vSa- 
ratově  (1882),  v  Nižním  Novgorodě  (1887-?^ 
a  1891—92)  a  v  Petrohrade  (1888—89).  Mic:.» 


Ivanovskoje  —  Ivaščenko. 


961 


to  vydal  památky  cirk,  písemnictví  Kniga  ob 
antichristé  i  pročich  déjstvach  .  . .  (t.,  1872, 
2.  vyd.  1892)  a  Proskinitarij  Arsenija  Sucha- 
nova  (Petr.,  1889).  Od  r.  1875  jest  členem 
kommisse  pro  výzkum  rukopisA  kláštera  so- 
loveckého. 

4)  I.  Nikol aj  Petro vič,  lékař rus. (♦  1843), 
vzdělal  se  v  Petrohradě,  r.  1877  stal  se  prof. 
pathologické  anatomie  na  vojenské  lékařské 
akademii  v  Petrohradě.  Od  r.  1892  přednáší 
zde  soudní  lékařství.  Literární  činnost  jeho 
jest  velmi  rozsáhlá  a  týká  se  rfizných  oborů 
lékařství.  Nejdůležitějšími  jsou  jeho  pojed- 
nání o  nemocech  syfilitických,  o  choleře  a  j, 
nemocech  infekčních.  íeho  rukojeť  patholcH 
gické  anatomie  dočkala  se  četných  vydání. 

5)  I.  Viktor  Viktorovič,  právník  ruský 
(*  1854).  Vystudovav  na  právnické  fakultě 
university  kazaňské,  sepsal  magisterskou  dis- 
sertaci  Opyt  i\slédovanija  déjatéljnosti  orga- 
nov  \em5kago  samoupravlenija  v  Rossiji  (Ka- 
zaň,  1882)  a  počal  přednášeti  na  kazaňské 
universitě  správní  právo.  Od  r.  1883  studoval 
dvě  léta  za  hranicemi.  Od  r.  1886  jest  řádným 
prof.  státního  práva  na  universitě  kazaňské. 
Napsal:  Ob^or  déjatéljnosti  slobodskago  uje{d- 
nago  \emstva  Vjatskoj  gub,  ^a  gody  (86^ — 8o 
(Vjatka,  1881);  Frepodavanije  administrativ' 
nago  pravá  v  beri  univ.  (Kazaň,  1884);  Orga- 
ni\acija  méstnago  upravlenija  vo  Franci  ji  i  Prus- 
šiji  (t.,  1886);  Russ.  gosud.  právo  (1895  a  n.). 

6)  I.  Ignatij  Aleksandrovič,  právník 
ruský  (♦  1858).  Vystudovav  na  universitě  ki- 
jevské  habilitoval  se  r.  1884  na  universitě 
oděsskó  na  základě  práce  Ženevskaja  konven- 
cija  (Kijev,  1884)  a  ji5st  tam  dosud  prof.  mezi- 
národního práva.  Napsal:  Opredélenije^  osnoV' 
njrja  nacala^  \adača  i  \načemje  mefdunaroď 
nago  pravá  {wstupni  přednáška);  Opodgotovké 
liCf  posvjaícajuŠčich  sebja  konsuljskoj  karjere 
i  o  roli  v  etom  otnošeniji  vjrššich  kommerČeskich 
škol  (Oděsa,  1887);  V\ajimnoje  sodéjstvije  go- 
sudarstv  po  délam  ugolovnym  (magisterská 
práce,  t.,  1889);  Sobranije  déjstvujuŠčich  dogo- 
vorov  \aključ.  Rossijejn  s  inostr.  dér^avami 
(též  franc,  t.,  1889  a  1890);  Ženevskaja  kon- 
vencija  i  právo  vojny  (t.,  1891). 

7)  I.  Aleksěj  Osipovič,  orientalista  rus. 
(*  1863),  studoval  vých,  jazyky  na  universitě 
petrohradské,  r.  1887  dosáhl  hodnosti  ma- 
gistra dissertací  Inorodcy  Jugo\ap.  Kitaja  a 
r.  1889  doktorátu  dissertací  Juň-naňskije  ino- 
rodcy. Jest  mimoř.  prof.  jazyka  mandžurského 
na  univ.  petr.  V  r.  1889—91  poslán  byl  na 
vědeckou  cestu. do  Číny  a  MandŽurska.  Vy- 
dal: Maňč^urskaja  chresiomatija  (Petr.,  1893) 
a  Mandjurica  (t,  1894,  d.  I.).  V  »Zápiskách« 
vých.  odděleni  archaeol.  spolku  petr.  uve- 
řejnil: Posoljstvo  Nikolaja  Spafaii  (1887—88, 
d.  II.  a  III.);  tibetský  překlad  »Poslání  k  žákuc 
(d.  IV.);  O  kitajskom  perevodé  buddijskago 
sbornika  Jdtakamdla  (d.  VIL);  Síédnaja  mo- 
neta v  Maňč(uriji  (t,  1893);  dále  v  belgickém 
časop.  »Museon«:  Legenda  o  statuje  Buddy 
(1887);  O  pokoreniji  Tibeta  (1880),  v  cesto- 
pise rotaninově  překlad  z  tibetského  Istorija 
Spasitélja  Mila-rajby  (Petr.,  1893)  a  j. 

Cttav  Slovník  Niuíný,  $v.  XII.  15  9  1897. 


Ivanovskoje,  osada  v  ruské  gub.  kurskc, 
új.  Igovském,  na  trakte  rylském  a  na  1.  bř.  ř. 
Sejma,  s  5610  ob.,  zámkem,  2  pravosl.  chrámy, 
školou  a  nemocnicí. 

Ivan-ozero,  též  Ivanovskoje  ožero, 
jezero  v  rus.  gub.  tulské  na  rozhraní  új.  vc- 
něvského  a  jepifanského,  ve  výši  215  m,  200  m 
dlouhé  a  120  m  široké,  důležité  toliko  tím, 
že  z  něho  vytékají  řeky  Don  a  Šat,  přítoky 
Oky,  jichž  prameny  spojeny  jsou  průplavem 
vystavěným  za  Petra  Vel.  k  spojeni  Donu 
s  Okou,  po  němž  se  však  nikdy  plavba  ne- 
provozovala. Na  jezeře  leží  3  osady  a  na  blízku 
jest  ložisko  kamenného  uhlí  V,  m  mocné. 

Ivantévka,  též  Kozlovka  nebo  Angle- 
jevka,  osada  v  ruské  gub.  samařské,  új.  ni- 
kolajevském,  při  řič.  í>rnavé  a  na  poštovní 
silnici  z  Nikolaj evska  do  Samary,  má  5112  ob., 
pravosl.  kostel,  školu,  poštu  a  2  výr.  trhy. 

Zvaňokov  (HeaniOBOBi)  Ivan  Ivanovic, 
národní  hospodář  ruský  (♦  1844  ve  volynské 
gub.),  zůstaviv  vojenskou  službu,  studoval  do 
r.  1867  na  petrohradské  universitě,  načež 
navštívil  Ameriku,  by  seznal  tam  poměry  so- 
ciální, a  obhájiv  r.  1870  dissertací  Ekonomi- 
Českaja  téorija  Makleoda  jmenován  pro£  ň- 
nančního  práva  ve  Varšavě,  odkud  povolán 
r.  1873  na  Petro vskou  akademii  pro  obor 
politické  oekonomie  a  statistiky.  R.  1877—78 
spravoval  finance  osvobozených  BulharA.  Zá- 
služnou prací  jest  jeho  doktorská  dissertace 
Osnovnyja  poU>\enija  ekonomičeskoj  politiki 
s  Ad.  Smita  do  nastojaščago  vremeni  (1881), 
kritický  to  rozbor  systému  svobodné  kon- 
kurrence  a  ocenění  ideí  historicko-realistické 
školy,  jejíž  jest  stoupencem.  Zásady  tyto  pro- 
vádí též  ve  své  učebnici  PólitiČeskaja  ekonontija, 
kak  uČenije  o  processé  ra^vitija  ekonomičéskicli 
javlenij  (3.  vyd.,  1891).  Nenalézaje  zásadního 
rozdílu  mezi  přísně  vědeckým  socialismem  a 
realistickou  školou,  v  theoretických  náhle- 
dech svých  namnoze  přidržuje  se  Karla  Marxe. 
O  sobě  vydal  ještě  Padénije  krépostnago  pravá 
v  Rossiji  (1882).  Mnoho  statí  uveřejnil  v  ča- 
sopisech, zejména  v  >Rus.  Myslíc  a  v  »Rus. 
Vědomostech*,  náležeje  po  zrušení  Petrov- 
ské  akademie  k  hlavním  jejich  spolupracov- 
níkům. 

Ivan  VelUdJ,  též  Koloko lina  (zvonice) 
l-a  V-kého,  hlavní  věž  na  Kremlu  v  Moskvě 
(v.  t.). 

Xvaióenko:  1)  I.  Anton  i  j,  jako  biskup 
Arsen  i  j,  cirk.  spis.  ruský  (♦1831),  studoval 
v  Oděse  a  Kijevé,  do  r.  1872  byl  professo* 
rem,  pak  členem  duchov.  censury  v  Petro- 
hradě, moskevského  synodálního  oddělení  a 
r.  1893  jmenován  biskupem  Kaširským.  Hlav. 
jeho  spisy  jsou:  Serbskaja  cerkev  v  Vengriji, 
Kťoatiji  i  Slavoniji  v  XV.—XVIIL  věkách) 
Materiály  dlja  istoriji  voroné\skoj  eparchiji] 
Christianstvo  v  Moraviji  v  IX.  véké\  O  prije- 
mach  i  metodě  obuČenija  v  elladskich  stranách; 
Ob  otnošenijach  cerkvej  latinskoj  i  ellinskoj  v  pe- 
riod Krestovych  pochodov;  Verchovnyj  politi- 
českij  byt  Serbov  i  Valachov  v  Avstriji, 

2)  I.  Petr  Semenovič,  národopiscc  rus. 
(♦  1846  —  t  v  80tých  letech),  byl  professo- 

63 


962 


Ivasincev  —  Ivoirit. 


rem  slovesnosti  rus.  na  lyceu  knížete  Bez- 
borodka  v  Néžíně  a  uveřejnil  v  »Zápiskách€ 
jihozáp.  oddélení  zeměpisného  spolku  cenná 
I>ojednánf :  Religioxnyj  kuljt  ju{norusskago  ná- 
roda v  jego  posiovicach ;  Pavlo  Bvatycja  i  Pro- 
kip  Dub  Kobiari  (1873,  sv.  II.)  a  ve  Trudech 
třetího  archaeol.  sjezdu  SléJy  jaiyčeskich 
vérovanij  v  malo-russktch  šeptaňjech,  O  sobe 
vydal:  Očerk  sodér^anija  satir  Sumarokova 
(1874). 

iTailnoeT Nikolaj  Aleksandrovič,  hy- 
drograf  ruský  (♦  1819  —  f  1871)»  vzdélal  se 
a  vyučoval  v  kadetním  sboru  moskevském, 
načež  od  r.  1848  zabýval  se  hydrografií,  po- 
máhaje Reinekovi  při  zkoumaní  baltického 
moře.  R.  1853  účastnil  se  výpravy  proti  Ko- 
kancům  a  r.  1856  nalézal  se  v  čele  výpravy 
k  hydrografickému  prozkoumání  Kaspického 
moře.  Během  15  let  shromáždil  rozsáhlý  ma- 
teriál, jejž  uveřejnil  v  díle  Gidrografičeskoje 
i\slédovanije  Kaspijskago  morja  (1866).  R.  1867 
stal  se  členem  vědeckého  oddělení  námoř- 
ního technického  komitétu,  kde  dosáhl  hod- 
nosti contreadmirála.  Z  ost.  prací  jeho  zaslu- 
hují zmínky  Očerk  téoriji  uraganov  (1850)  a 
Rus.  krugosvitnyja  putésestvija  s  i8o3—4g  g. 
(1872). 

iTaikOTlkiJ  Semen  Marty  novic,  filo- 
log ruský  (t  1850),  byl  prof.  řecké  sloves- 
nosti na  universitě  moskevské  a  vydal:  Púl- 
nyj  greko-rossijskij  slovar  (Moskva,  1838,  4  d.); 
Polnyj  russko-latinskij  slovar  (t.,  1838—41,  vy- 
znamenán cenou  Demidova);  Ksenofontovy 
dostopamjatnosti  Sokrata  (t.,  1829) ;  Načala 
logiki  (t.,  1829)  a  j. 

Ivdél  nebo  Ivdil,  řeka  v  ruské  gubernii 
permské  a  tobolské,  pravý  přítok  Lozvy,  pra- 
mení na  vých.  svahu  Uralu,  teče  k  jv.  hlu- 
bokým údolím  přes  četné  prahy  v  délce 
160  km  a  šířce  do  60  m  a  má  přítoky  To- 
žemku.  Velkou  a  Malou  Taltiju.  Na  řece  leží 
zlatá  ložiska  Nikito-ivdčlská. 

Ive  Antonio,  romanista  ital. (♦  1851  v Ro- 
vinji  v  Istrii),  studoval  filologii  ve  Vídni,  byl 
od  r.  1875  professorem  na  gymnasiu  kopar- 
ském,  od  r.  1882  docentem  na  universitě  ví- 
deňské a  je  od  r.  1894  mř.  prof.  jazyka  a  lite- 
ratury italské  na  universitě  štýrsko-hradeckč. 
Z  prací  jeho  stůjte  zde:  Canti  popolari  istriaui 
raccolti  a  /?oy/gno  (Turín,  1877);  Novelline  po- 
polari rovignesi  (Vídeň,  t.  r.);  Fiabe  popolari 
rovignesi  (t.,  1878);  Raccolta  di  proverbi  istri- 
aui (t,  1881);  Prose  genovesi  (v  »Archivo  glot- 
tologico  ital.c,  VIII.,  1882);  Vautico  dialetto 
di  Veglia  (t.,  IX.,  1885);  Saggi  di  dialetto  ro- 
vignese  (Terst,  1883);  úvahy  z  istrijské  dia- 
Icktologie  (Vídeň,  1893). 

Zveloheeter  viz  Uchester. 

Zvelič  Mark  Konstantinovič,  hrabě, 
generál  a  senátor  ruský  (♦  1740  —  f  1825), 
r.  1770  byl  přijat  do  ruské  služby  a  vykonal 
s  úspěchem  několik  poslání,  zejména  v  Her- 
cegovině a  na  Černé  Hoře,  kde  podnítil  lid 
k  válce  s  Tureckem.  Když  r.  1788  znova  po- 
čala válka,  I.  poslán  opětně  na  Černou  Horu 
a  do  Hercegoviny,  aby  zřídil  12  slovanských 
praporů  a  bojoval  s  nimi  samostatně.  Vyko- 


nav úspěšně  tento  rozkaz  porazil  nejednou 
Turky.  R.  1798  urovnal  nepořádky  v  gubcrn]. 
tobolské  a  r.  1799  poslán  po  třcti  na  Černou 
Horu,  získat  jí  k  válce  proti  Francouzům, 
načež  zdárně  podporoval  zde  akci  admirák. 
Seňavina.  R.  1812  poslán  v  diplotnatickýdi 
záležitostech  do  Valašska  a  později  pAsob:! 
při  uzavření  míru  srbsko-tureckého. 

IvBTÍBj  název  velké  části  bývalé  říše  Gru- 
zínské  ležící  na  s.  od  ř.  Kury  a  prostírajíd 
se  na  v.  až  ke  stoku  řek  Alazany  a  Kury. 

ZTemia  viz  Hibemia. 

ďlTemoUl  [-noál  Sir  Franc  i  s,  politik, 
advokát  a  spisovatel  genevský  (*  1757  v  G^- 
nevě  —  t  1842  t.).  Z  příčin  politických  by: 
r.  1782  odsouzen  k  vylmanstvi  a  když  r.l79J 
se  vrátil,  musil  nanovo  opustiti  Genevu.  Útek 
se  do  Anglie,  kde  jako  znamenitý  publicista 
vystupoval  proti  Francii,  pročež  zSaven  práva 
státi  se  francouzským  občanem,  když  se  Gc- 
neva  dostala  pod  panství  francouzské.  Natu- 
ralisoval  se  tedy  v  Anglii.  Za  restaurace  se 
vrátil  do  Genevy  a  zastupoval  malou  repub. 
na  Vídeňském  kongressu.  Četné  spisy  jeho 
týkají  se  hlavně  genevsk^ch  revolucí  ve  sto- 
letí XVIII.,  dějin  financi  franc.  za  revoluce 
a  císařství  a  statistických  studií  o  únutnostL 

Ivl,  osada  čes.,  viz  Jíví. 

Zvidevió  Stiepan  (Krunoslav),  spisov. 
jihoslovanský  (♦  1801),  vydal  Pisma  pučka 
(Spljet,  1845),  kalendář  Mostič  ix  grada  u  sdo 
a  ii  sela  u  grád  (1857),  dále  několik  příleži- 
tostných spisů  a  překladů  z  ital.  jazyka,  živo- 
topisů (Kačide  v  »Zoře  Dalmatskéc  1846)  a 
pod.  Sebral  též  národ,  písně  dalmatské  pro 
sbírku  Tomaseovu. 

Zvina,  ves  Čes.,  viz  Jívina. 

Zvinskas  Laurynas,  spisovatel  litevský 
(t  1883),  byl  učitelem  a  vydával  kalendáře 
(1847—64  a  1877),  jež  měly  velikou  důležitost 

f)ro  osvětu  Litvy,  zastupujíce  veřejný  tisk 
itevský.  R.  1858  vydal  překlad  historie  o  Ge- 
noveCě  {Genawejte),  dále  sestavil  slovník  pol- 
sko-litevský  a  zůstavil  mnoho  rukopisů.  V  sev. 
Americe  v  Pennsylvanii  založena  byla  spo- 
lečnost jeho  jména,  mající  za  účel  siřiti  v  ci- 
zině známost  o  Litvě.  —  Srv.  Atsiszankimas 
i  Lietuvins  Lauryno  Ivinsko  čuropiszkaj  Amc- 
rikiszkos  Lietuviszkos  Draugystis  (Plymouth, 
1894). 

Zviza,  ostrov  skupiny  Pityus,  v.  Ibiza. 

Zvla,  staré  jméno  jednoho  z  pravých  pří- 
toků Dněpru,  uváděné  několikráte  v  ruských 
letopisech.  Zde  r.  1193  porazil  Rostislav  Ku- 
rikovič  Polovce.  Barsov  míní,  že  I.  jest  ny- 
nější Ingulec. 

Zvnloa,  něm.  Eibiswald,  městys  v  okr. 
hejtm.  lončském  (Deutsch  Landsberg)  v  Stýr- 
sku,  30  km  jz.  od  Lipnice,  má  okr.  soud,  stáry 
zámek,  velké  železárny  a  ocelárny  alpinskč 
montanní  společnosti,  výrobu  kos  a  hřebíků, 
sklárnu,  dolování  na  hnědé  uhlí  a  1135  ob. 
(1890).  —  Okres  má  na  213*78  km*  v  20  obcích 
a  54  osadách  17.166  ob.  (1890). 

Zvoirit  [-oar-],  z  franc.  ivoire  (==  slonová 
kosť),  napodobenina  slonové  kosti.  Ivoiritový 
tisk,  lithografický  tisk  na  l-u. 


Ivo  Odrowaž  —  Iwonicz. 


963 


Zto  OdlttW^ž,  biskup  krakovský  rodem 
z  Koňských  (f  1229  v  Burgu  u  Modeny), 
vzdélal  se  v  Paříži,  kde  vstoupil  do  řehole 
kanovníků  sv.  Viktora,  a  navrátiv  se  stal  se 
kanovníkem  v  Krakově,  později  kancléřem 
Leška  Bílého,  r.  1218  biskupem  hnězdenským 
a  potom  krakovským.  V  hodnosti  této,  již 
přijal  k  domluvě  papežově,  proslul  záhy  lidu- 
milnými svými  skutky,  zavedl  do  Polska  řád 
dominikántf,  vystavěl  množství  klášterů  a  ko- 
stelů (sv.  Ducha  a  sv.  Kříže  v  Krakově  a 
pod.)  a  nadal  je  hojně  důchody  ze  svých 
statků.  Zasazoval  se  též,  aby  biskupství  kra- 
kovské povýšeno  bylo  na  arcibiskupství,  a 
podnikl  v  té  věci  cestu  k  papeži  Řehoři  IX., 
osobnímu  příteli  z  university  pařížské,  hodlaje 
zároveň  působiti  proti  násih'  Konráda  Ma- 
zovského,  jenž  věznil  Boleslava  Stydlivého 
a  jeho  stoupence  pronásledoval.  Navraceje 
se  však  zemřel.  Ostatky  jeho  r.  1615  pře- 
vezeny do  Krakova.  Ctěn  jest  jako  blaho- 
slavený. 

Zvorit,  druh  kreslicího  papíru,  na  povrchu 
chemicky  upraveného  tak,  že  písmo  nebo 
náčrtky  tužkou,  tuší  nebo  inkoustem  zhoto- 
vené nanelovým  klůckem  úplně  se  dají  se- 
tříti. Má-li  kresba  nebo  písmo  na  papíru  býti 
trvalým,  přetře  se  roztokem  šelaku  v  líhu. 

Zvory  [ajveri]  James,  raathematik  a  fysik 
angl.  (♦  1765  v  Dundee  —  f  1842  v  Lon- 
dýně). Původně  určen  k  stavu  duchovnímu, 
obrátil  se  k  učitelství  a  stal  se  učitelem  ma- 
thematiky  a  fysiky  ve  svém  rodišti;  později 
převzal  místo  správce  prádelny,  konečně  usta- 
noven byl  professorem  na  vojenské  kollcji 
v  Marlowu,  kde  setrval  do  r.  1819,  kdy  se 
místa  vzdal  pro  churavost.  Král  Vilém  IV. 
udělil  mu  roční  pensi  300  lib.  st.  I.  zabýval 
se  problémy  z  oboru  theoretické  fysiky  a 
astronomie,  mezi  jiným  objevil  a  odůvodnil 
poučku  o  přitahováni  ellipsoidů  dle  něho  na- 
zvanou v  pojednání  On  the  attractions  of  homo- 
^jneoíts  ellipsoids  ve  »Philos.  Trans.«  1809, 
podal  theorii  astronomické  refrakce  v  řadě 
pojednání  ve  »Philos.  Magazinec  a  ve  »Phil. 
Trans.*  {On  the  theory  of  astronomical  refrac- 
tions,  1838,  1839).  Z  četných  jeho  pojednání 
uveřejněných  v  pojednáních  edinburské  a  lon- 
dýnské Král.  společnosti  nauk  uvádíme  ještě: 
New  and  universal  solution  of  Keplers  problém 
(Edinb.  Roy.  Soc.  1805);  Áttraction  of  splte- 
roids  (»Phil.  Tr.«  1812);  Á  new  method  of  de- 
ducing  a  first  approximation  of  the  orbit  of 
a  comet  from  ihree  geocentric  observations 
(>Phil.  Tr.«  1814);  On  the  theory  of  the  per- 
iurbations  of  the  phncts  (»Phil.  Tr.c  1832); 
On  the  depression  of  mercury  in  glass  tubes 
(>Phil.  Mag.«  1821).  Pka, 

Zvrea,  ni.  m.  stejnojm.  okr.  a  kraje  v  ital. 
prov.  turinské  na  1.  bř.  Dory  Baltee  na  trati 
Aosta-I.-Chivasso  Středomořské  sítě  žel.  drah 
a  silniční  dráze  l.-Santhia.  Jest  sídlem  biskupa, 
má  pravidelně  stavěné  ulice  s  elegantními 
domy  a  četnými  paláci,  pěkné  promenády 
na  místě  býv.  hradeb,  kathcdrálu  postavenou 
na  základech  starého  chrámu  Apollónova 
s  obrazy  od  Perugina,  několik  klášterů,  tvrz 


ze  XIV.  stol.  vystavěnou  hrab.  Amadeem  Ví., 
nyní  v  trestnici  přeměněnou,  starý  římský 
most,  pomník  ministra  Ettora  Peronna,  pad- 
lého r.  1848,  a  j.  Ze  vzdělávacích  ústavů  zde 
jsou  bohoslovecký  seminář,  technická  škola, 
lyceum,  gymnas.,  museum  a  divadlo.  Značný 
ruch  průmyslový  jeví  se  v  odboru  hedváb- 
nickém  a  bavlnickém,  mimo  to  dobývá  se 
v  okolí  železo.  Pěstuje  se  též  značnou  měrou 
vinařství  a  chov  dobytka;  počet  ob.  8711, 
jako  obec  10.413  (1881).  —  I.  jest  starověké 
Eporedia  v  cisalpinské  Gallii,  které  r.  100  př. 
Kr.  Římané  na  radu  Sibylí inských  knih  kolo- 
nisovali  a  na  municipium  povýšili.  Později 
byla  I.  sídlem  langobardských  vévod,  když 
pak  Karel  Veliký  říši  Langobardskou  pod- 
robil, přišla  I.  k  říši  Francké.  Koncem  IX.  stol. 
utvořeno  stejnojm.  markrabství,  jehož  vládci 
po  sesazení  Karla  Tlustého  r.  887  ucházeli  se 
o  královskou  korunu  Itálie.  Té  dostalo  se 
skutečně  r.  950  na  krátkou  dobu  Bcrenga- 
rovi  II.  a  synu  jeho  Vojtěchu  II.  Markrabě 
Otto  byl  praotcem  hrabat  Burgundských.  Po- 
slední markrabě  Arduin  povýšen  byl  po  smrti 
Otty  III.  r.  1002  italskou  šlechtou  za  krále 
italského,  musil  však  brzo  ustoupiti  Jindři- 
chu II.,  jenž  r.  1018  markrabství  připojil  k  říši 
Římsko-německé.  Císař  Bedřich  II.  udělil  l-u 
r.  1248  v  léno  hraběti  Tomáši  Savojskému, 
v  jehož  rodině  zůstala  až  na  dobu  r.  1800—14, 
kdy  opanována  byla  Francouzi  a  byla  hlav. 
městem  franc.  departementu  Doire.  Mimo  to 
dobyli  Francouzi  l-ee  též  r.  1554,  1641  a  1704. 

Zvry:  1)  I.  la  Bataille  [-batájj,  ves  v  arr. 
Evreux  franc.  dep.  Eure  na  1.  bř.  Eury  a  žel. 
trati  Drcux-Elbeuf,  má  zbytky  opatství  ze  sto- 
letí XI.,  prádelnu  bavlny,  továrnu  na  likéry, 
výrobu  hřebenů  a  hudebních  nástrojů,  kožc- 
lužny  a  1105  ob.  (1891).  Zde  r.  1590  porazil  Jin- 
dřich IV.  vojska  ligy  pod  vévodou  Maycnn- 
ským.  Na  paměť  tohoto  vítězství  postavena 
zde  v  XVIII.  stol.  pyramida,  která  byla  v  době 
velké  revoluce  rozbořena,  ale  Napoleonem  I. 
opět  znovuzřízena. 

2)  I.  sur  Seině  [syr  sén],  obec  v  kant. 
Villejuif  arr.  Sceaux  franc.  dep.  Seině  na  1. 
bř.  Seiny  při  jihových.  straně  pařížských  hra- 
deb, má  velký  chorobinec,  proslulou  továrnu 
na  zboží  skleněné,  porculánové  a  hliněné, 
výrobu  ocelového  zboží,  varhan,  kaučuku, 
stearinových  svíček  a  zboží  provaznického, 
zelinářství,  velké  sklady  vína  a  19.830,  jako 
obec  22.357  ob.  (1891).  Na  jih  odtud  jest 
Fort  ďl.,  nejjihových.  tvrz  staré  opevňovací 
čáry  pařížské. 

Zvybrid^e  [ajvibridžl,  město  v  angl.  hrab- 
ství  devonském  na  ř.  Erme  sev.-výcnod.  od 
Plymouthu,  s  prům.  papírnickým  a  1782  ob. 
(1891). 

Zwonioz  [-ič],  ves  a  lázeňské  místo  v  halič- 
ském okresu  a  okr.  hejtm.  krosenském  na 
trati  Sucha-Chyrów  c.  k.  st.  drah,  má  starý 
kostel  a  5  slaných  pramenů  obsahujících  jód 
a  bróm  (9*6— lO^**  CJ.  Prameny  jsou  známy 
již  od  r.  1639  a  užívá  se  jich  hl.  proti  křtí- 
cím a  nemocem  kožním  a  nervovým.  Slušný 
lázeňský  dům  obklopen  jest  jehličnatými  lesy; 


064 


Ixava  —  /ynx. 


též  jsou  zde  láznc  parní,  tušovú  a  léčení  sy- 
rovátkou. Voda  v  značném  množství  se  roze- 
sílá. Obec  má  2662  ob.  pol.  (1890). 

Xzava,  Ixuva,  Ixu,  staroindický  název 
třtiny  cukrové.  —  Ixavaku  čili  Ixváku, 
z  pokolení  cukrovníka,  tak  nazýval  se 
kmen  Indů,  jehožto  praotcem  byl  Subandy, 
radža  benareský.  Z  chrámu  Subandy  o  va  vy- 
pučela milostí  Adi-Buddhy  třtina  cukrová, 
z  níž  zrodil  se  mu  vytoužený  syn  Ixavaku. 
(Hodgson,  Sketch  on  Buddhism,  1836).    DČ. 

Xzelles  [isčl|,  vlamsky  Else  ne,  ves  v  arr. 
brusselském  belg.  pro  v.  Brabant,  tvořící  jiho- 
vých.  přcdméstí  Brusselu,  má  několik  pěk- 
ných kostelů,  radnici,  biskupskou  kollcj,  vo- 
jenskou školu  v  byv.  opatství  La  Cambrc, 
athenaeum,  kartogratický  ústav,  pomníky  Leo- 
polda I.  a  (.'ockerilla,  několik  továren  na  por- 
culán  a  skleněné  zboží,  výrobu  varhan,  velké 
mydlárny,  pivovar  a  44.497  ob.  (1890).  Na 
jihu  rozsáhlý  park  Bois  de  la  C ambře. 

Izla  Millér,  duho  víc  e,  rostlinný  rod  z  če- 
ledi kosat  co  vitých  {Indeaé),  obsahující  asi 
20  druhů  ozdobných  a  z  téže  příčiny  i  pěsto- 
vaných percnn  z  předhoří  Dobré  Naděje.  Jeho 
cibulovité  hlízy  jsou  na  povrchu  síťkované, 
lupeny  mečovité  a  stvoly  zakončené  hroznem 
nebo  1— 2řadým  klasem  úhledných  květů. 
Trubka  okvětní  jest  tenká,  dole  s  vaječnikem 
srostlá,  nahoře  s  krajem  pravidelným  ólistým 
a  rozloženým.  Tyčinky  (3)  jsou  někdy  delší 
květův  a  blizny  jsou  úzké,  podhnuté,  zhusta 
až  k  trubec  okvětní  oddělené.  Mázdrovitá 
tobolka  obsahuje  hojně  kulovatých  semen. 
Huhovice  mají  stvoly  zřídka  jen  sotva  -/a  "* 
vysoké  s  roztroušenými  pochvami,  z  jejichž 
paždí  nádherné  květy  vynikají.  Tyto  jsou 
menší  než  kosatcové,  zřídka  jednobarevné, 
castěji  pestré.  Modré  kvéty  má  na^  př.  I.  sca- 
rio^iíi  Tlib.  a  někdy  i  I.  liucjtris  L.  Žlutokvétá 
jest  I.  conica  Salisb,  růžové  okvětí  mají:  I.  re- 
tu\a  Salisb.  a  incjir)uita  Jacq.  a  v  různých  bar- 
vách občasně  se  objevuje  I.  cmtemúes  Ker., 
crispa  Thb.,  crcct.i  Ber^.,  flcxuosa  L.,  macu- 
lata  L.  a  některé  jiné.  Jménem  I.  uvádějí  se 
i  mnohé  jiné  pěstované  rostliny  příbuzných 
rodů.  Hlízy  Ixi(^  vybírají  se,  když  na  podzim 
stvol  zavadnul,  a  vysazují  se  v  květnu  ven 
do  ()Uily  dobré  a  kypré  obyčejně  v  hustých 
skupinádi.  DčJ. 

Izilové,  Indiáni  skupiny  Mam  í^uatenial- 
.ských  Majů  v  Sierra  Madre  v  rej).  ( iuatemale. 
S  nimi  nejblíže  příbuzní  jsou  .Mameové  a 
AfTuatekové.  Srv.  Stolí,  Die  Sprache  der  Lxil- 
Indiancr  (Lipsko.  1887>. 

Ixión,  v  řcrké  l>áji  syn  l''lef4yův  a  Peri- 
nielin,  byl  králem  L.ipithů  v  Gyrtónu  v  Thcs- 
salii.  Shbiv  lehánu  Déioneovi  za  deeru  jeho 
I)iu  svatební  dary.  i)ozval  ho  k  ^obě  a  za- 
hubil úskočně  v  jámě  řeřavým  uhhrn  napl- 
něné. Pro  tento  zločin,  první  to  případ  vraždy 
příbuzného,  stižen  šílenstvím,  aniž  kdo  ho 
viny  očistiti  chtěl,  až  konečně  Zeus  sám  jeho 
I»rc)seb  vyslyšel,  ano  i  pohostinství  s  ním 
uzavřel  a  n  smrtelností  ho  nadal.  I.  však  ve 
své  zpupr.osti  zatoužil  po  samé  líéře,  načež 
mlhavý    obraz   místo    lléry   jemu    podložen, 


s  nímž  I.  obcová  v  stal  se  otcem  Kentaure. 
I.  však  za  svou  hříSnou  žádost  na  roáii 
Zevův  od  Herma  hady  připoután  na  okřiďak 
ohnivé  kolo,  jež  se  pofád  točí,  a  za  neústi- 
Ičho  bičováni  a  voláni:  »Sluáx  ctíti  dobro- 
dinccc  štván  vzduchem.  Teprve  později  misu 
trestu  přeneseno  do  Tartaru.  iWi. 

Zzmiquilpan  [izmikil-|,  hl.  mčsto  disoikti 
ve  státu  Hidalgo  republiky  Mexické,  roa 
košně  položené  na  Rio  de  Tula  ve  to- 
1750  m  n.  m.,  s  13.128  ob.  (ISSOji.  Péstujc  « 
zde  zahradnictví  a  orba. 

Xzodee,  Ixodidae,  viz  Klíštovč. 

Xzora  L.,  rostlinný  ku  poctě  indické  bo- 
hyné  Ixory  pojmenovaný  rod  z  čeledi  ma- 
řinkovitých  {Hubiaceac"),  podčcletli  kávov- 
ník o  v  i  t  ý  ch  {Coffeaceae\  vyznačený  kaiichtt: 
trubky  vcjčitč  a  kraje  malého  4zubého.  K.- 
runa  řepicovitá  má  oblou  útlou  trubku  a  knisi 
4zubý  rozložený  okraj,  v  jehož  ústí  jsou  při- 
sedlé 4  tyčinky.  Čnčlka  na  konci  2klaná  ni 
blizny  rozevřené  nebo  podvinuté.  Plod  jcsi 
oříškovitá  zakulatélá  2pouzdrá  2semcnná  nui- 
vice  věnčená  stálým  kalichem.  I.  obsáhaje 
úhledné  vždy  zelené  keříky  s  listy  vstřícný 
cclokrajnými  a  s  palisty  od  širší  zpodinyn- 
končitými  nebo  na  konci  osinatými.  Šaríatoré. 
růžové,  bílé  i  jinobarevné  květy  skládají  ko- 
nečné úhledné  vrcholíky  vydávající  u  nikt^ 
rých  příjemnou  vůni.  Roste  zejména  ve  vid 
Indii,  na  Javč,  na  ostrovech  Moluckýca  i 
Filipových,  částečně  i  v  ČínČ  a  na  Madag:- 
skaru  a  pěstuje  se  více  než  20  druhy  ve  vlhkec 
teplém  sklenníku  v  kypré,  listovkou  a  rak- 
linou  promíšcné  prsti.  Obzvláště  vdéčná  jťsí 
I.  odorata  Hook.  z  Madagjaskaru,  štihlostíal> 
sty  íikusu  podobná,  ukončená  té*méř  0-3iiišir> 
kým  bílým,  posléze  hnědožlutvm  libovonn>x 
kvčtcnstvím  a  I.  stricta  Roxb.'  z  Jávy  a  sou- 
sedních ostrovů,  skoro  1  m  vys..  s  kvely  \Kr 
merančovč  šarlatovými  v  hustOm  vrchoííiu. 
Pro  Vých.  Indii  důležitá  jest  I.  Bjindhuca  Roxh- 
i.  červcová,  jejíhož  palčivého  kořme  uřra 
proti  bolení  zubíi  a  kúrv  listů  a  kvetli  paó 
horečce,  vyrážkám  a  j.  Indové  obětují  šítj- 
tový  její  květ  bohyni  Ixorc.  Déd. 

Iztaooihuatl,  sopka  mexická,  viz  Izuc-  i 
cihuatl. 

IztilxoohitlFernando  de  Alva,  histor.  I 
mexický  ke  konci  XVI.  stol.,  potomek  králi 
z  Tezkúka,  prav]^  to  Livius  Anahuaku.  M2;c 
jako  tajemník  místokrálů  mexických  přístup 
k  archivu  a  ke  všem  listinám  siďtním,  v\?.- 
soval  pilné  z  nich  důležitější  věci  a  scsňvil 
tak  svou  sbírku  Rehtions,  která  ku  poiv^i 
politických  i  kulturních  dějin  mexickvch  ira 
velikou  důležitost.  Cásť  jich  HisloHaChicfr- 
ntwi  vydal  lord  Kintjsborough  v  9.  sv.  ».M-- 
xican  Antiquities«,  jež  Ternaux-Compans  při- 
ložil do  francouzštiny. 

I3rnx,:  1)  I.  (7uyž),  již  dle  řecké  báje  zplod li 
Pan  a  Echo  nebo  Peithó,  svedla  prý  kouzc- 
ným  nápojem  Zeva  k  lásce  k  lóe  nebo  k  sobi, 
začež  od  Iléry  proměněna  ve  ptáka  sUjno-  * 
jmenného,  jenž  přivázán  na  magické  kok^ko 
byl  prý  účinným  prostředkem  k  získání  liskr 
{cpUxQov)]  nejprve  dle  návodu  Afroditina  ufj 


Iz  —  Izbornik. 


965 


ho  lásón  u  Médce.  V  širším  smyslu  I.  zvána 
též  jiná  kouzla  lásky,  ano  sám  půvab  těla 
i  řeči.  klk. 

2)  I.  v  ornithologii  viz  Krutihlav. 

Iz  (Eso),  ostrov  dalm.,  viz  12. 

Iza,  řeka  v  Uhrách  ve  stol.  marmarošské, 
vyvěrající  na  sev.  svahu  Rodenského  pohoří. 
Teče  zprvu  asi  10  km  pod  zemí,  pak  směrem 
sev.-záp.  a  vtéká  u  Szigetu  do  Tisy. 

Zzabal,  Ysabcl,  hl.  město  stejnojm.  dep. 
v  středoamer.  rep.  Guatemale  na  12*^  25'  s.  š. 
při  již.  břehu  jezera  Izabalského,  též  La- 
guna Duce  zvaného,  z  něhož  vytéká  Rio 
Duce,  po  krátkém  toku  u  Livingstone  do 
Zálivu  hondurasského  se  vlévající.  Obchod 
podporován  jest  přístavem,  do  něhož  však 
jen  menší  lodi  mají  přístup.  Ob.  3328  (1886). 

Zzabel  (pro  kobyly  izabela,  izabelka) 
je  kůň  srsb  žlutavé,  plavé  se  hřívou  a  oho- 
nem  značně  hebkými,  hedvábovitými  a  velmi 
světlými  až  zcela  bílými,  též  končetinami  svět- 
lými, na  rozdíl  od  pla vaků,  již  mají  žíně  a 
nohy  temné  až  černé.  Název  ten  prý  má  <}1q 
podání  po  královně  IzabcUe  (Kláře  Eugenii, 
dceři  Filipa  II.),  jež  v  boji  o  Ostende  r.l601, 
aby  přivodila  brzký  konec  zápasu,  učinila 
slib,  že  se  nepřevlece  do  čisté  košile,  dokud 
manžel  její  arcivévoda  Albrecht  rakouský  mě- 
sta nedobude.  Věc  protáhla  se  tři  léta  a  když 
královna  konečně  mohla  svléci  košili,  okázala 
se  tato  značně  sežloutlou ;  dle  této  barvy  prý 
pojmenováni  koně  podobné  srsti  l-y.    FAf. 

Zsaiái  viz  Jesaiáš. 

Izák  viz  Isak. 

Izakóa,  rum.  Isaccea,  město  v  kraji  tulč- 
ském  v  rumunské  Dobrudži  na  pr.  bř.  Dunaje ; 
jest  slabě  opevněno  a  má  3072  ob.  (1889).  Sem 
klade  se  most,  jejž  Dareios  I.  přes  Dunaj  zřídil 
při  tažení  proti  Skythům.  R.  1829  udal  se  u  l-če 
přechod  Rusů  přes  Dunaj. 

Xsaloo  [-ko],  indiánská  ves  v  dep.  Sonso- 
nate  středoamer.  rep.  San-Salvadoru,  455  m 
n.  m.,  25  km  sv.  od  Sonsonata  s  10.000  ob. 
Kad  vsí  zdvihá  se  stejnojmenná  sopka»  která 
od  r.  1798  soptí  a  stále  se  zvyšuje.  Nyní  vy- 
píná se  do  výše  760  m  n.  m. 

Iiamal,  město  ve  státu  Yukataně  rep. 
Mexické  70  km  vých.  od  Méridy,  s  velkými 
výročními  trhy  a  4797  ob,  (1880).  Nedaleko 
zříceniny  starého  indiánského  města. 

Izba  (iiaón),  u  ruského  lidu  světnice,  pak 
i  chatrč,  chalupa.  Rozeznává  se  dosud  i. 
černaia  nebo  kur  na  j  a,  bez  komínu,  z  níž 
dým  odchází  obyčejně  okny  nebo  stropem,  a  i. 
bělaja,  opatřená  kamny  a  komínem,  Prvější 
bývaly  i  v  městech,  ano  ještě  v  XVI.  stol. 
v  samé  Moskvě.  Zařízení  izby  řídilo  se  ovšem 
zámožností  obyvatel.  V  celku  u  prostého  lidu 
zařízení  nedoznalo  velikých  změn.  Nejvýznač- 
nější zvláštností  ruské  izby  jest  percdnij 
neboli  krasnyjugol,  ti.  přední  kout,  utvo- 
řený průčelní  a  poboční  stěnou  zprava  od 
ávdti,  kde  rozestaveny  jsou  ikony  a  kde 
nalézá  se  obyčejně  i  stůl.  Zde  konají  se 
všecky  důležitější  rodinné  obřady  ruského 
venkovana,  jenž  při  vstupu  do  izby  neopo- 
mene nejdříve  pokloniti  se  obrazům  zde  umí- 


stěným. V  XVI.  a  XVII.  stol.  bývaly  izby 
obyčejně  opatřeny  střechou  z  březové  kůry 
a  okna  do  2.  pol.  XVII.  stol.  bývala  ze  slídy. 
Nyní  převládají  střechy  slaměné  a  dřevěné. 
Pro  carské  osoby;  stavěly  se  též  izby,  oby- 
čejně o  třech  pokojích.  V  moskevském  Kremlu 
přii>omíná  se  i.  stolovaja  (jídelna)  a  i.  po- 
steli naj  a  (ložnice),  jinde  též  i.  peredňaja, 
v  níž  car  Michajil  hodoval  se  svými  bojary, 
I.  koňušennaja  (konírna),  I.  oružejnaja 
(zbrojnice)  a  j.  Často  užívá  se  názvu  toho 
s  příslušným  označením  i  pro  různé  úřady. 
Tak  i.  prikaznaja  nebo  sjezžaja  byla 
úřadovna  voj  vodová,  i.  vojskovaja  vojen- 
ská kancelář  donských  kozáků,  I.  zemskaja 
volená  instituce  s  určitou  pravomocí,  zave- 
dená Petrem  Velikýpa  ke  sbírání  státních 
důchodů  a  zaměněná  r.  1721  městskými  ma- 
gistráty; I.  sbor  naj  a  sluje  místnost,  v  níž 
schází  se  ruský  mir,  I.  děputatov  posla- 
necká sněmovna.  Šnk. 

ZzberdéJ-BolioJ,  osada  v  ruské  gubernii 
tambovské  a  új.  lipeckém  na  řič.  Izl^rdějce, 
s  3038  ob.,  2  pravosl.  kostely,  školou  a  výr. 
trhem. 

Zzbioa:  1)  I.,  město  v  ruské  gub.  kališské, 
új.  kolském,  má  9631  ob.,  národní  školu,  chu- 
dobinec, octárnu,  továrnu  na  sukno,  v  okolí 
5  rybna^ch  jezer  a  ložiska  rašeliny  a  slinu.  — 
2)  1.,  město  v  gub.  lublínské,  úi.  krasnostav- 
sícém  na  ř.  Vepři,  má  7983  ob.,  obecnou  školu, 
nemocnici,  chudobinec,  parní  mlýn,  koželužnu 
a  na  bhzku  znamenitou  továrnu  na  nábytek 
z  ohýbaného  dříví  s  roční  výr.  za  250.000  rublů. 

ZzMida  (Gončaricha),  osada  v  ruské 

fub.  voroněžské  új.  zemljanském  na  řič.  Gon- 
ariše  s  4830   ob.,  pravosl.  kostelem,  farní 
školou  a  kvetoucím  zemědělstvím. 

Zzbomlk  (sobornik,  sborník),  vše- 
obecný název  četných  památek  staroruského 
písemnictví  rázu  po  výtce  kompilačního,  li- 
šících se  od  sebe  jak  svým  původem,  tak 
i  svým  typem  a  určením.  V  první  řadě  ná- 
leží sem  I.  Svjatoslava  z  r.  1073,  doslovný 
to  téměř  překlad  řeckého  sborníku  ze  stol.  IX., 
vykonaný  v  Bulharsku  pro  cara  Simcona. 
Jakýsi  ruský  písař  loann  djak  přepsal  r.  1073 
téměř  doslovně  tento  bulharský  překlad  i  s  vě- 
nováním bulharského  překladatele  caru  Si- 
meonu,  jehož  jméno  zaměnil  současným  kní- 
žetem ruským  Svjatoslavem.  Okolnost  ta  vyšla 
na  jevo,  když  Sevyrcv  nalezl  pozdější  přepis 
sborníku,  v  němž  zachovalo  se  původní  jméno 
cara  Simeona  (Pojezdka  v  Kirillo-bělozerskij 
monastýr,  II.  30—32).  Obsahem  svým  sborník 
jest  jakousi  bohosloveckou  encyklopaedií,  po- 
dávající výpisy  z  nejrůznějších  spisů  církev- 
ních otců,  zejména  z  » otázek  a  odpovědí* 
Anastasia  Sinaity,  a  zasluhuje  pozornosti  již 
pro  pochvalu  Svjatoslavovi,  vlastně  Simeo- 
novi,  náležející  k  prvním  veršům  slovanským 
vůbec,  a  pro  obrázek,  představující  rodmu 
knížete  Sviatoslava.  Rukopis  chová  se  v  syn- 
odální knihovně  v  Moskvě  a  vydán  byl  foto- 
graficky od  Karpova  (Petrohrad,  1880).  Po- 
drobné popisv  a  rozbory  viz  v  předmluvě 
tohoto  vyoání,  dále  u  Srezněvského  (Dřev- 


966 


Izborsk  —  Izjaslav. 


nije  pamjatniky  russkago  pisma  i  jazyka),  u  Bu- 
slajeva  (istoriceskaja  christomatijal  u  Vosto- 
kova  (Opisanije  nis.  muzejev),  u  Gorského  a 
Něvostnijeva  ťOpisanije  moskovskoj  sino- 
daljooj  bibliotěki).  —  Druhý  I.  Svjatoslava 
z  r.  1076,  napsaný  rovněž  jakýmsi  loannem, 
vyznačuje  se  téméř  výhradně  obsahem  vše- 
obecně mravním,  pojednávaje  o  důležitosti  a 
užitečnosti  čtení  knih,  jak  člověku  třeba  žíti, 
a  pod.  Qtáty  sv.  otců,  jako  Jana  Zlatoústého, 
fiasilia  Velikého  a  j.,  bývají  zkomoleny,  ba 
často  úplně  vymyšleny.  Okolnost  ta,  jakož 
i  blízká  podobnost  i-u  tohoto  se  sborníky 
zvanými  tzmaragdy  vede  některé  badatele 
k  domněnce,  že  sblorník  tento  vznikl  nej- 
spíše na  ruské  půdě.  Rukopis  jeho  chová  se 
ve  veřejné  knihovně  v  Petrohradě  a  vydán 
byl  namnoze  nesprávně  Šimanovským  (K  isto- 
riji  drevněrusskich  govorov,  Varšava,  1888). 
Srv.  Smirnov,  Zamětki  po  istoriji  rus.  jazyka 
(t.,  1888).  Z  ostatních  l-ků  ruských  uvádíme: 
Farem  ei  nik  i,  výtahy  z  biblických  -knih  a 
církevm'ch  čtení  pro  nedělní  a  sváteční  boho- 
služby ranní  i  večerní;  Paleji,  sborníky  ob- 
sahu biblickoapokryfického,  velmi  rozšířené 
a  čítané  místo  knih  starozákonních;  Fizio- 
logi  nebo  Bestiariji  (vizFysiolog  a  Be- 
stiarium);  Pandekty  a  Taktikon,  obsa- 
hující výpisky  a  úryvky  ze  sv.  otců,  sesta- 
vené řec.  mnichem  Nikonem  Černogorcem 
v  XI.  stol.;  Zlatostruji,  Zlatoústý,  Mar- 
garity,  Izmaragdy,  založené  z  větší  částí 
vesměs  na  spisech  Jana  Zlatoústého,  podobně 
jako  sborník  Zlataja  cěp,  původu  bezpo- 
chyby ruského;  Travniki  a  Lěčebniki, 
podobající  se  v  mnohém  ohledu  Domo- 
stroji;  Toržestvenniky,  oplývající  po- 
chvalami na  dni  sváteční  a  životy  svatých; 
Četiji-Miněji,  Prologi  a  Patěriki,  vy- 

Eisující  životy  svatých;  ťČely,  jakási  ency- 
lopaedie  filosofie  životní;  Čhronografy 
a  Lětopisi;  Azbukovniki  (v.  t.);  Cvět- 
niki,  v  nichž  obsah  zbožný  propleten  j*est 
fantastickými  pohádkami  světskými;  Rim- 
skiia  dejanija  čiH  Gesta  Romanorum; 
Velikoje  zercalo,  jež  dostalo  se  do  Ruska 
z  německé  literatury  prostřednictvím  Polska, 
a  pod.  Jednotlivé  z  těchto  sborníků  nabyly 
neobyčejného  rozšíření,  poněvadž  seznamo- 
valy čtenáře  s  mnohými  věcmi  duchovními 
i  světskými,  o  nichž  vědomosti  čerpány  byly 
hlavně  z  literatury  byzantské,  kde  podobné 
sborníky  byly  též  v  nemalé  oblibě.      Snk. 

Izborsk,  mimoújezdné  město  v  pskovské 
gub.  a  Újezdě  na  říčce  Šmolce  a  dráze  ze 
Pskova  do  Rigy  s  434  ob.,  3  pravosl.  kostely, 
školou,  opravenými  zbytky  staré  pevnosti  se 
6  baštami  a  se  sádrovými  lomy  na  blízku. 
Jest  z  nejstarších  měst  ruských  a  připomíná 
se  v  letopisech  jako  střed  krivského  obyva- 
telstva spolu  se  Smolenskem  a  Polockem. 
Založeno  bylo  dle  podání  Sloveném  a  na- 
zváno dle  jeho  syna  Izbora.  Prvním  knížetem 
jeho  byl  Tru  vor,  bratr  Rjurikův  (r.  862),  na 
jehož  pamét  dosud  nazývá  se  vysoký  kurhán 
nedaleko  města  »Truvora  mogila*.  Za  Olgy 
stal  se  I.  částí  Pskova,  v  XIII.  stol.  vynikl 


boji  s  německými  rytíři,  od  nichž  nékolikráíe 
napaden  a  vypálen,  r.  1510  připojen  se  Pskov- 
skem  k  Moskvě,  r.  1581  zabrán  Poláky,  r.  1708 
připojen  ke  ^t>emii  ingermanlandské,  r.  1710 
k  petrohradské,  r.  1719  učiněn  újezdným  mě- 
stem provincie  pskovské  a  od  r.  1777  jest 
městem  mimoújezdným.  Srv.  Jevgcnij,  Leto- 
pis gor.  I.  (Petrohrad,  1825). 
.  Zzdbiňskl (Jan z Ruszczy), maršálekzemí 
velkopolských,  autor  nyní  velmi  vzácného 
spisu  Krótkie  opisanije  \ja\du  koiskiego  (1590). 

Zzed,  v  mladší  Avcstě  lazata,  t.  j.  úcty- 
hodný, původně  jako  adjektivum  attxibut  růz- 
ných dobrých  bytostí,  později  substantiviso- 
váno.  Tenkráte  jest  všeobecným  označením 
dobrých  duchů  vůbec.  Většina  jich  náleží 
původem  lidovému  náboženství.  Pozdější  per- 
ské jazdán,  j e zdán,  t.j.  bůh,  iest  původně 
jen  množným  číslem  tvaru  i.  —  uedism,  kult 
l-ů  a  víra  v  né.  I>k. 

Zsmji  byl  název  jedné  třídy  lidí  ve  sta- 
rém Kusku.  Slovo  to  vyškytá  se  ponejprve 
v  I.  článku  Ruské  Pravdy  a  podruhé  v  církev- 
ním řádě  (ústavu)  knížete  Vsevoloda  (1125 
až  1136).  Z  této  druhé  zprávy  vysvítá,  že  ně- 
které aruhy  l-jů  byly  postaveny  pod  zvláátni 
ochranu  církve.  Byly  to  tyto  4  druhy:  popův 
syn,  písma  a  čteni  neznaly,  pak  kdo  se  vy- 
koupil z  chlapství  (v.  t),  insolventní  kupce 
a  osiřelý  kníže.  Jak  viděti,  byli  to  veskrze 
slabí,  ochrany  potřebující  jednotlivci,  kteří 
pozbyli  obvyklých  prostřecuLŮ  existenčních. 
Zdá  se,  že  prvotně  značilo  slovo  izgoj  chlapa, 
který  se  vykoupil  na  svol>odu,  a  teprve  po- 
zději že  smysl  jeho  byl  rozšířen.  Kazývalof 
se  izgojstvem  ještě  v  XV.  stol.  výkupné, 
které  platil  chlap  svému  pánu  při  propuštěni 
na  svobodu.  V  některýdi  památkách  užívá 
se  výrazu  i.  též  k  označení  smerdů,  sedláků. 
Kalačov  odvozuje  slovo  I.  od  slovesa  gojif, 
žiť,  Mikucký  uvádí  je  v  souvislost  s  lotyš- 
ským 1^1  jdu,  i^gois  —  vyšlý,totiž  vystoupivší 
ze  svého  dosavadního  postavem'.  Výklad  Mi- 
kuckého  jest  dosti  pravděpodobný.  Viz  Sergé- 
jevičovy  Russ.  juridič.  drevnosti  (Petrohrad, 
srv.  1.  1890).  "dle, 

bieiix  [izjé],  město  v  kant.  St.  Chamont 
arr.  St.  Etienne  franc.  dep.  Loiře  se  železár- 
nami, továrnou  na  hřebíky,  bělímami,  obcho- 
dem s  dobytkem,  obilím,  vínem  a  plátnem  a 
6181  ob.  (1891). 

Z^aelav,  jméno  rus.  knížat.  1)  I.  I.  Vla> 
d  i  m  í  r  o  v  i  č,  kníže  polocký,  syn  vel.  kn.  Vladi- 
míra a  Rognědy,  jsa  ještě  jinochem  zachránil 
matku  svou  od  smrti,  jíž  Vladimír  jí  hrozil, 
tím,  že  podal  otci  břitký  meč  a  pravil:  »Ty 
nejsi  sám,  otče  můj !  Syn  tvůj  bude  svědkem!* 
Vladimír  odpustil  Rognědě  a  poslal  ji  a  l-a 
do  nově  vystavěného  města  Izjaslavi.  I.  Ii6' 
se  jako  mírný  a  po  přiietí  křtu  r.  987  po- 
božný panovník;  r.  995  dostal  od  otce  Polock 
v  úděl,  kde  vládl  do  své  smrti  kol.  r.  1003 
a  zanechal  syny  Břetislava  a  Vseslava. 

2)  I.  Jar  oslaví  č,  vel.  kníže  kijevský  (1054 
až  1078),  syn  vel.  kn.  Jaroslava  (♦  1025).  ná- 
sledoval po  otci  dle  iňdu  starešmství  v  Ki- 
jevě  a  vládl  nad  Novgorodem,  nad  krajinami 


Izjum  —  Izmail. 


967 


SLŽ  k  Ledovému  moři,  k  Uralu  a  ke  Karpatům. 
Panování  jeho  nebylo  klidné,  neb  r.  1067  po- 
locký  Vseslav  Břetislavič  napadl  Novgorod; 
týž  byl  sice  poražen  a  v  Kijevě  uvéznén, 
ale  r.  1068  učinili  Kumáni  prvni  útok  na  Rus 
a  porazili  l-a  a  spojená  s  ním  knížata  ruská 
na  ř.  Alte.  I.  uprchl  do  Kijeva,  kdyŽ  však 
nedal  Kiievským  zbraní,  za  které  ho  žádali, 
a  nevedl  jich  proti  Kumánům,  vyhnali  ho 
2  mésta  a  osvobodivše  Vseslava  prohlásili  ho 
knížetem  ri068— 69).  I.  vrátil  se  r.  1069  s  po- 
mocí polského  krále  Boleslava  11.  a  zmocnil 
se  opět  velkoknížecího  stolce,  ale  již  r.  1073 
byl  od  svých  bratří  Svatoslava  Černigovského 
a  Vsevoloda  Perejeslavského  znovu  vypuzen. 
Marně  dovolával  se  podpory  u  dvora  papež- 
ského a  u  císaře  Jindřicha  IV.,  teprve  po 
smrti  Svatoslavově  r.  1076  s  Vsevolodem  se 
smířil  a  rozdělil  o  velké  knížectví.  Vládl 
mírně,  zrušil  trest  smrti,  založil  v  Kijevě 
slavný  klášter  Pečerský,  ale  padl  r.  1078  na 
Nežatině  Nivě  v  boji,  pomáhaje  Vsevolodovi 
proti  synovcům  hlásícím  se  o  úděly. 

3)  I.  M  s  t  i  s  1  a  v  i  č,  syn  Mstislava  Velikého 
(t  1154),  který  mu  dal  Kursk  a  když  I.  r.  1029 
potrestal  a  vypudil  zpupná  knížata  polocká, 
přidal  mu  Polock,  který  však  za  Jaropluka 
musil  odevzdati  vrátivším  se  knížatům  polo- 
ckým.  Po  smrti  vel.  kn.  Vsevoloda  Olgoviče 
r.  1146  měl  nastoupiti  bratr  jeho  Igor,  ale 
strana  nespokojená  zvolila  l-a  MstisTaviče, 
který  porazil  a  zajal  Igora  a  dosedl  na  trůn 
(1146 — 1154).  Té  doby  syn  Vladimíra  Mono- 
macha,  Jiří  Suzdalský,  prohlásil  zvolení  l-ovo 
za  porušení  řádu  stareŠinstva  a  spojiv  se 
s  Davidoviči  Černigovskými  vypudil  l-a  z  Ki- 
jeva, ale  ten  pomocí  uher.  Gejzy,  kterýž  měl 
í-ovu  sestru  za  manželku,  r.  1151  stolec  opět 
se  zmocnil ;  povolav  strýce  svého  Václava 
do  Kijeva  rozdělil  se  s  nim  o  vládu,  pa- 
noval mocně  a  porazil  poznovu  Jiřího  s  Po- 
lovci  spojeného  a  spojence  jeho  Vladimírka 
Haličského  (1153),  jenŽ  mu  slíbil  postoupiti 
několik  měst  haličských. 

4)  I.  Davidovic  Černigovský  opa- 
noval r.  1154  Kijev,  ale  musil  jej  postoupiti 
Jiřímu  Suzdalskému  a  nastoupil  teprve  po 
smrti  Jiřího  r.  1157,  kdy  ho  Kijevští  povolali 
na  trůn.  Svou  neobratnou  politikou  popudil 
proti  sobě  celý  rod  Monomachoviců  a  spo- 
jeného s  nimi  halič,  knížete  Jaroslava  Osno- 
mysla,  kterému  nechtěl  vydati  jeho  soupeře 
Jana  Berladníka.  I.  chtél  protivníky  své  pře- 
kvapit! a  proto  přepadl  r.  1159  Volyňského 
Mstislava  Iziaslavičc,  ale  byl  poražen  a  Msti- 
slav  dobyl  Kijeva  a  povolal  na  knížecí  stolec 
svého  strýce  Rostislava  Mstislaviče.  I.  sice 
v  1.  1160—61  zase  se  vrátil,  ale  byl  od  Ro- 
stislava, s  kterým  spojila  se  ostatní  knížata, 
r.  1161  poražen  a  na  útěku  zabit. 

Zzjam,  újezdné  město  v  ruské  gub.  char- 
kovské  na  pr.  bř.  ř.  Donce  při  dráze  Donecké, 
s  23.677  ob.  (1892),  většinou  pravosl.  Město 
má  1871  domů,  5  pravosl.  kostelů,  reálnou 
školu  chlapeckou  a  dívčí  progymnasium,  di- 
vadlo, banku,  poštu,  nemocnici,  chudobinec, 
továrny  na  olej,  vosk  a  praní  bavlny,  četné 


dílny  hrnčířské  atd.  Kromě  toho  zabývá  se 
obyvatelstvo  orbou,  chovem  dobytka,  rybo- 
lovem a  vede  čilý  obchod  s  vlnou,  staveb- 
ním dřívím,  medem,  voskem,  solí  a  alaba- 
strem ;  ročně  jsou  zde  4  výroční  trhy.  i.  zalo- 
žen byl  r.  1681  plukovníkem  Jiřím  Doncem  jako 
pevnost  chránící  Ukrajinu  před  nájezdy  tatar- 
skými, r.  1765  učiněn  městem  provinciálným 
a  r.  1780  újezdním.  —  Izjumský  Újezd  za- 
ujímá v  již.  části  gubernie  charkovské  7728  itm* 
půdy,  na  z.  a  j.  rovné,  stepní,  prorvané  jen 
několika  úvaly  a  ručeji,  na  v.  však  pahorkaté, 
útvaru  hlavně  křídového.  Vyskytuje  se  zde 
železná  ruda,  mlýnský  kámen  a  sůl ;  proslulý 
jest  Slavjanský  minerálný  pramen.  Hlavní 
řekou  jest  Donec  s  přítoky  tekoucí  Újezdem 
od  sz.  k  jv.,  jediné  větší  jezero  jest  Liman, 
převládající  větry  jsou  sv.  a  sz.,  lesy  jsou 
většinou  vymýtěny.  Obvv.  jest  288.315,  téměř 
vesměs  pravosl.,  jichž  íilav.  zaměstnáním  jest 
orba  (642.774  desjatin  vzdělané  půdy)  a  chov 
dobytka  (259.735  kusů).  Závodů  průmyslo- 
vých jest  63  (13  koželužen,  13  soliváren,  5  par. 
mlýnu  a  j.),  obchod  provozuje  se  hlavně  s  obi- 
lím po  ř.  Donci.  V  Újezdě  jest  24  škol  far- 
ních, 10  vyšších,  5  nedělních  škol  dívčích, 

3  nemocnice,  2  chudobince  a  znamenitý  Svjato- 
gorský  klášter. 

Izla,  ital.  Isola,  městys  v  soudním  okr. 
a  okr.  hejtmanství  koparském  (Čapo  dlstria), 
na  menši  zátoce  Terstského  zálivu,  má  celní 
úřad,  odbornou  Školu  krajkářskou,  výrobu 
konserv,  přístav  r.  1893  navštívený  1246  loďmi 

0  39.492  tunách,  teplý,  sirný  pramen  od  r.  1823 
užívaný  a  6583  ob.  (1890)  hl.  Vlachů.  V  okolí 
pěstuje  se  ch valně  známý  druh  vína  Prosecco 
ďlsola. 

Zzlaz,  peřej  Dunaje  v  Železných  Vratech, 
jejž  Jean  B.  Bourguignon  ďAnvilíe  stotožňuje 
s  místem,  které  Strabo  pokládal  za  předěl 
Danubia  a  Istru. 

Izmail,  Ismail,  újezdné  město  v  ruské 

f[ub.  bessarabské,  na  45°  50'  s.  š.,  na  1.  bř.  Ki- 
ijského  ramena  Dunaje  mezi  jezery  lalpuchem 
na  z.  a  Katlabuchem  na  v.,  zaujímá  s  před- 
městím Tučkovým  11  km*  půdy  a  má  31.171  ob. 
(Velkorusů,  Malorusů,  Bulharů,  Cikánů,  Židů 
a  j.),  mužské  progymnasium,  dívčí  měšťan- 
skou školu,  2  nemocnice,  celnici,  reservní 
prapor  pěchoty,  brigádu  pohraniční  stráže, 

4  parní  mlýny,  14  cihelen,  4  svíčkárny  a  j. 
Vede  čilý  obchod  s  obilím  a  jinými  hospo- 
dářskými  výrobky  s  ročním   obratem   přes 

1  milí.  rublů,  ačkoli  většímu  rozkvětu  překáží 
špatná  splavnost  Kilijského  ramene;  nicméně 
vyjíždí  a  vjíždí  v  přístavu  v  l-u  ročně  na 
1000  lodí,  s  Odésou  pak  jest  město  spojeno 
parníky.  —  i.  připomíná  se  v  XVI.  stol.  jako 
turecká  pevnost,  kolem  níŽ  r.  1569  usadil 
sultán  Nogajce  a  jež  r.  1632  byla  rozbořena 
kozáky.  Po  míru  v  Kučuk-Kajnardži  učinili 
Turci  I.  nejsilnější  pevností  na  1.  bř.  Dunaje 
a  osadili  jej  v  době  druhé  války  rusko-turecké 
(1787—91)  35.000  muži,  takže  Rusové  pod  gen. 
Ribassem  a  Golovatým  marně  ho  dobývali, 
až  Suvorov,  oblehnuv  pevnost  znova,  dobyl 
jí  po  krutém  boji  dne  11.  pros.  1790.  Mírem 


968 


Izmajlov. 


Jasským  však  I.  Turkům  vrácen.  Ve  válce 
rusko-turecké  v  1.  1806—12  dobyt  olpét  ru- 
ským gen.  Zassem,  načež  mírem  Bukurešt- 
ským  Rusku  zůstaven  a  osazen  Bulhary  i  s  osa- 
dou Tučkovem,  založenou  gen.  Tučkovem. 
Pařížskou  smlouvou  r.  1856  postoupen  I.  s  části 
Bessarabic  Multansku,  v  poslední  pak  rusko- 
turecké  válce  zabrán  r.  1877  Rusy,  jimž  i  zů- 
stal, avšak  z  pevnosti  jsou  dnes  jen  rozva- 
liny.—  Izmailský  Újezd  zaujímá  v  jihozáp. 
úhlu  bessarabské  gubernie  plochu  9260  km* 
půdy  bezlesé,  rovné,  prorvané  toliko  říčními 
údoly,  úrodné  a  složené  z  třetihorních  vá- 
penců, pískovců  a  hlin.  Z  užitečných  nerostů 
dobývá  se  stavební  vápno  a  hnědé  uhlí,  mimo 
to  místy  vyskytují  se  solné  a  hořké  prameny. 
Hlavní  řekou  jest  Dunaj,  v  jehož  údolí,  po- 
krytém bujnými  luhy  a  rákosím,  jest  nékolik 
limanovitých  jezer  spojených  s  řekou  potoky; 
močálů  není.  Podnebí  jest  teplé  s  průměrnou 
roční  teplotou  10*3*  C,  avšak  suché  (roční 
výška  srážek  256  mm),  vegetace  bohatá,  rázu 
stepního,  lesů  téměř  není.  Obvvatel  má  Újezd 
137.716  a  to  Velkorusů,  Malorušů,  Němců,  Bul- 
harů, Řeků,  Cikánů,  Židů,  méně  Rumunů  a  j., 
od  r.  1884  pak  se  zde  usazují  Češi  z  Čecho- 
gradu  v  gub.  tavričeské  a  ze  Zubovščiny  v  gub. 
kijevské,  kteří  založili  zde  osadu  Novograd. 
Újezd  izmailský  jest  středem  ruských  rozkol- 
niků  a  má  5  skol  dvojtřídních  a  87  iedno- 
třídních  s  3432  žáky  a  4  nemocnice.  Hlavním 
zaměstnáním  oby  v.  jest  orba,  sadařství,  vi- 
nařství, pěstování  tabáku,  rybolov,  včelařství 
a  chov  bourců.  Závodů  průmyslových  jest  141, 
mezi  nimi  23  parm'ch  mlýnů,  14  olejen  a  j.. 
obchod  pak  soustřeďuje  se  téměř  výlučně 
v  městě  l-u. 

IsmaJlOT  (HaMaftjnovB),  jméno  několika 
Šlechtidtých  rodů  ruských,  z  jejichž  členů 
jsou  pozoruhodnější: 

l)I.Artěmii  Vasiljevič,okolničí(f  1634), 
byl  od  r.  1597  několikráte  druhým  vojvodou 
ve  vojsku  bojujícím  proti  krimským  Tatarům, 
r.  1611  Činně  účastnil  se  vyhnání  Poláků  z  Mo- 
skvy a  za  panování  Michajila  Fedoroviče  hrál 
dosti  vynikající  úlohu.  R.  1618  byl  třetím  vy- 
slancem při  uzavření  deulinského  příměří  a 
za  nepřítomnosti  carovy  byl  několikráte  dru- 
hým vojvodou  v  Moskvě.  R.  1632  poslán  v  téže 
hodnosti  ke  Smolensku,  kde  s  počátku  šfastně 
operoval,  ale  když  r.  1633  přitáhl  Vladislav 
a  vytlačiv  Rusy  z  jejich  postavení  je  obklíčil 
a  když  v  lednu  r.  1634  na  základě  dohodnutí 
Šejina  a  l-a  ruské  vojsko  za  pokořujících 
okolností  propuštěno,  oba  vůdcové  od  bojarů 
odsouzeni  k  smrti  a  l-ovu  i  jeho  synu  Vasi- 
lijovi  xisečeny  hlavy.  Srv.  K.  B.,  Opyt  istori- 
českago  rodoslovija  l-ych. 

2)  r  Andrej  Petrovič,  pomocník  Petra 
Velikého  (f  1714),  od  něhož  byv  poslán  za 
hranice,  by  seznámil  se  s  námořnictvím,  za- 
stupoval Rusko  u  kurfiršta  braniborského, 
v  L  1701—1707  byl  vyslancem  v  Dánsku  a 
r.  1709  carským  kommissařcm  u  hctmana 
Skoropadského,  aby  ho  tajně  pozoroval, 
načež  stal  se  gubernátorem  v  Nižním  Nov- 
gorodé. 


3)  I.  Lev  Vasiljevič,  generaJHcatenaBt 
(♦  1685  —  1 1738),  ku  přání  Petra  VeL  sloužil 
nejprve  v  dánském  voisku.  Proslul  zejména 
svým  poselstvím  do  Činy  (1719 — 22V  kde  mfí 
uzavříti  obchodní  smlouvu  a  kde  aostalo  se 
mu  slavnostního  uvítání.  Ku  smlouvě  sice  ne- 
došlo, ale  I.  Ilisp^éšně  zahájil  zde  pfátelďcč 
styky  s  vládou  čínskou.  R.  1734  vynikl  ve 
válce  polské  a  r.  1736  na  výpravě  krnnsicé. 

4)  I.  Ivan  Petrovič,  generallieatenant 
(t  1754^.  Petr  poslal  jej  za  hranice,  aby  seznal 
zde  vojenství  a  námořnictví,  načež  I.  slouží] 
v  gardě  a  později  byl  gen.  gubemátoron 
v  Archangelsku,  Voroněži  a  od  r.  172S  vrch- 
ním dvorním  maršálkem  při  dvoře  Jcvdokijc 
Fedorovny. 

6)  I.  Petr  Ivanovic,  syn  před.,  přívrženec 
Petra  III.  (f  1807).  Při  převratu  r.  1762  choval 
se  nerozhodně,  začež  Kateřinou  II.  propništén 
ze  služby,  ale  odměněn  statkem  v  rjazanské 
gubernii.  Pavel  I.  přijal  jej  opět  na  milost 

6)  I.  Lev  Dmitrijevic,  generallieuteoant 

Í*  1763  —  t  1836),  sloužil  ve  vojsku  a  za 
^avla  I.  jako  přívrženec  Zubová  sel  do  vý- 
služby. Aleksandr  I.  přijal  jej  opět  do  služby. 
R.  1806  organisoval  rjazanskou  milici  a  r.  1812 
velel  oddiTu,  jenž  prošel  celé  Německo.  Po 
svém  návrate  žil  na  rozsáhlých  statcích  tul- 
ské  a  rjazanské  gub.,  kde  proslul  podirin- 
stvím  a  výstředním  vystupováním  proti  úřa- 
dům. Srv.  Šubinskij,  Russkije  čudaki  i  ostr- 
jaki  (»VsemirnYJ  Trud«,  1868,  č.  12);  Pukarcv, 
Lev  I.  (»Rus.  Starina*,  1872,  d.  IV.). 

7)  I.  Vladimír  Vasiljevič,  spisovatel, 
stoupenec  Karamzinův  (♦1773  v  Moskvě  — 
t  1830  t),  vydával  časop.  »Patriot«  (lS04í, 
•Věstník  Jevropy*  (1814),  >Rossijskij  Mu- 
zeumc  (1815)  a  almanach  >Litěratumyj  Mu- 
zeumc  (1827^.  Psal  též  povídky  v  duchu  senti- 
mentálním (Rostovskoje  oiero)  a  byl  z  lepších 
napodobitelů  Karamzinových.  Dle  jeho  »Listů 
ruského  poutníka*  vydal  PutéŠestvija  v  poiu- 
dénnuju  Hossiju  (1800—02,  2.  vyd.  1805),  kde 
napodobí  Často  i  periody  Karamzinový.  B]^! 
též  ctitelem  Rousseauovým  a  přeložil  některé 
z  jeho  prací. 

8)  I.  Aleksandr  Jefimovič,  spisovatel 
(♦  1779  v  Petrohradě  —  f  1831 1.),  vidělav  se 
v  kadetním  sboru  sloužil  při  ministerstvě 
financí  a  kratičkou  dobu  byl  náměstkem  gu- 
bernátora  v  Tveri  a  v  Astrachani.  R.  1830 
šel  do  výslužby.  V  literatuře  obrátil  na  sebe 
pozornost  nejprve  románem  Jevgenij  tli  pM- 
guhnyja  slédstvija  durnago  vospitanija  i  ao- 
obščestva  (1799),  vynikajícím  poněkud  hrubým 
realismem.  Záhy  potom  s  několika  mladflcy 
založil  společnost  přátel  slovesnosti,  nauk  a 
umění  a  vydával  časopis  >Cvětnik«,  r.  1817 
redigoval  cas.  »Syn  Otéčestva«,  v  1.  ISIS  aŽ 
1827  vydával  své  doby  známý  Čas.  »Blagona- 
měrennyjc  a  konečně  v  1. 1826—27  alm£iach 
»Kalenaar  Muz«.  Největšímu  úspěchu  těšily  se 
jeho  Básni  (Petrohrad,  1814),  v  nichž  napo- 
dobí jednak  cizí  spisovatele,  jednak  podává 
řadu  bajek  původmch,  prodchnutých  specielné 
rus.  humorem.  Jakási  prostosrdečná  drsnost 
získala   mu   příjmí,  rus.   Tegnéra    druhého, 


Izmaragd  —  Izrael. 


969 


kdežto  NaréŽnyj  nazýván  byl  Tcgnérem  prv- 
ním. Nejlepší  z  jeho  bajek  jsou:  Dvavjanka- 
biijanka ;  Kulik  astronom ;  Pjatiica ;  Strast 
k  siičhotvorstvu  a  j.  Vydal  též  dvé  broSory 
obsahu  Bociálniho,  Ratsufdénije  o  niščich  (t., 
1804)  a  Včerašnij  děn  (t.,  1807,  o  služném  a 
výslužném).  Soubor  spisů  jeho  vydal  Smirdin 
(t.,  1849)  a  nově  vydány  r.  1891  (3  části). 
Hajky  jeho  přel.  Em.  Golicyn  do  frančiny 
(Paříž,  1846).  Šnk, 

Zzmarard  (Haiiapar^ii,  smaragd),  staro- 
ruská  památka  obsahu  nát>ožensko-mravního, 
sborník  různých  slov  a  poučení  o  spáse  duše, 
o  čtení  knih,  o  zlých  ženách,  o  významu  dní, 
o  výchove  détí,  o  snech,  o  pravdě  a  křivdě 
-a  pod.,  připisovaných  zde  jednotlivým  otcům 
církevním,  ačkoliv  mnohá  pocházejí  od  spiso- 
vatelů slovanských.  Ano  mnozí  {Petrov  a  j.) 
frídjf  za  to,  že  celý  sborník  jest  půťodu  slo- 
vanského. Nejstarší  rukopisy  pocházejí  ae 
stol.  XIV.  Počet  poučení  není  ve  všech  stejný 
a  obsahem  souvisí  památka  těsně  s  jinými 
sborníky  rus.,  jako  jsou  Zlatostruj,  Zla- 
taja  cép  a  Izbornik  z  r.  1076.  Dosud  ro- 
zeznávají se  dvě  redakce.  Srv.  A.  S.  Archan- 
gclskij,  Tvórenija  sv.  otcov  v  dřevně -rus. 
pifemennosti  (sv.  IV.);  V.  A.  Jakovlev,  K  literát, 
istoriji  drev.-rus.  sbornikov  (1893);  Jagid, 
Archiv  r.  lé93;  Sumcov,  Zapiski  Charkov- 
skago  Universitěta(1894);  Sobolevskij,  Žurnál 
rain.  nar.  prosvěščenija  (1894)  Šnk. 

Zsonaf  (z  řec),  ve  staré  Rusi  název  ma- 
líře vůbec,  zejnróna  pak  ikonopisce.  Od- 
tud izografija  tolik  co  malířství  nebo 
ikonopis. 

Zsomik  (od  izorati,  čes.  zorati),  tolik  jako 
rolník,  nazýval  se  ve  staré  Rusi  sedlák  usa- 
zený na  cizí  půdě.  Za  užívání  cizí  půdy 
odváděl  jejímu  pánu  čásC  úrody.  Poměr  l-a 
k  vlastníku  pozemku  vypsán  jest  obšírně  ve 
Pskovské  soudní  listině. 

Izrael  Jiři,  starší  bratrský  ve  Vel.  Polsku 
(♦  asi  1505  v  Uherském  Brodě  na  Moravě). 
Otec  jeho  bvl  kovářem,  iímŽ  i  syn  měl  S3 
státi  I  ale  touha  synova  státi  se  knězem  jed- 
noty přemohla  konečně  odpor  otcův,  tak  že 
I.  mohl  se  odebrati  na  školu  bratrskou  v  Ml. 
Boleslavi.  Odtud  i>řikázán  službou  sboru  lito- 
myšltkému,  v  jehož  čele  stál  tehdejší  náčelník 
Jednoty,  Br.  Jan  Augusta.  Ve  službách  tohoto 
muže,  jehož  důvěru  patrně  záhy  si  získal, 
I.  dostal  se  do  styku  s  předními  osobami 
nejen  Jednoty,  ale  i  za  hranicemi.  Stav  se 
r.  1531  jáhnem  v  Brandýse  provázel  r.  1536 
Augustu  na  cestě  k  Lutherovi  do  Vitem- 
bcrka.  R.  1540  přijal  v  Boleslavi  kněžství  a 
ustanoven  správcem  sboru  v  Turnově.  Zprávy 
o  jeho  působení  zde,  zejména  také  v  pozděj- 
ších dobách  protivenství,  svědčí,  že  zánv  těšil 
se  obecné  oblibě.  Při  tom  asi  zůstával  stále 
ve  styku  s  Augustou,  kterého  r.  1542  opětně 
do  Vitemberka  provázel.  Cesty  tyto  značnou 
měrou  přispěly  k  rozšíření  roznledu  l-ova, 
nepřímo  vŠak  také  donutily  ho  k  záměně  pů- 
sobiště starého  za  nové,  v  kterém  právě  měl 
vykonati  to,  co  mu  zabezpečuje  místo  v  ději- 
nách. Po  přemožení  českého  povstání  r.  1547 


Ferdinand  I.  hleděl  nabyté  příležitosti  užiti 
k  úplnému  zničení  Jednoty.  Po  ostrém  zá- 
kazu tohoto  vyznání  následoval  záhy  jiný, 
kterým  nařizovalo  se  zajetí  kněží  bratrských. 
Mezi  nimi  v  první  řadě  1.  jakožto  účastník 
poselství  do  Vitemberka  mohl  nadíti  se  hněvu 
králova.  Koncem  května  r.  1548  byl  zatčen, 
dopraven  do  Prahy  a  uvězněn.  Vězení  nebylo 
kruté,  bylo  mu  dovoleno  i  dopisy  psáti  a 
I.  užil  této  volnosti  k  psaní  povzbuzujících 
listů  jiným  bratřím.  Po  7  nedělích  ušel  z  vazby 
(23.  čce)  v  přestrojení,  prý  aa  bílého  dne.  V  Če- 
chách ovšem  nebylo  proň  místa,  odebral  se 
tedy  za  svými  někdejšími  osadníky,  jichž  čásť 
s  mnohými  z  jiných  bratrských  sborů,  donu- 
cena byvši  k  odchodu  ze  země,  mířila  do 
Prus.  Dne  25.  čna  zastavili  se  v  Poznani,  kde 
se  strany  lidu  dostalo  se  jim  vlídného  přijetí, 
kněžstvo  však  postaralo  se,  aby  pobytu  jejich 
nebylo  na  dlouho;  24.  srpna  odebrali  se  na 
další  pouť  do  Prus  přes  Toruň.  Na  této  cestě 
provázel  je  již  I.,  jenž  za  nimi  dorazil  ještě  do 
Poznané  s  br.  Machem  Siónským,  synodou 
bratrskou  za  nimi  poslaným.  Před  vstupem 
do  Polska  musili  kněží  podrobiti  se  zkoušce 
24.  pros.  v  Královci,  shodují-li  se  s  vyznáním 
augspurským.  I.  při  této  zkoušce  odpovídal 
polsky ,  nejsa  patrně  latiny  tou  měrou  mocen, 
aby  ji  mohl  při  theologickém  hádání  užívati. 
Po  zkoušce  rozsazeni  bratří  do  několika  míst, 
ale  kněží  jejich  jim  ponecháni,  l-ovi  určen 
Kvidzyn,  při  čemž  ještě  o  jiný  sbor  sousední 
bylo  mu  pečovati.  V  úřadě  tomto  zůstal  I.  do 
r.  1553,  avšak  v  druhé  polovici  svého  po- 
bytu v  Průších  musil  častěji  se  obraceti  do 
Polska.  Tam  učení  bratrské  nebylo  bez  vy- 
znavačů, kteří  poslední  emigraci  ještě  sesí- 
leni  byli,  zejména  v  Poznani.  Bratři  v  Prusku 
zůstávali  ve  spojení  se  souvěrci  na  Moravě, 
kam  častěji  poselství  posílána.  Na  jedné  ta- 
kové cestě,  na  podzim  r.  1550,  I.  s  br.  Čer- 
venkou zastavil  se  u  Bratří  v  Poznani.  JiŽ 
před  tím  častěji  kněží  bratrští  konali  tam 
souvěrcům  bohoslužby  a  ani  později  přes 
všecky  zákazy  a  zápovědi  vyznavačů  neubý- 
valo. Dosvědčuje  to  jistě  výmluvně  okolnost, 
že  r.  1551  žádali  Poznaňští  o  vlastního  správce. 
Žádosti  sice  nebylo  lze  vyhověti,  nicméně  na- 
řízeno l-ovi,  aby  je  častěji  navštěvoval.  Odtud 
počíná  se  jeho  činnost,  která  mu  získala  jména 
»ecdcsiae  Majoris  Poloniae  apostoIus«,  ze- 
jména usilovná  jeho  propagační  činnost,  jejíž 
horlivosti  snad  jen  úspěch  mohl  se  rovnati. 
Zůstávaje  v  Průších  navštěvoval  častěji  pol- 
ské souvěrce.  Šťastné  vyváznutí  z  nebezpe- 
čenství života  při  přechodu  zamrzlé  Visly  na 
jaře  r.  1551,  o  němž  záhy  jakoby  o  zázraku 
nějakém  se  vypravovalo,  přispělo  k  vzrůstu 
jeho  slávy.  Dne  18.  bř.  t.  r.  konal  I.  bratrsko 
služby  boží  v  Poznani,  při  nichž  i  několik 
Šlechticů  a  šlechtičen  polských  bylo  přítomno, 
a  ještě  před  odchodem  do  Prus  koncem  dubna 
1551  směl  je  I.  již  k  Jednotě  počítati.  Pokud 
stalo  se  tak  jeho  zásluhou,  nebo  neisou-li 
zprávy  naše  nadsazeny,  těžko  rozhodnouti. 
Ale  úspěch,  který  záhy  se  objevuje,  zdá  se 
nasvědčovati,  že  se  mu  dostalo  mocných  pod- 


970 


Izráil  —  Izsák. 


porovateld.  Již  počátkem  r.  1553  bylo  možno 
mysliti  ua  ustanovení  stálého  správce  pro 
Poznaň,  a  nékdy  po  Třech  králích  tu  nastoupil 
I.  tento  úřad.  Osudy  Jednoty  v  Polsku  vlastně 
závisely  vždy  na  tom,  podaři-li  se  najíti  učení 
jejich  dosti  mocné  protektory.  Smrti  starosty 
velkopolského  Ondřeje  Górky  poméry  sice 
dosti  se  zhoršily,  l-ovi  však  záhy  podařilo  se 
Jednotě  získati  jiného  mocného  čtena  a  pod- 
porovatele v  Jakubu  z  Ostroroga,  na  jehož 
statek  Ostroróg  u  Poznaně  také  přenesl  v  listo- 
padu 1553  sídlo  své,  zůstávaje  při  tom  do 
r.  1557  v  úřadě  svém  poznaňském.  Jakkoliv 
ani  tím  nebylo  všecko  nebezpečenství  od- 
straněno, naopak  stejně  často  hrozilo  vyzna- 
vačům i  hlasatelům  nového  učení,  přece  počet 
Bratří  ve  Velkopolsku  stále  vzrůstal.  R.  1558 
čítali  prý  již  40  organisovaných  obcí.  Tou 
dobou  stál  již  I.  v  čele  církve  polské  jakožto 
její  senior,  jímž  byl  r.  1557  na  synodě  v  Sle- 
zanech jmenován.  R.  1558  přiřkla  mu  synoda 
boleslavská  i  soudní  moc  pro  Polsko.  Nad  to 
pak  již  o  něco  dříve  obrácena  pozornost  l-ova 
také  k  Malopolsku.  Kněží  sami,  nedůvěřujíce 
svým  silám,  žádali  Ostroroga  o  přispění.  Tak 
došlo  k  schůzi  předních  náčelníků  reformač- 
ního hnutí  s  l-em  r.  1556  v  Chr^cicích  a  brzo 
potom  v  Goluchově,  odkud  ku  přání  přítom- 
ných vyslána  žádost  k  starším  Jednoty,  aby 
s  církvi  polskou  spojení  učinili.  I.  znamenaje 
nedostatečné  vzdělání  i  nestálost  kněží  pol- 
ských nebyl  pro  rychlé  rozhodnutí,  když 
však  starší  prosbě  polské  vyhověli,  účastnil 
se  schůze  v  Kožmínku  r.  1555,  kde  formálně 
jednota  uzavřena  a  později  na  četných  syn- 
odách potvrzena,  l-ovi  nejednalo  se  však  jen 
o  jednotu  vnější,  chtěl  také,  aby  zásady  bra- 
trské vůbec  byly  přijaty  a  zachovávány.  Tomu 
vedle  nevelké  schopnosti  kněžstva  polského 
překáželo  i  to,  že  mnozí  zejména  v  učení 
o  svátosti  oltářní  klonili  se  oa  Bratří  ke  kal- 
vinismu. Těm  dostalo  se  znamenité  podpory, 
když  tou  dobou  vrátil  se  z  ciziny  známý  apo- 
štol kalvinismu  Jan  Laski  (v.  t.).  I.,  prodlé- 
vaje za  účelem  utužení  kázně  v  listop.  1556 
v  Sezemíně,  dal  se  pohnouti  od  souvěrců 
k  návštěvě  Laského  na  Rabšteině.  Ale  dojem 
tohoto  setkání  nebyl  příznivý  a  také  činnost 
lidského  obrátila  se  záhy  přímo  proti  Jed- 
notě a  vlivem  jeho  nedávno  uzavřené  přá- 
telství zase  se  uvolnilo,  čemuž  ani  horlivost 
l-ova  zabrániti  nedovedla.  Teprve  po  smrti 
Laského  poměry  začaly  se  měniti.  Ještě  sice 
na  synodě  v  Ks^dzi  r.  1560,  bouřlivé,  jíž  I.  pro 
nemoc  přítomen  býti  nemohl,  zdálo  se,  že 
roztržka  ještě  dále  se  povede,  ale  brzy  po  té 
ozývají  se  již  smírné  hlasy,  jež  volaly  po  ná- 
boženském kolloquiu  v  Buženině  (v  čci  1561). 
Ani  tohoto  I.  se  nesúčastnil,  jsa  právě  tou 
dobou  na  Moravě,  jako  jiŽ  před  tím  Častěji, 
aby  styky  s  mateřskou  církví  udržoval.  Ale 
usnesení  tohoto  kolloquia  jistě  rád  uvítal, 
neboť  žádalo  užší  přilnutí  k  Jednotě,  k  ně- 
muž také  zejména  pro  nebezpečí  od  anti- 
trinitářů  pobízelo.  S  nimi  k  žádosti  kněží 
malopolských  r.  1563  I.  měl  hádání  v  Kra- 
kově.  Přesvědčiti  je  ovšem  se  mu  nepoda- 


řilo a  tím  také  nucen  byl  aspoň  se  vzhledem 
k  nim  vzdáti  se  svého  plánu  —   sjednotiti 
všecky  evangelíky  polské.    Nyní   bČfelo  mo 
v  první  řadě  o  lutherány  a  kalvinisty  v  Ku- 
javsku;  r.  1565  podařilo  se  s  hlavou  kahn- 
nistů  kujavslčých  Ondřejem  Pražmowským  za- 
vříti spojení  velmi  těsné.  Ale  spojení  s  luthe- 
rány dařiti  se  nechtělo,  naopak  hrozilo  vidy 
více  a  více  nebezpečí  pohoršlivých  rozbrojo. 
Na  poznaňské  synodě  r.  1567  I.  a  ]x>inocDÍk 
jeho  bratr  Lorenz  napadeni  dost  nevlídné-  Vy- 
týkáno, jako  již  dříve  často,  že  jejich  konfesse 
augšpursky  zní,  ale  kalvinsky  se  vykládá.  U 
jemuž  o  docílení  shody  se  jednalo,  opatřil  si 
proti  polským  přívržencům  Lutherovým  svě- 
dectví od  university  vitemberské,  kam  v  únoru 
1568  br.  Lorenze  odeslal,  dovolávaje  se  po- 
chvalných svědectví  samotného  Luthera.  Více 
však  než  uznání  vitemberské  sblížilo  Bratry  a 
lutherány  v  Polsku  společné  nebezpečenství 
se  strany  výbojného  katolicismu.    Po  někte- 
rém předchozím  jednání  smluvena  shodla  na 
synodě  v  Sandoměři  9. — 14.  dubna  1570,  kde 
nepřítomného  l-a  žák  jeho  Šimon  Theofil  Tur- 
novský zastupoval,  jehož  hlavně  přičiněním 
jednoty  docíleno.    I.  sám  přiznal  se   k  ní  na 
synodě  poznaňské  20.  května  t.  r.  Shoda  tak 
smluvená  na  pozdějších  ještě  synodách  ča- 
stěji utvrzena,  tak  že  I.  mohl  klidné  osudu 
církve  polské  hleděti  vstříc,  když  ji  r.  1579 
opouštěl,  aby  ve  vlastním  středu  Jednoty  na 
Moravě  zaujal  přední  nnsto  mezi   souvěrci. 
Seniorem    polským    ustanoven    byl    Lorenz. 
I.  odebral  se  do  Lipníka,  odkud  návštěvou 
často  synody  a  vykonával  povinnosti  svého 
úřadu   dopisuje   si  také  s  četnými   přáteli. 
R.  1587  na  synodě  v  Lipníku  ordinoval  Ši- 
mona Theofila  Turnovského  za  seniora  velko- 
polského. Byla  to  táž  synoda,  při  níž  navštívil 
sestárlého  biskupa  sám  mocný  podpůrce  Jed- 
noty, pan  Petr  Vok  z  Rožmberka.  Později  sí- 
dlem staly  se  mu  Dřevohostice,  jež  v  četných 
dopisech  nazývá  Moravskou  Sareptou.  Odtud 
navrátil  se  však  zase  do  Lipníka,  kde  15.  čcc 
1588  zemřel  u  věku  asi  83  let    Při  vši  hor- 
livé Činnosti  missionářské  I.  nalezl  ještě  času 
k  dosti  hojné  práci  spisovatelské.  Jednání  na 
synodách  polských  byla  od  něho  vypsána  a 
přešla  do  foliantů  ochranovských,  kdež  i  dosti 
četné  dopisy  jeho  se  čtou.  Činnost  svou  v  Pol- 
sku vylíčil  zvláštním  spisem  latinským  Historia 
de  origine  et  progressu  ecclesiae  Majoris  Pólo- 
niae  confessionis  bohemicae^  který  však  jen  z  po- 
zdějších citátů  jest  znám.  S  B.  Machem  Sión- 
ským připravil  k  tisku  Kancionály  který  však 
po  vytištění   zničen.    Literatura  a  prameny 
podrobně  udány  v  Jirečkově  Rukověti  I.  300, 
301  a  zvláště  ve  spise  Georg  I.,  erster  Senior 
und   Pastor  der  Unitát  in  Grosspolen,  jeji 
jakožto  vratislavskou  dissertaci  r.  1894  vydal 
Richard  Kruske. 

Izráil  viz  Azráil. 

ZzeáJc  [ižák],  městys  v  okr.  kis-kun-fels6- 
ském  stolice  pešCské  v  Uhrách  v  Malé  Ku- 
mánii,  zal.  r.  1817.  Má  stan,  pošt.  a  telcgr., 
kostely  katol.  a  reformovaný,  synagogu  a 
4285  ob.  maď.  (1890). 


Izsó  —  Ižica 


971 


Zzeó  [ižó]  Miklós,  sochař  uher.  (*  1830 
v  Horváti  v  župě  borsodské).  Studoval  v  Sá- 
rospataku  a  vstoupil  do  vojska,  kteréž  pak  opu- 
stiv studoval  sochařství  u  Ferenczyho  v  Pešti 
a  u  Gassera  ve  Vídni.  Byl  i  v  Mnichově  a 
provedl  model  sochy  Csokonayovy  v  Debre- 
cíně  a  pomník  Pctofího  v  Budapešti.  Mimo 
to  provedl  četná  poprsí.  Byl  prof.  umělecké 
školy  v  Budapešti. 

ZztaooUiiiatl  [-akcigva-],  též  Ixtacci- 
huatl  (Bílá  Paní),  sopka  na  náhomí  planině 
mexické  na  19®  10'  s.  š.,  98°  35'  z.  d.,  jest  po- 
doby podélné  a  nemá  kráteru.  Udání  výšky 
její  kolísají  mezi  4786  a  5207  m,  obyč.  udává 
se  na  5200  m.  Svahy  hory  pokryty  jsou  erup- 
tivním  materiálem,  jejž  sem  vychrlil  sousední 
vyšší  Popocatepetl  (5420  m),'  od  něhož  jest 
I.  oddělen  sedlem  u  výši  3700  m.  Na  severní 
straně  vede  silnice  z  Mexika  do  Puebly  u  výŠi 
více  než  3000  m.  Horu  skládá  amfibolandešit. 
Vrchol  nesnadno  dostupný  byl  pouze  třikráte 
slezen. 

Iztok  (Istok),  ujihoslovanů  východ  slunce, 
tolik  co  u  Rusů  vostok.  Vyškytá  se  též  jako 
osobní  jméno  některých  panovníkův  a  knížat 
srbských. 

Zzvdstlja  (H3B*CTÍH,  zprávy),  název  čet- 
ných časopisů  ruských,  vycházejících  hlavně 
při  vědeckých  ústavech  a  jiných  korporacích, 
jako:  I.  Rossijskoj  Akaděmiji  řl815— 28); 
I.  Imperalorskoj  Akaděmiji  Nauk  (1852 
až  1863);  I.  Imperatorskago  Archeologi- 
čcskago  Obščestva  (1857—84);  I.  Rus. 
Astronomičeskago  Obščestva  (od  roku 
1892);  I.  Imp.  Rus.  Geografičeskago  Ob- 
ščestva (od  r.  1865);  I.  Geologičeskago 
Komitěta  (pá  r.  1883);  I.  Kazanskago  uni- 
versitěta  (od  r.  1865);  I.  Imp.  Obščestva 
Ljubitělej  Jestčstvoznanija,  Antropo- 
logiji  i  Etnografiji  (od  r.  1866);  I.  Slav- 
janskago  Blagotvoritěljnago  Obšče- 
stva (1883—88)  a  nm.  j. 

Izvod&a  (R3B0/(Ha),  na  Černé  Hoře  zádušní 
mše;  též  hostina,  jež  se  po  této  mši  kněžím 
pořádá. 

IzvolsldJ  (HaBOJibCRÍň)  Aleksandr  Pe- 
tro v  ič,  diplomat  ruský  (♦  1857).  pocházeje 
ze  staré  šlechtické  rodiny  vzdělal  se  v  Aleks- 
androvském  lyceu,  načež  r.  1875  byl  přidělen 
k  ministerstvu  zahraň,  záležitostí.  Násl.  roku 
přidělen  k  rus.  vyslanectví  v  Římě,  r.  1878 
byl  druhým  tajemníkem  ministra  zahraň,  zá- 
ležitostí, později  tajemníkem  konsulátu  ve 
Vých.  Rumelii  a  r.  1881  prvním  tajemníkem 
ruské  misse  v  BukureŠtu.  Na  poč.  90tých  let 
svěřována  mu  důležitá  poselství,  mezi  jiným 
podařilo  se  mu  zahájiti  styky  s  Vatikánem, 
přerušené  od  polského  povstání,  načež  r.  1894 
jmenován  byl  ministrem  residentem  při  dvoře 
papežském,  kde  vydatně  přispěl  k  uspořádání 
poměrů  katolíků  ruských,  a  r.  1897  stal  se 
vyslancem  v  Bělehrade. 

Zzvor  Veliký,  farní  ves  v  okr.  zajčarském 
srbského  kraje  crnorjeckého  se  smírčím  sou- 
dem a  3888  ob. 

ZzTOidlk  (ii3Boii^nKi),  u  Rusů  nájemný 
vozka,  drožkář. 


Zzydor  viz  Isidor. 

Izyk  (Ižycki)  Jan,  malíř  polský  (♦  1788 
v  rak.  Slezsku  —  f  1845  v  klášteře  bernar- 
dinů  na  Kalvárii  u  Krakova^,  mnich  a  samouk 
v  malířství.  Od  něho  pochodí  četné  obrazy 
v  řečeném  klášteru,  jako:  Poboýuost  v  kostele 
na  Kalvárii \  Vladislav  IV,  skládá  s  družinou 
díky  la  vitéistvi  pod  Cholinem ;  Bitva  pod  Cho^ 
tinem;  Zasnoubeni  Vladislava  JV.  s  Cecilii  Re- 
natou] Návštěva  Františka  I.  na  Kalvárii,  Jiná 
díla  jeho  jsou  v  Novém  Targu  a  j. 

Zzzo,  pátý  biskup  pražský  (1023  —  f  1030), 
dle  Kosmy  ze  Šlechtického,  nyní  neznámého 
rodu,  krásné  tváře,  vlasů  bělejších  nad  peří 
labutí;  byl  na  biskupa  posvěcen  dne  29.  pros 
1023  v  Bamberku. 

Zi:  1)  I.,  ital.  Eso  [ézo],  dalmatský  ostrov 
v  Canale  di  Mezzo  mezi  ostrovy  Lungou  a 
Uljanem.  Patří  k  okr.  soudu  v  Sáli  a  okr.  hejtm. 
v  Zadru.  Na  ostrově  jsou  dvě  vsi,  L  Velí 
(Eso  Ponente  nebo  GrandeJ  s  1205  a  I.  Mali 
(Eso  Suloccale  nebo  Piccolo)  s  702  ob.  srbo- 
chorv.  (1890).  V  obou  vsích  jsou  hlaholské 
fary. 

2)  1.,  řeka  v  ruské  gub.  vjatské,  pravý  pří- 
tok Kamy,  pramení  se  v  močálech  új.  sara- 
pulského,  teče  új.  jelabužským  k  j.  mezi  břehy 
plochými  a  lesnatými,  má  tok  volný,  215  km 
dlouhý,  10—40  m  široký,  1—3  m  hlub.,  dno 
bahnitopísčité;  splavná  jest  v  délce  bQ  km  a 
přijímá  na  1.  bř.  přítoky  Pozym  a  Kirmos. 

Zievek,  obyčejně  Iževskij  závod  nebo 
selo  Iževskoje,  průmyslné  místo  v  ruské 
gub.  vjatské  a  új.  sarapulském  při  pramenech 
ř.  lže,  má  21.500  ob.  (3000  tov.  dělníků),  ka- 
thedrálu  a  3  jiné  pravosl.  chrámy,  z  nichž 
jeden  zřízen  jest  z  vojenských  zbraní  a  chová 
bronzovou  sochu  cara  Mikuláše  I.,  lutheránský 
kostel,  synagogu,  mešitu,  pomník  vel.  knížete 
Michajla  Pavlovice,  národní  školu,  řemeslnické 
učiliště,  nemocnici,  chudobinec,  veřejný  sklad 
potravin,  poštu,  banku,  prachárnu,  lihovar, 
mydlárnu,  pivovar  a  několik  koželužen.  Já- 
drem osady  jest  státní  železolijna  a  zbroj írna, 
jež  skládá  se  ze  14  továren  a  velkolepého 
arsenálu  a  žene  se  hlavně  vodní  silou  lže 
opatřené  zde  hrází  700  m  dl.  a  rozlévající  se 
v  jezero  přes  20  km  dlouhé  a  na  5  Acm  široké. 
R.  1892  bylo  v  závodě  tom  1420  dělníků  a 
spracováno  asi  700.000^^  železa,  500.000 /rg 
litiny,  189.528  hlavní  atd. ;  v  okolních  osadách 
vyrábějí  obyvatelé  na  účet  závodu  zbraně  lo- 
vecké. Ižcvská  železárna  založena  byla  r.  1760 
hrab.  Šuvalovým,  r.  1763  postoupena  státu, 
r.  1774  rozbořena  Pugačcvým,  r.  1807  obno- 
vena a  rozšířena  na  státní  zbrojírnu,  ve  které 
za  řízení  hlavní  dělostřelecké  kanceláře  vy- 
rábí se  nejen  železo  k  účelům  zbrojířským, 
ale  i  k  přístrojům  technickým. 

Zževskoje,  osada  v  ruské  gub.  rjazanské 
a  új.  spasském  při  jez.  Iževském,  má  6107  ob., 
z  nichž  jest  162  starověrců,  3  pravosl.  ko- 
stely, 3  Školy,  poštu,  banku,  nemocnici,  to- 
várnu na  sukno,  koželužnu,  5  cihelen,  pro- 
slulé bcdnářství  a  bečvářství  a  3  výroční  trhy. 

Ziioa,  poslední  písmeno  v  obou  azbukách 
staroslovanských,  vzniklé  z  řcc.  v,  s  nímž  sho- 


972 


Ižma  —  Ižycki. 


duje  se  svojí  zvukovou  hodnotou.  Mezi  samo- 
hláskami zní  jako  v,  jinde  jako  i,  ano  též 
jako  u.  V  některých  památkách,  hlavně  staro- 
řuských,  vyškytá  se  též  na  místě  jm  (id).  Novo- 
ruština  užívá  této  značky  téměř  jen  ve  slově 
Mvpo  řmiro,  sv.  olej),  pročež  J.  K.  Grot  na- 
vrhl, aby  i  zde  I.  se  vymítila  a  psalo  se  místo 
ní  H,  jako  píše  se  již  v  ostatních  slovech 
z  řečtiny  vzatých. 

Zima,  řeka  v  ruské  gub.  vologdské  a  ar- 
changelské,  levý  přítok  ř.  Pečory,  vzniká  v  le- 
sích j)0hoří  Timanského  v  új.  usCsysolském, 
teče  k  sev.  új.  roezcnským  a  to  v  nomím  a 
středním  toku,  kde  proráží  odhoří  Timanská, 
mezi  břehy  příkrými  a  přes  mnohé  prahy, 
v  dol.  toku  v  březích  lucnatých  a  vlévá  se 


do  Pečory  u  UsMžmy  po  toku  405  km  ČL 
a  2—3  m  hlub.  I.  jest  splavna  i  pro  lodí, 
údolí  její  jest  hustě  zalidněno  usedlými  osad- 
níky (Rusy  a  Zyrjany)  i  kočovnými  Samo- 
iedv,  v  osadách  provozuje  se  orba,  ač  v  ma- 
I^cn  rozměrech  (ječmen,  žito),  zahradnictví 
(brambory,  řípa,  okurky,  mrkev  a  i.)  a  na 
krásných  pastvinách  cnová  se  dobytek  a 
mnoho  sobů;  okolní  lesy  bohatý  jsou  zvěři 
Přítoky:  Ižemskaja  Čer,  Uchta,  Kosja,  Kc- 
dva,  Něrica  v  Icvo,  Ajuba,  Kirpiča-ju,  Oj-ju 
v  právo. 

Zia4,  ves  čes.,  viz  Jižná. 

Ztora  viz  Ingra  a  Ingrikotí. 

ZiorskaJa  sSmlJa  viz  Ingrie. 

Zijokl  Jan  viz  Izyk. 


^ 


J. 


Slova  východní  v  jin6  trantkripci  pod  J  se  vytkytujici  hledati  jest  n  nás  pod  Di,  tu  př.  jabalpur  via  DZabilpar. 


J  jest  označeníni  hlásek  dosti  rozmanitých, 
které  z  části  tvoři  přechod  mezi  samohláskami 
a  souhláskami.  Vyslovujeme-li  na  př.  a-i-a, 
nepřerušujíce  při  tom  proudu  hlasového,  vy- 
víjí se  mezi  samohl.  a  r  i  přechod,  který 
jmenují  též  polosamohláskou  t ;  vyslovujeme-li 
tuto  polosamohlásku  nebo  i  samohlásku  /samu 
tak,  že  jazyk  stále  více  se  blíží  ku  protilehlé 
části  dutiny  ústní,  vzniká  převládáním  šumů 
vznikajících  třením  hlasového  proudu  vlastní 
souhláskové  j,  jasná  třivá  souhláska  zado- 
patrová.  Dalšími  změnami  polohy  jazykové 
vyvíjejí  se  z  j  samého  nebo  provázejícího 
souhlásky  jiné  lehko  hlásky  jiné,  zejména 
předopatrové  sykavé:  odtud  hojné  zmény, 
jimž  j  u  skupiny  jiných  souhlásek  s  ním  v  rozl. 
jazycích  jsou  podrobeny.  —  V  jazycích  indo- 
evropských  dle  nejrozšířenějšího  'mínění  bý- 
valo dvojí  j:  polosamohláskové  i  (v  dvoj- 
hláskách jako  ei  atd.  a  j.),  které  dle  povahy 
slabiky  mohlo  se  jeviti  i  plným  samohlásko- 
vým I  (na  př.  koř.  leiq-  lig-,  ř.  iítjr-  Xm-),  a 
vlastní  souhláskové  j  (obojí  liší  řečtina  ne- 
chávajíc první  na  začátku  slova  přecházeti 
v  ostrý  přídech,  druhé  v  f,  na  př.  ios^  škrt. 
jas,  ř.  rt?;  jugoin,  lat.  jugum,  si.  jhgOy  jho,  t. 
ti*YÓv).  V  slovanštině  původní  j  zachovalo  se 
na  začátku  slova  a  mezi  samohláskami  (jbgo, 
moja),  se  souhláskami  předchozími  splývá 
v  souhlásky  změkčené  (sj  v  s',  na  př.  prosj- 
ené  ^proseno,  nj  v  ň  atd.);  na  zač.  slova  často 
se  před  samohlásku  přidává  (J^stt,  jest^  z  esti). 
V  češtině  mezi  samohláskami  i  j  časem  za- 
niká a  vzniklý  hiát  odstraněn  stažením:  md 
z  moja  a  pod.  —  Znak  j  vyvinul  se  v  lat. 
písmé  z  i  teprv  ve  středověku;  před  tím  za  j 
psáno  ť.  V  písmě  českém  místo  J  psáno  v  době 
staré  /,  X,  g  (zvi.  před  úzkými  samohl.,  dle 
středověkého  vyslovování  lat.  g),  yg  a  pod. 
{iako,  yako,  geho  a  pod.) ;  znak  j  slouží  skoro 
jen  k  označování  i  {w  srJc^ijcIi  a  pod.).    Ztý. 

J  vyslovuje  se  vangl.jakoiVf.ve  francjakof. 
taktéž  v  ital.  a  portugal.,  ve  špan.  jako  c/i. 

Já.  jest  slovním  výrazem  sebevědomí.  Kte- 
rak metafysicky  Já  kdysi  bylo  určováno  a 
odhadováno,  o  tom  viz  především  článek 
Fichte  a  Idealismus.  Já  na  místech  těch 
nesmí  myšleno  býti  jako  individuální,  nýbrž 
jako  universální  podklad  světový.  Co  se  tkne 
Já  individuálního,  bývá  ono  obyčejné  bráno 
za  ncco   trvalého   a  jsoucího,   za  substanci 


samu,  podobně  jako  duše,  a  kdyŽ  ne  za  sub- 
stanci, tedy  za  představu  původní,  duši  yro* 
zenou,  jež  tvoři  podmínku  dalšího  předsta- 
vování. Výkladem  níže  podaným  náhled  tento 
se  na  dobro  převrací:  Já  není  žádným  »prius< 
ani  jako  substance  ani  jako  představa  vro- 
zená, nýbrž  jest  výsledkem  styků  představ 
mezi  sebou.  První,  kdo  tímto  směrem  o  Já 
jednal,  byl  Condillac,  jehož  pokus  s  různými 
pozměnami  ve  škole  sensualistické  se  udržo- 
val. Na  faenomenologický  ráz  ukázali  Herbart 
a  jeho  škola,  stýkajíce  se  v  tom  s  psycho- 
logy anglickými,  jako  Bain  a  H.  Spencer.  Po- 
stavíme-li  se  na  stanovisko  pouhé  úvahy 
psychologické,  musíme  doznati,  že  řkouce  Já 
myslíme  tím  sebe  jako  toho,  kdo  představuje 
(myslí,  soudí).  Já  jest  tudíž  představou  a  sice 
o  subjektu  představujícím.  Ne  za  všech  dob 
života  jest  o  Já  stejná  představa;  jinakou 
představu  má  dítě,  jinakou  školený  myslitel. 
Nejpůvodnější  a  nejprimitivnější  tvar  před- 
stavy o  Já  jest  ten,  že  tělo  činíme  subjektem, 
který  čije  a  žádá.  Dítě,  nemajíc  než  pocitů  a 
z  těch  vyvozujících  se  potřeb  a  tužeb  po 
ukojení,  když  tyto  počíná  soustřeďovati  a 
jako  své  uznávati,  činí  jejich  nosičem  vý- 
hradně tělo.  Mluví-li  se  o  Já,  myslí  se  tím 
na  tomto  stupni  ten  komplex  představ,  kte- 
rými se  tělo  představuje.  Nemůže  také  jinak 
býti.  Zevnějšek  doléhá  na  nás  svými  popudy, 
ty  přeměňují  se  v  pocity,  z  nichž  ony,  které 
jsou  bezpřízvučné,  promítáme  a  sestrojujeme 
z  nich  představy  věcí,  přízvučné  pak  lokali- 
sujeme  na  svém  těle.  Dítě  nemá  žádného  Já; 
představa  ta  ponenáhlu  v  něm  se  vytvořuje. 
Obyčejně  ke  konci  druhého  roku  jest  její 
první  osnova  hotova,  kdy  dítě  počíná  své 
stavy  o  pevný  subjekt  opírati.  Slova  Jfá  pro 
tento  subjekt  nezná  a  mluví  o  sobě  v  třetí  osobě 
nebo  svým  jménem.  Co  mu  tento  substrát  (tělo) 
dává,  stále  se  mění,  ale  třeba  že  již  minu- 
losti náleží,  přece  se  zachycuje  a  zpřítomňuje 
v  reprodukované  představě.  Možnost  míti 
představy  odpoutává  se  od  zevnějška,  pře- 
stávajíc na  něm  býti  závislou;  máme  před- 
stavy i  tehdy,  když  zevnějšek  nepůsobí.  Proti 
passivnosti  těla  vyniká  zde  vlastní  Činnost 
představ.  Uvědomění  si  tohoto  stavu  vyža- 
duje již  značnější  vyspělosti  duševní,  ač  i  tato 
reAexe  by  zajisté  nevedla  k  dosti  rychlému 
vývoji  Já,  kdyby  nebylo  vůle,  která  v  zevnéj* 


974 


Jaabák  —  Jabkenice. 


šek  zasahá  a  z  těla  prostředek  a  nástroj  pro 
zasahání  to  si  tvoři.  Tak  Já,  jež  bylo  jako 
představa  těla  komplexem  představ  čistě 
smyslných,  počne  se  prokládati  ze  zevnějšku 
do  nitra,  kdy  v  životě  duševním  počnou  se 
ustalovati  tluray  reprodukované  (vzpomínka, 
sen,  reflexe),  nezávislé  na  bezprostředním 
působení  zevnějška.  Čím  větší  jest  hybnost 
a  pohotovost  těchto  poměrné  samostatných 
živlův,  s  tím  větší  příkrostí  se  znamená  roz- 
díl mezi  zevnějškem  a  nitrem,  kteréžto  po- 
slední slovo  neznamená  nic  jiného  než  právě 
povědomí  o  jisté  míře  samostatné  moci  před- 
stavovací.  I  zde  jest  Já  komplexem  představ, 
než  ne  více  jako  o  složitém  apparátu  zevněj- 
ším, nýbrž  jako  o  složité  (na  zdání  samo- 
liybné^  mocnosti  představovací  a  žádací,  kte- 
rou nitrem  zoveme.  Vědomí  se  ovšem  mění, 
poněvadž  každou  chvíli  jest  obsah  jeho  jiný, 
ale  vědomí  to.  jak  zkušenost  učí,  tvoří  jediný 
nepřetržitý  proud.  Stojíme  zde  před  faktem 
totožnosti  vědomí,  že  totéž  vědomí  to  jest, 
jemuž  rozličné  ty  obsahy  náležejí.  Nepoklá- 
<iáme  sebe  za  jiné  než  dříve,  budiž  si  doba 
mezi  oběma  vědomími  sebe  delší.  Spánkem 
nebo  mdlobou  přerušené  vědomí  navazuje 
opět  tam,  kde  přestalo.  Vědomí  tomu  pod- 
kládáme určitý  subjekt,  jemuž  jako  nositeli 
přivlastňujeme  všechny  změny  ve  vědomí 
probíhající.  Podkladem  tímto  jest  naše  Já, 
jsouc  nejmocnější  představou,  poněvadž  ve- 
škeré stavy  sobě  osvojuje  jednotným  aktem 
představovacím  (jednota  vědomí).  Tak  děje 
se  v  poměrech  normálních,  kdy  appercepce 
jest  jednotná.  Kdy  nejvyšší  tato  appercepce 
jest  rozdvojena,  stávají  se  z  jednoho  Já  dvě, 
jež  ve  své  funkci  se  střídají  tak  plné,  že 
jedno  o  druhém  neví.  Nejvnitrnějšího  výrazu 
dochází  Já  v  čistém  sebevzpamatování,  v  re- 
flexi o  vlastním  Já  jako  subjektu  sebevědomí, 
při  čemž  zůstává  vyloučeno  všechno  indivi- 
duální, chvilkové  a  nahodilé  zabarvení.  Forma 
výrazu  tohoto  jest:  Já  jsem  Já  —  pouhý  to 
sebeklad.  Já  takové  zváno  bývá  čistým  či 
absolutním.  Empirickým  Já  rozumíme  ono 
povědomí  sebe,  jímž  každý  sebe  klade  jako 
určitou  osobnost,  takže  Já  empirické  jest 
výrazem  nahodilých  zvláštností,  jako  jsou  po- 
hlaví, postaveni  společenské,  osudy  životní  atd. 
Historie  mého  života  jest  řada  takovýchto 
empirických  Já,  jež  všechny  spojuje  totožnost 
vědomí.  Jako  jest  Já  individuální,  tak  jest  i  Já 
společenské  —  »my€  — jež  vzniká  z  povědomí 
soudružnosti  a  náležitosti  k  celku  ať  již  vět- 
šímu nebo  menšímu.  Příčinou  vytvoření  se 
takového  Já  mnohotncho  jest,  že  týmž  neb 
aspoň  podobným  způsobem  více  individuí 
■reaguje  na  jeden  popud.  —  Srv.  Volkmann, 
Lehrbuch  der  Psychologie,  sv.  II.;  Wundt, 
<jrundriss  d.  Psychologie;  J.  Dastich,  Psy- 
chologie (1867);  J.  Durdík,  Psychologie  (4.  v., 
1893).  Zb. 

Jaabak  Sóren  Pedcrsen,  politik  norský 
(♦  1814  v  Holme  —  f  1894  v  Christianii),  byl 
učitelem  a  od  r.  1845  členem  storthingu  a 
vůdcem  radikální  strany  selské,  v  jejíž  pro- 
spěch vydával  v  r.  1865—81  týdenník  »Folkc- 


tidec.  Vydal  mnoho  populárních  spisů,  jako: 
Englands  historie  for  dei  norské  Fok  (1871— 7?  ; 
Kongers  og  Kejseres  Levevis,  A  og  B  (1^82—84  ; 
Den  hóiste  Magt  i  Stařen  (188*3). 

Jaád,  maď.  Jdd^  rum.  Jadtt,  zámožná  a 
pokročilá  velkoobec  v  stejnojmenném  okrcsa 
bystřicko-naszodské  župy  v  Scdmihradech 
na  pr.  břehu  Bystřice,  s  1426  ob.  (1890),  z  nichí 
964  Sasíci  a  299  Rumunů,  Got.  farní  kostel 
luth.  z  XIV.  stol.,  5tř.  obec.  škola,  pošt.  úřad, 
strojní  mlýn  válcový,  vzorné  polní  hospo- 
dářství, obchod  se  dřívím,  značný  rybolov, 
rozsáhlé  sadařství,  dobytkářstvi  a  pěstování 
lnu  a  konopí.  Jaádský  polit,  okres  má 
v  29  obcích  27.457  ob. ;  sídlem  okr.  úřadu  je 
město  Bystřice.  Dki 

Jab,  ostrov  ze  skupiny  Karolin,  vizjap. 

Jabbók,  Jabbúk.  levý  přítok  Jordánu, 
nynější  Vádí  Zarká.  Sem  klade  Genese 
32,  23  zápas  Jakubův  s  Bohem,  od  které  doby 
přezván  Isráél. 

Jabozyúski  Jan  Nep.,  historik  a  kazatel 
polský  (♦  1799  — t  1869),  byl  metropol,  ka- 
novníkem v  Poznani  a  vydal:  Wiadomoic 
o  synodách  prowincyjonalnych  polskich  i  ^io- 
rach  ich  statutów  (Krakov,  1849);  Rys  histo- 
ryčeny  miasta  Dolska  i  jego  okoUc  (Poanaň, 
1858);  Prawodawstwa  i prawa  Kosciota  w  Polně 
ft.,  1860);  Ka\ania  i  mowy  irešci  religijaéi 
(t,  1858)  a  |.  Mimo  to  vydával  a  redigoval 
poznaňské  casop.  »Archiwum  Teologicznc* 
(1836—37),  >Gazeta  Košcielna*  (1843—49)  a 
•Tygodnik  Koácielnyc  (1849—50). 

Jabdák  (jablčák),  jablečný  mošt,  burčák. 

Jabdenioa,  jídlo  na  Valaších  z  vařenýL4i 
čerstvých  hrušek  a  jablek;  <Jo  toho  skořice 
a  zátřepka  z  mléka  a  mouky.  Vek. 

Jaberlloh,  ves  v  Čechách,  viz  Javorník. 

J&bée,  místo  ve  staré  Palestině  na  levém 
břehu  Jordánu,  snad  nynější  Kefr  A  bil  na 
Jábisu,  malém  přítoku  Jordánském.  Saul  za- 
chránil jeho  obyvatele  před  Amorrhity.  V  od- 
měnu za  to  pohřbili  obyvatelé  J-u  mrtvoly 
Saula  a  jeho  synů  ve  svých  zdech. 

Jabetnik,  pozděii  jabednik  (slovo  pů- 
vodu asi  normanského  nebo  gothského;  jem- 
bed  v  těchto  jazycích  značí  úřad  neb  úkol 
někomu  svěřený),  byl  ve  staré  Rusi  původně 
název  pro  veřejného  žalobce,  který  z  úřední 
povinnosti  stíhal  trestné  činy  jako  v  dnešním 
státě  státní  zástupce  (prokurátor).  Slovo  toto 
vyškytá  se  jiŽ  v  Ruské  Pravdě.  Později  ol>- 
drželo  slovo  J.  význam  odchylný.  J.,  též  pe- 
rem etčik,  říkalo  se  státním  zrádcům,  kteří 
sdělovali  nepřátelům  jakákoli  tajemství;  a 
konečně  nabylo  slovo  j.  významu  udavač, 
denunciant,  pomluvač,  očerňovatel,  podobné 
jako  v  Řecku  kdysi  slovo  sykofantés.  V  tomto 
posledním  významu  žije  výraz  j.  ještě  v  dneš- 
ním ruském  jazyku.  -dle. 

Jabkenioe,/abky  nice,  Jablky  nice,  ves 
v  Čechách,  hejt.  a  okr.  MI.  Boleslav,  fara 
Rejšice,  pš.  Loučen;  84  d.,  524  ob,  č.  (1890). 
fil.  kostel  Naroz.  P.  Marie,  3tř.  šk.,  par.  pila, 
obora  s  vysokou  zvěří  a  myslivna.  —  J.  při- 
pomínají se  kol  r.  1359  jako  far.  ves,  později 
klesly  na  samotu.  R.  1888  zasazena  zde  pa- 


Jablanice  —  Jabloň. 


975 


wíétní  deska  skladateli  Smetanovi,  který  zde 
míval  letní  byt. 

Jablanioe,  klimatické  místo  v  Herccgo- 
vinč  nad  Neretvou  nedaleko  Mostaru. 

Jablanovió,  jméno  starého  rodu  bosen- 
ského původem  z  nynější  Černé  Hory.  Při- 
pomínají se  z  něho  hlavné:  1)  J.  Pavel  Ra- 
ci in  o  vid,  vojevůdce  krále  Dabiše  (f  1419). 
Jako  příbuzný  krále  Ostoje  stál  na  straně 
tohoto  a  jen  v  r.  1405 — 9  byl  přívržencem 
Tvrdka.  R.  1404  chtěli  jej  Dubrovčané  učiniti 
králem  místo  Ostoie.  —  2)  J.  Petr  dostal 
od  krále  Štěpána  Ostojice  celé  pobřeží  od 
Sokolu  až  k  Obodu.  R.  1420  zabit  od  ture- 
ckého paše  Isaka.  —  3)  J.  Radoslav,  bratr 
před.  (t  kol  1441),  byl  od  r.  1427  velikým 
vojevodou  bosenským.  Až  na  malou  roztrž'ku 
(1432)  žil  s  Dubrovčany  v  neustálém  míru 
a  r.  1437  pomáhal  jim  ve  válce  proti  Stě- 
pánu  Kosači,  začež  jeho  vojsko  přepadlo 
město  Trebinji.  R.  1441  dovolil  kupcům  du- 
brovnickým  svobodný  obchod  ve  svých  ze- 
mích. Syn  jeho  Ivaniš  r.  1442  potvrdil 
smlouvy  otcovy  podobně  jako  bratři  tohoto 
Petr  a  Mikuláš.  Od  r.  1454  rod  ten  více 
se  nepřipomíná. 

Jablečná  kyselina,  C^H^O^,  jest  pova- 
hou svou  hydroxyjantarová  kyselina,  CO^H . 
CH{OH).CH^.COM.  Jest  velmi  rozšířená 
v  bylinstvu:  v  jablkách,  v  třešních,  v  dříšťálu, 
ve  štávě  nezralých  jeřabin,  odkud  ji  lze  při- 
praviti. Šťávu  tu  vaříme  s  mlékem  vápenným, 
ssedlinu  rozpouštíme  u  vroucí  zředěné  kys. 
dusičné;  z  nitrátu  krystaluje  jablečnan  vá- 
penatý, který  proměníme  v  sůl  olovnatou  a 
tuto  sirovodíkem  rozložíme.  J.  k.  tvoří  schou- 
lené shluky  jehlicovitých  krystalků  rozplý- 
vavých.  Vodní  roztoky  otáčejí  rovinu  světla 
polarisovaného  v  právo,  jsou-li  však  zředěny, 
v  levo.  Charakteristický  jest  jablečnan  olov- 
natý, C^H^O^Pb.SH^O,  který  v  horké  vodě 
zprvu  taje,  pak  se  spéká  a  částečně  rozpouští. 
Uměle  lze  získati  j-nou  k-nu  opticky  opačně 
činnou,  než  jest  j.  k.  přirozená.  Opticky  ne- 
činná J.  k.  jest  obsažena  v  listech  jasano- 
vých, lódo vodíkem  přechází  j.  k.  v  kyselinu 
jantarovou.  OŠc. 

Jablečnan  viz  Jablečná  kyselina. 

Jablečnik:!)  J.,  ovocné  víno,  v.  Mošt.— 
2)  J.  v  botanice  viz^Marrubium. 

Jablečné^  ves  v  Čechách,  hcjt.  Hořovice, 
okr.  a  pš.  Zbiroh,  fara  Drahoňův  Újezd;  25  d., 
186  ob.č.  (1890),  Itř.  šk.,myslivna  »Kohoutov«. 

Jablko:  J.  Adamovo  v  anat.  je  hrbolck 
na  hrdle,  jenŽ  u  hubenějších  lidí  bývá  silně 
vyznačen  a  je  podmíněn  hrbolkem  chrustavky 
štítné.  Srv.  Hrtan.  —  J.  Adamovo  v  bot. 
viz  Adamovo  jablko. 

J.  v  botanice  viz  Jabloň. 

J.  kloubní  [capiit  glensideum,  c.  articulciré) 
nazývá  se  více  nebo  méně  zakulacený  oddíl 
kloubní  na  kosti,  jenž  se  vkládá  do  pušky 
kloubní  druhé  kosti.  Srv.  Kloub.  Velmi  často 
nazývá  se  tak  i  čéška  čili  patella  při  kloubu 
kolenním. 

J.  rajské  viz  Lycopersicum. 

J.  říšské  viz  Říšské  odznaky. 


JabločkOT  Pavel  G.,  ruský  důstojník  a 
inženýr  (♦  1848  v  Serdobsku  —  f  1894  v  Sa- 
ratově).  Opustiv  vojenskou  službu  oddal  se 
elektrotechnice  a  žil  pak  ponejvíce  v  Paříži. 
Jeho  jméno  jest  známo  hlavně  vynálezem 
řl876)  svíčky  elektrické  dle  něho  nazvané 
(viz  Jabločkovova  svíčka).  Mimo  to  učinil 
i  jiné  nové  vynálezy  a  zdokonalení  v  oboru 
elektrotechniky,  jako  zvláštního  článku  gal- 
vanického, akkumulátoru,  ale  žádný  jeho  vy- 
nález neujal  se  trvale  v  praxi,  nýbrž  sloužily 
jen  jako  stupně  k  dalšímu  pokroku.  Vrátiv 
se  cio  Ruska  zemřel  téměř  v  bídě.  Vydal 
mezi  jinými  spis  Notě  sur  les  procédés  ďéJai- 
rage  électrlque  (2.  vyd.,  Paříž,  1878).  Jiné 
práce  uveřejněny  v  Čomptes  rendus  aícad. 
věd  v  Paříží.  Pka. 

Jabločkovova  evička  (vyobr.  č.  1996.), 
přístroj  pro  trvalé  vyvozování  Voltová  oblou- 
ku elektrického  bez  zvlášt- 
ního regulátoru.  Skládá  se 
ze  dvou  rovnoběžných  rou- 
bíků z  tvrdého  uhlí  (c  c), 
oddělených  tenkou  isolu- 
jící vrstvou  ze  sádry  nebo 
kaolinu.  Tyto  jsou  posta- 
veny na  vertikálním  sto- 
janu, opatřeném  svorka- 
mi, k  nimž  se  proud  při- 
vádí. Obě  špice  s  počátku 
spojí  se  hmotou  polovodi- 
vou,  na  př.  tuhou,  která, 
zavře-li  se  proud  elektri- 
cký, se  rozžhaví  a  uhoří, 
načež  se  mezi  konci  rou- 
bíků utvoří  oblouk  elektri- 
cký. V  té  míře,  jak  se  rou- 
bíky stravují,  roztápí  se  i 
vrstva  kaolinu  a  odpařuje 
se,  tak  že  svíčka  stejno- 
měrné uhořívá.  Protože 
uhel  positivní  skoro  dvakrát  rychleji  se  spa- 
luje, užívá  se  pro  J-vy  s-ky  proudů  střída- 
vých o  vysoké  frekvenci.  —  J-vy  s-ky  mají 
krátkou  dobu  hoření,  pročež  se  automati- 
ckým zařízením  musí  vždy  nová  svíce  do 
proudu  vepnouti,  když  jedna  dohoří.  Užívalo 
se  jich  dříve  v  Paříži,  kde  založena  zvláštní 
společnost  k  využitkování  nálezu  Jabločko- 
vova. Roční  výroba  páčila  se  jen  ve  Francii 
na  1'5  milí.  kusů.  Dle  myšlénky  Jabločkovovy 
sestrojili  elektrické  svíčky  též  Wilde  a  Jamin 
s  nevalným  úspěchem  praktickým.  Pka. 
Jabloň,  ves  v  Čechách,  vizjablonná. 
Jabloň  (botan.  viz  Pirus)  jest  nejdůleži- 
tější ovocný  strom,  jsa  rozšířen  ve  velkém 
množství  odrůd  po  celém  mírném  pásmu 
severní  polokoule  a  nověji  i  v  Austrálii. 
Hranice  jeho  končí  se  na  jihu  pásmem  tro- 
pickým, na  sever  pak  dosahuje  aŽ  k  hranici 
sněhové.  Kolébkou  jeií  zdá  se  býti  stř.  Asie, 
vůbec  Východ,  odkudž  byla  Řeky  a  Římany 
po  Evropě  rozšířena.  Že  pěstování  její  je 
prastaré,  o  tom  svědčí  staří  spisovatelé  řím.ští 
již  tehdy  znajíce  jména  celé  řady  odrůd 
jablkových.  Tak  na  př.  Horác  uvádí  jablko 
melimelum^  Varro  orblculata,  Theophrast  znal 


Č.  1996. 
Jabločkovova  svíčka. 


976 


Jabloň. 


3  druhy,  Ca^o  již  7>  PliniuA  41  a  Palladius 
56  druhů.  Úpadkem  říše  Římské  přišla  J. 
v  zapomenutí  chována  Jsouc  toliko  v  zahra- 
dách klášterů.  Určitější  zprávy  nalézáme  te- 
prve ve  XIV.  stol.,  kdy  jiŽ  Francie  slynula 
svými  renetami.  Po  Rakousku  a  Némecku 
rozšířila  se  j.  za  dob  Karla  Vel,  a  to  dvojím 
směrem:  z  jižní  strany  přes  Tyrolsko,  na  se  v. 
podél  Rýna.  Ze  zprav  Valena  Cordy  (1515) 
lze  souditi,  Že  iiž  tehdy  bylp  'množství  odrůd 
domácích,  a  dle  písemních  památek  z  dob 
reformace  podobďy  se  mnohé  kraje  sev.-záp. 
Rakouska  a  sousedního  jižního  Německa  vel- 
kým ovocným  zahradám,  které  však  ve  válce 
třicetileté  po  většině  za  své  vzaly.  V  téže 
době  rozšiřovala  se  j.  i  ze  stř.  Asie  do  kra- 
jin severnějších,  dle  všeho  k  yých.  i  záp.; 
ale  v  Evropě  nebylo  o  tom  ani  potuchy  a 
teprve  v  našem  století  odkryto  nám  celé 
bohatství  odrůd  původu  asijského  a  odtud 
nepochybně  také  dostala  se  kultura  j-ě  do 
Ameriky  a  Austrálie,  a  to  hlavně  zásluhou 
Angličanů,  kteří  svÝmi  obchodními  styky 
s  Činou,  Japanem  a  Malou  Asií  nabyli  zná- 
mosti o  ovocném  bohatství  těchto  končin  a 
pěstování  v  příhodných  osadách  zaváděli. 
Tímto  různými  směry  rozšiřovaným  pěsto- 
váním vznikly  naprosto  růzpé  skupiny  odrůd ; 
tak  na  př.  rodí  se  ve  střední  Evropě  jablko 
poměrné  nejmenší,  ale  nejtrvanlivější,  odtud 
na  východ  jsou  jablka  největší,  ale  méně 
uspokojující  jakosti,  kdežto  jižní  a  západní 
Evropa  má  jablka  nejkrásnější.  V  Čechách 
bylo  jablko  od  pradávna  oblíbeno,  všickni 
naši  staří  letopiscové  se  o  něm  hojně  zmiňují; 
Mathioli,  Balbín  i  Hájek  výslovně  mnohé 
odrůdy  uvádějí  jako  zcela  domácí,  vlastnosti 
jejich  vychvalujíce. 

Vlastmho  významu  nabylo  jablko  teprve 
v  předešlém  století  stavši  se  z  lahůdky  po- 
travinou a  zbožím  obchodním,  hodícím  se 
i  ku  spracování  průmyslovému.  Zásluha  o  to 
přísluší  vedle  pomologů  francouzských  a  ně- 
meckých (Diel,  Christ,  Sickler,  Fůrst,  Lucas, 
Oberdick,  Dochnahl,  Dubreuil,  Baltet)  i  celé 
řadě  odborníků  českých,  jako  jsou  Šámal, 
Rossler,  Rott  aj.,  pak  i  Vlastenecké  hospo- 
dářské společnosti  české,  najmě  jejím  pře- 
dákům hraběti  ze  Šternberka  a  hraběti  Ca- 
nalovi.  Dnes  patří  mezi  přední  sídla  kultui^ 
l-é  statky  knížat  Schwarzenberků,  Lobkovicu, 
hrabat  Šíiků  a  Thunů.  Zásluhou  výše  uve- 
dených mužů  záhy  seznavších,  že  neobyčejné 
množství  odrůd  třeba  vpraviti  do  jakéhos 
rámce,  zděláno  několik  systémů,  do  nichž 
skoro  2000  známých  odrůd  bylo  zařaděno. 
Ustálil  se  systém  Lucasův  a  Dielův,  dle  ně- 
hož dělí  se  j.  vzhledem  ku  plodu  na  15  tříd: 
1.  Žebernáče,  jablka  prostředně  veliká,  vy- 
soko vyklenutá,  ku  kalichu  ujmutá  s  něko- 
lika přes  celý  povrch  běžícími  žebry.  Slupka 
jemná,  hladká;  dužnina  kyprá,  aromaticky 
vonná;  iademík  otevřený,  příhrady  roztržené, 
Podřadí:  jednobarevná,  dvoubarevná,  pru- 
hovaná. 2.  Řehtáče,  prostředně  až  velmi 
veliké,  podlouhle  kuŽelovité  až  válcovité, 
hladké,  bělavě  lesklé,  pevné;  dužnina  zrnitá, 


hrubší  málo  vonná,  kalich  otevřeny,  veky. 
3.  Chroupat  a,  malá  až  prostřední,  kol  ki- 
lichu  Žebernatá,  plochá,  ku  kalichu  xa^ča- 
tělá,  někdy  kulovitá  až  i  válcovitá,  hladká, 
zelenavě  ílutá.  Dužnina  jemná,  pevná,  sladce 
nakyslá,  kořenná,  kalich  otevřený.  4.  Rů- 
žovájablka,  prostředni  aŽ  veliká,  kol  ka- 
lichu tebernatá,  obyčejně  pravidelně  kulovitý 
hladká,  ojíněná,  vonná;  dužnina  mékká,  za- 
růžovělá,  kalich  sevřený.  5.  Holubinky, 
malé  nebo  prostřed^,  podlouhle  kuŽelovité, 
hladké,  lesklé;  dužnina  jemná,  á^vnatá,  ko- 
řeněná, kalich  Čtyř-  a  pétidílný,  zavřeny  i  ro- 
zevřený. 6.  Libernáče,  veliké,  nepravidelné, 
ploché  i  vysoko  vyklenuté,  jedna  polovice 
vyšší  než  clruhá,  s  plochými  Žebry,  hladké, 
lesklé;  dužnina  hrubá,  nakyslá,  kalich  veliký, 
rozevřený.  Sem  patří  největší  jablka.  7.  Re- 
nety hranaté,  velké,  nepravidelné,  hrbo- 
laté, pevné,  ne  zcela  lesklé,  rezivé,  jednoba- 
revné ;  dužnina  hrubší,  sladce  návinná,  kalich 
polootevřený  nebo  zavřený.  8.  Renety  vo- 
skové, malé  až  prostřední,  pravidelné,  vál- 
covité, ploše  kulovité  nebo  i  válcovité,  hladké, 
lesklé  nebo  u  kalichu  rezivé;  dufnina  jcnaná, 
chuti  výtečné,  kalich  pravidelný,  zavřený. 
9.  Míšně,  malé  až  prostřední,  kulaté  nebo 
sploštělé,  hladké,  lesklé,  rezité,  s  bradavkami; 
clužnina  pevná,  jemná,  zvláštní  sladce  návinoč 
příchuti,  kalich  pravidelný,  uzavřený.  10.  Rc- 
liety  červené,  malé,  prostředni  i  velké, 
kulovité,  sploštělé  i  vyklenuté,  s  plodiou 
prohlubní  kalichovou,  lesklé,  hladké,  rezivé, 
dvoubarvé  i  pruhované;  dužnina  jemná,  ko- 
řenná, kalich  otevřený  i  uzavřený.  11.  Re- 
nety kožené,  prostřední  aŽ  veliké,  kulovité 
nebo  zploštělé,  drsné,  jedno-  i  vícebarevné; 
dužnina  jemná,  kořenná,  kalich  uzavřený.  Pod- 
řadí: jednobarvé,  dvoubarvé,  žíhané.  12.  Re- 
nety zlaté,  prostřední  až  veliké,  kulovité, 
plocné  i  vysoké,  pravidelné  i  hrbolaté,  rezivé, 
zřídka  hladké,  barvy  zlatově  žluté;  dužnina 
jemná,  šfavnaťá,  kořenná,  cukrnatá,  kalich 
sevřený  i  rozevřený.  13.  Žíhaná  jablka. 
Sem  se  počítají  všecka  iablka  žíhaná  do  před- 
chozích tříd  nezařaděná.  Podřadí:  zakulaceni 
zašpičatělá.  14.  Homolovitá  jablka,  k  niíci 
náležejí  všecka  jednobarvá,  jež  nehodí  se  áo 
předchozích  tříd  a  vykazují  tvary  vysoko 
vyklenuté  a  dlouze  knželovité.  Podřadí:  jedtoo- 
barvá,  dvoubarvá.  15.  Ploš  fa  ta,  směs  odrůd 
jako  u  předchozí  třídy,  ale  tvaru  sploštělé  ho 
nebo  kulovitého.  Podřadí:  jedno-  a  dvou- 
barvá 

Dle  doby  zrání  dělí  se  jablka  na  letní,  potl- 
zimní  a  zimní.  Všecky  naše  dnešní  odrůdy 
jablek  vznikly  dle  všeho  mnohonásobným  kří- 
žením nejprve  druhů  typických,  jako  Pprii< 
malus  (var.  f^labra^  tomentosa  a  pa^adisiaca^. 
P,  apetala,  P.  pruni/olia,  P.  spectabilis,  P.  co- 
ronaria,  P.  baccata^  P.  silvestrU^  P,  pumila  a 
P,  dasyphylla.  Jako  každá  jiná  ovocná  zemč 
mají  i  Čechy  svoje  vlastni  odrůdy,  z  nichs 
nejírázovitějši  je  panenské.  V  posledním 
čase  přibyla  jich  celá  řada,  na  př.  malinová 
2  Holovous,  zapovězené,  košíkové,  jaroměř- 
ské a  j.  Jako  předního  pěstitele  nových  odru  1 


Jabloňany  —  Jablonec. 


977 


uvésti  sluší  rolníka  J.  Procha  v  Sloupne,  který 
ze  svých  školek  jiŽ  několik  odr&d  odevzdal 
světovému  obchodu. 

J.  jest  vzrůstu  bujného,  tvoří  z  pravidla 
dle  druhů  větší  nebo  tuze  veliké,  vždy  spíše 
ploché  koruny;  listy  vejčité,  více  nebo  méně 
vezpod  plstnaté;  květy  v  chomáčích,  pětilisté, 
bílé  nebo  narůžovělé,  v  dubnu-květnu.  Plody 
požívají  se  čerstvé,  sušené,  na  huspeniny  a 
povidla  vařené  nebo  se  z  nich  vyrábí  ovocné 
víno  (mošt  a  jablčák)  a  též  ocet;  jsou  až 
dosud  důležitým  předmětem  vývozním.  Strom 
sází  se  do  stromořadí  podél  cest  nebo  do 
uzavřených  štěpnic.  V  zahradách  pěstuje  se 
též  ve  tvarech  zákrskových  buď  jako  koule 
nebo  na  odrech  jako  kordon.  Má  ráda  půdu 
teplejší,  dosti  hlubokou  a  vlhčí;  odrůdy  množí 
se  vždy  očkováním  nebo  roubováním.  ~  Ob- 
širné  pojednal  o  j-i  L.  Burket  (»Jabloň«);  ve 
spise  F.  Thomayera  »České  ovocec,  díl  1., 
Jablka,  popsáno  a  v  barvotisku  provedeno 
50  nejlepších  odrůd  j-í.  Fin. 

Jabloikany,  ves  na  Moravě,  hejt.  a  okr. 
Boskovice,  fara  Doubravice,  pš.  Skalice- Va- 
culka;  51  d.,  322  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk. 

Íabloneo:  1)  J.  nad  Jizerou,  měst^s 
cechách  na  lev.  bř.  horní  Jizery  v  jejím 
rozšířeném  údolí  na  úpatí  Krkonošů  v  hcjtm. 
jilemnickém,  okresu  vysockém;  má  130  d., 
956  ob.  č.,  257  n.  (1890),  far.  kostel  sv.  Pro- 
kopa, 5tř.  šk.  (s  páral.)  a  2tř.  něm.  (vydrž. 
Schulver.),  poštu,  telegr.,  Podkrkonošskou  zá- 
ložnu, pojizerské  museum,  mechanickou  tkal- 
covnu a  šlichtovnu  na  bavlněné  látky,  veliké 
chemické  bělidlo,  barvírnu  a  úpravnu  látek, 
výrobu  tažného  lněného  a  damaškového  zboží, 
strojní  válcový  mlýn,  značný  průmysl  a  ob- 
chod se  zbožím  lněným  a  bavlněným.  Průmysl 
lněný  jest  výhradně  v  českých  rukou.  V  blíz- 
kosti J-nce  pracuje  na  800  tkalcovských  stavů. 
Od  r.  1200—1492  připomíná  se  J.  jako  čásť 
panství  štěpanického  a  potom  jilemnického, 
jehož  držiteli  byli  pánové  z  Oujezdce  a  Kou- 
nic,  později  Valdštcinové  a  nyní  Harrachove. 
Při  panství  jilemnickém  zůstal  na  vždy.  Ko- 
stci sv.  Pro- 
kopa byl  ně- 
kolikráte ob- 
noven a  stál 
tu  již  ve  XIV. 
stol.  Původ- 
ně vystaven 
ze  dříví,  ro- 
ku 1776  zbo- 
řen a  posta- 
ven z  kamene 
od  hrab.  Ar- 
nošta Harra- 
cha,  pak  ro- 
ku 1893  val- 
né ještě  roz- 
šířen. R.1745 
počalo  se  zde 
na  škole  vyučovati.  Ze  spolků  sluší  uvésti:  Ná- 
rodní Jednotu  Severočeskou  (muž.  a  dámský 
odbor),  Sokol  (r.  1897  v  nové  tělocvičně), 
divadelní  »Podhoran€  a  zpěváčky  >Hlahol«, 

Ottflv  SIcvDik  Naučný,  iv.  XII.  17  g  1897. 


C.  X997.  Znak  Jablcnce  nad  Jizercu. 


hospodářsko-včelařský,  hasičský  a  sp.  vojen- 
ských vysloužilců.  Spolky  ty  mají  v  ohledu 
národním  velikou  důležitost;  neboť  J.  leže  na 
rozhraní  jazykovém  jest  valně  ohrožen.  R.  1896 
14.  ún.  povýšen  J.  na  městys,  při  čemž  mu  pro- 
půjčen znak  (vyobr.  č.  1997.)  kolmo  rozpůlený 
štít,  v  pravém  stříb.  poli  přirozená  jabloň  se 
zapuštěnými  kořeny  do  zdi  z  cihel  a  se  kmenem 
zlomeným,  v  levo  s  větví  listí  a  ovoce  ne- 
soucí, v  levém  pak  poli  červ.  na  zel.  trávníku, 
jímž  protéká  řeka,  bílý  kostel  s  věží.  Řeku 
projíždí  na  pr.  str.  lávky  přes  řeku  šikmo 
na  levo  vedoucí  člun  od  muŽe  týmž  směrem 
řízený. 

2)  J.  nad  Nisou,  J.  Německý  nebo  pův. 
J.  Nový  {Gabloni  a.  d.  Neisse,  Deiitsch-G.)^ 
město  v  sev.  Čechách  na  potoce  t.  jm.,  495  m 
n.  m.,  se  1222  d.,  95  ob.  č.,  13.928  n.  (1890); 
sídlo  okr.  hejtmanství  a  soudu,  cejch,  úřadu, 
okr.  četn.  velitelství,  finanční  stráže,  pošty, 
telegr.,  telefonu,  stanice  míst.  dr.  (Liberec-J.- 
Tannwald),  děkanství,  vikářství  protest,  obce 
a  fary,  má  děkan,  kostel  sv.  Anny  (r.  1356 
far.  pod  správou  cyriaků  u  sv.  Kříže  v  Praze), 
protest,  kostel,  radnici,  Itř.  čes.  šk.  (Ú.  M.  Š.), 
5tř.  obec.  (s  5  par.)  a  3tř.  měst  pro  chl.  a 
pro  dívky,  3tř.  soukr.  protest,  šk.,  městskou 
opatrovnu,  státní  odbor.  uměl.  šk.  pro  pasíře, 
rytce  a  vyrabitcle  zboží  bronzového,  obchod, 
a  průmysl,  pokrač.  šk.,  nemocnici  (45  post.), 
lékárnu,  pobočku  Rakousko-uherské  banky 
a  České  banky  >Union«,  spořitelnu  a  záložnu. 
Průmysl  a  obchod  zastupují  továrny  na  sukno, 
prádelny  na  vlnu,  bavlnu  a  nitě  a  spracování 
bavlněn.  odpadků,  mechanické  tkalcovny  na 
lněné  a  bavln,  zboží,  továrna  na  vatu  a  vý- 
roba kartonáží,  3  prádelny  skla,  továrny  na 
potiskování  a  broušení  skla,  malby  na  skle 
a  porculánu,  závody  na  výrobu  korálového 
a  napodobeného  slonového  zboží  a  draho- 
kamů, několik  továrních  závodů  na  galanterní 
a  různé  skleněné  zboží,  jako:  brože,  knoflíky, 
perle,  ozdobné  předměty  ze  skla  a  bijouterie, 
výroba  porculánových  dýmek  (3  závody)  a 
cementového  zboží  a  různého  barevného  pa- 
píru, velký  pivovar,  mlýn,  3  knihtiskárny, 
kamenotiskárna,  knihařství,  plynárna.  Město 
má  elektrické  osvětlení,  park  a  jatky  a  s  oko- 
lím jest  střediskem  obchodu  a  průmyslu  skle- 
něného, ozdobného  a  krátkého  zboží  v  Če- 
chách, které  se  snad  do  celého  světa  rozváží. 
Cena  ročně  vyrobeného  zboží  činí  8— 10  milí.  zl. 
a  zaměstnává  se  asi  100  samostatných  obchod- 
níků a  průmyslníků  se  12.000  dělníky.  J.,  pů- 
vodně ves,  r.  1356  znovu  založen  i  s  kostelem; 
ves  sama  náležela  k  panství  maloskalskému. 
R.  1538  připomíná  se  jako  ves  pustá.  Ve  sto- 
letí XVI.  znovu  osazen  lidem  německým  a 
r.  1686  postaven  tu  znovu  kostel.  Neobyčejný 
vzrůst  svůj  děkuje  J.  v  našem  století  sklář- 
ství.  R.  1808  povýšen  J.  na  městečko.  Když 
r.  1806  otevřen  soukenictví  obchod  do  Ruska, 
usadili  se  zde  tovaryši  z  Liberce  jako  mistři 
a  založili  zde  průmysl  soukenický.  R.  1852 
povýšen  J.  na  město,  při  čemž  mu  udělen 
znak  (vyobr.  č.  1998.):  orel  rakouský  s  roz- 
poltěným  štítem  na  prsou,  v  jehož  levém  čer- 

64 


978 


Jablonitz  — Jablonné. 


C.  1999.  Znak  Jablonce  nad  Nisou. 


veném  poli  erb  království  Českého  a  v  pra- 
vém pak  modrém  jabloň  s  ovocem  na  zeleném 
trávníku,  jímž  protéká  stříbrná  řeka  Nisa.  — 
Okr.  soud  ja- 
blonecký ob- 
sahuje 16  polit, 
ob.  (1 12-79  Am«) 
s  5429  d.,  376 
ob.  č.,  43.606  n.; 
ze  44.760  pří- 
tomných ob.; 
43.217  katol.. 
694  evang.,  513 
židov.,  336  ji- 
ného vyznání; 
z  téch:  21-601 
muž..  23.159 
žen  (1890).  — 
Okres,  hejt- 
manství za- 
ujímá okresní  soudy  J.  a  Tannwald,  má 
204-86  km%  8968  d.,  2108  obyv.  č.,  67.880  n., 
2  j.;  z  71.195  přít.  ob.  68.548  katol.  891  ev., 
659  žid.,  1097  jin.  vyz.;  z  téch  34.293  mužů, 
36.902  žen  (1890). 

3)  J.,  osada  t.  u  Nečině,  hejtm.  Příbram, 
okr.  Dobříš,  fara  Verméřice,  pš.  Dolní  Hbitý; 
7  d.,  47  ob.  č.  (1890). 

4)  J.  (Jablontti),  ves  t.,  hejt.  Teplice,  okr. 
Bílina,  fara  Kozly,  pš.  Libčeves;  33  d.,  150  ob. 
ném.  (1890),  kaple  sv.  Václava.  Alod.  statek 
(100  ha),  majetek  mésta  Bíliny.  Ves  byla  pův. 
vladyčí  sídlo,  městským  majetkem  stala  se  asi 
koncem  XV.  stol. 

5)  J.  {Of^olderhaid,  Apfelhaid),  far.  ves 
v  Cechách,  hejt.  Krumlov,  okr.  a  pš.  Planá 
(Horní);  73  d.,  3  ob.  č.,  507  n.  (1890),  kostel 
Nalez.  sv.  Kříže  (z  r.  1789),  3tř.  šk.,  7  mlýnů, 
vápenice  a  samota  Hamrník.  Ves  založena  na 
pozemcích  kláštera  zlatokorunského  s  počátku 
česká,  po  válce  30leté  za  kn.  Eggenburka.  kdy 
náležela  ke  Krumlovu,  osazena  Němci  ze  Štýr- 
ska. R.  1785  zřízena  tu  lokalie,  která  r.  1857 
povýšena  na  faru. 

6)  J.  Český,  Jablůnka  {Gabloni),  far.  ves 
t.,  hejt.  Čes.  Lípa,  okr.  Mimoň;  85  d.,  21  ob. 
č.,  363  n.  (1890),  kostel  naroz.  P.  Marie,  2tř. 
šk.,  pš.,  telegr.,  mlýn  s  pilou.  O  kostele  činí 
se  zmínka  r.  1356,  r.  1398  byl  pod  správou 
cisterciáků  hradištských,  v  r.  1725—33  vysta- 
věn znovu  od  Marie  hr.  z  Valdšteina.  Ve  sto- 
letí XVII.  zanikla  fara  a  obnovena  teprve 
••.  1849. 

Jablonitz,  ves  v  Čechách,  viz  J  a b  1  o n  e  c  4). 

Jabloňka,  ves  v  okresu  trstěnském  uher- 
ské stolice  oravské,  s  katolickým  kostelem, 
plátenictvím  a  3243  obyv.  (1890),  vesměs  Slo- 
váky. 

Jablonná :  1)  J . ,  J  a  b  I  a n  n  á,  ves  v  Čechách , 
hejtm.  Benešov,  okr.  a  pš.  Ncveklov,  fara 
Bělčice;  31  d.,  259  ob.  č.  (1890).  alod.  sta- 
tek, zámek,  dvůr  a  myslivna  JUDra  J.  Šebka, 
2  mlýny.  J.  byla  pův.  vladyči  sídlo,  na  němž 
připomínají  se  r.  1417  Hrdibor  z  Korkyně, 
r.  1432  Petr  Bcpta  z  Jetřichovic,  Netvorští 
z  Březí,  při  jichž  rodě  zůstala  do  r.  1729,  kdy 
ji  koupil  Jos.  Jan  hr.  ze  Vchynic;  po  něm  tu 


seděl  (1749)  Jan  Václav  hr.  Millesimo  a  od 
r.  1763  do  r.  1805  rodina  z  Ncuperka.  —  2)  J  . 
Jablanná,  ves  t,  hejt,  okr.  a  pš.  Příbram, 
fara  Dol.  Hbitý;  55  d.,  400  ob  č.  (1800).  — 
3)  J.,  Jablonný  (Jabloň),  ves  t.,  hejt.  Žliitioc, 
fara  Rabš^n,  pš.  Chýše;  12  d.,  53  ob.  n.  (1890' 
J.  byla  puv.  ves  se  sídlem  vlády čírn.  Kolem 
r.  1541  prodal  Jindřich  Jablonský  2  Jablonnc 
tvrz  a  ves  J-nou  Lorencovi  Šlikovi  z  Holíce, 
jenž  ji  připojil  k  Rabštýnu.  —  4)  J.  Ceskl 
ves  t.,  hejt.  Chotěboř,  okr.,  fara  a  pš.  Přibi- 
slav;  34  d.,  215  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.  a  vý- 
roba zemákového  škrobu.  —  6)  J.  Něme- 
cká, ves  t.;  25  d.,  173  ob.  č.  (1890). 

Jablonné:  1)  J.,  Jablonná,  Jablonný 
(Gabel),  město  v  sev.  Čechách,  315  m  n.  m., 
blíž  saských  hranic,  sídlo  okr.  hejt.  a  sondu, 
cejch,  úřadu,  četn.  velitelství,  respicientstvi 
financ,  stráže,  pošty  a  telegr.,  děkanství  a  vi- 
kářství;  má  363  d.,  10  ob.  č.,  2305  n.  (1890\ 
krásný  kostel  sv.  Vavřince  při  někdejším  klá- 
šteře dominikánském,  založeném  kol.  r.  1260 
od  Jana  Berky  z  Dube  a  jeho  manželky,  která 
je  zde  pochována,  radnici.  5tř.  obec.  a  3tř. 
měst  šk.  pro  chl.  a  dívky,  průmysl,  pokr.  šk,, 
špitál  s  kaplí  sv.  Volfganga,  spolek  ku  vzáj. 
pojišťování  dobytka  a  proti  Škodám  z  ohně, 
fabrikaci  baví.  a  Iněn.  zboží  (zvi.  veb),  parostr. 
pivovar,  mlýn,  bělidlo,  knihtiskárnu  a  značné 
obilní  trhy,  průmysl  a  obchod  s  bavlněným 
a  lněným  zbožím.  Alod.  statek  zaujímá  410  A^; 
náleží  k  němu  lovecký  zámeček  u  J-ho  a  dx^ůr, 
majetek  dědiců  Frant.  Matouše.  J.  bylo  prý 
za  nejstarší  doby  hradem  knížat  charvátských. 
Za  jednoho  z  nich  provdána  byla  Přibislava, 
sestra  sv.  Václava,  která  dala  J.  obehnati  zdí. 
Po   smrti    pochována    pod    blízkým    vrchem 
»Krutinou«,   později  prohlášena  za  blahosla- 
venou. Císař  Karel  IV.  dal  tělo  její  převézti 
(1367)  do  Prahy.    Na  místě,    kde  pochována, 
stojí  dosud  kaplička  ke  cti  blahoslavené  Při- 
bislavy.   Dle  písemných  památek  připomíná 
se  J.  r.  1249;  tehdy  náleželo  Havlovi  z  Lem- 
berka,  jehož  potomci  vysadili  obci  (1364)  různé 
výsady,  jmenovitě  aby  o  statcích  svých   po- 
řizovati mohli,  ar.  1368  založili  měst.  knihy. 
V  r.  1383— 86  koupil  J.  Jindřich  Berka  z  Dube, 
jehož  potomci  zde  až  do  vymření  se  připo- 
mínají (1706).  Jindřich  vyprosil  obci  potvrzeni 
svobod,  výroční  a  téhodní  trh  a  cla,  Zdislav 
z  rodu  toho  trhy  koňské  (1534)  a  rok  na  to 
dva  výroční  trhy  a  snížil  obyvatelstvu  roboty. 
Ku  konci  XVI.  stol.  prodal  Jindřich  Berka 
z  Dubě  polovici  J-ho  Markétě   Hozlaurové 
z  Liběchova,  provd.  za  Vladislava  Hozlaura 
z  Hozlau,  jenž  poddané  velmi  utiskoval  a  do- 
konce se  svou  čeládkou  město  vypálil.  Z  toho 
vzniklo  povstání,  které  teprve  smlouvou  bylo 
urovnáno  (1609).  R.  1602  scaloženy  zde  farní 
matriky.  Kol.  r.  1623  spojil  opět  Jindř.  Berka 
z  Dubě  obě  polovice  v  jedno,  vypudil  cvang. 
pastora  z  města,   ale  obyvatelstvo   na   viru 
katolickou  obrátiti  se  nedalo;   teprve  císař 
kommissaři  hrab.  z  Kolovrat  mocí  vojenskou 
a  vězením  se  to  podařilo.  R.  1632  vroálili  zde 
Švédové  klášter  a  mnoho  škod  nadělali,  r.  1686 
zuřil  zde  veliký  mor,  jemuž  polovice  obyva- 


Jablonnyj  chrebet. 


979 


Č.  1999.  Znak  mésta  Jablonnčho. 


tclstva  za  obět  padia.  R.  171S  koupil  po  dě- 
dici Rozalic  Vchynské  z  Dube  J.  Jan  Jáchym 
Pachta  z  Rajova,  jehož  potomci  ještě  za  časů 
našich  zde  se- 
děli. Za  války 
7leté  obsazeno 
město  Prusy 
(1757),  jež  CIS. 
vojsko  i  s  ge- 
nerálem zajalo. 
Za  vlády  císaře 
Josefa  II.  zru- 
šen (1784)  zdej- 
ší dom.  klášter. 
Kostel  sv.  Va- 
vřince stal  se 
far.,  když  býv. 
far.  kostel  Nar. 
P.  Marie  shořel 
při  ohni  (1788), 
který  strávil  skoro  celé  město.  R.  1813  ob- 
sadil kn.  Poniatowski  J.  polským  vojskem  a 
19.  srp.  t.  r.  dorazil  sem  sám  Napoleon.  Mésto 
ještě  v  našem  stol.  ohrazeno  zdí.  Městem  jme- 
nuje se  velmi  záhy,  znak  pochází  z  dob  Vla- 
dislava II.,  který  mu  jej  na  přímluvu  bratří 
Berků  z  Dube  udělil.  Znak  (vyobr.  č.  1999.): 
Ve  stříbrném  štítě  na  zeleném  zpodku  3  čer- 
vené věže  se  zlatými  makovicemi ;  prostřední 
nejvyšší  věž  s  branou  otevřenou  a  vytaženou 
zlatou  mříží,  pod  níž  modrý  štítek  se  zlatou 
vidlicí.  —  Okr.  soud  jablonský  zaujímá 
190.47  km*  s  18  polit,  obcemi,  3325  d.,  10  ob. 
č.,  17.477  n.;  ze  17.538  přít.  obyv.  17.485  katol., 
38  evang.,  11  žid.,  4  jin.;  z  těch  8359  muž., 
9179  žen  (1890).  —  Okr.  hejtmanství  obsa- 
huje okresní  soudy:  Cvikov  a  J.,  majíc  na 
272  23  km*  5853  d..  184  ob.  čes.,  32.922  něm.; 
z  33.221  přitom,  ob.  33.067  katol,  88  evang., 
23  žid.,  43  j.;  z  těch  15.911  muž.,  17.310  žen. 
(1890). 

2)  J.  nad  Orlicí,  Jablonný,  Jablonná 
nad  Orlickou,  městečko  t.,  na  lev.  břehu 
Orlice,  asi  2  hod.  od  hranic  Kladských  a  mo- 
ravských, v  krásném  údolí  Orlických  hor  při 
stoku  Orlice  Tiché  s  potokem  Orlickou,  v  hcjt. 
a  okr.  Žambercckém;  má  141  d.,  999  ob.  č., 
15  n.  (1890),  pěkný  far.  kostel  sv.  Bartoloměje 
s  věží  z  r.  1680,  do  r.  1663  fil.  fary  ústecké, 
3tř.  šk.,  radnici,  poštu,  telegraf,  stanici  Rak. 
sev.-záp.  dráhy  (Praha-KráT.  Hradec -MittcI- 
walde),  občanskou  záložnu,  rybářský  spolek, 
výrobu  kostelních  rouch,  paramentů  a  náčiní, 
nitěných  knoflíků  a  kroužků,  továrnu  na  kar- 
táče, štětky  a  dřevitou  vlnu,  4  mlýny  s  pi- 
lami, domácí  průmysl  obuvnický,  klihařský 
a  kartáčnický  a  obchod  s  dřívím.  Znak  měst- 
ský (nejstarší  pečeť  z  r.  1358)  (vyobr.  č.  2000.): 
Ve  stříb.  poli  na  zel.  pahrbku  medvěd,  držící 
opatskou  berlu  (později  »právo«).  Ku  konci 
XI.  stol.  (1093)  jmenuje  se  J.  villa  forensis 
(trhový  městec).  Prvním  nám  známým  majet- 
níkem  J-ho  jmenuje  se  ve  XIII.  stol.  Oldřich 
z  Drnholce  a  Heřman  Osteh,  král  Václav  II. 
daroval  J.  Záviši  z  Falkenšteina  a  jeho  synu 
Ješkovi,  po  nich  se  uvádí  míšeňský  markrabí 
Bedřich,  ve  XIV.  stol.  opatství  zbraslavské 


(odtud  berla  ve  znaku),  jemuž  je  Jan  Lucem- 
burský zabral;  r.  1422  cis.  Sigmund  vrátil  J. 
témuž  klášteru.  Opat  zbraslavský  Jan  prodal 
J.  ještě  s  jinými  statky  biskupu  litomyšlskému. 
Od  r.  1437  až  do  r.  1497  seděli  na  J-ém  Kost- 
kové z  Postupic,  po  nichž  připadlo  pánům 
z  Pernšteina,  z  nichž  Vojtěch  povolil  (1523) 
J-mu  pivovar,  Vratislav  vyprosil  (1580)  maje- 
státem dva  výr.  a  týd.  trh  a  clo.  Svobody  tyto 
potvrdili  nástupcové  bratří  Hrzánové  z  Ha- 
rasova  a  jich  potomci,  již  přidali  šenk  vína  a 
pálení  kořalky.  R.  1622  koupil  J.  od  Zdislava 
H.  z  H.  Karel  kn.  Liechtenstein,  jehož  potomci 
dosud  zde  patronát  drží.  Od  králův  českých, 
od  Pernšteinů  dány  J-mu  znamenité  výsady 
(listiny  uchovány  v  městském  archivu) :  právo 
odúmrtní,  vybírání  cla,  trhy  atd.  Roku  1866 
se  účastnilo  město  činné  války,  začež  mu- 
selo zaplatiti  Prusům  značné  výpalné.  Od 
roku  1878  je  zde  záložna,  která  postavila 
městu  vodovod  a  trojtřídní  školu  a  sobě 
dům.  J.  jest  v  ohle- 
du národním  dů- 
ležitou posicí  čes- 
kou na  rozhraní  čes- 
konémeckém.  Pro 
svou  krásnou  přiro- 
zenou polohu  jest 
hojně  turisty  na- 
vštěvováno. J.  jest 
rodištěm  kněze  Fr. 
A.  Vacka-Kopidlan- 
ského  (♦  1780  — 
1 1854),  jenž  napsal 
•Místopis  a  historii 
městyse  J-ho  nad 
Orličkouc  (Praha,  Hradec  Král.  1831). 

Jablonnyj  ohrebet,  Jabloň  o  vyj  ch., 
burjetsky  Jableni-Daban,  mongol.  Dynse- 
Daban,  t.  j.  pohoří  rovnováhy,  horstvo  ve 
středu  sibiřské  oblasti  zabajkalské,  tvořící 
jihozáp.  čásť  pohoří  Stanového  (Stano- 
vo j  chrebet),  počíná  na  poledníku  východ, 
konce  jezera  Bajkalského  asi  na  49'  s.  š.  a 
táhne  se  jako  pokračování  mongolského  po- 
hoří Kentej-Chanu  k  sv.  až  k  sever,  prame- 
nům a  přítokům  Bajkalu.  Jest  to  vlastně  jen 
okraj  stepní  zvýšeniny  Daurské  a  má  ráz 
samostatného  horstva  jen  ve  vých.  části  mezi 
řekami  Ingodou  a  Šilkou,  kde  tvoři  úzký  pás 
vysoký  přůijíěrně  1500  m  a  lest  rozvodím 
mezi  Bajkalem  a  Lenou  s  jedné  a  Amurem 
s  druhé  strany.  Hlavní  řetěz  J-ného  ch-u 
skládá  se  ze  skal  žulových  a  palaeozoických. 
pokrytých  na  hřebeni  žulovými  balvany,  avšak 
nepřesahujících  přes  čistě  alpinský  svůj  ráz 
nikde  čáry  věčného  sněhu.  Podnebí  horstva 
jest  drsné  a  vlhké,  avšak  voda  dešťová  mizí 
v  úžlabinách  a  pod  balvany  i  objevuje  se 
teprve  nadupati  pohoří  v  podobě  rozsáhlých 
močálů.  Úbočí  horská  kryta  jsou  jednotvár- 
ným, místy  neproniknutelným  lesem  jehlič- 
natým, promíšeným  jen  místy  břízami.  Nej- 
vyšší vrchol  J-ného  ch-u  pne  se  ve  skupině 
Sochondo  nebo  Čokpndo  naj.  mimo  hlavní 
pásmo  na  hranici  mongolské  do  výše  2450  m 
jako  dvojitý  hřeben  zahalený  stále  v  mlhu  a 


č.  2000.  Znak  Jablonného  n.Orl. 


980 


Jabloňov  —  Jabloňski. 


pokrytý  vetší  čásť  roku  ohromnými  závéjemi 
snéhovými,  z  nichž  voda  napájí  dvé  jezera. 
Na  některých  místech  pohoří  nalezena  ložiska 
různých  rud,  což  přivábilo  v  poslední  dobé 
hustší  obyvatelstvo,  nicméně  jest  podnes  J. 
ch.  většinou  pustý  a  neprozkoumaný. 

Jabloůov:  1)  J.,  Jablonnč.  ves  na  Mo- 
ravě, hejt.,  okr.  a  pš.  Velké  Meziříčí,  fara 
Ruda;  71  d..  413  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.,  popi. 
dvůr.  —  2)  J.,  ves  t.,  hejt.  Nové  Město.  okr. 
Bystřice,  fara  Rožná,  pš.  Zámecká  Rozinka; 
21  d.,  139  ob.  č.  (1890),  mlýn,  pila  a  samota 
Ples. 

Jabloůovité  viz  Pomaceae. 

JabtonowBki,  jméno  dvou  šlechtických 
rodin  polských,  z  nichž  jedna  náleží  erbu 
•Prus  třetí*,  druhá  pak  pochází  z  Grzymalů. 
První  rodina  pochází  z  Jabloňová  v  Újezdě 
Mlawském.  Nejstarší  z  nich,  Pawel  J.,  bojoval 
u  Gdaňská  za  Štěpána  Báthoriho  a  účastnil 
se  bojů  Polska  s  Ruskem  za  Sigmunda  III. 
vedených.  Syn  jeho  Jan  StanisTaw  J.  stal 
se  r.  1640  maršálkem  >izby  poselské*  sněmu 
polského  a  na  bouřlivém  sněmu  r.  1647  do- 
máhal se  opravy  hlasování,  zejména  pak  pro- 
testoval proti  rozejití  se  sněmu  bez  nějakého 
usnesení.  —  Syn  jeho  Stanislaw  Jan  J. 
(*  1634),  senátor  polský,  veliký  hetman  ko- 
runní a  kastelán  krakovský,  založil  svými  zá- 
sluhami slávu  rodiny  J-kých.  Vyznamenav  se 
ve  válce  se  Švédskem  r.  1655  přispěl  valně 
k  vítězství  Jana  Sobieského  nad  Turky  u  Cho- 
timě  (1671)  a  vyslovil  myšlénku,  by  Sobieski 
byl  zvolen  za  krále  polského.  R.  1683  účastnil 
se  jako  velitel  pravého  křídla  polské  armády 
výpravy  polské  k  Vídni,  bojoval  statečně  proti 
Turkům  i  ve  vých.  Haliči  a  Bukovině  a  vtrhl 
až  do  Multan.  Byl  po  smrti  Sobieského  kan- 
didátem trůnu  polského,  jsa  podporován  též 
ovdovělou  královnou.  Účastnil  se  vyjednávání 
o  mír  Karlovický  (1699).  Dcera  jeho  Anna 
provdala  se  za  vévodu  Leszczyňského  a  stala 
se  matkou  pozdějšího  krále  Stanislava  Lesz- 
czyňského. —  Jan  Stanisíaw  J.,  syn  před. 
(t  1731),  byl  vojevodou  volvnským  a  pak  ru- 
ským. Za  války  nordické  drŽel  se  věrně  Au- 
gusta II.,  ale  pak  (1706)  musel  se  přidati 
k  Stanislavovi  Leszczvúskému,  kandidátu  a 
klientu  Karla  XII.,  krále  švédského,  a  zůstal 
jeho  přívržencem,  i  když  opět  August  II.  zví- 
tězil. Byl  uvězněn  pro  pikle  proti  němu  kuté 
v  Kónigsteiné  a  osvobozen  teprve  od  t.  zv. 
»němého  sněmu«.  Napsal  >Pami^tnik«  o  létech 
1698—1700  a  i  jinak  byl  dosti  slušným  a  plod- 
ným spisovatelem.  Ve  spise  Skrupui  be\  skru- 
putu  (1730)  podává  smutný  obraz  zkázy  po- 
litického života  říše  Polské.  —  Jeho  bratr 
Alexander  Jan  J.  (f  1733^  byl  starostou 
buským  a  účastnil  se  různých  jednání  poli- 
tických za  své  doby  konaných.  —  Stanislaw 
Vincenc  J.,  syn  Jana  Stanislawa  (r.  1731  ze- 
mřelého), vydal  mimo  jiné  r.  1740  M^c\eústwo 
sn\  Jana  Nepomucena.  Zemřel  r.l756.  —  losef 
Alexander  J.,  vnuk  Stanislawa  Jana  J-kého 
(*  1712  —  1 1777),  vév.  novogrodský  (v  Litvě), 
v  době  zmatků  polských  r.  1768  odešel  do 
ciziny  a  získal  si  v  Prusku  titul  knížecí.  Hlav. 


sídlo  jeho  bylo  Lipsko.  Tam  založil  (1768) 
dosud  stávající  Vědeckou  společnost  Ja- 
bloň o  w  ský  ch  {Societas  Jablonoviana),  kterou 
opatřil  značným  jměním,  aby  mohla  udil^ 
zlaté  medaille  s  podobiznou  J-kého  nejlepším 
vědeckým  pojednáním,  na  něž  sama  konkurs 
vypisuje,  jež  psána  mají  býti  buď  po  latinsku, 
po  francouzsku  nebo  po  němečku.  Nyní  místo 
medailU  udílí  cenu  1000  marek.  Společnost 
vydala  9Acta  societatis  Tablonovianae*  (Lip- 
sko, 1772—73,  6  sv.),  »Nova  acta  societatis 
Jablonovianae*  (1802—45,  9  svj  a  »Preis- 
schriften  der  Jablonowskischen  Gesellschaftc 
(1847—91,  29  sv.),  z  nichž  vytknouti  sluší  ze- 
jména H.  Zeissbergovu  »Polnische  Geschichts- 
schreibung  im  Mittelalter*.  J.  sám  byl  mní 
velmi  učený  a  členem  Franc,  akademie.  Proti 
Schlózrovi  napsal  spis  Vindiciae  Lechi  et  C^ecki 
(1770  a  1775)  a  spis  o  Slovanech  V  empire  des 
Sarmates,  kde  dovozuje,  že  pocházejí  od  Sar- 
matů. Knížecí  rodina  J-kých  trvala  do  r.  1878 
ve  2  liniích  v  Rusku  a  v  Rakousku,  majíc 
veliké  statky  na  Volyni,  Polsku  a  v  HaličL 
Poslední  člen  starší  hnie  byl  Stanislaw  J. 
(t  1878),  který  se  účastnil  polského  povstám' 
r.  1831  jako  setník  dělostřelectva  polského 
a  vydal  o  tom  spis  Wspomienia  o  bateryi  po- 
lycyjitéj  artylleni  (1860).  V  čele  mladsi  linie 
stojí  Stan  i  slawJ.,  syn  Karl  a  J-kého  (t  1885), 
který  byl  nejvyšším  maršálkem  království  Ha- 
ličsko-Vladiměřského.  —  Z  druhé  rodiny  po- 
cházel Roch  Michal  J.,  který  r.  1779  od 
Marie  Terezie  obdržel  dědičný  titul  hraběcL 

Jabtonowskýoh  vddeoká  spolednoct 
{Societas  Jablonoviana)  viz  Jablonowski. 

Jabloáski:  1)  J.  Fraúciszek,  františkán 
(t  1699  ve  Lvově),  vydal  spis  Rota  rumacyjěj 
rodowitemu  Nal^c\owi  (Poznaň,  1685)  a  za- 
choval v  rukopise  neukončený  popis  erbů 
polských.  Dílo  to  vydal  s  životopisem  auto- 
rovým T.  Ujazdowski  (Pami^tnik  S^omierski, 
Varšava.  1829). 

2)  J.  Marcin,  malíř  haličský  (*  1801  v  Hlo- 
howě  —  t  k.  1870  ve  Lvově).  Vzdělal  se  ve 
Lvově  a  na  cestách  uměleckých  do  Varšavy, 
Krakova  a  Vídně.  V  dominikánském  kostele 
ve  Lvové  jsou  od  něho  oltářní  obrazy.  Tam- 
též založil  J.  lithografický  ústav,  v  němž  vyšly 
jeho  pohledy  z  cest  po  Haliči.  Pro  Rasta- 
wieckiho  slovník  napsal  J.  životopisy  halič- 
ských malířů.  Na  výstavě  ve  Lvově  r.  1894 
měl  J.  podobizny. 

3)  J.  Henryk,  básník  a  spisovatel  polský 
(*  kol.  1818  v  Baru  na  Podolí  —  f  1869  jako 
člen  francouzského  konsulátu  v  21anzibaru), 
cestuje  po  vzdálených  krajích,  jako  po  Tu- 
recku, Egyptě,  Sahaře,  Ceylonu  a  pod.,  za- 
sílal ze  svých  cest  básně,  cestopisy,  listy  a 
zprávy  do  četných  časopisů  pol.  i  rus.,  hlav. 
do  »Dzienniku  literackého*  a  do  >Novin«,  vět- 
ším dílem  s  pseudonymem  Henryk  z  Baru 
aKmitaWaclaw.  O  sobě  vydal  sbírku  básni 
Gwido  i  Dumki  řLvov,  1855,  2.  vyd.  Vilno, 
1858),  vynikajících  silou  verše  a  vřelého  citu, 
kotvícího  v  neblahých  poměrech  básníka,  jeni 
zmítán  osudem  nucen  jest  tráviti  daleko  mimo 
svou  vlast. 


Jablonski  —  Jablonský. 


081 


4)  J.,  též  Pawlowicz  Izydor,  nábožen- 
ský malíř  pol.  (*  1837  v  Krakove),  vzdělal  se 
v  rodišti,  načež  cestoval  po  Německu,  Itálii, 
Řecku,  Palestině  a  Egyptě.  Vrátiv  se  do  vlasti, 
vyzdobil  svými  freskami  missionářský  chrám 
v  Krakově.  Z  jeho  olejomaleb  uvádíme:  Sv. 
Vojtěch]  Nanebevzetí  P.  Marie;  Marie  vrací  se 
od  hrobu \  sv.  Jan  Nepomucký-;  Kristus  v  iirobé 
a  pod.  Mnohé  z  jeho  prací  mají  ráz  východní. 

Jablonski:  1)  J.  Joh.  Theodor,  státní 
rada  pruský  a  člen  akademie  berlin.  (♦  1665 
v  Gdaňsku  —  f  1^731  v  Berlíně),  zabýval  se 
studiem  právnickým  a  filosofickým.  Pro  mar- 
krabí Bedřicha,  jehož  vychovatelem  byl,  se- 
psal éthiku  (zdstala  rukopisem).  Mimo  to  po- 
chází od  něho  Dictionnaire  fran^ais-allemanJ 
et  allem.-franq,  (Lip.,  1711)  a  Allg.  Lexikon  der 
Kúnste  u.  Wissenschaften  (t.,  1721). 

2)  J.  Paul  Ernst  (*  1693  v  Berlíně  — 
1 1767  ve  Frankfurtě  n.  O.,  kde  byl  od  r.  1721 
professorem  filosofie,  od  r.  1722  theologie). 
Obíral  se  filologií,  hlavně  egyptologií,  dále 
dějinami  církve.  Z  četných  prací  uvádíme: 
Exercitatio  histor.-theol.  de  nestorianismo  (Ber- 
lín, 1724);  De  ultimis  Pauli  a  post.  laboribus 
a  b.  Luca  praetermissis  (t.,  1746);  Pantheon 
Aegyptiorum(t.j  1750—52,  3  sv.);  ínstitutiones 
hist.  christ.  (Frankf.,  1766,  2  sv.)  a  Opuscula 
(Lejda,  1804  a  n.,  3  sv.  egyptologie).     Dk. 

Jablonský:  1)  J.  Daniel  Ernst  (*  1660 
v  Nassenhabeně  u  Gdaňská  —  f  1741  v  Ber- 
líně), syn  českobratrského  biskupa  Petra  Fi- 
gulusa,  zetě  Komenského,  jenž  přijal  název  J. 
od  rodné  vsi  Jabloňky,  vzdélav  se  v  Lesné  a 
ve  Frankfurtě  nad  Odrou  navštívil  v  r.  1680 
až  1682  Anglii  a  Hollandsko,  kde  chtěl  po- 
znati organisaci  školství.  Roku  1683  byl  pasto- 
rem v  Magdeburku,  později  rektorem  v  Lcšně, 
r.  1690  pastorem  v  Královci,  po  třech  létech 
dvorním  kazatelem  v  Berlíně  a  r.  1699  otcem 
svým  vysvěcen  na  biskupa  církve  českobratr- 
ské. R.  1733  jmenován  byl  předsedou  akade- 
mie berlínské  a  r.  1735  přenesl  biskupství 
českobratrské  na  Davida  Nitschmanna  a  r.  1737 
na  hr.  Zinzendorfa  (v.  t.),  zakladatele  Herrn- 
hutu,  vysvětiv  je  na  biskupy  českobratrské. 
Usiluje  sjednotiti  náboženské  obce  českobratr- 
ské s  evangelickjými,  vydal  spisek  Der  Weg 
^um  Friede.  Z  jiných  prací  jeho  uvádíme: 
Biblia  hebraica  (Berlín,  1679  a  1712);  Talmud 
(t.,  1715—21);  Historia  Cousensus  Sendomivien- 
sis  inter  evangelicos  regni  Poloniae  et  Lithua- 
niae  (t.,  1731  a  1742);  Desideria  oppressorum 
in  Polonia  evangelicorum  řt.,  1725).  Poslední 
podávají  cenné  příspěvky  k  dějinám  polským. 

2)  J.  Boleslav,  vlastně  Karel  Eugen 
Tupý,  spisovatel  a  básník  český  (♦  14.  led. 
1813  v  Kard.  Řečici  —  f  27.  února  1881 
na  Zwierzyrtci  u  Krakova).  Prvního  vycho- 
vání dostalo  se  mu  na  domácí  farní  škole. 
Již  tehdy  maje  velikou  zálibu  ve  čtení  knih 
upozornil  na  sebe  kaplana  P.  Matěje  Putáka 
a  péčí  jeho  dostal  se  J.  na  hl.  školu  píseckou 
a  odtud  ve  13.  roce  (1826)  na  gymnasium 
jindřichohradecké,  kde  jiŽ  ve  čtvrté  třídě 
počal  skládati  verše,  ovšem  německé.  Teprve 
prof.   Karel   Hrubý   probudil   v   něm    lásku 


k  jazyku  mateřskému,  mimo  jiné  půjčováním 
českých  knih.  J.  se  zvláštním  zalíbením  četl 
Chateaubriandovu  Atalu,  Gessnerovy  Idyliy, 
básně  Kollárovy  a  j.  Národní  toto  nadšení 
spřátelilo  jej  úzce  se  spolužákem  V.  Filípkem, 
potomním  spisovatelem ;  s  ním  po  skončených 
gymn.  studiích  (1832)  odebral  se  do  Prahy  na 
studia  filosofická.  J.  přilnul  tu  záhy  k  vlastene- 
ckému hloučku  spisovatelů,  jichž  duší  a  hlavou 
byl  J.  K.  Tyl  a  střediskem  liter,  časopis  ^Jindy 
a  Nyní «,  později  » K věty €.  Vedle  filosofie,  děje- 
pisu a  krasovědy  stala  se  mu  nejoblíbenějším 
zaměstnáním  krásná  literatura  v  rouchu  če- 
ském, jejíž  prvotiny  ukládal  ve  zmíněných 
časopisech.  Také  poslouchal  na  universitě 
přednášky  prof.  Nejedlého.  Dokončiv  studia 
filosofická  vstoupil  po  váli  svých  rodičů  r.  1834 
do  praemonstrátského  kláštera  na  Strahově; 
avšak  před  ukončením  noviciátu,  znechutiv 
si  život  klášterní,  opustil  řád  a  věnoval  se 
současně  s  VrCátkem  a  Šohajem  studiu  práv 
a  literatuře  a  práci  národní,  s  níž  tehdy  úzce 
souviselo  zvláště  ochot,  divadlo.  Čím  J-kému 
bylo  divadlo,  vyslovil  v  Nerudových  »Divadel- 
nich  Táckách*  a  v  díle  >Národ  sobě«.  Liter, 
činnost  jeho  soustředila  se  tehdy  vedle  vlast- 
ních básní  na  redigování  společně  s  J.  Po- 
spíšilem (1837—39)  » Květů*  a  redakci  alma- 
nachu ^ Vesny*.  Neutěšené  hmotné  a  literární 
poměry,  neustálé  stesky  rodičů,  jakož  i  do- 
mluvy přátel  ve  strahovském  klášteře  přiměly 
J-kého,  že  opět  vstoupil  do  kláštera.  R.  1838 
složil  řeholní  sliby  a  odbyv  studia  bohoslo- 
vecká r.  1841  vysvěcen  na  kněze.  Tehdy  přijal 
pseudonym  B.  J.,  jímž  záhy  proslul  po  celém 
národě,  vydav  pod  ním  své  Písné  milosti  a 
Moudrost  otcovskou^  která  rázem  se  stala  ma- 
jetkem všeho  čtoucího  národa.  R.  1843  stal 
se  kaplanem  na  klášterní  faře  v  Radonicích 
v  Lounsku,  kde  osvědčil  se  jako  výborný  ka- 
zatel a  pravý  lidumil,  pečující  o  vzdělání  lidu. 
Půvabná  krajina  a  obcování  s  peruckým  fará- 
řem a  vlastencem  Danešem  učinily  mu  zdejší 
pobvt  nezapomenutelným.  Zde  také  sepsal 
oblíbenou  modlitební  knihu  pro  vzdělané  paní 
a  dívky  Ru{e  Siónská  (Praha,  1846,  2.  vyd.  t., 
1852).  R.  1847  zemřel  ve  Zwierzyrtci  u  Kra- 
kova v  klášteře  praemonstrátek  probošt.  Aba- 
t\-še  tamní  požádala  opata  strahovského  P. 
Žeidlera  za  nového  správce  a  k  úřadu  tomu 
vyvolen  Čech  J.  Těžko  a  nerad  opouštěl 
26.  čna  1847  svou  vlasf,  aby  odebral  se  na 
nové  působiště,  kde  čekaly  jej  mnohé  nesnáze 
a  protivenství.  Avšak  i  tu  počátečná  nepřízeň 
záhy  ustoupila  oblibě  a  vážnosti,  když  Kra- 
kovští blíže  poznali  milou  jeho  povahu.  Ale 
ani  láska  Poláků,  ani  vysoké  postavení,  ani 
výnosné  bcneficium  nebyly  s  to,  aby  zmírnily 
touhu  jeho  po  otčině.  Teprve  když  všecky 
jeho  prosby  směřující  k  návratu  do  Čech 
zůstaly  nepovšimnuty,  dal  se  r.  1854  jako 
probošt  zwierzyniecký  uvésti.  Jak  vysoce  byl 
vážen  J.  v  této  hodnosti,  svědčí  četná  vy- 
znamenání ieho.  Tak  r.  1855  ustanoven  bi- 
skupským kommissařem  zwierzyrt.  kláštera, 
r.  1856  jmenován  radou  duchovního  soudu 
manželského,  r.  1857  dozorcem  a  visitátorem 


982 


Jablůnka  —  Jaborec. 


Skol  katolických,  r.  1860  též  evangelických  a 
židovských,  r.  1863  examinátorem  a  soudcem 
prosynodálním  a  vicedékanem  města  Krakova, 
r.  1866—67  čestným  i  skutečným  členem  a  re- 
ferentem konsistoriálním  atd.,  od  r.  1858—67 
byl  okresním  dozorcem  škol  předměstských 
v  Krakově.  Pro  svou  literární  činnost  stal  se 
i  členem  Towarzyszstwa  nauk  v  Krakově,  Za 
to  pro  literaturu  byl  J.  docela  ztracen.  Po 
r.  1847  již  málo  psal  a  co  napsal,  bylo  plno 
žalu,  touhy,  stesků  a  vzpomínání  na  českou 
otčinu.  Teprve  po  smrti  přání  jeho  splněno, 
kdy  péčí  Svatoboru,  opata  strahovského,  Fcrd. 
Náprstka  a  Ed.  Jelínka  tělo  jeho  vyzdviženo 
z  hrobky  zwierzyniecké  (13.  bř.  1881),  pře- 
neseno do  Prahy  a  pohřbeno  na  Vyšehradě. 

V  rodišti  J-kého  postaven  mu  pomník  r.  1887. 
V  literatuře  české  patří  J.  k  nejpopulárněj- 
ším spisovatelům  své  doby  a  to  Basnémi,  jež  od 
r.  1841  dočkaly  se  již  sedmera  vydání,  jednoho 
skvostně  illustrovaného  (Praha,  1891,  illustr. 
V.  Oliva).  Zvláště  pak  Básně  smíšené  i  milostné 
a  Moudrost  otcovská  učinily  jméno  J-kého 
známým  po  celém  národě.  Velikých,  úchvat- 
ných myšlének,  ohnivých  citů,  smělých,  ori- 
ginálních forem,  jakéž  vykazuje  tehdejší  svě- 
tová poesie,  nesoucí  na  cele  jméno  Byronovo, 
nezná  ovšem  idyllicky  tichá,  klášterní  musa 
J-kého,  ač  některé  slabší  ohlasy  byronismu, 
zvi.  německého  (»das  junge  Deutschland«), 
nezůstaly  jí  zcela  neznámy.  Ale  právě  tato 
idylličnost,  pro  dobu  J-kého  tak  významná, 
ta  vřelost  vlastenecká,  někdy  trochu  senti- 
mentální, jež  charakterisujc  náš  život  v  druhé 
čtvrti  tohoto  století,  a  jež  nové  barvy,  silně 
elegické,  nabyla  odchodem  básníkovým  z  vla- 
sti, jakož  i  milostné  city  jeho,  něžné,  bolné, 
ale  prožité  a  svými  osudy  vždy  některým 
vrstvám  společnosti,  zvláště  Ženské,  sympa- 
thické  a  zájem  vzbuzující,  učinily  poesii  J-kého 
tak  oblíbenou.  K  tomu  přičtěme  naučný  ráz 
pronikající  zvláště  Moudrost  otcovskou  a 
mnohé  dětské  básničky,  vždy  znova  předklá- 
dané mládeži  v  hojných  ukázkách,  výborech 
atd.,  a  pochopíme  tu  velikou  popularitu  J-kého, 
obdobnou  popularitě  Třebízského  vypravo- 
vatele,  s  nímž  J.  má  mnoho  rysů  příbuzných. 

V  této  zábavné  v  nejušlechtilejším  smyslu 
slova  a  zajímavě  poučné  stránce  IcŽí  také 
literární  význam  básní  J-kého.  Kniha  jeho 
poutala  a  vychovávala  několik  generací,  jež 
v  ní  viděly  svůj  básnický  obraz  a  ohlas. 

Mimo  uvedené  básnické  sbírky  napsal  J.: 
Navedeni  ku  generdlnimu  basu  přel.  z  Jos.  Fór- 
sterera  (Praha,  1835);  Slova  vděčnosti  a  Idsky; 
Staročeské  i  novéjši  písně  vyňaté  z  »Růže  Si- 
ónské* (Praha,  1844);  Vítěiství  kří{e,  šestero 
duchovních  řečí,  vzdělaných  dle  Jiř.  Saffen- 
reitra  (t.,  1844),  a  pak  četné  drobné  články 
do  všech  téměř  časopisů  za  jeho  doby  vy- 
cházejících. V  rukopise  zůstavil  menši  básně 
příležitostné  a  sbírku  polských  písní  Písně 
nadvislanské,  v  nichž  opěvuje  Polsku,  jeií  krásy 
i  osudy.  Některé  ukázky  z  Básní  J-kého  pře- 
loženy také  do  němčiny  Jos.  Wenzigem  a  j. 
Viz  Ed.  Jelínek,  B.  J.,  črta  životopisná  (Praha, 
1881);  Světozor  1888;  Zlatá  Praha  1886;  Ma- 


tuška, Život  B.  J-kého;  Jar.  Vlček  (Sborník 
čes.  professorů)  a  j. 

Jabllinka,  ves  na  Moravě  na  pr.  bř.  Bečvy. 
hejt.  Val.  Meziříčí,  okr.  Vsetín,  fara  Prxno; 
151  d.,  990  ob.  č.,  5  n.  (1890).  2tř-  sk.,  čctn. 
stan.,  stanice  Sev.  dr.  cis.  Ferdinanda  (Krásná- 
Vsetín),raí)inerie  skla,  malba  porculánu.  Obyv. 
živí  se  výrobou  dřevěného  zt>oží.  Samoty 
Dřevojánci,  Goldy,  Hlinský,  Karele  a  Vcsnik. 

Jablůnka,  ves  v  Čechách,  viz  Jablonce 

Jablonkov,  starobylé  město  v  rak.  Slez- 
sku, ve  vysokých  horách  nad  Olešnicí,   na 
silnici  z  Těšína  do  Uher,  v  hejt.  těšínském; 
má  285  d.,  2033  ob.  poL,  27  č..  344  n.  (1890', 
okr.  soud,  far.  kostel  Božího  Těla,  4tr.  a  Itř. 
obec.    školu,   klášter   alžbčtinck    s   kostelem 
Rodiny  Páně  a  nemocnicí,  mest   nemocnici 
pro  mužské,  fin.  stráž,  poštu,  telegr.,  stanici 
Košicko-bohumínské  dráhy,  měst.  spořitelnu, 
4  mlýny  (1   par.),  výrobu  lihových   nápojů, 
cihelnu,  prádelnu  na  len  a  konopí,  značnou 
výrobu  Iněn.  zboží.  Hlavní  výživou  bývalo  a 
jest  plátenictví.    Obyvatelé  po  vétšiné   celý 
rok  co  podomní  obchodníci  cestují  po  celé 
Evropě,   takže   se   říká:    až   budou    všichni 
Jablunkované  doma,  bude  soudný  den.  V  městě 
žije  na  600  samostatných  mistru.  Mluva  oby- 
vatel je  polská,  ale  kroj   uherský.   Jako  po- 
tomci »Jazyků«  zovou  se  Jackové.  Město  melo 
ještě  před  krátkou  dobou  domy  dřevěné.  Ze 
staré  historie  o  J-ě  víme,  že  ho  kníže  Václav 
Adam  připsati  dal  své  druhé  manželce  Si- 
donii  Kateřině  k  doživotnímu  užívání.  Farní 
chrám  vystavěti  dal  po  vyhnání  protestant- 
ských kněží  Adam  Václav,  který  zde  i  prv- 
ního   katolického    faráře    ustanovil    a  jemu 
služné   pojistil.    Asi   dvě    hodiny    odtud   na 
silnici,  která  vede  do  Uher  v  úžlabině  po- 
toka  Olešnice,   jest  Jablunkovský    prů- 
smyk  (601  m  n.  m.),  na  hranicích  haličských 
tak  zvaná  šance  hajducká  a  na  uherských 
šance  jablunkovská.  Ohrada  tato  založena 
r.  1578  za  účelem  snadnějšího  zamezení  spo- 
jení protestantů  uherských  a  sedmihradských 
se  slezskými.  Za  dědinou  Javořinkou  na  hrani- 
cích uherských  jsou  třetí  šance.  Okres  Ja- 
blunkovský  obsahuje   20   polit,    obcí   se 
3671  d.,  25.607  ob.  pol.,  63  č.,  622  n.;  z  26.73^ 
přít.  ob.  14.364  katol..  12.125  evang.,  247  židů. 
z  těch  12.610  muž.,  14.128  žen  (1890), 

Jablunkovské  pohoři  viz  Karpaty. 

Jablunkovský  prAnavk  v.  Jablůnko  v. 

Jabne,  Jabneel,město  nlištín.,  v.Jamnia 

Jaborandl,  v  Jižní  Americe  název  různých 
diureticky  nebo  diaphoreticky  účinkuj ícich 
rostlin  z  řádů  Piperaceae,  Rutaceae  a  Scrophu- 
lariaceae.  V  Evropě  užívá  se  jména  tohoto 
pro  Pilocarpus  pennatifolius  Lemaire  z  Ru- 
laccí,  jehožto  listy  pode  jménem /o/ia  J.  v  ob- 
chodě se  vyskytují.  Účinná  látka  Jest  alkaloid 
pilocarpin,  kterého  od  0-15— l^v^  obsahuji. 
Mimo  to  nalézá  se  v  nich  ještě  alkaloid  ja- 
bořin,  silice  pilocarpen  a  j.  Viz  Pilocarpit. 
v  bot.  Pilocarpus.  Ji. 

Jaborec,  ves  na  Moravě,  hejt.  a  okr.  Uher. 
Hradiště,  fara  a  pš.  Bílovice  u  Uher.  Hradiště; 
36  d.,  202  ob.  č.  (1890). 


Jaborin  —  Jacintho. 


983 


Jaborin  viz  Jaborandi. 

Jaborosajuss.,  rostlinný  rod  z  čeledi  li  1  ko- 
v  i  t  ý  ch  (Solanaceae)  obsahující  brazilské  stvol- 
naté  byliny  kalicha  krátkého  ostře  Sklaného 
a  trubkovité  posléze  přízvonkovité  koruny, 
v  jejíž  trubce  vetknuty  jsou  kratinké  tyčinky. 
Čnělka  zdélí  trubky  ukončena  hlavatou  bliz- 
nou.  Plod  jest  4pouzdrá  bobule.  Mezi  zvláštní 
druhy  náleží  J.  vitegri/olia  Lam.  s  dlouhými 
širokými  přízemními  listy  a  5  cm  dlouhou 
korunou.  Krátkou  korunu  a  lyrovité  listy  má 
J.  runcinata  Lam.  Děd. 

Jabot  [žabó],  franc,  vlastně  vole.  Odtud 
název  řásného  pruhu  náprsního  s  kraječky 
u  mužské  košile,  který  dle  mody  nastavŠí  ve 
Francii  asi  kol  r.  1650  z  části  nezapjatou  ve- 
stou vykukoval.  Po  r.  1730  vyskytuje  se  j. 
tamže  jako  krajkový  závés  na  úzké  černé 
šňůrce,  plnící  široké  vykrojení  vesty. 

Jabuka,  ves  v  okresu  vršeckém  uherské 
stolice  temešské,  s  kostelem  řecko-orientál- 
ským  a  1198  ob.  (1890),  Rumuny  a  Srby. 

Jaoa  [cháka],  okr.  m.  v  špan.  pro  v.  Huesce, 
735  m  n.  m.  na  návrší  při  1.  bř.  Aragonu;  jest 
sídlem  biskupa,  má  hradby  se  6  gotickými 
branami,  citadellu  z  doby  Filipa  11.,  gotick. 
kathedrálu  z  XI.  stol.,  kamenné  lomy,  trhy 
na  dobytek  a  4649  ob.  (1887).  Jižnč  od  Jacy 
jest  vrch  Pcfia  de  Oroel  (1760  m)  s  pěknou 
vyhlídkou  a  jihozáp.  Sierra  de  la  Pefta  s  be- 
nediktinským klášterem  San  Juan  de  la  Pefta.  — 
V  starověku  slulo  Jacca  a  bylo  hlavním  m. 
Jaccetanů,  jehož  Cato  dobyl  r.  145  př.  Kr. 
K.  778  opanoval  je  Karel  Veliký,  později  bylo 
dlouho  hl.  m.  Aragonska.  K.  1060  zasedal  zde 
koncil.  R.  1808  dobyli  města  Francouzi  a 
udrželi  je  do  r.  1814.' 

Jaoaranda  Juss.,  rod  rostlin  z  čeledi 
trubačovitých  {Bignoniaceae\  zahrnuje  na 
30  druhů  jihoamerických,  jež  jsou  stromy 
nebo  keře  mající  listy  stříčné,  jednoduše  nebo 
dvakráte  zpeřené,  lístky  celokrajné  nebo  pilo- 
vité, květy  v  latách  namnoze  nádherných  a 
konečnýcn,  plody  tobolkaté,  dvoj  chlopně  a 
smačklé,  s  přehrádkou  stříčnou  chlopním, 
semena  příčná,  mázdřitokřídlatá.  Z  druhu  jsou 
zvláště  pozoruhodný  dva  následující:  J.  bra- 
siliana  Pers.,  však  patrně  i  příbuzné  druhy, 
dává  výborné,  zvláště  k  umělým  pracem  po- 
třebované dřevo  t.  zv.  jakarandové,  pali- 
sandrové,  polyxandrové,  violettové 
nebo  modré  ebenové.  Jest  tvrdé,  těžké  a 
nesnadno  štípatelné,  bývá  čokoládově  hnědé 
s  nádechem  fialovým,  černě  žilkaté  a  pruho- 
vané. J.  procera  Spr.,  hlavně  v  Brazilii  a 
Guayaně  rostoucí,  dává  listy,  jež  v  obchodě 
lékárnickém  se  vyskytují  jakožto  lék  močo- 
pudný  a  na  pot  íenouci  (carobové,  jaka- 
randové listy,  caroba^  folia  carobae). 

Jaoare,  žakaré  viz  Alligator. 

Jaoooud  |žakú|  Frangois-Sigismond, 
lékař  franc.  (*  1830  v  Gcnevě).  Lékařství  vy- 
studoval v  Paříži,  působil  tu  jako  nemocniční 
lékař,  podnikl  vědeckou  cestu  do  Německa 
k  seznaní  organisace  lékařských  fakult  a  stal 
se  r.  1876  professorem  lékaiřské  kliniky  na 
pařížské  fakultě  lékařské.  Z  prací  jeho  uvádí- 


me: Lhumorisme  ancien  comparé  á  V  humorisme 
modeme  (1862) ;  Etudes  de  pathogénie  et  de 
séméiotique  (1864);  Leqons  de  clinique  médicale 
faites  a  Phópital  de  la  charitě  (1867,  3.  vyd. 
1874J;  Traité  de  pathologie  interně  (1869,  7.  vyd. 
1883);  Leqons  de  clinique  médicale  faites  a  Vhó- 
pital  Lariboisiere  (1872,  2  vyd.  1875);  Leqons 
de  clinique  médicale  faites  á  Vhópital  de  la  Pitié 
řl885— 87,  4  sv.);  Curabilité  et  traitement  de 
la  phthisie  pulmonaire  (1881;  české  spracování 
od  dra.  K.  Chodounského  r.  1882).  Dále  pře- 
ložil z  angličiny  Gravesovy  klinické  před- 
nášky Le^ons  de  clinique  médicale  (1861 — 62, 
2  sv.)  a  redigoval  »Nouveau  Dictionnaire  de 
médecine  et  de  chirurgie  pratiques*  (1879 
až  1886,  svazek  27—40). 

Jaoek(Hiacynth),  světec  polskÝ  (♦  1183 
v  Kamieni  v  Opolsku  —  t  ^257  v  Krakově), 
z  rodu  Odrow^žů,  byl  na  studiích  v  Praze 
a  Bologni,  načež  přijal  svěcení.  Roku  1219 
na  cestě  do  Říma  poznal  osobně  sv.  Domi- 
nika, vstoupil  do  jeho  řádu  a  při  návrate 
svém  do  vlasti  vzav  s  sebou  několik  bratří, 
zřídil  v  Krakově  dominikánský  klášter  při 
chrámě  sv.  Trojice;  na  to  vydal  se  do  Kijeva 
a  hlásal  tam  po  4  léta  slovo  boží.  Apoštoloval 
také  v  Haliči  i  v  Gdaňsku.  Lid  ctil  ho  pro 
svatý  jeho  život  a  pro  zázraky,  které  se  na 
jeho  hrobě  staly,  a  Kliment  VIII.  r.  1594 
prohlásil  ho  za  svatého;  památka  jeho  světí 
se  dne  16.  srpna. 

Jaoentni  (z  lat),  ležící;  opuštěný,  nema- 
jící pána. 

Jaoet  (lat.),  leží  (na  náhrobcích). 

Jaoini  [-ací-]  Stefano,  státník  ital.  (♦  1827 
v  Casalbuttanu  u  Cremony  —  f  1891  v  Římě). 
Vystudovav  práva  a  státní  vědy  procestoval 
Evropu  a  Orient,  načež  za  spis  La  proprietá 
fondiaria  e  la  popola^ione  agricola  in  Lom- 
bardia  vyznamenán  cenou  a  přijetím  do  Insti- 
tutu Lombardského  a  do  Accademie  dei  Geor- 
gofili.  Na  to  zaměstnán  téměř  současně  ve 
službě  rakouského  guvernéra  lombardsko- 
benátského,  arciknížete  Maximiliána,  studiem 
o  příčinách  drahoty  ve  Veltlínu  (r.  1858)  a 
pro  Cavoura  spisováním  pamětního  spisu 
o  politických  poměrech  Lombardská  a  Be- 
nátská, kteréž  oba  spisy  úplně  odsuzovaly 
vládní  zásady  rakouské.  Vstoupiv  r.  1860  do 
italské  komory  připojil  se  k  pravici  a  vedl  do 
r.  1867  ministerstvo  veřejných  prací.  R.  1870 
povolán  do  senátu  a  r.  1880  povýšen  do  stavu 
hraběcího.  J.  náležel  též  k  zakladatelům  kon- 
servativního  listu  >Perseverenza«,  jejž  pro- 
půjčil úplně  Cavourovi,  a  získal  si  značné 
zásluhy  o  vývoj  železnic,  poštovních  a  telegr. 
úřadů  italských  a  jmenovitě  také  o  vystavení 
dráhy  Sv.-Gotthardské.  Z  jeho  spisu  buďtež 
uvedeny  ještě:  Due  anni  di  politica  italiana 
(Milán,  1868);  CJn  po*  di  commento  sul  trattato 
di  Berlino  (Řím,  1878)  a  zvi.  Peusieri  sulla 
politica  italiana  f»Nuova  Antologiac  1889), 
v  nichž  odsuzoval  vládní  politiku  též  vzhle- 
dem k  trojspolku  a  sporu  s  církví. 

Jaointho  [šasintu]  Freire  de  Andrada, 
spisovatel  portug.  (*  1597  v  Beje  —  -j*  1657 
v  Lisabone),   syn   rodičův   pocházejících  ze 


984 


San  Jacinto  —  Jackson. 


starých  rodů  šlechtických,  studoval  na  uni- 
versité  v  Coimbře  theologii  a  práva  a  maje 
úmysl  věnovati  se  dráze  církevní  odebral  se 
dosáhnuv  bakalářské  hodnosti  práva  kano- 
nického r.  1618  do  Madridu,  kdež  urozenost 
i  učenost  jeho  zjednaly  mu  přístup  mezi  vy- 
soké duchovenstvo  i  do  předních  rodin  dvor- 
ských. Vévoda  ďOlivarěs  učinil  jej  svým  dů- 
vérníkem  a  pomohl  mu  k  bohatému  opatství 
Santa  Maria  dos  Chans.  Od  ministerstva  špa- 
nělského svčřeno  mu  několik  obtížných  po- 
slání, která  obratné  provedl ;  ale  když  měl  se 
povznésti  k  úřadům  nejv}'šším,  učinil  se  pode- 
zřelým náklonností  k  domu  Braganza  a  napsal 
dokonce  spis  ve  prospěch  dona  Joana  Braganz- 
ského.  Opustiv  Madrid  hledal  útočiště  na 
svém  opatství,  kde  za  horlivých  studií  dočkal 
se  r.  1640  toho,  že  Portugalsko  nabylo  své 
samostatnosti  a  on  v  Lisalx)ně  přijat  u  dvora 
s  velkou  přízní;  ale  i  té  za  nedlouho  pozbyl 
a  opět  vrátil  se  na  své  opatství.  Konec  svého 
života  trávil  v  Lisabone  u  své  sestry  Marie 
Continho.  Jako  spisovatel  vynikl  dílem  Vida 
de  dom  Joano  de  Castro,  quarto  vi^o-rey  da 
India,  První  vydání  zničeno  bylo  požárem  jeho 
domu,  i  vydal  t.  r.  1651  zachovaný  nám  pouhý 
výtah  originálu,  jenž  r.  1835  opatřený  poznám- 
kami uveřejněn  akademií  věd  v  Lisabone. 
Spis  přeložen  do  angličiny  od  Petra  Wicheka 
r.  1664  a  do  latiny  od  Frant.  M.  del  Rosso 
(Řím,  1753).  Pokládá  se  za  nejlépe  psané  dílo 
literatury  portugalské  a  jeho  spis  srovnáván 
jest  s  Liviem,  Curtiem  a  Thukydidem.  Jazyk 
jest  prostý  a  působivý  úscčností,  ale  zne- 
svářen mnohdy  cmfasi  a  chybnými  výrazy, 
hlavně  pak  zneužíváním  »conccttů«  tehdy 
bujících.  V  rukopise  zanechal  J.  knihu  On- 
gen  y  progvesso  de  la  ca\a  y  familia  de  Castro 
a  z  latiny  přeložil  dílo  »Lusitania  liberata« 
od  Manoela  da  Cunha  {Portugal  restaurado). 
Verše,  jichž  prý  na  několik  svazků  složil,  zni- 
čeny byly  požárem  až  na  nečetné,  uveřejněné 
ve  sborníku  »Feniz  renascida*  r.  1718. 

San  Jaointo  [chasin-],  řeka  ve  státu  Te- 
xas Spoj.  Obcí  sev.-amer.,  vyvěrající  v  hrab- 
ství  Walke  a  vlévající  se  u  Houstonu  do  Gal- 
vestonského  zálivu.  Poblíž  ústí  místo  stejného 
jména,  kde  zvítězilo  vojsko  Spoj.  Obci  pod 
gen.  Sam.  Houstonem  nad  Mexičany  pod  gen. 
Santa  Afiou.  Bitvou  touto  rozhodnuto  o  při- 
pojení Texasu  ke  Spoj.  Obcím. 

Jaok  [džckj,  angl.  deminutivum  jména 
John,  tedy  Honzíček,  angl.  přezdívka  námoř- 
níkům, plně  J.  tar  =  dehtový;  union  J., 
uniový  H.,  u  námořníků  old  J.,  starý  H., 
britská  vlajka;  J.  of  all  trades  (Honzíček 
všech  obchodů),  člověk  hodící  se  ku  všemu; 
J.  a  nap  es,  H.  opice,  drzý  chlap;  J.  pud- 
ding.,  angl.  Hanswurst;  J.  thc  Ripper,  t.  j. 
rozparovač,  jméno,  jímž  označil  se  r.  1888 
zlopověstný  rozparovač  žen  v  Londýně. 

Jaok  Heinrich  Joachim,  historik  něm., 
mnich  řádu  benedikt.  (*  1777  v  Bamberce  — 
1 1. 1847),  získal  si  velikých  zásluh  o  knihovnu 
v  Bamberce,  jejímž  bibliotékářem  byl.  Z  jeho 
spisů  uvádíme:  Vollsíándige  Beschreibung  d, 
Bibliothek  lu  Bamberg  (Norimberk,  1831—34, 


4  sv.);  Alphabete  u.  gan^e  Scbriftmuster  j*ow 
8 — IĎ  Jhdt.  aus  den  Handschriften  d.  Bibl.  ^ 
Bamberg  (Lip.,  1833—36);  Reise  nach  ^^'ien, 
Triest,  Venedig,  Verona  u,  Jnnsbruck  (Výniar , 
1822—24,  4  sv.). 

J&okel  (Jeckel)  Matěj  Václav,  sochař 
český  (♦  1655  v  Praze  —  f  1738  t.).  Vzdělal 
se  na  cestách  ve  Florencii,  Řimé  á  Neapoli- 
R.  1699  stal  se  mistrem  v  Praze  a  provedl 
r.  1718  tři  sochy  pro  Karlův  most  (Skupinu 
Sp.  Dominik,  Tomáš  Aquinský  a  P.  Marie , 
pak  sochy  Sv.  Bernard  a  Sv.  Anna. 

Jaoket  viz  Jaquette. 

Jaokov,  ves  na  Moravě,  hejt.  Znojmo,  okr. 
a  fara  Mor.  Budějovice,  pš.  Nové  Syrovicc; 
36  d.,  223  ob.  č.  (1890).  mlýn  a  myslivna  Ko- 
sová. Alod.  statek  náleží  Arnoštu  hr.  Wa!- 
lisovi. 

JaokBOn  [džeksn],  několik  měst  v  Spoj.  Ob- 
cích sev.-amer. :  1)  J.,  hl.  m.  stejnojm.  hrabství 
v  státu  Michiganském  při  horním  toku  Grand 
Riveru,  záp.  od  Detroitu.  Leží  na  několika  že- 
lezničních tratích,  má  státní  vězení,  dflny 
Michiganské  centrální  železnice,  továrny  na 
hliněné  zboží,  vozy,  hospodářské  stroje  a 
šněro vačky,  mydlárny,  mlýny  a  20.798  ob. 
(1890).  V  okolí  uhelné  doly. 

2)  J.,  hl.  m.  stejnojm.  hrabství  ve  státě 
Ohio,  křižovatka  drah,  má  vysoké  pece,  uhel  ne 
doly,  obchod  železem  a  uhlím  a  4320  ob.  (18^0  . 

3)  J.,  hl.  m.  hrabství  Hinds  a  státu  Missis- 
sippi, na  pr.  bř.  Pearl  Riveru,  pro  menší  lodi 
splavného;  křižuií  se  zde  4  železniční  traté. 
J.  má  pěkný  dum  státní,  radnici,  budovu 
pošt.,  knihovnu  s  15.000  sv.,  ústav  pro  slepé 
a  hluchoněmé,  státní  vězení,  silný  obchod 
bavlnou  a  5920  ob.  (1890).  R.  1863  dobyl  ho 
Grant,  při  čemž  značně  popleněn.  V  okolí 
pěstuje  se  mnoho  výtečné  bavlny. 

4)  J.,  hl.  m.  hrabství  madisonského  v  státu 
Tennessee,  na  Forked  Deer  Riveru  ;jest  uzlem 
3  železnic,  má  soudní  dvůr.  West  Ťennesscc 
College,  dívčí  školu  methodistskou,  továrny 
na  zboží  vlněné  a  bavlněné,  strojírnu,  ci- 
helny, výrobu  ledu,  značný  obchod  bavlnou 
a  10.039  ob.  (1890). 

Jaokson  [džeksn]:  1)  J.  Robert,  lékař 
angl.  (♦  1750  v  Stone  Byers  — f  1827  v  Car- 
lisíe).  V  lékařství  vzdělal  se  hlavně  prakticky 
na  různých  výpravách  obchodních  i  váleč- 
ných, pak  na  různých  universitách  evrop- 
ských. Jako  válečný  chirurg  účastnil  se  války 
severoamerické,  působil  na  ostrovech  západo- 
indických, ve  Flandrech,  ve  Španělích,  vých. 
Indii  a  všude  všímal  si  s  obzvláštní  pílí  na- 
kažlivých nemocí,  zejména  tyfu,  žluté  zim- 
nice, moru  a  pod.;  pro  léčení  tyfu  stal  se 
na  př.  tím  důležitým,  že  zcela  racionálně 
odůvodňoval  význam  léčení  studenou  vodou. 
Rovněž  v  organisaci  anglického  zdravotnictví 
vojenského  stal  se  zasloužilým.  Z  četných 
jeho  spisů  budlež  uvedeny:  Atreatise  onthe 
fevers  of  Jamaica  ctc.  (1791);  Outlines  of  tke 
history  and  cure  of  fever^  endemic  and  conta- 
gious  etc.  (1798);  Systematic  view  of  the  dis- 
ciplině, for  mation  and  economy  of  armies  (1804, 
2  vyd.  1824) ;   Exposition   of  the  practice  of 


Jackson. 


985 


affusing  cold  water  on  the  surface  of  the  body^ 
as  a  remedy  for  the  cure  of  fever  etc.  (1808) ; 
A  sketch  of  the  history  and  cure  of  contagious 
fever  (1819);  Remarks  on  the  epidemie  yellow 
fever  atd.  (1821),  nejlepší  spis  jeho. 

2)  J.  Andrew,  sedmý  president  severo- 
amer.  (*  1767  ve  Waxhawu  —  f  18^5),  byl 
z  irských  rodičů  beze  jmén{,  ale  studiem 
vlastním  a  praxí  u  advokáta  nabyl  tolik  vě- 
domostí právnických,  že  r.  1790  byl  jmenován 
prokurátorem  v  Tcnnessee  a  r.  1799  taměj- 
áím  vrchním  soudcem,  ve  kterém  úřade  po- 
čínal si  s  bezohlednou  přísností.  R.  1812  ve 
válce  s  Angličany  byl  jmenován  generálem, 
porazil  a  vynnal  z  Louisiany  indiánské  Kríky 
a  zřídiv  sobě  vojsko  a  opatřiv  je  zbraněmi 
a  zásobami  zachránil  New  Orleans  a  porazil 
8.  led.  1815  Angličany  úplné;  vítězství  to 
zjednalo  mu  příjmí  »01d  Hickory«;  v  1. 1817 
vtrhl  do  Floridy,  porazil  Seminoly,  r.  1821 
obsadil  Floridu  a  spravoval  ji  jako  guvernér; 
vzdal  se  však  místa  toho  a  stal  se  v  1.  1823 
až  1825  senátorem  za  Tenncssec  a  hlavou 
mladé  strany  severoamer.,  jež  vystupovala 
proti  mocné  plutokracii.  R.  1824  kandidován 
byl  touto  demokratickou  stranou  proti  J.  G. 
Adamsovi  a  r.  1828  také  zvolen  za  presidenta. 
Nastoupiv  4.  bř.  1829  oznámil  v  poslání  svém, 
že  bude  třeba  oprav,  ale  propustil  skoro 
všecky  úředníky  a  obsadil  místa  svými  pří- 
vrženci, kteří  svou  úplatností  vrhali  na  něho 
divné  světlo.  Byl  povahy  rázné,  ale  též  úlisné, 
hleděl  zachovati  kHd  mezi  stranami,  uklidil 
hrozící  spor  s  některými  jižními  státy,  které 
se  vzpíraly  proti  ochrannému  celnímu  tarifu, 
a  upevnil  postavení  Spojených  Obcí  severo- 
amer,; proto  také  přes  silnou  opposici  byl 
r.  1832  zvolen  znovu  presidentem.  Vystoupil 
rázně  proti  Čirokům  a  vzbouřeným  kmenům 
ind.  a  zřídil  pro  ně  dekretem  ze  30.  Čna  1834 
»Indiánské  territorium*.  do  kterého  v  1. 1836 
až  1838  byli  uvedeni  zbytkové  Kríků,  Semi- 
nolů  a  jiných  kmenů  násilím  nebo  za  peníze. 
Pro  poměry  vnitřní  měl  veliký  význam,  neb 
nepotvrdil  dekretu  senátem  přijatého,  kterým 
se  obnovovala  privilegia  banku,  a  zaplatil  1.  led. 
celý  státní  dluh;  jednal  tak  pod  nátlakem  své 
strany,  která  chtěla  zachrániti  demokratickou 
ústavu  proti  snahám  mocné  plutokracic,  ale 
poškodil  tím  na  dlouhou  dobu  severoamer. 
obchod  a  úvěr.  Proto  opposicc  se  zmohla  a 
J.  ani  r.  1836  nekandidoval,  ale  odebral  se 
na  svůj  statek  v  Tcnnessee.  Srv.  \V.  G.  Sum- 
mer,  A.  J.  (Boston,  1882);  v.  Holst,  Die  Ad- 
ministration  A.  J-s  (Dússeldorf,  1874);  E.  O. 
Hopp.  Bundesstaat  u.  Bundeskrieg  in  N.-Ame- 
rika  (Berlín,  1886). 

3)  J.  John,  angl.  malíř  podobizen  (*  1778 
v  Lastinghamu  —  f  1831  v  St.  Johns-Woodu). 
Přízní  lorda  Mulgrava  zjednal  si  dovolení  ke 
studiu  obrazárny  v  Castle-Howardu,  kde  ko- 
píroval tři  Marie  Annib.  Carracciho.  Podpo- 
rován jsa  pak  příznivcem  Georgem  Beau- 
montem  studoval  na  akademii  londýnské  a 
kopíroval    řadu    podobizen    pro    Cadellovy 

Slavné  osoby  XVIII.  stol.€.  R.  1817  zvolen 
za  člftPP  král.  akademie.    Ve  společnosti  Fr. 


Chantryho  cestoval  r.  1819  do  Říma,  kde 
maloval  podobiznu  Canovy  a  stal  se  členem 
akademie  sv.  Lukáše.  Jeho  nejlepší  podobizny 
jsou:  sochaře  Flaxmana  (v  maj.  lorda  Do- 
vera);  duchovního  Carra  (v  lond.  nár.  gale- 
rii) ;  Earla  Greye  (v  South-Kensington  museu); 
vlastní  podobizna  (tamt.);  jiná  vlastní  podo- 
bizna jeho  jest  v  National -Portrait- Galéry. 
Pro  kostel  svého  rodiště  provedl  J.  kopii 
Correggiova  obrazu  » Kristus  v  zahradě  Getse- 
manské«. 

4)  J.  Charles  Thomas,  lékař  a  přírodo- 
zpytec  amer.  (♦  1805  v  Plymouthu,  Mass.  — 
t  v  Sommerville,  Mass.,  1880),  vystudoval  lé- 
kařství na  Harvard  CoUege,  další  studia  konal 
v  Evropě,  hlavně  ve  Vídni  a  v  Paříži.  Po  ná- 
vratu byl  praktickým  lékařem  v  Bostone,  po- 
zději vládním  geologem  států  Maine,  Rhode 
Island  a  New  Hampshire.  Již  v  době  studií 
prozkoumal  geologicky  Nové  Skotsko,  po- 
zději hlavně  konal  výzkumy  geol.  v  okolí 
Jezera  Hořejšího,  na  jehož  minerální  bohat- 
ství ukázal.  Vydal  řadu  prací  geologických 
a  chemických,  zvláště  o  látkách  některých 
rostlin  amerických.  Nejznámějším  se  stal  ob- 
jeviv  anaesthesující  vlastnosti  aetheru,  s  nímž 
konal  prvé  pokusy  v  zimě  r.  1841—42.  Jeho 
návodem  užil  zubní  lékař  Morton  r.  1846 
směsi  aetheru  a  vzduchu  při  operacích  zub- 
ních a  t.  r.  chirurg  Warren  při  vynětí  ná- 
doru na  krku.  Odtud  zavedeno  anaestheso- 
vání  též  chirurgy  francouzskými  a  anglickými, 
zdomácnělo  záhy  ve  vědě  a  jeho  zdokonalení 
mělo  rovněž  nemalý  vliv  na  pokroky  moderní 
chirurgie.  Z  jeho  literární  činnosti  sluší  uvésti 
spisy:  A  manuál  of  etheri^ation:  containing 
directions  for  the  employment  of  ether ^  chloro- 
form, and  other  anaesthetic  agenti^  by  inha- 
lation  etc.  (Boston,  1861). 

5)  J.  Thomas  Jonathan,  zvaný  Stone- 
wal- J.,  generál  konfederovaných  států  amer. 
(♦  1824  v  Clarksburgu  —  f  1863),  vyšel  z  vo- 
jenského ústavu  wcstpointského  jako  dělo- 
střelecký poručík,  vyznamenal  se  ve  válce 
mexické  tak,  že  povýšen  byl  na  majora;  na 
to  stal  se  professorem  ve  vojenském  ústavě 
v  Lexingtoně  a  za  války  občanské  r.  1861 
stal  se  generálem.  Byl  nejlepším  vůdcem  kon- 
federovaných, geniálním  taktikem,  který  je- 
diný jako  vrchní  velitel  mohl  zjednati  jihu 
vítězství;  vojsko  ho  zbožňovalo  a  dalo  mu, 
když  21.  čce  1861  v  bitvě  na  BuU-Runu  vy- 
rval vítězství  z  rukou  severní  armády,  příjmí 
Stoncwal-J.  Když  r.  1862  unionisté  počali 
v  několika  proudech  postupovati  na  Rich- 
mond,  byl  J.  vyslán  do  údolí  Shenandoah  a 
tu  s  15.000  mužů  zastavil  postup  80.000  unio- 
nistů  pod  generály  Mc.  Dowcllem,  Banksem 
a  Fremontem,  zahrával  si  přímo  s  generály 
těmi  a  přepadal  jednoho  po  druhém;  na  to 
ustoupil  k  Richmondu  k  sesílení  hlavní  armády. 
V  srpnu  porazil  u  Cedar  Runu  spojenou  ar- 
mádu severní  a  rozhodl  29.  srp.  druhé  vítěz- 
ství na  Bull-Runu,  na  to  vnikl  do  Marylandu, 
zmocnil  se  důležitého  přechodu  přes  Poto- 
raak  u  Harper's  Fcrry  a  zajal  generála  Milcsa 
s  11.500   muži   a  70   děly;   17.   září   odrazil 


986 


Jacksonville  —  Jacob. 


třikráte  útok  severních,  na  to  ustoupil  do 
Virginie  a  13.  pros.  přispěl  k  velikému  ví- 
tězství Leeovu  u  Fredricksburgu,  překaziv 
přechod  unionistů  pod  Franklinera  přes  Rap- 
pahannok.  Když  vrchní  generál  unionistů 
Hoocker  na  jaře  r.  1863  chtěl  Leea  oklamati 
líčeným  útokem,  který  měl  kr^ti  jeho  pochod 
s  hlavní  armádou  přes  Rapiclan,  přepadl  ho 
J.  2.  kv.  u  Chancellorsvillu  po  namáhavém 
pochode  hustými  lesy  a  porazil  pravé  křídlo 
unionistů  úplně.  Když  vracel  se  z  objíždky, 
vystřelilo  z  nedopatření  jedno  oddělení  jeho 
střelců  a  J-ovi  tři  kule  roztříštily  ruku.  Ze- 
mřel 10.  kv.  t.  r.  —  Esten  Cooke,  Stonewall 
J.  (2.  vyd.,  N.  York.  1880);  vdova  S.  J-ova, 
Life  and  letters  of  Thom  J.  J.  (t,  1892). 

6)  J.  John  Adams,  sochař  amer.  (♦  1825 
v  Bathu,  Mainc),  žák  Johnstona  v  Bostone  a 
Suissea  v  Paříži.  Po  delším  pobytu  ve  Flo- 
rencii a  v  Paříži  vrátil  se  do  vlasti,  ale  maje 
provésti  sochu  Kanea,  polárního  badatele, 
odebral  se  znovu  do  Florencie,  kde  se  usadil. 
Z  jeho  děl  jmenujeme:  Pomník  vojínů  v  Linnu 
(Massachusetts);  Eva  s mrtvolou  Ábelovou;  Pod- 
zim; lUilský  pastýř  a  četná  poprsí  portraitní. 

7)  J.  William  Lawrics,  státník  angl. 
(♦  1840  v  Leedsu).  Jsa  znamenitým  obchod- 
níkem poslán  r.  1880  do  angl.  parlamentu  za 
své  rodné  město.  Jako  vynikající  člen  kon- 
servativní  strany  byl  r.  1886  tajemníkem  po- 
kladu v  kabinetě  Salisburyové,  r.  1800  po- 
volán do  tajné  rady  a  r.  1891—92  byl  Bal- 
fourovým  nástupcem  ve  vrchním  sekretariátu 
pro  Irsko. 

8)  J.  Frederik  George,  polární  cesto- 
vatel angl.  (*  186?).  Hodlaje  prozkoumati  zemi 
Františka  Josefa,  podnikl  r.  1893  přípravnou 
cestu  do  přímořských  krajin  severní  Rusi. 
Navštíví  v  průliv  Jugorův,  cestoval  v  říjnu  a 
listopadu  t.  r.  přes  Bolzemelskou  tundru 
do  ťustoserska  a  odtud  přes  Pinegu  do 
Archangelska.  Ještě  v  zimě  vrátil  se  odtud 
přes  Kem,  Kandalakšu  a  Vardo  do  Anglie. 
Cesta  tato  byla  sice  věnována  studiu  tech- 
niky arktického  cestování,  podala  však  mimo 
to  nové  zprávy  o  Vajgači  a  uvedené  tundře. 
J.  vydal  o  ní  dílo  The  Great  Froien  Land 
(Lond.,  1895).  Ještě  v  létě  r.  1894  vydal  se 
s  výpravou  nákladem  angl.  maecenášc  A.  C. 
Harmswortha  výtečně  vystrojenou  na  zemi 
Františka  Josefa.  Loď  »Wind\vard<  opustila 
11.  čcc  1894  Londýn,  doplnila  své  zásoby 
v  Archangelsku  a  prorazivši  ledy  vysadila 
J-a  na  břeh  na  mysu  Floře  (Northbrook 
Island),  kdež  zřízena  stanice  Elmwood.  Te- 
prve r.  1895  mohl  se  >Windward«  navrátiti. 
J.  podnikl  ze  své  stanice  několik  výprav. 
Již  v  březnu  a  dubnu  1895  prokázal,  že  Mark- 
ham  Sund,  západně  od  Austria  Sundu,  jest 
široký  průplav  mořský.  V  čci  a  srpnu  r.  1895 
podniknuta  větší  plavba  podél  jihozápadního 
pobřeží  země  Fr.  Josefa.  J.  pronikl  tu  až 
k  42®  30'  z.  d.,  81<>  s.  š..  tedy  ještě  dále,  než  byl 
mohl  dohlédnouti  svého  času  Leigh  Smith, 
a  nazval  tento  nejzápadnější  bod  své  cesty 
(  ap  Maria  Harmsworth.  Po  šťastně  přestálé 
zimě  vydal  se  znovu  na  sever  a  shledal  zde 


moře  prosté  ledu.  Jen  ve  veliké  dálce  k  sev. 
spatřena  tu  nová  země.  Sev.  čásť  Markham 
Sundu  nazvána  British  Channell  a  otevřené 
moře  Victoria  Sea.  Na  jaře  r.  1896  setkal  se 
s  Nansenem  a  Johansenem,  vracejícími  se  ze 
slavné  polární  výpravy.  »Windward«  r.  1896 
znovu  sem  dorazivší  přivezl  je  po  rychlé 
plavbě  v  srpnu  r.  1896  do  Norska.  V  létě 
r.  1897  navštívil  J-a  v  Elmwoodu  jeden  vel- 
rybář  a  loď  ^Windward€  znovu  se  sem  pron 
odebrala.  O  výzkumech  výpravy  J-ovy,  jel 
se  zdají  v  každém  ohledu  znamenité,  podána 
byla  authentická  zpráva  v  »Geographical  Jour- 
nal* 1896  a  1897. 

JaoksonvUle  [džeksnvilj,  mésto  v  Spoj. 
Obcích  sev.-amer.:  1)  J.,  hl.  m.  hrabství  du- 
valského  ve  státu  Floridě,  2.  největší  a  nej- 
důležitější obchodní  město  státu,  na  1.  bř. 
řeky  St.  John,  asi  35  km,  od  jejího  ústí  do 
Atlantského  Okeánu  a  na  několika  tratích 
Železn.  drah.  Značný  obchod  dřívím,  obilím^ 
masným  zbožím,  ovocem,  bavlnou,  cukrem, 
zelemnou,  rybami  a  umělými  hnojivy  podpo- 
rován jest  paroplav.  spojením  s  New  Yorkem 
a  Bostonem  a  pobřežní  plavbou  do  Charlc- 
stonu,  Savannah  a  St.  Augustine.  Pro  mírné 
podnebí  jest  J.  Četně  navštěvovaným  klima- 
tickým místem  v  zimě  (12®  C). 

2)  J.,  hl.  m.  hrabství  morganského  ve  státě 
Illinoisu,  46  km  záp.  od  Springfeldu  na  Meve- 
star  Creeku  a  několika  železn.  tratích;  má 
Illinois  College,  státní  ústavy  pro  hluchontoé, 
slepce  a  choromyslné,  soukromý  ústav  pro 
choromyslné  a  12.935  ob.  řl890). 

Jaomel  [žakmelj,  nejdůležitější  město  na 

Í'iŽním  pobřeží  republiky  Haiti,  44fcm  jjz.  od 
'ort-au-Prince,  na  18"  13'  s.  š..  mezi  mysem 
Maréchaux  a  mysem  J.,  na  němž  nalézá  se 
maják  J.,  jest  druhým  neb  třetím  obchodním 
místem  republiky  a  vedle  Port-au-Prince  nej- 
důležitějším místem  ostrova  pro  vývoz  kávy 
(asi  Ve  "a  Haiti).  Mimo  to  vyváží  se  něco  kam- 
pešky,  bavlny,  oranží,  kozí.  Stýká  se  zde  šest 
paroplavebních  linií.  J.  má  asi  6000  obyv., 
elegantní  domy,  malou  posádku,  arsenál,  angl. 
kostel  a  školu  angl.  baptistů,  2  časopisy.  Pří- 
stav iest  otevřen  cizímu  obchodu.  R.  1892  ob- 
nášel přívoz  1.073.661,  vývoz  2,233.812  (z  toho 
káva  2.230.628)  pesů. 

Jaoob  viz  Jakub. 

Jaoob  (džékobl  William  Stcphen, 
hvězdář  angl.  (♦  1813  ve  Woolavingtonu  ve 
hrabství  Somersetském  —  1 1862  v  Madrasu). 
Jako  důstojník  ve  službách  Východoind.  Spol. 
v  1.  1831—43  zaměstnán  byl  při  geodactickém 
měření  v  Indii.  Od  r.  1845  pozoroval  v  Púně, 
pak  až  do  r.  1859  na  hvězdárně  raadraské, 
jejíž  byl  ředitelem.  Hlavně  pozoroval  hvězdy 
podvojné  a  uveřejnil  svá  pozorování  v  Mem. 
Astr.  Soc.  XVI  1846  a  později:  Double  stars 
observed  at  Poonah.  Poněvadž  zdálo  se  mu 
záp.  pobřeží  Vých.  Indie  příznivější  k  pozo- 
rováním, umínil  si  zříditi  hvězdárnu  v  Púně 
a  odebral  se  do  Evropy,  kde  súčastnil  se 
18.  čce  1860  pozorovám  zatmění  slunce  ve 
Španělích.  Sotva  však  nová  hvězdárna  byla 
dokončena,  zemřel.  VRy, 


Jacob  —  Jacobi. 


987 


Jaoob  IžakóbJ:  1)  Alexandre  André, 
zvaný  Erdan,  žurnalista  franc.  viz  Erdan. 

2)  J.  Bíbliophile  viz  Lacroix  Paul. 

Jaoobaea  viz  Jak  obe  a. 

Jaoobaei  Jakub  a  Pavel  viz  Jakobei. 

Jaoobaeus:  1)  J.  Jiří,  čes.  exulant  a 
spisovatel  XVII.  stol.  Pocházel  z  Karaýka 
v  Litoměřicku  a  byl  nejspíše  synem  faráře 
svatomichalského  Jakuba  J-a  Kutnohor- 
ského řf  po  r.  1630  v  Němcích),  jenž  napsal 
spisek  Idea  mutationum  Bohémo- Evangelicarum 
ecctesiarum  in  florentissimo  regno  Bohemiae 
(vyd.  v  Amsterodame)  a  několik  latin,  básní. 
Studoval  za  hranicemi  a  tam  také  usadil  se, 
jsa  při  čes.  církvi  drážďanské  od  r.  1658  až 
1670  kazatelem,  často  utlačovaným  a  ztrápe- 
ným. Tam  také  napsal:  Pawu  biblia,  bibli 
malá  t.  j.  vysvětlení  katechismu  Dr.  M,  Lu- 
thera  a  pak  Inventář  aneb  poznamenáni  nale- 
\enjřch  a  odevzdaných  \ádušnich  věci  české ^ 
spolu  exulantské  obce  v  Drážďanech  (1659).  Viz 
Osvěta  1887,  987. 

2)  J.  či  Jacobides  Georgius  viz  Da- 
čický  1). 

Jaoobé  [jako-|  Johann,  médiryjec  rak. 
(♦  1733  ve  Vídni  —  f  1797  t.).  Učitelem  jeho 
v  malířství  byl  Mytens,  v  ryjectví  Schmutzer. 
Obdržev  státní  stipendium  cestoval  J.  do  Lon- 
dýna (1779—80),  kde  vzdělal  se  v  černém 
umění.  Vrátiv  se  byl  jmenován  professorem 
na  vídeňské  akademii  a  c.  k.  radou.  Z  jeho 
rytin  uvádíme:  Lov  na  jeleny  při  měsici  (dle 
Casanovy);  Vídeňská  akademie  (dle  Quadala) , 
Samson  a  Dělila  (dle  Rembrandta) ;  Divoký  býk 
napaden  psy  (dle  téhož);  Básník  Hayley  (dle 
Romncya);  Marquis  de  Gallo  (dle  Fúgera); 
Josef  p*inc  Schwar^enberk;  Slečna  Mayerová 
jako  Hebe  (dle  Rcynoldse);  SIČ.  Mar^Monck- 
tónová  sedící  v  parku  (dle  téhož)  a  j. 

JaoobelllUl  viz  Jakoubek. 

Jaoobi  [-kó-|:  1)  J.  Johann  Georg, 
básník  něm.  (♦  1740  v  Dusseldorfé  —  f  1814); 
vystudovav  theologii  stal  se  professorem  filo- 
sofie a  rhétoriky  v  Halle,  později  ve  Frei- 
burku.  Počáteční  svou  činností  náleží  k  něm. 
anakreontikům ;  později  vlivem  Goethovým 
poesie  jeho  stala  se  vážnější  a  prohloube- 
nější. Jeho  Sámmtliche  Werke^  kteréž  vydání 
sám  pořídil,  vyšly  v  Curichu  1807—13,  7  sv. 
(nové  vyd.  1825.  4  sv.).  Od  1774—76  vydával 
v  Diisseldorfé  9lri6c,  čtvrtletník  pro  ženy  ně- 
mecké. Život  jeho  napsal  Ittner,  J.  G.  J.  (Cu- 
rich.  1822). 

2)  J.  Friedrich  Heinrich,  filosof  něm., 
bratr  1)  (♦  1743  v  Diisseldorfě  —  f  1819  v  Mni- 
chově), pocházel  z  bohaté  rodiny  obchodnické 
a  po  smrti  svého  otce  stal  se  chefem  firmy, 
přešel  však  ve  služby  státní  a  stal  se  radou 
při  dvorní  komoře  júlich-bergské.  Letní  jeho 
sídlo  v  Pempclfortu  nedaleko  Dusseldorfu 
bylo  střediskem  vybraného  literárního  světa 
německého.  Blízké  byly  jeho  styky  s  Les- 
singem,  Herdercm  a  jmenovité  s  Goethem. 
R.  1804  povolán  byl  do  Mnichova  jako  člen 
nově  založené  akademie  věd,  jejíž  předsedou 
se  stal  r.  1807 ,  zemřel  zabývaie  se  revisí 
svých  dél.  J.  jest  duch  vroucí.  Který  hleděl 


býti  přede  vším  práv  citovým  potřebám  člo- 
věka, pokud  tyto  vzbuzovány  bývají  filosofi- 
ckým myšlením.  Víra  v  Boha  osobního  a 
osobní  nesmrtelnost  jsou  stěžejnými  pomysly 
jeho  filosofie.  Ale  poněvadž  rozum  nestačí 
podati  záruky  ve  věcech  transcendentních 
vůbec  a  tedy  také  nedovede  upokojiti  zře- 
telem otázek  tak  úzce  s  mravní  podstatou 
člověka  souvisících,  jako  jsou  Bůh,  věčnost 
osobní  nesmrtelnost,  uchyluje  se  J.  k  citu 
a  víře  a  tou  rozum  hradí  a  jí  filosofuje.  Cit 
měl  jej  utvrditi  v  tom,  o  čem  jej  rozum  ne- 
přesvědčil; později  uchyluje  se  k  umu  (Ver- 
nunft)  jako  nově  objevenému  orgánu  ideo- 
vému, který  podává  bezprostřední  vnímání 
nadsmyslna.  Marno  jest  rozumem  zjednávati 
přesvědčení  náboženské.  Rozum  diskursivni, 
od  případu  k  případu  jdoucí,  soudy  a  pojmy 
tvořící,  cestou  demonstrující  vede  vždy  jen 
k  podmíněnému  —  dokazované  jest  podmí- 
něno svými  důvody.  Bůh  však  jest  nepod- 
míněno samo.  Měl-li  by  Bůh  býti  dokázán, 
sklesl  by  na  něco  podmíněného.  J.  proslul 
svým  posudkem  o  Kantově  kriticismu,  ukázav 
na  příkrou  vnitřní  jeho  neshodu:  nebo  platí-li 
podle  Kanta  zásada  kausality  jen  v  oboru 
zkušenosti,  nemůže  přenášena  býti  na  věci 
samy  o  sobě,  ale  pak  též  nemůže  Kant  zod- 
pověděti otázku  po  látce  v  představách  na- 
šich. Poznávání  zevnějška  bral  J.  za  prosté 
faktum,  za  pravdu  smyslně  vnímanou,  ale  po- 
dobnou bezdůkazou  pravdou  byl  mu  i  Bůh. 
krása,  dobro,  vznešenost  jako  předměty  bez- 
prostředního vnímání  vnitřního.  Pokud  em- 
pirie zevnější  sáhá,  platí  důkaz  rozumový, 
z  tohoto  však  se  vymykají  ony  blažící  idee. 
Tím  se  vysvětluje  výrok  J-ho,  v  němž  o  sobě 
dí,  že  jest  pohan  rozumem,  křesťan  srdcem.  — 
Spisy  jeho  postrádají  systematické  úpravy 
dlouhých,  učených  pojednáni;  jsou  psány 
aforisticky  nebo  formou  listovou,  dialogi- 
ckou, též  románovou,  odkudž  jejich  půvab 
a  jich  dovoláváním  se  citovosti  i  rozšíření 
se  vysvětluje  zejména  v  kruzích  žen,  ač  zas 
na  druhé  straně  kolísavá  dikce  a  nedostatek 
logické  přesnosti  vynesl  mu  výtku  filosofi- 
ckého dilettantismu.  Ku  směru  jeho  náleží 
Jak.  Salát,  v.  Wciller,  Koppen,  Christ.  Weiss, 
Lichtenfels,  Bouterwek  a  j.  Nejdůležitější 
z  jeho  spisů  jsou:  filosofický  román  Woldemar 
(poprvé  pod  titulem  Freundschaft  u.  Liebe, 
1777,  posl.  vyd.  1826) ;  Ober  die  Lehre  des 
Spinoia,  in  Brie/en  an  Moses  Mendelssohn 
(1789);  Wider  Mendelssohns  Beschuláigungen, 
betreffend  die  Lehrc  des  Spinoia  (17S6);  David 
Ilitme  uber  den  Glauben^  oder  Idealismus  und 
Realismus,  ein  Gesprách  (1787);  Eduard  AU' 
wilťs  Briefsammlung  (1792);  Uiber  das  Unter- 
nehmen  des  Kriticismus,  die  Vernunft  \u  Ver- 
stande  ^u  bringen  u.  der  Philos.  úberhaupt  eine 
Absicht  lu  geben  (1801) ;  Von  den  góttlichen 
Dingen  u.  ihrcr  Offenbarung,  hlavně  proti 
Schellingovi  (1811).  Souborné  vyd.  spisů  jeho 
vyšlo  r.  1812—24  6  sv.  v  Lipsku.  Zb. 

3)  J.  Karl  W.  Maxim.,  lékař  něm.  (♦  1775 
v  Dússeldorfě  —  t  1858  v  Siegburku).  Lé- 
kařství vystudoval  na  různých  universitách 


988 


Jacobina  —  Jacobs. 


Némecka  i  Anglie,  načež  působil  na  četných 
místech  Německa  buď  jako  praktický  lékař 
nebo  ve  státní  službé.  Nejznamenitější  jeho 
čin  ie  zařízení  ústavu  pro  choromyslné  v  Sieg- 
burku  (1820),  jenž  stal  se  vzorným  pro  po- 
dobné ústavy  v  Německu.  Z  jeho  literární 
činnosti  uvádíme  spisy:  Beobachtungen  uber 
die  Pathologie  und  Therapie  der  mit  Irresein 
verbundenen  Kvankheiten  (1830) ;  Ueber  An- 
legung  von  Irrenheilanstalten,  mit  ausfúhrlicher 
Darstellung  der  Irrenheilattftalt  Siegburg  {\S3A) ; 
Die  Hauptformen  der  Seelenstórungen  in  ihren 
Be\iehungen  ^ur  Heilkunde  (1S4A);  Nátur-  und 
Geistesleben^  der  Sinnesorganismus  in  seinen 
Be\iehungen  \ur  Weltstellung  des  Menschen 
(1851). 

4)  J.  Moritz  Hermann,  vynálezce  gal- 
vanoplastiky  (*  21.  září  1801  v  Postupirai 
u  Berlína  —  t  10.  března  1874  v  Petrohradě). 
Nejprve  věnoval  se  stavitelství  v  královské 
službé  pruské,  později  byl  stavitelem  v  Krá- 
lovci a  r.  1835  povolán  do  Jurjeva  za  profes- 
sora  stavitelství.  Byv  r.  1839  jmenován  ad- 
junktem carské  akademie  v  Petrohradě,  pře- 
sídlil tam  r.  1840  a  r.  1842  stal  se  jejím  členem, 
později  jmenován  skutečným  státním  radou 
a  povýšen  do  stavu  šlechtického.  J.  zabýval 
se  jednak  thcorii  galvanismu,  jednak  získal  si 
velkých  zásluh  o  upotřebení  jeho  k  účelům 
praktickým.  Navrhl  k  měření  odporu  přístroj 
podobný  Wheatstoneovu  rheostatu,  zavedl 
jednotky  pro  odpor  a  sílu  proudu  elektrického 
dle  něho  nazvané,  jichž  po  delší  dobu  uží- 
váno od  fysiků,  vyšetřoval  jiskru  elektrickou, 
vliv  tlaku  na  rozklad  vody.  dokázal,  že  gal- 
vanometr  a  voltamctr  dávají  stejné  výsledky. 
Prvý  ve  velkém  použil  clektromagnet.  motorů 
tím,  že  r.  1838  elektromotorem  o  V4  koňské 
síly  několik  hodin  uváděl  v  pohyb  po  Něvě 
člun  s  12  osobami.  Návrh  o  použití  elektro- 
magnetů  k  sestrojení  hybostrojů  r.  1834  před- 
ložil petrohradské  akademii  a  r.  1835  vydal 
pojednání  Mémoire  sur  rapplicatiou  de  l^electro- 
magnetisme  au  mouvemeut  des  machines.  Avšak 
jiir.  1829  sestrojil  elektromotor  prof.  Jedlička 
a  r.  1830  Salvátore  dal  Negro.  Právem  se  J. 
nazývá  otcem  galvanoplastiky,  jíž  dal  jméno 
a  o  níž  r.  1838  předložil  petrohradské  aka- 
demii pojednání,  doložené  galvanoplastickými 
odlitky  medaillí,  dříve  nežli  Spencer  a  Jordán, 
kteří  rovněž  činili  nároky  na  prioritu.  Náhledy 
své  o  věci  uveřejnil  r.  1839  ve  Philosophical 
Magazíne  a  v  londýnském  Athenaeum,  pak 
v  samostatném  spise  Die  Galvaiioplastik {Petro- 
hrad,  1840).  Za  svůj  vynález  obdržel  od  cara 
dar  25.000  rublů.  Konal  též  pokusy  o  prakti- 
ckém upotřebení  elektrického  osvětlování 
s  Augeraudem.  Životopis  jeho  vydal  Wild: 
Zum  Gedáchtnis  an  J.  (Lipsko,  1870).    Pka. 

6)  J.  Karl  Gustav  Jacob,  mathematik 
něm.  (♦  1804  v  Postupimi  —  f  1^51  v  Berlíně), 
bratr  před.  R.  1824  stal  se  soukromým  docen- 
tem na  universitě  Berlínské  a  r.  1827  prof. 
na  universitě  v  Královci,  ve  kterémž  posta- 
vení setrval  až  do  r.  1842,  kdy  podnikl  velkou 
cestu  po  Itálii.  Po  návratu  svém  usadil  se  na 
odpočinku  v  Berlíně.  Jeho  velmi  četné  klas- 


sické  práce  z  mathematiky  a  mechaniky  roz- 
troušeny jsou  po  časopisech,  zejména  ulo- 
ženy jsou  v  Crelleově Journal u.  Ze  spisů  o  sobě 
vydaných  hlavní  jsou  Fundamenta  nova.  theo- 
riae  functionum  ellipticarum  (1829).  Krona  toho 
vydal:  Disquisitiones  analjrticae  de  fractionikas 
simplicibus  (1825);  Comm.  de  trans/ormatiome 
integralis  duplicis  indefiniti  (1832) ;  Canon  aritk- 
meticus  (1839)  a  j.  Sebrány  spisy  jeho  v  Opms- 
cula  mathematica  (1846—51,  2  sv.).  Práce  jeho 
mathematické  jsou  důležitý  zejména  pro  theorii 
funkcí  elliptických ;  setkával  se  často  v  úva- 
hách svých  s  týmiž  předměty  jako  Abel,  jehož 
byl  vrstevníkem.  Črka. 

6)  J.  Otto  Reinhard,  krajinář  němedcý 
(*  1814  v  Královci).  Studoval  na  akademii 
v  Důsseldorfé,  kde  později  stal  se  professo- 
rem.  Nějaký  čas  žil  ve  Wiesbadenu  a  konal 
cestu  do  Ameriky  (1863).  Od  něho  jest  v  musea 
královeckém  Krajina  na  Genevském  jezeře.  Vle- 
tech 1837—39  zabýval  se  J.  též  leptáním  rytin. 

7)  J.  Justus  Ludvvijf,  protest,  theolog 
něm.  ř*  1815—1888),  posledně  profes,  v  Halíc, 
napsal :  Die  Lehre  der  Irvingiten  (2.  vyd.,  1868); 
Die  Jesuiten  (1862);  Erinnerungen  an  August 
Neander  (1SS2)]  Streiftichter  auf  Religion,  I\h 
litik  Jí.  Universitáten  der  Centrumspartei  (1S83) 
a  j.  Srv.  J.  J.  Just,  L.  J.  u.  d.  Vermittelungs- 
theologie  (1889). 

8)  J.  Valerián  viz  Jakobij. 
Jaoobina  |žako-],  město  v  braz.  státu  Bahía 

při  levém  břehu  horního  Itapicurú,  na  !!•  j.  i 
41®  z.  d.,  v  horské  sice,  avšak  úrodné  pdoxe. 
Dříve  se  tu  ryžovalo  zlato,  nyní  živí  se  oby- 
vatelstvo (j.  obec  10.000)  hl.  vzděláváním  půdy 
(bavlna,  káva,  cukr,  oranže)  a  chovem  do- 
bytka. 

Jaoobini  Ludovico,  kardinál  a  vynika- 
jící státník  papežské  kurie  (♦  1832  v  Gen- 
zanu  —  1 1887  v  Římě).  Jsa  synovcem  stejno- 
jmenného papežského  ministra  veřejných  prad 
byl  vychován  v  Římě  a  stal  se  již  v  mladém 
veku  tajemníkem  kongregace  východních  ritů 
a  r.  1862  praelátem.  K.  1869,  za  koncilu  vati- 
kánského, jmenoval  ho  Pius  IX.  státním  pod- 
sekretářem.  Později  jmenován  J.  arcibiskupem 
solunským  in  partibus  infidelium  a  r.  1874 
vyslán  jako  nuncius  papež,  stolice  do  Vídně. 
Zde  získal  si  v  brzku  oblibu  pro  svou  velmi 
šťastnou  a  opatrnou  umírněnost  a  dovedl  pře- 
konati obtíže,  které  se  naskytly  při  zavedení 
nových  církevních  zákonů.  Lev  XIII.  svěřil 
mu  pak  jednání  s  pruskou  vládou,  které  snaiO 
se  J.  provésti  osobní  schůzkou  s  Bismarckem 
v  Gastýně  r.  1879.  Vyjednávání  však  bylo 
r.  1880  přerušeno  pro  velké  požadavky  pa- 
pežské kurie.  R.  1879  jmenován  J.  kardinálem 
a  r.  1880  po  odstoupení  Ninové  stát.  sekre- 
tářem kurie.  V  tomto  úřadě  obnovil  vyjedná- 
vání s  pruskou  vládou  a  podařilo  se  mu  ji 
získati  pro  t.  zv.  kulturní  boj,  kdyŽ  papežská 
stolice  nabídla  se,  že  vládu  bude  podporovati 
v  její  snahách  proti  kommunismu  a  socialismu. 

Jaoobova  h&l  viz  Jakubova  hůl. 

Jaoobs:  1)  J.  Friedrich,  filolog  něm. 
(♦  1764  v  Gothě  —  1 1847  t).  Studoval  theo- 
logii a  filologii  na  universitách  v  Jcné  a  Go- 


Jacobs. 


&69 


tinkách,  r.  1785  stal  se  gyran.  učitelem  v  Gothě, 
r.  1807  prof.  na  lyceu  v  Mnichově,  členem 
bavorské  akademie  věd  a  vychovatelem  ko- 
runního prince,  r.  1810  vrátil  se  zpět  do  Gothy, 
kde  stal  se  vrchním  bibliotékářem  tamější 
veř.  knihovny  a  ředitelem  kabinetu  numisma- 
tického, r.  1831  ředitelem  veškerých  sbírek 
uměleckých,  r.  1842  odešel  na  odpočinek. 
Získal  si  zejména  veliké  zásluhy  o  kritiku  a 
cxegesi  anthologie  řecké.  Sem  spadá  jeho 
výborn]^  kommentář  k  Anthologii,  Jacobsii 
Animadversiones  in  epigrammata  Anthologiae 
graecae  secundum  ordinem  Aualectorum  Bru- 
neliti  (Lipsko,  1798—1814),  dále  textové  vy- 
dání Anthologie  s  kritickými  poznámkami  (t., 
1813—17,  3  dj.  Výbor  epigrammů  Anthologie 
řecké  s  kritickými  a  exegetickými  poznám. 
Delectus  epigrammatum  graecorum  (Gotha, 
1826),  vkusný  ném.  překlad  700  epigrammů 
Anthologie  pod  názvem  Tempe  (1803),  opra- 
vené pod  názvem:  Griechische  Blumenlese 
(Vermischte  Schriften,  díl  II.).  Z  vydání  J-em 
pořízených  uvésti  jest  dále  vydání:  Anteho- 
merik,  Homerik  a  Posthomerik  Tzetzových 
(Lipsko,  1793);  Bióna  a  Moscha  s  kritickými 
příspěvky  k  Theokritovi  (Gotha,  1795);  Euri- 
pidových  Foiničanek  (Mnichov,  1810,  2.  vyd., 
1822),  Filostrata  staršího,  mladšího  a  Kalli- 
strata  s  cennými  archaeologickými  poznám- 
kami Welckrovými  (Lip.,  1825),  Xenofóntovy 
Anabase  (t,  1825),  Ailianovy  Historia  ani- 
malium  (]ena,  1832),  a  románu  Achillea  Tatia 
(Lip.,  1821).  Dále  uvésti  jest  jeho  cenné  kri- 
tické a  exegetické  příspěvky  k  Athénaiovi 
(Addiiamenta  animadversionum  in  Atlienaei 
Deipnosophistas,  Jena,  1809),  k  Florílegiu  Sto- 
baiovu  {Lectiones  Stobaeenses,  t„  1827),  k  Eu- 
ripidovi  (Animadversiones  in  Euripidis  tra- 
goediaSf  Gotha,  1790;  Exercitationes  cnticae 
in  scriptores  veteres.  Lip.,  1796)  a  k  Horatiovi 
(Lectiones  Venusinae  v  Niebuhrově  Rhein. 
Museum,  roč.  I.  a  II.  =  Verm.  Schriften.  V., 
1 — 404);  dále  něm.  překlad  Velleia  Patercula 
(Lip.,  1793),  Démosthenových  řečí  Filippi- 
ckých  s  historickými  úvody  a  poznámkami 
(t.,  1805,  2.  rozmnož,  vydání  obsahuje  vedle 
toho  též  překlad  Řeči  o  věnci,  t,  1833)  a 
Héliodóra  (Stutgart,  1837).  S  Mansem  a  Scha- 
tzem  uveřejnil  jako  dodatek  k  Sulzerovč 
»Theorie  der  schonen  Wisscnschaften  und 
Kíinste« :  Charaktere  der  vornehmsten  Dichter 
aller  Nationen  (Lip.,  1792—1805.  7  d.),  kde 
spracoval  stručný  nástin  řecké  a  římské  poe- 
sie, články  o  řec.  a  řím.  skladatelích  bajek 
a  charakteristiky  různých  řeckých,  římských, 
francouzských,  angliclcých,  italských  a  ně- 
meckých básníků.  S  Ukcrtem  vydal  Beitráge 
\ur  áltern  Literatur  oder  Merkwúrdigkeiten  der 
óffentl,  Bibliothek  \u  Gotha  (t.,  1835—43,  3  d.). 
Hojná  pojednání  a  přednášky  J-ovy.  takající 
se  literatury,  kulturních  dějin,  uměni,  sou- 
kromého života  Řeků  a  Římanů  atd.,  uveřej- 
něná v  různých  časopisech  a  publikacích 
akademických,  sebrána  jsou  v  díle:  Hellas, 
Vortráge  uber  Heimath,  Geschichte,  Literatur 
M.  Kunst  der  Hellenen^  jež  vydal  E.  F.  Wiiste- 
mann  (Berlín,  1852)  a  v  J-ových  Vermischte 


Schriften  (Gotha  a  Lipsko,  1823—44,  8  dílů; 
9.  díl  vydaný  Důntzerem  obsahuje  J-ovu 
korrespondenci  s  Góllerem,  Lip.,  1862).  Dále 
uvádíme  výborné  učebnice  J-ovy:  Griech. 
Elementarbuch  (Jena,  1805—11,  4  d.,  nová  vy- 
dání opatřoval  od  r.  1847  Classen,  od  r.  1880 
Warschauer)  a  Latein.  Elementarbuch  (t.,  1809). 
Belletristické  práce  J-ovy  (na  př.  Alwin  u, 
Theodor \  Rosaliens  Nachla$s\  Feierabende  in 
Mainau;  Die  beiden  Marien\  vyznačující  se 
ušlechtilou  éthickou  tendencí  a  živým  líčením 
charakterů  a  situací,  vyšly  ve  sbírkách:  Aus- 
wahl  aus  d,  Papieren  eines  Unbekannten  (Lip., 
1818—22,  3  d.);  Schriften  fúr  die  Jugend  (t., 
1842—44, 3  d.) ;  Er^áhlungen  (t,  1824—37, 7  d.) ; 
Aehrenlese  aus  dem  Tagebuche  des  Pfarrers 
\u  Mainau  (t.,  1823—5,  2  d.)  a  Schule  der 
Frauen  (t,  1827—29,  7  d.).  J.  byl  též  spolu- 
redaktorem  Wielandova  časopisu  9Neues 
attisches  Museum*  (Curich  a  Lip.,  1805—11). 
Srv.  autobiografie  J-ovy  Růckblick  auf  70 
Jahre  (Gotha,  1839)  a  ťersonalien  řLipsko, 
2.  vyd.  1848);  Wuestemann,  J.  J-ii  laudatio 

Í Gotha,  1848);  Bursian,  Geschichte  der  class. 
^hilologie  str.  635.  Vý-. 

2)J.  Paul  Emil,  malíř  něm. (•  1802  vGothě, 
1 1866 1.),  syn  před.,  žák  P.  a  R.  Langerů  v  Mni- 
chově, cestoval  do  Říma  (1825),  do  Frankfurtu 
n.  M.  (1829)  a  do  Petrohradu  (1830),  kde  stal 
se  členem-  akademie  a  pro  smolenský  klášter 
provedl  Večeři  Pdné  sl  Nanebevstoupení  Krista, 
R.  1834  vrátil  se  do  Gothy  a  převzal  (1835) 
uměleckou  výzdobu  v  nově  restaurovaném 
zámku  v  Hannoveru.  R.  1838  cestoval  po 
Řecku  a  do  Říma,  kde  maloval  Šehere\ada 
vypravuje  bajky  chalífovi  (v  Královci).  Usadiv 
se  r.  1840  v  Gothě  provedl  Ukřivováni  Krista, 
jež  daroval  kostelu  augustiniánskému,  a  r.  1841 
jmenován  členem  akademie  berlínské.  V  mu- 
seu gothském  jsou  od  něho  obrazy:  Ecce  homo^ 
Venuše  a  j.  Jiná  jeho  díla  jsou:  Antigona  na 
hrobe  svého  bratra  (mus.  gdaňské);  Sv.  Rodina 
(mus.  altenburské) ;  Prodej  řeckých  otroku  (maj. 
krále  virtemb.) ;  Hedvábná  šňůra  (maj.  téhož); 
Judita  a  Holofernes;  Luther  na  říšském  sněme 
wormském;  Zu\ana  v  Idini.  Lithografoval  a 
leptal  také  několik  podobizen  a  byl  naposled 
dvoř.  malířem  a  radou  v  Gothě. 

3)  J.  J  aco bus  Albert  Michael,  belg.  malíř 
moři  (♦  1812  v  Antverpách  —  f  1879  t).  stu- 
doval na  antverpské  akademii  za  van  Breea 
a  Wappersa.  obíraje  se  hlavně  krajinami  Lor- 
rainovými,  Vernetovými  a  V.  van  der  Vědco- 
vými. Stal  se  professorem  krajinářství  na 
téže  akademii.  Z  jeho  děl  uvádíme:  Řecké  moře 
(Nár.  gal.  v  Berlině);  Norský  vodopád  (mus. 
brusselské);  Stroskotáni  lodi  na  pobřeží  angli- 
ckém (pinakot.  v  Mnichově);  Východ  slunce 
na  Řeckém  moři  (t.);  Přistav  cařihradský  (t); 
Pohled  s  mysu  Colonne  (mus.  výmarské);  Zříce- 
niny Karnaku;  Záliv  Lepantský;  Canal  Grande 
v  Benátkách  a  j.  Byl  rytířem  řádu  Leopoldova. 

4)  J.  Marie  Victor  Philippe,  státník 
belg.  (*  1838  v  Antverpách  —  f  1891).  Vy- 
chován  byl  v  jesuitském  klášteře  Vaugirardu 
v  Paříži  a  vystudovav  práva  v  Brusselu  usadil 
se  jako  advokát  v  Antverpách,  kdež  stal  se  brzo- 


990 


Jacobsen. 


Í*edním  z  ncjčilejáích  vůdců  strany  klcrikální. 
Jyv  zvolen  r.  1863  do  komory  přivedl  záhy 
své  neobyčejné  vlohy  k  platnosti  a  získal  si 
značný  vliv.  R.1870  vstoupil  do  klerikálního 
kabinetu  ďAncthanova  jako  ministr  veřejných 
prací,  ale  již  po  několika  týdnech  převzal  mi- 
nisterstvo financí.  Když  koncem  r.  1870  mini- 
sterstvo ďAnethanovo  následkem  velkých  po- 
uličních demonstrací  ustoupilo  umirnénéj- 
áímu  kabinetu  Malouovu,  nepřijal  J.  minist. 
úřadu  a  účastnil  se  na  dále  parlamentárních 
prací  pouze  jako  jeden  z  vůdců  většiny  a 
později  od  r.  1878  stejně  horlivé  jako  clen 
opposice.  R.  1884  vstoupil  do  kabinetu  Ma- 
louova  jako  ministr  vnitra  a  vyučování.  Nový 
zákon  školský,  jím  vypracovaný,  prosadil  sice 
po  třítýdenním  vzrušujícím  rokování,  ale  po- 
čínal si  při  hájení  předlohy  tak  prudce  proti 
učitelstvu,  že  vzbudilo  to  veřejnou  nevoli  a 
pouliční  demonstrace.  Když  pak  obecní  volby 
dopadly  ve  prospěch  liberálů,  odstoupil  J. 
k  žádosti  krále  spolu  s  Woestem.  Věnoval 
se  pak  opět  advokacii  a  nabyl  značné  pověsti 
jako  právní  zástupce  u  kassačniho  dvora 
v  Brusselu.  Když  vláda  belg.  svolala  mezi- 
národní sjezdy  pro  obchodní  právo,  řídil 
r.  1885  v  Antverpách  a  r.  1888  v  Brusselu 
práce  sekce  pro  právo  námořní.  T  r.  byl 
přísedícím  ve  sporu  mezi  Portou  a  baronem 
Hírschem  a  vyznamenán  při  příležitosti  251c- 
tého  jubilea  parlamentární  své  činnosti  čest- 
ným titulem  státního  ministra.  R.  1890  zastu- 
poval Belgii  na  konferenci  pro  ochranu  dél- 
nictva  v  Berlíně. 

Jaoobsen:  1)  J.  Jakob  Christian,  slá- 
dek dánský,  maecenáš  věd  a  umění  (♦  1811  — 
+  1887  v  Římě),  po  zkušenostech  v  cizině 
nabytých  zavedl  ve  svém  otcovském  pivo- 
varku  v  Kodani  kvašení  na  zpodní  (r.  1845) 
a  po  zdaru  podniknutých  změn  dospěl  k  stavbě 
nového  pivovaru  (1847)  v  Gamle  Carlsbergu 
M  Kodaně,  kterýž  úpravou  i  soustavou  svou 
stal  se  vzorem.  Bohatství  nabytého  použil 
přeštědře  k  obecnému  dobru  a  již  r.  1859  po 
vyhoření  královského  zámku  Frederiksborgu 
věnoval  na  znovuzařízení  jeho  400.000  korun. 
R.1876  založil  památný  fond  carlsbergský 
summou  2,200.000  korun,  z  nichž  Ví  "^i"- 
připadlo  historickému  museu  ve  Frederiks- 
borgu, 1  milí.  vědeckému  ústavu  pivovar- 
skému k  badání  fysiologickému  a  chemickému, 
jehož  přednostou  jmenován  byl  Emil  Chri- 
stian Han  sen  (v,  t.),  a  ostatek  z  fondu  určen 
na  podporu  věd  přírodních  vůbec.  Poslední 
vůlí  uštědřil  fondu  carlsbergskému  skvělý  dar 
ustanoviv,  že  pivovar  carlsbergský  stává  se 
majetkem  fondu.  Čistý  výnos  roční  doplňuje 
kapitál  a  dnešním  dnem  dosáhl  výše  6  milí.  ko- 
run. —  Velkolepý  palác  laboratoře  carlsberg- 
ské  jest  důstojným  pomníkem  J-ovým.  J. 
vyznamenán  byl  r.  1876  rytířstvím  čestné  legie, 
-r.  1879  udělila  mu  universita  Kodaňská  do- 
ktorát filosofie,  r.  1880  stal  se  rytířem  a  r.  1884 
kommandantem  řádu  danebrogského  1.  tř.  Byl 
také  členem  zemského  a  říšského  sněmu.  — 
Jediný  syn  J-ův  Karel,  majitel  vzorného 
pivovaru  v  Ny  Carlsbergu,  vyniká  jako  štědrý 


podporovatel  umění  a  véd.  Sám  jest  majite- 
lem bohaté  glyptotéky.  CfnK 

2)  J.  Šopnu s,  krajinář  norský  (*1833  ve 
Frederikshaldu  v  Norsku).  Studoval  na  aka- 
demii důsseldorfské  za  Gudeho,  cestov::! 
v  Itálii,  Německu  a  Norsku.  Nejznámější  jsou 
jeho  nálady  měsíční,  dešťové  a  krajiny  za- 
sněžené, jako;  Měsíčná  noc  na  norském.  pobře\i 
(1867);  Měsíčná  noc  v  Benátkách  (1872);  Púď 
\imni  krajina  (nár.  gal.  v  Christíanii) ;  -A>- 
rýnská  krajina  (gal.  dússeld.)  a  j.  Žije  v  Dús- 
seldorfě. 

3)  J.  Jens  Peter,  přední  novellísta  dán- 
ský (♦  1847  v  Thistedu  v  Jutsku  —  f  1883 
v  Kodani).  V  Kodani  oddal  se  studiu  pHrod- 
ních  věd,  jež  ho  hned  z  mládí  zajímaly ;  pře- 
devším studoval  díla  Darwinova  a    přeložil 
z  nich*    Om    Arternes    Oprindelse   ved    Kvalt- 
tetsvalg  (1872)  a  Menneskets  Afstammning  o^ 
Parringsvaiget  (1875).   Za  své  botanické  po- 
jednání  v  duchu   Darwinově    Om    Desmidia- 
ceerne    obdržel    zlatou    universitní    medailli. 
Později  bvl  churavostí  nucen  odjeti  na  jih  a 
navštívil   Německo   a  Itálii,    Vedle   védcckc 
činnosti  oddával  se  J.  také  belletrii  a  zahájil 
tuto   činnost  povídkami   Mogens  (1872)  a  £f 
Skuddi  Taagen  (1875)  v  měsíčníku  »Nyt  dansk 
Maanedsskrift«,  jehoŽ  pilným  spolupracovní- 
kem byl.   Následoval  historický  román  lícřci 
interieury  společnosti  XVII.  stol,  plný  míst- 
ního koloritu,  Fru  Maria  Grubhe  (3.  vyd.  188?). 
jenž  vzbudil  velkou  pozornost  a  nadšení  u  kri- 
tiky a  obecenstva,  což  potom  obzvlášté  do- 
vršila poslední  práce  J-ova,  psaná  již  v  dobé 
nemoci,   román   Niels   Lyhne   (1880,   2.   vyd. 
1885),  obraz  to  životního  názoru  J-ova,  od- 
lesk tušení  blízkého  konce  a  resignace  v  ne- 
moci.   Mimo  to  sepsal  J.  několik   větších  a 
menších  povídek,  které  vyšly  společné  pod 
titulem  Mozens  og  andre  noveVer^  pak  b^né 
Digte  og  Udkast  71886).    Péčí  E.  Brandesa  a 
Viih.  Móllera  vydány  jeho  Samlede  Skri/ter 
(2.  vyd.,  Kodai^,  1893).  Do  češtiny  přel.  skoro 
všecky  práce  J-ovy:   »Niels  Lyhne«   vydán 
o  sobě  (Praha,  1893),  jiné  povídky  po  časop., 
hlavně  v  »Lumíru«.  —  J.  spolu  s  Drachmanera, 
Schandorphem  a  E.  Brandesem  tvoří  dánský 
psychologicko-realistický  směr  vyznačený  ob- 
jektivností, zápasem  o  svobodu  smj^šlení  a 
názorů,  sociálním  pessimismem  a  »velKou  tou- 
hou, jejíž  rudé  květy  rostou  na  divokých  ska- 
láchc.   J.  je  předem  nejjemnější  a  nejproni- 
kavější   psychologický    podobiznář   a    vedle 
toho  básník  toužení  a  spleenu,  nejlepší  sti- 
lista  moderní  literatury  dánské.   Dal  podnět 
k  zušlechťování  formy  mladším,  kterým  jest 
milovaným  a  nedostižným  vzorem.  G.  Bran- 
des  jmenuje  ho  největším  koloristou  dnešní 
prosy  v  naší  době.  Jeho  sloh  je  sytý.  nuanco- 
vaný,  opojivý,  melodický,  bohatý  rhythmem 

a  barvitostí.  Každá  práce  J-ova  jest  doko- 
nalým dílem  po  stránce  formálné:  povídky 
jsou  perly  ušlechtilého  vypravování,  hlavně 
»Mogens«,  historie  děcka  přírody  s  nešle<íhté- 
nými  vášněmi;  romány:  ^Fru  Maria  Grubbe«, 
lícící  protivu  mezi  snem  a  životem  a  snahu 
•vášnivé  silné  ženy  seživotniti  své  sny«,  a 


Jacobson  —  Jacoby. 


991 


>Niels  Lyhne«,  kniha  touhy  po  životě,  jehož 
hrdina  je  typický  Dán,  jsou  řetězem  nálad  a 
slohovou  biblí  nejmladší  literární  generace 
dánské.  Jeho  básně  prosou  a  veršované  ara- 
besky vyrovnají  se  Baudelairovým  a  Mallar- 
movým.  Viz  Ola  Hansson,  Das  junge  Skandi- 
navien  (Drážďany,  1891);  G.  Brandes,  Menne- 
skcr  og  Vaerker  (1883)  a  j.  HKa. 

Jaoobson  [jak-]:  1)  J.  Ludwig  Levin, 
lékař  dánský  (♦  1783  v  Kodani  —  f  1843).  Lé- 
kařství vystudoval  v  Dánsku  a  Francii,  záhy 
věnoval  se  srovnávací  anatomii,  kdež  jméno 
jeho  dosud  je  spojeno  se  zvláStním  žlaznatým 
útvarem  v  nosní  dutině  obratlovců  (ústroj 
J-ův,  obj.  r.  1809)  a  pak  se  zvi.  nervem  v  du- 
tině bubínkové  (nervus  J-i,  obj.  r.  1813),  a 
pak  chirurgii.  Jako  vojenský  chirurg  prodělal 
války  Napoleonské  nejprve  ve  vojště  fran- 
couzském a  pak  byv  zajat  v  bitvě  u  Lipska 
v  hannoverském.  Z  jeho  spisů  uvádíme:  De  sy- 
stemate  vetioso  peculiar i  (1S21);  Supplementa  ad 
otiatriam  (1818);  Methodus  lithoclastica  (1828). 

2)  J.  Heinrich  Friedrich,  právník  něm. 
(*  1804  v  Kvidzyné  —  f  1868  v  Královci^ 
lede  byl  od  r.  1831  professorem  práv.  Napsal* 
Kirchenrechtliche  V(?r5iícAe  (Královec,  1831—33, 
2sv.);  Geschichte  der  Quellen  des  Kirchenrechts 
des  preussischen  Staats  (t.,  1837—44,  3  sv.); 
Das  evangelische  Kirchenrecht  des  preussischen 
Staats  und  seiner  Provin\en  (Halle,  1864—66, 
2  odd.);  Der  preussische  Staat  (Lipsko,  1854); 
Ober  das  ósterr.  Konkordat  (t.,  1856). 

3)  J.  Eduard,  fraškář  nem.  (*  1833  ve 
Velké  Střelici  —  f  1897  v  Berlíně),  doktor 
med.,  napsal  z  části  sám,  z  části  s  O.  F.  Ber- 
gem,  O.  Girndtem,  G.  v.  Moserem,  J.  Rose- 
ném, R.  Kneislem  řadu  hudebních  frašek  a 
žertů,  jako:  Soo.OOO  Teufel\  Der  PostUlon  von 
Múncheberg;  Derjúngste  Lieuteiiant;  Der  Sfann 
im  Monde \  Das  lachende  Berlin]  Die  Salon- 
iirolerin;  Der  Goldfuss;  Goldlotte  a  j. 

Jaoobsthal:  1)  J.  Johann  Eduard,  ar- 
chitekt něm.  (*  1839  v  Pruském  Stargardu), 
prof.  stavební  akademie  v  Berlíně.  Ze  staveb 
jím  provedených  jmenujeme  nádraží  v  Me- 
tách, Štrasburku,  nádraží  městské  dráhy  ber- 
línské, mostní  brány  v  DirŠavč  a  Malborku  a  j. 
J.  napsal:  Araceenformen  in  der  Flora  des 
Orifťimtf;iř5  (Kaisersíautern,  1889);  Grammatik 
der  Ornamente  (Berlín,  1880);  Šúditalienische 
Fliesenornamente  (t.,  1887). 

2)  J.  Gustav,  hudební  historik  německý 
{*  1845  v  Pyřici  v  Pomořansku),  habilitoval 
se  r.  1872  na  universitě  štrasburské  a  jmeno- 
ván tu  r.  1875  mimoř.  prof.  Vydal  pozoru- 
hodný spis  Die  Mensuralnotcnschrift  des  KU. 
bis  Xin.  Jahrh.  (1871). 

JaoobuB  fjakó-J,  lat., »  Jakub. 

J.  a  (de)  Voragine  viz  de  Voragine. 

J.  de  Benedictis  viz  Fra  Jacopone  da 
Todi. 

Jaooby  fjakó-l:  1)  J.Johan  n,  politik  pru- 
ský (*  1805  v  Královci  z  rodičů  židovských  — 
t  6.  bř.  1877  t.),  studoval  lékařství  v  Krá- 
lovci a  Heidelberce  a  usadil  se  r.  1830  jako 
praktický  lékař  ve  svém  rodišti.  Zde  záhy 
počal  obírati  se  politikou  a  psáti  ostré  bro- 


šury  proti  stávajícím  nešvarům.  Vydal  Ober 
das  Verháltnis  des  Oberregierungsrathes  Streck- 
fuss  ^11  der  Emancipation  der  Juden  (1833)  a 
Der  Streit  der  Pádagogen  und  Árite  (1836). 
V  brošuře  anonymní  Vier  Fragen,  beantivortet 
von  einem  Ostpreussen  ^Mannheim,  1841)  velmi 
rozhodně  hájil  právo  národa  pruského  na  udě- 
lení ústavy.  Bjrl  proto  berlínským  komorním 
soudem  odsouzen  pro  velezráau  na  2Va  roku 
na  pevnost;  rozsudek  ten  však  r.  1843  kas- 
sačním  soudem  zrušen.  Ale  již  po  dvou  lé- 
tech opět  vyšetřován  pro  dvě  jiné  brošury, 
Prňussen  im  J.  184S  (Bellevue,  1845)  a  Da^ 
kónigliche  Wort  Friedrich  Wilhelms  III.  (Paříž, 
1845),  v  níž  žádal  na  králi,  by  splnil  svůj  slib 
ohledně  udělení  ústavy.  Byl  však  opět  soudem 
uznán  za  nevinna.  R.  1848  odebral  se  do 
Frankfurtu  a  byl  velmi  činným  jako  člen  re- 
formní strany.  Zvolen  do  výboru  padesáti, 
vstoupil  též  do  pruského  národního  shro- 
máždění a  súčastnil  se  deputace  ke  králi, 
která  žádala  propuštění  právě  povolaného 
ministerstva  Brandenburgova  a  povolání  mi- 
nisterstva lidového.  Když  král  prohlásil,  že 
žádosti  deputace  nevyhoví,  pronesl  k  němu 
slova:  »To  právě  jest  neštěstím  králů,  že  ne- 
chtějí pravdu  slyšeti.*  R.  1849  zvolen  v  Ber- 
líně do  II.  komory  a  vstoupil  do  Něm.  ná- 
rodního shromáždění.  Po  rozpuštění  tohoto 
shromáždění  súčastnil  se  prací  kusého  parla- 
mentu ve  Štutgartě  a  unikl  pak  do  Švýcar- 
ska. Obžalobě  pro  velezrádu  opět  naň  vzne- 
sené se  však  nevyhnul,  nýbrž  dostavil  se  do 
Královce  a  byl  zde  r.  1849  porotou  osvo- 
bozen, načež  opět  věnoval  se  praxi  lékařské. 
R.  1858  přihlásil  se  na  novo  k  politické  práci 
brošurou  Die  Grundsáť{e  der  preussischen  De- 
mocratie  (Berlín,  1859)  a  zvolen  r.  1863  do 
poslanecké  sněmovnv,  kde  připojil  se  k  nej- 
ostřejší opposici.  Na  schůzi  svých  voličů 
r.  1864  vybízel  k  odepření  placení  daní  ja- 
kožto poslednímu  prostředku  opposičnich 
stran,  začež  odsouzen  na  6  měsíců  do  vě- 
zení. Po  r.  1866  přistoupil  k  sociální  demo- 
kracii, založil  časopis  *Die  Zukunft^,  v  němž 
bezohledné  bojoval  proti  vládě  a  proti  sjed- 
nocení Německa,  jež  nazýval  hrobem  svobody. 
R,  1870  agitoval  proti  připojení  Elsas-Lot- 
rinska  k  řfémecku  a  byl  proto  na  rozkaz  ge- 
nerála Vogla  von  Falckenstein  internován 
v  pevnosti  Loczanech  (Lótzen).  Když  r.  1871 
nebyl  již  zvolen  za  poslance,  uchýlil  se  do 
soukromí.  Uveřejnil  mimo  uvedené  spisy  bio- 
grafii Heinrich  Simon  (Berlín,  1865,  2  sv.)  a 
Gesam melte  Schriften  und  Reden  (Hamburk, 
1872,  2  sv.  s  dodatky  1877). 

2)  J.  Louis,  ryjec  něm.  (*  1828  v  Havel- 
bergu).  Učitelem  jeho  byl  Mandel.  Cestoval 
po  Španělsku  a  pobyl  v  Paříži  a  v  Římě; 
r.  1863  jmenován  professorem  ryjectví  na 
umělecké  akademii  ve  Vídni,  kterýžto  úřad 
zastával  do  r.  1882,  pak  usadil  se  v  Berlíně. 
Z  jeho  listů  budtež  uvedeny:  3  listy  dle  ná- 
stěnných maleb  Kaulbachovjch  v  berlínském 
museu;  Bitva  Hunu  (dle  ténož) ;  podobizny 
cis.  Františka  Josefa  a  císařovny  Al{béfy  (dle 
Winterhaltcra);  malíře  Rud.  Henneberga  (dle 


992 


Jaconet  —  Jacquard. 


Passiniho);  četné  jiné  podobizny  dle  různých 
umélců  i  dle  přirody ;  Škola  athénská  (dle 
Kafíaela) ;  Svatba  Alexandra  a  Roxany  (dle  So- 
domy); opona  nové  vídeňské  opery  (dle  Rahla); 
tatáž  dle  Laufbergera.  Mimo  to  zaměstnán 
byl  hojné  pro  umělecké  časopisy.  Jest  čle- 
nem berl.  akademie,  maj.  řádu  železné  ko- 
runy (1871)  a  čestném  členem  akademie  mni- 
chovské (1872).  Žije  v  Charlottenburgu. 

3)  J.  Valerián,  malíř  ruský,  viz  Jakobij. 

4)  J.  Hermann,  protest,  theolog  něm. 
(*  1836),  prof.  v  Královci,  sepsal  mezi  jiným: 
Zwei  evangelische  Lebensbilder  aus  der  kat  hol. 
Kirche  {Fúrstin  Gali^yn  und  Bischof  Sailer^ 
1864);  Allgem.  Paedagogik  auf  Grund  der 
christl.  Ethik  (1883);  Das  bischófliche  Amt  in 
der  evang.  Kirche  (1886);  Die  innere  Mission 
(1892). 

Jaoonet  [džek-j,  též  jakonett,  hladká, 
jemná,  bavlněná  látka,  tkaná  tak  hustě  jako 
muáelín.  Příze,  z  níŽ  se  hotoví,  má  různou 
tlouštku,  obyčejné  mezi  č.  80  -^  150.  Jinak  se 
j.  velice  podobá  batistu,  od  něhož  se  liší 
pouze  měkčí  appreturou. 

Jaoopo  da Ponte  viz  daPontcJacopo. 

Fra  Jaoopone  da  Todl  [jakopóne  da  tódij, 
vlast.  jmen.  Jacobus  de  Benedictis  (Gia- 
como  Benedetti),  básník  ital.  (♦asi  kol  1230 
v  Todi  v  Umbrii  —  f  25.  pros.  1306  v  CoUaz- 
zone),  pocházel  ze  vznešené  rodiny  a  žil  jako 
vážený  advokát  šťastné  a  bohatě  v  rodném 
městě;  náhlou  smrtí  ženy  své  (asi  1268)  při- 
veden byl  k  pokání,  jemuž  se  oddával  po 
deset  let  s  horlivostí  tak  krainí.  Že  byl  po- 
kládán za  blázna;  pak  vstoupil  do  řádu  fran- 
tiškánského jako  bratr.  V  řádě  rozděleném 
tehdy  mezi  dvě  strany,  observance  přísnější 
a  volnější,  připojil  se  k  první  a  bojoval  zu- 
řivé proti  papeži  Bonifácovi  VIII.,  Jenž  přál 
zmírnění  řehole,  a  spojil  se  proti  němu  s  Co- 
lonny,  kteří  popírali  platnost  jeho  volby.  Po 
vítězství  Bonifácově  (1298)  byl  J.  odsouzen 
k  doživotnímu  žaláři  a  vězněn  v  okovech 
v  Palestrině  aŽ  do  nastolení  Benedicta  XI. 
(1303).  J.  byl  samorostlý,  často  drsný  a  ne- 
umělecký, ale  jindy  zase  mohutný  básník, 
jenž  je  nám  nejbližší  tam,  kde  čerpá  z  lido- 
vých pramenů  umbrických.  Připisují  se  mu 
mnohé  básně  latinské,  předem  hymny  Stabat 
Mater  a  Dies  irae,  ale  autorství  jeho  je  tu 
pochybné.  Bezpečně  pochází  od  něho  řada 
básni  italských,  v  nichž  jednak  kráčí  v  duchu 
sv.  Františka  Serafinského,  opovrhuje  světem 
a  noří  se  do  mystické  lásky  Boží,  jednak 
neobyčejně  smělou  a  bezohlednou  satirou 
pronásleduje  Bonifáce  Vlil.  Někteří  kritikové 
pokládají  J-na  za  předchůdce  Dantova,  což 
je  však  nesprávné;  J-novi  a  Dantovi  je  jen 
jedna  věc  společná:  nepřátelství  k  Bonifácovi. 
Většina  básní  J-nových  psána  je  v  dialogu 
a  náleží  k  laudě,  genru  to,  jenž  kvete  zvláště 
v  Umbrii  a  z  néhoŽ  rozvinulo  se  později  drama 
náboženské.  Verše  J-novy  vyšly  souborně  po- 
prvé ve  Florencii  r.  1490,  pak  v  Římě  1558 
(vyd.  Modlo)  a  v  Benátkách  r.  1617  (vyd.  Tre- 
satti  velice  nekriticky);  výběr  podal  Sorio 
(Verona,  1858).  Do  němčiny  přeložili  některé 


básně  Schlůtcr  a  Storck  (Munster,  1864).  Srv. 
Ozanam,  Les  poětes  franciscains  en  Itálie 
(Paříž,  1852);  ďAncona,  Studj  snila  letter. 
ital.  de'primi  secoli  (Ancona,  1884).       ^d. 

Jaootot  [žakotó]  Joseph,  roathematik  a 
paedagog  franc,  zsrkladatel  t.  zv.  methody 
J-ovy  (♦  1770  v  Dijonu  —  f  1^40  v  Paříži), 
byl  nejprve  prof.  humanitních  předmětů  na 
gymnasiu  dijonském,  za  revoluce  stal  se  ka- 
pitánem dělostřelectva  a  prodělal  válečné  vý- 
pravy v  r.  1792  a  1793.  Povolán  ministeriem 
války  k  fabrikaci  střelného  prachu  do  Paříže, 
stal  se  tam  r.  1794  zástupcem  ředitele  školy 
polytechnícké.  Na  to  obdržel  kathedru  mathc- 
matiky  v  Dijonu  a  v  té  době  již  jal  se  prová- 
děti svott  analytickou  a  vyptávací  methodu. 
Byv  nucen  pro  restauraci  opustiti    Francií, 
odebral  se  do  Levný  v  Belgii  a  meškal  zde 
jako  učitel  jazyka  a  literatury  franc.   až  do 
r.  1830.  T.  r.  vrátil  se  do  vlasti*  nejprve  do 
Valencicnnes,  pak  do  Paříže.  Ve  své  učebné 
soustavě  klade  J.  hlavní  váhu  na  cvik  paměti 
a  na  theoretické  zásady,  že  1.  intelligcncc 
všech  lidí  jsou  si  rovny,   2.  kdo  jednomu 
dobře  rozumí,  rozumí  i  druhému.  Není  tudíž 
podle  něho  zvláštních  odborných  schopností 
k  jednotlivým  vědám.  S  těmito  zásadami  sou- 
visí mnohá  jeho  paradoxa,  jako :  každý  může 
učiti   se   všemu    sám,   bez    učitele;   i    tomu 
může  někdo  uČiti,  čeho  sám  nezná,  a  j.  Nej- 
propracovanější jest  jeho  analytická  methoda 
citací  a  psací,  jež  s  některými   pozměnami 
(od  Němců  Seltzsama  ve  Vratislavi  a  Vogla 
v  Lipsku)  ukázala  se  života  schopnou.  Záleží 
pak  v  tom,  že  žák  rozborem  slyšeného  slova 
v  slabiky  a  těchto  v  jednotlivé  hlásky  učí  se 
poznávati  tyto  elementy   mluvy,  jež  potom 
opačným  postupem,  cestou  synthetickou.  v  sla- 
biky a  slova  skládá.  S  tímto  postupem  cita- 
cím shoduje  se  i  výuka  psaní  a  pravopisu, 
jehož  pravidla  teprve  později  se  abstrahují 
a  nikoliv  předem  se  nedávají.    Hlavní   díla 
jeho  jsou:  Enseignement  universel,  Langy e  ma- 
ternelle   (Levná,  Dijon,  1824,   7.  vyd.  Paříž, 
1852)  a  Langue  étrangere  (Levná,  1824,  7.  vyd. 
1852).  Mimo  to  psal:  Musique,  dessin  et peinture 
(t.,  1824,  4.  vyd.  Paříž,  1852);  Mathématiques 
(t.,  1828,  3.  vyd.  Paříž,  1841);  Droit  et  phUo- 
sophie  panécastique  (t.,  1835,  2.  vyd.  1841)  a 
časté  příspěvky  do  Mournal  de  TEmancipa- 
tion  intellectuelle*.   K.  1841  vyšly  jeho  Me- 
tan ges  posthumes. 

Jaoq.,  přírodopisný  skratek,  jímž  označeni 
jsou  Nikolaus  Joseph  a  Joseph  Franz, 
viz  jacquin. 

Jaoquard  [žakár]:  1)  J.  Joseph  Marie, 
mechanik  franc.  (♦  1752  v  Lyoně  —  f  1834 
v  Oullinsu),  učil  se  knihařství,  pak  písmo- 
lijectví,  na  to  tkalcoval  se  svým  otcem  a 
r.  1772  zařídil  si  dílnu  na  vzorkované  látky 
hedvábné.  Podnik  se  však  nezdařil  a  J.  byl 
nucen  pracovati  jako  dělník  ve  vápenných 
lomech  v  Bressu.  R.  1793  súčastnil  se  hájeni 
Lyonu,  po  dobytí  jeho  uprchl  a  do  r.  1795 
bojoval  v  armádě  rýnské.  Vrátiv  se  do  Lyonu 
pracoval  opět  ve  tlcalcovné  všechen  prázdný 
čas  věnuje  zdokonalení  stavu  tkacího  tehdy 


Jacquardův  mechanismus. 


993 


obecnč  užívaného  ku  tkaní  látek  vzorkova- 
ných. R.  1801  sestrojil  model  nového,  dosud 
však  nedokonalého  stavu,  jehož  myšlénkou 
zanášel  se  již  od  r.  1790  a  za  nějž  na  prám. 
výstavě  vyznamenán  bronzovou  medailli.  T.  r. 
dal  si  patentovati  »stroj,  jenž  měl  nahraditi 
tkalce  zaměstnané  pohybováním  zdvihacích 
šňůr  strojů  tahových*  (viz  Jacquardův  me- 
chanismus); byl  to  stroj  v  celku  analogi- 
cký se  strojem  Verzierovým.  V  téže  době 
konstruoval  i  pletací  stroj.  R.  1803  povolán 
na  Conservatoire  des  arts  et  métiers  a  vy- 
znamenán zlatou  medaillí  společnosti  pro  po- 
krok. Pak  v  Lyonu  zdokonalil  svůj  první 
vynález,  k  němuŽ  použil  některých  detailů 
stroje  Vaucansonova,  s  nímž  seznámil  se 
v  Conservatoiru.  S  počátku  jevila  se  velká 
nepřízeň  k  jeho  stavu,  několik  jich  bylo  roz- 
bito a  původce  jeho  měl  býti  vhozen  do 
Rhóny;  avšak  odpor  netrval  dlouho  a  již 
r.  1812  užíváno  jen  v  Lyoně  a  okolí  na 
18.000  stavů  J-ových.  R.  1840  postavena  mu 
bronz,  socha  na  náměstí  lyonském. 

2)  J.  Claudius,  malíř  franc.  (*1805  v  Lyo- 
ně —  f  1878  v  Paříži),  žák  lyonské  umělecké 
školy  a  Rich.  Fleuryho.  Výstav  účastnil  se 
od  r.  1824  a  usadil  se  r.  1838  v  Paříži.  Ma- 
loval zejména  hist.  genry:  Sir  Tomáš  More 
(1827,  v  mus.  v  Lyoně);  Commin^es  po\nává 
Adelaidu  (t.);  Vyhnáni  (t.);  Voltaire  vé\nén  ve 
Frankfurtě  (1835,  mus.  v  Neufchátclu) ;  Jin- 
dřich Burgundský  nabývá  Portugalska  (1842, 
mus.  versailleské) ;  Dobyti  Jerusalema  (1846, 
t.);  Perugino  maluje  u  mnichu  (1859,  mus.  v  Di- 
jonu);  Madonna  (mus.  v  Cambrai);  Galilei  před 
svým  odvoláním  (mus.  v  Amiensu);  Mana  Me- 
dici návštěvou  u  Rubensa  (mus.  nanteské);  Kar- 
dinál v  atelieru  Riberové  (t.);  Smrt  Gastona  de 
Fo/jr  (1839,  mus.  lipské);  Cikáni  před  soudem 
(pinakot.  mnichov.).  Mimo  to  maloval  fresky 
v  různých  franc.  kostclích.  Byl  členem  belg. 
řádu  Leopoldova. 

Jaoquardův  meohanismus.  Při  tkaní 
jest  třeba  osnovu  děliti  na  skupiny  nití,  jak 
vyžaduje  vazba  tkaniny.  Prostorem  takto  vzni- 
klým, prošlupem,  prohazuje  se  útek  člun- 
kem  a  přiráží  se  ku  předešlé  niti  útkové 
paprskem  upevněným  v  bidle.  Dělení 
osnovy  v  díly  děje  se  brdem,  jež  skládá  se 
z  listu  brdových  a  pohybováno  jest  u  ruč- 
ních stavů  podnůžkami,  u  mechanických 
hřídelem  a  neokrouhlými  kotouči. 
Jest  tudíž  tolik  podnůžek  a  kotoučů,  kolik 
jest  listů.  Takové  zařízení  mají  stavy  pro 
tkaniny  jednoduché.  Stává-li  se  vazba  slo- 
žitou, jako  u  tkanin  vzorkovaných,  roste  i  po- 
čet podnůžek  a  excentrů,  jež  ve  stavu  zabí- 
rají mnoho  místa.  Dříve  zavěšovaly  se  listy 
na  kolmé  šňůry,  jeŽ  vedeny  byly  po  stropě. 
S  nimi  byly  spojeny  šňůry  dolů  visící,  za  něž 
tahali  mladší  tkalci,  jak  toho  vyžadoval  vzor 
tkaniny.  Že  však  způsob  tento  byl  na  úkor 
přehlednosti  a  snadnému  řízení,  upuštěno 
časem  od  těchto  stavů  zv.  tahovými  a  kon- 
struovány mnohými,  jako  Bouchonem,  Vau- 
cansonem,  Falconem  a  j.,  stroje,  jež  však  pro 
své    nedokonalosti    nezobecněly.    V  novější 

Ottuv  Slovník  Naučný,  sv.  XII.  239  1897. 


době  veskrze  se  užívá  zařízeni,  jež  v  nejdo- 
konalejší formě  představuje  J.  m  ,  též  hlava 
Jacquardova  zvaný  (vyobr.  Č.  2001.).  Pod 
vlastním  mechanismem  uloženo  jest  ve  stavu 
nehybně  horizontální  prkno -<4,  radnice,  jež 


i 


U 


ii 


il^ 


Vi 


iiy 


r  ) ;  n 


č.  2001.  Jacquardfiv  mechanismus. 


sahá  přes  celou  šířku  osnovy  a  obsahuje 
v  několika  (obyčejné  4-^20)  parallelních  řa- 
dách tolik  otvorů,  kolik  jest  nití  osnovních. 
Otvory  těmi  procházejí  tenké,  ale  pevně  se- 
tkané niti  b,  šňůry  zdvihací,  jakožto  pro- 
dloužení šňůr  osnovních  a,  jichž  očky  o 
navedena  jest  osnova  O  a  jež  dole  závažími  ^ 
jsou  zatíženy.  Nad  roštem  7?  připojeno  jest 

65 


994 


Jacque  —  Jacquemart. 


vždy  nékolik  šňůr  zdvihacích  k  silnéjším 
šňůrám  platinovým  5,  dle  pravidla,  že 
všechny  šňůry  b^  jež  se  mají  současně  zved- 
nouti, přivážou  se  k  jedné  ze  šňůr  5,  jež  pro- 
cházejíce otvory  horiz.  prkna  P,  půdice 
platin,  připojeny  jsou  k  tenkým,  tuhým 
prkénkům  nebo  železným  drátům  p  kolmé 
polohy  tak  zv.  platinám,  jež  za  účelem 
úspory  místa  stojí  v  nékolika  parallelních  řa- 
dách. Ku  zvedání  platin  a  tím  i  nití  osnov- 
ních  slouží  pravítka,  nože  h,  jež  jsou  ulo- 
ženy v  kolmé  pohyblivém  rámu  N,  nožové 
skříni;  rám  z  pravidla  zavěsí  se  na  dvou- 
ramennou  páku  H  (v  obr.  v  řezu  naznačenou), 
jejíž  jedno  rameno  spojeno  jest  šňůrou  s  pod- 
nůžkami nebo  táhlem  s  klikou  a  hřídelem. 
Jde  o  to,  jak  vzdal iti  z  dosahu  nožů  ony  pla- 
tiny, jejichž  niti  osnovní  nemají  býti  zved- 
nuty. Každá  platina  objata  jest  horizontál- 
ním drátem  ;',  jehlou,  jež  prochází  otvo- 
rem jehelního  prkna  J  a  opatřena  jest 
na  pravé  (ve  vyobr.  na  levé)  straně  spirál- 
ním  pérem  j,  jeŽ  opírá  se  o  kolíček  /i  a 
stále  jeví  tendenci  posouvnouti  jehlu  na  levo 

Í vyobr.  na  právo)  tak,  že  platina  stojí  kolmě, 
e-li  jehla  v  opačném  směru,  totiž  na  právo 
(vyobr.  na  levo),  puzena,  obdrží  platina  po- 1 
lohu  šikmou  a  zůstane  v  klidu,  když  nůž  n  \ 
se  zvedne.  K  pohybu  jehel,  jak  zde  byl  uvc-  j 
den,  slouží  čtyřstranný  hranol  C,  jenž  jest] 
zavěšen  na  dvou  spolu  spojených  ramenech  r, 
jež  kol  /  se  mohou  kývati.  Výkyv  hranolu 
způsoben  jest  kladkou  /r,  jež  má  společný 
pohyb  s  rámem  iV  a  současně  klouže  v  ku- 
lisse  m,  připojené  k  ramenům  »•  a  tak  zakři- 
vené, že  při  zdvihu  kladky  vzhůru  nastane 
výkyv  hranolu  na  levo  (vyobr.  na  právo),  při 
pohybu  dolů  narazí  hranol  na  jehly.  Aby  se 
při  tomto  nárazu  zatlačily  pouze  ony  jehly, 
jichž  platiny  nemají  býti  zvednuty,  opatřeny 
jsou  všechny  4  strany  hranolu  přesně  proti 
jehlám  tolika  otvory,  kolik  jest  jehel,  tak  že 
jen  zbývá  v  určitém  pořádku,  jaíc  toho  vyža- 
duje vazba,  zakryti  ony  otvory,  jež  s  uvede- 
nými jehlami  korrespondují.  fc  tomu  slouží 
tenké,  tuhé  proužky  lepenkové,  karty  K, 
jež  se  ukládají  postupně  na  náraznou  plochu 
hranolu  C  a  v  nichž  nalézají  se  otvory  pouze 
tam,  kde  při  nárazu  hranolu  jehly  nemají 
býti  odsouvnuty.  Aby  pak  pro  nové  pro- 
sí upy  přišly  též  nové  karty  k  činnosti,  spojí 
se  ^všechny  v  souvislý  řetěz  a  zavěsí  se  na 
prisma  C,  jež  při  každém  výkyvu  současně 
otočí  se  o  90®  kol  své  podélné  osy.  Otočení 
to  provedeno  jedním  z  háků  t,,  ř,  a  čtyřmi 
kolíčky  M,  umístěnými  v  čelných  rozích  hra- 
nolu C,  z  nichž  jeden  za  druhým  blíží  se 
k  nosu  v  háku  t,  a  ten  jej  uchopí,  zvedne 
a  otočí.  Dle  toho,  který  z  háků  šňůrou  W 
oba  spojující  přivede  se  k  záběru,  obdrží  se 
točení  hranolu  v  jednom  nebo  druhém  směru, 
čímž  se  docílí  tvoření  prošlupů  v  opačném 
pořádku  a  tím  tkaní  vzorů,  skládajících  se 
ze  dvou  syrametrických  polovicí.  —  Z  uvede- 
ného patrno,  že  může  míti  každá  nit  osnovní 
při  J-ově  m-u  svou  platinu,  dále  že  počet 
karet  jest  neomezený  a  Že  karty  dají  se  snadno 


vyměniti  za  j*iné;  z  toho  pijme,  že  možno 
tímto  mechanismem  tkáti  vzory  velmi  kompli- 
kované. Pro  větší  počet  případů  stačí  100. 
200  .  . .  2400  jehel,  dle  toho  stroj  slově  stovka, 
dvoj  stovka  .  .  .  čtyři  ad  vacíti  stovka,  nebo  do 
600  jehel  slově  hrubá  hlava  Jacquar- 
dova  nebo  s  hrubou  roztečí,  od  600  do 
2400  malá  hlava  nebo  s  drobnou  roz- 
tečí. €/h». 

Jaoque  [žak]  Charles  Emile,  malíř  a 
ryjec  franc.  (*  1813  v  Paříži  —  f  1894).  Vzdav 
se  povolání  vojenského  věnoval  se  krajinář- 
stvi  a  malbě  zvířat,  připojiv  se  ke  škole  tar- 
bizonské.  Později  pokusil  se  také  založiti 
obchod  s  nábytkem  provedeným  dle  vlast- 
ních návrhů.  Jeho  práce  docházely  značné 
obliby  a  draze  se  platily.  Maloval  ovce  baď 
ve  stádech  nebo  jednotlivě  na  pastvě  nebo 
ve  stáji,  obyčejně  v  náladě  stnuvajícího  se 
večera.  Takováto  jeho  Krajina  se  stádem  ovci 
jest  v  mus.  luxembourském,  Sapájejíci  se  skot 
v  mus.  angerském;  mnoho  jinýci  jeho  ob- 
razů jest  v  soukromém  majetku  v  Americe. 
Prováděl  též  duchaplné  leptané  rytiny  v  liniích 
náladových,  umělecky  zjednoduŠenýčli  po  způ- 
sobu Miíleta.  Pracoval  také  hojně  pro  illustro- 
vané  listy  a  pro  »Gazette  des  Beaux-Artsc 
Srv.  Guiffrey,  Oeuvres  de  Charles  E.  %}.  (Pa- 
říž, 1877). 

Jaoquelra,  druh  dřeva,  viz  Artocarpas. 

Jaoqualine  [žaklin],  franc,  t.  j.  Jaku- 
bička,  hliněné  džbány  podoby  groteskně 
sedící  ženy  v  rouše  květovaném.  Vyráběny 
hlavně  v  Desvresu  (Pas  de  Calais),  ale  i  v  Nizo- 
zemsku, Anglii  (zde  zvány  tobyfillpot)  a 
Německu. 

Jaoqaemart  [žakmár]:  1)  J.  Albert,  od- 
borný spisovatel  franc.  (*  1808  v  Paříži  — 
1 1875  t.),  vyšší  úředník  při  celním  ředitelství, 
organisoval  různé  výstavy  průmyslu  uměle- 
ckého a  napsal  cenné  práce  z  tonoto  oboru: 
Histoire  de  la  porcelaine  (Lyon,  1861 — 62); 
Les  merveWes  de  la  céramigue  (1866 — 69);  Hi- 
stoire de  la  céramique  (1873);  Histoire  du  mo- 
bilier  (1876). 

2)  J.  Jules  Ferdinand,  malíř  a  rvjec 
franc,  syn  před.  (*  1837  v  Paříži  —  f  Í8^ 
v  Nizze),  byl  žákem  otce  svého,  pro  jehož 
dějiny  porculánu  a  dějiny  nábytku  kreshl  a 
ryl  il lustrace.  Později  věnoval  se  téměř  vý- 
hradně leptané  rytině  až  do  r.  1873,  kdy  za 
příčinou  nemoci  počal  malovati  opětně  aqua> 
relly.  Ve  svých  leptaných  rytinách  dovedl 
znamenitým  odstiňováním  podati  dojem  ma- 
teriálu předmětu,  jako  zejména  při  repro- 
dukcích prací  kovových,  porculánových  a 
hlavně  šperků.  V  tom  způsobu  nejznameni- 
tější prací  jeho  jest  Gemmes  et  joyaujc  děla 
couronne.  Též  dle  obrazů  provedl  řadu  vy- 
nikajídch  leptaných  rytin  pro  >Gazette  des 
Beaux-Arts«,  >Annales  archéologiques<  a  pro 
publikace  Společnosti  aquarellistů  a  new-ywk- 
ského  musea.  K  jeho  nejlepším  rytinám  se 
čítají:  Vojin  a  Smějici  se  divče  (dle  van  der 
Meera,  1867);  Mufskd  podobila  (dle  Frant 
Halse);  Vdoua  (dle  Rejmoldse);  Snacha  (dle 
Goya) ;  Mona  Lisa  a  Hlava  Kristova  (dle  Lio- 


íacquemont  —  Jacquetová. 


995 


narda);  Mojžíš  (dle  Michel- Angela) ;  jiné  dle 
Cuypa,  Pottera,  Rembrandta,  Teniersa,  Van 
-der  Helsta,  Fyta,  Meissoniera  a  j.  Byl  členem 
bclg.  Společnosti  aquarellistů,  ryt.  řádu  Fran- 
tiška Josefa  (1873)  a  členem  řádu  čestné  legie 
(1878). 

3)  J .  N  é  1  i  e,  franc.  malířka  podobizen  (*  1 845 
v  Paříži),  žákyně  Cognietova,  původně  malo- 
vala genry,  jako  Otec  sirotků,  Moliére  u  svého 
bradýřey  Moliére  předčítá  své  Femmes  Savan  tes 
donieillovi  a  Boileauovi  (zničeno  při  požáru 
Tuilerií).  Na  to  pokusila  se  v  oboru  nábožen- 
ském: Kristus  v  Emausich  (1866);  Sv,  Eugen 
(pro  kostel  St.  Jacques  du  Haut  Pas,  1867); 
mimo  to  dva  obrazy  pro  mariánskou  kapli 
kostela  v  Clignaucouru.  R.  1868  vystoupila 
s  velmi  zdařilou  podobiznou,  načež  dostalo 
se  jí  četných  zakázek  portraitních  od  vyni- 
kajících osob;  uvádíme  z  nich  podobizny  mi- 
nistra vyučování  Duruyho  (1869),  maršálka 
Canrobcrta  (1870),  presidenta  Thiersa  (1871), 
ministra  spravedlnosti  Du  Faurea  (1873),  ge- 
nerálů Palikaa  (1876)  a  D'Aurella  de  Paladines 
(v  mus.  luxcmb.,  1876),  sv.  pána  G.  Montcs- 
quicua  (1878)  a  j. 

Jaoquemont  [žakmonj  Victor,  přírodo- 
zpytcc  a  cestovatel  franc.  (*  1801  v  Paříži  — 
t  cholerou  v  Bombaji  1832).  Studoval  lučbu 
a  přírodní  védy,  hl.  botaniku,  a  odebral  se 
r.  1826  na  Haiti.  Odtud  povolán  byl  ředitel- 
stvem Jardin  des  Plantes,  aby  pro  ústav  ce- 
stoval do  Asie.  R.  1828  odejel  do  Kalkutty, 
procestoval  Himáláju,  Tibet,  Kašmír  a  Pendz- 
áb.  Napsal:  Correspond.iuce  (Paříž,  1833,  2  sv.) 
n    Voyage  dans  i'Inde  (t.,  1836 — 44,  6  sv.). 

Jaoquerle  [žakríj  sluje  ve  franc.  dějinách 
veliké  povstání  lidu  selského,  který  od  šlech- 
tických pánů  svých  byl  vyssáván  a  trpěl  za 
války  franc- anglické  pustošením  a  loupež- 
nictvím  najatých  angl.  žoldnéřů.  R.  1358  do- 
stoupily útisky  ty  svého  vrcholu,  neb  v  bitvě 
u  Poitiersu  upadlo  mnoho  franc.  šlechticů  do 
zajetí  anglického,  a  tu  rodiny  jejich  vymá- 
haly na  poddaných  celé  výkupné  a  uvalily 
na  ně  novou  daň  z  dobytka.  Když  na  prosby 
sedláků  odpovídala  šlechta  posměchem:  Ja- 
cques Bonhomme  a  le  dos  bon,  il  souffre  tout! 
(Jakoubek  má  dobrá  záda,  on  snese  všecko), 
srotilo  se  v  okolí  Beauvaisu  několik  set  sed- 
láků ozbrojených  kyji  a  noži  a  přepadali  sídla 
šlechtická  a  odpláceli  svým  utiskovatelům 
měrou  dvojnásobnou.  Froissard  ve  svých  pa- 
mětech vypravuje,  že  vzbouřenci  zvolili  si  za 
vůdce  svého  Viléma  Cailleta,  kterému  dali 
přezdívku  >Jacques  Bonhomme*,  a  napadli 
krajiny  v  okoh  Amiensu,  Noyonu,  Paříže, 
Soissonu,  Laonu  a  Hamu  a  zničili  všecka 
sídla  šlechtická  nešetříce  při  tom  ani  žen, 
ani  dětí  šlechtických;  proti  králi  boje  nevedli. 
Moc  jejich  rostla,  ano  i  prevót  pařížský  Eti- 
enne  Marcel  poslal  jim  na  pomoc  300  zbroj- 
nošů, avšak  odvolal  je,  když  sedláci  neustali 
ve  svém  řádění.  Konečně  spojili  se  králevič 
Karel  a  Karel  Navarský  se  šlechtou  a  porá- 
želi rozptýlené  zástupy  selské,  takže  povstání 
bylo  ještě  téhož  roku  udušeno.  Jméno  J.  od- 
vozují jedni  od  přezdívky,   kterou  šlechtici 


sedlákům  všem  dávali,  jiní  od  přezdívky 
Cailletovy.  Srv.  Eug.  Bonnemére,  Hist.  des 
paysans  (2.  vyd.  Paříž,  1873);  Luče,  H.  de 
la  J.  (2.  vyd.  t.,  1894);  A.  Thierry,  H.  véri- 
table  de  Jacques  Bonhomme  (Etudes  hist., 
5.  vyd.). 

Jaoqi&es  [žakl,  franc,  Jakub  a  sice  Jakub 
Apoštol  (saint  J.),  kdežto  židovský  patriarcha 
Jakub  sluje  Jacob  [žakóbj. 

Jaoques  [žak]  Ni  co  I  as,  franc  malíř  mi- 
niatur (♦  1780  v  Jarville,  dep.  Meurthe  — 
t  1844  v  Paříži),  žák  Isabeye  a  Davida.  Byl 
dvoř.  malířem  rodiny  Orléanské  a  provedl 
také  miniaturní  podobizny  cis.  Joseťiny,  král. 
Hortensie  a  prince  Bernadotta.  Jiné  jeho  po- 
dobizny jsou:  Benjamina  Constanta,  Cuviera 
(ryl  Lorichon),  vévody  Holštýnského,  Cheru- 
biniho  (1812)  a  j. 

Jaoqi&et  [žakěl:  1)  J.  Antoine,  sochař 
franc.  (*  v  Grenoblů).  Činným  byl  ve  Fontaine- 
bleau  v  r.  1540—69,  kol  r.  1550  oženil  se  v  Avo- 
nu.  Hlav.  jeho  dílo,  krb  značných  rozměrů,  jejž 
v  zámku  Fontainebleauském  v  r.  1540—45  po- 
stavil, byl  r.  1725  zničen.  Části  jpho  chovají 
se  ve  sbírce  renaissanční  skulptury  v  Louvrů. 
Syn  jeho  Matthieu  J.  (nar.  1550  v  Avonu) 
byl  rovněž  sochařem  a  otci  svému  zhusta 
nápomocen. 

2)  J.  Eugěne  Stanislas,  orientalista 
belgický  (*  1811  v  Brusselu  —  f  1838  v  Pa- 
říži). Vzdělav  se  v  Paříži  vynikal  rozsáhlou 
znalostí  jazyků  vých.  a  podal  přes  mladý  věk 
svůj  řadu  pozoruhodných  prací,  vynikajících 
originálností  i  eleganci  formy.  Většinou  uve- 
řejněny v  >Journal  asiatique«.  Jmenujeme 
z  nich  studii  o  alfabetách  filippinských  (Paříž, 
1831)  a  o  medaillích  baktrických  a  indosky- 
thických  (t.,  1836').  Chystané  obrovské  Corpus 
nápisů  indickýcn  přerušila  jeho  smrt.  Srv. 
»Jour.  Asiat*  1839  a  1842  s  úplným  výčtem 
jeho  spisů. 

3)  J.  Tules,  ryjec  franc.  (*  1841  v  Paříži), 
žák  Écoíe  des  bcaux-arts  za  Henriquela  Du- 
ponta  a  Loemlina.  Cestoval  r.  1866  do  Říma. 
Z  jeho  rytin  uvádíme:  Sv.  Bruno  (dle  Le- 
sueura,  1867);  Pius  IX.  řl870j);  Pozemská  a 
nebeská  láska  (dle  Tiziana);  Mládi  (dle  Cha- 
pua,  1876,  v  ministerstvu  krás.  umění);  Ma- 
dame Récamier  (dle  Davida);  Ex  voto  (dle 
Largilliěra). 

4)  J.  Achille,  ryjec  franc  (*  1845  v  Cour- 
bevoie),  žák  Henriquela  Duponta,  Pilse  a 
Loemhna.  Pro  ministerstvo  krás.  umění  ryl 
list  Urania  (dle  Lesueura,  1870)  a  Válečná 
imufilost  (dle  P.  Duboise,  1877).  Mimo  to  jest 
od  něho  David  a  Goliáš  (dle  Ricciarelliho 
v  Louvrů),  Sv.  Barbora  (dle  st.  Palmv)  a  j. 

5)  J.  Jean  Gustave,  malíř  franc  (*  1846 
v  Paříži),  žák  Bougueraua.  Zabývá  se  hlavně 
malbou  portraitní  a  kostumní.  Od  něho  jest: 
Odpočinek  lancknechtu;  Velká  slavnost  v  Tou- 
raině  v  pol.  XVII.  stol.\  Výprava  lancknechtu 
a  německých  {oldnéřů  v  XVI.  století  (1866); 
Mladé  děvče  s  mečem;  Jean  ďArc  modlí  se  ^a 
Francii  (1878).  Od  r.  1879  jest  rytířem  čestné 

I  legie. 

I     6)  J-ová  Nanny  viz  Adamberger  1). 


996 


Jacquin  —  Jadassohn. 


Jaoquin  [žakén]:  1)  J.  Ponce,  sochař 
franc.  (♦  1524  v  Angouíémě  —  f  1608).  Pra- 
coval ve  Francii  a  v  Itálii,  kde  byl  kol  r.  1580 
a  v  Říme  s  Michel-Angelcm  závodil.  Vrátiv 
se  do  vlasti  byl  dvorním  sochařem  Fran- 
tiška II.  a  Karla  IX.  Od  něho  jest  zejména 
mramorová  socha  Františka  II.  (Louvre)  a 
reliéfy  na  náhrobku  Andrea  Blondela,  chrá- 
něnce  Diany  Poitierské.  Bývá,  bezpochyby 
právem,  stotožňován  se  sochařem  J-em  ďAn- 
gouléme,  jenž  r.  1550  konkurro val  s  Michel- 
Angelcm  modelem  na  chrám  sv.  Petra. 

2)  Nicolaus  Joseph  von  J.,  botanik  rak. 
(♦  1727  v  Lejdě  —  f  1817  ve  Vídni),  studoval 
v  Antverpách,  Levně  a  pak  lékařství  v  Lejdě, 
kde  seznámil  se  s  bot.  Gronoviem.  Nějaký 
čas  provozoval  praxi  lékařskou  v  Paříži  a  po- 
slouchal botan.  Jussieua,  působením  přítele 
domu  oteckého  van  Swietena  odebral  se  do 

•  Vidné,  kdež  pokračoval  ve  studiu  lékařství 
a  poslouchal  přednášky  van  Swietenovy.  K  vy- 
zvání císaře  Františka  I.  odejel  r.  1754  do 
Záp  Indie,  kde  po  čtyři  léta  prodléval,  vrátiv 
se  pak  do  Vídně  přivezl  mnoho  nových  rostlin 
pro  císař,  zahrady  a  vzácné  přírodniny  pro 
sbírky  dvorní.  R.  1763  jmenován  prof.  chemie 
a  ncrostopisu  ve  Šfávnici,  r.  1768  povolán  do 
Vídně  za  prof.  botaniky  a  chemie,  stal  se  ře- 
ditelem bot.  zahrady  a  svěřen  mu  dozor  nad 
cis.  zahradou  v  Scíiónbrunnu.  Též  povýšen 
do  stavu  šlecht.  Zabýval  se  popisnou  bota- 
nikou, zejména  popisem  rostlin  cizokrajných, 
a  vydal  o  tom  četná  a  namnoze  velmi  obsáhlá 
díla.  Z  prací  jeho  jmenujeme:  Selectarnm  stir- 
p'uni  amevicananim  historia  (Vid.,  1763  s  183 
tab.,  2.  vyd.  t.  1780  s  264  tab):  Ob^crvationes 
botauiCiTe\t.,1'76A—lí  se  100  tab.);  Flora  an-ti i- 
aca  (t.,  1773— 78,  5  sv.  s  450  tab.);  Hortits  bota- 
nicus  Vindobonensis  (t.,  1770—76, 5  sv.  s  300  tab.) ; 
Icoves  plantarum  rariorum  (t.,  1781 — 95,  3  sv. 
s  648  tab.) ;  CoUectanea  atistriaca  ad  botanícam 
etc.  (t.,  1786—96,  5  sv.  se  116  tab.);  Stapeliarum 
in  hortis  Vindobonensibus  citltantm  descriptioues 
(t.,  1806  s  64  tab.);  Plantarum  rariorum  horti 
caesarei  Schoenbrunnensis  descriptiones  et  ico- 
nes  (t.,  1797—1804,  4  sv.  s  500  tab.);  Fraf^- 
menta  botanica  (t.,  1809  s  138  tab.);  Geniřalia 
Asciepiadearum  controversa  (t.,  1811). 

3)  Joseph  Franz  von  J.,  botanik  rak., 
syn  před.  (*  1766  ve  Žfávnici  —  f  1^39  ve 
Vídni),  vystudoval  lékařství  ve  Vídni,  pod- 
porou cis.  Josefa  konal  studijní  cestu  po  Ně- 
mecku, Anglii,  Francii  a  Itálii,  a  jmenován 
pak  suppl.  prof.  chemie  a  botaniky  ve  Vídni, 
r.  1793  stal  se  nástupcem  otcovým,  po  Ho- 
stově smrti  byl  ředitelem  cis.  zahrady  botan. 
v  Belvederu.  V  létech  jinošských  učinil  zají- 
mavé pozorování  o  živorodosti  ještěrky  zvané 
odtud  živorodé  (Lacerta  vivipara  Jacq.),  za- 
býval se  s  úspěchem  soustavnou  botanikou 
a  o  zvelebení  universitní  zahrady  botanické 
má  značných  zásluh.  Vedle  řady  prací  uve- 
řejněných v  různých  odborných  sbornících 
vydal:  Beitráge  ^ur  Geschichte  der  Vógel  (Vid., 
1784);  Lehrbuch  der  altg.  und  medicin.  Chemie 
(t.,  1793,  též  latinsky);  Operis  f^, aminům  fas- 
cicul.  I.  et  II.  (t.,1813);  Ectogac plantarum  rari' 


orum  et  minus  cognitarum  quas  ad  pivům  ie- 
soipsit  et  iconibus  coUoratis  Wustravit  (t, IsU 
a  n.,  fasc.  1 — 10). 

Jaoqaot  [žakó]  George,  sochař  fras: 
(*  1794  v  Nancy  —  f  1874  v  Paříži),  žák  Bc- 
siův  a  Grosův.  Za  obraz  Smrt  Agidova  (mti 
v  Nancy)  obdržel  r.  1817  druhou  a  za  ohm 
Kain  první  cenu  římskou.  Museum  v  Nanq 
chová  od  něho  dále  reliéf  J^aris  a  Hdas 
(1819)  a  Amor  s  holubicí  (1840).  Další  jek) 
díla  jsou:  poprsí  generallieutenantaStrozxibo; 
socha  Paris \  Merkur \  Amor  se  šipy\  popra 
generála  Duroca  (vesměs  ve  Versaill©ch);  pr^ 
město  Nancy  provedl  dále  kolossální  socbi 
krále  Stanislava  z  bronzu;  pro  kazatelnu  ko- 
stela St.  Gennain  des  Pres  bronzový  retó 
Kákáni  na  hoře  a  dvě  sochy  židovského  i 
křesťanského  náboženství ;  pro  kostel  sv.  M^ 
darda  Sv.  Josefa ;  různé  reliéfy  pro  Are  de 
TEtoile  v  Paříži;  četná  poprsí  portraitni  a  i 
R.  1857  dostalo  se  mu  kříže  čestné  legie. 

Jaoslawk  MikUwš  (Mikuláš),  pseudoL 
Milná  Delanski,  Nyšporec  Boscij,  spii 
hornolužický  (♦  1827  v  Nowoslicích  —  f  1^ 
v  Njebjelčicích).  Studoval  gymnasium  v  Cho- 
mutově, potom  od  r.  1845  íiiosofíi  a  od  rlS^s 
theologii  v  Praze;  pro  chorobu  vysvěcen  bvi 
až  koncem  r.  1854,  násl.  r.  pak  stal  se  kapla- 
nem v  Njebjelčicích.  Jako  filosof  byl  spolu- 
zakladatelem >Serbowki<,  sdružení  Srba 
v  pražském  lužickém  semináři.  Psal  do  Ku- 
éankovy  >Jutničky<  básně  i  práce  prosaidé, 
tyto  jmenovitě  humoristické.  Básně  jeho  jsoa 
po  většině  vlastenecké  písně  vřelého  citu  i 
na  svoji  dobu  pěkné  formy.  V  jiných  za2ni?á 
tón  humoristický.  Sebrány  nebyly  nikdy.  ?o 
jeho  smrti  vyšly  ještě  některé  z  jeho  pozů- 
stalosti v  >Lužicanu«  (1873),  devět  čísel  (díleo 
z  pozůstalosti)  otištěno  jest  v  I.  svazečku  •Ju- 
bilejních spisů  Serbowki*  (1894).  čnÝ. 

Jaota  est  alea  viz  Alea  jacta  est 

Jaonliui  Ijaku-],  zool.,  viz  TarbícL 

Jad,  obec  sedmihradská,  viz  Jaád. 

Jadam  ze  Zatora  v.  Gorczy  A  ski  Adam. 

Jadar,  řeky  na  Balkánském  poloostrove: 
1)  J.,  pravostr.  přítok  Dřiny  v  Srbsku,  vy- 
věrající v  kraji  Valjevském  mezi  Dragojcv- 
cem  a  Vragočanicou  na  svazích  Debelého 
Ceru,  teče  směrem  sev.-záp.  Jcrajem  Podrin- 
ským  a  ústí  u  Lješnicc.  Údolí  jeho  jesťreími 
úrodné.  Dle  něho  nazývá  se  jeden  okres  kraje 
Podrinského.  —  2)  J.,  Černý  J.,  levostr. 
přítok  Dřiny  v  Bosně,  vyvěrající  na  Králové 
hoře  u  hradu  Kušlatu  a  ústící  se  jiŽně  od 
Zvorníku.  Přítokem  jeho  jest  Kladina 

Jadassohn  Salomon,  hud.  skladatel  a 
theoretik  něm.  (*  1821  ve  Vratislavi),  studoval 
na  gymnasiu,  naČež  vstoupil  na  lipskou  kon- 
servatoř, v  r.  1849—51  prodlel  u  Liszta  ve 
Výmaru  a  konečné  byl  soukromým  íákem 
M.  Hauptmannovým  v  Lipsku.  Usídliv  se  wc 
trvale,  živil  se  vyučováním,  působil  mimoto 
r.  1866  jako  ředitel  pěveckého  spolku  »Psal- 
terion«,  v  r.  1867—69  jako  kapelník  jcdnoíj 
»Euterpe€,  až  r.l871  povolán  za  učitele  iheo- 
rie  a  komposice  na  král.  konservatoř,  "^ 
níž  dosud  působí  jako  nejlepší  paedagog  vedle 


Jade  —  Jaderské  moře. 


997 


Reincckeho.  R.  1887  jmenován  byl  lipskou 
universitou  čestným  doktorem  filosofie.  Jako 
skladatel  proslul  J.  pracemi  kanonickými  ve 
vokálních  duetech  (op.  9.,  36.,  38.,  43.),  hlavně 
pak  v  serenádě  z  G  dur  (op.  35.).  Z  přebohaté 
tvůrčí   činnosti  jeho  uvedeny  budltež  4  sym- 
fonie, 2  ouvertury,  4  serenády  pro  orchestr, 
klav.  koncert  z  F-moU  (op.  89.),  2  klav.  kvin- 
teta, 2  smyčc.  a  1  klav.  kvinteto,  3  klav.  tria; 
sborové  skladby  s  orchestrem:  Die  Vergebung 
fop.  54.),  Die  Verheissung  (op.  55.),  Trostlied 
(op.  65.),  Psalm  C  (osmihlas.  s  altovým  sólem, 
op.  60.x  -^w  ^««  Sturmwind  (pro  muž.  hlasy, 
op.  61.);   pak  Psalm  XIII.  (pro  soprán  a  alt 
s    varhanami,   op.  43.),  moteta,  sbory,  řada 
klav.  skladeb  a  j.  Jako  theoretik  projevuje  se 
%}.  přívržencem  konservativní  methody  v  učeb- 
'  ničích  o  harmonii  (1883,  2.  vyd.  1887^  kon- 
trapunktu (1884),   kanónu  a  fuze  (1884)  a  ve 
spisech  Die  Formen  in  den  Werken  der  Ton- 
kunst  (1889)   a  Lehrbuch   der  Instrumentation 
(1889),  vydaných  též  v  an^jlických  překladech. 
Ku  dvěma  nejprve  jmenovaným  spisům  vy- 
dány Erláuteriingen  (1886  a  1887).  —  Choť  J-ova 
Helena  (f  1891)  byla  věhlasnou  učitelkou 
zpěvu.  Zaznamenati  sluší,  že  Zd.  Fibich  jest 
v  komposici  vyučencem  J-ovým. 

Jade  (dle  úřední  nomenklatury),  obyčejně 
Jahde,  říčka  vznikající  v  Oldenbursku  ne- 
daleko Rastede  (Vareler  Hochmoor),  teče  po- 
všechným směrem  severním  a  ústí  po  22  km 
do  nejjižnějšího  výběžku  zátoky  J.  (Jade- 
busen).  Zátoka  tato,  vnikající  ze  Severního 
^Německého)  moře  hluboce  do  velkovévod. 
Oldenburského,  byla  utvořena  r.  1218  velikou 
záplavou,  jež  urvala  Německu  (tehdáž  frízský 
kraj  Růstringen)  na  300  km^  půdy.  Ústí  Veserjr 
pošinuto  tendáž  dále  na  východ.   I  později 
vlny  mořské  zle  zde  řádily  a  ledová  zátopa 
17.  ledna  1511  odplavila  5  osad.  Zátoka  za- 
ujímá 190  km*.  Rýha  as  2  km  široká  jest  pří- 
stupna největším  lodím,  a  ježto  zde  stoupá 
příliv  ?ii  4  m  vysoko,  nezamrzává  voda  nikdy. 
Jinak  jest  vnitřek  zátoky  dosti  plochý.  Vláda 
pruská,  hledajíc  vhodný  válečný  přístav  na 
moři  Severním,  dosáh!a  smlouvou  20.  čna  1853 
toho,  že  jí  velkovév.  Oldenburské  prodalo 
2  místa  na  západní  a  východní  straně  vchodu 
do  zátoky.   Toto  území,  t.  z  v.  Jadegebiet, 
rozsahu  340  ha  se  109  ob.,  převzato  23.  listo- 
padu 1854  Pruskem.    Práce   přístavní   kom- 
misse  počaly  18.  čna  1855  a  17.  čna  1869  po- 
ložil Vilém  I.  pruský  základy  k  přístavu,  jenž 
obdržel  jméno  Wilhelmshaven  (hl.  na  záp. 
straně  zátoky)  a  jest  dnes  největším  válcč. 
přístavem  na  sev.  moři.  Na  jih  od  něho  na- 
lézá se  pi^ístav  obchodní  a  dále  k  záp.  ústí 
sem  průplav  Ems-Jade.  Od  1.  dub.  1873  ná- 
leží zdejší  pruské  území  ku  vládn.  obvodu 
Aurichu  (prov.  Hannover). 

Jadeit  jest  odrůda  augitu,  sodíkem  a  hli- 
níkem bohatá,  celistvá  nebo  velmi  jemnozrná 
barvy  jablečné  nebo  smaragdové,  někdy  téŽ 
modře  zelené,  zelenavě  bílé  nebo  skoro  čistě 
bílé.  Lom  J-u  jest  nerovný,  na  povrchu  tříšt- 
natý;  t  =  6'5— 7;  h  =  3*2— 3-4.  J.  jest  velmi 
tuhý  a  nesnadno  dá  se  drtiti,  podobně  jako 


nefrit,  který  však  vykazuje  i  tvrdost  i  hustotu 
o  něco  nižší.  Naleziště  J-u  jsou  některá  místa 
v  Barmě  a  v  Tibetu ;  pranárodové  zemí  těchto 
užívali  J-u  iako  neíritu  k  výrobě  mlatů  a 
jiného  náčim,  i  nalezeny  tako\?é  předměty  téŽ 
na  sídlištích  švýcarských,  jiho francouzských 
a  mexických.  Vr. 

Jadernik  či  jádřinec  zove  se  v  popisné 
pomologii  dutina  vnitř  plodů  hrušek  a  iablek, 
v  níž  jednotlivá  jádra  (semena)  spočívají.  Bývá 
slupkovitou  blanou  více  nebo  méně  přesně 
rozdělen  v  několik  přihrádek  a  jest  rozlišo- 
vacím znakem  odrůd  jádrového  ovoce.  —  J. 
zove  se  též  sazenička  z  jádra  vyrostlá.  —  J. 
v  technologii  viz  Formování  str.  376. 

Jadérko  viz  Buňka. 

Jaderská  výprava  nazývá  se  válečná 
akce  ruského  admirála  Senjavina  na  Jader- 
ském moři  v  r.  1806—7.  Účelem  této  výpravy 
bylo,  zachovati  Rusku  vrchní  moc  nad  ostr. 
iónskými  a  zabrániti  Francouzům,  aby  upev- 
nili moc  svou  v  Dalmácii,  která  jim  mírem 
Prešpurským  byla  postoupena.  Podporován 
j  sa  vydatně  od  Černohorců,  Senjavin  zmocnil 
se  po  odchodu  vojska  rakouského  Boky  Ko- 
torské a  setrvav  přes  rozkaz  carův,  který  jej 
do  Černomoří  odvolal,  na  pobřeží  dalmat- 
ském,  dobyl  ostrovů  Krčoly  a  Visu,  na  pev- 
nině pak  Nového  Ercegu  a  Risna,  hrozil 
Terstu  blokádou  a  pokoušel  se  pomocí  Čer- 
nohorců, Bočanů  a  Hercegovců  i  o  Dubrovník, 
osazený  mezitím  od  franc.  generála  Lauristona, 
ale  bez  úspěchu.  Na  základě  míru  Tylžského 
r.  1807  měl  opustiti  moře  Jaderské  a  vydati 
Boku  i  osazené  části  Dalmácie  Francouzům. 
Senjavin  váhal  vykonati  rozkaz  ten  a  obdržev 
nařízení,  by  ve  válce  pokračoval,  zapudil  Fran- 
couze do  opevněného  tábora  u  Cavtatu  a  jal 
se  dobývati  ostrovů  Hvaru  a  Brače,  ale  dobyl 

Íen  tohoto.  Sesílen  byv  novým  vojskem  pod 
kapitánem  Ignafjevem,  chystal  se  právě  k  dů- 
raznému vystoupení,  když  na  podzim  r.  1807 
odvolán  byl  do  moře  Aegejského  proti  Tur- 
kům. 

Jaderské  moře,  Jadransko  neb  Sino 
more  Slovanů,  též  Adrijské  nebo  Adria- 
tické moře  dle  starého  názvu  Maře  Adria- 
ticum,  Hadriaticum  nebo  prostě  Hadria, 
Adria,  v  starověku  též  Maře  Superum, 
postranní  pánev  Středozemního  moře  mezi 
40  a  45®  s.  š.,  oddělující  Balkánský  poloostrov 
od  Apenninského.  S  Iónským  mořem  souvisí 
72  km  šir.  průlivem  Otrantským.  Největší  délka 
J-ho  m.  činí  825  km,  největší  šířka  230  km, 
průměrná  šířka  180  km,  plocha  130.500  km*. 
Jest  podlouhlé,  k  sev.-záp.  zakřivené  a  svým 
severním  cípem,  rozděleným  poloostr.  Istrij- 
ským  na  Benátský  a  Quarnerský  záliv,  vniká 
o  17j°  hlouběji  do  těla  Evropy  neŽ  záliv  Ja- 
novský, čímž  tvoří  přirozenou  cestu  ze  Střední 
Evropy  do  Orientu.  Dle  nivellování,  prove- 
deného ze  Svinemůnde  přes  Qieb  k  J-mu 
moři,  leží  toto  o  0*499  m  níže  nežli  hladina 
Baltického  moře.  Geologická  historie  J-ho  m. 
není  ještě  vůbec  zjištěna.  Bylo  asi  jako  celé 
východní  Středomoří  až  do  útvaru  třetihor- 
ního  zátokou  okeánu  Indického  a  sáhalo  dříve 


998 


Jaderské  moře. 


dále  na  vých.  přes  Albánii  a  Dalmácii  a  na 
sev.-záp.  přes  Benátsko  a  Lombardii,  neboť 
jak  celý  Kras,  tak  i  lombardsko-benátská  ro 
vina  byly  dnem  mořským,  poslední  až  do 
velmi  pozdní  doby.  Jižní  Čásť  J-ho  m.  byla 
však  dle  Sússc  celinou  a  možno,  že  J.  m. 
dříve,  nežli  vznikla  dnešní  prorva  albánská, 
souviselo  se  Středozemním  mořem  na  zá- 
pade. Tomu  nasvédčuje  i  značný  rozdíl  mezi 
útvarem  pobřeží  na  záp.  a  vých.  Pobřeží, 
celkem  1980  km  dlouhé,  jest  na  záp.  nízké  a 
jen  nepatrné  rozčlenéné.  Z  vétších  zálivů 
JSOU  zde  jen  záliv  Benátský  a  záliv  Manfre- 
donský,  sevřený  poloostrovem  Monte  Gar- 
ganskýra.  Jinak  jest  pobřeží  na  jih  od  Rimini 
úplné  nerozČlenéno,  ač  provázeno  jest  rovno- 
běžnými pásmy  výbéžku  Apenninu.  Též  sev.- 
záp.  pobřeží  od  Rimini  až  po  Terst  jest  nízké, 
lagunami  prorážené.  Sem  alpské  řeky  doná- 
šejí ohromné  množství  nánosu,  z  něhož  tvoří 
se  ploché  ostrovy  t.  zv.  lidi.  Ponenáhlým 
srůstáním  těchto  ostrovů  s  pevninou  rozšiřuje 
se  tato  stále  více  do  moře.  Od  Terstu  počí- 
najíc bére  pobřeží  J-ho  m.  na  se  úplně  jiný 
ráz.  Břehy  východní  jsou  skalnaté  a  příkré  a 
vyznačují  se  množstvím  hluboce  zařezaných 
úzkých  zálivů  a  podlouhlých  poloostrovů,  před 
nimiž  nalézá  se  množství  většinou  podlou- 
hlých ostrovů  a  útesů.  Toto  rozčlenění  iest 
následkem  ponořeni  se  pevniny  pod  hladinu 
mořskou,  čímž  stalo  se,  že  záp.  partie  Dinar- 
ských  Alp,  která  zapadla  pod  hladinu,  vytvo- 
řila hluboké  zátoky,  poloostrovy  a  ostrovy. 
Hluboce  do  pevniny  zařezané  zálivy  jsou  pod 
vodu  ponořená  podélná  údolí,  poloostrovy  a 
ostrovy  pásma  z  vody  vyčnívající.  Naproti 
tomu  pobřeží  albánské  jest  zase  ploché,  ba- 
žinaté a  nezdravé.  Nejdůležitějšími  zálivy  vvch. 
pobřeží  jsou  záliv  Quarncrský,  na  dalmatsícém 
pobřeží  zálivy  Mórlašský  (též  Novohradské 
moře),  Pelešecký  a  Kotorský,  na  albánském 
pobřeží  zálivy  Drinský,  Dracský  a  Avlonský. 
Hlavní  ostrovy  od  sev.  k  jihu  jsou:  Velja, 
Cres  (Cherso),  Losifi  (Lussin),  Ožero,  Rab 
(Arbe),  Bag  (Pago),  Brač  (Brazza),  Hvar  (Le- 
sina\  Vis  (Lissa),  Korčula  (Curzola)  a  Mljct 
(Meleda).  Patrný  vliv  jeví  utváření  se  břehů 
na  vývoi  a  důležitost  přístavů. 

Nejdůležitějším  přístavem  J-ho  m.  jest 
nyní  Terst.  Jindy  panovaly  přístavům  zdej- 
ším Benátky,  které  však  důležitosti  více  a 
více  pozbývají  a  jednou  jako  přístav  vůbec 
zaniknou,  jako  stalo  se  jiŽ  Adrii  a  Ravenné, 
které  jsou  dnes  městy  suchozcmskými.  Z  dů- 
ležitějších přístavů  na  straně  italské  jsou  ještě 
Ancona,  Barletta  a  Bari,  nemohou  však  po- 
jmouti větších  lodí  námořních.  Úplné  výji- 
mečné postavení  má  Brindisi,  které  má  pří- 
stav umělý.  .Mocný  svůi  rozvoj  děkuje  Brin- 
disi tomu,  že  železniční  jízdou  přes  pevninu 
zkracuje  se  značně  cesta  z  Anglie  do  Orientu. 
Na  vých.  straně  jest  značný  počet  výborných 
a  důležitých  přístavů.  Mimo  Terst  jsou  zde 
ještě  Pulj,  výtečný  to  přístav  vojenský,  dále 
vzmáhající  se  Rjcka,  jediný  přístav  rak.  zemí 
zalitavsk<'ch.  Z  přístavu  dalmatských  jsou  nci- 
důležitcjší:  Zadar,  Šibcnik,  Spljet,  Dubrovnik 


a  Kotor.  Pobřeží  zdejší  pro  množství  dobře 
chráněných  a  krytých  přístavů  bylo  ode  dávna 
sídlem  námořních  lupičů  a  námořní  lodístvo 
rakouské  má  odtud  nejlepší  námořníky.  Na 
albánském  pobřeží  jest  přístavů  málo,  nej- 
lepší jsou  Dráč  (starý  Epidaurus),  Lješ  (Ales- 
sio)  a  Bar. 

Pokud  hloubky  se  týče,  rozpadá  se  J.  m. 
na  dvě  části,  sev.  mělčí  a  již.  hlubokou.  Obé 
odděleny  jsou  od  sebe  podmořskou  vyvýše- 
ni nou,   táhnoucí   se   od   poloostrova   Alontc 
Gargano   k   PeljeŠci,  jejíž   nejvyššími    body 
jsou   ostrovy  Tremiti,   rianosa   a   Pelagosa. 
Sev.  čásť  moře  směrem  k  sev.-záp.  povlovné 
stává  se  mělčí  a  dosahuje  nejmenší  hloubky 
v  zálivu  Terstském  (15—20  m).  Tato  čásť  jest 
tak  mělká  (průměrem  50  m),  že  by  při  malém 
zdvižení  dna  mořského  valnou  většinou  byla 
na  sucho  položena.  Největší  hloubky  nalézají 
se  u  zmíněné  podmořské  vyvýšeniny  (200  af 
250  m).  Jižní  čásť  moře  lychle  klesá  a  v>'ka- 
zuje  značné  hloubky.  Průměr  jest  asi  lOiio  m. 
Nejhlubší  místo  nalézá  se  na  40®  10*  s.  š.  a 
18«  20*  v.  d.  mezi  Brindisi  a  Kotorem  (1590  m  >. 
Od  Iónského  moře  odděleno  jest  J.  m.  pod- 
mořskou vyvýšeninou  v  průměrné   hloubce 
800  m,  táhnoucí  se  od  Brindisi  k  ostrovu  Sa- 
senu  ve  Valonském  zálivu.  Dno  většinou,  ale 
hlavně  při  straně  východní,  tvoří   písek,  vá- 
penec a  hlína  s  četnými  zbvtky  lastur,  před 
ústím  Pádu  a  ostatních  řek  italských  na  scv.- 
západě  bahno.   Proud  mořský  jde  při  v^Cch. 
břehu  ze  Středozemního  moře  k  severu  až 
k  Istrii  a  vrací  se  opět  při  záp.  břehu.  Proudí 
se  42—75  km  od  břehu  a  nejde  hloub  neí 
6—8  m.   Jako  v  každé  zátoce  a  uzavřeném 
moři  jsou  příliv  a  odliv  slabé,  nejslabší  na 
severu ;   pravidelně  bývají  pouze  jednou  za 
den  a  příliv  obnáší  jen  Vs  m,  někdy  mimo- 
řádně 065  m.   V  Benátkách  přílivem  stoupá 
moře  o  několik  cm,  jen  když  je  sirocco  na- 
dýmá, vystupuje  o  1^/4  m  a  zaplavuje  někdy 
m'ěsto.  Ža  bóry  klesá,  za  sirocca  stoupá  voda» 
největší  odliv  bývá  v  únoru,  největší  příliv 
v  září.  Následkem  skrovného  přítoku  sladké 
vody,  který  vyrovnává  se  značným   vypařo- 
váním, způsobeným  horkými  větry   od  jihu 
vějícími,  jest  obsah  soli  v  J-m   m-ři  velmi 
značný,  větší  než  v  Atlantském  okeánu.  Spe- 
cifické váhy  v  létě  přibývá  od  sev.-záp.  k  jiho- 
vých.   od  3*30  do   3"857o   a  hustoty   přibývá 
též    celkem    od   povrchu  ke   dnu.   Jen   kde 
studené  prameny  sladké  vody  ústi  se  na  dně 
mořském,  nastává  úchylka  zmenšením  množ- 
ství soli  a  klesnutím  teploty.  Tak  jmenovitě 
mezi  ostrovy  Visem   a  Sansegem.    Teploty 
vody  při  povrchu,  která  kolísá  mezi  19  a£ 
22®  C,  přibývá  od  sev.-záp.  k  jihových.  a  to 
i  při  pobřeží  i  na  otevřeném  moři.  Do  hloubky 
teploty  ubývá  a  i  tu  jest  voda  sev.  části  stu- 
denější než  na  jihu.    Teplota  na  dně  obnáší 
na  sev.  (u  ostrova  Visu)  v  hloubce   130  »< 
13*7*,   naproti   tomu   u  mysu   Linguctta  na 
jihu   v   hloubce   540  m  14-2«  C.    Větry  na 
J-m  m-ři  jsou  velmi  měnlivé.    Nejobávaněj- 
šími   větry  jsou   sev.-vých.,  bóry.   vyznaču- 
jící se  prudkými  cxplosivními   návaly  a  řá- 


Jadin  —  Jadot. 


999 


dÍQÍ  neivice  v  okolí  Istrie,  pak  u  Senje  a 
Makarsicy,  jihových.   sirocco  a  jihozáp.  sif- 
fanto.  Tento  přeskakuje  často  náhle  k  jiho- 
východu a  přechází  v  prudkou  bouři  zv.  fu- 
riano.    Zvláště   nebezpečny  jsou  tyto  vétry 
v  úzkých  zátokách  a  průlivech  při  vých.  po- 
břeží. Od  r.  1886  udržuje  rakouská  kommisse 
pro  Adrii  řadu  stanic  pro  meteorologická  a 
maritimní   pozorování.    K   úvodí  J-ho   m. 
náležejí  vých.  svahy  Apenninu,  čásť  již.  svahu 
Alp  a  záp.  svahy  pohoří  Balkánského  polo- 
ostrova.   Mimo   Pád  a  Adiži   vlévají   se  do 
J-ho  m.  na  italské  straně  pouze  menší  řeky 
pobřežní.    Z   nich    větší  jsou    počínajíc    od 
jihu  Ofanto  (starý  Aufidus),  Fortore,  Biferno, 
Sangro,  Pescara,  Vomano,  Tronto,  Chienti, 
Potcnza,   Esino,   Foglia,  Uso  (st.   Rubicon), 
Savio,  Bacchiglione,  Brenta,  Piave,  Livenza 
a  Tagliamento.   V  Istrii  jest  Soča  (Isonzo), 
v  Dalmácii  Cetina  a  Neretva,  v  Albánii  Bo- 
jana,  Dřin,  Arzen,  Škumbi,  Someni  a  Viosa. 
Zvířena  i  květena  J-ho  m.  má  stejný 
ráz  jako  středomořská.   Zvířena  známa  jest 
pracemi  Hellera,  Nardo-Stosiče  a  j.  a  jest 
velmi  bohatá.  Hojní  jsou  dosud  delfmi  druhů 
Delfinus  delfis  a  Physeter  tursio,  řidčeji  vysky- 
tuje se  Physeter  macrocephalus.  Vedle  delfínů 
žijí  na  pobřeží  dalmatském,  řidčeji  pak  na 
iihu,  3 — 4  m  dl.  tuleň  bahoň  (Leptonix  Afo- 
nachus)  a  Phoca  vitulina.   Želvy  mořské  jsou 
řidčí  než  v  záp.  Středozemním  moři;  vysky- 
tuje se  zde  druh  Chelonia  Caretta.  Druhu  ryb 
vypočítává  Faber  382  a  sice  316  mořských  a 
66  sladkovodních,  z  nichž  jest  5  endemických. 
Co  se  týče  pásem  živočišných,  rozeznal  jich 
Lorenz  v  Quarneru  7  a  to:  nadbřežní,  po- 
břežní (pásmo  řas),  pobřežní   ponořené  do 
hloubky  4  m,  pobřežní  do  19  w,  střední  do 
38  m,  hlubší  do  86  m  a  nejhlubší.  Nejbohatší 
jest  třetí  pásmo  s  206  druhy.  Rybolov  pro- 
vozuje se  na  všech  pobřežích.  Nejdůležitější 
ryby  jsou:  tuňák  (Thynnus  thynnus),  sardele, 
hl.  na  dalmatském  pobřeží,  kambaly  (Solea)^ 
štítník  {Trígla)y  cejn  {Abramis),  parma  {Bar- 
hus),  zlaky  nebo  dorady  (Coryphaena)  a  oby- 
čejné mákrely  (Scomber  scombrusy   Též  loví 
se  úhoř,  hlavně  v  umělých  rybnících  u  Co- 
macchia  a  Benátek.  Nepatrnější  jest  lov  niž- 
ších živočichů,  jako  raků,  měkkýšů,  hub  moř- 
ských a  korálů.  Z  měkkýšů  jsou  zde  výborné 
ústřice  (nejlepší  od  Benátek),  kyjovka  šupi- 
natá {Ptnna  squamosa),  jejíhož  byssu  užívá  se 
k  hotovení  tkanin.  Koral  červený  {Corallium 
rubntm)  vyskytuje  se  na  dalmatském  pobřeží 
až  k  Šibeníku,  hojněji  na  pobřeží  albánském. 
Loví  se  u  Šibenika  a  u  ostrova  Zlarina.  Ry- 
bářství jest  v  rukou  jen  dvou  ze  čtyř  národů, 
obývajících  na  březích  J-ho  m.,  totiž  Italů 
a  Ďalmatinců;  Slovinci  i  Albánci  neživí  se 
rybolovem.    Nejvíce  provozuje  se  rybářství 
na  severu,  zejména  jest  Chioggia  sícílem  ry- 
bářů pobřežních,  kteří  podloudně  loví  i  ve 
vodách  rakouských.  Značnou  důležitost  mají 
četné  solivary,  jichž  nejvíce  jest  v  Dalmácii 
(Ston  a  i.)  a  v  Itálii.  —  Plavba  vyvinula  se 
K  větší  důležitosti  teprve  v  novější  době  ná- 
sledkem otevření   Suezského   průplavu.    Ve 


středověku  ovládaly  ji  hlavně  Benátky  a  Du- 
brovník.  Velice  klesl  význam  plavby  na  J-m 
m-ři  objevením  Ameriky  a  námořní  cesty  kolem 
Afriky  do  Indie.  Nyní  nejdůležitějším  obchod- 
ním přístavem  jest  Terst.  Daleko  největší  čásť 
plavby  mají  v  ruce  rakouský  Lloyd  a  některé 
italské  paroplavební  společnosti. 

Literatura:  Marieni,  Portolano  del  maře 
Adriatico  (Vídeň,  1845);  Le  Gras,  Manuel  de 
la  navigation  dans  la  mer  Adriatique  (Paříž, 
1855);  H.  Barth,  Das  Becken  des  Mittelmeeres 
(Hamburk,  1860);  Constantini,  Guida  pratico 
per  la  navigazione  del  maře  Adriatico  (Terst, 
1864);  Oesterreicher  a  Imbert,  Generalkarte 
des  Adriatischen  Meeres  (Vídeň,  1879,  IV  li- 
sty) ;  Wolf  a  Luksch,  Physikalische  Unter- 
suchungen  Im  Adriatischen-  und  Sicilisch- 
ionischen  Meere  (t.,  1881) ;  Schweiger-Lerchen- 
feld,  Die  Adria.  Land  und  Seefahrten  im  Be- 
reiche  des  Adriatichen  Meeres  (t,  1882) ; 
Kústenkarte  des  Adriatischen  Meeres,  heraus- 
gegeben  vom  Hydrographischcn  Amt  der  k.  k. 
Kriegsmarine  (Pulje,  1890  a  násl.,  VI  listů 
v  měřítku  1  :  180.000). 

Jadin  [žadenj:  1)  J.  Louis  Emmanuel, 
hud.  skladatel  franc.  (♦  1768  ve  Versaillech  — 
t  1853  v  Paříži),  syn  houslistův,  byl  hudeb- 
ním páŽetem  Ludvíka  XVÍ.  Vyučil  se  klavíru 
u  bratra  svého  Hyacintha,  r.  1789—92  působil 
jako  doprovazeč  při  >Théátru  dc  Monsieur«, 
v  revoluci  náležel  k  hudebnímu  sboru  Ná- 
rodní gardy,  pro  niž  skládal  pochody,  hymny 
aj.,  r.  1800  povolán  po  svém  bratru  na  kon- 
servatoř. Mimo  to  byl  r.  1806  kapelníkem  při 
divadle  Moliěrově,  r.  1814—30  gouverneurem 
královských  hudeb,  pážat.  Složil  asi  40  zpěvo- 
her provedených  na  různých  jevištích  paříž- 
ských, vlastenecké  sbory  Ennemis  de  tyrans, 
Citoyens^  levei-vous,  symfonie,  ouvertury,  sex- 
teta pro  dechové  nástroje,  kvinteta,  kvarteta, 
tria,  sonáty,  klav.  skladby  a  písně. 

2)  J.  Hyacinthe,  bratr  před.  (*  1769  ve 
Versaillech  —  f  1802  v  Paříží),  byl  professo- 
rem  klavíru  na  konservatoři  pařížské  od  r.  1795 
a  složil  15  kvartet  a  6  trií  smyčc,  4  klav.  kon- 
certy, 5  houslových  a  5  klavírních  sonát. 

3)  J.  Louis  Godefroy,  franc.  malíř  zví- 
řat (♦  1805  v  Paříži  —  f  1882),  žák  Ábela 
de  Pujol  a  Hersenta.  Cestoval  s  A.  Dumasem 
po  Sicílii  a  Středozemním  moři.  V  paláci 
senátu  jest  od  něho  nástropní  obraz  Aurora 
a  v  jídelně  starého  paláce  ministerského  osm 
loveckých  scén;  jeho  díla,  představující  scény 
lovecké,  koně,  psy  a  p.,  která  hlavně  v  době 
Ludvíka  Filipa  těšila  se  značné  oblibě,  jsou 
téměř  veskrze  v  majetku  soukromém.  Od 
r.  1854  byl  J.  ryt.  čestné  legie. 

Jadot  [žadój  Jean  Nicolas,  architekt 
franc.  (♦  1710  v  Lunévillu  —  f  1761  ve  Ville- 
Essey).  Vstoupil  jako  architekt  do  služeb 
vévoliy  lothrinského  Františka  III.,  který  stav 
se  vévodou  toskánským  jmenoval  J-a  ředi- 
telem staveb  svého  nového  vévodství.  V  té 
době  postavil  J.  vítězné  oblouky  ve  Florencii 
a  Fiesole.  Při  sňatku  Františka  III.  s  Marií 
Terezii  Rakouskou  navrhl  J.  plán  k  chrámu 
de  THymen  et  de  la  Paix  v  Nancy,  jenž  do- 


1000 


Jadraque  y  Sanchez  —  Jádro. 


sáhl  výše  24  m,  a  na  iádost  Marie  Terezie 
konstruoval  ve  Vídni  téŽ  několik  budov. 

Jadraque  y  Banohez  [chandrákc-]  Don 
Miguel,  malíř  špan.  (*  koi.  1850),  žák  umě- 
lecké školy  valladolidské,  maloval:  Cismeros 
představen  královně  Isabelle;  Karel  V,  jako 
poutník  v  St.  Justu  (1878,  mus.  v  Madridě); 
Zajímavá  četba  a  j. 

Jadrln,  újezdné  město  v  ruské  gub.  ka- 
zaňské  na  pr.  bř.  Sury,  má  2941  ob.  (1890^, 
mezi  nimiž  jen  47  nepravosl.  (katol.  a  munam.), 
4  chrámy  pravosl.,  2  velké,  avšak  nyní  prázdné 
kláštery,  chlapčí  a  dívčí  školu,  nemocnici, 
poštu,  telegraf,  lihovar  a  16  cihelen.  Obchod 
omezuje  se  na  výrobky  okolních  osad,  hlavně 
na  obilí  (ročně  6—8000  q),  výroční  trh  jest 
jeden  s  obratem  20—50.000  rublů.  O  založení 
města  není  zpráv,  avšak  stálo  již  počátkem 
XVII.  stol.,  r.  1708  připsáno  gub.  kazaňskč, 
r.  1719  k  prov.  Alatyrské  a  r.  1781  učiněno 
újezdným  městem  gub.  kazaňské. — Jadrin- 
ský  Újezd  leží  v  záp.  části  gubernie  na  pr. 
bř.  Volhy  v  rozměru  32798  km^.  Jest  to  kraj 
dosti  vysoký,  rozrytý  ve  všech  směrech  di- 
vokými roklemi  a  klikatými  výmoly  a  pro- 
stoupený od  jz.  k  sv.  nevelkými  řadami  pa- 
horků. Severní  jeho  polovice  má  půdu  černo- 
zemní,  kdežto  na  j.  jest  půda  písčitá;  místy 
dobývá  se  železný  kyz  (ročně  asi  160.000  kg). 
Celý  Újezd  náleží  k  úvodí  Volhy  a  jsou  hlavní 
jeho  řeky:  splavná  Sura  (43  km  dl.)  s  přít. 
Vyla,  Chir,  Pošnarka,  Gromjačka  a  Urga,  pak 
Vel.  Civil  s  přít.  Mačma,  Uslandyr,  Unga, 
Šaťma,  Apnčr  a  Košlouš;  jezer  a  močálů  jest 
málo.  Oby  v.  jest  141.181,  hlavně  Čuvašů  (5% 
Rusů),  veskrze  pravosl.,  zabývajících  se  témcř 
výlučné  orbou  (oves,  žito,  ječmen,  špalda, 
pšenice,  hrách  a  brambory).  Zahradnictví 
(chmel)  a  sadařství  jest  slabé,  dobytka  po- 
čítá se  asi  200.000  kusů,  úlů  do  3000.  Prů- 
mysl tovární  zastoupen  jest  jedním  větším 
lihovarem,  ostatně  provozují  obyv.  jen  do- 
mácí řemesla  vedle  prací  polních.  Obchod 
vede  se  jen  na  místních  trzích  a  z  jara  po 
řece  Suře  (obilí,  tuky,  dříví  a  j.). 

Jadrinoev  Nikolaj  Michajlovič,  zkou- 
matrl  Sibiře  (♦  1842  v  Omsku  —  f  1894  v  Bar- 
naulu),  navštěvoval  ^^ymnasium  v  Tomsku  a 
universitu  v  Petrohrade  a  již  jako  student 
účastnil  se  ruchu  čelícího  k  založení  univer- 
sity sibiřské.  Té  doby  byl  též  publicisticky 
činným  v  >Sibiřském  Věstníku*,  dále  v  >Děle<, 
>Ženskcm  Věstníkuc,  >Ncdčlji<  a  j.,  uveřej- 
ňuje zde  své  články  s  pseudonymem  N.  Se- 
mil úžin  skij  a  N.  Michajlovič.  Výbor  těchto 
statí  vydal  pak  o  sobe  s  názvem  Russkaja  ob- 
ščina  v  ťunné  i  ssyllxé  (IS>'J2).  R.  1874  účastnil 
se  četnými  statěmi  řešení  otázky  o  dcpor- 
taci,  o  administrační  reformě  a  železnici  sibiř- 
ské, jakož  i  jiných  otázek  týkajících  se  Sibiře 
a  r.  1875  založil  v  Irkutsku  vlastní  časopis 
>Sibir«.  Po  roce  povolán  byl  gen.  <^uberná- 
torem  západní  Sibiře,  aby  prozkoumal  místní 
kraj  v  ohledu  statistickém,  hospodářském  i  ná- 
rodopisném, a  skutečné  podařilo  se  mu  se- 
brati cenný  materiál.  Ke  konci  let  70tých  za- 
ložil  v  Omsku  západosibiřský  oddíl  ruského 


zeměpisného  spolku  a  podnikl  oíTiciální  vý- 
pravu do  území  altaiského,  aby  zde  studo- 
val otázku  vystěhovaíeckou,  při'  čcmi  sebral 
zprávy  o  místních  národech,  prozkoumal  je- 
zero Telecké,  pronikl  na  vrcholky  Katuni  i 
vrátil  se  s  hojným  a  bohatým  materiálen. 
R.  1881  navštívil  Petrohrad,  kde  přednásd 
o  svých  cestách  a  připravoval  sebraná  nn- 
teriál  k  tisku.  Zde  též  r.  1882  založil  týcfcnník 
»Vostočnoje  Obozrěnije*,  jejž  r.  1888  přenesl 
do  Irkutska,  a  mimo  to  redigoval  >Sibirski; 
Sborník*.  Ke  konci  let  80tých  a  na  počátku 
90tých  J.  podnikl  ještě  několik  cest  po  Sibih 
a  málo  známých  krajích  asijských,  zabývaje 
se  hlavně  studiem  OsCakův  a  kmenů  sájan- 
ských.  Výsledky  těchto  studii  uveřejnil  v  růz- 
ných časopisech.  O  sobě  vydal :  Sibirskije  ino- 
rodcy%  jich  byt  i  sovremennoje  polo\enyje  (Petro- 
hrad, 1891);  Sibiř  kak  kolonija,  vgeogranď 
skom^  ctnograf.  i  istor.  otnošenijach  (t.,  \^\ 
a  jiné.  Jeho  cestopisy  vydány  byly  též  v  oě- 
meckém  překlade. 

Jádro,  něco  obalem  opatřeného,  zejm<:n2 
rostlinné  semeno  oplodím  obalené,  pak  vůl>ec 
vnitřek,  původní  podstatná  čásf  něčeho. 

J.  buňkové  viz  Buňka  str.  930. 

J.  čivové  viz  Mícha  (prodloužená)  a  Mo- 
zek. 

ví.  čočkovité  viz  Mozek. 

J.  dřevěné  viz  Dřevo  str.   12. 

J-rem  v  myslivec  tví  zve  se  vnitřní  síť  v  te- 
nátkách  a  též  v  jiné  vazbé  používané  k  loveni 
zvěře  pernaté. 

J.  ve  slevárnictví  viz  Formováni 
str.  376. 

J.  souhradbí,  j.  pevnosti,  obyt.  zvané 
francouzsky  noyau  [noajój,  v  názvosloví  hra- 
debnickém  značí  hradbu,  tvrz,  pcvnusíku,  tvo- 
řící střed  v  té  které  soustavě  hradební,  jcjii 
vnější  části,  hradby  či  tvrze  to  přední 
čili  odloučené,  se  rozkládají  kolem  j-ra  cc.- 
kem  více  méně  ve  kruhu  nebo  polokruhu 
přiměřeně  velikém  dle  účelu  celého  sou- 
hradbí, dle  rozlohy  území  a  dle  donosnosti 
hrubých  střeleb.  Odborníci  se  rozcházejí  ve 
svých  názorech,  má-li  býti  nejmohutnějším 
bodem  celé  soustavy  právě  j.  jeho,  nelH) 
má-li  býti  těžiště  obrany  položeno  do  hradeb 
od  něho  odvislých  a  mají-li  tyto  býti  proto 
pevnějšími  než  j.  Prvý  názor  jest  starší,  druhy 
novější.  V  každém  případe  musí  býti  j.  sou- 
hradbí dosti  prostranné  a  míti  dostatek  skla- 
di.sť  na  střelivo  a  jiné  potřeby  obranné,  kte- 
rými zásobuje  hradby  přední  a  tčmto  nahrazuje 
věci  spotřebované  nebo  nepřítelem  zničt-né; 
má  též  míti  místno.sti  nemocniční  a  pothbv 
pro  léčení  raněných  a  dále  musí  býti  dosti 
pevné,  aby  v  něm  jakožto  posledním  útočišti 
mohlo  býti  s  obranou  pokračováno  i  po  ztrátě 
hradeb  předních.  Má  proto  jistou  podobno-«ít 
s  réduitem  (v.  t.),  jen  že  tento  jest  po- 
slední obranou  pouze  jednotlivé  hradby.  Dů- 
Icžito  jest,  aby  j.  souhradbí  s  odvislými  od 
něho  hradbami  bylo  dobře  a  spolchHvě  spo- 
jeno pro  rychlé  dorozumění  telegrafem, 
jenž  v  časech  dřívějších  býval  optickým,  sc- 
maphorem,   a  nyní  jest  elektrickýnií,  nebo 


Jádrohnilost  — Jaen. 


1001 


telefonem,  a  pro  dovážení  zbraní,  střeliva, 
potravin  a  pod.  dobrými  cestami,  nejlépe  ko- 
lejemi železničními.  FM. 

J.  vajíčka  rostlinného  viz  Vajíčko 
rostlinné. 

J.  vojska  viz  Elitě. 

J.  zubu  koňsk ého  jest  prohlubinka  v  třecí 
ploše  řezáků,  černým  barvivem  značená,  dle 
níž  možno  stanoviti  stáří  koně  do  8  let  s  ma- 
thematickou  určitostí.  Zaujímá  skoro  celou 
šířku  plochy  zubu.  Okraj  její  tvoří  2  vrstvy 
hmoty  zubní.  Okraj  tento  při  zubu  z  dásně 
vylezlém  ostrý  v  brzku  dotykem  zubů  se 
onladí.  V  poměru,  v  jakém  tření  postupuje, 
skracuje  se  nejen  zub  sám,  ale  skracuje  a 
zužuje  se  i  J.,  tak  sice,  že,  dosáhne-li  tření 
kořene  zubu,  zmizí  J.  až  na  nepatrnou  čer- 
navou  tečkovitou  stopu.  Poněvadž  hloubka 
j-ra  obnáší  u  stálých  zubů  řezáků  hořeních  6 
a  u  stálých  zubu  řezáků  doleních  3  čárky 
(dle  starého  způsobu)  a  pravidelně  každým 
rokem  zub  o  jednu  čárku  se  skracuje,  musí  i  J. 
každým  rokem  o  tolikéž  se  skrátiti.  Vylezl-li 
tedy  stálý  dolní  řezák  ve  třetím  (4.,  5.)  roce 
z  dásně,  počne  ihned  tření  se  zubem  proti 
stojícím,  i  má  za  tři  léta  J.  ztracené,  či, 
jak  lid  říká,  vymazané.  Koni  je  tedy  6  (7,  8) 
let.  Po  vymazání  J-ra  určuje  se  stáří  koně 
podle  t.  zv.  periody  bez  J-ra,  hlavně  dle 
praxe,  i  zde  dosti  spolehlivě  až  do  roku  24. 
i  déle.  J.  v  zubu  znamená  koně  mladého, 
i  přišli  podvodníci  na  myšlénku  J.  do  zubů 
koňům  starým  vpalovati.  Při  nemožnosti  napo- 
dobiti J.  podaří  se  podvésti  jen  neznalce.  Bm. 

JMrobnilosty  v  lesnictví  choroba  nejcen- 
nější části  pně,  pocházející  od  hniloby  ko- 
řenů nebo  suků.  Rozšiřuje  se  buď  po  celém 
vnitřku  kmene,  nebo,  jak  častěji  nalézáme, 
jen  na  zpodním  díle.  Staré  kmeny  smrkové, 
jedlové,  dubové,  jilmové,  osikové  bývají  nej- 
Častěji  postiženy  touto  chorobou.  Cht. 

Jádrové  ovooe  slově  v  ovocnictví  stro- 
moví, iež  oproti  ovoci  peckovému  v  dužna- 
tém  plodu  má  prostá  jadérka,  tedy  jablko  a 
hruška. 

Jadmi,  ves  v  Čechách,  viz  Jádru ž  1). 

Jadmie,  ves  v  Čechách,  viz  Jadruž  2). 

Jadrui:  1)  J.,  J  ad  ruš  (Godrusch),  ves 
v  Čechách,  hejt.  Tachov,  okr.  Přimda,  fara 
Stráž,  pš.  Neustadtl  (Novoměstí);  27  d.,  135  ob. 
n.  řl890),  na  vrchu  fil.  kostel  sv.  Štěpána,  fid. 
dvůr  a  mysli vna  Karla  kn.  Lówenšteina.  Ves 
obdržela  od  markrabí  Karla  r.  1344  jisté  vý- 
sady a  od  císaře,  aby  mohli  v  lesích  přimd- 
ských  dříví  sekati.  —  2)J.Dolní,JadrušeD. 
[Unter-Godrisch),  ves  t.  na  Promenhofském 
potoce,  hejtm.  a  okr.  Planá,  fara  Pístov,  pš. 
Sv.  Kříž;  57  d.,  407  ob.  n.  (1890),  kaple  Panny 
Marie  Pomoc,  2tř.  šk.  a  turglův  mlýn.  Ves 
jmenovala  se  dříve  J.  Česká. —  3)  J.  Horní, 
Jadruše  D.  {Ober-G),  ves  t,  fara  a  pš.  Sv. 
Kříž;  27  d.,  180  ob.  n.  (1890).  V  nejstarší 
době  připomíná  se  tu  několik  vládyčích  se- 
děni a  ves  jmenovala  se  J.  Německá. 

Jadu,  obec  sedmihradská,  viz  Jaád. 

Jadwiga,  polské,  Hedvika. 

Jadiwingi  viz  Jatvězi. 


Jaes^er  Hermann,  německý  spisovatel 
o  zahradnictví  (♦  1815  v  Můnchenbernsdorfu 
u  Gery  —  f  1890  jako  dozorce  dvorních  za- 
hrad v  Berlíně).  Jest  autorem  četných  spisů 

0  zahradnictví,  z  nichž  jmenujeme:  Allgem. 
Ulustr.  Gartenbuch  (4.  vyd.  Hannover,  1882); 
Lehrbuch  der  Gartenkunst  (Lip.,  1877) ;  Garten^ 
kunst  und  Gártner  sonst  und  jet^t  (Berl.,  1887). 
Byl  i  spolu  vydavatelem  časop.  »Gartenflora<. 

J&ell  Alfred,  pianista  a  hudeb,  skladatel 
(*  1832  v  Terstu  —  f  1882  y  Paříži),  syn 
proslulého  houslisty  Eduarda  J-a,  jenž  byl 
mu  učitelem  ve  hře  houslové  i  klavírní.  R.1843 
vystoupil  poprvé  veřejně  v  Benátkách,  rok 
na  to  v  Miláně  s  takým  úspěchem,  že  otec 
poslal  jej  do  Vídně  zdokonalit  se  u  J.  Čer- 
ného. J.  procestoval  jako  virtuos  brillantního 
a  uhlazeného  slohu  celou  Evropu  i  Ameriku 
a  byl  oslavován  především  jako  duchaplný 
interpret  skladeb  Chopinových.  V  r.  1862 
spoiil  se  ve  Vídni  s  Ferd.  Laubem  k  několika 
společným  koncertům.  Napsal  nepřehlednou 
řadu  skladeb  klavírních,  najmě  transkripci  na 
motivy  z  oper  Verdiových,  Meyerbeerových, 
Wagnerových  a  j.  —  Choť  J-ova  Marie,  roz. 
Trautmannova,  obírala  se  též  skladbou  a 
napsala  mimo  jiné  koncert  z  D-dur  a  klav. 
kvartet. 

Jaen  [cha-]:  1)  J.,  provincie  španělská,  část 
bývalé  Andalusie,  hraničí  na  severu  s  prov. 
Ciudad  Reál,  na  záp.  s  Cordovou,  na  jihu 
s  Granadou  a  na  vých.  s  Albacetem,  majíc 
plochy  13.480  km^.  Jest  to  kraj  hornatý,  pro- 
stoupený na  sev.  hlavním  pásmem  Sierry  Mo- 
řeny a  jižními  výběžky  iejími  (Loma  de  Chi- 
clana  a  Loma  dě  Ulema),  na  jihu  a  vých.  se- 
verními a  severových.  horstvy  systému  baeti- 
ckého:  Sierra  de  Segura  (1807  m),  S.  de  Ca- 
zorla,  Jabalcuz,  S.  del  Pózo  Alcon  (1369  m)  a 
S.  de  Magina  (2179  m);  pouze  menší  plochy 
VQ  středu  a  na  záp.  jsou  rovny.  Hlavní  řekou 
jest  Guadalquivir,  který  větší  čásť  vodních 
toků  provincie  TGuadiana  Menor,  Guadalimar, 
Jandula  a  j.)  oavádí  do  okeánu  Atlantského, 
kdežto  na  vých.  řeka  Segura  s  některými 
menšími  přítoky  vlévá  se  do  moře  Středo- 
zemního. Podnebí  provincie  jest  velmi  mírné 
a  příjemné,  rostlinstvo  bohaté  zvláště  na  sva- 
zích východních  pohoří,  pokrytých  nádher- 
nými lesy.   Obyvatel  jest  437.842,  t.  j.  32  na 

1  fcm',  tedy  méně  než  průměrně  ve  Španělsku; 
obyvatelé  (Jaetanos)  jsou  Hd  mírný,  pokojný 
a  pohostinný,  avšak  těžkopádný  a  v  poměru 
k  ostatním  Španělům  oddáni  pití  lihovin. 
Hlavním  pramenem  výživy  jest  ovocnářství 
(fíky,  broskve,  granátová  jablka,  hrušky,  třešně, 
švestky  a  j.),  zelinářstvi  (cizrna  a  melouny), 
vinařství  a  pěstování  oliv,  avšak  následkem 
nedostatku  umělého  zavlažování  jsou  výtěžky 
přes  úrodnost  půd  v  chatrné.  Bohatá  jest  pro- 
vincie nerosty,  doluje  se  však  téměř  jen  na 
leštěnec  stříbrnatý  v  Sierře  Mořeně  (v  Linares 
ročně  na  30.000  q),  mimo  to  jsou  zde  pra- 
meny sírné,  železité  a  zvláště  solné  (Don  Be- 
nito).  Průmysl  jest  slabý,  dopravních  cest  ne- 
dostatek, neboť  vede  provincií  jediná  trať  že- 
lezniční s  2  krátkými  odbočkami.   V  ohledu 


1002 


Jaenichius  —  Jaffé. 


správním  dělí  se  J.  na  12  disiriktá  (J.,  Al- 
cala  1a  Real,  Andujar,  Baeza,  Cazorla,  Huclma, 
La  Carolina,  Mancha  Real,  Martos,  Orcera, 
Ubeda  a  Villacarillo),  jež  čítají  100  obcí. 

2)  J.,  hlav.  mésto  před.  provincie  na  trati 
Espeluy-J.  ve  výši  574  m  na  sev.-vých.  svahu 
hor  Jabalcuzkých  v  úrodném  údoh'  ř.  Guadal- 
bullonu  (1.  přit.  Guadalquiviru),  má  25.706  ob. 
(1887).  J.  jest  ohrazen  zdí  s  cimbuřím,  má  ráz 
středovéký,  ulice  příkré,  ale  čisté  a  četné 
památné  stavby,  jako:  kathedrálu,  býv.  to 
mešitu,  maurskou  tvrz,  12  far.  chrámů,  četné 
paláce  (Casa  Suarez.  hrabat  Villar  del  Pardo) 
a  j.  V  mésté  jest  vyšší  mést  škola,  kněžský 
seminář,  divadlo,  museum,  nemocnice,  cirkus 

{)ro  býčí  zápasy,  skladiště  oleje  a  vína  a  dů- 
ežitý  trh  dobytčí.  J.  byl  za  panování  Arabů 
hlav.  městem  samostatného  maurského  krá- 
lovství, r.  1246  však  odňat  .Maurům  Ferdi- 
nandem 111.  Kastilským.  —  3  km  na  sz.  od 
J-u  jest  lázeňské  místo  Jabalcuz  se  símými 
prameny  (29°).  Tšr. 

Jaeniohliui  Piotr,  historik  (*  1679  v  Pří- 
Bíehu  (Fiirstenbergl  v  Dolní  Lužici  —  f  1738 
vToruni),  byl  ředitelem  gymnasia  toruňského 
a  vydal:  Meletemata  Thorunensia  (Toruň,  1726, 
4  aíly  a  Vratislav,  1762r,  Sotitia  Bibliothecae 
Thorimertsis  (Jena,  1723).  Vydal  i  spis  Bóh- 
rafiv  De  interregnis  in  Reguo  Poloniae  (Toruň, 
1733)  s  vlastními  poznámkami. 

Jafa,  též  Jaff  a  (v  bibli  Japho,  řcc.  Joppe), 
t.  j.  pahorek,  přímořské  město  v  asijském 
Turecku  v  provincii  syrské,  sandžaku  jeru- 
salemském,  leží  v  polokruhu  na  pahorku  36  m 
vysokém  na  skalnatém,  příkrém  břehu  střcdo- 
mořském  uprostřed  oasy  asi  8  km'^  veliké,  ob- 
klopené na  sev.  a  na  jihu  dunami,  a  má  15  až 
16.000  ob.,  z  nichž  jest  10.000  muhammedánů, 
3000  křesťanů  a  2500  židů,  jichž  v  poslední 
době  značné  přibývá.  J.  skládá  se  ze  starší 
dolní  části  městské,  obklopené  dříve  silnými 
hradbami,  z  nichž  zbyla  jen  na  sv.  brána 
Báb-el-Bilád,  s  ulicemi  úzkými  a  nečistými  a 
z  přívětivějších  čtvrtí  horních  na  severu,  vý- 
chodu a  jihu.  V  městě  jsou  3  mešity,  klášter 
řím.-katolický,  řecký  a  arménský,  nemocnice 
řím.-katol.,  franc.  a  anglická,  několik  konsu- 
látů  a  sídlo  kajmakama.  Význam  svůj  děkuje 
J.  ode  dávna  tomu,  že  jest  přístavem  pro 
Jerusalem  a  celou  jižní  Palestinu,  ačkoliv 
skýtá  lodím  útulek  jen  chatrný,  neboť  po- 
břeží táhne  se  zde  v  přímé  čáře  od  sv.  k  jz. 
a  vydáno  jest  bez  ochrany  vlnobití  mořskému, 
malá  pak  nádržka  ohraničená  proti  moři  řa- 
dou úskalí  300  m  dlouhou  přístupna  jest  pouze 
lodím  ponoru  2—3  m,  kdežto  větší  koráby 
kotví  asi  1  km  od  pobřeží,  ba  v  době  bouř- 
livé vůbec  v  J-fě  stanouti  nemohou.  R.  1892 
připlulo  sem  383  parníků  o  416.171  t  a  349 
lodí  plachetních  o  17.108  /,  dovoz  (látky  ba- 
vlněné, hedvábí,  zboží  pařížské  atd.)  cenil  se 
na  8  milí.  zl.  a  vývoz  (ovoce,  koze,  dříví  a 
olej)  na  7  milí.,  osob  pak  dopraveno  na  80.000. 
hlavně  ovšem  poutníků.  Obchod  jest  výlučně 
v  rukou  křesťanů  domácích  a  cizinců,  z  lodí 
přibylých  nejvíce  jest  rakouských  a  francouz- 1 
ských.    Kromě  plavby  a  obchodu  jest  hlav- 1 


ním   pramenem  výživy  obyvatelstva   zahrad- 
nictví provozované  pomoci  umělého  zavlažo- 
vání a  dodávající  veškeré  plody    teplejšího 
mírného   pásu:    mandle,   broskve,    meruňky, 
moruše,  ba  i  banán  a  třtinu  cukrovou,  hlavně 
však  citrony  a  pomeranče,  jichž    vyváží  se 
ročně  na  30  milí.  kusů.   Na  blízku    leží  dvé 
osady  virtemberskjřch  templářů,  kteří  provo- 
zují obchod,  řemesla  a  orbu,  pak  nečistá  osada 
egyptská  a  rolnická  osada  společnosti  »Alli- 
ance  Israélite*  s  hospod,  školou  Mitveb.  — 
J.  připomíná  se  pode  jménem   Ipu    jií   na 
egyptských  nápisech  kolem  r.  2000  př.  Kr.  a 
byla  již  od  starodávna  důležitým  místem  pří- 
stavním  v  rukou  foinických.   kterého  Šimon 
Makkabejský  dobyl  pro  Židy,  načež    po  za- 
brání Palestiny  Římany  stala  se   J.  raéá»tera 
provincie  Judské.  Jako   sídlo   nebezpečných 
pirátů  byla  J.  zbořena  Vespasiánem,    avšak 
znova  vzkvetla  za  Konstantina  \'el.,  jenž  uči- 
nil ji  sídlem  biskupským.  R.  636  dobyta  byla 
kalifem  Omarem  a  r.  1099  křižáky,    pro  něí 
stala  se  nejdůležitějším  městem  pobřeží  syr- 
ského, takže  učiněna  hlavou  hrabství  Jář- 
ského,  jednoho  ze  čtyř  velkých  lén  králov- 
ství Jerusalemského.   Hrabství  to  čítající  72 
velkých  a   120  malých  roanů  bylo  v  drženi 
rodu  de  Puiset,  pak  královské  rodiny  jeru- 
salemské  a  posléze  rodu  ďlbelin,  od  něhož 
titul  hraběcí  přešel  na  benátské  velmože  Con- 
tarini,  kteří  podnes  zovou  se  >conte  del  Jaffb*. 
Byvši  někohkráte  opanována  Saracény  byla 
J.  r.  1267  navždy  pro  křesťany  ztracena.  V  ději- 
nách novějších  vystupuje  město  r.  1799,  kdy 
dobyl  ho  Napoleon  1.,  r.  1832  zmocnil  se  ho 
Mehemed    Ali    egyptský,   r.  1838    pobořeno 
zemětřesením,  r.  1840  vráceno  pomocí  anglo- 
rakouskou   Turkům,    pod   jichž    vládou    se- 
trvalo. Tir. 

Jáfét,  třetí  syn  Noemův,  dle  Genese  9  pra- 
otec Foiničanův.  Po  potopě  vyskytuji  se  dle 
Genese  10  jako  synové  J-ovi  óómer,  Magóg, 
Madaí,  Javan,  Tubal,  Mosoch  a  Tirás.  Gómer 
a  Javan  s  dalšími  potomky.  Geograficky  jedná 
se  o  národy  maloas' ské  a  obchodníky  střcdo- 
mořské.  Ethnograhe  zove  jáfétskými  ja- 
zyky (Hupfeld,  Górres)  jazyky  indoevropské. 
Arabská  pověst  zve  J-a  praotcem  Turků  a 
barbarů  vůbec. 

Jaflfa  viz  Jafa. 

Jaffé:  1)  J.  Philipp,  historik  něm.  (*líil9 
ve  Swarz^dzi  v  Poznaiisku  —  f  ^^"^  ve  Vi- 
temberce)  původu  židovského,  byl  v  r.  1S53 
až  1862  spolupracovníkem  Pertzovým  o  jeho 
»Monumenta  Germaniae  historica*,  od  r.  1862 
až  do  sebevraždy  r.  1870  professorem  na  uni- 
versitě berlínské.  Byl  ducha  bystrého,  jak  uka- 
zují jeho  spisy:  GescMchte  des  deut.  Rciches 
unter  Lothar  dem  Sachsen  (Berl.,  1843)  a  G.  d.  d. 
Reiches  unter  Konrád  III.  (Hannover,  1845), 
avšak  nejvíce  vynikl  svými  pracemi  déjezpyt- 
nými,  z  nichž  na  prvním  místé  jsou  Regesta 
pontijicum  romanorum  ad  an.  ii()S  (2.  vyti. 
Lip.,  1885);  v  těch  snesl  na  11.000  íistin  papež- 
ských, jež  sebral  v  různých  archivech  biskup- 
ských, a  uspořádal  je  v  kritický  celek.  Kromé 
toho  vydal:  Bibliothcca  rerum  germ.  (Berlin, 


Jaffet  —  Jagemann. 


1003 


1864—73,  6  sv.).  Po  smrti  jeho  Wattenbach 
spracoval  a  vydal  jeho  Ecclesiae^  metropoli' 
tartae  Coloniensis  codices  (t.,  1874). 

2)  J.  Theodor  Julius,  herec  něm.  (*  1823 
v  Berlině),  zanechav  studia  právnického  oddal 
se  opeře,  r.  1844  vystoupil  jako  barytonista 
v  Opavě,  pak  v  Lubeku,  Halle,  Magdeburce, 
Kolíně  n.  R.  a  j.  R.  1847  přestoupil  k  čino- 
hře v  Brémách,  pak  hrál  na  dvoř.  divadle 
výmarském  (od  r.  1849),  ve  Vratislavi  (od 
r.  1853),  Brunšviku  (od  r.  1856)  a  na  dvoř. 
div.  v  Drážďanech  jako  nástupce  Dawisonňv. 
R.  1894  vstoupil  do  pense  a  jmenován  pro- 
fessorcm.  J-a  cení  jako  dobrého  herce  cha- 
rakterního; za  přední  role  jeho  počítají  se: 
Nathan,  Richard  III.,  Shylock,  Jago,  Franz 
Moor,  Mefisto,  Narciss,  Filip  II.,  Tartuffe. 

Jaffet  Jan,  dějepisec  český  (♦asi  v  pol. 

XVI.  stol.  —  1 1614  v  Horažďovicích).  Stav 
se  bratrským  knězem  r.  1576  v  Slavkově, 
spravoval  bratrský  sbor  v  Češtině  Kostele, 
kdež  vyučoval  syny  Adama  Slavaty,  r.  1598 
zvolen  do  úzké  rady  a  r.  1599  stal  se  správ- 
cem sboru  horažďovického,  kde  zastal  až  do 
smrti.  R.  1621  ostatky  jeho,  pohřbené  v  klá- 
šteře, guardiáncm  Severinem  Dudeciem  vy- 
kopány a  potupně  spáleny.  Zabývaje  se  ději- 
nami jednoty  zůstavil  J.  zajímavé  spisy  ob- 
sahu dílem  historického,  dílem  polemického 
a  poučného:  O  stupních  přátelství  krevního 
i  příbuzného,  od  Boha  k  manželství  lapovČdé- 
»yc/i,  Hlas  s^trá\ného  (z  r.  1600 — 1605,  Opis 
z  pozůstalosti  Šafaříkovy  v  Museu),  jednající 
O  pohnutkách  odloučení  Jednoty,  zřízení  řádu 
kněžského  atd;  Psaní  k  Br.  Laneciovi  o  původu 
Jednoty  i  služebníků  v  ní  (z  r.  1605,  nyní  ztra- 
cené), jež  J.  rozšířil  dle  přání  starších  ve  spis 
Historia  o  původu  Jednoty  bratrské  a  odděleni 
se  jejím  od  církve  ^a vedené  a  při  tom  vy^dvi- 
^eni  v  ní  a  ^ři^eni  služebníků  církve  a  prove- 
deni řádného  kné(stvi  a  biskupství  v  té\  Jednotě 
i  odvedení  proti  tomu  dějících  se  rozličných 
haněni  a  nářkiiv  (1614,  výňatek  otištěn  ve 
>Světozoru  Slov.  Nov.«,  1861  a  výtah  v  ČMus. 
1876).  Zároveři  s  Historií  povstal  také  spis 
doplňující  ji;  Meč  Goliášův,  t.  j.  vypsáni  ^ři- 
\ené,  pravé  a  stálé  sukcessi  osobné  neb  linie  a 
posloupnosti  řádných  a  pravých  biskupův  i  kněfí 
v  Jednotě  bratrské  (ruk.  v  knih.  herrnhutské, 
otištěno  v  ČMus.  1861).  Spisy  J-ovy  a  zvláště 
Historia  mocné  působily  na  histor.  literaturu 

XVII.  stol.  Viz  Jar.  Goll,  Quellen  u.  Unter- 
suchungen  zur  Geschichte  der  Bóhm.  Briider 
(1878,  str.  80). 

Jaffha,  ostrov  při  sev.  pobřeží  Ceylonu, 
viz  Džafna. 

Jagababa  viz  Ježibaba. 

Jagarači  cukr  lontarový  v.  Borassus. 

Jagello  viz  jagellovci. 

Jagellovol  (poT.  lagieHonowie  -  nespr. 
Jagellonci,  Jagajlovci  a  p.),  panovnický 
rod  vládnuvši  v  Litvě,  v  Polsku,  v  Čechách 
a  Uhrách  (od  poč.  XIV.  stol.  do  r.  1572). 
Jméno  své  odvozuje  od  I  a  gel  1  a,  velkoknížete 
litevského,  který  dosednuv  r,  1386  prostřed- 
nictvím své  manželky  Hedviky  (dcery  Lud- 
víka I.,  krále  uherského  a  polského)  na  trůn 


polský,  založil  v  Polsku  dynastii  po  sobě  na- 
zvanou. Avšak  J[agello  (nebo  Jagei)  sám 
jest  členem  starší  dynastie  na  Litvě  vládnuvší» 
jejímž  praotcem  byl  slavný  vclkokníže  litevský 
Gedymin  (v.  t).  Po  něm  vládli  na  Litvě  sy- 
novéjeho  Olgerd  a  Kejstut.  Syn  Olgerduv 
byl  Jagello,  který  při  křtu,  jejž  k  vůli  ko- 
runě polské  přijal,  dal  si  jméno  Vladislav 
a  nazýván  byl  odtud  Vladislav  Jagello. 
Jeho  vstoupením  na  trůn  polský  vznikla  unie 
polskolitevská  (13S6),  která  pák  potrvala  až 
do  rozdělení  říše  Polské.  Synové  Vladislava 
Jagella  byli:  1)  Vladislav,  řečený  »Varnen- 
číkc.  kterv  vládl  v  Polsku  od  r.  1434—1444 
a  v  Uhrách  od  r.  1439—1444;  padl  v  bitvé 
u  V^arny  s  Turky  svedené.  2)  Kazimír  (řeč. 
Jagellovec,  »ja<7Ícno.iczyk«),  veliký  kníže  li- 
tevský a  od  r.  1447,  po  delším  mczivládí 
v  Polsku,  také  král  polský.  Vládl  až  do 
r.  1492.  Jest  to  nejznamenitější  Jagellovec, 
jenž  svojí  dynastickou  obratnou  politikou 
získal  svému  rodu  nejprve  korunu  českou  a 
pak  uherskou.  Nejstarší  syn  jeho  Vladislav 
za  spojenectví  Kazimírovo  s  králem  Jiřím  Po- 
děbradským zvolen  r.  1471  za  krále  českého 
a  po  smrti  Matyáše  Korvína  r.  1490  s  pomocí 
Kazimírovou  i  za  krále  uherského;  vládl  až 
do  své  smrti  r.  1516.  Avšak  již  synem  jeho 
Ludvíkem,  který  padl  r.  1526  v  bitvé  u  Mo- 
háče, tato  větev  vymřela.  Druhý  syn  Kazi- 
míra Jagellovce  byl  sv.  Kazimír,  který  ze- 
mřel r.  1484,  třetí  Jan  Albrecht  (1492  až 
1501).  Nástupcem  jeho  byl  mladší  bratr  Alex- 
ander (1501—1506),  jenž  byl  králem  pol- 
ským a  velikým  knížetem  litevským,a  po  něm 
vládl  pátý  syn  Kazimírův  Sigmund  I.,  zvaný 
Starý  (1506—1548).  Šestý  syn  Kazimírův 
Bedřich  byl  kardinálem  a  t  r.  1503.  Sig- 
mund I.  vzdal  se  všech  nároků  na  trůn  český 
a  uherský  ve  prospěch  rodu  Habsburkého 
r.  1515  na  sjezde  svém  s  Maximiliánem  1.  a 
bratrem  svým  Vladislavem  ve  Vídni.  Za  jeho 
doby  počíná  úpadek  Polska,  jež  stává  se 
šlecntickou  republikou.  Po  slabém  a  schátra- 
lém  Sigmundovi  I.  následoval  syn  jeho  Sig- 
mund II.  August  (1548—1572),  za  něhož 
provedena  úplně  unie  polskolitevská  r.  1569. 
Zemřel  bezdétck  a  trůn  polský  stal  se  vo- 
lebním. Prostřednictvím  ženského  potom- 
stva Jagellovského  nastoupil  v  Polsku  rod 
Vasovců,  ale  ne  právem  dědičným,  nýbrž 
volbou.  Bio. 

Jagemann:!)  J.  Christian  Joseph,  spis. 
a  učenec  něm.  (*  1735—1804);  opustiv  mniš- 
ský  život  augustiniánského  kláštera  v  Kost- 
nici, prchl  do  Dánska.  Po  dvou  létech  se  však 
vrátil  a  za  pokání  putoval  do  Říma,  byl  vy- 
svěcen a  stal  se  zpovědníkem  katol.  něm. 
kolonie  ve  Florencii.  Tam  osvojil  si  důklad- 
nou znalost  literatury  a  umění  italského,  jejíž 
platným  šiřitelem  v  Německu  se  stal  po  svém 
návratu  do  vlasti.  Zemřel  jako  bibliotékář 
vévodkyně  Anny  Amalie  ve  Výmaru,  pře- 
stoupiv k  protestantismu  a  oženiv  se.  Od 
něho  pochodí  spracováni  Tiraboschiových 
dějin  literatury  italské  Geschichte  d.  freien 
Kúnste  u.  Wissenschaften  in  Italien  (Lip.,  1777 


1004 


Jager. 


až  1781,   5  sv.).  Maga{i*i   der  ital.  Litteratur 
u.  Kúnste  (Výmar  a  Halle  1780—85.  8  sv.). 

Eřeklad  Dantova  Pekla  (obsaž.  v  Magaz.  d.  it. 
itt.  u.  Kúnste)  a  slovník  a  grammatika  ja- 
zyka ital. 

2)  J-ová  Karolina,  herečka  a  zpé vačka 
něm.,  dcera  před.  Christ.  Josefa  J-a  (♦  1778 
ve  Výmaru  —  t  1848  v  Drážďanech),  učila  se 
u  Bečka  a  Ifflanda  v  Mannheime  a  stala  se 
r.  1797  členem  divadla  výmarského,  s  něhož 
podmanila  si  přirozenou  krásou  i  jímavým 
uměním  obecenstvo  i  velkovévodu  Karla 
Augusta,  který  ji  povýšil  do  stavu  šlechti- 
ckého (von  Heygendorf).  R,  1817  přivo- 
dila ona  hlavně  pád  Goethovy  správy  diva- 
delní. Jeviště  opustila  po  smrti  Karla  Augusta 
r.  1828. 

3)  J.  Ferdinand,  malíř,  bratr  před.(*  1780 
ve  Výmaru  —  f  1^20  t.),  žák  tamější  akade- 
mie a  Fiigerův  ve  Vídni.  Cestoval  do  Paříže 
(1804)  a  do  Říma  (1806—10).  Kopíroval  Vra{du 
ť/í»f!' (dle  Reniho,  výmarské  mus.);  Raflfaelovy 
Afadonny  di  Foligno  a  della  Seggiola  a  j.  Od 
něho  pochodí  též  podobizny  vévody  Karla 
Augusta  Sasko-výmarského,  Wiclanda,  Schil- 
lera  a  Goetha.  Mimo  to:  Luthcr  na  říšském 
sněmu  ve  Vormsu  (lSl'/)\  Nanebevstoupení  Krista 
(1820.  pro  luthcránský  kostel  v  Karlsruhe)  a  j. 
Byl  professorem  ve  Výmaru. 

4)  Ludwig  von  J.,  právník  něm.  (*  1805 
v  Gerlachsheimu  —  f  1853  v  Achernu).  Stu- 
doval v  Heidelberku  a  Gotinkách  a  stal  se 
soudním  úředníkem,  později  badenským  justič- 
ním ministerským  radou  a  generálním  audi- 
torem. Vrátiv  se  ze  studijních  cest  po  Anglii, 
Francii  a  Belgii  zřídil  mužskou  káznici  v  Bruch- 
salu  dle  soustavy  samovazby  a  mél  mimo  to 
jako  vládní  kommissař  účastenství  při  sesta- 
vování badenského  trestního  zákonníka.  Ze 
spisů  jeho  sluší  jmenovati :  Untersuchungs- 
kunde  (Frankfurt,  1838—41,  2  sv.),  Deutsche 
Stádte  u.  deutsche  Mánner  (Lipsko,  1842,  nové 
vyd.  1846);  Beitráge  \ur  Erláuterung  der  neuen 
had.  Strafgesetigebung  (Freiburg.  1847),  Afi- 
litárstrafen  im  Lichte  der  Zeit  (1849);  Kriminál^ 
lexikon  (Erlanky,  1854 ;  dokončení  od  Brauera). 
S  Nóllnerem  založil  »Zeitschrift  fúr  deutsches 
Strafverfahren*  (1840—47,  8  sv.)  a  později  sám 
list  >GerichtssaaU  (Erlanky,  1849—53,  5  sv.) 

5)  Eugen  von  J.,  právník  něm.,  syn  před. 
(♦  1849  v  Karlsruhe),  od  r.  1882  minist.  rada 
v  Karlsruhe,  od  r.  1893  badenský  poslanec  a 
zmocněnec  spolkové  rady  v  Berlíně.  Zastu- 
poval badenskou  vládu  na  koní^rcssech  pro 
reformu  vězeňství  v  Římě  (188o)  a  v  Petro- 
hradě (1890)  S  Holtzendorffem  vydal  Hanď 
buch  des  Gefangniswesens  (Hamburk,  1888)  a 
napsal  Die  Daraufgabe,  Anha  (Berlín,  1873). 

Ja^er,  maď.  Eger,  něm.  Erlau,  lat.  Agria, 
hlavni  město  uherské  stol.  hcvcšské,  bývalá 
pevnost,  155  m  n.  m.  v  utěšeném,  vinohrady 
věnčeném  údolí  po  obou  stranách  stejnojm. 
potoka,  na  trati  Fúzes-Abony-J.  uh.  státních 
drah.  mající  se  čtyřmi  předměstími  22.427  ob. 
(1890),  hl.  Maďarů.  J.  jest  sídlem  stoličních 
úřadů.  král.  soudního  dvora,  finančního  ředi- 
telství, okr.  soudu  a  arcibiskupství  s  metro- 


politní kapitulou.  Má  12  kostelA,  z  nichž  nad 
jiné  vyniká  kathedrála,  vystavěná  v  r.  1831—37 
nákladem  800.000  zl.  tehdejším  arcibiskupem, 
něm.  básníkem  Ladislavem  Pyrkerexn.  Kathe- 
drála postavena  jest  v  řeckém  sloha  dle  plánů 
Hildových,  má  půdorys  latin,  kříže,  100  wi  dL 
a  54  m  šir.,  40  m  vys.  kupoli,  2  věže  56  m  vys., 
proslulý  obraz  sv.  Jana  ev.  od  Josefa  Dann- 
hausera  a  obrovské  sochy  a  basreliefy  od 
Marka  Casagrande.   Dále  vyniká  jeŠté  kostel 
milosrdných  bratří  se  starým,  35  m  vys.  mina- 
retem, a  řecký  kostel.  Jsou  zde  kláštery  cistcr- 
ciáků,  františkánů,  minoritu,  servitů,  milosrd. 
bratři  a  anglických  panen.  Pro  množství  ko- 
stelů a  klášteru  nazývá  se  J.  druhdy  uher- 
ským Římem.  Z  jiných  budov  vynikají  skvostný 
palác  arcibiskupský  a  lyceum,  vystavené  r.  1 765 
až  1785  arcibiskupem  hrab.  Karlem  Eszterliá- 
zym.  J.  má  značné  množství  vzdělávacích  a 
cfobročinných  ústavů;  Z  prvých  vynikají  theo- 
logický  ústav  se  seminářem,   arcibiskupská 
právnická  akademie  s  knihovnou  o  50.000  sv. 
a  400  rukop.,  lyceum  s  bibliotékou  o  50.000  sr, 
a  hvězdárnou  56  m  vys.,  zařízenou  r.  1786  vý- 
tečným astronomem  jesuitou  M.  Helem,  vyŠi 
gymnasium  řádu  cisterciáků,  katol.  průpravka 
pro  učitele,  škola  kreslířská  a  dívčí   vycho- 
vávaci  ústav  angl.  panen.   Z  ústavů   dobro- 
činných  jmenovati   sluší   velkou   nemocnici, 
zal.  J.  Komáromym  r.  1830,  dvě  jiné  nemoc- 
nice a  ústav  pro  neduživé  duchovní,   zaloi 
r.  1727  proboštem  J.  Kišem.  Značný  průmysl 
v  oboru  plátenictví,  soukenictví, kloboučnictví, 
prýmkářství,  obuvnictví  a  hřebenářství.  Ob- 
chod, podporovaný  3  peněžními  ústavy,  pro- 
vozuje se  hlavně  na  velkých  trzích.    Bývalá 
opevnění   na   pevnostním  vrchu  proměněna 
Pyrkerem  v  rozsáhlý  sad,  v  němž  jsou  ná- 
hrobek obhájce  J-u  proti  Turkům   Štěpána 
Dobo  a  pomník  krále  sv.  Štěpána,    prý  na 
místě,  na  němž  kdysi  stával  chrám  světcem 
tímto  vystavěný.  J.  má  dva  indifferentní  pra- 
meny o  31*2®  C,  jichž  užívá  se  proti  nemoccm 
kožním   a   Žaludečním.    V   okolí   pěstuje  se 
mnoho   výborného   vína,  jehož  jeden   druh 
slově  tureckou  krvi  a  pokládá  se  za  nej- 
lepší  červené  víno   uherské.   —  J.   obdržel 
městské  právo  r.  1010  a  byl  r.  1242  Tatanr 
rozbořen,  ale  r.  1261  opět  vystavěn  a  hrad- 
bami   obehnán.    R.   1468   držel    zde    Matyáš 
Korvín  zemský  sněm,  r.  1371  a  1512  konány 
v  J-u  diécésanské  synody.    R.  1552   obléhal 
J.  vezír  turecký  Achmed  se  150.000  muži,  ale 
marně,  neboť  Štěpán  Dobo  dovedl  13  útoků 
tureckých  odrazili.  R.  1563  připadl  J.  Ferdi- 
nandovi I.,  avšak  již  r.  1596  dobyl  ho  po  tří- 
nedělnim  obléhání  sultán  Mohammed  III.  Te- 
prve r.  1687  podařilo  se  císařskému  generálu 
Caraffovi  J.  Turkům  opět  vyrvati.  Za  povstání 
Rákóczyho  bylo  město  po  nějakou  dobu  v  ru- 
kou povstalců,  až  r.  1710  obsadil  je  cis.  ge- 
nerál Cusani.  Biskupství,  jemuŽ  město  přede- 
vším děkuje  svůj  rozkvět  a  význam,  založeno 
prý  r.  1009  sv.  Štěpánem  a  bylo  tak  bohaté 
nadáno,   že  mělo  povinnost  na  svůi  náklad 
vydržovati  každého  čtvrtého  syna  krále  uher- 
ského. Za  arcibiskupství  povýšeno  r.  1804. 


Jáger  —  Jagič. 


1005 


Objímá  části  stolice  hevešské,  abaujské,  bor- 
sodské  a  szabolcské  a  dřívéjší  svobodná  území 
Jazygii,  distrikt  hajducký  a  Velkou  Kumánii 
se  780.000  katol.  obyv. 

JEs^er:  1)  J.  Johannes  viz  Crotus  Ru- 
biantis. 

2)  J.  Albert,  historik  rak.  (♦  1801  ve 
Schwazu  —  t  1891),  vstoupil  do  benedikt. 
řádu  v  inšpruku  a  habilitoval  se  tu  na  uni- 
versitě pro  všeobecné  a  rakouské  dějiny, 
r.  1850  povolán  byl  na  universitu  vídeňskou 
pro  dějiny  rak.  a  dal  tu  podnět  ke  zřízení 
ústavu  palaeo^aíického.  Byl  pilný  a  kritický 
dějezpytec  směru  Chmelová  a  má  zvláště  vý- 
znam pro  tyrolské  dějiny  nové  doby.  Vydal 
mnoho  pojednání  v  různých  vědeckých  sbír- 
kách; samostatně:  Tirol  u.d.  bayrisch-frani. 
Einfall  im  J.  ijoS  (Inšp.,  1844);  Dit  alte  stán- 
dische  Verfassung  7iro/s(t.,  1848);  Die  Wieder- 
vereinigung  Tirols  mit  ósterreich  in  d.  J,  i8r3 
bis  /^/^  (Vídeň,  1856);  D.  Streit  des  Cardinals 
Nicolausv.  Cusa  mitdem  říer^,  Sigmund  v.  óster- 
reich  als  Grafen  v,  Tirol  (Inšp.,  1861,  2  sv.). 

3)  J.  Gustav,  maUř  něm.  (*  1808  v  Lip- 
sku —  1 1871  t.).  Žák  akademie  lipské,  dráž- 
ďanské a  mnichovské;  na  této  posledm'  měl 
hlavně  J[ul.  Schnorr  z  Karolsfeldu  na  něho 
rozhodující  vliv.  Cestoval  r.  1836  do  Říma 
a  r.  1847  jmenován  ředitelem  lipské  akademie. 
Z  jeho  děl  jmenujeme:  fresky  v  Herderově 
sále  výmarského  zámku,  v  sále  Nibelungů 
v  mnichovském  zámku,  v  kostele  v  Schone- 
feldu  a  j.  Z  maleb  na  plátně  uvádíme:  Magda- 
lena u  nohou  Kristových]  Modlitba  Mojžíšova 
v  bitvě  s  Amalekity;  Kladeni  Krista  do  hrobu 
(mus.  v  Lipsku)  a  j. 

4)  J.  Otto  (*  1828),  ředitel  ústavu  pro 
vzdělání  učitelů  tělocviku  ve  Štutgartě.  J.  jest 
zakladatel  samostatného  směru  ve  výchově 
mládeže  přihlížejícího  k  prostým  lidovým 
cvikům  tělesným  dle  vzoru  řeckého  oproti 
modernímu  tělocviku  na  nářadí.  Ve  směru 
tom  spracoval  učebnou  látku,  klada  důraz 
na  cviky  pochodové,  prostné  a  s  tyčemi,  běh, 
vrh,  skok  a  pod.  Největší  dílo  jeho  jest  Turn- 
schule  fúr  die  deutsche  Jugend  (1864)  a  Neue 
Turnschule  (1876).  Spisjr  jeho  nesou  se  váž- 
ným, hlubokým  duchem,  jsou  však  pro  zvláštní 
mluvu  i  sloh  .těžko  přístupny.  Schnr. 

6)  J.  Oskar,  historik  něm.  (*  1830  ve  Štut- 
gartě), působil  na  rozličných  středních  ústa- 
vech, od  r.  1865  jest  ředitelem  při  gymnasiu 
Bedřicha- Viléma  v*  Kolíně  a  zabývá  se  též 
methodikou  učení  dějepisného.  Spisy  jeho 
jsou:  Gesch.  der  Rómer  (6.  v.,  Gůtersloh, 
1889);  G.  der  Griechen  (5.  v.  t,  1887);  Die 
punischen  Kriege  (Halle,  1870,  3  sv.);  Welť 
geschichte  (2.  v.,  Bielefeld,  1891,  4  sv.);  G.  der 
neuesten  Zett  (24.  v.,  Berlín,  1893);  methodické: 
Aus  der  Praxis.  Ein  paedag.  Testament  (2.  v. 
Wiesbaden,  1885);  D.  humanist.  Gymnasium 
(t,  1890);  Fro  domo,  Reden  und  Au/sát^e 
(t.,  1894). 

6)  J.  Gustav,  přírodopisec  a  lékař  něm. 
(♦  1832  v  Bůrgu  ve  Virtembersku).  Vystu- 
aoval  v  Tubinkách  a  ve  Vídni  lékařství  a  stal 
se  r.  1858  docentem  zoologie  ve  Vídni,  za- 


ložil tu  akciovou  společnost  k  vydržováni 
zoologické  zahrady,  od  r.  1867—84  působil 
jako  prof.  zoologie  na  hospodářské  akademii 
v  Hohenheimu  a  po  některý  čas  též  na  tech- 
nice štutgartské.  Proslul  >objevením<  duše  a 
zvláštní  theorií  o  působení  výparů  na  duši, 
z  čehož  vyplynul  jeho  systém  o  přirozeném 
odívání  těla  látkami  z  čisté  vlny.  Jeho  lite- 
rární činnost  je  velmi  mnohostranná  a  spisů 
jeho  velká  řada;  z  nich  uvádíme:  Zoologische 
Briefe  (Vídeň,  1864—76);  Die  Darwinsche 
Theorie  und  ihre  Stellung  \u  Moral  und  Re- 
ligion (Štutgart,  1868) ;  SÍcinen  aus  dem  Thier- 
garten  (Hamburk,  1866—1871);  Deutschlands 
Thierwelt  nach  ihren  Standorten  eingetheilt 
(Štutg.,  1874);  Lehrbuch  der  allgemeinen  Zoo^ 
/oí?ie  (Lipsko,  1871— 77);  Die  menschL  Arbeits- 
kra/t  (Mnichov,  1878);  Entdeckung  der  Seele 
TLipsko.  1879,  3.  vyd.,  1884);  Mein  System 
(4.  vyd.  Štutg.,  1885);  Aus  Nátur  und  Menschen- 
leben  (Lip.,  1893);  Wetteransagen  und  Mond- 
wechsel  (Štutg.,  1894). 

7)  J.  Gustav  Maria,  krajinář  rak.  (*  1835 
ve  Vídni  —  f  1861 1.),  žák  vídeňské  akademie 
za  F.  Steinfelda.  Cestoval  v  alpských  zemích 
a  v  Itálii  a  žil  v  poslední  době  v  Meraně. 
Maloval:  Motiv  \  Tyrolska  (1858);  Horská  kra- 
jina (1861);  Pahorkatd  krajina  s  rybáři  (v  klá- 
šteře Kremsmúnsteru).  Prováděl  též  leptané 
rytiny. 

8)  J.  Karl,  malíř  něm.  (♦  1838  v  Norim- 
berce  —  f  1^87  t.),  Žák  Reindela  a  Krelinga  t. 
a  mnichovské  akademie.  Na  Pirckheimerové 
a  Diirerově  domě  v  Norimberce  maloval  Dobu 
roikvétu  Norimberku  a  Dúrerovo  naroieni ; 
mimo  to:  Maximilidn  I.  u  Dúrera  (pro  no- 
rimb.  radnici) ;  illustrace  k  dílům  Schillerovým ; 
12  podobizen  něm.  hud.  skladatelů  (křidou); 
7  podobizen  něm.  básníků ;  12  podobizen  něm. 
císařů.  Byl  professorem  na  norimb.  škole 
umělecké. 

Ja^erddrfel,  osada  v  Cechách  u  Horn. 
Lichtenwaldu,  hejt.  Jablonné,  okr.  Cvikov,  fara 
a  pš.  Vel.-Mergenthal;  18  d.,  93  ob.  n.  (1890). 

Jilgerh&aser,  ves  v  Čechách,  viz  Fcr- 
chennaid. 

Jagemdorf,  město  slezské,  viz  Krnov. 

J&gersdorf :  1)  J.,  ves  v  Čechách,  hejt., 
okr.  a  pošta  Čes.  Lípa,  fara  Libchava  Hor.; 
36  d.,  187  ob.  n.  (1890),  kaple  Nanebevzetí 
P.  Marie.  —  2)  J.,  hrádek  nebo  tvrz  u  Li- 
pého  v  sev.  Čechách. 

3)  Gross- J.,  ves  v  kraji  instručském  vl. 
obv.  g^binského  ve  vých.  Prusku,  jižně  od 
Pregely  s  503  ob.  řl890).  Zde  r.  1757  zvítězilo 
ruské  vojsko  pod  Apraxinem  nad  Prusy,  ve- 
denými polním  maršálkem  Lehwaldtem,  jenŽ 
na  rozkaz  Bedřicha  Velikého  útočně  postoupil 
proti  daleko  silnějším  Rusům.  Prusové  od- 
raženi se  ztrátou  4600  mužů,  ale  i  na  straně 
ruské  bylo  ztraceno  7000  mužů  a  30  děl. 

Jftgersfeld,  ves  mor.,  viz  Krnov. 

Jaggepy,Jaggeri  [dža-]  v.  Cocosstr.481. 

Ja^nlstán,  Jagistán  viz  Dardistán. 

Jag^ó  Vatroslav  (Ignatij  Vikentje- 
vič),  proslulý  a  té  doby  nejpřednější  slovan- 
ský filolog  (*  6.  čce  1838  ve  Varaždině  v  Choř- 


1006 


Jagič. 


vatsku).  Školy  obecné  a  první  tři  třídy  gym- 
nasijní  vychodil  v  rodném  městě,  ostatní  v  Zá- 
hřebe. Filosofická  studia  konal  ve  Vídni  (1856 
až  1860),  pěstuje  hlavně  filologii  klassickou 
(Bonitz,  E.  Hoffmann,  Vahlen).  Tyto  studie 
konal  více  z  povinnosti  (stipend.).  Ale  s  lá- 
skou přilnul  k  slovanské  filologii  a  k  Miklo- 
sichovi,  s  kterým  obzvláště  ve  dvoř.  knihovně 
ěastěji  obcovati  mohl.  Prostřednictvím  Miklo- 
sichovým  seznámil  se  J.  též  s  Daničidem  a 
Vukem  Stef.  Karadžičem.  Podrobiv  se  pak 
s  nejlepším  úspěchem  státním  zkouškám  zklas- 
sické  nlologie,  vrátil  se  na  podzim  r.  1860  do 
Záhřebu  a  zaujal  místo  professorské  na  ta- 
raéjším  gymnasiu.  Působení  mladého,  pro  svou 
vědu  nadšeného  učitele  nezůstávalo  bez  hlu- 
bokého účinku.  Jmenovitě  výklady  básní  Ho- 
mérových  a  srovnávání  jich  s  epickými  zpěvy 
■domácími  poutaly  živě  vnímavou  mysl  mlá- 
deže gymnasijní.  Ze  studií  těchto  vznikla  též 
první  rozprava  J-ova,  otištěná  v  progr.  gymn. 
na  r.  1861,  pod  názvem:  Pabirci  po  cviecu  na- 
Šega  narodnoga  pjesničtva.  Srovnávaje  formální 
stránku  hrdinských  zpěvů  chorv.-srbských 
s  epikou  starořeckou,  kráčel  J.  ve  stopách 
Miklosiche,  který  se  od  počátku  stal  jeho 
vzorem  a  příznivcem.  Ba  více.  Miklosich  za- 
jisté, poznav  záhy  neobyčejné  nadání  J-ovo, 
jeho  rozsáhlé  a  solidní  vědomosti,  pojal  my- 
šlénku a  čím  dále  tím  zřetelněji  ji  dával  na 
jevo  a  nikdy  od  ní  neupustil,  že  J.  je  po- 
volán, abv  se  někdy  stal  jeho  nástupcem  na 
stolici  vídeňské.  Srv.  dopisy  Miklosichovy 
v  Arch.  XIV  301  a  násl.  Horlivá  činnost  lite- 
rární, kterou  J.  již  v  oněch  mladých  létech 
vyvinoval,  opravňovala  zajisté  k  nadějím  nej- 
smělejším. Neuplynul  rok,  aby  neobjevil  se 
vzácný  plod  této  činnosti  J-ovy.  R.  1862  při- 
nesl opět  gymn.  progr.  studii:  Deklinacija 
tměna  samostavnoga  kako  se  ra^vi  u  staro- 
slovenskom-srbskom-hrvatskom  j€\iku.  Rozprava 
ukazuje  historický  vývoj  skloňování  podst. 
jména  v  uvedených  jazycích.  V  násl.  r.  1863 
slaveno  po  celém  slovanském  světě  tisíciletí 

Sříchodu  sv.  apoštolů  Cyrilla  a  Mcthoda  na 
[oravu.  Jedna  z  nejkrásnějších  památek  oné 
nadšenosti  je  úhledná  kniha  záhřebská:  Tisuc- 
nica  slovenskih  apostolah  sv.  Cirila  i  Metoda, 
která  obsahuje  též  důkladnou  hist.-filologickou 
studii  J-ovu:  Evangelije  u  slovenskom  prievodu. 
Následujícího  roku  (1864)  súčastnil  se  J.  hor- 
livě sepsání  souborného  článku  Jihoslované 
pro  náš  první  Slovník  naučný  (red.  Rieger). 
Od  něho  pochází  znamenité  povšechné  vy- 
líčení dějin  jazyka  a  literatury  chorv.-srbské, 
které  dosud  v  písemnictví  chorvatském  není 
nahrazeno,  neřku-li  překonáno.  Téhož  roku 
(1864)  vydal  J.  na  vyzvání  rak.  vlády  malou 
mluvnici  jazyka  chorvatského:  Gram,  je\ika 
hérvatskoga,  osnovaná  na  starobugarskoj  slo- 
venšti ni.  Dio  pérvi,  Glasovi.  Je  to  mluvnice 
malá,  ale  tím  důležitá,  jmenovité  ve  věde- 
ckém písemnictví  chorvatském,  že  první  po- 
dala správný  a  historicky  doložený  výklad 
hláskosloví  chorvatského,  zbudovaný  na  zá- 
kladě staré  slovanštiny.  Význam  a  zásluha 
této  malé  učebnice  je  tudíž  veliká;  byvši  více 


než  20  let  na  gymnasiích  chorvatských  zave- 
dena, odchovala  celou  generaci  ve  správných 
názorech  grammatických.  Výt)omými  pak  do- 
plňky sloužily  obě  čítanky,  pro  VII.  a  VIII.  tř. 
gymn.,  vydané  r.  1864 — 66  pod  názvem:  /Vi- 
méri  starohervatskoga  je\ika  í^  glagolskih  i  ci- 
rilskih  knji^evnih  starínah  sastavljeni  ^a  sedmi 
i  osmi  gimn.  ra^red.  T.  II.    Obé   čítanky  po- 
dávaly ukázky  z  nejstarších  památek   staro- 
slovanských a  starochorvatských  v  písmě  pů- 
vodním (hlah.,  cyr.  a  lat),  pilně  sebrané  a 
pokud  možno  i  přímo  z  rukopisů    čerpané, 
s  důležitými  úvody  a  poznámkami.    Zvláště 
oddíl  starochorv.  nabyl  tím  i  nemalé   ceny 
vědecké.   Téhož  roku  založil  J.  spolu   s  Fr. 
Račkim  a  J.  Torbarem  vědecký  časopis  »Knji- 
ževnikc,  jehož  se  stal  spoluredaktorem  a  hor- 
livým spolupracovníkem.  Ve  třech  ročnících, 
které  vyšly  v  1.  1864,  1865  a  1866,   obsažena 
celá  řada  rozprav,  posudků  a  referátů  d-ových 
a  sice:   I.  (1864)  Naš  pravopis,   Primjetbe  na 
Odgovor  na  Naš  pravopis,   I\  prošlosti  hrvať 
skoga  je\ika   (tu  vylíčena  též  činnost   Vnka 
St.    Karadžiče   a   jiných    učenců    srbských); 
II.  (1865) :  Slovjensko  je\ikoslovje  (kratak  hist,- 
filoL   nacrt),   Primjetbe  k  naŠoj  sintojci.    Dále 
rozbor    spisů:    Vebrových,    Miklosiche vých, 
Daničiéových,  Erbenových,  Liubičových,  Star- 
čevičových  a  vydání  nár.  písní  Matice  Dal- 
matské,  konečně  bibliogr.  zprávy;  III.  (1866): 
Gramm.  rozbor  a  ukázky  eposu  Adrianskoga 
mora  Siréna  od  hrab.  retra  Zriňského,   Ci- 
rilski  ibornik  XVI.— X  Vil.  stoljeéa.  Start  spo- 
menici  pisma   i  je\ika  jugo^apadnih   Slovjena 
(výt.  ze  spisu  Sreznevského),  Štampana  hrvať 
ska  knjiga  XVI.  vieka,  Kratak  pregled  hrvatsko- 
srbske  knjifevnosti  od  posijednc  dvie-tn  godine, 
Starine  i  vjihovo  \namenovanje  (přehled  ar- 
chaeologických  památek  musea  záhřebského 
s  výklady  o  jejich  vědeckém  významu).  Dále 
pak  následuje  rozbor  spisů:  Pypina  a  Spaso- 
wicze,  rozprav  v  programmech  chorv.  gymn , 
srbského  překladu  Bartenstcina.    Každý  slo 
vanský  filolog  pozná  ihned,  že  »Književnik« 
byl  předchůdcem  »Archivu  f.  slav.  Phil.«,  jen 
že  v  menších  rozměrech  a  s  obzorem  obme- 
zenějším.  Avšak  i  z  této  vědecké  stráže  roz- 
hlížel se  již  J.  po  celém  oboru  slov.  filologie 
a  sledoval  bedlivým  a  kritickým  okem  všechny 
zjevy,  které  přinášely  obohacení  jejích  poznat- 
ků a  výzkumů.  Dějiny  jaz.  staroslov.  a  chorv- 
srbského,  jakož  i  literatura  chorv.-srbská  stály 
přirozeně  v  popředí.  Významným  činem  bylo 
zavedení  a  obhájení  opraveného  pravopisu, 
kterým  přítrž   učiněna  psaní  er  za  prosté  r 
(slabikotvorné)  a  -/i  v  gen.  pluralis.    Opravy 
J-ovy,  jak  povědomo,  byly  pak  všeobecné 
přijaty.  Roku  1865  pořídil  Fr.  Rački  vydání 
evang.  Vatikánského,  proti  radě  Miklosichově 
oblými  hlaholskými  typy  (Šafaříkovými),  pod 
názvem:  Assemanov  ili  Vatikanski  evattgelistar. 
Část  filologická  v  obšírném  úvodu   pocháií 
od  J-e.   Je  to  rozbor  jazyka  této   památky, 
který  by  dosud  měl  nezkrácenou  cenu.  kdyby 
otisk  památky  neoplýval  chybami.  Když  r.  1866 
založena  byla  v  Záhřebe  Jihoslovanská  Aka- 
demie, činnost  J-ova  nabyla  nového  puso- 


Jagič. 


1007 


biště.  S  podporou  Akademie,  jejíž  skutečným 
cleném  J.  ihned  zvolen  byl,  vydal  r.  1867  své 
dějiny    literatury    chorvatsko  -  srbské ,    které 
mely  veliký  úspěch,  pod  názvem:   fíistorija 
hnj {pevnosti     národa    hrvatskoga    i    srbskoga. 
I.  Staro  doba  (od  VII.  do  konce  XIV.  stol.). 
Ruský  překlad  vyšel  v  Kazani  r.  1871.  K  dě- 
jinám připojil  pak  J.  násl.  roku  (1868)  sbírku 
starých  textů,  jež  vyňal  hlavně  z  bohatých 
sbírek  záhřebských,  pod  názvem :  Prilo^i  k  hi- 
storiji   knjifevnosti   národa   hrvatskoga    i  srb- 
skoga  (původně  otištěny  v  Kukuljevičové  Ar- 
kivu  za  povjestn.  ju^oslav.,  kn.  IX.).    Mezi- 
tím zahájila  Akademie  svou  vědeckou  čin- 
nost. Hned  v  prvním  veřejném  seděni  (1867) 
četl    J.    O  paralela h   i  i^vorih   naših    naroď 
nih  pjesama  i  pripoviedaka  —  výtah  z  vydané 
právě  »Historijc  književnosti*  —  a  mel  pak 
živé  účastenství  v  obou  publikacích  akademi- 
ckých, v   >Hadu«  a  v  ^Starináchc,  v  onom 
přispívaje  úvahami  kriticko-bibliografickými, 
v  těchto  vydávaje  staré  jihoslov.  památky. 
Tak  obsahuje  »Rad«:  I.  (1867)  rozbor  Dějm 
srbské  literatury  od  St.  Novakovičc;  II.  (1868) 
rozpravu:    Gradja   yi  glagolsku  paleograýju] 
V.  (1868)  recensi  nových  spisů  Miklosicho- 
vých;  VI.  (1868)  nekrolog  Aug.  Schleichera; 
VlII.  (1869)  rozbor  spisů  Afanasjcva  a  Srez- 
névského;  IX.  (1869)  důležitou  rozpravu  Pod- 
mladjena  voka\i\acija  u  hrvatskom  jc\iku,  která^ 
pak  vyšla  též  jako  zvláštní  otisk;  dále  stať 
Trubaduri  i  najstariji  hi-vatski  lirici;  XI.  (1870) 
rozbor  srbské  bibliografie,  kterou  sestavil  St. 
Novakovié;  XII.  (1870)  zprávu  o  učené  cestě 
po  Dalmácii;   XIII.  (1870)  vážnou  rozpravu 
o  přízvuku:  Paralele  k  hrvatsko-srbskomu  na- 
glasivanju]  XIV.  (1871)  Sapredak  slovinské  filo- 
iogije  pošlednjih  godina  s  pokračováním  ve 
svazku  XVII.;  konečně  XVIII.  (1872)  kritický 
rozbor  biografie  Križanidovy,  Kterou  napsal 
Bczsonov  (četl  J.  1872).  »Starine<  pak  obsa- 
hují:  I.   (1869)    Ogledi    staré    hrvaiske  pro^e 
<texty  čakavské);  III.  (1871)  Život  Aleksandra 
Velikoga  (chorv.-srbský  text,  podle  různých 
rukopisů;  též  jako  zvi.  otisk).  Dále  konaly  se 
horlivé  přípravy  k  vydání  Starých  spisova- 
telů chorvatských,  k  podniku  nad  jiné  důle- 
žitému, ku  kterému  J.  napsal  programm  a 
jehož  1.  svazek  pod  jeho  dozorem   r.  1869 
tištěn  byl.  Jsou  to   Pjesme  Marka  Maruliča, 
k  vydáni  upravené  od  Iv.  Kukuljeviée-Sakcin- 
ského,  s  kritickými  poznámkami  od  J-e.  2.  sva- 
zek (1870)  obsahuje  Pjesme  Šiška  Menčetiča 
Vlahoviča  i  Gjore  Drfiča,  které  k  vydání  upra- 
vil J.    3.  (1871)  a  4.  (1872)  svazek  podává 
Pjesme  Mavra  Vetraniča  Čavčiča,  které  vydali 
společně  J.,  Kaznačič  a  Daničié.  5.  sv.  (1872) 
podává   Pjesme  Nikole   Dimitroviča    i  híikole 
NaljeŠkoviča,  společně  vydané  od  J-e  a  Dani- 
čiče.  Mezitím  stal  se  v  postavení  J-ově  náhlý 
obrat,  který  v  prvním  okamžiku  působil  jako 
katastrofa.    Z  příčin  politických  byl  totiž  J. 
v  červnu  1870  báném  Rauchem  profcssury 
na  gynui.  záhřebském  zbaven.   Starost  o  ro- 
dinu (manželku  a  dvě  děvčátka]  tenkráte  velmi 
doléhala  na  hlavu  J-ovu.    Ale  rána,  kterou 
nepřátelé  krutě  zasáhli  do  života  J-ova,  stala 


se  příčinou,  že  obor  působnosti  jeho  netu- 
šené se  rozšířil  a  že  zaujal  z  nenadání  vy- 
nikající postavení  v  učeném  světě  slovan- 
ském. S  počátku  působil  J.  tím  usilovněji 
při  Akademii,  která  jej  ustanovila  druhým 
sekretářem  (vedle  Daniciée);  ale  takové  po- 
stavení nemohlo  mu  dostačovati.  A  jelikož 
dráha  v  otčině  byla  mu  snad  navždy  uzavřena, 
obrátily  se  zraky  jeho  do  ciziny,  tam,  kde 
vynikající  nadání  a  neúmomá,  úspěšná  práce 
jeho  na  poli  vědeckém  docházela  spravedli- 
vého ocenění.  V  oněch  starostlivých  dobách 
osvědčil  se  tuším  nejvíce  Miklosich,  kterj 
J-ovi  uváděl  na  mysl  vysoký  cíl  a  vřele  jej 
doporoučel,  a  pak  Srezněvskii,  Grigorovic  a 
ruští  přátelé  vůbec,  kteří  ihnea  se  starali,  aby 
J-ovi  opatřili  přiměřené  postavení.  Na  Rusi 
požíval  již  J.  dobrého  jména.  Již  r.  1868  vy- 
volen byl  dopisujícím  členem  cis.  Akademie 
Nauk  v  odděl,  ruského  jazyka  a  slovesnosti 
a  r.  1870  udělen  mu,  po  návrhu  Srezněvského, 
stupeň  čestného  doktora  slovanské  filologie 
od  univ.  petrohradské.  V  r.  1871  povolán  byl 

Í)ak,  na  návrh  Grigorovičův,  za  mimoř.  pro- 
éssora  srovnávací  mluvnice  jazyků  indo- 
evropských  na  univ.  v  Oděsse.  Cestu  upra- 
vili mu,  jak  vyznal  J.  sám  (srv.  »Čas«  1891, 
č.  13),  Miklosich  a  Bogišié,  který  krátce  před 
tím  do  Odéssy  povolán  byl.  Zároveň  ale  ob- 
držel J.  celoroční  dovolenou  (komandi rovku) 
k  cestování  po  Rusi  a  za  hranicemi,  aby  se 
zdokonalil  v  jaz.  sanskrtském  a  ruském.  R.  1872 
jmenován  byl  řádným  professorem  této  sto- 
lice. Jednoroční  dovolené  J.  uŽil  co  nejsvě- 
domitěji, hlavně  v  Berlíně  poslouchaje  před- 
nášky Webrovy  a  j.  Výsledek  těchto  studií, 
byla  rozprava  Das  Leben  der  Wiir^el  dé  in 
den  slavischen  Sprachen  (1871),  za  kterou  uni- 
versita lipská  udělila  mu  stupeň  doktora  filo- 
sofie. Osvojiv  si  pak  dokonale  v  slově  i  písmé 
jazyk  ruský,  počal  J.  roku  1872  přednášeti 
v  Oděsse.  Avšak  působnost  jeho  netrvala 
tam  dlouho  a  nezanechala  než  smutné  upo- 
mínky. Přibyv  v  létě  r.  1872  do  Oděssy,  J. 
nebezpečně  onemocněl  a  zotaviv  se  po  delší 
nemoci  musil  patřiti,  jak  tᎠ nemoc  (tyfus) 
zachvátila  a  v  předčasný  hrob  uložila  jeho 
prvorozenou  dceru.  Hlava  J-ova  od  těchto 
navštívení  zbělela  nadobro.  Horlivá  vědecká 
činnost,  od  mladosti  vlastní  jeho  živel,  při 
tom  neustávala.  Ale  zatím  připravovala  se 
opět  změna  v  jeho  postaveni.  V  Berlíně  za- 
nášeli se  plánem  zříditi  stolici  slovanské  filo- 
logie. Přítomnost  J-ova  nemálo  přispěla 
k  tomu,  že  plán  se  uskutečnil.  Následkem 
toho  povolán  r.  1874  J.  do  Berlína.  1  při 
tomto  povolání  měl  Miklosich  velkou  zásluhu. 
V  říjnu  1874  opustil  tedy  J.  univ.  oděsskou 
a  zaujal  místo  jako  první  professor  slov.  filo- 
logie na  univ.  berlínské.  Pro  muže  tak  schop- 
nélto  a  vědecké  práci  tak  cele  oddaného  měla 
doba  berlínská  (1874—80)  neobyčejný  význam. 
J.  pokračoval  v  započatých  pracích  a  vydá- 
ních. »Starine«  přinášely  jeho  Opisi  i  i\vodi 
ř{  několiko  ju\noslovinskih  rukopisa  (seš.  5. 1873; 
6.  1874;  9.  1877  a  10.  1878).  Jako  podobné 
práce  Srezněvského  jsou   tyto  popisy,  roz- 


1008 


Jagič. 


bory  a  výtahvi  ze  staroslov.  památek  vesmčs 
důležitý  jakožto  příspěvky  pro  déjiny  staro- 
slovanského jazyka  a  literatury.  Vedle  toho 
objevila  se  vydaní  památek  v  časopise  běle- 
hradské učené  společnosti,  jejíž  Členem  též 
záhy  J.  byl  zvolen,  v  »Glasniku€:  kn.  XL. 
(1874):  Josneíto  o  \ivotu  svetoga  D{urd{a  Kra- 
tovca  (dodatek  k  textu  v  XXI.  kn.  Glasnika 
vydanému);  dále  vkn.XLII.  (1876):  Konstantin 
filosof  I  njegov  Jfivot  Stefana  La^areviča  des- 
pota srpskoga.  Velmi  důležitá  je  rozprava, 
která  vyšla  v  37.  seš.  >Radu«  (1876):  Gradja 
\a  histonju  slovinské  národně  poe\ije\  v  ní  po- 
dal J.  vzácnou  sbírku  hist.  svědectví  o  epické 
poesii  chorv.-srbské.  Rozprava  přeložena  do 
ruštiny.  Ale  nejdůležitější  čin  z  doby  berlínské 
spatřiti  třeba  v  založení  odborného  časopisu 
pro  slov.  filologii  »Archiv  fůr  slaví sche 
Philologiec,  jehož  1.  sešit  vyšel  r.  1876. 
J-ovi  podařilo  se  konečně,  oč  pokoušel  se 
Dobrovský  (Slavín  1806,  Slovanka  1814, 1815), 
po  čem  toužil  Šafařík  (1841)  a  co  též  Miklo- 
sich  uskutečniti  se  snažil  (Slavische  Biblio- 
thek.  1. 1851;  II.  1858):  utvořiti  vědecký  orgán, 
který  podává  vedle  samostatných  ze  všech 
oborů  slov.  filologie  čerpaných  stati  úplnou 
kritickou  bibliografii  a  tím  zároveň  slouží  ja- 
kožto stálý  rádce  a  průvodce  pro  všechny, 
kdož  na  rozsáhlém  poli  této  filologie  vědecky 
činni  jsou.  První  ročníky  jsou  plny  rozprav 
a  referátů  J-ových,  později  ustupuje  občas 
do  pozadí.  J-ova  Archivu  vyšlo  dosud  (srpen 
1897)  19  svazků,  kaŽdý  o  40  tisk.  arších,  a 
ieden  Supplementband  (1892):  úspěch  veliko- 
íepý,  který  jeho  zakladatel  v  r.  1876  ovšem 
tušiti  nemohl.  Z  doby  berlínské  pocházejí 
větší  články,  jako:  Studien  Uber  das' altslove- 
nisch-giagoliiische  Zographos-  Evangelium  (ve 
sv.  I.  a  II.);  Die  christlich-mythologische  Schicht 
in  der  russischen  Volksepik  (ve  sv.  I.^;  Dunav- 
Dunaj  in  der  slavischen  Volkspoesie  (ve  sv.  I.) ; 
Ein  Beitrag  ^ur  serbischen  Annalistik  mit  lite- 
raturgeschichtlicher  Einleitung  (ve  sv.  II.);  Die 
súdslavischen  Volkssagen  von  dem  Grabancijaš 
dijak  und  ihre  Erklárung  (ve  sv.  II.);  Ueber 
einen  Berúhrungspunkt  des  altslovenischen  mit 
dem  litauischen  Vocalismus  (ve  sv.  III.);  Wie 
lautete  &  bei  den  alten  Bulgaren?  (ve  sv.  III.^ 
a  j.  K  tomu  druží  se  celá  řada  menších  článku 
a  přečetné  kritické  referáty  o  spisech  ze  všech 
oborů  slov.  filologie.  Vedle  péče  o  Archiv 
obrátil  J.  hlavní  pozornost  na  úplná  vydáni 
nejstarších  hlaholských  památek  staroslovan- 
ských. Tak  vyšel  r.  1879  Quattuor  evangelio- 
rum  codex  Zographensis,  vydáni  památné,  kte- 
rým studium  staré  slovanštiny  na  pevnou 
basis  postaveno  bylo.  Dále  vyšla  r.  1880  dů- 
ležitá památka  jihoslovanského  práva  Zákon 
Vinodolbskij^  s  ruským  překladem  a  kritickými 
i  filolog,  poznámkami  (ve  spisech  OJIJJJI). 
V  době'  berlínské  stal  se  J.  členem  král.  č. 
společnosti  nauk  v  Praze  (1877),  skutečným 
členem  akademie  krakovské  (1878),  dopis, 
členem  akademie  berlínské  a  j.  Vydávání  Ar- 
chivu a  staroslov.  památek,  které  J.  dále  při- 
pravoval, vůbec  celá  hlavně  na  historické 
studium  jazyka  a  jeho  starých  památek  upra- 


vená činnost  J-ova  udržovala  neustálý  živy 
styk  s  Ruskem.   Tak  stalo  se,  že   po  smrti 
J.  J.  Srezněvského  v  r.  1880  zvolen  byl  U.  za 
mimořád.  Člena  akademie  petrohradsiké  (srv. 
Zápiska  ob  učených  trudach  prof.  I.  V.  Ja- 
giča  sostavl.  akad.  J.  K,  Grotom.   Sb.  XJCL 
S.  Petr.  1881).  Brzy  na  to  Qešté  r.  1880)  f»- 
volán  byl  pak,  hlavně  působením   prof.  VI 
Lamanského  (srv.  Živ.  Star.  III.,  1891.  p.  255). 
aby  též  na  univ.  petrohradské  zaujal  stolíc:, 
která  úmrtím  Srezněvského  uprázdněna  byla 
Pobyt  berlínský  zanechal  příjemné  vzpomínky 
v  rodině  J-ově,  která  narozením  syna  r.  1875 
rozmnožena  byla.   V  Petrohradě  působil  J. 
opět  šest  let    Nezvyklé  podnebí  a  výchova 
dětí  působila  mnoho  starostí.  Ale  pro  věde- 
ckou práci,  zvláště  směrem  J-ovým,  poskyto- 
valy přebohaté  knihovny  ruské  nevyčerpatel- 
ných pramenů.    J.  kořistil  z  nich  co  nejpil- 
něji. Mnohé,  objemné  sptey  dospěly  Ještě  » 
pobytu  petrohradského  k  ukončeni,  jiné  vy- 
dány teprve  později  a  některé  ani  dosud  ne- 
jsou dohotoveny.  Z  potřeb  praktických  vznikla 
Specimina  linguae  palaeoslovenicae  (1882);  je  to 
výborná  Čítanka  pro  cvičení  akademická.  Záhy 
dokončeno  též  vydání  evang.  Mariánské- 
ho (1883).  Toto  vydání  je  z  mnohých  příčin 
důležité  a  vážné.    Především  obsahuje   celý 
text  tetřoevangelia  s  připojeným  různočtením 
ostatních  staroslov.  ev.  textů;  dále  důkladný 
rozbor  jazykový  s  některými  delšími  exkursy 
(na  př.  o  vzniku  slov.  imperfekta),   konečné 
úplný  slovník,  v  kterém  celá  zásoba  evang. 
slov  spolehlivě  vyložena  jest.    Tento  slovník 
vykonal  již  mnoho  výborných  služeb  pro  mluv- 
nici staroslov.  a  koná  je  dále.    Třeba  na  př. 
srovnati  Delbrúckovu  Srovnav,  skladbu  jai. 
indoevropských,  kde  pomocí  indexu  evang. 
Mariánského  celá  řada  důležitých  poznatků 
syntaktických  na  jevo  vynesena  jest.    Dále 
sepsány  mnohé  obšírné  recense,  jaké  při  udí- 
lení cen  vědeckých  na  Rusi  zvykem  jsou.  Ta- 
kového původu  jsou  Četyre  kritiko-paleograf. 
statji  (1884),  v  nichž  vyniká  rozbor  jazyka 
nejstaršího   žaltáře   slovanského   a   pak   dů- 
kladné objasněni  původu  písma  hlaholského. 
Pří  tisícileté  památce  úmrti  Methodova  (1885) 
vznikla  slavnostní  řeč:  Vopros  o  Kirilléi  Mefo- 
diji  v  slavjanskoj  filolog  i  ji  ^  která  v  pozn^- 
kách  přináší  úplnou  bibliografii  této  otázky. 
Vzácným  příspěvkem  k  dějinám  slov.  filologie 
je  dále  vydání  vzájemných  dopisů  Dobrov- 
ského  a  Ropitara  r.  1885:    Briefwechsel  ^*- 
schen   Dobrowsky  und  Kopitar  (iSoS—iSjS), 
které  částečně  již  v  Archivu  otištěny  byly. 
Vydáním  této  korrespondence  postaven  ot>é- 
ma  velkým  slavistům  trvalý  pomník,   jehož 
cena  připojeným  Vvedenijem  v  perepisku  D©- 
brovskago  s  Kopitarom  a  důkladnými  rejstříky 
ještě  zvýšena.  Roku  následujícího  (1886)  vy- 
dal J.  obšírná  Menaea  Sept.  Octobr.  Novem- 
bris  podle  nejstarších  rus.  rukopisů  z  konce 
XI.  stol.  Te  to  dílo  monumentální,  které  melo 
býti  počátkem  vydání  mi  nejí  služebných  čili 
zpěvů  obřadních  na  všech  dvanáct   měsíců 
roku.  Ale  k  pokračování  nedošlo.  Vedle  toho 
šla  péče  o  Archiv,  který  stále  prospíval.  Z  doby 


Jagič 


1009 


petrohradské  pocházejí  vetší  články:  Mytho- 
íogische  Sklizen:  /.  Svarog  und  Svaro^ic  (ve 
sv. IV.);  II.  Da\dbbog'Da{bog'Dabog (ve  sv.  V.); 
Die  Umlautserscheinungen  bei  den  Vocalen  e,  e, 
c  iit  den  slavischen  Sprachen  (ve  sv.  V.  a  VI.) ; 
Das  alt$lovenische  Evangelistarium  Pop  Savďs 
(ve  sv.  V.).  K  nim  přistupuje  opět  řada  men- 
ších článků  a  jmenovité  veliký  počet  kriti- 
ckých referátů  a  recensí  o  publikacích  ze 
slov.  filologie.  Zásluhy  J-ovy  byly  na  Rusi 
vždy  náležitě  oceňovány,  nejen  od  početných 
a  vděčných  žáků,  nýbrž  i  od  vlády.  J.  stal 
se  skutečným  státním  radou  ruským,  ozdo- 
ben byl  řády:  velkokřížem  řádu  Stanislava 
s  hvězdou,  řadem  Vlád.  a  Anny,  a  učené  spo- 
lečnosti petrohradské,  moskevské,  kijevské, 
odésské  jmenovaly  jej  svým  členem.  Mezitím 
opouštěl  Miklosich,  jenž  r.  1883  dosáhl  70  let, 
stolici  slov.  filologie.  V  červnu  1885  učiněn 
na  univ.  vídeňské  návrh  jednomyslné  přijatý, 
aby  na  ni  povolán  byl  J.  Z  lásky  k  svému 
starému  učiteli  a  po  přání  své  rodiny  přijal 
J.  pozvání  a  stal  se  r.  1886  nástupcem  Mi- 
klosichovým  nejen  v  universitě,  nýbrž  zaujal 
též  hned  místo  vedle  něho  v  Akademii  ví- 
deňské jako  skutečný  člen  a  stal  se  pak  po 
smrti  Miklosichově  (1891)  též  doživotním  čle- 
nem panské  sněmovny  rakouské.  Tak  splnila 
se  dávná  myšlénka  Miklosichova.  Po  lóletém 
pobytu  v  cizině,  obohacen  vzácnými  zkuše- 
nostmi, vracel  se  J.  do  vlasti,  aby  zde  po 
Miklosichovi  v  jeho  duchu  dále  působil.  Pů- 
sobení své  zahájil  J.  tím,  že  založil  přede- 
vším seminář  pro  slovanskou  filologii 
(1887),  ústav  podobný,  jakého  na  př.  stolice 
pro  klassickou  filologii  již  dávno  a  k  velikému 
prospěchu  vědeckého  vzdělání  užívaly.  Slo- 
vanský seminář  vídeňský,  který  zásluhou 
J-ovou  chová  velmi  pěknou  příruční  knihovnu 
slov.  filologie,  stal  se  pod  jeho  vedením  dů- 
ležitým střediskem  vědeckým;  z  přednášek 
a  volných  rozhovorů  seminárních  vyklíčilo 
mnoho  podnětů,  které  pak  vyspěly  ve  vážné 
příspěvky,  uveřejněné  v  Archivu,  jenž  jest 
zároveň  orgánem  seminárním  (srv.  rozpravy, 
které  podali  Oblak,  Kozák,  Medini,  Stano- 
jevic,  Kolessa,  Radonid,  Matic  a  i.).  Veliká 
jest  opět  řada  spisů,  které  J.  od  příchodu 
svého  do  Vídně  vydal:  Kritičeskija  lamétki 
po  istoriji  russkago  ja\yka  (1889);  Svetostefan- 
ski  christovutj  kralja  Stefana  Uroša  II.  Milu- 
tina  (1890;  srv.  Arch.  XIIÍ.  253  a  násl.);  Statut 
Poljički  (1890,  zvi.  otisk  z  IV.  svazku  Monum. 
hist.-jurid.  jihoslov.  akad.);  GlagoUtica  (/). 
Wúrdiguttg  neuentdeckter  Fragmente  (1890; 
rozbor  dvou  hlah.  památek,  t.  zv.  zlomků  ví- 
deňských a  pak  předůležitých  zlomků  kijev- 
ských,  které  při  zvláštních  otiscích  připojeny 
v  úplných  fotografiích);  Missale  glagoliticum 
líervojae  ducis  Spalaten$is(\^9\ ;  vyložen  obsah 
této  nádherné,  v  Cařihraaě  chované  památky 
chorv.-hlaholské);  Raium  ifilosofija  if  srpskich 
kni{evnich  starina  (1892;  vydání  starosrbského 
florilegia  z  rukopisu  Sreckoviéova) ;  Die  Sfc- 
nandersenten\en  in  der  altkirchenslav.  Cher- 
set^ung  (1892);  Das  byiantinische  Lehrgedicht 
Spaneas  i.  d.  altkirchenslav.  Cber$€ť{ung  (\ $92)  ^ 
Cttflv  Slovník  Naučný,  sv.  XII.  279  i?97. 


Slavische  Beitráge  \u  den  biblischen  Ápokryphen, 
I.  Die  altkirchenslav.  Texte  des  Adambuches 
(1893);  GlagoUtica  II.  Grškovičev  odlomak  gla- 
gohkog  apoštola  (1893);  Der  erste  Cetinjer 
Kirchendvuck  vom  Jahre  1494-  Erste  Hálfte: 
Bibliographisch-Kritisches.  Zweite  Hálýte:  Grie- 
chisch-slavisches  Glossar  (1894);  Die  Geheim- 
sprachen  bei  den  Slaven.  I.  Bibliographie  des 
Gegenstandes  und  die  slavischen  Bestandtheile 
(1895);  Ruska  knjifevnost  u  osamnaestom  sto- 
Iječu  (1895) ;  veliké  dílo  souborné,  plod  dlouho- 
leté činnosti  sběratelské :  Codex  slovenicus  re- 
rum  grammaticarum  čili  lépe  Ra\sui^dénija 
ju^noslavjanskoj  i  russkoj  stariny  o  cerkovno- 
slavjanskom  ja^yké  (1895);  konečně  vydání 
Vsih  prorokov  stumačenje  hrvatsko  Čili  Veteris 
testamenti  prophetarum  interpretatio  istro-croa- 
iica  saeculi  XVI,  (1897),  překlad  protestant- 
ský, jehož  jediný  otisk  nalezen  byl  v  klášteře 
drkolenském  (Kloster  Schlagel  v  Hor.  Ra- 
kousích).  Vedle  této  horlivé  vydavatelské  čin- 
nosti jde  opět  péče  o  Archiv,  v  němž  zů- 
stavil si  hlavně  přehledy  kriticko-bibliogra- 
fické.  Občas  objeví  se  záe  i  důležitý  článek, 
jako  Ein  Kapitel  aus  der  Geschichte  der  suď 
slavischen  Sprachen  (ve  sv.  XVII.),  v  němž 
J.  vykládá  o  poměru  chorv.-srbštiny  k  slo- 
vinštině  a  celou  otázku  objasňuje  se  stano- 
viska historického.  Takových  menších  článků 
a  kritik  roztroušeno  též  po  jiných  časopisech. 
Uvádím  jen  recensi  velkolepé  knihy  V.  V. 
Stasova,  Slavjanskij  i  vostočnyj  ornament 
(1887);  rozbor  nového  pramene  o  činnosti 
sv.  apoštola  Kyrilla  (1893) ;  obšírnou  recensi 
knihy  Karnějeva  Materiály  i  zamětki  po  liter, 
istoriji  fiziologa  (1894) ;  krátkou  rozpravu  o  me- 
trických rozměrech  starých  básníků  dalmat- 
ských  (1896).  Několik  cenných  poznámek  pro 
starší  bibHografii  jihoslov.  přinesl  »Anzeiger« 
1  vídeňské  Akademie  (1890,  1895,  1896),  dále 
i  rozpravu:  Die  Aufgaben  der  Erforschung  der 
\  sňdslavischen  Dialekte,  erláutert  an  dem  Ver- 
\  háltnisse  der  serbokroatischen  Schriftsprache  ^ur 
I  bosnisch-hercegovinischen  Mundart  (1897),  která 
!  vzhledem  na  projev  J-ův  v  rak.  delegacích 
je  nemálo  zajímavá  jako  vědecké  credo  o  po- 
měru různých  nářečí  k  spisovnému  jazyku 
chorv.-srbskému.  Činnost  J-ova,  za  kterou 
se  mu  dostalo  opět  mnohého  vyznamenání 
(titul  c.  k.  dvoř.  rady,  pruský  řád  korunní, 
pruský  řád  pour  le  mérite,  velkokříž  srb- 
ského řádu  sv.  Sávy,  členství  srbské  král.  a 
mnichovské  Akademie  a  j.),  daleko  není  ukon- 
čena. Dosáhnuv  nyní  59.  roku  věku  svého  za- 
choval si,  jsa  vždy  a  ve  všem  povahy  střídmé, 
stálé  zdraví  a  velikou  sílu  pracovní.  Avšak 
již  to,  co  dosud  vykonal,  pojišťuje  mu  místo 
v  nejpřednější  řadě  slovanských  íilologů.  Běh 
jeho  života  utvářil  se  tak,  že  seznal  důkladně 
z  vlastního  názoru  slovanské  a  sousední  ně- 
mecké poměry  a  navázal  osobni  styky  se 
všemi  učenci,  kteří  slov.  filologii  v  širším  a 
užším  smyslu  pěstují.  Tato  výhoda  nemálo 
přispěla  k  tomu,  že  se  stal  J.,  jehož  cílem 
od  počátku  byl  nejširší  rozhled  po  všech 
otázkách  slov.  filologie  a  spolehlivé  ovládání 
celé  této  rozsáhlé  literatury,  skutečným  stře- 


1010 


Jagiello  —  Jaguar. 


dem  učeným,  bez  jehož  pomoci  a  přispění 
na  ten  čas  Žádné  veliké  dílo  ve  slov.  filologii 
není  možným.  Kdysi  přikládán  název  •patri- 
archy slovanské  filologie*  Dobrovskému,  po- 
zdčji  též  Miklosichovi.  Avšak  žádný  z  obou 
ani  z  daleka  nebyl  učencem,  v  jehož  rukou 
se  sbíhaly  všechny  otázky  slovanské  filologie, 
jako  je  to  při  J-ovi.  Jemu  podařilo  se  usku- 
tečniti cíl,  který  mu  již  r.  1874  vytkl  Miklo- 
sich:  eine  slavische  Philologie  aufzubauen; 
das  ist  die  Aufgabe,  der  Sic  jgewachsen  sind. 
A  jakož  vérné  Kráčel  a  kráčí  za  tímto  vyso- 
kým cílem,  tak  trvá  na  ccsté,  kterou  Miklo- 
sich  vytkl  slovy:  Nur  der  philologische  Be- 
trieb  einer  Sprache  erreicht  das  uns  vor- 
schwebende  Ziel.  Hlavním  nástrojem  při  tomto 
budování  na  pevných  základech  historických 
jest  ovšem  »Archiv  fůr  slavische  Philo- 
logie*, ale  neméně  též  četné  spisy  J-ovy, 
které  snášejí  a  upravují  ze  všech  stran  ka- 
meny stavební,  z  jazykozpytu,  z  literární  hi- 
storie, ze  starožitností,  z  bajesloví,  z  palaeo- 
grafie.  Fr.  Pastmek. 

Jag^etlo  Vladislav  viz  JageHo. 

Ja^elnioa,  městys  haličský  v  hejt.  gort- 
kovském  na  ř.  Čerkasce,  má  katol.  a  řeckou 
faru,  hospodářskou  školu,  továrnu  na  tabák, 
pivovar,  koželužny,  obchod  s  obilím  a  3241  ob. 
(1890)  hl.  Poláků  a  Rusínů  (1769  židů).  Při- 
pomíná se  poprvé  r.  1448. 

Jag^elski  Ludwik,  malíř  a  spisovatel  pol. 
(*  1821  v  Poznaňsku),  studoval  filosofii  a  práva 
v  Berlíně  a  v  1.  1843—53  malířství  v  Dráž- 
ďanech. Pozdčii  pomáhal  T.  Dziatyi^skému  při 
jeho  vydavatelské  činnosti.  Roku  1859  redi- 
goval »Dziennik  Poznaůskic.  Z  obrazů  jeho 
připomíná  se  hlavně  Slepá  divká  řecká  a 
z  literárních  prací  Fritjofowa  Sága  z  Tegnéra 
(Poznaň,  1856)  a  Zabytek  dawnéj  movy  polskiéj 
(t,  1857). 

Jagni  dag,  hora  arménská  mezi  Karscm 
a  Alcxandropolí.  Známou  stala  se  srážkou 
Rusů  s  Turky  15.  října  1877. 

Jago,  špan.,  Jakub  ve  složenině  Santiago. 
Jinak  nahrazeno  tvarem  Jaime  (Jayme). 

San  Jago  viz  Santiago. 

Jagodina,  hl.  m.  srbského  kraje  morav- 
ského na  ř.  Bělici  asi  6  km  od  jejího  vtoku 
do  Moravy  na  želez,  trati  Bclehrad-Niš,  má 
krajský  úřad  a  soud,  kostel,  progymnasium, 
sklárnu  a  4619  ob.  (1890).  Vých.  od  města 
zbytky  veliké  mešity.  J.  jest  z  největších 
tržišť  vepřového  dobytka  v  Srbsku. 
^  JagodsrÚBkl  S  tan  i  slaw  Ser  afin,  dvořan 
Sigmunda  III.  a  Vladislava  IV.,  svého  času 
oblíbený  veršovník  polský.  Vydal  Dworianki 
ciyli  epigramaty  róine  (Ivrakov,  1621)  a  sati- 
rickou báseň  Gros^  Jagodyúskiego  pod  ^astottíi 
I  o^dobq^  skr^ydei  króla  ptaków  (t.,  1620,  2.  vyd. 
1705  a  nejnóvčji  1860).  Překládal  hojně  z  la- 
tiny a  italštiny  {Wybawienie  Rugiera  i  mspy 
Alcyuy  z  F.  Saracinelliho  a  j.).  Vyniká  čistou 
a  ohnivou  mluvou. 

Jagorba,  řeka  v  ruské  gub.  novgorodské 
v  Újezde  čerepoveckém,  pravý  přítok  řeky 
Šcksray,  pramení  se  v  močálech,  má  tok 
120  km  dlouhý,  do  40  m  široký  a  mělký,  břehy 


kamenité  a  místy  hlinité,  dno  písčitokamenitc 
a  četné  ostrovy.  Plaví  se  po  ní  dříví. 

Jagorlyk  (Jahorlyk,  ve  stár.  list.  Jaur- 
lyk):  1)  J.,  levý  přítok  Dněstra,  vzniká  v  ru- 
ské gub.  podolské  v  új.  baltském,  teče  pak 
gub.  chersonskou  v  délce  80  km^  maje  prarv 
břeh  příkrý  a  malebný,  avšak  nižší  lcvéb*í. 
spád  prudký,  ale  nerovnoměrný,  vodu  od- 
plavuiící  neobyčejně  mnoho  vymleté  xemé. 
čehož  používají  okolní  obyvatelé  ke  stavbt 
jezů  a  hrází,  zarážejíce  do  řeky  kůly  oplctenr 
roŠtím,  a  močálovité  údolí  zarostlé  rákosím, 
až  2  km  široké.  —  2)  J.,  místo  v  ruské  gub. 
podolské  a  új.  baltském  při  vtoku  ř.  J-u  du 
bnéstru,  s  263  ob.,  založené  v  XVI.  stol.  jako 
pevnost  zvaná  Orlik  nebo  Kaj  nard  proti 
Tatarům,  Turkům  a  Záporožcům,  kteří  r.  15S3 
J.  rozbořili.  Byvši  obnoveno  s^o  se  mésto 
důležitým  místem  na  rozhraní  Polska  a  Tu- 
recka a  v  něm  stanoveny  hranice  obou  fíší 
dle  smlouvy  karlovické  z  r.  1699,  jejíž  pří- 
slušné články  vyryty  do  kamenných  hranič- 
ních sloupů  dosud  v  okolí  města  zachovaných, 

Jagat  (Jaxt),  řeka  ve  virtemberském  lu^ji 
jagstském,  pramení  se  v  horách  EUwangen- 
ských  ve  výši  519  m  v  okresu  cllwangenském, 
teče  v  délce  195  km  směrem  severním,  scv.- 
záp.  a  jihozáp.  do  Neckaru,  do  něhož  ústi  se 
s  pravé  strany  u  m.  Jagstfeldu  proti  Wim- 
pfenu,  tvoříc  z  části  hranici  virtembersko- 
badenskou.  —  Dle  ní  nazývá  se  jagstský 
kraj  (Jagsth^eis),  jeden  ze  čtyř  krajů  virtem- 
berských.  Zaujímá  na  5139  km^  různá  bývalá 
bezprostřední  říšská  panství  (Mergentheim. 
Ellwangen,  Schonthal,  Ncrcsheim,  Komburg, 
Hohenlohe,  Óttingen,  Limpurg  a  Rechl)erg) 
a  hraničí  na  v.  s  Bavorskem  a  na  s.  s  Baden- 
skem.  Jest  to  planina  prorytá  hlubokými  úvaly, 
dosahující  v  Kochbergu  výše  750  m  a  poluytá 
na  j.  lesy,  na  s.  úrodnými  rolemi,  jejíž  řeky 
patří  z  části  (Kocher  a  Jagst)  k  úvodL  rýn- 
skému, z  části  (Brenz  a  Éger)  k  dunajslTému. 
Obyv.  jest  398.886  (1895).  o  4105  méně  oproti 
r.  1890:  402.991,  z  nichž  bylo  275.073  cvang.. 
123.696  katol.  a  3494  židů  a  jichž  hlavním  za- 
městnáním jest  rolnictví,  nebof  pole  zaují- 
mají 42Vo  půdy  (lesy  3l7o,  louky  a  pastvinv 
20Vo)»  ačkoliv  1  vinařství  a  chov  dobytka  jest 
znamenitý.  Kraj  má  427  obcí  a  14  okresů 
(Aalen,  Crailsheim,  Ellwangen,  Gaildorf,  Gera- 
bronn,  Gmůnd,  Halí,  Heidenheim,  Kúnzelsau, 
Mergentheim,  Neresheim,  óhringen,  Schom- 
dorf  a  Welzheim),  hlavním  městem  jeho  jest 
Ellwangen. 

Jags^aiiaon,  ves  ve  virtemberském  kraji 
neckarském  a  okr.  neckarsulmském  na  řece 
Jagstě  s  981  ob.  (1890),  má  3  evang.  kostely, 
3  zámky,  poštu,  telegraf,  zříceniny  římské 
tvrze  a  jest  rodištěm  rytíře  Gotze  z  Berli- 
chingen,  jehož  kamenný  náhrobek  zachoval 
se  v  nedaleké  vsi  Schónthalu. 

Jagaar  (Felis  on^a  L.)  neboli  tygr  ame- 
rický, největší,  nejstatnější  a  pěkně  zbarvená 
šelma  kočko  vitá  (čel.  Felidae)  ze  sekce  par- 
dalů  (Pardina).  Trup  jeho  i  s  hlavou  dorůstá 
délky  až  i  1  '/j  »m  a  výšky  v  plecích  80  cm  ; 
ocas  bývá  70  cm  dlouhý.  Hustá  a  hebká,  krátká 


Jaguar  íío  —  Jahn. 


1011 


a  jen  vezpod  trochu  delší  srsť  má  barvu  na- 
hoře &€)ča9téj  i  narudle  žlutou,  nezřídka  trochu 
do  Šeda  nebo  do  hnéda,  vezpod  na  tele,  pak 
uvnitř  v  boltci  a  na  vnitřní  strané  kon- 
četin přímo  u  trupu  belavou;  v  základní  této 
barvě  jsou  skvrny  různé  velikosti  (na  hlavé 
a  vezpod)  i  kroužky  barvy  černé,  pak  kruhv 
narudlé  s  černou  obrubou  asi  nebo  2  střed- 
ními tečkami.  Ocas  má  barvu  podobnou  a  jest 
v  zadní  Části  do  černá  kroužkován.  Samice 
bývají  bledší;  známe  také  odrůdy  různé  zbar- 
vené, až  i  zcela  černé.  J.  jest  domovem  ve 
střední  a  jižní  Americe,  od  Paraguayc  na  sever 
až  do  Mexika  i  jihozápadních  končin  Spoje- 
ných Obcí;  přebývá  po  přednosti  v  pokra- 
jích lesů,  na  březích  řek,  potoků  v  a  bažin,  kde 
plno  rákosí  a  vysoké  trávy.  Na  lup  vychází 
za  večerního  soumraku  a  na  úsvitě,  v  noci  jen 
za  úplňku;  za  kořistí  se  opatrně  plíží,  jedním, 
dvěma  skoky  jí  dostihne,  k  zemi  srazí,  ostrými 
drápy  hrdlo  jí  rozerve  a  do  houštiny  ji  vleče. 
Uchvacuje  ssavce,  na  př.  kapybary  i  mladý 
skot,  pak  vodní  ptáky,  ryby  i  želvy;  sílu  má 
nebezpečná  ta  šelma  znamenitou.  Na  lidi  však 
činí  j.  útok  jen  ve  krajinách  obydlených; 
pokud  člověka  nepoznal,  z  pravidla  se  mu 
při  prvém  setkání  vyhýbá.  Samice  rodí  2  až 
3  mláďata  a  pečlivé  je  ošetřuje  i  statečně 
brání.  Domorodci  loví  j-y  kopími,  dlou- 
hými noži,  nebo  střelami  jedem  napuště- 
nými, a  to  jen  pro  kůži;  masa  požívají  to- 
liko Botokudi.  Br. 

Jas^iuur&o,  město  v  nejjižnější  části  Bra- 
zilie  ve  státě  Rio  Grande  do  Sul  a  na  1.  bř. 
řeky  J.,  jež  jest  zde  splavna  pro  parníky, 
tvoří  hranici  proti  Uruguayi  a  vlévá  se  po 
toku  200  km,  20  km  pod  J-2em  do  pobřežní 
laguny  Mirim.  Na  horním  jejím  toku  zname- 
nité kamenné  uhlí.  Město  má  značný  obchod, 
zvláště  podloudný  do  Uruguaye,  a  asi  5000  ob. 
Vyváží  se  hl.  zvěř  a  minerály. 

Jamaribe,  pobřežní  řeka  v  braz.  státu 
Ceará  (sv.  Brazilie),  vzniká  z  dvou  hlavních 
pramenů,  Ria  J.  a  Salgada,  jež  se  pod  Icó 
spojují.  Řeka  teče  pak  povšechným  směrem 
sev.-vých.  a  přijavši  různé  přítoky  s  obou 
stran,  hl.  s  levé  R.  Banabuihu,  ústí  se  pod 
Aracaty  do  okeánu  Atlantského  po  toku  asi 
800  km.  Úvodí  její  zaujímá  51.500  km\  Jest 
pouze  ku  Aracaty,  přes  20  km  od  moře, 
splavna.  Icó  a  Aracaty  jsou  hl.  města  v  údolí 
J.  V  ústí  jeho  nalézá  se  maják. 

Jahde  viz  Jade. 

Jáhen  viz  Diákon. 

Jábenky  viz  Diakonky. 

Jálila  VIZ  Milium. 

Jahn:  1)  J.  Jindřich,  malíř  čes.  (♦  1672 
V  Oseku  —  t  1713  t.  jakožto  mnich  řádu 
cisterciáckého).  Dle  kreseb  jeho  ryl  Jakub 
Ondřej  Friedrich  v  Augšpurku  obrazy  svatých 
řádu  řečeného.  Mimo  to  maloval  J.  též  oltářní 
obrazy  a  kreslil  obrazy  k  dílu  Sartoriovu 
•Cistercium  bis  tertium«. 

2)  J.  Jakub  Vavřinec,  malíř  český,  syn 
před.  (♦  1706  v  Oseku  —  f  1767  v  Praze).  Od 
r.  1734  byl  správcem  oseckého  domu  v  Praze. 
Maloval  zátiší,  podobizny  i  histor.  obrazy. 


3)  J.  Jan  Quirin,  malíř  český,  syn  před. 
(*  4.  čna  1739  v  Praze  —  f  20.  čcc  1802  t.). 
Studoval  na  novoměstském  gymnasiu  v  Praze, 
načež  věnoval  se  umění  malířskému,  zabývaje 
se  zároveň  architekturou  a  anatomií.  V  ma- 
lířství zdokonalil  se  na  akademii  vídeňské, 
načež  podnikl  studijní  cestu  po  HoUandsku, 
Francii  a  Německu.  Již  před  tím  zjednal  si 
však  J.  v  Praze  povést  znamenitého  umělce, 
zejména  jako  pomocník  Pálkův  na  Zbraslavi. 
Vrátiv  se  z  cest  žil  delší  čas  ve  Vídni,  kde 
stal  se  členem  tamější  akademie  a  poctěn 
různými  pracemi  dvorními.  Maloval  hlavně 
obrazy  oltářní,  když  však  výnosem  cis.  Jo- 
sefa II.  četné  kláštery  a  kostely  byly  zrušeny, 
zabýval  se  J.  malbou  architektur  a  podobizen. 
T,  r.  dostalo  se  mu  občanského  práva  v  Praze 
a  povoleno  mu  zříditi  obchod  se  sukny  (v  tehd. 
Jesuitské  ul.  »u  zlatého  kříže«).  Vedle  toho 
zabýval  se  také  badáním  umělecko -histori- 
ckým, v  čemž  zjednal  si  takového  jména,  že 
r.  1796  zvolen  do  výboru  nově  založené  Spo- 
lečnosti vlasteneckých  přátel  umění  v  Praze. 
Pro  dějiny  českého  umění  má  J.  i  ten  význam, 
že  při  zrušení  malířských  cechů  pražských 
zachoval  knihy  a  písemnosti  cechovní,  které 
po  jeho  smrti  zakoupila  Spol.  vl.  přátel  um. 
(sluší  tu  hlavně  uvésti  proslulý  zápisník  »Kniha 
malířského  cechu  pražského*);  že-  by  však  J. 
sám  byl  starším  některého  z  cechů  pražských, 
nezakládá  se  na  pravdě.  Vedle  malířství  byl  J. 
činným  také  jako  architekt  a  spisovatel.  Při 
korunovaci  Leopolda  II.  v  Praze  provedl  dle 
vlastního  plánu  ve  dvou  měsících  slavnostní 
sál  a  divadlo.  Od  něho  pochodila  mimo  to 
také  idea  k  hlavní  frontě  stavovského  divadla, 
jak  byla  před  poslední  opravou.  Obrazy  jeho 
zhusta  z  původního  svého  místa,  ze  zruše- 
ných kostelů,  byly  odstraněny.  Uvádíme  z  jeho 
dél:  Sv.  hxpedit  (v  kapli  piaristů  v  Panské 
ul,  v  Praze,  1766);  pro  kostel  sv.  Michala  na 
St.  Městě  (zruš.  1786)  maloval  J.  .4  oltářní 
obrazy  (1764—65),  z  nichž  některé  přeneseny 
do  nové  postaveného  kostela  v  Líbeznících; 
pro  kostel  sv.  Štěpána  ve  zdi  (zboř.  1790) 
obraz  Sv.  Štěpána]  pro  pavlány  u  sv.  Salvá- 
tora v  Dušní  ul.  (zruš.  1785)  Sv.  Jana  Nep. 
(1770,  zřízen  od  dra  Jana  Voita);  pro  chrám 
svatovítský  Sv.  Filipa  (1772).  Jiné  obrazy  pro- 
vedl pro  klášter  osecký,  pro  kostely  v  Chu- 
denicích, v  Sušici,  v  Trutnově,  ve  Varten- 
berce,  v  Červené  Řcčici  (zde  v  kostele  sv.  Máří 
Magdaleny  maloval  K^jici  .\fafrdalenu  dle  ob- 
razu Rafaela  Morghena)  a  j.  Podobizny:  prof. 
Scitor  (1760),  dějepisec  Pelcl  (maj.  prof.  Hor- 
čicky  v  Linci)  a  j.  Také  malby  al  frcsco  v  růz- 
ných kostelích  pochodí  od  J-a,  iako  v  Jení- 
kové, Herm.  Městci,  v  paláci  CÍam  Gallasa 
v  Praze,  v  zámku  v  Cholticích  a  j.  Některé 
obrazy  jeho  ryli  J.  Balzcr,  F.  Heger  a  J.  G.  Glaid. 
Z  theoretických  jeho  dčl  uvádíme:  Zeichen- 
biich  fúr  Kimstier  u.  Liebhaber  d.  freien  Hanď 
^eichnung  (Vratislav,  1781);  Etwjs  von  den 
áltesten  Malern  Bóhmens  nebst  einem  Beitrafie 
í«r  Geschichte  der  Oelmalerei  und  Perspektive 
(v  Rieggerově  » Archiv  der  Gesch.  u.  Stat.«, 
I.  sv.  str.  1.);    Tom   der  altcn  Verfassung  der 


1012 


Jahn. 


Malerbruderschcift  in  Bóhmen  (t.  sv.  VI.  str.  117) ; 
Nachrichten  vou  den  alten  tind  neuen  Malení 
(v  >Bibl.  der  schónen  Wissenschaften  und 
freien  Kúnste«,  sv.  19.  a  20.);  Abhandlung 
liber  das  Bleichen  u.  Reinigcn  der  Oele  (Dráž- 
ďany, 1803).  Dlabač  sdéluje  konečné  zprávu 
o  rukopisu  J-ově:  Anekdoten  ^ur  Lebens- 
geschichte  beru  lim  ter  Malér  uud  Beurtheilung 
ihrer  Werke.  J-k 

"4)  J.Jan,  vynikající  oricntalista  a  theolog 
rak.  (*  1750  v  Tasvicích  na  Moravě  —  f  jako 
kanovník  ve  Vídni,  kde  byl  od  r.  1789—1806 
i  prof.  vých.  jazyků,  biblické  archaeologie  a 
dogmatiky).  Z  činnosti  jeho  uvádíme:  trojí 
vydání  hebr.  mluvnice  jako  Hebr.  Sprachlehre 
(Vídeň,  1792);  Elemeutarbuch  der  hebr.  Spr.  se 
slovníkem  (t.,  1799,  2  d.)  a  Grammaíica  Ihtgnae 
hebr.  (t.,  1809)  bez  slovníku,  ale  se  statí  o  vý- 
slovnosti hebr.  u  Řeků  a  Římanů;  Evileitung 
in  die  gótti.  Búcher  des  Alten  Bimd^s  (t.,  1793 
až  1802,  2  d.,  2.  vyd.  t.  1804.  lat.  1804,  2.  vyd. 
1815  a  r.  1825  Áckermannem  v  néktcrých 
částech  pozměněno,  3  d.),  jehož  předmluva 
dvěma  místy  zavdala  podnět  k  různým  pro- 
následováním, osočováním  a  podezříváním 
jeho  pravověrnosti,  tak  že  konečné  z  univ. 
odstraněn;  kniha  tato,  jakož  i  později  bibl. 
archaeologie  odsouzeny  dekretem  a  od  té 
doby  (1792)  i  zakázáno  vydávati  knihy  pro 
theologická  studia  bez  předchozího  dobro- 
zdání  ordinariátu;  Aramáische  oder  Chald.  \ind 
Syr.  Sprachlehre  fúr  Anfánger  (t.,  1793,  do  \ěX. 
přel.  Oberleitnerem  t.,  Í820  jako  Elementu  Aru- 
maicae  seu  Chaldaeosyriacae  linf^uae)  s  C/u/- 
dáische  Chrestomathte  (t.,  1820) ;  Arabische 
Spraclilehre  (t.,  1796,  srovnávací,  se  zřetelem 
na  vulg.  arabštinu)  s  Arabische  Chre$tomathie 
(t.,  1820  s  arab.-lat.  slovn.,  obsahuje  mimo 
jiné  4  rozmluvy  v  moderní  arab.  syrského 
dialektu).  Oberleitnerova  Chrestomathia  ara- 
bica  jest  jen  rozšířeným  vydáním  této  knihy 
J-ovy;  Bjblische  Archaeologie  (t.,  1797—1805, 
3  d.,  2.  vyd.,  t.  1807—15,  i  ona  částečná  srov- 
návací) a  vÝtah  z  ní:  Archaeologia  biblica  (t., 

1805,  2  vyď.,   1814);   Biblia  hebraica  (Vídeň, 

1806,  4  d.);  Enchiridion  hermenetiticae  gene- 
ralis  (t.,  1812)  s  dodatkem  (t.,  1813  a  1815). 
Dílo  Hermeneutica  generalis  následkem  oso- 
čování sám  potlačil  Hojně  přispíval  i  do 
Hengelova  » Archiv  uber  die  Theologie*.  Po 
smrti  jeho  vyšly  Nachtráge  \u  seinen  theoL 
Weikcu  (Tubinky,  1821);  úvodem  uveřejněny 
zde  i  listy  J-ovy  vydavateli,  týkající  se  jeho 
pronásledování.  Srv.  Wurzbach,  X.  str.  42.  /).V. 

5)  J.  Friedrich  Ludwig,  otec  turnéřstva, 
Ttti  nvater  (^  1778  v  Lanzu  v  Braniborsku  — 
t  1852  ve  Freiburku  n.  U.),  pocházel  z  rodiny 
českých  exulantů  z  okolí  hořického,  studoval 
na  gymnasiu  v  Salzwedlu  a  pozdčji  v  Berlíne, 
po  té  theologii  v  Halle  a  Greifswaklé,  pro 
stálé  však  spory  opustil  tato  studia  a  věnoval  se 
studiu  jazyka  německého.  V  1.  1805  jmenován 
docentem  v  Gotinkách,  účastnil  se  jako  dobro- 
volník bitvy  u  Jeny,  r.  1809  přijal  úřad  uči- 
telský na  gymnasiu  v  Kolíně  a  r.  1810  na 
Plamanově  ústavě  v  Berlíně,  zřízeném  a  ve- 
deném v  duchu  zásad  Pestalozziho.  Již  tehdy 


obrátil  J.  pozornost  svoji  na  tělesný  výcvik 
mládeže  a  zřídil  na  blízké  Hascnhaidé  pnmí 
cvičiště,  kde  se  svými  chovanci  provádél  růmá 
cvičení,  pochody  á  hr^^  jež  těšily  se  stále  stoo- 
pající  účasti.  Zúmyslně  J.  cvičením  těm  dával 
ráz  brannosti,  považuje  je  za  průpravu  k  vý- 
chově způsobilých  obránců  vlasti.    Tehdejší 
rozervané  poměry  v  Něn>ecku  vzbudily  v  něm 
mocnou  touhu  po  osvobození  a  sjednocení 
Německa  i  ial  se  slovem  a  písmem   podně- 
covati v  mládeži  lásku  a  oddanost   k  viasti 
a  hrdost  národní.    Spisek  jeho  Das  deutsdie 
Volkstum  způsobil  nesmírný  rozruch  v  mlá- 
deži a  přispěl  nemálo  k  povznesení  národního 
ducha  v  Německu.    K  podnětu  J-ovu  laklá- 
dány  spolky  mládeže  »bundv«,  jejichž  Činnost 
namířena  proti  cizí  i  domácí  tyrannii,  kdyi 
pak  r.  1812   zahájena   válka  za  osvobozeni, 
vstoupil  J.  v  čele  nadšených  houfů  do  dobro- 
volného sboru  plukovníka  Lútzova  a  bojoval 
u  Móllnu  a  Gohrde,  kdež  sbor  jeho  byl  roz- 
ptýlen. Po  válce  založil  v  Berlíně  společnost  pro 
pěstování  něm.  jazyka,  ale  již  r.  1815  nastou- 
pil opět  k  vojsku  a  vešel  s  vítěznými  tlupami 
do  Paříže.  Navrátiv  se  do  Berlína  spracora] 
s  Eiselenem  dílo  Die  deutsche  Turnkimst  (]816\ 
jež  jest  základem  moderního  tělocviku.  Rái- 
ným  svým  vystupováním    zejména    v  před- 
náškách svých  o  německé  národnosti  popodil 
na  se  kruny  reakcionářské,  jež  jaly   se  jej 
i  přátele  jeho  a  jejich  snahy  tělocvičné  příkře 
posuzovati,  r.  1819  dokonce  v^^učováni  těk>- 
cviku  úředně  zastaveno  a  J.  zajat  pro  velc- 
zrádné  pikle  a  do  vězení  spandavského  za- 
vezen. Po  roce  byl  z  vazby  propuštěn,  avšak 
vyšetřování  dále  vedeno  a  skončeno  r.  1824 
rozsudkem,  kterýmž  J.  pro  opětné  neuctivé 
a  smělé  výroky  proti   stávajícím  řádům  od- 
souzen k  dvouletému  Žaláři  v  pevnosti.  Roz- 
sudek byl  později   zrušen,  J-ovi  však  pobyt 
v  Berlíně  zakázán,  tak  že  se  musil   uchýliti 
do  Freiburku  nadUnstrutou,  avšak  pro  opětné 
útoky  na  vládu  odsouzen  zase  k  šestiměsíč- 
nímu vězeni,  z  Freiburku  wpovězen  i   usadil 
se  v  Kólledě,   kdež  napsal    několik    vlaste- 
neckých spisů,  jako    Neuč  Runenblátter  a  j. 
R.  1838  zničil  požár  celý  jeho  majetek  a  s  ním 
i  knihovnu  a  rukopis  k  d':jinám  války  třiceti- 
leté. R.  1840   vrácena  J-ovi   opét  plná  svo- 
boda a  zároveň  dostalo  se  vlasteneckým  sna- 
hám jeho  uznání.  R.  1842  zaveden  opět  v  Pru- 
sku tělocvik  na  školy,  J.  vrátil  se  do  Frei- 
burku,  r.    1848    zvolen   za    poslance,    avšak 
nechtěje    kráčeti    s  krajními    radikály,    kteří 
hleděli   tělocvičné   spolky   strhnouti  v  zápas 
revoluční,   ustoupil   do   života  soukromého. 
J.  první  postavil  tělocvik  na  půdu  národní, 
on  první  osvětlil  jeho  vysoký  význam  pro  po- 
vznesení a  vzpružení  síly  i  ducha  národnmo 
i  vychovávací  a  zušlechfující  jeho  stránku. 
Podřídiv  snahy  tělocvičné  účelům  vlasti,  vtiskl 
turnéřstvu  německému  základní  jeho  národní 
ráz.  Spisy  J-ovy  sebr.  vydal  ve  2  sv.  Dr.  K. 
Euler  (F.  L.  J-'s  Werke,  Hof,  1884).     Schnr. 
6)  J.  Gustav  Adolf,  soukroraÝ   učence, 
spis.  hvězdářský  (*  1804  v  Lipsku  — 'f  1857 1). 
Napsal  Cesclvchte  der  Astronomie  von  i8or — ./? 


Jahn. 


1013 


ÍLip.,  1844,  2  sv.)  a  vydával  »\Vochcnť.ichc 
Jnterfaaltungen  (později  >Wochenschrift< ) 
fur  Astronomie  und  Witterungskunde*  t.,  od 
r.  J848  (po  něm  Heis  a  nyní  Klein).  Tcz  na- 
psal Katechismus  der  Astronomie  (6.  vyd.,  t, 
1880).  V/?/-. 

7)  J.  Heinrich  Albert,  ar chaeolog  švýc. 
(♦1811  v  Berné),  působil  od  r.  1840  při  měst. 
knihovně  v  Berně  a  od  r.  1865  jako  knihovník 
Švýcarského  spříseženstva.  Mimo  jiné  vydal: 
Der  Kanton  Bern^  deutsch.  Hieil^  antiquar,  und 
topogr.  beschrieben  (Bern,  1850);  Chronik  des 
Kant.  Bern  (t.,  1857);  D.  Pfahlbaualtertúmer 
v.  Moseedorf  (t.,  1857);  D.  kelt.  Altertúmer  der 
Schwei^  (1860);  D.  Emmenth.  Altertúmer  und 
Safien  (t.,  1865);  Gesch.  der  Burgundionen  und 
Burgundiens  (Halle,  1874,  2  sv.);  D.  Blútheieit 
des  Bron^enalters  der  Pfahibauten  in  d.  Schweii 
(Bern,  1875). 

8)  J.  Otto,  filolog,  archacolog  a  hudební 
spisovatel  něm.  (♦  1813  v  Kielu  -—  f  1869  v  Go- 
tinkách).  Studoval  klass.  filologii  a  archaeo- 
logii  v  Kielu  pod  Nitzschem,  v  Lipsku  pod 
G.  Hermannem  a  v  Berlíně  pod  Lachmannem 
a  Gcrhardem,  1836—39  konal  vědecké  cesty 
po  Itálii  a  Řecku,  r.  1839  habilitoval  se  na 
universitě  kielské,  r.  1842  stal  se  mimoř., 
r.  1845  řád.  prof.  filologie  a  archaeologie 
v  Greifswaldě,  r.  1847  prof.  archaeologie  v  Lip- 
sku, kteréhož  místa  zbaven  r.  1851  pro  poli- 
tickou činnost  svou  v  1.  1848  a  1849,  načež 
žil  v  Lipsku  v  soukromí,  r.  1855  jmenován 
řád.  prof.  archaeol.  v  Bonnu,  r.  1867  povolán 
na  místo  Gerhardovo  do  Berlína,  ale  zemřel, 
než  je  nastoupil.  J.  patří  k  nejlepším  filo- 
logům a  archaeologům  nové  doby.  Všechny 
publikace  jeho  svědčí  o  neobyčejně  bystrém, 
Mřízlivém  úsudku,  výborné  vědecké  methodě 
a  přímo  úžasné  znalosti  klass.  literatur  a  pa- 
mátek starověkého  umění,  v  kteréžto  poslední 
příčině  málo  kdo  se  mu  vyrovnal.  Z  filologi- 
ckých publikací  jeho  uvádíme  přede  vším  vý- 
borné vydání  Persia  s  úplným  kritickým  appa- 
rátcm,  starými  scholiemi  a  velmi  bohatým  lat. 
kommentárem  (Lip.,  1843 ;  vydání  textové  s  vy- 
braným kritickým  app.,  t.  1851),  Ciceronova 
Bruta  (Berlín,  1849,  4.  vyd.  od  Eberharda)  a 
spisů  Oratoř  a  Pe  optimo  genere  oratoriím 
(t.,  1851,  3.  vyd.  od  téhož)  s  něm.  poznám- 
kami, dále  krit.  vydání  Juvenala  s  krit.  app. 
a  starými  scholiemi  (t.,  1851;  ku  spracování 
kommentáře  nedošlou  textové  vydání  Persia, 
Juvenala  a  Sulpicie  (t.,  1868;  2.  vyd.  opatřil 
Bucheler,  t.,  1SS6),  Censorina  (t.,  1845),  Julia 
flora  (Lip.,  1852),  Perioch  Liliových  a  Julia 
Obseqitenta  liber  prodigiorum  (t.,  1853),  dále 
násl.  vydání  určená  k  přednáškám  akademi- 
ckým a  seminárním  cvičením  s  hojným  kriti- 
ckým a  excgetickým  materiálem:  Apulciovy 
P>yche  (t.,  1856, 4.  vyd.  1895  opatřil  Michaelis), 
Pausaniae  descriptio  arcis  Athenarum  (Bonn, 
1860,  2.  vyd.  od  téhož,  1880),  Sofokleovy 
Elektry  (t.  1861,  3.  vyd.  U^2\  Platónova  Sym- 
posia (t.,  1864,  2.  vyd.  od  Usenera  t.  1875)  a 
Longinova  spisu  ntQívi^ovg  (t.,  1867).  Z  archaeo- 
logických  publikací  J-ových  uvádíme:  Vasen- 
bi.dcr  (Hamburk,  1839);  Telephos  und  Troilos 


(Kiel,  184 J);  /)/ť  GemáUe  des  Polygnotos  in 
Jer  Lesciie  \u  Delphi  erláutert  (t.,  1841);  Speci- 
men epigraphicum  in  memoriam  Kellermánni 
(t.,  1841),  Pentheus  u.  die  Mánaden  (t.,  1842); 
Paris  u.  Oinone  (Greitswald,  1845) ;  Peitho, 
die  Góitin  der  Cberredung  (t.,  1SA6)\  Die  hel- 
lenische  Kunst  (t.,  1846);  tJber  einige  Dar  stel- 
lungen  des  Parisurtlieils  (Lip.,  1849) ;  Uber 
den  Raub  des  Palladion  (»Philologus<,  roč.  I., 
str.  55);  Ober  die  ephesischen  Amaionenstatuen 
(Bérichte  der  sachs.  Gesellsch.  d.  Wiss.,  phil. 
hist.  Cl.  1850,  str.  32);  Die  Kunsturtheile  des 
Piinius  (t.,  str.  105);  Ober  rómische  Encyklo- 
pádien  (t.) ;  Ober  die  Subscriptionen  in  d.  Hanď 
schriften  róm.  Classiker  (t.,  1851);  Ober  den 
Aberglauben  des  bósen  Blicks  bei  den  Alten  (t., 
1855);  Ober  Darstellung  griech.  Dichter  auf 
Vasenbildern  (Abh.  der  sáchs.  Gesellsch.  d.  W. 
VIII.);  Beschreibung  der  Vasensammliing  Kónig 
Ludivigs  in  der  Pinakothek  \u  Múnchen  s  dů- 
težitým,  podnes  cenným  úvodem  do  studia 
řeckých  vás  (Mnich.,  1854);  Die  Jicoronische 
Cista  (Lip.,  1852);  Wandgemálde  des  Colum- 
bariums  in  der  Villa  Pamjili  (Abh.  d.  bayer. 
Akad.,  1857,  VIII.) ;  Der  Tod  der  Sophonisbe  auf 
einem  Wandgemálde  (Bonn,  1859);  Telephos, 
Troilos  u.  kein  Ende  (I-ip.,  1859) ;  Ďie  Lauers- 
forter  Plialerae  {Bonn,  1860);  Róm.  Alterthfímer 
ans  Vindonissa  (Curich,  1862);  Uber  bemalte 
Vasen  mit  Goldschmuck  (Lip.,  1865);  De  anti- 
qiiissimis  Minervae  simulacris  atticis  (Bonn, 
1866);  Darstellungen  antiker  Reliéf s,  welche 
sich  auf  Handwerk  u.  Handelsverkehr  beiiehen 
(Bcrichte  der  sSchs.  Gesellsch.  d.  Wiss.,  1861, 
str.  291);  Darstellungen  des  Handwerks  und 
Handelsverkehrs  auf  Vasenbildern  (t.,  1867, 
str.  75);  Ober  Darst.  des  Handiv.  u.  Handels- 
verkehrs auf  antiken  Wandgemálden  (Abh.  d. 
sachs.  Gesellsch.  d.  W.  V.,  str. 263) ;  E.  Gerhard, 
Ein  Lebensabriss  (Berlín,  1868) ;  Die  Entfůhrung 
der  Europa  auf  antiken  Kunstwerken  (Denk- 
schriften  der  Wiener  Ak.,  Phil.  hist.  CL,  XIX.). 
Z  pozůstalosti  J-ovy  vydal  a  dokončil  Mi- 
chaelis dílo:  Griech.  Bilderchroniken  (Bonn, 
1873).  Některá  pojednání  a  řeči  J-ovy  oti- 
štěny jsou  ve  sbírkách:  Archáologische  Auf- 
sát^e  (Greifswald,  1845),  Archáol.  Beitráge  (Ber- 
lín, \SA1),  Aus  der  Alterthumswissenschaft.  Po- 
puláre  Aufsát\e  (Bonn,  1868)  a  Biographische 
Aufsátic  (Lip.,  1866,  2.  vyd.  1867;  zde  oti- 
štěny též  řeči  na  Winckelmanna  a  G.  Her- 
manna, z  nichž  první  vyšla  poprvé  v  Greifs- 
waldě 1844,  druhá  v  Lipsku  1849).  Plán  sou- 
borného vydání  řec.  sarkofágů,  jejž  J.  pojal 
a  k  němuž  horlivě  sbíral  materiál,  přejal  po 
jeho  smrti  Matz  a  po  smrti  Matzové  Robert 
(Griech.  Sarkophagreliefs,  vyšel  dosud  díl  2., 
Berlín,  1390).  Hojná  pojednaní  J-ova  otištěna 
v  publikacích  saské  učené  společnosti,  vídeň- 
ské a  bavorské  akademie  věd,  v  programmech 
universitních,  v  odborných  časopisech  (An- 
nali  deirinstituto,  Archaol.  Zeitung,  Philo- 
logus,  Hermes)  a  j.  V  obor  něm.  filologie 
spadá  J-ova  řeč:  Goethe*s  Iphisenie  auf  Tau- 
ris  u.  die  antike  Tragódie  (Greifswald,  1843  =^ 
Aus  der  Alterthumswissenschaft,  str.  353), 
dále  vydání  Goetheových  Briefe  an  Leip^iger 


1014 


Jahn. 


Freundc  (Lip.,  1849,  2.  vyd.  1867^;  Bríefe  an 
Ch,  G.  von  Voigt  (t,  1868),  Bríefe  der  Frau 
Rat  an  ihre  liebe  Enkeleins  (t..  1855)  a  pak 
spisek  L.  Uhland  (Bonn,  1863).  Srv.  Michaelis, 
Allg.  deutsche  Biogr.  XIII,  668,  Bursian,  Gesch. 
d.  class.  Philologie,  1070.  Vjr. 

Vedle  hlavního  svého  zaměstnání  věde- 
ckého lnul  J.  velikou  láskou  k  hudbé.  Ti- 
skem vydané  ieho  skladby,  totiž  4  sešity  písní 
a  několik  smíšených  sborů,  neméně  pak  jím 
redigovaný  klavírm'  výtah  Beethovenova  >Fi- 
delia«  (1851)  zřejmě  okazují,  že  znalosti  od- 
bornou převyšoval  stanovisko  pouhého  ama- 
teura.  Hudebně-literární  činnost,  zahájenou 
pojednáním  Uiber  Mendelssohns  Paulus  (Kiel, 
1842),  rozvinul  pro  časopis  »Die  Grenzboten« 
pracovanými  polemickými  články  o  Berlio- 
zovi  a  Wagnerovi  a  referáty  o  dolnorýnských 
hudebních  slavnostech  v  1.  1855  a  1856,  které 
spolu  s  kritickou  úvahou  o  Breitkopfové  a 
Hártelové  souborném  vydání  děl  Beethove- 
nových a  jinými  menšími  pracemi  vyšly  pod 
názvem  Gesammelte  Aufsát\e  Uber  Musik  (1866). 
K  nejslavnějším  spisovatelům  hudebním  vůbec 
povznesl  se  J.  rozsáhlou  monografií  W.  A.  Mo- 
zart (Lip.,  1.  vyd.  1856—59,  4  sv.;  2.  vyd. 
1867,  2  sv.;  3.  vyd.  upravené  H.  Deitersem 
1889—91).  Vytěživ  biografický  materiál  o  Mo- 
zartovi ze  spisů  A.  D.  Ulybyševa,  Niessena, 
Holmesa  a  z  chronologických  objevů  Kó- 
chelových,  spracoval  jej,  opíraje  se  o  svou 
filologicky-kritickou  methodu,  v  dílo,  jež  utvo- 
řilo epochu  v  hudebním  dějepisectví  a  svou 
důkladností,  do  podrobnosti  nejmenších  roz- 
vedenou, jakož  1  poutavým  způsobem  líčení 
podnes  platí  za  ideální  vzor  nižádnou  po- 
dobnou prací  poton^ní  nedostižený.  Methody 
J-ovy  přidržel  se  Chrysander  v  biografii  Hftn- 
delově  a  Spitta  v  Bachově.  Podotknouti  sluší, 
že  J-ova  kniha  vznikla  bezděčně  ze  studií 
podniknutých  vlastně  k  biografii  Beethovenově 
a  Haydnově,  jichž  dovršení  smrt  jeho  pře- 
kazila. Materiálií  J-em  nasbíraných  zužitko- 
vali pozdější  životopisci  těchto  dvou  mistrů: 
Thayer  a  Pohl.  V 

9)  J.  Jiljí  Vratislav,  pacdagog  český, 
pravnuk  malíře  Jana  Quirina  J-a  (♦  22.  led. 
1838  v  Pardubicích).  R.  1849  přišel  do  Prahy 
na  stavovskou  reálku  něm.,  kde  zvláště  naň 
působili  ředitel  Frant.  Schneider  a  profes- 
soři  J.  Wenzig,  J.  Vávra,  J.  V.  Rozum,  V.  Faltys, 
Smita  a  Kógler.  R.  1853  vstoupil  na  stavov- 
skou techniku,  na  níž  po  5  let  oddával  se 
studiím  inženýrským  a  chemicko-technologi- 
ckým,  obraceje  se  vždy  více  ku  přírodním 
vědám,  zvláště  působením  prof.  K.  Ballinga 
a  A.  E.  Rcyssa.  Současně  psal  básně;  první 
báseň  jeho  Mnich  vyšla  v  »Lumíru«  (1858). 
V  podnicích  mladé  družiny  literární,  jež  vy- 
dávala almanach  Máj  a  Obrazy  života,  měl 
pilné  účastenství  a  redigoval  sám  »Obrazy 
životac  r.  1851  a  1862.  Touž  dobou  psal 
i  pilně  do  Šimáčkova  >Posla  z  Prahy «.  Na 
doporučení  prof.  Krejčího  vstoupil  do  re- 
dakce Riegrova-Kobrova  >  Slovníku  nauč- 
ného*, pobyv  před  tím  půl  roku  v  praxi 
v  karlínské  strojírně  a  7*  roku  při  zemském 


stavebním  ředitelství  v  Praze.  Od  r.  1860  za- 
nášel se  výhradně  pracemi  literárními  a  stu- 
diemi vědeckými.  R.  1861  byl  členem  redakce 
>Národních  listů*.  Nabyv  povoleni  pKxirobiň 
se  státním  zkouškám  pro  střední  školy,  byl 
povolán  na  vyšší  reálnou  školu,  kteráž  se 
zřizovala  1863  v  Pardubicích,  a  pK)  roce  (1864) 
zvolen  za  jejího  ředitele,  jímž  zůstal  po  plnýdi 
30  let.  R.  1880  převeden  ústav  do  správ>'  státnL 
V  zastupitelstvu  města  Pardubic  byl  J.  plných 
30  let  horlivým  členem,  též  velmi  dlouho  pra- 
coval v  zastupitelstvu  okresu  pard.,  v  okr. 
a  místní  školní  radě  a  bvl  r.  1891 — 94  místním 
dozorcem  školským.  VI.  1873—85  řídil  po- 
kračovací  školu  průmyslovou,  po  kolik  let 
byl  spolu  i  ředitelem  městské  vyšší  dívčí 
školy.  Také  ve  spolcích  místních  mél  vyni- 
kající účastenství.  R.  1874  a  1875  byl  venkov- 
skými obcemi  okresu  pardubského,  přelouč- 
ského a  holického  zvolen  za  poslance  na 
sněm  zemský,  do  něhož  tehdáž  čeští  i>o- 
slanci  nechodili.  R.  1885  byl  zvolen  do  říšské 
rady  poslancem  za  města  Pardubice,  Holice, 
Přelouč,  Vysoké  Mýto,  Choceň,  Kostelec  n.  O^ 
Rychnov  a  Žamberk.  Byl  tajemníkem  klubov- 
ním, členem  rozpočtového  a  škol.  výboru, 
r.  1890  členem  delegace  a  parlamentámi  kom- 
misse  pravice^  Četnými  řečmi  zastával  se  če- 
ského školství,  vypracoval  referáty  o  řádném 
ustanovení  učitelův  tělocviku  na  stř.  školách 
a  o  odkladu  placení  školného  ví.  třídě  stř.  škol, 
zastal  se  účinně  o  zlepšení  stavu  evidenčních 
geometrů  atd.  Při  volbách  r.  1891  zvolen  ne- 
byl. R.  1894  dán  byv  k  své  žádostí  na  trvalý 
odpočinek  a  vyznamenán  títulem  školního 
rady,  odstěhoval  se  do  Prahy.  Zvláště  pra- 
cuje ve  Společnosti  pro  průmysl  chemický, 
jež  zvolila  jej  r.  1894  čestným  Členem  svým, 
a  v  ústředním  výboru  Ústř.  matíce  školské, 

Í*est  od  r.  1894  spoluredaktorem  »Cbcmické 
Lnihovny  technologické*  a  od  r.  1895  >čas. 
pro  průmysl  chemický«.  Při  N:lrodopisné  vý- 
stavě česícoslovanské  r.  1895  byl  členem  prů- 
myslového odboru  a  generálním  zpravodajem 
poroty.  Od  r.  1895  řídí  soukr.  středm'  školu 
dívčí  spolku  Minerva  v  Praze,  byv  jiŽ  r.  1890 
jmenován  čestným  přísedícím  výboru  spolku 
toho.  Literární  činnost  J-ova  byla  velice 
ochromena  ztrátou  levého  oka  (1869).  Básně 
jeho  vyšly  v  almanachu  »Máji«  1859 — 61, 
v  »Lumíru€  1858—63  a  1872—73,  ve  »Vínku 
chrudimské  mercndy  studentské*  1859 — 62, 
•Obrazech  životac  1859—62,  »Poutníku  od 
Otavy«,  »Boleslavanu€,  »Zlaté  Praze*  1864, 
•Světozoru* ,  »Koledě*,  >Humor.  listech*, 
»Pernštýnu*  i  v  publikacích  »Národ  sobě* 
a  >Za  praporem  sokolským*.  Četné  proslovy 
a  památní  básně  jeho,  jež  vykonaly  úkcá 
zvláště  v  1.  1860—62,  jsou  otištěny  ve  Vi- 
límkových »Besednících«  a  novějších  sbír- 
kách toho  druhu.  S  Bedřichem  Peškou  vy- 
dal r.  1861  ve  prospěch  Havlíčkova  fondu 
sbírku  básní  Naše  mohyly,  R.  1862  vydíl 
v  Praze  sbírky  básní  Rií^enec  a  Sibyllinské 
věštby,  r.  1861  vyšla  jeho  Sestiaktová  truchlo- 
hra  Kateřina  ^  Pernůý-na  (v  Litomyšli).  Drama 
jednoaktové  Carevič  Konstantin  a  operní  t  jxt 


Jahn. 


1015 


Die  Brúder  vom  Kelche,  jejŽ  napsal  Ad.  Po- 
zděnovi,  zůstaly  v  rukopise.  Několik  povídek 
jeho  vyšlo  1859—61  v  »Lumíni«,  >Máji«,  »Obr. 
života*,  »Poslu  z  Prahy «  a  almanachu  »Růži«. 
Četné  básně  jeho  komponovali  F.  A.  Vogl, 
L.  Procházka,  K.  Bendi.  B.  Smetana,  Ed.  Ná- 
pravník a  j.  R.  1862—65  vydal  3  svazky  pře- 
kladů povídek  Herlošových:  Svět  a  lidé. 
R.  1862  s  K.  Starým  uvázal  se  v  překlad 
Schoedlerovy  Knihy  přírody  (sám  přeložil 
díl  I.,  fysiku,  astronomii  a  chemii,  2.  vyd. 
r.  1869).  R.  1865  uvázal  se  ve  vydávání  Kro- 
niky práce,  z  níž  mínil  učiniti  českou  techno- 
logii, v  níž  by  k  platnosti  se  přivedlo  vše, 
co  v  cizích  dílech  pro  svůj  původ  český  se 
opomíií  nebo  jiným  přičítá.  Jeho  prací  vyšel 
dli  I.  (Úvod  do  dějin  nálezů  v.  Postup  osvěty 
člověčenstva  a  prostředky  vzdělávací) ;  díl  IV. 
(Chemické  vzdělávání  surovin)  pro  neduh  oční 
toliko  obětovným  přispěním  bratra  Zdeňka 
mohl  dokončiti,  načež  nucen  dalšího  účasten- 
ství se  vzdáti.  Mimo  články  četné,  jež  do  Rie- 
rova  »Slov.  nauČ.c  napsal,  redigoval  text 
Názornému  atlasu  téhož  slovníku  část  IV., 
Průmysl,  a  napsal  do  něho  stať  Hutnictví. 
Prvá  jeho  rozprava  Hora  Kunětická  uveřej- 
něna v  »Živě«  1859  a  tam  vyšly  v  násl.  lé- 
tech i  jeho  práce  další  (Opuka  ve  vých.  Če- 
chách, Tři  nové  prvky,  Zplodiny  ruské  deštil- 
lace  kamenného  uhlí,  Sebrané  spisy  Lavoisie- 
rovy,  Diffuse  a  dialysa).  Populárního  rázu 
byly  jeho  články  v  »Obr.  života«  1859—62 
{Érvatické  balvany,  Krvavé  deště.  Zlaté  doly 
australské,  Od,  Oión,  Kostik).  V  »Chem.  li- 
stechc  vydal  r.  1879  monografii  Kristo/  Berg- 
ner,  měšfan  a  chemik  pražský  v  XVIU.  stol., 
a  1880  Alchemie  v  Čechách  a  O  cicvárech  vá- 
penných ^  okoK  Pardubic,  Dále  psal:  O  hlav- 
ních lásadáeh  chemie  moderní  (Z  lesů  a  luhů 
1877),  řiutě  vitriolové  v  \áp,  Čechách  (Svět. 
1875),  Die  Darstellung  des  Vitriolóles  in  Bóh- 
men  (Wagners  Jahresbericht  1873),  O  nových 
hnojivech  draselnatých  (>Posel  z  Pr.«  1869), 
Hmota  paprskující  (>Osvěta€  1880).  Valnou 
čásf  a  dobu  ieho  literární  činnosti  absorbo- 
vala též  škola.  Překlad  jeho  Schoedlerovy 
Chemie  hodil  se  při  tehdejším  nedostatku 
českých  učebnic  clobře  vynikajícím  reálkám 
českým  i  vydán  po  druhé  (1869)  a  po  třetí 
(1872).  Tolikéž  přel.  Hlasivcovo  Navedeni  ke 
kvalitativnému  ro\boru  chemickému  (1873)  a  na- 
psal Chemii  nerostnou  (1868,  v  2.  vyd.  s  bra- 
trem Zdeňkem  r.  1874).  Tolikéž  byly  schvá- 
leny a  ve  školách  užívány  jeho  učebnice  Po- 
čátkové chemie  (1877)  a  Stručná  chemie  (1878). 
Jiné  knihy  školní  opravoval  a  revidoval.  Mimo 
to  vyšlo  jeho  péči  18  výr.  zpráv,  reálné  šk. 
v  Pardubicích  a  slavnostní  list  sjezdu  býv. 
žáků  ústavu  toho  r.  1887.  V  »Chem.  knihovně 
lechnol.«  vydal  studie  Karel  Slavoj  Amerling 
(1893,  sv.  I.)  a  Antonín  Vavř,  Lavoisier  (1894, 
sv.  III.),  k  nimž  druží  se  podobné  práce  o  Janu 
Krejčím  (»Osvěta«  1870),  Filipu  Stan.  Kody- 
movi  (>Čas.  pro  prům.  cnem.«  1895),  Bernardu 
Bořivoji  Quadratovi  (1896),  Janu  Bapt,  Lam- 
blovi  (1897)  a  j.  Do  1.  vyd.  Hlavního  kata- 
logu Národopisné  výstavy  Českoslov.  napsal 


stať  Chemicky^  průmysl  (1895),  která  otištěna 
v  VI.  roč.  >Čas.  p.  prům.  ch.«  s  názvem  Ná- 
črtek dějin  českého  průmyslu  chemického.  Po 
ukončení  výstavy  vyšel  jeho  péčí  Sexnam  cen 
udělených  vystavovatelům  ^  oboru  průmyslu  no- 
vodobého (1895).  V  >Obr.  života«  r.  1861  vydal 
životopis  František  Lad.  Rieger,  jenž  roz- 
množen vyšel  i  zvláště  (Litomyšl,  1861). 
K  70.  narozeninám  Riegrovým  začal  r.  1888 
vydávati  dle  materiálů  a  zápisek  paní  Marie 
Červinkové-Riegrové  obsáhlý  obraz  životo- 
pisný Frant.  Lad,  Rieger  (1890  I.  díl  k  po- 
čátkům passivní  opposice  r.  1867V  K  50.  na- 
rozeninám jeho  vydal  prof.  Jos.  Weger  spisek 
»Jiljího  Vrat.  J-a  působeni  literární  a  poli- 
tické«  (Pardubice,  1888).  —  Nejstarší  syn  jeho 
Jaroslav  jest  členem  c.  k.  říšského  geol. 
ústavu  ve  Vídni  a  uveřejnil  četné  rozpravy 
z  geologie  Cech. 

10)  vT  Richard,  inženýr  a  technik  český 
(♦  1840  v  Praze).  Absolvovav  školy  gymna- 
siální  oddal  se  na  vysokém  učení  technickém 
v  Praze  studiu  strojnictvi  a  chemie  a  vstou- 
pil pak  jako  inženýr  do  závodů  Ringhoffero- 
vých,  kde  pracoval  hlavně  v  oboru  průmyslu 
zeměděfókého,  zejména  v  pivovarnictví  a  liho- 
varnictvi.  Z  industriálních  jeho  zařízení  — 
i  mimo  Čechy  provedených  —  uvésti  jest 
zvláště  obsáhlé  průmyslové  závody  na  velko- 
statku Ulicích  v  Čechách,  jehož  ředitelem  se 
pak  stal  a  jejž  i  na  světové  výstavě  v  Paříži 
r.  1867  zastupoval,  kde  za  vystavené  plodiny 
a  výrobky  a  za  svá  graííca  vyznamenán  stří- 
brnou a  bronzovou  medaillí.  R.  1871  usadiv 
se  v  Praze  založil  zde  technickou  kancelář 
a  zakoupil  »Prager  landw.Wochenblatt«,  jejŽ 
dosud  rediguje.  Od  té  doby  soustředil  čin- 
nost svou  ve  prospěch  zemědělství  a  jeho 
povznesení  průmyslem  zemědělským,  jsa 
zvláště  činným  v  býv.  hospod,  klubu,  později 
v  hospod,  společnosti  a  nyní  v  ústř.  hospod, 
společnosti  při  sjezdech  kočovných,  jež  na 
jeho  návrh  zavedeny  byly,  při  výstavách  ho- 
spodářských i  j.  Vsecn  výstav  od  let  sedm- 
desátých J.  činně,  buď  jako  vystavovatel  nebo 
jako  pořadatel  se  účastnil,  zejména  pak  mezi 
členy  výkonného  výboru  zemské  jubilejní  vý- 
stavy zaujímal  důležité  místo  předsedy  vý- 
boru installačního,  vynikaje  krom  toho  v  po- 
radách znalostí  a  zkušeností  a  ve  přečetných 
přednáškách  a  výkladech  o  výstavě,  čimŽ 
nemálo  přispěl  k  jejímu  zdaru.  Z  jeho  po- 
pudu založen  r.  1873  spolek  lihovarnický 
v  Praze  a  r.  1876  lihovarnická  škola  v  Litni, 
kterouž  společně  s  í.  F.  Doubkem,  majitelem 
velkostatku  liteňského,  a  prof.  Bělohoubkem 
zřídil.  Odborný  časopis  pro  lihovarnictví, 
svého  času  v  Rakousku  jediný,  byl  r.  1876 
J-em  založen  a  dosud  se  vydává.  Jako  prak- 
tický technik  pivovarský  a  lihovarský  zavá- 
děl J.  stále  užitečné  novoty,  zvláště  záparné, 
chladicí,  destillační  a  i.  přístroje,  a  zařídiv 
jako  společník  firmy  Novák  &  Jahn  veliké 
množství  moderních  pivovarů  a  lihovarů  v  Ra- 
kousku i  v  cizině,  přispěl  vydatné  k  tomu, 
že  toto  odvětví  zemědělského  průmyslu  po- 
vzneseno  na  nynější   svou  výši.    Nejnověji 


lOlG 


J^iluii  — JahcÓBLS. 


s:..;:  J 

■...\     ] 

t^lviurv 

Ȓ  '." '. 

v    rrai. 

J   . 

jC>*-«      -■". 

rii".  ■  1 

5«I..i".  0    ;■ 

jj"  .i.'*.\ 

/.y.ř:-  ' 

m  j 

ř-   ■ 

r.i  ••  -S: 

"r. .-.:  • 

i."  ■.  >;x    '. 

v,"  '.\.  '.".    ■.'  % 

J.  V.A-' 

».'•.'.    7      *.  ■ 

^:  '.- 

IV  ■:::•. 

.'.^ 

Cv>n::v    ^v",  sj.      . '■•■  i    ••»  •:•■ 
r» ./:  n.t  JJ i".:  .       ■>:■:  :■  ".: 


;■. --.j.  y  arjh:-  .ir-jbr.vri:  "c.u.rilo ju  Vfskor\-ch  ^lvl^^\iK^-. 
^   -.i:.  -   •-'«■•>  s  V'.- '...>:    ccnr.ýzn    komrner.rirv  n   kniici;! 
:■ -i-:.::-,  v  rr.-.r.i:  f-uol/řiao:  C   .V.  i-.   UVrí  .  ri:-:  LV.; 
.    -    .:     ■-    ■  •■-  iki77^  •ij:cfZ  j:u:^t:^i::íi:h:íTi  Qu':..'-jri    Lip.  I-*". 
....    J---;  "-:  2j  J    Níax.  jirus.   šprsov.  v.---,  nřký  •:■ 
v  D- r.i-^i-  .  by",  pr:  prus.   ^cr..  atibiii  r.  l*" 

-:.;      ..  y  :.i.  mJii  ;:n;:r:i::  Z):'^  ^i/jj'::  iv:  A:;- j^: 

i.v   -  I-.::,   -i.  L::.   .   I'*?::-   :   řf^  .Jjuc':  cizcr  fi^v^-i   .:  A'.--: 

r   >"     š::-:  í  •";.'..■  i.í    :•     j.    Crr-.'::    řrí    r^r    AViJ.sf.: ..-. 

.-  :  r  ^-.L-  :-.-     -i  í::í<c=:  ■_■  l-  -    :í  ■     :  <;   J  Ar-ríjy^:^; 

:";-     .r:/::.'  -  JahttfllMlolu  v..^   v   i-  :^  ir-riS-í".-'.-.  ■■ 

-     ■■.-:-  -i     r.v  ■-  r  .r.  sfi.     ^^^  r-.  :  •■  u"  -::ivkí'V':h-.- z-. 


L  -J>- 


Fr: 


-"Ta.^.-  ...-C^ 


j*  L  v  ■  \  ; 


L      ''í  -     ••:  :í  .:    -:  -■     :    - 

<:    .-.    X     x-.r      :     N.. 
R     ^'    -..l    ;>      ."  V:   - 


12-  J    V 


r^.-:-V-.r-      N.^:-..:.. 


J- 


:-.     J-: 


Xiims:  1- 


Jihodka:  li  J 


Jahodná  —  Jachta. 


1017 


i  horlivost  v  povolání.  O  velkém  zemětřesení 
dne  16.  září  1590  v  Čechách  vydal  kázání 
Žalostné  sepsání  o  novém  \emétřeseni  hrozném 
a  strašlivém,  které{  se  r.  iSgo  v  sobotu  po  po- 
výšeni  sv.  Kři^e  v  tomto  království  udalo. 

2)  J.  Jan,  bratr  před.,  rodák  chrudimský, 
r.  1566  povýšen  na  bakaláře  sv.  umění,  pů- 
sobil nějaký  čas  na  školách  a  pak  dal  se 
užiti  v  praxi  kancelářské  u  zemských  desk, 
kdež  byl  registrátorem  do  své  smrti  10.  bř. 
r.  1603.  R.  1571  nadán  byl  erbem  a  titulem 
z  Turova.  R.  1576  vydal  spis  Historia  ža- 
lostivá o  \ká\e  někdy  slavného  města  Jerusa- 
léma.  JVra. 

JaJiodná,  osada  v  Čechách  u  Červ.  Tře- 
mošné,  hejt.  Král.  Hradec,  okr.  Hořice,  fara 
a  pš.  Miletín;  7  d.,  39  ob.  č.  (1890). 

Jaliodnik  viz  Fragaria  a  Jahoda. 

Jahodo  v:  1)  J.,  osada  v  Čechách  u  Po- 
čátek, hejt,  okr.,  fara  a  pš.  Chotěboř;  13  d., 
68  ob.  č.  (1890).  —  2)  J.,  ves  t.,  hejt,  okr.  a 
pš.  Rychnov,  fara  Vamberk;  27  d.,  167  ob.  č. 
(1890),  mysHvna  a  samota  Spálcnisko. 

Jahorlyk  viz  Jagorlyk. 

Jahůdka  slzná,  brdečko  slzné  (c^run- 
cula  lacrymalis)^  viz  Brdečko. 

Jahůdky  msrrtovitó  {carunculae  myrti- 
formes  č.  hymenales)  viz  Hymen. 

JaJbve  viz  Isráélité  (str.  827). 

Jaohal  [chačálj,  hornické  místo  a  hlavní 
město  departementu  v  argent.  prov.  S.  Juanu 
na  1.  bř.  řeky  J achal u  (přítoku  S.  Juanu) 
ve  velice  úrodném  kraji,  100  km  severně  od 
S.  Juanu.  Má  asi  5000  ob.,  kteří  vedou  značný 
obchod  s  dobytkem  a  obilím  do  Coguimba 
a  Huaska  v  Chili.  Sev.  od  města  v  Guachy 
zlaté  a  stříbrné  doly,  toHkéž  jihozáp.  u  Gua- 
lilanu. 

Jáohim,  hebr.,  viz  Jechoniáš,  Jojákím 
a  Jáchym. 

Jaolíimek  František  Karel,  skladatel 
a  pianista  (*  1830  v  Šoproni),  syn  tamního 
ředitele  městské  hudby  a  svého  času  dosti 
známého  virtuosa  na ílčtnu  Františka  J-mka, 
rodilého  Moravana  z  Výšková,  studoval  od 
r.  1847  na  konservatoři  ve  Vídni,  kde  učite- 
lem byl  mu  Preyer  v  nauce  o  harmonii ;  r.  1854 
odebral  se  do  ťrahy  k  Fr.  Kittlovi  studovat 
kontrapunkt.  Konal  hojné  koncertních  cest, 
zvláště  po  městech  českých  a  uherských; 
v  srbském  Bělehradě  ujal  se  ho  ruský  gene- 
rální konsul  Vlangely,  takže  J.  od  té  doby 
výhradně  umění  mohl  se  věnovati.  R.  1862 
dostal  se  až  do  Cařihradu.  J.  vydal  mnoho 
skladeb  pro  klavír,  ponejvíce  virtuosních  tran- 
skripcí (z  Mozarta,  Verdiho  a  j.),  romanet,  nok- 
turn,  fantasií,  písní  beze  slov  a  podobných  sa- 
lonních kousků,  z  nichž  několik  vyšlo  v  Praze. 
Psal  též  písně  a  díla  orchestrální,  z  nichž  jme- 
nujeme symfonie  z  H-moU  a  C-dur. 

Jaohimovid  Theodor,  malíř  haličský 
(*  1800  v  Belze  v  Haliči),  žák  vídeňské  akade- 
mie, věnoval  se  malbě  dekorací  při  divadlech 
Karlové  (1827—36)  a  Josefově  (1736—51)  a 
při  dvorní  opeře  vid.  (1851),  později  stal  se 
dckorat.  malířem  opery  varšavské.  Mimo  to 
maloval  pohledy   architektonické  a  několik 


genrů.  Na  výstavě  ve  Lvově  (1894)  byly  od 
něho:  Útok  hulánu  (maj.  Pawlikovského  ve 
Lvově);  Prefektura  a  kathedrála  sv.  Petra 
v  Beauvais;  Pohřeb;  Pohled  na  Niemirow. 

Jaohln  a  Boas  (Jákín  a  Bóaz),  viz  Ša- 
lomounův  chrám. 

Jachmann  Eduard,  admirál  něm.  (*  1822 
v  Gdaňsku  —  f  1887  v  Oldenburce).  Stav  se 
r.  1845  poručíkem  námořnickým,  konal  po- 
kusné plavbv  do  vod  amerických,  r.  1862  při 
výpravě  do  Číny  stal  se  řregatním  kapitánem 
a  za  války  dánské  r.  1864  jako  velitel  prus. 
loďstva  v  Baltickém  moři  srazil  se  17.  břez. 
t.  r.  u  ostrova  Raný  (u  Jasmundu)  s  dánským 
loďstvem.  Byl  za  to  jmenován  kontreadmi- 
rálem,  r.  1867  předsedou  ministeria  námoř- 
nictví a  r.  1871  velitelem  vší  námořní  moci; 
r.  1873  se  úřadu  vzdal. 

JaohnowloK  Qacknowicz)  Jan,  kazatel 
litevský  (♦  1589  na  Litvě  —  f  1668  ve  Vilně), 
byl  jesuitou  a  rektorem  koUeje  ve  Smoleň- 
sku  a  v  Krožích  a  proslul  jako  horlivý  učitel 
lidu  litevského.  V  době  moru  s  nasazením 
vlastního  života  všem  poskytoval  pomoci  a 
ve  Vilně,  kde  vyučoval  grammatice,  založil 
bratrství  sv.  Lazara  pro  pomoc  chudým.  Vy- 
dal též  několik  spisu  v  jazyku  polském  i  li- 
te vském. 

Jachont  (ruské,  z  řec.  iJaxtvO-off),  název 
drahokamu  vůbec.  Blíže  označuje  se  barvou 
(červený  j.  =  rubín  atd.).  V  orientálních  ja- 
zycích zní  jákút. 

Jaohowioz  Stanislaw,  paedagog  a  lidu- 
mil  polský  (♦  1796  v  Dzikowě  na  Červené 
Rusi  —  f  1857  ve  Varšavě),  vzdělav  se  na 
gymn.  stanislawowském  a  na  universitě  Ivov- 
ské  usadil  se  ve  Varšavě,  kde  založil  sou- 
kromý ústav  vychovatelský  a  získal  si  nemalé 
zásluhy  o  výchovu  polské  mládeže  v  duchu 
národním.  Mimo  to  psal  bajky  a  povídky 
pro  mládež,  které  od  r.  1824  často  vydával 
s  četnými  doplňky,  nejúplněji  iako  Bajki 
i  powiastki  (Varšava,  1871,  3  díly).  Z  ostat- 
ních jeho  prací  zasluhují  zmínky:  Pamiqtka 
dla  dobtych  diieci  (Plock,  1827);  Ro^niowy 
mamy  i  Jóiiq  (Vars.,  1830);  Pamiqtka  dla 
Eryc^ka  (t.,  1846,  4  díly);  Cxytania  VoV  (t., 
1847);  Ksiajec{ka  dla  St^fcia  (t.,  1855);  Piie- 
stroga  dla  mojéj  kochanéj  siostr^enicy  idqcéj  \a 
mq^  (t,  1856").  Redigoval  též  »Dziennik  dla 
dziecu  a  »Kaíendarzyk«  (1848— 49).  Jako  paed- 
agog  napsal  Pomysfy  do  po^nania  \asad  j^- 
Xyka  polskiego  (1858).  Ve  svých  bajkách  a 
pověstech  nedostihuje  sice  Krasického,  ale 
umí  působiti  na  dětskou  mysl  více  než  kdo- 
koliv jiný.  Pro  stavbu  varšavského  sirotčince 
sebral  kapitál  80.000  zl.  R.  1856  k  jeho  poctě 
vydán  almanach  »Wieniec«  (3  díly). 

Jachta  (angl.  yacht),  jednostěžnová  krytá 
loď  námořní  průměrné  nosnosti  60—100  tun, 
jíž  se  hojně  užívá  v  Baltickém  moři,  hlavně 
však  na  ostrovech  dánských  jako  pobřež- 
m'ho  plavidla,  poněvadž  velmi  dobře  plave 
při  bouři  v  krátkých  vlnách  Baltu  a  že  po- 
třebuje velmi  málo  obsluhy.  Ve  válečných 
přístavech  angl.  konaly  dříve  l-ty  pro  svou 
rychlost  službu  poštovní  a  dodávaly  depeše. 


1018 


Jachtmann  — Jáchymov. 


Tčchto  původních  angl.  jacht  jiŽ  se  neužívá 
a  pojmenování  jejich  přeneseno  na  zábavní 
lodi  odchylné  konstrukce  od  starých  jacht. 
Nosnost  jich  obnáší  3  -^  400  /  a  pohybovány 
jsou  parním  strojem;  slouží  k  zábavním  ce- 
stám mořským.  —  Jméno  j.  přejaly  spolkjr 
veslařské,  jacht  klu  by,  jež  zvláště  v  Anghi 
hojné  jsou  rozšířeny  a  pořádají  závody  (re- 
gatty)  buď  členů  téhož  klubu  nebo  jednotli- 
vých klubů  mezi  sebou.  (Viz  Cowes.) 

Jaohtmaiin  Matyáš,  zlatník  a  prubíř 
Vratislavské  mincovny,  razil  společně  s  min- 
céřem  Zachariášem  Petzoldem  r.  1621  v  Hlo- 
hově  známé  slezské  stavovské  hranáče  (Klip- 
pen);  znaménko  jeho  bylo  M-  ''^'^^• 

Jkchynk  sv.,  manžel  sv.  Anny  a  otec  Panny 
Marie,  pocházel  z  královského  rodu  Davi- 
dova, ale  žil  chudě  v  Nazarete,  kde  dle  jedno- 
hlasného soudu,  po  celý  život  se  zdržoval. 
P.  Maria  narodila  se  sv.  J-u  již  u  věku  po- 
kročilém, neboť  zemřel,  jak  podání  praví, 
v  roce  80.  svého  věku,  a  sice  nedlouho  po 
narození  P.  Marie.  Jako  otci  P.  Marie  proka- 
zována mu  jako  prostředníku  spásy  naší 
v  církvi  katolické  již  v  prvních  dobách  úcta 
veliká  a  sice  nejprve  v  církvi  východní,  po- 
zději i  v  západní.  Papež  Řehoř  XV.  položil 
r.  1622  svátek  sv.  J-a  na  neděli  v  oktávě 
Nanebevzetí  P.  Maric.  Sv.  J.  maluje  se  jako 
stařec  držící  P.  Marii  v  rukou  a  vedle  sebe 
mající  košík  s  holuby.  První  obrazy  sv.  J-a 
datují  se  z  konce  VIII.  stol.  dk, 

J.,  jméno  mnohých  panovníků: 

1)  J.  Arnošt  Dcssavský,  vévoda  anhalt- 
ský  (1570—86),  viz  Anhalt  str.  385. 

2)  J.  I.,  zv.  Nestor,  kurfiršt  braniborský 
(♦  1484  —  t  1535^,  nastoupil  r.  1499  po  svém 
otci  Janovi  a  počínal  si  rázně  proti  loupeživé 
šlechtě,  podporoval  rozkvět  mést,  zřídil  ve 
Frankfurtě  n.  O.  r.  1506  universitu  a  r.  1527 
svou  >Constitutio  Joachimica«  zavedl  do  země 
římské  právo.  R.  1519  při  volbě  císaře  na- 
držoval zprvu  Francii,  pak  doufal,  že  sám 
bude  zvolen,  a  konečné  přešel  na  stranu  cis. 
Karla  V.  Byl  rozhodným  protivníkem  Luthe- 
rovým,  avšak  nezabránil,  by  se  protestantis- 
mus ve  vlastní  rodině  jeho  neujal.  Získal 
Střední  a  Novou  Marku  a  r.  1529  zavřel  dě- 
dičnou smlouvu  s  Pomořanskem. 

3)  J.  II.  Hektor  (♦  1505  —  f  1571),  syn 
a  od  r.  1535  nástupce  před.,  zdědil  Střední 
a  Starou  Marku,  Novou  dostal  jeho  bratr 
Jan;  1.  list.  1539  přestoupil  ve  Špandavě  ku 
protestantismu,  upravil  pro  zemi  nový  cír- 
kevní řád,  ale  podporoval  Karla  V.  a  r.  1542 
velel  říšskému  vojsku  do  Uher  poslanému. 
Byl  však  nádhery  milovný  a  rozrušil  finance 
státní;  r.  1569  bylo  mu  pol.  Sigmundem  II. 
uděleno  lénem  Prusko,  kdyby  tam  V3^řela 
prus.  větev  hohenzollernská. 

4)  J.  Bedřich  (♦  1546  —  f  1608),  syn 
branib.  kurfiršta  Jana  Jiřího,  stal  se  r.  1553 
biskupem  braniborským,  Tc  tomu  r.  1556  lebu- 
ským  a  konečně  r.  1563  administrátorem  arci- 
biskupství magdeburského,  které  při  svém 
nastoupení  na  kurf.  stolec  r.  1598  odevzdal 
svému  synu  Krištofovi.  Proti  posledm'^otcově 


vůli  vydal  nařízení,  by  všecky  tři  marky  s  ná- 
roky na  Pomořany,  Prusy  a  na  země  porýn- 
ské  se  nedělily;  ale  pro  bratry  své  zřídil 
sekundogenituru  v  Ba^eutu  a  Ansbacliu. 

6)  J.  1.  Napoleon,  král  obou  Sicílii,  viz 
Murat. 

Jáohsrm  z  Flory,  ital.  blouznivec  náboi. 
(j-  1202),  opat  ve  Fiorc  v  Kalabrii,  přikládal 
SI  nadání  nadpřirozeně  vnuknuté  správně  vy- 
kládati proroctví  Písma.  Tré  spisů  jeho  s  ten- 
dencí protipapežskou ,  Concordantia  Veteris 
et  novi  Testamenti,  Psalterium  decem  chordaram 
a  Expositio  in  Apocalypsin  zahrnuje  se  jmc- 
nem  Evangelium  aetemum  (viz  Evangelium 
věčné).  V  polemice  nové  o  spisu  tom  vzešlé 
popírá  pravost  jeho  Preger  (Das  Evang.  act-» 
1874)  a  hájí  Reuter  (Geschichtc  d.  Auíklá- 
rung  im  Mittelalter,  1877). 

J4ohsrmov :  1)  J.,  též  někdy J  a  c  h  y  m  o  v  s  k  é 
doly,  v  čes.  listinách  loch mstál  (JoocIriJiu- 
thal,  vlastně  St  J.,  púvcfd.  ien  Thaí),    král. 
svob.  horní  město  v  Čechácn  nad  potokem 
Bystřicí  v  Krušných   Horách   při    hnmicťch 
česko-saských  733  m  n.  m.,  má  586  d.,  12  ob.  č^ 
5705  n.;  s  předměstími:  Důmberg,  Elbecken 
Freudenstein   (Schlossberg).    Hengsterertien, 
Maria  Sorg,  Neustadt,  Werlsberg,  Werl^růn 
a  Zeileisengrund   762  d.,  12  ob.  č,,    7025  n. 
(1890),  jest  sídlem  hejtmanství,   okr.  soudu, 
horních  a  hutních  úřadů,  správy  dolů,   pan- 
ství a  lesů,  kommissařství  nn.  stráže,   cejch. 
úř.,  čet  okr.  velit.,  pošty,  telegrafu,  vikářstvL 
Jest  zde  děk.  kostel  sv.  Jáchyma,  kostel  Všech 
Svatých,  kaple  sv.  Anny,  sv.  Barbory  (z  r.  1777) 
a  sv.  Jana,  kongregace  milosrd.  sester  sv.  Karla 
Borom.,  starožitný  měst.  špitál,  hřbitovní  ko- 
stel sv.  Ondřeje,  radnice,  všeobecná  nemoc- 
nice,  lékárna.   Průmysl  a  obchod   zastupují 
hlavně  státní  doly  a  montánní  závody,  pak 
továrna  na  tabák  (z  r.  1860)  a  doutníW,  pa- 
pírna, 4  mlýny  a  měst  pivovar;  dále  Ůvi  se 
obyvatelé   prací  v  dolech,  pletením   krajek, 
hotovením  rukaviček,  zpracováním  korku  na 
různé  potřeby,   hlavně  po  domácku.    Poblíž 
města  zříceniny  hradu  Freudensteinu  (v.  t.}. 
Deskové  panství,  majetek  města  J-a,  zaujímá 
3321-84  ha  (z  toho  305028  ha  lesů).  Mimo  to 
jest  zde  stát.  lesní  panství  ve  výměře  6589'73Aíf 
(z  toho  647603  ha  lesů)  a  veliké   rašeliniště 
(5374  ha\  kde  se  do  roka  na  1,050.000  cihel 
vyrábí.  V  předměstí  Maria  Sorgu  jest  kapu- 
cínský hospic  s  kostelem,  četně  navštěvované 
poutnické  místo.  red, 

Zpodek  půdy  okolí  jáchymovského  činí  svor 
hrubě  plastcvnatý,  ale  hornina,  na  které  J. 
sám  stojí,  jest  svor  velmi  jemnozmý,  grafi- 
tický,  barvy  černošedé  až  černé,  málo  lesklý 
a  podobá  se  velmi  fyllitu.  Často  obsahuje 
přimíscn  drobounký  pyrit,  některé  pak  vrstvy 
jeho  jsou  křemité.  A  právě  jemnozmý  onen 
tmavý  svor  jest  rudonosný.  Tos.  Flor.  Vogl 
rozeznal  zde  2  rovnoběžná  rudonosná  pásma, 
mající  směr  asi  yých.-záp.  a  oddělená  od  sebe 
pásmem  rudami  chudým.  Rudy  zdejSi  vy- 
skytly se  na  žilách,  celkem  asi  na  36,  dílem 
bohatších,  dílem  chudých,  a  sice  v  okrsku 
na  32  km  dlouhém  a  1'3  km  šir.   Pracováno 


Jáchymov. 


1019 


bylo  hlavné  dílem  ve  méstě  samém,  dílem 
západně  odtud.  Směr  21  žil  jest  asi  sev.-jižní 
s  úklonem  na  záp.  nebo  na  východ,  ostatní 
mají  směr  vých.-západ.  s  úklonem  k  severu. 
Nyní  však  doluje  se  jen  málo.  Výplní  žíly  ty 
jsou  příbuzný  žilám  i  některých  znamenitěj- 
ších míst  v  sas.  Rudohoří,  jako  jest  Schnee- 
bcrg,  Annaberg,  Johanngeorgcnstadt.  Zají- 
mavo  jest,  že  i  horniny  samé  žíly  rudní  cho- 
vající obsahují  v  sobě  stopy  mnohých  kovů, 
na  žilách  v  rudních  nerostech  se  vyskytujících, 
zejména  také  kobalt,  nikl,  měď  a  arsen,  ně- 
které také  uran,  ba  i  sledy  olova  a  stříbra. 
(Srv.  článek  F.  Babánka  ve  Vesmíru  1885, 
str.  90.)  Nerostů  rozmanitých  na  žilách  jest 
velmi  mnoho.  Podrobný  výpočet  jest  v  Klva- 
ftových  »Nerostech  král.  Ceskéhoc.  Stříbro- 
nosné  jsou  na  př.:  argcntit,  stephanit,  poly- 
basit,  tctraedrit,  pyrargyrit,  proustit,  stern- 
bcrgit,  argcntopyrit.  Jiné  důležité  jsou :  nickelin, 
smaltin,  vismut,  arsen,  arsénopyrit  a  nyní  tech- 
nicky nejdůležitější  nasturan  (uranová  ruda). 
Ku  vzácným  náležejí:  akanthit,  schróckingerit, 
rittingcrit,  mixit,  johannit,  uranothallit,  falken- 
haynit  a  j.  Dříve  bývala  v  J-é  hojnost  stříbra, 
dílem  v  rudách,  dílem  i  ryzího.  Okolí  bylo  sice 
ještě  v  XI.  stol.  pokryto  lesem  a  jen  málokde 
těženo  něco  málo  stříbra.  Hlav.  však  výtěž  jk 
doly  zdejší  skýtaly  v  XVI.  stol.  V  r.  1516— 77 
bylo  zde  dle  hrab.  Stemberga  vytěženo  asi 
1,670.000  hřiven  stříbra,  prům.  ročně  skoro 
27.000  hř.,  a  dalo  dolování  přes  4Va  mil.  do- 
larů čistého  užitku.  Tenkráte  r.  1518  byly  zde 
raženy  první  tolary  a  žil  zde  lékař  a  zaslou- 
žilý badatel  o  hornictví  a  nerostopis  Jiří  Agri- 
cola.  V  r.  1578—94  vytčženo  v  J-ě  asi  61.000  hř. 
stříbra,  prům.  ročně  asi  3600  hř.,  r.  1756  až 
1851  asi  305.000  hř.,  průměr,  roč.  jen  skoro 
3200  hř.,  a  podobně  již  i  pozdější  léta,  avšak 
od  let  sedmdesátých  našeho  stol.  klesla  vý- 
roba stříbra  ještě  více,  až  r.l895  nevyrábčío 
se  stříbro  ani  jako  vedlejší  výrobek,  ba  ne- 
těženy již  žádné  rudy  kobaltové  ani  niklové, 
ani  arsen.  Dolování  v  J-é  děje  se  nvní  toliko 
na  uranové  rudy.  R.1895  bylo  zde  dolováním 
zaměstnáno  263  (rcsp.  255)  dělníků  a  vydobyl 
erár  2805  q  rud  uranových,  saská  společnost 
pak  30*5  q,  dohromady  tudíž  311  q  v  ceně 
51.761  zl.  Rudy  ty  byly  zpracovány  v  erární 
huti  v  J-ě,  jež  r.  1895  vyrobila  447  q  urano- 
vých praeparátů  v  ceně  64.009  zl.  a  zaměstná- 
vala 11  dělníků.  Produkty  rozprodala  dílem 
doma,  dílem  do  ciziny.  Geologické  poměry 
jáchymovské  krajiny  popsal  dr.  G.  Laubč 
v  Geologii  českého  Rudohoří  (v  Arch.  pro 
přírodov.  výzkum  Čech).  Bv. 

í'elá  krajina  kol  nyn.  J-a  byla  až  do  XV. 
stol.  pokryta  lesem  a  náležela  k  panství  ostrov- 
skému, s  nímž  ji  cis.  Sigmund  daroval  (1437) 
svému  kancléři  Kašparovi  hr.  Šlikovi  z  Ho- 
liče. Na  zámeckém  vrchu  zv.  Schottcnburku 
začalo  se  dolovati  v  XV.  stol.  (nc-li  dříve),  ale 
prý  na  želez.  rudu.  Proti  Schottcnburku  roz- 
kládala se  vesnička  Konradsj^ríin  se  mlýnem, 
hamrem  a  kostelíkem,  jež  všj  náleželo  pánům 
z  Hazlova.  Vlastní  založení  J-a  stalo  se  ve  .sto- 
letí XVI.    R.  1515  sestoupilo  s'j  pčt  horních 


podnikatelů,  mezi  nimi  vedle  Štěpána  Slika 
i  Hanuš  Pflug  z  Rabštejna,  kteří  ihned  ote- 
vřeli důl  sv.  Jáchyma  a  s  velikým  úsilím  po- 
čali dolovati.  V  dobu  tu  spadá  (l516)  založení 
hradu  Freudensteinu  (v.  t.)  a  J-a,  v  jehož 
stavbě  tak  rychle  pokračováno,  že  do  pro- 
since t.  r.  zbudovájio  asi  400  domů.  Štěpán 
Šlik  povolav  sem  osadníky  hlavně  ze  Sas 
z  Annaberku,  Marienberku  a  Schneeberku, 
Durinska  a  Míšně,  udělil  jim  hojné  výsady, 
vydal  horní  právo  ve  106  článcích  pro  město 
a  horníky  a  veliký  výtěžek  stříbra  přiměl  ho 
k  založení  (1518)  vlastní  mincovny,  z  níž  po- 
cházely oblíbené  té  doby  ^Jáchymovské  groše c. 
Rod  Slikův  měl  cis.  majestát  na  ražení  mince, 
ale  jen  v  Němcích,  ne  však  bez  svolení  sněmu 
v  království  Českém.  Král  Ludvík  potvrdil 
(1519)  svobodv  hr.  Šlikem  J-u  udělené  a  po- 
výšil jej  (1520)  na  král.  svob.  hor.  město,  pro- 
půjčil obyvatelům  s  tím  spojená  práva  a  svo- 
body, 2  výroční  a  téhodni  trhy;  pro  horníky 
vysazena  soudní  stolice,  Šlikům  dáno  právo  ra- 


Č.  3002.  Znak  mésu  Jáchymova. 

ziti  peníze  a  městu  propůjčen  znak  (vyobr. 
Č.2002.):  Štít  na  čtyři  pole  rozdělený,  z  nichž 
1.  a  4.  je  pošikem  rozděleno  v  červené  a  zlaté 
pole  s  kráčejícím  dvouocasým  lvem  stříbrným ; 
ve  2.  a  3.  poli  mezi  dvěma  skalami  štola  s  dom- 
kem hornickým;  ve  středu  štítu  znak  domu 
Rakouského  se  dvěma  škříženými  hornickými 
kladivy.  Štít  drží  sv.  Jáchym  a  sv.  Anna.  Za 
války  Šmalkaldské,  když  hr.  Šlik  přistoupil 
ke  spolku  říšské  šlechty  na  potlačení  povstání, 
vzbouřili  se  kovkopové  i  s  úředníky,  zmocnili 
se  Freudensteinu,  vyplenili  jej  a  útokem  vzali 
radnici,  kde  pak  všechny  výsady  a  knihy  zni- 
čili. Povstání  rychle  se  šířilo  a  jen  brannou 
mocí  sousedních  pánů  mohlo  býti  utišeno, 
při  Čemž  náčelníci  vzbouření  krutě  ztrestáni 
a  2  popraveni.  Po  pádu  Štěp.  Šlika  v  bitvě 
u  Moháče  vznikly  ve  Šlikovské  rodině  růz- 
nice, jichž  král  Ferdinand,  nepřeje  jim  veli- 
kého bohatství  z  dolování  vycházejícího,  po- 
užil k  tomu,  že  Šlikové  donuceni  vzdáti  se 
práva  raziti  peníze  (1528).  Ferdinand  jakož 
i  sněm  král.  Českého  prohlásil  minci  za  vý- 
hradní právo  koruny  České  a  Šlikům  pone- 
cháno právo   raziti   minci  ještě   desLt   rol.ů. 


1020 


Jáchymovská  mincovna. 


ale  se  iméoeoi  a  obrazem  krále.  Ostatní  horní 
svobody  mely  jim  zůstati  do  r.  1555.  Aby 
všechna  tato  ustanovení  řádnč  se  vykonávala, 
ponecháno  králi  úřadníky  v  J-é  dosazovati 
a  nade  všemi  ustanoven  král.  horní  hejtman. 
Avšak  i  takto  ztenčené  výsady  byly  králi 
trnem  v  očích  a  k  tomu  ještě  byli  Šlikové 
lutheráné,  na  svých  statcícn  všemožné  luthe- 
ránství  podporovali  a  spoléhajíce  se  na  své 
staré  výsady  zavedli  (1541)  nový  horní  řád, 
aniž  si  k  tomu  vyžádali  svolení  královského. 
Proto  vyslána  do  J-a  král.  vyšetřující  kom- 
misse,  která  všechny  Šliky  zatkla  a  do  vezení 
na  Bílou  véž  do  Prahy  dopravila.  R.  1545 
podepsali  Šlikové  revers  koruně,  že  se  na 
vždy  práv  svých  na  doly  i  s  J-em  vzdávají. 
R.  1531  založeny  matriky  a  vystavěn  kostel 
(1530—44).  V  bouřlivém  r.  1546  stáli  Šlikové 
jakož  i  Jáchymovští  na  straně  Ferdinandovi  1. 
protivné,  ba  i  dokonce  nepřátelské  vojsko 
do  města  pustili  a  mladší  mužstvo  do  řad 
nepřátelských  vojsk  vstoupilo.  Za  doby  nej- 
většího rozkvětu  bylo  v  J-ě  1200  domů, 
12.000  horníků,  400  šichmistrů.  800  lezcův 
a  800  dolů.  Jinaké  byly  poměry  po  bitvě 
u  Miihldorfu,  kdy  Bohuslav  Felix  z  Hassi- 
štejna,  který  měl  J.  pokořiti,  nalezl  zde  asi 
1000  usedlých.  Za  ta  všechna  provinění,  jichž 
se  dopustili  Jáchymovští  a  Šlikové  proti  králi, 
stihl  je  strašný  soud.  Výsady  všechny  jim  od- 
ňaty a  svobodné  dříve  město  úplně  podřízeno 
hornímu  hejtmanu.  Odchodem  Sliků  a  obyva- 
telstva hory  úplně  klesly.  Obyvatelstvo  ze  tří 
čtvrtin  odstěhovalo  se  do  Saska,  kde  založilo 
nové  osady.  R.  1579  hornictví  tak  pokleslo, 
že  již  ničeho  nevynášelo.  Později  vráceny 
městu  výsady,  ale  úpadek  hornictví  nebyl  tím 
zadržen  a  i  veškera  péče  Rudolfa  11.  o  bývalý 
rozkvět  města  zůstala  bezvýslednou.  Katolické 
reformaci  Činili  Jáchymovští  vš. -možný  odpor 
a  překážky;  r.  1631  se  vzbouřili  a  vojsko  krá- 
lovské vyhnali.  Za  to  jim  uložena  pokuta 
100.000  říšských  tolarů.  R.  1636  potvrzeny 
J-u  všechny  výsady  s  podmínkou,  že*  pře- 
stoupí k  víře  katolické,  jinak  měli  se  oby- 
.vateié  vystěhovati.  Tehdy  byli  v  J-ě  jenom 
S  katolíci.  Zákaz  ten  znamenal  úplné  opuštění 
města.  Proto  jednalo  se,  pokud  možno,  shoví- 
vavě; ale  město  i  doly  pustly  hlavně  od- 
chodem protestantského  obyvatelstva  do  Sas 
a  |)ohromami  války  30lcté.  Slavné  někdy  hor- 
hiclví  nyní  sotva  zmínky  zasluhuje.  R.  1855 
byly  lesy  jáchymovské,  vyjmouc  ks  Wolfs- 
ber/,  postoupeny  Národní  bance.  Starožitná 
radnice  byla  původně  r.  1521  vystavěna,  r.  1538 
vyhořela  a  nedlouho  potom  vystavěna  nynější 
radnice,  v  jejímž  městském  archivu  chovají 
se  mnohé  vzácné  památky,  upomínající  na 
učeného  humanistu  a  zdejšího  faráře  Mathesia, 
jemuž  na  radnici  zasazena  pamětní  deska. 
K.  1873  stihl  J.  veliký  požár  a  zničil  skoro 
celé  město  i  s  kostelem  sv.  Jáchyma,  jenž 
choval  malbv  Dúrerovy,  Kranachovy  a  obraz 
od  Skřety.  Nynější  kostel  byl  v  r.  1874—76 
postaven  pod  dozorem  architekta  Mockra, 
při  čemž  užito  zdí  a  rázu  dřívějšího  chrámu 
v  rr..t:ckém  slohu.  —  Soudní  okres  jáchy- 


movský má  na  209*58  km*  24  polit,  oba, 
2022  d.,  38  ob.  č.,  16.433  n.;  ze  16.519  příi- 
obyv.  16.458  katol,  51  evang.,  8  žid.,  2  jin-; 
z  těch:  7572  muž.,  8947  žen.  —  Okr.  hejt- 
manství, obsahujíc  okr.  Blatno  a  J.,  má  na 
284-51  km^  3160  d.,  38  ob.  č.,  26.803  n. ;  ic 
26.996  přít.  obyv.  26.781  katol.,  198  evang., 
15  žid.,  2  j.;  z  těch:  12.477  muž.,  14.519  íen 
(1890).  —  Srv.  Čechy,  dfl  X.,  str.  178  (Praha, 
1896);  Dr.  G.  C.  Laube,  Aus  der  Vergan^en- 
heit  Joachimsthals  (Mitth.  d.  Ver.  íur  Gcsch. 
d.  Deutschen  in  Bohmen  XX.,  1873). 

2)  J.  Nový,  ves  t.  na  patě  Krušné  Hory» 
hejt.    Rakovník,    okr.    Křivokiát,    fara    a    pž- 
Nížbor;  61  d.,  443  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk.,  doly 
na  žel.  rudu,  horní  správa,  'íel.  hamry  a  to'- 
várna  na  emailové  zboží,  myslivna.    Ř.  1817 
na  podnět  knížecího  úředníka  Fr.  Nittingra, 
který  jest  tu  pochován,  založeny  zde  zelemé 
huti  a  vys.  pece  a  ku  cti  lankraběte  Jáchvma 
KjTona    Fíirstenberka,    který    za    nezletilého 
Karla  Eg.  kn.  Fůrstenberka  vedl  administraci 
fúrstenberských  panství  v  Čechách,  nazvána 
osada  J.  N  o  v  ý  na  rozdíl  od  města  J-a.  Vysta- 
věním těchto  závodů  položen  základ  nynější 
obci.  R.  1842  založeny  od  bratří  Bartelmusů 
veliké  slévárny   poblíž  Krušné  Hory.  kde  je 
n.ocnó  ložisko  žel.  rudy.    Výrobky   této   to- 
várny záhy  získaly  si  dobré  povésti  po  všech 
zemích  Rakouského  mocnářství. 

3)  J.,  osada  na  Moravě,  hejt.  a  okr.  Li- 
tovel, fara  a  pš.  Náklo;  44  d..  238  obvv.  c. 
(1890).  —  4)  J.,  ves  t.,  hejt.  a  okr.  Vel.  Mezi- 
říčí, fara  Byteška  Osová,  pš.  Tasov;  24  d., 
145  ob.  č.  (1890).  Ves  založil  Jáchyon  ryt.  ze 
Stcttenhofenu. 

JiohsrmovBká  minooinuu  Na  počátku 
XVi.  století  stávala  na  městišti  nynějšího 
Jáchymova  nepatrná  vesnice  Konradsgrůn, 
která  hrabatům  ze  Šliků  náležela.  Když  tito 
počali  zde  kutati  a  hory  ukázaly  se  velmi 
výnosnými,  založeno  tu  koncem  r.  1516  hra- 
bětem Štěpánem  Šlikem  a  sedmi  jeho  bra- 
třími  město  nové  Jáchymov.  V  dolech 
vyrobené  stříbro  prodávali  Šlikové  hlavně 
norimberským  patriciům  Hanuši  Nůtzovi  a 
Jakubovi  Welserovi,  kteří  za  čistou  hřivnu 
8  zl.  15  kr.  platili.  Šlikové  ovšem  nahlíželi, 
že.  kdyby  z  vydolovaného  stříbra  již  na  místě 
samém  minci  raziti  mohli,  hory  mnohem  více 
by  vynášely,  i  domáhali  se  tudíž  u  stavů  a 
krále'  Ludvíka  udělení  práva  v  Jáchymové 
vlastní  minci  raziti,  odvolávajíce  se  při  tom 
na  privileje  mincovní,  které  rodu  jejich  udě- 
lili prý  již  cis.  Sifjmund  a  pak  král  Vladislav  II. 
(1489).  Stavové  žádosti  této  konečně  povolili, 
ale  král  Ludvík  přivil ej  tu  nikdy  potvrditi 
nechtěl.  Přes  to  započato  již  r.  1519  s  ražbou 
první  mince  Šlikovské.  Přidržujíce  se  usta- 
novení annaberského  horního  řádu  Šlikové 
jmenovali  svým  vrchním  mincmistrem  výbor- 
ného svého  horního  hejtmana  Jindřicha  z  Ko- 
nericů,  jemuž  teprve  vlastní  mi ncéři  podří- 
zeni byli  (srv.  Horní  právo,  str.  623).  Prvé 
ražby  Šlikovské  —  mince  nová  ~  těžké  to  to- 
lary dle  Jáchymova  {Joachims-Tha!)  ^oše  tól- 
ské  {Thďergroscheu)  nazývané,  razili  minccři 


Jachymovyč. 


1021 


Štépán  Gemisch  a  Utž  Gebhart,  je  ve  funkci 
následovali  Hanuš  Weitzelmann,  Kašpar  z  Mer- 
genthalu,  Vlk  Šturz  a  od  r.  1526  opět  Utz  Geb- 
hart. Výnosnost  hor  jáchymovských  v  prvém 
desetiletí  jejich  trvání  byla  na  doby  tehdejší  vel- 
mi značná  (progresse  výnosu  čistého:  r.  1516: 
516  tolarů,  1517:  11.997,  1518:  61.530,  1519: 
92.416,  1520:  136.611,  1521:  127.581,  1522: 
90.042,  1523:  112.488,  1524:  138.546,  1525: 
70.692,  1526:  166.152.  1527:  208.593,  1528: 
175.053  tol.),  mincováno  tedy  v  značném  roz- 
sahu. Známe  z  období  toho  tólské  groše  troj- 
násobné (váhy  8700  cgr.),  dvojnásobné  (váhy 
5800  cgr),  jednoduché  (váhy  2880—2920  cgr), 
půlky  (váhy  1400—1460  cgr),  čtvrtky  (váhy 
700—720  cgr)  a  konečně  z  let  1527  a  1528 
i  zvláštní  groše  nové  (ražené  po  způsobu 
grošů  kopových)  váhy  240—250  cgr, 

R.  1528  přešla  j.  m.  v  majetek  krále  če- 
ského; mnohé  opravy  tu  provedeny  a  minco- 
váno i  nadále  v  značném  rozsahu.  Králov- 
ských mincmistrů  na  Jáchymové  známe  dnes 
řadu  nepřetržitou  přesné  zjištěnou;  úřadovali 
tu:  Utz  Gebhart  1528—1531  (r.  1531  stal  se 
mincmistrem  v  Lipsku),  Klaus  Kraus  1531—35, 
Friedrich  z  Aichelburka  (prozatímní  správčí) 
1535,  Hanuš  Weizelmann  (opět)  1535  — f  1542, 
Merten  Kempf  1542  (Trinitatis)  — 1543,  Wolf- 
gang Roli  1543—44  (Crucis).  Ruprecht  PuUa- 
cher  1544—63;  Wolfgang  Pullacher  (substi- 
tut) 1563—1564,  Górg  Geitzkófler  z  Geilen- 
bachu  1564—77,  Jiří  ICaadner  z  Greifenecku 
1577—82,  Pavel  Hoffmann  1583—99,  Krištof 
Taubenreuther  z  Taubenreuthu  1600—1604, 
Hanuš  Gipfel  1604—06,  Centurio  Lenge- 
felder  1606—1621,  Řehoř  Steinmůller  1621 
až  1637,  David  Knobloch  z  Vitsteina  1637 
až  1649,  Jan  Freistein  1649—50,  Jan  Jakub 
Kittner  z  Bercheimbu  1650—68,  Pavel  Václav 
Seling  1668—70,  Jan  Jakub  Macasius  1670—  ? 

I  po  přejití  j-ké  m-ny  ve  správu  králov- 
skou mincováno  a  vybíjeny  tu  vyj  mouč  zlaté 
všechny  druhy  běžné  mince,  avšak  v  posled- 
ních desetiletích  XVI.  stol.  patrný  jest  již 
stálý  úbytek,  neboť  jak  poklesala  výnosnost 
hor  jáchymovských,  touž  měrou  zmenšovalo 
se  i  množství  raženého.  Za  války  třicetileté 
na  horách  skorém  ani  nepracováno  a  i  min- 
covna jen  živořila.  Mince  ražené  v  1. 1621  až 
1670  v  Jáchymově  jsou  tudíž  až  na  skrovné 
výjimky  vzácné,  výrobky  posledních  čtyř 
mincmistrů  pak  velmi  vzácné.  Konečně  min- 
covna byla  královské  komoře  jen  na  obtíž  a 
proto  pomýšleno  již  r.  1650  (po  uprchnutí 
mincmistra  Freisteina  s  mincovní  pokladnou) 
na  zrušení  mincovny;  než  za  Berchcimba,  kde 
poměry  se  opět  trochu  zlepšily,  upuštěno  od 
úmyslu  toho.  Kdy  vlastně  j.  m.  na  dobro 
zrušena  byla,  o  tom  není  určitých  zpráv 
(archiv  mincovní  zničen  z  velké  časti  při  po- 
žáru r.  1874).  Dle  Raitunku  z  r.  1670  vybito 
ten  rok  toliko  8  lotu  tříkrejcaráků  (grošů). 
Mincí  dalších  let  z  j-ké  m-ny  dnes  neznáme, 
ač  v  jednom  rozkaze  nejvyššího  mincmistra 
král.  Českého  ještě  k  r.  1679  se  správě  j-ké 
m-ny  nařizuje,  aby  se  pozvolna  dále  razilo, 
ale  nezdá  se,  že  se  skutečně  tak  stalo. 


Při  j-ké  m-ně  pracovala  celá  řada  íasto 
velmi  dovedných  řezačů  želez  (štočků) ;  z  nich 
budtež  připomenuti:  Utz  Gebhard,  Wolfgang 
Roli,  Štěpán  Zeller,  Milic  otec.  Nikl  Milic  syn, 
Kašpar  Ulrich,  Jiří  Teuch.  —  O  Jáchymově 
a  jeho  mincovnictví  psali:  Jindřich  z  Kčn- 
ricu.  Chronik  uber  die  Aufstánde  der  Knapp- 
schaften  zu  Joachimsthal  (rukop.);  Jan  Ma- 
thesius,  Bergpostilla  oder  Sarepta;  Johannes 
Miesel,  Joachimstalische    Chronik    (rukop.); 

Sn  Nevald,  Das  ósterreichischc  Můnzwesen ; 
abě  Kašpar  Šternberk,  Bóhmische  Berg- 
geschichte ;  Ed.  Fiala,  Das  Můnzwesen  der  . 
Grafen  Schlik  ve  »Wiener  Numismatische 
Zeitschriftc  svazek  XXII.  a  XXIH.;  týž,  Be- 
schreibung  bóhmischer  Můnzen  und  Medail- 
len  der  Sammlung  des  Max  Donebauer; 
týž,  Rupprecht  Pullacher  Můnzmeister  (t.^ 
1895)  a  j.  Faa. 

Jaoh3rmovy6  H  r  y  h  o  r  i  j,  metropolita  Ha- 
ličské Rusi  (♦  1792  v  Podborcích  u  Lvova  — 
t  1863  ve  Lvově).  Po  ukončení  bohoslove- 
ckých studií  ve  vídeňském  unitském  semináři 
vyučoval  řadu  let  bohosloví  a  paedagogice 
na  universitě  Ivovské.  Vydal  pak  Ltcibowanie 
astronomic^ne^  tycxqce  si^  kalendária  (Lvov, 
1828)  a  vědeckou  rozpravu  Abhandlung  uber 
die  Re  gel  n,  nach  welchen  die  Slaven  des  gríe- 
chischen  Ritus  den  Ostertag  berechnen  {t.,lS36)^ 
za  niž  obdržel  čestný  doktorát  filosofie.  R.  1837 
byl  již  rektorem  unitského  semináře  ve  Lvově 
a  dosáhnuv  mnoha  církevních  důstojenství 
vystřídal  rozmanité  úřady  hodnostní.  R.1841 
posvěcen  na  biskupa  suffragána,  r.  1850  zvolen 
za  biskupa  v  Přemysli  a  r.  1860  za  metropo- 
litu, když  byl  před  tím  povýšen  do  stavu 
baronského.  Současně  rusinšti  literáti  oslavili 
jmenování  J-e  za  metropolitu  sborníkem  prací 
>Zorja  halyckaja  jako  album  na  1860  h.«.  J. 
rozvinul  širokou  církevní  a  vlasteneckou  čin- 
nost po  vzoru  svého  předchůdce  metropol. 
Snihurského.  Především  zasazoval  se  opět 
o  znovuzřízení  biskupství  v  Stanislavově  a 
ve  svých  »Poslaních«  nabádal  lid  k  sbírkám 
na  stavbu  rusín.  Národního  domu  ve  Lvově 
a  k  odebírání  časopisu  »Vistnyka«.  Pod  jeho 
předsednictvím  Rusíni  sdružili  se  v  politicky 
spolek  »Holovna  ruská  rada«;  také  účastnit 
se  založení  Haličskoruské  matice  a  Národního 
domu.  Na  sněme  kroměřížském  řečnil  pro 
rozdělení  Haliče  na  čásť  rusínskou  a  polskou. 
Při  změně  vlády  r.  1848  J.  nalézal  se  v  hol- 
dovací  deputaci  novému  panovníkovi  vedle 
Fr.  Šmolky,  kdežto  druhou,  18člcnnou  depu- 
taci z  Rusínů,  předvedl  osobně.  Obě  deputace 
rozloučily  se  též  s  odstoupivším  cis.  Ferdi- 
nandem v  Praze.  R.  1860  podal  císaři  petici, 
v  které  se  domáhal  vyučování  mateřštinou 
na  školách  v  městech  s  převahou  žactva  ru- 
sínského,  dále  aby  na  gymnasiích  ve  vých. 
Haliči  rusínština  stala  se  předmětem  povin- 
ným, aby  Rusíni  ve  stycích  s  úřady  mohli 
užívati  svého  jazyka  a  písma  a  úřadníci  aby 
byli  znalí  rusínštmy.  Pod  autoritou  J-e  vzrů- 
stala a  mohutněla  naděje  prvých  pracovníků 
na  národně-politickém  obrození,  jejíž  byl  nej- 
mocnějším povzbuzovatelem.  Řř. 


1022 


Jaič  —  Jakan. 


Jalo  Marian,  cirk.  spisovatel  jihoslov. 
(♦  1795  v  Brodě  —  f  1858  v  Budíne),  byl  pro- 
vinciálem  řádu  sv.  Františka  provincie  Kapi- 
stránské  a  posléze  kustodem  provincie.  Vy- 
dal: Ručna  KnjUica;  Vrata  nebeská;  Vinac; 
Pópiev]  Gospa  Radnanskaa,y  Některé  z  nich 
dočkaly  se  mnoha  vydání. 

Jalr  (hebr.):  1)  J.  z  pokolení  Manassova 
vzal  při  dobytí  Kanaanu  Hebraei  60  měst 
výchcKlopalestinských,  po  něm  J-ovými  zva- 
ných, jež  tvořila  pak   čásť  údělu   pokolení 


Manassova.  —  2)  J.gala d sk ý,  soudce  (šóřet) 
isráélský,  ienž  dle  kn.  Soudců  10.  po  20  let 
soudil  Isráél.  Třicet  jeho  synů  mělo  tolikéž 


měst  v  zemi  Galadské  zv.  rovněž  J-ovými. 
3)  J.,  náčelník  synagogy  v  Kafamaum,  jemuž 
Ježíš  vzkřísil  dceru. 

Jais  [žé],  franc.  název  gagatu,  viz  Uhlí 
hnědé. 

Jaispltl,  město  mor.,  viz  Jevišovice. 

Jl^Jay  řeka  v  sibiřské  gub.  tomské,  pra- 
meni se  na  sev.-vých.  svahu  pohoří  Alatan, 
teče  k  jv.,  pak  k  sv.  a  konečně  k  s.,  vlévajíc 
se  s  levé  strany  do  řeky  Čulyma.  Délka  její 
obnáší  290  km,  šířka  do  140  m,  hloubka  do 
2Vt  m,  dno  jest  písčitohlinité,  břehy  místy 
vysoké  a  příkré,  místy  nízké  a  mírně  sklo- 
něné, v  dolním  toku  hustě  zalidněné  a  po- 
kryté lesy  i  rolemi;  hlavni  přítoky  jsou  Kitat 
a  Barzas. 

JtLJOB,  též  Jajza,  opevněné  hlavni  město 
okresu  t.  jm.  v  bosenském  kraji  travnickém, 
47  km  na  j.  od  Banjaluky,  leží  malebně  ve 
výši  391  m  na  svahu  homole  horské  pnoucí 
se  nejvýše  mezi  okolními  návršími  v  úhlu  tvo- 
řeném ústím  ř.  Plivy,  která  rozvětvuje  se  upro- 
střed města  v  několik  jezer  a  v  šířce  20  m 
vrhá  se  v  mohutném  vodopádu  s  výše  30  m 
do  ř.  Vrbasu.  Obyv.  má  řl890)  4042,  z  nichž 
jest  1644  muham.,  1982  katol.,  245  evang., 
57  židů  a  j.  V  sev.-záp.  části  města  na  návrší 
rozkládá  se  starobylý  hrad,  býv.  sídlo  bosen- 
ských králů,  s  pevnými  baštami  s  cimbuřím 
z  části  obnoveným.  4  mohutnými  věžemi  a 
malou  mešitou.  Pod  hradem  na  sever  leží 
býv.  letohrádek  královský,  přeměněný  dnes 
v  turecké  hřbitovy,  kdežto  na  jv.  rozkládá 
se  na  mírném  svahu  t.  zv.  staré  město  uza- 
vřené Vrbasem,  Plivou  a  hradební  zdí,  v  němž 
vynikají  tři  středověké  stavby:  medvědí  věž, 
mešita  Iv^tnská,  dříve  chrám  sv.  Jana,  pak 
v  meŠitu  přeměněný  chrám  sv.  Lukáše  s  pře- 
krásnou věží.  Zvláštní  zajímavostí  města  jsou 
katakomby  pod  městem  se  táhnoucí  s  pra- 
starou hrobkou  královskou,  několika  oltáři 
a  různými  skulpturami  původu  křesťanského 
i  tureckého.  Z  novějších  staveb  jest  v  městě 
8  meŠit,  katol.  farní  chrám,  nově  vystavěný 
františkánský  klášter  a  budova  poštovní  a 
telegrafní.  —  J.  bylo  v  době  Bosenského  krá- 
lovství hlavním  (stolným)  městem  jeho  a  sí- 
dlem krále,  padlo  však  r.  1463  se  70  jinými 
městy  a  tím  i  celé  království  do  rukou  tu- 
reckého sultána  Muhammeda  II.,  jemuž  od- 
ňato ještě  t.  roku  se  severními  kraji  Bosny 
uherským  králem  Matyášem,  načež  mírem 
r.  1503  Uhrám  zůstaveno.  V  městě  vládh  nyní 


uherští  bánové,  z  nichž  Emcrich  Zápolya 
jmenován  vladařem,  Mikuláš  Ujlaki  králem' a 
syn  jeho  vžvodou  bosenským.  Hrdinnou 
obranou  města  proti  neustálým  útokům  tu- 
reckých pašů  pak  zvláště  se  vyznamenal  bán 
Petr  Keglevič.  Po  bitvě  u  Moháče  přidalo  se 
město  ke  straně  cis.  Ferdinanda  I.,  ale  jíl 
r.  1528  dobyto  Uzrefem  a  Mehmedem -Galii- 
oglim  pašou  a  zůstalo  od  té  doby  i>od  tu- 
reckou vládou  s  krátkým  přerušením  v  r.  1 851 , 
kdy  se  ho  zmocnili  Bosňaci  proti  sultánu  po- 
vstali, až  do  okkupace  Bosny  rakouským  voj- 
skem, které  u  něho  dne  7.  srpna  1878  svedlo 
krvavý  boj  s  povstalci  bosenskými. 

JaJdĚl  (Jadži),  město  v  ruské  gub.  eri- 
vanské  a  v  új.  nachičevanském  na  ř.  Arakse, 
s  1292  ob.,  2  mešitami,  rozvalinami  staroby- 
lých lázni  i  domů  a  rozsáhlým  pohřebištěm 
s  mramorovými  pomníky  a  starými  nápisy. 
Odtud  5  km  leží  na  příkré  a  vysoké  hoře 
báně  arsenikové,  jichž  výrobků  domorodci 
užívají  ku  přípravě  masti  na  odstranění  vlasů 
s  těla. 

Jajk^  do  r.  1775  jméno  řeky  Uralu,  ve 
kterémžto  roce  nazváni  i  t.  zv.  Jajčtí  ko- 
záci  Uralskými  a  jejich  hlav.  město  Jajckij 
gorodsk  dostalo  název  Uralsk. 

Jajla,  pohoří  na  Krimu  v  rus.  gub.  tavrí- 
české  a  új.  simferopolském  a  jaltském,  po- 
číná u  mysu  Chcrsonesu  a  táhne  se  podél 
jižního  břehu  krimského  jako  úzký  pás  k  vý- 
chodu, končíc  vysokou  horou  Éabi^|an-J., 
jež  sjednocuje  se  na  sv.  s  horou  Čaty  r-Dagem. 
Od  Chersonesu  do  mysu  Ajja  v  délce  18  km 
zdvihá  se  toto  pohoří  příkrou  stěnou  přímo 
z  moře,  takže  úpatí  jeho  tvoří  břeh  mořský. 
Od  mysu  Ajja  vzdaluje  se  J.  od  moře,  avšak 
s  takovými  záhyby,  že  u  osady  Foros  počítá 
se  od  hřebene  k  moři  1600  m,  u  vesnice  Se- 
mejz  4  frm,  u  hory  Aj-Petri  3  /cm  a  u  hory 
Babugan-J.  5Va  km.  Absolutní  výška  pohoří 
jest  různá:  mys  Aj}a  má  výšku  477  m,  Aj- 
Petri  1157  m,  u  města  Jalty  dosahuje  výše 
1500  m  a  v  hoře  Babugan-J.  1550'm.  Na  jii. 
svazích  J-ly  rozkládá  se  množství  vinic,  sadů 
a  mezi  jinými  osadami  město  Jal  ta. 

Jajva,  levý  přítok  ř.  Kamy  v  ruské  gub. 
permské  v  Újezdě  solikamském,  prameni  se 
blíže  Pavdinského  Kamene,  teče  k  jz.  a  k  sz. 
v  délce  320  km  tokem  bystrým  mezi  příkrými 
břehy  pískovcovými,  v  nichž  jsou  u  osady 
Jajvské  v  hoře  Tichaja  veliké  jeskyně  kráp- 
níkové, popsané  r.  1771  Lcpechinýin.  J.  jest 
v  létě  velmi  mělká  a  splavná  jen  z  jara,  kdy 
dopravuje  se  po  ní  dřiví  a  rudy  z  bání  leží- 
cích při  pobočce  její  Vilvé.  Hlavní  přítoky 
jsou  Vilva  (15  km  dl.),  Čikmanka  a  Cejva. 

Jak,  zool.,  viz  Yak. 

Ják,  něm.  St  Georgen,,  méstys  v  stolici 
Železné  v  Uhrách,  jižné  od  Kamence,  s  pa- 
mátným kostelem  bývalého  opatství  bene- 
diktinského v  románském  slohu  z  XIII.  stol. 
a  2073  ob.  (1890)  hl.  maď. 

Jakamax,  zool.,  viz  Gal  bul  a. 

Jakan,  mys  v  severním  Ledovém  okcáně 
v  sibiřské  oblasti  přímořské  na  69*41'  32"  s.  š.  a 
1940 11'  44"  v.  d.  od  F.  na  břehu  navštěvovaném 


Jakare  —  Jako. 


1023 


nesmírnými  hejny  kajek.  Dle  podání  domo- 
rodců žili  na  ném  oba  praotcové  Čukčú,  Jer- 
ruva  a  Krěpkaj.  Ve  dnech  26.-29.  srp.  1878 
meškala  zde  Nordenskjóldova  loď  »Vega«, 
nemohouc  proraziti  nahromaděné  tu  ledy. 

Jakaro,  kajman  brejlový,  viz  Alli- 
jjator. 

Jakartovloo,  Jarkartovice  (Eckersdorf), 
far.  ves  ve  Slezsku,  hejt.  Bruntál,  okr.  Bene- 
šov, pš.  Deštný;  141  d.,  864  ob.  n.  (1890),  dék. 
kostel  Narození  P.  Maric,  2tř.  Šk.,  3  mlýny  a 
nékolik  lomů  na  břidlici  ke  krytí  střech.  Ves 
založena  na  Stěbořickém  Újezdě  od  kláštera 
velehradského  a  připomíná  se  poprvé  r.  1250. 
Vrchní  právo  na  zboží  jakartovické  drželi  kní- 
žata opavská  (1377). 

J&kUó  ( J  a  k  š  i  č)  J  u  r  a  j ,  básník  srb.  (♦  v  Crně 
na  Tise  —  f  1878  v  Bělehradě).  Otec  jeho,  kněz, 
dal  jej  r.  1842  na  gymnasium  v  Segedině,  ale 
nestálý  a  těkavý  jinoch,  ač  nadaný,  třikráte 
odešel  z  gymnasia  hledaje  jiného  zaměstnání. 
Konečné  otec  poslal  jej  do  Temešváru  a  od- 
tud na  malířskou  akademii  v  Pešti.  Revoluce 
r.  1848  přerušila  další  vývoj  J-ův.  R.  1849 
bojoval  proti  Maďarům,  načež  rausil  prch- 
nouti do  Srbska.  Když  nastal  klid,  pokra- 
<^oval  ve  studiích  na  malířské  akademii  ve 
Vídni.  Zde  poprvé  jal  se  skládati  básně  ve 
společnosti  soudruhů,  jako  Daničiée,  Popo- 
vičc,  Boskovice  a  j.  VI.  1855—56  byl  ve 
Velké  Kikindě,  rok  potom  v  Novém  Sadě, 
načež  vstoupil  do  řeckého  kláštera  v  Srbsku. 
Ale  i  odtud  odešel  a  působil  v  různých  mí- 
stech srbských  jako  učitel.  Před  smrtí  stal 
se  korrektorem  státní  knihtiskárny  v  Běle- 
hradě. J.  byl  nadaným  básníkem,  jemuž  okol- 
nosti nedovolily  rozvíti  svůj  talent  v  plné 
síle.  Za  své  251eté  činnosti  básnické  napsal 
kol  150  básní  lyrických  i  epických,  29  po- 
vídek a  dramata:  Seoba  Srbala  (1862,  poctěné 
cenou  Matice  srbské);  Jelisaveta,  knégiňa  crno- 
gorska  (1868)  a  Stanoje  Glavaš  (1878).  V  ly- 
rice přidržoval  se  směru  Byronova.  Vlaste- 
necké jeho  písně  překypuji  horoucí  láskou 
k  národu  srbskému,  epické  jsou  prosté  a 
charakteristické. 

Jakosoh:  1)  J.  Alexander,  malíř  čes. 
(♦  1862  v  Praze),  žák  pražské  akademie  za 
prof.  Sequense,  později  žák  prof.  Benczura 
a  Lindenschmidta  v  Mnichove,  kde  žil  v  1. 
1881—84.  R.  1893  podnikl  cestu  do  Itálie  a 
žije  od  r.  1895  v  Praze.  Z  jeho  děl  jmenuje- 
me: české  děvče  (1892);  Oči  se  mi  pálily,  ra- 
doit  se  v  pláč  mi  mění,  a  já  poznávám  s  bo- 
lesti, He  silám  konec  neni  (Hálek,  1892);  Sv. 
Tlieodosia  (1888);  Podiim\  Zátiší  \  Paličkováni 
km  jek  \  Stará  historie  (v  praž.  Rudolfině); 
Kdy-f  si  náš  dědeček  babičku  bral  (1893) ;  mimo 
to  různé  studie  a  podobizny. 

2)  J.  Jindřich,  malíř  čcsk<',  bratr  před. 
(♦  1867  v  Praze),  žák  prof.  O.  'Seitze  v  Mni- 
chové. Maloval:  Dárek  od  milého;  Jitro  (1892); 
Mýdlové  bubliny;  Krmeni;  Selské  děvče  ^  Nea- 
pole (1893);  Diana  (1896);  Sen;  Genre;  So- 
kové; Smrt  a  Mládi  (1897)    a  j.  J-k. 

Jakoi  (Jakessius,  Jokassius)  Vít,  dle 
rodiště  zvaný  také  Přerovský,  kněz  luthe- 


ránský  a  lat.-český  spisovatel  XVII.  stol.  Byl 
farářem  v  různých  místech  českých,  po- 
sléze v  Praze,  kde  připadl  mu  smutný  úkol 
dodati  poslední  útěchy  českým  pánům  pro 
vzpouru  r.  1621  odsouzeným  na  smrt.  V  pros. 
r.  1621  vypověděn  byv  s  ostatními  luther. 
kněžími  z  Prahy  odešel  J.  do  Kutné  Hory, 
odkudž  v  čci  1623  donucen  vystěhovati  se 
z  Čech  vůbec,  i  usadil  se  v  Drážďanech  a 
živil  se  tu  vyučováním  a  spisováním.  Lite- 
rární činnost  J-ova  počínající  r.  1602  končí 
r.  1647  a  obsahuje  ponejvíce  spisy  nábožensko- 
pouČné  a  historicko-obranné,  pak  několik  ká- 
zání a  pod.  spisků,  z  nichž  uvádíme:  Deca- 
logus  Dei  neb  přikázání  deset  (Praha,  1602); 
Spis  o  sv.  manželském  stavu  (t.,  1610) ;  Cesta  otců 
(t.,  1611) ;  Kniika  o  povětří  xemé  české  (t.,  1613) ; 
Encoenia  perpetua^  o  ustavičném  posvícení  {t., 
1613);  Zrcadlo  rodiny  beibo(né  (t,  1615);  Tri- 
vium, spis  o  třech  cestách  (t.,  1620);  Důvodů 
šest  o  nemluvňátkách;  Tractatus  de  apostasia, 
o  hrozném  odstoupeni;  O  ^adrfování  a  vylévání 
deště;  Obrana  kalichu  sv.  neb  historia  spisu  cír- 
kevního o  lalo^ení  jak  prvotní  tak  i  v  král.  če- 
ském církve  Kristovy  od  času  Bořivoje  af  do 
r.  i63t  (Perno);  Prognosticon  in  tempora  hujus 
saeculi  (1642,  jež  nejspíše  vzděláno  česky  1647: 
Výklad  kap.  24,  sv.  Matouše),  v  němž  proro- 
ctví Kristovo  uvádí  na  tehdejší  události  čes. ; 
Exilium  sanctorum  (1647)  a  j.  Viz  J.  Jireček, 
Rukověť  I.  303. 

JakimowBkl  Marek,  šlechtic  polsky  ro- 
dem z  Baru  na  Podolí ;  účastniv  se  válečných 
výprav  hetmana  Žólkiewského  upadl  v  bitvě 
u  Cecory  (1620)  do  zajetí  tureckého.  Na  cestě 
do  Alexandrie  nedaleko  ostrova  Meteliny  zabil 
s  pomocí  soudruhů  Stefana  Szatanowského  a 
Jana  Stolczyny  kapitána,  zmocnil  se  korábu 
tureckého,  dostal  se  do  Messiny  a  odtud  do 
Říma,  kde  v  chrámě  sv.  Stanislava  ponechal 
ukořistěné  prapory.  Papež  Pavel  III.  vyzna- 
menal jej  zlatým  křížem  a  družinu  jeho  od- 
měnil penězi.  Činy  J-kého  vylíčeny  jsou  v  bro- 
šuře  La  conquista  della  galéra  di  Alessandria 
nel  proto  di  Meteline  caW  spra  coraggio  de 
capi  táno  Marco  J.  Polaco  (Řím,  1623),  pře- 
ložené též  do  polštiny  (Krakov,  1628)  a  znova 
otištěné  v  Grabowského  díle  »Starožytnoáci 
historyczne  polskie*  (díl  I.). 

JaJdn,  slov.  název  ital.  města  Ancony. 

Jaklik,  stavitel  čes.  z  poč.  XV.  stol.  V  pa- 
mětní knize  města  Vodňan,  zvané  »zamčité<, 
nalézá  se  přepis  smlouvy  stavební,  kterou 
r.  1415  za  příčinou  postavení  kostelního  kůru 
uzavřeli  měšťané  s  mistrem  J-em  a  synem 
jeho  Václavem.  J-k. 

Jaklin,  ředitel  stavby  kostela  sv.  Víta 
v  Praze  v  1.  1384—85  vedle  Václava  z  Radce; 
byl  snad  totožným  s  oltářníkem  sv.  Mou- 
drosti v  kostele  Svatovítském,  uváděným 
v  1.  1382—92.  J-/f. 

Jaklovoo,  dělnická  osada  v  rak.  Slezsku 
u  Zámostí,  hejt.  Frýštát,  okr.  Bohumín,  fara 
a  pš.  Pol.  Ostrava;  55  d.,  883  ob.  česko-pol. 
(1890),  kamenouhelné  doly,  v  nichž  r.  1893 
442  dělníků  pracovalo. 

Jako,  papoušek  šedý,  v.  Papouškové. 


1024 


Jakob  —  Jakobíni. 


Jakob  Ludwig  Heinrich,  filosofický  a 
státovédecký  spis.  něm.  (♦  1759  —  f  1827), 
byl  prof.  filosofie  v  Halle,  od  r.  1807  státních 
véd  v  Charkově,  r.  1809  stal  se  členem  zá- 
konodárné kommisse  v  Petrohradě  a  r.  1816 
vrátil  se  do  Halle  jako  prof.  státních  véd. 
Filosofické  jeho  práce  vycházejí  z  okruhu 
filosofie  Kantovy,  k  jejímuz  vysvétlení  a  roz- 
šíření mnohým  přispčl.  Sem  náleží  mezi  jinými: 
ř^olegometta  ^ur  prakt.  Fhilo$ophie  (Halle, 
1787);  Grundriss  der  atlg.  Logik  u.  krit.  An- 
fangsgrúnde  \weinerallg.  Metaphysik  {t.^  1787); 
Grundriss  der  Erfahrungsseelenlehre  (t.,  1791, 
4.  vyd.  1810);  Anti-Machiavel  oder  uber  die 
Grenien  des  búrgerl.  Gehorsams  (t.,  1794,  2.  v. 
1796),  překládal  z  Cabanisa,  Humea,  pořídil 
výtan  z  Baylova  slovníku,  vydával  »Annalen 
der  Philos.  u.  des  philos.  Geistes*  (t.,  1795 
až  1797)  a  j.  Z  oboru  véd  státních  vzpome- 
nouti jest  jeho  Grundsát^e  der  Poli^eigeset^- 
gebung  u.  der  Póliieistaaten  (Charkov,  1809, 
2.  vyd.  Halle,  1837),  Grundsátie  d.  National- 
ókonomie  (t.,  1805,  3.  vyd.  1825),  Die  Staats- 
wissenschaft  (t.,  1821,  2.  vyd.  1831). 

Jakoboa,  též  Jak  obi  na,  jméno  ženské. 
Vynikly:  1)  J.  hollandská  (♦  1401  —  f  1436), 
dcera  Viléma  VI.,  po  jehož  smrti  r.  1416  na- 
stoupila v  hrabství  Hollandském  a  Henne- 
íjavském.  Zrušivši  sňatek  svůj  s  Janem  Bra- 
bantským  pojala  r.  1422  vévodu  Humphreye 
z  Gloucestru  za  manžela,  což  způsobilo  v  hrab- 
stvích  prudké  spory,  nebo  Jan  upíral  jí  právo 
nástupnictví.  Strýc  její  Filip  Burgundský  se 
jí  ujal  a  uznal  její  práva,  ale  přinutil  ji,  když 
r.  1430  se  od  Humphreye  dala  rozvésti,  ze 
se  smlouvou  zavázala  již  se  neprovdati.  Přes 
to  J.  r.  1432  tajně  se  provdala  za  šlechtice 
Františka  z  Borscle,  ale  ten  byl  od  Filipa  za- 
jat a  propuštěn  teprve  r.  1433.  když  J.  po- 
stoupila svých  zemí  Filipovi,  který  je  při- 
pojil k  Burgundu. 

2)  J.,  vévodkyně  julišská  (♦  1558  —  f  1597), 
dcera  bad.  markr.  tiliberta,  byla  r.  1585  pro- 
vdána za  bU>ého  julišského  prince  a  nuisila 
po  jeho  nastoupení  r.  1592  vésti  správu  země. 
Proti  její  vládě  nastal  odpor,  a  když  J.  od- 
dala se  výstřednímu  životu,  byla  obžalována 
u  císaře  Rudolfa  11. ;  byla  však  před  vynese- 
ním rozsudku  3.  září  v  posteli  zardoušena. 

Jakobe! :  1)  J.  Pavel,  lutheránský  kazatel 
slovenský  (*  1695  v  Prictrži  —  f  1752  na  My- 
javě). Studoval  v  Žitavě  a  Vitemberce  a  pů- 
sobil v  Modře  a  na  Myjavě,  uce  žákovstvo 
své  osady  také  jazyku  československému.  Ze 
spisů  jeho,  většinou  církevních,  nejdůležitější 
jsou:  Evangelický  funebrál  (Prešpurk,  1783); 
Modlitebny  poklad  (t\t2Lva,l'732)  a  Orthographia 
bohemo-slavica  (Pešť,  1742).  Viz  Tablic,  Poe- 
zye  II.,  §  12.  Včk. 

2)  J.  Jakub  ml.,  syn  Jakuba,  ev.  kazatele 
u  sv.  Michala  v  Praze,  lutheránský  kazatel 
v  Prešově  a  Trnavě.    Psal  latinsky  prosou 

veršem.  Nejzajímavější  jeho  věci  jsou  Viva 
slavicae  gentis  delineatio  (Levoč,  1642)  a  La- 
crumae  gentis  slavonicae,  báseň  živého  slovan- 
ského vědomí,  do  slovenštiny  přeložená  drcm 
Ivanem  Zachem  (Turč.  Sv.  Martin,  1885).    Včk. 


Jakobony,  rumun.  Jacobeni,  ves  v  okr. 
hejtm.  Kimpolung  v  Bukovině  na  Zlaté  By- 
strici a  silnici  přes  průsmyk  Borgo  do  Uber, 
má  pěkný  kostel,  železné  huti  s  roční  výrobou 
5000  q  kujného  železa,  lomy  mramorové  a  662, 
s  územím  statku  2858  ob.  (1890),  hl.  Némiu 
Nedaleko  jsou  simé  lázně  PucsossuL 

Jakobi  viz  Jacobi. 

Jakobldos  Jiří,  genrista  (*  1853  v  Mi- 
tilini  na  ostr.  I^bu),  žák  athénské  akademie 
za  Litrasa  a  mnichovské  pod  Maxem  a  Lóff- 
tzem.  Jest  činným  v  Mnichové.  Tafco"  iák 
Maxův  maloval  původně  sentimentální  hlavv- 
ženské,  později,  však  obral  si  anekdotický 
genre  dětský.  Účastnil  se  též  pražských  vv- 
stav  obrazy:  U babičky  (1896);  Kukuč  (1897); 
Disharmonie  (1897).  Dále  uvádíme:  Smrt 
Kreusyi  Ifigenie  na  Tauridé;  Zajimavd  četba; 
Nenasytný;  Dětský  spor;  První  krok,     J^k. 

JakobiJ  (Jacobi]  Valerij   Ivanovic, 
historický   malíř   ruský   (♦  1834  v   kazaňské 
gub.),  potomek  lékaře  Ivana  Hrozného,  vxdélai 
se  na  kazaňské  universitě  a  později  vstoupí! 
do  malířské  akademie  petrohradské,  kde  do- 
stalo se  mu  vyznamenání  za  obrazy:  Ro^ašeJ 
ovoce]   Tatarský  obchodník  s  ^upanyi    Oddech 
vesnít  a  i.,  načež  poslán  byv  za  hranice  na- 
vštívil Německo,  Švýcarsko,  Francii  a  Italii. 
Z  té  doby  pocházejí  obrazy  Terroristé  a  umir- 
néni  v  pvvni  francou\ské  revoluci  a  Kardinálovi 
Gi^ovi  uka\uji  hlavu  Colignyho,   Navrátiv  se 
r.  1869   do   Petrohradu  byl  jmenován   pro- 
fessorem  za  obraz  Zatčeni  Birona,  R.  1878  byl 
kommissařem  rus.  odděleni  světové  výstavy 
v  Paříži  a  členem  jury.   Od  té  doby  skoro 
každoročně  pobýval  v  Paříži  a  cestoval  po 
Španělsku  a  Africe.  Z  ostatních  obrazů  jeho 
uvádíme:  Prvui  slavnostní  schůze  petrohr.  aka- 
demie uměni  28,  června  ij6S\  Kostymni  jitro 
u  Anny  Joannovny;  Ledový  dóm;  Artemij  Vo- 
ly nskij  v  nasedáni  ministrů.   V  novější  dobd 
maloval  též  alžírské  genry.  Snk. 

Jakoblnorthurm,  zříceniny  hradu  na  býv. 
panství  rožmberském  blíže  nynějšího  zámku 
v  Rožmberku  v  Čechách  v  hejt.  kaplickém. 

Jakobinl  (Jacobi ns),  jméno  polit,  klubu, 
jejž  na  počátku  revoluce  založili  ve  Versail- 
lech  bretonští  poslanci  pod  jménem  breton- 
ského  klubu  {Club  breton)  ku  poradám  o  ná- 
vrzích ve  shromáždění  národním  přednáše- 
ných, tak  že  na  počátku  neměl  revolučních 
úmyslů  a  neměl  také  podílu  na  dobytí  ba- 
stilljr  (14.  čce),  útoku  lidu  na  Versailly  (5.  aí 
6.  říj.)  a  j.  událostech.  KdyŽ  národní  shro- 
máždění přesídlilo  se  do  Paříže,  usadil  se 
klub  v  dominikánském  klášteře  sv.  Jakuba  a 
zřídil  se  dle  stanov  8.  ůn.  1790  přijatých  jako 
Societě  des  amis  de  la  constitution  (spolek  přá- 
tel ústavy);  na  prohlášeních  a  dopisech  klu- 
bových byla  přidána  slova  sěante  aux  Jacobins- 
Saint-Honoré  (sídlem  u  Jakobínů  v  ulici  Saint- 
H.).  Klub  byl  výborné  zorganisován ;  měl 
v  čele  Duponta,  Bamava  a  Xametha  a  za- 
stoupeny byly  v  něm  všecky  liberální  strany. 
i  Girondisté;  záhy  veŠel  ve  styky  s  četnými 
franc.  městy  a  počal  šířiti  svůj  vliv  po  celé 
Francii.  R.  1791  nabyla  strana  republikánská 


Jakobinská  čepíce  —  Jakoubek  ze  Stříbra. 


1025 


v  klubu  většiny;  proto  mírnějši  živlové  vy- 
stoupili a  založili  klub  Feuillantů.  Řízení  spolku 
přátel  ústavy  ujal  se  Robespicrre;  klub  usta- 
novil přijímati  za  členy  i  ty,  kdož  nebyli  po- 
slanci, čímž  přibývalo  živlů  radikálních  den 
ke  dni,  tak  že  Girondisté  ztratili  veškerý  vliv 
a  byli  z  klubu  vytlačeni.  Od  21.  záři  1792 
přijal  klub  titul  »klub  Jakobínský*  a  provo- 
zoval v  parlamentě  a  ve  veřejném  živote  krutý 
terrorismus.  Robespierre  byl  pružným  pérem 
klubu  a  ten  pracoval,  jak  ředitel  tomu  chtěl; 
klub  agituje  proti  králi,  štve  lid  proti  kně- 
žím  nepřísežným,  proti  emigraci  a  konečně 
proti  třídám  bohatém ;  dílem  klubu  bylo  po- 
pravení Ludvíka  XVI.,  Marie  Antoinetty,  vět- 
šiny Girondistů  a  mnoha  vynikajících  osob; 
výbor  pro  veřejné  blaho  a  bezpečnost  jest 
v  otrocích  službách  klubovních,  neb  klub  šíři 
hrůzovládu  po  všech  městech  francouzských. 
Trojice  Robespierre,  St.  Just  a  Couthon  řádí 
i  v  samém  klubu  proti  členám  (Hébert,  Chau- 
mette,  Danton),  kteří  osměluji  se  opříti  roz- 
kazům Robespierrovým.  Hrůzovláda  dostou- 
pila vrcholu  svého  ve  dnech  od  13.  dub.  až 
10.  čna,  načež  nastal  obrat.  Většina  konventu 
uznala  škodlivost  vlády  Robespierrovy  a  proto 
byl  v  konvente  obžalován  a  28.  čce  17Q4  s  po- 
mocníky svými  popraven;  tím  byla  klubu  za- 
sazena smrtící  rána.  Konvent  zakázal  další 
přijímání  členů  a  konečně  11.  list.  1794  za- 
vřel klub  na  vždy.  Vzbouření  12.  germinalu 
(1.  dub.)  a  20.  kv.  1795  povstání  Babeufovo 
bylo  potlačeno,  podobně  se  stalo  r.  1798.  — 
Srv.  Zinkeisen,  D.  lakobiner-Klub  (Berl.,  1852 
až  1853);  Taine,  Origines  de  la  France  mo- 
deme, sv.  2.:  La  conquěte  íacobine  (Paříž, 
1881);  Aulard,  la  société  des  Jacobins  (t.,  1891 
až  1893,  4  sv.). 

Jakobinská  dopioo  v.  Frygická  čep. 

Jakobiova  Jodnotka  jest  jednotka  prou- 
du elektrického,  totiž  onen  proud,  kterým  v  l 
min.  vyvíjí  se  1  cm' třask.  plynu  při  teplotě  O^^C. 

Jakobité:  1)  J.  nazývali  se  monofysité 
v  Sýrii  a  Mesopotamii  po  biskupu  edesském 
Jakubu  Baradaiovi,  který  je  v  VI.  stol.  po  Kr. 
zorganisoval  a  pod  jedním  patriarchou  spojil. 
Později  přešel  název  ten  na  všecky  mono- 
fysity  vůbec  (viz  Monofysité).  dk. 

2)  J.  nazývala  se  po  r.  1688  strana,  která 
ve  Francii,  Anglii  a  ve  Skotsku  konala  pří- 
pravy, by  rodina  Stuartovců  byla  zase  uve- 
dena na  trůn  anglický.  Zvláště  mocnou  byla 
ve  Skotsku,  ale  Vilém  III.  r.  1689  povstání 
potlačil;  podobně  zmařeny  byly  pokusy  Ja- 
kuba III.  (1715,  1719)  a  praetendenta  Karla 
Eduarda.  Viz  Britannie  V.  str.  707. 

Jakobshagon,  město  v  prus.  vl.  obvodu 
štětínském  v  kraii  stargradském  na  ř.  Ge- 
stohlcne  neb.  Faule  Ihna,  jest  sídlem  soudu, 
má  farní  ev.  kostel,  vrchní  lesní  úřad,  vodní 
i  větrné  mlýny,  barvírny,  trhy  na  dobytek  a 
1928  ob.  (1890). 

Jakobsohaoht,  osada  slez.,  v.  Jakubka. 

Jakobstad  č.  Piet  as  a  ar  i,  příst,  město 
v  čuchonské  gub.  Wasa  při  zálivu  Botnickém 
asi  100  km  ssv.  od  Wasy.  Obyvatelstvo  (2168 
r.  1891)  staví  rybářské  lodi,  provozuje  rybář- 

OttŮv  Slovník  NauCný,  iv.  XII.  4  10  1897. 


ství  a  jakýs  obchod.  Jest  tu  velmi  starý  dře- 
věný kostel.  Poboční  železnice  spojuje  J. 
s  tratí  Estermůra-Uleáborg. 

Jakonet  viz  Jaconet. 

JaJEOSt  (lat.  qualitas)  jest  vlastnost  nebo 
soubor  vlastností  něiaké  věci.  V  běžné  ter- 
minologii logické  užívá  se  při  jednání  o  po- 
jmech místo  j.  slova  obsah.  Při  soudech  myslí 
se  j-í  způsob  spojení  praedikátu  se  subjek- 
tem, přiříká-li  se  tomuto  praedikát  neb  ne 
(soud  kladný  a  záporný). 

Jakoubek  ze  Střibra  Hacobellus, 
vlastně  Jakub),  mistr  svobod,  umění  a  ba- 
kalář v  theologii,  přítel  a  takořka  nástupce 
Husův.  Byl  spolužákem  Husovým  na  univer- 
sitě, téhož  r.  1393  stal  se  bakalářem  a  r.  1397 
mistrem.  Od  r.  1400  byl  i  jeho  kollegou  ve 
fakultě.  Kdy  dosáhl  bakalaureatu  v  theologii, 
není  známo.  Rovněž  tak  nevíme,  kdy  přijal 
svěcení  na  kněžství.  Jistě  stalo  se  tak  před 
16.  říjnem  1405,  kdy  ustanoven  oltářnikem 
u  sv.  Štěpána  na  Rybníčku.  Na  universitě 
spatřujeme  iej  záhy  v  rozličných  důležitěj- 
ších funkcícn  a  v  bojích  vznikajících  o  učení 
VViklifovo  vždy  na  straně  Husově.  R.  1407 
měl  J.  kázáni  u  sv.  Michala  na  Starém  městě 
proti  světskému  panování  duchovenstva, 
v  němž  nepokrytě  prohlásil  bohatství  kléru 
za  počátek  a  zdroj  všech  neřestí,  jehož  tedy 
k  odstranění  zla  mělo  by  se  duchovenstvo 
odříci,  a  neváhá  ani  označovati  za  povin- 
nost světské  moci  donutiti  duchovenstvo 
třebas  násilím,  nemůže-li  se  toto  samo 
k  tomu  odhodlati.  Již  zde  jeví  se  u  J-bka 
jako  potom  vždy  jedna  charakteristická  vlast- 
nost: neostýchá  se  veřejně  a  bezohledně  ná- 
zory, k  nimž  dospěl,  pronésti,  i  vůči  těm, 
jimž  zdají  se  revolučními,  i  vůči  těm,  kteří 
je  pokládají  za  reakcionářské.  J.  není  diplo- 
mat, není  v  něm  kompromissu  v  otázkách 
závažných  —  a  odtud  vysvětlíme  si  mnoho 
v  jeho  pozdějších  sporech  s  oběma  stranami 
husitskými;  ale  není  v  něm  ani  nepřátelství, 
nesnášelivosti  v  otázkách  podřízených,  jež 
dobře  dovede  rozeznávati  od  podstatných  — 
a  v  tom  je  klíč  k  pochopení,  jak  mohl  býti 
při  svém  zásadním  stanovisku  v  jednotlivých 
případech  téměř  prostředníkem.  Pramenem 
názorů  jeho  z  hlavní  části  je  Wiklif,  jehož 
se  přidržel  v  některé  příčině  více  nežli  Hus, 
ač  ani  on  ve  vŠem  za  ním  nejde;  vedle  toho 
však  působil  naň,  aspoň  přímo,  více  než  na 
Husa  i  domácí  proud  reformní  a  v  něm  ze- 
jména spisy  Matěje  z  Janova.  Jako  obhájce 
Wiklifbva  spatřujeme  J-bka  na  schůzi  »u  černé 
růže*  20.  kv.  1408,  ovšem  nepřímo,  pokud 
tamější  usnesení  českého  národa  na  univer- 
sitě může  platiti  (v  poměru  ku  starším)  za 
obranu  Wiklifa.  Přímo  na  jeho  obhájení  vy- 
stoupil 28.  čce  1410  po  spálení  knih  Wikíi- 
fových  v  onom  »turnaji  řečnickém*,  který 
den  před  tím  byl  sám  Hus  zahájil.  J.  obral 
si  za  předmět  Wiklifův  Dekalog,  ale  obra- 
ná jeho  dle  úsudku  Loserthova  ostatním 
vyrovnati  se  nemůže.  J.  také  to  asi  byl,  jenž 
počátkem  r.  1412  při  disputaci  de  quolibet 
se  zřejmou  narážkou  na  papeže  Jana  XXIII. 

67 


1026 


Jakoubek  ze  Stříbra. 


upozorňoval  posluchače,  že  Antikrist  nyní 
právě  došel  nejvyššího  místa  v  církvi,  ač  pro 
tento  výrok  i  Hus  sám  bývá  podezírán.  Že 
i  v  odpustkovém  sporu  J.  stál  na  straně  Hu- 
sové, dokazují  —  pokud  to,  soudě  dle  minu- 
losti, vůbec  třeba  —  zvláště  žaloby  Pražského 
kléru  do  Říma,  v  nichž  jméno  J-bkovo.  v  Římě 
již  dříve  známé,  na  předním  místě  se  obje- 
vuje. Ale  dokazuje  to  i  J.  sám,  zejména  svým 
dobrým  zdáním  určeným  synodě  6.  ún.  1413, 
jež  chtěla,  ale  nepřinesla  klid  do  rozbouře- 
ných poměrů  českých.  Jest  to  jeho  Consilium 
de  pacificando  regno.  Zmíněná  svrchu  charak- 
teristická vlastnost  J-bkova  vystupuje  v  něm 
velmi  ostře.  Rozeznávaje  pokoj  světský  od 
pravého  křesťanského,  žádá  k  dosažení  tohoto 
odstranění  všech  zlořádů,  zvláště  simonie, 
smilstva,  nadbytku  statků  a  vůbec  všeho  svět- 
ského panování  kněží:  pak  lze  dojíti  i  svět- 
ského pokoje.  Hus  přičiňoval  se  o  první  onen 
mír,  proto  nechť  jest  připuštěn  k  odpovídání 
a  očištění.  Nebude-li  ani  pak  dosaženo  i  svět- 
ského pokoje,  nutno  spokojiti  se  dosažením 
hlavního,  křesťanského,  bez  ohledu  na  po- 
mluvy ciziny.  Jsou  to  zásady,  jichž  J.  vždy 
se  držel  a  o  nichž  také  zvláště  ještě  v  něko- 
lika traktátech  latinských  z  pozdější  doby 
pojednal.    Když  synoda  klidu  nepřinesla,  J 


s  jinými    pokračoval    v   díle    Husově,   jenž 

Prahy  byl 
lích.    V  téže  době  někdy  sebral  kázání  svá 


byl  vzdálen,  káže  v  několika  koste- 


V  latinskou  postillu  Sermones  repraesentati  a 
Jacobello  per  circulum  anni  (asi  1414).  Činnost 
jeho  i  bezúhonný  život  určovaly  jej  takořka 
za  nástupce  Husa,  odcházejícího  do  Kostnice. 
Přispěla  k  tomu  zvláště  jedna  okolnost.  Možná 
že  ještě  za  pobytu  Husova  v  Čechách  nebo 
nedlouho  po  jeho  odchodu  J.  na  základě 
textu  Janova:  »Nebudete-li  jísti  těla  syna  člo- 
věka a  píti  krve  jeho . .  .<  začal  hlásati  učení, 
že  i  laikům  má  svátost  oltářní  podávána  býti 
pod  obojí  způsobou.  Učinil  tak  zejména  ve 
zvláštní  disputaci  v  koUeji  Karlově. 

Jakkoli  názory  Husovy  již  ve  mnohé  věci 
uchýlily  se  i  od  tehdejšího  učení  církevního, 
novota  J-bkova,  neočekávaná,  hrozila  roz- 
dvojiti přívržence  Husovy.  Jen  málo  Praž- 
ských farářů  přiklonilo  se  k  ní  hned,  velká 
čásť  i  přívrženců  Husových  stála  proti  ní  a 
bylo  třeba  autority  Husovy,  aby  velká  roz- 
tržka se  nedostavila.  Bylo  se  jí  tím  více  obá- 
vati, ježto  mezitím  i  úřad  arcibiskupsky  po- 
stavil se  proti  novotě,  vydav  klatbu  na  J-bka. 
jež  mu  ovšem  v  další  činnosti  při  podobných 
poměrech,  jaké  byly  v  Praze,  nemohla  pře- 
kážeti. Z  domácích  protivníků  péra  první 
chopil  se  M.  Ondřej  z  Brodu,  jenž  zvláštním 
spisem  vystoupil  proti  J-bkove  nauce  asi  na 
počátku  r.  1415.  J.  odpověděl  záhy  spisem 
Vindiciae  contra  Andreám  Brodam  pro  com- 
munione  plebis  sub  utraqne  specie,  v  němž  ob- 
šírně, na  základě  písma  i  otcův,  nutnost  při- 
jímání pod  obojí  dokazoval. 

V  Kostnici  nebyl  to  Hus  sám,  jenž  o  no- 
votě J-bkově  zvěděl.  Záhy  vešla  v  širší  zná- 
most a  přední  theologové  na  koncilu  z  hlav- 
ních 6  důvodů  zavrhli  nové  učení,  na  základě 


jich  mínění  pak  koncil  zavrhl  a  zakázal  při- 
jímáni pod  obojí.   J-bkovi  snesení   doktorů 
i  nález  koncilu  snad  ještě  před   posledními 
pozdravy  Husov^i  přišly  do  rukou.  Obrátil 
se  proti  nim  ještě  asi  r.  1415  spisem:   Apo- 
logia  pro  communione plebis  sub  utraque  specie . . . 
Téže  věci  věnován  také  český  spis:  Zpráva, 
jak  sněm  konstantskj^  o  svátosti  večeře  páně  na- 
řídil, ač  jest  pochybno,  náleií-li  J-bkovi.  Záhy 
však  z  jedné  nevyřízené  otázky  vynořila  sé 
otázka  druhá.  Již  polemika  s  Ondřejem  z  BrcKiu 
:  dotkla  se  toho,  má-li  býti  svátost  oltářní  pod 
obojí  podávána  také  ditkám  při  křtu,  ke  kte- 
rémuž mínění  J.  se  přiklonil  přes  odpor  ji- 
j  ných  přívrženců  někdy  Husových,  tak  že  o  to 
I  i  k  veřejné  disputaci  J-bkové  se  Šimonem 
I  z  Tišnova  došlo  (asi   r.  1417).    Nad   to   pak 
I  v  lednu  1417  proti  zřejmému  zákazu  novot 
I  se   strany    university   J,   kázal    v    Týne    ve 
I  smyslu  Matěje  z  Janova  proti  uctívání,  rvlá- 
I  ště  přílišnému,  svatých  obrazů,  tak  že   uni- 
versita 7.  února  t.  r.  znova  byla  nucena  vy- 
i  stoupiti.    Ale  přijímání  pod  obojí  universita 
sama  schválila  dne  10.  března  1417.    To  asi 
zavdalo  hlavní  podnět  k  novému  boji  literár- 
nímu. Z  domácích  protivníků  ozval  se  v  Kost- 
nici Mařík  Rvačka,  k  němu  připojil  se  i  slavný 
Gerson.  J.  znovu  nucen  byl  zvláštm'mi  trak- 
táty názorů  svých  hájiti.    Tak  vznikla  jeho 
Demonstratio  per  testimonia  scripturae,  patrům 
atque  doctorum,  communicationem  calicis  inpUbe 
Christiana  esse  necessariam  a  v  téže  asi  době 
napsán  traktát  De  vera  existentia  corporis  et 
sanguinis  Christi  in  sacra  coena. 

Mezitím  poměry  v  Čechách  jmenovité  od 
smrti  krále  Václava  stávaly  se  stále  neutěše- 
nějšími. V  hloubání  náboženském  zejména 
tvořící  se  strana  táborská  zacházela  dále,  než 
mistrům  Pražským  bylo  milo,  a  ve  vršině 
kusů  J.  stavěl  se  zrovna  tak  proti  knčžím 
táborským,  aČ  jinak  jistě  jim  v  některých 
jednotlivostech  byl  blíže.  To  bylo  hlavni  pří- 
činou, že  J.  proti  naukám  táborským  stál 
v  čele  mistrů.  Základ  nazírání  byl  týž,  třeba 
,  v  podrobnostech  jevily  se  někdy  neshody. 
I  Když  po  shromážděni  na  Křížkách  došfo 
I  v  Praze  následkem  některých  výtržností  ke 
'  schůzi  zástupců  obou  stran,  jistě  J.  svým 
I  vlivem  přispěl  k  formulování  společných  ííá- 
I  zorů  ve  čtyři  artikule  Pražské,  v  nichž  došlo 
k  určitému  vyslovení  zásad,  jichž  J.  od  prvo- 
počátku nejdůsledněji  se  přidržel.  A  v  téže 
také  době  on  to  byl  s  M.  Křišťanem,  kteří 
k  otázce  o  dovolenosti  války  pro  svobodu 
slova  božího  odpověděli  zvláštním  spisem, 
že  ne  sice  rozšiřování,  jistě  však  obrana  slova 
božího  mečem  jest  dovolena.  Jest  to  ono  pa- 
mátné dobré  zdání,  které  vůdcům  táborským 
stačilo  k  zahájení  rozsáhlých  příprav  k  boji. 
J-bkovi  však  přineslo  spor  s  Chelčickým, 
kteréhož  ani  takto  omezené  dovoleni  k  válce 
neuspokojovalo.  V  době  tohoto  rozhovoru 
J.  měl  jíž  úřad,  jenž  mu  dle  jeho  dosavadní 
činnosti  právem  náležel,  úřad  kazatele  Betlém- 
ského; byl  mu  dán  asi  r.  1419  neb  snad  již  dři* 
ve,  když  po  přiznám  university  k  utrakvismu 
dosavadní  kazatel,  M.  Havlík,  odpůrce  přijímám 


Jakoubek  ze  Stříbra. 


1027 


pod  obojí,  stal  se  nemožným.  J.  ve  formulo- 
vání nauky  kališnické  zašel  dále  nežli  Hus, 
ale  základní  jeho  názor  na  učení  křesťanské 
zůstal  v  podstatě  téraéř  týž.  I  jemu  je  hlavním 
pramenem  viry  písmo,  ale  ani  výroky  otců 
nesmějí  se  zamítati,  pokud  mu  neodporuji. 
Rozeznává  v  učení  křesťanském  přesné,  co 
jest  původu  božského  a  tedy  nesmí  býti  mě- 
něno, od  toho,  co  zakládá  se  na  starých  oby- 
čejích církve,  co  sice  netvoři  základ  spaseni, 
ale  od  čeho  neradno  ustupovati.  Stanovisko 
jeho  zvláště  objevuje  se  při  velikém  hádání 
zástupců  obou  stran  v  domě  Zmrzlíkově 
v  Praze  dne  10.  prosince  1420.  Do  veliké 
směsice  různých  názorů  a  protiv  téměř  ne- 
smiřitelných přece  jakoby  konejšivě  zazněti 
musila  odpověď  J-bkova  Mikulášovi  z  Pelhři- 
mova ve  příčině  ornátů.  J.  četl  ve  shromáž- 
děni svůj  traktát  o  této  věci,  jenž  pak  ode- 
vzdán panu  Oldřichovi  z  Hradce.  Dle  svého 
rozděleni  prohlásil  J.  užívání  ornátů  za  věc 
ne  sice  božského  původu,  již  však  starobylá 
zvyklost  pojišťuje  právo  k  zachování,  když 
není  nutno  ji  se  přímo  zbavovati.  Na  téže 
schůzi  setkal  se  J.  také  s  Martinem  Húskou 
(Loquis),  Jedním  z  hlavních  původců  učení, 
které  v  Cechách  nazváno  bylo  pikartským 
a  jež  věříc,  že  chléb  zůstává  ve  svátosti  chle- 
bem, zamítalo  i  skutečnou  přítomnost  Kri- 
stovu a  pokládalo  chléb  a  víno  za  pouhá 
znamení.  J.  postavil  se  proti  tomu  stoje,  jak 
se  zdá,  na  stanovisku  Wiklifově,  které  tvrdilo, 
že  chléb  sice  zůstává  chlebem  (remanentia 
panis),  že  však  Kristus  skutečně  ve  svátosti 
jest  přítomen  (realis  praesentia),  ačkoliv  názor 
jeho  není  vždy  úplně  jasný.  Někdy  může  se 
zdáti,  že  klonil  se  k  učení  táborskému,  jež 
i  onu  realis  praesentia  zavrhovalo,  jemuž  vsak 
přece  chléb  a  vino  nebyly  jen  znameními,  po- 
něvadž v  nich  působí  Kristus  jaksi  duševně, 
svou  milosti.  J-bkovým  měřítkem  při  tom 
však  byla  obava,  by  u  lidu  svátost  neupadla 
v  neúctu.  Na  synode,  o  níž  již  sněm  Čáslavský 
se  usnesl  (od  4.-7.  července  1421),  když  pro 
nastalý  vlivem  Jana  Žclivského  obrat  v  Praze 
arcibiskup  Konrád,  obávaje  se  sám  přijíti, 
jmenoval  M.  Prokopa  z  Plzně  a  lana  z  Pří- 
bramě, J.  přibrán  od  nich  s  mnichem  Janem 
za  spoluředitele.  A  jistě  ne  bez  jeho  vlivu 
sneseni  této  synody  vyzněla  ve  smyslu  mistrů 
Pražských,  ačícoli  strana  Jana  Želivského,  pří- 
vrženci to  radikálních  nauk,  měla  v  městě 
vrch.  Mezi  zvolenými  zde  čtyřmi  správci  či 
administrátory  duchovenstva  přední  místo 
obdržel  J.  vedle  Prokopa  z  Plzně,  Jana  z  Pří- 
bramě a  Jana  Želivského.  Tohoto  úřadu  J. 
užíval  k  mírněni  vášnivé  činnosti  Jana  Že- 
livského a  stalo  se  asi  jeho  zásluhou  a  proti 
vůli  Janově,  že  M.  Křišťan  nebyl  z  fary 
své  u  sv.  Michala  vypuzen.  A  talcé  asi  ne 
náhodou  sešli  se  v  Betlémě  starší  sousedé, 
když  Jan  Želivský  dosadil  v  čelo  obce  hejt- 
mana lana  Hvězdu  (Bzdinku)  z  Vícemilic, 
aby  žádali  aspoň  částečné  omezeni  moci  hejt- 
manovy skrze  konšely.  KdyŽ  pak  působením 
Janovým  stále  nové  a  nové  různice  a  výtrž- 
nosti  vznikaly,   J.   způsobil   svoláni   scnůze 


v  kolleji  Karlově  na  12.  list.  1421,  v  níž  před- 
ložen jeho  a  M.  Petra  Payna  pamětní  spis 

0  potřebě,  aby  ustanoveni  předešlé  synody 
byla  zachovávána,  zejména  aby  bez  vědomi 
správců  duchovenstva  nebyl  nikdo  z  duchov- 
ních od  svého  kostela  odháněn  a  jiný  tam 
vsazován.  Ustanoveni  tato  obracela  se  předem 
proti  přehmatům  Jana  Želivského,  ale  za  stá- 
vajících poměrů  měla  účinek  zrovna  opačný. 
Přívrženci  Janovi  odpověděli  prohlášením  jeho 
samotného  za  správce  duchovenstva  a  toliko 
rozvahou  četných  sousedů  v  poli  meškajících 
podařilo  se  přidati  mu  znovu  tři  pomocníky, 
při  čemž  však  místo  Příbramovo  vystřídal  Jan 
Kardynal  z  Rejnštejna  a  místo  Prokopa  Plzeň- 
ského Petr  Payne  řečený  Engliš.  Ze  starých 
tři  zůstal  jen  J.,  který  nyní  k  zlomeni  moci 
Jana  Želivského  jal  se  užívati  podobných  pro- 
středků jako  mnich  sám.  Dovídáme  se  o  hluč- 
ném processí,  které  vedl  k  radnici  staro- 
městské, žádaje  dosazeni  nových  konšelů. 
Více  však  záměru  jeho  prospěla  ta  okolnost, 
že  po  vítězství  u  Německého  Brodu  mnoho 
sousedů  Janovi  odporných  do  Prahy  se  na- 
vrátilo a  s  nimi  i  četní  pánové,  jichž  asi  vli- 
vem docíleno,  že  obě  strany  v  městě  kom- 
promittovaly  na  několik  přátelských  rozsudí. 
Jejich  výrokem  z  5.  ún.  1422  sice  Jan  Želivský 
potvrzen  s  ostatními  třemi  za  administrátora, 
mezi  konšely  však,  kteří  neměli  býti  během 
roku  měněni,  nedostal  se  žádný  z  jeho  pří- 
vrženců. Jan  Želivský  podržel  vždy  ještě  to- 
lik moci,  že  mohl  kollegům  svým  v  admi- 
nistratorství  překážeti  v  jejich  krocích.  To 
vedlo  k  novým  konfliktům  a  hádkám,  při 
nichž  J.  Želivského  přímo  jako  původce  všech 
bouři  a  krveproliti  označoval.  Dne  7.  března 
r.  1422  byl  konečně  nucen  odebrati  se  na 
radnici  se  žalobou  na  kněží  Novoměstské, 
kteří  byli  úplně  ve  vleku  Janově.  Účinek  ža- 
loby byl  takový,  jakého  se  J.  jistě  nenadal, 
tím  méně  si  ho  přál.  Konšelé  lstivě  zmocnili 
se  kněze  Jana  a  dali  jej  9.  března  1422  v  rad- 
nici s  9  přívrženci  popraviti.  Nerozvážný  čin 
ten  měl  v  zápětí  s  novým  krveprolitím  i  do- 
sazení nových  konšelů.  Před  nimi  pak  dne 
15.  března  kněz  Vilém,  jeden  z  předních  stran- 
niků  Želivského  a  protivníků  J-bkových,  který 
jeho  dosazení  ke  kostelu  sv.  Michala  dávno  již 
byl  odpíral,  četl  obžaloby  na  odpůrce  Janovy, 
zvláště  pak  na  J-bka,  následkem  jichž  již  dříve 

'  zajatí  mistři  vyvezeni  do  Král.  Hradce.    Vy- 
I  hnanství  J-kova  však  nebylo  na  dlouho.  S  pří- 
jezdem Sigmunda  Korybutoviče  dostavily  se 

1  do  Prahy  klidnější  doby  a  tak  snad  již  kon- 
cem května  1422  mohl  J.  i  přívrženci  jeho 
vrátiti  se  do  Prahy.  Spory  s  Janem  Želiv- 
ským  nebyly  rázu  tfieologického,  neběželo  tu 
ani  příliš  o  dogmatické  nebo  liturgické  roz- 
díly —  k  těm  v  té  době  spíše  příliš  konser- 
vativní  stanovisko  Křišťanovo  zavdávalo  pod- 
nět —  jako  o  skutečné  násilnosti,  jichž  se  knčz 
Jan  dopouštěl.  Ale  rozdíly  v  nauce  táborské 
a  pražské,  které  již  tak  dlouho  před  tím  se 
byly  ohlásily,  nezanikly  v  stálém  lomozu  vá- 
lečném, nýbrž  objevují  se  znova  a  znova.  Dne 
24.  června  1423  došlo  k  novému  hádání  mezi 


1028 


Jakov. 


zástupci  obou  stran  na  Konopišti.  Hlavními 
thematy  opět  bylo  užívání  ornátů  a  svátost 
oltářni.  V  prvním  shody  nedocíleno,  neboť 
Táborům  starobylá  zvyklost  bez  výslovného 
nařízení  písma  nepostačovala.  V  druhém  bodu 
hlavni  závadu  tvořily  dva  spisy  o  témže  před- 
měte, Příbramův  a  Mikuláše  z  Pelhřimova, 
k  jichž  posouzení  zvoleni  tedy  zvláštní  soud- 
cové, po  jednom  z  každé  strany.  Posouzení 
spisu  Příbramova  svěřeno  J -bičoví  a  tábor- 
skému knězi  Václavovi,  protáhlo  se  však  k  ve- 
liké nelibosti  účastníků.  Snad  bylo  příčinou 
již  tehdy  odchylné  od  Wiklifova  stanovisko 
Příbramovo  k  nauce  o  eucharistii,  jež  teprve 
později  mělo  zřeiměji  se  objeviti.  Bylo  to 
hlavně  časté  dovolávání  se  Wiklifa,  které  při- 
mělo ho  k  podrobnějšímu  studiu  těchto  dél; 
ale  vedle  osobních  jeho  vlastností  hlavně  asi 
jeho  odpor  k  Táborům,  osobní  nechuť  k  Pay- 
ncovi  a  obava  přede  vším,  co  by  se  mohlo 
zdáti  novotou,  přispěly  k  tomu,  Že  zaujal 
k  učení  Wiklifovu  stanovisko  odmítavé,  s  nímž 
jeho  stále  akcentované  přidržení  se  Husa  těžko 
dalo  se  srovnati.  V  pros.  1426  došlo  mezi  ním 
a  Paynem  k  několika  disputacím,  při  nichž 
25.  pros.  zvláště  jeho  odpor  k  Wiklifovi  pro- 
pukl. J..  rovněž  přítomný,  k  vyzvání  Přibra- 
movu  nepopřel  sice,  že  r.  1408  byl  při  částeč- 
ném odsouzení  Wiklifa  »u  černé  růže*,  ale 
ve  věci  samé  stál  na  straně  Payneově.  Více 
však  než  tato  neshoda  přispěla  k  úplnému 
rozdvojení  jiná  okolnost.  Bylo  již  řečeno,  že 
J.  co  do  základního  názoru  stál  na  straně 
mistrů  a  proti  Táborům.  Ale  z  tohoto  názoru 
J.  nemínil  sleviti  nic,  v  jeho  rámci  pro  ústupky 
nebylo  místa.  Naproti  tomu  nescházelo  ve 
straně  pražské  lidi,  kteří  byli  ochotni  ustou- 
piti něco,  třeba  mnoho,  více  než  dovoloval 
dle  svých  spisů  i  sám  Hus.  Přední  z  nich 
byli  M.  Křištan,  Petr  z  Mladenovic,  Prokop 
z  Plzně  a  nejmírnější  z  mírných  Jan  Pří- 
bram; J.,  ač  jim  byl  přítelem,  nemohl  se 
vyhnouti  sporu  s  nimi.  Tato  čásť  utrakvistů 
asi  s  radostí  byla  by  uvítala,  kdyby  se  bylo 
podařilo  Sigmundovi  Korybutoviči  provésti 
smír  Čechů  s  církví,  o  který  se  pokoušel. 
Nevědělo  se,  co  zamýšlí,  ale  různé  příznaky, 
chování  arcibiskupovo  i  knížete  dalo  tušiti, 
že  smír  nebude  bez  obětí  a  ústupků,  snad 
i  dosti  značných.  Tato  zpráva  stačila,  aby  J. 
postavil  se  proti  tomu,  kterého  kdysi  jistě 
radostně  vítal.  Kníže,  jakoby  tušil  jeho  odpor, 
mínil  prý  proti  němu  zakročiti,  nežli  však 
k  tomu  dojíti  mohlo,  byl  17.  dub.  zajat.  Roz- 
bouřený lid  obrátil  se  proti  těm,  jichž  názory 
budily  podezření,  že  by  dovedli  k  ústupkům 
přivoliti.  Čtyři  právě  jmenovaní  náčelníci  mír- 
ných uvězněni  ve  Staroměstské  radnici  a  po- 
zději vypovězeni  z  města.  Jakkoliv  mohlo  se 
dle  těchto  příznaků  zdáti,  že  snad  vrátí  se 
bouřné  chvíle  vlády  Želivského,  brzo  po  tom 
následující  události  poučily  o  opaku,  již  asi 
v  máji  1427  prohlášeny  památné  Artykule  pro 
\achováni  svornosti  a  pokoje^  plod  to  práce 
hlavně  J-bkovy,  k  němuž  se  celým  zněním 
svým  hlásí.  Ukazují  k  němu  i  žádostí  o  stavo- 
vání hříchů  a  nezavádění  již  opuštěných  ob- 


řadů i  také  formulováním  nauky  o  svátosti 
oltářni,  že  v  ní  jest  skrytým  obyčejem  pravé 
tělo  pána  našeho  Ježíše  luista.  Jest  to  «J-bkovo 
poslední  vystoupení  veřejné,  při  néznž  vedle 
něho  a  skoro  již  na  jeho  místé  stojí  jeho  bu- 
doucí nástupce,  dávný  jeho  spolupracovník 
již  od  doby  Želivského,  Jan  z  Rokycan.  J. 
odtud  žil  svému  povolání  v  Betléme,  zanáší,  je 
se  nepochybně  vedle  úřadu  svého  i  spiso- 
váním. Zde  snad,  ne-li  dříve,  vznikla  jeho 
Česká  postiUa,  snad  i  Tractatus  super  íamen- 
tationes  Jeremiae  a  jiné  traktáty  o  thematcch 
této  době  vůbec  a  jemu  zvláště  oblíbených. 
Zde  snad  také  složen  spis  De  comtnunione 
spirituali  inttgra  sub  duplici  forma  panis  et 
vini  quantitate  plebem  concernente,  aČ  nemini-lí 
se  tím  první  jeho  spis  o  tomto  předméto. 
Veřejné  činnosti  účastnil  sej.  snad  jen  potud, 
pokud  Rokycanovi  v  úřadě  jeho  byl  nápo- 
mocen. Jeho  asi  přičiněním  začato  r.  1429 
jednání  o  návrat  vypuzených  přívrženců  mír- 
ného utrakvismu  do  Prahy.  Konce  jednáni 
se  však  J.  již  nedočkal.  Dne  9.  srpna  1429 
zemřel  v  kruhu  svých  přátel,  zvláště  Paynea 
a  Rokycany,  napomínaje  zejména  k  opatrnosti 
ve  příčině  svátosti  oltářni.  Tato  poslední  řeč 
jeho  známa  jest  v  jejich  sepsám'  pod  jménem 
Confessio  circa  agonem. 

J.  nebyl  tvůrcem  nové  nauky,  třeba  že  on 
to  byl,  jenž  zahájil  přijímání  pod  oboji.  Kráčí 
cestou,  již  za  Wikfifem  nastoupil  Hus,  ale, 
ačkoli  mnohdy  jde  za  Wiklřfem  dále,  konce 
jeho  cesty  přece  nedochází.  Jaký  jest  poměr 
jeho  názoru  k  Husovým  a  Wiklifovým.  při 
dnešní  znalosti  jeho  spisů  říci  nelze.  Pokud 
ze  zpráv  jednotlivých  dá  se  souditi,  bylo  jiz 
řečeno,  že  J.  celkem  nevzdálil  se  od  Husa 
a  nebyl  tedy  příliš  vzdálen  od  základního 
nazírání  církevního.  Nemínil  z  toho  mála, 
v  čem  od  církve  se  uchýlil,  ustoupiti  ani 
na  krok,  ale  proti  Táborům,  kteří  zašli  dále, 
J.  neváhal  se  postaviti.  A  v  tom  právě  jest 
jakási  tragická  ironie  v  historii  jeho.  Jeho 
konservativní  stanovisko  přispělo  k  umož- 
nění toho,  proti  čemu  J.  za  života  tolik  se 
vzpíral.  Provedl  to  nedlouho  po  jeho  smrti 
nástupce  jeho,  M.  Jan  z  Rokycan. 

Spisy  J-bkovy  z  větší  části  čekají  vydáni. 
Česká  postilla  vydána  r.  1564  a  v  téže  době 
některá  česká  kázání;  písně  duchovní  některé 
nacházejí  se  v  kancionálech.  Latinské  trak- 
táty o  přijímání  pod  obojí,  vzniklé  v  dobé 
koncilu,  vydal  v.  d.  Hardt  III.  Jiné  spisy 
známy  jsou  pouze  z  rukopisů,  ač  jen  o  málo 
více  nežli  dle  jména. 

Literatura.  Monografie  o  J-bkovi  nemáme. 
Spisovatelé  dějin  doby  husitské  nutné  všímají 
si  jeho  osoby.  —  Srv.  Palacký,  Dějiny  národu 
č.  III.,  1.,  2.;  Tomek,  Děje  university  Pražské 
(Pr.,  1849);  týž.  Dějepis  Prahy  III.,  IV.;  Jire- 
ček,  Rukověť  I.  a  J.  Vlček,  Dějiny  literatury 
str.  127—129.  V,  Nov. 

Jakoy  (laKOBi),  ruský  tvar  jména  Jakub. 

1)  J.  Černorizec,  mnich  ruskÝ  v  Xi.  stol., 
jemuž  připisují  se  velmi  důležité  památky 
z  prvních  dob  křesťanství  na  Rusi:  Skaianije 
o  Borisi  i    Glebé]    Zitije  Vladimira;    Pamjat 


Jakovlev  —  Jaksch. 


102S^ 


»  pochvala  kňa^ju  rus.  Vladimíru  a  Poslanije 
4c  vel.  kňjiiju  I\ja$lavu.  První,  oplývající  mo- 
rálné-lyrickým  rozjímáním,  prozrazuje  blíz- 
kého vrstevníka  tragické  události  a  staví  ideál 
křesťanské  ctnosti  knížat  mučenníků  proti  hří- 
chům Svatoplukovým.  Druhé  pojednání  po- 
dobné jako  předešlé  obsahem  svým  souvisí 
těsně  s  letopisem  Nestora,  jemuŽ  patrné  bylo 
pramenem.  K  četným  jeho  rukopisům  při- 
pojeno bývá  pojednaní  třetí,  vyznamenávající 
se  rovnéž  starobylostí  a  založené  na  ústním 
podání,  kdy  vypravování  o  Vladimírovi  a 
Olze  zachovávalo  se  ještě  v  živé  paměti  lidu. 
Na  žádné  z  těchto  památek  nelze  pozorovati 
vlivu  církevního  písemnictví  XI.  stol.,  čímž 
nabývají  zajímavosti  ještě  větši.  Konečně  »Po- 
slání  k  Izjaslavovi*,  které  jest  pouze  odpo- 
vědí k  neznámému  posláni  knížete,  oplývá 
aforismy  a  rčeními  z  Písma  sv.  a  vyznačuje 
se  vysokým  míněním  o  povinnostech  křestan- 
ských.  Připisuje  se  mu  ještě  staroslov.  pře- 
klad známý  pod  jménem  Cerkovnoje  pravilo 
Joanna,  který  s  »ustavem<  knížete  Vladimíra 
jest  prvním  pokusem  místního  zákonodárství 
církevního  v  Rusku.  Má  se  za  to,  že  J.  byl 
mnichem  pečerského  kláštera  v  Kijcvě  a  že 
jest  to  táž  osoba,  kterou  Feodosii  r.  1074  do- 
poručoval za  svého  nástupce.  Vypravování 
o  Borisovi  a  Glěbu  a  život  Vladimírův  vydal 
Makarij  (»Christianskoje  Ctěnije*,  1840  a  »lsto- 
rija  rus.  cerkvi«,  kde  připojil  i  poslání  k  Izja- 
slavu).  Srczněvskij  vydal  vypravováni  o  Bo- 
risovi a  Glébovi  podle  staršího  rukopisu  spolu 
s  podobným  spisem  Nestorovým  (Petrohrad, 
1860J  a  Pavlov  pořídil  nejlepší  vydání  pra- 
videl Joannových  (»Rus.  istoričeskaja  biblio- 
téka*, t.,  1880).  Srv.  též:  Kalajdovič,  Russkija 
dostopamjatnosti;  Vostokov,  Opisanije  Rum- 
jancevskago  muzeja;  Pogodin,  Izvěstija  II.  ot. 
Ak.  Nauk  Jl852);  1.  I.  Chruščov,  O  drevněrus. 
istoričeskich  pověsťach  i  skazanijach.    Šnk, 

2)  J.,  svatý  církve  ruské  (f  1391),  byl  bi- 
skupem v  Roštově,  kde  založil  klášter.  Za 
svatého  prohlášen  usnesením  synody  r.  1549. 
Památka  jeho  27.  listopadu. 

3)  J.  Blonnickij,  mnich  ruský  (♦  1711  — 
1 1774),  vzdělav  se  na  duchovní  akademii  v  Ki- 
jcvé  vyučoval  ve  tverském  semináři  a  na  aka- 
demii v  Moskvě.  Sestavil  mimo  jiné  mluvnici 
cirkevné-slovanského  jazyka,  slovník  řecko- 
slovanský  a  slovansko-řecko-latinský,  které 
však  nebyly  dosud  vydány. 

4)  J.  Večerko  v,  arcibiskup  nižegorodský 
{t  1850),  od  r.  1832  byl  biskupem  saratov- 
ským  a  v  této  hodnosti  obrátil  kol  40.000  židů, 
Kalmykův  a  rozkol níků  na  pravoslaví.  Ve 
svých  »Zápiskách«,  chovaných  v  seminářské 
knihovně  nižegorodské  a  vydaných  částečně 
r.  1857—58  v  ípravosl.  Sobcsědniku«,  sebral 
nijpodrobnější  zprávy  o  ruských  rozkolnících 
a  sektách  náboženských  a  práce  jeho  jest 
dosud  prvním  pramenem  o  rus.  sektářích. 
Cásťieho  bohatého  archivu  historických  listin 
vydala  archacologická  kommisse  v  »Niže- 
gorodském  Sborníku*  (d.  VI.).  Náleží  mu  též 
několik  statí  archacologických.  Kázání  jeho 
vydána  r.  1847,  1850   a   1852.    Srv.  Nadčždi- 


nův  článek  v  tlzvéstích*  zeměp.  společnosti 
(1850). 

Jakovlov:  1)  J.  Aleksěj  Semenovič, 
tragický  herec  ruský  (♦  1773  v  Petrohradě  — 
t  1817  t.),  jakožto  záhy  osiřelý  syn  kostrom- 
ského  kupce  přidržován  byl  příbuzným  po- 
ručníkem  k  obchodu,  ač  k  němu  nejevil  chuti. 
S  přítelem  G.  I.  Žebelevem  oddal  se  úplně 
svým  divadelním  snům,  zanechal  obchodu  a 
seznámiv  se  prostřednictvím  ředitele  banky 
N.  I  Perepečina  s  Dmitrevským,  vystoupil 
přičiněním  tohoto  dne  1.  čna  1794  na  divadle 
petrohradském  s  plným  úspěchem.  Od  té 
doby  stal  se  dědicem  úloh  a  slávy  Dmitrev- 


ského  a  po  23  let  byl  miláčkem  obecenstva 
Hamlet,  Othello,  jakož  i  přední  úlohy  něme- 


Hlavní  jeho  úlohy  byly   Dimitrij,  Požarský. 


ckých  dramat  tehdejší  doby  a  tragédií  Suma- 
rokova  i  Ozerova.  Byl  to  samorostlý  talent, 
unášející  diváky  vnitřním  žárem,  kterému 
občas  nedostávalo  se  umělecké  míry  násled- 
kem nedostatečného  vzdělání.  Verše  jeho,  ob- 
sahující hlavně  ódy  a  satiry,  vyšly  s  názvem 
Sočiněnija  (Petrohrad,  1827,  se  životop.).  Šnk. 

2)  J.  Michajil  AleksějeviČ,  spisovatel 
ruský  (*  1798  v  Petrohradě),  vydával  se  Snit- 
kinem  časopis  »Něvskij  ZritěU  (1820),  v  němž 
objevily  se  též  první  básně  Puškinovy.  Vstou- 
piv do  služby  zahraničného  ministerstva  psal 
pouze  divadelní  úvahy  pro  »Sěv.  Pčelu*,  »Lit. 
Pribavlenija  k  Rus.  Invaliduc  a  »Bibliotěku 
dlja  čtěnija*  (1828—36).  V  1.  1841—42  redi- 
goval »Repertuar  rus.  teatra*. 

Jakovljo,  průmyslná  ves  v  okresu  stu- 
bickém  záhřebské  župy  v  Chorvatsku  s  1356  ob. 
(1890),  Srbochorvaty.  V  poslední  době  stále 
klesá  (r.  1857  ještě  4450  ob.). 

Jakowiokl  Ignacy,  geolog  pol.  (♦  1797  — 
t  1847),  vzdělal  se  na  universitě  vilenské,  kdo 
byl  později  prof.  mineralogie.  Vydal:  Wykíad 
oryktognoxyi  i  pociatków  geogttODri  (Vilno, 
1825,  dle  Wernera);  Minerctlosiija  (1827);  Ob- 
serwacyje  geognostycine  (1831)  a  j. 

Jaksoh:  1)  Anton  J.  Ritter  von  War- 
tenhorst,  lékař  něm.  (♦  1810  ve  Warten- 
berku  u  Mimoně  —  f  1887  v  Lohové  u  Tou- 
škova).  V  lékařství  vzdělal  se  v  Praze  u  Kromb- 
holze  a  pak  ve  Vídni  u  Škody,  Kolečka  i  Ro- 
kytanského.  Od  r.  1835—38  působil  jako  assi- 
stent  2.  lékařské  kliniky  v  Praze,  od  r.  1842 
až  1846  řídil  oddělení  pro  nemoci  prsní  ve 
všeobecné  nemocnici  v  Praze,  r.  1846  pře- 
vzal jako  professor  2..  r.  1849  pak  první  lé- 
kařskou kliniku  v  Praze,  kdež  vytrval  až  do 
r.  1881.  Vynikl  jako  bystrý  pozorovatel,  jenž 
mezi  prvními  počal  v  Praze  zakládati  léčení 
na  pochodech  patholog[ick^ch  a  na  přesném 
vyšetřování  methodami  fysikálními.  Sepsal: 
Diss,  inaug.  med.  sisíeus  conspectum  morborum 
in  clinico  ophthalmiatrico  Pragensi  anno  [834 
tractatorum  (1835);  Abhaudlung  uber  das  per- 
forirende  Magengeschwúr  in  diagnostischer  und 
therapeutischer  Hinsicht  (1844J ;  Ueber  Blutver- 
giftung  durch  Harnresorption  (1844) ;  Praktischť 
Mittheilungen  (1845);  Einige  Mitthetlungen  uber 
die  Wíchtigkett  des  Oesichť  und  Tastsinnes 
bet  Erforschung  der  Krankheiten  der  Fespira- 


1030 


Jakšič  —  Jakub. 


tionsorgane  (1847);  Ueber  die  Leistungen  Cl. 
Bernarďs  auf  dem  Gebiete  der  Experimental- 
physiologie  (1853) ;  Klinische  Mittheilungtn 
(1860);  Ueber  die  spontane  Heilung  der  Her^- 
Ulappenkrankheiten  (1860);  Klinische  Vortráge 
uber  die  Lehre  von  der  Syphilis  innerer  Orgáne 
(1864)  a  j.  Mimo  to  přispíval  do  lékařského 
sborníku  >Prager  Vierteljahrschrift  fůr  prakt. 
Medizinc  soubornými  referáty  z  vnitřního  lé- 
kařství. 

2)  Rudolf  J.  R.  v.  Wartenhorst,  lékař  něm., 
syn  před.  (♦  1855  v  Praze).  Lékařství  vystu- 
doval v  Praze  a  Salcpurku,  byl  po  sobě  assi- 
stentem  Klebsovým,  Nothnagelovým  a  Příbra- 
movým,  r.  1883  habilitoval  se  pro  vnitřní  lé- 
kařství a  r.  1888  povolán  byl  za  prof.  vnitř- 
ního lékařství  na  něm.  fakultu  lékařskou  do 
Prahy,  kde  dosud  působí.  Sepsal :  Studien  uber 
den  Harnstoffpilx;  Ueber  die  klinische  Bedeu- 
tung  der  Peptonurie ;  Ueber  Acetonurie  unJ 
Diaceturie  (1885);  Ueber  das  Vorkommen  von 
thienschen  Parasiten  in  den  Fáces  der  Kinder 
(1888) ;  Ueber  Nierenafektionen  bei  Kindern 
nebst  Bemerkungen  Uber  die  Uraemie  und  Ant- 
moniaemie  (1887) ;  Gegemvart  und  Zukunft  der 
internen  Medi\in  (1888);  Klinische  Diagnostik 
innerer  Krankheiten  (2.  vyd.  1888);  Ueber  die 
klinische  Bedeutung  des  Vorkommens  von  Harn- 
sáure  uud  Xanthinbasen  im  Blute,  den  Exudaten 
und  Transsudaten  (1890);  Zur  Kenntnis  der 
Peptonurie  (1895). 

Jakiió:  1)  J.  (Janšič),  jméno  staré  ro- 
diny srbské,  připomínané  často  v  písních  ná- 
rodních. V  dějinách  vynikl  hlavně  J.  De- 
metr,  spřízněný  manželkou  svojí  Helenou, 
dcerou  despoty  Lazara  Djurdjeviée,  se  slav- 
nou rodinou  Brankoviéův.  Jako  věrný  sluha 
Matyáše  Korvína  vynikl  v  bojích  s  Turky. 
R.  1476  účastnil  se  půtky  se  4000  lupiči  tu- 
reckými, kteří  přepadli  Banát  a  byli  zahnáni. 
Ve  spojení  s  temelvárským  hrabětem  Pavlem 
Kinišem  nebo  Knězem  porazil  43.000  Turku 
(1479)  v  krvavém  boji,  v  němž  pobito  jich 
na  30.000,  načež  vítězové  odbývali  slavné 
hody  nad  tureckými  mrtvolami.  R.  1481  velel 
přednímu  voji  Matyášova  vojska,  poslaného 
v  počtu  32.000  pod  velením  Kinišo  do  Srbska, 
a  vynikl  opět  chrabrostí,  zabiv  velitele  sme- 
derevského  při  výpadu  z  tvrze  Golubce.  Při- 
činěním obou  vAdců  vystěhovalo  se  50.000 
Srbů  do  jižních  Uher.  R.  1487  poslán  byl  J. 
od  Matyáše  s  poselstvím  do  Cařihradu,  aby 
vyjednal  příměří  a  prozkoumal  vnitřní  stav 
Turecka.  Sultán  uvítal  jej  velmi  vlídně,  ale 
na  zpáteční  cestě  J.  byl  přepaden  od  velitele 
smederevského  Gázy  Mustafy  a  po  zmužilé 
obraně  zabit  jakožto  oběC  osobní  msty,  po- 
něvadž probodl  kdysi  bratra  Mustafova  ko- 
pím a  mrtvolu  jeho  dal  bratrovi  na  rožni 
upéci.  R.  1488  vypraveno  do  Vídně  zvláštní 
poselství,  jež  žádalo  za  prominutí  porušení 
mezinárodního  práva.  Syn  jeho  Štěpán  a 
vnuk  Marko  připomínají  se  při  vpádu  Jana 
Korvína  do  Turecka  (1502).  Dcera  Štěpánova, 
Helena,  stala  se  babičkou  Štěpána  Franko- 
pana  a  Kateřiny,  manželky  Mikuláše  Zrin- 
ského. 


2)  J.  Josip,  malíř  jihoslovanskv,  rodem 
z  Bílé  Církve  v  Banáté.  R.  1853  vyzdobil  mal- 
bami chrám  v  Manasiji  v  Rumunsku  nákladem 
Jefrema  Obrenoviče.  Z  fresek  těch  vyniká 
hlavně  Sv.  Sáva  se  svým  otcem,  králem  Ště- 
pánem, a  Sv.  Cyrill  a  Methodéj, 

3)  J.  Vladimír,  zakladatel  statistiky  srb- 
ské (♦  1824  v  Kragujevci),  syn  Jakuba  J-c, 
dvorního  bankéře  knížete  Miloše  Obrenovió: 
a  ministra  financí.  Studoval  na  vysoké  škole 
bělehradské  a  na  vídeňské  polytechnice  a  tri 
léta  práva  a  filosofii  na  univ.  heidelberské. 
R.  1848  účastnil  se  srbských  bojů  proti  Ma- 
ďarům.  Proputovav  Německo,  Francii,  Itálii^ 
Belgii,  Rusko  i  Rakousko  věnoval   se    stati- 
stice, jejíž  byl  professorem  na  lyceu  a  na  vy- 
soké Škole  bělehradské.  Skoro  50  let  byl  ře- 
ditelem   statistické   kanceláře   ve   íinančnim 
ministerstvu.    Roku  1889  šel  do  výslužby  a 
r.  1890  slavila  kr.  srbská  učená  společnost 
SQleté  jubileum  literární  a  vědecké   činnosti 
J-ovy  (Pedesetgodišnja  proslava  književnog 
rada  Vladimíra  J-a,  Bělehrad,  1890).  J.  vydal 
tyto   spisy:   LaperH$  od  Kocebua    (Bélehrad, 
1839);  Dr^avopis  Srbije  (1S56  i  1857);   Meteor- 
lofko  lavedenje  u  Srbi  ji  (1857);  Predlog  prvo- 
inano '  andrejskoj    narodnoj    skupštini    ^1858); 
Postanak   i   ra^vitje   štampe   u   Srbiji    (1878); 
Etnografija  Serdyi  (rusky) ;  Oplemenom  sostavé 
naselenija  v  knja^evstvé  Šerbiji  (Petrohr.,  1872) ; 
Statistična  sbírka  i^  srbskih  krajevah   sa   nad- 
pisama  nafrancuskom  je^iku  (1875);  Dr^avopis 
Srbije  (Bělehrad,  13  dílů  od  r.  1863—84).  Tři 
díla  zanechal  J.  v  rukopise. 

Jaktaoo  (lat.),  nepokojné  zmítám  hl.  ne- 
mocného stíženého  nemocí  horečnatou. 

Jaktař:  1)  J.,  Jaktar,  far.  ves  a  morav. 
enkláva  ve  Slezsku,  hejt.,  okr.  a  pš.  Opava; 
64  d.,  541  ob.  č.,  74  n.  (1890),  starožit.  kostel 
sv.  apošt.  Petra  a  Pavla,  který  tu  již  r.  1247 
stával,  2tř.  šk.  —  2)  J.,  předměstí  Opavy  t. 
s  far.  kost.  Nanebevz.  P.  Marie  a  fil.  kost. 
N.  Trojice,  draslárnou,  357  d.,  6878  ob.  (1890). 

Jakub,  hebrejsky  Jaakób,  angl.  James, 
franc.  Jacques,  it  Giacomo^  šp.  Diego,  jméno 
mnohých  světců,  panovníků,  učenců  a  j.,  z  nichž 
uvedeni  buďtež: 

1)  J.,  patriarcha  starozákonm'.  Dle  tradice 
značí  jméno  J.  toho,  kdo  jiného  za  patu  drH 
neb  jeho  přelstí.  Obojí  učinil  J.  svému  bratru 
dvojčeti  Esauovi,  jejž  dle  Gen.  25,  25  při  po- 
rodu za  patu  držel,  později  za  pokrm  prvo- 
rozenství koupil  a  lstivě  pomocí  matky  Re- 
bekky  od  otce  Isaka  místo  Esaua  i  požehnání 
obdržel.  Odtud  veliké  nepřátelství  mezi  J-ero 
a  Esauem,  které  později  uklizeno  bylo.  Ze- 
vrubná historie  J-ova  jest  obsažena"  v  Gen. 
kap.  25— 27  a36.  Patriarcha  J.,  nazvaný  jinak  it£ 
1  s  r  áél,  t.  j.  ten,  jenŽ  s  Bohem  bojuje  (6en.  32), 
jest  vlastním  původcem  národa  židovského 
a  jeho  pokolení.  J.  měl  dvě  manželky.  Liu 
a  Ráchel,  dcery  Labana,  bratra  Reb^kky; 
pojal  je  v  Mesopotamii,  kam  ze  strachu  před 
Esauem  na  radu  matky  své  se  utekl.  Na  útěku 
tom  zjevil  se  mu  Bůh,  ujistil  jej  milosti,  po- 
žehnáním, hojným  potomstvem  a  bohatstvím. 
Přislíbení  boží  se  vyplnilo  a  J.  s  11  syny  a 


Jakub. 


1031 


1  dcerou  a  velikým  bohatstvím  vrátil  se  do 
Kanaanu,  kdjž  mu  Ráchel  porodila  syna  12., 
Benjamina,  při  kterémž  porodu  zemřela.  Když 
synové  J-ovi  prodali  bratra  Josefa,  který  se 
stal  později  místokrálem  v  Egypte,  odebral 
se  J.  do  Egypta  a  bydlel  po  17  roků  v  úrodné 
krajiné  Gosen.  Před  smrtí  svojí  adoptoval 
J.  oba  syny  Josefovy,  všem  svým  synům  po- 
žehnal a  budoucí  osud  předpovědél,  zvláště 
ale  S3^u  Júdovi  předpověděl,  že  z  jeho  po- 
tomstva vyjde  zaslíbený  Vykupitel.  J.  zemřel 
stár  147  let  a  pochován  byl  dle  svého  přání 
v  zemi  Kanaanské  v  jeskyni,  již  kdysi  Abra- 
hám k  pohřbívání  zakoupil.  dk. 

2)  J.  svatý  starší,  syn  Zebedeův  a  matky 
Salomc,  bratr  sv.  Jana  evangelisty  a  jeden 
z  prvních  apoštolův,  jež  Kristus  Pán  sobě 
vyvolil.  S  apoštolem  Petrem  a  bratrem  sv^m 
náležel  J.  k  nejdůvěrnějším  apoštolům  Pána 
Ježíše,  od  něhož  pro  svoji  energii  a  ohnivou 
povahu  se  sv.  Janem  evang.  /Jcavc^yr/ff,  t.  j.  syn 
hromu,  nazván  byl.  Z  ostatních  podrobností 
jest  o  něm  jen  velice  málo  známo.  Že  jako 
apoštol  po  na  nebe  vstoupení  Páně  vynika- 
jící místo  zaujímal,  následuje  z  toho,  že  král 
Héródés  Agrippa  I.  k  upevnění  své  vlády  J -a 
r.  41  neb  42  mečem  popraviti  dal,  aby  si  přízné 
u  Židů  získal.  Dle  podání  nalézá  se  tělo  J-a 
v  Compostele,  kam  dle  pověsti  z  Palestiny 
v  mramorové  rakvi  připlavalo.  Odtud  jest 
i  patronem  Španělska,  kam  prý  dle  pozdější 
pověsti  i  křesťanství  zanesl.  Svátek  ieho  světí 
se  v  lat.  církvi  25.  čce,  v  řecké  30.  dubna.  dU. 

3)  J.  sv.  mladší,  apoštol  Ježíše  Krista,  byl 
synem  Alfcovým  a  matky  Marie,  sestry  Panny 
Marie,  odkudž  jako  příbuzný  Páně  »bratrem 
Páně*  v  Písmé  sv.  se  nazývá.  J.  zaujímal  po 
na  nebe  vstoupení  Páně  důležité  postavení 
jako  první  biskup  jerusalemský  a  požíval  zvi. 
u  židokřesťanů  pro  šetření  některých  forem 
starozákonných  veliké  vážnosti,  o  níž  Písmo 
svaté  na  několika  místech  se  zmiňuje.  Apoštol 
Pavel  nazval  jej  v  listu  ke  Galatsícým  přímo 
sloupem  církve.  Jsa  jiŽ  v  mládí  Nazarejcem 
J.  vynikal  po  celý  život  svůj  zbožností,  takŽe 
po  výtce  spravedlivým  nazýván  bývá.  Zvláště 
rád  modlíval  se  kleče  v  chrámu  jerusalem- 
ském,  takže  dle  podání  na  kolenou  mozoly 
jako  velbloud  od  klečení  měl.  Zemřel  r.  63 
smrtí  mučennickou.  Zprvu  byl  kamenován  a 
když  ještě  nebyl  mrtev,  dobit  byl  kyjem  val- 
cháře,  při  čemŽ  se  modlil  za  své  nepřátele. 
J.  jest  původcem  jednoho  z  katolických  listů, 
které  se  uvádějí  mezi  knihami  Nového  Zá- 
kona. List  sám  není  nic  než  pastýřský  list 
sv.  Apoštola  J-a  k  veškerým  židokřesťanům 
kromě  Palestiny  mezi  pohany  žijícím,  jímŽ  je 
varuje  před  pohanskými  neřestmi  a  vykládá 
učení  Apoštola  Pavla  o  zrušení  Starého  Zá- 
kona, špatné  porozuměné,  jakoby  nebylo  třeba 
dobrých  skutků  ku  spáse  a  vira  pouhá  po- 
stačila. Zvláště  pro  tuto  okolnost  list  tento 
od  protestantů  zavržen,  ale  od  církve  kato- 
lické vždy  za  kanonický  byl  uznáván,     dk. 

4)  J.  z  Nisiby  (f  kol.  r.  350)  vedl  záhy 
život  poustevnický  jako  prostředek  k  doko- 
nalosti, pro  niž  pak  od  lidu  za  biskupa  v  Ni- 


sibě  vyžádán  byl  (309).  Z  kostela  jím  zde  vy- 
stavěného (313 — 320)  zachovány  zbytky.  J.  vy- 
nikal učeností,  přísným  asketickým  životem 
a  darem  zázraky  Činiti.  Pro  askesi  zván  J. 
Vehkým,  pro  zázraky  Mojžíšem  Mesopotamie. 
Byl  učitelem  sv.  Efréma  a  v  dobách  proná- 
sledování církve  katol.  v  Persii  si  získal  o  cír- 
kev tamní  velikých  zásluh,  ovšem  že  se  znač- 
ným svým  utrpením.  Jako  biskup  byl  J.  pří- 
tomen církev,  sněmu  v  Nicaei,  kdež  bojoval 
proti  Ariánům.  Uvádí  se  i  mezi  křesťanskými 
spisovateli.  Pod  jeho  jménem  koluje  22  ho- 
milií,  zachovaných  arménsky  (s  lat.  překl. 
vydal  Antonelli,  Řím,  1756,  nově  Galland, 
Benátky,  1769)  a  syrsky  (Wright,  Londýn, 
1869  dovodil,  že  náleží  Jakubu  Afraatovi,  též 
Mar  Mattaiovi  ze  IV.  stol.).  K  otázce  srv.: 
C.  Fr.  Sasse,  Prolegomena  in  Aphraatis  ser- 
mones  (Lipsko,  1878);  J.  Forget,  De  vita  et 
scriptis  Aphraatis  (Lováň,  1882);  Weissen- 
bach,  Exegetisch-theol.  Studie  uber  Jac.  2, 
14—26  (Giessen,  1871);  v.  Soden,  Der  JaJcobus- 
brief  (Jahrbůcher  fůr  prot.  Theologie,  1884V, 
Fcine,  Der  Jakobusbrief  (Eisenach,  1893);  dále 
výklady  listu  od  W.  Schmidta  (Lipsko,  1878), 
Erdmanna  (Berlín,  1881),  Beyschlaga(Gotinky, 
1882),  Schegga  (J.,  der  Bruder  des  Herm 
u.  sein  Brief,  Mnichov,  1883),  Lugera  (Lipsko, 
1887)  a  j.,  i  výklady  k  N.  Zákonu.  O  legen- 
dách týkajících  se  J-ů  jedná  Lipsius,  Die  apo- 
kryphen  Apostelgeschichten  u.  Apostellegen- 
den  (Brunšvik,  1884).  dk. 

Panovníci:  Angličtí.  5)  J.  I.  (1603—1625), 
syn  Marie  Stuartské  a  Jindřicha  Darnleye, 
nar.  r.  1566  v  Edinburku,  byl  r.  1567,  kdy  Marie 
St.  byla  donucena  vzdáti  se  vlády,  korunován 
na  krále  Skotského  jako  J.  VL  (1567—1625) 
a  byl  nejprve  pod  poručnickou  vládou  hrab. 
Muraye,  potom  svého  děda  hr.  Lenoxa;  r.  1578 
ujal  se  vlády  a  r.  1589  pojal  za  choť  Annu 
dánskou,  která  mu  povila  Jindřicha  (f  1612), 
Karla  L  a  Alžbětu,  provdanou  za  falck.  Bed- 
řicha V.  Byl  velice  bázlivý,  při  tom  ctižádo- 
stivý, toužící  po  neobmezené  vládě  nad  par- 
lamentem i  nad  církví;  byl  velice  učený,  jak 
jeho  od  biskupa  Montagua  vydaná  Opera 
(Lond.,  1616)  dosvědčují,  byl  vsak  rozmařilý 
a  spotřeboval  k  životu  tomu  veliké  summy, 
jež  vymáhal  na  poddaných,  takže  bylo  proti 
němu  na  sklonku  jeho  života  připravováno 
povstání.  O  jeho  vládě  v  Anglii  od  r.  1603 
viz  Britannie  Veliká  str.  705. 

6)  J.  II.  (1685—1688),  druhorozený  syn 
Karla  I.  a  Marie  Henrietty,  nar.  r.  1633,  byl 
jmenován  vévodou  z  Yorku,  za  revoluce  r.  1648 
uprchl  na  pevninu  a  sloužil  ve  francouzském 
a  potom  ve  španělském  vojsku.  Pojav  tajně 
sličnou  Annu  Hyde,  dceru  hrab.  Clarendona, 
za  manželku,  rozrušil  klid  v  rodině  Stuartské, 
ale  vymohl  jí  uznání.  R.  1660  povolal  ho 
Karel  II.  do  Anglie  a  jmenoval  ho  velkým 
admirálem.  J.  zvítězil  nad  hollandským  loď- 
stvem r.  1665  u  pobřeží  Suífolckého  a  r.  1672 
v  zátoce  Solebayi.  Byl  vychován  ve  směru 
katolickém  a  proto  byl  od  parlamentu  nená- 
viděn a  to  tím  více,  když  r.  1672  otevřeně 
se  přiznal  k  církvi  katolické  a  pojal  r.  1673 


1032 


íakub. 


za  chof  katol.  princeznu  modcnskou  Marii 
Beatrici.  Dolní  sněmovna  vystoupila  hrozivé 
a  přes  čtvero  rozpušténí  parlamentu  musil 
Karel  II.  r.  1679  ho  vypověděti  z  Anglie. 
V  r.  1681—82  nastala  reakce,  J.  se  vrótil, 
byl  v  Londýně  radostně  uvítán  a  právo  ná- 
stupnictví  na  trůně,  před  tím  popírané,  bylo 
mu  přiznáno.  Byl  povahy  Šlechetné,  byl  vzdě- 
lán a  nadán,  ale  upadl  do  léček  Ludvíkem  XIV. 
mu  nastrojených;  z  těch  pak  nevybředl,  ani 
když  stal  se  po  smrti  Karla  II.  králem.  (Viz 
Britannie  Velká  str.  706.)  Po  přijetí  Viléma 
Oranienského  usadil  se  s  rodinou  r.  1689  v  St. 
Germainu  a  vyjednával  odtud  se  státy  katol.. 
zvláště  s  Leopoldem  L,  avšak  bez  úspěchu; 

f>odobné  nezdařil  se  mu  pokus  zmocniti  se 
rska.  Z  návodu  Ludvíka  XIV.,  který  chtěl 
zaměstnati  Anglii  v  Irsku,  vypravil  se  J.  II. 
s  nepatrnou  mocí  na  moře,  přistál  22.  bř.  1689 
u  břehů  irských  a  svolav  sněm  do  Dublina 
prohlásil,  že  nastupuje  u  vládu;  byl  však 
1.  čce  1690  od  Viléma  na  ř.  Boyne  poražen 
i  uprchl  zase  do  St.  Germainu.  Nic  nespo- 
mohla  strana  Jakobitů  a  další  pokusy  se  rovněž 
nezdařily.  Zemřel  v  St.  Germainu.  Z  prvního 
svého  manželství  měl  dcery  Marii,  provd.  za 
Viléma  Oraňského,  a  Annu,  provd.  za  dán. 
prince  Jiřího;  z  druhého  J-a  III.,  Pretendent 
zvaného.  Sepsal  10  svazků  »Pamětí  své  doby<, 
kterých  dr.  Clarke  užil  ke  svému  Life  of  Ja- 
mes IJ.  (Londýn,  1816). 

7)  J.  III.  Edvard,  zv.  Pretendent  (♦  1688 
v  Lond.  —  1 1760  v  Albanu),  byl  iako  novo- 
rozeně před  útěkem  J-a  II.  zachráněn  do 
Francie  a  vychováván  od  otce  v  zásadách 
Stuartovců.  Byl  povahy  dobré,  ale  boiácné 
a  nestatečné.  Po  smrti  otcově  prohlásily  ho 
dvory  katolické,  až  na  vídeňsky,  za  pravého 
anglického  krále,  i  nazýván  byl  J.  III.  Vše- 
cky pokusy,  které  z  návodu  Ludvíka  XIV. 
a  na  pobídky  Jakobitů  r.  1708,  1715  a  1727 
učinil,  byly  v  zárodcích  potlačeny.  Z  man- 
želství jeho  s  Marií  Sobieskou  vyšli:  Karel 
Ed.  princ  walesský  a  Jindřich  vévoda  yorský, 
kardinál. 

Aragon^tf.  8)  J.  I.  Dobyvatel  {Jayme  el 
conquistador)^  syn  Petra  II.  a  Marie  z  Mont- 
pellieru  (♦  1210  —  f  1276),  byl  při  smrti 
otcově  teprve  tříletý  i  prošel  cestou  utrpení, 
stále  stíhán  jsa  od  svých  strýců.  Vychovatel 
jeho,  moudrý  johannitský  rytíř  Guilen  z  Mon- 
reda,  vytvořil  z  něho  panovni^ka  statečného 
a  všemi  ctnostmi  opatřeného.  Když  r.  1225 
samostatné  vlády  se  uchopil,  upravil  hned 
zřízení  zemské  a  počal  boj  proti  špan.  Ara- 
bům; tak  r.  1229  dobyl  ostrovů  Balearských 
a  osadil  je  Katalonci,  r.  1238  nabyl  král.  Va- 
lencie  a  r.  1264  spojil  se  s  Alfonsem  kastil- 
ským  k  útoku  na  maurské  državy  v  jižním 
Španělsku.  Byl  štědrým  podporovatelem  věd, 
umění,  průmyslu  a  polního  hospodářství. 
Druhorozený  syn  jeho  Jakub  stal  se  králem 
balcarským. 

9)  J.  11.  Spravedlivý  (1291—1327),  syn 
Petra  III.,  po  jehož  smrti  stal  se  králem  sicil- 
ským (12<5-96).  Byl  sice  od  Honoria  IV.  a 
pozdúji  od  Mikuláše  IV.  dán   do   klatby,   ale 


vojevůdce  jeho  Roger  de  Loria  zachránil  mu 
království,  zvítěziv  nad  Francouzi  r.  1286 
u  Brindisi  a  23.  ledna  1287  u  Castellamare. 
R.  1291  zemřel  bratr  jeho  Alfons  IIL  a  %}.  ode- 
brav se  do  Aragonie  dal  se  r.  1292  koruno- 
vati v  Zaragoze.  Obranu  Sicilie  svéřil  Roge- 
rovi  de  Loria,  jenž  po  slavném  svém  víté*st\n 
nad  franc.  vojskem  u  Castelly  r.  1292  hájil 
šťastně  ostrova  až  do  r.  1295,  kterého  roku 
J.  II.  zavřel  s  Karlem  z  Anjou  mír;  pojav 
téhož  dceru  Blanku  za  manželku,  postoupil 
Karlu  Sicílii.  Když  Siciliané  zvolili  si  *J-ova 
bratra  Bedřicha  za  krále,  spojil  se  vl.  s  Kar- 
lem a  přispěl  r.  1299  ku  porážce  Bedřicha  lil. 
u  mysu  Orlanda.  Věnoval  rozkvetu  svých 
zemí  velikou  péči,  zřídil  v  Leridé  universitu, 
zákonem  r.  1319  v  Taragoně  na  snémé  vy- 
daným prohlásil  Aragonii,  Valencii  a  Kata- 
lonii  za  nerozlučitelný  celek  a  r.  1325  opa- 
noval Sicílii. 

Balearitf.  10)  J.  I.  král  řl262— 1311).  třetí  sjn 
arag.  J-a  I.,  nar.  r.  1248  v  Montpellieni,  obdržel 
r.  1262  od  otce  Baleáry,  Rousillon  a  Mont- 
pellier  jako  království  Majorka  nazvané. 

U)  J.  II.  (1324—1349).  vnuk  před.,  byl  %  ná- 
vodu franc.  Filipa  VI.  od  Petra  FV.  aragon- 
ského  zbaven  svého  království  a  donucen 
prodati  Montpellier;  r.  1349  při  pokuse  do- 
byti Majorky  byl  zabit  a  syn  jeho  O.  {in.) 
zajat.  Ten  unikl  do  Neapolska,  pojal  tu  r.  1362 
král.  Johannu  za  manželku,  ale  přes  vŠe  na- 
máhání své  ztracených  zemí  nezískal  a  zemřel 
r.  1379  bezdětek. 

Haitský.  12)  J.  I.  viz   Dessalines  Jean 
Jacques. 

Sicilský.  13)  J.  I.  viz  J.  II.  aragonský. 

Skotští.  14)  J.  L,  král  (♦  1391  —  f  1437),  syn 
churavého  Richarda  III.,  který  ho  poslal  do 
Francie,  by  uchránil  ho  před  nástrahami,  jeŽ 
mu  strojil  bratr  Robertův,  vévoda  z  Albany. 
J.  upadl  však  do  rukou  anglických  pirátů  a 
od  nich  byl  vydán  angl.  Jindřichu  IV.,  který  ho 
dal  uvězniti  a  nepropustil  ani  r.  1406,  kdyx  po 
smrti  otcově  prohlášen  byl  králem;  J.  pro- 
puštěn teprve  r.  1420  od  vév.  z  Gloucestru 
za  40.000  lib.  št.  V  zajetí  konal  pilně  studia 
a  nadšen  básněmi  Chaucerov^mi  pokusil  se 
též  se  zdarem  v  básnictví;  písně  jeho  vydai 
Tytler:  Poetical  remeins  of  khtg  James  (Edin- 
burk,  1733).  Když  r.  1424  nastoupil  na  trůn, 
poznal  hned,  že  jeho  strýc  zneužil  své  vla- 
dařské moci,  že  poměry  vnitřní  jsou  rozru- 
šeny zpupností  baronů  a  vznikáním  sekty 
Lollardů ;  proto  dal  svého  strýce  s  jeho  dvěma 
syny  popraviti,  zakázal  baronům  tvořiti  spolky 
a  rozdělil  skotský  parlament  ve  dvě  komory 
protože  v  dosavadním  parlamentě  měli  baroni 
převahu.  Velikou  péči  měl  o  vychování  vzor- 
ných kněží  a  snažil  se  upevniti  církev  a  trůn. 
Strana  šlechtická  spikla  se  proti  němu  a  J.  1. 
byl  v  noci  21.  ún.  1437  v  Perthu  od  Rob. 
Grahama  úkladně  zavražděn. 

16)  J.  II.  (1437—60),  syn  a  nástupce  J-a  I., 

nar.  r.  1430,  nastoupil  samostatně  r.  1452  a 

kráčel  v  šlépějích   otcových  hledě  potlačiti 

zpupnou  Šlechtu;  vlastní  rukou  probodl  ncj- 

!  mocnějšího  barona  hrab.  Dou^lasa  a  porazil 


Jakub. 


1033 


jeho  stranu  na  ř.  Carronu,  avšak  pomáhaje 
Richardovi  z  Yorku  při  dobývání  Roxburghu, 
byl  zabit  rozpuknuvším  se  dělem. 

16)  J.  III.  (1460—1488),  syn  J-a  II.,  nar. 
r.  1453,  pojal  za  choť  dánskou  Markétu  a  po 
příkladě  otcově  bojoval  po  celý  život  proti 
zpupné  šlechtě,  ale  neměl  duševní  síly  otcovy; 
r.  1482  zmocnila  se  šlechta  jeho  rádců  a  dala 
je  oběsiti,  r.  1488  pak  po  porážce  u  Bannock- 
burnu  J-a  sama  na  útěku  zavraždila. 

17)  J.  IV.  (1488—1513),  jediný  syn  J-a  III., 
nar.  r.  1472,  nejlepší  ze  všech  předchůdců,  nad 
Icteréž  vynikal  silou  ducha  svého,  spravedl- 
ností, podporováním  rolnictví  a  obchodu,  tak 
-že  byl  od  lidu  přímo  zbožňován.  Smířil  se 
se  šlechtou  a  zavřel  mír  s  Jindřichem  Vil. 
Tudorem,  jenž  dal  mu  svou  dceru  Markétu 
za  manželku,  čímž  J.  získal  svému  rodu  právo 
na  korunu  anglickou.  Vinou  Jindřicha  VIII. 
loyl  mír  porušen  a  J.  donucen  spojiti  se  opět 
s  Francií,  ale  ve  válce  z  toho  s  Anglií  vzniklé 
padl  r.  1513  v  nešťastné  bitvě  uTloddenu. 
Tak  byl  u  lidu  oblíben,  že  vznikla  o  něm 
báje,  že  nezemřel,  ale  odebral  se  do  Jerusa- 
lema, odkud  se  zase  k  blahu  země  vrátí. 

18)  J.  V.  (1613—1642),  syn  J-a  IV.,  naroz. 
r.  1512,  zakusil  za  sporů,  jež  o  poručnictví 
nad  ním  vznikly  mezi  stranou  francouzskou 
a  anglickou,  mnoho  útrap,  které  v  jeho  mladé 
srdce  vtiskly  hluboko  nenávist  proti  zištné 
álechtě.  Sotva  že  nastoupil,  potíral  šlechtu, 
která  majíc  zálusk  na  duchovenské  statky 
sblížila  se  s  Jindřichem  VIII.,  jenž  žádal  J-a, 
by  zavedl  do  Skotska  reformaci.  J.  nechtěje, 
by  šlechta  zabráním  statků  duchovenských 
«e  vzmohla,  přiklonil  se  k  Francii  a  po  smrti 
první  své  manželky  Magdaleny,  dcery  Fran- 
tiška I.,  pojal  za  choť  Marii  lotrinskou,  dceru 
vév.  Guise.  Ve  válce  z  toho  s  Anglií  vznikle 
r.  1542  v  bitvě  u  Solwaymooru  opustila  ho 
šlechta  a  J.  žalostí  nad  tím  13.  pros.  t.  r. 
zemřel.  Krátce  před  smrtí  bylo  mu  zvěsto- 
váno, že  8.  pros.  se  mu  narodila  dcera  Marie 
(Stuartovna),  i  pravil  iakoby  v  duchu  pro- 
rockém: Děvčetem  byla  dána  našemu  rodu 
koruna,  děvčetem  buae  zase  odňata. 

19)  J.  VI.  viz  J.  I.  angl.  1). 

20)  J.  Vn.  viz  J.  n.  angl.  2). 

21)  J.  beg,  vlastním  jménem  Jakub  Mu- 
hammed  beg  badaulet,  vladař  kašgarský 
(♦  1820  —  1 1877  byv  zavražděn),  syn  imáma 
chodžendského,  vychován  byl  ve  Pskentu  po- 
blíž Taškendu,  kam  matka  ieho,  opustivši 
chotě,  se  byla  provdala.  Když  mu  potom 
rodiče  brzy  zemřeli,  živil  se  tancem.  Pro- 
vdáním nevlastní  sestry  jeho  za  guvernéra 
taškendského  dostalo  se  J-ovi  protekce,  jíž 
stal  se  nejprve  důstojníkem  a  brzy  i  begem 
Akmečetu  (Fort  Perowski).  V  následujících 
létech  utkal  se  s  Rusy,  jimiž  poražen  uchýlil 
se  do  Taškendu.  R.  1864  účastnil  se  poslaní 
do  KaŠgaru,  vypraveného  Alím  Kulem  z  Kó- 
kandu,  naČcž  používaje  povstání  Dungániů 
prohlásil  se  r.  1865  vladařem  KaŠgaru  a  přijal 
r.  1870  titul  atalyk  gáží.  R.  1872  dobyl  vy- 
sočiny Sarigkulské  a  města  Urum-tsi,  pozbyl 
však  již  r.  1876  východní  části  svého  území. 


kterou  odňali  mu  Číňané.  Srv.  Boulger,  Life 
of  Yakoob  Beg  (Londýn,  1878). 

22)  J.  chán  (Jakub  chán),  emír  áfgán- 
ský  (*  1849),  syn  Síra  Alího,  viz  Afgáni- 
stán  str.  340. 

Jinf  znamentéjif  muií.  23)  J.  příjmením 
Burdeáná,  arab.  al  Baradai,  řecky  Bara- 
daios,  též  Zanzalos,  lat.  Baradaeus,  jak 
zván  dle  hrubého  roucha  svrchního,  jehož 
na  svých  cestách  užíval,  syrský  mnich  (f  578 
po  Kr.).  Sám  syn  kněze  zTelly,  vstoupil  do 
blízkého  kláštera  Pesiltá  na  hoře  Izala  u  Ni- 
siby;  pobyv  potom  15  let  v  Cařihradě,  po- 
svěcen byl  r.  543  monofysitským  patriarchou 
z  Alexandrie,  t.  č.  ve  vyhnanství,  Theodosiem, 
na  biskupa  edesského  s  jurisdikcí  pro  celou 
Sýrii  a  Malou  Asii.  V  úřadě  setrval  do  své 
smrti,  horlivě  jsa  činným  o  rozkvět  církve 
sobě  svěřené.  V  zájmu  jejím  podnikal  nejen 
rozsáhlé  cesty  po  své  diécési,  ale  i  do  Caři- 
hradu  a  Alexandrie.  Monofysitism  děkuje  mu 
po  utlačováních,  jakých  doznal  se  strany  Ju- 
stiniána  I.,  nový  rozkvět,  novou  organisaci, 
rozmnožení  kněžstva  a  hlavně  i  znovuobsazení 
patriarchátu  antiochejského.  J.  zván  tu  přímo 
druhým  zakladatelem  církve  monofysitské  a 
syrští  monofysité  přijali  po  něm  přímo  název 
Jakobité.  Srv.  Kleyn,  Jakobus  B.,  de  Stichter 
der  Syr.  Monophys.  Kerk  (1882).  Dk. 

24)  J.  (Jacques)  de  Vitry,  kardinál 
(♦  1178  ve  Vitry  —  f  1240  v  Římě).  Byl  hor- 
livým hlasatelem  kříže  proti  Albigenským  a 
Saracenům  a  byl  jako  biskup  v  Akru  při 
vzetí  Damietty;  r.  1221  ujednal  s  egypt.  sul- 
tánem smlouvu  o  její  vydání.  Řehoř  IX.  jme- 
noval ho  kardinálem  a  užíval  ho  k  důvěrným 
diplomat,  jednáním.  Řeči  jeho:  Sermones  vul- 
gares;  S.  communes;  S.  dominicales  byly  r.l575 
vydány  tiskem.  Zajímavý  jsou  jeho  dopisy, 
jež  do  Evropy  posílal,  zvláště  pro  5.  kříŽ. 
výpravu,  a  Historia  onentalis  (v  Gesta  dei  per 
Francos,  1611). 

26)  J.  Němec,  též  Giacomo  di  Lapo 
zvaný,  stavitel  z  Meranu  z  XIII.  stol.  V  lé- 
tech 1229—53  stavěl  kostel  sv.  Františka 
v  Assisi.  Dle  některých  historiků  pochodí 
od  něho  též  mosty  Rubaconte  a  Carraja  ve 
Florencii,  jakož  i  plány  tamějších  kostelů 
Sta  Croce,  Or  San  Michele  a  radnice.  Byl 
z  prvních  stavitelů,  kteří  sloh  gotický  uvedli 
do  Itálie. 

26)  J.  de  Voragine  viz  de  Voragine. 

27)  J.,  Mistr  uherský  zvaný,  dobrodruh 
v  XIII.  stol.,  pocházel  nejspíše  z  Bulharska 
a  byl  členem  sekty  bogomilců,  avŠak  přešel 
k  islámu  a  vzdělal  se  mezi  španěl.  Araby. 
R.  1251  objevil  se  z  nenadání  ve  Flandrech  a 
výmluvností  svou  a  odvoláváním  se  na  rozkaz 
Panny  Marie  roznítil  v  sev.  Francii  povstání, 
jež  ve  franc.  dějinách  zaznamenáno  jest  jako 
•povstání  pastýřů*  {La  levée  dcs  pastoureaux). 
Za  krátko  táhl  J.  v  čele  30.000  >pastýřů« 
pod  korouhví,  na  níž  byl  beránek  nesoucí 
kříž,  a  sama  královna  Blanka  doufala  v  tuto 
pomoc;  ale  místo  výpravy  křížové  počali  zá- 
stupové ti  pleniti  franc.  krajiny  a  J.  pro- 
hlásiv se  za  proroka  podněcoval  lid,  aby  po- 


1034 


Jakub. 


bíjel  všecky  mnichy,  knéží  a  židy,  s  kterými 
se  setká.  Tu  na  rozicaz  královnin  jest  povstání 
to  potlačeno  a  J.  na  útěku  z  Bourgesu  zabit; 
velký  zástup  pastýřů  zničil  Šimon  z  Mont- 
fortu,  jiní  unikli  do  Anglie. 

28)  J.  Néraec,  vlastně  Jacob  Griesin- 
ger,  malíř  na  skle  (♦  1407  v  Ulmu  —  f  1491 
v  Bologni).  Jeho  malby  na  skle  v  San  Dome- 
nico  v  Bologni  se  nezachovaly ;  za  to  přičítá 
se  rau  okno  kaple  sv.  Kříže  v  San  Petronio 
tamže.  Barvy  do  skla  vpaloval  a  užíval  hojné 
zvláštní  žluti  připravované  ze  stříbra,  jeiíž 
vynález  mylné  byl  mu  přičítán.  Žáky  jeho 
byli  Fra  Ambrogmo  da  Šoncino  a  Fra  Ana- 
stasio.  J.  N.  byl  synem  ulmského  kupce;  pu- 
toval do  Říma  a  z  nedostatku  prostředků 
vstoupil  do  vojska  aragonského  krále  Alfonsa 
v  Ncapolsku.  Účastnil  se  též  tažení  proti  Ja- 
novu. R.  1440  nebo  1441  vykonal  v  Bologni 
na  hrobě  sv.  Dominika  slib  státi  se  mnichem 
řádu  dominikánského.  Byl  prohlášen  za  blaho- 
slaveného a  slaven  jako  patron  malířů  na  skle 
a  sklářů.  Fra  Ambrogino  da  Soncino  napsal 
jeho  biografii  v  »Acta  Sanctorum«. 

29)  J.  ze  Stříbra,  též  Stříbrský,  de 
Mis  a,  Ar^jyrius  nazývaný,  soudruh  starších 
humanistů  českých  (♦  kol.  r.  1460  ve  Stříbře  — 
t  r.  1499  v  Lounech),  studoval  na  universitě 
v  Praze  a  dosáhnuv  hodností  akademických 
(bakalářství  r.  1480,  magisterství  r.  1485),  při- 

Íat  byl  mezi  professory  a  setrval  na  vyso- 
:ém  učení  od  r.  1485  až  do  r.  1497.  Děkanem 
stal  se  dvakráte  (1488, 1492)  a  rektorem  rovněž 
(1495,  1496),  R.  1497  jsa  proboštem  kolleje 
Karlovy  převzal  na  rozkaz  krále  Vladislava 
správu  konsistoře  pod  obojí  z  rukou  tehdej- 
šího mnoholetého  administrátora  Václ.  Ko- 
randy  a  způsobil  v  brzku  pomocí  Staroměst- 
ských značnou  proměnu  v  dosavadních  pří- 
sedících rady  duchovní.  Předčasnou  jeho 
smrt,  kteráž  ho  v  Lounech  na  léčení  zastihla, 
odpůrcové  vyhlašovali  za  boží  trest  pro  ne- 
dostatek pravověrnosti  náboženské.  K  huma- 
nistickým studiím  přilnul  nejspíše  působením 
mistrů  Řehoře  Pražského  a  Viktorina  Kornela 
ze  Všehrd,  u  kterých  obou  zkouškám  univer- 
sitním byl  se  podrobil;  dalšího  povzbuzení 
dostalo  se  mu  hlavně  pověstným  Konrádem 
Celtisem,  jenž  r.  1491  v  Praze  se  zdržoval 
a  krasořečnictvím  i  veršováním  společnost 
starších  i  mladších  ctitelů  si  zjednati  umél. 
Volnější  názor  ze  studií  oněch  plynoucí  Stři- 
brského  namnoze  uváděl  v  nenávist  u  hor- 
livců  rázu  Korandova,  ba,  když  Celtis  nábo- 
ženské city  Čechův  nešetrně  uraziv  z  Prahy 
potajmu  byl  utekl,  i  dosti  vážné  nebezpečenství 
mu  způsobil.  V  listáři  Celtisově  zachoval  se 
obšírný  list  Stříbrského,  kterým  celá  příhoda 
Živé  se  líčí.  —  Srv.  Jos.  Truhlář,  Humanismus 
za  krále  Vladislava  II.  (1894)  str.  42  a  ČČM. 
1880  str.  482.  Thř. 

30)  J.  z  Olomúcc,  malíř  miniatur  v  sto- 
letí XV.  Pracoval  hojně  dle  rytin  Schongaue- 
rových.  V  ambraské  sbírce  ve  Vídni  jest  od 
něho  dvousvazkový  kancionál  z  1.  1499 — 1500. 

31)  J.  ze  Štrasburku,  Jacobus  Ar- 
rjentoratensis,    dřevoryjec    a   tiskař    kol 


r.  1500.  Činným  byl  v  Benátkách.  Od  něho 
pochodí  vlys  Triumf  Caesarův  (12  špalikú} 
s  letopočtem  1503  a  jménem,  dále  allegorie 
Historia  romaua  a  Madonna  se  sv.  Rockem  a 
Sebestidnem  (dle  Benedetta  Montagna,   v  Pa- 

32)  J.,  malíř  dvorský  či  královský,  starší 
mistr  malířského  cechu  pražského;  k  žádo^tj 
jeho  a  na  přímluvu  některých  velmožů  po- 
tvrdil a  rozšířil  král  Ludvík  majestátem  olo- 
múckým  r.  1523  privilegia  malířského  cechu 
pražsicého. 

33)  J.  Mělnický,  zvonař  v  Mladé  Bole- 
slavi, syn  Bartoloměje  zvonaře  na  Mělníct\ 
usadil  se  r.  1588  v  Boleslavi,  kde  po  Petru 
konváři  přejal  huť  a  zvonici  v  Ptáku.  {St\. 
F.  Bareá,  Památky  archaeol.  XVI,,  168.)  Prad 
jeho  jsou  zvony:  v  Bělé  pod  Bezdězem  z  r.  1597; 
v  Březnu  u  Mělníka  z  r.  1598;  v  Mnich.  Hra- 
dišti dva  na  radnici  z  r.  1601  a  1602;  v  Ja- 
blonci nad  Tiz.  z  r.  1602;  v  Rožďalovicich 
z  r.  1603;  v  Psinici  z  r.  1607;  v  Březině  u  Mni- 
chova Hradiště  z  r.  1607;  v  kostele  sv.  Jiří 
u  Kostelce  nad  Černými  lesy  (kdysi  ves  Uda- 
šín)  z  r.  1611;  ve  Skorkově  n.  Jiz.  z  r.  1612 
(odstraněna  ve  Zlivě  u  Libáně  z  r.  1614; 
v  Katusicich  z  r.  1614  (při  požáru  r.  1847 
rozlit);  v  Libošovicích  u  Sobotky  z  r.  16^; 
ve  Vtclně  Mělnickém  z  r.  1626. 

34)  Jm  znamenitý  mechanik  český  ke  konci 

XV.  a  zač.  XVI.  stol.  v  Praze,  žák  mistra  Ha- 
nuše, hvězdáře  a  mechanika,  s  nímž  společně 
pracoval  na  orloji  staroměst.  radnice  v  Praze; 
po  smrti  svého  mistra  řídil  orloj  sám  aŽ  do 
r.  1530. 

35)  J.,  řezbář,  žil  ku  konci  XV.    a  poč 

XVI.  stol.  v  Hoře  Kutné,  kde  měl  dům  šo- 
sovní;  manželkou  jeho  byla  Eliška  Lorecká 
z  Elkuše.  R.  1502  řezal  archu  pro  kostel 
sv.  Barbory  v  Hoře,  která  však  r.  1673  na- 
hrazena oltářem  laika  jesuitského  Ign.  Raaba 
a  časem  zničena.  Dle  svědectví  jesuity  Ko- 
řínka, jenž  dílo  to  znal,  patřila  archa  ta  k  nej- 
skvělejším dílům  řezbářského  umění  v  Če- 
chách s  poč.  XVI.  stol.  Představovala  palá- 
covou síň  s  3  okny,  v  níž  Ježíš  s  apoštoly 
požíval  beránka  velikonočníno ;  strop  řezán 
byl  ve  způsobu  gotického  klenutí,  s  něhož 
uprostřed  visela  umele  řezaná  růže.  Na  kří- 
dlech v  právo  nahoře  byla  postava  P.  Marie, 
dole  sv.  Kateřiny,  v  levo  nahoře  sv.  Barbory^ 
dole  sv.  Doroty;  na  zadní  straně  vyfezán  byl 
vinný  keř  (srv.  Kořínek,  Památky  Kut.  H- 
str.  204.  Bran  i  š.  Dějiny  středo  v.  umění  v  Če- 
chách, II.  157).  Týž  umělec  vyzdobil  také  síft 
radnice  Rejskem  stavitelem  zbudované,  ze- 
jména stály  tu  sochy  Kristova  a  sv.  apoštolů^ 
které  požárem  r.  1770  byly  zničeny;  jediné 
socha  Kristova  byla  vvnesena  a  chová  se 
posud  jako  vzácná  umělecká  památka  v  rad- 
nici v  Kamenném  domě.  Též  zachráněna  umele 
provedená  konšelská  lavice  práce  J-ovy  z  roku 
1511  tamtéž  chovaná.  Později  odebcal  se  J. 
do  Prahy,  kde  r.  1546  ve  svém  domě  od  ná- 
jemníka byl  zavražděn. 

36)  J.,  konvář  chrudimský  z  konce  XVI.  sto- 
letí,  zhotovil  mnohé  zvony  v  kraji  chrudim- 


Jakub  —  Jakubčovice. 


1035 


ském,  zejména  pak  zvon  v  děkanském  ko- 
stele chrudimském  a  v  kostele  mladočovském 
u  Litomyšle  (z  r.  1582).  J-k, 

37)  J.,  zvonař  v  Meziříčí;  od  něho  pochodí 
zvon  v  kostele  sv.  Jana  Kř.  na  Krásné  Hoře 
v  Čáslavsku  z  r.  1545. 

38)  J.,  konvář  vlašimský  z  poč.  XVII.  stol.; 
od  ného  nalézá  se  zvon  v  kostele  sv.  Miku- 
láše v  Benešové,  ulit^  r.  1603. 

39)  J.  Blonnickij,  učcnec;rus.,  v.  Jako  v. 
Jakab:  1)  J.  Ernst  Bohu w ér,  spisov. 

hornolužický  (♦  1800  v  Budvšíné  —  f  1854  t.). 
Studoval  gymnasium  v  Budyšíně  a  ev.  theo- 
logii v  Lipsku,  ještě  jako  theolog  r.  1822  po- 
slán za  pomocného  kazatele  do  Lubije,  r.  1824 
stal  se  diákonem  v  Njeswačidle,  r.  1827  v  Bu- 
dyšíně, kdež  byl  r.  1832  ustanoven  farářem 
srbského  evang.  kostela  sv.  Michala.  Na  roz- 
voj jeho  vlasteneckého  uvědomění  mělo  vliv 
srbské  kazatelské  sdružení  v  Lipsku,  později 
styk  s  Móhnem  a  zejména  s  Lubjenským.  J. 
byl  spoluzakladatelem  Matice  Srbské,  jež  si 
jej  zvolila  za  místopředsedu.  Ještě  před  pa- 
mětihodnou velkou  peticí  saských  Srbův 
staral  se  o  zavedení  srbských  bohoslužeb 
v  Drážďanech.  R.  1848  povoleny  4  evang. 
srbské  bohoslužby  >na  zkoušku*,  k  nimž  do- 
jížděl J.  z  Budyšína;  na  to  r.  1849  (spolu 
s  jinými  ústupky  luž.  Srbům)  povoleny  trvale. 
T.  r.  po  revoluci  byl  zvolen  poslancem  do 
saského  sněmu,  kde  statečně  hájil  práva  Srbů. 
Z  jeho  spisů  na  prvním  místě  sluší  jmeno- 
vati Serbske  Home  l.uilťcy  (Budyšín,  1848), 
jež  vydal  s  Kudankem.  Jest  to  první  statisti- 
cký spis  o  Lužici,  předchůdce  Mukovy  •Sta- 
tistiky*; obsahuje  také  první  podrobnější 
(bibliografický)  přehled  lužické  literatury.  Ji- 
nak posvětil  vl.  své  péro  náboženským  po- 
třebám lidu;  byl  výborným  kazatelem  a  vydal 
řadu  svých  kázání.  Z  ostatních  jeho  spisů 
buďtež  uvedeny:  Ta  cyrkwinska  nu^a  našich 
evangelskich  sobukřesčijanow  w  druhich  krajach 
(1846);  Powjesč  wo  wustajenju  evangelskich 
serbskich  bofich  siu^bow  w  Dral(cl^artach  (1848 V, 
Spočatki  křesčijanskeje  wučby  (1843, 1846, 1854) ; 
Kák  mtod^enc  póňd^e  po  Čistým  pučů  (1852); 
Modlitwy  la  kťesčijansku  mtodosč  (1852).  Kro- 
mě toho  psal  do  srb.  časopisů  »Tydžeňske 
nowinyc,  »Missionske  powěsde*  a  »Zernička« 
i  do  různých  něm.  listů,  ovšem  o  srbských 
záležitostech.  Ótý, 

2)  J.  Jan  Ernst  Jurij,  spisovatel  horno- 
lužický, syn  před.  (♦  1839  v  Budyšíně),  stu- 
tlovalna  gymnasiu  svého  rodiště  a  evang. 
theologii  na  universitě  lipské  (do  r.  1865). 
Pak  byl  dvě  léta  domácím  učitelem  ve  vla- 
stenecké rodině  faráře  Imise  v  Hodžiji,  potom 
do  r.  1870  gymn.  učitelem  v  Žitavě,  od  r.  1870 
až  1873  kaplanem  v  Kamenci,  načež  povolán 
za  faráře  do  Njeswačidla,  kdež  posud  působí. 
Vynikající  vlastenec  strany  evangelické;  vy- 
.šcd  z  vlastenecké  rodiny  přilnul  upřímně 
k  národnímu  hnutí  a  věnoval  své  síly  roz- 
květu Matice  Srbské,  v  literatuře  pak  nábo- 
ženským potřebám  evang.  Srbů.  Proto  si  jej 
>Mačica  Serbska«  i  »Serbska  hlowna  prědař- 
ska  (•=  kazatelská)  konferenca*  zvolily  za  mí- 


stopředsedu. Vydal  spisy:  Bo{a  nóc  (1876, 
8.  vyd.  1895);  Wuknjenja  (malý  katechismus, 
1878,  3.  vyd.  1886);  Bartrom  Cigenbalk,  préni 
lutherski  misionář  (1883);  Bo\i  \akoň  (sbírka 
kázání,  1882);  Dr.  Marčin  Luther.jeho  ^iwjeuje 
a  jeho  skutki  (1883,  2.  vyd.  1884);  Krije^owa 
modlitwa  (sbírka  káísání  o  otčenáši,  1885),  řady 
jiných  kázání  a  j.  V  r.  1881—91  byl  s  Domas- 
kou  redaktorem  »Missionskeho  posla*.  Z  něm. 
jeho  spisů  v  uvádíme  zajímavé  dílo  Das  wen- 
dische  Rúgen  in  seinen  Ortsnamen  (otisk  z  »Bal- 
tische  Studien*,  sv.  44,  Štětin,  1894).     Čtijr. 

Sv.  Jakub,  ves  v  Čechách,  hejt.  a  okr. 
Kutná  Hora,  fara  Církvice,  pš.  Nové  Dvory; 
70  d.,  621  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Jakuba 
rom.  slohu.  Ves  zove  se  po  kostelu  posta- 
veném r.  1165  od  zbožné  Maří  a  synů  Slavi- 
bora  a  Pavla.  Při  jeho  přestavování  nalezena 
nejstarší  dosud  listina  z  r.  1165,  dle  níž  bi- 
.skup  Daniel  ostatky  sv.  do  oltáře  sv.  Maří 
zasaditi  dal.  Kostel  byl  tehdy  far.  a  náležel 
ke  klášteru  sedleckému.  R.  1420  sv.  J.  za- 
psán Bohuslavovi  z  Doupova,  ale  ani  se 
v  jeho  držení  nedostal,  zabrán  Bedřichem  ze 
Strážnice  a  drŽen  k  panství  Kolínskému, 
r.  1593  koupil  jej  Kašpar  Melichar  ze  Žero- 
tína  a  připojil  jej  k  Novým  Dvorům.  R.  1623 
zanikla  tu  fara.  Srv.  Č.  Č.  M.  1847,  I. 

Sv.  Jakuba  medový  řád,  jméno  tří  ry- 
tířských řádů:  1)  Španělský  Orden  militar 
de  Santiago  de  Espada  založen  byl  r.  1170 
od  13  špan.  rytířů  na  ochranu  putujících 
k  hrobu  sv.  Jakuba;  Alexandr  III.  r.  1175  jej 
potvrdil,  načež  v  čelo  řádu  postaven  velmistr, 
volený  od  koliegia  třinácti  {los  tre^es)]  jemu 
a  kollegiu  příslušelo  právo  přijímati  rytíře  a 
panoše.  Řád  prospěl  ve  válkách  s  Maury  a 
nabyl  velikého  jmění,  tak  že  za  Ferdinanda 
Katol.  měl  velmistr  60.000  dukátů  ročního 
příjmu  a  řád  čítal  400  rytířů  mečových  a 
1000  panošů.  Moc  jeho  byla  tak  veliká,  že 
Ferdinand  z  obavy  před  nim  r.  1493  vymohl 
si  u  Alexandra  VI.  dekret,  kterým  dostalo 
se  mu  dozoru  nad  řádem;  r.  1499  prohlásil 
se  sám  velmistrem  a  r.  1423  Hadrián  VI. 
spojil  velmistrovství  se  špan.  korunou  na 
věčné  časy.  Znamení  řádové  jest  ve  zlatém, 
ellipsovitém  štítě  »Jakubský  kříž«,  t.  j.  krátký, 
široký  meč  červený,  jehož  rukovětí  jsou  dvě 
heraldické  lilie  a  mezi  nimi  držadlo  v  podobě 
srdce.  —  2)  Portugalský  Ordem  de  SSo 
Thiago  da  Espada,  větev  špan.  řádu,  od 
kterého  se  r.  1320  se  svolením  Jana  XXII. 
odtrhla  jako  samostatný  řád.  R.  1556  bylo 
velmistrovství  spojeno  s  port.  korunou,  r.  1789 
byl  od  královny  Marie  saekularisován,  ale 
r.  1862  obnoven  pro  odměnění  zásluh  o  vědy 
a  umění.  Řádové  znamení  jest  Jakubský  křiž 
s  věncem  vavřínovým,  na  němž  jest  nadpis 
>Sciencias,  letras,  artes<;  nosí  se  na  fialové 
stuze  a  dělí  se  v  5  tříd.  —  3)  Brazilský  Or- 
dem de  Sáo  Thiago  da  Espada  uveden 
byl  od  portugalských  králů  do  Brazílie  a 
r.  1843  prohlášen  světským,  načeŽ  r.  1890  za 
republikv  byl  zrušen. 

Jakubdovioe:  1)  J.,  Jakubšovice,  ves 
v  Opavském  Slezsku,  hejt.  a  okr.  Bílovec, 


1036 


Jakube  —  Jakubov. 


fara  a  pá.  Skřipov;  70  d.,  614  ob.  č.  (1890), 
kaple  Navšt.  P.  Marie,  Itř.  ák.,  2  mlýny  a 
deskový  statek  města  Opavy.  R.  1434  seděli 
na  J-cích  bratří  Nedvídkové,  r.  1623  prodal 
je  Jiří  Nedvídek  městu  Opavě  a  tak  zůstaly 
J.  do  r.  1848  zbožím  městským.  Roku  1790 
založil  generál  Laudon  u  J-ic  proslulé  zákop  v. 
U  kříže  za  dědinou  pochováno  mnoho  Švédu. 
O  stáří  J-ic  svědčí  nálezy  kamenných  a  bron- 
zových mlatů.  —  2)J.,  Jakubáovicc  (Jogs- 
dorh^  ves  t.,  hejt.  Opava,  okr.  a  fara  Odry; 
33  a,  265  ob.  n.  (1890),  pá..  mlýn,  pila,  to- 
várna na  knoflíky.  Ves  náležela  od  nepaméti 
k  panství  Oderskému. 

Jakube,  jakoubě,  jakoubátko,  vše,  co 
se  rodí  o  sv.  Jakube  (drůbež,  ovoce,  hlavně 
jablka  a  hrušky,  ale  i  brambory  a  pod.). 

Jakubdo:  i)  J.  Josef,  bás.  čes.  (*  1858 
v  Hlásné  Lhotě  u  Jičína—  f  9.  června  1889 
v  Praze).  Ukončiv  studie  gymnasijní  v  Jičíně 
studoval  v  Praze  na  fakultě  filosohcké  histo- 
rii a  češtinu,  chtěje  se  věnovati  stavu  učitel- 
skému; ale  stižen  byv  nebezpečnou  srdeční 
chorobou  vzdal  se  toho  záměru  a  vstoupil 
do  služeb  obce  pražské,  kdež  byl  úředníkem 
až  do  své  smrti.  J.  bvl  skromné,  ušlechtilé 
a  ryzí  povahy,  snah  ideálních  a  již  jako  stu- 
dent pokoušel  se  v  básnictví.  Od  r.  1876  při- 
spíval do  časopisů  belletristických  hlavně 
vesnickými  básnickými  povídkami,  idyllami  a  j. 
Z  jeho  básní  nejstarší  je  Salma,  pověst  arabská 
(z  r.  1876,  uvěř.  ve  >Vesně€,  1883).  R.  1880 
uveřejnil  některé  drobnější  idylly  a  povídky 
veršované  ve  >Světozoru«,  >Koledč«  a  •Ru- 
chu €.  V  těchto  druzích  básnických  brzy  vy- 
spíval.  Na  prospěch  bylo  mu  pilné  studium 
literatury  ruské  a  polské.  Oblíbil  si  obzvláště 
Mickiewiczc,  Turgcněva  a  Gogola.  Ukazovaly 
to  zejména  jeho  některé  pozdější  práce,  jako 
Horačka  (almanach  Slavic,  1881)  a  Nosila  klo- 
bouček (>Kuch«  1886).  Většinu  těchto  veršo- 
vaných povídek  uložil  v  >Osvěté<,  jako:  Nový 
sad  (1881);  Obrdiek  ^  pouti  (1882);  Eva  ci- 
ká >ika  (1884);  Na  rybníce  (1885).  V  >Zlaté 
Praze*  1886  vyšel  pěkný  jeho  obrázek  Martin 
Drátenik,  v  »Kvétech*  1886  A{  na  onen  svět. 
Rok  před  svou  smrtí  J.  podnikl  cestu  na 
Slovensko,  jejímž  výsledkem  vedle  jiných 
drobných  básní  a  prací  byla  nedokončená 
povídka  Sfuiikant  (Osvěta,  1889).  Kromě  toho 
napsal  J.  některé  drobnější  práce  cestopisné, 
studie  literární  a  j.  do  feuilletonů  •Národ- 
ních Listů«.  Básnická  činnost  J-bcova  byla 
se  zvláštní  oblibou  věnována  vesnickému  ži- 
votu českému  a  v  tom  zase  skoro  výhradně 
jest  rodný  jeho  kraj  v  povídkách  jeho  zřejmě 
označen.  V  tom  v  naŠí  literatuře  zaujímá 
místo  samostatné.  Práce  jeho  ukazují,  že  ži- 
vot venkovský  sám  procítil  a  prožil  ve  všech 
jeho  strastech  i  slastech.  Znalcem  života  ven- 
kovského J.  objevuje  se  obzvláště  v  reali- 
stických detailech  a  drobných  rysech  povaho- 
pisných,  v  znalosti  mluvy  krajové;  široce 
rozvedená  přirovnání  napodobí  obzvláště  po 
Mickiewiczovi.  Ale  celkovému  pojímání  ven- 
kovského Života  chybí  prohloubený,  íilosofi- 
ťký  názor,  hlubší  vystižení.    Ač  v  mnohém 


ukazuje  se  realistou,  přece  volenými  sujety, 
celou  komposicí  není  příliš  vzdálen  od  bás- 
nických povídek  na  př.  Hálkov^ch.  Jeho 
práce  básnické  vyšly  v  »Salonní  bibliothecc* 
(č.  48.  a  69.)  pod  názvem  Povídky  ^  kraje  vt 
verších  (1887  a  1890).  Životopis  jeho  a  podo- 
bizny uveřejnily  »Humoristické  I*isty«,  18^ 
č.  18.,  a  »Světozor«,  XXIII.,  str.  370. 

2)  J.Jan,  spisov.  český  (♦  1862  v  Libunci). 
Studoval  na  ^mnasiu  v  Hradci  Králové,  pak 
na  filosofické  fakultě  české  university  v  Ptaze 
Věnovav  se  stavu  učitelskému  působí  od  r.  1891 
na  městské  vyšší  dívčí  škole  v  Praze.  Jest  činný 
hlavně  v  oboru  literární  historie.  Vedle  četných 
referátů  v  a  kritik  o  dílech  vědeckých  i  belle- 
tristických v  různých  časopisesh  i  v  denních 
listech  napsal  studii  O  yjr\namu  Ant.  Marka 
pro  českou  literaturu  (ČČM.,  1890,  samostatně 
v  novém  zevrubnějším  spracování  r.  1896  pod 
názvem  Ant.  Marek).  Od  několika  let  pracuje 
zejména  o  Životopise  Kollárové.  Výsledky 
svých  studií,  za  nimiž  podnikl  několik  cest 
po  stopách  Kollárových  do  Durynska,  na 
Slovensko  a  do  Pešti,  uveřejnil  až  dosud 
v  několika  odborných  článcích,  jako:  rozbor 
Předl  pivu  ^^  Slávy  Dceři  (programm  vyssi 
dívčí  školy  1892  a  1893);  Jan  KoUár  v  Jeně 
(•Osvěta*  1893);  Politické  a  sociální  nátury 
v  Kollárové  poesii  (»Rozhledv«  1894);  O  ATo/- 
lárovi  erudici  básnické  (ČČM.  1895) ;  Byron  a 
Kollár  (»Naše  Doba«,  1897)  a  j.  v.  K  jubileu 
Kollárovu  napsal  populární  spisek  O  pivote 
a  působení  Jana  KoUára  a  pořídil  výbor  z  Kol- 
lárových básní  (2  d.).  V  >Českém  Lidu«  jsou 
jeho  práce  z  dialektologie  české.  Pilně  účast- 
nil se  prací  při  Národopisné  výstavě  česko- 
slovanské  zejména  ve  výboru  výkonném.  O  ní 
psal  mimo  jiné  v  >Naší  Době*  (1895  a  1896) 
a  v  díle  »Nár,  výstava  českoslovanskác 

Jaknben,  osada  v  Čechách,  hejt,  a  okr. 
Děčín,  fara  Nebočany,  pš.  Těchlovice;  12  d.. 
63  ob.  n.  (1890),  zastávka  Čes.  sev.-záp.  dr. 
(Praha- Všetaty-Přívory-Děčín). 

Jakubin,  ves  v  Čechách,  hejt.  Pelhřimov, 

okr.  a  pš.   Počátky,    fara   Žirovnicc;  21  d. 

148  ob.  č.  (1890),  mlýn,  výroba  pcrletového 

zboží  a  knoflíků. 

Jakubka  (Jakobschacht),   dělnická   osada 

I  ve   Slezsku   u  Zárubku,   hejt.   Frýštát,   okr. 

I  Bohumín,  fara  a  pš.  Polská  Ostrava;  57  d., 

^  96^  ob.    čcsko-pol.    (1890),    zabývajících    se 

I  většinou  hornictvím. 

'  Jaknbov:  1)  J.  {Jokes),  ves  v  Čechách. 
hí  jt.  a  okr.  Jáchymov,  fara  a  pš.  Velichov; 
67  d.,  492  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.,  mlýn  Sauer- 
lingsmůhle  a  pletení  krajek.  Samota  Ólsnitz. 
Ves  založena  r.  1234  klášterem  doksanským. 
později  stala  se  příslušnou  ke  hradu  Hauen- 
štcinu. 

2)  J.,  osada  na  Moravě,  hejt.  Třebíč,  okr. 
a  pš.  Náměšť  u  Brna,  fara  Popovice;  28  d., 
178  ob.  č.  (1890).  Ve  XIV.  a  v  XV.  stol.  stá- 
val zde  svob.  dvůr.  —  3)  J.,  ves  t.,  hejt. 
Znojmo,  okr.  a  pš.  Mor.  Budějovice,  fara  Lu- 
kov;  97  d.,  636  ob.  č.  (1S90).  starobylý  kostel 
sv.  Jakuba  Vět.  (z  r.  1474  a  1691).  někdy  farní. 
Itř.  šk.,  popi.  dvůr  a  lihovar,  mlýn.  Ve  XIV. 


Jakubova  dráha  —  Jakubowicz. 


1037 


a  XV.  stol.  připomínají  se  tu  lázně,  tvrz  a  l 
svob.  dvůr,  kolem  r.  1384  měla  osada  svůj  j 
hrdelní  soud  a  od  r.  1538  a  1617  jmenuje  se 
J.  městysem. 

JakaDOva  dráha,  totéž  jako  Mléčná 
dráha. 

Jakubova  hůl:  1)  J.  h.,  tři  hvězdv 
v  Orionu,  d,  c,  J,  tvořící  přímku,  jež  se  jinak 
nazývají  též  pásem  Orionovým. -— 2)  J.  h., 
úhlomémý  nástroj,  jehož  se  před  časy  uží- 
valo. Nazývá  se  lat  obyčejné  baculus  (nebo 
rádius)  astronomicus^  též  baculus  Jacob  (angl. 
cross-staff,  franc.  arbalestrille,  arbaUstille^  ar- 
balete,  ném.  Jakobsstab,  Kreuistab),  Nástroj, 
jejž  Regiomontanus  sestrojil,  ale  nepojme- 
noval, byla  dle  popisu  v  pojednání  »De  Co- 
metae  problcmata  XVI.<  obsaženém  (Scripta 
Regiomontani,  Norimberk  1544)  čtyřhranná  \ 
dřevěná  tyč  AB  nejméně  5  loket  dlouhá,  roz- 
dělená na  1300  stejných  dílců;  na  tyč  daly 
se  nastrčiti  a  kolmo  pošinovati  jiné  kratší 
tyče,  na  př.  CD,  nazvané  regulellae,  rozdělené 
rovněž  na  stejné  dílce,  jichž  dle  různé  délky 
příček  bylo  10—210.  U  ^,  fí.  C  byly  k  za- 
měřování hřebíčky  nebo  jehly  {claviculi  sub- 
tiles  č.  acus;  vyobr.  č.  2003.).  Méla-li  se  vzdá- 
lenost v  úhlu  změřiti,  nastrčila  se  na  dlouhou 
tyč  přiměřená  příční,  nástroj  se  přidržel  u  A 
k  oku,  načež  se 
příčka  CD  poŠino-  « 

vála,  až  úhel  CAD  "> 
rovnal  se  měřené-    \ 
mu;  pak  určil  se     \ 
počet  dílců  připa-    c 
dajíci  na  i4£  a  CD 
a  úhel  a  stanovil 
se  buď  ze  vzorce 

^2  2 

pomocí  tabulky 
{tabula  fecunda) 
pro  tangenty,  ne- 
bo ze  zvláštní  k  to- 
mu vypočítané  ta- 
bulky. Hůl  Regio- 

montanova  sou- 
hlasí  až  na  větší 
rozměry  s  J-vou 


K 

i 

\ 

"7d 

\ 

\ 

1 
1 

č.  2003.  Jakubova  h6I. 


holí,  Jaké  té  doby  užívali  zeměměřiči  a  ná- 
mořnici; Regiomontanus  uvedl  ji  tedy  do 
hvězdářství,  Martin  Behaim  z  Norimberka 
do  námořní  služby,  kdežto  v  zeměměřictví 
užívalo  se  jí  již  v  XV.  stol.  Gůnther  (Bibl. 
math.  1885)  nalezl  v  Codexu  knihovny  mni- 
chovské, jejž  sestavil  Theodorich  Rufifo,  lek- 
tor minorit,  kláštera  Gronebergu  v  r.  1445 
až  1450,  pojednání  »De  baculo  geometrico«, 
v  němž  J.  h.  se  popisuje  a  též  iméno  »ba- 
culus  Jacob*  uvádí;  dále  shledal  (^Martin 
Behaim*  ve  13.  sv.  Bayer.  Bibl.  1890),  že 
španělský  žid  Leví  bcn  Gerson  ve  spise  již 
r.  1342  z  hebrejštiny  do  latiny  přeloženém 
o  témž  nástroji  se  zmiňuje.  Byla  tedy  J.  h. 
již  v  pol.  XIV.  stol.  známa.  Co  se  jména  týče, 
je  tím  vyloučeno,  že  se  nástroj  ten  jmenuje 
po  Jakubu  Kóbelovi  (Cobilinus),  soudruhu 
Koprníkovu  ve  studiích,  jenž  o  něm  pojed- 


nává ve  spise  »GeomctrLy«  (Mohuč,  1535). 
Že  jméno  J.  h.  pochází,  jak  se  domnívá  Ra- 
m  us  (Meetkonst  in  XXVII.  boeken,  Amstrdam, 
1622)  a  jiní  pozdější  spisovatelé  odtud,  že 
nástroj  vynalezen  byl  patriarchou  Jakubem, 
vzbuditi  může  jen  úsměv;  Bartsch  a  Schi- 
ckard  však  míní,  že  by  jméno  upomínalo  na 
Genesi,  kap.  XXX.  v.  37,  bylo-li  snad  roz- 
děleni tyče  naznačeno  pruhy  barevnými.  Viz 
ostatně  spis  Arthura  Breusinga  »Die  nauti- 
schen  Instrumente*  (Brémy,  1890),  v  němž  uvá- 
dí se  několik  odchylných  podrobností.    VRý. 

Jakabovld  Nikolaj  Martinovič,  lékař 
ruský  (♦  1816  u  Poltavy  —  f  ^879  v  Petro- 
hradě). Lékařství  vystudoval  v  Charkově,  zdo- 
konalil se  pak  na  různých  universitách  ruských 
i  zahraničných  zvláště  v  chirurgii,  ofthalmo- 
logii  a  v  anatomii,  r.  1860  stal  se  v  Petro- 
hradě professorem  histologie.  Vynikl  zejména 
svými  pracemi  o  podrobném  složení  nervů. 
Z  jeho  spisů  bud^ež  uvedeny:  Recherches  sur 
r histologie  du  systéme  nerveux  {1B57);  Mikro- 
scopische  Untersuchungen  uber  die  Nerven- 
ursprúnge  im  Rúckenmark  und  verlángerten 
Mark  (1857);  Mittheilungen  uber  die  fernere 
Structur  des  Gehirns  und  Rúckenmarks  (1857) ; 
Recherches  comparatives  sur  le  systéme  nerveux 
(1858);  Terminaisons  des  nerfs  á  ta  periphérie 
et  dans  les  différents  organes,  ou  terminaisons 
périphériques  du  systéme  nerveux  en  général 
(1860). 

JakubOTloe:  1)  J.,  osada  v  Čechách 
u  Zhoře,  hejt.  Čáslav,  okr.  Habry,  fara  a  pš. 
Vilímov;  19  d.,  119  ob.  č.  (1890),  samota 
Sychro  v.  —  2)  J.  {Jockelsdorh,  ves  t.,  hejt., 
okr.  a  pš.  Lanškroun,  fara  Cermná;  74  d., 
6  ob.  č.,  349  n.  (1890),  kaple  sv.  Antonína 
Pad.,  Itř.  šk. 

3)  J.,  někdy  Rubčov  (JokelsdorJ),  far.  ves 
na  Moravě,  hejt.  Zábřeh,  okr.  a  pš.  Šilperk; 
108  d.,  576  ob.  č.  (1890),  kostel  Nanebevzetí 
P.  Marie,  2tř.  šk.,  samoty  Amerika,  Mezník 
a  Trávník.  R.  1697  vystavěn  kostel  a  r.  1785 
zřízena  tu  lokalie. 

Jalnibowioz:l)J.Maksymilijan,  filolog 
polský  (♦  1785  na  Volyni  —  f  1853  v  Žito- 
měři),  vystudoval  ve  Vilně,  načež  byl  pro- 
fessorem klass.  filologie  v  různých  školách, 
posléze  od  r.  1834  v  Kijevě  a  od  r.  1842 
v  Moskvě.  Vydal:  Gramatyka  j^\yka  polskiego 
(Vilno,  1823  a  1825--27,  3  části);  Gramatyka 
j^xyka  /aciňskiego  (t.,  1825—26,  4  části) ; 
Chr^escijaňska  filoiofiia  iycia  ....  (t.,  1853); 
O  sposobie  uc^enia  j^iyków  (Křemenec,  1820) 
a  j.  Nčktcré  práce  vydal  též  ruským  jazykem. 

2)  J.  Antoni,  spisovatel  pol.  původem 
Armén  (♦  1789  —  f  1842\  byl  vychován  jako 
sirotek  a  vstoupiv  k  vojsku  účastnil  se  válek 
r.  1809  a  1812.  Dostav  se  do  zajetí,  byl  do 
r.  1815  tlumočníkem  v  saratovské  kanceláři 
městské.  Později  sloužil  opět  v  polském  voj- 
sku a  r.  1832  stal  se  tajemníkem  a  tlumoč- 
níkem na  jazyk  ruský  při  státní  kommissi. 
Vydal:  Arythmetyka  i pierwsie  \asady  algebry 
fl822j;  Wiadomošci  o  broni  r^c\néj  i  patnéj 
(1824);  Sfownik  rossyjsko-polski  (Varšava,  1825 
až  1828,  2  díly)  a  j. 


1038 


Jakubowski  —  Jakuškin. 


Jaknbowski:  1)  J.  Wojciech.  diplomat 
pol.  (*  1712  ve  vojvodství  krakovském  — 
t  1784  ve  Varšavé),  vzdélav  se  u  jesuitů  ve 
Lvové  odebral  se  do  Francie,  kde  protekcí 
Stanislava  LeszczyAského  vstoupil  do  pluku 
Royal-Pologne.  R.  1749  stal  se  plukovníkem, 
ale  již  r.  1754  vstoupil  do  diplomatických 
služeb  Ludvíka  XV.,  načež  od  r.  1755  za- 
stával francouzské  zájmy  v  Polsku.  Za  své 
služby  jmenován  polním  maršálkem  a  baro- 
nem. Vydal:  Piešm  Horacyjusia  (^VarŠ.,  1773); 
Bajki  Eiopa  (t.,  1774,  z  Laíontama)  a  básně 
S.  Konarského  s  biografií  (t.,  1788). 

2)  J.  Józef,  válečník  pol.  (♦  1743  —  f  181^). 
nabyv  vojenského  vychovájií  stal  se  kapi- 
tánem dělostřelectva,  pozdéii  vyučoval  v  ka- 
detní  škole.  načeŽ  r.  1781  stal  se  missionářem. 
Koáciuszko  v  dobé  obležení  Varšavy  od  Prusů 
povolal  jej  k  vojsku.  J.  jako  velitel  batterií 
uspíšil  osvobození  města.  Tiskem  vydal:  Mi- 
uka  artylerj^i  (Varš.,  1781—83.  3  d.);  Nauka 
matematykt  do  u(ycia  artyleryi  (t.,  1781.  přel. 
z  Bezouta);  Krótki  ^biór  hhtoryi  greckiéj  (t., 
1791)  a  i.  Do  r.  1789  redigoval  ^Wyj^tki 
z  dzienników  Paryskichc. 

3)  J.  Win  cen  ty,  spis.  pol.  (♦  1751  v  Kra- 
kovsku  —  +  1826  ve  Varšavě),  vstoupiv  do 
řádu  piaristů  v  Rzeszowě  byl  od  r.  1807  pře- 
vorem  a  od  r.  1810  rektorem  v  Górze.  Pře- 
ložil z  Tissota  Pr\estroga  Jla  hidu  w\gledem  \a' 
chowania  $i^  w  c\asie  choroby  (Varš.,  1773, 
3  díly)  a  poslední  tři  zpěvy  Aencidy  jako  do- 
plněk překladu  F.  Dmochowského  (t.,  1809). 
Vydal  též  Kaiania  (t.,  1808). 

4)  J.  Adam,  spis.  pol.  (♦  1801  ve  Var- 
šavě), byl  prof.  mathematiky  a  literatury, 
rektorem  piaristů  v  Krakově  a  proboštem 
ve  Varšavě.  Byl  též  členem  společnosti  nauk 
v  Krakově.  Z  jeho  prací  uvádíme:  O  i-obo- 
cHnie  w  Galicyi  (1855);  Mysli  o  podniesieniu 
prjemys^  i  fabryk  w  Galicyi  (1853 V,  Zbióv 
wiérr{y  ku  nauce  i  \abawie  (1849).  Nějakou 
dobu  redigoval  >Rocznik«  společnosti  rol- 
nické v  Krakově  a  » Dodatek  prawniczyc 
k  >Czasu<. 

6)  J.  Frartciszek,  dramatický  spisovatel 
pol.  (t  1869),  byl  notářem  v  Krakově  a  na- 
psal kothurnové  tragédie:  Filip  II,  (Krakov, 
1858);  Kiejstut  (t..  1858),  Samuel  Zborowski 
(t.,  1862).  Cennější  jsou  ieho  Dumy  histo- 
rycine  (^Orze^  Bialy«,  1848;  a  Poe\yje  (Varš., 
1831). 

Jakubská  mušle,  hřcbenatka  jakub- 
ská, Pecten  jacobaeus  L,  viz  Pectcn. 

Jakubský  křiž  viz  Sv.  Jakuba  me- 
čový řád. 

JaJcubiovloe  viz  Jakubcovi cc. 

Jakubu  č.  Jakoba,  též  Garo-n-Bauči, 
hl.  město  kraje  Bauči  a  jedno  z  nejdůležitěj- 
ších měst  (dříve  nejlidnatější)  středního  Sú- 
dánu. Leží  na  10®  20'  10"  s.  š.,  9®  30'  v.  d.  G. 
v  krásné  a  zdravé  poloze  na  vysoké  planině, 
750  m  n.  m.,  jsouc  téměř  ze  všech  stran  ob- 
klopeno horami,  z  nichž  nejvyšší  na  východě 
dosahují  2100  m.  Město  jest  obklíčeno  zdí  as 
20  km  dlouhou  8  12  branami;  dělí  se  v  ně- 
kolik čtvrtí,  mezi  nimiž  nalézají  se  pole,  za- 


hrady a  rybníky.  J.  bylo  založeno  na  poc 
XIX.  stol.  od  FulbŮ  vystehovavších  se  ze 
Sokota  a  jmenuje  se  po  svém  zakladatel 
Vzkvétalo  rychle  a  Rohlfs,  jenž  je  r.  I8čT 
navštívil,  páčil  obyvatelstvo  zdejší  na  150  (Wí. 
z  největší  části  Haussů.  Mnoho  trpí  neústi 
lým  bojem  s  okolními  pohanskými  hora;v, 
kteří  překážejí  řádnému  obchodnímu  spojeni 
Ostatně  nyní  obchod  táhne  se  vždy  více  ku 
Nigíru.  R.  Flegel  při  své  návštěvě  r.  ISSI 
odnadoval  obyvatelstvo  zdejší  již  jen  nz 
50.000  hlav.  Ostatně  jest  i  dnes  ješté  obchod 
dosti  značný.  Zvláště  slavná  jest  tu  virobt 
bavlněných  látek.  Lamído  (sultán)  zdejší  pod- 
léhá ovšem  více  jen  dle  jména  a  ve  věcech 
náboženských  sultánu  sokotskému,  jehož  říš^ 
zahrnují  Angličané  do  své  sféry  zájmové. 

Jaknbftv  Matěj  z  Prahy,  písař  skvostné 
bible  litoměřicko-třeboftské,  psané  r.  1410  ai 
1416  a  nesoucí  stopy  pomocné  ruky  J.  Husa, 
jehož  J.  M.  byl  horlivým  přívržencem. 

Jakub  ze  Stříbra  viz  Jakoubek  ze 
Stříbra  ajakub  29). 

Jakole.  samota  v  Čechách  na  potůčku 
t.  jm.  u  Biňova,  hejt.  Kaplice,  okr.,  fara  a 
pš.  Nové  Hrady;  3  d..  23  ob.  n,  (1890).  mlýn. 
pila,  šindelna,  obora  s  čer.  zvěři,  myshvna, 
rozsáhlé  rašeliniště  s  továrnou  na  rašelinné 
cihly  Karla  hr.  Bouquoie. 

Jakuikiii:  1)  J.  Pavcllvanovtč,  spisov. 
rus.  i*  1820  v  Saburově,  maloarchangeiskén) 
új.  orlovské  gub.  —  f  ^^72  v  Samaře),  jako  syn 
zámožného  šlechtice,  záhy  osiřelý,   vstoupil 
r.  1840  na  moskevskou  universitu,   kde  se- 
známil se  s  P.  V.  Kirějevským.  Známost  tato 
měla  rozhodný  vliv  na  celý  další  život  J-ůt, 
Nabádán  totiž  Kirějevským  zanechal    téměř 
dokončených  již  studií  a  jal  se  sbírati  ruské 
národní  písně.  Aby  snáze  mohl  vniknouti  do 
lidu,  oblékl  se  za  potulného  obchodníka  a 
v  tomto  málo  vábném  převlečení  putoval  po 
Rusku,  zapisuje  písně  a  sbíraje  národopisný 
materiál.  Výsledky  jeho  sběratelské  činnosti 
přinášely   »Lětopisi  Rus.  literatury   i   dřev* 
nostÍ€,  »Utro<  a  »Otěčestvennyja  Zapiski*. 
O  sobě  pak  vydal  Russkija  pésni  (1860)  a  Na- 
rodnyja  pésni  (1865).  jež   byly   náležitě  oce- 
něny vědeckou  kritikou  a  staly  se  předmě- 
tem celé  literatury.    Ke  konci  let  50tých  jal 
se  uveřejňovati  v  časopisech  »Sovreniennik<, 
vOtěčestvennyja  Zapiski«  a  j.  též  své  práce 
belletristické  ( Velik  Bag  lemli  russkoj;  Krestjan- 
skije  buftty;  čisti  luby^  a  ni  to  mu\ikom  na\ovut 
a  pod.),  v  nichž  při  povrchním  spracování 
literárním  líčí  objektivně  a  pravdivé  odpozo- 
rované typy  a  výjevy  ze  života  lidu  ruského, 
stavě  se  takto  ao  předních  řad  spisovatelů 
»narodniků<  řečených.  Souborné  spisy  jeho 
vydány  r.  1884.  Šnk. 

2)  J.  Jevgenij  Ivanovic,  vynikající 
cthnograf  a  právník  rusk^  (♦  1826).  Otec 
jeho  súčastniv  se  piklů  proti  vládě  poslán  b?l 
r.  1827  do  galejní  práce  a  mladý  J.  vychován 
svou  matkou,  ženou  neobyčejně  vzdčlanoo. 
Po  absolvování  středních  škol  vstoupil  na 
moskevskou  universitu  a  r.  1859  byl  jmeno- 
ván předsedou  jaroslavské  komory  říšských 


Jákút  —  Jakutsk. 


1039 


statků,  v  jeiíž  správě  byli  všichni  státní  (svo- 
bodní) sedíáci  gubernie.  Ve  své  hodnosti  J. 
byl  také  členem  jaroslavské  gubernské  kan- 
celáře pro  rolnické  záležitosti  (gubemskoje 
prisutstvije  po  kresťjanskim  délam).  Stálé 
styky  s  rolnictvem  a  velmi  blízký  přátelský 
pomérk  jednotlivým  rolníkům  poskytly  J-ovi 
možnost,  že  se  seznámil  se  životem  lidu  a 
věnoval  svou  spisovatelskou  Činnost  národo- 
pisu  a  lidovému  právu  ruskému.  Napsal:  Mo- 
Utvy  I  lagovory  v  Pošechonskom  uje^dé  (Jaro- 
slav, 1869),  Volostnyje  sudy  v  Jaroslavskoj  gu- 
berniji  (»Jurid.  Věstník*  1872,  č.  3);  Obyčnoje 
právo.  Síatirialy  dlja  bibliografíji  obyčnago 
pravá  (Jaroslav  1875  a  1896,  2  sv.);  Zamétki 
o  vlljaniji  religio^nych  virovanij  i  predra^sud- 
kov  na  narodnyje  juridičeskije  obyČaji  i  poňa- 
tija  (>Etnogr.  Obozr.«  1891,  č.  2.).  Hlavním 
spisem  J-ovým  jest  ^Obyčnoje  právo*.  Dílo 
to  seznamuje  nás  nejen  s  celou  dosti  bohatou 
literaturou  lidového  práva  ruského,  obsahujíc 
bibliografický  přehled  všech  prací  o  ruském 
lidovém  právu,  nýbrž  podává  namnoze  i  stručný 
obsah  jednotlivých  spisů  vyšlých  až  do  r.  1889. 
Spisovatel  nepřestává  jen  na  lidovém  právu 
Rusů  f ruských  Slovanů),  nýbrž  zahrnuje  ve 
své  dílo  i  lidové  právo  t.  zv.  jinorodců.  Spis 
jeho  jest  neocenitelnou  a  nevyhnutelnou  po- 
můckou pro  každého,  kdo  studuje  srovná- 
vacím způsobem  lidové  právo.  -dle. 

Jákút,  drahokam,  viz  Jachont. 

Jákůt  Abú  Abdalláh  Šihábuddín  al 
Hama  ví,  poslední  vynikající  geograf  arabský, 
původu  řeckého  (♦  1178  —  f  ^229).  Jako  za- 
jatec dostal  se  ke  kupci  bagdádskému,  který 
dav  jej  vycvičiti  posílal  jej  na  obchodní  ce- 
sty. Znesvářiv  se  po  jedné  podobné  cestě 
s  pánem  a  byv  od  něho  propuštěn  (1194) 
živil  se  J.  opisováním  knih,  čímž  obohatil 
velice  svoje  vědění.  Později  vstoupil  na  novo 
do  služeb  svého  bývalého  pána.  Když  pak 
po  návratu  z  jedné  cesty  nenalezl  ho  již  mezi 
živými,  zařídil  si  sám  obchod  hlavně  knihami. 
Byl  přinucen  (1216)  pro  rušení  náboženství 
prchnouti  do  Halebu  a  dále  do  Mósulu,  Mervu 
a  Chovárezmu,  kde  r.  1219  Mongoly  o  vše 
oloupen.  Prodlev  na  zpáteční  cestě  tři  léta 
v  Mcrvu  jako  knihkupec,  současně  i  sám 
v  bohatých  knihovnách  zdejších  tak  studoval, 
že,  jak  sám  praví,  svůj  osud  zapomněl.  Ko- 
nečně se  usadil  v  Halebu  a  opét  opisováním 
knih  se  zanášel,  těše  se  zvláštní  přízni  vezíra 
Kiftího  (v.  t.).  Tím  způsobem  nejen  nahro- 
madil hoině  vlastních  zkušeností,  ale  i  s  lite- 
raturou důkladně  jsa  obeznámen  mohl  podjati 
se  úkolu  napsati  velký  slovník  geograficko- 
historický  MudJ(am  ul-buldán  (vyd.  Wůsten- 
feld,  Lipsko  1866—73,  6  sv.)  a  výtah  z  něho 
al-Muštarik  (vyd.  týž,  Gotinky  1846),  homo- 
nymický  slovník,  v  němž  jedná  o  4261  jmé- 
nech měst  a  míst,  jež  stejné  znějíce  různé 
kraje  a  místa  značí.  R.  1889  odkryl  prof.  Ethé 
v  Oxforde  jeho  neméně  obsáhlé  dílo  bio- 
graficko-literární  Mud^am  ul-udabá  (Slovník 
vzdělanců),  potud  nevydané.  Činnost  J-ova 
jest  rázu  kompilačního,  ale  i  zde  důležitá,  že 
zachováno   nám  tak   hojně  materiálu,  jinak 


ztraceného.  Dílo  jeho  jest  nejobsáhlejší  a  nej- 
úplnější zeměpisnou  knihou  Arabů,  jíŽ  i  zna- 
lost velké  části  asijského  území  islámu  z  vlast- 
ního názoru  dodává  nemalé  ceny.         Dk. 

Jakatovó.  domácím  jménem  Sachalor 
(sing.  Šach  a),  pastvecký  národ  turecké  sku- 
piny mongolského  plemene  ve  vých.  Sibiři,  za- 
tlačený asi  ve  XIV.  stol.  z  Bajkalská  do  poříčí 
Lí^ny,  usedlý  nyní  asi  od  60®  s.  š.  až  po  Ledové 
moře  při  obou  březích  Leny,  na  Janě,  Indigirce 
a  Kolymě  a  na  záp.  též  na  Aldanu.  Ód  r.  1620 
jsou  pod  ruským  panstvím  a  čítalo  se  jich 
dle  Venjukova  kolem  210.000.  Dle  posledního 
sčítání  jest  jich  pouze  v  oblasti  jakutské  skoro 
212.000.  Jsou  kočovníky,  povahy  ochotné  a 
ponížené,  ale  líní,  uzavření  a  mstiví.  K  ci- 
zincům jsou  však  pohostinní.  Zaměstnávají  se 
hlavně  chovem  koní  a  jiného  dobytka,  hle- 
dáním fossilní  slonoviny,  lovem,  rybářstvím 
a  jsou  zručnými  tesaři,  kameníky,  kovodělníky 
a  především  výtečnými  obchodníky.  V  létě 
bydlí  v  lehkých  stanech  z  březové  kůry,  v  zimě 
v  nečistých  jurtách,  chyžích  to  z  dřevěných 
trámců  obložených  zemí  a  drnem.  Živí  se 
rybami  a  jiným  masem,  kyselým  mlékem  a 
různými  plody  lesními.  Dle  jména  jsou  nyní 
skoro  veskrze  křesťany,  ale  víra  v  božstva 
šamanská  všude  dosud  se  zachovala.  Na  Rusy 
mezi  nimi  usedlé  mají  taký  vliv,  že  tito  velmi 
často  od  nich  přijímají  způsob  života,  ano 
i  řeč.  Jazyk  jejich,  zdá  se,  vyvinul  se  z  Uigur- 
štiny  a  z  řeči  původního  obyvatelstva  baj- 
kalslcého  a  jest  nyní  obecnou  řečí  obcovací 
od  Jakutska  až  po  Ochotsk  a  od  Ledového 
moře  až  k  čínským  hranicím.  Grammatiku  a 
slovník  vydal  O.  Bčthlingk  v  Petrohradě 
r.  1851.  J.  dělí  se  na  četné  větve  a  kmeny, 
z  nichž  hlavní  jsou  Čopogirové  na  Kamenité 
a  Dolní  Tungusce,  Samogirové  na  Vitimu, 
Oročonové  na  Olekmě,  Uoirové  při  Aldanu, 
Dalganové  na  ř.  Chatanzc,  Lamutové  na  po- 
břeží Ochotského  moře,  Solonové,  Samagirové 
a  Goldové  na  středním  a  dolním  Amuru 
a  j.  —  Srv.  Ferd.  Múller,  Unter  Tungusen 
und  Jakuten  (Petrohrad,  1882). 

JaJrat0k,  oblastné  a  okružné  město  v  si- 
biřské oblasti  jakutské  na  62®  1'  28"  s.  š.  a 
130®  v.  d.  ve  výši  64  m  n.  m.  v  údolí  ř.  Leny, 
zde  10  km  široké,  v  polokruhu  při  záp.  jejím 
rameni  zv.  Chatystach,  jež  se  z  jara  silně 
rozvodňuje,  tak  že  domy  nutno  stavěti  na 
vysokých  základech,  v  létě  však  mění  se 
v  močál  kazící  výpary  svými  ovzduší  městské. 
Podnebí  J-a  iest  z  nejdrsnějších  na  zemi,  ne- 
boť průměrná  roční  teplota  obnáší  — 11*2®  C, 
klesajíc  v  lednu  na  —  428®,  avšak  dosahujíc 
v  průměru  každoročně  minima  — 54*8®,  byla 
však  pozorována  i  teplota  —62®,  mimo  Ver- 
chojansk  nejnižší  známá  teplota  na  zemi.  Oby- 
vatel má  J.  6197  (1896),  z  nichž  jest  přes  2000 
Jakutů,  ostatní  Rusové,  domy  (572  kromě  jurt 
jakutských)  jsou  téměř  veskrze  dřevěné  a 
jednopatrové  s  vysokými,  příkrými  střechami, 
v  oknech  chudších  oby  v.  jest  místo  skla  v  létě 
slída  a  v  zimě  led,  ulic  jest  24  nedlážděných 
a  v  noci  neosvětlených,  k  průtoku  Chaty- 
stachu  přiléhá  roz.sáhfé  náměstí.  V  městě  jest 


1040 


Jakutsk. 


Spasský  klášter,  kathedrála  Nejsv.  Trojice, 
3  farní  kostely,  chlapčí  a  dívčí  progymnasium, 
duchovní  učiliště,  2  element,  školy,  dětská 
opatrovna,  kteréžto  školy  r.  1888  navštěvo- 
valo 295  žáků  a  125  žákyň,  chudobinec  měst- 
ský a  osadnický,  nemocnice  městská,  vězeň- 
ská a  vojenská,  kamenný  kupecký  dvůr  a  i. 
Čásť  obyvatel  zaměstnává  se  orbou,  zahrad- 
nictvím, lukafstvím  a  chovem  dobytka,  značný 
díl  odchází  dočasně  za  výdělkem  do  jiných 
míst  (na  lov  ryb,  do  zlatých  ložisk  a  j.),  ře- 
meslná činnost  jest  nepatrná,  charakteristi- 
ckou jest  pro  město  výroba  dřevěného  ná- 
dobí a  různých  předmětů  z  mamutích  kostí 
provozovaná  Jakuty.  Značný  jest  obchod  mě- 
sta, jehož  hlavním  předmětem  jsou  kožešiny, 
pižmový  stroj,  máslo,  sádlo,  ryby,  kosti  ma- 
mutí, kly  mroží  a  koze  sobí,  z  přívozu  pak 
čaj,  cukr,  tabák  a  zboží  rukodělné;  soustře- 
ďuje se  na  znamenitém  výročním  trhu  kona- 
ném od  30.  kv.  do  20.  čce  s  obratem  1*/,  milí. 
rublů.  —  J.  založen  s  jménem  Jakutského 
ostrogu  r.  1632  kozáky  pod  setníkem  Pe- 
trem Beketovým  k  vybírání  poplatku  od  Ja- 
kutů i  závisel  s  počátku  od  Jenisejska,  odkud 
sem  dosazováni  voj  vodové  a  velitelé.  R.  1708 
připsán  gubernii  sibiřské,  r.  1764  přidělen 
prov.  irkutské  této  gubernie,  r.  1775  učiněn 
provinciálním  městem  gub.  irkutské,  r.  1783 
pak  oblastným  městem  irkutského  náměstni- 
ctva,  r.  1805  povýšen  na  újezdné  město  irkut- 
ské gubernie,  od  níž  učiněn  nezávislým  r.  1851, 
stav  se  hlav.  městem  oblasti  jakutské.  Město 
bylo  chráněno  silnou  pevností,  jejíž  zdi  však 
r.  1824  rozbořeny;  bašty  zachovaly  se  podnes. 

takutská  obíasť,  čásť  Ruské  říše  ve  vých. 
iři,  ohraničená  na  s.  okeáncm  Ledovým, 
na  v.  oblastí  přímořskou  a  amurskou,  na  j. 
oblastí  zabajkalskou  a  gub.  irkutskou  a  na  z. 
gub.  jenisejskou,  leží  mezi  76®  13'  a  54*  14'  s.  š. 
a  mezi  105®  a  171<>  v.  d.,  zaujímajíc  plochu 
3,971.414  km\  t.  j.  18'27o  celé  Ruské  říše  a 
31- 4^ L  Sibiře,  z  čehož  připadá  30.248-5  km^ 
(0-7Vo)  ^^  ostrovy  v  m.  Ledovém  a  8043*7  km* 
na  pevninská  jezera.  Tato  ohromná  plocha 
rozdělena  jest  na  5  okresů:  verchojanský 
s  1,017.823-8  km\  vilujský  s  1,005.349  km\  ja- 
kutský  s  878.579  km\  kolymský  s  688.2378  km* 
a  olekminský  s  381.425 /cm*.  —  Horopisně 
rozpadá  se  oblast  na  jižní  a  jihových.  část 
hornatou  a  na  nižší  tundru  táhnoucí  se  na  s. 
k  Ledovému  okeánu,  ač  ani  tato  není  prosta 
dosti  značných  zvýšenin.  Jižní  a  jihových. 
lesnatá  hornatina  náleží  k  systému  Stano- 
vého pohoří,  má  ráz  čistě  alpinský  i  možno 
rozděliti  ji  na  čtyři  partie:  Lensko-Vitimské 
rozvodí  s  nejvyšší  horou  Větkin  Golec  (1300  m), 
Olekminsko-Vitimskou  hornatinu  s  vrcholem 
Teptorgo  Gora  (1750  m),  hornatinu  Olekmin- 
skou,  ze  všech  nejrozsáhlejší  a  dosahující 
u  průsmyku  Kalarského  výše  1700  m,  a  Ko- 
nečně příčná  horstva  Stanového  hřbetu  s  nej- 
větší výškou  1250  m  u  Udské.  Střed  oblasti 
zaujímají  druhotné  pásy  horské:  Verchojan- 
ský, Kolymský,  Alazejský  a  j.,  tvořící  roz- 
vodí jednotlivých  přítoků  Ledového  okeánu 
a  dosahující  na  j.  značné  výše,  kdežto  dále 


k  s.  prostírá  se  nedozírná  tundra   plná  mo- 
čálů a  jezer,  pokrytá  na  j.  řídkým  křovím  za- 
krslých stromů,  dále  pak  na  s.  mechy  a  lišej- 
níky, konečně  okraj  jeií  sahající  až  k  samému 
moři  jest  písečná,  rostlinstva  prostá  poušl  — 
Řeky  oblasti  náležejí  vesměs  k  úvodí  Ledo- 
vého okeánu,  rozdělují  se  v  m*iinách  na  množ- 
ství ramen  a  vyznačují  se  hlavní  z  nich  (Ala- 
zeja,  Anabara,  Indigirka,  Jana,  Koljrma,  Lena, 
Oleněk  a  j.)   dlouným   tokem  a  delto  vitým 
ústím  svým.  Nejdůležitější  z  nich  jest  Lena 
tekoucí  oblastí  od  z.  k  v.  a  pak  k  s.,  splavná 
v  celé  délce  rovněž  jako  hlavm'  její  přítoky 
(Aldan,   Viluj,    Alekma    a   Vitím),    s    deltou 
110  km*,  avšak  význam  její  zmenšuje  krátká 
doba  splavnosti  a  neobydlenost  údolí  jejího^ 
kteréžto  okolnosti  ostatní  velké  řeky  vůbec 
téměř  veškerého  užitku  zbavují.  Ledový  okeán 
sám,  omývající  břehy  oblasti  od  ústí  ř.  Ana- 
bary  k  ústí  ř.  Čauny,  jest  navštěvován  pouze 
v  létě  loďmi  rybářů  a  lovců  zvěře,  kteří  také 
jediní  vyhledávají  ostrovy  moře  toho  k  oblasti 
náležející:  Kotěfnyj  (11.450  km*),  Novaju  Sibiř 
(5385  km*\  Fadějevdrij  (4285  km*\   Ljachov- 
skij  (2360  itm»),  Ajun  {19U  km*)  aj.  —  Pofí- 
nebí  má  oblast  nejvýše  studené  a  výstřední, 
ležíc  na  sev.-vých.  konci  obrovské   pevniny 
eurasijské  a  jsouc  úplně  otevřena  studeným 
větrům  vanoucím  z  Ledového  moře,  kdežto 
vysoký  hřbet  Stanového  pohoří  nepouští  sem 
ani  jižních  ani  jihovýchodních  teplých  větrů. 
Zde  nalézáme   nejcmadnějŠí  obydlená  místa 
zeměkoule:  Verchojansk  na  ř.  Janě  na  68*  s.  š. 
s  prům.  teplotou  roční  — 16* 7®,  lednovou  —  49* 
a  červencovou  -|-15'4^  kdežto  absolutní  ex- 
trémy jsou  —  63*2^  nejnižší  to  vůbec  na  zemi 
pozorovaná  teplota,  a  -4-30^  dále  Usfíansk 
v  ústí  ř.  Jany  s  prům.  tepl.  roční  — 16*,  ledna 
—  39'5®  a  července  -{-11*5,  pak  i  hlavní  město 
J.  Na  s.  zamrzají  řeky  koncem  srpna  a  na  j. 
počátkem  října,  rozmrzají  pak  na  j.  zaČ.  května 
a  na  s.  teprve  v  druhé  jeho  polovici,  tak  že 
jsou  ledu  prosty  na  s.  asi  100  dm',  na  j.  pak 
150  dní.  Dní  beze  sněhu  jest  ve  Verchojansku 
73  v  roce,  ve  Vilujsku  123  a  v  J-u  145,  bez 
mrazu  pak  v  celé  oblasti  sotva  40,   násled- 
kem čehož  země  za  takového  kratičkého  léta 
rozmrzá  pouze  na  Vj  ***  hloubky,  načež  opět 
počíná   zamrzati,    tak   že   za   silných    mrazů 
v  listopadu  a  prosinci  jest  již  úplně  ztuhli 
V  létě  vegetace  rozvíjí  se  velmi  bujně,  ač 
nezřídka  sev.  a  severozáp.  vítr  mění   náhle 
horký  den  v  studený  a  pochmurný,  ale  zá- 
roveň v  době  té  jsou  velikou  metlou  veške- 
rého živočišstva  mračna  komárů  a  nezdravé 
výpary  zdvihající  se  ze  všech  vod  a  močálů.  ~ 
Obyvatel  r.  1896  bylo  283.954.  z  čehož  93«/» 
domorodců,  a  to  211.907  Jakutů,  10.367  Tun- 
guzů,  1485  Lamutů,  1081  Jukagirů,  426  Čukčů. 
130  Čuvanců,  20  Korjeků  a  j.,  zbytek  pak 
tvoří  Rusové,  kromě  vojska,  úřednictva  a  du- 
chovenstva hlavně  vypbvězenci  (5000  mužů 
a  2000  žen),  mezi  nimiž  neidůležitějším  živlem 
pro  kolonisaci  jsou  různí  sektáři.    Ze  všeho 
obyvatelstva  jest  98®/©  pravoslavných  a  mimo 
to  1452  muham.,  1376  rozkolníků,-  423  židů, 
192  katolíků;  náboženským  potřebám  slouží 


Jalabert  —  Jali. 


1041 


1  klášter  a  70  pravosl.  kostelů.  —  V  zd  elán  i 
jest  velmi  nepatrné,  neboť  v  celé  oblasti  jest 
jen  23  škol  (2  progymnasia,  3  element,  školy, 
16  národ,  škol,  1  duchovni  učiliště  a  1  dětská 
opatrovna)  se  633  žáky  a  žákyněmi.  Z  dobro-  , 
činných  ústavů  jsou  v  oblasti  2  chudobince 
a  3  nemocnice  v  J-u  a  po  1  nemocnici  v  kaž- 
dém okružném  městě.  —  Hlavním  zaměstná- 
ním obyvatelstva  jest  chov  dobytka,  pod- i 
pórovaný  hojnosti  dobrých  luk,  i  bylo  zde 
dle  posl.  sčítání  230.440  kusů  skotu,  122.235 
koni,  304  ovce,  93  vepři,  21.695  sobů  (v  okr. 
olekminském)  a  3409  tažných  psů  (v  okr.  ja- 
kutském,  verchojanském  a  kolymském),  avšak 
v  posledních  létech  dobytka  ubylo  dobytčím 
morem,  neúrodou  a  netečností  domorodců. 
Orba  provozuje  se  pouze  v  nejjižnější  části 
okr.  jakutského,  pak  v  okr.  olekminském  a 
vilujském,  avšak  výtěžek  polních  plodin  (žito, 
ječmen,  pšenice,  oves,  brambory,  zelenina) 
nestačí  potřebě  obyvatel  a  ryžovníků  zlata, 
i  dováží  se  obilí  z  gub.  irkutské.  Ostatně  domo- 
rodcům jsou  hlavní  potravou  ryby  jak  čer- 
stvé, tak  i  solené  a  sušené,  které  loví  se  hlavně 
v  Leně,  Janě  a  Kolymě,  ročně  asi  100.000  pudů 
v  ceně  150.000  rublů,  kdežto  lov  zvěře  (ve- 
verek, lišek,  polárních  lišek,  sobů,  losů,  za- 
jíců, medvědů,  sobolů,  hranostajů,  tchořů  a  j.) 
vynáší  ročně  asi  50.000  rublů,  mnohem  méně 
než  dříve,  neboť  následkem  soustavného  hu- 
bení kožešinových  zvířat  a  lesních  požárů 
zmenšil  se  počet  zvěře  značně,  ač  cifra  uve- 
dená jest  zajisté  nižší  skutečné,  ježto  domo- 
rodci snaží  se  výtěžek  lovu  zvěře  i  ryb  před 
úřady  zakryti.  —  Hlavním  oživujícím  činite- 
lem v  zemi  jest  ryžování  zlata,  jež  počalo 
zde  r.  1849,  načež  r.  1852  zavedena  pravi- 
delná těžba.  Ryžoviště  leží  v  úvodí  řek  Vi- 
timu  a  Olekmy,  i  dobylo  se  v  nich  do  let 
80tých  úhrnem  13.224  pudy  a  10  lib.  zlata, 
od  doby  té  pak  pracuje  se  ročně  průměrem 
na  60  ryžovištích  s  12.000  dělníky  a  400  do- 
hližiteli,  i  těží  se  roČně  asi  600  pudů  zlata.  — 
Průmyslové  činnosti  v  oblasti  téměř  není, 
řemeslníci  jsou  skoro  veskrze  vypovězenci, 
pouze  některé  rodiny  Jakutů  zhotovují  dře- 
věné nádobí  a  různé  předměty  z  vykopaných 
mamutích  kostí.  O  b  ch  o  d  n  í  m  středem  obla- 
sti jest  město  J.,  odkudž  dováží  se  zboží  do 
Olekminska,  kde  koná  se  trh  koncem  května 
s  obratem  100.000  rublů,  na  lenský  ostrov 
Kyllach,  kde  zásobuje  se  na  trhu  v  červnu 
konaném  (obrat  60.000  rub.)  hlavně  venkov- 
ské obyvatelstvo  oblasti,  a  do  Aňujska  na 
t.  zv.  trh  Čukčů  v  březnu  (obrat  30.000  rub.). 
Hlavní  dopravní  cestou  oblasti  jest  ř.  Lena, 
po  níž  dovážejí  se  tovary  z  Irkutska  do  J-a 
a  Olekminska  po  parnících,  druhá  obchodní 
cesta  vede  z  přístavu  Ajana,  kamž  dovážejí 
se  výrobky  přímo  aŽ  z  Odéssy,  přes  pohoří 
Džurdžuru  k  ř.  Maii  a  AI  dánu  a  odtud  na 
Lenu.  Nejdůležitějšími  předměty  přívozu  jsou 
výrobky  rukodělné,  galanterni  a  osadnické 
zboží  přivezené  přes  Trkutsk  z  Ruska  a  Číny, 
obilí  z  ^b.  irkutské,  koně,  skot,  zboží  ko- 
vové a  j.,  vyvážejí  se  pak  kožešiny,  zuby 
mroží,  kosti  mamutí,  stroj  pižmový  a  bobrový 

Ottftv  Slovnik  Naučný,  tv.  XII.  7  lo  1897* 


atd.,  i  vede  se  dosud  z  větší  části  obchod 
směnný.  —  Jest  tudíž  hospodářský  stav  obla- 
sti jakutské  málo  vyvinut  a  neutěšený,  což 
má  příčinu  v  její  nepříznivé  zeměpisné  po- 
loze v  krajním  severu  Sibiře,  v  drsném  pod- 
nebí a  půdě  místy  neplodné,  avšak  i  v  na- 
prostém téměř  nedostatku  vzdělanějšího  oby- 
vatelstva. Veliké  bohatství  nerostné,  jako  ne- 
konečná ložiska  kamenného  uhlí,  rudy  že- 
lezné, leštěnce  a  soli  kamenné,  mnohé  pra- 
meny minerální  a  ohromné  poklady  pisku 
zlatonosného,  což  vše  mimo  zlato  leží  posud 
ladem,  zajisté  obohatí  tuto  pustou  ještě  zemi, 
jakmile  usídlí  se  zde  hustšia  pilné  obyvatel- 
stvo z  přírodního  bohatství  kraje  soustavně 
těžící.  Tír. 

Jalabert  Ižalabérj  Charles  Francois, 
malíř  franc.  (♦  1819  v  Nimech),  žák  École  des 
beaux-arts  za  Delarochea.  R.  1841  dostalo 
se  mu  druhé  římské  ceny,  načež  cestoval  do 
Itálie  a  po  svém  návratu  vzbudil  pozornost 
obrazem  Vergil  předčítá  Georgica  Horácovi  a 
Varovi  u  Maecenata  (mus.  luxembourské). 
Jiná  jeho  díla  jsou:  Antigona  (mus.  nimeské); 
Zvěstováni  (státní  ministerstvo);  Romeo  a  Ju- 
lie \  Nymfy  poslouchají  \pěv  Orfeův  (1853); 
mimo  to  velmi  četné  podobizny,  mezi  nimi 
portrait  velkokněžny  Nikolajevny  (1870).  Roku 
1855  stal  se  rytířem  čestné  legie. 

Jalapa,  Xalapa  [cha-|:  1)  J.,  hl.  město 
stejnojm.  depart.  středoamerické  republiky 
Guatemaly,  1700  m  n.  m.  na  vysoké  rovině 
při  úpatí  sopky  Ymayské,  má  4500 ob.;  v  okolí 
pěstění  pšenice,  kukuřice  a  bobů. 

2)  J.,  u  starých  Azteků  X  ala  pan,  hl.  m. 
kantonu  a  mexického  státu  Veracruz,  na 
19®  30'  s.  Š.,  112  km  sev.-záp.  od  Veracruzu 
při  úpatí  čedičového  Makultepetlu  ve  zdravé 
a  úrodné  krajině,  1320  m  n.  m.,  na  žel.  trati 
Veracruz-J.  Jest  sídlem  biskupa  a  úřadů  státu 
Veracruz,  má  4  kostely,  mezi  nimi  kathe- 
drálu  s  obrazy  od  starých  mistrů  Španělských, 
kostel  frantiŠKánský  z  r.  1556,  seminář,  3  ne- 
mocnice a  18.000  ob.  (1893). 

Jalapa,  jalapový  kořen  {radix  Jal- 
apae),  viz  Ipomoea;  J.  nepravá  viz  Mira- 
bilis. 

Jaleo  [cha-],  sólový  národní  tanec  špa- 
nělský mírného  pohybu  v  taktu  '/s  s  casta- 
gnettovým  rhythinem:_ 

Jaley  [žale]  Jean  Louis  Nicolas,  so- 
chař franc.  (♦  1807  v  Paříži  —  f  1866  v  Neuil- 
ly),  studoval  na  École  des  beaux-arts  za 
Cartelliera  a  r.  1827  dostalo  se  mu  první 
ceny  římské.  Díla  jeho  jsou:  Modlitba  (lS33, 
Louvre) ;  Vipomínka  na  Pompejí  (1852 1.) ;  Stud 
(1834,  Luxembourg) ;  Vévoda  Órleánský,  socha 
(Versaillcs);  LudvucXí.  (t.);  Zádumčivost  {mn&. 
v  Marseilli);  Obětující  Říman  (Nantes);  Gene- 
rál  d^Auptpoul,  bronzová  socha  (v  Gajaku); 
mimo  to  provedl  v  Paříži  četné  sochařské 
práce  pro  Louvre,  justiční  palác,  Velkou 
operu  a  různé  kostely. 

Jali  viz  Jaly. 

68 


1042 


Jalisco  —  Jalousie. 


JalUoo  [cha-],  dříve  Xalisco,  mexický 
stát  na  pobřeží  tichomořském,  hraničí  na  záp. 
od  19^  5'  s.  á.  až  po  ústí  Ria  Ameca  na 
20^  45'  8.  š.  v  délce  několika  set  km  na  okeán, 
v  jihu  na  stát  Colimu,  v  jv.  na  Michoacan, 
na  vých.  na  Guanajuato,  Aguas  Calientes  a  Za- 
catecas,  v  sev.  na  Durango  a  territoríum  Tepic, 
jež  dříve  náleželo  ku  státu  J.  Pobřeží  netvoří 
téměř  žádných  přístavů  Jen  na  hranici  proti 
Tcpicu  nalézá  se  vétŽí  Bahia  Banderas.  Po- 
zemní hranice  jest  velmi  klikatá.  Dle  měření 
Gothského  zaujímá  stát  na  pevnině  92.919  Arm*, 
k  čemuž  jeátě  přičísti  sluáí  ostrovy  Las  třes 
M  ar  i  as  o  rozsahu  252  ^m*.  Vmtřek  kraje, 
téměř  zcela  vulkanického,  tvoří  náhomí  pla- 
niny o  průměrné  výši  asi  1500  m,  přímořskou 
pak  čásf  západní  svah  těchto  planin,  z  něhož 
V3rnikají  vysoká  pásma  horská  i  jednotlivé 
hory.  V  severu  na  hranici  proti  Tepicu 
zdvihá  se  Sierra  de  Nayarit  až  do  výše 
3450  m,  v  jihu  dostupuje  Volcan  de  Colima 
výše  asi  3800  m  a  sevemější  Nevado  de  Za- 
potlan  či  Pico  Helado  asi  4300  m.  Ve  vých. 
části  státu  nalézá  se  největší  mexické  jezero 
Chápala,  na  němž  plují  parníky.  Rio  Grande 
de  Santiago  č.  Tololotlan  z  něho  na  severu 
vytékající  protíná  severovýchodní  čásť  J-ska, 
ústí  však  do  moře  jiŽ  v  terr.  Tepicu.  Ostatní 
pobřežní  řeky  jsou  nepatrné.  Klimaticky  jest 
rozeznávati  pás  mírný  na  vysokých  planmách 
a  pás  horký  v  přímoří.  Rozdíl  jeví  se  ovšem 
i  ve  vegetaci.  Na  planinách  daří  se  obilí  a 
kukuřice,  v  níže  položeném  kraji  především 
třtina  cukrová  a  bavlna,  dále  sesam,  indych, 
rýže,  frijol,  vanilka,  sarsaparilla  a  j.  v.  V  znač- 
ném počtu  haciend  provozuje  se  chov  vel- 
kého i  drobného  dobytka.  Pobřežm'  kraje 
jsou  silně  zalesněny.  Průmysl  pracuje  hlavně 
pro  domácí  spotřebu.  Vyrábějí  se  bavlněné 
1  vlněné  látky,  lněný  olej,  zboží  kožené  a 
hrnčířské,  klobouky,  pivo,  čokoláda  a  j. 
Něco  z  toho  vyváží  se  ao  jiných  států  mexi- 
ckých. Bohatství  na  kovy  jest  zde  značné; 
nalézá  se  tu  zlato,  stříbro,  železo  a  měď,  do- 
luje se  však  jen  na  stříbro,  v  rozměrech  sice 
dosti  značných,  přece  ne  však  takových,  jak 
by  se  skutečně  mohlo.  Severových.  část  státu 
protíná  ve  2  tratích  železnice,  připojujíc  jej 
na  ostatní  síť  mexickou.  Obyvatelstvo  věnuje 
se  značně  zemědělství.  J.  jest  co  do  počtu 
obyvatelstva  první  stát  mexický.  Roku  1890 
měl  1,250.000  obyvatelů,  z  největší  části  In- 
diánů, nyní  katofických,  kteří  mluví  nahuatl. 
Na  1  km^  připadá  zde  13  obyvatelů.  Obyva- 
telstvo to  soustředlne  se  hlavně  v  krajích 
východních.  Země  často  trpívá  zemětřese- 
ním. Když  Španělé  dobyli  Mexika,  byl  kraj 
tento  obydlen  obyvatelstvem  polodivokým, 
na  něž  panství  Montezumovo  se  nevzta- 
hovalo. Teprve  r.  1530  poprvé  se  J.  v  dě- 
jinách připomíná.  V  nejbližších  pak  létech 
utvořen  z  ného  ješté  s  některými  soused- 
ními kraji  governorát  Nueva  Galicia.  Na 
místě  bývalého  hl.  města  J.  založena  Guada- 
lajara,  nyní  hlavní  město  státu.  —  Srv.  Barce- 
lona, Ensayo  estadistico  del  estado  del  J. 
(Mexiko,  1888). 


Jalmal,  poloostrov  na  pobřeží  severního 
Ledového  okeánu  v  sibiřské  gub.  tobolské 
mezi  68*— 72*54*8.  5.,  tvořený  na  záp.  Kar- 
skou  zátokou  a  Karským  mořem  a  na  vých. 
Obskou  zátokou,  má  délku  980  km  a  šíří  oa 
jihu  až  240  ^rm  a  na  sev.  až  140  km.  J&t  to 
rozsáhlá  močálovitá  tundra,  pokrytá  místy 
hustým  křovím  a  navštěvovaná  dnes  jen 
zřídka  Samojedy,  odkudž  poloostrov  ten  zove 
se  též  Samojedským,  kdežto  v  dobách  dří- 
vějších častěji  jím  procházely  výpravy  Nov- 
gorodců. 

Jalomioa,  rum.  Jalomita,  levý  přítok  Du- 
naje, vzniká  v  průsmyku  Predeala  (1051  m) 
v  Alpách  Transsylvanských,  teče  nejprve  hlu- 
boce zařezanou,  romantickou  soutěskou  smě- 
rem jižním,  obrací  se  u  Targoviestea,  vstu- 
pujíc do  nížiny  Valašské,  k  jihovýchodu,  po- 
zději k  východu  a  vlévá  se  po  toku  225  km 
do  Dunaje  pod  Hársovou.  Největší  přítoky 
její  jsou  Prahová  s  Krikovou  a  Teleaga,  oba 
s  levé  strany.  Přímá  vzdálenost  od  pramene 
k  ústí  120  km,  úvodí  11.751  km*.  Po  ní  se 
nazývá  rumunský  kraj  jalomický,  jenŽ 
r.  1889  měl  na  7040  km*  146.630  ob.  Hl.  město 
jeho  Calarasi  (Kalaraš). 

Jalon  (žal6n),  franc,  dřevěná  nebo  železná 
tyč,  po  zpodním  konci  zašpičatěná,  jíž  se  užívá 
jako  signálu  při  vytyčem  bodů,  car,  úhlů  a 
ploch  na  terrainu.  Aby  J.  stal  se  lépe  vidi- 
telným při  měření  v  křoví  a  pod.,  natírá  se 
bílou  a  červenou  barvou  a  do  výřezu  na 
svrchním  konci  zatýká  se  rovněž  barevný 
praporek.  J-u  užívá  se  i  ve  vojenství^  vix 
Fanon.  — Jalonovati,  žalonovati,  praco- 
vati, J-y  vytyčovati. 

Jaíon  fcha-],  řeka  špan.,  vzniká  v  Altos 
de  Alcolea  (Sierra  Ministra)  v  starokastilské 
prov.  sorijské  ze  2  silných  pramenů,  teče  po- 
všechným směrem  se  v.- východním  hl.  ara- 
gonskou  provincií  Zaragozou,  přijímá  přítoky 
Najimu,  Henar  č.  Dezu,  Mesu  (snad  vetší  než 
J.  sám),  Manubles  a  pod  Calatayudem  u  výši 
560  m  značnou  jiloku.  U  Alagonu  překročujc 
jej  vodovod  kanálu  císařského.  Pod  tímto 
vlévá  se  J.  po  toku  235  km  s  pravé  str.  do 
Ebra  ve  výši  asi  200  m  n.  m.  Úvodí  9405  km\ 
Hlubokým  údolím  jeho  vede  střídavě  po  pravé 
nebo  levé  straně  železnice  Zaragozsko-ma- 
dridská.  Pro  rozsáhlé  zavlažování  svého  okolí 
jest  J.  jednou  z  nejdůležitějších  řek  Špa- 
nělska. 

Jalooflie  [žaluzie | ,  franc,  žárlivost  — 
J.  šlovou  také  uzavírky  oken  a  dveří,  které 
složeny  jsou  z  několika  vodorovně  přes  sebe 
přesahujících  prken  nebo  plechů.  V  jižních 
krajinách  užívá  se  J-ií  více  než  v  krajinách  na- 
šich, ježto  jimi  se  dobře  zabraňuje  přístupu 
slunečního  světla  i  vedra  do  místnosti.  Okna 
J-mi  uzavřená  mívají  ještě  vnitřní  uzavřeni 
skleněné.  Poněvadž],  neposkytují  bezpečného 
uzavření,  nehodí  se  tam,  kde  tohoto  třeba. 
Okenní  J.  dělají  se  z  prkének  asi  13  cm  ši- 
rokých a  přiměřeně  dlouhých,  aby  se  v  po- 
hyblivý rám  okna  vodorovně  vsunouti  mohla. 
Aby  se  J-mi  větrati  a  případně  i  světlo  v  míst- 
nostech   říditi   mohlo,  jsou   prkénka   upro« 


Jaloux  —  Jalovina. 


1043 


střed  přichycena  kloubovité  k  táhlu,  kdežto 
po  obou  svých  koncích  zapadají  pomocí  čípků 
do  mělkých  dlabu  v  pohyblivém  rámu  okna 
zřízenýcn.  Táhlem  řídí  se  libovolné  mezery 
mezi  prkénky.  Sklopením  prkének  do  určité 
polohy  docílí  se  jednoho  nebo  druhého,  po 
přípaaě  i  obou  udaných  účelů  najednou,  a 
přece  se  zabraňuje  nazírání  do  vnitř  místnosti. 
Proto  hodí  se  j.  dobře  tam,  kde  při  otevře- 
ném okně  má  býti  nahlížení  do  místnosti  za- 
bráněno, jednak  i  tam,  kde  při  otevřeném 
okně  má  se  zabrániti  vyhlížení  z  okna  na 
venek  (v  trestnicích,  věznicích  a  pod.).  V  zá- 
vodech průmyslových  užívá  se  často  J-ií 
z  prkének  svisle  stojících  a  tedy  také  svisle 
se  přesahujících.  Takové  J.  dovolí  postavení 
prkének  kolmo  na  směr  polohy,  jak^  zaují- 
mají při  zavření,  čímž  docílí  se  největšího 
průtočného  prostoru.  Dvéře  jalousiovité  na- 
podobují I.,  ale  jednotlivá  prkénka  se  nepo- 
hybují; užívá  se  jich  velmi  zhusta  v  budo- 
vách průmyslových,  v  stájích  a  j.,  kde  vůbec 
dvéře  jsou  vystaveny  velikému  upotřebení. 
Aby  pevnost  jalousiovitých  dveří  získala,  dě- 
lají se  ze  dvou  vrstev  prken,  z  nichž  jedna 
směřuje  pod  úhlem  45*  k  vodorovné  a  druhá 
jest  vodorovná  nebo  svislá,  nebo  obě  vrstvy 
se  křižují  pod  tímto  úhlem.  K  uzavírání  vý- 
kladců  používalo  se  dříve  t.  zv.  sbalených 
nebo  navinutých  J-ií,  které  byly  podobně 
jako  předešlé  z  prkének,  ovšem  užších,  jež 
byla  na  podajnou  podložku  (popruh,  kožené 
řemeny  a  pod.)  připevněna,  a  které  se  mohly 
nad  nadpraží  č.  podvoj  otvoru  svinouti.  Nyní 
se  tyto  J.  nahrazují  obecně  svinovacími  okeni- 
cemi z  vlnitého  plechu  výšky  vlny  as  23  mw. 
J-ií  s  plechovými  listy  5,  8— 10  cm  širokými 
užívá  se  ponejvíce  fc  uzavírání  větracích 
otvorů  a  průduchů.  Takové  j.  skládají  se  ze 
železného  rámu,  který  jest  pomocí  plechů, 
t.  zv.  pracen,  do  zdiva  v  příslušném  otvoru 
upevněn  a  polohy  plechových  listů,  které 
se  kloubovité  kolem  os  na  táhle  připevně- 
ných sklápějí.  Táhlo  bývá  závažím  vyváženo, 
aby  listy  byly  stále  odklopeny,  tedy  otvor 
větrací  otevřen,  kdežto  sklapnutí  listů,  tedy 
uzavření  větracího  otvoru,  docílí  se  stažením 
jich  buď  šňůrou,  řetízkem  nebo  drátem,  který 
se  svým  volným  koncem  na  kolík  nebo  hře- 
bí nek  na  zdi  připevněný  zavěsí.  J.  do  oken 
na  místo  záclon  vyrábějí  se  ze  slabých  prkének 
bukových,  z  nichž  jednotlivé  listy  jsou  k  po- 
pruhům nebo  silným  kalounům  tak  upevněny, 
aby  se  buď  zcela  na  sebe  položiti  nebo  zcela 
rozevříti  mohly.  Fka, 

Jaloox  fŽalú],  franc,  žárlivý,  žehravý,  ne - 
přdící,  závistivý. 

Jalová  řeka  jest  rameno  říčně,  kterým 
protéká  voda  pouze  za  vyšších  stavů,  jež  tedy 
slouží  úlevě  ramene  hlavního,  aby  v  něm 
nedostoupila  voda  výše  škodlivé,  aneb  aby 
škody  byly  menší.  Někdy  vylévá  se  voda  z  ra- 
mene hlavního  do  j-vé  řeky  splavem  nikterak 
nehrazeným,  někdy  jsou  v  něm  stavidla  ja- 
lová. Není-li  splav  hrazen,  zasadí  se  jeho  práh 
as  tak  vysoko,  jak  vysoko  se  připouští,  by  voda 
v  rameni  hlavním  vystoupila,  takže  při  dalším 


stoupání  nucena  iest  vylévati  se  do  J-vé  řeky ; 
jsou-li  tam  stavidla,  leží  práh  třeba  ve  výši  dna 
ramene  hlavního,  stavidla  jsou  za  menších 
stavů  vody  spuštěna,  za  vyšších  stavů  se  vy- 
tahují bua  dílem,  buď  na  plno.  Plk. 

Jalová  řije.  Srnčí  říje  opakuje  se  po- 
druhé v  prosinci  a  že  oplodňující  pokládaní 
(poiímánij  děje  se  při  první  říji  v  srpnu,  jme- 
nuji myslivci  říji  prosincovou  jalovou.  Dvojí 
říje  zjištěna  jest  pouze  u  zvěře  srnčí  a  dosud 
není  známa  příčina  tohoto  opakování,  které 
u  jiné  i  spřízněné  zvěře  se  neděje.       (fm. 

Jalová  stronha  jest  uměl]^  tok  vodní, 
kterým  se  pouští  voda,  když  jí  není  třeba 
k  pohonu  vodních  strojů,  k  zavlažování  po- 
zemků a  pod.,  kde  tedy  teče  na  prázdno.  Zři- 
zuje se  obyčejně  ve  způsobe  prostého  pří- 
kopu, jehož  svahy  postranní  nemají  žádného 
upevnění,  ale  často  bývá  to  koryto  opa- 
třené dlažbou  nebo  zděné  na  sucho  ano  i  na 
maltu.  Pik. 

Jalovdi:  1)  J.,  osada  v  Čechách  u  Lhoty 
nad  Rohanovem,  hejt.  Strakonice,  okr.  Vo- 
lyně, fara  a  pS.  Vacov;  14  d.,  110  ob.  č.  (1890). 

2)  J.,  osada  na  Moravě  při  česko-morav. 
hranicích,  hejt.  a  okr.  DaČice,  fara  Olšany, 
pš.  Strmilov  (v  Čechách);  9  d.,  50  obyv.  c. 
(1890). 

Jalovčin,  Jalovčiny,  osada  v  Cechách 
u  Hromic,  hejtm.  a  okr.  Plzeň,  fara  Obora, 
pš.  Kazňov;  7  d.,  48  ob.  č.  (1890),  kameno- 
uhelný  důl. 

Jalovčinky  viz  Jalovec. 

Jalovec  v  botan.  viz  Juniperus.  —  J. 
obecný  v  lesnictví  pokládá  se  spíše  za 
plevel.  Někdy  jen  v  lesích  tím  prospívá,  že 
půdě  nebo  i  mladým  stromečkům  poskytuje 
výhodné  ochrany.  J.  roste  v  nížinách  i  na 
horách  a  spokoiuie  se  s  každou  půdou,  ale 
nejlépe  mu  svěači  suchá,  písčitá  a  vápenitá. 
Semeno  jeho,  známé  jalovčinky,  roztrušují 
a  tak  porůznu  zasévají  ptáci,  zejména  kvíčaly 
a  brávníci,  jimž  jest  oblíbeným  zobem.  V  ic- 
seni  slétají  se  kvíčaly  houfné  do  jalovčin.  Na 
J-vcích  žije  cizopasně  Gymnosporangium  fus- 
cum  D.  C.  Dřevo  jalovcové  jest  vlákna  jem- 
ného, barvy  hnědočervené  a  příjemně  zavání. 
Větších  kusů  upotřebují  řezbáři  a  soustruž- 
níci,  drobnější  poskytuje  dobré  palivo.  Bo- 
bule semenné  slouží  za  léky  a  též  k  výrobě 
kořalky  (jalovcové).  Ostatní  druhy  J-vců 
nejsou  v  lesích  českých  zastoupeny,      čni. 

Jalové  neitovioe  viz  Neštovice. 

Jalové  stavidlo  nazývá  se  ve  stavitelství 
vodním  a  při  strojích  vodních  stavidlo,  kte- 
rým se  zavírá  jalový  tok  vodní  Qal.  koryto, 
potok,  řeka,  žlab).  Je-li  jalový  tok  široký,  jest 
řada  menších  J-vých  s-del  vedle  sebe,  by  se 
při  obsluze  jejich  (vytahování  a  spouštění) 
vystačilo  s  menší  silou.  Plk. 

Jalovice  viz  Skot. 

Jalovina,  rusky  nycTaii  ropnaa  nopo^a, 
franc.  déblais  terrée,  něm.  Taubes  Gestein, 
Berge,  hornina  užitečných  nerostů  neobsa- 
hující. V  mlynářství  zove  se  J-nou  staré  ře- 
čiště potoku,  jenž  pro  velký  spád  odveden 
náhonem  k  mlýnu. 


1044 


Jalový  kotouč  —  Jaluitská  společnost. 


Jalový  kotouč,  též  v  o  1  n  ý  k  o  t  o  u  č,  slově 
řemenový  kotouč  volně  nasazený  na  hřídeli 
vedle  kotouče  pevně  naklínovaného,  na  nějž 
zvláštní  vidlí  nasouvnc  se  řemen,  má-li  stroj, 
jenž  řemenovou  transmissí  jest  hnán,  uvésti 
se  v  pohyb;  jinak  ie-li  pracovní  stroj  v  klidu, 
běží  řemen  na  J-vem  k-i. 

Jalový  žlab  jest  při  vodních  strojích  žlab, 
kterým  se  pouští  voda  .na  prázdno  a  nikoli 
na  stroje;  J.  ž.  se  otvírá,  zarazí-li  se  stavidla 
ve  žlabech  vedoucích  vodu  na  stroje  vodní 
(kola,  turbiny  a  pod.J,  a  to  buď  že  není  třeba 
vody  nadržovati  (je-íi  jí  na  př.  s  dostatek), 
burf^že  jest  tu  závazek  k  dolním  majetníkům 
strojů  vodních  (dolním  mlynářům),  aby  do- 
stávali vodu  i  tehdy,  když  horní  stroje  jsou 
zaraženy.  Plk. 

Jalpui  č.  Jal  puch,  řeka  v  ruské  Bess- 
arabii,  vzniká  záp.  od  Kišiněva,  teče  na  vých. 
straně  téměř  souběžně  s  Prutem  a  ústi  po 
toku  asi  100  km  pod  Bolgradem  v  úzké  jezero 
J.,  jež  táhne  se  asi  50  ínn  dále  na  jih  a  odvádí 
západně  od  Ismailu  vodu  svou  do  Kilijského 
ramene  Dunaje.  Jezero  to  má  rozsah  asi 
200  frm*.  V  míru  Pařížském  r.  1856  byl  J.  usta- 
noven za  hranici  moldavsko-ruskou,  od  r.  1879 
náleží  Rusku  celý. 

Jalta,  újezdné  a  přístavní  město  v  ruské 
gub.  tavričeské,  leží  na  již.  břehu  Krimského 
poloostrova  pod  44®30*s.  š.  při  vtoku  říčky 
J-ty  do  Černého  moře  na  obšírné  zátoce  zv. 
Jaltinský  rejd,  otevřené  veškerým  větrům 
a  opatřené  na  mysu  Ajtoru  majákem.  Poloha 
města  jest  rozkolná,  výstavnost  krásná  a  pod- 
nebí velmi  příjemné  s  prům.  roční  teplotou 
+  17^  nejvyšší  v  srpnu  (+30*5^)  a  nejnižší 
v  lednu  (+4*)-  <J-  roá  4982  ob.,  mezi  nimi 
kromě  pravoslavných  623  židů,  337  muham., 
220  Arménů,  106  karaitů,  45  katolíků,  12  evan- 
gelíků, 1  Pravoslav,  a  1  evangel.  chrám,  syn- 
agogu, karaitskou  modlitebnu,  zemskou  ne- 
mocnici, dětskou  opatrovnu,  školu,  poštu  a 
telegraf,  velkolepý  hotel,  nádherné  prome- 
nády, mořské  lázně,  1  časopis  a  paroplavební 
spojení  s  Oděssou,  Feodosií  a  Sevastopolem. 
Řemeslná  činnost  jest  nepatrná,  podobně  i  ob- 
chod omezující  se  na  skrovný  dovoz  zboží 
z  Oděssy  a  vývoz  plodin  úrodného  okolí.  — 
J.  připomíná  se  pode  jménem  D  zalit  a  v  sto- 
letí XII.  jako  město  kumánské,  v  XV.  stol. 
vládli  zde  Janované,  koncem  téhož  věku  byla 
rozbořena  zemětřesením  a  obnovena  Řeky  a 
Armény,  v  době  připojení  k  Rusku  byla  ne- 
patrným místem  až  do  r.  1838,  kdy  učiněna 
újezdným  městem  a  vzkvetla  jako  klimatické 
místo  léčebné.  —  Jaltský  úiezd  rozkládá 
se  na  již.  břehu  krimském  na  ploše  1667*3  km* 
jako  nejmenší  Újezd  ruský,  jest  prostoupen 
ve  směru  sev.-vých.  horskými  pásy,  mezi  ni- 
miž a  mořem  rozkládá  se  úzká  nížina  a  jež 
rozryty  jsou  několika  veleúrodnými  údoly. 
Újezd  vyznamenává  se  malebností  krajin,  roz- 
košnou vegetací  a  velmi  příznivým  podnebím 
bez  mrazu  a  sněhu,  tak  že  stal  se  oblíbeným 
letním  sídlem  ruské  carské  rodiny  a  aristo- 
kratie  (Livadija,  Orianda,  Alupka,  Gursuf  a  j.). 
Má  44.110  ob.,  mezi  nimiž  34.790  muham.,  15 


pra  vosi.  kostelů,  2  katol.,  1  klášter,  2  mésta, 
250  osad,  kvetoucí  ovocnářství,  vinařství  a 
pěstování  tabáku,  avšak  slabý  chov  dobytka 
a  orbu,  tak  že  obiU  dováží  se  ze  sousedních 
Újezdů. 

Jalnbi,  far.  ves  na  Moravě,  hejt.,  okr.  a 
pš.  Uher.  Hradiště;  286  d.,  1430  ob.  č.  (1890), 
kostel  sv.  Jana  Křt.,  3tř.  šk. 

Jalnit  n.  Džalut,  Talut,  Bonham,    nej- 
větší a  nejdůležitější  atoll  ostrovů  Marshall- 
ských  v  Ralikské  skupině  na  6*  8*  s.  š.  a  169* 
38'  v.  d.,  51  km  dl.,  38  km  šir.   Laguna  jest 
50—60  m  hluboká,  pokrytá  55  ostrůvky  a  vede 
do  ní  6  velkých  průlivů,  z  nichž  jihovýchodní 
a  jihozáp.  pokládány  za  nejlepší.    Ostrůvky 
zaujímají  celkem  90  km\  R.  1880  bydlilo   tu 
1006  ob.,  na  poč.  r.  1893  bylo  zde  30  Némců^ 
3  Angličané,  3  Američané,  11  Číňanů  a  nékolik 
příslušníků  jin.  nár.   Hl.  ostrovem  jest  Jab- 
wor  při  jihovýchod,  vchodu  do  laguny   na 
5®  55'  s.  š.,  160®  40'  v.  d.  Ze  42  cizinců  bylo  zde 
nedávno  24  Němců,  2  Amer.,  1  Dán,  1  Nor, 
14  Číňanů.  Zde  je  sídlo  vlády,  stanice  uhelná, 
soud,  pošta,  jedna  z  hlavních  stanic  havajsko- 
americké  missie  (American  Board  of  Commis- 
sioners    for  Foreign-Mission    and   Hau-aian 
Evangelical  Association)  a  sídlo  Jaluitské 
společnosti  (v.  t.).  Zde  spadá  nejvíce  desté 
v  celém  archipelu,  t.  4584  mm  v  339  dnech 
do  roka.  Stř.  teplota  271,  stř.  max.  37-2,  stř. 
min.  21*^0.  Vedle  sídla  Evropanů  nalézá  se 
ves  domorodců  s  kokosov]^  lesem.  Správu 
vede  cis.  zemský  hejtman,  jemuž  přidán  jest 
sekretář  a  podřízeno  i  celnictví  a  bemictví. 
Roční  rozpočet  smlouvá  se  mezi  úřadem  za- 
hraničním  a   spol.  Jaluitskou.   R.  1894    bylo 
zařízeno   pravidelné  a  přímé   lodní   spojem 
mezi  J-em  a  Ponape,   odkudž  jest  dále  pra- 
videlné spojení  franc.  a  špan.  parníky  na  Sin- 
gapur a  Manillu.    R.  1892  přistálo  a  vyplulo 
23  lodí  s  4013  t.  Přívoz  od  1,  ledna  1892  do 
31.  břez.  1893  páčil  se  na  358.000,  vývoz  na 
495.121  marek.  Kopry  (sušených  jader  koko- 
sových) vyvezeno  520.907  lib.  Ostrov  byl  od- 
kryt r.  1809  Pattersonem;  29.  list.  1878  postou- 
pen zde  domácími  náčelníky  přístav  Němcům 
za  uhelní  stanici,  později  zřízen  německý  kon- 
sulát  a  15.  říj.  1885  vztyčena  německá  vlajka. 

Jaluitská  společnost  (Jaluitgesellschaft) 
založena  byla  v  Hamburku  21.  pros.  1887.  Jest 
to  akc.  společnost  s  kapitálem  1,200.000  ma- 
rek, jež  převzala  faktorie  německé  ot>chodní 
a  plantážní  společnosti  tichomořské,  jež  pů- 
vodně založila  v  létech  60.  t.  stol.  hamburská 
firma  Godeflfroy  na  ostrovech  Marshallských, 
Gilbertových  a  Karolinech,  jakož  i  stanici 
bratří  Hernsheimů,  založ,  v  1.  70.  na  Jaluitu. 
Když  r.  1892  získala  i  americké  faktorie  firmy 
A.  Crawford  &  Co.,  stala  se  jedinou  obchodní 
společností  na  ostrovech  Marshallských.  Ře- 
ditelství společnosti  vede  F.  Hemsheim  v  Ham- 
burku, hl.  sídlem  společnosti  jest  Jaluit.  Divi- 
denda v  posl.  létech  byla  skrovná.  Dle  smlouvy 
s  vládou  německou  má  J.  s.  privil^a:  1.  za- 
brati půdu  bez  pána,  2.  monopol  na  lov  perel, 
jichž  množství  však  jest  tu  skrovné,  3.  těžení 
z  ložisek  guanových.  Ježto  však  guano  zdejší 


Jalutorovsk  —  Jamagrod. 


1045 


obsahuje  jen  nepatrné  kvantum  fosforečnanu 
vápnatého,  nevyplácí  se  dobývání.  Skutečného 
rozšíření  jsou  zde  schopny  jen  sady  palem 
kokosových  a  pěstování  ricinu.  Administraci 
v  zabraném  území  obstarává  vláda  něm.  svými 
úředníky,  veškerý  náklad  na  správu  vede 
však  společnost,  jíž  za  to  přísluší  vliv  na 
veškerá  důležitější  rozhodnutí. 

Jalutorovsk,  též  Jalutorsk,  lidově  Bak- 
Sansk,  okružné  město  v  sibiřské  gub.  tobol- 
ské,  362  km  na  jz.  od  Tobolska,  iV,  km  v  levo 
od  ř.  Tobola,  který  dříve  tekl  blízko  samého 
města,  v  poloze  rovné,  ale  půvabné,  má  (1888) 
4934  ob.,  téměř  veskrze  pravosl.,  4  pravosl. 
kostely,  kapli,  dívčí  progymnasium,  újezdnou 
a  farní  školu,  nemocnici,  kupecký  dvůr  se 
117  krámy,  poštu  a  telegraf,  15  závodů  prů- 
myslových a  nepatrný  obchod  s  ročním  obra- 
tem sotva  100.000  rublů,  který  soustřeďuje 
se  na  4  výr.  trzích.  Dle  podání  stával  na  mí- 
stě J-a  starobylý  hrad  Javlu-tur,  na  jehož 
místě  postavena  r.  1639  proti  Kalmykům  tvrz, 
jejíž  osada  (Jalutorskaja  sloboda)  učiněna 
r.  1780  okružným  městem. —Jalutorovský 
okruh  leží  v  jihozáp.  části  gubernie  na  ploše 
21.627*8  km*  půdy  rovné,  lesnaté  (bříza  a 
sosna),  tvoře  severozáp.  čásf  Išimské  stepi. 
Okruh  náleží  k  úvodí  ř.  Tobola  mimo  ne- 
patrnou čásť  na  vých.,  kde  pramení  se  ř.  Ba- 
gaj.  přítok  IrtyŠe,  a  zavlažován  jest  vedle 
Tobola  (215  km  dl.)  ř.  Isetí  na  z.,  Sujerem, 
Jcmurtlou,  Ukem,  Jurgou  a  Tapem  na  v., 
kromě  téměř  300  malých  jezer.  Oby  v.  čítá 
194.815,  z  nichž  jest  asi  6000  Tatarů,  pak 
mimo  pravosl.  25.657  rozkolníků,  5692  mu- 
hammedánů  a  5290  jedinovčrců,  jejichž  hlav- 
ním zaměstnáním  jest  kvetoucí  orba,  z  jejíhož 
výtěžku  vyváží  se  čásť  v  okr.  tobolský  a  tju- 
menský.  Rovněž  znamenitý  jest  chov  dobytka 
(úhrnem  přes  300.000  kusů),  sadařství  však 
téměř  není,  značnější  jest  průmysl  se  347  zá- 
vody k  spracování  produktů  zemědělských  a 
zvířecích.  V  okrese  jest  22  výr.  trhů,  hlavní 
v  osadě  Zavodoukovské  a  Mokrousovské,  na 
nichž  provozuje  se  obchod  s  obilím,  tuky, 
kožemi  a  jinými  hospodářskými  výrobky. 

Jaly,  jali  (tur.),  břeh  mořský;  zovou  se 
tak  viTly  na  březích  Bosporu,  v  nichž  sultán 
(Dolmabágčc,  Čirágán,  Bejlerbcg),  turecká 
vznešená  společnost,  jakož  i  evropští  diplo- 
maté a  p.  tráví  léto. 

Jam  (slovo  původu  tatarského)  byl  ve  staré 
Rusi  ná^ev  povozných  stanic,  zřízených  při 
cestách,  po  nichž  jezdili  knížata,  jejich  dru- 
žina a  služebnictvo.  Stejně  jako  v  západo- 
evropských zemích  bylo  i  v  Kusku  obyvatel- 
stvo povinno  poskytovati  panovníkovi  a  jeho 
družině  a  vůbec  zřízencům  na  jejich  cestách 
po  zemi  přípřeže  a  průvod.  Povinnost  pří- 
přeže  nazývala  se  v  Rusku  povoz  (v  Cechách 
též  povoz  aneb  pojezda),  povinnost  prů- 
vodu podvod  (v  Čechách  próvod).  (Srv. 
Finance  str.  239,  240  a  241.)  Povinnost  tato 
byla  na  počátku  osobní,  t.  j.  obyvatelstvo 
celého  kraje  (volosti  nebo  úiezdu)  bylo  za- 
vázáno dávati  panovníkovi  a  jeho  služebnictvu 
k  disposici  potahy  a  průvodce.  Později  však 


vyvinula  se  z  této  osobní  povinnosti  zvláštní 
/iaň,  rovněž  povoz  zvaná,  jíŽ  za  dob  tatar- 
ského panství  dáno  jméno  iamskija  děngi. 
Z  daně  této  vydržováni  byli  zvláštní  vozkové, 
t.  zv.  jamščící,  na  něž  přešla  nyní  někdejší 
všeobecná  povozná  (jamská)  povinnost.  Byla 
totiž  v  XV.  stol.  dotčená  povinnost  nově  upra- 
vena. Místo  někdejších  stanic  zřízeny  byly  při 
velkých  cestách  celé  osady  (slobody)  jam- 
ščíku,  vozků  z  povolání,  kteří  nemeU  nic 
jiného  na  starosti  než  opatřovati  povoznou 
službu,  a  to  nejen  pro  panovníka,  nýbrž  i  pro 
jeho  zřízence.  Za  vykonávání  uvedené  služby 
udělovány  byly  jamščíkům  pozemky,  a  když 
odměna  ta  se  ukázala  nedostatečnou,  dávány 
jim  i  platy  z  jamských  děněg.  —  Služby  po- 
štovní (dovoz  korrespondencí)  však  jaraščíci 
nevykonávali.  Pošta  zřízena  byla  v  Rusku 
teprve  za  Aleksěie  Michajloviče  v  r.  1663—65." 
Srv.  Běljajev,  Lekciji  po  istoriji  russ.  zakono- 
datéljstva  (Moskva,  1879)  a  Vladimirskii-Bu- 
danov,  Obzor  istoriji  russ.  pravá  (Petrohrad, 
Kijcv,  1888).  -Jlc. 

Jáma  (ind.),  dle  véd  první  člověk,  kter^ 
zemřel.  Odtud  jest  v  pozdější  mythologii 
indické  bohem  podsvětí  a  soudcem  mrtvých, 
jichž  duše  svými  posly  dává  si  předváděti; 
duše  lidí  vynikajících  svatostí  přivádí  si  sám. 
Zobrazován  v  děsné  podobě  s  mnohými  ra- 
meny a  silně  ozbrojen;  tvář  má  vzhled  škle- 
bivý,  na  krku  má  nákrčník  z  lebek,  v  ruce 
váhu  a  pochodeň.  Jezdí  na  černém  čtyřrohém 
buvolu.  Srv.  Ehni,  Der  vedische  Mythus  des 
Jáma  (Strasburk,  1890). 

Jáma,  řeka  v  sibiřské  oblasti  přímořské 
v  kraji  ochotském,  největší  přítok  moře  Ochot- 
ského,  pramení  se  pod  horou  Jenolkanem,  teče 
od  sz.  K  jv.  v  délce  670  km,  přijímá  s  obou 
stran  16  větších  přítoků,  z  nichž  nejdelší  jest 
Aljot,  a  vlévá  se  do  moře  na  v.  od  města 
Ochotska,  tvoříc  při  vtoku  svém  mělký  záliv 
plný  úskalí  a  písčin.  Nedaleko  ústí  jejího  jest 
od  r.  1739  ruská  tvrz  ovládající  osady  used- 
lých jamských  Korjaků.  7^r. 

Jáma  (obyčejně  šachta),  rus.  maxT>i,  franc 
puits,  něm.  Schacht,  hornické  dílo,  viz  Hor- 
nictví str.  596.  Jámy  jsou  svisné  (r.  BepTH- 
RaJiBHaM  m.,  fr.  puits  vertical,  n.  Saigerschacht^ 
a  sklonité  (r.  HufCJioiiHaH  m.,  fr.  puits  incline, 
n.  tonlágiger  Sch.).  Dle  průřezu  rozeznáváme 
jámy  čtverhranné,  okrouhlé,  elliptické, 
segmentové,  mnohostranné;  dle  vybu- 
dování, výstroje  rozeznáváme  jámy  vydře- 
vené, zděné,  vyželezené,  bedněné  (dře- 
vem nebo  železem);  dle  účelu,  kterému  slouží, 
jámy  kutné,  hlavní,  těžně,  vodní,  větrné 
(výauSné),  lezné.  čka. 

Jáma:  1)  J.  {Gruh),  osada  v  Čechách 
u  Záboří,  hejt.  a  okr.  Prachatice,  fara  a  pš. 
Lhenice;  26  d.,  145  ob.  č.  (1890).  —  2)  J. 
Vlčí  (Wolfsgrub),  ves  t.,  hejtm.  Prachatice, 
okr.  Volary,  fara  Vltavice  Hořejší,  pš.  Le- 
nora;  26  d.,  220  ob.  n.  fl890),  Itř.  šk.,  mlýn 
a  hotovení  dřevěného  nospodář.  zboží  po 
domácku. 

Jamagata  Aritomi  viz  Yamagata. 

Jamasn^od  viz  Jamburg. 


1046 


Jamajka. 


Jamajka,  úředně  Jam  a  i  ca,  angl.  ostrov, 
po  Kube  a  Haiti  největáí  z  Velkých  Antill,- 
raezi  17<>  W  (Portland  Point)  a  18®  30'  (Dunns 
Hole)  s.  á.  a  76®  10'  (Morant  Point)  a  78®  30' 
(South  Negril  PointJ  z.  d.  v  moři  Antillském 
c.  Karibském.  Nejbližší  bod  Kuby  (v  sev), 
t.  Cap  de  Cruz,  jest  vzdálen  140  km,  kdežto 
na  východě  dělí  J>ku  od  Haiti  (Cap  Les  Irois) 
Paso  de  los  Vientos  č.  průliv  Jamajský, 
zde  185  km  široký.  Nejbližší  bod  Ameriky,  Cap 
Gracias  a  Dios,  je  vzdálen  635  km  k  sev.-vých. 
Tvar  ostrova  jest  téměř  oválovitý.  nejširší 
uprostřed,  na  záp.  a  vých.  poněkud  zúžený. 
Délka  ostrova  od  záp.  k  vých.  činí  230,  šířka 
od  j.  na  sev.  50—60  km.  Pobřeží,  většinou 
příkré,  má  v^oj  825  km.  Větší  zálivy  nalézají 
se  hlavně  v  jv.  Počítá  se  16  bezpečných  pří- 
stavů hlavních,  z  nichž  na  jihu  Port  Morant, 
Morant  Bay,  Salt  River,  Milk  River,  Black 
River,  Savanna  la  Mar  a  nejkrásnější  ze  všech 
Kingston  s  Port-Royalem,  na  sev.  Lucca,  Mon- 
tego  Bay,  Falmouth,  Saint  Ann's  Bav,  Port 
Maria,  Annetta  Bay,  Port  Antonio.  Mimo  to 
lze  kotviti  asi  v  30  zátokách  a  rejdách.  Roz- 
loha ostrova  obnáší  10.859  km*  3,  počítáme- 1  i 
ostrovy  Turks  a  Caymans,  jež  politicky  patří 
k  J-jce  (geograficky  ovšem  nikoliv),  12.018  km^. 
J.  jest  země  celkem  vysoká.  Střední  její  výška 
jest  patrně  větši  než  Kuby.  Sever  a  jih  ostrova 
odděleny  jsou  od  sebe  horami  dosti  značnými, 
jež  však  netvoří  jednotné  souvislé  pásmo. 
Nejvyšší  nalézají  se  v  části  východní.  Jsou  to 

f)rosfulé  Modré  hory  (Blue  Mountains),  z  da- 
eka  z  moře  viditelné.  V  Cold-Ridgi  dosahují 
největší  výše  2262  m  (dle  Halla).  Celá  jejich 
délka  obnáší  ovšem  jen  asi  60  km.  Horstvo 
toto,  silně  zalesněné,  tvoří  místy  pravé  laby- 
rinihy,  v  nichž  nesnadno  se  vyznati.  K  zá- 
padu se  snižují  (Pie  Cathrine  1362  m)  a  tvoří 
Básma  i  massivy  o  výšce  600,  700  až  1000  m. 
uprostřed  ostrova  má  Bulf  Head  výšku  957  m. 
K  severu  lemováno  jest  horstvo  to  rozlehlými 
planinami  vápencovými,  jež  mají  ráz  krasový. 
Mnoho  pramenů  se  zde  ztrácí  a  vychází  zase 
v  údolích  a  prorvách  na  den.  Na  samém  zá- 
padě ostrova  dosahuje  Dolphin  Head  výše 
1052  m.  Tento  massiv  jest  depressí  Great  Ri- 
ver u  téměř  úplně  oddělen  od  horstva  ve  středu 
ostrova.  Modré  hory  skládají  se  hlav.  z  hornin 
syenitických.  Syenit,  žula  a  diorit  vyskytují 
se  zvi.  na  jejich  jihozáp.  straně.  Nejvyšší  jich 
čásť  skládají  metamorfované  horniny  a  nad 
touto  sérií  šíří  se  střední  křída.  Západ  ostrova 
jest  terciérní.  Zemětřesení  jsou  zde  řídká; 
přece  však  katastrofa  7.  čna  1692  zbořila  Port 
koyal  a  připravila  3000  lidí  o  život.  Z  hor 
prýští  se  velký  počet  říček,  z  nichž  některé 
tvoří  krásné  kaskády,  ale  žádná  z  nich  není 
splavna.  Jediný  Black  River  (60— 70/fm  dl.), 
ústící  na  jihozáp.  pobřeží,  nese  ploché  lodě. 
Na  jižním  pobřeží  ústí  stejně  dlouhý,  ale  ne- 
splavný  Dry  River,  o  něco  dále  do  zátoky 
Kingstonské Cobre,  jež  mívá prům.  lim'  vody 
ve  vteřině,  za  sucha  méně,  po  velkých  deštícn 
však  až  2200  m*.  Z  řek  na  sever  jcfoucích  jest 
největší  Great  River,  as  40  km  dl.,  ústící  do 
zátoky  Montego.  Jezera  jsou  nepatrná.  Několik 


slaných  lagun  a  bažin,  hlavně  na  jižním  po- 
břeží, činí  dotyčné  kraje  nezdravými.  Na  růz- 
ných místech  ostrova  výtrysk  ují  minerální 
prameny. 

Podnebíjest  celkem  horké  za  dne,  chladné 
a  vlhké  v  noci.  Jsou  tu  2  deštivé  periody- 
První  spadá  v  celém  ostrově  na  květen  a  čer- 
ven, druhá  na  říjen  a  prosinec.  V  severu  pro- 
dlužuje se  druhá  deštivá  perioda  až  do  ledna, 
kdežto  v  jihu  bývají  ještě  letní  deétě  v  srpnu 
a  září.  V  ostatní  době  jest  sucho.  Od  května 
do  října,  především  však  v  září  a  října,  rádi- 
vají  zde  zhoubné  orkány.  Prudké  jsou  zvláště 
severní  větry.  Strašný  orkán  zuřil  zde  18.  srpna 
r.  1880.   K  charakteristice  zdejšího   podnebí 
podáváme  zde  průměry  2  stanic  (1  v  horách, 
1  v  rovině  na  pobř.)  s  dlouholetým  pwjzoro- 
váním.   Up  Park  Camp  nedaleko  jižního  po- 
břeží na  17*  59'  s.  š.  76«  57'  z.  d.,  70  m  vys. 
n.  m.,  vykazuje  stř.  roČ.  tlak  755*7,  v   říjnu 
754*2,  v  lednu,  ún.  a  březnu  756*7  mm.  Střední 
teplota  roku  obnáší  26*7,  stř.  max.  37-2,  stř. 
minim.  16'2,  v  nejteplejším  měsíci   červenci 
střed.  tepl.  27*6,   střed,  maxim.  36*4,    střed, 
min.  20*1,    v   nejchladnějším   měsíci    březnu 
stř.  tepl.  25-6,  stř.  max.  34*4,  stř.  min.  17*6*  C 
Za  absolutní  extrémy  lze  počítati  36*7  a  14-4*. 
Absolutní  vlhkost  roku  19*6,  relativní  68,  oblač- 
nost 4*5.  Průměrem  spadá  do  roka  v  75*5  dnech 
1272  mm  deště.  Nejdeštivější  měsíc  říjen  vy- 
kazuje vil  dnech  234,  květen  v  7*4  dnech  163, 
nejsušší  březen  v  3*3  dnech  35,  únor  v  2*6  dnech 
49  mm ;  16.  list.  1867  spadlo  zde  za  jediný  den 
328  mm  vody.   Bouřek  připadá  na  rok  554, 
z  toho  květen  5,  čn.  6,  červe.  7*8,  srp.  126, 
září  10*3,  říi.  7*3.  Dle  let  déšť  neobyčejně  ko- 
lísá, rovněž  počet  bouřek.  Stanice  Newcastle 
na  18*  6*  s.  š.  76<>  42'  z.  d.  v  horách,   1158  w 
n.  m.,  má  stř.  roč.  tlak  668*4,  v  Červenci  669*2, 
v  říjnu  667*4  mm.  Stř.  teplota  roku  obnáší  20, 
stř.  maximum  32,  stř.  mmimum  7*6,  v  nejtep- 
lejším měsíci  čci  stř.  tepl.  21*6,  stř.  max.  30*6, 
střed.  min.  13*3,  v  nejchladnějších  měsících, 
lednu  stř.  tepl.  18*7,  stř.  max.  27*9,  stř.  min.  9*3, 
v  únoru  stř.  tepl.  18*7,  stř.  maxim.  27*4,  stř. 
min.  10*2®.  Za  absolutní  extrémy  lze   poklá- 
dati 37*2  a  4-4*.  Absolutní  vlhkost  roku  14*8, 
relativní  77,  oblačnost  5.  Do  roka  spadá  prům. 
v  162*6  dnech  2820  mm  deště,  v  nejdeštivějším 
měsíci  říjnu  ve  20*4  dnech  510  mm,  v  květnu 
v  161  dnech  272,  v  nejsušším  měsíci  únoru 
v   9*6   dnech   85  mm   aeště,    kdežto   všecky 
ostatní  měsíce   mají  po   více  než  100  mm; 
19.  srp.  1886  spadlo  zde  za  den  353  mw,  více- 
kráte  vyskytuje   se  280  mm  za  jediný  den. 
Roční  nmožství  deště  kolísá  tu  mezi  1680  a 
4550  mm.  Bouřek  ročně  425,  v  květnu  47, 
čnu  5*2,  čci  5*7,  srp.  7*7,  září  8*6,  říjnu  4'S. 
Zdravotní  poměry  pobřeží  a  hor  jsou  v  na- 
prosté protivě.   Pobřeží  jest  nezdravé.  Žlutá 
zimnice  zle  zde  řádívá.   Pro  ty,  kdož  nejsou 
akklimatováni,  jest  zde  slunce  o  polednách 
vždy  nebezpečno.  Za  nejnezdrav^ši  kraj  pro 
Angličany  pokládá  se  kraj   na  Dry  Riveru. 
zvi.  následkem  rozsáhlých  bažin.  Žlutá  zim- 
nice zřídka  jen  zde  dostupuje  krajů  polože- 
ných nad  400  m  n.  m.  a  nepřekročila  prý  nikdy 


Jamajka. 


1047 


nadmořskou  výšku  750  m.  V  krajích  J-ky  výše 
položených  pokládá  se  klima  za  velmi  zdravé 
a  následek  toho  jest,  že  vesnice  a  plantáže 
postupují  vždv  dále  do  pohoří.  Za  zvláště 
zdravé  prohlašuje  se  podnebí  v  Sta  Cruz,  po- 
hoří v  distriktu  St.  Elizabeth  a  hory  v  distr. 
manchesterském.  Podnebí  zdejší  hodí  prý  se 
zvláště  pro  trpící  neduhy  plicm'mi  a  rheuma- 
tismem.  Průměrná  únurtnost  v  r.  1878—83 
činila  23-97oo- 

Původní  obyvatelstvo  J-ky  bylo  za  vlády 
Španělů  úplně  vyhubeno  a  uprostřed  XVI.  st. 

{>očalo  se  s  přívozem  černochů.  Koncem  sto- 
etí  XVII.  bylo  jich  zde  40.000  ze  47.000  ob. 
Černoši  úžasně  se  množili.  Při  zrušení  ob- 
chodu otrokářského  r.  1807  bylo  zde  otroků 
323.830  a  při  úplném  zrušení  otroctví  r.  1833 
ještě  309.000.  Od  té  doby  počet  zdejších 
bělochů  absolutně  i  relativně  velice  klesal. 
R.  1830  bylo  zde  ze  2,360.000  ob.  20.000  bě- 
lochů (ostatní  černoši  a  míŠenci),  r.  1861  ze 
441.225  ob.  13.816  běl.,  r.  1871  z  506.154  ob. 
13.101  běl.,  r.  1881  z  580.804  ob.  14.150  běl., 
r.  1891  ze  639.491  ob.  14.692  běl.,  mimo  to 
481  Číňanů.  Dle  pohlaví  bylo  tu  r.  1891 
305.948  mužů,  333.549  žen.  Na  km*  připadalo 
59  ob.  Asi  V§  až  V*  ostrova  jest  vzdělávána. 
Půda  jest  úrodná  a  způsobila  plodi ti  veškeré 
tropické  rostliny.  Dříve  byl  hl.  předmětem 
výroby  cukr,  dnes  V3rrábí  se  již  jen  na  1477  /la, 
hlav.  pro  domácí  spotřebu.  Hlavní  místo  ve 
výrobe  zaujal  rum  a  káva.  Rum  zdejší  jest 
proslulý  a  silně  se  vyváží.  Káva  pěstuje  se 
na  9003  ha;  nejlepší  druhy  daří  se  ve  výši 
1200  m  n.  m.  Mimo  to  produkuje  se  tu  něco 
obilí,  vyrábí  se  kakao  a  vyváží  znamenité 
dříví.  V  Modrých  horách  uvedena  r.  1868 
cinchóna  a  pokusy  setkaly  se  se  znamenitým 
výsledkem.  Bavlna  a  indych,  jež  dříve  se  zda- 
rem se  pěstovaly,  dnes  vymizely.  Osvobození 
černoši  oddali  se  hlav.  pěstovaní  kukuřice  a 
chovu  dobytka.  Ovoce  daří  se  tu  znamenitě. 
Oranže  a  ananasy  vyvážejí  se  do  Spoj.  Obcí 
amerických.  Znamenitě  zmohla  se  kultura  ba- 
nánů. R.  1892  vyvezeno  jich  za  262.746  lib.  st, 
hl.  do  Spoj.  Obcí.  Chov  dobytka  jest  značný. 
R.  1893  počítalo  se  zde  104.821  k.  hov.  dob., 
52.822  koní,  16.238  oslů,  15.180  ovec.  Zvláště 
planiny  uvnitř  ostrova  jsou  vhodné  k  chovu 
dobytka.  Pobřeží  jest  silně  rybnaté.  Počítá 
se  na  J-ice  vždy  ještě  značný  poČet  skuteč- 
ných velkostatků,  některé  z  nich  ohromné, 
za  to  však  také  ohromný  počet  zcela  nepa- 
trných pozemků.  Jest  tu  95.942  plantáží  men- 
ších než  2  ha,  8555  mezi  2—40  ha,  1843  mezi 
40  a  600  ha,  265  přes  600  ha,  Z  nerostného 
bohatství  zasluhuje  zmínky  především  olovo, 
jehož  jest  zde  hojnost;  vedle  toho  nachází 
se  tu  také  měď,  stříbro  a  zinek.  Z  celého 
obchodu  zahraničného  připadá  na  Anglii 
přes  polovici,  z^  vývozu  J-ky  V4-  Pro  obchod 
nejdůležitější  přístavy  jsou:  ÍCingston,  Morant- 
Bay,  Port  Morant,  Montego,  Lucea  a  Falmouth. 
Vyváží  se  rum  (255.737  lib.  st.  r.  1891),  káva 
(336.839  liber  sterl.),  cukr  (255.475),  banány 
(262.746  lib.  st.  r.  1892),  arrowroot,  dříví  a  j., 
přivážejí  se  hl.  bavlněné  látky  (182.346  lib.  st), 


rýže  (67.651  lib.  st),  uhlí,  mýdlo,  pivo  a  j. 
R.  1891  obnášel  přívoz  1,750.000  lib.  st.,  vývoz 
1,720.000  lib.  st.  Téhož  roku  připlulo  a  vy- 
plulo 942  lodí  (z  toho  541  parních)  s  593.107 
tun.  Železnic  tu  r.  1892  bylo  143  km.  Od  té 
doby  otevřena  nová  dráha  z  Montego-Baye 
do  Kingstonu.  Telegraí  měl  tehdáz  délku 
1118  km.  S  ostatními  Antillami  a  Panamou 
spojuje  J-ku  kabel.  Výborných  silnic  jest 
s  dostatek. 

Politické  zřízení  J-ky  pochází  z  r.  1866, 
kdy  po  posledním  vzbouření  byla  prohlášena 
za  korunní  osadu  {Crown  čohny).  Jisté  změny 
ve  prospěch  samosprávy  provedeny  na  zřl- 
zem  zemském  r.  1884.  V  čele  osady  stojí  gu- 
vernér jmenovaný  korunou,  jenž  vládne  za 
spolupůsobení  tajné  rady  a  zákonodárného 
shromáždění,  jež  složeno  jest  z  volených  a 
jmenovaných  členů.  Koruna  jmenuje  5  členů, 
lid  volí  7  členů.  Členy  obecní  správy  volí  si 
lid.  Volební  právo  ma  zde  asi  40.000  občanů. 
První  soudní  instancí  jsou  soudy  pro  několik 
obcí  dohromady  (rozdělení  dle  cirk.  osad), 
nad  nimi  a  vedle  nich  poroty  a  jaJco  nejvyšší 
instance  vrchní  soud  (High  court  of  justice) 
v  Kingstonu.  R.  1892  bylo  odsouzeno  11.112 
osob.  Jest  tu  množství  sekt  anglikánských, 
ve  skutečnosti  však  lze  polovičku  všeho  oby- 
vatelstva pokládati  za  pohany.  R.  1892  bylo 
zde  877  veřejných  škol,  jež  navštěvovalo 
pouze  45.927  dětí,  ačkoliv  r.  1891  napočítáno 
tu  164.552  dětí  u  věku  5—15  let  Příjem  osady 
r.  1891—92  činil  788.888,  vydání  781.336  lib. 
sterl.  Hlavním  zdrojem  příjmů  jest  clo  z  pří- 
vozu a  daň  z  rumu.  Veřejný  dluh  jest  značný. 
Branná  moc  zdejší  r.  1892  obnášela  1638  mužů, 
sbor  dobrovolníků  465  mužů  a  sbor  policejní 
762  mužů.  —  Administrativně  dělí  se  J. 
na  3  hrabství:  Surrey  na  vých.  (obce  Kingston, 
Saint  Andrew,  Saint  Thomas,  Portland),  Mid- 
dlesex  ve  středu  (obce  S.  Catharina,  S.  Mary, 
S.  Ann,  Clarendon,  Manchester)  a  Cornwall 
na  západě  (obce  S.  Elizabeth,  Westmoreland, 
Hannover,  S.  James,  Trelawney).  Z  měst  jsou 
největší  Kingston  (s  Portem  Royal),  Spanish- 
town,  Port  Maria,  Montego,  Falmouth.  Poli- 
ticky počítají  se  k  J-jce  taSé  ostrovy  Cayman- 
Brac,  Little  Cayman  a  Gran  Cajrman,  iež 
geograficky  náležejí  ke  Kubě,  rovněž  poaří- 
zcny  jsou  guvernéru  zdejšímu  i  ostrovy  Caicos 
(Turks  Islj,  jinak  k  Bahamům  počítané,  a  ko- 
nečně Britský  Honduras  na  pevnině  americké. 
Vyzvání  Kanady  ku  politické  a  obchodní  jed- 
notě zástupcové  J-ky  téměř  jednomyslně  za- 
mítli, neboť     "  ~     .  —    - 

americkým. 


fcy  tei 
džíji 


mítli,  neboť  zájmy  víží  ji  spíŠe  k  Spoj.  Obcím 


Dějiny.  J.,  původně  Yamaye,  Janahica, 
vlastně  Xaymaca,  t  j.  země  pramenů,  byla 
objevena  Columbem  na  druhé  jeho  cestě 
3.  kv.  1494;  pojmenoval  ji  ostrovem  sv.  Ja- 
kuba (Santiago).  R.  1509  usadili  se  zde  Špa- 
nělé  beze  všeho  boje  a  r.  1514  jméno  Isla 
de  Santiago  zavedeno  úředně.  Po  prvním 
guvernérovi  Esquivelovi,  jenž  byl  muž  mírný, 
následovali  krutí  vladaři.  Španělé  založili  tu 
města  Sevillu  de  Oro  na  severu,  Milillu  dále 
k  východu,  Oriston  na  jihu,  Santiago  de  la 


1048 


Jamajský  průliv  —  Jamburg. 


Vega  (nyn.  Spanishtown,  zal.  Dicgem  Colo- 
ncm   r.  1525)  více  k  západu.    Domácí   oby- 
vatelstvo bylo  la  vlády  španělské  bezohledné 
vyhubeno.  K.  1655  přistálo  zde  loďstvo  angl., 
vyslané  Cromwcllem  proti  S.  Domingu,  a  opa- 
novalo ostrov,  jenž  tehdᎠ obdržel  nynější 
své  jméno.  Již  roku  násl.  počato  s  kolonisací,  | 
jež  rychle  pokračovala.  Různé  výsady  přivá- ' 
bily  sem  Skoty,  Iry,  židy  a  lidi  z  celého  archi- ' 
pelu.  Mimo  to  přišlo  sem  mnoho  angl.  roya- 
listů,   doma   nespokojených.    Smlouvou  ma- 
dridskou  r.  1670  postoupena  J.  Anglii  úředně. 
Hrozné  zemětřesení  r.  1692  jakož  i  mor  zdc- 
cimovaly  sice  obyvatelstvo,  úbytek  ten  však 
nahrazen   obchodem   s   otroky.    Port   Royal 
stal  se  jedním  z  největších  středisk  tohoto  i 
hnusného  obchodu  a  Bryan  Edwards  udává, , 
že  v  r.  1680—1786  bylo  sem  přivezeno  610.000  , 
otroků.  V  celku  prý  sem  dopraveno  za  angl.  | 
panství  okolo   1  milí.  otroku.   S  otroky  zde  i 
mnohem  přísněji  zacházeno  než  jinde  v  Antil- 1 
lách.    Mnoho  jich  uteklo  svým  pánům  a  žilo  | 
v  horách  ve  velikých  organiso váných  bandách, 
z  nichž   vznikly   malé   republiky.    Vznikl    tu 
i   nový  jargon  černošský  (marronský),  jenž 
i  mimo  J-ku  se  rozšířil.  Černoši,  >marroni« 
zv.,  přepadali  z  hor  plantážníky  a  mezi  oběma 
stranami  veden  krvavý  boj.  Angličané  užívali ' 
k  honbám  na  marrony  zvláště  vycvičených  | 
psů  (bloodhounds)  a  poštvali  na  ně  i  Indiány.  I 
R.  1730  marronský  náčelník  Cadjoc  skutečné  | 
ohrožoval  anglické  panství.  R.  1739  plantáŽníci  i 
byli  nuceni  uzavříti  s  marrony  smlouvu.  R.179r)  | 
vypukla   znovu  nebezpečná  srážka  marronů  | 
s  Angličany  a  kdyby  se  tehdᎠ bylo  podařilo  i 
pohnouti  i  otroky  v  plantážích  ku  povstání,  i 
bylo  by  snad  bývalo  zde  veta  po  anglickém  | 
panství.  Osamocení  marroni  však  musiíi  kápi- , 
tulovati  a  byli  z  největší  části   převezeni  na  , 
Novou  Scotii.  Zrušení  otroctví  mělo  ovšem 
pro  plantážníky  vliv  neblahý,  ježto  však  osvo- 1 
bození  černoši  upadli  v  značnou  lenivost,  byl  I 
výsledek  toho  vlastně  hospodářský  úpadek 
celé  J-ky.  První  léta  po  emancipaci  měněno 
zde  vše  od  základu,  především  jména  osob. 
Černoši  sami  založili  tehdáž  v  prvních  osmi 
létech  na  200  vesnic.  Úplně  upokojeni  nebyli 
zde  černoši  ani  tehdáž.  V  říjnu  1865  vypuklo 
v  distriktu  Port  Morant  povstání  barevných, 
čehož  jejich  protivníci  užili  ku  krvavé  pomstě. 
Náčelník  povstání,  mulat  J.  Gordon,  byl  obč- 
šen,   přes  400  jeho  druhů  zastřeleno,   přes 
1000    obydlí    spáleno.    Ukrutnost    vládnoucí 
strany  způsobila  však  v  Evropě  takové  roz- 
hořčení, že  guvernér  Eyre  byl  v  pros.  1865 
odvolán  a  r.  1866  provedena  změna  zdejšího 
zřízení.  Srv.  Sawkins,  Reports  on  the  geology  ' 
of  J.  (Londýn,  1869);  Gardner,  A  history  of 
J.  from  its  discovery  by  Ch.  Columbus  to  I 
the  present  time  (t.,  1873);   The  Handbook  I 
of  J.  by  S.  Musson  and  Laurence  Roxburgh  ' 
(XVI.  roč.  t.,  1896);  Journal  of  the  Institute, 
of  J.  (sv.  I.  od  led.  1891   do   prosince  1893, 
Kingston  1894);    Harrison,   Map  of  J.  under 
the   direction    of  major-general  J.   R.  Mann  ' 
1 :  171.000  (t.,  1873) ;  Liddeí;  Map  of  J.  1 :  175.000  ' 
(Lond.,  1889).  Šv.      ' 


Jamajský  průliv  viz  Jamajka. 
Jaauui  [žamán],  Dent  de  J.,  hora  Frci- 
burských  Alp  (v.  t). 
Jamartloe,  chybně  Jarmartice    (/i 


dorf)^  ves  na  Moravě,  hejt.,  okr.,  fara  a  pš, 
Rymařov;  102  d.,  668  ob.  n.  (1890),  kostel 
Nar.  P.  Marie  z  r.  1783,  Itř.  Sk.  Pod  vsí  vy- 
vérá  íelezitý  kyselý  pramen,  obsahující  ku- 
chyňskou sůl  a  j. 

Jamba,  Emba,  u  Kirgízfl  Dzim  č.  Džem, 
řeka  v  Uralské  oblasti  na  Kirgizské  stepi, 
vzniká  na  hoře  Jajrjuku  v  pásmu  Mugodža- 
rech  a  vlévá  se  v  sv.  úhel  Kaspického  moře 
dvčma  rameny.  Spojena  jest  při  ústí  se  sla- 
ným blátem  Sagizou.  Řeka  v  dolním  svém 
toku  jest  velice  mčlká,  ačkoli  ieáté  v  min. 
stol.  mohly  po  ní  plouti  nákladní  lodi  pro- 
střední velikosti.  EKélka  řeky  obnáší  554  km, 
místy  mívá  až  60  m  šířky,  někdy  vydýchá; 
v  dol.  toku  bývá  voda  dosti  slaná.  Rybolovu 
účastní  s^  ročně  až  3000  lidí,  ale  poslední 
dobou  výtěžek  značně  poklesl. — Jambský 
Újezd  v  Uralské  oblasti  zaujímá  plochu 
38.633  km*.  Dotýká  se  Kaspického  moře  a 
od  új.  mangyšlackčho  odděluje  jej  Ust-Urt. 
Správa  új.  nalézá  se  v  pevnosti  Temirské. 
Roku  1882  napočteno  91.903  obyv.,  téměř  vý- 
lučně Kirgízů,  kočovníků  živících  se  chovem 
dobytka,  skotu,  koní,  velbloudů,  ovec;  rolni- 
ctví jen  výjimkou  se  pěstuje.  Ft. 

Jamboii,  Tam  bol,  město  v  kraji  si  í  ven- 
ském  ve  Vých.  Rumelii,  28  km  jihových.  od 
Slivna,  na  pobočné  želez,  trati  Trnovo-Burgas 
a  na  ř.  Tundži;  11.241  ob.  (1888).  z  nichž  jest 
8825  Bulharů  a  1252  Turků,  výroba  zboží 
vlněného  a  pěstění  révy. 

Jambosa,  rod  stromovitých  rostlin  m  y  r  t  o- 
v  i  t  ý  ch  {Myrtaceae),  vesměs  indických,  význač- 
ný květenstvím  vrchol íkovitým,  hustokvétým 
a  často  trichotomicky  (troj  vidi  i  čně)  rozvětve- 
ným, namnoze  konečným.  Květy  jsou  4četné, 
často  veliké,  s  lůžkem  vrtlíkovitým,  kalichem 
vytrvalým,  korunou  prostoplátečnou  o  plát- 
cích jednotlivě  opadávajících.  J.  malaccensis 
DC.  (j.  černá)  jest  strom  značně  vysoký 
s  kmenem  tlustším  muže,  korou  nahnědlou. 
větvemi  silnými,  listy  asi  4  dm  dlouhým:, 
vejčitokopinatými,  peřenožilnými ,  lesklými, 
nakyslými  a  vrcholíky  postranními,  zkráce- 
nými. Plody  (t.  zv.  jablka  růžová)  jsou  mal- 
vice  hruškovité,  8  cm  dl.  a  5  cm  široké,  tmavo- 
červené,  skoro  černé;  dužnina  bílá  šťavnatá, 
chuti  vinné,  zápachu  růžového.  Strom  má 
svou  pravlast  v  Indickém  archipelu,  nyní 
pěstuje  se  jako  dobrý  ovocný  strom  nejen 
v  Brazilii,  ale  všude  mezi  obratníky.  NěkH 
připravují  z  plodů  chladící  nápoj.  Ič. 

Jambreiió  (Jamb ressich)  A n dři j a, spi- 
sovatel srbsko-chorv.,  vydal  pomocí  stavů 
slovník  Lexikon  latinům  interpretatione  tily- 
rica^  germanica  et  hungarica  íocuples  (Záhřeb, 
1742),  jenž  jest  nekritický  a  nerozlišuje  jedno- 
tlivých nářečí  jihoslovanských.  Ke  konci  při- 
dána rozprava  o  novém  pravopise  chorvat- 
ském, sestrojeném  dle  maďarského. 

Jaiiibiirs^,Jamagrod,  újezdné  město  v  ru- 
ské gub.  petrohradské,  136  km  na  jz.  od  Petro 


Jameray  —  James. 


1049 


hradu,  na  pravém,  vysokém,  ale  rovném  břehu 
řeky  Lugy,  na  trati  Petrohrad-Reval  Baltské 
dráhy,  má  (1888)  4238  ob.  (v  tom  přes  2000 
mužů  voj.  posádky),  kromě  pravoslavných 
449  katol.,  365  evang.  a  111  židů,  2  pravosl., 
1  katol.  a  1  evang.  chrám,  školu,  nemocnici, 
poštu  a  telegraf.  Někteří  oby  v.  zabývají  se 
orbou  a  zahradnictvím,  průmyslových  větších 
závodů  není,  ani  výroc.  trhů,  oochod  jest 
pouze  průvozný,  hlavně  se  dřívím.  J.  jest 
místo  velmi  staré,  jak  dokazují  četné  pra- 
staré kurhany  v  okolí,  a  již  v  IX.  stol.  stála 
zde  značná  osada  Jáma,  patřící  k  záp.  Ingrii, 
od  XI.  stol.  k  Novgorodu.  R.  1395  obléhali 
město  Švédové,  ale  marně,  pak  r.  1444  Ně- 
mečtí rytíři,  r.  1581  zabráno  Švédv,  r.  1590  jim 
opět  odňato  Rusy,  kteří  mírem  Stolbovským 
r.  1617  však  přinuceni  vydati  ie  Švédsku,  ko- 
nečné r.  1703  připojeno  nadobro  k  Rusku  a 
nazváno  T*etrem  Vel.  J.,  r.  1780  pak  učiněno 
ůjezdn^m  městem  gub.  petrohr.  — Jam  bur- 
ský Újezd  zaujímá  v  záp.  části  gubernie 
plochu  4053  km*  i  jest  na  záp.  zaujat  zvýše- 
nou planinou  tvořící  na  břehu  Finského  zá- 
livu Soikinské  vrchy,  na  vých.  však  jest  rovný 
a  močálovitý.  Severní  a  záp.  čásC  Újezdu  při- 
léhá v  délce  107  km  k  zál.  Finskému,  tvoří- 
címu zde  zátoku  Lužskou  a  Narvskou  s  my- 
sem Sojkinským  a  Kurgolovským  a  ostrovem 
Rami,  do  něhož  vlévaii  se  řeky  Narva,  Luga, 
Koskolovka  a  Sista.  Obyvatel  má  Újezd  67.685, 
kteří  provozují  orbu  (žito,  oves,  ječmen  a 
brambory^,  méně  sadařství  a  chov  dobytka, 
pak  rybolov,  lesnictví  a  Čilý  průmysl,  neboť 
v  Újezdě  jest  11  velkých  továren,  zejména 
Kramorská  prádelna  a  továrna  na  sukno  bar. 
Stieglitze  s  roční  výrobou  za  IVa  nnil^-  rublů, 
3  velké  lihovary,  1  papírna  a  j.  Obchod  sou- 
střeďuje se  hlavně  v  městě  Narve,  méně  v  J-u, 
a  jest  hlavním  jeho  předmětem  dříví  a  obilí. 

Jameray  [žamré]  viz  Duval  Valentin. 

James  jdžéms],  angl.  Jakub,  jméno  novo- 
zákonní; naproti  tomu  Jacob  značí  židov- 
ského patriarchu. 

Jamee  [džéms]:  1)  J.  George  Payne 
Rainsford,  spisovatel  angl.  (*  1801  v  Lon- 
dýně —  t  1860  v  Benátkách),  psal  neoby- 
čejně mnoho,  více  než  sto  románů  a  povídek. 
Počal  anonymně  (The  string  of  pearls^  2  sv.), 
vydal  pak  Life  of  Edward  the  Black  Piince 
Í1822,  2  sv.)  a  historickou  povídku  Richelieu 
(1829);  následovaly  pak:  Darnley  (1830);  De 
V  Ořme  (1831);  Philip  Atigustus  (1831);  Děla- 
ware  (1833);  Heury  Masterton  (1832);  The 
Gypsy  (1835);  One  in  a  thousand,  or  tne  days 
of  Henri  Quatre  (1835);  Attila  (1837);  The 
Huguenot  (1838);  The  Smugler  (1845);  Árrah 
Neil  (X,  r.) ;  Henry  Smeaton  (1851) ;  Ágnes  Sorel 
(1853);  Lord  Montagu's  page  (1S5S)  a  j.  Vedle 
toho  napsal  řadu  populárně  historických  děl, 
jež  mu  vynesla  titul  královského  historio- 
grafa  (JViď  memoirs  of  great  commanders, 
1834;  The  histo^y  of  Charlemagne,  1832,  a  j.). 
R.  1849  přestěhoval  se  J.  do  Ameriky  a  vedl 
tu  v  r.  1852—58  britský  konsulát  v  Rich- 
mondě  ve  Virginii ;  r.  1858  přesazen  do  Bená- 
tek. J.  je  epigon  Waltera  Scotta  a  Washing- 


tona  Irvinga,  svého  času  nejpopulárnější 
romanopisec  angl.  Obřadný  tón  jeho  prací 
sparodoval  znamenitě  humorista  Thackeray. 
Do  češtiny  přeložen  ^Ka^dinal  Richelieu« 
(V.  F.  Bambas,  Praha,  1850—52). 

2^  J.  Henry  sir,  geodaet  angl.  (♦  1803 
v  Truru  Cornw.  —  t  1877).  Vystudovav  voj. 
akademii  ve  Woolwichi  jmenován  důstojní- 
kem ženijního  sboru  a  r.  1844  ředitelem  geo- 
logického měření  v  Irsku.  R.  1846  obdržel  mí- 
sto ředitele  námořních  prací  v  Portsmouthu, 
r.  1852  vrchní  vedení  »Ordnance  Surveve* 
Spoj.  království  a  r.  1857  jmenován  ředitelem 
topografického  a  statist.  oddělení  minister- 
stva války,  kde  setrval  až  do  r.  1870.  R.  1860 
povýšen  do  stavu  rytířského.  J.  jest  vyná- 
lezcem řotozinkografie,  jíž  provedl  facsi- 
mile  Domesday-Book  ve32sv.;  dále  uveřejnil: 
Facsimiles  of  national  manuscripts  of  Scotland, 
Facsimiles  of  national  manuscripts  of  Ireland 
(Dublin,  1874)  a  Facsimiles  of  national  manu- 
scripts from  William  the  Conqueror  to  Queen 
Anně.  Napsal:  Notice  of  the  arrangements 
which  háve  been  made  for  taking  meteor olo- 
gical  observations  at  the  principál  foreign  sta- 
iions  of  the  Royal  Engineers  (Lond.,  1851); 
Ordnance  trigonometrical  survey  of  Ireland 
(t.,  1858);  Abstract  of  the  principál  Unes  of 
spirit  levelling  in  England  and  Wales  (t.,  1861) ; 
Account  of  the  principál  triangulation  of  the 
United  Kingdom  (t.,  1864) ;  Record  of  the  expe- 
dition  to  Abyssinia  (t.,  1870). 

3)  J.  Thomas  Lemnel,  státník  amer. 
(*  1831  v  Utice,  New  York),  studoval  na  aka- 
demii tamní  a  oddal  se  pak  novinářství.  Bo- 
joval v  r.  1849—53  v  řadě  whigů  a  koupil 
pak  s  přítelem,  soudcem  Fisherem,  >Madi- 
son  County  Journal*.  Přimknuv  se  později 
k  nově  utvořené  straně  republikánské,  byl 
r.  1861  po  volbě  Lincolnové  jmenován  cel- 
ním inspektorem  v  New  Yorce,  v  březnu 
r.  1873  od  Granta  poštmistrem  newyorským 
a  r.  1881  od  Garfielda  generálním  poštmi- 
strem. Ačkoliv  na  poč.  r.  1882  úřadu  tohoto 
se  vzdal,  prospěl  přece  znamenitě  rozvoji 
poštovnictví  amerického,  očistiv  je  od  zlo- 
řádů a  podvodů  v  něm  se  vzmáhajících. 

4)  W  i  1 1  i  a  m,  filosof  americký  (♦  1842  v  New 
Yorku),  byl  nejprve  professorem  fysiologie, 
potom  filosofie  v  Harvardě.  Jest  z  předních 
zástupcův  přírodovědeckého  směru  v  psycho- 
logii; pověst  svou  jako  psychologa  empiri- 
ckého založil  spisem  The  Principles  of  Psycho- 
losíy  (Boston,  1890,  2  sv.).  Podrobné  studie 
o  něm  viz  v  »Année  philosophique*  1891  až 
1892  a  v  ^Revue  philosophique*  1893. 

5)  J.  Henry,  romanopisec  severoamer. 
(*  1843  v  New  Yorce),  byl  vychován  z  části 
v  Americe,  z  části  v  Evropě  a  žil  dlouho 
v  Paříži  a  Londýně.  Z  prací  jeho  jmenujeme: 
Passionate  Pilgrim  and  other  Tales;  Trans- 
atlantic  Sketches,  čerpané  ze  života  římského 
(1875);  Roderick  Hudson^  román  ze  života 
uměleckého  (t.  r.);  The  American  (1876);  Watch 
and  Ward\  The  Europeans  (1878);  Confidence 
(1879);  The  portrait  of  a  Lady  (1881,  3  sv.); 
studie  The  French  Poets  and  Novelists;  A  little 


1050 


James-Bay  —  Jamesone. 


tour  in  France;  Daisy  Miller;  Washington 
Square  (1881);  Portraits  of  FHaces  (1883);  Tales 
ofthree  Cf ří>5  (1884) ;  Bostonians  (1886);  Frin- 
cess  Casamassima  (1886);  Aspern  papersllBSS); 
Partial  portraits  (1888);  The  Reverberator  (t. 
r.);  A  London  li/e  (1889);  The  tragic  muse 
(1890);  The  iesson  of  the  master  (1892)  a  j.  J.  je 
předák  americké  analytické  školy  romano- 
pisecké,  velice  oblíbený  v  Americe  i  v  Evropě 
nojně  překládaný.  Kritika  amer.  cení  ho  jako 
spisovatele,  jenž  zvláštč  plné  vystihl  ráz  ame- 
rický svým  podobiznářským  uměním.  Do 
češtmy  přel.  V.  Černý  >Eugena  Pickeringa« 
(Svět.,  1883  a  Ústř.  knih.  sv.  169.). 

6)  J.  Frank  Linsly  (*  1851  v  Liver- 
poolu —  t  1890  v  Benité  na  západ,  pobřeží 
Afriky).  Studoval  v  Cambridgei  a  ztráviv  tři 
zimy  v  Egyptě  vydal  se  v  zimě  1877 — 78  na 
první  větší  výpravu.  Prošed  Nťibií  pronikl 
z  Berberu  po  Atbaře  až  ku  hranicím  Habeše 
a  vrátil  se  přes  poušf  do  Dongoly  a  do 
Egypta.  R.  1879  cestoval  v  Incfii,  v  zimě 
r.  1880—81  v  okoh'  Masáyy  a  r.  1881—82  šel 
ze  Suákinu  na  Kasalu.  Tyto  africké  cesty 
popsal  v  díle  The  U7/</  Tribes  of  the  Soudan 
(Lond.,  1883,  n.  vyd.  t,  1884).  R.  1882—83 
navštívil  Mexiko,  v  zimě  r.  1883—84  jižní 
Arábii.  R.  1884  podnikl  svou  velikou  výpravu 
do  vnitra  poloostrova  Somálů  ve  Východní 
Africe,  pronikl  zde  mnohem  dále  než  kdo- 
koliv z  jeho  předchůdců,  totiž  až  ku  střed- 
nímu toku  ř.  Vebi.  O  cestě  té  napsal  The 
Unknown  Horn  of  Afrika  (Lond.,  1888,  n. 
vyd.  s  nekrologem  t.  1890).  Léta  1886—90 
ztrávil  z  největší  části  na  své  jachtě  >Lan- 
cashire  Witch*  v  různých  vodách.  Dvakráte 
navštívil  na  ní  Středomoří,  jednu  zimu  Perský 
záliv  a  Indii,  jinou  Západní  Indii,  Střední  a 
Sev.  Ameriku.  V  r.  1888  navštívil  Spitzbergy 
až  do  80<»  40'  s.  š.,  Nov.  Zemlji  a  Karské 
moře.  R.  1890  odplul  do  zálivu  Guinejského, 
plul  po  Nigíru  a  skončil  nešťastnou  náhodou, 
usmrcen  byv  zraněným  slonem.  Byl  cesto- 
vatelem neobyčejné  obratným. 

James-B*y  (džémsbéj  nazývá  se  nejjiž- 
nější Část,  vlastně  zátoka  zálivu  Hudsonova 
(sev.  Amerika).  Jest  mělká,  má  mnoho  ostrovů 
a  přijímá  ze  všech  stran  dosti  značné  přítoky, 
při  jichž  ústí  obyč.  se  nalézají  obchodní  sta- 
nice, t.  Fort  George,  East  Main,  Rupert  House, 
Hannah,  Moose  Factory  a  Albany.  Jméno  má 
po  kapitánovi  Jamesovi,  jenž  ji  prvý  r.  1631 
prozkoumal. 

Jameson  [džémsn]:  1)  J.  Robert,  geolog 
a  miner.  angl.  (*1774  v  Leithu  — 11^54  v  Edin- 
burku),  studoval  ve  Freiberku  u  prof.  Wer- 
nera, r.  1804  stal  se  prof.  ved  přírodních  na 
universitě  v  Edinburku,  zvelebil  značně  uni- 
versitní sbírky  přírodní  a  přičinil  se  o  roz- 
šíření nauky  Wernerovy  v  Anglii,  založiv 
r.  1808  společnost  Wernerovu  se  sídlem 
v  Edinburku.  Napsal  hlavně:  A  System  of 
Mineralogy  (1804—08,  3  sv.);  A  Mineratogical 
Description  of  the  County  of  Dumbarton  (1805); 
Elements  of  Geognosy  (1809);  Manuál  of  Mi- 
nerals  and  Mountain  Rocks  (1821);  Elements 
of  Mineralogy  (1837),  S  Daviaem  brewsterem  I 


založil  a  vydával  »Edinbourgh  Philosophical 
IourDal«  (1819—25),  sám  pak  vydával  >EdiD- 
bourgh  New  Philosophical  Joumalc  (1826  ai 
1854). 

2)  J-ová  Anna,  rez.  Murphyová,  spi- 
sovatelka angl.  (♦  1794  v  Dublině  —  f  1*60 
v  Londýně),  dcera  malíře  miniaturisty,  stala 
se  v  16.  roce  vychovatelkou  u  markýza  Win- 
chestra,  procestovala  Francii  a  Itálii,  kdež 
napsala  knihu  Diary  of  an  ennuyée  (1826),  jež 
jí  nejprve  zjednala  pověst,  a  provdala  se 
r.  1827  za  advokáta  Roberta  J-a,  od  nébox 
se  však  brzv  odloučila  a  věnovala  se  zcela 
literatuře.  V  r.  1836—38  žila  v  Horní  Kanadě 
u  manžela  svého,  jenž  tam  byl  soudcem,  ale 
potom  nadobro  se  rozloučili.  V  přátelském 
styku  žila  s  Ottilii  Groethovou  a  lady  Byro- 
novou,  s  níž  se  však  na  konci  života  roxešla, 
což  ji  velice  hnětlo.  Přední  její  práce  jsou: 
Loves  of  the  poets  (1829);  CharačteHstics  of 
women  h832,  2  sv.;  nové  vyd,  1879,  charakt 
žen  Shakespearových);  Vhtts  and  sketches  at 
home  and  abroad  (1834,  4  sv.);  Winter-Studies 
and  summer-rambles  in  Canada  (1838);  Me- 
moirs  of  the  early  Italian  painters  (1845, 2  sv.V, 
Sacred  and  legendary  arts  (1848,  5.  vyd.  1890); 
Legends  of  the  monastic  orders  (1850,  4.  V3rd. 
1890);  Legends  of  the  Madona  (1852);  Scríp- 
tural  and  legendary  history  of  aur  Lord  ,  .  . 
(dokonč.  lady  Eastlakeovou,  1859 — 64,  2  sv.). 
Srv.  Geraldina  Macpherson,  Memoirs  of  the 
life  of  Anna  J.  (1878). 

3)  J.  Leander  Starr,  angl.  úředník  ko- 
loniální (♦  1853  v  Edinburce),  vystudoval 
lékařství  a  usadil  se  r.  1878  v  KTimberleyi 
v  Kapsku.  R.  1889  urovnal  spory  s  náčelm- 
kem  Matabelů  Lobengulou  jako  zástupce  »I>e 
Boers  Diamond-Mining  Companyc,  začež  od- 
měněn od  anglické  Společnosti  jihoafrické 
správou  území  mašonaského.  R.  1891  pře- 
kazil tah  boerů  do  Rhodesie,  r.  1893  ú&st- 
nil  se  dobytí  země  Matabelů,  načež  jmeno- 
ván jejím  místodržícím.  V  živé  paměti  je 
posud  vpád  vojenský,  jejž  J.  podniknul  na 
svou  pěst  30.  prosince  r.  1895  s  800  muži 
ochranného  sboru  Chartered  Company  do 
Jihoafrické  republiky,  chtěje  ji  podmaniti 
Anglii,  vzav  si  za  zámmku  stížnosti  Angličana 
v  Johannesburku  {C/itlanderů\  že  jsou  utisko- 
váni boery;  čin  tento,  hrubě  porušující  právo 
mezinárodní,  podniknul  J.  s  vědomm:i  a  z  po- 
nuknutí kapského  ministrpresidenta  Cecila 
Rhodesa.  1.  ledna  1896  byl  však  J.  u  Krú- 
jrersdorpu  poražen  boery,  načež  vzdav  se  na 
milost  i  nemilost  vydán  byl  s  vojskem  svým 
Anglii  a  tu  28.  čce  1896  porotou  k  15mé- 
síčnímu  vězení  odsouzen,  v  prosinci  však  jiŽ 
t.  r.  pro  chorobu  amnestovcb. 

Jamtsone  [džémsn]  Jamieson  George, 
malíř  skotský  (*  1586  vAberdcenu  — f  1^44 
v  Edinburku),  syn  architektův  a  po  nějaký 
čas  žák  Rubensovy  školy  v  Antverpách.  Vri- 
tiv  se  r.  1620  do  svého  rodiště,  zabýval  se 
malbou  historickou  a  kraj inářst vím,  později 
prováděl  podobizny,  jimiž  tak  vynikl.  íc 
mnoho  vynikajících  osob  Skotska  portraito- 
val.  Přesídliv  se  do  Edinburku,  poctěn  také 


Jamesonit  —  Jamné. 


1051 


i 


návštěvou  krále  Karla  I.,  jenž  dal  se  v  celé 
postavě  od  něho  malovati.  J-ova  dfla  jsou 
skoro  všecka  na  zámcích  skotských,  na  př. 
řada  podobizen  v  Taymouth-Castlu,  vlastní 
podobizna  v  Cullen-House  a  j. 

Jamesonit  ]džéms]  tvoří  kosočtverečné, 
obyčejně  jen  vláskovité  nebo  jemně  jehlicovité 
krystsdky,  nemající  terminálního  ukončení; 
obyčejné  pozoruje  se  kusový,  jemné  stébel- 
natý nebo  vláknitý,  splstěný  a  celistvý.  Na  sté- 
blech lze  pozorovati  štípatelnost  dle  plochy 
zpodové,  dle  hranolu  a  dle  plochy  podélné. 
r=20— 2-5;  A  =  5-56— 5-62;  barvu  jeví  J. 
ocelovou  neb  olovenou.  J.  jest  Pb^Sb*^  nebo 
v  Vo  Fb  50-84,  Sb  29*46,  S  19-70;  malou  čásť 
Pb  nahrazuje  Fe,  Agz,  Cu^  někdy  bývá  též  Bi 
přítomen,  nahrazující  Sb,  Naleziště  jsou  Pří- 
bram, Aranyidka  v  Uhrách,  Endellion  v  Corn- 
wallu,  Estremadura  ve  Španělsku,  Nerčinsk 
v  Sibiři.  Minerály  heteromorfit  a  plumo- 
sit  zvané  jen  z  Části  jsou  J-em,  z  části  sluší 
je  čítati  k  antimonitu  a  k  boulangeritu.     Vr. 

James  Biver  [džéms  rivrj,  největší  řeka 
státu  Virginie  v  Spoj.  Obcích  sev.-amer.,  po- 
vstává na.  39®  30'  s.  á.  v  pohoří  Alleghanském 
spojením  řek  Cowpasture  a  Jacksonu,  protéká 
pak  Modrými  vrchy,  dotýká  se  Lynchburgu 
a  teče  odtud  sev.-vých.  k  Richmondu.  Vlévá 
se  po  toku  720  km  pod  námořními  městy 
Norfolkem  a  Portsmouthem  na  37®  s.  š.  do 
Chesapeackého  zálivu.  Pro  menší  lodi  splavný 
jest  J.  R.  v  délce  393  fcm  aŽ  po  Ljrnchburg, 
lodi  o  ponoru  3  m  mohou  se  plaviti  až  do 
Richmondu  (240  km),  kamž  vniká  jeŠtě  mořský 
příliv,  velké  válečné  lodi  mohou  až  k  ústí 
Appomatoxu.  Z  Richmondu  veden  průplav 
do  Covingtonu.  Ústí  chrání  Fort  Monroe. 
S  levé  strany  přijímá  J.  R.  ř.  Chickahomini 
a  Rivannu,  s  pravé  Appomatox. 

Jamiestown  [džémstaun]:  1)  J.,  město 
v  sev.-amer.  státu  N.  Yorku  (hrabstvi  Chau- 
tauqua),  90  km  jjz.  od  Butfala,  na  sev.-záp. 
svahu  hor  Cumberlandských  a  při  jv.  břehu 
jez.  Chautauqua.  Bylo  založeno  r.  1815,  má 
16.038  obyv.  (1891),  továrny  na  bavlněné  a 
vlněné  látky,  nábytek  a  piana.  Vývoz  uhlí  a 
dříví. Jest  oblíbeným  letním  sídlem  mtšťáků.  — 
2)  J.,  hl.  město  hrabstvi  Stutsmanu  v  sev.- 
amer.  státu  Sev.  Dakotě,  na  James  (Dakota-) 
Riveru,  při  sev.  trati  pacifické,  má  2286  ob. 
(1890).  —  3)  J.,  opuštěná  osada  v  sev.-amer. 
státu  Virginii  na  ostrůvku  lames- Riveru, 
23  km  záp.  od  Yorktownu.  Nalézá  se  zde 
kostel,  jenž  byl  vystavěn  r.  1608  a  ještě  r.  1733 
sloužil  svému  účelu.  Jest  to  zbytek  první 
anglické  osady  na  americké  půdě,  založené 
asi  r.  1608.  N^ní  jest  celý  ostrov  opuštěn.  — 
4)  J.,  hlavni  a  přístavní  místo  ostrova  Sv. 
Heleny  (v.  t.). 

Jamgnrčej,  chán  astrachaňský,  jenž  r.  1551 
přijal  ochranu  Ivana  IV.  Později  však  stal  se 
přívržencem  sultánovým  a  když  posel  carův 
byl  v  Astrachani  zneuctěn,  Ivan  použil  toho 
k  dobytí  Astrachaně.  Úmysl  svůj  provedl  po- 
mocí Derbyše  a  r.  1554  J.  uprchl  do  Azova, 
odkud  ještě  r.  1555  marně  se  pokoušel  zmoc- 
niti se  Astrachaně. 


Jamiltepeo  [cha-pekl,  hl.  město  distriktu 
ve  státu  Oaxaca  Spoj.  Států  mexických,  na 
Rio  Chicometepec,  má  obchod  s  medem,  vo- 
skem a  solí,  pěstění  třtiny  cukrové  a  bavl- 
niku  a  asi  4000  ob. 

Jamln  [žaméB]  Jules  Célestin,  fysik 
franc.  (♦  30.  kv.  1818  v  Termes  v  dep.  arden- 
nesském  —  f  12.  ún.  1886  v  Paříži).  Počal 
svou  učitelskou  dráhu  na  kolleíi  Ludvíka 
Velkého  v  Paříži,  pak  se  stal  proř.  fysiky  na 
škole  polytechnické,  konečně  na  Sorbonně. 
R.  1868  zvolen  byl  za  člena  akademie  věd, 
jejímž  stálým  sekretářem  se  stal  r.  1884.  J. 
proslavil  se  v  četných  oborech  experimen- 
tální fysiky  důležitými  pracemi.  V  optice  vy- 
šetřoval odraz  světla  na  kovech  (1847, 1848), 
světlo  polarisované  odrazem  na  průhledných 
látkách  (Mémoire  sur  la  reíiexion  á  la  surface 
des  corps  transparents,  1850),  úplný  odraz 
(1850),  rotační  polarisaci  (1850),  zabýval  se 
theorií  Newtonových  kruhů  (Ann.  d.  chim. 
et  de  phys.,  1852),  vynalezl  interferenční  re- 
fraktor (1856),  objevil  interferenci  dvěma 
k  sobě  nakloněnými  deskami  (1858);  dále  za- 
býval se  úkazy  kapillarity,  konal  s  Amaurym 
a  Descampsem  pokusy  o  stlačitelnosti  ka- 
palin (1869),  vyšetřoval  diffusi  plynů  porovi- 
tými  stěnami  (1856);  s  Amaurym  též  určoval 
specifické  teplo  vody,  dále  provedl  pokusy 
o  kritickém  stavu  plynů,  o  němž  podal  zvláštní 
theorii  (1883).  Teho  jméno  nese  dále  lamel- 
lový  magnet,  elektrická  svíčka  podobná  Ja- 
blockovově,  v  níž  isoluiící  hmota  nahrazena 
jest  vzduchem.  Četná  jeho  vědecká  pojednání 
vytištěna  byla  ponejvíce  v  »Annales  de  chimie 
et  de  physiaue«  a  v  >Comptes  rendus  de  TAca- 
démiec.  Důležitá  jsou  též  jeho  souborná  díla 
o  fysice,  jako  Cours  de  physique  de  Vécole 
pofytechnique  (4.  vyd.  1885—91,  4  sv.),  spo- 
lečně s  Boutym;  Cours  de  physique  á  Vusage 
des  classes  mathématiques  spéciales  (2.  vydáni 
1886),  rovněž  s  Boutym;  Petit  traité  de  phy- 
sique (1882);  Appendice  au  Cours  de  Physique 
de  Vécole  potytechnique  (1879).  Pka. 

Jamitzer,  Jamizer,  viz  Jamnitzer 
W  e  n  z  e  1. 

Jamies,  ves  česká,  viz  Jamné  1). 

Jammerthal,  Imertál,  osada  v  Čechách 
u  Jestřebí,  hejt.  a  okr.  Jilenmice,  fara  Poniklá, 
pš.  Vítkovice;  51  d.,  357  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk. 

Jamné:  1)  J.  (Jamles),  osada  v  Čechách 
u  Vrabče,  hejt.,  okr.  a  pš.  Budějovice,  fara 
Boršov;  15  d.,  135  ob.  č.  (1890),  ložisko  hned. 
uhlí,  vápenné  lomy.  —  2)  J.,  Jamný,  farní 
cxpositura  t.  v  hornaté  lu-ajine,  hejt.  a  okr. 
Žamberk,  pš.  Jablonné  n.  Orlicí ;  223  d.,  1734  ob. 
č.,  21  n.  (1890),  kostel  N.  Trojice,  4tř.  škola, 
2  mlýny,  pila,  výroba  kartáčů  a  Štětek  po  do- 
mácku,  mysli vna.  Zde  usazeno  as  300  uher. 
cikánů.  Jméno  odvozuje  se  dle  staré  pověsti 
od  jam,  do  nichž  bývali  vlci  v  těchto  místech 
chytáni.  Ves  založena  záhy  na  panství  landš- 
perském,  ač  připomíná  se  teprve  r.  1409. 
Bývalá  lokal ie  povýšena  r.  1891  na  far.  exposi- 
turu.  —  3)  J.  Dolní,  Jamný  D.  (Unter-Jamny, 
Gamling),  far.  ves  t,  hejt.  Teplá,  okr.  Bez- 
družice, pš.  Nová  Sázava;   73  d.,   408  ob.  n. 


1052 


Jamnia  —  Jampol. 


(1890),  3tř.  šk..  fid.  dvůr  Karla  kn.  Lówen- 
šteina.  R.  1227  příslušela  ves  ke  klášteru  zde- 
razskému  v  Praze,  r.  1350  připomíná  se  tu 
far.  kostel,  jenž  po  bitvě  bělohorské  co  farní 
zanikl;  teprve  r.  1696  fara  obnovena.  —  4)  J. 
Vysoké  (Hohen-Jamny),  ves  t.,  hejt.  Teplá, 
olcr.  Bezdružice,  fara  a  pš.  Leákov;  45  d., 
279  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk. 

6)  J.,  far.  ves  na  Moravě,  hejt,  okr.  a  pš. 
Jihlava;  74  d.,  503  ob.  č.  (1890),  kostel  Nale- 
zení sv.  Kříže,  Itř.  šk.,  mlýn.  Alod.  statek  za- 
ujímá 663  ha  půdy;  náleíi  k  němu  zámeček 
se  dvorem,  majetek  Jana  Nussbauma.  V  nej- 
starší době  náleželo  J.  benediktin,  opatství 
v  Třebíči,  později  dostalo  se  do  rukou  svět- 
ských. R.  1590  připomíná  se  tu  svob.  dvůr,  foit- 
ství,  mlýn  a  tvrz  s  pěknou  zahradou.  R.  1620 
seděl  na  J-m  Hynek  Griinn  ze  Stůrzenberku, 
jemuž  pro  účastenství  v  odboji  stavovském 
J.  zabráno  a  prodáno  Šmilaurovi  ze  Šmilova, 
jenž  je  daroval  nově  založené  jesuitské  kot- 
lej i  v  Jihlavě.  Jesuité  vystavěU  tu  zámeček 
se  dvorem.  Po  zrušení  jmenované  kolleje 
(1780)  ponechán  statek  J.  Václavu  Kalcherovi 
dědičně  za  roční  nájem,  jejž  teprve  nynější 
majetník  ve  20  lhůtách  r.  1849  vybavil.  Kostel 
vystavěn  mezi  r.  1702—5  na  místě,  kde  posta- 
vili jesuité  původně  jednoduchý  kříž.  R.  1825 
byla  při  kostele  náboženskou  maticí  zřízena 
lokalie.  —  6)  J.,  ves  t.  (hejt.  a  okr.  Tišnov), 
viz  Jamný. 

Jamnia,  řecké  pojmenování  filištínského 
města  Jabne  nebo  Jabunelu  v  Palestině, 
položeného  mezi  Joppem  a  Asdódem  asi  5  km 
jihových.  od  stejnojm.  přístavu.  Filištínským 
odejmul  je  král  júdský  Usia  a  bylo  pak  stří- 
davé pod  panstvím  židovským  a  syrským. 
Byvši  dobyto  Vespasiánem,  stalo  se  sídlem 
synedria  a  široko  známé  Židovské  akademie. 
Nyní  nalézá  se  na  místě  bývalého  J.  velká 
ves  Jebna. 

Jamnloe,  ves  slezská,  viz  Jemnice. 

Jamnik:  1)  J-  {Canis  familiarín  vertagas), 
myslivecký  pes  sloužící  k  vyhledávání  lišek 
a  jezevců  v  jich  podzemních  brlohách,  kde 
se  vykopávají  nebo  odkud  je  J.  vyhání.  Mimo 
to  používá  se  J-ů  k  honěni  rozličné  zvěře, 
nejvíce  srnců  a  zajíců ;  někteří  slouží  i  za  bar- 
váře.  J.  jest  nejmenší  z  mysliveckých  psů  a 
vyznačuje  se  krátkými,  silnými,  velmi  zkřive- 
nými běháky  přeaními.  Jsou  to  psi  silní  a 
zmužilí,  chytří,  ostražití  a  vytrvalí.         cm. 

2)  J-íci,  náboŽ.  sekta,  viz  Beghardové. 

Jamnlte,  město  mor.  a  ves  ve  Slezsku, 
viz  Jemnice. 

Jamnitzer:  1)  Wenzel,  zlatník  {*  1508 
ve  Vídni  —  f  1^88  v  Norimberce),  kde  r.l534 
uznán  za  mistra.  Na  základě  italských  rytin 
seznámil  se  s  antikou  a  stal  se  studiem  jejím 
vedle  A.  Eisenhoidta  a  H.  Pezolta  předním 
mistrem  renaissančním.  Nejznámějším  dílem 
jeho  jest  stolní  ozdoba,  kterou  P.  W.  Merkel 
r.  1806  před  zničením  zachránil  a  která  od 
synů  jeho  Germánskému  museu  norimber- 
sívému  byla  věnována;  ozdoba  tato,  předsta- 
vující skálu  oživenou  různými  zvířaty  a  žen- 
skou postavou,  nesoucí  nádobu  s  květinami, 


I  nalézá  se  nyní  v  majetku  barona  Rothschilda 
I  v  Paříži.   Další   známé   dílo  J-ovo    je   skříó 
1  v  podobě  náhrobku  se  sochami,  zvířaty  a  Ic- 
I  žící  ženskou  postavou,  provedená  kol  r.  1565, 
;  jež  chová  se  od  r.  1589  v  majetku  saského 
'  dvora  (nyn.  v  Zeleném  sále  v  DráŽefancch)- 
I  Ve   sbírce   ambraské  jest   od  něho    skřínka 
s  psacím  náčiním  a  jiná  skřínka  v  omélecko- 
prům.  museu  v  Berlíně.  Mimo  to  známa  jest 
od   něho   rytina  Triumfální  oblouky    značeni 
jeho  monogrammem.  R.  Bergau  připisuje  ma 
též  invenci  konvic,  které  V.  Solis  ryl,   jakoi 
'  i  9  dřevorytin  v  Riviově  PerspKíktivě  (Norim- 
berk, 1547).   O  stotožĎování  J-a   s    mistrcnj 
kraterografie  (1551),  jež  není  dosti    zdůvod- 
něno,   srv.    R.   Bergau    v    >Kunst- Chronik* 
XI.  30.  Též  srv.  W.  J.,  Entwůrfe  zu  Prachíge- 
fássen  in  Silber  und  Gold,  vydal  R.  Bergau 
(Berlín,  1879).  J-k, 

I  2)  J.  Christof,  zlatník  a  ryjec  v  Norim- 
berce, příbuzný  před.  (♦  1563  —  f  1618).  Vy- 
dal  Seúw  Grotiesken  Buch  řl610),  obsahující 
'  návrhy  pro  zlatníky  a  ryjce.  Dále  jest  od  něhu 
podobizna  Václava  J-a.  V  uměl.-prům.  museu 
berlínském  chová  se  jeho  stolní  ozdoba  z  po- 
zlaceného stříbra,  představující  slona  říze- 
ného černochem,  s  věží  obsazenou  péti  muíi 
a  opicí;  v  rak.  pokladě  miska  z  pozlaceného 
stříbra,  na  níž  tepanou  prací  zobrazen  Amor 
triumfující  uprostřed  spoutaných  císařů.  J-h. 

Jamny:  1)  J.,  ves  v  Čechách  při  lev.  bř 
Vltavy,  hejt.  a  okr.  Písek,  fara  Hor.  Záhoří, 
pš.  Záhoří  u  Písku;  44  d.,  297  ob.  č.  (1890). 
mlýn,  nedaleko  dobrý  jíl.  R.  1208  připomíná 
se  Šutborr  z  J.  —  2)  J.  Hohen,  ves  t,  vir 
Jamné  Vysoké.  —  3)  J.  Unter,  ves  t,,  vii 
Jamné  Dolní. 

Jamný:  1)  J.,  ves  v  Čechách,  viz  Jamné 
2)  a  3). 

2)  J.,  Jamné,  ves  na  Moravě,  hejt.,  okr. 
a  pš.  Tisftov,  fara  Hunín;  28  d.,  190  ob.  t 
(1890),  Itř.  šk. 

Jamolioe,  ves  na  Moravě,  hejt.,  okr.  a  pi 
Mor.  Krumlov,  fara  Dobřinsko;  99  d.,  522  ob. 
č.,  3  n.  (1890),  lokální  kostel  Nanebevzetí 
P.  Marie,  hřbitov,  2tř.  šk.  a  myslivna.  V  2.  pol. 
XIII.  stol.  stávala  zde  kommenda  řádu  tem- 
plářského, jenž  nedaleko  odtud  na  skalnatém 
vrchu  vystavěl  pevný  hrad  zv.  TenapelŠtein, 
jehož  stopy  dosud  lze  spatřiti.  Po  zrušem' 
řádu  (1312)  dostal  se  brzy  hrad  s  polnostmi 
do  rukou  světských  a  ještě  r.  1448  byl  obydlen. 

Jamont  [žamón],  generál  franc.  (*  1831). 
Prodělav  válku  Krimskou  postoupil  až  na 
brigádníka,  přešel  r.  1880  k  pěchotě  a  stal  se 
r.  1885  vrchním  velitelem  vojska  tonkinskéha 
Povolán  domů  byl  velitelem  v  Liliu,  později 
v  Chálonsu.  Od  r.  1895  jest  generálním  inspek- 
torem armády. 

Jamot  R.  E.,  pseudonym  čes.  spisovatele 
prof.  dra  los.  Thomayera  (v.  t.). 

Jampol.  újezdné  město  v  ruské  gub.  po- 
dolské, leží  197  km  na  jv.  od  Kamence  Po- 
dolského na  1.  bř.  ř.  Dnéstra  při  vtoku  řičky 
Rusavy  do  něho  a  Vj^"*  nad  prahy  J ampol- 
skými  v  této  řece,  řadou  to  kamenů  z  vody 
vyčnívajících  a  nechávajících  uprostřed  řeky 


Jamrud  —  Jan. 


1053 


průchod  pouze  8  m  široký.  V  městě  jest 
(1888)  5744  ob.,  zabývajících  se  hlavně  země- 
dělstvím a  vinařstvím,  2  pravosl.  kostely, 
1  katol.  škola,  nemocnice,  pošta  a  telegraf. 
J.  byl  již  v  XVI.  stol.  důležitým  obchodním 
místem,  r.  1651  však  rozbořen  vojevodou 
Stanislavem  Lanckoronským,  v  XVIII.  stol. 
obnoven  hrabaty  Potockými  a  r.  1795,  kdy 
připadl  Rusku,  učiněn  új.  městem. — Jam- 
polský  Újezd  zaujímá  v  jihozáp.  části  gu- 
bernie 3618  fcm*  půdy  dosti  vysoké  (až  na 
300  m),  náleží  úplně  k  úvodí  Dněstra,  jenž 
teče  v  délce  přes  100  km  po  hranici  jeho 
s  bessarabskou  gubernií  a  přijímá  pobočky: 
Murafu,  Rusavu,  Marko vku  a  j.,  vesměs  ne- 
splavné.  Oby  v.  jest  204.392,  mimo  Malorusy 
lOVo  Poláků  a  87o  židů,  kteří  zabývají  se 
téměř  výhradně  orbou  a  chovem  dobytka, 
mimo  to  i  sadařstvím,  vinařstvím,  včelařstvím 
a  rybolovem.  Z  větších  závodů  průmyslových 
jest  v  Újezdě  7  cukrovarů  a  10  lihovarů;  ob- 
chod, hlavně  s  obilím  a  dřívím,  soustřeďuje 
se  v  J-u  a  osadě  Jaruze  na  Dněstru. 

Jammd  [dža-J  viz  Pešáver. 

Jamidik  viz  Jam. 

JKmtland  viz  Jemtland. 

JamiUtka*  Jarmulka,  pol.,  domácí  čapka, 
obyčejně  kulatá,  též  čapka  biskupská,  čapka 
některých  židovských  sekt  a  pod. 

Jamimdfké  Jezero^  liman  v  prus.  vl. 
obvodě  kozlí nském,  zaujimající  plochu  24  km*  \ 
největší  délka  16  km,  prům.  šířka  2  km.  S  Bal- 
tickým mořem  souvisí  úžinou  Deep. 

Jamy:  1)  J.,  Jamné,  osada  v  Čechách 
u  Dlouhé  Vsi,  hejt,  okr.,  fara  a  pš.  Rych- 
nov n.  Kn.;  9  d.,  53  ob.  č.  (1890),  opodál 
popi.  dvůr  Bezděkov. 

2)  J.,  far.  ves  na  Moravě,  hejt.  a  okr.  Nové 
Město.  pš.  Žďár;  116  d.,  675  ob.  č.  (1890),  ko- 
stel sv.  Martina  bisk.,  2tř.  šk.,  myslivna.  Daří 
se  tu  len.  R.  1789  zřízena  zde  lokalie. 

Jan,  jméno  původu  hebrejského  =Jehó- 
chanan,  t.  j.  Bohdan;  řecké  'IcoctwTJa,  něm. 
Johanrtj  angl.  John,  franc.  Jean,  ital.  Giovanni^ 
rus.  Ivan,  spán.  Juan. 

Svatí.  1)  J.  Křtitel,  nejznamenitější  osoba 
Starého  zákona,  již  od  proroků  předpověděná. 
Narodil  se  v  Hebroně  z  rodičů  letných,  z  rodu 
kněžského  pocházejících,  Zachariáše  a  Alžběty. 
Zázraky  provázely  jeho  narození.  Archanděl 
Gabriel  zvěstoval  narození  jeho  Zachariášovi 
při  službě  boží  zaměstnanému,  jakož  i  jméno 
budoucího  syna  a  jeho  působení.  Zachariáš 
nevěřící  poselství  božímu  byl  potrestán  tím, 
že  byl  němým  až  do  dne,  ve  kterém  obřezán 
byl  syn  jeho,  jemuž  dáno  bylo  jméno  J.  Již 
v  lůně  matky  dle  učení  církve  katolické  od 
hříchu  prvotního  osvobozen,  byl  sv.  J.  Na- 
zirejcem  a  prožil  celý  život  v  přísné  askesi. 
Po  způsobu  proroků  St.  zákona  odebral  se 
na  poušť,  aby  se  připravil  k  úřadu  budou- 
címu, k  němuž  Bohem  byl  povolán.  Když  byl 
stár  30  let  a  tím  dle  názoru  židovského  k  za- 
stávání úřadu  učitelského  způsobilým,  počal 
kázati,  vybízeje  lid  k  pokání  a  přípravě  na 
blížícího  se  Vykupitele.  Zvláště  důrazně  kázal 
proti  špatným  názorům  národa  židovského, 


jakoby  Židé  tím,  že  od  Abraháma  pocházejí, 
o  něco  přednější  byli.  K  velikému  úspěchu, 
o  němž  samo  Písmo  sv.  svědčí,  přispěla  za- 
jisté zevnější  podoba  J-ova.  Bylť  oděn  Šatein 
prostým  ze  srsti  velbloudí  a  pásem  koženým 
a  živil  se  nejnuznější  stravou,  kobylkami  a 
lesním  medem.  Tím  stalo  se,  že  mnozí  k  ně- 
mu přicházeli  vyznávajíce  hříchy  své,  a  J. 
pak  je  křtil  v  Jordáně  je  potápěje.  Odtud 
jméno  Křtitel.  Křest  sv.  J-a  upomínal  sice 
na  povinnost  pokání  činiti  a  připravoval  na 
křest  Kristův,  nicméně  však  účinků  křtu  Kri- 
stova neměl.  Sv.  J-u  dostalo  se  vyzname- 
nání, že,  ač  zdráhal  se,  pokřtíti  musil  i  Pána 
Ježíše.  Tím,  že  tak  účinně  připravoval  lid  na 
příštího  Vykupitele  a  výslovně  naň  ukázal 
slovy:  >Ejhle  beránek  boží«,  nazývá  se  též 
Předchůdcem  Páně.  Horlivost,  s  jakou 
plnil  úkol  svůj,  stála  jej  život.  Když  totiž 
Herodes  Antipas,  vladař  čtvrti  cglilejské  a 

f)erejské,  se  ženou  bratra  svého  Filipa  cizo- 
ožně  Žil  a  od  J-a  pokárán  a  za  odstranění 
pohoršení  Žádán  byl,  byl  J.  vsazen  do  žaláře 
a  o  narozeninách  Héródésových  sfat.  Památku 
Stěti  sv.  J-a  Křt.  slaví  církev  29.  srpna  a, 
čehož  u  jiných  svatých  není,  též  i  narození 
jeho  24.  června.  Sv.  J.  požíval  ode  dávna 
v  Čechách  veliké  úcty.  Srv.  Kóhler,  Johannes 
der  Táufer  (Halle,  1884).  dk. 

2)  J.,  apoštol  a  evangelista,  nar.  v  Bethsaidě 
v  Galilei  z  otce  Zebedea,  zámožného  rybáře. 
Matka  ieho  slula  Salome.  I  syn  věnoval  se  ry- 
bářství. Prostřednictvím  sv.  J-a  Křt.  přiveden 
byl  k  Pánu  Ježíši,  od  něhož  se  svým  bratrem  Ja- 
kubem st.  za  apoštola  vyvolen.  Vynikal  vrouc- 
ností a  mírností,  láskou  ke  svému  božskému 
mistru,  jehož  ani  pod  křížem  neopustil,  při  tom 
však  i  rozhodností,  pro  niŽ  mu,  jakož  i  bratru 
jeho  sv.  Jakubu  st.  dáno  bylo  jméno  Boaner- 
ges,  t.  j.  syn  hromu.  Pro  své  vlastnosti,  ja- 
kož i  ustavičné  panictví  těšil  se  J.  obzvláštní 
lásce  Pána  Ježíše,  tak  že  miláčkem  Páně 
se  nazývá.  Jemu  doporučil  umírající  Spasitel 
svoji  matku  v  ochranu.  Po  smrti  Ježíšově 
zdržoval  se  J.  ponejvíce  v  Jerusalemě,  po- 
zději po  úmrtí  Panny  Marie  v  Efesu,  odkudž 
řídil  okolní  obce  křesťanské.  Zde  jako  metro- 
polita shromáždil  kolem  sebe  mnoho  výteč- 
ných žáků,  hlavně  biskupa  Papia  z  Hierapole, 
sv.  Ignáce  z  Antiochie  a  sv.  Polykarpa  ze 
Smyrny.  Když  císař  Dpmicián  pronásledoval 
křesťany,  byl  J.  do  Říma  přiveden  a  zde 
uvržen  do  kotlů  naplněného  vařícím  olejem; 
ale  když  bez  pohromy  vytažen,  byl  vyobcován 
na  ostrov  Pathmos,  odkudž  teprve  po  smrti 
Domiciánové  za  panování  císaře  Nervy  se 
vrátiti  směl.  Skonal  za  císaře  Trajána  asi 
lOOletý  v  Efesu,  jak  se  za  to  má,  jediný  z  apo- 
štolů smrtí  přirozenou.  Okolnost,  že  sv.  J. 
tak  dlouho  žil,  byla  příčinou,  že  mnozí  špatné 
si  vykládajíce  slova  Kristova  myslili,  že  sv.  J. 
nikdy  nezemře,  ba  i  po  smrti  považovali  jej 
toliko  za  spícího  na  nějaký  čas  pod  zemí.  — 
O  J-ově  horlivosti  a  lásce  k  bližnímu  pěkná 
svědectví  vydávají  některé  zprávy  starých  spi- 
sovatelů, kterak,  ač  stár,  zbloudilého  jinocha 
mezi  lotry  vyhledal  a  k  pokání  přiměl,  jak, 


1054 


Jan. 


kdyí  nemohl  pro  vysoký  včk  již  kázati,  ká- 
záni své  shrnul  ve  slovech  >SynáČkové,  mi- 
lujte se  vespolek*  a  j.  Čím  méné  celkem 
máme  zpráv  o  životě  a  vynikajícím  působení 
sv.  J-a,  tím  více  svědčí  o  jeho  významu  jeho 
literární  činnost.  Jednohlasně  připisují  mu 
z  knih  Písma  sv.  Nového  zákona  čtvrté  evan- 
gelium, tři  listy  a  knihu  prorockou  Zjeveni 
čili  Apokalypse.  Evangelium  své  o  21  kapit. 
napssd  sv.  J.  pravděpodobně  v  Efesu,  na- 
vrátiv se  tam  ze  svého  vyhnanství,  za  tím 
účelem,  aby  obhájil  víru  o  božství  Kristově 
proti  gnostikům.  O  tomto  účelu  svědčí  kromé 
výslovného  podotknutí  obsah  celého  evan- 
gelia, kdeí  s  velikou  pečlivostí  jsou  sebrány 
řeči  Ježíšovy  hlavně  před  učenými  zákonníky 
pronesené,  jimiž  Spasitel  své  božství  doká- 
zati chtěl.  Pro  tento  vznešený  účel  dáno 
sv.  J-u  po  výtce  jméno  > theolog*.  Ostatní 
tři  evangelisté  se  zabývají  s  Pánem  Ježíšem 
jaksi  spíše  jako  s  člověkem  a  jeho  řeči  a 
skutky  prostě  a  věrně  vypravuji.  Co  se  tří 
epištol  sv.  J-a  týče,  první,  jak  z  obsahu  vv- 
plývá,  hledí  k  drkvím  více  a  obsahuje  v  pěti 
kapitolách  napomenuti  k  víře  a  dobrým  skut- 
kům, jakož  i  důkaz,  že  Ježíš  jest  Slovo  tělem 
učiněné  a  že  jen  skrze  něho  lze  spasení  do- 
síci.  Druhá  jest  psána  nějaké  křesťanské  paní 
a  synům  jejím.  Obsahuje  ve  13  verších  radost 
sv.  J-a  z  pravé  a  účinné  víry  paní  té  a  jejích 
synů  a  napomenutí  k  vytrvání  na  dobré  cesté 
a  k  vystříhání  se  svůdců.  Třetí  svědčí  jaké- 
musi Gajovi,  jehož  zbožnost  a  pohostinnost 
apoštol  chválí  a  brzkou  návštěvu  slibuje.  Zje- 
vení čili  Apokalypse,  již  napsal  sv.  J.  ve  vy- 
hnanství na  ostrově  Pathmu,  obsahuje  ve 
22  kapitolách  básnicky  vylíčený  boj  křesťan- 
ství 8  pohanstvem  a  prorokuje  budoucí  ví- 
tězství a  slávu  víry  a  církve  katolické.  Apo- 
kalypse je  poslední  kniha  v  kanónu  Nového 
zákona;  pro  množství  obrazů  a  obratů  na- 
prosto cizích  jest  k  porozuměni  velice  ne- 
snadná, dk. 

3)  J.  Zlatoústý,  řcc.  Chrysostomos, 
pro  svoji  výmluvnost  tak  nazvaný,  řecký  otec 
a  učitel  církevní  (*  kolem'  r.  347  v  Antiochii). 
Po  brzké  smrti  otcové  ujala  se  pečlivého  vy- 
chování syna  matka  Anthusa.  J.  věnoval  se 
zprvu  řečnictví  a  filosofii,  později  odebral  se 
do  zátiší  a  věnoval  se  modlitbě  jakož  i  studiu 
Písma,  načež  byl  pokřtěn.  Jakou  učeností  a 
svatostí  vynikal,  patrno  z  toho,  že  brzy  na 
to  jej  lid  biskupem  míti  chtěl.  Tomu  vyhnul 
se  J.  útěkem  na  poušť,  odkud  se  však  vrá- 
titi musil,  nemoha  pro  churavost  snésti  přís- 
nost života,  jaký  si  byl  vyvolil.  Na  to  byl  po- 
svěcen na  kněze  a  zastával  s  velikým  úspě- 
chem úřad  kazatele.  Odtud  počínají  se  pře- 
krásné jeho  homilic.  Konečné  stal  se  r.  398 
patriarchou  cařihradským.  Jako  patriarcha  byl 
vzorem  biskupa,  staraje  se  vŠude  o  kázeň 
církevní  a  broje  horlivé  proti  všem  zlořádům 
i  na  dvoře  císařském.  Tím  popudil  proti  sobě 
císařovnu  Eudoxii  a  vyšší  kněžstvo  se  šlech- 
tou a  byl  dvakráte  proti  všemu  právu  za  zba- 
vena svého  stolce  prohlášen.  Na  to  vypově- 
zen do  města  Kukusu  v  Malé  Arménii,  nej- 


pustějšího místa  celé  obydlené  země.  Nei  J^ 
který  již  na  cesté  a  pak  v  místě  samém  mnobo 
svízelů  a  trampot  vytrpěl,  ze  svého  vj^man- 
ství  nepřestal  svoji  diécési  říditi  a  o  ni  se  sta- 
rati. To  když  snésti  nemohli  jeho  nepřátelé, 
odveden  byl  z  rozkazu  císařova  z  Kokosti 
do  Pityuntu  na  Černém  moři  r.  407.   Cestou 
podlém  trampot^bn  14.  září  r.  407  u  Komána 
v  Pontu.  Ostatky  jeho  pochovány  v  Cařihradc. 
Vynikl  i  jako  spisovatel.  Zanechal  vétsi  po- 
čet spisů  než  kterýkoliv  jiný  spisovatel  církve 
řecké.  Z  četných  jeho  spisů  jmenovati  shisí 
jeho  překrásné  ho  mílie  hlavně  k  Novému 
zákonu  a  četná  jeho  kázánL    Zvláště  krásni 
vysvětlil  sv.  J.  listy  sv.  apoštola  Pavla,   tak 
že  Isidor  Pelusijský  říci  se  nerozpakoval,  ic 
ani  sám  sv.  Pavel  by  byl  lépe  nemohl  listy 
své  vysvětliti.  V  kázáních  svých  dofXíručovái 
sv.  J.  sebezapírání,  bezženství  a  vůbec  život 
dokonalý,  při  čemž  jevil  velikou  znalost  srdce 
lidského.   Znám  jest  i  spis  jeho  o  knčiství 
(TTspl  UqfoavvriQ),  jejž  napsial,  aby  ospravedlnil 
ze  útěkem  se  vyhnul  úřadu  biskupskému,  je- 
hož  důležitost  a  zodpovědnost  vykládá.   Ko- 
nečně zanechal  po   sobě   asi   238    krátkých 
listů,  jež  jsou  téměř  všecky  z  druhého  jeho 
vyhnanství.  —  Nejlepší  vydaní  děl  sv.  J-a  Zl 
pořídil  Montfaucon  (Paříž,  1718—38,   13  sv., 
nově  tav  Lipsku,  1834 — 40) ;  Důbner  výbor 
řPaříž,  1861—62,  2  sv.);  překlad   homilii  od 
Cramera  (Lipsko,  1748 — 51,  10  sv.),   ve  vý- 
boru  od   Lutze  (Tubinky,  1853,   2.   vyd.)  'a 
Mitterrutznera  ÍKempten,  1869 — 85,    10  sv.l 
Životopis  napsali  něm. :  Neander  (BerL,  1848. 
3  vyd.),  Lutz  (Tubinky,  1859,  2  v.),   Fdrster 
(o  poměru  k  církvi  antiochijské,  Gotha,  1869); 
franc.  Thierry  (Paříž,  1874,  2.  v.);  angl.  Stc- 
phens  (3.  v.  Londýn^  1883),  Bush  (t.,   1885) 
a  Chase  fti  1885-   V  jazyku   českém   kněz 
Jan  Nep.  ťrant.  Desolda  nákladem  dědictví 
sv.  Prokopa  v  Praze,  1885,  z  řečtiny  přclor.l 
a  životem  sv.  J-a  Zlatoústého  opatřil  »Výbor 
ze  spisů  svatého  otce  a  učitele  církve  J-a 
Zlatoústá*.  dk. 

4)  J.  z  Damašku,  vlastně  Chrysorrhoas 
zvaný,  poslední  církevní  otec  řecký,  narodil 
se  z  rodiny  křesťanské  v  Damašku,  kde  jakoi 
i  jeho  otec  úřad  státní  rdohlížitcl  nad  daněmi) 
zastával.  Rok  narozeni  a  úmrtí  nelze  stano- 
viti. Od  svého  vychovatele  mnicha  Kosmy 
veliké  vzdělání  theologické  obdržev  zastal  sé 
učení  církve  katolické  o  obrazích  proti  obraze- 
borcům,  což  jej  připravilo  o  úřad.  Na  to  ode- 
bral se  na  poušť  do  kláštera  sv.  Saby  u  Jeru- 
salema a  zemřel  tam  jako  kněz  kolem  r.  754. 
Sv.  J-u  přičísti  jest  za  zásluhu,  že  nehledíc 
k  jiné  činnosti  první  učení  církve  katol.  sy- 
stematicky podal  ve  svém  spise  Defide  ortho- 
doxa  a  tím  stal  se  zakladatelem  dogmatiky 
pozdější.  Nejlepší  vydáni  spisů  jeho  pofídil 
Leouien  (Paříž,  1712,  2  sv.).  O  životě  jeho 
psali:  Néve,  Saint  Jean  de  Daraas  et  son  in- 
fluence  en  Orient  (>Revue  belge*,  1861); 
Perrier,  J.  Damascěne,  sa  vie  et  ses  écrits 
(Štrasburk,  1863);  Grundlehner,  Johannes  D. 
(Utrecht,  1877);  Langen.  J.  von  D.  (Gotha, 
1879);  Lupton,  S.John  of  D.  (Lond.,  1883).  dk. 


Jan. 


1055 


5)  J.  2  Boha,  Joannes  de  Deo  (♦  1495  i 
v  Portugalsku),  opustil  záhy  dům  otcovský,  | 
sloužil  jako  pastucha  a  súčastnil  se  později ' 
některých  válek.  Naslouchaje  jednou  kázáni 
slovutného  Jana  z  Avilly  byl  pohnut  tak,  že 
se  rozhodl  ostatek  života  co  nejdokonaleji 
stráviti.  Odhodlal  se  sloužiti  nemocným  po 
celÝ  život  a  stal  se  pak  zakladatelem  řádu 
Milosrdných  bratří.  Zemřel  8.  března  1550 
a  byl  r.  1690  za  svatého  prohlášen.        dk. 

6)  J.  Nepomucký,  mučenník  a  přední 
patron  král.  Českého.  R.  1372  připomíná  se 
poprvé  J.  syn  f  Wolflina  z  Pomuka,  klerik 

f pražské  diécese,  veřejný  cis.  notář.  Arcibiskup 
an  Očko  z  Vlašimě  nazývá  jej  r.  1375  svým 
domácím  a  kommensálním  noářem.  Po  svě- 
cení na  kněžství  zastával  povinnost  oltářníka 
v  metropol  kostele  sv.  Víta,  pak  stal  se  fa- 
rářem u  sv.  Havla  na  Starém  městě  pražském. 
Při  tom  r.  1380  sluje  sekretářem  a  notářem 
arcib.  Jana  z  Jenšteina.  Důchody  fary  své 
obrátil  r.  1383  na  další  studia,  odebrav  se 
na  universitu  padovskou,  kde  r.  1386  zvolen 
rektorem  ultramontánů  (národů  mimoital- 
ských)  a  v  říjnu  1387  promovován  za  doktora 
práv.  Navrátiv  se  k  faře  dosáhl  hodnosti  ka- 
novníka u  sv.  Jiljí  a  dal  se  ještě  r.  1387  za- 
psati na  vys.  učení  pražském.  R.  1389  usta- 
noven jest  gen.  vikářem  arcib.  Jana  z  Jen- 
šteina a  poctěn  kanovnictvím  na  Vyšehradě, 
načež  r.  1390  směnil  faru  svatohavelskou 
8  Linhartem  arci  jáhnem  žateckým  a  stal  se 
tak  kanovníkem  u  sv.  Víta.  Když  r.  1393  král 
Václav  IV.  rozlítil  se  na  arcibiskupa,  že  stíhal 
klatbou  jeho  úředníky  a  potvrdil  nového 
opata  kláštera  kladrubského,  došlo  v  Praze 
k  neslýchaným  násilnostem  se  strany  krále, 
jenž  přední  rádce  a^^cibiskupovy  dal  mučiti 
a  sám  katovi  při  tom  pomáhal.  Gen.  vikář 
J.  z  Pomuka  utrpěl  pálením  boků  smrtelné 
poranění  i  byl  na  rozkaz  krále  v  noci  dne 
20.  břez.  1393  shozen  s  mostu  pražského  do 


řeky,  kdež  utonul. 


/e  stížném  spise  arcibiskupa  k  papeži  Bo- 
nifácovi IX.  z  r.  1393  nazýván  jest  J.  > sku- 
tečným mučenníkem*.  Souvěký  spisovatel 
z  okolí  arcibiskupova  dodává,  ze  J.,  z  boží 
milosti  mučenník,  ^ ukázán  byl  zářícími  divy 
{clarescentibus  miraculis'),  jak  celé  vlasti  známo 
jest«.  Jiný  souvěký  spisovatel  (1422)  jmenuje 
J-a  ^mužcm  Bohu  milým  i  lidem,  Němcům 
i  Čechům  příj^ranýmc.  Vídeňský  prof.  Tomáš 
Ebendorfer  slyšel  vypravovati,  že  J.,  zpověd- 
ník manželky  krále  Václava  IV.,  utopen  byl 
od  krále  proto,  že  vzpěčoval  se  porušiti  pečeť 
zpovědní  (psáno  před  r.  1451).  Podobně  vy- 
pravovalo se  v  Čechách  ve  2.  pol.  XV.  stol. 
řPavel  Židek  ve  >Správovně<  r.  1471).  Téhož 
času  bylo  již  pravé  datum  smrti  J-ovy  upadlo 
v  zapomenutí  a  spisovatelé  přijímali  omylem 
rok  1383,  jak  napsáno  také  na  novou  mříž 
u  hrobu  J-ova  v  kostele  sv.  Víta  při  zřizo- 
vání jejím  asi  r.  1530.  Kronikář  Hájek  při- 
padnuv zase  na  zprávu  o  mučennictví  cfok- 
tora  Johánka  r.  1393  a  nepoznávaje  omylu 
v  letopočtu  na  hrobě  J-a  z  Pomuka,  s  lehko- 
myslností sobě  vlastní  psal  (r.  1541)  o  dvou 


Janech  jako  obětech  hněvu  krále  Václava  IV., 
to  jest  o  M.  Janu  Nepomuckém,  kanovníku 
kostela  pražského  a  zpovědníku  králové,  uto- 
peném dne  3.  kv.  1383,  a  o  suffraganu  praž- 
ském doktoru  Johánkovi,  utopeném  19.  dub. 
1393.  V  nedostatku  historiografické  kritiky 
zpráva  Hájkova  zůstala  pak  vodítkem  i  pravdy 
milovných  badatelů  až  do  r.  1747.  O  soukro- 
mém uctívání  památky  J-ovy  hned  po  smrti 
jeho  učinili  jsme  zmínku  již  svrchu.  Ža  života 
krále  Václava  IV.  a  potom  v  době  nábožen- 
ských válek  a  třenic  v  zemi  nebylo  ovšem 
ani  pomyšlení  na  jeho  kanonisaci.  Přes  to 
vzmáhala  se  úcta  k  mučenníku,  který  pro 
svůj  úřad  kněžský  smrt  utrpěl.  Od  počátku 
XVI.  stol.  přidávají  mu  spisovatelé  název 
světce,  poznamenávajíce  z  doslechu  neoby- 
čejné události,  jež  staly  se  po  smrti  jeho. 
Způsobem  legendárním  rozepsal  se  o  J-u 
Nepomuckém  jesuita  Balbín  (r.  1670),  ale  dílo 
jeho  nedošlo  schválení  se  strany  metrop.  ka- 
pitoly, jíž  je  byl  věnoval.  Jednaní  o  kanoni- 
saci  zahájeno  jest  r.  1675  a  mělo  dosti  zdlou- 
havý průběh.  Po  20  let  shledáván  po  archi- 
vech a  bibliotékách  listinný  materiál  a  po 
pět  let  dalo  se  šetření  o  podnětu  a  stáří  již 
veřejného  uctívání  J-a  z  Nepomuku  v  Ce- 
chách. Tenkráte  nebyl  ještě  znám  ani  stížný 
spis  arcib.  Jana  z  Jenšteina  z  r.  1393,  ani  zápis 
t.  zv.  »Ordo  commendarum*  asi  z  r.  1416, 
kterým  potvrzuje  se  identita  hrobu  (»i«  vigi- 
lia  Benedicti  fit  anniversarium  Johankoni  Po- 
muky  quem  rex  Wencesiaus  iussit  submergere; 
. .  .fit  commenda  ante  altare  s,  Oementis^  ubi 
lapis  marmoreus  tacety  in  qito  sculptum  est: 
Johannes  Pomuk^Y  a  tak  zůstal  Hájek  s  do- 
mnělou dvojicí  Janů  nepohnutým  základem 
biografického  šetření.  Dne  15.  dubna  1719 
otvBrán  byl  u  přítomnosti  vyšetřující  kom- 
misse  hrob  J-ův.  Svrchu  spočíval  kámen  se 
vrytým  nápisem  gotickým  >Johannes  de  Po- 
múk«  bez  letopoětu.  V  zemi  asi  dva  lokte 
zhloubí  uhozeno  na  zbytky  rakve  a  kostru 
velmi  zachovalou,  od  pohřbu  nepohnutou, 
v  jejíž  lebce  shledán  neporušený  jazyk.  V  zá- 
zračné zachovalosti  jeho  spatřováno  nadpři- 
rozené potvrzení  toho,  co  z  tradice  bylo 
známo,  že  J.  zemřel  háje  svátostné  mlčenli- 
vosti. Rozhodnutím  papeže  Innocentia  XIII. 
ze  31.  k v.  1721  prohlášen  byl  J.  Nepomucký 
za  blahoslaveného.  Když  potom  dále  jednáno 
o  svatořečení  jeho,  nenedostávalo  se  důkazů 
o  zázračných  událostech  z  let  1701—25.  které 

Clně  svědčily  o  svatosti  a  mocné  přímluvě 
lah.  J-a  za  věřící  u  Boha,  načež  slavná  ka- 
nonisace  jeho  dala  se  v  Římě  dne  19.  břez. 
1729.  Ježto  vedle  historických  pomůcek  teh- 
dáž  známých  všechen  tradiční  kult  sv.  J-a 
v  Čechách  směřoval  k  osobě,  jejíž  smrt  kla- 
dena omylem  k  r.  1383,  nezbylo  při  stiliso- 
vání  kanonisační  bully  pap.  Benedikta  XIII. 
ze  dne  19.  břez.  1729  než  přidati  se  k  témuž 
letopočtu,  nevědomě  mylnému,  a  tak  minouti 
historická  data  ze  života  sv.  J-a  z  Pomuka, 
generálního  vikáře  a  mučcnníka  z  r.  1393. 
Den  výroční  památky  nového  světce  položen 
k  16.  květnu. 


1056 


Jan. 


R.  1747  augustinián  P.  Athanasius  a  S.  Jo- 
sepho  (Eliáš  Sandrich)  vyslovil  mínění,  že 
dvojice  J-ů  (kanovníka  kostela  praž.  před 
r.  1383  a  suřfragána  praž.  před  r.  1393)  jest 
výmyslem  Hájkovým.  Rozprava  jeho  »Disser- 
tatio  historico-chronologico-critica,  an  s.  Joan- 
nes  Nepomucenus,  noster  gloriosus  proto- 
martyr  sacramenti  poenitentiae,  et  Joannes 
de  Pomuk  ...  vir  unus  idemque,  an  vero  po- 
tí us  personae  distinctae«  zůstala  rukopisem. 
V  mínéní  svém  utvrzen  byl  P.  Athanasius 
stížným  spisem  arcibiskupa  Jana  z  Jenšteina 
z  r.  1393,  objeveným  teprve  r.  1752.  I  jal  se 
na  základe  obsahu  jeho  zapírati,  že  gen.  vikář 
J.  z  Pomuka  trpél  pro  pečeť  zpovědní.  Jeho 
»Dissertatio  historico-chronologico-critica  de 
Joanne  de  Pomuk«  vydána  teprve  r.  1777. 
R.  1783  rytíř  ze  Steinsbergu  dovozoval,  že 
gen.  vikář  J.  trpěl  pro  neposlušnost  vůči 
králi  a  jest  mučcnníkem  jen  pro  hájení  cír-, 
kevní  immunity.  Srv.  Dobrovského  >Littera- 
risches  Magazín «,  III.  Stúck.  Dobner,  prohlé- 
daje  již  pásmo  omylů  od  Hájka  aŽ  po  P.  Atha- 
nasia,  snažil  se  vysvětliti,  proč  ve  stížném 
spise  k  papeži  z  r.  1393  není  zmínky  o  útoku 
králově  na  nedotknutelnost  zpovědního  ml- 
čení, jakkoli  hájení  její  bylo  příčinou  smrti 
J-oyy.  R.  1784  vydal  >Vindiciae  sigillo  con- 
fessionis  divi  Joannis  Nep.,  protom.  poeni- 
tentiae, assertae«  (Praha  a  Vídeň).  Dobrovský 
posmíval  se  r.  1787  chybným  a  nehistorickým 
datům  v  kanonisační  buíle  z  r.  1729  a  také 
vývodům  Dobnerovým.  Připouštěl  pak,  že 
gen.  vikář  J.  mohl  býti  mučen  pro  zachová- 
vání tajemství,  ale  jen  úředního,  tak  totiž, 
že  nechtěl  zjeviti,  čí  radou  nebo  návodem  se 
stalo,  že  Olen,  zvolený  za  opata  v  Kladru- 
bech, tak  záhy  byl  v  úřadě  potvrzen  (Litter. 
Magaz.  1.  c).  S  novými  hypothesami  na  vy- 
světlenou úcty  svatojanské  v  Čechách  před 
r.  1670  vytasil  se  dr.  Otto  Ábel,  soukr.  do- 
cent dějepisu  v  Bonne,  ve  spisku  »Die  Le- 
gendě vom  hl.  Tohann  von  Nepomuk«  (Berlín, 
1855;  čes.  překlad  od  Václ.  Bambasa,  Praha, 
1864).  Přičinění  o  vznik  úcty  té  připsal  je- 
suitům, jakkoli  teprve  r.  1556  do  Čech  byli 
uvedeni,  a  účelem  jejím  prohlásil  úmysl  ka- 
tolíků potlačiti  veřejné  i  náboženské  uctívání 
M.  Jana  Husi  u  podobojích.  Než  z  dokladů 
svrchu  podaných  na  jevu  jest,  že  úcta  k  J-ovi 
z  Pomuka  vznikla  hned  po  smrti  jeho,  tudíž 
za  života  Husova;  vzrůstala  pak  po  r.  1415 
z  příčin,  ke  kterým  dějepis  nedává  dostateč- 
ného výkladu.  Tomek  uznal  za  dobré  nespo- 
jovati tradiční  úcty  lidové  s  osobou  gen.  vi- 
káře J-a,  pominul  tudíž  mlčením  současné 
svědectví  o  divech,  kterými  »ukázán  byl  mu- 
čcnník  z  boží  milosti*,  a  mluví  o  jakési  jiné 
osobě,  rozuměj  (podle  pramenů  historických) 
nebývalé,  k  níž  prý  odnáší  se  obsah  kanoni- 
sační bully  z  r.  1729  (Dějepis  m.  Prahy,  III. 
str.  372).  Při  tom  stejně  s  povážením  jest  im- 
putovati  církvi,  že  by  chtěla  přisouditi  česť 
světce  božího  tomu,  co  nebývalo,  jako  na 
tom  trvati,  že  neomylnost  církve  vztahuje  se 
na  data  povahy  čiře  historické.  Dr.  Jan  Herben 
spiskem  svým  >J.  Nep.   Spor  dějin  českých 


s  církví  římskou*  (Praha,  1893)  vstoupil  do 
šlépějí  Dobrovského.  Výtky  činěné  gen.  vi- 
káři  J-ovi  pozbývají  všeliké  váhy  v  ocích 
historika,  jenž  prohledá  k  době  osob,  o  kte- 
rých řeč  jest. 

Z  literatury  svatojanské,  dosti  hojné,  za- 
znamenáváme ještě:  Ácta  canonizationis  sen 
declarationis  martyrii  (Řím,  1717);  Acta  utrias- 
que  processus  (Vid.,  1722);  Berghauer,  Proto- 
martyr  poenitentiae  (Augšpurk  a  Št.  Hradec, 
1736—61,  2  sv.);  í.  N.  Zimmermann,  Vorbote 
einer  Lebensgeschichte  des  hl.  Johannes  von 
Nep.  ÍPraha,  1829);  A.  Frind,  Der  geschichtL 
hl.  Johannes  v.  Nep.  (Cheb,  1861);  Der  hl. 
Johannes  v.  Nep.  (Praha,  1879),;  Tom.  Novák, 
Život  sv.  J-a  Nep.  (t,  1862);  Úvahy  o  sv.  J-u 
Nep.  (t.,  1871);  Borový,  Sv.  J.  Nep.,  naučen- 
ník  a  hlavní  patron  král.  Českého  (t.,  1878); 
Schmude,  Studien  uber  den  hl.  Joh.  v.  Nep. 
(>Zeitschr.  f.  kath.  Theologie*  Vil.,  Inšpruk, 
1883);  Múllendorf,  Uinfaillibilité  pontif.  et  la 
canonisation  de  S.  Jean  Nep.  (v  časop.  »La 
controverse«,  1883);  La  critica  moderna  e  il 
martirio  di  S.  Giov.  Nep.  (»Civiltá  cattolíca«, 
1883);  Votka,  Zázračný  jazyk  sv.  J-a  Nep. 
(Prana,  1884);  Amrhein,  Historisch-chronoí. 
Untersuchungen  flber  das  Todesjahr  des  hl. 
Joh.  v.  Nep.  (Vircpurk,  1884).  Vac. 

7)  J.  Sarkander  (♦  1576  ve  Skočové  ve 
Slezsku  ze  šlechtické  rodiny).  Studoval  v  Olo- 
múci  a  v  Praze,  načež  na  kněze  vysvěcen  a 

I  posléze  farářem  v  Holešovicích  na  Moravě 
ustanoven  byl.  Byl  vzorem  duchov.  správce, 
staraje  se  hlavně  o  to,  by  rozšíření  se  tehdii 
již  mocného  protestantismu  učiněna  byla 
přítrž.  Stavové  moravští  nechtěj  ící  uznati  cí- 
saře Ferdinanda  I.  měli  J-a  S-a  v  pode- 
zření, že  konaje  r.  1619  pouť  do  Cz^tochovy 
v  Polsku  vvjednával  u  krále  polského  z  ná- 
vodu Popela  z  Lobkovic,  jehož  zpovědníkem 
byl,  pomoc  Ferdinandovi  a  tím  stal  se  zrád- 
cem vlasti.  Proto  byl  jat,  v  Oloraúci  vyslý- 
chán a  ukrutně  mučen,  hlavně  kdyŽ  nechlfl 
porušiti  zpovědního  tajemství  Popela  z  Lob- 
kovic. Očití  svědkové  svědčí.  Že  nemoha  |ii 
rukama  listy  breviáře  obraceti  činil  tak  ja- 
zykem. Zemřel  17.  bř.  1620  v  žaláři.  Za  blaho- 
slaveného prohlásil  sv.  J-a  papež  Pius  IX. 
r.  1860.  V  jazyku  českém  máme  pěkný  živo- 
topis tohoto  světce  od  Matěje  Procházky,  ná- 
kladem dědictví  sv.Cyrilla  aMethoděje  v  Brně, 
r.  1861  vydaný.  .  dk. 

8)  J.  Beverleyský  (*  v  L  pol.  VII.  stoL 
v  Harphamu  v  Anglii  —  f  721  v  Beverleyi). 
Od  výtečných  učitelů  vzdělán  žil  nějaký  čas 
v  manželství,  pak  vstoupil  do  kláštera  a  slo- 
živ sliby  stal  se  knězem,  v  kterémžto  úřadě 
vynikl  jako  kazatel.  Později  stal  se  biskupem 
hexamským  a  r.  705  arcibiskupem  yorským, 
kterýžto  úřad  spravoval  příkladně  až  do  r.  717, 
kdy  vzdav  se  stolce  svého  odebral  se  do  klá- 
štera beverleyského,  jejž  byl  sám  založil,  kde 
ostatek  svého  života  v  modlitbách  a  pokání 
strávil.  Život  jeho  sepsal  věrný  jeho  Žák  cti- 
hodný Běda.  dk. 

9)  J.  od  Kříže,  sv.,  viz  De  la  Crui 
Juan. 


Jan. 


1057 


Papežové  a  jini  hodnostáři  cirkevnf.  10)  J.  I. 

spravoval  církev  Kristovu  od  r.  523—526  a 
ctí  se  co  svatý  a  mučenník  za  doby,  kdy  se 
jednalo  o  úplné  vyplenění  arianismu  císařem 
Justinem  U. 

11)  J.  II.  (r.  532—535)  vynikl  snahou  vy- 
pleniti tehda  velice*  kvetoucí  simonii,  hlavně 
pokud  šlo  o  hlasy  nutné  k  volbě  papežově. 

12)  J.  m.,  rodem  Říman,  jako  oba  předešlí, 
byl  papežem  v  1.  560—573. 

13)  J.  IV.,  rodem  z  Dalmácie  (640—642). 
Varoval  irské  duchovenstvo  před  pelagianis- 
mem  a  rozhodl  tamní  spor,  kdy  slaviti  svátky 
velikonoční;  hlavně  však  zásluh  si  získal  za- 
vržením ekthese  císaře  Heraklia,  jakož  i  učení 
o  jedné  vůli  v  Kristu  Pánu. 

14)  J.  V.  (685—686)  strávil  rok  svého  pa- 
pežství téměř  celý  v  nemoci.  Byl  to  první 
papež  z  následující  na  to  řady  papežů  syr- 
ského nebo  řeckého  původu. 

16)  J.  VI.,  Řek  (701—705). 

161  J.  VIL  (705-707),  velice  učený  muž, 
proslavil  se  nákladnými  stavbami  neb  opra- 
vami církevních  budov,  zvláště  obnovením 
shořeného  staroslavného  benediktinského  klá- 
štera v  Subiaku. 

17)  J.  Vin.,  Říman  (872—882),  velmi  roz- 
šířil svoji  moc  pomocí  císaře  KsltIsl  Lysého, 
jemuž  dopomohl  ke  koruně  císařské.  Kromě 
toho  snainl  se  o  obnoveni  přátelských  st>'ků 
mezi  Římem  a  Cařihradem,  ovšem  bez  vý- 
sledku, jelikož  věrolomností  Fótiovou  se  po- 
měry spíše  zhoršily.  Dějiny  věku  J-ova  pěkně 
zobrazují  382  nám  zachované  listy  tohoto  pa- 
peže. 

18)  J.  IX.  (898—900)  jest  v  dějepisu  chvá- 
len jako  velice  horlivý  muž,  který  snažil  se 
napraviti,  co  předchůdce  jeho  papež  Ště- 
pán VI.  zavinil,  bohužel  bez  účinku,  jednak 
pro  krátkost  svého  panováni,  jednak  pro  pří- 
lišnou zkaženost  tehdejší  doby.  Slavil  dvě 
synody,  na  nichž  očistil  zneuctěnou  památku 
papeže  Formosa,  obnovil  dekret  papeže  Ště- 
pána V.  zamezující  nepořádky  při  volbě  pa- 

I        pežské  a  napomínal  biskupy  k  horlivému  za- 
'        stávání  úřadu  velepastýřského.  Konečně  po- 
staral se  i  o  obsazení  uprázdněného  stolce 
biskupského  na  Moravě. 

19)  J.  X.  (914—928)  byl  pomocí  pověstné 
tehda  v  Římě  vládnoucí  Theodory  starší  za 
papeže  zvolen.  Dějepisec  Luitprand  vyhla- 
šuje jej  za  milence  zmíněné  Theodory,  kdežto 
jiní  dějepisci  jej  chválí  jako  papeže,  který 
svoji  moc  utužiti  a  ode  všech  stran  neod vis- 
ion učiniti  chtěl.  Jeho  zásluhou  hlavní  jest, 
že  Saracéni  byli  na  hlavu  poraženi  a  tím 
jejich  barbarským  výpadům  konec  učiněn. 
Když  ale  tento  papež  vévodu  Hugona  Pro- 
vencského  za  císaře  korunovati  chtěl,  dala  jej 
pověstná  dcera  Theodořina  Marozie  z  bázně 
o  svoji  moc  v  Lateráně  zajati  a  v  žaláři 
usmrtiti. 

20)  J.  XI.  (931—936),  syn  pověstné  Ma- 
rozie, byl  papež  úplně  bezvýznamný,  jsa  úplně 
odvislým  od  svého  bratra  Albericha  a  pouze 
na  kněžské  funkce  beze  všeho  vlivu  ostatního 
obmezen. 

Ottfiv  Slovnik  Nauený,  iv.  XII.  8/10  1697. 


21)  J.  XII.,  syn  Albericha  U.  a  vnuk  Ma- 
rozie, spravoval  stolec  Petrův,  k  němuž  jako 
18letý  mladík  se  dostal,  od  r.  955—964.  Je 
první  z  papežů,  který  své  původní  jméno 
Oktavián  zaměnil  za  J.  Svoji  moc  snažil  se 
rozšířiti,  ale  s  malým  -výsledkem,  tak  že  si 
na  pomoc  zavolati  musil  něm.  krále  Ottu  I., 
jejž  r.  962  na  císaře  korunoval  a  s  nímž  na 
krátko  přátelství  uzavřel.  Spojil  se  brzy  se 
synem  krále  Berengara.  Tu  přitáhl  císař  Otto 
do  Říma,  byla  svolána  synoda  velmi  četně 
navštívená,  na  níž  vytýkány  papeži  nejhroz- 
nější zločiny  všeho  druhu,  hlavně  proti  či- 
stotě. Když  papež,  který  byl  v  čas  utekl,  ač 
vyzván,  se  do  Říma  nevrátil,  byl  sesazen  a 
zvolen  protipapež  Lev  VIII.  Když  císař  Otto 
opustil  Řím,  vrátil  se  J.  XII.  a  hrozně  se 
mstil  na  svých  protivnících,  až  r.  964  zemřel, 
nebyv  ani  zaopatřen  svátostmi  umírajících. 
Dějepisci  nazývají  jej  bezuzdným  mladíkem, 
který  svými  prostopášnostmi  zavinil,  že  > zka- 
ženost mravů  v  Římě  budila  u  ostatního  světa 
ošklivost*. 

22)  J.  XIII.  (965—972^  byl  velice  horlivý 
papež,  který  snažil  se  hlavně  mezi  zkaženou 
šlechtou  římskou  nápravu  zjednati,  začež  bylo 
mu  snášeti  hojně  protivenství,  tak  Že  i  prch- 
nouti musil.  Spoléhaje  na  císaře  Ottu,  s  nímŽ 
neustále  žil  v  dobrém  přátelství,  vrátil  se, 
zřídil  několik  biskupství  mezi  severními  Slo- 
vany a  i  Čechům  na  žádost  vévody  Bole- 
slava II.  chtěl  biskupství  zříditi  s  tou  toliko 
podmínkou,  že  se  bohoslužba  nebude  konati 
ani  v  jazyku  slovanském  ani  bulharském.  Bi- 
skupství zřízeno  teprve  r.  972,  když  biskup 
řezenský  Volfj^ang  ve  své  nezištnosti  k  tomu 
byl  dal  svoleni.  Zachovalo  se  i  několik  listů 
J-ových. 

23)  J.  XIV.  (983—984).  bývalý  kancléř  cí- 
saře Otty  II.,  byl  slabý  papež,  jenž  jen  o  moc 
německou  se  opíral.  Po  smrti  císaře  Otty  II. 
byl  od  protipapeže  Bonifáce  Vn.  zajat  a  v  ža- 
láři usmrcen. 

24)  J.  XV.  (nesprávně  XVI..  985—996) 
mnoho  útisků  utrpěti  musil  od  Crescentia, 
jehož  strana  k  papežství  mu  dopomohla,  tak  že 
pomoci  německé  se  dovolávati  musil.  R.  993 
dne  31.  ledna  slavil  v  Lateráně  synodu,  kde 
provedl  první  z  papežů  slavnostní  kanonisaci 
biskupa  augšpurského  Ulricha,  před  20  léty 
zemřelého,  kdežto  dříve  právo  ono  jen  od 
biskupů  vykonáváno  bylo.  Byl  učený  a  dle 
některých  autorů  i  ve  válečnictví  obeznalý. 
Jest  od  něho  několik  bull. 

25)  vl-  XVI.  byl  od  r,  997—998  protipape- 
žem  Řehoře  V.,  později  zajat  a  hrozně  zoha- 
ven, načež  brzy  zemřel. 

26)  J.  XVII.  (nesprávně  XVHI.)  byl  pape- 
žem od  13.  čna  1003  do  7.  pros.  t.  r. 

27)  J.  XVIII.  (nesprávně  XIX.,  1003—09) 
byl  velice  učený  a  zbožný  papež,  za  jehož 
Vlády  shoda  mezi  Římem  a  Cařihradem  zase 
po  dlouhé  době  docílena  byla.  Myslí  se  o  něm, 
že  zemřel  jako  mnich. 

28)  J.  XIX.  (nesprávně  XX.,  1024—33). 
Za  jeho  vlády  nastala  opět  roztržka  mezi 
církví   západní   a  východní,  jelikož   nechtěl 

69 


1068 


Jan. 


patriarchovi  cařihradskému  potvrditi  dávno 
již  kýžený  titul  ^ všeobecného  Čili  oekumeni- 
ckého  patriarchy*. 

29)  J.  XXL.  správnéji  XX.  (1276—77),  ro- 
dem  Španěl,  vynikl  učeností  hlavné  ve  filo- 
sofii a  lékařství,  o  čemž  svědčí  nékolik  dosud 
zachovaných  jeho  spisů,  jež  pod  spisovatel- 
ským jménem  »Pctrus  Hispanus«  vydal.  Z  jeho 
církevní  činnosti  zasluhují  zmínky  snaha  o  udr- 
žení dobrých  styků  mezi  církví  západní  a  vý- 
chodní a  zrušeni  přísného  nařízem'  papeže 
Řt;hoře  X.  o  konklave.  Usmrcen  r.  1277  sří- 
tivSím  se  stropem  pokoje.  dk. 

30)  J.XXn.,původnč  Jakub  Duez(*  1244 
v  Cahorsu  —  f  4.  pros.  1334).  Ač  vychován 
byl  v  klášteře  dominikánském  svého  rodiště, 
ni'bylo  vzdělání  jeho  odborně  theologické. 
Spíše  poslouchal  v  Montpellieru  právnické 
v>;  klady  Bcrtranda  z  Montfavezu  a  v  Paříži 
stal  se  profossorcm  soukromého  práva.  Jsa 
v  přízni  Ludvíka  IX.  Svatého  stal  se  r.  1300 
biskupem  ve  Frejus,  r.  1310  v  Avignonu  a 
r.  1312  kardinálem-biskupem  titulu  Oport- 
ského.  Aby  se  mohl  věnovati  všeolíecné 
službě  církve,  dovolil  mu  Kliment  V.  spra- 
vovati biskupství  to  vikářem.  Když  pak  papež 
ten  20.  dul).  1314  v  Rogucmauru  zemřel,  kan- 
didován byl  J.  po  delších  roztržkách  stranou 
italsko-proven^alskou  za  jeho  nástupce,  jímž 
skutečně  i  zvolen  7.  srp.  a  korunován  5.  záři 
1316  v  Lyonu.  Vláda  jeho  jest  z  nejbouřli- 
véjSích  epoch  velkého  boje  papežství  s  císař- 
stvím, v  němž  císař  Ludvík  IV.  dal  J-a  dne 
11.  ledna  1328  prohlásiti  za  sesazena  a  dne 
22.  kv.  t.  r.  sběhlého  minoritu  Petra  Rainal- 
lucia  jako  Mikuláše  V.  za  protipapeže  koru- 
novati fviz  Ludvík  IV.,  cis.  něm.V  Poměr 
J-a  ku  Králi  Českému  Janu  Lucemburskému 
byl  dlouho  nejasný.  Spojení  tohoto  sice  s  cis. 
Ludvíkem  často  kolísalo,  ale  okolnost,  že  kon- 
kurroval  s  Karlem  IV.  francouzským  o  korunu 
císařskou,  spojovala  jej  přece  s  odpůrcem 
J-ovým,  jemuž  získal  rod  ílabsburský,  mnohá 
města  německá,  ba  též  o  Azza  Viscontiho  se 
pokoušel.  A  zároveň  právě  tyto  poměry  umož- 
nily králi  Janovi  hráti  úlohu  nikoliv  nezišt- 
ného prostředníka.  Zůstaltě  trůn  císařský  vždy 
cílem  jeho  politiky,  jak  to  ve  smlouvě  ve  Fon- 
tainebleau  v  lednu  1322  s  Filipem  franc.  uza- 
vřené vyslovil,  a  to  pod  ochranou  kurie.  Po- 
slední rázný  čin  papeže  J-a  bylo  vydání  bully 
>Quia  in  futurorura  eventibus«  r.  1334,  kte- 
rou mínil  oddělením  Francie  a  Itálie  od  říše 
Římské  císařství  seslabiti  až  k  malomocnosti. 
Další  fanatické  vystupování  jeho  zamezila 
smrt.  I  ve  vlastní  své  říši  měl  J.  těžké  boje, 
zejména  s  fraticelly,  jichž  učení  zatratil  bullou 
»Gloriosam  ecclesiam«,  ač  sám  byl  z  kacířství 
viněn  pro  kázání  svá,  zejména  r.  1329  a  1331 
až  1332.  Snažil  se  totiž  dokázati,  že  v  církvi 
ode  dávna  uznávalo  se,  že  duše  zemřelých 
teprve  po  z  mrtvých  vstání  dokonale  pohlí- 
žeti budou  v  tvář  boží,  coŽ  vzbudilo  útoky 
theologů  Occama,  Bonagratia  atd.  Ve  vnitřm 
správé  církve  spojeno  jest  jméno  J-ovo  s  řa- 
dou nových  institucí  aVeíorm.  Na  počátku 
vlády  své  vydanou  bullou  »Ex  debito«  roz- 


šířil reservace,  zvýšil  annáty  (viz  díl  II. 
str.  407),  což  naplnilo  pokladny  kurie  neví- 
daným bohatstvím.  Nařízeními  ze  dne  16,  list  * 
1331  (Ratio  juris)  zreformoval  soudnictví  ko-  , 
riáJní  (»Pater  familias,  Decet  et  cxpedit<), 
kancelář  apoštolskou  a  (>Qui  exacti  texnpo- 
ris«)  audiencii  litteranim-contradictamm.  De- 
kretály  jeho  glossované  Zenzelinem  de  Cas- 
siano  sebral  a  r.  1500  v  Paříži  vydal  Jan 
Chappius  pod  jménem  »Elxtravagantes«.  J. 
založil  university  v  Cahorsu  a  Perousu.  Byl 
nepatrné  postavy,  ale  do  vysokého  veku  čilý, 
povahy  houževnaté  a  až  do  posledních  kon- 
sekvencí  bezohledný  a  lakomý.  Srv.  Vtrrlaque, 
Jean  XXII,  sa  vie  et  ses  oeuvres  (Patříí, 
1883).  ^Te. 

31)  J..  XXIII.,   dříve   Balthasar    Cossa 
zvaný  (1410 — 15),  Člověk  násilný  a  lstivý,  je- 
hož vlivem  na  í.  zv.  koncilu  v  Pise  r.   1409 
oba  papežové  Řehoř  XU.  a  Benedikt   XIIL 
sesazeni  a  učený  i  zbožný,  ale  slabý  a  zcela 
od  něho  závislý  Alexander  V.  byl  zvolen.  Po 
brzké  smrti  tohoto  zvolen   Balthasar   Cossa 
sám  r.  1410  za  papeže.  Přísné  vzato  l^^dm- 
ním  papežem  nebyl    Hlavni  z  jeho  činu  byl 
snem,   k  jehož  uskutečnění  potřeboval    po- 
moci  krále   Sigmunda,  jejŽ   si   za  ochránce 
proti  králi  neapolskému  Ladislavovi  vyžádal  ; 
odbývání   sněmu   si   k  vůli   reformě    církve 
sám  přáL    Ale  byl  nerad,  že  král  Sigmund 
Kostnici  za  sídlo  koncilu  vyvoUl.   Na  snénaa 

Íednalo  se  o  opravu  církve,  ale  hlavné,  jeli- 
kož tehda  byli  tři  papežové,  o  obnovení  jed- 
noty. Tu  přinucen  byl  papež  J.  XXHI.  k  pode- 
psání listiny,  že  se  vzdá  své  důstojnosti,  kdyi 
oba  protipapežové  učiní  podobné.  DouíaJf, 
že  znova  bude  za  papeže  zvolen.  Poznav  brzy, 
že  vane  mu  nepříznivý  vítr,  utekl  do  Šathús, 
odkudž  snažil  se  marně  sjezd  překaziti.  Na 
to  byl  r.  1415  na  sněmu  ze  svatokupectví  a 
jiných  zločinů  obviněn,  své  hodnosti  zbaven 
a  uvězněn.  R.  1419  na  svobodu  propuštěn, 
byl  pak  od  zákonitého  papeže  Martina  V. 
na  milost  přijat,  od  něho  kardinálem  a  i  dě- 
kanem sv.  kollegia  jmenován.  Brzy  na  to  ze- 
mřel, zanechav  po  sobě  mnoho  dopisů  a  bull 
a  báseň  De  varietate  fortunae,  již  byl  v  zajetí 
složil.  Dějepisci  uvádějí  papeže  J-a  XXIII. 
právem  mezi  papeži  nehodnými  hlavně  pro 
jeho  lakotu,  násilnost,  ukrutnost  a  prosto- 
pášnost, ku  kterýmžto  vlastnostem  asi  jeho 
dřívější  povolání  jako  vojína  a  místodržitele 
světského  nemálo  přispělo.  dk. 

32)  J.,  exarch  bulharský,  církevní  spiso- 
vatel a  vrstevník  cara  Symeona,  při  jehol 
dvoře  žil,  pomáhaje  mu  v  jeho  duchovním 
díle.  Přeložil  >Bohoslovi«  Tana  Damaakina  na 
slovanský  jazyk  a  sestavil  Sestodnev  (Hexa- 
meron)  čili  výklad  prvních  hlav  I.  knihy  Moj- 
žíšovy, ke  kterému  použil  spisů  sv.  Tana  Zlato- 
ústého, Basilia  Velikého,  Aristotela,  Platóna 
a  j.  Nejstarší  rukopis  jeho,  od  Feodora  Gram- 
matika  v  klášteře  chilandarském  r.  1263  do- 
konaný, chová  se  nyní  v  synodální  knihovně 
v  Moskvě.  Vedle  toho  přeložil  řeckou  nHov- 
nici  Jana  Damaskina,  přizpůsobiv  ji  slovan- 
skému jazyku,  dále  >Dialektiku<  nebo  »FÍlo- 


Jan. 


1059 


sofii«  léhož  Damaskina  a  několik  Slov.  Ze 
všech  tčchto  prací  vysvitá,  že  J.  náležel  ku 
předním  učencům  tehdejší  doby,  neboť  znal 
jazyk  slovanský,  řecký  a  hebrejský,  byl  znal- 
cem knih  Sv.  písma,  spisů  sv.  otcův  i  filo- 
sofů starořeckých.  Kalajdovič,  jenž  vydal 
o  něm  důkladnou  monografii:  loann,  eksarch 
bolgarskij  (Moskva,  1824),  pochybuje,  že  by 
•Slova*  o  Nanebevzetí  a  Proměnění  Páně  ná- 
ležela jeho  péru,  kdežto  Boďanskij  vyslovuje 
se  opačně.  Srv.  též  Palauzov,  Věk  Bolgar- 
skago  carja  Simeona  (Petrohrad,  1852).  , 

3^)   J.    z    Dražíc,    biskup    pražský,    viz 
z  Dražic. 

34)  J.  z  Jenšteina,  arcib.  pražský  (1380 
až  1397),  viz  z  Jenšteina. 

35)  J.  z  Jesenic  viz  z  Jesenic  Jan. 

36)  J.OckovVlašimě,  druhý  arcibiskup 
pražský  (1364—80),  viz  Očko. 

37)  J.  z  Rokycan  viz  Rokycana. 

38)  J.  Železný,  biskup  litomyšlský  a  olo- 
múcký,  přední  sloup  katolictví  za  doD  husit- 
ských v  Čechách  i  na  Moravě.  Dle  mínění 
Sedláčkova  pocházel  z  rodu  Bencšoviců ;  na- 
rodil se,  jak  se  zdá,  v  Praze;  jako  švakr 
jeho  jmenuje  se  Jindřich  z  Dubě  a  z  Humpolce. 
O  osudech  jeho  před  dosažením  biskupství 
litomyšlského  není  spolehlivých  zpráv,  které 
bychom  určitě  k  jeho  osobě  vztahovati  mohli. 
Byl  snad  kanovníkem  vyšehradským.  R.  1392 
stal  se  biskupem  litomyšlským  jakožto  V.  bi- 
skup toho  jména.  Již  záhy  potom  vidíme  J-a 
na  straně  těch,  u  nichž  panstvíchtivé  snahy 
hierarchie  hledaly  opory  proti  překážkám,  jež 
jim  v  cestu  kladla  moc  světská.  Budoucí  kon- 
flikt mezi  Čechy  a  Římem  tenkráte  v  této 
formě  se  ohlašuje.  Ve  sporu  pánů  s  králem 
Václavem  biskup  J.  stál  na  straně  panské. 
S  tím  snad  souvisí  ony  násilnosti  některých 
nepřátel  na  statcích  biskupství,  o  nichž  v  této 
době  se  dovídáme  a  jež  se  strany  J-ovy 
opláceny  rovnou  měrou.  R.  1396  J.  stal  se 
členem  stálé  rady,  která  Václavovi  vnucena, 
a  odtud  počíná  se  jeho  důležitá  úloha  poli- 
tická. O  činnosti  jeno  ve  vlastní  diécési  ne- 
dostává se  nám  zpráv.  Víme  jen,  že  r.  1398 
urovnal  starší  spory  s  kapitulou  novým  roz- 
dělením statků.  Ale  za  to  skoro  při  všech 
důležitějších  událostech  setkáváme  se  s  ním 
v  postavení  nepodřízeném  a  ovšem  vždy  na 
straně,  která  ostře  stavěla  se  proti  králi. 
Nehledě  k  méně  důležitým  funkcím  při  roz- 
hodování rozličných  rozepří  a  pod.,  o  posta- 
vení jeho  svědčí  nejlépe,  že  r.  1399  spolu 
s  jinými  pány  z  jednoty  určen  byl  za  smluvce 
budoucího  míru  s  králem.  On  také  po  oka- 
mžitém nezdaru  obrátil  se  o  podporu  k  mar- 
krabí Joštovi  a  králi  Sigmundovi.  Důvěru 
Sigmundovu  dovedl  si  patrně  získati  velmi 
záhy.  R.  1402  vidíme  J-a  jako  jednoho  ze 
správců  zemských  od  Sigmunda  ustanove- 
ných. Když  pak  smrtí  zvoleného  nástupce 
Olbramova  Mikuláše  Puchníka  (19.  září  1402) 
znovu  uprázdnilo  se  arcibiskupství  pražské, 
kandidátem  Sigmundovým  byl  J.  Jen  nepřá- 
telství Sigmundovo  s  papežem  Bonifácem  způ- 
aobilo,  že  úřadu  toho  nedošel,  návrat  pak 


Václavův  ze  zajetí  překazil  jeho  kandidaturu 
nadobro.  Bylo  to  jiŽ  v  době,  kdy  hlasitěji 
začínají  se  ozývati  nové  proudy,  jimiž  sta- 
rému sporu  dan  byl  nový  obsah  a  nový  směr. 
R.  1403  poprvé  v  universitě  došlo  ke  sporu, 
náleží-li  před  jméno  Wiklif  i  pojmenování 
kacíř,  a  od  té  doby  spory  stále  rostou.  Sta- 
novisko J-ovo  k  nim  bylo  dáno  celou  jeho 
minulostí.  I  kdyby  ve  sporech  odtud  vznik- 
lých nebylo  Šlo  také  o  některé  skutečné  od- 
chylky od  souvěkého  učeni  církevního,  tak 
horlivý  jako  J.  přívrženec  hierarchického  sy- 
stému, omezujícího  každý  zvenčí  přicházející 
pokus  o  nápravu  předstíráním,  že  by  tím 
utrpěla  moc  a  vážnost  církve,  nemohl  ve  spo- 
rech státi  jinde  než  na  nejkrajnějším  ;nanovisku 
odporu  proti  proudu  reformnímu.  J.  dobře 
chápal,  jaký  význam  by  mělo  pro  věc  jeho 
a  jeho  přívrženců,  kdyby  muž  jeho  pevnosti 
a  energie  zasedl  na  stolec  arcibiskupský; 
proto  nepřekvapí  nás,  že  hleděl  úřadu  tohoto 
po  smrti  Zbyňkově  r.  1411  dosíci  cestou, 
zlatem  dlážděnou.  Ale  ani  tenkrát  cíle  ne- 
došel pro  pochopitelný  odpor  krále  Václava 
k  jeho  osobě.  J.  v  dosavadním  postavení  sna- 
žil se  nadále  potlačovati  nové  hnutí,  o  němž 
se  domníval,  že  jest  možno  je  ještě  potlačiti. 
Stanovisko  jeho  nejlépe  charakterisuje  dobré 
zdání,  které  k  synodě  6.  února  1413  poslal. 
Připojiv  se  k  mínění  strany  4iusovi  protivné, 
navrhoval  nad  to  zřízení  úřadu  místokancléře 
při  universitě  s  mocí  inkvisitorskou,  úplnou 
zápověď  kázání  Husovi  i  jeho  přívržencům 
a  zabavení  jejich  spisů  českých.  Od  osob- 
ního účastenství  na  synodě  zdrželo  jej  nej- 
spíše soukromé  záští  mezi  švakrem  jeho  Jin- 
dřichem Humpolcem  z  Dube  a  Petrem  Ma- 
lovcem  z  Pacova. 

Za  to  však  neměl  scházeti  na  koncilu 
kostnickém  brzo  potom  se  přibližujícím. 
Mezi  kněžstvem  sebrána  zvláštní  daň,  aby  J. 
mohl  se  tam  vypraviti  a  pracovati  proti  před- 
nímu repraesentantu  hnutí  jemu  tak  protiv- 
ného. Přibyl  tam  asi  v  lednu  r.  1415  a  hned 
připojil  se  k  přítomným  již  nepřátelům  Hu- 
sovým, horlivé  pracuje  o  potlačení  i  náčel- 
níka i  celého  směru  nového,  zvláště  přijímání 
pod  obojí,  a  neváhaje  ani  na  krajany  své  pro 
přijímáni  pod  obojí  žalovati  a  různé  pomluvy 
přidávati.  Když  mu  to  vyneslc  výtku  od  kra- 
janů na  koncilu  přítomných  dne  13.  kv.  1415, 
ohradil  se  ústně  hned  a  o  několik  dní  po- 
zději i  písemně  připomínaje,  že  nemínil  ublí- 
žiti cti  své  vlasti,  na  níž  mu  více  záleží  nežli 
těm,  kteří  ji  kacířstvím  pohaňují.  Odpovědí 
charakterisuje  se  případně  smýšlení  nejen  jeho, 
nýbrž  i  celé  doby.  Nebyl  to  rozdíl  národností, 
byl  to  v  první  řadě  rozdíl  náboženských  ná- 
zorů, který  tehdejší  lidstvo  rozděloval.  1  po 
smrti  Husově  J.  nepřestal  býti  v  započatém 
směru  činným.  Zejména  přičiňoval  se  o  nové 
zapovědí  a  vyhrůžky  přátelům  Husovým.  Čin- 
nost jeho  nezůstala  ovšem  v  Čechách  ne- 
známa a  obecný  hněv  obrátil  se  proti  němu ; 
okolní  šlechta,  ohlásivši  se  opovědními  listy, 
začala  pleniti  a  dobývati  statků  jeho,  takže 
jich  záhy  valná  čásť  ocitla  se  v  rukou  pro- 


1060 


Jan. 


tivníků.  Není  však  správné  mínění,  že  byl 
všech  statků  zbaven,  neboť  ješté  r.  1416  sám 
některé  prodává.  Zprávy  o  tom  potvrdily 
v  Kostnici  znovu,  co  již  z  přímluvných  psaní 
českých  pánů  za  Husa  musilo  býti  patrno, 
že  v  Čechách  silná  strana  nemíní  se  Jen  beze 
všeho  nálezům  koncilu  podrobiti.  Z  té  pří- 
činy ustanoven  J.  legátem  v  Čechách  s  mocí 
vypleniti  všecko  kacířství  zde  i  v  zemích  sou- 
sedních. Někteří  katoličtí  páni,  zdména  Jan 
ml.  z  Hradce,  vyzváni  k  jeho  ochraně.  Ochrany 
té  bylo  mu  také  potřebí,  neboť  J.  dobře  věděl, 
že  vrací  se  za  změněných  poměrů  a  že  ne 
všady  bude  s  láskou  přijat.  Proto  žádal  od 
krále  glejt,  jehož  se  mu  dostalo ;  poselství 
jeho  vlak  nemělo  asi  valného  výsledku,  ano 
brzy  potjm  dovídáme  se,  že  všeobecná  ne- 
libost nedovolovala  mu  ani  veřejně  se  uka- 
zovati. 

Ale  tím  nebyla  mu  odňata  chuť  k  další 
práci.  Přebývaje  nejspíše  v  Litomyšli,  snažil 
se  především  zorganisovati  všecky  nepřátele 
nového  hnutí  v  jeden  šik.  Brzo  vidíme  iej 
v  čele  nedávno  před  jeho  příchodem  zalo- 
ženého katolického  spolku  českobrodského, 
v  němž  i  arcibiskup  Konrád  se  účastnil.  Ale 
J-ovi  běželo  o  to,  by  všecky  církevní  úřady 
sjednotil  k  společné  práci,  a  úsilí  jeho  poda- 
řilo se  skutečně,  že  24.  čna  1416  docílil  jed- 
noty s  biskupem  olomúckým  o  společný  po- 
stup proti  wiklifství.  Ale  ten,  jenž  tou  dobou 
stál  v  čele  biskupství,  nedostal  se  již  k  tomu, 
aby  mohl  ve  smyslu  úmluv  pracovati,  Václav 
Králík  z  Buřenic  zemřel  12.  září  1416.  Jeho 
smrt  přinesla  J-ovi  nové,  Širší  pole  činnosti, 
která  mu  zjednala  význačné  místo  v  dějinách. 
Při  volbě  biskupa  kapitula  se  rozdvojila, 
i  starší  osobní  spory  i  rozdílnost  přesvěd- 
čení k  tomu  přispěla.  Dne  21.  září,  dlouho 
přede  dnem,  k  němuž  původně  volba  polo- 
žena, větší  čásť  kanovníků  odporných  novému 
směru  zvolila  biskupem  J-a.  Teprve  po  dva- 
nácti dnech,  v  ustanovený  původně  den  3.  října, 
ostatní  kanovníci  zvolili  kandidáta  králova 
Alše  z  Březí,  kanovníka  vyšehradského,  je- 
muž arcibiskup  Konrád  ihned  udělil  konfir- 
maci, a  úřednici  královští  uvedli  jej  29.  list. 
ve  skutečné  držení  biskupství.  Ale  J.  nemínil 
hned  ustoupiti.  Pozoruje  patrné  vděčnější  pole 
na  Moravě  k  získání  zásluh  o  sebe  i  o  církev, 
kdežto  v  Čechách  úsilí  jeho  bývalo  marné, 
zasadil  se  vší  energií  o  dosaženi  nového  pů- 
sobiště, zejména  u  Koncilu,  kdež  se  ani  ne- 
ostj^chal  protivníka  svého  naříkati  z  kacíř- 
ství. Ale  nebylo  ani  této  zbraně  třeba,  koncil 
dovedl  ceniti  význam  J-ův  pro  věc  církve  a 
již  14.  pros.  1416  jmenoval  jej  administráto- 
rem biskupství  olomúckého,  ponechávaje  mu 
i  dosavadní  diécési.  Nyní  rozzuřil  se  zřejmý 
boj  o  bohaté  místo.  Appellací  obou  stran  věc 
dostala  se  znovu  ke  koncilu.  Aífe  ani  ko- 
nečná (po  střídavém  průběhu)  odpověď  kon- 
cHu  z  16.  června  1417,  jíž  Aleš  biskupství, 
zbaven,  ani  uznání  J-a  se  strany  papeže  Mar- 
tina V.  dne  14.  února  r.  1418,  ani  přímá 
vyhrůžka  papežského  kommissaře  kardinála 
Brandy  ze  7.  května  t.  r.  nepřinesly  ukon- 


čení. Na  straně  J-ově  stála  duchovní,  na 
straně  Alšově  světská  moc.  J.  sice  ješté  před 
stvrzením  papežským,  v  ún.  1418  cituje  před 
svůj  soud  do  Litomyšle  některé  z  kacírsiTÍ 
nařčené  osoby  z  diécése  olomúcké,  ale  svět- 
ská moc  přece  objevila  se  silnější  a  «J.  byl, 
jak  se  zdá,  nucen  na  nějaký  čas  vzdálili  se 
ze  země.  Konečně  spor  vyrovnán  sméncra 
obou  biskupství,  ale  není  jisto,  došel -I  i  J. 
sídla  olomúckého  před  smrti  Václavovou. 

V  novém  úřadě  J.  nijak  nemnenšil    dosa- 
vadní pověsti  zuřivého  nepřítele  všeho  •ka- 
cířství*, naopak  rozšířil  ji  horlivou  činnosti 
svou,  která  mu  také  v  stálých  bojích  s  protiv- 
níky církve  a  krále  Sigmunda  zjednala  jména 
Železný.  Na  všech  téměř  výpravách  vidíme 
ho  nebo  aspoň  pomocná  vojska  jeho;    ne- 
dbaje  okamžitého   nezdaru   znovu   a    znovu 
dává  se  v  boj  s  protivníky.  Statky  biskupské 
utrpěly  tím  ovšem  škody  ohromné,  ale  úsíii 
J-ovo  mělo  výsledek,    leho  přední  zásluhou 
bylo,  že  husitství  na  Moravě  nikdy  nezapu- 
stilo  těch  kořenů,  jako  v  Čechách.    Nemálo 
ovšem   přispěla  k  tomu   také   okolnost,   že 
Sigmund   Albrechtovi   rakouskému   dal    nej- 
prve správcovství  a  brzo  potom   v   zástavu 
zemi  samu;  ale  činnost  J-ova  způsobila,  že 
se  to  vůbec  státi  mohlo.  Již  r.  1419  stál  v  čele 
katolických  pánů,  kteří  s  kutnohorskými  smlu- 
vili se  o  stíháni  a  mučení  kacířů,  jaík  nařizo- 
valy již  rozkazy  koncilu  kostnického.  Na  Mo- 
ravě spatřujeme  jej  vedle  stálého  účastenství 
při  velkých  výpravách  ustavičně  v  drobném 
boji  s  nepřáteli.     Tak  r.  1421  pokoušel  se 
zničiti  nově  se  tvořící  středisko  radikálních 
živlů  moravských  na  ostrově  řeky  Moravy 
u  Nedakonic,  jež  tam  zříditi  mínil  knéz  Be- 
dřich ze  Strážnice.  Třeba  tento  podnik  skončil 
nezdarem,  jinde  často   provázelo  jej   štěsti. 
Čeští  utrakvisté  dobře  sledovaH  ieho  činnost 
a  užili  hned  prvé  příležitosti  k  odplatě.  Proti 
J-ovi  hlavně,  jakožto  předáku  katoL  strany 
moravské,  namířena  bjrla  výprava  do  Moravy 
v  létě  r.  1423.  U  Kroměříže  svedena  krvavá 
bitva,  v  níž  J.  osobně  se  súčastniL    Po  ve- 
likých ztrátách  s  ot>ou  stran  vítězství   při- 
klonilo se  k  utrakvistům,  následkem  Čehož 
Kroměříž  se  vzdala.   J.  však  po  nedlouhém 
čase  zmocnil  se  i  i  opět    Tou   dobou  J.  byl 
již  vyznamenán  důvěrou  svých  stranníků  roz- 
ličným způsobem;  tak  zejména  po  přilnutí 
arcibiskupa   Konráda   k   utrakvismu    zvolen 
byl  administrátorem  arcipiskupství  pražského. 
Také  kurie   dovedla  oceniti   platné  služby, 
které  jí  prokazoval.  R.  1426  ozdoben  purpu- 
rem   kardinálským    jakožto    kardinál    titulu 
sv.  Cyriaka.  Brzo  potom  spatřujeme  J-a  čá- 
st ěj  i   při   dvoře   lo-ále  Sigpunda  v  Uhřích, 
iemuž  radou  svojí  ve  stejném  stále  směru 
byl  pomočen.    Do  doby  jeho  pobytu  u  Sig- 
munda padají  některé  menší  škody  jemu  na 
statcích  činěné,  jichž  bezpochyby  bylo  více, 
než  se  zpráv  o  nich  dochovalo.  J.  v  Uhřích 
upadl  do  nemoci  a  zemřel  9.  října  r.  1430 
v  Ostřihomě.  —  Srv.:  D*Elvért,  Johann  der 
Eiseme  v.  Olmůtz  (v  Hist  Taschcnbuch  I., 
1826  vyd.  Wolným),  první  vědecká  mono- 


Jan. 


1061 


j^rafic,  jež  o  činnosti  J-ově  obšírněji  vypra- 
vuje;  Jelínek,  Hystorye  města  Litomyšle  I., 
208    n.;   Čermák,  Premonstráti  v  Cechách  a 
na  Moravě,  str.  196;  jinak  všecky  spisy  o  době 
husitské  zabývají  se  osobou  J-ovou,  zejména: 
Palacký,  Dějiny  národa  českého,  III.,  1,  2; 
Tomek,  Dějepis  Prahy,  III.,  IV. ;  Frind,  Kirchen- 
geschichte  Bóhmens,  III.,  168.    Řada  dopisů 
leho  z  r.  1413  uveřejněna  v  A.  Č.  III.,  z  doby 
kostnického  koncibi  v  Palackého  Documentech 
na  rozl.  místech;  spor  o  biskupství  olomúcké 
vylíčil  Brandl,  Spor  o  biskupství  olomúcké 
ČMM   IX.   (1877);    Bretholz,   Die  Obergabe 
M&hrens  an  Herzog  Albrecht  V.  v.  Oester- 
reich.  AOGLXXX;  zde  vydány  některé  listiny 
k  tomuto  sporu  se  táhnoucí,  jeŽ  také  (s  někte- 
rými jinými)  vydal  Loserth  ,Beitrage  zuř  Gesch. 
der  huss.  Bewegung V.,  AÓG  LXXXII.  K  Nov. 
39)  J.  z  Žel  i  v  a,  někdy  mnich  kláštera  ze- 
li vského,  jemuž  při  vypuknutí  bouří  nábožen- 
ských zdi  klášterní  staly  se  úzkými.    Až  do 
r.  1419  jest  osobou,  aspoň  nám,  téměř  ne- 
známou, t.  r.  vidíme  jej  kazatelem  v  jednom 
z  kostelů,  který  král  podobojím  vykázal,  u  P. 
Marie  Sněžné.  Jaké  místo  mu  v  dějinách  ná- 
boženského hnutí  českého  náleží  tehdy  i  po- 
zději, nelze  přesně  určiti.  Ale  již  od  počátku 
činnosti  zdá  se,  že  byl  jedním  z  mužů,  jichž 
zásluhou  hnutí   zvané   chiliasmus  nestalo 
se   neplodným   blouzněním,    nýbrž    dovedlo 
z  přívrženců  svých  vychovati   zanícené  bo- 
jovníky za  pravdu  boží.    Ku  kázáním  svým 
_    J.  s  oblibou  volil  texty  z  Apokalypse,  jistě 
příhodné  v  době  útisku,  a  dovedl  svojí  vý- 
mluvností posluchače  uchvátit  a  přivésti  v  na- 
'      dšení.  Dne  30.  čce  1419  J.  ve  svém  kostele 
konal  kázání,  v  němž  svolával  pomstu  na  ne- 
přátele zákona  božího,  za  jaké  dosti  srozumi- 
telně naznačoval  konšely  novoměstské,  no- 
vému hnutí  odporné,  načež  vedl  v  processí 
veliké   zástupy  ke  kostelu    sv.  Štěpána  na 
Rybníčku.  Účastníci  dobyli  si  násilím  vstupu 
-'     do  kostela  a  po  vykonání  obřadů  vraceli  se 
kolem   Novoměstské    radnice.    Před   radnicí 
průvod  se  zastavil  a  žádáno  za  vydání  vězňů 
-"   nedávno  pro  náboženské  výtržnosti  zajatých. 
'-     Za  odpověď  však  házeno  s  oken  radnice  ka- 
"     mění  na  zástupy,  při  čemž  prý  i  monstrance 
V  rukou  J-ových  kameny  zasažena.  To  bylo 
,  znamením  k  obecnému  útoku,  iehož  i  Žižka 
se  účastnil,  jsa  asi  náhodou  přítomen.  Kon- 
šelé smetáni  s  oken  na  napřažené  zbraně  dole 
'-     shromážděných   davů.    Po  tomto   bouřlivém 
výbuchu  uražených  citů  náboženských  —  nikdo 
■  ze  zástupu  nedal  se  strhnouti  k  loupení  — 
obec  postavila  v  čelo  4  hejtmany  a  později 
.    -   s  povolením  krále  zvolila  sama  konšely. 
-T       Oblíbenost   a  vliv  J-ův  tím  jistě   velice 
-  ^     Tzrostl  a  výmluvnost  jeho  zjednávala  mu  no- 
Tých  a  nových  přívrženců.  Proti  Sigmundovi, 
iterý  do  svého  dědictví  přicházel  v  čele  ne- 
přátelských křižáků,  obrátil  se  J.  s  celou  si- 
ou  své  vášnivosti.    Sigmund  byl  mu  oním 
-^     ipokalyptickým  drakem  ryšavým,  jenž  přišel 
.        zahubit  pravou  nedávno  zrozenou.  Ale  jemu 
r    lestačilo  pouze  rozplameniti  srdce  posluchačů 
I  V-  'c  touze  po  boji;  dobře  chápaje  nebezpečen- 


ství z  nastávající  války  hrozící  dbal  o  to,  by 
nepřítel  nenalezl  Prahu  nepřipravenu.  Jeho 
hlavně  zásluhou  staroměstská  i  novoměstská 
obec  dne  3.  dubna  1420  na  společném  shro- 
máždění prohlásily,  že  budou  kalicha  hájiti 
proti  každému,  a  za  tím  účelem  hned  také 
přikročeno  k  organisování  branné  moci.  A  ne- 
menší zásluhu  zjednal  si  tím,  že  po  odmítavé 
odpovědi  Sigmundově  v  Kutné  Hoře  způsobil 
povolání  pomoci  z  Tábora.  Po  slavném  ví- 
tězství, když  strana,  která  nejvíce  k  němu 
přispěla,  chtěla  také  vítězství  názorů  svých 
v  Praze  slaviti,  byla  to  hlavně  obec  Novo- 
městská, v  níž  J.  měl  četně  přívrženců,  která 
jim  ochotně  vycházela  vstříc.  Ale  J.  mínil  se 
postarati,  aby  také  na  Starém  městě  názory 
táborských  kněží,  kterým  J.  stál  blízko,  na- 
lézaly méně  odporu.  Dne  18.  srp.  na  kázáních 
ohlašováno,  že  odpoledne  má  se  konati  dů- 
ležitá schůze  obce.  Na  ní  pak  zvoleni  noví 
konšelé,  jimž  J.  odevzdal  pečeť  městskou, 
přijav  ji  z  rukou  odstupujících.  Tato  událost 
neznamená  ještě  trvalé  náČelnictví  J-ovo  v  ob- 
cích pražských.  Již  asi  po  čtvrt  létě  noví  kon- 
šelé opět  sesazeni.  Ale  když  na  jaře  r.  1421 
Pražané  a  Táboří  smluvili  společné  tažení 
proti  nepřátelům  kalicha  ve  východních  Če- 
chách, vidíme  již  J-a  v  tomto  postavení;  při 
vojsku  pražském  nacházel  se  jako  director 
exercitus.  Jistě  pomohla  mu  k  tomu  jeho  ob- 
líbenost u  lidu,  ale  sotva  také  bylo  možno 
přehlížeti  jeho  zásluhy  o  spojení  Prahy  s  Tá- 
borem, jež  v  posledních  bojích  tak  skvěle  se 
osvědčilo.  Udržení  této  jednoty  bylo  vždy 
předním  cílem  J-ovým,  jemuž  neváhal  oběto- 
vati přátelství  Prahy  se  šlechtou,  věc  to,  na 
niž  při  posuzování  osobnosti  J-ovy  nemělo 
by  se  zapomínati.  Na  dotčeném  tažení,  které 
bylo  řadou  vítězství  a  úspěchů,  J.  podrobe- 
ným městům  a  protivníkům  udílel  milost  a 
odpuštění  od  >Boha  a  Pražanů*,  tak  zejména 
Kutné  Hoře  a  p.  Čeňkovi  z  Vartenberka,  a 
přijímal  je  do  ochrany  obce  pražské.  Toto 
místo  paJc  zaujímá  J.  odtud  stále,  stoupaje 
později  ještě  výše,  mnohdy  (zejména  později) 
cestami,  jichž  nelze  schvalovati.  Na  sněmu 
čáslavském  s  M.  Janem  Příbramem  přidán 
jakožto  rádce  ve  věcech  duchovních  zvole- 
ným vladařům  zemským.  Na  témže  sněmu 
usneseno  svolati  synodu  duchovenstva  na  čer- 
venec. Ale  prve  nežli  k  ní  došlo,  zbavil  se  J. 
nepohodlných  sobě  konšelův,  uživ  k  tomu 
značné  své  obliby  u  lidu.  Dne  30.  června 
u  Matky  boží  Sněžné  zvoněno  na  poplach  a 
četné  zástupy  Novoměstských  valily  se  k  rad- 
nici staroměstské.  Zde  svěřena  prozatímní 
vláda  na  místě  odstraněných  konšelů  4  hejt- 
manům, načež  2.  čce  voleni  konšelé  noví,  pro 
obě  města  společní.  Byla  to  událost  jistě 
značného  politického  významu  a  jistě  knvdí 
J-ovi  mínění,  jakoby  jen  z  osobní  nenávisti 
a  panstvíchtivosti  se  byl  o  tuto  novotu  při- 
činil. 

Na  synodě,  která  pak  4.  čce  se  sešla,  vi- 
díme J-a  mezi  řediteli  vedle.  Prokopa  z  Plzně, 
Přibrama  a  Jakoubka.  Tito  čtyři  také  zde 
zvoleni  za  administrátory  duchovenstva.  Ale 


1062 


Jan. 


hned  po  skončení  synody  J.  znovu  vyšel 
s  vojskem  do  pole,  míře  tentokráte  do  kon- 
čin severních  a  severozápadních.  Jest  to  ona 
výprava,  na  m'ž  svedena  krvavá  bitva  u  Mostu, 
kde  sice  Pražané  zvítézili,  ale  v  noci  po  boji 
za  nevysvčtlených  dosud  okolností  od  mésta 
uprchli.  Tou  dobou  jednáno  s  obcí  pražskou 
o  obesláni  nového  snčmu,  na  němž  zejména 
měla  utvrzena  býti  správa  zemská  před  vol- 
bou nového  krále.  J.  již  dopisem  z  pole  a 
tím  více  po  návratu  bránil  se  proti  obeslání 
jeho.  Jeho  motivy  nejsou  a  sotva  kdy  budou 
nám  jasný.  Sotva  je  správné  mínění,  že  jemu 
samotnému  álo  o  udržení  a  rozmnoženi  an- 
archie, by  sám  mohl  bez  překážek  svým  chout- 
kám hověti ;  spíše  se  zdá,  že  neměl  dosti  dů- 
věry k  těm,  jichž  hlavním  návodem  sněm  svo- 
láván, k  Oldřichovi  z  Rosenberka  a  Čeňkovi 
z  Vartenberka,  jako  již  dříve,  z  téhož  asi  dů- 
vodu, stavěl  se  proti  jednání  o  kandidaturu 
polskou.  Nedůvěra  objevuje  se  často  v  jeho 
řečech  a  není  asi  správno,  nepřikládati  tomu 
nijaké  váhy,  třeba  J.  někdy  užíval  této  ne- 
důvěry k  odůvodnění  kroků  i  přímo  násil- 
ných. Dne  19.  října  1421  J.  znova  dal  svolati 
ooec  ke  kostelu  sv.  Štěpána  na  Rybníčku, 
kde  ukazuje  k  nespolehlivosti  pánů  dal  zvo- 
liti Jana  Hvězdu  (Bzdinku)  z  Vícemilic  za  hejt- 
mana 8  mocí  téměř  neobmezenou.  Protest 
proti  tomu  ozval  se  na  schůzi  starších  mě- 
šCanů  konané  v  Betlémě,  působišti  Jakoub- 
kově. A  k  podobným  protestům  vybízely  tím 
více  ještě  jiné  násilnosti,  kterých  se  stoupenci 
kněze  J-a  tou  dobou  dopouštěli.  Nejkřikla- 
vějším příběhem  takovým  bylo  téměř  zrádné 
zabití  p.  Jana  Sádla  z  Kostelce,  kterýž  při 
jednáni  o  sněm  kutnohorský  knězi  J-ovi  byl 
ostře  domlouval  a  nyní,  chtěje  se  očistiti 
z  různých  odtud  pocnázejících  pomluv,  vy- 
žádal si  glejt  od  konšelů,  ale  pak  pod  glej- 
tem zajat  a  popraven.  Jakoubek  sám,  ačkoli 
dovedl  respektovati  mínění  protivníkovo,  ne- 
dovedl se  vyhnouti  konfliktu  s  J-em.  Snahou 
jeho  bylo  činnost  J-ovu  mírniti,  jak  se  o  to 
již  pokusil  při  proměně  ve  správě  obecní 
před  synodou,  kdy  překazil  odstranění  M. 
křišťana  z  jeho  fary.  A  když  J.  znovu  po- 
kusy opakoval  a  aspoň  za  kazatele  Křištanovi 
vnutil  svého  stoupence  Viléma,  podezřelého 
z  pikartství,  Jakoubek  přičinil  se  o  svolání 
sjezdu  kněží,  na  němž  usnesena  některá  pra- 
vidla a  ustanovení  směřující  proti  J-ovi  a 
jeho  směru.  Ale  následkem  toho  byl  J.  od 
stranníků  svých  v  čele  obce  provolán  samo- 
jediný  za  správce  duchovenstva  a  teprve  po- 
zději přidáni  mu  rozvahou  měšťanstva  Jakou- 
bek, Jan  Kardinál  a  Petr  Engliš.  Ovšem  po- 
stavení jejich,  zejména  Jakoubkovo,  při  veliké 
moci,  jaké  se  J.  v  městě  těšil,  nebylo  příliš 
příjemné.  Ale  přece  ani  oni  nebyli  bez  pří- 
vrženců a  Jakoubek  mohl  se  i  odvážiti  k  ve- 
řejné žádosti  za  dosazení  nových  konšelů. 
Straně  jeho  pak  dostalo  se  podpory,  když 
pí)  vítězství  německobrodském  mnoho  pánů 
přijelo  do  Prahy,  iimž  podařilo  se  přiměti 
ol)ř  strany,  že  daly  se  na  výrok  několika 
r(i/.su(Ií.    Jejich  hlasem  obnoveni  dne  5.  ůn. 


1422  v  Praze  konšelé  vesměs  ze  strany  U-ovi 
nepříznivé. 

J.  ovšem  podržel  ještě  značnou  moc,    a.'e 
rozličná   nařízení,  jimiž  jeho  starší   nókteri 
opatření  zrušena  a  měněna,   svědčila  o  tom, 
že  konšelé  míní  proti  němu  přísněji  se  obra- 
ceti. K  tomu  také  zavdávaly  podnět  ustavičné 
spory  J-ovy  s  ostatními  administrátory.  Jimi 
konečně  pohnut  byl  Jakoubek  k  podání  urči- 
tých žalob  na  některé  stoupence  J-ovy.  Kon- 
šelé umínili  si  této  příležitosti  užiti  k  líplnému 
odstranění  J-a.  Dne  8.  břez.  1422  J.  obeslán 
na  radnici,  ale  poslové  nemohli  ho  nalézti 
doma.  Teprve  9.  břez.  po  kázáni  v  prftvodu 
jednoho   kněze  odebral  se  na  radnici,    kde 
zprvu  klamán  byl  vyptáváním  na  příběhy  vá- 
lečné, až  se  opět  osmělil  činiti  konšelům  vý- 
čitky  pro    některá   iejich    novější   opatřeni 
Mezitím  obesláni  Čefnéiší  z  jeho   přívrženca 
a  po  krátkém  hádáni  všíckni  vedeni  na  smrt,, 
na  dvoře  radním  téhož  dne  on  i  devét  jeho 
společníků  zhynuli  mečem  katovým.    Vražda 
nedala   se   dlouho   tajiti,   lid   hned    k   prvni 
zprávě  hnal  útokem  na  radnici,  kdež  hlava 
J-ova  nalezena  a  shromážděnému  lidu  uka- 
zována. Hned  potom  také  udeřeno  na  obydi/ 
některých  mistrů  jakožto  předních  protivníků 
J-ových  a  dne  10.  břez.  zvoleni  noví  konšelé. 
Téhož  dne  vykonán  za  ohromného  účasten- 
ství lidu  pohřeb  kněze  J-a  u  P.  Marie  Sněžné. 
Druhého  dne  popraveno  5  předešlých  kon- 
šelů a  strana  někdy  J-ova  stala  se  zase  vlád- 
kyní města  (do  příjezdu  Sigmunda  Koryb ). 

Osobnost  J-ova  je  zajímavější  než  zná- 
mější. Byl  ovšem  muž  neobyčejného  ducha, 
jemuž  historie  jistě  často  křivdí.  S  větší  nebo 
menší  jistotou  můžeme  za  to  míti,  že  nebyly 
to  aspoň  z  pravidla  osobní  motivy,  které  ho 
vedly,  třeba  někdy  ani  jim  neodolal.  Nejlépe 
patrno  to  z  jeho  snahy  o  udržení  jednoty 
mezi  Prahou  a  Táborem,  při  čemž  jistě  ne- 
rozhodovala tak  jeho  náklonnost  k  učení  tá- 
borskému jako  důvody  skutečně  věcné.  Dě- 
jiny jeho  jsou  zajímavou  i  důležitou  episodou 
v  dějinách  husitských,  ale  dodnes  nevyjasně- 
nou a  snad  i  pro  příště  nevyjasnitelnou.  — 
Srv.  Palacký,  Dějiny  národa  českého  lU.,  1, 
kde  na  str.  143—149  uveřejněn  překlad  sou- 
věké  zprávy  o  jeho  smrti;  Tomek,  Déjepis 
Prahy  fll.,  IV.  V.Xov. 

40)  J.  IV.,  kathohkos  arménský,  viz  Ar- 
ménský jazyk  a  literatura  str.  752. 

Panovnici  a  členové  rodů  panovnických: 

Anglický.  41)  J.  král  (1199—1216;  •  1160 
v  Oxforde),  nejmladší  syn  Jindřicha  U.,  který 
ho  žertem  nazval  Bezzemkem,  protože  ne- 
dostal žádné  země,  když  byli  jeho  bratří  po- 
děleni, Richard  angl.  korunou,  Jindřich  Aqui- 
tanií  a  Bohumír  Bretonskem.  Matka  jeho, 
Eleonora  gaskonská,  rozmazlila  ho  a  vštípila 
v  srdce  jeho  ukrutnost,  nenávist  a  lstivost, 
tak  že  nenabyl  žádných  vědomostí,  neb  ne- 
osvědčil se  ani  jako  místodržitel  v  Irsku, 
odkud  po  9  měsídch  musil  býti  odvolán. 
Byl  miláčkem  otcovým  a  přece  zapsal  se 
s  bratry  svými  v  jednotu  proti  otci.  Sy- 
nové jeho  byli:  Jindřich  (III.)  a  Richard  Corn- 


Jan. 


1063 


wallský.  král  némecký.    Viz  Britannie  V. 
str.  701. 

Anhaltsko-destavský.  42)  J.  Jiří  II.  (1660 
až  1690;  ♦  1627).  nabyl  důkladného  vzdélání 
vojenského  a  diplomatického  a  vyznamenal 
se  nejprve  jako  švéd.  generál  proti  Dánsku 
a  Polsku,  r.  1658  přešel  do  branib.  služeb  a 
zůstal  v  nich  i  po  svém  nastoupení  v  kní- 
žectví Anhaltsko-Dessavském  jako  polní  mar- 
šálek; r.  1675  odrazil  útok  Švédů  na  Marku. 
Byl  přítelem  cis.  Leopolda  I.,  zastával  se  po- 
litiky jeho  a  r.  1672  zavřel  s  ním  jako  jed- 
natel kurfirštský  spolek  proti  Ludvíkovi  XIV. 
Z  manželství  s  oranžskou  princeznou  Jindři- 
škou Kateřinou  měl  syna  Leopolda,  známého 
pod  jménem  >der  alte  Dessauer«. 

BrabantM.  43)  J.  I.  získal  r.  1288  Limburk, 
jeho  syn  J.  II.  dal  zemi  stavovské  zřízení  a 
potvrdil  všecka  práva  zemská;  nejvíce  vy- 
nikl J.  III.  (t  1355),  který  rozmnožil  ustano- 
vení ta  t.  zv.  zlatou  bullou  brabantskou,  dle 
níž  brabantští  příslušníci  jen  dle  práva  bra- 
bantského  sméli  býti  souzeni.  Proti  němu 
zjednal  si  r.  1333  Jan  Lucemburský  spolek 
něm.  knížat  a  napadl  ho  prudce,  h^e  svých 
práv  na  Limburk,  ale  prostřednictvím  franc. 
dvora  stalo  se  r.  1334  narovnání,  tak  že  Jan 
Lucemburský  za  náhradu  150.000  livrů  od- 
řekl se  navždy  dědičných  práv  na  Limburk. 
Branlboréti.  44)  J.  Cicero  (1486—99),  syn 
Albrechta  Achilla  (*  1455  v  Ansbachu),  pro 
výbornou  znalost  latiny  také  » Cicero  Ger- 
manicus*  zvaný,  spravoval  Marku  od  r.  1476 
za  otce  svého,  byl  povahy  mírné,  ale  rázné, 
jak  potlačením  loupeživých  rytířů  a  r.  1488 
při  vypsání  daně  z  piva  dokázal ;  nepodnikal 
žádných  odvážných  pokusů,  zavřel  s  Pomo- 
řanskěm  smlouvu  dědičnou  a  vzdal  se  len- 
ního  práva  na  zemi  tu.  S  Vladislavem  II., 
který  mu  zabezpečil  právo  na  jeho  držeb- 
nost4  ve  Slezsku,  žil  v  míru,  podporoval 
human.  studia  a  konal  přípravy  k  založení 
university  ve  Frankfurtě  n.  O. 

45)  J.,  zvaný  Oeconomus  (1571—98),  syn 
Jáchyma  II.  (*  1525).  Zaplativ  dluhy  otcovy 
upravil  finance  a  vystupoval  přísné  proti  kaf- 
vínům;  podporoval  dvůr  vídeňský  v  jeho 
snaze  po  koruně  polské  doufaje,  že  dostane 
Prusy.  Nechuť  proti  kalvínům  byla  příčinou, 
že  nespojil  se  s  Hollanďany  a  neobsadil  zemí 
rýnských  v  čas. 

46)  J.  Zikmund,  kurťiršt  (1608— 19),  syn 
Jáchyma  Bedřicha  (♦  1572),  pojal  dceru  blbého 
prus.  Alberta  Bedřicha  a  tím  nabyl  práva  na 
vévodství  Clevsko-íúlišské ;  r.  1614  po  vy- 
mření rodu  Clevského  obdržel  smlouvou 
Xanteskou  Cleve,  Marku,  Ravensberk  a  Ra- 
venstein  a  měl  právo  na  Vých.  Prusy,  ale 
po  smrti  tchánově  r.  1618  pruská  šlechta  ho 
nepřijala. 

DMlbarštf.  47)  J.  neb  loan  Vladislav,  car 
(1016—18),  viz  Bulharsko  str.  906.  —  JI. 
neb  loan  Asěn  (1186—96);  J.  II.  As.  (1217 
až  1241);  J.  III.  (1279—80)  vizAsěnovcia 
Bulharsko  str.  906. 

Burguiidsk|.  48)  J.  (1404—19),  zvaný  »Sans 
peur«  (t.  j.bez  bázně),  provázel  r.  1396  Sig- 


munda  na  nezdařené  výpravě;  r.  1404  se  ujal 
vlády  nad  Burgundskem,  jsa  zároveň  úhlav- 
ním nepřítelem  rodiny  Orléanské.  Viz  Bur- 
gund str.  955. 

Byzantitf.  49)  J.  I.  Cimiskes,  císař  (969 
až  976),  rod.  Armén  z  Híerapole  nad  Eufra- 
tem, výtečný  vojevůdce  Nikefora  Foka,  kte- 
rého z  návodu  jeho  manželky  Theofany  v  noci 
z  10.— 11.  pros.  r.  969  dal  zavražditi.  Zavřel 
Theofanu  do  kláštera  a  pojal  za  manželku 
Theodoru,  dceru  po  Konstantinu  VII.  Por- 
fyrorodém.  Byl  panovníkem  mocným,  oblí- 
beným a  bystrým  politikem;  nechtěje  míti 
ruce  vázány  v  Itálii,  zavřel  s  Ottou  I.  mír  a 
vydal  princeznu  Theofanu,  zasnoubenou  Ot- 
tovi  II.  Na  to  porazil  Rusy,  dobyl  Prěslavu 
a  přinutil  rus.  Svjatoslava  k  návratu  na  Rus; 
odvedl  bulharského  cara  Borisa  II.  do  Caři- 
hradu  a  přivtělil  podunajské  Bulharsko  ke 
své  říši.  Vůdce  jeho  Nikolas  r.  973  porazil 
Saracéňy  a  dobyl  města  Nisiby;  když  však 
r.  974  byl  u  Amidy  poražen,  odebral  se  J. 
sám  k  vojsku,  dobyl  několika  měst,  jako 
Amidy,  Nisiby,  Edessy  a  Berytu,  a  ukořistil 
mnoho  sv.  relikvií.  Na  zpáteční  cestě  zemřel 
za  příznaků  otrávení. 

50)  J.  II.  Komnénos,  též  Kalojoannes 
řdobrý  J.),  císař  (1118—43),  syn  Alexia  I. 
f*  kol.  1088),  pojal  r.  1104  za  manželku  Irenu 
(svatou),  vynikal  jako  bystrý  diplomat  a  voje- 
vůdce, odňal  Seídžúkům  velikou  čásf  Malé 
Asie,  odvrátil  r.  1126  hrozící  válku  s  Benát- 
kami, měl  veliký  vliv  na  křesťanská  knížectví 
v  Sýrii  a  připravoval  se  k  veliké  výpravě 
křížové,  ale  zemřel  poraněn  byv  na  honě. 

51)  J.  IIL  Dukas  Vataces,  císař  nikajský 
(1222— 55j)  z  rodiny  Angelů  (♦  1193  v  thrá- 
ckém Diaymoteichu  —  f  1255  v  Nymphainu), 
nastoupil  jako  zeť  cis.  Theodora  Laskaria  v  cí- 
sařství Nikajském  a  vládl  pevnou  rukou  zaná- 
šeje se  myšlénkou  sloučiti  opět  rozchvácené 
Byzant.  císařství;  nabyl  Thrakie  a  r.  1246 
despotátu  v  Solunu. 

52)  J.  IV.  Laskaris,  císař  nikajský  (1258 
až  1261),  syn  Theodora  II.,  byl  od  poruČníka 
svého  Micnaila  Palcologa  r.  1261  oslepen. 

63)  J.  V.  Paleolog,  císař  byz.  (1341—91), 
syn  Andronika  III.  (*  1330).  Za  nezletilosti 
jeho  vládla  matka  jeno  Anna  a  Jan  Kantaku- 
zenos,  jehož  dcera  Helena  byla  zasnoubena 
J-u  V.  Jan  Kantakuzenos  prohlásil  se  vŠak 
r.  1341  za  císaře,  což  vedlo  k  zhoubné  do- 
mácí válce  (viz  Byzantské  cis.  str.  1022); 
r.  1376  byl  od  svého  syna  Andronika  (IV.) 
zajat,  avšak  r.  1379  opět  trůnu  se  zmocnil. 

64)  J.VI.  Kantakuzenos  (1341— 54),  po- 
ručník  J-a  V,,  přijal  r.  1341  cw.  korunu,  ale 
byl  r.  1354  od  ď-a  V.,  jemuž  Janované  při- 
spěli ku  pomoci,  v  Cařihradě  překvapen  a 
vlády  zbaven.  Vstoupiv  do  kláštera  Mangan- 
ského  zabýval  se  studiem  historickým  a  po- 
lemikou proti  židům  a  proti  koránu.  Napsal 
kommentár  k  Aristotelově  »Ethice«  a  apolo- 
getické dějiny  své  doby  (vyd.  v.  Schoppen 
v  Bonne,  1828—32  o  3  sv.)  a  zemřel  r.  1383 
na   Peloponnésu.   Viz  Parisot,   Cantacuzéne, 

i  homme  ďétat  et  hist.  (Paříž,  1845). 


1064 


Jan. 


6S)  J.  VIL  Paleolog  (1398—1402),  syn 
Andronika  IV.,  svrhl  r.  1390  svého  déda 
J-a  V.,  ale  vládl  na  krátko.  R.  1398  svrhl  opět 
pomocí  tureckou  strýce  svého  Manuela  II., 
s  nímž  se  usmířil  a  společné  vládl  až  do 
r.  1402,  kdy  byl  vypověděn  na  Lemnos. 

S6)  J.  vín.  Paleolog  (1425—48),  syn  cis. 
Michaila  II.,  byl  panovníkem  statečným  a 
obratným  diplomatem,  ale  nemohl  zabrániti, 
by  říše  Byzantská  se  nerozpadla.  Chtěje  zí- 
skati od  západní  církve  pomoci  proti  Tur- 
kům vyjednával  osobně  na  koncilu  ferrarsko- 
florenckém  o  sloučení  obou  církví ;  proto  pa- 
pež Eugen  IV.  vyhlásil  křížové  tažení  a  získal 
uherského  a  polského  krále  Vladislava  III.. 
že  podnikl  r.  1443  vítěznou  výpravu  na  Bal- 
kán, tak  že  Turci  prosili  za  mír.  Z  návodu 
papež,  legáta  zrušil  Vladislav  r.  1444  příměří, 
padl  však  u  Varny  a  Turci,  porazivše  r.  1448 
J.  Hunyada  na  Kosově  poli,  zmocnili  se  ce- 
lého byzantského  panství  až  na  Cařihrad, 
z  oěhož  musil  J.  platiti  poplatek. 

Ceéti.  57)  J.,  král  český,  jediný  syn  Jin- 
dřicha, hraběte  lucemburského  (napotomního 
císaře  římského  toho  jména  VIL),  a  Markéty 
Brabantské,  ♦  10.  srpna  1296,  vychován  byl 
v  Paříži,  kde  navštěvoval  universitu.  Po  zvo- 
lení otce  svého  císařem  stal  se  v  červenci 
r.  1310  hral)ětem  lucemburským  a  tehdy  po- 
dána mu  i  koruna  česká  (viz  Čechy)  i  za- 
snoul>en  s  Alžbětou  Přemyslovnou  fSl.  srp.) 
ve  Špýru.  Provázen  arcibisKupem  mohučským 
Petrem,  bývalým  kancléřem  království  Če- 
ského, vesel  v  říjnu  s  vojskem  přes  Cheb  do 
Čech  a  s  obejitím  Prahy  přitáhl  ke  Kutné 
Hoře,  kde  byl  od  Jindřicha  z  Aufenšteina 
odražen,  takže  již  po  třech  dnech  ustoupil 
ke  Kolínu,  kde  měšťané  usnesli  se  říditi  se 
Prahou  a  prozatím  vyčkati.  Vešed  3.  pros. 
do  hlavního  města,  přijal  již  o  vánocích  pří- 
sahu věrnosti  od  stavů,  jichž  privilegia  při 
tom  potvrdil;  zejména  uznal,  že  žádný  oby- 
vatel nemůže  nucen  býti  k  výpravě  za  hra- 
nice zemské,  berně  pak  že  dovolena  jest  jen 
při  korunovaci  a  kdyŽ  by  vdával  král  dceru. 
Zároveň  obnovil  ustanovení  o  dědickém  právu 
dcer  a  slíbil  konečně,  že  nemají  býti  cizinci 
v  zemi  připouštěni  k  úřadům  ani  statkům. 
Podobně  stalo  se  na  Moravě  8.  června  1311. 
Korunovace  královských  manželů  slavena  dne 
7.  února  1311.  Od  Bedřicha  Rakouského  získal 
J.  zastavenou  Moravu  až  na  Znojmo  a  Pohoře- 
lici  zpět  (30.  bř.)  a  uzavřel  s  ním  na  4  léta 
ve  Vídni  spolek  (25.  čce).  Podporován  ujcem 
svým  Balduinem,  arcibiskupem  trevírským,  a 
Petrem  mohučským  snažil  se  dosíci  koruny 
císařské  po  otci  svém,  ale  na  sjezdu  v  Rense 
(v  červnu  1314)  přesvědčil  se  o  dočasné  bez- 
nadějnosti  takové  snahy  a  propůjčil  pomoc 
svoji  kandidatuře  Ludvíka  bavorského,  s  kte- 
rým vešel  ve  smlouvu  o  Chebsko.  Méně  šťast- 
ným byl  J.  doma.  Zde  záhy  ctižádostivý  nejv. 
maršálek  Jindřich  z  Lipé  způsobil  svůj  pád, 
zvláště  když  byl  přičinil,  aby  Alžběta,  vdova 
po  králi  Václavu  II.,  zasnoubila  dceru  svoji 
Anežku  vévodovi  Jindřichu  Javorskému  a  vě- 
nem jí  dala  Hradec  Král,  vše  bez  vědomí  krále. 


Proto  byl  26.  říj.  1315  Vilémem  Zajícem  z  Val- 
deka  u  přítomnosti  krále  zajat,  všechna  mésU 
králové -vdovy  Alžběty  byla  obsazena  a  ve 
smíru  sjednaném  propuštěn  Jindřich  z  Lipé 
až  po  vydání  9  hradů  (12.  dub.  1316).  Usta- 
noviv zástupcem  svým  v  zemi  mohačsk^o 
arcibiskupa  Petra,  vytáhl  J.  17.  srpna  z  Prahy 
králi  Ludvíkovi  ku  pomoci,  s  nímž  spojil  sé 
v  Norimberce.  Oba  vyprostili  tehda  Esslinky 
z  obležení  vévodou  Bedřichem   Rakouskfró 
(19.  září),  načež  odešel  J.  do  Lucemburska, 
kde  správcové  zemští  značně  jmění  jeho  roz- 
množili. Zůstal  tu  skoro  po  celý  rok,  neboť 
teprve  ke  konci  října  1317  přivolaly   jej  ža- 
loby manželky  jeho  Alžběty  do  Čech.    Zde 
mezi  tím  arcibiskup  Petr  pro  mnohé  podezří- 
vání byl  přenesl  úřad  svůj  na  královou,  která 
neprozřetelné  pustila  se  do  boje  proti  straně 
Lipské  (viz  Alžběta),  která  mírem  Domažli- 
ckým nad  královskými  manžely  úplné  zvítě- 
zila. Panstvo  podrželo  statky  korunní  nadále 
a  král  musil  úřady  zemské   navrátiti    svým 
odpůrcům,  z  nichž  Jindřich  z  Lipé   stal  se 
opět  podkomořím.  Pro  tyto  okolnosti  a  ne- 
švár v  rodině  oddal  se  J.  životu  prostopáš- 
nému v  pusté  společnosti,  která  učinila  itj 
lhostejným  k  národu,  nad  nímž  panoval.  Aby 
slávu  svoji  novým  leskem  ozdobil,  dal  na  den 
24.  června  1319   provolati   do   Prahy   velký 
turnaj,  ku  kterémuž  však  skoro  nikdo  se  ne- 
dostavil.   Roztrpčen  odešel   znovu  do  svého 
milovaného  Lucemburka.   Zde  měl   schůzka 
v  Bingách  s  králem  Ludvíkem,  s  kterÝm  za- 
sadil se,  aby  po  smrti  věrně   mu  oddaného 
arcibiskupa   Petra   za  nástupce    zvolen   byl 
strýc  jeho  Balduin.    Volba  však  nebyla  i>a- 
pezem  potvrzena.  Do  Čech  vrátil  se  v  února 
r.  1321  a  slavil  v  Praze  (24.  t.  m.)  nový  turnaj, 
při  kterém  spadl  s  koně  a  poranil  se.  V  ten 
čas  hleděl  (na  sjezdu  v  Pasově)  smířiti  se 
s  Jindřichem  Korutanským,  aby  nabyl   zemí 
jeho,  a  nabízel  mu  k  tomu  konci  ruku  sestry 
své  Marie  a  pro  dceru  jeho  Markétu  syna 
svého  Václava  (Karla).  Podobně  měla  se  k  zí- 
skání  podpory    rodu    bavorského    nejstarší 
dcera  jeho   iMarkéta   zasnoubiti   s   vévodou 
Jindřichem  Dolnobavorským.  Když  s  prvého 
plánu  sešlo,  zasnoubil  sestru  svoji  s  králem 
franc.  Karlem  IV.  (24.  srpna  1322)  a  sedmi- 
letou dceru  slíbil  markraběti  míšeňskému  Be- 
dřichovi. Doma  pak  sblížil  jej  nešvár  v  ro- 
dině s  královou  hradeckou  Alžbětou.    Za  lo 
po  společném  vítězství  u  Můhldorfu  poměr 
jeho  ke  králi  něm.  Ludvíkovi  valně  ochladí, 
když  týž  dal  uprázdněnou  marku  Branibor- 
skou, na  kterou  si  J.  naděje  dělal,  synu  svému 
Ludvíkovi  (1323)  a  markraběti   míšeňskému 
dovolil,  aby  vyplatil  zastavená  koruně  České 
města  Altenburk,  Cvíkov  a  Kamenici.  To  pří- 
chýlilo  J-a  opětně  k  rodu  rakouskému,  s  kte- 
rým uzavřel  18.  září  mír,  v  němž  města  Znojmo 
a  Kostel  s  Moravou  opět  byla  spojena.  Shoda 
tato  netrvala  ovšem  dlouho  a  králi  Ludvíkovi 
podařilo  se  získati  J-a  zvýšením  zástavní  sum- 
my  za  Altenburk  a  ostatní  města  na  10,000  hř. 
V  ten  čas  vrátiv  se  z  výpravy  proti  Toulou- 
sám  (v  únoru   1324),  smířil  se  J.  i  s  Jindři- 


Jan. 


1065 


chem  Korutanským,  dav  sjrna  svého  Jana  Jin- 
dřicha Markétě  za  chotě  s  věnem  Moravy, 
Opavska,  Kladska  a  Budyšinska,  což  na  sjezdu 
v  Inšpniku  (19.  kv.  1325]  bylo  ratifikováno. 
Konečně  zlepšil  se  tehda  také  poměr  J-a 
k  manželce  jeho  a  králová  vrátila  se  2.  ledna 
do  Prahy.  Zde  král  na  slib,  že  již  všechny 
platy  eventuálně  budoucně  povinné  při  pří- 
ležitosti svateb  dcer  jeho  mají  považovány 
býti  za  zaplacené,  vybral  velkou  summu  peněz 
(95.000  hř.  stř.\  zhoršil  minci  a  i  od  ducho- 
venstva pod  záminkou  tažení  křížového  vy- 
lákal desátek.  S  tím  pak  odjel  znovu  na  Rýn, 
kde  súčastnil  se  občanské  války  v  Metách. 
S  úspěchem  prosadil  léta  následujícího  ná- 
roky české  v  Polsku  a  Slezsku,  takže  mu  bylo 
již  4.  dubna  1327  holdováno  ve  Vratislavi. 
Nedbaje  na  sliby  své  vrátil  se  znovu  dranco- 
vat zemi,  kde  zlehčil  minci  a  berně  násilím 
vybíral.  Když  naplnil  kapsy  své,  opustil  ná- 
rodem proklet  Čechy  (11.  června  1327),  aby 
súčastnil  se  turnaje  při  svatbě  Filipa  VÍ. 
v  Remeši  (29.  kv.  1328)  a  bojoval  proti  zá- 
padním městům  fianderským.  Po  kratičkém 
pobytu  v  Praze  vypravil  se  do  Prus  ku  pod- 
poře Německého  řádu,  při  čemž  rozšířil  pan- 
ství české  v  Dolních  Šlezích.  V  ten  čas  za- 
kročil na  žádost  krále  Ludvíka  osobně  v  Avi- 
gnonu, ale  odešel  odtud  f24.  list.  1332]  bez 
pořízení.  Rovněž  bez  trvalých  výsledku  mi- 
nulo i  dobrodružství  v  severní  Itálii.  Ovdověv 
oženil  se  v  prosinci  r.  1334  s  Beatricí,  dcerou 
Ludvíka  vévody  Bourbonskčho.  Dřívější  své 
zasnoubení  s  Alžbětou,  dcerou  Bedřicha  Krás- 
ného (1332),  musil  totiž  zrušiti  pro  nedostatek 
Papežské  dispense.  V  létě  1335  vrátil  se  do 
aříŽe,  kde  v  turnaji  utržil  těžké  poranění. 
V  takových  okolnostech  nedovedl  zabrániti, 
aby  po  smrti  Jindřicha  Tyrolského  (5.  dubna 
1335)  nenabyli  vévodové  rakouští  Otto  a 
Albrecht  místo  syna  jeho  Jana  Jindřicha  ne- 
jen Korutan,  ale  i  jižního  Tyrolska.  Šfast- 
ncjším  byl  na  východě.  V  listopadu  t.  r.  sešel ' 
se  na  Uherském  Vyšehradě  s  králi  Karlem  | 
uherským  a  Kazimírem  polským,  při  čemž ' 
tento  vzdal  se  nároků  svých  na  Slezsko  a 
Plocko,  naproti  tomu  J.  odřekl  se  titulu 
krále  polského  a  i  poplatku  tu  od  dob  Bře- 
tislava II.  vybíraného.  Zjednav  si  takto  přátel 
na  východě,  postavil  se  proti  králi  Ludvíkovi 
pro  intriku  tyrolskou  s  vojskem  na  dolní 
jseře  u  Landavy  a  když  tento  od  Lince  do 
Cech  vpadnouti  chtěl,  u  Budějovic ;  ale  mír 
byl  snadno  zjednán  v  Enži  (9.  říj.  1336),  ježto 
se  král  Ludvík  nepohodl  s  vévodami  rakou- 
skými o  útraty  válečné.  Úmluvami  těmi  dány 
Tyroly  Janu  Jindřichovi.  Sotva  to  vŠe  bylo 
skončeno,  vytáhl  již  28.  pros.  J.  podruhé  na 
pomoc  Německému  řádu  do  Litvy,  kde  založil 
na  břehu  Nčmenu  pevnost  BaierDurg.  Při  ná- 
vratu onemocněl  na  oči  a  brzy  pravé  docela 
ztratil  a  r.  1339  i  druhé.  Ve  Slezsku  dostal  se 
s  biskupem  vratislavským  Nankerem  do  sporu 
o  hraniční  pevnost  Milič  a  teprve  po  smrti  bi- 
skupově (10.  dub.  1341)  přišlo  k  smíru.  Ač  zcela 
slepý,  súčastnil  se  proti  Angličanům  obrany 
Tournaye  (1340),  kde  sepsal  9.  září  svoji  zá- 


vět Po  příměří  přišel  do  Čech  (v  prosinci), 
kde  dal  syna  Karla  sněmem  uznati  za  svého 
nástupce  (8.  června  1341).  Když  obliba  Kar- 
lova i  v  Německu  zdála  se  Ludvíkovi  býti 
nebezpečnou,  sehnal  tento  ještě  poslední 
koalici  ku  zlomení  moci  rodu  lucemburského. 
K  ní  přistoupili  Kazimír  Polský,  Bolek  Svíd- 
nický  a  Ludvík  Uherský.  První  z  nich  vpadl 
do  horního  Slezska  (v  červnu  1345),  ale  musil 
ustoupiti,  když  J.  oblehl  Krakov.  V  Německu 
pak  vliv  římský,  sliby  a  peníze  způsobily  volbu 
Karlovu  za  krále  německého  (11.  čna  1346). 
Dokončiv  toto  nejdůležitější  dílo  svého  ži- 
vota, spěchal  do  své  Paříže  králi  Filipovi  na 
pomoc  a  26.  srpna  t.  r.  sešel  v  bitvě  u  Kreš- 
čaku  (Crecy)  smrtí  hrdinskou.  Mrtvola  jeho 
hrozne  zohavená  nalezena  byla  druhého  dne 
po  bitvě  a  odnesena  do  blízkého  kláštera 
Valloire  a  v  Ourcampu  vydána  synu  jeho 
Karlovi,  který  dal  ji  slavně  dopraviti  do  Lu- 
cemburka  (7.  září)  a  zde  v  klášteře  benedik- 
tinském pohrbiti.  Vnuk  J-ův  král  Václav  IV. 
zřídil  zde  skvostný  pomník,  který  však  r.  1543 
i  s  klášterem  byl  zničen.  Kosti  královské  pře- 
neseny pak  nejprve  do  kláštera  františkán- 
ského a  brzy  do  nového  benediktinského,  kde 
r.  1613  postaven  nový  pomník.  I  tento  zničen 
byl  při  obléhání  Lucemburka  maršálkem  Cré- 
quim  r.  1684.  Další  zprávy  o  bludném  puto- 
vání mrtvoly  královské  nelze  bezpečně  sle- 
dovati. Z  prvního  manželství  s  Alžbětou  Pře- 
myslovnou měl  J.  syny  Václava  (Karla  f  1378), 
Otakara  (+  1320),  Jana  Jindřicha  (f  1375)  a 
dcery  Markétu  (provdanou  za  Jindřicha  vév. 
dolnobavorského,  f  1341),  Guttu  (manželku 
Jana  vév.  normanského,  f  1349),  Annu  (f  1338) 
a  Alžbětu  (t  1324).  V  druhém  manželství 
s  Beatricí  Bourbonskou  porodila  mu  tato  Vá- 
clava, napotomního  vévodu  lucemburského 
(t  1384).  —  Srv.  J.  Schótter,  Johann,  Graf  von 
Luxemburg  und  Kónij?  von  Bóhmen  (Luxem- 
burk,  1865,  2  sv.);  Weech,  K.  Ludwig  der 
Baier  und  K.  Johann  v.  Bóhmen  (1860);  Brandl, 
Mahren  unter  K.  Johann  v.  Bóhmen  (Brno, 
1861);  Póppelmann,  Johann  v.  Bóhmen  in  Ita- 
lien  1330—1333  (sv.  35.  Archiv  f.  oest.  Ge- 
schichte,  1866);  Grůnhagen,  K.  Johann  und 
Bischof  Nanker  (Sitzungsberichte  der  k.  Akad. 
in  Wien  1865).  JTt. 

68)  J.  J i n dřich,  markrabí  morav.  (♦  1322  — 
t  12.  list.  1375),  syn  J-a  a  Elišky,  byl  jako 
pětiletý  chlapec  poslán  do  Tyrolska,  by  na 
dvoře  j[indřicha  korutanského  jako  snoubenec 
dcery  jeho  Markéty,  Maultaš  zvané,  byl  vy- 
chováván; sňatek  slaven  byl  r.  1336,  ale  šťast- 
ným nebyl.  J.  opřel  se  smlouvě  Cáhlavské, 
kterou  4.  září  r.  1336  J.  luccmb.  s  rak.  vé- 
vodami o  Korutany  zavřel,  a  hájil  práva  svého 
k  této  zemi,  opíraje  se  o  bratra  Karla,  s  kte- 
rým žil  u  veliké  lásce.  Když  r.  1340  chlipná 
Markéta  počala  vyjednávati  s  cis.  Ludví- 
kem IV.,  aby  jí  dal  ^vého  syna  Ludvíka, 
markrabí  braniborského,  za  manžela,  při- 
kvapil  J.  s  Karlem  a  uvedl  Markétu  na  hrad 
Tyrol  a  dal  ji  střežiti  lidem  českým.  Tím 
znepokojen  byl  tyrolský  lid  a  proto  podpo- 
roval Markétu,  která  tajně  s  Ludvíkem  IV. 


1066 


Jan. 


vyjednala,  by  přiblížil  se  s  branným  lidem 
k  tyr.  hranicím.  Dne  2.  list.  r.  1341  vyjel  J. 
na  lov  a  když  se  vrátil,  nebyl  vpuštěn  více 
do  hradu;  podobné  se  mu  stalo  při  ostat- 
ních hrabécích  hradech  i  musil  ustoupiti  ze 
země  a  doSel  ochrany  u  patriarchy  aquilej- 
ského.  Karel  uial  se  ho,  žaloval  u  papeže  a 
u  všech  souseaních  panovníků,  avšak  nespo- 
mohlo  ani  vyhrožování  klatbou  papežskou, 
neb  8.  ún.  1342  slavila  Markéta  svůj  sňatek 
s  markrabím  Ludvíkem.  Teprve  r.  1349  pro- 
veden byl  rozvod  jeho  od  Markéty  a  J.  pojal 
t.  r.  za  manželku  dceru  opavského  vévody 
Mikuláše  II.,  která  mu  časem  povila  JoŠta, 
Prokopa  a  J-a  Soběslava.  Dne  26.  prosince 
r.  1349  udělil  mu  Karel  markrabstvi  Morav- 
ské v  léno  s  tou  podmínkou,  že,  pokud  bu- 
dou v  Čechách  panovati  potomci  Karlovi  po 
mečí,  nebude  J.  domáhati  se  koruny  České; 
kromě  toho  4.  led.  r.  1450  zavázal  se  J.  Kar- 
lovi zvláštní  smlouvou,  že  bude  mu  pomáhati 
při  dobývání  všeho,  cokoli  by  od  koruny 
České  bylo  odtrženo.  J.  vláčil  v  bratrské 
shodě  s  Karlem  mírně,  staral  se  o  zvelebení 
rolnictví  a  průmyslu  a  podporoval  zkvétání 
měst,  zejména  Olomúci  udělil  právo  magde- 
burské řl352). 

69)  J.  Soběslav,  patriarcha  aquilejský 
(1352  —  1 1394),  syn  před.,  jako  lóletý  mladík 
stal  se  po  magdeb.  Purkartovi  proboštem 
vyšehradským  a  přijal  teprve  r.  1370  svěcení 
za  jáhna;  r.  1380  stal  se  zároveň  kanovníkem 
v  Brně,  r.  1381  biskupem  litomyšlským  a 
r.  1387  patriarchou  aquilejským. 

60)  J.,  vévoda  zhořelecký  (♦  1370—96), 
nejmladší  syn  Karla  IV.,  byl  vychován  od 
biskupa  lebušského  Jana  z  Kytlic  a  dostal  od 
otce  Zhořelec  s  okolím  jako  samostatné  vé- 
vodství;  r.  1377  přidána  mu  ještě  čásť  Dolní 
Lužice.  Za  manželku  pojal  r.  1388  Richardis, 
dceru  Albrechta  mekleraburského,  ale  ta  po- 
rodivši mu  dcerušku  zemřela.  S  Václavem  IV. 
žil  v  lásce,  nepřistoupil  ke  spolku  r.  1393  ve 
Znojmě  mezi  Zikmundem,  Joštem,  Albrech- 
tem rak.,  Vilémem,  míš.  markrabím  a  stra- 
nou panskou  uzavřenému  a  vystoupil  proti 
spolku,  když  r.  1394  byl  Václav  v  Králově 
dvoře  u  Berouna  od  Jošta  zajat  a  na  hradě 
Pražském  držán,  7.  čna  manifestem  k  veške- 
rému národu  Českému  a  ke  všem  říšským 
knížatům  a  prohlásil  zatčení  Václavovo  za 
násilí.  Obdržev  tajné  jmění  Václavovo  vy- 
zval všecky  královské  hejtmany,  by  se  svými 
sbory  k  němu  se  připojili,  a  sliboval  vysoký 
žold ;  maje  značnou  válečnou  moc  přitrhl 
s  Prokopem  moravským  20.  čna  před  Prahu. 
Novoměstští  mu  otevřeli  brány  dobrovolně 
a  Staroměstští  po  vyhrůžce,  že  město  bude 
ztečeno.  Tím  Jošt  s  jednotou  ocítil  se  v  úz- 
kých a  proto  Václav  byl  odvezen  do  Při- 
benic,  odtud  na  Krumlov  a  konečně  na  hrad 
Vilberk  v  Rakousích.  Když  k  J-ovi  připojila 
se  některá  knížata  německá,  počala  domácí 
válka,  ve  které  panství  rožmberská  krutě  byla 
pleněna.  Konečně  jednota  odhodlala  se  vy- 
jednávati a  J.  zavázal  se  jménem  Václavovým, 
že  splní  požadavky  jednoty;   na  to   byl   mu 


Václav  vydán  a  za  nesmírného  jásotu  lida 
uveden  do  Budějovic.  Václav  v  odměno  jme- 
noval J-a  10.  srp.  1395  nejvýš,  hejtmanem 
království  Českého  a  konečné  rozhodčím  ve 
svém  sporu  s  jednotou;  když  však  J.  v  ledco 
r.  13%  pronesl  výrok  v  rorepři  (dosud  ne- 
známý), zbavil  ho  Václav  hejtmanství  a  na- 
kázal dekretem;  drsným  slohem  psaným,  ceié 
zemi,  by  J-ovi  byla  odepřena  poslušnost.  J. 
odjel  2  Prahy,  kde  lid  se  proto  proti  Václa- 
vovi vzbouřil,  a  odebral  se  do  Lužice;  l.br. 
zůstal  v  klášteře  Novocelském  přes  noc  a 
ráno  nalezen  na  loži  mrtev.  Byl-li  otráven, 
nebo  raněn  mrtvicí,  nezjistilo  se. 

61)  J.  příjmím  Volek,  levoboček  čes. krále 
Václava  II.,  stal  se  r.  1310  proboštem  na  Vy- 
šehradě a  kancléřem  království  Českého.  K  ro- 
dině královské  sice  nebyl  počítán,  nicméně 
lnul  vřelou  oddaností  k  své  nevlastní  sestře 
Elišce,  pomáhal  svým  lidem  panu  z  Varten- 
berka  při  jejím  útěku,  byl  jí  rádcem  a  otcov- 
ským ochráncem;  v  jeho  domě  na  Vyšehrade 
také  r.  1330  zemřela.  Po  smrti  biskupa  Hynka 
Berky  z  Dube  byl  r.  1334  jmenován  biskupem 
olomúckým.  Jan  Lucemburský  užíval  ho  při 
vyjednávání  s  vé vodami  rakouskými  o  vydání 
Korutan ;  r.  1347  byl  při  korunování  Karla  a 
Blanky.  Pořadem  byl  23.  biskupem  olomúck^ 

Francouzský.  62)  J.  II.,  Dobrý,  král  (1350 
až  1364),  syn  Filipa  IV.  (♦1319),  viz  Francie 
str.  579. 

Hiumovertký.  63)  J.  Bedřich,  vévoda 
(*  1626—79  v  Augšpurku),  třetí  syn  vév.  Ji- 
řího, přestoupil  k  církvi  katolické  a  sloučil 
r.  1665  Kalen berk,  Gotinky  a  Grubenhageo 
ve  vévodství  s  hl.  městem  Hannoverem. 
V  politice  zahraniční  držel  se  Francie,  ale 
nepronásledoval  protestantů  a  podporoval 
vědy  a  umění.  Neměl  syna,  tak  ie  vévodství 
připadlo  jeho  bratru  Arnoštovi. 

Hollandský.  64)  J. Nemilosrdný  r*  1373- 
1 1424),  syn  bav.  Alberta  II.,  sloučil' s  podíltm 
svým  v  Bavořích  území  Štrubinské  a  r.  139") 
biskupství  Lutišské.  Nedal  se  posvětiti.  R.  1408 
potlačil  stranu  Haydrotů  a  potrestal  Lutich. 
zrušiv  jeho  práva.  R.  1418  pojal  za  choť 
Alžbětu  Lucemburskou  a  po  bratru  svém 
Vilémovi  domáhal  se  proti  Jakobei  Hollandu 

Jerusalemský.  66)  J.Brienne  viz  Brienne 
de  Chátelet  1). 

Nassavský.  66)  J.,  arcibiskup  mohučský. 
vystoupil  r.  1396  proti  Gottfriedu  z  Lcining. 
kterého  mohuč.  kapitula  zvolila  a  kterého 
také  Václav  IV.  potvrdil,  a  získal  si  penézi 
Bonifáce  IX.,  který  ho  jmenoval  arcibiskupem. 
J.  byl  velikým  nepřítelem  Václava  IV.  a  jed- 
ním z  původců  vraždy  na  brunšv.  Bedřichu 
spáchané.  R.  1400  provedl,  že  proti  Václa- 
vovi zvolen  byl  Ruprecht  Falcký;  avšak  kdyi 
ten  nechtěl  se  říditi  jeho  vůlí,  zřídil  r.  14Ó5 
proti  němu  marbašský  spolek.  R.  1410  hla- 
soval pro  Jošta,  ale  r.  1411  přešel  k  Sig- 
mundovi. 

Polští.  67)  J.  (I.)  Albrecht,  král  z  rodu 
Jatrellovců,  syn  Kazimíra  IV.  Jagellovce,  vládl 
od  r.  1492—1501.  Byl  panovník  prodchnutý 
humanismem  a  do  jisté   míry    i   macchiavel- 


Jan 


1067 


lismem.  Směřoval  k  úplnému  zničeni  přílišné 
moci  velmožů  polských  a  hledal  oporu  ve 
velmi  četné  drobné  šlechtě  polské.  S  bratrem 
svým  Vladislavem  II.,  králem  českým,  učinil 
za  tím  účelem  smlouvu  o  vzájemnou  pomoc 
proti  neposlušným  poddaným.  Ve  prospěch 
šlechty  vydávány  za  něho  statuty,  které  práva 
její  ještě  více  rozšiřovaly,  nežh  jak  se  stalo 
za  otce  jeho  Kazimíra.  Nejdůleíitejší  v  té  pří- 
čině byly  statuty  piotrkovsícé,  vydané 
r.  1496.  Šlechtě  zaručeno,  Že  nové  zákony 
nebudou  vydány  bez  svolení  jejího  na  zem- 
ských sněmících.  S  polepšením  postavení 
stavu  šlechtického  šlo  však  zároveň  ruku 
v  ruce  poškození  stavů  městského  a  selského, 
které  od  té  doby  upadají  čím  dále  tím  více. 
Při  nastoupení  J-a  Albrechta  na  trůn  polský 
odtrhla  se  Litvc:  (dočasně)  a  zvolila  si  vlast- 
ního velkého  knížete  Alexandra,  bratra  J-a 
Albrechta.  Jakousi  náhradu  za  to  získal  J. 
Albrecht  r.  1494  koupí  slezského  knížectví 
Zátorského  a  zděděním  knížectví  Plockého 
r.  1495.  Viděl,  jak  důležito  jest  pro  Polsko, 
aby  opřelo  se  o  moře  Černé  jako  o  přiro- 
zenou svoji  hranici.  Klíčem  k  tomu  bylo  kní- 
žectví Multanské,  které  již  delší  čas  nalézalo 
se  v  jakési  odvislosti  od  Polska.  Avšak  na 
výpravě  své,  která  měla  za  účel  Multansko 
Polsku  přivtěliti,  poražen  byl  na  hlavu  v  le- 
sích bukovinských  (1497).  Poněvadž  pak  r.  1501 
zemřel  v  Toruni  raněn  byv  mrtvicí,  zůstaly 
záměry  jeho  nevykonány. 

68)  J.  (n.)  Kazimír,  král  z  rodu  Vasovců, 
syn  Sigmunda  III.,  vládl  v  r.  1648—68.  Na- 
stoupil po  smrti  bratra  svého  Vladislava  IV. 
Ku  vládě  nehodil  se  valně,  neboť  vychován 
byl  ke  stavu  duchovnímu,  vstoupil  do  řádu 
jesuitského  a  v  době  smrti  Vladislava  IV.  byl 
již  kardinálem.  Svolením  papežovým  byv  uvol- 
něn od  slibů  řeholních,  pojal  za  choť  vdovu 
po  svém  bratrovi.  Byl  statečný  a  energický, 
ale  zároveň  i  popudil vý  a  nestálý.  Vláda  jeho 
znamená  hluboký  úpadek  Polska,  které  byvši 
od  různých  nepřátel  najednou  napadeno  a 
samo  v  sobě  jsouc  rozerváno  a  nesvorno 
jen  s  téží  ještě  zachránilo  svou  samostatnost 
a  král  J.  Kazimír  svou  korunu.  Nejprve  činiti 
mu  bylo  se  vzbouřenými  kozáky,  jeiichž  ná- 
čelníkem byl  Bohdan  Chmělnickij.  Po- 
něvadž ziskuchtiví  velmoži  polští  neměli  dosti 
ochoty  učiniti  kozákům  náležité  ústupky,  pod- 
dal se  Chmělnickij  r.  1663  Rusku,  čímž  za- 
pletlo se  Polsko  v  nešťastnou  válku  s  Moskvou, 
a  ještě  tato  neskončena,  když  Polsku  vypo- 
věděl válku  nově  nastouply  král  švédský  Ka- 
rel X.  Gustav,  ježto  J.  Kazimír  jako  praeten- 
dent  trůnu  Švédského  nechtěl  ho  za  krále 
uznati.  Ve  válce  této  J.  Kazimír  musil  zemi 
vlastní  opustiti  a  hledati  útočiště  ve  Slezsku 
(1655^  Jediné  proslulý  klášter  C^stochowský 
uhájil  se  proti  přesile  švédské.  J.  Kazimír 
musil  se  konečně  odhodlati  k  velikým  obě- 
tem, aby  zachránil  aspoň  to,  co  bylo  lze  za- 
chrániti. Aby  získal  spojence  švédského  kur- 
firšta  braniborského  a  knížete  pruského  Be- 
dřicha Viléma,  musilo  se  Polsko  zříci  lenního 
práva  nad  Pruskem  (1657,  smlouva  Velavsko-  • 


bydgoštská)  a  mírem  zavřeným  se  Švédskem 
v  Olivě  r.  1660  ztratilo  Polsko  Livonsko  až 
po  Dvinu  a  J-u  Kazimíru  bylo  se  zříci  všech 
svých  dědičných  práv  ke  Švédsku.  Nešťastné 
dlouholeté  boje  s  Ruskem  skončeny  mírem 
v  Andrušově  (1667),  jímž  Polsko  zřeklo  se 
Smolenska,  Sicwicze,  Černichova  a  celé  zádně- 
perské  Ukrajiny  ve  prospěch  Ruska.  Ve  vnitř- 
ních poměrech  označen  jest  úpadek  Polska 
událostí,  že  r.  1652  jediný  poslanec  ^Siciňski) 
svým  »veto«  zamezil  další  rokováni  sněmu, 
což  později  zhusta  bylo  opakováno.  Působe- 
ním jesuitů,  kteří  potírali  veškerý  volnější 
ruch  duševní,  nastal  za  J-a  Kazimíra  nej- 
hlubší úpadek  v  literatuře  polské.  Intolerance 
náboženská  dosáhla  svého  vrcholu.  Veliké 
pohromy,  jež  Polsko  stihly,  přiměly  J-a  Kazi- 
míra i  čásť  šlechty  polské,  že  počali  pomý- 
šleti na  nápravu.  Projektovány  některé  re- 
formy vnitřního  zřízení,  na  př.  aby  sněm 
vybaven  byl  z  přílišné  moci  sněmíků,  aby  král 
dostal  větší  moc  výkonnou  a  aby  provedena 
byla  volba  krále  ještě  za  živobytí  J-a  Kazi- 
míra. Avšak  plány  tyto  zmařeny  povstáním 
maršálka  a hctmana Jiřího  Lubomirského, 
který  porazil  krále  u  Č^stochowy  fl665).  Proto 
J.  Kazimír  vzdal  se  r.  1668  vlády  a  před- 
povídaje Polsku  zkázu,  odešel  do  Francie, 
kde  v  pařížském  opatství  St.  Germain  zemřel 
r.  1672. 

69)  J.  (in.)  Sobieski,  král  a  národní  hrdina 
polský  (1674—96).  Nedlouho  před  smrtí  svého 
předchůdce  na  trůně  polském  zvítězil  slavně 
nad  Turky  u  Chotimě  (1673),  což  přispělo 
k  volbě  jeho  za  krále  (1674).  Hrdinný  král 
tento  naposled  ozářil  Polsku  vojenskou  slá- 
vou, ač  uvnitř  ní  poměry  byly  čím  dále  tím 
horší. 'Na  počátku  vlády  své  klonil  se  J.  k  po- 
litice Francii  příznivé,  jež  slibovala  Polsku 
pokoj  s  Turky  a  získáni  Prus,  Slezska,  ano 
1  Uher.  Avšak  později  nad  klidnou  rozvahou 
zvítězila  u  něho  horoucí  touha  vésti  rytířský 
boj  s  nepřítelem  všeho  křesťanstva,  s  Turky, 
po  kterém  i  všechen  národ  polský  prahl. 
Mimo  to  i  nuncius  papežský  pohádal  k  boji 
proti  nevěřícím.  J.  zavřel  tedy  s  císařem 
Leopoldem  I.  smlouvu  na  výboj  a  odboj, 
v  jejímž  smyslu  také  vypravil  se,  fedyž  Vídeň 
r.  1683  od  Kary  Mustafy  byla  obležena,  k  je- 
jímu osvobození.  Kdežto  však  po  této  vý- 
pravě zbraně  císařské  proti  Turkům  vítězně 
postupovaly.  Polsku  valně  se  nedařilo.  Tím 
pozbýval  král  bývalé  obliby  u  národa.  Vnitřní 
rozklad  říše  neúprosně  pokračoval,  což  jevilo 
se  hlavně  zakupováním  rozličných  velmožů 
od  cizích  dvorů.  K  tomu  družily  se  dynastické 
snahv  královy  a  intriky  jeho  manželky.  Smrt 
J-a  Sobieskéno  nadešla  již  v  době  beznaděj- 
ného téměř  úpadku  Polska. 

PtrtugallU.  70)  J.  (Joao)I.,  zv.  Nepravý 
(1386—1433).  poboční  syn  Petra  I.  (♦  1357), 
byl  po  vymření  pravé  větve  burgundské 
Ferdinandem  I.  r.  1383  zvolen  za  správce 
země  proti  nárokům  kastilského  krále  J-a  I., 
jenž  měl  Ferdinandovu  dceru  Beatrici  za  man- 
želku; r.  1385  byl  korunován  a  zvítězil  nad 
Kastilskými  14.  srp.  u  vsi  Aljubarroty.  J.  za- 


1068 


Jan. 


choval  se  k  zajatým  šetrně  a  brzy  zmocnil 
se  všech  pevnosti  a  míst  od  Kastilsk^ch  obsa- 
zených; konečný  smír  zavřen  byl  r.  1411. 
J-em  nastoupil  levý  rod  burgundský  (1385 
až  1580),  který  pro  vývoj  portug.  moci  ná- 
mořní má  veliký  význam;  sám  J.  pojal  úmysl 
zabrati  pevnou  Ceutu,  by  stala  se  východištěm 
dalších  výbojů.  Ccuta  padla  r.  1415,  při  čemž 
vyznamenal  se  syn  jeho,  známý  Jindřich  Plavec. 

71)  J.  11.  Dokonalý  (1481—95),  syn  a  ná- 
stupce Alfonsa  V.  (♦  1465),  panovník  velmi 
nadaný,  přísně  spravedlivý,  ale  despotický. 
Hned  r.  1481  vydal  rozkaz,  aby  šledita  na- 
vrátila koruně  všecky  statky,  kterých  se  za  otce 
jeho  zmocnila,  a  když  šlechta,  veŠená  strýcem 
královým  Ferdinandem  z  Braganzy,  strojila 
Životu  královu  úklady,  potřel  J.  vzpouru  ná- 
silím. Ferdinand  byl  popraven,  Šlechta  po- 
trestána, ano  vévoda  z  Viseu,  bratr  králové, 
který  súčastnil  se  též  nového  spiknutí  proti 
králi  evorským  biskupem  zosnovaného,  byl 
od  krále  dýkou  proboden.  Touha  J-ova  nesla 
se  do  neznámých  krajin  a  proto  za  něho  bylo 
pokračováno  v  objevech  afrických;  tak  r.l484 
pronikl  Diego  Kao,  provázen  M.  Behaimem, 
až  k  ústí  Konga  a  r.  1486  Bart.  Diaz  k  mysu, 
jejž  pojmenoval  Cabo  tormentoso,  avšak  na 
rozkaz  J-ův  změněno  jest  jméno  to  v  Cabo 
de  Buena  Esperanza  (mys  Dobré  Naděje). 
R.  1491  zemřel  jediný  jeho  syn  a  J.  ustanovil 
dle  dřívějšího  slibu,  svého  švakra  Manoela 
vévodu  z  Viseu  za  nástupce. 

72)  J.  III.  (1521—57),  svTi  Emanuela  (♦  1502). 
vychován  byl  v  přemrštěné  zbožnosti,  která 
v  jednání  ieho  více  rozhodovala  nežli  všecky 
politické  ohledy ;  tak  r.  1532  zakázal  pokřtěným 
Židům  stěhovati  se  ze  země,  zavedl  r.  1536 
inkvisici,  povolal  r.  1540  jesuity  a  svěřil  jim 
universitu  v  Coimbře.  Podporoval  kolonisaci 
v  Přední  Indii  a  v  Brazílii  a  r.  1548  dal  při- 
vézti první  strom  oranžový  do  Portugalska. 

73)  J.  IV.  Šťastný  (1640—56),  syn  vév. 
Theodosia  II.  z  Braganzy  (♦  1604),  byl  11.  pro- 
since 1640  v  povstání  lidu  lisabonského  jako 
potomek  rodu  burgundského  prohlášen  proti 
spán.  Filipu  IV.  za  krále.  Mocnosti  evropské, 
až  na  dvůr  vídeňský  a  madridský,  ho  uznaly; 
podobně  ztracené  kolonie  Bengu^la,  Angola 
a  ostrov  Sv.  Tomáše  vyhnaly  HoUanďany,  J. 
pak  sám  porazil  r.  1644  Španěly  a  r.  1664  vy- 
pudil Hollanďany  z  Brazílie. 

74)  J.  V.  (1705—50),  syn  Pedra  H.,  nar.  1689, 
pokračoval  jako  spojenec  anglický  ve  válce 
o  špan.  dědictví  a  po  míru  Utrechtském  vládl 
mírně  a  spravedlivě,  ale  Štědrým  podporo- 
váním duchovenstva  a  prováděním  staveb 
klášterních  a  kostelních  rozrušil  velice  finance 
zemské  a  způsobil  tak  obecný  úpadek  země. 

75)  J.  VI.  (1816—26),  syn  Pedra  III.,  nar. 
r.  1767,  spravoval  od  r.  1792  království  jako 
regent  na  místě  duševně  choré  královny  Marie 
a  vedl  politiku  protifrancouzskou;  proto  Na- 
poleon I.  r.  1807  prohlásil  rod  z  Braganzy  za 
Zbavený  trůnu  a  nařídil  okkupaci  Portugalska. 
J.  uchýlil  se  s  celým  dvorem  do  Brazílie  a 
zůstal  spojencem  anglickým  i  po  smrti  matčině 
r.  1816,  kdy  nastoupil  jako  král  J.  VI.  Portu- 


galsko zatím  okkupovala  Anglie  a  dosadila 
lorda  Beresforda  za  regenta,  ale  r.  1820  vzniklo 
povstání,  Angličané  jsou  ze  země  vytlačeni 
a  J.  VI.  navrátil  se  r.  1821  do  Portugalska, 
zanechav  v  Brazílii  svého  syna  Dom  Pedra 
jako  regenta.  Ten  však  v  řý.  1822  byl  pro- 
nlášen  císařem  brazilským.  Kortezové  vypra- 
covali konstitační  ústavu  a  chovali  J-a  VL 
přímo  v  zajeti,  z  něhož  vyprostila  ho  r.l823 
králová  Qiarlotta  se  synem  Dom  Miguelem. 
Když  J.  zavedl  mírnou  konstituci,  opřel  se 
tomu  Dom  Miguel,  ale  byl  poražen  a  r.  182-4 
stižen  vyhnanstvím.  R.  1825  stalo  se  narov'- 
nání  s  Brazílií;  po  smrti  J-ové  r.  1826  vzdal 
se  Dom  Pedro  nastupnictví  ve  prospěch  dcery 
své  Marie. 

Raktoitl.  76)  J.,  levoboček  Karla  V^  viz 
Juan  ďAustria. 

77)  J.  Křt.,  arcivévoda  rak.  (♦  1782  ve  Flo- 
rencii -—  +  1859  ve  Št.  Hradci),  syn  velkovév. 
toskánského  Petra  Leopolda  (později  cis.  Leo- 
polda 11.^,  bratr  ds.  Františka!,  a arciv.  Karla. 
Vychováván  pod  pečlivým  dozorem  otcovým 
nejprve  ve  Florencii  a  od  r.  1790,  kdyŽ  Leo- 
pold nastoupil  po  Josefu  II.,  ve  Vídni ;  zvláštní 
náklonnost  měl  k  vědám  přírodním  a  k  děje- 
pisu, zároveň  cvičil  se  ve  věcech  vojenských. 
Ve  franc.  válkách  velel  r.  1800  iako  vrchní 
velitel  v  bitvě  u  Hohenlindenu;  bitvu  ztratil, 
ale  ustoupil  v  úplném  pořádku.  R.  1805  ob- 
držel vrchní  velitelství  v  Tyrolsku,  ale  při 
vpádu  Francouzů  do  země  musil  na  rozkaz 
z  Vídně  zaslaný  ustoupiti.  R.  1809  velel  armádě 
jižní,  maje  za  úkol  zadržeti  místokrále  ital. 
Eugéna  Beauharnaisa;  vykonal  úlohu  skvěle, 
neboť  porazil  Eugéna  u  Pordenone  a  Sacile  a 
zatlačil  ho  až  k  Veroně.  Nehody  vojska  cis. 
v  Bavorsku  nutily  vládu  vídeňskou,  by  sou- 
středila všecku  svou  brannou  moc  v  Kakou- 
sích  proti  Napoleonovi,  proto  J.  obdržel 
rozkaz,  by  opustil  Itálii  a  postoupil  do  Uher. 
Provedl  ustup  ten  obratně,  zdržoval  za  ním 
táhnoucího  Eugéna  rhrdinná  obrana  dvou 
pevnflstek  precfélskýcn  setníky  Hermannem 
a  Henselem)  a  sveď  14.  čna  u  Rabu  vítězný 
boj,  avšak  již  6.  čce  obdržel  z  hlavního  stanu 
rozkaz,  aby  se  vší  svou  brannou  mocí  vytrhl 
přes  Mařenek  a  vpadl  Napoleonu  u  Vagramu 
v  bok.  J.  vydal  se  rychle  na  pochod,  ale 
pro  veliké  překážky  nemohl  doraziti  v  čas; 
mezitím  maršál  Davoust  obešel  levé  křídlo 
cis.  armády  a  proto  arcikníže  Karel  dal  roz- 
kaz k  ústupu.  Nevina  J-ova  při  nezdaru  tom 
jest  dokázána.  Více  než  na  bojišti  prospal 
zemím  alpským  na  poli  kulturním  a  průmy- 
slovém. Usadiv  se  po  ztrátě  Tjn^lska  ve  Styr. 
Hradci,  založil  tu  vědecký  ústav,  po  něm 
Johanneum  zvaný, a  daroval  mu  své  draho- 
cenné sbírky  přírodní,  historické,  archiválni, 
archaeologické  a  hospodářské;  za  studiem 
průmyslu  podnikl  v  r.  181 5  a  1816  cesty  do  Fran- 
cie, Skotska  a  do  Anglie  a  zaváděl  zkuše- 
nosti ty  do  všech  závodů  alpských.  V  kou- 
peném Brandhofě  zavedl  vzorné  hospodářství, 
podporoval  hornictví,  vinařství,  umění  a  vědy 
a  obcoval  důvěrně  s  lidem  obecným,  tak  že 
požíval  veliké  lásky  a  úcty  u  všedi  tříd  oby- 


Jan. 


1069 


vatelstva.  R.  1848  byl  za  snému  Frankfurt- 
ského až  do  10.  pros.  1849  správcem  říšským 
a  získal  si  svou  nestrannosti  obecnou  úctu. 
Vystavěl  si  ve  Styr.  Hradci  palác  a  usadil  se 
tu  trvale.  R.  1827  pojal  s  nejvyšším  svolením 
za  manželku  Annu  Plochlovou,  dceru  pošt- 
mistrovu  v  Aussee,  kterou  poprvé  poznal  při 
slavnosti  na  jeho  počest  r.  1819  v  Aussec  po- 
řádané. Nejvyšším  rozhodnutím  byl  jí  dán  ti- 
tul hraběnky  z  Meranu,  kterýž  titul  přešel  na 
syna  Františka.  Viz:  v.  Haymerle,  D.  Feldzug 
áer  Osterreicher  im  J.  1809;  E.  Wertheimer, 
Gesch.  ósterreichs  und  Ung.  im  erst.  Jahr- 
zehnt  des  XIX.  Jhts.;  Zwiedineck-Siidenhorst, 
Erzherz.  Johann  v.  Osterr.  im  Feldzuge  1809. 

78)  J.  Nep.  Salvátor,  arcivévoda,  viz 
Ort  J. 

Ruský.  79)  J.  Rostislavovič,  příimím 
Ber  lad  nik,  syn  knížete  Rostislava  Voloda- 
roviče,  viz  Ivan  Rostislavovič. 

Saitl.  Albertinská  linie.  80)  J.Jiří, 
kurfiršt  (1611—56),  horlivý  lutherán,  povahy 
násilné,  oddán  pití  a  životu  výstřednímu,  ne- 
přijal r.  1619  nabízené  mu  koruny  České  a 
z  nenaviji  proti  Bedřichu  Falckému  hlasoval 
při  volbě  císařské  pro  Ferdinanda  II.  a  pro- 
kázal císaři  zakročením  svým  v  Lužicích  a 
ve  Slezsku  znamenité  služby,  zač  zastaveny 
mu  byly  obě  Lužice;  jiné  odměny  se  mu  ne- 
dostalo, ano  restitučním  ediktem  z  r.  1629 
byly  ohroženy  statky,  které  katolické  církvi 
zabavil.  Za  války  švédské  chtěl  zachovati 
neutralitu  a  zabránil  Gustavu  Adolfovi  pře- 
chod přes  Labe  u  Vitemberka,  čímž  zavinil 
pád  Magdeburka ;  teprve  když  vojsko  ligistické 
zpustošilo  jeho  zemi,  zavřel  s  Gustavem  spolek 
a  saské  vojsko  pod  Arnimem  bojovalo  po 
boku  Švédů  u  Breitenfeldu  a  vniklo  do  Čech 
(viz  Čechy  str.  232.).  Po  smrti  Gustavově  a 
po  vítězství  císařských  u  Nordlink  zavřel  s  cí- 
sařem r.  1635  mír  Pražský  a  spojil  se  s  ním 
proti  Švédům  a  Francouzům ;  za  to  Banér 
v  r.  1635,  1636  a  1639  zpustošil  zemi  úplně, 
podobně  hospodařil  Torstenson,  který  pora- 
zil Sasy  u  Jutrobogu  a  vymáhal  kruté  kon- 
tribuce válečné  až  do  zavření  příměří  r.  1645. 
Mírem  Vestfálským  bylo  J-ovi  potvrzeno,  čeho 
se  mu  Pražským  mírem  dostalo. 

81)  J.  Jiří  II.  (1658—80),  syn  před.,  nar. 
r.  1613,  slabý,  ctižádostivý  a  nádheru  milující 
panovník,  který  svými  stavbami  povznesl 
bráždány  na  první  město  saské  a  učinil  je 
zařízením  opery  střediskem  italské  hudby 
v  Německu.  Pro  veliké  výdaje  a  nedostatek 
peněz  vstoupil  za  roční  podporu  r.  1664  v  ne- 
čestný spolek  s  franc.  dvorem,  ano  vzdal  se 
i  lenního  práva  nad  Erfurtem;  podpory  ty 
však  nevadily  mu,  by  nevyj ednával  zároveň 
s  Bavorskem  a  s  dvorem  vídeňským. 

82)  J.  Jiři  in.  (1680—91),  syn  před.,  nar. 
r.  1647,  věnoval  svou  péči  zlepiem  vojenství 
a  zavedl  v  Sasku  stálé,  dobře  vycvičené  vojsko ; 
r.  1683  osobné  přivedl  20.000  mužů  Leopol- 
dovi ku  pomoci,  podobně  r.  1685 — 86  pomáhal 
při  dobývání  Budína.  R.  1688  první  z  něm. 
knížat  přispěl  napadené  Falci  ku  pomoci, 
r.  1689  byl  při  dobývání  Mohuče  a  r.  1691 


jmenován  byl  vrch.  velitelem  říšské  armády, 
než  pro  překážky,  jeŽ  mu  cis.  generál  Caprara 
kladl,  nedodělal  se  úspěchu.  Měl  dva  syny: 
J-a  Jiřího  a  Bedřicha  Augusta. 
83)  J.  Jiří  IV.  (1691—94).  syn  a  nástupce 

f)řed.,  nar.  r.  1668,  byl  vášnivě  oddán  Magda- 
eně  Sibylle  v.  Neidschůtz,  dceři  gardového 
plukovníka,  pro  kterou  úplně  rozrušil  ňnance 
zemské.  Pojal  sice  r.  1692  vlivem  polního 
maršálka  v.  Schdninga  ovdovělou  markrabinu 
braniborsko-ansbašskou  za  manželku,  ale  když 
r.  1693  císař  povýšil  Magdalenu  na  říšskou 
hraběnku  z  Rochhce,  chtěl  se  s  touto  oženiti, 
když  tu  r.  1694  zemřela^na  neštovice.  J.  nakazil 
se  a  zemřel  neštovicemi  27.  dubna  t.  r.,  usta- 
noviv za  nástupce  svého  bratra  Bedřicha 
Augusta. 

Ernestinská  linie.  84)  J.  Vytrvalý, 
kurfiršt  (1525—52),  syn  Arnošta,  nar.  r.  1468, 
byl  vychován  na  dvoře  císaře  Bedřicha  III., 
vládl  nejprve  s  bratrem  svým  Bedřichem  a  po 
jeho  smrti  nastoupil  samostatně.  Potlačiv  po- 
vstání selské,  zavedl  reformaci  do  celého  kur- 
firštství,  vystoupil  proti  usnesení  špýrského 
sněmu,  podepsal  první  podaný  protest  a  r.  1630 
povzbudil  protest,  knížata,  by  zavřela  obranný 
spolek  Šmalkaldský. 

86)  J.  Bedřich  I.,  Velkomyslný  (1532 
až  1547),  syn  před.,  nar.  r.  1503  v  Torgové, 
byl  náčelníkem  spolku  Šmalkaldského  a  pro- 
následoval katolíky,  ano  zajal  hlavu  katolíků, 
Jindřicha  BrunšvicKého,  r.  1545.  Ve  válce  šmal- 
kaldské  neosvědčil  se,  neb  r.  1547  byl  od 
Karla  V.  u  Můhlberka  poražen  a  zajat  a  pro- 
puštěn teprve  r.  1552.  Důstojnosti  kurfírštské 
se  nedomohl,  nýbrž  dostal  jen  Altenburk  a 
Neustadt. 

86)  J.  B e  dř  i  ch  II.,  vévoda  saský,  syn  před. 
(♦  1529  —  t  1595).  Po  bitvě  u  Můhlberka 
utekl  do  Gothy  a  s  bratrem  svým  Janem  Vi- 
lémem spravoval  na  místě  nezletilého  J-a 
Bedřicha  II.  podíl  kapitulací  vitemberskou 
větvi  ernestinské  připadlý.  R.  1547  založil 
universitu  v  Jeně  a  spravoval  vévodství  za 
své  dva  mladší  bratry.  Vystupoval  ve  pro- 
spěch Viléma  Grumbacha  (v.  t.)  i  byl  dán 
r.  1566  do  říšské  klatby  a  r.  1667  zajat,  od- 
vezen do  Drážďan,  na  to  do  Vídně,  načež 
odsouzen  byl  k  doživotnímu  vězení  ve  Vid. 
Novém  městě,  kam  ho  jeho  manželka  násle- 
dovala a  tu  r.  1594  i  zemřela. 

87)  J.  Vi  I  é m,  vévoda  (♦  1530  v  Torgové  — 
+  1673  ve  Výmaře),  bratr  před.,  obdržel  od 
u-anc.  Jindřidia  II.  za  pomoc  mu  prokázanou 
hrabství  Chátillon  na  Seině,  r.l565  po  smlouvě 
Vircpurské  usadil  se  v  Kobmrce;  sňatkem 
svým  8  Dorotou  falckou  stal  se  zakladatelem 
staršího  altenburského  a  nového  výmarského 
rodu. 

88)  J.  Kazimír,  vévoda  (♦  1564  —  1 1633), 
syn  J-a  Bedřicha  II..  byl  po  zajetí  otcově  vy- 
chováván od  matky  své  na  Vartburce,  později 
kurfiršt  August  povolal  ho  s  oběma  bratry 
na  svůi  dvůr  a  dal  mu  dceru  svou  Annu  za 
manželku,  ale  manželství  nebylo  šťastné.  Ve 
válce  30leté  přidal  se  ke  Gustavu  Adolfovi » 
za  to  Valdštein  obsadil  Koburk.   Neměl  dětí 


1070 


Jan. 


a  proto  podíl  jeho   připadl  J-u  Arnoštovi, 
nejmladšímu  bratru  jeho. 

Saskovýmaiiti.  89)  J.  (III.),  vévoda  (*  1570 
ve  Výmaru  —  f  1605),  bratr  před.,  společné 
s  bratrem  Bedřichem  vládl  nad  vším  územím 
saskovýmarským  a  od  smrti  jeho  r.  1602  sám. 
Jest  zakladatelem  dosud  kvetoucího  rodu 
saskoernestinského. 

90)  J.  Arnošt  I.  (♦  1594  v  Altenburce  — 
t  1624  ve  Sv.  Martině),  syn  před.,  nastoupil 
r.  1615  na  dráhu  vojenskou,  přešel  do  služeb 
Bedřicha  fale,  zimního  krále,  kterého  provázel 
i  do  Nizozemska.  Kristián  dánský  r.  1629  jme- 
noval ho  vedle  Mansfelda  velitelem  zamýšlené 
výpravy  do  Čech  a  na  Moravu;  J.  A.  pro- 
tloukl  se  do  Uher,  kde  zemřel. 

91)  J.  B  e  d  ř  i  ch  IV.  (♦  1600  v  Altenburce  — 
t  1628),  bratr  před.,  byl  válečníkem  a  vášni- 
vým alchymistou;  r.  1627  upadl  do  zajetí  Til- 
lyho  a  byl  uvězněn,  což  působilo  na  ducha 
jeho  tak,  že  se  sám  usmrtil. 

92)  J.Adolf  II.,  vévoda  saskoweissen- 
feldský  ř*  1685  —  f  1746  v  Lipsku),  syn 
vév.  Adolfa,  oddal  se  vojenství,  bojoval  ve 
válce  pomořanské  (1711—16)  a  velel  r.  1716 
sas.  sboru  proti  Turkům;  po  smrti  bratra 
svého  Kristiána  r.  1737  nastoupil  po  něm  ve 
Weissenfelsu.  Za  7leté  války  byl  jmenován 
vrchním  velitelem  saského  vojska,  vzdal  se 
však  té  hodnosti  po  porážce  u  Hohenřridberka 
(1745).  Jím  vymřela  větev  weissenburská  a 
území  připadlo  Sasku. 

93)  J.  Nepomuk  Maria  Josef,  král  sas. 
(1854 — 73),  nejmladší  syn  sas.  prince  Maxmi- 
liána (♦  1801  v  Drážďanech),  vystudoval  práva 
a  nabvl  studiem  ital.  básníků,  hudebních  skla- 
datelů a  cestami  po  Itálii  znamenitého  vkusu 
a  kritické  soudnosti.  Zastával  různé  úřady 
a  působil  od  r.  1830  v  různých  kommissích 
a  jako  stát.  rada  a  president  tajného  finanč- 
ního kollegia.  R.  1854  nastoupil  po  svém 
bratru  Bedřichu  Augustovi  II.  na  trůn  a  vládl 
mírně,  pečuje  o  upravení  sociálních  poměrů; 
za  nebo  bylo  zreorganisováno  soudnictví 
(1855),  rozmnožena  železniční  síť,  podporován 
průmysl  a  obchod  a  zavřeny  obchodní  smlouvy 
s  řVancií  a  Itálií.  V  politice  zahraniční  řídil 
se  Beustem  a  snažil  se  sloučiti  celé  Německo 
v  jeden  celek,  z  něhož  Prusko  a  Rakousko 
měly  býti  vyloučeny.  R.  1866  spojil  se  s  Ra- 
kouskem, níusil  však  před  Prusy  ustoupiti 
i  se  dvorem  do  Čech.  Proti  přehnaným  pru- 
ským požadavkům  ujal  se  J-a  rytířsky  císař 
rakouský  František  Josef  I.,  a  tak  zachráněno 
bylo  celé  saské  království  až  na  to,  že  musilo 
vstoupiti  do  nově  utvořeného  Severonéme- 
ckého  spolku  pod  náčelnictvím  Pruska.  Z  man- 
želství jeho  s  bavorskou  Amalií  Augustou 
vyšli  3  synové  a  6  dcer.  Pod  jménem  Phila- 
lethes  vydal  kritickými  poznámkami  opa- 
třený překlad  Dantovy  >Božské  komedie* 
(3.  vyd.  Lipsko,  1877). 

Španělský.  94)  J.  Karel  Maria  (Don 
Juan  de  Bouř  bon),  infant  (*  1822  —  tl889 
v  Brightonu),  syn  praetendenta  Dona  Car- 
losa;  za  choť  pojal  r.  1847  arcikněžnu  Marii 
Bcatrici  z  větve  rakousko-estské.   Svá  práva 


na   špan.    korunu    přenesl    r.  1868   na    syna 
svého  Dona  (ar) osa. 

Švábský.  96)  J.,  zvaný  též  Rakouský  a 
Parricida.  vnuk  Přemysla  II.  a  Rudolfa  L, 
syn  králcvice  Rudolfa  (f  1290)  a  české  AH- 
béty  (t  1296),  byl  do  r.  1304  chován  pří  dvoře 
Václava  II.,  později  dal  ho  Albrecht  I.  vy- 
chovávati se  svými  syny.  J.  byl  mysli  cti- 
žádostivé a  toužil  po  koruně  aspoň  knížecí, 
ač  měl  také  právo  na  korunu  českou.  Václav  li- 
mu zaopatřil  r.  1305  markrabsťvi  Míšeňské, 
ale  J.  se  udržel  jen  na  krátkou  dobu;  lid 
nazýval  ho  posměšně  kníže  bezzemek  {Her- 
lOg  Ohneland  a  Sonderland).  Albrecht  ho  téi 
nemiloval  a  nevydával  mu  dědictví  po  otci. 
J.  získal  Rudolfa  v.  d.  Wart,  Waltera  z  Eschen- 
bachu,  Konráda  z  Jaegerfeldu  a  ještě  několik 
pomocníků  a  za  jejich  pomoci  1.  květ.  1308 
zavraždil.  Albrechta  I.,  jenž  přepraviv  se  na 
loďce  přes  Reussu  od  družiny  své  se  vzdálil, 
že  nemohla  mu  přispěti  ku  pomoci.  Jin- 
dřich VII.  r.  1309  vyřkl  nad  J-em  a  jeho 
soudruhy  říšský  acht  a  zabavil  jejich  statky. 
J.  unikl  do  kláštera  v  Pise,  předstoupil  tu 
před  Jindřicha  VII.,  doufaje  v  milost,  ale  ten 
odsoudil  ho  k  doživotnímu  vězení.  J.  zemřel 
r.  1315. 

Švédští.  96)  J.  II.,  král  švéd.,  norský  a  dán. 
(*  1455  —  t  1512),  syn  Kristiána  I.,  násle- 
doval po  něm  r.  1481  v  Dánsku  a  Norsku, 
potom  r.  1 483  zvolen  byl  od  strany  Stureovy 
za  krále  švédského,  ale  nastoupil  teprve 
r.  1497.  Když  s  bratrem  svým  r.  1500  vytáhl 
proti  Ditmařsům,  utrpěl  od  nich  hroznou  po- 
rážku a  toho  použil  Sten  Sture  ke  vzpouře 
a  vypudil  manželku  J-ovu  Kristinu  ze  Štok- 
holmu,  čímž  skončilo  panství  jeho  ve  Švédsku. 

97)  J.  UI.,  král  (1569—92).  syp  Gustava 
Vasy  (♦1537),  obdržel  od  otce  knížectví  Ču- 
chonské  a  zřídil  si  v  Abu  stkvěly  dvůr,  pod- 
poruje vědy  a  umění.  Starší  bratr  jeho 
Erich  IV.,  obávaje  se  jeho  obliby,  dal  ho 
r.  1563  v  Abu  zajati  a  držel  ho  i  s  manželkou 
jeho  Kateřinou  Jagellonskou  do  r.  1567  v  za- 
jetí. J.  se  svofemm  bratra  Karla  a  sněmu 
zemského  sesadil  r.  1569  Ericha  IV.,  sám  do- 
sedl na  trůn  a  zavřel  hned  r.  1570  ve  Štětině 
mír  s  Dány.  Pro  nadržování  katolíkům,  zvláště 
zaváděním  bohoslužebných  řádů  upomínajícich 
na  katolické,  vystoupil  proti  němu  sám  bratr 
Karel  a  J.  se  umímil,  ale  dal  syna  svého  Si^j 
munda  vychovati  ve  víře  katolické ;  to  r,  1587 
Sigmundovi  získalo  korunu  polskou,  švédskou 
však  ztratil. 

Uherský.  98)  J.  Zápolský  viz  Uhry  a 
Ferdinand  1.  str.  98. 

Udenel,  spíftvateté,  nmélci  a  j.  99)  J.  Kli- 
makus,  zván  tak  od  svého  spisu  KH\iai 
xov  nagadelaov  (žebřík  ráje),  opat  kláštera 
na  hoře  Sínajské  (f  po  r.  580),  odkud  téi 
Sínaita  zván  a  Scholasticus  pro  svou  uče- 
nost, odebral  se  po  svém  přijetí  do  jmeno- 
vaného kláštera  na  poušť,  kde  vedl  přísný 
život  a  jiné  vyučoval.  Vytrvav  v  této  sebe- 
kázni 40  let,  vrátil  se  do  řeholního  života  a 
stal  se  opatem.  Z  mnohých  spisův  jeho  uve- 
dený KXifíai  vytýká  30  stupňů,  po  nichŽ  mni- 


Jan. 


1071 


chům  lze  ku  dokonalosti  vyspěti.  Spisy  jeho 
vydal  jesuita  Raderus  v  Paříži  r.  1632! 

100)  J.  Ital  os,  fílosof  řecký  z  konce  XI.  st., 
usadil  se  v  Cařihradě,  kde  svou  znamenitou 
dialektikou  brzy  si  utvořil  četnou  školu.  Kom- 
mentoval  Aristotela,  Platóna  a  novoplatoniky. 
Pochodí  od  něho  nárys  rhétoriky  (Méd^odog 
xTJg  QTjxoQťiíi^g  xcctá  avvor^iv)^  Kommentáry 
k  Aristotelovým  Topikám  a  k  dílu  téhož  Jle^l 
iQftr)vsiccg  a  j.  Srv.  Krumbacher,  Gesch.  der 
byz.  Litt..  1891. 

101)  J.  Kněz,  Presbyter  Johannes,  dle 
středověké  tradice  křesfanský  kníže  XII.  stol. 
ve  vých.  Asii,  odtud  i  Indorum  rex  zvaný, 
kdežto  jiní  (od  pol.  XIV.  stol.)  považovali  jej 
za  vladaře  aethiopského.  Poslední  názor  na- 
byl tou  měrou  převahy,  že  ještě  ve  stol.  XVII. 
zván  Habeš  Regnum  Presbyteři  Johannis.  Pa- 
pež Alexander  III.  poslal  k  němu  r.  1177 
svého  tělesného  lékaře  Filippa,  vyzývaje  jej 
ke  vstupu  do  církve,  později  hledal  jej  r.  1245 
Innocenc  IV.  Křižáci  čekali,  že  přitáhne  jim 
na  pomoc,  kdežto  Portugalci  vysílali  výpravy 
k  jeho  nalezení.  Na  sjezdu  Kostnickém  byli 
prý  také  poslové  J-ovi.  Zachovány  od  něho 
listy,  uváděné  středověkými  chronisty,  adres- 
sované  knížatům  západním  a  líčící  divy  jeho 
říše,  jež  považují  se  celkem  za  apokryfní. 
Zarncke  (Der  Priester  J.,  Lipsko,  1876—79, 
2  d.)  hájí  jich  authencii  jakož  i  historičnost 
osoby  J-ovy,  jehož  říši  hledá  Oppert  (Der 
Priester  J.  in  Sage  und  Geschichte,  Berlín, 
1870,  2  vyd.)  ve  velkém  Buchársku  se  sídlem 
v  Kašgaru,  kde  zřídili  ve  XII.  stol.  černí  Ki- 
tanci  (karakitai)  ze  sev.  Číny  vypuzení  říši, 
již  r.  1208  Džengizchán  vyvrátil.  Změnou 
Kurchán  jako  titulu  jich  vladaře  v  Jorchan 
stala  se  možnou  záměna  sjuchan,jak  zní  syrsky 
Jan,  čímž  vysvětlují  ďAvezac  a  Oppert  vznik 
názvu.  Shledáno,  že  již  Barhebraeus  má  po- 
dobný výklad  a  že  již  dominikáni  ve  XIII.  stol. 
k  dotazu  papeže  Innocence  IV.  podobnou  za- 
slali zvěst.  J.  Marco  Pólo  referuje  r.  1300 
o  nestoriánském  králi  v  Indii  Jiřím,  jenž  po- 
važuje se  za  J-a  K.  Srv.  Schott,  Kitai,  Kara- 
kitai und  der  Priester  J.  (Berlín,  1863).  Dk. 

102)  J.  Salisburyjský  (Johannes  Sa- 
risberiensis),  filosofa  a  historik  angl.  (*  na 
poč.  XII.  st.  —  1 1180  v  Chartrech),  studoval 
v  Paříži  a  Chartrech  pod  Abélardem  a  Bern- 
hardem  z  Clairvaux.  R.  1148  vrátil  se  do 
Anglie  a  byl  tu  tajemníkem  arcibiskupů  Theo- 
balda  z  Canterbury,  potom  Tomáše  Becketa. 
Po  zavraždění  tohoto  vrátil  se  r.  1176  do 
Francie,  kde  král  Ludvík  jej  učinil  biskupem 
chartreským.  J.  S.  byl  muŽ  obeznalý  v  hi- 
storii filosofie  řecké,  jejíž  přirozený  východ 
z  dogmatických  zmatků  viděl  ve  skepsi' Nové 
akademie.  Lepší  prostředek  než  stoicismus 
k  dosažení  blaha  jest  křesfanská  pokora;  mc- 
thod  jednotlivými  školami  posud  doporučo- 
vaných budiž  užito  k  vynalezení  prostředků, 
kterak  by  člověk  byl  spojen  s  Bohem  co  nej- 
hojnějšími páskami  lásky  a  rozumového  po- 
znání. Tyto  pro  dobu  svou  zajisté  zajímavé 
mySlénky  rozvádí  ve  spise  Policratichs  sivé 
de  nugis  curialium  et  vestigiis  philosophorum 


(1476).  Polemicky  proti  Aristotelovi  se  staví 
v  díle  Metalogicus  (1610),  kde  vykládá  též 
svou  noetiku.  Základem  poznání  jest  smysl- 
nost,  odkudž  pomocí  abstrakce  ae  zvedáme 
k  pojmům,  které  jsou  našimi  produkty  a 
v  nichž  obsaženy  jsou  formy  a  kvality  ve 
věcech  tkvící.  Obě  tato  díla  vyšla  pospolu 
v  Lyoně  r.  1613  a  opět.  Mimo  to  pochází  od 
něho  báseň  De  membris  conspirantibus^  Život 
Anselma  z  Canterbury,  Život  Tomáše  Be- 
cketa a  j.  Jeho  díla  vydal  Giles  (Oxford, 
1847—48.  5  sv.).  Srv.  Schaarschmidt,  Joh. 
Saresberiensis  nach  Leben  u.  Studien  (Lip- 
sko, 1862). 

103)  J.  z  Brabantu,  kovolijec  v  Praze 
z  poč.  XIV.  stol.  K  rozkazu  královny  Alžběty 
ulil  r.  1305  sochu  Václava  II.  na  hrob  jeho 
v  cisterciáckém  klášteře  na  Zbraslavi. 

104)  J.,  měst.  písař  brněnský,  viz  Brněn- 
ské právo  městské.* 

105)  J.  z  Viktrinku  v.Johannes  Vic- 
toriensis. 

106)  J.  z  Opavy,  kněz.  kanovník  brněn- 
ský a  farář  lanškrounský,  písař  a  illuminátor 
v  době  Karla  IV.  Od  něho  pochodí  latinský 
Evangeliář  chovaný  ve  dvoř.  bibliotéce  ví- 
deňské (dokonč.  1368). 

107)  J.  zGmúndu  viz  zGmúndu  mistři. 

108)  J.  Parléř,  stavitel,  syn  Petra  Parléře 
a  nástupce  jeho  při  stavbě  chrámu  Svato- 
vítského v  Praze.  Připomíná  se  r.  1398.  Man- 
želkou jeho  byla  zámožná  vdova  Helena,  dcera 
pražského  měšťana  Ješka  z  Kutné  Hory,  s  níž 
r.  1389  vykonával  podací  při  oltáři  sv.  Barto- 
loměje, Lazara  a  Marty   v  kostele  Týnském. 

109)  J.,  stavitel,  syn  mistra  Staňka;  byl 
činným  na  poč.  XV.  stol.  v  Bechyňsku  a 
Prácheňsku.  V  archivu  krumlovském  zacho- 
vala se  smlouva,  uzavřená  r.  1407  mezi  fará- 
řem krumlovským  a  J-em,  jíž  tento  se  za- 
vazuje postaviti  kůr  kostela  krumlovského 
dle  vzoru  kostela  v  Milevsku. 

110)  J.  z  Prahy,  řeč.  Aliaps,  illuminátor 
a  písař  XV.  stol.  Od  něho  pochodí  bible  Pa- 
deřovskd  v  c.  k.  dvoř.  bibliotéce  vídeňské, 
pořízená  r.  1435  nákladem  Filipa  z  Padeřova. 

111)  J.  z  Czarnkowa,  kronikář  pol.,  viz 
z  Czarnkowa  2). 

112)  J.  Leidský,  vlastně  Joh.  Beukels- 
zoon,  Bockelson,  též  Bockson  (♦  1510 
v  Lejdě  —  t  1536  v  Múnsteru),  vyučil  se 
krejčím,  ale  poznav  učení  novokřtěnců  za- 
nechal řemesla  a  stal  se  hlasatelem  toho 
učení.  R.  1533  přišel  do  Miinsteru  a  stal  se 
r.  1534  po  Janu  Matthysovi  z  Haarlemu  vůd- 
cem novokřtěnců,  proměnil  Múnster  v  »krá- 
lovství  Sionské€  a  sám  prohlásil  se  králem; 
zavedl  mnohoženství,  hlásal  kommunistické  zá- 
sady a  sváděl  ke  smyslným  výstřednostem. 
Když  r.  1535  biskup  miinsterský  dobyl  města, 
byl  J.  zatčen  a  23.  led.  1536  hrozně  zmučen 
a  popraven,  načež  tělo  jeho  bylo  v  železné 
kleci  vyvěšeno  s  věŽe  kostela  sv.  Lamberta. 
Viz  L.  Keller,  Gesch.  d.  Wiedertftufer  (Mún- 
ster, 1880). 

113)  J.,  konvář  a  zvonař  (Joannes  Can- 
tarista,    Campanifusor),    žil    ku    konci 


1072 


von  Jan  —  Sv.Jan. 


XV.  a  na  poč.  XVI.  stol.  Od  nebo  pochodí 
svon  v  kostele  v  Chrasti,  zvon  u  sv.  Jiljí 
v  Milevsku  z  r.  1497,  zvon  ve  hřbitovním 
kostele  sv.  Petra  v  Prachaticích  z  r.  1496, 
dva  zvony  ve  Slavětíně  z  r.  1500  a  j.  J-k. 

114)  J.  Sccundus  viz  Johannes  Se- 
cundus. 

116)  J.  z  Kolína  n.  R.,  malíř,  ryjec  a  zlatník 
XV.  stol.  V  museu  berlínském  nalézá  se  od 
ného  kresba  a  malba  Vzývání  králů.  Tako 
ryjec  značil  své  práce  tkalcovským  člunícem. 
nrojevuje  vliv  van  Eycka,  ač  nedostupuje 
jeho  jemnosti.  V  Albertině  nalézá  se  18  jeho 
listů,  jako:  Kristus  na  křHi\  Zajeti  Krista) 
Kristus  na  hoře  Olivetské;  Oplakávání  Krista] 
Sv.  Jiří  s  drakem;  Sv.  Anna  na  trůne  a  j. 

von  Jan  Carl,  filolog  něm.  (♦  1836  ve 
Schweinfurtu),  povýšen  byl  r.  1859  v  Berlíne 
na  doktora  filosofie  na  základě  dissertace 
o  starořeckých  nástrojích  strunných  Defidi- 
bus  Graecorum,  působil  na  to  jako  učitel  řečí 
na  lyceích  v  Landsberku,  od  r.  1875  v  Saarge- 
múndu  a  od  r.  1883  ve  Štrasburce,  vedle  toho 
neustále  hudbou  se  obíraje  a  na  ústavech, 
pH  nichž  byl  dosazen,  též  vyučováním  zpěvu 
se  zaměstnávaje.  Sepsal  celou  řadu  velice  cen- 
ných pojednání  hudebně -historických,  která 
uveřejňoval  jednak  v  listech  filologických, 
jednak  v  »Allgem.  musik.  Ztgu«  (r.  1878 
o  starořeckých  tóninách,  1881  o  diaulu). 
Zvláště  pozoruhodnými  jsou  jeho  stati  o  ře- 
ckých strunných  nástrojích  v  programmu  gym- 
nasia saargemůndského  a  v  Halské  ency- 
klopaedii  pod  heslem  Kitharodika,  podávající 
nové  výzkumy  o  lyře  a  kithaře.  Mimo  to  na- 

řísal :  podrobnou  analysu  Bacchio vy  »£isagogec 
programm  lycea  štrasb.,  1891);  Die  Metrik  des 
Baccnius  (>Rhein.  Mus.  fár  Philologiec,  sv.  45); 
Die  Hymnen  des  Dionysios  und  Mesomedes 
(Fleckeisenovy  >Jahrb.  d.  Philol.c,  1890);  Die 
Harmonie  der  Spháren  (>Philologus€  sv.  52); 
Rousseau  als  Musiker  (>Preuss.  Jhrb.<,  sv.  56).  \^ 
Sv.  JaA:  1)  Sv.  J.,  osada  v  Čechách,  hejt. 
Benešov,  okr.  Vlašim,  fara  Třebešice,  pš.  Di- 
višov;  13  d.,  95  ob.  č.  (1890).  —  2)  Sv.  J., 
Sv.  J.  na  kopci,  Hory  SvatojanskéYJo- 
hannesberg\  far.  osada  t.  u  Ločenic,  hejt.  Ces. 
Budějovice,  okr.  Trhové  Sviny,  pš.  Velešín; 
121  d.,  787  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Jana  Nep., 
Stř.  šk^  Na  vrchu  Ločenickém  založil  velešm- 
ský  farář  J.  B.  Rierenschopf  kapličku  sv.  Jana 
Nep.,  která  v  1. 1777—82  přičiněním  P.  Vojt. 
Metly  obnovena  a  rozšířena  v  kostel  a  am- 
bity opatřena.  R.  1786  založena  zde  lokalie 
a  počaly  se  i  stavěti  domky.  R.  1823—24 
kostel  obnoven  a  přistavěna  věž  a  r.  1856 
zřízena  tu  fara.  —  3)  Sv.  J.,  zříceniny  hradu 
t.  na  býv.  panství  týneckém,  v  hejt.  a  okr. 
klatovském.  —  4)  Sv.  J.,  klimatické  lázně  t. 
u  Ústi  n.  Orlicí  v  hejt.  lanškrounském.  — 


6)  Sv.  J.  (Set.  Johann),  osada  t.  u  Kocova, 
hejt.,  okr.  a  pŠ.  Planá,  fara  Tisová;  17  d^ 
6  ob.  č.,  96  n.  (1890).  fid.  dvůr  a  škrobáma 
Marie  hr.  Nosticové-Rienekové.  —  6)  Sv.  J,, 
Sv.  J.  n.  Skrýšovem,  far.  osada  t.  u  Skrýšova, 
hejt.,  okr.  a  pš.  Sedlčany;  9  d.,  56  ob.  č.  a890), 
kostel  sv.  Jana  Nep.,  3tř.  škola.  —  7)  Šv.  J., 
méstys  t.,  viz  Lázně  Janské.  —  8)  Sv.  J. 
nebo  Sv.  Ivan  pod  Skalou,  na  Skále 
nebo  ve  Skále  (íat.  Spelunca  S.  Johannis). 
far.  osada  v  malebném  skalnatém  údolí  na 
potoce  Kačici  t.,  hejt  Hořovice,  okr.  a  ps. 
Beroun;  29  d.,  225  ob.  č.,  4  n.  (1890),  kostel 
sv.  Jana  Křt.  ve  vlaském  slohu,  Stř.  šk.,  prá- 
delna bavlny,  3  mlýny,  výroba  mlýnských 
strojů  a  závod  na  pletení  punčoch.  O  samotě 
Žižkovský  mlýn.  Alod.  statek  zaujímá  687*50  na 
polí,  náleží  k  němu  zámek,  pivovar,  dvůr  ve 
Sv.  J-ě  pod  S.,  dvory  Bubovice  a  Sedlce, 
cihelna  v  Bubovidch,  majetek  dědiců  dra 
Em.  Št.  Bergra.  —  Zde  jako  poustevník  iil  a 
zemřel  sv.  Ivan  a  vystavěna  zde  kaple,  poně- 
vadž okolní  lid  značně  k  místu  tomu  puto- 
val. Kníže  Břetislav  I.  daroval  (1030)  Poušt 
sv.  Ivana  a  kapli  sv.Jana  Křt.  v  jeskyni  {ca- 
peila  in  spelunca  set.  Johannis  Bapt.)  klášteru 
ostrovskému,  kde  záhy  založen  (1033)  bened. 
klášter.  Za  válek  husitských  kláiter  zanikl  a 
teprve  za  Matouše  Ferdinanda  Zoubka  z  Bi- 
lenberka  klášter  znovu  postaven  i  kostel  a 
zřízen  konvent  řl657--1661).  R.  1785  klášter 
zrušen  a| majetek  jeho  připadl  nábož.  fonda, 
r.  1790  prodíán  Janu  Krist.  hr.  Sweerts-Spor- 
kovi,  jenž  v  budově  klášterní  zařídil  výrobu 
vln.  a  bavln,  látek,  ale  ta  brzy  zašla.  Po  něm 
držel  statek  Svatojansky  Jáchym  r3řtíř  ze 
Schirndingu,  r.  1819  Vaíburga  z  Lacknem, 
později  provd.  do  rodiny  Bergerovy.  V  ko- 
stele sv.  Jana  jest  hrobka  sv.  Ivana,  klášterní 
hrobka  a  kaple  sv.  KNže,  kde  dle  pověsti 
zjevil  se  sv.  Jan  Křt.  sv.  Ivanu.  Na  hřbitově 
kaple  svat.  Maximiliána  s  rodnou  hrobkou 
bergrovské  rodiny.  R.  1517  přeneseno  do  býv. 
kláštera  konvent  i  opatství  kláštera  ostrov- 
ského a  opatové  odtud  se  psali  >u  sv.  Jana 
Křt.  na  Ostrově  a  Skalkách«.  Později  budova 
klášterní  přestavěna  na  zámek.  Dne  25.  čna 
děií  se  hojné  pouti  ke  hrobu  sv.  Ivana.  Ne- 
daleko v  lese  pod  Skalou  sv.  Ivana  nalézá  se 
ještě  jiná  hlubší  jeskyně,  jíž  lid  říká  >Stydlé 
vody*.  Srv.  Pam.  Arch.  díl  IV.,  str.  108, 154.  — 
9)  Sv.  J.  na  Kopci,  Svatojanský  kope- 
ček, osada  u  Střebše  t.,  hejt.  a  okr.  lůcúL 
Hradec,  fara  a  pš.  Hradec  Králové  Nový; 
14  d.,  86  ob.  č.  (1890).  R.  1530  založil  Lukáš 
Hostovský  z  Hostovic  na  vrchu  kostel  >k  pa- 
mátce M.  Jana  z  Husince,  M.  Jeronýma  Pru- 
ského a  jiných  mučedlníků  českých«.  Po 
r.  1620  kostel  jako  filiální  zasvěcen  sv.  Janu 
Křtiteli. 


Doplňky  a  opravy. 

92  str.,  1  si.,  20  řád.  shora,  za  tento  řádek  vlož:  Chat  noir  [ša  noarj,  franc,  »černá 
kočka*,  jméno  umělecké  krčmy,  listu  a  divadla  pařížského  v  posledních  15  létech 
v  mnohém  směru  významného  v  dějinách  literatury.  Cabaret  du  Ch.  n.  byla  nej- 
prve prostá  krčma,  již  založil  bohém-malíř  Rodolphe  Salis  (1852—97)  na  boule- 
vardu  Rochechouart  dva  kroky  od  sálu  tanečního  Élysée-Montmartre.  V  této  krčmě 
scházeli  se  záhy  mnozí  z  nejmodernějších  nebo  nejvýstřednějších  básníků  franc,  tak 
Emil  Goudeau,  Maur.  Rollinat,  Edm.  Haraucourt,  Charles  Cros,  Alř.  Allais,  F.  Champ- 
saur  vedle  Daudeta,  Roda  a  j.  a  zpívali  pravidelně  v  pátek  v  malém  sále,  jejž  Salis 
nazval  »Institut*,  písně,  jež  sami  složili.  Později  přidružili  se  k  nim  hudebníci,  tak 
skladatel-zpěvák  Georges  Fragerolle,  de  Sivry  a  j.,  a  místnost  i  společnost  Ch.  n. 
stala  se  kolébkou  moderní  chansony  francouzské,  velice  odlišné  od  staré  joviální 
ch.  Bérangerovské  a  í.  Mimo  Richepina,  Bouchora  a  j.  vystoupil  tu  zejména  poprvé 
Jules  Jouy  (f  1897)  s  chansonami  zvláštní  naturalisticky  bizarrní  a  ironické  noty 
společenské,  k  níž  čerpal  náměty  z  kruhů  ztracených  existencí  a  jež  zabarvoval  jicn 
zvláštním  jargonem.  Zde  poprvé  zpívány  populární  později  Gamahut,  La  terre,  Les 
Sergots.  Salis  založil  brzy  potom  týdenník  >Ch.  n.«  s  Clem.  Privéem  a  Emilem  Gou- 
deauem,  do  něhož  přispěla  řada  nejčipernějších  mladších  literátů  a  kreslířů,  kteří 
namnoze  zde  si  dobyli  prvních  ostruh.  Tak  Alf.  Allais,  Georges  ďEsparběs,  G.  Auriol, 
Jean  Moréas,  dále  Henry  Riviéře,  Willette,  Caran  ďAche,  Steinlen,  Robida,  Pitte  a  j. 
Úspěch  i  u  obecenstva,  >barbarů*,  byl  tak  neobyčejný,  že  Salis  musil  si  brzy  vy- 
hledati větší  místnost  pro  Ch.  n.  Přestěhoval  sedorue  Victor-Massé,  kde  v  prvním 
patře  založil  divadlo  loutkové,  nejprve  jen  k  illustraci  přednášených  písní.  Kiviěre 
a  Uzés  zdokonalili  loutkové  figury  a  scénu  v  umělecké  dílo  a  Caran  ďAche  dobyl 
scénami  své  Vhpopée,  představující  celou  slávu  a  velikost  doby  napoleonské  i  ze  širo- 
kého obecenstva  dojmu  tak  mocných,  že  nezůstaly  bez  vlivu  na  rodící  se  nový  kult 
napoleonismu  ve  třetí  republice.  Odtud  byla  v  Ch.  n.  pořádána  pravidelná  předsta- 
vení večerní.  V  scénické  dekoraci  dosáhla  Ch.  n.  zejména  nejvyšší  umělecké  hloubky 
odvážným  vyvolatelem  ideálného  světla  prostorového  H.  Riviěrem,  k  Jehož  náladám 
napsal  Georges  Fragerolle  partitury  neobyčejného  velebného  kouzla.  Oba  tito  mistři 
jsou  novoidealisté  a  mystikové  a  v  Ch.  n.  projevila  se  takto  co  nejdříve  reakce  proti 
naturalismu.  Náleží  sem  mimo  jiné:  Tentation  de  saint  Antoine^  La  marche  á  VÉtoile, 
VEnfant  prodigue,  Le  Sphinx  a  Oairs  de  luně.  Z  ostatních  scénických  illustrátorů 
Ch.  n.  jmenujeme  Willetta,  Louisa  Morina,  Vignolu  a  j.  Maurice  Donnay,  jehož 
Amants  prošli  největší  divadla  evropská,  vystoupil  tu  poprvé  jako  dramatik  stínovou 
hrou  Phryné.  Vůbec  stala  se  Ch.  n.  místem,  kde  vystupovali  poprvé  na  veřejnost 
mladí  talentové,  místem,  kde  se  úzce  stýkali  umělci  s  obecenstvem,  kde  vytryskly 
vždy  vtipy,  jeŽ  šly  později  od  úst  k  ústům,  a  kde  se  projevil  nejbezprostředněji  všechen 
mladý  kvas  umělecký.  Na  počátku  r.  1897  podnikla  Ch.  n.  cestu  do  Ruska.  Srv.  Jules 
Lemaitre,  Contemporains  VI.  (1896).  Síd. 

138  str.,  1  si.,  33  řád.  zdola,  místo  chloridem  čti  chlorečnanem. 

143    »      1    »    21     >     shora,  čti  Sčaslivoje. 

177     »     2    »     16    >  >      za  Mass.  přidej  —  +  1896. 

219  >  1  >  19  »  zdola,  místo  teplejšímu  čti  studenějšímu  a  místo  studenějšímu  čti 
teplejšímu. 

430  str.,  1  si.,  24  řád.  zdola,  vynech:  s  kaplí  P.  Marie.  Vypsání  znaku  chuděnického  budiž 
takto  poopraveno  a  doplněno:  Z  jedné  i  druhé  věže  trčí  dřevce  zlaté  s  letícím  pra- 
porečkem  tří  barev  na  přič,  vezpod  bílé,  uprostřed  modré  a  svrchu  žluté.  Nad  branou 

OttBv  Slovník  Nauíný,  iv.  XII.  S  lo  1897.  70 


523 

»   2 

582 

»   1 

593 

>      2 

631 

»   2 

modrý  štítek  a  v  ném  roésíc  Špicemi  od  pravé  strany  k  levé  obrácený ;  při  štítku  i  let: 
medvéd  barvy  přirozené  vztyčený,  držící  přední  nohou  levou  átitek,  v  pravé  c^ěp  s 
žlutým  oštipistČro. 

446  str.,  1  si.,  33  řád.  shora,  za  a  j.  vlož:  R.  1897  přibyly  k  tomu:  2.  smvčc  kvartet  x  C-«oa, 
koncertní  ouvertura  z  C-dur  a  cyklus  klavírních  skladeb  Z  dtvíi  ladnj^eh  i  iaksfá 
(J.  Otto). 

492  str.,  2  si,    2  řád.  zdola,  před  tento  řádek  vlož:  Ihre  Johan,  linguista  švéd.  (*  \T 
v  Lundu  —  t  1780  v  Upsale),  studoval  filosoňi  na  universitě   upsalské,   cestoval  p^.' 
západní  Evropě,  stal  se  r.  1734  docentem,  pak  podbíbliotékářem  a  r.  1738  professorer 
poesie  a  státních  věd  na  univ.  upsalské.    Studoval  se  zálibou  švédštinu,  germansk 
jazyky  a  nordickou  archaeologii;  výsledkem  těchto  studií  byla  díla:    I>e  mutationih^ 
linguae  neogothicae  (1742);    utkast  til  fórelásningar  6fv,  svenska  sprdket    (1745,  2.  vyd 
1751),  první  kritická  grammatika  švédská;  Svensk  dialekťlexicon,  přípravna  práce  kve- 
kému,  dodnes  cennému  dílu  Glossarium  Sviogothicum  (1749,  2  s v.);  Ulphíias  illustratzs 
(1752—55);  De  lingua  codicit  argentei  (1754),  kde  dokazuje,  že  jest  to    překlad  bibíc 
v  řeči  moesogothické  od  biskupa  Ulfily,  a  fragmenta  versionis  ulphilanae  (1 763),  ktcréi 
tři  poslední  později  (1773)  vydal  A.  F.  Bůsching  společně  pod  názvem:    Scrijjta  ver- 
sionem  ulph.  et  iinguam  maesogoth.  illustrantia.   T.  první  tvrdil,  že  Edda  Snorrova  jest 
pojednáním  o  básnictví  a  nikoliv  mythologickým  katechismem,  a  kladl  vznik  run  do 
doby  po  Ví.  stol.  Viz  o  něm:  Joh.  Floderus  (1781);  E.  Sotberg  (ve  Vitterhcts  Akad 
handlingar  sv.  4.);  C.  G.  Nordin  (Sv.  Akad.  hanolingar  Írán  1796,  sv.  6.);  G.  Stjcmstroein 
(Nordisk  tidtskrift,  1880).  HKa, 

519  str.,  2  si..  34  řád.  shora,  čti  z  XVIII.  stol. 

31    >    zdola,  do  závorky  vlož:  ♦  1825  ve  Varšavě  —  f  1897  t. 
25    »     zdola,  místo  (v.  t.)  vlož:  (viz  Cikáni). 
14    »     zdola,  místo  v  Anglii  čti  v  Agře. 

31  »  zdola,  za  tento  řádek  vlož:  Ineva,  asteroida  objevená  10.  října  18 T4 
Watsonem  v  Pekingu.  Střední  jasnost  v  opposici  10'9,  průměr  v  kilometrech  80,  ozna- 
čení 0.  G$, 

637  str.,  2  si.,  4  řád.  zdola,  před  Srv.  vlož:  Karel  IV.  založil  dne  4.  ledna  1354  v  Dol.  l-n 
jakožto  domnělém  rodišti  Karla  Vel.  proboštství  a  chrám  řeholních  kanovníků  laterác- 
ských  na  počest  sv.  Václava  a  Karla  Vel.,  ustanoviv,  aby  tam  dosazováni  byli  jen 
řeholníci  z  Karlovského  kláštera  v  Praze,  »rodilí  Čechové,  milého  jazyka  českého* 
(amabilis  linguae  boemicalis).  Proboštství  dolnoingelheimské,  zřízené  pro  ítyři  řeholníky 
národnosti  české,  slušelo  skutečně  ke  kanonii  Karlovské  v  Praze  a  trvalo  v  tomto 
způsobe  až  do  reformace.  Et, 

738  str.,  1  si.,  32  řád.  shora,  za  tento  řádek  vlož:  Irregiilaria,  zool.,  viz  Ježovky. 

806  >  1  »  24  >  shora,  za  tento  řádek  vlož:  Xsos^ammy  (z  řec),  čáry  na  mapě,  jež 
spojují  body  mající  stejně  veliké  a  stejně  značené  anomálie  přítažnostní.  I.  vystihuji 
se  dopodrobna  poměry  přítažnostní  na  povrchu  zemském.  Název  I.  pochází  od  prot 
Fr.  Studničky  a  základem  jeho  jest  y  (g)  jako  značka  pro  přítažnost  zemskou  (jgra' 
vitas).  Srv.  Věstník  české  akademie  1894  c.  7.  —  Tamže  za  řádek  28.  vlož:  IsoMy 
(z  řec),  čáry  spojující  na  povrchu  zemském  body  stejné  velikosti  gravitační.  Název 
pochází  od  prof.  Fr.  Studničky.   Srv.  Věstník  čes.  akad.  1895  č.  7. 

832  str.,  2  si.,  19  řád.  shora,  místo  45'  s.  š.  čti  39'  s.  á. 

834  »     2    »    23     »     shora,  místo  Sovrany  čti  Lovrany. 

835  »  2  »  9  »  shora,  Čti  Juniperus.  —  Tamže  v  ř.  28  zdola  místo  stoje  čti  s/ojs, 
v  násl.  řádku  čti  Cancer. 

837  str.,  1  si.,    1  řád.  shora,  místo  »čorotÍ€  čti  »čozoti«. 

zdola,  místo  Morules  čti  Morales. 

shora,  místo  dramatice  čti  chrómatice. 

zdola,  místo  musili  Čti  musily. 

zdola,  místo  jí  čti  jej. 

shora,  za  (♦  1867)  připoj:  Tradice  zpěvu  italského  udržely  se  ve  sto- 
letí XIX.  prací  mistrft  paedagogiky  pěvecké,  z  nichž  jmenováni  buďtež  tu:  Giuseppe 
Aprile  (1738— 1814),  Niccolo  Vaccai  (1790— 1848),  Marco  Bordogni  (1788— 1856), 
Domenico  Ronconi  (1772—1839),  Giuseppe  Concone  (1810—61)  a  Francesco 
Lam  per  ti  (1812 — 92).  Nejslavnějšími  výkonnými  umělci  doby  nové  jsou  zpěvačky: 
Catalani.  Pisaroni,  Persiani,  Alboni,  Pasta,  Trebelli,  Cruvelli,  Patti,  Barbi  a  j.,  pak 
pěvci  Velluti  (poslední  kastrát  kol  r.  1829),  Tacchinardi,  Crivelli,  Rubini,  Mario, 
Marchesi,  Agnesi,  Tamburini  a  j. 

983  str.,  2  si.,  31  řád.  shora,  za  tento  řádek  vlož:  Jaoek,  malá  poduška,  kterou  každý 
poněkud  možnější  Polák  mívá  s  sebou  na  cestách  aC  po  železnici  nebo  vozmo  k  vŮU 
lepšímu  pohodli,  též  ve  špatných  hostincích. 

984  str.,  1  si.,    6  řád.  zdola,  místo  Jaok  čti  Jaok. 

986    »     2    »    11     >     shora,  za  odebrala  vlož:  a  dopravila  jej  4.  září  1897  do  Anglie. 


923 

» 

1  »  12 

926 

» 

1  >  30 

926 

» 

2  >  10 

927 

» 

2  »  31 

929 

> 

2  »  26 

Ku  článku:  Ikonognosie  upotřebená  v  geometrii. 

Xkonognosie  (z  řec.  bImóv  obraz,  yvdiaíg  pozpání)  sluje  v  mluvě  naší  obrazoznanstvi\ 
oproti  názvu  obrazoznalství,  jenž  odpovídá  jménu  ikonologie,  významu  ovšem  naprosto  roz- 
dílného. V  jazyku  německém,  kde  se  ikonologie  nazývá  BUderlehre^  vystihl  by  se  rozdíl  obou 
významů  slovy:  Bilderkenntniss  a  BUďErkenntniss,  Název  I.  dosud  se  pohřešuje  ve  vědeckých 
encyklopaediích  jiných  národů  kulturních  jako  název  obrazoznanství  v  literatuře  Slovanů,  ačkoliv 
tu  již  slova  znanství  ve  spisech  vědeckých  užíváno.  O  >pouhém  poznanstvíc  na  př.  dovídáme 
se  v  JI.  dílu  základní  filosofie  Ant.  Marka.  A  právě  s  timto  poznanstvím  jest  nauka,  již  nazval 
prof.  Tilšer  l-ií,  v  příbuznosti  nejbližší,  spějíc  k  cíli  směrem  téměř  stejným,  lišíc  se  však 
svým  zvláštním  východištěm  a  užívajíc  k  dosažení  cíle  prostředků  a  pomůcek  jiných,  onou 
základní  filosofií  nedoceněných,  ba  i  přímo  zavrhovaných.  V  této  encyklopaedii  již  dříve  —  při 
heslech  Cechy  str.  347  a  Geometrie  deskriptivní  str.  35  —  byla  učiněna  povrchní  sice,^ 
avšak  nicméně  velmi  důležitá  zmínka  o  l-ii  ve  spojení  se  jménem  prof.  Tilšra.  Při  hesle  Čechy 
praví  se  totiž,  že  již  v  prvním  spise,  iímž  prof.  Tilšer  zahájil  vědeckou  literaturu  českou  de- 
skriptivní geometrie:  Soustava  deskriptivní  geometrie  vyvinutá  dle  nové  methody 
a  hledíc  k  jejímu  upotřebení  ve  všech  odborech  praxe  technické,  jakož  i  umění 
výtvarného  (Praha,  1870)  vystupuje  snaha  jeho,  reformovati  a  prohloubiti  základy  Mongeovy 
»6éométrie  descriptivec,  dosud  za  bezvadné  pokládané.  O  spise  jeho  druhém,  vyd.  v  pojed- 
náních Kr.  čes.  společnosti  nauk,  IX.  sv.,  mathem.-přirodověd.  třída  čís.  3  v  jazyku  něm. 
s  důležitějším  názvoslovím  českým  —  název  obrazoznanství  tam  již  také  navržen  na  str.  10  — 
pod  názvem  »Grundlagen  der  l.«  s  ohledem  na  její  poměr  k  jiným  vědám  exaktním,  obzvláště 
k  geometrie  descr.  (t.,  1878)  praví  spisovatel,  že  Tilšer  v  něm  uveřejnil  některé  výsledky  těch 
svých  snah.  A  pokud  snahy  tyto  směřují  k  reformě  vyučování  deskriptivní  geometrii  a  geo- 
metrii vůbec,  o  tom  že  jednáno  ve  spise  Tilšrově  třetím  pod  názvem  >K  úvodu  do  základů 
descriptivní  geometriej  a  sice  v  létech  1882  a  1883  v  »Cas.  pro  pěst.  mathem.  a  fys.*  a  ve 
vídeňské  »Zeitschrift  řur  das  Realschulwesenc  a  mimo  to  ve  spise  samostatném  s  důkladnou, 
o  neobyčejném  vědění  spisovatelově  svědčící  předmluvou,  pod  názvem:  >Kritické  úvahy 
k  úvodu  do  základů  deskr.  geometrie*  (Praha,  1883).  Spisovatel  onoho  článku,  bohužel  již 
zesnulý,  vystihl  úplně  směr  snažení  prof.  Tilšra,  až  na  tu  okolnost,  že  reformu  geometrie 
vůbec,  od  nejdávnějších  dob  počínaje  pojímal  jen  v  ohledá  formálním,  methodickém, 
na  reformu  obsahu  žádného  vlivu  nemajícím;  kdežto  snahy  Tilšrovy  podle  spisů  uveřejněních 
se  nesou  též  ku  podstatnému  zdokonalení  samého  obsahu  geometrie  vůbec,  jelikož 
lze  i  na  tomto  poli  pomocí  I.  odkryti  velmi  nebezpečné  prameny  dosavadních  i  v  této  nauce 
částečně  již  poznaných,  částečně  ještě  skrytých,  avŠak  též  po  znatelných  a  to  velmi  osudných 
bludů,  o  Čemž  bohdá  co  nejdříve  v  »Čas.  pro  pěst.  math.«  budou  podány  nezvratné  důkazy. 

Vzhledem  ku  článku  při  hesle  Geometrie  deskriptivní  v  této  encyklopaedii  jest  ne- 
vyhnutelně třeba  z  důvodů  poněkud  jiných  na  tomto  místě  též  poněkud  se  zastaviti  a  k  jeho 
obsahu  hlavně  z  té  příčiny  blíže  přihlédnouti,  aby  se  tu  zjistilo,  jak  mocný  vliv  I.  na  spiso- 
vatele onoho  článku  vykonala.  Kdežto  v  či.  při  hesle  Čechy  spisovatel  dotyčný  se  nikterak 
nevyslovil  o  kvalitě  oněch  výsledků,  které  uveřejněným  průpravným  spisem  »Grundlagen 
der  I.*  byly  docíleny,  spisovatel  článku  druhého  koná  jej  způsobem,  jakoby  jiŽ  veškeré  ony 
snahy  byly  úplně  uskutečněny  uváděje,  že  Tilšer  prohloubil  i  upevnil  základy  nauky  Mongeovy 
a  vykázal  jí  pomocí  své  ve  formě  i  obsahu  zdokonalené  I.  v  řadě  věd  exaktních  místo  ji  pří- 
slušné, dosavadm'ho  důstojnější.  V  článku  tomto  jest  výsledek  vlivu  I.  na  zdokonalení  nauky 
Mongeovy  tak  zřejmým  způsobem  dokázán,  jakoby  ani  nebylo  myslitelné,  že  Monge  svou  geo- 
metrie descriptive  by  na  jiných  základech  byl  mohl  budovati,  než  jak  se  to  děje  upotřebením 
i.  při  odvozování  základních  zákonů  oné  nauky.  Oba  první  odstavce  dotyčného  článku,  dokud 
se  jimi  objasňují  zásady  geometrie  deskriptivní,  jsou  psány  v  duchu  I.  To  hlavní  pochybení 
Mongeovo  je  zde  naprosto  zastřeno,  a  sice  způsobem  tak  jednoduchým,  jaký  vůbec  jest  možný, 
tím  totiž,  ze  spisovatel  v  odstavci  druhém  (Vědeckému  spracování  nauky . . .),  kde  líčí  Mongc 
jako  tvůrce  geometrie  deskriptivní  a  uvádí,  na  jakých  zásadách  tento  vypěstoval  nauku  svou,^ 
vsunul  mezi  slova  »užívaje«  a  »průmětů«  slůvko  >ODrazů«.  Žádný  čtenář,  nejsa  důkladně  sezná- 
men s  naukou  Mongeovou  ve  způsobe  její  původní  a  jsa  seznámen  se  změnami  jejími  následkem 
vlivů  i.,  nemohl  by  podle  onoho  článku  mezi  oběma  naukami  v  základních  zásadách  spatřiti  ani 
nejmenšího  rozdílu.  Rázem  však  na  jevo  vyjde  pravý  poměr  obou  nauk,  když  čtenář,  nežli 
oba  odstavce  navzájem  porovnává,  ve  druhém  slovo  >obrazů<  vyškrtne;  současně  se  objeví 
podstatný  rozdíl  mezi  základními  zásadami  obou  nauk.  NeboC  podle  odstavce  prvního  růz- 
nými obrazy  se  vyjadřují  různé  pojmy  předmětů  a  jejich  nejdůležitějších  vlastností,  aneb  se 
jimi  sjednávají  podklady  k  opětnému  vzbuzení  určitých  dojmů;  kdežto  v  odstavci  druhém 
je  sice  zmínka  o  řeči  inženýra,  že  však  vlastním  předmětem  veškeré  příslušné  zobrazovací  čin- 
nosti jsou  docela  určité  a  sice  různé  druhy  myšlének,  které  se  příslušnými  obrazy 
vyjadřují,  nedospělo  tu  nikterak  k  jasnému  uvědomení.  V  odstavci  prvém  mluví  se  o  před- 
mětech, rovinách  průmětných,  průmětech,  nákresnách  a  obrazích,  jako  o  věcech  od  sebe  se 
naprosto  lišících;  v  odstavci  druhém  mluví  se  jen  o  předmětech,  průmětnách  a  průmětech*, 

1 

PŘÍLOHA  K  ^OTTOVU  SLOVNÍKU  NAUČNÉMU*. 


nákresna  se  pokládá  za  totožnou  s  průmétnou  a  obraz  za  totožný  s  prflmětem,  v  čemž  hlavm 
vady  nauky  Mongeovy  obsaženy,  vlastně  vady  jeho  předchůdců,  od  nichž  je  jako  dědictví 
bona  fide  převzal,  vida.  že  onéch  způsobů  se  dlouhou  již  dobu  před  ním  s  úspěchem  užívalo, 
aniž  se  o  správnosti  a  přiměřenosti  pro  další  vývoi  své  nauky  byl  dříve  přesvědčil. 

O  další  různosti  nauky  Mongeovy  a  geometrie  deskriptivní,  zdokonalené  vlivem  I.,  nazvané 
proto  ^or(pnickou  geometrií  fonny«,  může  býti  teprve  pak  důkladněji  jednáno,  až  se  poznají 
a  porovnají  úkoly  obou  nauk,  jakož  i  prostředky,  kterými  ony  úkoly  mají  býti  dosaženy. 
Aby  se  tedy  předešla  všecka  další  nedorozumění  a  každý,  aniž  by  sám  byl  odborným  znalcem 
některých  z  těch  nauk  zde  již  uvedených,  aniž  oněch,  o  kterých  se  v  tomto  článku  ještě 
jednati  bude,  sobě  mohl  utvořiti  snadno  správný  úsudek  nejen  o  každé  z  nich,  nýbrž  i  o  vzá- 
jemném jejich  poměru  a  aby  mohl  poznati,  co  zejména  Mongeova  »géométrie  descriptive* 
s  > organickou  geometrií  íormyc  má  společného  ve  formě  i  obsahu,  v  úkolech  i  záměrech,  a  jak 
dalece  se  obě  shodují  v  prostředcích  k  dosažení  oněch  úkolů  nevyhnutelně  potřebných,  jakož 
i  čím  se  od  sebe  v  podstatě  liší  a  jak  dalece  se  ve  všech  věcech  naznačených  rozcházejí; 
bud^ež  v  následujícím  uvedeny  hlavní  likoly  >géométrie  descriptive*,  jakož  i  nejdůle- 
žitější úkoly  I.  především  vzhledem  k  jejímu  upotřebení  v  organické  geometrii  formy,  i  se 
zřetelem  k  docílení  úplné  reformy  dosavadního  vyučování  geometrii  vůbec,  počínajíc  nejprvot- 
něišími  počátky,  jež  dosud  jako  zachovalé  památky  příslušného  snažení  zůstaly  lidskému  zkou- 
maní přístupnými.  Poněvadž  Mongeova  »géométrie  descriptive«  stala  se  prof.  Tilšrovi  hlavním 
podnětem  k  vypěstování  I.  a  k  pochybené  zásadě  v  elementech  nauky  oné  právě  bylo  po- 
ukázáno, nutno  v  příčině  dalšího  porovnávání  obou  v  následujícím  předeslati  stručný  as|>oň 
náčrtek  nauk  obou  a  vyznačiti  způsoby  a  cesty,  jakými  se  dospělo  k  vypěstováni  jedné 
i  druhé;  oné  aŽ  k  jejímu  vřadění  do  plánu  veřejného  vyučováni:  obecného  nejnižšího  na 
>École  normale«  i  odborného  nejvyššího  na  »École  polytechnique*  v  Paříži  r.  1795,  I.  až  k  je- 
jímu upotřebení  v  přednáškách  o  zdokonalené  geometrii  deskriptivní,  nazvané  pak  organickou 
geometrií  formy  na  zemském  král.  ústavu  póly  technickém  v  Praze. 

Především  co  se  týče  úkolů  geometrie  descriptive,  ty  jasně  naznačil  Monge  v  či.  1.  fv  pře- 
kladu doslovně):  »Geometrie  deskriptivní  má  dva  úkoly:  předně  má  poskytnouti  methody.  dle 
nichž  zobraziti  lze  na  listě  nákresu  ínákresně,  feuiile  de  dessin),  který  má  rozměry  jen  dva,  totiž 
délku  a  šířku,  všechna  tělesa  přírody,  která  jich  mají  tři,  délku,  Šířku  a  hloubku,  jen  kdyi 
tato  tělesa  zcela  přesně  určiti  se  mohou  (pourvu  néanmoms  que  ces  corps  puissent  étre  définis 
rigoureuiement).  Za  druhé  má  poskytovati  způsoby  (maniére)^  kterak  lze  dle  exaktního  nákresu 
poznati  formy  těles  a  z  toho  odvoditi  všechny  pravay,  které  vyplývají  z  jejich  formy 
a  jejich  poloh  vzájemných.  Kterak  oba  tyto  úkoly  se  mají  pojímati,  Monge  ještě  blíŽe  vy- 
světlil v  řeči  své  před  první  veřejnou  přednáškou,  která  vůbec  o  jeho  nauce  se  konala  (r.  1795) 
a  z  které  se  poznává,  že  při  slově  příroda  (nature)  nemá  se  mysliti  pouze  na  souhrn  věd 

{)řirodních,  ve  stavu  přirozeného  svého  vývoje  bytujících,  nýbrž,  a  to  hlavně,  věcí  takových, 
Ltcré  v  té  způsobe,  v  jaké  bychom  ie  sobě  přáli,  ještě  neexistují,  nýbrž  které  z  přírodnin  podle 
nákresů  inženýra  teprve  provésti  hodláme,  nazvav  svou  nauku  mluvou  onomu  nevyhnutelně 
potřebnou;  inženýr  patrné  jí  užívá  při  sestavování  projektu  (iaugue  nécessaire  á  Vhomme  de  genie 
qiii  con^oit  un  project).  A  CO  se  týče  úkolu  druhého,  vyhledávání  pravdy,  ten  objasňuje 
Monge  pravě,  že  geometrie  descriptive  poskytuje  neustále  příklady  přechodu  od  známého  k  ne- 
známému; a  pon<>vadž  se  ona  upotřebuje  vždy  při  zaměstnání  s  předměty,  které  poskytuji  nej- 
více samozřejmosti,  musí  býti  pojata  do  plánu  národního  vychování.  Ona  jest  jasností  svých 
výkladů  nejen  způsobilou  vycvičiti  mohutnosti  intellektu  velkého  národa  a  tím  též  přispívati 
ku  zdokonalení  lidského  plémě,  nýbrž  ona  iest  též  nevyhnutelné  potřebnou  všem  dělníkům 
(ouvriers)  vůbec.  jichŽ  zaměstnání  k  tomu  směřuje,  dáti  jistým  tělesům  formy  zcela  určité;  a  to 
hlavně  proto,  že  methody  tohoto  umění  byly  do  této  doby  na  škodu  veškeré  industrie  národa 
téměř  docela  zanedbávány  a  z  té  příčiny  také  pokrok  tak  pomalý. 

Při  bedlivém  prozkoumání  veškerých  druhů  činnosti  zobrazovací,  obzvláště  však  při  pro- 
zkoumávání práce  myšlenkové,  která  se  —  dosud  neuvědoměle  —  vykonává  při  sestrojování 
obrazů  ve  smyslu  a  za  účely  nauky  v  minulém  století  slavným  francouzským  geometrem 
M  on  gem  vvpěstované,  ale  teprve  r.  1794  do  veřejného  vyučování  uvedené,  jasné  se  po- 
znává, že  veŽkerá  zákonitá  činnost  zobrazovací  spočívá  ve  vyjadřování  zvláštnídi  druhů  po- 
myslů, jež  však  dosud  k  jasnému  uvědomění  nedospěly,  a  že  právě  ta  sféra  pomyslů 
nedosáhla  náležitého  objasnění,  která  jest  vlastní  podstatou  Mongeovy  nauky  nejen 
v  její  vyšších  částech  theoretických,  nýbrž  i  při  veškerém  jejím  upotřebení  v  různých  odborech 
prací  technicko-inženýrských:  jako  při  pracích  čistě  uměleckých,  umělecko-průmyslových,  ai 
k  nejnižším  vrstvám  přerůzných  zaměstnání  řemeslných  a  průmyslných.  vůbec  při  veškerých 
pracích  hmotných,  které  se  při  stálém  vývoji  života  kulturního  a  k  zachování  toho,  co  jest 
dosud  v  něm  rozumného,  stávají  nutnými,  anebo  pro  další  vývoj  lidstva  a  docíleni  žádoucího 
jeho  blaha  potřebnými.  V  leckterém  ohledu  byla  z  příčin  rozmanitých,  k  nimž  později  při- 
hlédneme, ona  sféra  pomyslů  zatemněna  ještě  více,  než  dávno  kdy  před  tím.  ToC  jest  hlavní 
příčinou,  že  velkodušna  koncepce  nauky  Mongeovy  nemohla  plniti  oba  tak  určitě  hned 
na  samém  počátku  při  uvedení  geometrie  descriptive  do  veřejného  vyučování  vytknuté  úkoly 
a  že  vznešené  úmysly  a  záměry,  jaké  jemu  tanuly  na  mysli,  dosud  daleko  zůstaly  svého 
uskutečnění. 

Kdežto  Mongeově  geometrie  descriptive  byly  vytknuty  úkoly  dva,  směřující  v  první  řade 
k  usnadnění  a  zdokonalení  speciálních  druhu  veškerých  prací  průmyslových,  počínajíc  od 
nejnižších  řemeslných,  aŽ  k  nejvyšším  inženýrským,  a  kromě  toho  k  současnému  zdokonalování 


3 

intcUcktuálních  mohutností  příslušných  pracovníků,  zejména  též  ku  vyhledávání  pravdy  při 
oněch  pracích  kulturních,  přispívá  I.  k  plnění  následujících  tří  hlavních  úkolů  všelidských: 
Předně  přivádí  I.  k  poznáni,  pokud  jen  možná  jasnému,  podstatu  veškerých  druhů 
zákonité  typicko-lidské  činnosti  zobrazovací,  a  to  upotřebením  prostředků  nej- 
jednodušších, přírodou  samou  v  přehojné  míře  poskytnutých,  žádných  zvláštních  materiálních 
obětí  nevyžadujících,  dosavad  bud  naprosto  nepoznaných,  anebo  nepovšimnutých,  ba  i  úmyslné 
zavrhovaných  a  při  tom  všem  člověku  již  v  útlejším  mládí  snadno  pochopitelných,  k  vážnému 
o  věcech  bytujících  přemýšlení  pobádajících,  poznání  zákonů  přírodních  usnadňujících  a  takto 
k  zušlechtění  povahy  lidské  nemálo  přispívajících.  Za  druhé  přivádí  i.  k  uvědomění  pokud 
jen  možno  jasnému  zvláštní  typickou  sféru  pomyslů  dosud  k  uvědomění  nedospělou;  kdežto 
až  na  naši  dobu  veškeré  naše  luyšlénky  se  pohybovaly  pouze  ve  dvou  různýcn  sférách  po- 
myslů uvědomělých,  ve  sféře  t.  zv.  pomyslů  nižších  o  předmětech  smyslných,  fysických  v  pro- 
storu skutečné  látečně  bytujících  a  ve  siéře  pomyslů  nejvyšších,  t.  zv.  nadsmyslných  čili  icfeál- 
ných,  přivádí  I.  zvláštní  sféru  pomyslů  útvaru  prostoru  metafysických,  přirozený  přechod  mezi 
oněmi  sférami  zprostředkujících,  tím  dosavadní  protivu  mezi  oněmi  rušících  a  takto  ony  mo- 
hutné prameny  valné  většiny  bludů,  které  byly  dosud  tím  nejnebezpečnějším  nepřítelem  lidstva, 
odkrývajírích  a  vyvarováni  se  jich  umožňujících.  Aby  se  dosáhlo  tohoto  úkolu,  poskytuje 
\.  zároveň  ono  veliké  množství  potřebných  prostředků,  jimiž  veškeré  pomysly  všech  tří  sfér  lze 
snadno  rozeznávati,  vzájemné  zaměňování  jich  zamezovati  a  takto  k  jasnému  poznávání  před- 
mětů přírody,  jakož  i  zákonů  ji  ovládajících  přispívati,  k  čemuž  největších  služeb  koná  písmo, 
tomuto  účelu  vyhovující,  proi.  Tilšrem  kosmograňckým  nazvané,  k  němuž  současně  příslušné 
slovní  významy  připojeny  jsou.  Všeho  toho  dociluje  se  ve  třech  hlavních  oddílech,  a  sice: 
A)  Morfognosie  generelni  (viz  tX  B)  Morfognosie  speciální  (viz  t.),  která  se  dělí  ve  3  části: 
a)  organickou  aesthetiku  (viz  t.),  b)  organickou  kinetiku  (viz  t.)  a  c)  organickou  ikonografii 
(viz  €),  C)  Třetí  úkol  f.  směřuje  především  k  tomu,  celý  obor  našich  dosavadních  vědomostí 
geometrických  na  základě  onoho  uvědomění  všech  tří  sfér  pomyslů,  zejména  onu  větev,  která 
vedla  k  uvědomění  pomyslů  oné  střední  sféry,  vypěstovati  k  vývoji  co  možná  dokonalému, 
a  prostředků,  jež  vůbec  I.  poskytuje,  použiti  k  nabytí  snadnějšímu  vědomostí  dosavadními 
bludy  nezkalených,  a  takovým  způsobem  blížiti  se  onomu  cíli,  jenž  byl  našemu  J.  Amosů 
Komenskému  nejvyšším  ideálem.  Celistvý  úkol  I.  lze  tím  ve  smyslu  Komenského  nejspíše 
vyznačiti,  praví-Ii  se,  že  i.  má  upravovati  cestu  všem  lidem  stejně  přístupnou  k  dosažení  po- 
žitků pozemských  nejen  matenálm'ch,  nýbrž  i  nejcennějších  požitků  duchovních  a  na  základě 
opravdového  poznání  všech  dosáhnouti  oné  harmonie,  která  zajisté  jest  hlavní  podmínkou 
lidského  blaha. 

Z  životopisu  Mongeova  (viz  Monge)  čtenář  sezná,  že  veškerá  činnost  tohoto  geniálního 
velikána,  a  zejména  účinky,  které  způsobeny  byly  zorganisováním  obou  oněch  vzdělávacích  ústavů 
»Ecole  normale«  a  >École  polytechnique*  a  zavedením  jeho  nauky  do  veřejného  vyučování,  na 
vývoj  kulturní  v  našem  století  daleko  ani  poznány  ani  oceněny  nejsou.  Z  jeho  inaugurační  řeči 
při  zahájení  přednášek  o  geometrie  descriptive  na  École  normále  slyšíme,  jaké  dalekosáhlé  zá- 
měry jemu  na  mysli  tanuly  a  k  čemu  všeliká  jeha  snaha  se  nesla,  kdyŽ  žádal,  aby  všichni  mladí 
lidé  bez  rozdílu  nabyli  vědomosti  o  této  nauce  a  stali  se  tím  způsobilými  dělati  zákonité  obrazy 
předmětů  o  třech  rozměrech  v  prostoru  bytujících  na  dvoudimensiálním  listě  papíru,  počínajíc 
od  nejnižších  lidových  vrstev  národa,  poněvadž  tím  by  se  staly  obzvláště  schopnými  vykoná- 
vati též  co  nejdokonalejší  díla  při  veškerých  druzích  práce  hmotné  kulturní,  na  jakou  je  od- 
kázán každý  dělník,  jenŽ  nemá  jiného  ku  své  výživě,  než  své  ruce  a  svůj  intellekt.  Avšak  nejen 
chudí  měli  se  této  nauce  učiti,  nýbrž  i  ti,  kdož  mají  nějaké  nastřádané  jmění  k  disposici.  Tito 
hlavně  proto,  aby  poznali  obtíže  spojené  s  provedením  dokonalých  prací  hmotných  a  dovedli  je 
náležitě  nejen  oceniti,  nýbrž  i,  chtéjíce  výsledky  prací  jiných  pro  vlastní  potřebu  užiti,  náležitě 
odměniti,  a  takto  přispívati,  aby  se  protivy  ve  společnosti  lidské  spíše  zmírnily.  Poněvadž  při 
pěstování  jeho  nauky,  jež  umožňuje  ve  všem  zřejmost  co  největší,  zároveň  rozum  jednotlivců  se 
bystří,  obzvláště  tím,  že  se  neustále  přechází  od  známého  k  neznámému,  viděl  v  ní  Monge  jeden 
z  nejvhodnějších  nástrojů  k  vypátrání  pravdy  a  měl  ji  za  nanejvýš  způsobilou,  povznésti  lidské 
plémě  k  dokonalosti  co  možná  nejvyšší.  Ku  plnění  úkolu  tohoto  mělo  hlavně  přispívati  vyučo- 
vání geometrie  descriptive  na  École  polytechnique. 

Komu  jsou  známy  snahy  Komenského,  nemůže  nespatřovati,  že  snahy  obou  těchto  pravých 
lidumilů  k  témuž  cíli  směřují  a  že  i  mezi  prostředky  obou  není  valného  rozdílu,  leda  Že  se  na- 
vzájem zdárně  doplňují.  Zraky  obou  jsou  obráceny  k  lidské  činnosti  zobrazovací;  Komenský 
spatřoval  ve  výsledcích  této  činnosti  nejvhodnější  prostředek  k  snadnému  šíření  důkladných 
vědomostí.  A  na  tomto  základě  sepsal  >Orbis  pictus«  o  140  let  dříve,  než  Mongeova  nauka  přišla 
na  veřejnost.  Mongeovy  snahy  pak  směřovaly  k  tomu,  by  každý  nabyl  dovednosti  vyráběti 
zvěcí  přírody  pomocí  určitých  druhů  obrazů  průmy  siná  díla  dokonalá,  pro  život  kulturní 
užitečná.  I  Komenský  toužil  po  nauce,  která  by  obsahovala  známosti  všech  věcí,  jsouc  ve  všem 
pravdivá  a  všem  lidem  snadno  přístupná.  Chtěl  podati  všechněm  do  rukou  klič.  jímŽ  by  se 
snadno  otvírala  veškerá  tajemství  přírody  a  podstata  věcí  pro  člověka  užitečných.  Nikdo  neměl 
býti  vylučován.  Oba,  Komenský  i  Monge,  spatřovali  jediný  prostředek  k  trvalému  zlepšeni  ne- 
utěšených dosavadních  poměrů  v  lidské  společnosti  ve  všeobecném  a  co  možná  důkladném  po- 
znání zákonů  přírody,  kteréžto  poznání  poskytuje  nejčistší  a  nejvyšší  blaženosti.  Není  proto 
divu,  že  tak  jako  my  a  s  námi  celý  vzdělaný  svět  oslavujeme  památné  dny  Komenského,  též 
národ  francouzský  po  uplynutí  jednoho  století  od  té  chvíle,  kdy  idee  Mongeovy  uskutečněny 
byly  ve  zřízení  École  polytechnique,  odkud  počaly  účinkovati  na  veškerý  kuRurni  Život  lidstva. 


okázale  dal  na  jevo  svou  vděčnost  k  jednomu  xe  synů  svých  nejzdárnějších.  Tři  dny  (od  18. 
do  20.  května  1894)  trvaly  >fětes  du  centenaire«,  kdy  Monge  byl  střediskem  všeho  holdu,  jchol 
se  súčastnil  sám  president  republiky  Camot.  bývalý  éléve  École  poljrtechnique,  obklopen  všemi 
téměř  starými  élěvy  této  školy,  a  s  nimi  celá  Paříž,  ano  i  celá  Francie,  a  kter^  vyzná  v  nadšený 
dík  na  hrobě  Mongeově  na  Paire-Lachaise  studijním  ředitelem  Mercadierem  proslovený  a  sou- 
hlasem celé  vzdělané  Francie  provázený. 

Aby  se  usnadnilo  správné  posouzení  základů  a  vývoje  nauky  Mongeovy,  nutno  pHhlížeti 
k  okobiostem,  v  jakých  byla  jím  vypěstována.  Sledujme  Gasparda  Monge  na  jcmo  cesté  z  Lyonu, 
kde  ji2  ve  věku  18  let  působil  na  škole  tamějších  oratoristů  jako  professor  fysilnr,    maje  se 
státi  kazatelem.  K  pokynu  otcovu  chtěl  se  podle  rady  vyššího  důstojmlca  inženýrského  sboni 
dáti  přijati  na  školu  vojensko-inženýrskou  v  Mezíéres.    Monge  totiž  v  útlém  svém  mládí,  kdy 
ještě  navštěvoval  školu  oratoristů  v  Beaunu,  zhotovil  bez  všelikého  návodu  model  stříkačky 
a  situační  plán  svého  rodiště,  z  kterýchžto  prací  bylo  viděti  neobyčejné  obdivuhodné   geo- 
metricko-mechanické  umění,  kdežto  na  škole  samé  vynikal  nade  všecky  věděním,  takže  byl 
obecně  >zlatým  hochem*  (puer  aureus)  nazván.  Onen  důstojník  sboru  inženýrského  spatřil  totíž 
práce  Mongeovy  na  svých  cestách  po  Francii.    Žádost  Mongeova,  aby  byl  přijat  do  oddělení 
vyššího,  kde  by  se  vzdělal  na  důstojníka  inženýrského,  nebyla  přijata,   říebylť  jeho  otec  rodu 
šlechtického,  ani  vyrabitel  zboží  skleněného.    Byl  odkázán  na  oddělení  nižší,  určené  pro  opa- 
tření řádných  dozorců  vzdělaných  při  stavbách  opevftovacích,  jichž  povinností  na  škole  bylo 
vykonávati  též  různé  práce  poctářské,  jakož  i  zvláštní  druh  prací  hmotných  při  přípravách  ka 
stavbám  potřebných.   Zejména  tyli  povinni  líti  modely  ze  sádry  upotřebením,  určitých  forem, 
aby  se  dle  nich  z  hrubého  kameni   vy  tesá  valy  kvádry  formy  takové,  v  jaké  by  při  pHští  stavbě 
bez  další  změny  mohly  býti  upotřebeny  v  oné  poloze,  jaká  jim  v  projektu  inženýra  byla  vyká- 
zána. Aby  se  mohly  modely  líti  do  forem,  musila  se  sádra  v  podobě  mouky  rozmíchati  s  vodou. 
Élévové  šlechtičtí  jsouce  od  vykonávání  těchto  hmotných  prací  jako  stavu  jejich  nedůstojných, 
ne-li  docela  nečestných,  sprošténi,  nazývali  za  to  ono  oddělení  nižší  posměšně  školou  vařečkovou 
(la  Gáche).  A  tu  měl  Monge  býti  vzdělán  na  dozorce  při  stavbě  pevností.  Takového  pokořem' 
neočekávav  nesl  velmi  těžce  svůj  osud;  avšak  netrvalo  dlouho  a  jeho  vynikajíd  talent  pro  práce 
geometrické  byl  uznán  v  té  míře,  že  jeho  představení  se  viděli  nuceny,  nešlechtického  sádristu 
ustanoviti  za  geometricko-mathematického  učitele-repetiteura  Šlechtických  élěvů  méně  nadaných. 
Mongeovi  bylo  totiž,  jako  jiným  élěvům  nižšího  oddělení  uloženo,  vypočítati  a  zároveň  graficky 
řešiti  úkoly  při  projektování  pevnosti  potřebné.  On  řešil  úkoly  tak  rychle,  že  žádný  z  předsta- 
vených nechtěl  tomu  ani  věřiti.  Že  by  byl  práci  tu  skutečně  konal,  takže  její  prozkoumání  prosté 
odmítl.    Ku  přesvědčivému  naléhání  Mongeovu,  aby  se  o  správnosti  přesvědčili,  bylo  jeho  žá- 
dosti vyhověno.    Seznaloť  se  k  velikému  překvapení,  že  na  místo  složitých  prací  počtářských 
i  konstruktivních,  dosud  obvyklých,  Monge  užil  způsobu  zvláštního,  rychle  a  bezpečně  k  cíli  ve- 
doucího. Jednaloť  se  totiž  při  takových  projektech  o  určení  formy  a  vzájemné  rozlohy  různých 
částí  pevnosti,  hradeb  hlavních  i  vedlejších  s  příkopy  v  délce,  šířce  a  hloubce  náležitých  roz- 
měrů, a  sice  tak  zařízených,  aby  jednak   určité  části  prostoru  na  povrchu  zemském  na  onom 
místě,  kde  pevnost  měla  býti  provedena,  byly  hradbami  bezpečně  kryty  proti  direktní  stfelbé 
z  dél.  a  zároveň  aby  eventuální  útočník,  k  pevnosti  se  blížící,  nenalezl  v  blízkém  okolí  místa, 
kde  by  nebyl  z  pevnosti  viděn  a  nemohl  býti  se  strany  obránců  pevnosti  střelivem  uvítán.  Vy- 
pracovati projekt  pevnosti  v  té  způsobe,  aby  bylo  všem  zde  naznačeným  a  ještě  jiným  podmín- 
kám vyhověno,  nazývalo  se  »pevnost  defiíovatic  a  výsledek  této  důležité  práce  slul  defile- 
ment.  Projekty  toho  druhu  dělati,  náleželo  od  doby  zavedení  střelného  prachu  k  úkolům  váleč- 
ným, jak  samozřeímo,  k  nejdůležitějším  pracím  inženýra  vojenského;   neboť  na  defilementu 
příští  pevnosti  záleželo  dosažení  účelu,  jakému  pevnost,  velikých  prací  a  nákladu  vyžadujíd, 
mela  sloužiti.    Monge  prováděje  tyto  veledůležité,  k  ochraně  životů  lidských  sloužící  práce 
methodou  ryze  konstruktivní  a  velmi  jednoduchou,  vypěstoval  svou  nauku,  kterou  jako  sestru 
Descartesovy  geometrie  analytické  na  rozdíl  od   nižší  geometrie  synthetické  sám  nazval   geo- 
metrie descriptivc.  Avšak  tato  zvláštní  vymoženost,  kterou  vojensko-inženýrský  sbor  nabyl 
velmi  cenné  přednosti  před  sbory  států  jiných,  musila  zůstati  v  tajnosti  jako  všechny  vymože- 
nosti směřující  ku  zdokonalování  systémů  pevnostních,  způsobů  obrany  pevností  obležených. 
Monge  těžce  nesl  toto  utajování,  seznav,  jak   nad  míru  by  se  tento  způsob  řešení  úkolů   geo- 
metrických mohl  státi   všeobecně  prospěšným;  téměř  20  let  musil  jako  mathematický  učittl 
všech  élěvů  snášeti  takové  trapné  pocity.  I  když  v  r.  1783  opustil  školu  meziěreskou  naprosto, 
byv  povolán  za  examinátora  élěvů  námořnictví  do  Paříže,  nesměl  o  své  nauce  ničeho  dáti  do 
veřejnosti.    Doby  svého  pobytu  mnoholetého  na  vojensko-inženýrské  škole  v  Meziěres  použil 
Monge,  aby  se  vzdělal  ve  všech  oborech  mathematiky  a  geometrie,  pěstovav  při  tom  s  největší 
horlivostí  zároveň  fysiku  a  mechaniku.  Osvojiv  sobě  všechny  vědomosti,  jež  byly  směrodatnými 
naukami  veleduchů  Dcscartesa,  Leibnize  a  Newtona  přístupnými  učiněny,  počal  sám  proklesfo- 
vati  nové  cesty  do  sfér  dotud  nedostižených  geniálním  užíváním  nástrojů,  od  předchůdců  pře- 
vzatých, i  zdokonalováním  jich  vlastním  přičiněním.  Monge  nabyl  při  tom  nezvratných  důkazů, 
že  mnohé  pravdy,  ku  kterým  bylo  lze  do  té  doby  dospěti  jen  pomocí  upotřebení 
vyšší  mathematiky,  lze  poznati  též  jiným  elementárním  způsobem,  snadno   po- 
chopitelným a  žádného  zvláštního  vyššího  odborného  vzdělání  nevyžadujícím. 
Oněmi  pracemi  ryze  mathematickými  na  veřejnost  vyšlými  stal  se  Monge  nejen  ve  Francii,  nýbrž 
v  celém  učeném  světě  proslulým  ještě  dříve,  než  k  novému  úřadu  byl  povolán.    Události  při 
vypuknutí  revoluce  v  Paříži  r.  1789  uvítal  Monge  jako  skutky  jej  z  pout  osvobozující  v  pevné 
nadóji,  že  ideály  z  doby  jeho  mládí  se  nyní  uskuteční,  a  on  ze  bude  moci  veškeré  své  síly  vé- 


novati  vt  prospěch  vlasti.  Úřadu  ministra  námořnictví,  k  němuž  byl  povolán  v  r.  1791,  vzdal 
se  již  na  počátku  r.  1793  v  pocitu  nedostatečné  znalosti  poměrů  administračních.  Byv  opět 
zvolen,  setrval  na  své  demissi,  až  k  naléhání  svému  teprve  v  dubnu  téhož  roku  tohoto  břemene 
sproštěn.  Tu  nastala  pro  Monge  činnost  téměř  nadlidská.  Ve  chvíli,  kdy  celá  téměř  Evropa 
podnikala  útok  proti  Francii,  kdy  na  million  branců  bylo  do  zbraní  povoláno  a  zbraní  téměř 
žádných  nebylo,  byl  to  Monge  hlavně,  který  se  nevzdal  naděje,  že  zachrániti  možno"  milovanou 
vlast  Arago  líčí  jeho  gigantickou  činnost  v  této  době  nebezpečí,  že  sotva  by  bylo  lze  tomu 
víry  dáti,  kdyby  to  líčení  Mongeova  působení  nebylo  se  konalo  v  akademii  věd,  jejímž  Monge  byl 
vynikajícím  členem.  Sotva  byla  dovršena  míra  hrůz  a  krvavých  událostí  za  vlády  Robespierrovy, 
nastala  nutnost  napraviti  spousty  pohrom,  jaké  mohly  býti  jen  šílenstvím  mass  způsobeny,  kdy 
při  páchání  takových  ukrutenství  a  ničem  všeho,  co  melo  jen  poněkud  znak  kultury  lidské, 
»rozum«  směl  býti  za  boha  prohlašován.  Veškeré  školství  melo  býti  znovuzřízeno.  Tu  se  setká- 
váme opět  v  první  řadě  s  Mongem,  kdy  mohl  použiti  veškerých  nabytých  vědomostí  ve  pro- 
spěch vlasti.  roŽívaje  plné  důvěry  u  osobností,  jimž  svěřeno  řízení  státních  záležitostí,  podně- 
coval je  veškerým  enthusiasmem,  aby  se  použilo  té  šťastné  příležitosti,  kdy  mají  ve  svých  moc- 
ných rukou,  podle  svého  nejlepšího  přesvědčení  a  uznání,  jakým  směrem  by  se  mělo  bráti  vy- 
chování veškeré  mládeže.  Již  v  říjnu  1794  bylo  nařízeno,  aby  ze  všech  departementů  Francie 
bylo  do  Paříže  vysláno  1500  mladých,  ke  stavu  učitelskému  co  možná  způsobilých  mužů,  kteří 
by  v  době  co  možná  nejkratší  nejznamenitějšími  učenci  Francie  vyškoleni,  o  rychlé  znovu- 
zřízení  Školství  obecného  (á  régénérer  1'instruction  publique)  se  přičiniti  mohli.  Monge  převzal 
úkol  zorganisovati  École  normále  a  provedl  jej  v  době  nejkratší  ve  slohu  velkolepém,  dosud 
nevídaném.  A  tu  teprve  nadešla  chvíle,  iím  dávno  vytoužená,  kdy  poprvé  své  úmysly  a  zá- 
měry, své  přes  20  let. skrývané  tužby  před  intelligentm'  mládeží  celé  Francie  směl  beze  všeho 
obalu  projeviti.  Poněvadž  i  veškeré  dosavadní  Školy  odborné,  vojenské  i  občanské,  jejich  cho- 
vanci i  mladší  učitelé  při  známé  první  obecné  výzvě  do  zbraní  na  obranu  ohrožené  vlasti  byli 
k  vojsku  vřaděni,  chopil  se  vynikající  zástupce  uzavřené  školy  inženýrské  École  des  ponts  et 
chaussées,  učenec  Lamblardie,  myšlénky,  jakou  též  Monge  již  dříve  vícekráte  byl  projevil 
(>Temps«,  18.  kv.  1894),  zříditi  jedinou  velkolepou  školu  centrální  jako  ústav  pro  nejvyšší  vzdě- 
lání technické  pro  veškeré  prače  veřejné,  civilní  i  vojenské.  I  zde  byl  to  Monge,  jenŽ  se  ide^- 
ního  toho  plánu  ujal  s  nadšením,  jehož  jen  on  byl  schopen,  a  zasadil  se  u  Členů  výboru  pro 
blaho  obecné,  u  proslulého  učence  chemika  Fourcroye  a  u  Carnota  i  Prieuxa  de  la  Cóte  ďOr, 
svých  dvou  bývalých  chovanců  na  škole  v  Meziěres,  s  výsledkem  takovým,  že  již  v  září  r.  1794 
Fourcroy  mohl  předložiti  národnímu  shromáždění  návrh  na  zřízení  školy,  jež  měla  slouti  École 
centrále  des  travaux  publiques,  kterýžto  název  však  záhy  změněn  v  École  polytechnique.  Geo- 
metrie descriptive,  která  svými  elementy  měla  sáhati  při  lidovém  národním  vychování  do 
vrstev  nejnižších,  měla  se  státi  ve  sférách  vyšších  na  École  polytechniqe  hlavním  pilířem 
veškerého  vzdělání  technicko-inženýrského  CF.  Arago,  Oeuvres  complětes.  Paříž,  1854).  Jest 
všeobecně  známo,  jaké  závodění  během  pravě  dokonávajícího  století  v  ostatních  kulturních 
státech  nastalo  ve  zřizování  Škol  podle  vzoru  pařížské  polytechniky. 

Předeslavše  takto,  za  jakých  poměrů  nauka  Mongeova  svůj  vznik  vzala  na  vojensko-inže- 
nýrské  škole  v  Meziěres,  a  poukázavše  pak  stručně,  za  jakých  okolností  a  v  jakém  všeobecném 
rozruchu  ona  nauka  do  veřejného  vyučování  byvši  uvedena  na  École  normále  poprvé  počala 
plniti  svůj  úkol  vznešený,  dále  i  mlčením  pominuvše,  jakým  apparátem,  před  tím  nevícfaným, 
se  konaly  přípravy  k  zahájení  přednášek  o  Mongeově  geometrie  descriptive  v  paláci  Bourbon- 
ském,  na  École  polytechnique  zde  umístěné,  na  níŽ  hned  v  prvním  roce  všechny  tři  ročníky 
v  činnost  byly  uvedeny  tím,  že  první  tři  měsíce  věnovány  byly  též  kursu  kvapnému  (t.  zv. 
revolučnímu),  ve  kterém  všichni  élěvové  počtem  přes  300  po  tuto  dobu  jako  při  závodech 
k  cíli  pospíchali,  aby  pak  podle  výsledků  do  3.,  2.  a  1.  ročníku  byli  roztříděni,  vidíme  se 
nuceny  pro  důležitost  toho  všeho  ku  správnému  posouzení  vědecké  činnosti  Mongeovy  po- 
ukázati aspoň  ke  spisu  historicky  úplně  spolehlivému,  od  Mongeova  kollegy  z  akademie  věd 
Fr.  Araga  vydanému  (viz  jeho  Oeuvres  complětes,  Paříž,  1864). 

Nelze  zde  konečně  ani  nejhlavnější  momenty  účinků  všech  Mongeovou  energií  do  života 
uvedených  institucí  vylíčiti  tak,  by  jeho  působení  v  ohledu  kulturně-historickém  náležitě  bylo 
oceněno,  a  dokázati,  kterak  do  dnes  cítíme  v  celém  svém  žití  chvění  ohromných  nárazů,  jež 
způsobeny  byly  tehdejšími  nově  zřízenými  institucemi,  jako  Museum  ďhistoire  naturelle  (kde 
činnost  Lamarckova  se  stala  směrodatnou  v  oboru  věd  přírodních),  jakož  i  záhy  následujícím 
zasahováním  armád  Mongem  k  obraně  vlasti  vyzbrojených  do  poměrů  mezinárodních  se  strany 
Napoleona  I.,  dřívějšího  přítele  Mongeova.  Zajisté  však  oprávněna  je  tu  otázka,  s  jakousi  po- 
chybností pronesená,  zdali  možno,  oy  již  v  nejprimitivnějších  základech  nauky  Mongeovy, 
s  kterými  se  i  na  našich  školách  řemeslnických  učňové  seznamují,  bylo  něco  nesprávného, 
klamného,  co  by  bylo  na  ujmu  snadnému  jich  pochopení;  a  to  tím  více,  kdyi  dosud  ani  je- 
diný z  dosavadních  tak  přečetných  pěstovatelů  nauky  té  mimo  Tilšra  nebyl  shledal  v  nich  nic 
závadného  a  když  oněch  několik  pokynů,  které  TilŠer  před  19  lety  (Grundlagen  der  I.,  Praha, 
1878)  uveřejnil  a  řadou  důkazů  mathematických  opřel,  zůstalo  bez  patrnějších  účinků  na  po- 
sa vadní  vyučování,  ač  protidůkazu  o  nesprávnosti  se  na  veřejnost  nedostalo  ani  jediného 
a  někteří  učenci  (prof.  dr.  Fr.  Studnička,  prof.  Kleckler  a  j.)  velmi  příznivě  o  provedených 
změnách  se  vyslovili,  oceňujíce  je  jako  šťastné,  mnohoslibné  a  plodné.  Otázka  je  tím  více 
oprávněna,  že  i  v  našich  kruzích  živnostnických,  řemeslnických  a  průmyslnických  zájem  pro 
pěstování  nauky  Mongeovy  ve  vrstvách,  které  právě  Monge  na  mysli  měl,  dnes  již  velmi  ži- 
vým se  stal. 


Za  takových  okolnosti  je  zajisté  přímo  nutno,  uvažovat'  o  oné  otázce  též  v  tom  smysltu 
zdali  se  skutečné  snad  přece  prof.  Tilárem  nezamýšlí  v  nauce  Mongeové  zména  taková,  která 
by  i  v  nejširších  vrstvách  lidových,  v  této  záležitosti  zájem  majících,  nevzbudila  přesvédřejií, 
že  změna  upotřebením  f.  navržená  jest  nejen  Žádoucí,  nýbrž  nanejvýš  nutná,  má-li  se  umožniti 
plnéní  úkolů,  které  onomu  nejšlechetnějšímu  lidumilu  a  učenci  na  mysli  tanuly,  jenž  by  zajisté^ 
kdyby  dlel*  mezi  námi,  souhlasil  s  Tilšrem  v  příčině  navržené  nápravy  toho,  co  on  v  pUié  dů- 
věře za  správné  pokládal,  poněvadž  stoletý  zvyk  a  zkušenost  dlouhé  doby  ho  k  takové  důvěře 
opravňovaly,  a  co  tedy  převzal  od  předchůdců  tím  spíše,  jelikož  způsoby  převzaté  z<tínIivoa 
jednoduchostí  slibovaly  nejvíce  prospěšnosti,  aby  i  do  nejširších  vrstev  hdových  se  zakotvily. 
Konáme  proto  na  tomto  místě  svou  povinnost,  prodávajíce  k  veřejnému  posouzem'  TŠem,  kdói 
se  o  záležitosti  našeho  národa  zajímají,  aby  se  konečně  rozhodlo,  nachází-li  se  Tilšer  na  cestě 
pravé,  vedoucí  nejen  k  zdokonalení  práce  hmotné,  n^brž  ukazující  přímou  cestu,  na  které  lze 
se  blížiti  k  poznání  pravdy,  nebo  zdali  se  sám  neklame,  předstíraje,  že  spatřuje  id^my  vůkol 
sebe,  kdežto  snad  on  klamem  jest  zaujat. 

Podávajícím  v  následujícím  důkaz  pravdy,  že  Tilšer  se  nachází  na  cestě  pravé,  bude  nám 
zajisté  dovoleno,  předvésti  aspoň  jediného,  nejvýš  pravdy  milovného,  osvědčeného,  nám  všem 
dobře  známého,  námi  všemi  milovaného,  jenž  svým  strastiplným  životem  dokázal,  že  hotov  jest 
obětovati  svou  existenci,  než  přesvědčení  své  a  touhu  svou  poznati  nezkalenou  pravdu,  jakož 
po  vyhledání  takového  klíče  otevříti  pevnou  závoru,  která  zabraňuje,  bychom  mohli  z  toho 
íabyrinthu,  v  němž  tak  hluboce  jsme  obklíčeni,  konečně  vyproštěni  býti  —  J.  A.  Komenského. 

Co  vlastně  chce  měniti  Tilšer  v  geometrii  deskriptivm,  ba  v  celé  dosavadní  soustavé  geo- 
metrie, od  Euklida  počínaje  aŽ  k  nejvyšším  sférám  geometrie  novější,  pěstované  hlavně  učend 
národa  německého  proti  zásadám  Mongeovým,  ba  proti  celému  jeho  systému,  a  nikoli  proti 
základům  jeho  nauky,  namířeným  se  stejnou  téměř  energií,  s  jakou  Monge  usiloval  o  zavedeni 
nauky  své  v  působení  veřejné?  Tilšer  Žádá,  aby  veškeré  učení  bylo  pravé,  aby  bylo  plné, 
aby  bylo  jasné,  aby  bylo  pevné.  Jaký  význam  tatc  slova  mají,  pověděl  Komenský  ve  svém 
všemi  národy  uznaném  arcidíle  »Svět  v  obrazích<,  na  počátku  předmluvy.  Pokračuje  pak:  »Čehož 
základ  jest,  aby  věci  smyslové  právě  představeny  byly  smyslům,  aby  píochopeny  býti 
mohly.  Pravím  a  opětuji  hlasem  velikým,  že  toto  poslední  je  všeho  ostatního  základem, 
proto  že  ani  činiti  ani  mluviti  moudře  nemůžeme,  leč  bychom  prve  vŠemu,  co  činěno  a  o  čem 
mluveno  býti  má,  dobře  rozuměli.  Cvičíme-li  tedy  smysly  pečlivě  k  tomu,  aby  ony  roždí! 
věcí  právě  pochopily,  položíme  základy  vší  moudrosti,  vší  výmluvnosti  i  všech  opatmýdi  činů 
života . . .  Protož  aj  nová  k  učení  pomoc:  všech  hlavních  věcí  na  světě,  všech  výkonů  Života  vy- 
malování a  jmenování  a  popsáníc  A  co  chce  Monge  dosáhnouti  svou  geometrie  desciíptivé? 
Na  tuto  otázku  dali  jsme  sice  již  s  počátku  tohoto  článku  odpověď,  uvádějíce  oba  hlavní  úkoty 
její.  Zde  omezíme  se  jen  na  vytknutí  úkolu  prvého,  který  má  především  jeho  nauka  plniti 
a  pro  jehož  docílení  Monge  zvolil  ony  prostředky,  které,  jak  výslovné  ímed  v  článku  1. 
uvádí,  převzal  ku  provedení  úkolu  toho,  způsoby  prováděcí,  které  byla  dlouhá  zkušenost 
k  plnění  prvního  z  obou  úkolů  odkryla;  pravilť  tu  Monge  doslovně:  >Nous  allons  d*abord 
incfiquer  les  procédés,  <}u'une  longue  expérience  a  fait  découvrir  pour  remplir  le  premiér 
de  ces  deux  objetS€.  A  jaký  to  byl  ten  první  úkol?  Ukázati,  kterak  na  listě  papíru,  jenž  má 
jen  rozměry  dva,  délku  a  šířku,  lze  zobraziti  všechna  tělesa  přírody,  mající  rozměry  tn,  délku 
šířku  a  výšku,  jen  když  jsou  ona  tělesa  přesně  definována.  Jakým  nejvhodnějším  způsobem  má 
tedy  plnéní  úkolu  tohoto  podle  intencí  Mongeových  se  počíti?  Jaká  prače  má  se  nejdřív 
předsevzíti?  K  této  otázce  dává  náš  svědek  odpověd  docela  určitou:  máme-li  zobraziti  nějaký 
předmět  v  prostoru  bytující,  je  lhostejno,  je-li  to  věc  přírody  nebo  výroby;  rozhoduje  dle 
Monge  samého  jedině  forma  jeho,  která  se  má  především  blíže  určiti.  Předměty  přírody  nebo 
výroby  jsou  všude  na  pevnině  povrchu  zemského,  af  se  učeň  i  učitel  nalézají  kdekoli,  k  dis- 
posici, by  mohly  sloužiti  za  vhocfné  předměty  k  objasnění  a  k  pravému  poznání  oněch  výkonů, 
bez  jichž  pochopení  nelze  snadno  a  zdárně  nabyti  žádoucí  jasnosti  v  nauce  té,  tím  méně  činiti 
žádoucí  pokroky.  Od  okamžiku,  kdy  malé  robátko  ze  své  kolébky  počíná  pozorovati  věci  vůkol 
sebe,  zůstane  dále  přerůznými  předměty  přírody  i  výroby  obklopeno  v  přehojném  jich  množství; 
v  každém,  i  nejnuznějším  obydleném  pokojíčku  nalezne  se  nějaký  předmět  k  účelu  naznačenému 
dosti  vhodný,  pochopení  základů  nauky  Mongeovy  usnadňující  a  onen  směr  zřejmé  naznačujtd, 
kterým  se  nastoupiti  může  na  dráhu,  Mongem  tak  vysoce  ceněnou,  a  pomoci  prostředků  velmi 
jednoduchých,  jemu  l-ií  poskytnutých,  dosáhnouti  bez  namáhání  cíle  Mongem  co  nejvřeleji  do- 
poručeného. £a  i  v  síni  naprosto  prázdné,  mezi  holými  stěnami  nalezne  ve  svých  rukou  toto 
oQyaváv  oqyavóv^  jak  již  Aristoteles  dobře  pravil,  dostatečných  pomůcek  k  poznání  podstaty 
základních  výkonů  přípravných,  k  určitému  zobrazování  potřebných.  Příklad  to  objasm':  V  poko- 
jíku nalézá  se  stůl,  jenž  obyčejně,  poněvadž  bývá  podlaha  vodorovnou,  nalézá  se,  maji-U  se 
obyčejné  účely,  ku  kterým  byl  zjednán,  plniti,  v  postavení  takovém,  že  hořejší  jeho  strana 
bývá  též  vodorovnou.  K  účelům  zvláštním  ovšem  shledáme  stolky,  jichž  hořejší  strana  již  při 
vytvárnění  stolařem  od  polohy  vodorovné  odchylnou  se  stala,  aneb  když  stůl  obyčejný  za 
jiným  účelem  se  převede  do  polohy,  v  níž  povrch  desky  jest  k  půdě  nakloněn,  jak  to  vídáme 
při  deštivém  počasí  v  zahradách  hostinců,  aby  voda  na  stole  až  do  vypaření  lpěti  nezůstala.  První 
podmínka,  kterou  Monge  klade,  je  vyjádřena  slovy,  že  předměty  o  třech  dimensích  mají  býti 
přesně  určeny.  Podle  Komenského  se  věci  určují  pomocí  slov  a  písma,  jimiž  se  nejen  věci 
určují,  nýbrž  i  prostředky,  při  určování  tom  potřebné,  určitě  označují.  Abychom  tedy  mohli 
o  určitém  předmětu  mluviti,  musíme  ho  určitým  jménem  pojmenovati  a  při  deskríptivní  geo- 
metrii obzvláště  ještě  označiti   znakem  zvláštním,  abychom  jej  nejen   ode  vŠcch  jiných  před- 


metů,  nýbrž  i  od  znaku  samého  dobře  mohli  rozeznávati.  Tilšer  U  tomu  cíli  užívá  znamének 
co  možná  jednoduchých,  s  nimiž  se  dítě  školou  povinné  již  v  prvním  roce  seznamuje,  jakých 
se  též  ode  dávna  v  přesných  védách,  zejména  v  mathematice  užívá  a  bez  nichž  by  celá 
řada  věd  byla  naprosto  znesnadněnou,  ne-li  docela  nemožnou,  jako  na  př.  se  děje  v  chemii 
nebo  v  luČbě,  kde  jednotlivé  prvky  hmoty,  atomy  znamenají  se  určitými  písmeny  důsledně 
jen  určité  prvky  značícími,  ať  jest  hmota  sama  smyslem  zraku  a  hmatu  poznatelná  čili  nic. 
Žák,  jemuž  se  význam  onoho  znaku  vysvětlí,  spojuje  vŽdy,  zachovaje  si  onen  význam  v  pa- 
měti, při  nazírání  na  onen  znak  pojem  předmětu  znamenaného.  On  takřka  hodí  předmět 
znamenaný  se  znakem  dohromady,  pročež  se  takové  znaky  obecně  slovem  symboly  nazývají 
(z  řeckého  avv  spolu,  potXXuv  házeti,  metati).  Patrně  jsou  takovéto  znaky  trvale  viditelné  jedno- 
duššími prostředky  než  určitá  slova  pomíjející,  slyšitelná,  kterými  se  různé  pojmy  vyjadřují, 
nehledíc  k  tomu,  ze  pomocí  takových  pojmových  symbolů  se  mohou  všichni  liaé  dorozuměti, 
kteří  si  jen  význam  oněch  znaků  ve  své  vlastní  řeči  byli  ustálili  a  s  tím  významem  znaků  sou- 
hlasí. Následkem  toho  se  znaky  takové  nazývají  písmem  pojmovým,  i  jsou  jako  písmo  po- 
jmové způsobilými,  státi  se  všem  lidem  stejné  srozumitelnými.  Takové  znaky  jednoduché,  všem 
úkolům  této  nauky  postačitelné,  Tilšrem  od  r.  1874  v  organické  geometrii  formy  užívané, 
podává  I.,  a  sice  nejen  pro  všechny  druhy  předmětů  zobrazitelných,  nýbrž  i  pro  všechny  tři 
sféry  pomyslů,  kterým  při  zobrazování  předmětů  v  prostoru  bytujících  nebo  pouze  myšle- 
ných, jakož  i  při  vyvinování  zákonů  potřebí  jest  určitého  zobrazování  a  nauk  zobrazovacích. 
Poněvadž  nejnižší  sféra  pomyslů  obsahuje  pomysly  bytnot  fysických,  v  prostoru  skutečně  daných, 
poskytuje  I.  nejdřív  pro  označení  předmětů,  o  nichž  si  především  určité  pojmy  dle  Monge  utvořiti 
musíme,  vhodných  symbolů  čili  znaků  pojmových,  k  určení  formy  potřebných  a  dostačitelných. 

V  té  příčině  označuje  prof.  TilŠer  každou  věc  hmotnou,  která  v  určité  formě  v  prostoru 
bytuje  a  kterou  smysly  svými,  hmatem  a  zrakem  pozorovati  můžeme,  tedy  věc  smyslovou,  velkým 
písmenem  formy  známé,  hmotu  oné  bytnoty  připomínající,  a  též  jmény  svými  k  bytnotám  hmot- 
ným poukazující,  t.  zv.  písmem  kamenným  č.  trámovým,  též  egyptským,  groteskním,  formy  známé. 

K  vůli  snazšímu  pamatování,  pokud  není  jiných  protidůvodů,  volí  se  počáteční  písmeno 
onoho  jména,  kterým  předmět  znamenáme,  zejména  když  o  tom  předmětu  častěji  bývá  řeč 
a  když  jména  předmětu  v  řečích  různých  týmž  písmenem  počínají.  Na  př.:  slunce  (sol,  soleil, 
sune,  sole)  symbolem  S*  s  připojenou  hvězdičkou  v  právo  nahoře,  což  znamená,  že  slunce  svítí 
vlastním  světlem;  podmínka  tato,  jak  se  samo  sebou  rozumí,  není  nikterak  podstatnou,  takže 
symbol  tento  pro  označení  slunce  přijatý  zcela  dobře  při  vyvinování  zákonů  určitého  zobrazo- 
váníiazykem  ruským  se  stejným  prospěchem  může  býti  upotřeben,  třeba  by  počátečné  písmeno 
COJHIÍE  jiné  bylo  formy.  Zeměkouli  (terra)  označuje  symbolem  ♦T  s  hvězdičkou  nahoře  v  levo, 
na  znamení,  Že  zeměkoule  vlastního  světla  nemá,  nýbrž  že  je  sluncem  osvětlena.  Znakem  *L 
znamená  se  luna,  měsíc  s  hvězdičkou  jako  při  zeměkouli  nahoře  v  levo,  jelikož  i  tento  sluncem 
osvětlen  jest.  Znaky  pro  všechny  bytující  věci  určitě  formované  zahrnujeme  v  jednu  řadu 
a   označujeme   v  ní  jen   typické   repraesentanty  —  podle   toho,   zda   všechny  tři  rozměry 


měřítky  měr  obvyklých  měřením  bezprostředním  určitelný,  neboť  každé  hmotné  těleso  má  roz- 
měry tři. 

Kepraesentanté  všech  věcí  vprostoru  skutečně  bytujících  —  bytnot  —  jsou  pouze 
tři,  účelu  naznačenému  úplně  vyhovující: 

VO^  VOU>  VOn-^ 

A.  B,  C.  . . . ;     ^A,  »B,  'C,  . . . ;    "A,  "B,  "C,  . . . . 

Značky  nad  písmeny  připomínají,  kolik  blíže  určitelných  rozměrů  každá,  symbolem  zname- 
naná bytnota  má.  Každá  bytnota  je  konečná,  smyslem  zraku  i  hmatu  pozorovatelná,  určité 
meze  mající,  nazvané  strany,  povrch  bytnoty  určité  formy  ustanovující.  Jsouť  strany  povrchů 
buď  pouze  rovné,  nebo  pouze  oblé,  neb  oboje.  Strany  oblé  rozeznávají  se  podle  jich  typi- 
ckých primárních  vlastností  ve  dvou  skupinách,  na  př.  povrch  koule,  povrch  dolní  při  scho- 
dech točitých,  z  kamene  vytesaných,  tak  zv.  oblá  strana  šroubová  a  j.  Symboly  k  označení 
stran  musí  se  téŽ  lišiti  od  symbolů  bytnot  samých.  Tilšer  užívá  vzhledem  k  typickým  formám 
stran  násl.  repraesentantů : 

i,  á,  C,  . . . ;     *A,  »B,  'O,  . . . ;    -A,  "B,  -(5.  . . . . 

Meze  stran  slují  hrany,  vždy  dvěma  stranám  povrchu  společné,  ve  třech  typech  rozezna- 
telné: přímé,  křivé  rovnostranné  a  křivé  prostorové,  hrana  kruhová,  hrana  šroubová  atd. 
Tři  přiměřeně  typické  symboly  též  zde  stačí  jako  repraesentanti : 

i,  B,  C    . . ;    'Á,  'B,  'C,  . . . ;    'A,  'B,  'C,  .... 

Meze  hran  bytnot,  vždy  konečných,  slují  vrcholy,  kóny,  a  označují  se  symboly  ná- 

ujicimi.  a,  b,  c,  ...;     ^a,  %  V,  . . . ;     "ť/,  "6,  *c,  .... 

Všech  symbolů  užívá  se  důsledně,  podobně  jako  na  př.  v  chemii,  v  celém  systému.  Stačí 
tedy  těchto  dvanáct  typických  symbolů  k  naznačení  všech  možných  poměrů  v  příčině  určení 


forem  vSech  bytnot  smyslových,  o  nichž  nabýváme  pomysifi  sféry  nejnižšL  (Viz  Mor- 
fognosie  speciální.) 

Dle  zákonů  organické  geometrie  formy,  l-ií  zdokonalené,  vyžaduje  určité  zobrazo- 
váni bytnot  tři  hlavní  výkony:  určení  bytnot  v  prostoru  čili  determinaci  jich;  promít- 
nutí iich  na  jednu,  dvě  nebo  tři  rovné  strany  průmětné,  průmětny,  projekci,  a  sestrojení 
obrazů  průmětů,  odvozených  z  předmětů,  čili  konstrukci. 

V  příloze,  na  které  jsou  barevné  otisky  fotografií  modelů  k  i-ii,  jsou  znázorněny  v  obr.  1. 
oba  dva  první  důležité  výkony:  určení  polohy  v  soustavě  tří  rovných  stran  základních  M  J_  H  J_P, 
Čili  souřadných,  z  nich  strana  M  jest  v  poloze  vodorovné,  tedy  ostatní  dvě  svislé;  určení  to 
děje  se  přístrojem,  jenž  připomíná  pomůcky  při  stavbách  technických  ku  přesnému  převádění 
bytnot  na  místa  pro  ně  v  projektu  určená,  zejména  při  stavbách  mostu.  V  tomtéž  obr.  1.  znázor- 
něno je  promítání  hrany  A^  jejíž  poloha  určena  ku  průmětné  horizontální  M;  kolmice  promí- 
tací jsou  znázorněny  čarami  barvy  červené,  k  průmětně  H  barvy  modré  a  k  průmětně  P  barvy 
žluté.  Souvislost  jednotlivých  částic  průmětu  prvého  strany  M,  s  příslušnými  částicemi  průmětu 
druhého  v  H  jest  znázorněna  čarami  přímými  barvy  fialové,  v  případě  daném  určitou  rovni; 
souvislost  průmětu  prvého  a  třetího  čarami  přímými  barvy  oranžové,  blání  h3^perbolického 
paraboloidu,  a  konečně  souvislost  průmětu  druhého  a  třetího  čarami  zelenými,  též  útvar  meu- 
fysický,  bláň  hyperbolického  paraboloidu  znázorňujícími. 


Č.  3004.    Obraz    znázorĎujfci  výkon  promítáni   pffroé 
hrany  A  v  prostora  na  rovnou  etranu  M. 


C.  800S.  Nákreznm  L^   t  pQdorysetn  hrany  A,  ve  dvo* 
jim  zmenieni. 


Ve  vyobr.  č.  2004.  jest  znázorněno  promítání  přímé  hrany  pouze  na  základní  stranu  horizon- 
tální M,  pomocí  závaží  způsobem  známým ;  hraně  promítací  Za  Zb  Ze  stanoví  promítací  meta- 
fysickou  roven  hrany  A^  označenou  symbolem  2á  ' 

Význam  vyobr.  č.  2005.  jest  při  něm  vyznačen;  spatřujeme  zde  půdorys  hrany  A  jakékoli 
bytnoty;  t.  j.  obraz  A^^  průmětu  A^,  hrany  A  v  prostoru  na  stranu  průmětnou  horizontální  M. 

Připomenouti  nutno,  aby  se  vždy  počalb  vyučovati  určitému  zobrazování  určením  a  pro- 
mítáním bytnot  v  prostoru,  a  nikdy  podle  znázorňujídch  obrazů;  a  když,  pak  ať  jest  znázor- 
ňující obraz  předmětu  vždy  označen  symbolem,  který  se  liší  od  symbolu  daného  předmětu. 
Na  př.  hrana  daná  v  prostoru  označena 'symb.  Á,  označuje  se  v  obraze  hranu  tu  znázorňujícím 
symbolem  A\  což  se  vyslovuje  A  komma.  _      _ 

V  obr.  3.  přílohy  jest  znázorněno  promítání  hrany  elliptické  na  rovné  strany  M  a  H, 
v  obrazu  4.  hrany  šroubové  prostorové  na  tytéž.  Souvislost  vzájemná  mezi  předměty,  průměty 
a  obrazy  jest    z  těchto  obrazů  přílohy  patrná. 

Kterak  Tilšer  dospěl  k  výsledkům  v  I-ii  obsaženým,  patrno  jest  z  jeho  spisů  v  tomto  článku 
uvedených. 

Prof.  František  Tilšer. 


K článku:  Ikonognosie  upotřebená  v  geometru  od  prof.Tiiíra. 

Obr.  4. 


Lp 


OTTŮV   SLOVNÍK   NAUČNÝ. 


E  opravám  svazků  předcházejicich. 

v  díle  V.,  550  str.,  1  s].,  18  řád.  shora,  na  místo  tohoto  řádku  vlož:  Comma,  komma, 
viz  Diesis. 

V  díle  VIII.,  605  str.,  1  si.,  17  řád.  fdola,  odkaz  ten  (Endochorion  viz  Chorion)  třeba  vy- 

nechati. 

V  díle  IX.,  1002  str.,  2  si.,  3  řád.  shora,  řádek  ten  nahraď  následujícím:   Oeleniiui  viz 

Hrubý  z  Jelení  Zikmund. 

V  díle  XI.,  836  str.,  2  si.,  1  rád.  shora,  místo  smyčcovým  čti  snížcovým. 


Přílohy. 

Strana 

Chebsko  (mapa) 112 

Chile,  Argentina,  Paraguay  a  Uraguay  (mapa,  barvotisk)   .  184 

Chladicí  stroje 224 

Chodowieckého  rytina:  Charakteristické  hlavy      .              .  280 

Království  Chorvatsko-Slavonské  (mapa,  barvotisk)     .   .   .  328 

Typy  a  kroje  chorvatské          336 

Typy  a  kroje  slavonské 337 

Přední  Indie  (mapa,  barvotisk)        .    .       568 

Zadní  Indie  (mapa,  barvotisk) 584 

Indické  umění  (barvotisk) 592 

Západní  Indie  (mapa,  barvotisk) 601 

Intarsie  (barvotisk) .       ...       óSO 

Horní  a  střední  Itálie  (mapa,  barvotisk) 848 

Dolní  Itálie  (mapa,  barvotisk)  .       864 

Itálie  stará  (mapa,  barvotisk) 929 


Ar'='í 


3  klOS  DTlSTblTH 


STÁNFORD  UNIVERSITY  LIBRARIES 

STANFORD  AUXILIARY  LIBRARY 

STÁNFORD,  CALIFORNIA  94305-6004 

(650)  723-9201 

sa!circ@5ulmail,  5tanford.edu 

All  books  oře  subjecf  to  recoll. 

DÁTE  DUE 


• 


^^'^^